Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 14.10.2020

(1. den schůze – 14.10.2020)

(Jednání zahájeno v 10.03 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je 10 hodin a 3 minuty, takže já si vás dovoluji požádat, abyste zaujali svá místa. Vítám vás na 27. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána dne 24. září 2020.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři: Emilie Třísková, Karel Kratochvíle, Peter Koliba, František Bradáč, Martin Červíček, Michal Kortyš, Jaroslav Zeman, Hana Žáková, Přemysl Rabas, Zdeněk Hraba a Václav Chaloupek.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 27. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Adámek a Miroslav Balatka. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu nebo jiné návrhy? Žádné nejsou, takže spustím znělku a potom přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30. V hlasování č. 1 budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 27. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Adámek a Miroslav Balatka. Spouštím hlasování. Prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 1 z aktuálně přítomných 62 senátorů bylo pro 61, to znamená, ověřovateli zápisu byli schváleni Miroslav Adámek a Miroslav Balatka.

Nyní přistoupíme ke schválení 27. schůze Senátu. Upravený návrh pořadu vám byl rozdán na lavice. Schůzi zahájíme body ministra životního prostředí, který zastoupí i předsedu vlády, následoval by bod ministra obrany a bod ministryně pro místní rozvoj. Jedná se o novelu živnostenského zákona, kterou navrhuji doplnit na pořad jako bod č. 8. Máte ho v tom pořadu napsaný kurzívou. Dále na pořad schůze navrhuji na základě usnesení organizačního výboru doplnit tyto body. Návrh na prodloužení doby pro projednání senátního tisku č. 199 ve výborech, to znamená, to je bod č. 20. Je to senátní návrh zákona Zdeňka Hraby. Potom je to Usnesení Senátu k závěrům 21. veřejného slyšení Světlo – dobrý sluha, zlý pán, ve vašem návrhu programu je to bod č. 21. Potom je to Návrh na pověření dalších senátorů odůvodněním senátních návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně, ve vašem návrhu programu je to bod č. 22. Tento bod nebo nutnost projednávání tohoto bodu, jak jsem už říkal na organizačním výboru, je způsobena tím, že některé senátní návrhy zákonů jsou již v Poslanecké sněmovně tak dlouho, že již senátoři, kteří byli pověřeni jejich odůvodněním, nejsou senátory. Dalším je Návrh usnesení Senátu k závěrečné zprávě Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv, což je bod č. 20. Naopak potom navrhuji na příští schůzi na základě opět usnesení organizačního výboru přeřadit Informaci vlády, jakým způsobem zohlednila usnesení Senátu k vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru, což je bod č. 9. To vypuštění je z toho důvodu, že v současné době nebylo v časových možnostech pana premiéra, aby se projednání toho bodu zúčastnil. Dále na základě žádostí navrhovatelů navrhuji z této schůze vyřadit evropské tisky č. K 060/12 ministra zemědělství, je to na přání pana ministra Tomana, je to bod č. 10 v tom vašem programu, a bod s názvem J 072/12, což je bod ministryně financí, v našem programu má bod č. 15.

Navrhuji také na základě výsledku jednání výboru pro evropské záležitosti, který vzal dané tisky, které budu za chvilku citovat, pouze na vědomí, vyřadit tisky N 062/12, K 065/12 a K 070/12. To jsou tisky ministra zdravotnictví a jedná se o body 11 a 12 v tom programu, který máte k dispozici, a bod s názvem K 064/12 ministryně práce a sociálních věcí, jedná se o bod číslo 13 v tom programu, který máte před sebou k dispozici. Ze zdravotních důvodů se z naší schůze omluvil předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a tím pádem požádal o vyřazení výroční zprávy tohoto úřadu, což je bod č. 17, je to v souladu s tím, co jsme si přáli my, jako senátorky a senátoři, protože jsme chtěli, aby pan předseda mohl být přímo při zdůvodnění té zprávy přítomen. Prezident republiky nenavrhl svého kandidáta do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Navrhuji tedy tento bod také vyřadit, je to bod č. 27. Rovněž ho v tom programu máte přeškrtnutý. Čili to je všechno ze strany mé, respektive ze strany organizačního výboru. Nyní se ptám, zda má někdo další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Takže... Hlásí se pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane předsedo, vážení předsedající, vážení místopředsedové, vážení kolegové a kolegyně, já jsem chtěl jenom navrhnout vypuštění bodu 19, Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona Lumíra Kantora a dalších senátorů o České komoře porodních asistentek, a to z toho důvodu, že jsem se rozhodl, že v této chvíli tento návrh zákona o České komoře porodních asistentek, který, kdyby prošel druhým čtením, tak nemá šanci pro to množství zákonů, které jsou teď v parlamentu. Necítím tam možnost toho, aby v příštím nebo v tomto roce, který ještě zbývá do voleb, tento zákon prošel, protože se nedostane zcela jednoduše na řadu. Navrhuji, že bych tento návrh na prodloužení lhůty, tento bod bychom vypustili. Já během krátké doby bych panu předsedovi napsal, že navrhuji stažení tohoto bodu zákona. Je to opravdu více důvodů, které tam mám, ale mně záleží na tom, aby se věc kolem porodních asistentek opravdu vyjasnila a uvedla do pořádku, nechtěl bych hrát nějaké hry na to, jestli to prostě pošleme dál za každou cenu, radši na určitou jistotu. Čekáme na analýzu Parlamentního institutu a tak dále, takže já jsem se rozhodl, že to v této chvíli, tento zákon, stáhnu. Potom ho postoupím opět znovu do dalšího kola po tom, jak se stabilizuje situace v Senátu, ale hlavně tedy ve sněmovně. Takže teď nevím, to byla taková dlouhá řeč, jestli jsem to řekl...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stačí to takhle, porozuměl jsem.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji panu senátoru Kantorovi. V rámci projednávání pořadu jednání on navrhuje vyřazení z programu bodu č. 19, Návrh na prodloužení lhůty pro projednávání návrhu senátního návrhu zákona senátora Lumíra Kantora a dalších senátorů o České komoře porodních asistentek a o změně některých souvisejících zákonů. Je tady ještě nějaký další návrh na úpravu pořadu jednání? Pokud tomu tak není, tak se zeptám, jestli je tady žádost na to, abychom hlasovali zvlášť o návrhu pana senátora Lumíra Kantora, nebo zda můžeme všechny změny, které jsem oznámil, hlasovat dohromady? Není tady žádný návrh na to, abychom hlasovali zvlášť. To znamená, budeme tedy hlasovat o upraveném a doplněném návrhu pořadu 27. schůze Senátu, tak jak vám byl představen předsedajícím, tak jak bylo navrženo panem senátorem Kantorem. To znamená, kromě těch věcí, které máte přímo k dispozici v tom podkladovém materiálu, které se mění, ještě přibývá další změna, a to je vyřazení bodu č. 19, to znamená návrh na prodloužení lhůty, jak jsem tady už říkal... Protože nikdo neodešel, nikdo nepřišel, takže si dovolím nyní už... Nebo já radši spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum 34, hlasujeme o doplněném a upraveném pořadu jednání, tak jak bylo předneseno. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně přítomno 67, hlasování č. 2, registrováno 67, pro 66, návrh pořadu byl schválen. Tak a než přistoupíme k prvnímu bodu, chtěl bych vás ještě informovat o tom, že dnes bude odhalena v 14:00 hodin na prvním nádvoří lavička Jaroslava Kubery. Vy jste všichni obdrželi pozvánku. Zároveň ale je nutné, abych vám oznámil, že oficiální odhalení, to znamená s nějakým shromážděním, se konat nebude. Tu pozvánku máte spíš proto, abyste věděli, že v 14:00 hodin bude u lavičky přítomna i manželka zesnulého Jaroslava Kubery Věra Kuberová a že už od tohoto okamžiku je možné lavičku navštívit a případně uctít památku Jaroslava Kubery. Nepředpokládá se, že by v 14:00 hodin tam proběhlo nějaké shromáždění nebo bylo nějaké oficiální zahájení, které by provázelo nějaké větší shromáždění. Nebude tomu tak, čili ta akce jako taková, z hlediska konání shromáždění, se ruší. Neruší se to, že v 14:00 hodin bude ve velmi skromném počtu to oficiální odhalení realizováno. Čili tolik ještě k tomu pro vaši informaci. Z toho důvodu také tentokrát posuneme pořad jednání tak, že oficiální polední přestávka začne v 13:30 a skončí v 14:30, nikoliv v 13:00, ale v 13:30. Skončí v 14:30, právě proto, aby tam byl prostor pro tu společnou návštěvu nebo individuální návštěvu, případně společnou ve dvojici, ve trojici. Takže to je všechno k těm věcem organizačním. Nyní

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 Navrácení přírody do našeho života

Tisk EU č. K 061/12

Vy jste tenhle materiál obdrželi jako senátní tisk č. K 061/12. Já prosím pana předkladatele, ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s těmito materiály. Pane ministře, vítejte v českém Senátu, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, přeji vám příjemné deštivé dopoledne. Pan předseda už řekl ten složitý název, takže já už ho nemusím opakovat. Dovolte mi tedy, abych stručně okomentoval novou strategii Evropské unie v oblasti biologické rozmanitosti, která má podtitul „navracení přírody do našeho života“.

Není žádným tajemstvím, že problém úbytku biologické rozmanitosti není jenom problémem evropským, je problémem celosvětovým. Koneckonců možná někteří zaznamenali nedávnou zprávu, že i v měřítku celosvětovém, tam je to dokonce ještě rychlejší z hlediska odlesňování deštných pralesů, vypalování některých unikátních přírodních území, což má samozřejmě velmi drtivý vliv na biologickou rozmanitost.

Nicméně tu evropskou strategii Komise představila v květnu letošního roku a úzce souvisí s paralelně předloženou strategií, která se v angličtině jmenuje From farm to fork, přeloženo "od zemědělce ke spotřebiteli", ještě lépe se mi líbí ten název "od vidlí na vidličku". Jedná se o důležitou součást tzv. Green Dealu neboli Zelené dohody pro Evropu.

Příroda a biologická rozmanitost, jejichž dobrý stav je samozřejmě nezbytnou podmínkou lidského života a prosperity, se nachází ve vážné krizi a nedaří se dalšímu zhoršování stavu zamezit. Za posledních 40 let se například jen v důsledku lidské činnosti snížila celosvětová populace volně žijících a planě rostoucích druhů až o 60 %, což je samozřejmě neuvěřitelné číslo. Přitom více než polovina světového hrubého domácího produktu je závislá na přírodě a službách, které poskytuje.

Mezi konkrétní cíle, které by Evropská unie měla splnit do roku 2030, patří například: Chráněné oblasti by měly pokrývat 30 % území Evropské unie. Zdůrazňuji Evropské unie, ne tak vždycky, že by to znamenalo 30 % území každého členského státu Evropské unie. Dále, alespoň 25 % zemědělské půdy se využívá v režimu ekologického zemědělství. Mělo by se snížit použití pesticidů o 50 %. Nejméně na 25 000 km evropských řek by se měl obnovit přirozený tok. Měly by být vysazeny 3 miliardy stromů.

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s dalšími dotčenými resorty připravilo ke strategii rámcovou pozici, kdy Česká republika v obecné rovině strategii a její cíle jednoznačně vítá, jelikož jejich dosažení přispěje k řešení významných problémů v oblasti biodiverzity jak na úrovni Evropské unie, tak celosvětově. Samozřejmě je to i záležitost, se kterou se potýká Česká republika. Má teď nově zpracované strategické dokumenty z hlediska ochrany nebo snížení dopadů na biologickou rozmanitost. Také zajistí dobré životní podmínky a hospodářskou prosperitu.

Současně ale Česká republika poukázala na to, že některé navrhované cíle jsou natolik zásadní, že by určitě měly být podrobeny meziresortní a také veřejné debatě. A protože jejich plnění bude mít nepochybně značné dopady na mnoho sektorů, je potřeba, tak jako v jiných případech, předložit dopadovou studii, která by měla být přijata nejenom na celou Evropskou unii, ale také jednotlivé členské státy, protože je nezbytné znát dopady v oblasti životního prostředí, tak samozřejmě i v oblasti sociální a ekonomické.

Dámy a pánové, ministerstvo životního prostředí sleduje a nadále bude sledovat vývoj v této oblasti. Jak jsem řekl, máme vlastní strategii ochrany biologické rozmanitosti od roku 2016 do roku 2025. Teď máme i čerstvě další přijatý materiál v letošním roce, který se také biologickou rozmanitostí zabývá. Takže se nepochybně budeme chtít podílet na přípravě politik a právních předpisů, které budou z tohoto evropského dokumentu vyplývat. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane ministře, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 061/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Promiňte, pane senátore, poprosím, jestli je možné tam v předsálí poprosit, aby nevytvářeli druhý zdroj zvuků. Prosím, máte slovo.

Senátor Petr Orel:  Takže ještě jednou děkuji za slovo, pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážené kolegové. Evropský výbor se zabýval tímto materiálem na 26. schůzi, přijal usnesení. Bylo tomu tak 8. září tohoto roku. Ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionu Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, ve zkratce, jde o Navrácení přírody do našeho života.

Jenom stručně ke zpravodajské zprávě, protože pan ministr to tu, tento materiál, celkem výstižně prezentoval. Chtěl bych zdůraznit, že ta strategie pro biodiverzitu je součástí Zelené dohody pro Evropu, kterou jsme projednávali na plénu. Jejím cílem je zastavit úbytek biologické rozmanitosti v Evropě. Strategie obsahuje především tyto základní cíle: přeměnit nejméně 30 % evropských území a moří v chráněné oblasti, přísně chránit alespoň 1/3 chráněných oblastí Evropské unie, včetně všech zbývajících primárních a původních lesních porostů Evropské unie, v roce 2021 předložit návrh právně závazných cílů v oblasti ochrany přírody. Co je důležité, to je určitě omezit celkové používání chemických pesticidů o 50 %, nejméně z 10 % zemědělské plochy vytvořit chráněné oblasti s velkou biologickou rozmanitostí, rozšířit ekologické zemědělství na 25 % zemědělské půdy v Evropské unii, předložit strategii Evropské unie pro lesy, zahrnující plán, do roku 2030 vysadit nejméně 3 miliardy nových stromů a do roku 2030 obnovit nejméně 25 000 km řek.

My jsme přijali, tak jak je zvykem, doporučení plénu Senátu, to si dovolím přečíst a okomentovat:

Zaprvé, Senát PČR se znepokojením konstatuje, že současný výrazný pokles biodiverzity se nedaří zpomalit ani přes mnohé evropské úsilí, a proto podporuje Strategii Evropské unie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Je potřeba si uvědomit, že biologická rozmanitost a dobře fungující ekosystémy jsou zásadní pro kvalitu života. Na zachovalé přírodě jsme závislí potravinově, z hlediska dostupnosti čisté vody, vzduchu a samozřejmě také zdravotně. Podle studie Světového fondu na ochranu přírody se populace volně žijících zvířat od roku 1970 zmenšily v průměru o dvě třetiny. Máme tu poměrně dramatický úbytek hmyzu, včetně opylovačů, velký úbytek polních ptáků. Nicméně je také nutno říct, že úbytek biodiverzity se poměrně obtížně odhaduje. Je možný a celkem zřetelně se dá udělat u velkých zvířat, u ptáků, u savců, u těch ostatních jde o odhady. Pokud bychom zůstali nečinní a úbytek biodiverzity by pokračoval, mohlo by nastat nevyhnutelné zhroucení ekosystému, a to by mohlo mít dalekosáhlé následky.

V bodě 2 doporučujeme, aby u cílů navržených v rámci Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 bylo jasně stanoveno, že se jedná o cíle na úrovni EU, aby při jejich plnění byly zohledněny rozdílné podmínky v jednotlivých členských státech a jejich dosavadní úsilí v daných oblastech. Je zřejmé, že legislativa související s ochranou přírody ve státech Evropské unie je rozdílná. Logicky jsou rozdílné také přístupy členských států k této závažné problematice. Je to tedy apel na Evropskou komisi, aby vyhodnotila a potvrdila, že jde o závazek na úrovni celé Unie. Ono to v tom sdělení, v té strategii, víceméně sice obsaženo je, ale je to jakýsi apel. Abychom my splnili třeba nejméně chránit 30 % rozlohy České republiky, pak bychom už teď museli, ono se o tom mluví samozřejmě, ale už teď velmi intenzivně jednat o vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí. Jsou to Krušné hory, Doupovské hory a některé další. Nicméně v tomto nejsem velký optimista, protože víme, jak probíhá schvalovací řízení. Do roku 2030 mi to nepřijde příliš reálné.

V bodě 2b) doporučujeme Senátu, aby Komise zpracovala a předložila konkrétní dopadové studie navržených cílů nejen na úrovni EU, ale i na úrovni jednotlivých členských států, které budou obsahovat i nulovou variantu. Jak už jsem zmínil, přístup států EU je rozdílný, je tedy nutné dopad plánovaných cílů této strategie vyjádřit formou studie na jednotlivé státy. Nicméně neméně důležité je odhadnout, co by se dělo, co by se stalo, jaký by byl dopad, pokud bychom se k přírodě, k biodiverzitě, chovali stejným způsobem jako doposud.

Tedy aplikovali stejné množství pesticidů, pracovali s půdou tak, jak v mnoha případech pracujeme, že by byla eroze v takové míře, jako je, nedbali na odolnost lesů, které víme, v jakém jsou katastrofálním stavu. Takže myslím si, že stejně důležité, jako je to vyhodnocení dopadu strategie na jednotlivé členské státy, neméně důležitá je i ta nulová varianta, co by se dělo, pokud bychom nečinili nic.

V bodě 3 žádáme vládu, aby při nastavování vnitrostátních pravidel pro provádění nové společné zemědělské politiky vytvořila vhodné nástroje, které reálně přispějí k zastavení úbytku biologické rozmanitosti na území České republiky.

Chráněná území nás bezesporu nezachrání, mají sice zcela zásadní význam, co se týká biodiverzity, cenných ekosystémů, nicméně intenzivně využívaná zemědělská krajina potřebuje vytvořit bezesporu ekologické koridory s cílem zabránit genetické izolaci, umožnit migraci druhů a podpořit zdravé ekosystémy. A samozřejmě obnovit a napravit vodní režim zemědělské krajiny.

Současně s tímto senátním tiskem jsme projednávali na jednání výboru toho 8. září také strategii od zemědělce ke spotřebiteli. Je nutno říct, že ty strategie spolu velmi úzce souvisí, jde o dokumenty rozvádějící Zelenou dohodu pro Evropu. Musím říct, že jsem trošku skeptický a jsem velmi zvědavý, jaká bude konečná podoba nastavení společné zemědělské politiky v České republice v návaznosti právě na ochranu biodiverzity. Pak už následují jenom formální body, takže to je za mě vše zatím. Děkuji za pozornost a dovolil bych si vás poprosit o podporu tohoto usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Dále materiály projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Ivo Valenta? Přeje, prosím, pane senátore. Máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Pane předsedo, poslední vystoupení si nemůžu nechat ujít. Dobrý den, pane předsedo, vážení kolegové. Protože jsem byl zpravodajem tohoto senátního tisku v rámci jeho projednávání na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, dovolte mi několik málo poznámek.

Mohu konstatovat, že vítám předloženou strategii, co do definovaných cílů, určitě je důležité vytvářet takové podmínky, které umožní trvale udržitelný rozvoj, zajistí dostatečnou ochranu životního prostředí a biologickou rozmanitost. Na druhou stranu chci upozornit na to, že přehnané „zelené“ pojetí politiky EU může vyvolat zásadní negativní dopady nejen do hospodářství jednotlivých členských států a oslabení ekonomické konkurenceschopnosti s navazujícími makroekonomickými dopady, ale také může vyvolat nadměrné fiskální nároky. Proto jsem se jako zpravodaj přiklonil k postoji vlády ČR, především co se týká přílišné ambicióznosti stanovených cílů. Zároveň jsem navrhl usnesení, které náš výbor svým hlasováním podpořil, ve kterém doporučujeme, co tady bylo už řečeno garančním výborem. Garanční výbor reflektoval naše návrhy výboru, a proto doporučuji schválit. Na závěr, tím, že je to moje poslední vystoupení, bych vám chtěl všem poděkovat za skvělou spolupráci. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, nejen za přednesení zprávy výboru, ale i za tu práci v Senátu. Otevírám rozpravu. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vyjádřit k návrhu na usnesení? Pana zpravodaje? Nechce, takže budeme hlasovat tím pádem o usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie, ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, Navrácení přírody do našeho života. To usnesení máte jako přílohu tisku K 061/12/02. Bylo tady představeno panem zpravodajem. To znamená, nezbývá, než o něm hlasovat, s tím, že bylo podpořeno i výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Před hlasováním spustím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu na usnesení Senátu, které je součástí senátního tisku K 061/12/02. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 33. Spouštím hlasování. Prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů, pro 44, kvórum 33, návrh na přijetí usnesení byl schválen. Já vám děkuji, pane zpravodaji. Pan předkladatel zůstává.

Dalším bodem, který budeme probírat, je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh A a B Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, přijaté v Ženevě dne 10. května 2019

Tisk č. 264

Jedná se o senátní tisk č. 264. Uvede ho ministr životního prostředí, Richard Brabec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. O polutantech jsem tady hovořil už několikrát a nezklamu vás ani tentokrát. Budu ale stručný, protože ten materiál je opravdu vysoce odborný, vy ho určitě samozřejmě máte ve svých materiálech, dívali jste se na něj, tak abych neopakoval věci, které jste se mohli dočíst. Jenom připomenu, že se jedná, tak jako v řadě uplynulých případů v minulosti, o souhlas s ratifikací změn příloh A a B takzvané Stockholmské úmluvy o persistentních organických polutantech. ČR je smluvní stranou této úmluvy již od roku 2004.

Konference Stockholmské úmluvy, která proběhla v květnu v Ženevě, rozhodla o některých změnách. Rozhodla o zařazení dvou nových chemických látek do přílohy A, a to dikofolu, bez zvláštních výjimek, a perfluoroktansulfonanové kyseliny a sloučenin příbuzných uvedené kyselině se zvláštními výjimkami pro její výrobu. Také rozhodla o úpravě existující položky skupiny látek v příloze B, kterou je perfluoroktanová kyselina její soli a perfluoroktan sulfonyl fluorid. To jsem se včera učil 10 minut, abych se přitom nezakoktal.

Příloha A obsahuje chemické látky obecně zakázané, případně povolené v rámci výjimek. Příloha B potom obsahuje chemické látky, jejichž použití je omezeno.

Chemické látky nově zařazené do přílohy A poškozují lidské zdraví a životní prostředí, protože prostřednictvím potravních řetězců se kumulují, omezeně se rozkládají a podléhají dálkovému přenosu. Právě proto k dosažení účinné ochrany bylo potřeba přijmout opatření na mezinárodní úrovni.

Já jenom na závěr zopakuji nebo zdůrazním, že přijetí změn přílohy Stockholmské úmluvy nebude mít dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty nad rámec toho, co již vyžaduje uvedená legislativa Evropské unie. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám, pane navrhovateli a pane ministře, děkuji za uvedení materiálu. Prosím, abyste zaujal místo u stolku navrhovatelů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 264/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 264/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, návrh této dohody je bezproblémový, a tak jsme se dohodli s panem senátorem Jirsou teď rychle, že já řeknu pár slov společně za oba výbory. To znamená za výbor pro bezpečnost a zahraniční věci a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zařazení nových chemických látek, které patří mezi persistentní organické znečišťující látky, je důležitým opatřením pro naplňování cíle Stockholmské úmluvy a implementace opatření, které teď jsou navrženy, přispěje ke zvýšení ochrany lidského zdraví a životního prostředí, a tím i k větší účinnosti úmluvy. Je proto žádoucí, aby zařazení nových látek do přílohy A a B úmluvy Česká republika podpořila a byla změnami příloh vázána. Myslím, že tento bod krásně navazuje na ten předchozí bod, o kterém hovořil pan senátor Petr Orel. Je to jedním z opatření, které může přispět k omezení negativních jevů, které probíhají.

Návrh usnesení výboru je, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změn příloh A a B Stockholmské úmluvy. Toto usnesení jsme přijali na 18. schůzi 15. července 2020. Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní senátorko, že jste přednesla stanovisko obou dvou výborů, které tento tisk projednávaly. Tím pádem já se nemusím Tomáše Jirsy na nic ptát a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Asi není se k čemu vyjadřovat tím pádem, jak ze strany pana ministra, tak ze strany zpravodajky. Je možné tedy hlasovat o návrhu na usnesení tak, jak ho přijal výbor pro územní rozvoj i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, takže já jenom spustím znělku.

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum 33, budeme hlasovat o souhlasu s ratifikací úmluvy, tak jak tady přednesl pan navrhovatel a paní zpravodajka. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže hlasování č. 4, přítomno 64, pro 53, ratifikace změn příloh A a B Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech přijatých v Ženevě dne 10. května 2019 byla Senátem odsouhlasena. Děkuji a dostáváme se k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh 2 a 3 Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků přijaté v Durbanu dne 8. prosince 2018

Tisk č. 295

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 295 a uvede ho opět ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Já vám opět děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, tady budu v rámci možností co nejstručnější. Možná si pamatujete, že i v tomto případě, tak jako u předchozího bodu, jsem již několikrát v minulosti vás žádal o podporu ratifikací změn příloh tohoto materiálu, této dohody. V tomto konkrétním případě se jedná o změny tří kategorií.

První kategorie změn spočívá v zařazení nového druhu kormorána chocholatého do přílohy 2 dohody. Tady jenom pro ty, kteří jsou popuzeni slovem kormorán, prosím, neplést si s kormoránem velkým, to je ten kormorán, který nám tady škodí na rybách a který je od roku zhruba 2013 vyřazen ze seznamu chráněných druhů. Toto je jiný kormorán, který se v České republice vyskytoval v minulosti opravdu výjimečně. Jestli se nemýlím, asi třikrát se tady objevil, ale jinak žije většinou na mořském pobřeží. Takže tato změna se nás zásadně netýká.

Druhá kategorie změn spočívá ve změně určitých definic, které se používají pro kategorizaci populací vodních ptáků. Myslím, že to bude stačit takto.

Třetí kategorie změn spočívá v přijetí nové tabulky. Jedna v příloze 3. Ta tabulka přeřadila vybrané populace ptáků do jiných sloupců, indikujících jejich takzvaný záchovný status, ale, a to je důležitější, součástí těchto změn bylo také přeřazení 9 druhů vodních ptáků do vyšší kategorie ochrany, které ale současně nejsou pokryty současnou legislativou Evropské unie. K přeřazení těchto 9 druhů Evropská unie podala výhradu, tato změna tedy nevstoupí pro členské státy Evropské unie v platnost. Důvodem je to, také jsem se na to ptal, že některé členské státy Evropské unie některé z těch 9 druhů, prostě nechtějí, aby byly zařazeny do této kategorie, protože je loví. To se tedy netýká České republiky, ale spíš těch severských států.

Přijetí změn příloh 2 a 3 nebude vyžadovat změnu platné právní úpravy České republiky a také nebude mít dopad na státní rozpočet, veřejnou správu, ani podnikovou sféru nad rámec toho, co již nám stanoví naše legislativa. Nicméně přistoupením k dohodě se Česká republika zavázala plnit závazky, toto je jeden z nich, a proto vás prosím o vyslovení souhlasu s těmito změnami. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 295/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 295/1. Se zpravodajskou zprávou nás nyní seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím, pane senátore. Máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Já zde mohu říct, že přednesu stanovisko společně i za výbor, za kolegu Jirsu. Já bych chtěl připomenout, že náš výbor, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, projednával tento tisk na své 19. schůzi 11. srpna. Přijal usnesení 105, kde doporučuje plénu Senátu dát souhlas s ratifikací změny přílohy předmětné dohody.

Pan ministr už tady o těch problémech, které jsme také řešili na našem výboru, mluvil. Proto nebudu rozvádět, v zásadě tedy jenom jsem chtěl, aby to tady zaznělo, ty dvě poznámky, tak jak jsme je projednávali. To znamená, z hlediska vyjasnění těch termínů, ty vznesené výhrady ze strany Evropské unie a jiných členských států, také České republiky, a to jsme si vyjasnili, pan ministr o tom tady mluvil. Zadruhé, při projednávání toho návrhu usnesení, tak jak to máme v našem výboru v poznámce, jsme navrhli opravit tři drobné formální nedostatky v překladu. Jinak doporučujeme, tak jak zaznělo už na začátku, jak máte v návrhu usnesení, dát souhlas s ratifikací této dohody. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A protože byla zpravodajská zpráva za oba dva výbory, otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se formálně, jestli pan navrhovatel nebo zpravodaj... Nechtějí nic dalšího. Můžeme přistoupit k hlasování. Spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum 33. Budeme hlasovat o souhlasu k ratifikaci změn příloh 2 a 3 Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků, přijaté v Durbanu dne 8. prosince 2018. Spouštím hlasování, prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE.

Přítomno 64, pro 55, ratifikace byla schválena. Děkuji. Snad jediné zajímavé bylo, že ratifikaci úmluvy o vodních stěhovavých ptácích předkládal Brabec.

A teď ještě tady mám jednu věc. Omlouvá se paní senátorka Hamousová, která zůstala někde na dálnici. To znamená, jenom pro stenozáznam, je tady omluva od paní senátorky Hamousové, že se od deseti nemohla zúčastnit. Předpokládaný čas dostavení je 11 hodin.

Dalším bodem je

 

Mimořádné zasedání Evropské rady (1. a 2. října 2020) - závěry

Tisk č. 311

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 311. S informací nás seznámí ministr životního prostředí Richard Brabec, který zastoupí předsedu vlády Andreje Babiše. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Znovu děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych stručně v zastoupení pana premiéra okomentoval výsledky jednání Evropské rady, která proběhla ve dnech 1. a 2. října letošního roku.

V Bruselu se uskutečnilo mimořádné zasedání Evropské rady, které muselo být o týden posunuto z důvodu karantény předsedy Evropské rady Charlese Michela. Jednání se zabývalo tématy: situace ve východním Středomoří, Bělorusko, konflikt v Náhorním Karabachu a otrava Alexeje Navalného, koordinovaná reakce Evropské unie na pandemii covid-19, vnitřní trh, průmyslová politika a digitální agenda a budoucí vztahy Evropské unie se Spojeným královstvím.

Delegaci České republiky vedl předseda vlády Andrej Babiš. Nyní stručně ke každému tématu.

Pokud se týká situace ve východním Středomoří, ve čtvrtek odpoledne a večer bylo věnováno právě výhradně otázkám vnějších vztahů, přičemž většinou lídři diskutovali o situaci ve východním Středomoří. V reakci na pokračující nelegální aktivity Turecka. V této oblasti Evropská rada ostře odsoudila porušování suverénních práv Kypru a vyzvala k řešení sporu v souladu s mezinárodním právem. V závěrech opětovně vyjádřila svou plnou solidaritu s Řeckem a Kyprem.

Evropská rada navíc nově vydala jasné varování, že pokud Turecko bude ve svých nelegálních krocích pokračovat, využije Evropská unie všechny své nástroje, které má k dispozici, včetně uvalení sankčních opatření. Pro vládu České republiky je důležité, že vedle výhrůžky sankcemi Evropská rada zároveň přislíbila rozvíjení pozitivní agendy s Tureckem, a to za předpokladu konstruktivního jednání na straně Turecka. Mezi tyto body patří modernizace celní unie, obnovení dialogu na vysoké úrovni či pokrok v obchodních otázkách. Nejpozději na prosincovém zasedání se Evropská rada vrátí k vyhodnocení situace.

Pokud se týká otázky Běloruska, díky shodě na textu k situaci ve východním Středomoří mohla Evropská rada finálně odsouhlasit uvalení sankcí vůči představitelům běloruského režimu, které do této doby blokoval právě Kypr. Následně mohla Rada Evropské unie během pátku prostřednictvím písemné procedury mimořádně rychle přijmout sankční seznam zahrnující celkem 40 osob, které jsou zodpovědné za zfalšování výsledků prezidentských voleb a násilného potlačení demonstrací.

Kvůli odporu některých členských států bohužel na sankční seznam zatím nebyl zařazen prezident Alexandr Lukašenko. Za úspěch České republiky však lze považovat, že na návrh států V4 Evropská rada vyzvala Evropskou komisi, aby vypracovala plán ekonomické podpory pro demokratické Bělorusko, který vnímáme jako potřebný.

Pokud se týká Náhorního Karabachu a Alexeje Navalného, během pracovní večeře Evropská rada diskutovala o otravě ruského opozičního politika Navalného, kdy německá kancléřka podrobně popsala celý případ a navrhla, aby se Evropská rada tématem znovu zabývala na řádném zasedání v říjnu. Vláda České republiky pokus o zabití Alexeje Navalného odsoudila, považuje jej za porušení mezinárodního práva. Česká republika podpořila jednotný postup Evropské unie vůči Rusku i výzvu Evropské rady k nestrannému vyšetření celé události.

Lídři během večeře také jednali o situaci v Náhorním Karabachu, následkem čehož Evropská rada vyzvala k okamžitému ukončení násilí a k jednání a k mírovému urovnání konfliktu bez zásahu vnějších aktérů.

Dalším bodem byla reakce na onemocnění covid-19. Během pátku se Evropská rada věnovala především společnému postupu proti epidemii covid-19 a jejím ekonomickým dopadům. Během diskuze lídři téměř jednomyslně podpořili potřebu lepší koordinace opatření, které členské státy přijímají v souvislosti s omezením dalšího šíření onemocnění covid-19. Panovala shoda na tom, že v rámci boje proti druhé vlně pandemie není záměrem zcela uzavřít ekonomiku, jak to bylo na jaře.

V návaznosti na proběhlou diskuzi Evropská rada ve svých závěrech vyzvala Radu Evropské unie, aby ve spolupráci s Komisí zvýšila své koordinační úsilí a také činnost pro zajištění a distribuci vakcín proti covid-19. Evropská rada se bude k tomuto tématu samozřejmě nadále pravidelně vracet.

Pátým bodem byl vnitřní trh, průmyslová politika a digitální agenda. Zde k tomuto tématu, které bylo původně hlavní, se lídři ale dostali až na konec jednání, a proto diskuze byla bohužel poměrně omezená. Závěry Evropské rady každopádně potvrzují význam dalšího prohlubování vnitřního trhu pro ekonomickou obnovu, v období, kdy Evropa čelí následkům pandemie covid-19, což je pro vládu České republiky samozřejmě velmi důležité, protože vnitřní trh musí být připraven na zelenou a digitální transformaci a musí být konkurenceschopný.

Závěry zdůrazňují potřeby ambiciózní průmyslové politiky, vláda přivítala ambiciózní znění závěrů k problematice jednotného digitálního trhu. Závěry rovněž obsahují výzvu ke koordinovanému přístupu Evropské unie k bezpečnostním výzvám, zavádění sítí 5G. Tento společný postup Česká republika vždy podporovala a prosazovala. Evropská rada se k tématu vnitřního trhu, průmyslové politiky a digitální agendy znovu vrátí na svém jednání v březnu příštího roku.

A konečně vztahy se Spojeným královstvím, kdy zcela na závěr předsedkyně Evropské komise krátce pohovořila o vztazích se Spojeným královstvím, informovala o kroku Komise, která zahájila se Spojeným královstvím řízení o nesplnění povinností vyplývajících z výstupové dohody. K tomuto rozporu dojde v případě, že bude přijat návrh britského zákona o vnitřním trhu Spojeného království. Dále předsedkyně Komise popsala aktuální stav jednání o budoucím vztahu.

Nejsložitějšími otevřenými otázkami jsou nadále zajištění rovných podmínek, mechanismus pro řešení sporů a rybolov. Pro vládu České republiky je prioritou nastavení komplexního a vyváženého ekonomického a obchodního partnerství se Spojeným královstvím s cílem minimalizovat vznik obchodních překážek. Zároveň se ale Evropská unie připravuje i na možný scénář, že se dohody nepodaří dosáhnout. Vláda se i na národní úrovni na konec přechodného období samozřejmě připravuje. Jednotlivé subjekty veřejné správy přijímají potřebná opatření legislativního i nelegislativního charakteru. Vláda České republiky proto vítá, že se lídři tématu budoucích vztahů se Spojeným královstvím budou znovu zabývat na nadcházejícím zasedání. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane ministře, za přednesenou zprávu. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 311/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, senátorky a senátoři.

Já možná začnu od konce, a to sice tím, že parafrázuji to usnesení, které teď zrovna zmínil pan předseda Senátu, totiž, že evropský výbor vzal informaci na vědomí a totéž doporučuje i vám. Je to zejména proto, že ta témata, která tam byla projednávána, která tady popsal pan ministr Brabec, jsou ve své drtivé většině témata, ke kterým jsme se buď recentně vyjádřili, nebo jsme se k nim vyjádřili v některých případech už před trochu delší dobou, ale ta pozice Senátu zůstává nezměněna.

K nemalé části jsme se vyjádřili už před tím zasedáním této Evropské rady. Já to pořád vnímám tak, že projednání závěrů Evropské rady z hlediska naší komory by primárně mělo být především posouzením toho, zda výsledky a pozice, kterou tam Česká republika zastávala, korespondují s tím, jak jsme to tady projednali před zasedáním Evropské rady. To si myslím, že v tomto případě rozhodně se dá říct, že tomu tak je.

Nicméně jestli tedy mohu, nebo počítám, že je namístě, abych se jako zpravodaj vyjádřil trošku podrobněji. Závěry jsou tentokrát, řekl bych, nadstandardně dlouhé. Já jsem si nedělal úplně statistiku, ale řekl bych, že za 6 roků, co se těmto věcem tady věnuji, tak jsou možná jedny z nejdelších, ne-li vůbec nejdelší. Možná pan předseda Evropské rady využil čas v karanténě, aby pečlivěji spisoval návrh závěrů.

Myslím, že docela stojí za to si je prolistovat, pokud jste to ještě neudělali. Z mého pohledu je tam řada zajímavých věcí. Samozřejmě v té části, řekněme, diplomatické, v té části zahraničních vztahů, já si to vyhodnocuji tak, že společné a důrazné úsilí Evropské unie, Evropské komise, Evropské rady v oblasti východního Středomoří přineslo nějaké ovoce. To napětí tam skutečně trošku polevilo. Současně jsme trošku svědky takového, nevím, jak to říct, pákový mechanismus možná není úplně přesné, ale to, že současně díky tomu se podařilo konečně posunout tu situaci v Bělorusku, kde byla blokáda sankčního seznamu podmíněna nějakým posunem ve východním Středomoří, a tím, že tohle se povedlo, tak se povedl i ten sankční seznam.

Jistou kuriozitou, jak jste jistě zaznamenali, je to, že na sankčním seznamu nebyl prezident Lukašenko. To je, počítám, zřejmě také důsledek nějakých takovýchto pokusů o páčení jedné věci jinou věcí, ale informace, které jsme obdrželi včera na evropském výboru, naznačují, že i v této věci by měl nastat nějaký posun příznivým směrem.

Nicméně když jsem mluvil o tom, že ten text, ty závěry stojí za to prolistovat, tak jsem možná měl na mysli ještě víc ty věci, které se týkají jednotného trhu a digitální agendy. Myslím si, že tam jsou takové věci, jako že požadavek, aby se Evropská unie poučila ze zkušeností, které přinesl covid, i třeba v oblasti jednotného trhu, abychom odstranili roztříštěnosti, překážky a slabá místa, abychom odstranili strategickou závislost v některých důležitých oblastech, abychom aktualizovali evropský rámec pro hospodářskou soutěž, abychom zvážili možnost přijetí pravidel, které se týkají systémové úlohy a odpovědnosti online platforem s významnými síťovými účinky. To jsou krásné formulace, ale myslím, že si umíme představit, že to můžou být docela průlomové kroky.

Evropská rada se dožaduje po Evropské komisi, aby připravila nástroj pro mezinárodní zadávání veřejných zakázek. Myslím, že je to zase velmi důležitá věc, nebo nástroj pro řešení deformačních účinků zahraničních subvencí na jednotný trh.

O té strategické závislosti už jsem mluvil. Velmi explicitní je podpora toho, aby data, která v Evropě vznikají, byla v Evropě také uchovávána a zpracovávána. To má i konkrétní podobu podpory financování velkých úložišť a cloudových řešení na půdě států Evropské unie. Velmi se tam mluví o ochraně před kybernetickými hrozbami, bezpečné komunikační prostředí, rychlé zavádění síťových infrastruktur s velmi vysokou kapacitou, rozvoj schopnosti vyrábět klíčové komponenty digitálních technologií v Evropě, zejména mikroprocesory. To je věc, kde jsme závislí na jiných státech, kromě jiného na Číně.

Je tam také důraz na to, aby Evropská unie i jednotlivé členské státy uplatňovaly domluvená omezení vysoce rizikových dodavatelů pro klíčová aktiva digitální revoluce, chcete-li. Čili zase věc, kterou jsme my tady významně podporovali, podpořili. Myslím si, že to, že se na tom teď Evropská rada dohodla jako na jasné prioritě, na které se má dál pracovat v rámci Evropské komise, myslím si, že je z mého pohledu velmi pozitivní informace, kterou stojí za to zaregistrovat. Nicméně, jak znovu opakuji, nedospěli jsme k závěru, že je to potřeba nějakým způsobem opakovat v rámci usnesení. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, přeji všem dobrý den. My jsme se u předsednického stolku vystřídali.

Pan navrhovatel i pan zpravodaj přednesli své zprávy a já otevírám rozpravu. Jak vidím, do rozpravy se nikdo nehlásí. Hlásí? Pardon, neviděl jsem, pane senátore, omlouvám se. Pan senátor Fischer má slovo, prosím.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Dovolte mi krátce také reagovat na proběhlou Evropskou radu, která se konala počátkem října.

Když se do ní začteme, zjistíme, že tam je celá řada otázek, které jsou mezi prioritami pro Českou republiku. Jsem rád, že tady padla zmínka o Alexeji Navalném. Skutečně fakt, že opoziční politik v našem geopolitickém prostoru se stal terčem otravy za pomoci látek, které jsou z mezinárodního práva zakázány, je samo o sobě faktem, kterému musíme věnovat pozornost. Ty látky nezakázal někdo jen tak. Ty zakázaly státy úmluvy o šíření a omezení šíření otravných bojových, chemických a biologických látek. Tahle smlouva zavazuje vlády, aby na svém území kontrolovaly sklady, výrobu a laboratoře, které v minulosti tyhle látky šířily. Mezi signatáři je 95, 98 % členských států OSN, včetně Ruské federace.

To znamená, když je někdo otráven na území Ruské federace takovou zakázanou látkou, a bylo o tom přineseno svědectví z nezávislých laboratoří hned několika států Evropské unie a NATO, tak to musíme brát nejenom jako problém jednoho člověka, shodou okolností nejvýznamnějšího opozičního hlasu v Rusku, ale jako problém ruské vlády, která nedokáže zajistit dodržování jedné ze zásadních mezinárodních úmluv na svém vlastním území. Musíme se tedy ptát: Co se stalo? Jestli tam někdo doma ve sklepě vyráběl takovéto látky, to není vůbec představitelné. Jak je možné, že potom ale nevíme víc? Jak je možné, že právě Ruská federace, respektive její autority nespolupracují s těmi, kteří chtějí vrhnout dostatečné světlo na tento případ. Tohle je věc, kterou musíme vzít velmi vážně, nejenom bezpečnostně, nejenom z hlediska dodržování zákonů a mezinárodních úmluv, ale také do budoucna.

I proto je tak důležité mluvit o tom, co z toho vyvodit, že právě Ruská federace, její vláda, její úřady nejsou připraveny vysvětlit, k čemu tam došlo. Ten stín pochybností je tak vážný, že musíme se vší vážností také naslouchat těm, kteří říkají, že je potřeba zesílit sankce proti Ruské federaci. A co si z toho máme vyvodit my? Že například jadernou elektrárnu u nás, o které se jedná poslední dobou, by a priori neměl stavět někdo, kdo není připraven spolupracovat a dodržovat mezinárodní úmluvy. Ta logika chování i vlády v naší zemi musí přeci vzít velmi vážně v úvahu, že zakázané postupy je potřeba držet mimo rámec přijatelného a vztáhnout to i tam, kde máme možnost suverénně rozhodnout o tom, kdo tady bude stavět jadernou elektrárnu. Stejné doporučení ostatně padlo i na našem slyšení o odolnosti veřejných institucí vůči působení cizí moci na území České republiky. Čili tvrdé sankce a musíme jít odvážně i tam, kam možná z obchodních nebo ekonomických důvodů zatím nemáme odvahu se dívat, tzn. do tendru, do soutěže o stavbě jaderné elektrárny.

Úplně stejně musíme mít odvahu vyvodit důsledky z toho, co se píše v závěrech této Evropské rady o Čínské lidové republice. Číně je tam věnováno možná vůbec nejvíc z hlediska textu. Když se do závěrů podíváme, vidíme, že tam v podstatě padají velmi tvrdá slova, včetně slov odsouzení na zavádění nového zákona o státní bezpečnosti na území Hongkongu, zvláštní správní jednotky, které jsme se také věnovali tady v Senátu. Opět z toho musíme vyvodit důsledky a být dostatečně odvážní a konsekventní a systematičtí a říci, pokud se Čína takto chová vůči mezinárodním závazkům, které na sebe dobrovolně převzala, musíme z toho vyvodit, že právě digitální infrastrukturu u nás nemůže tato země stavět jako dodavatel. Totéž platí ostatně i pro jadernou elektrárnu.

Tzn. tato říjnová Evropská rada byla velmi důležitá, protože se snažila pojmenovat stavební kameny suverenity pro evropské země, pro země Evropské unie. Mluví se tam doslova o digitální suverenitě, suverenitě, která se netýká jenom sítí 5G. Ostatně i v sítích 5G se dnes otáčí vítr. Londýn začíná zrychlovat to, jak se chce zbavit v kalendáři z hlediska angažmá čínských společností na svém území. Podobně se rozhodla i Belgie. Podobně se musí rozhodnout i Česká republika. Chci tady vyseknout poklonu Andreji Babišovi, za jehož záštity proběhla v České republice skvělá globální konference o sítích 5G. Chci povzbudit vládu, aby nejenom pořádala konference, které mají zásadní strategický dopad na to, jak se demokratické země dívají právě na digitální suverenitu, ale aby navázala s tím, že je potřeba zabezpečit digitální suverenitu občanů České republiky i z hlediska sítí 5G vůči Číně, vůči cizí moci, opět odkazuji na výsledky našeho slyšení, které jsme pořádali tady v Senátu minulý měsíc, a zároveň se podívala například i na datová centra. Často mluvíme o sítích 5G. Zaplaťpánbůh, že už je to téma pro veřejné debaty. Ale kde mají naši občané skladovány své osobní údaje? Jak tohle má vláda pokryto a jak je to pokryto z hlediska zákona? Tady je další slabé místo. Opět Evropská unie v tomto summitu o těchto věcech jednala. Tzn. digitální suverenita nejsou jenom sítě, to je také to, kde se skladují osobní data našich občanů. A právě o tom jednala Evropská unie.

Suma sumárum. Východní partnerství. Ještě jsme nezmínili Bělorusko a Karabach. Připomínám, že včera jsme na výboru přijali apel na vládu, aby se věnovala také humanitární katastrofě, která právě z konfliktu na Náhorním Karabachu může na prahu zimy vzejít. Chceme povzbudit vládu, aby v těchto strategických liniích, které právě Evropská unie na svém summitu přijala, na Evropské radě, aby v nich pokračovala. Má v tom naši plnou podporu a chceme na tom s vládou spolupracovat, protože vidíme, že se děje mnoho dobrého. A to nemám na mysli jenom tu 5G globální konferenci, za kterou ještě jednou chci vládě poděkovat.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do diskuse? Ano, pan senátor Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já mám dva dotazy. Jeden se týká Evropské rady a jejího dřívějšího rozhodnutí. My jsme tady dnes mluvili spíše o té geopolitické a geobezpečnostní politice, ale o rozhodnutích ve věci, které se nás týkají přímo, a finančně, ve věci covidu, reakcí Evropské rady a také Komise, tak o tom jsme dnes nejednali. Ptám se pana ministra, jestli nějaké informace v této věci má o posunu... Pokud ne, tak mám přímo dotaz na částku, kterou má Česká republika rozdělit do zdravotnictví, samozřejmě má každý stát Evropské unie. Nicméně možná že, jestli přijde paní ministryně Dostálová, možná by v rámci jejích kompetencí o tom věděla víc. Pak bych si samozřejmě neodpustil při posledním zákonu o ochraně afrických druhů ptactva tady u nás, tak to bylo asi vhodnější, ale nestihl jsem se přihlásit z nějakých technických problémů, tak bych se rád zeptal pana ministra, jak vidí v tuto chvíli, nemusí to být dlouhé, tu situaci otravy na Bečvě. Je to asi ne regionální, ale celospolečenský problém. Jestli se k tomu ministerstvo chce také nějak postavit tím, že původní druhy ryb tam budou vysazeny za pomoci ministerstva zemědělství, životního prostředí. Tím informuji, že také kraj teď schválí nějakou částku na to, aby se finanční prostředky sdružily a obnova netrvala 10, 15 let do vzrůstu některých druhů ryb, ale aby byla rychlejší. Takže to je dotaz na pana ministra, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátorovi. Vidím, že nikdo další se do rozpravy... Ano, přece se hlásí, pan senátor Hilšer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marek Hilšer:  Vážené kolegyně a kolegové, já si jen krátce dovolím zareagovat na slova pana senátora Fischera. Děkuji, že ocenil vládu za to, že uspořádala konferenci týkající se sítí 5G atd. Ale chtěl bych zde připomenout také to, že vláda často říká nějaká slova, ale činí jinak. Nesmíme zapomínat také na to, že Senát doporučil vládě, aby odmítla a předem vyřadila z tendru na dostavbu jaderných bloků atomové elektrárny Čínu a Rusko, ale vláda učinila tak, že toto někdy v srpnu nebo koncem června neučinila. Na toto, prosím, nezapomínejme, měli bychom na to neustále upozorňovat. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Teď už nevidím, že by se někdo další do rozpravy hlásil. Rozpravu končím. Bylo několik dotazů na pana ministra, nepochybuji o tom, že se bude chtít vyjádřit a odpovědět. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Jenom v rychlosti. Byť úplně třeba nesouvisely s tímto tématem, ale využiji toho, budu velmi stručný, abych vás nezdržoval, ještě máme další body další Evropské rady... Určitě paní ministryně Dostálová řekne aktuální částku. Možná pan senátor Čunek měl na mysli prostředky, ty nejrychlejší, z InvestEU takzvaně, z rychlého programu.

Tam by skutečně poměrně významná částka měla jít do zdravotnictví, ať už do nákupu přístrojů, samozřejmě souvisejících s epidemií covid, ale nejenom. Shodou okolností vláda, já jsem musel odběhnout do Senátu z jednání vlády, která pokračovala, tam byl i návrh materiálu schvalován. Tzn. určitě paní ministryně Dostálová tu částku řekne.

Pokud se týká vaší druhé otázky, ano, velmi intenzivně jednáme s rybáři. Koneckonců jsem se s nimi bavil naposledy v neděli. Včera probíhalo další jednání a ministerstvo životního prostředí ještě tento týden, stane se to pravděpodobně dnes nebo zítra, zadá u konkrétních akademických pracovišť po dohodě s Povodím Moravy a po dohodě s Rybářským svazem i místními rybáři konkrétní průzkum ekologického stavu řeky. To znamená, jak stavu toho tzv. bentosu, stavu břehů, i to, co se netýká jenom ryb, když to řeknu lidově. Takže tyto informace bychom měli mít poměrně brzy. Rybáři už se tam rozhodli vysadit první ryby, ostroretky. To proběhlo, myslím, minulý víkend. Teď i deště, které probíhají, samozřejmě mají, řekněme, příznivý dopad na další ředění. I když podle našich informací, které už jsme měli před několika dny, tak už nikde v zásadě nebyly měřitelné nějaké hodnoty kyanidu, které by byly jakkoli nebezpečné. My můžeme pomoci v této oblasti, a pomáháme. Jsme s rybáři dohodnuti. Ministerstvo zemědělství zase může pomoci, a pomáhá, v oblasti, na kterou my nedosáhneme, to znamená konkrétní pomoc v zarybňování, pomoc například v nějaké možnosti využití části revírů Lesů ČR, resp. některých vodních nádrží Lesů ČR nebo státních podniků povodí pro chov ryb, které by bylo možno použít. Já jsem v zásadě v takřka každodenním spojení s hospodářem místního rybářského svazu, abychom dohadovali opravdu konkrétní pomoc. Troufám si říci, a můžete se tam i zeptat, že rybáři jsou spokojeni s tím, co jim dnes ministerstva nabízí a jak rychle reagují. Řešíme tam třeba i možnost pomoci s náklady na kafilerii atd.

Pokud se týká vyšetřování, musím znovu říci, že my jsme to už minimálně před 10 dny skutečně předali Policii ČR. Já jsem na to často dotazován. Já bych byl nejradši, kdyby už před týdnem byl ten viník znám, nebo druhý den poté. To, že zatím není, přičítám tomu, že to pravděpodobně není asi tak jednoduché z hlediska Policie ČR, označit jasného, konkrétního viníka. Ale víc k tomu opravdu nemůžu říci, nemám víc informací. Natvrdo říkám, mám zájem, aby to bylo vyšetřeno co nejrychleji. Nemůžu tlačit na policii, poprosil jsem i pana ministra vnitra, ale jenom samozřejmě v rámci možností, které on má. Také nemůže nějakým způsobem samozřejmě ovlivňovat vyšetřování policie. Ale je tady jednoznačně společenská veřejná poptávka po tom, aby byl viník nalezen a oznámen co nejdříve. Můžu vás ujistit, že pokud se týká mojí role v tom, tak se budu snažit dělat maximum v tom, aby to nebylo ani o trochu déle. Sám jsem samozřejmě nejméně šťastný z toho, že to takto dlouho trvá. Ale znovu říkám, policie si jasně vymínila, že chce všechny další informace oznamovat sama. Ale ke znovuobnově řeky, aby to bylo co nejrychlejší, tam vás můžu ujistit, že děláme maximum, co je možné. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Prosím pana senátora Hampla, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Václav Hampl:  Já se k proběhlé rozpravě vyjádřím velmi stručně v tom smyslu, že byla využita zčásti na diskusi zahraničněpolitických a bezpečnostních otázek, které byly probírány na Evropské radě. Myslím si, že je důležité, aby takovéto myšlenky a postoje na půdě Senátu zněly. Zčásti byla využita na informaci k tématům, která se Evropské rady netýkala, což je sice jistě na hraně jednacího řádu, ale zase je na druhou stranu jistě dobře, že se tématu otravy Bečvy také můžeme věnovat. Výsledkem, podtrženo, sečteno, je, že nebylo předloženo žádné jiné usnesení, tedy jediné, které je, je můj návrh usnesení, aby Senát vzal tuto informaci na vědomí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, přesně tak to je. My také o tom budeme hlasovat. Já spustím znělku. A protože naše řady velmi prořídly, byl tu návrh odhlásit a přihlásit znovu, tak vás vyzývám, abyste vytáhli své karty.

Ano, odhlášení a znovu přihlášení proběhlo. Aktuálně je přítomno 44 senátorů. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho tady přednesl pan senátor Hampl, jak ho máme k dispozici. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování č. 6 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Postoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, kterým je

 

Informace vlády o programu jednání a pozici vlády na jednání Evropské rady, které se koná ve dnech 15. - 16. října 2020

S informací nás opět seznámí ministr životního prostředí Richard Brabec, který zastupuje opět předsedu vlády Andreje Babiše. Máte slovo, pane ministře, prosím.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji znovu za slovo, vážený pane předsedající. Body, které má na programu Evropská rada, která zahájí své jednání zítra, jsou čtyři. Jsou to zásadní čtyři témata. První i druhé už jsem zmiňoval, první se týká samozřejmě pandemie covidu, kdy vláda České republiky samozřejmě vítá a podporuje, že se Evropská rada znovu vrátí k otázce koordinace a spolupráce evropských zemí v rámci boje proti covidu a samozřejmě i konkrétní společné iniciativy na zajištění vakcíny.

Pokud se týká vztahu Evropské unie a Spojeného království, jak už jsem zmiňoval v minulém bodu, čas se krátí, protože přechodné období po brexitu končí 31. prosince letošního roku, aby případná nová dohoda mohla být prodiskutována na nejvyšší úrovni a ratifikována, tak je potřeba ji nalézt do konce října. Z britské strany navíc nepřicházejí poslední dobou právě pozitivní signály. Aktuálně je v procesu přijímání zákon o jejich vnitřním trhu, který je v rozporu s výstupovou dohodou, a tedy i s mezinárodním právem. Aktuálně Británie vyhrožuje i odchodem od jednacího stolu. Přesto je pozice České republiky samozřejmě jasná. Trvat na tom, že dokud je alespoň nějaká šance na dohodu, tak je povinností o ni usilovat do poslední chvíle jednání.

O tématech, která jsou nejkritičtější z hlediska dohody, tedy rybolov, rovné podmínky, ale i tzv. governance, včetně funkčního řešení sporů, o tom už jsem hovořil. V neposlední řadě je ale také třeba klást důraz na spolupráci v trestních věcech a koordinaci sociálního zabezpečení. Česká republika si ale velice váží dosavadní práce vyjednávacího týmu Evropské unie na čele s Michelem Barnierem a vyjadřuje mu plnou podporu do dalšího složitého období.

Další téma, které se mě i přímo týká, to je téma změna klimatu a debata o možném navýšení ambice Evropské unie na snížení emisí CO2 do roku 2030 oproti základně roku 1990. Tady by měla proběhnout zásadní debata, která by měla načrtnout určitý proces před případným rozhodnutím na prosincové Evropské radě o navýšení ambice v této oblasti, takže tato Evropská rada, tedy ta, co začne zítra, nebude ještě rozhodovat o nějakém konkrétním čísle, ani o cestě, jak k tomu cíli dojít, ale samozřejmě se určitě bude debatovat. V této pozici vystoupí i premiér Babiš o podmínkách jednotlivých států a schopnostech a možnostech takového cíle dosáhnout.

Pro Českou republiku je velmi důležité, že tento cíl se bude diskutovat a rozhodovat právě na Evropské radě, protože i minulý cíl, tedy snížení o minimálně 40 % nebo o 40 %, byl právě přijat na úrovni Evropské rady.

Jak jsem řekl, nový cíl, který se objevil, 55% snížení, a dokonce v Evropském parlamentu, možná víte, byl schválen cíl 60% snížení, je pro Českou republiku velmi problematický, pokud by měl být, řekněme, přetaven i nad úroveň jednotlivých členských států. Česká republika zatím vidí splnění toho cíle na úrovni zhruba 43, 44 %. Chci tady zdůraznit, že velmi významnou roli v tom hraje i sektor, který dosud nám přinášel efekt, tedy, řekněme, jímal ty emise CO2, tedy sektor především lesního hospodářství a zemědělství, jak se mu říká v té zkratce hezky, mazlivě, LULUCF. Takže LULUCF, tento sektor se stal teď bohužel naším, naopak skoro bych řekl, nepřítelem, protože v souvislosti s kůrovcovou kalamitou a umíráním stovek tisíců hektarů lesů se ta výhoda, kterou jsme měli, naopak dneska mění v nevýhodu. To znamená, že naopak tam ty emise budou spíše vznikat.

To znamená, závěr České republiky také bude, že pokud se Evropa zaváže k cíli navýšení ambice na 55 %, snížení na 55 % do roku 2030, tak je pro nás velmi důležité, aby se jednalo o cíl společný. Takového cíle některé státy dosáhnou dříve a netají se tím, některé státy mají ambice i na 65 %, 75 %. Některé státy ho dosáhnou později.

Vláda také dlouhodobě po Komisi požaduje doplnění slibované analýzy dopadů na úrovni jednotlivých členských států, protože není tajemstvím, že to navýšení ze 40 na 55 %, pokud by se týkalo České republiky, samozřejmě bude znamenat další stovky miliard korun, které by musely být vynaloženy. Ale my v této chvíli skutečně na ten cíl, i po započítání všech možných rezerv, nevidíme. Pro Českou republiku.

Zásadní podmínkou ale samozřejmě pro Českou republiku je, aby byla možnost využít jadernou energetiku, přičemž možnost jejího využití potvrzují i závěry Evropské rady z prosince minulého roku. Proto pro Českou republiku je zásadní bránit princip technologické neutrality a suverenity volby energetického mixu, protože každá země má samozřejmě svoje unikátní podmínky. Nemáme moře, kde je dneska největší podíl těch větrných elektráren offshorových. Samozřejmě máme nějaká další omezení, která se týkají množství vody z případných vodních elektráren, takže nám spíše zbývá akorát ta fotovoltaika. Všichni dobře víme, jak to s tou fotovoltaikou dopadlo před 10 lety. My jdeme úplně jinou cestou, to znamená cestou těch menších instalací, ale přesto samozřejmě je tady obrovský závazek z minulého období.

Vláda České republiky je přesvědčena, že u této debaty, takhle zásadní, navýšení ambicí, je potřeba zohlednit specifické podmínky jednotlivých zemí a také podmínky, které se týkají nákladů na transformaci v členských zemích. Jak jsem říkal, je i důležité zohlednit dopady, bohužel, kůrovcové katastrofy nebo kalamity, která se u nás rozeběhla v tomto rozsahu a také nám poměrně v tom dost významně brání.

Posledním tématem, kterým se bude Evropská unie zabývat, jsou vztahy s Afrikou. Vláda České republiky přikládá vztahům s Afrikou velký význam a sdílí potřebu přesunout se k rovnocennému a oboustranně prospěšnému partnerství. Tady je ale důležité, aby jakoukoliv iniciativu také plně přijala za vlastní africká strana. Ta musí být rovnocenně zapojena do procesu definování priorit a také navrhovat konkrétní kroky. Základními předpoklady jsou samozřejmě bezpečnost a stabilita. Vláda podporuje snahy Evropské unie o stabilizaci bezpečnostní situace v Sahelu a v Africkém rohu. Česká republika postupně navýšila svou vojenskou přítomnost v Mali a v září 2019 otevřela svou ambasádu v Bamaku. Vláda České republiky je názoru, že dialog mezi Evropskou unií a africkými státy by měl přispívat ke zlepšení spolupráce samozřejmě při řízení nelegální migrace, návratech a readmisích. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, za úvodní slovo. Konstatuji, že informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, jež máme k dispozici. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má nyní slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, tentokrát evropský výbor přichází s návrhem usnesení pro naše plénum. Souvisí to částečně i s tím, že jednáme o zasedání Evropské rady, které teprve bude, čili můžeme i přispět nějakými podněty třeba k pozici nebo k vyjednávání pana premiéra na Evropské radě.

Ten návrh usnesení, který máte před sebou, v zásadě, pochopitelně, jinak to ani dost dobře být nemůže, vychází z návrhu závěrů Evropské rady, které v momentě, kdy jsme je dostali, ještě nebyly zcela definitivní, zejména pokud jde o tu část brexitu. Nevím, jestli už dnes jsou k dispozici, byla informace, že buď dneska, nebo dokonce až zítra, tahle část brexitu bude definitivně dopracována. Nicméně k brexitu z mého pohledu v tuto chvíli není mnoho co dodat. Myslím si, že ty důležité aspekty, priority, které bychom v tom měli mít, už jsme mnohokrát vyjádřili. Teď spíš to sledujeme trochu bezmocně jako prazvláštní vyjednávání, nevyjednávání, které leží samozřejmě z evropské strany na ramenou týmu Michela Barniera, který, zdá se, disponuje nevyčerpatelným množstvím energie, to mu závidím, ale ty perspektivy jsou, řekl bych, den ode dne chmurnější, pokud jde o naději na dosažení té komplexní dohody, kterou bychom potřebovali. On tím svět samozřejmě neskončí, vztahy s Velkou Británií tím samozřejmě neskončí, nicméně si myslím, že v tuto chvíli už začínají být docela pochroumané, nějaký další vývoj to pochopitelně bude mít, ale je potřeba se opravdu připravovat i na tu variantu, že minimálně nějakou dobu budeme fungovat bez komplexní dohody s Velkou Británií. Tak to jenom na okraj. Toho se navržené usnesení netýká, protože, jak říkám, myslím, že ty podstatné věci jsme k tomu řekli opakovaně. Shodneme se zcela s postojem vlády. To navržené usnesení se dotýká tří okruhů, tří témat, byť to má celkově šest bodů.

První bod se týká toho covidu. Jak jsem říkal k tomu předchozímu bodu, ty závěry z minulé Evropské rady byly velmi obsáhlé, ale vlastně covidu se týkaly jenom velmi stručňoučce, tam byl jeden krátký odstavec, který v zásadě na obecné úrovni konstatoval, že je potřeba v tom spolupracovat, když to tak jako hodně volně zparafrázuji. Teď už je tomu trochu jinak, tady se opravdu Evropská rada hodlá domáhat prohlubování koordinace národních opatření mezi jednotlivými členskými státy, a to na úrovni takových konkrétních věcí, jako je třeba vzájemné uznávání testů nebo nastavení společných indikátorů pro analýzu rizika v jednotlivých regionech, synchronizace karantény, strašně důležitá věc třeba pro ty pendlery, nakonec samozřejmě to, co je mediálně hodně viditelné, vývoj vakcíny, ale také distribuci vakcíny. To už možná jste zaznamenali, že nejen ve vakcíně, ale i v možné terapii ten remdesivir, že tam vlastně Evropská unie nakupuje společně a pak distribuuje mezi členské státy tak, aby ta obchodní vyjednávací síla byla v náš prospěch.

A to samé bude potřeba s tou vakcínou, až bude k dispozici, bude potřeba velmi rychle ji také pořídit, obstarat, dopravit, nakoupit. Tady zase ta společná vyjednávací síla Evropské unie hraje, myslím, úplně zásadní roli. Jak jsme byli informováni, v tuto chvíli běží velmi konkrétní obchodní dohody asi se 6 nebo 7 nejperspektivnějšími možnými budoucími výrobci vakcíny proti covid. Uvidíme, kdo z nich bude první, ale ono nepůjde nezbytně jenom o to, kdo bude první. Ten, kdo bude první, začne pomáhat s vakcinací těch nejvíce ohrožených skupin. Ten, kdo bude další, možná pak může pomoci s vakcinací nějakých dalších skupin obyvatelstva. To je první bod toho navrženého usnesení.

V dalších třech bodech se dotýkáme té klimatické agendy. První bod je parafrází toho, o čem mluví ty závěry, první z těchto tří bodů, které se týkají klimatu, které cituje dopadovou studii, podle níž to navýšení klimatického cíle na 55 % je proveditelné a ekonomicky přínosné. Tak to mi připadá, že je informace, která je dobrá. Když se rozhodneme nakonec, že tedy půjdeme na těch 55 %, je dobré vědět, že to jde a že pro celkovou ekonomiku Evropské unie je to dobře. Nicméně k tomuto A zbývá doplnit to B, o kterém mluvil i pan ministr, že je potřeba tu analýzu rozpracovat, doplnit ji i na úroveň jednotlivých členských států i těch hlavních sektorů ekonomiky. Bez toho ten obrázek je přeci jen možná trochu víc černobílý, než bychom potřebovali v tuto chvíli.

Poslední věc je opakování, to už jsme říkali vícekrát, ale přesto si myslím, že to je úplně klíčová věc u té klimatické agendy, a to je, řekněme, ta diplomacie v oblasti klimatu, včetně obchodní diplomacie, to, abychom v tom „nezůstali sami“.

Další dva body se týkají toho jednání s Africkou unií. V zásadě zase vycházíme z toho návrhu nebo vyšli jsme z toho návrhu závěrů. Jedna věc je, že ta jednání by měla být hodně fokusovaná hlavně na takové věci, jako je vzdělávání, postavení žen, sociální, environmentální a ekonomickou udržitelnost, kvalitu vládnutí, velmi důležitá věc v Africe, také zase znovu v souvislosti s covid-19, pojetí vakcíny jako globálního veřejného statku. Afriku neochráníme, a tím pádem ani úplně sebe, od přílivu covidu sem, pokud bychom to brali jako ryze komerční záležitost, co nejvíce vydělat na té vakcíně.

Poslední bod se týká dvou věcí, o kterých ty závěry také mluví. Jedna je, řekněme, plán nebo úkol nebo úmysl pracovat na redukci afrického dluhu. Myslím, také velmi důležitá věc, pokud se má Afrika posunout na úroveň nějakého stabilnějšího a kvalitního ekonomického partnera. My tady navrhujeme vyzvat naši vládu, aby se tohoto úkolu, tohoto projektu také aktivně zúčastnila. Druhá věc je, z mého pohledu také velmi důležitá, ta se týká reformy multilaterálních mechanismů, jako je Světová obchodní organizace nebo teď i Světová zdravotnická organizace. To je už teď dlouhodobější bolest. Občas jsme tady o tom společně mluvili. Nyní tedy v závěrech Evropské rady se objevuje idea, myšlenka do tohoto aktivně vtáhnout africké státy. A to si myslím, že je velmi dobrá myšlenka, protože tu reformu, zejména Světové obchodní organizace, rozhodně neuděláme sami, ani náhodou. Potřebujeme na to co nejvíce spojenců. Ty africké státy, myslím si, že je velmi konstruktivní myšlenka. Takže zase tady navrhujeme vyzvat vládu, aby k této myšlence aktivně přispěla. Myslím si, že naši diplomaté v Africe jsou velmi schopní lidé, kteří by na této frontě byli schopni leccos odpracovat. Tolik můj komentář k navrženému usnesení. Budu moc rád, pokud ho podpoříte. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu, do které jako první je přihlášený pan senátor Jirsa. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane ministře, pane předsedající, kolegyně, kolegové, krátké poznámky. Já musím říct, že vítám stanoviska vlády, zejména pana ministra Havlíčka, která, ta stanoviska, rozporují ty různé ambiciózní plány Evropského parlamentu a Rady, zrychlovat ten ústup od uhlí a zrychlovat snižování produkce CO2, které pro Českou republiku jsou neakceptovatelné.

Nicméně pan ministr mě tím svým postěžováním na kůrovcovou kalamitu přivedl k tomu, že ho musím upozornit na to, že jeho zaměstnanci předložené nové zásady péče o Národní park Šumava v letech 2021-2040 zvyšují nebo na většině území uvolňují ty přírodní procesy až na 75 % rozlohy Národního parku Šumava. Já si vzpomínám, jak s doktorem Stráským, dej mu pánbůh nebe, jsme bojovali s hnutím DUHA, jestli to bude 20 nebo 21 %. V těch zásadách péče dokonce vaši lidi nazvali kůrovce ekosystémovým inženýrem lesa. To je oficiální název. Podle našich analýz, podle analýz krajů a obcí, legalizujete další uschnutí 20 000 hektarů zelených lesů. Jestli mi budete odpovídat, že správa parku pečuje o ty lesy, tak bych citoval už tady podruhé z rok starého dopisu pana ředitele Hubeného, když si starostka ze Strážného brečela, že jí za obcí usychají lesy, tak pan ministr napsal, že, cituji: „Jedná se o jednotky tisíců napadených stromů na několika stovkách hektarů, to znamená, že to není žádná ztráta.“ Já to tedy za ztrátu tisíce lesů na stovkách hektarů považuji. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Další bude u řečnického pultíku pan senátor Fischer, který se přihlásil do rozpravy. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, děkujeme za tuto možnost mluvit s členem vlády předtím, než začne významná Evropská rada. Její agendy jsou rozsáhlé, budu mluvit pouze k jednomu.

V tom zvacím dopise od Charlese Michela se píše, že k obědu nebo po obědě, zkrátka na závěr, v pátek, budou naši šéfové, to znamená za Českou republiku pan předseda vlády Andrej Babiš, mluvit o covidu. A to o vakcíně a o dalších koordinacích, například volného pohybu osobu. Já bych chtěl doporučit vládě, aby si vzala do aktovky jedno velmi důležité téma, které s tím souvisí. 19. 4. Senát na své 19. schůzi, když se rozhodovalo o prodloužení nouzového stavu, přijal zvláštní usnesení. Vyzvali jsme s v něm vládu, aby nám dodala informaci o tom, jak chce zajistit ochranné prostředky pro občany České republiky, a to nikoli jako nákupčí, který bude nakupovat z Čínské lidové republiky v rozsahu 12 miliard v tehdejší době ochranné prostředky, ale jako strategický aktér, který začne s českými firmami, výrobci, dodavateli, vynálezci, výzkumníky pracovat na tom, abychom se v té trajektorii stali soběstační. Je to trochu archiv, je to půl roku starý text, ale neztratil nic ze své naléhavosti. Stojí za pozornost, jak nám tehdy odpověděl předseda vlády.

Ta odpověď je totiž jenom na několika řádcích. Řekli bychom diplomaticky, je velmi expeditivní. Pan předseda vlády nepochopil, že žádáme, aby česká vláda začala pracovat s potenciálem, který u nás máme jako nejvíce industrializovaná země s velkou tradicí v textilním a dalším průmyslu.

Proč o tom mluvím? Protože Česká republika je mimo jiné velmocí v oblasti nanotechnologií. Nanotechnologie, které se používají na výrobu ochranných prostředků, mají mimořádné možnosti ochrany obyvatel, zdravotníků a všech, kteří to potřebují. Když se ale podíváme do norem, které jsou na tyto prostředky u nás platné, zjistíme, že s nanomateriály se v nich vůbec nepočítá. Proto je na čase tyto normy začít novelizovat. A protože tyto normy jsou platné také pro Evropskou unii, tak bych chtěl právě před jednáním Evropské rady na to upozornit.

Mluvíme-li o covidu, mluvíme o soběstačnosti a strategické soběstačnosti. To neznamená, abychom se chovali jako nákupčí, kteří zase budou nakupovat v miliardách z cizích kontinentů. To znamená, že vezmeme vážně potenciál, který u nás je, na který je vázáno tisíc pracovních míst a ve kterém se Česká republika může stát regionální mocností. Proto jsem chtěl poprosit, aby si pan premiér vzal do aktovky i nanoprůmysl v České republice, kde potřebujeme změnit normy a upravit je. Protože ty technologie jsou tak pokrokové, že normy z minulého století na ně nestačí. Zároveň, abychom začali vážně brát, že tyto normy můžeme prosadit také na evropské úrovni. Proto bych chtěl, abychom o tom začali jednat například v kuloárech ve chvíli, kdy se jedná o covidu mezi státy Evropské unie.

Jde o životy, jde o zdraví, jde o bezpečnost. Jde o spolupráci. My tady k tomu máme co říci. Není to nic nového, Senát se tím zabýval. Rád bych, aby se tím se vší vážností zabývala také vláda České republiky. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, další se do rozpravy přihlásil pan senátor Nenutil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové.

Chtěl bych vaši pozornost teď obrátit k té části našeho usnesení, jež se týká klimatu. Řeknu na rovinu na začátku, že navrhuji, aby se o bodu 2 hlasovalo zvlášť. Odůvodnění? Podobný návrh byl i na výboru pro evropské záležitosti a tam prošel těsnou většinou 4:3. To moje odůvodnění, z mého vystupování mě tady asi těžko někdo může označit za člověka, který by nepřál přírodě nebo klimatu. Ale zase na druhou stranu je zapotřebí vzít trošku i rozum do hrsti.

Sice se tu mluví o dopadové studii, ale hned v dalším odstavci se říká, že je zapotřebí doplnit analýzu dopadů o situaci v jednotlivých zemích. Jestliže my jsme státem převážně průmyslovým, pak už při té původní částce, což bylo 50 %, naše vláda měla obavy, jak se to dotkne právě těch ekonomických a sociálních dopadů na naši republiku. A to zatím nebylo stanoveno.

Nejenže se ten původní cíl navýšil ještě o 5 %, ale časový termín zůstal stejný. Jestliže při tom původním návrhu vláda měla obavy, pak při tom navýšeném cíli ty obavy asi setrvávají.

Pan předseda Hampl tady správně řekl, že význam to bude mít, když se to bude týkat všech členských zemí Evropské unie a všechny se budou snažit ten cíl naplnit. Už teď jsou známá prohlášení některých zemí, jež mají obavy, že to nesplní.

Klima se nezmění, pokud se o to bude snažit jenom sedmadvacítka států Evropské unie. Je tam správná zmínka o zemích třetího světa, tedy o zemích třetích, jež jsou tím hlavním znečišťovatelem. Pokud ony budou produkovat to, co produkují, pak to evropské snažení nebude mít takový účinek, jaký chceme. Já tomu fandím, ale přesto žádám, aby se o tom bodu 2 hlasovalo zvlášť. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, pan zpravodaj jistě registruje váš návrh. Další přihlášený do rozpravy je pan senátor Orel. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové, vážené kolegyně.

Já bych se naopak chtěl z tohoto místa přimluvit, abychom přijali to usnesení v jeho celku, protože ta situace, co se týká klimatických změn a poruch, je skutečně vážná. Ledovce tají mnohem rychleji, než jsme si představovali, ty poruchy budou do budoucna, respektive jsou už čím dál tím horší a budou mít obrovské dopady. Jediné, co můžeme udělat pro to, abychom minimalizovali oteplování planety, je eliminovat skleníkové plyny. K tomu jsme se zavázali pařížskou dohodou. Evidentně to zatím ukazuje, že je to nedostatečné.

Jak tady zaznělo, řada států Evropské unie má nějaké výhrady k tomu navýšení. Na druhé straně existuje řada dalších států, které to procento chtějí naopak navýšit. Dostávají se k daleko vyššímu číslu, než je 55 %.

To usnesení hovoří o tom, že Evropská komise vypracovala nějakou dopadovou studii, ze které vyplývá, že to snížení emisí skleníkových plynů může být přínosné pro evropskou ekonomiku, zaměstnanost, prospěšnost pro zdraví obyvatelstva a čistotu ovzduší a ochranu životního prostředí. Takže mluvíme tady o tom spíše v tom celku, za celou Evropské unii.

Já bych se ještě chtěl pana ministra zeptat, protože zatím jsme neměli těch podkladů moc, jestli má ministerstvo životního prostředí už nějakým způsobem tu dopadovou studii Evropské komise vyhodnocenou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, dále má slovo pan senátor Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já chci poděkovat panu senátorovi Nenutilovi za jeho návrh. Já jsem to původně navrhoval na výboru pro evropské záležitosti, aby se hlasovalo k bodu č. 2 toho usnesení samostatně, protože jsem s tím nesouhlasil. Také ho tady nepodpořím. Bod č. 3, který říká, že je potřeba zpracovat dopadovou studii, podpořím, protože si myslím, že až budeme znát tu dopadovou studii na Českou republiku jako jeden ze států Evropské unie, pak se umím rozhodnout, jestli se má navýšit omezení skleníkových plynů na 55 %. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, další přihlášený je pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Omlouvám se, že ještě minutu vás zdržím, ale musím reagovat na svého předřečníka.

Já bych vám tady ocitoval šest čísel z projevu pana premiéra Babiše na Evropské radě v loňském roce. Globální uhlíkové emise tvoří 37 miliard tun. Z toho na Evropskou unii připadá 3,5 milionů tun, tedy 9 %. Evropská unie za cenu obrovských nákladů loni snížila svoji uhlíkovou stopu o 20 milionů tun. Zatímco zbytek světa ji navýšil, tím, že přesouváme výrobu do Číny, do Indie, o 1020 milionů tun, tedy více než 50krát. Já bych znovu apeloval na to, že nesmíme přijímat nereálné ambiciózní cíle zeleného Evropského parlamentu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím pana senátora Dienstbiera, který je přihlášený do rozpravy.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Samozřejmě procedurálně můžeme hlasovat o jednotlivých bodech odděleně, ale spíš mě mrzí, že mám pocit, že si neuvědomujeme, jak závažná ta situace je. Už tady o tom řeč byla.

My, pokud naprosto zásadně neomezíme produkci skleníkových plynů, hrajeme v podstatě podle mě o život. O život lidstva, a nejenom lidstva, možná celé řady dalších živočišných druhů. Naší ambicí by mělo být proto maximálně omezit skleníkové plyny. Já nemám nic proti tomu, aby se dělaly studie na to, jaké dopady to bude mít v jednotlivých zemích, jaké dopady to bude mít v jednotlivých odvětvích, ale nemělo by to bránit té ambici v tomto směru maximálně pokročit. Pokud to neuděláme, tak možná, že tato planeta už zanedlouho doopravdy nebude příliš k žití. Nebo přinejmenším její velké části, s celou řadou dalších dopadů.

Mohli bychom tady mluvit o tom, jaké dopady to má třeba i do migračních tlaků, další ožehavá témata, která jsou s tím spojena.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, předávám slovo paní senátorce Seitlové, která je přihlášena do rozpravy.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, nechtěla jsem vystupovat, ale debata mně nedá, abych pár slov neřekla.

My se tady bavíme o tom, jako kdyby ty vynaložené peníze byly nesmyslně vynaložené peníze, že nemáme šanci to změnit. Já si myslím, že Evropa jako taková je tím, kdo je lídrem těchto opatření. Neseme odpovědnost z hlediska historického vývoje. A pak je tu druhá věc. To nejsou peníze, které by byly nesmyslně vynaložené jen pro tato opatření. Právě teď v době covidu se mění celá struktura průmyslu celé Evropy. Všechna opatření, která budeme činit, jsou také opatření pro nové technologie. Ty technologie jsou tím, co nás posune dopředu. Naopak, jestliže budeme setrvávat na tom, co je teď tady status quo, ztratíme i tuto šanci.

Snižování emisí skleníkových plynů souvisí také s tím, že se zavádí nové technologie, progresivní technologie, technologie průmyslu čtvrté generace. Všechno to jde tímhle směrem, takže to není jenom o snižování, ale je to také o naší budoucí konkurenceschopnosti. Jestliže tady máme čísla, která přednesl pan senátor Jirsa, ano, jsou tady, ale když máme a srovnáváme, co dělá Čína, co všechno dělá třeba z hlediska obnovitelných zdrojů, Evropa je dneska pozadu za Čínou, právě z hlediska těchto technologií. Je potřeba celý tento proces brát v širokém pohledu na to, co se děje a kterým směrem se budeme ubírat.

Proto si myslím, že hlasovat o tomto usnesení po bodech, dobře, můžeme, ale ztrácíme tím šanci. Setrvávat na starých strukturách, které byly v našem průmyslu a které způsobovaly takové vysoké emise, to je opravdu do budoucna nesmyslné a ničemu to nepomůže. Můžeme mít dva úspěchy, dvakrát win-win. Jednou pro skleníkové plyny a jednou pro náš průmysl a jeho novou strategii.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko, vystoupí pan senátor Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, dámy a pánové. Já jsem chtěl znovu zkusit vysvětlit ten bod č. 2.

Bod č. 2, když si ho přečtete, ten přece není o tom, jestli se mají nebo nemají zvyšovat nebo redukovat emise do roku 2030 o 55 %. Ten je čistě jenom o tom, že existuje studie, která říká, že pokud bychom se k tomu rozhodli, pak na tom neproděláme. To je podle mě to klíčové. To je přece dobrá zpráva. To je přece dobrá zpráva! Pořád si můžeme říct, ne, my radši uhelné elektrárny, my si pořád radši budeme vytěžovat Mosteckou pánev, všechno. Můžeme to udělat, ale tím se obracíme s dovolením spíš do minulosti. Ale to, že ten posun průmyslu, výroby, energetiky směrem k bezuhlíkatým technologiím, je progresivní věc... Tam půjde budoucnost, když v tom zaspíme, tak si nepolepšíme, tak si pohoršíme.

Ale znovu opakuji, tenhle článek 2, ten neargumentuje, že to máme nebo nemáme udělat, jenom říká, že pokud bychom se nakonec tak rozhodli, tak si neuškodíme. Dodává k tomu článek 3, ještě se musíme podívat na ty národní úrovně, ale Evropská unie jako celek dohromady, a my jsme samozřejmě toho trošku integrální součástí, to všichni víme velmi dobře, že 80 % naší ekonomiky je zcela těsně navázáno na Evropskou unii, tak to nemůže pro nás být nevýznamné.

Tohle jsem chtěl zdůraznit, že pokud byste hlasovali pro tento článek 2, tak tím ještě nehlasujete pro to, že klimatické cíle mají dosáhnout té úrovně 55 %. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Ptám se, jestli si přeje vystoupit pan předkladatel? Ano, prosím.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já vás nechci dlouho zdržovat, ale byl jsem vyvolán také minimálně jedním dotazem. Dovolte mi krátký komentář. Jsem rád, že debata se rozpoutala zrovna k tomuto tématu. Kdyby se rozpoutala k Africké unii, bylo by to pro mě trochu složitější, ale takhle je to snad přímo věc, kde jsem u zdroje informací.

Já bych chtěl panu senátoru Orlovi jenom říct, že to je právě trochu ten problém, protože my jsme neměli co posuzovat. Evropská komise slíbila, že dopadové studie na členské státy budou k dispozici do konce září, potom října, teď hovoří o tom, že když to dobře dopadne, budou na členské státy k dispozici někdy na přelomu roku. Předpokládám tedy, že letošního a příštího.

My jsme nečekali a i my, jako ministerstvo životního prostředí, jsme si nechali zpracovat také určitou dopadovou studii, která by měla být k dispozici ve své finální verzi do konce října. Tak, jak byly slíbeny ty původní. Protože ona ta dopadová studie na Evropskou unii jako celek samozřejmě něco říká, ale pro nás je podstatné, jaké budou dopady na Českou republiku. To je tedy to, co jsme čekali, nicméně jsme to zatím nedostali.

Ale už z informací, které Evropská komise zveřejnila před několika měsíci, jasně vyplývalo, že dopady na země typu Česká republika, tedy industriální země, budou výrazně větší, ekonomické dopady, minimálně dvakrát, možná třikrát větší než na země typu Švédsko, Dánsko, Lucembursko, možná Belgie. Prostě na ty země, které dneska mají samozřejmě daleko větší ambice i díky své geografické pozici.

Já bych tady chtěl znovu zdůraznit, že Česká republika splní závazky, které má z pařížské dohody a že směřujeme dokonce k větším ambicím než 40 %, které máme do roku 2030. Ale my jenom nežonglujeme s čísly. Máme každou tu záležitost docela dobře spočítanou i v rámci politiky ochrany klimatu. Já bych tady chtěl jenom upozornit na jednu věc, která není úplně známá, ale je to normální, protože samozřejmě se v tom detailu všichni nepohybujete.

Tady zdaleka nejde jenom o energetiku a o uhlí. My, i když si můžeme pomoct energetikou, a samozřejmě, já říkám jasně, doba uhelná v České republice končí, jde o to, jestli to bude v roce 2030, 2035, 2037, 2038, ale rozhodně končí. Možná, že to bude dokonce rychleji, protože ty ekonomické motivace jsou jasné. Ale z pohledu úspory emisí CO2 nebo skleníkových plynů se zdaleka nebavíme jenom o tom tzv. ETS sektoru, tedy o sektoru energetiky a velkého průmyslu, ale do toho se samozřejmě započítávají i jasné závazky dopravy, služeb, zemědělství. Tady je ta situace pro Evropu daleko složitější, protože tady se to spoří daleko hůře.

To jsou dopady typu nástup elektromobility, problémy, které souvisí s elektromobilitou. Takže ono by nás nezachránilo, ani kdybychom, řeknu to takhle, zítra pozavírali všechny uhelné elektrárny, tak nemusíme splnit některé ty parametry, protože se netýkají jenom uhelné energetiky nebo té velké energetiky. To je asi k tomu.

Jenom stejně neodolám, abych nezareagoval na pana senátora Jirsu. My se asi neshodneme. V řadě věcí se pravděpodobně asi shodneme, ale v názoru na Šumavu se neshodneme. Nicméně neodpustím si jednu poznámku. Zaprvé, ten návrh zásad péče je teprve teď na ministerstvu k posouzení.

Je to návrh samozřejmě Správy Národního parku Šumava. Jestliže se tam hovoří o nějakých 75 %, jestli se nemýlím, tak je to do roku 2060. To je dost zásadní.

A potom chci upozornit, pane senátore, na jednu věc, ale tu vy víte stejně dobře jako já, ale asi jste ji trošku záměrně neřekl. To, co je vyšší právní síly, je jednoznačně zákon o ochraně přírody a krajiny. V zákoně je jasná zonace. Zonace jasně říká, ta je schválená, že do roku 2032 nebo 33, kdy to bylo schvalováno, myslím, v roce 2018, ten zákon, tak je bezzásah na úrovni zhruba 26 % na Šumavě. Já jsem byl pod obrovským tlakem nevládních organizací typu hnutí DUHA a dalších, abychom udělali 50 %. Ne, je tam na 15 let 26 nebo 27 %, na Šumavě. Naši následovníci, ať to může být z jakékoli politické strany, se někdy v roce 2032, 33 dostanou k tomu, zda bezzásah na Šumavě zvýší nebo ne. Takže to nebudou rozhodovat žádné zásady péče, to rozhodne zonace. Zonace je na 15 let stabilizovaná. Samozřejmě může přijít někdo, změnit to v parlamentu, může situaci změnit, ale určitě situace z hlediska bezzásahu na území národního parku nestanoví žádná správa národního parku žádným předpisem nižší právní síly, protože je to dané skutečně zonací. Já vás chci ujistit, že samozřejmě i pro mě je to věc nějaké pragmatické dohody. My jsme se s většinou obcí v národním parku nakonec dohodli, ne se všemi, ale s většinou ano, já to nakonec považuji za úspěch těch velmi znepřátelených táborů na obou stranách, ne všichni jsou z toho nadšeni, ale věřte, že dokud bude tato dohoda trvat, tak je tam jasné... 15 let je to zakonzervováno na úrovni 26, 27 %. A to já si myslím, že je úměrné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní má slovo zpravodaj, aby se vyjádřil a navrhl usnesení. Děkuji.

Senátor Václav Hampl:  V rozpravě, myslím si, že kromě obsáhlé diskuse na téma, jestli mít nebo nemít zařazen bod 2 v usnesení, jak je to s klimatickými cíli, zazněla ještě dvě další témata. Šumavské stromy. Myslím zcela mimo téma tohoto programového bodu a tedy na hraně jednacího řádu. Potom podnět k nanotechnologiím. To si myslím, že je zase věc, která možná, respektive nevyplynulo to do návrhu, doplnit usnesení, ale věřím, že pokud pan ministr přenese tuto informaci neformální cestou k panu premiérovi, tak snad to bude ošetřeno.

Pokud jde o usnesení, máme usnesení předložené evropským výborem. Je tu návrh hlasovat bod 2 separátně, což předpokládám, že je tradicí této komory, takovémuto návrhu vyjít vstříc, takže předpokládám, že asi postup by měl být takový, že se nejprve bude hlasovat o tom, zda zařadit bod 2, následně hlasovat o celém usnesení buď s bodem 2, nebo bez bodu 2. Samozřejmě s přečíslováním následujících bodů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, budeme hlasovat. Budeme hlasovat tak, jak navrhl pan garanční zpravodaj, o usnesení, které je součástí usnesení výboru pro záležitosti EU pod číslem 205. Nejdříve, jak bylo navrženo, budeme hlasovat o bodu I, bod 2. To je návrh, který předložil pan kolega Nenutil. Všem je jasno, o čem budeme hlasovat? Přítomno 55, kvórum pro přijetí je 28. Kolega Nenutil navrhl, aby se o bodu číslo 2 hlasovalo samostatně. Pan zpravodaj navrhl, aby se hlasoval tento bod jako první. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, aby bod číslo 2 byl z usnesení vypuštěn? To byl návrh pana kolegy Nenutila. Rozumíme všichni? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

hlasování č. 7, registrováno 57, kvórum pro přijetí 29, pro návrh se vyslovilo 24, proti bylo 15, návrh byl zamítnut.

Teď budeme hlasovat o celém usnesení, jak ho máme k dispozici, jak navrhl zpravodaj garančního výboru. Všem je jasno? Kvórum zůstalo stejné, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

hlasování č. 8, registrováno 56, pro 31, proti 2 hlasy. Při kvóru 29 návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli, děkuji i zpravodaji a tento bod jsme uzavřeli.

Nyní bychom měli projednat, pokud mám agendu dobře připravenou,

 

Zpráva Komise: Výroční zpráva za rok 2019 o používání zásad subsidiarity a proporcionality a o vztazích s vnitrostátními parlamenty

Tisk EU č. K 066/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk číslo K 066/12 a K 066/12/01. Já opět prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nám návrh představil.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dnes už naposledy bych vás seznámil tentokrát s výroční zprávou za minulý rok, která se týká používání zásad subsidiarity a proporcionality a o vztazích s vnitrostátními parlamenty.

Tuto zprávu Evropská komise zveřejňuje každoročně a již druhým rokem se jedná o souhrnný dokument. Loňský rok byl přechodným rokem mezi dvěma funkčními obdobími Komise, vyznačoval se tak menším počtem předložených iniciativ.

V části o používání zásad subsidiarity a proporcionality jenom velmi stručně. Evropská komise informuje o tom, jak byly tyto dvě zásady uplatňovány unijními institucemi. Evropská komise dokončila přípravy již dříve avizovaného záměru připravovat sdružené odpovědi vícero parlamentům, upozorňující na porušení subsidiarity, a to i v případě, že nedosáhnou nutného prahu pro aktivaci tzv. žluté karty.

V části o vztazích s vnitrostátními parlamenty, ta se týká obecně vztahů Evropské komise s národními a částečně regionálními parlamenty. Loňský rok byl prvním rokem od zavedení mechanismu kontroly subsidiarity, během něhož Komise od vnitrostátních parlamentů neobdržela žádné odůvodněné stanovisko. Také to bylo z velké části způsobeno již zmíněným poklesem legislativní činnosti na konci pětiletého institucionálního cyklu. Celkově zaslaly v roce 2019 vnitrostátní parlamenty Komisi 159 stanovisek.

Na závěr mi dovolte několik vět o pozici vlády České republiky k tomuto materiálu. Vláda dlouhodobě kladně hodnotí zapojování národních parlamentů do legislativního procesu. Vláda by chtěla ocenit soustavnou činnost Senátu Parlamentu ČR, který byl navzdory mimořádnému roku 2019 z hlediska, a to bych chtěl zdůraznit, počtu zaslaných stanovisek nejaktivnější komorou z celé Evropské unie. Takže opravdu klobouk dolů.

Nyní bude rozhodující, do jaké míry bude současná Komise pokračovat v nastaveném trendu z předchozího funkčního období. Vláda České republiky se zasazuje o to, aby národní parlamenty mohly být aktivně zapojeny do konference o budoucnosti Evropy. Doufá, že otázkám subsidiarity a proporcionality bude v rámci konference věnována náležitá pozornost. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 066/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl. Ten se opět ujímá slova.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dámy a pánové. Jak víte, tato výroční zpráva Komise je každoroční záležitostí, pokaždé ji tady projednáváme, protože se týká jedné z důležitých rolí národních parlamentů v EU, a to je právě ta kontrola zejména subsidiarity, přísně vzato, a také tzv. politický dialog, to znamená, ten mechanismus, kdy my se k jednotlivým kusům vznikající evropské legislativy vyjadřujeme, zasíláme svá stanoviska Komisi a ona nám posílá zpátky své odpovědi. A teoreticky my zase můžeme poslat své odpovědi jí, ale to se, myslím, za tu dobu, co já tu jsem, stalo možná jednou.

Je, myslím, dobře... Bývaly to dvě různé zprávy, jedna o subsidiaritě, jedna o vztazích s vnitrostátními parlamenty. Má, myslím, velkou logiku, že to bylo spojeno do jednoho textu, protože tam jsou velké překryvy.

Už tady zaznělo, že pokud jde o počet zaslaných stanovisek, český Senát dlouhodobě, mnoho roků, je jednou z nejaktivnějších komor v EU. V roce 2019 jsme si sáhli poprvé na první příčku, což určitě souvisí také s tím, že celkově té legislativy bylo o dost méně díky volebnímu roku a roku před nástupem nové Komise. Také to bylo změnou procedur v portugalském parlamentu, který posílal Komisi vyjádření k úplně každému kousku legislativy ve smyslu, že ho bere na vědomí. To my jsme nedělali.

Výsledek je, že asi 13 % všech stanovisek, která Evropská komise dostala od národních parlamentů, bylo tady od nás. Zajímavé je, že dalších osm je od dolní komory, od naší sněmovny. Takže český parlament dohromady přispěl více než pětinou všech stanovisek. To je, myslím, věc, je hezké být první také v něčem jiném než v covidu, ale na druhou stranu to nemusí být nezbytně jenom dobrá zpráva. To, že zasíláme více stanovisek než Bundestag, nejspíš asi znamená, že Bundestag dokáže své postoje, své názory vtělit nebo dát najevo i jinými cestami, než jsou oficiálně zaslaná stanoviska. Možná nakonec efektivněji, kdo ví. Takže to si myslím, že je úvaha, která částečně relativizuje toto krásné první místo, na které, nicméně nechci vám kazit hrdost, je to určitě dobře, zvlášť když je to nástroj, který byť není úplně tvrdý, my samozřejmě sami o sobě svým jedním stanoviskem fundamentálně nezměníme chod evropského legislativního procesu, ale na druhou stranu péčí našeho oddělení pro EU máme pravidelné a pečlivé vyhodnocení dopadů našich stanovisek, na to, co se děje v evropské legislativě, rozhodně se nedá říci, že by to bylo bez dopadů. Třeba to není tak, že se prosadí, nebo prakticky nikdy to dost dobře nemůže být tak, že by se prosadilo úplně komplet všechno, ale to, že jasné a zřetelné posuny tím směrem, který naznačujeme, se dějí, to se dá doložit.

Jedna z věcí, které také jsou ve zprávě zmíněny, připomínám vám ji, protože za ni také můžeme, je zdánlivá technická drobnost, ale dalo to hodně práce. A to sice, že do lhůty pro kontrolu subsidiarity, která je docela šibeniční, se nezapočítává období Vánoc a Silvestra. To znamená, místo abychom na to měli osm týdnů, fakticky máme šest, protože prostě žádný parlament v této době nezasedá, nejedná.

Parlamenty členských států EU o toto dlouhou dobu usilovaly. Možná ti z vás, kteří tou dobou tu byli, tak jsme to nakonec právě v rámci vyjádření k jedné z výročních zpráv vtělili do našeho usnesení, tento požadavek. Propojili jsme se s kolegy z ostatních národních parlamentů a potom v rámci pracovní skupiny Junckerovy pro zlepšení procesu kontroly subsidiarity se to podařilo promítnout do pravidel a takto to teď běží. Je to malá stopička českého parlamentu v evropském legislativním procesu, ale možná ne úplně nevýznamná, tak, aby se lhůty daly stíhat.

Teď k usnesení, které máte před sebou. V zásadě má v části I tři body. Z toho se jeden týká politického dialogu. Rok 2019 kromě jiného byl také prvním rokem, kdy jsme všechny ty reakce Komise dostali ve lhůtě, kterou si ta Komise sama stanovila. To se ještě nikdy Komisi nepovedlo. Dokonce tu lhůtu překračovala třeba i dvojnásobně. V roce 2019 všechno stihla včas. Tak to se nám zdálo, že stojí za to konstatovat, vyjádřit naději, že by tomu tak mohlo být i nadále. Pravdou je, že také asi tato skutečnost může souviset se sníženým objemem práce, se sníženým objemem legislativních dokumentů. Takže uvidíme, držme si palce.

Druhé dva body se týkají faktického provozu, který vidíme teď. Čili týká se to politického dialogu, týká se to role národních parlamentů, ale není to úplně striktně vzato o věcech, které jsou v této konkrétní zprávě. Jde o to, že s covidem, jak se začaly věci přesouvat na online platformy, různá jednání, setkání apod. se dějí online, což je v době problematické epidemiologické situace žádoucí, a samozřejmě i mimo ni, je to něco, co si zejména německé předsednictví docela oblíbilo. Takže těch různých neformálních setkání, jednání online hodně přibylo. To samo o sobě nemusí být špatně. To, co my detekujeme jako potenciální problém nebo riziko, je snížená transparentnost takovýchto jednání. Často z toho nejsou zápisy, dostat se k informacím, co že se tam tedy projednávalo a domlouvalo, je trochu problém. Takže na to upozorňujeme v bodu 2, že když se využívají zvýšenou měrou tyto nástroje, fajn, dobře, ale je potřeba starat se o transparentnost, o to, aby byly jasné informace o programu a o výsledcích.

To je i součástí bodu 3, parlamentní kontrola projednávání evropských záležitostí a efektivní kontrola tohoto procesu. Takže klíčový přístup k aktuálním informacím o legislativních jednáních na evropské úrovni a o pozicích zástupců České republiky. To je i v zájmu naší vlády, aby všechny tyto informace z pracovních jednání byly k dispozici v příslušné databázi, protože se blíží naše předsednictví. Ta možnost nasáknout, nebo jak to říci, vstřebat všechny informace, které k předsednictví vedou, je samozřejmě velmi důležitá pro úspěšné zvládnutí tohoto důležitého úkolu. Tolik můj komentář navrženého usnesení. Budu moc rád, pokud ho podpoříte, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, místo máte vyhrazeno u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Petr Orel. Prosím pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře.

Já jenom krátce. Odbočím trošku od tématu, ale souvisí to s ním. Já bych chtěl od tohoto stolku poděkovat za práci Václavu Hamplovi, jako předsedovi výboru pro evropské záležitosti, protože mám takový dojem, že to bylo jeho poslední vystoupení v této funkci. Václav Hampl udělal obrovský kus práce, výbor řídil brilantně, získal si respekt u svých kolegů, evropských výborů, evropských parlamentů členských států Unie. Bezesporu mu patří také dík za to, že dostal celou řadu evropských témat tady na půdu plenárního zasedání. Takže já mu chci jenom poděkovat. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a ptám se, zda si přeje někdo vystoupit v rozpravě? Pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.

Pokaždé, když tady mluvíme o evropských otázkách, tak si kladu otázku, co z toho bude důležité v budoucnu. A pokaždé si uvědomuji, že přestože ne všechno se dá okamžitě mediálně zhodnotit, mluvit tady o strategických otázkách evropské spolupráce, o těch konkrétních, často detailních jednotlivostech je v souvislostech nesmírně důležité. Protože kdybychom to nedělali, odcizíme se potenciálu spolupráce, odcizíme se možnostem posilovat naši schopnost čelit výzvám současné doby a odcizujeme se procesům, které bychom potom právem mohli kritizovat pro jejich přílišnou technokratičnost.

Opakovaně jsme tady při rozpravách o evropských agendách narazili na okamžik, kdy jsme si uvědomili, že nestačí posuzovat věci pouze na základě nějakých technických nebo technologických tabulek, že nestačí mít nějaké kvóty nebo procenta, proto jsem chtěl ocenit i to, že se Senát PČR tak často dokázal zabývat evropskými tématy. A protože v tom právě pan předseda Václav Hampl sehrál tak zásadní roli, tak jsem mu chtěl při téhle příležitosti také poděkovat.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Já děkuji. Hlásí se někdo do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Pane ministře, asi nemáte potřebu se vyjadřovat. Pan zpravodaj? Prosím.

Senátor Václav Hampl:  Já jsem chtěl jenom moc poděkovat za vlídná slova, která tu zazněla na moji adresu. Pokud mohu soudit, toto je moje poslední plánované vystoupení v Senátu. Ještě je možné, že v rámci projednávání dalších bodů, které nás čekají, třeba budu chtít k něčemu něco říct. Ale pokud jde o věci, u kterých vím, že vystoupím, tak toto je poslední, chci toho využít na rozloučení a především na poděkováním vám všem.

Pro mě to byly úžasné roky v Senátu, cením si atmosféry, která tady je, ač spolu občas politicky souzníme, nebo nesouzníme. Odnáším si odsud kromě, myslím, hodně zkušeností také spoustu dobrých vztahů a pěkných vzpomínek. Přeji vám, ať se vám práce tady nadále daří, ať povědomí o horní komoře parlamentu mezi obyvateli narůstá, pozitivní povědomí, a tím se víc a víc etabluje Senát jako pevná, základní, důležitá součást našeho demokratického mechanismu. Také jako nástroj, nebo jedna z kotev České republiky v Evropské unii. Mějte se moc hezky. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. My přistoupíme k hlasování.

Přítomno 54, kvórum pro přijetí je 28. Budeme hlasovat o usnesení, které navrhl pan zpravodaj Václav Hampl a které je také zapsáno v oranžovém tisku K 066/12/02. Jsou nějaké připomínky?

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem usnesení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 9, registrováno 56, kvórum 29, pro návrh 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže děkuji panu ministrovi i zpravodaji.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Návrh na přijetí Dodatkového protokolu mezi vládou Francouzské republiky a vládou Republiky Mali upravujícího status jiných než francouzských jednotek sil "Takuba", sjednaného výměnou dopisů podepsaných v Bamaku dne 6. března 2020 a v Kouloubě dne 10. března 2020, k Dohodě mezi vládou Francouzské republiky a vládou Republiky Mali upravující status sil "Serval", sjednané výměnou dopisů podepsaných v Bamaku dne 7. března 2013 a v Kouloubě dne 8. března 2013

Tisk č. 278

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 278. Uvede ho pan ministr obrany Lubomír Metnar, kterého u nás vítám, uděluji mu slovo.

Ministr obrany ČR Lubomír Metnar:  Děkuji za slovo, dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládám vám k vyslovení souhlasu materiál ve věci přijetí Dodatkového protokolu k Dohodě mezi vládami Francie a Mali, jehož účelem je upravit právní postavení příslušníků Armády ČR, kteří mají být vysláni do Mali v rámci mnohonárodních sil Takuba za účelem boje proti terorismu.

Tento materiál souvisí s návrhem na vyslání našich vojáků do Mali a též do Nigeru a do Čadu v rámci sil Takuba, který byl Senátem schválen dne 12. srpna letošního roku. Předpokladem vyslání našich vojáků do jakékoli zahraniční mise je zajištění jejich náležitého právního postavení v zemi, kde mají působit. V případě mnohonárodních sil Takuba bylo právní postavení zajištěno Francií, která je vedoucím státem těchto sil. Na území Mali zajistila Francie právní postavení všech vojáků sil Takuba tak, že v březnu tohoto roku uzavřela s Mali Dodatkový protokol k Dohodě mezi vládami Francie a Mali z roku 2013 o právním postavením francouzských vojáků v Mali.

Dodatkový protokol stanoví, že všichni vojáci vyslaní do Mali v rámci sil Takuba mají obdobné právní postavení jako francouzští vojáci, kteří v Mali působí již od roku 2013. Tímto bude pro naše vojáky v Mali zajištěno náležité právní postavení. Zejména jim bude garantována trestně právní imunita při plnění úkolů v rámci sil Takuba na území Mali. Od států vysílajících své vojáky do Mali v rámci sil Takuba je požadováno, aby dodatkový protokol přijaly svým jednostranným prohlášením.

Já vám děkuji za pozornost a žádám vás o podporu tohoto materiálu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, místo máte u stolku zpravodajů.

Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 278/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru s číslem 160, které na 23. schůzi 15. července přijal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Po odůvodnění zástupce předkladatele, pana náměstka ministra obrany Aleše Opaty, náčelníka Generálního štábu Armády ČR, Martina Smolka, náměstka ministra zahraničních věcí, a po mé zpravodajské zprávě náš výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k přijetí Dodatkového protokolu mezi vládou Francouzské republiky a vládou Republiky Mali, upravujícího status jiných než francouzských jednotek sil Takuba. Určuje mě zpravodajem a tímto vás žádám, abyste nás podpořili při schvalování tohoto bodu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, také máte místo vyhrazeno u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr asi nebude chtít vystoupit... Pan zpravodaj také nemá na co reagovat. Je to tak? Takže můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno 59, kvórum pro přijetí je 30. Je tady požadavek na to, abych vás odhlásil, tak vás odhlašuji. Znovu se přihlaste.

Počítadlo se zastavilo, takže skutečně, kvórum je 20, přítomno je nás pouze 39. Přesto budeme hlasovat. Pro jistotu radši to usnesení přečtu. Senát vyslovuje souhlas s přijetím Dodatkového protokolu mezi vládou Francouzské republiky a vládou Republiky Mali upravujícího status jiných než francouzských jednotek sil Takuba, sjednaného výměnou dopisů podepsaných v Bamaku dne 6. března 2020 a v Kouloubě dne 10. března 2020, k Dohodě mezi vládou Francouzské republiky a vládou Republiky Mali upravující status sil Serval, sjednané výměnou dopisů podepsaných v Bamaku dne 7. března 2013 a v Kouloubě dne 8. března 2013.

O tomto návrhu budeme hlasovat. Kvórum je 21, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 10, registrováno 40, kvórum 21. Pro návrh 40, proti nikdo, návrh byl schválen, byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi i zpravodaji.

Naším dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 308

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 308. Návrh uvede paní ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, kterou mezi námi vítám, samozřejmě jí uděluji slovo, aby nás s návrhem seznámila.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já bych vám chtěla nejprve velmi poděkovat. Velmi poděkovat za to opravdu velmi promptní zařazení tohoto návrhu zákona, které samozřejmě tím, že ten zákon reaguje na lhůtu účinnosti a snažíme se v této těžké době pomoci i průvodcům v oblasti cestovního ruchu. My jsme tento zákon přijali 24. března, nebo vyšel ve sbírce 24. března 2020, s tím, že čeští průvodci budou muset mít český národní průkaz průvodce.

Samozřejmě v kontextu covidové situace, vzhledem k tomu, že to byla novinka, zavádění toho českého průkazu průvodce, tak jsme dali účinnost zákona od 1. 11. Vzhledem k aktuální situaci se snažíme průvodcům pomoct, tzn. prodloužit nebo nastavit účinnost až od 1. ledna. Zároveň se snažíme tímto zákonem, aby se dočasně zprostila poplatková povinnost při vydání českého národního průkazu průvodce, a to až do 28. února 2021. Náklady na zřizování těchto průkazů půjdou na vrub ministerstva pro místní rozvoj, jedná se zhruba o odhad 2 milionů Kč. Pokud by ten zákon dnes nebyl přijat, bude to znamenat, že účinnost zákona bude již od 1. 11., včetně poplatkové povinnosti za daný průkaz.

Já bych se jenom chtěla tady omluvit, protože samozřejmě bych velmi vnímala a chápala, že řeknete, že ministerstvo pro místní rozvoj se mělo vzpamatovat dřív. Věřte tomu, že bychom to udělali ihned. Ten zákon šel do Poslanecké sněmovny v červnu, ale skutečně byl velký problém se zařazením toho zákona. Nakonec se to povedlo, proto ještě jednou obrovské poděkování vám, že jste nám vyhověli a ten zákon takto promptně zařadili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní ministryně, máte k dispozici místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 308/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, senátorky, senátoři.

Paní ministryně tady představila, o co v této novele jde. Já to jenom krátce zopakuji. Účinnost odložení o 2 měsíce a odpuštění poplatku 1000 Kč za vystavení průkazky dočasné, také 2 měsíce, do konce února příštího roku. Jako zpravodaj jsem se nad tím zákonem zamýšlel ze dvou pohledů, a sice z jednoho pohledu, toho, že odložení účinnosti o 2 měsíce a odpuštění poplatku 1000 Kč celkem pro ty průvodce, kteří jsou jednou z nejpostiženějších skupin podnikatelů v České republice, zejména ve velkých městech, tak celkem nic neřeší. Bylo by vhodné účinnost odložit o mnohem víc měsíců, nebo možná třeba o rok apod.

Druhý směr, o kterém jsem uvažoval... Nevím, jestli si pamatujete, tak jsme tady asi před půl rokem probírali něco podobného s průvodci. Senát dal pozměňovací návrh, aby ta průvodcovská průkazka byla jedna, protože skutečně dvě průkazky průvodce s rozdílnou kvalifikací vytvářejí dost velký chaos už v těch kvalitativních požadavcích a potom i kvalitách průvodců. Když to přeženu, je to něco podobného, jako kdyby byl řidičský průkaz 1. a 2. stupně, na ten 1. stupně by bylo třeba jenom udělat zkoušku z teorie a na druhý i zkoušku z jízd.

Ale samozřejmě přeháním. Ten návrh na tu jednu průkazku Poslanecká sněmovna zamítla, já jsem ho tedy na výboru „zrecykloval“, předložil jsem výboru návrh na zavedení jedné průkazky, pozměňovací návrh. Ovšem ve výboru ten návrh neprošel s logickým odůvodněním. Je to i logické odůvodnění toho mého prvního argumentu, to znamená oddálení té nutnosti mít průkazky. Argument tady řekla také paní ministryně, to znamená to, že by účinnost toho zákona byla v konfliktu, vlastně by nastartoval ten původně platný. Výbor nakonec přijal usnesení na svém 34. zasedání včera, 13. října, že doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tolik za mě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaji. I vy máte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nebyl předložen. Proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní ministryně nechce vystoupit? Pan zpravodaj právě skončil svoji řeč, takže přistoupíme k hlasování.

Přítomno 39, kvórum pro přijetí je 20. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 11, registrováno 44, kvórum pro přijetí 23, pro návrh se vyslovilo 32, proti nebyl nikdo... Technická. Organizační odbor bych poprosil, aby mi vysvětlil, proč na počítadle mám aktuálně přítomných 41 a na displeji mám registrováno 44? Takže už se někdo přihlásil znovu... Dobře, děkuji. Takže usnesení je samozřejmě v pořádku a bylo schváleno. Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodaji.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k informaci Změny z roku 2018 k Úmluvě o práci na moři z roku 2006, přijaté na 107. Mezinárodní konferenci práce v roce 2018

Tisk č. 293

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 293 a uvede ho paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou mezi námi vítám. Paní ministryně, až budete připravena, můžete se ujmout slova.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Článek 19 ústavy Mezinárodní organizace práce stanoví vládě povinnost předložit parlamentu každou novou úmluvu a doporučení této organizace, a to včetně svého stanoviska k nim. Smyslem tohoto závazku je především informovat zákonodárce o aktuálním vývoji mezinárodního práva v oblasti práce a sociálních věcí. Proto byl Senátu i Poslanecké sněmovně předložen dokument přijatý před 2 lety, který mění Úmluvu o práci na moři z roku 2006. Tyto změny upřesňují postavení námořníků v situacích ovlivněných pirátstvím a obdobnými aktivitami. Stanoví, že pracovní smlouva námořníka a související pracovní nároky, včetně nároku na repatriaci, nezanikne v době, kdy je držen piráty v zajetí. K ratifikaci původní úmluvy z roku 2006 již parlament dal souhlas a vláda má zájem na udržení aktuálnosti závazku v této oblasti. Stávající vnitrostátní úprava pracovních podmínek námořníků však není s těmito nově přijatými změnami úmluvy o práci na moři prozatím v souladu. Vláda proto svým usnesením č. 545 ze dne 18. května tohoto roku doporučila ministru dopravy, aby přihlížel k těmto změnám při novelizaci legislativy v jeho gesci tak, aby byly vytvořeny podmínky pro jejich ratifikaci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní ministryně, místo máte u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 293/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Zeman. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 293/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Lumír Kantor. (Lumír Kantor není přítomen v sále.) Vzhledem k tomu, že to je pan předseda tohoto výboru, těžko mohu žádat o náhradníka... Žádal bych samozřejmě pana předsedu, ale... Tak bych prosil tedy organizační odbor... Dobře, takže dáme slovo druhému zpravodaji výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, což tedy je Jaroslav Zeman, není přítomen, ale slova se ujímá předseda tohoto výboru, pan Fischer. Máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se touto věcí zabýval na své 24. schůzi 11. srpna. Přijal usnesení, které má číslo 168. Jedná se tedy o vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu ČR k informaci změny z roku 2018, k úmluvě o práci na moři. Náš výbor po odůvodnění zástupce předkladatele, paní Zuzany Zajarošové, ředitelky odboru Evropské unie, a po zpravodajské zprávě doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí změny z roku 2018 k Úmluvě o práci na moři z roku 2006, přijaté na 107. Mezinárodní konferenci práce v roce 2018, spolu se stanoviskem vlády k nim. A pověřuje mě, abych vás o našem usnesení informoval. Takže náš výbor podporuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Prosím pana zpravodaje garančního výboru Lumíra Kantora, aby se ujal slova. Projednáváme... Víte, pane senátore?

Senátor Lumír Kantor:  Já se omlouvám, já jsem netušil, že to jsou piráti, protože je tady napsáno „první vlna pandemie koronaviru“, takže se omlouvám, že jsem nebyl přítomen. My jsme projednali na poslední schůzi našeho výboru tento tisk se závěrem, který zní, že doporučujeme vzít na vědomí tuto věc ohledně úpravy práce na moři.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní ministryně nechce vystoupit? Zpravodajové také ne, můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno 45, kvórum 23. Budeme hlasovat o usnesení: Senát bere na vědomí změny z roku 2018 Úmluvy o práce na moři z roku 2006, přijaté na 107. Mezinárodní konferenci práce v roce 2018, spolu se stanoviskem vlády k nim. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 12, registrováno 46, kvórum 24, pro návrh 41, proti nikdo, návrh byl schválen.

Pan předseda se ujme slova. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že to jednání běží poměrně rychle, tudíž předkladatelé bodu, který teď má následovat, to znamená 10, 11, zejména 10, není ještě přítomen, tak si dovolím dát dva procedurální návrhy. Můžeme o nich hlasovat možná najednou. Ten první je, abychom nyní projednali jako další bod č. 13, což je Usnesení Senátu k závěrům 21. veřejného slyšení Senátu na téma Světlo - dobrý sluha, zlý pán, které se konalo 14. září 2020. Ten druhý je, abychom po projednání tohoto bodu číslo 13, v tomto programu, který máme, potom měli hodinovou přestávku.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Slyšeli jste návrh. Budeme hlasovat o změně pořadu, a to, že nyní bude následovat bod č. 13 ze schváleného pořadu 27. schůze Senátu, jak navrhl pan předseda Vystrčil. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 13, registrováno 45, kvórum 23, pro návrh 38, proti nikdo, návrh byl schválen. Na základě toho my přistoupíme k projednávání bodu, kterým je

 

Usnesení Senátu k závěrům 21. veřejného slyšení Senátu na téma "Světlo - dobrý sluha, zlý pán", které se konalo 14. září 2020

Návrh usnesení Senátu vám byl rozdán na lavice. Prosím pana senátora Jiřího Duška, aby nás seznámil s návrhem.

Senátor Jiří Dušek:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovoluji si vás požádat o podporu návrhu usnesení Senátu k veřejnému slyšení, které se konalo v polovině září tohoto roku. Bylo to veřejné slyšení, které se chystalo téměř celý rok, vystoupili na něm jak odborníci z Akademie věd ČR, tak i osvětlovací technici nebo lidé, kteří se zabývají třeba ochranou přírody. Během toho veřejného slyšení v podstatě bylo konstatováno, že světelné znečištění je novodobým, stále narůstajícím problémem, který ovlivňuje nejen kvalitu lidských životů, ale má také negativní vliv na faunu a flóru. Smyslem není samozřejmě, aby nastala doba temna, ale řešením je používat osvětlení s regulovanou či nějakou omezenou intenzitou vhodným složením elektromagnetického spektra. A samozřejmě jenom tehdy, když je potřeba, jinak v podstatě v té záplavě světla se za chvilku utopíme.

Podle těch prognóz a podle toho tempa nárůstu světelného znečištění ve veřejném prostoru zhruba za 20 let bude na vesnicích nebo mimo velká města stejné světlo jako ve velkých městech. Už dnes v Evropě prakticky neexistuje místo, kde by byla přirozená tma. Samozřejmě navíc některá místa jsou osvětlována zbytečně či neúčelně. Stimulem ke změně není nic jiného než veřejná diskuze, všeobecná popularizace tohoto novodobého problému a samozřejmě vhodná dotační politika státu. A eventuálně nějaké regulace v rámci stavebního zákona. V rámci toho usnesení vznikla celá řada doporučení pro jednotlivá ministerstva, především pak pro meziresortní pracovní skupinu pro světelné znečištění, která pracuje při ministerstvu životního prostředí. Byl bych moc rád, kdybyste toto usnesení podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Jo, tak beru zpět. Ještě kolegyně Anna Hubáčková se přihlásila.

Senátorka Anna Hubáčková:  Chvilku mi to trvalo kvůli těm papírům. Dobré poledne vám všem. Chtěla bych jenom podpořit usnesení nebo návrh usnesení a doporučení, které vyšly z veřejného slyšení, a to z toho důvodu, že k tématice jsme se dostala již dávno, je to tak 15 let. Málo tmy je špatně jak pro flóru, faunu, tak i pro člověka. Za tu dobu 15 let, co jsem se s tím měla možnost různě seznamovat, světla a zbytečného světla a přesvícení máme čím dál více. Není to usnesení naše, závěry o tom zhasínat a být ve tmě, ale svítit správně, správnou svítivostí, nepřeslňovat a trošku chránit naše zdraví. V tomto duchu jsou i ta doporučení, z nichž, co já považuji za nejdůležitější, ona totiž k tomuto tématu existuje meziresortní skupina při ministerstvu životního prostředí. Její aktivity byly v určité době hodně vysoké a nějak se utlumují, takže mělo by to jít i směrem tím, aby se tím zabývala jednotlivá ministerstva v rámci té resortní skupiny, aby se závěry, ty správné, dostávaly do dotačních programů. Děkuji za podporu navrženého usnesení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není zájem, takže rozpravu uzavírám. Pak Dušek nechce vystoupit, takže můžeme přistoupit k hlasování o závěrech o usnesení.

Přítomno 44, kvórum 23, budeme hlasovat o usnesení k závěrům 21. veřejného slyšení Senátu na téma Světlo - dobrý sluha, zlý pán, tak jak máme v písemné podobě a tak jak tady uvedl pan senátor Dušek. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 14, registrováno 46, kvórum pro přijetí 24, pro návrh se vyslovilo 40, proti nikdo, návrh byl schválen. Teď ještě, prosím, chvilku vydržte, je tady informace ze včerejšího organizačního výboru, že by měli senátoři na oběd, teď polední přestávka bude následovat, jít do senátorské jídelny, aby se rozmělnil počet lidí v té jídelně pro zaměstnance. Zadruhé, protože já se z dalšího jednání dnešní schůze omluvím, tak mi dovolte, abych se z tohoto místa s vámi rozloučil, popřál vám, aby vás práce v Senátu naplňovala, popřál vám všechno dobré. Hlavně i s ohledem na dnešní složitou dobu vám přeji hodně zdraví. Mějte se fajn. (Potlesk.)

(Jednání přerušeno v 13.11 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.34 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne, naše dnešní plénum pokračuje bodem

 

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2019

Tisk č. 266

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady ČTÚ Hany Továrkové na našem jednání. O tomto návrhu nemůžeme hlasovat. Můžeme? Takže já svolám, budeme hlasovat.

V sále je přítomno 36 senátorek, senátorů, kvórum pro přijetí je 19. Já počkám. Prosím, kolegové, dostavte se k hlasování. Budeme hlasovat o přítomnosti paní ředitelky ČTÚ Hany Továrkové na dnešním plénu. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskněte ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE. Schválili jsme, tento návrh byl přijat. Já zde vítám paní Hanu Továrkovou, předsedkyni Rady ČTÚ.

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 266 a prosím paní předsedkyni, aby nás s výroční zprávou seznámila. Prosím, mikrofon je váš, vítejte.

Hana Továrková:  Dobrý den, dámy a pánové, pokusím se být stručná, nicméně je potřeba shrnout tři základní oblasti. Úřad jako takový se angažuje především v elektronických komunikacích. Tam se v loňském roce odehrály tři zásadní záležitosti. Zaprvé je to přechod na DVB-T2, který, mohu říci, že právě v těchto dnech úspěšně končí. Co se týká elektronických komunikací, je všude asi známo, že v tuto chvíli zahajujeme vlastní proces aukce. Ten byl zahájen v loňském roce, komplikace se tu rozebíraly několikrát. Myslím si, že z tohoto pohledu není potřeba zabíhat do podrobností. Pokud by byl nějaký dotaz, ráda zodpovím. Třetí záležitost, úřad pracoval na testu tří kritérií, tak, abychom byli schopni zregulovat velkoobchodní trh, kde bohužel musíme konstatovat, že zcela nefunguje jakákoli soutěž, maloobchodní nabídka je mnohdy levnější než velkoobchodní nabídka. Tolik k elektronické komunikaci.

Druhým zásadním tématem úřadu je potom pošta. Tady jsme měli velké slyšení v Senátu nedávno. Poštu my průběžně kontrolujeme, zahájili jsme notifikaci nákladů, které pošta požaduje za univerzální službu, nicméně Evropská komise zahájila šetření, protože má nějaké dotazy a výhrady. Je to způsobeno i tím, že Mediaservis a Zásilkovna se na evropské úrovni domáhají svých práv. Cítí se být Českou poštou poškozováni. Úřad v letošním roce bude zahajovat přezkumné řízení a bude v příštím roce vypisovat výběrové řízení na nového držitele poštovní licence. Toto řízení by pak mělo skončit v 1. pololetí roku 2022.

Kontrolní činnost úřad prováděl, a to jak na poštovních službách, tak na službách elektronických komunikací. Tady bych si dovolila novinku. Od 1. 1. 2021 bude úřad oprávněn kromě jiného kontrolovat i kvalitu služby. Budeme k tomu dělat velkou propagační akci tak, aby bylo jasné, že dostáváte to, co jste si reálně pořídili. Takže už nebude možné takové to „koupil jsem si 100 MB a jede mi to 14 a s bídou“. Kdo si bude u úřadu stěžovat, bude samozřejmě vyslyšen, kontrolní oddělení bude provádět kontroly tohoto.

Co se týká ochrany spotřebitele obecně, tady se snažíme spolupracovat jak s operátory, tak s Českou poštou a s ostatními poskytovateli poštovních služeb na vytváření všeobecných podmínek, které odpovídají moderním právům spotřebitele. Úřad i vytváří různé semináře, například pro seniory, telekomunikační akademii, tak, abychom vzdělávali.

Co se týká hospodaření, tak na příjmové stránce rozpočtu ČTÚ v roce 2019 jsme vykázali 856,329 mil. Kč a na straně výdajové pak 1,171 mld. Kč. Úřad v letošním roce předpokládal příjem z aukce, ten byl přesunut do příštího roku, protože v důsledku koronavirové krize bylo nutné aukci o tři měsíce posunout. Tolik za mě, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní předsedkyně, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Zprávu projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, které máme jako senátní tisk č. 266/2. Zpravodajem komise je určen pan senátor Ladislav Faktor. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 266/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bradáč, který je omluven, zastoupí ho pan senátor Petr Šilar, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, kolegové a kolegyně, paní předsedkyně a paní předsedající. Kolega Bradáč, se kterým sedím v hospodářském výboru, byl jsem při projednání, mě požádal, abych zde předložil usnesení, které chceme, aby se stalo i usnesením Senátu, a to s tím, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Výroční zprávu ČTÚ za rok 2019, určuje zpravodajem Františka Bradáček a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu, což se tímto stává.

Co se týká zpravodajské zprávy, která je velice podrobná a fundovaná, je podporující k tomu, co tady zaznělo od paní navrhovatelky. Závěr je, že bez připomínek navrhujeme Senátu vzít na vědomí výroční zprávu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a případné další náměty. Nyní už zvu k mikrofonu zpravodaje Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, pana senátora Ladislava Faktora. Máte slovo, kolego.

Senátor Ladislav Faktor:  Paní předsedající, paní předsedkyně, dámy a pánové, výroční zprávu ČTÚ projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky na své 11. schůzi dne 23. června 2020 jako senátní tisk č. 266. Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky doporučila Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu ČTÚ a určila mne zpravodajem. To je zatím všechno, já bych se trošku vyjádřil potom v rozpravě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Jako první avizoval pan senátor Faktor, tak tady můžete zrovna zůstat.

Senátor Ladislav Faktor:  Dámy a pánové, budeme se potýkat s termíny, jako je 5G, DVB-T2, HEVC, DAB Plus a podobnými zkratkami, stejně jako je zkratkou ČTÚ.

ČTÚ je historicky úřad, který se zabývá kmitočtovým spektrem a jeho regulací, protože kmitočty nejsou nevyčerpatelné, a tím pádem hospodářská soutěž v tomto odvětví musí podléhat regulaci. Já tedy nemám slovo regulace moc rád, ale v tomto případě ho výjimečně připouštím. Chtěl bych se zmínit o tom, že ČR byla na počátku zemí, která byla velmi progresivní v zavádění nových technologií, ale tím, jak postupem času a léty přibývalo regulací, tím se tento vývoj zpomalil. V dnešní době už nejsme zdaleka na čele. Je to vidět jak na vývoji telekomunikačního trhu, co se týká mobilní telefonie, tak i v dalších odvětvích. Přitom jsou telekomunikace záležitostí budoucnosti. Víme dobře, že na nich závisí celá řada odvětví. Regulací hospodářské soutěže se musíme zabývat vždy na tomto poli. Máme trochu zpoždění, co se týká páté generace sítí. Zaplaťpánbůh už jsme dokončili proces DVB-T2, který v Evropě započal před 10 lety. Co se týká páté generace sítí, bojím se, aby opravdu klapl začátek příštího roku, protože i v současné situaci budou telekomunikace hrát v lidském životě čím dál tím větší roli. Na sítě páté generace čekají celá odvětví včetně lékařství, ale také média, kterým to může zásadně měnit život.

Chtěl bych tedy říci, že uznávám ČTÚ jako velmi významnou instituci, ale je třeba hledět na ni také s ohledem na bezpečnost, protože momentálně se vedou velmi složité diskuse, kde začíná hospodářská regulace a kde je regulace z pohledu bezpečnosti, protože všichni se obávají bezpečnosti sítí. V tomto ohledu mám přeci jenom letité zkušenosti a musím říci, že, co se týká bezpečnosti, vás mohu ujistit, že státy, které se zabývají profesionálně hackerstvím, mají daleko větší prostředky na hackerské útoky, než my máme prostředky na obranu. Takže i v tomto ohledu musíme brát trošku regulaci v potaz, protože se můžeme uregulovat, ale útoky nikdy neustanou. Jinak si myslím, že ČTÚ plní svoji roli, akorát bych jej poprosil o to, aby ji plnil poněkud rychleji. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Ano, pan senátor Pavel Fischer, máte slovo, pane kolego.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, mluvíme o ČTÚ a o jeho výroční zprávě. Dříve, než položím otázku, co se týká budoucnosti frekvenčních pásem, tak jsem chtěl jenom navázat na svého předřečníka. Sítě 5G jsou dnes už technologicky skutečností, připravují se sítě 6G. Přestože si uvědomujeme dobře, že ČTÚ v oblasti technologií musí respektovat normy a zákony, které tady tvoříme, tak jsem chtěl jenom i při této příležitosti zopakovat, že nám není jedno, co se děje s našimi daty a že nám nemůže být jedno, pokud bychom zůstávali zranitelní právě v oblasti nejnovějších technologií. Proto, přestože to není jenom technologická věc, ale především politická, budeme pracovat na tom, abychom napříč politickými stranami dokázali najít dostatečný konsensus na to, aby i instituce, jako je ČTÚ, dokázaly obstát v tlaku, který je na ně vyvíjen, v případě, že se vypíše nějaké výběrové řízení nebo nějaká nabídka, někteří by měli tendence prosazovat pouze pravidlo nejnižší ceny. Záleží nám na tom, aby pravidlo nejnižší ceny nezůstávalo jako jediný směrodatný parametr pro rozhodování, ale abychom do něj vnášeli i pravidlo bezpečnosti a pravidlo politické. To znamená, abychom do našich telekomunikačních sítí 5G nepouštěli země, o kterých můžeme z hlediska stávajících zákonů ČR mluvit jako o cizí moci. Například mám na mysli Čínskou lidovou republiku. V případě, že bychom to totiž učinili, tak takové rozhodnutí, možná na první pohled docela levné a výhodné, by mohlo mít své veliké náklady vzápětí, později, kdy bychom se zkoušeli s těmi problémy, které se objeví z hlediska bezpečnosti, později vypořádat.

Tolik na úvod a nyní moje otázka. Mluvíme o nejnovějších technologiích, neměli bychom ale zapomínat i na ty technologie, které fungují a které obstály i v okamžiku mimořádně složitých bezpečnostních situací, do kterých se dostala naše země.

Mám na mysli vysílání na středních vlnách našeho rozhlasu, veřejnoprávního rozhlasu. Může to působit jako úsměvná vzpomínka z technického muzea, ale právě tohle vysílání může obstát ve chvíli, kdy by se blížil nějaký atak na ty nejnovější technologie, které jsou přece jenom velmi zranitelné.

Z médií víme, že se Český rozhlas chystá opustit střední vlny v nejbližší době. Mě by zajímalo, jak to paní šéfka Českého telekomunikačního úřadu vidí? Zda přece jenom středovlnné vysílání by nemělo zůstat pro případ největších krizí a informování obyvatel v záloze, kdy by bylo potřeba udržet celostátní vysílání např. za pomoci jednoho vysílače, jako je to dneska technologicky možné. Mluvíme o mimořádných situacích, ale jako senátoři také rozhodujeme o zákonech, které mají vazbu k bezpečnosti a obraně, a proto by mě zajímalo, jak o tom na ČTÚ uvažujete, jaká další opatření připravujete, abychom nezůstali závislí jenom na tom nejnovějším, nejrychlejším a nejpokrokovějším, ale abychom i ty technologie, které jsou robustní, a v minulosti obstály, udrželi v provozu, kdyby toho bylo opravdu potřeba. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, kolegyně, kolegové, ještě se někdo hlásí do rozpravy? Ne, uzavírám tedy rozpravu a ptám se paní navrhovatelky, zda se chce k rozpravě vyjádřit? Byla tázána. Děkuji, máte slovo.

Hana Továrková:  Děkuji za položené dotazy. Asi začnu spíš tou bezpečností. My jsme dlouhodobě v úzkém kontaktu s úřadem NÚKIB, s panem generálem Řehkou. Konzultujeme ať už podmínky do aukce, nebo případně jiné další záležitosti. Senát nás v minulosti i upozornil na jejich představy formou usnesení stálého výboru, který tady je pro NÚKIB zřízen. Snažíme se v rámci toho spolupracovat i na Bezpečnostní radě státu, Kyberbezpečnostní radě státu. Mohu vás ubezpečit, že instituce jako ČTÚ, ministerstvo zahraničí, ministerstvo vnitra a NÚKIB velmi intenzivně kooperují na tom, aby strategii připravili.

Nicméně tak, jak říká můj kolega z NÚKIB, my jsme pouze ti, kdo doporučují. To finální rozhodnutí nebude na nás, nýbrž na vládě, takže v tomhle směru uvidíme, kam se celá záležitost posune. My jsme teď udělali nějaké přípravné kroky z hlediska analýz, které jsme mohli udělat na základě toho ročního působení, pražských doporučení z konference 5G Security, která proběhla v loňském roce. V letošním roce proběhla ve zkrácené formě video. Myslím si, že se všichni postupně posouváme, vyměnili jsme si zkušenosti, budeme doporučovat nějaké další analýzy. Na základě toho bychom potom společně zřejmě předložili materiál vládě, který by ji nasměroval, co by společně úřady doporučovaly. Takže rozhodně tuto záležitost nepodceňujeme.

Co se týká vysílání rozhlasového, není tak úplně pravda, že je to naše záležitost, my jsme tam spíš technickým správcem. Nicméně se mi podařilo znovu obnovit jednání s ministerstvem kultury, kdy nový pan ministr byl velice laskavý, pochopil to, co jsem se mu snažila vysvětlit, že digitální vysílání rozhlasu u nás zaspalo, protože máme pokryto méně než 1 %. Nejsou přidělené frekvence, není dořešeno jednání se slovenským kolegou, který naštěstí byl zvolen v minulých týdnech, jednala jsem teď v pondělí. Oni jsou velice vstřícní, ale je to zase dané personální obnovou, kdy ta jednání předtím uvízla na mrtvém bodě. My tady musíme projít synchronizací.

Co se týká toho, co může nebo nemůže být využíváno, tady se moc omlouvám, ale já celý mezinárodní plán toho, která frekvence kdy musí být opuštěna, v hlavě nemám. Jestli dovolíte, já si tu otázku zapíšu a každopádně vám odpovím. Ale v tuto chvíli si nejsem jistá, jestli nejsme vázáni tím, že máme nějakým způsobem opustit dané frekvence a dát je k jinému užívání. Tady platí strategie tzv. WRC, což je mezinárodní instituce, která se schází jednou za čtyři roky, připravuje spektrum tak, aby bylo celosvětově koordinované. Takže tady se my musíme přizpůsobit. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za vaše vystoupení, paní navrhovatelko, nyní tedy prosím zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy, s návrhem usnesení už nás seznámil, takže ten už není třeba opakovat. Přistoupíme pak k hlasování.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. V krátké rozpravě vystoupili dva senátoři, během rozpravy nepadl žádný jiný návrh na usnesení, takže znovu navrhuji plénu Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2019.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  O tom budeme hlasovat, děkuji, já vás svolám. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Petr Šilar.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Petr Šilar. V sále je přítomno 51 senátorek, senátorů, kvórum pro přijetí je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku, stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 16 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní předsedkyni, děkuji zpravodajům.

A máme další bod. Tím je

 

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek za rok 2019

Tisk č. 274

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Eduarda Stehlíka na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat teď. Hlasovali jsme, tak já nebudu spouštět znělku, budeme rovnou hlasovat.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Návrh byl přijat. Nyní mi dovolte, abych zde přivítala pana Eduarda Stehlíka, předsedu Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 274 a prosím pana předsedu, aby nás s výroční zprávou seznámil. Vítejte v Senátu PČR.

Eduard Stehlík:  Dobrý den, paní předsedkyně, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás informoval k senátnímu tisku č. 274, Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To nebylo na mě, to bylo na ceduli, ale to já nemůžu poznat...

Eduard Stehlík:  Já jsem to také neviděl, děkuji ti.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Rušíme poplach, pokračujeme. Děkuji.

Eduard Stehlík:  Děkuji. Vy z vás, kteří jste členy ústavně-právního výboru a výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva a petice, jste už byli seznámeni v rámci svých jednání s výroční zprávou i s mým expozé k této věci. Dovolil bych si na úvod uvést jednu podstatnou informaci, a sice že Rada Ústavu pro studium totalitních režimů, což samozřejmě velice dobře víte, je kolektivní orgán. Výroční zpráva o ústavu za rok 2019 byla radou schválena všemi hlasy. To nicméně neznamená, že by ústav nemohl pracovat lépe. My se o to určitě v tom následujícím období budeme snažit.

Já bych při této příležitosti chtěl ještě zdůraznit dvě věci. Jedna je nesmírně podstatná. To je zodpovědnost Senátu, pokud jde o chod Ústavu pro studium totalitních režimů.

Senát volí členy rady, 7 členů rady, momentálně jsme v situaci, kdy stále ještě jedno místo člena rady je neobsazené. Je to dlouhodobá záležitost, protože nebyl zatím prezidentem republiky navržen člen rady, který by přicházel v úvahu pro vás, pro senátory, aby se novým členem rady stal. To znamená, rada pracuje už 3 roky v oslabení, což podle mého názoru není úplně dobře. Myslím si, že je logické i v okamžiku hlasování, kdy je dobré mít lichý počet, ne sudý počet členů rady, což opravdu vyvolává problémy. To je jedna záležitost.

A další věc, já pevně doufám, pokud jde o členy rady a volbu členů rady, že Senát k nim bude nejenom nyní, ale i do budoucna přistupovat způsobem, který nebude ohrožovat chod Ústavu pro studium totalitních režimů, jako se to stalo před 8 lety, kdy Senát zvolil radu, která vzápětí provedla kompletní rozvrácení personální instituce, kdy to, co se na instituci stalo v roce 2013, není možné přirovnat k ničemu jinému než k nejtvrdším letům normalizace, kdy z instituce bylo vyhozeno na 60 lidí.

Myslím si, že v tomhle je nesmírně důležitá role Senátu, aby tyto věci kontroloval a do budoucna tomuto zabránil. Je to nesmírná zodpovědnost nejen k instituci, ale k dějinám této země. Není možné, aby 30 let po listopadu, nebo v té době nějakých 25 let po listopadu mi jeden z členů rady oznámil, že proti mně sice osobně nic nemá, že nicméně dostal politické zadání, aby nás z toho vedení ústavu dostal, tak nás z něj dostal. To, myslím, že je alarmující a nepřípustné.

V současné době bych chtěl říci jednu nesmírně důležitou věc, a to je obrátit vaši pozornost k tomu, jak se ubírají věci týkající se instituce nebo přímo sídla instituce. Víte sami dobře, a já jsem o tom informoval i v loňské výroční zprávě, že došlo k tomu, že ústav v současné době má již třetí rok své sídlo rozestavěné, lépe řečeno před demolicí. V současné době současná složitá situace v České republice, ať už epidemiologická nebo jiná, z toho vyplývající ekonomické problémy směřují k tomu, že momentálně ministerstvo financí neuvolnilo finanční prostředky, které by umožňovaly vybudování nového sídla ústavu.

V této chvíli apeluji skutečně na Senát a na vás, vážené senátorky, vážení senátoři, abyste tomuto momentu věnovali pozornost, protože z mého pohledu, v minulosti jsem vždycky řešil otázku případného rušení některých institucí, tak, že když byly nějaké snahy, že ty instituce byly schopny ochránit buď muzejní sbírky, nebo rozsáhlé archivní fondy, ale pokud ta instituce existovala sama o sobě pouze jako vědecké pracoviště, je nesmírně ohrožena. Já se obávám, že můžeme v horizontu nějaké blízké budoucnosti slyšet, že Ústav pro studium totalitních režimů podle zákona, vedle něj sice existuje Archiv bezpečnostních složek, podle zákona, nicméně v roce 2030 má být přesunut pod Národní archiv jako jedno z jeho oddělení. Někdo může vyvinout snahy, aby k tomuto oddělení nebo přesunutí došlo urychleně, a tím pádem Ústav pro studium totalitních režimů bez archivních fondů, bez vlastního sídla se stává nahým v trní, který je nesmírně snadno zranitelný.

Může tady někdo říct, že je tady mnoho různých jiných vědeckých institucí, které mohou práci Ústavu pro studium totalitních režimů nahradit. Troufám si říct, že nemohou. Podíváme-li se na vědecké instituce zabývající se moderními dějinami, 90 % z nich neřeší tyto otázky, případně některé dokonce hovoří, že věci, které jsou před rokem 1989, jsou pro ně už tak staré, že se jimi zabývat nebudou. Takže to je věc, na kterou bych apeloval. Nebude-li možné zajistit finanční prostředky odpovídající k zajištění sídla instituce, moc bych prosil, abyste vyvinuli tlak na to, aby v případě uvolnění nějaké budovy, kterou bude uvolňovat Česká republika, říkám důstojné budovy v hlavním městě republiky, abyste napomohli tomu, aby Ústav pro studium totalitních režimů měl své odpovídající sídlo a nesídlil v podmínkách nedůstojných, v podnájmu, v jednom patře jedné z kancelářských budov v Praze.

Tolik moje expozé. V případě, že budou jakékoli vaše dotazy, jsem samozřejmě připraven je zodpovědět. V tuto chvíli vám velice děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane předsedo, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Zprávu projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 274/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Goláň. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 274/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Chaloupek, který je omluven, a nyní ho zastoupí pan senátor Tecl, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, kolego.

Senátor Jan Tecl:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou o Výroční zprávě 2019 ÚSTR a Archivu bezpečnostních složek senátora Václava Chaloupka. Já z toho použiji ty nejdůležitější věci. Za ně považuji například to, že výroční zpráva za rok 2019 je rozdělena do 8 kapitol, ve kterých je věnována pozornost různým činnostem ústavu. Celá zpráva na 55 stranách podává především výčet statistických údajů a věcných informací.

V úvodu se seznamuje se změnami v Radě ÚSTR a jejími jednáními, informuje o personálním zabezpečení a poskytování informací. V kapitole odborné činnosti je zhodnoceno období 2008-2018, dále je v ní výčet výzkumných projektů a grantů, konferencí, seminářů a především publikační činnosti ÚSTR i jeho zaměstnanců. Vzdělávací činnost představuje jednu ze základních činností ÚSTR.

1. Podpora učitelů dějepisu.

2. Vzdělávací materiály.

3. Výzkum v oblasti didaktiky, dějepisu a pamětní kultury, kulaté stoly, semináře a vzdělávací kurzy.

Poněkud kriticky a varovně vyznívá zpráva o činnosti Archivu bezpečnostních složek. Pokračuje příprava rekonstrukce budovy i trend snižování počtu systematizovaných míst nastolených vládou ČR. Odborná archivní činnost pokračovala zpřístupňováním archiválií i v provozu badatelny, dále i v přípravě archiválií na digitalizaci. Nejvíce problém představuje 7. část, která seznamuje s rekonstrukcí sídla ÚSTR, zahájené v srpnu 2017. Ve výroční zprávě jsou popsány všechny připomínky a realizace stavebních změn chronologicky po sobě.

Tolik ze zpravodajské zprávy kolegy senátora Václava Chaloupky. Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení. Je to 122. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ze 17. schůze, konané dne 21. července 2020. Po úvodním slovu předsedy výboru, senátora Jiřího Drahoše, po odůvodnění předsedou Rady ÚSTR Eduardem Stehlíkem a náměstkem ředitele ÚSTR Mgr. Ondřejem Matějkou, po zpravodajské zprávě senátora Václava Chaloupka a po rozpravě výbor

I. bere na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek za rok 2019,

II. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek za rok 2019,

III. určuje zpravodajem k senátnímu tisku č. 274 na schůzi Senátu PČR senátora Václava Chaloupka,

IV. pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Drahoše, předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případné další náměty a návrhy. Teď zvu k mikrofonu pana zpravodaje ústavně-právního výboru, pana Tomáše Goláně, který nás seznámí se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu velmi stručný, protože můj předřečník shrnul nejdůležitější body této zprávy. Já bych ještě vyzdvihl v té zprávě, že Ústav pro studium totalitních režimů se v loňském roce hodně zabýval důležitými výročími. Bylo výročí obsazení Československa, nebo tehdy už České republiky, a bylo také 30. výročí od roku 1989.

Co je důležité ještě vyzdvihnout, že pokračoval v digitalizaci dokumentů ve spolupráci s Národním muzeem. Mimo tu zprávu bych chtěl vyjádřit svoji radost, že pan Stehlík byl zvolen znovu členem. A že ten jediný člen, který chybí, tak je ten, kterého má navrhnout pan prezident. Doposud nenavrhl. Jinak to usnesení je stejné. Ústavně-právní výbor navrhuje Senátu PČR vzít zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů na vědomí, zpravodajem určuje senátora Tomáše Goláně a určuje pana předsedu ústavně-právního výboru Antla, aby o tom informoval předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, nyní otevírám rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající, pane předsedo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl poděkovat panu předsedovi za otevřená slova, kdy popsal určitou fázi historie ústavu, jež zásluhou Senátu znamenala vážné narušení skutečného poslání toho ústavu, tak jak byl definován, a to je zpřístupňování informací o minulosti. Myslím si, že v té době došlo k celé řadě kroků, ale jeden z nich byl přesun archivů, který i premiér vlády tehdejší, a sice Bohuslav Sobotka, označil za nezákonný. Nestalo se nic a vyšumělo to.

Od té doby samozřejmě převládá konferenční a žánrová činnost ústavu a tomu hlavnímu poslání se věnuje málo. Ale já nechci tím zdržovat, že jsme tady v minulých letech rozebírali různé statistiky a snažili se to prokázat. Je to do značné míry marný boj. Ale přece jenom si myslím, že je tady docela závažná okolnost, že vedení ústavu zcela prohospodařilo otázku své budovy. Řekl bych, že jde o missmanagement, protože nepostupovali tak, aby mohli připravit rekonstrukci pomocí nějakých studií sond a fakticky postupem času zjistili, že ta budova se v rozpočtových rámcích, které ústav měl k dispozici, opravit nedá. Dneska stojí ústav před otázkou své, řekl bych, existence. Nemyslím právní, ale fyzické. Stává se jakýmsi bezdomovcem, protože není jasno, zda obdrží prostředky, není jasno, zda bude mít nějakou náhradní budovu. Zatím je roztroušen. Částečně po pronajatých prostorách a částečně na práci doma, pracovníků ústavu.

Já bych si dovolil v této souvislosti položit předsedovi rady přímou otázku, zda rada náhodou při vědomí těchto skutečností nezvažovala vyvodit personální odpovědnost? Protože je to toto stávající vedení, které stálo u začátku tohoto lapsusu. Je u toho dodnes. Tak se táži, jestli rada neměla dojem, že za takovýchto okolností by bylo na místě hledat jiné vedení a řešit tedy bezpečnost tohoto ústavu, bezpečnost jeho existence do budoucna, nějakým koncepčním způsobem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Ještě jednou dobré odpoledne. Vážený pane předsedo, vážená předsedající, dovolte mi, abych vystoupil ne přímo k výroční zprávě, ale právě k té části, o které mluvil pan Stehlík a nyní i kolega Oberfalzer.

Dopředu říkám, že mám poněkud jiné informace, než má kolega Oberfalzer. Co se týká té probíhající rekonstrukce a způsobu zajištění financování, byla především velká část na státu, to znamená, jedná se o uvolnění prostředků, všechny věci, které byly řízeny, tak byly řízeny podle pravidel, což ostatně doložila i potom zpráva policejního vyšetřování, jinak bylo podáno trestní oznámení, takže policejní zpráva vyšla jaksi do vzduchu, s tím, že celá věc byla odložena, nebyla zjištěna žádná přímá souvislost s vedením té rekonstrukce s managementem ústavu. Ale to si myslím, že není podstatné.

Podstatné je to, že ústav je skutečně ohrožen jaksi fyzicky, že nemá důstojné prostředí. Je to především to, že není zajištěné financování na rekonstrukci toho domu. Já jsem se podrobně celou záležitostí zabýval, několikrát jsme to i konzultovali. Z toho důvodu jsem o tom hovořil s ministryní financí, paní Schillerovou. Pak jsem jí psal i velice podrobný dopis, abych se při dalším jednání dozvěděl, a při ještě jednání s některými poslanci, kolegy, že věc je zase stejná, jak je u nás v Čechách zvykem. Prostě někomu se hodí k tomu, aby ten dům nebyl dostavěn, protože tam existuje silné developerské lobby, které chce ten dům odkoupit a postavit tam něco jiného. Proto dochází k zpochybňování a přenesení různých zpráv na ministerstvo financí, aby neuvolňovali další prostředky, že to je prostě zbytečné a nějakým způsobem marné. Já to nebudu rozebírat dopodrobna, ale je to v současné době takové, že...

Ještě se vrátím k tomu znaleckému posudku, který vedení ÚSTR nechalo zpracovat, o němž Senát informovalo. Jasně vyplývá, že dokončení započaté rekonstrukce je pro Českou republiku z dlouhodobého hlediska výhodnější než pronájem obdobných prostor. Ekonomickým argumentem je i fakt, že stát prostřednictvím ústavu už rekonstrukci věnoval několik let přípravy a nemalé prostředky na projekt. Při zvážení všech okolností se obávám, že jediným srozumitelným důvodem k zastavení rekonstrukce je to, o čem teď se otevřeně hovoří, to znamená zájem developerů levně získat parcelu, na které budova ústavu stojí. Říkám to tak, jak k tomu jsou všechny indicie. Ale říkám, je to u nás oblíbenou činností.

Z toho důvodu jsem psal paní ministryni písemně, ona mi pak potvrdila, že tuto věc dostala... Dovolím si přečíst znovu ten dopis: „Vážená paní ministryně, moc vás prosím, nepodlehněte ani developerským tlakům ani těm, kteří se snaží, možná právě s ohledem na ty developerské zájmy, očerňovat vedení ústavu. Snaha vedení dokončit rekonstrukce v budově a zajistit ústavu optimální podmínky pro činnost má moji důvěru a podporu moji i ostatních senátorů, ale taktéž většiny senátorek a senátorů napříč politickým spektrem. Podpořte, prosím, dokončení toho projektu i vy. Je to nejsmysluplnější možné rozhodnutí.“

Z toho důvodu jsem vám nechal poslat k této výroční zprávě usnesení Senátu, doporučující, nebo přidané usnesení Senátu, kterým bych chtěl znovu zvednout hlas, protože v současné době po několika jednáních ministerstvo, teď samozřejmě mají velmi dobrý důvod k tomu neuvolnit další finanční prostředky, protože, víte, že s koronavirem je to teď složitější a s rozpočtem možná úplně špatné. Takže taky by se mohlo jednat, aby se získaly náhradní prostory. Proto si dovolím vás požádat, abychom podpořili toto přídavné usnesení.

Senát Parlamentu České republiky vyjadřuje podporu vedení Ústavu pro studium totalitních režimů v jednání s ministerstvem financí ve snaze uskutečnit rekonstrukci sídelní budovy ÚSTR na adrese Siwiecova 2, Praha 3, zajistit tak odpovídající a důstojné zázemí pro činnost této důležité instituce. Pokud by nebylo možné rekonstrukci realizovat, Senát žádá ministerstvo financí, aby umožnilo ÚSTR získat jiné vhodné prostory. Zároveň vyzývá vládu České republiky, aby byla tomuto úsilí nápomocna. Pověřujeme tímto předsedu Senátu k zaslání usnesení na předsedu vlády a ministryni financí ČR. Podepsána je moje osoba, konečně i kolega Tomáš Goláň, a protože tady není zpravodaj, kolega Chaloupka, tak jsem ho nemohl podepsat, také s tímto návrhem usnesení. Žádal jsem všechny předsedy klubu, abychom dohromady to podpořili, tak vás ještě jednou znovu žádám teď na jednání pléna. Teď skočím úplně zpátky k té výroční zprávě. Možná, že jsem tím měl začít. Ten ústav pro mě je nesmírně důležitý kvůli jedné velmi důležité věci, kterou jsem měl možnost zažít, a to, že jsme měli možnost besedovat, já několikrát s pracovníky ÚSTR, ale také účastnit se některých výstav, které jsou vedeny v našich školách.

Já si myslím, že za tu činnost, co dělá ÚSTR, vedení ÚSTR, pracovníci a rada v čele s kolegou... No, teď mně pan senátor, já se omlouvám... Vyskočil. To už se u těch starců stává. Takže za to bych to chtěl podtrhnout. Prostě vychovávat naše děti, seznamovat je s naší historií, protože my jsme zjistili ve školách takové díry ve vzdělání a takové nesmyslné předsudky, zvláště z období 50. let a z období poválečných let, za to bych skutečně, za tuto práci bych ÚSTR a její pracovníky navrhl na nějakou medaili, kdyby to bylo možné, protože tato činnost je nesmírně důležitá. Nesmírně důležitá, povýšil bych ji nad všechny ostatní výstavy, ale to, že svoji práci a historii připomíná našim dětem, to považuji za velmi důležité. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Do rozpravy se nyní hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já jsem původně vůbec neměl v úmyslu k tomuto bodu vystupovat a neučinil bych tak, nebýt podle mého názoru nehorázného úvodního slova pana Stehlíka.

Je nepochybně pravda, že Senát tím, že volí členy rady ústavu, má odpovědnost za to, jakým způsobem ústav funguje. Je také pravda, že rada je chudší o jednoho člena dlouhodobě díky nečinnosti prezidenta. Mimo jiné v minulosti jsme přijali usnesení, kterým jsme vyzvali prezidenta republika, aby plnil svoji povinnost podle zákona, nominaci nám předložil, protože podle mého, zřejmě i názoru Senátu, vzhledem k tomu, že to usnesení přijal, prezident tím porušuje svoje ústavní povinnosti. Nicméně to není to, proč jsem se rozhodl vystoupit.

Pan Stehlík tady v tom úvodním slově říkal, nebudu citovat přesně, protože si to nepamatuji, ve vazbě právě na odpovědnost Senátu, že Senát je odpovědný za pád, odstranění tehdejšího vedení Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2013, tím, jakou radu zvolil. Přirovnal to k normalizaci, tuto změnu. Ono je to podle mě z hlediska hodnocení přesně opačné. To vedení, které skončilo po volbě rady po roce 2013, bylo vedení, které mělo nějakou svoji jedinou pravdu, jediný ten správný pohled na výklad historie. Teď naprosto vědomě používám tento pojem, někdy estébáckými metodami se pokoušelo likvidovat politicky nepohodlné lidi. Změna v roce 2013 měla za cíl tohle ukončit, zvolit členy rady, kteří zajistí, že ústav bude fungovat jako instituce, která umožní svobodné bádání v té oblasti, pro kterou byl ústav zřízen, to znamená zkoumání těch dvou dob nesvobody, tak jak je to definováno, s možností samozřejmě různých pohledů na historii, protože historie není něco, co by mělo být jednoznačně nadekretováno, dáno nějakým jediným ideologickým pohledem. Já už jsem tady o tom mluvil, o tom konkrétním případu. Já, když říkám, že to předchozí vedení používalo estébácké praktiky při likvidaci politicky nepohodlných odpůrců nebo politiků, tak jsem tady uváděl příklad o pokus likvidace mého otce. Ústav a archiv tehdy zinscenovaly jeho obvinění ze spolupráce s vojenskou kontrarozvědkou Státní bezpečnosti. Člověk, který se stal nakrátko redaktorem Českého rozhlasu, odvysílal tuto reportáž, kde toto obvinění bylo. Ten člověk krátce předtím odešel z Archivu bezpečnostních složek. Bylo to zinscenováno tak, že ze všeho vyplývá nebo zdá se, že můj otec spolupracoval s vojenskou kontrarozvědkou, ale že se bohužel nezachoval svazek tehdy, takže to nelze nezávisle ověřit. Ukázalo se ovšem, že svazek byl zachován, že byl jenom tajen lidmi z ústavu a z Archivu bezpečnostních složek, právě proto, že když se našel najednou, když ho někdo statečný vytáhl na světlo, tak se ukázalo z toho existujícího spisu, že jakékoliv obvinění ze spolupráce s vojenskou kontrarozvědkou je naprosto nesmyslné, že naopak můj otec tehdy byl posouzen jako naprosto nevhodný pro jakoukoliv snahu o spolupráci vzhledem k jeho postojům. Jeden z členů tehdejšího vedení ústavu osobně volal řediteli Českého rozhlasu Duhanovi a lobboval za to, aby tato reportáž byla odvysílána. Proto já jsem v tom měl i tento osobní rozměr, když jsme volili novou Radu Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2013. Měl jsem osobní zájem na to, aby ústav už nadále nebyl nástrojem pro likvidaci lidí s jiným názorem, lidí, kteří jsou nějak politicky nepohodlní, aby se z toho stala instituce, která doopravdy bude bádat v té historické oblasti. Pokud se tady pan Stehlík zastává tehdejšího vedení, tak to svědčí i o jeho morálních postojích. Ať se s tím srovná nějakým způsobem on sám. Tehdy to bylo interpretováno jako nějaký levicový převrat. Myslím, že členové vedení, pokud vím, nebyli politicky angažovaní, ale pokud vím, tak zrovna pan ředitel Hazdra, myslím, že byl spojen s TOP 09, tak nevím, jestli to byl levicový převrat tehdy v Ústavu pro studium totalitních režimů. Doopravdy si něco takového nemyslím. Bylo to prostě to, že jsme sebrali nějaké skupině, extrémní skupině, která zneužívala politicky tento ústav, tu hračku. Oni se dodnes vztekají, že o ni přišli. To je podstata věci. Možná bych zakončil tím, že by mě zajímalo, jestli to ústní úvodní slovo ke zprávě, které tady pan Stehlík přednesl, jestli bylo jeho osobním stanoviskem nebo stanoviskem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Osobně se domnívám, že to není většinový postoj rady. Pokud tady pan místopředseda Oberfalzer mluvil o vyvození osobní odpovědnosti, je to spíš námět pro radu, jestli ji nevyvodí vůči svému předsedovi, který tady přednesl něco, co vůbec není stanoviskem rady. Alespoň se domnívám. Může na to samozřejmě zareagovat, ale těžko tady asi bude tvrdit, že to bylo něco jiného než jeho osobní postoj. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, pane předsedo, po slovech pana senátora Dienstbiera se mi bude vystupovat těžko, protože s panem senátorem Dienstbierem starším jsem měl tu čest sedět tady v lavici několik let a nesmírně si ho vážím. Vím jeho stanovisko, nebo znám jeho stanovisko i k té situaci, o které tady ve svém úvodním, řekněme netradičním, slově mluvil pan ředitel rady.

Já jsem za těch 12 let možná osmkrát, ne-li devětkrát, zpravodajoval výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů, když jsem byl člen ústavně-právního výboru. Musím říct, že to vaše vystoupení, pane řediteli, bylo hodně rozdílné oproti vašim předchůdcům. Ale je to vaše právo a vaše odhodlání.

Jakkoli si vážím pana místopředsedy Oberfalzera, nemohu s ním souhlasit v jeho výzvě. Na jedné straně pan ředitel nám tady připomněl naši odpovědnost za stabilitu ÚSTR. Na druhé straně ze Senátu, prostřednictvím pana místopředsedy, jde pak jakási výzva k vyvození osobní odpovědnosti. Lze se dopídit, že to bylo míněno na ředitele ústavu.

Za ta léta musím říci, a přestože jsem v posledních dvou nebo třech letech nezpravodajoval, činnost ústavu neustále sleduji, protože člověk si na něco zvykne a neopouští se to jenom se skončením nějakého postu. Tak musím říci, že ústav měl dobře našlápnuto a mohl se věnovat tomu, k čemu byl založen, tedy ke studiu těch dvou totalitních režimů nejen tady u nás, ale i v kontaktu s ostatními evropskými zeměmi.

Až potom v posledních asi dvou letech víc než vlastní badatelské činnosti se musel pan ředitel ústavu věnovat vysvětlování toho, proč jeho oprava budovy je o tolik dražší. Tady bylo panem místopředsedou zmíněno, nebo mluvil o jakési neexistenci nějakých sond. To měly být právě ty vícenáklady, když se objevily při rekonstrukci budovy. Pan ředitel čelil i trestnímu oznámení, to už bylo odloženo jako neopodstatněné. Nezbývá mi potom nic jiného než se domnívat, že když nepomohlo trestní oznámení, iniciativu můžeme hledat asi v tom, o čem se tady zmiňoval pan senátor Šilar, tak budeme postupovat, si řeknou tedy oni, jinými prostředky. Mrzí mě, že vedení ústavu musí teď víc energie věnovat obhajování svých pozic než vlastní badatelské činnosti.

Jakkoli podpořím návrh usnesení, který tady kolegové Goláň a Šilar předkládají, nemohu souhlasit s tím, aby hledání náhradních prostor se stalo alternativou. Abyste věděli, o co jde, protože jsem se zajímal o to financování. Aby mohl ústav fungovat v důstojných podmínkách a v důstojném prostředí, měl by dostat v příštím roce, tuším, 80 a v dalším roce 70 milionů korun. V rozpočtech nebo v číslech, se kterými paní ministryně pracuje, není to malá položka, ale není zase tak nehorázná, jak se někde snaží někdo namluvit. Já právě, byť s končící odpovědností senátora, bych vám dal, prosím, na zvážení, abyste skutečně v zájmu ať už badatelské činnosti nebo osvětové činnosti pro studenty a žáky, o kterých tu byla také řeč, hlasovali právě s vědomím odpovědnosti faktické, nikoli nějaké přenesené nebo vnucené od nějakých neznámých skupin. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. My jsme se vystřídali, jak jste postřehli. Děkuji kolegovi Nenutilovi. A protože vidím, že se nikdo další do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. Poprosím pana navrhovatele nebo zástupce rady, aby na rozpravu reagoval, chce-li.

Eduard Stehlík:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, já bych se k tomu vyjádřil asi velice krátce, jestli mohu. Celé mé vystoupení bylo chápáno, aspoň já jsem ho chápal jako můj apel na Senát, aby ústavu vycházel vstříc a ústavu pomohl, na to, pokud jde o informaci, která je postavena na mém osobním prožitku, nikdy jsem nepoužil termín levicový převrat, ani tady, ani v minulosti. Můžete si projít všechna moje vyjádření, pouze jsem řekl, že došlo k věcem, které podle mého názoru nemají nic společného s podporou svobodného bádání a s naplněními zákona o ÚSTR.

Pokud jde o opakovaně zde zmiňované trestní oznámení, které bylo odloženo Policií ČR, jak víte sami velice dobře, informoval jsem vás o tom v loňském roce, toto trestní oznámení jsem podával v červnu 2018 já s tím, že to, že bylo odloženo, mi dodnes nebylo oficiálně sděleno, žádnou informaci nemám, znám tuhle věc pouze z médií. Nemohl jsem postupovat jinak, protože podklady, a docela obsáhlé, týkající se nesrovnalostí spojených s přestavbou stávajícího sídla ústavu, jsem obdržel od ředitelky ÚSTR a jako člen rady jsem veřejným funkcionářem. Pokud dostanu tu samou informaci, kterou jsem dostal, včetně kopií dokumentů a dalších věcí, nemohl jsem jednak jinak, než jsem jednal. Pokud ta záležitost byla odložena, může mě to pouze těšit, že tím pádem máme o jeden problém méně a můžeme se věnovat práci.

Jinak si troufám říci, že pokud jde o moji morální integritu, myslím si, že je naprosto v pořádku, nikdy jsem do těchto věcí nepromítal své osobní zájmy. Vždy, ať už jsem byl předsedou rady nebo vojákem z povolání, jsem pracoval v souladu s přísahou, kterou jsem dal této republice a vždycky pro mě bylo blaho země, blaho státu nad moje osobní věci.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, táži se zpravodaje ÚPV, pana senátora Goláně, zda chce vystoupit? Ne, naznačuje, že nikoli. V tom případě požádám zpravodaje garančního výboru o jeho shrnutí rozpravy a návrhy na hlasování.

Senátor Jan Tecl:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě kromě předsedy Rady ÚSTR Eduarda Stehlíka vystoupili čtyři senátoři. Zaznamenal jsem jeden návrh na usnesení, který předložil senátor Petr Šilar společně se senátorem Tomášem Goláněm. Já bych navrhoval, abychom v tuto chvíli hlasovali o jejich předloženém návrhu. V případě, že bude schválen, tak bychom ho zapracovali do návrhu, který předložil výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva. V případě, že by schválen nebyl, tak bychom hlasovali pouze o návrhu, který předložil garanční výbor.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já se domnívám, pane kolego, že bychom měli hlasovat o návrhu garančního výboru a posléze o návrhu usnesení, protože by asi nebylo v pořádku, abychom vetkli na plénu do původního usnesení schváleného výborem nějaký dodatek. Návrh byl řádně předložen, přečten, takže není problém o něm hlasovat. Myslím si, že je na místě nejprve hlasovat o usnesení výboru. Pokud byste s tím souhlasil. Je to doprovodné usnesení v tomto smyslu. Vidím, že spolupředkladatel souhlasí s postupem, myslím, že na věci nic nemění, když budete souhlasit, takže bychom postupovali takto. V tom případě bych spustil znělku.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o návrhu výboru pro vzdělávání, vědu, lidská práva, petice, také kulturu, zapomněl jsem. Je tu návrh na vzít na vědomí výroční zprávu ÚSTR. Spouštím hlasování. V sále je přítomno 53 senátorů. Kvórum je 27. Kdo je pro, zvedl jistě ruku a hlasoval tlačítkem ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 18, kvórum 28, pro 39, návrh byl schválen.

Nyní bychom, pane zpravodaji, přistoupili k hlasování o navrženém usnesení. Kolegové, spouštím bez znělky. V sále je 56 senátorů, kvórum 29. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 19, kvórum 29, pro 34, návrh byl schválen. Mohu tedy uzavřít tento bod. Děkuji, pane zpravodaji, za vaši práci.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu. Tím je

 

Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Hraby, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 199) ve výborech Senátu

Tisk č. 199

Poprosím o předložení pana senátora Canova. Prosím, seznamte nás s návrhem.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, kolega Zdeněk Hraba zde nemůže být dnes přítomen, takže ho zastupuji a přednáším jeho návrh usnesení, který se týká projednávání senátního návrhu zákona o změně zákona trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Jeho návrh zní, že Senát prodlužuje lhůtu pro projednávání ve výborech o 120 dnů, tj. do 18. února 2021.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Nevidím, že by se někdo hlásil, takže rozpravu končím. Máme zde tedy jediný návrh, který předložil pan zpravodaj. Nejprve spustím znělku. Dámy a pánové, budeme hlasovat o schválení návrhu předloženém panem senátorem Canovem. Spouštím hlasování. Jde o prodloužení lhůty pro projednávání zmíněných zákonů. Přítomno 57, kvórum 29. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 20, kvórum 30, pro 46, návrh byl schválen, můžeme ukončit tento bod a přistoupit k dalšímu.

A tím je

 

Návrh na pověření dalších senátorů odůvodněním senátních návrhů zákonů (sněmovní tisky č. 338, 560, 568) v Poslanecké sněmovně

Při schvalování senátních návrhů zákona Senát pověří tři senátory jejich odůvodněním v Poslanecké sněmovně. Nyní po volbách vznikla situace, kdy některým z našich kolegů vyprší mandát, a nemohou tak Senát na jednáních sněmovny zastupovat. Proto je nezbytné pověřit nové senátory, kteří se této role ujmou. Já prosím pana 1. místopředsedu Senátu Jiřího Růžičku, aby nás s návrhy na nové zástupce Senátu seznámil. Pane místopředsedo, prosím.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré odpoledne, dámy a pánové. Situaci, která nastala, popsal už pan místopředseda Oberfalzer, tak si dovolím přečíst jenom návrh usnesení Senátu z 27. schůze, konané dne 14. října 2020, k návrhu na pověření dalších senátorů odůvodněním senátních návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně. Jedná se o sněmovní tisky č. 338, 560 a 568. Senát pověřuje k:

a) senátnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, zákon o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, senátora Tomáše Goláně jako dalšího senátora, aby návrh zákona odůvodnil v Poslanecké sněmovně, pan senátor pokyvuje hlavou, že souhlasí,

b) senátnímu návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších ústavních zákonů, sněmovní tisk č. 560, senátora Zdeňka Nytru jako dalšího senátora, aby návrh zákona odůvodnil v Poslanecké sněmovně, pan senátor Nytra souhlasí, bylo to s ním projednáno také,

c) senátnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je to senátní tisk č. 568 senátora Lumíra Kantora, jako dalšího senátora, aby návrh zákona odůvodnil v Poslanecké sněmovně, s panem senátorem to také bylo projednáno a souhlasí s tím.

To je všechno k tomuto bodu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo. Otevírám k tomuto bodu rozpravu... Do které se nikdo nehlásí, takže ji končím. Jak jste vyrozuměli, jde o rozšíření zástupců Senátu ke každému z tisků o jednoho člověka. Spouštím znělku.

V sále je 56 senátorů, kvórum 29, budeme hlasovat o doplnění pověření senátorů k zastupování ve sněmovně. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 21, kvórum 29, pro 49, návrh byl schválen tak, jak jej předložil pan místopředseda Růžička.

Nyní přistoupíme k dalšímu bodu programu, kterým je

 

Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2020

Tisk č. 313

Informace jste obdrželi jako senátní tisk č. 313. Senát ve 12. funkčním období zřídil šest stálých komisí a stanovil jim úkoly. Dále zřídil jednu dočasnou komisi, zároveň uložil svým usnesením č. 12 ze dne 14. listopadu 2018, aby tyto komise jedenkrát ročně informovaly Senát o plnění stanovených úkolů. Vyplývá to z § 43 jednacího řádu Senátu.

Poprosím pana senátora Tomáše Czernina, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Pane senátore, prosím.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V roce 2020 měla komise tři schůze a přijala 16 usnesení. Mezi nejvýznamnější usnesení patřilo usnesení č. 23, ve kterém komise navrhla Senátu usnesení k podpoře programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2021 až 2025, které bylo Senátem přijato. V tomto usnesení Senát požádal vládu o pokračování tohoto programu s tím, aby i nadále gestory vlády pro plnění tohoto programu bylo Ministerstvo zahraničních věcí ČR společně s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a zároveň, aby tato pracoviště koordinovala prostřednictvím meziresortní komise pro Čechy žijící v zahraničí práci dalších ministerstev. Dále Senát požadoval tímto usnesením po vládě dvojnásobné navýšení rozpočtu tohoto programu z důvodu zdvojnásobení počtu žadatelů krajanských spolků o finanční dary oproti letům minulým. Další, a to si myslím, z mého pohledu nejvýznamnější, bylo usnesení č. 29, ve kterém navrhla Senátu usnesení, aby vyzvala vládu k projednání návrhů zákona o správě voleb. Senát dlouhodobě vyvíjí úsilí o usnadnění výkonu politických práv českých občanů žijících v zahraničí, především změnu volebního zákona s možností korespondenčního hlasování našich občanů v zahraničí. Toto usnesení Senát schválil, upozornil bych jenom, že patříme stále k jedné z posledních zemí v Evropě, která korespondenční volbu neumožňuje.

Vzhledem ke koronavirové situaci se podařilo uspořádat pouze dvě akce, ta první byla mezinárodní konference s názvem Český původ brazilského prezidenta Juscelina Kubitscheka. Ta se uskutečnila zde v Senátu 27. ledna tohoto roku. Druhou akcí, kterou komise uspořádala, byl kulatý stůl s názvem Aktuální potřeby české diaspory s výhledem na léta 2021 až 2025. Ta proběhla na začátku února. Komise v letošním roce uskutečnila pouze jednu cestu, a to do Švýcarska, kde se uskutečnil významný akt, a to bylo znovuodhalení památníku Janu Masarykovi v Ženevě v blízkosti ženevského sídla Spojených národů v den narození Jana Masaryka a úmrtí jeho otce, prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dovolte mi jenom věcnou poznámku, pro ostatní zpravodaje není nutno tu zprávu předčítat, máme to v senátním tisku, lze stručně charakterizovat činnost komise. Děkuji, byla zkrácena, výborně, předešel jste mému doporučení. Prosím nyní dalšího řečníka, paní senátorku Jitku Seitlovou, aby nás seznámila se zprávou Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Jak jistě víte, celou činnost Senátu, a tedy i komise pro činnost Senátu, Kanceláře Senátu, ovlivnil covid, takže my jsme se v tomto roce sešli třikrát, ale přijali jsme 27 usnesení.

Co bylo hlavním, čím jsme se zabývali, velice krátce. Jednak je to nová strategie a vize budoucího využití systému IT technologií a elektronické pošty v Senátu, to se realizuje a bude ještě realizovat v příštím roce. Také jsme se zabývali možností redukce využívání papírů v Senátu pod heslem tzv. bezpapírový Senát. Nadále se na tom pracuje a postupně se papírové tisky a tato komunikace papírová omezuje. Také jsme se zabývali, a je již možnost podávání elektronických faktur ve formě PDF s elektronickým podpisem. Důležitým tématem, které bylo předmětem našeho jednání, bylo zabezpečení funkčnosti systému monitorovacího, bezpečnostního systému. Tady jsme řešili některé problémy. Výsledkem je zcela nová strategie tohoto zabezpečení. A to hlavní, vstup do Senátu pro emeritní senátorky a senátorky, takže naši kolegové, kteří budou končit, a ti, kteří končili dříve, budou mít kartičku, která jim umožní vstup do prostoru Senátu. Takže to se podařilo, trvalo to řadu let, diskuse byla dlouhá, ale podařilo se to. To je dobrá zpráva pro naše kolegy.

A ještě jednu věc. Víte, že dnes už byl zahájen prodej dárkových předmětů, suvenýrů a připomínkových předmětů v Senátu. Také jsme na tom dlouho pracovali, nakonec se podařilo i s pomocí sněmovny, která změnila jednací řády, tuto situaci vyřešit, takže náhradní prodej byl dnes pro vás pro všechny a od příští schůze už by měly fungovat jak nové tiskové oddělení, tak také místnosti, které budou i pro veřejnost. Sice teď v době covidu nebudou ještě využívány, ale budou ty dárkové předměty k dispozici.

To jsou, myslím, hlavní body, které se podařilo dořešit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Jak jste sama slyšela, největší ohlas měly kartičky pro emeritní senátory, a protože ohlas byl způsoben stávajícími senátory, zejména je zřejmé, že každý z nás chápe, že bude jednou emeritním senátorem. Dovolte mi, abych přivolal pana senátora Nenutila, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Pane kolego, prosím.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Děkuji i za tu kartičku emeritního senátora, protože od příštího pondělí se jím stávám, slibuji, že kartičku budu využívat. Teď několik slov ke stálé komisi pro venkov. Všechno podstatné máte napsané ve zprávách. Jenom chci dodat, pro vás je to zbytečné, protože už to znáte, vzkažte těm novým, co sem přijdou, že venkov podle evropských parametrů je celá Česká republika kromě Prahy. Komise má hodně širokou působnost, nicméně jsme se zaměřovali skutečně na venkov, jak ho chápeme my v Česku.

Asi takovou nejzdařilejší nebo nejnovější akcí v tomto roce bylo to, že se nám konečně podařilo získat místo pro osobnosti venkova, jež spolu se Spolkem pro obnovu venkova, se Sdružením místních samospráv a se Svazem měst a obcí ČR a Národním divadlem komise uděluje, takže byla odhalena síň osobností venkova v Národním zemědělském muzeu tady v Praze, to jenom pro zajímavost.

Děkuji všem členům komise, v naprosté většině všem členům komise, za konstruktivní přínos, aktivní jednání při dvou schůzích a hlavně přístup k českému venkovu, a velké poděkování i tajemnici komise, paní Jitce Pilařové. Toť zatím toto. Kdyby výjimečně byly nějaké dotazy, snad je zodpovím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Nyní poprosím pana senátora Ladislava Faktora, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Faktor:  Děkuji. Dámy a pánové, jsem rád, že jsem se dozvěděl, že pocházím z venkova, na to jsem pyšný. Za pana senátora Chaloupka jenom shrnu obsah zprávy komise. Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky v roce 2020 svolala celkem tři řádné schůze. Fungovala i během nouzového stavu, přijala celkem sedm usnesení. Diskutovali jsme s ředitelem České televize, se zástupci Českého telekomunikačního úřadu. Schůze byly neveřejné vzhledem k viru. Dále komise svolala kulatý stůl Volba rad do médií veřejné služby, to je jedno z bolavých témat, že nejsme účastni při volbách do rad.

Měli jsme zahraniční cestu do Rakouska, kde jsme navštívili ORF, to bylo velmi zajímavé. Závěrem Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky se v roce 2020, přestože nemohla navázat na veškeré své aktivity z předchozích období z důvodu pandemie koronaviru, tak se intenzivně věnovala problematice rozhlasového a televizního vysílání. Václav Chaloupek předseda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Poprosím nyní pana senátora Jiřího Dienstbiera, aby nás seznámil s Informací o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Nebudu tady předčítat nebo opakovat to, co máte v písemné zprávě. Pojal bych to trošku jako shrnutí nejenom za poslední rok, ale za volební období, tedy za dva roky. Myslím si, že to, co specificky ovlivnilo naši činnost, bylo to, že v poslední době se objevila poměrně velká řada návrhů na změny ústavy, resp. ústavního pořádku. Většina z nich má původ v Poslanecké sněmovně. To samozřejmě souvisí i téměř s odvěkou debatou na půdě komise, jak přistupovat ke změnám ústavy, jestli to má být komplexní přístup, tzn. shromáždění, pokud možno, všech podnětů na změnu ústavy a jejich shrnutí do jednoho návrhu tak, aby, pokud možno, zůstala zachována určitá vnitřní logika ústavního pořádku a nedělaly se dílčí změny, které třeba nemusí vzájemně být provázané nebo nějakým způsobem ladit.

S tím souvisí i další moment, který byl nový v činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, a to je, že nám vznikla partnerská komise v Poslanecké sněmovně na začátku volebního období Poslanecké sněmovny, vzhledem právě k velkému množství návrhů, které vznikly v Poslanecké sněmovně, my jsme jako jednu z pracovních metod zahájili a pak rozvíjeli společná zasedání s poslaneckou komisí pro ústavu. Je to poměrně logické, protože ústavní změny jsou významné. Také k jejich schválení je potřeba získat kvalifikovanou ústavní většinu v obou komorách parlamentu, tzn. debata, že se vedla tímto širším způsobem, myslím si, že to je jenom správné.

Zmínil bych ještě některé věci, které souvisí s postavením Senátu, které zůstávají nedořešeny. Jedno z těch věčných témat je naše snaha o prodloužení lhůty z 30 na 60 dnů pro projednávání zákonů postoupených Poslaneckou sněmovnou. Všichni dobře víme, že zejména ještě, pokud se zavádí elektronizace legislativního procesu, že lhůty už takto byly napjaté a bude to pravděpodobně ještě složitější, velké předlohy typu kodexů projednávat ve 30denní lhůtě reálně v podstatě není možné, není to seriózní způsob projednávání.

S postavením Senátu souvisela i debata o změně ústavy, která rozšiřovala působnost Nejvyššího kontrolního úřadu, a to proto, že jsme vedli debatu právě i na půdě Poslanecké sněmovny s partnerskou komisí, že Senát by možná k tomuto dal souhlas, ale za předpokladu, že by součástí té debaty bylo i rozšíření článku 40 ústavy, což je katalog zákonů, kde právě Senát nemůže být Poslaneckou sněmovnou přehlasován, a to o zákony nejenom o NKÚ, ale také o Ústavním soudu nebo o České národní bance. Ta logika je poměrně jasná, jde o instituce, jejichž nezávislost je garantována v ústavě, to znamená, je to, dejme tomu, trošku závažnější úprava. Souvisí to i s úvahou nebo s tím, jak my tady v Senátu o sobě někdy rádi mluvíme jako o ochráncích ústavnosti právního státu demokracie atd.

Tady už bych se asi blížil k závěru, protože tato role komise, dbát na integritu ústavy, zachovávání ústavních principů, které tvoří liberální demokratický právní stát, je vcelku stěžejní, nebo se tam tím line jako taková stříbrná nit s naším jednáním, byl bych rád, aby to tak bylo i do budoucna, aby i Senát se držel této role, aby tady byl velký respekt k našemu ústavnímu pořádku, zejména bych chtěl poprosit, aby se to týkalo i jeho velmi cenné součásti, a to je Listiny základních práv, jako toho katalogu lidských práv. Protože pokud jsem tady mluvil o roli Senátu v oblasti ochrany ústavnosti, tak tady osobně vidím jednu skvrnu, a to je právě přístup k listině. Kdybych chtěl požádat, abyste velmi zvažovali, jestli k přístupu k takto cennému dokumentu podléhat určitým lobbistickým tlakům, naskakovat na určité populistické kroky. Prosím vás o to, abyste ústavní pořádek chránili. Říkám to proto, že je to pravděpodobně mé poslední vystoupení v roli senátora. Tento apel i v rámci zprávy o činnosti komise jsem si nemohl odpustit.

Úplně závěrem, což už ke zprávě úplně nepatří, právě proto, že to je mé poslední vystoupení, tak jsem vám všem chtěl poděkovat, protože mi bylo ctí tady téměř 10 let působit, vážím si atmosféry, kdy, přestože máme často jiné názory, můžeme si je ostře vyříkávat, tak to podle mého názoru bylo vždy v naprosté korektnosti a respektu k jiným názorům. Takže bych vám za to chtěl poděkovat. Velmi si vážím té možnosti, že jsem tady byl, ale zároveň bych chtěl poděkovat i zaměstnancům Kanceláře Senátu, protože i oni se velmi významně podílejí na vytváření kultivované atmosféry, která tady v naprosté převaze panuje. Děkuji vám všem a někdy na shledanou. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji panu senátorovi a poprosím dalšího předsedu, sice pana senátora Jiřího Buriana, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu Voda – sucho. Prosím, pane senátore, mikrofon je váš.

Senátor Jiří Burian:  Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně. Zprávu o činnosti Stálé komise Senátu Voda – sucho za rok 2020 jste obdrželi písemně, zaměřím se jenom na několik poznámek.

V prvé řadě je to nejmladší komise, která v Senátu vznikla. Připomenu, že to bylo 14. listopadu 2018. Ve zprávě je uvedena náplň činnosti této komise, v jakém složení pracovala. V letošním roce naše činnost byla poznamenána samozřejmě všemi těmi opatřeními spojenými s covidem, jak to tady zaznělo u předchozích předsedů komisí. Zasedali jsme v letošním roce 27. února, to ještě bylo v pořádku, na tomto jednání jsme projednávali závěrečnou zprávu o činnosti za rok 2019 a potom byla předmětem i pléna. Plán činnosti stálé komise na rok 2020, který jsme potom museli absolutně změnit, a ústavní ochranu vody. To byl dokument, který se projednával s panem ministrem Tomanem více jak tři čtvrtě roku.

Nicméně součástí zprávy je i usnesení, dokonce usnesení pléna, které jsme tu projednávali a schválili bez výhrad 10. června letošního roku. Druhá schůze se konala 2. června letošního roku. Na programu bylo plnění vládní koncepce ochrany před následky sucha. Tady musím říct naprosto jednoznačně, že z poziční zprávy vyplynulo, že ty úkoly se neplní. Návrh usnesení s doporučením komise pro plénum, to jsem tady zmiňoval. 10. června bylo projednáváno a schváleno. Ten upravený plán činnosti stálé komise na rok 2020. Tady jenom poznámku, nejvíc lituji toho, že jsme nemohli uskutečnit ten poměrně velký seminář 24. září letošního roku na téma Zadržování vody v krajině, respektive, což je priorita, Lokality na akumulaci povrchových vod. Celý tento materiál měl být postaven na pilotním projektu Vlachovice na Zlínsku. Perfektní záležitost. Mohl by to být i do budoucna, řekněme, takový návod pro ostatní lokality. To se neuskutečnilo. A tak bych chtěl k tomu jenom dodat, že tato stálá komise získala opravdu poměrně velké renomé, především skladbou členů komise. Vedle senátorů a senátorek jsme v komisi měli zastoupení ministerstva zemědělství, ministerstva životního prostředí a Svazu vodního hospodářství.

O postavení stálé komise svědčí i to, že na tom posledním jednání 2. června přišli i oba páni ministři, jak pan ministr Toman, tak pan ministr Brabec, což bylo docela nevídané, byli jsme rádi, že se o tu problematiku zajímají. Myslím problematiku činnosti té stálé komise a její směřování. Proto bych tady vyslovil na úplný závěr takový apel, aby Stálá komise Senátu Voda – sucho byla zachovaná i v nastávajícím funkčním období Senátu PČR. Zasaďte se, prosím, o to.

Na úplný závěr bych vám chtěl všem poděkovat. Byl jsem tu 6 let v krásném prostředí Valdštejnského paláce, v krásném prostředí tohoto jednacího sálu, kde jednání probíhala zodpovědně a hlavně v klidu. Zachovejte tyto způsoby jednání i nadále. Díky všem, se kterými jsem se mohl potkat a mohl pracovat. Díky. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní v řadě předsedů komisí bude poslední Zdeněk Nytra, který nás seznámí s informací o činnosti Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv. Prosím, pane předsedo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobré odpoledne, vážený předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte, abych vás v krátkosti seznámil s činností dočasné komise. Já to potom zkrátím, protože ob materiál je předložena závěrečná zpráva této komise, což bylo v úkolech, kterými tato komise byla zaúkolovaná plénem Senátu.

Komise byla ustanovena 13. června na 9. schůzi Senátu. Původně s mandátem do 31. ledna. Na 12. schůzi Senátu byl mandát této dočasné komise prodloužen do konce 12. funkčního období. Pracovala ve složení 12 členů, paritně zastoupených po dvou za každý senátorský klub. Komise v lednu uskutečnila seminář na téma střetu zájmů podle finančního nařízení EU, který byl pořádaný společně s výborem pro záležitosti EU, Senátu PČR. Komise připravovala veřejné slyšení na téma střetu zájmů. Toto veřejné slyšení bylo nakonec odloženo, mělo by se uskutečnit příští týden 22. října v tomto sálu.

Na své schůzi jsme se rovněž zabývali společně s odbornou veřejností a se zástupci ministerstva spravedlnosti a ministerstva financí diskuzí o návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů. Zároveň jsme se v únoru sešli se členy delegace Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, která nás navštívila tady v Senátu.

Tolik zatím v rámci této zprávy a zbytek si dovolím přednést v rámci toho přespříštího bodu jako součást závěrečné zprávy této dočasné komise. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Slyšeli jsme slovo předsedů komisí nebo jejich pověřených zástupců. Otevírám rozpravu k těmto zprávám. Rozhlížím se, nevidím ani elektronickou přihlášku, proto rozpravu končím. Táži se předkladatelů, ale asi zbytečně, zdali chtějí nějak reagovat? Nevidím takový podnět, čili můžeme přistoupit k hlasování. Spustím znělku.

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum 28. Zahajuji hlasování. Hlasujeme o na vědomí vzetí. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

V hlasování č. 22, kvórum 28, pro 49, návrh byl schválen.

Můžeme tedy ukončit tento bod a přistoupíme k dalšímu. A sice to je

 

Informace stálých delegací Parlamentu České republiky o činnosti za 12. funkční období

Tisk č. 314

Dostali jste jako senátní tisk č. 314. Prosím člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Meziparlamentní unie pana Ivo Bárka, aby nás seznámil se zprávou o činnosti této delegace. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás velmi krátce seznámil se Zprávou o činnosti Stálé delegace Parlamentu ČR do Meziparlamentní unie za roky 2018-2020. Meziparlamentní unie je mezinárodní organizace založená v roce 1889, která sdružuje představitele parlamentů suverénních států celého světa. V současné době má 179 členů, to jsou parlamenty suverénních států, a 12 asociovaných členů, to jsou různá meziparlamentní shromáždění, především z Jižní Ameriky a Afriky.

Cílem Meziparlamentní unie je prostřednictvím mezinárodního dialogu podporovat kontakty a výměnu názorů a zkušenosti mezi členy parlamentů z celého světa, zkoumat otázky celosvětového významu se záměrem aktivně zapojovat parlamenty do jejich řešení a napomáhat ochraně lidských práv.

Ve 12. funkčním období v letech 2018-2020 delegace pracovala ve složení, které mělo 12 členů, z toho 4 byli ze Senátu a 8 z Poslanecké sněmovny. Ze Senátu byli kolegové Peter Koliba, Ivo Bárek, Pavel Fischer a Zdeněk Nytra. Předsedou této stálé delegace byl Ondřej Polanský, pan poslanec z Poslanecké sněmovny. V tomto období se uskutečnily dvě konference. První 140. statutární konference v Dauhá, v Kataru. Za Senát se zúčastnili Peter Koliba a Ivo Bárek. Konference se zúčastnilo 147 členských parlamentů. Hlavní téma této statutární konference znělo „Parlamenty jakožto platforma pro podporu vzdělávání, míru, bezpečnosti a vlády práva“.

Další, druhá konference v tomto období byla 141. statutární konference, která se uskutečnila v Srbsku, v Bělehradě. Za Senát se zúčastnili Peter Koliba a Zdeněk Nytra. Obecná debata se vedla na téma „Posilování mezinárodního práva, parlamentní role, mechanismy a příspěvek do regionální spolupráce".

Tolik k této zprávě. Tak, jak říkal pan místopředseda, vše máte v senátním tisku.

Dovolte mi na závěr, vzhledem k tomu, že to je moje poslední vystoupení v Senátu za moje 18leté působení, abych vám poděkoval za vzájemnou spolupráci, za přátelské vztahy samozřejmě. Věřím, že jsem i k těmto vzájemným přátelským vztahům přispěl mojí osobou. A popřál vám do budoucna, vám všem, i pracovníkům Senátu, vše dobré, věřím, že se s vámi budu i nadále příležitostně setkávat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji panu senátorovi Bárkovi a prosím zástupce Stálé delegace Parlamentu ČR do parlamentního shromáždění NATO, pana senátora Patrika Kunčara, aby nás informoval o činnosti delegace. Prosím, pane senátore.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Co se týká Stálé delegace parlamentního shromáždění NATO za období 2018-2020, tak ta pracovala ve složení, řádní členové Tomáš Czernin a Tomáš Jirsa, náhradníci Jiří Dušek a Patrik Kunčar. Za Poslaneckou sněmovnou to nebudu číst, protože to máte všechno v příloze. Co se týká schůzí této stálé delegace, tak se uskutečnila několikrát. V letošním roce to bylo naposledy někdy v lednu, v únoru v Bruselu. Tohoto zasedání už jsme se nezúčastnili. Ta další zasedání potom byla zrušena kvůli koronavirové epidemii. S tím, že listopadové zasedání, které je plánováno v Aténách, se má uskutečnit online formou. Ostatní podrobnosti máte v senátním tisku, takže tam si je můžete přečíst. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, poprosím nyní člena Stálé delegace Parlamentu ČR do parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, pana senátora Jana Horníka, o jeho slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já mám dojem, že všichni máme před sebou naši zprávu. Já bych se chtěl soustředit jenom na to, že v této delegaci spolupracovali Jan Horník, Jan Žaloudík, Ladislav Václavec, za což jim chci poděkovat, a možná pro úplnost, abyste věděli, že samozřejmě je tam převaha poslanců, Karla Maříková, Pavel Plzák, Jan Bauer, Josef Hájek a Zdeněk Ondráček. Z tohoto výčtu určitě vidíte, že jsme to neměli až tak úplně jednoduché.

Nicméně když se podíváme na ty věci, které jsme ještě stihli do koronavirové situace, která nastala únor, březen, tak ještě v únoru jsme byli schopni monitorovat volby v Ázerbájdžánu. My jsme hodně monitorovali právě na postsovětských republikách. Byli jsme na Ukrajině, byli jsme v Moldávii. Ale co se nám bohužel už nepodařilo zrealizovat, to byly prezidentské volby v Bělorusku. Tam, když nebyla ta mezinárodní mise, která úplně vypadla, tak se v podstatě ty volby nedaly ze strany OBSE jako v předešlých letech vyhodnotit. My jsme tam už jednou byli, ony vždycky předtím byly vyhodnocené směrem k Lukašenkovu režimu negativně. Mám dojem, že tentokrát by to poznání OBSE bylo ještě horší.

Jinak mi ještě dovolte poděkovat odboru zahraničnímu, který funguje velmi dobře, konkrétně panu Krbcovi jako řediteli. Co se týká oddělení zahraničních vztahů, které konkrétně nás má na starosti v OBSE, tam je vedoucím Radek Merkl, také mu chci poděkovat. A samozřejmě chci poděkovat i pracovnici, která nás většinou doprovází, což je Kateřina Košaříková. Nebýt jejích služeb, erudice apod., možná bychom tam mohli být někdy trošku ztracení, ale tím, že vyjíždíme do terénu, tak ty praktické zkušenosti jsou tam i díky jejich erudici velmi dobré.

Takže já mám dojem, že se za ty 2 roky nemáme za co stydět. Jenom nás mrzí, že teď v současné době už některé věci, jako podzimní zasedání OBSE, nemohly být zrealizovány. Ani ty volby, které teď různě probíhají po Evropě, také ne. Doufejme, že situace koronaviru nás za čas zase dostane do normálního stavu a že budoucí zástupci Senátu v OBSE budou mít tu situaci už zase částečně znormalizovanou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, prosím člena Stálé delegace PČR do parlamentního shromáždění Rady Evropy, pana Miroslava Nenutila. Mirek se s námi loučil? Ale ne, je připraven, takže ho požádám, aby nám přednesl svoji zprávu za tuto delegaci.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Parlamentní shromáždění Rady Evropy sdružuje všechny evropské země kromě Běloruska, plus 4 země mimo Evropu, Kanadu, Spojené státy, Mexiko a... Teď jsem zapomněl tu čtvrtou, to je jedno. Hlavním úkolem je projednávání lidských práv. Senát tam má zastoupení dvou členů, Poslanecká sněmovna pěti, každý má potom svého náhradníka. Týdenní zasedání je vždycky čtyřikrát do roka. Letos jsme měli pouze lednovou část, všechny ostatní ze známých důvodů odpadly.

Při této příležitosti děkuji panu senátoru Holečkovi, panu senátoru Burianovi, paní senátorce Hamousové za důstojnou reprezentaci Senátu v tomto parlamentním shromáždění. Bez nějakého delšího hodnocení snad zmíním jenom konstatování nové šéfky parlamentního shromáždění, která pochválila Českou republiku za dobré zastoupení a dobrou účast na jednáních toho téměř 400hlavého pléna.

Moje osobní poděkování, a věřím, že i tří dalších kolegů, potom patří tajemníkovi této stálé delegace, panu Radku Merklovi. A protože tohle je už moje poslední vystoupení v roli senátora tady, přeji vám osobně hlavně pohodu. Senátu přeji, aby si zachoval tu pozici horní komory Parlamentu ČR. Jak tady jednou řekl bývalý ministr zahraničí, který nás oslovil „slovutný Senáte“, tak bych vám přál, aby to málo používané české slůvko „slovutný“ jste naplňovali i v dalším volebním období. Ať se vám daří. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ještě prosím zástupkyni Stálé delegace do Středoevropské iniciativy. Jenom pro steno, je to paní senátorka Chalánková.

Senátorka Jitka Chalánková:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás krátce seznámila se zprávou o činnosti Stálé delegace Parlamentu ČR do Středoevropské iniciativy ve 12. funkčním období Senátu.

Tato Středoevropská iniciativa je integrační seskupení zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy. V současné době sdružuje 17 zemí, z toho 9 je také členských zemí Evropské unie. Za Senát byli v tomto období řádní členové Pavel Štohl a Emilie Třísková a jako náhradník Jitka Chalánková. Pokud jde o aktivity stálé delegace v období listopad 2018 až říjen 2020, proběhlo zasedání parlamentního shromáždění Parlamentní dimenze Středoevropské iniciativy v Římě ve dnech 7. a 8. listopadu 2019. Zasedání se zúčastnilo 12 parlamentních delegací. Českou republiku reprezentovali vedoucí delegace, pan poslanec Petr Dolínek a senátorka Jitka Chalánková.

Tématem byl rozvoj infrastruktury pro větší konkurenceschopnost podniků v oblasti Středoevropské iniciativy. Na zvolené téma zazněly dva odborné příspěvky a v rámci parlamentního shromáždění se také konalo zasedání výboru a bylo zvoleno nové vedení výboru. Parlamentní shromáždění přijalo závěrečné prohlášení, které naleznete také samozřejmě na webových stránkách Středoevropské iniciativy. Dokument zdůrazňuje úlohu podnikatelské dimenze Středoevropské iniciativy jako klíčového nástroje na podporu konkurenceschopnosti podniků v regionu Středoevropské iniciativy a podporuje prohloubení spolupráce s mezinárodními a evropskými finančními institucemi. V souvislosti s pandemií covid-19 se v roce 2020 v rámci Parlamentní dimenze Středoevropské iniciativy neuskutečnila žádná akce pořádaná předsednickou zemí, to jest Černou Horou. Černá Hora bude pokračovat v předsednictví Středoevropské iniciativy i v roce 2021. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Tímto jsme prošli stálé delegace Senátu. V rámci tohoto jsme také vyslechli poslední vystoupení našeho kolegy. Otevírám rozpravu k těmto zprávám. Nevidím přihlášeného, proto ji uzavírám. Budeme tedy hlasovat.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum je 27. Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí. Spouštím hlasování, kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 23, kvórum 28, pro 49, návrh byl přijat. Ukončuji tedy tento bod programu.

O slovo mě požádal předseda Senátu Miloš Vystrčil, proto ho zvu k mikrofonu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já ještě potom před vás předstoupím se závěrečnou zprávou o činnosti Senátu za uplynulé nebo téměř uplynulé období. S tím ale, že vzhledem k tomu, že ten čas pro některé z nás je napjatý, tak si už v tuto chvíli v rámci toho krátkého vystoupení, o které jsem nyní poprosil, dovolím říct jednu věc, kterou považuji stejně za zásadní, a platí to tak ve všem a všude, že každé těleso, a tím spíše český Senát, je tak kvalitní, jak kvalitní lidé v něm zasedají. Už to tady několikrát padlo, já to jenom zopakuji, že jsem přesvědčen, že ti lidé napříč všemi stranami, kteří kandidovali do Senátu a následně byli zvoleni, jsou veskrze lidmi velmi kvalitními, velmi erudovanými a jasným způsobem postavenými. Já bych chtěl říci, a věřím, že nemluvím pouze sám za sebe, že si té spolupráce s těmi, kteří nyní odcházejí, protože třeba už nekandidovali nebo neuspěli v tom volebním boji, který, řekl bych, že někdy bývá duši drásající, velmi poděkovat za tu obrovskou práci, kterou tady odvedli, i za to, co jsme se mnozí od nich mohli naučit. Já si dovolím tady ta jména přečíst, neboť si myslím, že je to tak správné a že skutečně za každým z nich je obrovská hora práce, obrovská hora úsilí, které vynaložili pro tuhle zemi, pro občany této země, pro to, aby jejich obce, naše kraje, naše země fungovala a byla silná a svébytná. Já chci poděkovat z tohoto místa Miroslavu Nenutilovi, Zdeňce Hamousové, Karlovi Kratochvíle, Milanu Štěchovi, Jiřímu Burianovi, Václavu Hamplovi, Jiřímu Dienstbierovi, Emilii Třískové, Jaroslavu Malému, Miroslavu Antlovi, Františku Bradáčovi, Pavlu Štohlovi, Ivo Bárkovi, Zdeňku Papouškovi, Aleně Šromové, Jiřímu Carbolovi, Peterovi Kolibovi, Radku Sušilovi a Ivo Valentovi za to, co tady v Senátu zanechají, a za to, co tady ještě zanechají, protože leckteří slíbili, že se k nám sem vrátí třeba jenom na návštěvu nebo možná v příštím volebním období. Hlavně jim chci popřát do toho dalšího, co je čeká, hodně štěstí, hodně úspěchů a také to, aby tady ty zkušenosti, které načerpali, dokázali využít, protože pokud tomu tak bude, tak to bude dobře nejen pro ně, ale i pro celou naši zemi. Takže moc vám, dámy a pánové, senátoři a senátorky, kteří jste skončili se senátorováním, pro tuto chvíli, nebo pro chvíli 18. října moc děkuji a přeji vám vše dobré. Děkuji moc.

Omlouvám se. Aby to bylo genderově vyvážené, tak protože je to výhodné a máme tady pouze dvě senátorky, tak pouze v jejich případě si jim dovolím předat květiny. Vy ostatní mi to, prosím, pánové, promiňte. Takže já prosím Zdeňku Hamousovou a Alenu Šromovou, jestli by mohly sem za mnou. Já jim předám kytičku, neboť se to tak odjakživa v českých a moravských a slezských zemích dělalo, že jsme přece jen na ty ženy, aspoň v některých případech, byli hodnější, protože jsme věděli, že většinu té práce potom ony odvedou za nás. Děkuji moc.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dovolte, abych se také připojil k poděkování všem přečteným, jakož i konkrétně dvěma okvětinovaným dámám. Můžeme přistoupit k předposlednímu bodu programu, což je

 

Návrh usnesení Senátu k závěrečné zprávě Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv

Usnesení dočasné komise vám bylo rozdáno na lavice a přednese jej předseda této komise, pan Zdeněk Nytra. Já ho požádám o závěrečnou zprávu.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Taky chci poděkovat končícím senátorům a požádat je, tedy ty přítomné, jestli ještě by chvilku vydrželi a pomohli nám odsouhlasit tuto závěrečnou zprávu, respektive to navrhované usnesení. Komise se sešla včera na své 10. schůzi, projednala celé to období. K těm jednotlivým úkolům, k úkolu č. 1, předpokládaný stav dotací subjektu dotčených auditními zprávami se v tuto chvíli odhaduje, máte to v těch tabulkách, na řádově 300 milionů korun, dosud nevypořádaných přibližně 450 milionů korun. V auditní zprávě, bohužel pouze v té 1. auditní zprávě, protože tu se nám podařilo získat z veřejných zdrojů, případně od jiných veřejných činitelů, například od pana primátora hlavního města Prahy, tak tu druhou, týkající se zemědělských dotací, ta je v tuto chvíli pořád ještě utajená. Ta první auditní zpráva konstatuje vysokou míru chybovosti v těch kontrolovaných projektech, a to až na 18,5 %. To je doklad o existenci vážných nedostatků ve fungování řídícího a kontrolního systému u poskytování dotací.

Z té první auditní zprávy rovněž vyplývá, že navrhovaná oprava auditorií činí 451 milionů korun. Komise dospěla v souladu i se závěry té první auditní zprávy k tomu, že předseda vlády České republiky, pan Andrej Babiš, převedením svých podnikatelských aktivit do svěřenských fondů nevyhověl požadavkům zákona č. 159/2006, zákona o střetu zájmů, respektive zejména požadavkům finančního nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1046 z roku 2018.

Komise, i s ohledem na poskytnuté nebo respektive neposkytnuté dokumenty, nemohla, a ani neposuzovala možný střet zájmů dalších ústavních činitelů. Komise konstatovala nesoulad zákona č. 159/2006, o střetu zájmů, s finančním nařízením Evropského parlamentu. Dále jsme zjistili, že u jednotlivých poskytovatelů různých dotací je různý výklad o tom, zda tyto dotace spadají pod režim zákona o střetu zájmů či nikoliv, protože odvíjí se to od toho, jestli jejich výklad říká, že na tyto dotace se dá uplatnit zákon o rozpočtových pravidlech či nikoliv. V tuto chvíli dokonce všichni členové této dočasné komise se shodli, že takhle to není v pořádku a že by se to do budoucna mělo napravit.

Komise dále konstatovala, že i v průběhu její činnosti, a to znamená v průběhu probíhajících auditů, byly dál subjektům vypláceny finanční prostředky, aniž by v podstatě bylo zajištěno nebo naprosto jasně deklarováno, jak má Česká republika případně zajištěno, aby se ty finanční prostředky vrátily do rozpočtu České republiky, v případě, že budou definitivní auditní nálezy potvrzeny.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že práce komise ještě není ukončena a je v zájmu věci, aby práce komise pokračovala dále. Proto se komise usnesla doporučit Senátu, aby zřídil v novém volebním období komisi například pod názvem Komise pro dohled nad poskytováním finančních prostředků z veřejných rozpočtů.

Nyní k tomu usnesení. Máte ho před sebou, já ho nebudu číst, jen bych si dovolil jednu opravu. My jsme nebo já jsem po dohodě s naší legislativou dospěl k závěru, a navrhuji, abychom vypustili ten bod 5 toho usnesení, to znamená, kdy se navrhuje Senátu PČR souhlas s návrhem na zřízení Komise Senátu pro dohled nad poskytováním finančních prostředků z veřejných rozpočtů, protože to usnesení by bylo de facto nulitní. O zřízení, nezřízení té komise stejně bude rozhodovat plénum už v novém funkčním období a v novém složení Senátu, takže navrhuji hlasovat o tom navrženém usnesení v té pozměněné podobě, to znamená s vypuštěním bodu č. 5. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, promiňte, myslíte bod... Ano, tenhle ten, bod 5 návrhu usnesení. Děkuji za usnesení a za přednesení zprávy. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže rozpravu ukončuji. Jenom se chci zeptat, stačí, když tedy navrhovatel oznámil vynětí toho bodu č. 5? Proto bychom tedy hlasovali o návrhu usnesení v bodech 1, 2, 3 a 4 předneseného návrhu usnesení dočasné komise. Já spustím znělku.

V sále je registrováno 53 senátorek a senátorům, kvórum 27, spouštím hlasování. Návrh schválit. Návrh usnesení Senátu. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 24, kvórum 27, pro 48, návrh byl schválen. My můžeme ukončit tento bod.

Přistupujeme k vrcholnému bodu dnešnímu programu. Po všech zprávách dílčích orgánů Senátu vyslechneme

 

Zpráva předsedy Senátu o činnosti Senátu ve 12. funkční období

Tisk č. 315

Je to senátní tisk č. 315. Já prosím předsedu Senátu Miloše Vystrčila, aby nás se svou zprávou seznámil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Vy jste zprávu o činnosti Senátu za 12. funkční období obdrželi v podobě, která obsahuje zejména čísla a nějaké další statistiky, s tím, že je zvykem, že vždy předseda Senátu k tomu přidává ještě nějaké průvodní slovo, kterým okomentuje ta čísla, případně i další události, které nás v tomto 12. funkčním období potkaly.

Já za sebe musím říci, že nejsem úplně v jednoduché situaci, protože jsem vůbec služebně nejmladším předsedou Senátu, který takovouto zprávu o činnosti přednáší, protože se bohužel stalo to, že v tomto funkčním období jsme měli dva předsedy Senátu. Ne jenom tímto je toto funkční období výjimečné nebo minimálně jedinečné.

Když jsem přemýšlel, jakým způsobem tedy k té zprávě, respektive k tomu průvodnímu slovu přistoupit, tak jsem se nakonec rozhodl, že vám něco řeknu o tom, jak já vidím činnost Senátu ze svého pohledu, jednak toho senátora nepředsedy, potom toho senátora předsedy. S tím, že popíši i některé jiné věci, kromě té, která je obsažená v té vlastní zprávě a týká se těch počtů tisku a návrhů zákonů, které jsme projednali, protože je tomu tak, že Senát jako takový má více tváří. Jak jsem již říkal, to hlavní, co Senát dělá Senátem, jsou lidé, kteří jsou do něj voleni většinovým systémem, lidé se zkušenostmi a lidé, kteří se ve svých obvodech a často i ve větší oblasti než jejich senátní obvod těší vysoké důvěře, je s nimi spojena i určitá jistota v tom, že když oni něco říkají nebo oni něco dělají, je to správně, nebo je to děláno alespoň v dobrém úmyslu.

První tvář, kterou zmíním, je tvář Senátu jako, řekl bych, pozorného čtenáře a ochránce reálného života a strážce legislativní kultury, byť jsme tady dnes slyšeli i některé výhrady od pana senátora Jiřího Dienstbiera, ale tak tomu bylo vždy a díky za takovéto strážce strážců.

Co se týká projednaných zákonů, tak by se o tom dalo mluvit dlouho. Když jsem přemýšlel, jak to velmi zjednodušeně charakterizovat, tak skutečně Senát funguje velmi dobře jako ten, kdo opravuje zákony. My z těch zákonů, které obdržíme z Poslanecké sněmovny, zhruba třetinu vracíme s návrhem na opravy. Z té třetiny, kterou vracíme, zhruba zase třetinu Poslanecká sněmovna přijme, jinými slovy uzná svoji chybu, respektive uzná chybu navrhovatele. Jinými slovy, my opravujeme a vylepšujeme i se souhlasem Poslanecké sněmovny každý desátý zákon. Každý desátý zákon v průměru my opravíme. To není vůbec málo. Takový kontrolor se rozhodně vyplatí.

Druhá věc je věc čtenáře, reálného života, reálných potřeb. Opět jsem přesvědčen, že jsme v tomto období rozhodně nezklamali. Uvedu pouze jeden příklad. Byl to český Senát, který upozornil a následně prosadil, aby v době koronaviru, v době koronavirové krize byly našim obcím a městům kompenzovány výpadky příjmů, které byly způsobeny správným zavedením kompenzačního bonusu. Byl to český Senát, který se zasloužil o to, že obce a města a tím pádem občané v těch obcích a městech obdrželi ze státního rozpočtu, jinými slovy mimochodem ze svého, 13 mld. Kč. To znamená, pokud nic jiného nebudu zmiňovat, tak to byl český Senát, který vrátil do obcí a do měst 13 mld. Kč. Takže to je to spojení s reálným životem, to je to, zda rozumíme nebo nerozumíme, co se tady u nás v Česku a mimo něj děje a jestli to dokážeme reflektovat. A to nezmiňuji, že jsme opravili desítky, možná i stovky různých tzv. legislativních zmetků a nedostatků v zákonech. Například můžu jmenovat daňový řád a některé další.

Speciální věc, kterou jsme projednávali a kde jsem si naše usnesení, které jsme přijali 18. března 2020, našel, si zaslouží to, jak se Senát postavil ke koronavirové pandemii. My jsme 18. března 2020 přijali usnesení, ve kterém jsme konstatovali, že krize je vážná a bude mít dalekosáhlé následky. Prosím, 18. března 2020. Pak jsme konstatovali, že vláda podcenila komunikaci a že jí hrozí, že jí nebude důvěřováno. 18. března 2020. Pak jsme konstatovali, že je potřeba ke zvládnutí krize používat standardní mechanismy krizového zákona. 18. března 2020.

Bohužel, přestože jsem byl pověřen, abych toto přijaté usnesení s dalšími body, nechci to protahovat, předal předsedovi vlády České republiky, bylo velmi málo reflektováno, to může být jeden z důsledků, proč jsme dnes v situaci, kdy musíme všichni společně napnout síly, abychom ji překonali. Ale to, že my jsme na ty věci upozorňovali, že jsme je předvídali v dobré vůli, s úmyslem upozornit na nebezpečí, která hrozí, už v březnu roku 2020, že to byla horní komora českého parlamentu, která to říkala ještě v době, kdy jsme byli tzv. nejlepší, to je důležité dnes zopakovat. Ne proto, abychom se tím mohli chlubit, ale proto, že přeci jen by možná příště bylo dobré, kdyby jakákoli vláda podrobněji a pozorněji četla usnesení Senátu a třeba je více brala v potaz.

Co se týká další tváře Senátu, je to dle mého názoru Senát jako strážce ústavnosti a Senát jako nejstabilnější prvek parlamentní demokracie. Je to dáno tím, jak jsme uspořádáni. Senát se mění po třetinách, tzn. je velká šance, že si v podstatě zachovává svůj charakter, zachovává si svou tvář, zachovává si svůj přístup k posuzování zákonů a dalších senátních tisků i ke všem dalším rolím, které má dány ústavou nebo jednacím řádem. Je to naše velká výhoda a je to také odpovědnost, protože lidé se v tomto smyslu na nás naučili spoléhat. Spoléhají na to, že nebudeme každého jmenovat ústavním soudcem, spoléhají na to, že budeme dobře vybírat kandidáty na zástupce veřejného ochránce práv, spoléhají na to, že nebudeme ratifikovat třeba všechny mezinárodní smlouvy, že budeme správně vybírat předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů a že budeme využívat svou nepřehlasovatelnost při schvalování ústavních zákonů a třeba i volebních zákonů. To je naše role, to je naše veliká síla. My máme v tomto směru zásadní zodpovědnost za to, jestli se bude měnit naše stabilita, jestli se bude měnit náš typ demokracie, jestli se bude měnit typ našeho parlamentního uspořádání. Toto máme ve svých rukách, toto nám nikdo nemůže vzít a my bychom to měli mít jako senátorky a senátoři pořád na vědomí.

Další tváří mám Senát jako ochránce nezávislosti, svobody, demokracie, ústavnosti a vlády práva. Já jsem velmi dobře poslouchal pana senátora Jiřího Dienstbiera a musím říci, že má částečně pravdu, že v některých případech, zejména v případě Listiny základních práv a svobod, je někdy na nás vyvíjen tlak a může se stát, že mu třeba i někdo podlehne. Na druhé straně se to nesmí stát pravidlem a nesmí dojít k tomu, abychom se takto začali chovat běžně, musí to být, pokud se tak už stane, pouze výjimky. V tomto směru, pokud bych měl jmenovat nějaké úkony, kde Senát rozhodně nezklamal, a je jedno, jak to pak dopadlo, tak si dovolím zmínit aspoň podání žaloby proti prezidentu republiky. Je to věc, kdy jsme jasně řekli svůj názor, odkryli jsme své karty a nebylo to úplně jednoduché. V některých případech, předpokládám, že někteří z nás si i vyslechli své.

Další nástroj, který používáme, bylo by asi dobré, abychom více přemýšleli, jestli vždy správně, jsou ústavní žaloby. Já upozorňuji, že například v současné době je u Ústavního soudu ústavní žaloba, která napadá současné financování zdravotní péče a zdravotnických služeb. Všichni víme, že zdravotnictví je obrovský problém, jedna z cest k tomu, abychom zlepšili naše zdravotnictví, je, že také dosáhneme spravedlivějšího financování. O to se Senát, alespoň svou ústavní stížností, snaží.

Co se týká samostatnosti samospráv a jejich omezování, to je věc, kterou Senát dlouhodobě brání. Většina senátorů má zkušenosti z komunální sféry, má zkušenosti z fungování městských, obecních, krajských zastupitelstev. Je to cítit. To, že podporujeme zastupitelstva obcí a měst, podporujeme i zastupitelstva krajů, to si myslím, že je dobře a že to je velmi cenné. Já osobně cítím velmi dobrou a příjemnou zpětnou vazbu, myslím si, že podporovat někoho, kdo má v této zemi největší důvěru ze všech, městská zastupitelstva a starostové se těší více než 60% důvěře občanů, na rozdíl od horní nebo dolní komory českého parlamentu, na rozdíl od vlády, tak je dobré je podporovat, je dobré jim věřit a je dobré jim svěřovat i finanční prostředky pro to, aby je mohli využívat.

Velmi si troufnu ocenit naši činnost v oblasti zahraniční politiky. Ať jsou to naše usnesení v Bělorusku, ať jsou to naše upozorňování na různé typy kybernetických hrozeb, ať jsou to další věci, které jsme dokázali a které jsme konali za podpory naprosté většiny Senátu. Tady asi tušíte, že zmíním i senátní delegaci, která se vydala na Tchaj-wan. Chci ještě jednou poděkovat za podporu, které se nám všem, kteří jsme na Tchaj-wan za Senát jeli, dostalo. Chci poděkovat za to, že 50 z 52 senátorů tuto cestu podpořilo. Bylo to naprosto rozhodující pro naši autoritu a pro naše sebevědomí, se kterou jsme tu cestu mohli vykonat. Je asi správné a nutné zmínit, že ten, kdo stál u zrodu této cesty, byl předchozí předseda Senátu Jaroslav Kubera. Patří mu za to poděkování. Intuitivně vycítil, že to je cesta, kterou bychom se v rámci parlamentní diplomacie měli vydat, všechny reakce, které já mám, většina reakcí, které já mám, jsou jednoznačně kladné. Lidé oceňují, že jsme na Tchaj-wan jako Senát jeli, že jsme se za tu cestu postavili, že jsme pomohli opět vzbudit v českých lidech hrdost, svébytnost a suverénní pocity. Nevím, jestli to píší vám, mně to píší rozhodně a také mi to říkají. Já chci poděkovat senátorkám a senátorům, kteří v tomto 12. funkčním období seděli v těchto lavicích, za to, že jsme tuto cestu mohli podniknout. A to nemluvím o podnikatelích, kteří toto také velmi oceňují.

V tomto případě ještě jeden povzdech. Mrzí mě, a považuji za velmi zvláštní, že není možné, aby se například druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda Senátu, dozvěděl podrobnosti o tom, co je za události spojené s úmrtím Jaroslava Kubery, co se dělo v období do 14. ledna 2020, do 20. ledna 2020, co se dělo z hlediska jeho komunikace, co se dělo z hlediska předání různých písemností z čínské ambasády a odkudkoli. Je to věc, o které bych řekl, že je skvrnou na tom, co dnes my děláme, co prosazujeme v České republice. Měli bychom do budoucna více přemýšlet o tom, jaká budou dělána opatření, aby ústavní činitelé byli v takové pozici, že se toto prostě nemůže stát, že se to nemůže stát, protože není možné, aby se to stalo. Není možné, aby když náhle zemře ústavní činitel, nebyla provedena pořádná a podrobná pitva. Není to možné, a pokud to někde je možné, tak je něco špatně. Nikoho neobviňuji, na nikoho neukazuji, jenom říkám, že by to pro nás pro všechny mělo být poučení, aby to do budoucna nebylo možné. Je jedno, koho se to bude týkat, kterého nejvyššího ústavního činitele.

Další věc, kterou tady mám, je tvář Senátu jako instituce pečující o tradice, o historii, jako instituce, která je veřejnosti přístupná, k veřejnosti vlídná. Já jen upozorňuji, že opět je to role, která je možná veřejností vůči Senátu nedoceněná. Byl to český Senát, který připomněl 30. výročí sametové revoluce. Všem organizátorům děkuji. 30. výročí svatořečení Anežky České, 30. výročí obnovení svobodného skautingu. 20 let od vstupu do NATO. 15 let od vstupu do Evropské unie. To jsou jenom některé události, které jsme připomínali, kterým jsme umožnili, aby byly také připomenuty v českém Senátu, v horní komoře českého parlamentu. Myslím si, že to je dobře, a všem senátorkám a senátorům, kteří se podíleli na organizaci těchto událostí, za to chci poděkovat, protože i připomínáním historie se vychovává. Kdo nezná svou historii, kdo ji neumí a nerozumí jí, je ohrožen z hlediska své budoucnosti.

Tady bych chtěl ještě poděkovat druhému senátorovi kromě Jaroslava Kubery, nebo připomenout ho zvláště, a to je Milan Štěch. Milan Štěch skončil jako senátor, je to poslední senátor, který pamatuje Senát od začátku, tzn. byl senátorem 24 roků. Jedna z věcí, kterou vymyslel a kterou realizoval jako první, bylo předávání stříbrných medailí předsedy Senátu 28. září. Myslím si, že to datum je vybráno velmi šťastně, že udělování stříbrných medailí je rovněž vybráno velmi šťastně, osobně jsem přesvědčen, že by bylo dobré uvažovat o tom, aby 28. září bylo kromě jiného také Dnem Senátu. To by měl být den, kdy Senát bude říkat, co si myslí, že je správné, a co si myslí, že je špatné. Je to den svatého Václava a je to den, který je spojen s českou státností, a je to den, kdy právě horní komora českého parlamentu jako ochránce svobody, demokracie a práva by měla promluvit. Jakým způsobem, nemám rozmyšleno, ale musím říci, že předávání stříbrných medailí a případně i mše s tím spojená je přesně to, co myslím, že České republice, české společnosti, českým občanům chybí, aby viděli, že tady je těleso, instituce, která ctí právo, ctí základní lidská práva, ctí hodnoty, na kterých je postavena evropská kultura, a dokáže na to v příhodný den upozornit.

Závěr. Poděkování kolegyním a kolegům zaznělo, mohu jenom zopakovat a říci, že se od sebe navzájem učíme a že jsem za to velmi vděčný. A také, připomněla mi to celá řada z vás, kteří to třeba sami opomněli říci v rámci svých vystoupení, chci poděkovat Kanceláři Senátu, chci poděkovat pracovníkům Senátu, s některými z nás to není lehké. Když něco nechceme hned, tak to chceme včera, ale takový je život. Nakonec, myslím, že je to tak dobře, protože jedině když se budeme hodně snažit, potom máme šanci, že aspoň v některých případech uspějeme. Rovněž chci poděkovat vám, kteří zůstáváte, a říci, že si toho, že tady takhle můžu stát, velmi vážím, a že si uvědomuji, že to je velký dar, kterým jsem byl náhodou a vlastně z neštěstí druhého obdařen.

Pokud jsem se zamýšlel nad tím, co je naším úkolem do budoucna, tak bych chtěl říci, že nejsme dokonalí a vždycky budeme chybovat. Ale že naší hlavní rolí je sloužit. Sloužit těm, kteří nás zvolili, protože nám věřili, protože šli k volbám v 1. kole a protože to považují za důležité, o politiku se zajímají a zajímají se o věci veřejné, tak šli třeba i ve 2. kole. Proto tady my sedíme či stojíme. A my bychom to měli mít na mysli a v tomto smyslu bychom měli sloužit ve svých regionech i tady v Senátu. To, co potřebuje dnes česká země, naše země, je zbavit se nejistoty a zbavit se nedůvěry. Já tvrdím, že pokud se chcete zbavit nedůvěry a chcete se zbavit nejistoty, věřte českému Senátu, věřte českým senátorkám a českým senátorům. Pokud tomu tak bude, tak bude dobře.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, prosím, posaďte se ke stolku navrhovatelů. Já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pan senátor Papoušek. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych tuto obecnou rozpravu využil ke krátké řeči na závěr mého pobývání mezi vámi, řeči, která možná tak trošku naváže na brilantní řeč našeho pana předsedy.

Byl jsem mezi vámi rád, a to velmi. Bylo mi ctí a potěšením se s vámi setkávat. Mnozí jste pro mě byli velkou inspirací, neřku-li vzorem. Za to vám srdečně, a to velmi, děkuji.

Děkuji také, že jste zde v Senátu vytvářeli prostředí naplněné respektem, vzájemnou úctou i humorem, které nám může kdejaká ústavní instituce závidět. Díky. Děkuji také celému realizačnímu týmu Senátu, úřednicím, úředníkům, řidičům, uklízečkám, za jejich skvělý servis, i policistům, kteří Senát hlídali, aby nám nebyl ukradený. Zvláštní poděkování, podobně jako ve filmových titulcích, pak patří třem ženám, které o mě pečovaly s láskou a dobrotivostí, aby mi nic nescházelo a žil si tady jako v bavlnce. To jest vážené paní tajemnici výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Janě Hauserové, vážené asistentce téhož výboru, bowlingové přebornici Haně Borodáčové, a vážené tajemnici senátorského klubu KDU-ČSL a Nezávislých Petře Plechové. Dále pak děkuji, toto poděkování už směřuji, zdá se, k nejvyššímu, za takřka metafyzický rozměr, který jsem v politickém prostředí nazřel a který je vyjádřen oním známým „uvědom si, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš“. Není totiž nic pomíjivějšího než politická moc a sláva. A tak jsem si tady natrénoval vlastní smrt. Úderem nedělní půlnoci z 18. na 19. říjen ze mě bude mrtvý muž.

Na závěr svého téměř již zpráchnivělého projevu bych vám popřál, abyste i nadále setrvali v onom pevném, zásadovém postoji ke všemu, co je dobré, spravedlivé a chvályhodné, jak jste činili doposud, a nenechali se zlomit. V tomto ohledu, a to už je ten nejúplnější závěr, zde nechám zaznít slova krále českého undergroundu Ivana Martina Magora Jirouse. Jakmile je totiž učiněn první ústupek ať pod pokryteckou omluvou nebo poctivým dojmem, že na tom nezáleží, je ztraceno vše. Jakmile položí ďábel, který dnes mluví ústy establishmentu, první podmínku, přistřihněte si vlasy, jenom tak trochu, a budete moci hrát, je třeba říct ne. Jakmile ďábel, který dnes mluví ústy establishmentu, řekne, změňte si název a budete moci hrát dál to, co hrajete, je třeba říci, ne, nebudeme tedy hrát. Takže drazí přátelé, už naposledy, děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Váš potlesk vnímám též jako omluvu za to, že jsem nezasáhl do zneužití obecné rozpravy panem kolegou Papouškem, odměnou je za to jeho krásný, květnatý proslov. Beru to jako oficiální oznámení data, kdy se v politický prach obrátí. Věřím, že ten skutečný ještě posečká. Je ještě někdo přihlášen do rozpravy? Není. Proto nyní prosím pana předsedu, kterému se tak trochu vloudil kolega do jeho zprávy, jestli chce reflektovat proběhlou rozpravu? Nechce. V tom případě přistoupíme k hlasování. Spustím, doufám dnes naposledy, znělku.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum je 27. Budeme hlasovat o vzetí na vědomí zprávy předsedy Senátu. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 25, kvórum 27, pro 51. Návrh byl přijat. Gratuluji panu předsedovi.

Tím jsme vyčerpali program této schůze. Děkuji všem za odpovědnou účast na ní a dnes se hodně děkuje servisnímu personálu v Senátu, tak mi dovolte, abych mu také poděkoval za to, že nám pomohl zdárně dospět až do tohoto okamžiku. Přeji všem hodně štěstí. Kdo končí, štěstí do života, kdo nekončí, brzy na shledanou při příští schůzi Senátu, která proběhne ještě do konce tohoto měsíce, a to konkrétně 27., ale to jistě už jste zaznamenali v usnesení organizačního výboru. Hodně štěstí, krásný zbytek dne.

(Jednání ukončeno v 17.14 hodin.)