Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 23.07.2020

(2. den schůze – 23.07.2020)

(Jednání opět zahájeno v 9.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené dámy, vážení pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Vítám vás na pokračování 25. schůze Senátu Parlamentu ČR. Je 9.00 hodin a oznamuji vám, že z dnešního jednání se omlouvají senátoři Jiří Oberfalzer, Ladislav Chlupáč, Jaroslav Malý, Miroslav Balatka, Petr Holeček, Jiří Dušek, Anna Hubáčková, Ivo Valenta a nyní se ještě omlouvá, že zhruba od 12.30 hodin bude nepřítomen rovněž Jiří Cieńciała. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, a pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Co se týká dnešního programu, tak konstatuji, že jsme usnášeníschopní. Aktuálně je registrováno jako přítomných 51, už 52 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 26. Naše schůze bude pokračovat podle toho, jak jsme schválili, tzn. budeme pokračovat bodem, který má v našem pořadu jednání č. 20, jedná se o senátní tisk č. 238, a je to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 283

Tento zákon nám představí ministr dopravy a ministr průmyslu a obchodu, pan vicepremiér Karel Havlíček, kterého tady v českém Senátu vítám a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona, a vás prosím, abyste tomuto představení věnovali pozornost a umožnili snížit hladinu zvuku na takovou úroveň, aby panu ministrovi bylo rozumět. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládáme k projednání návrh, kterým se mění zákon o námořní plavbě. Jedná se o transpozici směrnice, z našeho pohledu nekonfliktní, přičemž v souladu s požadavky směrnice EU chceme zdokonalit a optimalizovat stávající systém ochrany námořníků pro případ jejich opuštění, dochází k doplnění zákonné povinnosti provozovatele námořního plavidla, mít po celou dobu jeho provozování uzavřeno pojištění pro pokrytí případné dlužné mzdy a případně dalšího finančního plnění, které vyplývá z pracovněprávního vztahu. Dochází k určení námořního úřadu, jímž je tedy podle zákona o námořní plavbě ministerstvo dopravy, a umožňuje námořnímu úřadu veřejnoprávní smlouvou pověřit uznanou klasifikační společnost prováděním různých prohlídek, vydávání, potvrzování, prodlužování platnosti osvědčení soupisu různých nebezpečných materiálů atd. Dochází mj. i ke zpřesnění již provedené transpozice směrnice Evropského parlamentu o lodní výstroji a o zrušení směrnice Rady. Kromě této implementace náležitostí, které jsem již zmínil, jsou v tom návrhu ještě ve značně omezeném rozsahu obsaženy i určité změny unijně irelevantní, vyžádané potřebami různé aplikační praxe, navrhuje se například vyloučit možnost provozovat lodě s jaderným pohonem atd. Poslanecká sněmovna návrh schválila bez problému 3. června 2020, ve znění pozměňovacího návrhu spočívajícího v drobné úpravě dne nabytí účinnosti zákona, s čímž se ministerstvo dopravy nejenom ztotožnilo, ale i to iniciovalo. Takže s ohledem na tyto skutečnosti a i na výsledek projednání návrhu tohoto zákona ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu v Senátu Parlamentu ČR si dovoluji požádat o schválení tohoto návrhu, a to v podobě, v jaké byl předložen. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 283/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Shodou okolností je to v krátké době druhý zákon, který se týká námořní plavby a který předkládám, ale určitě se necítím býti odborníkem na námořní plavbu. Myslím, že pan ministr materiál představil velice dobře. Také zmínil to, že pod vlajkou ČR se vylučují z provozování námořní plavby lodě s jaderným pohonem. Myslím, že s tímto příkořím se můžeme vypořádat v nějaké novele tohoto zákona, takže k vlastnímu usnesení výboru hospodářského, který zasedal 15. července, výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera a pověřil předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanoviska. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím, tzn. otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám, tím pádem není nic, k čemu by se mohl pan navrhovatel, případně pan zpravodaj vyjádřit. Formálně se ptám, zda tak nechtějí učinit? Nikoliv, nikoliv, tzn. máme tady jediný návrh k hlasování, a to je návrh, který vzešel z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a to je schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V současné chvíli je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Já vás svolám.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 31 přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum 32, pro 58, návrh byl schválen, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Blahopřeji vám, pane ministře, ke schválení zákona, projednávání tohoto bodu končím a můžeme přejít k projednávání dalšího bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 285

Opět prosím pana ministra dopravy Karla Havlíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Dovolte, abych pokračoval dalším bodem, který už je, řekněme, náročnější. Rozhodně se jedná o významnou věc, i když principiálně opětovně se jedná do značné míry o sladění naší legislativy s evropskou. Lze velmi zjednodušeně obsah tohoto zákona rozčlenit do čtyř oblastí. A to oblast, která je spojena s požadavky na řízení velkých vozidel, bezpečnostní přestávku a na dobu odpočinku.

Druhá oblast je opět o těchto bodech, nicméně z úhlu pohledu kontroly a případných restrikcí. A třetí oblast se týká všeho, co je spojeno s tzv. kartami. Jenom podotýkám, že se jedná o karty tachografu a s tím spojené určité informační náležitosti, informační systémy. Návrh zákona upravuje vydávání, odevzdávání karet řidiče, karet podniku, karet dílny a kontrolních karet. A to tedy za účelem zajištění plné slučitelnosti vnitrostátní úpravy, s tím, co jsem zde říkal, a to je s nařízením Evropské unie.

Stávající, relativně kusá, rozdrobená právní úprava tzv. centralizovaného vedení údajů o jednotlivých kartách je návrhem zákona nahrazena, a to komplexní úpravou celého informačního systému tzv. digitálního tachografu. Takže myslím, že to je krok správným směrem.

Čtvrtá oblast je problematika podmínek profesní způsobilosti řidičů. Opět se stále jedná o vybraná velká vozidla, čímž dochází k rozšíření výjimky z požadavku na profesní způsobilost řidičů, dále povinnou součást pravidelného školení řidičů, což by měl být výcvik při částečném umožnění poskytování školení prostřednictvím e-learningu nebo simulátoru, takže relativně nástroje, nové technologie. Opět se domníváme, že to koresponduje s 21. stoletím a není na tom nic konfliktního.

Ještě bych zmínil to, že v návaznosti na přijetí tohoto návrhu zákona bude řidičům z třetích zemí umožněno prokazování profesní způsobilosti prostřednictvím osvědčení řidiče vydávaného dopravním úřadem podle určitého nařízení. V této souvislosti dochází k upřesnění příloh žádosti o vydání tohoto osvědčení. To není úplně bagatelní věc, protože při současném nedostatku řidičů je pochopitelně vztah a zabezpečení určitého režimu pro řidiče z třetích zemí velmi významná věc. Umožněno bude rovněž přeshraniční předávání údajů o profesní způsobilosti řidičů, což to urychlí, je to praktické řešení a domnívám se, že velmi správné.

V Poslanecké sněmovně bylo přijato několik pozměňovacích návrhů, zejména v oblasti taxislužby, s čímž ministerstvo dopravy souhlasilo. Návrh zákona byl projednán výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu, jenž doporučuje jeho schválení, a to ve znění, které bylo postoupené Poslaneckou sněmovnou. Já děkuji za případnou podporu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 285/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedo, vážený pane vicepremiére, kolegyně a kolegové. Děkuji panu ministrovi za uvedení tohoto tisku. Tak, jak to původně navrhovala vláda, jak to šlo do Poslanecké sněmovny, tak se jednalo především o transpoziční předpis. V Poslanecké sněmovně, jak už tady pan ministr zmínil, byly přidány některé věci pozměňovacími návrhy, týkající se především taxislužby, a to jsou oblasti, možná si vzpomenete, o kterých jsme tady minule jednali, nebo domlouvali se. To se týká úpravy pravidel pro získání oprávnění řidiče taxislužby pro cizince, rozvolňuje se také místní příslušnost dopravních úřadů a také se zavádí zákaz pro zprostředkovatele taxislužby znemožnit či znesnadnit orgánům státního odborného dozoru, obecní policii a Policii ČR zahájení nebo provedení kontrolní přepravy.

To jsou tedy základní věci. My jsme tento zákon projednávali nejdříve na podvýrobu pro energetiku a dopravu za účasti Policie ČR a dalších subjektů. Potom jsme to projednávali ještě na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Vzhledem k tomu, že z naší legislativy jsou tam některé připomínky, tak bych chtěl poděkovat paní doktorce Kubátové, že si ještě udělala čas, i s pracovníky odboru legislativy ministerstva dopravy, že jsme se mohli sejít, ty věci, které jsou v informacích, které k tomuto zákonu máme, které jsou tam uvedeny, tak jsme si je mohli vyjasnit.

Já jsem potom na základě tohoto setkání a vyjasnění stanovisek, která jsme dostali písemně od ministerstva dopravy, tak jsem na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu s klidným srdcem navrhl, abychom to schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já vás nyní s tímto usnesením seznámím.

Jedná se o 196. usnesení z 30. schůze, konané dne 15. července letošního roku, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Po úvodním slově zástupce předkladatele Jakuba Kopřivy, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě mé a na základě usnesení podvýboru pro energetiku a dopravu, číslo 24, ze dne 8. července, a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. mne určil zpravodajem,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, abyste se k ní potom mohl vyjádřit. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám k tomuto zákonu obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, to znamená, obecnou rozpravu uzavírám. V tom případě je tomu tak, že ani navrhovatel, ani zpravodaj nemají k čemu se v rámci rozpravy vyjadřovat. Ptám se, zda některý z nich přesto chce ještě vystoupit? Není tomu tak, nikdo z nich se nehlásí. To znamená, máme tady jediný návrh na usnesení, a to je schválit zákon, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já opět spouštím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Mohu konstatovat, že při hlasování č. 32, kdy bylo přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum 33, hlasovalo pro 57. To znamená, návrh zákona byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A já končím projednávání tohoto bodu.

A dalším bodem, který budeme projednávat, je bod s pořadovým číslem 22.

Jedná se o

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 288

Návrh opět uvede ministr průmyslu a obchodu, Karel Havlíček, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona, který máme jako senátní tisk č. 288. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji za slovo a budu pokračovat zákonem z dílny ministerstva průmyslu a obchodu. Rovněž se domnívám, bezproblémový, nekonfliktní, nicméně zajímavý, protože zákaz chemických zbraní, který je v České republice uskutečňován právě prostřednictvím tohoto zákona, patří vůbec ke klíčovým zárukám mezinárodního mírového soužití, a to již od první světové války. Je globálně dodržován. Daří se likvidovat chemické zbraně, a co je důležité říci, Česká republika patří svým právním a dozorovým režimem v oblasti zákazu chemických zbraní k velmi úspěšným zemím, takže máme zde opravdu, troufám si tvrdit, vynikající mezinárodní odborné renomé a je třeba ho udržet. O co jde, v té předkládané novele se zaměřujeme víceméně na uchování a zlepšení...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, pane ministře, registruji zhruba tři až čtyři zvuky senátorů přímo v Jednacím sále, kteří diskutují zřejmě o zákoně, ale já prosím, abyste případně ty svoje diskuse přenesli do přísálí nebo do přilehlých prostor, děkuji. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Čili uvádíme to do souladu zákona s Úmluvou, s Úmluvou s velkým „Ú“, která v souladu s článkem 10 Ústavy České republiky má aplikační přednost před zákonem. A právě jejich vzájemný nesoulad by případně vedl k určité právní nejistotě. Proto tedy ta novela, to je asi to důležité říci, nezasahuje žádným zásadním způsobem do dosavadní právní úpravy, pouze ji pozměňuje ve směru konkrétnějšího zapracování právě té mezinárodní právní úpravy, přičemž klíčové instituty, jako je definice, licenční režim a tak dále, zůstávají obsahově zachovány, a to ve zcela nezměněné podobě. Snad jedinou významnější změnou je rozšíření zákazu užití pro zakázané účely nejen na látky stanovené seznamy právě v té úmluvě, ale na všechny toxické chemické látky a jejich prekurzory. Tato změna nicméně opět je plně v souladu se zněním úmluvy. Celkově ještě provádí určitou modernizaci textu a tak dále, nicméně návrh byl podpořen již Poslaneckou sněmovnou v tomto duchu. Schválila jej bez jakýchkoliv pozměňovacích návrhů, a proto, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, si dovoluji požádat, abyste podpořili tento návrh zákona v předložené podobě. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji panu ministrovi a nyní sděluji, že organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 288/1, zpravodajkou výboru je paní senátorka Renata Chmelová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré dopoledne. Jak zde zaznělo, tato novela zákona právě vychází z té Úmluvy o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení. Novela zohledňuje právě zkušenosti získané praktickou aplikací při právě výkonu kontroly a na základě postupů mezinárodních jednání právě probíhajících na základě té zmiňované úmluvy. Jak tady řekl pan ministr, nejdůležitější změnou, kromě různých věcných a technických úprav právě na základě aplikace, zkušenosti z praxe, tak se rozšiřuje zákaz nakládání na všechny toxické látky právě k jinému než zakázanému účelu, což je podstatné. Zavádí právě nový pojem, co znamená nezakázaný účel, kde jsou opravdu explicitně vymezeny právě povolené účely na použití, jako je třeba průmyslový, zemědělský, ochranný důvod a tak dále. Co se týká dopadů na veřejné rozpočty, tato novela nemá žádný vliv na státní rozpočet. Naopak bych řekla, že z hlediska administrativní zátěže přináší novela značnou úsporu, což mně potvrdila i paní ředitelka Drábová ze Státního ústavu pro jadernou bezpečnost, protože tam se ruší různé nadbytečné informační povinnosti tohoto úřadu.

Jak zde zaznělo, ve sněmovně v podstatě návrh prošel téměř většinou přítomných poslanců. Já bych tady ještě jenom ráda upozornila, že tento tisk má také souvislost potom s dalším tiskem, což je ta úmluva, o které zde se mluví, v té úmluvě se právě přidává další látka, což je novičok, ta kauza je vám určitě známá, takže tady bych se chtěla připojit k vyzdvižení velké úlohy České republiky právě i na přidání této látky na ten seznam.

Takže bych vás chtěla seznámit s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který na své 23. schůzi konané dne 15. července doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Zároveň se pro formu ptám, byť to není pravděpodobné, zda chce zpravodaj nebo navrhovatel ještě vystoupit? Nechtějí. Stanoviska sdělili ve svých vystoupeních a rozprava neproběhla. Nyní tedy můžeme přistoupit k hlasování o jediném návrhu, a to je návrh na schválení znění postoupeného Poslaneckou sněmovnou. Předtím než tak učiníme, tak opět spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum je 33, budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí, tlačítko ANO, zvedněte ruku.

Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 33 při aktuálně přítomných 65 senátorkách a senátorech, kvórum 33, bylo pro 57 a návrh zákona byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já projednávání tohoto návrhu zákona končím. Dostáváme se k dalšímu bodu, který máme pod pořadovým číslem 23. A jedná se o

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 289

Tento zákon jste obdrželi jako senátní tisk č. 289. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Zatím jedeme bez ztráty kytičky, leč teď jsme v nesmírně náročném zákoně. Očekávám, že bude zřejmě delší diskuse k němu, což je dobře, jedná se o jeden z nejkomplikovanějších zákonů vůbec, obecně, minimálně v tom hospodářském sektoru, a to nejenom proto, že na něm participují tři ministerstva, tj. doprava, průmysl a místní rozvoj, ale že svým rozsahem, ale popravdě řečeno i vlivem, je zákonem, který je ostře sledovaný, dotýká se obcí, dotýká se krajů, dotýká se pasažérů v dopravě, dotýká se energetiky, dotýká se elektronických komunikací, dotýká se v podstatě každého občana, a je pravda, že situace v posledních letech, a teď to neříkám vůbec politicky, to se nám tady nějak nakumulovalo, byla neúnosná, protože zejména výstavba toho, čeho se to zejména týká, čili liniových staveb, dálnic, silnic atd., se u nás neúměrně protahuje, a to, že na, řekněme, kop do země čekáme 10, 12, někdy i 15 let, není normální. Tento zákon neřeší úplně vše, to je třeba říci, protože on pochopitelně je do určité míry provázaný s celou řadou dalších, zejména stavebních, nicméně ty liniové stavby, tzn. silnice, dálnice, ale i energetické stavby, různé příložky atd., tak řeší zcela zásadním způsobem. Předtím, než uvedu hlavní parametry, tak musím skutečně s velkým respektem vypíchnout před závorkou to, co se podařilo v Poslanecké sněmovně. A to je to, že jsme se v zásadě shodli. Skutečně po dlouhých diskusích, já jsem se tomu opravdu osobně hrozně věnoval, kdy nejenom na hospodářském výboru, ale po diskusích se všemi, nejenom koaličními, ale samozřejmě i opozičními stranami, jsme probírali bod za bodem. Byly tam desítky a desítky pozměňováků, nakonec zvítězil zdravý rozum, zvítězila racionalita, musím objektivně říct, že v tom nejvíce pomohli lidé, kteří jsou z regionů, kteří jsou z oblastí, kde jasně vidí, co nastává, když se nám zasekne stavba silnice, dálnice, co to znamená ve smyslu obchvatů neukonaných v jejich regionu, co to znamená s přetěžováním jednotlivých regionů, samozřejmě obcí atd., jaké to má důsledky ať už ve smyslu zásobování, ve smyslu životního prostředí, anebo je to nebezpečné. Tady jsem hrozně rád, že ti krajští a regionální lídři a poslanci atd. v tomto byli v zásadě jednotní a uznali, že to, co tam předkládáme, dává vysoké ratio.

Abych zde opakoval to, že chceme ukonat rychlejší, efektivnější přípravu staveb dopravní, vodní atd. infrastruktury, to, myslím, není nic nového. Ale pojďme si říct to, v čem se to zejména liší, odlišuje od toho, co zde bylo v minulosti, protože nezapomínejme, že v roce 2018 už proběhla novelizace a vůbec nebyla špatná. Opět se tenkrát klíčoví aktéři v zásadě shodli ve sněmovně, my, když jsme si vyhodnocovali průběžně dopady, tak i když je to relativně krátká doba, tak to určitě velmi dobře posloužilo. Nicméně jsme opět dál a já za chvíli řeknu tu úplně nejdůležitější změnu.

To, že dáváme dohromady umístění a povolení stavby, myslím, že je praktická věc, kterou ocení každý, kdo staví. Že se snižuje množství všech závazných stanovisek, uvedu příklady, např. posouzení vlivu na životní prostředí, a navrhuje se vydávat jediné závazné stanovisko, opět urychlení. Jinak tou problematikou závazných stanovisek se návrh zabývá v mnoha a mnoha ohledech, je to skutečně náročné čtení, vstupuje přímo do správního řádu, zakotvuje základní zásadu vydání závazného stanoviska bezodkladně a stanovuje maximálně 30denní lhůtu pro vydání tohoto stanoviska, resp. 60 dnů ve zvlášť složitých případech. Současně se zavedením výslovné lhůty pro vydání tohoto závazného stanoviska ve správním řádu se ve stavebním zákoně zavádí řešení, toliko diskutované, prostřednictvím fikce vydání souhlasného závazného stanoviska. V zákoně o vyvlastnění se navrhuje pro účely urychlení řízení, o vyvlastnění stanovení jednoznačných lhůt pro některé procesní postupy atd. Důležitá změna je rovněž v oceňování pozemků, což opět zdržovalo vše, dochází ke změně takové, že vyhotovení znaleckých posudků bude tak, že se umožňuje vyhotovit jeden znalecký posudek pro více pozemků a staveb, které jsou potřebné pro stavbu té infrastruktury. Návrh mimo jiné podrobně upravuje problematiku rušení přejezdů, jsou-li do vzdálenosti 5 kilometrů, a stanovuje určitá kritéria, při jejichž splnění se zrušení může povolit, tím dojde nepochybně ke snížení nehodovosti na přejezdech. Myslím, že to sledujeme všichni, ročně máme 30 až 40 smrtelných úrazů právě na železničních přejezdech, i když se to teď netýká bezprostředně tohoto, je to zrovna věc, kam se musí v železnici napnout hlavní snaha, a to je rychlá modernizace všech přejezdů. Stáhli jsme to z roku 2028 na rok 2022, na 500 přejezdů, což si myslím, že je dobře, to jsou ty kritické, takže jsme to urychlili nebo urychlujeme to, nicméně, když se podíváme na množství přejezdů, tak to jenom pro vaši informaci je 7000 přejezdů v ČR, čili je třeba i toto brát v úvahu a tento zákon k tomu směřuje.

Teď se můžeme posouvat dál. Vodní a energetická infrastruktura, navrhuje se rozšířit možnost využití i zde institutu tzv. mezitímního rozhodnutí, rozšiřuje se možnost využití právní úpravy vstupu na pozemky, jsem stále teď v té energetické a vodní infrastruktuře. Nezapomínejme ani na nový fenomén, to jsou elektronické komunikace, které jdou paralelně s těmi liniovými stavbami, ke stanovení jednodušších postupů, v případě, že stavba elektronických komunikací je prováděna jako tzv. přípolož, to je důležitá věc, tak v takovém případě nebude vyžadováno povolení podle stavebního zákona. Opravdu to hrozně ulehčí, toto. Ani závazné stanovisko podle zákona o památkové péči. Rozsáhlé vstupy do stavebního zákona a jednotlivé dílčí vstupy do dalších zákonů jsou spojeny i se zavedením nového závazného nástroje územního plánování, tím nástrojem, který využíváme, bude tzv. územní rozvojový plán, který bude svázán s politikou územního rozvoje. ÚRP, ten územní rozvojový plán, bude územně plánovací dokumentací vydávanou ministerstvem pro místní rozvoj a bude závazný do pořizování vydávání zásad územního rozvoje.

Poslední, co bych chtěl zmínit, je to, co proběhlo v Poslanecké sněmovně, a to jsou pozměňovací návrhy. Bylo jich tam obrovské množství, z nichž ten nejdůležitější byl přijat, jsem rád, že i na hospodářském výboru poměrem hlasů 20:15, podobně to bylo nakonec i ve sněmovně, ten do značné míry determinuje celou tuto novelu. Doposud bych řekl, že to všechno, co jsem říkal, jsou věci, které můžeme detailně diskutovat, ale byly dlouhodobě připravovány, nicméně udělali jsme jednu revoluční změnu. Tu jsme udělali v únoru, jak jsem nastoupil na post dopravy, tak jsem sebral tu odvahu a 15 let diskutovanou polskou cestu jsme tedy dali na stůl. Uznávám, že to bylo, řekněme, možná trošku nečekané, ale kdykoliv jsem byl u kohokoliv i z vás, v rámci regionu, každý mi vždycky říkal, proč to nemáme jako v Polsku. A teď bych mohl říkat, jak to bylo v Polsku před rokem 2000, jak to bylo po roce 2000, kde my jsme předtím byli rychlejší, nakonec Poláci jsou rychlejší. Ta rychlost není dána tím, že bychom neměli peníze. Máme relativně dost peněz na výstavbu. Není to dáno ani kapacitou stavebních firem, i to zvládáme. Ten problém, který nastával, nastával v realizaci výkupu, případně vyvlastňování. Abych byl přesný, není to jenom tento problém. Nevyhneme se tomu, že budeme diskutovat s ekologickými spolky, a i když je někdy kritizuji, samozřejmě to musím respektovat a bereme to. To znamená, pokud se někdo nechová tak, že vysloveně vydírá, tak musí mít. A to se tím nijak nemění. Teď jsme v situaci, že jsme nakonec po velkých diskusích připravili polskou, nebo někdo tomu říká německá cesta, tam je to téměř obdobné. Ta cesta spočívá v jedné věci. Nikomu nesaháme na jeho majetek, to zůstává úplně stejné. Režim výkupu, dokonce za stejných podmínek, dokonce u nemovitostí se to o něco zlepšilo, případně vyvlastnění, který jel nějakou svojí procesní cestou, byl v té fázi, že proběhlo územní rozhodnutí, povolení a čekalo se na dohodu se všemi dotčenými, ať už ve smyslu výkupu, to jsou třeba až ty osminásobky, nebo případně vyvlastnění. Stejně to vždycky dopadlo tak, že to ani jinak dopadnout nemohlo, než že se to zrealizovalo, to je zákon, problém byl v tom, že ať už z důvodu neochoty, z důvodu spekulací, z důvodu vydírání nebo prostě z důvodu toho, že se nikdo nepodařil nikde jaksi dohnat, tak to trvalo, prosím pěkně, někdy až 12 let, což je nemyslitelné.

Poláci a Němci udělali jednu klíčovou věc, a to je to, že v momentě, kdy je územní rozhodnutí, které může být spojené se stavebním povolením, pochopitelně, tak v tu chvíli se může začít stavět, paralelně začíná diskuze. Ta diskuze nijak nikoho nepoškodí ve smyslu jeho nároku. Akorát se průběžně staví a teď se může diskutovat, jestli to bude výkup, vyvlastnění atd. To může trvat řádově třeba několik let, ale průběžně se staví.

Tento polský model byl nakonec přijat, jsem za to rád, tento model nakonec zásadním způsobem výstavbu může urychlit. Ne může, ale on ji urychlí. Můžu vám to teď říkat na desítkách příkladů. Mohl bych vám to ukazovat, jak nám to urychlí D6 na Karlovy Vary, jak nám to urychlí D11. Já jsem dokonce říkal, a to nebyla výhrůžka, to byl fakt, pokud v D11 neuděláme toto, tak to dopadne tak, že Hradec, Smiřice, Jaroměř teď dostavíme, to budeme mít v příštím roce, zaplať pánbůh za to, urychlili jsme to o rok, ale bude nám zůstávat ten poslední úsek na hranice. Ten pochopitelně má ještě návaznost na polskou cestu. To znamená, my budujeme D11, Poláci budují S3. Poláci tam budou v roce 2024.

My, jestliže neuděláme tuto změnu, tak tam budeme nejdříve v roce 2026. Zcela vážně říkám, že nám, a říkám nám, nevím, kdo bude sedět na pozici ať už dopravy, nebo vlády v roce 2024 – 2025, o tom je předčasné teď spekulovat. Hrozí blamáž a nikomu bych nepřál zažít to, jestli my se tam nepotkáme s tím Polákem. Protože pozor, tam to není o tom, že Polák přijede na hranici a bude pokračovat na nějaké silnici 1. třídy, bohužel skončí ve slunečnicích. Se vším všudy, tam prostě není nic. Což je opravdu velký problém, protože oni už dneska bijí na všechny zvony, které jsou, a říkají, rychle něco dělejte, protože nám tam skončí dálnice v těch slunečnicích. My už předtím to budeme muset pouštět do těch obcí, vesnic atd., bude to velký problém.

Já si vůbec nedovedu představit, že po Evropě bude kolovat tenhle obrázek, jak jsme tam skončili. Ne proto, že nemáme peníze, ne proto, že nemáme stavební firmy, dokonce ani ne proto, že bychom to rychle nepostavili, to my umíme udělat rychle, ale proto, že nejsme schopni tam dotáhnout výkupy pozemků. Můžeme jít dál, můžeme se bavit, já nevím, o spojnici Pardubice – Olomouc atd. Je toho hodně, myslím si, že každý, kdo žije nebo je v téhle oblasti, tak ví, o čem mluvím.

Podotýkám, nejedná se pochopitelně jenom o silnice, dálnice, jedná se o železnice. Kdo sleduje, jak se budují koridory, byl jsem se v pátek podívat na jihočeském koridoru, celý den jsem tam byl, vznikají nám tady nádherné inženýrské stavby, Sudoměřice, Soběslav atd. Toto všechno je s tím spojeno. To je ve finále bezpečnost, že budeme stavět bezpečné koridory, dobré koridory atd. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, nevím proč, když jste řekl, že ten zákon je ostře sledovaný, tak jsem si vybavil oscarový film Ostře sledované vlaky. Pak ještě jsem si uvědomil, že, když jste říkal, že to hlasování v hospodářském výboru skončilo 20:15, že členů hospodářského výboru v Poslanecké sněmovně je 24. A teď k tomu, že návrh zákona projednaly naše dva výbory. Prvním výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jitka Seitlová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Michal Kortyš, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Michal Kortyš:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře, vážený pane předsedo.

Zpravodajská zpráva č. 289 výboru pro hospodářství. Na výboru jsme to probírali, ostře to bylo sledováno, měl jsem strach, že tam bude toho více. Ale nakonec jsme se dohodli na tom, že vezmeme v potaz jenom dva pozměňováky. Jeden byl zamítnut, to byl pozměňovací návrh pana senátora Kose, který se dotýkal zákona o životním prostředí. Ten byl zamítnut. Potom byl návrh senátorů Vilímce a Aschenbrennera, Kortyše a Herberta Pavery, který rozšiřoval seznam silnic, které jsou v příloze zákona č. 416, tzv. potřebné stavby. Ten byl přijat.

Potom tam byl z podvýboru dodán pozměňovací návrh pana senátora Buriana, který se také dotýkal zákona, a to vodního zákona, který měl řešit pokládání nového vedení vodovodu a kanalizace v režimu zákona č. 416.

Co se týká hlasování v Poslanecké sněmovně, to bylo hlasování č. 285, 157 přítomných, 129 bylo pro a 16 proti. Legislativní proces byl zpracován ministerstvem dopravy a pro místní rozvoj a průmyslu a byl postoupen do sněmovny 10. 12. 2019. Šel až do 3. čtení, kdy byl návrh zákona přijat, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Bylo zde již řečeno, že bylo x pozměňovacích návrhů, ale na návrh Poslanecké sněmovny byly skoro všechny zamítnuty. Děkuji.

A ještě, pardon, ještě bych to doplnil. Výbor se usnesl, usnesení hospodářského výboru, doporučení Senátu PČR, vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, paní senátorka Jitka Seitlová? Přeje, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal dne 15. července 2020 návrh novely zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, a přijal k ní usnesení. Usnesení má číslo 96. Toto usnesení navrhuje, respektive doporučuje vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

Myslím si, že ve své zpravodajské zprávě teď jenom řeknu, že výbor se zabýval detailně tímto zákonem. Teprve potom v obecné rozpravě se vyjádřím podrobněji k věcem, které byly předmětem diskuze, pozměňovacích návrhů a případně také ještě mého stanoviska. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní zpravodajko, za přednesenou zprávu z negarančního výboru. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, to znamená, otevírám k tomuto zákonu obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem ani neměl v úmyslu se hlásit takto rychle, ale získal jsem pocit, že možná by mohla být jinak rozprava rychleji ukončena, než začne. Nicméně přesto bych se rád k tomuto zákonu vyjádřil. Začnu tím, že budu navrhovat jeho zamítnutí. A nyní tedy k těm důvodům.

Myslím, že stačí po vyslechnutí úvodního slova pana ministra a také po přečtení podkladů, které pro nás zpracovala naše legislativa, tak je velmi jednoduché dospět k tomuto závěru.

Začnu tím, že pan ministr se tady v úvodním slově přiznal, že poté, co nastoupil do své další funkce ministra dopravy, sebral veškerou odvahu a rozhodl se porušit legislativní pravidla a standardní postup. Protože změnil zásadně, zřejmě prostřednictvím poslaneckého návrhu, který připravilo ministerstvo, jak jsem z úvodního slova pochopil, režim vyvlastnění v tomto předkládaném zákoně. Místo toho, aby standardně šel cestou vládního návrhu zákona, který by prošel standardním meziresortním připomínkovým řízením a projednáním na komisích Legislativní rady a Legislativní radě, tak aby se posoudily všechny aspekty, včetně ústavnosti, protože zde jde také o zásah do základních práv, konkrétně do vlastnického práva.

Já si nedělám příliš velké iluze, když se tady budeme bavit o zásazích do ústavních práv, že by to zanechalo nějaký velký dojem na ty, kteří tady chtějí za každou cenu urychlovat výstavbu. Sice bych očekával, že například naše pravice v Poslanecké sněmovně i zde v Senátu bude bojovat právě za to vlastnické právo a za jeho ochranu. Stejně tak si myslím, že Senát se v minulosti opakovaně vyjadřoval proti neústavním přílepkům. Opět naše legislativa upozorňuje na pozměňovací návrh, kterým se doplnila novela atomového, energetického zákona, která věcně vůbec nesouvisí s předkládaným zákonem. Už to samo o sobě by mělo být dobrým důvodem, proč tento návrh zákona zamítnout.

Stejně tak, co jsem se koukal na pozměňovací návrhy a jejich odůvodnění, které tady autoři jistě budou obhajovat, ani neočekávám, že by tady zanechalo nějaký většinový, velký dojem. Třeba právo na příznivé životní prostředí a s tím související možnost našich občanů a jejich organizací se vyjadřovat v různých řízeních. Ale možná, že by mohla zanechat dojem alespoň jedna věc, a to je debata o tom, do jaké míry různé změny zákonů, které se týkají výstavby, jsou doopravdy způsobilé urychlit výstavbu.

Opakovaně jsem vyjadřoval názor, že jedním z hlavních důvodů, proč nefunguje územní stavební řízení, vše, co souvisí s přípravou staveb, je velmi častá změna pravidel legislativy. Například i během Sobotkovy vlády ministerstvo pro místní rozvoj předkládalo rozsáhlou novelu stavebního zákona a zároveň sdělovalo, že bude připravovat ten úplně nový, o kterém se diskutuje. Já si myslím, že to funguje tak, že než se všichni úředníci na všech úrovních naučí s nějakou legislativou pracovat, tak se změní. Oni se to učí znovu a ani se nelze divit, že pak je tam spousta chyb, které v dobré, někdy možná i ve špatné víře někdo využije a zpochybní platnost těchto rozhodnutí. Velmi často úspěšně.

Myslím si, že tohle je další novela tohoto typu. Pokud se zase vrátím ke stanovisku naší legislativy, možná, že na ty, kteří chtějí urychlovat, by mohl fungovat aspoň jeden argument, a to je upozornění na ta závazná stanoviska, která se vydávají fikcí, jsou bez podmínek a jsou neodůvodněná, zároveň upozornění, že podle judikatury je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné, a protože je podkladem i pro vydání konečného rozhodnutí, tak i to konečné rozhodnutí může být u soudu shledáno jako nepřezkoumatelné.

Takže my tady možná zrychlíme z hlediska času správní řízení a v něm vydané pravomocné rozhodnutí. Ale vůbec si nepomůžeme, protože nakonec ho soud zruší pro nepřezkoumatelnost, my možná urychleně vydáme pak nějaké další řízení, které soud možná zase zruší pro nepřezkoumatelnost, pokud tam budeme vycházet z té fikce.

Možná, pokud vám nejde o ochranu ústavnosti, o ochranu základních práv, ať už je to vlastnické právo, ať už je to právo na příznivé životní prostředí a možnost vyjadřování se občanů nebo obecně sledování veřejných zájmů, které například ta závazná stanoviska sledují, možná by stálo doopravdy za zamyšlení, jestli ve skutečnosti tento zákon něco urychlí, anebo naopak jenom vytvoří další komplikace pro řádné rozhodování při přípravě, povolání a realizaci staveb. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji panu senátorovi, dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych naopak chtěl vyjádřit podporu tomuto zákonu. Přeji si, abych jako místopředseda Sdružení pro výstavbu dálnice D3 mohl jednou být u toho, že třeba dálnice D3, jejíž výstavba dneska směle směřuje na hranice s Rakouskem, tak aby i ve středních Čechách se dočkala svého povolení, případně své realizace. Proto tady vyjadřuji podporu veškerým aktivitám, které směřují k urychlení výstavby jak dopravní, tak i dalších druhů infrastruktury, které jsou v zákoně uvedeny.

Tady bych chtěl velice vypíchnout a chtěl bych vyjádřit velkou podporu tomu návrhu, který se kolega Jirka Burian snaží včlenit do zákona prostřednictvím pozměňovacího návrhu ohledně té vodohospodářské infrastruktury. Neboť se domnívám, že v dnešní době, kdy se bavíme o suchu, o zásobování pitnou vodou, i tato záležitost nabývá na významu. Proto je naprosto pochopitelné, že ten zákon klade důraz na dodržování lhůt, lhůty se zkracují, že jde o rozhodování fikcí.

Na závěr mi dovolte, abych se vyjádřil k záležitosti toho, jak říkal pan kolega, předřečník, atomového zákona. Já jsem si dovolil podat pozměňovací návrh, který se týká výše jednorázové kompenzace pro obce, které byly vyřazeny z dalšího procesu výběru lokalit pro úložiště vyhořelého jaderného odpadu. Myslím si, že by si obce zasloužily jednorázově podstatně vyšší kompenzaci, než je milion korun, neboť ty obce byly po dobu možná 20 let drženy v nejistotě, zda na jejich území skutečně ta lokalita bude, či nebude. Já se domnívám, že částka milion korun je neodpovídající a nesouhlasím s ní.

Ale zároveň, jak jsem řekl, vyjadřuji podporu tomuto zákonu a nechci, aby se obce staly případným rukojmím v tom, že by ten zákon mohl být v dalším legislativním procesu různě zpochybňován. Proto stahuji svůj pozměňovací návrh právě z důvodu, o kterém jsem mluvil. Vás, pane vicepremiére, si dovolím požádat, zda by ještě existovala nějaká vůle k tomu, aby se s obcemi mohlo jednat případně o výši té kompenzace. Opravdu si myslím, že obce by si to zasloužily. Starostové tam byli skutečně v první linii politiky a nesli na svých bedrech veškeré náklady, které měl nést stát. Oni tam za ten stát odpracovali spoustu práce. Já si myslím, že právě by si zasloužili skutečně kompenzaci, která by odpovídala. Pro mě to ten milion korun není.

Takže závěr. Stahuji svůj pozměňovací návrh z důvodu, o kterém jsem mluvil. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji panu navrhovateli, tedy panu senátorovi. Konstatuji, že stáhl pozměňovací návrh, který ještě nepodal, ale to nevadí. Pochopil jsem tedy, že ho nebude podávat. Druhá věc je, že jsem pochopil, že nenavrhuje návrh na schválení. Je to tak? Tak. Aby to bylo jasné, takže dobře. Dalším přihlášeným je pan senátor Ladislav Kos a připraví se Jitka Seitlová.

Senátor Ladislav Kos:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já se úvodem svého projevu připojím ke kolegovi Dienstbierovi s návrhem na zamítnutí. Rád bych zdůvodnil, proč tomu tak je. Začnu asi tím, že když jsme schvalovali, tuším před rokem či před rokem a půl, novelu liniového zákona, tak zde byly velké výhrady k seznamu staveb, kterých se ten zákon dotýká. Bylo tady řečeno, že to povede k tomu, že za rok či dřív se objeví další novela, kde ten seznam bude dále rozšiřován. Já chci říct, že tak jako se objevila skutečně, máme ji tady před sebou, tak předpokládám, že za půl roku, za rok se objeví další novela, kde ten seznam dále nabobtná.

Všechny podmínky, aby tomu tak bylo, jsou vytvořeny. Bohužel, šrouby se utahují, a to jak v zásazích do vlastnických práv, tak i do možnosti účasti veřejnosti. Bez toho, aniž by byly vyhodnoceny klady a zápory předchozí novelizace, tak tu máme novelizaci další, která, jak říkám, utahuje v těchto dvou oblastech šrouby. A to přesto, že předchozí novelu, její ústavnost posuzuje Ústavní soud, jehož rozsudek také není k dispozici. Další asi námitka, kterou tady mám, je, že ten liniový zákon, respektive vláda si přes ten liniový zákon začala uplatňovat, nevím, jak to nazvat jinak než choutky, které původně chtěla vměstnat do stavebního zákona jako takového. Teď je vidět, že ten stavební zákon v podobě, v jaké byl vydán, a po všech těch úpravách, připomínkách a podobně, má velice malý předpoklad, že projde. Tudíž jako by se všechny ty věci, které se chtěly vměstnat do stavebního zákona, postupně uváděly do praxe přes tento „bohulibý“ zákon č. 416. Považuji takové kutilství za nevhodné a skutečně na něj nechci přistupovat, protože jestliže vláda chce udělat nový stavební zákon, nechť ho udělá. Nechť ho udělá komplexní a nechť nesalámuje jednotlivé jeho paragrafy přes nějaké jiné zákony.

Návrh, který máme před sebou, v případě přijetí radikálně omezí práva vlastníků nemovitostí i samospráv, a to nejenom v oblasti infrastrukturních staveb, to si uvědomme, že ty paragrafy, které jsou třeba vtěsnány do stavebního zákona i do zákona o ochraně přírody a krajiny, tak se budou týkat nejen infrastrukturních staveb. Jak jsem řekl, radikální návrhy přitom nejsou opřeny o žádné relevantní analýzy, a to i přesto, že si takovou analýzu již před 2 lety u ministerstva dopravy objednala Evropská komise. Považuji za nepřijatelné, aby se v rámci snahy urychlit výstavbu dopravní, energetické a vodní infrastruktury omezovala práva občanů a obcí v povolovacích řízeních, které mnohdy s výstavbou infrastruktury ani nesouvisí.

Celková bilance směřování novely, tu považuji za velmi tristní. Posilují se korupční příležitosti, vláda bude svoje projekty prosazovat na sílu bez diskuze s kraji a obcemi a soukromí investoři budou muset suplovat práci úřadů, neboť fikce souhlasu je nezbaví povinnosti plnit dané zákony. Mluvil už o tom tady šířeji právě kolega Dienstbier.

Asi bych tady uvedl pár takových zásadních věcí, které mi v té novele zákona vadí a které považuji za velice rozporuplné.

První z nich je územní rozvojový plán. Územní rozvojový plán je jakýmsi státním územním pánem, který vzniká pod kuratelou vlády a víceméně umožňuje vládě si do tohoto územního rozvojového plánu zařadit záměry dle své libosti. Opět je to věc, která se netýká jenom tohoto infrastrukturního zákona, ale může se dotýkat víceméně čehokoliv. Samozřejmě problém je ten, jak máme v legislativním stanovisku, že plán bude schvalovat vláda a nebude podléhat přezkumu podle správního řadu. V tom vidím velké nebezpečí, právě i omezení možnosti samospráv a krajů zasahovat do tohoto územního rozvojového plánu.

Druhou věcí je fikce souhlasu místo závazného stanoviska dotčených orgánů. Opět tady hrozí ta nepřezkoumatelnost, o které již byla řeč, a to, že se různé námitky a připomínky přesunou z územních řízení k soudu. Soudy můžou být zahlceny těmito spory a výsledek, který tento zákon si dává za cíl, to znamená urychlení výstavby, tak může dopadnout přesně opačně, protože soudní spory se jistě budou táhnout léta.

Dále velké nebezpečí vidím v jednotném závazném stanovisku k zásahu do přírody a krajiny podle liniového zákona. A s tím spojená věc, že bude umožněno do spojených řízení, to znamená do řízení EIA, územního řízení a stavebního řízení, předkládat pouze hrubou dokumentaci nebo orientační dokumentaci, vyberte si, jak to cítíte z toho znění zákona. Takže, upřímně řečeno, možná v některých případech se nebude moc k čemu vyjadřovat. Samozřejmě, že tím pádem může dojít k zásadnímu porušení ochrany přírody a krajiny a samozřejmě opět k omezení práv veřejnosti se k těmto věcem vyjadřovat. Určitě je na zvážení, zda je důležitější urychlení výstavby za každou cenu, anebo jestli ochrana přírody a krajiny patří k těm úplně základním atributům, které bychom při veškerém našem jednání a konání měli zohledňovat. Tento zákon nebo tato novela bohužel zcela jednoznačně preferuje zájmy výstavby a zájem ochrany přírody a krajiny je tímto jednotným závazným stanoviskem, a nejenom jím, ještě o tom budu mluvit dále, tak je velice značně potlačen.

Abych nebyl dlouhý v tom svém prvním vystoupení, jenom chci říct, že právě pro rozšíření možnosti účasti veřejnosti budu předkládat, pokud na to dojde, pozměňovací návrh, a sice vrácení možnosti účasti spolků v řízeních, protože tato účast byla znemožněna pozměňovacím návrhem při poslední novelizaci stavebního zákona před dvěma, dvěma a půl lety, vyřadila spolky z možností se těchto řízení, pokud nejsou EIA, zúčastnit. Já to považuji za velice špatnou cestu, protože právě spolky jsou těmi, kteří přinesou do řízení i poznatky z praxe mnohdy. Ta námitka, že spolky jsou těmi, kdo brzdí jednotlivá řízení, je skutečně nepravdivá. Vím, že tady měla kolegyně Chmelová, když jsme se o tom bavili, právě v té novele stavebního zákona, tak tady měla analýzu, že spolky podávají námitky v nějakých malých desetinách procent, do nějakých soudních žalob vstupují v setinách nebo v tisícinách procent řízení, ale širší zdůvodnění bych pak podal, až budu předkládat ten pozměňovací návrh. Pokud k němu dojde. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za váš příspěvek. Prosím paní senátorku Jitku Seitlovou, která je přihlášena jako další do obecné rozpravy.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Návrh zákona, který před námi leží, je opravdu, jak už řekl pan ministr, velmi složitým zákonem. Jenom připomenu, že novelizuje 25 zákonů, z toho 12, skutečně jenom tím, že tam dává změnu územního rozvojového plánu, ale těch 13 i věcně a obsahově. Pan hlavní zpravodaj, garanční zpravodaj řekl, že těch pozměňovacích návrhů ve sněmovně bylo málo. Musím říct, že jich nebylo málo, že jich bylo dost, byly naprosto zásadní. Máme na tento zákon zhruba 3 týdny, v podstatě 14 dní než dojde k zapracování toho, co bylo schváleno ve sněmovně, do zákona, tak jak je, bez toho se nedá pracovat. Rozumím tomu, že bylo velmi obtížné se s takto náročnou právní úpravou detailněji seznámit.

Je to tak, že ministerstvo předložilo návrh novely, pan ministr říká, a říkají to i velmi silně všechny hospodářské instituce v naší zemi, že musíme zrychlit povolovací řízení, protože jsme na 150. místě hodnocení dle světového žebříčku 190 států světa.

To je pravda. Ano, ten materiál jsem si vytáhla a mám ho tady. Vy jste dostali narychlo nějaký graf, ale já vám řeknu čísla. V roce 2011, pane ministře, jsme neměli polský systém a byli jsme na 76. místě. V roce 2014, po prvních volbách, které obsadila tato nomenklatura, která tam je, v roce 2014 jsme byli na 86. místě. Trošičku jsme klesli, ale ještě to nebyla taková ostuda. Ale v roce 2015 jsme se dostali po nástupu vlády ANO a koalice, která byla, na 139. místo. Následoval rok 2017. V roce 2017 jsem tady byla a schvaloval se nový stavební zákon, respektive velká novela, paní ministryní Šlechtovou. Někteří z vás tady byli. Já jsem tehdy musela být hodně odvážná, to se přiznám, protože byl obrovský tlak. Schvalte to, pomůže to stavbám, bude rychlejší stavební řízení, opravdu se u nás nestaví. Upozorňovala jsem, že jsou tam čtyři nová stavební řízení, různě se promítají do různých ustanovení, která nejsou dokončená, že stavební úřady s tím nebudou umět pracovat. V roce 2018, 127. místo. Po všech novelách, které vaše vláda, pane ministře, protlačila, v roce 2020, 157. místo. Na to bych chtěla odpověď. Znovu řeknu, 2011 - 76., 2020 – 157. Po velké novele pokles skoro o 30 míst. To je skutečnost. Opravdu nechci zdržovat kolegy, ale když si přečtete to, co nám přišlo z Poslanecké sněmovny, docela odpovědně říkám, že to je jedna z nejhorších právních norem z hlediska zpracování, která do Senátu přišla. Teď řeknu to hlavní. Všichni si přejeme, aby se urychlily stavby. Já si to přeji víc než možná kdokoliv jiný, protože mě trápí v Přerově nedokončená D1. Ale ze všech stanovisek odborníků, kteří jsou specialisté na stavební právo, i z těch úřadů, se kterými jsem mluvila, nakonec se obávám, že právě ten kousek bude v dalších problémech, pokud půjdeme cestou de facto státu, který přijímá zákony, které jsou tak hrozné, že si s nimi úředníci neví rady. To je problém. Rozumím té politické debatě, „zrychleme stavby“, to je samozřejmě správně, pane ministře, já s tím strašně souhlasím, máte v tom moji plnou podporu, ale to, co je předloženo, řada legislativců, nejenom ti naši, upozorňuje, že to naopak ty stavby může prodloužit, to řešení.

Dostanu se k fikci, která tam je, o té se hovořilo. Dobrá, budeme mít fikci, o které hovořil pan senátor Dienstbier. Pan senátor Dienstbier řekl jasně to, co je stanovisko správních soudů. Pokud tam není závazné stanovisko, je tam fikce, není přezkoumatelné, tudíž se takové rozhodnutí musí zrušit. Budeme se snažit, aby tam nemusela být ta fikce, přece nechceme, aby nebyly veřejné zájmy zohledněny. Chceme, aby úřady fungovaly. Ale já se ptám, co tato vláda udělala pro to, abychom neměli stovky, tisíce fikcí. To je přece ten základ! Chceme hájit a úřady mají hájit veřejné zájmy, které jsou chráněné. Nenašla jsem tam jediné ustanovení, které by nějakým způsobem řešilo problém toho, že úřady to nestíhají. Teď řeknu, co možná pomůže, bude to třeba způsob elektronické státní správy, ano, to je jistě cesta, ale to nakonec nebyl vládní návrh. Teprve k nám ještě dojde. Opravdu pochybuji o tom, že je správná cesta říci: „No, tak dobře, tak se nedá stanovisko a hotovo, když na to lidi nemají čas, tak se nedá.“

To je prostor pro korupci, obrovský prostor pro korupci. Říká se, že někdo může přezkoumat to závazné stanovisko, ale neříká se, kdy se nadřízený orgán tohoto přezkoumání ujme nebo proč by se toho měl ujmout. Všichni budou hrát mrtvého brouka. Pak jsou tam termíny, kdy už nelze ani přezkoumat. To je stav, který tam je, ale to je jedna z věcí, na kterou upozorňuji. Zejména bych chtěla upozornit na další věc, která se tam objevuje, to je otázka přijatých pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně.

V Poslanecké sněmovně byly přijaty návrhy, bylo jich hodně, ten jeden zásadní vstupuje skutečně do ústavních práv. Pan senátor Dienstbier o tom pěkně hovořil. Já řeknu tři zásady, které jsou porušeny. První je zásada, že když se zahajuje, podle toho, co je navrženo, spoluvyvlastňovací řízení a řízení stavební, tak možnost dohody před zahájením vyvlastnění je vyloučena. To je princip, napřed dohoda a pak vyvlastnění, který jsme tady respektovali od roku 1990. Musím říct, že i před rokem 1990 se o tu dohodu někdy snažili. To je první věc.

Druhá věc, zákon říká, že ten, kdo bude chtít stavět, investor, bude mít oprávnění si požádat, tam, kde je ta stavba, kterýkoli správní úřad na trase, který to má v kompetenci. Dobrá, ale máme tu energetická vedení. Ta energetická vedení, to je opravdu dlouhá trasa. Občan, který bude vyvlastňován na jednom konci republiky, bude mít úřad možná v Praze, možná někde jinde, kde si ten investor požádá. Už sám princip, že to bude podle toho, kde si investor požádá, vzbuzuje určité pochybnosti. I o tom byla debata. Je tam i ta věcná příslušnost. Tento úřad povede i vyvlastňovací řízení. Naše legislativa upozorňuje i na tento problém, ale já považuji třetí problém za ještě větší. To je ten, že víme, že vyvlastňovací řízení je možné, když se vydá rozhodnutí, podat pouze žalobu. To jsme schválili a to platí. Ale když máme stavební povolení nebo rozhodnutí v územním řízení, tam je odvolání. Co s takovým rozhodnutím? Není dořešeno, jestli ten dotyčný má podat odvolání nebo má podat žalobu, když učiní oboje, tak obě instituce řeknou: Měl jste to udělat naopak. My dostáváme občany a nakonec i úřady do naprosto neřešitelné situace. Oni nebudou vědět, nevyřeší to žádný výklad. Vyřeší to až soudy. Myslíte, že to napomůže?

Mám ještě jednu připomínku, kterou jsem dlouho řešila s legislativou, ta je také zásadní. Každý zákon, každé ustanovení je o slovíčkách. Tam se říká, že když se bude vyvlastňovat, v tom společném řízení se stavebním řízením, tak se postupuje podle § 3b, a to z hlediska stanovení znaleckého posudku. Znalecký posudek se zpracuje obdobně jako v § 3b. Dobrá, znalecký posudek je znalecký posudek, ale v tom § 3b se nemluví jen o znaleckém posudku, ale také o koeficientech. Jestliže někdo bude vyvlastňován, § 3b říká, že jenom když se prodává na základě smlouvy, ne vyvlastňováním, má nárok na koeficient. Ale teď přijde investor a řekne: „Já budu zaráz vyvlastňovat, zaráz budu vést to řízení.“ Takže okamžitě se zahajuje také vyvlastňovací řízení. Právní názory jsou rozdílné. Ministerstvo říká: „To je přece jasné, dostanou ten koeficient.“ Ale řada právníků říká, že to jasné není. Ministerstvo není tím, kdo rozhoduje, samozřejmě. To je nějaký jeho výklad. V praxi zase nastanou problémy a zase budou rozhodovat až soud.

Upozorňuji ještě na tuto nejasnost, která tam je. Prosila jsem o pozměňovací návrh, ale legislativa mi řekla: To nejde, to bychom museli měnit strašně moc ustanovení, to nejde udělat. Jenom upozorňuji ještě na tuto nejasnost. Opravdu ministerstvo říká: Je to takto, že to bude oprávněné. Když si to přečtete, tak to opravdu v zákoně tak napsané není a pochybnosti zůstanou. To jsou tři věci, respektive čtyři věci, nedomyšlené k pozměňovacím návrhům v Poslanecké sněmovně.

Musím říct ještě to základní. Podívejte. Zákon, tak jak je, obsahuje, jak tady bylo řečeno panem senátorem Dienstbierem, panem senátorem Kosem, řadu dalších problémů. Ale jsme u územního rozvojového plánu, o kterém jsme hovořili. Územní rozvojový plán je nový územně plánovací dokument, zcela nový, který se zavádí a který bude zpracován na základě politiky územního rozvoje ČR. V politice tohoto územního rozvoje se rozhodne, které stavby budou součástí územního rozvojového plánu. Zákon říká, že tak rozhodne vláda nebo tak může rozhodnout ministerstvo, je to tam takhle formulované, dokonce, že vláda jenom může rozhodnout. Měly by to být stavby, které jsou ve veřejném zájmu. Co je stavbou ve veřejném zájmu, je ovšem velká otázka. Na tu tady nikdo z právníků obecně neumí zcela jednoznačně odpovědět, jestli tahle stavba nebo tahle stavba. Dobrá. To bude územní rozvojový plán, který následně bude připomínkován, respektive budou moci dát stanoviska, bude se jednat s ústředními orgány státní správy a bude se jednat s radami krajů. Tam se říká kraje, to znamená rada krajů. Nebude se jednat s obcemi, natož s nějakými občany. V územním rozvojovém plánu v měřítku 1:100 000 se povedou stavby nebo se umístí stavby. To je velká změna. Změna znamená, že obce budou zcela mimo a mají jedinou možnost. Jediná možnost je, že lze připomínkovat od chvíle, kdy ministerstvo digitálně zveřejní tento návrh rozvojového plánu někde, to tam není stanoveno, asi na nějakých stránkách svých. Máme 6300 obcí, máme neuvolněné starosty, máme občany, máme vlastníky majetku, máme podnikatele. To vedení tras může významně zasáhnout do jejich práv, což samozřejmě by měli lidé vědět. Nemůžu a v tuto chvíli nemám šanci změnit celý ten proces, ale proto navrhuji pozměňovací návrh, který přijal výbor, to je to, že ministerstvo pro místní rozvoj bude mít povinnost poslat obcím datovými schránkami informaci o tom, že zveřejnilo tento digitální plán a že mají možnost připomínkovat. Současně navrhuji, a znovu říkám, výbor to takto podpořil, aby i občané, všichni, kteří mohou být dotčeni, tuto informaci dostali prostřednictvím celoplošného veřejného média. Je to malá pomoc tomu, aby se o tom lidé, ale zejména obce dověděli, protože z toho centra nelze dohlédnout na všechny problémy, které mohou být. Zákon říká, že pokud bude více variant, může být, že rozhodne ministerstvo pro místní rozvoj. Následně bude vydáno opatření obecné povahy, proti kterému není možné přezkumné řízení. Je to opravdu jediná možnost, jak zmírnit dopady a proces nějakým způsobem zlepšit. To je jeden z pozměňovacích návrhů, který vám předkládám a který schválil také výbor.

Jenom chci říct, že po dohodě s ministerstvem pro místní rozvoj na stole leží můj pozměňovací návrh. Ministerstvo pro místní rozvoj upravilo poněkud to původní znění z výboru, s tím samozřejmě souhlasím, protože je to dohoda s ministerstvem, ono říká: Obce, které budou dotčené nebo budou sousední těch, které budou dotčené, když se tam nějaká liniová stavba vede. S tím souhlasím, je to dohoda s ministerstvem, že by to takto bylo, protože někteří kolegové řekli, my nechceme takové informace dostávat, jsem zaslechla, takže je to mírně upravené a já s tím souhlasím.

Pak je předložen výborem další pozměňovací návrh, ten pozměňovací návrh se týká ceny za vyvlastňování. Možná mnozí z vás si vzpomenou, jaké hrátky jsme prožili od roku 1990 z hlediska stanovení ceny za vyvlastňování. Všechny ty hrátky, které byly, proces vždycky zkomplikovaly. Zkomplikovaly ho tak, že jednu dobu se... A právě proto tu máme třeba stavby, které se 20 let nestavěly, protože se změnily podmínky, které měly být vypláceny, půlka lidí dostala vyplaceno víc, půlka lidí méně, pak se zase měnily koeficienty. Když jsem hovořila s lidmi a ptala jsem se, jak si myslíte, že to mám být, tak oni řekli: „Proboha, když už něco od lidí vykupujete nuceně, tak jim zaplaťte a nehádejte se s nimi. Zaplaťte jim slušně, tak jak má být.“ Spousta problémů by dneska nebyla. Ředitelství silnic a dálnic říká: „Největší problém máme tam, kde vyvlastňujeme nemovitosti, kde ti lidé skutečně bydlí.“ Protože tam, kde ti lidé bydlí, nejde jenom o majetkovou újmu, ale jde i o újmu jinou, újmu, že ztratí sociální zázemí. Víte, že když staršího člověka vykořeníte, že to může mít opravdu vážné důsledky. Zažili jsme to po povodních. My se tady spoříme v rámci celé stavby o pár korun. Mám dokonce materiály, že se jedná o nějaké setiny procenta ze stavby. I Ředitelství silnic a dálnic říká: „Nám by to hrozně pomohlo, protože těch staveb není moc a na nich se vždycky zabrzdíme.“ Jsou to jedna, dvě stavby na jedné delší trase. Proto navrhuji koeficient 2 pro stavby, ve kterých má dotyčný bydliště. Tam navrhuji koeficient 2, takto je to navržené. Musím říct, že v Poslanecké sněmovně byl podobný pozměňovací návrh, ale ten návrh neprošel zejména proto, že tam byl problém s tím, že tam byla ještě selská stavení. To je jenom návrh, který jsme upravili tak, aby tam nebyl problém.

Dámy a pánové, mám toho hodně, ale nechci vás zdržovat. To jsou základní věci, které jsou součástí usnesení výboru. Navrhuji ještě k pozměňovacímu návrhu, který máte, abychom znovu zvážili, jestli při nejlepší vůli, kterou zřejmě měli poslanci, aby urychlili stavby, jestli opravdu ty nedořešené dva paragrafy, nebo dva paragrafy, dva body, které tam jsou, nevypustit, protože způsobí v praxi obrovské problémy. To je to spojené řízení, které je o vyvlastňování, o stavebním řízení. Z mé strany doporučuji přijmout usnesení výboru. Vím, že někteří chtějí hlasovat po jednotlivých bodech, jistěže, samozřejmě, za sebe předkládám jednak upřesnění návrhu, který byl přijat ve sněmovně po dohodě s ministerstvem, potom ještě ke zvážení dávám vypuštění toho nejvíc kontroverzního zásahu, který byl v Poslanecké sněmovně. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji paní senátorce Seitlové za její obsáhlý příspěvek a i avizování pozměňovacích návrhů. Prosím pana senátora Čunka, který je dalším přihlášeným, aby se pustil do svého příspěvku.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, pane vicepremiére. Myslím si, že po příspěvcích, které jsme slyšeli od našich kolegů, je potřeba si ale říct první, tu základní otázku. Po všech diskusích, které už jsme tady prodělali, mnozí tedy, i v otázkách vyvlastňování, vícekrát, tak se podívejme na to, jestli se situace zásadně změnila. Myslím, že by to měl být náš parametr.

Ano, důležité je, vůbec to nezpochybňuji, dodržet zákonnost, dbát Listiny základních práv a svobod, tedy ústavnosti, to je náš hlavní úkol. Ale my bychom měli být těmi, kteří vždycky budou mít na mysli cíl. Ten cíl je urychlení staveb, které stojí. To mně přijde, že někdy při diskuzích ochrany práv všech ekologických, občanských atd. pohledů na výstavbu někdy zapomínáme. To, že se tak stalo, vidíte, jakými eskapádami jsme museli projít až k tomuto návrhu.

Jsem přesvědčen, přes všechny výhrady, které tady byly řečeny především panem senátorem Dienstbierem, že bychom měli schválit návrh, který je výborový a který posune tento zákon zpátky sice do sněmovny, ale potom k jeho využití. Situace pro mě, tedy to dodržování ústavnosti, já mám ten největší problém v tom, že Listina základních práv a svobod znamená, že budeme dbát těchto práv, ale zároveň nebudeme zakládat nespravedlnost špatným uchopením těchto práv.

Na dálnici D1, obchvatu Otrokovic, došlo k tomu, aniž bych tady popisoval příběh celý, že před deseti, nebo už dneska více, asi dvanácti lety došlo k vykoupení možná 90 % pozemků od tamních občanů za 50 Kč, kteří pochopili, že bránit dálnici je chyba a pro všechny je to dobře. Jinými slovy, i oni řekli, ano, je to benefit. Dostali 50 Kč. A pak jedna rodina, která měla nějaké vztahy až na katastr atd., skoupila... Ne pak, ale předtím, tzn. nebyli to starousedlíci, byli to lidé, kteří několik let vlastnili tyto pozemky, soudili se a Ústavní soud jim potvrdil, podle mě samozřejmě právně naprosto chybným způsobem, tu věc ještě nějak řešíme, že tito lidé, ti noví vlastníci dostali 2500 Kč/m2. Zdrželi stavbu o deset let a dostali padesátkrát tolik než 90 % starousedlíků. Oni tam samozřejmě nikdy nebydleli.

Nakonec to došlo až k Ústavnímu soudu, který na základě nějakých chybných rozhodnutí a usnesení krajského soudu tak rozhodl. Já jsem napsal celkem jasný dopis, věřím, že byl i slušný, panu předsedovi Rychetskému. On na to odpověděl. V odpovědi byly dost závažné právní vady, především v té záležitosti, že bylo vidět, že Ústavní soud mnohé chyby přehlédl. Ten dopis už tam leží asi tři čtvrtě roku, ještě jsem na něj nedostal odpověď. Teď hledáme nějaké jiné řešení, abychom zaprvé zajistili práva těm občanům, naštěstí už se staví. Oni dostali 2500, ta stavba se ještě po dalších problémech uvolnila.

Ale nemyslím si, že toto je pro mě osobně, každý máme možná jinou zkušenost a jiné cílení, ale pro mě osobně dodržování ústavnosti znamená, že se také budeme chovat ke všem občanům rovnoprávně. To znamená, v jednom území budou dostávat jednu cenu. Tu zkušenost, kterou jsem vám řekl, s tou naší novou nemocnicí, což s DPH odhadovaná hodnota je 8 miliard, my jsme nakoupili ty pozemky tak, že jsme nechali zpracovat tři posudky. Jeden si nechalo zpracovat sdružení občanů, je tam asi 50 vlastníků těch pozemků, krajské zastupitelstvo schválilo ten posudek, který dával tu nejvyšší cenu, která tam ale do té doby nikdy nebyla dosažena. Prodávalo se tam nejvíce asi za 800 Kč, my jsme dali 1650 Kč. To znamená, na základě těchto tří posudků to bylo. 90 % občanů řeklo: Ano. A bylo to do tří měsíců. Samozřejmě oni také chápou, více než u dálnice, že to je velký benefit pro tento zlínský region. Ta situace tomu pomohla, tedy ten benefit, že to je nemocnice.

Ale přes to všechno se to podařilo. Jsem přesvědčený, že to takto stát nedělal a nedělá. Tím pádem vznikají problémy. Pak každý z lidí, kteří zažili ty záležitosti například kolem těch Otrokovic, řekl: „Já si 10 let počkám a budu mít 50krát víc, tak proč bych to nezbrzdil?“ Neříká to správně? To je spravedlivé. Tak je to správně. Občané, když vidí, co se tady děje, dbá se na kdoví co, kdejaký křeček skutečně brzdí tu dálnici zase na druhou stranu už také mnoho let. Dbáme, to už se vyřešilo, teď už to brzdí zase něco jiného, co tam donesl někdo. Ale v každém případě je to tak, že to, co je navrhováno, znamená, ať se všechny věci vyřeší, ale až při soudu, kdy už se po dálnici bude jezdit deset let.

To, co navrhuje paní předřečnice, paní senátorka Seitlová, si myslím, že je velmi správně. Aby došlo k tomu, k čemu dříve docházelo, dneska nemusí, protože 99 % občanů této republiky, díky tomu, jak je veden katastr nemovitostí, díky tomu, jaké máme digitální mapy, díky tomu, jaké máme informace ve všech vrstvách, od posledního kabelu, nejen o vlastníkovi s jeho rodným číslem, s jeho bydlištěm, ale se všemi vrstvami inženýrských sítí, které tam jsou, a sítí, které v tom území jsou, tak nám dalo asi dvě hodiny práce, než jsme přes katastr získali adresy na všechny vlastníky aktuálních pozemků.

To znamená, že dneska skutečně je velmi spravedlivé ze strany státu, investora tedy, nemusí to být třeba jenom stát, protože to mohou být obce, to mohou být kraje, tak je velmi jednoduché všechny dotčené oslovit. Ano, jsou tam od úmrtě, jsou tam lidé, kteří žijí nejenom na jiných kontinentech, ale jsou tam lidé, kteří se někde ztratili a žijí nějak nedohledatelně. Je to určitě nějaké malé procento, ale myslím si, že tam za dodržení lhůt, na to musíme dát také pozor, abychom nečekali zase dva roky na někoho, to je tam řešeno, tak tuto informaci, mně se i líbí to, že to je přes nějaký veřejný prostor. Ale já jsem přesvědčen, že my, když tu stavbu naplánujeme, upozorňuji na to, že dneska už se neplánuje jenom 1:100 000, ale dneska díky tomu, jak máme dopracovány digitální mapy, tak to jsou metry. Tam vyhovíme, tam se nespleteme, protože to je řešeno.

Já jsem s MMR mluvil o tomto jejich návrhu. Ono je to totiž tak, že abychom oslovili vlastníka pozemku a jeho souseda, není jenom proto, že se tím jistíme, ale my se jistíme také proto, že kdyby ta stavba měla nějakou diletaci, když to řeknu, v metrech, tak víme, že jsme oslovili tohoto a toho souseda také. Tím sousedem může být ten, kdo je o kilometr dál, ale také ten, kdo je o čtyři metry dál. Tam si myslím, že je to v pořádku. Ale hlavně to tu stavbu dneska vůbec nezdrží. Při stupni digitalizace, který máme, katastru a všech podkladů, které jsou. Je to úplně marginální věc, vůbec nic to nezabere.

Při tom řízení, když vezmete, jak je stavba naplánována, jak dlouho se projednává, tak ti, kteří jsou investory, a může to být kdokoli z veřejné správy, tak mají dost času na to, aby si všechny tyto záležitosti vykomunikovali dopředu, upozornili je tak, jak to tady bylo předneseno.

Hlídání práv o ekologických organizacích, to, že je potřeba to území prozkoumat atd. Já si ale myslím, že není možné ho zkoumat deset let. Máme nějakou lhůtu, možná se spletu, ale myslím, že ta lhůta je maximálně dva roky, nebo je tam u některých druhů nejvíc čtyřleté období, kdy se sleduje, jak se chovají biologické procesy, živočichové apod. Ale u těch staveb, které se projektují, plánují dlouho, tak tam si myslím, že bychom tyto lhůty neměli překračovat. Neměla by být, tak, jak je u nás zvykem, možnost těch mnoha odvolávacích řízení, kdy skutečně stavba, teď ne kvůli majetku, ale kvůli biologickým otázkách, bude zastavena také na více než na nějaké to nejdelší biologické období toho sledování, které v tom území je.

Chápu to, co řekl pan vicepremiér, že to je největší stesk, který od nás slyší. Když byl u nás, tak ho ode mě slyšel také, že tyto dvě záležitosti musí ministerstvo představit tak, abychom zaprvé byli spravedliví vůči občanům, tzn. cenou, a zadruhé urychlení řízení a zabránění mnohočetnosti odvolávání se i v těch otázkách ekologických, že je potřeba předložit. Proto já budu podporovat výborový návrh. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím pana senátora Orla, který je další přihlášený do obecné rozpravy.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dobrý den, dámy a pánové, dobrý den, pane vicepremiére. Patřím mezi ty, kteří považují tu novelu zákona č. 416/2009 za něco, co stanovení jasných pravidel určitě neposiluje. Ale naopak přináší do územního plánování jakýsi chaos a chaos do stávající legislativy. Jsem toho soudu, že to částečně dokumentují také podrobná stanoviska třeba našeho legislativního odboru Senátu nebo stanovisko Legislativní rady vlády.

Přestože vláda nepředložila žádnou analýzu příčin dlouhého trvání povolovacích procesů, navrhuje doplnit do stavebního zákona další kontroverzní nástroje, které celý ten systém učiní komplikovanější a možná i otevřenější korupci. Ve svém důsledku nově zavedené instituty, především myslím fikci souhlasného stanoviska, přípravu staveb můžou prodloužit, protože vytváří, a už to tu zaznělo několikrát, prostor pro oprávněné žaloby dotčených obcí, dotčených vlastníků nemovitostí.

Předkládaný zákon urychlení výstavby infrastruktury zřejmě přinese, jako to urychlení přinese, ale cena, kterou se za to chystáme zaplatit, je dle mého názoru nepřiměřená. Celá diskuze se vede pouze o tom, zda účel světí prostředky či nikoliv. Když jsem se díval na legislativní proces, na argumenty jednotlivých resortů, tak ty byly velmi často při projednávání ve sněmovně velmi vážně protichůdné. Byly tam argumenty zcela rozdílné. Bylo to zřejmě natolik do očí bijící, protože najednou ministerstva byla v mnoha případech nucena změnit názor, aby ta argumentace dostala nějakou fazónu. Myslím si, že to i ve sněmovně bylo tak narychlo probráno, že nebyl čas řádně prostudovat u takto složité legislativy, týkající se vyvlastňování, vstupy na pozemku a vůbec omezování občanských práv.

Mimo nekoncepčních a kontroverzních opatření musím také přiznat, že novela přináší některé prvky, se kterými je možné určitě spojovat pozitivní naděje. Zmínil to i pan vicepremiér. Je to tzv. institut přípolože, který by mohl nasměrovat pokládku nových elektronických komunikačních sítí do ochranných pásem již existujících sítí, a tím nezabírat další prostor pod zemí, ulic, našich měst, tím komplikovat třeba zásahy do cenné zeleně.

Tady už to zaznělo, takže já svoje vystoupení zkrátím. Nejkontroverznější institut je územní rozvojový plán a fikce souhlasu, místo závazného stanoviska dotčených orgánů. To zdůvodnění, proč je to špatně, tady bylo několikrát pregnantně řečeno.

Já bych chtěl avizovat pozměňovací návrh, který budeme podávat společně s kolegou, senátorem Přemyslem Rabasem, pokud se tato novela dostane do podrobného čtení. A to ten, že chceme, aby se vypustil z přílohy zákona č. 416/2009 bod č. 3, který se zabývá infrastrukturou vodní stavby, a to plavebním stupněm Děčín a stavebním stupněm Přelouč. V daném případě jde o stavby, jejichž skutečný přínos a ekonomická efektivita jsou více než sporné. Není důvod, proč by jejich příprava měla být urychlována vyvlastňováním dotčených pozemků. I zjednodušována na úkor řádného projednávání se samosprávami obcí, dotčenými občany, vlastníky pozemků a dalšími účastníky řízení.

To, že je to velmi sporná stavba, která nemá smysl, aby figurovala v tomto zákonu, myslím, je potvrzena i ve Výroční zprávě NKÚ, který považuje vynaložení finančních prostředků z velké části za neúčelné a neefektivní. To už bychom tam mohli mít i průplav Dunaj – Odra – Labe, nebo možná další investice. Za spornou považuji také nádrž Nové Heřminovy. Určitě podpořím, a mělo by to tady zaznít, pozměňovací návrh na vyřazení vodního díla Skalička, protože této problematice se dlouhodobě také věnuji a vůbec nechápu, z jakého důvodu tato stavba, nebo toto vodní dílo bylo zařazeno do této novely.

Probíhá tam hydrogeologický průzkum, který musí skutečně vyloučit dopad na kras, dopad na prameny a další záležitosti z hlediska ochrany přírody. Není tam vůbec důvod to urychlovat. Nehledě na to, že konsensus tam byl od začátku, protože to je protipovodňová stavba na suchém polderu, který toto vyřeší. Je to v souladu se stanovisky většiny obcí v tom regionu. Takže velmi problematická záležitost. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, i za vaše avizování případného pozměňovacího návrhu. Další příspěvek má pan senátor Mikuláš Bek. Prosím, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové. Nejprve mi dovolte, abych prostřednictvím pana předsedajícího poděkoval svým předřečníkům, na prvním místě panu kolegovi Dienstbierovi, Kosovi a kolegyni Seitlové, za velmi pregnantní a přesvědčivou argumentaci, která mě upevnila v přesvědčení, že ten návrh v předložené podobě nelze akceptovat.

Považuji tenhle návrh za ty dva roky svého působení v Senátu za nejbizarnější legislativní návrh. Nesetkal jsem se ještě s návrhem, ke kterému by senátní legislativa zaujala tak kritické stanovisko. Nechci zacházet do podrobností, které tady kolegové již probrali velmi důkladně, ale považuji za velmi neobvyklé, aby novela mířící na speciální zákon současně měnila obecní předpis, právní řád a v důsledku toho potom musela měnit řadu speciálních zákonů, protože ty počítaly se lhůtami, které jsou stanoveny ve správním řádu.

Já jsem se bohužel účastnil vyjednávání novely zákona o vysokých školách, tak si to dobře pamatuji, jak jsme byli legislativou ministerstva školství přesvědčováni, že nemáme dělat speciální úpravu, ale že se máme odvolávat na správní řád. Stejně tak považuji za chybu a vnášení chaosu do legislativy to, že současně probíhají práce na rekodifikaci stavebního práva, ale teď ad hoc dochází k výrazným zásahům, aniž by existovala jasná koordinace mezi těmi iniciativami. Vedle těch obecných úprav se v předloze pak objevují velmi speciální věci, jako je to už zmíněné kompenzační opatření pro obce dotčené průzkumem úložišť, což je něco mezi bolestným, výpalným a úplatkem. Já jsem přesvědčen o tom, že je potřeba podrobit ten návrh důkladné debatě v podrobné rozpravě, budu sám velmi pečlivě zvažovat, zda budu moci i tu upravenou podobu toho zákona podpořit. Zároveň mi dovolte, neboť dnes zastupuji předsedu senátního klubu STAN, inzerovat to, že pokud ten návrh projde do podrobné rozpravy, tak po jejím skončení bychom si vyžádali krátkou přestávku na koordinaci našich postojů vzhledem k množství těch pozměňovacích návrhů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Registruji váš požadavek, pokud bychom došli do podrobné rozpravy, na žádost o přerušení, žádost o přestávku vašeho klubu. Předávám to i místopředsedům, kteří povedou tuto debatu nepochybně i po jedenácté hodině. Předávám teď slovo paní senátorce Vítkové, která je další přihlášená.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Chtěla bych nejdříve říci, že tady jsme slyšeli spoustu vystoupení víceméně kritických. Nechci se vyjadřovat k pozměňovacím návrhům, které byly představeny, některé byly staženy už dopředu. Já bych jen chtěla požádat, abyste vnímali i druhou stránku věci. Když zde byl minulou schůzi pan ministr životního prostředí, tak jste možná zaregistrovali, že jsem se vyjadřovala k plánované výstavbě přehrady nad Moravským krasem. Tím chci říct, že jste mohli zaregistrovat, že mám velký vztah k ochraně životního prostředí. Na druhé straně ale musím upozornit, že v mém obvodu chybí 80 let dostavba německé dálnice. V roce 1938 naši inženýři během jednoho roku bez počítačů, pouze s pravítkem, vyprojektovali tuto dálnici, kterou bohužel po roce 1948 nová vláda a režim zastavil. Dálnice tam chybí. Chybí více jak 100 tisícům lidí, kteří dojíždí na Brno nebo na druhou stranu do Svitav. Připomínám, že od roku 2002, kdy vznikl dokonce i svazek obcí pro urychlení dostavby této dálnice, se toho příliš mnoho nezměnilo. Až petice, kterou jsem vám tady představila před 2 roky, rozhýbala situaci, ale v této době nemůžeme vůbec srovnávat intenzifikaci dopravy s tou dobou, kdy dálnice byla plánovaná. Podotýkám, v krajině je těleso dálnice. Je tam v našem úseku minimálně 40 staveb. Zástupci ministerstva dopravy i ŘSD tento obvod navštívili, viděli ty stavby, kroutí hlavou nad tím, jak je možné, že jsou v tak dobrém technickém stavu. Co se týká statistiky nehod, sleduji to dlouhodobě, spolupracuji s policií, která také tuto dostavbu podporuje, a když si to přepočítáte, tak tam je nehoda na úseku I/43 z Brna do Svitav každé 3 dny a mnoho z nich bylo i samozřejmě smrtelných. Poslední poznámku, to směřuji k tomu, že se tady hodně hovořilo o vlastnictví pozemků. Já už jsem dospěla k tomu, že s ŘSD připravujeme jakýsi projekt na 10 kilometrů této dálnice, aby mohlo být vydáno územní rozhodnutí. Zjišťovala jsem si i stav pozemků, jednala jsem s paní ředitelkou z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a zjistila jsem, že asi tři čtvrtě pozemků v tomto tělese budoucí dálnice, kdy se využije už ta postavená, před těmi, řekněme, 80 roky, je z 50 % státu a z 25 % je vlastníkem buď kraj, nebo obce. Samozřejmě také zvažuji, zda ty nedostatky, které zde byly představeny, jsou tak závažné, abych pro ten zákon nezvedla ruku, ale v každém případě jsem pro to, aby ten zákon dál se vypiloval, aby se stavby, které jsou v těch přílohách a které jsou opravdu důležité, aby se mohly urychlit. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám, paní senátorko. Další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Pavel Štohl. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Víceméně, co tady zaznělo, asi se shodneme, že současná situace je tristní, je s tím potřeba něco dělat, akorát se rozcházíme v názoru, jestli tato varianta je správná, nebo jiná. Chci teď jenom argumentovat na příkladu, co tady před chvílí kolegyně z jejího regionu ukázala, jaká je situace u nás, která je podle mě absurdní, dokonce, řekl bych, nenormální. Zkusím jenom na pár číslech, nechci dlouho zdržovat. Před 15 lety začaly první 4 kilometry obchvatu. Šlo to do zdi, vůbec ten obchvat není průjezdný. Taky se tomu říká, že to je nejdražší in-line dráha na světě. Dobře. Potom asi před 4 roky se udělaly další 4 kilometry, ale opět se... Teď už je to průjezdné, ale rozhodně se to nevyhne městu Znojmu, takže lidé si dělají legraci, když jedou po obchvatu, hlásí: „Jedu odnikud nikam.“ Zbývá nám 752 metrů dokončit, aby se situace zlepšila, aby opravdu těch 10 tisíc aut denně, co projíždí městem Znojmem, aby Znojmo toho bylo ušetřeno. Jinak je to silnice 1. třídy č. I/38, která je významnou spojnicí i na Rakousko. Teď územní rozhodnutí je pozastaveno, protože jsou tam nějaká odvolání a podobně. Nevím, kde je pravda. Akorát říkám, že přece není normální, aby bylo postaveno 7,5 kilometru nebo 7 kilometrů, a v podstatě je to úplně k ničemu. Já jsem teď o té situaci jednal na podvýboru pro dopravu někdy na podzim, kolegyně mi potvrzuje, že, ano, byli tam zástupci vedení ministerstva dopravy. Řekli jsme, že by bylo ideální, kdyby v příloze bylo obecné vymezení. Například „silnice prvé třídy“, tomu rozumím, ale samozřejmě, pravděpodobně můžu spekulovat, nějaké politické dohody, tak je tam první silnice, druhá silnice, jedenáctá silnice a podobně. Takže myslím si, samozřejmě, asi logicky, patriot za náš region, že náš region si zaslouží, aby ten obchvat byl dokončen. Jestli to bude tímto způsobem jiným... Já se upínám k tomu, že opravdu pokud by tento zákon byl schválen, pokud by silnice 1. třídy č. I/38 byla dána do přílohy, že možná by to mohlo pomoci, aby opravdu během několika let Znojmu to pomohlo. Proto tady avizuji, že budu podávat pozměňovací návrh na zařazení té silnice 1. třídy č. I/38 do přílohy zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Taky děkuji. A vystoupí pan senátor Václav Chaloupek.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Mám bohužel tu smůlu, že v jižní části mého volebního obvodu se nachází lokalita Březový potok. Mám možnost už čtvrtý rok sledovat, jakým způsobem jsou občané informováni o tom, co by tam mělo v budoucnosti vyrůst. Myslím si, že daleko větší pozornost lidem, kteří tam žijí, věnují lidé, kteří mají negativní zkušenosti nebo negativní názory na vznik této stavby. Jejich PR politika je daleko lepší a intenzivnější než to, co předkládá správa úložišť. Já jsem měl možnost zúčastnit se tam několika manifestací, kulatých stolů, setkání s občany. Lidé z pěti dotčených obcí v podstatě žijí v tom, že za nějaký čas pravděpodobně jejich dětem normální život skončí. Arogance ze strany úřadů, obávám se, že vzroste, až budou mít volný prostor k tomu, aby mohli prosazovat svoje záměry. V současné době, já třeba dnes jsem dostal od jednoho ze starostů oficiální zprávu ze správy úložišť, která mu říká, že ta podzemní část už nebude 195 hektarů, ale více než 300 hektarů, že je možné dokonce, říká se, že to bude až 500 hektarů. Ty statisíce, pravděpodobně miliony kubíků bude někam nutné uložit. To postihne celou tu krajinu, nejenom těch pět obcí, ale i obec Horažďovice a další. Domnívám se, nebo obávám se toho, že posílení možností rozhodovat daleko více ještě oslabí nutnost informovat lidi, o co jde, a sdělit jim, jakým způsobem budou v budoucnosti postiženi. Proto bych chtěl požádat třeba pana ministra, aby v tomto směru sehnal odborníky nebo poslal tam odborníky, kteří těm lidem vysvětlí, že to narušení krajiny a životního prostředí nebude zdaleka takové, jako se říká. Já jsem mluvil s panem senátorem Horníkem, který navštívil úložiště ve Švédsku, a říkal, že to je naprosto v pohodě a že je to tam, aniž by občané měli s tím nějaké problémy, nebo dokonce proti tomu protestovali. Pokud je to tak a pokud to úložiště by mělo vznikat stejným způsobem, jako to dělají ve Švédsku, nevím, proč o tom lidé nejsou informováni a proč tedy se nechávají v nejistotě, proč počítají s tím, že doprava naruší jejich životní prostředí, že ty 3 miliony kubíků, které vytěží, budou vozit přes jejich vesnice. Navíc, pořád ještě tam přetrvává strach z toho, že přece jenom je tam jádro. Tam ty zkušenosti, já vím, že to s tím nemá nic společného, ale po Černobylu jsou pořád tak negativní, že lidé se toho bojí. Proto si myslím, že PR zúčastněných firem a úřadů by mělo být daleko intenzivnější a k těm lidem ohleduplnější.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Tento zákon považuji opravdu za velmi důležitý a podstatný a možná hlavní bod dnešního jednání, proto jsem si ty poznámky k němu raději napsal. Podporuji tuto novelu zákona na základě svých osobních zkušeností, které mám jako senátor, jako starosta obce, s komplikacemi v přípravě staveb, z důvodů nejrůznějších spekulací, a to nejen vlastníků pozemků. Dovolte mi, abych vás seznámil s některými konkrétními případy. Z důvodu umělého prodlužování stavebního řízení, opakovaně podávaných připomínek a odvolání se výstavba obchvatu města Frýdku-Místku připravovala neuvěřitelných 22 let. Občané okresního města jsou nuceni po celou dobu strpět narůstající dopravu průtahem města, dýchat zplodiny výfukových plynů kamionů a vozidel, kterých denně projede tímto průtahem zhruba 50 tisíc. S tím přímo souvisí, že z obdobných důvodů spekulací s pozemky potřebnými pro výstavbu nelze realizovat výstavbu mimoúrovňového křížení, napojení průmyslové zóny Nošovice na přilehlou dálnici. Podobně nelze realizovat výstavbu okružní křižovatky v místě křížení krajských komunikací na trase vedoucí do této průmyslové zóny. Na této nebezpečné křižovatce poslední dobou dochází k častým dopravním nehodám s těžkými následky na zdraví občanů.

Vážené paní senátorky a páni senátoři, žijeme v mimořádně náročné době spojené s obnovou našeho hospodářství po koronavirové krizi. Urychlení realizace strategických staveb za zákonem stanovených podmínek považuji za mimořádně důležité ve smyslu ochrany těch nejslabších občanů. Na základě těchto připomínek podporuji schválení předložené novely zákona o urychlení liniových staveb, ve znění pozměňovacích návrhů našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo panu senátorovi Václavu Hamplovi.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Dobrý den, kolegyně a kolegové, pane ministře. Nebudu opakovat to, že, ano, máme pomalou přípravu staveb, bylo by dobře s tím něco udělat, podobně jako Mikuláš Bek i já děkuji mnohým předřečníkům za detailní popis toho, že nicméně to, co máme před sebou, je skutečně hodně ošklivý legislativní paskvil. Mikuláš Bek mluvil o tom, že za dva roky, kdy tu je v Senátu, v mém případě za 6 roků, kdy tu jsem v Senátu... Není to poprvé, co máme před sebou předlohu ne úplně skvělé legislativní kvality, takže bych to třeba samo o sobě byl schopen skousnout, ale už nejsem schopen to skousnout v situaci, kdy se obávám, že ta věc fakticky nepovede ke svému deklarovanému účelu, to znamená zrychlení. Jak tady podrobně vysvětlovali jiní, velmi pravděpodobně může vést k pravému opaku. To ostatně vidíme na tom grafu, který jsme vám rozdali, že každá další změna zákona znamená zhoršení toho stavu. Myslím si, že k tomu přesně si nabíháme teď tady. Čili z mého pohledu je to jenom politické gesto. Vláda říká: „My něco děláme, aby se zrychlilo.“ Cena za to je faktické a docela drsné utažení šroubů pro občany. Z těchto důvodů já skutečně si nedokážu sám pro sebe obhájit to, že bych pro tuhle předlohu hlasoval.

Nicméně chci avizovat, a proto jsem se především přihlásil, že pokud by ten zákon nebo ta předloha prošla do podrobné rozvahy, načtu jeden konkrétní pozměňovací návrh, který se týká úmyslu postavit novou ranvej na Letišti Václava Havla. To je věc, která je vysoce kontroverzní v Praze, dotýká se velkého množství občanů vážným způsobem, a to ještě v kontextu přetíženosti turistickým ruchem. Nakonec i těch klimatických cílů. Takže abych tím nezdržoval potom v podrobné rozpravě, avizuji to teď. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí s přednostním právem pan místopředseda Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré dopoledne, vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Omlouvám se paní senátorce Žákové i Seitlové, které jsem předběhl, ale je to důležité, protože se chci vyjádřit k tomu, o čem tady mluvil pan senátor Hampl.

Chci mluvit o tom konkrétně, ale chci mluvit i k tomu, o čem se vyjadřovali téměř všichni senátoři přede mnou. Velice často se mluvilo o právu občanů, právu obcí, právu na příznivé životní prostředí, mluvilo se i o tom, že účel světí prostředky atd. To, co tady avizoval pan senátor Hampl, tedy pozměňovací návrh, který souvisí s výstavbou nové přistávací dráhy na letišti Ruzyně, toto všechno v sobě obsahuje právo občanů, právo obcí, právo na příznivé životní prostředí, ale ještě mnoho jiného. Protože Letiště Václava Havla a přistávací dráha na něm, případná výstavba nové přistávací dráhy daleko přesahuje regionální význam. Ano, jsem senátor za Prahu 6, zajímá mě to, ale to je věc, která zajímá všechny pražské senátory. Měli jsme kvůli tomu speciální jednání a všichni pražští senátoři tu myšlenku v takové podobě, jak je podána, odmítají, trošku mě mrzí, že to není pozměňovací návrh společný pražských senátorů, protože všichni se vyjadřují v tomto směru velice kriticky, myslím, že by to tomu pozměňovacímu návrhu slušelo. Ale je to pozměňovací návrh, který, jak už jsem říkal, se týká i dalších regionů. Co tím říkáme, když se rozhodneme a zařadíme mezi prioritní stavby výstavbu nové ranveje na Ruzyni? Říkáme tím jednak to, že rezignujeme trošku na zhoršování, výrazné zhoršování životního prostředí v Praze jako takové, protože nová ranvej má být téměř o 2 kilometry blíže ke středu města. Všichni víme, jak blízko je to do Ruzyně, a ještě ta přistávací dráha má být o 1,6 kilometru blíže ke středu města. Co to bude znamenat pro životní prostředí a pro život lidí, kteří v tom okruhu a koridoru žijí, si asi umíme představit.

Rezignujeme trošku na negativní jevy, které souvisí s overturismem, který zasahuje samozřejmě Prahu, ale zasahuje i ostatní regiony, protože není přece v ČR jenom Praha, my všechno se snažíme směřovat jenom do Prahy, včetně toho, že zvýšíme počet cestujících v plánovaném horizontu x let ze současných 18 milionů cestujících za rok až na 30, 35 milionů. To všechny ty negativní dopady overturismu samozřejmě zmnohonásobí. Ale zároveň rezignujeme i na to, co je důležité pro ostatní regiony.

Letiště Pardubice. Letiště Milovice. Letiště Budějovice. Ta všechna trpí tím, že všechno koncentrujeme jenom do Prahy a vůbec nemáme v úmyslu s tím něco dělat. V Pardubicích přistálo nedávno s velkou pompou obrovské letadlo s nákladem z Číny, tam mohou přistávat ta největší letadla, tak nám to šlo, a jinak to samozřejmě nejde. Pardubice, hodinu jízdy rychlíkem do středu Prahy, jsou jak stvořené k tomu, aby tam přistávaly charterové lety, místo toho se tam nově vybavená odbavovací za několik set milionů zavírá. Ale zároveň, když už říkám to, na co rezignujeme, tak je ještě něco, co považuji za mimořádně důležité, rezignujeme na trend, který je jasný v celé Evropě. To je trend vysokorychlostních železnic. Potřebujeme se zařadit do systému vysokorychlostních železnic v Evropě, které nám umožní to, že bude se po Evropě víc a víc cestovat vlaky, protože to je ekologičtější, je to ve svém důsledku i rychlejší, protože odpadají všechny odbavovací procedury. Není nejmenší důvod, aby někdo létal z Paříže do Berlína, když je tam za hodinu a něco vysokorychlostním vlakem. Do toho bychom se měli zařadit. Ale když budeme investovat až 55 mld. Kč na výstavbu nové ranveje, tak samozřejmě asi to bude prioritnější a finančně náročnější, nebo bude to znamenat ve svém důsledku, že se na vysokorychlostní dráhy dostane později, pokud se na ně dostane. Samozřejmě nechci, souhlasím téměř se vším, co tady k tomuto zákonu bylo řečeno, i k jeho kvalitě. Vypadly tady dva návrhy na zamítnutí, byly tady avizovány mnohé pozměňovací návrhy. Pokud by to došlo přesto do podrobné rozpravy, tak vás žádám, abyste podpořili pozměňovací návrh, který tuto stavbu z těch priorit vyřadí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí paní senátorka Hana Žáková.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Nedá mi to, abych nevystoupila, protože jako předsedkyně podvýboru pro energetiku a dopravu jsme se několikrát tento zákon snažili po ministerstvu vydolovat, tzn. aby už skutečně spatřil světlo světa, měli jsme to minimálně třikrát na našem projednávání. A když konečně přišel, tak jsme se zaradovali, že už je tady konečně něco, co by urychlilo stavby. Několikrát jsme měli na našem podvýboru právě zástupce obcí, kteří nás prosili, abychom něco udělali, ať už to bylo Znojmo, nebo jak tady řekla kolegyně Vítková, německá dálnice. Ze své praxe starostky vím, že s některými lidmi se nedomluvíte. A další taková moudrost, která mně kdysi byla řečena, když to nejde po dobrém, tak to nejde vůbec. Skutečně jsou lidé, vím to, konkrétní příklad z mé obce, když jsme vykupovali polní cestu a chtěli jsme ji spravit, protože vedla do chatové lokality, do velké chatové lokality, kde převažovali i starší lidé, kteří tam trávili více času, věděla jsem, že třeba záchranka v době, kdy cesta byla rozbahněná, se k lidem nemohla ani dostat, že to stálo jednoho člověka život, že jsem věděla, že je potřeba cesta spravit, tak jsme vykupovali pozemky, abychom ji mohli spravit. Našel se jeden takový kverulant, který v hospodě říkal: „Ne, ne, ne, já si počkám, vy všichni jste to odkývali za 50 nebo 10...“ Byla tam jednotná cena. „Ale já je nechám vycukat.“ Tak to dopadlo tak, že jsme spravili to, co jsme mohli, jeho pozemek jsme přeskočili, takže kus zůstal blátivý. Myslíte si, že kdybychom mu dali víc, že by mně občané v obci kdykoliv, kdybych potřebovala vykoupit pozemky, prodali? Neprodali. Tento zákon pamatuje na takovéto vykuky. Jsem za to moc ráda a chci poděkovat ministerstvům, byla to obrovská práce, jenom tři ministerstva, musela se sejít několikrát. Samozřejmě, nic nikdy není dokonalé. A teď nepředjímejme, že to už bude špatné, od začátku špatné. Dejme tomu šanci. Samozřejmě jsou tady pozměňovací návrhy, se kterými můžu souhlasit, nemusím, ale pojďme to schválit, jinak se nikdy ničeho nedočkáme. Vezměte si, kolik nám uteklo evropských peněz, které jsme nemohli pročerpat na připravené projekty, nebo skoro připravené, protože nám chybělo stavební povolení. Copak dálnice a liniové stavby můžeme povolovat systémem rodinných domků? To je něco jiného. Vezměte si, že i vojenské objekty mají svůj speciální stavební úřad. Do toho nemůžete zasahovat. Mám to v podstatě za humny. Letiště NATO v Náměšti nad Oslavou. To je speciální stavební úřad a vy to dostanete jenom jako oznámení, že tam budou něco dělat. Ale nemůžete do toho zasahovat. To je strategická stavba. Takhle musíme to vnímat, že strategické stavby jsou dopravní a energetické a tady tohle... Nemůžeme všichni, že tam se našel brouček, já to vůbec nepopírám. Je potřeba hlídat ekologii a životní prostředí, ale s rozumem. Pakliže se tady najdou organizace a lidé, kteří tomu škodí, tak jsem moc ráda, že zákon tady je, a samozřejmě ho podpořím. Děkuji ještě jednou všem ministerstvům a těm několika hodinám, které tomu věnovala, i večerům, a já nevím co všechno, protože fakt to měla docela nabité, že to připravila a že je to konečně na stole. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Jenom se ptám, z toho textu vašeho vystoupení, nenavrhla jste ale návrh zákona schválit v podobě postoupené Poslaneckou sněmovnou? Ne. Děkuji. Tak. Paní senátorka Jitka Seitlová vystoupí.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vystupuji a předem se omlouvám, že vystupuji dvakrát, ale předchozí debata mě iniciovala k tomu, abych vystoupila. Víte, že máme zákon o liniových stavbách, který byl novelizován zhruba před dvěma lety. Jenom bych chtěla na tu argumentaci, která tady zazněla mojí předřečnicí, říct: Ale my už máme nástroje, které dokonce jakýmsi způsobem fungují a které tyto případy, o kterých hovořila, nebo dokonce pan senátor Carbol umí vyřešit. Jenže, ano, ty nástroje máme. Máme je dva roky. A výsledek? Výsledek je takový, že nebyly správně zřejmě legislativně uchopeny, činí problémy úřadům. A teď už máme mezirozhodnutí. O to mezirozhodnutí se tady bojovalo. Mezirozhodnutí byla vydána, máme informace právě z podvýboru, že jich bylo 19 vydaných a že to funguje. Jenom chci říct, že zatím nemáme analýzu toho, proč tedy se přijímá tahle další novela. Ale dobře. Teď nebrojím proti té novele. Jenom chci říct, že pan senátor Štohl předkládal návrh. Pan senátor Hampl předkládal návrh. Pan senátor Rabas předkládal návrh. Všechny se týkají přílohy. Pan senátor Štohl to řekl hrozně hezky, a tak to prostě je. Jsme toho přesvědčení, že příloha, tak jak je, není správně, že to má být definováno obecně, tzn. dálnice v určitém stavu přípravy nebo záměr v určitém stavu přípravy, třeba schválený v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje, mají to být silnice 1. třídy, vysokorychlostní tratě, všechno to, a ne, abychom se tady spořili o to, jestli tam bude jedna nebo druhá stavba. To je celé chybně. A proto také byla podána ústavní stížnost, která napadá takovéto vyjmenování staveb. Nechci hovořit o tom, co bylo důvodem té přílohy a jak to probíhalo ve sněmovně při prvním schvalování této přílohy. Bylo to tak: Pane kolego z poslaneckého klubu, vy jste odkud? Aha. No, tak když nám neschválíte to, co teď připravujeme, ta vaše cesta tam nebude. Podobně, jako se porcoval medvěd. Toto celé není v pořádku. Toto celé je špatně, a proto byla podaná ústavní stížnost. Nenavrhla jsem zamítnutí, protože čekám, že ústavní stížnost rozřeší problémy, o kterých, některých, tady hovoříme. Mám ještě sama jednu takovou, bohužel, situaci, o které jsem nemluvila v řeči předtím, a to je otázka vodního díla Skalička. On už o tom hovořil pan senátor Petr Orel. Vodní dílo Skalička. Původně to měla být nádrž pro jadernou elektrárnu Blahutovice, to bylo ještě před rokem 1990, pak se rozhodlo, že to bude polder a všechno se dělalo pro to, aby to byl polder. Dokonce myslím, že jsou pozemky téměř vykoupené. Ale najednou přišlo sucho. Takže co? Takže tady vybudujeme místo toho přehradní nádrž. Úplně se zapomnělo na to, že to je v území, kde máme krasové výchozy, kde máme minerální prameny, které jsou navázané na jeskyně, velmi vzácné Zbrašovské aragonitové jeskyně, zapomnělo se na to, že to máme navázané na minerální vody Lázní Teplice nad Bečvou, že může dojít k poškození. V loňském a předloňském roce jsem usilovala o to, na základě podnětu odborníků, aby, než se přehrada naplánuje, tak aby byl proveden hydrogeologický průzkum. V tuto chvíli se průzkum provádí, ale vláda pořád neúnavně píše, že tam bude vodní nádrž, že tam bude přehrada, a má ji dokonce naprojektovanou. Za cenu toho, že momentálně nemáme jiné možnosti, tady vybudujeme přehradní nádrž, která nám zničí něco unikátního. Starosta města Hranic napsal: „No, tak schvalte, že tam bude suchý polder.“ S takovým návrhem před vás, kolegové, nemohu předstoupit, protože vím, že vy nemůžete přece rozhodnout, jestli tam bude suchý polder nebo vodní nádrž. To není role Senátu. To byste v žádném případě nepřijali. Proto jsem o tom informovala výbor. Výbor navrhl, že když se neví, co se bude stavět, tak tam to vodní dílo nemá být zaneseno jako urychlená stavba. Stavby, které tam jsou, se mají urychlit. Co chceme urychlit, když nemáme zatím rozhodnuto nebo zjištěno, co tam vůbec může být postaveno? Proto je v návrhu i našeho výboru vypuštění vodního díla Skalička. To je jenom ještě moje připomínka a vysvětlení, že seznam, to, čím se tady teď trápíme, zřejmě vůbec nemá být a podle mého názoru má být obecné stanovení staveb, za jakých podmínek stavby veřejného zájmu mají být do tohoto zákona zahrnuty. Souhlasím s panem senátorem Štohlem.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Vystoupí pan senátor Jan Sobotka.

Senátor Jan Sobotka:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Rád bych podpořil tento zákon i za cenu nějakých pozměňovacích návrhů a chtěl bych k tomu říct své stanovisko a své zkušenosti. Uvědomuji si, že zákon je velmi komplikovaný, tak, jak se tady o tom ani nehovoří, i pro mě, z hlediska pozice starosty třeba, přípolože, to není tak jednoduchá záležitost, to je velmi komplikovaná záležitost. Nicméně, hledáme tady negativa. Našel bych jedno pozitivum. Doufám, že se nemýlím. Pro mě pozitivum ve vyjmenovaných stavbách je, že tam není Dunaj - Odra - Labe, průplav, to jsem docela rád, to je krásná věc. Přece kdyby se to dělalo jenom kvůli tomuhle, tak by to bylo trošku průhledné. Ale to byl napůl žert.

Chtěl bych říci ze svého pohledu, že mám velké zkušenosti s vykupováním nemovitostí, stěhováním lidí z domů, bouráním provozoven, kde lidé mají jediné zaměstnání. Je to v rámci rozvoje průmyslové zóny Škoda Auto. Ta moje zkušenost je taková, že pokud by tyto věci, ty majetkoprávní záležitosti, nedělaly obce nebo kraje, tak by nikdo nikdy té Škodovce nic neprodal, anebo by jí to prodal za obrovské peníze. Je to i nástroj, jak ty, dejme tomu, silné investory, v tomto případě už stavby energetických děl a dálnic, stát je silným investorem, aby ty silné investory vlastníci nevydírali. Jsem přesvědčen, že stát vydírán je. Jenom bych řekl svoji zkušenost, protože v mém regionu je dálnice D11 a navázal bych na pana ministra, na ty slunečnice. Jenom úplně krátký přehled. Dálnici D11 dlouho blokovala paní farmářka Havránková. Bylo to, myslím, 7 let. Dostala za to přes 100 milionů Kč od státu, pak to vypadalo, že dálnice dál nebude pokračovat, nebo že to bude jenom rychlostní komunikace atd. A mezitím... Poláci jsou opravdu 30 kilometrů před hranicemi, mají vydané stavební povolení na stavbu a říkají: „Kdy už budete hotovi?“ Následně dálnice z Hradce Králové do Jaroměře, den před nabytím právní moci stavebního povolení přijdou Děti Země a dají do toho odvolání. A zase se to o rok a půl protáhne z důvodů, které, můžeme si myslet, že můžou být oprávněné nebo nemůžou být oprávněné. Následně teď na stavbu dálnice z Hradce Králové do Jaroměře je závislý obchvat Jaroměře. Protože obchvat Jaroměře, pokud nebude, tak všechny kamiony, které pojedou po D11, připomínám, že je to komunikace, je to transevropská dálnice, tak skončí v Jaroměři ve městě. To jsou kamiony, které blokují celý Náchod, pokud nebude obchvat Jaroměře, je možné, že dálnice, teď to bagatelizuji, z Hradce Králové do Jaroměře nebude otevřena. Kdo blokuje obchvat Jaroměře? Místopředseda Vrchního soudu v Praze, který tam má možná 1200 metrů pangejtu, který ani neseká. Proboha živého!

Další věc je, že samozřejmě pokračujeme dál. Jak říkal pan ministr, upřesním, Poláci, ano, by mohli mít v roce 2024, my říkáme, v roce 2028! Pod nátlakem jsme řekli 2026, ale moc tomu nevěříme. My se v regionu bojíme toho, že byť třeba dálnice z hranic do Trutnova má vydané územní rozhodnutí, ale jsme ve stavu, že než získáme stavební povolení, může to být komplikované, ale že dálnice bude z Polska do Trutnova, a mezi Trutnovem a Jaroměří, což je 30 kilometrů, nebude nic. My pět roků na tomhle nic budeme fungovat. Nikdo si to nedovede představit.

Já jsem jednoznačně pro to polské řešení, pro tu polskou cestu, protože si myslím, že to je cesta na urychlení. Já si myslím, že jiná neexistuje. U nás v tom regionu je to velmi markantní, protože je to blokováno. V této chvíli nemáme garanci, že ani v roce 2028 se propojí dálnice mezi Polskem a Českou republikou, protože na tom posledním úseku mezi Trutnovem a Jaroměří není ještě vydané ani územní rozhodnutí.

To je příklad pro to, proč bych podporoval při všech rizicích, jak to řekla kolegyně, senátorka Žáková, při všech rizicích, které to může přinést, tak bych podporoval, abychom se pokusili o urychlení liniových staveb. Já si myslím, že na to občané čekají. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní vystoupí pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Dobré skoro poledne, milé dámy, vážení pánové, milé kolegyně, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. On už to tady náš kolega Jan Sobotka říkal, já se k němu samozřejmě přidávám. Určitě nebudu ten, který bude hlasovat pro zamítnutí návrhu zákona, ale chtěl bych jenom říci, že si myslím, že ten zákon a jeho složitost je jeden z těch příkladů, kdy právě Senát apeluje na to, aby doba projednávání některých zákonů byla 60 dnů. Myslím si, že tento zákon by si to zasloužil, protože opravdu si myslím, že není jednoduchý. Ale ta konstatace, že nebudu hlasovat pro zamítnutí, vede k tomu, že samozřejmě budu podporovat některé pozměňovací návrhy, mj. i ten pozměňovací návrh, který do zákona zařazuje veřejně prospěšné stavby technické infrastruktury k ochraně před účinky povodní a sucha.

Které pozměňovací návrhy nepodpořím? Jeden z nich bude ten, že by se měly vyřadit ze seznamu plavební stupně Přelouč, zvláště Děčín. My jsme nedávno byli s výborem pro územní rozvoj, nebo část nás, senátorů, z tohoto výboru byla právě v tomto území. Byli jsme se podívat na ten plavební stupeň Děčín. Myslím si, že tam probíhají velmi intenzivní jednání v rámci ochrany přírody, ministerstva dopravy, ministerstva životního prostředí. Já sám jsem byl potěšen z té komunikace, i když určitě není jednoduchá, kdy došlo ke snížení hmotnosti části toho díla Děčín. Jednali jsme také třeba s vedením samosprávy v Děčíně. Ta to nesmírně podporuje. Bere to jako významný krok k dalšímu ekonomickému růstu.

Myslím si, že všechny ty pohledy nejsou černobílé. Jenom to, že něco někam vyřadíme, tak to neznamená, že to bude nebo nebude. Ale podle mě komunikace bude intenzivně probíhat za účelem, aby se našly kompromisy, které jednak podpoří vodní dopravu, jednak samozřejmě ochrání životní prostředí. Tolik moje stanovisko k tomuto zákonu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, s přednostním právem vystoupí pan místopředseda Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Omlouvám se kolegovi Smoljakovi, že jsem ho předběhl, ale chci navázat na to, co tady před chvílí řekl senátor Ivo Bárek.

Ne jedné straně ekologické organizace chtějí dopravu co nejklidnější, co nejšetrnější k životnímu prostředí. A pak, když vidíte, že na Labi by se tato doprava měla uskutečnit, tak v podstatě zase jsou proti. Přestože ta druhá strana už snižuje nároky, o těch objemech se tady zrovna mluvilo. Mám dojem, že některé organizace, a je jedno, jestli to je Hnutí dětí, nebo jak se všichni jmenují, dělají jenom naschvály.

Ono potom, i když logicky před ně vystoupíte, já to ve svém území vidím, protože tam mám jednu z největších chráněnek v Krušných horách, chrání se tam úplně všechno v rámci NATURA, chrání se tam ale samozřejmě i v rámci dneska památkové zóny úplně všechno, takže já tam těch ochranářů mám mraky, musím s nimi spolupracovat. Mně potom vadí, když někdo vystoupí, vy se snažíte logicky, protože v tom prostředí žijete, oni většinou v tom prostředí ještě nežijí. Ale když se to snažíte logicky vyargumentovat, tak výsledek je, když už nevědí, kudy kam, že řeknou: „My to tam stejně nechceme.“ A to je celý výsledek.

Nejsem ani ten, který by všechno zabetonoval. Na druhou stranu jsem ten, který si myslí, že v té přírodě a v těch místech žijeme a že bychom měli mít právo si na tom místě taky trošku víc rozhodovat. Dostanu se i k těm liniovým stavbám. Už to tady říkala paní senátorka Seitlová. Dva roky už můžeme využívat možností. Já se vždycky hrozně naštvu, když jedu z Prahy nebo do Prahy, po D7 nebo D6, protože v Praze jsou podle mě všeobecně nejhorší dopravní inženýři v České republice. Jinak není možné, že výjezd třeba na Karlovy Vary se zacpe jenom proto, že on se tam z Vypichu vybuduje čtyřpruh, u hospody na Bílé hoře se to celé zúží a potom zase máme čtyřpruh. Vzniká tam špunt z obou dvou stran. Totální dopravní špička, doprava se nerozloží.

Úplně stejné je to, když jedete Evropskou a přijíždíte na D7, tak v jistý okamžik se tam vůbec nemůžete dostat. Z okruhu je to také ucpané, protože holt není třetí odbočovací pruh na Ruzyni. A v druhém směru to samé. Ráno když jedou Kladeňáci do Prahy pracovat, nastává úplně stejná situace. Možná teď to vyřešil covid, protože se málo létá, tím pádem je to tam taky o hodně prostupnější. Ale já se ptám, proč Ředitelství silnic a dálnic a hlavní město Praha, když tam vidím ty volné pozemky, dodneška po těch třiceti letech nedokázaly tyhle špunty odstranit. A mají ty možnosti. Podle mě je mají, dokonce je můžou vyvlastňovat. Nevyvlastňují.

Mnozí, kteří jste možná letěli někam do světa tady se Senátem, víte, jaký bývá problém se na Ruzyni dostat. Jak tam musíte jet raději včas, abyste se nedostali do nějakého špuntu. Zažil jsem asi dvakrát situaci, kdy naši řidiči porušili, co mohli porušit, jeli de facto přes starou Ruzyni, protože jinak bychom nebyli odlétli. Potom se podívám nazpátek do svého regionu, do svého volebního obvodu a do sousedního Přemka Rabase. Léta se mluví o tom, že by se mělo vyhlásit CHKO Poohří. Druhá věc je, že se také léta mluví o tom, že by se měla konečně udělat silnice I/13 mezi Ostrovem a Kláštercem nad Ohří.

Já jsem hrozně rád tomu, že se podařilo prosadit teď čtvrtou variantu, o které se kdysi dávno uvažovalo, ale pak se zamítla a vymýšlí se jezdit po levé, po pravé straně Ohře atd. Nikdo se pořádně nezabýval tou nejdražší variantou, ale podle mě také ekologicky nejlepší, že v místech, kde je Horní Hrad, bychom vjeli do tunelu a vyjeli bychom před Kláštercem nad Ohří. To by v podstatě vyřešilo všechny ty problémy s těmi zmijemi, které se tam chrání, a já nevím, co všechno. Přírodu bychom zachovali a dělali bychom to trošku, jako to dělali v Rakousku nebo ve Švýcarsku. My nejsme ochotni dát možná dvojnásobek finančních prostředků. Ale když se pak podíváte z hlediska dlouhodobosti třeba v rámci zimního období, kdy tam ta silnice stojí, tam jsou stovky kamionů potom, jsou tam nezvládnutelné situace.

Místo toho, abychom se zaměřili na dlouhodobost těchto investic, tohle my jako republika a všechny ty vládní garnitury, které tady byly, nikdy neuměly. Neuměli si pořádně sednout ke stolu, vymýšlí nějaké nesmyslné třípruhy, což byl příklad na D6, se kterým přišel ministr dopravy Vít Bárta. Naštěstí se to podařilo minulý rok zastavit, jenom díky tomu, že jsem na to přišel a upozornil jsem na to bývalou hejtmanku Vildumetzovou. Ona svým tlakem na premiéra tu situaci uměla zvrátit, tak se to vrátí zase na čtyřpruh.

My jsme nejohroženější region v rámci DPH, celý severozápad. Na druhé straně tam nikdo nechce dát peníze. Podle toho, co teď proběhlo v Bruselu, tak uhelné regiony o ty peníze de facto také přišly. Když se potom rozhoduje v Poslanecké sněmovně a u nás, ty nůžky, které se pořád mezi těmito regiony, Moravskoslezským, Ústeckým a Karlovarským, rozevírají, aby se zase trošku zavíraly, tak to nikdo udělat nechce. Nikdo nemá tu politickou vůli. Toto hodně souvisí právě s těmi liniovými stavbami.

A jinak si ještě dovolím k tomu hlubinnému úložišti, které připravuje SÚRAO. My jsme několik let s kolegyní Seitlovou taky zastupovali Senát v SÚRAU, v Radě SÚRAO tehdy. Musím říct, že SÚRAO se v tom vytipovaném území velmi špatně pohybuje. Myslím si, že je zapotřebí volit švédskou cestu. Tam se dokonce ty komuny o to praly. Bylo jich nejdříve 200, pak jich bylo asi deset, pak zůstaly dvě. Každá to chtěla. Mělo to 80% podporu místních obyvatel. Přesně obráceně. Ale my tohle neumíme. My umíme nasadit, a to je bohužel ke škodě, že v podstatě, mám dojem, že zrovna to hlubinné úložiště se dostalo jako pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně do tohoto zákona, my to nedovedeme komunikovat.

Tady má vláda a jednotlivá ministerstva ještě obrovské mezery v komunikaci s místními občany. Jestli SÚRAO vydá materiál, že se může stát, že některé obce v rámci toho hlubinného úložiště v podstatě budou muset skoro zaniknout, tak se nedivte, že lidi, kteří tam žijí, to nechtějí. Přitom já jsem propagátor hlubinného úložiště. Přece když všichni teď spotřebováváme energii a chceme jí spotřebovávat víc, e-auta a já nevím, co všechno chceme mít, tak tu energii musíme někde vyrobit. Ale tu energii, která se nedá z toho atomu zatím momentálně stoprocentně vytěžit, tak ji musíme někam uložit a další generace potom dál využít. Tak, jak to připravují a dělají dneska ve Švédsku.

Já bych chtěl poprosit pana ministra, aby se začalo jinak komunikovat s vytipovanými lokalitami, s těmi jednotlivými obcemi. Určitě jsme tady senátoři, kteří tomu budeme schopni a být i tomu nápomocni. Jsem z Jáchymovska, tam máme jedno hlubinné úložiště, které ale není zase až tak hlubinné. Dovedu si představit, svého času kdysi dávno jsme chtěli hlubinné úložiště, že bychom ho tam dokonce za jistých podmínek mohli mít, recipročně, kdyby našemu pohraničí stát pomohl, ale bohužel to nejde. Je tam blízko Chebská pánev a jsou tam přece jenom nějaké otřesy, tak toto místo není vhodné.

Ale musí se s místními občany a s obcemi komunikovat. Musí se jim také za to něco dát. Tam mám dojem, že má stát pořád ještě rezervy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, vystoupí pan senátor David Smoljak.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.

Padl tady příklad Letiště Václava Havla a stavby nové letištní dráhy. Já si myslím, že to je velmi výmluvný příklad, protože posouvat letiště blíž k Praze, v rozporu s praxí celého světa, navyšovat hlukovou a emisní zátěž jenom proto, aby se navýšil počet cestujících na 30 milionů, přičemž současná EIA umožňuje 21 milionů a ani před koronavirem se zdaleka nenaplnil tento počet cestujících... A to vše ještě za investičních nákladů minimálně 9 miliard, celkové náklady mluví o 55 miliardách, což jsou neuvěřitelně vysoké náklady, a to všechno v době, kdy nám chybí napojení letiště na Prahu, kdy nám chybí vysokorychlostní železniční koridory, kdy nám toho chybí strašně moc... Tak poslat takhle spornou stavbu do zrychleného řízení, ještě za využití tak sporného institutu, jako je fikce bezpodmínečného souhlasu, to je naprosto nepředstavitelné. Jenom to svědčí o tom, že ve stávající podobě, i s tou současnou přílohou, tento zákon schválit nelze. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Přemysl Rabas.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den, děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jenom pár poznámek. Nejsem sice člen žádné ekologické organizace, nicméně jsem si říkal, že se musím trošku zastat. Tady bylo několik ataků, že za ta různá zdržení mohou převážně ekologické organizace. Mě to trošku mrzí. S tím, co říkal pan senátor Horník, ve většině souhlasím. Určitě je správné posoudit tu variantu ze všech stran. Někdy to, co se zdá, že je varianta nejdražší, tak může být pro nás nejlepší. Tady nejde o to, že se bavíme o ochraně přírody, protože to je zkreslení. Ta příroda, jak už jsem z tohoto místa několikrát řekl, ta to přežije. My bychom se měli daleko víc zabývat otázkou, aby to neubližovalo do budoucna nám jako lidem, jako člověku.

Když se vrátím k té variantě, kterou zmiňoval pan senátor Horník, využít tunely, tak bych chtěl připomenout, že to byly právě ekologické organizace, a tady bych navázal na pana senátora Bárka, kdy například D8 se zdržela, protože do toho ekologické organizace mluvily, to je pravda. Ať to bylo za hejtmana Šulce nebo za paní hejtmanky Vaňhové. Oni mají oba dva dnes úplně jiné starosti, než vzpomínat, jak to tehdy bylo s tou dostavbou D8. Ekologické organizace řadu let upozorňovaly na ten problém sesuvu, že tam může dojít k sesuvu. A že mnohem lepší by byla varianta jednoho tunelu, která se jevila jako dražší, ale ve své podstatě, kdyby byla přijata, tak by byla dnes mnohem levnější a bez všech těch problémů na to navázaných.

Tím chci jenom říct, že když chceme přijmout novelu, která zdánlivě zrychluje, a to tady už říkala paní senátorka Seitlová, ty procesy, tak se může stát, že je v mnoha případech zhorší. A to se ukázalo na D8, kdy ekologické organizace říkaly: „Tohle je cesta. A to, co navrhujete, je obrovské riziko.“ Už tehdy jsme je neposlouchali. A teď je chceme ještě víc omezit.

Když vezmu příklad zase jinde, to je to, co zmiňoval kolega z Hradeckého kraje, tedy dostavba hradecké dálnice, tak tam to nezpůsobily ekologické organizace, to zdržení té dostavby, ale zdržel to stát, který nebyl ochoten férově se vyrovnat s paní Havránkovou, nebo jak se ta dáma jmenovala, to znamená, tam za to nemohly ekologické organizace. Mohl za to stát. V případě D8 zdržení udělaly ekologické organizace, ale bylo to namístě. To, co chceme udělat my, je v podstatě vyřadit část veřejnosti z toho procesu, aby do toho nemohla mluvit.

Pan senátor Bárek zmínil, jak je prima, že v případě jezů na Labi je ta diskuze plodná. Tak ji ale nechme. My se snažíme tu diskuzi omezit. A v tom je to obrovské riziko.

Já vůbec nejsem proti tomu. Ten návrh, který budeme podávat v podrobné rozpravě, nesměřuje k tomu zastavit jezy, ale aby to šlo normální procedurou a zcela běžně se to zúřadovalo, aby se to neurychlovalo a nevznikala rizika, tak, jak zmiňovala, jak už jsem říkal, paní senátorka Seitlová, která v konečném důsledku tu stavbu můžou nejenom protáhnout, ale i prodražit. Takže to je několik poznámek ode mě, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, slovo má pan senátor Marek Hilšer.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně a vážení kolegové. Česká republika, jak všichni dobře víme, je silně průmyslová země, jejíž otevřená ekonomika je naprosto závislá na transportu toho, co zde vyrobíme, a na kvalitní komunikaci. Kvalitní dopravní tepny, kvalitní elektronická infrastruktura je pro nás nezbytná. A řekl bych, že je otázkou života a smrti našeho dalšího úspěšného rozvoje.

A také jsme navíc zemí, která se nachází v srdci Evropy, sloužíme jako dopravní uzel. Ten, kdo jede po našich dálnicích a silnicích, a dnes bohužel i železnicích, se nemůže vyvarovat dojmu, že se nacházíme v hluboké infrastrukturní krizi. Aspoň já to takto vnímám. 30 let od sametové revoluce stále chybí důležité dálniční tepny do regionu, které je potřeba dále rozvíjet. Takže dostat se do Ostravy po silně přetížené dálnici D1 je téměř nadlidský úkol. A druhý, ten severní dálniční tah, je stále v nedohlednu. Rekonstrukce 190 kilometrů dálnice D1 trvá již 7 let a stále bohužel není hotová. Propojení Prahy a Karlových Varů je také téměř v nedohlednu. Okruh kolem hlavního města Prahy je stále nedokončen.

A to se už vůbec nechci zmiňovat o rychlosti našich železnic a budování potřebných rychlotratí. Myslím, že současný stav jasně potvrzuje, že už dlouhou dobu stojíme ve vztahu k budování dopravní infrastruktury před řadou vážných výzev. Umožnil-li by navrhovaný zákon usnadnění jejich řešení, bylo by namístě ho podpořit. Ale já mám vážnou obavu, že při současném přístupu premiéra k personálním otázkám, k obsazování vlády, tento zákon naší zemi a řešení, této infrastrukturní krizi, stejně moc nepomůže.

Jsme svědky rozbíhající se hluboké ekonomické krize, která vážně postihne naše hospodářství, premiér není dlouhodobě schopen nebo ochoten obsadit náležitým způsobem důležitá ministerstva. Takže ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo dopravy řídí jedna jediná osoba, která navíc ke všemu ještě zastává funkci vicepremiéra.

Já si myslím, že tento stav není normální ani v dobách, kdy se zemi daří dobře, natož v dobách, kdy se nacházíme ve výjimečně náročném období. A ještě se nacházet budeme. Nechci vinit současnou vládu za dluhy, které při budování infrastrukturních staveb vznikly a které je také možné připsat vládám minulým. Ale také není možné opomenout fakt, že hnutí ANO ovládá ministerstvo dopravy již 6 let a problémy se stále a stále bohužel prohlubují.

Poslední události na železnici to potvrzují. Netvrdím, že neštěstí se nestávají a že lidé neselhávají, ale šest vážných nehod na železnici v průběhu 18 dnů svědčí o tom, že ten stav je kritický a že to není náhoda, ale že se jedná pravděpodobně o nějaký systémový problém. 4. 7. – pád trakčního vedení v Prosenicích na Přerovsku. 7. 7. – čelní srážka dvou osobních vlaků na jednokolejné trati u obce Pernink na Karlovarsku. 10. 7. – srážka rychlíku s osobním vlakem bez cestujících v pražských Běchovicích. 12. 7. - osobní vlak u Černošic nedaleko Prahy se dostal odpoledne na stejnou kolej jako rychlík z Klatov, který jel za ním. 14. 7. – osobní vlak CityElefant Českých drah mířící z Prahy do Řečan nad Labem se na kraji Českého Brodu srazil se stojícím nákladním expresem. Včera v Lázních Kynžvart vykolejil vlak RegioNova. Doufám, že tato škála dopravních nehod skončila.

Ale stále si kladu otázku, jak může jeden jediný člověk zastávat tři významné funkce, aniž by se to neprojevilo na řízení institucí, které má na starosti. Uvážím-li, jaké tuto zemi čekají úkoly v oblasti dopravy a budování infrastruktury, jaké výzvy nás čekají v oblasti průmyslu v krizových dobách, které jsou ještě před námi, jsem bohužel stále více přesvědčen, že je nepřijatelné, aby premiér v důsledku své personální politiky vážně hazardoval s naší budoucností. Považuji za skandální řeči o tom, že někdo spí pouze 5 hodin, nebo že pracuje více než ostatní, nebo že ministři nerostou na stromech.

Tento způsob komunikace považuji za projev arogance vůči občanům této země. Vám, pane vicepremiére, se divím, že na něj přistupujete.

Buď řešíte věci stejně jako pan premiér, anebo, a to se omlouvám, vám chybí sebereflexe. Jak chcete zvládat kritický stav na železnici, jak chcete zvládat budování dálnic a železnic, stavbu jaderné elektrárny, jak chcete zvládat budování sítí 5G? Prosím, neberte si to osobně, ale skutečně není normální, aby jeden člověk zastával tři významné funkce, a to ještě v tak složité době. Já jsem přesvědčen o tom, že v zájmu občanů této země je, aby jeden ministr řídil jedno ministerstvo, a to pořádně, důkladně. A aby se politici nepouštěli do experimentů, které nemohou zvládnout.

Já jsem jednoznačně pro to, abychom zrychlili budování našich infrastrukturních staveb, ale, jak se ukazuje, jak ukazuje tato debata, ani tento návrh, který teď stojí před námi, není dobře zvládnutý, tak, aby nevyvolával takové kontroverze. Proto ho nemohu podpořit. Obávám se, že za daných okolností by jeho podpora stejně nikam nevedla. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, vystoupí pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Teď už opravdu dobré poledne, vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Já se zkusím vrátit zpátky do reality. Některé pozměňovací návrhy, které nebyly, ale budou předloženy, mám obavu, že nás dostávají do pozice, v uvozovkách, stavebního úřadu. Tu chceme vypustit letištní dráhu, tu chceme vypustit jez na Labi, ale já k tomu nemám informace, jestli to tak je. Jak jsem zároveň od budoucích předkladatelů slyšel, minimálně třeba na tom Labi ten proces běží. Pochybuji, že by se teď nějak převrátil a neběžel. Takže bych velice rád třeba i některé věci z těch pozměňovacích návrhů podpořil, ale já k tomu nemám informace. Pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, určitě velice vážně budu diskutovat o těch na výborech projednaných pozměňovacích návrzích. Ale to ad hoc vytahování, to přece ještě neznamená, že ta stavba nebude.

Na druhou stranu se tady tváříme opravdu, nebo já osobně mám pocit, že jsem tady hnán do pozice stavebního úřadu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vystoupí pan senátor Ladislav Kos.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Mám podobné pocity jako pan kolega Nytra nad tím seznamem. Pokud víme, jak se mnohé ty záměry do toho seznamu dostaly, tak moje pocity se ještě prohlubují. To jenom jako replika. Ale proto jsem se nepřihlásil. Přihlásil jsem se proto, že jsem tady slyšel, i v meritu toho zákona jedna z věcí je nějakým způsobem omezit účast jak občanů, tak spolků, nevládních organizací. Dokonce v závěrečné zprávě RIA je věta, která mě velice rozčílila. Já vám ji přečtu: „Aktuální stav nahrává nevládním neziskovým organizacím v možnostech obstrukcí. Navržená úprava je nevylučuje z procesu přípravy, ale eliminuje rozsah možných obstrukcí.“

Navržená úprava je víceméně z procesu přípravy vylučuje, protože jestliže se mají vyjadřovat k nějaké zjednodušené dokumentaci, je velice těžké nějakým způsobem něco namítat, takže to považuji za vyloučení z přípravy. Pokud i závěrečná zpráva RIA dává spolky do kontextu a dává mezi spolek a obstrukce rovnítko, tak mě to velice rozčiluje. Už jsem tady o tom mluvil, že obstrukční řízení, že jich je skutečně v setinách procenta těch řízení. Jenom tady uvedu jeden příklad. Jedná se o podzemní stanici kolejového diametru v Brně, která byla umístěna 20. července 2020. To je nedávno. Územní řízení se táhlo od roku 2011, kdy Jihomoravský kraj podal žádost o územní rozhodnutí. Postupně od roku 2011 do roku 2019 Úřad městské části Brno-střed řízení sedmkrát přerušil pro nedostatky v podané dokumentaci. Dále Jihomoravský kraj podal odvolání a tak dále a tak dále. Až po osmi a tři čtvrtě letech doběhla úspěšně ke konci žádost o územní rozhodnutí. Tohoto řízení se spolky účastnily, dokonce několik, ale ani jeden spolek nepodal námitky, tudíž nebyl ten, kdo to řízení nějakým způsobem brzdil nebo blokoval. Přesto víceméně vinou úřadu a investora to územní řízení trvalo téměř 9 let. Já bych prosil, aby ministerstvo i ministerstvo pro místní rozvoj byly v těch vyjádřeních vůči spolkům víceméně zdrženliví, protože jsou i jiné důvody pro zdržování staveb. Mnohdy jsou tyto důvody mnohem častější než takzvané obstrukce. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Do obecné rozpravy se ještě hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Máte slovo, paní kolegyně. My jsme se vystřídali.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Jak už bylo řečeno, hezké poledne, kolegyně, kolegové. Poslouchala jsem podrobně rozpravu obecnou, několikrát zaznělo: „Pokud bychom postoupili do podrobné rozpravy...“ Některé pozměňovací návrhy jsou ve fázi, kdy někteří z nás cítí, že k nim mají málo informací. Zvažovala jsem, jestli mám ten pokus udělat, nebo ne. Činím tak, pojďme udělat pokus o urychlení přijetí zákona o urychlení dopravní infrastruktury. Třikrát tady zaznělo: „Pokud bychom postoupili do podrobné rozpravy.“ Dovolím si načíst návrh, pojďme se zamyslet a svým hlasováním dát najevo, jestli ten návrh zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny, je pro nás akceptovatelný bez pozměňovacích návrhů, které, některé, jsou pro někoho k větší diskusi. Dávám tedy návrh hlasovat ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko. Zaznamenala jsem váš poslední příspěvek. Tady zazněl poprvé souhlas znění schválit. Vidím, že už se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, tedy ji uzavírám. Pane ministře, mikrofon je váš. Těch reakcí bude asi hodně, viďte?

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, mockrát děkuji za tu diskusi. Dala se očekávat. Je i patrné to, že je vidět, že jsou různé názory i s ohledem na to, kde kdo třeba žije, bydlí, kde si o něco více třeba uvědomuje některé problémy, které jsou. A zase někdo, kdo třeba, já nevím, bydlí na Žižkově nebo na Vinohradech, tak logicky třeba nevidí problém, který může vzniknout v Jaroměři nebo ve Smiřicích nebo kdekoliv jinde. To je asi normální. Zajímavé je to, co zde padlo, myslím, dvakrát, omezování občanských práv. Ano, v tom lze souhlasit. Pojďme si třeba připomenout některé ty spolky, které jsou. A vůbec nic proti nim, je to v pořádku, musí se vyjadřovat. Je dobře, že se vyjadřují. Jestliže jeden spolek se vyjádří ke 20 stavbám, D1, D49, D48, D52, D8, D11, v průměru prodlouží o 10 let investice a modernizace o 1,5 roku, stojí nás to několik miliard korun, i to by se dalo svým způsobem vzít, kdyby aspoň jednou se mu to podařilo. Já už začínám někdy si říkat, že bych jim snad i přál, aby alespoň jednou vyhráli. Nestalo se to ani jednou. Otázka je, jestli i toto není omezování občanských práv. Celá ta diskuse je o jediné věci, aby to bylo vybalancované, aby to mělo vyváženost a aby na jednu stranu měli všichni možnost se k tomu vyjádřit, což mají možnost v rámci územního rozhodnutí, v rámci stavební povolení. Nikdo jim toto nebere, ale nesmí se z toho stát nástroj pro to, že když jim to nedopadne v rámci řádného průběhu, tak se potom čeká deset, dvanáct let jenom proto, že se všechno prodlužuje. Tady jsem přesvědčen, že deset let, dvanáct let, osm let, tady už si berou jako rukojmí ne toho investora pochopitelně, ale tu obec, občany, kraj, řidiče, vše.

Životní prostředí je pochopitelně nesmírně důležité. I tak si myslím, že by bylo dobré, aby se ti, kteří tvrdí, že tento zákon to může zhoršit, jeli podívat. Tady několikrát padla D11, já se jí budu držet, té D11. Ať se projedou z toho Hradce do těch Smiřic, ať si to projedou do Jaroměře, ať se podívají v tom Náchodě, co se děje s životním prostředím, tím, že to tam je, jako to tam dneska je. To je katastrofa. Jestli tohle někdo nevidí, tak doporučuji, ať se z těch Vinohrad sebere a jede se tam podívat. Já tam jezdím, rád ho tam vezmu. Je to strašné. Je to právě proto, že si mnozí berou právě rukojmí jenom z důvodu toho, aby vydírali. To prostě není možné.

Fikce závazného stanoviska, velká diskuse, ta je v té 416, tady přece nevytváříme nic nového, žádné kolo nevymýšlíme. Ten návrh je pouze to zobecnit a dát to i do stavebního zákona, což stejně paralelně pojede, čili nevytvářejme z fikce něco, co je nového. Ta je v současné době ve 416.

Nález Ústavního soudu, ano, je to samozřejmě názor, ale já bych nepředjímal. To je stejné, jako kdybych to řekl opačně, jaký bude nález Ústavního soudu.

Příloha, to je velmi diskutovaná věc. Rovnou říkám, je to politika. Příloha je politická záležitost a někdo na ni může mít názor takový, onaký, jestli tam mají být ty či ony stavby. Byla kolem toho velká diskuse v rámci Poslanecké sněmovny.

K tomu vyvlastňování tady padlo toho už mnoho, ale stále jenom podotýkám, musím zdůraznit to, že nikdo nikoho nevyvlastňuje, nikdo to nebere jako první variantu. Samo o sobě se nemění prakticky vůbec nic ani na těch náhradách. Vše bude tak, jak by bylo normálně. S jediným rozdílem, a to je v tom, že to nebude trvat 10 let a paralelně se vedle toho bude stavět. Stejně to nemůže jinak dopadnout. To znamená, tam se nehraje o to, jestli tam ta silnice povede či nepovede, tam se hraje o jednu jedinou věc, jestli se pojede, nemusíme tomu říkat „polskou cestou“, říkejme tomu „německou cestou“, kde na to taky přeskočili. A jestli v té době už se může stavět nebo ne. To znamená, jenom se zkracuje ta doba. O nic jiného se zde nehraje. Naopak se tam ty peníze přidávají na ten 1,15, respektive 1,5násobek, to je u těch nemovitostí, myslím tím, kde jsou objekty. Kde nejsou objekty, tak je to až osminásobek. Co se týká toho koeficientu 2,0, o tom byla velká diskuse ve sněmovně, byla část, která chtěla nechat 1,15, byla ta, která to chtěla třeba i na ty 2. Nebylo to kvůli těm zemědělským usedlostem, tam ta obava byla z toho, kdo tam bydlí, kdo tam nebydlí, jestli tam náhodou bydlí skutečně ten vlastník, nebydlí.

Čili ve sněmovně jsme se nakonec přiklonili, nebo kolegové, kteří jsou poslanci, k tomu 1,5. Že to je náročný zákon, o tom není pochyb. Že na tom pracovala doprava, rozvoj a průmysl, že ne na všem se pochopitelně všichni shodli, to je taky zřejmé. Je to jeden vůbec z nejnáročnějších zákonů, já už jsem to zde zmiňoval. Bylo by spíše divné to, kdyby prostě 100% všichni se vším souhlasili. Podstatné je to, že se to v rámci všech vypořádávání dohodlo. Dohodlo se to velmi férově a korektně. To, že se něco mění pozměňovacím návrhem, ano, ale to je přeci běžná věc. Od toho máme ty pozměňovací návrhy, tak nezpochybňujme něco, co je běžnou součástí nějakého legislativního řízení. Myslím si, že pozměňováky se dávají ke všem zákonům nebo k většině zákonů, není na tom nic divného. Nic to nemění na tom, že drtivá část té novely byla řádně, normálně projednána v běžném režimu, připomínkována a tak dále. Ale pokud někdo si dá tu práci a připraví ten pozměňovací návrh, v tomhle případě jsme s tím pochopitelně souhlasili a byli jsme ti, kdo toto velmi přivítali, jakožto ministerstvo dopravy, tak tomu nebudeme bránit.

Pak tady byla celá řada, řekněme, názorů, co není úplně bezprostředně spjato s touto novelou. Jaderné úložiště, to je velká diskuse, vážná diskuse. Skoro bych nabídl, že bychom někdy na to mohli udělat možná úplně separé setkání, to není na minuty, na desítky minut. Jsem ale docela rád, že na to tady jsou racionální názory ve smyslu toho, že se určitě musí lépe komunikovat. Otázka je vždycky, kdo je potom příjemce komunikace, jak se to vyhodnocuje. Březový potok je samozřejmě trochu i o emocích, protože jsou tam zastupováni spolkem, který trochu jinak přenáší faktické informace na občany. Což ale, řekl bych, že je spíš chyba možná i ministerstva našeho, že nemáme chuť se smířit s tím, že někdo dává špatné informace. Musí se informovat lépe. Já s tím souhlasím, je to samozřejmě vždycky složité, protože jaderný odpad není z jádra, myslím, že to všichni víme. Ono se tomu jenom tak říká. Jaderný odpad tady budeme mít, i když tady jádro nebude, protože je z průmyslu, je ze zdravotnictví. A je mimo jiné i z jádra. Objektivně řečeno, z toho jádra je většina, nějakých 60, 65 %, ale museli bychom to budovat, i kdybychom tu neměli jadernou elektrárnu. Někde to pochopitelně uložit musíme. My se snažíme to maximálně odpolitizovávat, taky proto tam jel teď na několik měsíců, dokonce snad možná i déle, myslím rok, speciální tým skutečných odborníků, žádní politici, žádní ideologové, lidé z různých branží, kteří nakonec dali doporučení zredukovat to z těch 9 lokalit na 4, což znamená, že už to nebude o 52 obcích, ale řádově o 20 obcích. Plus minus, nejsem si jistý, ale někde kolem dvacítky jich je. Není to ještě definitivně schváleno, protože se to musí opětovně ještě odoponovat. Musí to projít ministerstvem, vládou a tak dále. Ale samozřejmě chápeme to, že někdo nemusí být třeba nadšen z toho, že to tam je. Na druhou stranu to, co zde padlo, Finsko, Švédsko, to jsou přesně ty naše vzory. Nakonec, v tom Finsku to dopadlo velmi dobře. Souhlasím s tím, že se musí komunikovat asi lépe, tak, aby i ti, kteří dneska jsou zásadně proti tomu, tak alespoň věděli, co je může čekat a tak dále. Tady je naprostý souhlas.

Pak zde byla diskuse obecně o roli dopravy. Padlo tady, v kolik vstávám, nevstávám, to berte s nadsázkou, prosím. Všechno to, jestli se spí 4 hodiny, 5 hodin, 6 hodin, to přece není podstatné, každý má nastaven nějak biorytmus. Někdo chodí spát v jednu, někdo chodí spát v jedenáct, já to mám posunuté, že chodím spát dříve a o něco dřív zase vstávám. Ale určitě vzpomínáte, že zde byly vlády, kde ti činitelé už v 7 hodin měli tři promile. Pak se jim dobře spadlo a začínali v 9 ráno. Třeba se zase tohle někdy taky vrátí. Ale to zase taky berte s určitou nadsázkou. Podstatné není to, jestli někdo spí déle nebo méně, podstatné je to, jak se plní ty úkoly. S tím souhlasím. Hodnoťte ten resort nebo mě nebo kohokoliv jiného na těch resortech, prosím, podle toho, co se splňuje a co ne. Já myslím, že je naprosto fér, naprosto správné říct, máte dělat, já nevím, jádro, udělali jste, neudělali. Máte dělat smlouvy. Udělali jste, neudělali, dejme to do nějakého časového horizontu a objektivně to vyhodnocujme, protože zvládnout se dá, můžu vás fakt uklidnit, výrazně víc ještě, než dělám já, není to mou osobou. Jsou resorty ve světě, mrkněte se na to, které jsou zkoncipovány ještě náročněji. To znamená, je tam průmysl, energetika, obchod, dokonce někdy i životní prostředí, doprava. To je jenom otázka organizace. Jsou samozřejmě ještě daleko větší země, které toho musí zvládnout, ti ministři, ještě více s ohledem na to, o kolik se jedná obyvatel, zájmových skupin a tak dále. Takže to není o tom, že mám pod sebou infrastrukturu energetickou, průmyslovou a současně dopravní, je to o tom, jakým způsobem se to organizuje, je to v jakékoliv korporaci, je to v jakékoli organizaci, neziskové, ziskové, je to víc o organizaci práce než o tom objemu, který na první pohled může vypadat jako velký. A samozřejmě hodně toho je, to netvrdím.

Na té dopravě, železnice, to není fakt fér srovnání. Na železnici, když se podíváte, já chápu, že teď je to téma, které je silné, že se to diskutuje trošku emotivně, i tomu rozumím. Ale když se podíváte do statistik, doporučuji se na ně podívat nebo já vám je dám, tak na železnici nastává ročně řádově 1200 mimořádných událostí. Z toho, co jste jmenoval, tak dvě z nich byly nešťastné. A ty byly skutečně vážné. Ty ostatní jsou v režimu těch 1200 mimořádných událostí. Tak jak roste hustota provozu na železnici, mimo jiné za posledních 5 let o 130 tisíc více vypravených vlaků, což není málo, je to 2,6 milionu vypravených vlaků, roste konkurence a tak dále, tak, to je strašně důležitá zpráva, nezvyšuje se číslo úmrtí. Úmrtí jsou v podstatě jediná na železnici. Sebevrazi nebo náhodní chodci, kteří přejdou. A pozor, potom, to je důležité téma, to se musí skloňovat, to jsou přejezdy. 30 až 40 mrtvých na přejezdech. To je to, co se změnilo. Vůbec ne kvůli těm nehodám teď, to jsme zaveleli někdy před měsícem, těch 500 přejezdů se neudělá v roce 2028, udělá se do roku 2022. Na to se soustřeďme. A pak zabezpečujme ETCS, nechci se opakovat, hodně toho bylo teď řečeno.

Ta dvě neštěstí, která nastala, pravda, ta nastala, tak jsou v těch statistikách korespondujícími s dvěma mrtvými ročně. A to když přepočteme na silnice, když to přepočteme na přejezdy, když to přepočteme dokonce i na leteckou dopravu, tak je tam toho více. Čili musíme ty prostředky potom dávat tam, kde cítíme, že tomu můžeme pomoci. To je zase na další, jinou diskusi, ale rozhodně neštěstí na železnici nejsou spjata s tím, jestli někdo má jeden resort nebo dva resorty. Ale souhlasím s tím, že se tomu musíme samozřejmě věnovat. I zde, prosím, na té dopravě, hodnoťme to podle toho, jak se nám daří investovat. Podívejme se na to, jak dokončíme D1. Až ta D1 nebude v tom slibovaném termínu, já tvrdím, že bude, ale třeba se můžu mýlit, tak poté naprosto správně kritizujte tvrdě, myslím si, že naprosto oprávněně musíte tvrdě zaútočit. Ale, prosím, až ten termín bude či nebude naplněn, D11, vždyť víme, jak se vyvíjela. Měla být v roce 2022. Za dobu, co jsem na tom resortu, jsme se dohodli, se kterými firmami bude v roce 2021. D6 se pokoušíme také zkrátit. Podívejme se, co jsme udělali s podlimitními zakázkami. 15 let to tam nikdo neřešil. Každý měl strach do toho sáhnout. Zrušili jsme je na tom Ředitelství silnic a dálnic. Podívejte se, kolik se z toho dalo třeba ušetřit. Takže výsledky, prosím. Já myslím, že to je to nejdůležitější.

Ty vrtky, to je důležitá věc, tady bych jenom chtělo říct, na vrtky by mělo být dost zdrojů. Já bych se neobával toho, že bychom vrtky nezvládli z investičních důvodů, že třeba upřednostníme něco jiného. Tady bych se trochu, já bych to vztáhl na ty evropské zdroje, které se podařilo v těch posledních dnech docela solidně vybojovat, tak tvrdím, že v následujících 7 až 10 letech na stavby tohoto typu budeme mít relativně solidní množství peněz. Je to otázka připravenosti těch projektů a je to otázka stavebních kapacit. Na to se teď musíme soustředit, jinak vrtky 2025 by měly být zahájeny. Zase si pak můžeme někdy v klidu říct, které to budou, ale v každém případě teď jenom v rychlosti, bude to Drážďany – Praha, ta první, pokračovat Praha – Brno. Mezitím se musí skutečně dobudovat faktický koridor, který tu máme, to je ten jediný koridor, to je ten severo-jižní, Ostrava, přes Moravu, dolů přes Brno až na Maďarsko. Ten je velmi významný, to je mezi lety 2025 až řádově 2032-35.

Myslím, že jsem snad na nic nezapomněl. Pochopitelně, byl bych nesmírně rád, kdyby se nám podařilo schválit verzi, která byla v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že je vyvážená a že dalo obrovskou práci se na tom shodnout. Já jsem měl opravdu radost a říkal jsem to upřímně, že drtivá většina poslanců to podpořila a že kolem toho nebyla politická diskuse, že byla věcná diskuse, že všichni pochopili to, že se potřebujeme posunout. To je to poslední, co jsem ještě chtěl říct, nežijme těmi žebříčky zase až takhle. 157. místo je při vším respektu irelevantní údaj.

Správný údaj je dívat se na to, jak jsme na tom v rámci Evropské unie. Proč? Protože tam máme přibližně podobné podmínky. Tam to taky není žádná hitparáda. V Evropské unii, když to srovnám, tak z těch 27 zemí se pohybujeme kolem 19., 20. místa, takže jsme v poslední třetině. Není to dobře. Ale, prosím pěkně, 159. místo, kdybychom měli srovnávat, já nevím, jestli byste chtěl bydlet v objektech, které se budují ? la Afrika a tak dále. To je úplně jiný systém, úplně jiný systém schvalování. To s tím nemá vůbec co do činění. Jediné, co má cenu srovnávat, je srovnávat Evropskou unii, tam si říct, nejsme na tom úplně dobře, protože jsme 19. nebo 20. z 27 zemí. Ale 157. místo, to ne. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane ministře. Paní zpravodajko výboru pro územní rozvoj, paní senátorko Seitlová, přejete si vystoupit? Je to namístě.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, opravdu jenom krátce. Otevřela se debata k jaderným úložištím. Ona je opravdu složitá. Já bych jenom chtěla dopřesnit, nikde na světě není úložiště vysoce aktivního jaderného odpadu, o kterém se vede spor. Ani ve Švédsku, ani ve Finsku. Jsou tam úložiště středně- a nízkojaderných odpadů. To jsou ty institucionální. Navíc, my úložiště těch středně- a nízkoaktivních odpadů radioaktivních máme. Dokonce měli jsme čtyři, teď máme tři. Jenom jsem chtěla dopřesnit tu informaci, že pan ministr tady informoval, ale ono to tak opravdu není. Já jsem se tím také zabývala, rozumím, že toho má hodně, že to je speciální problematika, ale v tuhle chvíli je to takto. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní zpravodajko. Nyní tedy prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Michal Kortyš:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. V této rozpravě byla načtena dvě usnesení, a to výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Dále v obecné rozpravě vystoupilo 23 senátorek a senátorů, z toho dvakrát paní Seitlová a dvakrát pan senátor Kos. Byly tady dány dva návrhy na zamítnutí. Jeden byl od senátora Dienstbiera a druhý od senátora Kose. Pak tady byl dán návrh načíst, přijmout tento návrh bez pozměňovacích návrhů, tak jak ho poslala Poslanecká sněmovna, od senátorky Hamousové. Dále zde bylo avizováno, že pokud se to dostane do podrobné rozpravy, že budou další pozměňovací návrhy, a to bych nechal asi na, až bude, pokud se to tam dostane. Takže nyní navrhuji, nevím, jestli můžu navrhovat, aby se hlasovalo o přijetí toho, co předkládá pan ministr bez pozměňovacích návrhů, a pak teprve o návrhu na zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, tak budeme hlasovat. Já si vás dovolím nejdřív svolat a pak odhlásím... Protože byla dlouhá diskuse. Takže spouštím znělku.

Než přistoupíme k hlasování, vyjměte své hlasovací karty.

Já to vždycky vypnu. Vyjměte své hlasovací karty a zase je dejte do hlasovacích zařízení, já se tím vypnu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, ano, probíhá. Zmáčkla jsem, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Zmáčkla jsi hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže ještě jednou? Ještě jednou... Prosím, přihlaste se, zasuňte svoje karty. My tedy přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já ještě čekám. Čekám, nespouštím. Chci vás vidět, že jste všichni přihlášeni. Tak to zkuste ještě jednou. Už jsem to mačkala, víc než dost.

Teď jste skočil asi. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, 67, kvórum pro přijetí je 34. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku.

Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh nebyl přijat. Bylo přítomno 67 senátorů, senátorek, kvórum pro přijetí 34, pro 17, proti 17. Návrh nebyl přijat, takže já dám slovo vždycky asi vám, pane zpravodaji. Budeme hlasovat o zamítnutí, tak jak jste nás informoval. Bez znělky, prosím, všichni tady jsme. Přistoupíme k hlasování. Spouštím. Kdo je pro tento návrh, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji.

Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Návrh nebyl přijat. Pro 13, proti 30. Takže nyní, vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu.

Počkáme si, kdo se hlásí jako první. Vidím, pan senátor Václav Hampl. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Jak jsem avizoval v obecné rozpravě, rád bych předložil pozměňovací návrh, který se týká té přílohy. Konkrétně jde o vypuštění z režimu tohoto zákona přípravy nové startovací a přistávací dráhy na Ruzyni. Zdůvodnění, myslím, podrobně tady zaznělo. Ode mě stručně, od dalších řečníků o hodně podrobněji. Čtu tedy ten návrh.

V článku I. za bod 41 vložit nový bod 42, který zní: V příloze v bodě 4 vypustit slova „paralelní dráha ke vzletům a přistávání letadel na Letišti Václava Havla, Praha“. Následující body přeznačit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Ladislav Kos. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Ladislav Kos:  Vážení, pozměňovací návrh je velice jednoduchý. Vrací spolky do územních a stavebních řízení a zní: V článku VI. vložit nový bod 1, který zní: 1. v § 70 odstavec 3 se slova „podle tohoto zákona“ zrušují. Následující body přečíslovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní se do podrobné rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já mám pozměňovací návrh, který máte rozdaný v lavicích pod číslem 1, dotýká se spojeného řízení, které je nejvíce legislativně problematické. Týká se problémů z hlediska odvolacích řízení, žalob, ceny, to je to, co bylo přijaté ve sněmovně, ta společná řízení zasahující do ústavních práv. Odůvodnění máte tak, jak ho připravila legislativa. A pak mám dva další pozměňovací návrhy, ale tyto dva pozměňovací návrhy jsou jenom opravou pozměňovacích návrhů z výboru, pod bodem 5 až 6. Čili 2 a 3 je jenom opravou, respektive cizelováním toho, co jsme přijali na výboru po dohodě s ministerstvem pro místní rozvoj. Já je musím přečíst?

Senátorka Jitka Seitlová:  Já je musím přečíst. Už jsem chtěla utéct. Takže první pozměňovací návrh:

1. v článku 1 dosavadní body 38 a 39 vypustit, následující body přeznačit,

2. to je to cizelování, v článku 24 za bod 18 vložit nový bod 19, který zní: „19. v § 33 se na konci odstavce 4 doplňuje věta: Ministerstvo rovněž zajistí zveřejnění informací o možnosti podání připomínek návrhu politiky územního rozvoje a o době, ve které je lze uplatnit veřejnoprávním sdělovacím prostředkem s celostátním dosahem a zároveň obcím v řešeném území a obcím sousedícím s tímto územím prostřednictvím datových schránek.“ a následující body přeznačit;

3. v článku 24 v dosavadním bodě 21 v § 35d na konci odstavce 3 doplnit větu: „Ministerstvo rovněž zajistí zveřejnění informace o možnosti podání připomínek k návrhu územního rozvojového plánu a o době, ve které je lze uplatnit veřejnoprávním sdělovacím prostředkem s celostátním dosahem, zároveň obcím v řešeném území a obcím sousedícím s tímto územím prostřednictvím datové stránky.“

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko. Nyní má slovo pan senátor Přemysl Rabas.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den ještě jednou. Děkuji, paní předsedající. Avizovaný pozměňovací návrh, jak už jsem říkal, byl motivován například zkušeností na D8, kdy k obrovskému prodražení a prodloužení stavby došlo díky tomu, že nebyly brány v úvahu, v potaz názory veřejnosti a odborné veřejnosti. Náš pozměňovací návrh, můj a pan senátora Orla, je, aby:

1. v článku 1 za bod 41 byl vložen nový bod 42, který zní: „42. V příloze se bod 3 zrušuje. Dosavadní bod 4 se označuje jako bod 3. Následující bod označit jako bod 43.“;

2. v článku 1, bod 43, dosavadní bod 42, slova „body 5 až 8“ nahradit „body 4 až 7“ a body 5, 6, 7 a 8 označit jako body 4, 5, 6 a 7.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Zatím poslední se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Pavel Štohl. Máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Děkuji. Kolegyně, kolegové, jak jsem avizoval, pozměňovací návrh, který zjednodušeně spočívá v tom, aby do přílohy byla zařazena silnice 1. třídy I/38. Pokud by se to povedlo, tak šance na dostavění 752 metrů obchvatů, myslím si, že by se zvýšila. Zdůvodnění je v tom pozměňovacím návrhu, který máte u sebe. Já načtu tento pozměňovací návrh.

V článku I. bod 41 za text „I/23“ vložit slova: za text „I/35“ se vkládá text „I/38“.

Děkuji a moc poprosím, pokud byste mohli tento pozměňovací návrh podpořit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegyně, kolegové, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy? Není tomu tak. Takže ji uzavírám. A teď po čerstvé dohodě s panem ministrem, s vedením Senátu přerušuji naši dnešní dopolední schůzi, vyhlašuji polední pauzu, v rámci které proběhne avizovaná a požadovaná pauza na poradu. Sejdeme se, prosím, ve 13:35. Souhlas. V 13:35 se sejdeme k odpolednímu jednání.

(Jednání přerušeno v 12.36 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.35 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegyně, kolegové, začíná naše odpolední část pléna Senátu. My jsme v tisku č. 289/12, zákon o urychlení výstavby liniových staveb. Jsme po ukončení podrobné rozpravy, tudíž dávám prostor panu ministrovi, jestli si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Nepřeje, děkuji vám. Ptám se, zda si přeje vystoupit paní zpravodajka? Taky si nepřeje, takže tedy, pane garanční zpravodaji, vy už musíte k proběhlé rozpravě. Vyjádřete se k proběhlé rozpravě a pak nás, prosím, proveďte hlasováním. Vždycky nám řekněte v krátkosti, o čem a kdo navrhl. Děkuji.

Senátor Michal Kortyš:  Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Když musím, tak rád. V podrobné rozpravě po hlasování, které bylo o to, jestli tisk pustit dál do Poslanecké sněmovny bez připomínek, kde to neprošlo, po hlasování, kde bylo to odmítnout, také neprošlo, tak bylo podáno pět pozměňovacích návrhů. Já bych si dovolil hlasovat o nich podle toho, jak se přihlásili. Ale s jednou výjimkou, i když to je žena, tak paní Seitlovou bych předřadil, protože její pozměňovací návrh navazuje na výborový návrh, který tady bude teď řečen.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, protože jsme i po pauze, já si vás dovolím svolat.

Tak, pane zpravodaji.

Senátor Michal Kortyš:  Nejdřív bych nechal hlasovat o výborovém usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které zní: Vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které zde byly.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže o pozměňovacím návrhu...

Senátor Michal Kortyš:  Tady se říká, že ne, vzadu se říká, že ano.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  O výborovém jsme nehlasovali. Musíme hlasovat o výborovém...

Senátor Michal Kortyš:  Ano, víme. Ale napřed je garanční, VHZD? Je to správně. Takže ještě jednou, budeme hlasovat o garančním výborovém usnesení, tedy garančním, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu... To bude až to druhé, pro veřejnou správu a životní prostředí. Po jednotlivých bodech, mně tady napovídá pán z legislativy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Prosím, o čem tedy budeme hlasovat, aby se mohl vyjádřit ještě... (Zaznívají různé hlasy z pléna.) Tak, prosím vás, dala bych pětiminutovou pauzu.

Senátor Michal Kortyš:  Ne... Kdo rozhoduje o tom, jak se bude hlasovat?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Prosím vás, přerušuji na pět minut, připravme si to a budeme hlasovat hladce. 5 minut, v 13:45 se sejdeme.

(Jednání přerušeno v 13.40 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.43 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Můžeme. Takže, přátelé, vy jste neopustili svoje pozice, pauza byla krátká. Pan zpravodaj je připraven nás nyní provést hlasováním o této materii. Prosím, pane senátore.

Senátor Michal Kortyš:  Děkuji, bude, jak jsem řekl na začátku, to znamená, že budeme hlasovat o usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak, jak byl podán jako celek.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, pane ministře, vaše stanovisko k tomuto výborovému návrhu. (Karel Havlíček se dotazuje na detaily.) Ano? Ne, tohle bylo jednání výboru s pozměňovacími návrhy, to už prošlo naším výborem. Nesouhlasíte, dáváte negativní stanovisko. Pan navrhovatel dává negativní stanovisko. Pane garanční zpravodaji.? (Michal Kortyš: Pozitivní.) Dobře. Takže můžeme přistoupit k hlasování. V sále je přítomno 66 senátorek, senátorů, aktuální kvórum 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ruku nahoru a tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat, pro 49, proti 2. Bylo schváleno, hlasujeme dál.

Senátor Michal Kortyš:  Druhé hlasování by bylo o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, pane ministře? (Karel Havlíček: Negativní.) Negativní. Pane garanční zpravodaji?

Senátor Michal Kortyš:  Pardon ještě, paní Seitlová?

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, prvně se musí hlasovat pozměňovací návrhy, které jsem podala. To hlasování buď musí probíhat po bodech a hlasoval by se bod 1, 2, 3, 4 dohromady. (Jitce Seitlové radí přísedící.) 1, 2 dohromady, dobře, ale to není tak... To není potřeba. Já bych řekla, že někdo do toho tady vstoupil a snaží se to trošku zmanipulovat. Ale to tak není. Bod 1 a bod 2 z toho našeho usnesení spolu nesouvisí. Potom jdeme dále, jdeme k bodu 3 a 4, čili hlasování bude po jednotlivých bodech, ale před body 5 a 6 se musí hlasovat můj pozměňovací návrh, který jsem cizelovala, návrhy, které byly v usnesení. A pak, kdybychom přijali cizelované body 5 a 6, usnesení výboru bychom nehlasovali. Jestli tomu rozumíme? Je to tak?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, pane předsedo, vneste do toho světlo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Ne, já nebudu vnášet světlo, dávám protinávrh na způsob hlasování, a to tak, že navrhuji, aby se hlasovalo současně o bodech 1 a 2, protože tyto body spolu souvisí, také to je stanovisko legislativy. Dále, aby se hlasovalo zvlášť o bodu 3, zvlášť o bodu 4. Potom souhlasím s tím, co říkala paní senátorka Seitlová, neboť je to logičtější, aby se hlasovalo o jejím pozměňovacím návrhu, což jsou body, tuším, 2 a 3. A pokud neprojdou body paní senátorky Seitlové, 2 a 3, musíme zpětně hlasovat o bodech 5 a 6 dohromady zase.

Senátor Michal Kortyš:  Můžeme, paní navrhovatelko? Dobře, děkuji. Takže bych nechal hlasovat, jak už jsem řekl, usnesení výboru o bodu 1, 2.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, tlačítko ANO, ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Pro se vyslovilo 56, proti byl 1, návrh byl přijat.

Senátor Michal Kortyš:  Děkuji, nyní budeme hlasovat o bodu č. 3.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, vaše stanovisko? (Karel Havlíček: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Pane garanční zpravodaji? (Michal Kortyš: Zdržuji se.). Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Bylo zamítnuto, pro 27, proti 2, návrh nebyl přijat.

Senátor Michal Kortyš:  Nyní bych si dovolil hlasovat o bodu č. 2 a 3. Ještě 4, ano, pardon, takže o bodu č. 4, jestli můžu poprosit, což bylo z výboru pro veřejnou správu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře? (Karel Havlíček: Zamítavé.) Zamítavé stanovisko. Pane garanční zpravodaji? (Michal Kortyš: Souhlas.).

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru, děkuji. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Schváleno, pro 50, proti 0, kvórum 34, návrh byl přijat.

Senátor Michal Kortyš:  Nyní bych si dovolil přeskočit k pozměňovacímu návrhu senátorky Jitky Seitlové, která nám zdůvodnila, z jakého důvodu. A byl by to bod 2 a 3.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře? (Karel Havlíček: Negativní.) Negativní stanovisko. Pane garanční zpravodaji? (Michal Kortyš: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Schváleno. Kvórum 34, pro 43, proti 0, návrh byl přijat.

Senátor Michal Kortyš:  Také děkuji. A když už jsem v tomto pozměňovacím návrhu, tak mi tam zbývá bod 1. Nechal bych o něm rovněž hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, vaše stanovisko? (Karel Havlíček se ptá na bod k hlasování.) Paní Seitlová, ten první její. (Karel Havlíček: Nesouhlas.) Nesouhlas. A pan garanční zpravodaj? (Michal Kortyš: Nesouhlas.) Nesouhlas.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Zamítnuto. Kvórum 34, pro 21, proti 10. Návrh nebyl přijat.

Senátor Michal Kortyš:  Nyní bych hlasoval o pozměňovacím návrhu pana senátora Hampla, který se týká startovací a přistávací letištní plochy na Letišti Václava Havla.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, vaše stanovisko? (Karel Havlíček: Nesouhlas.) Nesouhlas. Garanční zpravodaj? (Michal Kortyš: Nesouhlas.) Nesouhlas.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, tlačítko ANO, ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a dejte ruku nahoru. Děkuji.

Zamítnuto. Kvórum 34, pro 28, proti 11. Návrh nebyl přijat.

Senátor Michal Kortyš:  Dále bych si dovolil hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Kose, který se týká životního prostředí, čili že se vrací spolky do stavebního řízení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, vaše stanovisko? (Karel Havlíček: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Pane garanční zpravodaji? (Michal Kortyš: Nesouhlas.) Nesouhlasné.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Zamítnuto. Kvórum 34, pro 17, proti 19, návrh nebyl přijat.

Senátor Michal Kortyš:  Další pozměňovací návrh je od senátora Rabase, který jsem si nazval „jezy na Labi“. Jestli to takhle stačí?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, vaše stanovisko? (Karel Havlíček: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Garanční zpravodaj? (Michal Kortyš: Rovněž nesouhlasné.) Rovněž nesouhlasné.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Zamítnuto. Kvórum 34, pro 17, proti 16, návrh nebyl přijat.

Senátor Michal Kortyš:  Poslední pozměňovací návrh je senátora Štohla, který jsem si také pracovně nazval, „chybí nám 700 metrů dálnice, které je potřeba dostavět, na tu čeká 20 let.“

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, vaše stanovisko? (Karel Havlíček: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Pane garanční zpravodaji? (Michal Kortyš: Souhlasné.) Souhlasné.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Při kvóru 34 pro se vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat, takže pozměňovací návrh byl schválen.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy, pane garanční zpravodaji, přistoupíme nyní k hlasování o tom, zda návrh vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Senátor Michal Kortyš:  Ano, takže jestli můžeme zahájit?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 47 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 57, proti byli 2.

Senátor Michal Kortyš:  Já děkuji a omlouvám se ještě jednou za zmatky, které jsem zde způsobil. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  My nyní budeme hlasovat o pověření. Navrhuji, aby nás v Poslanecké sněmovně hájil pan senátor Michal Kortyš, senátorka Jitka Seitlová a senátor... Zdeněk Nytra? Ten měl nějaký pozměňovacím návrh? Já bych spíš... Jak chcete. Chcete? Michal Kortyš chce. A někdo, kdo byl autor těch pozměňovacích návrhů, komu prošly? Nemusí být, já vím. Pan senátor Štohl? Nechce. Takže, paní senátorko, jste proti, nebo jste pro? Pro, výborně. Takže pan Štohl nechce, pan senátor Nytra? Souhlas. Ještě nějaký jiný návrh?

Všichni rozumíme tomu, o čem hlasujeme. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO, dejte ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat. Při kvóru 34 pro 64, proti nikdo. Ukončuji projednávání tohoto bodu, gratuluji panu ministrovi. Děkuji všem zpravodajům i všem senátorům, kteří se podíleli na této významné debatě. A my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Prosím o zklidnění diskuze. My jsme se předtím domlouvali, jestli bychom vytáhli z dnešního pořadu jednání některé z bodů. Vzhledem k tomu, že pan ministr Petříček může až v 15 hodin, tak bych navrhoval, a o tom budeme muset asi hlasovat, abychom předřadili teď bod č. 34, pardon, ještě bod č. 33, což je Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2019, tzn. prezidenta Miloslava Kalu. A poté bod č. 34, to by byla Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2019, předsedkyně Ivana Janů.

U tohoto bodu je důležité sdělit, že na příští schůzi by už paní předsedkyně nemohla být, protože bude končit ve svém úřadě.

Jako další bod bychom potom mohli po těchto dvou bodech udělat body 29, což je senátní tisk č. 199, je to Návrh zákona senátora Zdeňka Hraby, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, bylo by to první čtení, a druhé první čtení je bod 30, senátní tisk č. 277, a je to Návrh zákona senátora Lumíra Kantora a dalších senátorů, o České komoře porodních asistentek, a o změně některých souvisejících zákonů. Je to také první čtení. Tam jde v podstatě u prvních čtení jenom to pustit do druhého čtení.

Teď tady ještě přichází, prosím, příště se přihlásit, abych věděl, pan senátor David Smoljak... Na mikrofon!

Senátor David Smoljak:  Jenom jsem chtěl poprosit, jestli byste mohli začít tou 34, jestli by to bylo možné? Pokud ne, tak...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Už jsem to načetl, teď bych to musel celé měnit, ano? Čili původně jsem načetl bod 33, 34 a potom následně body 29 a 30. Samozřejmě můžeme i paní Janů předsunout. Jestli by s tím byl souhlas? Ano, slyším, že ano. Takže ještě jednou, prosím vás, pořadí bodů, jak je máme a jak bychom hlasovali o změně programu jednání pléna Senátu. Začali bychom bodem 34, potom bychom měli bod 33 a dále bod 29 a 30. Rozumíme všichni tomu, o čem bychom hlasovali? Mezitím svolám senátory a senátorky.

Všechny vás ještě odhlásím. Požadavek byl splněn, pro nově příchozí, znovu se přihlaste. Ještě chviličku počkáme. Prosím, zasunout znovu karty a budeme hlasovat o změně programu dnešního pléna Senátu.

Jenom pro ty pozdně příchozí, ještě rychle uvedu čísla bodů, tak jak je máme schválené a jak půjdou za sebou. Prvním bodem bude 34, druhým 33, třetím bude 29 a 30 bude čtvrtým bodem této změny.

Dovolím si dát hlasovat. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tuto změnu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto bodu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 49, změna pořadu, pro bylo 56, kvórum bylo 30, proti nebyl nikdo.

A tím pádem se dostáváme k senátnímu tisku č. 246, kterým je... Ano, je tady technická...

Senátor Martin Červíček:  Tak, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. My jsme samozřejmě, předsedové klubů, se teď krátce sešli na poradu, zaznamenali jsme návrh, pro který jsme hlasovali, to znamená, jsou předřazeny čtyři body, které byly tady zmíněny. Na druhou stranu jsme se ještě s kolegy v rámci klubu domluvili, že bychom dali návrh procedurální na to, abychom z dnešního programu vyřadili body 32, 35 a 36, zejména u bodu 35 a 36, abychom dali včas vědět předsedům jednotlivým úřadů, aby nepočítali s dnešním programem, tak proto se hlásím s dalším procedurálním návrhem a samozřejmě prosím o jeho schválení. Ještě jednou to zopakuji. Z dnešního programu by byly škrtnuty body 36, 35 a bod č. 32. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, a protože se jedná o procedurální návrh, tak o tom budeme hlasovat okamžitě. Vzhledem k tomu, že jsem vás před chvílí svolal, tak si dovolím dát hlasovat okamžitě. Je to vyřazení bodu 32, 35 a 36 z dnešního jednání Senátu.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 50, změna pořadu, schváleno, pro bylo 56, proti byli tři, kvórum bylo 31, jelikož budeme teď postupovat podle toho prvního hlasování, teprve potom následně podle tohoto druhého hlasování, a tím pádem máme následujícím bodem

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2019

Tisk č. 246

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů, paní Ivany Janů, na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Vzhledem k tomu, že kolegové odcházejí, nikdo nepřichází, dám hlasovat okamžitě.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro, aby se předsedkyně Janů mohla zúčastnit našeho jednání, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 51, souhlas s účastí paní předsedkyně Janů na našem plénu, pro bylo 51, proti nebyl nikdo, kvórum bylo 30. Paní předsedkyně se může zúčastnit našeho jednání, já ji tady vítám a máte slovo, paní předsedkyně.

Ivana Janů:  Pane předsedající, děkuji za udělení slova. Vážený Senáte, dámy a pánové. Rok 2019 byl druhým rokem, v němž se problematika ochrany osobních údajů těšila širší pozornosti veřejnosti. Nejen v souvislosti s nabytím účinnosti obecného nařízení, ale také v souvislosti s nekorektním využíváním osobních údajů jiných lidí v kontextu dezinformací a snah o manipulaci s lidmi či v souvislosti s kybernetickými útoky. Všichni si pamatujeme, že ovlivňování voleb se stalo do určité míry módou. Pamatujeme si na referendum ve Velké Británii k vystoupení z EU a vliv, který měly dezinformace na volbu ve Francii a v USA. Je jasné, že volby jsou základem obnovování demokratických mechanismů, svobodná politická soutěž je velmi důležitá. Dezinformace podprahově působí na voliče a jejich svobodné rozhodování. Pokud jde o kyberútoky, pamatujeme si nemocnici Kosmonosy, nemocnici Beroun, ale hlavně Fakultní nemocnici Brno, kde byly ukradeny administrátorské účty, škoda jde do stovek milionů. Tuto záležitost šetří NÚKIB. Úřad bude mít k dispozici velmi kvalifikované technické hodnocení a určitě se zúčastní a uchopí svůj díl odpovědnosti, pokud jde o budoucí ochranu osobních údajů. Základem činnosti úřadu je jistě dozorová činnost v užším slova smyslu. Ta byla výrazně poznamenána čekáním na adaptační zákony...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pardon, paní předsedkyně, prosím vás, ostatní diskutující. Buď věnujme pozornost paní předsedkyni, nebo si to pojďme říct někam jinam. Děkuji.

Ivana Janů:  Děkuji. A na navazující vyrovnání se s důsledky opožděné a v průběhu projednávání nikoliv nepodstatné, měněné vnitrostátní legislativy. V tomto světle je třeba číst i čísla a závěry z jednotlivých případů kontroly a správního trestání.

Nezbývá mi, než konstatovat, že se v nich promítá jak několikaměsíční nejistota, tak snížení tlaku na dodržování pravidel veřejnými subjekty při zacházení a zachovávání ochrany osobních údajů. Úřad například upozornil ministerstvo práce a sociálních věcí na vzrůstající trend zpracovávání biometrických údajů zaměstnanců. Problém představuje také použití biometrických technologií soukromými či obecní policií.

Kvalita kontrol není v pořádku a není na požadované úrovni v úřadu u některých inspektorů. Kontrolní úřad, oddělení kontroly má 28 zaměstnanců plus 6 inspektorů, kteří dožívají svůj mandát. Jinak byl vytvořen odbor dozoru s dvěma odděleními veřejného sektoru a soukromého sektoru. Kontrolní činnost, bylo zahájeno 93 kontrol, ukončeno bylo 75 kontrol, 32 kontrol z minulých let.

Rozhodování na druhém stupni, to je moje rozhodování, rozkladem bylo napadeno 25 rozhodnutí, z toho jsem 16 rozkladem zamítla, 6 jich bylo zrušeno a vráceno do prvního stupně k novému řízení, ve čtyřech jsem provedla změnu. Jedno řízení jsem zastavila. Na základě mého druhostupňového rozhodování potom došlo k 10 žalobách, čili k soudnímu přezkumu. Ochrana osobních údajů jsou základní práva, která nemůžou být nikdy vyloučena ze soudní kontroly.

V konzultační a poradenské činnosti jednoznačně preferujeme odborné akce, které mají širší dosah, a individuální konzultace pro subjekty údajů a správce. V úřadu proběhly v roce 2019 dvě desítky konzultací. Každý, kdo o konzultaci požádal, tak mu byla udělena, mohl ji využít. Využilo ji například ministerstvo financí, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo průmyslu a obchodu, ČSSZ, česká Celní správa a Policie ČR. Kromě toho úřad pořádal ve vlastních prostorách a na svůj vlastní náklad čtyři semináře pro pověřence a jeden seminář pro malé firmy. Všechny kraje dostaly nabídku možnosti uspořádat semináře v jednotlivých krajích. Využily to kraj Pardubický a kraj Karlovarský. Jak jsem již říkala, semináře jak uvnitř úřadu, tak i vně jsou bezplatné.

Úřad touto osvětovou činností, do určité míry, navázal na úroveň, kterou pořádal v minulém roce, kdy takovýchto akcí proběhlo 80, v roce 2018. Dále jsme provozovali již třetím rokem telefonní linku a z celkových 4500 dotazů a stížností bylo 2600 dotazů telefonní linkou. Telefonní linka má tu výhodu, že dochází k přímému kontaktu, člověk tu svoji dotazovou agendu může na telefonní lince rozvíjet. Podání a stížností ke kontrole bylo 2482 a ke kontrole do kontrolního mechanismu jich bylo podáno 145.

Pokud jde o správní trestání, bylo potrestáno celkem 24 právnických osob a 8 fyzických osob. Zásadně širší účinek má také naše zapojení do přípravy nových právních předpisů. Obecné nařízení umožňuje, aby povinnost posoudit před zahájením nového zpracování jeho vliv na práva a svobody fyzických osob byla předsunuta právě do fáze přípravy předpisu, který ukládá povinnost osobní údaje zpracovávat. Úřad o řádné provedení posouzení důrazně usiluje v meziresortním připomínkovém řízení. Úřad připomínkoval v roce 2019 celkem 80 návrhů zákonů, 27 vyhlášek a 16 vládních nařízení.

Beze změny a tradičně naprosto spolehlivě plnil úřad své úkoly podle zákona o základních registrech. Provozování kritického informačního systému poskytujícího základní a agendové identifikátory fyzických osob představuje druhý pilíř naší činnosti. Činnost je to relativně skrytá a veřejnost je hladkým fungováním tohoto systému ovlivňována zprostředkovaně přes orgány veřejné správy. Jedná se o tyto registry. Je to registr obyvatel ROB, registr osob ROS, registr práv a povinností RPP a registr územní identifikace a nemovitostí RUIAN. To jsou kritické registry.

Absolutní novinkou v naší činnosti byla příprava na novou působnost, kterou iniciovala Poslanecká sněmovna, která se začala zčásti naplňovat před rokem. Koncem roku 2019 jako třetí pilíř. V oblasti práva na informace úřad od ledna 2020 provádí přezkum rozhodnutí odvolacího orgánu, je nadřízeným orgánem některých povinných subjektů a řeší i případy nečinnosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

K dnešnímu dni bylo přijato 287 podání, vyřízeno bylo 268, tzn. že je nevyřízeno 19 podání. Všechno je to v krátkých správních lhůtách, většinou 15denních. Děláme to v počtu 9 zaměstnanců, čili úřad absolutně absorboval všechnu obslužnou činnost, ze svých vlastních zdrojů vybudoval pro tuto novou činnost kanceláře a zázemí. Jediné, co jsme dostali, bylo 9 osob, a jak už jsem říkala, 287 podání od začátku roku. Nejvíce podnětů úřad obdržel jako odvolací orgán, žádostí pro opatření proti nečinnosti je zhruba stejně jako podnětů na přezkum.

Dámy a pánové, tato zpráva je poslední zprávou, kterou předkládám v rámci svého mandátu. Jsem přesvědčena, že z této perspektivy v ní lze nalézt i potvrzení trendu, o nějž jsem po celou dobu usilovala. Jsou jimi aktivní přístup a neokázalá profesionalita. Zvnějšku jsou, doufám, patrné například na zapojení do spolupráce v evropském sboru pro ochranu osobních údajů, kdy k práci sboru přispívá úřad kromě jiného též sdíleným zpravodajstvím v některých expertních skupinách, komunikujících výhradně v angličtině. Každý z 10 odborníků, kteří tyto úkoly v úřadu plní, vykonává souběžně svoji základní agendu v úřadu. Ale především je to patrné na rozhodovací praxi úřadu. Ze 120 druhoinstančních rozhodnutí, mých rozhodnutí, bylo napadeno žalobou 23 a v 11 případech, o nichž soud již rozhodl v roce 2019, bylo mé rozhodnutí potvrzeno.

Dámy a pánové, vážení senátoři. Chci říct, že předávám úřad po pěti letech v dobré kondici, úřad se ve své činnosti zaměřil na odstraňování outsourcingu, činností, které by si objednával zvnějšku, začal je vykonávat svými vlastními zaměstnanci. Protože outsourcing vede ve svých důsledcích k tomu, že vlastní zaměstnanci nejsou pak schopni ani zkontrolovat ty dodávané služby. Tím úřad ušetřil značné částky.

Rovněž se podařilo vypovědět IT smlouvu z roku 2008 na vnitropodnikový IT systém. Úspory mezi rokem 2016 až 2020 jsou celkem 11,5 milionu, čili skoro 60 % částky, kterou platíme. Podobně bych mohla hovořit o dalších úsporách, ale myslím si, že právě IT, to, na co upozorňují zprávy NKÚ a zprávy BIS, jak jsou úřady, ministerstva a ostatní orgány sevřeny těmi starými smlouvami, které mají zastaralé technologie, nejsou schopni se z těchto vztahů vyvázat. Úřadu se to po 5 letech podařilo a můžu vám říct, že to byla velká práce. Moc vám děkuji za spolupráci a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní předsedkyně. Když tak si sedněte, prosím vás, ke stolu zpravodajů, protože budu otevírat potom obecnou rozpravu, nebo rozpravu, a kdyby byly nějaké dotazy ze stran senátorů... Senátní tisk č. 246 projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 246/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Leopold Sulovský. Zprávu projednal i výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 246/2.

Zpravodajem výboru je senátor David Smoljak. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 246/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Ústavně-právní výbor jednomyslně doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít Výroční zprávu Úřadu na ochranu osobních údajů za rok 2019 na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda se chce vyjádřit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, pan senátor David Smoljak? Ano, chce. Máte slovo, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  V zásadě jenom potvrdím, že výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice tuto výroční zprávu projednal. Konstatoval, že zpráva velice podrobně a přehledně popisuje činnost úřadu ve všech oblastech, doporučil Parlamentu České republiky, aby ji vzal na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, zda se chce vyjádřit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan senátor Leopold Sulovský? Ano, chce. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážená paní předsedkyně. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se touto zprávou zabýval na své 31. schůzi konané 21. července 2020. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2019. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Otevírám tímto rozpravu. Jako první jsou přihlášeni dva předsedové klubů, ale protože Petr Vícha byl první, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předsedkyně, mám jenom velmi stručný dotaz týkající se názoru úřadu na včera schválený zákon o sčítání lidu, bytů a tak dále, kde Senát vyjádřil souhlas s tímto zákonem. Proti se vyjádřil, tuším, jediný senátor, to jsem byl já, protože nechci vyhodit 2 miliardy korun na to, abychom se dozvěděli, že nás je o něco méně, než nás ve skutečnosti podle údajů v registrech je. Jaký byl názor úřadu na tento zákon? Protože v legislativním stanovisku jsme měli určité pochybnosti týkající se toho, zda údajů z těchto registrů je možné pro toto sčítání využít. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Můžete odpovědět později, ještě je druhý přihlášený Petr Šilar. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, paní ředitelko, kolegové, kolegyně, já bych chtěl využít tuto rozpravu ne k dotazu, ani k připomínkování, ale chtěl bych využít tohoto místa k poděkování za spolupráci paní ředitelce za těch 5 roků, protože jsme byli na začátku při její kandidatuře a jako Senát jsme ji zvolili do úřadu, byl jsem u toho. Myslím, že, nejenom za náš klub, ale za všechny senátory vám děkuji za spolupráci a přeji do dalších profesí hlavně pevné zdraví. A ještě jednou díky.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já se to budu snažit doplnit, že všichni přejeme to samé jako pan předseda klubu KDU-ČSL. Teď se ptám, zdali ještě někdo chce vystoupit? Ano, Miloš Vystrčil, předseda Senátu. Máte slovo, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, předsedající má vždycky přednostní právo, takže řekl to, co jsem chtěl říct já. Já jsem chtěl poděkovat za spolupráci se Senátem. Nebyla vždycky jednoduchá, lehká. My jsme těleso, které se pečlivě zabývá ochranou osobních údajů, a jak tady naznačil například i pan kolega Vícha, snažíme se zabývat i tím, zda některé věci, které se dnes ve státě dějí, nejsou zbytné. Zdá se mi, že čím dál více podléháme tomu, že nakonec přistupujeme na to, že nejsou zbytné, byť jsou zbytné. Abych tady jenom nemluvil a neděkoval a nehodnotil to, co máme za sebou, tak mám přesto jeden dotaz, který se týká notorických stěžovatelů. Za sebe říkám, že si nemyslím, že je správné, že jste jako úřad pod sebe dostali poskytování informací a přístup k informacím. Nemyslím si, že by to nezvládlo ministerstvo vnitra. Na druhé straně je tomu tak a nechci se k tomu vracet, byť si myslím, že potom by to chtělo legislativně doošetřit. Věc, která mě ale zajímá, je, jestli máte a jaké zkušenosti s notorickými stěžovateli a zda jste našli nějaký recept, jak se s nimi vypořádat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, chtěl jsem ocenit práci úřadu, chtěl jsem připomenout i přítomnost paní předsedkyně na veřejném slyšení k otázce pandemie. A vůbec podtrhnout, jak ta agenda, kterou máte na starosti v úřadě, začíná být zřejmá i těm, kteří možná na počátku si říkali, co tam budete kontrolovat. Otázka soukromí, ochrany soukromí, osobních dat, jejich ochrany se ukázala v plné síle například během pandemie, když některá nemocniční a zdravotní zařízení začínala být pod atakem kybernetických útoků. Jak dobře víme, tak právě informace o zdraví se dnes na černém trhu prodávají ještě za vyšší peníze než informace o číslech bankovních účtů nebo bankovních karet. Já jsem se vás chtěl zeptat, paní předsedkyně, na ten trend, jak ho vidíte. Máte přeci jenom velmi dlouhou zkušenost s ochranou základních práv a svobod, které garantuje ústava a velké mezinárodní texty. Mě by zajímalo, jak když dnes hodnotíte nejenom ten rok 2019, ale ten vývoj, tak jak byste vystihla, co se z toho stává? Začíná to být otázka kultury, správy těch osobních dat? Jak byste to vystihla, abychom také věděli, že to nejsou jenom texty nebo paragrafu, ale že to je celkový přístup, do kterého se nám vlamují velké firmy, stejně tak jako snaha například států a nejrůznějších veřejných institucí všechno převádět do elektronických podob, a tedy shromažďovat obrovské množství dat. Co byste doporučila na základě vaší zkušenosti a toho hodnocení roku 2019, o kterém dnes tady mluvíme, jako takové memento, odkaz nebo doporučení? A to v tom trendu, tak jak ho vnímáte dlouhodobě, to by mě tedy zajímalo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Bez přednostního práva, kterého se zříká pan kolega Štěch, k mikrofonu přijde Miroslav Větrovský. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo. Já bych se nehlásil, kdyby se rozprava nerozproudila. Nicméně, nedalo mi to.

Jako jeden z největších úspěchů Senátu v tomto funkčním období pokládám to, že Česká republika využila volnosti k vlastní úpravě a zakotvila možnost upuštění od uložení správního trestání v případě orgánů veřejné moci. Jednalo se tam především o města a obce. Nicméně ve zprávě jsem se dozvěděl, že právě účinnost zákona o zpracování osobních údajů byla tímto upuštěním od správního trestání výrazně ovlivněna, tak bych se chtěl zeptat, čím, jak a zda, jak toto je myšleno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným, zatím posledním do rozpravy, je pan senátor Milan Štěch. Máte slovo, pane senátore.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní předsedkyně, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já budu mít jenom dotaz velmi stručný, ale možná, že na něj bude složitější odpověď. Za mnou se dostavili, respektive mi poslali písemný materiál zaměstnanci úřadu, reprezentovaní, nebo část zaměstnanců, předsedkyní odborové organizace. S ní jsem osobně nemluvil, protože marodila, ale hovořil jsem s představiteli toho odborového svazu, kde oni jsou členy. Obsahem bylo, nechci tady pitvat nějaké jednotlivé případy, od toho jsou jiné subjekty, ani mi to nepřísluší, ale z toho obsahu vyplývalo, že údajně v úřadu není dobrá atmosféra, že není dobrý stav vztahů mezi vedením a zaměstnanci. Samozřejmě organizace, která má 100, 110 zaměstnanců, není tak velká, aby tam ty kontakty nemohly být, ale to je můj názor. Takže mě zajímá, jak, paní předsedkyně, hodnotíte vztahy uvnitř organizace vaší. Znovu říkám, nechci vůbec tady zasahovat do jednotlivých věcí a řešit je, protože mi to nepřísluší. Případně to je záležitost jiných, ale spíš ta obecná atmosféra, ta mě zajímá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Vzhledem k tomu, že se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Předpokládám, že ano, protože tady padlo 5 dotazů od 5 senátorů. Máte slovo, paní předsedkyně.

Ivana Janů:  Děkuji, pane předsedající. Já bych to vzala možná od konce. Pan místopředseda Štěch se ptal na vztahy v úřadu v souvislosti se vznikem odborů. Odbory vznikly v říjnu tohoto roku a byla to reakce na situaci, kdy jsem musela na základě vládního usnesení snížit o 5 % počet pracovníků. Řekla bych, že za celých 5 let jsem nedala jedinou výpověď, nezrušila jsem jediný pracovní poměr. Úřad je ve státní službě, částečně, 24 zaměstnanců má pod zákoníkem práce. My jsme situaci řešili tak, že u nás to znamenalo 5 %, protože nás je 107, tedy 5 lidí. Dali jsme 3 místa neobsazená do těch pěti a 2 místa jsem musela zrušit. Jednala jsem s vedoucími jednotlivých odborů, oddělení a přišel los víceméně na manuální úsek řízení, kde v podstatě měl odejít jeden pracovník, který tedy nakonec odešel, ale tím pádem tam došlo k tomu, že to oddělení ztratilo jednoho pracovníka, a tím pádem vedoucí přestala být v tom provozním úseku vedoucí. Pracovní náplň, kromě toho, že jsme tedy zvnějšku nakoupili BOZ jako specializovanou službu, se rozdělila ta náplň mezi ty dva. Jí zůstal zachován plat, kromě příplatku na vedení, ten druhý zaměstnanec dostal přidáno. Z těchto lidí se stal základ toho odborového výboru. Měla-li bych to charakterizovat, tak celou dobu usiluji o to, aby se nějakým způsobem tam to místo vrátilo.

Pokud jde o předsedkyni, to je sekretářka nebo, řekněme, asistentka, která působí nyní u inspektorů, u části inspektorů. Ta onemocněla, je už od toho října čtyři měsíce v pracovní neschopnosti. Nikoho neurčila jako svůj zástup, takže i když jednáme s členy výboru, oni na všechno říkají, že mají mlčenlivost, že nemohou jednat, když ona tam není. Ty problémy stojí a vlastně se neřeší. Byly u nás dvě kontroly, inspekce práce, já si myslím, že jakmile budou výsledky kontroly, že se hodně věcí vyjasní. A pak tedy u nás byl předseda se svým právníkem z odborových svazů zaměstnanců ve státní správě.

Řekla bych, že se to týká malého procenta lidí. Vlastně do 3. července mluvili jenom za ten zákoník práce, za 24 lidí. Pak jsem je poučila při jedné poradě, že pokud chtějí mluvit také za státní službu, že nám musejí notifikovat, že mají tři zaměstnance ze státní služby. Potom napsali, že mají, takže od 3. července mluví i za státní službu.

Myslím si, že opravdu v úřadu se pracuje, je to nepříjemné, protože pořád píšou stejné věci nebo věci, které se nezakládají na pravdě. Myslím si, že je to možné doložit, kdyby pan místopředseda Štěch si na mě udělal čas, tak mu zdokladuji tuhle stížnost, kterou posílali v podstatě sem. Tam si třeba stěžují, že IT pracovník, vedoucí pracovník, že je příliš mladý. Je to ten, který ušetřil těch 11 milionů, o kterých jsem tady mluvila, na IT, na fungování IT. Dle mého soudu je velmi dobrý, i když je mladý. IT pracovníci jsou hodně mladí, poněvadž my starší jsme nevyrůstali s počítačem, takže v tom máme možná trochu slabinu. Takže, pane místopředsedo Štěchu, myslím si, že úřad funguje dobře. Hlavně pracuje, je to vidět na jeho výsledcích, což si myslím, že je jediný přesvědčivý důkaz.

Pak tam byl pan senátor Větrovský, který se vracel k tomu, že to, že orgány státní moci a veřejné subjekty nejsou postižitelné pokutami, že nechápe, jak to mělo vliv na... Já jsem přesvědčena, že pokud máme trestat soukromý sektor za stejné přestoupení proti pravidlům ochrany osobních údajů, že je nutno trestat i veřejný sektor, například jednotlivá ministerstva. Ministerstvo práce a sociálních věcí je nabito osobními údaji, ministerstvo spravedlnosti a tak dále. Můžeme tam jít na kontrolu, ale nesmíme uložit žádnou, ani napomenutí, poněvadž v zákoně, v našem zákoně, který tady probíhal, je napsáno, správní tresty, nemůžeme uložit ani napomenutí. Takže je to jednak velká disproporce mezi soukromým sektorem a veřejným sektorem. Myslím si, že to není zdravé. Původně, nikdo by nechtěl, aby to byly ty drakonické pokuty, které jsou v GDPR, ale bylo to do 10 milionů. Nikdy jsme neuložili pokutu větší, když už to bylo hodně závažné, 4 až 4,5 milionu. Myslím si, že to je z tohoto důvodu. Měnila se ta legislativa, čili kdybychom byli ukládali pokuty, při přijetí zákona našeho, 110, teď nového, o zpracování osobních údajů, tam bylo upuštěno od těch pokut, tak by se ty pokuty vracely, takže to bylo takové to období nejistoty, o kterém jsem mluvila. To je, myslím, ten druhý bod.

Pak tedy otázku, dotaz měl pan doktor Fischer, který v podstatě chtěl, abych shrnula ochranu osobních údajů. Já si myslím, že nejvíc ta ochrana osobních údajů a její důležitost je v tom, že už dneska ty nové technologie, které o nás jsou schopné shromáždit a za velice krátký okamžik nás profilovat, dát všechno dohromady, popsat nás od začátku až do konce, automatizovaně, že je velké nebezpečí. Odhlédnu-li od toho, že soukromí a nutnost být sám sebou a uveřejňovat věci o sobě, které chci uveřejnit, že je důležité pro psychický vývoj člověk, pro jeho schopnost chápat demokracii a tuto demokracii někam posouvat. To jsou takové dvě věci. Myslím si, že čím dál víc, že už Cambridge Analytica ukázala v takové demokratické zemi, která je Británie, co to tam způsobilo, pokud jde o to referendum, to podprahové působení, které potom je cíleno velice přesně na jednotlivé kategorie lidí, že je nesmírným nebezpečím.

A že se s tím musíme naučit pracovat, žít a umět to i odfiltrovat. Je to těžké. Myslím si, že celé to, co jsme tady zažívali, pan předsedající si to pamatuje, ten odpor proti takzvanému GDPR, což je předpis na život s technologiemi, je to strašně těžký předpis. Když ho otevřete a přečtete si kousek, tak ho zase rychle zaklapnete. Je to těžké, já jsem se to učila 5 let, je to velmi, právě díky tomu propojení na ty technologie, je to těžko uchopitelné, ale nezbytné. Nezbytné! Takže si myslím, že to jsme překonali, že jsme už tedy za zenitem, máme tady pověřence osobních údajů, kteří by měli ve svých organizacích vychovávat a monitorovat, jestli ta organizace, jejich mateřská, dodržuje ty předpisy o ochraně osobních údajů. Měli by mít přístup k vedení svých úřadů a ministerstev. Je to do určité míry taková síť lidí, která může konzultovat s úřadem a může leccos dobrého do těch svých mateřských úřadů vnášet.

Pak tady byla otázka pana předsedy Senátu na notorické stěžovatele. Pokud jde o zákon, o přístup k informacím, zákon 106. Tady bych chtěla říct, že zákon 106 garantuje lidem, že se o fungování státu dozví určité informace. Vy jste ten zákon přijali. Není možné, když se přijme zákon, aby se na ty informace nebo na jakékoliv rozhodnutí čekalo čtyři, pět let. Informace, přístup k informacím, právo na informace, zrovna tak jako právo na soukromí, je základním právem, čili nemůže být vyňato z působnosti soudu. Já jsem vám říkala, že od začátku roku je u nás 280 případů, tak těch 280 případů by šlo na soudy. Jako úřad, jak v té ochraně osobních údajů, tak i v přístupu k informacím filtruje to předpolí před soudy. Občan si může vždycky vybrat. Nemusí chodit na úřad, může jít rovnou k soudu, ale lidi chodí ještě od soudu k nám, poněvadž to dáváme ve správních lhůtách a dáváme to skoro zadarmo, ty informace, nebo ten postup.

Jinak souhlasím s panem předsedou Senátu, úřad si nepřál, aby tuto obsáhlou agendu dostal. My jsme maximálně souhlasili, když se jednalo, jednalo, že budeme dělat přezkum, čili bychom přezkoumali už pravomocné rozhodnutí, těsně než to jde k soudu. Stali jsme se odvolacími orgány, čili druhostupňovým, rozhodujícím orgánem. Je to velmi náročné, velmi náročné. A nijak mě to taky netěší, přidělalo nám to hodně práce. Ale dostali jsme to z poslanecké iniciativy a snažíme se to dělat s vypětím veškerých sil. Zatím držíme i správní lhůty. Nenastaly zatím žádné obstrukce proti těm našim rozhodnutím. Uvítám, když se po nějaké době, půl roku je krátká doba, když ten zákon bude podroben nějakému zevrubnějšímu posouzení. Uvítám iniciativu pana místopředsedy, který v tom byl aktivní i při tom udílení agendy do našeho úřadu, aby v tom dále pokračoval. Určitě to bude potřeba a budou tady už konkrétní požadavky, jak to novelizované znění uspořádat.

Pak tady byl první dotaz, údaje z registrů, jak je možné využít údaje z registrů. Já si myslím, že registry jsou velmi spolehlivým zdrojem informací a že je možné je využít plně. Pokud by pan senátor měl zájem, já blíž podrobnosti o tom nějak nevím, ale je možné, buď telefonicky, anebo písemně, že bych mu náš názor, názor úřadu, zprostředkovala. Myslím si, že další sčítání lidu už by mělo být digitálně, už by nemělo být takovýmto způsobem, že se s tím počítá.

Jinak naše spolupráce s příslušnými úřady, pokud jde o volby, probíhala vždycky dobrým způsobem.

Pane předsedající, to je všechno, co jsem v této chvíli schopna vám sdělit nebo jsem byla schopna vám sdělit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní předsedkyně, já vám děkuji, i za ty odpovědi, protože jste odpověděla doopravdy na vše, na co jste byla dotazována. Poprosím pana zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den. V diskuzi vystoupilo 5 senátorů, všechny otázky paní předsedkyně zodpověděla, takže navrhuji, aby navržený návrh textu usnesení byl schválen. To znamená, že Senát bere na vědomí výroční zprávu za rok 2019. Zároveň mi dovolte, aby tak, využiji toho, že jsem poslední, kdo z tohoto místa senátního může mluvit, když tu je přítomna paní předsedkyně Janů, a rozšířil to poděkování za její práci v roli předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů na celou její činnost, od doby, co vznikla Česká republika. Ona se po celou dobu od vzniku České republiky věnovala České republice, věnovala jí své služby. Již v roce 1993 se stala poprvé soudkyní Ústavního soudu. Od roku 2001 dokonce reprezentovala Českou republiku jako soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Pak když se vrátila do ČR, tak se stala opět soudkyní Ústavního soudu. Nyní tedy má za sebou úspěšně celý mandát v roli předsedkyně úřadu. Takže celých těch 27,5 roku od vzniku ČR věnovala veškeré síly právě tomu, aby hájila její zájmy a zastupovala ji. Takže vám jménem celého Senátu za tuto nepřetržitou práci pro ČR děkuji a přeji vám mnoho štěstí v budoucnu. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Díky tomu, že v podstatě jste přednesl návrh, a o tom bychom hlasovali... Přistoupíme k hlasování, já svolám kolegy. Rovnou si dovolím odhlásit, tady jsou prořídlé řady.

Jenom pro nově příchozí, budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Michael Canov. Příchozí poprosím o zasunutí karty, jelikož jste byli odhlášeni. V současné době je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů, 47, 48. Aktuální kvórum je tedy 25. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tuto zprávu, která nám byla přednesena, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžik hlasování č. 52, vzetí na vědomí, při kvóru 26, pro bylo 50, proti byl 1. Toto vzetí na vědomí bylo schváleno. Děkuji navrhovatelce, nejen za dnešní projednávání zprávy, ale i za její činnost v čele úřadu, jelikož jí v srpnu končí funkční období. Děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Paní předsedkyně, děkujeme.

Dalším bodem, tak, jak jsme si schválili změnu našeho programu, je

 

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2019

Tisk č. 225

Dovolte mi, abych zde přivítal pana Miloslava Kalu, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 225. Prosím pana Kalu, aby nás se zprávou seznámil. Máte slovo.

Miloslav Kala:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jsem velmi rád, že vám mohu představit Výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2019. Zprávu jsme psali v jiné situaci, než je dnes, a konstatovali jsme, že Česká republika v roce 2019 zaznamenala další ekonomicky úspěšný rok své novodobé historie. Napovídá tomu řada makroekonomických ukazatelů, ať se již jedná o růst HDP, nízkou míru nezaměstnanosti, růst reálných mezd nebo zvyšující se konečnou spotřebu domácností.

Považuji za zajímavé podívat se na slova, která jsme uvedli ve výroční zprávě, a celkové vyznění naší zprávy optikou událostí, které přinesl nástup COVID-19. Co bychom asi k tomu předchozímu citátu dnes dodali? Česká republika v roce 2019 zaznamenala další ekonomicky úspěšný rok, zřejmě na delší dobu poslední. Jak obstojí základní teze vyřčená ve výroční zprávě? NKÚ konstatuje, že stát opakovaně nevyužil období hospodářského růstu pro sestavení rozpočtu, který by byl alespoň vyrovnaný a zohledňoval principy hospodářského cyklu. Současně, píše se ve výroční zprávě, se naplno promítla vysoká závislost plnění státního rozpočtu na růstu ekonomiky a podceňování rizik růstu běžných, respektive mandatorních výdajů státu.

Bez přijetí adekvátních opatření nebude stát v případě nepříznivého ekonomického vývoje připraven reagovat např. na budoucí rizika spojená se zvýšenými výdaji vlivem stárnutí obyvatelstva nebo skrytím zvýšeným investičních potřeb, a nebude tak možné zajistit udržitelnost veřejných financí v dlouhodobém horizontu. Myslím, že tato slova obstojí i v dnešní situaci. Můžeme je podložit pár čísly z výroční zprávy.

Příjmy státního rozpočtu za rok 2019 se zvýšily téměř o 120 miliard Kč. To je o 8,5 %. Jde o jedno z nejvyšších zvýšení příjmů od roku 1993. Na růstu se nejvíc podílely daňové příjmy, které se zvýšily o 75,5 miliardy Kč. Na ty měl vliv zejména ekonomický růst doprovázený vysokou zaměstnaností a zvyšování mezd a platů, částečně se také promítl lepší výběr daní. Celkové výdaje státního rozpočtu se však meziročně zvýšily o 151 miliard Kč. To je o 10,8 %. A naopak na tomto navýšení se nejvíce podílel nárůst běžných výdajů ve výši 128 miliard Kč. Zvýšené příjmy státu tak byly ve své podstatě zcela spotřebovány na běžné výdaje.

Ve výroční zprávě se dále konstatuje v důsledku stále se zvyšujících mandatorních a kvazimandatorních výdajů a vlivem silné závislosti na plnění daňových příjmů, které reagují velmi citlivě na případné zpomalení ekonomického růstu, není státní rozpočet na případnou recesi dobře připraven. Dokonce i mírné ekonomické ochlazení může u takto nastavených rozpočtů způsobit vysoké schodky.

Musím říci, že mě mrzí, že takhle brzy se tato prognóza naplnila.

Jak jsme byli na situaci v České republice připraveni z pohledu ekonomiky, jsem okomentoval. Viděli jsme ale také, jak prázdné byly strategické sklady zásob zdravotnického materiálu, jak administrativně náročné bylo distribuovat finanční pomoc postiženým občanům a podnikatelům. Pokud si projdete jednotlivé části naší výroční zprávy, vidíte oblasti, které budeme muset řešit v reakci na dopady pandemie, ale mohli a měli jsme je řešit již dříve. Ať už je to elektronizace správy země, zjednodušení a nové nastavení správních činností, lepší zaměření dotačních systémů, investice do informačních systémů škol, zdravotnictví, sociálních věcí, neefektivita přípravy staveb, zaměření vědy, inovací, organizace a řízení státních organizací.

Čeká nás zásadní pohled na ekonomiku po epidemii. Zatím avizovaný schodek státního rozpočtu na letošní rok nevěstí nic dobrého. Otázka je, kudy půjdeme dál.

Shrnuto a podtrženo, když se vrátím k základní tezi vyřčené ve výroční zprávě, rok 2019 byl v České republice ekonomicky úspěšným rokem, který jsme ale nevyužili ke splnění našich domácích úkolů. Zrealizovali jsme 32 kontrolních akcí u 180 kontrolovaných osob, zkontrolovali jsme 63 miliard korun majetku a peněžních prostředků, doporučili 54 systémových opatření, podali 6 trestních oznámení a 617 milionů korun v oznámeních o porušení rozpočtové kázně.

Co se týká našeho vlastního hospodaření, tomu se výroční zpráva pochopitelně také věnuje. Dovolte mi, abych jenom konstatoval, že všechny ukazatele rozpočtové kapitoly NKÚ a roční účetní závěrka NKÚ byla ověřena auditorem. Stav nároků z nespotřebovaných výdajů již přesáhl 400 milionů korun a bude převážně využit na stavbu sídla Nejvyššího kontrolního úřadu a knihovny a archivu Poslanecké sněmovny. Výběrové řízení na dodavatele stavby již bylo ukončeno, smlouva byla uzavřena a v nejbližší době bude stavba zahájena.

V oblasti personálního zabezpečení činnosti NKÚ byla v roce 2019 a na začátku tohoto roku schválena zásadní novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, která odstranila dlouhodobou nerovnost v odměňování zaměstnanců NKÚ oproti státním úředníkům.

Chci využít této příležitosti a poděkovat Senátu za schválení této novely. Chci vás informovat, že rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny již projednal platový řád NKÚ, a ten vstoupí v účinnost v lednu příštího roku.

V oblasti mezinárodní spolupráce měl v květnu v Praze proběhnout 11. kongres EUROSAI, na kterém jsem měl převzít předsednictví této prestižní organizace. Vzhledem k průběhu nemoci COVID-19 a přijatým restrikcím a karanténám jsme toto jednání o jeden rok odsunuli.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tolik moje zpráva. Děkuji vám za pozornost, za pečlivé projednání naší výroční zprávy ve výborech a těším se na diskuzi a vaše případné otázky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane prezidente, zaujměte místo na místě zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 225/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Herbert Pavera, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane prezidente, milé kolegyně, kolegové, hosté. Náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal 201. usnesení z 31. schůze, konané dne 21. července 2020, k Výroční zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2019, po úvodním slovu předkladatele, pana prezidenta Kaly, a po zpravodajské zprávě Herberta Pavery výbor

I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu NKÚ za rok 2019,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Herberta Pavera,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Já jen krátce k tomu, co už tady říkal pan prezident, a jenom pro připomenutí, že NKÚ má povinnost do tří měsíců po ukončení roku předložit výroční zprávu. Tak bylo učiněno v březnu, k nám to přišlo 2. dubna. Kromě výboru pro hospodářství, což je garanční výbor, tak to projednal i ústavně-právní výbor.

A jenom pro vás, pro připomenutí, celá zpráva je rozložena do čtyř základních částí. To je postavení a působnost NKÚ, zhodnocení kontrolní analytické činnosti za rok 2019, zatřetí pak finanční zhodnocení kontrolní činnosti, začtvrté, zhodnocení ostatní činnosti. Pan prezident mluvil i o těch kontrolách a samozřejmě i následných opatření. Ve zprávě NKÚ jsou také uvedeny silné a slabé stránky hospodaření státu a jsou tam i závěry, které doporučuje pan prezident. On je zmiňoval, že jsme měli využít více ekonomického růstu k tomu, abychom s veřejnými prostředky lépe hospodařili.

Co se týká projednávání v Poslanecké sněmovně, kontrolní výbor vzal na vědomí Výroční zprávu NKÚ za rok 2019 na své 32. schůzi 11. června 2020. Velmi oceňuji práci NKÚ, děkuji panu prezidentovi a všem zaměstnancům za jejich důslednou kontrolní činnost, doporučené závěry i zpětnou kontrolu opatření jednotlivých kontrolovaných orgánů. Ať je ve vládě kdokoli, tak si myslím, že závěry jsou dobré v tom, že se z nich dá vyjít pro budoucnost, abychom se nedopouštěli nějakých chyb. Také si myslím, že ze zprávy i vyplynulo, že v kontextu probíhající pandemie koronaviru a hrozící ekonomické krize je zapotřebí přijmout řadu opatření, která by zajistila udržitelnost systému veřejných financí. Sice se vláda o některé věci snaží, ale podle toho, jak to vypadá, tak opravdu k tomu nedochází. Čas ukáže, že opatření nejsou dělaná ve smyslu, aby se rychle pomohlo, ale aby se něco nějak řešilo. Ale i na to upozorňuje NKÚ.

Takže znovu jenom závěr výboru. Navrhujeme vzít tuto zprávu na vědomí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Asi jste si všiml, že jsme se zároveň vyměnili. Já ještě mám jednu technickou, než pozvu dalšího zpravodaje, a to je, že se omlouvá z dalšího jednání z důvodů jiných povinností pan senátor Miroslav Adámek.

Výroční zprávu projednal ústavně-právní výbor. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 225/2 a zpravodajem byl určen pan senátor Michael Canov, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu PČR vzít Výroční zprávu NKÚ za rok 2019 na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za stručné stanovisko ústavně-právního výboru a otevírám rozpravu k výroční zprávě. Ptám se, kdo se do rozpravy hlásí? Zřejmě ji považujete všichni za vyčerpávající, takže se nikdo nehlásí. Já rozpravu uzavírám. Máme tady jediný návrh na usnesení, shodný v případě obou výborů. Ten zní, že budeme hlasovat o tom, že Senát PČR bere na vědomí Výroční zprávu NKÚ za rok 2019. Já vás svolám.

Předtím, než nechám hlasovat, tak jsem si uvědomil, abych se nechoval nezdvořile, což my neděláme, zeptám se pana prezidenta, zda má zájem o nějaké závěrečné slovo nebo něco podobného od pana zpravodaje? Předpokládám, že také nikoli, to znamená, zájem není. Je tady návrh na vzetí na vědomí. To znamená, konstatuji přítomnost 51 senátorek a senátorů, kvórum 26.

Spouštím hlasování. Kdo je pro vzetí na vědomí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuální kvórum 28, pro 51, usnesení bylo schváleno. Vám, pane prezidente, gratuluji, blahopřeji, děkuji za vaši práci.

Dalším bodem, který bychom nyní měli probírat, jsou body pana ministra zahraničních věcí, předpokládám. Je to tak? (Přísedící kroutí nesouhlasně hlavou.) Ještě ne? (Jan Horník: Ne, my jsme schválili změnu programu.) Takže mám to tady připraveno, děkuji.

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Hraby, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 199

Tento návrh máte... Je to 1. čtení, tento návrh senátního návrhu zákona uvede senátor Zdeněk Hraba, kterému uděluji slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Jak už bylo řečeno, tímto bodem je bod, kterým by se měl novelizovat trestní zákoník č. 40 z roku 2009 sbírky. Text návrhu máte před sebou. Principiálně, primárním účelem té navrhované právní úpravy je posílení právního postavení a právní jistoty obránce v rámci nutné obrany proti útočníkovi. Dosavadní právní úprava upravuje pět typů okolností vylučujících protiprávnost. Navrhovaná právní úprava zasahuje významně do institutu nutné obrany a pouze nepatrně, nicméně poměrně zásadně, do textace zákonného ustanovení § 32 upravujícího oprávněné použití zbraně.

Já jsem postupoval na základě komparativního zhodnocení právních úprav této problematiky. Jako nejvhodnější z hlediska obdobných sociálně psychologických podmínek jsem použil jako vzor slovenskou úpravu, ať už se týká nutné obrany, tak doktríny Můj dům, můj hrad. Postupoval jsem koneckonců i v souladu s osnovou návrhu nového trestního zákoníku, tedy toho, který máme teď, č. 40/2009, když se přijímal, kde tato právní úprava, tak, jak ji navrhuji já, v podstatě byla stejná. Nakonec byla z té osnovy vyňata.

Ze zhodnocení současné české právní úpravy vyplývá potřeba, a to není pouze můj závěr, ale závěr, řekněme, právní praxe i právního mínění, výslovně zakotvit specifikaci excesu, tedy vybočení z nutné obrany, a to excesu intenzivního. Tedy pokud někdo jednal v silném rozrušení, ve zmatku, ve strachu způsobeném úlekem, což zatím upraveno není. Nicméně bylo. Bylo to upraveno už starým rakouským trestním zákonem z roku 1852. Právní úprava platila na našem území v podstatě až do nových předpisů přijatých vládou Klementa Gottwalda.

Ve vztahu k institutu nutné obrany se zmírňuje tato navrhovaná právní úprava na straně obránce, možnost vybočení z tohoto excesu. Podle dosavadní právní úpravy je nutnou obranou čin nijak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. V tom je možná i ten zásadní problém, že adresáti právních norem, tedy lidé, nevědí, co je už bezprostředně hrozící, nebo trvající útok. Kdy končí, kdy začíná. Tam potom může nastat extenzivní exces, tedy že se začne bránit příliš brzo, nebo se začne bránit příliš pozdě, když už útok skončil. Tuto problematiku rozebírá judikatura, kterou ne každý zná. Troufám si říct, že judikaturu k této věci zná promile, možná, v lepším případě, občanů České republiky.

V otázce posouzení excesů, a proto také navrhuji doplnit, zpřesnit tu definici nutné obrany, záleží v podstatě pouze na posouzení soudu, zda tento exces, ať už intenzivní, tedy že to dotyčný přežene s obranou, nebo extenzivní, že se začne bránit příliš brzo nebo příliš pozdě, je pouze na uvážení soudu, zda jsou naplněny znaky nutné obrany. A zda ten čin není trestný. Dochází k celé řadě trestních stíhání toho, kdo se bránil v rámci nutné obrany. Byť se dojde závěrem k tomu, že se jednalo o nutnou obranu, ten dotyčný v řadě případů prožije trauma z trestního stíhání, z obžaloby, z projednávání u soudu. Médii proběhla celá řada takovýchto příkladů.

Navrhovaná právní úprava, jak už jsem odkazoval, se inspiruje i starým rakouským, tedy císařským, trestním zákonem i v tom směru, že v preambuli tohoto trestního zákona z roku 1852 je napsáno, že by měl být podán snadný a bezpečný přehled nynějšího trestního práva, abych to citoval. To znamená, že by měl ten, kdo jedná určitým způsobem, znát svá práva a povinnosti už přímo ze zákona, nikoli z judikatury. Tento návrh míří k tomu, aby zpřesnil a uvedl přímo do zákona znaky nutné obrany a zvýhodnil bránícího se občana.

Navrhovaná úprava míří po vzoru Slovenské republiky i do zvýhodnění toho, kdo se brání ve svém obydlí, neboť v tom obydlí, a důvodně, se může domnívat, že je hluboce narušeno jeho soukromí a může jednat v určitém psychickém rozpoložení. Tato navrhovaná úprava zase dává tomu dotyčnému, tomu bránícímu se, tomu, kdo je doma napaden, možnost nerozhodovat se zase o tom, jestli se brání příliš brzo, příliš pozdě, nebo jestli ta obrana není příliš intenzivní.

Ta osoba v rámci doktríny Můj dům, můj hrad se brání pod určitým intenzivním psychickým tlakem a mělo by to být právním předpisem zohledněno. Zase není to žádné novum, není to žádný vzor anglosaského práva, ale tady jsem čerpal ze zkušeností Slovenské republiky, kde od roku 2005 podobná právní úprava existuje, byla použita, řekněme, v několika nízkých desítkách případů, nedošlo k excesu. Nejznámějším případem je obrana herce Milana Kňažka, který využil tento předpis. Nebyl trestně stíhán, což by se v České republice stalo. Minimálně by se šetřilo, zda došlo k nutné obraně. Zda trval útok, zda byla obrana adekvátní tomu napadení.

Abych zakončil toto své úvodní slovo, tak bych si dovolil v reakci možná na jiná sdělení krizového štábu Senátu rozšířit návrh na přikázání senátního návrhu zákona k projednání v ústavněprávním výboru ve lhůtě 90 dnů, tedy ve smyslu § 128, odst. 4 jednacího řádu Senátu, požádat o prodloužení, navrhnout prodloužení o 30 dnů té standardní 60denní lhůty. Pro tuto chvíli vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení senátora Miroslava Antla, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den úplně všem, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, samozřejmě vážený, slovutný pane předsedo horní komory českého parlamentu. Já jako zpravodaj dodržím svou zpravodajskou povinnost, to znamená, budu stručný a odosobněný. Už jsem podal přihlášku do obecné rozpravy, kde bych se chtěl vyjádřit coby senátor Antl.

Takže pokud jde o legislativní proces, navrhovatelem je zde přítomný pan senátor Zdeněk Hraba. On svůj legislativní návrh předložil Senátu 20. února letošního roku. Já jsem byl pak zpravodajem pro 1. čtení podle § 127, odst. 3 jednacího řádu Senátu určen. Další zpravodaj není. Pokud jde o obsahové právní poznámky, on nám tady pan předkladatel řekl, co je cílem návrhu. Já bych jej v tomhle odkázal, protože věřím, že když ne úplně všichni, tak že většina z vás, kteří se zajímají, četli i precizní stanovisko pana doktora Chaloupky, který popsal, úplně přesně rozebral a tak dále... Takže obsahové poznámky bych vynechal, když tak se k nějakým dílčím můžeme vrátit.

Jsou tady ovšem legislativní problémy a poznámky, respektive připomínky a doporučení k jejich řešení. Jednak je to ke změně § 29, odst. 2, tzn. zavedení beztrestnosti astenického excesu. To je vybočení z důvodu rozrušení. Formulačně legislativní odbor tedy doporučuje upravit souvětí, které je jazykově nesrozumitelné. Je to nejasné připojení s velmi nevhodným použitím dvojího záporu, když, jak uvádí toto stanovisko, odstavec by měl podle legislativních zvyklostí pravidel obsahovat v zájmu srozumitelnosti vždy jen jednu myšlenku. Ale legislativní odbor samozřejmě dává i návrh na řešení a formuluje, navrhuje formulovat, „jednání v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, způsobené útokem“. Já jsem tady včera vzpomněl zvlášť závažný zločin zabití a takováto formulace by kopírovala znění skutkové věty v tomto trestném činu, ale i obdobném, tj. ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky.

K § 29, odst. 3, obrana v obydlí bez omezení přiměřenosti. Tady je doporučena legislativní technická úprava, která by vedla ke stručnější formulaci a vzájemnému propojení s předcházejícími odstavci. Ke změně § 32 pak je doporučení ke změně formulace stanovené zákonem na sousloví stanovených jiným zákonem. Pokud jde o návrh účinnosti, tady už by se jednalo o ten nový návrh, tzn. buď k 1. červenci, nebo k 1. lednu následujícího roku, což by mělo být pravděpodobnější.

A jinak, pokud jde o můj zpravodajský návrh, já vycházím ze znění § 128, odst. 2 jednacího řádu Senátu, který ukládá, aby se až v obecné rozpravě někdo vyjádřil, kdokoli z vás, doufám, že to stihnu já, k tomu, co dál uděláme, co doporučuji, i jako zpravodaj a jako senátor. V tuto chvíli děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, byť to zřejmě nebude na dlouho, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první písemně přihlášen pan ctěný předseda ústavně-právního výboru Miroslav Antl. Takže prosím, pane senátore, můžete se zase dořítit .

Senátor Miroslav Antl:  Znovu zdravím a budu v podstatě pokračovat. Nyní mluvím jako senátor, jako diskutující senátor. Velmi rychle, nechci už přednášet. Mně to bylo vytknuto i včera potom, že jsem začal přednášet. Nebudu přednášet.

Pokud jde o můj zásadní postoj, ten je skutečně na základě 40leté praxe, i přednáškové, ale samozřejmě praxe státního zástupce, který se 22 let specializoval zejména na násilnou, nejzávažnější násilnou, mravnostní a další trestnou činnost, kde jsem vyjížděl na výjezdy a řešil na místě, co už může být nutná obrana, protože počáteční praxe byla taková, že kdo usmrtil, postřelil, způsobil těžkou újmu na zdraví v rámci obrany, tak byl hned podezřelý právě z toho následku. Takže přijela policie, řekla, vypadá, že přijede zlý Antl a budete vrahem. Ale tam jde právě o výklad nutné obrany.

Ta nutná obrana, když se podíváte do § 29, ona je stručně řešena, pak je tam negativní vymezení, tzn. co už není nutnou obranou, a to je zcela zjevně nepřiměřená nutná obrana. Vím, že to zní divně, ale zase... Čím větší stručnost, tím větší možnosti pro výklad. Já jsem ho měl vždycky, a přes sto případů jsem řešil, nejméně 10 jsem řešil, byť jsem byl považován za přísného jako nutnou obranu. V některých jsem měl i kárné řízení, protože jsem nestačil konzultovat a na místě jsem rozhodl. Mohl bych odkázat na stránku 122 své knížky o gaunerech, kde je příklad a je populárně napsaný, takže je k pochopení.

Jinak já připomenu i to, že jsme tady v září roku 2014 pořádali konferenci, která se jmenovala Nutná obrana a její úprava z pohledu teorie a praxe. Tady byli jednak akademici, to znamená profesoři z kateder, trestního práva, dále tady byly i soudy, státní zastupitelství mělo své špičkové zaměření, nebudu vám říkat výsledky, ale chci říct to, co je důležité pro tento moment. Žádný z těchto účastníků nezpochybňoval znění § 29 trestního zákoníku, ani jeho případnou nesrozumitelnost výkladovou. Ostatně já jsem byl i v legislativní komisi kdysi, v rámci ministerstva spravedlnosti utvořené, tam jsme se shodli na tom, že není třeba přijímat jiné úpravy, natož je skládat dohromady z více zdrojů.

Včera jsem vám posílal expertní stanoviska předních odborníků na trestní právo, věřím, že jste si je prostudovali, a kdyby ne, tak já jenom... Ne, protože vám věřím, tak jenom připomenu to důležité, protože jinak je to spousta stránek, které bych tady mohl číst, ale myslím si, že to nikdo z nás nemá zapotřebí. Především vyjádření pana docenta Dr. Josefa Kuchty, který skutečně, kdo se orientujete v této právní problematice, zejména pokud jde o okolnosti vylučující protiprávnost, tak on to dlouhodobě publikuje, je uznáván jako nejlepší odborník z řad akademiků, ten jenom v těch dvou úvodních odstavcích píše, že jde o návrh podstatně zasahující do úpravy velmi významného institutu, který může mít za následek značný posun jinak velmi citlivě vedené hranice mezi právním a protiprávním jednáním, kdy i malé vychýlení na jednu stranu má za následek diametrálně odlišné právní posouzení, a to dokonce na jedné straně až k beztrestnosti a na druhé straně k trestnému postihu se závažným důsledkem. To je právě to rozhraní, jestli je to vražda nebo je to nutná obrana bez jakéhokoliv postihu. On tady píše: „V předkládaném návrhu však chybí kriminologické zhodnocení, popř. je mu věnována jen symbolická pozornost vždy v řádu maximálně jedné věty ve formě obecných odkazů a poukazů. Pokud se navrhuje vytvořit v podstatě mix dosavadní americké, německé a slovenské úpravy, tzn. i odlišných právních systémů, je třeba k odůvodnění přistupovat se zvláštní pečlivostí, tak, aby například nebyly zbytečně a neorganicky zanášeny do naší právní úpravy cizorodé prvky anglosaského práva. Proto by měl být návrh doprovázen zejména následujícími úvahami.“ Nebudu vám je číst, jsou čtyři, zabírají půl stránky, a píše pan ctěný docent dál, že se mu: „Jeví předkládaný návrh nedostatečně připravený, určité výhrady jsou i k použité legislativní technice atd.“ Tady se dá odkázat na legislativní stanovisko. On pak hodnotí jednotlivá navrhovaná ustanovení i z pohledu odborníka, který se tím zabývá, jak jsem již říkal, takřka celý svůj profesní život. Tady píše i o tom, že systémy, kompilace systému nebo kompilát systému že byl opakovaně odmítnut, a to je to, co jsem chtěl říct už předtím. Rychle jdu dál. Neusněte mi, prosím.

Dále tady mám vyjádření i předsedy Trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR, JUDr. Františka Púryho, který rovněž, zkracuji i to, co jsem si vybral, považuje návrh za věcně nesprávný. Poukazuje dále na judikaturu atd., vyjadřuje se k jednotlivým ustanovením, resp. odstavcům těch ustanovení. Dále tady máme i soudce Nejvyššího soudu, který soudí tuto problematiku a který je současně členem Katedry trestního práva na zdejší Karlově univerzitě, tedy na Právnické fakultě, JUDr. Jiřího Říhy, ten rovněž připojuje svůj nesouhlas, atd., píše, že by se mělo podrobit, když už odborné, vysoce odborné diskusi, nesnažit se vnést zmatek do již ustálené formulace skutkové podstaty nutné obrany. Jsem totiž přesvědčen o tomtéž. Věřte mi, že za svou praxi jsem se setkal s tím, že ze začátku jsem to byl já, který se snažil prosadit výklad nutné obrany, protože ten je jenom na kazuistice, na konkrétních případech, ale jak už jsem předeslal, fakt jsem jich řešil hodně, a rozhodoval vždy ve prospěch napadeného, ve prospěch obránce. Mnozí se divili, proč, a podle toho se vyvíjí judikatura. Jak rozhodnou soudy. A další případy už jsou brány podle toho.

Zmínil jsem tady, že v knize mám jeden případ. To je případ, já vám ho nebudu říkat, ale případ přepadení klenotnictví, řeknu vám, co nastalo. Byli jsme tři dny na výjezdu a já jsem v neděli řekl pro Českou televizi a další, že jsem rozhodl, že je to nutná obranná střelba v klenotnictví atd., zachoval se pán správně, byť měl strach, že skončí ve vazbě. Za týden bylo v televizi, že směnárník v Liberci zastřelil pachatele se zbraní, který přišel do obchodu. Na svou obranu říkal, před týdnem Antl říkal, že je to v pořádku, že mám právo se bránit se zbraní v ruce. Pak mi volal ten kolega, státní zástupce, popsal jsem mu ten případ a on to rovněž odložil, nestíhal toho obránce, oba jsme měli náběh na kárné řízení, které dopadlo dobře.

Jsem přesvědčen o tom, že všichni už si zvykli, jak státní zástupci, Policie ČR, soudy, na to, jaký je správný výklad toho, co je dáno trestním zákoníkem, a že jakékoliv rozšiřování, byť by bylo myšleno správně a bylo vedeno ve snaze pomoci obráncům, by bylo matoucí, zase desítky let by se ustavovala nějaká soudní praxe. Stručně řečeno, proč měnit něco, co funguje. To je moje zásadní otázka. A pokud jde o ten návrh, který jsem nemohl přednést jako zpravodaj, protože až teď jsme v rozpravě, tak jsou v tom odstavci druhém řečeny dvě možnosti, aby byl návrh senátního návrhu zákona vrácen navrhovateli senátního návrhu k dopracování nebo aby byl zamítnut. Jsem tady úmyslně četl něco, co znáte, tzn. připomínky legislativního odboru, které směřují k tomu, abychom třeba ten návrh vrátili, aby jej pan předkladatel přepracoval, ale v tuto chvíli a zcela výjimečně, zejména s ohledem na expertní stanoviska, ale i na svůj osobní, životní praxí podložený názor, jsem přesvědčen, že v tuto chvíli nemá význam postupovat do druhého čtení, nevím, k jaké rozpravě, jedině poté, co by proběhl seminář, konference. Ale jak říkám, jedna už byla, můžete si přečíst její závěry. V tuto chvíli dávám návrh na zamítnutí.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové. Mohu být poměrně stručný, protože kolega Antl to podstatné řekl, nechci ho opakovat. Uznávám, že problematika nutné obrany třeba v 90. letech byl velký problém. Každý, kdo použil zbraň na svoji obranu, tak v podstatě musel žít s tím, že bude trestně stíhán, bude obžalován, někteří byli i odsouzeni, ale judikatura se za posledních 30 let výrazným způsobem rozvíjela. Došlo i k úpravě přímo těch ustanovení zákona, kde si teď obránce může dovolit být účinnější, než je útočník. Judikatura je teď bohatá a je v prospěch obránců. Dnes můžete třeba úspěšně v rámci nutné obrany užít zbraň i proti neozbrojenému pachateli v určitých případech. Je judikováno, že dokonce máte právo na obranu třeba i v případě, kdy byste mohli utéct. To také vždycky neplatilo, platilo kdysi pravidlo, že když můžete utéct, tak se nemáte bránit.

Už to neplatí. Máte právo na obranu, bránit se, nemusíte utíkat. Judikatura je silně ve prospěch obránců. Z poslední doby někdy možná na můj vkus možná až daleko. Máme tu případ slečny, která v rámci nutné obrany útočníkovi zasadila, tuším, že 10 nebo 12 ran nožem. Také to bylo vyhodnoceno jako nutná obrana. Ale hlavně, co říkal kolega Antl, ta judikatura si fakt sedla, po 20, 30 letech si sedla. Víte, co se stane, musím oponovat předkladateli, nejsme v situaci, kdy by obránci čelili obžalobám. Pokud vím, většina případů nutné obrany se vyřeší ještě v přípravném řízení. To znamená, že ani nedojde ke sdělení obvinění. Řeší se to předtím. Ano, policie musí každý takový případ přezkoumat, to je jasné, obzvláště když dojde k usmrcení, k vážnému zranění, tak policie to musí přezkoumat, jestli jsou splněny podmínky nutné obrany, ale drtivou většinu případů zvládne bez sdělení obvinění v rámci přípravného řízení, tzn. že zájmy nebo ta osoba obránce není nijak napadena probíhajícím řízením, je to většinou velmi rychlé a efektivní.

Z mého pohledu opravdu nezasahujme do něčeho, co velmi dobře funguje, hlavně bych třeba chtěl vidět jeden, dva, tři případy z poslední doby, kdy obránce byl odsouzen soudem a tato navrhovaná změna by mu pomohla. Protože upřímně, já skutečně žádný takový případ z poslední doby neeviduji. Neeviduji žádný případ, že by někdo v rámci obrany svého bytu, svého bydliště se dopustil jednání, zranil útočníka, zabil útočníka a bylo to vyhodnoceno, jako že je to trestný čin, není to nutná obrana. A tato úprava by mu měla pomoci. Nejenom, že chceme zasáhnout do něčeho, co v současné době díky dlouhé judikatuře soudu je precizní, jasné, ale navíc já ani nevím, proč bychom to měli dělat. Položte mi na stůl jeden, dva, tři konkrétní příklady, kdy někdo byl odstíhán, nebylo to vyhodnoceno jako nutná obrana, a díky této změně zákona by to jako nutná obrana bylo vyhodnoceno. Pokud mi je dáte na stůl, znova se nad tím zamyslím. Ale protože žádný takový neznám, ani ze své praxe advokáta, ani z policejní, tak si myslím, že tento návrh... Upřímně, nedokáži si představit dnes žádný návrh, který by zasahoval do problematiky nutné obrany a byl užitečný. Proto sdílím tedy názor kolegy Antla, že tento návrh nemohu podpořit a zároveň si ani nedokáži představit, že by byl přepracován tak, abych ho podpořit mohl.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Mikuláš Bek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, milí přátelé. Jsem teď v takové paradoxní situaci, neboť dnes máme na stole dva senátní návrhy zákonů. V obou případech nesouhlasím s navrhovaným řešením a v obou případech podpořím, aby ty návrhy postoupily do druhého čtení. Jsem trochu překvapen argumentací, která tady zní, protože když jsme projednávali podobnou situaci, návrh na obranu i se zbraní, tehdy jsem také, přestože nesouhlasím, podpořil postup té věci do prvního čtení, tak argumentace mířila k obavách, že by někdy v budoucnu to mohlo působit potíže, teď se požaduje, aby tady byly na stole důkazy, že to teď nefunguje. Trochu bych vyzýval k tomu, abychom přemýšleli o tom, proč máme dvě čtení, zda ta hlasování se od sebe obsahově nějak neliší. Domnívám se, že to první čtení má rozhodnout o tom, zda návrh je hoden toho, abychom o něm podrobněji diskutovali, abychom ho postoupili výborům a počkali na jejich podrobnou debatu, případně pozměňovací návrhy, pak se k věci znovu vrátili. To je podle mě podstatou toho hlasování o postupu do druhého čtení. Teprve ve druhém čtení se rozhodujeme o tom, zda s tím navrženým řešením podle svého svědomí souhlasíme nebo nesouhlasíme. Prosím vás, abyste přemýšleli o této věci, znovu říkám, že z jakési elementární solidarity podpořím oba ty návrhy, přestože s tím dosud navrhovaným řešením vnitřně nesouhlasím a budu nejspíš v druhém čtení hlasovat proti. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já na to naváži, co tady říkal můj předřečník. Víte, v minulosti, kdy jsem tady kdysi začínal, tak to byl relativně úzus, že vždycky první čtení proběhlo a pustilo se vše do druhého čtení. Moc se to nerozporovalo, moc se kolem toho nemluvilo. Pak najednou nastala doba, nevím, možná je to čtyři, pět let, kdy se začala první čtení, některé věci, nepouštět do druhého čtení. Ještě upozorním na to, že v druhém čtení buď předkladatel může požádat o prodloužení lhůty, může stáhnout svůj návrh, čili má víc možností, když se seznámí s těmi pro a proti, když si třeba vyzkouší a poptá se po klubech, zdali má šanci vůbec návrh projít. No, tak pak ho asi zbytečně nebude předkládat. Mě to mrzí, v minulosti jsem také měl dva návrhy zákonů, byly mi v prvním čtení zamítnuty. Vůbec nebudu říkat, jestli byly dobré nebo špatné, ale nebyly mi vpuštěny do druhého čtení. Protože většinové silné kluby tady v Senátu to rozhodly, máš smůlu, tak to zamítly. Čili nevím. Úzus, který tady byl kdysi dávno na začátku, což si pamatuje určitě i Jitka Seitlová a další, Milan Štěch, jestli ho dodržovat, nepsaně samozřejmě, anebo jestli tedy začínáme s novým okamžikem a budeme věci v prvním čtení kategoricky, když se nám to nebude zdát, tak na sílu zamítat. Čili já to dávám na vaše zvážení jenom.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Původně jsem neměl v úmyslu vystoupit, ale neodpustím si to. V návaznosti na tu debatu o tom, jestli pustit nebo nepustit do druhého čtení, bych vzpomněl nedávné projednávání novely Listiny základních práv a svobod, a právo bránit svůj život se zbraní v ruce, což se také týkalo nutné obrany, byť v omezeném případě útoku na život a se zbraní. Tehdy jsem to považoval za naprosto nesmyslné a nakonec tedy jsem po té debatě souhlasil s tím, resp. ani jsem nenavrhoval, abychom to zamítli v prvním čtení. Tady se to také týká nutné obrany, byť také ve specifickém případě, nikoliv na ústavní, ale pouze zákonné úrovni, také si myslím, že návrh je nesmyslný, že by si zasloužil zamítnutí. Dokonce bych tady ocenil expertní stanoviska pana kolegy Antla, pana kolegy Lásky, opřená navíc o odborná stanoviska, která pan předseda Antl nechal zpracovat, neodpustím si tu poznámku: Škoda, že stejně u nutné obrany neargumentovali kolegové Láska, Antl, když jsme projednávali nutnou obranu v listině, tu obranu života se zbraní.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Kruh se uzavřel. Kdo se další hlásí? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím k tomuto bodu a budeme postupovat, tak jak velí jednací řád, tzn. nemáme žádný návrh na navrácení k dopracování, máme návrh na zamítnutí, tzn. já vás svolám a poté o tomto návrhu budeme hlasovat. Ještě se, pardon, omlouvám se, zapomněl jsem, beru zpět, ale vzpomněl jsem si včas, díky gestikulaci pana senátora Hraby. Prosím, pane senátore a zpravodaji, máte slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji, pane předsedo. Vyjádřil bych se k argumentům, které tady zazněly. Možná pan kolega Láska, já se vyjádřím. Úplně jako první bod, který mě napadl, když řeknu jeden příklad, který by novela řešila, nespravedlivé odsouzení. Poté, co jsem představil tento návrh, tak se mi ozval dotyčný, který byl odsouzen za nepřiměřenou obranu, když byl napaden doma na zahradě opakovaně.

On se bránil a kamenem zasáhl dotyčného do hlavy. Já jsem podal podnět ministryni spravedlnosti pro podání stížnosti pro porušení zákona, aby ten případ byl znovu otevřený. Dotyčný, který byl napadený a který se bránil, jednal zjevně ve strachu, protože čelil útoku zjevně silnější osoby. Jednal ve zmatku, to by řešilo nové znění, ustanovení nutné obrany. Takže jeden příklad existuje a můžu vám poskytnout spis, který mám k dispozici.

Co se týká dalších věcí. Já se vyjádřím nejdříve k těm expertním posudkům. Možná začnu tím, že je krajně neseriózní předávat posudky den před, na poslední chvíli, aby nebylo možné k nim zaujmout podrobné, tedy odborné stanovisko, které bych viděl, že jsem schopen poskytnout v rámci projednávání potom na výboru. Argumentace ex autoritate je obecně nepřijatelná, neseriózní. Tím spíše, že dva z expertů jsou soudci. Angloamerická, respektive kontinentální právní tradice dělby moci říká, že soudní moc by neměla zasahovat do tvorby právních předpisů. Vždycky bude v zájmu soudců samozřejmě hájit předpisy, které jim při souzení budou vyhovovat. Z těchto posudků to koneckonců i vyplývá, že je nejlepší nechat tu stávající právní úpravu, protože judikatura to řeší. Judikaturu dělají soudy, zasahují tím do toho, jak je definován vlastní trestný čin nebo ta skutková podstata.

Co se týká posudku pana docenta Kuchty, který byl zde zmiňován, on obsahuje klasickou akademickou zabíjející frázi, že něco chybí. Najdeme to v množství vyjádření k diplomovým pracím. V jiných návrzích samozřejmě, věci, jako kriminologické hodnocení, nebylo. Nebylo to ani u trestního zákoníku, když se přijímal, tedy zákoník číslo 40 z roku 2009. Tím spíše mě překvapuje, že pan docent Kuchta poněkud změnil názor, protože ještě na Dnech práva, pořádaných Masarykovou univerzitou, Právnickou fakultou, v roce 2015, ve sborníku je to k dohledání na straně 157, hovořil a psal o tom, že současná právní úprava nutné obrany je nepřesná a nedostatečná, takže změnil názor. Proč ne, jenom, jak to říká pan prezident.

Co se týká výkladu, já si nemyslím, že je nejlepší, když je možné vykládat široce a přizpůsobovat. Jak mají adresáti práva vědět, co se smí a co se nesmí? Já jsem zase otevřený diskusi o konkrétním znění, tak jak navrhuje koneckonců náš legislativní odbor, který zaujal kritické, ale konstruktivní stanovisko, který říkal, jak by mohla být ta definice upravena, co by bylo vypuštěno, aby to bylo přesnější. Koneckonců každý může mít jiný názor. K judikatuře, osobně jsem velmi kritický k vývoji judikatury. Ono totiž se stává, že za jednu a tutéž věc, stejnou typologicky, v roce 2010 může být dotyčný odsouzen pro nepřiměřenou obranu, ale protože se vyvinula judikatura a změnil se názor na to, co už je akceptovatelné a co už je exces, tak v roce 2020 ten dotyčný nemusí být ani stíhán, jak říkal koneckonců kolega Láska. Takže odkazovat někde na judikaturu, to je velmi nebezpečné. Na vývoj judikatury. Občané, adresáti právních norem by měli si být jisti, jaké je právo. Dovytváření soudem jenom v případě mezer v zákoně nebo mezer v právu, dejme tomu, subsumpci té dotyčné právní normy, ale v minimálních případech.

Pokud bych to měl uzavřít, tedy pokud možno vás přesvědčit o tom, aby byl návrh přidělen ústavněprávnímu výboru k projednání, uzavřel bych to tím, že změna je právně možná. Koneckonců to řekl i náš legislativní odbor senátní. Změna je mravně, eticky odůvodnitelná. Je to zpřesnění právního předpisu. Není to nic jiného. Není to žádný kompilát, jak zaznělo. Je to čerpáno z historických zkušeností úpravy trestního práva na českém území. Ano, je to novum, ale nikoli nějaké importované ze zámoří, ale novum, které bez problémů funguje na kontinentě, například na Slovensku.

Co se týká změny obsahu, já bych chtěl připomenout, že loni v červenci jsme projednávali senátní návrh zákona, kterým se novelizoval zákon o státním zastupitelství. Text, který byl předložen do prvního čtení, a to, co nakonec vyšlo jako senátní návrh zákona do Poslanecké sněmovny, je prakticky od A do Z úplně jiný. To znamená, že v rámci mezidobí jednání a v 1. čtení a v 2. čtení se může řada věcí změnit, řada věcí vyjasnit. Já osobně bych přivítal, kdyby byla ta 90denní lhůta. Že bychom uspořádali kolokvium, které by to probralo zevrubně. Určitě bych přivítal názory jak kolegy Antla, tak kolegy Lásky, tak kolegy, senátora Dienstbiera. Proč ne, pojďme o tom diskutovat. Zamítnout tento návrh hned na samém počátku spíše svědčí o obavách o něčem jednat, než o rozhodnutí, že dotyčný návrh je špatný. Tímto bych vás chtěl požádat o podporu, aby tento návrh prošel prvním čtením a byl přikázán do ústavněprávního výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji panu navrhovateli. Nyní poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, vážený pane předsedo horní komory českého parlamentu. Já budu velmi stručný. Řeknu, že vystoupili 4 senátoři, ale telegraficky budu reagovat na to, co zde bylo řečeno. Já osobně si jako předseda ústavně-právního výboru nedovedu představit, o čem bychom jednali. Jestli odborná debata, tak je to na půl roku, na rok. Je to zásadní změna trestního zákoníku. Jestli kolokvium, tak tam přijdou ti stejní nebo jiní lidé, protože to jsou špičky českého trestního práva. Oni nic jiného neřeknou. Oni to dali písemně. A nebudou to ani číst. Řeknou ještě něco dalšího, proč v žádném případě neměnit něco, co funguje. Jinak, já bych, protože jsem podkládán panem předkladatelem za neseriózního, chtěl říct, že on se včera právě dovolával toho, u trestního zákoníku, že tam nebyla žádná odborná diskuse. Slyšeli jsme jak ministryni spravedlnosti, tak víme i z předložených materiálů, že ta diskuse byla vedena, tady naopak nebyla vůbec žádná. Tady spadl z čistého nebe, nebudu říkat žádné přídavné jméno, k tomu nějaký návrh. Jinak já jsem přesvědčen, že jeden případ, který byl obecně tady zmíněn, přece nemůže měnit formulaci trestního zákoníku. Navíc, jak sám pan předkladatel zmínil, tak ta chyba, která tam možná nastala, byla změněna, byla napravena. To znamená, že ten soudní systém funguje, aspoň pokud jde o výklad nutné obrany. Takže v tuto chvíli já opravdu nevím, co bychom měli udělat pro to, aby se to ne z části změnilo, aby se upravily legislativně technické chyby, ale abychom v ústavně-právním výboru, nebo nevím kde, pak řekli, že ten návrh je jiný. Já si dovedu představit jiný návrh. Ustanovení § 29 trestního zákoníku je správné a nebudeme ho měnit. Stručně stále platí ten návrh na zamítnutí. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a nyní konečně udělám to, co jsem slíbil asi před 10 minutami, to znamená, že vás svolám k hlasování.

Konstatuji, že aktuálně je v sále přítomno 56 senátorek a senátorů, kvórum 29. Budeme hlasovat o návrhu posuzovaný návrh zákona zamítnout. Já spouštím hlasování.

Kdo je pro, prosím tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

V hlasování č. 54 přítomno 59 senátorek a senátorů. Pro 14, návrh nebyl schválen. To znamená, návrh na zamítnutí nebyl schválen. A my se dostáváme k přikázání.

To znamená, vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu byl ústavně-právní výbor. Má ještě někdo nějaké další návrhy? Chce mít ještě někdo zákon přiřazen? Není tomu tak, to znamená, máme tady jediný návrh, a to je návrh odhlasovat, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor.

Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro?

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Tak, hlasování č. 55, aktuální kvórum 32, pro 54, přiřazen k projednání byl senátní návrh zákona ústavně-právnímu výboru. Končím tento bod a dalším bodem je návrh... Pardon. Takže pan senátor Hraba, prosím. Žádost o prodloužení lhůty na 90 dnů je mi připomínána. Já se dívám, zda je součástí návrhu.

Zaznělo to? Já jsem neřídil, omlouvám se. To znamená, je tady ještě před námi jedno hlasování. Takže se omlouvám, poprosím pana zpravodaje, pardon, pana předkladatele návrhu, aby to přednesl on sám z řečniště, o co žádá, aby to bylo správně, neboť já se bojím, že bych to třeba neudělal dobře.

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji, pane předsedo. Já jsem si dovolil požádat o prodloužení lhůty podle § 128 odstavec 4 jednacího řádu o 30 dnů na celkových 90 dnů, a to z důvodu jednak rozhodnutí krizového štábu Senátu, že se omezují tedy možnosti konání nějakých větších akcí v rámci Senátu. A vzhledem k tomu, že bych rád, aby ten návrh byl projednán tedy zevrubněji, tak abychom měli více času na zorganizování, případně tedy reagování na covid problémy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já myslím, že to je jasné. Děkuji, pane předkladateli, za to vysvětlení. Je jasné, o čem budeme hlasovat. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro prodloužení o 30 dní, tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže, hlasování č. 56, přítomno 62, kvórum 32, pro 53, návrh na prodloužení byl schválen. Nyní končím projednávání už tohoto bodu v prvním čtení definitivně. Dalším návrhem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Lumíra Kantora a dalších senátorů o České komoře porodních asistentek a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o České komoře porodních asistentek)

Tisk č. 277

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede senátor Lumír Kantor, který má slovo. Prosím, pane senátore. Máte slovo.

Senátor Lumír Kantor:  Milí kolegové a milé kolegyně, pane předsedo, všichni přítomní, já si dovoluji předložit nový zákon o České komoře porodních asistentek jako senátní návrh. Jak jindy si to moc nechystám dopředu, tak jsem si dovolil to dát písemně, protože těch věcí a těch proměnných je mnoho z různých důvodů a různých turbulencí, o kterých sami dobře víte, které vás teď provázejí poslední dny, takže já si dovolím to shrnout v současné době.

Myslím, že během řeči odpovím na několik otázek, které mi byly pokládány a které jsou šířeny jako argumenty proti tomuto zákonu. Tady předkládám spolu s ostatními senátory zákon o České komoře porodních asistentek. Já si uvědomuji, že mluvit o pravidlech porodu a uchopit je z hlediska bezpečnosti i komfortu rodičky a dítěte i porodní asistentky je velkou výzvou pro všechny, které se na tom podílejí. Uchopit tuto věc i v parlamentu není jednoduché. Je nutné si uvědomit, že nemluvíme o nějakých odborných záležitostech, nemluvíme o porodech doma, nemluvíme o postupech a tak dále. Mluvíme jenom o profesní organizaci. Ta profesní organizace by si měla udělat pořádek v tom, co nás provází mnoho let.

Vzhledem k historické tradici, kterou u nás řemeslo porodní báby mělo, je překvapivé, že se k tématu pojí desítky, dvacet, možná třicet let trvající absence konstruktivního dialogu zúčastněných. Všichni víte, situace, které byly mezi různými tábory... Tábory, jak lékařů a porodních asistentek, tak mezi porodními asistentkami a tak dále. Tím spíš by jednotná a moderní organizace porodních asistentek jako jediný subjekt, který úzce spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví a odbornými společnosti, dosáhl patřičné stavovské cti a dosáhl by také daleko lepších výsledků v projednávání věcí, které se porodních asistentek týkají.

Pan předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl, myslím, že to velmi srozumitelně vysvětlil, že jestli se chceme vyhnout diletantství v jakémkoliv oboru, musíme mít komory, aby ministerstvo zdravotnictví a odborné lékařské komory... Proč bychom tu komoru měli mít? Například, aby ministerstvo zdravotnictví a odborné lékařské společnosti měly v komoře porodních asistentek jediného, jednotného a silného partnera. Ta síla porodních asistentek, aby se netříštila. Aby vznikla pravidla péče podle vědeckých a současných poznatků porodní asistence a porodnictví. Zvýší se tak zcela zásadně bezpečnost pro rodičky, novorozence, ale i ty samotné porodní asistentky, které jsou ve velkém riziku v současné době v některých situacích. A pokud budou poskytovat péči lege artis a Česká komora porodních asistentek by ji měla garantovat, pak bude jejich ochrana plně zajištěna.

Podstatná je také struktura voleného představenstva komory. Mají tam místo porodních asistentek porodní asistentky jak z nemocnic, tak i ty, které chodí k těhotným ženám domů, takzvané porodní asistentky, říká se třeba porodní asistentky v komunitní péči. Tento zákon, který je předkládán, není zaměřen proti komunitní péči. Naopak já jsem si vědom, a všichni, kdo se na tom podílí, že naopak komunitní péče, koneckonců i jiné obory, jako paliativní a tak dále, se přesouvají naopak domů. K těm těhotným ženám nebo k těm umírajícím lidem nebo k těm, kteří to potřebují. Není v žádném případě zaměřena proti komunitní péči.

Důležitý je také systém vzdělávání. Přesně říká, kdo má jakou pravomoc, ale i odpovědnost. To je například podstatné pro to, teď mluvím z vlastní zkušenosti, aby nemohly jít k porodům ve vlastním sociálním prostředí doma čerstvé absolventky školy bez praxe, které ještě nemají ani diplom. Udělaly státnice a neměly diplom, až jaksi došlo k porodu doma, kde ta dotyčná potom byla. Nebo aby nedocházelo k anarchii v postupech, které nejsou lege artis a které nejsou uznávané. Jenom proto, že si někdo něco někde vyčte. Nemluvím o tom, že to je všechno. Já si vážím práce porodních asistentek, léta s nimi dělám a mám je opravdu rád, protože si myslím, že je to velmi těžké zaměstnání, ale zase je potřeba, aby se tam udržovalo v této věci, ta odbornost, aby tam byla. Takže nebude pravda a není pravda, že porodní asistentky, než dostanou kvalifikační zkoušku, tak že musí být v područí lékařů.

Vycházíme ze zákona o zdravotních službách. A ve zdravotních službách, v tom zákoně je psáno, že zaprvé to musí být třeba nemocnice, ale také poskytovatelé. V současné době i poskytovatel může být porodní asistentka, která chodí domů do komunitní péče a tak dále, čili ta tam může být. Ta dotyčná na tu dobu 3 let, než si udělá kvalifikační zkoušku pro plnou kvalifikaci, zůstává s tou dotyčnou porodní asistentkou nebo s jiným poskytovatelem, třeba nějakou domácí péči, čili není pravda, že musí strávit 3 roky v nemocnicích. Vzdělání k plné kvalifikaci trvá 3 roky.

Častou obavou je povinné členství a zneužití komory jako nástroje nátlaku na stát. Já ten axiom o tom, že se bude jednat o členství nepovinné, tak mám od začátku, co jsme se touto věcí začali zabývat. Dle současného návrhu bude členství nepovinné, ale registrace všech porodních asistentek povinná, přirozeně. To není ojedinělý model, podobný model je zaveden třeba na Slovensku.

Podle našich představ by každá kvalifikovaná porodní asistentka mohla samostatně pečovat o ženu s tím fyziologickým těhotenstvím, se zdravým těhotenstvím fyziologickým. Ve svém lékaři by měla partnera. Ale já předesílám, že partnera, ne nějaký jiný systém, který by usurpoval porodní asistentku, ale měla by mít svého partnera v lékaři, který by tu těhotnou převzal ve fázi patologického těhotenství. Čili když se něco přesmykne v tom zdravém fyziologickém těhotenství, něco se stane, potom přechází do péče lékaře. Stejně tak by mohla porodní asistentka vést porody ve smluvních zařízeních, tak jako je to například několik let už v Olomouci, v podstatě k plné spokojenosti a bez problémů, kdy soukromá poskytovatelka, porodní asistentka rodí v olomoucké porodnici na základě smlouvy, nikdo jí do toho nemluví, ona dodržuje určitá pravidla, která má, a tak dále. Prostě dá se to a není to problém. Tak potom touto samostatností není vyloučená ani cesta vedoucí ke vzniku porodních center či domů.

O tom všem by měla česká komora, ne že my to vymyslíme a budeme to prosazovat, ale Česká komora porodních asistentek vyjednávat s ostatními subjekty, s ministerstvem zdravotnictví, to by bylo klíčové, s pojišťovnami, atd. Toto je to důležité.

Základ naší úpravy je odvozen od komor zřizovaných zákonem č. 220/1991, o České lékařské komoře stomatologické, lékárnické, jsou zohledněny praktické dlouholeté zkušenosti s fungování komor zřízených tímto zákonem. Přihlédnuto bylo k mladší úpravě ještě další významné stavovské organizace České advokátní komory z roku 1996. Inspirací byly i úpravy zahraniční, především rakouská. Využity byly i zkušenosti s podobnou slovenskou právní úpravou.

Senátní návrh zákona o České komoře porodních asistentek a o změně některých souvisejících zákonů má 25 paragrafů, zabývajících se všemi aspekty pravomocí komor, seznamem porodních asistentek, členstvím v komoře, podmínkami profesní způsobilosti, orgány komory, hospodařením, přechodnými ustanoveními. Další části se týkají změn třech zákonů, zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, 96/2004 Sb., zákona o zdravotních službách, 372/2011 Sb., a zákona o veřejném zdravotním pojištění. Účinnost je od 1. ledna 2022. V některých aspektech od 1. ledna 2023. Předesílám, že onu kvalifikační zkoušku by nemusely dělat porodní asistentky současné a dělaly by ji ty porodní asistentky, které by školu teprve ukončily.

Já jsem si vědom toho, že na senátní návrh je to velmi obsáhlý materiál. Geneze, jenom stručně, omlouvám se za ten čas, ale je to důležité říci, že to není věc, která by vznikla v poslední době. Já se tím zabývám, zaprvé tou problematikou, jistě desetiletí, sleduji také ty různé snahy o to sblížení a rozbližování. Osobně beru to, že 25 let jsme nebyli schopni se domluvit na takové základní věci, tak to beru jako selhání určité generace od roku 1990 do současné doby, kdy dochází k tak prudkému rozcházení mezi jednotlivými organizacemi a profesními organizacemi, tak to beru jako selhání určité. Doufám, že další generace porodníků, neonatologů, porodních asistentek, jak komunitních, tak i nemocničních, najde souznění. Koneckonců já si vzpomínám na své zahraniční stáže, kdy jsem opakovaně pokládal otázku: Jak to máte mezi těmi vztahy, které tam jsou třeba s komunitními asistentkami nebo mezi jednotlivými skupinami?

Čekal jsem to, co zaznívá v ČR poměrně často, takové to napětí a neporozumění. Velmi často se mi stávalo, že lidi, kterým jsem to pokládal, tak nerozuměli otázce. Říkali: Jak to myslíte? A já jsem si říkal: Já mám nějakou angličtinu špatnou? Tak to ještě znovu opakoval. A on říkal: Vždyť jsme přece jedna rodina. Pečujeme o matku a dítě všichni. Ne jedna skupina.

Na základě toho jsem před třemi roky s těmi klíčovými skupinami porodních asistentek, ministerstvem zdravotnictví a lékaři začal podnikat kroky k řešení otázek za vznikem České komory porodních asistentek, protože veškeré jiné mechanismy selhávaly. Myšlenka vznikla v roce 2016. Bylo setkání různých profesních, expertních skupin a hledaly se odpovědi, které by do legislativy byly užitečné a přinesly potřebné změny. Konsensus, že stav by se v mnohém napravil zřízením komor porodních asistentek, byl stanoven před 2 lety. V roce 2018, možná si pamatujete, že byl tady seminář v Senátu Parlamentu ČR, kde se v podstatě všichni shodli na tom, že by komora měla být. Ne na obsahu až tak zásadně, ale mluvili jsme o tom, jestli vůbec komora ano. Unie porodních asistentek, Česká komora porodních asistentek, to je současný název. Došlo by ke změně názvu, pokud by se tento zákon ujal, v zákonodárném procesu. Česká společnost porodních asistentek, Asociace pro porodní domy. Ti tam byli a shodli se na tom, že komora by byla zdravá a potřebná.

Podstatný byl i příznivý pohled lékařů z odborných společností, gynekologicko-porodnické a neonatologické. Pak jsme s těmi nejpočetnějšími, třemi nejpočetnějšími skupinami, se začali scházet a pracovat za právní asistence. Zásadní podíl má na tom Česká společnost porodních asistentek, Česká komora porodních asistentek. A určitou dobu také takzvaná UNIPA, tj. Unie porodních asistentek. Byl tak stanoven výbor, v podstatě bez jakýchkoliv výhrad byl stanoven výbor, který se zákonu i potom vytváření stavovských předpisů věnoval. Je nutné uvést, protože vím, že vám bylo řečeno, že jsme nekomunikovali nebo že jsem nekomunikoval s určitou skupinou porodních asistentek, že naopak jsem komunikoval. Třeba jenom v roce 2018 proběhlo pět schůzek, které byly... Velmi podrobně jsme to řešili. Ovšem přirozeně já nemohu souhlasit s tím, abych do toho zákona nedal kvalifikační zkoušku a že porodní asistentka může fungovat ihned po ukončení školy na té nejvyšší úrovni, to znamená, včetně poskytování péče v domácí péči bez dozoru. To prostě by nikdo z nás, kdo tady jste, tak by to nikdo nechtěl, aby k vám přišla sestřička, která je sama za sebe samostatná a je týden po škole. To si myslím, že vzhledem ke stavu našeho českého zdravotnictví je nepřijatelné.

Tam už došlo potom k tomu rozcházení, zhruba před rokem, kdy skupina porodních asistentek, která vás oslovila, v posledním roce k návrhu už přistupovala tak, že původní přijetí se postupně změnilo v situaci, kdy už před půl rokem v podstatě se mnou hovoří paní předsedkyně, nebo hovoří, píše občas e-mail. Se mnou jednají už jenom jejich právní zástupci. Tak vznikl návrh zákona, který by stanovil práva a povinnosti porodních asistentek sdružených v jedné organizaci.

Musím říct, protože jsem k tomu byl vyzván, abych UNIPA už netahal do tohoto procesu, musím říct, že to opravdu už nebudu dělat. Ale zmíním se o tom, že i přes opakované snahy dochází k odmítání tohoto zákona. Zástupci UNIPA, ty další dvě profesní organizace se naopak vyjádřily příznivě. V současné době se podle mého názoru jedná už o věcech, které jsou tak hluboce zafixovány z hlediska osobního, nemyslím teď pouze k mojí osobě, ale k tomu, co se tady dělo posledních 25 let.

K tomu popisu doposud vykonaného ještě musím uvést, že jsem tento zákon dal k zákonodárném procesu začátkem roku, potom se objevily některé technicko-legislativní nedostatky. A také je důležité, že, možná jste obdrželi, myslím, 23stránkovou zprávu od advokátní kanceláře o tom, proč nelze tuto komoru mít. My jsme některé podnětné poznámky právních zástupců UNIPA přijali, dali je do tohoto materiálu, který máte k dispozici. Neopovrhli jsme jimi, jak je to možná prezentováno, vzali jsme to jako připomínkové místo UNIPA v té chvíli. Takže po 3 letech a více jak, jenom odhadem, určitě někde 800 – 900 hodin práce předkládám tento zákon vám. Považuji ho za propracovaný.

Ještě, jak je tomu v Evropě. Evropská unie pro velkou zodpovědnost tohoto povolání řadí samostatné porodní asistentky k pěti regulovaným profesím ve zdravotnictví. Lékaři, stomatologové, lékárníci, porodní asistentky a zdravotní sestry. Poslední dvě profese, porodní asistentky a zdravotní sestry, svoji komoru v České republice zatím nemají, Evropská unie nám v určité směrnici doporučuje zařadit je do komor. A potom je poslední dobou ještě argument, že světová asociace Internation Confederation of Midwives a European Midwives Association, Evropská asociace porodních asistentek, k problematice Komory porodních asistentek v České republice zaujala neutrální stanovisko. A řekla nám, nebo oznámila UNIPA, pokud vím, tak to psali z UNIPA, že bychom si tohle měli vyřešit doma na domácí půdě.

Úplně závěrem, protože já jsem neřekl určitě všechno, asi to nemá význam, ale chtěl jsem vás dřív, než se rozhodnete hlasovat pro 1. čtení, ale i pro to 2. čtení, zvažte, prosím, moji argumentaci. Vyzývám vás velmi zdvořile a se vší pokorou k tomu, jestli budete mít jakoukoli otázku k problematice porodních asistentek, k tomu, co jste možná slyšeli. Protože já to nevím. Já jsem viděl naposledy ten 23stránkový dopis, na který jsme reagovali tím, že jsme ho přijali trošku do toho našeho zákona. Potom už nevím, protože ty věci jdou mimo mě, a ty dopisy, které chodí vám, neznám. Já nevím, jaká ta argumentace je, popravdě řečeno.

Pokud máte vy, senátorky a senátoři, otázky, tak mi je napište, prosím. Já na ně do určité doby rád zareaguji a pokusím se je vysvětlit. V podstatě je ideální ten proces, že mi položíte otázky, třeba zjistíme, že opravdu je tam nepřekonatelná překážka.

Na úplný závěr děkuji mým spolupracovníkům, jak panu Mgr. Stravovi, který dělal legislativní záležitost, nelegislativní záležitosti, spolupracovníkům, děkuji i mimo Českou společnost porodních asistentek, Českou komoru porodních asistentek. Děkuji i UNIPA za velmi poučné 3 roky a poskytnutí některých podnětů. Teď očekávám, že se zvedne zase další vlna dopisů, prohlášení atd. Ale každopádně, pokud mě v tomto procesu nezastaví nějaká vyšší síla nebo vy v 1. čtení, ve 2. čtení, tak jsem odhodlán touto cestou jít. Protože jsem přesvědčený o tom, že tu ostudu, kterou Česká republika v rámci porodní asistence s sebou nese, tak je možné napravit právě tímto způsobem.

Jestliže ty problémy vznikly v jádru té profese, tak by se i v jádru té profese měly vyřešit. Děkuji i mým kolegům senátorům, kteří podepsali tento návrh, protože to beru jako velkou čest. A i když se třeba zjistí, že to není prostupné, i tak děkuji, protože je k tomu potřeba nutná dávka odvahy.

Porodní asistentky, pokud se přijme tento zákon, budou mít vyšší pravomoci, budou mít vyšší společenské uznání, ale také i velkou odpovědnost. Tak, jak si to zaslouží. Protože je to opravdu profese úctyhodná. Ženy, které v ní pracují, jsou mimořádné. Prostě a jednoduše řečeno, v obecné rovině, a zase znovu budu parafrázovat pana JUDr. Rychetského, pokud se chceme vyhnout diletantismu, musíme mít odborné komory, spolupracující komory, konstruktivně spolupracující se státem i s blízkými profesemi. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pro mě to také bylo velmi poučné, protože jsem pochopil, že někdy, když se chýlíte k závěru, tak jste zhruba v polovině svého projevu. Nyní tedy budeme pokračovat dál. Pane navrhovateli, sedněte si, prosím, na místo zpravodajů. Já oznámím jednu technickou věc, než se nechám vystřídat. A to je, že se z dalšího jednání omlouvají páni senátoři Jan Žaloudík, Miroslav Nenutil a Milan Štěch. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení pana senátora Petra Kolibu, který se omluvil, zastoupí ho pan senátor Marek Hilšer. Já mu udělím slovo a zároveň se střídáme.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Návrh senátního návrhu zákona o České komoře porodních asistentek předložil k projednání v Senátu náš kolega Lumír Kantor a dalších 16 senátorek a senátorů.

Hlavním cílem tohoto návrhu je zřídit právnickou osobu, a to tedy Českou komoru porodních asistentek, která má být samosprávnou stavovskou komorou, nebo respektive organizací porodních asistentek. Svůj záměr zřídit zákonem Komoru porodních asistentek a nově zaváděné požadavky pro výkon povolání porodních asistentek předkladatelé odůvodňují zejména potřebou zdůraznit specifickou nezávislou roli porodní asistentky v systému poskytování zdravotní péče, dále zvýšit kvalitu péče v porodní asistenci prostřednictvím sjednocení doporučovaných postupů a pravidel poskytování péče, dále ochrany pacientů prostřednictvím sjednoceného odborného dohledu nad kvalitou poskytování poradenství a péče v porodní asistenci, dále zlepšit pregraduální i celoživotní vzdělávání v porodní asistenci prostřednictvím stavovské organizace, a konečně posílit stav porodních asistentek a zvýšit prestiž tohoto povolání. A také navýšit zájem o výkon tohoto povolání.

Návrh předpokládá, že postavení komory bude vůči porodním asistentkám dvojkolejné. Tzn. že všechny porodní asistentky budou muset být zapsány do seznamu porodních asistentek, který komora povede, a profesně se budou mj. řídit stavovskými předpisy této komory. A rovněž budou podléhat kárné pravomoci komory. Zápis do seznamu porodních asistentek bude podmínkou výkonu povolání porodní asistentky, jen fyzická osoba zapsaná do tohoto seznamu bude považována za porodní asistentku.

Členství v komoře však bude dobrovolné. Členkou komory se bude moci stát každá porodní asistentka, která požádá o členství.

Zápis do seznamu porodních asistentek, který komora provede v případě, že žadatel splní zákonem specifikované podmínky, porodní asistentce umožní pouze výkon povolání v pracovněprávním vztahu k poskytovateli zdravotních služeb. Avšak pro případy, kdy porodní asistentka hodlá vykonávat své povolání samostatně, to je důležité, nebo jako poskytovatel zdravotních služeb, nebo pokud by měla být ustanovena jako odborný zástupce poskytovatele zdravotních služeb, předpokládá návrh zákona jako podmínku pro tento samostatný výkon složení profesní zkoušky. Tedy všechny budou muset mít profesní zkoušku, pokud budou chtít pracovat samostatně. To už zde bylo zmíněno.

Podrobnosti profesní zkoušky stanoví ten stavovský předpis komory. Její složení bude komorou porodní asistentce umožněno až po absolvování tříleté odborné praxe vykonané za období nejblíže uplynulých šesti let. Čili tři roky povinné praxe, pokud bude chtít pracovat samostatně.

Porodním asistentkám vykonávajícím své povolání před 1. lednem 2023 bude podle přechodného ustanovení tato profesní zkouška udělena komorou automaticky ke dni jejich zápisu do seznamu porodních asistentek.

K dosavadnímu procesu, nebo k diskuzi kolem tohoto návrhu, je možné konstatovat, že se jí zúčastnily tři největší procesní skupiny, v níž jsou porodní asistentky organizovány. Z toho, co jste možná i vy obdrželi, vyplývá, že jedna skupina s návrhem nesouhlasí a dvě skupiny s ním souhlasí. S návrhem zákona nesouhlasí Unie porodních asistentek (zkratka UNIPA), která kromě jiného vyjadřuje přesvědčení, že zákon povede k diskriminaci komunitních porodních asistentek. Naproti tomu Česká komora porodních asistentek a Česká společnost porodních asistentek návrh tohoto zákona podporují a stojí za ním.

Pravděpodobně na žádost UNIPA, tu jste možná také obdrželi, ale já cítím povinnost to zde zmínit, se k návrhu vyjádřila také Mezinárodní konfederace porodních asistentek, doufám, že jsem to přeložil správně, která ve svém dopise kromě jiného upozorňuje, že návrh jde nad rámec standardů požadovaných nebo definovaných směrnicí EU, podle níž porodní asistentky s bakalářským titulem na vysoké škole nevyžadují pro samostatný výkon povolání, nebo nemělo by po těchto asistentkách být požadována tříletá supervize, pokud chtějí pracovat samostatně. Je třeba ale říci, že v každé zemi je vzdělávání trochu jiné a za jiných podmínek.

Legislativní odbor Senátu uvedl asi 14 legislativních připomínek, které zde nebudu detailně popisovat. Podle dosavadních vyjádření profesních skupin porodních asistentek se lze domnívat, že většina z nich se shoduje na tom, že si problematika porodní asistence v České republice žádá důkladnou legislativní úpravu. Zde bylo řečeno, že si žádá tedy i nějakou profesní organizaci. Nejasná a mnohé spory vyvolávající je především otázka domácích porodů, která by měla být také řešena.

O tom, je-li řešením této situace tento senátní návrh, se však tyto skupiny bohužel rozcházejí. Je tedy nyní na nás, zdali budeme ochotni tuto debatu otevřít a vytvoříme příležitost, aby se podoba návrhu posunula ve směru většího konsensu, nebo se legislativním řešením této problematiky nebudeme zabývat a přenecháme jej někomu jinému.

Moje stanovisko je následující. Vzhledem k tomu, že se jedná o 1. čtení tohoto návrhu a nestojíme zatím před definitivním rozhodnutím o jeho schválení či neschválení, dovoluji si zmínit, že k obsahu a k záměrům návrhu v tuto chvíli mám postoj neutrální. Nicméně podpořím alespoň jeho projednání a debatu ve výborech Senátu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za jasnou zpravodajskou zprávu, která mnohé osvětlila. A protože máme za sebou i zprávu navrhovatele i zprávu zpravodaje, tak otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy hlásí pan senátor Nwelati. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já budu velmi stručný. Samozřejmě tento návrh do 2. čtení podpořím. Právě proto, že se jedná v tuto chvíli o 1. čtení. To neznamená, že s tím souhlasím. Já jsem seděl s panem senátorem a sdělím tady výhradu, kterou jsem měl. A to je to, že ta komora sice není povinná, ale ta registrace je povinná a následně ta komora dělá potom tu profesní zkoušku. Já jsem se ptal, co zaručí to, že ta profesní zkouška bude nestranná a nebude zvýhodňovat ty členky, nebo ty, kteří jsou členové komory, oproti těm, kteří jsou jenom registrovaní. To je jedna výhrada, kterou jsem měl.

A k tomu ještě přidám teď jednu, kterou jsem panu senátorovi neřekl, protože jsem na to nebyl úplně tak přesně připraven. To je to, že pan senátor tady i v té své řeči říkal, že nemůže dopustit, aby porodní asistentky bez kvalifikační zkoušky nebo profesní zkoušky, mohly provádět doma porod bez dozoru. To tady zaznělo. Já se ptám, jestli doposud to bylo možné jen na základě vysokoškolského vzdělání, řeknu bakalářského typu, kde zkoušky ty asistentky zřejmě složily. Pokud by nebyly schopné toto provádět, tak asi by ty zkoušky de facto neměly získat. Protože právní řád to v tuto chvíli umožňoval.

Jenom to říkám spíše jako dobré do diskuze, ani neočekávám nějakou odpověď, kterou bych potřeboval slyšet teď, ale rád bych na ně slyšel odpovědi v tom 2. čtení toho zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím paní senátorku Chmelovou, která je jako další přihlášená do rozpravy.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne. Já bych z tohoto místa chtěla poděkovat kolegovi Lumíru Kantorovi, že zvládl porodní bolesti narození tohoto návrhu senátního zákona o vzniku České komory porodních asistentek. Já si myslím, že je podstatné, jak tady bylo prezentováno, že tomuto návrhu vyjednal opravdu širokou odbornou podporu. Zde zaznělo, že ne úplně všichni s ní souhlasí, ale dvě ze tří asociací s tímto návrhem souhlasí. Já jsem přesvědčená, že ten předložený návrh skutečně sjednocuje velkou roztříštěnost v této oblasti.

Co je potřeba zmínit, aby se to nescuklo jenom na tu komoru, na zkoušky a účast v té komoře. Je potřeba říct, co to následně přinese. Já jsem přesvědčená, že to přinese posílení kvality péče při porodech v nemocnicích i to podpoří vyjednávání vzniku i o jiných porodních zařízeních, jako třeba porodních domech. Já jsem přesvědčená, že si to zcela jistě zaslouží další projednávání, budu určitě hlasovat pro, abychom v 2. čtení mohli tu odbornou diskuzi dále vést. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Paní senátorka Šromová je další, která přistoupí k mikrofonu v obecné rozpravě.

Senátorka Alena Šromová:  Děkuji, vážené kolegyně, kolegové. Jenom stručně, začnu tím, že podporuji návrh kolegy. Podporuji ho proto, že z mého pohledu by právě tato komora, jednotná komora, měla být garancí kvality, odbornosti práce porodních asistentek. Já se přiznám, že nejsem zrovna příznivec domácích porodů. Je to asi dáno tím, že vidím spíš ta negativa než pozitiva. Právě proto beru tuto Komoru jako garanta toho, že jedinci, kteří to budou dělat, budou mít na to patřičné zkušenosti, praxi a kvalifikaci.

Asi nikomu z nás by se zrovna nelíbilo, kdyby šel na operaci nebo ho operoval lékař ještě s mokrým diplomem, bez jakékoli vlastní praxe. Takže to je jeden z důvodů, proč toto podporuji nebo si přeji, aby to bylo postoupeno do dalšího čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, další s přednostním právem, které nemusí využít, je pan místopředseda Jiří Růžička. Máte slovo, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tentokrát opravdu nikoho nepředbíhám, hezké odpoledne.

Já jsem byl jedním z těch, kteří podepsali návrh toho zákona, takže tím jsem vyjádřil to, že potřeba, aby se některé věci upravily, je asi namístě. Samozřejmě pak jsem sledoval velice podrobně ty věci, které přicházely do Senátu. A protože si velmi vážím názorů lidí, se kterými jsem to konzultoval, předtím, než jsem to podepsal, porodní asistentky, neonatologové, porodníci atd., tak jsem měl potřebu s nimi o tom diskutovat, i s těmi názory, které přicházely, ale nebyly úplně v souladu. Viděl jsem, že pan senátor Kantor si tady dělal poznámky a určitě na některé věci ještě bude odpovídat.

Mě by v tuto chvíli zajímal postoj k těm námitkám a názorům Mezinárodní asociace porodních asistentek, které dávaly věci do souvislosti s mezinárodními zvyklostmi, s mezinárodním právem, tedy to ICM, tam ty některé připomínky byly zásadní. Ale zajímal by mě názor předkladatele. Právě proto, že předpokládám, že když to projde do dalšího čtení, tak se bude ještě na některých věcech pracovat. To je v tuto chvíli všechno a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, táži se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a ptám se navrhovatele Lumíra Kantora, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Ano, chce, protože zde zazněly i některé dotazy. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Lumír Kantor:  Pokusím se odpovědět. Ohledně domácích pravidel, domácích porodů, tam teď není nikde psáno, že to ten zákon odmítá, nebo neodmítá. To není o domácích porodech, to je o profesní organizaci, která by si mohla určitě potom přes sebe, přes svoji autoritu, kterou by měla, protože by to byla jednotná organizace, která by si vyřídila uvnitř všechny ty věci, tak by mohla potom předložit pravidla pravděpodobně a domlouvat se s ministerstvem zdravotnictví a s pojišťovnami o tom, jak dál.

Také si myslím, že by to bylo velmi prospěšné v tom, že by u těchto věcí, které jsou v současné době postaveny mimo zákon, protože, pokud vím, domácí porody nejsou v České republice připuštěny v podstatě velmi direktivně... Vede to k tomu, že pokud maminka nebo paní chce rodit doma, dochází k tomu, že porodní asistentka potom řekne, že poskytla první pomoc, protože šla okolo toho domu, ze kterého se volalo o pomoc. Ona tam poskytla první pomoc, tu poskytnout musí. Takže máme tady takovou věc, o které si myslím, že je škoda, neprospívá právě porodním asistentkám jako celku.

Také se stávaly případy, kdy porodní asistentka třeba při nějakých komplikacích se k této věci nijak nepřihlásila. Tak si myslím, že i těmto ženám, těmto porodním asistentkám by komora mohla přinést prospěch a trošku větší bezpečí a jistotu. Koneckonců, my jsme vycházeli i z rakouského modelu, kde jsou domácí porody připuštěny, ale, a to teď zdůrazňuji, prosím, aby to všichni vzali vážně, za poskytnutí určitých pravidel, která jsou lege artis. Čili pravidla, která jsou taková, aby domácí porody byly bezpečné. Nebudu se vyjadřovat k těm podmínkám, které tam jsou, protože ony ještě žádné nejsou a určitě by všechny tři spojené organizace dokázaly vymyslet systém, kterým by to nějakým způsobem šlo.

Ohledně toho dopisu, o kterém jste se zmiňovali. Zase na druhé straně směrnice, pravidla Evropské unie umožňují i přísnější podmínky, pokud je k tomu vážný důvod, jako jsou kvalifikační zkoušky. Čili to není nějaký exces, kvalifikační zkouška v České republice, po třech letech. To není vůbec žádný exces a není to věc, která by byla nějak mimozákonná. Ohledně postoje světové asociace, tam si myslím, že teď momentálně je stanovisko, že opravdu si to musíme vyřešit sami. Je to naše věc. V podstatě si myslím, že světová asociace i evropská asociace, při vší úctě ke všem těmto organizacím, nám opravdu nemůžou až tak zásadně pomoct, protože dokud se nedomluvíme my tady, tak ten jejich vliv na to je v podstatě minimálně.

Ohledně zkoušky a jejich nestrannosti, je to zkušební komise zvoleného orgánu. Z demokratického voleného orgánu, který volí sněm. Takže tam, dá se předpokládat, mají své místo i ty komunitní i ty nemocniční a všechny porodní asistentky. Pokud jim opravdu záleží na tom, aby měly samostatné rozhodování, tak jako v každém jiném demokratickém orgánu, tak se můžou zúčastnit. Členství v komoře, ten registrační poplatek a členství je zdarma, čili se nemůže říct, že někdo je diskriminovaný, protože nemá na to, aby třeba zaplatil členský poplatek.

Myslím, že to je asi všechno. Děkuji vám mockrát a přeji šťastnou ruku. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor Čunek napověděl, že už je to všechno. A opravdu je to všechno. Prosím ještě o vyjádření pana senátora Hilšera, který je zpravodajem.

Senátor Marek Hilšer:  V rozpravě se vyjádřili čtyři senátoři a senátorky, nepadl návrh na zamítnutí tohoto návrhu, takže, pokud se nemýlím, můžete nechat hlasovat o návrhu na...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Nemýlíte se, pane senátore, nepadl návrh ani na dopracování, ani na zamítnutí, proto budeme hlasovat o postoupení do dalšího kola. (Marek Hilšer: Tak!)

Předtím ještě, nevím, jestli v tuto chvíli, ale připomínám, že garanční výbor je samozřejmě zdravotní, ale zájem o to, aby to bylo projednáno v jeho výboru, projevil i ústavně-právní výbor. Připomínám, že budeme hlasovat o přikázání, jednak samozřejmě do zdravotního výboru, ale také projevil zájem o to, abychom postoupili tento materiál, i ústavně-právní výbor. Je to jasné? Takže já spustím znělku.

Senátor Marek Hilšer:  Pardon, mohu ještě dodat. Zapomněl jsem říct, že většina senátorů nebo vlastně všichni se vyjádřili pro to, kteří vystoupili, aby byl postoupen...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Budeme hlasovat o přikázání tohoto návrhu zákona jednak, výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, jednak ústavně-právnímu výboru. Kvórum je 28, protože je přítomno 55 senátorů, zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedl ruku... Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 57 se ze 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji oběma pánům senátorům, končím projednávání tohoto bodu.

Budeme pokračovat 25. schůzi projednáváním bodu, původně č. 24, kterým je senátní tisk č. 252, což je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení

Tisk č. 252

S návrhem nás seznámí ministr zahraničních věcí, pan Tomáš Petříček. Pan ministr už je tady, já jsem vás ani nepostřehl. Vítám vás, prosím, máte slovo, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Velmi krátce bych tento materiál uvedl. Předmětným materiálem jsou vám předkládány změny příloh Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní. První dvě změny týkající se přílohy o provádění a kontrole jsou z hlediska substance technické povahy a jejich projednáním v parlamentu je nyní dokončován formální právní proces jejich vnitrostátního přijetí.

Třetí změna týkající se seznamu 1 přílohy o chemických látkách vstoupila v platnost pro všechny smluvní strany úmluvy ke dni 7. června 2020. Rovněž i zde je tak dokončován proces vnitrostátního projednávání změny přílohy úmluvy v souladu s článkem 10 dotčené naší ústavy. Věřím proto, že vyslovíte souhlas v Senátu s ratifikací předmětných změn, jak doporučil výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost svým usnesením č. 149 z 21. schůze konané dne 3. června letošního roku. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, za krátké uvedení. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk č. 252/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne. Jak jsem se již tady dnes zmiňovala, nejdůležitější změnou v této úmluvě je právě přidání látky novičok na seznam zakázaných látek, chtěla bych připomenout, že to bylo i díky velké aktivitě ČR, která v tuto chvíli předsedá Organizaci pro zákaz chemických zbraní.

Jenom krátce si dovolím připomenout, že tato úmluva vznikla před 25 lety, zatím je nejdokonalejší a téměř univerzálně platící mezinárodní smlouvou, která si klade za cíl úplné a nevratné zničení tohoto druhu zbraní hromadného ničení. Na její implementaci a dodržování povinností z ní vyplývajících po celou dobu, co tato úmluva existuje, dohlíží právě Organizace pro zákaz chemických zbraní. Chtěla bych jenom pro zajímavost, když jsem si toto téma studovala, pro vás uvést, že úmluvu ratifikovalo a členy se stalo 192 států, což zahrnuje 98 % populace. Zatím se uvádí, že bylo zničeno 93 % světových zásob. Lhůty pro jejich zničení byly několikrát prodlouženy a prodlužuje se i termín jejich úplného zničení, tedy do roku 2023. Co je bohužel stále platné, je to, že se neustále musí velmi bedlivě dohlížet na dodržování této úmluvy, je to stále aktuální téma, protože nikdo z nás asi nikdy nezapomeneme, že v Sýrii bylo prokázáno přes 100 útoků chemickými zbraněmi, i když Sýrie deklarovala jejich zničení. Tuto úmluvu jsme projednali na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a svým 149. usnesením na 21. schůzi, která se konala 3. června, doporučujeme Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, i za sdělení názoru výboru. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Jak vidím, tak rozpravu zároveň i končím. Předpokládám, že ani pan ministr, ani paní senátorka už se vyjádřit nechtějí, a protože byl podán návrh, jak to tady prezentovala paní senátorka, výborový na doporučení dát souhlas s ratifikací změny, tak o tom budeme také hlasovat.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci změn příloh Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení.

V sále je v současné chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 29 a já spouštím hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 58 se ze 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji paní senátorce Chmelové za zpravodajství.

Dalším bodem je

 

Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2019

Tisk č. 273

Je to senátní tisk č. 273 a uvede ho v zastoupení předsedy vlády Andreje Babiše opět pan ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vám stručně představil Zprávu o vývoji Evropské unie v roce 2019, kterou vláda České republiky předkládá Senátu Parlamentu ČR na základě jeho jednacího řádu.

Zpráva shrnuje důležité události, legislativní akty a opatření projednávaná a přijatá na unijní úrovni během loňského kalendářního roku. Členěna je do kapitol podle jednotlivých formací Rady. Vypracováním zprávy byl pověřen Úřad vlády, který tak učinil na základě příspěvků jednotlivých resortů. Vzhledem k usnesení Senátu Parlamentu ČR ze dne 30. října 2013 jsou ve zprávě zohledněna i usnesení, která k vybraným aktům přijala horní komora parlamentu naší země. Výbor pro EU na vládní úrovni dokument schválil dne 1. června 2020.

K nejvýznamnějším událostem na úrovni EU v loňském roce patřila bezesporu vybraná předsednictví, v první polovině roku vykonávalo předsednictví v Radě EU Rumunsko, ve druhé polovině pak korunovalo činnost Rady EU finské předsednictví. Minulý rok se také nesl ve znamení změny institucionálního cyklu, v květnu se konaly volby do Evropského parlamentu, během kterých byla, já myslím, že to je i pozitivní, zaznamenána nejvyšší volební účast za posledních 25 let. Předsedou Evropského parlamentu byl následně zvolen italský zástupce frakce socialistů a demokratů David Sassoli, následně na jednání lídrů, na jednání Evropské rady, bylo dohodnuto, že Donalda Tuska nahradí ve funkci předsedy Evropské rady bývalý belgický premiér Charles Michel, předsedkyní Komise se poprvé v historii stala německá ministryně Ursula von der Leyen. Poprvé máme ženu v čele Evropské komise.

Nová Komise se následně ujala po dlouhém schvalování sboru komisařů funkce až 1. prosince. V minulém roce také pokračoval proces úvah o budoucnosti EU, který odstartoval v roce 2016 po britském referendu o vystoupení z EU. Členové Evropské rady se krátce před květnovými parlamentními volbami nebo europarlamentními volbami sešli v rumunském Sibiu v rámci rumunského předsednictví, aby diskutovali o strategické agendě pro následujících 5 let. Na tomto neformálním summitu bylo také přijato prohlášení ze Sibiu, ve kterém lídři v deseti bodech definovali vizi společné budoucnosti. Novou strategickou agendu 2019 - 2024, která byla formálně schválena následně na červnové Evropské radě, tvoří čtyři hlavní priority. Zaprvé se jedná o ochranu občanů a svobod, zadruhé budování silné hospodářské základny, zatřetí budování klimaticky neutrální, ekologické, spravedlivé a sociální Evropy a v neposlední řadě se jedná o prosazování evropských zájmů a hodnot ve světě. Diskuse o budoucnosti EU by dále měla pokračovat i v průběhu letošního roku v rámci konference u budoucnosti Evropy, jejíž začátek nicméně byl kvůli pandemii COVID-19 odložen.

Zasedání Evropské rady v loňském roce dominoval brexit, jednání o novém víceletém finančním rámci, také otázka klimatu a nového zeleného údělu. V březnu se lídři již tradičně věnovali také hospodářským otázkám, na říjnovém jednání byla také diskutována otázka otevření přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií. Rozhodnutí bylo nakonec odloženo, jak již asi víte z předchozích debat, bylo přijato až v březnu letošního roku. V prosinci podporující představitelé EU potvrdili cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Děkuji za pozornost a krátké shrnutí zprávy, která byla předložena. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro záležitosti EU. Usnesení jsme obdrželi jako senátní tisk č. 273/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, kterého žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Zpravodajská zpráva bude celkem jednoduchá. Obsah dokumentu, myslím si, že ve velmi hrubých rysech přiblížil pan ministr.

Já k němu řeknu víceméně zhruba to samé, co k němu říkávám zhruba touto dobou každý rok posledních pět let. Je to zpráva, kterou má specificky vyžádán svým jednacím řádem Senát. Projednává ho právě jenom Senát. Je to soupis toho, co se v EU za poslední rok nebo za ten daný kalendářní rok přihodilo. Mysleli jsme si, když jsme prožívali rok 2019, že to byl dramatický rok. Byly volby evropské, kde to bylo napínavé, co přesně se stane, dávala se dohromady nová Evropská komise, vůbec to nebylo jednoduché, domlouvali se poslední finále brexitové smlouvy nebo té dohody o tom, jak to bude s brexitem, což nás Británie napínala do posledního momentíčku, tak jsme si mysleli, že to byl dramatický rok. Ale když se díváme na letošní rok, tak si říkám, že ta zpráva za 2019 je relativně rutinní nuda.

Teď dovolte lehkou nadsázku. Myslím, že ta zpráva za letošní rok, za rok 2020, až bude, tak to bude úplně jiná káva, protože přece jenom se v tom roce 2019 děly procesy relativně standardním způsobem. Scházeli jsme se, jednali jsme, nedohadovali jsme půjčky ve výši tři čtvrtě bilionu apod. To, že ten rok byl hodně dominován snahami o rozumnou domluvu, pokud jde o nový rozpočet EU, to je pravda, ale zase letos jsme viděli, že ten sedmiletý rozpočet se ukázal být nakonec relativní banalitou, aniž bych to chtěl zlehčovat, ale relativní oproti té půjčce ve výši tři čtvrtě bilionu na Next Generation EU. Nechci teď tím zdržovat. Chci vás ujistit, že to je materiál, který z mého pohledu je dobře napsaný, je to materiál, jak jsem tady opakovaně říkal, do knihovničky. Je dobré ho mít, když potřebujeme z nějakého důvodu vidět, jak ty procesy v EU běžely. Můžu vás ujistit, že evropský výbor, jeho zpravodaj, to jsem já, s odbornou, důkladnou pomocí našeho oddělení pro EU, zde také přítomnou, tak materiál zhlédl, sedí to, odpovídá to, myslím si, že netřeba se tomuto nějak extenzivně věnovat. Na to konto vám evropský výbor doporučuje vzít materiál na vědomí. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ne svoje obvyklé místo. Otevírám rozpravu k tomuto bodu.

Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu zároveň končím. Nepředpokládám, že by se pan ministr ještě chtěl vyjádřit. Můžeme přistoupit k hlasování. Spustím ještě znělku, přece jenom pohyb už je teď větší.

My budeme hlasovat o doporučení výboru pro záležitosti EU, že Senát PČR doporučuje vzít na vědomí zprávu o vývoji EU v roce 2019. V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 29. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 59 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, a to už se vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne ode mě. Série bodů pana ministra zahraničí pokračuje bodem

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo ve dnech 18. - 19. června 2020

S informací nás seznámí opět ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, který zastoupí předsedu vlády Andreje Babiše. Pane ministře, mikrofon je váš.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Děkuji, paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, ve dnech 18. a 19. června se uskutečnila neformální videokonference členů Evropské rady. Jednání bylo především přípravou na summit, který probíhal minulý týden. Jednání se zabývalo zejména květnovým návrhem Evropské komise nové úpravy víceletého finančního rámce pro období 2021 až 2027 a také nového nástroje pro obnovu takzvaného Next Generation EU. Samotné videokonferenci předcházela tradiční koordinace se státy Visegrádské skupiny, včetně organizace summitu V4 v Lednici, kde se podařilo sjednotit pozici v mnoha ohledech v rámci tohoto uskupení. Videokonference byla první výměnou názorů na nejvyšší úrovni na plán obnovy. Diskuse ukázala jednoznačnou shodu na tom, že je potřeba evropskou ekonomiku v současné mimořádné situaci podpořit, nastartovat. Všechny členské státy potvrdily společný cíl. Co nejrychlejší nastartování ekonomik a zajištění hospodářské obnovy Evropské unie. Debata také odhalila poměrně zásadní rozpory mezi státy ohledně toho, jakým způsobem a v jakém rozsahu by tato podpora měla být realizována. ČR na jednání hájila názor, že je potřeba to udělat pouze v nutných mezích, cíleně, dočasně. Návrh Komise navrhoval zadlužení, které budou splácet příští generace 30 let. Je to bezprecedentní krok, je proto nutné zajistit, aby prostředky byly investovány promyšleně a rozumně. Česká republika také na tomto jednání spolu s dalšími státy apelovala na férové rozdělení prostředků, balíčku obnovy. Pomoc evropské ekonomice by měla být také dostatečně flexibilní, aby odpovídala odlišným potřebám každého státu. Například v ČR potřebujeme dostavět chybějící infrastrukturu, díky tomu pomůžeme hlavně našim regionům. Přílišný tlak na zelené projekty pro nás by mohl snižovat efektivitu využití těchto prostředků. A také samozřejmě budeme muset podpořit průmysl, který je pro naši ekonomiku důležitý.

Druhým tématem videokonference pak byl brexit. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen informovala o současném stavu vyjednávání s Velkou Británií, které však nepřineslo žádný významný posun. Stále nedochází ke sblížení pozic a Velká Británie již dříve oznámila, že nemá zájem o prodloužení přechodného období. Představitelé členských států, včetně České republiky, pak potvrdily důvěru ve vyjednavače EU, Michela Barniera. Doufejme, že před koncem tohoto roku se podaří dosáhnout dohody, která je i v našem zájmu.

Posledním tématem, které lídři, členové Evropské rady řešili, bylo na základě informace poskytnuté německou kancléřkou a francouzským prezidentem, situace na Ukrajině a plnění minských dohod. V našem zájmu je, aby Ukrajina byla stabilní a odolnou zemí. Vláda ČR vnímá minské dohody jako jediný nástroj, kterým může dopomoci k obnovení suverenity Ukrajiny nad svým územím. Je potřeba, aby tyto dohody všechny strany dodržovaly. Evropská rada proto potvrdila další prodloužení platnosti sektorových sankcí vůči Rusku. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi na lavice. Zpravodajem je určen opět senátor Václav Hampl, kterému nyní uděluji slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, cítím v sále už jistou únavu, kterou sám sdílím, z dvoudenního maratonu. Toto samozřejmě je věc, která ještě možná se vám může zdát, že se pitvá ve věcech, které už jsou trochu pasé, protože videokonference členů Evropské rady připravovala rozpočet a mimořádnou covidovou pomoc, kterou už máme projednanou ze včerejška. Takže k této části já rozhodně nebudu vůbec už nic dalšího dodávat.

To, proč se to dostává vaší pozornosti jako bodu našeho programu, je jednak to, že holt to tak máme nastavené. Myslím, zcela správně, že sledujeme, co dělá Evropská rada. Toto také dělala, takže stojí za to mít to v pozornosti. Ale to je jakoby formální důvod. Ten důvod faktický z mého pohledu, je to, že kromě té části podstatné, která zabrala největší část videokonference, která se týkala rozpočtu a mimořádné pomoci covidové, tak se tato videokonference Evropské rady zaobírala také přípravou jednání Evropské unie s Čínou na nejvyšší úrovni. K tomu my jsme přijali velmi stručný návrh usnesení pro toto plénum, v němž jenom navrhujeme podpořit jednání EU s Čínou směřující k úpravě vzájemných vztahů v obchodní, investiční, technologické, mezinárodní a zdravotnické agendě, tak, aby se odstraňovaly nerovné podmínky, respektovala lidská práva, ochrana dat, přispívalo k řešení globálních problémů, včetně klimatické hrozby a mezinárodní bezpečnosti, a také aby byla sdílena odpovědnost za zastavení šíření koronaviru SARS-CoV-2, popřípadě jiných nebezpečných infekcí. Tak to si myslím, že je snad usnesení, které by mohlo stát za to podpořit, respektive rád bych vás o to za evropský výbor požádal.

Ještě chci informovat o několika drobných bodech. Jedním je, že součástí našeho výborového usnesení, kdy jsme se tím zaobírali, což bylo 30. června, tak jsme žádali vládu také, aby nás informovala o tom, jakým způsobem hodlá nebo co bude považovat za vnitrostátní schválení v souladu s ústavními předpisy těch nových nástrojů pro vlastní financování EU. Dostalo se nám od té doby jakési odpovědi, která nicméně je taková trošičku nemastná nebo nedostatečně jasná. Takže i proto se tento požadavek stále objevuje v našem usnesení, tak jak jsme ho měli včera. Tak to jenom pro vaši informaci.

A druhá velmi rychlá informace je, že jsme také v tom výborovém stanovisku žádali vládu, aby nám poskytla stanovisko právní služby Rady k souladu financování nástroje na podporu oživení pomocí půjček s primárním právem EU, což se stalo. To máme k dispozici. Pokud by někdo z vás cítil potřebu si v tomto mnohostránkovém anglickém materiálu listovat, tak se, prosím, na mě obraťte. Je to možné.

Závěrem, prosím vás o podporu navrženého usnesení, které se týká vztahů nebo jednání EU s Čínou. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Nyní otevírám rozpravu, kterou rovnou uzavírám. Předpokládám, že se není k čemu vyjádřit, ani pan ministr, ani pan zpravodaj. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Já si vás dovolím svolat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. V sále je aktuálně přítomno 57 senátorek, senátorů, kvórum pro přijetí je 29, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Bylo schváleno, návrh byl přijat, kvórum 29, pro 45, proti nebyl nikdo. Děkuji, ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

A my pokračujeme dalším bodem, kterým je

 

Informace vlády o výsledcích mimořádného jednání Evropské rady, které se konalo ve dnech 17. - 18. července 2020

Tisk č. 298

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 298. S informací nás seznámí ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, který zastoupí předsedu vlády Andreje Babiše. Pane ministře, mikrofon je váš.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tato informace navazuje na informaci, která byla předložena před malým okamžikem. Informace se dotýká jednání Evropské rady ve dnech 17. až 21. července, jednání se výrazně protáhlo. Tento mimořádný summit byl svolán k diskuzi o upraveném návrhu víceletého finančního rámce a balíčku obnovy, který připravil předseda Evropské rady Charles Michel na základě již prezentované červnové videokonference a řady bilaterálních jednání a konzultací s členskými státy. Očekávání intenzivních a extrémně dlouhých jednání se nakonec naplnila, což dokazuje, že se jednalo o druhé nejdelší zasedání Evropské rady v historii. Místo očekávaného konce v sobotu večer Evropská rada skončila až v úterý před šestou hodinou ranní. Důležité je, že se povedlo dosáhnout jednomyslné shody. Unie tak potvrdila schopnost dohodnout se na účinné odpovědi na bezprecedentní krizi spojené s důsledky koronavirové pandemie. Navíc z našeho hlediska je výsledná dohoda velmi výhodná pro ČR.

Detaily dohody. Víceletý finanční rámec pro dalších 7 let byl schválen v celkové výši 1,74 bilionu euro. Plán obnovy, který víceletý finanční rámec nově doplňuje, byl schválen v tom navrhovaném objemu 750 miliard euro. Nicméně byl upraven poměr grantů a půjček v plánu obnovy, výsledný objem grantů klesl z původních 500 miliard na 390 miliard euro. Objem půjček byl navýšen na 360 miliard euro. Česká republika také vystupovala proti tomu, aby se prostředky z tohoto nástroje dělily pouze podle míry nezaměstnanosti v minulých 5 letech. Nakonec se podařilo prosadit a dojednat kompromis, že z celkové alokace bude 30 % rozděleno na základě skutečného dopadu krize na HDP, a to v letech 2020-2021. V tuto chvíli pochopitelně ještě neznáme detailní rozdělení, ale podle současných odhadů by ČR z tohoto nástroje měla obdržet granty v objemu řádově 200 miliard korun. Navíc, Česká republika bude moci čerpat a využít výhodných půjček přibližně v objemu 415 miliard korun. V rámci vyjednávání o rozpočtu se nám podařilo také snížit objem centrálně řízených programů, nad kterými mají členské státy menší kontrolu. Naopak se zvýšily prostředky pro kohezní politiku a pro programy s takzvanými národními obálkami. Během summitu se podařilo vyjednat navýšení národní kohezní obálky o celkově 42 miliard korun.

V nyní končícím období, to jest pro roky 2014-2020 jsme v rozpočtu EU měli národní obálku o objemu 862,5 miliardy korun. Na další období budeme mít k dispozici prostředky v celkové výši přibližně 964 miliard. Česká republika si tak ve srovnání se současným obdobím polepší o více než 101 miliard korun.

Česká republika také dlouhodobě podporovala, aby byl unijní rozpočet maximálně efektivní, aby mimořádná půjčka na nástroj obnovy byla omezena jen na nutné výdaje. Při jednání bylo nakonec dosaženo dohody o některých významných úsporách v rozpočtu. Došlo k zásadním úpravám některých programů, vůči kterým jsme měli dlouhodobé výhrady. Byla například snížena alokace na půjčky v rámci InvestEU. Zcela zrušen je nový nástroj na podporu solventnosti, který chtěla vytvořit Evropská komise. S tím souvisí i vyškrtnutí pasáže o navýšení celkového kapitálu Evropské investiční banky ve výši 175 miliard eur. O dalších krocích bude jednomyslně rozhodovat potom Rada guvernérů. Pro Českou republiku to konkrétně znamená úsporu 4 miliardy korun.

Pokud se jedná o podmínky implementace programů, ty byly také upraveny v duchu návrhů, se kterými přicházela Česká republika, které jsme prosazovali. Podařilo se nám jako jediné zemi navýšit možnost převodů mezi fondy až do výše 25 % oproti původnímu návrhu Komise, který byl na úrovni 5 %. To významně posílí schopnost České republiky investovat evropské prostředky efektivně tam, kde jsou nejvíce potřeba, a reagovat flexibilně na vývoj a změny v našem hospodářství a ve společnosti. U některých nových programů, které mají platit od příštího roku, je navíc umožněno výhodné ex post financování. To znamená, že budou zpětně způsobilé výdaje již k 1. únoru letošního roku, kdy nás zasáhl COVID-19.

Dále se nám podařilo prosadit, aby čerpání peněz z Fondu spravedlivé transformace nebylo podmíněno stanovením národního cíle klimatické neutrality do roku 2050. Dosud jsme se zavázali jen ke společnému celoevropskému cíli pro tento rok, pro ten rok 2050. Navzdory tlaku Komise se pak také podařilo udržet spolufinancování na úrovni 85 % u méně rozvinutých regionů a členských států. Obdobně jsme prosadili zachování pravidla N+3 pro čerpání prostředků kohezní politiky, které usnadní realizaci investic evropských fondů. Z hlediska příjmové stránky rozpočtu EU bylo odsouhlaseno pouze zavedení nového zdroje z nerecyklovaných plastů. Ten z našeho pohledu je možné podpořit, protože Českou republiku neznevýhodňuje a je v souladu s naším úsilím o posílení recyklace plastů a priority v oblasti oběhového hospodářství. Dohoda z Evropské rady je určitě důležitým milníkem. K balíčku se dále musí vyjádřit Evropský parlament, nebo se v tuto chvíli vyjadřuje Evropský parlament, bude třeba jej promítnout do sektorové legislativy. Následovat bude schválení na národní úrovni. Vláda si je vědoma mimořádné důležitosti zapojení Parlamentu, jak o tom hovořil i pan senátor Hampl. Zapojení Parlamentu do diskuse a projednávání uvedených návrhů.

I z toho důvodu na půdě Senátu iniciovala kromě obvyklé rozpravy na úrovni výboru a pléna seminář na toto téma s účastí na nejvyšší politické úrovni. Sdílíme stanovisko, že dohoda je bezprecedentní, mimořádná. Nový víceletý finanční rámec a balíček návrhů Evropské komise ovlivní životy občanů a fungování EU na řadu let dopředu. I z tohoto důvodu je třeba pro ně nalézt v České republice co nejširší podporu.

Pokud jde o diskutovanou otázku navýšení stropu pro nové vlastní zdroje, které umožní Komisi realizovat půjčku na financování nového nástroje, unijní právo bez dalšího stanoví, že rozhodnutí o vlastních zdrojích vstoupí v platnost po schválení všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními zvyklostmi. Právní řád ČR však neurčuje specifický postup, jak by měla vláda ve věcech článku 311 smlouvy o fungování EU ve věci postupovat.

Jednací řády obou komor podle našeho názoru rovněž nespecifikují konkrétní postup. Nejedná se totiž o mezinárodní smlouvu, ani žádnou ze situací tzv. pasarel, doložek flexibility, na kterou pamatují ustanovení § 119 k) a 119 n) jednacího řádu Senátu. Vláda proto hodlá postupovat standardně v souladu s Ústavou ČR a jednacími řády komor Parlamentu ČR, obecně upravujícími projednávání záležitostí Evropské unie. Po technické stránce bude soulad rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů s národní legislativou rovněž zajištěn novelizací zákona č. 2018/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, opět děkuji, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 298/1, zpravodajovat bude opět pan senátor Václav Hampl. Ještě se zeptám, jestli kolega, senátor Doubrava, ode mě něco žádá, či nikolivěk? Děkuji. Takže máte slovo, pane kolego.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Tady jsme v situaci, kdy jsme už včera tuto záležitost de facto probírali, byť v kontextu jiného bodu. Asi nemá cenu teď očekávat nějakou důkladnou meritorní rozpravu, protože jsme to probrali v kontextu materiálu, který se týká jednak společného rozpočtu nebo víceletého finančního rámce EU na dalších 7 let, jednak toho záchranného covidového balíku.

Nicméně, evropský výbor, který dostal informace o výsledku jednání Evropské rady, to projednal včera před začátkem plenárního zasedání. Cítil jistou povinnost, protože jsme nevěděli, jak to tady dopadne, navrhnout k tomu nějaké usnesení, které máte před sebou. Já bych si přece jen dovolil několik málo komentářů.

Jednak pan ministr tady říkal, že výsledek je z hlediska České republiky velmi výhodný, pokud jde o finanční cifry. Těmi jsme si nebyli na evropském výboru vůbec jistí, protože sice tam přibyly nějaké korunky na kohezní peníze, ale na druhou stranu zase docela výrazně ubývají korunky v tom Fondu pro spravedlivou transformaci. Skoro to vypadá, že to ani není tak, že by nula od nuly pošla, jako že spíš to možná bude celkové mínus. Což bych nicméně já nebral jako nějaký fatální problém. Hodnota té rychlé dohody z hlediska třeba reakcí kapitálových trhů a vůbec nějaké jistoty podnikatelů apod., tak je obrovská. Zachování vnitřního trhu je zásadní. Jenom bych asi byl opatrnější v nějaké velké hokynářské výhodnosti toho výsledku.

Také je pravda, že třeba ten parametr dlouhodobé, dřívější nezaměstnanosti, který my jsme tady společně kritizovali, tak se nepodařilo úplně odstranit. Nebo respektive z větší části se ho nepodařilo odstranit. Já osobně, a říkal jsem to tady už včera, ale nedá mi to, znovu to zopakuji, já osobně ani nepovažuji za nějaký významný úspěch z nějakého dlouhodobějšího horizontu to, že větší část je na národní obálku a menší část na společné řízené programy. Myslím si, že Česká republika se strašně moc potřebuje chystat na situaci, kdy, doufejme, se ekonomicky zvetí do té míry, že začne být, nebo řeknu to obráceně, kdy přestane být čistým příjemcem, pak samozřejmě ta schopnost utilizovat centrálně řízené programy bude pro nás z toho hokynářského hlediska klíčová.

Stejně tak jako celkové polepšení o 101 miliard, myslím si, že je trochu sčítání jablek s hruškami, protože to je ten víceletý finanční rámec na jedné straně, plus ta mimořádná covidová pomoc, takže to asi těžko takhle jakoby sčítat.

Pokud jde o naše usnesení, tak my navrhujeme přivítat to, že se podařilo rychle, relativně rychle, dosáhnout kompromisní dohody. Navrhujeme ocenit navýšení prostředků pro kohezní politiku pro Českou republiku i to zvýšení flexibility, které je obecně zvýšeno na 20 %, specificky právě pro Českou republiku na 25 %. Na druhou stranu navrhujeme vyjádřit i některé lítosti. Např. to, že ten Fond pro spravedlivou transformaci byl zrubán na třetinu. To si myslím, že opravdu není z pohledu našich uhelných regionů nijak zvlášť dobře.

Nepodařilo se omezit systém rabatů, nesystémový, právě naopak, podařilo se ho posílit. Také si myslím, že je škoda, že byl výrazně zrubán Horizon Europe, Horizont Evropa, společný vědecký program EU. Zrubán ve smyslu těch prostředků záchranného covidového balíku. Pokud jde o víceletý finanční rámec, tam pořád oproti dosavadnímu stavu existuje nějaké navýšení. To samé v menší míře, ale přece jen pro Erasmus. Bohužel jsou v rozporu s naším doporučením, naším názorem, došlo ke krácení, byť ne úplně šíleně drastickému, ale přece jen zřetelnému prostředku na obranu, bezpečnost. A velmi drasticky, na pětinu, byl zkrácen program EU pro zdraví. To si myslíme, že je také potenciálním problémem. To je také věc, kde máme v procesu projednání toho materiálu, který má ten program EU pro zdraví odstartovat. Trošku se to tímto vyprazdňuje. Protože pokud se něčemu zrube rozpočet na pětinu, tak to nezůstane tím samým. Zřejmě očekáváme, že tady bude muset vzniknout ze strany Evropské komise nějaký jiný, nový návrh.

Což ostatně říká čtvrtá část našeho navrhovaného usnesení, kde jsou vyjádřena některá očekávání, právě předložení nového programu EU pro zdraví, ale především urychlené předložení konkrétního návrhu pro ten nový zdroj, poplatek za nerecyklovaný plastový odpad. Protože to je věc, se kterou se počítá v té dohodě poměrně bezprostředně. Navrhujeme formulaci, že to v obecné rovině podporujeme. To já chápu tak, že podporujeme to, aby se takováto věc zkusila vymyslet a domluvit. Nedáváme tím bianco šek, že, ať se domluví, co se domluví, bude se nám to líbit. To rozhodně tak není, prosím pěkně, myšleno. A doufám, že je to jasné.

Podobná formulace je potom pro uhlíkové clo a digitální daň. Stejně tak očekáváme nový návrh pravidel o sběru a srovnání úřadu o konečných příjemcích evropských fondů pro účely kontroly a auditu, což je také jedna z věcí, kterou jsou ty nové prostředky v té dohody podmiňovány.

Posledním bodem, ten já považuji za úplně nejdůležitější, je, že, dobře, teď jsme se nějak domluvili na nějakých penězích. To, kde teď my budeme mít výrazný a zásadní domácí úkol, je, ty peníze, které přijdou, smysluplně využít. Myslím si, že evropské země budou ve skutečnosti mezi sebou soutěžit, kdo je využije lépe, kdo je využije hůř. Vítězem tohoto celého cvičení nebude ten, kdo si vykecá o trošku víc peněz.

Vítězem bude ten, kdo ty peníze, které si vykecá, líp využije. Nedokážu víc zdůraznit zásadní důležitost tohoto bodu, prosím vás o podporu, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Já nyní otevírám rozpravu, rovnou ji uzavírám. Ano, tak beru na vědomí.

Senátor Václav Hampl:  Já jsem to nestihl. Já jsem se chtěl jenom zeptat, nechci tím zdržovat, ale chtěl jsem se zeptat pana ministra. Vy jste říkal, pane ministře, něco, já jsem to úplně přesně nepochytil. Bylo mi to divné, že pokud jde o ten Fond spravedlivé transformace, že tam snad mělo dojít k nějakému ústupu od klimatických cílů 2050. Úplně jsem to nepochopil a nedává mi to logiku, protože Fond spravedlivé transformace byl zřízen právě kvůli tomu, aby se dosáhlo těch klimatických cílů. Tak jestli můžu poprosit o nějaké vysvětlení, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já se teď musím zeptat, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pan ministr může reagovat tak i tak, takže rozpravu uzavírám. Bude to tedy reakce na pana senátora Hampla.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Děkuji. Kompromis, kterého bylo dosaženo, tak nezpochybňuje ten celoevropský, celounijní závazek do roku 2050, přejít na uhlíkově neutrální ekonomiku. Kompromis ale obsahuje to, že není v tuto chvíli nutné, aby členské státy přijaly svůj národní závazek, je důležité jednat o tom, jak jako celá EU dospějeme k tomu cíli. Je potřeba dále jednat o tom tzv. burden sharing v rámci EU, protože pro některé členské země bylo v tuto chvíli nejisté, kdy přesně oni sami mohou tohoto cíle dosáhnout. Mohu zmínit třeba sousední Polsko, vzhledem k energetickému mixu, dlouhodobě považuje za pro ně nereálné do roku 2050 tohoto cíle dosáhnout. Kdežto některé státy možná budou schopny tohoto cíle dosáhnout dříve. To důležité je ale, že Evropská unie jako celek má dosáhnout do roku 2050 stanoveného přechodu na karbonově, uhlíkově neutrální ekonomiku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane ministře. Asi se teď už, pane zpravodaji, není k čemu vyjadřovat, takže můžeme přistoupit k hlasování. Svolám vás.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. Já ještě chvilku počkám.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh usnesení Senátu byl přijat. Při kvóru 29 pro 44, proti byli 3.

Já děkuji panu ministrovi, panu zpravodaji. Letní angažmá pana ministra v Senátu končí, takže my se loučíme. Na shledanou, pěkné léto. A my pokračujeme.

Dalším bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k situaci před prezidentskými volbami v Bělorusku

Usnesení výboru pro záležitosti EU vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Václava Hampla jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Máte slovo, pane kolego.

Tak, jak to tady mám, tak... Prosím organizační výbor, tady došlo k šumu. Já to tady mám srovnané, pánové senátoři se rozčilují, že je to jinak, takže já nevím. (Dohadování se v sále.)

Takže Bělorusko. Ano, pane senátore, máte slovo, tak, jak jsem vás uvedla, můžete hovořit k problematice.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Prosím pěkně, nechci s tím moc zdržovat. Je to jednoduchá záležitost. To, co se vám teď předkládá, je usnesení také evropského výboru. Není to, že bych já individuálně teď tady předkládal nějaký návrh usnesení. Je to projednáno evropským výborem, nicméně zařazeno na program této schůze dodatečně kvůli tomu, že jsem včas nedodal důvodovou zprávu, kterou nicméně od předvčerejší noci máte elektronicky a od včerejška písemně na stole k dispozici.

Jde v zásadě o to, že v Bělorusku se blíží prezidentské volby. Je to prezidentská republika, takže na prezidentských volbách zásadně záleží. Víme, že otázka demokracie právního státu v Bělorusku je hodně natěsno, hodně nasložito. Bohužel ty informace, které k nám přicházejí kontinuálně od našeho zastoupení v Bělorusku, nejsou dobré. Ukazuje se, že je tam poměrně systematické, důkladné potlačování opozice, možných opozičních kandidátů, jejich zatýkání, věznění, ostrakizace, neumožňování mediálního vystupování apod.

Já a celý evropský výbor necítíme žádnou potřebu se vyjadřovat ke kdejakému demokratickému problému kdekoli na světě. Ale to Bělorusko je trošku jiný příběh v tom, že Bělorusko je jedním ze šesti států Východního partnerství. Východní partnerství je iniciativa EU, u jejíhož zrodu před zhruba deseti a kus lety Česko velmi zásadně bylo. Jak všichni velmi dobře víte, tato komora také cítí jistou historickou a duševní spřízněnost s tímto projektem. Se zeměmi Východního partnerství má snahu ve zvýšené míře komunikovat a nějakým způsobem se o to starat.

Na to konto si dovolujeme navrhnout relativně jednoduché usnesení, které na tuhle skutečnost té péče o Východní partnerství jenom zdůrazňuje, že dodržování principů právního státu a férové demokratické soutěže je nutnou podmínkou jakéhokoli přibližování k Evropské unii, které je cílem politiky Východního partnerství. To je v zásadě celé, pak je tam ještě vyjádření solidarity ohledně Běloruska, pokud jde o svobodu demokraticky vyjádřit svoji vůli v otázce dalšího vedení země.

Kdybyste dovolili, s ohledem na přece jen už pokročilou hodinu, bych asi teď ve svém úvodním slovu nešel do nějakých detailů toho, co přesně se děje, s kterými opozičními kandidáty. Máte to v podkladovém materiálu, pokud bude zájem, samozřejmě budu reagovat v nějaké rozpravě.

Poslední dva stručné body. Mluvil jsem o tom teď s panem ministrem Petříčkem. Bavili jsme se o tom, jestli by třeba nechtěl i na tento bod zůstat, ale jak všichni chápeme, má bohatou agendu. Ale ujistil mě, že vám mohu tady reprodukovat, že toto je, a nepřekvapuje mě to, ale byl jsem jím teď explicitně v tom ujištěn, že toto je i v naprostém souladu s politikou a postoji ministerstva zahraničí.

Druhá věc, to tedy nevím, jestli se sluší do zpravodajské zprávy, ale snad mi to bude odpuštěno v rámci urychlení věcí. Já ještě k tomu návrhu usnesení evropského výboru mám osobní doplňující návrh.

Dodat tam bod, kterým se pověřuje předseda Senátu, aby o tom usnesení informoval Evropský parlament a komisaře pro sousedství a rozšíření, tak si dovoluji to rovnou říct takhle. Budu rád, když podpoříte jak to výborové usnesení, tak tento dodatek. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, zaujměte místo u spolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Pavel Fischer, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Souhlasí, děkuji. Musíme o tom hlasovat.

V sále je přítomno 55 senátorek, senátorů, kvórum pro přijetí je 28. My hlasujeme o tom, aby byl Pavel Fischer zpravodajem tohoto návrhu.

Zahajuji hlasování, kdo souhlasíte s tímto návrhem, prosím tlačítko ANO a ruku nahoru.

Kdo jste proti, tak tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Paní senátorko Seitlová, chcete něco? Jste přihlášená, dobře. Já myslela, že už chcete debatovat...

Návrh byl přijat, kvórum 29, pro 49, proti nebyl nikdo. Nyní otevírám rozpravu, do které, to vypadá, že se nikdo nehlásí, ani pan senátor Hampl, takže ji uzavírám. Budeme tedy hlasovat. Ráda bych udělila slovo i panu zpravodaji, jestli se chce k tomu vyjádřit, byť neproběhla žádná rozprava, protože je to asi důležitý bod?

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, paní přednášející, přečetla jste moje myšlenky. Téma Běloruska je velmi složité a jedním usnesením ho nevyřešíme. Ale kdybychom tady dneska mlčeli, tak neděláme dobře svoji práci. I při této příležitosti bych chtěl proto ocenit, jaké úsilí dělají diplomaté ministerstva zahraničních věcí, protože tam, kde nemůžeme se angažovat oficiálně, musíme se angažovat na úrovni občanské společnosti, s novináři, s těmi, kteří tam zkoušejí myšlenku sounáležitosti, tolerance, svobody a demokracie držet, hlava nehlava. Proto jsem chtěl tady připomenout i programy, kterými je podporujeme. Tyto programy dostávají peníze z prostředků daňových poplatníků, ne všechny politické síly, zejména ve sněmovně, které jsou zastoupeny, těmto programům přejí. Proto je potřeba, abychom o Bělorusku také tady mluvili, a to nejenom až bude rozhodnuto po volbách, ale dokud ještě volby neproběhnou. Proto jsem chtěl ocenit tuto iniciativu a má naprosto moji podporu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji jako zpravodaji. Teď asi mohu shrnout, že budeme hlasovat, ale musíme hlasovat o tom bodu navíc, který avizoval pan senátor Hampl. Potom budeme hlasovat o celku, jestli to tak je, jestli mi to stvrdíte...

Senátor Pavel Fischer:  Naprosto souhlasím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, takže rozprava je ukončena, můžeme přistoupit k hlasování. Snad jsme tady všichni. Dovolím si bez znělky. Napřed o tom bodu číslo 4. Tak jak bylo avizováno. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku.

Aha, přece jenom jsem měla zatroubit, odešli... Tak se vám, pánové, omlouvám. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Byli jste rychlejší než jezy. Děkuji.

Návrh byl přijat.

Senátor Pavel Fischer:  Nyní budeme hlasovat o celku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To je bod navíc našeho usnesení. Teď hlasujeme o usnesení jako o celku. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji.

Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE, ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat, pro se vyslovilo 47, proti byl 1, kvórum bylo 29. Ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji a omlouvám se, že jsem vás nesvolala.

Dalším naším dnešním bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Nytry a dalších senátorů, o zvláštním opatření zmírňujícím dopady zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění pozdějších zákonů, do rozpočtů územních samosprávných celků

Tisk č. 263

Tento návrh zákona uvede zástupce skupiny navrhovatelů, senátor Zdeněk Nytra, kterému nyní už opravdu uděluji slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, nejdříve mi dovolte, abych se omluvil za ty zmatky před chvilkou, měl jsem úplně jiný seznam, respektive jsem se v něm ztratil. Myslím, že si velice dobře vzpomínáme na ten příběh, my jsme projednávali tenhle návrh zákona původně jako kompenzaci kompenzačního balíčku pro obce. Prapůvodní návrh 1000 korun na obyvatele obce, pak jsme to upravili na 1100 korun na obyvatele. Nakonec jsme využili na minulé schůzi předloženého daňového balíčku a formou pozměňovacího návrhu jsme obce nebo kompenzaci pro obce zařadili do toho daňového balíčku a následně na půdě Poslanecké sněmovny, tuším, s výjimkou jednoho nebo dvou nehlasujících poslanců, byl tento náš pozměňovací návrh přijat. Dneska už je součástí platného právního řádu. Takže jsme stáli před rozhodnutím, co dál. Došli jsme k rozhodnutí, že budeme pokračovat dál ve snaze kompenzovat dopad kompenzačního balíčku pro kraje. My jsme připravili komplexněji pozměňující návrh, kdy obce jsou vypuštěny, jsou tam kraje, je tam navrhováno 500 korun na obyvatele kraje. Nutno říci, že jsme to projednávali i s některými hejtmany, dokonce v tom následném projednávání na ústavně-právním a na výboru pro veřejnou správu, životní prostředí, to třetí vždycky zapomenu, byli přítomni i, dalo by se říci, představitelé různých pozic z pozice hejtmanů, to znamená pan zastupující předseda Asociace hejtmanů, pan hejtman Běhounek, a pan hejtman Půta z Libereckého kraje. Nakonec pan hejtman Půta, dejme tomu, velice vřele přivítal tento senátní návrh. Pan hejtman Běhounek se mu nebránil, abych to parafrázoval.

Máte před sebou návrh, přijaly tento komplexní pozměňovací návrh všechny tři výbory, který je uzpůsobený pouze na kraje, na 500 korun na obyvatele kraje. Zároveň bych chtěl potom požádat z důvodu toho, aby kraje byly v případě schválení Poslaneckou sněmovnou schopny zakomponovat tyto finanční prostředky do rozpočtu, požádat o projednání již v prvním čtení podle § 90 odstavce 2 zákona č. 90/1995, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Vilímec. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 263/1 a 263/5. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, mé jméno je přesně tedy Vladislav Vilímec. Uvádím to z toho důvodu, že když jsem se obrátil na nastupujícího předsedu Asociace krajů, pana hejtmana Běhounka, tak mi odpověděl správným jménem, ale do usnesení asociace dal také špatné jméno Vladimír. Mně to tolik nevadí, Vladimír je taky hezké jméno, ale jenom na to upozorňuji, že správně se jmenuji Vladislav Vilímec.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já se omlouvám, jestli jsem to řekla. Nejsem si vědoma.

Senátor Vladislav Vilímec:  Já slyším na obě dvě jména.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já budu příště říkat Vláďo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Já to vezmu stručně i kvůli postupujícímu času. Pan senátor Nytra zde odůvodnil tu změnu, která logicky nastala v tomto senátním tisku 263, a to z toho důvodu, že Senát prosadil, ještě to znovu zopakuji, Senát prosadil změnu stanoviska ministerstva financí u obcí. Prosadil vyplacení příspěvku na zamezení tvrdosti vyplácení kompenzačních bonusů. A jak sdělil pan senátor Nytra, který zastupoval Senát na tom jednání v Poslanecké sněmovně, tak to bylo téměř jednomyslně. Dokonce já myslel, že to bylo jednomyslně, ale dva nehlasovali, takže to je věc nevídaná. Je to obrovský úspěch Senátu. Je vidět, že houževnatost přináší své ovoce. Samozřejmě je otázkou, pokud by samotné obce se neozvaly, jak by to dopadlo. To říkám z toho důvodu, že kraje se moc neozvaly, ty zůstaly tak nějak v ústraní. Já jsem jako zpravodaj, garanční zpravodaj tohoto tisku se obrátil na všechny hejtmany před jejich jednáním Rady asociace, s tím, že jsem je informoval o posunu v tom senátním tisku 263. Nepřímo jsem je vyzval k případné reakci nebo podpoře tohoto sněmovního tisku, a to ve znění, tak jak se upravila ta částka na kraje, i v tom znění, kde se vyjmuly obce, které v mezidobí ten příspěvek dostaly. Pan hejtman Běhounek mi zdvořile odepsal. Napsal, že ten návrh na podporu, kterou předložila zástupkyně Plzeňského kraje, paní náměstkyně hejtmana, která je pověřena výkonem funkce hejtmana po odvolaném našem hejtmanovi, ale nakonec se nedosáhlo většinového hlasu. Chtěl bych říci jednu věc, na adresu Asociace krajů. Byl jsem u toho, když vznikala. Je to, a to je třeba si uvědomit, zájmový spolek 14 krajů. Určitě Asociace krajů nebo ta usnesení nereprezentují názory všech krajů, takže samozřejmě byly i kraje, které souhlasily hlasováním s návrhem Senátu. Dokonce zastupitelstvo Plzeňského kraje vyjádřilo podporu tomuto návrhu svým usnesením na pondělním zasedání zastupitelstva Plzeňského kraje, mluvil jsem i s panem hejtmanem Půtou, který prosadil na zastupitelstvu Libereckého kraje zákonodárnou iniciativu, fakticky identický návrh, s jednou malou výjimkou identický návrh, který je obsažen v usnesení všech tří výborů, které projednávaly senátní tisk 263. Pět set korun tam není z toho důvodu, že by to byly nějaké závody v navyšování, které převedla vláda v případě obcí, ale z jednoho prostého důvodu. Ta částka 500 korun na obyvatele umožňuje adekvátní, ne-li plnou kompenzaci těch výpadků i u krajů, které mají málo obyvatel. Takže v podstatě jak v případě Karlovarského kraje i dalších krajů s menším počtem obyvatel se ta částka blíží téměř plné kompenzaci. Pokud nedosáhnete plné kompenzace... Samozřejmě vycházelo se a vycházíme stále z čísel ministerstva financí, které zveřejnilo dopady ke kompenzačnímu bonusu v červnu. Včera paní ministryně nás seznámila s jinými čísly, já jsem si nechal ještě včera zpracovat tabulku dopadů od ministerstva financí. Nakonec ministerstvo financí mi taky poslalo několik variant, takže v rámci těch 45 miliard, které jsme uvažovali, uvažovalo ministerstvo financí v červnu, tak skutečně těch 500 korun je adekvátní částkou i pro kraje.

To je všechno, já neznám jediný argument, proč by obce měly být tímto způsobem kompenzovány a kraje ne. Kraje a obce jsou součástí rozpočtů územních financí, nebudu to protahovat, věřím, že jak jsem uvedl již včera, že paní ministryně financí byla včera na jednání, byla přítomna jednání i v minulosti o těchto věcech, že ještě zváží svůj prozatím odmítavý přístup. Možná se stane to, co se stalo i v případě obcí, že bude Senát úspěšný, pokud to dnes schválíme, že bude úspěšný v Poslanecké sněmovně v září. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledovat další rozpravu a případné další návrhy. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám byla rozdána jako senátní tisky č. 263/2 a 263/7. Zpravodajem výboru byl určen senátor Zbyněk Linhart, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegové, kolegyně, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednával tento tisk poprvé 3. 6. Usnesením 263/2, jak máte v materiálech, přerušil toto projednávání, protože, jak víme a jak už tady bylo komentováno, se v té době domlouvala podoba té podpory, pokud jde o obce a o kraje. Proto jsme tento tisk přerušili a vrátili jsme se k tomu poté, co proběhlo, tak jak už tady řekli kolegové, vrátili jsme se k projednávání tohoto tisku minulý týden. Usnesení máte zase v materiálech pod číslem 263/7. Přijali jsme totožné usnesení a stejný komplexní pozměňovací návrh podobně jako ústavně-právní výbor a garanční výbor hospodářský. Čili tak to doporučujeme schválit, prošlo to jednohlasně, jednomyslně, bez jakýchkoliv problémů. Myslím si, že nám všem je tady jasné, tak jsme taky argumentovali jak u obcí, tak i dneska u krajů, o tom, že pokud chce stát, vláda pomoci ekonomice v době covidové a ekonomické krize, tak to je nejlépe udělat přes samosprávy, ať už krajské nebo místní, protože to podpoří tu ekonomiky plošně v celé republice. A kdo nejlépe ví, kam a jak investovat, než samosprávy, zase ať už místní nebo krajské, proto samozřejmě doporučuji schválit usnesení a ten pozměňovací návrh, tak jak tady je dneska předložen. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. My jsme se mezitím vyměnili, kartička mně nechtěla sepnout. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, senátor Michael Canov? Ano, přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Ústavně-právní výbor se danou problematikou zabýval dvakrát. Poprvé to bylo dne 9. června 2020, kdy jednomyslně schválil usnesení, které bylo jak pro obce, tak pro kraje. Když došlo k těm známým událostem, o kterých se už bavilo, tak na svém jednání 25. června revokoval své usnesení č. 106 pouze na kraje. Ono by sice nebylo nepříjemné, kdyby to dostaly obce ještě jednou, ale to jsme přece jenom nechtěli. Usnesení ústavně-právního výboru bylo jednomyslné, takže ten pozměňovací návrh je v totožném znění, jako je od organizačního výboru daný. Na jednání výboru byli přítomni dva hejtmani, jak pan Martin Půta z Libereckého kraje, tak pan Běhounek z Kraje Vysočina. Pan Martin Půta mluvil jednoznačně pro, to už tady říkal pan Nytra, pan hejtman Běhounek, neřekl bych, že se nebránil. Řekl bych, že už také mluvil pro, to mi přijde logické.

Ještě se zmíním o tom, o čem mluvil kolega Vladislav, a sice že Liberecký kraj přijal ve své iniciativě také návrh, který teď snad už leží ve sněmovně, na schválení zákona, právě 500 Kč pro obce. Na jednání jsem vystoupil nikoliv jako člen zastupitelstva Libereckého kraje, ale jako senátor jsem podpořil tu iniciativu. Vysvětloval jsem tam právě tu souvislost s obcemi a teď kraje. Došlo po tom vystoupení mimo některých kolegů k zajímavé změně postoje krajských zastupitelů za ANO, které jsem velmi uvítal. Oni na začátku vyhlásili, že nebudou hlasovat pro, že se zdrží, ale poté, co proběhla ta dvě vystoupení, včetně mého, tak si vyžádali přestávku a oznámili, že budou hlasovat pro. A hlasovali pro. Pro hlasovala sociální demokracie, pro hlasovala ODS a všechny ostatní strany, kromě KSČM, v Libereckém kraji zastoupené. Věřím, že to bude mít úspěch, nicméně dovolím si zdůraznit jednu hrozně důležitou věc. Teď se ohlížím. Pan předseda se to zcela jistě dozví. Vidím tady strašně důležitou, takovou nějakou senátní diplomacii, pokud to schválíme, protože úspěch podle mého názoru tohoto zákona tkví v tom, jestli bude dána k projednávání na té schůzi, která začíná 15. září, myslím tím schůzi Poslanecké sněmovny, po prázdninách. Na tom to podle mne visí. Sněmovna nemá povinnost vzít na první schůzi náš návrh zákona. Tímto bych aspoň na dálku poprosil našeho předsedu, aby spolu se svými kolegy vyvinuli ve vedení maximální snahu, aby sněmovna na program tento bod vzala. Věřím, že pokud na programu bude, tak ho projednají v devadesátce a dopadne to kladně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane kolego, návrh také projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 263/4. Zpravodajem komise byl určen senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Kolegu Nenutila ale nevidím, a dokonce si myslím, že už byl omluven, čili se zeptám, jestli někdo by ho zastoupil? Kdo je v komisi v Senátu pro rozvoj venkova? Je tady někdo? Dovolím si to kolegovi Voseckému půjčit. Hovoří zastupující senátor za Stálou komisi Senátu pro rozvoj venkova Jiří Vosecký. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. 52. usnesení z 10. schůze konané dne 9. července 2020 k senátnímu tisku č. 263. Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova doporučila Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, návrh o zvláštním opatřením zmírňujícím dopady zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovým opatřením v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění pozdějších zákonů, do rozpočtu územních samosprávních celků v předloženém znění, určila zpravodajem komise k projednávání senátního tisku č. 263 na schůzi Senátu senátora Miroslava Nenutila a pověřila předsedu komise, senátora Miroslava Nenutila, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane kolego, za zastoupení zpravodaje Miroslava Nenutila a otevírám tímto obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Jiří Čunek, který je současně také hejtmanem. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Rád bych možná sdělil, jak to skutečně v Asociaci krajů bylo, jak to chodí, situace není výrazně dramatická, protože stejně jako my tady senátoři máme většinou vůči sobě korektní vztahy, které jsou založeny nejenom, doufám, na morálce každého z nás, ale také na tom, že si nekonkurujeme, což je taková přirozená záležitost. Sněmovna obdařena tímto pohodlím samozřejmě není, protože jsou tam konkurenti, kteří se uchází o stejné voliče. Stejně tak hejtmani mají mezi sebou, řekl bych, korektní vztahy. Tady došlo k tomu, že samozřejmě je to i politická záležitost, na které pan premiér a paní ministryně financí nemá tolik zájmů, aby vypouštěli další peníze, oni by je radši rozdali kde komu jinému, občanům samozřejmě, v jednotlivých segmentech třeba, tak jak to vidíme, takže mají jiný pohled politický, chápu, že tím pádem nějakým způsobem jednají se svými hejtmany za ANO, nicméně krajské volby jsou za dva měsíce. Jsem přesvědčen, že když nějaký krajský zastupitel, nejenom hejtman, by nechtěl peníze pro svůj kraj, tak si myslím, že to postrádá logiku. Jsem člověk, který staví na přirozenosti, a toto je přirozené, přeci přirozeným úsilím každého starosty a každého hejtmana musí být, aby bojoval co nejlépe za svůj kraj. Dnes jsem se o sobě dozvěděl, že jsem se sešel s předsedou hospodářské soutěže Rafajem, byla povolena osmimiliardová investice. Samozřejmě povinností každého hejtmana a starosty je bojovat za kraj, za to, co je pro něj nejlepší, za peníze, které má dostat. Samozřejmě zákonnými prostředky. Tady to zákonný prostředek je. Úplně nevím, kolik je tady krajských zastupitelů, jestli nemám oznámit podjatost v této věci, ale myslím si, že ne, že to není ta pravá podjatost, která přináší nějaký osobní příjem soukromých firem apod., dotačních. Samozřejmě hejtman Běhounek, který je sice za sociální demokracii. Ale tam to byl takový posun v čase, ještě než se diskutovalo o tom, že kraje by měly dostat také, pan zpravodaj o tom ví, protože kývá na souhlas, tak pan hejtman Běhounek jako zastupující předseda, tak byl na jednání s panem premiérem, tam se dohodli, že bychom mohli dostat až 8, případně 10 miliard korun přes evropské fondy, přes SFDI, na cesty, trojky a dvojky, které vlastní kraje. On se s ním na tom dohodl a pak mu přišlo osobně žinantní se postavit za tento návrh.

Myslím si, že to je lidské, v každém případě já za tímto návrhem jsem, protože ty slíbené virtuální peníze zatím, ne, že bych nevěřil dohodě pana premiéra, to nechci zlehčovat, a pana kolegy, ale víte dobře, kolik zákonných překážek na cestě k tomuto je. Navíc je to jednosměrný tok jenom do cest, což samozřejmě zákonem svěřená odpovědnost krajů je za oblast zdravotnictví, sociální věci, střední školy a cesty. Takže ty tři potom na tom nebudou úplně dobře.

Kraje teď zřejmě budou muset víc investovat do dokrývání sociálních věcí, protože finanční prostředky, které získáváme přes ministerstvo práce a sociálních věcí, nestačí. To znamená, že lze určitě dohodnout, nebo potom upravit nějak dohodu, o které jsem mluvil, mezi panem hejtmanem Běhounkem a panem premiérem. Navíc je to daleko. Jsem přesvědčen, také po tom, když vidím, kolik peněz stát chce rozdělit, to, co jsem tady včera říkal, někteří jste se mě na to ptali, já jsem to myslel skutečně vážně. Je to naprosto naopak, než že bych chtěl, aby šlo jenom o senátory nebo o poslance s těmi 20 %. To bylo myšleno tak, že všichni lidé ve veřejné správě mají ze zákona 100 % při těchto záležitostech, které jsme prožívali. A také je měli.

Já jsem říkal, že když stát je na tom špatně v takovéto situaci, všichni by měli mít podle mě ze zákona 80 %. Srovnali by se, šli by jenom na půl cesty k zaměstnancům, kteří většinou měli 60 %, a pak se to dorovnávalo těmi COVID. A všichni ti, kteří zasahovali a byli v práci, tak ti by měli pochopitelně 100 %. Šlo jenom o to, kteří zůstali doma. A jestliže tady vláda schválila, nebo si prosadila 500 miliard korun, tak jsem přesvědčen, že obce a kraje tyto peníze skutečně neprojí a dají je na investice, které plánují.

Vzhledem k tomu, že se blíží IROP, včera jsme mluvili o tom předvčerejším balíčku, on to není balíček, on to je balík, to je více než 900 miliard korun, tak tam jsou samozřejmě některé programy, které budou stoprocentní bez kofinancování, ale zbytek programu bude pochopitelně s kofinancováním obcí a krajů. Takže si myslím, že chceme-li opravdu, a odpusťte mi to slovo, neprožrat ty peníze, ale proinvestovat, tak si myslím, že dát je obcím a krajům je dobře. Protože většinou skutečně v drtivé víře je právě na investice použijí.

Tím se omlouvám, ale snažil jsem se vysvětlit, že to žádný rozkol mezi hejtmany nezpůsobilo. Bylo to čistě takové to politické váhání některých, ale tomu lze rozumět. Myslím si, že toto úsilí, kterému jde Senát naproti, tak si myslím, že jde správným směrem. Z důvodů, které jsem objasnil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Martin Červíček. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi jenom velmi stručně částečně navázat na svého předřečníka a pokusit se možná ještě o trošku jiný pohled, než tady doposud zazněl.

Ten kompenzační bonus, minule pro obce, dneska pro kraje, vnímám především jako částečnou pomoc samosprávám, v jejich výpadcích příjmů. Aby mohly nadále ufinancovat, pokud možno bez škrtů v investicích, rozpočty, které mají naplánované, a věci, které souvisejí například s investicemi v jednotlivých regionech. Dohodu Asociace krajů, tak, jak tady byla opakovaně popsaná, s premiérem, nebo respektive s vládou ČR, vítám. Myslím si, že to je částečně dohoda o věci, která už nám jednou byla slíbená. Slibují se peníze každý rok do SFDI, stejně tak peníze na evropských projektech. To znamená, jestli dneska někdo přijde a řekne, my vám dáme 4 miliardy ze SFDI v roce 2020, další 4 miliardy vám dáme v roce 2021, mimochodem, budete moct žádat o evropské peníze ve výši dalších 4 miliard, tak, prosím, promiňte, tohle je obehraná písnička. To není reakce na současný stav. To není ta kompenzace tak, jak já vnímám ten princip, pomozme samosprávám, podotýkám, minule to bylo obcím a dneska krajům, s výpadky příjmů. Protože oni najdou rezervy, oni si možná půjčí, ale když jim to nevyjde, tak budou muset škrtat především ty investice. Tak to je takový první postřeh.

A druhý postřeh, prosím, my máme rozběhlý rok 2020. Každý, kdo jste seznámen s rozpočty samospráv nebo krajů, tak všichni samozřejmě víte, že ty peníze, které jsou poskytnuty v těch jednotlivých položkách, se utrácí. To znamená, jestli někdo byl veden úvahou, že například nám poskytne 4 miliardy ve SFDI, v našem kraji to je třeba 256 milionů na investice do dopravní infrastruktury, tak nám je poskytne. Ale my ty peníze musíme použít jenom na tu dopravní infrastrukturu. Mimochodem, to, co jsme měli z krajských peněz odložené, anebo připravené na investice do dopravy, my už jsme je utratili. To znamená, my ani ty peníze nemůžeme vzít, a to, co tady bylo řečeno správně, nemůžeme například tím třeba vykrýt jiné oblasti, od zdravotnictví přes sociálku začínaje, konče například i problematikou dopravy, protože například stát, přestože avizoval dopředu, že pomůže, např. v objednávkách veřejné dopravy, respektive v propadech hospodaření, tak už se k tomu dneska nehlásí a nechává to čistě třeba na krajích, které jsou objednavatelé veřejné dopravy.

Ty propady v autobusové a železniční dopravě se třeba jenom v našem kraji pohybují kolem 60 milionů. To není v tuto chvíli z mého pohledu ani částečná pomoc státu ve vztahu ke kompenzacím, tak, jak já je tedy vnímám, ten princip. Proto si dovolím opravdu velmi apelovat za to, abychom neskončili jenom obcemi, ale abychom pokračovali i s těmi kraji, abychom dotáhli a schválili v 2. čtení tento senátní návrh a pokusili se udělat maximum pro to, abychom přesvědčili vládu, že tohle není žádný dárek samosprávám na úrovni krajů. Že to je opravdu jenom částečné vykrytí propadů těch jednotlivých příjmů, které nemají jenom obce, ale mají i kraje.

Dovolím si úplně na závěr podotknout, že tohle je stanovisko celého klubu ODS a budeme to jednoznačně a jednomyslně podporovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Vladislav Vilímec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jen drobný dodatek k tomu mýtu, kompenzace přes peníze Státního fondu dopravní infrastruktury. Ano, 28. června na jednání výboru Státního fondu dopravní infrastruktury skutečně bylo v návaznosti na tu dohodu, kterou učinil pan hejtman Běhounek s panem premiérem, rozhodnuto o uvolnění 4 miliard korun a o alokaci těch peněz na jednotlivé kraje. Ale teď chci dodat, že ta alokace je podle počtu kilometrů silnic 2. a 3. třídy.

Když tady zrovna mluvil pan hejtman Zlínského kraje, pan senátor Čunek, tak jsem se podíval, kolik to činí v případě Zlínského kraje. Já tady nechci porovnávat jednotlivé kraje. Ten výpadek, vzhledem k tomu, že to vůbec nekoresponduje s tím výpadkem z rozpočtového určení daní, tak v podstatě ty peníze ze SFDI, které ještě předpokládají dofinancování apod., nejsou ani polovinou toho výpadku, který vyčíslilo ministerstvo financí. To znamená, tudy cesta nevede.

To, že stát poskytuje od roku 2015 peníze ze Státního fondu dopravní infrastruktury, víceméně jako kompenzaci toho, že kraje dosud nemají žádný podíl na spotřební dani z minerálních olejů, to přece není řešením toho výpadku z rozpočtového určení daní. Protože co udělala ta vláda? Vláda si vypůjčila peníze z rozpočtového určení daní obcí i krajů, aby pomohla živnostníkům. My jsme pro to všichni hlasovali, bylo to správně, byla to účinná pomoc, ale teď je na čase, aby ty peníze vrátila obcím. To se stalo. A teď je musí vrátit i těm krajům.

A to, věřím, že snad, pokud Senát dnes schválí tuto iniciativu a skutečně se to projedná v září, věřím, že přesvědčíme paní ministryni a přesvědčíme i vládní koalici v Poslanecké sněmovně a samozřejmě i další kluby, aby hlasovaly pro. Protože to je naprosto logické. Co už jiného by Senát měl činit. Je to instituce, která vždycky stála na straně samospráv. Přece nemůže být nečinná, když je evidentní, že stát si tady něco vzal, teď už je namístě ty peníze zase vrátit. Stejně tak krajům, jako obcím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Zdeněk Nytra. Ještě, než mu dám slovo, tak si dovolím omluvit paní senátorku Hanu Žákovou, která odešla v průběhu projednávání tohoto zákona. Nebude po zbytek jednání. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, já jsem chtěl ještě vystoupit v obecné rozpravě. Jenom, protože asi, když jste dostali usnesení výboru, nemáte přehled o té celkové částce. Celková částka při té pětistovce činí 5 000 346 970 Kč celkem.

Druhá velice rychlá poznámka. Ona se tady v podstatě toho dotkla včera paní ministryně financí částečně. Uváděla tady finanční pomoc krajům, ale troufám si tvrdit, že to jsou většinou průtokové ohřívače. Tady je argumentováno tím, že vláda poslala krajům peníze na odměny zdravotníkům. Ale ty peníze se automaticky vyplatily, nebo byly vyplaceny ještě předtím, než je vláda poslala. Těchhle položek tam bylo více. Tolik moje druhá poznámka.

Ty slibované, věřím, že realizované peníze přes dopravní stavby, ony to jsou dlouhé peníze, ty už se v letošním roce s největší pravděpodobností neutratí. Opravdu se dostanou kraje do problémů v provozních prostředcích v těch oblastech, které jmenoval pan senátor Čunek.

Jenom na závěr, v rámci předběžné opatrnosti, v rámci diskuze bych chtěl navrhnout, z toho důvodu, aby se to dalo v případě schválení Poslaneckou sněmovnou zahrnout do rozpočtu 2020, aby sněmovna projednala tento návrh zákona podle § 90, odst. 2, zákona č. 90/1995, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, již v 1. čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, za doplnění informací. Táži se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Nikdo, takže vzhledem k tomu končím tuto obecnou rozpravu. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k obecné rozpravě? Nechcete. Já vám děkuji. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, senátor Zbyněk Linhart? Nepřeje. Děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, senátor Michael Canov? Nepřeje, také vám děkuji, pane kolego. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore Vilímče.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, v rozpravě ve 2. čtení tohoto senátního návrhu zákona vystoupili 4 senátoři. V rozpravě byl v rámci obecné diskuze podán také návrh na to, aby tento senátní návrh, pokud bude schválen, byl projednán v Poslanecké sněmovně v 1. čtení podle § 90, odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. O tom pak budeme muset, pokud schválíme tento senátní tisk, tak budeme potom ještě muset hlasovat o té žádosti. To je nezbytně nutné k tomu, aby Poslanecká sněmovna mohla tento senátní tisk projednat v jednom čtení podle § 90, odst. 2 jednacího řádu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. Vzhledem k tomu, že máme čtyři varianty hlasování v rámci obecné rozpravy, tzn. vrátit k novému projednání, schválit, zamítnout, nebo odročit, což tady nezaznělo, tím pádem automaticky zahajuji podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy. Nikdo se do podrobné rozpravy nehlásí. (Šum v sále.) Máme pozměňovací návrh, čili jsme v podrobné rozpravě. Jestli se nikdo jiný nehlásí do podrobné rozpravy, budeme hlasovat pouze o výborovém návrhu. Já podrobnou rozpravu ukončuji. Moment, já to musím rychle přejet, abych neudělal chybu. Já to udělám en bloc, jestli všichni ti, kteří jsou zpravodajové za jednotlivé výbory, zdali se vzdávají práva vystoupit k neproběhlé podrobné rozpravě. Asi ano. Já bych poprosil pana Vilímce jako garančního zpravodaje, aby se vyjádřil.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, já bych se měl asi vyjádřit. Máme zde tři návrhy tří výborů, ty jsou zcela identické, takže po tom hlasování bych doporučoval, aby se hlasovalo o návrhu garančního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, protože další dva návrhy výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právního výboru jsou identické. Tak v případě, že schválíme návrh garančního výboru, ostatní dva návrhy jsou pak nehlasovatelné.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A protože vy jste už přednesl de facto pozměňovací návrhy, tak, jak byly schválené v těch jednotlivých výborech, hlavně v tom garančním, tak se pouze zeptám pana navrhovatele na jeho stanovisko. (Navrhovatel: Souhlasné.) To je souhlasné. Pan garanční zpravodaj přednášel, také asi je souhlasné... (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Já vám děkuji. Přistoupíme k hlasování. Dovolím si vás sezvat.

Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro takovýto návrh zákona, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 65 při kvóru 29 pro bylo 57, proti nebyl nikdo, takže tento pozměňovací návrh v podstatě byl přijat. Podle mého už... Teď jsme přijali pozměňovací návrh a teď to musíme ještě schválit jako celek.

Takže budeme absolvovat hned druhé hlasování, kdy ten nosič, včetně pozměňovacího návrhu... A to dám automaticky hlasovat okamžitě.

Kdo jste pro, aby tento návrh i s tím pozměňovacím návrhem byl schválen a postoupen Poslanecké sněmovně, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 66, kvórum 29, pro bylo 56, proti nebyl nikdo a registrováno bylo také 56. Čili tento návrh zákona byl schválen.

Podle § 130, odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili, a teď poprosím... Aha, omlouvám se. Bude pokračovat ještě jedno hlasování. A to, aby tento zákon byl projednán v devadesátkovém čtení.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, aby se projednával v devadesátidenní lhůtě, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 67, což byl procedurální návrh, při kvóru 28 pro bylo 54, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen.

Nyní podle § 130, odst. 8 jednacího řádu navrhuji, abychom pověřili tyto tři senátory. Já tady vidím jednoho proškrtlého, tedy senátor Vilímec, Červíček a Nytra tady nahoře. Takže, prosím vás, v pořadí senátoři Nytra, Vilímec a Červíček. Jestli není nikdo proti, nevidím, takže já si rovnou dovolím dát hlasovat.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro souhlasné stanovisko s těmito třemi senátory, kteří nás budou zastupovat v Poslanecké sněmovně, zvedněte ruku, zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v době hlasování bylo přítomno 55 senátorek a senátorů, hlasování č. 68, kvórum bylo 28, pro bylo 54. Pověření bylo schváleno. Tímto pádem děkuji... Ano, ještě technická.

Senátor Vladislav Vilímec:  Ještě technická, poněvadž pan místopředseda hlasování o té devadesátce doprovodil tím, že to je v devadesátidenní lhůtě. Je to podle § 90, odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, číslo zákona 90/1995 Sb. Říkám to proto, že je to návrh zákona a že to bylo samozřejmě zachyceno i na nahrávacím přístroji. Takže je to podle § 90, odstavec 2, nikoli v devadesátidenní lhůtě.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já děkuji, neměl jsem k tomu podklady, abych to přesně odprezentoval. Čili je to doplnění, ale mám dojem, že všichni jsme pochopili, o čem jsme hlasovali. Děkuji za to doplnění. Děkuji navrhovateli i všem zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 292. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen předseda...

Tak technická.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Procedurální. Já se omlouvám, ale vzhledem k tomu, já jsem si toho komentáře nevšiml, ale tady někteří mě upozorňují, že jste skutečně, pane předsedající, prostřednictvím pana předsedajícího, říkal, že v devadesáti dnech, a to je § 90, odstavec 2. To znamená, musíme to usnesení revokovat a musíme to schválit správně. Protože to je tak důležitá věc, že si nemůžeme dovolit to nechat v nějaké poloviční poloze. To znamená, prosím o to, abychom revokovali poslední usnesení, které bylo přečteno tak, že se týká devadesáti dní, a přijali ho znovu, správně, tak, jak ho přečetl buď pan navrhovatel Nytra, nebo poté ho zopakoval pan zpravodaj Vilímec. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Asi pan předseda Senátu má pravdu. Já se za to omlouvám, nicméně příště je to ponaučení, že to musíme přečíst. Já bych poprosil... Teď nevím, jestli mám znovu otevřít ten bod? (Radí se s kolegy.) Úplně nové usnesení. Mně jde o tu technikálii, jak mám znovu vstoupit do toho už ukončeného jednání.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Navrhuji, abychom přijali usnesení, což můžeme kdykoliv. To usnesení říká, že rušíme usnesení, které jsme přijali, poslední přijaté usnesení, kde se vyskytuje sousloví „devadesát dní“, přijímáme zároveň usnesení, které by pan předsedající přečetl, kde by byl správný paragraf a správný odstavec.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže ještě jednou, uděláme nové usnesení, což můžeme. Ano?

Senátor Jiří Čunek:  Jenom doplním to, že bych raději, abychom to oddělili. To znamená, udělali jedno usnesení, tím tu vodu zavřeme, a pak uděláme druhé usnesení, aby na jednom papíru tady nechodilo usnesení. Asi víte, proč...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já jsem tedy zmatený, fakt teď nevím... (Dohadování senátorů.)

Já se to pokusím teď nějak napravit. Vracíme se nazpátek de facto k úpravě, k revokaci návrhu, senátního návrhu zákona Zdeňka Nytry a dalších senátorů, o zvláštních opatřeních zmírňujících dopady zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2, ve znění pozdějších zákonů, do rozpočtu územních samosprávných celků. Budeme revokovat naše usnesení, tím ho zrušíme. Já dám o tom rovnou hlasovat, protože nikdo neodešel. Spustím hlasování. Rušíme, prosím vás, rušíme.

Kdo jste pro zrušení, de facto revokaci toho původního usnesení, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování č. 69, procedurální návrh, kvórum 27, pro 48, proti nebyl nikdo. Procedurální návrh byl schválen.

Teď bychom přijali druhé usnesení. To druhé usnesení by znělo, že navrhujeme k projednání v 1. čtení podle § 90, odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Víme, o čem budeme hlasovat? Víme, spustím hned... Ale musím počkat, až mi vypadne původní hlasování.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro, abychom schválili toto usnesení, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Další procedurální návrh pod hlasováním č. 70, při kvóru 27, pro bylo 50. I tento procedurální návrh byl schválen. A tím mám dojem, že jsme dokončili toto hlasování. Trochu jsem se zapotil, omlouvám se za to.

Dalším bodem k projednání je... Prosím vás, je tady procedurální návrh.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, já bych jenom měl návrh, abych jednali i hlasovali po 19. hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  O tomto návrhu se hlasuje okamžitě, protože nikdo neodchází, já zahájím okamžitě hlasování, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19. hodině. Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 71 procedurálního návrhu, při kvóru 27 pro bylo 49, tento návrh byl schválen. A proto můžeme pokračovat následujícím bodem, kterým je

 

Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání

Tisk č. 292

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 292. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen předseda Senátu Miloš Vystrčil, který je zároveň předsedou podvýboru organizačního výboru pro státní vyznamenání. Tento podvýbor také všechny návrhy projednal a předložil organizačnímu výboru. Prosím, máte slovo, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, kolegové, já vím, že nechcete, abych zdržoval, ale pár slov mi přece jenom dovolte. Jednak před sebou máte usnesení podvýboru organizačního výboru, které následně potvrdil organizační výbor, ve kterém je napsáno, že je vám doporučeno, abychom souhlasili s návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2020, uvedený v příloze tohoto usnesení, abychom pověřili předsedu Senátu Parlamentu České republiky, Miloše Vystrčila, aby předal potom toto usnesení panu prezidentovi republiky.

Nyní tedy jenom krátce k tomu, jak to celé probíhalo, protože si myslím, že to je zajímavé z hlediska toho, jakým způsobem se Senát k návrhům na udělení vyznamenání či propůjčení staví. První věc, kterou bych chtěl zdůraznit, byť vzhledem k tomu, že je tisková konference na ministerstvu zdravotnictví, to asi nikdo nenapíše, je, že z těch našich návrhů, já za to chci poděkovat, je vidět, že Senát je těleso, které neustále myslí na vyrovnání se s naší minulostí. Já jsem se na to díval. V případě Řádu bílého lva je tomu tak, že všichni ti navržení jsou buď lidé, kteří bojovali, většinou to bylo ve válce o Británii, v druhé světové válce, a vykonali hrdinné skutky, nebo bojovali proti komunistickému režimu. Stejně tak je tomu i v případě Řádu Tomáše Garrigua Masaryka, v případě jednoho z těch dvou navržených, stejně tak je tomu v případě medaile Za hrdinství, kromě jedné osoby. Co je druhou takovou zvláštní věcí, je, že poměrně hodně návrhů je udělováno in memoriam.

Poslední zajímavost, pokud vás zajímá, kdo se těší největší přízni navrhovatelů, tak jsou to umělci a lékaři. To jsou lidé, kteří dostávají nejvíce návrhů na vyznamenání. Uvidíme, jak to celé dopadne. Když jsem se díval na statistiku, je pravdou, že v poslední době, což jsou roky 2018 a 2019, tomu bylo tak, že v roce 2018 z 27 návrhů pan prezident vyhověl 4, a to v té „nejnižší kategorii“, to jsou medaile Za zásluhy. V roce 2019 vyhověl z 24 návrhů pan prezident 3 návrhům. Jednou to byl Řád bílého lva a jednou to byla medaile Za zásluhy. V tomto roce je tam celkem 32 návrhů, 5 návrhů na Řád bílého lva, 2 návrhy na Tomáše Garrigua Masaryka, 4x medaile Za hrdinství a 21x medaile Za zásluhy. Tolik ode mě. Prosím o přijetí tohoto návrhu, abychom ho mohli postoupit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane předsedo. Prosím vás, sedněte si ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko a doporučit, případně nedoporučit je ke schválení. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Jelikož nikoho nevidím, tak rozpravu končím. Pan předseda asi nemusí hodnotit průběh rozpravy, protože žádná neproběhla. Tak si myslím, že přistoupíme rovnou k hlasování. Já si teď dovolím sezvat všechny z předsálí a okolí.

Vzhledem k tomu, že to je velmi důležité hlasování, aby tam náhodou nebyla nějaká zdržení případně osob, které tady nejsou, kolegů, takže já si dovolím... Ano? Ještě pan předseda.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji panu předsedajícímu, že mě tím svým upozorněním upozornil na jednu věc, kterou jsem měl udělat. Já jsem na to zapomněl. Byla by to chyba moje, za kterou bych se potom musel omlouvat, a to je, že v tom písemném návrhu, který jste obdrželi, jsou čtyři nedostatky, neboť při přepisování vypadla celkem u čtyř nominovaných informace, že ta nominace je provedena in memoriam. Takže jenom pro záznam, abychom to věděli, týká se to, já to tady musím přečíst, v případě medaile Za hrdinství Věry Hanušové, v případě medaile Za zásluhy Ladislava Chmelaře a Jaroslava Jandy. Čili jsou to tři, nikoliv čtyři výpadky. Já to ještě takhle doplňuji, aby bylo jasné, že o takto doplněné příloze budeme hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane předsedo, za doplnění. Já vás teď odhlásím. Zasuňte si kartičky. Už je tady i pan kolega Linhart a my budeme moci přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu, tak jak jej navrhl předseda Senátu Miloš Vystrčil, s tím doplněním, které teď ještě před chvilkou proběhlo. Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 31. Pro kolegu Hampla, ano, je nás tedy 52 a kvórum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti, nechť zvedne ruku a tlačítko NE.

Zasunout kartu, prosím. Kartu zasunout.

Hlasování č. 72, schválit, při kvóru 33, pro bylo 52, takže tento návrh byl schválen. Já vám děkuji. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k situaci ve zvláštní správní oblasti HongKong

Usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Pavla Fischera, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážené senátorky, vážení senátoři. Podklady máte.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Prosím klid, prosím klid. Děkuji.

Senátor Pavel Fischer:  Podklady od nás máte, dovolte, abych je krátce okomentoval. Hongkong, tak jak jsme ho znali, se změnil. 1. 7. zde skončil experiment, který se jmenoval Jedna země, dva systémy, protože byl pro Hongkong, navzdory tomu, že tam měli parlament, a mají, jako máme my, tak přes jejich hlavy byl přijat zákon v rozporu s ustanoveními společné britsko-čínské deklarace. Tento zákon o bezpečnosti, mohli bychom říct rovnou o státní bezpečnosti, aby to odpovídalo naší zkušenosti, přijal totiž za občany Hongkongu, jak mají napsáno ve své ústavě, stálý výbor parlamentu v Pekingu. Opatření, které dneska policie zavádí v této oblasti, stojí za pozornost. Týkají se nejenom politické opozice, ale například škol, učitelů. Z knihoven mizí nepohodlní autoři, začíná se objevovat velmi tvrdá cenzura.

Nadstandardní postavení tohoto území a nadstandardní vztahy, kterým se těšilo, tím pádem končí. Oddělení moci výkonné od moci zákonodárné a moci soudní je pryč. A proto je potřeba, aby i země, jako je Česká republika, se podívaly do smluv, do smluvní základny a do toho, co všechno máme společné, co jsme se rozhodli právě s Hongkongem a jeho institucemi sdílet, jak se to promítá, tahle politická změna, do těch nadstandardních vztahů, které jsme v minulosti uzavírali. Přímý dopad může být totiž velmi rychlý, například na vývoz citlivého materiálu, který může sloužit například k potlačování demonstrací. Nebylo by dobře, kdyby se do oblasti vyvážely například výrobky našich zbrojařů ve chvíli, kdy se tam budou potlačovat protesty v souladu s politikou, ke které se nemůžeme nikdy přihlásit. Stejně tak je potřeba se podívat na jednu ze smluv, která je velmi důležitá a která byla uzavřena v rámci soudní spolupráce dnes se zemí tedy, kde už soudy nemají svoji autonomii jako v minulosti. Tahle smlouva se věnuje předávání osob hledaných pro trestní řízení. Na výboru jsme o tomto bodu velmi dlouho hovořili s panem ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem a také s paní ředitelkou pro Pacifik a Asii. Z diskuse, kterou jsme vám také promítli do těch podkladů a která byla zachycena i ve zprávě ČTK, bylo zaznamenáno, že v podstatě pojetí tohoto zákona, který tam začal platit v rozporu s mezinárodními závazky, je tak široké, že v podstatě může vydat ke stíhání občana nejenom Hongkongu, ale například i České republiky. Nejenom v Asii, ale například i v Praze. Ta exteritorialita tohoto zákona je tak široká, že by některý z demonstrantů nebo protestujících v našich městech mohl být vyžádán druhou stranou, a to je věc, kterou nemůžeme připustit. Jistě, mohli bychom namítnout, že v té smlouvě o spolupráci je pravomoc vlády České republiky, aby k žádnému takovému vydání nedošlo, aby na něj nepřistoupila, ale už jsme v politické oblasti, nikoliv už jenom v právní. Tady je potřeba reagovat. Proto je tak důležité, jak se česká vláda bude v těchto kritických okamžicích chovat, jak rychle bude reagovat, proto se musíme zmínit o zasedání Rady pro lidská práva v Ženevě v rámci OSN, kde Česká republika nereagovala. Bylo to v předvečer přijetí tohoto zákona, kdy britský velvyslanec bil na poplach, zítra začíná platit zákon, je potřeba, abychom se postavili za občany Hongkongu, protože ten zákon je zkrátí na jejich základních právech. V tomto případě Česká republika dost rychle nereagovala, hlasování se nezúčastnila, zdržela se. A proto je potřeba, abychom se připojovali a vládě připomínali, kde jsou naši spojenci.

V tomto smyslu také jsme vládu vyzývali už v červnu v našem výborovém usnesení, v tomto smyslu musíme také velmi pečlivě vnímat, že to byl právě Londýn, kdo v nedávných dnech s okamžitou platností právě smlouvu o extradici a o soudní spolupráci s Hongkongem vypověděl. Chceme proto v tomto usnesení nejenom konstatovat, co se stalo na místě, nejenom to kriticky zhodnotit, ale také chceme vyzvat vládu, aby držela krok s Velkou Británií a Severním Irskem. V případě této konkrétní smlouvy na to zareagovala jejím vypověděním. A u těch ostatních smluvních vztahů, aby je začala pečlivě vyhodnocovat a přehodnocovat. Z toho tématu se totiž stalo skutečně globální téma, na kterém je potřeba, abychom také osvědčili schopnost zareagovat a postavit se za naše spojence. V tomto případě to byl právě Londýn, Spojené království, které označilo, že došlo k závažnému porušení britsko-čínské deklarace a že je potřeba na to reagovat. Británie jako jedna ze dvou smluvních stran v tomto případě byla naprosto nezastupitelná. Když se podíváme na reakce ze světa, tak nám neunikla reakce německého prezidenta, který o tomto promluvil velmi kriticky, francouzského ministra zahraničí, který dokonce vyjádřil obavu o francouzské občany, kteří v Hongkongu, aby v rámci tohoto zákona nezačali být pronásledováni. Je proto naší povinností, abychom na to zareagovali i my tady v Senátu, a proto jsem vás chtěl jenom požádat o podporu tohoto usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejdříve určíme zpravodaje tohoto tisku. Navrhuji, aby se jím stal senátor Jiří Dienstbier, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Ano, souhlasí. Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat.

Dovolím si znělkou sezvat senátory a senátorky.

V sále je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvórum máme 25, a proto zahajuji hlasování.

Kdo jste pro určení tohoto zpravodaje, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 73, což byl procedurální návrh, při kvóru 25, pro bylo 41, tím byl tento návrh schválen. Pane kolego, prosím vás, už vidím, že přicházíte, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. K tomuto bodu otevírám rozpravu.

Jako první do rozpravy se hlásí pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, milé kolegyně, milí kolegové, vážený pane předsedající, já to usnesení rozhodně podporuji. Skoro bych měl sklon ho ještě rozšiřovat, ale neudělám to, alespoň diskusně to udělám, alespoň diskusně to udělám. Mně připadá, že ten postup Číny v Hongkongu klade otazníky, nebo jak se to řekne, dělá otazníky nad tím konceptem Jedna země, dva systémy. Rozhodně to není Hongkong, kdo by ty otazníky vytvářel. Vytváří ho Mainland China. Mně trošku připadá, že, já nechci, opravdu vím, že je to velmi diplomaticky senzitivní oblast, ale mně připadá, že tady mnoho desetiletí, už teď někdy od začátku 70. let, opravdu traktujeme opatrně Čínu tak, dobře, tak je jenom jedna Čína. Na základě tohoto konceptu došlo k předání Hongkongu z britské správy do systému Jedna Čína, dva systémy. To je teď úplně dramaticky zpochybňováno. Mně připadá, kdy nastane ten moment, kdy my řekneme: „No, možná není úplně jenom jako jedna Čína.“

Mně připadá, že my tady v Senátu hodně se staráme o Tibet, víme, že ta situace tam je hodně problematická. Ona je problematická nejenom politicky, nejenom z hlediska lidských práv, ona je dokonce dneska úplně kruciální nebo jedna z kruciálních oblastí, třeba pokud jde o tak zásadní téma, jako je to globální oteplování nebo nedostatek vody.

Pak máme tu ujgurskou autonomní oblast, kde je ten dramatický problém s lidskými právy. Ukazuje se, že ty slavné roušky předražené, které jsme slavně vítali, někteří naši představitelé, tak že možná šili političtí vězni v ujgurské oblasti. Mně se nějak zdá, že se ty věci začínají kumulovat. Jestli nepřijde nějaký moment, kdy začneme trošku jakoby ubírat na té rétorice, no, milá Číno, my nikdy nebudeme zpochybňovat to, že je jenom jedna. Moc se omlouvám, doufám, že nebudu příliš citován ve světových médiích, to asi nehrozí, v 19:00 hodin v českém Senátu, protože samozřejmě by to mohlo vyvolat nějaké diplomatické roztržky. Ale na druhou stranu, parlamentní komora je jistě místo, kde významné politické otázky se mají diskutovat. Pocházím z akademického prostředí, kde ten sklon k tomuto diskutovat je ještě silnější. Kdybych na toto mohl dostat nějakou reakci, byl bych moc rád. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za vystoupení. Další přihlášenou k vystoupení je paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji. Dobré odpoledne, podvečer. Chtěla bych v prvé řadě poděkovat panu senátorovi Pavlu Fischerovi, našemu předsedovi výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, za precizně zpracované podklady.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Tento bod se vymyká z obvyklé naší agendy. A to tím, že doporučuje ne uzavřít, ale vypovědět mezinárodní dohodu. Domnívám se ve shodě s předkladatelem, že bychom měli na vládu v tomto směru hlasitě apelovat.

Rozlišila bych přitom tři roviny problému. Rovina mezinárodně právní. Jako horní komora parlamentu nechceme vyvolávat bouři v našem vztahu s Čínskou lidovou republikou. Chceme jen, aby smlouva o předávání osob hledaných pro trestní řízení uzavřená mezi ČR a zvláštní administrativní oblastí Hongkong nemohla být v žádném případě zneužita pro politické stíhání našich občanů, ani občanů jiných států v lidové Číně. Chceme si jako stát udržet vyšší míru občanských a politických svobod, než jaké uplatňuje vláda Čínské lidové republiky. To zaprvé. Druhá rovina je rovina aktivní účasti ČR na obraně mezinárodního řádu. Máme zájem na stabilitě poměrů ve světě. Není překvapením to, o čem Pavel Fischer píše v podkladech v bodě 10, tedy že Čínská lidová republika přijala daný zákon o státní bezpečnosti. Cynismus je cynismus. Co je špatně pro mezinárodní vztahy a co tudíž není jen vnitřní záležitostí Číny, je porušení čínsko-britské deklarace z roku 1984 a závazku dodržovat princip Jedna země, dva systémy. V relativně krátké době jsme svědky dalšího porušení mezinárodních závazků. Po obsazení Krymu vojsky Ruské federace se z mezinárodních dohod, které garantovaly Ukrajině územní celistvost, stál cár papíru a na východě Ukrajiny vypukla úmorná hybridní válka. Změna poměrů v Hongkongu je dalším obdobným krokem k nestabilitě ve světě. To, prosím, není vnitřní záležitost Číny. Smlouvy, a ty časově omezené, se mají dodržovat. Bez dodržování mezistátních smluv neexistují ani spolehlivé obchodní vztahy. Buďme v tomto pragmatičtí a vypovězme tuto extradiční smlouvu právě proto, aby druhá strana pocítila, že nám na hodnotách, které přispívají ke stabilitě světového řádu, ale také obchodních vztahů a občanských svobod, opravdu záleží. Třetí rovina je rovina sebeúcty nebo rovina symbolická. Jak říká jedno čínské přísloví: „Přemýšlej o minulosti a budeš znát budoucnost.“

Rok 1989 nám na příkladu střední Evropy a na příkladu Číny ukazuje dva různé scénáře vývoje komunistické diktatury. Měli jsme to štěstí, že jsme se z komunistického područí vymanili. Čínští komunisté se, ironicky řečeno, z chyb sovětských, rumunských i našich soudruhů „poučili“. Tam, kde naši proletáři vyklidili pozice, oni své pozice utužují. A utahují šrouby ve vztahu k občanské společnosti. Po sérii hongkongských demonstrací dochází k brutální změně poměrů. V absolutním nebezpečí je svoboda projevu i svoboda shromažďování. Svoboda náboženského přesvědčení i svobody akademické. Ničí se zbytky hongkongské samosprávy. Ničí se knihy, začíná se demolovat to, co dělalo Hongkong Hongkongem. Ostrov relativní svobody a prosperity. Česká republika již nadále nemůže spolupracovat s justicí Hongkongu. Interpretace toho, co znamená podvracení nebo spíše tzv. podvracení, co znamená spolupráce s tzv. cizími mocnostmi, co znamená ohrožení státu, bezpečnosti státu, je od 1. července 2020 v rukou komunistické justice, která nechce znát nezávislost a oddělení moci výkonné, soudní a zákonodárné. V politice jde hlavně o lidi. Myslím v tuto chvíli zejména na dva přirozené hongkongské lídry, kterým hrozí okamžitá perzekuce. Kolem obou se krystalizuje touha hongkongských občanů po zachování politických a občanských svobod. Sledujme, prosím, jejich úděl, jejich konání. Student Joshua Wong, 23letý předák deštníkové revoluce, si za svůj nenásilný odpor vůči nově vnucovaným pravidlům vysloužil vězení a vyloučení z voleb. Vzpomeňme si, prosím, na Palachův týden před 31 lety, jak by to asi vypadalo, kdyby naši komunisté utáhli šrouby a pouštěli na lidi pohybující se svobodně v ulicích ještě více vody a ještě více slzného plynu. Druhým lídrem je Joseph Zen Ze-kiun, 88letý kardinál, salesiánský kněz, který se celý život věnoval marginalizovaným lidem a zároveň se jasně stavěl proti komunismu. Komunismus chce všechno kontrolovat, říká. Když byl přesně před 3 lety v Praze, zdůraznil, že na čínskou komunistickou vládu alespoň do určité míry platí odvaha a semknutost. V Číně platí, že když je silná komunita, vláda bývá opatrná, zdůraznil doslova Zen. Představme si v tomto případě pana kardinála Tomáška, jehož by po listopadovém vystoupení v katedrále sv. Víta nečekalo veřejné, vřelé přijetí, ale kradmá deportace kamsi do Leopoldova. Touhu po svobodě a po vlastní zprávě Věcí veřejných nelze uhasit apelem na naši vládu, aby odstoupila od smlouvy týkající se vlády práva a soudního systému. Děláme jen nutné minimum, aby se zmíněné poměry nevrátily v nějaké jiné podobě k nám. Nemysleme si také, že svým malým hlasem nedokážeme něco změnit či posunout. Dokážeme. Mozaiku tvoří vždy jednotlivé malé kamínky. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Do rozpravy se ještě přihlásil pan senátor Fischer. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Dovolte mi krátce reagovat. Děkuji, pane předsedo, za udělené slovo. Dovolte mi krátce reagovat na otázky, které tu padly. Nejde nám o nějakou obchodní válku, jde nám o spolupráci, o vládu práva a o respekt ke svobodám občanů. I proto, tam kde můžeme, bychom měli upozornit vládu, aby konala. V tomto případě je to vypovězení této smlouvy o soudní spolupráci úplně na místě. Velmi se mi líbil ten výraz, že tady v Senátu doporučujeme k ratifikaci celou řadu mezinárodních paktů a smluv. Ano, každý takový závazek vyžaduje parlamentní kontrolu, a v případě, že jsou tady podmínky, abychom takovou spolupráci a důvěru nastavili, nemáme váhat ani minutu.

Ale je pravda, že ve chvíli, kdy ty podmínky skončí, kdy důvody pro tu ratifikaci jsou pryč, tak je potřeba, abychom se jako parlamentní kontrola ozvali. A to v tomto případě také děláme.

Nakonec k té otázce jedné Číny. Není naším úkolem říkat, jak má být Čína uspořádána, ale můžeme mít ambici mít naši vlastní politiku jedné Číny. Podobně tak, jako to má i Evropská unie ve svých strategických dokumentech. To znamená, neopakujme poučky, které nám někteří říkají v Pekingu. Například o tom, že „je potřeba učit se stabilizovat společnost“. Ale je třeba, abychom měli ambici mít naši vlastní politiku jedné Číny. Z tohoto pohledu je potřeba, abychom vnímali, jak režim v Pekingu zachází s tím, co bylo podepsáno a napsáno na papír. O to ostražitěji bychom měli vnímat i to, co nám třeba slibují a dávají jako záruky ústně, protože smlouvy se mají plnit. V tomto případě vidíme, že se přestaly plnit velmi závažné mezinárodní pakty. Obava Velké Británie například z toho, že skončí svoboda lodí, navigace po mořích, právě proto, co se děje například v Jihočínském moři, je pro nás varováním.

Skutečně přicházíme do velmi vážného období, kdy je potřeba, abychom udělali to, co můžeme. Jako parlamentní kontrola my můžeme upozornit vládu a vyzvat ji, aby tuto dohodu vypověděla. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji a ptám se, jestli někdo další se ještě hlásí do rozpravy? Není tomu tak, takže já rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě, kde jako poslední vystoupil? Nechce, děkuji. Takže prosím pana zpravodaje, senátora Jiřího Dienstbiera, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já bych zkonstatoval, že máme předložený návrh usnesení. Žádné návrhy na jeho úpravu nebyly předloženy. Všichni vystupující v zásadě podpořili to, co je obsahem usnesení, tedy především to, že Čína porušila přijetím zákona o státní bezpečnosti a navazujícími kroky mezinárodní závazky, které přijala a které měly garantovat ten princip Jedna země, dva systémy. V tomto případě ve vztahu k Hongkongu. Zároveň tady zazněla i podpora k vypovězení smlouvy mezi Českou republikou a zvláštní administrativní oblastí Hongkong, o předávání osob hledaných pro trestní řízení, protože práva těchto osob by mohla být závažně porušena. To jsou asi ty nejpodstatnější věci, které by stály za shrnutí. Závěrem vám doporučím přijetí navrženého usnesení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane zpravodaji. To znamená, budeme hlasovat o jediném předneseném návrhu na usnesení. Než tak učiníme, tak si vás dovolím svolat.

V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum je 25. Budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s předneseným návrhem na usnesení.

Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 74, přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum 25. Pro 47, proti 1, kvórum 25, návrh na usnesení byl přijat.

Takže tím končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je, posledním zřejmě,

 

Návrh usnesení Senátu k projednání návrhu zákona o správě voleb vládou České republiky

Usnesení Stálé komise Senátu PČR pro krajany žijících v zahraničí vám bylo rozdáno na lavice. Já prosím pana senátora Tomáše Czernina jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Czernin:  Děkuji. Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych vás jménem Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí požádal o trošku zvláštní usnesení, protože naše komise se sešla minulý týden a dohodla se, že požádáme Senát o toto usnesení. A sice, aby Senát vyzval vládu, aby dodržela to, co slíbila. Vláda totiž ve svém programovém prohlášení z června 2018 má, že nechá vypracovat nový zákon o volbách, který bude obsahovat i korespondenční volbu.

Nyní je tento zákon zpracován ministerstvem vnitra, ministerstvem zahraničních věcí. Vláda se zkrátka zdráhá tento zákon zařadit na svůj program. Hrozí, že ho zařadí až v té době, kdy ho potom nestihne projednat Poslanecká sněmovna. Tím pádem by se do Poslanecké sněmovny v roce 2021 opět nemohlo volit korespondenčně. Já bych rád zdůraznil, že se to týká nejen emigrantů nebo lidí, kteří žijí v zahraničí dlouhá léta, ale po roce 1989 odešlo 600 000 našich krajanů do ciziny. Někteří tam jsou trvale, někteří tam jsou za prací nebo za studii. Všichni tito lidé dohromady mají stále zájem o Českou republiku, chtějí se účastnit voleb, v zahraničí nás výtečně reprezentují. Na co nesmíme zapomenout, o tom jsem tady nedávno také mluvil, přichází od nich ročně 80, teď už je to 89 miliard korun remitencí. To jsou peníze, které si různými způsoby do vlasti posílají.

Já si myslím, že by si to určitě zasloužili, aby už korespondenčně volit mohli. Nevím, jestli se toho vláda bojí, že takto postupuje, že to zařazení na program oddaluje, ale situace je zkrátka taková.

Já vás prosím, abychom schválili usnesení: Senát PČR se zřetelem ke svému dlouhodobému úsilí o usnadnění výkonu politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí

I. vyzývá vládu ČR, aby v souladu s programovým prohlášením vlády ČR ze dne 27. června 2018 projednala v co nejkratším termínu návrh zákona o správě voleb, včetně zavedení korespondenční volby a zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů, tak, aby se podle tohoto zákona mohly konat již volby do Poslanecké sněmovny v roce 2021,

II. podporuje změnu volebního zákona s možností korespondenčního hlasování našich občanů v zahraniční,

III. pověřuje předsedu Senátu PČR zaslat toto usnesení předsedovi vlády.

Já vám děkuji za pozornost a jménem našich krajanů děkuji za kladné hlasování.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Jiří Dienstbier, kterého se zároveň ptám, zda se svojí rolí souhlasí? Souhlasí, takže budeme hlasovat. Já spouštím fanfáru.

V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí, minimální počet hlasů je 24. Budeme hlasovat o tom, zda zpravodajem může být pan senátor Jiří Dienstbier.

Spouštím hlasování. Kdo je pro? Tlačítko ANO, zvedněte ruku. Proti, tlačítko NE, zvedněte ruku.

Takže hlasování č. 75 nám říká, že z přítomných 47 pro 44. Pan senátor Jiří Dienstbier se může ujmout role zpravodaje.

Nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí... Hlásí, takže pan senátor Dienstbier se hlásí. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Děkuji za slovo. Budu velmi stručný. Já jsem tady už včera v jiné souvislosti s možnostmi hlasování upozorňoval na to, že korespondenční nebo elektronické hlasování má svá ústavní úskalí. Možná ještě jeden problém. Já se přiznám, že teď přesně nevím, jak to je případně navrženo, ale myslím si, že pokud budou statisíce lidí volit ve sněmovních volbách v jednom kraji, tak, jak se to určovalo dosud losem, pokud by to byl například Karlovarský nebo Liberecký kraj, tak v podstatě si myslím, že voliči v tom kraji budou menšinovým voličem. Je tam ještě spousta věcí, které podle mě je potřeba dořešit. Není to tak úplně triviální podle mě, říct, že se zavede korespondenční hlasování.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Do rozpravy se dále hlásí pan senátor Jiří Růžička a připraví se pan senátor Tomáš Czernin. Prosím, pane 1. místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Krátké tři poznámky na závěr, prosím, omlouvám se.

Včera jsme tady vedli velice dlouhou debatu o nutnosti distanční volby. Kdyby byla zavedena distanční volba, je jasné, že to nese a ponese to s sebou různé technické problémy. To je jasné. Ale měla vláda na to už téměř tři roky, aby na tom pracovala. Neudělali na tom ani ň.

Druhá věc, kterou chci říct. V zahraničí žije přibližně dva, dva a půl milionu lidí české národnosti, víc než 600 tisíc má české občanství. Velká síla.

Třetí věc. Ekonomický přínos za loňský rok, remitence, tedy to, co poslali nazpátek, byl téměř devadesát miliard korun.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, dalším přihlášeným je Tomáš Czernin. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Czernin:  Ano, děkuji. Já bych pouze k tomu, co pan kolega Dienstbier tady říkal. To jsou technikálie, které se vyřeší, až ten zákon bude na stole. Protože to, jakým způsobem se bude korespondenčně volit, to teď není naším úkolem. Ale to je to, co od nás skutečně krajani chtějí. Na našich cestách, když se jich ptáme, jaké mají problémy, tak skutečně první, co řeknou, je, chtěli bychom volit. Já mám tu zkušenost i ve vlastní rodině. Pamatuji si, když u nás byl jeden příbuzný z Alberty. Já jsem mu říkal: „Ferdinande, nezapomeň volit.“ On se na mě tak podíval a říkal: „Hele, tak nevím, jestli by pro mě nebylo jednodušší letět do Prahy než do Ottawy.“ A to oni na to velvyslanectví musejí jet dokonce dvakrát. Poprvé, aby se tam přihlásili, a podruhé volit.

Já přiznám, moje manželka má pořád rakouské občanství, dostane před každými volbami obálku, ve které má hlasovací lístky, má v tom speciální obálku, na které vyplní nějaké identifikátory, s tím může volit v Rakousku v kterékoli volební místnosti. Může volit na velvyslanectví v Praze, nebo tu obálku může hodit do poštovní schránky v Dymokurech. Je potřeba, aby ten zákon vláda projednala, aby potom mohli jednat poslanci, kteří si určitě budou vymýšlet možná, co změnit, co udělat jinak. Ale to jsou skutečně technikálie a teď považuji za nutné, aby ten zákon byl na stole. Myslím, že to, o čem jsme se tady bavili včera, se tím také vyřeší. Protože pokud by určitá skupina občanů padla do karantény, řeklo se, nemůžou volit, tak kdyby měli tu možnost korespondenční volby, tak to je tím také napraveno. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Protože se do rozpravy už nikdo další nehlásí, rozpravu uzavírám a ptám se pana navrhovatele, zda chce vystoupit ještě na závěr po rozpravě? Nechce. Takže správně to odhadl pan zpravodaj Jiří Dienstbier. Já ho prosím, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já to vezmu velmi stručně. Máme tady předložený návrh usnesení, k němu nebyl podán žádný návrh, takže to je to jediné, o čem budeme hlasovat.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Opět vás svolám.

Aktuálně je přítomno 47, počet potřebný pro schválení 24. Hlasujeme o usnesení v té podobě, jak ho přednesl navrhovatel.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 76 při kvóru 47 pro 46, návrh byl schválen. To znamená, usnesení bylo přijato.

Tím jsme ukončili poslední bod jednání. Já vám všem chci poděkovat, co jste vydrželi, za účast. Zároveň ještě dvě věci, prosím.

První, za kolegou Jiřím Dienstbierem je můj počítač, na kterém vidíte „S“. Vidíte to tam? To je možné získat a nalepit si na počítač. Příště to tady budu odsud počítat, kdo má a kdo nemá to „S“ na svém počítači. Potom uvidíte, co bude. (Smích.) Paní kancléřka je samozřejmě zajistí, a pokud je nezajistí paní kancléřka, tak...

Druhá věc, prosím vás, příští schůze Senátu, 12. srpna. Tolik všechno, mějte se pěkně, dobře dojeďte, pokud někdo jede. Schůzi končím.

(Jednání ukončeno v 19.26 hodin.)