Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 20.08.2020

(2. den schůze – 20.08.2020)

(Jednání opět zahájeno v 14.01 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené dámy, vážení pánové, vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté. Vítám vás na pokračování 26. schůze v Senátu, s tím, že prosím všechny, aby zaujali svá místa, případně poprosím všechny, co diskutují v předsálí, aby přestali diskutovat a případně také zaujali své pozice. Někteří z vás se minulý týden zúčastnili nemilé události, neboť nás opustil dlouholetý senátor a výborný člověk, kolega Tomáš Grulich, který zemřel v pátek 7. srpna 2020, a já vás nyní poprosím, abychom povstáním a minutou ticha uctili jeho památku. Děkuji vám.

Z dnešního jednání se omlouvají tito senátoři: František Bradáč, Petr Orel, Jiří Dušek, Jiří Cieńciała, Milan Štěch, Marek Hilšer, Zdeněk Hraba, Jiří Oberfalzer, Lumír Aschenbrenner, Ladislav Chlupáč, Ivo Valenta, Jaroslav Zeman, Vladislav Vilímec, Miroslav Adámek, Peter Koliba, Ladislav Václavec, Patrik Kunčar, Jaroslav Malý, Jiří Čunek a z předcházejícího jednacího dne se ještě omlouvala paní senátorka Alena Dernerová. Prosím vás, pokud jste tak neučinili, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Zároveň říkám, že v současném okamžiku je registrováno 51, 52 senátorek a senátorů, tzn. kvórum je 27.

Nyní v souladu s usnesením organizačního výboru navrhuji, vy ten návrh pokračování 26. schůze Senátu máte před sebou, aby byl zařazen senátní tisk č. 303, tzn. zákon o volbách, jako první bod našeho dnešního jednání, v rozdaném pořadu se jedná o bod č. 4, byť je uvedený jako první bod dnešního jednání, a dále, aby byl zařazen senátní tisk č. 304, což je školský zákon, který je zařazen jako dnešní čtvrtý bod v pořadu pokračování schůze, i když je označen pořadovým číslem 7. Dalším návrhem je pevné zařazení bodu Volba kandidáta na předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů, a to jako třetí bod dnešního jednání v našem pokračování, v podkladu, který máte před sebou, je to bod č. 6, a podle toho, jak budeme při volbě úspěšní, se nám tam ten bod objeví ještě jednou, nebo neobjeví.

Dále navrhuji vyřadit na návrh předkladatele senátní tisk č. 274, což je Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů, bod č. 16. Nyní jsem přednesl všechny návrhy, které jsem přednesl, protože byly schváleny nebo navrženy ke schválení organizačním výborem, a otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor, předseda klubu KDU-ČSL, Petr Šilar. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Šilar:  Dobrý den, kolegové, kolegyně, pane předsedo. Jako zastupující zpravodaj u bodu č. 8 za Františka Bradáče bych chtěl po domluvě dnes s paní předsedkyní Rady ČTÚ Hanou Továrkovou navrhnout vyřazení tohoto bodu z dnešního programu jednání, protože ona nemůže po 16. hodině, nemůžeme tento bod předřadit dopředu, protože tady jsou velmi důležité koronavirové zákony, takže navrhuji tento bod č. 8 vyřadit.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Myslím, že všechno bylo jasné. Ptám se, jestli má někdo ještě nějaký další návrh? Pokud tomu tak není, tak se ptám, jestli někdo chce o některém z návrhů, které jsem přednesl buď já, nebo pan kolega Šilar, hlasovat odděleně? Není tomu tak, nikdo se nehlásí. To znamená, budeme hlasovat o upraveném návrhu pořadu pokračování 26. schůze Senátu, tak jak jsem přednesl já a jak následně ještě přednesl pan senátor Šilar, tzn. on doplnil návrh na vyřazení senátního tisku č. 266, podle podkladu, který máme k dispozici, je to bod č. 8.

Spouštím znělku.

V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30, budeme hlasovat o návrhu schválit upravený pořad pokračování 26. schůze Senátu.

Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně je přítomno 59, aktuální kvórum 30, hlasování č. 10, návrh byl přijat, pro 57. To znamená, upravený pořad schůze byl schválen a my můžeme přistoupit k projednávání prvního bodu, což je

 

Návrh zákona o zvláštních způsobech hlasování ve volbách do zastupitelstev krajů a do Senátu v roce 2020

Tisk č. 303

Jedná se o senátní tisk č. 303. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 303, s tím, že předseda vlády svými dopisy ze dne 17. srpna 2020 požádal jménem vlády Senát, aby projednal předložené návrhy zákonů, tedy senátní tisky č. 303 a 304, ve zkráceném jednání podle § 118 zákona o jednacím řádu Senátu. Poslanecká sněmovna projednala tyto návrhy zákonů ve zkráceném jednání podle § 99 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ve středu 19. srpna 2020, což bylo včera, s tím, že jenom pro informaci nám byly postoupeny oficiálně Poslaneckou sněmovnou včera po 19. hodině.

Podle paragrafu 118, odstavec 1, nejprve rozhodneme, zda vyhovíme žádosti vlády a projednáme tyto návrhy zákonů ve zkráceném jednání. Je tady tedy návrh, abychom o obou zákonech a o návrhu na zkrácené jednání hlasovali společně. Ptám se, jestli někdo má návrh na to, abychom o tom zkráceném jednání hlasovali odděleně? Není tomu tak, nikdo se nehlásí, to znamená, já, protože jsme tady všichni, vás nebudu už znovu svolávat. Než spustím hlasování, opakuji, že budeme hlasovat o návrhu projednat senátní tisky č. 303 a 304 ve zkráceném jednání v souladu s naším jednacím řádem. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO.

Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Návrh byl schválen, zkrácené jednání může proběhnout. Poprosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, aby nás, vítám ho tedy u nás v sále, a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona o volbách.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi velmi stručně představit návrh zákona o zvláštních způsobech hlasování ve volbách do zastupitelstev krajů a do Senátu v roce 2020. Jak víte, podle zákonů volebních je karanténa jako jedno z opatření, které vede k omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu překážkou práva volit, osoby v karanténě tedy nejsou oprávněny hlasovat. Nicméně dosavadní volební zákony však nepočítaly s pandemickou situací, která nastala v souvislosti s šířením nemoci covid-19. Tento návrh zákona má umožnit hlasovat v podzimních volbách do zastupitelstev krajů a do Senátu osobám s nařízenou karanténou nebo izolací z důvodu ochrany veřejného zdraví před nemocí covid-19. Oprávnění voliči s nařízenou karanténou nebo izolací budou moci využít pouze zvláštní způsoby hlasování, a to hlasování u volebního stanoviště, takzvaný drive in, hlasování v pobytovém zařízení, které bylo uzavřeno, hlasování do zvláštní přenosné volební schránky. Těmito zvláštními způsoby hlasování se umožní oprávněným voličům hlasovat rovněž v místním, popřípadě krajském referendu, pokud se bude konat v souběhu s volbami do zastupitelstva kraje nebo Senátu. V době šíření nemoci covid-19 jsou zvýšenému riziku vystaveni i členové běžných okrskových volebních komisí, a proto dochází zákonem k navýšení odměny pro všechny členy komisí o částku 500 korun. Již v průběhu přípravy byl návrh této právní úpravy úzce konzultován se zástupci parlamentních politických stran. Reflektuje tedy jejich požadavky a politickou shodu na způsobech zajištění podzimních voleb. S ohledem na mimořádnost situace projednávala Poslanecká sněmovna tento zákon ve stavu legislativní nouze. Vláda též požádala Senát o projednání ve zkráceném jednání, o čemž jste rozhodli a za což děkuji. Nabytí účinnosti zákona se navrhuje dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane vicepremiére. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 303/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, který již je připravený. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vždy připraven. Vážený pane předsedo horní komory českého parlamentu, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane místopředsedo, respektive vicepremiére. My jsme skutečně projednali, vy sami, kteří u tohoto senátního tisku jste četli precizní legislativní stanovisko, víte, že jsou tam některé připomínky. My jsme je skutečně odpovědně, i za vás, projednali v rámci schůze Ústavně-právního výboru Senátu PČR, ale já vám řeknu to, co vždycky začínám, legislativní poznámky.

Vláda předložila sněmovně návrh zákona 17. 8. Vážený pan ministr vnitra je zde coby zástupce vlády. Poslancům 17. 8. rozesláno, 917/0, návrh legislativní nouze, předseda dolní komory vyhlásil, pak ten návrh byl předložen ústavně-právnímu výboru, ten jednal, jednal, bez připomínek, zásadních tedy, doporučil ke schválení. Pak bylo to druhé, třetí čtení, včera, 19. 8., na 57. poslanecké schůzi, tam to prošlo obecnou rozpravou v rámci, kdo jste se orientovali, víte, že mezitím byly další dva body, avšak se vypořádali poslanci s těmi připomínkami, respektive poslaneckými pozměňovacími návrhy místopředsedy dolní komory Vojtěcha Pikala, který tam nanesl to, že vedle občanského průkazu i cestovní pas by měl být ten průkaz totožnosti, který je věrohodný. Pak tam bylo ještě to umísťování urny a takový ten mechanismus, který by byl jistý. Tyto dva pozměňovací návrhy byly odmítnuty a zůstal ten třetí, to znamená jakýsi jistící, že v podstatě účast někoho, kdo je v izolaci nebo v karanténě, že tím nic neporušuje. To znamená, taková ta dvojí jistota, byť si jako právník nedovedu představit, i když dovedu, takové návrhy by mohly padnout, to je jedno, byl přijat, takže to tam máme. Tohle bylo schváleno zcela jasně týž den, to znamená, včera kolem 20. hodiny jsme se dozvěděli, jak dolní parlamentní komora postoupila a dala nám tisk. Organizační výbor přidělil nám, to už tady ctihodný pan předseda řekl. Teď obsahové poznámky, já mohu vyhodit, byť je mám na 20 stránkách. Vyhodit ne, to si nechám samozřejmě do archivu osobního, ale nebudu je číst. Pokud jde o legislativní poznámky a připomínky, já vám je stejně řeknu, protože vy je znáte, já jsem naznačil, že u nás jsme je projednali. To znamená, ta první, stanovisko legislativního odboru, to jsou komise pro hlasování, kde je jeden, řeknu to tak, jak to je, civilista, který je jmenován, a jsou tam vojáci, tedy příslušníci Armády ČR. Tam byla ta námitka, jestli právě tím není omezeno právo politických subjektů, aby nominovaly svoje zástupce do těch komisí volebních. My jsme se o tom bavili a shodli jsme se na tom, že skutečně vojáky asi, zvláště jsou-li pod přísahou a jsou-li pod hrozbou větších sankcí, než je civilní osoba, nelze podezírat a neměli by ani oni být nakloněni, žádné politické strany, z toho, že by manipulovaly s výsledky, takže jsme řekli, že ano. Pak je tam ta druhá poznámka, to je zákonné vymezení způsobu hlasování. Tam je to ten způsob hlasování in drive, to znamená, to je to stanoviště, kam se přijede. Chtěli jsme upřesnit, jak to bude přesně probíhat, jestli tam není porušeno to právo na tajné hlasování. Kdo bude ve vozidlech, kdo to převezme, jak to předá a tak dále, ale vy to víte, jak je to tam formulováno. První náměstek ministra vnitra Jiří Nováček řekl, že, jasně, bude metodika, že ta metodika bude předána včas a všichni se jí budou řídit.

Třetí poznámka byla směřována na infekční onemocnění, proč tedy a zdali z hlediska rovného přístupu není poškozována, respektive opomíjena část všech infekčně nemocných. To znamená, infekční oddělení, najednou my se soustřeďujeme pro tuto chvíli na covid-19. A co ti ostatní? Takže i tam jsme se o tom pobavili. Samozřejmě, že je to velmi zajímavá poznámka z hlediska rovného přístupu k právu, ale i náš specialista na zdravotnické právo, zde sedící senátor Radek Sušil, potvrdil, že jednotky jsou skutečně minimální a že by to nemělo dělat až takový globální problém. Takže i s tím jsme se vypořádali. A pak je ta čtvrtá legislativní poznámka, to znamená, že jedeme v režimu článku 40 Ústavy ČR, to znamená, kdybychom chtěli my nějaké změny, Poslanecká sněmovna je nemůže odmítnout, tak jak to občas dělá, ale musí je buď přijmout, nebo skončíme, či si najde jiné řešení.

Závěr. Vážený pan předseda horní komory našeho ctěného parlamentu, ne naší ctěné komory českého parlamentu, už naznačil, že, máte to usnesení před sebou, já vám ho přece jenom rychle odrecituji:

I. my vám tímto doporučujeme návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. Antl zpravodaj, to už jsem,

III. abych spravil o tomto našem usnesení předsedu Senátu Parlamentu ČR, což jsem udělal řádně a včas, doufám, že mi to pan předseda potvrdí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane předsedo, za precizní zpravodajskou zprávu, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám obecnou rozpravu. Vidím, že do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak... Už se hlásí pan místopředseda Senátu, pan senátor Horník. Prosím, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane ministře, pane předsedající, kolegyně, kolegové, už to vypadalo, jak řekl pan ministr, že to projde. Já si ale nedovolím a neodpustím v podstatě kritiku vlády jako takové. Vláda přednáší a předkládá před naše občany i před nás tady do Senátu zákony na poslední chvíli. Nezažil jsem tady nikdy, že by jeden den to schvalovala Poslanecká sněmovna a druhý den tady už Senát rozhodoval. Vždycky jsme si na to nechali aspoň třeba týden času. Chápu, proč jsme to udělali, nicméně dostáváme se skutečně do jakési doby covidní, co řekl tady můj kolega naposledy do televize Nova apod. Mám dojem, že vládě se hodí, jak nás začíná covidově zase znova ovládat. Lidé dostávají strach a moje volební komise, kterou jsem měl připravenou, ještě dávno předtím, asi před dvěma měsíci, když jsem se jich ptal, těch, kteří to dělají celá léta, ty volby, jestli je budou zase letos dělat: Jo, jo, starosto, určitě, ale ne v rouškách. Tato situace nastala. Nevím tedy úplně přesně, jestli i členové volební komise budou muset mít roušky nebo nebudou muset mít, určitě voliči budou muset mít, nevím, jestli bude možnost, že budou sedět za flexi štíty a v podstatě se tímto chránit a nebudou muset díky tomu dva dny sedět ve volebních komisích. Já to říkám i z toho důvodu, že v sobotu je poslední den, kdy se musí nahlásit ti, teď si nevzpomínám, jak se jmenují, zapisovatelé volební komise, v sobotu uplyne poslední den. Já ho musím určit a já ho nemám. Co mi pak říká zákon? Že musím použít vlastní pracovníky toho úřadu, ale oni to nechtějí dělat. Nechtějí být těmi, kdo tam budou sedět a „budou mít tu nebezpečnou šanci, že je někdo nakazí covidem“. Nechtějí to dělat. Čili já se potom ptám, jestli to bude dělat krajský úřad nebo armáda, jestli přijde. Celý ten zákon, který je takto připraven, není dokonalý, asi ani nemůže být dokonalý v tom spěchu, ve kterém se dělal, a tím nás vláda dostává do jakýchsi kleští. Je to úplně stejně s tímto zákonem i s tím dalším zákonem školským. Takto bychom narychlo zákony dělat neměli. 15. března byl termín, kdy nás uvrhli do covidové situace. Všichni jsme byli vyplašení, 14 dní. Ale mezitím se hodně změnilo. My jsme tady dokonce v Senátu už měli i řeči o tom, že je to zbytečné. Zase se udělá celoplošná karanténa, která se teď nařizuje, přitom jsou okresy, které nemají skoro nikoho, kdo by byl nakažen covidem. Mám dojem, že vláda zneužívá toto postavení v rámci svých kompetencí a že nás chce uvrhnout do dalšího covidového stavu, že to dělá teď záměrně před volbami, aby mohl, nezlobte se, pane ministře, ale zase vystoupit v červeném svetru, v podstatě nás tímto ochromovat. Dělá to pan premiér, dělá to pan premiér Vojtěch, levá neví, co dělá pravá, a je třeba chodit hodně mezi lidi, aby vám to ti lidé říkali. Nejhorší na tom je, že se obrací minimálně na mě jako na senátora a ptají se, co to tam v té Praze schvalujeme. Takovýto zmatek a takový pozitivní obraz, který se snaží vláda vzbuzovat, že jsme nejlepší, že jsme to nejlépe v Evropě zvládli apod., vždyť to všechno není pravda. Je to jenom statistika a ještě blbě využitá. Není to pravda, nezvládli jsme to nejlépe, dnes máme třetí nejhorší inflaci v Evropě. V čem jsme nejlepší, co jsme zvládli nejlépe? Tady se straší daty, najednou se hodí 1500 nakažených nebo 2000 v Německu, ale jich je 90 milionů, tak si spočítejte na těch 100 000 obyvatel, kolik je našich 290? Těch 200 je hrozně moc a mně to vadí. Mám hrozný problém pro tyto zákony zvedat ruku, i když vím, že to všichni potřebujeme, aby mohly proběhnout volby, abychom de facto nedali vládě šanci odložit volby. To samé je se školským zákonem. Sám nevím, jak budu hlasovat. Ale tato kritická slova jsem potřeboval říct, protože to vypadalo, že pan předseda tu diskusi rychle, případně utne, tak jsem ji aspoň tímto otevřel. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, dámy a pánové. Mám dotaz na pana vicepremiéra, který jednak zasluhuje naše poděkování, že tak rychle dokázal zpracovat návrh, v němž reagoval na znepokojení občanů i nás, že by covid zabránil v konání řádných voleb úplně pro všecky, nejenom pro ty, kteří jsou zdrávi, ale i ti, kteří musí být v karanténě. Chtěl bych této příležitosti využít k tomu vám položit otázku. Po minulých volbách do sněmovny se zabýval přezkumem jejich výsledků Nejvyšší správní soud. Bylo to 19. listopadu 2017. V závěru svého nálezu konstatuje ve dvou paragrafech, budu trošku z nich citovat, s čísly 92 a 93, následující. Mluví se tam o systémových nedostatcích v zákoně o volbách, které by měly být řešeny systematicky, a nikoli nahodile, tzn. že by bylo namístě uvést v život zvažovaný volební kodex, který by upravoval jednotně zásadně všechny volby dohromady. Zjištění, k nimž soud došel při přezkumu výsledků voleb, konstatují nebo vedou ke konstatování, že je potřeba vyžádat adekvátní reakci ministerstva vnitra, resp. vlády a parlamentu, protože ve hře byla legitimita všech voleb a víra občanů v jejich správný výsledek. Pokud by totiž zákonodárné a exekutivní složky nereagovaly na odpovídající úrovni, mohlo by hrozit, že příště bude volební soud nucen na základě obdobných volebních stížností jako tentokrát, z více volebních krajů, ověřovat výsledky voleb ještě ve větším rozsahu. Mě by proto zajímalo, pane vicepremiére, jak jste při přípravě této novely zohlednili právě doporučení soudu, který tak trochu na hraně posuzoval regulérnost minulých voleb a varoval, že když nebude vláda reagovat, resp. zákonodárce nebo odpovídající činitelé na ministerstvu vnitra, že bychom mohli mít mnohem vážnější problém než posledně. Využili jste tedy této příležitosti k tomu, že nás seznámíte například s nějakým plánem, který jste připravili? Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane předsedo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jednak také chci ocenit to, že když jsme na minulé schůzi Senátu se vyjadřovali značně kriticky k tomu, že by kvůli rozsáhlejšímu počtu obyvatel v karanténě měl významný počet lidí přijít o možnost uplatnit své volební právo, že by to nebylo dobře a že by bylo namístě, aby vláda na to adekvátně reagovala. Čili to se tímto děje a jsem za to rozhodně rád. To je z mé strany jisté poděkování.

Na druhou stranu, přihlásil jsem se také proto, že si myslím, že je jistě dobře takříkajíc zkusit flikovat, co se flikovat dá v nějakém krátkém čase dobře, ale je zřejmé, že trvalejším řešením této situace skutečně by bylo to, co je i v programovém prohlášení vlády, to, o co mnozí usilují už dlouho, co mnoho civilizovaných zemí na světě má dávno, a to je distanční účast ve volbách. Chápu, že to není něco, co by se teď připravovalo za měsíc, tomu naprosto rozumím, ale jenom chci velmi důrazně požádat a povzbudit vládu, aby postupovala ve smyslu svého vlastního programového prohlášení a přivedla něco takového k životu. Protože tímto zákonem nebo novelou, kterou teď máme před sebou, samozřejmě umožníme hlasovat možná nějakým stovkám, možná tisícovkám lidí, kteří by jinak třeba hlasovat ve volbách nemohli. Ale pokud jde o možnost distančního hlasování, tam se bavíme spíše o stovkách tisíc občanů, kteří jsou z různých důvodů v zahraničí, na cestách, z důvodů samozřejmě zcela legitimních. Často jde třeba o mladé lidi, kteří samozřejmě mohou mít zájem vyjádřit svůj politický názor na další směřování země apod. A jenom proto, že se třeba připravují na nějakou další fázi svého povolání v životě, tak tu možnost mají, řekněme, extrémně ztíženou nebo po praktické stránce znemožněnou. To je věc, kterou bych hrozně rád tady teď podpořil, jakkoliv se to bezprostředně nedotýká této konkrétní novely, to je, myslím, evidentní, ani to nezkouším žádným způsobem naznačovat.

Druhá věc je, že naprosto souhlasím s předřečníkem, že musíme dbát na volební proces jako takový, a to i formou případných úprav ve volebním zákoně. Myslím, že mnozí z vás, když se tady podívám, mají před sebou běloruské vlajky. Zrovna Bělorusko nám ukazuje, že na řádném průběhu voleb strašně záleží. Samozřejmě to není jenom věc volebních zákonů, ale také jejich dodržování, ale i čistota volební legislativy je rozhodně klíčová věc, kterou bychom si neměli nechat pozvolna nějak začít protékat mezi prsty. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Do obecné rozpravy se přihlásil pan místopředseda vlády Hamáček. Prosím. Čili je to v rámci obecné rozpravy.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Chtěl jsem vystoupit ještě v rozpravě, abych dal když tak možnost reagovat. Co se týká vystoupení pana místopředsedy, to bylo politické vystoupení, na to asi více reagovat smysl nemá, pouze poukáži na to, že je asi složité na jednu stranu tvrdit, že máme situaci horší než v Německu a současně kritizovat vládu za to, že dělá nějaká opatření. To není úplně konzistentní. Věřte, že my z toho žádnou radost nemáme. Z toho vystoupení jsem měl pocit, že pan místopředseda viní vládu z toho, že si užívá to, jak tady bojujeme s epidemií, pane místopředsedo, já nevím, jestli můžu přímo, nebo když tak prostřednictvím pana předsedajícího, my si to fakt neužíváme. Byli bychom daleko radši, kdyby tady byl klid a mohli jsme se věnovat standardní práci a nemuseli jsme řešit tyto problémy. Rozhodně to není žádný plezír. Neslavíme každý den na ministerstvu vnitra, že máme covid.

Co se týká dotazu pana senátora Fischera. Pokud si dobře vzpomínám na judikát, tak to gró toho problému bylo to, jak volební komise počítala preferenční hlasy. Z toho asi nemusíme dovozovat nějaké legislativní změny, tam je to úkol pro školitele v rámci přípravy volebních komisí, tak, aby metodika byla lépe vysvětlena a bylo jim více, názorněji ukázáno, jak se preferenční hlasy mají počítat. Jinak obecně vláda má nebo ministerstvo vnitra předložilo do vlády komplexní novelu volebního zákonodárství. Teď akorát čekáme, až to pan premiér zařadí na pořad vlády. To je komplexnější novela. Vznikla podobně jako dnešní materiál, který se také diskutoval v rámci politických stran, tak jsme udělali koncem loňského roku a na jaře několik kulatých stolů, tam přišli zástupci politických stran a řešili jsme různé možnosti úpravy volebního zákonodárství. Tím se dostávám k tomu, co říkal pan senátor Hampl, samozřejmě byla tam i ta korespondenční volba, nicméně pro plošnou korespondenční volbu, včetně odesílání lístků z našeho území, není politická podpora. Je to tak. Dokonce pokud spočítáte hlasy v Poslanecké sněmovně na zavedení plošné korespondenční volby, tak jsme někde kolem 60. Přiznám se, že nevím, jak by to dopadlo tady. Ale předpokládám, i z vyjádření pana předsedy Vystrčila, když jsme spolu byli v televizi, že např. ODS nemá úplně jasno, zda podporuje plošnou korespondenční volbu. Upozorňují na některá rizika stejně jako některé další politické strany. To je family voting atd. Korespondenční volba je samozřejmě možná věc za předpokladu, že pro ni bude většina v obou komorách parlamentu, resp. alespoň v Poslanecké sněmovně. V Poslanecké sněmovně ta většina zatím není. V novele počítáme s tím, že zavedeme korespondenční volbu alespoň pro krajany v zahraničí, to je připraveno, je na tom konsensus. Na té plošné korespondenční volbě konsensus není.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Přihlásil se pan senátor Hampl, potom pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Václav Hampl:  Především děkuji, pane ministře, za to, že jste vystoupil v rámci rozpravy, že ještě lze v té rozpravě pokračovat. Především jsem se přihlásil proto, že mi nebylo úplně jasné to, že na jednu stranu vaše vláda dostala důvěru s programovým prohlášením, kdy ta distanční volba je, a současně pro ni není většinová podpora, ale to se mi mezitím vyjasnilo tím, že, zdá se, že je podpora pro distanční volbu, nikoliv z našeho území. Tomu bych byl schopen asi takhle rozumět. Přesto si myslím, že systémově by možná stálo za nějaké rozpracování a možná další kolo nějaké politické debaty. Dobře, tak nechť není korespondenční volba, i když já osobně bych s tím neměl vůbec žádný problém. Ale z našeho území... Mohlo by to být v zákoně alespoň připraveno jako záloha přesně pro takovéto případy, kdy je nějaký věcný a objektivní, vážný důvod, aby korespondenční mohla probíhat i z našeho území. To znamená, ne jakoby standardní default, že bychom k volbám pozvolna přestali chodit a všechno to vyřídili na dálku, ale v situacích, kdy je pro to důvod, tak si myslím, že i z našeho území by to mohl být dobrý mechanismus v záloze, takže bychom pak nemuseli takto hodně narychlo schvalovat nějaké nouzové mechanismy. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Jenom faktická poznámka. V tomto případě jde o volební zákon, jsou potřeba většiny v obou dvou komorách parlamentu. A jenom lehce k té korespondenční volbě. Vidím tam také celou řadu problémů, je to asi na širší debatu. Je to použitelné tam, kde je obrovské množství hlasů a malé množství hlasů nemůže ovlivnit výsledek. Což u nás je pravděpodobně jenom prezidentská volba. Protože i v krajích, kde se volí do krajských zastupitelstev nebo do Poslanecké sněmovny, tam stovky hlasů řádově rozhodují například u preferenčních hlasů o tom, kdo se stane poslancem a kdo ne. I já mám osobně zkušenost s vykupováním volebních lístků konkurenta v druhém kole, což je bez záruky. V tomto případě by to bylo se zárukou, jak ten hlas je odevzdán.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dále vystoupí pan předseda Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane vicepremiére, vážený pane předsedající. Jenom cítím potřebu se trochu zastat pana místopředsedy Senátu Jana Horníka, protože pokud tady někomu nebo nějaké instituci děkujeme, tak si myslím, že si to úplně nezaslouží, neboť to, že budou na začátku října volby, víme několik měsíců, a to, že někdo potom je chválen za to, že na poslední chvíli s pomocí poslaneckých klubů a za přispění Senátu nakonec přece jen připravil návrh zákona, kdy bude umožněno těm, co jsou v karanténě, volit, to přece není na pochvalu. To je možná na určité poděkování za rychlou snahu, která následovala poté, co Senát přijal své usnesení, ale rozhodně to není na pochvalu. To je přece zásadní selhání ministerstva vnitra, které neví, že budou 2. a 3. října volby, stejně jako neví ministerstvo školství, že 1. září začíná školní rok. Zřejmě. Když to říkám nadneseně.

V takové situaci jsme. V tomto směru jsem jednoznačně přesvědčen, že ministerstvo vnitra z hlediska přípravy a anticipace problému zaspalo. To, že jsme to nakonec dohodli a že to dohodování bylo korektní, za to můžeme poděkovat. Ale ne za to, že tady máme na poslední chvíli volební zákon, kvůli kterému poslanci přerušili dovolenou, a následně ministr školství přišel na to, že ještě jeden zákon potřebuje projednat v nouzi. Představte si, kdybyste se vy takhle chovali na svých obcích nebo doma. To přece není normální a to není dobrá práce této vlády, v žádném případě.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu předsedovi. Připomenul mj. i naše usnesení, které tlačilo k řešení tohoto problému. Předávám mu zase vedení a projednávání tohoto bodu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Vidím, že do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce ještě k obecné rozpravě vyjádřit? Nechce, děkuji. A poprosím pana zpravodaje garančního výboru, jestli se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit? Ano, prosím, musí, je to jeho povinnost.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za připomenutí. Vážený pane předsedo, chci konstatovat, pokud jde o počty, vy to máte napsané, doufám, stejně, vystoupil jeden předseda Senátu, jednou jeden místopředseda Senátu, dvakrát jeden předseda výboru, jednou jeden předseda výboru, jednou předseda komise. Já chci jenom k tomu, a to musím říct, že my jsme se ve výboru snažili nepřipomínat nějak to, co jsme tady jedním usnesením odsoudili. Tehdy to porušení legislativního procesu a nějaké prodlení a podobně... Já jsem se pak na tiskovce vyjádřil k tomu, že když se budeme bavit o opožděném legislativním procesu, tak já, co slyším a jak to vnímám, a vy zřejmě také, jsou letní měsíce a celé léto nám hrozí supercovidní doba, kdy bude ještě daleko hůře, já se ptám, kde jsou ty zákony, kdo nám bude velet, kdo bude rozhodovat, koho my máme poslouchat, komu věřit, kdy co platí, jestli už hodinu neděláme něco špatně a podobně. K tomu jsou jiné zákony a ty tady měly být také dávno. Měly, protože covidní doba mj. vytvářela čas, protože se dá pracovat na dálku, dá se pracovat analyticky, dá se pracovat v kancelářích.

Chtěl bych říci, že ta vystoupení samozřejmě jsou věcná, samozřejmě přínosná, ale nic to nemění na našem výborovém návrhu, tzn. doporučení ke schválení, byť z toho máme pocit jakýkoli. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji panu zpravodaji a konstatuji, že máme jediný návrh, a to je návrh na schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, takže já vás svolám.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32, budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 12, přítomno 62, kvórum 32, pro 58, návrh byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tím můžu skončit projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane zpravodaji, pan vicepremiér zůstává.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Unie rovnosti: strategie pro rovnost žen a mužů na období 2020-2025

Tisk EU č. K 044/12

Jedná se o senátní tisk číslo K 044/12. Materiály jste obdrželi jako tisky K 044/12 a K 044/12/01. Prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, který zastupuje předsedu vlády Andreje Babiše, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, úvodem prosím o pochopení, protože zastupuji pana premiéra a tato agenda není agendou ministerstva vnitra, takže předesílám, že bude možné, že nebudu schopen reagovat na všechny případné dotazy, ale pokusím se podle svého nejlepší vědomí a svědomí vás tím bodem provést. Materiál Unie rovnosti: strategie pro rovnost žen a mužů na období 2020-2025 je nelegislativním materiálem Evropské komise pro oblast rovnosti žen a mužů. Byl schválen...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Promiňte, pane vicepremiére, prosím o klid. Ještě se nevolí, klid. Prosím, pane vicepremiére.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Byl schválen Evropskou komisí 5. března tohoto roku. ČR samozřejmě podporuje odstraňování přetrvávajících nerovností mezi muži a ženami, jak v přijetí samostatné strategie Evropskou komisi vláda v minulosti opakovaně vyzývala. Cíle materiálu jsou v souladu s vnitrostátními prioritami ČR a se vstupem ČR do veřejné konzultace k přípravě strategie EU pro rovnost žen a mužů. ČR tedy dle své rámcové pozice materiál v obecné rovině podporuje. Materiál představuje celou řadu měkkých opatření ve formě komunikačních kampaní, šíření osvěty či integrování rozměru rovnosti žen a mužů do finančního rámce EU. Materiál obsahuje také několik legislativních návrhů.

Prvním je závazek Komise pokračovat ve vyjednávání směrnice o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady či nevýkonnými členy správní rady společností kótovaných na burzách a o souvisejících opatřeních, což reaguje na dlouhodobě nízké zastoupení žen ve vedení obchodních společností kótovaných na burze. Pro ilustraci je to u nás 18,5 %. I proto má ČR k návrhu této směrnice od roku 2015 pozitivní rámcovou pozici a v obecné rovině její přijetí podporuje.

Druhým návrhem je příprava směrnice k transparentnosti odměňování. Ta by měla reagovat na rozdíly v průměrných příjmech žen a mužů. U nás ženy vydělávají v průměru o 19 % méně než muži, což je třetí nejvyšší rozdíl v rámci EU. Podpora transparentnosti odměňování je jednou z cest, jak rozdíl snižovat, takže vláda tuto iniciativu také podporuje.

Třetí legislativní návrh se týká prevence domácího a sexuálního násilí. Zde Evropská komise navrhuje přistoupení k úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, což je tzv. Istanbulská úmluva. Přestože k ratifikaci této úmluvy ze strany ČR zatím nedošlo, podle své rámcové pozice vláda přistoupení EU k této úmluvě podporuje. Nicméně je potřeba vyřešit určité procedurální otázky, které jsou předmětem řízení před Soudním dvorem EU. Na vnitrostátní úrovni se Istanbulská úmluva intenzivně diskutuje. Co je samozřejmě problém, je, že kolem Istanbulské úmluvy se podařilo jejím odpůrcům vytvořit celou řadu mýtů a dezinformací. Na vysvětlování skutečného obsahu úmluvy se v uplynulých měsících soustředila paní zmocněnkyně vlády pro lidská práva.

Návrh na ratifikaci zatím nebyl vládou projednán, přestože z pohledu ministerstva spravedlnosti je náš právní řád na ratifikaci úmluvy připraven. Pokud bude přistoupení Unie k Istanbulské úmluvě zablokováno některými členskými státy, Komise předloží návrh vlastní směrnice, který bude směřovat k naplnění cílů Istanbulské úmluvy. Směrnice by měla zajistit dostatečnou ochranu obětem násilí na ženách a domácího násilí, stíhání pachatelů i potřebnou prevenci.

Závěrem chci doplnit, že rovnost žen a mužů je jednou z priorit vlády ČR. Úřad vlády pod vedením vládní zmocněnkyně pro lidská práva aktuálně dokončuje novou strategii rovnosti žen a mužů na příštích 10 let. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje akční plán specificky zaměřený na nerovné odměňování žen a mužů, a to mj. v návaznosti na 369. usnesení Senátu ze dne 4. dubna 2018, v němž Senát vládu k přípravě tohoto dokumentu vyzval.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 044/12/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Hana Žáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane místopředsedo vlády, milé kolegyně, milí kolegové, že je to důležitý dokument, dokládá i to, že i Senát se jím v minulosti několikrát zabýval v různých podobách. Shrnu to i ve své zpravodajské zprávě. Že je to rozdíl důležitý a nutný zvednout, proto to tady projednáváme, je rozdíl mezi průměrnou odměnou muže a ženy, jak tady přesně řekl pan místopředseda vlády, tak je to 19 %.

Je to třetí nejhorší vůbec ze států Evropské unie. Podle studia ministerstva práce a sociálních věcí ženy na stejné pozici jako muži a za srovnatelnou práci obdrží v průměru o 11 % menší mzdu. Rozdíl v průměrných starobních důchodech žen a mužů se dlouhodobě pohybuje okolo 18 %. Nízké důchody tak přispívají, že ženy nad 55 let jsou chudobou ohroženy dvakrát častěji než muži. Ve srovnání s ostatními členskými státy má Česká republika podprůměrnou infrastrukturu zařízení péče a vzdělávání dětí a nenaplňuje zatím ani takzvané barcelonské cíle přijaté v roce 2002. Vláda zmiňuje, že nedostatečné zastoupení žen v důležitých funkcích je na úrovni vládní, dlouhodobě řešenou oblastí. Je si vědoma, že z pozice mezinárodního srovnání na tom nejsme jako Česká republika vůbec dobře. Senát se podobnými akty zabýval už v roce 2018. Jednalo se o akční plán Evropské unie na období 2017...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, paní senátorko, prosím pěkně, abyste se trošičku uklidnili. Vím, že někdy se ta levice a pravice přetahují, ale nechte paní senátorku mluvit. Prosím.

Senátorka Hana Žáková:  ... 2017-2019. Je to boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů. Byl to senátní tisk K 086. A dále i v roce 2017, kdy to byl podobný tisk. V roce 2013 už Senát projednával, byl tady už zmíněn bývalý senátor dlouhodobý, Tomáš Grulich, který mimo jiné, já to ráda přečtu, připomněl ve své zpravodajské zprávě, že ženy čelí diskriminaci v otázkách mateřství, kdy v důsledku nemožnosti efektivně skloubit rodinný a pracovní život začnou za muži od jistého věku kariérně a v důsledku toho i finančně ztrácet. Z tohoto důvodu Senát navrhl, aby se legislativní iniciativy Evropské komise soustředily především na odstraňování překážek, které brání plnému uplatnění žen ve společnosti, jako je diskriminace v otázkách mateřské a rodičovské dovolené, rozdílné odměňování za stejnou práci a překonávání genderových stereotypů. Tolik zpráva nebo alespoň část zprávy od senátora, bývalého senátora Tomáše Grulicha.

Já jsem se zabývala tím materiálem docela podrobně a musím říct, že i když jsem toho načetla hodně, pořád si nemyslím, že o tom vím úplně nejvíce, ale ráda bych vám ještě řekla sdělení z monitorovací zprávy, kterou v červnu 2020 vydala nevládní organizace Social Watch, týkající se genderové rovnosti, která hodnotí vývoj v České republice v rámci čtyř oblastí. Je to oblast ženy a chudoba, násilí na ženách, péče jako neplacená ženská práce a související ekonomická nerovnost a ženy v České republice v rozhodovacích pozicích 20 let poté. Social Watch dospěla ve svém hodnocení k závěru, že vláda, ač to v některých materiálech deklaruje, nevnímá rovnost žen a mužů jako důležité a navíc průřezové téma. Pokud je někde realizováno, nahodile a koncentruje se v rámci odboru rovnosti žen a mužů v rámci Úřadu vlády, který nemůže se svými omezenými zdroji sám potřebné zastat.

Opatření vlády, pokud jsou přijímaná, tak pouze v nejměkčích podobách, jako jsou akční plány, vzdělávací aktivity a podobně. Z podobných důvodů se Česká republika za rok 2020 umístila na 78. místě ze 153 hodnocených zemí světa v rámci globálního indexu genderových rozdílů.

Já jsem se snažila v navrženém usnesení na konci zpravodajské zprávy shrnout to podstatné. Myslím si, že jsem nebyla daleko od toho, co již tady Senát kdysi přede mnou schválil. Vaší pozornosti bych chtěla asi jenom bod 3 v tom usnesení... Opakovaně konstatuje, že je potřeba podpora částečných úvazků a flexibilních pracovních podmínek či dostatečná kapacita předškolních zařízení a zařízení péče o dlouhodobě nemocné. Dále že lituje, že stále je velký rozdíl mezi odměňováním žen a mužů. A v neposlední řadě, pokud chceme tento rozdíl smazat, je potřeba začít výchovou. Chybí mi skutečně výchova etiky a etikety, a to od raného dětství. Pokud chceme přijmout to, že i ženy můžou zastávat vyšší pozice nebo je více začlenit, na to musíme připravit společnost. Ta společnost ještě v České republice není dostatečně připravena. Tolik z mé zpravodajské zprávy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, paní zpravodajko. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Kdo se hlásí do rozpravy? První se hlásí paní místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Připraví se paní senátorka Jitka Chalánková. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za slovo, pane předsedo, pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové. Já už některá čísla, která tady zazněla od kolegyně zpravodajky, uvádět nebudu, ale půjdu na věc. Možná bych to ráda doplnila zase jinými ukazateli a jinými čísly.

Že ta situace je dlouhodobě neradostná, to už tady zaznívá opakovaně. Otázka je, co s tím tedy, kromě těch proklamativních slov, u nás uděláme. Myslím si, že tím, že se nemáme čím chlubit, když v Česku máme druhou nejvyšší platovou diskriminaci žen v Evropě. Čteme o diskriminaci žen na trhu práce a v poslední době například i v oblasti zdravotnictví. Začínající lékařky jsou podle výzkumu společnosti Mladí lékaři, mohly by vyprávět o tom, kde by je nejradši jejich mužští kolegové chtěli vidět. V této problematice se shromažďují indexy, a to indexy rovnosti mužů a žen. Mám tady čísla ze dvou let, porovnání z let 2019 a 2020, kdy Česká republika v rámci Evropské unie obsadila 21. místo a zaostává zejména v oblasti účasti žen na rozhodování a v oblasti rozdílů průměrných mezd mužů a žen. Vloni v podstatě jsme dopadli čtvrtí od konce, za námi jsou už jenom Maďaři, Řekové, Bulhaři a Malta.

Podpora rovného zacházení pro muže a ženy je v rámci Evropské unie sice asi jedna z nejvyšších na světě, ale přesto tato čísla v žádném případě nejsou uspokojivá. A ani by tedy neměla být. Přitom se ví, že vytvářením nebo zachováním těchto genderových nerovností si ekonomicky, společensky hodně škodíme. Genderová rovnost je podle různých výzkumů předpokladem inovativní, konkurenceschopné, prosperující ekonomiky, ví o tom mnoho firem, které tedy si troufly ženy, schopné, úspěšné ženy do vedení svých podniků vzít. My se tady o tom taky občas bavíme.

Paní předsedkyně Evropské komise, Ursula von der Leyen, nás v tomto sdělení tak trochu varuje a upozorňuje na to, že rozdíly odstraňujeme jen velmi, velmi pomalu. Těch oblastí, v nichž bychom měli přidat, je hodně. Zaměstnání, mzdy, péče, postavení ve společnosti nebo důchody. Naopak v Čechách se nám daří pozitivní změna v přístupu ke vzdělání, a i tam čísla hovoří o jisté nerovnosti, pokud je z vysokoškolských studentů 75 % žen, tak kde jsou potom ty ženy v těch vedoucích pozicích a kde mají ty odpovídající platy?

Velkým problémem, na který tento dokument také poukazuje, je genderově podmíněné násilí a diskriminace na základě pohlaví. Vím, že v našem prostoru a v našich nedospělých demokraciích se tyto věci často bagatelizují a zesměšňují. Moc mě to mrzí, a protože i tohle je výrazem nevyspělosti naší demokracie, přitom 33 % žen v Evropské unii zažilo fyzické nebo sexuální násilí. Spolek proFem na to zejména již realizoval několik výzkumů a my v Čechách z toho zase vycházíme hůř, než je průměr v Evropské unii. Vítám proto, že u nás nyní vzniká databáze rozsudků u případů sexuálního nebo domácího násilí. Snad pomůže zlepšit současný stav, sjednotit verdikty a zjednodušit obětem cestu k odškodnění.

Soudci podle nich tuto problematiku mnohdy bagatelizují. Připomínám, že podle dat v České republice jen loni vyhledalo lékařskou pomoc 168 tisíc obětí domácího násilí. Sociologický ústav Akademie věd upozorňuje, že narůstá počet incidentů domácího násilí, což je zřejmě i z toho, že se zvyšuje poptávka po službách organizací pomáhajících obětem tohoto násilí. Navíc máme zprávy od expertů o tom, že domácí násilí během pandemie patrně nabralo na síle. Ostatně na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů genderově podmíněného násilí cílí také z různých stran očerňovaná Istanbulská úmluva. Nic si nenalhávejme, máme mezery v poskytování pomoci obětem různých forem násilí, a to ze strany státních institucí, zejména policie, soudů a orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Liší se postupy policie, odborů, ochrany, OSPOD a chybí často metodiky. Proto je z mého hlediska na místě vychovávat každou novou generaci k genderové rovnosti, tedy odstraňovat v ní genderové stereotypy, posilovat práva obětí, zabývat se více tak palčivými problémy, jakým je i domácí násilí. Vidím potenciál v tom, že jako země Evropské unie si můžeme vyměňovat příklady dobré praxe, osvědčené postupy, které někdy někde už zafungovaly. Toto bychom měli podstatně více využívat. A zároveň si dovolím plédovat za zacílenou podporu aktivit občanské společnosti a neziskovek při předcházení genderově podmíněnému násilí. Předpokládám, že i vy, páni senátoři, paní senátorky, pracujete s těmito organizacemi ve svých okrscích. Za všechny jmenuji intervenční centra, jistě si pamatujete i na kampaň Mlčení bolí, které jsme se stali někteří tváří. Ale když si tak po léta stěžujeme, možná, že by bylo dobré si říci pár konkrétních čísel. Já jsem si dovolila z Úřadu vlády vytáhnout konkrétní podporu finanční, která zaznívá v médiích v různém kontextu, prosím, posuďte se mnou.

V roce 2016 měla vláda na podporu této problematiky 5 milionů korun a bylo téměř 5 milionů rozděleno. Požadavky však byly na 16 milionů, takže když si to představíte, v rámci republiky bylo 11 podpořených projektů a 25 jich zůstalo bez podpory. V roce 2017 byl rozpočet 7 milionů, rozděleno bylo téměř 7 milionů, požadavky už však byly 18 milionů. Podpořených bylo tedy 15 projektů, 13 zůstalo nevyslyšených. V roce 2018 byl rozpočet 7 milionů, rozděleno téměř 7, požadavek na 9 atd. Pozor, v roce 2019 na základě zásahu poslanců SPD byl rozpočet pouze 2 miliony, to už je před 2 lety, rozděleny nakonec byly téměř 4 a požadavek byl na 16. Uspokojeno bylo 7 projektů, požadavek byl na 23. Pod tíhou tohoto zřejmě jsou opět na rok 2020 připraveny na čerpání těchto důležitých projektů 2 miliony, rozděleno ve finále Úřadem vlády byly téměř 4 miliony, požadavek je na 8. Ten počet požadavků projektu stoupá, protože už zřejmě vědí kolegové, že si na ty peníze nesáhnou. Suma sumárum byla celkem podpořena zhruba jedna třetina až polovina projektů, které by nám pomohly pořešit situaci, která není, řekněme, růžová.

V tomto sdělení se také zmiňujeme nebo zmiňuje se tam velký problém pro zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Je to taky téma, o které se tady čas od času otřeme, ale jenom spíš takovým povzdechnutím. Je naprosto klíčové, že by oba rodiče měli pociťovat odpovědnost za péči o rodinu a mít možnost ji vykonávat. Buďme proto v našem národním právu více pro pružné uspořádání práce, sdílení pečovatelských povinností a podobně. Myslím si, že to není tak složité, umožnit rodině s malými dětmi pružnou pracovní dobu, aby jeden rodič mohl ráno brzy odejít bez dětí, druhý je v klidu vypravit, a ten, co jde brzo ráno, zase skončí dříve a může ty děti vyzvednout ze školky, aby šli všichni domů jako lidi. Je to samozřejmě otázka daňová atd., ale byl by to významný krok k našim rodinám, aby si samy mohly pečovat o své děti, po tom často voláme. Chci tím říci, že text tohoto sdělení vítám a podporuji. Přála bych si, aby se nestal jen dalším z mnoha dokumentů, v němž se píše o tom, co vše by se mělo, jak by to bylo dobré učinit, proto, aby se odstranily genderové nerovnosti. Chtěla bych naopak, abychom si z něj vzali inspiraci pro tvorbu našich zákonů a především pro naši praxi. Pokud by se podařilo učinit některé zásadnější kroky, a to už do roku 2025, pak by to byl, myslím, slušný pokrok, když pomyslíme, že jsou genderové nerovnosti velké, jak jsou zažité a jak hluboce pod kůží je máme. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji paní místopředsedkyni za příspěvek do diskuse. Jako další je do diskuse přihlášena paní senátorka Chalánková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové. Zazněly tady pojmy, že projednávání těchto materiálů je spojeno s mnoha mýty a dezinformacemi, především projednávání takzvané Istanbulské úmluvy, kvůli které už se konala řada seminářů, řada konferencí, na některých jsem taky byla přítomná. Určitě semináře a konference jsou vhodnější půdou pro širší vydiskutování všech jednotlivých bodů Istanbulské úmluvy, protože je to skutečně velmi široký dokument, nicméně proč se o ní bavíme... Je součástí tohoto sdělení Evropské komise, je součástí také formulace, že Evropská komise vyzývá vlády jednotlivých států k ratifikaci této takzvané Istanbulské úmluvy.

Zaznívají zde názory, že mnoho nebo skoro většinu věcí, které Istanbulská úmluva vyžaduje, již v našem právním řadu máme a plníme. Na druhou stranu jsme slyšeli, že mnoho zákonů ještě přijmout máme a budeme muset. Proto jsem se začetla také do podkladů, které nám poslali úředníci Úřadu vlády, nicméně otázky na své pochybnosti nebo otázky, které jsem měla, odpovědi na ně jsem v tomto materiálu nenalezla. Chtěla bych na začátek říci, že jsem samozřejmě proti násilí na každém člověku, ovšem není možné formulovat násilí na lidech jako součást třídního boje, dokonce jako představu o tom, že je to boj mezi muži a ženami. Chtěla bych říci, že jsem pro rovnost všech lidí a důstojnost každého jednotlivého člověka. Násilí má být poměřováno tím, že je učiněno jednotlivému člověku. Slyšeli jsme zde pojem gender, k tomu se ještě vrátím v návrhu na jiné usnesení, které jsem vám nechala předložit na lavice. Technicky se omlouvám, máte rozdán návrh na usnesení, kde má být nahoře napsáno, že je to návrh na usnesení senátorky Jitky Chalánkové, to se z technických důvodů nevytisklo, takže je to můj návrh na usnesení. Tento pojem gender se vyskytuje právě v této Istanbulské úmluvě v článku 3 pod písmenem c) jako soubor sociálně ustanovených rolí, chování, jednání a vlastností, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže, relevantní pro Českou republiku nebo obecně tedy i pro jiné státy.

Pokud bychom se zahloubali do jednotlivých kapitol této Istanbulské úmluvy, to samotné znění až tak problematicky nevyznívá, určitě mnohem více se dozvíme, pokud podrobně přečteme takzvanou důvodovou zprávu, kde se podrobněji mluví o tom, že je nutná výchova a vymýcení stereotypů právě v oblasti genderové nerovnosti, kde budou zapojeny kromě škol, školních vzdělávacích programů také nevládní organizace a média, aby došlo k vymýcení těchto stereotypů. Ale také že může nastat vlna antidiskriminačních žalob v případě, že někdo bude diskriminován, nebo dokonce se bude pouze cítit diskriminován. A protože se pohybujeme na úrovni, kdy není jasné, na základě čeho by někdo mohl být potrestán, což je opravdu velmi kuriózní a velmi unikátní, tak jsem si dovolila vypracovat tento návrh, který není proti sdělení Komise Evropskému parlamentu, ale doplňuje právě něco přesnějšího. Máte k dispozici, ale já si ho dovolím přece jenom přečíst.

Navrhuji, aby Senát Parlamentu ČR, seznámiv se se sdělením Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Unie rovnosti: strategie pro rovnost žen a mužů na období 2020-2025, obsaženém v senátním tisku č. K 044/12, podporuje dosažení plné rovnosti mužů a žen, odsuzuje násilí obecně a násilí na ženách a domácí násilí zvláště, vědom si toho, že ČR 2. května 2016 připojila svůj podpis k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, sjednané v Istanbulu dne 11. května 2011, konstatuje, že k ratifikaci této tzv. Istanbulské úmluvy je podle článku 49 ústavy nezbytný předchozí výslovný souhlas obou komor Parlamentu ČR, konstatuje, že podle článku 10 ústavy by ratifikovaná tzv. Istanbulská úmluva byla bezprostředně závazná a měla přednost před zákonem. Senát tedy

I. žádá vládu, aby Senátu předložila ještě před případným návrhem, aby Senát dal souhlas k ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy:

1) úplný přehled věcných rozporů mezi ústavním pořádkem a zákony ČR a tzv. Istanbulskou úmluvou,

2) úplný přehled nezbytných zákonodárných opatření, jejichž přijetí by si případná ratifikace tzv. Istanbulské úmluvy vyžádala,

3) úplný přehled dalších nezbytných opatření na úrovni orgánů státní správy a samosprávy, které by si případná ratifikace tzv. Istanbulské úmluvy vyžádala,

4) úplný přehled dalších nezbytných opatření, která by si případná ratifikace Istanbulské úmluvy v důsledku její bezprostřední závaznosti a přednosti před zákonem vyžádala od zaměstnavatelů, osob poskytujících služby a osob vstupujících do soukromoprávních, zejména smluvních vztahů,

5) úplný přehled genderů, tedy ve smyslu definice obsažené v článku 3, písm. c) tzv. Istanbulské úmluvy, sociálně ustanovených rolí, chování, jednání a vlastností, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže, relevantních pro ČR;

II. Senát dále žádá vládu, aby Senátu předložila podrobnou analýzu právních, politických, ekonomických a sociálních dopadů, které by pro ČR mělo, pokud by se smluvní stranou tzv. Istanbulské úmluvy nestala.

Já si myslím, že nejsme v žádné zásadní kontradikci, pouze ten můj návrh na usnesení je zpřesňující, protože si myslím, že takto by to mělo být správně. Nikoli se pohybovat v nějakém vakuu mýtů a dezinformací, jak jsem řekla již na začátku, také mí předřečníci, ale mít jasno, o čem vlastně jednáme. Za případnou podporu tohoto usnesení vám předem děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, za to, že jste nás seznámila se svým pohledem i s návrhem usnesení, které máme všichni k dispozici. Prosím zpravodajku, paní senátorku Žákovou, aby projednala přesně, jak bychom to do případného usnesení včlenili nebo jak bychom postupovali potom při hlasování. Děkuji předem. Pan senátor Dienstbier je přihlášen do diskuse.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já tady nepovedu teď nějakou obsáhlou debatu o rovnosti žen a mužů ani o předcházení a potírání násilí na ženách. Nicméně bych tady chtěl zareagovat krátce na vystoupení paní kolegyně Chalánkové a na její návrh usnesení. Ona říkala, že bychom neměli šířit mýty nebo něco takového, ale v zásadě návrh usnesení k šíření mýtů v podstatě směřuje, jak bychom to měli převzít případně do našeho usnesení. Já bych neměl problém s úvodem, ale potom s částí, která žádá vládu, aby předložila před případným návrhem k souhlasu s ratifikací nějaké vyčerpávající přehledy věcných rozporů, opatření atd.

Já bych chtěl upozornit na to, že v době, kdy se vláda rozhodla přistoupit k Istanbulské úmluvě, zadala ministerstvu spravedlnosti za úkol, aby posoudilo, do jaké míry je právní řád ČR v souladu s touto úmluvou. Ministerstvo spravedlnosti, je to 4 – 5 let, tuto analýzu zpracovalo a dospělo k závěru, že v zásadě český právní řád je v souladu s Istanbulskou úmluvou. S jednou drobnou výhradou, která ještě byla s otazníkem. Ta se týkala trestního zákoníku, definice některých skutkových podstat. V podstatě se jednalo pouze o drobné zpřesnění. Jinak ministerstvo spravedlnosti v analýze dovodilo, že v podstatě ČR z hlediska svého právního řádu je na přijetí Istanbulské úmluvy zcela připravena, což činí zbytečnými některé části usnesení, které tady paní senátorka Chalánková předložila.

Co se týká úplných, vyčerpávajících, nic neopomíjejících přehledů jakýchkoli opatření na všech úrovních, tak to je samozřejmě absurdní požadavek, protože to asi v této podobě nikdo nepředloží. Nechci se tady zase pouštět do detailů. Možná, pokud tady bylo naznačeno, že by se to mělo stát součástí výchovy, samozřejmě, pokud považujeme za samozřejmé, že se ženy nebijí, že nemá být domácí násilí, asi není nic špatného na tom, například ve škole, já nevím, v rámci jaké části vzdělávacího programu, někde žákům sdělit, že se to doopravdy nedělá a že každý má mít rovné postavení, každý má mít rovné příležitosti. V zásadě to může být určité vzdělávání o základních právech, protože v našem ústavním pořádku, v listině, samozřejmě tyto principy zakotveny jsou. Takže to není vůbec nic hrozného. Ale mýty, fake news, které se šíří kolem Istanbulské úmluvy, ty se nám tady samozřejmě plně projevily v bodě I), 5., kdy tady máme požádat vládu o úplný přehled genderů, které ve smyslu definice obsažené v článku 3, písm. c) tzv. Istanbulské úmluvy sociálně ustanovených rolí, chování, jednání a vlastností, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže, relevantních pro ČR. Promiňte, ale to je naprostý nesmysl. Nic takového neexistuje, nikdo nic takového, aspoň kdo je při smyslech, nedefinuje. Istanbulská úmluva nijak nepopírá, že biologicky jsou tady muži a ženy, pouze říká, že jsou tady určité stereotypy, které vedou k určitému typu jednání, které ve svém důsledku se projevují tak, že je-li nějaké domácí násilí, nebo ve vztazích mezi muži a ženami, zpravidla tou obětí je častěji žena podle určitých vzorců chování, které ve společnosti jsou. To, že tady jsou nějaké desítky, stovky typů genderů a že to někdo chce definovat, to je doopravdy blud odpůrců Istanbulské úmluvy, kteří si hledají naprosto nesmyslné záminky k tomu, aby tu úmluvu odmítli.

Já bych byl nerad, kdybychom hledali způsob, jak toto usnesení začlenit do našeho výborového usnesení, které tady máme navržené, které považuji za vcelku samozřejmé, včetně požadavku, že by ať EU nebo ČR měly přistoupit, respektive dokončit proces přistoupení k Istanbulské úmluvě, protože si myslím, že bychom měli všichni považovat za normální, respektive za nenormální násilí na ženách nebo domácí násilí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Paní zpravodajka jistě bedlivě sledovala váš příspěvek a už se s tím vyrovnává, jakým způsobem pak budeme hlasovat. Prosím pana senátora Hampla, který je jako další přihlášen do diskuse.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, po mnoha letech jsem se poprvé nemohl zúčastnit zasedání nebo schůze evropského výboru, kde byla tato věc projednávána, ale přišlo mi, že mi stojí zato se tady přihlásit a říci, že kdybych tam býval byl, rozhodně bych toto usnesení podpořil. Oceňuji, musím říci, to, že paní zpravodajka přistoupila k tomu, myslím, velmi způsobem hledajícím rozumnou míru konsensu. V tom smyslu bych vás chtěl i požádat, abyste takovéto, z mého pohledu velmi vyvážené a rozumné, usnesení podpořili. To sdělení není o Istanbulské úmluvě. Istanbulská úmluva na druhou stranu, jak tady zmínila i kolegyně Chalánková, je o prevenci násilí na ženách a domácího násilí. To, že se mezi řádky zkouší hledat nějaké jiné věci, to je bohužel smutná realita, ale fakticky je to o tom, že se nemají mlátit ženy a děti.

Pojďme zůstat u tohoto. To sdělení je o tomto. Není o tom, jestli máme nebo nemáme teď ratifikovat Istanbulskou úmluvu. Podle mě by bylo správné ji ratifikovat z důvodu, který už tady říkali jiní, ale pojďme to teď do toho netahat, tady máme konkrétní sdělení Evropské komise, které se týká toho, jak pokračovat dál, aby problémy, které evidentně máme v celé Evropě, obzvláště v ČR, abychom je trošku zlepšovali. Prosím vás tedy moc o podporu usnesení, jak bylo předloženo evropským výborem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, přesně tak, budeme schvalovat usnesení výboru, ne zatím Istanbulskou úmluvu. Další přihlášený do diskuse je pan předseda Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem se tentokrát nepřihlásil, abych se nějak významně přímo zabýval obsahem toho sdělení, protože se přiznám, že jsem si některé věci nestačil úplně ověřit, ale co si pamatuji, tak snad jen jednu poznámku. Pokud jsem kdysi asi před dvěma roky studoval, jak to vypadá, řekněme, s platy nebo odměňováním žen a mužů v rámci jednotlivých kohort, tzn. například učitelů nebo číšníků nebo sociálních pracovníků, ty rozdíly mezi muži a ženami v rámci kohort v případě ČR byly do 2 %. Jen upozorňuji na to. A pak je jiná věc, že průměrná odchylka vychází 11 či 17 %, protože samozřejmě bohužel máme v moravských kovárnách většinou muže a žádné ženy. Oni tam mají průměrný plat 40 000 a v neziskové organizace Sdílení v Telči máme, já nevím, 40 žen, žádného muže a ony tam mají průměrný plat 22 000. Takže jen na to upozorňuji, že je velmi důležité, jak se ta analýza dělá a co se posuzuje, protože pokud se to vezme celkově, samozřejmě díky tomu, jaké typy prací si vybírají ženy a jaké typy prací si vybírají muži, vzniká někdy rozdíl jenom díky výběru práce a nikoli díky tomu, že by někdo byl nějak diskriminován. Pokud si samozřejmě nemyslíme, že dělník v moravských kovárnách by měl mít to samé jako sociální pracovník. To je ale úplně jiná debata. Takže jenom na to upozorňuji a velmi bych prosil, abychom se tím zabývali a nestavěli se do horší pozice, než to ve skutečnosti v Česku je. My tady máme méně vojákyň, máme tady méně policistek. Já jsem přesvědčen, že díky tomu, jak se nyní zvedají platy učitelů, že celkově to dopadne tady tak, že se zlepšujeme, jestli si rozumíme, protože tam máme nejvíce žen. To jenom k tomu jako můj dodatek. A teď neříkám tak ani tak, jenom na to upozorňuji, že bych velmi prosil, abychom toto brali v úvahu, než začneme dělat nějaké příkré soudy vůči ČR a vůči tomu, jak se dobře nebo špatně chováme tady k ženám.

A teď, proč jsem se hlavně přihlásil, je proto, že chci navrhnout nějakou proceduru, jak bychom se toho měli zhostit. Zase nebudu říkat, pro co budu hlasovat a pro co nebudu hlasovat, ale z toho, co jsem tady slyšel jednak v rámci debaty s legislativním odborem a s paní zpravodajkou atd., tak mi to vychází asi tak, když si vezmeme ta dvě usnesení, že první část návrhu paní senátorky Chalánkové, kde máme jenom „to podporuje a odsuzuje“, tak to „podporuje“ my už jednou máme v bodu I) usnesení výborů. Je otázkou, jestli by to potom nemělo být tak, že to „podporuje dosažení plné rovnosti mužů a žen“, což je jeden z návrhů paní senátorky Chalánkové, by případně neměla být třetí odrážka v bodě I), 1. toho usnesení. Já to tady jenom říkám dopředu, abychom si trošku řekli, abychom se pak nedostali do velikých problémů a velikých debat. To znamená, když se takhle dívám na paní senátorku Chalánkovou, se kterou jsem to nekonzultoval, abychom se případně někam dostali.

To znamená, ještě jednou opakuji. Paní senátorka Chalánková má ve svém návrhu „podporuje dosažení plné rovnosti mužů a žen“ a my zároveň v návrhu evropského výboru máme I), 1. „podporuje“, a dvě odtržky, tak jestli by tam ta třetí nemohla být případně, pokud by to vyšlo, „podporuje dosažení plné rovnosti mužů a žen“. To je spíš můj dotaz, respektive nějaký můj názor na věc, který je obsahový i formální zároveň.

Druhá věc, která je v návrhu paní senátorky Chalánkové, je „odsuzuje“. To „odsuzuje“ v I) výboru úplně chybí. Tzn. mohla by to být třeba 6., buď by ta 6. prošla, nebo neprošla, to už je jiná věc. Ale bylo by to I), stalo by se to součástí evropského usnesení výboru jako I), 6. Bylo by tam „odsuzuje násilí obecně a násilí na ženách a domácí násilí zvláště“.

Co se týká zbytku, který začíná I) paní senátorky Chalánkové, kde žádá vládu, tak to mi vychází jako III), to usnesení případně, jako III) toho celkového usnesení, aby to bylo jedno usnesení, jestli si rozumíme. Tzn. I) výborové usnesení by případně po odhlasování mohla být ještě dalším hlasováním doplňována I), 1. „podporuje“ a I), 6. „odsuzuje“. A hlasování o zbytku návrhu paní senátorky Chalánkové, to je její I), „žádá vládu“, pokud by prošlo, neříkám, jestli to tak má být, nebo nemá být, by bylo III) usnesení, které tady máme. To je můj procedurální návrh k tomu, abychom se z toho nějak dostali, pokud možno rychle, času nemáme příliš. Není to tak úplně jednoduchá materie, takže to dávám jako svůj návrh jednak navrhovatelům jednotlivých usnesení, zda to je pro ně přijatelné, jestli by se třeba ještě v obecné rozpravě k tomu nevyjádřili, případně aby ještě v obecné rozpravě mohla reagovat i zpravodajka, abychom v rámci procedury hlasování potom neztráceli zbytečně čas. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za věcný příspěvek. Předpokládám, že pečlivě poslouchala jak paní senátorka Chalánková, tak paní senátorka Žáková, že z toho nějakou cestu najdou. Další přihlášený, který už je u mikrofonu, je pan senátor Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Já jsem chtěl jenom reagovat stručně na vystoupení pana předsedy Senátu. Já s ním v zásadě souhlasím, že důvody, proč u nás ženy berou méně peněz než muži, jsou různé. V zásadě většina z nich nebude vědomá, záměrná diskriminace, že by někdo tady přišel pracovat v Kanceláři Senátu a paní kancléřka řekla: „Vy jste ženská, tak já vám dám méně.“ To si myslím, že se v Česku, doufám, snad moc neděje. Ale to, že ve finále, když se podíváme, jaké jsou příjmové hladiny mužů a hladiny žen, když rozpůlíme populaci a podíváme se na jejich příjmy, tak ženy dopadají významně hůř. Jestli kovák tamhle ve zbrojovce je fakt pro společnost tak dramaticky důležitější než sestřička v nemocnici, že je ospravedlnitelné, aby to ve statistickém součtu dopadlo takhle, já si tím nejsem úplně jistý, respektive o tom mám vážné pochyby. Takže naprosto souhlasím, že toto je problém, který se nedá řešit mechanisticky, že se řekne: „Teď zabráníme diskriminaci a všichni budou brát stejně.“ Rozumím. Ten problém je multifaktoriální, je složitý, je těžký a rozhodně se nevyřeší pozítří. Bude to trvat, než se věci začnou narovnávat, právě proto, že kořenů je víc. Ale to, že ve finále jedna z vůbec nejchudších skupin obyvatel jsou vdovy, to je realita, která tohoto všeho je důsledkem. Ano, pojďme to nebrat mechanicky, že je to něco, co se zavelí, ono se to zlepší, nebo zatím je to špatné, protože se nezavelelo, musíme hledat trošku poctivěji a pracněji kořeny, příčiny a na nich pracovat.

Pokud jde o proceduru, můžeme samozřejmě zkoušet roubovat nějak navržená usnesení, ale já bych se znovu hodně zastal toho výborového. Myslím, že je velmi vyvážené, že v zásadě nepotřebuje nějaké zvláštní dodatky. To, že si Senát někdy, až na to přijde, může dožádávat nějaké další materiály vlády k jinému dokumentu, až ho budeme projednávat, to je samozřejmě možné, ale teď mi připadá, že si to zbytečně zesložiťujeme, aniž bychom tím získali cokoli užitečného navíc. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Vyjádření je jasné. Sledujeme, posloucháme. Pan senátor Dienstbier je opět přihlášen do diskuse.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já se omlouvám za opakovaný příspěvek, ale chtěl jsem zareagovat na pana předsedu Vystrčila, který v tom z mého hlediska nadělal teď naprostý zmatek, protože, teď ovšem neposlouchá...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Myslím, že to hlavně poslouchá paní zpravodajka Žáková.

Senátor Jiří Dienstbier:  Protože my tady máme výborové usnesení a pak tady máme alternativní usnesení paní senátorky Chalánkové.

Je to tak formulováno. V podstatě není to formulované jako podmiňovací návrh k tomu...

Senátor Jiří Dienstbier:  K tomu usnesení výboru. Co se týká toho, co předložila paní senátorka Chalánková, ta první část je sice jinak formulována, ale k té rovnosti žen a k odmítnutí násilí se přihlašuje i to usnesení, z mého hlediska tam není co doplnit. To je jenom hraní si se slovy, jak jinak to formulovat. Ta druhá část, pokud o ní někdo chce hlasovat, prosím, jestli jako samostatné usnesení nebo jako doplnění, já už jsem tady dost argumentoval, proč to považuji za nesmyslné. Buď zbytečné, nebo naprosto zvrácené, z hlediska té poslední odrážky, toho bodu 5. Ale z mého hlediska, jak já to vnímám, tak to je návrh nějakého alternativního usnesení. Rozhodně to není formulováno jako pozměňovací návrh k výborovému usnesení.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Rozumíme. Sledujeme opět a dáme šanci vyjádřit se k tomu paní senátorce Chalánkové.

Senátorka Jitka Chalánková:  Pan předřečník něco v podstatě řekl i za mě. Já nemám problém ani s tím, že by se ten můj návrh usnesení včlenil, ono to bylo nachystáno také dosti rychle na ty lavice, včlenil do toho usnesení výborového. Na druhou stranu se ohrazuji proti tomu, co říká pan kolega, pan senátor, že ten bod I) 5. považuje za zvrácený. My jsme se již několikrát setkali na několika debatách, samozřejmě pan senátor dobře zná mé názory, já považuji za nesprávné a nevhodné, aby se takto vyjadřoval k mému návrhu na usnesení. Dovoluji si ohradit proti takovýmto výrazům.

Souhlasím s tím, ať už se včleníme do toho výborového, nebo budeme hlasovat samostatně, je mi to jedno, ale myslím si, že máte vyvážený návrh z mé strany na usnesení, kdy samozřejmě podporuji dosažení rovnosti mužů a žen, odsuzuji násilí obecně, násilí na ženách, to máme stejné, já osobně samozřejmě odsuzuji násilí na každém člověku zvlášť a jsem pro důstojnost každého člověka samostatně, v tom se asi lišíme možná. Ne, pane kolego, nicméně na základě třídního boje nehodlám postupovat. Takže bych velice ráda, aby se o těch mých návrzích, o I) a II), skutečně hlasovalo, protože pokud něco má podléhat trestání, musí být předem jasné, jaké skutky mohou přinést trestní stíhání. Předem jasné to není.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, slyšeli jsme, že paní senátorka Chalánková by byla ráda, nebo vyžaduje, aby se hlasovalo o těch dvou bodech. Zase sleduji paní senátorku Žákovou, jestli to pečlivě sleduje, jestli to stíhá, aby se k tomu mohla vyjádřit potom a provedla nás případným hlasováním. Paní senátorka Dernerová je další přihlášená do diskuze. Já jí tímto dávám slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, budu krátce hovořit. Jsem žena, v podstatě musím říct, že se necítím být diskriminovaná, alespoň v České republice, možná trochu, když člověk vstupuje do politiky, tak na vás tak jako kolegové mužského pohlaví koukají, co tam ta ženská jde dělat. Ale myslím si, že žen v politice by mělo být víc, protože jsme přímočařejší a neokopáváme se tak jako muži. Bohužel tedy ale ženy, ačkoliv mohou, do té politiky příliš vstupovat nechtějí, a je to na každém z nás, jak se k tomu postavíme.

Co se týká platové nerovnosti nebo rovnosti. Jsou tady určité platové tabulky, jsou tady mzdy atd., vychází se z něčeho. Můžu říct, že ve zdravotnictví jsme na tom nějakým způsobem stejně, muži i ženy, je to otázka od toho, že žena zase nemůže dělat šéfku oddělení často, protože má rodinu a o rodinu se musí starat, takže to je potom blokáda dalšího třeba jejího vzdělávání. Pak je to na úkor samozřejmě rodiny. Takže myslím si, že i Istanbulská dohoda je spíše směrem k zemím, které jsou na tom podstatně hůře než Česká republika. Vždycky se dá něco vylepšovat, to je pravda, ale pravdou je, že asi úplná rovnost mezi mužem a ženou tedy nebude, jako má muž a žena jiný přístup ke svým dětem, nemohou mít oba dva stejný. Muž má mužský vzor, protože ten to dítě vnímá jinak, matka je matka, nemyslím si, že bychom z tohoto měli dělat nějaký velký problém. Já se přimlouvat za to usnesení výborové, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za jasné slovo na závěr. Právní lavice s paní senátorkou řeší, jak dále postupovat. Zatím čas na to mají, protože jako další je přihlášený pan senátor Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Já se moc omlouvám za opakované vystoupení, já jsem to chtěl říct už předtím, pak jsem si říkal, nebudu zdržovat, ale reaguji teď na poslední větu předřečnice. V tom návrhu usnesení paní kolegyně Chalánkové, ona tam podporuje dosažení plné rovnosti mužů a žen. Já jsem si říkal, to přece je blbost, co tím myslíme... Plné rovnosti práv a příležitostí? Zdá se, že je potřeba něco takového tam když tak dopsat, pokud by vůbec tohle mělo být. Jinak naprosto souhlasím, že rovnost je podmiňována už rovnou nějakou biologií.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pokud tomu rozumím, tak byste doporučoval dokonce upravit to usnesení? (Václav Hampl: Doporučuji výborové usnesení.) Já vím, já jsem tomu rozuměl. Prosím, pane senátore Dienstbiere, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já se omlouvám, opět musím zareagovat na paní senátorku Chalánkovou, která tady říkala, že lidé by měli vědět, za co jsou trestáni, proto že požaduje výčty věcí, které jsou v návrhu usnesení. Pokud se bavíme o trestněprávní odpovědnosti, já jsem tady zmiňoval, že v souvislosti s přípravou na přijetí Istanbulské úmluvy byl lehce novelizován trestní zákoník. Každý může být trestán pouze za to, co je součástí skutkové podstaty v trestním zákoně, za nic jiného nemůže být nikdo trestně stíhán. Takže to každý přesně ví. Jak jsem říkal, nebylo kvůli tomu potřeba ani nijak zásadně ty skutkové podstaty v trestním zákoníku upravovat.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, pane senátore, pane místopředsedo Horníku, máte slovo, protože jste jako další přihlášen do diskuze.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane místopředsedo vlády, vážený předsedající, kolegyně, kolegové, já chci pouze poukázat na to, jak to dopadá, když v podstatě na plénum Senátu přijdete a donesete takovýto návrh jiný, než třeba je výborový, a nikdo ho ani dopředu neznáme. To všechno by se dalo vykomunikovat přece někde jinde. Berme si z tohoto případu ponaučení pro budoucnost. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji i za tento příspěvek panu místopředsedovi Horníkovi. Vidím, že do diskuze se nikdo další nehlásí, tak tu obecnou rozpravu pro tuto chvíli končím. Ptám se pana vicepremiéra, jestli se chce vyjádřit? Ten se nechce vyjádřit, ale teď se bude muset vyjádřit paní senátorka Žáková jako zpravodajka a navrhnout nám další postup.

Senátorka Hana Žáková:  Dneska jste mi zamotali hlavu. Ale ať z toho jdeme úplně čistě... Sice tady pan předseda Senátu navrhl nějaké doplnění a body, ale popravdě řečeno se mi to dvakrát nelíbí, protože z toho bude taková docela bramboračka, co jsme odsouhlasili. Já navrhuji, po poradě s naší právní pomocí, že bychom hlasovali jako Senát o tom, o čem budeme hlasovat dřív. To znamená buď o výborovém usnesení, nebo tento návrh na usnesení paní kolegyně Chalánkové beru jako alternativní usnesení. Takže teď budeme hlasovat... Ještě se někdo hlásí?

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ne, jenom abychom v tom měli jasno. Navrhuje paní senátorka, abychom...

Senátorka Hana Žáková:  Budeme hlasovat jako Senát o tom, o jakém usnesení budeme hlasovat dřív. To znamená o výborovém, nebo o tom alternativním.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  To se mi nějak nezdá. Myslím, že bychom měli jako první hlasovat o tom výborovém usnesení.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Prosím, procedurální poznámka.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Protože neprojednáváme návrh zákona, tak tomu tak není, ale je potřeba, aby paní senátorka to neformulovala tímto způsobem, ale řekla, co navrhuje. Potom o tom budeme hlasovat. Když to nedopadne, potom platí to druhé.

Senátorka Hana Žáková:  Jako o prvním budeme hlasovat o výborovém. To znamená, jestli budeme hlasovat o výborovém usnesení jako prvním. Pakliže nedopadne, tak budeme hlasovat o tom alternativním usnesení.

Jako první budeme hlasovat o výborovém. A když to nedopadne, tak budeme hlasovat alternativní... (Senátoři upřesňují způsob hlasování.) Ano, tak.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ještě se s technickou poznámkou hlásí paní senátorka Chalánková, protože diskuse už je ukončena, prosím technickou poznámku.

Senátorka Jitka Chalánková:  Já jenom technickou. Omlouvám se za zmatky, nejsem členkou evropského výboru, tak se ke mně ty materiály dostaly později, nicméně myslím si, že by nemuselo být také nic proti ničemu, kdyby se hlasovalo, vzhledem k tomu, že některé části se velmi překrývají, o obou těchto návrzích na usnesení souběžně.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Paní senátorka Žáková tady měla stereoposlech.

Senátorka Hana Žáková:  Ano, ze všech strach. Takže první budeme hlasovat o tom, že budeme hlasovat o výborovém usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Jestli můžeme hlasovat o výborovém usnesení jako prvním.

Senátorka Hana Žáková:  Ano, to teď tady říkám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Když ne, budeme hlasovat o usnesení paní Chalánkové.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, přesně tak, jak to říkala. Teď budeme hlasovat o tom, jestli budeme hlasovat jako první o výborovém usnesení. Spustím znělku.

Já to ještě jednou zopakuji a upřesním. Teď hlasujeme o tom, pan senátor Hampl si sedne na své místo... Teď budeme hlasovat o tom, jestli výborové usnesení se hlasuje jako první. Pokud to dopadne, tak o něm budeme hlasovat. Pokud to nedopadne, tak se bude hlasovat samozřejmě, nebude už se hlasovat, ale bude se hlasovat o tom usnesení paní senátorky Chalánkové. Jako prvním samozřejmě, když to nedopadne. Každému je, doufám, jasné teď, o čem hlasujeme. Spouštím hlasování.

Aktuální kvórum je 31, při počtu senátorů 60, kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V tomto hlasování č. 13 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 36, proti byli 4, návrh byl přijat. My můžeme přistoupit k tomu, že budeme hlasovat o výborovém usnesení jako prvním.

Senátorka Hana Žáková:  Řekl jste to, pane předsedající, úplně správně. Teď hlasujeme o výborovém usnesení jako prvním. Moc vám děkuji za jeho podporu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, slyším, je tady požadavek na odhlášení, takže vytáhněte, prosím, karty... Pořád ještě probíhá ověřování karet.

Už nebudu svolávat znělkou. Teď hlasujeme o výborovém usnesení, tak jak ho máme k dispozici, tak jak jsme ho měli už k dispozici před jednáním, tak jak jsme se s ním měli možnost seznámit už s předstihem. Spouštím hlasování. Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum 28, kdo souhlasí s tímto usnesením, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 14 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 32, proti bylo 10, návrh byl přijat. Tím pádem je u konce projednávání tohoto bodu. Děkuji panu vicepremiérovi, který jistě sledoval se zájmem naši diskuzi, zároveň děkuji paní senátorce Žákové, že to zvládla tak, jak bylo potřeba a ku prospěchu věci.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Volba kandidáta na předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů

Tisk č. 296

Návrhy kandidátů na předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů jste obdrželi jako senátní tisk č. 296. Usnesení volební komise jste obdrželi jako senátní tisk č. 296/1. Já nyní uděluji slovo předsedovi volební komise, panu Jaroslavu Větrovskému. Prosím jej, aby nás seznámil s usnesením volební komise. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela do 16. července 2020, tedy ve lhůtě stanovené usnesením organizačního výboru č. 192 ze dne 11. června 2020, následující návrhy kandidátů na osobu navrhovanou Senátem ke jmenování do funkce předsedy tohoto úřadu. Zaprvé pan Jiří Kaucký, kdy navrhovatelem je pan senátor Martin Červíček. Zadruhé pan Josef Prokeš, kdy navrhovatelem je pan senátor Michael Canov.

Součástí předložených návrhů měly být dokumenty ověřující splnění podmínek volitelnosti obou kandidátů, které požaduje zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Těmito doklady byly kopie platného občanského průkazu s podpisem navrženého, čestné prohlášení kandidáta, že nebyla omezena jeho svéprávnost, originál či ověřená kopie výpisu z evidence rejstříku trestů, originál či ověřená kopie dokladu o ukončeném vysokoškolském vzdělání magisterského studijního programu zaměřeného na informatiku nebo právo, čestné prohlášení o neslučitelnosti funkcí a činností, čestné prohlášení o tom, že navržený není členem politické strany nebo politického hnutí, originál nebo ověřená kopie negativního lustračního osvědčení a čestné prohlášení podle § 2 lustračního zákona, životopis navrženého. Dále bylo třeba prokázat potřebnou znalost anglického, německého nebo francouzského jazyka a nejméně 5 let praxe v oblasti ochrany osobních údajů nebo lidských práv a svobod. Při jiném zaměření studijního programu je třeba prokázat praxi delší než 10 let. Volební komise Senátu se sešla nejprve 21. července 2020 na své 15. schůzi, na které přijala usnesení č. 18, se kterým si vás nyní dovolím seznámit.

18. usnesení z 15. schůze konané dne 21. července 2020 komise zní: K předloženým návrhům kandidátů na osobu navrhovanou Senátem ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů komise

I. konstatuje, že ve lhůtě stanovené usnesením organizačního výboru č. 192 ze dne 11. června 2020 obdržela tyto návrhy kandidátů na osobu navrhovanou Senátem ke jmenování do funkce předsedy Úřadu na ochranu osobních údajů: Jiří Kaucký - navrhovatel senátor Martin Červíček; Josef Prokeš - navrhovatel senátor Michael Canov;

II. komise konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 52 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů;

III. konstatuje, že navržení kandidáti, já jsem teď přečetl usnesení, teď jsem se v tom lehce ztratil, ale asi je to tak správně, že komise konstatuje, že navržení kandidáti splňují všechny podmínky uvedené v § 52 citovaného zákona;

IV. pověřuje předsedu komise, senátora Větrovského, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou.

Mohu konstatovat, že kandidát Jiří Kaucký ve stanovené lhůtě, teď jsme měli chybně očíslovaná ta usnesení, takže já vám musím přečíst to usnesení, jsme zaměnili zřejmě usnesení 20 a usnesení číslo 18.

Nejprve tedy musím přečíst usnesení, které jsme přijali na té schůzi, která byla v červenci. Komise konstatovala, jak jsem již přečetl, že ve lhůtě stanovené usnesením organizačního výboru byly doručeny tedy ke jmenování do funkce předsedy na ochranu osobních údajů, jak jsem říkal, Jiří Kaucký, kterého navrhoval pan senátor Martin Červíček, a Josef Prokeš, kterého navrhoval senátor Michael Canov. Komise konstatovala, že tedy v souladu se svým usnesením č. 18, které jsem přečetl, ze dne 21. července, obdržela od senátora Martina Červíčka ve stanoveném termínu, tj. do 3. srpna 2020, další dokumenty pro posouzení, zda jím navržený kandidát Jiří Kaucký získal nejméně pět let praxe v oblasti ochrany osobních údajů nebo lidských práv. Komise tedy konstatovala, že obdržela všechny dokumenty potřebné k ověření, zda oba navržení kandidáti, to je zásadní, splňují podmínky uvedené v § 52 zákona. Za čtvrté komise konstatuje, že oba navržení kandidáti splňují všechny podmínky volitelnosti stanovené zákonem a pověřila tedy mne, abych s tímto usnesením seznámil Senát. Omlouvám se. Usnesení byla podobná, trošku jsem se do toho zamotal. Nezlobte se. To je ode mne zatím všechno a předávám slovo vám, pane předsedající.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, je nám to jasné. Děkuji panu předsedovi volební komise, senátoru Větrovskému, že nás seznámil s oběma usneseními, a navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidátů Jiřího Kauckého a Josefa Prokeše, zároveň tím budu mít váš souhlas k tomu, aby mohli krátce promluvit. Je jasné, o čem teď hlasujeme. Spustím znělku.

Hlasujeme o tom, že souhlasíme s účastí kandidátů Jiřího Kauckého a Josefa Prokeše. Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum je 28. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 15 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já tímto otevírám obecnou rozpravu. V rámci obecné rozpravy uděluji slovo, podle abecedy, nejprve kandidátu Jiřímu Kauckému, prosím, pane Kaucký.

Prosím, pane Kaucký, vítám vás v Senátu, uděluji vám slovo.

Jiří Kaucký:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovoluji si před vás předstoupit jako kandidát na jednu velmi důležitou veřejnou a do značné míry ústavní funkci, na funkci předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů. Funkci považuji za ústavní zejména proto, že Úřad pro ochranu osobních údajů byl nadán velmi výraznou nezávislostí, která ho zařazuje do systému brzd a protivah proti dominanci vládní většiny, a tedy i dolní komory Parlamentu ČR. Kdyby totiž nebyla tato ústavní role, nebylo by nezbytné, aby byl takto složitým způsobem ukrajován celek vedení úřadu, tzn. předseda, dva místopředsedové. Původně tuto nezávislost nebo vnější kontrolu garantovalo sedm inspektorů. To skončilo s novým zákonem o zpracování osobních údajů, teď by tu nezávislost do značné míry měli garantovat členové vedení úřadu.

Pokud by se tak nestalo, úřad by se mohl uzavřít sám do sebe a v podstatě by mohl fungovat jenom jako ten, kdo hlídá zpracování osobních údajů. Domnívám se, že je to zpracování osobních údajů, nejde o cíl, ale o prostředek, a to o prostředek k ochraně soukromí. Koneckonců ochrana osobních údajů se z ochrany soukromí v průběhu konce 19. a ve 20. století vyvinula. To, že do naší svobody je nadměrně zasahováno, s tím se můžeme setkávat stále, nové technologie nám v tom dávají neustále nové a nové poznatky. Pokud bych se vrátil k posledním údajům nebo k posledním zkušenostem, které máme, je to například nový systém výběru mýta nebo to může být systém eRouška, resp. celý projekt chytré karantény, zejména projekt eRouška je z hlediska nakládání s osobními údaji velmi nebezpečný, toto si nemyslím jen já, ale vyjadřovala se k tomu zde na veřejném slyšení k pandemii koronaviru a důsledkům pro osobní údaje i paní předsedkyně Janů. Domnívám se, že je nezbytné, abychom vždy posuzovali ne to, jak chránit údaje, které máme, ale především, abychom je vůbec nemuseli uchovávat, anebo pokud je musíme uchovávat, zejména v případě zvláště citlivých údajů, tak je uchovávat skutečně jen po tu nezbytně nutnou dobu, což se reálně často neděje.

Svoji erudici v oblasti správního práva, mohu-li to tak říci, bych chtěl nabídnout především ve vztahu k nové kompetenci, kterou má Úřad pro ochranu osobních údajů, ta je dána zákonem, tedy že úřad se i bez návrhu vyjadřuje vůči parlamentu ke všem legislativním návrhům, které se mají týkat zpracování osobních údajů. To považuji za velmi důležité, často jsem se s tím setkával ve své činnosti člena komise pro správní právo Legislativní rady vlády, že jsou podávány návrhy, které sledují nějaký konkrétní legitimní účel, ale buď z nevědomosti, nebo proto, že je to považováno za jednodušší, neustále shromažďují a zpracovávají další a další údaje občanů, aniž je to nezbytně nutné. Údaje jsou potom velmi dlouho shromažďovány, uchovávány a hlavně potom je možné je i vytěžovat pro účely, které nejsou původním, legitimním účelem sledovány. Tomu bych se chtěl poměrně intenzivně věnovat, protože jinak se trošičku stává stát velkým bratrem.

Další věc, na kterou bych se chtěl zaměřit, je docela zásadní, a to je spolupráce se samosprávou. Za předchozího zákona o ochraně osobních údajů se jedna věc nepovedla, nepovedlo se nastavit úplně dobrý vztah mezi samosprávou a Úřadem pro ochranu osobních údajů. Bylo to dáno tím, že obce i kraje považují zpracování osobních údajů jako prostředek, ne jako cíl, a v rámci toho zpracování se čas od času něco nepovedlo. Na to bylo reagováno v několika případech poměrně vysokými pokutami, a tím se poměrně hluboce přerušila důvěra mezi úřadem a územní samosprávou. Nový zákon poměrně moudře, byť je otázka, z hlediska nařízení o zpracování osobních údajů, jestli je to možné, tedy z hlediska evropského práva, vůbec možnost ukládat sankce samosprávě, nezavedl. To považuji za velmi dobré, protože potom se může důvěra zase obnovit, to znamená, nemusí se ani obec, která bude mít nějaký reálný problém, bát na úřad obrátit, protože jí žádná sankce nehrozí. Stejně tak za velmi důležité považuji osvětovou činnost, tzn. partnerství se školami, vůbec neziskovým sektorem, ale třeba také s médii, protože když se podrobně podíváme do výročních zpráv úřadu, tak tam vše důležité je. Problém je, aby se to dostalo k občanům, aby docházelo k tomu, co je důležité, tzn. abychom měli nějakou gramotnost ve vztahu k ochraně osobních údajů. Máme velký problém s tím, aby se mezi obyvatelstvem zvyšovala finanční gramotnost, ale ta je výrazně lepší, než je gramotnost v oblasti ochrany osobních údajů. Když se namátkově podíváte, co jsou lidé schopni napsat na Facebook, na Twitter, na další sociální média, vůbec si neuvědomují, že to tam nějakým způsobem po léta zůstane a potom to může být vůči nim zneužíváno, tak v tomto smyslu bych poměrně rád dost působil. Ano. Prosím.

Témata, kterým se potom konkrétně chci věnovat... To je zneužívání systému proti občanům. Docela hezky je to vidět na využívání technologií například ve vztahu k sociálním kreditům v Číně. Tzn. propojíme automatizované zpracování toho, co se děje na ulici, s tím, co je dobře a co je špatně. To samé se děje třeba v USA, je to zase predikce možného kriminálně závadového chování.

Co se týká mých manažerských předpokladů, řídil jsem větší kolektivy, vždy jsem se obklopoval, pokud jsem měl tu možnost, kvalitními odborníky, kteří byli kvalitní jak lidsky, tak odborně. Vždy se nám podařilo věci dovádět do zdárného konce a nepochybuji o tom, že by se tak dělo i tady. Vzhledem k tomu, že dnes vyšel poměrně nepříjemný článek v Lidových novinách, požádal jsem o zbavení mlčenlivosti, takže pokud budete mít, a to mi bylo uděleno, pokud budete mít nějaké dotazy k tomu, co se dnes psalo v Lidových novinách, jsem oprávněn na ně odpovědět. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane Kaucký. Jako další vystoupí v diskusi druhý kandidát, pan Josef Prokeš. Prosím, pane Prokeši, máte slovo.

Josef Prokeš:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předstupuji před vás, abych vás požádal o podporu při zvolení do čela ÚOOÚ. S řadou z vás už jsem o tom mluvil, teď děkuji za možnost, že to můžu alespoň v krátkosti shrnout, vysvětlit nejenom proč, ale i ty pohnutky, proč se o vedení úřadu ucházím. Předně nás čeká velmi důležitá etapa v ochraně osobních údajů. Můžeme říci, že ochrana osobních údajů v ČR nebo naopak ČR v ochraně osobních údajů stojí před velmi dynamickým obdobím, nejen kvůli nové legislativě ochrany osobních údajů, ale také v prohlubující se elektronizaci a vzhledem k online životu, do kterého jsme tlačeni i díky naší aktuální době covidové. Je to období, kdy se usazují zvláštní zákonná i podzákonná pravidla, kde se nastavují mantinely vymáhání práva, ale kde jsou i možnosti propojování podzákonných věcí, praktik, bez praktických standardů. Bude to období, kde bude možné komunikovat, poznávat, vzdělávat. Ale především intenzivně komunikovat.

Úroveň ochrany osobních údajů je určitým ukazatelem kvality života v moderní informační společnosti. A také každodenní praktikované demokracie. Pomáhá lidem se patřičně uplatnit. Ochrana údajů je umí propojit, určitě ne rozdělovat. Ochrana údajů umožňuje, aby si lidé získávali informace, vyměňovali, sdělovali, aby tedy komunikovali. Je to nastaveno takovýmto způsobem, že nejde o náš pocit, ale o skutečnou reálnou zákonnou záruku soukromí, ale i bezpečí zároveň. To je trend, to je ideál, můžeme říci i ústavněprávní imperativ. Takovému trendu musí být otevřený a nastavený ÚOOÚ. Ochrana údajů je praktickou, každodenní, velmi lidskou záležitostí a nemůže být vyhrazena pouze úzce profilovaným specialistům nebo nějakým úředním procedurám. Už dnes před úřadem vyvstávají, a budou stále více vyvstávat otázky, jak vhodně komunikovat nejen s profíky, správci dat, ale i s širokou odbornou veřejností, od zájmových, po profesní sdružení. Pokud tady byly zmíněny obce, je tady na co navazovat, protože úřad v uplynulých letech, myslím si, hodně důvěru samosprávy získával, do jisté míry to bylo korunováno vydáním společné příručky Svazu měst a obcí, ÚOOÚ a ministerstva vnitra ke správné praxi zpracování údajů na obcích.

Dozorový úřad má ze zákona nařízeno a je oprávněn konat razantně v zásadních věcech, ale určitě nemá pro všechny případy udělen nějaký obecný patent na rozum. Proto bude hrozně důležité, jak úřad bude vystupovat, aby nevedl nějaký hypotetický boj za ochranu osobních údajů sám jako voják v poli. Ale aby dle povahy věci se naučil věci vracet do života společnosti. Zejména své kontrolní poznatky vhodným způsobem, například systémová zjištění z kontrol, velmi podrobně seznamovat příslušná odpovědná resortní ministerstva. Úřad tak činí už dnes v legislativě, ale to je málo, protože tak musí být činěno i v hlavním záběru zákonných úkolů úřadu, dozoru a kontrole.

Teď jsem se dotkl dvou podstatných bodů, ale vedle komunikace a jistého přenastavení sdílení poznatků z kontrol bych vám ještě rád osvětlil třetí důležitý cíl, vytvoření určitého specializovaného týmu, který se bude věnovat dohledu nad agendami, které nepodléhají obecné ochraně osobních údajů. Mají svoje zvláštní pravidla a vyvolávají spoustu otázek ohledně zajištění bezpečnosti, permanentního dohledu nad lidmi a narušování soukromí. Tzn. vybudovat v úřadu tým, který se zaměří na oblasti vnitřní bezpečnosti, prevence před různou nedovolenou trestnou činností i terorismem, nahrávání dat, sledování komunikace.

Výše uvedené v krátkosti, velmi zhuštěně tedy má vize, jak dospět k tomu, aby ÚOOÚ byl v naší zemi aktivním, ale ne jediným hybatelem. Čili to, co jsem uvedl, znamená, že by ochrana údajů jako téma bylo ve společnosti vážně a rozumně přijímáno a také prožíváno přirozeně bez nějakých přehnaných obav, aby v naší vlasti vznikla živá kultura ochrany osobních údajů. Opírám se o svou téměř 20letou praxi ochrany osobních údajů, mám ověřeno, že ochrana každého základního lidského práva nebo lidské svobody je vždy věcí aktivního přístupu všech dotčených. Proto ani dnes není možné být v ochraně dat pasivní a přenechat ji jenom byrokratům a expertům.

Tím končím, děkuji za vaši pozornost i za vaši podporu a přeji vám šťastnou volbu. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu Prokešovi i předtím panu Kauckému, děkuji oběma kandidátům a ptám se, jestli někdo další se hlásí do obecné rozpravy? Protože se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím a předávám slovo předsedovi volební komise, panu senátoru Větrovskému, který nás seznámí s organizačními pokyny, předpokládám.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní kolegyně, páni kolegové, ještě než vás seznámím skutečně s informacemi o průběhu tajné volby kandidátů na funkci předsedy ÚOOÚ, tak mi dovolte, abych se omluvil za to, že jsem se tady dostal do lehkých nesnází při svém minulém vystoupení, ale vytiskli jsme si chybné usnesení z 15. schůze z 21. července, které bylo připraveno alternativně, a my jsme si vytiskli to, které přijato nebylo. Proto jsem se tady dostal do lehkých potíží. Takže se opravím a omlouvám se za to. Zásadní z 18. usnesení z 15. schůze z 21. července bylo, že v bodu 2 komise žádá kandidáta Jiřího Kauckého, respektive jeho navrhovatele, senátora Martina Červíčka, aby předložil komisi v termínu do 3. srpna 2020 upřesňující či doplňující dokumenty, týkající se získané praxe v oblasti ochrany osobních údajů nebo lidských práv a základních svobod, tak, jak vyžaduje § 52 zákona, o zpracování osobních údajů. Následně byla schůze 11. srpna 2020, byla to 16. schůze, kde jsme skutečně přijali 20. usnesení. Tady si dovolím pouze zmínit, že v bodu 2 komise konstatovala, že v souladu se svým usnesením č. 18 ze dne 21. července 2020 obdržela od senátora Martina Červíčka ve stanoveném termínu, tj. do 3. srpna 2020, další dokumenty pro posouzení, zda jím navržený kandidát Jiří Kaucký získal nejméně pět let praxe v oblasti ochrany osobních údajů nebo lidských práv a základních svobod, tak, jak stanoví § 52 zákona č. 110/2019, o zpracování osobních údajů. A zatřetí tedy konstatovala, že obdržela všechny dokumenty potřebné k ověření, zda oba navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 52 zákona, a důležité, komise tedy konstatovala, že oba navržení kandidáti splňují všechny podmínky volitelnosti stanovené zákonem. To jenom pro opravu a ještě jednou se omlouvám.

A nyní tedy již k informacím o průběhu tajné volby kandidátů na funkci předsedy úřadu. Jak jsem již uvedl, pro volbu osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce předsedy úřadu se použije přiměřeně ustanovení článku 2 volebního řádu. Na hlasovacím lístku jsou uvedena dvě jména navržených kandidátů, kdy před každým jménem je uvedeno pořadové číslo kandidáta, řazeno abecedně. Souhlas s jedním kandidátem vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Pořadové číslo před zbývajícím kandidátem přeškrtnete písmenem X. Nesouhlas s oběma kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jmény. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem, než jsem před chvílí uvedl. V 1. kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se 2. kolo volby. Do 2. kola první volby postupují nezvolení kandidáti z 1. kola. Ve 2. kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Není-li rozhodnuto ani ve 2. kole, vyhlásí organizační výbor novou lhůtu pro podávání návrhů.

Takže ještě jednou, souhlas s jedním kandidátem vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Pořadové číslo před zbývajícím kandidátem přeškrtnete písmenem X. Nesouhlas s oběma kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla. Volební místnost je připravena. Žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání volebních lístků a hlasování potrvá 10 minut. Vyhodnocení dalších 10 minut. Tzn. prosím, pane předsedající, abyste přerušil schůzi do 16:35. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji panu senátorovi, věci uvedeny na pravou míru, organizační pokyny uděleny, přerušuji jednání do 16:35.

(Jednání přerušeno v 16.12 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.36 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo senátoru Jaroslavu Větrovskému, aby nás informoval o výsledku prvního kola volby.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky první volby prvního kola volby kandidáta na funkci předsedy Úřadu na ochranu osobních údajů, která se konala dnes, tedy 20. srpna 2020.

Počet vydaných hlasovacích lístků: 59. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků: 59. Z toho neplatných: 2. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků: 0.

Pro Jiřího Kauckého bylo odevzdáno 34 hlasů. Pro Josefa Prokeše byly odevzdány 22 hlasy.

Konstatuji tedy, že v prvním kole první volby byl zvolen kandidátem na funkci předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů pan Jiří Kaucký a já mu gratuluji. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já se připojuji ke gratulaci. Děkuji za tuto informaci a ukončuji projednávání tohoto bodu této volby. My pokračujeme bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 304

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 304. Já nyní prosím ministra školství, mládeže a tělovýchovy, Roberta Plagu, aby nás seznámil s tímto návrhem. Pane ministře, vítejte v Senátu.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, já před vás předstupuji se zákonem, se školským zákonem, který řeší problematiku distanční výuky. Úvodem se sluší, abych vám poděkoval za to, že projednáváte v legislativním stavu nouze tento tisk. Chci i vysvětlit, že tím plním jeden ze slibů, který jsem dal minule na plénu Senátu, že zareagujeme velmi rychle na tu situaci a předložíme návrh, který v podstatě vyplní to vakuum, které v zákoně se ukázalo na jaře, že je, a to je neupravení povinnosti distanční výuky v dobách nouzového stavu, mimořádných opatření, ale, a ten návrh to obsahuje, i jiných možných opatření či omezení karanténního typu ze strany krajských hygienických stanic.

Tento zákon, o kterém někdo říká, že ministerstvo, a bylo to na půdě sněmovny včera řečeno, že jsme se pokusili zneužít legislativního stavu nouze, abychom to urychlili, já bych tam dal slovíčko „využít“. Samozřejmě, že ten legislativní proces, který jsme se snažili jako ministerstvo maximálně zkrátit, zabírá nějaký čas. My jsme nelenili a skutečně asi se nedal tento zákon připravovat, pokud jste chtěli napřed navnímat tu situaci a udělat to i poctivě, tak se asi nedal dělat v prvním měsíci po vypuknutí koronakrize. Přesto, když začneme odpočítávat čas, tento návrh ležel na Úřadu vlády v červenci tohoto roku a posuzovala ho Legislativní rada vlády.

Předtím bylo zkrácené meziresortní připomínkové řízení. Jsem skutečně přesvědčen, že volnost tohoto zákona, ale i jasné vymezení mantinelů pro případy nouzového stavu, mimořádných opatření či karanténních opatření je zvolena vhodně.

Co se týká možného zkrácení, prosím, věřte, že to přidání se k legislativnímu stavu nouze a k volebnímu zákonu, který se objevil, a objevila se nutnost jeho zrychleného projednání, přiznávám, využil jsem této možnosti a pokusil jsem se zrychlit proceduru, ale ne ve prospěch toho, abych mohl říct, že ho mám schválený, ten zákon, případně, ale ve prospěch toho, abychom zvýšili právní jistotu ředitelů našich škol, ideálně před 1. 9. Poctivě přiznávám, že nebýt toho předchozího zákona, volebního zákona, tak i přes zkrácení všech těchto lhůt by tento návrh zákona doputoval do dolní komory až na schůzi 15. 9., a tedy než se dostanu k materii toho zákona, znovu říkám, že jsem rád, že jsem mohl využít té situace. Samozřejmě vnímám, že to není standardní krok, ale celý tento rok není standardní. A tak, prosím, v zájmu českého školství se věnujme tomuto zákonu a jeho obsahu, diskutujme o něm, ale znovu bych chtěl se omluvit za tu formu. Možná v duchu těch covidových opatření a reakce na jarní covidovou pandemii je to snad omluvitelné.

Materie toho zákona, jak už jsem řekl, nepokrývá, i když je v podstatě inspirována jarním covidovým obdobím, tak to není pouze reakce, není to ad hoc zákon, který by měl řešit případná opatření covidu na podzim tohoto roku, ale mělo by to být trvalé ukotvení distanční výuky pro výjimečné situace v zákoně. Návrh zákona obsahuje povinnost školy poskytovat distanční vzdělávání v těch vymezených typech případů, znovu zopakuji, nouzový stav, mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, ale také lokální karanténní opatření, a ukládá povinnost žákům a studentům to distanční vzdělávání navštěvovat, respektive se ho účastnit. Je to reakce na jarní situaci, kdy vakuum v zákoně bylo častokrát, nebo ne častokrát, ale v některých případech rodiči interpretováno tak, zákon to neřeší, děti nemají povinnost, takže nás nemáte, jakou formou nutit.

Třetí ustanovení, které je obsaženo v tomto návrhu, souvisí zase s něčím, co jsme tu na jaře řešili a co se projevilo jako problém či zdržení, a to je záležitost úpravy přijímacích, závěrečných či maturitních zkoušek, v návaznosti zase na nějaké nouzové stavy či karanténní opatření. Přicházíme proto s návrhem, aby ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mělo možnost v případě těchto typů zkoušek v těch odůvodněných případech posunout termín, případně změnit obsah, rozsah těchto zkoušek.

V kontextu jarní debaty, která probíhala i na půdě Senátu, a debaty, proč Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky neudělí úřední maturitu, je nutné podotknout, že slovenská úprava, oproti této navrhované, je významně volnější. Pokud slovenský ministr školství nazná, může upravit téměř cokoliv svým vlastním aktem, zatímco zde se dostáváme, že to má nějaká pravidla. Jednak ta jasná pravidla jsou dána těmi situacemi, které jsem už několikrát popsal, zadruhé to má povahu opatření obecné povahy, tedy je to de facto správní akt, který je přezkoumatelný, je to správní akt, který nakonec, pokud by nebyl v pořádku ze strany ministerstva školství, je napadnutelný i soudně. Odůvodnění této kompetence nové pro ministerstvo školství je v tom, že jedna z výhrad byla, kdyby ta situace nastala, přijďte znovu se zákonem, tak jako tomu bylo v jarním období. Tato úprava však počítá i s lokálními problémy, s lokální karanténou a s tím, že toto opatření ministerstva školství nemusí být celostátního charakteru. V tomto případě se nedomnívám, že je to nějaké překročení nějakého pomyslného rozdělení exekutivních, zákonodárných a dalších mocí, jelikož lokální zásah asi není ta věc, lokální posun termínu třeba není věc, která by měla být kodifikována speciálním zákonem pro tuto situaci.

Další výhrada, kterou jsem zaznamenal už včera ve sněmovně, tak si dovolím odpovědět na nepoloženou otázku i v Senátu, je, že není detailně vydefinována forma distančního vzdělávání přímo v tomto zákoně. Zase, vedla nás k tomu zkušenost z jarního období, kdy zcela jednoznačně se ukázalo, že úspěšné školy, které poskytovaly distanční vzdělávání, ten úspěch neměly založen na tom, že by měli všichni stejné programové vybavení, ale na tom, že ihned na začátku navázaly komunikaci přímo s rodinami, zjistily aktuální situaci v té rodině na začátku, ale i průběžně, pokud se měnila třeba v důsledku toho, že rodiče se vrátili nebo rodiče se dostali domů na home office, a to dítě najednou nemělo přístup k počítačové technice. Tedy to, že škola má povinnost určit tu správnou formu, vyjít z potřeb a možností toho dítěte, je z mého pohledu výhodou, nikoliv nevýhodou tohoto zákona.

K tomu se vážou dvě věci, které v zákoně kodifikovány nejsou, a to je dotaz nebo záležitost: Dobře, děti mají povinnost, mají také podmínky ve svých rodinách? Již toto pondělí vláda schválila intervenci ve výši 1,3 miliardy korun, která má směřovat a bude směřovat a dostane se nejpozději v měsíci říjnu do našich škol, do základních škol, s tím, že je směřována do posílení počítačového vybavení škol, softwarového vybavení škol nebo vybavení výukovými programy, s tím, že ta kalkulace ze své podstaty počítá nebo je sestavena tak, aby škola měla možnost vytvořit rezervní fond k zapůjčení žákům, kteří tu techniku potřebují. Nejenom ze sociálně znevýhodněných rodin, ale jak už jsem i podotkl v předchozí části, i těm, kteří se v aktuální situaci dostanou do situace, kdy nemají tu techniku k dispozici.

Co se týká nějaké kontroly distančního vzdělávání, samozřejmě, pokud jsem řekl, že ten mix má být nastaven dle podmínek žáka, stejně jako u prezenční výuky tím arbitrem, který může se podívat a ochránit případně tu rodinu v případě možného zneužití nebo špatného nastavení těch žáků nebo těch podmínek v těch rodinách a nějakého trestání ze strany škol, tak jak jsem byl zase upozorněn, ten prostředek je samozřejmě Česká školní inspekce, která je tím arbitrem, který na půdě škol prozkoumá i toto.

Podporu, kterou školám budeme směřovat teď ve formě prostředků ve výši 1,3 miliardy, samozřejmě doplníme v nejbližší době i o metodický výklad, který se bude vázat k distanční výuce jako novince, která má být kodifikována, a budeme vycházet ze zkušeností a zpětné vazby od ředitelů z toho jarního období.

Poslední část v úvodním slově bych rád věnoval pozici distančního vzdělávání v dobách necovidových, nenouzových, nekaranténních. Samozřejmě, že to, co nás do budoucna čeká, je nějaká úprava, kombinace prezenčního a distančního vzdělávání v zákoně, ale, prosím, založená na tom, že se napřed ty zkušenosti z té covidové krize promítnou do systému přes pokusné ověřování. To znamená, v druhém pololetí tohoto školního roku odstartuje ministerstvo školství pokusné ověřování distančního vzdělávání, které nebude řešit tyto nouzové situace, ale bude se snažit ověřit, jaká forma, jaká kombinace, jaké podíly prezenčního a distančního vzdělávání na různých typech škol jsou vhodné. Poté, co se tyto výsledky ukáží, a tak fungují všechna pokusná ověřování, a ukáže se potřeba nějaké kodifikace školského zákona, tak pak je ten správný čas na legislativní úpravu distančního vzdělávání pro doby „míru“.

Děkuji za úvodní slovo, ještě jednou děkuji za to, že se touto normou zabýváte. Jsem připraven k vašim otázkám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, děkuji, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 304/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení máte jako senátní tisk č. 304/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Drahoš, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Drahoš:  Hezké odpoledne, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Dříve než vás seznámím s usnesením našeho výboru, jak paní předsedající zmínila, něco ze zpravodajské zprávy k tomuto zákonu. Pan ministr tady už v úvodu leccos řekl, všichni víme, jak vypadala situace na jaře ve školství a s čím se naše školství tehdy potýkalo. Školy byly několik týdnů úplně zavřené, poté najely na omezený provoz, alespoň na 1. stupních a v rámci konzultací. Mezitím také probíhala online výuka, a to v nejrůznějších variantách. Musím říci, že většina učitelů z mého pohledu prokázala velkou pružnost i snahu a dokázala se těmto zcela mimořádným podmínkám přizpůsobit. Já bych jim za to z tohoto místa ještě znovu poděkoval.

Celý proces zmíněný se ale odehrával v právním vakuu, to tady pan ministr už říkal, muselo dokonce dojít k přerušení povinné školní docházky, aby vůbec nějaká výuka mohla probíhat. Asi se všichni shodneme, že to tehdy bylo jediné možné, nicméně naprosto nesystémové řešení. Velmi proto vítám, že ministerstvo připravilo novelu, kterou zde máme dnes před sebou, která by měla distanční výuce dát požadovaný právní rámec.

Hlavní diskuse, která se kolem této novely nyní odehrává, a také to tady bylo panem ministrem krátce zmíněno, se týká metodických pokynů, které na ni budou navázané. Považuji je za naprosto klíčové, samozřejmě i v návaznosti na pořizování techniky do škol. Pan ministr tady konstatoval, a ráno nám to také na výboru přislíbil, že ministerstvo ve velmi krátké době připraví metodiku, která by učitelům řekla, jakým způsobem k distančnímu vzdělávání přistoupit. Rozumím také snaze ministerstva zajistit účinnost zákona ještě před začátkem školního roku tak, aby žáci, jejich rodiče a samozřejmě školy věděli, na čem jsou. Proto se také ve stavu legislativní nouze nad tímto návrhem scházíme. Víte, ten návrh schválila v pondělí vláda, včera odpoledne sněmovna a dnes tento úkol leží na nás. Projednávání v takovém tempu sice vypadá efektivně, ale také to znamená, že zde není žádná příležitost pro obsáhlejší debatu nad touto problematikou. Důvodům rozumím, jen bych apeloval na pana ministra, aby v blízké budoucnosti došlo k dalšímu posunu ve školském zákoně, jak přislíbil při poslední návštěvě Senátu, a tím byl dán senátorkám a senátorům prostor k našim vlastním návrhům a úpravám.

V úplném závěru zprávy mi dovolte říci, že předkládanou novelu považuji za nutnou součást příprav na nadcházející školní rok, který, obávám se, může přinést opět řadu mimořádných situací. Je proto velmi žádoucí, abychom návrh schválili ve znění, které máme před sebou, a zákon tak mohl vstoupit v platnost ještě předtím, než se učitelé příští pondělí opět setkají ve svých sborovnách.

Na úplném konci bych ještě rád zopakoval apel na pana ministra, aby při projednávání novel, které nás čekají v následujících měsících, tedy vysokoškolského zákona, zákona o pedagogických pracovnících a opětovné novely školského zákona, nám byl dán dostatečný časový prostor k jejich prodiskutování. To je výtah z mé zpravodajské zprávy. Paní předsedající, mám přečíst usnesení? Ne, dobře. Děkuji zatím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou další rozpravu a návrhy. Nyní se ptám pana kolegy, senátora Michaela Canova, zda si přeje vystoupit? Ano, jako zpravodaj ústavně-právního výboru, i vy máte slovo, pane kolego.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. V ruce držím návrh zákona, který jsem obdržel jako zpravodaj. Tento návrh zákona jsem obdržel jako zpravodaj se zpožděním pěti měsíců a jednoho týdne. Kdybych ho obdržel před pěti měsíci a jedním týdnem, tak bych ho přes jeho nedostatky velice rád doporučil výboru tehdy ke schválení. Ale nic jsem neobdržel. Přesto nastal poté stav, kdy ministerstvo školství donutilo 4182 ředitelů a cca 100 000 učitelů, aby několik měsíců nezákonně vyučovali děti na základních školách a také v nejvyšším ročníku mateřských škol distančním způsobem. To, co nazval kolega Drahoš právním vakuem, nazvěme pravým jménem. Byla to nezákonná a protizákonná činnost, ke které byli ministerstvem školství donuceni ředitelé a učitelé škol základních v celé ČR. To není dobré vysvědčení pro právní stát. Opravdu ne. Jedná se přitom o jeden paragraf o pěti odstavcích. Myslím si, že v této kvalitě by ho dokázali úředníci, kdyby ten pokyn dostali, zapsat, stvořit za den, ne za víc. No nic.

Uplynulo několik měsíců nezákonné činnosti, blíží se nám školní rok, jak zjistilo i ministerstvo, a předložilo tedy tento návrh, co mělo předložit kdysi, v té podobě nedokonalé jak kdysi, do stavu legislativní nouze. Namísto toho, aby ho předložili pro školní rok 2020-2021 a další. Po důkladné rozpravě už také v březnu, normálním legislativním procesem se mohl dostat dál. Byl by kvalitní. Protože vzniklo to, co vzniklo, tak se jenom zmíním o tom, co jsem ve své zpravodajské zprávě ÚPV předložil, ty nedostatky, které tam jsou. Především podle mého názoru věta, že způsob poskytování vzdělávání a hodnocení výsledků vzdělávání distančním způsobem přizpůsobí škola podmínkám dítěte, žáka nebo studenta pro toto vzdělávání. Ta věta je velmi problematická, protože hází veškerou zodpovědnost na ředitele škol, v řešení neřešitelné situace, kdy se možnosti vzdělávání žáků uvnitř jednotlivých tříd, uvnitř, budou zcela rozcházet. Některé žáky v jedné třídě bude možno vyučovat distančně online přes počítače, jiné žáky jen přes poštu. V zákoně zcela chybí nástroj, který by tuto neřešitelnou diskrepanci řešil, to je finanční zabezpečení všech škol ze strany státu, které by umožnilo všem školám, ve všech třídách, zapůjčit potřebné prostředky, počítač a notebook, všem žákům a v případě potřeby i náklady na zavedení internetového připojení do rodin žáků, které ho nemají, a byla tak umožněna distanční výuka online pro všechny žáky. To jsem citoval ze své zpravodajské zprávy a pokračoval jsem dál. Chybí ale třeba i nouzové řešení, kdy by mohli ředitelé škol v případě rozdílných možností zapojení žáků do distanční výuky tyto žáky přerozdělit do jednotlivých tříd A, B, C dle těchto možností, aniž by jim za to hrozilo nařčení z diskriminace. Ale to by se jim stalo, kdyby to udělali dnes.

Za další vadu tohoto zákona jsem jako zpravodaj považoval to, že návrh obsahuje distanční vzdělávání i pro žáky v předškolní výchově, pro ten nejvyšší ročník. U předškoláků bych v takovémto doporučení doporučoval povinné distanční vzdělávání úplně zrušit. Nevím, jestli se budou učit dálkově zavazovat tkaničku u bot, nebo o co tam půjde. Problematických pasáží je v zákoně obsaženo daleko více. Počínaje šířkou zmocnění ministerstva. ODS předložila ve sněmovně návrh na odebrání této pravomoci ministerstvu. Sněmovnou nebylo přijato. Pan ministr byl proti. A dále, aby tento zákon, přijatý v této formě, co je, v nedostatkové, byl omezen pouze na jeden školní rok. To neúspěšně navrhovali Piráti v Poslanecké sněmovně. Také nebylo přijato. Doplnil jsem ovšem pro ÚPV, že při projednávání v Poslanecké sněmovně pan ministr odmítl doprovodné usnesení, které bylo navrhováno, ale přislíbil metodiku pro ředitele škol.

A tak jsem stál jako zpravodaj před dilematem navrhnout z důvodů, které jsem uvedl, návrh zákona zamítnout, nebo ho z důvodu naprosté legislativní absence řešení situace při omezení osobní přítomnosti žáků ve školách doporučit ke schválení. Nakonec jsem se s těžkým srdcem rozhodl pro tuto druhou variantu, doporučil jsem návrh zákona ke schválení, a tak se u PVI jednomyslně stalo. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první pan senátor Jan Tecl. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Tecl:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, dovolte mi, abych vám v úvodu poděkoval za manuál, který obdrželi ředitelé všech škol a vnesl jasno do organizace výuky v roce 2020-2021 v souvislosti s covidovou situací. Je možné, že s ním úplně všichni nesouhlasí, ale je důležité, že ho máme. Zároveň za důležité považuji i to, že zde projednáváme tento školský zákon, jsem rád, že jeho hlavním cílem je legalizace distanční výuky. Dovolte mi, abych zde zmínil mé připomínky k této novele zákona.

Zaprvé je to termín a způsob projednávání. O tom již pan ministr hovořil ve své úvodní řeči. Již během měsíce března jsme věděli, že koronavirová krize se protáhne a zasáhne do období po 1. září 2020, kdy začíná školní výuka. Rozumím tomu, že nejprve bylo potřeba na ministerstvu přijmout opatření ke zdárnému ukončení loňského školního roku a přípravě přijímacích zkoušek. Přesto si však myslím, že jsme se mohli novelou tohoto zákona zabývat již mnohem dříve. Nemuselo to být formou legislativní nouze, ale řádným legislativním procesem. Vznikl by nám tím prostor na kvalitní posouzení tohoto zákona a projednávání s odbornou veřejností. Přiznám se, že v souladu s projednáváním této novely očekávám, že dostaneme odpověď na otázku, která bude zajímat všechny rodiče, jejichž dětí se bude týkat distanční vzdělávání. V současné době má rodič nárok na ošetřovné ve výši 60 % po dobu devíti dnů. U samoživitelů nebo samoživitelek je to dnů 16. Může se lehce stát, že distanční výuka bude probíhat po delší dobu. Tady nemám odpověď pro rodiče na otázku, zda budou mít od 10. dne nějaké příjmy. Zde dle mého názoru vláda zaspala a současně se školským zákonem měla řešit i tuto problematiku. Dnes na to zkrátka neznáme odpověď.

Moje třetí poznámka se týká přenosu kompetencí z Parlamentu ČR na ministerstvo školství. Ústava nám rozděluje moc na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Do této chvíle jsem nenašel relevantní důvod, proč k přesunu kompetencí v novele zákona dochází. Určitě nemůže být argumentem operativnost, protože jak vidíme, v pondělí vláda schválí návrh zákona, ve středu ji schválí poslanci, ve čtvrtek ji projednává Senát a v případě, že tuto novelu schválíme, tak již zítra ji může podepsat pan prezident.

Vážený pane ministře, stručně jsem se snažil vyjmenovat důvody, které mě vedou k tomu, že novelu návrhu zákona nepodpořím, a současně vyjadřuji lítost, že jsme neměli víc času se této novele věnovat a konzultovat ji s odbornou veřejností.

Závěrem mi dovolte, abych z tohoto místa poděkoval všem pedagogům za to, jak v jarních měsících dokázali tuto mimořádnou a výjimečnou situaci zvládnout. Mé poděkování patří i rodičům, protože ani pro ně to určitě nebylo jednoduché a dokázali se s tím vypořádat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, za váš příspěvek. Nyní má slovo paní senátorka Jaromíra Vítková.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, mám k tomuto návrhu dvě poznámky. První je ta, že jsem ráda, že se pozměňovací návrh, který jsem předkládala 10. června a týkal se právě distančního vzdělávání, dostal do zákona. Druhá věc je ta, která mě trápí víc, a to je financování dovybavení elektronikou v mateřských školách, protože i předškolní vzdělávání je součástí našeho systému základního vzdělávání. Pokud mám informace i ze svého obvodu, kde s ředitelkami i učitelkami velmi intenzivně komunikuji, tak ony mají velmi zastaralé, často i svoje počítače, notebooky. Takže v uvedené zprávě pro vládu, kde ministerstvo předkládá částku k dnešnímu dni cca 1,3 milionu Kč, tak se počítá pouze s vybavením pro základní školy. U mateřských škol se pravděpodobně předpokládá, že opět bude finanční prostředky sanovat zřizovatel, což bývá velmi často obec. Myslím si, že toto není naprosto správné. Děkuji za pozornost a těším se na odpověď.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko. Nyní má slovo pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Opravuji se, já jsem se přeřekla, 1,3 miliardy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, oprava se bere a slovo má pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, na úvod sděluji, že my návrh podpoříme tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Dovolte i mně, abych poděkoval na úvod všem učitelům, kteří od jara realizovali distanční výuku. Musím říct, že s tím mám osobní zkušenost, neboť moje žena byla koordinátorkou této distanční výuky na základní škole. A že to nebyla pro kantory lehká situace, o tom vůbec žádná. Já před všemi hluboce smekám. Nicméně bych navázal na to, co tady pan ministr říkal ve svém úvodním slově. Jedná se o podporu pro školy, které budou do budoucna distanční vzdělávání realizovat. Tady bych měl dvě prosby, respektive dvě výzvy, je úplně jedno, jak to nazveme.

První je to, že se ministerstvu podařilo získat, jak už tady říkala paní senátorka Vítková, zhruba prostředky ve výši 1,2 miliardy Kč ze státního rozpočtu. Zde se hovoří, že budou vybavovány veřejné základní školy. Musím říci, že mám ve svém volebním obvodu velice dobrou, výbornou školu s velmi aktivním panem ředitelem, která má statut právně obecně prospěšné společnosti, nicméně je většinově financována z veřejných zdrojů, zhruba ze 70 %, je tedy obecně vnímána jako veřejnoprávní subjekt z hlediska třeba zákona o veřejných zakázkách, z hlediska žádostí o dotace. Škola je samozřejmě zapsána v rejstříku škol a školských zařízení, nicméně pan ředitel mi dnes sdělil, že na jeho dotaz, zda i oni se budou moci ucházet o dovybavení, tak že to zatím v tuto chvíli asi nepůjde. Já bych se chtěl jen zeptat, zda je to pravda. A v případě, že tomu tak je, zda lze tady ještě jednat o nějakém upřesnění, přehodnocení tohoto?

A druhá věc, která mě trápí, která si myslím, že přijde na přetřes ve velice krátké době, distanční výuka bude nepochybně spojena s velkými nároky finančními i třeba na personální zajištění. Mám ve svém volebním obvodu, jak jsem říkal, velmi aktivní ředitele, ti si spočítali, v jaké výši budou dostávat prostředky ze šablon 3. My jsme zaměstnali v rámci šablon 2 psychology, zaměstnali jsme pedagogy asistenta, to všechno jsou síly, které nepochybně pomáhají i distanční výuce. Nicméně tak, jak mám informace, šablony 3 budou zhruba na 60 % skutečnosti šablon 2, tzn. že přijde problém s tím, z čeho se budou hradit mzdové prostředky a vůbec výdaje na tento personál, který ve školách nepochybně i distanční výuce pomáhá. Tady bych chtěl požádat, zda třeba i ministerstvo školství, já vím, že to dělá, chtěl bych mu za to poděkovat, chtěl bych požádat, aby v tom pokračoval, o vyvinutí aktivit, zda třeba i z fondu obnovy, my jsme tady jednali minule o tom, že by do ČR měly proudit prostředky právě z těchto evropských fondů, zda by bylo možno navýšit šablony 3 na výši, které byly v šablonách 2, tak, aby školy mohly zachovat standard, který měly. A to tedy počty pedagogických asistentů, počty školních psychologů a zejména jejich úvazky.

Věřím tomu a vím o tom, že ministerstvo školství se o to snaží, já za to děkuji, věřím tomu, že to bude korunováno pozitivním výsledkem. Za to děkuji předem. Díky.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem, omlouvám se panu senátoru Bekovi, vystoupí paní místopředsedkyně Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane předsedající. Omlouvám se také kolegovi, ale mě kolega Větrovský inspiroval, tak bych na něj ráda navázala. Vážený pane ministře, pane předsedající, kolegyně, kolegové, my jsme tady v takovém velice zvláštním období hořko-sladkém, protože kdyby nebyl covid, tak... Ale řekněme si, že ve školství tuto situaci známe dlouhodobě ohledně vzdělávání pedagogických pracovníků, kdy jsme dlouho měli odsouvaný zákon o tom, co si mají učitelé, učitelky dostudovat, aby mohli vykonávat svoji praxi. Ve finále to dopadlo takže, si nedostudovali, že pedagogické fakulty nereagovaly na požadavky, my jsme museli z našeho školství propustit mnoho praktiků, kteří byli třeba knihovníky, měli vystudované gymnázium, ale tou dlouhou praxí se stali odborníky. Dneska jsou pryč, ministerstvo nám připravuje zákon, kdy do škol bude brát i odborníky z praxe, co doposud nebyli pedagogy, abychom vůbec měli dost kantorů.

Já bych chtěl navázat na kolegu Větrovského v tom, i na debatu dnes dopoledne na školském výboru, že pan ministr avizoval, aby se distanční studium mohlo spustit, že nás čeká velká finanční injekce, resp. že čeká základní školy. A protože jsme se tam bavili i o různých typech škol i jiných zřizovatelů, kolega Větrovský navázal na tu o. p. s., tak řekněme, že jsou to ti jiní zřizovatelé škol, nestátní, soukromé školy, církevní školy. I tam děti plní povinnou školní docházku, byly zmiňovány ještě děti, které chodí do víceletých gymnázií a jsou v 6. až 9. třídě. Pan ministr jistě pro nás připraví nějaké řešení, ale opravdu by to bylo fér, kdyby ti jiní zřizovatelé, kteří už dnes mají méně finančních prostředků, nemají ani peníze na investice, jsou v různých nájmech, aby nebyli tímto způsobem diskriminováni.

Druhá věc, pro kterou tady nabízíme náš zkušený Senát, pan ministr sem chodí rád, říká to v médiích, je to samozřejmě příjemné slyšet a doufám, že i dnešní debata ministerstvo obohatí v tom, že se musíme bavit o tom, jak budeme vymáhat distanční studium, jak budeme dělat restrikce, když rodiny nebudou fungovat. Máme volnost, teď myslím školy, kterých se to týká, ale myslím si, že to bude ještě na dlouhou debatu podle typů škol, ale i na meziresortní debatu se sociálním odborem, s ministerstvem práce a sociálních věcí, protože vymáhání nefungujících rodin, když se dostanou do fáze distančního vzdělávání a nebudou ho plnit, nebudou se ozývat, z té povinnosti vyplývá se k tomu nějakým způsobem postavit. Takže říkám, nabízíme širokou debatu, abychom mohli příklady dobré praxe rychle šířit, protože si myslím, že dnes máme domácí vzdělávání, máme prezenční vzdělávání, teď už distanční vzdělávání, možná, že celé to covidové období bude velkou příležitostí, protože i investice do školství takto veliká by byla v podstatě, nebýt covidu, nemožná, nereálná, nestala by se. Máme za sebou Internet do škol, takže víme, jak se to vleklo a jaké výsledky to potom kromě utracených peněz mělo. Takže, přátelé, kritika je jistě na místě, kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale dívejme se dopředu. Já vidím ty věci příští, pojďme opravdu dělat podmínky pro školy, všichni je ve svých regionech máme, to nejlepší, aby se naše děti i díky zavedení nových technologií konečně začaly těšit do škol. Děkuji za pozornost a omlouvám se ještě kolegovi Bekovi.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Pan senátor Bek má slovo právě nyní.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, s koronavirem žijeme v těchto dnech asi osm měsíců v měřítku globálním, šest měsíců v měřítku národním. Zatímco na počátku toho období, v březnu, v dubnu, snad v květnu asi všichni z nás chápali nezbytnost přijímání legislativy v režimu legislativní nouze, přiznávám, že mé nadšení pro tento typ legislativního amatérismu, kdy v pondělí vláda přijímá předlohy, které v úterý schvaluje sněmovna a ve středu Senát, postupně ochládalo a s politováním sděluji svému respektovanému ministrovi a milému příteli, že dnes dosáhlo mé nadšení nuly.

Ještě bych chtěl říci, že považuji za největší slabinu té rychlosti to, že nejenomže to ubírá prostor pro regulérní politickou diskusi v parlamentu, ale to zcela znemožňuje věcnou, odbornou diskusi a diskusi s odbornými fóry, která za normálních podmínek mají možnost formulovat svá stanoviska, oslovit s nimi vládu, poslance, senátory. A tím pádem dochází k jakési kultivaci předloh tam, kde je to nezbytně třeba. Dnes máme na stole dva zákony v režimu legislativní nouze a mezi nimi existuje pro mě jeden podstatný rozdíl. U toho prvního, který se týkal voleb, alespoň proběhla diskuse politických stran, následovaná vnitřní diskusí hnutí, stran, senátních klubů, kdy jsme byli dotazováni, zda jsme připraveni podpořit některé varianty a některé třeba nikoli. V tomto případě nic takového nenastalo a já se domnívám, že po zkušenostech s tím, jak jsme přijímali ve spěchu zákony, které sahaly do rozpočtového určení daní, aby v dobré víře pomohly některým cílovým skupinám a pak nás čekalo martyrium vyjednávání, které ještě není uzavřeno, o tom, jak chyby napravit, tak po této zkušenosti další návrhy v režimu legislativní nouze, pokud se výrazně nezmění vnější okolnosti, nechci brát na své svědomí, protože nevím, opravdu nevím, zda to zmocnění ministerstva k rozsáhlým zásahům do nastaveného systému je správné, nebo není. Neměl jsem příležitost, čas a možnost o té věci debatovat s asociacemi ředitelů škol, neměl jsem čas a možnost si vyslechnout na to odborný názor. Nechci přejímat zodpovědnost za legislativu, která je přijímána v tomto chaotickém režimu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, já jsem se jenom chtěla zeptat, proč nešlo tento zákon vzít pouze na jeden rok, jak to bylo projednáváno v Poslanecké sněmovně, protože se skutečně dělal v hektičtějším tempu, tak jestli by nebylo rozumnější opravdu zvážit přechodnou dobu tohoto zákona a teprve potom to docizelovat, tak, abychom neměli nějaké problémy, o kterých tady hovoří mí kolegové. Já nejsem z ranku školského, ale jak říkám, ve své ordinaci mám i školské problémy, takže mě to velmi zajímá. Já jsem se i ptala rodičů, když byla distanční výuka, jak provádějí výuku. Mnozí řekli, že ano, někteří zase řekli, že ne. Středoškoláci řekli, neříkám, že všichni, část z nich řekla, že se nemusí učit, protože dostanou čtyřky. Nebylo to všude stejné, to neříkám, že je to paušalizace. Někdo je dobrý, někdo špatný, tak to prostě je. Ale říkám to na margo toho, že se budeme potom bavit o distanční výuce jako takové. Samozřejmě, v určitých typech škol o tom asi můžeme hovořit, ale u základního školství bych asi do distanční výuky příliš nešla ani do budoucna.

Pak jsem se chtěla zeptat, protože jsem z Mostu, kde je řada vyloučených lokalit, jsou tam samozřejmě tomu odpovídající rodinné poměry, jak se potom bude kontrolovat distanční výuka právě u těch lidí, v těch rodinách, které budou mít třeba zapůjčené PC, a jak tam bude postupovat školní inspekce?

To je pro mě taky velká neznámá. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, slovo má nyní pan senátor Zbyněk Linhart.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Paní kolegyně Dernerová mě teď předběhla v té poznámce, kam budu směřovat. Samozřejmě ta aplikace, jak ji máme zažitou z letošního jara, jak ji vidíme letos na podzim, to je jedna věc. Jedna věc je, ty teorie, ať už je to zákon, metodika atd. To všechno je hezké, i v kontextu těch peněz, o kterých se mluví, 1,3 miliardy. To vypadá velmi pěkně, ale pak ta praxe... Speciálně když budu mluvit o regionu, jako je ten náš, z toho nejsevernějšího příhraničí, ze zkušeností, které slyším od ředitelů škol, od ředitelky, od učitelů, od starostů, tak potom je všechno jinak. V prostředí, kde 15 % obyvatelstva žije v takzvaně sociálně vyloučených lokalitách, nebo jak to budeme nazývat, to znamená, že pak 30 a více procent dětí je z těchto lokalit, z tohoto prostředí. A to je velký problém nejenom v tom vyučování online, nemluvím ani o tom, že někde je problém s internetem v našem příhraničí a tak dále a tak dále, ale s takovýmto typem vyučování se setkávat. Já tady nechci dlouze povídat o tom, jaké zkušenosti máme, protože to by bylo fakt dlouhé a možná by to nebylo ani úplně k věci teď, ale chtěl bych vás požádat, tak jak jsme se o tom bavili už možná před rokem a taky možná už před dvěma, jestli byste si neudělal čas na takový region, který je specifický. Ona vůbec je to komplikovaná věc a komplikovaná doba, ale regiony příhraniční, speciálně tam, kde jsou vyloučené lokality ve velkém, tak mají své specifické problémy. A pak všechno, jak já tady čtu ty věci, tak nahlížíte o dost jinak. Kdybyste si ten čas udělal, tak byste třeba získal malinko jinou zkušenost, abychom viděli, jak ty věci kromě těch obecných názorů a předpisů, jak třeba pomoci je řešit i v těchto specifických oblastech a tak dále, čili o to bych chtěl poprosit a vnímat i tuto problematiku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. O slovo se nyní hlásí pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, navážu na své dva předřečníky. Když se podíváme na svět z oken ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ten svět vypadá jinak, než když se podíváme na svět právě z míst, kde třeba nefunguje internet nebo kde je nedostatek kantorů nebo kde děti ztratily úplně za ten půlrok kontakt se školou a začaly zevlovat po ulicích a byly bez vychovatelů a bez programu. Mě by, pane ministře, zajímalo, jestli máte nějakou analýzu, kolik těch míst u nás, která nemají například slušné, kvalitní pokrytí internetem, kolik jich u nás je? V jedné z obcí, právě ve Šluknovském výběžku, mně paní starostka říkala, že polovina vesnice je ve stínu. To znamená, že polovina dětí má internet a polovina dětí nemá. A to nemluvíme o tom, že tam jsou rodiny, které doma nemají počítač nebo mají jenom jeden, o který se dělí. Jak to máte spočítané? Tam přece dochází k tomu, že se utrhuje od výchovného a vzdělávacího procesu obrovské množství dětí ze sociálních důvodů. Abychom potom neměli pocit, že se pohledem z Malé Strany, z ministerstva školství, všechno daří, navyšují se rozpočty, ale když potom jdeme do terénu, zjistíme, že děti nemají podmínky na online výuku. Takže jednak sociální vyloučení a potom to technické vyloučení. Máte k těm technickým zkušenostem třeba nějakou statistiku, abychom měli jistotu, že víme při rozhodování o takto důležitém zákonu, kolik dětí zůstává „ve stínu“? Nemám na mysli jenom pokrytí internetem, ale i možnost s nimi výchovně pracovat. To je přece otázka taky základních práv a svobod, které máme hlídat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se ještě hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, hezký podvečer všem. Já bych ráda jenom doplnila z praxe vnímání distanční výuky také z pohledu tam, kde není pokrytí nebo kde nejsou technické prostředky, protože distanční výuka už probíhala poměrně dlouho. Tam, kde tyto podmínky nejsou, tak jsme to praktikovali tak, že si rodiče, sourozenci, kdokoliv, mohli v domluvenou dobu, která vyhovovala jim, spojení návštěvy třeba s městem nebo vyřízení někde něco, tak že si rodiče vyzvedávali. Škola zajistila to, že vždycky byl někdo kvalifikovaný, kdo předal materiály a úkoly, které dítě má zpracovat. Vrácení bylo jednoduché, vhozením do boxu. Reakce potom, celkem běžně dneska v každé rodině je mobil, většinou tedy chytrý mobil, vím, o čem mluvím, a whatsappové skupiny fungují naprosto dobře, aspoň na zpětnou vazbu. Takže distanční výuku chápu nejenom jako podporu technickou pokrytí a vybavení, ale i tohle fungovalo a určitě fungovat bude. Je to jenom vyšší nasazení a ten režim vyzvedávání, předávání úkolů a zpátky. Zpětná vazba už je potom docela jednoduchá.

Je pravda, že některé rodiny si tu pozici značně usnadňovaly, ale už tohle máme za sebou. Není to jenom o tom, že se učíme prostřednictvím ICT technologií, ale i fyzicky. Teď myslím fyzickým předáváním za dodržení hygienických podmínek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní senátorko. Slovo nyní dávám panu senátoru Miroslavu Nenutilovi.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, normálně bych řekl, že děkuji všem třem předřečníkům, kteří vyjádřili mé obavy jednak z toho stínu, ať už pokrytí, nebo sociálního, ale nedá mi, abych nezareagoval na kolegyni Zdeňku Hamousovou. Ano, když je vůle, tak se chce. Všechno je to v lidech. Pane ministře, dovolím si teď odcitovat to, co jsem dneska říkal i na tiskové konferenci z jednoho facebookového profilu. Byl to ten samý příběh, jak tady říkala kolegyně Hamousová, že většina rodin má nějaký chytrý telefon. I tak tedy žačka, která dostala nějaký úkol, napsala to hezky na papír, nafotila, poslala paní učitelce. A co na to paní učitelka? Je tady to oslovení: „Já to po tobě luštit nebudu. Napiš ty odpovědi normálně do mailu. Trochu kultury a úrovně by to chtělo, takže se to uč. Odpověď vhodným způsobem psanou na PC, děkuji.“ To je příklad toho, jak k tomu lze přistupovat.

Ještě si neodpustím krátkou reakci nebo spíš poděkování od kolegy Zbyňka Linharta, když mluvil o té velké sumě na dovybavení škol. Ano, je to chvályhodné, pokud jsem správně slyšel, zhruba desetina z toho je určena právě na pořízení počítačů těm žákům, kteří je doma nemají. Při průměrné ceně zhruba 15 tisíc korun to vychází na necelých 9000 žáků, 100 milionů, to se mi to zdá jako nedostatečné. Děkuji za odpověď.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní se tedy ptám, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, uzavírám ji, takže, pane ministře, můžete reagovat.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji opět za slovo a děkuji za dotazy. Diskuze, která teď tu proběhla, ukázala, že jakýkoliv školský zákon otevírá veškerá zákoutí vzdělávací soustavy České republiky. A je to tak správně. Pokud bych to vzal postupně, v tom závěrečném trojbloku či čtyřbloku zaznívalo to, že nejsou rodiny připojené, že nejsou děti připojené, něco k té finanční investici státu. Pokusím se to propojit, omlouvám se, pokud bych na nějaký dotaz zapomněl, ale zkusím být komplexní.

Častokrát bývá zaměňováno distanční vzdělávání za online vzdělávání. Já jsem rád, že paní senátorka Hamousová tady řekla, že distanční vzdělávání má různou formu a může mít různou formu. Možná by bylo krásné, kdybychom žili v situaci, kdy všichni mají přístup k internetu, nejsou bílá místa v České republice, všichni mají počítače, softwarové vybavení, umí s tou technikou, zároveň mají doma motivující sociální prostředí, aby tam ten počítač neležel a to dítě nedělalo něco jiného. To by byl ideální svět, nežijeme v něm, konstatuji. To znamená, proto je i v téhle zákonné normě ta volnost, není tam, že musí probíhat online vzdělávání 8 až 13 nebo v hodinách prezenční výuky, místo toho nastupuje online vzdělávání, ne, není to vždy efektivní. Třeba u té předškolní výchovy to není skutečně o tom, že děti budou sedět před obrazovkou.

Je to o tom, že se v posledním roce připravují na školu. Je to skutečně, to je ten věčný spor, je to práce, která je těžká a která je důležitá, protože ten rok v té školce skutečně rozhoduje o tom startu potom na té základní škole. Ale abych z toho neutekl. Samozřejmě existují bílá místa, zákon tomu dává alternativu, i když já možná jako ministr hodně času strávím v Praze, pokud dělám výjezdy, tak naopak se na mě zlobí kolegové z krajů, které nemají sociálně vyloučené lokality, protože se snažím jezdit do těch problémových míst, což je i prokazatelné. Hlavně mám na ministerstvu skvělý tým kolegů, kteří v tom kontaktu, intenzivním kontaktu s terénem jsou, a díky tomu jsem přesvědčen, že se nám podařilo udělat i ty manuály pro podzimní sezónu smysluplně, přehledně, protože jsme si vzali zpětnou vazbu z jara, kdy to skutečně bylo hektické, i co se týká hygienicko-epidemiologických podmínek, a vtělili jsme to do toho dokumentu k ředitelům. Zároveň bylo jasné, že v té jarní covidové krizi zůstanou některé děti odpojené, podotýkám, že i náš velký vzor, Finsko, když jsem sledoval tiskovou konferenci z Finska, říkali, snažili jsme se k dětem dostat i prostřednictvím neziskových organizací, terénních pracovníků, přesto nám určité procento zůstalo odpojeno a nevěděli jsme si s tím rady. Myslet si, že v České republice byla situace jiná, by bylo liché. Ze šetření České školní inspekce se ukázalo, že zhruba 10 tisíc žáků zůstalo odpojeno. Pokud bych měl mluvit o situaci ve školách, zase jsme provedli šetření přes Českou školní inspekci, ukázalo se, že různorodost škol jak ve vzdělávání, tak v této chvíli v technickém vybavení je velmi různorodá. Proto ještě v tom jarním období jsme rozeslali tisíci školám, které z toho vyšly nejhůře, jako s největší škálou problémů, jak na vysílači, tak na přijímači, to znamená, co se týká toho odpojení dětí nebo podmínek na té škole, nabídku, která se skládala z následujících částí. Je nutné si uvědomit, že to je o technickém vybavení, to už jsem tady teď představoval, ale jde komplexně do veřejných základních škol v tuto chvíli, ale zároveň, a už na tom jaře jsme nabízeli, proškolení pedagogů přes Národní pedagogický institut a ve spolupráci s Česko.Digital a Člověkem v tísni i tu možnost, že dobrovolník, Česko.Digital v tom bylo úžasné, operativně přijde do té školy a pomůže s nastavením software a dalších věcí. Národní pedagogický institut, já jsem velmi rád, že webináře o formativním hodnocení a o tom, jak vzdáleně učit byly vyprodané, pokud použiji tento termín, v tom jarním období.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, já jenom bych ráda zjednala klid na levé straně českého Senátu. Děkuji. Máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Raketově o ně se zvedl zájem ze strany pedagogů, protože jenom v kombinaci technika, software, funkční software, podpora na školách a kantoři, kteří umí a znají pravidla online vzdělávání a distančního vzdělávání, k tomu velmi vhodného formativního hodnocení, mohou být výhledově ještě úspěšnější, protože teď jsme se všichni skutečně učili přímo v bojových podmínkách, jak ministerstvo, ředitelé, tak učitelé. Zároveň tedy ty prostředky, zaznělo tady, že jenom 10 % jde na podporu, na ten zápůjční fond, tak nikoliv. Kalkulace je skutečně taková, že je to sice 20 tisíc na jednoho učitele, ale 16 600 je částka kalkulovaná z jednotkových cen, za které se počítače soutěží. 20 % navíc má být ten zápůjční fond, takže je to 20 %. Když to převedeme na počítače, tak je to 13,5 tisíce počítačů. Pokud odpověď na 10 tisíc odpojených dětí je 13,5 tisíce nebo prostředky základních škol na 13,5 tisíce počítačů, tak si myslím, že to je odpověď adekvátní.

Poctivě přiznávám, že samozřejmě rozložení peněz nebude odpovídat rozložení těchto dětí. Takže nás čeká ještě druhá věc, tím reaguji v podstatě na výhradu, připomínky, podněty, které tady byly. Injekce, která teď jde operativně, velmi operativně do škol, nesmí být injekcí poslední. Je férové si říct, že vybavení škol je primární zodpovědností zřizovatelů, ale ve chvíli poklesu rozpočtového určení daní, je na místě, aby stát ty prostředky tam dodal. Tady vám slibuji, ve vazbě na to, co tady padlo, že pokud tady byly některé skupiny, já jsem přesvědčen, že pokud bych si měl vybrat, kam směřovat tu intervenci, povinná školní docházka a veřejné základní školy jsou ty primární, proto tam ta intervence směřuje, ale budu za ministerstvo školství společně se svými kolegy nárokovat prostředky i v rámci fondu obnovy evropského. Tam se bavme o systémovém posunu české vzdělávací soustavy, co se týká digitalizace. A co je s tím spojeno, padlo to zde také, je hezké koupit počítače nebo ICT vybavení, ostatně evropské fondy v tom už nějakou dobu pomáhají, jak na úrovni krajské, tak přes šablony, jak středním školám, tak školám základním, i školám mateřským, ale je potřeba také, aby to byla funkční technika. Proto jsem rád, že se nám podařilo v letošním roce rozběhnout změnu financování regionálního školství, která je založena i na posilování nepedagogické práce, prostředků na nepedagogickou práci. To znamená, že ne všechno bude dělat ředitel, ne všechno bude dělat učitel, ale škola bude mít prostředky na to, aby si zabezpečila toho člověka, který se o tu techniku bude starat. Zároveň k tomu jako ministerstvo máme v rámci projektu SYPO ICT kabinety. To znamená, i ta podpora a ta metodická podpora učitelům je dána do regionů. Já pevně věřím, že se nám podaří zase obnovit systém podpory našich škol v regionech. Zase k nějakým konkrétním číslům, ať od nich neutíkám. Jsme si plně vědomi jako ministerstvo školství toho, že ta 2,5měsíční odstávka i ten omezený provoz do konce školního roku mohl rozevřít nůžky nebo minimálně zachovat rozevřené nůžky mezi jednotlivými skupinami žáků. Proto, tak jak jsem avizoval, ministerstvo podpořilo na více jak 180 školách přes 1300 dovzdělávacích dnů, tedy letních kempů, o kterých jsem hovořil, jako jednu z forem podpory vyrovnávání toho případného zaostávání nebo vyrovnávání těch nedorazů z jarního období.

Co se týká pokrytí internetem, bílá místa nejsou problémem jenom českého školství, ale celé české republiky. Jak řekl pan senátor Fischer, jsou místa, kde to pokrytí není dobré. Myslím si, že to je také jedna z věcí, já sám jsem byl už jako náměstek pro vysoké školy, vědu a výzkum zastáncem toho, aby skutečně ty středobody, kam ta optika povede v každém místě ČR, byly minimálně školy, knihovny a nemocnice, jako ta místa, kde skutečně investice do té možná poslední míle, která není zajímavá pro operátory, je velkou investicí pro ten stát, protože se jí vrací v těch lidech jako takových. Zase jsem přesvědčen, že se to bude potkávat. Byť toto není přímá agenda ministerstva školství, budu podporovat, pevně věřím, že to bude v těch guidelinech, které přijdou z Evropské komise. Je to jedna z věcí, která by také měla být podporována v rámci fondu obnovy, protože je to prorůstová věc a je to věc, která může České republice pomoci.

Zmínil jsem ty doškolováky a technické vyloučení, teď se podívám... Byl tady dotaz, proč na jeden rok, a následná kontrola v těch rodinách. To, proč jsem vyslovil nesouhlasné stanovisko s omezením na jeden rok, jsem řekl v tom úvodním slovu. Kdyby to byl lex covid, to znamená, mělo to jenom doklepnout dobu do vakcíny nebo do toho, než se podaří ukrotit celosvětovou pandemii, tak ano, bylo by to na místě, ale znovu říkám, ten zákon je univerzálním zákonem, který má nastavovat pravidla, protože covid pouze ukázal na to, co v zákoně nemáme. To znamená upravenou distanční výuku pro různé typy situací. Tím zároveň odpovídám i na otázku, proč by nejenom to mělo být omezeno na jeden rok, ale proč si ministerstvo osvojuje tu kompetenci, možnost posunout termíny nebo zasáhnout do přijímacích řízení. Právě proto, že to nemá celostátní charakter.

Opatření mohou být lokální, v tom případě přicházet s legislativním stavem nouze mi nepřijde patřičné, vzhledem k tomu, že se to může týkat třeba dvou, tří okresů, na druhou stranu to nechávám jako otázku v plén, na kterou si odpoví každý z vás, podle toho, jak to má nastavené. Když se podíváte, jakou kompetenci si ministerstvo chce převzít, tak se ptám, jestli je to záležitost, za kterou má nést ministr školství odpovědnost, tzn. jestli je to takové překročení nějaké pomyslné čáry, když se jedná o obsah, termíny či rozsah jednotné přijímací zkoušky, tedy té státní části, nebo maturitních a závěrečných zkoušek. Jsem přesvědčen, že ne. Doufám, že i vás přesvědčím, že to není žádný zneužitelný zásah, a to, že to má povahu správního aktu, je dle mého názoru další z pojistek oproti třeba tomu slovenskému modelu, který je významně volnější v kompetencích a využitelnosti ze strany ministra, který to de facto může udělat kdykoliv, jakkoliv a nepřezkoumatelně.

Co se týká podpory, která tady směřovala, tak nejenom že bych řekl, že systémově chceme žádat o prostředky z fondu obnovy, ty samozřejmě nebudou se zaměřovat pouze na jeden segment českého školství, ale půjdou, nebo byl bych rád, kdyby šly do všech našich škol, tzn. zlepšilo se to vybavení jak v mateřských, základních, tak středních školách. Na debatu o intervenci do víceletých gymnázií, ano, naprosto legitimní dotaz, tam probíhá povinná školní docházka, a pokud jsem řekl, že tato jednorázová intervence 1,3 mld. směřuje do škol k zajištění povinné školní docházky veřejných, tak je namístě, a jsem připraven, deklaroval jsem to ve sněmovně, deklaroval jsem to prostřednictvím svého náměstka k Asociaci ředitelů gymnázií, jsem připraven se o tom bavit, gymnázia musí vyčíslit, jaká část úvazků směřuje na stupně, které odpovídají povinné školní docházce. O té intervenci se v tuto chvíli ještě můžeme bavit.

V případě jiných zřizovatelů se tato jednorázová intervence promítne do jejich rozpočtů se zpožděním, tak jak to bohužel ze zákona 306 je, projeví se to navýšeným normativem pro příští rok. Není to tak, že by přišli o ty peníze, ale samozřejmě ta akutní potřeba je v tuto chvíli cílena pouze do škol veřejných a základních škol.

Padla tady otázka na ošetřovné. Ano, vnímám, že jsou to věci, které spolu částečně souvisí, přesto si nemyslím, že to mělo být součástí této úpravy, ale, ostatně ministryně práce a sociálních věcí avizovala, že chce v nejbližší době otevřít, a to se bavíme o nejbližší době, myslím si, že se bavíme o jednotkách dnů či týdnů, debatu na koalici a po dohodě předsedů koaličních stran přijít s nějakým návrhem na úpravu ošetřovného. Ale máte pravdu, pokud je ta výhrada, že tento zákon to neupravuje, neupravuje věcně, je to zákon MPSV. Samozřejmě nová situace otevírá i novou debatu nad ošetřovným. Předpokládám, že když se ten zákon dostane do sněmovny, po předchozích zkušenostech to nebude debata jenom o délce ošetřovného, ale také o rozsahu náhrady, jestli 60procentní či vyšší, ale to si myslím, že je nad rámec tohoto zákona.

Co se týká nějaké další podpory pro školy, zareagoval bych ještě na šablony. Kraje a střední školy měly skutečně k dispozici v posledních pár letech 2,2 mld. Kč na modernizaci, včetně ICT vybavení, a navíc ještě byly střední školy účastny na šablonách, pokud mám správná čísla, jako že je mám od svého náměstka, čtvrtina středních škol využila část šablon pro čerpání dovybavení ICT technikou. Neznamená to, že by stát tady zaspal, během posledních dvou let přes 60 nebo okolo 60 000 kusů techniky šlo díky evropským fondům do našich škol.

Co se týká výhrady k času, resp. formě, už jsem v úvodu řekl, stál jsem před, a to je odpověď mému příteli Mikuláši Bekovi, volbou, jestli dodržet ten legislativní proces, když se otevřelo okno volebního zákona, rozhodoval jsem se, jestli budu čelit výhradám, že jsem nevyužil možnosti legislativního stavu nouze a nezvýšil jsem jistotu českých ředitelů před 1. 9., nebo jestli budu čelit výhradám tohoto typu. Vybral jsem si tuto volbu, vybral jsem si ji svobodně a po právu. Po právu čelím i výhradám toho, že na to nebyl čas a nebylo to dostatečně prodiskutováno, za což se ještě jednou omlouvám, přesto věřím, že se mi podařilo vysvětlit, že norma není toxická, je zlepšující, byl po ní požadavek a já bych vás chtěl poprosit o její podpoření v legislativním stavu nouze a její schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Michael Canov? Nepřeje si vystoupit. Děkuji, pane senátore. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě rozběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Drahoš:  V bohaté rozpravě vystoupili čtyři senátorky a šest senátorů, nepadl žádný jiný návrh, jsou zde usnesení, doporučující usnesení dvou výborů.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ne, není tady žádný návrh zamítnout, je tady pouze návrh schválit z vašeho výboru, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A z ústavně-právního výboru v podstatě také, ale toto je garanční výbor. Nemusíme načítat, máme to všichni před sebou.

Senátor Jiří Drahoš:  Dobře. Budeme hlasovat o usnesení garančního výboru ve znění, které mají všichni k dispozici.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, pane senátore, děkuji vám. Máme tady návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno momentálně 57 senátorek a senátorů a všechny ostatní svolám.

Nikdo nepřibyl. Je nás tady aktuálně přítomno 59, kvórum máme 30. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžik hlasování bylo aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, hlasování č. 17, zákon byl schválen při kvóru 31, pro bylo 39, proti byli čtyři. Tímto konstatuji ukončení projednávání tohoto zákona. Chci poděkovat panu ministrovi za účast a poprosit ho, aby doopravdy vyslyšel slova Senátu, kolegyň a kolegů, ano, určitě máte slovo ještě.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Vážené senátorky, vážení senátoři. Skutečně upřímně děkuji za schválení tohoto zákona. Je i v mém zájmu, abych již se žádnými zákony ve stavu legislativní nouze do sněmovny ani Senátu nepřicházel. To, co se týká debaty nad úpravami školského zákona, samozřejmě ještě plánujeme úpravu školského zákona, to, co jsem přislíbil panu senátoru Drahošovi a členům školského výboru, platí, pevně doufám, že se ještě potkáme nad některými zákony ve standardním způsobu projednávání. Hezký den a moc děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Také hezký den, pane ministře, na shledanou. Dalším bodem je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2019

Tisk č. 271

Navrhuji, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Solského na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat okamžitě, ale protože někteří kolegové odešli, tak si dovolím ještě znělkou je zavolat zpět.

Aktuálně je v sále přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 18, souhlas s účastí, při kvóru 28 pro bylo 40, proti byli tři. Tento návrh byl schválen.

Dovolte mi, abych přivítal pana místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Solského. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 271 a prosím pana místopředsedu, aby nás s výroční zprávou seznámil. Můžete, pane místopředsedo. Pardon, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, na té recepci, zklidněte se, abychom se slyšeli, děkuji.

Petr Solský:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vám velmi stručně představil Výroční zprávu o činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2019. Jak asi většina z vás ví, úřadu je svěřena působnost ve čtyřech oblastech, ochrana hospodářské soutěže, dozor nad zadáváním veřejných zakázek, dohled nad zneužitím významné tržní síly a rovněž je úřad centrálním koordinačním a monitorovacím orgánem v oblasti veřejné podpory.

Na úvod bych rád uvedl několik stručných statistických údajů k naší činnosti. Měli jsme v loňském roce 235 zaměstnanců, z toho 155 zaměstnanců ve služebním poměru, státních úředníků. Úřad provedl přes 5600 procesních úkonů, vydal 1854 rozhodnutí a zahájil 673 správních řízení. Celkově jsme uložili v loňském roce pokuty v celkové výši 560 milionů Kč.

Teď bych se ve stručnosti rád věnoval jednotlivým čtyřem oblastem činnosti našeho úřadu. Nejprve, prosím, pár slov o hospodářské soutěži. V této oblasti bych rád zdůraznil naše dlouhodobé zaměření úřadu na zakázané dohody typu bid rigging, tedy kartely v oblasti veřejných zakázek, zejména se jedná o nedovolené dohody uchazečů o veřejné zakázky. V analýze jedné ze zahraničních agentur specializovaných na hospodářskou soutěž byl náš úřad vyhodnocen za loňský rok jako druhý nejefektivnější právě při odhalování bid riggingu v rámci členských států EU. Ani v loňském roce jsme tedy v tomto úsilí nepolevili a provedli jsme přes 20 místních šetření právě u potenciálních kartelistů. Většina z devíti vydaných kartelových rozhodnutí byla rovněž v oblasti bid riggingu. Co se týká jednotlivých rozhodnutí, tak jsme vydali 59 prvostupňových rozhodnutí v oblasti hospodářské soutěže, zahájili 53 správních řízení a uložili jsme prvostupňově pokuty přes 107 milionů Kč, ve druhém stupni potom pravomocně pokuty ve výši 338 milionů Kč. Jak jsem již zmínil, provedli jsme rovněž 20 neohlášených místních šetření, které se týkaly celkem několika desítek firem po celém území ČR, při kterých jsme právě zajišťovali důkazy pro možné porušení soutěžního jednání. Tolik tedy stručně k hospodářské soutěži.

Druhou významnou oblastí naší činnosti je tedy dozor nad zadáváním veřejných zakázek. Tady bych rád zdůraznil, že přestože je úřad mnohdy kritizován za dlouhá řízení, statistika naopak říká, že loni se povedlo úřadu opravdu rozhodovat nejrychleji v jeho dosavadní historii, kdy v prvním stupni průměr rozhodování činí pro správní řízení 30 dnů a druhá instance, tedy rozkladová instance, rozhodovala v průměru v 54 dnech. Co se týká několika statistik z oblasti veřejných zakázek, zahájili jsme 354 správních řízení, ve kterých jsme provedli přes 1700 věcných a procesních rozhodnutí, přes dvě třetiny našich řízení v oblasti veřejných zakázek byly zahájeny na návrhy uchazečů a jedna třetina řízení v oblasti veřejných zakázek z moci úřední. Proti předchozímu roku, tedy 2018, došlo loni k mírnému poklesu podaných návrhů ze strany uchazečů, ale narostl počet správních řízení ex offo, tedy z moci úřední, ať již na základě podaných podnětů nebo právě na základě provedených kontrol úřadem samotným. Ve 199 výrocích úřad uložil zadavateli buď pokutu, nebo nápravné opatření. Počet uložených pokut je v loňském roce podobný jako v roce předchozím, ale co se týká výše uložených pokut, ta vzrostla o 44 %. Celkově tedy úřad v oblasti veřejných zakázek vydal 739 rozhodnutí v prvním a ve druhém stupni, ta úspěšnost potom při obhajování našich rozhodnutí u správních soudů byla poměrně vysoká, přes 95 %.

Zbývající oblasti naší agendy bych zmínil velmi stručně, jednak tedy oblast významné tržní síly, zde již 10 let působíme jako dozor právě nad dodržováním zákona o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Loni jsme vydali v této oblasti čtyři významná pravomocná rozhodnutí, asi to mediálně nejznámější bylo rozhodnutí ve správním řízení se skupinou REWE, tedy řetězce Billa, Penny, u kterých bylo odhaleno nezákonné jednání v rozporu se zákonem. Oba řetězce se k tomu doznaly a zaplatily pokutu ve výši 164 milionů Kč pravomocně. Obdobně druhou velkou pokutu jsme uložili řetězci MAKRO Cash & Carry, opět za nezákonné jednání a porušení zákona o významné tržní síle, tentokrát ve výši 46 milionů. V tomto případě se nám ten řetězec doznal a pokuta byla uložena v prvním stupni pravomocně. Z dalších společností jsme potom měli rozhodnutí, týkající se řetězců Globus a Albert. Tam tedy nebyly uloženy pokuty, ale řetězce přijaly závazky, které spočívaly právě v narovnání obchodních vztahů s dodavateli a přijetím určitých závazků, které znamenaly předělání smluv s dodavateli a narovnání dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Úplně tou poslední oblastí veřejné podpory, která je tedy ale významná zejména v letošním roce v souvislosti s epidemií covid, tak to je oblast veřejné podpory, kdy v loňském roce jsme se věnovali zejména hodnocení efektivity dosavadních pravidel EU pro veřejnou podporu právě v souvislosti s veřejnými konzultacemi, které v oblasti veřejné podpory v loňském roce Evropská komise vyhlásila. Tam jsme se jako ČR společně s ministerstvem průmyslu a obchodu hodně věnovali právě diskusi o pravidlech přístupu malých a středních podniků k financování, což se v letošním roce ukázalo jako velmi důležité v souvislosti s řešením epidemie covidu. Úřad v loňském i letošním roce tedy aktivně působí jako národní koordinátor právě při vyjednávání s Evropskou komisí o povolení konkrétních veřejných podpor, ačkoliv zpráva hovoří o roce 2019, tak gró naší práce probíhá v letošním roce, kdy všechny veřejné programy covid, ať už je to nájem, Antivirus atd., tak ty právě jdou na Evropskou komisi přes nás, kdy my s jednotlivými gesčními ministerstvy zajišťujeme souhlasné rozhodnutí Evropské komise pro vyplácení těchto podpor. Děkuji vám za pozornost a tolik ve stručnosti ke zprávě o naší činnosti.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane navrhovateli, sedněte si ke stolku vedle zpravodaje. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 271/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Kratochvíle, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Slyšeli jste pana místopředsedu, který vám návrh zákona představil, nebo návrh výroční zprávy, pardon. Jenom bych ho malinko doplnil. Pro vaši informaci, celková výroční zpráva obsahuje 45 stran a je rozdělena na devět kapitol. První kapitola je o úřadu, druhá - hospodářská soutěž, třetí - významná tržní síla, čtvrtá - veřejné zakázky, pátá - veřejná podpora, šestá - mezinárodní spolupráce.

Sedmá - informační servis, osmá - agenda 2019 a devátá - organizační struktura. VHZD přijal 204. usnesení na 31. schůzi konané 21. července 2020 k této Výroční zprávě ÚOHS za rok 2019, senátní tisk č. 271. Po úvodním slově předkladatele Petra Rafaje, předsedy ÚOHS, a po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu ÚOHS za rok 2019,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Já otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první hlásí pan senátor Václav Láska. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Jednak jsem se chtěl optat, v programu mám, že zprávu měl prezentovat pan předseda Petr Rafaj. Nevím, jestli někde při schvalování programu bylo vysvětleno, proč tu není. Od pana místopředsedy jsem to také neslyšel, takže to bych rád slyšel, obzvláště když si myslím, že bychom k panu předsedovi, nebo minimálně já, měl dost otázek. Zpráva, jak vyzněla, byla standardní, ale spousta věcí mi v ní chybí. Chybí mi v ní informace, které se týkají právě pana předsedy. A když tam nejsou, já je aspoň takhle na mikrofon řeknu.

Chybí mi tam třeba objasnění věci, kdy v bytě pana předsedy Rafaje byla nalezena hotovost ve výši 2 milionů Kč a on dodnes neuměl vysvětlit, odkud peníze pocházejí. Chybí mi tam vysvětlení od pana předsedy o tom, jakým způsobem rozhoduje o složení rozkladových komisí, když on je jediný, kdo tak může učinit, a členy rozkladových komisí byli například pan Jiří Švachula, známý z trestního stíhání v Brně, nebo jsou tu výrazné známky nepotismu, kdy členy této komise byla třeba dcera Petra Rafajová nebo jeho zeť Petr Kubín. To opravdu nepřidává důvěryhodnosti jakéhokoli procesu ÚOHS. Chybí mi tam třeba vysvětlení o setkání pana předsedy Petra Rafaje s místopředsedou ANO Jaroslavem Faltýnkem na téma mýta a prosazování zájmů společnosti Kapsch. Chybí mi tam třeba vysvětlení, proč se pan předseda nechává hostit na fotbalových zápasech společností BusLine a trestně stíhaným panem Jiřím Vařilem, když zároveň dozírá na některé kauzy, které se BusLine týkají. A možná vás nepřekvapí, že ve všech těchto kauzách rozhoduje úřad ve prospěch BusLine. Nebo mi tam třeba chybí vysvětlení, proč jako předseda významné nezávislé instituce se nechá hostit panem Miroslavem Peltou na různých fotbalových zápasech, nechává si zařizovat VIP vstupenky... To by byly otázky, které bych panu předsedovi kladl. On neměl za to k nám přijít. Jako právník ctím presumpci neviny, takže z toho, co jsem tu přednesl, nemohu dělat závěry o nějaké vině, ale jeden závěr udělat můžu. Nikdy tento úřad neměl tak nedůvěryhodného předsedu, jako má dneska. Bohužel to jediné, co s tím mohu dělat, je takto to říci na plénu a alespoň symbolicky nehlasovat pro usnesení vzetí na vědomí, protože jsem nemohl klást otázky, které bych rád kladl, a aspoň takto symbolicky se proti tomu chci vymezit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Jenom vás upozorním na to, že pan Rafaj není v této složce, to znamená, že se asi omluvil. Je tady pan Solský. Asi tomu tak je. To je toto vysvětlení. Druhým, který se hlásí do rozpravy, je Lukáš Wagenknecht. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, nechci zaplavovat debatu, vím, že toho dnes máme ještě docela dost, ale já bych to posunul, to, co tady už padlo od kolegy Lásky, já bych se pana zástupce ÚOHS, teď nevím, jakou má přímo funkci, místopředseda... Jestli by mi na to mohl odpovědět. Zaprvé, možná reakce na komentáře pana Lásky by bylo fajn také zodpovědět. Druhá věc je, já bych to posunul do systémové roviny. Já ten úřad vnímám jako nezávislý úřad. Důvěra v úřad je velice důležitá, protože pokud je důvěra podlomena, tak jak potom můžeme důvěřovat závěrům úřadu v oblasti veřejných zakázek?

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Prosím, pánové, když tak si to běžte vyříkat ven a nerušte dotazy, které by nám potom měl asi pan místopředseda Solský zodpovědět. Děkuji.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Díky. Abych se k tomu vrátil, důvěra pak může být podlomena tím, že když víme, že jsou tady důvodné pochybnosti o tzv. nestrannosti, na to bych se chtěl zeptat, nestrannosti vrcholového vedení neboli té hlavní osoby, pana Rafaje, v případě nějaké komunikace s osobami, které mají nějakou zainteresovanou roli, dokonce i politickou, v určitých kauzách, které jsou hodnoceny. Já bych se zaměřil primárně na kauzu mýto, která byla asi poslední a byla velice zajímavá, hodně nás překvapila. Tak bych chtěl zpětnou vazbu, jak úřad hodnotí a řeší jeho nestrannost na úrovni vrcholového vedení, jaké má na to nastavené mechanismy a jestli jste tento případ řešili ve vašem kolegiu, nebo jak se jmenuje, ten váš vrcholový úřad, a jak jste to vyřešili? Tzn. pokud pan předseda se schází s politiky, je to pro něj asi normální, ale myslím, že to není normální, standardní praxe, jak se s tím úřad vypořádal?

Druhá věc je, jestli opravdu úřad vnímá, že v tomto případě i v dalších je nestranný ve svém jednání, když se stýká jeho vrcholové vedení s politiky, kteří mají nějakou zainteresovanost do konkrétních kauz v řádu miliard korun, které potom úřad nějak rozhoduje... Byl bych velice rád, kdybyste mohl odpovědět. Budu moc rád, jaká tady tato vazba proběhla? Já jsem to ve zprávě úplně nenašel, tyto věci, proto se na to ptám. Kdybyste byl tak hodný i v rámci obecné rozpravy, bylo by to pro mě velice přínosné. Je to samozřejmě na vás. Děkuji za reakci.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Michael Canov. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážený pane zástupce ÚOHS, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nemohu jinak, než se přidat ke kolegovi Václavu Láskovi. Já si nejsem jistý, že tady postupujeme v souladu s tím, co máme schváleno. Já si nejsem jist, jak se může zastupovat předseda nějakého úřadu. Víme třeba, že u členů vlády to nejde, aby je zastupoval někdo jiný než někdo z vlády. Tam když tak může jiný ministr, nikdo jiný, ne třeba náměstek z ministerstva. Ale tady jsme v programu schválili text, bod č. 7, kde je výslovně uveden předseda ÚOHS Petr Rafaj. To, že dostal zároveň usnesením Senátu možnost vystoupit jeho zástupce, pořád podle mě nenaplňuje nutnost osobní přítomnosti. Teď víte, že hlavně v současné době je pan předseda velice tzv. na paškálu, mimochodem i Liberecký kraj ho vyzval k odstoupení, a on nepřišel. Jednak je to neúcta k Senátu jako takovému... Tam to dělají jinak, třeba na setkání výboru, kdy třeba chodí někdy zástupce, ale vždy do Senátu na plénum šéfové. Teď máme plénum a je tu někdo jiný, než je uveden ve schváleném programu. Nevím, jestli to je vůbec možné, aby ho zastupoval jako zástupce. Ale pokud je to možné, tak to nesouhlasí v tomto případě se schváleným programem. Podle mého názoru tento bod nelze doprojednat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Další, kdo je přihlášený do rozpravy, je pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, Michael Canov to za mě zkrátil, protože půlku toho už řekl, ale já se připojím ještě k těm kauzám. My ve Zlínském kraji máme celkem sporný projekt nemocnice, byl dán podnět k ÚOHS a my víme, že pan hejtman Čunek se opět scházel se šéfem ÚOHS, tzn. s panem Rafajem. Sešli se několikrát, takže opět i v mé mysli i v mých představách je ta nedůvěra vůči úřadu velká. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným, podruhé, do rozpravy je pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo. Já bych i v reakci na ta vystoupení, která byla, chtěl dát návrh na to, abychom tento bod odročili na příští jednání pléna Senátu s tím, že doufám, že přijde už osobně pan předseda, aby nám byl k dispozici na naše otázky. Souhlasím s tím, co tady říkal pan kolega Canov, že za přítomnosti pana místopředsedy si myslím, že to nemůžeme projednat, nedá nám odpovědi na ty otázky. Takže můj návrh je na odročení projednávání tohoto bodu na příští plénum Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Kolegyně, kolegové, o tomto návrhu bychom hlasovali hned. Samozřejmě chápu, že by to bylo určitě komfortnější, než tady teď trošku trénovat pana místopředsedu Solského otázkami, na které by asi úplně neměl komfortní odpověď. Já si dovolím zavolat znělkou kolegyně a kolegy a rovnou vás odhlásím.

Ještě chvilku počkám, než doběhnou zbylí. Jenom ti, kteří tu nebyli, prosím vás, byli jste odhlášeni, tak se znovu přihlaste a budeme hlasovat o tom, zdali tento bod odročíme do příštího jednání Senátu tak, aby mohl vystoupit k jeho projednávání sám předseda, pan Rafaj. Konstatuji, že jsme přítomni v počtu 41 senátorek a senátorů a zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Při hlasování č. 19, odročit tento bod jednání, při kvóru 21 pro bylo 38, proti byl 1, tzn. že toto odročení bylo schváleno a já tímto tento bod ukončuji a rozloučím se s panem místopředsedou Solským. Děkujeme za účast a za tu chvíli, kterou jste tady s námi strávil.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2019

Tisk č. 291

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí viceguvernéra ČNB Marka Mory na našem jednání. A protože jsme se tady všichni před chvíli sezvali, rovnou dám hlasovat o tomto návrhu. Je tady zaprvé návrh na odhlášení. Zadruhé jsem tady slyšel, že je zase někdo jiný, než tady měl být jako předkladatel. Ale s tím my nic nenaděláme, máme možnost ho přijmout, nebo nepřijmout. Můžete také dát rovnou návrh tento bod zase odročit na jednání na příště. Takže je tady technická, Michael Canov má slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, obdobně jako v předcházejícím bodu, i když tady není ta kontroverze ve smyslu činů předsedy, tak ale je to podle mého názoru principiálně stejné. Navrhuji odročit tento bod na příští plénum do účasti pana guvernéra.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže opět bychom o tomto bodu hlasovali hned. (Někteří ze senátorů mají jiný návrh.) Omlouvám se, čili až po proběhlé rozpravě nebo v rámci proběhlé rozpravy. Teď ale ještě musím navrhnout, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí viceguvernéra, což už jsem tady jednou řekl. Teprve pak mohu otevřít rozpravu. (Senátoři řeší nastalou situaci.) My bychom mohli nepřipustit pana viceguvernéra, což by asi nebylo podle mě ideální. My bychom to měli připustit a pak bychom měli otevřít rozpravu a v rámci toho bychom pak tento bod mohli odročit, když někdo dáte návrh a zopakuje ho. Takže znovu, napotřetí přečtu. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí viceguvernéra ČNB Marka Mory na našem jednání. Jelikož nikdo neodešel ze sálu, dám hned hlasovat. V sále je momentálně přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 22. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. Akorát mi nefunguje hlasovací zařízení.

V hlasování č. 20, souhlas s účastí, při kvóru 23 pro bylo 27, tento návrh byl schválen. Já si dovolím přivítat u nás pana viceguvernéra a budu konstatovat, že tuto zprávu jsme obdrželi jako senátní tisk č. 291. Prosím pana viceguvernéra ČNB Marka Moru, aby nás se zprávou seznámil.

Marek Mora:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych jménem pana guvernéra ČNB předložil vám zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem, zároveň abych pana guvernéra omluvil. Měli jsme pocit, že moje účast je domluvena na pracovní úrovni, že s ní nebude problém, ale samozřejmě je vaším výsostným právem rozhodnout jinak. Nicméně já si dovolím vám svou krátkou úvodní zprávu předložit a uvidíme, jak budete postupovat dál.

ČNB předkládá v souladu se svou zákonnou povinností každoročně Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě k informaci zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem. Tato zpráva, letos prezentovaná v novém, modernějším grafickém stylu a uspořádání, informuje zejména o vlastním výkonu dohledu ČNB, a to v sektorovém členění. Rovněž obsahuje stručný přehled vývoje na domácím finančním trhu, mapuje podstatné změny regulatorního rámce a informuje o zapojení ČNB do činnosti evropských a mezinárodních institucí. Zprávu též doplňují vybrané statistické údaje vztahující se k regulaci a dohledu nad finančním trhem.

Úvodem mi dovolte říci, že předkládaná zpráva popisuje stav k 31. 12. 2019, její obsah tedy nereflektuje skutečnost, že rok 2020 nás postavil před neočekávanou výzvu v podobě pandemie, onemocnění, vyvolané novým typem koronaviru, která negativně zasáhla reálnou ekonomiku i finanční trhy a která též významným způsobem ovlivňuje dohledové priority ČNB. S ohledem na závažnost aktuálního vývoje ČNB přijala řadu opatření ke zmírnění dopadů souvisejících s covid-19, včetně těch v oblasti výkonu dohledu nad finančním trhem. V případě potřeby je připravena dále adekvátně využívat své nástroje na podporu stabilizace ekonomiky. Jsem přesvědčen, že česká ekonomika má dobré předpoklady nepříznivou situaci úspěšně zvládnout. Mj. i díky tomu, že s přispěním vhodně nastavené koncepce dohledu vstoupil tuzemský finanční sektor do tohoto nejistého období ve velmi dobré kondici, s dobrým kapitálovým vybavením, s dostatečnou likviditou a jako relativně stabilní. Komplexní vyhodnocení dopadů této mimořádné situace včetně přijatých dohledových opatření ČNB bude nicméně předmětem posouzení až ve zprávě za rok 2020.

Teď zpátky k roku 2019. V té době byl tuzemský bankovní sektor zdravý, dobře kapitálově vybavený, ziskový a disponoval dostatečnými zdroji. Celkový kapitálový poměr bank působících v ČR dosáhl ke konci roku 2019 výše 21,3 %. Čistý zisk bank vzrostl o 11,6 % na 90,9 mld. Kč. Bilanční suma sektoru přesáhla objem 7,5 bilionu Kč, tzn. 7500 miliard Kč.

V roce 2019 nadále pokračoval příznivý trend zvyšování kvality úvěrového portfolia tuzemských bank. Podíl nevýkonných klientských úvěrů na celkových klientských úvěrech ke konci roku činil pouhých 2,6 %, což řadilo ČR mezi členské státy EU s nejnižšími hodnotami tohoto ukazatele.

Česká národní banka ke konci roku vykonávala dohled nad 24 tuzemskými bankami, včetně 5 stavebních spořitelen, a 9 družstevními záložnami. Ve stanoveném rozsahu též dohlížela 25 poboček zahraničních bank. Rovněž pojistný sektor bylo možné považovat za relativně stabilní, byť jeho vývoj v roce 2019 do značné míry ovlivnily uskutečněné fúze. Celková aktiva tuzemských pojišťoven včetně zahraničních poboček dosáhla 466 miliard korun, zisk pojišťoven po zdanění činil 18,4 miliardy korun, když hrubé předepsané pojistné vzrostlo o 7,3 desetiny procenta na 167,1 miliardy korun. Tuzemské pojišťovny vykazovaly solidní kapitálovou přiměřenost, v rámci regulatorního režimu Solventnost II byl vykonáván dohled nad 27 tuzemskými pojišťovnami, jednou zajišťovnou a v omezeném rozsahu nad 20 pobočkami zahraničních pojišťoven. V rámci výkonu dohledu na kapitálovém trhu dohlížela ČNB 8 penzijních společností, 30 účastnických a 8 transformovaných fondů, 38 subjektů s povolením činnosti obchodníka s cennými papíry, 35 investičních společností, včetně dvou poboček zahraniční investiční společnosti. Dále pak 156 investičních fondů s právní osobností a 252 podílových fondů. Výkonu dohledu ČNB rovněž podléhaly další subjekty finančního trhu, mimo jiné držitelé povolení činnosti směnárníka, investiční a pojišťovací zprostředkovatelé, zprostředkovatelé a poskytovatelé spotřebitelských úvěrů či instituce platebního styku. ČNB se v rámci výkonu dohledu zaměřovala rovněž na dodržování povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele. Z oblasti regulace mi dovolte zmínit zejména zapojení ČNB do přípravy novely zákona o bankách a zákona o spořitelních a úvěrních družstvech či novelu zákona o podnikání na kapitálovém trhu a dalších předpisů. V oblasti mezinárodní spolupráce se ČNB aktivně podílela na činnosti evropských a mezinárodních institucí působících v oblasti regulace finančních trhů a dohledu nad nimi. Významné byly v této souvislosti především její aktivity v rámci evropských orgánů dohledu, jak pro oblast bank, finančních trhů či pojišťoven, to jsou ty agentury EBA, ESMA a EIOPA, a dále pak Evropské rady pro systémová rizika. Celkově, jak jistě víte nebo vidíte, byla situace na českém finančním trhu v roce 2019 a je i nadále velmi uspokojivá. Říkám zcela na rovinu, že moje účast nebo to, že to tady budu prezentovat já, bylo technicky domluveno. Pan guvernér po tom poměrně vyčerpávajícím jaru si vzal jeden týden dovolené, bohužel to padlo právě na tento týden, tím pádem ho chci ještě jednou omluvit a doufám, že přijmete zprávu mým prostřednictvím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane viceguvernére, já vám děkuji, sedněte si na místo navrhovatelů. Budu konstatovat, že organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 291/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Strnad, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane viceguvernére, kolegyně, kolegové. Nebudu nic již říkat ke zprávě, protože pan viceguvernér řekl v podstatě vše, co já mám ve své zpravodajské zprávě. Pouze se tedy omezím na to, že vás seznámím s 207. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ke Zprávě o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2019. Po úvodním slově zástupce předkladatele Vojtěcha Bellinga, ředitele sekce regulace a mezinárodní spolupráce ČNB, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2019,

II. zadruhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Musím říct za výbor pro hospodářství a zemědělství a dopravu, že spolupráce s ČNB je příkladná. Při projednávání této výroční zprávy byl vždy pan guvernér přítomný. Tato zpráva měla být zařazena původně na schůzi minulý týden. Myslím si, že by bylo správné, kdybychom tuto zprávu projednali dnes.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám rozpravu a první s přednostním právem se hlásí pan senátor Václav Láska. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, pane viceguvernére, kolegyně, kolegové, já bych jenom chtěl předběhnout kolegu Canova s tím, co přijde, protože až on ten návrh dá, už není další diskuze možná. Já bych nerad, abychom tu zavedli praxi, že nám nestačí viceguvernér nebo místopředseda, že tu chceme vždycky toho nejvyššího. V tom předchozím případě, u toho ÚOHS, prostě ukázala diskuze, že máme osobní otázky na pana předsedu, které místopředseda odpovědět v podstatě nemůže, proto jsme to odročili a chceme tady jeho osobně. Pokud při této věci máte někdo otázky na pana guvernéra, které by neuměl odpovědět pan viceguvernér, pak můžeme postupovat stejně, ale pokud takové otázky nejsou, pak by od nás bylo trochu malicherné, kdybychom tento bod odročovali. Prosím, dávám ke zvážení ohledně zejména procesního postupu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, to by ten postup procesní musel někdo navrhnout. Zatím ho nikdo nenavrhl. Druhým přihlášeným do rozpravy je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane viceguvernére, dámy a pánové. V zásadě souhlasím s předřečníkem, mám jenom jednu poznámku pro domo, pro nás, možná pro nás, pro organizační výbor. Vždycky když tu je nějaký bod na programu, který předkládá člen vlády, a člen vlády se nemůže zúčastnit, tak máme v tom programu napsáno, předkládá ten a ten člen vlády, zastoupí ten a ten člen vlády. Takto my hlasujeme o tom programu. Teď tady máme už dneska druhý bod, dva body, které nepředkládá člen vlády, ale někdo konkrétní, daný zákonem, kdo ho bude předkládat. Je zastoupen, já s tím jakoby duševně také nemám problém, že je zastoupen, ale přeci jen jakoby ta kultura toho programu je v tomhle jiná. Moc přeji panu guvernérovi dovolenou, plně pro to mám pochopení, že se to nemusí vejít, ale to jsme možná věděli už dneska ráno, že pan guvernér je na dovolené. Proč jsme nemohli hlasovat o programu v podobě, že předkládá guvernér ČNB, zastoupí vicepremiér? Ale to je, říkám, pro domo. A nijak tím nezpochybňuji to, co říkal předřečník, kolega Láska. Také si myslím, že ten případ ČNB versus ÚOHS je úplně jiná story v této konkrétní situaci, ve které se nacházíme. Asi jsem přesvědčen, že ten nás procesní postup by měl tuhle zásadní rozdílnost odrážet. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a ptám se, zdali se ještě někdo další hlásí do rozpravy? Jelikož tomu tak není, rozpravu ukončuji. A tím pádem, že rozprava neproběhla k vlastní materii, ale proběhla jenom k té procesní záležitosti, je asi i zbytečné, abych se ptal, zdali chce pan navrhovatel se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nechce. Děkuji. Pana zpravodaje garančního výboru se také ptám, jestli bude zhodnocovat rozpravu? Nebude zhodnocovat, děkuji, pane senátore. Proto můžeme přistoupit k hlasování a já svolám kolegyně a kolegy do sálu.

Tak, nikdo nepřibyl, nikdo ani nedal návrh, abychom si vytáhli karty, čili já zahájím hlasování o schválení Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2019. Ano, hlásí se? Jo on už se... Omlouvám se.

Aktuálně je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum je 25, spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Dovolte mi, abych konstatoval, že při hlasování č. 21, vzetí na vědomí této zprávy, pro bylo 48, proti nebyl nikdo, kvórum bylo 26, tento návrh byl schválen.

Teď jsem tady zaznamenal, to je asi technická, jinak, pane viceguvernére, už jsme spolu hotoví, můžeme odejít a popřát si krásný zbytek léta. Tohle je technická, hlásí se Zdeněk Nytra s technickou.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, dneska jsem ještě nevystoupil, abych tedy se dostal ke svým bodům, chci navrhnout opatření nebo hlasování, abychom jednali i po 19:00, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Čili jednání a hlasovat...

Senátor Zdeněk Nytra:  Jednali a hlasovali po 19:00, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Všichni jsme rozuměli, nikdo neodešel, já si dovolím hned spustit hlasování, až mi vypadne to staré hlasování, které tady pořád mám. Spouštím hlasování, kdo jste pro, abychom hlasovali a jednali po 19:00... Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 22, což byl procedurální návrh, při kvóru 25 pro bylo 43, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen, takže budeme moci jednat i hlasovat po 19:00.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Usnesení Senátu k závěrům 19. veřejného slyšení Senátu na téma "Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů"

Usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze dne 21. července 2020 s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana předsedu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Lumíra Kantora, aby nás seznámil s návrhem, máte slovo, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně, milí kolegové, vážený pane předsedající, já bych si dovolil vám dát stručnou zprávu o 19. veřejném slyšení Senátu s názvem Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů, která se konala 23. června 2020 v Jednacím sále zde v Senátu. Zpráva v podstatě je totožná s tím, co je uvedeno v časopise Senát v rámci rubriky Slyšení Senátu z 3. čísla ročníku 2020. My jsme se snažili ve zvaných osobách získat informace k tomu, co nás znepokojovalo, a to je stav po koronavirové krizi, po té takzvané první vlně, a to, co nás znepokojovalo v kontextu bezpečnosti osobních dat v souvislosti s takzvanou Chytrou karanténou 2.0. Toto bylo projednáno výborem pro zdravotnictví a sociální politiku jak v návrhu na usnesení, tak i potom z 22. července, z 25. schůze, byl vydán návrh usnesení Senátu, který si dovolím přečíst v této chvíli.

V závěru veřejného slyšení uvedeného názvu Senát:

I. bere na vědomí informaci senátora Lumíra Kantora o 19. veřejném slyšení Senátu na téma Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů konaného 23. 6. 2020,

II. konstatuje, že ve veřejném slyšení zazněly příspěvky zvaných řečníků dle schváleného programu a zazněly příspěvky přítomných z publika.

První část veřejného slyšení byla věnována převodu systému Chytrá karanténa do gesce hlavní hygieničky, vývoj informačního systému ÚZIS a hodnocení opatření a připravenost Ministerstva zdravotnictví ČR stran možných dalších epidemií. Druhá část slyšení se zaměřila na vývoj systému Chytrá karanténa 2.0 a jeho případnému dopadu na práva občanů ČR, a byla vyslovena doporučení, která jsou součástí tohoto usnesení.

Tato doporučení v bodě 3 pod názvem „doporučuje vládě“ máte všichni na stolech rozdány, je to více jak 20 bodů, které jsou detailně popsány. Já si dovolím jenom, abych nezdržoval, ale dovolím se zmínit o prvním bodu, kde se píše, že: Doporučuje vládě mít na zřeteli, že je klíčová důvěra občanů ve stát a veřejné instituce. S tím souvisí nezbytnost zveřejňovat veškeré informace o nástrojích používaných v rámci chytré karantény, o roli jednotlivých subjektů, o přenosu a o tocích dat a o pravidlech jejich zpracování, ale také o významu užívání otevřených kódů pro aplikace a pro průběh nezávislých auditů. Potom v té první části, toho se týká několik doporučení, jako posílit personální kapacitu hygienické služby a stanovit standardy a jednotnou metodiku pro zpracování a zveřejnění dat. Zátěž epidemiologické služby je velmi intenzivní už po dobu několika měsíců, je to veliká zátěž pro lékaře a pracovníky epidemiologické služby. Potom jsou tady některé další věci, jako posílit systém vzdělávání, aby komunikaci s nemocnými zajišťovaly pouze osoby, kterým je uložena zákonná povinnost mlčení, čili aby to nebyli zaměstnanci soukromých společností, kteří jsou vázaní pouze smluvní mlčenlivostí, to nezaručuje důvěrnost komunikace. Posílit roli Úřadu pro ochranu osobních údajů, posílit kontrolní mechanismy. Co je důležité, zapojit do této Chytré karantény a do celého epidemiologického systému armádu, protože ta byla pochválena během veřejného slyšení a prokazovala vysokou dávku připravenosti, pracovitosti, zodpovědnosti během této koronavirové krize, takže tady vám předkládám, v bodě 3, ta doporučení.

A bod 4, pověřuje předsedu Senátu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu vlády ČR, dále ministra zdravotnictví, ministryni financí, ministra obrany, ministra vnitra, ministra mládeže, školství a tělovýchovy, předsedovi Poslanecké sněmovny, řediteli Národní agentury koordinace informačních technologií, NAKIT, ředitele NÚKIB, Národního ústavu pro kybernetickou a internetovou bezpečnost, informačního ředitele ÚZIS, hlavní hygieničku, tehdejší ještě předsedkyni Úřadu na ochranu osobních údajů a veřejného ochránce práv.

To je moje zpráva o tomto veřejném slyšení. Myslím si, že mělo důstojný rámec a zaznělo tam mnoho podnětných připomínek. Zpravodajem pro toto slyšení jsem byl já a jednotlivé bloky vedl pan senátor Žaloudík a pan senátor Fischer, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první hlásí pan senátor Jaroslav Větrovský, připraví se pan senátor Michael Canov.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, k tomu usnesení mám jednu výhradu. Musím říci, že jako jeden z největších úspěchů Senátu jsem pokládal v minulosti to, že orgány veřejné moci, tedy města a obce, byly osvobozeny od sankcí, kterým by mohly být vystaveny v souvislosti s nařízením GPDR.

Proto mě trošku ohromilo, když jsem si tady přečetl, že v případě nutnosti by bylo dobré sankcionovat i orgány veřejné moci, což předpokládá novelu zákona, kterou by se právě Úřadu pro ochranu osobních údajů vrátila pravomoc ukládat správní tresty ministerstvům za vážná porušení tohoto obecného nařízení. Orgány veřejné moci, připomínám, že jsou rovněž města a obce, věřím tomu, že v českém Senátu, kde vždy byla výrazná entita starostů regionálních a komunálních politiků, nemá toto snad naději na úspěch, věřím tomu, že nadále orgány veřejné moci budou od této povinnosti osvobozeny. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Prosím pana senátora Michaela Canova a připraví se pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předkladateli, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Musím se připojit ke kolegovi Větrovskému. Schválili jsme v Senátu počtem hlasů 55 ze 74 to, že zavedeme rakouský model, jinými slovy, že nebudou moci dostávat orgány veřejné moci pokuty. Mimochodem, i hlasem kolegy Kantora. Bylo to 55 ze 74. Ministerstvo vnitra bylo proti, tady v čele s panem ministrem Hamáčkem. Pak se podařila ta věc, že ve sněmovně zákon prošel. To znamená, platí to, jak říkal správně pan kolega Větrovský, byl to jeden z největších úspěchů Senátu a byl hluboce podložen. Možná si vzpomenete, že když tu byla paní předsedkyně Janů s výroční zprávou naposledy, tam ona to obhajovala, na to byl, myslím, dotaz, tím, že pak ministerstvo nedostane pokutu. Na rovinu. Když ji dostane, co se stane? Nic. Z pravé kapsy do levé to ministerstvo dostane. Zato, když to dostanou obce nebo školy, tak to bude jinak. Nám se to podařilo prosadit. Pokud toto usnesení schválíme, tak se budou ve vládě chytat, ti, co s tím nesouhlasí, za břicho, protože řeknou, Senát něco prosadil a pak tady prosazuje úplný opak. Ještě bych připomněl tu věc, že dnes námi nominovaný, protože pan předseda musí schválit, nový předseda úřadu, který navrhl kolega Červíček, tak to oceňoval, výslovně to oceňoval, že jsme to zrušili, že tam ty sankce nebudou. Jinak nevím, co s tím. Vidím jedinou možnost to zamítnout kvůli tomuto, a proto dávám návrh na zamítnutí.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Další přihlášený je Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Chtěl jsem původně jenom podpořit kolegu Canova a Větrovského v 11. odrážce, dejme tomu, to je to posílení role úřadu. Pak jsem si ale docela pozorně přečetl jednotlivé body, možná se pletu, ale 8 z 23 se poněkud nestrefuje do názvu nebo účelu toho veřejného slyšení. Řeknu namátkou, kdy navrhujeme zařadit epidemiology do stejné kategorie jako lékaře v rámci systému ochrany veřejného zdraví, a to se všemi důsledky. Takových bodů je tam více, spolupráce ministerstva zdravotnictví s armádou, atd., aby mělo ministerstvo zdravotnictví centrální řízení atd., to už v podstatě měníme smysl nebo fungování celého ministerstva zdravotnictví, mimochodem. Podpořím návrh kolegy Canova. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Další se hlásí pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Jsem rád, že o tomto dokumentu dnes vedeme rozpravu, protože vy, kteří jste byli na veřejném slyšení, víte, že každý z těchto bodů procházel velmi důkladnou diskusí. Můžeme mluvit o každém z nich, ale bylo by asi chybou teď otevírat druhé veřejné slyšení, už bez konkrétních účastníků. Naší snahou bylo, mluvím jako jeden z moderátorů, který měl za úkol diskusi také pomoci posouvat, naším cílem bylo sebrat právě z terénu příspěvky a začít je dávat do souvislostí. Bylo to v době, kdy se zdálo, že pandemie bude slábnout, jakkoli dnes vidíme na číslech, že zdaleka nezeslábla. Byla to velmi dobrá příležitost pro reflexi problémů, které jsme viděli v terénu, a jelikož veřejné slyšení je z povahy věci, ve chvíli, kdy je celosenátní pro celou komoru, povinné, věřím tomu, že jste měli čas se buď připojit, nebo seznámit s tím, jak vypadaly jednotlivé příspěvky třeba ze záznamu. V případě např. silnějších pravomocí pro ministerstvo zdravotnictví to nebylo tak, že chceme postavit mega autoritu v oblasti zdravotnictví, ale pojmenovat, že v případě krize tady musí být někdo, kdo velí, že to nemůže být armáda, že to musí být ministr tím pověřený, v tomto případě zdravotnictví. V případě armády, která postavila ten systém, zas chybí zákonná opora, aby armáda právě s resortem ministra zdravotnictví spolupracovala. Zákonnou oporu v zákoně o obraně máme pouze v případě spolupráce s ministerstvem vnitra. Čili můžeme se těmi věcmi zabývat dále do hloubky a do souvislostí. Témat, která tam zazněla, byla skutečně celá řada. Není mou ambicí, abych vám teď reagoval na jednotlivé návrhy nebo vaše komentáře, protože bychom tady byli do půlnoci. Proto předkládám následující procedurální návrh, abychom o bodech, o tom jednom sporném bodu, který se týká GDPR, hlasovali jednotlivě, a potom o všem ostatním dohromady. Pokud tady nebude vůle, můžeme jít potom dalším procedurálním postupem, ale ten nebudu nabízet, abych vás úplně nepopletl, čili dávám návrh tento bod vzít stranou, hlasovat o něm samostatně.

Na vysvětlení: tento bod byl přijímán nebo reflektován při diskusi, která tady probíhala poměrně pestře, kdy si hygienici ověřili, že z hlediska zákona v rámci své povinnosti hygienické služby nakládají s velmi citlivými informacemi, které třeba nemohou svěřovat brigádníkům. To byl ten test, jemuž jsme vystavili systém, který se budoval za pochodu. Proto se tam stanovila i možnost sankce ne automatické, ale možnosti prosazovat určitou kulturu v nakládání s osobními daty. Vy, kteří jste starostové, víte, že nemám vůbec nic proti obecní správě a samosprávě a velmi si cením vaší práce. Ale neměli bychom zapomínat, že právě určitá možnost sankcionovat, třeba ministerstvo vnitra za nakládání s těmito údaji, je také výrazem důslednosti v aplikování kultury, která chrání intimitu a soukromí občanů, a to včetně jejich zdravotní dokumentace. Takto zasazeno potom vidíme, že je to provázáno jedno s druhým. Slíbil jsem ale, že nebudu procházet celým veřejným slyšením, byl to velmi pestrý a zajímavý dialog aktérů z terénu, a věřte, že když vám epidemiolog, který sbírá osobní data, souhlasí s paní předsedkyní Úřadu pro ochranu osobních údajů, tak z toho musíte vyvodit, že tento souhlas do závěrů slyšení nějakým způsobem promítnete. Jenom komentář. Není to obhajoba. Procedurálně nabízím, dejme tu spornou věc stranou, pokud nechceme jít do hloubky, ale pak bych upozorňoval, že bychom měli být připraveni na dlouhou diskusi, kdybychom to brali poctivě. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalšími přihlášenými jsou pan Michael Canov a připraví se pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně. Během toho, co tady diskutoval pan kolega Fischer, my jsme tam diskutovali s kolegou Nytrou a také s kolegou Kantorem, předkladatelem, a dospěli jsme k tomu samému. Nevím teď, jestli už to pan kolega Fischer navrhl, že by se o tom bodu, odrážka č. 11, hlasovalo zvlášť, to je ten Úřad pro ochranu osobních údajů, a pak by se hlasovalo o tom zbytku.

V tom případě, navrhl to kolega, pan Fischer, takže je to navrženo. Opakuji. Já bych to zamítnutí jako celku stáhl.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za oznámení, že je tady oznámení pana senátora Canova, že stahuje svůj návrh na zamítnutí přijetí toho usnesení. Pan senátor Vosecký?

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dobrý den, dámy a pánové. S tímto návrhem souhlasím, protože to je jediné možné, ale ještě, aby tady bylo řečeno, to se musíme vrátit na začátek koronaviru. ČR po velkých povodních v roce 2010 založila nebo se prostě spustil systém krizového řízení, kde je jednoznačně pojmenováno, co se bude dělat v mírové době a co se bude dělat v ohrožení státu. Krizové řízení v mírové době má na starosti ministerstvo vnitra, tam je vybudovaný vyškolený tým, kde jsou lidé, kde mají všechno připravené. To je v mírovém stavu, tzn. když jsou nějaké živelné pohromy nebo tyto věci. Při ohrožení státu je to na armádě a tam je to to samé. Ale je tam jedna podmínka, která je, že tento tým může aktivovat pouze ministr vnitra nebo ministr obrany. Jestliže se neaktivoval tento systém, tzn. ministr Hamáček měl lidi, kteří věděli, co mají dělat, kteří jsou vyškoleni, měli k tomu manuály, všechno připravené, ale oni v podstatě nemohli začít pracovat do doby, než někdo na vládě pochopil, že je zapotřebí toto spustit, tak se to spustilo a pak to začalo fungovat. Ve zprávě je spousta věcí, ke kterým se snažíme dostat, ale je to vymyšlené, a kdyby lidi dělali to, co mají, a nesnažili se pracovat systémem „brouk Pytlík, práce všeho druhu“, tak ono by to možná fungovalo trochu jinak. Spousta věcí, které se dožadujete, aby byly, tak ty už v podstatě jsou zapracovány v manuálech, akorát zodpovědní lidé, kteří mají povinnost s nimi pracovat, tak by je měli umět používat a chtěli používat. Děkuji za pozornost.

A co se ještě týká odpovědnosti, že budeme sankcionovat ministerstvo vnitra, ano, tady kolega Horník už asi 2x nebo 3x dával zákon o trestní odpovědnosti nebo o finanční odpovědnosti ministerských úředníků. Ono to nikdy neprošlo. Sankcionovat ministerstvo proč? Tam je konkrétního úředníka plat, protože kterýkoli úředník na kraji, obci udělá chybu, zaplatí čtyři měsíční platy. Ministerský úředník nic. Tady máte už porušení ústavy, není to všem stejné. Takže proč bychom měli trestat ministerstva, když nemáme základní nástroj, aby každý úředník věděl, že když udělá chybu, že může zaplatit čtyřměsíční plat? Ne může, musí. Zákon říká, že může, ale na všech jiných úřadech musí. Takže to zmiňme také, že musí. To stačí oprášit Horníkův návrh a pak to bude fungovat možná také lépe.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji panu senátoru Voseckému. Nikdo jiný se do obecné rozpravy nehlásí, rozpravu končím. Poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil jednak k obsahu rozpravy a potom také k navržené proceduře hlasování. Prosím, můžete, pane zpravodaji, mluvit. Věřím, že díky mikrofonu předřečníka překřičíte.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji za debatu, děkuji za upozornění na chybu, to je pravda, s tím souhlasím. Bylo šest diskusních příspěvků, které se týkaly především odrážky č. 11. Pan kolega Fischer se v podstatě zmínil o tom, že se jednalo o situaci, která byla velmi aktuální v té době, 23. června, od té doby už uběhly dva měsíce, takže možná některé věci už se dokonce dostaly do koloběhu. Ale myslím si, že naše doporučení vládě v těchto věcech určitě neuškodí. To je všechno, celá debata, šest senátorů, z toho byl jeden návrh, který byl potom stažen, zamítnut, takže teď v současné době je návrh na hlasování o odrážce č. 11, to je ta v oblasti ochrany soukromí posílit roli úřadu atd. Čili tento bod.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. Nejdříve vás svolám, pak si řekneme, jak budeme hlasovat.

Protože tady byl vznesen procedurální návrh na způsob hlasování, se kterým souhlasil i zpravodaj a nikdo jiný nevznesl žádný jiný návrh, tak budeme postupovat následujícím způsobem. Nejdříve, prosím vás, budeme hlasovat o odrážce o schválení, pozor, o schválení odrážky 11 v části III. To je odrážka, která zní: „V oblasti ochrany soukromí posílit roli ÚOOÚ, aby mohl v rámci kontrolní činnosti v případě nutnosti sankcionovat nejen fyzické a právní osoby, ale i orgány veřejné moci pro porušení povinností při zpracování osobních údajů. To předpokládá novelu § 61 a 62 zákona č. 110/2019 Sb., kterou by se ÚOOÚ vrátila pravomoc ukládat správní tresty ministerstvu za vážná porušení tohoto obecného nařízení.“ Takže nejdříve budeme hlasovat o návrhu schválit tuto odrážku, tzn. všem je, doufám, jasné, o co jde. Pokud chcete, aby ve výsledném usnesení nebyla, tak byste pro schválení neměli hlasovat.

Potom budeme hlasovat o všech ostatních zbylých částech usnesení a podle toho, jak dopadlo první hlasování, buď budeme ještě znovu hlasovat o celku, nebo už nebudeme znovu hlasovat o celku, protože to předchozí nebude součástí usnesení. Je to všem jasné? Dobře. Takže je to všem jasné, zahajuji hlasování o tom, kdo souhlasí s tím, aby součástí usnesení byla odrážka 11 v části III. navrženého usnesení. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Takže při hlasování č. 23, aktuálně přítomno 49, kvórum 25, pro 7, návrh nebyl přijat.

Tzn. nyní budeme hlasovat o usnesení tak, jak bylo předloženo, s tím, že v něm pouze již není odrážka 11 v části III. To je jediná úprava, kterou jsme provedli předchozím hlasováním, tzn. hlasujeme o usnesení bez této odrážky. Takže spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedněte ruku.

hlasování č. 24, přítomno 49, kvórum 25, pro bylo celkem 43. Upravený návrh usnesení byl přijat. Já vám, pane zpravodaji, blahopřeji a vy určitě poděkujete těm, co našli řešení. Prosím, máte slovo krátce.

Senátor Lumír Kantor:  Čtete mi myšlenky, děkuji všem zaměstnancům, kteří se zúčastnili přípravy, protože to bylo ve velmi krátkém čase, velmi kvalitně provedeno, takže ještě jednou děkuji zaměstnancům Senátu PČR a vám, kolegové a kolegyně, kteří jste se zúčastnili a popřípadě přispěli teď k dopracování. Děkuji mockrát.

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 299

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede předkladatelka, senátorka a místopředsedkyně Senátu Miluše Horská, která má slovo. Prosím, paní senátorko, mikrofon je váš.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, dovolila jsem si před vás předstoupit s návrhem a věřím, že mi porozumíte a že mě pochopíte a že to bude později snad náš společný návrh.

Předstupuji dnes před vás, abych vás informovala o mém návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích a ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů. Nechci měnit ani přidávat státní svátky, ale mířím na zavedení nového významného dne, a to 24. červen, jako Den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace.

K tomuto návrhu mě vede několik okolností. Především je to den, kdy byly vypáleny Ležáky, které tak trošku zůstávají historicky ve stínu Lidic. Všichni občané, nejen v ČR, ale po celém světě, ví, co jsou Lidice. Ale ostatní místa, samozřejmě, že to zdaleka nebyly jen Ležáky, je jich víc a bude o nich řeč, ty nemáme v tak silném povědomí. Přitom i tam se bestiálně vraždilo a na ostatní místa a sídla s podobným osudem se vzpomíná víceméně na regionální či lokální úrovni. Jsem v kontaktu s obyvateli obcí, Miřetice, obce okolo Ležáků, ale jsem také v kontaktu s rodinami přeživších, donedávna to byly z Ležáků dvě sestry, Šťulíkovy, které jediné jako dvě děti přežily poněmčování a vrátily se, nebyly odvlečeny do koncentráku, ale vrátily se. Jedna z polské, jedna z německé rodiny. Vnímám také, že se obecně snižuje, že klesá zájem o historii, že chceme žít více přítomností a že nevidíme, že právě z historie bychom se měli poučit. Z toho, co se odehrálo v obcích jako Lidice, Ležáky, ale například Vařákovy paseky, Zákřov, Javoříčko nebo Leskovice, nebo Leskovec, kde to začalo 3. dubna, onen osudný rok, bychom měli jasně vyvodit to, že se nic podobného už nesmí opakovat. Jednalo se o ohavné válečné zločiny a zavedením tohoto významného dne bychom mohli všechny tyto oběti, po mém soudu, důstojně uctít.

V neposlední řadě mě k úvaze zavedení tohoto významného dne vedou i osobní zkušenosti, protože navštěvuji nejenom Ležáky, Lidice, ale díky své funkci jsem byla téměř na všech těchto místech, kterým bychom tímto návrhem vzdali čest. Také si myslím, že je důležité, a jistě to děláte i vy, abychom na těchto místech podporovali různé vzdělávací a osvětové aktivity, včetně výstav, školských projektů, a vím, že i vám, milé kolegyně, kolegové, to leží na srdci a že každý ve svém okrsku se tak snažíte probudit naši historickou paměť.

Na 24. červen, tedy na datum, kdy byly vypáleny Ležáky, cílím právě proto, že tato obec byla vypálena roku 42, 24. června, v rámci odvetných opatření za atentát na Heydricha. Jde patrně o druhou nejvíce známou obec. Proto si i dovoluji z dat vypálených obcí vyzdvihnout právě toto datum, aby to nebyly Lidice a ostatní. Aby to byly Lidice, Ležáky a další. Tato místa se stala obětí nacistické brutality. Odborně se na návrhu, na obsahové důvodové zprávě, podíleli historici, využila jsem je a jsem ráda, že tuto aktivitu a iniciativu podpořili historici z Ústavu pro studium totalitních režimů. Myslím, že z toho, co ve zprávě stojí, je zřejmé, že tento nový významný den by měl velký smysl. Za mou iniciativu se také postavil jednak ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra a ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie ČR, profesor Miroslav Vaněk. Jejich podpůrné dopisy jsem si vám dovolila zaslat.

Ještě pár dalších informací. Šlo by tedy o 16. významný den, tedy „jenom“ o pracovní den, byl by to pracovní den, nikoli státní svátek. Účinnost navrhuji od 1. ledna 2021 a spolu s návrhem senátního návrhu zákona je požádána Poslanecká sněmovna o tzv. zrychlené projednání, tedy o jeho schválení již v 1. čtení podle § 90 odst. 2 sněmovního jednacího řádu.

Kolegyně, kolegové, jsem skálopevně přesvědčena o tom, že připomínání zmíněných událostí formou zákonem stanoveného významného dne uctí opomíjené oběti a napomůže k udržování lepšího povědomí o rozsahu a podobě násilností, jimž byla česká společnost v průběhu druhé světové války vystavena. Ještě jednou opakuji, šlo o bestiální činy a jejich oběti bychom měli touto zvláštní formou vyzdvihnout a uctít. Nezapomeňme, prosím, také na to, že nám velmi rychle ubývá pamětníků, přímých účastníků i rodinných příslušníků. My potřebujeme zejména mladé generaci předávat pravdivé informace o naší historii. Beru to jako krok k další kultivaci naší historické paměti, a pokud bychom na to navázali například budováním dalších nových památníků, interaktivních výstav, oživením těchto míst, byla bych za to, a věřím, že společně s vámi, velmi ráda. Chci vás proto, milé kolegyně, milí kolegové, požádat o podporu tohoto mého návrhu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Tento návrh senátního návrhu zákona uvedla předkladatelka Miluše Horská, nyní sděluji, že organizační výbor zpravodajkou pro první čtení určil senátorku Jaromíru Vítkovou. Prosím, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážený pane předsedo, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky a senátoři, cílem předloženého návrhu je zavést jako významný den 24. červen, a to jako Den památky obcí a sídel, vyhlazených během nacistické okupace. Současný kalendář obsahuje 15 významných dnů, které jsou uvedeny v zákoně č. 245/2000 Sb. Tisk 299 byl předložen Senátu 3. srpna letošního roku. V současné době, jak uvedla paní předkladatelka, si oficiálně připomínáme pouze obec Lidice formou významného dne, a to 10. června, jako vyhlazení obce Lidice. Druhá nejvýznamnější obec s tragickou událostí, Ležáky, připomínána není. Podobně je tomu i u dalších obcí a osad, které jsou uvedeny v důvodové zprávě senátního tisku. Podle mého názoru je důležité vzpomínat a připomínat tyto události mladé generaci. Jde o události, které velmi ovlivnily historický vývoj celé země, a proto tragédie nacistické okupace je důležité připomínat jako symbolický akt. Proto tento návrh také podporuji.

Vzhledem k tomu, že máme jakousi snahu urychlit celý proces projednávání, dovolím si přednést návrh na usnesení, a to, Senát

I. přikazuje výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako výboru garančnímu,

II. zkracuje lhůtu pro projednání ve výborech o 30 dnů, tj. do 19. září 2020.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám, paní zpravodajko, děkuji. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan místopředseda Senátu Jan Horník a připraví se Miroslav Nenutil.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové.

Já jsem šokován, že si zkracujeme sami lhůtu. My na jedné straně chceme lhůtu prodloužit z Poslanecké sněmovny u přicházejících zákonů, a pak u takhle relativně důležitého zákona, který je takhle teď vystřelený sem, já jsem ochoten ho podpořit do druhého čtení, ale na druhou stranu... Proč si zkracujeme lhůtu? Teď v tento okamžik, když budeme řešit mnoho jiných věcí. Tomu trošku nerozumím, ale dobře, je to nějaký návrh.

Pak druhá věc, v podstatě druhá světová válka skutečně přinesla obrovské utrpení. To utrpení, samozřejmě vypálení, zavraždění x lidí v různých obcích, někde vyvražděné celé obce, tomu já rozumím, ale obávám se trošku nějaké devalvace dalších a dalších významných dní v České republice, a proto já osobně bych se přikláněl k tomu, aby v podstatě nevznikl nový významný den, ale aby byl nějaký významný den, třeba Lidice jako jsou, ale k tomu aby se přidaly ještě ostatní. Z pohraničí, celé Sudety. Dobře, můžete říct, byli to Němci, ale oni to byli taky lidi. Můžete říct, že podporovali nacisty. I to může být pravda. Ale ve finále ti lidé měli 7 hodin na to, s uzlíčkem 7 kg a hybaj pryč. Přišli do západního Německa, třeba do Bavorska, a tam ti místní, myslíte, že je vítali s náručí? Nevítali, vůbec ne. Naopak řekli, běžte tam, odkud jste přišli, my sami nemáme. Rozbombardované západní Německo nebo Německo tehdy jako celek. Mám dojem, že zapomínáme úplně na ty, kteří byli násilně, a to nebyla válka, to bylo poválečné období, násilně vystěhováni ze svých domovů. Vezměte si, kolik obcí muselo zaniknout u nás na severozápadě, které už nejsou vůbec, protože pod nimi bylo to uhlí. A šli. Nikdo se jich neptal. Zeptejte se těch, kteří žili, nebo jejich rodiny žily tam, kde dneska jsou přehrady. Opět komunista přišel a šli. Tito lidé, dobře, asi to není to utrpení, o kterém tady úplně mluvíme, nicméně to poškození těch rodin jako takových, jako celku, bylo enormní. Není to vypálení, ale je to vypálení v mysli těch lidí.

Já jsem tady předkladatelce daroval knihu Znovuobjevené Krušnohoří, které jsme vydávali jako obec ve vlastním nákladu, jako nakladatelství, to už je 5. reedice vydání. Napsal to Petr Mikšíček, možná ho znáte z Antikomplexu, doporučuji podívat se na knihu Zmizelé Sudety. Tohle se jmenuje Znovuobjevené Krušnohoří. Tady už jsou ty příklady, kde se daří nebo kde se některé věci daří obnovovat, ale podívejte se i v této knize, co obcí muselo zaniknout násilně, byť třeba politickým rozhodnutím po válce. Těch obcí v té republice, já dovedu odhadnout, že jich bude kolem 500, mezi 400 až 500 obcemi. A co tato křivda? Jaký významný den uděláme pro ně? Proto bych chtěl, aby ta debata nebyla třicetidenní, ale byla šedesátidenní, abychom se o tom mohli seriózně pobavit, abychom si vzali historické dokumenty a bavili se o tom. A případně to usnesení nebo to, co tady navrhuje paní místopředsedkyně Senátu, abychom třeba doplnili. Ale té negativní energie, která dodneška jde z těch obcí, které už dneska neexistují, já na svých dvou katastrech jako starosta obce mám dvě takovéto obce, které už nejsou, a nespočet osad. To příkoří tam bylo také obrovské. Já dávám na zváženou zaprvé to zkrácení lhůty, proč to děláme, jako i sami si podrýváme půdu pod nohama, protože na jedné straně chceme po Poslanecké sněmovně, aby nám tu lhůtu posunula na 60 dní, pak když mám možnost 60 dní u vlastního návrhu zákona, tak si ji zkrátíme dobrovolně na 30 dní. A pak druhá věc, abychom měli čas a mohli se zamyslet nad tím, jestli nestojí za to ještě do tohoto významného dne nebo do tohoto návrhu zapojit i některé jiné obce, které dříve byly. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Než přijde pan Miroslav Nenutil a připraví se Jiří Vosecký, tak jenom malou poznámku. Nedokázal jsem si to odpustit, omlouvám se, mám pocit, že minule jsme tady slyšeli jakousi prosbu, abychom v prvním čtení nemluvili o obsahu zákona, protože se to tady nikdy nedělalo, a mám pocit, že to byl stejný řečník. Prosím, pan Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, nebudu mluvit k obsahu, abych nezklamal váženého pana předsedu, ale dal bych k zamyšlení výboru, který bude návrh paní místopředsedkyně posuzovat, aby vzal v potaz všechny vyhlazené obce, aby to byl významný den vyhlazených obcí a sídel. Tam by potom patřily nejen ty zničené nacisty, ale i ty, o kterých mluvil pan místopředseda. Já bych k tomu přidal i obce z hraničního pásma, kterých jsou desítky v mém volebním obvodu, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pokračujeme ve druhém čtení, byť máme první čtení. Prosím pana senátora Voseckého.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Já bych paní předkladatelku opravdu chtěl požádat, abychom k tomu vedli větší diskuzi, ten zákon, když ho budeme dělat, aby byl připraven a nebyl šitý horkou jehlou, aby pak o nás neřekli, že odsud nechodí kvalitní tisky. Takže bych poprosil opravdu o to prodloužení 60 dnů.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pan senátor Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. V obecné rovině ten zákon podporuji, podporuji jeho puštění do druhého čtení, současně si dovoluji formálně navrhnout, abychom o tom bodu usnesení, který zkracuje tu lhůtu, hlasovali separátně. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore, tomu tak bude, i kdybyste to nenavrhl. Do rozpravy se hlásí pan senátor Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, pan kolega Horník tady naříkal nad odsunem Němců po druhé válce a likvidací obcí, já myslím, že měl určitě vzpomenout na ty Čechy odsunuté před druhou světovou válkou, když tady valná většina Němců hajlovala a řvala po návratu do Německa. To si myslím, že je důležitější než poválečný odsun Němců, který byl naprosto v pořádku.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, nikdo další se už do rozpravy nehlásí, tak rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky Miluše Horské, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové, děkuji za slovo, děkuji za rozpravu. Moje reakce na ty poznámky, které zazněly, je asi taková. Samozřejmě, že těch historiků, se kterými jsme o tom hovořili, je hodně. Celá ta materie těch doposud známých obcí, které skončily vyhlazením, není asi úplně celá. Historici se brání tomu, abychom jmenovali všechny obce, které se zatím slaví, protože se určitě zcela jistě ohlásí nějaká, kterou v tom zákoně zapomeneme. Sama mám dokonce rodinný tragický příběh obce Vitice z 9. května 45, kde se 7 občanů, 9. května 1945, na konci války, šlo jenom podívat na ustupující Němce, a protože na ty Němce, na které vystřelil někdo ve vesnici před, tak oni, když viděli kohokoliv stát beze zbraně u silnice, tak je skropili, a tehdy jich tam bylo 7. Nekladou se tam věnce, ale myslím si, že těch míst najdeme tolik.

Takže bylo-li by to spravedlivé, tak by tam měly být, řekněme, obce vyhlazené, vypálené od 3. dubna, známý je první Leskovec a pak by to třeba mělo skončit tou poslední. Víte, to, co naznačil nebo otevřel pan místopředseda Horník, já si myslím, že se bavíme o dvou úzce souvisejících, ale poněkud jiných historických událostech. My jsme si dovolili tu zkrácenou formu dát právě proto, že o tom vypálení obcí se tady u nás nepochybuje. My jsme naznali i po té debatě s historiky, že to je jasné téma. Bavme se o tom, jestli jich tam bude pět, jestli to bude datum, které bude na jinou obec než právě ty Ležáky, nebo jestli do toho zákona vyjmenujeme všechny, protože když pak vezmeme, a to už je ta debata právě do těch výborů, kdybychom to zasunuli k bodu Lidice, tak tam budou tedy vyjmenované Lidice, a ty ostatní... Vyjmenujeme je všechny zase? Vracím se na začátek. Vyjmenujeme je všechny? Promiňte, já si myslím, že, snad se na mě nebudete zlobit, ale na téma vypálených obcí v Čechách nebo v Československu, my jich naštěstí ani nemáme tolik jako sousední státy, tak se neprohrávají volby. Ale na téma odsunu Němců se ještě dneska volby prohrávají.

Já si myslím, a děkuji panu místopředsedovi, prostřednictvím pana předsedy, děkuji za to otevření, nevím, jestli by to nestálo za nový den, možná nejenom památný. Vést debaty, které nejsou asi na tento jednoduchý výčtový zákon, který není jak zpochybnit, jenom tím, jestli tam dáme všechny obce, nebo symbolicky dáme tu jednu velkou významnou. Ale odsun Němců, myslím si, že nejsme vypořádáni v naší zemi s touto historií, že se to dokonce ani neřeší. Řeší to historici, vydávají se knihy, ale pojďme to tedy vzít jako jiný zákon. Možná, že opravdu ten den udělat ještě významnější než jenom památný. Takže asi to bylo to nejzásadnější, proč jsem...

Zkrácená lhůta? Protože jsme si i se zpravodajkou říkaly, že je to tak chronicky známá tematika, že nepotřebujeme se tady o ní bavit. Je to výčet obcí, je to důsledek atentátu na Heydricha, běsnění Němců. Nepřipadalo nám, že bychom tady to potřebovali, dokonce lhůtu, prodlužovat právě proto, že to je náš senátní návrh, že si v něm porozumíme, že to není potřeba dělat složité. V podstatě si myslím, že tahle by to podle mého bylo přijímáno i v Poslanecké sněmovně. Jakmile do toho zatáhneme jiná témata, závažná, na úplně jiné historické paměti, jak znovu opakuji, tak si myslím, že ten den přijat nebude. To, co naznačil pan místopředseda Horník, bych řekla, že je na několik seminářů, nejenom v Senátu, ale i s historiky. Takže odděluji ty dvě problematiky. Zdá se mi, že to potřebuje to otevřené téma panem místopředsedou a panem senátorem Voseckým jiný čas, že by to nepatřilo do tohoto zákona, protože, přiznejme si, těch dnů, kdy budeme se poučovat z naší historie, ty potřebujeme, není jich nikdy dost. Takže tolik moje reakce. Děkuji, že to je tak žhavé téma, divím se, že se mu tady už dávno nevěnujeme, že jsem to teď otevřela, ale poprosím vás samozřejmě o propuštění dále a zvážení těchto okolností, které si opravdu myslím, že to je na ten výbor, na to projednávání ve výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Pochopil jsem, paní navrhovatelko, že trváte na zkrácení lhůty? Ano, dobře. Prosím, paní zpravodajko pro první čtení, vyjádřete se k právě proběhlé rozpravě.

Senátorka Jaromíra Vítková:  V diskuzi vystoupili čtyři senátoři, dva z nich hovořili o tom, že lhůta 30 dní je krátká, jeden vyslovil naprostou podporu, jeden doporučil, aby byly doplněny další obce. Já bych jenom řekla, že se ztotožňuji s paní předkladatelkou, těch 30 dní jsme volily, protože jsme se domnívaly, že je to opravdu naprosto na půdě Senátu neproblematická záležitost, období druhé světové války a vypálení obcí. Tady zaznělo, že bychom hlasovali o tom původním návrhu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já to teď zprocesuji, jestli mohu. Je to všechno? Děkuji paní zpravodajce. Protože nebyl podán návrh na vrácení k dopracování, nebyl podán návrh na zamítnutí, tak se dostáváme k přikázání. U přikázání budeme postupovat tím způsobem, že přikážeme senátní návrh zákonu výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Má někdo nějaký jiný nebo další návrh? Není tomu tak. Já vás svolám a potom budeme hlasovat o přikázání výboru, a teprve následně, jak požadoval nakonec i Václav Hampl v souladu s jednacím řádem, budeme hlasovat o zkrácení lhůty. Takže svolávám vás.

Děkuji, budeme hlasovat o návrhu učinit nebo schválit, aby garančním výborem pro jednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 25, přítomno 48 senátorek a senátorů, kvórum 25, pro se vyjádřilo 46, návrh na přiřazení výboru školskému byl přijat.

Nyní tedy máme před sebou druhý návrh, předkladatelka požádala o zkrácení lhůty k projednání ve výborech o 30 dnů, a o tomto návrhu budeme hlasovat již bez rozpravy, fanfáru spouštět nebudu, neboť tady všichni jsme. To znamená, budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme se zkrácením lhůty k projednání ve výborech, což je jeden výbor, o 30 dnů. A o tomto návrhu budeme hlasovat.

Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 26, přítomno 48, kvórum 25, pro 17, což není nadpoloviční počet přítomných, to znamená, návrh nebyl přijat, lhůta není zkrácena. Já končím projednávání tohoto bodu a děkuji navrhovatelce a zároveň děkuji i zpravodajce. Paní navrhovatelka ještě chce s procedurální poznámkou. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já chci samozřejmě za to propuštění poděkovat a věřím, že z toho bude zákon, se kterým budete všichni spokojeni. Děkuji za podporu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, máme na to 60 dnů.

 

Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Kontrolní postupy finanční správy"

To je další bod. Prosím pana senátora Tomáše Goláně, aby nás seznámil s návrhem na konání veřejného slyšení Senátu. Mám tady napsáno, že hovoří senátor Tomáš Goláň a on ještě pořád nehovoří. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Celý program, návrh programu veřejného slyšení jste dostali již minule, když jsme to zařazovali na bod dnešního jednání, takže já budu stručnější.

Finanční správa v posledních letech jakýmsi způsobem přestala fungovat analyticky a nehlídá si, koho jakýmsi způsobem doměří či nedoměří. V rámci hysterie, že všichni podnikatelé kradou, vznikla situace, že každý je podvodník, nejsou schopni odlišit opravdové podvodníky od těch, kteří jsou v tom nevinně. Důkazem toho je, že víc jak 50 % sporů Finanční správa prohrává, a dokonce ještě větší procento prohrává u Nejvyššího správního soudu. Čekali jsme, že tato situace aspoň v době hospodářské krize se změní ve prospěch poplatníků a že Finanční správa začne jakýmsi mírnějším způsobem porovnávat jednotlivé kauzy a přestane s plošným trestáním a plošným doměřováním. Nic podobného se nestalo. Dokonce Finanční správa v jedné obci v našem regionu doměřuje DPH, kterou zastupujeme. Doměřuje u neziskovek, snaží se doměřovat dotace, snaží se doměřovat úplně na všech frontách.

To, že to není jakýsi předvolební tah, ale to, že to je skutečnost, dokazují ti, kteří se zde přihlásili do veřejného slyšení. Jedna z nich je legislativní členka vlády, paní doktorka Nováková, jsou tam zakladatelé Unie daňových poplatníků, jsou tam opravdu významné osobnosti. Jako protiváhu jsem pozval lidi z Finanční správy, paní Alena Schillerová, ministryně financí, přislíbila svoji účast. Přislíbila i účast Tomáše Rozehnala, ředitele odvolacího finančního ředitelství, přislíbila účast i paní Tatjany Richterové, generální finanční ředitelky. Situace s Finanční správou je o to horší, že tento orgán není žádným způsobem kontrolován. Má často větší pravomoci než orgány činné v trestním řízení, které, řekněme, jakýmsi způsobem kontrolují státní zástupci, ale finanční orgány nejsou kontrolovány žádným způsobem. Očekávám i debatu v rámci tohoto veřejného slyšení, jakým způsobem by třeba pomocí stálé komise buď Poslanecké sněmovny, nebo spíše z našeho pohledu Senátu byla tato Finanční správa kontrolována. Závažnost této situace mi dnes potvrdil i 1. náměstek ministra vnitra, pan Ing. Jiří Nováček, který se dozvěděl, že něco takového se chystá, dnes, když nám přednášel na ústavně-právním výboru návrh volebního zákona, tak mě požádal, aby v případě, že bude veřejné slyšení schváleno, dostal pozvánku, že by se chtěl toho také zúčastnit, protože tato situace se přesunuje, my tady sedíme v teple, v lavicích, ale tam skutečně zuří vláda, a ta se přesunuje i na státní zástupce. Finanční správa plošně jakékoli případy přesouvá potom na státní zástupce, ty případy jsou často nesmyslné a zahlcuje státní zástupce. Mě mrzí, že tu není náš velectěný předseda ústavně-právního výboru, který se do té debaty potom také zapojil a mohl by toto mé tvrzení podpořit. Účast jako host na tomto veřejném slyšení přislíbil i doktor PhDr. Karel Šimka, který je předsedou druhého senátu Nejvyššího správního soudu. Z těchto důvodů vás žádám, abychom toto veřejné slyšení schválili a aby proběhlo v termínu 23. září. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám, s tím, že návrh na usnesení máte v přiloženém materiálu, který jste všichni obdrželi. Jenom se pana senátora Goláně zeptám, zda úplně na konci toho materiálu, ve kterém se stanoví, jak kdo může vystupovat v bodě 2, jak je napsáno pořadí vystupujících, bude dáno pozvánkou. Je myšleno samozřejmě přihláškou. (Tomáš Goláň: Ano, předpokládám, že to bude přihláškou.) Dobře. Jinak je to usnesení v té podobě, jak je to tam napsáno. Ještě se hlásí asi zřejmě s technickou pan senátor Petr Šilar. Prosím, máte dvě minuty maximálně.

Senátor Petr Šilar:  Hlásil jsem se do rozpravy, ale ty ses díval, pane předsedo, do papíru, takže jsi to neviděl a nezaznamenal. Chtěl bych jenom říci a požádat kolegu Goláně, samozřejmě si velice vážím toho návrhu i toho tématu...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane senátore, omlouvám se, teď to myslím vážně, je to moje chyba, tzn. žádáte otevření rozpravy, nebo vám budou stačit dvě minuty? Děkuji.

Senátor Petr Šilar:  Dvě minuty mi stačí. Chtěl jsem požádat kolegu Goláně a navrhnout, aby termín veřejného slyšení byl jindy než v září ze dvou důvodů, především proto, že v měsíci září máme už tři veřejná slyšení schválená, bude to velmi organizačně napnuté, a druhá věc je, že kdyby ten termín byl jindy, nečouhalo by to jako sláma z bot trošku, že je to předvolební slyšení. Tomáši, omlouvám se, ale takhle to vidím z pohledu předsedy klubu, takže jsem chtěl navrhnout, aby ten termín byl jindy než 23. září.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Byť pan senátor Šilar neříkal, že je to potřeba, já to opravdu beru na sebe a navrhuji procedurálně hlasovat o otevření rozpravy, protože pokud máme dávat jiné návrhy, nejde to jinak. Nemůžeme po uzavření rozpravy dávat návrhy na změny termínů, ani pan zpravodaj. To znamená, bez toho, aniž bych vás svolával, prosím, hlasujeme o návrhu, zda je možné znovu otevřít rozpravu.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 27, přítomno 47, aktuální kvórum je 24, ještě jednou se omlouvám za zdržení. Pro bylo 36, návrh byl přijat. Nyní prosím všechny, co chtějí navrhovat změnu termínu jednání nebo konání veřejného slyšení, nechť se přihlásí do znovuotevřené obecné rozpravy, případně se může vyjádřit i pan navrhovatel, abychom se domluvili, zda máme nějaký protinávrh. Prosím. Hlásí se pan senátor Tomáš Goláň, potom paní senátorka Hubáčková. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Chtěl bych reagovat na dvě výtky. První je, že jsem s tím nepřišel já, ale náš kolega z Poslanecké sněmovny Vojtěch Munzar z ODS, abychom to veřejné slyšení uspořádali. Další věc je, že nelze posunout termín. Termín v tom případě jste měli napadnout už minule, když jsme to zařazovali na program. Jsou tam odborníci, kteří jsou opravdu vytížení, a ti lidé, všichni si rezervovali 23. září. Pokud návrh veřejného slyšení byl součástí hlasování o bodu při zařazení do programu a pokud to bylo nepřijatelné, mělo se to říct, myslím si, v rámci debaty o tom bodu, protože teď ti lidé už jsou pozváni a je to nějakým způsobem řešeno, my tady nemůžeme schválit bod a pozvat takovéto odborníky, aby oni potom se zúčastnit nemohli. Takže ten bod, není důvod z mého pohledu nutno měnit, nebo ten termín. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je paní senátorka Anna Hubáčková, prosím, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za předání slova. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Přimlouvám se za změnu termínu. Určitě jednací řád neřeší, kolik má být veřejných slyšení v daném měsíci, to si uvědomuji. Nicméně díky koronaviru máme přesunutých hodně akcí na září, tak jak jednací řád říká, veřejné slyšení je pro nás coby senátory skoro tak důležité, účast na něm, jak na běžném jednání Senátu. A protože těch akcí skutečně na září je přesunuto dost, byla bych pro to, abychom znovu zvážili termín zářijový. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Láska. Upozorňuji, že je potřeba navrhnout změny, případně toho předloženého návrhu na usnesení, protože jinak není o čem hlasovat a nebude o čem hlasovat. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo. Jenom rychle. Přimlouval bych se za to, aby ten termín zůstal, protože skutečně tak špičkové obsazení akce dát dohromady dalo obrovské úsilí a nemyslím si, že jsme schopni najít jiný termín, kde takovéto obsazení znovu dáme dohromady. Pak bych rád připomněl, že v září nemáme plánované žádné plénum. Nebudou zasedat výbory, není plénum, prostor na ty akce je. A třetí věc, kterou jsem chtěl říct, pořád jsou nějaké volby. Vždycky přijde argument, že nějaká akce je před volbami. Myslím, že možná cítíte, že potřeba vyvolat toto veřejné slyšení byla dána tím, co se v posledních měsících dělo. V některých případech, kontroly Finanční správou, řada případů byla i takhle medializována. To znamená, je na to vcelku přirozeně reagováno naší aktivitou. Není to žádná aktivita, že jsou volby, chceme se ukázat. Ale něco se ve společnosti děje, je to velké téma a my k tomu děláme veřejné slyšení bezprostředně poté, co se to tím tématem stalo.

Takže nemá to nic společného s volbami, prosím, ponechme tento termín, protože znovu poskládat opravdu všechny vedoucí představitele dotčených organizací do nějakého termínu by bylo ne-li nemožné, tak velmi těžké.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, dalším, zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Jestliže máme termín, navrhuji 23. září, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, tento návrh už byl předložen, takže je posílen. Ještě někdo další se hlásí do obecné rozpravy nebo do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Já se jenom ujišťuji u pana zpravodaje, že nezazněl žádný návrh na jiný termín, než který je navržen? Pan Vosecký myslel 23. září 2020.

Takže rozpravu uzavírám a přistoupíme k hlasování. Já spustím fanfáru.

Budeme hlasovat o návrhu na usnesení, které máte všichni předloženo, s tou jedinou maličkou úpravou, a to je, že slovo „pozvánku“ je na konci nahrazeno slovem „přihláškou“, takže tohle je všechno. Spouštím hlasování, kdo je pro tento návrh na usnesení, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 28, přítomno 46, kvórum 24, pro 35, návrh byl přijat. A ještě se asi se závěrečným slovem hlásí pan senátor Goláň, prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Já vám všem děkuji za ty stovky poškozených, kteří opravdu budou rádi, že se jich někdo zastane a že se budeme zabývat jejich problémy. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a dalším bodem je

 

Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Střet zájmů a dotační politika"

S tím, že poprosím pana senátora Zdeňka Nytru, aby nás seznámil s návrhem na konání veřejného slyšení Senátu. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, materiál máte písemný, včetně zdůvodnění. Je to jakési završení práce dočasné komise k auditům. Základní účel toho je sedět a ujasnit si s odborníky na legislativu a na právo případné možné změny legislativy týkající se střetu zájmů. Více nebudu zdržovat, jenom chci upozornit na jednu věc. V programu přednášejících, v tom bodě 2, písmeno b), je na prvním místě uveden pan doktor Stanislav Kadečka. Ten bohužel, tuším, dva dny zpátky zemřel, takže my v tuto chvíli nemáme ještě náhradníka, ale určitě budeme shánět adekvátní náhradu, ale v tuto chvíli nejsem schopný říct, kdo bude místo něho přednášet. Ale to jméno z oficiálního dokumentu vypadne. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Dívám se pozorně, do rozpravy se opravdu tentokrát nikdo nehlásí, rozpravu končím. Nepředpokládám, že by se pan senátor Nytra chtěl ještě k něčemu vyjádřit. Přistoupíme k hlasování. Je navrženo veřejné slyšení, je jasné, že je to navrženo na čtvrtek 22. října 2020. A je jasné, jaké je téma. Takže nebudu asi svolávat? Hlasovali jsme před chvilkou. Spouštím hlasování, prosím. Kdo souhlasí s takto předloženým návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já mohu konstatovat, že aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 23 a v hlasování č. 29 se pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto bodu.

Můžeme přistoupit k poslednímu bodu dnešního pléna, a tím je

 

Návrh usnesení Senátu k vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky a opatření pro další období

Usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí nám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Zdeňka Nytru, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane místopředsedo. Ještě jednou, vážené kolegyně, kolegové, zaprvé chci poděkovat za ten předcházející bod, zadruhé výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí schválil usnesení, které jste dostali. Já bych se tady rád opravdu, a tady se omlouvám, úvodní řeč nebude tak krátká jako u toho předcházejícího bodu, zastavil právě nad probíhající pandemií. Myslím si, že Senátu přísluší zhodnotit, jak se Česká republika vyrovnala, ale hlavně jak bude a je připravena na budoucí podzimní období. Jenom zmíním, to, co zažíváme v tomto týdnu, je naprosto hektické. Já se obávám, že už není v republice člověk, který by se vyznal v tom, co platí v tuto chvíli, a hlavně co bude platit zítra nebo v pondělí. Asi se blíží Vánoce, takže nám tady vláda předvedla úryvek ze slavné pohádky Pyšná princezna, ale budiž. Co dneska platí? Jiná pravidla pro sport, jiná pro vyučování například. Skoro to vypadá tak, že v každé třídě založíme sportovní klub, aby se karanténa týkala vždycky jenom toho jednoho konkrétního nakaženého žáka. Jeden příklad z Moravskoslezského kraje. Jak víte, my jsme byli na chvilku zavřeni, celý kraj. Platila u nás přísnější opatření. Minulý týden v pondělí vláda představila semafor, kde svítila zeleně pouze Praha a okres Frýdek-Místek. Do pátku trvalo krajské hygieně, než zmírnila opatření pro zbytek kraje s výjimkou okresu Frýdek-Místek. Já opravdu netuším, proč to trvalo tak dlouho. To usnesení se týká několika bodů. Zaprvé připravenosti společnosti dostatečnými zásobami zdravotnického materiálu a ochranných pomůcek. Zmiňovaly se o tom i závěry z toho veřejného slyšení ke koronaviru, které jsme tady probírali tři nebo čtyři body zpátky. Vídáme v televizi, že něco už se ve státních hmotných rezervách dováží. Na druhou stranu některé smlouvy jsou teprve podepsané a některé smlouvy teprve před podpisem stojí, ze strany státních hmotných rezerv, takže si vůbec nejsem jistý. Ano, nemocnice zase podle veřejných zdrojů jsou připraveny na 3 týdny, na měsíc, na případnou druhou vlnu, ale státní hmotné rezervy zatím nejsou. Navrhuji, abychom vyzvali vládu, aby se tímto zabývala. Tou druhou oblastí je právě ta připravenost státu na případnou druhou vlnu, protože opravdu si nejsem jistý, že vláda v tuto chvíli ví, co dělá.

Ten případ ostravské hygieny už jsem zmiňoval. Zmíním další, známý problém v regionu, respektive v podniku OKD. Tři týdny byly v Polsku zavřeny šachty, u nás běžely dál, přestože jsme zavřeli de facto s Polskem, respektive úsek Moravskoslezský kraj a Slezské vojvodství, hranice.

Nepouštěli jsme k sobě rodiny, ale polští dělníci mohli dál jezdit do Česka pracovat. Tady byl zcela zásadní problém. Krajská hygienička měsíc předtím, než zavřeli šachty, už deklarovala na bezpečnostní radě města Ostravy, že s Poláky je obrovský problém. Když je polský občan pozitivně testován, oni mu to oznámí, on okamžitě emigruje do Polska, nebere telefony, je nedohledatelný, trasování nula, nula, nic. Takže tam to opatření mohlo být daleko rychlejší. Jenom pro zajímavost, když tenkrát krajská hygiena vyhlásila ze dne na den to opatření padající na Moravskoslezský kraj, které nota bene stejně nikdo nechápal, protože covid asi vystupuje v Suchdole z vlaku, protože když jste nastoupili ve Svinově, tak jste museli mít roušku, ale než jste dojeli do Olomouce, tak jste si ji mohli sundat a naopak, takže to bylo fajn. Kdybyste náhodou se chtěli odvolat proti tomu rozhodnutí hygieny, není přípustný opravný prostředek, přestože se v zákoně o zdraví lidu píše, že odvolání nemá odkladný účinek, díky tomu, že to je vydáváno ve formátu opatření obecné povahy, není opravný prostředek. Ano, můžete to napadnout u krajského soudu, ale než to soud projedná, a i kdyby rozhodl ve váš prospěch, tak to platí od doby, kdy rozhodne krajský soud. Při rychlosti a vytíženosti krajských soudů ta opatření snad už platit nebudou, ta napadená opatření. Další oblastí, kterou bychom měli, je nesporné, že tady spousta podnikatelů byla poškozena rozhodnutím státu, obecně. Nikdo neřeší a neměl by řešit formu nebo náhradu zisku podnikatelů. Ale jestliže stát přikázal v nouzovém stavu zavřít provozovny, zavřít některé podniky atd. a bylo to v rámci zákona o krizovém řízení, kde je přímo definována náhrada škody, tak by stát měl být ten, kdo řekne, jak se náhrady škody mají podávat, jakým způsobem, u koho atd. Poslední věc, kterou navrhuji v tom usnesení, je zjednodušení a zrychlení procesu podávání žádostí o jednotlivé pomoci.

Paní ministryně financí deklarovala, že má připraveno a napumpuje do ekonomiky 1,190 bilionu korun. Vypsané programy byly řádově za 860 miliard. Reálně bylo vyplaceno 81 miliard. Ty programy, ne všechny, abych nebyl negativní, pozitivně jsou hodnoceny Pětadvacítka, ošetřovné, Antivirus, ale COVID I, II, III, velice náročná příprava, v podstatě to nelze zpracovat bez odborníků, buď přímé ingerence, nebo alespoň konzultace s nimi, doba vyřízení trvá i tři měsíce. Jak fungují naše ministerstva? Zase jeden příklad z praxe, jeden podnik se dotazoval na ministerstvo práce a sociálních věcí. Poslal dotaz 14. 4., že neví, jestli umí zařadit, jestli může požádat v rámci COVID I, pardon, Antivirus, v režimu A nebo B. Odpověděli mu 19. 6., po více než dvou měsících, že je to jeho zodpovědnost, ať si to prostuduje na internetu, že oni mu neporadí, že on zodpovídá za to, ve kterém programu si požádá. Takhle si nemyslím, že by měla naše vláda pracovat. Jednotlivé body výzvy vlády máte v písemné podobě, já je tady číst nebudu. Každopádně vás chci požádat o podporu tohoto usnesení. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za úvodní slovo. Prosím, abyste zaujal své místo u stolku zpravodajů, a my nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Zbyněk Linhart, kterého se zároveň ptám, zda souhlasí? Ano, souhlasí. Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat. Nebudu pouštět znělku, spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby se zpravodajem stal pan senátor Linhart, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 30 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo, zpravodajem je schválen pan senátore Linhart.

Prosím, pane senátore, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, kterou právě v tuto chvíli otevírám. Ptám se, kdo se hlásí do rozpravy? Ano, ujišťuji se ještě jednou, že se do rozpravy... Ano, hlásí paní senátorka Dernerová. Už jsem ji chtěl uzavřít.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já podpořím toto usnesení a chtěla bych jenom v podstatě říci, že mám jako lékař takový špatný pocit z toho, co se kolem toho covidu děje směrem k těm, kteří tomu vůbec nerozumí, běžným lidem. Hrozně mi vadí taková ta rouškofilie od některých našich představitelů. Já za sebe jenom chci říci, že by bylo dobré, kdyby, nehledě na ten materiál, který jsem teď řekla, že podpořím, ale všichni víte, jak na liště v televizi běží, kolik lidí opět má ten covid a jak jsou všichni nakaženi a tak, ale myslím si, že by bylo dobré, kdyby na té liště také běželo, kolik lidí zemřelo na infarkt ten den nebo na mrtvici nebo kolik je onkologicky nemocných, protože tady potom by si lidé udělali obrázek, jaký je poměr mezi covidovou dobou teď, a tím, jak jsou závažné jiné choroby. Protože ta smrtnost v tomto případě je už na úrovni běžné chřipky. To znamená, že je zhruba 0,65. Běžná chřipka je od 0 do 1, takže si myslím, že jsme na tom velmi dobře. Musím jenom říci, že to, že se teď omezily roušky, respektive je tam znovu změna postoje ministerstva, tak pro to jedině mohu tleskat, protože si myslím, že to je důležitý faktor, aby se lidé přestali bát. Takže bylo by dobře, abychom o tom víc komunikovali s běžnými lidmi, protože mnohdy i odborná veřejnost tam tápe a není v tom příliš mnoho světla. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Prosím pana senátora Fischera, který je další přihlášený do obecné rozpravy, o slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji, chtěl jsem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí poděkovat a ocenit ten text usnesení, který jsme dostali. Když se člověk podívá na ty měsíce, které máme za sebou, a na otázky, které jsme řešili nebo řešíme, nebo věci, které zůstaly ještě nezodpovězeny, tak si musíme připustit, že každý z našich výborů by měl a mohl k tomu, co souvisí s krizí pandemie, zaujímat věcná analytická nebo doporučující stanoviska, protože se dostáváme mimo rámec běžných výdajů. Dostáváme se mimo rámec fundamentů naší společnosti, ústavního pořádku nebo základních práv.

Hovořili jsme tady o tom často. Jedná se o ohrožení veřejného zdraví. Přijímáme závazky, které dopadnou na příští generace. Proto chci jenom říct, děkuji za toto usnesení, velmi ho podporuji a těším se na pokračování této diskuse, kterou občanům České republiky skutečně dlužíme, protože za nás ji nikdo neudělá. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana předsedu Vystrčila, který je další přihlášený do obecné rozpravy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážení předkladatelé, taky chci poděkovat za to usnesení a přidat k tomu jednu věc, kterou říkám opakovaně, říkal jsem ji i v době, kdy jsem za to nebyl příliš chválen. Jsem o tom přesvědčen v této době a v současné situaci znovu. Jsem přesvědčen, že není správné, že není aktivován ústřední krizový štáb, protože ústřední krizový štáb nemá fungovat a nemá být aktivován pouze tehdy, když je vyhlášen krizový stav, ale i v době, kdy ještě není vyhlášen, ale hrozí nějaké nebezpečí, nebo i v době, kdy se potýkáme se závažnými bezpečnostními problémy, respektive organizací nějakého boje proti nějakým závažným bezpečnostním problémům. Krizový štáb je tady od toho. Pokud si dáte tu práci a najdete si jeho statut, aby všichni lidi, kteří jsou k tomu cvičeni na jednotlivých ministerstvech, a všech dalších institucí, dostal na jednu hromadu a oni aby se poradili, co je dobré udělat, co není dobré udělat, a následně to navrhovali buď bezpečnostní radě, nebo přímo vládě. Tak je to napsáno v tom statutu krizového štábu. Pokud se tak nestane, tak musí tento krizový štáb, ve kterém sedí všichni náměstci ministrů příslušných ministerstev, kteří jsou cvičeni k tomu, aby věděli, co mají dělat v krizové situaci, jsou tam další instituce, jako je hasičský záchranný sbor, generální ředitel, policejní prezident atd., tak se to musí nahrazovat jinými instituty, kde potom „chca-nechca“ ty věci dělají amatéři nebo lidé v těchto věcech nevyškolení. To se děje u nás a následky vidíme všichni.

A druhá věc, která v tom statutu krizového štábu je, že je povinnost ustavit minimálně dvě pracovní skupiny. První se zabývá tím, aby se správně zabezpečil nákup a dostatek materiálu, který může být potřeba, a druhá je, aby bylo koordinováno informování veřejnosti a jiných nižších složek veřejné správy. Ty dvě skupiny, pokud je ústřední krizový štáb aktivován, musí vzniknout. Kdyby se tohle stalo, polovina problémů, kterým se dnes divíme, že sportovní klub ano a ti ne a tak dále, by nebyla, protože normální profesionálové, vychovaní v této zemi, vycvičení v této zemi, k tomu vyškolení a připravení, takzvaně zasednutí v těch startovacích blocích, nejsou ke své práci puštěni, protože to dělají úplně jiní lidé z důvodu toho, že není akceptováno to, co tady dlouhodobě bylo v krizovém řízení nastaveno. Zároveň ti samí lidé, kteří to neakceptují, říkají, jak je bezvadné, jak máme výborný integrovaný záchranný systém. To nemá logiku, to jde proti sobě. Já nerozumím, proč se bráníme používat nástroje, které máme k dispozici a které by významně pomohly ještě lépe překonávat tu situaci, se kterou se dnes potýkáme. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane předsedo. Dále se do obecné rozpravy, pořád ještě do obecné rozpravy, hlásí pan senátor Linhart.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem se přihlásil do obecné rozpravy, abychom se případně ještě pobavili o návrhu usnesení, protože tak jak jsme to projednávali u nás, jak přišel ten návrh, a když jsme jeho projednávali v našem výboru, tak uplynula nějaká doba a my tam máme termíny, které se teď jeví, že by byly velmi rychlé, protože v tom I. odst. 2 máme 30. 8., ovšem to už je za 10 dnů, čili bych navrhoval, abychom tento termín, po dohodě tedy s předkladatelem, posunuli na 30. 9. V článku II. máme termín 30. 9., tam bychom navrhovali to posunout na 10. 10., tak aby vláda měla více času na předložení těch věcí, také proto, aby 10. 10., jestliže 14. 10. máme plénum, abychom už měli v té době výsledky toho materiálu, který, předpokládám, že by nám vláda měla předložit. Tolik teď do obecné rozpravy. Pokud se nikdo nepřihlásí, za chvíli budu pokračovat asi se zprávou zpravodaje.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Protože se do rozpravy už nehlásí žádný senátor, tak ji uzavírám a předávám slovo zpravodaji, panu senátoru Linhartovi.

Senátor Zbyněk Linhart:  Já bych jenom konstatoval, že předkladatel poměrně obsáhle představil tento materiál, proč toto usnesení bychom měli přijímat. My jsme o tom mluvili poměrně dlouze na našem výboru a myslím, že opakovaně tady na plénu Senátu jsme se věnovali této problematice, když jsme přijímali několik usnesení hned v březnu, v dubnu atd., to myslím, že si všichni pamatujeme a nebudu připomínat detaily. Nyní s odstupem času a vzhledem k těm okolnostem, tak jak tady byly předneseny, myslím, tak, jak je vidíme všichni v televizi dnes a denně, jistě je na čase vládě připomenout, že má nějaké povinnosti a úkoly, aby nezůstávalo jenom u slov. Pro to všechno myslím, že je na čase tedy přijmout usnesení. Doporučuji přijmout usnesení tak, jak je předloženo, s úpravou těch dvou termínů, jak jsem o nich mluvil před chvílí v obecné rozpravě, a tak bychom o tom mohli hlasovat, ve znění těch úprav. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já se omlouvám, já jsem se ještě měl zeptat pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit, což jsem neudělal. Podlehl jsem chvíli toho, že tady pan senátor stál.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane místopředsedo, souhlasím, to bylo po dohodě s panem zpravodajem, protože opravdu uplynula už nějaká doba a chtěli jsme se vyhnout tomu, aby vláda řekla, to se nedalo stihnout. Tečka.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Teď už jsme všemu učinili za dost. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Zbyněk Linhart, máme ho v těch písemných podkladech. Já přesto spustím teď znělku.

Než budeme hlasovat, splním ještě jednu povinnost. Od 19:00 se z jednání omluvil pan senátor Pavera, aby to bylo zaznamenáno.

Teď už můžeme spustit hlasování. Hlasujeme o návrhu usnesení, tak jak ho máme ve svých podkladech, jak ho tady obhájil i pan senátor, i o něm mluvil pan zpravodaj.

Ve smyslu té úpravy. Zahajuji hlasování, prosím. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já mohu konstatovat, že aktuálně je přítomno 42 senátorů a kvórum je 22. V hlasování č. 31 se pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

To byl poslední bod našeho dnešního jednání, děkuji vám za účast, za aktivní účast, přeji vám hezký večer a končím tuto schůzi Senátu.

(Jednání ukončeno v 20.09 hodin.)