Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 10.12.2020

(2. den schůze – 10.12.2020)

(Jednání opět zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vzácní hosté, vítám vás na 3. schůzi Senátu. Z dnešní schůze se omluvili senátoři Jan Žaloudík, Rostislav Koštial, Miluše Horská a Renata Chmelová. Já vás nyní prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. V tuto chvíli je aktuálně přítomno a zaregistrováno 61 senátorek a senátorů.

Návrh na změnu a doplnění pořadu vám byl rozdán na lavice. Vy ho máte před sebou. Než ho krátce okomentuji, upozorňuji, že o tom, jaké body projednáme v dnešním jednacím dni, můžeme rozhodnout v rámci jednání hlasováním. Předběžná domluva je, že dnes projednáme pouze senátní tisk č. 11, který máme pod bodem č. 6.

OV navrhuje vyřadit z pořadu schůze body č. 5, což je Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, které se koná ve dnech 10. - 11. prosince 2020, a bod č. 36, což je Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. To vyřazení je logické. V jednom případě se jedná o důvod takový, že nemáme od pana prezidenta Zemana nominaci, ten druhý důvod je takový, že to jednání probíhá dnes. Protože není možné, abychom dnes tu zprávu vyslechli, tak projednávat ji poté, co jednání proběhlo, by nemělo logiku. Po včerejším jednání VEU navrhuji vyřadit tisk č. N 075 až 079/12, je to bod č. 19. Vy ho máte v programu již přeškrtnutý. A potom tisk č. N 083/12, což je bod č. 23, a tisk č. K 087/12, což je bod č. 34. Oba dva máte rovněž přeškrtnuté. Důvodem návrhu na vyřazení je to, že VEU je vzal na vědomí.

V souladu s usnesením OV navrhuji zařadit návrhy zákonů schválené Poslaneckou sněmovnou v legislativní nouzi. Jedná se o senátní tisky č. 20 až 23. Na místa bodu 12, bodu 20 a bodu 21 a 27. Vzápětí potom budeme hlasovat o tom, zda je projednáme ve zkráceném jednání, až se na ně dostane, což nebude v dnešním jednacím dni, ale zřejmě 16. nebo 17. prosince, kdy bude naše schůze pokračovat. Zároveň navrhuji projednat volební body ve středu 16. prosince před polední pauzou. Jedná se o body 14 a 15. A další případné změny pořadu schválíme příští týden.

Já se ptám, jestli má někdo k tomu navrženému pořadu jednání nějaké návrhy na změny či doplnění? Takže hlásí se pan místopředseda Senátu, pan senátor Horník, prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. My si zkracujeme v rámci i tohoto programu jednání lhůtu 30 dnů na projednávání zákonů. V § 59 našeho jednacího řádu se říká: Projednávání bodu pořadu, k němuž má sloužit jako podklad senátní tisk, se zahájí, byl-li všem senátorům takový podklad včas doručen. Senátní tisk se senátorovi doručí nejméně 24 hodin před jeho projednáním. Já chci upozornit na skutečnost, že jsme si zkrátili 30denní lhůtu na projednávání tisku. My jsme požadovali, náš klub STAN, byli jsme bohužel v OV přehlasováni, abychom o tisku č. 11 jednali 16., 17. nebo 18. prosince tohoto roku. Nebyli jsme vyslyšeni. Já to respektuji. Jenom upozorňuji na skutečnost, že hospodářský výbor, který hrozně pospíchal, projednával to minulý týden, včera na svém dalším jednání revokoval svá původní usnesení. To jsme neobdrželi 24 hodin před konáním této schůze. Dokonce všichni věděli, že VUZP bude jednat včerejší středu, že to opět nebude 24 hodin do projednávání senátního tisku č. 11. Já chci jenom upozornit, že nebudu vznášet podle jednacího řádu žádnou námitku, k tomu, abychom dnes tento tisk neprojednávali, ale dovedu si představit, že případně budeme muset tento bod i přerušit a dojednat ho příští týden. Ohrazuji se proti jedné věci, kterou dnes ráno řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil, kterého si velmi vážím, taky proto získal takový velký počet hlasů na nominaci na předsedu Senátu jako jediný kandidát. Ale na druhou stranu je třeba oddělovat věci stranické, v tomto případě ODS, a věci senátní. Ráno při svém vstupu do Českého rozhlasu uvedl, že Senát má svůj pozměňovací návrh nebo senátní návrh. Prosím vás, žádný senátní návrh neexistuje, tak jak to vyznělo.

Senátní návrhy se dávaly teprve včera dohromady, ještě včera do noci u nás třeba na klubu. Senátní návrh vyleze až z toho hlasování. Čili to není senátní návrh, jak to dneska představil ráno náš předseda, za což se mu omlouvám, že ho za to možná malinko peskuji, ale nerad, že vystupoval za celý Senát. Vystupoval za klub ODS, nikoliv za celý Senát. Takže ještě jednou zopakuji, že nebudu zpochybňovat dnešní jednání. Pokud bych to udělal, tak bychom o tom hlasovali a záleželo by na tom, jak by hlasování dopadlo, ale zřejmě jste všichni natěšeni na senátní tisk č. 11, takže tuto námitku nebudu podávat. Ale abyste všichni věděli, že nedodržujeme svoje vlastní napsaná pravidla. Dokonce si ještě zkracujeme lhůtu na projednávání tisků. A přitom chceme na Poslanecké sněmovně dlouhodobě, aby nám schválila 60 dní. Mějme tohle všechno na vědomí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji panu místopředsedovi. Jenom bych ho poprosil, aby případně potom v rámci rozpravy tu větu, co jsem řekl a co se mu nelíbí, přesně nadiktoval do stenozáznamu, neboť já si žádného takového svého jednání nejsem vědom. Tady ta věta, kterou jsem říkal nebo měl říci, nezazněla. Pouze byla kritizována, ale nezazněla tady. Teď, pochopil jsem to správně, že není tomu tak, že by pan místopředseda Horník před zahájením rozpravy, v tomto období právě jsme, navrhoval přesunutí tohoto bodu pořadu na dobu po uplynutí té lhůty 24 hodin? Není ten návrh tady? Takže děkuji. Ptám se, jestli někdo další má nějaké návrhy k programu nebo ke změnám programu? Není tomu tak, takže tím pádem končím diskusi k navrženému programu. Pouštím znělku, předtím, než o navrženém programu budeme hlasovat.

V sále je přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum je 38. Žádné změny nebyly podány. To znamená, budeme hlasovat o návrhu programu tak, jak byl předložen a jak byl okomentován. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, zvedne ruku a tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a tlačítko NE.

Konstatuji, že aktuálně je přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum 33, hlasování č. 13, pro 73, návrh byl schválen.

To znamená, můžeme zahájit projednávání připraveného bodu. Předseda vlády svými dopisy ze dne 30. listopadu 2020 požádal jménem vlády Senát, aby projednal návrhy zákonů ve zkráceném jednání podle § 118 zákona o jednacím řádu Senátu. Poslanecká sněmovna projednala tyto návrhy zákonů v pátek 4. prosince ve zkráceném jednání § 99 odstavce 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Návrhy zákonů jsme již zařadili na pořad a nyní podle § 118 odstavce 1 rozhodneme, zda vyhovíme žádosti vlády a projednáme tyto návrhy zákonů ve zkráceném znění. O tomto nyní budeme hlasovat, to znamená, budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s tím, abychom v programu zařazené body, kde jsou žádosti o zkrácené projednání, s tím podle našeho jednacího řádu souhlasili. Opět spouštím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum 38. Hlasujeme o tom, zda souhlasíme s projednáním zákonů podle žádosti předsedy vlády ve zkráceném znění. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO, zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum 38, hlasování č. 14, pro 73. Návrh byl schválen. My se dostáváme k prvnímu bodu projednání. Já tady mezi námi vítám paní místopředsedkyni vlády Alenu Schillerovou a pana předsedu vlády Andreje Babiše. A budeme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony

Tisk č. 11

Tento návrh zákona jste obdrželi jako tisk č. 11. Já prosím paní ministryni financí Alenu Schillerovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně, vítejte v českém Senátu, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, od třetího čtení daňového balíčku v Poslanecké sněmovně dnes uplynulo 20 dní. 20 dní, ve kterých jsme společně absolvovali jednu z nejintenzivnějších společenských debat o daních, které si za 30 let své kariéry v daňové oblasti pamatuji. Titulní strany všech zpravodajských webů, novin, nekonečné diskuse na Facebooku a Twitteru, souboj argumentů a doporučení nejrůznějších ekonomických i ideových pracovišť a expertů. Do toho, musím říct, poctivá a věcná diskuse napříč politickým spektrem, kterou mnozí označují za návrat k ideové politice. Jsem za tuto debatu nesmírně vděčná. Přiměla totiž miliony lidí v této zemi, aby se přímo a aktivně zajímali o konkrétní politické postoje jednotlivých aktérů. Díky této každodenní diskusi a tvrdým vyjednáváním se přibližujeme k podobě daňového balíčku, který si troufnu označit za poctivý a dobrý kompromis. Mám na mysli zrušení superhrubé mzdy a snížení daní zaměstnancům na 15 a 23 %, které je doprovázené úpravou rozpočtového určení daní. Společně s dalšími důležitými změnami představuje tento balíček jednu z nejvýraznějších úprav zdanění v novodobé historii naší země vůbec.

Dalších 20 dní nás také dělí od 1. ledna příštího roku, kdy by měla opatření nabýt účinnosti. Aby se tak mohlo stát, předstupuji nyní před vás s naléhavou prosbou. Dovoluji si požádat o podporu daňového balíčku a zároveň o nápravu chyby učiněné v Poslanecké sněmovně. Zde došlo ke schválení snížení daní na 15 a 23 % a souběžnému zvýšení slevy na poplatníka na částku 34 125 Kč. Oba návrhy přitom byly myšleny předkladateli samozřejmě jako alternativy, které mezi sebou soutěžily, nikoliv které mají být platné současně. Jejich rozpočtový dopad by v úhrnu představoval naprosto dramatický zásah do veřejných rozpočtů ve výši nejméně 130 miliard korun ročně. Za kompromisní řešení, které vzniká jen díky tvrdé práci a otevřené mysli všech zúčastněných, jsem vděčná, protože je to cesta tím správným směrem.

Míra snížení daňového břemene zdaleka neznamená jen pomoc bezmála 4,5 milionům zaměstnanců, ale také samozřejmě 10 tisícům zaměstnavatelů. Ti jednak mohou věnovat více prostředků na zotavení se po těžké recesi, jednak mohou udržet vysokou zaměstnanost v České republice. Neprodělají ani samosprávy. Vůbec. Senátem navržená kompenzace za výpadek příjmů, myslím teď ta, co prošla hospodářským výborem, abych mluvila přesně, ale i stabilizační charakter nižšího zdanění práce pomůže vždy konkrétní obci, kde zaměstnanec pracuje, spotřebovává, kde firma podniká a investuje. Snížení zdanění zaměstnanců tak má daleko širší význam, než by se na první pohled mohlo zdát.

Kromě toho se zrušením základu daně pro zaměstnance v podobě superhrubé mzdy napravuje diskriminace a distorze současného daňového systému. Dnes je závislá činnost daněna o 34 % více než činnost sebezaměstnaných, dividend nebo práce na dohodu. Sjednocení výše zdanění příjmu fyzických osob přitom konečně snižuje motivaci k práci na takzvaný „švarcsystém“, kdy je běžná pracovní smlouva nahrazována odběratelsko-dodavatelským obchodním vztahem. To je rovněž důvod, proč volit variantu zrušení superhrubé mzdy, namísto pouhého navýšení základní slevy na poplatníka. Ať se to může jevit jako efektivnější řešení.

Zcela pak musím odmítnout tvrzení, že navrhovaná změna pomůže vysokopříjmovým. Nesouhlasím s tímto výrokem a řeknu hned proč.

Zaprvé, je otázkou, kdo je vysokopříjmový. Protože například i průměrný plat učitele již bude o 10 000 Kč překračovat průměrnou mzdu v národním hospodářství. Neberu argumenty, že v absolutním vyjádření budou mít středně- a vysokopříjmoví po reformě více. Ano, budou, ale pochopitelně proto, že odvádí absolutně více i na daních. Naopak ti, co již dnes neplatí žádné daně nebo jen v minimální výši, těm nelze nabídnout vyšší absolutní úsporu. Člověku s daňovou povinností 800 Kč zkrátka ulevit na daních tisícovku možné není. Vždyť v ten okamžik by se z daně stala sociální dávka. Sociální problematiku má řešit sociální systém. Pouze ten může vzít do úvahy širší spektrum, řešit problematiku adresně, zohlednit všechny příjmy a výši majetku.

Zadruhé se domnívám, že máme-li např. podle studie OECD o penzijním systému v České republice jeden z nejrovnějších starobních důchodů, potom je fér umožnit lidem se středním a vyšším příjmem, aby měli možnost sami spořit či investovat. A tím posílit své zabezpečení ve stáří. Nikdo jistě vyšší disponibilní prostředky pálit v kamnech nebude.

A zatřetí, dokážu pochopit některými senátory avizované navýšení základní slevy na poplatníka, chtějí-li dále ulevit skupinám nízkopříjmových zaměstnanců a nízkopříjmovým osobám samostatně výdělečně činným. Ale problém již zmíněné distorze to neřeší.

Robustní snížení daňové zátěže znamená masivní fiskální expanzi. Aktivní stimul ekonomiky v příštím roce doporučují nejrespektovanější světová ekonomická pracoviště. Ať již jde o Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Mezinárodní měnový fond nebo Světovou banku. Všechna se jednoznačně shodují, že nemáme opakovat chyby minulosti. A naopak překlenout státní pomocí bezprecedentní propad ekonomiky. Varují před předčasným utahováním opasků, které by mohlo způsobit dlouhodobou stagnaci nebo opětovnou recesi.

Během diskuzí nad pozměňovacími návrhy daňového balíčku zaznívala otázka, zda si je můžeme dovolit. Slýchám ji vlastně od března, kdy se kroky vlády začaly řídit přesvědčením, že je třeba zachraňovat jak lidské životy, tak i zachovávat životní úroveň obyvatelstva a podnikání. Propad v příjmech a takový rozsah fiskálního stimulu ovšem nelze financovat jinak než schodkem. A krátkodobě si to Česká republika může dovolit.

Snížením úrovně veřejného zadlužení jsme si léty přebytků vytvořili polštář. V kontextu zemí OECD i Evropské unie jeden z největších. Vnímám, že řadu z vás nenechává chladným část, která upravuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Návrh ale nemění trajektorii konsolidace, nemění její sílu, stále počítá se snižováním strukturálního schodku alespoň o půl procentního bodu ročně. Zdůrazňuji slovo alespoň. Nic proto nebrání rychlejší konsolidaci v případě, že tak dovolí ekonomické podmínky.

Veřejné finance totiž nelze důvěryhodně a udržitelně stabilizovat, pokud tím destabilizujete ekonomiku.

Mohu vás ujistit, že tempo minimální konsolidace je stejné jako v současném platném znění zákona. K žádnému rozvolňování či vypínání nedochází. Novela pouze upravuje odvození výdajového rámce pro státní rozpočet a státní fondy pro rok 2022, aby vycházel z realističtějšího odhadu strukturálního salda roku 2021. Tedy aby vzal do úvahy dopady všech změn vyplývajících z projednávaného daňového balíčku. A zadruhé, aby reagoval na nejaktuálnější data, rizika a nejistoty, které vyplývají z intenzity a délky trvání epidemie, dopadů restrikcí nutných k jejímu potlačení a síly ekonomického oživení.

Realizace fiskálního stimulu tak obrovského řádu, a to téměř výlučně na úkor státního rozpočtu, musí být také legislativně umožněna. Je zcela mylné se domnívat, že takový objem prostředků by bylo možné někde škrtnout či nahradit jinými příjmy. I kdyby to bylo možné, kompenzovali bychom fiskální expanzi fiskální restrikcí. Ta by přitom mohla velmi snadno převážit pozitivní ekonomické efekty expanze a ekonomiku dále přidusit.

Ale daňový balíček není zdaleka jen o změně zdanění práce. Obsahuje i další opatření na podporu tuzemské ekonomiky. Mimořádné zrychlení odpisů. Letos a příští rok posílí investiční aktivitu firem a podnikatelů, protože jim sníží daňovou povinnost v období, které je pro ně nejsložitější. Vedle zrychlení odpisů odstraňuje i zbytečnou administrativu, kde trvale zvyšuje hranici pro povinné odpisování ze 40 na 80 000 Kč. Veškerý majetek do této částky si pak podnikatel bude moci jednorázově odepsat.

Dále novela obsahuje moji oblíbenou úpravu stravenkového paušálu. Díky tomu budou moci zaměstnavatelé poskytovat kromě, zdůrazňuji kromě, závodního stravování a stravenek také příspěvek na stravování přímo v peněžní formě. Stravenkový paušál je jednodušší a levnější alternativa dnešního režimu. Příspěvek od zaměstnavatele bude i nadále osvobozen od daní a pojistného. Je to další významná pomoc zaměstnancům, protože téměř čtvrtina z nich dnes žádný takový benefit nemá, ale i restauracím, které dnes stravenkovým firmám platí provize 5 - 7 %, stejně jako většině zaměstnavatelů tedy odpadá administrativa.

Předložený daňový balíček též posiluje rozhodovací pravomoci místních samospráv. V oblasti daně z nemovitých věcí jim umožňuje stanovit místní koeficient zvlášť pro jednotlivé části obce. Nyní ho totiž musí stanovovat pro celé své území. A protože daň z nemovitých věcí je stoprocentním příjmem obce, přičemž ty mají právě díky stanovením místního koeficientu možnost zvýšit své příjmy. Ale je tu celá řada jiných změn s jasným společným jmenovatelem, zlepšit daňové prostředí a reagovat na situaci vyvolanou pandemií koronaviru. Např. uznatelnost výdajů souvisejících s koronavirem, rovné podmínky u zdanění příjmů z dluhopisů, jednodušší vykazování dobíjení elektromobilů, úleva pro rodiče hospitalizovaných dětí nebo snadnější vstup na trh pro malé distributory lihu.

Vážené dámy a pánové, ušli jsme letos velký kus cesty společně. Je pro mě čest, že tu dnes k vám mohu promluvit. Udělali jsme toho společně hodně pro lidi. Na přímé pomoci, odkladech daní a posílení zdravotnictví jsme ze státního rozpočtu vynaložili již téměř 181 miliard. Nesčetněkrát jsme řešili, zda a jaký segment ekonomiky podpořit či jakou skupinu osob. Nyní stojíme opět na pomyslném rozcestí. Na rozcestí, jestli dobudovat lávku, po které rokli přejdeme, nebo zda do rokle sestoupit a snažit se z ní vylézt. O tom je dnešní rozhodnutí. Zda dramaticky zkrátit cestu do normálu, odstranit dlouholetou diskriminaci, snížit administrativu a odlehčit ekonomice. Anebo ne. Za mě ano.

Žádám vás o vaše vyjádření a vaši pomoc, které si nesmírně vážím. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní navrhovatelko, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení máte jako senátní tisk č. 11/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Tomáš Goláň. Dále senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 11/3.

Zpravodajem výboru byl určen senátor Lukáš Wagenknecht. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám byla rozdána jako senátní tisky č. 11/1 a 11/4. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladislav Vilímec, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo Senátu, vážená paní ministryně financí, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal senátní tisk č. 11, tedy takzvaný daňový balíček, na dvou zasedáních. Včera revokoval usnesení z toho prvního zasedání, takže platné usnesení na základě revokace je ze včerejšího zasedání, ze 4. schůze. Výbor navrhuje vrátit tento senátní tisk s pozměňovacími návrhy, které jsou přiloženy v usnesení výboru.

Než se zmíním o těch jednotlivých pozměňovacích návrzích, považuji za zpravodajskou nutnost a povinnost se ještě trochu zmínit o návrhu daňového balíčku, respektive novely zákona o daních z příjmů a dalších novel daňových zákonů, který doputoval z Poslanecké sněmovny. Ujal se pro něj tedy název daňový balíček, tak ten název budu používat, s vaším dovolením. Původně ten vládní návrh zákona, poněvadž se jedná o vládní návrh zákona, obsahoval 31 částí. V Poslanecké sněmovně přibyly další tři části. Stěžejním bodem toho původního vládního návrhu bylo především zavedení takzvaného stravenkového paušálu, kromě dalších věcí spojených s dluhopisy, a zavedení takzvaného peněžitého příspěvku pro zaměstnance, osvobozeného do výše 70 % horního limitu stravného při pracovní cestě. Na straně zaměstnavatele by měl tento příspěvek být nově daňovým výdajem bez omezení. To byla ta první hlavní ambice návrhu zákona. Jedná se fakticky o alternativu k příspěvku na stravování formou stravenek, případně nepeněžitého plnění formou poskytování závodního stravování, poněvadž, jak je uvedeno v důvodové zprávě, jeden milion zhruba zaměstnanců nemá žádné daňové zvýhodnění ani v případě stravenek, poněvadž zaměstnavatel stravenky neumožňuje, ani v případě závodního stravování, protože neposkytuje závodní stravování. Takže to je ten hlavní důvod této úpravy.

Dalším cílem toho původního vládního návrhu zákona byla také komplexní revize právní úpravy zdaňování příjmů souvisejících s dluhopisy. A to i vzhledem k nespravovatelnosti výběru daně v určitých případech.

Těch změn je více, určitě nemohu v té zpravodajské práce pojmout všechny novely, které tento návrh zákona obsahuje.

Chtěl bych říci, že změny navržené v původním vládním návrhu, s výjimkou daňového zvýhodnění peněžitého příspěvku na stravování, mají jen zanedbatelný rozpočtový dopad. Součástí daňového balíčku je také projekce zvýšení spotřební daně z tabákových komodit na léta 2021 až 2023. A ostatní změny dalších zákonů, které byly víceméně spojeny například se zavedením stravenkového paušálu, proto je tam novela zákona o rozpočtových pravidlech, také i novela zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, aby bylo možné skutečně ten peněžitý příspěvek osvobozený poskytovat.

Ostatní změny dalších zákonů nepřinášely v podstatě žádné významné dopady do veřejných rozpočtů. Jak jsem uvedl, v Poslanecké sněmovně se stávající rozsah daňového balíčku navýšil o tři další části. Kromě již zmíněného zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti nebo novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti také o změnu zákona o účetnictví, takovou menší změnu, a změnu zákona o dani z přidané hodnoty. Bylo podáno mnoho desítek pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně, přičemž mnohé z nich obsahovaly číselné varianty či textové alternativy. Pozměňovacím, poslaneckým návrhem předsedy vlády Andreje Babiše se pak ona původní ambice této novely rozšířila o zrušení takzvané superhrubé mzdy, o kterém mluvila paní ministryně, a stanovení sazeb daně z příjmů fyzických osob z hrubé mzdy ve výši 15 % a 23 %. A to nad čtyřnásobek průměrné mzdy. Ta sazba 23 % má nahradit takzvanou solidární přirážku, která byla koncipována jako časově podmíněné opatření v době ekonomické krize. Solidární přirážka je zároveň tímto návrhem zrušena. Nebo je navrženo její zrušení.

Vzhledem k tomu, že dopady zrušení superhrubé mzdy mají znatelný, použiji toto slovo, znatelný dopad do veřejných rozpočtů, zároveň Andrej Babiš přirozeně navrhl i částečné rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti. Toto rozvolnění neznamená odstranění takzvané dluhové brzdy, ale víceméně možnost zvýšení strukturálního schodku s projekcí postupného snižování o půl procentního bodu, tak jak o tom mluvila paní ministryně financí.

V Poslanecké sněmovně pak v takovém divokém hlasování v nočních hodinách byl přijat návrh na zrušení superhrubé mzdy i s těmi navrhovanými procenty, 15 a 23 %. Ale také bylo přijato, tady musím říci, nevídané navýšení takzvané základní slevy na dani z příjmů fyzických osob ze stávajících 24 840 Kč k hranici přepočtené průměrné nominální mzdy v národním hospodářství vždy za předminulý kalendářní rok. Což přináší dopad do veřejných rozpočtů dle aktualizovaného odhadu ministerstva financí po započtení zvýšení inkasa DPH v důsledku předpokládaného nárůstu spotřeby ve výši zhruba 31 miliard korun.

Samotný autor pozměňovacího návrhu dokonce signalizoval dopad, jak jsem si četl jeho důvodovou zprávu, dopad 45 miliard, a to bez úvahy zvýšení výnosu spojeného s DPH. V Poslanecké sněmovně také došlo k odstranění dosavadního limitu 60 300 korun ročně pro uplatnění daňového bonusu u daně z příjmů fyzických osob na základě návrhu pana poslance Výborného z KDU-ČSL, který si osvojil elektronicky podaný návrh pana poslance Jurečky. Ve sněmovně byl také schválen velmi kontroverzní návrh na zdaňování kapitálových výnosů z úplatného převodu cenných papírů při jeho úplatném převodu, pokud dosáhne hodnota nebo cena mezi nabytím a uplatněným převodem tohoto cenného papíru nad výši 20 milionů korun, což je velmi kontroverzní věc. Kromě toho v Poslanecké sněmovně, abych pouze neuváděl příklady těch kontroverzních, těžko akceptovatelných, alespoň mnou těžko akceptovatelných, návrhů... V Poslanecké sněmovně došlo také pozměňovacím návrhem rozpočtového výboru ke zvýšení hranice daňového odepisování hmotného majetku a technického zhodnocení ze 40 tisíc korun na 80 tisíc korun. A také zrychlené odepisování na hmotný majetek v první a druhé odpisové skupině, pořízený od 1. ledna letošního roku do 31. 12. roku příštího. Změny v odepisování mají zhruba dopad 11 miliard korun do veřejných rozpočtů. Na základě pozměňovacího návrhu rozpočtového výboru dochází také k navýšení spotřební daně u tabákových výrobků ve všech komoditách s rozpočtových dopadem oproti původnímu vládnímu návrhu plus 2,3 miliardy korun v roce 2021 a 2,9 miliardy v dalších dvou letech.

V Poslanecké sněmovně, to také musím říci a podtrhnout, naopak neprošly návrhy paní poslankyně Kovářové na takzvanou plnou kompenzaci nákladů, kompenzačních dopadů daňových změn formou navýšení rozpočtového určení daní. Tolik alespoň tak telegraficky, to bylo možná dlouhé pro vás, k meritu tohoto velmi obsáhlého zákona.

Nyní k usnesení hospodářského výboru. Hospodářský výbor navrhuje vrátit, jak jsem uvedl, tento návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Přečtu zhruba, o jaké se jedná. Jednak navrhuje vypustit to kontroverzní zdaňování těch úplatných převodů cenných papírů nad 20 milionů korun, byť uplynul ten časový test 3 let. Hospodářský výbor také navrhuje navýšit základní slevu na dani o 3 tisíce korun, to jest z částky 24 840 korun na částku 27 840 korun. V této věci možná by bylo na místě vzpomenout, že ta základní sleva na dani byla zavedena v roce 2006 a 2007, ještě za pana ministra financí Bohuslava Sobotky. Nevím, v jaké to bylo vládě, jestli Paroubkově nebo ve Špidlově, to už si nevybavuji. A původně ta základní sleva na dani činila 7200 korun. 600 korun záloha měsíčně. 24 840 korun byla stanoveno až v souvislosti, fakticky se zavedením superhrubé mzdy, v tom roce 2008, z jednoho prostého důvodu. Protože, možná už to vypadlo z paměti, taky jsem už pozapomněl osobně na to, v posledních letech Paroubkovy vlády ta nejnižší daňová sazba činila ne 15 %, ale 12 %. Nebudu mluvit o důvodech toho snížení. V roce 2008, když se zaváděla superhrubá mzda, ambicí předkladatele bylo, aby i ta nejnižší příjmová skupina měla nějaký profit ze zavedení superhrubé mzdy. Proto se navýšila ta základní sleva na 24 840 korun. To byl onen důvod toho poměrně vysokého navýšení. Jinak samozřejmě základní sleva, když byla navýšena, zároveň byla zrušena takzvaná nezdanitelná část základu daně, která platila až do roku 2007, takže on to byl takový komplex změn. To navýšení o 3 tisíce, jsem přesvědčen, že je ještě jakoby možné, ještě racionální navýšení této slevy na dani, proto to navrhujeme v tom bodě 2.

A bod třetí, který jsme vlastně včera vetknuli do toho usnesení, jsme vetknuli z toho důvodu, že pokud by se stalo, možná nedejbože, že ten návrh zákona neprojde ani v té, ani v oné verzi do 31. 12., nebo respektive nenabude účinnosti 1. ledna, nebude vyhlášen do 31. 12. 2020, je dobré mít nějaké přechodné ustanovení. Takže to přechodné ustanovení jsme včera zahrnuli do toho usnesení, protože to původní usnesení to přechodné usnesení nezahrnovalo.

Posledním bodem usnesení hospodářského výboru je to velmi zmiňované rozpočtové určení daní. Hospodářský výbor byl, podotýkám, první, který přišel s požadavkem a myšlenkou navýšit rozpočtové určení daně z jednoho prostého důvodu. Pokud se trvale snižují daňové sazby, trvale se ruší superhrubá mzda, tak to nemůže být spojeno s nějakou jednorázovou kompenzací, byť jednoho nebo dvou let. Samozřejmě vnímám velkou debatu, jaké by mělo být to navýšení rozpočtového určení daní. Nerad používám slovo kompenzace, protože když se podíváte například na projekci výnosu daně ze závislé činnosti od roku 2008, zjistíte, že výnosy daně ze závislé činnosti v roce 2019 narostly na dvojnásobek toho stavu v roce 2008. Takže jedná se o velmi dynamicky se vyvíjející inkaso daně, takže i z toho důvodu je ta debata velmi obtížná. My jsme se nakonec na hospodářském výboru včera přiklonili i k tomu návrhu, který také schválil výbor ústavně-právní, to znamená navýšení rozpočtového určení daní pro obce ze stávajících 23,58 % na 25,84 %. V případě krajů navýšení rozpočtového určení daní ze stávajících 8,92 % na 9,78 %. V součtu je to 35,62 %. To je takové ne úplně dobře zapamatovatelné číslo, ale uvádím to, abychom to věděli. Je to podle mě také umění možného, protože kraje a obce jsou samozřejmě součástí veřejných financí. Já jsem člověk, který se věnuje minimálně 30 nebo 20 let územním financím. Vždycky budu na straně obcí, vždycky budu na straně krajů, ale také vím, že je to součást veřejných financí. Kromě územních financí, nebo financí obcí a krajů, ještě tou největší součástí je také státní rozpočet, na to také nesmíme zapomínat.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane zpravodaji, já se velmi omlouvám. Úkolem zpravodaje je seznámit s obsahem zpravodajské zprávy a případně jednáním výborů. Všechny ostatní věci, které se týkají osobních názorů vystupujícího, je potom možné samozřejmě přednést v obecné rozpravě. Velmi se omlouvám. Neříkám to jen kvůli vám, ale i kvůli dalším předsedům, kteří tady budou vystupovat, neboť mohou mít podobné nutkání jako vy. Děkuji.

Senátor Vladislav Vilímec:  Já vám děkuji, pane předsedo, za upozornění. To je poslední bod usnesení hospodářského výboru, které jsem zde, možná obšírněji, než je obecně zvykem, představil. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji panu zpravodaji za ten historický exkurz i představení obsahu jednání hospodářského výboru a jeho výsledku. Další výbor, který se zabýval touto materií, je výbor ústavně-právní, jehož zpravodajem byl určen pan senátor Tomáš Goláň. Já se ptám, jestli si přeje vystoupit? Prosím, přeje. Pojďte, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený předsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já samozřejmě budu respektovat, nic jiného jsem nechtěl než respektovat to, co řekl tady pan předsedající, že budu jednat jenom a referovat o tom, co se stalo včera na ústavně-právním výboru v rámci projednávání, zbytek si nechám do obecné rozpravy.

Ústavně-právní výbor projednal tuto materii, senátní tisk č. 11, na včerejší čtvrté schůzi ústavně-právního výboru. Musím říct, že většina z věcí, která je obsahem tohoto návrhu, byla řečena mými předřečníky, nicméně chci ještě upozornit, že součástí tohoto zákona je nové značení lihu, nové kauce o distribuci lihu, je tam velká změna zákona celního, je tam velká změna o karnetu TIR, ale jsou tam důležité změny, které zmínila tady již paní místopředsedkyně vlády a které já bych chtěl tady vyzdvihnout, které byly v tom původním vládním návrhu, a to jsou věci, které by měly rozhýbat investice podnikatelů. To znamená, vrátili jsme se ke zrychleným odpisům, které tady byly v roce 2009 a 2010. Odpisové skupiny 2 se odpisují 24 měsíců, odpisové skupiny 1 potom 12 měsíců. Co mi v tom návrhu chybí, řeknu až v obecné rozpravě.

Dále se podnikatelům zvýšila vstupní cena pro odepisování majetku. Z hlediska cash flow je to výborné, protože peníze, které byly vydány, nejsou dlouhodobě odepisovány a jsou přímo provozním výdajem, tudíž nedochází k přerozdělování, zůstávají těm podnikatelským subjektům k dispozici a k dalšímu rozvoji.

Již tady bylo řečeno, že dochází ke změně zákona o rozpočtových pravidlech nebo rozpočtové odpovědnosti, abych byl přesnější. To už paní ministryně popsala, to popsal i můj předřečník, pan předseda garančního výboru hospodářského. Co je důležité zmínit z hlediska ústavně-právního, že novela zákona, ale to tady již bylo řečeno, tak jak nám přišla, tak je zásadním způsobem pozměněna komplexním pozměňovacím návrhem poslance, a to pana předsedy vlády Andreje Babiše. Z mého pohledu si myslím, že takováto změna, takováto zásadní změna v takovéto době měla projít klasickým legislativním procesem a měla být součástí připomínkování. A samozřejmě měla být projednána v Legislativní radě vlády. Nic takového se nestalo. Tento systém byl obejit tím, že tato zásadní změna byla provedena pouze formou komplexního pozměňovacího návrhu, což si myslím, že z hlediska tvorby naší legislativy je poslední dobou běžné, nicméně nemělo by to v budoucnu být tak často nadužíváno, jak je v současnosti.

K usnesení ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor navrhl Senátu Parlamentu České republiky, aby vrátil Poslanecké sněmovně tento senátní tisk č. 11, to znamená daňový balíček, s pozměňovacími návrhy. V rámci jednání na ústavně-právním výboru byl přijat pozměňovací návrh, byl to totožný pozměňovací návrh, jaký zde již avizoval předseda hospodářského výboru, pan Vilímec, s jednou jedinou změnou, že ten pozměňovací návrh přijatý v ústavně-právním výboru neobsahuje bod 3, to znamená přechodná ustanovení, která počítají se situací, že by daňový balíček byl schválen až po 31. lednu. Takže tolik za mě, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane předsedo ústavně-právního výboru. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pan senátor Lukáš Wagenknecht? Přeje. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená paní vicepremiérko, kolegové a kolegyně, já slibuji, že odolám nutkání a nebudu říkat nic navíc oproti tomu, co jsme projednávali včera. Takže určitě budu asi nejstručnější. Velice krátce.

My jsme na své včerejší druhé schůzi také projednali tento tisk. Text toho našeho usnesení máte v příloze, nebudu ho číst, ale jenom okomentuji věci, které jsou v tom věcně. První bod, který jsme projednali a vlastně schválili, bylo to, co se ve sněmovně stalo, to znamená řešení osvobození od daně z příjmů u úplatného převodu cenných papírů, které se tímto naším pozměňovacím návrhem vyjímá, to, co vlastně ve sněmovně dopadlo. Dále jsme navrhli zvýšení té odpočitatelné položky ze 24 840 korun na 27 840 korun. Je to stejné, jako by to udělali v hospodářském výboru. A vlastně poslední část toho našeho bodu jednání, která byla nejvíce diskutovaná, to byla oblast kompenzací výpadku příjmů veřejných rozpočtů obcí a krajů, které v hlavním vládním návrhu, který nám přišel, bylo opravdu zcela zásadní. Proběhla tam debata, kde byly tři návrhy, nějakou formou, jak to upravit. Všechny se týkaly navýšení koeficientu rozpočtového určení daní, jak u obcí, tak u krajů. Finální čísla, já to řeknu opět stručně, u krajů by to bylo v tuto chvíli 9,88 a u obcí 26,07 %. Jenom od té rozpravy... Byly tam tři návrhy, je to velice těžké, to je něco, jako když pracujeme s jablky a hruškami. Já se omlouvám. Zkrátka hausnumera, která jsme dostali, jsme museli nějakou formou řešit tak, abychom pomohli řešit výpadky obcí a krajů. Z těch hausnumer, která byla, která jsme dostali jak ze strany ministerstva, tak i ze strany nějakých svazů, jsme došli ke třem různým variantám. Opět to zjednoduším. První byla kompenzace ve výši přibližně 70 % toho výpadku. Druhá byla ve výši 80 % toho výpadku. Třetí přibližně ve výši necelých 90 % toho výpadku. Opět je to těžké, tady vysvětlovat obecně, ale je to jako na nějakém tržišti. Je to strašné, co tady dneska máme. A ještě se asi o tom budeme bavit, nicméně dopadl ten třetí, tak nejvyšší návrh, takže od nás z výboru pro územní rozvoj jde ten návrh, aby ty obce byly kompenzovány v té výši koeficientů, které by mohly být ekvivalentem 90 % podle čísel ministerstva financí. Asi takhle jednoduše. Opět si nemyslím, že to může být finální správné číslo, zkrátka je to nějaká kompenzace, která je vyšší. To znamená, proti tomu návrhu, který máme z hospodářského výboru, je vůči krajům a obcím vstřícnější. Děkuji za slovo. Pak se vyjádřím v obecné rozpravě podrobněji k těm dalším věcem.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore. Táži se, zda si někdo přeje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho, takže můžeme přistoupit k projednávání. Zahajuji obecnou rozpravu. S tím, že do obecné rozpravy se jako první přihlásil premiér ČR, pan poslanec Andrej Babiš. Dále jsou potom dvě písemné přihlášky, a to jsou... Pan senátor Michael Canov a jako druhý pan senátor Drahoš.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za pozvání, děkuji za možnost tady vystoupit. Já bych chtěl velice stručně okomentovat ten můj návrh. Návrh poslance, který, myslím si, že je nejvýhodnější pro všechny. Je nejvýhodnější pro všechny zaměstnance, to znamená pro všechny zaměstnance, 4,5 milionu zaměstnanců, kteří by měli dostat od 1. ledna navýšení čisté mzdy o 7 %. Ten návrh je na dva roky, protože je jasné, že po příštích parlamentních volbách přijde nová vláda a nový parlament a bude mít rok času na to, aby dal návrh, jaké budou daně v roce 2023. Nejvýhodnější je i pro živnostníky, protože nenavyšuje daně na 19 %, nejvýhodnější je i pro zaměstnavatele, protože všichni ušetří. Mimochodem když budu mluvit o samosprávě, samospráva má 158 tisíc zaměstnanců, kteří dostanou na výplatu o 3,6 miliardy ročně navíc. Tento návrh je samozřejmě v kontextu pandemie covid-19. Myslím, že všechny ekonomiky v Evropě to dělají. My jsme byli pochváleni z OECD, dostali jsme stále stejný a dobrý rating. Tento návrh je i nejvýhodnější pro náš rozpočet, který si to může dovolit, který skutečně si to může dovolit hlavně proto, že máme nejnižší zadlužení v rámci států Evropské unie. Když samozřejmě nepočítám do toho Lucembursko, Estonsko a Bulharsko.

Myslím si, že i tento rok zadlužení vůči HDP bude nižší než v roce 2013. Celá Evropa to dělá. Samozřejmě, dneska je velice důležitá Evropská rada, která bude projednávat Next Generation Fund, to je 750 miliard eur, které si chce Evropa půjčit na 30 let. Je to 20 tisíc... 120 miliard. Tento návrh bohužel byl ve sněmovně, jak bych to řekl, zkažen tím návrhem navýšení slevy na poplatníka. Já bych chtěl jenom říci, že ta sleva na poplatníka, to málokde čteme nebo slyšíme, nás stojí už tento rok 130 miliard. Opakuji, 130 miliard nás stojí sleva na poplatníka. Není pravda, že ten návrh je pro bohaté. Není to pravda. Ten návrh je výhodný pro všechny. Když si vezmu mzdu 15 tisíc, ten, kdo má mzdu 15 tisíc, mým návrhem ušetří 761 korun měsíčně, to znamená ročně 9 132. V rámci té navrhované slevy, která tam byla, samozřejmě tady je návrh 3 tisíce, ale to samozřejmě mi nepřísluší komentovat, protože Senát se rozhodne tak, jak se rozhodne.

Já jsem sem přišel hlavně proto, abych okomentoval ten návrh. Ten dopad na rozpočet v případě tohoto čistého návrhu by byl jenom 49 miliard. Je potřeba vědět, že do rozpočtu 2021 vchází jenom jedenáct dvanáctin rozpočtu, protože zkrátka leden se tam nedostane z hlediska cashoutu, takže je to tato částka. Samozřejmě my jsme si vědomi i při tom návrhu, kdy jsem to dával, že bude potřeba udělat kompenzaci krajům a obcím. To jsme i nějak navrhovali, takže já si myslím, že, uvidíme, jak Senát rozhodne. Jak to bude v porovnání s tím, co přišlo ze sněmovny.

Já chci jenom říct, že určitě potenciál inkasa naší země do příštích rozpočtů v Evropě je velký. Jenom za to rozpočtové období 2014 - 2020 je to 300 miliard. Pro další rozpočtové období je to 962 miliard a ještě 414 miliard si můžeme půjčit, pokud budeme chtít. Takže já myslím, ten můj návrh je na dva roky, všechny ostatní návrhy jsou bez časového limitu, tzn. stávají se mandatorním nákladem. Já jsem jenom chtěl vysvětlit, proč jsem ten návrh dal. Protože znovu opakuji, že je nejlepší pro zaměstnance, zaměstnavatele, živnostníky a pro rozpočet. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane premiére, za váš proslov, projev, kterým jste zahájil obecnou rozpravu u nás v Senátu. Jako další do obecné rozpravy je přihlášený písemně pan senátor Michael Canov. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane premiére, vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Poslanecká sněmovna zavedla takový zvláštní režim. Chodí do práce na směny. Zasedá jich vždycky polovina, podruhé zase druhá polovina, pak zase ta první polovina apod. Je to docela příjemný režim, ale na druhou stranu poslanci tím získali, jak je vždycky ta půlka odpočinutá, spoustu energie. A proto schůze stíhá schůzi. Jenom dneska, myslím, jsou dvě a pak jednají s plnou energií až hluboko do noci.

Pak v noci vznikl ten Eintopf, který by záviděla i kočička s tím pejskem, když dělají ten dort, nebo co to připravovali, a ten byl schválen Poslaneckou sněmovnou.

Všichni si uvědomili, že to tak asi není správné, že to není ono. Včetně pana premiéra, včetně paní ministryně. Tak došlo k naprosto nebývalé chvíli, kdy požádali Senát o nějakou opravu. Je to vskutku historická chvíle. Já si myslím, že dnes máme šanci skutečně se zapsat téměř do dějin, bych to nazval, skutečně se pokusit o něco, co bude mít velký smysl. Nebo aspoň smysl v rámci možností. Možná ti všichni, kteří mluví o zbytečnosti Senátu, změní konečně názor.

Jenže tím řešením není to, co by možná napadlo, nebo i napadlo, některé z nás nebo řadu, a sice, to, co přišlo ze sněmovny, zamítnout. Kdyby Senát měl poslední slovo, kdyby Senát zamítl to, co přišlo ze sněmovny, tím by proces skončil, já bych byl pro. Ale taková situace není. Když Senát zamítne tento návrh zákona, vrátí se do sněmovny a sněmovna to přehlasuje. Je tam totiž mantra, na které se shodly všechny ty strany, které ve sněmovně pro tento návrh hlasovaly. ANO, ODS, SPD, KSČM, Trikolóra. Tyto strany mají celkem 138 poslanců a jasně deklarovaly, že se ty mantry 15 % slevy na daních, a ještě k tomu ta dvacet trojka, nevzdají nikdy za žádnou cenu.

Proto stoprocentní, opakuji slovo stoprocentní, jistotou je, že výsledkem zamítnutí tohoto návrhu zákona by byl výsledek naprosto stejný, jako kdybychom tento návrh zákona tady v Senátu schválili. Protože naše zamítnutí bez jakékoli pochybnosti by sněmovna zamítla. Jak vědí všichni, kteří znají základy matematiky, minus krát minus dá plus, takže by byl výsledek naprosto stejný.

Jsem názoru, že toho si je vědom každý z nás. Každý z nás, kdo tady sedí, všech 81 senátorů, včetně těch dnes omluvených, že jsou si vědomi, že zamítnutí sněmovna zamítne. Kdybych se však přesto mýlil a kdyby zde návrh na zamítnutí padl, jakože padne, ale kdyby snad byl schválen, doufám, že nebude, ale Senát je svébytná komora a vyloučit to nedokážu... Takže ještě jednou, kdyby Senát zde schválil návrh na zamítnutí, s plnou vážností vyhlašuji sázku o 1 milion Kč, kde já vsadím 1 milion Kč proti tomu, kdo bude mít tu odvahu si proti mně vsadit a myslí si, že toto zamítnutí by sněmovna nezamítla. Klidně proti jednomu nebo proti všem, kteří budou hlasovat pro zamítnutí. Ještě jednou opakuji, pokud by tento návrh v Senátu prošel. Já doufám, že takoví šílenci tady nebudeme.

Nyní se dostanu k tomu, kde já vidím možnosti té důležité opravy. To je v tom, že sněmovnou přijatý návrh zákona se naprosto vykašlal a ignoroval obce a kraje. Naprosto a zcela. Důsledky by byly fatální.

Připomenu situaci historickou. Na radnici v Chrastavě působím od roku 1994. To máme 26 let, kdy dokonce zde v komoře starších naše nejmladší kolegyně Adéla Šípová chodila na základní školu. Tehdy jsem už začal působit jako místostarosta v Chrastavě, pak jsem se stal v roce 2002 starostou.

Vím, jaké měly obce problémy v řadě období, aby mohly konat investiční činnost. Ta dopadala čím dál tím více na malá města a na obce. Situace byla skutečně zoufalá, hlavně u malých obcí a na malých vesnicích a v malých městech opravdu krizová. Mimochodem, nejhorší pro obce o velikosti 6000, což je ta Chrastava, vím, jak ta situace byla příšerná. Musím pochválit pětici mladých kluků, kteří se dostali na funkce starostů, případně místostarostů na Moravě. Založili regionální politické hnutí STAN a vydali se za ministrem financí, nějakým Miroslavem Kalouskem. V roce 2009.

Mezi těmi kluky byl nějaký Petr Gazdík, nějaký Stanislav Polčák... Oni na tom ministerstvu uspěli. Uspěli s tím, že řekli, že požadují navýšení RUD pro malé obce, pro města. Ministr jim odpověděl, že je pro, že zrovna zakládá novou politickou stranu TOP 09 a že pokud mu starostové zajistí rozprostření do všech obcí a malých měst v republice, malých a tak dále, tak tento návrh prosadí. A budiž, velká čest, pan Miroslav Kalousek své slovo dodržel. Byl to naprosto historický moment. Kdyby tato situace nebyla, jsem si jist, že dodneška by nějaké hnutí STAN celostátní význam ani nemělo. Tehdy to vzniklo, a tak vzniklo spojení TOP 09 a Starostové.

Samozřejmě ono to nešlo rychle. Ona žádná taková změna nejde rychle. Táhlo se to, přišel rok 2011, kdy byla nezapomenutelná demonstrace zde v Praze starostů z celé republiky za navýšení RUD. Obrovská demonstrace obrovského množství starostů, které přijal premiér Petr Nečas. Premiér Petr Nečas také slíbil, že k tomu navýšení dojde. Nutno uznat, Petr Nečas své slovo dodržel. Od 1. ledna 2013 došlo k navýšení RUD, k velmi zásadnímu a podstatnému.

Kdyby nyní došlo k tomu, že by platil poslanecký návrh, ať metodou, že to dneska schválíme, ať metodou, že to zamítneme a vzápětí to zamítne sněmovna, vrátili bychom se hluboko ještě před ten rok 2009. Obce a města by ztratily všechno, co získaly tehdy tím navýšením RUD. Až na to, že by se to netýkalo jen těch malých obcí a měst, ale vlastně všech, počínaje Prahou. Byla by to pro ně katastrofa. Nevím, jak by to řešili někde... Zřejmě by zanikaly obecní policie, možná by se někde rušily kulturní části, co jsou dané, hlavně aby bylo aspoň čím rozsvítit žárovku, a když se rozsvítí, tak aby se rozsvítila. Bylo by to prostě strašné.

A proto, když vzniklo to, co vzniklo, jsem strašně od počátku usiloval o to, ať dojde alespoň k té nápravě u těch obcí a krajů. Začalo to postupně. Nejprve jednali hlavně moji kolegové apod., vyjednala se nějaká menší částka jako jednorázová dávka. Ale ozývalo se, že jednorázová dávka nestačí, to nebude platit potom, že chceme RUD. A skutečně, podařilo se nakonec pak dohodnout i na tom navýšení RUD. Musím ocenit kolegu Vladislava Vilímce, který to dostal podobně, a už před týdnem to schválili na 1. zasedání hospodářského výboru.

Ale přesto ten návrh hospodářského výboru hradil u obcí 55 % ztrát. Zlatých 55 % proti nule. Ale pořád to bylo málo. A tak jsem já bombardoval a také kolega Zbyněk Linhart Sdružení místních samospráv. Ať oni se vysloví. Ať oni se vysloví! A vyslovili se. Sice téměř na poslední chvíli, ale vyslovili se. Jednoznačně. Oslovili nás všechny. Sdružení místních samospráv, které mimochodem vede jeden z těch pěti tehdejších kluků, Stanislav Polčák, Sdružení měst a obcí, kde je v čele další člen Starostů a nezávislých, František Lukl, a primátor hlavního města Prahy, člen Pirátské strany, pan Hřib, se vyslovil dopisem, kde žádali o 90% kompenzaci... Omlouvám se za to slovo, já vím, že Vladislav ho nerad, těch ztrát, náhradu z daní.

Ta čísla byla vypočítána logicky správně a podobně, nicméně aspoň já osobně, Miloš taky, chtěli jsme, aby to tam prošlo dohodou atd. Byla tam určitá nejasnost ohledně tzv. základny, ze které se počítá. Tam podle predikce ministerstva financí bylo nějak 97 miliard, ale zjistilo se, že to je méně, asi 92 miliard nebo podobně, nějaké odpisy atd. Přiznám se, že jsem z toho byl zmaten, už jsem se v tom tak úplně nevyznal. Ale šlo mi o to, aby nebyla napadnuta ta základna. Tak jsem připravil do ústavně-právního výboru návrh na těch 90 %, upraven ale o tu základnu.

Jsem strašně rád, že ústavně-právní výbor byl první, který přijal ty změny. Bylo to včera, bylo to dramatické, nakonec to přijal drtivou většinou hlasů až na jednoho. Ten návrh. Totožný návrh přijal vzápětí znovu hospodářský výbor, za to jsem velice rád. Pak byl výbor pro územní správu, který přijal ten návrh, ale v těch původních číslech 90 % z toho Sdružení místních samospráv, takže ještě vyšší. Ale jinými slovy, všechny tři výbory bojují za to, aby obce a kraje dostaly adekvátní náhradu, aby to odpovídalo.

Víte, já se ještě vyslovím o svém postavení. Já osobně nejsem členem Starostů a nezávislých, jsem členem nejslavnějšího porevolučního regionálního hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Toto hnutí vzniklo v roce 2008! 2008... Já, myslím, že od roku 2011 jsem jeho 1. místopředsedou. Toto hnutí omračuje republiku tím, jak je úspěšné v krajských volbách. Ale pozor, většina novinářů a podobně ve všech vidí fenomén, našeho předsedu Martina Půtu. Ale ony jsou ty fenomény dva. Já bych dokonce řekl, že ten druhý, aniž bych jakkoli snižoval charisma svého předsedy, je ještě důležitější. A to je ten, že Starostové pro Liberecký kraj jsou zastoupeni v kraji doslova všude. To není jenom stovka starostů, která je členy tohoto hnutí. To je obrovské množství příznivců a podporovatelů mezi starosty a všech dalších obcí. Téměř se dají vypočítat výjimky, které u nás u starostů nejsou nebo nás nepodporují než naopak. Také musím ocenit ODS, že si toho je vědoma. I naší zásluhou bezprostředně se do jejího čela na krajské úrovni dostávají ti starostové, které ještě mají v Libereckém kraji. Starosta Frýdlantu, starosta Jilemnice. Teď se stávají členy krajské rady. Dokonce i do senátních voleb nasadili proti našemu starostovi jedinou zbraň, která mohla být úspěšná. Taky starostu, Víta Vomáčku, úspěšného starostu, známého. A tak dál. Ti starostové tam vedou.

Jinými slovy, my starostové zastupujeme starosty po celém kraji. Já bych se nemohl mezi nimi ukázat, nemohl bych se jim podívat do očí, kdybych tady neučinil vše pro to, aby se v té situaci, která nastala, starostům, a tím pádem obcím a městům, které vedou, nepomohlo. Zdůrazňuji, že v tomto případě mi v žádném případě nestačí říkat: „No, já jsem se snažil, tak jsem navrhl a hlasoval pro zamítnutí. A pak to celá sněmovna zamítla, takže holt ten chodník si neopravíš. Ale za to může ta zlá ODS a zlí ANO a zlí KSČM a zlí SPD a zlá Trikolóra.“ Ne, to mi tentokrát nestačí.

Mně jde skutečně o to, aby zde v Senátu prošel návrh, který bude mít reálnou šanci projít Poslaneckou sněmovnou. Aby se těm starostům pomohlo doopravdy. Nejen tak, že se jim řekne, my jsme chtěli, ale nic nemáte, stěžujte si u ostatních. Ne, ještě jednou opakuji, to mi nestačí. Proto v žádném případě, osobně v žádném případě nemůžu hlasovat pro zamítnutí, protože bych se musel před svými kolegy stydět. Protože bych tak hlasoval s vědomím, že když zamítnutí tady v Senátu projde, bude zamítnuto ve sněmovně. Vůbec bych nemohl už v tomto unikátním a skvělém hnutí Starostové pro Liberecký kraj zůstat ani minutu, protože bych se musel sám před sebou hluboce stydět.

Ale samozřejmě ten návrh nedělám jenom za Starosty pro Liberecký kraj, jde mně o starosty a jejich obce a města v celé České republice. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Další písemně přihlášený do rozpravy je pan senátor Jiří Drahoš. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové.

Můj pohled na celý daňový balíček, který tady dneska projednáváme, je velmi kritický. V době koronavirové krize považuji za velmi nepromyšlené pouštět se do takto zásadních reforem, jakou je nepochybně změna daňového systému. Ale když už se do toho vláda pustila, měla to udělat s pečlivým plánováním a jasně vysvětlenými dopady. Nic z toho se ovšem nestalo.

To, že byl celý daňový balíček schvalován někdy ve 2 hodiny ráno, kdy někteří poslanci už ani nevěděli, o čem vlastně hlasují, je jedna věc. Ostatně můj předřečník to tady velmi vtipně popsal. Co mě ale zarazilo mnohem více, je, že takto zásadní pozměňovací návrh, který zcela změnil obsah daňového balíčku, přišel od pana poslance Andreje Babiše bez jakékoli předchozí kontroly ze strany ministerstva financí či Legislativní rady vlády, o analýze RIA ani nemluvě. Poslanci zkrátka odvedli velmi špatnou práci. Těsně před Vánoci nám do Senátu poslali návrh zákona, který se nedá nazvat jinak než jako naprostý paskvil, jehož předkladatelé sami vědí, že kdyby byl přijat v současném znění, měl by katastrofální dopady na naši ekonomiku.

Víte, na celé věci je velmi paradoxní, že rušení superhrubé mzdy nemá v současné době žádné ekonomické rácio a není po něm ani společenská poptávka. V době, kdy zde máme rekordní schodky rozpočtu a celé sektory ekonomiky se topí ve vážných problémech, zatínat do toho ještě další finanční sekeru, v zásadě je jedno, jestli ve výši 95 či 135 miliard, považuji za naprosto nezodpovědné. Paní ministryně to snižování tady nazvala cestou správným směrem. Já s ní mohu souhlasit, ale pokud je to tak, paní ministryně, pak nechápu, proč jste se zastavila obrazně hned na začátku této cesty. Mohu také chápat politické důvody tohoto kroku. ODS to má dlouhodobě ve svém volebním programu a z mého pohledu ANO by jistě rádo oslabilo před volbami právě ODS. To ale nic nemění na tom, že tlačit na rozpočtový schodek, takový rozpočtový schodek, bez ohledu na následky, je krajně nezodpovědné. Já se ptám, kam se poděla mnohými tolikrát opakovaná rozpočtová odpovědnost?

Nyní k samotnému obsahu předkládaného zákona. Od jeho zastánců zaznívá, a zaznělo to tady také, jak rušení superhrubé mzdy pomůže lidem, protože se k nim dostane výrazně více peněz. Pojďme se ale podívat, jak to je ve skutečnosti. Podle odborných studií, které jsem si také nechal zpracovat, skutečně vydělají na změnách nejvíce lidé s nejvyššími příjmy, včetně poslanců, senátorů a ministrů. V době krize bych ale čekal, že stát bude výrazněji pomáhat zejména těm, na které tato krize dopadá nejdrtivěji, což jsou nízkopříjmoví občané, tedy ti s podprůměrnou mzdou. Matky samoživitelky, lidé pracující ve službách, kteří jsou nyní bez práce, ti všichni na tom budou po přijetí daňového balíčku v navrhované podobě hůře než nyní. Jak je to možné? Daňový balíček ve sněmovní podobě, už to tady bylo zdůrazněno vícekrát, by znamenal bez přehánění katastrofu pro obecní rozpočty. Shodly se na tom nejen Svaz měst a obcí či Svaz místních samospráv, ale i pražský magistrát. Znamenalo by to tedy nejenom zastavení veškerých oprav a investic, ale ve spoustě obcí a měst také konec fungování velkého množství služeb, které místní samosprávy poskytují. Zatímco se koaliční strany ANO a ODS budou předhánět v tom, kolik stokorun přinesli do peněženek jednotlivých povolání, v realitě by došlo ke zvýšení poplatků v obcích, zvedne se inflace, dojde ke zdražení spotřebního koše.

Jsem si jistý, že na to těch pár set korun měsíčně jako kompenzace opravdu stačit nebude.

Jako problematický vidím také argument, že zrušení superhrubé mzdy pomůže razantnímu zvýšení spotřeby. Dámy a pánové, vyšší střední třída, tedy ta, která na změnách vydělá nejvíce, ty jednotky tisíc korun měsíčně rozhodně neutratí, ale raději je přidá na své spořicí účty, do hypoték a podobně.

Přestože se náš klub zcela logicky rozhodl většinově pro zamítnutí celého tohoto nepovedeného a nevyžádaného návrhu, je možné, že návrh nakonec půjde do podrobné rozpravy. V ní máme už nyní na stole zmíněný pozměňovací návrh hospodářského výboru v revokované včerejší verzi, který já ale považuji za zcela nedostačující. Jeho odhadovaný dopad na rozpočet je tedy do částky 94, 97 miliard korun, a proto argument, jak je skvělé, že tím ušetříme, to „ušetříme“ mám v uvozovkách, 40 miliard oproti původnímu návrhu, považuji spíše za humorný. Je to asi stejné, jako kdybychom si podpálili vlastní dům, možná ne úmyslně, ale omylem, pak ho začali hasit, ale v půlce si řekli, že to vlastně stačí. Tu druhou polovinu domu klidně necháme lehnout popelem.

Zkrátka v situaci rekordních schodků a bezprecedentní ekonomické krize považuji vytváření takto obrovských nákladů za zcela nezodpovědné. Spolu s kolegy Tomášem Goláněm a Lukášem Wagenknechtem proto podáváme pozměňovací návrh, který posunuje daň z 15 na 18 %. Ale samozřejmě jsou tam zahrnuty i všechny další argumenty, včetně podpory obcí, která tady byla mnohokrát skloňována. K podrobnější diskusi tohoto pozměňovacího návrhu se, doufám, ještě dostaneme. Ale z mého pohledu se jedná o rozpočtově nejrozumnější řešení.

Ten citovaný zásek do rozpočtu by byl snížen o dalších 50 miliard a lidem by stále zůstalo v peněženkách něco navíc. Nechal jsem si zpracovat rozdíly mezi variantami 15 a 18 % například u lidí s průměrnou mzdou. Tam by se jednalo o rozdíl 850 korun hrubého měsíčně. U 20 % občanů, tedy pětiny občanů s nejnižším výdělkem, pak by ta diference byla v průměru pouhých 150 korun. Kolegyně a kolegové, položme si tedy základní otázku, stojí nám těch pár set korun na občana za to, že navýšíme rozpočet v době krize o dalších 50 miliard? Chápu, že se blíží volby, ale není rozumnější být rozpočtově zodpovědní?

Závěrem bych chtěl jako senátor říci, že mě opravdu uráží argument, že bychom měli sklopit hlavy a de facto si nechat nadiktovat podmínky úpravy daňového balíčku od ministerstva financí jen proto, abychom náhodou někoho ve sněmovně nepohoršili. I za ty dva roky, které jsem strávil v Senátu, vím, že vztahy mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem bývají často napjaté. My pokaždé, když vracíme do sněmovny nějaký zákon, samozřejmě promýšlíme do poslední chvíle, jak se k tomu poslanci postaví. Domnívám se ale, že nyní jsme v odlišné situaci. Je to sněmovna, která tento paskvil vyrobila, Senát má nyní možnost ho vylepšit do té rozpočtově nejzodpovědnější podoby. Kolegyně a kolegové, určitě budete souhlasit se mnou v tom, že Senát, jakožto horní komora parlamentu, je tělesem, které má velmi důležitou roli v našem legislativním procesu. Je důstojným a sebevědomým ochráncem ústavy před nedemokratickými zásahy, stejně jako pomáhá promyšlenými úpravami často vylepšovat nepříliš kvalitní zákony.

Já na vás proto apeluji, abychom tuto rozvážnost a sebevědomí prokázali i nyní a do Poslanecké sněmovny poslali zpět návrh zákona s co nejmenším dopadem na již tak velmi napjatý a zkoušený rozpočet. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pane senátore, děkuji. To byl poslední písemně přihlášený, takže přistupujeme k těm, kteří se přihlásili v tuto chvíli. Jako první je to pan senátor Zdeněk Hraba. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministerský předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, návrh, který zde projednáváme, je absurdní a rozpočtově nezodpovědný. Podávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu.

Chtěl bych reagovat na slova ctěného kolegy Michaela Canova. Já, jako český senátor, opravdu nebudu klečet před vládou a Poslaneckou sněmovnou s prosbou, aby mi řekli, pro co můžu a nemůžu hlasovat, co je pro ně a není akceptovatelné. Já jsem nesliboval věrnost Poslanecké sněmovně. Já jsem sliboval věrnost České republice. Naším úkolem, českého Senátu, je předat český stát budoucím generacím, fungující a prosperující český stát, ne trosku. Tento návrh, který doputoval do Senátu, však z České republiky v relativně krátké době právě takovou trosku udělat může. Jak říkala paní ministryně, návrh počítá se strukturálním deficitem. Strukturální deficit znamená, že příjmy státu jsou generovány ekonomikou, která funguje na 100 %. Snad ani na ministerstvu financí nevěří, že ekonomika v současné době funguje na 100 % a že v dalších letech na 100 % fungovat bude.

Ani slovo nepadlo o tom, jaký bude cyklický deficit, to znamená, jaké budou výpadky příjmů. Každý musí přece vidět, že nejsou naplněné příjmy obchodu, protože jsou zavřené nebo silně omezené. Každý přece vidí druhotnou platební neschopnost, faktury se zpožďují, firmy nedostávají peníze, nebude za chvíli na výplaty. To znamená, první věc, kterou ignoruje tento návrh, je recese, je recese české ekonomiky. Na dluhovou brzdu díky tomu složenému deficitu, strukturálnímu a cyklickému, narazíme mnohem dříve, než se dá a než zde bylo prezentováno třeba Národní rozpočtovou radou.

Ten návrh slibuje podporu růstu spotřeby. Překlápí tedy z těch vládních výdajů, z toho písmena g), z agregátní poptávky, údajně na písmenko c), tedy spotřebu, případně investice. Problém je v tom, a to už tady také zaznělo, že ty příjmy, které dostanou domácnosti, si z drtivé většiny z opatrnosti uloží do úspor. Nebudou tedy zvyšovat svoji spotřebu. To je chiméra. Ta multiplikace těch výdajů domácnosti je chimérou, ta prostě fungovat nebude. Ten návrh, který k nám doputoval, a pan ministerský předseda to zdůvodňoval, že si každý polepší, každý dostane do své kapsy nějaké peníze, protože nebude muset odvádět tolik daní, do jedné kapsy stát dá, ale z druhé si vezme. Vezme si mnohem víc. Ono to není výhodné pro ty lidi, ono to není výhodné pro ty firmy. Přijde inflace, přijde zdražování. Samozřejmě, zaznělo tady také, že nastanou výpadky příjmů obcí a krajů. Kraje a obce si s tím budou muset nějak poradit. Nastane zdražování. Nastane zdražování vodného, stočného, dopravy, odpadů. Lidé to nakonec zaplatí. Není to výhodný návrh pro lidi. Není to výhodný návrh pro Českou republiku. Já, kdybych to chtěl parafrázovat, proč bychom nemohli snížit daně, a pomoci tak lidem, teoreticky může padnout návrh na znárodnění podniků, firem a můžou tedy být stanoveny ceny v poloviční výši. Lidé to přivítají, budou levnější rohlíky, budou levnější auta. Budou se kupovat více, protože budou levnější. Jak to může dlouho fungovat? Než přijde krach. Úplně stejně bude výsledek tohoto návrhu. Jak dlouho to ještě může fungovat? Jak dlouho bude ještě trvat situace, kdy se státní rozpočet zcela zhroutí?

Já bych chtěl ještě jednou zopakovat svůj návrh na zamítnutí, z těch výše uvedených důvodů, které jsem právě říkal. Česká republika není nějaká hra desková nebo počítačová. Musíme počítat s tím, že jsme odpovědní vůči budoucím generacím a že jim musíme tento stát předat fungující a existující. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. S přednostním právem se přihlásil pan první místopředseda Jiří Růžička. Aby mohl vystoupit, tak jsme se krátce vystřídali. Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré dopoledne, pane předsedající, paní ministryně, pane premiére, dámy a pánové. Před několika dny k nám dorazil návrh změn daňových zákonů. Odmítám mluvit o daňovém balíčku. Toto eufemistické označení skutečně není na místě, protože to je pořádný, těžký ranec, téměř k neunesení. Jakýpak daňový balíček!

Nutno říci, že ten původní návrh, který připravilo ministerstvo financí, byl návrhem dobrým. Ten návrh byl prorůstový, finančně neutrální, prostě skutečně posouval celou tu záležitost tam správným směrem. To, co se z toho stalo v Poslanecké sněmovně, pan senátor Canov to nazval Eintopfem, pan senátor Drahoš paskvilem, já si myslím, že je to skutečná fantasmagorie, nám přinesla až lidová tvořivost v podobě poslaneckých, pozměňovacích návrhů předložených později. Ty návrhy neprošly obvyklým připomínkováním, nediskutovalo se o dopadu těchto návrhů, nepodlehly odbornému posouzení. Prostě byly předloženy a znamenaly zvýšení deficitu státního rozpočtu o více než 130 miliard. Nepředstavitelné, neuvěřitelné, zvláště pak v době, ve které žijeme. Raději ani nepřipomínám, že ten současně projednávaný návrh státního rozpočtu ve sněmovně vlastně vychází jenom z údajů, které byly známy za hospodaření naší země v prvním pololetí tohoto kalendářního roku, s tím, že přijde podzimní, další vlna korony a že ty propady ekonomické se budou zvyšovat, vlastně se v něm ani nepočítá... Takže fakticky hrozí, že příjmy státního rozpočtu tak budou příští rok ještě nižší a deficit samozřejmě vyšší. Do toho sněmovna přijme pozměňovací návrhy, které ten deficit zvýší ještě více. Nemyslím si, že si to můžeme dovolit.

Pan premiér tady mluvil o tom, že patříme k zemím nejméně zadluženým, což je samozřejmě pravda vzhledem k HDP, které vytváříme, ale my ho, ten státní dluh, za dva roky zvýšíme téměř o bilion korun. Téměř o bilion korun zvýšíme ten státní dluh, který doposud byl bilion a půl. To jistě není něco, co bychom si jen tak mohli dovolit, protože musíme také počítat s tím, že to se za rok nezlepší.

To, co je na tom nejhorší, to, co na tom považuji za nejhorší, je, že tento propad se vlastně nesnaží vláda řešit škrty v rozpočtu. Prostě výdaje se nesnižují. Ono to jde také velice těžko, ale my jsme přistoupili na tu hru, budeme snižovat příjmy, zvýšíme zadlužení, ale nebudeme nic řešit na straně výdajů. V tomto okamžiku bych vám rád připomenul, že jsme v dubnu odmítli tady jako Senát zákon o uvolnění rozpočtové odpovědnosti. Tam jsme se vyjádřili jasně. Teď se po nás chce, abychom postupovali vlastně proti duchu tohoto, co jsme před půl rokem odmítli.

Byl jsem za poslední dva týdny na mnoha jednáních, zúčastnil jsem se jednání všech výborů, které tento návrh zákona projednávaly a snažily se situaci nějak řešit. Skutečně musím potvrdit to, co říkala paní ministryně, že se to stalo takovou, řekněme, ideovou politiku. Což je dobře. Jednalo se o tom i napříč celým Senátem, jednalo se o tom se sněmovnou, s poslanci. Samozřejmě jsme se lišili v mnoha pohledech, protože to je asi to, co paní ministryně měla na mysli pod pojmem ideová politika. Na tom není nic špatného a chápu přístup některých stran k tomu problému, tak jak ho staví. Také jsem na těch jednáních viděl to, že se snažily všechny návrhy, dneska tady dlouhá řada přihlášených to naznačuje, se o tom bude mluvit hodně, tak se snažily ty největší problémy řešit. Postupně se z toho ovšem stál boj především, nebo boj ani není správné slovo, především se z toho stala snaha co nejvíce napravit problémy, které tím přijetím tohoto balíku, rance by dopadly na obce, města a kraje.

Jako pražský senátor moc dobře vím, co by to znamenalo pro Prahu. Mluvil jsem o tom s ekonomickým náměstkem Prahy. Prahu by jenom ten dopad v té podobě, tak jak to přišlo z Poslanecké sněmovny, stál na propadu daní z příjmů fyzických osob a úlevě na daňového poplatníka 8,5 mld. Následně by to znamenalo samozřejmě postupně snižování dotací na městskou hromadnou dopravu, snižování investic, na výstavbu metra bychom mohli zapomenout a tak dál a tak dál a tak dál. O těch číslech tady mluvil pan senátor Drahoš, co by to postupně znamenalo. Takže ani to mě neuspokojilo při těch jednáních jednotlivých výborů.

To, co mně vadilo asi ze všeho nejvíc, že u všeho se pracovalo s kalkulem, co tomu řeknou v Poslanecké sněmovně, co tomu řeknou ve vládě, jak to bude přijato nebo jak to nebude přijato. V tom okamžiku jsem měl pocit, že ten Senát opravdu, jako by byl trošku zbytečný, jako by byl maličko zbytečný, protože už předem jsme postaveni do pozice, že buď to bude tak, jak si přeje sněmovna, případně vláda, anebo nebude nic. To asi není úplně pro Senát důstojné.

Jako celek si ten projednávaný návrh zaslouží jediné. Zaslouží si zamítnutí, vrácení do sněmovny, v nejbenevolentnějším případě a přístupu pak vrátit s pozměňovacím návrhem, který bohužel nebyl přijat v ústavně-právním výboru, a to je pozměňovací návrh, který neuvrhne naši zemi do dluhů s dopady na generace po nás. Pro mě je to jediný víceméně přijatelný, vedle té formy zamítnutí, návrh, který snižuje ten státní dluh, který by tím nastal, na přijatelnou částku. Také je, myslím, dobře spočítán.

Když jsem o tom přemýšlel, poslouchal, tak mě v té neopravitelnosti napadlo motto myšlenky Bohumila Hrabala v jedné z jeho knih, kde Bohumil Hrabal píše o tom... Já si to tady najdu, abych to odcitoval přesně: „Jsou skvrny, které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.“ Nelze je vyčistit bez porušení podstaty látky. Prosím vás, až budeme napravovat cokoliv, pořád budeme jenom trošku víc ničit, ale možná na jiných místech.

Samozřejmě, že moc dobře si uvědomuji, že změny v oblasti daňových zákonů jsou nutné a nevyhnutelné. Ale měly by to být změny dobře promyšlené, prodiskutované a podložené odbornými údaji. Ne politickými kalkuly. Jinak je to jen vějička pro jistou část voličů a především past pro budoucí vlády a naši zemi, do které bychom asi neměli spadnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo, dalším přihlášeným s přednostním právem je předseda klubu, pan senátor Jaroslav Větrovský. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Asi shoda mezi námi všemi tady v Senátu panuje na tom, že to, co k nám přišlo z Poslanecké sněmovny, je nepřijatelné a určitě bychom nechtěli být pod tímto podepsáni. Já, jako politik s dlouhodobou komunální praxí, a i v našem klubu jsme velmi řešili to, jakým způsobem budou řešeny možné výpadky právě pro samosprávy, pro města, pro obce. Tady je třeba říci to, co ještě nezaznělo. A to je, že jsou to nejlépe hospodařící a nejlépe investující subjekty v České republice, které by byly ohroženy na svých příjmech právě v důsledku toho, co přišlo z Poslanecké sněmovny.

Proto jsem se včera přihlásil k pozměňovacímu návrhu, který předložil Michael Canov v ústavně-právním výboru. Já jsem ho předložil ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. S tím, že podstatou tohoto návrhu je úprava rozpočtového určení daní ve prospěch obcí, a to zvýšením procentuálního podílu na dani na 25,84 % a u krajů na 9,78 %. My jsme tím revokovali usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které bylo přijato zhruba týden před včerejším jednáním a které bylo nějakým prvopočátkem pro toto jednání.

Chci říct, že ty prostředky, které budou zhruba v 80 % kompenzovat možné výpadky pro obce a pro kraje, zůstanou opět u lidí, protože nepochybně budou moci být zachovány veřejné služby. Nepochybně budou obce snad moci investovat do vodohospodářské infrastruktury, do sportovišť a do dalších svých potřeb, které nepochybně mají.

Z těchto důvodů bych poprosil, zda bychom mohli podpořit pozměňovací návrh, který tady předložil Zdeněk Nytra, nebo připravil ho... Jedná se o komplexní pozměňovací návrh senátorských klubů ODS a TOP, KDU-ČSL a PROREGION, který máte před sebou, který v podstatě říká to, o čem já jsem tady teď mluvil, tedy o úpravě rozpočtového určení daní.

Hovoří také o tom, jakým způsobem by se upravila sleva na poplatníka, a to pro rok příští i pro rok další. Prozatím asi děkuji za pozornost. Díky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášený do diskuze je pan senátor Herbert Pavera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné dopoledne, vážený pane místopředsedo vlády, vážená paní místopředsedkyně vlády, vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové.

Já budu dnes předkládat dva pozměňovací návrhy, takže se budu věnovat jim. Ale na začátku se také rád vyjádřím k daňovému balíčku. Samozřejmě víme, že ten zákon není dobrý, protože i Poslanecká sněmovna zjistila, že má své chyby. Sám pan premiér i paní ministryně nás žádají, abychom ho opravili. Ale musím říct na obranu Poslanecké sněmovny, že mají svaté právo zákony přijímat tak, jak je přijímají. Oni jsou za to potom odpovědní a je to vizitka Poslanecké sněmovny.

Ale protože mám zkušenost z Poslanecké sněmovny 2013 až 2017, vím, že při hlasování je někdy hodně pozměňovacích návrhů v pozdních hodinách a je to pak hodně složité. Já věřím, že tomu zákonu, který tady dneska projednáváme, můžou pomoci i mé pozměňovací návrhy, které tady představím. Jeden se týká zrušení stravenkového paušálu a druhý se týká většího zdanění zahřívaného tabáku. Oba ty návrhy by mohly přinést našemu státu, naší ekonomice, minimálně 2 miliardy ročně. Dokonce u zahřívaného tabáku to budou od roku 2023 přesně 3 miliardy a u stravenkového paušálu je to minimálně 2 a více, protože ministerstvo financí predikuje, že tam budou jenom 2 miliardy ztráty na daních, jiné odborné organizace mluví až o 22. Ono, jak se říká, pravda bude někde uprostřed.

K tomu stravenkovému paušálu. Myšlenka je dobrá. Záleží na každé firmě, jak se rozhodne. Jestli zavede závodní jídelnu nebo jestli rozdá stravenky nebo jestli dá peníze zaměstnanci, aby se rozhodl, co si koupí. Zhruba 2,5 milionu zaměstnanců takto funguje. To znamená, chodí do závodních jídelen nebo dostávají stravenky, zhruba milion zaměstnanců zatím nedostává nic. Předpoklad je, to říkala i paní ministryně na hospodářském výboru, že teď budou mít všichni peníze na jídlo a na stravné nebo na něco jiného.

Tento předpoklad je velmi pozitivní, ale myslím si, že skutek „utek“.

Já jsem od minulého týdne mluvil s několika firmami, které nevyplácejí ani žádné stravenky, ani nemají závodní jídelnu a pro ně to bude problém. Buď udělají jednu věc, nezvýší plat a přidají, nebo sníží plat a dají stravenky. V tom druhém případě to bude pro zaměstnance velmi špatné, protože se mu sníží základ pro nemocenskou, dovolenou apod. Když nezvýší plat zaměstnavatel zaměstnanci, jak by plánoval, zase přijde o spoustu peněz při nemocenské i při dovolené.

Myslím si, že v současné době, hlavně v té ekonomické, kdy se firmy potýkají s platební schopností i neschopností, není naše ekonomika v té nejlepší kondici. I když na druhé straně musím říct jako starosta obce, že nesmírně žasnu nad tím, jak naše firmy fungují. Jak hledají jiné směry, jak hledají východiska. Protože my starostové vidíme na daních, že jsou nižší než v předchozím roce, ale nejsou tak propadlé, jako bychom očekávali, což je zásluha našich podnikatelů, našich firem, a já jim za to moc děkuji.

Myslím si, že kdybychom ponechali ještě nějakou dobu stravenky a závodní jídelny jako takové, velice by to přispělo k takové té společenské kultuře a zároveň by to výrazně pomohlo i restauracím a jídelnám. Restaurace a jídelny jsou jedny z nejvíce postižených firem. To víte sami, od včerejška můžou mít otevřeno jenom do 8 hodin. Kdo ví, jak to dopadne zítra nebo pozítří, protože situace zase není dobrá, co se týká PSA. Možná, že to bude potom KOČKA, ale to už je druhá věc. Důležité je, aby nám počet nemocných nerostl. A on roste. Takže ten problém určitě bude.

Proti stravenkovému paušálu jsou jednak odbory, Českomoravská konfederace odborových svazů, Svaz průmyslu a dopravy, Unie zaměstnavatelských svazů, Komora daňových poradců... A také Pracovní komise pro hodnocení regulace Legislativní rady vlády upozornila na to, že výpočet ministerstva financí není správný. Takže nemusí tam být jenom 2 miliardy, může tam být mnohem více.

Takže bych byl moc rád, kdybychom tento pozměňovací návrh mohli přijmout. Pomůžeme restauracím, pomůžeme i hotelům v tom, aby nemuseli mít takovou sekeru. Věřím, že to pomůže i našemu rozpočtu. Ony 2 miliardy nejsou malé peníze!

Naše obec Bolatice v příštím roce začíná stavět Dům sociálních služeb svaté Kateřiny pro 32 klientů, domov pro seniory, za 100 mil. Kč. Je to 20 takových domů, které můžou vyrůst v celé České republice! 20 takových domů, 20x32, tak si spočítejte, že to je přes 600 klientů, kteří tam najdou umístění.

Co se týká druhého pozměňovacího návrhu, to je zahřívaný tabák, u toho zahřívaného tabáku samozřejmě mnozí argumentují tím, že je tam mnohem méně tabáku než v klasických cigaretách. To mají pravdu, ale v současné době je zahřívaný tabák zdaněn zhruba asi 24 % oproti klasickému tabáku. Ten pozměňovací návrh to upravuje tak, že během dalších 3 let se ta daň dostane zhruba na 43 % klasického tabáku, což pořád zvýhodňuje tento zahřívaný tabák.

Kupodivu se ke mně dostal i dopis distributorů zahřívaného tabáku, kteří souhlasí s tímto návrhem, který jsem podal v hospodářském výboru minulý týden a hospodářský výbor ho přijal. Včera, když se to revokovalo, tak už ho nepřijal. Ale to nevadí, to není nic proti tomu, abych ho tady nepřečetl a nenačetl a nepožádal vás o podporu. Protože i on za 3 roky přinese téměř 6 miliard Kč. Od každého roku, od roku 2023, to budou 3 miliardy.

Když to teď neuděláme, stát přijde až o 8 miliard v roce 2023, protože krabička cigaret tohoto zahřívaného tabáku se zdraží pouze o 4 Kč. Normální krabička od tabáku se zdraží o 16 Kč. Takže oba dva pozměňovací návrhy načtu potom v podrobné rozpravě, věřím, že k ní dojdeme. Samozřejmě budu rád, když ty návrhy podpoříte, protože minimálně přinesou peníze do rozpočtu státu a tím pádem i obcím a městům ročně více jak 4 miliardy. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor avizoval své pozměňovací návrhy. Předtím, než dám slovo dalšímu přihlášenému, dávám slovo panu premiéru Babišovi, který se přihlásil.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Mně je to velice líto, ale já se musím omluvit z dalšího jednání, i když jsem původně slíbil, že tady budu, a to z následujících důvodů. Dneska je skutečně zásadní Evropská rada. My jsme program Rady obdrželi včera kolem půl desáté večer. Návrh závěrů přišel až ve 23:25 hodin. Ta agenda je taková, že nejsem schopen najít zemi, která by zastupovala ve všem české zájmy. Je tam klimatická změna, je tam rozpočet rule of law, covid-19, je tam Schengen, je tam Turecko, Spojené státy, Rusko. Takže je to velice důležitý summit, který začíná v 13 hodin, a proto se omlouvám z dalšího jednání.

Já bych chtěl jenom na závěr říct, že ten návrh, který jsem já předložil jako poslanec, byl vypracován ministerstvem financí a byl domluven původně s naším koaličním partnerem. Takže to jenom na závěr. Já děkuji za pochopení a na shledanou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Další do obecné rozpravy je přihlášený s přednostním právem pan senátor, místopředseda Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové.

Jelikož jsem byl vyzván, v podstatě oprávněně, předsedou Senátu k tomu jeho rannímu interview, které jsem tady interpretoval, tak jsem si tu nahrávku ještě jednou poslechl a je určitě korektní, abych to uvedl na pravou míru. Je pravda, že předseda Senátu neměl tu situaci úplně nejjednodušší, protože otázky padaly na ODS, ale také na Senát jako celek. Ono se to potom v tom rozhovoru složitě odděluje. Takže třeba se tam objevilo, my schválíme ten pozměňovací návrh... Ale nevíme kdo? Jestli ODS, nebo Senát. Nebo se tam zase objevilo... Pokud by prošel v nějaké podobě ten pozměňovací návrh Senátu...

Čili to bylo to, na co jsem reagoval, že jsem v podstatě nevěděl, jaký pozměňovací návrh máme jako Senát. Těch návrhů máme několik a teprve z toho něco potom vyleze při nějakém konečném hlasování, pokud k tomu dojde. Takže já se panu předsedovi omlouvám. Přece jenom není jednoduché vystupovat naživo a hned po ránu do Českého rozhlasu. Ty myšlenky se honí hlavou, není to jednoduché, ale když jsem si poslechl celý ten rozhovor znovu, musím říct, že všeobecně vystupoval korektně i směrem k Senátu. Za což mu děkuji. (Potlesk.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  S procedurálním návrhem se přihlásil předseda klubu STAN, pan senátor Holeček.

Senátor Petr Holeček:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k odchodu pana premiéra z jednacího sálu a vzhledem k tomu, že se nezúčastní projednávaného bodu, který sám ve sněmovně navrhl, do Senátu sem připutoval, navrhuji a žádám o dvacetiminutovou přestávku na poradu našeho klubu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Teď okamžitě, předpokládám? Ano. Takže přestávka klubu, kterou si vyžádal předseda Starostů a nezávislých, bude trvat do 11:20 hodin. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 11.00 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.19 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Takže ještě jednou krásné dopoledne, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři. Věřím, že se vrátí i paní ministryně, aby mohla sledovat naši rozpravu. Já teď mám tady přednostně nahlášenou do rozpravy, která pokračuje, paní Šárku Jelínkovou, předsedkyni klubu KDU-ČSL. Po ní se připraví pan senátor Holeček, také předseda s přednostním právem.

Senátorka Šárka Jelínková:  Hezký den. Dívám se, paní vicepremiérka tady není, takže, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. My jsme také využili tento čas přestávky v klubu KDU-ČSL a přemýšleli jsme nad touto nastalou situací, jak se k ní postavit. Samozřejmě, že nás velmi mrzí, že pan premiér porušil svůj slib, že tady s námi nebude. Nebude si moci vyslechnout všechny naše podněty, připomínky, čekali jsme i mnohé jeho odpovědi. Ale přesto po důkladném zvážení všech okolností a očekávání veřejnosti a především samosprávných celků, které v současné době schvalují své rozpočty a očekávají, s jakým výsledkem skončí toto projednávání důležitého zákona, daňového balíčku, zde v Senátu, jsme se rozhodli, že nebudeme navrhovat přerušení schůze, budeme hlasovat pro pokračování v přítomnosti, nechci říct pouze, ale hlavně samozřejmě té důležité předkladatelky, paní vicepremiérky a ministryně financí. Takže tolik za náš klub KDU-ČSL a nezávislí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji paní předsedkyni. Nyní se přihlásil pan předseda klubu... Tak tady máme ještě další rychlé přednostní právo... Ale já myslím, pane místopředsedo, že to bylo až poté, co už jsem tedy... (Jiří Oberfalzer: Ne, ne, vy jste si toho pouze nevšimla.) Tak jestli na tom trváte, pane místopředsedo, já myslím, že předseda klubu dá tedy přednost panu místopředsedovi. Prosím, takže teď má slovo pan místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer. Prosím, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Háček je v tom, že je to vidět jen na monitoru, protože na displeje už se nevejdou další řádky. Ale nebudu zdržovat. Já jsem dřív, než padne návrh, protože pak už by se diskutovat nemělo, chtěl vyjádřit svůj osobní názor. Nemám žádné pověření, ani závěr klubu, myslím si, že to není úplně košer, přerušovat projednávání takhle závažného návrhu zákona kvůli tomu, že není přítomen premiér. Vyžádali jsme si přítomnost premiéra, on přišel. Včera říkal, že tu bude celý den. Je pravda, že současně probíhá v Bruselu Rada a že je tudíž, řekl bych, párán na dvou bojištích.

Ale kompetentní osobou pro tento návrh je ministryně financí. Ta tady je a bude. Myslím si, že by to byl jenom takový kverulantský skutek, kdybychom kvůli tomu přerušovali schůzi. Čas běží a já vyjadřuji svůj osobní názor, že přerušování není namístě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo, nyní má slovo pan předseda klubu STAN, pan senátor Petr Holeček. Po něm se připraví pan místopředseda Jan Horník. Teď se zeptám, jestli Jan Horník chce využít svého práva místopředsedy? Chce, takže ještě tedy znovu další místopředseda, pane předsedo klubu, bohužel, přijde na vás řada. Prosím, pan místopředseda Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Je to hrozné, že vlastně premiér této země neumí držet slovo. V podstatě jsme se ve zkráceném řízení, ani jsme nevyužili těch 30 dní, o čemž jsem už dnes dopoledne mluvil, tak jsme se podřizovali pořád premiérovi této země. Na organizačním výboru, v klubech, všude jsme hledali nějakou cestu. Premiér nakonec prohlásil následující: „Já budu v Senátu,“ to znamená tady, „tak dlouho, jak bude potřeba. Když bude Senát do půlnoci, tak tam budu do půlnoci, do Bruselu neodletím a požádám polského premiéra, aby mě zastupoval,“ řekl k požadavku senátorů Babiš.

Polsko se přitom spolu s Maďarskem chystá vetovat unijní rozpočet kvůli podmíněnosti čerpání financí dodržováním zásad právního státu. Česko ho chce schválit. Toto je z ČT24 ze zpráv. Udělejme si obrázek, prosím, prostřednictvím paní předsedající, na místopředsedu Senátu Jirku Oberfalzera, všechno to, co říká, je krásné. Ale jak máme věřit této vládě? Jak máme věřit premiérovi? Jak máme věřit všem těm nouzovým opatřením, kdy lidi padají doslova na hubu, a premiér tohle veřejně takhle prohlásí, a výsledek je, že si odjede. Na co on potřebuje Senát!

A ještě on, ten, který v Poslanecké sněmovně dal ten onen super pozměňovací návrh... On jako poslanec! Já už jsem z toho úplně „divej“. Ještě to funguje ke všemu tak, že je to jako malé dítě, které je na písečku. Najednou má nějakou svoji bábovičku a na tu se mu nesmí sáhnout. Ta bábovička je těch 15 a 23 %. A to ještě vzkáže tak, že my dopředu víme, že to vlastně Poslanecká sněmovna schválí pouze tehdy, když tam bude těch 15 a 23. Toto je premiér české země. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji a nyní se hlásí o slovo další místopředseda Senátu, pan senátor Růžička. Máte slovo, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Nebudu slovy Jana Horníka „divej“, jenom přečtu něco, co na svém Twitteru zveřejnil v úterý premiér této země.

„Rozšířila se fáma, že chci ve čtvrtek strávit v Senátu jen jednu a půl hodiny a pak odletět do Bruselu na Evropskou radu. Není to pravda. V Senátu budu kvůli daňovému balíčku tak dlouho, jak bude třeba. I kdyby mě měl v Bruselu zastoupit polský premiér.“ Tu fámu měli šířit senátoři, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu místopředsedu Senátu a hlásí se paní ministryně, která má samozřejmě také přednostní právo. Prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo. Já bych jenom chtěla na obhajobu premiéra říct, že skutečně měl maximální dobrou vůli tady být. Jednal s panem premiérem, tuším tedy polským, já jsem přesně nevěděla, koho z V4 požádá, aby ho zastoupil. Ale dostal informaci, není to možné. Bojuje tam zhruba o nějakých, to záleží podle kurzu eura, 962 miliard pro Českou republiku v příštích letech. Je to víceletý finanční rámec a samozřejmě strukturální fondy, které jsou na podporu ekonomice, každý je tam sám za sebe. Každý tam obhajuje svoje specifické národní zájmy. Není možné, aby ho tam zastupoval jiný premiér, který má své zájmy a své starosti v Bruselu, samozřejmě ani detailně specifika České republiky nezná. Prosím vás velmi, je to složitá situace, bylo by důležité, aby byl tady, ale je možná i stejně důležité, jestli ne víc, aby byl tam, protože tam bojuje za něco, co Česká republika v příštích letech bude potřebovat. Věřte, že já ho tady opravdu důstojně zastoupím. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji paní místopředsedkyni vlády a paní ministryni. Nyní se hlásí do debaty předseda Senátu Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážená paní vicepremiérko, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové.

Já jsem si slíbil, že budu říkat i ty věci, které mi nepřinesou žádné kladné body. Takže teď jednu řeknu. Já si myslím, že je docela obtížné, aby někdo říkal, že tady určitě bude, že tady chce být, nedokázal si představit to, že když to pak tak nebude, že to pěkně schytá.

A moc si nedovedu představit, že by premiér České republiky, ať si o něm myslíme cokoliv, takto účelově lhal, aby potom věděl, že to bude jinak. Fakt ho z toho nepodezřívám a pojďme trochu o těch věcech přemýšlet s nějakým nadhledem. Prostě stalo se to, co se nám v životě někdy stává, že přestože jsme tady chtěli být, tak tady být nemůžeme, protože máme nějaký úkol, který zkrátka je ještě důležitější, může se stát, že ty věci potom budou fungovat bez nás a my přijdeme o zastoupení premiéra na zásadním jednání. Já bych velmi prosil, jestli bychom i v atmosféře, kdy nám to nevyhovuje, kdy spousta z toho, co jste říkali, je pravda, přeci jen byli ochotni uznat, že v tomto případě to podle mého názoru opravdu není tak, že by pan premiér účelově řekl, že tady bude, už dopředu věděl, že tomu tak nebude. Není to pravda, nevěřím tomu. Věřím tomu, že se skutečně stalo to, že, přestože tady chtěl být, tak tady být nemůže. Měli bychom to uznat, i když to je politický soupeř. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Nyní skutečně dostane slovo, je to opět přednostní právo, ale teď v tom pořadí, pan předseda klubu STAN. Pane předsedo, pane senátore Holečku, máte slovo.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Kdybyste náhodou na obrazovce ještě objevila někoho, kdo by chtěl hovořit přede mnou, já mu klidně ještě dám slovo, protože jsem si na to již poměrně kvalitně zvykl. Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně, já neberu odchod pana premiéra jako člověka, jako politického odpůrce nebo politického konkurenta, to vůbec ne. Kdyby tady byl kdokoliv jiný, tak bych asi hovořil stejně, jako budu hovořit teď.

Prostě a dobře, od léta se tady připravuje nějaký daňový balíček a ví se o něm, že přijde do Senátu. Že sněmovna a vláda ho takovýmto způsobem a v takovéto době pozdní dostala do Senátu, to je jedna věc. Druhá věc je, že jsme od začátku prosili, aby při projednávání toho byl přítomen pan premiér jako člověk, který je zodpovědný za tuto vládu. Za vládu, která sem předkládá velmi závažný dokument, který hospodářsky, ale i politicky ovlivní život v naší republice. A to jsme chtěli opakovaně. Hledal se termín, kdy pan premiér bude mít volno. My jsme žádali, jako klub, i na organizačním výboru, zástupci, aby to bylo co možná nejpozději poté, co to sem pošle sněmovna, abychom měli čas to projednat. Hledal se samozřejmě i termín, aby tady pan premiér byl, protože, jak opakuji, všichni jsme chtěli, aby pan premiér byl přítomen. A pak bylo takové kolečko, jako že, ano, přijdu, na půl dne, do 11:00, do půl jedné, odpoledne, na celý den, prostě vždycky jsme velmi lavírovali, který den to bude. Nakonec se určil tedy 11. prosinec, i když se nám to moc nelíbilo... Nebo dneska je 10.? I když se nám to moc nelíbilo, že je to moc brzo, ale přesto tedy byl slib, že tady pan premiér bude. Pan premiér přišel a já osobně bych si představoval to tak, že kdyby skutečně měl takový důvod, a já věřím třeba, že ho má, že jeho účast v Bruselu je nutná, tak bych asi předstoupil před vás jako před orgán, který po mně touží, řekl bych, přátelé, stala se taková věc, prostě a dobře, já tady budu hodinu a půl nebo hodinu. Kdokoliv máte na mě nějaké otázky, prosím, ale já skutečně musím v této důležité věci odletět. To se nestalo. Pan premiér tady seděl a pak se málem bez rozloučení zvedl a odešel.

Mně to trošku vadí. Vadí to i mým kolegům. Myslíme si to, co jsme si mysleli vždycky, že účast premiéra na projednávání tohoto balíčku je důležitá a nutná. Proto navrhuji, aby jednání této schůze bylo přerušeno do středy příštího týdne do 9:00 hodin. Děkuji za pozornost. Prosím paní předsedající, aby o tomto mém návrhu dala hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, pane předsedo. Byl tedy podán procedurální návrh, o kterém se hlasuje dále bez rozpravy. Já přeci jenom pustím znělku.

Aktuálně je přítomno 74 senátorů. Aktuální kvórum je 38, zahajuji hlasování. Probíhá hlasování... (Z pléna: O čem?)

Tak ještě jednou. Já se omlouvám, že jsem to nezopakovala, opět to zopakuji, protože jsem se domnívala, že všem je jasné, o čem budeme hlasovat. Ano, zopakuji to. Prosím, tady je technická, pane... (Z pléna: Odhlásit.) Ano, tak dobrá. Nyní prosím odhlásit. Takže... (Miloš Vystrčil: Jitko, řekni, že to hlasování tedy bylo zmatečné.)

Ano, takže teď tedy jenom konstatuji, že předchozí hlasování bylo zmatečné.

Nyní tedy konstatuji, že aktuálně je přítomno 65 senátorů. Aktuální kvórum je 34. Budeme hlasovat o tom, že tedy přerušujeme projednání tohoto bodu, tisku č. 11/13. Ten termín se posouvá na příští středu od 9:00 hodin. To je návrh, o kterém teď budeme hlasovat. Čili ano, hlasujeme o přerušení tohoto bodu...

(Z pléna: Schůze. Přerušení schůze.) Dobře, pardon. Takže ještě jednou. Já jsem ten návrh nedostala písemně a ještě jednou to tedy řeknu. Teď budeme hlasovat o přerušení této schůze do příští středy do 9:00 hodin. Je to tak? Ještě je tady nějaká nejistota? Je to v pořádku již? Takže ještě jednou... Hlasujeme o přerušení schůze do příští středy do 9:00 hodin. Aktuálně je přítomno 69 senátorů a senátorek, aktuální kvórum 35. Ještě se do debaty hlásí pan předseda Láska? Vzdává se. Takže nehlásí se, děkuji. Teď tedy opravdu spouštíme hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo nesouhlasí, zvednu ruku a stiskne tlačítko NE. (Z pléna: Mně to nefunguje!)

Procedurální návrh byl zamítnut. Konstatuji, že v hlasování č. 16 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 vyslovilo pro 26, proti bylo 39. Návrh nebyl přijat. Nyní, prosím, můžeme pokračovat v obecné rozpravě. Vidím, že první je přihlášen pan předseda klubu PROREGION. Pardon, pan senátor Láska. Prosím.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, paní předsedající. Paní ministryně, dovolte mi, prosím, kolegové a kolegyně, abych v důsledku toho, co se tu odehrálo, byl trochu upřímnější a otevřenější, než třeba mi někdy má právnická profese velí.

Já jsem se zúčastnil první schůzky s panem premiérem, paní ministryní a zástupci klubů a měl jsem jeden neodbytný pocit, a ten pocit byl, že nás pan premiér vydírá. Že nás vydírá! Že říká jednoznačně: Vy schválíte, co chci, protože když to neschválíte, obce a kraje nedostanou ani korunu a vy za to budete moci. Pan premiér v Poslanecké sněmovně zapálil barák, ten barák hoří a pan premiér po nás chce, abychom ho uhasili. Když to neuděláme přesně tak, jak chce on, to znamená, že uhasíme jenom půlku, kterou chce on, a druhou necháme hořet, tu zodpovědnost shodí na nás. To je, prosím, jednání premiéra České republiky.

Rád bych připomněl, že premiér České republiky se Senátu dlouhodobě vyhýbá. Myslím, že za poslední rok a půl tady byl jednou. I v naprosto důležitých bodech, kdy je třeba, aby tu byl, aby byl k dispozici pro naše dotazy, se nechává zastupovat. Do Senátu ostentativně nechodí. Když sem po roce a půl přijde, tak sem přijde proto, aby se nás pokusil ponížit a dělal si z nás srandu, aby nás vyprovokoval. To, že jsme dneska nepřerušili tu schůzi a ten bod dokončíme, dáváme jako Senát najevo, že opravdu upřednostňujeme zájmy lidí před nějakou reakcí na provokace arogantního premiéra. Já jsem seděl ve sněmovně, když paní ministryně financí měla potřebu předčítat SMS o tom, že jsme senátní špína. Pamatujete si, s jakou elegancí jsme to přešli? Dneska dáváme jak paní ministryni, tak panu premiérovi, tak i občanům naší republiky vzkaz, že se nenecháme vyprovokovat, že nejsme žádná senátní špína. Že vždy myslíme na zájmy lidí a neskočíme na provokaci premiéra, který se na nás snaží shodit odpovědnost za své vlastní selhání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo klubu Senátor 21 a Piráti, takhle to přesně je. Jenom upozorňuji všechny kolegy, kteří byli přihlášeni, že tím, že jsme vlastně resetovali, je potřeba znovu se přihlásit. Takže ti, kteří to neudělali, tak jen aby věděli, že se znovu musí přihlásit do debaty. Nyní má slovo pan senátor Jiří Čunek, který je přihlášený. Po něm se připraví pan senátor Lukáš Wagenknecht.

Senátor Jiří Čunek:  Dobrý den, paní předsedají, paní vicepremiérko, kolegyně, kolegové. Počkal jsem si dost dlouho na to, než jsem přišel na řadu. Konečně musím říct, že přednosti, v tuto chvíli, která proběhla, které tady máme a pro které v jednacím řádu přednost jednotliví funkcionáři mají, tak mi přišlo, že teď konečně to bylo správně, protože šlo o procedurální záležitosti, zatímco přednost, že zrovna někoho něco napadne a může předběhnout všechny ostatní při normální rozpravě, tak ta se mi nezdá.

Nicméně bych vám všem chtěl poděkovat, kteří jste hlasovali pro to, abychom dokončil tuto schůzi, protože mně pan premiér nechybí. Já jsem naopak poměrně rád, když se takhle dívám na svou pravici, vidět paní vicepremiérku je přeci jenom trochu lepší než pana premiéra, takže jinak bych to dál nespecifikoval, abych se vyhnul potom nějakým odpovědím. Ale v každém případě je to tak.

Ten odlehčený tón bych zdůvodnil poměrně vážným zdůvodněním, proč mi nechybí, protože já jsem přesvědčen, že pana premiéra nepřesvědčíme žádnými argumenty, protože ho nepřesvědčili ani jeho kolegové v Poslanecké sněmovně. Ten důvod, který já takto vidím, je to můj úhel pohledu, je, že to, co máme na stole, je materiál, který nejenom že tedy je špatný, nedopracovaný atd., jak to bylo řečeno, my to všichni vidíme... Složitost tohoto materiálu vidíme sami na sobě, protože některé výbory něco přijmou, pak to poopraví, pak to ruší. Stejně tak je tady spousta proti sobě jdoucích návrhů pozměňovacích, takže to není tak úplně jednoduchá věc.

Základem té nesmyslnosti, opět říkám, z mého pohledu, je to, že jestliže Česká republika připravuje rozpočet, kde bude -320 miliard korun, do toho přijde poslanecký návrh premiéra Babiše, poslanecký musí být proto, že ve vládě tento návrh nemohl projít zřejmě, a vlastně zcela rozvrátí, z mého pohledu, veřejné finance, ale zároveň usměrní celou politickou debatu na několik týdnů či měsíců směrem, který tady vůbec nebyl. My jsme před 4 měsíci nebo 5 vůbec nevěděli, nikdo z politické scény, že ty, řekněme, základní postuláty kolegů z ODS zrušit superhrubou mzdu, o které mluví dlouho, i jiné strany, všichni cítíme, že superhrubá mzda není nic úplně dobrého, co máme. Zřejmě by tady vůbec nebyla taková diskuse, kdybychom o tomto balíčku jednali, tedy řádně připraveném a, řekněme, ve vládě a s ministerstvem financí a všemi ostatními orgány, které se vyjadřují k takovýmto věcem, je jich jistě více než 50, tak kdybychom k tomu přistoupili, tak si myslím, že ten návrh prošel jak nůž máslem, bez problémů. A to proto, že Česká republika ještě v únoru spolu s ostatními zeměmi, tedy mnoha ostatními zeměmi, na tom byla velmi dobře. Mohla si dovolit určitě tento krok. Pak přišla mimořádná opatření, která si vyžádala ohromnou dotaci ze státu do jednotlivých sfér naší společnosti. Výsledek je -320 miliard, které se připravují.

V tuto chvíli dát tento návrh je podle mě ekonomicky naprosto nesmyslné. Existuje jen málo institucí, za všechny, abych se vyhnul potom nějakým možná nepřesnostem, bych jmenoval Českou národní banku, které s takovýmto krokem souhlasí. Nejenom ekonomicky, ale z pohledu ekonomie, to znamená vědy, která zároveň předpokládá, jaké dopady to bude mít, jak se budou lidé chovat, jestli to, co se dá odhadnout, jestli se nám vrátí ty peníze, které někam vkládáme, to znamená v tomto případě do kapes nás občanů, kdy my senátoři a poslanci opravdu dostaneme tolik peněz, tedy tolik tisíc za rok, že to pocítíme, ale zároveň jsem přesvědčen, že my to nepotřebujeme, zatímco ti, kteří jsou nízkopříjmoví, ti dostanou tak málo peněz, někteří vůbec nic s ohledem na svou situaci, že oni to ani nevyžadovali. Hlavně se dostáváme do situace, kdy jsme tím návrhem, ke kterému se bohužel z mého pohledu ODS přidala, vyvolali potřebu. Všichni si pamatujete asi nejznámější, ale možná to není pravda, dokonce ani nevím, jestli ten prášek ještě existuje. Vizír... „Vy zíráte, my zíráme!“ Tak teď máme tady takový Vizír v podobě daňového balíčku, kdy na to všichni zíráme s tím, že jestliže máme mít -320 miliard a k tomu přidáme 130, teď se díky stravenkám dozvídáme, různé instituce říkají, že to bude 150, vlastně nemáme dopočítáno, kolik miliard, a už budeme zřejmě na půl bilionu, nikdo neřekne, a to mi na tom strašně vadí, nikdo neřekne: Tak podívejte, budeme mít téměř půl bilionu sekyru a vyrovnáme to tak, že zrušíme toto ministerstvo nebo tolik úředníků na tomto ministerstvu nebo nebudeme dělat tyto činnosti nebo v té státní sféře budeme šetřit tam a tam. Bude to tolik a tolik peněz, je to spočitatelné. Směřujeme k vyrovnání dluhu. Ne, my pouze říkáme nebo slyšíme, že uděláme sice tento dluh, občanům to přinese peníze, ale to vyrovnání očekáváme s tím, že jak přejde koronavir a všechno ostatní, nastane ta trajektorie velkého růstu, to znamená, bude růst HDP atd., tak všechno se vyrovná.

Dokonce jsme se ani nedozvěděli, nikde jsem se nedočetl, do kolika let by to asi tak mělo být. Jestli to očekáváme do 5 let, 10, anebo naopak 30 nebo ještě více. To je věc, teď se vrátím na začátek, pro kterou mi tady pan premiér nechybí, protože já jsem přesvědčen, že to nemá nic společného s racionálním chováním, je to pouze racionální chování před volbami, které budou za necelý rok, pokud nebudou dříve, do Poslanecké sněmovny. Jde vlastně o to, které voliče si koupíme nebo kterým se zalíbíme. Já jsem přesvědčen, že úplným ideálem pro mě, zároveň tím navrhuji zamítnutí tohoto zákona, ale protože ten návrh podle mě tady padl od pana senátora Hraby, jestli se nemýlím, tak jaksi je to jenom duplicita, pro mě osobně by bylo nejlépe, kdyby do těch voleb jednotlivé strany šly s tím, že řeknou, co chtějí udělat, zároveň mají dost času, aby voličům řekly a vysvětlily, co se stane, kde to chtějí vzít... Protože my právě tu druhou stranu vůbec neznáme. My víme, že tedy tady bude ten dluh, ale nevíme, jak ho vyrovnáme, kdy a čím.

Proto si myslím, že takový návrh zákona je špatný, je čistě politický. To, že jiná politická strana, která to má dlouhodobě v programu, snižování daní atd., takto se k tomu přidala, to celkem dokážu pochopit, protože dochází k tomu, že některé politické strany mají své priority programové. Jiná politická strana všechny tyto priority vysaje. Takže jsem přesvědčen, že pan premiér Babiš, jako předseda hnutí ANO, je celkem odborník na to, vidíme to, že programové záležitosti komunistů, sociálních demokratů, v tomto případě teď ODS a tak dále, celkem programově vysává. Je to politika, nedá se mu to nijak vyčítat, určitě ne. Ale co bych mu vyčítal, tak to je to, že v tomto případě je to čistě politický kalkul, který nemá žádné ratio. Tady bych se opřel právě o stanoviska ČNB a ostatních.

Poslední věc, která je z mého pohledu nejdůležitější v této záležitosti, je otázka, kam se dostáváme a kým se stáváme. My jsme tady prodělali, nejenom my, ale i naši kolegové v Poslanecké sněmovně, a vůbec ve veřejnosti, mnoho diskusí a příkladů o tom, jak dopadají lidé v exekucích. To znamená lidé, kteří dluží. V tom bludném kruhu, ti, kteří mají štěstí, tak se z něho dostanou během několika let, případně třeba 10 let, ale každý z nás, já jsem o tom přesvědčen, každý z nás, dokonce i ti, kteří v tom pracují, tak se s tím setkávají každý den, tím myslím psychiatry, psychology, daňové poradce apod. a právníky, zná i zcela jistě ze svých rodin příklady, kdy takovýmto lidem to zcela destruuje život. Úplně. Oni už ani nežijí, oni jenom přemýšlí, kde si půjčí, kde něco zaplatí, na který soud nejít atd. A život jim utíká. Já bych to asi neřekl, že je to nesvoboda, protože svoboda z mého pohledu je daleko širší a vyšší pojem, ale zcela jistě ti lidé jsou závislí. Jsou závislí. Protože stát se skládá z jednotlivců, z rodin a entit, tedy komunit, kde jsou lidé zastoupeni, i tito, tak tím pádem ne vždy, ale v tomto případě i stát se může dostat do problémů. Proto bych skoro řekl, že je jeden význam slova, kdy některé státy, které nově vzniknou, řeknou, že jsou nezávislé, dávají si to do svého názvu, tak stát se stává, který je zadlužený a který se zadlužuje a nemá tu perspektivu... Kdybychom se zadlužovali teď tak, že budeme dávat peníze pro růst, to znamená pro naše podnikatele, pro náš průmysl, pro výstavbu infrastruktur, které potřebujeme, určitě bych hlasoval pro. Protože to přináší peníze zpátky. Dá se to dokonce vypočítat, jednodušeji. Než to, když dáme peníze lidem, nevíme, jak mnozí říkají, oni si je spíše schovají pod polštář.

Když je to tak, stát se stává závislým. A protože v tuto chvíli, dokonce bych byl pro, s ohledem na tu superhrubou mzdu, kterou také nemám rád, kdyby se řeklo, že to zaplatíme my, to jest do 10 let. Všichni totiž, kteří jsou starší a jsou v důchodě, tak těm bychom garantovali, že důchod dostanou, takže těch se to netýká, a my, kteří pracujeme, tak bychom se zavázali, že to do 10 let zaplatíme. Pak by to asi bylo férové. Ale protože my máme jenom důvěru, že jednou se ta křivka toho, řekněme, pádu, který teď máme, ale hlavně i ekonomického, tak že poroste, jako vždycky rostla, já tuto důvěru v tomto smyslu nesdílím, z toho, řekněme, mnohadesetiletého pohledu ano, ale nechci, abychom zadlužovali naše děti a zadlužovali ty, kteří potom, aby si udrželi životní úroveň, aby si udrželi zdravotní a sociální jistoty, které máme teď, nemuseli na nich šetřit, tak ten dluh splácet nebudou. Peníze si budou půjčovat a pak se stáváme závislými. I jako stát. To si myslím, že je základní předpoklad, proč já navrhuji zamítnutí tohoto návrhu.

Pak bych na závěr se ještě přidal nebo rád vyjádřil k tomu, co tady řekl první řečník, pan ctěný kolega, senátor Canov. Ano, zcela mu rozumím, vůbec asi nebudu tak expresivní, abych o té druhé straně, která má jiné názory, řekl, jaksi expresivně to nějak pojmenovával, ale je to tak, že to je určitě úhel pohledu. Ale to je přesně to, co tady už někdo řekl. My jenom reagujeme na to, jakou hru někdo začal hrát. Jestliže nikdo to neočekával, tak ten Vizír, radši to vysvětlím, aby nebyla mýlka, já tady nepropaguji prací prostředky, já peru na valše a asi ne sám úplně, ale v každém případě je to tak, že je to vyvolaná potřeba. Vizír musel mít každý doma. Ta reklama byla tak silná, že si všichni chtěli vyzkoušet, jestli je to opravdu tak zázračný prostředek. Možná někteří, kteří třeba neperou, tak ne. Jiní, kteří třeba bojovali programově proti reklamám, a to chápu ve vší počestnosti, tak určitě taky. Ale asi to není...

Já jsem hledal nějaký příklad, kde se ta vyvolaná potřeba materiálně dá vyjádřit. Já jsem četl tehdy nějakou ekonomickou úvahu o tom, kolik oni na té reklamě vydělali, jak to bylo dokonalé. Teď my jsme tady v koronaviru, mluvíme o tom, jaké máme dluhy, mluvíme o tom, jak se jim vyhnout, na nás někdo přijde a řekne: „Bác, dluhy budou o 130, 150 miliard větší.“ A ještě dá lidem kalkulačku do notebooků nebo tedy do veřejných sítí a lidé začnou počítat, kolik ušetří. Určitě je dobře a je to správný postup a je to zcela normální, že každý se podívá, kolik těch peněz tedy ušetří, a i tři stovky jsou dobré.

No ale, jak říkám, 300 korun zřejmě ty lidi nevytrhne, i když je to krát dvanáct. Pak dojde k tomu, že oni to už očekávají, ale ještě včera to nechtěli. Když přemýšlím nad tím, jak se má chovat stát a jeho představitelé, tedy i my, tak si myslím, že se mají chovat zodpovědně. Neměli by vyvolávat představy, touhy, jak nám bude dobře, a zároveň nás nebude zajímat ten státní dluh. To si myslím, že ta vyvolaná potřeba se tady jednoznačně projevila. Já si myslím, že je to v tomto smyslu velmi špatně. A že to je čistě programová politická záležitost, která se stala jenom proto, že za rok budou volby.

Přece není možné, aby to, co se stalo, lidé, kteří to předkládají, nevěděli, že když jsou proti superhrubé mzdě, tak ji měli zrušit před těmi dvěma lety v období růstu. A mohli to udělat. Teď před volbami si to bude pamatovat každý více, ačkoli je k tomu úplně nevhodná, nesmyslná doba.

Děkuji vám za pozornost, samozřejmě budu hlasovat tak, jak jsem řekl. Přeji si, aby nejen Senát, ale aby celý parlament a také vláda napříště postupovaly tak, aby ty kroky byly počitatelné, byly logické, abychom skutečně nezadlužovali naše děti. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, já jenom k tomu vašemu zpochybnění přednostního práva předsedů klubů, místopředsedů Senátu v obecné rozpravě, je to součástí zákona o jednacím řádu Senátu, který je v této části platný, pokud vím, tak minimálně už od jeho počátku. To znamená více než 15 let. Tak, teď tedy, prosím, má slovo pan senátor Lukáš Wagenknecht a připraví se pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Než začnu věcné argumenty, jsem velice rád, že nám tady zůstala paní ministryně. Jak jsem říkal už minule, já bych byl rád, kdyby mi na moje případné dotazy odpověděla, aby ta debata byla věcná. Já ani nevím, kolik jich budu mít, pak je na konci shrnu, aby to pro ni v té debatě nebylo komplikované. Takže na konci je ještě všechny zopakuji.

Velice rád bych se vyjádřil k tomu technickému hlasování, které tady proběhlo. Vlastně mi ani nevadí, že tady pan premiér není, protože stejně by mi asi neodpověděl na většinu věcí. Ale jenom, co bych řekl, tady myslím, že pan předseda říkal, že si nemyslí, že pan premiér lže. Já to nedokážu říct, jestli pan premiér lže nebo ne, nevidím mu do hlavy. Ale kdyby pan premiér tady dneska chtěl být, tak tady být mohl, protože na Evropské radě ho může zastoupit pan prezident.

Takže pokud plánoval svůj kalendář, tak se mohl s panem prezidentem domluvit. O panu prezidentovi všichni víme, že je velký odborník a ekonom, myslím, že za něj toto mohl převzít a naše zájmy v té Evropské unii obhajovat. Bohužel, proto si myslím, že pan premiér tady asi nechtěl být, protože kdyby chtěl oboje dvoje stihnout, tak to stihnout mohl.

Nicméně, bohužel, asi má jiné priority. Chápu, že evropský rozpočet je velká částka. On z ní také čerpá mnoho miliard, třeba plánuje 6 miliard na kotle v Lovochemii atd. Takže chápu, že jeho zájmy jsou v tuto chvíli zájmy osobní, velice mě mrzí, že je nadřazuje nad zájmy veřejných daňových poplatníků. Takže to jenom k té věci, která tady proběhla, proto si nemyslím, že pan premiér tady s námi chtěl být, protože tu možnost měl. I když pan polský premiér neměl čas, nebo maďarský, které on má jako kamarády, ale mohl tady s námi být, kdyby mu s tím pan prezident pomohl.

Teď bych se vrátil k té materii, kterou tady projednáváme. Tady padlo mnoho, já to nechci opakovat, ale já už ty body mám napsané, tak to zkusím velice stručně proběhnout. První, který tady byl, já tím pak i vlastně skončím. My tady dneska trochu naskakujeme, běžíme jako myšky za tím sýrem, na nesmysl. Aby tady byly různé narativy, jak to bylo pojmenované, já bych to pojmenoval jako nezodpovědný rozpočtový mejdan Poslanecké sněmovny.

Nechci komentovat, kdo, kde, co udělal špatně, ale odpovědnost má vláda, která má většinu. Je to podle mého názoru vláda deklarovaná stran ANO, ČSSD, KSČM, což mě osobně velice mrzí, že máme komunisty pořád ve vládě, ale to je jedno, nicméně ta odpovědnost tady byla. To, co k nám došlo, je šílenost. Také bych rád řekl, že já nejsem proti snižování daní. Já jsem liberální politik, myslím si, i člověk, ale nejde to dělat tak, že uděláte takovouto věc bez kompletní reformy.

Je to možná podle mého názoru největší reforma v této oblasti za 10 let minimálně. To říkal i jiný politik. Říkal to i pan Kalousek, se kterým jsme se na tom shodli, i když se třeba v jiných věcech neshodneme, ta reforma má být dělána dohromady nejen s reformou daňovou, ale i reformou důchodovou a zdravotní. Protože všechny tyto věci jsou v komplexu potřeba promyslet. Jenom řeknu, proč.

Pokud projde nějaká varianta ze Senátu, která nebude ta, kterou bych preferoval já, zamítnutí, o kterém si nemyslím, že by ho sněmovna přehlasovala, protože i paní ministryně dobře ví, že potom by se jí to celé rozpadlo. Tedy doufám, že ona to ví. Předpokládám, že to určitě ví. Veřejné finance. Nicméně bez těch dalších věcí, co se tady dneska stane, jak to dopadne... Zkrátka za rok bude příští vláda, ať bude jakákoliv, muset zvyšovat daně. Jestli to budou daně majetkové nebo jiné typy daní, tak to zkrátka je. Kdokoli tady z vás máte ekonomické nebo právní vzdělání, myslím, že to víte stejně jako já. Je to potřeba říkat nahlas. Není možné ty výpadky nahradit. Já se k tomu pak budu vyjadřovat dál, proč.

Co mě také mrzí, já jsem u těch debat nebyl, takže mi to nikdo neřekl, ale tady to padlo, velice se mi nelíbí ta komunikace mezi komorami. Aby nám někdo říkal, schvalte aspoň toto, pak to zpátky schválíme ve sněmovně. Podle mého názoru to je takový nepřímý nátlak na nás, abychom byli rádi, jako ty myšky za tím sýrem se snažíme něco napravit, co napravit nejde. Jestli ten sýr je menší nebo větší, je úplně jedno. Je zkažený. To je můj názor. Za smradlavým sýrem nemá cenu se vůbec honit.

Pokud se cokoli vrátí zpátky, ano, my možná pomůžeme obcím a krajům, což tady pan Canov říkal, já tomu také rozumím. Pokud budeme nějak hlasovat, půjdu postupně zamítnout a pak nějaké minimální varianty, které budou likvidovat ty veřejné rozpočty, ty dopady. Ale zkrátka, napravovat něco, co je špatné, nemá smysl. Mě mrzí ta debata, že říkáme, jestli to bude 15 %, nebo 18 % atd. Opravovat nesmysl je také nesmysl.

Co bych také řekl, ještě než půjdu k těm věcem ohledně veřejných výdajů a příjmů, které my tady nějakou formou v tuto chvíli deformujeme... Já to říkám pořád dokolečka, vy to víte, paní ministryně to také ví, chudák, teď to tady dostává za celou vládu, ale bohužel je předkladatelkou. To si teď nebudeme brát osobně, ale co je špatně... V tuto chvíli tady pořád máme problém krize, která je zdravotní. Nikdo z nás ji nezavinil, jsem rád, že vláda to nějakou formou řeší. Snaží se, ale snaží se málo.

Takže my tady na jednu stranu budeme vyhazovat do vzduchu z veřejných příjmů možná 100, možná 90, ani to nikdo neví, pak se k tomu také vyjádřím, miliard korun. Zároveň podnikatelé jsou touto vládou dlouhodobě, už to trvá více než 3 měsíce, cíleně likvidováni. Většina z vás tady podpořila ústavní žalobu, kterou jsme podali právě z tohoto důvodu. Na podnikatele peníze nejsou, vláda nemá ani peníze na to, aby jim zaplatila náklady na jejich přežití. Platí pouze něco někomu. Teď tedy díky panu Goláňovi a díky podpoře paní ministryně. To jsem velice rád, že se nám možná vrátí možný souběh kompenzačního bonusu, který je ale, řekněme na rovinu, almužnou, s jinými typy nákladů těch podnikatelů.

Takže priorita vlády v tuto chvíli je nechávat ty podnikatele dál umírat. To jsou ti, kteří ty daně platí. Ti vám ty peníze do státního rozpočtu mohou nasypat. Budou stále více a více krachovat. Takže priorita pro mě osobně by byla v tuto chvíli, abyste řešili toto. Rakouský model, který komunikoval pan vicepremiér Havlíček, který je velký odborník na podnikání. Podnikal v minulosti v maloobchodu, má i zkušenosti, myslím, s insolvencí, on dobře ví, jak to funguje, když podnikatel zkrachuje. Tento pan ministr nám komunikuje rakouský model, že jste ho zvolili v nějakém tom omezování podnikatelů. Ale vy jste ho nezvolili. Vy jste pouze použili část, ale tu podstatnou kompenzaci těm podnikatelům neděláte.

V Rakousku dostane podnikatel, pokud je to podnikání, které má malou přidanou hodnotu, třeba elektroprodejna, dostane 20 % tržeb, pokud má velkou přidanou hodnotu, dostane 80 % tržeb. Třeba kadeřnice.

Kdyby vláda chtěla, já vám pošlu linky na stránkách rakouského ministerstva financí. Tam se to dá krásně přečíst. Pokud neumíte německy, tak vám s tím mohu pomoct. Tahle inspirace by byla dobrá a tam bych ty peníze směřoval. Já jen na paní ministryni, ty otázky pak budu formulovat, ale proč tohle neřešíte prioritně a řešíme teď tohle... Já chápu, že to nebyl váš návrh, byl to poslanecký návrh pana premiéra a pak dalších poslanců, ale my v tuto chvíli, ti, kteří jsou potřební, necháváme je opravdu v nouzové situaci. A to ostatní, co děláme, v tuto chvíli nemá smysl, logiku. A ty peníze vám na to zkrátka budou chybět.

Já bych se jenom tady zeptal, první otázka pro paní ministryni, pak je ještě budu opakovat, kdyby mi na to mohla odpovědět... Kolik plánuje na příští rok do státního rozpočtu plánovat výdaje, které souvisejí s koronakrizí. Třetí, možná čtvrtou, možná pátou vlnou. Jestli tam máte nějaké peníze, budu rád, abyste nám tu částku řekla, kdyby to bylo možné, kolik to je miliard. Tady padalo v minulosti 200, 300 miliard atd., já nevím, kdo z těch malých podnikatelů je viděl. Možná, že je uvidí na zárukách, na nějakých úvěrech velké letecké společnosti poločínské, ale malý živnostník to v mnoha případech neuvidí. Nevidí dodnes. Takže to je první otázka.

Druhá otázka. Tady padlo, opět nevím, jestli mi s tím paní ministryně pomůže, já vždycky čtu a naslouchám. Ač to není někdy zábavné poslouchání nebo čtení. Kde v tom návrhu zákona je napsáno, že je pouze na dva roky? Pan premiér říkal, že ten návrh na dva roky je. Pokud to tam je, já budu moc rád, že se mi uleví. Protože ano, je pravda, že kdyby to bylo na rok, nějaký peak v těch výpadcích veřejných příjmů na jeden rok se dá zvládnout v období krize. Takže pokud by mi paní ministryně na mou druhou otázku mohla odpovědět, které ustanovení kterého paragrafu toho celého balíčku, který nám dala, uvádí, že veškeré navrhované změny, ty zásadní, v případě superhrubé mzdy a jejího zrušení, případně slevy na poplatníka, jsou na dva roky. Druhá otázka. Budu moc rád, když to uslyším. Já vím, že to tady říkal pan premiér, on bohužel odešel, nemohl se nám tady věnovat, radši jde řešit kotle pro Lovochemii za 6 miliard, ale byl bych rád, kdybych to tady slyšel.

Další věc, kterou bych rád zmínil. K těm dvěma letům tady padlo... Já jsem četl v jenom internetovém serveru, který patří do mediálního domu Mafra, který patří do svěřenského holdingu pana Babiše, který patří panu Babišovi, ale není jeho skutečným majitelem, tak tam měl rozhovor se zaměstnancem toho svěřenského fondu. Tam se spolu bavili oni dva. Pan premiér tam řekl, že je velice řádný hospodář a dobrý ministr financí, že on v letech 2014 až 2017 ušetřil na státním dluhu 60 mld. Kč. Paní ministryně, která tady s námi je, je v dalších letech ušetřila také. Tak já, když to rozpočítám, pan premiér ušetřil 15 miliard za rok. Pokud to říkám dobře. 60 : 4 = 15. Já jsem velice rád, že je ušetřil. Na druhou stranu nám díky tomu, co přišlo ze sněmovny, tady vypadává každý příští rok ne 15, ale 130. Takže, je dobrý hospodář, ale ušetřil málo, pokud chce pokrývat snížením státního dluhu ty svoje výpadky. Jestliže ušetřil 15 a přichází se 130, tak mně to nepřipadá opravdu, že je řádný hospodář na to, aby takovéto návrhy mohl dělat. Tak jenom další dotaz na paní ministryni, jestli ušetří příští rok na státním dluhu 100, 130, nebo 140 miliard... Pan premiér už ne, paní ministryně, byl bych rád, aby mi řekla, jakou formou to budou řešit.

Další oblast, o které bych se rád pobavil... Včera jsem zaregistroval někde, já nevím, jestli to bylo v tom mediálním domu, o kterém jsem se bavil, nebo v nějakých jiných médiích, bylo tam řečeno, že v pátek vláda představí novou důchodovou reformu. Já jsem tím byl velice nadšený, protože to je jedna z těch tří věcí, které by se měly řešit dohromady. Už ji budeme možná mít na stole, ale bohužel, než ten zákon přijde, bude to nějakou chvilku trvat. Máme tam nějaké rozpětí třeba půl roku. Ale dobře, nějaká je. Jestli by mi paní ministryně opět mohla odpovědět na otázku, kolik vláda plánuje investovat do této důchodové reformy... Kolik bude ten vládní návrh stát, pokud bude realizovaný, kolik bude stát příští rok, následující rok a následující rok?

Když se vrátím k těm číslům zpátky, kdybychom tady přistoupili na tu vládní novelu, která přišla, kdyby to bylo ročně 130 miliard, tak to není pouze na dva roky, ale další rok to je také 130, 130, takže to je za ty 4 roky, kdy pan premiér ušetřil 60 miliard, je to 530 miliard plus, které vám chybí. Máme další peníze, které budeme potřebovat na tu důchodovou reformu. Tak jestli byste nám tohle mohla okomentovat, jak to vypadá, pokud to není tajné, nemusíme čekat až do toho pátku. Pokud se to dozvíme v pátek, budeme rádi, ale myslím si, že to je věc, kterou bychom měli vědět, než budeme hlasovat o jakékoli variantě, která tady padne na stůl. Jak jsem pochopil, tak těch variant tady dneska bude víc.

Další oblastí, opravdu věcnou, kterou bych rád věděl od paní ministryně... Pan premiér tady vystoupil a řekl, že máme skvělý rating. Ano, koukal jsem se na stránky ministerstva financí a na stránky České národní banky. Našel jsem tam tato čísla. Myslím, že byla vydána kolem 20. října. Tak bych chtěl od paní ministryně, jestli by nám mohla také odpovědět, jestli tyto dvě agentury věděly už v tu dobu, že nám přijde takovýto krásný daňový balíček, který počítá v tuto chvíli se sekerou do rozpočtu 130 miliard Kč. Jestli s tím, o čem pan ministr říkal, že je skvělé, už počítaly. Já si myslím, že nemůžou, pokud to není zákonem ustanoveno, ale pokud ano, ať to víme. Ten rating je, myslím, koukal jsem AA3 podle agentury Moody's, nebo AA- podle dalších dvou nebo tří agentur. K tomu bych se chtěl zeptat, paní ministryně, na váš kvalifikovaný názor jako ministryně financí toho hlavního resortu pro tuto oblast, jestli si myslíte, že tato ratingová hodnocení nebudou příští rok, nebo v průběhu třeba i toho roku samotného, přehodnocena. To znamená, pokud by prošel vládní návrh se sekerou 130 miliard Kč, jestli udržíte tato ratingová hodnocení?

Ptám se na to jenom proto, že jsem viděl, a to se mi líbilo, že se snažíte poctivě v tuto chvíli vydávat státní dluhopisy, máte na to i pěkné video na internetu, mně se líbilo, aby si lidé kupovali jako vánoční dárek státní dluhopis v hodnotě 100 000 Kč, aby vám pomohli sanovat to, co tady máme. Nicméně otázka je, jestli náhodou nám potom ty úrokové náklady státní dluhové obsluhy nestoupnou.

Takže další otázka na paní ministryni. Prosím, abyste mi řekla, ve variantě 40 miliard, ve variantě 100 miliard případných dopadů a ve variantě 130 miliard, jestli je jistota z vaší strany, že se ten rating nesníží. Omlouvám se, že mám věcné dotazy. Ale já bych byl rád, aby ta debata byla věcná, aby to nebylo pouze vybíjení ega.

To je k ratingům. Teď se vrátím zpátky, o čem už jsem tady mluvil, a to je to, co bylo komunikováno ze strany dalších dvou, podle mého názoru, autorit pro ekonomiku České republiky. Je to pan guvernér České národní banky, je to pan viceguvernér národní banky, pan Rusnok, pan Mora. Četl jsem nějaké jejich odborné články, kde se vyjadřovali o tom, že tento daňový balíček, když tomu tak budeme říkat, já tomu tedy říkám rozpočtová party, že by mohla mít dopady, docela zásadní, na tlak, na růst inflace a tím pádem na úrokové sazby České republiky.

Teď jsem se úplně náhodou podíval na server Novinky.cz, abychom nejmenovali pouze jeden mediální dům, který patří do svěřenského fondu pana Babiše, ale i jiný, tak tam je teď krásný headline jednoho článku, který je hned nahoře. „Pořád se zdražuje, letošní inflace bude nejvyšší za 8 let.“

Tak jenom k tomu bych se také chtěl potom dostat zpátky. Uvažuji nahlas. Pokud bude takhle velké snížení výdajů státu, ale podpora samozřejmě těch domácností, může to mít dva efekty, které se mi nelíbí. Ten první je právě ten inflační, z pohledu zvýšení a spotřeby, který dopadne primárně na koho... Ano, na ty, kteří budou mít víc peněz, budou nakupovat. Ti na tom tak tratit nebudou. Ale co důchodci? Důchodci mají relativně malé příjmy, mnoho důchodců je pod nějakým minimem, snad, koukal jsem, pod 12 500 Kč, kolik jich je tady, asi 300 000, tak jim by se, pokud by měl pan guvernér a pan viceguvernér pravdu, příští rok zdražily potraviny. Maso, vejce, mléko, cokoliv dalšího.

Takže jedním z těch dopadů této reformy, který mně opravdu vadí, je, že tato podle mého názoru sociálně slabá skupina může mít velké problémy s největším objemem výdajů, které budou mít. Jídlo stojí hodně peněz pro ně. Já počkám, až se... (Ministryně financí diskutuje s jedním ze senátorů.) Děkuji. Já nespěchám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane kolego, prosím vás, nevyrušujte paní ministryni ve chvíli, kdy je zásobována otázkami.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Abych to pak nemusel opakovat. Tak bych jenom chtěl, koukám, paní ministryně má obrázky... Já se na omalovánky těším, já mám omalovánky moc rád, nicméně pak se budu dotazovat znovu. Ale zeptám se konkrétně. Jakou formou budete řešit ty důchodce, kteří budou mít příští rok na základě té inflace problém? Sociálně slabá skupina. Je tady ještě druhá slabá skupina, která mně také vadí. To jsou rodiny s dětmi, které jsou v nájmech. Jak jsem pochopil, pan premiér říká, že všem pomůže. Já nechci tady říkat, kdo má na tom být lépe nebo hůře, jestli vysokopříjmové nebo nízkopříjmové skupiny. Do této debaty bych se rád pustil v rámci té reformy.

Ne tady po týdnu a půl podkladů, na které jsme měli my čas. Já se omlouvám, s prominutím, včera jsme na VUZP na kalkulačce počítali, kolik bude RUD. To je úplně hrozné, také se k tomu vyjádřím. Nicméně další ohrožená skupina budou právě ti, kteří jsou v nájmech. Proč? Protože ti vysokopříjmoví, kterým zbude třeba 10 000 měsíčně a více korun, myslím si, že když jsou chytří, co udělají... Budou investovat do nemovitostí formou větších hypoték, úvěrů a případně nákupu nemovitostí. Je to dobrá věc. Ale co se může stát? Může to zdražit náklady právě potom na nájem. A to se dotkne těch chudých, kteří v tom nájmu musí být.

To je další skupina, která na tomto vašem, nebo ne přímo paní ministryně, ale pana premiéra, který musel jít do Bruselu, protože nemohl jít pan prezident, protože nemá čas a pan premiér musí řešit kotle, tak kvůli kotlům. Ale zkrátka, na základě čeho, jak budete podporovat tuto skupinu, která je sociálně slabá a může být ohrožena. To je další výdaj, který se vrátí zpátky. Oni těch 10 000 Kč měsíčně v té kapse mít nebudou. To budou mít ti, kteří celý ten systém ovlivní.

Tak bych byl také velice rád, jestli by mi paní ministryně opět nemohla dát informaci, opět podle těch hodnot, které tady máme na stole, na 40, 100 a 130 miliard. Jaká je predikce ministerstva financí možné, buď dnešní vysoké úrovně inflace, nebo případně možného navýšení inflace. Pro mě je problém i to udržení současného stavu. Ten je vysoký, ale může být ještě vyšší. Tak opět otázka, 40, 100, 130 mld., sekyra rozpočtové party sněmovny, jaké bude mít podle vás dopady na inflaci a na koho dopadne nejvíce.

Potom bych se dostal, asi už se budu blížit k závěru, já se omlouvám, že zdržuji debatu, ještě je hodně dotazujících, ale jsou to za mě podstatné věci. To, co tady padlo jako první od pana kolegy Canova, já si ho moc jako starosty vážím, jeho obec mám hrozně rád. Já jsem tam byl v jedněch lázních, které byly z dotací evropských, které byly ukradené, ale za mě jenom... Ty slabé skupiny jsem tady jmenoval. Možné důchodci, možné slabé rodiny, které jsou ubytovány v nájmech, kteří opravdu na tom mohou prodělat. Další skupina pak jsou všichni.

Já nejsem starosta, hodně z vás tady starostů je, ale já jsem nikdy na tento svůj vstup takovým pohledem nekoukal na ty zákony, které tady schvalujeme. Ale nicméně je pravda, že jsem senátorem za senátní oblast 3, to je Praha 8, Praha 18, částečně Praha 9, Dolní Chabry, Čimice, Březiněves, Čakovice, Ďáblice. Tito lidé mě volili. Co já bych byl velice nerad, aby se stalo... Aby se zhoršila kvalita jejich života. Pokud my tady nebudeme nějakou formou napravovat to, co k nám přišlo, je tady o to velká snaha, to, co v tuto chvíli sněmovna a vláda chce... Chce omezit, jestli jsem to dobře pochopil, v hrubých rysech, 20 % příjmů obcí. Celkově. To jsou minimálně investice a možná něco navíc.

To znamená, že ten návrh, který tady paní ministryně dneska obhajuje, říká, že, obce, příští rok nebudete mít na investice. Ale ani další rok, ani další rok. Pokud se to nezmění, tak vlastně nikdy. Třeba během 15 let se to nějakou formou spraví. Já třeba jsem z Prahy 8. Nebudete mít třeba na opravu Libeňského mostu, který padá kvůli neschopnosti politiků v minulosti. Tak to je. Praha 8 má třeba problémy s kvalitou silnic. Budeme jako Pražané jezdit zkrátka po rozbitých silnicích. Takhle bych mohl pokračovat dál a dál.

Také tady pan premiér řekl, že bude strašně moc miliard nebo bilionů z evropských dotací. Budou ta města mít na kofinancování? Zaplatíte ho vy? Pokud ano, kde na to vezmete? Bude opět dopad toho, že na kofinancování budete mít peníze a bude opět větší schodek státního rozpočtu nad tyto miliardy?

Tak také bych rád, kdyby se i k tomu paní ministryně vyjádřila, i když chápu, že tady už je nějaký konsensus, že toto by se mělo vyřešit, ale ono se to v tom státním rozpočtu nevyřeší. Když my v tuto chvíli prosadíme nějakou formou změnu procent koeficientu RUD, tak to znamená, že bude naopak problém ve státním rozpočtu. Takže i toto, jestli paní ministryně má spočítáno, jakou formou budou kofinancovat obce, které by nedostaly tu kompenzaci, ty strukturální projekty, které pan premiér tady komunikoval, že je vyjednal v Bruselu. Dneska je tam jede opět vyjednávat, třeba i ty kotle do té Lovochemie.

Tak to je asi z mých dotazů vše. Bylo jich několik a ještě jednou je zopakuji velice stručně, ale udělám závěr. (Alena Schillerová: Nemusíte.) Nemusím? Díky. Já jsem se snažil, aby to bylo postupně, tak moc díky.

Závěrem ještě jednou zopakuji. Velice mě mrzí, že pan premiér tady nemohl být, ale na druhou stranu to přežiji. Podle mého názoru, a to říkám na rovinu, jestli nás jakkoli bude kritizovat kvůli tomu, co tady dneska děláme, jsme tady a budeme tady dlouhé hodiny, abychom napravovali smradlavý sýr, nebo nesmysl, nebo jak to pojmenovat, budu velice naštvaný.

Podle mého názoru jediné, co je správné, je udělat komplexní, pouze ne daňovou, ale i důchodovou a zdravotní reformu. Protože to všechno je propojená nádoba. Nebude na opravu nemocnic, nebude na nějaké zdravotní zařízení atd., pokud vám ty peníze budou chybět. Podle mého názoru to nemůžete spravit. Protože opravdu ten nastavený mechanismus, ať to je 100, 90 nebo 130, se nedá zhojit jinak než zadlužováním státu. Takže za mě je podstatné o tom přemýšlet takhle. I kolegy poprosím... Já tak přemýšlet budu, je to vaše rozhodnutí, tak o tom přemýšlejte. Počítat jablka s hruškami. Jestli základna pro RUD je 91 miliard, nebo 97,5 miliardy, to nikdo neví. To je nějaká predikce, která je úplně nesmyslná. My tady házíme čísly, jako kdybychom přehazovali hnůj. Je to strašné. Takhle se daňová reforma státu fakt nedělá.

Já si myslím, že osobně jediné správné je to shodit pod stůl. Já si osobně myslím, nevím, chápu, že tady je vždycky nějaká komunikace mezi tím, že když tohle neuděláte, my vás přehlasujeme. Já tomu nevěřím. Protože já věřím tomu, že paní ministryně je racionální dáma, která opravdu už nějakou dobu dělala několik státních rozpočtů. Už ví, že pokud by prošlo to, co ve sněmovně je, že se to celé rozpadne. Možná druhá varianta je, že jí to na rok bude jedno, ale příští rok bude muset zvyšovat minimálně majetkové daně, DPH, spotřební daně... Ani nevím, u jakých jiných daní by to dělala. Nebo se to vrátí do toho původního stavu.

To, co by se tady schválilo a prošlo by i v té variantě 90 nebo 100, ani nevíme, kolik, nelze zhojit. Tak aby tady také padlo, že ta reforma se musí udělat komplexně. Někde ušetřeme. Máme moc státních úředníků. Třeba, já nevím, zbyli úředníci z EET, kteří teď dělají v nějakých call centrech, ale za chvilku potřeba nebudou. Já nemám nic proti kvalitním úředníkům, ale na druhou stranu, můžeme si to dovolit? Nemůžeme v tuto chvíli. Tak to udělejme komplexně. Vždyť to můžete podat, máte těch zákonů několik, máte těch driverů teď ve sněmovně, asi, počítal jsem, tři nebo čtyři, daňových. Vždyť to můžete načíst opět nějakým návrhem třeba za 14 dnů, za měsíc, když to uděláte pořádně. Udělat to nejde.

Ale abychom na poslední chvíli dělali takovouto věc, která akorát v tuto chvíli dezorientuje podnikatele, které cíleně likvidujete, je velice špatné. Takže za mě už končím. Děkuji za to, že mi paní ministryně odpoví, i když těch dotazů je velice mnoho, budu se těšit na reakci a případně pak budu reagovat dál v rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, ptám se paní ministryně, jestli chce reagovat. Ano, má zájem, takže ji poprosím k mikrofonu.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dotazů bylo mnoho, takže budu mluvit trochu déle.

No, pane senátore Wagenknechte... Daňový mejdan. Někdo z vás tady řekl, že to, co poslalo ministerstvo financí na vládu a vláda do parlamentu, bylo minimálně neutrální. Dokonce to bylo mírně pozitivní. Pak se samozřejmě děly různé věci. Já se jich nebudu zříkat, protože minimálně na celé řadě pozměňovacích návrhů participovalo ministerstvo financí. I ten pozměňovací návrh Andreje Babiše psalo ministerstvo financí. To je technicky napsané dobře. My píšeme všechny pozměňovací návrhy. To, že jsem tady třeba nabídla tu technickou podporu, to jsme samozřejmě mysleli dobře, tak nebyl žádný diktát ministerstva financí, jak tady zaznělo ráno. To opravdu ne, to byla jenom upřímná nabídka pomoci, protože vím, jak je to těžké, v tak krátké době zpracovávat pozměňovací návrhy. Mně vždycky jde o to, aby to bylo v pořádku. Bez ohledu na to, jestli budu či nebudu politicky souhlasit. Tak to jenom tak na okraj.

Kdo se podílel na tom mejdanu, když se podíváme? Skutečně to, co jsem řekla v té úvodní řeči, že tady se krásně ukazuje ta ideová, ideologická odlišnost toho pojetí. Je to dobře, protože nás sledují voliči, občané, určitě vám píší tak, jako mně píší. Nepíší mně jenom pochvalně, píší mně určitě všichni lidé. Já si vážím každého názoru, snažím se na každý odpovídat. Ale zaznělo to i na půdě Poslanecké sněmovny. Víte, aniž bych se někoho dotkla, tak já si myslím, že lidé nejlépe vědí, jak mají naložit se svými penězi. Oni to opravdu vědí velmi dobře. Můžu citovat jeden z mnoha. Oni mi píší: „Paní ministryně, když si mám vybrat, jestli budu mít 40 000, ten dotyčný člověk, více ročně pro svoji rodinu, nebo jestli moje obec...“ A teď se nechci opravdu nikoho z vás dotknout.

Já si vážím práce každého člověka, který ji vykonává poctivě, obec více peněz na účtu, tak si určitě vyberu svoji rodinu... Protože já nejlépe vím, jak s těmi penězi naložím. To, že průměrná mzda příští rok poroste podle makroekonomické predikce ministerstva financí o 0,8 %, je v podstatě zmrazení mezd. Ti lidé nebudou mít nic jiného než ty tisíce korun měsíčně. Víte, názory takové nepokorné, ty nezaznívaly jenom tady, já je slyším v médiích od různých zástupců, různých municipalit, byť naposledy o víkendu, když byl happening mikulášský, tak to tam zaznívalo kvůli pár stokorunám. Tak to těm lidem řekněte, těch pár stokorun, řekněte to prodavačce, které to udělá 12 168 korun ročně. Řekněte to kadeřnici, které to udělá 15 216 korun. Řekněte to učitelce, které to udělá 24 336. Beru průměrný plat 40 tisíc, který bude příští rok vyšší. Takže jim to řekněte, ale klidně můžu jmenovat dál. Můžu jmenovat policistu, vojáka, lékaře. Průměrný plat lékařů je 87 729, takže samozřejmě ta úspora je 4448 měsíčně atd. Tak jim to řekněte, že těch pár stokorun teď nedostanou, protože prostě jenom teď je velice hluboká hospodářská krize. Oni nic mít dalšího nebudou než tyto peníze, tak jim řekněme: My vám to nedáme, protože my teď budeme tvrdě konsolidovat. V rozporu s tím, co doporučuje Evropská centrální banka, co doporučuje Evropská komise, co doporučuje Mezinárodní měnový fond, OECD. Měli jsme videokonferenční rozhovor s panem Gurríou minulý týden, co doporučuje Světová banka. Ne, my vám to nedáme, ty peníze, my teď budeme na vás šetřit. Budeme prostě konsolidovat na úkor vás občanů. A kdo jsou ti vysokopříjmoví, pane senátore, o kterých pořád mluvíte? Nejen vy, ale i vaši straničtí souputníci v Poslanecké sněmovně. Kdo jsou ti vysokopříjmoví?

Já mám tady strukturu zaměstnanců podle průměrných hrubých měsíčních mezd z Českého statistického úřadu. Víte, kolik lidí má jakou mzdu? Procentuálně. Tak nejvíce lidí se nám pohybuje na mzdě mezi 49, 59, 69 %. Od nějakých 45 000, to jsou prostě, to je největší skupina zaměstnanců, protože ty mzdy skutečně rostly v předcházejících letech. Tak to jsou ti vysokopříjmoví? To jsou ti bohatí? Já nevím, kde je ta míra bohatství. Nevím. Já nemám v sobě tu odvahu nebo nepokoru, abych řekla: Vy jste ti bohatí. Vy, učitelé? Kterým jsme v posledních letech se snažili přidat peníze, aby konečně důstojně mohli vychovávat naše děti a podílet se na vzdělanostní úrovni našich obyvatel, aby nám neodcházeli? Pořád je vyšší procento absolventů pedagogických škol, kteří odejdou mimo obor, protože tam mají málo pomoc. Teď se snažíme jim léta přidávat. To jsou oni? Vezmeme jim to na druhé straně, když ani tuto skupinu nechceme krátit z rozpočtu příští rok? Zdravotníci? Ti, kteří dnes se podílí na té bitvě v první linii, tak to jsou ti vysokopříjmoví? Těm to prostě nedáme? Nebo kdo další? Koho mám jmenovat? Kdo tam patří do této skupiny? Ozbrojené složky? To jsou všechno ty skupiny, které spadají do této skupiny... Kteří vlastně byli na hranici, kteří nám pomáhají. Teď podívejte se, co všechno dělá armáda, na čem se podílí v boji s koronavirovou krizí. Takže za to všechno my jim prostě nedáme nic? Protože víte, že do rozpočtu 2021 jsem navrhla zmrazení mezd veřejného sektoru, protože nechceme rozevírat dále nůžky mezi soukromým a veřejným sektorem. Prostě ať mají teď všichni tuto výhodu. Samozřejmě nezapomínejme na to, že... Vy tady pořád všichni mluvíte o rozpočtech municipalit. Já se k tomu dostanu, protože si myslím, že ty návrhy, které tady prošly hospodářským výborem, jsou rozumné a jsou rozumnou kompenzací, ale to řeknu za chvíli. Mluvíte o municipalitách, mluvíte o konsolidaci. Hned vám ukážu konsolidační strategii, trajektorii, jak máme nastavenou. A kde jsou ti lidé, kteří dnes jako jedni, první z nich, a zaměstnanci, nedostali vůbec nic? Ty jsme nekompenzovali ničím. Antivirus v podstatě je kompenzace pro zaměstnavatele, aby udrželi ta místa. Takže 4,5 milionu zaměstnanců nedostalo nic. Jejich daňová zátěž je absolutně nejvyšší. Máme tady obrovské rozevření nůžek. Ta efektivní daň je 20,1 %. To teď zapomínám nebo nemluvím o té solidární přirážce. Těch 23 % se bude týkat nějakých 80 tisíc lidí, kteří mají nad čtyřnásobek průměrné mzdy, čili nad 140 tisíc. Takže většiny z nich se týká 15 %. Nevím, jestli se bavíte s lidmi. Já ano. Myslím si, že na to hodně čekají.

Ale nezapomínejte na tu multiplikaci. Multiplikace znamená, že ti lidé vezmou ty peníze a utratí je. Vrátí se nám to dál na sdílených daních, i těm municipalitám. Samozřejmě my v těch propočtech s tím počítáme. Pracujeme s těmi multiplikačními vzorci. Tím, že se nám to vrátí, se startuje ekonomika. My tím, že jsme dali tolik peněz do ekonomiky už vlastně po té první vlně, proto jsme nějakým způsobem ten pád zbrzdili. Byl to jeden z faktorů. I to, že říkáte, že si to někdo ušetří, říkala jsem to ve své úvodní řeči, oni to nebudou pálit v kamnech... I to, že si to ušetří, proč ne? Jestliže si někdo část těch peněz ušetří, nějaká skupina, tak si ji ušetří třeba na důchod, třeba na něco jiného, co zase si pořídí v pozdější době, to přece všechno jsou stimuly. Takže, prosím, dívejte se na to z tohoto pohledu a nedívejte se na to... Ale to je opravdu o tom ideovém sporu. Tady jasně se profiluje, kdo je to. O tom jsem hovořila ve své úvodní řeči. Je to dobře, je to poctivá politická debata. Občané ji sledují. Občané nás sledují, to víte, a vyhodnocují si z toho a dělají si z toho závěry. Tak co jste se ptal dál? Já jsem si to všechno psala, abych na nic nezapomněla.

Výdaje na koronakrizi. Já začnu nejdřív tím, pane senátore, kolik už jsme na tu koronakrizi poskytli k 30. 11. Každého prvního to najdete na webu ministerstva financí nebo na mých sociálních sítích. K 30. 11. je to 241,4 miliardy, přičemž přímá opatření na podporu firem, domácností 150,3. Já si myslím, že se nemáme za co stydět. Vykazujeme to podle institutu Bruegel, evropského, bruselského, porovnáváme se s evropskými zeměmi. Když to přepočteme na nějakou cenovou, mzdovou úroveň, nemáme se za co stydět a pokračuje ta podpora dál. Ptáte se v příštím roce. No, víte, já vám řeknu, co v rozpočtu roku 2021 mám. Samozřejmě nemám věšteckou kouli, abych vám řekla, jaké potřeby budou přesně, ale jenom tedy takhle narychlo. 58 miliard zvyšujeme státního pojištěnce do zdravotnictví. 58 miliard, opakuji. Už letos jsme dali přes 20. Kolem 10 miliard jsou vyšší peníze na dávky, ať už jsou to sociální, nemocenské, aktivní politika zaměstnanosti, pasivní politika zaměstnanosti. Máme tam 4 miliard na Antivirus nebo kurzarbeit. A tak dále a možná jsem i na něco zapomněla, protože samozřejmě ty peníze jsou v jednotlivých... Máme asi 5,5 nebo 6 miliard ve vládní rozpočtové rezervě. Takže to jsou všechno peníze, které jdou přímo, nebo nepřímo, ale souvisí to s tím, na boj s koronavirovou krizí.

Ptáte se mě na rating. Rating znáte určitě, je na webu ministerstva financí, vy jste z něho čerpal. Ratingy jsou všechny pořád stejné, to znamená skvělé. Ptáte se mě, jaký bude? Tak vy víte, že ministerstvo financí nekomunikuje s těmi ratingovými agenturami, ani nemůžeme. To jsou nezávislé ratingové agentury, které si tvoří ten rating podle svých nějakých metodik. Já vám tady teď neřeknu, jaký bude rating při 40, při 130 atd. Pro mě je podstatné, že při schodku 500 miliard máme pořád skvělé ratingy. Ono je také důležité, a na to nezapomínejte, že ty ratingové agentury, protože si půjčuje celá Evropa, všechny země tankují peníze do ekonomiky, jenom jsou na tom různě. Samozřejmě na ten rating má vliv také to, jak na tom budou ostatní země.

I to je jedno kritérium. Pozor, Evropská komise, podzimní prognóza. To červené je Česká republika. Toto je zadlužení veřejných financí s tím 500miliardovým schodkem. Protože jsme prostě začali z toho nízkého místa. Před námi je pouze Švédsko, Lucembursko, Bulharsko a Estonsko. To je za rok 2020, odhad Evropské komise.

Dluh sektorů v zemích EU, toto je zase, teď to tady nemám, to je v roce 2019, to ukazovat nebudu, mě zajímá teď rok 2020. Saldo veřejných financí, prognóza Evropské komise, 5. listopadu 2020. To červené je Česká republika. Je to k procentu HDP. Pořád si držíme tu výchozí vynikající pozici, protože jsme na ní začali před pandemií. Takže logicky, protože si všichni půjčují, všichni se posouvají v tomto pořadí. My zůstáváme na těchto skvělých místech. Takže to je jediné, co vám v tuto chvíli mohu říct.

Mluvit jste tady velmi o inflaci. Predikujeme inflaci v příštím roce zhruba kolem 2 %, takže to, že letos vzrostly, ano, vzrostly ceny, inflace vystřelila, hlavně třeba to byly ceny ovoce, ale tak logicky, byly zavřené hranice v první vlně. Velice stouply náklady s dovozem, především ovoce, které se dováží. Taky víte, že jsme na to zareagovali. U těch velice zranitelných skupin. Protože spotřební koš, ze kterého se počítá inflace Českým statistickým úřadem, měří dva druhy inflace. Pro starobní důchodce a pro zbytek populace. A protože poprvé po letech, pro starobní důchodce, prosím, neberte mě za slovo, snažím se to vysvětlit, byl vyšší, proto jsme tam dali ten mimořádný příspěvek 5000 korun, který nakonec procházel i tady Senátem. Čímž jsme se snažili srovnat ten letošní rok, ale tady, prosím, navyšování důchodů mezi lety 2010 a 2021, to není důchodová reforma, to je v podstatě navyšování důchodů. Víte, že v těch letech konjunktury jsme navyšovali nad rámec valorizace. V té valorizaci důchodů je inflace promítnuta. My jsme letos těch 5 tisíc navrhli proto, že ta valorizace, ty ceny vzrostly v polovině roku, ta valorizace je vždy od 1. ledna. Je tam promítnutá, vy to dobře víte. Takže když nám vzroste inflace, promítne se do valorizace důchodů.

Víte, že jsme valorizovali od toho roku 2021 právě z rozpočtových důvodů jenom o inflaci, to znamená těch 839 korun navýšení průměrného důchodu od 1. ledna 2021 je jenom o valorizaci. A naopak jsme se to snažili vykompenzovat tím jednorázovým příspěvkem 5 tisíc korun, který v těchto dnech se důchodcům vyplácí. Takže tolik k valorizaci.

Odstropování daňového bonusu, ještě bych připomněla. Mluvil jste o těch zranitelných... V tom balíčku je taková jedna věc, která prošla v Poslanecké sněmovně. Já jsem k ní dala neutrální stanovisko, protože jsme na ní nepracovali, ale v podstatě pomůže... Ona je otázka, komu pomůže nakonec, ale odstropovává takzvaný daňový bonus pro rodiny s dětmi, který dnes, když má někdo děti a má tak nízký základ daně, že mu slevy nestačí vůči tomu základu daně, tak se to překlopí do takzvaného daňového bonusu. Ten vyplácí Finanční správa, tam je strop 60 tisíc. Poslanecká sněmovna, máte to v tom balíčku, který teď projednáváme, ho odstropovala. To znamená, nebude tam žádný strop, pomáhá to právě rodinám s dětmi. Já úplně jsem nebyla z toho návrhu nadšená, ale chápu to, že to je pomoc významná. Už jsme to dále nijak netorpédovali. Takže to je taky významná pomoc.

Mluvíte o zvyšování daní. Já jsem nikdy se netajila tím, že příští vládu čeká debata o daňovém mixu, což není zákonitě jenom zvyšování daní. To je debata legitimní o daňovém mixu. Protože víte, že tady máme velmi drahé odvody, velmi vysoké odvody, které prodražují cenu práce v České republice. Teď snížíme daně zaměstnancům, to určitě pomůže, ale pořád tam zůstávají, to pomáhá těm zaměstnancům, ale zaměstnavatelům, pořád za nimi jdou ty vysoké odvody. Pokud by ta debata se otevřela po volbách, tak samozřejmě zase se musí otevřít jako celek a musí se debatovat, když uloupnete z jedné části koláče, kde ho přidáte. Ta debata tady je před námi.

To ustanovení, ten balíček skutečně neobsahuje žádné ustanovení o omezení doby účinnosti. Vysvětlovala jsem to, vysvětlím to ráda znovu. Je to politický závazek Andreje Babiše, který on dal do odůvodnění toho pozměňovacího, toho svého pozměňovacího návrhu. Ono to nešlo jinak udělat. Já jsem právník, působila jsem 7 let v Legislativní radě vlády v komisi pro finanční právo. Konzultovala jsem to s věhlasnými kolegy, ať už na ministerstvu financí, na Úřadu vlády. Tam to, co navrhl poslanec Onderka v té divoké daňové noci, co zaplaťpánbůh Poslanecká sněmovna neodhlasovala, protože to je legislativně nemožné, nemůžete napsat do zákona, že pozbývá to účinnosti po 2 letech. Nemůžete po 2 letech zrušit novelu zákona, která se stane integrální součástí toho zákona. Jediná legislativní cesta, která by byla možná, já jsem i na hospodářském výboru říkala: Tak to někdo načtěte! Samozřejmě to chce určitou formu předvídatelnosti. Jediná možnost by byla, že by v tom zákoně bylo: V roce 2021-2022 budou sazby 15 a 23 %. Od roku 2023 budou sazby takovéto. Ale bude si diktovat příští politické reprezentaci, která vzejde z těchto parlamentních voleb v roce 2021, jaké budou sazby? To byl ten důvod, proč to tam není, proč je to pouze politický závazek, který otevře po volbách, ať bude kdokoliv u vlády, kdokoliv sedět v parlamentu, otevře debatu o novém daňovém mixu.

Majetkové daně, pane senátore. Zrušili jsme daň z nabytí nemovitých věcí. Já jsem ráda, bavili jsme se tady o tom, nebudu to opakovat, ty argumenty. Já mám takovou krásnou mapku. Kolik díky tomu zrušení daně z nabytí nemovitých věcí ušetří v jednotlivých regionech občané na daních? Nejvíce je to v Praze, to určitě jsou rádi občané. V Praze je to opravdu částka 241 394. To byl určitě dobrý počin. Když jste se dotkl těch úředníků, tuto agendu vykonávalo asi 300 úředníků. Tato místa budou zrušena na Finanční správě v trajektorii dvou let. Teď už v roce 2021 to bude 50 úředníků, protože ta agenda samozřejmě dobíhá. Ona neskončí hned na 0, tam jsou spisy, které se musí dovyměřit, dořešit. Ale během dvou let, máme to přesně nastaveno už i v rozpočtu, se zruší 300 úředníků této agendy. Ta agenda EET, která vás trápí, ano, oni jsou jednak na call centrech, to je pravda, ale jednak, nezapomínejme na to, procesují kompenzační bonus pro OSVČ. Milion žádostí už za 23 miliard a dále to pokračuje. A protože byl prodloužen nouzový stav, dál to bude pokračovat. Takže dělají na call centrech pro krajské hygienické stanice, dělají už v první linii, byli na to proškoleni. Plus dělají na tomto. Věřte, že to řešit budu. Kdyby tu práci neměli, zatím nehrozí, že by tu práci neměli. To znamená, kompenzační bonus, pomáhají krajských hygienickým stanicím. Ale to není těch 300 lidí, které zrušíme v souvislosti s agendou daně z nabytí nemovitých věcí.

Majetkové daně. Nám tedy zbývají ty majetkové daně z nemovitých věcí. Tam já říkám opakovaně. I tímto balíčkem dostávají další kompetence municipality. Třeba Praha, o které jste mluvil, protože toto je 100% výtěžek obcí. Obce si mohou nastavovat koeficienty. Chápu, že to chce určitou politickou práci v těch regionech. Je to na nich. Dokonce jsme jim dali krizovým balíčkem možnost osvobození od této daně. Teď dostávají kompetenci zvýšit tu daň třeba pro továrny nebo pro nějaké velké podnikatelské subjekty, aniž by ji zvyšovaly občanům. Takže to je věcí obcí, do toho stát prostě ingerovat nebude nikdy.

Tak je to nastaveno díky koeficientům, je to stoprocentní výtěžek. Finanční správa to pouze procesuje. To znamená, vybírá přiznání, vyměřuje, vymáhá, převádí to do rozpočtů obcí, to dělá celá léta. Myslím si, že velmi dobře a že je dobře, že to dělá Finanční správa. Ale nikdy jsme se nebránili debatě, pokud by si tu agendu chtěly převzít obce, já se nebráním, ale nikdy jsem nezavnímala, že by ten požadavek a ta poptávka tady byla. Já si vzpomínám, když jsme to přebírali, ale to už je hromadu let, takže to už teď nemá cenu připomínat.

Takže já si myslím, že není třeba občany strašit. Rok 2020 skončil dobře, já se s některými z vás i bavím. Víte, že ty rozpočty obcí dopadly, my to vidíme jednak jednotlivě i v těch souhrnech, plus nějaké 2 %. Pomohl tomu i významně kompenzační bonus, ale pomohlo tomu i to, že ty daně se poměrně, ten propad na těch daních nakonec někde byl, někde nebyl, některé daně propadly více, některé méně. Jasně, že nás čeká teď výsledek tohoto daňového balíčku, ale my jsme nikdy neříkali, že se k tomu nepostavíme čelem. Že se nepostavíme čelem k tomu, že to budeme nějakým způsobem kompenzovat. Já se omlouvám, ale nemohli jsme podpořit v té divoké daňové noci 100% kompenzaci, kterou navrhla tehdy poslankyně za hnutí STAN, paní Kovářová, 34 miliard. To přece nejde! Není možné, abychom to kompenzovali 100 %. Musíme prostě se o to nějakým způsobem podělit. Takže já jsem připravena tady podpořit, podpořila jsem to už na hospodářském výboru, ten první návrh. Včera můj náměstek po konzultaci se mnou, protože jsem tam nemohla být, podpořil i ten revokovaný návrh té zhruba 80% kompenzace. My jsme na to připraveni, bude to na úkor státního rozpočtu. Věřím, že to obce utratí, protože pořád jejich rozpočty jsou přebytkové, tak zatím v tom roce 2020, chápu, že toto byla velká rána, my nechceme ochromit investiční iniciativu, chceme ji podpořit.

Otázka kofinancování je otázka metodiky. Já čekám, jak dopadne balíček. My na ní pracujeme na ministerstvu financí. Andrej Babiš prosadil v Bruselu, aby se mohlo nastavovat to kofinancování vyšší ze strany státu, protože tam byly návrhy, aby se pro toto programovací období prostě zvýšil podíl municipalit. Takže my se tam budeme pohybovat v možnostech současného kofinancování. Čekáme, jak dopadne balíček, proto jsme odložili vytvoření té metodiky. Podle toho na tom budeme spolupracovat. Vždycky to konzultujeme se zástupci municipalit, s Asociací krajů. Už jsem začala spolupracovat s novým šéfem Asociace krajů. Bavíme se o těch věcech a máme zájem na tom ne bojovat s obcemi, proto jsme dali i tehdy ten velkorysý kompenzační bonus. My nechceme bojovat s obcemi. Nechceme, a nechceme hrotit, byť se to tady zase ukázalo, že je to jakýsi politický boj. Proto jsme i dofinancovali dotační programy. Proto dopadly rozpočty obcí. Jestli jste poctiví, tak to přiznáte. Přiznáte, že ty rozpočty nedopadly v roce 2020 tak špatně. Někteří z vás mi to říkají. Já nebudu nikoho jmenovat, není to můj styl. Ale bavím se o tom s vámi a vím, že to tak je.

Když už tady mám to slovo, já to asi vezmu v rychlosti ještě, co tady zaznělo i z jiných úst. Ještě k té důchodové reformě, ať vám neuteču. Vláda nepředstaví žádnou důchodovou reformu. Já jsem zaznamenala, že snad paní ministryně chce představit nějaké návrhy, které nejsou probrány na úrovni vlády. Říkám to otevřeně a řekla jsem to mockrát, řeknu to zase otevřeně, tato vláda už nepřipraví komplexní důchodovou reformu. Nebudu vám lhát. Má to celou řadu důvodů. My jsme dostali teď konečně zprávu OECD. Ta zpráva je komplexní, určitě je tam celá řada věcí, ze kterých bychom se měli poučit, ale legislativní proces v této zemi trvá v průměru 12 měsíců. My máme do voleb 11. Takováto důchodová reforma by chtěla opravdu debatu napříč politickým spektrem. Bude to úkol pro příští vládu. To říkám otevřeně. Zase na druhé straně, abychom byli spravedliví, 30 let se to nepovedlo. Nepovede se to ani teď, byť jsme se snažili alespoň srovnat to určité narovnání důchodů a zlepšení podmínek důchodců, ale to samozřejmě není důchodová reforma.

Pan senátor Čunek, on tu není, ale to nevadí. Mluvilo se o té trajektorii konsolidace veřejných financí. On říkal: Kdyby to bylo, ten výhled, že se to zaplatí, do těch 10 let, tak by to bylo férové, protože by to zaplatila ta naše generace. Ono to tak přesně je. Ta trajektorie, proto ten komplexní návrh Andreje Babiše, který prošel Poslaneckou sněmovnou, já jsem za to ráda, tak počítá s rozvolněním fiskálních pravidel, protože v podstatě kdyby to tam nebylo, tak máme novelu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, byla to tady velmi, asi nejvášnivější debata letos, nastavenou tu trajektorii takto. To je ta modrá. Pokud bude schválen balíček a bude schváleno zrušení superhrubé mzdy a 15 a 23 %, musí toto jít ruku v ruce, protože my chceme ten schod, ze kterého ta trajektorie půjde takhle dolů, až na ten stav někdy v roce 2030, takže ten požadavek pana senátora Čunka je splněn. Chceme toho strukturálního deficitu, já jsem říkala v té úvodní řeči, minimálně o 0,5 %, minimálně o 0,5 %, ale můžeme, samozřejmě podle toho, jak se ekonomika bude vyvíjet, ho snižovat i rychleji. Chceme, aby ten schod, pokud to projde, tak aby ten schod byl vyšší, protože v opačném případě by to znamenalo, že rozpočet roku 2022, který bude ještě připravovat tato vláda, ale to je jedno, to není podstatné, která vláda... Každá další, která přijde po této vládě, bude muset se s tím nějakým způsobem popasovat. Nevytvoříme jí tady podmínky, „po nás potopa“, abychom museli škrtat 60 až 70 miliard na státním rozpočtu. To by opravdu znamenalo, že ta transfúze, kterou jsme ekonomice dali, tak druhou stranou jí pustíme žilou. To prostě není možné. Je nastavena, přesně tak, jak řekl pan senátor Čunek. Aby to bylo do nějakých 10 let, aby to bylo fér. Tak to přesně je naplánováno.

Ještě tady zaznělo, už si jdu sednout zase, mluvím dlouho, ještě tady zazněl ten stravenkový paušál. Já jsem řekla těch argumentů celou spoustu. Já jsem asi se za ty 3 roky, co jsem ministryní financí, teď to bude 17. prosince 3 roky, nebo 13., už ani nevím, tak jsem se nesetkala asi s většími lobbistickými tlaky, než je zřízení stravenkového paušálu. Přitom nikomu nic nebereme. Nebudu opakovat ty argumenty. Milion zaměstnanců nemá nic, oni opravdu, ty tlaky byly mnohem větší v Poslanecké sněmovně, tady je nijak necítím, za to jsem vám vděčná, prosím, ta částka 20 miliard, která tady od někoho zazněla, to je naprosto nefér vykonstruované číslo od stravenkářů, kteří, nevím proč, se tak bojí o ten skvělý byznys s těmi papírky. Nevím. Když je tak skvělý, určitě o něho nepřijdou. Těch 20 miliard je spočítáno tak, znovu to vysvětlím i tady na půdě ctěného Senátu, je počítáno tak, že všichni zaměstnanci, kteří by měli nějaký benefit, protože jestli to bude závodní stravování nebo stravenky nebo stravenkový paušál, bude to na stejných principech daňového zvýhodnění, nezdaněno, neplatí se z toho zdravotní, sociální, tak to je predikováno na tom, že všichni zaměstnavatelé ukradnou ze mzdy, já musím to tvrdé slovo použít, svým zaměstnancům tu část, která dopadá na stravenky nebo na stravenkový paušál. A vlastně jim o to sníží mzdy a stát přijde o sociální a zdravotní. Tak, prosím, to je nehoráznost. Nehoráznost! Když jsem toto řekla na tripartitě, protože to rozesílal ČMKOS, což je úplně nepochopitelný zástupce zaměstnanců, který bojuje za stravenkovou lobby... Pro mě jsou nepochopitelné věci v mém životě, které si těžko rovnávám v hlavě, tak to bylo odmítnuto, že na tom nepracovali. Bylo to svedeno na nějakou bývalou náměstkyni ministra financí. Já jsem to určitě nebyla, takže nevím na kterou. Takže těch 20 miliard je, prosím vás, absolutně, absolutně nefér. Bude to stát přesně to číslo, co máme. To bylo v řádném legislativním procesu. Je to nějakých 2,5 až 3 miliardy. Nikomu nic nebereme. Ty režimy budou vedle sebe, ať si každá firma, každý zaměstnavatel svobodně vybere. Už končím. Doufám, že jsem na nic nezapomněla. Když ano, tak přijdu znovu. Děkuji vám za pozornost, trpělivost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Jistě bude ještě příležitost. Teď mi dovolte jenom krátké oznámení pro stenozáznam, a sice pan senátor Petr Šilar se omluvil z minulého jednacího dne 3. prosince. Tak to abychom měli toto v pořádku. Paní ministryně nás krásně přivedla do času polední přestávky, kterou právě vyhlašuji. Sejdeme se opět v 14:00 hodin zde v jednacím sále.

(Jednání přerušeno v 13.00 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 14 hodin, prosím vás, abyste zaujali svá místa a věnovali se obecné rozpravě, ve které teď budeme pokračovat. Prvním přihlášeným po odpolední pauze je pan senátor Pavel Fischer. Pane senátore, máte v obecné rozpravě slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, vážená paní vicepremiérko, paní ministryně, dámy a pánové.

Jednáme o daňovém balíčku a přitom víme, že do 1. 1., kdy by ten balíček, ty zákony, ty změny v zákonech měly začít platit, zbývá, jak nám paní ministryně sama připomněla, 20 dní. To je historická chvíle. Máme rekordně krátký čas na to, abychom zvážili všechna pro a proti. Historická chvíle je ale také v tom, že mezi nás, aspoň na pár okamžiků, přišel předseda vlády ČR. Toho si samozřejmě vážíme, budeme ale rádi, když k nám cestu najde i příště, a to na delší dobu, aby mohl reagovat. On totiž dnes asi měl skutečně důležitý program, ale v případech, kdy jsme ho zvali v minulosti, neodlétal do Bruselu, ale pobýval na Malé Straně, to znamená kousek od nás. Proto bychom rádi, aby se k nám vrátil v nejkratší možné době.

Podívejme se totiž na situaci, v jaké se dnes naše země nachází a jaký je kontext jednání o změnách v daňových zákonech, které dnes budeme svým hlasováním měnit, respektive o nich rozhodovat. Krize v naší zemi totiž trvá už několik měsíců. Je to krize spojená s výskytem pandemie koronaviru. My zatím nevíme, kdy skončí. Ta krize ale musela zmobilizovat celou řadu zdrojů v naší zemi, a to nejenom, zdaleka nejenom rozpočtových.

Vláda se za tu dobu zatím nenaučila situaci efektivně řídit. Dokonce obchází vlastní systém opatření, který si zvolila. Jako kdyby podcenila přípravu na další vlny pandemie. Jsou dnes země, ve kterých se mluví nejenom o 2., ale už i o 3., o 4. a dalších vlnách. Ani po dlouhých měsících pandemie nikdo pořádně neví, co zítra vláda ohlásí a čím se ve skutečnosti bude řídit. Celé skupiny obyvatel, odvětví, naši podnikatelé nebo zaměstnanci jsou v mimořádně složité situaci, protože ta nejistota trvá, my zatím čekáme, až bude konečně k dispozici např. vakcína a my uvidíme světlo na konci tunelu.

I proto je tak důležité, že právě o daňových změnách rozhodujeme ve chvíli, kdy vláda navrhla rozpočet s rekordním deficitem. Musíme si položit otázku, jaké další zadlužování naše ekonomika unese a do čeho ty prostředky budeme investovat. Pan premiér totiž ne vždycky dokáže vysvětlit s trpělivostí, nejenom zákonodárcům, ale i občanům, co vlastně vláda připravuje. Navzdory tomu všemu by vláda, kterou bych já osobně jen s nelibostí pověřil řízením mnohem menších projektů, než je národní hospodářství, podniká i další velké kroky. Připravuje například tendr na stavbu nového jaderného reaktoru v Jaderné elektrárně Dukovany, a to v situaci, kdy skutečně ještě neodpověděla na všechny otázky. Nejedná se pouze o otázky rozpočtu, ale především bezpečnosti.

Sečteno a podtrženo, vláda, která by měla být lidem oporou, místo toho vzbuzuje obavy, neodpovídá na celou řadu výzev současnosti. Dokonce zmátla už i ty, kteří se zkoušeli řídit například tím systémem, kterému se říká zkratkou PES. Stejný zmatek, aby toho nebylo málo, provází také příprava rozpočtu a daňového balíčku, o kterém je dneska řeč. Jak jinak si totiž vysvětlit stav, že Poslanecká sněmovna včetně vládního hnutí ANO přijímá návrh, proti kterému dnes vystupuje paní ministryně financí a žádá nás o jeho opravu.

Jistě, ve sněmovně se leccos dá prohlasovat, když je pozdní hodina, ale z hlediska formálního tady několik věcí stojí za pozornost. Já na ně chci upozornit.

S daňovým balíčkem totiž přichází celá řada návrhů, které předložil poslanec Andrej Babiš. Bezpochyby vstoupí do dějin, že tento muž, který o parlamentu už tolikrát mluvil jako „o zbytečné žvanírně“, nyní přichází jako poslanec a mění i to, co by jako předseda vlády asi nestihl, nebo nemohl prosadit. Návrh premiéra by totiž přece musely dostat k vyjádření nejrůznější resorty, například i Národní rozpočtová rada, Legislativní rada vlády a další, a jako premiér by tedy nemohl předložit něco v takovéto podobě.

Jistě, můžeme mluvit o tom, jak se k těm omylům nebo k tomu výsledku nakonec sněmovna dostala. Ale pan premiér by přece musel ke svým návrhům, které předkládal, doložit zdroje, aby ukázal, jak bude kompenzovat případné propady v příjmech, respektive, kde si na to vezmeme. Pan premiér, tím, co navrhl, prohlubuje dlouhodobý strukturální deficit, který bude velmi těžké odstraňovat. Využívá svého poslaneckého mandátu, provádí kličku, která by možná na fotbalovém zápase zaujala, ale která nesvědčí o péči řádného hospodáře. Spíše připomíná příručky z vedení volebních kampaní.

Jak to přeložit do běžné řeči? Sněmovna parlamentu schvalovala poslanecké návrhy, které nebyly otestovány, propočítány vládní expertizou, a to je přece chyba. Pokud mezi základní principy vlády práva patří předvídatelnost a pokud stále platí, že každý návrh rozpočtu je proces, v němž je potřeba, aby instituce doložily v rámci role, kterou mají splnit, kde se na ty výdaje seženou zdroje, pak není čestné a není ani možné, aby předseda vlády pomíjel tuto svoji roli a předkládal návrh zákona pouze jako poslanec. Navíc, aby předložil něco, co předem důkladně nebyl projednal se všemi dotčenými. Ale to není všechno.

Vláda nedokázala připravit do parlamentu návrh na změnu daní s vyčíslením, odůvodněním a jasnými podklady o tom, jak tento deficit bude hradit. Premiér změnu daní předložil jako poslanec, jenže místopředseda vlády Hamáček udělal také něco podobného. Ano, i on předložil jako poslanec návrh, a to dokonce svůj vlastní. Pánové poslanci si začali rozdělovat hřiště, zapomněli, že mají odpovědnost ve vládě. Ale taková vláda, která nevládne, patří do starého železa.

Situace, do níž jsme se tím pádem dostali, je proto velmi vážnou zprávou pro občany České republiky. Vláda přestala rozhodovat ve sboru, poslanci soutěžili se svými návrhy samostatně. A to dokonce vláda nenašla shodu ani nad něčím tak důležitým, jako je rozpočet, protože vláda rozhoduje jako celek. Jako instituce státu společně. A to přece platí nejenom u zákonů, ale u rozpočtu dvojnásob.

Toho času jeden premiér, jeden vicepremiér, dva poslanci před hlasováním nenašli shodu, předstupují před poslance, aniž by vysvětlili dopady a propočty všech variant, a dokonce se vydávají různými směry. A tak se stalo, že pan premiér přestal v tu chvíli spolupracovat s předsedou vládní ČSSD, vládní koalici vyměnil za ad hoc parlamentní spojení s jinými parlamentními subjekty.

Pokud je základním rysem právního státu odpovědnost exekutivy za správu země a pokud k tomu patří, že vláda se chová předvídatelně a podle toho navrhuje změny v zákonech, což v případě těch rozpočtových nebo daňových například znamená, že nalezne odpovídající příjmy pro navrhované změny, pak nám pan poslanec Babiš předvedl světový unikát. Je mi líto, že u toho musíme asistovat, protože situace, do které se Česká republika v tuto chvíli dostala, je nedůstojná a je velmi citlivá. Náklady totiž budeme platit všichni, pokud uděláme další chyby.

Připomíná mi to jednu klasiku z české literatury minulých staletí. To dílo, román o tragickém osudu pražského kupce s prvky naturalismu, se jmenuje „U snědeného krámu“. Jeho autorem je Ignát Herrmann. My skutečně můžeme být brzy „U snědeného krámu“, protože nebude z čeho rozdávat.

Co říci závěrem? Mám asi 6 bodů.

Zaprvé, nedávno jsme tady měli předsedkyni Národní rozpočtové rady, paní Evu Zamrazilovou. Vzpomeňte si, že v rozpravě, kterou jsme s ní vedli, která byla velmi inspirující, nám nabídla několik příkladů dárků, předvolebních dárků, na které bychom měli být citliví, abychom je nenechali procházet kolem sebe bez reakce. Mám za to, že bychom měli zkoumat i ty daňové změny v zákonech touto optikou, protože tam možná některé předvolební dárky také najdeme. Problém u dárků je, že je někdo musí zaplatit.

Zadruhé, ti, co měli a mají stále ještě v programu politických stran přípravu na přijetí jednotné měny v rámci eurozóny, ti by měli začít možná pomalu studovat ty propočty. Protože vstup do eurozóny se možná po přijetí těchto daňových reforem vzdálí. Ti, co naopak vstup do eurozóny neberou jako prioritu, by měli ale také zpozornět. Protože paní předsedkyně Národní rozpočtové rady nás tady varovala. Ekonomiky, které zůstanou stranou eurozóny, mohou mít z různých důvodů pomalejší vynořování do těch předkrizových čísel, která byla v rámci ekonomického růstu tak bezprecedentně zajímavá a o kterých se nám možná bude jenom zdát a po kterých se nám bude stýskat.

Za další. Mluvili jsme o penzijní reformě s paní předsedkyní. Právě nutnost připravit se na stárnutí populace je tak významným apelem na každého, kdo zasahuje do výdajů státního rozpočtu, že bychom si měli položit otázku, zda náhodou jsme něco nepřeslechli a zda například pan premiér dnes nezapomněl mluvit o nezbytné reformě důchodů, která nás čeká a na kterou budeme potřebovat zmobilizovat nejenom politický, ale především rozpočtový kapitál, se kterým budeme moci pracovat.

Možná jsme si dneska všimli, že paní ministryně nejenom tady, ale v posledních dnech používá výraz „daňový mix“. To je možná pro veřejnost důležité spojení, protože za daňovým mixem, rozuměno za daňovým mixem příští vlády, která teprve přijde, se skrývá tvrdá realita výrazného zvyšování daní, které přijde naprosto neúprosně. Ti, kteří mají za svůj cíl prorodinnou politiku a radují se, že možná dostaneme nějaké možnosti na odpočty na člena rodiny, abychom podporovali rodiny, zaplaťpánbůh za to, by měli také zbystřit, protože je potřeba, aby svým dětem začali vysvětlovat, že ty peníze zaplatí oni a jejich děti, to znamená naši vnuci. I tak může vypadat dopad opatření, o kterých dnes rozhodujeme.

Ti, kteří se radují z toho, že kraje a obce dostanou aspoň něco z těch kompenzací, o co přišli, by také měli zpozornět, protože skutečná autonomie pro samosprávu přece nevychází z toho, že každý rok čekáme před ministerstvem financí, jak nám šéf resortu, nebo šéfka resortu zvýší rozpočty. Ta skutečná autonomie samosprávy vychází z důkladné reformy, např. právě toho rozpočtového určení daní, o němž jsme také dneska mluvili, a ještě mluvit budeme.

Teprve ve chvíli, kdy samosprávám dáme dostatek autonomie, tak jim dáme také dostatek důstojnosti a sebevědomí, abychom se neobávali toho, co přijde napřesrok, když dnes dostaneme, tuším, 80 %. Možná bychom se mohli divit, že to bude vždycky každý rok stejný příběh, klepání na dveře a žmoulání čepice, protože budeme čekat, co ze státního přijde. Změňme ten systém tak, aby naše samosprávy byly více autonomní a nemusely čekat na to, co jim vláda laskavě přiklepne.

Nakonec ty, kteří se radují z toho, že bude na investice, jsem chtěl varovat. Ono rozhazovat peníze z vrtulníku je metoda, která také existuje, která je známá z makroekonomie. Ale byl bych ve velkých obavách, aby tyto peníze například šly na projekt kanálu Dunaj - Odra - Labe nebo na něco dalšího. Protože pak z České republiky zůstane skanzen, rychlé dráhy rychlovlaků v Evropě nás budou objíždět velkou oklikou. Staví se už dnes obchvaty České republiky, aby se ostatní nemuseli u nás zdržovat průjezdem krásnou krajinou, která připomíná památkově chráněnou, skanzen připomínající rezervaci.

Dávejme pozor na to, jestli ty prostředky, které tolik potřebujeme, budou investovány do výzkumu, vývoje, do věcí, které nás přenesou do nového tisíciletí, abychom nezůstali zakleti v tom minulém.

Proto mi dovolte, abych připomněl to, co nám tady říkala paní předsedkyně, a to dokonce dvakrát, v nedávné době. Připomínám usnesení s číslem 451, které Senát, náš Senát, přijímal na 25. schůzi, která se konala 22. července 2020. V bodu III Senát, a dostalo to naprosto jednoznačnou podporu, vyzývá vládu, aby s velkou pozorností přistupovala ke klíčovým otázkám zjištění Národní rozpočtové rady, která sem přinesla zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Nebylo to naposledy, protože není to tak dávno, kdy na 2. schůzi, 19. 11. 2020, ještě to není ani měsíc, tento Senát přijímá usnesení s číslem 46. Opět jsme podpořili, poté, co jsme si tady vyslechli šéfku Národní rozpočtové rady, tak jsme vyzvali vládu, aby dávala pozor, protože z hlediska zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí jsme soudili, že je potřeba vládu vyzvat, aby „činila potřebné kroky a zabránila riziku postupujícího rozvratu veřejných financí s negativním dopadem na budoucí vývoj ekonomiky i životní úroveň občanů“.

Teď si položme otázku, co se stalo za ty tři týdny od tohoto hlasování, na kterém se shodlo zde přítomných 60 senátorů a dalších 6, 7 se zdrželo, nikdo nebyl proti. Co se za tu dobu změnilo? Položme se do toho času z hlediska dlouhodobých trendů a vyvarujme se kroků, které by zničily dokonce i to, co jsme pomáhali vytvořit naším apelem na odpovědné hospodaření. Mně to trochu všechno připomíná křivě založenou stavbu. Ten návrh, který jsme dnes dostali k diskuzi a který je zavalen doslova armádou opravářů, kteří přišli se 12, s 15 pozměňovacími návrhy, tak mně to všechno připomíná, že budeme zkoušet opravovat stavbu, která byla založena nesprávně.

Když založíme nesprávně stavbu, tak co na tom, když se budeme hádat o to, jestli ta stavba má dobrou fasádu nebo ne. Špatně založená stavba je nestabilní a bude mít ještě takové náklady pro každého z nás, že bychom si měli uvědomit, že je možná lépe někdy říct jasné slovo. Už chápete, že až přijde k hlasování návrh, který tady byl před chvílí předložen a který byl na zamítnutí tohoto návrhu, tak že se k němu připojím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor David Smoljak. Pro všechny ostatní, kteří koukáte na tu tabuli, tak tam vidíte, že je přihlášených 8, ale ve skutečnosti já vidím 11. To je jen pro váš přehled a pro vaši informaci. Pane senátore, máte slovo.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové.

Já jsem do tohoto Senátu kandidoval s tématy obrany médií veřejné služby, veřejných institucí, životního prostředí a obrany občanských svobod. Otázku daní a daňových sazeb jsem si říkal, že mohu klidně přenechat zkušenějším kolegům z oboru. Teď tu ale čelíme v době covidu, v době tíživých následků pandemie, v době obrovského deficitu státního rozpočtu nejrychleji rostoucí inflace v Evropské unii a v době, kdy naše odolnost vůči pandemii covidu zahraniční agentury hodnotí jako jednu z nejhorších na světě, tak do toho všeho teď přichází ještě sekera ve výši 140 miliard dolarů, ne na jeden nebo na dva roky, ale tak, jak je to teď postaveno, tak do doby, než se to podaří nějakým způsobem odstranit z toho zákona.

Tady několikrát padlo označení daňový balíček. Jako člověk, který celý život pracuje se slovem, vás mohu ujistit, že ten výraz absolutně nesedí. Daňový balíček, už to slovo balíček evokuje nějaký dárek. Zvlášť teď v době adventu je to velice přiléhavá paralela. Dárek většinou bývá spojený s pocitem nějakého příjemného překvapení. A to tedy rozhodně není tento případ. To, co k nám přišlo, není žádný dárek, žádný balíček, to je zničující nálož, která může dopadnout do našich rozpočtů s naprosto nedozírnými následky.

Já jsem přesvědčen, že když člověk dostane domů nálož, není řešením, aby začal přesypávat patrony dynamitu tak, aby tam toho střelného prachu bylo méně, aby si začal shánět obvazy a dlahy, aby si pak svázal ty utržené ruce a nohy, důležité je, aby ho popadl a vyhodil ho z okna do příkopu. Aby ho neutralizoval. Aby k tomu výbuchu vůbec nedošlo.

Teď se čeká, jak Senát na tuto nálož zareaguje. Já jsem pevně přesvědčený, že jedině b) je správně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, jenom úplně jsem nepochopil to slovo 140 milionů dolarů. To jste myslel asi miliard korun, jestli jsem to dobře pochopil.

Senátor David Smoljak:  Pokud jsem řekl 140 milionů dolarů, tak jsem myslel 140 miliard korun, ano, máte pravdu, děkuji za upozornění.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, protože jinak by to byly jenom 3 miliardy korun cca, to bychom tady asi teď neseděli. Takže dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Mikuláš Bek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové.

Vláda se nepochybně tím daňovým balíčkem postarala o politické téma závěru roku a patrně také o politické téma příštích sněmovních voleb. Paní ministryně má pravdu v tom, že nás přinutila všechny k velmi vážnému uvažování a přemýšlení o tom, jak se v této situaci zachovat. A byť jsme zřejmě mnozí dospěli k protichůdným závěrům, tak jsme přesvědčeni o tom, že v uplynulých dnech jsme všichni zcela vážně podrobili tu otázku pečlivé úvaze.

Já sám, když jsem hledal správnou odpověď na to dilema, tak jsem znovu přemýšlel o tom, jakou roli má Senát v našem ústavním systému. Proč autoři ústavy vybavili Senát, s výjimkou ústavních a volebních zákonů, tak malou silou, kdy jeho názor je možné přehlasovat pouhými 101 hlasy v Poslanecké sněmovně? Dospěl jsem k závěru, že to bylo dobře. Bylo to proto, abychom jako Senát nevstupovali na pole reál politiky, která přísluší vládě a sněmovně, abychom nebyli místem, kde se uzavírají špatné či o něco málo lepší kompromisy, ale proto, aby Senát hájil principy, hodnoty a čistotu politické kultury.

Při tomto východisku bylo pro mě celkem jednoduché dospět k tomu, jak mám v té věci hlasovat a postupovat.

Jednou z hodnot, a byla o tom před chvilkou tady řeč z tohoto místa, ke které se Senát opakovaně přihlásil, je rozpočtová zodpovědnost. Rozpočtovou zodpovědností samozřejmě nemíníme jenom plánovanou velikost schodku státního rozpočtu či veřejných rozpočtů. O tom už tady bylo řečeno hodně celou řadou kolegů.

K tomu patří i zodpovědnost způsobu, kterým jsou veřejné rozpočty a státní rozpočet připravovány a schvalovány. Ta naše situace vyvstane velmi plasticky, když se na chvíli zasníme a představíme si, jak by vypadal ideální utopický postup při přípravě zásadní změny daňového systému. Rozumná, zodpovědná a prozíravá vláda by patrně nejpozději v květnu, po zkušenostech z 1. vlny koronavirové krize, zahájila vážnou přípravu stimulujícího daňového balíčku, který by představila parlamentu, opozici, veřejnosti, včetně případných úspor, které by mohly pokrýt plánované schodky, a také trajektorií, kterými bude ta dočasná úleva potom kompenzována v budoucnosti.

Na základě takové debaty by mohla vzniknout sněmovní většina, která by podpořila rozumný kompromis, který by byl také podpořen Senátem. Ten by se stal následně východiskem pro schvalování státního rozpočtu na příští rok. Jak vypadá realita? Jako dystopie. Protože návrh, který se k nám dostává, má svůj počátek v neshodě uvnitř vlády. V postupu, kdy premiér a vicepremiér podávají protichůdné pozměňovací návrhy k vládnímu návrhu zákona, kdy zcela bez kontroly kteréhokoli z aktérů sněmovna dojde k výsledku, který paní ministryně právem označuje jako katastrofu. V horizontu dnů je hledán velmi obtížně přijatelný kompromis v Senátu. To je prostě dystopie v praxi.

Senát má také další výhodu. Ta se týká budoucnosti. Na rozdíl od sněmovní většiny, která stojí za vládou, nežijeme ve čtyřletém rytmu volebních cyklů, ale díky způsobu volby do Senátu můžeme pohlížet do o něco vzdálenější budoucnosti, než je podzim příštího roku. Velmi dobře tady zaznělo, že ty návrhy nesou jasnou pečeť volební kampaně před příštími sněmovními volbami a Senát by se měl podívat na věc z delšího časového horizontu.

Paní ministryně nám ukázala graf, který ukazuje trajektorii, kterou by se měly ubírat schodky státního rozpočtu v budoucnosti. Já se obávám, že to je málo. Pro zodpovědné rozhodování o tak velkém zásahu do daní potřebujeme znát podrobnější scénáře, které by ukazovaly, ve kterých oblastech veřejných rozpočtů dojde k úsporám, nebo může dojít k úsporám tak, abychom se během těch let dobrali výsledku, který by si asi všichni z nás představovali.

Já mám intimní zkušenost s tím, jak vypadala konsolidace veřejných rozpočtů za minulé vlády ČSSD a KDU-ČSL po té minulé krizi. Tehdy po 5 letech stagnace rozpočtu vysokých škol jsme vyjednávali v roce 2017 o konečném rozmrazení těch rozpočtů o pouhé 3 miliardy korun, které nakonec se skřípěním zubů vláda akceptovala, poté, co jsem byl předchůdcem paní ministryně, ministrem Pilným, označován za militantního rektora, když jsme konstatovali, že pokud nedojde alespoň k navýšení o 10 % po 5 letech, tak zřejmě akademická obec vyjde do ulic. Takže dobře si umím představit, v jakých oblastech nakonec ta konsolidace bude probíhat. Tak jako vždycky. V oblastech, jako je školství, kultura, sociální péče, protože jinde budou mandatorní výdaje, které bude muset stát obsloužit. Takže kdybych měl někdy podpořit takový zásadní daňový škrt, chtěl bych vidět detailní trajektorie toho, jak tu dočasnou úlevu v budoucnu zaplatíme. Konečně mi dovolte jednu poznámku, která vychází z mé role předsedy evropského výboru v Senátu.

Dnes pan premiér, a v minulosti to dělali i další obhájci toho daňového balíčku, poukazuje na to, že dopady pro veřejné rozpočty nebudou tak strašné, protože je můžeme zčásti kompenzovat dodatečnými evropskými penězi, které byly schváleny Evropskou komisí v rámci Fondu obnovy. Já to považuji za nepříliš taktickou argumentaci před vyjednáváním českého národního plánu obnovy s našimi evropskými partnery. Tím vlastně říkáme, že si Češi chtějí snížit daně proto, že věří, že evropští daňoví poplatníci jim to zaplatí. To považuji minimálně takticky za nepříliš dobrou strategii. Takže myslím, že pro to hlasování je pro mě samozřejmě nejdůležitější to, že jsem si vědom toho, jakou cenu bude mít v budoucnosti tato úleva. Jsem přesvědčený o tom, že, promiňte mi to slovo, půjčovat si na snížení daní je hříšné. V plném významu toho slova. Zatímco bohulibé je půjčovat si v krizi na investování do budoucnosti. Ale to jsou různé věci. Proto podpořím návrh na zamítnutí toho zákona. Pokud se pro to nenajde dostatečná většina, podpořím ty pozměňovací návrhy, které budou minimalizovat dopady do veřejných rozpočtů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je Jaroslav Chalupský. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Chalupský:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně. Já jsem tady celý den dneska poslouchal jednotlivé úvahy. V podstatě řešíme tady ten daňový balíček z různých úhlů pohledu. Já bych chtěl malinko více se na to podívat, malinko více to posadit na zem, podívat se na to z hlediska té situace, ze které já přicházím, to znamená z hlediska regionů. Mám zkušenost z veřejné sféry, z korporátů, z drobného podnikání, mám zkušenost ze světa, z velikých měst, z menších měst. Momentálně se nejvíce pohybuji v drobném podnikání mezi živnostníky a na okresním městě jsem radní. Takže já bych chtěl přinést tento vstup, tuto zpětnou vazbu.

Když jsem se rozhodl kandidovat do Senátu, samozřejmě tomu předchází nějaká kampaň. Já jsem v té kampani říkal, a říkali to v podstatě asi všichni, co jsem sledoval, že když se každý zeptal, k čemu je dobrý Senát, první, co každého napadne, je, že Senát je pojistka demokracie. Říkal jsem to taky, že Senát je pojistka demokracie. Já jsem šel ještě kousíček dál a říkal jsem, že Senát je zároveň ta pomocná ruka lidem v tom regionu. To znamená, že my můžeme z této pozice ještě pomáhat podstatně lidem v regionu. Dokonce jsem mluvil i o tom, že senátor je jakýmsi velvyslancem území. To znamená, je schopen tu zpětnou vazbu z toho regionu přenést až na tu nejvyšší úroveň, tam se snažit ty věci nějakým způsobem korigovat, napravovat, učesávat, aby v podstatě fungovaly tak, jak mají.

Mluvíme tady o demokracii. Demokracie jde ruku v ruce se svobodou a odpovědností. Ale co je ta svoboda a demokracie? Co to na denní bázi je? Když se nad tím zamyslíte, tak in natura ta demokracie je v podstatě tohle. To, co máte v té peněžence, to, co každý občan má v té peněžence. Čím více tam budete mít nějakých takovýchto dokladů, čím více budete ve stresu, abyste nějaký doklad, nějakou účtenku někde neztratili, tím je to horší. Pak tam možná máte nějaké takovéto věci, což je už o něco lepší, ale furt je to zase nějaká regulace. Někdo vám říká, co si máte koupit, co můžete, co nemůžete. Tohle je nějakým způsobem zase nějaké omezení. Pak tady máte to, co je ta největší svoboda a demokracie. Protože tímto každodenně hlasujeme, co chceme podpořit, čemu chceme dát tu finanční energii, co chceme, aby rostlo, co chceme, aby fungovalo. Pak jsou samozřejmě nějaké takovéto plastikové věci, což je zase, víme, mluví se o tom... Velký bratr, je to pohodlné, jednoduché, ale neustále... Může se stát, že budeme kontrolovaní tím, co si kupujeme, kolik si toho kupujeme, jestli je to dobře, není to dobře, někdo se nad tím začne zamýšlet, začne nás regulovat. Takže dneska se bavíme o tom, kolik lidem zůstane peněz v této peněžence. Ti mohou každodenně hlasovat a sami se mohou rozhodovat o tom, co chtějí, aby rostlo, tam budou tu finanční energii dávat, a co nechtějí. Stát by měl v podstatě jenom tyto věci efektivně umožňovat.

Spousta z kolegů, slýchám to a souhlasím s tím, říká, že jak je bohatý občan, tak je bohatá obec. To je pravda. V podstatě nemůžete mít bohatou obec, když budete mít chudé občany. Takže my potřebujeme, aby na tom front endu, v té první linii, těch peněz bylo co nejvíce. A tam probíhala ta demokracie, ta svoboda té volby.

Dnes pro to můžeme udělat poměrně hodně. Dneska můžeme udělat to, že tady doopravdy zbude více peněz. Můžeme lidem nechat patnáct, dvacet tisíc ročně i víc v těch peněženkách, aby oni naplňovali tu svobodu a demokracii. Tohle my můžeme podpořit. To znamená, oni se sami budou rozhodovat, nebudeme jim říkat prostřednictvím nějakých dotací, regulací, něčím, co mají dělat, jak mají ten svůj život naplňovat.

Víme, že v podstatě nejméně efektivní je stát. V podstatě stát jsme my všichni dohromady, prostřednictvím pár zvolených zástupců. Peníze by měly zůstávat tam, kde ty peníze vznikají. Kdo ty peníze umí vyrobit, podnikatel, a tím myslím ty skutečné podnikatele, nemyslím podnikatele typu, že koupím 51 % nějaké firmy a 49 % nějakým způsobem opucuji a mám to celé. Beru takového klasického podnikatele, který doopravdy naplňuje svoji podnikatelskou roli, dává nějakou přidanou hodnotu, směňuje ji na trhu a dostává za to peníze. Čím větší hodnotu přináší, tím víc peněz samozřejmě má a tím víc peněz mu potom zbývá tady.

Dnes my těmto lidem, kteří takhle fungují a kteří v podstatě nějakou hodnotu umí vytvořit a umí ji směnit na trhu, my jim dneska, těmto lidem, bereme až 63 % nejrůznějšími daněmi z té peněženky. Což jinými slovy znamená, když budu chtít být hodně pozitivní, máme 37% svobodu, 63% nesvobodu. Jenom 37 % této finanční energie můžeme někam posílat. Ostatní za nás rozhoduje někdo jiný. To byla jedna taková úvaha.

Před časem jsem přemýšlel o tom, že, ještě když jsem studoval na Vysoké škole ekonomické, pak tam nějakou chvíli i učil, v té době jsme se pohybovali, že stát byl schopný se obsloužit se 493 miliardami ročně. Tím se byl schopný obsloužit stát. Dneska jsme 1,2 nebo 1,3 bilionu. Nevím, kolik je současné číslo.

Nicméně jsou to čísla, my o nich normálně mluvíme. Ale umí si to někdo představit, kolik je to reálně peněz? Já, když jsem dělal v korporátu, dělal jsem v provozu, tam je zákon malých, velkých čísel. Je důležité si je představovat, protože když člověk na něco kývl, mohlo se stát, že nedomyslel, co to vlastně znamená. Když si vezmete bilion, kolik je to peníze... Když vezmu paklík tisícovek, tisícikorunových bankovek, bude mít asi zhruba centimetr, bude centimetr vysoký. Bilion je potom 100 kilometrů bankovek. To znamená, když je vyskládám za sebe, tak je to, řekněme, z Jindřichova Hradce do Prahy cesta lemovaná tisícikorunami. Takovéto množství peněz to je. Jestli my dneska máme rozpočet 1,2 nebo 1,3 bilionu, vím, že je to průtoková veličina. Nicméně když se dostanu, já se tím dostanu k 2 bilionům, protože to bude za chvilku náš dluh. To znamená, dvakrát taková cesta tam a zpátky bude za chviličku v podstatě to, co budeme muset nějakým způsobem i obsluhovat.

Trošičku mě na tom trápí jedna věc, a to je to, že ten dluh, který nám tady narůstal zhruba 30 let, teď dostal velké tempo. Za poslední dva roky, tři jsme ho skoro zdvojnásobili. A to není dobře. Protože si zároveň musíme položit otázku, za takovýto balík peněz jakou dostáváme tu veřejnou službu... Kdybyste vy měli ty peníze v této peněžence, jestli byste je byli ochotni vydat za tu veřejnou službu, kterou od státu dostáváte.

Proto v rámci dnešního hlasování určitě budu hlasovat tak, abychom co nejvíce přesunuli tyto peníze, abychom jich co nejvíce nechali v peněženkách, přesunuli je k lidem. Když nebudeme moci rovnou do těch peněženek k těm lidem, tak abychom je posunuli co nejblíž těm lidem. To znamená, někde na úroveň obcí, což znamená nějakých těch 80 a 130 miliard, které budou mít ti občané k dispozici a budou o nich moci oni rozhodovat.

Důležité je, to jsem tady moc nějakým způsobem nezaregistroval, když jsem se připravoval na toto zasedání, říkal jsem si, bude to celý den diskuze o tom, kde budeme hledat nějaké, kde se to offsetuje, kde se prostě ty náklady budou řezat, jakým způsobem. Na těch výborech trošičku proběhly některé diskuse, víceméně to končilo většinou, že tohle nejde, tohle je těžké, tohle legislativně nelze... Umíte si představit, že takhle by se choval podnikatel? Že by prostě přišel a říkal: Já potřebuji tyto náklady udržet a prostě mi zákazníci to sem nanoste, já to potřebuji. My se furt bavíme o něčem nahoře, ale vůbec... Bavíme se o tom, co bude nahoře na tom Titanicu, jestli tam budeme mít tohle, nebo tohle, ale vůbec se nebavíme o tom motoru. Jestli ten motor vůbec potřebuje benzin, potřebuje něco, aby fungoval. Nebo jestli ten motor vůbec nemáme zavřený nebo my zavřeme nádrž u toho motoru a chceme, aby to jelo. Takže tímto způsobem bychom měli spíš uvažovat. Měli bychom se bavit o tom, kde to budeme nákladově... Já chápu to, že když vezmeme 130 miliard, někde budou chybět, ale musíme se tedy v tento okamžik podívat na to, kde ty náklady prostě pořežeme, kde je vezmeme. Je to o tom doopravdy redukovat celé agendy. Kdy jindy můžeme spořit než dnes? Já si myslím, že teď bude jedinečná příležitost, ono nás to k tomu asi doopravdy dožene, abychom se kriticky podívali na nákladovou stránku a položili si ty zásadní otázky, kde by šlo šetřit.

Mám celou tabulku nejrůznějších výdajů, které, myslím si, že by prostě byly, nebo nejenom já, že by bylo možné je uspořit, ušetřit, nerealizovat. Ať už je to různé rušení celých těch agend... V podstatě je to i o tom položit si tu otázku: Když tohle zruším, co se stane? Když si na to odpovíme, že v podstatě nic, tomu občanovi, ten vlastně ani nepozná, že něco takového zmizelo, tak to je ta pravá věc, která lze redukovat. Jsou to ty různé inkluze, dotace, podpory na něco, slevy na jízdné... Třeba ti studenti. V podstatě studenti žili na kolejích, nějak to fungovalo nebo si pronajímali priváty apod. Ve chvíli, kdy dostali tuhle pobídku, oni odhlásili priváty, začali doopravdy žít na těch kolejích, ale na těch skutečných kolejích, po kterých jezdí vlak, protože jim se vyplatilo jezdit Pendolinem tam a zpátky. Naplnili vlak a lidé, kteří jezdili do práce Pendolinem, zase začali jezdit autem prostě ve čtyřech, pěti lidech, protože už se do vlaku nevešli. Takže to jsou zrovna takové věci, které potom měly tyto konsekvence. Různé cukrování voličů, boj s klimatem, stavební spoření, neinvestiční transfery podnikatelům... To jsou všechno věci, které by neměly být. Obecně ty dotace, to je taková jako rakovina toho tržního prostředí.

Kdybych měl říct, co by byl můj ideál daňový, jak bych si představoval daně jako podnikatel nebo ti lidé, kteří jsou dennodenně kolem mě, tak bychom v podstatě řekli, mít ten Arabelin prsten, byla by to jednoduchá daňová sazba. Desátek. My jsme si z toho vždycky dělali srandu. Desátek, musíš dát desátek. On to není desátek. Ona je to podstatně větší část, ale „desátek“. Na tu nejnutnější veřejnou službu. Možná ještě druhá věc, která by hodně pomohla, kdyby každý občan si mohl tu daň zaplatit, respektive odevzdat sám. To znamená, kdyby to byly ruce každého občana, které pošlou na ministerstvo financí ty peníze, protože v ten okamžik, když něco platím, tak si uvědomuji, je tam ta zpětná vazba, kolik za to dostávám. To by byly dvě takové ideální věci, které by hodně věcí možná posunuly na úplně jinou rovinu.

Závěrem bych chtěl říct ještě jednu věc, kterou víceméně jsem se dozvěděl včera, a to mě trošičku zarazilo. Výběr daní, jestli se nemýlím a poslouchal jsem dobře, tak výpadek na DPH, i za tu dobu krize nebo té koronasituace, byl jenom 1,5 %. Jestli jsem dobře... Zhruba. Pro mě je to strašně malá částka. Nicméně, já mám tady strach, že začínáme dělat, a my o ní mluvíme, že chceme mít nějakou restrukturalizaci. Já mám obavy, že tady provádíme restrukturalizaci, respektive už probíhá, akorát že je řízená, není přirozená. Kdyby to bylo přirozeně, že v podstatě, tak jak jsem mluvil, že každodenně hlasujeme těmi penězi, co se nám líbí, nelíbí, jakou službu koupíme, nekoupíme, protože je kvalitní, nebo nekvalitní, nebo produkt, tak v tomhle případě je řízená. My máme otevřené, teď to jenom přeženu, abych tomu dal nějakou váhu, máme tady čtyři řetězce dvou majitelů, dva internetové obchody, tam teď jdou všechny toky. Ta základní stabilita, ty tisíce a statisíce drobných podnikatelů a živnostníků, kteří mají dělat tu stabilitu té obslužnosti na jednotlivých městech v regionu, když jeden zkrachuje, tak ho nahradí druhý, je tam nějaká zastupitelnost, tak toto, mám strach, abychom se s tímto nedostali do nějakého oligopolního socialismu, kde v podstatě budeme centrálně plánovat. Já vím, že je to pohodlné, protože ty čtyři řetězce, ty dva internetové obchody si sezvu do zasedačky a domluvím se s nimi, jak ty věci budou. Ale tím už se dostáváme do něčeho, co není o demokracii a není o svobodě.

Závěrem chci říci, že v podstatě vláda nám nachystala míč na penaltu. Myslím si, že by byla škoda tu penaltu špatně kopnout, respektive neměli bychom se cítit špatně, když tu penaltu kopneme a v podstatě zahlasujeme tak, aby doopravdy těm lidem zůstalo více peněz v peněžence, případně co jim nebude moci zůstat, tak bychom částečně ještě posunuli blíž těm peněženkám, tím, že se to dostane alespoň na úroveň obcí nebo krajů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Tomáš Czernin. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Czernin:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené senátorky, vážení senátoři, rozpočtový balíček ve sněmovní podobě je velmi radikálním zásahem do příjmů státního rozpočtu. V celkovém součtu znamená snížení příjmů státu zhruba o 130 miliard korun. To v kombinaci s rozhazovačnou politikou současné vlády, kdy jsme v době ekonomického růstu měli deficitní rozpočty, hrozí do budoucna vážnými ekonomickými problémy pro celou zemi. Je to konsensus nás, pravicových politických stran, a to i zde v Senátu, že snižovat daňovou zátěž je správná cesta.

Jakkoli se můžeme bavit o tom, jak velké snížení daně je ještě pro stát existenčně možné. Musíme totiž reflektovat situaci, kdy vláda není a nebude ochotna redukovat výdaje státu, naopak navyšuje výdaje, a to i mandatorní, které nás zatíží na léta dopředu.

TOP 09 je pevně spjata s rozpočtovou odpovědností. My na ni ani v současné komplikované situaci nehodláme rezignovat. Proto oznamuji, že podávám svůj pozměňovací návrh tisku č. 11, v němž navrhuji vypuštění oddílu č. 32. Tímto oddílem se totiž prakticky eliminuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

O co se tedy jedná prakticky? Současná norma, zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, limituje výši deficitu pro rok 2021 na 4,5 % hrubého domácího produktu, s tím, že v následujících letech se bude deficit každý rok snižovat o půl procentního bodu. Návrh poslance Babiše tento limit pro rok 2021 zcela ruší, děj se vůle páně, ať to nějak dopadne. Odborné odhady předpokládají, že deficit dosáhne až k 7 % hrubého domácího produktu. Pokud bychom pak tento deficit snižovali o zmíněných půl procenta ročně, jak zákon předpokládá, znamenalo by to zátěž na 14 let dopředu. Současně si musíme uvědomit, že za pouhých 10 let nás čeká vážná demografická krize. Nemůžeme si dovolit do ní vstoupit bez stabilizovaného rozpočtu. Proto si nemůže ani pro rok 2021 dovolit tak enormní rozvolnění. Je to asi tak, jako kdybyste si vzali hypotéku na 15 let se zátěží třeba 20 tisíc měsíčně a vůbec nebrali v potaz, že za 10 let jdete do důchodu a váš důchod už na tuto hypotéku nebude stačit.

Nebudete platit, skončíte v exekuci a chudobě. Zodpovědný občan do takového rizika jistě nepůjde. Pan premiér Babiš nás do toho žene. Pokud tedy chceme snižovat daňovou zátěž, a to myslím, že určitě chceme, musíme ponechat nástroj, který vládu donutí k úsporám. Tímto nástrojem je právě platný zákon o rozpočtové odpovědnosti, který chce premiér Babiš prakticky zrušit. Můj návrh tento nástroj zachová. Jsme ale konstruktivní opozicí, takže zatímco u nás v Senátu chceme daně snižovat, tedy snižovat příjmy státu, ve sněmovně bude například naše předsedkyně Markéta Pekarová Adamová navrhovat takové změny v rozpočtu, které vygenerují úspory i na výdajové straně.

Je to jednoduché. Ponecháme lidem více peněz v peněžence, ale zachováme pravidlo, které vládu donutí snižovat výdaje. Dokonce jim i poradíme kde. Proto vás moc prosím o podporu mého pozměňovacího návrhu a děkuji předem.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Miroslav Plevný. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Plevný:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, bylo tady toho hodně řečeno o tom, co znamená tento takzvaný daňový balíček. Bylo tady i hodně řečeno o tom, obhajováno to, že si můžeme to snížení daní dovolit, že to snížení daní je v pořádku.

Já bych k tomu chtěl říci, že je asi pravda, že daně nechce platit nikdo dobrovolně a rád, ani já ne, nicméně na druhé straně je třeba si také uvědomit, že stát potřebuje příjmy z daní na to, aby mohl financovat potřeby a své výdaje ve školství, ve zdravotnictví, v dopravě a v celé řadě jiných odvětví, která slouží všem občanům v naší zemi. Já bych tady si dovolil teď možná, nebo zaujalo mě v této souvislosti vyjádření paní ministryně v úvodu dnešního vystoupení svého, kde, pokud si dovolím parafrázovat, tvrdila, že ten deficit, o kterém se tady bavíme, tak příliš nevadí, protože v minulých letech jsme si vytvořili finanční polštář. Já jsem se chtěl zeptat, o jakém finančním polštáři zde mluví, protože pokud se podíváme do veřejně dostupných zdrojů, za posledních asi 15 let skončilo hospodaření státu prakticky vždycky v minusu. Snad kromě 2 let, to byly asi roky 2016 a 2018, kdy byl ministrem financí pan Andrej Babiš, nicméně on rozpočet připravoval celkem 4 roky. Pokud vezmeme v sumě tyto 4 roky, tak i tak skončilo hospodaření státu, byť mírně, ale přeci jen v minusu. To znamená, když to vezmeme v sumě, za těch posledních minimálně 15 let stát hospodařil neustále s minusem kumulovaně. Takže když k tomu připočteme výsledek hospodaření za loňský rok, kdy jsme skončili opět v minusu, necelých 30 miliard korun, na letošní rok je uvažováno minus 500 miliard korun. Na příští rok dalších minus 320 miliard je naplánováno. Pokud k tomu připočteme těch zmiňovaných 130, anebo klidně i v případě přijetí nějakého pozměňovacího návrhu dalších jestli 94, 97 miliard, tak se jenom za tyto poslední dva roky dostáváme téměř k jednomu bilionu korun v minusu z hlediska hospodaření státu.

Ptám se tedy, kde je ten finanční polštář, který byl vytvořen a ze kterého by bylo možné tento deficit pokrývat? Nebo současná vláda počítá s tím, že státní dluh bude postupně v budoucnosti umořovat relativně dlouhodobě klesající hodnotou peněz v čase, tedy například třeba i cíleně vyšší mírou inflace? Nevím.

Pan premiér tady ve svém úvodním vystoupení řekl, že máme jedno z nejmenších zadlužení v rámci zemí Evropské unie. S tímto tvrzením nechci polemizovat. Jen se ptám: Je to špatně? Co je na tom špatně, že jsme možná v současné době doposud na tom, nebo jsme řazeni mezi nejlepší země v Evropské unii? Protože se mi zdá, že současná vláda usilovně pracuje na tom, aby tomu tak do budoucna nebylo.

Z této makroúrovně se teď pokusím snést trochu do té mikroúrovně, do úrovně běžného občana. Opět si dovolím, a omlouvám se, možná ne úplně přesně, parafrázovat paní ministryni, která zde říkala, že pokud by si měla jako občan vybrat 40 tisíc pro rodinu nebo miliony na účtech města, tak by si v podstatě určitě vybrala těch 40 tisíc pro tu rodinu. Vyzvala nás, abychom řekli té učitelce, kadeřnici, kterým to udělá třeba 15 nebo 25 tisíc ročně, že jim je vlastně nechceme dát. Ano, ale je třeba říct, že tohle je takové... Každá mince má své 2 strany. Tohle je to a). Ale proč k tomu také neříkáme to b)? Pokud města nedostanou ty miliony, o kterých zde bylo řečeno, nebudou moci dotovat odpady, MHD, kulturu, sport. Nebudou moci opravovat silnice. Ta samá kadeřnice nebo učitelka bude muset platit za tu rodinu možná tisíc, dva tisíce více na odpadech. Asi nebude moct být dotované MHD. Čili budou mít větší výdaje třeba dětem za jízdu autobusem do školy. Aby děti těchto učitelek, kadeřnic a podobně mohly například sportovat, budou ročně platit o tisíce víc na příspěvcích oddílů, protože nebudou moci získat podporu z těchto měst a obcí. A to nemluvím například i o tom, že této kadeřnici nebude moci obec pronajmout prostory pro její salón tak výhodně jako nyní, nebo že si tato kadeřnice zničí podstatně rychleji svou Fabii jízdou po děravých silnicích, kde nebude mít obec na jejich opravu.

Čili jednou rukou líbivě dáváme a druhou rukou možná podstatně více bereme. Toto považuji za velmi neseriózní, nahlas říkat jenom jednu část té mince občanům, zamlčovat to b), které si řada lidí ale přitom příliš neuvědomuje. Na tom bych se opravdu sám osobně nerad podílel. Děkuji vám na pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Nytra nechce přednostní právo, takže dalším, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je pan senátor Petr Orel. Máte slovo, pane senátore. My se mezitím vyměníme.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně. Už nebudu komentovat daňový balíček jako takový. Ve svém vystoupení se budu soustředit pouze na spotřební daň ve vztahu k naftě.

V této souvislosti avizuji pozměňovací návrh našeho senátorského klubu. Snížení sazby spotřeby daně z některých minerálních olejů, se kterým přišli poslanci rozpočtového výboru, považuji za v podstatě velmi málo odůvodněný a nesystematický zásah do rozpočtu. Nedošlo k žádné nebo k velmi malé odborné diskusi. Nebylo to ani součástí meziresortního připomínkového řízení. Současně za situace nárůstu deficitu státního rozpočtu nebyl představen žádný návrh k vykompenzování tohoto výpadku, který snížení sazby daně představuje. Podle propočtů by se mělo jednat o téměř 5 miliard Kč.

Z finančního hlediska podíl daní z paliv a na celkovém výběru daní dlouhodobě klesá, zatímco spotřeba paliv roste. Ještě v roce 1996 byl podíl paliv na celkovém daňovém výnosu 10 %, nyní tato hodnota klesla na zhruba 4 %. Vzhledem k tomu, že spotřební daň na naftu a jiná paliva je počítána absolutní hodnotou v korunách, nikoliv v procentech, platí řidiči státu díky inflaci poměrově stále méně. Stát tak musí daňový výnos nahrazovat v jiných daních.

Smyslem zdanění pohonných hmot je však nejen doplnit státní kasu, státní pokladnu, ale také srovnání férových podmínek na trhu. Provoz automobilu bezesporu generuje celou řadu negativních dopadů na životní prostředí, kde například byla emise skleníkových plynů, znečištění vzduchu jako takové nebo hluk, které nejsou v ceně nikterak promítnuty a odrážejí se také ve zdraví obyvatel.

Zdanění má za cíl alespoň část negativních externalit zpoplatnit. Tímto návrhem se nerovnost prohlubuje a kýžený efekt se dál oslabuje. Na to je potřeba poznamenat, že nebylo dostatečně objasněno, proč má být snížena daně z minerálních olejů ve vztahu k naftě, zatímco v případě ostatních minerálních olejů ke snížení daňové sazby nedochází. Celý návrh tak působí značně nekoncepčně a potenciálně může způsobit nerovnost na trhu.

Z hlediska konkurenceschopnosti v porovnání s cenami v okolních státech je třeba uvést, že aktuálně je cena nafty na hodnotách, které za posledních 10 let patří k nejnižším. Uváděná argumentace, že ceny nafty jsou v ČR o 20 % vyšší než v Polsku, je zavádějící i z dalších důvodů. Koncovou cenu totiž do velké míry ovlivňují rozdílné sazby DPH, nicméně profesionální dopravce, na které snížení daně směřuje zejména, výše DPH nijak neovlivňuje, protože pro ně není nákladovou položkou. V Polsku navíc nově platí 10% ekologický poplatek. Konkurenceschopnost tuzemského trhu s minerálními oleji ve vztahu k okolním státům tedy až tak v sázce není.

Co se týká spotřební daně, máme ji pod celoevropským průměrem. Pravda je, že spotřební daň v okolních státech je nižší než naše. Na druhou stranu předpokládá to, co jsem zaznamenal ve vyjádření pana premiéra v ČT, že když snížíme spotřební daň o korunu na litr, že nám začnou zahraniční dopravci čepovat naftu na území ČR, kterou využívají především jako tranzitní zemi, tak si myslím, že je silně iluzorní, protože oni, pokud přejedou hranice s plnými nádržemi, tak tady můžou dvakrát projet tam a zpátky ČR a potom se nemusí zastavit, určitě ne kvůli tomu, aby načepovali naftu.

Tento nesystémový návrh má rovněž potenciálně negativní vliv na ochranu klimatu nebo na znečištění ovzduší ve městech. Přistoupili jsme k Zelené dohodě pro Evropu, a to tak trochu ukazuje, jak se k té problematice klimatických změn stavíme. Nedávno proběhlo takové hodnocení státu, jak přistupují k přípravě na adaptaci, na klimatické změny. Česko se umístilo z evropských států na chvostu, někde na 5. místě odzadu, za námi už je jenom Polsko, Maďarsko, už si nepamatuji, které další země.

Doprava je zodpovědná za 22 procent emisí skleníkových plynů v EU, na rozdíl od jiných sektorů zaznamenává od roku 1990 nárůst emisí. Vzhledem k nutnosti snižování emise CO2 je v tomto směru jakékoli umělé snížení ceny nafty v rozporu s tímto klíčovým zájmem. Bylo by záhodno hledat alternativy k současným způsobům dopravy a motivovat dopravce, aby jich využívali.

Kromě emisí oxidu uhličitého existuje zásadní dopad na zdraví lidí v produkci pevných polétavých částic. Znečištění ovzduší vedlo celou řadu vyspělých měst k tomu, že omezily nebo zcela zastavily vjezd dieselových aut do svých center a samozřejmě v nějaké dohledné době určitě skončí i výroba aut s dieselovým motorem. Tento návrh byl přímo proti celosvětové evropské tendenci, kterou je určitě elektromobilita, ať se na to díváme, jak chceme, případně hybridní pohony i různých druhů, alternativní zdroje, další, jako je vodík. Zlevňovat naftu, a tím potenciálně zvyšovat zájem o auta s naftovými motory, je v tomto smyslu cestou zpět.

To, že zlevníme spotřební daň o korunu, ještě neznamená, že na pumpách budeme mít levnější naftu. Já si myslím, že cena nafty se odvíjí od celé řady faktorů a spotřební daň je pouze jeden z faktorů, který na to má celkový vliv.

To je vše, co bych chtěl k tomu říct. Chtěl bych vás poprosit, abyste se zamysleli nad případnou podporu, pokud se dostaneme do podrobného čtení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další je přihlášen pan Ladislav Kos, s tím, že se připraví Marek Hilšer. Prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Také už se nebudu zmiňovat o věcné podstatě daňového balíčku. Moje názory tady, si myslím, pregnantně vyjádřili kolegové Drahoš, Hraba a na závěr i Plevný, já se jenom přidám k návrhu na zamítnutí, protože to považuji za nejlepší řešení.

Chci říct, proč to považuji za nejlepší řešení.

Tady v Senátu bojujeme a i nějakým způsobem hlasujeme a fungujeme směrem k tomu, aby byla zachována rozpočtová zodpovědnost. Paní předsedkyně Národní rozpočtové rady tady se svými názory a projevy sklízí ovace. Tento zákon, který sem přišel z Poslanecké sněmovny, myslím si, že jde úplně proti tomu, co tady zatím za názor zastáváme. To je takový první a pro mě hlavní důvod, protože tento zákon tu rozpočtovou zodpovědnost velice silně narušuje.

Ministryně financí přinesla do Poslanecké sněmovny daňový balíček, ovšem daňový balíček, který neobsahoval rušení superhrubé mzdy, ani slevu na poplatníka, ani další návrhy, které do toho zákona nakonec spadly, zejména, jak víte, poslaneckými návrhy, které poslanci tahali jako králíky z klobouku. Najednou, světe, div se, vyšel z toho daňový balíček, který vytváří deficit 130 miliard.

Část svého života jsem zažil ještě před rokem 1989, tak vím, že v mnohých továrnách byly takové velké plakáty, které říkaly: Nepokračuj na špatně započaté práci. Dokonce jsem ale viděl i po roce 1989, třeba v některém podniku, který vlastnila německá firma, úplně stejný nápis, jenom byl dvojjazyčný. Tady se víceméně po nás chce, abychom pracovali dál na té špatně započaté práci. Na ní jsme, myslím si, 14 dní velice intenzivně pracovali, nicméně je otázka, jak tato naše práce dopadne. Už jenom to množství pozměňovacích návrhů, které často jdou proti sobě, a jeden vylučuje druhý, ukazuje, že bude velice těžké se vypořádat s tímto zmetkem, který k nám přišel z Poslanecké sněmovny.

Je nám tady říkáno, že pokud zákon rozumně změníme, že bude prohlasován v Poslanecké sněmovně. Ovšem, bohužel, zatím aspoň já jsem nedostal žádnou informaci, co to je „rozumně změněn“. Slyšel jsem těch interpretací, co je rozumné, také mnoho z druhé strany, takže se obávám, že jakýkoliv návrh, který vzejde ze Senátu, může být označen jako nerozumný.

Nicméně, jak jsem říkal, budu hlasovat pro zamítnutí, a to z toho důvodu, že si myslím, že i poslanci v Poslanecké sněmovně by k tomuto zákonu, až ho budou mít zpátky, pokud by došlo k zamítnutí a měli by ho zpátky ve sněmovně, tak že by k němu přistoupili také rozumně, k hlasování ve sněmovně. Fráze, která se tady omílá, že když zákon bude zamítnut v Senátu, bude v Poslanecké sněmovně přijat původní návrh, myslím si, že to trošku podceňuje poslance Poslanecké sněmovny, protože si myslím, také chtějí nějaký rozumný návrh, že tento nerozumný návrh přijmout nemůžou a že zamítnou nebo neschválí ani ten svůj původní návrh a budou chtít po vládě, aby urychleně dodala nějaký rozumný návrh toho daňového balíčku. Všechny pozměňovací, ty komplexní návrhy, které se tady objevují, dotáhly deficit na hodnotu 50 miliard Kč. Neviděl jsem tady žádný pozměňovací návrh, který by ještě ten deficit dotáhl někam níž. Skutečně se nemíním podepsat, byť pod 50 miliard Kč dalšího deficitu k tomu, který je v návrhu rozpočtu, k těm 320. Tolik můj názor. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, pane senátore. Paní Šárka Jelínková neuplatňuje přednostní právo. Prosím tedy pana senátora Marka Hilšera. Další, kdo se připraví, je Vladislav Vilímec. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedo, předsedající, děkuji vám za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně a vážení kolegové. Přijde-li řeč na efektivitu státní správy, vsadím se, že většina, jak tady sedíme, se shodne na tom, že by peníze vybrané na daních šlo nepochybně využívat účelněji. Leckdo si je dokonce jist, že by stát mohl více muziky předvést i za méně peněz. Ale jsem si téměř jistý, že málokdo má jasnou představu, kde s úsporami začít. To jsme tady neslyšeli ani od paní ministryně a velmi mě mrzí, že to neuslyšíme ani od pana premiéra Babiše, který slíbil, že tu bude, a odjel.

Takže náklady na chod státu rostou, ale žádné významné snižování daní se už dlouho nekonalo, protože nikdo moc nevíme, kde šetřit. Situace se rázem k úžasu mnohých změnila asi před 14 dny. Aniž by se totiž premiér obtěžoval s vysvětlením, kde na to vezme, rozhodl se sněmovnou protlačit svůj pozměňovací návrh na zrušení superhrubé mzdy, když to takto použiji, a tedy faktickém snížení daně z příjmů asi o pět procent. Pokud tento návrh přijmeme, ten návrh pana premiéra, způsobí to státnímu rozpočtu výpadek příjmů asi zhruba 80 milionů Kč, pokud přijmeme celý balíček, bude to asi těch 130 miliard.

Myslím, že všem je naprosto jasné, že je to naprostá šílenost. V podstatě je to polovina nákladů na stavbu jaderného bloku, o němž se nyní dohadujeme, takže za dva roky bychom měli jadernou elektrárnu, o které zde hovoříme, jako že je to investice půl století nebo století, vlastně zaplacenu.

Myslím, že všichni jsme byli svědky toho, že příprava této změny byla přitom naprosto amatérská a chaotická. Místo toho, aby vláda takto zásadní změny veřejnosti obhájila a vypořádala se s námitkami mnoha a mnoha odborníků a institucí odborných, rozhodl se premiér Andrej Babiš jít na sílu. Obešel přitom dokonce svého koaličního partnera a změny schválil za podpory ODS, KSČM a SPD. Myslím, že se všichni asi shodneme na tom, že důkladně promyšlené snížení daní nemusí být špatným krokem. Zdanění práce je u nás poměrně vysoké a je třeba ve srovnání s Německem vysoké k té nízkopříjmové skupině obyvatel. V době silného ekonomického růstu by asi toto zdanění tolik nevadilo. Pokud chceme nyní rychle restartovat ekonomiku, to nižší zdanění též by mohlo nepochybně pomoci, to asi cítíme možná podobně. Ale já mám za to, že taková změna musí být dlouhodobě udržitelná. Jinými slovy, vláda musí nejdříve najít způsob, jak provozovat stát levněji, a teprve potom snižovat daně. Opačný postup, který zde vidíme, pouze vede k tomu, že poroste neúměrně zadlužení. Co je zcela jasné, že dluhy nakonec budeme muset stejně zaplatit. Ale jen za mnohem horších podmínek než dnes.

Národní rozpočtová rada, nezávislá odborná instituce, jasně ukazuje a jasně varuje, že přijetím návrhu poslance Babiše narazíme na dluhovou brzdu již v roce 2027. Můžeme se z premianta Evropy v úrovni zadlužení stát někým, kdo je poslední v řadě. Představitelé České národní banky také bijí na poplach a před takovým krokem hlasitě varují. A opět se dostáváme k tomu, že zde premiér ignoruje odborníky. Myslím, že v tomto létě jsme byli svědky toho, když premiér ignoroval odborníky v otázce koronavirové krize, a víme, k čemu to vedlo. Opět se dopouští stejného omylu. Dobře. I kdybychom připustili, že cílem tohoto daňového manévru není koncepční snížení daňové zátěže práce, ale pouze krátkodobá podpora obyvatel, jsem si naprosto jist, že toto zvolené řešení prostě nedává smysl a je chybné.

Snížení daňového základu totiž nepovede automaticky ke stejnému nárůstu spotřeby, jak tvrdí pan premiér a třeba i paní ministryně. Já mám za to, že zrušení superhrubé mzdy totiž přinese více prostředků vysokopříjmovým skupinám obyvatel, takto o tom hovoří i odborníci, a lidé s nižšími příjmy si polepší třeba o důležitých, ale jen pár stovek. Takže zatímco nízkopříjmové skupiny budou utrácet více, ale nebudou mít příliš z čeho, vysokopříjmové skupiny, které, řekl bych, utrácet nepotřebují, protože náklady na základní spotřebu mají již pokryté, přesunou ty vyšší příjmy do úspor.

Teď bych se chtěl dostat k tomu ještě podstatnějšímu, co ale premiér Babiš neříká. Jeho návrh totiž neselhává pouze v rovině makroekonomické, ale bude mít mnohem horší a velmi závažné důsledky v rovině sociální. Stát, kraje a obce, které budou poškozeny z výpadků příjmů státního rozpočtu, začnou logicky šetřit. Ze zkušenosti lze odhadnout, že se úspory budou týkat především poskytovaných služeb ze strany státu, jako je školství, zdravotnictví, sociální služby nebo třeba doprava na úrovni obcí, na jejichž fungování, troufám si tvrdit, jsou závislí samozřejmě všichni občané, ale především ti nízkopříjmoví občané. Rušení dopravních spojů a zdražování dopravy se nedotkne těch, kdo mají dvě auta v garáži, ale toho, kdo auto nemá nebo si nemůže dovolit každý den tím autem do práce dojíždět.

Redukce sociálních služeb, na které v důsledku snížení příjmů rozpočtu nebudou finanční prostředky, se dotkne těch nejslabších, kteří nebudou mít na zaplacení těch služeb komerčních. Redukce příjmů do městských a krajských kas ovlivní kvalitu zdravotnických služeb. Už dnes městské nemocnice na mnoha místech bojují o přežití. Obávám se, že obce budou nuceny tyto nemocnice rušit. Kdo na to doplatí? Opět ti nízkopříjmoví občané, kteří nemají dost prostředků na to, aby si zaplatili buď soukromé kliniky, nadstandard, nebo nemají na to, aby dojížděli za lékaři do vzdáleného města.

Takto bych mohl pokračovat ve všech odvětvích života, kde už dnes stát poskytuje bohužel podfinancované a tedy i často nekvalitní služby.

Je tedy třeba důrazně říct, že premiérem Babišem přichystaný propad příjmů státního rozpočtu se tak v konečném důsledku obrátí zejména proti příjmově slabším občanům a prohloubí problémy ve strukturálně postižených regionech. A bohužel nůžky mezi bohatými a chudými se podle mého názoru budou dále rozvírat.

Pokud se shodneme na tom, že snížení daňového zatížení by mělo také moderovat sociální rozdíly, podržet nižší střední třídu, pomoci ekonomice a přitom katastrofálně nezadlužit budoucí generace, vychází lépe nikoli Babišův návrh, ale řekl bych, že ta část daňového balíčku, která přichází se zvýšením daňové slevy na poplatníka, proti které premiér paradoxně tolik bojuje.

Zvýšení daňového odečtu pro lidi s nejnižšími příjmy, nejen že posílí potřebu segmentu, který to opravdu potřebuje, ale ve srovnání s Babišovým návrhem vyjde státní kasu i mnohem levněji. Daňové změny z dílny ANO, protlačené sněmovnou s pomocí ODS, považuji, promiňte mi to, za čistý populismus, kterým chce premiér získat přízeň voličů v době, kdy začíná ztrácet podporu. Místo aby se zodpovědně zabýval reformou veřejných financí, připomíná šílence, který s sebou ostatní strhává do propasti. Mám-li shrnout celkový pohled na Babišův balíček, je to dobře promyšlený a zákeřný podvod. Promiňte, že používám toto slovo, ale já to tak cítím. Cílený především na občany s nižšími příjmy. V konečném důsledku samozřejmě na úplně všechny. Používám toto slovo záměrně, protože jsem přesvědčen, že tomu opravdu tak je. Je to podvod politického podvodníka, který na jedné straně občanům bez uzardění říká: Dám vám peníze a všem stejně. Ale na druhé straně zamlčuje fakt, že za rok, za dva, za tři, čtyři, možná deset a čtrnáct let o více peněz přijdou. Až budeme muset splácet katastrofální dluh, konsolidovat zničené veřejné finance a napravovat destrukci státu, kterou tímto přivodí. To už mu ale bude jako každému podvodníkovi úplně lhostejné. Možná bude obviňovat někoho jiného, nebo bude úplně někde jinde.

Já se pod toto nemohu podepsat. Pod ten podvod, který bude mít dalekosáhlé důsledky, se prostě nepodepíši. Budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. V případě, že návrh zamítnut nebude, navrhnu pozměňovací návrh, který bude v podstatě v souladu s tím, co premiér Andrej Babiš tvrdí, a to, že ta změna, zrušení superhrubé mzdy, nebo respektive daňová sazba 15 %, bude trvat jenom dva roky. Tak, jak slibuje, tak, jak říká. Bohužel to do zákona zapomněl napsat. Tak nevím, jak vážně to myslí.

Navrhovat to budu proto, aby, když tato katastrofální věc projde, tak aby netrvala několik let, ale pouze ty dva roky, ty příjmy se zlepšily a nedošlo k tomu, před čím jsem tady varoval. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Vladislav Vilímec, připraví se pan senátor Lukáš Wagenknecht. Prosím, pane senátore Vilímče.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové.

Předesílám, že se chci vyhnout silným expresivním výrazům na adresu balíčku a na kohokoliv dalšího, kdo s tím balíčkem je spojen. Nemyslím si, že je teď racionální předhánět se v nejsilnějších výrazech nebo hledat nějaká podobenství k tomuto návrhu zákona. Víte, zrušení superhrubé mzdy je přece jen už delší dobu spíše otázkou času. Institut superhrubé mzdy je používán od roku 2008. Byl zaveden v souvislosti se snahou o uzákonění tzv. rovné daně pro všechny druhy příjmů. Nakonec z toho zbyla pouze jednotná 15% sazba v případě příjmů fyzických osob, i to byl v té době obrovský posun.

Vzpomeňme si, že v té době vysokého progresivního zdaňování příjmů fyzických osob existovaly čtyři sazby daně: 12, 19, 25 a 32 %. Tehdy to byl obrovský posun. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o 15% daň ze superhrubé mzdy, tak se nejedná fakticky o 15% zdanění, ale ta efektivní daň se pohybuje někde na úrovni 20,1 %. To už zde také paní ministryně, myslím, zmiňovala.

To je v dnešní době těžko akceptovatelné, a proto je namístě superhrubou mzdu zrušit.

Pak jsou tu ještě další věci. Superhrubá mzda, jak všichni víme, se týká toliko a pouze závislé činnosti. Proto 15 % ze základu daně například živnostníka není totéž, co 15 % z příjmu zaměstnance.

Pamatuji si, když se zaváděla superhrubá mzda. Bylo to v roce 2008. Debata probíhala v roce 2007. Jako bych v nějakém trochu jiném módu slyšel podobné názory tehdy těch kritiků k zavedení té 15% daně. Jako by se oživily tehdy ty obavy o to, že zadlužíme na generace veřejné rozpočty. Jakmile snížíme daňové sazby, tak že to postihne ty nejnižší příjmové skupiny. Jako bych to slyšel už v tom roce 2007.

Ano, když se podíváte racionálně na ten vývoj, skutečně v roce 2011 výnos daně ze závislé činnosti, v roce 2008 klesl ze 126 miliard na 111 miliard. Na částce 111 miliard, plus minus, se držel ještě nějakých pět, šest let, a podívejte se, kde ten výnos daně skončil v roce 2019. Na úrovni 219 miliard, tzn. téměř na úrovni dvojnásobku toho původního. To znamená, ukázalo se, že přece jen to daňové inkaso má nějaký vývoj. Tak, jak se zvyšovaly mzdy, tak se zvyšovalo i to inkaso.

Debata o vhodnosti rušení superhrubé mzdy je velmi zajímavá. Probíhá v odborné veřejnosti, probíhá v médiích, probíhá na politické scéně. Otázkou zůstává, kdy je ta doba vhodnější, nebo jestli je tato doba vhodnější nebo méně vhodná. Dámy a pánové, samotné rušení superhrubé mzdy přece nemusí nutně automaticky vést k většímu zadlužování. Vždy to musí být doprovázeno nějakou rozpočtovou disciplínou.

Pan senátor Fischer tady citoval dvě usnesení Senátu. Jednak ke zprávě Národní rozpočtové rady a i dalších materiálů, spojených s udržitelností veřejných financí. Jsou to usnesení, která jsem navrhoval jako zpravodaj těchto senátních tisků. I v souvislosti s případným rušením superhrubé mzdy neustupuji od těchto usnesení ani o píď. Stejně tak z tohoto místa vyzývám paní ministryni, aby dělala všechno pro to v intencích tehdejšího usnesení, aby zabránila postupnému riziku rozvratu veřejných financí. Nic na tom nemění rušení superhrubé mzdy. Myslím si, že toto musí stále akcentovat, ať již bude nebo nebude existovat superhrubá mzda.

Letos v souvislosti s krizí, kterou všichni prožíváme, se otevřela stavidla. Stavidla obrovských rozpočtových výdajů. V letošním roce po trojí novele zákona o státním rozpočtu došlo ke schválení 500miliardového schodku. V příštím roce schodku 320 mld. To určitě není žádný povzbudivý údaj. Přesto tato zpráva až tak velké emoce, a to je zajímavé, ve veřejnosti nepřinesla, na rozdíl od daňového balíčku a snahy o snížení daňového zatížení.

Současná krize nějaké impulzy do ekonomiky vyžaduje, musí být ale doprovázeny také eliminací zbytných výdajů, které žádný multiplikační efekt do ekonomiky nepřináší. Na ty výdaje jsme si zvykli a musí se postupně snižovat. Možná to paradoxně nakonec přinese to, že stát bude mít po určitou omezenou dobu méně peněz, méně příjmů. Samozřejmě takovým způsobem, kdy předseda vlády jako poslanec podává pozměňovací návrh na zrušení superhrubé mzdy a uvolnění rozpočtové disciplíny se to, jak se všichni shodneme, nedělá. Ale abych byl seriózní, i v roce 2008 návrh na nastavení jednotné 15% daně a zavedení superhrubé mzdy byl také podáván velmi nestandardním způsobem. Tehdy se tomu balíčku neříkalo daňový balíček, ale batoh.

Kritizuji pana předsedu vlády, kritizuji ministerstvo financí, že tímto způsobem s předkládáním tak významného pozměňovacího návrhu vyslovilo souhlas. Ale není to něco, co by tady v historii nebylo. To také musím připustit.

Novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, pokud zrušíme superhrubou mzdu v tom návrhu 15 a 23 %, tak s tím, ať chceme nebo nechceme, musí být spojena. Důležité je, aby ono snižování strukturálního deficitu vždy o půl procentního bodu skutečně reálně nastalo.

Podívejte se, původní zákon měl nižší ambice, to všichni víme. Je také evidentní, že Senát, pokud tento zákon nezamítne a bude jej chtít vrátit Poslanecké sněmovně, tak by měl mít snahu tento zákon opravit. Pokud ne, v tomto zákoně zůstanou vážné chyby. Já bych nenazval ten návrh z Poslanecké sněmovny paskvilem, to bych nechtěl tak nazývat, ale shodneme se na tom, že to překotné hlasování ve dvě hodiny v noci a desítky variantních návrhů vedly až k tomu, co dnes máme na stole.

Nakonec se z tohoto návrhu zákona, který skutečně měl řešit něco jiného, stal velmi důležitý zákon. Nenazval bych ho revolučním. Protože zase, co přináší? Přináší při racionální úvaze toliko snižování daňového zatížení v případě daně ze závislé činnosti. Nic více a nic méně. Není to žádná daňová reforma z roku 1992, jak si ji snad všichni pamatujeme. Je to bezpochyby zákon, ať si pan premiér povídá, co si povídá, který není na dva roky, který přináší trvalou úpravu. Koneckonců i z té legislativní úpravy to jednoznačně vyplývá. To, že dal nějaký politický slib panu prezidentovi nebo někomu jinému, to mě až tolik nezajímá. To je nějaká politická hra pana předsedy vlády.

Je jasné, že ten návrh zákona přináší dopady do územních rozpočtů, a to trvale. Proto je třeba namístě také trvale řešit rozpočtové určení daní. Nikoli se smířit s tím, co původně pan předseda vlády navrhoval s nějakou jednorázovou kompenzací ve výši 20 miliard, nebo dvoufázovou, nevím, jestli to myslel na rok nebo na dva roky. Je to v zásadě příležitost, když se na to podívám i z pohledu územních financí, příležitost i pro obce a kraje, tímto způsobem si do budoucnosti zajistit určité navýšení rozpočtového určení daní, které mohou zhodnotit v dalších letech. Protože předpokládám, že pokud na základě tohoto návrhu zákona, bude-li platit, se krátkodobě sníží daňové výnosy, dlouhodobě nakonec, a to jsem si jist, obce i kraje budou profitovat.

Obce a kraje určitě nejsou tím, pokud projde návrh, ať již hospodářského výboru nebo ústavně-právního výboru, případně ještě ten ambicióznější návrh, kdo by si měl zoufat nad tímto zákonem. Státní rozpočet musí být v pozornosti a je to výzva pro paní ministryni, aby skutečně hledala úspory ve výdajích státního rozpočtu. Je to v tuto chvíli nezbytnost.

Protože i pro paní ministryni i pro pana předsedu vlády platí zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Ten musí dodržovat a musí dělat všechno pro to, aby případná dluhová brzda, pokud nastane, tak nastala v nejbližší době. To, že pokud nemá v budoucnosti nastat, musíme provést důchodovou reformu, provést jiné reformy, to je nasnadě. Zatím nevidím na úrovni vlády, této vlády, ani předchozí vlády, snahu toto učinit, protože je to politicky nepopulární, ale pro další volební je to úkol, ze kterého se žádná vláda nevyviní.

Osobně k tomuto návrhu se stavím spíše pozitivně. Souhlasím s tím, aby se daně ze závislé činnosti snížily, aby se ta situace vyvážila jak na straně zaměstnanců, tak na straně samozřejmě živnostníků. To, že je tady určitá skupina lidí, která na tom nic nevydělá, je pravda. Ale to je skupina, která v současné době žádnou daň z příjmů fyzických osob neplatí. Tak ta na tom vydělat nemůže, to je také třeba uvést. Myslím si, že by to nemělo nijak přehlušit to naše rozhodování.

Vždycky u každé změny daní nějaká skupina na tom vydělá více, vydělá méně. Tento návrh je příznivý především pro středně příjmovou skupinu, tu bychom měli nejvíce podporovat. Osobně se mi moc nelíbí, že mezi 15% a 23% sazbou je 8% rozdíl. To se mi nezdá optimální, ale budiž, týká se to údajně jenom 80 000 lidí, kteří platí dnes tu solidární přirážku. Akceptuji to, že je tam 23 %, úplně se mi to nelíbí, ale obsahově se určitě ztotožňuji s tím, abychom paradoxně využili to současné covidové období, kdy se provádějí velké změny.

Kdyby byla normální situace, tak určitě paní ministryně tady bude sedět, bude počítat a bude říkat, nepřipadá v úvahu, nesouhlasím, je to propad 2 miliard, je to propad 1,5 miliardy. Pamatujete si, jak reagovala na naši snahu zrušit daň z nabytí nemovitých věcí? Naprosto nemorální daň. Jediným argumentem paní ministryně ještě před rokem bylo to, že tato daň přináší do státního rozpočtu 12,5 až 13 miliard Kč. Kdyby nebylo paradoxně to krizové období, které mě vůbec netěší, nikoho nemůže těšit, je to skutečně velký problém pro drtivou většinu lidí, tak kdyby nebylo toto covidové období, tak by nedošlo ani ke zrušení té daně z nabytí nemovitých věcí. To jsem si naprosto jist.

Politik by měl využít určité situace, která nastala, ekonomika potřebuje podpořit, vláda, nebo pan předseda vlády přichází s návrhem, který je sice tak podivně odpracován, na druhé straně je příležitostí pro to, abychom tu situaci využili. Já se budu snažit jako předseda hospodářského výboru podporovat návrhy, které přijal hospodářský výbor i ústavně-právní výbor. V tom návrhu zákona kromě zrušení superhrubé mzdy je celá řada dalších věcí velmi dobrých, zvýšení hodnoty odepisování hmotného majetku, mimořádné odpisy a další a další věci.

Pokud se nám povede ten návrh zákona opravit, tak si myslím, že naděje, které do nás veřejnost dnes vkládá, které očekává a které v nás klade, splníme. Dokážeme, že Senát je skutečným opravářem špatných zákonů, který přicházejí ze sněmovny. Nejsme schopni, nemyslím tím odborně, ale časově nejsme schopni tady vytvářet úplně zcela jiné koncepce daňových zákonů, to nejsme schopni. Od toho také Senát není, od toho je vláda, od toho je Poslanecká sněmovna. My jsme schopni a měli bychom být připraveni evidentní zmetky nebo nedokonalosti, které přijdou z Poslanecké sněmovny, opravit.

Já vás žádám, pokud nebude tento návrh zákona zamítnut, abychom společně tento návrh opravili do takové podoby, která skutečně bude prospěšná pro většinu občanů této země. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji panu senátorovi, dalším přihlášeným je pan senátor Wagenknecht a následně potom Šárka Jelínková uplatňuje svoje přednostní právo. To znamená, bude vystupovat po panu senátorovi Wagenknechtovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já už budu stručnější než v té mé první řeči. Moc děkuji paní ministryni, že reagovala. Koukám, že i pro ni to je dneska náročné, protože chápu, že ten cukr je potřeba. Je to dlouhé, ale asi ještě chvilku bude... Takže díky, protože ona je z těch ministrů jedna z nejslušnějších a vždycky mi odpoví. Nicméně některé odpovědi jsem sice dostal, ale jako bych je nedostal. Tak já jenom za sebe řeknu, jak jsem pochopil ty odpovědi, abych je shrnul a aby to bylo jasné i těm, kteří to dneska tady poslouchají.

Ta první část reakce paní ministryně byla taková také politická. Já jenom k tomu chci říct, že určitě za nás podle mě tady nikdo nechce, nikdo z nás, aby občané nedostali nějaké peníze, které by v těch kapsách měli. Ale my chceme, aby tam ty peníze jim i zůstaly. To je podstatná věc. Jenom v té reakci na to, co tady i padlo, asi i další to budou ještě komentovat. To, že závěrem bylo tady to, že příští vláda bude muset nějakou formou přehodnocovat ten daňový mix, z toho jasně vyplývá, že se nějaké daně budou zvyšovat. Takže za mě, aby také občané, kteří nás třeba poslouchají, nebo novináři, co tady dneska padlo, je to takové šidítko... Na rok budete mít menší daně, ale za rok se daně zvýší. Takže bude to rok možná příjemné, ale mimoto za ten rok, co budete mít nižší daně, než se vám opět zvýší v nějaké jiné struktuře té daňové soustavy, nebudou silnice, nebudou jiné věci a obce budou mít problém. Budete mít horší kvalitu života.

To je jeden z mých závěrů tady na tu politickou reakci paní ministryně, kde se bavila o hasičích, zdravotních sestrách. Já mám také kamarádku ve zdravotnictví atd., i když třeba s těmi penězi to k sestrám všechno nedoteklo, jak bylo slibováno. Ale ještě jednou, kdo nás posloucháte, dostanete roční šidítko. To je podstatné. Malinko se vám, těm nízkopříjmovým, sníží daně, ale zároveň za rok budete mít jiné daně, vyšší. To je docela zásadní závěr z toho dnešního pléna i pro mě. Byl bych rád, aby to všichni vnímali, aby to každý pochopil.

Pak bych velice krátce možná šel po těch mých dotazech. Velice krátce.

Paní ministryně, děkuji za reakci na to, kolik vláda plánuje na 3. vlnu. Paní ministryně, jestli to říkám dobře, možná mě můžete i kontrolovat, ať to už nemusím potom otáčet. Říkala jste 50 miliard na sociální, zdravotní pojištění, jestli jsem to pochopil dobře... 58 na státního pojištěnce, dávky tam máte, zabezpečení. Antivirus 4 miliardy. Mně to vyšlo plus minus dohromady s rezervou 70 miliard. Oproti tomu prvnímu číslu, které jste říkala, to bylo v té první jarní vlně, to bylo 153 miliard, které jste vyplatili, vláda slíbila bilion, 1,2 bilionu. Tak jenom, abychom ta čísla tady viděli. Pokud to chápu dobře, tak v té další 3., 4. vlně je peněz zatím plánováno méně. Ale tady vnímám to, že vláda nějak plánuje, pak případně to může navýšit a ten schodek opět zvětšit. Takže to se také může stát.

Další otázka, která byla, těch dvou let, co jste tady už zmínila, není to na dva roky. To jsem rád, že to tady padlo, za to děkuji paní ministryni, že to férově řekla nahlas. Nikde to tak není, máme to v tuto chvíli navždy, pokud nějaká jiná vláda nebude mít tu odvahu, aby ty daně opět snížila. Vůbec jí to nezávidím, až to bude dělat za ten možná rok nebo dva nebo za pět let, kdy bude těm lidem říkat, my vám zvyšujeme vaše daně. Pochybuji, že se to podaří.

Co se týká ratingu, tady paní ministryně komentovala to, že ona není ratingová agentura. To já chápu. Já jsem možná očekával její osobní názor, ale pokud ho nemá, také to chápu. Nicméně nepadlo, že podle jejího názoru to nebude horší, takže to horší může být. To je můj závěr, který z toho extrahuji. Může být horší rating, třeba nemusí. Tak jenom, až ta dlouhá studie pak s tím bude počítat, uvidíme ten příští rok.

Poslední asi podstatná věc, která tady byla, ta se týkala inflace. Paní ministryně říkala, že predikuje 2 %, jestli jsem to pochopil dobře, 1,9. Nicméně dotaz jsem ještě pokládal v těch různých variantách: 40, 100, 130. Jestli to chápu dobře, je to asi pro tu nejhorší variantu, tím pádem by to bylo asi stejné.

Nicméně opět tady pak máme rozpor mezi názorem pana guvernéra a pana viceguvernéra a názorem v tuto chvíli ministerstva financí. Oba dva mají nějaké své predikce, ale z jedné strany je minimálně komunikováno, že ten tlak může být zvýšený. Je také pravda, že v tom spotřebním koši, jak jsem pochopil, vždycky ty základní potraviny jsou rizikovější. Možná to ještě někdo řekne po mně, tak to nebudu tady říkat dopředu, ale tak to zkrátka je. Většinou ty nejzákladnější věci vždycky jdou nahoru nejrychleji.

Takže opět nejenom důchodci, ale i slabé příjmové rodiny, co z toho dostanete v nějakém balíčku slev na dani a případnější sazbě, tak je možné a pravděpodobné, že zaplatíte při nákupu kuřat, vajíček, brambor a mnoho dalšího, co nám velké holdingy produkují.

Poslední oblast, která tady byla, tou bych to asi uzavřel, ta se týkala samozřejmě ještě mimo inflace i těch dalších oblastí, a to je nájmu a dalšího. Na to jsem reakci nedostal. Je to možné, pravděpodobné, takže i to, že nejenom nízkopříjmová rodina, ale i důchodce v Praze může bydlet v nájemném. Já jsem dokonce přišel do styku s případem jedné paní u mě v senátním obvodě, která opravdu má tak malý důchod, je sama, je singl důchodce, ona musí pořád chodit do Kauflandu, omlouvám se, tedy do hypermarketu, vystavovat zboží, aby si na ten nájem vůbec vydělala a ještě aby měla na jídlo. Této mé paní z mého volebního obvodu, to bude pro ni, myslím si, velice špatné. Důchody se jí valorizují, ale ony se valorizují s nějakým zpožděním. Takže to, že důchody se navýší, samozřejmě, za minulý rok se nějak navýší a za ten další také, ale je otázka, jak to bude velké, ta inflace. Pokud bude pro ty důchodce a pro ty slabé příjmové ta větší část spotřebního koše právě ta nejdůležitější, to bude pro ně problém.

Nebudu se asi vyjadřovat k nějakým věcem ohledně státního rozpočtu, nám to nepřísluší, jsem pochopil, protože to není naše kompetence.

Nicméně v tuto chvíli snižování stavu počtu úředníků atd., nejsem proti úředníkům v žádném případě, pokud na to máme peníze. Kvalitní služba veřejná, výborné, pokud ji máme, ale můžeme si to dovolit. V tuto chvíli jsem pochopil, paní ministryně říkala nějakých 300 pracovních míst, pokud to bude... Za MF, aha, pardon, za její resort. Nevím, jak to bude celkem, ale nicméně opět i pro ty úředníky, také si to uvědomte, je možné, že pokud toto se stane všechno, příští vláda bude muset snižovat počty úředníků ve státní správě. Takže pokud nás poslouchají teď úředníci, co je může také za rok čekat. Můžete přijít o práci. Chápu, tady nějaký pan odborář, myslím, že Dufek nebo jak se jmenuje, abych to jméno nespletl, on nás už poučuje, že hospodští mohou jít dělat soustružníky, tak úředníci, uvědomte si, že tohle může být tím dopadem, že půjdete dělat něco jiného. Jestli to bude soustružník nebo jestli to bude prodavač v Kauflandu nebo v nějakém řetězci obchodním, taky se vám to může stát díky této reformě.

Asi už nebudu chtít reakci od paní ministryně, protože něco odpověděla, něco ne, ale děkuji za to moc, za ten přístup.

Za mě závěr. Pro většinu občanů, možná rok si koupíte více, možná za rok pak to bude mnohem méně. To si uvědomme všichni, že k tomuto to všechno spěje. Takže i ta reakce úvodní, že nechceme dát peníze, já si myslím, že většina z nás chce, aby se občané této republiky měli lépe. Nechceme, aby naše děti pak musely se vypořádat s dluhovou spirálou, která se může roztočit. Já doufám, že se to nestane, ale spíš to vypadá tak, že příští vláda bude muset propouštět úředníky, bude muset zvyšovat daně, to se nás všech dotkne. To všechno nás čeká jenom díky tomu, co tady dneska máme.

Za mě už poslední reakce, nechci už dneska vystupovat opětovně, bylo by to... Už takhle to je hodně povídání, ale za mě, jestli to je 130 miliard, 97 miliard nebo 91 miliard, je to irelevantní. Pořád to je podle mého názoru tak velký problém, který dlouhodobě strukturálně nebude možné ustát.

Vyjádřím se k návrhu pana senátora Goláně, který jsem předpodepsal, pro mě ten „cap“ byl kolem 30 miliard, těch 40 je ještě skousnutelných, to se ještě dá s tím pracovat. Takže i proto jsem hodně zvažoval, protože já bych byl radši pro tu nulovou variantu, nemít nic. Už volíme mezi menším a větším zlem, ale podle mého názoru rozdíl 130, nebo 90, to není menší, větší zlo, to je furt velké zlo. Těch 40 je možná to menší zlo, které se dá nějakou formou zvládnout. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, panu senátorovi Lukáši Wagenknechtovi. Jsem rád, že na konci už se přestal pokoušet o dialog, neboť není součástí našeho jednacího řádu dialog s navrhovatelem. Nyní další přihlášenou je paní Šárka Jelínková. Připraví se pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátorka Šárka Jelínková:  Hezké odpoledne, vážená paní vicepremiérko, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Po více než 4 letech mého působení v Senátu mohu konstatovat, že žádný z doposud předložených zákonů, které k nám doputovaly z Poslanecké sněmovny, nevyvolal tolik nejistot a dovolím si říci i obav. Nejen v našich řadách senátorských, ale samozřejmě především ve veřejnosti. A to právem.

Jedná se o velmi důležitý zákon, který zásadním způsobem mění daňový systém v České republice. Zrušení superhrubé mzdy v dobách ekonomicky a společensky stabilních je opatření zcela jistě vhodné podpory. Současná doba je však dobou plné nestability, obav občanů o své zdraví, o zdraví svých blízkých a v neposlední řadě také obav o ekonomické zajištění své a především těch, ke kterým máme své vyživovací povinnosti, především našim dětem.

Co zrušení superhrubé mzdy v této době vyčítám, je, že sice ponechá nějaké finanční prostředky na první pohled všem jednotně, ale je to jen pohled procentuální. 7 % u osoby vydělávající například více než 50 tisíc korun se jedná o úplně jiné peníze než u člověka, který si musí vystačit s průměrnou, v mnoha případech především s podprůměrnou mzdou. Navíc například rodiny s dětmi mají již v současné době daňové bonusy, za což jsme rádi, na děti. Mnohé rodiny si uplatňují slevy na dani ze svých hypoték atd. A právě těmto rodinám zrušení superhrubé mzdy nemusí do jejich rodinných rozpočtů přinést peníze téměř žádné.

Dalším dopadem zrušení superhrubé mzdy a zakládá prohloubení stávajících rozdílů ekonomických i sociálních nerovností mezi muži a ženami. Mezi zaměstnanci a zaměstnankyněmi s nejnižšími příjmy, kteří na této daňové úpravě nevydělají, jsou ze dvou třetin ženy. Statisticky mají ženy nižší příjmy a nižší průměrnou mzdu než muži. Ženy častěji pracují například i kvůli péči o děti na zkrácené úvazky. Naopak mezi vysokopříjmovými zaměstnanci jsou v převažující míře muži. O to nám šlo, nepodpořit ty nejpotřebnější?

Nicméně současná situace nás bohužel nutí dělat kompromisy, a to kompromisy velké a bolestivé. Ale aby byla alespoň naděje, že dojde alespoň k určitým opravám tohoto zákona, aby nezůstala ta nejhorší varianta, a to je ta varianta sněmovní, abychom rodiny s dětmi, ženy a nízkopříjmové občany nenechali takzvaně na holičkách, považuji za nezbytné a apeluji na všechny své kolegy senátory, abychom tyto občany podpořili minimálně tím, že při schvalování pozměňovacích návrhů, ke kterým, doufám, v rámci této debatu a následně hlasování dojde, podpořili pozměňovací návrh klubu KDU-ČSL a nezávislí, který máte před sebou na stole. Je podepsán za náš klub mnou a kolegyní, senátorkou Annou Hubáčkovou. Tento pozměňovací návrh navyšuje slevu na poplatníka, která by měla být alespoň v obecné rovině spravedlivější pro všechny skupiny. A to slevu ze současných 24 840 v roce 2021 o 3000, tedy na 27 840 korun, a pro rok 2022 na 30 840 korun. Navýšení slevy na poplatníka i v roce 2022 dává v této době plné nejistot alespoň malou jistotu, že stát i nadále i do budoucna nechce a nebude zapomínat na podporu pracujících občanů, kteří naši podporu opravdu potřebují a potřebovat budou.

Nyní znovu musím vzpomenout rodiny s dětmi a ženy, které dělají pro náš stát tu nejdůležitější službu. To, že vychovávají naše budoucí daňové poplatníky, ale především naše děti, neboť bez dětí stát nemá budoucnost. Ti, co je vychovávají, co se o ně starají, si naši pozornost, alespoň malé jistoty, zcela jistě zaslouží. Nepochybuji o tom, že je to názor velké většiny přítomných senátorů. Sleva na poplatníka je významný daňový nástroj, který přinese více peněz rodičům a jejich dětem. Zvýšení daně na poplatníka by bylo po dlouhé době největší valorizací této slevy. Proto vás všechny zdvořile žádám o podporu předloženého pozměňovacího návrhu. Děkuji vám za pozornost i za podporu rodin a nízkopříjmových osob.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji paní senátorce Jelínkové. Další je pan senátor Zdeněk Nytra. Připraví se pan senátor Tomáš Goláň. A my se vystřídáme.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážená paní vicepremiérko, vážené dámy, vážení pánové, Senát si užívá návrhu zákona. Je to vidět. Rád bych se vyjádřil k pár věcem, které tady zazněly.

Bylo tady řečeno, že ve sněmovně před 3 týdny probíhal rozpočtový mejdan. Je seriózní říct, že se na něm nepodílely pouze ty tři subjekty, které jsou v tom konečném hlasování podepsány. Protože jestli tady bylo zmíněno, že je jedno, jestli je ten dopad na příjmovou stránku 130 nebo 90 miliard, pak se ptám, jestli i 30 miliard nebo 35 miliard nespadá do této kategorie... Při předpokládaném rozpočtovém schodku 320 miliard korun.

Některé subjekty ve sněmovně k tomu bohužel přistoupily tak, že nacpeme do toho rozpočtového nebo daňového balíčku co nejvíce, pak budeme sázet na to, že nakonec neprojde. Tento výpočet bohužel neprošel. Nebo tento úmysl, kalkul se nepotvrdil.

Takže tady máme návrh schválený Poslaneckou sněmovnou. Já mám pocit, že se nevyměnil ani jeden poslanec v Poslanecké sněmovně. Nespoléhal bych na to, že to závěrečné hlasování bylo někdy kolem půl druhé. Protože to, na co spoléhají někteří, bude 22. prosince, dejme tomu, diametrálně odlišné od toho, co bylo před 3 týdny. Že poslanci změní zásadně názor. Proto naprosto nerozumím stanovisku zamítnout.

Co by to znamenalo? Zákon jde zpátky do sněmovny, sněmovna nás přehlasuje a platí stávající varianta. Spoustu z vás se tady vymezovalo vůči té výši dopadu na příjmové stránce rozpočtu. Takhle by byla ještě vyšší. S nulovou kompenzací pro obce a pro kraje. Hovořilo se tady o omezení rozpočtu obcí a krajů. Ten navržený kompromis nebo dojednaný kompromis, který představím na závěr, vrací rozpočtům krajů a obcí v průměru 80 %, ale co je důležitější, jde to formou rozpočtového určení daní. Jinými slovy je to natrvalo, s malou závorkou, do první změny, ale všichni víme, že změnit rozpočtové určení daní není vůbec jednoduché. A tím pádem, já doufám, že k tomu dojde, až se ekonomika vzpamatuje a začne fungovat opět na plné obrátky, ty rozpočty obcí a ty rozpočty krajů budou těžit z toho našeho kompromisu natrvalo. Protože procento rozpočtového určení daní ve prospěch územních rozpočtů se tímto zvedá o 3,12 %. Na úkor státu. To je na margo toho, že tady někdo připomínal, že omezujeme rozpočty obcí a krajů. Na dva roky, na tři, je to možné. Ale pak se to projeví plusově.

Byly tady zmíněny úspory. Ano, šetřit budeme muset, ale chci... Kolega Čunek, který tady zmínil rušení ministerstev a agend, u ministerstev to asi nebude moc žhavé, agendy s postupující digitalizací se určitě rušit dají, a nejenom s postupující digitalizací, protože kdybychom se podívali na některé agendy, 100% přijdeme na to, že jsou zbytné, ale tohle je otázka většinou změny zákonů. Takže nelze teď v souvislosti s tímto předložit změny zákonů. Věřím a například za naše poslance mohu říci, že my se na tom budeme podílet a budeme v tomto směru aktivní.

Bylo tady zmíněno, že ta 15% daň zvýhodňuje hlavně ty vysokopříjmové. Ale ti vysokopříjmoví také přinášejí do rozpočtů příjmy. Z příjmů těch vysokopříjmových tento stát žije. Není pravdou, že ten návrh je pouze asociální, protože to zvýšení slevy na poplatníka, my podporujeme i to zvýšení druhé v roce 2022, je přece naopak. Podporuje tu nejnižší příjmovou stránku našich obyvatel, respektive rozšiřuje ten okruh lidí, kteří nebudou platit daně vůbec. Takže nemyslím si, v kombinaci těch dvou opatření, že ten návrh je vyloženě asociální a že pomáhá jenom vysokopříjmovým. Ale, a to chci opět zdůraznit, ti vysokopříjmoví živí tuto ekonomiku. Živí sociální systém, živí zdravotní systém.

Asi se všichni ptáme, co to udělá s tím rozpočtem, to omezení příjmů?

Já bych chtěl zmínit možná jenom jedno číslo. Od roku 2013 do roku 2019 narostly daňové příjmy bez sociálního pojištění o 690 miliard korun. Za 6 let o 690 miliard korun! Za poslední 2 roky to bylo plus minus 200 miliard. V roce 2018 o něco méně, v roce 2019 o trochu více. Takže si položme otázku jinou, jestli ten stát není zbytečně rozhazovačný? Někdy mám pocit, a nechci z toho podezírat paní ministryni financí, že sestavování rozpočtu je tak, že vezmu příjmy, ty prostě utratím. Že se nedívám, jestli můžu utrácet a někde šetřit a omezit ty příjmy. Takže tímto krokem ten stát donutíme ty příjmy omezovat a hledat ty úspory.

Chtěl bych se vyjádřit ještě k jedné věci, to je ta dluhová brzda. Někteří z nás, kteří si vzpomenou, když jsme tady dluhovou brzdu projednávali, tak jsme velice protestovali, aby se týkala i obcí a krajů. Zatím to platí jak pro stát, tak pro kraje a obce. Takže chci upozornit všechny, kdo pomýšlí podpořit jakýkoliv návrh, který by měl šanci projít v Poslanecké sněmovně a redukovat ten daňový balíček, tak když se nerozvolní ta dluhová brzda, nedejbože začne brzdit, budou brzdit i obce a kraje, protože na ně se to vztahuje ve stejné míře jako na stát.

A poslední věc, máte před sebou, uvidíme, jak to dopadne, v podstatě pozměňovací návrh tří senátorských klubů, většinových názorů z těchto klubů, který v podstatě shrnuje jakýsi opravdu těžce dohodnutý kompromis, ať již mezi některými senátory, kteří se chtěli dohodnout, mezi panem premiérem a paní ministryní financí. Takže pokud dojdeme do podrobné rozpravy, tak bych vás chtěl požádat o jeho podporu, protože zahrnuje všechny ty tři, podle mě, nejdůležitější části, a to je odstranění nesmyslného zdanění prodeje akcií, v tomto případě se hodně hovoří o rodinných firmách, ale ono by to postihlo i start-upy. Tam je ten prodej dokonce pravděpodobnější. Řekl bych, naprosto běžnou praxí, že se start-upy po 3 až 5 letech, pokud se pochopitelně povedou a uchytí, tak že se prodávají. Na jedné straně stát bude podporovat start-upy, nejenom stát, ale i samosprávy, a na druhé straně je zdaníme... Vždyť to přece nemá logiku.

Ty další body se týkají navýšení té základní slevy na poplatníka. Opravdu toto vnímáme jako velký sociální přínos pro nízkopříjmovou skupinu, pro rodiny s dětmi atd.

Ten třetí, to je to, o čem se diskutovalo nejdéle, a to je jakýsi kompromis v kompenzaci obcím a krajům, který ve své podstatě, když bude fungovat natrvalo, jak už jsem řekl, snad, doufejme, v horizontu jednotlivých roků začne přinášet větší finanční prostředky ve prospěch obcí a krajů. V tuto chvíli ty propočty jsou pochopitelně z predikcí, ale v průměru se dá říci, že kompenzují ten dopad na rozpočty krajů a obcí ve výši 80 miliard korun. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Tomáš Goláň. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní místopředsedkyně vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, bylo řečeno hodně. Je těžké vystupovat po všech těch argumentech, které proběhly, ale já bych chtěl zhodnotit tu situaci stručně, v číslech a racionálně.

První si nedovolím, nebo dovolím neodpustit, o čem je ten pozměňovací návrh. Můj předřečník, můj předseda klubu, řekl, je to kompromis mezi Andrejem Babišem, paní Schillerovou a Senátem. Já si myslím, že Senát je svébytná komora, Senát by měl poprvé, když má možnost do jakési rozpočtové odpovědnosti zasáhnout, tak by měl postupovat rozumně a racionálně. Je to velmi těžké, i pro mě to bylo velmi těžké, protože přišlo něco, co se těm, kdo to schválili, vůbec nelíbí. I paní ministryně i pan Babiš byli u toho schvalování a mohli tomu zabránit. Když se jim nepodařilo zabránit katastrofě, která bude pokračovat rozpočtovou katastrofou, přišli za námi a žádají nás, abychom jim vyhověli. Nevidím nejmenší důvod, když si něco pokazili, tak by měli mít v sobě nějakou pokoru a vůli si to také napravit. Pokud my přijdeme s tím nejméně nejhorším z těch nejhorších návrhů, nevidím důvod, a chtěl bych potom později vysvětlení, proč by k němu neměli přistoupit... Já jsem tady chtěl mluvit i o dokumentu Úřadu vlády, ale ona už ho tady kolegyně Šárka Jelínková nějakým způsobem zmínila. On se týká, Úřad vlády, stanovisko výboru pro sladění pracovního a soukromého rodinného života, nám to všem poslal do mailových schránek. Samozřejmě říká o tom, že se budou zvyšovat rozdíly mezi muži a ženami, ale to už tady bylo řečeno, ale já bych chtěl citovat jednu z pasáží:

„Pro srovnání ve Spolkové republice Německo oproti tomu přikročili k modelu daňových úlev, který podporuje rodiny s dětmi, jejichž možnost výdělku byla zasažena uzavřením škol, zejména samoživitelky, mezi kterými je v ČR například 5/6 žen. Ty si nově mohou odečíst ve spolkové republice z daňového základu za tento a příští rok 4008 eur.“

To jsou obrovské částky, tady je odpověď na to, co říkala paní Jelínková, že samozřejmě měli jsme se vydat cestou slevy na dani, nikoliv cestou zrušení superhrubé mzdy.

Je třeba tady říct pár čísel, která jsou pro racionální rozhodování důležitá. My jsme tady s paní Zamrazilovou, kterou tady všichni naprosto respektujeme, na základě její zprávy a výpočtů jsme zde přijali již avizované usnesení a skutečně před 3 týdny, kdy jsme vyzývali vládu k rozpočtové odpovědnosti, tak jsme tady s paní Zamrazilovou mluvili o tom, v jakém stavu se rozpočet České republiky nachází. Jenom pro představu, od roku 1993 do roku 2019 se Česká republika zadlužila do výše 1,6 bilionu korun. Za celou tu dobu po splácení všeho, dluhu předchozího, jsme měli celkový dluh 1,6 bilionu korun. Všichni tušíte, že letos dopadne rozpočet deficitem 400 miliard. Příští rok se plánuje 320 miliard, k tomu se ještě dostanu, naprosto nereálné číslo. Kdyby dopadl příští rok v deficitu 400 miliard, letos 400 miliard, to máme 0,8 bilionu. To máme 800 miliard! To je nárůst za 2 roky o polovinu celkového zadlužení do roku 2019. V této situaci nám přichází daňový balíček. Daňový balíček, který obsahuje spoustu pozitivních změn, ale obsahuje i tu změnu, o které tady celé odpoledne a dopoledne diskutujeme, zrušení superhrubé mzdy. V jaké podobě? V dopadu 130 miliard do veřejných rozpočtů. Tento dopad 130 miliard vůbec není kalkulován v deficitu pro příští rok. Já nejsem makroekonom, přesto mi zdravý selský rozum stačí k tomu, abych věděl, že pokud deficit 320 miliard na příští rok byl kalkulován na základě předpokládaného 3,5% hospodářského růstu, OECD říká nebo predikuje, že hospodářský růst v České republice bude 1,3 %, makroekonomové 1,5 %, to je polovina toho, z čeho vychází ministerstvo financí, tak už teď jsme na strukturálním deficitu v naprosto odlišné výši. V tomto deficitu není zahrnut dopad zrušení superhrubé mzdy.

Pan kolega Nytra tady řekl, ano, rostly příjmy, velice dobře řekl, že rostly i výdaje toho státního rozpočtu. Velmi dobře řekl, že co jsme vydělali, to jsme také utratili. 2 roky tedy vládu vyzýváme, ať se chová proticyklicky. To znamená, ať rozpočty sestavuje tak, že v okamžiku, kdy spadnou příjmy, nebudou mít na mandatorní výdaje. To se nám stalo letos. Ty výdaje, nastavené zákony jsou v takové výši, že rozpočet je není schopný ufinancovat. Pokud budeme prohlubovat deficit rozpočtu, samozřejmě se nám bude prodražovat i správa státního dluhu o naběhnuté úroky. To tady nikdo neřekl. A ty úroky jsou čím? Dalším mandatorním výdajem. To znamená výdajem, který musíme zaplatit.

Takže pracovat v takovéto situaci s čísly 130 nebo 100 miliard je naprosto nepředstavitelné a nezodpovědné. Sám jsem tady řekl na začátku, že Německo to řešilo slevou na poplatníka. Vy si řeknete, já jsem přišel s jakýmsi kompromisem 18% rovné daně. Říkám, je to to nejlepší z toho nejhoršího, protože pro ty, co avizovali, že zrušení superhrubé mzdy je nepřekročitelné, dobrá, vrátil jsem se k mantře ODS z minulosti, k rovné dani.

Je třeba tady říct, že zrušení superhrubé mzdy není snížení o 7 %, ale pouze o 5,1 %. Já svým návrhem bych snížil to daňové zatížení o 2,1 %, protože superhrubá mzda je faktickým zdaněním 20,1 %. Ruším i tu vyšší sazbu daně, a to proto, že, jak jsem řekl, ODS měla vždycky v programu jednotnou sazbu.

Můj pozměňovací návrh by měl mít dopad na státní rozpočet ve výši 44,2 mld. Je to o 55 miliard méně než to, co navrhuje paní ministryně Schillerová, to, co je dojednáno. Můj pozměňovací návrh, který případně načtu, zahrnuje všechny změny, které navrhuje, co je dojednáno, paní ministryně, a co navrhuje náš senátní klub, ale nad rámec toho jde s jednotnou sazbou 18 %, která je pro fyzické osoby OSVČ kompenzována dalším odečtem ze základu daně, sociálního a zdravotního pojištění.

Po této debatě, kterou jsem vyslechl a která byla velmi věcná, jsem strašně rád, že byla odpolitizovaná, že nebyla založena na demagogii, i když někdo si mohl myslet o názoru někoho jiného něco jiného. Jsem za tu debatu velmi rád, nicméně si kladu znovu otázku. Co to je moc? Někteří lidé jsou opojeni mocí a chtějí moci zneužívat. Varuji před tím, abychom tuto svou moc zneužívali, protože moc je obrovská odpovědnost. A protože si tu odpovědnost uvědomuji, nemohu jinak, než se snažit těch 55 miliard ušetřit. Ano, je to málo. Mohli bychom na nulu, mohli bychom na 19% sazbu, kdyby byl 28 miliard dopad do rozpočtu, ale říkám si, že pak by se mohli ve sněmovně přetahovat o to, kdo měl pravdu a kdo ne. Můj návrh je takovým kompromisem, že dává za pravdu nikomu. Nevidím vůbec důvod, proč by někdo mohl říct, že 55 miliard nechce ušetřit. Jediný důvod nevidím a ani jeden argument mě tady nepřesvědčil.

Bylo tady hodně argumentů, které zazněly ve prospěch toho, abychom lidem přidali. Když jsem teď přednášel na UTB, když se bavím s dalšími lidmi, i s mými klienty, kterých máme přes 645, oni ušetří ty peníze, ony se uloží. Paní ministryně tady určitě řekne, že je to super, že si je uloží. Ale ta úložka nám ekonomiku nerozhýbe. Nechal jsem si spočítat od paní Zamrazilové, kolik nám přímý efekt způsobí ten případný výpadek 100 miliard z naprosto nereálně spočítaného rozpočtu. Tam ten přímý dopad ve formě zvýšeného výběru spotřební daně a daně z připadané hodnoty by měl být kolem 20 miliard Kč. To je jedna pětina toho, co vydáme.

Pokud chceme rozhýbat ekonomiku, měňme odpisové sazby, podporujme investice, podporujme investice obcí a krajů tak, že jim stát na každou korunu investice přidá 80 haléřů, to není z mé hlavy, to řekl pan Mojmír Hampl, tak aby se na mě nezlobil, ale připadá mi to racionální. Když to zacílíme, ty peníze, tak ony se nám vrátí. Ale když je takto rozsypeme z helikoptéry a nevíme, kam dopadnou a co s nimi ti, co je pochytají, udělají, tak mi to přijde jako velký hazard. Hazard, který nemáme pod kontrolou. Každý výdaj ze státního rozpočtu by měl být dvakrát obrácen doprava, doleva, abychom věděli, kam jej směřujeme, co nám to přinese.

Už tady mí předřečníci mluvili o daňovém mixu. K daňovému mixu se dostanu, ale musím zmínit, že včera na klubu velmi dobře interpelovala paní ministryni financí moje kolegyně z klubu a ptala se jí: Když chcete tedy rozhazovat, kde máte ty úspory? Podpořte aspoň pozměňovací návrhy ve státním rozpočtu, které předkládá ODS. Odpovědí bylo: Nemůžeme ušetřit, nemáme, jak ušetřit. To byste chtěli tady neplatit policisty, hasiče? Paní ministryně řekla: Já opravdu nemám kde ušetřit! Takže vidíme, že nemáme kde ušetřit, ale 100 miliard „vyhazujeme oknem“. Samozřejmě, že je dostanou lidé, ale znovu jsme u toho, zda je dostanou efektivně.

Teď přecházím k tomu daňovému mixu. On to tady výborně popsal Lukáš Wagenknecht. Samozřejmě daňový mix bude znamenat, že budeme muset zvedat nějaké daně, nejlépe nepřímé daně, protože ty si nikdo nespočítá. Každý z nás vidí přímou daň na výplatní pásce, kolik mi bylo strženo. Ale nepřímé daně, zejména DPH, jsou částky, které si v životě nespočteme, kolik jsme jich zaplatili. Touto formou se bude muset ubírat příští vláda, protože pokud paní Zamrazilová a Národní rozpočtová rada zveřejnila, že pokud bude daňový balíček přijat v tom znění, ve kterém k nám připutoval z Poslanecké sněmovny, narazíme na dluhovou brzdu už v roce 2025. Je tu řada z nás, kteří tady ještě budeme v roce 2026, máme nový šestiletý mandát, jestli to bude 2025, 2026, 2027, je to jedno. V okamžiku, kdy narazíme na dluhovou brzdu, budeme muset začít mít vyrovnané, případně přebytkové rozpočty. Budeme muset škrtat, budeme muset škrtat. V okamžiku, kdy začneme škrtat, tak to samozřejmě dopadne nejvíce na státní správu, na placené funkce ze státního rozpočtu. Tohle je třeba si uvědomit.

Teď už se nebavíme o horizontech 10, 20, 30 let, teď se bavíme o horizontu 7 let, což všichni víte, že je tak krátká doba, že sotva se obrátíme ve dveřích, tak bude to tady.

Nikdo tady nezmínil dopad demografického vývoje. Do toho všeho. Znovu to tady říkáme, tohle není dočasné opatření, to je opatření trvalé povahy, to je každý rok 100 miliard Kč v rozpočtu vypadlých příjmů. Za 10 let už nás dožene demografický vývoj, kdy populace zestárne, a my budeme potřebovat na důchody. Vy všichni víte, že s paní Zamrazilovou jsme tady oba dva vedli debatu o tom, že reforma měla být před 30 lety důchodového systému. Už to by bylo pozdě. Kdo z politiků, který má mandát na 4, na 6 let, chce dělat důchodovou reformu, protože se mu to nevyplatí, protože se mu to nevrátí... My tu důchodovou reformu nemáme. To bude další děsivý dopad na rozpočet, protože nám přibydou další zvýšené mandatorní výdaje v podobě nároku na důchody. Proto varuji před jakýmkoli návrhem, který jakýmkoli způsobem zvyšuje náročnost na výdaje nebo na klesající příjmy našeho rozpočtu. Ano. Možná paní ministryně si říká, že v příští vládě nebude. Ale podle předvolebních průzkumů tady budou ty dvě nejsilnější strany ze Senátu ve vládě. Ony si takhle střelí do vlastního hnízda dopředu. Říkám si, je toto možné?

Vím, že někdy děláme chyby a špatná rozhodnutí, ale když si tu chybu přiznáme, tak tu chybu můžeme napravit. Jako Senát jsme nejenom svébytnou komorou, ale způsobem volby, říká to pan Rakušan, jsme 81 vítězů, jsme i svébytné osobnosti. Proto apeluji na vaši zodpovědnost a také na racionalitu bez emocí, která může rozjetý vlak zastavit, přibrzdit a případně v budoucnu vést do správného nádraží. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dále k mikrofonu přijde pan senátor Raduan Nwelati, který je přihlášen, a připraví se paní senátorka Alena Dernerová.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, kolegyně. Zdanění superhrubé mzdy je dle mého názoru paskvil. Je to paskvil, který byl tehdy zaveden, byl zaveden jako tzv. „šidítko“. Na první pohled vypadá, že daníme práci 15 %, není to pravda, daníme ji 20,1 %, jak tady můj předřečník řekl. Když se podíváme na danění práce v ČR a jinde v Evropě, jsme na tom, nechci říct, úplně nejhůře, ale jsme jedněmi z těch, kde ta daň je nejvyšší.

Česká republika se nachází v dnešní době v situaci, která není dobrá. Ale není sama. V této nedobré situaci jsou i jiné státy než ČR, je to celá Evropa, dokonce je to Amerika, Afrika, Asie, celý svět. Máme tady covid pandemii, která je zdravotním rizikem, ale také zároveň velmi silně zasahuje ekonomiku ČR. Máme tady útlum ekonomiky a záměrně říkám útlum a ne krizi, protože ekonomická krize vypadá trošičku ještě jinak, než je situace v dnešní době. Pořád tady máme nízkou nezaměstnanost, pořád tady máme odvětví, která až tak zasažena nejsou, např. internetové obchody atd., nebudu to tady zmiňovat všechno postupně. Ale o tom tady všichni předřečníci nebo většina o tom hovořila.

Jedna věc, která tady nebyla zmíněna dle mého názoru, je také dopad covidové pandemie na veřejnost jako takovou, tzn. na náladu ve společnosti, na ty obavy, které společnost má, které lidé mají z budoucnosti, co bude do budoucna, jak na tom budou finančně atd.

Co je nejlepší dle mého názoru udělat? Zaprvé zvládnout pandemii, na tom se určitě všichni shodneme, o to se snažíme, nevíme, jak rychle se nám to povede, kdy tady bude, řeknu, vakcína, zabere, nezabere, uvidíme.

Pak bychom měli minimalizovat negativní dopady, a to jak na tu ekonomiku nebo ekonomii, i na náladu a nervozitu společnosti, trhu atd. Dle mého názoru tím nejlepším způsobem je právě snížení daní. Vůbec to teď nebudu brát politicky, protože snížení daní znamená ponechání části finančních prostředků, které lidé vydělají, těm lidem, aby si o nich rozhodli sami. Je to dokonce i symbol. Je to symbol proto, že jestliže všichni přicházejí o příjmy, stát by se také mohl rozhodnout sám, že přijde o část příjmů. Nesouhlasím s tím, co tady někdo říká, že stát to nezvládne. Samozřejmě, určitě by bylo lepší, kdyby zároveň se snížením daní byl návrh také, jak snížit výdaje. Což zatím v tuto chvíli vláda nechystá, nepředkládá a s ničím takovým nepřichází.

Volby jsou příští rok a já jsem optimista, věřím, že vláda, která není schopna v době ekonomické krize nebo ekonomického útlumu zároveň se snížením příjmů pracovat na snížení výdajů, nemá šanci v příštích volbách vyhrát a bude tady vláda jiná, já si věřím, že ti, kteří tady říkají nebo kteří tady propagují tu rozpočtovou odpovědnost, že budou součástí vlády a že budou umět postupně snižovat ty náklady tak, aby rozpočet byl zdravý a správný.

Náklady bychom měli nést všichni. Jak stát, tak obce i kraje. Říkám to také z toho důvodu, protože je tady několik variant, co se týká kompenzace krajům a obcím, od 70 po 90. Rovnou říkám, pro 90% kompenzaci nebo necelých 90 % hlasovat nebudu, budu hlasovat pro tu variantu 80, protože si myslím, že i obce i kraje se mají podílet na řešení nebo na dorovnání, řeknu, ztráty, která vzniká jak tou ekonomickou situací, tak tím, že se snižují daně.

Například v Mladé Boleslavi, pokud se schválí varianta, která tady vypadá nejpravděpodobnější, to bude znamenat, že občanům Mladé Boleslavi se ponechá 417 milionů, to zůstane občanům, kteří tam pracují. Pro rozpočet města, pokud kompenzace bude 80 %, tak to dělá minus 28 milionů Kč. Za sebe říkám, že pro mě ztráta v rozpočtu města 28 milionů není nic zásadního, co bych neuměl zvládnout. Dokonce tvrdím, kdyby ta kompenzace, teď mluvím jenom o Mladé Boleslavi, nemluvím o ostatních obcích, nebyla žádná, to znamená, výpadek byl 92 milionů, tak jak jsem to spočítal, tak jsme ho schopni zvládnout. Samozřejmě bychom museli utlumit investice, ale místo toho, abychom dělali investice za půl miliardy ročně, tak by byly za 400. A to, kdybych neuspořil ani korunu ve výdajích provozních, což také by nebyla pravda, protože jsem přesvědčen, letos jsme si to vyzkoušeli, že jsme schopni ve výdajích provozních ušetřit. Samozřejmě, nejsou to nějaké velké desítky, nebude to 50 milionů, ale bude to 30, i to bychom zvládli, ale to si myslím, že není úplně ta správná varianta, protože jak tady už někdo říkal, občan umí hospodařit s financemi nejlépe, o trošičku lépe nebo hůře umí obce, o trošičku hůře kraje, nejhůře s nimi hospodaří stát. To je věc, která tady zazněla, která se mi velmi líbila, proto jsem si ji poznamenal.

To, co tady je na stole, ani to neberu jako kompromis. Beru to jako výsledek, řeknu, nějakých konzultací, návrhů, je to věc, která je pro mě přijatelná ve všech parametrech, přestože osobně bych si přál, kdyby byla jednotná daň a byla to daň 15 %, nezvyšoval bych např. odpočty na poplatníka, ale podpořím to, protože si myslím, že i to znamená, že občanům zůstane víc finančních prostředků. Jsem přesvědčen, že to jak města, tak obce při nějakých kompenzacích zvládnou. Stejně tak jsem přesvědčen, že i stát do budoucna to zvládne, pokud se vláda, a teď nemyslím ta stávající, ale ta budoucí, bude chovat odpovědně, tak to zvládne. Je na nás, abychom příště ve vládě, pokud možno, se snažili být, abychom mohli problémy, které tam vznikají teď, i naším rozhodnutím zčásti, napravili.

Proto já za sebe podpořím návrhy, které tady jsou, podpořím ten návrh, který je avizován, tzn. to, aby zdanění superhrubé mzdy bylo zrušeno a daň byla 15 a 23 %, aby tam bylo navýšení, řeknu, odpočitatelné položky 3000 letos, v příštím roce další 3000, podpořím kompenzaci 80 % pro obce, zjednodušeně, ono to není úplně přesně, podpořím i to, co tady nezaznívalo tolik, a to je zrušení zdanění akcií nad 20 milionů. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, další přihlášenou je paní senátorka Alena Dernerová. Připraví se pan senátor Martin Červíček.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Tomu tématu se nebudu věnovat obšírně jako mí předřečníci, myslím si, že mi to nepřísluší. Jenom jsem se chtěla dotknout jednoho pozměňovacího návrhu, který tady zazněl, a to byl pozměňovací návrh, týkající se spotřební daně na tabák, a to na tepelný, vlastně zpracovaný tabák. Pro mě jako pro lékaře je jakékoliv využívání nebo nadužívání jak cigaret, tak zahřívaného tabáku nepřijatelné, protože poškozuje v každém případě zdraví.

Ale z pohledu toho, který je nám teď tady navrhován, je to tak, že cigareta obsahuje více dehtu než ten zahřívaný tabák. Tady v návrhu zákona, toho pozměňovacího, je řečeno, že zahřívaný tabák bude významně zdaněn během 3 let až o 130 %. To je trošku velký nepoměr vzhledem k těm cigaretám, které se na trhu vyskytují také a jsou škodlivější. Já to vnímám jako jakýsi boj cigaretové lobby mezi sebou. Nebyla bych vůbec proti tomu návrhu, kdyby stejným způsobem byly daněny i cigarety. Ale ty nejsou.

Takže já jenom predikuji svůj názor, a to ten, že určitě nebudu podporovat pozměňovací návrh, který zahřívaný tabák zatěžuje takhle velkou spotřební daní, i když v podstatě je také škodlivý, ale méně než ty cigarety. Prosím, myslete i na své zdraví, protože nadužívání cigaret potom více zatíží i zdravotní systém. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji paní senátorce, která pojala dnešní téma trošku z jiné stránky, i to je namístě. Pane senátore Červíčku, máte, prosím, slovo. Připraví se pan senátor Petr Vícha.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Možná někoho překvapím, ale já jako člen Občanské demokratické strany jsem nebyl nadšený ze schváleného daňového balíčku, který nám přišel z Poslanecké sněmovny. Protože si plně uvědomuji, že snížení příjmů nakonec bude muset být v tom nejbližším období doprovázeno smysluplnými škrty na výdajové stránce. Já bohužel, stejně tak asi jako ostatní, nevidím v současné době kromě dílčích věcí nějaké snahy o strukturální změny, reformy apod.

Možná to říkám i kvůli tomu, že jsem asi jeden z mála, který tady prožil krizi jako člověk odpovídající za miliardové rozpočty ve státě. Z pozice policejního prezidenta jsem musel ve své podstatě zajistit plno opatření k tomu, abychom udělali výdajové škrty a byli schopni financovat vnitřní bezpečnost této země.

Včera jsem pozorně poslouchal paní ministryni, když hovořila o své snaze škrtnout na výdajové stránce, například v souvislosti se státním aparátem, náklady mandatorní, které to přináší. Já to, paní ministryně, oceňuji. Jestli jsem to dobře poslouchal, tak to byly 3,5 miliardy, ale myslím si, že bychom neměli ztrácet ambici, že tam ještě nejsou další peníze. Já jsem o tom bytostně přesvědčen, aniž bych chtěl stát narušit nebo aby přestal fungovat, například i v oblasti bezpečnosti.

Myslím si, že hry, které hrají některá ministerstva, vy jste to sama včera trošku naznačila, že některá k tomu přistoupila odpovědně, některá ne. V souvislosti se škrty různých prázdných pracovních nebo jiných služebních míst, ty tady existují, skrývá se tady plno možností, jakým způsobem i tuto hydru trošku utáhnout. Nicméně oceňuji to, že se vůbec o to někdo pokouší, protože to není nic jednoduchého. A něco málo o tom vím.

Já osobně jsem člověk, který je pro snižování daní. Z mnoha důvodů. Nebudu s tím tady už dál zdržovat, ale zaujal mě příspěvek kolegy, který tady hovořil o svobodě podle toho, kolik peněz nám nakonec zůstává v našich peněženkách. Musím říct, že mě to zaujalo. Jenom snad k tomu dodávám, škoda, že to snižování daní opravdu přichází ne v nejlepší době.

Ne v nejlepší době, protože mně při tom snížení daní chybí škrty na výdajové stránce rozpočtu. Anebo aspoň deklarace, že se o to pokoušíme. Nejen nějakými dílčími způsoby, ale těmi strukturálními, které tady byly několikrát řečeny. Samozřejmě, když jsem tady na začátku říkal, že mně jako členu Občanské demokratické strany vadil ten daňový balíček, musím říct, že i kvůli takovým věcem, že v tuto chvíli vůbec neřešil propady ve veřejných rozpočtech obcí a krajů. Myslím, že až teprve, když se ty obce a kraje ozvaly, najednou tady byl „Poplach v Kovářské uličce“ a všichni jsme si uvědomili, že to není jenom o tom, že stát, ale že to je i o těch ostatních, kteří také zajišťují veřejnou službu, která je v našich regionech důležitá.

Dovolím si tady říct, že já politiku osobně vnímám jako službu veřejnosti. Myslím si, že naším cílem by vždycky mělo být hledat řešení napříč politickými postoji. Svým způsobem jsem vždycky překvapen, dneska opět, když ve své podstatě člověk pozná, že to je o nesmiřitelném názorovém souboji, kdy tady mám kolikrát dojem, že tady chybí snaha. Ne v Senátu, ale obecně většinově se pokusit shodnout. Jestli to je tím, že ty věci se dostatečně včas neprojednávají, jestli nejsme opravdu schopní si včas sdělit postoje, které by mohly vést ke strukturálním změnám v důchodové, případně daňové reformě, to nechám teď stranou, ale možná v tom trošku něco je.

Ale dovolte mi říct, že moc nerozumím těm postojům, které tady zazněly a které říkaly například něco o tom, že nám ministerstvo financí něco teď diktuje, že my to musíme schválit. Myslím, že celá řada z nás byla při různých jednáních. V posledních 14 dnech se v souvislosti s daňovým balíčkem přece tady odehrávala politická diskuze, přece tady byla snaha nějakým způsobem hledat řešení. Bylo to v souvislosti s úpravami, které byly v souvislosti se slevami nebo s dopady do veřejných rozpočtů obcí a krajů, podle toho správného nastavení daňových slev, jak jsem říkal, apod.

Vedla se tady přece diskuze. Alespoň se vedla ta diskuze právě o těch plánovaných škrtech na výdajové stránce. Já věřím tomu, že i při dalším projednávání v Poslanecké sněmovně a možná i v tom dalším období, které nás čeká, se dotkneme i těch věcí, které souvisí s tím, že bychom se měli pokusit nejen o deklaraci, ale o hledání možností právě v těch plánovaných škrtech, nejenom těch dílčích na výdajové stránce rozpočtu.

Takže já, jinak řečeno, naopak oceňuji, že paní ministryně financí přišla a zahájila jednání mimo jiné s prosbou k Senátu o nápravu špatně schváleného daňového balíčku. Jsme politici, vnímáme to někdy vůbec, že někdo přijde a řekne: „Prosím, žádám o nějakou nápravu.“ Bereme to jenom politicky?

Myslím, že ne úplně naprázdno jste, paní ministryně, vyjádřila i poděkování za ty politické debaty, které se tady 14 dny vedly.

Někdo to tady zmínil. Mimochodem, ten plánovaný schválený deficit a propad, který byl v letošním roce schválen, ve výši 500 miliard, nebo ten plán na příští rok někde v objemu dalších 320 miliard, což je víc jak 800, jsme tak nějak všichni politici přece vzali v potaz, moc jsme to nepodmiňovali právě tím požadavkem, který tady stále zmiňujeme, že bychom chtěli škrty, že když tedy přijdeme o příjmy, tak chceme škrty, které mají nějaký smysl a jsou systémové.

Jen se tak řečnicky zeptám. Opravdu bychom o tom takhle diskutovali, kdyby nebylo daňového balíčku? Křičeli bychom o tom, že už je nejvyšší čas udělat daňovou reformu, důchodovou reformu apod.? Ptám se řečnicky, protože si myslím, že nás to stejně jednou všechny čeká, bez ohledu na to, v jaké politické straně působíme.

Nové prohloubení deficitu takzvaně novým daňovým balíčkem, já si osobně myslím, že se jenom neprojí. Já v tom vidím velký rozdíl, mezi těmi 800 miliardami a mezi tímto daňovým balíčkem. Nechávám stranou, nejsem ekonom v tom smyslu, kolik v objemu se vrátí zpátky, pokud ty peníze zůstanou lidem v rámci peněz v peněženkách, které budou mít. Ale prosím, z toho případného kompromisu přece 25 miliard zůstane obcím a krajům. Ty je rozhodně neprojedí. Protože sestavují v tuto chvíli rozpočty, aby fungovaly. Jestli někde museli škrtat při těch plánovaných propadech příjmů už teď, které jsou, škrtali v investicích. Nikde jinde neškrtali. Zajistili základní provoz a škrtli v investicích.

Jinak řečeno, trošku zjednodušeně, z toho daňového balíčku těch 25 miliard, které budou kompromisem a vrátí se obcím a krajům, tak jsem bytostně přesvědčen, že se takzvaně neprojí a budou se investovat.

Můj osobní postoj je takový, že jsem pro to, aby se peníze nechávaly lidem, pokud zůstanou v oběhu a posilují ekonomiku. Myslím si, že bychom měli udělat všechno pro to, aby takovéto daňové balíčky neovlivnily veřejné rozpočty obcí a krajů. Minimálně v oblasti investiční. Plně souhlasím s tím, co tady bylo řečeno i ze strany ministerstva financí, myslím, nebo včera při debatě. Tak, jak se bavíme o úsporách ve státní správě, nás to čeká možná i v samosprávách. To je relevantní debata. Ona se ale někde musí začít. A musí se začít na obou dvou stranách, bez ohledu na to, co jsem tady zmínil, že tady budeme jenom politicky soupeřit.

Já si myslím, že cílem by měl být kompromis, který jednak pomáhá lidem a nezruinuje stát... To je možná i ta dnešní diskuze, co, jak, kdo vidíme. Jestli těch případných 95 miliard, které by měly být kompromisem toho nepodařeného balíčku z Poslanecké sněmovny, jestli je to to projedení, jako možná těch 800 miliard, které jsme možná tolik nediskutovali, nebo jestli tam v tom vidíme alespoň nějaký efekt v tom, že ty peníze zůstanou a možná oživí ekonomiku.

Když se zmíním jen o těch 25 miliardách, které budou v tom RUD, promiňte, tak ony přece zůstanou v té ekonomice.

Prosím, já asi zkonstatuji... Možná ještě jedna malá poznámka. Samozřejmě kompromis by měl naplnit tu premisu, kterou jsem tady trošku naznačil, nechat ty peníze lidem, omezit v maximální míře negativní dopady do veřejných rozpočtů a v neposlední řadě nevytvořit namísto respektování dluhové brzdy tu dluhovou past pro další vlády. Já velmi oceňuji kolegu, který tady avizoval, že se bude pozměňovacím návrhem bavit i o tom, jestli by to respektování dluhové brzdy mělo zůstat. Ať nakonec to hlasování dopadne, jak dopadne.

Dovolte mi jenom trochu konstatovat na závěr, že buď změníme ten blbý návrh sněmovny s úpravou, která mimochodem bude myslet i na obce a kraje. Ale hlavně nás možná všechny v nejbližším období bude nutit k tomu, že se nakonec ty systémové změny ve veřejných rozpočtech budou muset udělat. Nebo necháme ten blbý návrh definitivně možná schválit a k těm méně kritizovaným 800 miliardám v těch posledních letech nebo období přidáme dalších 135 velmi pravděpodobně, aniž bychom alespoň trochu uplatnili zdravý rozum. Bez toho, že bychom to viděli jenom jako politický souboj.

Budu pro kompromis. I přestože jsem na začátku byl přesvědčen, že s tím budu mít velký problém. Budu pro kompromis, protože v tom cítím alespoň snahu něco změnit. A to i při vědomí, že nakonec ty skvrny budeme muset v následujícím období řešit i v té podstatě látky. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, pan předseda Vystrčil nevyžaduje přednostní pořadí, proto k mikrofonu přistupuje pan senátor Petr Vícha. Připraví se paní senátorka Miroslava Němcová.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Pokusím se být také v následující debatě stručný. Přiznám se, že cítím tak trošku potřebu tady vystoupit i na obhajobu toho, jak budu sám postupovat při hlasování. Není tomu tak dávno, co jsme tady měli paní Zamrazilovou, předsedkyni rozpočtové rady, a vyjádřili jsme jí naprostou podporu v tom, jak nemáme navyšovat schodky státního rozpočtu. A teď jsme ze sněmovny po hlasování někdy po půlnoci dostali návrh, který znamená nějakých 130 miliard Kč, a směřujeme ke kompromisnímu návrhu, který bude možná o 30 miliard nižší. Tak to je...

Já pro něj budu paradoxně hlasovat. Proto to tady chci všechno říct. Je třeba si ale uvědomit, že přijde doba, kdy ty politické strany, které podpoří tento návrh, budou muset říct, z čeho uspoří. Protože pokud nechceme ten schodek dále a dále prohlubovat, budeme muset na něčem spořit.

Vrátím se trošku do historie Senátu, který je považován obecně občany za víceméně zbytečnou instituci, ale už několikrát se osvědčil. Svého času zrušil pochybný nákup gripenů za 80 miliard Kč. Pak, když se ve sněmovně také v nějakém nočním hlasování, nevím, proč hlasujeme vždycky v noci, nepodařilo to nějak vyřešit s loteriemi, tak to bylo asi o čtyři, pět miliard korun, my jsme to tady potom opravili a zachránili jsme pro stát 4 miliardy Kč. V podstatě historicky jde o směšné částky, když to srovnáme s tím, co hrozí teď v tuto chvíli.

Na druhé straně, když se na to podíváme v tom smyslu, že teď nikdo neutratí zbytečně těch 130 miliard korun, jenom zůstanou u našich občanů, tak je to určitě v pořádku. Proč by to nemělo zůstat lidem? Možná jste překvapeni, že to říkám jako sociální demokrat, ale já si to také myslím. Já bych vstoupil do klubu ODS, kdyby nebyli tak levicoví, jak jsou... Ale já si to vážně myslím. Nic není zadarmo. Nic by nemělo být zadarmo. Jen bychom se měli všichni snažit, aby to bylo vždycky co nejlevnější.

Takže ano, jestli to zůstane našim občanům, je to v pořádku. Ale pak bychom měli říct to b), sněmovna to v tu chvíli neřekla, to je, kde těch 130 miliard Kč ušetří. Neřekla to. Oni budou možná za týden schvalovat státní rozpočet, protože my, když tady něco schválíme, v tuto chvíli za 10 dnů budou teprve schvalovat tento zákon. Byť to je tragédie pro obce, kraje, pro všechny. Já jsem ještě nikdy v historii nezažil, abychom nevěděli v půlce prosince, jak to bude vypadat s těmi rozpočty.

V této situaci se my teď nacházíme. My se máme tady nějak zodpovědně rozhodnout. Takže já za sebe říkám, já jsem pro, ať to zůstane těm občanům, ale nemyslím si, že je zrovna nejvhodnější doba v této chvíli, kdy máme letos půl bilionu, pro příští rok 320 miliard korun, a to ještě nevíme, když budou ve sněmovně schvalovat ten rozpočet, tak nebudou vědět, jestli plus 100, plus 130 nebo plus kolik. To je tragédie. Tragédie pro všechny.

V této chvíli říkáme, obce a kraje, proinvestujme se k prosperitě. Překonejme covid investicemi. Škrtneme jim 30 miliard korun a proinvestujme se. To je prostě samozřejmě špatná situace. Myslím si, že máme rozumnější návrhy, a byly i ve sněmovně, než ten, který teď přišel ze sněmovny, který asi podpoříme, ten kompromisní. Ať už to je návrh pana Hamáčka nebo návrh pana Goláně, který přináší menší rozpočtový dopad pro státní rozpočet, ale máme všichni trošku obavy, že tyto návrhy nemají šanci pak ve sněmovně. Přiznejme si, je to tak, máme z toho obavy.

Je to tak? Máme obavy? Máme obavy, že to neprojde ve sněmovně? V té sněmovně, která ve dvě hodiny v noci hlasovala o těchto 130 miliardách, která říká, buď schválíte to, co bude přijatelné i pro nás, nebo nic? Je to tak? A my na to jdeme... Ne všichni. Prostřednictvím pana předsedajícího, kolega Holeček tady na mě kývá, samozřejmě že nejčestnější řešení je zamítnout ten návrh, který v této době způsobuje 130 miliard schodku, není v té covidové destabilizační situaci vůbec nutný. Ale asi je neprůchodný. Uvidí se. Uvidí se při hlasování.

Dospěly tady některé kluby k nějakému kompromisnímu návrhu, který možná má šanci. Ale musíme si uvědomit, jestli pro to budeme hlasovat, že to nebude 130, ale bude to 100, 105, 110, já nevím, miliard korun. Odhadu ministerstva financí se nedá moc věřit, já za to jsem samozřejmě vděčný, protože při tom kompenzačním bonusu, který byl tady tehdy schválen, musím říct, že to, co jsme jako obce dostali, to bylo mnohem víc než to, co ministerstvo financí čekalo, že dostaneme. Děkujeme, paní ministryně financí, vykompenzovalo nám to třeba jako Bohumínu úplně všechny schodky, které covid letos způsobil.

Na druhé straně, lidé, buďme realisté, jak to je. Z vybraných daní my dáváme Antivirus a různé programy, které financují společnosti, takže ony jsou ještě v zisku. Ony ještě platí daně, ale tohle perpetuum mobile jednou musí skončit. To tak není, že by to fungovalo donekonečna. To tak není a ten propad nastane.

Jestli bude očkování, jestli se zbavíme jednou tady toho nouzového stavu a odložíme roušky, tak to bude určitě super. Budu rád, když se ekonomika vzpamatuje. Ale to, co schvalujeme teď, to tady bude pořád. Ty daně už nesníží nikdo. Držím palce těm, co po volbách vyhrají, že budou zvyšovat daně. Nevěřím tomu.

Takže proto jsem rád, že se podařilo dohodnout, že tady nebude nějaký jednorázový kompenzační bonus zase, ale že to je trvalá kompenzace pro obce a kraje. Ale pořád si řekněme, odhadovaná je ve výši 80 %... Nebo tedy ty varianty jsou různé. Ale ta poslední z hospodářského výboru je zhruba 80 %. A proč 80? Proč ne 100? Proč ne 120, když chceme, aby se obce proinvestovaly z krize. 200, říká paní ministryně. Jestli to navrhnete, paní ministryně, já to podpořím samozřejmě. Možná si z toho děláme srandu, ale to je přece vážná věc. To je velmi vážná věc!

Proč by obce měly přijít o peníze? Proč se rozdává z cizího? Proč se pozměňovacím návrhem poslance Babiše rozdává z cizího? Proč?

Když přijmeme pozměňovací návrh, který vzešel z výborů, dáváme sněmovně tři možnosti. První je potvrdit a schválit to, co sněmovna ve dvě v noci schválila, 130 miliard schodek. Je to možnost, mají ji. Mají ji. Dáváme i druhou možnost. Nepřijmout žádné řešení, tzn. nebude žádný schodek pro státní rozpočet, nebudou ani stravenky, ani zrychlené odpisy a spousta dalších věcí, o kterých se vůbec nemluví. Všimněte si, podobně jako u slepic minule, přestože ten zákon o zvířatech obsahoval spoustu jiných věcí, my jsme diskutovali jenom o klecových chovech slepic. Dneska nediskutujeme v podstatě o ničem jiném než o tom návrhu pana poslance Babiše. O dopadu na státní rozpočet, přestože ten návrh původně obsahoval spoustu rozumných věcí. Rozumných věcí!

A mají třetí možnost. Mají možnost schválit to, co, já věřím, že projde tady ze sněmovny, je to nějaký kompromis. Ale je to kompromis, přiznejme si, jestli bude přijat, který podpořily tři kluby, ve výši nějakých 100 miliard Kč pro státní rozpočet. Abychom si to všichni uvědomili! Je mně trošku hanba, ale říkám to. Jestliže neprojde zamítnutí, pro tento kompromis budu hlasovat, protože je lepší než 130 miliard Kč. Ale bojím se budoucnosti. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, pane senátore, uvidíme, jak jste říkal, ale až po dokončení obecné rozpravy, do které je nyní přihlášena paní senátorka Miroslava Němcová. Pak už se připraví pan předseda Miloš Vystrčil. My se u vedení schůze vystřídáme.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní místopředsedkyně vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Není to tak, že jsem nechtěla vystupovat, to je nejhloupější věta, kterou si pamatuji za svých 22 let ve sněmovně. Vždycky když s ní někdo začal, tak jsem si říkala, a jé, tak to je malér. Já jsem chtěla vystupovat, jenom jsem si řekla, že pouze v případě, že by tady nezaznělo něco z úst povolanějších, neboť já se necítím být ekonomem, že by tady nezaznělo něco, co bych ještě do toho střípku, do té mozaiky chtěla přidat. Protože mám dojem, že je ještě do té skládanky argumentů, které zde zazněly, přidat, tak jsem se rozhodla pro toto své vystoupení.

Začala bych tím, že se tady dopoledne v některých vystoupeních ozvaly výtky vůči předsedovi vlády Andreji Babišovi, že se nezúčastňuje senátního jednání. K těmto výtkám se přidám. Je to ostuda vlády, že nerespektuje parlamentní demokracii tak, jak ji popisuje naše ústava. Jako poslankyně jsem byla mnohokrát přítomna výtkám poslanců, kteří se vymezovali proti předsedovi vlády, že se nezúčastňuje důležitých jednání.

Na druhou stranu musím říci, že pan předseda vlády tady byl a promeškal jednu úžasnou příležitost k tomu, aby řekl něco důležitého občanům České republiky. A to něco důležitého se týká právě horní komory parlamentu ČR, Senátu.

Jestliže z jeho úst, z úst předsedy vlády, opakovaně občané naší země slyšeli, že Senát je taková zbytečná komora, občas si zajel k potvrzení této teze za panem prezidentem do Lán... Když si to oba potvrdili, tak nám vzkázali, že „Senát je žvanírnou“, dneska měl tu ojedinělou příležitost přijít a říct: „Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení občané České republiky, já jsem se zmýlil. Já jsem to nedomyslel. Já jsem při představě té exekutivní moci, při té touze mít ten tah na branku, kdy mi nikdo nebude stát v cestě, zapomněl, že ty důležité parlamentní pojistky hrají roli v okamžicích, kdy je nejméně čekáme. Teprve v takovou chvíli, ve chvíli, kdy přijde krize, ve chvíli, kdy přijde něco mimořádného, nějaká opravdu zvláštní situace, se ukáže, jak je dobré, když ty pojistky máme.“

Tohle kdyby pan premiér řekl a odjel na Radu do Bruselu, tak bych mu asi i zatleskala při všem tom, co celá ta léta, kdy on vstoupil do politiky, já proti němu mám a hlasitě argumentuji. Ale tuto příležitost nevyužil, tak jsem si řekla, že to tak trochu řeknu za něj. Asi i proto, abych ulevila sama sobě.

Pan senátor Wagenknecht to zmínil, řekl, mohl tady s námi být předseda vlády, mohl pověřit pana prezidenta tím, aby ho v Bruselu zastoupil. Já, bez jakékoli ironie a bez nějakých zvláštních a ironizujících myšlenek, si nemyslím, že pan prezident nebo pan premiér je schopen dosáhnout dohody s panem prezidentem, aby ho zastupoval v Bruselu. Ukazuje se, že tady bohužel v dnešní situaci při správě České republiky prezident republiky nekoná. Dlouhodobě vidíme, že nekoná tak, jak by měl. Tu naději v to, že by tedy mohl zastupovat Českou republiku a hájit její zájmy tak, jak bych si třeba já představovala, na půdě v Bruselu či na jiných půdách, tak se obávám, že by je nehájil.

Přejdu teď, prosím, k těm otázkám projednávání tohoto balíčku a k některým dalším souvislostem. V Poslanecké sněmovně to začalo tak, bylo to tu několikrát zmiňováno, že zcela atypicky proti pravidlům předložil svůj pozměňovací návrh poslanec Andrej Babiš. A to proto, že se jako předseda vlády Andrej Babiš nebyl schopen domluvit se svým místopředsedou vlády Janem Hamáčkem, tedy jedna koaliční strana s druhou koaliční stranou, jak budou společně postupovat. Pro nás všechny, nejenom zákonodárce, ale občany České republiky, je to jednoznačný vzkaz a signál, že vláda nefunguje.

Když jsem řekla, že mám pochybnosti o tom, jak funguje prezidentský úřad, zde je druhý důkaz o tom, že máme teď velkou aktuální slabinu. V době, kdy Česká republika prochází pandemií, tak jako v podstatě celý svět, naší slabinou je i dysfunkce vlády. Ta se projevila tím, že každý ze jmenovaných pánů předložil svůj pozměňovací návrh a pak už to všechno jelo svou cestou. Ta vláda je v troskách. Připomeňme, že nejenom tato skutečnost, že se nebyla schopná dohodnout na takto důležité záležitosti, ji diskvalifikuje.

Diskvalifikuje ji i ten výchozí bod, když se vrátím na začátek letošního roku a připomenu ty údaje o hospodaření České republiky, kdy v únoru roku 2020 činil schodek státního rozpočtu 27,4 miliardy korun. Bylo to ještě před vypuknutím koronavirové krize, byly to údaje za první 2 měsíce roku 2020 a bylo to nejhorší únorové číslo od vzniku samostatné České republiky. Dodám jenom, že celkový schodek státního rozpočtu, plánovaný na rok 2020, byl 40 miliard korun. Ten platil ještě v tom únoru. Ale již v únoru 27,4 miliardy de facto ten schodek činil. Kdybychom chtěli použít jenom tu nejjednodušší matematickou metodu a vynásobili 2 měsíce 6, tak bychom dospěli k tomu, že touto metodou ke konci roku by schodek činil asi 164 miliard korun, ale to je teď zbytečné se dohadovat. Jenom dodám, že experti, kteří posuzovali to únorové číslo, ekonomičtí experti, řekli jednoznačně, že 40miliardový schodek na konci roku 2020 čekat nemůžeme. Odhadovali to číslo tehdy zhruba na 60 miliard korun. Ale říkám znovu, bylo to celé před krizí.

Když se bavíme, je to samozřejmé, že se bavíme nyní o tom, co nám poslala Poslanecká sněmovna, o tom, co označujeme jako daňový balíček, debatujeme tady, správně, ze všech možných úhlů a pohledů, nad tím, jaký vzniká dluh České republiky a jaký z toho plyne závazek pro ty, ať už vládní reprezentace, či pro občany České republiky, tak si řekněme, že možná tu debatu bychom měli vést v trošku jiných obrysech a upozornit veřejnost také na to, že není zde jenom hrozba tohoto schodku, těch 120, 130 nebo po redukcích a nějakých kompromisních návrzích 80, 90, 100 miliard, ale že se bavíme o celkovém schodku půl bilionu nebo téměř půl bilionu. Jako bychom ztráceli těch 320 miliard ze zřetele. Jako ty by nás tolik netrápily... Tedy těch 320 miliard je jakýsi čestný dluh, tam je to všechno v pořádku, tím se moc nebudeme zaobírat, nebudeme se ptát zprava doleva, seshora dolů na všechny možné důvody a položky, jak takovýto dluh vznikl, ale budeme se zabývat jenom jednou aktuální další dodatkovou hrozící částí, kterou já nesnižuji, nezlehčuji tu debatu, je to vážné téma, ale myslím si, že abychom neztratili ze zřetele to celkové číslo, tak se jím musíme zabývat také.

A abych to trochu odlehčila, děkuji velmi panu senátorovi Víchovi, opravdu mi pomohl k tomu, abych ho přizvala do poslaneckého klubu ODS, pokusím se ho přesvědčit, že jsme pravicovým klubem a že by si naši pozornost zasloužil. Pokusím se toho dosáhnout tím, že zkritizuji kroky, které podle mě vedly významně k tomu navyšování státního dluhu. Tyto kroky má na vědomí zejména paní ministryně Maláčová.

Když se podíváme na její nápady, já říkám, že ona je takový generátor zvyšování mandatorních výdajů a všech možných sociálních dávek, a to bez jakéhokoliv omezení... Když se podíváme jenom na její poslední návrhy, mezi ně patřilo třeba zavedení přídavku na děti, životní minimum, kdy navrhovala zvýšit přídavky na děti o čtvrtinu, rozšířit počet příjemců o více než polovinu. Na vládě na tom zatím není shoda, já nevím, jak to dál pokročilo, ale to navýšení by ročně mělo činit 5 miliard korun. Byl schválen jednorázový příspěvek důchodcům ve výši 5 tisíc korun, to znamenalo 15 miliard korun. Dále navrhuje paní ministryně Maláčová zvýšení životního minima. Chce, aby se odvíjelo od...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Prosím, pánové, kolegové, dát paní řečnici a paní senátorce prostor. Já jenom upozorním, že u nás se rozpočet opravdu neprobírá. Takže děkuji.

Senátorka Miroslava Němcová:  Jestli jsem někoho rozrušila, tak se omlouvám. Rozhodně mě nerozrušilo to, že se ozýváte, protože ve sněmovně to bývá daleko ostřejší, takže jsem zvyklá.

Chci říci, že zvyšování životního minima, které paní ministryně Maláčová prosazuje, od tohoto životního minima se odvíjí výpočet řady sociálních dávek, pokud by tedy uspěla i s touto novelou, tak by to bylo celkem 15,2 miliardy korun. Navrhla zvýšit podporu v nezaměstnanosti kvůli dopadům koronavirové krize, představila tři varianty. Nejvyšší je 15 tisíc korun, tedy dvojnásobek současné vyplácené výše. Ve vládě, pokud vím, tento návrh také zatím neprošel. Podpora v nezaměstnanosti, zvýšení podpory v nezaměstnanosti. O důchodové reformě jsem si tady napsala pár poznámek, kolik by podle paní ministryně Maláčové mohly stát, protože byly předloženy tři varianty. Ona se přiklání k té nejdražší, ale nechám to být, protože paní ministryně financí, místopředsedkyně vlády, nám dnes oznámila na rozdíl od toho, co jsme si mohli přečíst před týdnem, že vláda s touto reformou nepřijde. Před týdnem jsme si četli, že sociální demokracie v čele s panem Hamáčkem a paní ministryní Maláčovou představí obrysy nebo celý návrh té důchodové reformy. Proto o tom nebudu mluvit, protože tedy pravděpodobně je to tak, že vláda s ničím takovým nepřijde.

Mezi další nápady paní ministryně Maláčové patřilo také zvýšení minimální mzdy. Tento návrh nakonec neprošel, stál by desítky miliard korun, ale nepochybuji o tom, že ona s ním nepřijde znovu. Já o tom trochu mluvím proto, rozebrala jsem tyto jednotlivé nápady proto, abychom ve chvíli, kdy se soustředíme na kritiku jednoho kroku a jednoho rozhodnutí, neztráceli ze zřetele to, co je dramatickým, z mého pohledu dramatickým nabouráváním státního rozpočtu. Mně vadí na tom zejména to, že pan předseda Hamáček, sociální demokracie, označil to rozhodnutí sněmovny jako úplně drakonický rozpad veřejných financí. Já sama nejsem šťastná z toho rozhodnutí Poslanecké sněmovny, budu hlasovat pro kompromis, který Senát nalezne. Nechci, aby prošlo to rozhodnutí sněmovny ve chvíli, kdy bychom ho vrátili. Hrozilo-li by, že projde, tak to je důvod, proč budu hlasovat tedy pro onen kompromis. Ale vadí mi, že pan předseda Hamáček podporuje to setrvalé odebírání daní lidem, kteří i třeba mají průměrný příjem, ale platí daně do státního rozpočtu. Z nich se potom vyplácí a přerozdělují všechny dávky. Ve chvíli, kdy toto přerozdělování má se vychýlit alespoň na nějaký čas pro ty, kteří ty daně platí, tak je z toho takovýto poprask. Vychází mi z toho jedině to, že pan místopředseda vlády Hamáček má obavy z toho, že na ty jejich programové cíle nebude dost peněz na to, aby mohli všechny tyto dávky, které plánují, že by je neměli z čeho vyplácet. Připomenu, pan senátor Vícha o tom mluvil, že je potřeba hledat ty, jsme-li na jedné straně, na příjmové straně, říkáme, tak je zářez do veřejných rozpočtů, ať už do toho státního rozpočtu či do rozpočtu krajů či obcí, tak připomenu, že je správná úvaha o tom, abychom balancovali tento propad na straně výdajové. Bez debaty ano. Občanská demokratická strana, já si to pamatuji, protože jsem v té sněmovně seděla, v uplynulých 7 letech ke každému státnímu rozpočtu přinášela řadu pozměňovacích návrhů. Ty pozměňovací návrhy se týkaly většinou snahy ušetřit, snížit plánovaný schodek, byly v rozmezí každoročně mezi 20 až 80 miliardami korun. Pro letošní rok je tam opět návrh z dílny, když to řeknu takhle, občanských demokratů. Je ve výši 81 miliardy korun. Kdyby v těch předchozích letech, v těch předchozích 7 letech, vláda přistoupila ne na tu maximální částku, když říkám, že to bylo mezi 20 a 80, kdyby přistoupila na těch 20, podle mě z toho celkového rozpočtu 20 miliard se dá najít a dá uspořit, za těch 7 let by to bylo 140 miliard korun, měli jsme pokrytý balíček, měli jsme vytvořený ten polštář, po kterém voláme, že si každý rozumný zodpovědný, ať už občan, obec, kraj, stát, má vytvořit. A fakticky by nebylo o čem mluvit.

ODS tyto návrhy předkládala. To, že vláda nad nimi mávla rukou a byla si jistá tím, že má většinu a že nás nemusí vůbec brát v potaz, je její nezodpovědnost. Neřeknu odpovědnost, ale její nezodpovědnost. Bohužel nás tato neodpovědnost dostala do situace, kdy teď žádný polštář na ty výdaje, které potřebujeme, nemáme.

Chtěla bych říci, že ze svého hlubokého přesvědčení věřím tomu, že každý člověk, který má možnost pracovat, je zdravý, má dobré nápady a podniká, vydělává peníze, tak se svými penězi dokáže lépe hospodařit než kdokoliv, komu je ve formě daní pošle. Ať už je předává obci, ať už je předává kraji, ať už je předává státu. O tom jsem hluboce přesvědčena. Proto také ODS navrhovala zrušení superhrubé mzdy už v roce 2018. Tehdy se setkala s ostrým, ale velmi ostrým, nevím, jestli to má cenu citovat, ale když už to tady mám vytištěné, tak to odcituji... S velmi ostrým protipostojem od předsedy vlády Andreje Babiše. Bylo to v prosince roku 2019, kdy Andrej Babiš říkal: „Zrušení superhrubé mzdy je demagogie, megapodvod, stálo by to 80 miliard ročně, zničilo by to celé hospodaření, zničilo by to celou ekonomiku, Česká republika by šla do kopru.“ Rok 2019.

Proč to dělá teď, to se, prosím, zeptejte jeho. Já nejsem ani jeho mluvčí, ani, naštěstí, zaplaťpánbůh, mu do hlavy nevidím a nemohu interpretovat jeho hnutí mysli, tedy ani myšlenkové pochody jeho hnutí jako takového. Ale chci obhájit to, že jsme přišli s tímto návrhem v době, kdy ta doba byla vhodná, kdy bylo správné usilovat o snížení daní. Teď jsem přesvědčena, že ta doba úplně vhodná není. Proto se mi nelíbil ten návrh tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Ještě dodám, že přesto v tom návrhu, byť v nedostatečné míře, ale přece jenom, byly zahrnuty kompenzace obcím a městům, o tom se, myslím, také nemluvilo. Občanská demokratická strana pro ně hlasovala, ze sociálních demokratů bohužel zdaleka nebyli všichni přítomní, kteří pro tyto kompenzace hlasovali. To hlasování si můžete najít ve stenozáznamech. Tak to je další pozvánka pro pana senátora Víchu k nám do klubu.

Tím chci říci, že jestliže teď jako nově zvolená senátorka, která zvažuje, jaké má možnosti, řekla jsem si, že špatnou verzí je ta, která přišla z Poslanecké sněmovny, nechci, aby tato verze platila, tak vidím, že zamítnutí toho zákona není dosažením, jednoznačným dosažením toho cíle, aby totiž neplatila ta sněmovní verze. Nejsem si jistá, jak dopadne to hlasování ve sněmovně. Netuším, do jaké míry Andrej Babiš blafuje, co všechno vymýšlí atd., protože jsem byla svědkem řady lží z jeho strany a v podstatě nemám k němu ani nejmenší důvěru. Jediné, v co důvěřuji, je to, že pokud se podaří na půdě Senátu přijmout pozměňovací návrh, na kterém tady vznikne nějaká většinová shoda, projde tedy námi jako komorou a budeme si moci říci, umíme s tím žít, není to ideál, který bychom si přáli, ale umíme s ním žít, protože je to lepší než to, co jsme dostali na stůl, tak to já považuji za dobrý vzkaz i pro občany České republiky. Že to je krvavě před koncem roku, že to je hanba vlády, že něco takového dopustila, dodnes všechny podnikatelské subjekty, poplatníci daní, všichni ti „ajťáci“, kteří budou muset přenastavit systémy účetním atd., na to nemají vůbec čas, to je otřesná situace. Proto se přimlouvám, abychom tedy my, jako Senát, přispěli k tomu, aby naše veřejnost dostala nějaký lepší verdikt, než jaký přišel z Poslanecké sněmovny. Nakonec od nikoho jiného než od nás to přijít nemůže. Pan prezident sice míchá kartami a říká, že to ještě bude vetovat. Jak to dopadne, nevím. On říká, že bude vetovat, aniž by tušil co, protože ještě neví, co Senát schválí, ale předem už oznámil, že to vetovat bude. Ale tím pádem se ty lhůty velmi krátí. Tím pádem se stále více a více posouváme až na samotný konec roku. Mě to trápí. Ne kvůli nám, my budeme muset přijet a nějak to řešit, nebo naši kolegové v Poslanecké sněmovně, ale stále se dívám za zdi obou budov, jak budovy senátní, tak budovy parlamentní, a vidím tam lidi, kteří na nějaké rozumné řešení čekají. Proto jsem rozhodnuta pro ten kompromisní návrh tady hlasovat. Proto jsem přišla ještě a trochu vás zdržela a omlouvám se za to, chtěla jsem přinést pár argumentů nebo pár věcí, nad kterými já přemýšlím a které, myslím si, že do té mozaiky našich úvah patří. Děkuji vám všem za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí předseda Senátu, pan Miloš Vystrčil. Myslím si, že pan senátor Horník nechce využít přednostního práva, takže se po něm připraví pan senátor Michael Canov.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní místopředsedkyně vlády, kolegyně, kolegové, na úvod možná budu říkat věci, které vám jsou zřejmé, ale z těch reakcí, které jsem dostával, i v průběhu toho jednání dostávám, je evidentní, že to není zřejmé minimálně některým občanům, dokonce ani některým novinářům. A to je, jaká je role, respektive jaké jsou možnosti Senátu. Protože pořád někteří žijí v představě, že my to tady můžeme rozhodnout. Musím zopakovat to, co říkal pan senátor Michael Canov na začátku. Senát nemá poslední slovo. Senát není komorou, která definitivně rozhoduje o tom, jak bude vypadat zákon. Je to tak uděláno schválně, a to proto, aby senátor mohl pomáhat moudré vládě a moudré sněmovně, když i moudrý udělá chybu, udělá něco špatně, tak to Senát může napravit, následně to moudrá vláda a moudrá sněmovna může v té opravené podobě schválit nebo v případě vlády akceptovat. Třeba za tu opravu i poděkovat.

My jsme v situaci, kdy představitelé vlády nám říkají, že to, co bylo schváleno ve sněmovně, je katastrofa. To jsem přímo slyšel. Ale zároveň nám neříkají, abychom tu katastrofu zamítli. Já bych prosil paní ministryni, aby toto potvrdila poté, až bude vystupovat, že přestože to, co schválila sněmovna, nepovažuje za správné a dobré, přesto není pro to, abychom to tady v Senátu zamítli. Pokud tak učiníme, že ona bude ve sněmovně následně při projednávání tohoto zamítnutí prosazovat, aby byl schválen původní návrh, tak jak byl projednán ve sněmovně. Velmi prosím, aby toto tady jasně a na mikrofon od paní ministryně zaznělo, že v případě, že by Senát navrhl zamítnutí tohoto zákona, že ona ve sněmovně bude navrhovat sněmovně, aby minimálně 101 hlasy byla schválena ta nepovedená sněmovní verze, když nemám podruhé použít slovo katastrofa. To je první věc, kterou jsem chtěl tady zdůraznit, protože my nemáme poslední slovo. Stojíme pouze před rozhodnutím, co udělat, abychom naplnili roli Senátu. Role Senátu není podřizovat se vůli Poslanecké sněmovny, jak tady někteří říkali, rolí Senátu je dělat věci, které jsou ve prospěch občanů České republiky.

Takto bychom měli postupovat a takhle bychom měli uvažovat o tom, co dnes uděláme. Jestli se v tom případě, abychom prospěli občanům České republiky, musíme chovat tak, že budeme dávat pozměňovací návrh, o kterém budeme doufat, že ho následně sněmovna schválí, tak se nedá nic dělat. Ale my to neděláme kvůli sněmovně. My to děláme kvůli tomu, aby fungovaly obce, aby fungovaly kraje, aby byl nižší deficit a aby tam třeba nebyly v tom zákoně některé věci, které daní akcie lidí, kteří celý život budovali start-upy nebo malé firmy. To si, prosím, uvědomme.

Teď k tomu, co jsem chtěl říci ještě dál. Mám tady první poznámku, to mám tady napsáno. Můj návrh je nejlepší! Já na to říkám, máme divnou vládu.

Máme vládu, která má premiéra, který má nápad, ten nápad je návrh, ten návrh na změnu daní je nejlepší. Přesto tato vláda tento nejlepší návrh svého premiéra není schopná předložit jako vláda, není schopná ho standardní cestou projednat a není schopna ho za vládu jako vládní návrh předložit do sněmovny. Děje se tak úplně jiným způsobem, způsobem špatným, způsobem, který minimálně platnost a pravdivost té věty „můj návrh je nejlepší“ relativizuje. Poté, co ten nejlepší návrh je ve sněmovně projednáván a znamená snížení příjmů, výběru příjmů zhruba o 80 miliard, tak se následně vládě stane, že je k němu přidán další návrh, o kterém si myslí jiný poslanec, že je nejlepší, je z opozice, a ten způsobí, že propadne státu na příjmech dalších 35 miliard korun. Takže jsme na 115 miliardách korun propadu příjmů, protože jeden poslanec, který se shodou okolností jmenuje Andrej Babiš a je premiérem, si myslím, že návrh A je nejlepší, druhý poslanec, který se jmenuje Ferjenčík, si myslí, že ten jeho návrh je nejlepší. Oba dva návrhy jsou schváleny a jsme na 115 miliardách. Následně, co se stane, tak to tady v Senátu máme a máme s tím něco dělat.

Abych nebyl jenom kritický, tak se říká, že máloco je úplně špatné a máloco je úplně dobré. Tak jsem hledal ty dobré věci na tom návrhu, který sem přišel. Tou jednoznačně dobrou věcí pro mě je, že budou sníženy daně, že ty peníze, které se nevyberou, zůstanou lidem. To je dobře. Dle mého názoru je i dobře, že tam je obsažen jak princip zásluhovosti, tak princip solidarity, byť v míře neobvykle vysoké. Tou solidaritou myslím, že tam je přítomná sleva na dani. Tou zásluhovostí myslím, že jsou sníženy daně tak, procentuálně, což znamená, že ti, co více do systému přispívají, také následně budou mít absolutně vyšší slevu na dani. To, co je špatně, je ta procedura, kterou se ten návrh sem dostal. To, že ten nižší příjem daní není také vykompenzován nižšími výdaji. A to, že neexistuje žádný koncept, jak se s tím do budoucna vypořádáme, respektive žádný koncept nám nebyl představen. Ten koncept, který představen byl, znamená, že pokud bychom skutečně v dalších letech každý rok snižovali strukturální dluh pouze o 0,5 %, tak bychom se do 5, 6 let dostali nad 55 % HDP zadlužení, což je věc, kterou už ani ta dluhová brzda, která pořád platí, nepřipouští.

To znamená, jsme v situaci, když to ještě mám k něčemu přirovnat, kdy jsme sem do Senátu dostali guláš s knedlíkem. Zároveň nám ti, co nám ho sem poslali, vzkazují: To, co nám můžete vrátit, musí být zase guláš s knedlíkem. Nic jiného nejsme schopni pozřít. Jediné, co můžete udělat, je, dát tam méně knedlíků nebo méně masa. Můžete to také možná trochu více osolit nebo opepřit. Ale běda, jak to bude nějaké jiné jídlo, třeba nějaké dietnější nebo nějaké jiného typu. Třeba kdyby to uvařil Goláň... A běda, jak budete navrhovat, aby žádný guláš s knedlíkem nebyl. To také neakceptujeme! My něco nazpátek potřebujeme. Takhle je to jednoduché. V takové jsme situaci. Je to tak, že pokud tímto způsobem nebudeme postupovat, bude schválen a následně lidu rozdán ten guláš s knedlíkem přesně v té podobě, ve které sem přišel z Poslanecké sněmovny. To je naše situace.

Teď je potom otázkou, jak máme hlasovat. Já rozumím oběma postojům. Oběma postojům rozumím. My jsme tady proto, abychom hledali to, co je nejlepší pro občany. Máme hájit principy a máme hájit věcnou správnost nebo co možná nejlepší kvalitu těch zákonů. Kdybychom chtěli hájit jenom princip, tak ten princip říká: Pokud chcete snižovat daně a nevíte, kde snížíte výdaje, tak to není správný postup. My jsme proti tomu, my s tím nechceme nic mít.

Bezva, ale pak to znamená, že to dopadne tak, že ten guláš s knedlíkem se nezmění. Se nezmění. A já očekávám, že nám to paní ministryně dnes potvrdí. Druhá možnost je, že řekněme: Dobře, když už tomu musí být, tak to pojďme nějakým způsobem upravit. To ani není oprava. To je úprava. Ta úprava spočívá v tom, že zajistíme životaschopnost obcí a krajů, a to takovým způsobem, aby mohly nadále obsluhovat občany, kteří tam žijí, zároveň by mohly vykonávat své základní funkce. To znamená, část těch příjmů, které jim ubydou, budou nahrazeny změnou rozpočtového určení daní, snížíme ten celkový nevýběr daní na hodnotu nižší, přesto pořád velikou, zároveň odstraníme některé věci, které jsou tam nelogické, jako je například zdanění těch akcií.

O tom se dneska každý z vás bude rozhodovat. A jak se rozhodne, je jeho věc. Jenom upozorňuji, že si myslím, že principy je dobré hájit. A je dobré je hájit i v případě, když neuspějete. Ale je potřeba si uvědomit, že je otázkou, zda hájíte princip v okamžiku, kdy v současné době návrh rozpočtu na rok 2021 počítá s deficitem 320 miliard korun. To znamená, vy tím, že tady budete hájit princip, žádný princip nehájíte, protože to nikdo nepozná a nikdo tomu neporozumí. Potom je otázkou, jestli nemáme jít tou druhou cestou. Já se tentokrát, byť jsem příznivcem principu, přikláním k té druhé cestě. Nemám z toho žádnou radost, ale v tuto chvíli jsem přesvědčen, že nám nic jiného nezbývá.

Potom, moje poslední jedna nebo dvě poznámky. První je, že mě mrzí, že se k nám tato vláda, dle mého názoru, a pokud mě vyvede v omylu v tom nastávajícím dvouletém volebním období Senátu, tak se omluvím, k nám chová účelově. Jinými slovy, je na nás hodná a je k nám přátelská, když to potřebuje. Když to nepotřebuje, tak se tak neděje. Existují výjimky. Existují výjimky, dívám se na vás, paní ministryně. Ale není jich moc. Není jich moc! To není správné a to není férové. Velmi si cením toho, a říkal to tady i pan senátor Láska, my se nechováme účelově. Senát se nechová účelově, za to chci poděkovat. Chová se slušně, ať je mu to příjemné nebo mu to není příjemné.

Za to chci vám všem velmi poděkovat a prosím, nezbavujme se této naší přednosti, nepodléhejme těm provokacím, kterých jste svědky, nemá to smysl, když se k tomu snížíme my, tak už tady nezůstane vůbec nikdo, vůbec nikdo ze tří hodnot, které máme, vláda, sněmovna, Senát. Prosím vás, važme si toho a držme si to. Chovejme se neúčelově, chovejme se korektně.

Poslední věc. Co bude dál? Když schválíme zamítnutí, co bude dál, nám řekne paní ministryně. Když schválíme pozměňovací návrh, dle mého názoru nastane to, že v nějakém okamžiku budeme muset začít šetřit. Mělo by to tady zaznít. Budeme muset začít šetřit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Nyní dávám slovo panu senátorovi Michaelu „Canovi“. Prosím, pane senátore, přistupte k řečništi. Připraví se pan senátor Jan Horník.

Senátor Michael Canov:  Michaelu Canovovi, paní místopředsedkyně. Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. V případě, že se dostaneme k pozměňujícím návrhům, tak před námi je pozměňovací návrh senátorských klubů ODS a TOP 09, KDU-ČSL a nezávislí a PROREGION. Dovolil bych si říci, že tento název je trochu matoucí. On totiž tento návrh je prakticky totožný, až na jeden, omlouvám se, že to nazvu v tuto chvíli minoritní bod. S tím, co schválily tři výbory, dva přímo do slova, tzn. ÚPV a garanční výbor hospodářský, a třetí pak ještě vylepšený, i když v tomto znění ho přesně navrhoval také člen Starostů a nezávislých, vylepšený o 1,01 % u krajů, u obcí o 0,88 %. To je celý rozdíl plynoucí z té základny. Na schválení těchto návrhů tří výborů se podílela řada členů klubu Starostů a nezávislých. Dokonce i ti, kteří v první fázi budou dávat za nás zamítnutí. Chci zdůraznit, aby pak někdy zůstalo v paměti, že tento pozměňovací návrh je pouze jakoby výsadou tří klubů, co ho dávaly. Jenom upozorňuji, že i v našem klubu bude menšina, dá-li bůh, tak i většina, což bych byl rád, která pro to bude hlasovat. Nechci se teď dorazit tím minoritním bodem, to je věc, kterou jsem podporoval už na ÚPV, to je to navýšení v roce 2022 o další 3 000. Je to také významné, nazval jsem si to jenom minoritní podání té zásadní věci, která je tam předtím, tzn. to navýšení RUD, to je naprosto zásadní. Na to si dovolím upozornit, že se, aspoň tak já to beru, nejedná o pozměňovací návrh pouze těchto tří klubů, ale i členů klubů, některých dalších. To je tedy, pokud se dostaneme k pozměňovacím návrhům. Pokud se k nim nedostaneme a bude schválen návrh na zamítnutí, připomínám, že jsem tady dopoledne oznamoval svoji sázku o milion korun, protože jsem přesvědčen, že to bude zamítnuto v Poslanecké sněmovně, dosud se mi nikdo nepřihlásil. Prosím vás, pokud to bude zamítnuto, budu pak čekat v předsálí. Pokud někdo z těch, co to navrhnou, pro to budou, dovolím si jmenovitě k této sázce vyzvat dva muže, kteří to tady oznámili, že budou pro zamítnutí, u kterých mě to velmi překvapilo vzhledem k jejich zkušenosti a rozhledu, že by si mysleli, že to sněmovna nezamítne, a to pana Jiřího Čunka a pana Pavla Fischera. Zároveň slibuji... Dokáži si narychlo půjčku udělat, protože to se mi vrátí za pár týdnů. Slibuji, že vyhranou sumu rozdělím mezi starosty deseti nejmenších obcí v mém volebním obvodu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátoru Canovovi i za tu výzvu samozřejmě, kterou si ovšem už bude muset projednat mimo řečniště. Teď dávám slovo místopředsedovi Senátu, panu Janu Horníkovi. Prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jestli bych mohl vaším prostřednictvím, paní předsedající, vzkázat senátoru Michaelu Canovovi, že nevím, jestli tady teď právě nezačal něco na téma korupčního jednání. Jestli to není úplatkářství. Nevím, ta sázka. Nicméně abych se vrátil k materii věci...

Několikrát tady během té dlouhé rozpravy zaznělo, že v podstatě státní rozpočet bude jenom vydávat a bude hrozně málo přijímat. Mluvilo se o tom v menšině, oproti tomu, jak se bude vydávat. Přivítal jsem to, co řekla paní ministryně, že tím, že jsme zrušili daň z převodu nemovitostí, tak že během dvou let skončí 300 zaměstnanců de facto na ministerstvu financí. Když jsem si spočítal nějaký průměrný plat, tak mi to vyšlo, že to ušetří státnímu rozpočtu 150 milionů. Také jsem zaznamenal, že vláda připravuje škrt, ale to chtěla každá vláda a opak byl pravdou, škrt asi 15 000 pracovních míst. To už vidím jako hodně zajímavé a podle těch platů, jak se pohybují ve státní sféře, by se mohlo jednat až o 7 miliard. To už jsou zajímavá čísla, kdyby se nám to podařilo.

Pak samozřejmě musím kritizovat onu „pětitisícovku“, populistickou, kterou jsme tady měli na stole i v Senátu, pro důchodce. Chtěli jsme doopravdy těm potřebným 5000 dát, aspoň tedy většina z klubu Starostové a nezávislí, ten zbytek naopak rozdělit pro ty ještě potřebnější, a to jsou ženy a muži samoživitelé a další potřební. To znamená, zhruba tu jednu třetinu. Nám bylo vysvětleno ale paní ministryní Maláčovou, že to nejde, že se to nedá v počtu důchodců vůbec vygenerovat. Jsem šokován, protože jestli ministerstvo práce a sociálních věcí není schopno na svých úřadech práce toto vygenerovat nebo ve svých databázích, podle mého je to jedno kliknutí a vím, kdo je nad 65 let, kdo je v jaké kategorii a kdo bere kolik, jaké důchody, ten, kdo bere nejméně, to by měla být ta jedna třetina, tak tam bych to nebyl dával... Jsem překvapen, ale chápu populistické gesto, kam to směřovalo, aby před Vánoci každý dostal 5000 Kč. To bohužel, ten náš pozměňovací návrh, k tomu se ani tady v Senátu nedostalo.

Nicméně tím jsme přišli ze státního rozpočtu cca o 15 miliard Kč, 15 a 7, které jsem říkal, to už je 22 miliard. Abychom si uvědomili, v jakých částkách se pohybuje státní správa a tyto dárečky.

V diskusi jsem mluvil o tom, že tady v Senátu jsme, a říkal to naposledy předseda Senátu, k sobě přistupovali velmi korektně v rámci debaty, v rámci politické diskuse, ale myslím si, že to tak úplně až nebylo. Možná teď, ke konci. Dokonce jsem zaznamenal tlak na co nejrychlejší schválení tohoto balíčku, už tady o tom byla také dnes řeč, nicméně i takovou výtku, že klub Starostů a nezávislých nepřipravil žádné pozměňovací návrhy. Ještě... Jak jsme je mohli udělat za týden, když jsme si museli nechat také spočítat dopady pro jednotlivé případy, a teď řeknu například, jestli ta daň bude 17, 18, 19 atd. Přece jenom tady nepočítáme v tisících, ale počítáme tady v miliardách. Tento čas nám nebyl poskytnut. Už jsem tady možná dnes jednou říkal, tím, že i hospodářský výbor na poslední chvíli ještě předělal své původní usnesení, které bylo z týdne předtím, tak je znát, v jakém jsme tlaku. Tvrdím úplně zodpovědně, i ta dnešní debata, ta dlouhá debata, mi asi dává za pravdu, že bychom měli mít ještě ten týden. Ale vzhledem k tomu, že už je tady tolik pozměňovacích návrhů, dokonce někteří senátoři už chtěli skoro balíček schvalovat před týdnem, to byla úplná zrůdnost... Přece my jsme tady od toho, abychom se tím odborně, nebo odborně ani ne, ale spíš abychom měli čisté svědomí, abychom to vrátili do Poslanecké sněmovny v co nejlepším nebo nejskousnutelnějším stavu.

Bylo tady toho řečeno hodně. Dovolil bych si to, co tady bylo řečeno, malinko odlehčit. Co jsem dnes dostal tady na Facebooku, a to možná vystihuje úplně to všechno, jak se stát finančně chová... Berme to, jako že už máme Vánoce, že je Štědrý den. Toto jsou nejkrásnější Vánoce. Dětem zářily oči nad nadělenými dluhopisy od Aleny Schillerové. Švagr hospodský dostal rekvalifikační kurz na svářeče. Babička sadu respirátorů. A hodinu dojetím plakala. Sestra byla také štěstím bez sebe. Vakcínu si strašně přála. Bohužel jsme sehnali jen tu ruskou, takže na Silvestra bez alkoholu. Ale i to jí udělalo radost a nezkazilo ji. Děda má permici na testy, tak snad si ji dostatečně užije... Sám jsem měl z dvou litrů dezinfekce také radost. To jenom pro usmání a teď bych chtěl požádat předsedající, zdali by mohla dát jednat a hlasovat i po 19. a po 21. hodině. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Je tu návrh, který bychom teď měli hned hlasovat. Spustím znělku, prosím.

Aktuálně je přítomno 73 senátorů a senátorek, aktuální kvórum je 37, nyní, prosím, budeme hlasovat o tom, zda budeme jednat a hlasovat po 19. hodině.

Ještě jednou. Budeme hlasovat o tom, jestli budeme jednat a hlasovat po 19. a současně 21. hodině. Prosím, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Procedurální návrh byl schválen. Konstatuji, že v hlasování č. 17 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 pro vyslovilo 59, jeden byl proti. Návrh byl přijat.

Nyní můžeme pokračovat v naší obecné rozpravě, do které se přednostně hlásí, ano, chce využít přednostního práva pan předseda klubu ODS Zdeněk Nytra. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, kolegyně. To je po dohodě s panem senátorem Víchou. Chtěl bych jenom reagovat na to, co tady v poslední chvíli zaznělo. Pochopitelně pana senátora Canova rád na ten klubový návrh připíši, protože vím, a nikdo nepopírá, že jsme spolupracovali jak na ÚPV, tak na hospodářském. Na obranu toho, co zmiňoval pan místopředseda Senátu Horník, není to poprvé, co hospodářský výbor revokoval usnesení v podstatě na zaprvé vývoj na žádost atd. A ta třetí poznámka. Není to tak dávno, je to, tuším, měsíc, co jsme žádali hospodářský výbor, aby revokoval svoje usnesení. Ta třetí poznámka asi směřovala na mě, ale on ji vyprovokoval pan místopředseda Horník, protože když jsme tady minulý týden 71 hlasy ze 71 přítomných senátorů schválili pozměňovací návrh pana senátora Tomáše Goláně k dalšímu materiálu ministerstva financí, tak si přišel povzdechnout, proč se nemůžeme konsensuálně domluvit na daňovém balíčku, tak jsem říkal: Fajn, ale přijďte s nějakým konkrétním návrhem, ne s návrhem na zamítnutí, protože to je pro nás nepřijatelné, takže pouze toto vysvětlení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo, nyní má slovo pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Omlouvám se. Nechci tu vystupovat dvakrát, ale kolegyně Němcová, zde v tuto chvíli nepřítomna, mne vyprovokovala přece jenom k nějakému vystoupení. Říkala mi sice, že to, co řekla, bylo v dobrém a že se mě nechtěla dotknout, ale dotkla se, konstatuji tedy, že k ODS nejdu, nepůjdu k ní nikdy, protože ta superhrubá mzda, jejíž zrušení je jejich mantrou, byla zavedena za vlády jejich premiéra, takto to samozřejmě bylo. Jestliže ona tady naznačila, kde by se mohlo v budoucnu šetřit, to znamená na matkách s dětmi, na nezaměstnaných, důchodcích a chudých, to si budu pamatovat a samozřejmě to její vystoupení použijeme před volbami. To nic nemění na tom, že podpořím předsedu Nytru a jeho pozměňovací návrh, který podepsal i náš klub, neprojde-li zamítnutí, což považuji stále za nejserióznější řešení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní se ještě přihlásil do debaty pan senátor Drahoš. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji, paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Mě k vystoupení krátkému inspiroval pan předseda Senátu svým příměrem o guláši s knedlíkem. Před časem jsme tady měli s panem předsedou debatu kolem maturity z matematiky. Uznávám jeho matematické kvality. Snažil jsem se teď tady podívat se, jak v Poslanecké sněmovně, kdo hlasoval pro ten guláš s knedlíkem. Vychází mi to, že ANO bylo 78 hlasů, SPD 19, čili to je, 78 a 20 je 98, bez jedné je 97, Trikolora 3 a Nezařazení 3, to je 103 poslanců, plus 23 poslanců ODS. Moje poznámka je jediná, a to, že ten guláš, pokud, tady to padlo, jestli to bude dietní jídlo nebo to bude původní guláš, na tom původním guláši by se museli podílet také všichni poslanci ODS, samozřejmě koalice bez sociálních demokratů a bez spolupráce s ODS dá dohromady teoreticky 103 hlasy. Nevím, třeba tam všichni nebudou, takže tolik poznámka k tomu guláši a k tomu vaření guláše opět ve sněmovně. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní se s přednostním právem přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil, po něm se připraví pan senátor Tomáš Goláň.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Ano, to je pravda, navazuji na to, co říkal pan Michael Canov. To znamená, zamítat je nesmysl. Vy jste to teď potvrdil, pane profesore. Děkuji. To je celé.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní pan senátor Tomáš Goláň má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsem tu také kvůli guláši s knedlíkem, ale jsem na straně Miloše Vystrčila v tom, že nezamítat. Když zamítneme, dáme sněmovně jednu jedinou možnost, a to znamená přehlasovat 101. Ať už tady vzejde jakýkoliv návrh, je pořád lepší než to, co bylo. Také plně podporuji oba pozměňovací návrhy, které prošly jak naším ústavně-právním výborem, tak výborem pro místní rozvoj. Můj pozměňovací návrh se s tím nijak nekříží, jde nad rámec, ale myslím si, že zamítat by bylo, řekněme, strašně jednoduché.

A ukázali bychom, že neumíme vymyslet něco jiného. Můžu si myslet o tom, kam až máme jít s tím, co vymyslíme, ale jestli můžu poprosit, tak nezamítat. Protože pak už zbude jenom ta sto jednička a můžeme se dohadovat, jestli ji dají dohromady, nebo nikoliv. Ale pokud vzejde od nás nějaká změna, pořád bude lepší než to, co bylo. Já jsem samozřejmě pro to, aby ta změna byla co nejlepší. Ale co chci já, to není důležité, důležité je, co bude chtít Senát. Děkuji za pozornost.

A k tomu guláši s knedlíkem, pardon, já ten guláš ještě o jeden knedlík zužuji. Ale pořád je to guláš. Protože kdybych chtěl vařit něco jiného, mluvím jenom o slevě, tak, jak to dělá Německo, ale já také zůstávám u guláše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, vidím, že se nám rozprava zvrhla v kuchařskou soutěž. Zeptám se paní místopředsedkyně, jestli něco do toho receptu chce přidat?

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně.

Neměla jsem v úmyslu vystupovat, protože nejsem odborníkem a specialistou na daňové zákony, ale přesto dovolte pár slov. Jsem si vědoma toho, že nikdo tady z kolegů senátorů, jak já jsem s nimi hovořila a jak také zaznělo z jejich vystoupení, se neztotožňuje s návrhem, který přišel z Poslanecké sněmovny. Každý podle toho, jakou má slovní zásobu a chuť, se vyjádřil v tom smyslu, jak cítí tento návrh. Ale Senát v tuto chvíli je skutečně v pozici, kdy hledá to správné řešení z těch dvou, kdy ani jedno není tím řešením dobrým, úplně nejlepším z těch špatných řešení, která před námi stojí a která jsou daná možností pozice Senátu v rámci ústavního systému a toho, co nám bylo posláno z Poslanecké sněmovny.

Já jsem hned na počátku, když to přišlo, tak jsem si řekla, musíme to zamítnout. Někdo tady řekl: To jediné je čestné. Ale nejde skutečně jenom o Senát, jde opravdu o to, jaký to bude mít dopad. Jde přece o to, ne, že spoříme, ale co to bude znamenat pro občany této země, pro podnikatele, pro živnostníky, pro všechny ty, kterých se tento návrh zákona dotýká.

Myslím si, že tady zaznělo nejenom, pokud se týká 15, 23, pokud se týká té částky slevy na poplatníka, ale i ty další věci, o kterých se málo mluví a o kterých už hovořili někteří předřečníci... Chceme, aby se platily daně za to, že někdo převádí rodinnou firmu někomu jinému? Opravdu tohle chceme?

Přemýšlela jsem nad tím hodně a dlouho jsem si myslela, že nejlepší je zamítnout. Ale souhlasím teď v tuto chvíli, že se pokusme v rámci možností, které máme, udělat to, co v tuto chvíli nejlépe můžeme. Jestli to neuděláme, tak nás sněmovna přehlasuje a bude platit to, co přišlo, s čím se nikdo z nás neztotožňuje.

Prosím, abychom zvážili svoje rozhodnutí, protože není to rozhodnutí mezi tím, že někdo z nás je horší, někdo lepší. Hledáme řešení, které je rozhodnutím pro občany, podnikatele, firmy, celý systém, který je závislý na financích v této zemi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně, vidím ještě jednu přihlášku v poslední vteřině, než jsem chtěl rozpravu uzavřít.

Senátor Jiří Drahoš:  Já se omlouvám, dámy a pánové, já jsem v tom kuchařském rozrušení neřekl, že moje konstatování se netýká zamítnutí, ale týká se verze, jak řekl pan předseda, buď odebereme nějaký knedlík nebo maso, nebo budeme mít dietnější verzi. Já jsem chtěl říct, že na té dietnější verzi, kterou zastávám, aby ji sněmovna přehlasovala, by se museli podílet za předpokladu realistického odhadu, nemusí tam být úplně všichni, také kuchaři z ODS. Takhle jsem to myslel.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, hlavně aby z guláše nakonec nebylo rizoto. Protože se do diskuse nikdo další nehlásí, tedy do obecné rozpravy, tak ji uzavírám.

Táži se paní navrhovatelky, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit? Ano. Podle očekávání.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové. 9 hodin? Říkal jste, pane místopředsedo, 9 hodin. Tak to se vyrovná jednání o rozpočtu v 1. čtení. To bývá tak 9 hodin, 10.

Já jsem si dělala během rozpravy poznámky a měla jsem připraveno, že tady vystoupím a budu reagovat třeba tady na pana senátora Beka a říkat mu, o kolik narostl rozpočet vysokých škol mezi lety 2014 až 2020. Je to skutečně něco přes 20 miliard, tak, jak jsme to navyšovali každý rok. Je pravda, že za této vlády se to zintenzivnilo, to je bez diskuze. Pak jsem tady měla připraveno, že řeknu panu senátorovi Hilšerovi, kolik jde do školství, zdravotnictví, sociálních služeb... Sociální služby, to je moje taková slabina, to se hádáme každý rok.

Když začalo financování sociálních služeb v roce 2007, tak tam šlo asi necelých 7 miliard, letos tam půjde přes 20 miliard. Čili to jsou všechno věci, které jsem vám tady chtěla podložit, ale není to o rozpočtu. Někdo to tady správně řekl, je to o diskuzi nad balíčkem. Mám připraveno a podloženo celou řadou grafů, už vás nechci unavovat. Ten finanční polštář, to jsou ty přebytky veřejných rozpočtů. Ten pokles zadlužení na 30 % HDP před nástupem pandemie. Protože my se musíme bavit o veřejných rozpočtech, nikoli jen o rozpočtu státním.

Měla jsem připravenu ještě reakci na pana senátora Wagenknechta, ten daňový mix. Andrej Babiš řekl, že se za 2 roky chce vrátit k té debatě. Chce se vrátit k debatě i o tomto návrhu na snížení, pokud u toho bude samozřejmě, chce tu debatu otevřít. Daňový mix to není, to je debata o všech daních. Samozřejmě i o pojištění, takže to já vzkazuji zase těm, co nás poslouchají, že v tuto chvíli se bavíme o snížení daní v té nejtěžší krizi, která tady v novodobé historii... Ne v novodobé, od 30. let minulého století vůbec kdy byla. A kdy skutečně je ta nejsprávnější doba toto udělat. Takový čin chce odvahu. Věřím, že tu odvahu společně najdete.

Mám tady čísla inflace, 1,9, s balíčkem 2,1, pane senátore Wagenknechte, vy mě teď neposloucháte, to nevadí, takže s daňovým balíčkem inflaci odhadujeme na 2,1. Jen tak, abychom nestrašili důchodce a ty zranitelné. Nechme to už to být, protože těch argumentů tady padlo velké množství. Já odpovím na jasně položenou otázku pana předsedy Vystrčila. Na jasně položenou. Já na ni jasně dám odpověď.

Pane předsedo, prosím, se vší pokorou to říkám, v žádném případě bych si nedovolila, aby byla moje slova, prosila bych vás velmi, interpretována jako nějaké vydírání. To vůbec nepatří na tuto půdu. Je to jasná odpověď na jasnou otázku. Já budu nejen apelovat v Poslanecké sněmovně, ať se hlasuje pro verzi Poslanecké sněmovny, pokud by to bylo zamítnuto. Nejen tehdy. Dokonce budu apelovat, ale samozřejmě Poslanecká sněmovna je suverén, já pouze vyslovím svůj názor a svoji politickou podporu, já budu apelovat pro poslaneckou verzi i v takovém případě, kdyby tady došlo ke dvěma základním mantinelům.

Zaprvé, pro nás je zásadní, aby prošla varianta 15 a 23. Jakákoli varianta, 18, jak říkal pan senátor Goláň, je nepřijatelná. Uvědomme si, prosím, prosím velmi, že pokud prohlasujete vyšší daň, zvedáte daň osobám samostatně výdělečně činným. Nezapomínejte na to. A žádnou slevou, kterou tady máte navrženou, to nekompenzujete.

Já mám všechny ty grafy zpracované. Nekompenzujete, pane senátore, vy víte, že ne. To znamená, že ti lidé, kteří dneska jsou nejvíc postiženi, debatovali jste tady o tom několikrát, že se tady zavřely malé provozy... Já tu debatu nechci teď otevírat, protože je citlivá, tak těm bychom teď zvedli daně. To je, prosím, nepřijatelné.

Pak je druhá věc, kterou bych nemohla nechat být. Říkám to se vší pokorou. To je ta, kdyby tady neprošlo rozvolnění fiskálních pravidel, tzn. to posunutí plánu konsolidace, to zvýšení zubu v roce 2021, respektive až 2022, v rozpočtu a dále potom snižování. Protože to by znamenalo, já to znovu zopakuji, prosím, znamenalo by to, že ta transfúze, kterou té ekonomice teď dáme, tak jí druhou cestou hned pustíme žilou. Já bych musela v návrhu rozpočtu roku 2022 škrtat to, co by propadlo na těch příjmech na státním rozpočtu. Čili kolem nějakých, já nevím, 70 miliard. To je nepřijatelné, to je prostě nemožné.

Věřte tomu, tak, jak to tady řekl pan senátor, pan předseda Nytra, zasáhlo by to i kraje, města, obce. To by se netýkalo jenom státu. Nejsme my a vy. Nebo nejste vy a my, jak to mám říct, prostě jsou to jedny veřejné rozpočty. To znamená, že takovýto zásah do rozpočtu by se určitě neminul tím, že by se škrtaly investice, že by se škrtal jakýkoli provoz, že by nebylo skutečně na nic. Ale škrtly by se i zcela zásadně peníze v rozpočtech municipalit. To znamená, to by bylo to nejhorší, to bych rozhodně dopustit nemohla. Říkám to se vší zodpovědností, se vší vážností, že toto jsou nepřekročitelné mantinely, pro které by to nebylo možné akceptovat.

Ten guláš s knedlíky, jak jste říkal, pane předsedo, já si vypůjčím váš příměr, on nebude nijak levný. Teď se bavím, prosím, o variantě, kterou jsem připravena podpořit, tzn. varianta, na které se domluvily ty tři kluby. Já jsem s ní ztotožněna, byť je tam sleva, se kterou principiálně nesouhlasím, se zvyšováním slevy na dani, ale chápu, že je tady jakýsi nutný politický kompromis. Jsem politická realistka, takže jsem s tím srozuměná.

Ten guláš s tím knedlíkem v roce 2021 by byl zhruba asi na veřejných rozpočtech za necelých 100 miliard. Jen proto, že dopad snížení daní 15 a 23 by se projevil jenom v 11 měsících, tzn. za 11 dvanáctin, protože vlastně leden, tam by byla výplata za prosinec, ještě by tam byly ty původní daně. Nicméně dopad na veřejné rozpočty 2022 už by byl přes 120 miliard. Ale zase přechodný, protože se tam promítnou odpisy, které pak budou končit. Takže to by také odeznělo. Ten trvalý dopad by byl asi 103,8 mld. Kč, který už je od roku 2023. Ten je reálný.

Každopádně, co je důležité, padlo to tady také, ta změna RUD je trvalá. Byť je tady závazek se vrátit k jednání o daňovém mixu po dvou letech, tak změna RUD je trvalá, na to nezapomínejte. I když toto je velký zásah do veřejných rozpočtů, je to včetně změny RUD. Kdežto ta poslanecká verze za minimálně 130, bez změny RUD. Já jako realistka vím, že ten tlak by byl tak obrovský, tak obrovský, že bychom dřív nebo později stejně k něčemu takovému přistoupili a mohli bychom být na nějakých obrovských dalších částkách.

Takže já stojím nohama na zemi a říkám si, toto je sice hodně, ale je to včetně RUD. Je to jakýsi kompromis. Jsou tam priority, které sledujeme, které chceme. Jsem připravena tento společný pozměňovací návrh podpořit. Jsem připravena podpořit i další návrhy, které tady padaly, jako je zrušení stropu na cenné papíry, těch 20 milionů. Vzniklo to tam v té noci. Já jsem k tomu tehdy sice dala neutrální stanovisko, protože je to svým způsobem daňová výjimka, ale byl to nedomyšlený pirátský návrh. Bylo to bez přechodných ustanovení, skutečně já jsem mezitím absolvovala celou řadu debat s velmi úspěšným mladým podnikatelem, který vytvořil úspěšnou mezinárodní start-upovou firmu. Ten mi vyprávěl, co by to znamenalo. Že by odešli z České republiky a podnikali by v zahraničí. Bavila jsem se o tom s majiteli malých rodinných firem...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Promiňte, paní ministryně, kolegové, kteří debatujete u legislativy, prosím, maličko ztište. To „brumendo“ je velmi rušivé. Děkuji, prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Já už budu velmi krátká. Já bych vás chtěla velice požádat, abyste to uvážili. Abyste uvážili to, že je třeba, padlo to tady několikrát, řekla jsem to i ve své úvodní řeči, je třeba opravit skutečně ten nepovedený návrh, který přišel z Poslanecké sněmovny. Je potřeba pomoci lidem, pomoci 4,5 milionu zaměstnanců, kteří jsou mnohdy ve velice složité situaci, a bude to to jediné, co jim přibude v peněženkách.

Je potřeba zachovat, nebo když projde tato sleva, pomůžete i osobám samostatně výdělečně činným, protože ta nedopadá jen na zaměstnance, ale i na OSVČ. Vyřešíte propad rozpočtů krajů, měst a obcí, které toto na veřejné rozpočty bude mít. Vytvoříte tady podmínky pro to, abychom skutečně prošli tou těžkou krizí. Spolu samozřejmě s investicemi, které jsme na rok 2021 naplánovali téměř na 187 miliard, čili takové dva motory, které mají nakopnout ekonomiku.

Je to historicky za posledních, troufnu si říct, aspoň 20 let nejvyšší číslo, jestli vůbec ne v novodobé historii nejvyšší. Děkuji vám za tu úvahu a děkuji vám za věcnou a korektní debatu, která tady těch 9 hodin probíhala. Já si jí vážím, protože si myslím, že jsme si celou řadu věcí vysvětlili. Skutečně, jak říkala paní senátorka Němcová, já jsem také zvyklá na tvrdší podmínky v Poslanecké sněmovně, takže si té korektnosti vážím. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit v obecné rozpravě zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Goláň? Ne, nechce. Nyní se táži též zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pana senátora Wagenknechta, zda si přeje vystoupit v rozpravě? Ne. Proto tedy požádám zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a sdělil nám, o čem budeme hlasovat.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Rozprava byla velmi obsáhlá, odpovídala vážnosti situace, závažnosti senátního tisku. Odpovídala důstojnosti horní komory Senátu. Já myslím, že to byla rozprava inspirující, vzájemně inspirující, vzájemně obohacující. V rozpravě vystoupily na tři desítky senátorek a senátorů. Někteří vystoupili několikrát. V rozpravě padl jediný návrh na zamítnutí. Byl to jediný návrh. Tento návrh podal pan senátor Hraba. K němu se přidali pan místopředseda Růžička a pan senátor Kos. Pan senátor Kos také... Pan senátor Fischer uvedl, že podpoří zamítnutí. To byl jediný návrh, který vzešel z této obecné rozpravy. Teď bychom měli hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto senátního tisku.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A to také učiníme, děkuji, pane zpravodaji, spustím znělku. Mezitím dostávám signály, že vás mám odhlásit, tak to udělám v průběhu znělky.

Pro příchozí i pro ty, co neslyšeli pod Vejvanovským, odhlásil jsem vás. Zaregistrujte se a zkontrolujte si modré světélko vedle karty. Ještě počkám na kolegu. Rozhlížím se, zda má někdo potíže s registrací? Nevidím žádnou signalizaci, takže budeme moci přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Spouštím hlasování. V sále je registrováno 75 senátorek a senátorů, kvórum je 38. Kdo jste pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. A kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 18, při kvóru 38, pro 30, návrh nebyl přijat.

Otevírám proto podrobnou rozpravu. Do ní se hlásí s přednostním právem pan senátor Nytra. Já ho tady vidím, ještě na obrazovce to nenaskočilo. Ano, už to tam máme. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, musím načíst zrn sumarizující pozměňovací návrh senátorských klubů ODS, TOP 09, KDU-ČSL a nezávislí, PROREGION a senátorů Canova, Žákové a Pešatové. To znamená:

1. V článku 11, bod 1 vypustit následující body, přeznačit.

2. V článku 11, dosavadní bod 63 upravit takto:

„63. v § 35ba odst. 1, písmeno a se částka „24 840 Kč“ nahrazuje částkou „27 840 Kč“.“.

3. V článku 11, za bod 63 vložit nový bod 64, který zní:

„64. v § 35ba odst. 1, písmeno a se částka „27 840 Kč“ nahrazuje částkou „30 840 Kč“.“.

Následující body přeznačit.

4. Na konci čl. 12 doplnit bod 20, který zní:

„20. ustanovení § 35ba odst. 1, písmeno a zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti článku 11, bodu 63 tohoto zákona se použije již pro zdaňovací období roku 2021. Při zúčtování mzdy a výpočty zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za kalendářní měsíce roku 2021, skončené před vyhlášením tohoto zákona, se použije „ustanovení § 35 ba), odst. 1, písmeno a zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti článku 11 k bodu 63 tohoto zákona.“

5. Za část 33. vložit novou část 34., která zní:

„Část 34. Změna zákona o rozpočtovém určení daní. Článek...“ A teď to neumím římsky, takže XLVII, to je nějakých... Jaký je to článek? 47, děkuji. Děkuji. „47.“ Zákon č. 243 z roku 2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 387/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 377/2007 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 295/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 391/2015 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 260/2017 Sb., se mění takto:

„1. v § 3 odst. 1, písmeno b - g, se číslo „8,92“ nahrazuje číslem „9,78“.

2. v § 4 odst. 1, písmeno b - f a i, se číslo „23,58“ nahrazuje číslem „25,84“.“.

Následující část a článek přeznačit.

6. V článku 47, písm. c, za slovo „ustanovení“ vložit slova „v čl. 11, bodu 64,“.

To je celé znění pozměňovacího návrhu. Zároveň bych rád jeden procedurální návrh. To znamená, až budou načteny všechny pozměňovací návrhy a bude ukončena podrobná rozprava, tak bych požádal o přestávku v délce 45 minut na poradu klubů. Dopředu bych ji chtěl strukturovat tak, že řádově 20 minut bychom udělali poradu klubu v rámci klubů samostatně. Pak bych chtěl požádat o setkání předsedů klubů, abychom se dohodli na proceduře. A pak pochopitelně nějakých deset, patnáct minut zase na poradu klubu, abychom byli schopni vysvětlit klubům, na čem se předsedové dohodli. Takže až ukončíme podrobnou rozpravu, požádám o 45minutovou přestávku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, eviduji váš návrh. Poprosím nyní pana senátora Goláně.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedající, teď jdu načítat já. Doufám, že ty římské číslovky zvládnu...

Takže pozměňovací návrhy senátorů Tomáše Goláně, Jiřího Drahoše a Lukáše Wagenknechta, k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony.

1. V čl. 11, bod 1 vypustit, následující body přeznačit.

2. V čl. 11, za dosavadní bod 3 vložit nový bod, který zní: V § 5 se doplňuje odst. 12, který zní: Příjem plynoucí z vrácení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistném na nemocenském pojištění nebo pojistném na veřejném zdravotním pojištění se do dílčího základu daně zahrnuje v části připadající na výši pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na nemocenské pojištění nebo pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které byly uplatněny jako nezdanitelná část základu daně. Následující body přeznačit.

3. V čl. 11, za dosavadní bod 16 vložit nové body, které znějí: „V § 15 se za odst. 8 vkládá nový odstavec 9, který zní: „Od základu daně lze odečíst pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na nemocenské pojištění a pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené veřejnou obchodní společností za společníka této obchodní společnosti, komanditní společnosti za komplementáře a poplatníkem s příjmy ze samostatné činnosti a pojistné hrazené osobou samostatně výdělečně činnou, která se neúčastní nemocenského pojištění a pojistí se na denní dávku při dočasné pracovní neschopnosti u soukromé pojišťovny ve zdaňovacím období, pokud byly zaplaceny nejpozději do konce měsíce následujícího po uplynutí tohoto zdaňovacího období. Dosavadní odst. 9 se označuje jako odst. 10.

V § 15, odst. 10 se číslo 8 nahrazuje číslem 9. Následující body přeznačit.

4. V čl. 11 dosavadního bodu 17 § 16 upravit takto.

§ 16 Sazba a výpočet daně pro základ daně

Odstavec 1: Sazba daně činí 18 %.

Odstavec 2: Daň se vypočte jako součin sazby daně a základu daně sníženého o nezdanitelné části základu daně a o odečitatelné položky od základu daně a zaokrouhleného na celé sta Kč dolů.

5. V čl. 11 dosavadní bod 63 upravit takto: V § 35ba odstavec 1 písmeno a) se částka 24 840 nahrazuje částkou 27 840.

6. V čl. 11 za dosavadní bod 63 vložit nový bod, který zní: V § 35bc odstavec 1 se číslo 15 nahrazuje číslem 18.

7. V čl. 11 dosavadní bod 94 upravit takto: V § 38h odstavec 2 zní: Sazba zálohy činí 18 %. Záloha se vypočte jako součin základu daně pro výpočet zálohy a sazby zálohy.

8. V čl. 12 bodu 8 za text § 10 odstavec 10 vložit text § 15 odstavec 9.

9. V čl. 12 bodu 9 za slova § 6 odstavec 4 a 12 až 15 vložit text § 15.

10. Na konci čl. 12 doplnit bod 20, který zní:

Ustanovení § 35ba odstavec 1 písmene a) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije již pro zdaňovací období roku 2021. Při zúčtování mzdy a výpočtu zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za kalendářní měsíce roku 2021, skončené před vyhlášením tohoto zákona, se použije ustanovení § 35ba odstavec 1 písmeno a) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. Za část 33. vložit novou část 34., která zní:

Část 34. Změna zákona o rozpočtovém určení. Článek 47. Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 387/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 377/2007 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 450/2011 Sb., zákona č. 295/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 391/2015 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 260/2017 Sb. a zákona číslo, ten ještě není schválen, 2020 Sb. se mění takto:

1. V § 3 odstavec 1 písmeno b) až g) se číslo 8,92 nahrazuje číslem 9,38.

2. V § 4 odstavec 1 písmeno b) až f) až i) se číslo 58 nahrazuje číslem 24,76.

Děkuji vám za trpělivost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je... Ptám se paní senátorky Jelínkové, jestli chce uplatnit přednost? Prosím paní senátorku Šárku Jelínkovou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, kolegyně, kolegové, jenom stručně. Jelikož jste dostali na stůl můj pozměňovací návrh a kolegyně Anny Hubáčkové, nebo většiny klubu KDU-ČSL, ale jelikož je součástí toho společného komplexního pozměňovacího návrhu třech klubů, tak jej nebudu načítat. To jenom na dovysvětlenou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, takže ten se ztotožnil s částí toho společného pozměňovacího návrhu. Nyní poprosím pana senátora Paveru.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych načetl pozměňovací návrhy, které jsem avizoval v obecné rozpravě. Ten první se týká zahřívaného tabáku. A zní:

1. V článku XXXI bodu 7 částku „2,721 Kč“ nahradit částkou „4,3 Kč“.

2. V článku XXXI bodu 8 částku „2,721 Kč“ nahradit částkou „4,3 Kč“ a částku „2,86 Kč“ nahradit částkou „5,5 Kč“.

3. V článku XXXI bodu 9 částku „2,86 Kč“ nahradit částkou „5,5 Kč“ a částku „3 Kč“ nahradit částkou „5,8 Kč“.

O čem tento pozměňovací návrh je, víte, jenom bych chtěl připomenout, prostřednictvím pana předsedajícího, mé dobré kolegyni, paní Aleně Dernerové, že cigarety s klasickým tabákem jsou již více zdaněny. Proto se zdaňuje tento zahřívaný tabák více, který je nepoměrně méně zatížen daní. Není prokázáno, že by zahřívaný tabák byl zdravější. Která návyková látka je zdravá nebo zdravější? Žádná. Takže zvýšení daní je tady určitě na místě. Navíc to přinese minimálně 2 miliardy až 3 miliardy ročně do rozpočtu státu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Paní senátorka slyší, předpokládám. Nemusím překládat? Zdá se, že ano. Prosím, pokračujte.

Senátor Herbert Pavera:  Další pozměňující návrh, který se týká zrušení stravenkového paušálu, zní:

1. V článku XI bod 6 vypustit následující bod. Následující body přeznačit.

2. V článku XI dosavadní bod 35 vypustit. Následující body přeznačit.

3. V článku XII bod 7 vypustit. Následující body přeznačit.

5. V článku XXI v § 69 odstavec 4 vypustit. Následující odstavce 5 a 6 označit jako odstavce 4 a 5.

6. V článku XXIII v § 33b odstavec 4 vypustit. Následující odstavce 5 a 6 označit jako odstavce 4 a 5.

Znovu říkám, že samotné zavedení tohoto stravenkového paušálu není špatný nápad. Ale v současné době si myslím, že by bylo lepší, kdyby se to ponechalo. Navíc minimálně přijde stát o 2 miliardy, které by se daly využít třeba na 20 domů pro seniory. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Czernin. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Czernin:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, páni senátoři. Můj pozměňovací návrh je velice krátký, a sice část 32. včetně nadpisu vypustit. Následující části a články přeznačit a přeznačení promítnout do ustanovení o účinnosti. Jenom pro úplnost bych dodal, jedná se o vypuštění poslaneckého pozměňovacího návrhu Andreje Babiše, který vypíná zákon o rozpočtové odpovědnosti pro rok 2021. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí je pan senátor Orel. Prosím.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, ten můj pozměňovací návrh, respektive návrh našeho senátorského klubu a kolegy, senátora Mikuláše Beka, je, co se týká načtení, jednoduchý, ale předtím ještě připomenu, že jde o spotřební daň na minerální oleje, respektive na naftu. My tímto pozměňovacím návrhem žádáme, aby zůstala ta daň v původní nebo ve stávající výši, to je 10,95 korun na litr.

Vlastní pozměňovací návrh je následující. Načtení.

1. V článku XXXI body 1 až 3 vypustit. Následující body přeznačit a přeznačení promítnout do článku XXXII a do ustavení o účinnosti.

2. V článku XXXII body 15 až 16 vypustit.

Pokud tento pozměňovací návrh schválíte, ušetříte státnímu rozpočtu 4,5 až 5 miliard. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, vám, pane senátore. Posledním přihlášeným do podrobné rozpravy je pan senátor Hilšer. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych načetl pozměňovací návrh Marka Hilšera, Miroslava Plevného a Petra Štěpánka. Ještě předtím bych ho jen v krátkosti uvedl. Pan premiér Babiš uvádí veřejně, že to „zrušení“ superhrubé mzdy zavádí především v souvislosti s koronakrizí a že za dva roky by se mělo to zdanění vrátit nebo prostě ta sazba daně z příjmů vrátit na současnou podobu. To znamená toho faktického zdanění 20 %.

Bohužel všichni víme, že v tom návrhu toho zákona to není. Pan premiér se vyjádřil, že to je někde na úrovni slibu. Ale já si myslím, že je dobře, aby ten slib byl nějakým způsobem potvrzen, protože je zřejmé, že za 2 roky nevíme, co v tomto ohledu bude. Proto se přikláním, abychom panu premiéru i paní ministryni v tomto pomohli. Tu brzdu, která by měla zabrzdit ten obrovský propad příjmů státního rozpočtu, do toho zákona zakomponovali plně v souladu s tím, co tedy tvrdí pan premiér Babiš. Pokud to myslí upřímně a pokud to myslí opravdu tak, jak to říká, není to jenom nějaký úskok, tak si myslím, že by neměl být problém, abychom toto schválili. Já si uvědomuji, že takto měnit zákon na dva roky, tu daňovou sazbu, pak že se to zase vrací, že je to do určité míry nestandardní, problematické, ona i ta situace současná je samozřejmě nestandardní, ale podle mého názoru ta brzda i vůči těm ostatním vládám, které by mohly přijít, je v tomto ohledu zcela na místě. Já nyní načtu ten pozměňovací návrh, pane předsedající:

Pozměňovací návrh senátorů Marka Hilšera, Miroslava Plevného a Petra Štěpánka k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, senátní tisk č. 11.

1. V článku XI za bod 17 vložit nový bod, který zní:

„X. V paragrafu 16 odstavce 1 písmeno a) se číslo 15 nahrazuje číslem 20.“

Následující body přeznačit.

2. V článku XI za dosavadní bod 63 vložit nový bod, který zní:

„Y. V § 35bc odstavce 1 se číslo 15 nahrazuje číslem 20.“

Následující body přeznačit.

3. V článku XI za dosavadní bod 94 vložit nový bod, který zní:

„Z. V § 38h odstavce 2 se číslo 15 nahrazuje číslem 20.“

Následující body přeznačit.

4. V článku XLVII písmeno d) za slovo „ustanovení“ vložit slova „článek XI bodů X, Y a Z“.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A protože se do podrobné rozpravy nikdo další nehlásí, tak ji uzavírám. Nyní poprosím paní ministryni, chce-li se k ní vyjádřit? Nechce. Táži se tedy zpravodajů ústavně-právního výboru, pana senátora Goláně? Nechce se vyjádřit. Výboru pro územní rozvoj, pana Lukáše Wagenknechta? Také ne. Proto prosím garančního zpravodaje, pana senátore Vilímce, o jeho shrnutí podrobné rozpravy. Připomínám, že než bychom začali hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích, je tady žádost na přestávku na poradu klubů.

Senátor Vladislav Vilímec:  Ano, pane místopředsedo. V podrobné rozpravě, vážené kolegyně a kolegové, bylo podáno několik pozměňovacích návrhů. Především je to pozměňovací návrh senátorských klubů ODS, TOP 09, KDU-ČSL a nezávislí a klubu PROREGION. Je to návrh, který v mnoha aspektech je podobný. S jednou výjimkou, oproti výborovému návrhu, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, stejně tak ústavně-právního výboru. Odlišuje se od návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Dále podal dva návrhy pan senátor Pavera. Jeden se týká zvýšení spotřební daně na zahřívaný tabákový výrobek. Druhým návrhem je vypuštění ustanovení o stravovacím paušálu. Pan senátor Tomáš Czernin podal návrh na vypuštění části novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Pak podal pozměňovací návrh pan senátor Orel, který se týká navýšení ceny nafty o 1 korunu na litr. Poslední návrh podal pan senátor Hilšer, ten se týká navýšení, oproti návrhu navýšení daňové sazby, a to s účinností na 2 roky na přechodné období. To jsou všechny návrhy, které byly podány v podrobné rozpravě.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Postup hlasování nám řeknete, až se k němu propracujeme. Je tady ještě technická od pana senátora Nytry.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane místopředsedo. Já bych tím pádem, protože asi bude následovat hlasování o pauze, která bude trvat do 19:30 hodin, tak bych chtěl požádat předsedu Senátu...

Senátor Zdeněk Nytra:  Jo, nebude se hlasovat, takže než se rozejdeme, tak bych chtěl požádat předsedy klubů, abychom se sešli řádově v 19:05 hodin u betléma na poradu. Tak u stromečku vánočního.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Půjdete spolu do Betléma zkrátka...

Senátor Zdeněk Nytra:  Takové vánoční, dobře. To se povedlo. Pak bychom zkusili se domluvit na proceduře a rozešli bychom se ještě do klubů, kde bychom sdělili, jak budeme hlasovat. A tím pádem bychom se měli sejít plus minus v 19:30 hodin.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A ještě se hlásí předseda klubu STAN a nezávislí.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo. Je to pouze interní informace pro klub STAN. Sejdeme se ve Frýdlantském salónku po ukončení přestávky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, ještě se dívám, zda někdo chce nějaký pokyn? Čili přerušuji do 19:35 hodin.

(Jednání přerušeno v 18.48 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 19.34 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, dostali jsme se do stavu v podstatě, aby nás pan předkladatel, já ho teď ale nevidím, tedy zpravodaj... Zpravodaj. Pane zpravodaji, já vás žádám, abyste v souladu s jednacím řádem Senátu přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, nejprve navrhnu proceduru hlasování o pozměňovacích návrzích. Jako první hlasování bych navrhl hlasovat o pozměňovacím návrhu senátorských klubů ODS a TOP 09, KDU-ČSL a nezávislí a PROREGION. Ještě jsem byl upozorněn, že připodepsali pan senátor Michael Canov, Anna Žáková a Helena Pešatová. To by byl první návrh, o kterém by se hlasovalo. Pokud by tento návrh prošel, tak by byly nehlasovatelné výborové návrhy. Všechny výborové návrhy. Pak bych doporučoval hlasovat o pozměňovacím návrhu senátorů Tomáše Goláně, Jiřího Drahoše a Lukáše Wagenknechta, s tím, že už by se, pokud by prošel ten klubový návrh, tak už by se nemohlo hlasovat o bodě 1, bodě 5 a bodě 11, protože ty už by byly součástí toho klubového hlasování. Pak bychom hlasovali dále případně o pozměňovacím návrhu senátorů Marka Hilšera, Miroslava Plevného a Petra Štěpánka. Pak o pozměňovacím návrhu senátora Tomáše Czernina, pozměňovacím návrhu týkajícím se stravenek a zrušení té části spojené ohledně stravovacího paušálu senátora Herberta Pavery, pak další návrh pana senátora Herberta Pavery, týkající se navýšení ceny zahřívaného tabáku, spotřební daně u zahřívaného tabáku. Pak posledním návrhem by byl pozměňovací návrh senátorů Petra Orla, Lukáše Wagenknechta, Mikuláše Beka, Václava Lásky, Ladislava Kosa, Přemysla Rabase, Adély Šípové a Jana Holáska.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  To je všechno? Podle mého to není úplně všechno. Je tam i ten Marka Hilšera? Byl?

Senátor Vladislav Vilímec:  Ano, přečetl jsem ho.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak jo, děkuji. Dobře, mám tady s přednostním právem ještě Petra Holečka, ale jestli je to o tom, abychom vytáhli karty, abych vás odhlásil, tak ani nemusí chodit. Čili já poprosím, všichni, já vás odhlásím. Pane zpravodaji, taky se přihlaste. Pásek nahoru.

Senátor Vladislav Vilímec:  S tím mám vždycky problém.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ještě pořád kolega Holeček chce vystoupit, takže s přednostním právem ještě před hlasováním by vystoupil pan senátor Petr Holeček.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si dovolil dát protinávrh k hlasovacímu systému. K systému hlasování. S tím, že bych chtěl, abychom jako o prvním návrhu, pozměňovacího návrhu, hlasovali o návrhu pana senátora Goláně. Ostatní navrhovaný postup, proti tomu nic nemáme, ale chtěli bychom, aby se o tomto návrhu hlasovalo jako o prvním návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, já vám děkuji, pane senátore. Ještě mám přihlášeného pana senátora Michaela Canova. Je to k proceduře hlasování?

Senátor Michael Canov:  Já si dovolím upozornit, že v případě, že by neprošel ten návrh těch tří klubů a těch dalších, v tom případě ještě by byl k hlasování návrh toho výboru pro územní správu, neboť tam je jiná odpočitatelná položka.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, děkuji, což zaznamenal pan zpravodaj. Čili já mám dojem, že budeme moci začít s hlasováním. Bude to tak? Ne, nejdříve budeme hlasovat o té proceduře, čili o tom návrhu, protinávrhu tady pana senátora Holečka. Takže... Jo, pane zpravodaji?

Senátor Vladislav Vilímec:  Takže budeme hlasovat.

Nejdříve se hlasuje o protinávrhu... O proceduře. To znamená, žádal bych, aby se hlasovalo o mém návrhu procedury jako o prvním návrhu. A když neprojde...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Osobně nevím, pozval jsem si legislativní odbor. Takže je to, prosím vás, jasné. Nejdříve se hlasuje o tom návrhu, co navrhl garanční zpravodaj, a potom by se teprve hlasovalo o návrhu pana senátora Holečka. Pane garanční zpravodaji, pořadí, které vy jste přednesl, tak o tom bychom teď hlasovali. Víte všichni, o čem budeme hlasovat? Zřejmě ano.

Zahajuji hlasování. Aktuálně je přítomno 77 senátorek a senátorů, 39 je kvórum. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti? Zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 19, procedurální návrh, při kvóru 39 pro bylo 47, proti bylo 19. Tento návrh byl schválen.

Pane zpravodaji, teď by nastoupila cesta po jednotlivých pozměňovacích návrzích. Poznamenal jsem si, že první by měl být ten, který je návrhem ODS, TOP 09, KDU-ČSL, PROREGION a ještě nějakých jednotlivých senátorů, zaznamenal jsem Michaela Canova.

Senátor Vladislav Vilímec:  Michaela Canova, Hany Žákové a Heleny Pešatové.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano. To jenom pro záznam. Víme všichni, o čem budeme hlasovat.

Poprosil bych paní ministryni o její názor. (Ministryně: Souhlasné.) Souhlasné. Děkuji. O názor pana zpravodaje? (Zpravodaj: Také souhlasné.)

Spustím hlasování. Kvórum se nezměnilo, je nás 77 celkem, kvórum je 39. Kdo jste pro? Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 20, 1. pozměňovací návrh, při kvóru 39, pro bylo 51, proti bylo 13. Tento návrh byl schválen.

Pane zpravodaji, teď asi bychom hlasovali ten návrh kolegy Goláně.

Senátor Vladislav Vilímec:  Protože byl schválen tento návrh klubů, je nehlasovatelný návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu i návrh ústavně-právního výboru a stejně tak usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Teď bychom tedy hlasovali o pozměňovacích návrzích senátorů Tomáše Goláně, Jiřího Drahoše a Lukáše Wagenknechta. S výjimkou bodu 1, ten byl součástí již toho prohlasovaného návrhu, s výjimkou bodu 5, protože byl součástí toho prohlasovaného návrhu, a s výjimkou bodu 11, protože RUD jsme schválili v tom prvním prohlasovaném návrhu... (Senátoři dodávají, že výjimkou je i bod 10.) A ještě s výjimkou bodu 10.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Zeptám se. Víte všichni, o čem budeme hlasovat, které ty body návrhu kolegů, zahrnuto Goláň, Drahoš, Wagenknecht? Jelikož nikdo neodešel, nebudu spouštět znělku a rovnou dám hlasovat.

Aktuálně máme přítomno 77 senátorek a senátorů, pardon zmatečné hlasování. Zapomněl jsem se zeptat, pardon. Omlouvám se. Počkám, až se mi to objeví na obrazovce, toto bylo zmatečné hlasování z mé strany, protože jsem se nezeptal paní ministryně a využiji času a budu se ptát paní ministryně, jaký máte názor k tomuto návrhu? (Ministryně: Nesouhlasné.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Také nesouhlasné.)

Spouštím hlasování. Přítomno je pořád 77 senátorek a senátorů, kvórum 39. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 22, což byl 2. pozměňovací návrh, při kvóru 39, pro bylo 29, proti bylo 34. Tento návrh byl zamítnut.

Prosím pana zpravodaje o 3. návrh pozměňovací.

Senátor Vladislav Vilímec:  Pane místopředsedo, budeme teď hlasovat o pozměňovacích návrzích senátorů Marka Hilšera, Miroslava Plevného, Petra Štěpánka. Jedná se o navýšení daňové sazby na 20 % na 2 roky.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, víme všichni, o čem budeme hlasovat? Zeptám se paní ministryně. (Ministryně: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. A pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Také nesouhlasné. Aktuálně je pořád přítomno 77 senátorek a senátorů, kvórum 39. Spouštím hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 23, o 3. pozměňovacím návrhu, při kvóru 39, pro bylo 28, proti 37. Tento návrh byl zamítnut.

Prosím teď o 4. návrh pana zpravodaje, aby ho uvedl.

Senátor Vladislav Vilímec:  Ano. Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Tomáše Czernina. Jedná se o vypuštění novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji. Paní ministryně, jaký máte názor na tento pozměňovací návrh? (Ministryně: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. A pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Děkuji.

Spustím hlasování. Opět přítomno 77 senátorek a senátorů, kvórum 39. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 24, u 4. pozměňovacího návrhu, kvórum bylo 39, pro bylo 29, proti 19. I tento návrh byl zamítnut.

Poprosím pana zpravodaje o návrh č. 5.

Senátor Vladislav Vilímec:  Ano. Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Herberta Pavery, týkajícím se vypuštění části spojené se stravovacím paušálem.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Zeptám se paní ministryně na její názor. (Ministryně: Nesouhlasné.) A pana zpravodaje? (Zpravodaj: Nesouhlasné.)

Takže oba dva nesouhlasí s tímto návrhem. Spouštím hlasování. Při kvóru 39 přítomno 77 senátorek a senátorů. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 25, 5. pozměňovací návrh, při kvóru 39, pro bylo 9, proti bylo 30. Tento návrh byl zamítnut.

Další, 6. pozměňovací návrh.

Senátor Vladislav Vilímec:  Šestým pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh senátora Herberta Pavery týkající se navýšení spotřební daně na zahřívaný tabák.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano. Paní ministryně, váš názor? (Ministryně: Neutrální.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Spíše negativní.) Spíše negativní. Děkuji. Aktuálně je pořád přítomno 77 senátorek a senátorů, kvórum 39. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 26, 6. pozměňovací návrh, při kvóru 39, pro bylo 10, proti 25. I tento návrh byl zamítnut.

A jsme u posledního, 7. návrhu, a to je o spotřební dani na naftu.

Senátor Vladislav Vilímec:  Ano. Je to pozměňovací návrh senátorů Petra Orla, Lukáše Wagenknechta, Mikuláše Beka, Václava Lásky, Ladislava Kosa, Přemysla Rabase, Adély Šípové a Jana Holáska.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Poprosím levé křídlo. My tady neslyšíme. Pane kolego, děkuji. Takže se ptám paní ministryně, jaký má názor na tento návrh? (Ministryně: Nesouhlasné.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Oba dva nesouhlasné.

Spouštím hlasování. Máme pořád 77 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 39. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 27, u 7. pozměňovacího návrhu, bylo kvórum 39, pro bylo 14, proti 43. Tento návrh byl též zamítnut.

Vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Budeme hlasovat hned, bez znělky. Pořád máme aktuálně přítomno 77 senátorek a senátorů, kvórum 39. Paní ministryně, myslím, že jste už vyjádřila názor v tom pozměňovacím návrhu. Dobře. Zeptám se, protože vidím, že pan předseda si to přeje, zdali chcete vyjádřit své stanovisko k tomu základnímu zákonu s jedním pozměňovacím návrhem, se kterým to posíláme zpět do Poslanecké sněmovny? (Ministryně: Souhlasné.) Děkuji. A to samé pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné.

Aktuálně máme přítomno 77 senátorek a senátorů, kvórum 39. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 28, vrátit tento návrh zákona Poslanecké sněmovně, při kvóru 39, pro bylo 46, proti bylo 17. Tento návrh byl schválen.

Nyní v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 300/2017 Sb., stykového zákona, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Navrhuji, aby jimi byli senátoři Vladislav Vilímec. Souhlasí? Souhlasí. Tomáš Goláň? Nesouhlasí. Zdeněk Nytra? Souhlasí. A Lukáš Wagenknecht? Nesouhlasí.

Domluvte se, pánové. Jaroslav Větrovský! Takže máme tyto tři senátory: Větrovský, Vilímec a Nytra, kteří odůvodní náš postup v Poslanecké sněmovně. První je kolega Vilímec, druhý je kolega Nytra, třetí je kolega Větrovský. Ano? Jsme na tom domluveni. Můžeme přistoupit rovnou k hlasování. Přítomno je 75 senátorek a senátorů, čili kvórum se změnilo na 38.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 29, kterým pověřujeme naše senátory, aby zdůvodnili naše jednání v Poslanecké sněmovně, tak jak tam posíláme zákon s pozměňovacím návrhem, při kvóru 38 pro bylo 65, proti byl jeden. Tento návrh byl schválen. Děkuji paní navrhovatelce a zároveň všem zpravodajům, zejména panu zpravodaji Vilímcovi, za účast na devítihodinovém, nebo ještě víc, martyriu.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Jestli dovolíte, ještě dvě věty... Chtěla bych vám velmi, velmi všem poděkovat. Všem těm, kteří jste zvedli ruku pro tento zákon nebo pro vrácení zákona ve znění pozměňovacího návrhu, tak jak jsme o něm debatovali a jak se na něm domluvily tři kluby. Děkuji všem, kteří pro to hlasovali, ale děkuji i těm ostatním za tu věcnou a korektní debatu. Díky moc. Moc si toho vážím, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Také vám děkuji, paní ministryně. Máme před sebou ještě jeden bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie, podepsaná dne 5. května 2020 v Bruselu

Tisk č. 306

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 306. Uvede ho ministryně financí Alena Schillerová. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové. Dohoda, kterou předkládám, je k vyslovení souhlasu s její ratifikací, byla podepsána dne 5. května 2020 v Bruselu. Za Českou republiku ji podepsal tehdejší velvyslanec ČR při EU Mgr. Jakub Dürr.

Svůj souhlas s ratifikací této dohody již vyslovil v Senátu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Sjednání dohody je završením dlouhodobých snah Evropské unie, členských států EU o nalezení společného postupu při ukončování platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie, které jsou s právem Evropské unie neslučitelné. Dohodu nakonec podepsalo 23 členských států EU. Ostatní hodlají řešit situaci bilaterálně. Jedná se o Finsko, Irsko, Rakousko, Švédskou a Velkou Británii. Z pohledu českého ústavního práva se jedná o smlouvu prezidentské kategorie. Vstupem v platnost dohody pro Českou republiku nenastane potřeba změny právního řadu České republiky. Dojde však k pozbytí platnosti všech stávajících dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy EU, na něž se tato dohoda vztahuje, a to včetně všech dodatků a protokolů k nim. Seznam těchto smluv je v příloze 1 k dohodě. A s vyloučením aplikace ochranných lhůt v těchto dohodách sjednaných. Samotná dohoda již vstoupila v platnost 29. srpna 2020, tedy 30 dnů poté, co byla schválena dle příslušných vnitrostátních procesů dvěma členskými státy EU, které jsou smluvní stranou dohody. Jedná se o Dánsko a Maďarsko. Pro každou smluvní stranu, která dohodu ratifikuje, přijme nebo schválí po jejím vstupu v platnost, vstoupí dohoda v platnost 30 kalendářních dnů po dni, kdy tato smluvní strana uložila listinu o její ratifikaci, schválení nebo přijetí u depozitáře dohody. Dohoda nepředpokládá přímý dopad na státní rozpočet České republiky. Rozpočtové dopady vztahující se k vedením probíhajících rozhodčích řízení nelze v této chvíli konkrétně stanovit. Přechodná opatření pro probíhající rozhodčí řízení, týká se to 17 ukončených a 4 probíhajících rozhodčích řízení, lze použít pouze v případě zájmu investora a za současného ukončení suspenze rozhodčího řízení. Ve všech případech Česká republika rozporuje tvrzení žalobců v rozhodčích řízeních a lze předpokládat, že by tuto pozici Česká republika přijala i v rámci strukturovaného dialogu, pokud by jej zahájila. V tomto kontextu lze tedy uzavřít, že sjednání dohody nijak zásadně nemění rozpočtové dopady související s existencí dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy, jejichž platnost se dohodou ukončuje. Nepředpokládá se proto vynaložení mimořádných nákladů související s těmito řízeními nad rámec těch, které by České republice vznikly i bez přijetí této dohody. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní navrhovatelko. Jak jste zaregistrovali, tak jsme se vystřídali. Prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 306/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 306/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Petr Šilar. Prosím pana senátora, aby se ujal slova.

Senátor Petr Šilar:  Dobrý večer, kolegové, kolegyně, děkuji za slovo, pane předsedo, paní ministryně. Chtěl bych říci, že výbor se zabýval tímto tiskem již 4. listopadu 2020, při jednání výboru nebylo v podstatě žádných připomínek. Zpravodajská zpráva je proto velmi jednoduchá. Navrhli jsme, aby k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k ratifikaci dohoda o ukončení platnosti dvoustranných dohod o investicích mezi členskými státy Evropské unie, podepsána dne 5. května 2020 v Bruselu, byl vysloven souhlas. A toto doporučujeme Senátu Parlamentu České republiky. Zpravodajem výboru jsem byl určen já a předseda výboru předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. Můžete zaujmout místo u stolku zpravodajů. Na vyhřáté místo od Vladislava Vilímce. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Patrik Kunčar? Přeje si vystoupit? Nepřeje, děkuji. Takže tím pádem zpravodajové oba dva se buď vyjádřili, nebo nevyjádřili, dle svého rozhodnutí. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám a po znělce budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci této smlouvy. Spouštím znělku.

V sále je přítomno 72 senátorek a senátorů, kvórum 37, hlasujeme o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 72 senátorek a senátorů, kvórum 37, při hlasování č. 30, pro 69, k ratifikaci byl dán souhlas.

Tím mohu ukončit projednávání tohoto bodu. Já vám, paní navrhovatelko a paní ministryně, děkuji za to, že jste s námi tady strávila ten dlouhý čas. Loučím se s vámi, paní ministryně. S ostatními, prosím, ještě ne, ještě mám dvě informace. Budu je podávat a zároveň paní ministryně v pohodě může odcházet. Ta první je, že pokračujeme ve schůzi ve středu 16. 12. od 9:00. A ta druhá, ta je, prosím, důležitější, na shledanou, ta druhá, ta je důležitější, a to je, že v úterý odpoledne bude možné se, čas bude upřesněn, se nechat otestovat antigenními testy s tím, že ten test je vyhodnocen za 4 až 5 minut. Prosím, u toho testování počítáme s tím, že budou přítomna i média. Je to z toho důvodu, že skutečně 18. následně potom je možné se testovat i u vybraných lékařů a tak dále. Je potřeba, aby se to lidi dozvěděli. Prosím, pokud můžete, přijďte se nechat otestovat toho 15. Následně dejte vědět, že je to možné od 18. vlastně pro všechny v jejich obvodech a tak dále. Děkuji, končím dnešní zasedání.

Končím dnešní schůzi, omlouvám se. Končím dnešní schůzi, zasedání nekončím.

(Jednání přerušeno v 20.06 hodin.)