Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 12.11.2020

(1. den schůze – 12.11.2020)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené dámy, vážení pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 2. schůzi Senátu v 13. funkčním období. Konstatuji, že tato schůze byla svolána na návrh organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu.

Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána 2. listopadu. Z dnešní schůze se omluvili senátoři Helena Pešatová, Karel Zitterbart, Jan Horník, Miroslav Balatka, Miroslav Plevný a Pavel Karpíšek.

Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Vidím, že tak už učinilo 51 přítomných senátorek a senátorů. Věřím, že další budou přibývat. Pro vaši informaci připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Obdobně jako včera i dnes budeme z důvodu zajištění dostatečných hygienických opatření všichni vystupovat, pokud nebudete považovat za nezbytné to udělat jinak, v rozpravě ze svých lavic. Tím pádem není třeba využívat tak intenzivně řečniště. Do rozpravy se budeme hlásit obvyklým způsobem. Jakým, jsme si již včera říkali, nebudu to opakovat. Před každým důležitým hlasováním bude dostatečný časový prostor pro to, aby se všichni senátoři mohli dostavit do hlasovacího sálu.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 2. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Jan Grulich. S tím, že se ptám, zda jsou přítomni a zda souhlasí? Jaromír Strnad souhlasí. Jan Grulich souhlasí. Zároveň poprosím organizační pracovníky, aby zjednali snížení hladiny hluku, který přichází z prostoru recepce jednacího sálu zejména, ale i z jiných míst, to znamená, prosím i kolegyně senátorky a senátory, aby snížili hladinu hlasitosti, která případně se může šířit z jejich zasedacích míst.

Pokud nemá nikdo žádné připomínky k mému návrhu, je tady... Patrik Kunčar se hlásí, je to tak? Takže nehlásí už. Připomínky nejsou. Spouštím znělku, poté přistoupíme k hlasování o ověřovatelích.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 2. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Jan Grulich. Aktuálně přítomno je 66 senátorek a senátorů, kvórum 34, spouštím hlasování. Prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Aktuálně je přítomno 69 senátorek a senátorů, kvórum 35, pro 67, hlasování č. 1, návrh byl schválen.

Nyní tady vidím přihlášenou paní předsedkyni výboru Miluši Horskou, tak se ptám, jestli to je omyl nebo jestli si přeje vystoupit. Ne, nepřeje si vystoupit, už se nehlásí.

Teď máme před sebou povinnost projednat pořad dnešního jednání, to znamená, vy máte před sebou upravený a doplněný návrh pořadu 2. schůze Senátu, který vám byl rozdán na lavice. Organizační výbor navrhuje následující změny. První změnou je vyřadit z pořadu jednání schůze bod Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, neboť nebyl předložen kandidát. Na materiálu, který máte k dispozici, je to zobrazeno přeškrtnutím bodu č. 26. Dále na základě návrhu organizačního výboru navrhuji zařadit na pořad schůze tyto body. Návrh zákona o jednorázovém příspěvku důchodci v roce 2020. Je to senátní tisk č. 340. Bod č. 15. Je pro názornost vyznačen v materiálu, který máte na lavicích, kurzivou. Byl by to první bod odpoledního jednání v pátek 13. listopadu. Pro všechny, zejména nově zvolené senátory, připomínám, že standardem domluveným pro jednání našich schůzí je, že polední přestávka začíná v 13 hodin, plus minus, končí v 14 hodin, plus minus. To plus minus znamená, že pokud je potřeba dojednat nějaký bod, tak se mírně ten čas začátku či konce přestávky upraví. Ale obecně platí za začátek přestávky 13. hodina a za konec 14. hodina. Jako druhý bod odpoledního jednání navrhuji projednat evropský tisk č. K 064/12, který také předkládá paní ministryně, jako bod č. 16. Obojí se to týká pátečního jednání. Na žádost VEU navrhuji doplnit tři evropské body, kterými jsou senátní tisk č. K 073/12, J 074/12, K 067/12 a K 058/12, v materiálu kurzivou jako body č. 23, 24 a 25 pořadu schůze. Dnes bychom jednání zahájili body předsedy vlády, kterého zastoupí ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který je již připraven a který následně uvede své body. Poté, co uvede body pana předsedy vlády, který se z jednání omluvil. Poté projednáme body ministra životního prostředí Richarda Brabce.

A následovat budou body ministra zemědělství Miroslava Tomana. Naši schůzi bychom zítra přerušili, kdy zítra ji přerušíme, zatím není domluveno, ale předpokládám, že by to bylo v odpoledních hodinách, někdy okolo 16. či 17. hodiny, do čtvrtka 19. listopadu, kdy bychom nejprve projednali senátní tisk toho 19. listopadu, č. 337, po něm senátní tisk č. 280. Následovaly by již zmíněné evropské tisky, případně body, které bychom nestihli projednat dnes nebo zítra na jednání pléna, které bude probíhat ve čtvrtek a v pátek. Uvidíme, jestli nebudeme projednávat i některé další body, protože jedná Poslanecká sněmovna a mohla by schválit další návrhy zákonů, které projedná v legislativní nouzi.

Pro pořádek ještě uvedu, že u návrhů zákonů, senátní tisky č. 317 až 328, končí lhůta k projednání v Senátu v neděli 15. listopadu, z čehož plyne, že je nutné, abychom je projednali buď dnes, nebo zítra.

Ptám se, jestli má někdo nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí, čili žádný další návrh není předložen. Tím pádem můžeme přistoupit k hlasování o pořadu jednání. Předtím ještě znovu spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum 36. Nyní budeme hlasovat o doplněném a upraveném návrhu pořadu 2. schůze Senátu ve 13. funkčním období přesně v té podobě, v jaké jste ji obdrželi na lavice. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 70, aktuální kvórum 36, pro 68, návrh pořadu dnešní schůze byl schválen.

Můžeme přistoupit k projednávání prvního bodu, kterým je

 

Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo ve dnech 15. - 16. října 2020

Tisk č. 329

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 329. Mezi námi vítám pana vicepremiéra vlády Karla Havlíčka, který nás s informací seznámí, neboť dnes zastupuje předsedu vlády Andreje Babiše. Prosím, pane ministře, pane vicepremiére, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Ve dnech 15. – 16. října tohoto roku se v Bruselu uskutečnilo řádné zasedání Evropské rady. Hlavními tématy byly vztahy EU a Spojeného království, dále tam byla strategická diskuse ke klimatické politice, pochopitelně koordinace boje proti pandemii a rovněž se diskutovalo o vztazích, zejména EU, Afrika, Turecko, případně Bělorusko. Evropská unie, Velká Británie, vztahy a další vývoj. Rada připomněla přechodné období, které končí 31. 12. tohoto roku, v zásadě pozitivně hodnotila pokrok v těch klíčových otázkách, nicméně stále konstatovala to, že není ještě zdaleka pokrok dostatečný k tomu, aby bylo dosaženo předpokládané dohody. Vyzvala hlavního vyjednavače Unie, aby učinil nezbytné kroky právě k dosažení této dohody. Co se týká diskutovaného návrhu britského zákona o vnitřním trhu, Evropa v závěrech připomněla, že dohoda o vystoupení a její protokoly musí být řádně naplněny. Rovněž v této souvislosti zahájila Evropská komise s Británií řízení o porušení povinnosti vyplývající z výstupové dohody. Evropská rada rovněž vyzvala členské státy, orgány Unie, aby zintenzivnily svou práci v oblasti připravenosti, a to na všechny scénáře včetně možnosti nedohody.

Změna klimatu. Zde je třeba říct, že tento summit neměl ambici přijímat konkrétní závazky, ani stanovit žádné další konkrétní cíle. Evropská rada spíše v obecné rovině odsouhlasila potřebu zvýšit ambici, aktualizovat rámec pro klimatickou a energetickou politiku, lídři diskutovali, ambiciózní plán Komise včetně zvýšení, snížení emisí do roku 2030 na 55 %. Na novém redukčním cíli, který bude dosahován EU kolektivně, to je důležité zdůraznit, a měl by zohledňovat národní specifika, což je mimo jiné i pro nás velmi důležité, by se měla Evropská rada shodnout na příštím zasedání, příštím jednání, které bude 10., 11. 12. tohoto roku.

Covid-19. Členové EU vyhodnotili současnou epidemiologickou situaci, v zásadě uvítali pokrok v celkové koordinaci ve srovnání 1. a 2. vlny na úrovni EU, přičemž i my jsme na to následně reagovali. Česká republika tento týden, možná jste to zaregistrovali, aktualizovala tzv. cestovatelský semafor, a to právě proto, aby byl v souladu s unijním doporučením, které se projednávalo. Evropská rada se shodla rovněž, že se bude koordinaci opatření velmi intenzivně věnovat. Bylo svoláno videokonferenční jednání na nejvyšší úrovni, to poté proběhlo 29. října. Rovněž Evropská komise na jednání informovala o potřebě navýšení prostředků v tzv. nástroji pro mimořádnou podporu ESI, ze kterého jsou potom financovány společné nákupy.

Vztahy Evropská unie, Afrika, probíhala diskuse druhý den tohoto summitu, s tím, že vysokou prioritu má posílení nových strategických vztahů s Afrikou a partnerství s celoafrickou unií. Za základní principy Rada označila takové tři pilíře, to je dlouhodobý mír, bezpečnost a stabilitu v Africe, kterou je připravena EU podporovat. Pro vládu je důležitým aspektem vztahů s Afrikou rovněž spolupráce v oblasti nelegální migrace. Tady je nutné zlepšit fungování v remisi navrácených nelegálních migrantů, intenzivně spolupracovat v boji proti pašerákům. Evropská rada rovněž vyjádřila solidaritu a potřebu úzké spolupráce s Afrikou v rámci pandemie a boje proti pandemii covid-19.

Rovněž je důležité říct, že EU je připravena podpořit mezinárodní úsilí o oddlužení afrických zemí.

Z ostatních zahraničně politických témat ve vztahu k Turecku... Evropská rada v závěrech potvrdila své předešlé závěry a odsoudila další jednostranné a provokativní akce Turecka ve východním Středomoří, zejména tedy vůči Kypru, včetně nedávných průzkumných činností. Evropská rada se rovněž vrátila k Bělorusku, podpořila závěry Rady z 12. října a přijetí dalších sankcí včetně těch proti Alexandru Lukašenkovi, vyjádřila solidaritu s Litvou, s Polskem, a to s ohledem na odvetná opatření Běloruska. Na žádost Nizozemska rovněž Evropská rada v závěrech se ještě vrátila k sestřelení letu MH17, v textu podpořila snahy o došetření této tragické události a požádala Ruskou federaci, aby pokračovala v třístranných jednáních mezi Austrálií, Nizozemskem a Ruskou federací. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane vicepremiére, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 329/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dušek, který má nyní slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dušek:  Dobré ráno, dámy a pánové, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Náš výbor projednal tento materiál na své 28. schůzi konané 29. října tohoto roku. Po úvodní informaci Štěpána Pecha, ředitele odboru evropské institucionální a právní podpory Úřadu vlády, mé zpravodajské zprávě a krátké rozpravě přijal velmi jednoduché usnesení, že výbor bere na vědomí informaci vlády o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo 15. až 16. října 2020. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji za přednesenou zprávu z výboru. Prosím vás, pane zpravodaji, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo, dobrý den všem. Pane ministře, já jsem se chtěla zeptat jenom na jednu věc. Mám kamarádku, která žije na Kanárských ostrovech, ta mi posílá autentická videa, která ukazují dennodenní příliv migrantů z Afriky. 12 tisíc za týden. Já jsem se chtěla zeptat, jestli Evropská unie toto také sleduje a jak se k této situaci staví. Protože oni dostávají i nějaké peníze na hlavu toho migranta, coby ta španělská vláda, a výhledově se předpokládá, že zřejmě asi si je budou přibírat další státy Evropské unie. Takže jsem se chtěla zeptat, zdali o tom Evropská unie ví, že takováto aktivita ze strany afrických zemí se děje, Kanárské ostrovy, jako že mám ta videa, jsou autentická, takže jestli se s tím něco bude dělat a jestli se na to připravujeme, protože řešíme covid, ale neřešíme potom tuto migrační vlnu, kterou vidím jako velmi závažnou. Ta fakta jsou jednoznačná. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, paní senátorko. Ptám se, jestli někdo další se hlásí do rozpravy nebo zda pan ministr nechce v rámci rozpravy odpovědět? Nechává si to asi až na závěrečné slovo? Dobře. Takže rozpravu končím. Poprosím pana ministra, jestli chce vystoupit před hlasováním... A následně pana zpravodaje.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Já se přiznám, že nevím teď přesně odpověď na to, co jste se tázala. Ale zjistím detail a spojíme se spolu individuálně, když vám to bude vyhovovat, pošlu vám to písemně nebo si zavoláme. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Pochopil jsem, že ve stenozáznamu bude napsáno, že pan ministr slíbil, že odpověď paní senátorka dostane. Zeptám se pana zpravodaje, jestli chce vystoupit? Nechce. Máme tady jediný návrh, a to je vzít na vědomí. Já, předtím než budeme hlasovat, vás svolám.

V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum 36. Budeme hlasovat o usnesení, že Senát bere na vědomí informaci vlády o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo ve dnech 15. - 16. října 2020. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže při hlasování č. 3 přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum 36, pro 65, návrh vzít na vědomí byl schválen.

Dalším bodem je

 

Informace vlády, jakým způsobem zohlednila usnesení Senátu č. 496 k vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky a opatřením k prevenci druhé vlny přijaté na 26. schůzi Senátu dne 20. srpna 2020

Tisk č. 316

Je to senátní tisk č. 316. Já prosím pana místopředsedu vlády Karla Havlíčka, aby nás s informací seznámil. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem si dovolil moje vystoupení rozdělit přes jednotlivé resorty, ale budu se samozřejmě držet vašich požadavků, to znamená, nebudu je zde opakovat, ale byly zde směřovány zejména s ohledem na to, abychom reagovali a představili režim Správy hmotných rezerv, následně strategie testování, trasování, rovněž zde byl vznesen požadavek ve smyslu poskytnutí informací občanům ve smyslu náhrady škod a poté jednotlivé klíčové programy, jejich administrativa, zjednodušení atd. To jsou ty programy toho kompenzačního charakteru.

Takže já bych si dovolil zahájit tím, jakým způsobem se vlastně dnes nakupuje, jak se to řeší s ohledem na takzvanou železnou zásobu. Byl to jasný dotaz a námět. S ohledem na Správu hmotných rezerv bych jenom chtěl říci jednu věc. Správa hmotných rezerv je železnou zásobou. Já to říkám proto, že stále, i v médiích se to velmi často objevuje, že Správa hmotných rezerv je zde proto, aby centrálním způsobem zásobovala všechny ostatní. Nikoliv. My už jsme v průběhu jara jasně se shodli na tom, že každý resort a jeho podřízené organizace si musí průběžně vytvářet svoje zásoby. Dokonce jsme dali požadavek, aby to byly zásoby na dva měsíce, vyplývající samozřejmě ze všech jednotlivých ochranných pomůcek, které tam jsou, od respirátorů přes roušky až po návleky, ochranné štíty atd. Železná zásoba Správy hmotných rezerv vytvoří de facto ještě jednou tuto zásobu, která bude na Správě hmotných rezerv pro případ, že by

1) došlo k tomu, že by náhodou třeba některý resort nebo kraj nebo kdokoliv neměl už další zásoby a nebyly k dispozici, anebo

2) kdyby nastala mimořádná situace některých institucí sociálního charakteru atd., které najednou by se ocitly bez prostředků, tak abychom byli schopni je zásobit.

Tohoto v tuto chvíli využíváme. Jinými slovy Správa hmotných rezerv průběžně doplňuje svoje zásoby. Ta dobrá zpráva je ta, že jich máme dostatek, já tady samozřejmě nebudu číst úplně všechny, ale takové ty nejdiskutovanější, které jsou, jsou respirátory, roušky a v poslední době, a to bych se u toho zastavil, jsou rukavice vyšetřovací. Co se týká respirátorů, vždycky musíme, anebo všech prostředků, rozlišovat to, co je na cestě, a to, co je v hlavních zásobách, protože celá řada věcí je v tuhle chvíli v rámci výběrového řízení. My jsme urychlili ta výběrová řízení, čili můžeme jet nově už i bez uveřejnění podle nového režimu. Všechno se v tom zvládá doplňovat, řeknu vám třeba příklad. Klasická věc jsou roušky. V tuto chvíli máme 72 milionů roušek na zásobě. A pokud nám dorazí teď v následujících dnech dalších 13,7 milionů, budeme mít už o 24 milionů více, než jsou ty nezbytně nutné dvouměsíční zásoby. Takhle si to hlídáme, samozřejmě nikdy to není na 100 %. Když se na to podívám s respirátory FFP2, úplně stejný režim, tak poté, co teď dorazí várka, která v následujících dnech je už nasmluvněna, je na cestě, budeme mít o 2,2 miliony více a celkem 17 milionů respirátorů FFP2. U čeho jsme se zastavili, a to bych jenom tady chtěl zmínit, na první pohled to vypadá dobře, ale raději na nic nečekáme, šli jsme do většího objemu nákupu, to jsou rukavice vyšetřovací, kterých sice máme 45 milionů, v zásadně je to dobrá zpráva, ale podle všech indicií celosvětově začíná nastávat problém s rukavicemi. Ony se nevyrábí u nás, vyrábí se v Malajsii, vyrábí se v Asii. Raději jsme tedy na nic nečekali, protože jsme i viděli, že roste cena těch rukavic, zatímco ještě nedávno byly za kačku, za korunu, teď jsou za 3 koruny, 3,50, tak jsme raději připravili scénář pro doobjednání dalších 45 milionů, takže budeme mít na Správě hmotných rezerv asi na 4 měsíce zásob rukavic gumových. Ale to nijak nevadí, protože toto je produkt, který se pochopitelně dá využít i kdykoliv nikdy, nejenom v pandemii, takže o nic v tuhle chvíli nepřijdeme. Takže troufám si tvrdit, že Správa hmotných rezerv funguje dobře v tomto slova smyslu. Je na ni vyvíjen extrémní tlak, protože ona samozřejmě dnes neskladuje jen toto. Určitě jste zaregistrovali, že kupuje i další produkty typu ventilátorů, řeší postele pro různé typy rychlých nemocnic, které stavíme. Svoji práci odvádí opravdu dobře, zdrojů je tam dost, alokovali jsme je na tom. Myslím si, že zde v tomto nám nehrozí nic mimořádného.

Hlídáme to a na každé vládě průběžně vyhodnocujeme.

Dovolte, abych se přesunul na další oblast, a to je oblast všech kompenzačních programů, já se na ně teď budu, prosím pěkně, dívat ne s ohledem na to, abych zde vyjmenovával všechny kompenzační programy, je jich 50, navíc si myslím, že většina z vás je průběžně zná, spíš se budu snažit vám na to udělat určitý úhel pohledu z toho srovnání jara a podzimu, co se nám třeba daří, co se nám nedaří, kde jsme se poučili a kde si myslíme, že by se to dalo třeba ještě zlepšit.

Co je důležité říct, je, že jsme snížili už množství těch kompenzačních programů. Zatímco na jaře jsme jich měli v jednu chvíli skoro 50, což bylo dáno tím, jak nějakým, řekněme, přirozeným způsobem vznikaly potřeby a poptávky, tak teď jich děláme výrazně méně, řádově deset. To je jedna věc. Druhá věc je ta, že nejdeme s kompenzačními programy plošným způsobem, což si myslím, že je taky logické, jenom pro informaci, už se vynaložilo 230 mld. Kč v rámci podpory podnikatelů od jara, přičemž další stovky miliard korun jsou v uvozovkách zaparkované v rámci záručních instrumentů a programů, ale to je pochopitelné, protože ty se budou čerpat ještě třeba několik let. To znamená, je tam rámec, tolik diskutovaný bilion. Ten bilion je pochopitelně nějaké zastřešení a teoretická možnost, kam až se dá dostat, kdyby se využívaly všechny další záruční programy. My jsme dnes ve využití záručních programů na 6 procentech, Německo třeba na 5 procentech. Je to logické, protože ta potřeba těch firem roste a poroste třeba ještě v příštím roce a dalším roce. Důležité je říct to, že v těch záručních programech je prostor, podle našeho názoru je to i do budoucna jeden z těch elegantních programů, jakým způsobem z 90, 80, případně 70% státní záruky můžou firmy čerpat zdroje. Nicméně to hlavní jsou pochopitelně ty dotační kompenzační programy, které byly realizovány. To číslo, které vypadá skutečně velmi vysoké, a taky je, 220 mld., 230 dokonce už se blíží, je dáno tím, že se šlo hodně tzv. kobercovým náletem v průběhu jara. To jsme si mohli dovolit, protože zaprvé v dané chvíli nic jiného nezbývalo, de facto ta ekonomika byla celá odizolovaná. Dneska zdaleka není celá odizolovaná.

Opět tady musím udělat vsuvku, kdy se hovoří o tom, že de facto je vše zavřené. Na první pohled to může vypadat, ale průmysl jede, navíc má poměrně dobré výsledky, pokud to sledujete, a to i díky tomu, že má stále, řekněme, dobrou exportní výkonnost, je to hodně pochopitelně závislé na vývozech, takže průmyslové výsledky v řádu 10 procent minus, odhad tohoto roku, vychází ještě nad očekávání dobře, toho, co jsme očekávali třeba na jaře.

Další věc je ta, že i ten maloobchodní sektor, jakkoli je samozřejmě velmi nepříjemné, že je částečně odizolován, tak pozor, 50 procent maloobchodních prodejen je otevřeno. Je to dáno tím, že drtivá většina z nich jsou provozovny toho potravinového charakteru plus samozřejmě drogerie, lékárny a různé specifické ještě výjimky, které jsme tam dali. Těch už je méně. Ale stále tedy maloobchod částečně funguje. Podobné je to se službami, pokud k tomu přidáme řemeslné služby, bez provozoven, tak ty jedou.

Já tím chci říct to, že nemůžeme už dneska jít tím plošným zásahem, žádné plošné odpouštění daní, to bychom tím pádem odpouštěli i těm, kteří fungují poměrně dobře, naopak bychom se nemohli pak soustředit na ty, kteří ty problémy mají. Takže jdeme sektorově, odvětvově, v momentě, kdy byl vypsán jakýkoli restriktivní program, okamžitě ten samý den, na tom jsme si hodně dávali záležet, bylo sděleno, jakým způsobem bude probíhat ta kompenzace. To neznamená, že se nezačaly vyplácet ty prostředky. To se musí dopřipravit, samozřejmě, ty programy. Ale řeknu příklad. Řekli jsme, budou zavřeny maloobchodní provozovny. Na té samé tiskové konferenci jsme řekli, kompenzace bude, a teď řeknu konkrétně, 100 procent nájemného za 1,5 měsíce nebo 50 za tři měsíce, 100 procent mezd včetně odvodů. V tu chvíli podnikatelé věděli, co mohou očekávat. Teď se samozřejmě ty programy dopřipravily a spustily. Všechny ty programy už jsou spuštěny, všechny už se proplácí. Řádově se čeká třeba 10, 14 dní na to, než ty zdroje dostanou. Ale co je důležité, všichni vědí, co dostanou, žádný z těch programů dneska není, že by nefungoval. Poslední, kdy se čekalo, byl ten včerejšek nebo předvčerejšek, to je ta pětistovka kompenzačního bonusu pro živnostníky.

Co se týká programů, jsou pro všechny, kteří jsou stoprocentně zavřeni, tzn. nemohou prodávat. Dokonce i ti, kteří jsou zavřeni, ale mohou prodávat třeba přes internet, tak jsme tu výjimku udělali, aby prostě to na ně dopadlo rovněž. Mají možnost čerpat 100% nájemné na 1,5 měsíce a 100 procent mezd včetně odvodů. Ti, kteří jsou dotčeni, mohou využívat kompenzace mezd na 60 procent, protože jsme prodloužili Antivirus B, a ti, kteří jsou ve stavu živnostenském, čili OSVČ, tak se obnovil tzv. kompenzační bonus. Pro všechny ty, kteří jsou buď zavřeni, nebo dotčeni, tzn. jsou závislí na těch, kteří měli zavřeno a kteří by jim za normální situace měli platit nebo realizovat s nimi zakázky. Současně ale i ty OSVČ mohou využívat programu Nájemného, tam byla chvíli diskuse, určitě jste to tady zaregistrovali rovněž, ten souběh, nesouběh. Ale protože jsme to dali zpětně, to Nájemné, kompenzační bonus jde dopředu, tak se to může párovat. To znamená, může čerpat současně Nájemné a současně kompenzační bonus.

Co se týká potom těch dalších programů, jenom zmíním, že jsme opětovně rozjeli ošetřovné, a to tedy jak pro pracovníky ve stavu závislém, tak pro živnostníky. Pro živnostníky je tam 400 Kč na den. Ministerstvo průmyslu a obchodu dnes operuje drtivou většinu všech programů, museli jsme si na to napůjčovat ještě stovky lidí z ostatních resortů. Zatím to zvládáme. Čili jedeme COVID Nájemné I, COVID Nájemné II, jedeme COVID pro kulturu, protože kultura neměla ten proces na to nastavený, takže jsme přetáhli podnikatele v kultuře s jednou miliardou, současně jsme pomohli a děláme program COVID pro podnikatele ve sportu.

Co se týká dalších programů, pokračuje nám Antivirus B, pokračuje nám v lepším režimu Antivirus A, kde je ta 100% náhrada mezd pro ty vysoce zasažené sektory. Jede nám kompenzační bonus pětistovka a na dopravě nám jede zejména pro malé rodinné firmy, to je 2000 živnostníků a malých podnikatelů rodinných, kteří mají autobusovou dálkovou dopravu, tak jede program COVID Bus. Z toho mám docela radost, protože ten jsme připravili tak, že v podstatě za 14 dní, za 3 týdny je de facto vypoložkován. Dali jsme do něj miliardu, máme tam žádosti asi za 980 milionů, teď se to postupně zpracovává a proplácí.

Co se týká té administrativy a toho přístupu, myslím, že jsme se poučili, je pravda, že na jaře některé ty programy, nejenom že nám trvaly, než jsme udělali, neměli jsme na to informační systémy, dokupovali jsme je za pochodu, viděli jsme, jakým způsobem ta státní správa není připravena na ty návaly statisíců, dokonce některé resorty milionů žádostí na rychlé zpracování. V tuto chvíli po té stránce informačních systémů je to připraveno, drtivou část přijímáme na bázi právě elektronického podání. Nicméně nechali jsme i tu možnost toho papírového podání. To je samozřejmě pro nás nesmírně komplikované. Já tomu rozumím, že jsou stále firmy, které mají problém to poslat elektronicky. Vyšli jsme jim vstříc. Ale tam to bohužel potom trvá o něco déle. Nás to neskutečným způsobem potom zatěžuje. Nejde o to, že bychom nechtěli, ale jestli nám chodí statisíce žádostí v obálkách, tak poté ta kontrola je samozřejmě náročnější, když to řeknu jenom na principu ošetřovného, když ho někdo vyplní elektronicky, má to okamžitě, když to dělá potom papírově, tak to trvá o něco déle.

Rozumím tomu, že uspokojit 1,5 milionu živnostníků a podnikatelů není jednoduché nejenom ve smyslu toho, že stále jsou ti, a bude jich neustále mnoho, kteří budou říkat, ta podpora je malá, protože moje náklady jsou výrazně vyšší, vy nám dáváte jenom částečně, na druhou stranu jsou ti, kteří říkají, že třeba tolik zdrojů nikdy nedostali, že svým způsobem jim to pomáhá k přežití. Ano, není to stoprocentně spravedlivé. To si uvědomujeme. Na druhou stranu, když to přepočteme na živnostníka, v tuto chvíli v průměru na živnostníka jsme vyplatili více než 80 tisíc korun. A to neberu do toho ošetřovné, neberu do toho Nájemné, neberu do toho, pokud měl zaměstnance a mohl si kompenzovat ještě mzdy za své lidi. Jsou živnostníci, kteří takhle získali třeba 120, 150 tisíc korun. Ale rozumím tomu, že jejich náklady jsou ještě větší. Ale stoprocentně to prostě saturovat nelze.

Mohl bych teď samozřejmě, já jsem připraven na diskusi, nechci do toho detailu už chodit, vám představovat ty jednotlivé programy, kolik se tam alokovalo, dokonce i v rozlišení na velké firmy, střední firmy, malé firmy, drtivá část šla za malými a středními firmami a živnostníky. Jednoznačně s ohledem na počty je to zřejmé. Je pravda, že i ti větší zaměstnavatelé měli možnost čerpat zejména programy Antiviru. Ano, takže velcí zaměstnavatelé třeba v oblasti automobilového průmyslu mohou čerpat 60 procent. Je pravda, že to v tom samozřejmě také sehrálo svoji roli. Nicméně celý Antivirus program dneska činí nějakých 31 miliard korun. Polovina z toho šla vysloveně Antivirem C, což jsou malé a střední firmy, odpuštění sociálního, druhá půlka šla na to rozdělení mezi malé firmy, střední, velké firmy. Takže když to celé sečteme a podtrhneme, jednoznačně převládají menší a střední firmy a hodně živnostníci. Ještě bych se vrátil k programům záručním, protože ty jsou velmi důležité.

Na jaře jsme nebyli spokojeni s tím, jak se, a to beru na sebe, operoval zejména tzv. COVID I, tam jsme to skutečně neodhadli, protože jsme dali COVID I bezúročně s odkladem a v tu chvíli se nahrnulo na malou Českomoravskou záruční a rozvojovou banku takové množství žádostí, že nebyla schopna vůbec se tomu ani věnovat, notabene obrovské množství ze žádostí byly spekulativní. Zkoušelo se to. Takže jsme to rychle zastavili, vyplatili jsme pouze miliardu. Pak byla COVID II, která z mého pohledu není kritizována oprávněně, protože se tam podařilo už vydodat řádově asi 16, 17 miliard Kč. Ale ano, tam už byla dělána tak, že se to skórovalo, ne každá firma mohla získat zdroje, při vším respektu ke komukoliv, pokud firma neprokáže alespoň elementární schopnost splácet zdroje, tak to banka musela vyřazovat, i tak bylo řádově 60 % všech žádostí schváleno, takže nebylo to likvidační, ale samozřejmě bylo to obezřetné. Ale stále to nebylo ideální, protože to šlo dvoukolově, nejdřív banka, poté ČMZRB. I to jsme viděli, že v tom zahlcení ČMZRB jako malé banky tisíci a tisíci žádostí by trvalo dlouho, takže principiálně si stojím za COVID II ve smyslu toho, co se tam vyoperovalo, ve smyslu toho, co odešlo, ale nebyl jsem spokojen s tím, že se tam čekalo třeba dva měsíce na vyřízení, což nebylo dobře, díky tomu, že ta banka skutečně byla malá, takže COVID III je už plně komfortní pro klienty, vyřizují to banky, je tam dostatečná záruka státu a průběžně se realizuje. Co se týká COVID III, kdy ČMZRB tam dělá pouze portfoliovou záruku, v tuto chvíli už jsou tam žádosti za 30 miliard Kč, určitě to bude narůstat, je to docela pohodlný program. Ale opět je třeba říct jednu věc. Není pro všechny, tzn. stále musíme brát v patrnost to, že záruční programy nejsou pro sto procent všech žadatelů, nikdy to nebylo, ani to být nemůže, musí se prokázat nějaká schopnost splácet, jakkoliv je tam 90procentní záruka státu, případně 80procentní pro větší firmy.

Ještě bych zmínil COVID Plus. COVID Plus je záruka pro velké firmy, my jsme je úplně odseparovali, aby se to nemíchalo s drobnými firmami, tam v tuto chvíli už je 13 miliard Kč, takže když to sečteme, tak se blížíme, v rychlosti to tady vidím, 45, 50 asi, 65, 70 miliard Kč za půl roku. Jenom pro vaši informaci, je to možná zajímavé srovnání. V letech 2008 až 2009, kdy v té době skutečně pomoc ze státu, bohužel to tak musím říct, byla prakticky nulová, tak jediné, co jakžtakž fungovalo, byly záruky. Za celé dva roky se vydodaly záruky toho, řekněme, krizového charakteru asi za 8 mld. Kč, ačkoliv ty firmy jely na 30procentní režim, některé 40, 50. Dnes jsme už v situaci, že za půl roku máme nějakých 70 mld. Kč, a to pozor, paralelně ještě jedou záruky ČMZRB standardní, kterých se udělalo dalších asi 12, 13 mld. Kč, takže už jsme skoro na 90 mld. záruk, ale ty do toho nepočítám, ty by byly tak jako tak, beru pouze ty covidové.

Nebudu už dále k programům příliš zdržovat, když tak jsem připraven samozřejmě na diskusi, ale dotkl bych se ještě dalších témat, které jste požadovali. Hned se k nim vrátím, abych to správně řekl. Ano, je to téma testování, trasování apod. Jenom, prosím, strpení, vezmu si k tomu všechny podklady. Tak.

Budu říkat, prosím, ta aktuální data. Myslím, že ta jsou asi nejdůležitější. Za prvé. Co se týká vůbec toho systému, máte v příloze strategii testování, kde je možné si vše dočíst a případně se k tomu samozřejmě vyjádřit. Co se týká testování, v současné době je kapacita 52 000 testů a je nevyužívána. Je nevyužívána proto, že teď se tady snižuje už to číslo, pojďme si to jenom porovnat s trasováním. V tuto chvíli, budu to zaokrouhlovat, je přibližně 9 000 pozitivně testovaných, z nichž se daří vytrasovat do 24 hodin 90 %, abych řekl úplně přesné číslo ze včerejška, 8 726 na 9 000. V takovém tom píku, v té době, kdy to bylo nejnáročnější, tak se z 15 000 testovaných pozitivně dařilo do 24 hodin vytrasovat 13 000. V té době nejnáročnější tam pracovalo 20 000 lidí, kteří trasovali, v tuto chvíli je tam 1 500 lidí. Co se týká kapacit, 52 000 kapacita je velmi slušná kapacita. Když se na to podíváme, myslím si, že je to férové srovnání s jednotlivými zeměmi, alespoň s těmi okolními zeměmi, je dobré to přepočítávat, jak se nám daří testovat na 100 000 obyvatel. Podle mého názoru je to asi nejrelevantnější údaj, jinak je to do značné míry hodně zavádějící, včetně čísel, která se průběžně publikují. Rakousko na 100 000 obyvatel má 28 000 v tom součtu testovaných, Německo 28, úplně stejně, ČR 25, Slovensko 17, Polsko 14. Takže jsme téměř na dvojnásobku, on to není úplný dvojnásobek, ale o něco méně, třeba testování vůči Polsku na 100 000 obyvatel. Teď se podívejme na ta čísla, která jsou v Polsku. Vy víte, že situace je tam kritická úplně ve smyslu nárůstu a ve smyslu zejména potom kapacit nemocnic atd., pak se podívejme třeba u nás, tzn. chci tím říct, že, ano, nejsme úplně jako Rakousko, Německo, jsme těsně 10 % pod nimi na 100 000 obyvatel, s tím souhlas, ale z toho úhlu pohledu jsme rozhodně mezi zeměmi, které testují velmi poctivě. Netvrdíme, že jsme šampioni, to ne. Ale testujeme poctivě a blížíme se skutečně k zemím, které jsou v tomto úplně nejlepší nebo velmi dobré, z těch okolních, pochopitelně, to vnímám. To je k tomu testování, trasování.

Rovněž dovolte, abych se tady ještě krátce zmínil k ministerstvu vnitra, neboť byl zde váš požadavek na to, abychom sdělili, jakým způsobem se bude komunikovat, diskutovat v rámci případných náhrad škod atd. Gesčním sektorem je ministerstvo vnitra, s tím, že ministerstvo vnitra eviduje v případě vámi požadovaných a diskutovaných fyzických osob jakožto žadatelů o náhradu škody, kteří svůj nárok opírají o § 36 krizového zákona, 31 žádostí v celkové uplatněné výši 4 miliony Kč. Ty žádostí se vztahují zejména k marně vynaloženým nákladům spojených s nemožností realizovat cesty do zahraničí, jako je třeba zmařená dovolená atd., ale i třeba přeshraniční pracovníci, pendleři, ušlé mzdy atd. To předkládání žádostí, protože to byl opět váš požadavek, není nijak formalizováno, je to poměrně jednoduché, chtěli jsme to udělat tak, aby to skutečně nikoho netrápilo, aby tam nebyla žádná administrativní komplikace, jinými slovy, může to napsat jakýmkoliv způsobem, tak jak to každému vyhovuje. Je plně na jeho vůli, jakým způsobem bude prokazovat vznik škody. Pochopitelně to ještě neznamená, že se to bude uznávat, je to ale o tom, že on musí tu škodu prokázat. Není vhodné, aby stát vytvořil standardizovaný formulář z našeho úhlu pohledu, který by nějak zatěžoval individuální nároky.

Na druhou stranu je třeba připomenout, že vnitrostátní právní systém odpovědnosti je postaven na principu, že za vyšší moc není nesena odpovědnost, až na vysloveně definované výjimky. Stát nemůže podle našeho výkladu nést paušálně odpovědnost formou zákonné povinnosti k plošné náhradě škody, do níž by třeba náležel i ušlý zisk, a to za přírodní katastrofy, živelné události či pandemie nemocí. Historicky to tak nikdy nebylo, ani po povodních, ani po suchu, kůrovci, po neúrodě, ani po jakékoliv jiné hromadné pohromě. Čili konstrukce vyvozující zákonnou povinnost státu k náhradě škody v takových případech není právně relevantní podle našeho výkladu, není tomu tak tedy ani v ostatních evropských zemích, v ostatních právních řádech. Popsaná situace vyvolaná pandemií je řešena podle našeho názoru spravedlivě tím, že přijímáme konkrétní zákony a konkrétní opatření ve smyslu kompenzací, které mají subjektům pomoci překlenout tu kritickou dobu. Jinými slovy říkáme, pokud vznikne ztráta způsobená pandemií, není možné ji hradit, na druhou stranu pokud podnikatelské subjekty mají prokazatelné náklady v době, kdy jsou odstaveny, v době, kdy jsou dotčeny, ať už přímo nebo nepřímo, stát, a považuji to za správné, je připraven a do značné míry i kulturní země by měla být povinna alespoň částečně tyto náklady kompenzovat, což činíme, a to je těch 220 miliard Kč, které jsem říkal. Striktně odmítám to, že by stát měl v tuto chvíli někoho lustrovat ve smyslu toho, aby tady vytvářel konkurenční prostředí toho charakteru, že je přeplněný trh, já nevím, v tom či onom segmentu a že v tuto chvíli je ideální doba na to, aby se ten trh vyčistil.

Podle našeho názoru to tak není, protože ta doba může nastat jedině v době postcovidové, v době reálné, tržní, a pokud je v nějakém segmentu více podnikatelů, nechť ti podnikatelé si to mezi sebou na bázi řádného konkurenčního boje vyřeší, a to standardními postupy, bez zásahu státu. Jestli někdo skončí, tak skončí, protože třeba má horší podnikatelský záměr nebo přišel někdo šikovnější. Ale to nemůže dělat stát v době krize, a to tím, že by jim přestal dávat kompenzace. Toto je pro nás nepřijatelné. V tuto chvíli nebudeme arbitrem někoho, kdo je úspěšný či neúspěšný, protože my to nevíme, kdo je úspěšný a neúspěšný, s ohledem na krizi. Musíme vycházet z toho, že jestliže dnes stát odizoloval, byť z důvodu vyšší moci, podnikatele, je povinností toho státu jim alespoň částečně, a pokud možno, objektivním a férovým způsobem vykompenzovat jejich náklady, které jsou, nehledě na to, jestli je někdo úspěšnější nebo méně úspěšný, pokud samozřejmě splní zákonné požadavky a není to třeba dlouhodobý dlužník státu, nikoliv dlužník, který vznikne v době pandemie, což ošetřeno je.

Myslím si, že toto je správný přístup, férový přístup, ale současně říkáme, že ten systém dotací, který je dnes extrémní, historicky nevídaný naprosto, pochopitelně musí skončit v době, kdy skončí covid. Stát nebude mít zdroje na to, aby v době postcovidové dotačními instrumenty podporoval desítky a stovky segmentů. Stát bude mít zájem na tom, aby podpořil, ale jinou formou, a to prorůstovou formou, na základě podpory investic, na základě podpory dostatku hotovosti na trzích, prostřednictvím záručních programů, prostřednictvím toho, aby se udržel stabilní trh práce, ať už formou kurzarbeitu nebo jiných programů, a současně s ohledem na udržení velmi dobré pozice ČR na světových trzích díky solidní přidané hodnotě, kterou děláme, a ta je nepochybně v důsledku výdajů na výzkum, vývoj a inovace, což je jednoznačně naší prioritou, a pokud sledujete ta čísla, jsou jednoznačná. Minulý týden jsme se posunuli konečně ke dvěma procentům, srovnali jsme krok s Evropou vůči HDP, myslím tím státní i soukromé výdaje, které jsou, a v tom GERD ukazateli jsme na rekordních číslech 112 mld. Kč za rok. Děkuji za pozornost a jsem připraven cokoliv případně dovysvětlit.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní je na nás, abychom určili zpravodaje tohoto tisku. Dovoluji si navrhnout, aby se jím stal senátor Zdeněk Nytra, kterého se ptám, zda se svojí rolí souhlasí? Kývá, že ano. Ptám se, jestli jsou nějaké další návrhy nebo protinávrhy? Nevidím. To znamená, musíme nyní zpravodaje za Senát odsouhlasit, tzn. já spustím znělku.

Aktuálně je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum 36. Budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme, aby zpravodajem tohoto tisku se stal senátor Zdeněk Nytra. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně je přítomno 73, kvórum 37, při hlasování č. 4, pro 67. Konstatuji, že zpravodajem tohoto tisku byl zvolen pan senátor Zdeněk Nytra, kterého prosím, aby se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával všechny návrhy, aby potom k nim případně mohl zaujmout stanovisko.

Nyní otevírám rozpravu k tomuto tisku. Jako první se do rozpravy hlásí, a to písemně, paní senátorka Miroslava Němcová, tzn. je první. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pane 1. místopředsedo vlády, děkuji za toto představení ze strany vlády k tématu a k usnesení, kterým se obrátil na vládu ČR Senát. V té době jsem nebyla členkou této komory, ale dovolím si teď to vysvětlení nebo odpověď, kterou nám tady prezentoval 1. místopředseda vlády Karel Havlíček, trochu rozšířit o nějaké postřehy z toho, jak vnímám aktuální situaci dnes, protože si myslím, že do rozpravy i toto patří, ne pouze to vyhodnocení usnesení a odpovědi na ně, ale v čase jsme se posunuli a chtěla bych některé věci okomentovat.

Tou první věcí je situace v našich školách. Jenom pro úvod uvedu, že touto situací se česká veřejnost zabývala už někdy od 23. září, kdy tehdejší ministr Roman Prymula řekl, že uzavírání 1. stupně škol nepřichází příliš v úvahu. Za pár dnů nato oznámil, že tedy školy se zavírají, ale 2. listopadu se stoprocentně děti do škol vrátí. Stvrdil to po nějakém sporu, mediálním sporu, který měl s ministrem Plagou, ministrem školství, tak ministrovi školství oponoval a řekl: Ne, určitě, to by musela, nevím, jak to řekl, vybuchnout jaderná elektrárna, a to by se děti nemohly asi vrátit do škol, ale pakliže nevybuchne, tak 2. listopadu děti nastupují do škol. Včera, kvituji s povděkem, jsem zaznamenala oznámení, že od 18. listopadu se budou vracet děti do škol, žáci 1. a 2. ročníků a snad i žáci přípravných tříd základních škol i škol speciálních. To je určitě pozitivní, ale nicméně to, co tady říkám, dokládá nejistotu, kterou si procházel celý resort školství, ale současně s nimi i rodiče a všichni žáci a studenti. Stojí za to připomenout, že z řad odborné veřejnosti, pedagogické veřejnosti, se ozývala řada výhrad, a to zejména k tomu, že nemají data, na základě kterých vláda rozhodla o tom, že školy budou uzavřeny. Mám tady nějaký výpis z těch, kteří se ozvali, např. předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová říká, že o návrat dětí do škol stojí naprostá většina učitelů, pan ministr Blatný v reakci na některé studie zahraniční, které se zabývaly tím, zda skutečně nákaza se šíří prostřednictvím škol, řekl, že my taková data nemáme, ale že pevně věří, že to máme propočítané dobře. Předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová říká, že ji to moc nepřesvědčilo, a ještě stojí za to odcitovat jeden názor, a to je hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň, který říká, cituji: „Jako u všech státních kroků spojených s covidem hlavní náklady přijdou až v budoucnu, bude tu generace méně vzdělávaná než v zahraničí, naše děti budou méně úspěšné v konkurenci o místa na kvalitních zahraničních univerzitách a méně potom přivezou své znalosti zpátky.“ Stojí za to, když teď mluvím o zahraničních zkušenostech, odcitovat výzkum vědeckého týmu z Německa. Informovaly o tomto výzkumu Hospodářské noviny na začátku listopadu letošního roku. Tento výzkum tvrdí, byl proveden po celém Německu, že k nárůstu počtu případů nedošlo kvůli školám, že jejich zavření má navíc na žáky velmi vážné dopady. Citace: „Pokud někdo tvrdí, že otevření škol po letních prázdninách výrazně zhoršilo pandemii, měl by to dokázat.“ Tvrdí němečtí vědci. A dodávají: „Analýzu jsme udělali na základě toho, jak v německých spolkových zemích končily letní prázdniny. Každá země to má jinak, někde se žáci vrátili do školy už 4. srpna, jinde prázdniny trvaly až do půlky října, a my jsme den po dni srovnávali, jak přibývali pozitivně testovaní lidé v zemích, které školy otevřely, v porovnání s těmi, kde školy zůstávaly zavřené. Naše data ukazují, že k nárůstu případů nedošlo kvůli otevření škol.“

Já to jenom uvádím jako citaci, která stojí za to, abychom v celé šíři probírali tento problém.

Němečtí vědci říkají, že za použití celé řady různých metod nenašli jediný důkaz, že by se počet nakažených zvýšil kvůli opětovnému otevření škol. Uvedu ještě pár příkladů, jak to probíhalo v Evropě. Od 19. října se na 2 týdny uzavřely školy v Severním Irsku, ale nebylo to v celé Velké Británii, Slovensko uzavřelo školy, ale netýkalo se to 1. stupně základních škol ani školek. Nejmenší děti, tedy 1. až 3. ročník, mohly chodit do škol i v sousedním Polsku, kde jinak byla zavedena distanční výuka. V Itálii a Španělsku to bylo obdobné, také tam ty nejmenší děti chodily do škol. Podrobně zůstaly školy otevřeny ve Francii či sousedním Rakousku. I v Německu. To je první část, co se týká oblasti školství.

Druhá oblast, kterou chci zmínit, je ochrana seniorů, protože ke mně přichází řada ohlasů právě ze sociální oblasti, která se týká toho, jak vláda zanedbala přípravu na ochranu našich seniorů. Zabývají se tím různé organizace. Jsou mezi nimi například Asociace poskytovatelů sociálních služeb, kdy její zástupce Jiří Horecký považuje dnešní vývoj v sociálních službách za mnohonásobně horší než v jarních měsících. Nejhorší situace, říká, byla v dubnu, kdy se covid objevil ve 30 zařízeních, v současné době je to v 550 sociálních službách. Jsou zde výhrady k velmi pozdnímu testování, které je v těchto ústavech zaváděno. Upozorňuje na to například epidemiolog Tomáš Beran, který říká, že už na přelomu srpna a září intervenoval, aby vláda k tomu přistoupila. Nic se nestalo. Totéž v květnu. Už tehdy ředitel společnosti Podané ruce Jindřich Vobořil vyzýval na vládě, aby se prioritně věnovala ochraně sociálních ústavů a domovů důchodců. Nestalo se nic. Dokonce paní ministryně sociálních věcí Jana Maláčová přehazuje tuto vinu zase na bývalého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, což už nám může připadat jenom takový smutný kolorit. Nicméně fakta zůstávají, že v tomto zaznamenáváme selhání a velké zpoždění v rozhodování vlády.

Totéž se dá říct o třetí oblasti, kterou chci zmínit, a to je tedy ten částečný nebo úplný, nebo já nevím, jak to kdo vidíte a hodnotíte, lockdown, kde byly ujišťovány zase podnikatelské subjekty o tom, že to nepřijde ze dne na den, že to nebude tak, aby se nemohly připravit. A pravý opak se stal pravdou. Takže zase to, co bylo na jaře, řada těch služeb v sektoru obchodu a služeb, který tvoří 60 % ekonomického výkonu země, byl zase ze dne na den odstaven a postaven do velmi komplikované situace.

To jsou poznámky z těchto tří oblastí a dovolte mi ještě odcitovat jednu věc, která si myslím, že s tím také souvisí. Obrátil se na mne pan doktor Michal Walter, předseda Unie psychologických asociací ČR, který se snažil oslovit předsedu vlády i místopředsedu vlády Karla Havlíčka, poslal jim dopis, ve kterém zmiňuje, že dochází vinou usnesení vlády ze dne 21. října, byla to usnesení č. 1079 a 1078, kdy byly uzavřeny psychologické poradny zejména těch, kteří nejsou poskytovateli pouze v rámci zdravotnictví či sociálních služeb, ale podílejí se na nich jako psychologové vykonávající tuto činnost na základě živnostenského oprávnění, tak tito lidé museli uzavřít své organizace. Argumentují tím, že v současné době, když nemohou poskytovat svým klientům tyto služby, nemohou jim v osobním kontaktu ve svých ordinacích pomoci, nemohou tím dostatečně efektivně přispět ke zmírnění dopadů aktuální situace v ČR na duševní zdraví naší populace. Zmiňuje pan doktor Walter mnoho lidí, kteří se ocitají v extrémně složité situaci. Již dostupné studie dokládají zvýšené riziko pro psychické zdraví populace, ať už jsou to deprese, úzkostné stavy, sebevraždy, domácí násilí. V tom dopise popisuje to, že kdyby alespoň tyto oblasti mohly být dostupné pro veřejnost, která se opravdu potýká v nejrůznějších směrech se závažnou situací, tato pomoc by byla velmi účinná, dokládá, že nestačí jenom to, že je zajišťována v resortu zdravotnictví nebo případně v resortu sociálních služeb, ale že tento soukromý sektor byl opomenut. Žádal, aby vláda přijala výjimku z tohoto usnesení a umožnila fungovat těmto odborníkům, kteří by mohli poskytnout lidem určenou pomoc. Dostala jsem včera, myslím, já jsem oslovila jak předsedu vlády, tak pana místopředsedu Havlíčka, aby mi odpověděli, zda s tím lze nebo nelze něco dělat. Včera jsem dostala nějaký dopis, přeposlaný od předsedy vlády, který odpovídá panu doktorovi Walterovi, ale odpovídá mu ve smyslu, že to zůstane tak, jak je to rozhodnuté. Že tudíž si s tím veřejné zdravotnictví a veřejný sektor poradí sám. Tento soukromý sektor zůstane dál odstaven. Což si myslím, že je chyba. Jsem přesvědčena o tom, že jakákoli pomoc v této oblasti, pokud může být poskytnuta, tak poskytnuta být má. A nevidím logiku v tom, aby tyto ordinace byly zavřené.

Tolik několik mých poznámek k tomu, jak se na mě obrací různí lidé, specialisté, chtěla jsem je zde alespoň touto formou uvést. A pokud by byl ochoten pan místopředseda vlády na ně reagovat, tak bych to uvítala. Děkuji vám všem za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. My jsme se u mikrofonu vystřídali ve vedení Senátu, takže vám všem přeji hezký den. Jako další do rozpravy je s přednostním právem přihlášen pan senátor Nytra, který ho nechce využít. Ptám se i pana senátora Větrovského. Nechce využít. Takže budeme pokračovat v pořadí tak, jak jste se přihlásili. Proto prosím pana senátora Pavla Fischera.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové. Pan ministr nám na začátku ve svém prvním bodě poměrně detailně vysvětlil, že tu máme železnou zásobu. Cituji. Pak pokračoval, je tady klasická věc, 72 milionů roušek, to konstatoval, vyslovil uspokojení, že tedy máme 17 milionů respirátorů FFP2 v zásobách. Pak řekl: „Situace vypadá dobře na první pohled.“ S tím můžeme tedy souhlasit. V závěru nás ubezpečil o tom, že nehrozí nic mimořádného a že vláda věci průběžně při každé schůzi vyhodnocuje. Tak na toto bych se docela rád teď podíval. Než položím svou otázku konkrétněji, ještě odcituji s našeho usnesení č. 496, které Senát přijal na 26. schůzi konané 20. srpna 2020. Usnesení se týkalo: K vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky a opatření k prevenci druhé vlny. Senát vyzývá vládu, a teď cituji z bodu 2, „aby nejpozději do 30. září představila postup organizačních složek státu pro případ druhé vlny pandemie, které se budou opírat o platnou legislativu“. Platnou legislativu! Zaujal mě článek, že v USA příslušný federální úřad zjistil, že až 70 % testovaných respirátorů, které jsou označeny certifikátem KN95, vydává ho Čínská lidová republika, nesplňuje základní standardy. Text například z 9. 5. 2020 z New York Times později převzaly organizace na ochranu spotřebitelů a federální vláda. Americké úřady, konkrétně FDA, proto zakázaly už v květnu velkou většinu dodávek respirátorů a roušek z Čínské lidové republiky.

Jednalo se celkem o 65 typů, celkem jich testovali 80. V USA se tak rozhodli v obavách, že zdravotníci, kteří by je v nemocnicích Ameriky nosili, by mohli dostat infekci covid-19, ohrozili by lékaře, sestry, personál i samotné pacienty. Proč o tom mluvím? Respirátory s nápisem KN95, a nemusíme se dívat jenom na zpravodajství v našich televizích, se používají v ČR dodnes. Přestože u nás v souladu s nařízením Evropské komise vláda připustila výjimku na používání výrobků, které mají atesty, certifikáty a byly použity pouze v první frontové linii, tyhle výjimky, vážení přátelé, skončily v polovině září. Objevují se ale zprávy, že se u nás nadále tyto výrobky používají, dokonce se někdy i ještě nakupují, prodávají se na internetu. Mohu vám doporučit několik zajímavých dodavatelů. Jeden z nich ještě před půl rokem se věnoval pouze bateriím. Vláda ho však vybrala ve výběrovém řízení jako dodavatele respirátorů jenom proto, že si tento specialista na baterie dokázal získat potřebnou zkušenost, kterou se prokázal. Já se ptám: Jak je možné, že se v rámci nákupů autorita státu vůbec neohlíží na kvalitu ochranných prostředků, které jdou našim zdravotníkům? Není tady náhodou nebezpečí, že ti, kteří jsou v první linii a padají pod únavou permanentních služeb, jsou vystaveni nákaze jako první? Jsou vybaveni respirátory, které už půl roku, KN95 certifikát není připouštěn v civilizovaných zemích, kde platí nějaké normy... Jak tedy vláda ověřuje pravost používaných pomůcek? Jaká jsou ta čísla? Slyšeli jsme, že vláda vyhodnocuje. Jak vláda kontrolovala, aby se včas nevhodné pomůcky zlikvidovaly, aby se s nimi dále neobchodovalo, případně aby se od nás neexportovaly na jednotný trh Evropské unie? Orgány státní správy, mezi nimi například Česká obchodní inspekce, která působí v podřízenosti Ministerstva průmyslu a obchodu ČR... Když jsem se začal zabývat tím, co Česká obchodní inspekce vykázala za tuto dobu za činnost, tak jsem se nestačil divit. Za chvilku to vysvětlím. Kolik kontrol vlastně Česká obchodní inspekce provedla? Mohli bychom s klasikem říci: A mohli bychom je vidět?

Proč se na to ptám? Je tu nebezpečí klamání zákazníka zaprvé, pokřivení trhu zadruhé, vytvoření nerovných konkurenčních podmínek zatřetí. KN95 výrobky snad mohly na výjimku Evropské komise být dodávány na trh v České republice, ale pouze po omezenou dobu a pouze pro vybrané pracovníky. Jejich filtrační schopnost je totiž mnohem horší, než je to u srovnatelné normy, která se někdy u nás dává do jedné řádky, která se jmenuje EN 149. Norma evropská se ale naprosto liší svými kvalitami z hlediska ochrany zdraví od té čínské. Mohl bych vám tady udělat technologickou přednášku, ale nebudu zdržovat. Navíc řada z těch výrobků, které u nás se ještě používají, dokonce nedostala atest. Pokud se vykazují atestem, často ho přinášejí z laboratoří, které jsou mimo území Evropské unie. Od té doby by tedy měly být v souladu se zásadami ochrany zdraví obyvatel z trhu všechny takové výrobky stahovány, protože výjimky skončily. Mě tedy zajímá, kolik bylo staženo těchto výrobků k dnešnímu dni z trhu v České republice? A pokud jejich distributoři žádali o doplnění certifikace podle platných zákonů v České republice, kolik jich dostalo příslušnou certifikaci v souladu s evropskou normou EN 149? Není to nic nového, vždyť už v květnu najdeme v tisku například článek, cituji: „Nákupní horečka s respirátory končí, vláda má problém s certifikáty.“ Konec citace. Jak vláda tento problém od té doby řešila, když jsme tady dnes slyšeli takový pěkný referát?

Zadruhé, v tomto zápase Česká republika není vůbec sama, neboť Evropská unie vede vlastní databázi nebezpečných výrobků, která se jmenuje RAPEX. Když se na ni připojíte, najdeme tady hračky, mýdla, nářadí, sportovní náčiní nebo nábytek. K dnešnímu dni v evropské databázi nebezpečných výrobků je dokonce uvedeno 83 respirátorů s označením KN95. Tady to začíná být zajímavé. Když totiž se do toho začteme, celá řada těch výrobků, které se tam vykazují, je vždycky uvedena s místem původu a s tím, kde byly zachyceny. Těch 83 položek, nejčastěji do nich přispívaly země, jako je Belgie (53), Lotyšsko, Lucembursko, dokonce Maďarsko, Estonsko. Česká republika do této databáze neposlala ani jeden vadný podezřelý výrobek. Často, když se tam podíváme na argumentaci, proč se tam ty výrobky dostaly, mám na mysli respirátory KN95, tak se tam praví, cituji: „Výrobek nesplňuje požadavky nařízení o osobních ochranných prostředcích a příslušné evropské normy EN 149.“ Konec citace. Pokud tady není ani jedno hlášení z České republiky, jak si to máme vysvětlit? Česká republika je na home office? Zmizela z mapy Evropy? Nebo u nás žádný problém s výrobky KN95 není? Nebo všechno, co se u nás prodává, splňuje normu EN 149? Je tu obrovský byznys s miliardami daňových poplatníků. Jak si stát poradí se zájmy velkých firem, které chtějí dodávat zboží, jež by na zbytku trhu už nemusely v Evropské unii nikde udat? A pak tu jde o to nejdůležitější, o zdraví a bezpečí občanů České republiky, protože ochranné pomůcky bez certifikátu z technické povahy věci nemohou pomoci zastavit šíření nákazy covid.

Zatřetí, hledal jsem dál, přišel jsem na stránky České obchodní inspekce. Za rok 2020 se tam najde tucet kontrolních akcí a varování českých spotřebitelů. Cituji: „Pryžová hračka se šňůrkou je nebezpečná.“ Konec citace. „Dětská panenka je nevhodná pro děti.“ „U nabíječky může hrozit úraz elektrickým proudem.“ Nebo: „Zpívající drak se dětem nehodí na hraní.“ Ale není tu ani jeden případ kontrolního záchytu respirátoru! Kam je tedy můžeme, pane ministře, posílat? Musíme je nosit na podatelnu? Kolegové senátoři je sbírali, aby věděli, co se rozdává našim lékařům a sestrám. Mohu jmenovat, někteří jich měli plný automobil, a byly takové kvality, že by si je normální člověk ani nepřiložil na ústa, protože byly špinavé nebo plesnivé. Ale my jsme nezlobili, my jsme čekali, až si vláda s tím poradí. Proto jsme přijali usnesení, k němuž vás dneska tady máme. Je jenom škoda, že nepřišel ten, kdo říkával, že nám vládnou nemehla. Ale bohužel, když se na to díváme, pokud vláda neumí zajistit, aby orgány státní správy nejenom distribuovaly, ale také kontrolovaly dodržování zákonů v České republice, je něco špatně.

Jak vypadá spolupráce s dozorovými orgány členských zemí EU? Tohle má na svých stránkách Česká obchodní inspekce. Stanovila si tam, že se bude podílet na vytváření rovných podmínek pro hospodářské subjekty, které výrobky na jednotný trh uvádějí, nebo že provádí vyvážený a nestranný dozor. Zeptejte se českých výrobců, kteří dodržují zákony v České republice, kteří mají certifikaci podle evropské normy EN 149, kteří na ni čekají čtyři měsíce, zatímco kdejaký výrobce baterií ten certifikát získá přes noc... Jak asi se dívají na činnost vlády České republiky?

Začtvrté, podle informací z tisku vláda dosud nakupuje ochranný materiál v souladu s čínskou normou. Zakázka ministerstva vnitra ještě nedávno ani netrvala na evropské certifikaci. Vycházím z toho, co psaly noviny. Ale my vycházíme z předpokladu, že Česká republika není součást Číny, nýbrž jednotného trhu Evropské unie. Jak si pan premiér představuje, že narovnáme poměry v České republice? Má vláda nějaký strategický plán? Mohli bychom ho vidět?

Je nejvyšší čas, aby vláda začala vládnout, hlídala bezpečnost občanů České republiky a neohrožovala jejich zdraví. Je nejvyšší čas, aby kontrolní orgány začaly fungovat. Je nejvyšší čas, aby vláda začala využívat všech zákonných prostředků a trh chránila před padělky a chránila i ty nejzranitelnější. Nechci domýšlet, co by to znamenalo, kdybychom za rok zjistili, že jsme tady několik měsíců přihlíželi porušování zákonů, že nás to stálo desítky miliard a že počet lidí, kteří onemocněli z té první linie v nemocnicích, je mnohem vyšší než v jiných zemích Evropské unie. Možná, že tady vidíme začátek toho, abychom pochopili, co se děje. Proto chci podpořit usnesení, které za chvíli tady přednesou kolegové. Ono by úplně stačilo, kdyby vláda dodržovala zákony České republiky a kdyby dodržovala pravidla evropské ochrany spotřebitelů. Jde tady o bezpečnost. Pokud vláda několik měsíců funguje podle čínských norem, s hrůzou přemýšlím, jak to asi bude vypadat s výstavbou jaderné elektrárny. Podle jakých norem čínských nebo ruských tady budeme fungovat? Jde nejenom o ochranu trhu, ochranu zdraví, jde o bezpečnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátoru Fischerovi. Vznesl mnoho závažných dotazů, na které jistě pan místopředseda vlády mu bude chtít odpovědět. Teď chce, nebo až v závěrečné rozpravě? V závěrečné, ano, děkuji, pane místopředsedo. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, dobré dopoledne všem ještě jednou, pane ministře. Já se podívám trochu do budoucnosti. Já jsem velmi pozorně poslouchala pana ministra Blatného, který v podstatě říká, že tady vznikne škála od 0 do 100, budou tady určité stupně, které určí potom, jak se podle těch stupňů budeme všichni chovat. Samozřejmě, že za těmi stupni musí být nějaká nařízení, opatření, v podstatě nějaká tabulka, ze které se bude vycházet. Já jsem se chtěla zeptat, jestli tato tabulka již je hotová. A v podstatě samozřejmě tato tabulka, pokud bude uvedena v činnost, bude asi muset vycházet z toho, že tady budeme mít nouzový stav. Takže jsem se chtěla zeptat, jestli už víte, jak dlouho se bude ten nouzový stav prodlužovat, otázka té tabulky, pak tedy za mě velmi důležitá věc. My máme, jak pan ministr Blatný říkal, na ministerstvu bylo několik, když to tak řeknu, pseudomodelářských skupin, které se měly sjednotit. V podstatě by měly vypracovávat nějaký jednotný model. Já jsem se chtěla zeptat, o jaké skupiny se jedná. Spíše konkrétně o jaká jména se jedná. Protože to je pro mě velmi důležitá informace. Já potřebuji, jsem lékař, potřebuji vědět, kdo připravuje v podstatě tu další prognózu do budoucna naší země, protože když se řekne modelářská skupina, potřebuji vědět konkrétní osoby. Jestli jsou to sociologové, politologové, epidemiologové nebo kdo to vlastně je. Potřebuji fyzicky vědět, o koho se jedná, protože, jak předpokládám, vy vycházíte z toho, co vám tito modeláři, ti lidé připraví. To vy nesete národu, takže tu politickou zodpovědnost pak máte vy nebo kdokoliv jiný, kdo o tom hovoří, ne oni. Takže jsem se chtěla zeptat, z jakého mandátu potom oni vycházejí. Protože třeba v Německu je Kochův institut, ten Kochův institut, tam víme, jsou to odborníci, ale jsou tam nějaká pravidla přesně nastavená, dá se tomu věřit. Takže já jsem se chtěla zeptat, proč třeba jsme nemohli někdy vyjít i z toho, co dělají v tom Německu, protože ti to mají docela dobře, řekla bych, nastavené. Myslím si, že je někdy dobře přebírat ty dobré vzory prostě na západ od nás. Takže za mě prosím jenom, potřebovala bych vědět jména lidí, kteří toto připravují. Chtěla jsem se zeptat, zdali ten program, který bude připraven, bude tedy sdělen národu, jestli tedy to bude dlouhodobá vize, anebo to bude rozsortované, že bude to třeba platit někdy do února a pak další věc se bude dít od února dále. Takže to jsou za mě velmi důležité informace, které by měli lidé vědět.

Pak ještě jsem se chtěla zeptat na jednu věc. Říká se, jak říkal pan ministr Blatný, že po 14 dnech by se to mělo měnit, ta ustanovení, teď naprosto tady vařím z vody, ale pokud ta ustanovení se budou měnit po 14 dnech, tak třeba když se to bude týkat restaurací, tak co ti lidi mají dělat? To si nedovedu vůbec představit, že budou ti restauratéři sledovat, jestli se změnila ta situace, něco si nakoupí a pak to tedy budou muset vyhodit. Tak jsem se jenom chtěla zeptat, jestli jsou ty 14denní intervaly věc, která je optimální? Takže to jsou tyto věci, jako pohled do budoucna.

A ještě zpět do té minulosti, jenom mám informace, že COVID Nájemné z jara se vyplácí teprve nyní. V podstatě těch 500 korun podpora pro ty podnikatele, tak oni z toho ale musí platit odvody, to mám jenom zpětnou vazbu od těch podnikatelů. Ale za mě teď je to nejdůležitější sdělit, kdo připravuje ty podklady pro tu tabulku, potřebovala bych vědět jména. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Další dotazy od paní senátorky Dernerové na místopředsedu vlády. Další do rozpravy je přihlášený pan senátor Wagenknecht. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane vicepremiére, kolegové, kolegyně, já se opět pokusím být strukturovaný, protože těch věcí, co mám na srdci, je velice hodně, nechci, aby ta debata se potom rozplizla. Je to velice těžké, protože všichni máme toho hodně, co bychom rádi. Ještě jednou bych se zeptal pana vicepremiéra nebo požádal ho, zda by mohl zareagovat v obecné rozpravě, abychom případně mohli ještě zareagovat. Anebo jestli plánuje až v tom závěrečném slově? Jenom žádost, kdybyste mohl v průběhu té obecné rozpravy.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Promiňte. Pan místopředseda má právo samozřejmě kdykoliv vstoupit do obecné rozpravy, už jsem se ptal jednou. Zatím si to nechává na závěrečné slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Takže závěrečné slovo. Dobře, potom budu reagovat asi sám na sebe, protože kdybychom ty odpovědi nedostaly, tak ať máme jasno. Půjdu velice krátce. Já se zaměřím na tu oblast, která je blízká mně, asi i panu vicepremiérovi, to je ekonomika, ta opatření, která tady komentoval. Jak jsem pochopil z toho, co řekl, teď je to více cílené oproti té první vlně, protože mají velké zkušenosti ve vládě s tím, jak se to zavádělo, čemuž rozumím. Já navážu na to, co tady padlo, že vláda by ráda udělala férový přístup k podnikatelům a v žádném případě nechce, aby vláda svými opatřeními někoho likvidovala, někoho na tom trhu nechala fungovat, že to má udělat volný trh, jestli jsem to dobře pochopil, pane vicepremiére, tak to jste tady řekl. Já bohužel mám takové, jak to říci, výrazné pochybnosti, že to, co jste řekl, je pravda. Zkusím tady na to malinko navázat. Vy jste komunikoval mnoho typů podpor, já bych jenom k tomu řekl, že podle mého názoru to, co vláda dělá, je nějaká malinko podaná berlička podnikatelům, ale určitě jim to nepomáhá, zejména řeknu proč, systémově. My jsme v době, kdy se nám blíží opravdu to nejsilnější období pro maloobchod, ve kterém jsou realizovány tržby většiny podnikatelů za celý rok v největším objemu.

Pan vicepremiér to určitě ví, protože v tom podnikal, byl v té oblasti, takže asi to dobře zná. To jsou měsíce listopad, prosinec a leden. Listopad, prosinec se nám blíží velké svátky, kdy lidé hodně nakupují, leden pak jsou výprodeje. My jsme v této době, kdy máme teď bohužel druhou vlnu pandemie, vláda omezila maloobchodní prodej a služby, takže kdybych to srovnal s první vlnou, tady ta podpora, pokud je stejná, je de facto menší. Je to zejména proto, že ti podnikatelé realizují tržby, největší objemy tržeb, ze kterých si mohou generovat de facto nějaké peníze na úhradu svých nájmů, já nevím, mnoho dalších věcí, které musí platit a dnes nemohou. Pokud vláda cílí více, aby relativně s penězi nakládala efektivně, bohužel v této době je to velice špatné, i s komentářem, že vláda nemůže kompenzovat výpadky zisků a příjmů. Mně se to velice nelíbí, protože jsme se dostali do situace, která není spravedlivá.

Ještě bych okomentoval obecně ta opatření, které vláda zavádí v oblasti maloobchodního prodeje a služeb. Dělal jsem si velice krátkou rešerši, zítra ji budu mít dokončenou, ale velice krátce. Tady na začátku, když jsme slyšeli, že bude tzv. lockdown, takové tvrdé slovo, říkal tady o něm pan premiér, ať už ho nepoužíváme, že tím strašíme lidi, že nejhorší pro nás vzor byl Izrael. Nechceme Izrael a lockdown v Izraeli. Dělal jsem si rešerši v oblasti ekonomiky. Dnes je to u nás minimálně stejné nebo horší než v Izraeli. Byl bych rád, aby to tady na plénu zaznělo, že slova, která padala, byli jsme něčím děšeni, tak to v reálu není. Probíral jsem ta jednotlivá opatření v omezení maloobchodního prodeje, bylo tam například více výjimek, pohyb byl omezený, ale s nějakými výjimkami opět bylo to možné. Pokračoval bych dalšími státy EU. Byl bych rád, aby mi pan vicepremiér zkusil pak vysvětlit tu logiku, proč to vláda dělá. Možná chápu, že má třeba nějaký jiný přístup než jiní kolegové ve vládě, ale omezovat v tuto chvíli něco, co nemá zdravotně podloženo nějakými daty, je podle mého názoru nelogické a destruktivní.

Řeknu další příklad. Teď Francie zavedla podobná opatření jako naše vláda, také se snažila omezovat maloobchodní prodej, ale, tady už jsem o tom mluvil minule, co se děje u nás... U nás se nedělají konkrétní opatření, která jsou spravedlivá. U nás se zakazuje např. maloobchodní prodej čehokoliv jiného než potravin, drogistických věcí, lékárenských věcí, květinářství, a mohu v tom pokračovat atd., nicméně se umožňuje prodávat tyto výrobky na prodejnách, které mají v té větší ploše, např. potraviny. Když to zjednoduším, zkrátka dnes paní, která má prodejnu s obuví, ji nemůže prodávat, ale když půjdete do jakéhokoliv hypermarketu, tam ty boty koupíte. Ta logika vašich opatření je destruktivní a křiví trh, už jsem to komunikoval na sociálních sítích, vy jste mi odepsal, že nemám pravdu. Ano, vy křivíte trh, porušujete pravidla nedovolené veřejné podpory a pomáháte s opatřeními velkým řetězcům. To, co jste tady na začátku říkal, že chcete být féroví, vy nejste féroví. Vy v tuto chvíli deformujete tržní prostředí v oblasti maloobchodního prodeje, kde zavádíte to, že pokud podnikatelům nepomůžete tím, že ta opatření uvolníte co nejdříve, o tom také budu mluvit, tak oni budou krachovat. Dostanou od vás sociální podporu typu 500 Kč na den. Omlouvám se, ale rodina, kde např. bude samoživitelka, paní je samoživitelka s tou obuví, má dva syny 13 let, ale nedostane souběhem ošetřovné, ona nedostane souběhem Nájemné a jiné věci, je to almužna pro nějaké možné přežití té paní, ale ona zkrachuje. Nevím, jestli chcete, aby pak paní šla do nějaké výrobny k nějakému pásu, vyrábět něco, nebo co byste chtěli, nevím, ale maloobchod je segment, který generuje tržby, který vydělává, platí státu daně. To jsou daně, ze kterých pak vy můžete dělat opatření, které děláte, které jsou podle mého názoru ve velkém objemu zbytečné. To znamená, že pokud se omezuje něco, o tom také budu mluvit, co nemá smysl omezovat, to se pak nějak podporuje, ale nedostatečně, tak je to začarovaný kruh, který nás vede k tomu, že ekonomika opravdu nebude fungovat.

Vrátím se k Francii. Tam udělali něco, jako tady pan vicepremiér a jeho vláda, nebo pana premiéra vláda, ozvali se ti podnikatelé. Během několika dnů byly podmínky srovnány, a dokonce ten zákaz prodeje v hypermarketech byl zrealizován. Volal jsem do mnoha členských států i kolegům, jak to funguje jinde, v Německu, Rakousku, Maďarsku. To, co děláte tady u vás vy, že přesouváte tržby na úkor malých a drobných podnikatelů do hypermarketů, nikdo nedělá. Pochopil bych to, kdybyste nám dali zdůvodnění, proč to děláte, proč podnikatele cíleně likvidujete. Vy to tak děláte. Proč podporujete velké řetězce? Proč tady ta logika je? Je tady nějaké konkrétní zdravotnické zdůvodnění? Máte data o tom, že v hypermarketu, kam lidi naženete, všichni lidé, když si chtějí nyní koupit boty, jsou koncentrováni do několika hypermarketů. Je to ze zdravotnického hlediska bezpečnější? Nedokážu to vyhodnotit, nejsem odborník, ale silně o tom pochybuji. Byl bych rád, kdyby mi pan vicepremiér odpověděl na moji první otázku, jestli je bezpečnější jít si koupit boty do hypermarketu, než do menší prodejny, kde je možné omezit počet lidí na prodejně. Konkrétní otázka. Kdybyste mi na to mohl odpovědět, váš osobní názor, jestli k tomu máte nějaká data, že já chytím koronavirus, pravděpodobně v malé prodejně, kterou zavíráte, ale nechytnu ho v hypermarketu. Budu velice rád, když mi na to odpovíte. Je to docela důležité pro další kroky, které budu podnikat.

Další oblast, kterou bych tady chtěl komunikovat, ta se týká obecně vašich přístupů, které jsou v oblasti, omezování maloobchodu. Byl bych velice rád, abyste nám vysvětlil, některá opatření chápu a podporuji. Omezení pohybu je například několik lidí na metr čtvereční. To myslím, že může aplikovat kdokoliv, někdo to dělá. Proč to ve květinářstvích možné dnes je, ale v prodejně obuvi to možné není? V zimě v tomto období je asi důležitější si koupit kytku, nechci to snižovat, nechci tady ubližovat květinářům... Je důležitější si koupit kytku nebo boty, boty pro děti? Nevím. Když mi to někdo vysvětlí, budu velice rád, logiku to žádnou nemá. Podle mého názoru pouze sektorově vybíráte, vyzobáváte něco, co se vám hodí. Nebudu komentovat, že pan premiér podniká v oblasti květinářství. Opravdu nechci být jízlivý, ale na druhou stranu, bohužel ten střet zájmů, který tady je, vyvolává pochybnosti o tom, že je to účelové.

Kdybych se potom ještě vrátil k oblasti podnikání, opravdu bych byl rád, aby mi pan vicepremiér odpověděl, za prvé, kdy bude maloobchod uvolněn, jestli už tu informaci máte, protože původně bylo zavřeno dva týdny, pak se to prodloužilo, dnes nevíme nic, bude to v prosinci, bude to v lednu... Pokud to nebude během několika dnů, říkám, že podnikatelé budou krachovat. Nevím, jestli to víte a je vám to jedno, nebo jestli to děláte účelově.

Vrátil bych se ještě ke zdravotnickému hledisku. Je možné v jiných zemích všude okolo nás to řídit. Je možné na malou prodejnu pustit jednoho zákazníka, na větší třeba tři zákazníky, je možné jim říci, budete nosit roušky, budete si dezinfikovat ruce atd. Obchodníci to dokáží zvládat. Dokonce jsem koukal na nějaké analýzy, které unikly do médií z ministerstva zdravotnictví, kde se dokonce píše, že většina nakažených je právě na pracovištích, ne na prodejnách, nebo v domácnosti. Máte ta data? Pokud je nemáte a děláte pouze takovýto nějaký kvazi postup, abyste omezili pohyb osob, vy ho neomezujete, vy ho pouze naháníte do hypermarketů. Jenom bych k tomuto rád dostal další odpověď, kdy to tedy bude narovnáno.

Pane vicepremiére, počítáte s tím, že opravdu bude možné si koupit boty buď nikde, nebo dál v hypermarketu? Je to podle vás spravedlivý přístup? Byl bych rád, kdybyste mi na to mohl odpovědět, protože v tuto chvíli tržby, které jsou realizovány někde jinde, kde by neměly, dále ještě likvidují podnikatele. Pokud vy maloobchod, doufejme, uvolníte, co se stane... Už v tuto chvíli realizují tržby za ostatní ty velké řetězce.

Takže bych k tomu jenom, abych to nenatahoval, velice krátce na závěr chtěl zdůraznit, že to, co vláda dělá, podle mého názoru nemá zdravotní opodstatnění a logiku. Proč ekonomiku ničíte, tím, že ji omezujete bez věcných podkladů? Proč to jde v Německu, v Rakousku, kdekoliv jinde, v Belgii, v Maďarsku, i v Kataru? Proč to u nás nejde? Proč podnikatele cíleně likvidujete? Je to váš zájem? Protože pokud někoho zavřete a on může zabezpečit bezpečnostní rizika, tak tady není žádná logika, naopak nám to bourá státní rozpočet. Slyšel jsem tady, kolik miliard jste už utratili, 230 mld. Kč, 1,5 milionu živnostníků, jim pomáháte... Proč to takhle děláte? Ty peníze jsou úplně zbytečně vháněné tam, kam by nemusely. A hlavně. Jestli dlouhodobě plánujete v tom pokračovat, velice se toho obávám, nechci nějak tady předvídat, ale kdyby náhodou byla nějaká třetí, čtvrtá, pátá vlna, nevím, jak to bude probíhat, to bude probíhat úplně stejně? Opět někomu řeknete, že květinářství může s pohybem osob na krámě, ale vedle prodejna třeba, nevím, např. tiskovin, papírnictví, to dělat nemůže... Jaká v tom je logika? Žádná logika v tom není. Jediná logika je, že cíleně likvidujete podnikatele.

Poslední otázka. Jaký je názor, pane vicepremiére, váš? Vy jste ministr průmyslu a obchodu. Je to i váš názor? Jestli byste mi na to odpověděl. Je správné, že v tuto chvíli, co vláda dělá, cíleně likvidujete malé, velké posiluje tržbami? A chcete v tom dál pokračovat? To by bylo asi k mým dotazům.

Velice krátce okomentuji tady ty podpory, asi kolegové mě tady budou ještě doplňovat, ale podle mého názoru podpory, které děláte, jsou opravdu nulitní ve vztahu k období, které dnes máme. Jestli někomu zaplatíte nájemné na 1,5 měsíce, dobře. Zaplatíte mu zaměstnance, ale už nikdo neuhradí úvěry, např. regály. Vy jste v té elektronice fungoval. Víte, kolik stojí vybavit krám s regály? Já tu zkušenost mám, 1,5 milionu korun. To si na to musíte peníze půjčit a pět let je splácet. Tím, že dáte někomu záruku, aby to odložil, co se stane? On to stejně splácet bude muset, ale příjmy na to nevygeneruje. To je pouze odsouvání v čase problému.

Takže pokud, ještě jednou, vy jste říkal, že chcete být férový, nejste, a naopak vy dokonce jste horší, teď jsem koukal, i než v Rusku, ani pan Putin tohle nedělá. Já se omlouvám, já nechci, aby to vyznělo jako lascivně, ale i v Moskvě maloobchody například fungují spravedlivě a nebudou se omezovat. Takže opravdu velice rád bych, aby ta reakce byla. Pokud by byla v rozpravě, byl bych vděčný, pokud ne, tak na závěr, ale ty otázky tady padly. A jenom proč pro mě jsou podstatné? Já si myslím, kolegové, že je potřeba se tomu bránit. My už se posouváme od demokratického fungování státu, kdy se tady omezují svobody, které jsou ústavou zaručené. Já to bych to pochopil, kdyby to mělo nějakou logiku, ale ono ji to opravdu nemá, nebo nám ji nikdo nechce sdělit. Já si myslím, že nám ji sdělit nikdo nechce, protože žádná taková logika není. Opravdu tady feudalistickým přístupem někdo z Úřadu vlády na základě doporučení, jak říkala paní senátorka, nevíme ani koho, dělá tady nějaké postupy, procesy, které logiku nemají, s tím, že pomůžeme zachránit životy. Pokud to tak je, já to chci slyšet. Ale čím zachráníte to, že lidi půjdou do hypermarketu a nepůjdou do malého obchodu? Ničím. Takže já bych prosil o vaše reakce, pane vicepremiére. Ještě poslední věc, jestli opravdu máte analýzu, že tím nekřivíte trh a že neporušujete pravidla veřejné podpory... To říkám na rovinu, na základě vašich odpovědí se potom já budu rozhodovat, jestli bychom my sami neměli zvážit nějaké právní kroky, aby se to už nedělo dále. V tuto chvíli to asi může udělat pouze Senát, nikdo jiný. Je to bohužel také problém, že v tom nouzovém stavu, jak se udělají tato opatření, běžný podnikatel se bránit nemůže. Je k tomu i nějaký výrok Ústavního soudu. On sám nemůže to napadnout u soudu, což je velice špatné. Jestli můžu, já vám to ještě jednou zopakuji, kdybyste mi ty odpovědi poskytl, budu moc rád. Díky moc. Díky. Případně se pak k tomu ještě vyjádřím.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátoru Wagenknechtovi, vedle mnoha kritických slov zaznělo i mnoho dotazů, na které jistě pan místopředseda bude reagovat. Jako další přihlášenou s právem přednosti, promiňte, pane senátore, je paní senátorka Jitka Seitlová.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Já jsem jenom chtěla navázat na pana senátora Wagenknechta, proto využívám tohoto přednostního práva. Otázka je širší. Já si myslím, že to, že v supermarketech a hypermarketech prodávají oděvy, že tam prodávají boty a prodávají to, co jinde malé obchody nemohou prodávat, bohužel je otázka právě České obchodní inspekce, protože v některých supermarketech jiného zboží jsou regály všechny zavřené a prodávají se jen opravdu potraviny nebo to, co je povolené. Moje otázka zní, jestli to náhodou není chyba České obchodní inspekce, která toto nekontroluje. A potom jenom bude vystupovat pan předseda Nytra, já bych do toho jeho návrhu usnesení právě ještě si dovolila doplnit, že by se to narovnání nemělo týkat jenom maloobchodu a velkoobchodu, ale i supermarketů a malých obchodů. Děkuji za možnost sdělit zde tuto poznámku, protože navazovala na pana Wagenknechta. Děkuji, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za doplnění předchozího příspěvku. Teď, prosím, pan senátor Kantor může dorazit k mikrofonu.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, jenom takový stručný příběh z tohoto roku. Leden tohoto roku, pan poslanec Svoboda se tehdy ptal ke konci ledna pana ministra zdravotnictví, jestli je všechno nachystáno na to, jestli se chystáme na epidemii koronaviru. Bylo mu konejšivě odpovězeno, že všechno máme pod kontrolou. Poslední den v únoru zasedala poprvé epidemiologická komise ústřední. První den března, čili to je nějakých 24 hodin, umírá první pacient v České republice. Nastává panika, je nedostatek roušek, to si všichni pamatujeme, roušek a ochranných prostředků. Nastupují lidi, začínají našít, to máme všichni v paměti. Uteče 10 měsíců a na mém oddělení v mojí nemocnici posílám první doktory na pediatrii, dětské lékaře posílám na oddělení dospělých, covidové oddělení, zároveň ve stejném okamžiku si rozdělujeme respirátory, které u sebe mají takový ten certifikát nějaký, který je psaný čínsky. Česky ne. Takže nikdo z nás neví, co si na ten obličej dává. Jediná zkušenost, kterou mám, je, že v podstatě identické respirátory se prodávají v OBI a jsou určeny pro prašné prostředí. Tak se ptám: Kdo má za tohle všechno zodpovědnost? Za to, že posíláme ty lidi do tak vážného prostředí, nepředstavitelného ještě před rokem, kdo za to má zodpovědnost? Není to současný ministr zdravotnictví, to určitě ne, protože ten je tam 14 dní, ale kdo má tu zodpovědnost za tyto věci... Protože s tím souvisí zase další moje otázka, ta navazuje na pana senátora Fischera. Jestliže probíhala nebo bylo skončeno výběrové řízení, které vyhrála firma, která doveze z Číny roušky nebo respirátory za tři čtvrtě miliardy, naše firmy se neumístí v tomto výběrovém řízení, jenom proto, že to mají o pár haléřů nebo pár desítek haléřů dražší, to mi zase nějakým způsobem nesedí. Proč na Tchaj-wanu se mluví, celý svět mluví o, přeloženo, tchajwanském rouškovém zázraku, kdy během 40 dnů vyrobili a uvedli do chodu 98 linek, které zdesetinásobily produkci. Během 40 dnů v únoru tohoto roku! Od té doby jsou soběstační a jsou exportéři těchto věcí. My po 10 měsících budeme vozit z Číny roušky, které, já tady mám tu sbírku právě těch několika typů, které jsme průběžně dostávali v nemocnici, takže to vám můžu klidně potom ukázat, jestli bude zájem. Kdo za to má odpovědnost? Ptám se znovu. Není to, jak říkám, teď poslední ministr zdravotnictví. Jaká zodpovědnost z toho vyplývá? Já si myslím, že to není jenom politická zodpovědnost. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Nwelatiho, který je další v pořadí přihlášen.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Já také mám dotaz na pana vicepremiéra, ne na pana ministra průmyslu a obchodu, ani na ministerstva dopravy. Chci se zeptat, jak je možné, že vláda rozhodne, že za 14 dní začne plošné testování v domovech pro seniory a v dalších organizacích poskytujících pobytové sociální služby, během těch 14 dní není schopna dodat testovací sady včas... To je pro mě něco, co je nepochopitelné, protože vláda si o tom rozhodla sama. Ten termín si stanovila také sama. Pak není schopná dodat testovací sady. Chápu, že ta odpověď nejspíše bude to, že dodavatel testovacích sad se opozdil, přišlo to pozdě, což jsem v médiích trochu zaznamenal, na druhou stranu i po tom dodání pořád ten rozvoz na tato zařízení je plánovaný zhruba asi na 7 dní, což je pro mě nepředstavitelné, protože jestli jsme v krizové situaci, jestli máme nouzový stav a jestli chceme něco distribuovat na určitý počet organizací, tak bych chápal, kdyby to bylo v řádech jednoho, dvou dnů, možná i hodin. A ono se jedná i také o bezpečnost. Tady možná se nic nestane, když ty testy začnou o trochu později. Ale taky může nastat nějaká situace, která bude podstatně krizovější, která bude vyžadovat si distribuci něčeho na tyto organizace, a to ještě k tomu neplánovaně... Prostě nastane něco, například se řekne, že je nutné rychle rozdistribuovat respirátory FFP2 pro všechny zaměstnance a pro všechny obyvatele, řeknu, domu seniorů. My budeme týden čekat na to, než to budeme schopni rozdistribuovat?

To si myslím, že je opravdu špatně. Neříkám to proto, že bych jenom chtěl kritizovat vládu. Říkám to proto, že mě to opravdu děsí. Přece stát, jako je Česká republika, o velikosti České republiky, pokud se rozhodne, že chce někam něco rozdistribuovat, musí být schopný v řádech hodin toto zrealizovat, ne v řádech dnů, a dokonce v době, kdy si to sám naplánuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Nyní pan senátor Nytra, který se vzdal přednostního práva.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, kolegové, já jenom dopředu upozorňuji, že se potom přihlásím ještě jednou s tím návrhem usnesení, ale až na závěr diskuse. Já bych chtěl možná vysvětlit, proč tenhle návrh usnesení vznikl, protože mnohé už tady řekli předřečníci, ale těch popudů bylo daleko více. Jestliže dostanete mail od české firmy, pane vicepremiére, vy ho máte taky nebo ta komunikace té firmy byla taky, že mají na skladě miliony roušek, jsou schopni zintenzivnit tu výrobu, díky výběrovým řízením, která probíhají, nemají šanci cenově soupeřit s pravděpodobně dotovanými, a to nechci vůbec zmiňovat kvalitu těch roušek a respirátorů, které jsou nakupovány, tak je to prostě problém. My na jedné straně vykazujeme a snažíme se podporovat, respektive vy jako vláda, naše české výrobce, na druhé straně je tím v podstatě poškozujeme, ne-li zabíjíme.

Pak vidíme v televizi reportáž, kdy odborník prohlásí, že prostředky na odběr vzorků jsou v podstatě nevyhovující. Nevyhovují vůbec ničemu. Jsem opravdu zvědavý na výsledek posouzení SÚKL, jestli tento závěr potvrdí. A kdo potom za to ponese odpovědnost. Notabene ještě z dob pana ministra zdravotnictví Vojtěcha je tady znám případ, kdy on sám v podstatě inicioval reklamování roušek, které nesplňovaly předepsané požadavky. Takže to k těm některým usnesením.

Kolegové tady zmiňovali pochopitelně problém, ani ne tak možná maloobchod, velkoobchod, ale spíše malé prodejny a velké prodejny. Opravdu je na zvážení, zda je to rozumné a reálné.

Ještě zpátky k ochranným prostředkům, možná je to moje neznalost nebo nezručnost. Když jsem se připravoval na tento bod, tak jsem projel registr smluv. Vy sám jste říkal, že Správa státních hmotných rezerv není ten prvoplánový orgán nebo místo, kde se má zakoupit, ale že se zakázky realizují, Správa státních hmotných rezerv, viděli jsme to ve sdělovacích prostředcích, paní ministryně financí deklarovala, jak vláda navýšila rozpočet Správě státních hmotných rezerv. V registru smluv není ani jedna smlouva od 1. května. Od 1. května do dnešního dne není ani jedna smlouva v sekci registru smluv, která by se týkala ochranných pomůcek. Když jsem se podíval na ministerstvo průmyslu a obchodu, tam jsou smlouvy související s covidovou krizí, ale ani jedna s nákupem ochranných pomůcek. Umím dohledat na ministerstvu zdravotnictví smlouvy na nákup ochranných pomůcek, dokonce i potom v resortu ministerstva zdravotnictví, to znamená opravdu jednotlivé nemocnice, kraje atd. Ministerstvo zdravotnictví to má tak, že třeba nakoupí a pak je bezúplatně převádí, respektive ministerstvo vnitra atd. Opravdu tady mi něco nesedí. Minimálně to může administrativní pochybení, ale v důsledku zákona ty smlouvy, pokud tedy Správa státních hmotných rezerv je uzavřela, jsou neplatné, když nejsou uveřejněny v registru smluv.

Poslední věc, ten poslední bod usnesení. Když jsem si přečetl vyjádření paní ministryně Maláčové k tomu problému Antiviru versus drobná... A podle mě ne úmyslná, jednotlivých žadatelů... Tak mě to zvedlo hodně vysoko ze židle, protože prohlásit, že zaměstnanci Úřadu práce se nebudou zabývat a zatěžovat nějakým dohledáváním, jestli ta platba sociálního a zdravotního, které ti žadatelé musí odvést, jestli odešla o jeden, dva dny později a prostě napálí tomu žadateli nebo příjemci té podpory vrátit celou podporu, tak takhle si já osobně nepředstavuji pomoc našim podnikatelům. Notabene nikdo nechce po těch zaměstnancích Úřadu práce, aby to dohledávali. To je určitě, tato povinnost, na straně těch, kteří, ano, to pochybení udělali, dopustili se ho, tak nechť ten Úřad práce jenom ověří, že ta platba odešla o jeden, dva, případně o týden později, nechť vyměří penále, tak jak bývá zvykem, ale nelikviduje firmy tím, že musí celý Antivirus vrátit, když odeslali sociální a zdravotní pojištění o jeden, dva dny déle. Já věřím tomu, že úřady práce mají hodně práce, ale podnikatelé bojují o přežití, nejenom své, ale i svých zaměstnanců.

Takže bych vás chtěl, pane vicepremiére, požádat, aby paní ministryně Maláčová k tomu přistupovala poněkud jinak. Otevírám to tady v tomto bodu, protože my pochopitelně zítra budeme mít na programu paní ministryni Maláčovou, ale bylo by to porušení jednacího řádu, že to k tomu nepatří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Větrovského, tentokrát už chce, předpokládám, proto se přihlásil, to přednostní právo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo. Já se omlouvám Jitce a omlouvám se panu senátoru Chalupskému, že teď zneužiji svého přednostního práva, nicméně udělám to proto, že navážu na to, co říkal Zdeněk Nytra. Já mám něco podobného na srdci. Já bych vás chtěl, pane vicepremiére, víceméně požádat o to, o co jsem tady žádal na minulém jednání Senátu paní ministryni Maláčovou. Jedná se mi o program Antivirus, kde mám informace o tom, že skutečně dochází, za pochybení, které spočívá v tom, že podnikatelský subjekt zašle o 2 dny později vyúčtování, tak je mu odejmuta celá podpora. Já bych vás chtěl poprosit, ale tady musím říci, já se omlouvám, že jsem neslyšel úplně všechno, co Zdeněk říkal, neboť jsem byl na tiskové konferenci klubu, ale tady jsou na vině podle mého názoru velice rigidně nastavená pravidla, která nedávají jakoukoliv možnost, jakoukoliv kompetenci Úřadu práce, aby tomu podnikateli mohl pomoci. Víceméně za nějaké drobné penalizování či cokoliv jiného mu nemusel odejímat celou tu podporu.

Já bych chtěl poprosit, zda by bylo možné, jedna se tedy o Antivirus A, hovořím konkrétně o tomto programu, zda by bylo možné na vládě se třeba na to podívat a nějakým způsobem revidovat, revokovat pravidla tak, aby nebyla tak rigidně nastavená. Skutečně těm, kterým chceme pomáhat, abychom jim pomáhat mohli, měli a abychom jim tu podporu, kterou oni si zaslouží, nemuseli odejímat. My jsme k tomu i ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijali usnesení, které konstatuje to, že by ta pravidla nějakým způsobem mohla být revidována, takže já bych vás chtěl o toto poprosit, protože vím, že s vámi ty dohody platí, tak prosím o to, zda by bylo možno na vládě tento problém ještě jednou otevřít tak, abychom skutečně těm zasaženým subjektům pomohli. Děkuji za to. Díky a omlouvám se ještě jednou těm, kteří byli přihlášeni přede mnou.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Přednostní právo pan předseda Vystrčil nechce využít, proto prosím paní senátorku Chalánkovou o její příspěvek do obecné rozpravy.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, se zájmem jsem si vyslechla vystoupení svých předřečníků a opravdu souhlasím s tím, co zaznělo. Spoustu věcí jsem měla také připravenu tímto způsobem.

Chtěla bych upozornit na dvě věci. Jednak jsem v době začátku první vlny koronakrize byla členkou výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Jak již tady zaznělo, jednali jsme v době 11. – 12. března, kdy jsme vznesli dotaz, jakým způsobem budou distribuovány ochranné pomůcky a prostředky. Zjistili jsme, samozřejmě ještě nebyl v té době vyhlášen stav nouze, že probíhají nějakým způsobem výběrová řízení, nicméně stát si stáhl veškerou distribuci těchto prostředků na sebe a nebyl schopen toto zabezpečit. Vzhledem k tomu, že stav nouze chtěl pan ministr vnitra údajně vyhlásit již o 14 dní dříve, tak jsem v tu chvíli ztratila poměrně důvěru v to, co se bude dít dál. Pak jsme viděli peripetie kolem ustanovení Ústředního krizového štábu a šití roušek osobně. Věřím, že taková situace se již opakovat nebude, ale ty začátky nebyly příjemné.

Nyní bych chtěla upozornit na článek nebo na pojednání své, dá se říci, kolegyně, ale emeritní, zmocněnkyně Slovenské republiky před Evropským soudem pro lidská práva, která sepsala poměrně rozsáhlou práci, která se týká právě problematiky dodržování mezinárodních lidskoprávních standardů, které musí být dodržovány, ať už jde o vyhlášení nouzového stavu nebo jeho trvání. Vyhlášením nouzového stavu může orgán výkonné moci povolit vykonávání mimořádných přípravných opatření a omezit nebo pozastavit občanské svobody a lidská práva. Samozřejmě v případě vyššího stupně ohrožení může nastat také vyhlášení stanného práva, kdy ministerstvo obrany je ozvláštněno zvláštními pravomocemi, které umožňují ministerstvu obrany obejít většinu parlamentních postupů. Z tohoto důvodu by měly být v právních předpisech ustanoveny mechanismy na zabránění zneužití pravomocí v nouzových situacích vnitrostátními orgány. Podle doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1713/2005 existuje velká míra volné úvahy vnitrostátním orgánům, nikoli však neomezená. Evropský soud pro lidská práva upozorňuje, že státy nesmí překročit rámec rozsahu, který striktně vyžaduje naléhavost. Nouzové situace by měly být ústavou jasně definované a vymezené. Měla by být oficiálně stanovena nouzová pravidla. Existují základní lidská práva, která jsou tzv. neodejmutelná, nedotknutelná, to je právo na život, právo na ochranu před mučením, nelidským a jiným zacházením nebo ponižujícím zacházením, právo být osvobozen od otroctví nebo nevolnictví, zákaz retroaktivity trestních zákonů, právo osoby na uznání způsobilosti a také svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, což je samostatná kapitola, kterou v současné době řeším také.

Opatření by měla být přiměřená nouzové situaci a musí existovat zásada proporcionality a zásada dočasnosti. Co se týká zákonnosti, omezení lidských práv a základních svobod po dobu nouzového stavu musí zůstat v mezích stanovenými nástroji vnitrostátního a mezinárodního práva. Stav nouze nesmí trvat déle než samotné trvání příčiny nouze a nesmí se stát trvalým. Pokud vláda využívá dlouhodobě tyto nástroje, pak postupně ztrácí demokratickou legitimitu.

Blížím se k závěru, jenom bych chtěla říci, že, cituji dále z práce paní doktorky Maricy Pirošíkové: „Jakmile jednotlivec dospěje k závěru, že právní předpis jako takový porušuje jeho práva a hrozí mu, že bude mít na něho přímý vliv, může ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva se obrátit na tento mezinárodní orgán bez toho, aniž by čekal na individuální krok jeho vykonání, tzn. že může požádat také o vydání předběžného opatření podle pravidla 39 jednacího řádu evropského soudu.“ Já v žádném případě nezlehčuji situaci, která je pro nás nová, vidíme sami, že v jednotlivých státech jsou opatření různá, nicméně také postup celé pandemie ani úplně nekoresponduje s tím, jakým způsobem jednotlivé státy tato opatření vyhlašují. Ale chtěla bych upozornit také na tuto stránku věci, aby nedošlo k možnému zneužití pravomocí vlády pro vyhlašování opatření nouzového stavu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Prosím pana senátora Chalupského o jeho příspěvek.

Senátor Jaroslav Chalupský:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych chtěl navázat trošku na pana senátora Wagenknechta, se kterým naprosto souhlasím, říkal také, jak to cítím. Já bych vám chtěl zprostředkovat situaci z regionů. Já zastupuji jižní Čechy, Vysočinu, tento region. Když jsem se tam bavil s podnikateli, s živnostníky, OSVČ, malé firmy, tak mi říkali, že první vlna, kterou jakž takž ustáli, bylo to doopravdy na hraně i s nějakou formou podpory státu, byla pro ně poměrně zatěžující. Trošičku se vzpamatovali přes sezonu, kdy hodně lidí z Prahy odjelo do jižních Čech, kde jim to ekonomicky pomohlo. Nicméně teď, když se s nimi bavím, druhá vlna je o 30 – 50 % tržby vlny první. Bavíme se o tržbách, což znamená v podstatě třeba v restauratérství, kde je cenová kalkulace zhruba na třetiny, tzn. 30 % suroviny, 30 % energie a 30 % zisku, takže z toho si umíte jistě udělat představu, jak to vychází ziskově. Všichni mají obavy z toho, že to, co je před nimi, což oni nedokážou odhadnout, co vůbec přijde, že to bude o likvidaci podnikání, mluví se i o vyhlazování drobné podnikatelské sféry, která už má obavy z toho, že se jí nepodaří další ekonomický růst nastartovat. Samozřejmě to bude souviset s tím, jak dlouho opatření budou trvat.

Slyšeli jsme, jakou má vláda představu o pomoci. Je to složité. Všechny tyto věci, které jsou, trošku mi to připadá, že si vláda hraje na firmu, vytváří produkty COVID I, COVID II, COVID III, COVID Plus, COVID Nájemné. Teď to mezi sebou nějakým způsobem koresponduje, jedno vylučuje druhé, je to složité. Něco jako když operátoři měli svoje nabídky, sto produktů, přičemž se používala jen jedna, protože se v tom nikdo nevyznal. Pro podnikatele je to stejně tak složité. Já si říkám, proč by nebylo možné inspirovat se v jiných zemích, kde už vláda ví a zná, má finanční napojení s jednotlivými podnikateli, kteří pravidelně, buď měsíčně, nebo kvartálně, nebo ročně, platí daně, je tam ta finanční linka, proč to není možné udělat jednoduše jako v některých zemích, kdy jedním enterem zase zpátky opačným směrem pošle vláda podporu formou nějaké daňové vratky finančnímu subjektu, resp. podnikateli nebo podnikatelskému subjektu.

Šlo by použít i to, jak jsme se bavili, že jsou nějaká období, kdy je sezona, mimosezona. Toto by se tam zohlednilo také, u každého subjektu vy víte na měsíční, na kvartální bázi, jestli jsou odvody větší nebo menší. Pokud daňový subjekt pošle do státního rozpočtu milion korun ročně, tak přece z takových prostředků se dá nějaká část vrátit zpátky. To by mohla být jednoduchá forma, jak pomoct jednoduše, rychle podnikatelské sféře.

Druhá poměrně palčivá věc je, když řeknu nájemné... Samozřejmě nájem je poměrně velká položka v nákladech. Většinou se dá, každý rozumný pronajímatel se domluví a v tomto ustoupí, protože ví, že náklady krize musejí nést všichni. Co je problém, jsou stálé platby. Máte jističe, elektrika, plyn, takovéto věci. Takže paradoxně, i když oni mají teď vypnuté prodejny, vypnutá fitcentra a podobně, stejně chodí zálohové platby, takže oni v zásadě elektrárnám, plynárnám přispívají do plusu, ale ve chvíli, kdy to nezaplatíte, už vám chodí upomínky a už se dostáváte do nějakého cyklu dlužníka.

To by byla možná druhá linka, která by pomohla. Mohly by to být tyto dvě jednoduché linky, kdyby se je podařilo nějakým způsobem správně uchopit, ty by asi pomohly nejlépe. Ještě zmíním COVID, jak to vyřídit, vypapírovat. Znamená to, kolegové to zkoušeli, dělali, někteří žádali, je to na půl dne až jeden den papírování, kdy si ještě k tomu musím vyřídit nějaké další záležitosti, elektronický podpis, zajít na poštu, zajít na CzechPoint, tohle vyřídit, tohle udělat, pak teprve můžu sednout a začít papírovat nějaký COVID. To, jak to pak probíhá, jaké jsou tam chyby, vracení, chybovost formulářů, to už je potom agenda jiná.

Vy jste potom ještě zmiňoval následnou podporu. Já si myslím, že největší pomoc podnikatelům v následné podpoře nejsou nějaké stimuly, investiční pobídky. Myslím, že největší a nejplošnější podpora je to, kdybyste se zaměřili na redukci státního aparátu. Já strašně málo slyším to, že se někde začnou řezat náklady. Kdy jindy by se měl státní aparát odtučňovat než teď? Tzn. hledat úspory, hledat, kde tyto věci uspořit.

Kdybyste se mě zeptal, co v podstatě by nejvíc pomohlo... Budu mluvit o drobných podnikatelích, nevím ty korporáty, souhlasím s panem Wagenknechtem, ve chvíli, kdy stimulujete všechno do řetězců, je strach, že se tady začneme přibližovat k nějaké socialistické struktuře, kdy tady budou tři velké řetězce, dva velké internetové obchody a přes ty se bude obchodovat všechno, protože nikdo ostatní už nebude existovat, nebo se bude pracovat pro stát. Kdybyste se tedy zeptal, co by pomohlo nejlépe, podle mě by stát neměl určovat, kdo co má dělat. Měl by to nechat na první linii, na tom front endu, který nejvíc a nejlépe ví, jakým způsobem věci zaopatřit. Tzn. vysvětlit riziko, v čem to spočívá, v čem radíte, v čem doporučujete, co ošetřit. Ve finále nechat podnikatele, soukromníka, živnostníka, aby tyto věci zaopatřil. Samozřejmě to striktně kontrolovat, jestli je to dodržované, ale věřím tomu, že na front endu se každý jednotlivec dokáže nad tím rozumně a racionálně zamyslet a ty podmínky naplnit. Díky tomu je třeba schopen fungovat třeba v nějakém omezeném případě. Já znám ze svého okolí spoustu podnikatelů, ať už mají různá fitcentra, tělocvičny, různé obchody, jsou schopni a jdou i za hranu, jsou papežštější než papež, dezinfekci berou vážně, zredukují si počet zákazníků, klientů a nějakým způsobem s tím pracují, umí to naplnit. Třeba mě zaujalo, viděl jsem příspěvek, jak v Praze naložili s tím, že existují hotely, kde můžete přečkat karanténu. Tak jsem si říkal, to je přesně případ, kdy podnikatelský subjekt to umí nejlépe uchopit. Řekne si přesně, co mají být ty podmínky, a on je umí racionálně zvládnout, včetně jídla, včetně komunikace, včetně kontaktu personálu s tím člověkem. A tohle zajistit.

Takže bych se jenom chtěl zeptat, proč věci musí být tak složité, proč nejdou udělat jednoduše, proč se nelze inspirovat třeba někde v zahraničí, kde v Holandsku jedním příkazem během pár dnů měly podnikatelské subjekty tisíce eur na účtech s tím, že... Snažte se s tím nějak vyjít, postarat. Byla poskytnuta pomoc velmi rychle. V tomto případě platí, kdo rychle dává, dvakrát dává.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Adámka.

Senátor Miroslav Adámek:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já moc děkuji za diskusi, která je zajímavá, obsáhlá, ale myslím si, že je potřebná. Mně dovolte se zmínit o pár opatřeních, co se týká sociálních služeb, tzv. testování, které teď v sociálních službách nějakým způsobem probíhá. Já bych moc poprosil, vím, že přijímat ta opatření je těžké, že jste, pane ministře, mnohdy pod tlakem, ale jenom krátké shrnutí.

Než nastalo testování v sociálních službách, v pátek 30. bylo vydáno první opatření pro určitý okruh sociálních služeb. V pondělí 3. už byl okruh rozšířen a v úterý 3. už byla třetí vlna. Myslím si, že tady lze trošku koncepčně přemýšlet nad tím, koho se budou opatření dotýkat, protože už máme zkušenost z jara. Je to zátěž pro sociální pracovníky, pro pracovníky v sociálních službách, pro ty, co jsou v přímé linii, kdy nám jako ředitelům organizací potom i kladou dotazy. Proč se máme ještě podvolovat něčemu dalšímu, když opatření, která tu máme nastavena, tak fungují? Proč máme nějakým způsobem jít do testování, které samozřejmě i pro nás je nějakým způsobem nepříjemné, když ta opatření, je to jedno ze kterých, už tady máme, byť rapid testy, byť to, že už od srpna nosíme respirátory, nosíme štíty, dbáme, trasujeme se vzájemně, jak klienty, tak nás, komunikujeme s rodinami a vyhodnocujeme si, jak k přenosu dochází... Nebylo by i od věci více věřit ředitelům určitých zařízení, kde plošné testování ano, ale v případech, kdy se tam začne rozvíjet nějaká vlna nebo něco, co je nějakým způsobem potřeba podchytit, ale testování není všemohoucí a to, jak vystupujeme a mnohdy říkáme, že testování nás zachrání ve všem, nezachrání. Protože i my jsme měli spousty klientů, spousty pracovníků, kteří prošli nemocí, měli lehký průběh, ale za používání ochranných pracovních pomůcek nedocházelo k žádnému dalšímu přenosu, a to si myslím, že je to podstatné, je potřeba se na tom zamyslet.

Teď je položena otázka, a mnohdy se na mě i ředitelé obracejí s tím, co budeme dělat, protože nepříjemnost testování a to, že to má být co pět dnů, tzn. mnohdy budeme stahovat pracovníky i o víkendech, abychom mohli testovat, abychom dodrželi limit, tak už i zaměstnanci říkají: „Dobře, ale to je pro nás potom lepší jít na OČR nebo neschopenku, než se podvolovat těmto situacím.“ Co budeme dělat v případech, kdy nám zaměstnanci vypadnou?

Můj dotaz je na to, jestli některá opatření, která přijímáme a která by nějakým způsobem mělo za mě vyhodnocovat MPSV a dávat vám zpětnou vazbu a argumentaci, jestli více nenechat k sociálním službám a k ohniskům, která jsou.

Potom mě ještě napadá, jestliže chceme chránit cílovou skupinu, právě seniorů, tak co třeba v tzv. domech s pečovatelskou službou, což je klasické nájemní bydlení, které mnohdy mají obce, města zřízeny... Tato cílová skupina není vůbec pokryta. Tam není 100%, že se těmto obyvatelům v domech s pečovatelskou službou poskytuje pečovatelská služba. Je to na jejich rozhodnutí, jestli pečovatelskou službu chtějí nebo nechtějí. Ale tito obyvatelé mnohdy nerozumí opatřením, která jsou, mnohdy je nerespektují. Tzn. teď máme za povinnost testovat i naše pečovatelky v terénní službě, aby nedocházelo k ohrožení těchto klientů. Ale ti klienti ani vzájemně mezi sebou nepoužívají ochranné pracovní pomůcky. Už byly zaznamenány některé případy, kdy právě v těchto tzv. domech s pečovatelskou službou dochází k velkému šíření. Ale je to z tohoto důvodu, protože tam ti klienti nejsou podchyceni vůbec.

Můj poslední dotaz, prosím pěkně. Máme za povinnost v těchto službách nosit respirátory, ale nebyli jsme vybaveni dostatečně těmi respirátory. To, co jste, pane ministře, říkal, šlo to v rámci uvolňování z hmotných rezerv, ale ty počty, které došly na kraje, nebyly v dostatečném množství. Dokonce pro služby, které byly uzákoněny ve 3. vlně, tzn. chráněné bydlení, týdenní stacionáře a osobní asistence, tak ty v rámci počtů uvolněných respirátorů nebyly zahrnuty vůbec. Tzn. zůstalo to na krajích, aby potom sanovaly tento počet, aby tyto služby dovybavily respirátory, aby mohla být naplněna tato povinnost.

Moc děkuji a děkuji i nad zamýšlením, co se týká opatření, která můžeme myslet, že jsou v pořádku, můžeme myslet tak, že ochraňujeme nějakou cílovou skupinu, ale měli bychom se zamyslet, jestli opravdu dopadají tak, jak by dopadat měla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášený je pan předseda Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, vážený pane 1. místopředsedo Senátu, vážený pane místopředsedo vlády, já jenom navážu na to, co tady už zaznělo, chtěl bych opravdu poprosit, jestli by nebylo možné, aby příslušní členové vlády, respektive celá vláda na nabídky, někdy bych řekl velmi vážné připomínky, reagovali, protože, bohužel, já několik příkladů řeknu, z důvodů, kterým vůbec nerozumím, se tak neděje.

Teď k těm připomínkám, které jenom zesílí to, co tady už zaznělo. Já jsem několikrát, pan senátor Kantor ještě vícekrát, já dokonce jednou potom v zoufalství i na plénu Senátu, nabídl, že je možné se seznámit se zkušenostmi, které má s koronavirovou krizí například Tchaj-wan, protože jsme tam zjistili spoustu věcí, které by byly aplikovatelné v České republice při překonávání koronavirové krize a samozřejmě některé nikoliv. Výsledkem je, že se zatím nikdo neozval. Dokonce je to tak daleko, že odpověď pana prvního místopředsedy vlády, který je zároveň předsedou Ústředního krizového štábu, na můj dotaz, zda by třeba ministerstvo zdravotnictví nebylo rádo, kdyby zjistilo některé zkušenosti z Tchaj-wanu, byla taková, že to musí na ministerstvu zjistit. Když jsem se dvakrát ptal, jestli už to zjistil, tak mi odpověděl: „To víte, na ministerstvu zdravotnictví všechno trvá. Musíte být trpělivý.“

My jsme trpěliví, ale koronavir, ten tomu nerozumí, ten není trpělivý, ten prostě postupuje. My buď budeme chtít znát nějaké další informace, které pak využijeme nebo nevyužijeme, nebo je nebudeme chtít znát. Teď k těm věcem, které považuji za velmi závažné, až děsivé, o kterých tady mluvil pan senátor Fischer. Já to doplním ještě o jednu věc, přesně bych mohl citovat i názvy těch firem, ale neudělám to, protože jsem to slíbil. Situace je ještě horší. Je horší v tom, že pokud vy se setkáte s firmou, která také chtěla dodávat roušky nebo respirátory nebo něco jiného, při té nabídce neuspěla a oni vám to vykládají, protože se v tom regionu pohybujeme, tak v okamžiku, kdy vy dáte nabídku, že to budete řešit, tady já musím pana ministra pochválit, protože kdykoliv jsem se na něj obrátil, reagoval velmi rychle, ta prosba těch firem, řekl bych v 80 %, je: „Proboha, prosím, hlavně to neřešte. Hlavně to na nás neříkejte, že jsme byli nespokojení.“ Rozumíte, co tady jste vytvořili za atmosféru? Že ty firmy se dnes už bojí toho, že vy se dozvíte, nemyslím vy osobně, že si stěžovaly a že jsou nespokojeny s tím, jak někdo z vlády rozhodl. Oni se toho bojí. Kam jsme se to dostali? Oni si bojí stěžovat. Možná proto, že třeba by na ně někdo zaklekl. Takže to je neuvěřitelné. Já nevím, myslím si, že bychom společně s tím měli zkusit něco dělat. My se fakt snažíme spolupracovat, ale když z té druhé strany ta ruka není podaná nebo není přijatá v těchto případech, které jsem jmenoval, tak se s tím dá těžko něco dělat. Takže to jenom k tomu.

Jinak jsem chtěl poprosit ještě o dvě věci. Chtěl jsem poprosit o to, jestli by nebylo možné, abyste nechal někoho, aby si tady znovu poslechl, co tady zaznělo od některých senátorek a senátorů, zkusil si poctivě na ty otázky, připomínky nebo nabídky odpovědět, případně i reagovat. Myslím si, že by to bylo velmi dobře a že by to mohlo pomoci, protože bychom se zase dostali o kousek dál.

Jenom k panu Chalupskému takovou poznámku na ty jeho připomínky. Já si myslím, že tam to muselo padnout na úrodnou půdu, protože pan vicepremiér je bývalý úspěšný předseda české Asociace malých a středních podnikatelů, takže on ví přesně, co čeští malí a střední podnikatelé potřebují, proto jsou ty korporáty tak zvýhodňovány.

A ještě jedna prosba, ta poslední, a to je, že bych prosil, jestli byste nemohl vystoupit v obecné rozpravě, třeba na závěr, ale v obecné rozpravě, aby případně kolegové a kolegyně mohli reagovat ještě v rámci obecné rozpravy. My samozřejmě taky máme možnosti znovu obecnou rozpravu otevřít, ale to si myslím, že by bylo nedůstojné. Takže jsem vás chtěl poprosit, jestli byste třeba na závěr obecné rozpravy nemohl vystoupit, aby případně byla možná reakce, aniž bychom museli dělat nějaká procedurální či jiná hlasování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu předsedovi. Já jsem byl rozhodnutý neuzavírat obecnou rozpravu, protože některé ty odpovědi si vyžadují otázky a ještě pak následnou reakci, takže děkuji panu předsedovi, že to vyslovil. Požádal bych i já pana místopředsedu vlády, aby potom ještě před ukončením obecné rozpravy na některé ty mimořádně závažné otázky odpověděl. Další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Šimetka a my se vystřídáme.

Senátor Ondřej Šimetka:  Dobrý den, děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené senátorky a senátoři, můj příspěvek směřuje ke stavbě polní nemocnice v Letňanech. Chci se zeptat na pár věcí. Jsem lékař, který pracuje ve velké fakultní nemocnici v České republice, ale zároveň jsem lékař, který pracoval dlouhé roky v rozvojových zemích při zvládání různých epidemií a pandemií s humanitárními organizacemi. Troufám si říct, že v té situaci se orientuji, troufám si i říct, že znám situaci v České republice jako lékař, jako přednosta kliniky, jako člen krizového štábu velké fakultní nemocnice. Jsem toho názoru, že dostupnost zdravotní péče v České republice není ohrožena nedostatkem lůžek. Z tohoto pohledu je na tom Česká republika velmi dobře. Buďme za to rádi.

To, co ale ohrožuje dostupnost v České republice, dostupnost zdravotní péče, je nedostatek personálu. Toho personálu bylo v českých nemocnicích méně už před pandemií. V té pandemii se to samozřejmě zhoršilo. Dneska jsou z důvodu nemoci covidem a karanténních opatření mimo nemocnici v podstatě stovky až tisíce zdravotníků, a ty nemocnice s tím velmi bojují. Proto mě z tohoto pohledu překvapila informace o stavbě polní nemocnice v Letňanech s kapacitou 500 lůžek, protože, jak jsem říkal, nemyslím si, že problémem českého zdravotnictví při zvládání covidu je nedostatek lůžek.

Ptám se z tohoto důvodu, pokud by tedy došlo k potřebě využití této polní nemocnice, podle bývalého ministra Prymuly ty propočty byly, že 10. listopadu se čekalo, že kapacita lůžek v nemocnicích bude překročena a bude nutné přijímat pacienty do polní nemocnice v Letňanech, naštěstí se tak nestalo, za což buďme rádi, ale pokud by se tak stalo, tak by mě zajímalo, jakým způsobem má vláda zajištěny lidské zdroje do té nemocnice? Protože nemocnice o kapacitě 500 lůžek, mně je jasné, že by se neplnila hned celá, že by to šlo třeba po jednotkách lůžek nebo desítkách lůžek, ale i tak nemocnice s 500 lůžky vyžaduje prostě stovky až tisíce zdravotníků. V situaci, kdy nemocnice dneska bojují s nedostatkem zdravotníků, ptám se, jakým způsobem máte to zajištěno. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Já vás všechny také zdravím už skoro v poledne, ale debata je bohatá a je to dobře. Pane ministře, chcete vystoupit, nebo? Ještě chviličku. Takže dávám slovo paní senátorce Jitce Chalánkové. Paní senátorko, prosím.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já budu krátká, já jsem chtěla jenom upozornit na to, že jsem citovala z článku paní doktorky Pirošíkové, který je zveřejněn. Pokud by někdo chtěl podrobnější informace a podrobnější přečtení na stránkách Postoj, z konzervativního deníku Postoj, deník Postoj, Slovenská republika. To je všechno.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní se hlásí o slovo pan senátor Nytra. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Já nevím, jestli odpověď nebo odpovědi pana místopředsedy vlády nespustí druhou etapu diskuse, je to velice pravděpodobné, ale přeci jenom by bylo asi vhodné vás seznámit s návrhem usnesení k tomuto bodu, respektive máte ho všichni v písemné podobě na svých lavicích, takže předpokládám, že ho nemusím číst a pouze... Musím? Aha, děkuji panu předsedovi, že musím. Takže Senát:

I. bere na vědomí stanoviska resortu vlády k jednotlivým bodům usnesení Senátu č. 496 z 26. schůze konané dne 20. srpna 2020,

II. vyzývá vládu, aby:

1) předložila Senátu vyhodnocení nákupu ochranných pomůcek a vybavení (roušky, respirátory, ochranné obleky, rukavice, štíty, brýle, testovací sady, ventilátory, termokamery), realizovaných v souvislosti s pandemií koronaviru, za období mezi ukončením prvního a vyhlášením druhého nouzového stavu, včlenění na výrobky pořízené na území ČR a výrobky dovezené, a to za jednotlivé resorty a ústřední orgány, například Správu státních hmotných rezerv,

2) při vypisování výběrových řízení spojených s pandemií koronaviru důsledně dbala na kvalitativní, respektive technické požadavky pořizovaných ochranných pomůcek a vybavení,

3) při realizaci nákupů spojených s pandemií koronaviru v případě srovnatelných technických podmínek a ceny kladla důraz na domácí produkci,

4) (tady upozorňuji dopředu, že dojde k drobné změně toho textu, který máte před sebou) zavedla jednotná pravidla pro maloobchodní prodej se zohledněním omezení zdravotních rizik.

5) při následné kontrole vyplacených podpor byla posuzována zejména účelnost vyplacených finančních prostředků a při zjištění nedostatků bylo postupováno přiměřeně a s ohledem na konkrétní situace.

III. žádá vládu, aby Senát do 15. 12. informovala, jakým způsobem zohlednila toto usnesení,

IV. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Teď se ptám, jestli si přeje vystoupit pan ministr, pan předkladatel vlastně, ale v tomto případě pan ministr. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já se nebráním té diskusi a určitě to nechci dělat nějak potom zpupně, tak, že bych to řekl tak, že už na to není možné reagovat. Chápu i to, že těch dotazů je obrovské množství z různého spektra, já se nechci teď stavět do role, že všemu rozumím, všechno znám, ale samozřejmě musím reprezentovat vládu v tomto a pokusím se věcně a, pokud možno, snad i přesně odpovědět na to, co jste se ptali. Možná nestihneme úplně všechny ty otázky. Nicméně té diskuse si vážím, děkuji za ty otázky.

Popravdě řečeno, čekal jsem to horší, to si troufám tvrdit, že na to, že Senát je velmi přísný vždycky vůči vládě, na můj vkus je to překvapivě mírné, což ve mně vzbuzuje trochu dojem, že to možná neděláme úplně špatně, ale to berte samozřejmě s nadsázkou určitou.

Pojďme začít postupně, tak jak jsme to zde měli.

A to byla paní senátorka Němcová, které přeji v Senátu, aby se jí dařilo. Myslím, že je zde dnes poprvé. Školy, ano, velká diskuse. Citovala jste zde nebo uváděla jste nějaké evropské země a máte pravdu v tom, že ve většině evropských zemích školy byly po tu dobu teď otevřené. Nebylo to úplně 100% ve všech, v tom jste měla správnou informaci. Faktem zase je, že mimo Evropu to bylo spíše opačně, ale teď to neříkám jako alibi, nechci se zde teď stavět do role toho, kdo bezpečně ví, jestli školy měly nebo neměly být zavřeny. Byla to obrovská diskuse, vy jste uváděla lidi, kteří jsou zástupci jednoho úhlu pohledu, nepochybně jsou i ti, kteří jsou jiní. Obecně bych řekl, vy jste to tam zmiňovala, paní senátorko, odborná veřejnost, ano, máte pravdu, ale problém je, že dnes je co člověk, to odborník. A co odborník, to jiný názor. Dát to dohromady není vůbec jednoduché, což se nijak nezbavujeme odpovědnosti, která s tím je samozřejmě spojena. Podstatné je to, že školy se tedy nyní postupně uvolňují. 18. 11. začíná ten režim prvních a druhých tříd na prvním stupni.

Co se týká těch seniorů, tady bych to spojil i s těmi testy, které už dneska doráží nebo dorazily k jednotlivým domům sociálních služeb, tak snad ta dobrá zpráva je, teď mi to pan ministr Blatný posílal, 70 % už je zazásobeno, to znamená, když se to začalo někdy předevčírem rozvážet, nebude to trvat 7 dní, reaguji na to, co říkal pan Nytra, ale jinak souhlasím, že samozřejmě každý den je v tomhle důležitý. Možná se to dalo zvládnout i rychleji. Faktem je, že kvůli té firmě se to zdržovalo do poslední chvíle. V momentě, kdy to bylo, začalo se to vyskladňovat, což bylo v úterý. Dnes, v tuto chvíli, čtvrtek dopoledne, 70 % mám informací poslední. Takže věřím, že to bude do konce týdne hotovo a že těch několik dnů, které se to posunulo, že se to vyrovná, že se to zvládne.

Psychologické ordinace. Já se přiznám, že to nevím, jestli ano, nebo ne. Je pravdou, že se na nás obrací obrovské množství různých segmentů a jejich požadavky jsou logické. Proč by se nemohlo toto otevřít, proč se domnívají, že to je nezbytně nutná služba. Těžko se to hodnotí. Samozřejmě těch výjimek musí být, pokud možno, málo. O co více jich uděláme, o to více zvýšíme mobilitu, o to více se zase naštve segmentů, které, tady jste měli v řadě věcí pravdu, kde se jim to zdá nespravedlivé. Nejenom nezdá, ono to je nespravedlivé samozřejmě. Takže je logickým zájmem to spíše minimalizovat. Já o tomhle promluvím, protože znovu říkám, nejsem na to odborník, s panem ministrem Blatným. Zeptám se ho, do jaké míry psychologické ordinace by dávaly smysl, jestli by skutečně nestálo za to zvážit to. Ono to v té oblasti zdravotnictví nejsou tedy jenom psychologické ordinace, chodí nám i žádosti na jiné oblasti toho přímého kontaktu, kde rovněž je to s otazníkem, kdyby to bylo, tak jestli bychom to nějakým způsobem zásadně změnili, ten systém. Možná ne, takže slibuji to, že o tom s ním promluvím.

Jinak máte pravdu v jedné věci, že je nejistota, určitá míra nejistoty. Dokonce bych řekl, značná míra nejistoty. Ano, covid je problém, je to celosvětový problém, nejen celoevropský problém. Pokud se podíváme, máme rekordy dneska všude. A to neříkám teď alibisticky, to je prostě fakt. Možná málokdo nebo téměř nikdo neočekával to, když na jaře se počítaly ztráty, co nastane na podzim, kolik lidí se denně nakazí v Severní Americe, v Evropě téměř 500 tisíc, a to do značné míry vlévá nejistotu. Tím spíš, že se stále čeká na to finální řešení, na vakcínu atd., protože je zjevné, že ač se ty země připravovaly, některé lépe, některé hůře, některé to vzaly z úhlu pohledu eliminace obchodu, některé z eliminace sociálních a jiných kontaktů atd., některé dokonce průmyslu, tak ve finále, když se na to podíváme, ta čísla jsou hrozivá prakticky v každé zemi. Až na výjimky, dokonce i u těch zemí, u kterých jsme se domnívali a říkali jsme si, ano, pojďme si je vzít jako inspiraci, vzor, bylo to třeba ještě před měsícem Švédsko, podívejme se teď na ta čísla, která tam jsou. Neříkám to proto, že bychom jim to přáli. Já to říkám spíš s tím, že samozřejmě jsme z toho rovněž špatní, protože poté lze předpokládat, že ten problém může trvat ještě delší dobu a že ať se dělalo cokoliv, tak se to možná trochu zpomalilo, ta nejistota samozřejmě je zřejmá a nikoho netěší. Podstatné je to, že se musí vědět, jak to řešit, musíme dělat všechny kroky k tomu, abychom ukazovali tu cestu a hlavně vysvětlovali, pokud ta opatření uděláme, ta neděláme proto, že je chceme dělat, ale děláme je proto, abychom lidi ochránili. Jakkoliv chápu, že to potom ty zájmové skupiny mohou vnímat jinak a nedivím se jim, chápu je.

U pana senátora Fischera jsem si vzal na pomoc Českou agenturu pro standardizaci, protože myslím, že to je důležité. Já si vám dovolím jenom přečíst to, co mi poslal její ředitel, protože sledoval tu dnešní diskusi, protože se to hodně týkalo odborných věcí, a to jsou ty masky FFP2, respektive takzvané pět a devadesátky. Takže cituji:

„Masky podle evropské normy EN 149,“ kterou jste, pane senátore, zmiňoval, „kategorie FFP2 a čínské normy GB26 (a tak dále), kategorie KN95,“ kterou jste rovněž zmiňoval, „jsou pro současný případ SARS-CoV-2 v použití plně srovnatelné“. Toto je stanovisko na základě technické zprávy CEN, takzvaného Evropského výboru pro normalizaci. „Rozdíly v požadavcích té evropské a čínské jsou nepatrné, například se mírně liší v hodnotě maximálního dýchacího odporu. V technické zprávě CEN (to je ta evropská) bylo konstatováno, že tyto drobné technické rozdíly nejsou relevantní.“ Toto řeší celá Evropa, nejenom Česká republika, a proto se jedná o technickou zprávu, tedy CEN. „Nicméně pro další zlepšení situace byla vydána technická normalizační informace TNI (a tak dále čísla), která upravuje požadavky na obličejové roušky pro veřejnost, minimální požadavky, zkušební metody používání a tak dále. Jedná se o zavedení evropského dokumentu CEN. Tyto výrobky se neoznačují CE a na náš domácí trh se dodávají v souladu s tím TNI.“

Na tom pracoval Textilní zkušební ústav, Česká agentura pro standardizaci a tak dále. Na to zmíněné TNI, které zde teď cituji, naváže tvorba nové evropské normy, standardizující pravidla řešení atd. KN95 je označení podle čínské normy a je ekvivalentem, to je důležité říci, FFP2, což je značení podle evropské normy. To znamená, pokud je na trhu výrobek podle čínské normy, nemůže být označen FFP2.

Což ale neznamená, že není stejně kvalitní. Samozřejmě je třeba testovat, kontrolovat atd. Co tím chci říci? Samozřejmě jsem připraven vám případně sjednat schůzku a být u toho se šéfem České agentury pro standardizaci, že je třeba pracovat s fakty, o něco méně s dojmy, ještě méně s ideologickými. A srovnávat fakta, kvalitu, nekvalitu. Jestli je něco nekvalitní, nemá to tady co pohledávat. Jestli něco splňuje nějaké požadavky, potom tomu nemůžeme úplně zcela bránit. Ale v každém případě nezaměňujme, a to myslím, že z toho vyplývá zjevně, FFP2 s čínskou KN95.

Co je důležité, je to, že v tuto chvíli, já tím reaguji na to, co jste, pane senátore, říkal, nejlepší by bylo, já jsem to z toho tak vyrozuměl, to skoro zlikvidovat. Zaprvé není třeba likvidovat něco, co může fungovat. I kdybych přijal to, co tam nepatrně zaznělo, že to je sice malinký rozdíl, ale přesto je, tak to neznamená, že to zlikvidujeme. Ty roušky se dají nosit pro jiné použití, ale nebudu je používat v ekvivalentu FFP2. Tak jako někdo nosí hadrové nebo jakékoli jiné, tak to ještě neznamená, že když tady něco je zjevně nakoupeno ještě z té jarní vlny, což jsme samozřejmě museli využít té Číny, protože kdybychom Čínu neměli v tu chvíli, tak jsme tady bohužel neměli nic, podobně jako celá Evropa, celý svět, tak přece není důvod něco likvidovat. Ale je třeba naprosto jasně každému říci, jaké to má parametry, jestli ano, nebo ne, jestli to splňuje nebo nesplňuje. Pokud to nesplňuje, tak ať to používá pro něco úplně jiného a ne pro to, co by se třeba používalo FFP2. Ale vyplývá z toho, že tam ten rozdíl není skutečně velký, čili netřeba něco likvidovat, když se za to zaplatila spousta peněz, jenom proto, že je to z Číny.

Pochopitelně bychom byli nejraději, aby se to kupovalo od firem českých nebo evropských. Je to vždycky otázka toho, aby firmy předložily svou nabídku, aby byly dostatečně kvalitní a aby zde hlavně měly kapacity. Je pravda, že kapacity se začaly naplňovat u tuzemských firem až někdy v průběhu léta. Já sleduji na Správě hmotných rezerv prakticky každý tendr v momentě, kdy je vyhodnocen. Většina firem jsou české firmy. Ano, ne každý je výrobcem, jsou to i firmy tradeové, které to dovážejí, ale ty zase nemůžeme vyřazovat ze soutěže jenom proto, že je někdo trader. Čili na to, jak se kupovaly roušky a všechny ostatní produkty na jaře, hekticky, pod tlakem toho, že se musí nakoupit, tady souhlasím s tím, celá Evropa proto také tenkrát tomu nechala volný průběh, byla ráda, že zde aspoň něco bylo, tak v současné době se to kupuje daleko sofistikovaněji. Mohu tady téměř odcitovat všechny firmy, které to u nás vyrábějí, protože je znám, znám je osobně, jak jsme jim pomohli, jak jsme je vedli k certifikaci, jak jsme se snažili je dostat do tendrů atd. Ale samozřejmě nemůžeme porušovat zákon. Nicméně jsem přesvědčen, že ty kvalitní, dobré firmy, vy víte, o které se jedná, mimo jiné jsme to řešili a řešíme i u tchajwanských strojů, tak ty firmy prosperují docela dobře a já jsem jedině rád.

ČOI, ano, jednoznačně s tím souhlasím, je to její povinnost. Tady bych fakt nezesměšňoval práci ČOI za to, že kontroluje nějakou hračku, protože i to přeci musí dělat. V momentě, kdy nějaké dítě se něčeho dotkne nebo bude mít nějaký problém s hračkou a nedejbože se stane nějaké neštěstí, budete možná první, kdo bude říkat: „Proč ta ČOI nejednala?“ Takže prosím, nezesměšňujme práci ČOI, že kontroluje i věci, které se někomu zdají jako bagatelní, ale souhlasím s tím, že toto musí rovněž kontrolovat. Jestliže zde platí něco od září, jednoznačně, pokud se to na trhu projeví, že to jest a nemá to být, tak okamžité sankce.

Paní senátorka Dernerová, klíčový dotaz, který jste vznesla. Tabulka škálování. Velká diskuse nad tím je, já se jí účastním prakticky každý den ve večerních hodinách s týmem, který jste zde zmínila. Já začnu tím týmem. Zítra bude představena tabulka, bude představeno to škálování. A protože je to výsostné pole pana ministra Blatného, vím, kteří lidé tam jsou, tak se nezlobte, já je dneska neřeknu, protože mu nechci brát jeho pravomoc lidi představit, ale představí je během zítřka. Nevím je úplně všechny, protože se s nimi potkám, je jich asi 14 nebo 15. Mohu vám říci, že jsou to z mého pohledu vysoce kvalifikovaní, schopní lidé nejenom z českého prostředí, i z mezinárodního prostředí, jsou tam lidé z univerzity v Oxfordu, jsou tam lidé z CERGE, jsou tam modeláři, epidemiologové a jsou tam pochopitelně i lidé na úrovni třeba náměstků ministerstva zdravotnictví, ale prosím jenom o trpělivost do zítřka, ať si to představí pan ministr. Nerad bych dnes řekl jedno nebo dvě jména, na jedno zapomenu a bude z toho problém.

Co se týká, a to je důležitější, toho škálování, mohu už dnes říci to, že tabulka, která je velmi diskutovaná, ne všichni se shodnou na tom, že je to nejlepší možná cesta. Na druhou stranu jsme byli pod tlakem, a myslím si objektivním tlakem, představte schéma takové, kde se jasně uvidí, co se udělá v opatřeních za předpokladu nějaké epidemiologické nebo pandemické situace. Tzn. v horním řádku klíčové tabulky, podobně jako irská tabulka, bude nejenom reprodukční faktor, bude tam jakýsi mix ukazatelů, což dával dohromady tento tým, bude to zítra představeno, myslím si, tak jak jsem to viděl, že to dává hlavu a patu a smysl. Chraň bůh, abych já byl ten, kdo má říkat těmto lidem, odborníkům, jakým způsobem to mají namixovat, ale zdá se mi to věcné a logické. Pod tím, to je důležité, je řádově 25 až 30 klíčových činností a aktivit, jako je maloobchod, průmysl, kancelářská činnost v oblasti obchodu, ale i jako je nošení roušek nebo jako jsou sportovní aktivity, kulturní atd. A přiřazuje se podle stupně pandemického problému, to, co bude či nebude izolováno v jednoduchém schématu. Toto jednoduché schéma se představí zítra na zdravotním výboru. Následně se bude dopilovávat ve smyslu detailů z každé oblasti, protože to samozřejmě bude mít mnoho konsekvencí. Je to extrémně náročné dávat dohromady a nepochybně, když se to zveřejní v následujících hodinách nebo dnech, bude obrovská vlna kritiky, pochopitelné, protože každý se bude snažit dívat na svůj „chlíveček“, na svoji činnost, aktivitu, a bude se mu zdát, jestli je to příliš brzy, příliš pozdě, musí nastat to či ono.

Na druhou stranu myslím, že je to správná cesta, i proto to některé země dělají. Ale podotýkám, jenom některé země, zdaleka ne všechny, protože se trochu obávají toho, přijít vůbec s takovýmto řešením, které je na první pohled velmi přehledné, ale samozřejmě, a to je de facto prolnuto celou diskusí, která zde je, já si nejsem úplně jistý, jestli zejména jak zde páni senátoři, paní senátorky diskutovali o podnikatelských opatřeních... Ambicí a cílem je snížit mobilitu. Fakticky tím říkáme, že jestli něco pouštíme, mobilita se zvyšuje a někde jinde za předpokladu, že se situace nezlepší, se musí trochu utáhnout. Teď se samozřejmě velmi citlivě pracuje s každou oblastí a diskutuje se, co je důležitější. Je důležitější pustit děti do školy? Nebo je důležitější otevřít maloobchod? Nebo je důležitější otevřít tyto služby a jiné? Je to nesmírně komplikovaná diskuse, která samozřejmě nemá absolutního vítěze, možná i výsledek, který má, může být pro někoho diskutabilní, protože pokud jsem zástupce jiné skupiny, tak nepochybně budu proti tomu, když moji skupinu někdo omezí. Včera večer jsem ještě diskutoval s kolegy z Hospodářské komory a ti samozřejmě tvrdě tlačí, aby se ještě uspíšilo otevírání obchodů. Na druhou stranu jsou zde zástupci školství, kteří říkají: „Je nutné pustit děti.“ A teď se můžeme bavit o tom, jestli nejdříve 1., 2. třídy atd., to už je věc druhá. Ale v každém případě nelze udělat obojí naráz. Když se to udělá, tak se zase přehltí mobilita a budeme tam, kde jsme byli. Takže tabulka bude zítra představena.

Mám zde od vás ještě jednu otázku. A to je COVID Nájemné. Přiznám se, že už jsem zapomněl, k čemu jste se tam ptala, ale COVID Nájemné jede, I i II, a je to fungující režim. Když tak potom vám řeknu detaily.

Celá řada dotazů zde byla od pana senátora Wagenknechta. Tady musím s celou řadou věcí nesouhlasit, jakkoli, abych začal pozitivně, souhlasím s jednou věcí, kterou říkáte. To je ta spravedlnost, nespravedlnost. Není to 100% spravedlivé, o tom není nejmenších pochyb, COVID není spravedlivý. Covid letí celou Evropou, všude jsou rekordy a každá země na to reaguje nějakým způsobem, pere se s tím. Většina zemí reaguje ekonomickými opatřeními, podobně jako my. Nevymýšlíme nic úplně zásadně nového. Když opravdu srovnáte země, tak tam úplně zásadní změny nejsou, ale faktem je to, že obrovská diskuse je nad tím, když pustíme, a to není o hypermarketech, to je o typu obchodu, asi se shodneme na tom, že potraviny by měly být otevřené. My neříkáme, jestli potraviny v hypermarketu nebo u malého obchodníka. Každý, kdo prodává potraviny, může mít otevřeno. To, že je u nás trh, ale za to, prosím pěkně, nikdo z nás nenese odpovědnost, takový, že většina maloobchodního trhu v potravinách je v oblasti hypermarketů, to je prostě realita. To je realita všude na světě, tzn. to nelze udělat jinak. Teď můžeme přihazovat a řekneme: „Je ten základní sortiment ještě drogerie?“ Shodli jsme se na tom, že ano. „Jsou tím základním sortimentem ještě lékárny atd.?“ Nechci teď tady říkat všechny výjimky, které jsou.

A opět, když se podíváte, myslím, že jste to zmiňoval i vy, nejsem si teď jistý, do Izraele, i tam měli celou řadu výjimek na prodejny, které se otevíraly. Ano, máte pravdu v jedné věci, v tuto chvíli nastává situace, že když necháme supermarkety, protože u nich se kumulují mj. nejenom potraviny, drogerie, ale i ostatní sortiment, my jsme dali podmínku 50 %. Ne proto, že bychom proboha chtěli pomáhat hypermarketům ve smyslu prodeje, já nevím, hraček, ale proto, že jsme chtěli ochránit zase malé koloniály v obcích, které prodávají nejen sortiment potravin a drogerii, ale nějaké hřebíky, teď mě nechytejte, prosím pěkně, za slovo, papír atd., aby měli ti lidé v obci nebo v menším městečku, kde třeba nejsou žádné markety, aby měli možnost si tam aspoň něco elementárního nakoupit. Kdybychom jim to zavřeli, tak tam nebudou moci nakoupit ani ty potraviny. Pak byste mohli jít ještě dál a řekli byste: Dobře, to třeba chápu. Nechci vás teď podezírat z toho, co byste řekl. Nechte tedy koloniály na obcích. Ale měli jste udělat to, že jste to u velkých supermarketů měli říznout a říct, třeba do 100 nebo do 500 metrů, tam udělejte nějaké špagáty, šňůry, v tu chvíli to tam nedělejte. Čili další výjimka. Ano, dostaneme se do situace, že budeme mít třeba papírnictví, které tam mají, byl zase obrovský tlak všech, kteří potřebují papír, prostě pro děti, jsou doma atd., nechte nám ho aspoň někde nakoupit. Takže bychom pak mohli říci: „Dobře, nechme v supermarketech potraviny, já nevím, drogerii a nechme tam papírnictví, protože to je asi základní obslužnost.“ A pak se opravdu uvýjimkujeme.

Já jsem se o tomto bavil s celou řadou kolegů z celé Evropy a přístup je různý, v tom s vámi souhlasím. Řecko postupovalo způsobem, co říkal pan senátor Wagenknecht. Jsou ale země, které nešly tímto způsobem a nechaly markety všechny, ať už velké nebo malé, skutečně pod výjimkou toho, nad 50 % potraviny, drogerie atd. A ten zbytek si mohou doplňovat. Čili není to malý, velký, živnostník, neživnostník. I živnostník, který má potraviny, bez problémů může potraviny prodávat.

Izrael. Lockdown. Tady jste naznačoval, pane senátore, že náš lockdown je stejně tvrdý jako v Izraeli. V Izraeli nikdy nebyl tvrdý lockdown. Z toho udělala média tvrdý lockdown. Bavil jsem se o tom s izraelským velvyslancem, s kolegy, kteří jsou zase na naší ambasádě v Izraeli. Izrael udělal, kdybychom to takhle mohli nazvat, ale mně se to slovo „lockdown“ moc nelíbí, ale budiž, když už se používá, v oblasti sociálních kontaktů. To byla ambice státu Izrael, naprosto zeliminovat sociální kontakty, a to proto, že tam mají jinou sociologickou strukturu, tam se to skutečně klastrovalo s ohledem na specifické obce a regiony a rodiny atd. Možná víte o tom, jakým způsobem to v Izraeli funguje. A to byla velká ambice státu Izrael, toto odizolovat, na to nasadil veškerou dostupnou techniku, extrémně přísný byl v dodržování. Ale v zásadě v ekonomickém lockdownu nechal úplně celý průmysl, zeliminoval hodně maloobchod, to je pravda, o něco více než my, abych byl objektivní, ale má tam celou řadu výjimek. Takže Izrael bych úplně nesrovnával s evropskými zeměmi. Důvodem jeho sociálního lockdownu byl skutečně trošku, řekněme, i charakter a infrastruktura země, která je v sociologické oblasti.

Celá řada z vás, jak pan senátor Wagenknecht, tak všichni další diskutovali, jestli je pomoc dostatečná nebo nedostatečná. Možná se budu opakovat, ale není možné to vyseknout. Není možné říci: „Dostáváte jenom 500 Kč a nedostáváte víc.“ Někdo dostává 500 a někdo dostává víc. To není o nespravedlnosti. Musím to vždy vidět v kontextu. A pokud možno vidět to v kontextu potom i několika měsíců, protože pokud je někdo obchodník, obvykle je někde v nájmu. Jsme jednou ze čtyř zemí v Evropě, já jsem hrozně rád, že se mi to podařilo prosadit, neříkám to teď vůči sobě, protože byla velká diskuse, jestli si toto vůbec můžeme dovolit, ale nakonec jsme prosadili to, že budeme nájemné kompenzovat. Já jsem přesvědčen, že to je správný krok, jestliže maloobchod má dnes dva druhy fixních nákladů, které jsou nejdůležitější, což je nájemné a zadruhé mzdy, tak v tomto jsme vyšli vstříc, víc už to prostě nešlo. Jestliže někdo dostává 100 % nájemného na 1,5 měsíce, protože ty tři měsíce 50, to je jen technická pomůcka, abychom to mohli rychle vyplatit, to si asi uvědomujeme, tak jestliže dostanu na 1,5 měsíce, já věřím, že to nebude trvat déle, 100 % nájemného, tak si už nedovedu představit větší pomoc v této části.

Vy jste ještě, pane senátore, říkal, že by bylo dobré se zamyslet nad energiemi atd. Ano, a půjdeme ještě dál, co by se dalo udělat. Ale pokud dostávám nájemné ze 100 %, tak už neřešme, prosím, energie, které jsou zase spjaty s různými dodavateli. Asi se shodneme na tom, že i když tam nějaký paušál za energie platím, tak to není ten hlavní výkon toho, že tam všechno svítí, jede na plný plyn atd. Vždycky tam najdeme ještě něco, co by mohlo jít. Nezapomeňme, že k tomu dáváme 100 % mezd, 100 % mezd na zaměstnance, kteří tam jsou. Takže to rozhodně není špatné. Ještě jsme domluvili, protože toto všechno nedělá vláda, vláda je exekutivec, toto všechno domlouváme dnes a denně se zástupci podnikatelů, samozřejmě všechny komory, svazy atd., tak si tam, nechci říci, prosadili, ale vynegociovali jsme s nimi, že to bude ještě včetně odvodů, což si myslím, že je dobré. Když k tomu připočtu, že živnostník může mít, pokud má pětistovku na den, má zaměstnance, 100 % hrazeno, má hrazen nájem, může využít ošetřovné, samozřejmě chápu, že když někdo nemá děti, tak ho nevyužije, má většinu plateb odloženou na Finanční správě, tak myslím, že to není špatné. Ale samozřejmě určitě bude mnoho těch, kteří budou mít jenom tu pětistovku, ti samozřejmě budou naštvaní, že je to pro ně málo. Nezapomeňme ale, že jsme v první vlně takto obsloužili 600 000 živnostníků.

To je rovněž zajímavá diskuse. Tady bych s vámi velmi polemizoval, myslím to samozřejmě v dobrém. Myslím tím s vaším tvrzením reagovat, respektive svázat to s tím, jak kdo třeba platí daně a pak mu to odpustit. To vypadá velmi elegantně, velmi dobře, ale má to jeden háček, pane senátore. To, kdybychom udělali, živnostníci dostanou desetinu toho, co jsme vyplatili. Bohužel. Neříkám to teď ve zlém, říkám to jako fakt. Živnostníci ročně odvedou 6 mld. Kč. My jsme jim vyplatili, ať už přímo nebo nepřímo, protože beru to, že to dostanou přes kompenzační bonus nebo že mu odpustím odvody, to je stejné, 55 mld. Kč. Tzn. živnostníkům jsme v tuto chvíli vyplatili řádově, když to v rychlosti spočítám, skoro 10násobek, zaokrouhlím to, nechytejte mě, prosím, za slovo, 10násobek toho, co odvedou na daních. Kdybychom šli cestou „nemusíš zaplatit daň nebo odvod“, v tu chvíli mají 10násobně méně. Ano, můžete třeba přijít... Ale je to spravedlivé, protože když někdo neplatí daně, tak mu to nevyplácím.

Já tomuto argumentu rozumím. Ekonomicky má opodstatnění. Ale nemyslím si, že bychom my měli být dnes tím arbitrem, kdo bude říkat, jestli je správné či nesprávné platit daně. Je správné je platit, o tom není pochyb. Ale pokud je někdo třeba ve ztrátě, pokud někdo začíná, pokud se někdo rozjíždí, má přece právo v prvních letech třeba nezaplatit. Dokonce, i když má ztrátu, není to trestné, a jestliže my je dneska potrestáme tím, byly by jich statisíce, opravdu statisíce, že by to mělo být vázáno na to, co odváděli, poté je to úplně jiná diskuse. Chceme-li ji otevřít, nechť s tím někdo přijde. Ale poté budeme vysvětlovat statisícům živnostníků, kteří byli na nule, že nedostanou vůbec nic. Nebo opravdu jenom nějaký elementární základní poplatek. Takže já bych před touto diskusí trošku varoval, jakkoli ji chápu a ekonomicky jí rozumím. V tom se asi shodneme, ale myslím si, že by stát neměl být arbitrem, kdy by v době, kdy je krize, začínal říkat: „Ty jsi platil, ty jsi neplatil.“ Ale chodí hodně těchto připomínek, to musím skutečně konstatovat, že ano.

Můžeme ještě, k panu senátoru Wagenknechtovi, diskutovat o tom, proč ta výjimka. Ne ta výjimka, ale zmínit to musím, byla tu jedna jasná otázka, ty boty, abych byl konkrétní, jestli si boty koupím u malého nebo u velkého... Boty dnes jsou zavřené, mohu si je koupit buď přes internet, pokud si to někdo chce třeba povyměňovat, je to čím dál tím častější. Nebo mohu jít do toho většího, kde je šance si to koupit. Není to nějak extra pohodlné, to uznávám, kupovat přes internet. Nějaká možnost to je, ale uvědomme si, prosím, jednu věc. Když teď pustíme malé obchodníky, tak zde budeme mít 100 000krát x návštěvníků za ten den a máme zde zásadním způsobem zvýšenou mobilitu. A to říkám rovnou, neprojde to ani přes ministra zdravotnictví.

Jakkoliv já jsem ve vládě, pravda, ten, který spíše tlačí to rychlejší uvolňování, tak jsem rovněž člověk, který přece musí respektovat nějaká pravidla, nějakou odpovědnost. Vím, že někdo může říct, ale u nás v obchodě není ten problém. Ano, má pravdu. Ale 100 000 obchodů znamená zásadní zvětšení mobility, lidé tam budou jezdit metrem, tramvají, budou se potkávat na zastávkách, někdo tam pojede busem a rozhýbá se mobilita. Celý problém současného stavu je v jedné věci, a to ve vysoké mobilitě. Stále vyšší než ta, jaká byla. Nejsem epidemiolog, prosím, když tak si to i vykomunikujte nebo vám to zprostředkuji s epidemiology, ale mluvím s nimi, mluvím s nimi každý den, a pokud se nesníží mobilita, tak se to neudělá. Ano, vy říkáte, nahrnete je do jednoho obchodu, ale snižuje se počet lidí, toho, že nebudou poté chodit do všech obchodů. Pak nemůžeme nechat jeden, druhý, pak musíme nechat všechno z těch malých obchodů. To pak není možné a nemůžeme říct, necháme tedy jenom ty malé obchody, jejichž sortiment je v supermarketech. To už se opravdu uvýjimkujeme z toho. I proto ty ostatní země evropské, neříkám všechny, jdou tímto způsobem.

Květiny. Květiny jsme nechali z jednoho jediného důvodu. Ano, může to být pro někoho nelogická výjimka, ale pro pietní náležitosti. Ano, byl to požadavek jejich svazů a asociací, ale současně, a to je důležitější než ten jejich požadavek, to žádali všichni, bylo to, že jsme zvážili to, že pokud je nějaká pietní situace, pohřeb atd., měli by si mít možnost lidé koupit květinu. Myslím, že to úplně asi zásadně neohrozí, jakkoliv chápu, že to může vypadat nelogicky. Rozhodně to není z naší strany účelová hra, rozhodně nikomu nenahráváme, opravdu zásadně s tím nesouhlasím. A pokud se domníváte, že někomu nahráváme, že je to za hranou, sdělte to, řešte to přes oficiální orgány, ale není vůbec jednoduché nastavit parametry tak, aby všichni byli aspoň přiměřeně uspokojeni. Nebudou nikdy přiměřeně uspokojeni, bohužel tak jest.

Budu pokračovat. Od pana senátora Kantora. To byla zajímavá otázka, kterou jste zde uvedl. Jedna věc je, ale už bych se opravdu nevracel k tomu jaru, kde byly v té době roušky v Evropě, kde nebyly. Přece všichni víme, že na to se připravit technicky nedalo. Nebyla jediná země na světě, která by na to byla připravena, všechny stály v březnu, v dubnu s čepicí v ruce před kýmkoli, kdo byl ochoten vyrábět a dodávat jim roušky a respirátory, vzájemně velmi vyspělé země si pomalu vybíraly kamiony a takřka za dne bílého si je kradly, aby nerušily země další. To, že se šily, ano, šily se všude, nejenom u nás, šily se i jinde v Evropě, a bylo to v situaci, kdy jsme byli v naprosto mimořádném stavu, na který se nedalo technicky připravit. Ano, měli jsme 10 000 roušek na Správě hmotných rezerv, kdybychom jich tam měli milion, tak by to bylo v podstatě téměř shodné v tu chvíli. Ale zajímavá otázka byla jiná. Tuším, že jste to zmiňoval na vaši nemocnici, otázka respirátorů, že jste dostali respirátory, nebyli jste si jisti, jestli jsou dobré nebo nejsou dobré, kdy tam bylo dokonce něco čínsky napsáno. A teď, kdo za to může? Tady budu velmi upřímný. Jednoznačně ředitel nemocnice. Při vším respektu tady, nezlobte se na mě, ředitel nemocnice a samozřejmě jeho tým zodpovídá za to, že si nakoupí respirátory, protože jsme v situaci, že jich je dostatek. Chápal bych to v době na jaře, kdy jsme to nahrnuli do všech nemocnic, protože v té chvíli nikde nic nebylo, dávali jsme, co jsme měli. Tam je to jasné, souhlas. Ale v současné době, kdy koupím respirátor v různé kvalitě, s tím souhlasím, a je pravda to, co říkal pan senátor Fischer, kontrolujme to přes ČOI, nesmí tam být něco, co se prodávat nesmí, plná pravda, ale od toho tam mám lidi. Od toho tam mám přece v nemocnici manažerský tým, od toho tam mám někoho, kdo rozumí nákupům a musí si zkontrolovat, jestli kupuje věc dobrou nebo špatnou, notabene v době, kdy jsou bez problému tyto věci dodavatelné anebo si to mohou zkonzultovat, kdyby byl nějaký problém. Jasně jsme řekli, že Správa hmotných rezerv nemůže suplovat jednotlivé instituce, že si to musí kupovat nemocnice, ale nejenom nemocnice, i ostatní, sami, a teprve v momentě, kdy budou mít problém, dojde to, nebude to na trhu, tak to rádi dodáme. Prosím pěkně, to, že tady jsou a nepochybně ještě budou nějaké zbytky nějakých nákupů z jara, to pravda je. Za prvé se snažím vysvětlit, že i ty „pětadevadesátky“ jsou v zásadě bezproblémové, ale i kdybych z nějakých důvodů, beru i třeba ideologický důvod, jsem srdcař, nebudu kupovat čínské věci, chápu to, rozumím, tak nechť se nakoupí české výrobky. Jeden telefonát a máte, kolik potřebujete výrobků bez větších problémů. Na internetu to za 10 minut vyřešíte, když ne, zavolejte, my vám to řekneme, je tady hodně těch dodavatelů. Prosím pěkně, to bychom pak museli odpovídat za každou instituci, jestli dobře nakupuje nebo špatně nakupuje, tihle jsou za to placeni.

U paní senátorky Seitlové. Tam bylo drobné nepochopení, ta ČOI nečiní špatně. Skutečně ony mohou prodávat, jak supermarkety, tak malé prodejny, tzn. ČOI v tomto případě nedělá nic chybně. Tam to bylo možná nepochopení.

K panu senátoru Nwelatimu. Jak jsem již zmiňoval, souhlasím s vámi v tom, že by to mohlo být ještě rychlejší. O tom není pochyb, zaplaťpánbůh, že teď to tam je.

U pana senátora Nytry, to je celkem důležitá věc, registr smluv, zkontroluji to, opravdu to nevím v tuto chvíli, ale v každém případě, pokud tam cokoli není, tak se to musí doplnit a s tím plně souhlasím.

Pak jsou to, řekněme, hraniční věci, říkal to i pan senátor Větrovský, ohledně třeba toho Antiviru, tzn. souhlas, ano, to s vámi mohu jedině souhlasit. Myslím, že to není záměr. Je to dnes, řekněme, nějaký stav, logicky jsou země vyplašeny úřady z toho, co teď tady mají dělat, buď budou postupovat podle zákona a budou jim to brát, což se mi tady zdá špatně, tak v tuto chvíli plný souhlas. Nemělo by to být, musíme udělat všechno pro to, abychom jeden, dva dny, když se někdo splete, s odvodem sociálního, zdravotního, toto není normální, to uděláme. Ale na druhou stranu nemůžeme porušovat zákony. Neřeknu teď, jak to vyřešit, ale budeme to určitě řešit a já udělám maximum pro to, abychom nějaké rozumné řešení v tom měli.

Už jsem na pana senátora Chalupského reagoval s vratkami atd., že by to pro ně úplně nebylo výhodné.

Redukce státního aparátu. Pane senátore, rozumím tomu, zní to hrozně dobře, ale vždycky si musíme doříct toto všechno. Myslím si, že je to dnes takové trošku marketingové klišé, tady se musím trošku zastat všech vlád, které tady byly v minulosti, každý jim nadával, říkal, mnoho lidí ve státním aparátu, já jsem byl také ten, který to dělal. Celou dobu jsem to dělal. Když v tom jsem, tak ne, že bych se tomu přizpůsoboval, do značné míry některým věcem rozumím. Protože v současné době nejvíce lidí, a kde rostou, tak jsou oblast zdravotnictví, i když to jde trošku mimo ten státní aparát klasického charakteru, školství, armáda, policie, hasiči. Prosím, jestli chceme, aby se tito lidé redukovali, tak to řekněme, protože to je zásadní. A pak řeknete úředníci, ti klasičtí, těch je už výrazně méně. Redukuje se to, např. u mě na resortu, ať jsem konkrétní, tak už jsou to stovky lidí, kteří odešli, na těch dvou resortech, abych byl přesný, za poslední dva roky, ale má to nějaké hranice, nějaké kapacity. Ty úřady musí dělat nějaký proces, ty úřady musí jednat s Evropou, ty úřady tady musí celou řadu věcí dělat, teď si představme, v jaké jsme situaci. V této situaci, kdy, jenom se vžijte do role, prosím pěkně, těch lidí i na úřadech. Na našem úřadě jedou lidé už několik měsíců opravdu non stop, bez dovolených, v přesčasech, snaží se obsloužit trh, děláme několik programů pro podnikatele, snažíme se, aby to všichni měli v pořádku, snažíme se jim opravovat jejich žádosti, ti lidé tím žijí, dělají to, abychom to vůbec zvládli, tak jsme museli několik set lidí ještě natáhnout z jiných úřadů, abychom to vůbec byli schopni vyskládat. Je to mimořádná situace. Nedovedu si představit, že bych dnes přišel a řekl: Teď to tady budeme řezat dolů. Je to hrozně laciný argument, který ve finále, když si to dopočítáte, tak jakkoliv to vypadá efektně, nepřinese ten velký efekt. Navíc si myslím, že v této době strašit lidi, kteří tady nechávají duši za to, aby se obsloužil trh, sami o sobě je klastrujeme, pracují z domova atd., říct jim, že to ještě budeme redukovat, z mého pohledu, já toto neučiním, čímž netvrdím, že v dobách lepších se nemají lidé, když tam jsou navíc, skutečně redukovat, také jsem to udělal, ale nikoliv v této době. Myslím si, že by to nebylo správné.

Jdu do finále. Přiznám se, že otázky, odpovědi ze sociální oblasti neumím úplně stoprocentně správně a věrohodně hlavně zodpovědět.

Spíš bych doporučoval, nebo samozřejmě vám to rád udělám, i setkání s paní ministryní Maláčovou. Tady bych jenom poznamenal jednu věc, kterou jste říkal, pane senátore, vybavení respirátory, že už i tak jich je poměrně málo, že musel zaskočit kraj. A zase jsme u toho. Ano, i ten kraj si dneska musí pořizovat respirátory do svých zásob, musí s nimi pracovat a neměl by chodit pouze do Správy hmotných rezerv. Jinak je jich dostatek. To znamená, není důvod, aby nadřízená instituce je pořídila. My bychom chtěli, aby z té Správy hmotných rezerv to šlo opravdu jenom tam, kde je absolutní problém nebo kde někdo objektivně nemá ty peníze na to, aby si to pořídil, tam to chápeme. Ale abychom potom z toho neudělali to, že Správa hmotných rezerv tady bude každého, kdo zvedne ruku, zásobovat. Je jich dostatek, obecně respirátorů a všeho, na běžném trhu.

Drobná reakce na pana senátora Vystrčila. Nevím, jestli se bojí... Že má někdo obavu z toho, že když něco někam napíše, že to bude zneužito, to si nemyslím, že je dáno jednou vládou, minulou vládou, současnou, budoucí, to je spíše prostě, řekněme, rozpoložení těch lidí a obecně určitá obava, která je možná historicky spjata s nějakou... Nevystrkovat tolik hlavu a radši mlčet. Myslím, že za to ani vy, pane senátore, nebo pane předsedo, ani já, nikdo nenese žádnou vinu. Ale já nemám pocit, že by se nebáli. Mně chodí opravdu obrovské množství mailů. Nebudu říkat ta čísla, protože pak si ze mě všichni budou dělat srandu, že mimo toho, co dělám, ještě odpovídám na ty maily, ale já na ně fakt odpovídám. Vím, že někdo řekne, že to je mikromanagement, možná ano, ale je to slušnost. I když odpovím krátce nebo odkážu někoho někam jinam. Chodí jich takové množství, že to dělám každý den prostě do jedné do noci. Ale nemám pocit z toho, co píšou, že by se úplně báli. Já mám naopak pocit, že nám dávají velmi do těla. Chápu to, respektuji to, ke každému jsem slušný, naprosto nekompromisně píší někteří. Někteří píší i v režimu navyšování vládních činitelů na kandelábry. Zase jsou jiní, a za to mockrát děkuji, je jich většina, kteří jsou velmi korektní, velmi slušní, jsou ti, kteří poděkuji i třeba za podporu, která je. Současně jsou i ti, je jich opravdu většina, kteří píší v tom slova smyslu, že ví, že nemohou dostat 100 %, ale na druhou stranu že to považují i takto za solidární. Ale 100% nikoho nemůžeme uspokojit. Máme zde 1,5 milionu podnikatelů. Myslím, že je to dobrá zpráva, že je 1,5 milionu podnikatelů.

Ten Tchaj-wan ještě, pane předsedo, to není o tom, že by se někdo nechtěl inspirovat na Tchaj-wanu, inspirujme se kdekoliv. Spíše se ale domnívám, že bychom se měli inspirovat v těch zemích, které jsou okolo nás, které řeší podrobné problémy, které mají podrobnou legislativu. Popravdě řečeno, u kterých je i podobná sociologická struktura. U těch asijských zemí, které toho dosáhly mnoho, záměrně neříkám, jestli je to země A nebo země B, ale Tchaj-wan nepochybně mezi ně patří, do značné míry jim pomáhá i jejich nátura, jejich filozofie, jejich sociologie, jejich nějaký vztah, respekt a možná i postoj vůči státu atd., zatímco ty západní společnosti jsou v tomhle daleko otrlejší, odvážnější, méně adaptabilní na některé věci, méně přizpůsobiví, to je možná ještě lepší slovo, řekl bych, že Česká republika je někde v tom středu. U nás je velmi zodpovědný přístup některých lidí, na západ od nás, řekl bych, že je to spíše volnější, ale to je spíše filozofií, sociologií, to bych tady asi teď nerozdmýchával. Na všem je něco dobré, něco špatné.

A poslední, co bych si dovolil zareagovat, i když také nejsem žádný odborník, na pana senátora Šimetku. To jsou ty Letňany. Prosím pěkně, nevyčítejte nám, že jsme v době, kdy to rostlo, mysleli na zadní vrátka. To je to, proč se Letňany, případně ještě jiný areál, tuším v Brně, BVV, takhle udělal. Protože celá ta diskuse je o něco méně o těch číslech ve smyslu počtu nakažených, protože vždycky někdo bude něco zpochybňovat. Jestli se testuje více u nás nebo v Polsku nebo kdekoliv jinde, jestli je to objektivní, jak se to dělá, vyhodnocuje, jestli tam chodí lidé, kteří jsou z ulice, nebo lidé, u kterých je více pravděpodobné, že jsou pozitivně nakaženi atd. Ale asi objektivní ukazatel, jakkoliv nejsem lékař, je ten, kolik lidí nakonec jde do té nemocnice. Povinností každého státu, gramotného státu, je, aby se udržel ten počet těch nejdříve postelí, potom samozřejmě toho personálu, protože pokud ho nebudeme mít, máme gigantický problém. Naštěstí můžeme říci, vypadá to tak, ale nechci být ten, kdo tady teď bude vykládat, jak jsme ze všeho venku, nejsme ze všeho venku, ale vypadá to, že se ta křivka začíná zplošťovat a že ta opatření zabírají. A že jsme toto zvládli. Na druhou stranu buďme objektivní, zvládli jsme to tak, že to bylo akorát. To znamená, nedošly ty postele. Naštěstí se to zvládlo v těch nemocnicích. Bohužel třeba v Polsku, co dneska vidíme, které už je, a ještě před pár týdny nám všichni říkali, podívejte se do Polska. A zase bychom teď mohli diskutovat o tom, jestli to je soutěž, nebo není to soutěž. Není to žádná soutěž. Je to průšvih i v tom Polsku a je to hrozné neštěstí, ale bohužel tam už to nezvládli. Takže my jsme raději vytvořili v Letňanech, tuším, 500 lůžek se tam navezlo, kdyby nastala ta situace, že by byl problém, tak abychom tam mohli ty pacienty přesunout. Počítalo se tam, to je ta odpověď asi, co jste chtěl slyšet, s tím, že by tam šli armádní medici a že by to obsluhovala především armáda, částečně medici nebo lidé v nějakých čtvrtých, pátých ročnících atd. Ale doporučuji tohle klidně probrat s panem ministrem Metnarem, který byl připraven garantovat to, že pokud se tam přesune, tak že ti lidé tam budou, zejména z řad armády, samozřejmě odborníci z armády, to znamená lékaři a tak dále. Ale počítalo se v nějakých krizových scénářích i s tím, že se nejenom tam, ale obecně, zaangažují i lidé, kteří jsou lékaři, ale ne, řekněme, odborníci v této oblasti, i jiní, že se tam budou dávat i ti medici atd. Minimálně na některé úkony.

Takže takhle alespoň se to diskutovalo. Myslím, že je lepší, že jsme raději byli na straně bezpečnosti, zaplaťpánbůh můžeme říci, že jsme to nevyužili. Možná jsem neodpověděl úplně každému, ale případně ještě se můžeme k tomu vrátit. Děkuji mockrát.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane vicepremiére. Připomínám, že jsme stále v průběhu obecné rozpravy. Na řadě je tedy pan senátor Nwelati. Prosím, pane kolego.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane vicepremiére, já se omlouvám všem, že vystupuji podruhé. Přihlásil jsem se v době, kdy pan vicepremiér odpověděl na můj dotaz, sice pod jménem Nytra, kdy řekl, že už je 70 % rozvezeno a že tam byl problém v dodávkách. Přihlásil jsem se hned, protože jsem měl pocit, že pan ministr nebo pan vicepremiér to nebere úplně tak vážně, stala se nějaká chybička, prostě se to rozveze, do pátku to bude atd. To potvrdil i na závěr, kdy odpověděl ještě jednou, kdy říkal, že si myslí, stejně jako já, že by to mohlo být rychleji. Ale obě dvě odpovědi se mi zdají, že nejsou úplně dostatečné. Tady nejde jenom o to, jestli jsme dostali ty testy proto, aby se mohlo testovat. Tady jde i o důvěru ve stát. Já jsem byl u maminky, které to zrovna dávali ve zprávách, kde říkali, že teď nebudou schopni zahájit, protože nebyly dodány testy. Maminka se mě zeptala a říká: „Můžeš mi říct, co tam v té Praze děláte, jak je možné, že sám stát si vymyslí před 14 dny, že se má zahájit nějaké testování, a pak není schopný dodat ty testy?“

To je o důvěře v ten stát, že je schopný, když něco rozhodne, nějakým způsobem to zajistit. My potom chceme od lidí, aby, když nařídíme nějaké nařízení, tak aby ho dodržovali. Když stát sám se rozhodne, že chce testovat za 14 dní a není schopný to dodat... To je jedna věc.

A druhá věc, jde o tu bezpečnost. Opravdu tady nešlo o nic. Když se začne testovat o pár dní později, tak se nestane nic. Ale já bych přivítal odpověď typu, ano, zjistili jsme, že máme problém, že když chceme v řádech hodin dostat nějaký materiál plošně po celé ČR do určitých zařízení, máme nějaký problém. Sednou si na to lidé, kteří tomu rozumí, zkusí dát dohromady nějaký krizový plán, který by mohl být aktivizován, pokud to bude potřeba. Takovou odpověď bych přivítal a poděkoval bych za ni. A protože nezazněla, tak bych spíš poprosil pana vicepremiéra, aby se nad tím zamysleli a zkusili něco takového připravit. Já si myslím, že stát má být schopen ze Správy hmotných rezerv rozdistribuovat cokoliv v řádech hodin po celé České republice, ne v řádech dnů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se nebudu omlouvat, že zareaguji, protože si myslím, že to je podstatná věc. I když to je dneska dlouhé, ale pro mě je to nejdůležitější bod celé té naší schůze. Poděkoval bych panu ministrovi, že zareagoval, nicméně zkusil bych okomentovat ty jeho věci, které mě na jednu stranu trochu vyděsily, na jednu stranu jim nerozumím, protože jsou podle mě někdy v rozporu s tím, co říká, co se stává.

První věc, pochopil jsem, je to už podruhé, co to říká pan ministr, říkal to vlastně i na jaře, že jediným cílem těch vládních opatření není omezení maloobchodu a služeb, ale omezení mobility. Já doufám, že tady jsem to pochopil dobře, že omezujeme mobilitu. Jenomže my ji podle mě neomezujeme. Nebo bych velice rád, kdybyste nám řekl, jestli máte data, že ji opravdu omezujeme tím, co v reálu děláte. Já to zkusím říct polopatisticky, aby to bylo pochopitelné. Vy zavřete de facto většinu provozoven, necháte, jak jste sám říkal věcně, z vašeho pohledu, že je to správné a že to chcete, hypermarkety, zahraniční řetězce, které tady realizují zisky, odvádějí je pryč a zavíráte malé podnikatele. Vy si tím myslíte, že jste omezili mobilitu lidí.

Opět se vrátím k příkladu bot. Myslíte si, že když někdo potřebuje boty a jde si je koupit, že omezujete mobilitu tím, že si je jde koupit do velkého hypermarketu, ne do menšího krámu? Pane ministře, to je demagogie. Co vy pouze děláte, vy koncentrujete lidi, kteří mají nějaké potřeby, do hypermarketu. Tečka. Ano, ono to takhle může vypadat, pokud pan Prymula říkal, že má od operátorů nějaké mapy, já nevím, jestli je měl nebo ne, protože by to bylo protiprávní, ale asi jo, tak on v reálu, ano, bude ten pohyb jiný. Bude na určitých místech, bude to úplně černé, tam bude ta velká mobilita najednou, všude jinde to bude prázdné, protože tam ti lidi nemůžou si jít nakoupit. Takže vy neomezujete mobilitu, vy ji pouze koncentrujete, podle mého názoru. Pokud tomu tak není, tak bych byl rád, abyste nám dal zpětnou vazbu a data k tomuhle. Protože pokud to takhle děláte, říkáte demagogii a pokřivujete tržní prostředí, je to protiústavní, to je pro mě jediný kvalitativní závěr z toho dnešního, co jste řekl. Takže vy opravdu cíleně jste sám řekl, vy necháváte otevřené hypermarkety, aby si lidé mohli koupit papír. A zavřete malé prodejny. Takže aby si to koupit mohli, tak to necháváte. Ale v tom případě jak to dopadne? Když člověk potřebuje balík papíru a nekoupí si ho přes internet, což je úplný nesmysl, jeden papír si nechat posílat domů nějakým dopravcem, tak buď půjde do nějaké výdejny, nebo zkrátka půjde na ten velký obchod.

Co je dalšího, také jste to tu zmínil, obchody se snaží přežít. Tak co dělají? Dělají si takzvaná výdejní okénka. Kdokoliv, kdo tady byl, tak si od jara pokusil udělat internet, aby aspoň něco prodal. Stejně ti lidi na ten krám půjdou, ale půjdou pouze před dveře toho krámu. A opět to je nelogický nesmysl. Pokud by byla jasná pravidla na té provozně, kde budou dva, tři lidi s těmi pomůckami, tak se nic nestane. Takže, pane ministře, jenom můj názor, já vám ho říkám, tady s vámi zásadně nesouhlasím. Podle mého názoru to je demagogie. Já se omlouvám za ten expresivní výraz, tady na to nejsme zvyklí, ale já nevím, jak to říct jinak, aby to bylo pochopitelné i pro ty, co nás poslouchají. Vy neomezujete mobilitu, vy ji pouze přesouváte do hypermarketů, děláte to vědomě. Co bych rád tady zmínil, na co jste mi tedy nezareagoval, na tu jednu věc, na všechno ostatní, za to děkuji, ano, my jsme opravdu v tom největším období tržeb. Na to jste nezareagoval. To znamená, že vy teď omezujete provoz v té chvíli, kdy se ti lidi můžou zachránit přežitím za ten celý rok. Takže vy to děláte vědomě. Jestli jsem pochopil, tady i padl komentář, že něco musíte upřednostnit, takže školy. Já to chápu, školy jsou potřeba uvolnit, je to taky strašné, ale děláte jedno opatření, abyste zvýšil mobilitu, jestli to chápu dobře, která teď je nízká, takže vy zvýšíte mobilitu trochu tím, že pustíte děti do školy, což chápu, že asi ano, děti budou chodit do školy z toho domova, ale zároveň už nemůžete pustit maloobchod, protože by se ta mobilita zvýšila ještě více, což teď v tuhle chvíli nechcete. Ale pokud ta mobilita, jak říkám, je pořád stejná, ti lidé chodí si kupovat ty svoje potřeby do jedněch míst, to je demagogie. Opět to musím zopakovat, ten argument není věcný. Byl by, kdybyste nám dali data, že tomu tak je v reálu. Vy je nemáte, pane ministře. Já si myslím, že je nemáte. Máte je? Nemáte. Sám kýváte, že nemáte. Takže je to vaření z vody. Kdyby to tak bylo, kdyby mi kdokoliv řekl, že změnou mobility, ne jejím snížením, ale změnou, kdy transferuji ty lidi do toho hypermarketu, snížím riziko nákazy, budu velice spokojený. Ale tak to v reálu není. Naopak je to podle mého názoru větší riziko, protože těch lidí tam bude víc. Ty prodejny to musí pojmout.

Dál, co bych zareagoval, máte pravdu, ty malé, velké, tady se shodneme, tady je nesmysl reagovat podle velikosti plochy. Je potřeba říct na tu plochu, kolik bude lidí. Větší krám může pojmout více lidí, oni se rozprostřou a tak dále. Tady s tím nebojuji. Jsem rád, že se shodneme s Izraelem, že to je hodně obdobné. Ty parametry, jak jsem říkal, byly malinko jiné, ale bylo to hodně obdobné. Tím lockdownem tady strašeno bylo, pokud to byla média, tak za to se omlouvám, vy jste to asi neříkal, ale tak to tady v reálu probíhalo médii, to je pravda.

K těm jiným zemím, já se omlouvám, ale já jsem to obvolal ještě včera. Tak to není, že by... Nevím ani o jedné ze sousedních zemí, kde by hypermarkety realizovaly tržby těch ostatních, tak jak to děláme tady u nás. Tady se neshodneme, možná máte nějaké jiné přehledy, opravdu jsem volal i do Belgie, která je hodně postižená, tak to také není. Takže opravdu tady si myslím, že se opět neshodneme. Nevím, pokud máte data, dejte nám je, budeme moc rádi. Pokud je nemáte, tak nám je dát ani nemůžete.

Co bych ještě tady zmínil, taky to tady nepadlo, neřekl jste nám, kdy to pustíte, kdy to bude uvolněno. Protože, vracím se k tomu, ty Vánoce jsou den ke dni... Víte, co se stane? Pokud byste to před Vánoci uvolnili, kdybyste i o tom uvažovali, já bych byl velice rád, co se stane, když to pustíte 2 týdny před Vánocemi? Ti lidi se tam nahrnou, protože budou mít o to větší potřebu to zrealizovat v nějakém kratším čase. Kdyby se to pustilo rovnou, tak se to rozprostře, mají více času dojít si koupit nějaké věci. Takže buď to bude tak, že do Vánoc budou velikánské, šílené fronty v hypermarketech, které vy podporujete, což tedy děkuji, že jste nám tady řekl, je to pro mě strašné zjištění, že vy máte zájem tady podporovat nadnárodní organizace proti českým podnikatelům jako český ministr obchodu, což je opravdu neskutečné. Takže buď budou ohromné fronty v hypermarketech, které to nebudou stíhat nakonec, i když tedy bude menší pohyb osob, ale bude na tom jednom místě větší. Tam budou ty zácpy na kruhových objezdech u těch hypermarketů, lidi se tam budou mačkat. Nebo nakonec tedy pustíte i ty maloobchody, ale tak budou fronty i tam. Takže to, co vy tady děláte, říkáte, je demagogie toho celého přístupu. Pokud vám nějakých 15 pánů dělá nějakou tabulku, já se na ni moc těším na zítra. Velice se těším, jak to bude vypadat. Ale pokud tito pánové takhle nepřemýšlejí, tak podle mě nemají žádnou praxi, reálný pohled na to, jak ten svět funguje. Běžte do Německa, do Rakouska, tam probíhalo to tak, že byly povinně roušky od léta až do teď, nic tam zavřeno de facto takto není.

Já bych jenom zopakoval jednu věc. Já tady nechci, aby to vypadalo, že bojujeme za nějakou jednu věc. Nemůžeme mávnout nad tím, že, tak počkáme ještě 14 dnů. My se tady bavíme o existenčním fungování podnikatelů, kteří platí daně do naší státní pokladny, ze které vy potom přerozdělujete nesmyslným způsobem nějaké podpory, které nefungují. A řeknu příklad, já se omlouvám, možná jsem trochu emotivní, ale ono to fakt je závažné téma. Vy říkáte, že hradíte největší typy podpor, nájemné, dobře, a úhradu superhrubé mzdy. Mně se líbí i ten přístup, dneska už je to 100% částka, ale opět v reálu to tak není. Když podnikáte, máte provozovnu, teď ji máte zavřenou, abyste dostal 100 % platu těch zaměstnanců, musí být na takzvaných překážkách. Takže kdybych já měl mít zavřenou provozovnu, jako že mám, a mnoho jiných podnikatelů, ale chtěl, aby ti zaměstnanci dělali malinko něco jiného, třeba udělali inventuru, uklidili ten krám, vylepšili ho, já nevím, co dalšího, můžou pomáhat rekonstruovat, aby se ten čas využil, tak co ten podnikatel za tu práci, kdy oni budou vykonávat v té prodejně, ale nemohou realizovat marže, dostane... Opět nechci používat expresivní výrazy, ale nedostane nic. Takže vy v žádném případě nekompenzujete 100 % těch nákladů mzdových, pouze byste je realizoval v té době, že by to všichni zavřeli, zhasli a byli doma. Nemyslím si, že to je správné, logické, pro duševní hygienu těch zaměstnanců, kteří by aspoň něco dělat mohli. Jsou dokonce výkladové spory, jestli vůbec můžou podnikatelé dělat například školení online. Protože kdyby dělali to školení online, už jsou v práci, i když jsou doma, a opět dostanou co... Nebudu expresivní, řeknu, že nedostanou nic. Takže to, že tady nějakou formou komunikujete, jak pomáháte, vy likvidujete podnikatele bez věcného zdravotnického zdůvodnění. Vy koncentrujete lidi do hypermarketů a děláte to účelově, to jste nám tady dneska přiznal. Já jsem velice rád, protože to případně pomůže v nějakých dalších právních krocích. Nemáte k tomu ta data a zároveň ještě říkáte, jak kompenzujete, což je také demagogie. Hodně lidí to dělá tak, že dělá, že ti lidi tam nejsou. Nebo fakt musí být i doma, což je další nesmysl. Takže i ty vaše procesy, jak jsou nastavené, někdy ty lidi nutí do šedé zóny.

Ještě se omlouvám, chvilku to bude trvat, ale ještě se vyjádřím k tomu vašemu plánování scénářů změny struktury maloobchodního prodeje v České republice. Tady už to od vás padlo. Ať ti silní přežijí, ti malí musí počkat, my je budeme kompenzovat. Víte, co se děje? Taky se mi to nelíbí. Bavil jste se o těch malých krámech na těch vesnicích a těch menších. Co už teď se začíná dít, nám se ty smíšené zboží začínají vytvářet. Kdokoliv dneska je malý a trochu je chytrý, tak co udělá... Já prodávám třeba doma košíky. Upletu košík, teď budou ty Vánoce nebo byly ty Dušičky. Mám krámek s košíky, rukodělnou prací. Aby nemusela být zavřená ta paní, která to vyrábí, tak co udělá? Na polovinu té plochy roztahá 15 šampónů, drogistického zboží a čehokoliv jiného. Potom naplní ta vaše demagogická opatření vládní, která nemají žádný smysl. Takže díky vašim opatřením, které jsou nelogické, nyní formujeme de facto smíšené potřeby drogistických výrobků s čímkoliv jiným. Kdo je chytrý, tak to udělá. Mě se na to hodně podnikatelů ptalo, já jim to neradím v žádném případě, my bychom nějakou formou měli držet formu, ale opět, to, co děláte, děláte úplný nesmysl.

Takže jedna paní, která vyrábí šperky, mi říkala: „Já už to mám dokonce v obchoďáku, my tam můžeme prodávat drogerii.“ Takže ve velkém obchodním centru, kde měla takový malý stánek na chodbě, tak tam dala 15 šamponů a může prodávat. Doufám, že jste s tím spokojeni, že nutíte podnikatele, aby obcházeli nesmyslná pravidla. Mně vždycky vadí nesmysly, ty mi vadí ze všeho nejvíc. Abych musel bojovat proti nesmyslu. Oni proti tomu bojují. Vy cíleně říkáte, že je správné, že si kupujeme papír a další výrobky v hypermarketech, protože já tomu rozumím, kdybyste vy udělal to reálné, skutečné opatření, které sníží mobilitu, zavřete všechno a necháte pouze prodej potravin, drogerií a lékáren. Jenomže co by se stalo? A to je můj názor. Ty hypermarkety by vám začaly volat. Volaly by a volaly a byla by to mnohem jiná situace, nekomfortní, proti těm malým. Ale ten malý se dnes ozvat může těžko. Řekněte mi, kolik podnikatelů vám volalo a co jste jim řekl. Podle mě minimum, protože tak jak tady padlo, se bojí. Dneska se bojí skoro každý, to vám říkám na rovinu i já, tu zkušenost mám. Já bych tedy nebyl v žádném případě pro to, ať zavíráme i prodej obuvi ve velkých hypermarketech, ale možná by to už bylo na zváženou, aby nějaký tlak na vás byl, abyste nedělali nesmysly, abyste nelikvidovali segment, který fakt funguje, který generuje pro stát daně, což tak je, vy to dobře víte, který vám pak platí ta nesmyslná opatření typu, že někomu dáte 100 % mezd, které nakonec stejně nedostane atd.

Jenom k závěru, ať to nezdržuji, neodpověděl jste mi na jedno, asi mi na to odpovědět nemůžete. Kdy to uvolníte. Mně by stačilo třeba „bude to v prosinci, doufejme, že v prvním týdnu v prosinci, v druhém“. Jenom proč to říkám? Opět vy udržujete stejně jako na jaře nejistotu. To je největší riziko podnikatelů. Kdybych já už dnes věděl, že pokud to zavřete do konce roku, vím, že bude ztráta 2 miliony korun, pomalu půjdu připravovat insolvenci, případně pokud nemám nějakou kapitálovou vybavenost atd. Příklad. Nebo když vím, že to pustíte v prosinci, řeknu: „OK, budu na nule, ještě nemusím brát nějaký úvěr, ale už se na to připravuji.“ Ale nikdo neví nic a opět se pak ze dne na den dozvíme něco a ti lidé, jak jsou nepřipravení, to je pro ně nejhorší. Vy nemůžete podnikat v situaci, když máte nepředvídatelné kroky vlády. A komunikace, že bude nějaká tabulka, já se na ni už opravdu strašně moc těším, předpokládám, že to bude úplně to stejné, co je dnes. A jestli potom zítra bude komunikovat váš pan ministr zdravotnictví, že budou zapínat a vypínat ekonomiku podle nějaké tabulky, já se omlouvám, ti lidé, já si s nimi pak velice rád popovídám, to je ještě horší než to, co tady říkáte. Já nevím, jestli to má být pro celý stát nebo podle krajů, to by byla také hrozná zábava. Vy zavřete jeden kraj. Třeba Zlínský dnes. Tak co udělají ti lidé? Sednou do auta a pojedou si nakoupit do vedlejšího kraje. Bude to opět bizarní situace, opět snížíte mobilitu ve Zlínském kraji, ale zvýšíte ji vedle. A ti nakažení lidé udělají co? Nakazí lidi vedle, pokud budou nakažení.

Takže já se opravdu přimlouvám za to, ať jsou ta opatření logická. Vůbec bych se tady nebavil, to je i pro novináře, pokud nás poslouchají, prosím vás, nebavme se o rozvolňování, bavme se o odstranění nesmyslu v tuto chvíli, který ničemu nepomáhá, naopak likviduje extrémně naši českou ekonomiku, skoro nikdo to tak na světě nemá, možná jeden nebo dva státy, které to pak vzaly zpátky, nebavme se o rozvolňování. Bavme se o napravení stavu, který by fungoval normálně. Ještě jednou, jestli si, pane ministře, fakt myslíte, že jste snížil mobilitu tím, že lidé budou jezdit do řetězců, je mi vás velice líto. Neberte to osobně, doufám, že to tak není. Spíš doufám, že vám to někdo radí. Byl bych velice rád, až ta jména se zveřejní, jestli to bude zítra, moc se na to těším, jestli se jich na to budeme moci zeptat. Protože občas je lepší zeptat se lidí přímo, kteří jsou v tom detailu.

A poslední věc, fakt už se omlouvám, pak už skončím, tady padla ještě jedna věc, to říkal tamhle kolega, já s tím velice souhlasím. Podnikatelé sami nejlépe vědí, co mají dělat. Nevěřím tomu, že jakýkoli podnikatel bude chtít, aby se na jeho provozovně kdokoli nakazil, protože pokud by se to stalo, provozovnu mu zavřou, půl roku tam nikdo nepřijde a zkrachuje. Každý z podnikatelů mnohem lépe než vy vašimi nesmysly a opatřeními bude regulovat průchod lidí, bude se opravdu bát, aby si tam kdokoli nesundal roušku, aby šel na provozovnu v jednom, ve dvou, ve třech. Už teď to lidé řeší. Řeší třeba to, pokud nějaké opatření bude, jak to budou hlídat, aby tam vstupy lidí nebyly. To budou vícenáklady. Budou si brát studenty, aby stáli u vchodu. Studenty z vysoké školy, kteří jsou dnes doma, což bych také mohl komentovat, no, to je jedno... Ti studenti tam budou stát a budou pouštět jednoho po druhém, aby se náhodou nestalo, že pak přijde kontrola. Všichni s tím budou počítat, ale chtějí přežít. Vy je přežít nenecháváte, vy je likvidujete cíleně, opakuji to. Nejste pro mě ministr obchodu a průmyslu, ale jste pro mě ministr likvidace drobného a středního podnikání, což mě u vás osobně velice mrzí, když jste sám byl v nějaké asociaci, která to měla v minulosti na starosti. Omlouvám se, neberte to osobně, tu zpětnou vazbu vám můžeme dát tady pouze my. My mluvíme za podnikatele. Oni to udělat nemohou.

Jestli byste mi pak mohl, prosím, zareagovat, kdy to plánujete uvolnit, to by byl největší přínos, ať se lidé připraví na to, jestli půjdou do konkurzu nebo jestli ještě chvilku budou žít, aby pak roky spláceli to, co jim tato vláda nadělila. A ještě jednou zopakuji, ani v tom hloupém Rusku to ten Putin nedělá. Je to hrozné. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Poprosím přihlášeného pana senátora Vilímce. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, nechci vystupovat vůbec konfrontačně. Často slyším z úst vládních představitelů, že jsme se tzv. poučili z první vlny pandemie. Já bych to chtěl zobecnit. Myslím, že celkově je pandemie pro nás velké poučení. Poučení především v tom, že nemáme po ruce žádný pohotový, účinný nástroj, jak pomoci těm, kterým byly zavřeny provozovny, bylo znemožněno podnikání opatřeními, ať již přímo zákazem jejich činnosti nebo opatřeními na straně jejich odběratelů. A že zoufale hledáme nějaké improvizované nástroje. Teď to nemyslím vůbec konfrontačně. Vlastně téměř nic nejde rychlým způsobem. Rozpočtová pravidla jsou konstruována pro normální dobu, nejsou konstruována pro dobu krizovou. Takže nakonec vláda vymyslela, nevím, jestli paní ministryně financí nebo při tom asistoval pan místopředseda vlády, tzv. vracení daně z příjmu ze závislé činnosti. Nečisté opatření v podstatě, které má zase za následek problémy v rozpočtovém určení daní. Já bych chtěl skutečně apelovat na pana ministra, ať už průmyslu nebo dopravy, to je jedno, abychom se zamysleli nad tím, že nemáme po ruce pro případnou další třetí vlnu, nechci to samozřejmě přivolávat, ale nemáme žádný instrument, kdy bychom mohli účinně, nerad používám slovo „transparentně“, ale budiž, transparentně pomoci podnikatelům, pomoci těm, kterým jsme znemožnili podnikání.

Pan ministr mluvil o štábech pracovníků na ministerstvu průmyslu atd. Ano, v současné době, od roku 2017, já jsem na to upozorňoval v Poslanecké sněmovně, když jsem byl poslanec, nemůžete žádnou dotaci poskytnout bez tzv. předchozí výzvy, žádnou. Tzn. vždycky to bude spojeno s obrovskou byrokracií, s obrovským náporem na administrativu. Samozřejmě vidíme problémy s tím spojené. Ať již na straně přebujelého státního aparátu, na straně účinnosti a rychlosti podpory.

Chtěl bych požádat, ono je to spíše mířeno samozřejmě na nepřítomnou ministryni financí, ale požádat pana ministra průmyslu, aby se zamyslel a apeloval na to, aby pro krizovou situaci, jako je nepochybně pandemie koronaviru, aby stát mohl použít nějaký krizový nástroj, který umožní včas, rychle a účinně pomoci podnikatelům, pomoci živnostníkům, aby mohli přežít. To si myslím, že by mělo být velké poučení.

Snad drobná věc, a už se nechci nějak rozpovídávat, pan ministr možná v podtónu naznačil, že živnostníci neplatí v objemu až tak vysoké daně. Je to jen 6 mld. Jenom bych chtěl upozornit pana ministra, že těch 6 nebo 8 mld., podle toho, jak se na to podíváme, to nejsou přímo daně zaplacené živnostníky, OSVČ, ale daně placené daňovými poplatníky na základě daňového přiznání, mezi nimiž je mnoho lidí, já byl jeden z nich, kteří uplatňovali v rámci daňového přiznání zákonné slevy na dani. Takže dnes Finanční správa ani nedokáže jasně vyčíslit, kolik z té položky tvoří skutečně zaplacené daně živnostníků a kolik věci, které se týkají spíše nějakých daňových odpočtů těch, kteří živnostníky nejsou.

Takže to jenom aby si pan ministr uvědomoval, že to není těch 6 mld., že by to byly jenom daně zaplacené živnostníky. Ve skutečnosti jsem přesvědčen, že živnostníci platí větší daně, v souhrnu přispívají více, než je těch 6 mld., ale bohužel v položce jsou skryty i daňové slevy a bonusy, které si uplatňují lidé, kteří živnostníci vůbec nejsou. Takže to jenom aby pro příště věděl, jaký je systém. Ale hlavní sdělení by mělo být i ode mě, snažte se poučit ze současné situace a snažte se z toho vyvodit nějaké poučení i v rozpočtových pravidlech, aby bylo možno pro případ krizové situace, pro případ vyhlášení stavu nouze skutečně velmi rychle, účinně pomoci živnostníkům přežít. To si myslím, že by mělo být hlavní sdělení.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Dernerová. Prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Já jenom chci říci panu ministrovi, že mě mrzí, že neřekl ani jedno jméno z těch 15. Myslím si, že panu ministru Blatnému by to ani tak moc nevadilo. Ale pokud já ta jména neuslyším, tak si o ně požádám podle „106“. Podle mě to je zásadní věc. A proč je to zásadní věc? Protože ještě v době ministrování pana profesora Prymuly, tak mám informaci, která je naprosto relevantní, že český tým jeho odborníků se večer rozcházel s tím, že nižší stupně základních škol nebudou uzavřené. Pro tyto odborníky druhý den ráno byl šok, protože základní stupně se zavřely. Důvodem bylo to, že to poradili panu exministrovi zahraniční odborníci. Proto mě zajímá, kteří zahraniční odborníci tam jsou a co tam dělají, protože vy jste ti politici, kteří mají odpovědnost. Vy jste ti „Viktoři“, ale někdo to pro vás tvoří. Já si myslím, že byste se do toho, ačkoli říkáte, že jsou to odborníci, měli vložit a zvážit na miskách, co je podstatné a co podstatné není. Já souhlasím s panem kolegou Wagenknechtem, těším se na tu tabulku, jak bude vypadat, protože asi určitě, jak jste říkal, bude podrobena kritice. A to asi právem. Právě proto si myslím, že bychom měli jako občané ČR vědět, kdo to řídí, proto jsem chtěla ta jména. Takže kdyby tu nějaká padla, byla bych velmi ráda. Jestli zítra nepadnou, požádám o ně podle „106“, ale bude to ostuda.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Poprosím pana senátora Smoljaka.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Jen krátce. Navážu trošku na vystoupení pana kolegy Wagenknechta. Nejvíce se skutečně v koronakrizi osvědčila ta čtyři R. Roušky, ruce, rozestupy a rozum. Musím říci, že rozestupy a rozum, ta dvě poslední R, skutečně v případě supermarketů dostávají strašně na frak. Musím potvrdit zkušenost z regionu, že skutečně nikdo nechápe, proč když potřebuje nějaký předmět osobní spotřeby, tak nemůže jít za roh do krámu, kde by byl sám nebo by tam bylo pár lidí, ale musí přes půl Prahy cestovat do supermarketu, kde dochází k neuvěřitelné koncentraci lidí. Stejně tak je to u centrálních výdejen e-shopů. To jsou skutečně tak neuvěřitelné koncentrace lidí, které nemají jinde obdoby.

Já myslím, že je evidentní, že toto opatření z epidemiologického hlediska nedává žádný smysl a posiluje opravdu nedůvěru, kterou občané k vládě mají. Musím říci, že i když většina z nás patří spíš do spektra opozice, tak z nedůvěry, která se tímto dál posiluje, nemáme vůbec žádnou radost.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Bylo to poslední přihlášené vystoupení do obecné rozpravy, protože už nevidím žádnou iniciativu, obecnou rozpravu uzavírám. Poprosím nyní pana ministra, aby reagoval, předpokládám přinejmenším na tu druhou část rozpravy a doplňující otázky. Děkuji, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji ještě jednou za všechny dotazy. Začnu u paní senátorky Dernerové, budu to brát odzadu. Zítra, jak už jsem říkal, bude zveřejněn ten tým. Já se necítím kompetentní k tomu, abych tady teď vyzobl jedno, dvě nebo tři jména. Já myslím, že to není podstatné, jestli je to dnes nebo zítra. Ale co se týká těch expertů, musím říct, že jsou to schopní lidé, nejsou tam zahraniční, abychom si rozuměli, jsou tam lidé, kteří jsou jakoby cizí národnosti, jsou tam lidé, kteří jsou třeba Češi z ČR, ale přednášejí nebo jsou aktivní na prestižních zahraničních školách. Ale určitě pan ministr Blatný je představí, myslím, že je to naprosto relevantní a v pořádku. Myslím, že ani nebudete potřebovat využít „106“. Na druhou stranu je férové, aby je představil v momentě, kdy se představuje nějaké řešení. To řešení, po kterém tady všichni volají, myslím, že i pan senátor Wagenknecht se několikrát zeptal na to, kdy to tedy bude. Bude to tehdy, když budou docíleny nějaké epidemiologické pandemické ukazatele. Jinak to není možné. Nemůžeme přeci dnes říci „bude to 5. nebo 10., 15“. Bude to tehdy, když ukazatelé budou. Nechť je širokou veřejností ještě poté možná i zkritizován, možná diskutován ten parametr, který tam má být. Myslím, že to nechme dělat skutečně odborníky, ty parametry, podle toho se logicky bude otevírat. To je všude na světě, to jinak prostě nemůže být. Pokud dnes někdo je a řekne: „Přesně se to otevře tehdy a tehdy,“ tak to by byl sebevrah, protože co když se to zhoupne, co když to nepůjde tím tempem, jak to my dnes vidíme, jak si všichni přejeme a udělali jsme opatření, aby to dopadlo...

Ještě bych zareagoval na pana senátora Vilímce. To nebylo zpochybnění 6 mld. pro OSVČ. To bylo myšleno opačně, v tom, že i přesto, že třeba zaplatí nižší daně, rozumím, vím přesně, jak se to vypočítává, že jsou tam položky, které jsou, dokonce i vím, že je to svázáno, tento účet, já tomu říkám 6miliardový účet, s celou řadou ještě jiných příjmů, které tam jsou, že se to hůř vypočítává. Ale já jsem reagoval na argument toho, že by se nemuselo tolik odvádět, kdyby se rovnou odpustily odvody. A to už je jedno, jestli předtím odečtu, nebo neodešlu. To je ten cash-out, který odchází z firmy, a ať se na to dívám zleva nebo zprava, cash-out je těch 6 mld. Kdybych dnes udělal to, že jim to z toho jen seseknu, tak by neměli 50 mld., ale 6 mld. Čili znovu říkám, nikdy jsem nezpochybňoval, že živnostníci platí méně než ostatní, protože to nelze srovnávat. Živnostník dělá jinou práci, je základem regionální infrastruktury, drobné obslužnosti. Nemůžu posuzovat jeho přínos pro společnost pouze tím, jaké zaplatí daně, protože kdybychom je neměli, máme jich dnes milion, tak nebude fungovat drobná obslužnost obcí atd. Čili to vůbec nesrovnáváme s tím, kdo zaplatí méně či více. Tam jsou zase jiné parametry, které je třeba s tím dávat dohromady. Nejsou to jen ty ekonomicko-finanční, ale i ty ekonomicko-sociologické.

A na závěr jenom krátká reakce na pana senátora Wagenknechta. Myslím, že Gustav Husák by z vás měl radost, pane senátore, protože jsem si připadal, že jsem skutečně někde v roce 1978. Takže my dáme těm, kteří mají zavřený obchod, 100 % nájmu na 1,5 měsíce, my jim dáme 100 % kompenzace mzdy včetně odvodů a vy přijdete s tím, že když někdo náhodou pracuje, že v tu chvíli nemá nárok na mzdu, kterou by měl mít... Proboha, kde to jsme? Chcete mi říci, že tady ten, kdo stojí u okénka, obsluhuje a vydává třeba nápoje nebo cokoli jiného, logicky nějaký příjem tam je, že by měl také dostat 100% kompenzaci mzdy? To přeci nemůžeme myslet vážně. Jestli takhle chceme jít, tak stát zruinujeme definitivním způsobem. Dostává 100 % kompenzace mzdy, ano, ti, kteří jsou aktivní, to může být v čemkoli, nedostává tu 100% kompenzaci mzdy. Co je na tom divného?

Co se týká hypermarketů, nevím, jestli jste si to dnes trénoval, jestli máte něco proti, já nevím, zahraničním aktérům, kteří zde jsou, čísla, prosím pěkně, 80 % prodejen, které dnes fungují, jsou malé prodejny, které se povolily. Neposuzovalo se to podle toho, jestli je to hypermarket nebo jestli je to malá prodejna, posuzovalo se to podle sortimentu. A to podle sortimentu potravin! To, že je zde převis hypermarketů ve smyslu ploch, to je pravda. Proti tomu jste měl bojovat, když se tady hypermarkety stavěly. Ale nevím, proč bychom proti tomu bojovali, to je prostě realita všedních dnů. Bohužel tady dnes nejen u nás, ale i v Evropě a zřejmě i všude ve světě to vidíme, je prostě převis hypermarketů ve smyslu potravin nad ostatními. Přesto, když se podíváme na počet prodejen nebo prodejniček, z těch, které jsou otevřeny, 80 % jsou malé prodejny, koloniály a malé markety, které znáte z každé ulice. Ano, 20 % z nich na počet jsou hypermarkety. Je pravda, že přes plochu je to jinak, to nijak nezpochybňuji.

Ale to přece není naše vina, to, že v hypermarketu se prodávají potraviny. Z toho, co jste říkal, už jenom logicky, prosím, to nemůže matematicky nikdy vyjít. Říkáte, tvrdíte, že mobilitu snížíme tím, že neotevřeme dalších, abychom si rozuměli, 60 000 malých obchodů, oni to budou kupovat tak jako tak v hypermarketech, jenom se tam nahromadí. To není o botách. Pokud bychom udělali dnes to, že bychom otevřeli, dejme tomu, ty boty, v tu chvíli nemůžeme otevřít jenom boty, to je vyloučené, pak musíme otevřít všechno. Nemůžeme nechat jenom boty. Když otevřu úplně všechno, v tu chvíli tady máme řádově o desítky tisíc víc otevřených obchodů, což nepochybně tu mobilitu zvýší, protože samozřejmě v hypermarketech není kompletní sortiment. Tam je navíc papírnictví, je tam navíc, tuším, elektro, nějaké drobné hračky a nějaké věci z oblasti textilu. To znamená, pokud bychom to udělali, tu variantu, kterou říkáte vy, de facto otevíráme kompletní celý maloobchodní segment. Otevřeme-li celý maloobchodní segment, nevím, jestli vy si vezmete na triko potom to, že z toho bude průšvih, protože toto si nedovolila z postižených zemí, samozřejmě neříkám všechny, prakticky žádná. Podívejte se, co se dnes odehrává ve Velké Británii. Mrkněte se, prosím, na to, podívejte se, jakým způsobem to tam řeší. Nepochybně budou přibývat země další. A přibývají. Co se týká toho, kdy otevřeme, to samozřejmě dnes neví nikdo zcela přesně, ale to, že jsme opatření udělali ještě teď, dává určitou šanci v to, že otevřeme v předvánočním období. Zítra bude tabulka představena, uvidíte tam, jak se to bude vyvíjet, v každém případě, podle mého názoru a názoru všech aktérů, na které se ptala i paní senátorka Dernerová, navzdory těm, kteří dnes nám tvrdí, prosím, mrkněme dnes na některé noviny, které vyšly, na titulní stránky. Zase epidemiologové, kteří brilantně, přesně všechno vědí, někteří, tvrdí nechat zavřené všechny hypermarkety, obchody do konce roku. Tato skupina podle mého názoru je docela rozumná ještě v tomto případě, tvrdí, respektujme pandemické ukazatele, jak se začnou snižovat, začněme pozvolným otevíráním. Je šance, že se to zvládne s dostatečným předstihem před Vánoci. Čili naopak to, že se to udělalo v nějaké době, je ještě šance, že to zvládneme. Jestli to, prosím pěkně, bude 5., 10., nevím to v tuto chvíli, uvidíme, jak se ukazatelé budou vyvíjet. Samozřejmě že víme to, že čím dříve se to otevře, tím více se to rozloží a nebude se to samozřejmě potom všechno kumulovat na poslední tři dny nebo čtyři dny těsně před Vánoci. Čili právě proto opatření teď děláme a teď jenom vybízíme k trpělivosti. Až zítra uvidíte tabulku, uvidíte, že se zítra nebude otevírat nic s výjimkou škol v příštím týdnu, že bude ještě určitá, řekněme, skupina nebo level, kdy se bude přecházet na další, abychom teď ještě vydrželi řádově několik dní, aby se to fakt srazilo, protože o co dříve si toto přetrpíme, o to dříve budeme moci otevřít. Když to teď uspíšíme, máme tady třetí vlnu a máme tady velký problém a ten problém si dnes nikdo nemůže vzít na triko, protože myslím, že bychom tady seděli na jaře a oprávněně pod tak zdrcující kritikou, že bychom byli úplně v jiných parametrech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, nyní prosím zpravodaje, pana senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové. Nemyslím si, že je věcně ani možné, určitě ne nutné shrnovat tu diskusi. Jak jsme slyšeli, od zítřka budeme mít jasno, když uvidíme tabulku, a teď to opravdu neberte ani ironicky, logicky, vy nemůžete odpovědět na termín, ale my chceme znát, a nejenom my tady senátoři, ale i veřejnost, data, ty předpoklady, za kterých se eventuálně opatření, ať už s nimi budeme souhlasit nebo nebudeme souhlasit, ale potřebujeme vědět, co nás čeká. Doufejme, že zítra budeme mít jasněji.

V diskusi vystoupilo 16 senátorů, z toho čtyři senátoři dvakrát, navrhuji, abychom hlasovali o usnesení, které máte na lavicích s úpravou, podotýkám nebo opakuji ještě jednou, v II, 4, místo slovního spojení a velkoobchod, tak pro maloobchodní prodej.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, text usnesení i s opravou proběhl na stenu. Slyšeli jsme ho, máme ho písemně. Nic tedy nebrání tomu, abychom přistoupili k hlasování. Nejdříve spustím znělku.

Děkuji. Nyní budeme hlasovat o návrhu schválit usnesení předložené v rozpravě a také rozdané na vaše lavice. Nechám ještě vteřinku na doběhnutí vzdálenějších kolegů a spouštím hlasování.

V sále je registrováno 65 senátorů, kvórum je 33. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 5, při kvóru 36, pro 64, návrh byl přijat. Děkujeme, pane ministře, nyní vyhlásím polední přestávku do 14:00 hodin.

K dalším bodům pana ministra se dostaneme tedy až po polední přestávce. Za čtyři minuty bychom zřejmě nestihli pořádně ani úvod předložených návrhů. Čili do 14:00 hodin přestávka.

(Jednání přerušeno v 12.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobrý den, dámy a pánové. Je 14:00, to znamená konec polední přestávky. To znamená, je potřeba, abychom začali jednat, neboť takto je to v souladu s předsedajícím, který tedy naposledy přestávku vyhlásil. To znamená, v tuto chvíli konstatuji, že máme za sebou 2 projednané body, dostáváme se k bodu č. 3, což je senátní tisk č. 319.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 319

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 319. Já tady po obědě vítám pana ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Poprosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ještě než mu dám definitivně slovo, zároveň poprosím kolegyně, organizátory jednání, aby ztišily zdroje hluku, které se pohybují někde v předsálí jednacího sálu. Prosím, pane místopředsedo vlády, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zákon, který v sobě zahrnuje úpravu, potěší zejména podnikatelský sektor, ale nejen je, protože jsme vyslyšeli na dlouhodobý apel toho, abychom zjednodušili a zlevnili přístup k normám. Tímto aktem vytváříme bezplatný přístup k technickým normám s tím, že bude zajištěn u České agentury pro standardizaci. Nebude to jenom k technickým normám, ale i k jiným dokumentům. Navrhovaná úprava znamená, že budou bezplatně zpřístupněny závazně technické, to je důležité říci, normy a další technické dokumenty. Ty oblasti, které zákon upravuje, to je zajištění částečné implementace dvou nařízení Evropské unie rovněž v oblasti zdravotnických prostředků. Jedná se o nařízení o zdravotnických prostředcích a nařízení o diagnostických prostředcích, takzvaných in vitro, které stanovují povinnost určit orgán, který bude zajišťovat jmenování a oznamování subjektu. Návrh zákona byl projednán 4. 11. na výboru pro hospodářství, zemědělství, dopravu, ten vám ho svým usnesením doporučuje schválit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Prosím, pane navrhovateli, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 319/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Cieńciała, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jiří Cieńciała:  Pane předsedající, mám zůstat tady, nebo se mám přesunout?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Můžete zůstat na místě, ale pak se budete přesouvat vedle pana navrhovatele. Takže zůstaňte na místě a potom se přesuneš...

Senátor Jiří Cieńciała:  Tak senátní tisk č. 319, jak bylo řečeno, se zabývá bezplatným poskytováním přístupu k české technické normě, dále zavedením komplexní úpravy poplatku za činnost české agentury a také novou úpravou odvolání proti rozhodnutí akreditačního orgánu. Materiál je dost rozsáhlý, je náročný, technický, ale srozumitelný. V podstatě cílem úpravy je na jedné straně zachovat princip úplatnosti poskytnutí technických norem, který vyplývá z mezinárodních závazků České republiky v souvislosti s členstvím v evropských a světových normalizačních agenturách, čili podobně jako jiné dokumenty a normy evropské a světové, ale na druhé straně dostát požadavku, aby technické normy, které jsou právními předpisy označeny za závazné, a stanoví tak pro adresáta právní normy obsah, jeho právní povinnosti byly pro adresáta, takové povinnosti, bezúplatně přístupné, což je ta podstata celého materiálu. Já bych k tomu jenom dodal, že problematickým bodem tohoto materiálu, jak jsme se o něm bavili před výborem a s kolegy, bodem návrhu novely zákona, je navrhovaná změna jeho § 5 odst. 6, která stanoví, že nebude-li zřízena agentura, respektive bude-li zrušena, přejímá její úkoly ÚNMZ, tj. Útvar pro normalizaci měření a meteorologii. Ale tady toto nebezpečí nehrozí, aby k tomu došlo, čili víceméně to přejímá celá agentura.

Cílem nové úpravy je svěřit do působnosti statutárního orgánu, akreditačního orgánu veškerá odvolání, abychom zjednodušili celý ten procedurální průběh. Zároveň se navrhuje po vzoru úpravy rozkladu ve správním řádu, aby statutárnímu orgánu návrh na rozhodnutí předkládala k tomu zřízená, nejméně pětičlenná komise z odborníků.

V části druhé bychom měli říct, že novela zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh vkládá do druhé části hlavy I za oddíl 3 nově oddíl 4 – zdravotnické prostředky, § 27c, a oddíl 5 – diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.

K části třetí, účinnost. Účinnost je navrhovaná jednotná pro celý předpis, a to 15. dnem po jeho vyhlášení. Bohužel přechodné ustanovení návrhu novely zákona nestanoví termín, odkdy jsou příslušné ústřední orgány, správní úřady povinny zajistit u agentury sponzorovaný přístup ve smyslu § 6c návrhu novely zákona. Legislativní proces probíhal bez větších problémů. V Poslanecké sněmovně 13. listopadu 2019 byla předložena tato zpráva, tento materiál k tomu zákonu. Třetí čtení proběhlo na 58. schůzi Poslanecké sněmovny, to znamená nedávno, 18. září 2020. Návrh usnesení, dovolím si ho přednést, abychom se nezdržovali, ten zní...

Výbor, který projednával, náš hospodářský:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem mě,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu ČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Máme tady jediný návrh, a to je návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Já se zeptám, byť rozprava nebyla, pana ministra, zda chce ještě vystoupit. Pan navrhovatel asi vystoupit nechce, protože není, co by se hodnotilo. Nyní spustím znělku a po ní budeme hlasovat o jediném návrhu. Zároveň upozorňuji, že vás všechny odhlásím.

Prosím pěkně, abyste všichni se podívali, co sedíte v sále, zda vám vedle zasunuté karty svítí modré světélko. Pokud nikoliv, je potřeba kartu vytáhnout a nazpět zasunout.

Aktuálně je přítomno 49 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je už 26, takže já v tuto chvíli sděluji, že budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže při hlasování č. 6 přítomno 51 senátorek a senátorů, při kvóru 26, pro 50, návrh zákona byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A my jsme u dalšího bodu, kterým je...

Senátor Jiří Cieńciała:  Děkuji vám, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane zpravodaji, za perfektně odvedenou práci. Návrh dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 v oblasti prokazování plnění kvalifikačních předpokladů pro účely pracovněprávních vztahů

Tisk č. 325

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 325. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, kterého prosím, aby nám seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Tak ještě jednou všem hezké odpoledne. Zástupcem navrhovatele je MPO, přičemž garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Zpravodajem je paní senátorka doktorka Chalánková. Výbor přijal k tomuto tisku usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk, jež obsahuje pozměňovací návrh, s nímž souhlasíme. Předkládaný návrh zákona má za cíl po dobu nouzového stavu a v navazujícím období řešit situaci faktické nemožnosti plnění kvalifikačních předpokladů zaměstnanci v pracovněprávním poměru, včetně jejich prokazování, tak jak jsou tyto požadovány právními a technickými předpisy obsaženými v návrhu zákona. Je proto navrhováno nastavit po dobu do poloviny roku 2021 v souvislosti s pandemií covid pravidla, která zajistí formální naplnění všech požadavků právních předpisů a technických norem právě pro sjednané druhy práce. Návrh zákona prodlužuje platnost všech dokumentů k prokázání splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon práce stanovené zvláštními právními předpisy a byl iniciován a podpořen ze strany Hospodářské komory, přičemž přijetí tohoto zákona by mělo přispět k překonání následků epidemie. Je to velmi praktická věc a já děkuji za její podporu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Prosím, abyste se posadil, pane navrhovateli, u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, neboť v té době ještě existoval. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 325/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Chalánková, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Chalánková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové, vážené kolegyně, já si myslím, že mohu být krátká. Děkuji panu ministrovi za představení tohoto návrhu zákona, který se týká prokazování nebo spíše nemožnosti plnění kvalifikačních předpokladů po období koronavirové krize. Doporučovala jsem původně výboru pro zdravotnictví a sociální politiku přijmout a schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, nicméně dostala jsem avizo od zástupců ministerstva dopravy, tak jsme se domluvili i s dalšími kolegy. Chtěla bych poděkovat také za spolupráci panu kolegovi Canovovi, panu kolegovi Větrovskému a panu kolegovi Paverovi, kdy jsme připravili pozměňovací návrh, který upravoval to spíše drobné a jistě neúmyslné opomenutí v příloze k tomuto zákonu, kde došlo k opomenutí dopravců oproti provozovatelům drah. Přesněji řečeno, zapomnělo se na strojvůdce. Toto jsme upravili pozměňovacím návrhem, který je přílohou k usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu. Současně jsme také po dohodě s ministerstvem průmyslu a obchodu, jehož zástupci byli na jednání výboru přítomni, prodloužili účinnost a platnost tohoto opatření až na polovinu roku 2021, takže můj návrh je schválit ve znění tohoto pozměňovacího návrhu výboru.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Všechno, paní zpravodajko?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji za zprávu. Pokud jsem to dobře pochopil, tak se nepříliš dobře domluvil ministr dopravy s ministrem průmyslu a obchodu, a tudíž je potřeba to napravit. Takže já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A protože nepadl návrh na schválení ani na zamítnutí, tak se dostáváme do podrobné rozpravy. Byl avizován pozměňovací návrh, takže se ptám, jestli paní zpravodajka se hlásí? Ano, hlásí. Takže prosím.

Senátorka Jitka Chalánková:  Takže já zde mohu přednést doporučení. Doporučuji Senátu PČR, aby přijal tento návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu schváleného výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, který máte před sebou na stole. Zde výbor

I. doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Jitku Chalánkovou, tedy mě,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR.

Přílohou tohoto usnesení je pozměňovací návrh. Já myslím, že ho nemusím celý číst, když je přílohou usnesení výboru... Musím? Dobře...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Ne. Nemusíš číst.

Senátorka Jitka Chalánková:  Takže si rozumíme. Máte před sebou tedy jako přílohu tohoto usnesení celé znění pozměňovacího návrhu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Ještě musím předtím napravit jednu procesní chybu. Zapomněl jsem se zeptat, zda někdo navrhuje se zákonem nezabývat? Není tomu tak. Dobře, takže nyní můžeme přistoupit k hlasování. Než tak učiním, spustím znělku.

Zeptám se ještě, omlouvám se, hlásí se ještě někdo další do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Uzavírám podrobnou rozpravu. Před hlasováním pustím znělku.

Než budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, poprosím o stanoviska. Jednak pana ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné stanovisko. Paní zpravodajka?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Pochopil jsem, že můžeme hlasovat najednou. Je to tak? O tom pozměňovacím návrhu, 1 a 2 najednou? Dobře. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, tak jak jste ho obdrželi na lavice a jak o něm mluvila paní zpravodajka, spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 7, přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32, pro 62, pozměňovací návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o návrhu vrátit návrh zákona do Poslanecké sněmovny ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro 62, hlasování č. 8, právě jsme vrátili návrh zákona ve znění přijatého pozměňovacího návrhu do Poslanecké sněmovny.

Nyní ještě pověření. Tzn. prosím návrhy na pověření. Paní senátorka Chalánková, pan senátor Kantor a pan senátor Pavera v tomto pořadí. Tzn. byly podány návrhy pověřit paní senátorku Chalánkovou, pana senátora Kantora a pana senátora Paveru odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Jsou ještě nějaké další návrhy? Není tomu tak, spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32, hlasování č. 9, pro 61. Pověření byla schválena pro senátorku Jitku Chalánkovou, Lumíra Kantora a pana senátora Paveru. Tím máme za sebou projednávání dalšího bodu, což byl senátní tisk č. 325. Já děkuji panu vicepremiérovi za účast.

Další na řadě máme

 

Návrh zákona o odpadech

Tisk č. 320

Zde se jedná o senátní tisk č. 320, který je jako první. Hlásí se nám pan senátor Nytra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, vzhledem k tomu, že se jedná o odpadový balíček jako takový, tedy pěkný balík čtyř zákonů, které spolu, některé, přímo souvisí, chci navrhnout, abychom otevřeli společnou obecnou rozpravu u všech čtyř tisků, tzn. 320, 321, 322 a 323, s tím, že bych vás chtěl ale požádat, abychom stejně diskutovali strukturovaně podle jednotlivých zákonů. A potom už by případná podrobná rozprava a hlasování probíhalo samostatně ke každému zákonu. Ale vzhledem k tomu, že některé zákony, minimálně 322 přímo souvisí s 320, případně s 321, tak abychom mohli diskutovat o všech čtyřech zákonech. Ale za sebou, tak, jak je pan ministr bude předkládat. Takže takový návrh, abychom otevřeli obecnou rozpravu u všech čtyř zákonů, respektive abychom otevřeli projednávání všech čtyř bodů najednou.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Tzn. ještě jednou zopakuji návrh, který tu přednesl pan senátor Nytra, o kterém potom budeme hlasovat. Pan senátor Nytra navrhuje, abychom vždy zahájili rozpravu k danému bodu, v pořadí, jak je máme napsané na pořadu jednání. Následně poté, co obecná rozprava k bodu bude u konce, projednávání bodu přerušíme, zahájíme rozpravu k dalšímu bodu, pak ji přerušíme, k dalšímu bodu, pak ji přerušíme, k dalšímu bodu, pak ji přerušíme. Následně, až to bude celé projednáno, potom postupně budeme o jednotlivých návrzích hlasovat. Tolik asi ode mě v tuto chvíli k jednání. Má někdo nějakou připomínku? Nemá, takže je jasné, o čem budeme hlasovat. Já vás svolám.

Děkuji. Poté, co jsem to tady konzultoval z hlediska celé procedury, tak je to hlavně i pro navrhovatele. Představa je nakonec taková, že se předpokládá, že rozprava, protože body se prolínají, bude probíhat najednou ke všem tiskům, bude představení ke všem tiskům pana navrhovatele. Následně bude obecná rozprava ke všem tiskům. Potom obecnou rozpravu ke všem tiskům skončíme a následně už budeme postupovat podle toho, jak se to dál bude vyvíjet, jestli půjdeme někde do podrobné rozpravy, nebo ne, se ještě uvidí, protože pak se bude hlasovat o jednotlivých zákonech a my poznáme podle hlasování, zda se ještě někde dostaneme do podrobné rozpravy a někde nikoli a jak to bude vypadat.

Čili ještě jednou, navrhovatel uvede všechny tisky najednou. Následně obecná rozprava ke všem tiskům. Ukončení obecné rozpravy a pak uvidíme. Hlasujeme, já spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum 33, hlasování č. 10, pro 63, procedura byla odhlasována.

Já poprosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nám představil návrhy zákonů, které jsou uvedeny v senátním tisku 320. Dále v senátním tisku č. 321.

 

Návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností

Tisk č. 321

Dále v senátním tisku č. 322

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností

Tisk č. 322

A v senátním tisku č. 323. Prosím, máte slovo.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 323

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji především za tyto návrhy na sloučení debaty, jak řekl pan senátor Nytra. Opravdu se jedná o balík, ne o balíček. Ty věci jsou hodně spolu provázané, takže myslím, že to rozhodně pomůže, abychom všechny zákony probrali jako celek. Pouze třetí tisk, jak víte, se týká změnového zákona, tzn. další změny některých jiných zákonů, ale v podstatě jak odpady, tak něžná zkratka „VUŽU“ neboli "výrobky s ukončenou životností", tak i obaly spolu opravdu úzce souvisí.

Já bych chtěl na začátku, s tím, že, pak ušetřím spoustu času tím, že nebudu muset opakovat stejné věci, vždy u představení nových zákonů, bych chtěl říci, že obalový nebo odpadový balíček nebo balík se připravuje řadu let. Troufám si říci, že tohle má své výhody i nevýhody jako všechno v životě. Mezi nevýhody samozřejmě patří to, že věc trvala delší dobu, souvisela i s tím, že jsme to připravovali v době, to platí doteď, kdy je velmi turbulentní prostředí v rámci obalového nebo odpadového balíčku, nebo oběhového, protože je to cirkulární oběhová ekonomika EU, jinými slovy, doslova pod rukama se nám v průběhu času měnila i evropská legislativa. Jestliže měnila, myslím, že všichni víme, že to znamená, že je stále ambicióznější, což určitě u oběhové ekonomiky je správně.

A to, co na druhou stranu si myslím, že je dobré, troufám si říct, že každý v tomto státě, kdo se nějakým způsobem zapojuje do otázky odpadového hospodářství, se mohl zapojit i do této debaty, a také zapojil. Troufám si říci, že skutečně stovky subjektů za ta léta přípravy v různých pracovních komisích, týmech, v rámci seminářů se zapojily do této debaty, což neznamená samozřejmě, že jsme se vždycky ve všem shodli, protože tady jsou zájmy, a to vás určitě nepřekvapí, v pravdě antagonistické. Týká se to celé řady subjektů. Je jasné, že skládkaři mají zcela jiný zájem než společnosti, které směřují k recyklaci, než energetické společnosti.

Je tady zájem velmi silné lobby obcí. To lobby rozhodně neříkám pejorativně, protože obce jsou pro nás jedním z klíčových, neřku-li úplně nejklíčovějším partnerem v této oblasti. My, a to opravdu říkám s plnou vážností, jsme se všechny snažili zapojit, byť je jasné, že ne všichni nakonec jsou úplně spokojeni. Ale co je důležité, že v podstatě u všech zákonů, takhle jsme to i představovali již v průběhu letošního a minulého roku, když to šlo do Poslanecké sněmovny, tak jsem byl rád, že na tom jednom pomyslném stupínku při představování odpadové legislativy nebo oběhového balíčku stáli zástupci Svazu průmyslu, Hospodářské komory, byli tam zástupci Svazu měst a obcí, byli tam zástupci ministerstva průmyslu a všichni říkali jedno: „Ano, ne úplně všechno nám chutná, ne vždycky jsme se shodli, ale je to náš společný názor, takže toto je kompromis, v některém případě kompromis kompromisů.“ A to si myslím, že je docela unikátní, zdaleka ne vždycky se to povede, protože samozřejmě zájmy jsou, jak říkám, různé. Takže mi dovolte jenom obecný úvod, který se prolíná všemi těmi návrhy.

Už teď ve zkratce k jednotlivým zákonům. Návrh zákona o odpadech. Návrh zákona transponuje řadu předpisů EU včetně nejnovějších unijních předpisů k tzv. balíčku oběhového hospodářství. Hlavním cílem nového zákona o odpadech je vytvořit legislativní podmínky pro podporu recyklace odpadů a pro další výrazný odklon odpadů ze skládek, především samozřejmě komunálních odpadů, který bude muset být realizován, aby byly dosažitelné nové, velmi ambiciózní evropské cíle pro nakládání s komunálními odpady. Zákon stanovuje závazné cíle pro recyklaci komunálních odpadů, cíle pro omezení skládkování komunálních odpadů, cíle pro třídění odpadů na úrovni obcí a upravuje také dosavadní ekonomické nástroje v odpadovém hospodářství, které nebyly dosud vhodně nastaveny.

Zákon stanovuje termín rok 2030, od kterého bude zakázáno ukládat na skládky využitelné a recyklovatelné odpady. Chci zdůraznit, tady znovu to řeknu, prosím, úplně natvrdo, rok 2030 je výsledkem kompromisu, který byl opravdu krvavý. Nakonec jsme se přiklonili k názoru Svazu měst a obcí. Není tajemstvím, že Sdružení místních samospráv jako další subjekt, který zastupuje celou řadu obcí, především menších obcí, měl představu ještě o delším termínu zákazu skládkování. Dokonce se hovořilo o termínu 2035. Víte, že stávající termín ve stávajícím zákoně je 2024. Ale prostě jednoznačně Svaz měst a obcí, jednali jsme opravdu doslova se stovkami obcí, je názoru, že rok 2024 není dosažitelný tak, aby bylo možno odklonit do jiných zařízení, do roku 2024, více než další 2 miliony tun komunálních odpadů. I ve sněmovně kolem toho byla poměrně vášnivá debata, což ti z vás, kteří toto sledovali, znáte, víte. Některé pozměňovací návrhy měly za cíl změnu tohoto roku. Padaly tam roky 2026, 2028, 2029, 2035, jestli se nemýlím, ponechání 2024, ale nakonec to k vám do Senátu přichází s návrhem roku 2030.

Co se týká ekonomických nástrojů, návrh obsahuje nové nastavení poplatků za ukládání odpadů na skládky. Velmi zjednodušeně, využitelné odpady nemohou být ukládány bez využití na skládkách, ale musí směřovat do recyklace, což zajistí zejména ekonomické znevýhodnění skládkování. Tzn. je tady na jedné straně poměrně velmi významný vzestup skládkovacího poplatku do roku 2030 ze současných 500 Kč až na 1850 Kč, ale je to zkombinováno, to byla právě velká debata, je to zkombinováno s tzv. třídicí slevou, která zajistí, že obce, které dobře třídí, jsou tady vytvořeny motivace pro ještě lepší třídění, ale ČR v rámci třídění odpadů je velmi dobrá i v rámci evropského kontextu, mají motivační nástroj, tzv. třídicí slevu, která je právě nastavena tak, aby nedocházelo k nadměrnému ekonomickému zatížení obcí. Nový systém tzv. třídicí slevy byl zaveden schváleným pozměňovacím návrhem a tady jsme samozřejmě diskutovali i s některými nevládními organizacemi, s celou řadou subjektů a především se Svazem měst a obcí. Došli jsme ke kombinaci výrazného navýšení skládkovacího poplatku, ale v kombinaci právě s třídicí slevou.

Jak už jsem řekl, návrh nového zákona byl opravdu velmi široce projednáván a diskutován, byl také připraven na základě doporučení Evropské komise a také organizace OECD. Obsahuje řadu řešení, která se osvědčila i v jiných státech EU, protože jsme se samozřejmě snažili se poučit i ze zkušeností ostatních zemí. ČR je země, kde se stále ještě relativně více skládkuje komunální odpad, ale jsme v daleko lepší situaci, než jsme ještě byli před několika lety, před 10, 15 lety. A máme ambici, aby skutečně do roku 2030 se snížilo skládkování někam k úrovni 10 % komunálního odpadu, který se pohybuje stále někde na úrovni 5,5 – 5,6 milionu tun ročně. Znovu říkám, zákaz skládkování neznamená, že nic nebude končit na skládkách. Samozřejmě se dál bude skládkovat odpad, který nelze ani energeticky využít, nelze ho ani recyklovat, jako je třeba struska, popel a celá řada dalších odpadů. Takže zákaz skládkování, který třeba v Německu existuje už řadu let, samozřejmě neznamená, že na skládkách nebude končit vůbec nic.

Přesunul bych se k dalšímu z té čtveřice, ale především trojice zákonů. Je to návrh zákona o výrobcích s tzv. ukončenou životností. Účelem právní úpravy je upravit problematiku výrobků, což jsou elektrozařízení, baterie a akumulátory, pneumatiky a vozidla, tedy výrobky, které po ukončení své životnosti mají potom ještě nějaké další podmínky, za kterých jsou likvidovány, tak, aby byl maximálně využit ekonomický efekt a také aby byl výrazně snížen dopad na životní prostředí z hlediska konce života těchto výrobků. Opět návrh transponuje řadu předpisů EU včetně těch nejnovějších. Plně nahradí úpravu výrobků s ukončenou životností, která byla obsažena v platném zákoně o odpadech a o změně některých dalších zákonů, to byl ten zákon 185/2001.

Hlavními změnami oproti platné úpravě jsou zejména sjednocení a komplexní úprava pravidel pro vznik a fungování tzv. kolektivních systémů, kdy provozovatelé kolektivních systémů budou povinni provádět tzv. ekomodulaci, to je slovo, které už jsem tady několikrát použil při našich minulých jednáních o odpadech. To je pojem, kdy by ekomodulace měla skutečně zohlednit dopad vybraného výrobku na životní prostředí při určování výše finančního příspěvku provozovatelem kolektivního systému pro určitý vybraný výrobek nebo typ vybraného výrobku. V zásadě to znamená, že by měly být zvýhodněny výrobky, které potom bude možno recyklovat, jinak využívat, likvidovat levněji, snáze a bez větších dopadů na životní prostředí než výrobky jiné.

Dále je navržena úprava podmínek osvětové a informační činnosti ze strany výrobců a provozovatelů kolektivních systémů. Rovněž návrh zákona přenáší cíle zpětného odběru přímo na výrobce elektrozařízení, resp. provozovatele kolektivních systémů tak, aby měli povinnost zajistit směrnicí požadovanou minimální úroveň zpětného odběru odpadních zařízení a ČR nebyla vystavena riziku nesplnění závazných cílů.

Návrh také stanovuje, že provozovatel kolektivního systému, který zajišťuje zpětný odběr, nesmí být zároveň zpracovatelem těchto výrobků s ukončenou životností. Je třeba, aby tyto úlohy zůstaly i nadále odděleny, a předešlo se tak tržní dominanci provozovatelů kolektivních systémů. Opět i tomuto zákonu vyjádřili podporu klíčoví hráči v této oblasti, ať už na straně průmyslu, Hospodářské komory, tak na straně Svazu měst a obcí.

Dalším zákonem je tzv. změnový zákon, který zahrnuje změny celkem 10 zákonů, které bylo nutné upravit v souvislosti s návrhy zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností. Tady je hlavní změnou, že poplatek za komunální odpad bude nově upraven pouze v zákoně o místních poplatcích, čímž bude odstraněna dosavadní dvoukolejnost právní úpravy. Podle navržené úpravy si obec může zvolit jeden ze dvou typů poplatků, přičemž, zjednodušeně řečeno, jeden z nich je paušální a je odvozen od přihlášení v obci, ten druhý je založen na skutečném množství produkovaného odpadu, ať už tedy na kilogramy, popř. objemově na litry. Úprava vychází vstříc požadavkům, aby byly více reflektovány systémy založené na skutečně vyprodukovaném množství odpadu od obyvatel.

A poslední z té čtveřice. V rámci balíčku je návrh zákona o obalech a tady opět kromě transpozice příslušných směrnic EU a součástí tzv. balíčku oběhového hospodářství jde zejména o následující změny. Jedná se o úpravu podmínek plnění povinnosti zpětného odběru obalů nebo odpadů z obalů, včetně stanovení minimální hustoty sběrné sítě, sběrná místa pro odpady z obalů by měla být pro občany dostupná v docházkové vzdálenosti, takže už stávající náš systém, ať už se jedná o plastové obaly, o papírové obaly, o skleněné obaly atd., tak ten systém je velmi dobře fungující i v rámci Evropy. Už jsem tady hovořil o ekomodulaci a ta se projevuje i v tomto bodu, protože autorizované obalové společnosti budou provádět tzv. ekomodulaci, kdy opět je to zohledňování dopadu obalů na životní prostředí v rámci jeho životního cyklu při určování výše peněžního příspěvku pro jednotlivý obal.

V minulých jednáních, když jsme se třeba dotkli obalů tady v Senátu, tak jsem hovořil o tom, že takovou klasickou ukázku, jak by to mělo být rozděleno, je, že jestliže dnes víme, že nejlépe recyklovatelným obalem je transparentní PET láhev, po které je velká poptávka, je logické, že tady by zrovna třeba poplatek za odstranění z hlediska povinné osoby výrobců nebo dodavatelů na trh měl být samozřejmě výrazně nižší a opravdu motivační před tím, že jsou výrobci, kteří je dělají velmi složitě jak chemicky, tak samozřejmě i jinak, velikostí, obaly, které potom zatěžují systém. Jsou daleko méně recyklovatelné. Měli by být samozřejmě motivováni, aby do systému přispívali vyšší částkou, a tudíž by měli být motivováni, aby zájem o atraktivní obal samozřejmě nepřevážil ve finále tu recyklovatelnost, toho, že tento výrobce, pokud není motivován, samozřejmě rád zaujme atraktivním obalem, který ale potom škodí v systému a třeba i v přírodě z hlediska recyklace zatěžuje systém. Autorizované obalové společnosti budou mít povinnost při stanovování peněžních prostředků zohledňovat opakovanou použitelnost obalů a zvýhodňovat je před obaly, které nejsou opakovaně použitelné. Dochází ke stanovení nových ambicióznějších cílů pro recyklaci jednotlivých materiálů. Návrh rozšiřuje povinnost autorizovaných obalových společností podrobit své hospodaření a vykazované údaje o zpětném odběru a zpracování odpadů z obalů povinným auditům, aby byla zajištěna vyšší kontrola jejich finančního řízení a transparentnost vykazovaných údajů. A konečně jsou doplněna opatření za účelem zvýšení transparentnosti efektivity činnosti autorizovaných obalových společností. Rovněž byly definovány podmínky ke vstupu nových autorizovaných obalových společností na trh do této oblasti, tyto podmínky jsou z pohledu ministerstva životního prostředí nastaveny tak, aby mohly nové společnosti vstupovat a zároveň nedošlo k destrukci funkčního systému nakládání s obalovými odpady v ČR. Tady chci říct, protože to také byla debata, která se vedla i tady, že samozřejmě to byla a je i nadále velká debata o tom, že tady máme velmi funkční, řada evropských zemí nám ho závidí, právě systém nakládání s obalovými odpady, a jsou bohužel i případy zemí, kde velká liberalizace toho systému znamenala jeho destrukci a neplnění. Tady musím říct, že především Svaz měst a obcí, nejenom on, měl poměrně velmi zásadní připomínky k tomu a samozřejmě přeje si co nejpřísnější podmínky pro nějaké případné nové autorizované obalové společnosti. Zase naopak Svaz průmyslu si přeje ty podmínky rozvolnit, a to, co navrhujeme, je opravdu jakýsi kompromis mezi všemi těmi názory a můžeme samozřejmě o tom potom ještě diskutovat.

Chtěl bych na závěr k těmto úvodním slovům velmi poděkovat výborům, především dvěma výborům, kde v Senátu debata již proběhla, je tam řada pozměňovacích návrhů, kromě zákonů o obalech, tak ke všem to prošlo s pozměňovacími návrhy, chtěl bych velmi ocenit tuto debatu, která se tam vedla velmi věcná, určitě pozměňovací návrhy, nejen tyto, ale i další, budou padat tady a já se budu v rámci možností samozřejmě na ně snažit reagovat. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane navrhovateli, nyní vás seznámím s tím, že výborem garančním pro všechny zákony, které nyní společně projednáváme, byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, s tím, že garančním zpravodajem ve všech těchto případech je pan senátor Zdeněk Nytra. Výborem negarančním, který také všechny čtyři zákony projednal, byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ten v případě návrhu zákona o odpadech určil jako svého zpravodaje Ladislava Kose, v případě návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností pana senátora Petra Šilara, v případě návrhu zákona, kterým se mění zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností logicky také Petra Šilara a v případě návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, pana senátora Větrovského. Celé jsem to přečetl proto, abych poprosil pana garančního zpravodaje Zdeňka Nytru, zda by souhlasil s tím, že vždy zpravodajskou zprávu přednese k jednomu tisku, tzn. k senátnímu tisku č. 320, následně bych se zeptal, až skončí, zda chce vystoupit negaranční zpravodaj, a poté by pokračoval s dalším senátním tiskem, abychom v tom měli pořádek. Pan senátor kývá, takže prosím, pane garanční zpravodaji, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, ještě jednou dobrý den, dámy a pánové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se senátním tiskem č. 320 zabýval na své schůzi, a to dvakrát, 3. a 10. listopadu, a po úvodním slově zástupkyně předkladatele paní náměstkyně Bereniky Peštové a mé zpravodajské zprávě a po rozpravě přijal toto usnesení: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona do PS, mně, Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodaje mne a pověřuje místopředsedu výboru senátora Petra Holečka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji a poprosím pana senátora Ladislava Kose, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou k zákonu návrh zákona o odpadech.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval zákonem o odpadech na svém zasedání dne 4. listopadu a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona PS s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Možná bych vás rád seznámil s genezí pozměňovacích návrhů, protože asi tím, že jsou výborové, tak asi k nim není odůvodnění, tak jak je k návrhům jednotlivým pozměňovacím, které jsou podávány ad hoc tady na plénu.

Začal bych bodem 2 a 3, resp. pozměňovacím návrhem 2 a 3, které mění poměry, kterými se rozděluje poplatek za ukládání využitelných a zbytkových odpadů mezi obce a Státní fond životního prostředí.

Respektive v obou případech, v obou dvou pozměňovacích návrzích, jak dvě, tak tři, navyšuje ten poměr drobnějším, nebo trošku výraznějším způsobem ve prospěch obcí na úkor Státního fondu životní prostředí. Jako pozměňovací návrh č. 1, který výbor pro hospodářství přijal, je na první pohled velice stručný pozměňovací návrh, a sice vypustit v § 155 odstavce 4 a 5. Tak jenom pro informaci ostatních senátorů, kteří se neměli možnost té diskuse samozřejmě účastnit na plénu, tento odstavec se týká toho, že v Poslanecké sněmovně právě byly tyto odstavce 4 a 5 začleněny jako pozměňovací návrh pana poslance Staňka do původního zákona o odpadech. Spočívají víceméně v tom, že je odpouštěno skládkovým firmám neodvádění skládkového poplatku, protože skládkové firmy využily nebo snažily se využít jakousi mezeru potencionální v zákoně a neodváděly poplatky tak, jak měly. To znamená u odpadu nad 20 % hmotnosti, kde ten poplatek nemusí platit, kde jsou takzvané konstrukční prvky skládky, tak oni si to vyložili tak, že neodváděli poplatky třeba v 60 nebo 70 % hmotnosti toho odpadu, který na skládku přišel. Tenhle pozměňovací návrh měl pro ty skládkové firmy tyto situaci zhojit. Jednoduše řečeno, ten poplatek jim odpustil. Přitom je v běhu několik soudních sporů obcí se skládkovými firmami, kde obce toto neodvádění poplatků žalují, takže ten pozměňovací návrh padlý v Poslanecké sněmovně vstupuje i do těchto řízení. Já mám před sebou právní rozbor pana doktora Svobody, který v tom shledává i jakousi retroaktivitu tohoto zákona. V závěru je vyjádřen jeho názor, že ten odstavec 4 i 5 je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Ten věcný důvod, to znamená ta finanční stránka, i ten důvod právní byly inspirací k tomu, abych vytvořil ten pozměňovací návrh, který pak byl schválen na obou výborech. Ty odstavce 4 a 5, které tam byly vneseny v Poslanecké sněmovně, z toho zákonu vyjmout. Takže to je asi za mě jako zpravodaje hospodářského výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Tím máme za sebou zpravodajské zprávy, které se týkají návrhu zákona o odpadech. Nyní se dostáváme k návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností. Já poprosím garančního zpravodaje Zdeňka Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedo. Výbor opět projednal na dvou zasedáních, 3. a 10. listopadu, a výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit projednaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem mne a pověřuje místopředsedu výboru, senátora Petra Holečka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Já předpokládám, že potom v rámci obecné rozpravy i zdůvodním, jak jsme k těm pozměňovacím návrhům došli a případně které pozměňovací návrhy bychom považovali za velice prospěšné, ale nakonec jsme se na nich jako výbor neusnesli. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a poprosím pana senátora Petra Šilara, který byl zpravodajem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Já bych chtěl říci, že tím, že jsme to měli rozdělené, jsme v tom měli trochu na našem výboru zmatek, některé ty pozměňovací návrhy se také překrývají vzájemně, já se pokusím k tomu tisku 321. Chtěl bych říci, že výbor to podrobně projednal, zpracoval, nemám teď před sebou text usnesení, ale chtěl bych říci, že jsme přijali doporučení právě tento návrh zákona schválit tak, jak je poslán ze sněmovny, s tím, že se to týká ještě těch dalších tisků, tak to řeknu potom u toho dalšího tisku, že bych chtěl u některých zmínit projednání těch pozměňovacích návrhů. Čili usnesení z výboru je přílohou té zprávy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji. Ano, my to usnesení máme k dispozici, včetně toho pozměňovacího návrhu. Další je zpravodajská zpráva k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností. Já poprosím pana garančního zpravodaje, pana senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedo. Opět zasedání 3. a 10. listopadu. Úvodní slovo paní náměstkyně Bereniky Peštové a zpravodajská zpráva moje. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje místopředsedu výboru, senátora Petra Holečka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji a poprosím zpravodaje negarančního výboru, pana senátora Šilara.

Senátor Petr Šilar:  Já se omlouvám, děkuji, teď jsem se v tom trochu ztratil, protože jsem si přehodil usnesení, tak jsem chtěl, jestli se ještě můžu vrátit k tomu tisku 321, tak jsme jako výbor nepřijali žádné usnesení, pouze jsme udělali záznam z tohoto jednání, kde pro návrh doporučit schválit předložený návrh zákona byli pouze 4 senátoři, 4 se zdrželi, takže nebyl přijat. Pro pozměňovací návrh pana senátora Jirsy a Vilímce hlasovali pouze 3 senátoři, takže nebyl přijat žádný návrh zákona, omlouvám se, prosím vás, děkuji moc za dodání tohoto návrhu. Mně se prostě tady ztratil. V 322 jsme projednali a přijali jsme tento zákon s pozměňovacími návrhy, který je přílohou usnesení, které máme před sebou v tiskové podobě.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, jenom to pro záznam zopakuji. To znamená, po opravě pana zpravodaje Šilara jsme se dozvěděli, že u senátního tisku č. 321 nepřijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu žádné usnesení. V případě senátního tisku č. 322 byl přijat pozměňovací návrh, který je součástí usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Dostáváme se k poslednímu zákonu, to je senátní tisk č. 323. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 477, o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Já poprosím pana garančního zpravodaje Zdeňka Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedo. Opět schůze 3. a 10. listopadu, opět úvodní slovo paní náměstkyně Bereniky Peštové a zpravodajská zpráva moje. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem mne a pověřuje místopředsedu výboru, senátora Petra Holečka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Poprosím pana senátora Jaroslava Větrovského, který byl zpravodajem negarančního výboru.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal na své 36. schůzi 4. listopadu 240. usnesení, ve kterém doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Nyní se ptám, zda někdo doporučuje, abychom se senátním tiskem č. 320, návrhem zákona o opadech, nezabývali? Není tomu tak, děkuji. Nyní se ptám, zda někdo doporučuje, abychom se senátním tiskem č. 321, návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností, nezabývali? Nikdo, děkuji.

Nyní se ptám, zda doporučuje někdo, abychom se návrhem zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností nezabývali? Nikdo, děkuji.

A nyní se ptám, zda někdo doporučuje, abychom se nezabývali zákonem o obalech? Nikdo.

Takže znamená to, že všechny tisky budeme projednávat. Než předám slovo panu prvnímu místopředsedovi Jiřímu Růžičkovi, tak vám tímto také sděluji, že jsem ho jmenoval prvním místopředsedou Senátu Parlamentu ČR. Zároveň ještě sděluji, že jsme se nakonec dohodli, což si myslím, že je v souladu s tím usnesením, které jsme udělali, že nyní budeme postupovat dále tím způsobem, jak jsme přednášeli zpravodajské zprávy.

To znamená, bude otevřena obecná rozprava nejdříve k senátnímu tisku č. 320, proběhne obecná rozprava, bude uzavřena obecná rozprava a bod bude přerušen. Takhle projdeme všechny 4 zákony. Následně, je to na návrh paní senátorky Seitlové, musím to říci, poté se vrátíme k těm jednotlivým zákonům a budeme podle toho, jak proběhne obecná rozprava u těch jednotlivých zákonů, postupovat dále. Ale to už nebudu já, to už bude pan první místopředseda.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Přeji vám dobré odpoledne. Budeme postupovat tak, jak už to bylo naznačeno. Měli jsme úvodní společné představení výborových návrhů. Teď budeme postupovat podle jednotlivých zákonů, tak jak je máme očíslované, protože nikdo nenavrhl žádným z těch zákonů se nezabývat, budeme postupovat postupně, jeden zákon za druhým. Já vás prosím, abyste se pak do obecné rozpravy hlásili právě k těm bodům, které se projednávají, i když vím, že mnohé ty zákony nebo spousta věcí k sobě patří navzájem. Takže teď otevírám obecnou rozpravu k senátnímu tisku č. 320, což je návrh zákona o odpadech. Jako první se do rozpravy hlásí pan předseda senátního klubu ODS a TOP 09, Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, za slovo. Já bych chtěl doplnit v podstatě tu velice stručnou zpravodajskou zprávu, kterou jsem měl. Výbor se nacházel ve velice zvláštní situaci, kdy někteří naši členové výboru, v té době projednávání zákona na výboru, byli senátory, ale neměli právo výkonu mandátu. Přitom to byli shodou okolností senátorky a senátoři, kteří se uvedenou problematikou zabývají velice podrobně, takže já jsem vystupoval nebo vystupuji tady jako náhradní zpravodaj, ale vzhledem k této ojedinělé situaci, která se opakuje maximálně jednou za 2 roky, nebo může opakovat maximálně jednou za 2 roky, jsem k tomu přistoupil trochu jinak, kdy jsem se snažil posbírat všechny pozměňovací návrhy, které ke mně doputovaly různými kanály. To bylo předmětem jednání prvního výboru, to znamená třetího listopadu.

My jsme se potom ještě sešli v tom mezidobí a probírali jsme ty jednotlivé pozměňovací návrhy, protože se domníváme, že přestože, jak tady pan ministr zdůvodnil nebo představil ten zrod toho zákona, ten zákon se připravuje hrozně dlouho, možná i proto je ten výsledek takový, jaký je, že mezitím se spousta věcí vyvinula. Každopádně my vidíme v tom zákonu opravdu hodně problémů. Na druhou stranu i s ohledem na to, že na to vyjádření a přijetí rozhodnutí má Senát bohužel jenom 30 dnů, tak se nedá ten zákon přepsat, což je například možnost v Poslanecké sněmovně, i když, jak uvidíme při zdůvodňování jednotlivých pozměňovacích návrhů, ani to není ta správná cesta, protože ne vždy se všechno vychytá a ne vždy všechno dopadne tak, jak by mělo.

My jsme potom dospěli k určitému kompromisu, který jsme projednali na tom závěrečném sezení výboru 10. listopadu, alespoň těch 5 členů, protože jsme zasedali v podstatě v 5 lidech, ten výbor, tak jsme dospěli opravdu, dá se říci, ke krvavému kompromisu mezi tím, co bychom chtěli změnit na té předloze, na tom, na čem jsme se byli zaprvé ochotni shodnout, ale taky na tom, nebo jsme částečně brali v úvahu i to, co je průchozí Poslaneckou sněmovnou, protože některé věci jsou opravdu velice důležité, které my považujeme za naprosto principiální. A ty tam pochopitelně zůstaly.

Je tam několik věcí, které se týkají v podstatě opravy legislativy. Tam i paní náměstkyně se vždy vyjádřila v podstatě souhlasně k těmto pozměňovacím návrhům, protože když poslanci vloží nějaké písmeno nebo odstavec do návrhu zákona a nepromítne se to v některém jiném odstavci nebo ustanovení, tak je to problém a ten odkaz míří naslepo. Změní se, vloží se do textu slova, ale už se nevloží do dalšího odstavce, případně do změny přílohy. To potom při případné podrobné rozpravě podrobně vysvětlím.

Něco už tady bylo zmíněno i panem senátorem Kosem. To je v podstatě ten problémový odstavec 4 a 5 § 155, kdy opravdu jsou tam dvě hlediska. Jednak je to hledisko finanční, ale opravdu je to i to hledisko právní, kdy právníci se nejsou schopni shodnout na tom, jestli se jedná o pravou retroaktivitu, nebo nepravou, jestli by to bylo ústavně komfortní, nebo nebylo.

Jako poslední věc bych okomentoval jednu věc, a to je, že dneska je 12. listopadu. Jak jsem sledoval projednávání toho zákona, my se neubráníme tomu vrátit jej Poslanecké sněmovně s některými pozměňovacími návrhy. A tím pádem, protože to jde normálním legislativním procesem, ne v legislativní nouzi, Poslanecká sněmovna se k tomu bude moci vyjádřit nejdříve za 10 dnů. Jsme na přelomu listopadu a prosince, je tam spousta nového pro obce, pro města, pro firmy, které se zabývají ať už skládkováním, sběrem atd. Je tam spousta odkazů, i z vyjádření paní náměstkyně, ne všechny prováděcí předpisy jsou dneska hotové. A už vůbec nejsou vydané. Já opravdu netuším, jak by fungovala ta praxe. V podstatě by došlo podle mě k samovolnému odložení účinnosti tím, že nejsou hotovy prováděcí předpisy. Jsem bytostně přesvědčen, že toto si dovolit nemůžeme. Takže navrhujeme jako výbor odložit účinnost o jeden rok. S tím ale, že nehýbeme těmi termíny, které jsou vzdálenější.

Například by se řeklo: „Odložíte účinnost o rok, odloží se zákaz skládkování z roku 30 na 31.“ Ne, ten zákon pochopitelně, pokud nás nepřehlasuje Poslanecká sněmovna, bude platný, ale účinný bude od 1. ledna 2022. Takže všichni se můžou připravit na to, že například konec skládkování by končil, pokud nedojde ke změně, protože tady bude pravděpodobně načten ještě pozměňovací návrh. Ale nehýbeme s těmi vzdálenějšími termíny. Je tam pochopitelně asi, tuším, pět nebo šest pozměňovacích návrhů, které reagují pouze na odklad účinnosti do 1. ledna 2022. Vymazávají se některé sloupečky v přílohách, které se týkaly roku 21, protože nemá smysl, aby byly uvedeny v zákoně.

Já si myslím, že v tuto chvíli je to v podstatě všechno, co k tomu dodat. Možná jenom poznámka, ale určitě vím, že se to objeví v dalším diskusním příspěvku. My jsme opravdu na bedně v disciplíně separace odpadu, ale v recyklaci už tak výkonní a úspěšní bohužel nejsme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jako další s přednostním právem je přihlášena do diskuse... Nevyužije jej, a proto prosím pana senátora Zbyňka Linharta, aby přednesl svůj příspěvek.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já budu v tomto prvním vstupu spíš obecnější. Řada kolegů, jak vidíme, se přihlašuje, bude jistě konkrétnější. Je tu řada starostů, kteří mají své poznatky, je tu i avizovaných několik pozměňovacích návrhů. Já bych malinko připomněl historii tohoto odpadového balíčku. Odpadového z našeho hlediska. Připomněl bych, že oběhový balíček byl v EU zveřejněn někdy v roce 2015 a v účinnosti byl v roce 2018, vešel v platnost. I kdybychom neměli evropské nařízení, resp. evropskou směrnici, myslím, že se můžeme shodnout i docela laicky na tom, že naše směřování by mělo mířit zaprvé ke snižování množství odpadů, obalů atd., zadruhé ke skutečné recyklaci, nejen k separaci, protože ta sama o sobě nic neřeší, a zatřetí k jinému, případně dalšímu využití odpadu, jako je například energetické využití odpadu.

Je zvláštní, že tento materiál, když byl předložen Legislativní radě vlády, loni v létě, myslím, že v září, Legislativní rada vrátila tento balíček nebo balík, jak říká pan ministr, se zásadními připomínkami k přepracování včetně doplnění analýzy dopadů, s tím, že potřeba úprav je tak rozsáhlá a zákony obsahují takovou míru nesrovnalostí, že si vyžádají řádné přepracování a významný čas. Zvláštní je, že po měsíci Legislativní rada otočila, přestože se samozřejmě udělala řada úprav, ale stále nedošlo k nějakému zásadnějšímu přepracování. Podobně se scénář odehrával na vládě, kde vláda zpočátku, myslím, že dvakrát neschválila a potom v prosinci nakonec schválila a poslala tento balíček, ty čtyři tisky, do Poslanecké sněmovny, s tím, že Poslanecká sněmovna to projednávala v letošním celém roce, od ledna, února do září letošního roku, s tím, že projednávání přerušovala atd.

Já bych tady připomněl, ještě se k tomu vrátím, věc je tak složitá, že by vyžadovala daleko více meziresortní přístup. Pan ministr o tom sice mluvil, ale myslím si, že tady i vláda by se musela snažit víc. A vrátím se k tomu, když jsme o tom diskutovali na výboru, že jsme se k tomu zase dostávali znovu a znovu.

Poslanecká sněmovna udělala v projednávání celou řadu pozměňovacích návrhů a změn, ale v takto rozsáhlém materiálu je to velmi těžké i v Poslanecké sněmovně, právě proto, že řadu věcí je potřeba řešit meziresortně. Materiál je strašně obsáhlý. Když vezmu současnou legislativu, ta nová je minimálně 2x, možná 3x obsáhlejší. Jenom ty materiály, jak je dnes máme, ty čtyři tisky, tak jenom to samo o sobě je nějakých 300 stran. K tomu ale budou desítky prováděcích a dalších předpisů, to budou další stovky, možná i tisíce stran tisků.

V legislativě kromě některých nástrojů a především vedle zásadního navýšení poplatků za skládkování, což je jistě jeden z důležitých nástrojů, nejsou nijak, řekl bych, propracované systematické, obsáhlejší a vzájemně provázané nástroje na podporu recyklace.

My se, řekl bych, řadu let spokojujeme s konstatováním, co tady zaznělo, že jsme velmi dobří v separaci, v třídění. To je asi zřejmě pravda, je to hezké konstatování. Srovnáváme se ale s těmi zeměmi okolo, chtěl bych jenom připomenout, že statistiky, i ty naše, které máme, ať už ministerstva nebo ČSÚ, se zásadně liší. A to tak, že o desítky procent, těžko říci, jakým číslům se pak může věřit. I systémy v Evropě nejsou srovnatelné jak z hlediska statistiky, tak z hlediska hlavně samotného třídění. Když mají někde například zálohové systémy atd. Čili mnohé z toho je nesrovnatelné. I kdyby tomu tak bylo, že jsme nejlepší nebo téměř nejlepší, tříděním samo osobě to nekončí, tím to celé jenom začíná. Třídění není recyklace. Musí nám jít o to, abychom vyseparovaný, vytříděný odpad mohli přetavit v nějaké využití, v produkty z recyklátů atd. K tomu bych řekl, že v balíčku nebo v částech chybí významnější nástroje, což ale právě vyžaduje nějaký domluvený meziresortní přístup.

Například při diskusi u nás na výboru byl jeden z návrhů snížení sazby DPH, teď neříkám, že samo o sobě je to zázračné, ale je to jeden z možných nástrojů, snížení DPH na výrobky z recyklovaných materiálů. Argument zazníval, že je to velmi složité, že s tím nesouhlasí ministerstvo financí pochopitelně. Ale bez toho to nepůjde, než aby vláda řekla, že toto všechno je tak významná věc, že je potřeba v tom dělat i meziresortní ústupky. Třeba i právě ministerstvo financí musí vědět, že taková věc i něco stojí. Nejen, že to bude stát občany a obce, že to bude stát něco v uvozovkách i státní kasu třeba ve smyslu snížených sazeb DPH. Čili se vracím k meziresortu, který už na začátku nebyl asi úplně ideální.

Reálně tedy recyklace moc nefunguje a já se obávám, že, tak, jak to čtu, ani moc fungovat nebude.

Situace už v dnešní době, několik posledních let je taková, že obce, zaznívá to stále, mají více separovat. Velké množství vyseparovaného a vytříděného odpadu nakonec skončí v lepším případě ve spalovně, kterých ale v Čechách také zrovna moc nemáme. Ve spalovnách to ale dělá velkou neplechu a vyseparovaný odpad přináší komplikace při pálení. Velmi často ale víme, bohužel, to musím konstatovat z vlastní zkušenosti, že vyseparovaný odpad končí nakonec na skládkách nebo končí někde ve vývozu, což se poslední léta umenšuje, ale i tak by nás mělo zajímat, co se děje s takto vykázaným vyseparovaným odpadem, když se vyváží, a nevykazovat ho jako recyklovaný, protože víme, bylo by to na samostatnou debatu, co se s ním pak děje někde v Asii.

Výsledky přístupu, kdy obce třídí, třídí a třídí, jsou škody nakonec v tomto přístupu nejen ekologické, ale i ekonomické. Obce musí platit za odběr už dnes vyseparovaného odpadu, potom paradoxně platí, že čím více třídí, tím více platí. Čili se chovají neekonomicky, což je jedna věc, ale to, co je na tom smutné, a když to člověk chce vidět trošku realisticky, řekl bych, s otevřenýma očima, nejsmutnější na tom je, že potom vidíme, že se to vyváží na skládku, že velká část odpadů, především těch ostatních plastů kromě PET, se ve velkém vyváží do skládek. Já neříkám, že to má jednoduché řešení, ale minimálně si to musíme umět přiznat. My jsme tedy nejlepší v třídění, ale samo o sobě je to k ničemu. Já už v minulosti jsem trochu komunikoval, psal jsem na ministerstvo, jak je to s výkaznictvím, jak je to se statistikou ČSÚ a ministerstva životního prostředí, právě s tím, jak se dohledává až do konce. Nejenže stačí někde vykázat, že se něco vytřídilo a zrecyklovalo, ale co s materiálem běží dál. Administrativu k tomu máme, výkaznictví k tomu máme, myslím, dobré. Ministerstvo mi odpovědělo, že by se to muselo křížově kontrolovat. Já bych se jen zeptal, tak ať se to dělá, proč se to nedělá... Zjistili bychom, že situace není úplně dobrá, naopak, že je spíše tragická, právě že vyseparujeme za velké peníze a pak to klidně vysypeme na skládku.

Řekl bych, že balíček přináší poměrně mnoho další administrativy a formalismu, ale na to jsme zvyklí, to tak prostě je. Většinou tomu říkáme zjednodušování, to tady bohužel je také. Ale výrazně zdraží odpadové hospodářství, což nakonec zaplatí občané, resp. obce. Ale v konečném důsledku obce. Uvedu příklad pro představu lidí, kteří nejsou ze samospráv. Samozřejmě to není úplně reprezentativní, protože každá obec to má jinak a existují anomálie. Když má obec například skládku, tak je všechno jinak. Ale na příkladu naší obce, kde jsem 26 let starostou nebo místostarostou, 3,5tisícové město Krásná Lípa. Řeknu, že jsme vyhrávali ty skleněné popelnice, čili nejsme žádným lajdákem a snažili jsme se to vždy dělat na nějaké úrovni. Dneska je to tak, že výdaje na odpadové hospodářství jsou necelých 5 milionů, dejme tomu 4,7 milionu. Příjmy jsou ani ne poloviční, 2,2 milionu, 1,8 teoreticky vybereme od občanů, což ani nevybereme v sociálně slabé lokalitě, kde je 20 % sociálně vyloučených, nebo jak jim chceme říkat. Dnes už jen 400 000 dostaneme za separaci. Čili obce už dnes doplácejí velké finance a bohužel nevidím nástroje nebo jak to udělat tak, aby obce nedoplácely tolik, resp. aby náklady mohly účinně přenést na většinu obyvatel.

Čili tolik asi z mé strany. Já bych měl na pana ministra, on si je napíše, několik málo dotazů. Jestli se tím ministerstvo opravdu zabývá natolik, do jaké míry si myslí, kolik vyseparovaného odpadu, především ostatního plastu, končí na skládkách? Jestli si to aspoň umíme přiznat, jestli máme snahu se to dozvědět a sledovat to? Čili kolik toho je? Já říkám, že to může být více než 50 %, možná v některých případech i 80.

Pak bych chtěl vědět, kde v tomto balíčku jsou skutečné systematické promyšlené nástroje na účinnou recyklaci odpadu, což je alfa a omega celého problému. To zadruhé.

Zatřetí, jestli si myslíte, že je účelné navyšovat další administrativu pro obce, například zpracovávat odpadový plán... My na obcích máme už plány na kdeco, strategie a plány, na všechno máme plány, ale ve výsledku to děláme, protože musíme, ale nemá to žádný velký dopad. Nebo že některé věci opět zavádíme výkazy pro například malé obce na malou kompostárnu na vesnicích. Jsme rádi, že to vůbec funguje a ještě se potom zabýváme tím, jak vykazovat... Výkaznictví. Je otázka, k čemu je to vlastně dobré. V neposlední řadě by mě zajímalo, ještě kdybyste vystoupil v obecné rozpravě, protože pozměňovací návrhy, jak jsme o nich mluvili, jak byly přijaty na jednom nebo druhém výboru, ono vypadá, že jich je hodně, ale ony spolu často souvisí, například s odkladem účinnosti. Kdybyste nám v nějaké obecné části řekl, do jaké míry s tím ministerstvo má nebo nemá problém, jak bychom mohli očekávat, nebo nemuseli, že ve sněmovně tyto pozměňovací návrhy podpoříte, abychom to věděli ještě dřív, než budeme potom závazně hlasovat, do jaké míry ministerstvo kouká na pozměňovací návrhy a je ochotno je, vy jako ministr, podpořit v Poslanecké sněmovně?

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím paní místopředsedkyni Jitku Seitlovou o slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ještě jednou hezké odpoledne, dámy a pánové, vážený pane ministře, vážený pane předsedající. Vím, že debata je dlouhá, nevím, jestli bylo úplně šťastné dávat ten balíček dohromady, protože se nám to poplete. Každopádně aspoň bude strukturována debata k jednotlivým právním předpisům, tzn. k jednotlivým zákonům. Proto jsem o to požádala.

Tuším, že, bohužel, samozřejmě někteří už jsou od rána trošku unavení, debata byla i ráno velice náročná, ale přesto si myslím, že odpadové zákony vyžadují debatu, která se týká každého občana, jejíž výsledky se týkají hospodaření s miliardami, s desítkami miliard Kč, které se v odpadech točí, které do určité míry, tyto návrhy zákonů, budou formulovat i oblast podnikání v naší ČR, protože právě v oblasti odpadů se dnes otevírají nové perspektivní možnosti nebo třeba i možnosti dobře vydělat.

Debata, jak už bylo řečeno panem ministrem, byla velmi dlouhá. Já jsem byla, pokud mi to čas umožnil, přítomna u řady debat k různým oblastem tohoto práva. Určitě by tahle chvilka, kterou máme, nestačila pro to, abychom to všechno projednali. Pan ministr nám to krásně představil, pan senátor Nytra řekl, co výbor. Já teď řeknu, co se obávám, že v zákoně není zcela dořešené nebo co se nepodařilo. Zvážíme, jak se zákonem naložíme.

Jak už řekl pan senátor Linhart, to první, co říkám a čemu rozumí úplně všichni, čemu se bráníme a k čemu některé politické strany deklarovaly, že nikdy za žádnou cenu nepřipustí, aby se to stalo, a ono se to děje... Současný zákon o odpadech má 89 paragrafů. Ano, má tam písmenka 39/1, 39/2, I, B, C, tak jsem to spočítala a vyšlo by to asi na 120 paragrafů. Tento zákon byl současným zákonem, který zahrnoval i zákon o výrobcích s ukončenou životností. Takže, řekněme, 120 paragrafů rozsah práva, který se týká těchto dvou zákonů. Víte, kolik je jich teď? 158 je v zákoně o odpadech a 144 v zákoně o výrobcích s ukončenou životností. Já se významně dívám na některé kolegy, kteří říkají: „My chceme zjednodušit právo, aby bylo srozumitelné, my za to budeme bojovat.“ Tak co oni na to? Musím říci, že přesně v případě tohoto zákona je to napsané tak, že je ve většině opsaná evropská směrnice, pak je odkaz na to, že ministerstvo stanoví vyhláškou, přestože jsou to věci, které budou právě rozhodující pro to, kdo bude mít šanci v tom podnikat, jaké tam budou možnosti a různé jiné věci, to se bude stanovovat vyhláškou. Pak jsou tam pozitivistické případy, kdy víme, že nám v praxi zrovna tento výklad dělá problémy, takhle je to tam vypsáno. Jistě že takových případů bude další a další počet. To je to nejhorší, co třeba pan doktor Motejl, když jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv, říkal: „Takhle se právo nemůže dělat. Právo musí mít obecné principy, jednoznačné, srozumitelné všem. A pak se z toho dovozuje.“ Ne, že vypisuji každý případ, který se stane, do zákona. Pak se mi samozřejmě právo stává naprosto nepřehledné. Musím říci, že ať už někdo říká, schvalme to, někdo říká, dejme tam pozměňovák, někdo říká, ne, takhle se to nedá přijmout, všichni se shodují na tom, že tak, jak je zákon napsaný, že je velmi málo srozumitelný a že jsou tam nejasnosti, které opět při výkonu státní správy a používání toho zákona, nejen výkonu státní správy, ale i těch, kteří s odpady nakládají, bude činit problémy. Takže to je úplně na úvod.

Abych nezdržovala, zkusím velmi rychle některé moje pohledy na normu. To, co nás velmi trápilo, kolem toho byla velká mediální debata, jsou skládky. Ano, skládkujeme obrovské množství odpadů a měli bychom ho spíše recyklovat, spíše energeticky využívat, na tom je shoda. Na skládkách, jak víme i z případů, které se potom týkají pozměňovacích návrhů, dochází k řadě podvodů, kdy jsou tam ukládány odpady, které vůbec nejsou evidovány nebo jsou pod jiným katalogovým číslem, dějí se tam tyhle věci. Skládky hoří. Slyšela jsem to číslo na jednom semináři. Obrovské číslo stovek požárů na skládkách každých rok. Co přináší tento zákon, aby se to spravilo? Ano, z dlouhodobého hlediska postupně do roku 2030 budeme snižovat to, co se na skládku ukládá. To je pravda, to jsme sice museli přijmout a tam jsme si to ještě posunuli, ale dobrá.

Ale to, aby ten provoz byl v pořádku, ale ne. Byly tam návrhy ve sněmovně, že se má průběžně on-line sledovat to, co se eviduje, ne, sněmovna nesouhlasila, resp. pan ministr nesouhlasil. Proč? Pak tam byl další návrh, že tam mohou být termokamery, které mohou zjišťovat, jestli tam nejsou právě ty potenciální zdroje zahoření. Ministerstvo nesouhlasilo. Proč? Dokonce ministerstvo, jak jsem slyšela, po dohodě s těmi, kteří skládkují zřejmě, tak se rozhodlo, že nebude to, co je technologický odpad, za který se platí nižší poplatek, těch 20 % jako dosud, ale to, za co se neplatí, bude 25 %. K tomu máme tady pozměňovací návrh a víme, že v Poslanecké sněmovně zase neprošel. Proč? Proč je to 25 %, když máme tabulky, ve kterých se jednoznačně prokazuje, že takové množství technologického odpadu vůbec na skládku nemusí přijít? Situaci mírně zhoršujeme z tohoto pohledu. Nespravili jsme dohled, který by pomohl, naopak ještě vytváříme prostor pro větší množství technologického odpadu. Jenom připomenu panu ministrovi, že odsunutí zákazu skládkování směsného komunálního odpadu z roku 2024 na rok 2030 je předmětem, řekněme, soudních sporů, které se vedou, mám tady nějaké stanovisko z Generálního ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, ale ono není oficiální, je od nějakého úředníka. Každopádně se vede spor o to, že by mělo docházet k současné předchozí stabilizaci biologických odpadů a extrakci recyklovatelného odpadu, abychom byli v pohodě a aby všechno bylo, tak jak má být. Neříkám, že toto je konečné stanovisko, o tom se vede spor, jeden spor je u Soudního dvora, číslo teď nebudu říkat, ale řeknu to, C-323/13, už rozhodnut, ale dobrá, o tom se dále jedná. Takže skládky.

Další problém, který máme, je problém, který se týká mobilních zařízení. Mobilní zařízení jsou ta, která se mohou pohybovat. Říká se, pokud se nezmění funkčnost a pokud se to může přesunout, pak je to mobilní zařízení. Mobilní zařízení pro nakládání s odpady. Takových zařízení máme docela dost, teď přišli ti, kteří chtějí provozovat nakládání s odpady, třeba zpracovávat nějak, drtit, něco prostě dělat s odpady, přišli na to, že když mají takhle to zařízení mobilní, nemusí dělat EIA. Zákon, a to zase chválím, pane ministře, říká, že účastníkem řízení o zařízení pro nakládání s odpady je obec, kde takovéto zařízení má být. Ale ne u mobilního zařízení. Kde to zařízení bude? Co se nám v praxi stává? Přijde provozovatel, má nějaké zařízení výrobní, dá k tomu kolečka, napíše, že to je mobilní zařízení, nemusí být EIA, nemusí být účast obce, takže bez problému a je to daleko jednodušší. Máme případy z mé praxe, že takové zařízení pak stojí na jednom místě, stojí tam téměř trvale, ale bylo hlášeno jako mobilní. Mobilní zařízení opět ve vzduchoprázdnu. K tomu předkládám jeden drobný pozměňovací návrh, který alespoň trošku by měl vyjít vstříc obcím, kdy vím, že to mobilní zařízení dokonce postavili před mateřskou školku a tam drtili pražce, nebylo možno s tím nějak pohnout, takže aby aspoň obec dopředu věděla a mohla se na to připravit, že se něco takového chystá.

Pak tu mám další věci, které se zhoršují. Ohlašování nebezpečných odpadů. Doteď to bylo tehdy, když původce měl více než 100 kg, teď to bude více než 600 kg, takže moje řeka Bečva a kyanidy... No, nebude to jenom moje Bečva a kyanidy. On sice ten podnikatel musí vést evidenci, ale ta se jenom někdy zkontroluje, když to bude potřeba kontrolovat. Nemusí to ohlašovat. Rozvolňujeme proces, kdy se někde budou shromažďovat, skladovat nebezpečné odpady. Teď to bylo dosud 100 kg, teď to bude 600 kg. Myslím, že to není dobře. Také se ruší odpadový hospodář. Někdo řekne, možná to bylo zbytečné, myslím si, že tam byla spousta kvalifikovaných lidí, kteří tomu rozuměli, aspoň na to dohlédli, byla tam jakási přímá odpovědnost. Ale dobrá. Programy odpadového hospodářství. Programy odpadového hospodářství rozhodovala samospráva na kraji, na obci už nebudou. Teď to bude jenom podklad státní správy. Ministerstvo vydá program odpadového hospodářství usnesením, nebo respektive vláda, ten bude závazný pro zpracování programu odpadového hospodářství na kraji, který ale jej vede jen v rovině orgánů státní správy. To znamená, neschvaluje to samospráva, je to jenom čistá státní správa. Možná to pomůže panu ministrovi, nevím, ale takhle to z toho zákona vyplývá.

Co mě trošku víc trápí, o tom se velmi málo mluvilo, že je v tom zákoně omezena možnost poskytování informací. Veřejná správa informace dostane, ale nikdo jiný. Kdo nám hlídal, kolik se na skládkách často ukládá odpadů, které právě nejsou řádně zpoplatněny? Kdo nám hlídal, co se děje na některých firmách, když se někde vyváží odpady nebo někde nelegálně shromažďují? Ano, byli to často právě třeba občané nebo nevládní organizace. Teď se takovéto informace nebudou poskytovat, budou se poskytovat jenom orgánům veřejné správy. Myslím si, že to není ve prospěch věci, ale slyšela jsem na jednání, oni to používali v konkurenčním boji, proč my jim to máme psát a vysvětlovat a vyřizovat... Nás to zatěžuje. Druhý argument byl, často je tam obchodní tajemství. Ministerstvo se rozhodlo: Někdy to může být obchodní tajemství, no, tak nedáme nic. Než aby řeklo: Toto je obchodní tajemství a toto může být zveřejněno. Ne. Je to také jakési řešení.

Ale teď mám další věc, o které bych se ráda zmínila. Ten zákon o odpadech, když jsme přijímali poprvé, tak jsme věděli už, že chceme recyklovat a třídit apod., ale to hlavní, proč jsme ho přijímali, bylo, že se potřebuje zajistit, aby se odpady neválely po příkopech, aby se nelegálně někde vyhazovaly. Ten problém neustále trvá. Proč? Protože odpady mají ve většině případů negativní hodnotu. Je to něco, odpad, čeho se chci zbavit. Znovu jsem si prošla zákon a řekla jsem si: Je tohle zabezpečeno, aby nám tyto úniky, a my víme, že jich máme hodně, víme, že máme zařízení, která najednou skončí, nebo někdy najdeme odpady, které se někde shromažďují a někomu patřily, chybí nám ta evidence, máme problémy s tím, že najednou někde z veřejných peněz hradíme likvidaci odpadů, nebo dokonce nám ty odpady někde hoří, jako ty pneumatiky, nebo to mohou být ještě jiné odpady... Nebo jsme našli, já sama jsem na tom participovala, obrovské sklady nebezpečných odpadů, kdy bylo obrovské riziko pro celou společnost. Ministerstvo se o to snaží. Ministerstvo v několika případech, a teď řeknu jeden krásný, tam je napsán nový paragraf, kterým říkají: Toto nám pomůže. Obchodník s odpady musí dle § 44 za převzatý odpad poskytnout úplatu osobě, která mu odpad předává. Důvodová zpráva uvádí, že z definice vyplývá pro obchodníka možnost nakládat jen s odpady, které mají kladnou hodnotu. To znamená, že je tam kladná hodnota, on se toho přece nebude chtít zbavit, tudíž v tu chvíli, třeba za týden, kdy odpady převezme, nezkrachuje a nic po něm nezbude. Prosím vás, nevím, ale pan ministr už byl ve vládě, když se hovořilo o akciích za jednu korunu. Říkám, úplata může činit jen nepatrnou částku, třeba jednu korunu, nebo by dokonce někdy v čase mohla být ta úplata vrácena. Je tu snaha, ale to nám situaci, pane ministře, opravdu neřeší. Když budu chtít převzít odpady, které mají zápornou hodnotu v řádech třeba statisíců korun, zaplatím korunu tomu obchodníkovi, ten mi za 14 dní zkrachuje, já nic nemám. Můžeme si na něm vzít úplně nic. Řeknu, že mě mrzí, že to, co bylo v původním návrhu zákona, to bylo to, že se tam stanovovalo, že každý, kdo nakládá s odpady, má mít pojištění v rozsahu škody, kterou může s tím nakládáním způsobit.

Pojištění, které by tyto firmy měly, by bylo nástrojem, který by nezatěžoval státní správu a který by působil zcela právě v oblasti trhu a velice by nám pomohl. Ten pozměňovací návrh jsem sice předkládala, ale vím, že je neprůchodný. Jen říkám, že snahy, které v zákoně jsou, takhle věci řešit, jsou někdy opravdu úsměvné, až jaksi idealistické, ale jsou to snahy, musím to pochválit. Stejně tak se musím zmínit o dalším problému, který tam vidím. Ten je v tom, že se říká, ano, toto je odpad, ale ten odpad může být také vedlejší produkt. Teď jsou dané podmínky evropské směrnice, která říká, za jakých to může být vedlejší produkt. Ano, v tomto případě to už má nějakou hodnotu, už to nemusí být odpadem. Výborně, to je dobré. Ale je tam jeden háček. Tam se říká, v té podmínce, že to může být vedlejší produkt pouze ve chvíli, kdy pro to nebo po dobu, kdy pro to existuje trh. Před rozhodnutím, jestli je něco odpadem nebo vedlejším produktem, dává vyjádření ministerstvo průmyslu a obchodu. Dobrá, ale my víme, a to všichni, že se tyto podmínky v čase velmi mění. Takže zatímco například starý papír byl docela zajímavým produktem, který se mohl vyvážet, dokonce prodávat, během několika měsíců, možná týdnů, už po něm nebyla poptávka. Mně připadá velmi nefunkční. Jak to tedy bude v praxi fungovat? Jestli to ministerstvo bude hlídat, jestli pro všechny ty vedlejší produkty stále existuje trh? Pane ministře, stačilo by docela málo. Stačilo by, kdyby se stanovila povinnost, že provozovatel zařízení má povinnost, pokud trh nebude, o změnách, které jsou, z hlediska toho povolení, informovat. Bylo by to vyřízené. Ale bohužel to tam také není. Takže takových věcí, kdy se stanovuje, že vyhláška teprve bude říkat to a to, trh nám to strašně brzdí, tak takových je tam velmi mnoho.

Teď se vrátím k té ještě jedné věci, o které již hovořil pan senátor Nytra. Na jedné straně jsou tu podnikatelé, my to víme, na výboru se o tom hovořilo, čekají na tento zákon, aby mohli investovat právě třeba do zařízení pro recyklaci odpadu. Paní náměstkyně říkala: „No, tak musíte ten zákon schválit, neodkládejte tu účinnost. Protože oni nebudou mít jistotu.“ Tomu já rozumím. Ale na druhé straně, jak už řekl pan senátor Nytra, je tu ve 22 paragrafech spousta odkazů na podzákonné předpisy. A nejen, že se výklad nebo uplatnění toho zákona, jak říkal pan senátor, že se posune fakticky jeho účinnost. Ne, ne. Ten problém bude větší. Když nebudou ty podzákonné předpisy, nebudou k dispozici, tak se nezastaví trh s odpady, tak se nezastaví produkce odpadů. Ale nebude podle čeho postupovat, nastane tady chaos a pak nám tady znovu vzniknou ty kopce nebezpečných odpadů. Mám to tu vypsané, pane ministře, nechci zdržovat kolegy. Ale opravdu ve vyhláškách podzákonných má být tolik věcí, bez kterých se neobejdeme, např. jenom identifikační list nebezpečného odpadu, jak má být ohlašovaný, to všechno nebudeme mít, i když nám ten odpad bude vznikat. Proto si myslím, že je nezbytné, nejen kvůli orgánům státní správy, ale i kvůli podnikatelům a kvůli tomu, aby tady nenastal chaos, opravdu ty termíny posunout.

Mnoho z toho, co jsem chtěla říct, už řekli moji kolegové, nechci zdržovat, ale myslím si, že je těch připomínek a nejasností a toho, co není dořešeno, velmi mnoho. Poslední otázka, kterou mám, pane ministře, možná je mimo, ale v příloze zákona, kde se stanovuje, jak se bude dávat ta třídicí sleva, se říká, že třídicí sleva je založena na tom, že vy máte stanovené množství odpadu, který každý vyprodukuje, když vyprodukuje navíc, nějaké množství odpadu, za to už se neplatí třídicí sleva. Takhle to tady je. To se počítá podle počtu obyvatel obce. Já se zeptám, jak to bude s Prahou nebo s Brnem nebo tam, kde je obyvatel daleko více, protože tam žijí, ale nejsou ve statistickém úřadě, odkud se budou brát tyto údaje, tak to se chci zeptat, protože... Já se divím, že Praha proti tomu nebrojila, protože ta má takových lidí, včetně nás, kteří tady přebývají, daleko víc a těžko se jí bude plnit limit 200 kg na jednoho občana ročně. To je jenom otázka. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane místopředsedkyně. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Kos. Předtím už mi pan senátor Větrovský ohlásil, že si nepřeje přednostní právo využít.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, senátorky, senátoři. Mnoho otázek, o kterých jsem zde chtěl mluvit, tak již o nich tady mluvili mí předřečníci, takže mám ulehčenou úlohu. Také jsem přemýšlel, jak k tomuto zákonu přistoupit. Nechal jsem si udělat nějakou analýzu, měl jsem původně ambici vstoupit do něj několika mnoha pozměňovacími návrhy, nicméně pak jsem si uvědomil, že pozice Senátu v tomto je velice omezená, protože některé ty pozměňovací návrhy by předpokládaly dost zásadní vstup do mnoha paragrafů, byly by velmi komplikované, jak už tady zase bylo řečeno, úprava zákona je spíš někde ve funkci Poslanecké sněmovny nebo možná ještě právě v řešení před ní, tzn. nějakého meziresortního řízení.

Nakonec jsem od toho ustoupil, dal jsem jeden pozměňovací návrh, jak tady již padl, odstranění odstavce 4 a 5 poslance Staňka, pak budu navrhovat další, ale to není předmětem vystoupení, další jeden, abych neděsil. Ve svém příspěvku bych rád alespoň na některé kontroverze toho zákona upozornil, potom bych rád od pana ministra nějakou reakci.

První takovou oblastí, kterou se chci zabývat ve svém příspěvku, je vztah definičních pojmů, které vymezuje zákon o odpadech, především celý ten cyklus: odpad, surovina, výrobek, vedlejší produkt, materiál a jejich definiční vymezení. Tyto ač na první pohled nic neříkající slova potom jsou dlouhodobě v odpadové praxi velmi viditelným problémem, který se týká jak původců odpadů, provozovatelů zařízení, státní správy a samozřejmě i nakonec kontrolních orgánů. V definicích je značný terminologický chaos, užívá se účelové uchopení jednotlivých pojmů, tak jak pro daný proces vyhovuje, tudíž by v tom zákoně je chtělo přesně a pregnantně nějakým způsobem definovat. Byla to jedna z mých ambicí, která ale právě skončila na nějakých omezených možnostech Senátu. Například v zákoně je často pracováno s termínem materiál, který ale v řadě případů substituuje jiné funkční termíny. Pojem materiál je obecně neutrální a neměla by z něj být dovozována jakákoli specifická souvislost se zákonem o odpadech. Tak to snad k takové na první pohled velice jemné oblasti, a sice definičnímu vymezení. Pak bych se chtěl zmínit o nebezpečných odpadech, resp. začnu hranicí mezi skládkováním nebezpečného odpadu a jeho energetickým využitím. § 40 odst. 4 zákona vymezuje taxativním způsobem ukládání odpadu, resp. omezuje ukládání odpadu, které je možné technicky zpracovat ve spalovnách nebezpečného odpadu.

Ta formulace v odstavci zákona je velice vágní a detaily by měly být zpracovány ve vyhlášce o podrobnostech s nakládáním s odpady. Již poněkolikáté zde zmiňuji to, že se zákon odkazuje na vyhlášku, která není k dispozici a která určuje význam toho zákona, jak s ním bude nakládáno. V tomto případě, pokud by kritériem, které se uvádí v bodě a) tohoto paragrafu byla pouze výhřevnost toho odpadu, pak toto ustanovení nemá smysl, protože pokud budou i jiné parametry, narazí toto ustanovení, které se u nebezpečných odpadů bude týkat zejména spaloven oprávněných přijímat nebezpečné odpady, na kapacitní problémy, neboť množství nebezpečných odpadů je prakticky o jeden až dva řády vyšší než kapacita spaloven nebezpečných odpadů. Jenom pro vaši informace, spaloven nebezpečných odpadů, těch větších, nad 5 tisíc tun za rok, máme 7 s celkovou kapacitou asi 100 tisíc tun, což je skutečně jenom malá část z produkce technicky zpracovatelných odpadů. Takže tady nelze než čekat na vyhlášku, jestli skutečně bude deklarovat ty odpady, které jsou určeny ke spálení nějakým přesnějším způsobem, protože pak by bylo velice obtížné tento § 40 odstavec 4 dodržovat.

Dále, předposlední bod, o kterém chci mluvit, jsou poplatky za skládkování nebezpečných odpadů. V příloze 9 jsou specifikovány sazby poplatků pro jednotlivé druhy odpadu. Jak tady bylo řečeno, pro komunální, ať už využitelné nebo nevyužitelné, odpady se poplatky zvyšují, nicméně pro nebezpečné odpady se poplatky snižují ze 6200 Kč na 2000 Kč. To zdůvodnění, proč se tak snižují, je velice zajímavé a pro mě dost těžko uchopitelné. Základní argument spočívá v tom, že extrémně vysoký poplatek byl původci odpadu i provozovateli skládek masivně obcházen a každý rok až tři čtvrtiny celkových nebezpečných odpadů se do těchto skládek dostávala mimo poplatkový režim. Ať už se jednalo o nelegální formu odstranění ze strany původců nebo různými kamuflážními stabilizačními procesy, samozřejmě provozovatelé skládky pak vykazovali významné objemy těchto ukládaných nebezpečných odpadů jako takzvaný konstrukční materiál, což je právě ta klička těch skládkařů, kterou používali, ale podle mého názoru klička, která se neslučuje se zákonem, který jasně deklaruje to množství procentuálních uložených odpadů bez poplatku. Takže, budiž, snižme poplatek za ukládání nebezpečných odpadů, možná by ten poplatek měl mít nějakou progresi, protože až do roku 2030 je ve stejné výši, to znamená 2000 Kč, ale zpřísněme tu kontrolu toho materiálu, ať již přímo na skládkách nebo ve výkaznictví, protože je opravdu absolutně absurdní, kdy výkazy směrem k obcím, které dostávají ty poplatky, jsou třeba až řádově nižší, to množství odpadu, než je skutečně ukládáno na skládkách a než je vykazováno jinou cestou. To jde právě tady o tu křížovou kontrolu všech věcí. Bylo tady už řečeno, že padly pozměňovací návrhy, já jsem je předkládal i na hospodářském výboru, na nějakou kontrolu větších skládek, ať už online záznam, nebo přísnější evidenci odpadů kamerovým systémem apod., ale s nesouhlasem ministerstva životní prostředí toto neprošlo. Možná poslední velice krátká zmínka jsou přestupky neplnění ustanovení zákona. Ty přestupky nám oproti původnímu zákonu nabobtnaly z původních 38 na 203. Je v tom zákoně snaha přesně definičně nějakým způsobem určit jednotlivé přestupky a navrhovat maximální výši sankcí, které mají být takto sankcionovány. Nicméně já si myslím, že ten systém se ještě více zkomplikuje, než byl nyní, a že by spíš než nějaká kvantifikace těch přestupků, tak by spíše měla být nějaká jejich komprimace na nějaké množství cca kolem 50 s přesně jasnou kompetencí vymáhání a s přesně jasnou definicí těch přestupků, tak aby nedocházelo k množství soudních sporů, protože se obávám, že s touto změnou zákona jich ještě více vzroste, než aby to bylo ku prospěchu. Obecná vymahatelnost práva je u nás bohužel velkým problémem, takže celkem jsem znepokojen tím, jak i tato kapitola v tom zákonu o odpadech vypadá. Tolik za mě a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Teď v řádném pořadí, byť s předností, pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Slibuji, že budu podstatně stručnější, než byli mí dva předřečníci. Já si dovolím ve svém vystoupení jeden povzdech, jednu prosbu a jednu otázku. Zaprvé povzdechnutí, souhlasím s tím, co tady řekl Zbyněk Linhart, on tady teď není, opravdu čím více města naší velikosti, tedy města okolo 3000 obyvatel, třídí, tím větší náklady máme bohužel s odpadovým hospodářstvím. My dokonce jsme zavedli za pomoci ministerstva životního prostředí, respektive Státního fondu životní prostředí, systém od dveří ke dveřím. Skutečně to třídění má obrovskou úroveň, vytřídíme obrovské kvantum toho odpadu. Je demotivující skutečně pro města, ale je to demotivující i pro lidi, skutečně když poté končí ten vytříděný odpad na nerecyklovatelných místech. Skutečně ty náklady, které jsou spojeny s tím odpadovým hospodářstvím, jsou značné. Zbyněk tady hovořil o necelých 50 %, které vyberou z těch celkových nákladů. U nás to dělá ještě více, čím více třídíme, tím ten systém je dražší a dražší. Já se utěšuji tím a vidím to světélko na konci tunelu v tom, že skutečně tím, jak se budou zvyšovat poplatky za skládkování, snad tím přijde na přetřes to, že to vlastní třídění začne být rentabilnější. Chci tomu fandit a věřím, že tomu tak je.

Zadruhé jsem říkal, že si dovolím jednu prosbu. Já bych vás chtěl poprosit, pane ministře, k tomu, abyste dal pozitivní stanovisko k pozměňovacímu návrhu hospodářského výboru, který přednesl náš pan ctěný předseda Vilímec, to se týká změny rozpočtového určení poplatku za skládkování, kde jsme se snažili alespoň trochu otočit ten poměr ve prospěch obcí, na jejichž území skládka je, v neprospěch Státního fondu životní prostředí. Já si myslím, že se určitě shodneme na tom, že ty obce, na jejichž území ta skládka je, mají nepochybně větší výdaje s infrastrukturou. Určitě není nic příjemného mít na svém území skládku, já bych chtěl poprosit, aby těm městům a obcím skutečně zůstal větší objem těch prostředků, než je v původním návrhu zákona. My jsme se to snažili právě pozměňovacím návrhem pana předsedy Vilímce alespoň trochu vylepšit. Já bych vás chtěl poprosit, zda by skutečně nestalo za to o tom přemýšlet. Já mám tu čest tady zastupovat volební obvod, kde máme město, kde se příkladně provozuje skládka. Vím, že to město třeba přijde o prostředky v řádu, řekněme, mezi 5 – 8 miliony korun, to jsou značné prostředky pro město, které má 4 tisíce obyvatel. Takže chtěl bych o toto snažně poprosit.

Třetí věc, říkal jsem, že si dovolím jednu otázku. Krom toho jsem také jednatelem městské společnosti, která provozuje vodohospodářskou infrastruktury. Zbyněk pokyvuje hlavou. Chtěl bych se zeptat, pane ministře, co vedlo k tomu, že, podle mého názoru, trochu zbytečně zvyšujeme byrokracii ve věci kalového hospodářství. Proč musí nově podléhat ten rozvoz kalů schválení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského? Jestli byste mi na tohle mohl potom odpovědět... Děkuji zatím.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za jasné dotazy. Pan senátor Orel je další v pořadí. Prosím, pane senátore, Můžete od stolu, můžete i odsud.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Problém této legislativní normy, už toho tady zaznělo skutečně hodně, já bych asi neřekl nic nového, takže se omezím víceméně jen na to, že avizuji pozměňovací návrh do případného podrobného čtení. Je to pozměňovací návrh můj a kolegy, senátora Ladislava Kose. Týká se právě termínu ukončení skládkování. Domníváme se, že ten termín 2030 je strašné posunutí oproti tomu původnímu termínu, který byl rok 2024. To naše zdůvodnění, jednak ho máte tedy na svých stolech, ale přesto bych si dovolil alespoň část z toho říci nebo okomentovat.

Tím primárním důvodem, proč se posouvá to skládkování do roku 2030, je obava, že Česká republika není schopna vybudovat dostatečná alternativní zařízení pro zpracování odpadů k dřívějšímu datu. Nicméně řada obcí, soukromých podnikatelských subjektů připravovala svoje plány odpadového hospodářství a strategické plány na základě aktuálně platného data, to je ten rok 24. Prodloužení do roku 2030 tak významně zpomalí proces transformace odpadového hospodářství, aniž by přineslo nějaký významný benefit těm zúčastněným subjektům, maximálně těm, kteří provozují ty skládky. Na těch skládkách, alespoň podle údajů, které jsem si získal, skončí ročně 46 % komunálního odpadu s recyklačním potenciálem, až kolem 80 % tedy zůstane nevyužito. Nevytvoří se tak žádná přidaná ekonomická hodnota. Na skládkách končí také polovina vytříděných plastů, které by bylo možné dále zpracovávat jako recyklát. Pomocí mechanismu jako například plošná podpora využívání recyklátu v nových výrobcích v rámci veřejných zakázek by bylo možné vytvořit nový trh pro recykláty s vysokou přidanou hodnotou finálních výrobků. Řada investorů, inovativních firem, které se připravovaly na ten termín a na ty nové podmínky té cirkulární ekonomiky do roku 2024, tak možná tu naši republiku opustí a půjde někam jinam. To je škoda, protože všichni víme, že nám ty technologie tady velmi a velmi chybí. To prodloužení skládkování samozřejmě přinese, už to tady taky zaznělo, způsobí další poškozování životního prostředí a lidského zdraví. Mluvilo se tady o hoření a jsou to další a další negativní vlivy. Další zdůvodnění už nebudu uvádět, jen bych ještě měl dotaz na pana ministerstva, jestli má ministerstvo životní prostředí představu o životnosti skládek do toho roku 2030, co to bude znamenat, to prodloužení toho termínu povolení skládkování, právě třeba na nároky otevírání nových skládek? I když je mi jasné, že to je věcí obcí, měst, ale taky víme, že v řadě regionů nejsou vhodné podmínky pro zakládání nových skládek. Prostě nejsou tam odpovídající hydrogeologické podmínky, takže najít někde lokality vhodné pro skládkování je nebetyčný problém. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Další do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Šípová. Prosím, můžete k řečnickému pultíku, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, já bych chtěla trochu navázat na mé kolegy. Nyní se v Evropské unii hodně diskutuje daň za nerecyklované plasty. Navazuji na to, co říkal kolega Linhart. Je skutečnost taková, že v České republice lidé hodně třídí, myslím si, že jim na tom velmi záleží, ale to třídění právě není ještě recyklace. Už to tady zaznělo několikrát. Pokud to vytřídíme a nezrecyklujeme, tak to nedává smysl. Můj dotaz je, zda ministerstvo životní prostředí vůbec uvažuje o zavedení nějakých nových nástrojů, ve smyslu toho, co říkal můj kolega Linhart, tak, aby výrobci více vyráběli z recyklátů... Nyní to tak není. Formou nějakých poplatků. Druhý můj dotaz je na skládky. Zaznělo zde, kolega, myslím, že pan kolega Orel, říkal, nebo pan kolega Kos, tuším, že zde není dostatečně přísná kontrola skládek. Ty skládky v současné době, vypadá to tak, že si provozovatelé skládek dělají, co chtějí, že nakládají s těmi odpady nějakým způsobem účelově. Od toho se odvíjí výše odpadků. Proč nemůže být kontrola skládek přísnější? Nerozumím tomu. Třetí dotaz je, ministerstvo životní prostředí zahájilo jakousi kampaň odpovědného nakupování. Já jsem velkou zastánkyní tohoto trendu, je to moderní progresivní trend. My zde máme české výrobce, kteří jsou schopni vyrábět výrobky z recyklátů. Na druhou stranou vláda však ve velké míře nakupuje v zemích třetího světa. Plánujete vyvinout nějaký vyšší, efektivnější tlak, mediální třeba, případně nějaké další kroky směrem k vládě tak, aby to odpovědné nakupování, zohledňující sociální, respektive z vašeho pohledu spíše ekologická, kritéria, bylo konečně už uvedeno v život? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Teď je přihlášený pan senátor Patrik Kunčar a mám tady znovu... Ano, přihlásil se a připraví se pan Ladislav Kos ještě potom. Nyní prosím pana senátora Kunčara.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře. Mě by velmi zajímalo, kdy ministerstvo životní prostředí představí skutečně reálný plán, jak to bude s odpady po roce 2030, kdy nastane ten zákaz skládkování, pokud to bude v této podobě schváleno. Protože já se domnívám, že to, co se tady představuje a plánuje, je spíš zbožné přání, než že by to bylo opřené o nějakou realitu, protože situace na trhu odpadu, myslím si, že je naprosto šílená. Já, když tady sleduji tu diskusi, tak jsou mezi námi dva tábory. Ten jeden je v menšině, to jsou ti, kteří už mají jakousi zkušenost se skládkou. Ať už je to skládka na našich katastrech, buď města a obce samy tuto skládku provozovaly, nebo ji provozuje někdo jiný, s tím, že tu skládku na svých katastrech trpíme, a potom ti, kteří, zdá se, že ten rok 2030 je strašně daleko a chtěli by ten zákaz skládkování poměrně výrazně ještě urychlit.

Já se domnívám, že je jediné štěstí, že se tady předkládá posun na rok 2030, protože zbývá ještě 10 let, je to přece jenom doba, za kterou se toho ještě dá stihnout docela dost udělat. Ale, jak už jsem řekl, dost pochybuji, že se ta situace skutečně změní, protože v některých oblastech je to velice krátká doba. Tou oblastí myslím zejména výstavbu případných nových spaloven odpadů, nebo jsou to potom také koncová zařízení pro využití vytříděných odpadů, případně různé třídičky atd. Já se domnívám, že se do budoucna bez spaloven neobejdeme.

Já nejsem z těch, který by lobboval za spalovny, to ani náhodou, ale na základě dosavadní zkušeností z praxe tady jinou reálnou možnost skutečně nevidím, i když do toho počtu spaloven započítám stávající odběratele tuhého alternativního paliva, jako jsou cementárny, teplárny, případně výtopny, tak si myslím, že v České republice není zajištěný odbyt pro takové kvantum alternativního paliva a energeticky využitelných odpadů.

Samozřejmě tu spalovnu dobrovolně za humny nikdo chtít nebude. Spíš bude odpor obyvatel s časem narůstat. Takže co s tím? Kam se bude odpad po roce 2030 dávat? Už dnes se sice daří slušné procento odpadu vytřídit, ale je předpoklad, že toto množství samozřejmě ještě naroste s tím, jak roste ekologická osvěta, tlačí se na výrobce atd. Jenže čím dál častěji narážíme také na to, že vytříděný odpad nikdo nechce. Nechce ho vykoupit, nechce ho ani zadarmo. Dokonce za ten vytříděný odpad musíme platit. A musíme platit třeba i za papír. S tímto problémem se na mě v loňském roce obrátila spousta obcí, které si třeba odpad třídí samy, tak byly zděšené, že od nich ten papír nikdo nechce.

Mohl by skončit ve spalovně, ale spalovny nejsou. Třeba u nás ve Zlínském kraji jediná větší spalovna, která by byla v relativně dostupné vzdálenosti, což je pro nás 100 km, je v Brně. Samozřejmě jsou potom další složky odpadu, které i po sebepečlivějším vytřídění nikdo nechce a chtít nebude. Přitom na skládku je kvůli jejich výhřevnosti nebude možné vyvézt. Takže ve chvíli, kdy bude zákaz skládkování a na skládky bude možné uložit pouze velmi malé množství přesně definovaného odpadu, tak co se zbývajícím odpadem? Bude to vůbec kam ukládat? Vždyť i těch zbývajících 10 %, které zbydou, ať už to bude odpad ze spaloven, popel, struska, která se nikam jinam nedá uložit... Budou vůbec nějaké skládky, na které by to bylo možné uložit?

Když se podíváme na to, co nám bylo předloženo, vztáhnu to třeba na katastr našeho města, kde dnes máme skládku, kterou provozuje soukromá odpadová společnost, v dnešní době je to čisté plus, nebo když to vztáhnu, protože jsme si nechali zpracovat analýzu na rok 2019, tak pro město to byl čistý přínos po odečtení všech dalších nákladů 7,5 mil. Kč. V roce 2029, protože narůstá poplatek, ale zároveň se odvádí poplatek Státnímu fondu životního prostředí atd., tak pro město naší velikosti to bude čistý minus téměř 5,5 mil. Kč. Takže to máte propad skoro 13 mil. Kč v průběhu těch let. Kdo skládku bude chtít za těchto podmínek na svém katastru provozovat? Já se domnívám, že dnes, jak byly poplatky nastaveny, tak to jakýmsi způsobem motivovalo města a obce, že byly ochotny skládku na svém katastru strpět. Bude mít někdo důvod v roce 2030 za těchto podmínek skládku na svém katastru strpět? Já si to nemyslím.

Takže já bych znovu rád apeloval na to, aby byla skutečně představena rozumná a reálná koncepce, co s odpady po roce 2030 bude, protože si myslím, že na to nejsme jednak legislativně, ale jednak ani technologicky připraveni. Myslím, že pokud tady stát ukládá povinnosti původcům odpadu, tak by měl také přispět tím, že stanoví jasnou koncepci a také případně podpoří budování koncových zařízení. Ať už to budou spalovny nebo to budou různé třídičky, ať už se podpoří jiné využití separovaných odpadů, ať už to bude energetické nebo druhotné, prostřednictvím nejrůznějších recyklací.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi. Teď má slovo, přihlásil se pan senátor Ladislav Kos. Připraví se pan senátor Petr Štěpánek.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo, paní předsedající, vážený pane ministře, já chci signalizovat pozměňovací návrh. Je velice jednoduchý. V novém zákonu o odpadech oproti starému bylo navýšeno hmotnostní procento odpadů, které je možné použít na technické zabezpečení skládky z 20 na 25 % odpadů, tzn. že o 5 % odpadů méně bude nazváno odpadem a nebude za ně vybírán poplatek. Dosavadní zkušenosti říkají, že 20 % materiálu na technické zabezpečení skládky naprosto postačuje, tím, že by se zvýšila bezpoplatková hmotnost odpadu na skládky, tím by se samozřejmě i ponížily poplatky obcím a SFŽI. I z tohoto hlediska tento návrh považuji za negativní a nevedoucí k tomu, abychom skutečně různými způsoby ponížili množství odpadů, které jdou na skládku. Takže tolik, já věřím, že pan ministr přehodnotí původní stanovisko, které mělo ministerstvo životního prostředí, že v tomto jednoduchém případě by s tím mohl souhlasit.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Teď má slovo pan senátor Petr Štěpánek. Připraví se paní senátorka Vítková.

Senátor Petr Štěpánek:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, milé senátorky, vážení senátoři, pane ministře. Pocházím z obce, kde se velmi významně zabýváme odpady a v rámci dobrovolného svazku obcí, který díky odpadům původně před 20 lety vznikl, tak tam společně řešíme odpady. Odpady jsou mi velmi blízké, já osobně velmi postrádám nejen v novém zákoně, ale i od ministerstva životního prostředí koncepci, systém oběhu odpadů. My dnes nevíme, kam vytříděné odpady máme dát. Máme s tím obrovské problémy je udávat. Neexistují zpracovatelé některých odpadů a tohle si myslím, že nelze udělat jinak, teď je to možná trošičku proti demokracii, než centrálním systémem odpadového hospodářství. Tohle musíme skutečně centralizovat a řídit, protože dnes díky informačním systémům, které fungují velmi dobře, víme, kde v republice vznikají jaké odpady a v jakém množství. To víme velmi přesně. Tohle je ale snad jediné pozitivum, které na odpadovém hospodářství já v tuto chvíli vnímám. Takže očekávám především od ministerstva životního prostředí, že v rámci informace, kdy víme, kde cokoli vzniká, budeme i vědět, kam co patří.

Další věc je financování nakládání s odpady. Já jsem přesvědčen o tom, že tíha, která je dnes na obcích a městech, jak už tady zaznělo od několika kolegů, nemůže být k tíži obcím. Tíha musí být na výrobcích nebo dovozcích, na těch, kdo uvádějí, budeme říkat, výrobky, které se stávají odpady, na trh. A tam je skutečně potřeba přenést daleko větší odpovědnost nebo je víc finančně zatížit, vy jste to i zmínil, že ulevíte nebo budou ve výhodě ti, kteří vyrábějí PET, protože PET se dobře recykluje.

Další věc, to je zrovna koncepce, která je tak nutná, po které voláme, zmínil to kolega Kos. My stanovíme v různých paragrafech, směrnicích a na papíře, jak se má nakládat například s nebezpečnými odpady, jak se mají pálit. Ale my je nemáme kde pálit. To je právě to, co chybí, koncepce, ale doplněná i o budování koncových zařízení, kde se odpady likvidují.

Z vašich úst jsme slyšeli, ale je to všeobecně známá informace, že jsme opravdu dobří v třídění. Je to věc, která nám opravdu jde, děláme osvětu, tomu se skutečně věnujeme a máme vynikající výsledky. Ale pak přijdete na sběrný dvůr nebo na technické služby, kde mají svoji zpracovnu. Tam ručně přetřiďují plasty a z těch pracně odevzdaných plastů od občanů do žlutých kontejnerů velmi zodpovědně se polovina ručně vyndá, dá do kontejneru a dává na skládku. To je katastrofa. Pracně vytříděné nápojové kartony nemají odbyt. Jak už tady zaznělo, 70 haléřů dáváme za to, že si od nás někdo vezme papír. Takže to je skutečnost současného stavu. Tohle si myslím, že bez centrálního řízení odpadového hospodářství se neobejde, kdy neuslyšíme, že tady jsou tito odběratelé.

Jen pro vaši zajímavost, protože třídění plastů je drahé, náročné, leckdy se to dělá, že se dávají do velkoobjemových kontejnerů a vezou se na zpracování tam, kde jsou k tomu lépe zařízeni. Takhle třeba ujedou 4 tuny, protože je plast lehký, 4 tuny už relativně použitelného plastu, 170 km, aby se zpracovaly. Je to tedy cesta tam i zpátky, protože auto jede zpátky prázdné. Kde je ta ekologie?

Dál jsem se dočetl, to mě tedy mrzí a byl bych moc rád, kdyby se, je to i součást mého pozměňovacího návrhu, z návrhu zákona dostalo, tam je napsáno, že veškerá zařízení budou mít provozní deník. Tady moc prosím, aby od tohoto byla oproštěna tzv. malá zařízení do 150 tun ročně, konkrétně kompostárna, která je komunitní, tam prostě ten provozní deník nebude mít kdo vést. Maximálně to navalíme na nějakého úředníka, který to bude stejně švindlovat, protože ten traktorista, když přijede, tam nenapíše, od koho odpad dostal, protože to neví. Ani to nedokáže zpracovat, kde to vážit a podobně. Tak prosím, provozní deníky u malých zařízení vypusťme. Je to administrativní zátěž, která by byla stejně švindlovaná, říkám to otevřeně, jak to z praxe znám.

Teď navážu trošku i na to, co jsem už řekl. My jsme si dali hezké cíle podle zelené dohody.

Já chápu, že je to všechno převzaté nebo že se to převzalo po dohodě z EU. Kolik že to budeme recyklovat v roce 2025, 60 %? V roce 2030, 65 %? 2035, 70 %? Ale my dnes, kdy třídíme zhruba 35 % z celkových odpadů, tak už si s nimi nevíme rady. My budeme třídit 2x tolik draho, pracně a budeme si vědět rady lépe? Takže tady bych byl velmi opatrný, a dokonce bych i trošičku tlačil na zvážení, jestli je to skutečně cíl, který má vůbec nějaké řešení v celé Evropě. Bylo by asi i fér se podívat na cestu vytříděných odpadů, především plastů, kde končí. Tím, že je prodáme někam do Asie, tak přeci nemáme vyřešeno. My se musíme podívat, kde končí. Jestli je to v mořích, tak je to dobrá cesta? To jsou má velká trápení k tomuto návrhu zákona.

Předložil jsem pozměňovací návrh, který se týká dvou věcí. Tady musím říci, že má pravdu kolega Nytra, že není úplně dobře zpracován, protože jsem se zabýval pouze tím úvodním. Nedomnívám se, že původcem odpadu je obec, to je iluzorní. Původcem odpadu ani nejsou občané. Původcem odpadu jsou ti, kteří vyrábějí, kteří dovážejí výrobky, které se následně stanou odpady. Ve velmi malém procentu se v odpadech objevuje například popel z tuhých paliv. To je ale čím dál méně, jsou to zlomky procent. To je jediný konkrétní příběh, kdy jsou občané původci odpadu. Ale všechno ostatní je to, že si něco koupí, nemají kolikrát ani na výběr, v čem je to zabalené nebo v čem se to dodalo, takže nejsou původci odpadu ani občané, ani obce, takže nesouhlasím s tvrzením, že původcem odpadu je obec. To je od samého počátku podle mě velmi mylné, zavádějící. Ale bohužel to dává nástroj všem ostatním, kteří řeknou: „Vy jste původci, vy se starejte.“ Ale bez systému a koncepce nemáme jak.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi. Teď má slovo paní senátorka Vítková a připraví se pan senátor Čunek.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, bylo zde už mnohé řečeno. Já bych se chtěla připojit k návrhu, aby účinnost tohoto zákona byla o rok posunuta, a to z toho důvodu, že mám informace, že některé úřady, které potom budou realizovat souhlasy pro ty, kteří provozují některá zařízení, že by od 1. ledna 2021 nebyli schopni toto zvládat.

Pak bych se chtěla vyjádřit k problematice kalů. Ze své praxe vím, že likvidace kalů především z čistíren odpadních vod bývala velkým problémem. Často bez hygienizace se vyvážela na zemědělskou půdu apod. Proto vítám, že v § 67 až 69, a, řekněme, i 78 a 79, se tato problematika řeší. Jen bych chtěla apelovat, aby nakládání s těmito kaly bylo kontrolováno a aby v případě toho, že se s nimi nebude podle zákona a vyhlášek nakládat, aby bylo opravdu i postihováno.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Bohužel tady není pan senátor Větrovský, ale ten předkládal jiný návrh. Teď má slovo pan senátor Čunek. Máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, rád bych upozornil na jednu zásadní věc. Byl jsem jedním z těch, kdo byl už u toho prvního znění zákona, kterým jsme stanovili, samozřejmě opět rychleji než celá Evropa, ukončení skládkování. V jaké jsme situaci? Museli jsme posunout tuto dobu, protože se ukázalo, že to není možné. Zdá se mi, a to bych rád znal odpověď pana ministra, já jsem ve svých jiných funkcích se významně zabýval tím, jak splnit tento termín, takže jsem navštívil některé státy, které deklarovaly, že mají vyřešenou záležitost odpadového hospodářství tak, že dělají pyrolýzu nebo něco podobného. Nakonec vidíte, že se nikdo nedostal až tak extrémně daleko. Mně to přijde poměrně smutně legrační, že zákonodárci, nejenom my, ale všude v Evropě vždycky přijdou s něčím převratným, jak zlikvidujeme skládky, ale nikdo neví, jak to udělat, aby skládky nebyly. Tzn. máme spalovny, o kterých tady byla řeč, ale protože je to způsob, který není úplně ideální, tak se třídí atd. Chceme získávat z druhotných surovin, druhotné suroviny. Mně chybí k tomuto zákonu jiná věc, a to, zadali jsme ten a ten výzkumný úkol, je to podpořeno tolika penězi, mají na to pět let, dva roky, já nevím kolik. Pokud k ničemu převratnému nedojdeme a ukáže se, že musíme dál skládkovat, pak to budeme projednávat ještě dříve.

Já jsem zmiňoval pyrolýzu, která v určité době, je to asi čtyři roky, byla ohromným hitem, všichni jsme se k tomu upínali, že bude tímto způsobem možnost spalovat, nebo ani ne spalovat, ale přeměňovat a likvidovat mnoho druhů odpadů, nakonec se ukázalo, že to může ekonomicky fungovat tak akorát u pneumatik, které mj. dobře zpracují i ve vápenkách, takže to vlastně ani v tomto smyslu není až tak potřeba.

Takže by mě zajímalo, jestli v souvislosti s tímto zákonem vláda stanovila nějaký úkol nějaké organizaci nebo vypsala nějaký grant na to, že se najde způsob, který skutečně bude vyhovovat nárokům a návrhům, které tento zákon předpokládá, ale my ještě tyto technologie nemáme.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan místopředseda Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já navážu na to, co říkal můj předřečník, že ČR si v podstatě neví rady, co s odpadem. Sedím tady 16 let a 16 let řešíme odpady, ale naprosto nekoncepčně. Náměstci chodí na náš výbor, my jim argumentujeme, oni nám možná i trochu naslouchají, pak řeknou, že v příští novele to přijde, a ono vůbec nic nepřijde a přijde ještě horší. Nebudu mluvit o tématu, o kterém tady už mluvili předřečníci.

To, co se na nás teď připravuje jako na obce, je katastrofa, dopředu katastrofa. Ale to už tady bylo řečeno jinými. Ten podnět, o kterém tady mluvil pan kolega Čunek, není pravda, že v Evropě není řešení. V Evropě je řešení, jenom se ta cesta musí vyzkoušet a na dobrých zkušenostech případně na ni navázat, na naše české podmínky. Určitě si dobře pamatujete, že jakýmsi lídrem ve třídění odpadu bylo Švýcarsko. Švýcarsko mělo tu výhodu, že nebylo v EU, ale na druhou stranu šli svojí cestou. Kdo si pamatuje případy, že ve Švýcarsku, když jste netřídili, tak na vás chodilo udání, když jste vyhodili něco jako kelímek od jogurtu, který nebyl vypláchnutý. Ten musel být čistý. Tam na to chodila tvrdá oznámení. Společnost je takhle nastavená a takhle to fungovalo, než zjistili, že na to, abych umyl kelímek od jogurtu, který má samozřejmě jakousi mastnotu, čili abych ho dokonale umyl, tak musím použít horkou vodu. Horká voda, kterou spotřebuji, má větší potřebu energie, než když potom spálím samotný kelímek. Takže zjistili, že je to blbost. Švýcarsko přestalo třídit odpady. Švýcarsko šlo úplně jinou cestou.

Dokonce v ČR hned po revoluci na Ostrově v Horním Žďáře se vyráběly speciální spalovny, které od nás kupovali Švýcaři, a šlo to do nejchráněnějších oblastí, stran životního prostředí. Ty spalovny tam některé fungují dodnes. Švýcarsko má 80 spaloven, které řeší problém odpadů v celém Švýcarsku. Co je další důležitá věc, na rozdíl například od České republiky, tak to, o čem tady bylo už mluveno, tak třeba například v sousedním Sasku, tam není majitelem toho odpadu, ten, kdo řeší problémy s odpadem, konkrétní obec nebo město, tam je to stát. Tam to řeší stát, v jejich případě Kreisverbandy, které tam mají. To znamená, obce nemají ten problém, ale jsou to ty vyšší celky. Ve Švýcarsku v podstatě jsme měli možnost minulý rok navštívit jednu z nejmodernějších spaloven, troufám si říct, asi na světě, která je v Bernu, kde ti, kteří říkají, že nechtějí spalovny, protože to zamoří okolní prostředí, ten okolní vzduch, tak to není, prosím vás, vůbec pravda, ve Švýcarsku je to velmi sofistikované a v poslední generaci, v Bernu, je to spalovna, kam se vozí úplně všechno, mimo jediné věci, která se ve Švýcarsku třídí, a to jsou bílé PET lahve, ty jsou jediné, dávají se do takových papírových kontejnerů a sváží se to. Všechno ostatní jde dnes do spalovny. V té spalovně do toho procesu spalování je nasáván vzduch a samozřejmě z té spalovny je vypouštěn vzduch, který je čistší než ten, který se nasává. Jsou tam procesy suchého třídění, kdy výsledný produkt je ten úplně zbytkový, pak tam je vytříděný hliník, měď, mám dojem, jestli si to dobře pamatuji, i 20 kg ročně zlata, protože to je v telefonech a v dalších věcech, a ty věci, které se velmi těžko potom ještě dotřiďují, tak ten zbytkový odpad jde do Bruselu, kde je na to speciální firma, která z toho získává ještě drahé kovy apod., protože dnes se do toho odpadu ve Švýcarsku hází od telefonu úplně všechno. To je podle mne cesta, Švýcaři šli úplně samostatnou cestou, a že Švýcaři jsou velmi zatíženi na čistotu životního prostředí, takže by si tam asi ty spalovny jen tak nepovolili. Jak je vidět, tak to fungovat může. Ten odpad. Co to je? Recyklujeme tady papír, kartony, plasty všeho druhu. A co je to? Je to pouze energie, nic jiného to není. Na všechny tyto věci buď potřebujete pokácet stromy, nebo musíte použít v petrochemickém průmyslu ropu, nebo dokonce naše uhlí apod., tím, že to přímo nespálíme v elektrárnách tepelných, tak to třeba převedeme a vyrobíme z toho onu umělou hmotu. A tu umělou hmotu v podstatě jenom vezmeme, my ji spálíme a využijeme to slunce, které je vloženo do té původní suroviny, ušetříme tím obrovské množství např. fosilních paliv. Podle mne je to cesta, mně vadí, že ministerstvo životního prostředí nevyvine jakousi kampaň na obyvatele, že to může fungovat i trošku jinak, že i spalování může být velmi kvalitní likvidace odpadu. Doporučoval bych, aby odborníci, ale určitě to možná udělali, že se v tom Švýcarsku byli podívat, ale v navrhovaných zákonech, které tu máme, se to vůbec neodráží. To znamená, ta situace se jenom zhoršuje, musím potvrdit to, co tady kolegové, je to hrozné, že jsme vyhráli už několikrát Popelnici roku v rámci celé ČR za sběr a třídění recyklovatelného odpadu, výsledek je takový, že moji obyvatelé, kteří se dostanou na skládce ve Vejprtech, zjistí, že se to potom stejně objeví na té skládce. Protože ten s tím odpadem, není kam ho dát, takže my ho neumíme využít a znovu ho skládkujeme. Podle mého není řešení pro tuto republiku jiné, než tak jako malý stát horský, kterým je Švýcarsko, abychom šli obdobnou cestou.

Co se týká recyklace. Každý rok vykazujeme za naši obec větší a lepší čísla. A teď něco pozitivního, co donesl covid. Není toho moc, ale minimálně se snížila aspoň v naší obci, produkce odpadů, takže když jsem si srovnal od začátku roku 2019 do října 2019, a to samé období letošního roku, tak jsem zjistil, že na plastech jsme sesbírali o polovinu méně než předchozí rok, to samé na papíru a na kartonech, na skle to bylo jenom o jednu třetinu. To já vidím pozitivní, protože stejně nevíme, kam s tím recyklovaným odpadem, který občané těžce sesbírají. Máme sila po všech našich městech, která v podstatě města hyzdí, takže jsem aspoň za to, že ten covid, když nic dobrého nepřinesl, tak ať aspoň malinko něco v odpadech... Chci se zeptat pana ministra, zdali nezvažovali přenést povinnost za odpady nikoliv na obce, ale na vyšší územně správní celek, což by byly kraje, nebo potom nějakým způsobem na celý stát. Takže v ten okamžik, kdy stát viděl, před jakými problémy stojí, co s těmi odpady má dělat a jak jsou nevyužitelné. Netrápilo by to nás starosty, ale trápilo by to úředníky na ministerstvu životního prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo, další v pořadí je přihlášena paní místopředsedkyně Seitlová. Prosím, paní kolegyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Omlouvám se, ale musím ještě v reakci na některé věci, které tady zazněly, doplnit některé informace k zákonu. Hovoříme o tom, že nemáme zařízení na využití recyklovaných vytříděných materiálů. Ale problém je trochu složitější. Protože máme např. cementárny a ty cementárny spalují tzv. TAP. To znamená, to je zčásti vytříděné nějaké palivo, které vzniká z plastu, které vzniká z papíru a dalších věcí. Ale tyto cementárny nevezmou odpad z ČR. Výrobci, kteří by chtěli tento odpad takto v ČR zpracovávat, říkají: Nemáme šanci konkurenčně tu situaci řešit proti tomu, co jde z jiných, já to řeknu, nebudu jmenovat, ale bohatších zemí. To je obrovský problém, který před námi stojí, který, myslím si, že není zcela důsledně řešen, protože v rámci celé Evropy se ostatní odpad za účelem využití do cementáren může velmi snadno dovážet, v tom není žádný problém. To je také další věc, o které jsem se chtěla zmínit. Pan senátor Kunčar hovořil o tom, že nebudeme mít zařízení na spalování odpadu. Mám tu přehled osmi zařízení, která už buď mají stavební povolení, nebo mají EIA, nebo jsou schválena, nebo probíhá zrovna EIA. Ta zařízení, ona se nebudou jmenovat spalovna odpadu, teď se říká ZEVO, to je zařízení energetického využití odpadu, takže ZEVO, budou mít kapacitu 1,8 milionu tun za rok.

Předpokládá se, že pokud bychom chtěli recyklovat, tak by se mělo v té konečné fázi nebo možná ještě dřív spalovat, nebo je dobře spalovat 25 % odpadu, které se vyprodukují, komunálního odpadu, ten zbytek materiálově využít. Ale pak, pokud se vybudují tato zařízení, která už jsou v nějaké přípravě, budeme mít naopak nadbytek takovýchto zařízení. Upozorňuji na jednu věc, která je v tomto zákoně. Jak říká důvodová zpráva, je tam nově. Pokud se týká spalování komunálních odpadů, stanovuje evropská směrnice jakýsi vzoreček vysoké účinnosti, který musí být splněn pro to, aby se to dalo považovat za využívání odpadu energeticky. Ale pro ostatní odpady toto neplatí. Tam je nově řečeno v zákoně, že za energetické využití ostatních odpadů je považován každý případ, kdy je spálením odpadu získáno více energie, byť nepatrně, to tam není napsané, ale to z toho vyplývá, než se na toto spálení spotřebuje. To je všechno energeticky využito. Já jsem kolem tohoto problému měla řadu diskusí, není zrovna řešitelná z pozice jenom České republiky, ale protože ceny za „spálení“, využití s nepatrnou energetickou přidanou hodnotou, jsou v České republice bezpochyby nižší než v těch vyspělejších, bohatších zemích, hrozí, že právě tato zařízení se stanou tím, kam se bude dovážet odpad k takzvanému využití. Dobrá, přinese to mnoho pracovních míst? Ne. Přinese to nějaké významné energetické využití, když je to 50/50, to, co potřebuji na spálení, tak to je to, co z toho pak můžu využít? Taky nic. A co mi tu zůstane? Zůstane mi tu škvára, zůstane mi tu popílek, který bývá nezřídka toxický. Také se bude doprava posilovat, protože ty odpady budou takhle cirkulovat. Tak jak to máme s tím TAP v cementárnách. Říká se, že tento odpad může být dovážen do těch, ale pozor, jenom do spaloven komunálních odpadů, pokud to neohrozí naše odpadové hospodářství, plán pro hospodářství. Nevím, jak a kdo to bude kontrolovat. Kolem toho byla debata v Poslanecké sněmovně. Byly tam pozměňovací návrhy, které říkaly, nedělejme to, neumožňujme tento dovoz. Bohužel neprošly. Říkám, že do budoucna, vím, že někdo řekne zítra, příští rok spalovny mít nebudeme, ale tímto nastavujeme podmínky pro investory, kteří do tohoto odvětví budou investovat. Pokud zákon časem změníme nebo dojdeme k jinému závěru, tito investoři samozřejmě budou velmi nespokojeni a Česká republika může mít problém. Je to naprosto západní věc, kterou tady zřejmě nevyřešíme, i kdybychom přijali pozměňovací návrh, sněmovna ho přehlasuje, protože tam tyto návrhy neprošly. Jenom chci upozornit, že je tady řada pozměňovacích návrhů, která nakonec po dohodě s panem zpravodajem nebyla na výborech předložena nebo schválena právě proto, že víme, že už neprošly v Poslanecké sněmovně. Nakonec jsme vybrali jen ty za výbory, které jsou opravdu nejvážnější, protože si myslíme, že kdyby prošla Čáslav, já to teď řeknu, ta lumpárna s tím neplacením za ukládání odpadu, že to by bylo to nejhorší, co se může stát. Víme, že sněmovna musí přijmout všechny pozměňovací návrhy, nebo žádné. Riziko, že některé pozměňovací návrhy, které už tam neprošly, by tady, byť víme, že bychom je moc chtěli, je schválíme, ale tím pádem tam projdou opravdu, znovu říkám, lumpárny jako Čáslav. To je velké riziko, proto jsme nakonec přistoupili k takovému až velmi očesanému návrhu, který říká, že návrhy, které šly z výboru, jsou opravdu jen ty nejvážnější, byť bychom rádi samozřejmě změnili daleko, daleko více. Ale proti vůli sněmovny, to znamená zejména vládní koalice, nemáme šanci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Vilímec. Pane předsedo, prosím. Mikrofon je váš.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, já bych chtěl ještě učinit několik stručných poznámek k tomu návrhu hospodářského výboru, o který prosil pan kolega Větrovský. Já nepoužiji slovo prosit. Prosil jsem za kraje v úterý v Poslanecké sněmovně, víme, jak to dopadlo, takže já budu používat slovo žádat. Myslím, že senátoři by měli žádat. Je to návrh, a teď míním ten návrh na mírné přerozdělení výnosů za skládkování ve prospěch obcí, v neprospěch Státního fondu životního prostředí... Je to návrh, který byl podpořen všemi členy hospodářského výboru. Víte, jsem hodně ostražitý. Když vidím, že dochází k nějakým výrazným změnám v dělení mezi samosprávou a státem, tady skutečně v průběhu 10 let u recyklovaných odpadů dochází k úplnému obratu. Zatímco v letošním nebo v příštím roce by ještě měl být poměr 60 % v přímém rozpočtu obce, 40 % Státní fond životního prostředí, tak za 10 let by to mělo být přesně naopak, 20 % v rozpočtu obce, na jejímž území ta skládka leží, 80 % do rozpočtu Státního fondu životního prostředí. Myslím si, že snad uznáme, že největší náklady z provozu skládky na infrastrukturním majetku, na inženýrských sítích, zatížení dopravou nenese Státní fond životního prostředí, ale příslušná obec, na jejímž území skládka je umístěna. Paní náměstkyně Berenika Peštová se odkazovala, v příjemné atmosféře, musím říci, při jednání výboru se odkazovala na jakousi předdohodu se Svazem měst a obcí v této věci. On je velký problém v tom, že zrovna na úseku odpadového hospodářství došlo u Svazu měst a obcí k personální obměně lidí. Když jsem mluvil s paní ředitelkou kanceláře Svazu měst obcí, tak úplně k tomu nedávala jasné stanovisko. Ještě bych chtěl říci jednu věc. Vím, že se to týká asi jenom 200 obcí, protože na jejich území ta skládka existuje. Mluvil jste o tom, že Svaz měst a obcí je silným hráčem v odpadovém hospodářství, to je určitě pravda, ale připusťme, že jiný názor na tuto věc může mít vedení Svazu měst a obcí a jiný názor obce, na jejichž území ty skládky skutečně jsou.

Já bych vás požádal, nebudu vás prosit, protože jsem zjistil, že prosby k ničemu nevedou. Budu vás žádat, abyste uznal, že skutečně ta obec je zatížena tou skládkou a v mnoha případech je vůbec problém přemluvit obec, aby na svém území tu skládku ještě strpěla. Jedinou motivací je víceméně přínos ekonomický, takže bych vás požádal, abyste nakonec dal kladné stanovisko k tomuto návrhu, který pouze jemným způsobem, pozvolnějším způsobem mění to dělení, musím říci i v neprospěch obcí a ve prospěch Státního fondu životního prostředí, je přehlednější, snaží se vyvarovat tomu, co je v tom vládním návrhu, v té příloze č. 9, aby každý rok bylo jiné dělení. Takže když se podíváte, je snaha, aby alespoň dva, tři roky bylo to stabilní dělení a byl pozvolnější. Já už skutečně nemám jiný argument, než který jsem řekl. Žádám vás, abyste to podpořil, protože je to po pečlivé úvaze. Je to i po debatě s těmi starosty obcí, na jejichž území skládky skutečně jsou umístěny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Marek Ošťádal. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Ošťádal:  Děkuji. Dobrý den, paní předsedající, dobrý den, pane ministře. Já si dovolím, jsem úplně nový senátor, nemám zkušenosti, tak nějak nasávám tu atmosféru Senátu, nicméně shodou okolností přišlo tohle velké téma nového zákona o odpadech. Je to velké téma, dlouho se na to čeká a myslím si, že je to strašně důležité téma. My v obci se odpady zabýváme velmi intenzivně. Je to 1500 obyvatel, obec Náklo u Olomouce. Zavedli jsme motivační systém pro občany, kde mají úlevu na poplatku, když třídí zodpovědně, takže to vytřídění odpadu je obrovské u nás. Máme kompostárnu, máme velký sběrný dvůr, kompostárna funguje pro celý region, takže se snažíme, co se týká odpadu, pracovat nejlépe, jak to jde. Nicméně potom je ten příběh, který následuje po nás. My ty odpady vytřídíme, plasty se zavezou na dotřiďovací linku, tam je lidé přetřídí a většina těch plastů putuje zpátky na skládku nebo do spalovny. Spalovna je nechce, protože když se spalovna zaveze plasty, tak s tím má problém. Takže je to takové smutné, že ti lidé jsou tlačeni k tomu, aby třídili. Ve finále ten odpad vytříděný ani nikdo nechce. Je tam ta PET flaška bílá, která je takovým tím nejpopulárnějším odpadem na recyklaci, nicméně pokud výrobce na tu bílou PET flašku umístí fólii s etiketou, tak ji v podstatě znehodnotí. Ta PET flaška už není recyklovatelná. Já si myslím, a už to tady bylo řečeno, že původce odpadu je označený jako obec. Já si myslím, že by to neměla být obec. Měl by to být ten výrobce, protože ten dokáže ovlivňovat, jak ten odpad bude následně vytříditelný. Já vím, že se to nepodaří změnit, to je to, z čeho je mi smutno, že ten zákon v podstatě dneska už se hrne a už se do toho nedá moc zasahovat. Tady je spousta dobrých pozměňovacích návrhů, které by do toho mohly zafungovat, nicméně jak nasávám informace, jak to pak bude pokračovat dál, mám obavu, že se z toho moc nepoužije. Takže to je takové, co mě mrzí.

Jenom ještě využiji, co se týká kompostáren, my na kompostárně likvidujeme kaly z ČOV. Proto jsme kompostárnu zřídili, nicméně potom se ten projekt rozrostl. Tehdy v podstatě zákon nařídil obcím kompostovat biologicky rozložitelný odpad, takže my jsme v tom regionu to vzali na svá bedra, ale bylo to v době, kdy s tím nebyly žádné zkušenosti. Nikdo nevěděl, jak se správně kompostuje. Nikdo nepřišel, neřekl nám, co si máme pořídit za technologii, jak to máme všechno správně nastavit. Takže to jsme byli takoví pionýři v tom projektu. Dělali jsme, co jsme mohli, nicméně dneska po těch letech vidíme, že kompostárna se stále rozšiřuje, máme čím dál větší návozy, ale jenom se chci zeptat, jestli se třeba plánuje, že by se dotačně zase nějak, jak se dělají intenzifikace čistíren odpadních vod, jestli třeba by se i na toto mohlo pomyslet, že ty kompostárny, které dnes jedou, myslím si, že se zapracovaly, fungují dobře, dělají tu potřebu pro stát, která je očekávaná, jestli se počítá s tím, že by se podpořily zase nějak v tom rozvoji, protože ty obce nefungují úplně jako firma, jako podnik. Je tam ten veřejný zájem, spoustu těch lidí, jak se tady říkalo, tam vozí ten bioodpad na hromadu o sobotách, o nedělích, když si uklízí na té zahrádce. Ten odpad nejde přes žádnou váhu, ta evidence toho odpadu je nesmysl. Takže je to taková služba těm občanům, služba tomu regionu, jestli se třeba uvažuje o tom, že by se to zase podpořilo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Také děkuji, pane senátore. Ještě se přihlásila paní senátorka Alena Dernerová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já budu velmi krátká. V podstatě jsem se byla podívat asi před 3 měsíci na skládce Celio, protože mě zajímalo, co se tedy s těmi odpady, které třídíme ve městě, děje. Je to tak, že plastové obaly některé se skutečně použijí k recyklaci, je jich ale málo, protože o to zájem není. Pak je tam kartonový papír, o který je zájem, ale papír novinový, který třeba vytřídíme, nebo sklo, tak to se potom dostává do směsného odpadu. To znamená, že to se vůbec nikde nerecykluje. Takže my třídíme, jsme top v tom třídění, ale v konečné fázi je to třídění na nic. Takže já to vidím z pohledu spotřebitele, který třídí, tak jako na půl cesty. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Teď se ještě přihlásil pan senátor Sobotka. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Sobotka:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, nebudu zdržovat, jenom bych využil, doplnil bych informaci. Já vím, že to není dneska o spalovnách, ale protože kalová koncovka v čistírnách odpadních vod nám dělá problém, bude dělat problém, obsahem toho zákona je i aplikace na polích a na zemědělských pozemcích, kolega tady mluvil o kompostárně. My máme úplně stejný problém, protože jsme zase odmítli kaly řešit přes kompostárnu, protože ono to nejde v současné době, takže jenom jsem chtěl přispět s tím, že jsem v minulosti před mnoha lety s podporou ministerstva životního prostředí byl na nějaké exkurzi v Německu, kde se využívá spalování vysušeného kalu společně se spalováním komunálního odpadu a funguje to výborně. Takže dá se to i spojit.

Druhá moje zkušenost, která je z našeho partnerského města ve Francii, kde v podstatě spalovna funguje jakýmsi spojeným podnikem mezi podnikatelským subjektem a těmi obcemi. Protože nemůžeme zvolit dvě cesty, jedna cesta je volného trhu, pak narážíme na to, já si s dovolením dovolím, paní předsedající to tady zmínila, buď jsme na volném trhu a ta spalovna si zajistí ten materiál kdekoliv, pak nás to zatěžuje a možná ty benefity tam nejsou, ale ten společný podnik je, že ta firma soukromá zainvestuje spalovnu, ale obce se musí zavázat po dobu existence spalovny, že tam ten materiál budou vozit. Oni jsou společníky té firmy. To znamená, ta spalovna musí mít materiál. Já jsem si to zažil v našem městě, kdy jsem už zvažoval spalovnu. Další věc je, že malé spalovny do 50 tisíc tun jsou velmi drahé, je potřeba zvažovat spalovny na 400 tisíc tun a tak dále, což už je věc aglomerace krajské třeba, takže si myslím, že i třeba ten příklad francouzský, kdy jsou to věci, že je spalovna jako soukromý podnik, který má ale zajištěné palivo od veřejného sektoru, ten je společníkem, že může fungovat. Tak jenom taková poznámka. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. To je otevřená další otázka, já už nebudu vystupovat, můžeme si to potom říct. Teď jsem se dívala, že pan ministr má spoustu poznámek. Pane ministře, do rozpravy k zákonu o odpadech už se nikdo nehlásí. Prosím, chcete se vyjádřit? Prosím, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Určitě, vyjádřím se velmi rád. Sleduji ty hodiny, nevím, kolik na mě dneska máte času. Ale strašně děkuji za tu debatu. Samozřejmě, znovu říkám, Senát tady sehrál velkou roli a sehrává velkou roli i v tom krátkém čase, protože řada věci, které jsme diskutovali, samozřejmě se diskutovala 2 roky ve sněmovně, protože ten zákon je tam velmi dlouho. A předtím doslova, a nejenom přeneseně, na stovkách seminářů a jednáních všeho typu.

Vážení, já začnu věcí, která se tady táhne, chtěl jsem říct, jako červená nit, ale spíš jako červený plast. Odpovídá na celou řadu vašich námětů a povzdechů, protože je to samozřejmě i můj povzdech. Celá Evropa, až na drobné výjimky, dneska bojuje s tím, jak velký rozdíl je mezi tříděním a recyklací. To třídění je to relativně snazší. To všichni víme, nám se podařilo, nebo za tu dobu, nebo nám, podařilo se to našim předchůdcům, obdivuhodnou věc. Že Češi, kteří nejsou vždycky, řekněme, považováni za úplně nejdisciplinovanější v Evropě z hlediska odpadu a tak dále, skvěle třídí. My jsme se naučili, máme 470 tisíc kontejnerů v ČR. Ty kontejnery jsou v docházkové vzdálenosti. My jsme nedávno ještě znovu diskutovali, respektive dohodli s EKO-KOM mimo jiné, že bude možné do plastů, do žlutých kontejnerů, dávat třeba i plechovky, to znamená, aby nemusely být někde kontejnery zase speciálně ty šedé na kov. Prostě když se Čechům, Češkám, Moravanům nebo Slezanům, ať si to někdo nebere osobně, prostě občanům České republiky, dá dostatečně blízko od jejich domova nějaký kontejner, jsme schopni udělat úžasné věci. Možná nejvíc v Evropě. To je fantastické. Já si pamatuji na moje debaty v Izraeli a v celé řadě dalších zemí, kdy my jim závidíme jejich zacházení s vodou. Oni nám závidí, jak se chováme v rámci třídění, ale to velké „ale“ je, že celá Evropa, až na výjimky, dneska bojuje s recyklací. Protože proč? Protože v řadě případů ta „recyklace“ takzvaná byla vyřešená tak, že se vzala velká loď, tam se ty odpady naložily, odvezly se do Vietnamu nebo do Malajsie, dřív do Číny, teď už to Čína nebere, a vykázalo se to jako recyklace.

Proto některé evropské země mají nebo měly fantastické recyklační výsledky, ale tak úplně to nebylo. My se dostáváme k tomu, a to je opravdu, myslím, že odpověď na řadu věcí, které tady správně namítáte, že k tomu, to je ta pohádka o kohoutkovi a slepičce, k tomu, abychom mohli podpořit více recyklačních technologií, a hned se dostanu k panu senátorovi Horníkovi, protože to je ta druhá část debaty, potřebujeme, aby se na skládku nevyplácelo odpady dávat, protože pokud je skládkovací poplatek 500 Kč na tunu, je to velmi složité. Proto to navýšení. Ale na druhou stranu zase třídicí sleva v kombinaci, aby to na občana nedolehlo tak brutálně. Ale já tvrdím, když se dnes podíváte, je to ta zkušenost a je to i moje zkušenost, když dobře třídíte, tak mně by tu černou popelnici mohli vyvážet možná jednou za měsíc a možná za šest týdnů, protože já skoro všechno vytřídím, respektive skoro nic tam nevyhodím, pokud zrovna netopím v krbu dřevem a nedávám tam třeba popel. Ten se snažím zase dávat třeba na zahradu.

Takže co to znamená? Evropa se rozhodla, že půjde cestou EU, to je odpověď i pro pana senátora Horníka, protože dobře ví, že Švýcarsko není členem EU. EU prostě jde cestou vyšší recyklace. Jestliže my dnes třídíme vysoké množství obalových odpadů, ale recyklujeme materiál, ve výši zhruba 39 % komunálního odpadu, máme se dostat na 55 % v roce 2025, 60 % v roce 2030 a 65 % v roce 2035, tak vidíme, že se musí stát něco revolučního. A revolučního se může stát jenom to, protože v třídění už tak dramatická rezerva není, ona tam ještě je, ale není tak dramatická, že prostě zaprvé donutíme ekomodulací výrobce, aby daleko víc vyráběli lépe recyklovatelné plasty, nejenom plasty, ale i další věci. Vracím se k tomu, co jsem před chvilkou říkal, že dokud nebude velký rozdíl pro výrobce z hlediska jeho finanční motivace, aby udělal transparentní PET flašku bez rukávku, která je samozřejmě nejlepší z hlediska recyklace a je po ní poptávka, ale udělal takzvané, a odpusťte mi to slovo, je moje oblíbené, strakamakaté obaly, které jsou složeny ze tří druhů plastů, mají PVC rukávek, mají řadu věcí, nedá se to v podstatě recyklovat, je to velmi složité. Dokud se to výrobci vyplatí vyrábět, protože je to volný trh, a vážení, je to evropský trh, ono je těžké, abychom tady něco vyžadovali, ale nebylo to vyžadováno v Německu, protože to jsou výrobky, které sem takhle plynou, tak to nikdy nebude fungovat, protože tohle je něco, kde my výrobce tou ekomodulací, toho dodavatele, musíme donutit, odpusťte mi to, aby on se podílel na systému, protože když se na něm nepodílí, tak se na něm samozřejmě o to víc musí podílet finančně obce nebo obyvatelé. A to je to.

Druhá věc, to je stránka, řekněme, nabídková, tam finanční motivace musí být daleko větší.

Pak je to záležitost poptávková, to je to, co s recykláty, respektive, znovu se vracím k tomu, protože tady se dlouhodobě vede jakási ideologická bitva několika táborů v ČR. Je tady tábor recyklátorů, tzn. zrecyklujeme všechno, ať to stojí, co to stojí. Pak je tady samozřejmě tábor, který je zastoupen v Evropě Německem, Švýcarskem, severskými zeměmi, Švédskem, Dánskem a dalšími, to je energetické využití odpadů. My máme dneska 12 %, využíváme... Energetické využití našich komunálních odpadů. Průměr EU je 24 %, Němci se dostávají někam k 50 %, Švýcaři asi k 80 % energetického využití. No jo, ale to tady brutálně narážíme. I tento zákon, protože je povinnost ČR jako člena EU, logicky brutálně narážíme na to, že pokud bychom šli do příliš velkého procenta energetického využití odpadů, už nesplníme recyklaci, protože víme, že se musíme dostat, a v zákoně o odpadech vidíte, že my tam máme povinné procento recyklace 65 % v roce 2035, když si vezmeme, že v té době pravděpodobně budeme skládkovat maximálně 10 % komunálu, aritmetický rozdíl je kolik... 25 %. 65+10=75, takže 25 % nám zhruba zbude na energetické využití. Tzn. ono se tady ani nemůže postavit příliš spaloven, protože oni by neměli čím je krmit.

Tedy, k tomu se dostávám, pokud bychom měli jít svou cestou, o které hovoří pan senátor Horník, tak bychom nemohli být v EU. Anebo EU by musela změnit svou poměrně velmi tvrdou podmínku, protože ona žene státy do tvrdé recyklace. Já vždycky říkám: „Vážení, vzpomeňte si na ekonomickou krizi v roce 2008, kdy během několika týdnů až měsíců totálně zkolaboval trh s tříděnými hmotami, papírem, nikdo to nechtěl, plasty nikdo nechtěl atd. Kdyby nebylo energetické využití, tak jsme se v tom utopili.“ Jsem ale některými ekologickými organizacemi považován za spalovače, což je směšné, protože my se snažíme toto vyvážit. Ale to je ta ideologická bitva. Já říkám, energetické využití pro mě není sprosté slovo, ale chápu, že jdeme cestou zvyšování recyklace, tou bezpochyby půjdeme, koneckonců nám to říká i EU, a já říkám: „Ano, ale musíme si vždycky říct to B.“ Tzn. co s těmi recykláty budeme dělat a kdo je bude chtít... To se dostáváme k tomu, že tady musí, a to už je odpověď na otázku pana senátora Linharta, paní senátorky Seitlové a celé řady z vás dalších, to se nedá udělat, vážení, jinak, než že stát musí jít příkladem například v zelených zakázkách, například v tom, co budeme startovat příští rok ze Státního fondu životního prostředí, kde budeme chtít, aby například určitá část, určité procento hmoty nebo materiálu, které půjde do vodovodů, kanalizací, bylo z recyklovaných trubek, resp. z recyklovaného materiálu. Protože tady je problém, že když není poptávka od lidí, to víme, tady třeba není dnes žádný problém recyklovaný, to je tzv. RPET, recyklovaný PET, v petkách je relativně nejmenší problém, ale daleko větší problém je ve složitějších plastech, v drogeriových plastech. Různé gely, to jsou tvrdé plasty většinou na jiných bázích než PET. Tam je problém. Dokud nebude úplně jasné, že je tady poptávka, výrobci do toho nepůjdou. Oni tady postaví linku, ale oni musí získat někoho, kdo to koupí. S tím bojuje celá Evropa.

Vážení, víte, s čím je největší problém? S užitnými vlastnostmi, protože když si uživatel může vybrat, tak si vybere primární materiál, protože on nevěří recyklovanému materiálu tolik, protože není vyzkoušený. Já jsem se byl nedávno podívat do Skansky, se kterou spolupracujeme na řadě jiných projektů. Oni přišli se zajímavým projektem tzv. recyklovaného betonu, který by mohl dramaticky snížit spotřebu kameniva v podstatě po celé Evropě. To jsou věci, které jsou strašně zajímavé, a to jsou věci, které podporujeme jak z operačního programu Životní prostředí, budeme je podporovat taky z našeho výzkumného programu Prostředí pro život. Tzn. já tvrdím, že recyklaci nám nezachrání ani změna DPH, protože rozdíl 5 % DPH nikoho motivovat opravdu moc nebude. Ale musí tam být zelené zakázky, musí tam být stát, který do toho vstoupí a řekne: Dobře, když budu stavět někde odhlučňovací stěny kolem dálnic, prostě velké zakázky, ŘSD, Správa železniční dopravní cesty, naše zakázky, které budeme dělat třeba na vodovody a kanalizace, my musíme vytvořit ten trh. Ale trh je dnes problém, vážení, v celé Evropě. V celé řadě evropských zemí je problém s recykláty a s poptávkou po recyklátech. Věřte mi, já se tím zabývám docela dlouho, opravdu se touto cestou snažíme jít. Takže jsou tam věci jednoznačně, které budeme podporovat miliardovými částkami z příštích operačních programů. Už dnes máme pilotní projekty a budeme se snažit, abychom vytvořili trh, protože největší problém je poptávka po recyklátech. Zároveň musíme vytvořit daleko větší tlak ekomodulací. To se zase vracím k tomu, o čem tady hovořil několikrát pan senátor Horník. Známe samozřejmě jeho příklady s velkou bednou a malým výrobkem nebo s jeho oblíbenými arašídy. Bohužel nikdy jsem nebyl na tom jednání, kdy jste rozdával ty arašídy. To asi vždycky kolegové tam schroupli. Ale rozumím tomu, a to je právě ekomodulace.

Tzn. donutit výrobce, aby se mu finančně nevyplatilo zákazníka lákat na velký obal, potom přenášel to, co on vydělá na tom, že mu zákazník vlastně zaplatí za to, tak ve finále to ale někdo musí likvidovat. Krásná ukázka je novinový papír. Samozřejmě, novinový papír, všichni jsme byli zvyklí, brigády, škola, v rámci toho jsme vraceli všichni noviny. Najednou se změnila situace ve světě, přestaly to brát asijské státy, najednou poptávka po novinovém papíru během krátké doby zmizela. My jsme to tenkrát řešili opět se společností EKO-KOM, s autorizovanou obalovou společností, oni do toho dali další peníze, částečně podpořili, dnes je situace zase jiná. Já se omlouvám, tohle ale považuji za něco, co je nejdůležitější, protože musíme vytvořit systém, k tomu směřuje i zákon, který bude vyrovnaný, který nás nedostane do situace ad absurdum, že bychom všechno recyklovali, ale ve chvíli, kdy se systém dostane do disbalance, tak jsme úplně v háji, stejně jako celá Evropa, protože poptávka po recyklovaných materiálech najednou nebude, protože je závislá na globálních tocích tam a zpátky. Jestliže budeme trpět tím pejorativním výrazem „energetické využití odpadů“, záměrně říkám, nejsou to spalovny, protože my dnes chceme odcházet od uhlí a samozřejmě odpady jsou také velmi zajímavým zdrojem energetického využití. Ale znovu říkám, vážení, my se dostaneme maximálně na 25 % energetického využití komunálního odpadu v roce 2030 nebo 2035, protože nic víc nám legislativa neumožní. To je dnes průměr EU, 25 %. Takže kdo dnes může říci, že my tady budeme stavět desítky spaloven? No, nebudou se stavět, protože investor, to jsou miliardové částky, tak investor si velmi dobře spočítá, jestli pro to bude mít krmivo. Tady mu nikdo neumožní, aby tam mohl přivézt jenom něco na spálení.

Omlouvám se, trochu jsem se rozvášnil, ale tohle je odpověď na to základní, kam směřujeme. Ano, směřujeme do nějakého systému, který odpovídá legislativě EU, protože ji musíme dodržet. A víme, že je velmi ambiciózní. Já sám dnes říkám, že si nejsem úplně jist, jestli všechny státy včetně Německa, protože Německo má velkou kapacitu spaloven, ale Německo, kdyby dnes mělo dodržet 65 % recyklace komunálního odpadu, tak bude mít i Německo docela výrazný problém. Stejně jako severské státy, protože jsou historicky připravené na to, že se energeticky využívá odpad.

Pryč od toho. Teď už bych to opravdu probral, já se omlouvám, asi neodpovím úplně na všechno, někde jsou to třeba detailní věci, ale budu se snažit probrat věci konkrétnější, na které jste se ptali.

Byla tady třeba otázka, tuším, pana senátora Linharta, kolik separovaného odpadu končí na skládkách. Třeba z hlediska plastů je to zhruba 30 % podle našich čísel, něco mezi 30 a 35 %. Je to přesně z těchto důvodů, že velká část vytříděného plastu, zhruba třetina, prostě po nich není poptávka. Buď jdou do spalovny, ale spalovna si nemůže dovolit spalovat příliš moc plastů, protože se jim prudce zvyšuje teplota spalování a ničí jim to kotle. Takže pokud se nebavíme o řešení typu plazmového spalování, tak tam musí být určitý mix v energetickém využití. Potom se bohužel stává, že skutečně část vytříděných složek se může objevit i na skládkách, protože po něm není poptávka. Kdyby se daleko více balilo do transparentních PET a ne do podivných plastů různých typů, problém bude najednou úplně jinde. Neříkám, že bude vyřešen.

Z hlediska recyklace určitě, jak jsem říkal, OPŽP, národní programy, určitě záležitost, reaguji i na paní senátorku Šípovou, nástroje na recyklace. Jasně, budeme se tady o tom bavit poměrně brzy, protože budeme předkládat, teď končí meziresort, resp. je vypořádán meziresort nového zákona o jednorázových plastech, to bude také velmi zajímavé. Brzy půjde do Legislativní rady vlády. Bude navazovat na obalový zákon a bude znamenat právě výrazné omezení jednorázových plastů v celé Evropě i v rámci ČR.

Paní senátorka Seitlová celou řadu věcí... Dohromady, my jsme to rozdělili do několika zákonů z toho důvodu, že zákon o odpadech, ten velký, byl opravdu mnohokrát novelizován, vždy když někdo otevřel jakoukoli částečku, ať už obalovou nebo VUŽU nebo odpadovou, tak se musel otevřít celý velký zákon o odpadech. Také hodně paragrafů je opravdu čistě transpozičních. Takže proto, věřte, že z toho nemám žádnou radost, určitě nejsme placeni za to, kolik vytvoříme paragrafů, ani úředníci, nemám z toho žádnou radost, že to takhle nabylo. Ale dostali jsme to do tří samostatných zákonů. Potom budeme schopni otevřít vždy ten, který budeme potřebovat.

Technické zabezpečení skládek, ano, ale dřív tam bylo 30 % objemových, jestli se nemýlím, dnes je tam 20 % hmotnostních. Návrh, který přišel ve sněmovně, je 25 %, ale zdůrazňuji, 25 %, ovšem s daleko přísnějšími podmínkami v rámci začlenění konkrétních odpadů do technologického zabezpečení skládek. Jinými slovy, zásadně omezujeme katalog, seznam odpadů, které bude potom možno využít, seznam materiálů, které bude možno využít pro TZS.

Ještě několik zásadních věcí. Chápu, že legisvakanční lhůta je velmi krátká. Vnímáme to, vím to, ale přesto přese všechno jsme domluveni s těmi hlavními hráči, já jsem to dnes ještě znovu ověřoval na Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu atd., oni počítají s tím, že účinnost opravdu bude od ledna příštího roku. Musím říci, že toto je pro nás docela zásadní podmínka. Pro mě osobně nepřekročitelná. Já samozřejmě nemůžu ovlivnit, jakým způsobem budete hlasovat, ale já nebudu moci toto podpořit, tento návrh na odsunutí, protože s tím úzce souvisí využití a motivace, protože na to samozřejmě najíždí celý systém, zvýšení skládkovacího poplatku atd. Kdybychom to odsunuli o rok, tak se nám zkracuje zase o rok lhůta, kdy musíme do roku 2025 splnit daleko přísnější recyklační cíle a opět ztratíme další rok. Mimo jiné ti, kteří na to čekají, tzn. ti, kteří tady chtějí stavět nové jednotky recyklační, třídicí atd., i oni chtějí, aby to opravdu platilo co nejdříve. Všichni počítají s rokem 2021, já vás, vážené senátorky, vážení senátoři, chci ujistit, že chaos nenastane, protože my jsme se všemi dohodnuti. Znovu říkám, stovky subjektů s tím počítají, počítají s tím tisíce měst a obcí, my doděláme, protože celá řada podzákonných norem, vyhlášek je dnes připravena. Bude to celkem šest hlavních, nebo už dnes je, katalog odpadů, nakládání s nebezpečnými odpady, elektrozařízení atd., celkem šest hlavních materiálů. Drtivá většina z nich už je po meziresortu nebo je v meziresortu, tzn. my chceme, aby v nejbližší době už byly představeny. Takže tohle je pro mě prostě opravdu zásadní.

Stejně tak musím říct, byť mě o to požádal pan senátor Větrovský i pan senátor Vilímec, musím říci, že máme problém s tím, abychom měnili procenta pro obce, které mají na svém území skládku. Z jednoho důvodu, už dnes je to velmi dobrý byznys a my snižujeme částky jen velmi málo. Prosím, to nejsou peníze, protože vy sice vidíte snížená procenta, ale na druhé straně to budou nižší procenta, ale z daleko vyššího základu, takže celková částka nebude nižší, bude jen o malinko nižší, než je dnes. Peníze, které půjdou do SFŽI, tam nezůstanou, ty se opět dostanou do odpadového hospodářství. Rozdělujeme tady dnes, zda pomoci ještě znovu 200 obcím, které mají na svém území skládku, celá řada z nich z toho má velmi zajímavé peníze a bude je mít dál, ty velmi zajímavé peníze. Proti tomu stojí 6000 obcí, které na svém území skládku nemají, tam půjdou právě peníze, které z toho vyššího poplatku vybereme. Takže ani tady asi kolegy a kolegyně nepotěším.

Ani tohle nebudu moci podpořit ve sněmovně. Což samozřejmě neznamená, že by to tam nemohlo projít. Pan senátor Orel, jasná odpověď, my máme dneska zbývající kapacitu skládek zhruba 50 milionů kubíků. To je na 20 let. To znamená, i po roce 2030 bude ještě dál existovat dostatečná kapacita skládek, aniž bychom museli vozit někam dále a jaksi zařizovat nové skládky, protože já myslím, že každý investor dnes by velmi váhal, jestli jít do další skládky, protože ví, že to v roce 2030 skončí. Ale pozor, už do toho roku 2030 se bude zásadně snižovat skládkování z dnešních, jestli se nemýlím, nějakých 46 % na těch zhruba 10 % v roce 2030.

Pan senátor Kunčar, to s tím souvisí, reálné plány odpadového hospodářství a co s odpadem po roce 2030, to by mělo být samozřejmě i v novém plánu odpadového hospodářství, který bude teď aktualizován. Je to úplně jednoznačné. Tam si právě na základě těch investic, které se dneska připravují, musíme odpovědět na to, jaký je tady prostor na energetické využití a vlastně i kde, protože i regionálně, já úplně nesouhlasím s tím, co říkala paní senátorka Seitlová. Já nevím o tom, že by tady někdo připravoval 1,8 milionu tun. Já si myslím, že tady je prostor pro tak maximálně 900 tisíc až milion tun v ČR. To všichni investoři vědí, protože zhruba 900 tisíc tun se spaluje dneska. A dalších asi 900 tisíc tun je prostor. Víc už určitě nebude a nikdo do toho ty peníze dávat nebude, protože by je vyhodil oknem.

Pan senátor Štěpánek, určitě, o podpoře recyklace jsem hovořil. Tíha na výrobce jednoznačně, musí to být ekomodulace a musí zaplatit za to, že zatěžují ten systém něčím drahým. Koncová zařízení, u té centralizace, to je jediná věc, kde určitě ano, ale musím říct, že samozřejmě to skládkové hospodářství je dneska privátní, je i to obecní, to si úplně nedokážu představit. Ale centralizace bude, vážení, v tom, že my budeme pak rozhodovat EIA jako stát nebo jako kraje budou rozhodovat o tom, kde je případně možné povolit v rámci EIA takovou instalaci například, protože ve chvíli, kdy už je jasné, že nějakým způsobem to bude obsazené a nedostane se na další zájemce, stát, kraj pak bude mít možnost, aby prostřednictvím EIA a prostřednictvím strategie v rámci plánu odpadového hospodářství reguloval, jaké další zařízení se tady postaví nebo nepostaví.

Paní senátorka Vítková, posunutí účinnosti, o tom jsem hovořil. Skutečně já bych vás prosil, nebojme se toho, je to naše odpovědnost, my říkáme všem, kteří dneska mají problém, jsou to jednotky případů, kdy někdo s tím má problém, že neví co, tak říkám, že komukoliv poradíme, jakékoliv obci, děláme to denně. V řadě případů, kdyby měli komplikaci, co jim to přinese/nepřinese, ale i přes Sdružení místních samospráv nemáme žádnou vlnu požadavků. Výzkumné projekty určitě, i pyrolýzy už jsou tady. Shodou okolností v severních Čechách, v Ústeckém kraji, v Chomutově, první pyrolýzní projekty, ale i jinde. To je pan senátor Čunek.

Pan senátor Horník, ano, jasně, to jsme si říkali, Švýcarsko. Ale, pane senátore, to není o kampani ministerstva životního prostředí. To by musela být kampaň v Bruselu a jinde na to, aby nebyl takový tlak na tu recyklaci. My jenom říkáme, znovu opakuji, pro mne není sprosté slovo energické využití odpadů, ale my máme jasné evropské cíle. Ty prostě musíme splnit. Energetické využití bude doplnění, ale hierarchie je jasná. Předcházení vzniku odpadů, prevence vzniku odpadů (to je ta ekomodulace), potom je recyklace, materiálové využití a na konci jsou skládky. Recyklace je určitě před energetickým využitím. To znamená, ono to dneska není o tom, abychom lidem říkali, „spalujte“, určitě ne doma, to samozřejmě nechceme, aby spalovali to, co dělali dříve, někde házeli PET do kamen, ale tohle je opravdu evropská cesta, která směřuje k daleko většímu materiálovému využití, ČR jde tou cestou, ale ještě máme prostor určitě v energickém využití, ale nebudeme Švýcarsko.

Výnosy ze skládkování pana senátora Vilímce, to jsem říkal. Pardon, ještě pan senátor Ošťádal, to už jsme se bavili. Co dál s plasty po vytřídění? To je přesně ono. Musí jich být celkově méně jednoznačně. Musí jich být méně a musí to být jiné plasty. Jinak si s tím neporadíme a utopíme se v tom. Tohle je problém, který řeší momentálně celá Evropa. Je to velká výzva právě proto, co se stalo na tom světovém trhu, kdy najednou to, že to nikdo neřešil, protože vždycky byla nějaká země, kam se to dalo vyvézt a kdo to chtěl, tak to dneska končí. Je to dobře, že to dneska končí, protože to je nejlepší motivace pro vědu a výzkum. Naše cesta je určitě věda, výzkum. Dneska už víte, že se hovoří o plastech, které se samy rozloží. Bohužel cesta některých bioplastů nebyla šťastná, protože se nám začaly rozpadat potom na nějaké mikroplasty, víme, že mikroplasty jsou daleko horší než makroplasty. Víme, co máme v mořích.

Kompostárny, my jsme byli zavaleni kompostárnami, bohužel ti naši předchůdci podpořili strašně moc kompostáren v ČR, které mají zhruba jednonásobek kapacity, než byly vůbec možnosti. Ale samozřejmě komunální kompostárny mi připadají jako velmi dobrý nápad. Budeme v rámci nového operáku se ještě snažit na tom pracovat.

Paní senátorka, myslím, Vítková, řešení kalů, určitě, ale víte, že to byl protipožadavek proti panu senátoru Větrovskému, protože ten by spíš chtěl ušetřit ten názor té zemědělské inspekce. My zase říkáme, zemědělci správně říkají: Nevozte nám, prosím vás, kaly s těžkými kovy na zemědělskou půdu.

Já se omlouvám, jestli jsem neodpověděl všem, ale ten čas spěchá. Vidím, že tady to ještě vyvolalo zase další pestrou reakci, takže děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Povzbudil jste řadu řečníků, pak jste část z nich uspokojil, ale nakonec přibyli jiní. Připomínám, že pan ministr vystupoval v rámci obecné rozpravy, takže ta ještě dále pokračuje. Přihlášeným je pan senátor Horník. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já jsem, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, předtím na pár věcí zapomněl, tak si dovolím, díky tomu, že ještě probíhá obecná rozprava, na ně zareagovat. Je pravda, že zareaguji nejdříve na to, co říkal pan ministr. Víte, já jsem hrozně hrdý Čech. Když říkám Čech, tak myslím, že jsem nejenom Čech, ale Moravan i Slezan. Takže jenom abychom v tomhle měli jasno. Já jsem hrdý na Čechy. Je úplně jedno, kde bydlí. Jestli jsou v Americe, v Austrálii nebo tady v Novém Bydžově, je mi to fakt jedno. Jsem hrdý na to, když něco dokážou a když jsou nejlepší, ale bohužel poslední dobou zjišťuji, že jsme my, jako Češi, my jako stát, nejlepší tu v postkomunistických státech, tu v Evropě, tu dokonce na světě, ale najednou z nejlepších se staneme nejhoršími a pak se zase staneme velmi dobrými. Já už to slovo „nejlepší“ vůbec nenávidím. Ano, pro mě jsou nejlepší například podnikatelé, vzpomenu oba dva kluky Průši, kteří dělají 3D tiskárny, moji kamarádi, ti jsou jedni z nejlepších na 3D tiskárny na světě v té jejich kategorii. Ano, jsou, ale dokázali to sami. Dokonce pomohli hrozně moc v první vlně koronaviru, tak tam jsou fakt dobří. Ale neříkejme, že jsme nejlepší, pak zjistíme, že jsme rázem hned ti nejhorší. Říkám znova, jsem na to alergický.

Co se týká stanovení cílů. My si vždycky, vzpomeňte si, když na výboru probíráme odpadové zákony, my zjistíme, že Evropská unie má nějaké cíle a Česká republika cíl něčeho 30 %, tak si vytkne na 60 %, protože my už přece třídíme víc než těch 30 %, než ti ostatní chudáci v Evropě. My jsme přece nejlepší. Do toho nás tlačí různé organizace nevládní, my jako pitomci vždycky to, co nám přijde z Poslanecké sněmovny, tak nakonec ta většina se dá dohromady a jsme tam u těch 60 %, ale kdy potom Evropa neposuzuje oněch 30 %, které stanovila Evropa, ale těch našich 60 %. Když najednou začneme být horší pod těmi 60 %, tak to vždycky odneseme. Čili nestanovujme si nesmyslné cíle, dávejme si cíle, když jsme členy Evropské unie, tak Evropské unie. Já bych chtěl požádat pana ministra, aby svým podřízeným vzkázal, ať dají ty cíle, na kterých se státy EU domluvily. Nedávejme si nesmyslné cíle, které potom z jakéhokoliv důvodu nejsme schopni splnit.

Do zákona o odpadech jsme se lehce dostali i takovou přesmyčkou, ono to spolu souvisí, do zákona o obalech. Nechci mluvit o tom nadbytečným vzduchu, který se všude možně vozí úplně zbytečně napříč Evropou, kde by se daly ušetřit obrovské stamiliony litrů nafty a dalších pohonných hmot, ale určitě se chci zastavit na tom, co způsobil covid. Z kamenných obchodů se najednou obchod začal přestěhovávat do e-shopů, já jsem shodou okolností minulý týden dostal od společnosti O2 nový modem, který jsem si objednal na televizi O2, který je asi takhle velký, ale ta krabice je trojnásobná, nebo dokonce čtyřnásobná. Já nevím, proč mi to posílali. Vůbec jsem to nepochopil, protože tam nebylo ani žádné tlumení a nic, ale je to o tom, že je odbyt pro papírenský průmysl, pro ty, co dělají umělé hmoty. Mě tedy trochu zarazilo, když mi paní Peštová při konferenci poslední, kterou jsme tady k odpadu měli, u čehož byl i pan premiér Babiš, tak mě překvapila odpověď na to nadměrné množství obalu, který nemusí být tak velký, že to by nám dala Hospodářská komora, kdybychom jim nařídili, že ten obsah může mít v objemu například krabice jenom 90 % plného využití a jenom 10 % může být ten vzduch. Tak to by nám dali. Dneska, když si z e-shopu necháte něco poslat, přijde velká krabice a je v tom krabice na boty. To je šílené, takhle my produkujeme v podstatě odpad. Takhle se to točí a takhle to životní prostředí nikdy nemůžeme zachránit. My dokonce nemůžeme zachránit ani ty suroviny, které tady vznikaly stovky milionů let. Pořád si myslím, že nejlepší odpad je ten odpad, který nikdy nevznikne. Touhle cestou bychom měli jít a měli bychom to řešit v zákoně o obalech, stejně to tam zase nějak neřešíme.

Já ještě, pane ministře, musím jednu reakci. Vy říkáte, já poprosím tady vedle, Martine, ono mě to ruší, děkuji... Já ještě mám jednu věc, když jsem říkal, že tam mají asi těch 80 spaloven, ale oni na těch 80 spaloven mají vyprojektované to množství toho odpadu. Takže neudělám spalovny, jako udělali spalovnu v Liberci, tehdy za ty 2 miliardy kritizované, kde najednou potom neměli ten odpad a chtěli ho dovážet z Německa, ani nevím, jak to dopadlo. To znamená, oni udělají spalovnu na úrovni, kterou v tom regionu potřebují. Oni mají 80, nám by možná stačilo taky 80 na tu naši rozlohu. Já nevím, ale proč bychom nemohli mít takhle nastavené ty spalovny? Vždycky jenom na tu kapacitu, která je reálná. Chápu to, co jste říkal, pane ministře, že jsme součástí Evropské unie, ten směr je trochu jiný, než je nečlenská země Evropské unie, nicméně musíme tlačit na ty kolegy. Musíme být asi ti nejlepší v Evropě, abychom na ně zatlačili, abychom to začali dělat třeba švýcarskou cestou nebo nějakou jinou cestou, já nevím koho teď. Takže úplně bych neřekl, že to je pravda, že oni na ty spalovny nemají v podstatě materiál, který tam můžou spalovat. Oni tu spalovnu v podstatě už projektují na to množství odpadu, které je reálné. Nechodí do jiného regionu. Anebo poslední dobou dělají trošku větší spalovny, že kde jsou dvě menší spalovny vedle sebe, udělají jednu větší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Nyní poprosím pana senátora Paveru.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji. Hezký dobrý podvečer, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, jenom opravdu krátce. Pan ministr tím, že říkal, že všechno doma vytřídí, mě pobídl k tomu, abych vystoupil. Opravdu to nejde všechno vytřídit. Já bych to taky rád všechno vytřídil, ale třeba mastný papír a papír složený z několika druhů materiálu nevytřídíte, protože musíte ho dát do popelnice. Také alobal a hliníkové fólie různých potravin musíte dát do popelnice, nedáte je nikam jinam, nikde vám je nevezmou, žádná sběrna, neroztřídíte, tak bych mohl pokračovat. Spíš bych poprosil, abyste tlačili na to, aby obaly byly z jednoho materiálu, ať se to dá opravdu vytřídit. Aby nebyly z několika materiálů, papír dohromady spojený s plasty, hliníkem a podobně, ať se s tím dá něco dělat.

Jinak jenom poznámku, to, co už tady říkal pan Čunek, říkal jste to i vy, také věřím v budoucnost toho, že ta pyrolýza přinese nějaké řešení tomu, že ty odpady se budou likvidovat moderním způsobem a využijí se zase jako ropné produkty k dalšímu využití, protože je to v Mostě, kde to zkoušejí, takže věřím, že snad to bude dobré. Víte, že jsem vám posílal dopis s otázkou právě na tuto technologii, tak se těším na vaši odpověď a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní poprosím paní senátorku Šípovou.

Senátorka Adéla Šípová:  Já bych chtěla panu ministrovi připomenout ještě otázku, na kterou jsem se ptala a asi na ni zapomněl odpovědět. Já bych se vás chtěla zeptat, proč není možné přísněji kontrolovat provozovatele skládek nebo jestli jste to řekl, já jsem to přeslechla. Proč to není možné?

Druhá otázka, rozvášnil jste se nad zelenými zakázkami. Já bych se vás chtěla zeptat, respektive vás požádat, abyste začali ty zelené zakázky propagovat co nejdříve, protože stát může jít příkladem, sám jste říkal, že je to dobrá věc. Proč třeba nemůžou obce nebo vůbec veřejní zadavatelé dostat nějakou metodiku na to, jak zelené zakázky dělat, tak aby se jich nebáli.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Pan ministr jistě odpoví ve svém závěrečném vystoupení k tomuto bodu. Nyní poprosím pana senátora Voseckého.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. O odpadech a o energetickém využití odpadů něco málo vím. Jak tady říkal kolega Horník, v Liberci se postavila jedna z prvních spaloven. Bylo okolo toho poměrně docela živo s tím, že se říkalo, že se bude dovážet odpad z Německa. Je to nesmysl, v podstatě pro Liberecký kraj tato spalovna nestačí. Na druhém konci mého volebního obvodu, v Mělníku, teď firma ZEVO připravuje velký projekt. Řekl bych, že po komunikaci se starosty a podobně ti starostové v podstatě to chtějí. Jediná věc, která tam je, je problém s dopravou. To se řeší. Ale zapomněli jsme na jednu věc, kterou ty spalovny nebo energetické využití odpadů s sebou přináší, a to, že jednu čtvrtinu z toho nespálíme. Ta jedna čtvrtina v podstatě podle zákona o odpadech bude nebezpečný odpad. To znamená, ne, že po určité době nebudeme skládky potřebovat, ale my ty skládky budeme potřebovat, ale budeme potřebovat skládky daleko kvalitnější, které budou umět ukládat nebezpečný odpad. Tady o tom vůbec nic nepadlo, tak si proboha uvědomme, že tady ještě je další problém, umět skládkovat po určité době nebezpečný odpad v daleko větším množství, který je. To je základní problém, který tady je, který tady vůbec nepadl. Tak bych si dovolil na tuto problematiku upozornit, aby ministerští úředníci a vůbec všichni, kteří to mají na starosti, se tímto směrem zabývali. Už je to jedno, jestli to budou vědečtí pracovníci nebo technici nebo podobně, ale v tuto chvíli, jestliže ty kapacity rozjedeme, nebudeme mít prostor na ukládání nebezpečného odpadu. Pak tady zase budeme sedět a budeme na to koukat, jako kdyby nám spadly hračky do kanálu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Vidím, že se dostáváme do fáze recyklace, protože vystoupí řečníci již podruhé, ale já dobře vím, že jde o upgrade, nikoliv o recyklaci jejich vystoupení. Takže teď je na řadě pan senátor Ošťádal.

Senátor Marek Ošťádal:  Děkuji za slovo. Jen krátce v reakci na vaše vyjádření. Vy jste tam zmínil, že je nutná motivace u zpracování odpadu, tzn. že skládkování je v podstatě nejlevnější způsob, jak se dnes zbavit odpadu, a proto je potřeba tam dát poplatky, aby se to zdražilo, aby to bylo nevýhodné. Spalování je dražší. Energetické využití ale zase přináší nějaké peníze zpět. A recyklace je nejdražší. Pak mě mrzí, že v zákoně u spalování vůbec není nastaven žádný poplatek jako u skládkování, byť třeba minimální, symbolický, ale poplatek, se kterým by se dalo třeba v budoucnu pracovat, aby se ještě více motivovalo k recyklaci a ne k energetickému využití.

A možná jen krátce k tomu, nejlepší, já jsem se bavil s lidmi, kteří vidí do problematiky separace odpadů a kolektivního systému, oni mi řekli, nevím, jestli je to pravda nebo není, ale řekli mi, že nejlepší jsme jen proto, že to řekl EKO-KOM nebo společnost, která tomu vládne. Oni jsou dnes v podstatě jediní, kdo dokáže shromažďovat údaje, informace o tom, kdo jak třídí, na základě toho v podstatě to řekli, nevím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Štěpánek za vámi. Pardon, zapomněl jsem přednostní právo paní místopředsedkyně. Ale ona ho neuplatňuje, takže poprosím.

Senátor Petr Štěpánek:  Budu velmi rychlý. Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Poprosil bych vás, pane ministře, jestli byste mi odpověděl na to neodpovězené, co je mj. i v mém pozměňovacím návrhu, jak hledíte na přehodnocení pohledu na původce odpadu, kde já říkám, že obce to nejsou... A druhá věc, jestli byste byli ochotni z návrhu zákona vypustit povinnost vést provozní deník na malých zařízeních? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, tohle byla recyklace. Nyní poprosím o vystoupení paní místopředsedkyně Seitlové.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Já jsem bohužel byla oslovena panem ministrem, tak budu muset. Pan ministr řekl, že neví, kde by se vzala ta zařízení, nedá se nic dělat. Já to nebudu číst celé, takže, pane ministře, ZEVO Most, ZEVO Mělník, ZEVO Praha, ZEVO Brno, ZEVO České Budějovice, ZEVO Opatovice, ZEVO Přerov, ZEVO Karviná. Celková kapacita 1,09 milionu tun. Když k tomu přičteme současnou kapacitu 777, asi tisíc tun, tak je to těch 1,87, co jsem uváděla. Tak jenom že jsem si to opravdu nevymyslela.

Ale já jsem hlavně chtěla hovořit o tom, že pan ministr hovořil o spalování, neřekl to podstatné, čím každý materiál, který Evropa posílá, začíná. To je jádro toho problému. Evropa je starý kontinent, který má málo primárních surovin. Cena surovin roste. A protože jsme na nich závislí a je to i bezpečnostní riziko, hledají se zdroje. Zdroje jsou právě v těchto odpadech, které pak mizí na skládkách nebo ve škváře, která není často nebezpečným odpadem a využívá se, nebo je to tedy ten popílek ze spaloven, který už pak bývá nebezpečným odpadem. To se tady neřeklo. Riziko není teď momentálně tak velké, ale ví se, že tato strategie bude Evropu, všechny země, nás, do budoucna ohrožovat. Proto se to celé rozjíždí. To je smysl oběhového hospodářství. Jenom lituji, že na to nebyl čas, pane ministře, abyste to řekl, ale je to důležité, abychom věděli, proč se to celé takhle rozjíždí.

Pak jenom chci říci, že tady padla o poplatku poslední připomínka. Poplatek byl jedním z pozměňovacích návrhů, který mohl také být předložen, ale samozřejmě je proti tomu negace ze strany ministerstva, takže opět nebyl předložen. Je připraven, je zpracován, to jenom chci říci v rámci projednávání.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Poprosím pana senátora Linharta.

Senátor Zbyněk Linhart:  Já bych tady měl ještě pět drobných poznámek, v zásadě možná recyklovaných.

Zaprvé, pane ministře, vy jste už sám ve vystoupení, ještě než vystoupil kolega Horník, mluvil o tom, jak na našem výboru už několik let mluví o odpadech, resp. obalech a jak se vlastně převáží vzduch. Řekl jste, že to máte od kolegů, kteří si to vyslechli. Bylo dobrou tradicí, že občas přišel i pan ministr na výbor, tak jen vás chci pozvat, že občas můžete přijít a nemusíte jenom posílat náměstky. Malá poznámka.

Dále bych navázal na kolegyni Šípovou, která také připomněla několik dalších dotazů, které tady padly, i na vaši poznámku o státních zakázkách. Do jisté míry státní zakázky zadává stát, tzn. vláda, resp. vládní a státní organizace, takže tam myslím, že by se vláda mohla do nějaké míry snažit trochu více.

Druhá věc, kterou tady řekla kolegyně Šípová, byla kontrola skládek. Tak jestli byste na to mohl odpovědět, protože návrh to byl, neprošel. Myslím si, že při dnešní technice, při cenách by to nemusel být takový problém. Obecně kontrola a dohledávání věcí nám chybí, protože pak čísla, která tady vykazujeme, si můžeme malovat, ale já jim moc nevěřím. Jako nevěřím, říkáte 30 % ostatních plastů na skládky, já říkám, že je to daleko více. Možná, že se to liší v regionech, ale tam, kde není spalovna, tak se to vozí v daleko větší míře na skládky.

Třetí poznámka byla k závazku EU, 65 %. Je jasné, že pak, když 10 % může zůstat na skládce, už zbývá jen 25 na energetické využití, ale to tady samozřejmě nevzniklo, to je na nás všech, to tady nevzniklo ze dne na den, EU to nenařizuje sama o sobě. EU jsme my také a jenom připomínám, že my tady dávno dopředu, nejen ministerstvo, ale i parlament, sněmovna i Senát projednává návrhy, resp. předběžná stanoviska, takže je to do jisté míry na nás, jak na to reagujeme a co avizujeme zpátky, aby to nebylo jenom o obecnostech, jak tady často zaznívá a jak máme v usneseních, že vítáme něco. Ani nevíme, co, a pak si stěžujeme po pěti letech.

Čtvrtá je k předběžným odpovědím na pozměňovací návrhy. Vy jste některé věci řekl, pozměňovacích návrhů je relativně hodně, ale hodně je jich legislativně-technických, ty byly s ministerstvem, takže tam myslím, že je souhlas. Vyjádřil jste se k účinnosti posunuté o rok, že s tím nesouhlasíte, to chápu, ale nevím, jestli zásadně nesouhlasíte nebo jenom tak nesouhlasíte. Pak je tam několik málo dalších, tak jestli byste k tomu nám mohl říci, třeba snížení poplatku na konci z 1850 Kč za tunu na 1450.

A poslední je tady zmínka, mluví se o tepelném zpracování odpadu, pyrolýzách atd. Já jenom, říkal jste, že je to zrovna v severních Čechách, ona to není úplná novinka, na druhou stranu to vypadá zázračně, ale zázrak to úplný není. Jedna věc je dělat to experimentálně na nějakém malém technickém zařízení a pak to dělat masově. Na Slovensku už to zkoušeli před mnoha a mnoha lety. Bylo to placeno tehdy z evropských fondů. Úplně dobře to nefungovalo, protože to fungovalo chvíli a pak jim to úplně nešlo, protože něco jiného je fakt to dělat na koleni, pod dohledem techniků té firmy, a něco jiného je to někam prodávat a provozovat tímhle způsobem.

Tolik za mě, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A protože se do rozpravy již nikdo nehlásí, tak ji končím a poprosím pana ministra, aby se ještě vyjádřil přinejmenším k té druhé části.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, já už budu opravdu velmi stručný, protože si myslím, že jsem toho velkou většinu řekl ve svém původním vystoupení. Pan senátor Horník, tam si myslím, že je to všechno jasné. Já vás chci jenom ujistit, že určitě nejdeme nad rámec evropských požadavků. Mimochodem hlavně ta věc recyklace, materiálové využití je přesně, tam určitě nepůjdeme výš, protože budeme mít velký problém, abychom vůbec splnili to, co po nás EU chce z hlediska recyklace. Nebudeme určitě sami, kdo s tím bude mít velký problém u komunálních odpadů.

K panu senátoru Paverovi, jasně, spolu jsme se i o tom bavili, o tom zjednodušení materiálu jsem hovořil.

Paní senátorka Šípová, určitě říkám ano. Jen proto, že jsme si o tom, kolegové, mezitím ještě psali, že termočlánky jsou součástí, resp. že jsou přidané v normách, tak že to by mělo být automatické, oni tvrdí, že lepší než on-line kontrola je kontrola křížová. Ale já s vámi rozhodně souhlasím. Koneckonců samozřejmě kontrol skládek se dělá mnoho desítek ročně. Především ČIŽP. Já vím, kolikrát jsem i sám se byl podívat v Celiu, o tom hovořila paní senátorka Dernerová, protože tam to také někdy záhadně zahoří. To jsou věci, které nám určitě vadí. Tzn. jen v mém volebním Ústeckém kraji vím, že problémů se skládkami byla celá řada po posledním období. A že sankce jsou přísné. Určitě, přísnější kontroly skládek jednoznačně. O to víc, kdyby to bylo na nějaké delší období.

K tomu, co jste se ptala, my jsme teď rozjeli kampaň k odpovědnému nakupování i v rámci naší strategie udržitelného rozvoje. Jako ministerstvo životního prostředí k tomu máme celou řadu materiálů, které poskytujeme obcím. Logicky to má dělat ministerstvo životního prostředí, takovým pionýrem z hlediska toho, že jsme u nás jako první zlikvidovali někde různé jednorázové plasty atd. A myslím, že jsme tím v nejlepším slova smyslu nakazili i ostatní resorty, že se podle toho drtivá většina začala chovat, protože já tvrdím, že stát musí vždy v tomto jít příkladem.

K zeleným zakázkám se totiž dostaneme za chvilku, protože shodou okolností Senát navrhuje naopak vypustit to, co, i když chápu, že tam vidíte nějaký problém i legislativní, to, co nakonec prošlo ve sněmovně z hlediska posílení zelených zakázek v zákoně o zadávání veřejných zakázek. To je v tom bodě, ke kterému se za chvilku dostaneme, o změně ostatních zákonů. Tam je naopak návrh na vypuštění toho, co do toho dala sněmovna, co se nelíbilo ani MMR, musím říci, protože tvrdí, že je to příliš silné. Vláda schválila ať už na úrovni ministerstva životního prostředí nebo MPSV principy zadávání zakázek, těch zelených nebo sociálních zakázek, tzn. prostor tady určitě je, materiály k tomu máme, snažíme se k tomu dělat i kampaň. Souhlasím, je toho pořád málo, já jsem ještě nezmínil jednu věc, která je tam důležitá.

Hrozně záleží na certifikaci materiálů. Na to narážíme, že výrobce si skutečně musí zajistit, a zrovna u toho betonu, re-betonu, jak to kolegové nazývají, tak tam si to opravdu oběhal výrobce, bylo to velmi složité, aby přesvědčil budoucí zákazníky, že pro aplikace, které jsou samozřejmě náročné na bezpečnost, různé technické požadavky, ten recyklovaný materiál vyhoví. Takže to je obrovský negativní sentiment k něčemu, co je recyklované. Říkám znovu, pokud je to ten RPET, tak už jsme na to dnes možná zvyklí, ale ukazuje se, že především ve stavebních hmotách, v různých aplikacích, kde záleží samozřejmě na bezpečnosti, určitě velmi zajímavá je teď možnost recyklace různých kameniv, recyklace asfaltu, což už se dnes u asfaltových směsí bere jako nový standard, tak to vždy trvá nějaký čas, než se to zlomí v té hlavě a než to někdo začne chtít. Tady vidím roli státu, ale také roli výrobců, kteří si musí oběhat to, že tam musí přesvědčovat, že to má užitné vlastnosti, které jsou vyžadovány. Ale určitě se k tomu hlásíme.

Ještě pan senátor Ošťádal. Spalovací poplatek nebo to spalování. Debata tam byla, ale my potřebujeme hlavně znevýhodnit skládkování, které je suverénně nejlevnější. Ve chvíli, kdy na energetické využití už zbude nějaké určité procento, které nebude větší než 25 %, a to zároveň odpovídám i na paní senátorku Seitlovou, které se omlouvám, já jsem to špatně pochopil, myslel jsem si, že vy hovoříte o nové kapacitě 1,8, ale vy jste hovořila o kapacitě 1 milion plus stávající kapacita 800 000. Ano, to je v pořádku, ale to dokonce i hnutí Duha, se kterým se shodnu, s panem Kropáčkem, v máločem, musím říci, tak tady jsme zajedno, kde i oni říkají: „Ano, my vidíme kapacitu v ČR na energetické využití odpadu zhruba dvojnásobnou, která je dnes.“ Dnes je 850 000 tun, takže nějakých 1,8 milionu vidí, my ji také vidíme. To je přesně zhruba těch 25 %, která zbydou, když ČR splní recyklační cíle a něco nám zbude na skládkování.

Obce, původce odpadů. Ono to tam je od začátku, pane senátore, to víte dobře. Ono to tam od začátku je takhle, teď si neumím představit, co by všechno změnilo, kdyby tam najednou obce nebyly, protože obec je pro nás klíčový partner. To je zároveň i odpověď na to, proč třeba ne kraje, protože kraje už jsou příliš daleko. My to bez obcí nedáme. Potřebujeme obec, aby ony pak působily, my jim můžeme pomoci, ale ony musí působit na občany. Tady samozřejmě jak ze Sdružení místních samospráv, tak ze Svazu měst a obcí, musím říci, že takový požadavek nepřišel. Ani od jedné z těchto organizací, že by se z toho chtěly nějak vysublimovat.

Provozní deník, komunitní kompostárny, aspoň to už je detail, který jsem neznal, to mi kolegové teď napsali, že ony byly vůbec neregulované, oni považují ten provozní deník za úplné minimum, co by tam mělo být. Takže na to se úplně netvářili, ale musím říci, že to by tam asi pravděpodobně neprošlo, to vás zklamu. Určitě se budeme bavit o tom, jak to udělat nejjednodušší potom v rámci prováděcích předpisů, aby to nevadilo.

Pak pan senátor Linhart znovu opakoval, ano, jasně, zelené zakázky. Samozřejmě, vím, že to je alfa a omega tohoto, že samotřídění nám stačit nebude.

Já jenom k pozměňovacím návrhům úplně v rychlosti, k těm schváleným, bych chtěl říci, ale já už jsem o tom hovořil. Mám opravdu problém a mám tady nesouhlas jako stanovisko ministerstva, to je stejné, jako to bylo ve sněmovně, k prvnímu návrhu na změnu dílčího poplatku z důvodu, který už jsem tady říkal, že obce z toho dnes mají stále hodně peněz, těch 200 obcí. Budou peníze mít i nadále, protože budou mít menší procento, ale ze stále zvyšujícího se základu, takže ten absolutní podíl se bude snižovat možná někam ke 450 Kč na tunu a nebude to žádný velký rozdíl oproti stávajícímu stavu. Souhlasíme, musím říci, že jsem byl jeden z mála, který podpořil ve sněmovně nebo nebyl pro změnu, to je návrh pana poslance Zahradníka nebo pana poslance Staňka, tzn. zjednodušeně Čáslav. Nicméně sněmovna i můj názor přehlasovala a já ho tady mohu znovu určitě podpořit v Senátu, ale neslibuji, jak to dopadne ve sněmovně, protože tam se mi nepovedlo přesvědčit, to říkám sebekriticky, ani náš poslanecký klub, zdaleka ne všechny kolegy.

Souhlasíme s pozměňovacími návrhy, které jsou tady v bodě 3, tj. že se vkládá „nebo skladování“. Pak číslování, to je bod 4. Máme ale třeba nesouhlas k bodu 5, kde prošlo to „nebo změnu údajů u zařízení“, protože je to spíše technická záležitost. Tam si myslím, že by se asi dohodnout mohli, ale bereme to, že je to něco, co je naopak větší byrokratická zátěž, kdyby byl váš pozměňovací návrh, který prošel výborem, přijat. Souhlasíme s návrhem číslo 6. To je zase nahrazení textu, ale tam byl jenom chybný odkaz i tvar slova. Bod 7, opět Čáslav, to už jsem říkal. Nesouhlasíme s posunem o 1 rok, to je pro mě opravdu zásadní. Nesouhlasíme ani s návrhem, o kterém hovořil, myslím, pan senátor Linhart, na snížení skládkovacího poplatku, aby strop byl 1450 Kč. Stále bychom rádi, aby tam bylo 1850, protože v kombinaci s třídicí slevou to byl návrh, který nakonec měl podporu i Svazu měst a obcí.

Takže to jenom k pozměňovacím návrhům, které prošly jednotlivými výbory.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Nechtěl jsem vás přerušovat, pane ministře, ale my se k pozměňovacím návrhům dostaneme za poměrně dlouhou dobu a budete nám to muset zopakovat, myslím, protože se vás budeme přinejmenším ptát na postoj k nim. Nyní se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj hospodářského výboru, pan senátor Kos? Ne, nepřeje. Takže požádám zpravodaje garančního výboru, pana senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající. V diskusi vystoupilo 18 senátorek a senátorů, z toho šest 2x, jedna senátorka 3x, pan ministr několikrát, to jsem ani nepočítal. Konstatuji, že nezazněl ani návrh na schválení, ani návrh na zamítnutí zákona, takže bychom se měli překlopit do podrobné rozpravy, ale vzhledem k předchozímu usnesení navrhuji přerušit projednávání tohoto bodu před podrobnou rozpravou a zahájit projednávání bodu č. 321.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, pane garanční zpravodaji, máte pravdu. Čili já si dovolím zahájit další bod, kterým je zákon o výrobcích s ukončenou životností. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 321. Návrh uvede ministr životního prostředí Richard Brabec... (Senátoři vysvětlují postup Janu Horníkovi.) Aha, omlouvám se, to mi nikdo neřekl, čili já k tomu bodu č. 321 senátního tisku, návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností, otevírám obecnou rozpravu.

Prvním přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra s přednostním právem.

Senátor Zdeněk Nytra:  Máme to doma v klubu, takže si to mohu dovolit. Já jsem chtěl zase doplnit v podstatě ty informace z výboru. Nebudu už opakovat, ten výbor byl pořád ve stejně prekérní situaci. Těch návrhů původně tam byla opravdu velká spousta, my jsme se nakonec dohodli, dá se říct, na dvou pozměňovacích návrzích. Ten jeden se týká úpravy § 65 a 85, kdy mění v podstatě povinnost mít zasíťovanou republiku odběrnými místy. Ve stávajícím předpise je, že je ta povinnost v obcích nad 2000 obyvatel, u toho druhého nad 1500 obyvatel. Tady se navrhuje, aby to bylo rovnoměrnější, v podstatě 1 na 10 000 obyvatel a 1 odběrné místo na 8000 obyvatel. Mimochodem se tímto vracíme, jestli se nepletu, k původnímu návrhu ministerstva životního prostředí.

Další pozměňovací návrh, respektive všechny jsou způsobeny návrhem odkladu účinnosti o 1 rok, protože vidíme tam tu návaznost, takže tolik jenom k vysvětlení v rámci toho. Na všech ostatních, kdy opravdu si myslíme, že by to bylo velice přínosné, tak jsme pro jistotu odložili, byly tam původně návrhy na řešení vstupu na pozemek u autovraku, byly tam návrhy na poplatek za dovoz ojetých vozidel za to první přihlášení do ČR nad, tuším, EURO 3, protože do EURO 3 v podstatě by neměly být povoleny, a tak dále. Ale vzhledem k tomu, že v Poslanecké sněmovně tyto pozměňovací návrhy většinou už padaly a neprošly, tak jsme se nakonec na výboru rozhodli, že je neuplatníme v rámci výborového usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já tady vystupuji, protože se na mne obrátilo Sdružení provozovatelů autovrakovišť s nějakými návrhy pozměňovacího zákona, který tady je předkládán. A protože bych rád slyšel odpovědi na jejich požadavky a vaše stanovisko...

Vy jste sám říkal, že tady probíhala široká diskuse s různými zástupci různých svazů a různých skupin, které se zapojily do té diskuse. Jenom jestli bylo jednáno i se Sdružením provozovatelů autovrakovišť? Oni totiž tvrdí, že ten návrh, jak je předložen, tak není úplně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu z roku 2000/53. Ta směrnice byla ze dne 18. září 2000, která stanoví opatření přednostně zaměřené na předcházení vzniku odpadů z vozidel a dále na opětné použití, recyklaci a jiné formy využití vozidel s ukončenou životností. Oni říkají, že například v tom zákoně, tak jak je předložen, v § 102, chybí definice tří pojmů, což je definice pojmů recyklace ve spojitosti právě s vozidly s ukončenou životností, dále chybí i definice hospodářský subjekt, a třetí věc, která tam chybí, je, co je drticí zařízení ve smyslu zase likvidace autovraků. To je první část.

Druhá část tvrdí, že na rozdíl od jiných výrobků jsou vozidla jediným výrobkem, kde v tom zákoně prakticky se nepodílí výrobce toho vozidla a prakticky ani dovozce toho vozidla na systému likvidace těchto autovraků.

A poslední věc, na kterou se chci zeptat, oni říkají, že to neodpovídá ani směrnici ve smyslu toho, že směrnice říká, že státu EU mají zajistit, aby poslední vlastník měl předání kompletního vozidla k likvidaci zdarma. Oni zdůrazňují to slovíčko, že státy EU mají zajistit, že ten stát to přenáší na provozovatele těch autovrakovišť, i přestože některá vozidla, která oni převezmou, tak jsou takzvaně prodělečná, když to zjednoduším, to znamená, že ta jejich hodnota po zpracování je záporná. Děkuji za odpovědi.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Petr Šilar. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře. Já jsem byl u tohoto zákona zpravodaj za náš hospodářský výbor a navrhoval jsem tam na výboru schválit ve znění v Poslanecké sněmovně. Mám k tomu několik důvodů, protože tento zákon, já bych chtěl říci, že v novém zákoně s výrobou s ukončenou životností přibylo několik pozměňovacích návrhů ve sněmovně. A já si myslím, že, především z pohledu starostů a obcí, k lepšímu. Za nejdůležitější zejména pro obce a jako nejdůležitější podílníky na plnění zákonných povinností je ponechání stávajícího stavu četnosti sběrné sítě. Tady se lišíme právě ve zkušenosti, kterou máme třeba my v Pardubickém kraji. To, co tady říkal kolega Nytra, že tam znovu... Jsem rád, že tady ve sněmovně prošel právě tento návrh, protože ve všech obcích nad 2000 obyvatel pro elektrozařízení a 1500 obyvatel pro baterie a v každé obci s rozšířenou působností pro pneumatiky, návrh předložený vládou, taky je to návrh, který předkládá výbor pro životní prostředí, je pouze, myslím si, jedno sběrné místo na každých 10 tisíc obyvatel kraje pro výrobce elektrozařízení, je to nejasné a nezaručuje menším městům záruku, že zejména v menších obcích budou mít občané možnost výrobky odevzdat.

Pokud by postavili například výrobci elektrozařízení na původně definovanou povinnost sběrnou síť v Pardubickém kraji, to je u nás, kde jsem měl dlouhou dobu čest být radním pro životní prostředí, odpady jsme tam řešili, myslím si, komplexně a řešíme dodneška, ze stávajících 130 smluvních měst a obcí by jich pro splnění povinnosti stačilo pouze 26, což by bylo málo, protože občané si na to samozřejmě zvykli a už to využívají, i díky tomu naše výsledky u nás v kraji, v některých městech a obcích, jsou velmi dobré právě v tom třídění. Čili já to spíš považuji za klad tohoto návrhu zákona, liším se v tom návrhu původně předloženém vládou, i to, co předkládá výbor pro životní prostředí.

Druhá věc je důležitá říci, že u tohoto zákona je záruka dlouhodobé funkčnosti kolektivních systémů, která stanoví, aby výrobci, kteří jsou jejich zakladateli, nebyli marginální, tedy aby objem spravovaných finančních prostředků na zajištění povinnosti výrobců vysoce nepřevyšoval jejich vlastní obrat, a mohli tak skutečně za splnění povinnosti ručit. Podmínka v původní verzi navržené vládou byla stanovena pouze pro výrobce pneumatik, sněmovna ji rozšířila a schválila limit i pro výrobce elektrozařízení a baterie, což si myslím, že by pro obce měla být větší jistota.

Třetí důležitou, podstatnou změnou je v tomto zákoně zavedení standardu pro zpracování elektroodpadu včetně povinného auditování.

Tato povinnost srovnává podmínky pro všechny stávající zpracovatele, a v případě, že provozovatelé kolektivních systémů mají zakázáno se na zpracování jakkoliv podílet, přestože jim je uložena povinnost dosáhnout vysoké míry využití. Poskytuje to záruku jim, že zpracovatel je vysoce funkční a povinnosti plní. Čili chtěl jsem říci, znovu se vracím k tomu, že by bylo dobré tento zákon podpořit. Předeslal bych ještě před tu závorku to, co říkal kolega Nytra, i pro tento zákon by mělo platit, že bychom měli uvažovat o prodloužení toho termínu. On to neříkal ostatně u toho zákona o odpadech, ale myslím si, že si rozumíme v tom, že by to mělo platit pro všechny tři odpadové zákony dohromady, aby se schválil ten termín. Skutečně mám spoustu připomínek z praxe od starostů a od lidí, kteří se tam pohybují a říkají: My se z toho zblázníme, my to nejsme schopni splnit, prostě to není možné, zvláště když nevíme, jaké jsou vyhlášky. Chápu to, že pan ministr říká: Je to potřeba schválit, aby podnikatelé mohli dělat... Ale vzhledem k tomu, že ten zákon se připravuje, já nevím, kolik roků, možná 7 a více, tak si myslím, že tam ta doba, aby to bylo konkrétně, ještě se s tím může něco udělat a pořádně to připravit a neušilo se to příliš horkou jehlou, tak si myslím, že by to tomu zákonu, zrovna jako předcházejícímu i tomu následnému, prospělo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorka Jaromíra Vítková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já mám na pana ministra takovou otázku, kterou jsem obdržela od Sdružení výrobců protektorů, kteří vyjadřují obavu nad tím, co přinese především zařazení pneumatik do skupiny 3, 4, 5, což jsou nákladní, zemědělské a průmyslové pneumatiky, protože je jim uloženo, aby plnili kvótu při sběru až 80 % z původní váhy. Dále se vyjadřují znepokojeně k počtu těch sběrných míst. Jejich dotaz nebo podnět přišel poměrně pozdě, takže se na to už nedalo z mé strany nějak reagovat, nějakým pozměňovacím návrhem, ale spíš mě překvapilo, že se vyjadřují, že nebyli přizváni k nějaké rozpravě nad tímto zákonem, že by to mohlo být pro malé a střední firmy velmi tvrdé, až likvidační. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. Zatím poslední přihlášenou do obecné rozpravy je paní senátorka Alena Dernerová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Já jenom chci podpořit paní kolegyni, protože tento materiál jsem předala teď panu ministrovi. Je to identické, právě ty dotazy od lidí, kteří se zabývají těmi protektory a recyklací pneumatik a mají obavy z těch sběrných míst atd., že to víceméně půjde k likvidaci těch menších, drobných a zase tady na trhu zůstanou jenom ty větší, robustnější řetězce. Takže jenom podporuji to, co řekla paní kolegyně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Tady je technická, takže tu musíme připustit okamžitě.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, já dávám návrh i jménem ostatních klubů, abychom dneska jednali a hlasovali i po 19:00, protože myslím si, že ta problematika se nám určitě přes 19:00 protáhne. Takže vás poprosím, abyste o tom dal hned hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane předsedo. A protože je to procedurální návrh, tak o tom se bude hlasovat okamžitě. Já si dovolím svolat kolegyně a kolegy z předsálí.

Pro příchozí kolegy budeme hlasovat o tom, abychom mohli po 19:00 jednat a hlasovat.

Čili aktuálně máme přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum máme 36. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 11, procedurální návrh, hlasování a jednání po 19:00, při kvóru 37, pro bylo 63, proti byl 1. Tento návrh byl schválen. Já budu pokračovat.

Byla ukončena obecná rozprava, pro ty, kteří tu nebyli, poprosím pana ministra, zdali se ještě chce přihlásit do rozpravy?

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Já bych zareagoval s dovolením velmi ve zkratce na ty náměty. Ono je to trochu pro mě problematické, když jsou to věci, které tady slyším, musím říct, že i kolegové, se kterými jsem ve spojení z předsálí, poprvé, jak ty autovraky od pana Nwelatiho, tam je asi trochu zmatek od těch, kteří to tedy dávají, protože třeba předání autovraku je určitě zdarma. Navíc ten zákon nebo návrh zákona prošel technickou notifikací, takže já vylučuji, že by tam byl nějaký problém, že by to nebylo v souladu třeba se směrnicí. Stejně jako paní senátorky Dernerová a Vítková. Ti gumaři, určitě výrobci pneumatik, já jsem dokonce shodou okolností s nějakou částí jejich prodejců i hovořil, dokonce osobně, oni se za námi vypravili. Jednoznačně říkám, že jak určitě zástupci autovraků, ale těch asociací může být X, tam to není jedna asociace. U těch gumařů je to trochu jednodušší, tam jsou ti velcí, kteří jsou sdruženi v té Eltmě. A potom ti menší, ale my jsme i s těmi menšími hovořili. Možná chápete, že když už teď jsme tady na plénu a vyjednáváme to, tak se mi těžko hovoří. V tom určitě byla možnost to někde uplatnit. Určitě ve sněmovně, určitě před sněmovnou nebo před jednáním ve sněmovně, i před výbory v rámci tohoto. Já opravdu teď z fleku nejsem úplně na všechno schopen zareagovat, ale vylučoval bych, že to je někde v nesouladu se směrnicí. Tohle tam samozřejmě jsme si pohlídali. To, že to u těch gumařů, to je k těm autovrakům, minimálně v tom, že tvrdí, že to není zdarma, to předání autovraku, to určitě není pravda, to je zdarma. Autovrakaři navíc jsou poměrně významně dotováni ze Státního fondu životního prostředí, řádově mnoho desítkami milionů korun ročně, které tam plynou právě, protože je motivujeme, aby ta auta rozebírali, když to řeknu takhle laicky, opravdu ekologicky. Ty jednotlivé složky shromažďovali ekologicky. Motivujeme je docela významně finančně. U těch gumařů, tam může být jedině problém v tom, že samozřejmě jsou tam trochu i ti, teď ať to nebere nikdo špatně, ale takoví ti maličko jezdci, kteří se vezou, protože my tam máme poměrně přísné parametry právě na zpětný odběr. Ono se ukazuje, že jsou právě schopni plnit pouze ti velcí, kteří ale táhnou pak i ty povinnosti svoje, které máme my vůči Evropské unii, i za ty malé. Ti malí se prostě v tom vezou a neplní to skoro vůbec, takže proto jsme dneska přísnější na všechny nebo snažíme se být přísnější na všechny. Určitě jsme to ještě upravovali v tom posledním znění, právě proto, aby to více vyhovovalo i těm menším. Ale ta stoprocentní spravedlnost tam samozřejmě není. Chápu, že někomu se to nemusí líbit, že na něj třeba teď přicházíme s větší přísností, ale není to rozhodně tak, že by to bylo někde v rozporu s evropskou směrnicí, ale může to být pro někoho prostě přísné, ale to já si zase myslím z druhé strany, že je správně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře. Já se ptám, zdali si přeje vystoupit k obecné rozpravě zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan kolega Šilar? Nepřeje si vystoupit. Děkuji. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě. Děkuji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane místopředsedo. V rozpravě vystoupilo 5 senátorek a senátorů. Jako u předchozího senátního tisku nezazněl návrh na schválení ani na zamítnutí tohoto návrhu zákona, takže bychom se měli následně potom posunout do podrobné rozpravy, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji. My se tedy přesuneme rovnou k senátnímu tisku č. 322. Já si jenom najdu papíry, kde mám navázat. Otevírám obecnou rozpravu k této novele zákona. Už jsem myslel, že se nikdo nepřihlásí, takže shodou okolností pan garanční zpravodaj Zdeněk Nytra se přihlásil, proto má slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Opět jenom stručná informace o průběhu. My jsme se nakonec na výboru dohodli pouze na dvou oblastech. Ta jedna, protože to je změnový zákon navázaný na zákon o odpadech a na zákon o výrobcích s ukončenou životností, tak je naprosto logické, že i u tohoto zákona navrhujeme změnu posunutí účinnosti o 1 rok na 1. leden 2022. Ta druhá změna je návrh na vypuštění 10. části celé, protože zaprvé tato část, která se týká změny zákona o zadávání veřejných zakázek, nemá naprosto žádnou souvislost, ať se zákonem o obalech nebo se zákonem o výrobcích s ukončenou životností, ale hlavně naprosto zásadním způsobem mění zadávání veřejných zakázek. A to bohužel dvojím způsobem. Zaprvé, kdy mění § 6, což je ten nejdůležitější paragraf uvedeného zákona, tím pádem se bude týkat i zakázek malého rozsahu, ale hlavně předřazuje před všechny dnešní rovnocenné způsoby zadávání veřejných zakázek na cenu a tak dále zadávání veřejných zakázek společensky zodpovědným způsobem. Tato změna, která prošla pozměňovacím návrhem ve sněmovně, nebyla vůbec konzultovaná se zadavateli. Garant zákona o zadávání veřejných zakázek, ministerstvo pro místní rozvoj, jednoznačně podpořilo na jednání výboru vypuštění této části, protože si dovolím tvrdit, že by došlo k zastavení veřejných zakázek jako takových. Dneska všechny tři základní způsoby jsou rovnocenné, nikdo nebrání, tento způsob společensky odpovědného zadávání už dneska je možný, lze ho uplatnit, ale není předřazen. Jakákoliv veřejná soutěž, i malého rozsahu, zakázka malého rozsahu, pokud by se chtěla soutěžit na ceně, těch jsou tisíce, tak by se muselo zdůvodnit, proč se soutěží na cenu, například výběr papíru kancelářského a tak dále a tak dále. Opravdu i stanovisko MMR potvrdilo, že by došlo k zastavení zadávání veřejných zakázek hlavně malého rozsahu. Toto by mělo být předmětem, pokud se garanční ministerstvo, případně vláda rozhodne takovouto změnu uskutečnit, tak by to mělo být součástí novely zákona o zadávání veřejných zakázek, ne tady změnového zákona v souvislosti se zákonem o odpadech a o výrobcích s ukončenou životností. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Petr Šilar. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Budu se opakovat a řeknu to docela rád, protože jako zpravodaj z našeho hospodářského výboru jsme přijali právě k usnesení pozměňovací návrh, který přesně říká to, co tady bylo řečeno před chvílí. Navrhujeme tu část 10. tohoto zákona vypustit, následující část 11. označit jako část 10. Máme k tomu stejné důvody, které tady zazněly, nebudu opakovat. Snad jenom připomenu, že kolega Vilímec také připomínal, že je to typický přílepek, který tam nemá v tom zákoně co dělat. Po formální stránce, samozřejmě věcně také ne. Přijali jsme tento návrh pozměňovací, všichni přítomní členové hospodářského výboru. Jsem velice rád, že to takhle můžeme podpořit. K tomu ještě řeknu jednu věc. Taky tam platí ten termín, podpořit prodloužení tohoto termínu. Když jsme přijímali tento pozměňovací návrh, tak jsme chtěli stanovisko přítomné paní náměstkyně Peštové, která nám, teď nevím, jestli to bylo soukromě nebo, jestli to můžu říct, ale řekla, že tenhle přílepek nebo tuhle část, jak je, tak s ní nesouhlasí. Nevím, jak je to oficiálně, pane ministře, nerad bych způsobil paní náměstkyni nějaké problémy, ale doufám, že se v tom shodnete, takže si myslím, že tato část tam nemá co dělat v tomto zákoně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je paní senátorka Adéla Šípová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Já bych chtěla říct jenom krátce, já si myslím, že pokud chceme zadávat jednoduše, tak to tak budeme dělat. Pokud chceme ale postupovat chytře, moderně, progresivně, tak zelené zakázky třeba v tomto ohledu můžeme podpořit. Myslím si, že změna tohoto zákona o zadávání veřejných zakázek v tomto ohledu se mi líbí. Myslím si, že to má smysl.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní senátorko. Dále má přednostní slovo pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo. Já jenom krátce bych chtěl tady sdělit stanovisko Svazu měst a obcí ČR, který vyjádřil zásadní nesouhlas s tímto pozměňovacím návrhem. Bavíme se o tom návrhu, který se týká veřejných zakázek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Teď v pořadí dalším přihlášeným je pan senátor Petr Vícha. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. V podstatě on to řekl pan senátor Nytra i pan kolega Šilar, já se k tomu jen za výbor pro veřejnou správu připojuji, ale vyprovokovala mě reakce kolegyně Šípové, která říkala, že pokud chceme zadávat chytře, tak ten návrh je dobrý. Já tedy konstatuji, že pokud chceme zadávat chytře, tak to můžeme dělat už dnes, protože společensky a environmentálně zodpovědně můžeme zadávat již dnes, ale není to povinnost u naprosto všech zakázek. Jediné, o co jde Svazu měst a obcí a myslím si, že i nám, ve shodě v těch výborech, je, aby to nebyla naprostá povinnost u všech zakázek. Tento pozměňující návrh výboru tedy také podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Vosecký, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Já se budu opakovat. V podstatě jestliže někdo chce, obec, tak to může udělat, to není problém, to ten zákon umožňuje, ale dávat to formou přílepku je nekoncepční a nesystémové. To znamená, kdybychom to takto dali, tak se nám to z Poslanecké sněmovny zase bude vracet, jako to bylo před pěti, šesti, sedmi lety, kde byly přílepky. A pak se v té legislativě vůbec nikdo nevyzná. Je otázka, jestli je to nedopatřením nebo neznalostí nebo záměr, ale v podstatě přílepky bychom neměli podporovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je znovu paní senátorka Adéla Šípová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Adéla Šípová:  Jen krátce, pokud by to obce skutečně dělaly, tohoto institutu využívaly, tak bychom toto řešit nemuseli. Ale oni to nedělají...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  To byla doopravdy krátká reakce. Teď s právem přednosti... Vzdáváš se? Takže s normálním právem Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Já bych na to asi zareagoval, samospráva je samospráva, samospráva si musí sama rozhodnout, co chce, co preferuje, ne aby jí to někdo nařizoval.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, to bylo rychlé, teď tedy paní Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, já tady navážu na debatu s tím, že také bych ráda podpořila rozumné zadávání zelených zakázek, ale tak jak je to naformulované, tak to opravdu není dobře udělané. Chybou je, nevím, kdo to formuloval, jestli ministerstvo, pozměňovací návrh, jak je to připravené. Myslím, že většina z nás by to ráda opravdu podpořila, já taky, ale uznávám ten argument, který tady byl vznesen, že na všechny malé zakázky, že je to nesmyslné, navíc, v našem výboru zástupkyně ministerstva pro místní rozvoj sama řekla, že to není ani legislativně v pořádku. Opravdu je to ten důvod. Já bych ráda ujistila paní kolegyni Šípovou, že mám velmi stejný názor, abychom to měli takto. Ale tak, jak je to připraveno, tak to není tak, jak bylo diskutováno na výboru, v pořádku.

Dovolím si ještě jednu věc. Pan ministr tady u zákona o odpadech citoval pana Kropáčka, dostala jsem od něj SMS, že to, co nám pan ministr řekl, že se nezakládá na skutečnosti. Musím to tady říci, protože tu SMS jsem tady dostala, že tak to není, že 31 %, které ty spalovny budou mít, že to je vyšší podíl, na kterém se v žádném případě s ministerstvem nedohodli, že to nesedí. Ale nechci jít do detailů. Pan ministr nás tady trošku houpe, on nás houpe v řadě věcí... Ale není čas tyto věcí úplně detailně rozebírat. Jenom se vrátím k tomu, že v jednom z výborů, v našem, je opět posunutí toho termínu. Termín je v tomto případě posunut proto, že je to u odpadů a u výrobků s ukončenou životností. Pan ministr nám říkal, že je to se všemi dohodnuté. Jenom z vašich vystoupení, která tady zazněla, z připomínek, je zřejmé, že to dohodnuté není. Musím říct, že sama nejsem ráda, chápu, o tom hovořil pan senátor Linhart, že pan ministr by byl rád, kdyby už to měl odškrtnuté, protože jsme za tím, kdy ty směrnice měly být naplněny v našich právních předpisech. Ale jestliže říká, já za to nesu odpovědnost, tak se trochu mýlí, to musím říct. Odpovědnost tady nese samozřejmě parlament a my všichni, kteří takovýto zákon v případě, že by působil komplikace, pak tyto komplikace by byly i na nás, pane ministře. Musím říct, že těch vyhlášek a odkazů, které tam jsou, na velmi zásadní věci, je velmi mnoho. Mně ten papír tady někde zmizel. Já vás nebudu trápit předčítáním 22 obsahů vyhlášek, bez kterých to hospodářství odpadové nebude fungovat. Ale všechny ty současně platné se nabytím účinnosti tohoto zákona ruší. Nebude žádný právní předpis, který by platil do doby, než se vydají právní předpisy, které tady zatím, jak pan ministr řekl, jsou buď v přípravě, nebo to připravíme, říkal, nebo něco s tím uděláme, nebo je to v meziresortu. Myslím si, že když obce dostanou 25. prosince nějaké vyhlášky, jak mají postupovat, dokonce jsem nedostala odpovědi na řadu dotazů, které jsem položila, ale také už to nechávám. Pro obce je to situace naprosto nepřijatelná. Domnívám se, že investoři, kteří mají zákon, který je schválen, ale nabude účinnosti až za rok, ví, jakým směrem se mohou připravovat. Domnívám se, že stejně tak se už všichni budou soustředit na věci, které jsou tam z hlediska všech roků a povinností, které jsou z hlediska třídění a dalších věcí. Pokud to posuneme o rok, udělám to s čistým svědomím. Mě překvapuje jedna věc, musím to říct. Ten zákon byl předložen už před rokem do Poslanecké sněmovny. Ministerstvo se domnívalo, že neprojde? Nebo jak je možné, že tu roční lhůtu, více než roční lhůtu nevyužilo k tomu, aby ty vyhlášky už tady před námi ležely? Kdyby ten zákon nebyl tak dlouho schvalován, v Poslanecké sněmovně, už mohl opravdu dávno platit. A vyhlášky by nebyly? Opravdu tomu nerozumím.

Pane ministře, odpovědnost z hlediska toho, že zákon bude posunut, je na vás, ne na Senátu PČR. Protože ty vyhlášky, které umožňují vůbec realizaci zákona, tady nemáme, neviděli jsme je. Víme, že některé nejsou ani v meziresortu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko, využiji svého práva jenom krajně, že na ministerstvu životního prostředí je to běžná věc, kdo si pamatuje na zákon o alternativních zdrojích energie, přesně takhle se to tehdy projednávalo, než se nám ty vyhlášky vůbec daly. Pak nastaly ty obrovské problémy. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Vladislav Vilímec.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, nevím, jaké budete mít stanovisko k vypuštění té části desáté. Ale jsem přesvědčen, že takto se legislativa nemůže dělat. Aby v 2. čtení ve změnovém zákoně se načetla část, která nemá přímou vazbu k tomu základnímu zákonu, nemá ani nepřímou vazbu. Víte, to je asi tak podobné, jako kdybychom k novele autorského zákona připojili novelu zákona o veřejných zakázkách. Bohužel těchto případů je stále více a více v Poslanecké sněmovně, ty případy se množí. Jsem přesvědčen, že dnes víceméně každý návrh Senátu odmítáte. Ale jsem přesvědčen, že přece toto nemůže soudný člověk podporovat. Takovýto způsob vzniku legislativy. Senátoři by na to měli upozornit, měli by takto vznikající legislativě bránit, protože jinak ten výsledek bude velmi žalostný.

Z hlediska procesního, procedurálního je to naprosto nepřijatelné, nevím, jaké stanovisko má pan ministr. Nemá to žádnou přímou vazbu, můžeme samozřejmě diskutovat o tom, ale budiž, jestli zákon o místních poplatcích, byť se to týká odpadů, má přímou vazbu na zákon o odpadech, ale budiž, to připouštím, že ano, ale tato část, která vůbec nebyla v původním návrhu zákonu, se tam dostala skutečně až v 2. čtení v Poslanecké sněmovně, nemá s tím zákonem o odpadech žádnou souvislost.

Věřím, že tentokrát budete pro to, aby se tato část vypustila.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Takže ji uzavírám. Vzhledem k tomu, že jsme obecnou rozpravu uzavřeli, táži se navrhovatele, pana ministra, zdali si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Přeje, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, opravdu jenom pár slov na vysvětlenou. Veřejné zakázky jsme tam nedali my, to je návrh pana poslance Kolovratníka, který byl načten ve sněmovně, opravdu to vzniklo asi trochu ve zmatku, protože tam nebylo přímo řečeno, na tom místě, tenkrát, myslím, že z pohledu MMR, že nesouhlasí, ale pak se ukázalo, že s tím měli problém. To znamená, my tady máme neutrální stanovisko k tomu, aby samozřejmě se to případně vypustilo, nebyl to náš návrh, nemáme s tím nic společného, to je i odpověď paní senátorce Seitlové, není to práce ministerstva, ani vás nehoupu, paní senátorko, opravdu vás nehoupu, ani vás, ani nikoho z kolegů, není to mým životním stylem. Trošku se proti tomu vymezuji, proti tomu nařčení, protože to není hezké. Ne proto, že byste na to neměla právo, ale že to není úplně fér. Nevím, na co reagoval pan Kropáček, já jsem říkal úplně něco jiného, než na co vy jste reagovala, co říkal pan Kropáček, takže nechme to možná, vždycky když se s panem Kropáčkem potkáme, třeba i s vámi, ale myslím, že je asi zbytečné na fóru, abychom si něco vzkazovali přes SMS. Nebyl to náš návrh, rozumím tomu, co říkáte, je to poměrně zásadní změna. Ano, tomu zelenému zakázkování by to pomohlo. Ale máte pravdu, velmi pravděpodobně, že za cenu, která by byla velmi složitá, protože by to možná mohlo zkomplikovat ty věci. Takže ministerstvo určitě není proti té změně a nenavrhlo ji. To jenom na vysvětlenou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane ministře, rovnou se ptám, zdali si přeje vystoupit k obecné rozpravě zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kolega Šilar? Nepřeje, děkuji, pane senátore. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane místopředsedo, v diskusi vystoupilo 6 senátorů a senátorek, z toho 3 senátorky a senátoři dvakrát. Jenom jedna věc. Vím, že předkladatelem nebylo ministerstvo životního prostředí, ale když jsme projednávali na výboru jiný zákon, jednalo se o recyklaci odpadních vod, paní náměstkyně nám odpověděla, že ho najdeme v zákoně o hnojivech. Takhle vypadá naše legislativa v tuto chvíli. Děkuji.

Pardon. Konstatuji, že opět nezazněl ani návrh na schválení, ani návrh na zamítnutí zákona, takže bychom po projednání 4. návrhu zákona měli postoupit do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane zpravodaji, čili přerušuji tento bod, senátní tisk č. 322. Otevírám obecnou rozpravu u senátního tisku č. 323. Začínal vždy garanční zpravodaj, tentokrát se nehlásí. A... Hlásí se! Pane garanční zpravodaji, máte slovo v rámci obecné rozpravy. Vydržíme, protože toho máte dneska hodně, určitě půjdete s klidným svědomím spát, až to budete mít za sebou.

Senátor Zdeněk Nytra:  Tady je trošku jiná situace, protože v podstatě zvažovali jsme na výboru 2, resp. 3 varianty, a to variantu změnit aspoň opět účinnost, když už jsme pominuli, tady si myslím, v souladu s přítomnými, daleko největší počet nebo nejzávažnější pozměňovací návrhy. Protože tady nerozumíme u tohoto zákona o obalech jedné věci. Jestli může fungovat konkurence u výrobku s ukončenou platností, my aspoň se domníváme, že dikce zákona o konkurenci v tomto případě je dopředu vyloučena. Protože podmínka pro udělení licence stanovuje podepsat smlouvu s minimálně 25 % obcí, tak aby to čítalo min. 25 % obyvatel. My jsme si vysvětlovali s paní náměstkyní, co to znamená. Tam nikde není napsáno, že to může být smlouva o smlouvě budoucí. Kdyby to tam bylo, asi je ta situace jednodušší. Tak jak se to dá dneska vyložit, tak to taky může být v podstatě opravdu závazný akt, smlouva. Neumím si představit starostu, který podepíše smlouvu s firmou, která teprve žádá o licenci. Nebo umím, ale pak nemá v té funkci co dělat. To byla první připomínka.

Pak tam byly další a další návrhy. My jsme i po konzultaci s legislativním odborem přistoupili k tomu, že nejde takhle závažným způsobem ten zákon předělat tady v Senátu. Nasekali bychom tam ještě více chyb, než tam dneska je. Takže jsme zvažovali, jak k tomu přistoupit. Měli jsme dvě možnosti, buď dát návrh na zamítnutí, což byl původní můj návrh jako zpravodaje, druhý návrh byl na to tento zákon schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Na jednání jsme obdrželi informaci od paní náměstkyně, že v podstatě už nyní putuje do sněmovny novela zákona o obalech. Pan ministr vypadá trochu překvapeně, ale doufejme, že to je pravda. Takovou informaci jsme dostali na výboru. Nejdůležitější byla ta informace, že ta připravovaná novela, já teď nechci chytat za slovo, jestli je v Legislativní radě vlády, ale prostě že je de facto hotová, je navázána na tuto námi projednávanou novelu zákona o obalech. Kdyby tento zákon byl zamítnut, nebo se odložila účinnost, ta připravovaná novela naprosto ztrácí smysl. Takže jsme se nakonec dohodli na výboru a odsouhlasili jsme návrh schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože, nemyslíme si, že je ten zákon dobře, ale na druhou stranu my v Senátu nemáme sílu na to, abychom ho předělali tak, aby byl podle našeho názoru v pořádku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, táži se, zdali se ještě někdo přihlásí do obecné rozpravy? Ano, je tady ještě přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, od roku 2030 bude podle zákona o odpadech zakázáno skládkovat recyklovatelné, biologicky rozložitelné a energeticky využitelné odpady. To je teď tady u nás. I kdybychom odložili účinnost, tak to bude platit. Zákon o obalech, který teď projednáváme, v příloze č. 3 požaduje, aby od roku 2030 systém zpětného odběru, tedy to, co bude řešit EKO-KOM a možná někdo jiný, zajistil, že prodejní obaly, určené spotřebiteli, musí být využívány min. z 55 %. Protože bude platit zákon o odpadech a povinnosti pro skládkování, budou muset být recyklovány, budou muset být energeticky využívány. A to celých 45 % prodejních obalů, určených spotřebiteli! 45 %! Tady je ta otázka. Kdo to zaplatí? Výrobci obalů vytváří zisk a náklady za ně zaplatí domácnosti, města a obce. Taková moje malá poznámka, říká se tomu privatizace zisku a socializace nákladů. Musím říct, že pan senátor Nytra hovořil o tom, jak probíhalo jednání na výboru. Ale opravdu debata o tom, že bychom zákon měli zamítnout, byla velmi silná v naší pracovní skupině, pak na výboru nás bylo pět, stačilo, když 3 senátoři nějakým způsobem hlasovali. Ale je potřeba si uvědomit, že zákon o obalech, tak jak ho teď nastartujeme, za rok nezměníme. Je to přesně to, o čem jsem hovořila i u těch ostatních zákonů. Vytvořím nějaké podmínky pro investice, nemohu je za rok změnit. Faktem je, že systém je teď, tak jak je nastaven, víceméně monopolní, byť se tváří nebo chce tvářit, že umožňuje konkurenci. Silná argumentace zástupců ministerstva byla taková, že přece všechny obce jsou spokojeny a my bychom systém rozkolísali. Já si to nemyslím. Stejně tak si nemyslím, že pokud bychom zákon zamítli, že by ministerstvo nemohlo připravit jiný zákon a do něho už dalo tu novelu, kterou má tak skvěle připravenou, která jistě bude dobrá, tedy na jednorázové plasty. Vlastně by nemusela být novela. Takže je otázka, jestli schválit nebo zamítnout. Výbor, pan senátor Nytra, pan zpravodaj odůvodnil, proč schválit. Já znovu říkám, že tedy za sebe ruku pro schválení zvednout opravdu nemohu.

Dávám návrh na zamítnutí. To už můžu dát teď, že ano... Tak, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní senátorko, zaznamenali jsme návrh na zamítnutí této novely zákona. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jaroslav Větrovský. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane místopředsedo, jenom bych chtěl říct, že jsem byl zpravodajem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který tedy také tento tisk projednával, byť ne jako výbor garanční. Stál jsem rovněž před dilematem, jak s tímto tiskem, s tímto návrhem naložit. Musím říci, že samozřejmě i já jsem zvažoval to, jakým způsobem se staví ta materie k možné liberalizaci trhu v oblasti autorizovaných obalových společností. Skutečně ty podmínky jsou nastaveny velmi přísně. Bude asi velmi složité naplnit podmínky pro novou autorizovanou obalovou společnost, která by chtěla na trh vkročit. Nicméně musím říct, že jsem se ve finále rozhodl tak, že předložím návrh na znění, schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tím rozhodujícím, podpůrným argumentem pro mě bylo opětovně stanovisko Svazu měst a obcí, které bylo v této věci pozitivní. Víceméně zde byl akcent na stabilitu toho prostředí, které teď bude o to důležitější, v jaké době žijeme. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu osmi hlasy nakonec podpořil můj návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zdali ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě? Nikdo nechce. Obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele... Chce vystoupit? Ano, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Určitě, děkuji za tu možnost, vážený pane předsedající, zkusím velmi stručně, to, o čem se nejvíc samozřejmě hovořilo i ve sněmovně, není žádné tajemství, o čem se hovoří celou řadu let. S plnou vážností říkám, že nikdo nechce konzervovat monopol EKO-KOM. Je nesporné, že EKO-KOM to, co dělá z hlediska toho systému, dělá dobře. Ale na druhou stranu vždycky každý monopol vede za nějakou dobu k tomu, že ten někdo se stává takovým už trošku zpovykaným, nebo, řekněme, takovým úplně nepřipraveným, aby vycházel vstříc. My na EKO-KOM tlačíme velmi tvrdě. Jestli jste si všimli, mohli jste si všimnout, samozřejmě se tam dostaly nové požadavky na autorizované obalové společnosti z hlediska auditu, protože byly stížnosti, že ne do všeho se vidí atd. Ale troufám si říct, to mi opravdu můžete věřit, takže nehoupu vás, že, já to tady říkám opakovaně... Pro nás je klíčovým partnerem v tomto Svaz měst a obcí, protože bez měst a obcí bychom ten systém nedali dohromady, ten systém je funkční. My jsme dokonce těmi požadavky, o kterých hovoříte, že jsou přísné, ony jsou přísné, ale ty požadavky Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu, Hospodářské komory, ministerstva průmyslu, ministerstva vnitra, těch vstupních podmínek pro alternativu, pro nějakého konkurenta, byly daleko přísnější. My jsme nakonec šli na kompromis, protože třeba Svaz měst a obcí chtěl 45 % obcí na tom začátku, ministerstvo vnitra chtělo 50 % obcí, aby měly smlouvy... Protože, vážení, o co běží...

Já bych velmi chtěl, aby tady vznikly konkurenční autorizované obalové společnosti. Ale co bych velmi nechtěl, to je riziko, které se realizovalo už bohužel třeba na Slovensku, myslím, že v Polsku a v dalších zemích, že velmi liberalizovaným způsobem vznikla celá řada autorizovaných obalových společností, které udělaly to, že zinkasovaly peníze od těch povinných osob, to znamená od těch výrobců, dodavatelů, ale nepodílely se na té síti. To znamená, úplně se rozpadl ten systém, který dnes funguje, který máme jeden z nejlepších v Evropě. To znamená, je to velmi citlivé. Znovu říkám, přeji velmi konkurenci EKO-KOM, ale přeji konkurenci silnou, schopnou přesvědčit obce, větší množství obcí, na bázi nějakých smluv o smlouvách budoucích, že mají co nabídnout a budou se podílet na té síti. Nejhorší varianta je, že tady máme 10 obalových společností, které mezi sebou bojují, ve finále zkrachuje i to, co tady dneska máme. Takové případy nastaly. Proto je tam relativně přísná podmínka, ale znovu říkám, podmínka podstatně méně přísná, než byla další povinná připomínková místa, nebo právě Svaz měst a obcí, který měl ještě daleko přísnější... Já se ptám, proč Svaz měst a obcí, kdyby nebyl spokojen s tím systémem, by měl takhle přísnou podmínku? Protože oni se právě báli toho, že přijdou o peníze, které dnes z toho mají, nikdo jim nic nedá. Takže věřte, že to byla velká debata. Tohle je opravdu kompromis nakonec mezi tím. Ale všechno jsme to zvážili.

Poslední poznámku k té novele, o které tady bylo hovořeno. To není novela zákona o obalech, ale je to nový zákon o zákazu, to je ten tzv. SUP, single-use plastic, tedy zákaz jednorázových plastů. Tam samozřejmě budou diskutovány opět i věci kolem obalů. Takže k té diskusi se samozřejmě můžeme vrátit. Včetně obalových společností. Chtěl bych vás požádat, kdyby ten zákon bylo možno schválit společně s tou trojicí před nimi. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane ministře, ptám se, zdali si přeje vystoupit, pane kolego, ještě ne, k obecné rozpravě zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan kolega Větrovský? Nepřeje si vystoupit. Teď máte slovo, pane kolego Nytro.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedající, v diskusi vystoupili 1 senátorka a 2 senátoři. Já bych chtěl jenom dodat na to, co řekl pan ministr... Informace zazněla opravdu, tak jak jsem ji já tlumočil, pochopili jsme ji úplně všichni. Proto v podstatě došlo k tomu názorovému kotrmelci u nás ze zamítnout na schválit. Pokud se týká těch společností, my jsme si povídali a vyměňovali jsme si s paní náměstkyní názory na to, jak pochopitelně... Těch obalů je jenom určité množství, představující určitý podíl finančních prostředků. Nechci hodnotit stanoviska Svazu měst a obcí a Svazu malých samospráv. Jenom když jsem se například potkal s jednou firmou, ta nabízí, že uhradí obcím 100 procent nákladů za sběrné místo, kdežto stávající společnost hradí odhadem, není to úplně přesné číslo, ale 55 procent, myslím, že se moc nepletu. Tam je spíše zajímavé to, že v podstatě ten nový žadatel o licenci se musí... Nebo ta stávající společnost je účastníkem správního řízení s tím žadatelem, což mi připadá úplně nesmyslné, ale budiž.

Pane předsedající, zazněly z obou dvou výborů návrhy na schválení. Od paní místopředsedkyně Senátu, paní senátorky Seitlové, zazněl návrh na zamítnutí zákona. Vzhledem k tomu, že je to poslední zákon z toho balíku odpadového, navrhuji, abychom o tomto zákonu hlasovali teď, pak se vrátili zpátky k senátnímu tisku č. 320. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, pane garanční zpravodaji, je tomu tak. Pak bychom se vrátili k balíku, senátní tisk č. 320, 321 a 322, v tomto pořadí. Máme tady dva návrhy, jak jste říkal, schválit ve znění Poslanecké sněmovny, k tomu potřebuji sezvat kolegyně a kolegy znělkou.

Vzhledem k tomu, že jsem zaznamenal návrh na odhlášení, učiním tak.

Jenom se zeptám, svítí všem modrá kontrolka? Technická, pan senátor Holeček.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, já bych jménem klubu Starostů a nezávislých poprosil o pětiminutovou přestávku.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Teď hned? Před tímto hlasováním?

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Čili vyhlašuji pětiminutovou přestávku, sejdeme se v 19 hodin a 5 minut.

(Jednání přerušeno v 19.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně senátorky a senátoři. Jsme v projednávání k bodu č. 323, skončila obecná rozprava, slyšeli jsme vyjádření k obecné rozpravě pana ministra, vyjádření pana garančního zpravodaje. Máme tady dva návrhy, návrh na schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a návrh na zamítnutí tohoto zákona. Nejdříve budeme za chvilku, až spustím hlasování, hlasovat o návrhu na schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Předtím požádám všechny příslušné osoby o vyjádření. Prosím pana ministra. (Ministr: Souhlasím.) Souhlasí. Prosím pana garančního zpravodaje. (Garanční zpravodaj: Nesouhlasím.) Nesouhlasí. A zeptám se i pana negarančního zpravodaje, pana Ladislava Kosa... Pardon, Větrovského, omlouvám se. (Negaranční zpravodaj: Souhlas.) Souhlas.

Budeme hlasovat o tom, zda schvalujeme zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování, prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. (Někteří senátoři si stěžují na nefunkčnost hlasování.)

Aktuálně přítomno 70, aktuální kvórum 36, hlasování č. 12. Ptám se, jestli někdo zpochybňuje... To znamená, pro 7, návrh nebyl schválen. Zeptám se, jestli někdo má námitku? Prosím, pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já se omlouvám, ale mám námitku, nemohl jsem hlasovat, nešlo mi to, díky, prosím o opakování hlasování.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  První věc je, zda souhlasíme s návrhem na zopakování hlasování. Prosím vás, má někdo problém s přihlášením? Všichni jsou přihlášeni? Dobře, budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s tím, aby hlasování bylo prohlášeno za zmatečné, aby se opakovalo. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro to, aby hlasování bylo prohlášeno za zmatečné a opakovalo se.

Aktuálně přítomno 73, kvórum 37, s tím, že při hlasování č. 13 byla uplatněna námitka, aby se hlasování opakovalo. Pro bylo 71, námitce se vyhovuje. To znamená, hlasování, které jsme předtím realizovali, je zmatečné. Budeme hlasovat znovu.

To znamená, nyní je přítomno 74 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 38. Budeme hlasovat znovu o návrhu na schválení zákona, který máme jako senátní tisk č. 323, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum 38, hlasování č. 14, pro 10, návrh nebyl schválen.

Další návrh na hlasování, to je návrh na zamítnutí zákona. To znamená, nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí zákona. Spouštím hlasování.

Kdo je pro zamítnutí zákona, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí zákona, tlačítko NE a zvedne ruku. Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum 38. V hlasování č. 15 pro zamítnutí zákona 62, návrh zákona byl zamítnut.

Nyní je potřeba, abychom ještě na základě stykového zákona pověřili senátory, kteří odůvodní toto naše usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Hlásí se pan senátor Nytra. Další se hlásí kdo?

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Paní senátorka Seitlová jako první náhradník a pan senátor Linhart jako druhý náhradník.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže jako první náhradník paní místopředsedkyně Seitlová a jako druhý náhradník pan senátor Zbyněk Linhart. Jsou ještě nějaké další návrhy? Není tomu tak. Tzn. až spustím hlasování, budeme hlasovat o tom, že odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny pověřujeme Zdeňka Nytru, Jitku Seitlovou a Zbyňka Linharta v tomto pořadí. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum 38, hlasování č. 16, pro 71. Blahopřeji odůvodnitelům k tomu, že se odůvodniteli stali v pořadí, které jsme určili. Tím máme projednán zákon 477/2001 Sb., to znamená senátní tisk č. 323. Výsledkem je návrh na zamítnutí, bude projednán v Poslanecké sněmovně.

Nyní se vracíme ke zbylým třem tiskům. Ty budeme probírat v pořadí, jak je máme ve schváleném programu. Tzn. první na řadě je senátní tisk č. 320. Je to návrh zákona o odpadech, s tím, že já otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? První, kdo se hlásí, je paní místopředsedkyně Seitlová. Prosím, paní místopředsedkyně... (Jitka Seitlová se vzdává přednostního práva.) Dobře. Hlásí se pan senátor Petr Orel. Ne? Teď je tam už jenom Ladislav Kos. Prosím, Ladislav Kos, vidím, Ladislav Kos se hlásí. Pardon. Omlouvám se, pane senátore, tady vidím, že jste mi zmizel, vy jste mi zmizel, protože jste se přihlásil, což já jsem nezaregistroval, čili chyba je na mé straně, takže před Kosem bude mluvit Orel, což je hezké, protože je to lepší, než kdyby mluvil Orel až po Kosovi.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Jak jsem avizoval v rozpravě, mám pozměňovací návrh, kterým s kolegou Kosem navrhujeme změnit letopočet, kterým by se ukončilo skládkování z roku 2030 na rok 2026. Jednou větou ještě řeknu proč... Ještě bych to zdůvodnil sám za sebe. Já bych se rád reálně dočkal toho, abychom odpad minimalizovali, recyklovali, částečně energeticky využili. Skutečně to nepatrné množství jenom dále skládkovali. Ten rok 2030, ten cíl se mi ztrácí někde v nedohlednu. Vlastní paragrafová změna zákona 320 je v podstatě jednoduchá:

1. v § 40, odst. 1 úvodní části ustanovení číslo „2030“ nahradit číslem „2026“,

2. v § 57, odst. 1 číslo „2029“ nahradit číslem „2025“.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji za načtení pozměňovacího návrhu, který jsme všichni obdrželi. Má dva body, a to bod 1 a bod 2. Dalším přihlášeným je paní místopředsedkyně Jitka Seitlová, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, mám už také předem avizovaný pozměňovací návrh, který máte ve svých lavicích. Je to velmi drobný pozměňovací návrh, nemění zásadně žádné principy, žádné termíny, které by se týkaly zásadních věcí, ale týká se obcí. Týká se toho, aby obce 15 dnů předem se dozvěděly, že jim tam přijede mobilní zařízení. Jinak se to dozví až těsně, než se tam mobilní zařízení přistaví. Myslím si, že to není nic proti ničemu, neohrožuje to žádné další souvislosti zákona, je to opravdu jen drobnost, ale věřte, že obcím to pak činí problémy.

A teď bych načetla pozměňovací návrh.

V § 17, odst. 1, písm. g) se za slova „oznámí provoz zařízení“ vkládají slova „nejpozději 15 dnů“.

Takže to je celý pozměňovací návrh.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní místopředsedkyně. Dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo. Já jsem chtěl jenom připomenout, že je tady 11 pozměňovacích návrhů výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ale vzhledem k tomu, že jsou součástí usnesení výboru, tak je nemusím načítat konkrétně.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a další se hlásí pan senátor Kos, prosím.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo. Já bych jednak jako zpravodaj hospodářského výboru avizoval pozměňovací návrhy, které jsou součástí usnesení hospodářského výboru a doporučil bych hlasování po jednotlivých bodech, to je první věc.

Druhá věc, předložil jsem ještě mimo výborové usnesení pozměňovací návrh.

Znění návrhu zní: V § 105, odst. 2 nahradit číslo „25“ číslem „20“.

Znění odstavce pak zní: „Od poplatku za ukládání odpadů na skládku se osvobozuje uložení odpadu určeného provozovatelem skládky při jeho uložení jako technologický materiál pro technické zabezpečení skládky až do 20 % celkové hmotnosti odpadů uložených na skládku v poplatkovém období.“ Číslo „20“ nahrazuje číslo „25“, tedy snižuje to bezpoplatkové množství, tak jak je v návrhu těch 25, došlých z Poslanecké sněmovny, takže to snižuje na 20, a tím přináší i peníze obcím.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, myslím, že to je jasné. Zatím posledním přihlášeným je senátor Petr Štěpánek. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Štěpánek:  Děkuji, pane předsedo. Podávám pozměňující návrh k návrhu zákona o odpadech, senátní tisk č. 320.

1. v § 5, odst. 1, na konci textu písmene a) vložit slovo „nebo“,

2. v § 5, odst. 1, písm. b) slovo „, nebo“ nahradit tečkou a písmeno c) vypustit; tady se jedná o změnu původců odpadu, kde si přeji vynechat obce, že původci odpadu jsou obce, to je na vysvětlenou,

3. v § 17 na konci textu odstavce 1 doplnit slova „; to se nevztahuje na provozovatele malého zařízení podle § 11, odst. 2, písm. e)“; to je, aby malá zařízení nemusela vést provozní deník, jak jsem avizoval.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, a protože se už nikdo další do podrobné rozpravy nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám.

Pro pořádek shrnuji, že máme k dispozici šest návrhů, pozměňovacích návrhů, s tím, že je to pozměňovací návrh pana Petra Orla a Ladislava Kose, pozměňovací návrh Jitky Seitlové, pozměňovací návrh Ladislava Kose a pozměňovací návrh Petra Štěpánka. Pak jsou to pozměňovací návrhy VHZD a pozměňovací návrhy, které přijal VUZP, který je výborem garančním. Tzn. já bych nyní možná poprosil pana garančního zpravodaje, aby nám navrhl, jakým způsobem budeme hlasovat, následně, až to navrhne, my s tím budeme srozuměni, tak teprve bych ještě poprosil pana ministra a pana garančního zpravodaje k tomu, aby se vyjádřili k jednotlivým pozměňovacím návrhům, než o nich budeme hlasovat. Takže prosím, pane garanční zpravodaji, máte slovo, těším se na něj.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Já vás tím provedu a chci upozornit, že potom, až vám vysvětlím proceduru, požádám o pětiminutovou přestávku na poradu klubu. Navrhuji tento postup a prosím, abyste mě kontrolovali.

Zaprvé, první hlasování by mělo být, vezměte si, prosím, usnesení VUZP. Hlasovali bychom najednou o bodu 1, 2, 3 a 5... 1, 2, 3 a 5. To jsou návrhy, které přišly ze strany naší legislativy, v podstatě při projednávání i na výboru byl souhlas ministerstva, ale tam to pochopitelně budeme i opakovat, takže to nebudu zdůrazňovat.

Jako druhé hlasování navrhuji hlasovat samostatně o bodu č. 6, to je vypuštění odstavců 4 a 5 z § 155.

Jako třetí hlasování bod č. 9, to je úprava poplatku za skládkování využitelného odpadu.

Jako další hlasování by bylo společné hlasování o bodech č. 4, 7, 8, 10 a 11. To jsou všechny body spojené s odložením účinnosti zákona. Tím bychom se vyrovnali s usnesením VUZP.

Když vezmu usnesení hospodářského výboru, první bod je v podstatě vyřešen v rámci usnesení VUZP. Hlasovali bychom společně pro bod 2 a 3 usnesení výboru hospodářského.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se jenom zeptám, tady byl návrh zpravodaje, aby to bylo zvlášť, tak se ptám.

Senátor Ladislav Kos:  Je možné o těch dvou bodech hlasovat najednou, protože jsou si podobné, souhlasím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Následně bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu, který přednesl pan senátor Orel. Opět o obou dvou bodech současně.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Čili Orel a Kos, prosím. Musíme si to říci jasně, Orel a Kos jsou tam, aby to bylo jasné, protože potom je tam ještě jeden. Prosím, pokračujte, pane zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Následně pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové. Tam je naštěstí jenom jeden bod, takže budeme o něm hlasovat. Následně pak pozměňovací návrh pana senátora Kose, opět jediný návrh v tomto návrhu. Poslední dokument je pozměňovací návrh pana senátora Štěpánka. Tam navrhuji, abychom hlasovali samostatně o bodu 1 a 2, protože spolu souvisí. A samostatně o bodu 3.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Procedury jsme si předříkali, tzn. je jasné, o čem se v rámci přestávky, kterou jsem pochopil, že teď vyhlásím, ještě se zeptám, na jak dlouho se budeme bavit, abychom věděli, o jakých komplexech... Případně potom před každým hlasováním, kterých jsem celkem napočítal 10, pokud to půjde, bude vyjádření jak příslušných zpravodajů, tak i samozřejmě potom navrhovatele. Vyhlašuji pětiminutovou přestávku, tzn. do 19:30 hodin.

(Jednání přerušeno v 19.25 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 19.31 hodin.)

Vážené dámy, vážení pánové, zahajuji hlasování o pozměňovacích návrzích a poprosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, jako první hlasování bude z usnesení VUZP. Jedná se o body 1, 2, 3 a 5. Ještě jednou to odůvodním, jsou to všechno body, které jsou v podstatě legislativní chyby v zákoně, tzn. nemají věcný dopad, ale pouze oprava chyb v návrhu zákona.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, stanovisko navrhovatele? (Ministr: Souhlasné.) Souhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Tzn. já už nebudu pouštět znělku, protože tady všichni sedíme, souhlasíte s tím? Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 74, kvórum 38. Pro 74, návrhy byly schváleny. Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Jako další hlasování budeme hlasovat o bodu č. 6, pořád jsme v usnesení VUZP, to je § 155, odst. 4 a 5 vypustit.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko navrhovatele?

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Pardon, omlouvám se, ještě jednou paragraf?

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Bod č. 6, ano, 4 a 5 vypustit. Souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Negaranční zpravodaj? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Garanční zpravodaj? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Pro, tlačítko ANO, zvedne ruku. Proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum je 38. Při hlasování č. 18, pro 73, návrhy byly schváleny. Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Jako další hlasování je bod č. 9, to je změna přílohy č. 9. V praxi to znamená úpravu cen za ukládání využitelných odpadů na skládku.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko navrhovatele? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum 38. Pro 38, návrhy nebyly schváleny. Prosím dál, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Jako poslední z tohoto usnesení výboru budeme hlasovat společně o bodech č. 4, 7, 8, 10 a 11. Všechny body jsou spojeny s odložením účinnosti návrhu zákona o 1 kalendářní rok.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko pana ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašich názorů. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Přítomno 74, kvórum 38. Pro 67, návrhy byly schváleny, při hlasování č. 20. Pane garanční zpravodaji, můžete pokračovat.

Senátor Zdeněk Nytra:  Přecházíme k usnesení VHZD. Bod č. 1 je nehlasovatelný, protože už jsme ho schválili, nyní budeme hlasovat společně o bodech č. 2 a 3. Jedná se o úpravu dílčích poplatků za ukládání využitelných odpadů.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím stanovisko ministra. (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Negaranční zpravodaj? (Negaranční zpravodaj: Výborové stanovisko souhlasné.) Souhlasné. Garanční zpravodaj? (Garanční zpravodaj: Neutrální.) Neutrální. Tzn. spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro? Tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvórum 38, v hlasování č. 21, pro 32, návrh nebyl přijat.

Senátor Zdeněk Nytra:  Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Orla, o obou dvou bodech současně. Znamená to návrat, resp. zkrácení doby skladování z roku 2030 na rok 2026, resp. konec roku 2025.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko ministra, prosím. (Ministr: Nesouhlasné.) Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Přítomno 74, kvórum 38, v hlasování č. 22, pro 8, návrhy nebyly přijaty. Prosím dál.

Senátor Zdeněk Nytra:  Nyní přistoupíme k pozměňovacímu návrhu paní senátorky Seitlové, je to jediná změna, kdy by obce měly nejpozději 15 dnů před zahájením činnosti mobilních zařízení být upozorněny na zahájení činnosti.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím o stanovisko ministra. (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Garančního? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Přítomno 74 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 38. Při hlasování č. 23, pro 65, návrh byl schválen. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Nyní přistoupíme k návrhu, který přednesl pan senátor Kos, to je úprava § 105, odst. 2, kdy se číslovka 25 nahradí číslem 20. Jedná se o celkovou hmotnost odpadů, uložených bezpoplatkově na skládce.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

74 senátorů, 38 kvórum, pro 7, návrhy nebyly přijaty. Prosím dále, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Pozměňovací návrh senátora Petra Štěpánka. Budeme nejdříve hlasovat dohromady o bodu číslo I. a II., které upravují § 5 odstavec 1. Ve své podstatě vypouštějí obce jako původce odpadu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím stanovisko ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Nesouhlasné.) Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Nesouhlasné.).

Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 74, kvórum 38, pro 7, při hlasování č. 25, návrhy nebyly přijaty. Je tady další hlasování. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Máme na řadě poslední per partes hlasování, je to pozměňovací návrh senátora Petra Štěpánka, bod III., který upravuje § 17, zjednodušeně řečeno, odstraňuje vedení provozních deníků kompostáren.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Neutrální.) Neutrální. Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlasné). Souhlasné.

To znamená, spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně je přítomno 74 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 38. Pro 64, návrh byl schválen.

Máme odhlasovány všechny pozměňovací návrhy, některé úspěšně, některé neúspěšně. Takže nám zbývá hlasovat o návrhu vrátit zákon do Poslanecké sněmovny ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Stanovisko ministra? (Ministr: Vzhledem k některým pozměňovacím návrhům je neutrální, protože jsou tam věci, se kterými nesouhlasím...) Neutrální, výborně. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.)

Přítomno 74, kvórum 38, spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuální kvórum 38, přítomno 75, při hlasování č. 27, pro 75, návrh byl schválen.

To znamená, schválili jsme vrácení zákona odpadového ve znění pozměňovacích návrhů do Poslanecké sněmovny. Zbývají ještě určit zdůvodnitele... Nebo senátory a senátorky zdůvodnit. To znamená, pořadí, prosím? Takže pořadí: Zdeněk Nytra, Jitka Seitlová, Zbyněk Linhart. Je to stejné, dobře. Hlásí se ještě někdo další, že chce do Poslanecké sněmovny? Nikdo nechce. To znamená, budeme hlasovat o tom, že Senát souhlasí s tím, aby odůvodnili návrh zákona, který jsme vrátili do sněmovny ve znění pozměňovacích návrhů, senátoři Zdeněk Nytra, Jitka Seitlová a Zbyněk Linhart, v pořadí, ve kterém jsem to řekl. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum je 38, pro 75. Senátoři, kteří mohou jít zdůvodnit návrh do Poslanecké sněmovny, byli schváleni.

Tím končíme projednávání tohoto bodu senátního tisku č. 320, návrhu zákona o odpadech.

Další bod, který nyní budeme po přerušení projednávat, je senátní tisk č. 321, návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností. Otevírám podrobnou rozpravu.

Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Poprosím pana garančního zpravodaje, aby nám řekl, jaké jsou podány pozměňovací návrhy a jakou navrhuje hlasovací proceduru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Já se asi neumím přihlásit... Ano. Negaranční výbor k tomu nezaujal stanovisko, pouze výbor pro územní rozvoj a veřejnou správu navrhl 9 pozměňovacích návrhů. Navrhuji, aby se hlasovalo o bodě I. a II. najednou a o bodech III. – IX. najednou. Body I. a II. jsou body, které mění měřítko pro sběrná místa. Body III. – IX. mění účinnost zákona, posouvají ho o jeden rok později.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Máte někdo připomínky k navržené proceduře? Nemá nikdo připomínky, to znamená, budeme takto postupovat. To znamená, že budeme nejdříve hlasovat o bodech č. I. a II. Prosím stanovisko ministra? (Ministr: Neutrální.) Neutrální. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Neutrální.) Neutrální. Dobře. Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné.

75 v sále, 38 aktuální kvórum, spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 75, kvórum 38. Pro 37, návrhy nebyly přijaty. Další hlasování, prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Nyní budeme hlasovat o bodech III. – IX. návrhu, to znamená odložit účinnost a s tím spojené úpravy návrhu zákona o jeden rok.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje, což je Petr Šilar? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné.

Takže přítomno 75, kvórum 38. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum 38, pro 68, návrhy byly schváleny. Děkuji.

Nyní musíme hlasovat ještě o zákoně jako celku ve znění pozměňovacích návrhů. To znamená, budeme hlasovat o tom, že vracíme návrh zákona Poslanecké sněmovně ve zněních přijatých pozměňovacích návrhů. Stanovisko ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.)

Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 75, aktuální kvórum 38, pro 71, návrh byl schválen, to znamená, vracíme zákon do sněmovny ve znění pozměňovacích návrhů.

Prosím ještě návrhy na senátorky a senátory, kteří půjdou zdůvodnit navrácení? Stejné pořadí. To znamená návrh: Zdeněk Nytra, Jitka Seitlová, Zbyněk Linhart. Jsou nějaké další návrhy? Hlásí se Petr Šilar jako další. Takže jaké mu přidělíme pořadí? Jako čtvrtý, dobře... Dáma má přednost. Jitka Seitlová ho pouští, takže to tady máme tak, že když paní místopředsedkyně pouští, tak je to potřeba využít.

To znamená, budeme hlasovat o tom, že jako první se zdůvodněním půjde Zdeněk Nytra, jako druhý Petr Šilar, jako třetí Zbyněk Linhart a jako čtvrtá Jitka Seitlová. Ještě nějaké další návrhy? Nejsou. To znamená, budeme hlasovat o těchto osobách v tom pořadí, jak jsem říkal. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 38, pro 74. Senát vyslovil souhlas, aby se zdůvodněním návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů do Poslanecké sněmovny byli pověřeni Zdeněk Nytra, Petr Šilar, Zbyněk Linhart, Jitka Seitlová v tomto pořadí.

Tak já vám děkuji, tím máme za sebou senátní tisk č. 321.

A před námi je senátní tisk č. 322, návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpadech a zákon o výrobcích s ukončenou životností. Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy, byť jsou lidi u řečniště, se nikdo nehlásí. Podrobnou rozpravu uzavírám a poprosím pana garančního zpravodaje, aby nás seznámil, zda budeme o některých pozměňovacích návrzích hlasovat a případně v jakém pořadí.

Senátor Zdeněk Nytra:  Budeme nejprve hlasovat o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jako o prvním budeme hlasovat o návrhu vypustit část 10 návrhu zákona. Pak společně budeme hlasovat o bodech I. a III., to znamená odložení účinnosti. Tímto hlasováním je nehlasovatelné usnesení výboru hospodářského, protože je obsaženo v tom bodě II. územního rozvoje. Takže nyní jako první bychom měli hlasovat o bodě II. VUZP, to znamená vypustit část 10.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, ptám se, jestli má někdo k proceduře nějaké námitky? Není tomu tak, takže jsme se na ní shodli. Budeme nejdříve hlasovat o bodu II. Prosím stanovisko pana ministra? (Ministr: Neutrální.) Neutrální. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Garančního? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.)

Takže přítomno 75, kvórum 38, spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Přítomno 75 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 38, hlasování č. 33, pro 70, návrh byl přijat. Dále, pane garanční zpravodaji?

Senátor Zdeněk Nytra:  Nyní budeme hlasovat společně o bodě I. a III., to znamená odložit účinnost návrhu zákona o 1 rok na 1. leden 2022.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko pana ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Garančního? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné.

To znamená, přítomno 75, kvórum 38, spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 75, kvórum 38. Při hlasování č. 34, pro 63, návrhy byly schváleny.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a můžeme hlasovat o tom, že schvalujeme vrácení návrhu zákona ve znění schválených pozměňovacích návrhů do sněmovny. Takže prosím stanovisko pana ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Děkuji.

Přítomno 75, kvórum 38, spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 75 senátorek a senátorů, kvórum 38, při hlasování č. 35 se pro vyjádřilo 72 senátorek a senátorů, schválili jsme, že návrh zákona bude ve znění pozměňovacích návrhů vrácen do Poslanecké sněmovny. Zbývá zdůvodnění.

Senátor Zdeněk Nytra:  Stejné. Nevím, jak se dohodl klub KDU...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže stejné pořadí jako předchozí, to znamená: č. 1 – Zdeněk Nytra, č. 2 – Petr Šilar, č. 3 – Zbyněk Linhart, č. 4 – Jitka Seitlová. Jsou ještě nějaké další návrhy? Není tomu tak.

To znamená, přítomno 75, kvórum 38, spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tím, aby odůvodněním byli pověřeni jmenovaní senátoři? Kdo je pro, tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně 75 senátorek a senátorů, kvórum 38, pro 75, při hlasování č. 36, návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali stanovený pořad dnešní části schůze. To znamená, schůze je v tuto chvíli přerušena do zítřka do 9:00 hodin. Sejdeme se v 9:00 hodin ráno, kdy budeme pokračovat. Všem vám děkuji za účast, přeji vám příjemný zbytek večera. Vám, pane ministře, děkuji, mějte se pěkně.

(Jednání přerušeno v 19.56 hodin.)