Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 11.06.2020

(2. den schůze – 11.06.2020)

(Jednání opět zahájeno v 9.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, milé senátorky, vážení senátoři, všechny vás vítám na pokračování 24. schůze Senátu, ve 12. volebním období. Nedávno jsem se díval do statistiky, vypadá to, že toto volební období budeme mít nejvíce schůzí. Z dnešního jednání se omlouvají tito senátoři: Zdeněk Papoušek, Šárka Jelínková, Ladislav Kos, Jaroslav Malý.

Já vás prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pro vaši informaci připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Když se dívám na tabuli, tak je vidět, že aktuálně je zaregistrováno 41 senátorek a senátorů, s tím, že se ten počet neustále zvyšuje, v současné době je aktuální kvórum 23 senátorek a senátorů.

Před sebou máme zbytek programu 24. schůze, který obsahuje celkem 11 bodů, tím prvním bodem, který budeme projednávat, je

 

Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátora Martina Červíčka a dalších senátorů, kterým se mění Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

Tisk č. 135

Jedná se o druhé čtení tohoto zákona. Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 135. Předtím než návrh uvede navrhovatel, senátor Martin Červíček, chci ještě přivítat také naši veřejnost, která se dostavila v hojném počtu, neboť je zřejmé, že ten zákon ji zajímá.

Nyní prosím pana navrhovatele, pana předsedu senátorského klubu, senátora Martina Červíčka, aby nás seznámil se zákonem, uděluji mu úvodní slovo, prosím, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych návrh senátního tisku č. 135 skupiny senátorů, kterým se mění Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. uvedl úvodním slovem.

Předkládaný návrh zavádí explicitní právo na obranu života coby jednoho ze základních právem chráněných statků. Přičemž rovněž jednoznačně stanovuje, že může jít o obranu ozbrojenou, rovněž se explicitně vyzdvihuje institut pomoci v obraně, tedy situace, kdy není obráncem bráněn přímo jeho život, ale život jiného člověka. Systematicky se navrhuje zařadit návrh do čl. 6 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který je rovněž dílčím základem pro zákonné zakotvení institutu okolností vylučujících protiprávnost, v dané souvislosti pak zejména nutné obrany. V čl. 6 odst. 4 se na konci vkládá nová věta, která zní: Právo bránit život svůj nebo život jiného člověka i se zbraní se zaručuje za podmínek stanovených zákonem. Je tedy zřejmé, že běžným zákonem nesmí dojít k obcházení nově zaváděného práva, což je mimochodem základní princip přípustných omezení základních práv, které listina sama zakotvuje v čl. 4 odst. 4.

Právní úpravu držení a nakládání se zbraněmi, které lze k obraně použít, návrh nadále přenechává běžnému zákonu. Přitom je třeba upozornit, že pojem zbraň je v návrhu použit v širokém slova smyslu, zdaleka nezahrnuje pouze střelné zbraně, ale v podstatě jakýkoli prostředek použitelný k účinné obraně, a to včetně například tzv. pepřových sprejů, obušků, paralyzérů či nožů, ale rovněž improvizovaných zbraní. Právo na obranu náš právní řád obsahuje jen na zákonné úrovni, vzhledem k významu práva na život, které je právo nejzákladnější, protože bez života ostatní práva člověka nemohou být naplněna, návrh považuje nejen za možné, ale i správné symbolicky povýšit toto právo v účinné formě na úroveň ústavní.

Dovolte mi pár slov k právu na obranu a jeho dnešnímu zakotvení. Je pravdou, že již dnes je právo na obranu života, zejména v podobě úpravy nutné obrany, zakotveno, ale pouze na úrovni obyčejného zákona. Jde tedy zejména o zákonnou úpravu nutné obrany, obsaženou především v trestním zákoníku, a příp. dalších právních předpisech. Ovšem jakákoli prostá parlamentní většina může toto právo výrazně omezit, např. tím, že zakáže mít u sebe zbraň pro nutnou obranu a podobně.

Tím, že bude toto právo bránit život i se zbraní výslovně zakotvenou v listině, získává toto právo ústavní sílu a obyčejný zákon již může toto právo jen upravit. Ale nesmí jeho výkon znemožnit. Tento ústavní požadavek se vztahuje i na zákonnou regulaci držení zbraní, přijímanou po případném zakotvení tohoto práva v listině.

Skutečně tedy prosím, aktuální diskusi nezužujme jen na další kolo debaty o zbraňové směrnici. Mimochodem, jejíž implementaci do naší národní legislativy budeme mimo jiné v následujícím období velmi pravděpodobně projednávat.

Zároveň mi dovolte při této příležitosti připomenout i projednávání petice za zachování práv bezúhonných občanů v oblasti legálních zbraní a vystoupení např. náměstka ministra zemědělství, který konstatoval v souvislosti s diskusí ohledně návrhu legislativy EU omezující držení zbraní zásadní nesouhlas ministerstva a podporu návrhům, které umožní jeho zachování za splnění zákonných podmínek v současném rozsahu. Obdobně nakonec vystoupil i náměstek ministra vnitra, který hovořil o symbolické hodnotě a určitém preventivním účinku předkládaného návrhu.

Současný odstavec čl. 4, tedy odst. 4 čl. 6 listiny není ústavní garancí efektivního práva na obranu života. Jelikož otázka, co není trestné jednání při usmrcení jiné osoby, např. nutná obrana, plně ponechává zákonu. Navrhovaná úprava přímo na ústavní úrovni tuto obranu zakotvuje a obyčejný zákon slouží jen k provedení tohoto práva s tím, že případná zákonná regulace nemůže toto právo fakticky negovat, jelikož by byl takový zákon pravděpodobně neústavní.

Dovolím si závěrem ještě jednu poznámku na téma ústavní právo na obranu života a evropská zbraňová legislativa. Ústavní zakotvení práva osob na obranu života není předmětem mezinárodních závazků nebo evropského práva, proto se bavme zejména o dalších perspektivách pro ČR. Předmětem evropského práva je regulace naopak držení střelných zbraní, např. zbraňová směrnice poslední EU. Není zde tedy přímý vliv, ale nepřímý tady jednoznačně existuje. Pakliže na ústavní úrovni je zakotveno právo na obranu života i se zbraní, lze očekávat, že nemůže stát zákonem ani mezinárodní smlouvou nebo v důsledku přijetí nadnárodních právních předpisů přijímat takovou úpravu, která by realizaci tohoto práva znemožnila. Chci vyjádřit své hluboké přesvědčení, že ústavním zakotvením práva na obranu se posiluje i vyjednávací pozice ČR, prezidenta, vlády, jednotlivých členů vlády, v rámci jednání o mezinárodních evropských normách, kdy tito představitelé mohou argumentovat ústavní úpravou pro to, aby určitá navrhovaná nová úprava, např. další zbraňová regulace apod., byla uzpůsobena ústavnímu právu členských zemí. Mám pocit, že evropské orgány se totiž snaží ústavní právo členských států respektovat, z mnoha důvodů.

Doktrína, že evropské právo má vždy přednost před právem členského státu, vč. práva ústavního, není zakotvena v základních smlouvách o EU. Jde jen o doktrínu judikovanou Soudním dvorem EU, která však není akceptovaná plošně ústavními soudy členských států. Např. ústavní soud největšího členského stát, Německa, judikoval, že evropské právo nemá automatickou přednost před ústavními zákony německého státu. Podobný přístup sdílely i jiné evropské ústavní soudy, vč. ústavního soudu v Brně. Ano, samozřejmě, v typově úplně jiné věci lze poukazovat na neopakovatelná specifika onoho případu, ale případ střetu mezi národním a evropským právem, v němž národní právo převážilo, zde prostě existuje.

Závěrem si dovolím konstatovat, že předkládaný návrh na jedné straně nijak neoslabuje roli státu při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti. A plně ji respektuje. Na druhé straně ale doplňuje na ústavní úrovni jinak v obecném právu již běžně přítomnou a uznávanou možnost, někdy i nutnost, obrany individuální. Tím se nastoluje rovnováha mezi ústavní povinností státu, jíž se stát nemůže na jedné straně nikdy zprostit, na straně druhé nemůže být alespoň bez razantního potlačení a ohrožení ústavně zaručených základních práv a svobod nikdy zcela beze zbytku schopen ji dostát, a právě soustředit se na obranu jeho života. Dovoluji si vás tedy požádat, pojďme vyslovit podporu předloženému návrhu na změnu čl. 6 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, senátní tisk projednal ÚPV jako výbor garanční. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Anna Hubáčková. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 135/1. Já prosím paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolím si seznámit vás se zpravodajskou zprávou k zákonu, který předkládá skupina senátorů, a to skupina 35 senátorů, tedy ne nevýznamná.

Návrh byl touto skupinou předložen 24. září. Již v tomto prvním čtení jsem byla určena zpravodajkou ÚPV a ÚPV výborem garančním. Už tehdy jsem konstatovala, že každá případná změna ústavního pořádku si zaslouží širokou diskusi a nenavrhla jsem, byť k tomuto zákonu mám negativní stanovisko, ho zamítnout v prvním čtení, ale doporučila jsem ho k projednání.

Senátu byl tento zákon předložen 24. září, 31. září, pardon, října byl tedy přikázán do ÚPV, který projednal tento návrh 15. ledna, dále VZVOB, který ho projednal 20. ledna. Senát si také tehdy požádal Stálou komisi Senátu pro Ústavu ČR o stanovisko. Ta ke svému projednání, které proběhlo 22. ledna, si vyžádala stanoviska ještě dalších subjektů a odborníků, o kterých určitě tady ještě bude řeč.

Základem je tedy doplnit do čl. 6 Listiny základních práv a svobod odst. 4 a větu: Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon. Sami předkladatelé v odůvodnění uvádí, že toto považují za symbolické povýšení práva v této chvíli zákonného na právo ústavní.

Zákon byl projednáván s výsledkem v ÚPV, který ihned přečtu, jenom seznámím s legislativou. Pokud bude tento zákon schválen Senátem, stane se návrhem ústavního zákona, podléhajícím režimu kvalifikovaného třípětinového hlasování a vztahovat se na něj bude rovněž tzv. člunek ve smyslu stykového zákona.

A teď už dovolte přečíst usnesení ÚPV. ÚPV na své schůzi konané 15. ledna 2020 přijal 63. usnesení, a to po úvodním slově senátora Martina Červíčka, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou přednesla senátorka Anna Hubáčková, a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh senátního návrhu ústavního zákona schválit,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Annu Hubáčkovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tímto dnes svoji povinnost jako garanční zpravodajka plním a svůj názor ještě vyjádřím v diskusi. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní senátorko, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu, zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Senátní tisk také projednal VZVOB, usnesení máte jako senátní tisk č. 135/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Pavel Fischer, který má nyní slovo, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, VZOB se sešel 20. listopadu 2019 a přijal usnesení s číslem 104. Usnesení zní: K návrhu senátního návrhu ústavního zákona senátora Martina Červíčka a dalších senátorů, kterým se mění Listina základních práv a svobod, po odůvodnění zástupce předkladatele, pana senátora Zdeňka Hraby, zpravodajské zprávě Pavla Fischera a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu parlamentu schválit návrh senátního návrhu zákona,

II. určuje zpravodajem výboru mě,

III. pověřuje mě, abych s tímto seznámil předsedu.

Tolik k našemu jednání.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore, senátní tisk také následně projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Zpravodajem komise je pan senátor Jiří Dienstbier, usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 135/3. Já prosím pana senátora Dienstbiera, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, jak už zaznělo, komise projednala návrh ústavního zákona, už tady také zaznělo od paní zpravodajky Hubáčkové, že před svým jednáním si komise vyžádala stanoviska expertů, tato stanoviska zaslalo 7 expertů reprezentujících právnické fakulty v Praze, v Brně a v Olomouci. A to jejich katedry ústavního práva a trestního práva.

Na základě těchto stanovisek, a samozřejmě nejenom jich, přijala komise své usnesení, ve kterém mimo jiné konstatuje, že považuje od počátku své činnosti za východisko posuzování iniciativ ke změnám ústavního pořádku a jejich odůvodněnost buď nezbytností nebo zřetelnou systémovou vhodností při rozvíjení koncepce ústavního pořádku ČR jako demokratického právního státu, což ostatně obecně odpovídá i požadavkům stanovenými legislativními pravidly a zákonem o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, na nějž odkazuje i náš jednací řád.

Dále komise upozorňuje, že návrhy změn Listiny základních práv a svobod se po celou dobu existence ČR vyskytují jen zcela výjimečně, přičemž přijat byl dosud jediný, což lze hodnotit jako uznání faktu žádoucí neměnnosti lidsko-právního katalogu coby hodnotové kotvy českého ústavního pořádku, jejíž význam je rozvíjen prováděcím zákonodárstvím a především judikaturou všech soudů v čele s Ústavním soudem.

Dále komise konstatovala, že se zřetelem k odborným stanoviskům důvodová zpráva k předloženému návrhu novely Listiny základních práv a svobod ve prospěch nezbytnosti navržené úpravy nikterak neargumentuje, jelikož se omezuje pouze na odkaz, že je správné symbolicky povýšit právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní na úroveň ústavní, s dopadem na možné řízení před Ústavním soudem, přičemž na zákonné úrovni se nemá či nemusí nic měnit.

Dále komise konstatovala, že zákonná úprava nutné obrany byla po roce 89 několikrát měněna tak, aby byla co nejméně restriktivní ve vztahu k možnostem oběti bránit se útoku, což se nakonec podařilo, ve stávající podobě nevyvolává praktické potíže, rozhodně není ohrožena zúžením či dokonce zrušením, je však každopádně mnohem širší, než se pro ústavní úroveň navrhuje. Týká se všech zájmů chráněných trestním zákonem, z nichž předložený návrh vyjímá pouze obranu života, aniž by rozvedl, jak oběť násilného útoku rozpozná, směřuje-li útok proti životu, anebo pouze proti zdraví oběti, pokud by to mělo mít dopad na podmínky nutné obrany.

Dále komise konstatovala, že navzdory tomu, že by se navržená změna mohla ze zatím řečeného jevit zbytečnou, neboť nedokládá nezbytnost, nejde nad rámec zákona, který má novému právu vymezit obsah, ostatně i v důvodové zprávě zmiňované řízení před Ústavním soudem připadá ve vztahu k právu na život v úvahu už dnes. Tato změna by mohla přinést dozajista nechtěný důsledek přijetí navržené úpravy, může být ohrožení dosavadního rozsahu zákonné nutné obrany, pokud ústavní pravidlo určuje, že zákon stanoví podmínky legální obrany pouze života, nikoliv jiného právem chráněného zájmu. Důvodová zpráva zmiňuje i zdraví.

Jinak je legitimní otázkou, proč má mít část nutné obrany výslovný ústavní základ, zatímco další část základ zákonný. Jakkoli v duchu obecného ústavního zmocnění, odkaz na čl. 6 odst. 4 listiny, protože chránit život je možné i se zbraní, zatímco např. majetek nikoli, to by snad smysl dávalo, k tomu však návrh patrně nesměřuje, a to už proto, že zbraní nemusí být pouze zbraň střelná, ale také kupříkladu tyč nebo kámen či cokoli jiného.

Dále komise konstatovala, že vzhledem k tomu, že zavedený institut nutné obrany nevyvolává žádné doložené potíže, které tudíž ani nemohou být legislativní cestou řešeny, hrozí navržená úprava vyvolání interpretačních nejasností, jež nejsou kompenzovány rozpoznatelnými přínosy.

Dále konstatovala, že smysl předloženého návrhu může tkvět ve snaze o ústavní ukotvení zbraní jako věcí zvláště chráněných ústavními předpisy před případnou restrikcí ze strany zákonodárce, zde odkaz na omezení vlastnického práva, o čemž se ve vztahu k tzv. evropské zbraňové směrnici mluví již několik let. Mělo-li by tomu tak být, mám-li tedy právo bránit svůj život i se zbraní, musím mít právo držet zbraň, vyžadovalo by to příslušné ustanovení jednak dosti extenzivní výklad, co plyne např. z práva bránit život pro podmínky držení střelných zbraní. Jednak je třeba připomenout, že ústavní úprava dodatečně přijatá v reakci na zbraňovou směrnici nemůže vytvořit evropským právem aprobovanou překážku plnění závazků členského státu. V rámci respektu k tzv. ústavní či národní identitě členského státu.

A poslední konstatování, že k neobvyklosti tzv. práva na zbraň v mezinárodním srovnání a možným problematickým důsledkům jeho zakotvení tehdy v ústavním zákoně o bezpečnosti republiky zaujala komise stanovisko již dříve, kdy upozornila na nestandardnost takové úpravy v evropském kontinentálním právu.

Tolik ke stanovisku komise, podrobně se vyjádřím ve svém osobním příspěvku. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore Dienstbiere, to jsou všechna vyjádření orgánů Senátu, nyní otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan předseda ústavně-právního výboru Miroslav Antl. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení pánové. Nebudu vyčkávat na argumentaci dalších řečníků, protože jsme ji všichni slyšeli opakovaně, řeknu svoje zásadní stanovisko, které jsem již přednášel a ještě ho stručně jako obvykle doplním.

Chci zdůraznit, že i já považuji za správné symbolicky povýšit toto právo, které je tady předkládáno, na obranu života a zdraví, života svého či jiného občana na úroveň ústavní, což má ostatně i význam v tom, že lidé se mohou ochrany základních práv dovolávat v rámci ústavní stížnosti u Ústavního soudu. Ostatně jde i o reakci na současné obavy o oblast bezpečnosti. Jako předseda ústavně-právního výboru senátního zdůrazňuji, že návrh je v souladu s ústavním pořádkem ČR, se závazky naší republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána, a je v souladu s právem EU.

Ústavní zakotvení práva osob na obranu není předmětem mezinárodních závazků nebo evropského práva. Předmětem evropského práva je regulace střelných zbraní, to je ta zbraňová směrnice EU, ale ta nemá přímý vliv na ústavní zakotvení práva na obranu a tedy i na doplnění, které vám předkládáme dnes opětovně.

Několik poznámek. Chtěl bych říci, že především jsou liché úvahy o tom, že předmětný návrh novely Listiny základních práv a svobod jakkoli ovlivňuje výklad okolností vylučujících protiprávnost. To je, jak již předkladatel správně zdůraznil, nutná obrana a krajní nouze, event. oprávněné použití zbraně, zvláště když jasně odkazuje na další právní předpisy. Takovou spekulativní formulaci razantně odmítám. Návrhem vkládané ustanovení v čl. 6 odst. 4 je správně zařazováno, má jasně deklaratorní či symbolický charakter a jeho účelem je zejména posílit práva občanů na obranu života svého i jiných občanů se zbraní, povýšeným na rovinu ústavní.

Ze směřování legislativy EU je nepochybné, že tato vede a nadále povede k omezování práv občanů na držení i nošení zbraní. Tyto předpisy mají sice vyšší právní sílu nad jakékoli národní zákony, vč. těch ústavních, avšak nelze přece do budoucna vyloučit, že taková aplikace nebude přehodnocena a EU nezačne více přihlížet k právním řádům a zásadním zájmům národních států, zejména pak k zákonům ústavním. Aktuálně jsme viděli, jak plní EU ve vztahu k členským státům své poslání a nařizovací pravomoci právě při pandemii, která snad už definitivně skončí, kdy stejně členské státy samy musely rychle přijímat bezpečnostní opatření, sjednotila se V4, která zareagovala nejrychleji společně s Rakouskem.

Chtěl bych zdůraznit, že ostatně každá změna ústavního pořádku může v budoucnosti sehrát významnou roli. A případné legislativní excesy směřující k zásadnímu omezení, nabývání a držení zbraní budou adekvátně přezkoumávány v rámci stávajícího modelu přezkumu ústavnosti zásahů do vlastnického práva. Finální slovo ve vztahu k aplikaci a výkladu navrhovaného ustanovení by pak náleželo především Ústavnímu soudu. Z uvedeného je zřejmé, že navrhované ustanovení je systematicky správně zařazeno v rámci ústavy, konkrétně v Listině základních práv a svobod, nijak nevybočuje z právního řádu ČR, je tedy, jak už jsem řekl, v souladu s ústavou, ústavními zákony, smlouvami podle čl. 10 ústavy a s dalšími zákony.

Další úvahy, které zde určitě znovu zazní, jsou úvahy o nadbytečnosti či přebytečnosti inkriminovaného ustanovení. Já bych zde chtěl poukázat na nález Ústavního soudu ČR, spisová značka Pl. ÚS 43/97, kde se Ústavní soud vyjádřil k zásadě superfluum non nocet, tedy nadbytečnost neškodí, nebo raději víc než méně. Ostatně obdobně lze poukázat na další nález Ústavního soudu č. Pl. ÚS 17/95 ze dne 25. 10. 1995.

Prosím všechny, dámy senátorky, pány senátory, o podporu tohoto zcela zásadního doplnění Listiny základních práv a svobod, resp. Ústavy ČR, zdůrazňuji, a to my všichni víme, že zastupujeme občany ČR, ostatně ankety dokazují, že občané mají zájem na posílení bezpečnosti své obrany a souhlasí se specifikací Listiny základních práv a svobod tak jak ji navrhujeme. Já sám jsem se ptal i ve svém regionu, žádají mě písemně i ústně, osobně, o podporu takovéto změny, protože skutečně mají reálnou obavu o svoji svobodu, nechtějí dopustit, aby ozbrojeni byli pouze ti, kteří lidem škodí a drží zbraně ilegálně.

Prosím proto, abyste rozhodovali za sebe, nikoli za stranické a politické vedení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Hraba, připraví se pan senátor Lumír Aschenbrenner.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Mnoho slov už během projednávání tohoto návrhu bylo řečeno, k ústavnímu právu, k právu nošení, držení zbraní, byla zde účelově zaměňována tato úprava s úpravou nutné obrany, bylo mluveno o opodstatněnosti držení zbraní, nebezpečí zbraní a podobně, o dopadech nového ústavního práva na výklad práva prostého a podobně. Nebudu přesvědčovat přesvědčené, naprosto se shoduji s tím, co zde bylo řečeno z úst pana senátora Červíčka a pana senátora Antla. Myslím, že v této souvislosti je třeba připomenout spíše samotnou podstatu důvodu projednávaného rozšíření katalogu základních lidských práv a svobod. My totiž nemluvíme o nějaké neutrální nebo nepodstatné změně textu listiny, mluvíme tady o ústavním zakotvení základního práva člověka, občana, o zakotvení dalšího lidského práva. Neubráním se přirovnání, pro mě osobně je navrhované doplnění základních práv jakousi ústavně právní vozovou hradbou, která může bránit práva obyvatel před velmi pravděpodobnou novodobou směrnicovou křížovou výpravou. Jenom pokud bude základní lidské právo bránit život i se zbraní deklarované na ústavní úrovni, tak bude možné čelit snahám o omezení základních lidských práv svobodných Čechů, Moravanů, Slezanů. Údajně mají těchto práv až příliš, to slyšíme neustále z, řekněme, Bruselu.

I s rizikem, že tato má slova budou vytrhávána ze souvislosti, nedělám si iluze, bude s pohoršením tvrzeno, že jsem EU přirovnal ke křižákům, což je samozřejmě hloupost, se nemohu ubránit přirovnání, analogii nebo alegorii, chcete-li. Mně se vybavuje jako katolíkovi příběh z historie, příběh příznivců kalicha, v Čechách, ne jejich učení ani skutky ani osudy, ale princip zacházení s jejich právy. Mohl bych použít samozřejmě třeba Brežněvovu doktrínu, ale raději zůstanu u tohoto příkladu z dávné historie, který není příliš diplomatickými manýry korigován.

Svoboda vyznání v Čechách totiž nijak neomezovala ostatní obyvatele Svaté říše římské. Přesto taková míra svobody v zemích Koruny české někomu vadila. Měla být zvnějšku omezena a její nositelé ztrestáni. Samozřejmě i za podpory zevnitř. Dnes nehrozí tresty na životě ve středověkém smyslu, určitě ne, pokud ale bude člověk povinně odzbrojen, a ty tendence tady jsou, opakuji, jsou, pak ten, kdo ho nechal odzbrojit, si musí být vědom, že dotyčného posílá v případě jeho napadení do nerovného souboje. Útočník se nějakým zákazem nošení zbraní, jakýchkoli, i střelných, určitě omezovat nenechá. Ilegálně držená zbraň bude pravidlem. Ilegálně držená zbraň bude jediná varianta, jak mít zbraň, zase znovu opakuji, ty tendence o odzbrojení tady jsou, z unie, z Evropy. Ty tendence jsou jednoznačné. Odzbrojit ty, kteří mají zbraň legálně, vzít jim střelné zbraně, to je začátek, zakázat nošení nožů, zakázat nošení čehokoli, co by mohlo být použito k reálné obraně jako zbraň. Spurné státy budou k odzbrojeních jejich obyvatel donuceny. Pod jakoukoli záminkou. Třeba pod záminkou zajištění volného trhu jako naposledy, bylo to tady řečeno. Poslední prohra ČR byla odůvodňována zajištěním volného trhu. Pokud tedy postavíme onu jakousi ústavně právní vozovou hradbu, pak máme naději, že 15členná posádka na její korbě bude bojovat. Samozřejmě naději, ne jistotu. Bez možnosti bojovat je ale ta prohra jistá, nebudeme mít možnost, jak se bránit, pokud nebudeme mít toto právo zakotvené na ústavní úrovni. Naděje na možnost souboje a vítězství bude existovat pouze, pokud bude toto právo zakotveno, není to nějaká bezvýznamná změna, pokud tam nezakotvíme toto základní lidské právo, bránit se i se zbraní, pak je jistota, že budou obyvatelé Čech odzbrojeni, bez novely listiny osud základního lidského práva skutečně efektivně, reálně bude zpečetěn. Budu hlasovat pro zavedení práva bránit život i se zbraní, beze zbraně se totiž nikdo neubrání, ubrání se jenom jednotlivci, jenom malé, mizivé procento lidí. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Lumír Aschenbrenner. Připraví se pan senátor Michael Canov.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jako neprávník promluvím trošku jednoduššími slovy. Když jsme zde před nějakým časem projednávali tzv. protikuřácký zákon, hlasoval jsem jako nekuřák pro ponechání možnosti kouření v prostorech restaurací, dle uvážení jejich majitele a vlastníka. Kromě toho, že jsem nekuřák, nejsem rovněž majitelem žádné střelné zbraně, přesto budu pro tento návrh hlasovat.

Na téma zbraně, ostatně na jakékoli jiné téma existuje mnoho mnohdy dost protichůdných citátů. Např. jistý zesnulý stařík z ostrova svobody v ještě mladším věku kdysi prohlásil, že demokracie, to je rozdat zbraně lidu. Tak daleko naše demokracie dosud nepokročila, rozdávat zbraně se nechystáme, ale právo vlastnit zbraň bychom našim občanům upírat neměli, protože podle jiného citátu zlého muže se zbraní zastaví jen dobrý muž se zbraní. A abych byl korektní, musím dodat, že i zlou ženu se zbraní zastaví dobrá žena se zbraní. Předložený návrh podpořím.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Michael Canov. Připraví se Anna Hubáčková, prosím.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedo, vážený pane předkladateli, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsem členem ústavně-právního výboru, který podpořil tento návrh senátní, jsem také členem komise pro ústavu, která ho nepodpořila. Proto chci říci jednoznačně, že jsem podporovatelem tohoto návrhu ústavního zákona, koneckonců jsem i mezi předkladateli. Myslím si, že precizně formuloval názory pro přijetí tohoto ústavního zákona předseda ústavního výboru, pan senátor Miroslav Antl. Nechci opakovat jeho slova, protože to řekl velmi správně. Jenom bych snad řekl jednu věc. V právu, zřejmě nejen českém, ale i mezinárodním, kolikrát máte spoustu právních pasáží, kde je uvedeno mnoho slov, mnoho vět, vlastně kolikrát ani právníci nevědí, co ta slova znamenají, nemohou se v tom vyznat. Zde se jedná o jednu větu. Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon. Je to jedna věta, která obsahuje 17 slov. Je tak jednoznačná a podle mého názoru tak správná, jednoduchým pohledem, že nelze jinak než tuto větu a její zařazení do ústavního pořádku podpořit. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, poprosím paní senátorku Annu Hubáčkovou. Připraví se pan senátor Rostislav Koštial.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za slovo, chtěla bych ve svém vystoupení říct, nejsem nositel zbraně, mám spoustu kamarádů, kteří zbraně nosí, spoustu kamarádů, kteří zbraň nenosí, pracovala jsem se zákonem o zbraních.

Můj důvod, proč nezvednu nebo nebudu hlasovat pro tento zákon, je, že jako občan ctím naši ústavu a Listinu základních práv a svobod, jsem velký staromilec, chtěla bych, abychom do těchto dokumentů zasahovali minimálně, pokud skutečně máme velmi vážný důvod, necítím takové obavy o to, že nám někdo chce odebrat právo nosit zbraň. Naopak si té normy, se kterou jsem pracovala, moc vážím, možná zaslouží nějaké posílení, už v průběhu projednávání jsem všem aktérům petice a všem zastáncům říkala, budu připravena s vámi spolupracovat na zlepšení naší normy, tak abychom se o ni mohli opřít. Prosím, zkusme ústavu nerušit, nerozšiřovat, nezasahovat do ní.

Jenom bych chtěla ještě doplnit svoji zpravodajskou zprávu v tom, aby byl dobře pochopen teď ten procedurální postup. Projednáváme změnu ústavního zákona, ale dnes ještě ne přesné znění nebo ne předložený návrh, který by měl být dnes schvalován 3/5. Ne. Aby nevznikl dojem, že už dneska hlasujeme o zákonu a potřebujeme 3/5. Je to návrh, který půjde do Poslanecké sněmovny klasickým hlasováním. Přikláním se ještě jednou na závěr své řeči, nezasahujme do ústavy. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, nyní s přednostním právem pan senátor a místopředseda Senátu Milan Štěch. Pan Rostislav Koštial zůstává připravený.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, hezký dobrý den, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Musím na úvod říci, že samozřejmě jsem byl taky kontaktován lidmi, kteří se zbraněmi nějakým způsobem nakládají, zejména myslivci, a překvapilo mě, jak docela jednostranně jsou informováni, oni žijí s informací, že když tento krok neuděláme, že oni přijdou o zbraně a že nebudou moct svůj koníček, který mají tak rádi, vykonávat.

Řeknu, že bych byl velmi silně agresivní, kdybych zjistil, že někdo těm myslivcům chce to právo vzít, i když si myslím, že je pravda, včera to tady zaznívalo, že např. vysoká zvěř, spárkatá zvěř potřebuje regulaci a další a další, ne vždy všude ti myslivci možná jaksi berou v potaz zájmy lesa, lesáků a zemědělců, ale to je věc, o které musíme jednat, hledat tu rovnováhu, to s tím vůbec nesouvisí. Říkám znovu, já bych žádnému občanskému sdružení, o to víc myslivcům, nepodporoval sebrat jejich práva, to, co mají rádi, nakonec si myslím, že myslivost je přínosná pro celou společnost. To chci říct hned na úvod.

Samozřejmě jsem přemýšlel, jestli bych neměl u tohoto bodu mlčet. Ale já vám řeknu, že mi to vědomí, nebo lépe řečeno svědomí, nedovoluje, prostě jsem takový člověk, když mě něco hryže, když mi něco nesedí, tak to řeknu, byť mně to kolikrát v životě zkomplikovalo situaci, ale na druhou stranu, aspoň klidně spím.

Tady několikrát zaznělo, opakuje se to stále, že je potřeba posílit symbolicky nebo povýšit symbolické právo na obranu. Víte, když budeme hovořit o tom symbolickém, tak si musíme klást otázku, já si ji kladu, co tím chci společnosti sdělit.

Není mi to známo, protože prováděcí zákon, který by mohl ta práva omezit nebo zkomplikovat přístup k držení zbraní a použití zbraně a další, to přece se vůbec nenavrhuje upravit. Kdyby to někdo navrhoval v tom prováděcím zákoně, nějak zregulovat a další, tak znova říkám, já bych to nepodpořil. Ale tohle je nějaké symbolické sdělení, také proč to ti lidé dělají, asi ta situace v té společnosti to vyžaduje. Víte, našlo by se mnoho práv, já tady ten výčet nechci dělat, které by bylo možné, řada subjektů, řada občanů by si to přála možná, abychom do Listiny základních práv a svobod, do ústavní listiny, doplnili ta práva, která by byla garantována, třeba lidé, kteří mají handicap a další věci, by si to možná zasloužili, ale ta koncepce je tady nějak postavena, myslím si, že je postavena dobře, protože celé to období od přijetí české ústavy a listiny ukázalo, že to bylo těmi navrhovateli a tvůrci připraveno dobře, že se ty změny nemusí dělat, nebo že se dělají ve velmi malém rozsahu, což je pro ústavní právo, myslím si, velmi dobře.

V době, kdy narůstá ve společnosti, nejenom v české, ale dá se říct celosvětově, evropsky bohužel taky, něco, co bych nazval, že je to nesnášenlivost, nechci používat silnější výrazy, přibývá názorových střetů, hovoříme o tom, že společnost je rozdělena mnoha otázkami, vč. těch politických, si myslím, že takovéto symbolické sdělení není vůbec vhodné. Není vůbec vhodné! Měli bychom si uvědomovat důsledky našeho konání. To není jenom o tom, jestli vyhovím těm kamarádům, známým, o kterých jsem hovořil, kteří za námi chodí, je to o té zodpovědnosti, kterou máme. Cítím ji v tom, že to vhodné není.

Máme zodpovědnost ke společnosti, zákonodárci mají nejvyšší zodpovědnost ke společnosti, kam se ubírá, je to silnější než to, jestli nějaký kamarád, kamarádka se na mě nějaký čas budou zlobit. Myslím si, a zopakuji, že ta argumentace, která se mezi držitele zbraní a zejména mezi myslivce dostala, že nám omezí naše práva, seberou nám zbraně, je hluboce neseriózní. Každá argumentace, která je neseriózní, vyprovokuje, že se chovám opačně. Samozřejmě si dávám pozor, abych to nepřehnal, protože ten zákon se projednává dlouho, tak už mě to do značné míry přešlo, ale chci říci, že by se takto jednat nemělo. Myslivci jsou často starší lidé, nemělo by se takhle neseriózně jim podsouvat, až tady bude návrh, který by je měl omezit. Pokud by se tak stalo, potom je tedy sešikujme, ať se brání, my jim pomozme, ale ten návrh tu není a já věřím, že nebude. Já si nedovedu představit, že v západoevropských zemích, kde je myslivost taky silně rozšířena, včetně alpských zemí, Maďarska a další, to nikdo by nechtěl, nebo většina by to nechtěla, nepřipustila.

Takže to jsou některé moje argumenty, řeknu upřímně, jsou založené hodně na pocitových věcech, na takovém tom, že si říkám, k čemu to bude směřovat. A to ani nechci mluvit o tom, že bych strašně moc si nepřál, abychom směřovali k nějaké takové společnosti jako v USA. Vím, že někteří lidé, kteří ke zbraním mají hodně sympatií, třeba spatřují, že takovým dobrým vzorem jsou USA. Myslím si nebo zastávám názor, že vůbec ne. Že ta společnost možná pod rouškou, obalem, že je to nějaká společnost, která je homogenní nebo něco, že to vůbec není pravda. Bohužel i teď poslední doba to ukazuje. Nepřeji si, aby to pokračovalo, naopak si myslím, že potřebujeme, aby USA byly silnou zemí, aby nemusely řešit jenom vlastní problémy a mohly také nadále mít nějakou svoji přítomnost v Evropě a další a další. Nechci to tady rozvíjet, ale myslím si, že po této stránce těch silových řešení a podobně, určitě v tom nejsou pro nás vzorem, že bychom si hodnoty, které tady máme, humanity, demokracie v evropském pojetí, neměli zaplavovat nějakými rádoby demokratickými vymoženostmi, které já osobně za demokratické vymoženosti nepovažuji.

Z mého vystoupení je zřejmé, že návrh nepodpořím, nebudu stát na barikádách a brojit proti tomu, ale dělám to z důvodu, že moje přesvědčení, moje svědomí mi říká, že to není dobrý krok. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, další s přednostním právem je přihlášen pan předseda senátorského klubu Senátor 21 Václav Láska. Prosím.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo, omlouvám se kolegům, že jsem je přeskočil, ale využil jsem přednostního práva. Chci reagovat na slova pana místopředsedy, takže jsem to přednostní právo využil. Byla položena otázka, co se chce sdělit tímto návrhem. Za mě je ta odpověď, že to, co chtějí předkladatelé sdělit, je, aby byl zachován současný stav. To, že je tu zcela evidentní snaha o to, aby ten stav byl změněn, to je naprosto zřejmé. Každý, kdo sleduje vývoj vyjednávání v EU, vždyť to není nic špatného, existují tu evropské státy, které se naučily žít beze zbraní mezi veřejností. Snaží se tento standard učinit standardem celoevropským. Ta snaha je dlouhodobá, to můžete sledovat 20 let, to nemá nic společného s nárůstem teroristických útoků. Dávno před teroristickými útoky takové snahy byly, takové návrhy byly. Z mého pohledu je to snaha naprosto legitimní, vůbec nevolám po tom, abychom vystupovali z EU kvůli tomu, nenadávám evropským byrokratům. Prostě vnímám to jako demokratickou soutěž, snahu přesvědčit ostatní státy, se kterými fungujeme v EU, že ten náš životní styl, dříve Velké Británie, ta už tam není, Francie, států Beneluxu a dalších je správný.

Ale vnímám, že státy, které s tím nesouhlasí, které mají jiný standard, jako je ČR, se proti tomu legitimním způsobem brání. A tento návrh, který tu před námi je, je takový legitimní způsob. Je to snaha o to zachovat si svůj standard, odolat těm pokusům, těm tlakům změnit ho. Kdyby tu takové snahy v rámci diskuse mezi evropskými státy o tom, aby veřejnost beze zbraní byla celoevropským standardem, kdyby tu nebyly, tak jsem přesvědčen o tom, že nemáme na stole ani ten dnešní návrh, protože by to nebylo třeba. Každá země by měla svůj standard, všichni bychom byli spokojeni. Ale pokud tu takové snahy jsou, aby celá EU, všechny státy fungovaly podle jedněch pravidel, tak chápu, že ČR se snaží zachovat si svůj standard. Tento návrh, který je na stole, je legitimním způsobem v rámci diskuse, jak si ten svůj standard zachovat.

Takže to je pro mě důvod, proč já tento návrh podpořím.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Rostislav Koštial, předtím než začne mluvit, prosím pěkně, zase se nám začíná zintenzivňovat fungování, řekněme, náhradního jednacího sálu, zkuste ho utišit, neboť není něčím, co by nás mělo nahradit. Prosím, pane senátore.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové. Myslím si, že kolega Antl, kolega Hraba, kolega Láska teď řekli vše podstatné, co k tomuto projednávání dnes bylo potřeba říct. Nicméně, velmi krátce. Všichni vnímáme evropské tendence k odzbrojování. Pokládám si otázku, kdo se bojí svých ozbrojených občanů. Z minulosti víme, že se těchto ozbrojených občanů bály totalitní režimy. Proto já tuto ústavní změnu plně podpořím a podporuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, další přihlášený je pan senátor Jiří Dienstbier. Připraví se pan senátor Nwelati.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych vyjádřit to, že Listina základních práv a svobod, která obsahuje katalog základních lidských práv, tak je podle mě drahocennou součástí našeho ústavního pořádku. Jejím přijetím krátce po listopadu 1989 jsme se přihlásili k principu ochrany lidských práv, vyjadřovalo tehdejší hodnotovou změnu, která probíhala, ta listina vychází ze standardních mezinárodně uznávaných katalogů lidských práv, ať už je to evropská úmluva o ochraně lidských práv, všeobecná deklarace, mezinárodní pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních, kulturních právech. Myslím si, že bychom z těchto důvodů měli k listině přistupovat velmi zodpovědně, svědomitě, nedělat účelové, nesystémové změny této listiny, doplňovat práva, která nemají v zásadě v našem civilizačním kruhu obdobu.

Problémem u celé debaty o tomto návrhu zákona je, že podle mého názoru navrhovatelé nepřiznali v samotném návrhu poctivě účel, ten záměr, který sledují. Protože je naprosto zřejmé, že tento návrh byl předložen v reakci na petici, která sledovala zachování práv držitelů zbraní, požadovala změnu našeho ústavního pořádku, konkrétně novelu ústavního zákona o bezpečnosti ČR, kde mělo být nějakým způsobem ukotveno právo držet zbraně a zároveň volala po odmítnutí transpozice evropské směrnice, upravující držení zbraní, obchodování se zbraněmi a podobně. Tedy nakládání se zbraněmi.

Ovšem předkladatelé v tomto, kdyby sledovali tento záměr poctivě, tak asi by bylo mnohem logičtější předložit např. novelu listiny směřující k jejímu čl. 11, který upravuje vlastnické právo, tam se třeba pokusit upravit vlastnictví zbraní. Považoval bych to za chybné, i takovýto postup, ale bylo by to aspoň přiznání toho záměru. Ten záměr, který není v samotném návrhu a v jeho důvodové zprávě, tak se nám tady objevuje. Už se objevil v předkladu pana senátora Červíčka, v prvním čtení, dnes opětovně, ve vystoupeních pana senátora Hraby, pana senátora Antla. Naposledy teď také pana kolegy Lásky, kdy všichni tito diskutující přiznávají, že jde o ochranu té stávající právní úpravy držení zbraní, pan kolega Láska to tady výslovně zmiňoval, že kdyby tato nebyla zdánlivě v ohrožení, tak že by zřejmě takovéto návrhy vůbec nepřicházely. Jestliže není poctivě přiznán ten sledovaný cíl, ten záměr, tak se velmi složitě racionálně o takovém návrhu debatuje. Což je doopravdy o to hrozivější, že jednáme o změně Listiny základních práv a svobod.

Když se na ten návrh totiž podíváme, už tady také zaznělo, tak on se týká úpravy práva na život v čl. 6 Listiny základních práv a svobod, kdy tam tedy doplňuje do odst. 4 větu, že každý může bránit svůj život nebo život jiného i se zbraní za podmínek stanovených zákonem. Pokud si zanalyzujeme tuto změnu, zjistíme, že ona nečiní to, co tady říkal pan senátor Červíček v rámci svého předkladu, že by upravovala nějaké nové právo nebo jakákoli ústavní práva rozšiřovala. Ta věta navazuje na větu, která už v tomto odst. 4 čl. 6 listiny je, a sice, že za popření toho práva na život se nepovažuje, pokud někdo zbavil jiného života v souvislosti s jednáním, které není trestné.

Toto ustanovení už dnes zahrnuje vše, co říká doplňovaná věta, to znamená, už dnes každý může bránit svůj život i se zbraní v ruce nebo nějakým jiným způsobem, dokonce nejenom svůj život, to je otázka mezí nutné obrany a podobných principů, které dávají možnost obrany.

Ta změna nepřináší nic nového, i sami předkladatelé v důvodové zprávě říkají, nakonec i v diskusi, že není potřeba přijímat žádnou prováděcí legislativu, protože vše už dnes funguje. Ani na té ústavní úrovni se tedy nic nepovyšuje. Ale vracím se k tomu, co jsem říkal na začátku, že se ve skutečnosti sleduje jiný záměr, jak tady bylo v té době i přiznáno. Sleduje se tedy záměr ochránit držitele zbraní, myslím, že to tady říkal jak pan senátor Červíček, tak pan senátor Hraba, že přijmeme-li tuto legislativu, tak nebude možné jen tak toto právo vyprázdnit, bude se zákonodárce muset pohybovat v mezích této ústavní úpravy práva bránit život se zbraní v ruce. Tím se nepřímo bude sledovat i ten cíl ochrana práv držitelů zbraní, tak aby jim tyto zbraně nemohly být odebrány. Ono to ale bohužel z pohledu držitelů zbraní není vůbec pravda, protože tím, že se to neřeší tam, kde by mělo, v tom čl. 11 například, tak jim toto žádnou ochranu neposkytne. Jednak jak už tady také zaznělo, tak tou zbraní v trestně právním smyslu je úplně cokoliv, co může učinit útok proti tělu důraznější, což je definice trestního práva, samotná novela listiny nijak jinak zbraně nedefinuje, naopak v důvodové zprávě právě na tuto trestně právní definici odkazuje. Zbraní tedy nejsou pouze takové zbraně, které jsou regulovány zákonem, zejména střelné zbraně, ale úplně cokoliv, jak také bylo mimo jiné obsaženo ve stanovisku ústavní komise.

Jinými slovy, to doplňované ustanovení čl. 6 odst. 4 listiny v podstatě nelze běžnou právní regulací vyprázdnit, protože vždy tady budou nějaké zbraně, kterými bude možné bránit život svůj nebo život jiné osoby. I velmi tvrdá regulace práva držet, nosit, užívat střelné zbraně nijak nevyprázdní toto navrhované ustanovení. Dokonce jak tady v prvním čtení zmiňoval pan kolega Hraba, dokonce ani neznemožní zákonodárci upravovat nošení nožů, např. stanovením kritéria délky čepele nože. Nic takového tato změna není způsobilá držitelům zbraní, ať už těch regulovaných nebo dokonce neregulovaných, garantovat. Z tohoto hlediska doopravdy to nedává vůbec žádný smysl.

Druhý ten účel, který je přiznaný, nikoli v samotném návrhu, ale v té debatě a v návaznosti na petici, opět tady zaznělo od pana kolegy Červíčka, Hraby, Antla a dalších v debatě, tak je ta ochrana před přebíráním evropského práva, před transpozicí případných směrnic regulujících zbraně.

I tady je to jako prostředek ochrany před nutností transponovat směrnice naprosto nepoužitelný nástroj, a to z vícero důvodů. Jednak sama ta doplňovaná úprava práva bránit se se zbraní, svůj život tedy nebo život jiného, tak je omezena konstatováním, že to je za podmínek stanovených v zákoně. To znamená, nic nebrání ČR ani po přijetí této právní úpravy transponovat jakoukoli směrnici a provést i toto údajně nově navrhované právo a jeho meze v běžných zákonech. Především tady je stále povinnost převzít evropské právo do našeho práva v případě směrnic, na základě přednosti evropského práva před právem národním. Opět se tady k tomu vyjadřoval pan senátor Červíček, argumentoval tím, že to neplatí úplně beze zbytku, že je tady judikatura i některých dalších ústavních soudů členských zemí EU, která stanoví nějaké limity, to je pravda, i náš Ústavní soud stanovil určité limity. Ale ty limity jsou stanoveny doopravdy velmi úzce. Protože v zásadě náš Ústavní soud judikoval, že ta přednost platí, až na ty případy, kdy by se zasahovalo do materiální suverenity, resp. do základů demokratického právního státu. Pouze v těchto případech odmítá Ústavní soud poskytnout ochranu doktríně přijaté v judikatuře Evropského soudního dvora, a sice té absolutní přednosti evropského práva před právem národním. Pokud se opět podíváte na to, co se navrhuje, tak tam ten konflikt v podstatě nemůže nastat, s těmi základními ústavními principy, tak jak je definoval náš Ústavní soud.

Jednak směrnice, jejichž transpozici má ten návrh bránit, aspoň v pojetí petentů, kteří se domáhali netransponování směrnice, tak se týkal úpravy jednotného vnitřního trhu, ČR sice tvrdila, že to není správný právní základ, ale tento spor už u Evropského soudního dvora prohrála, jak se dalo ostatně očekávat.

Vzhledem k tomu, jak už jsem tady v prvním čtení také zmiňoval, tak právo na držení zbraně není považováno za základní právo v žádném respektovaném mezinárodním katalogu lidských práv, ze kterých vychází i naše listina, tak těžko by Ústavní soud považoval jakoukoli regulaci držení zbraní, především střelných zbraní, za zásah do základů demokratického právního státu.

Neumím si představit, o jaký exces v regulaci by se muselo jednat, aby k takovému závěru Ústavní soud došel. Jinými slovy, ta navrhovaná úprava neposkytuje vůbec žádnou ochranu před povinností ČR transponovat sekundární evropské právo. Je tedy zbytečná nejenom z hlediska rozšíření ochrany práva na život, protože žádné rozšíření té ochrany neposkytuje, ale je zbytečná i z toho v návrhu nepřiznaného sledovaného účelu, to znamená ochranu práv držitelů zbraní na jejich držení. A ochranu před transpozicí evropského práva do právního řádu ČR.

Dokonce si ani nemyslím, že poskytuje nějakou silnější vyjednávací pozici třeba při sjednávání sekundárního evropského práva na evropské úrovni. To je otázka politického rozhodnutí, s odhodláním bránit se takové sekundární legislativně mohou jít zástupci ČR na jednání už dnes, nepotřebují k tomu žádnou změnu ústavy.

Z tohoto hlediska si myslím, z toho, co jsem říkal, pokud povedeme tu debatu věcně, je podle mě naprosto zřejmé, že ta právní úprava je zbytečná, že neposkytuje doopravdy vůbec nic z toho, o čem ať už navrhovatelé nebo ti, kteří ji požadují, volají.

O iracionalitě té debaty už tady také mluvil pan místopředseda Štěch, který mluvil o tom, jak je to vnímáno ve společnosti, kdy se vyvolala doopravdy falešná představa, jednak že někdo např. myslivcům, ale také sportovním střelcům chce brát zbraně, ale také v tom, že jim toto může poskytnout ochranu před tím neexistujícím rizikem, kterým jsou strašeni.

Já bych se ještě vrátil k expertům, kteří poskytli stanoviska komisi pro ústavu. Když jsem tady mluvil o té zbytečnosti, nepotřebnosti nebo chybějícím smyslu, účelu té úpravy, tak všech 7 expertů, kteří se pro komisi pro ústavu vyjádřili, v podstatě toto potvrdili v různé síle, ale v podstatě nikdo tam ten účel nevidí. Něco nového, co by ta změna přinášela, co by bylo dobrým důvodem pro to, abychom zasahovali do naší ústavy, do našeho ústavního pořádku.

Pokud tady pan předseda Antl mluvil o tom, že ta změna nemůže přinést interpretační problémy, tak aniž by na to byli tázáni, tak čtyři ze sedmi expertů, co poskytli stanovisko, tak upozornili, že v praxi ty interpretační problémy mezí nutné obrany, to může přinést, mimo jiné proto, že nutná obrana je doopravdy dnes judikatorně docela dobře definována, jestliže se tady přichází se změnou dokonce na ústavní úrovni, kdy ale pouze ve vztahu k ochraně života se nutná obrana na tu ústavní úroveň povyšuje, tak logicky v rozhodovací praxi soudů, ti soudci budou se zabývat úvahou, jaký účel tedy tato změna sledovala, jestli se mělo něco změnit.

Čtyři z těch sedmi expertů upozorňují na to, že to může být vyloženo ve vztahu k nutné obraně i zužujícím způsobem, že jestli se na ústavní úrovni ta ochrana nutné obrany poskytuje pouze ve vztahu k ochraně života, jestli to nemůže být chápáno tak, že ta ochrana nemá být tak silná ve vztahu k útokům na jiné zájmy chráněné trestním zákonem. Včetně toho, že někdy je velmi složitě rozlišitelné, jak také upozorňuje stanovisko komise pro ústavu, z pohledu oběti, o jaký typ útoku se jedná, jestli doopravdy někdo v tu chvíli útočí na její život nebo jestli se jedná o úplně jiný typ útoku na jiný zájem chráněný trestním zákonem. Takže jsou tady i vážné interpretační problémy, vedle té zbytečnosti z hlediska těch deklarovaných nebo nepřímo zjevných záměrů. Pokud je tedy tato změna pouhou politickou deklarací a nepřináší nic nového, tak pak se doopravdy ptám, jestli je to rozumný důvod k zásahu do ústavy, jestli Senát myslí vážně to, že se staví do role ochránce ústavnosti v ČR nebo jestli chce Senát dělat z Listiny základních práv a svobod agitační nástěnku sloužící pouze k politické deklaraci.

Z důvodů, které jsem tady uvedl, navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, i za závěrečnou jasnou informaci, že navrhujete zamítnutí tohoto zákona. My budeme pokračovat v obecné rozpravě. Přihlášený je další sice pan senátor Nwelati, ale právo přednosti má předseda Senátu, pan Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám všem, které jsem předběhl, ale mám potřebu reagovat na pana senátora Dienstbiera, kterému prostřednictvím pana předsedajícího děkuji za poměrně širokou přednášku a rozklad, který já jsem neslyšel poprvé. Já k tomu řeknu asi takové tři poznámky.

Ta první je, že tady od pana senátora Dienstbiera zaznělo, já jsem si to napsal, že navrhovatel poctivě nepřiznal účel a záměr předložení toho zákona, aby poté bylo řečeno, co poctivě navrhovatel nepřiznal, dále bylo řečeno, že kdyby to přiznal, co poctivě nepřiznal, že by to nemělo žádný význam, protože už to tam je, v rámci práva na život, nemá to vůbec žádný význam. Jinými slovy to znamená, že pokud navrhovatel do důvodové zprávy napsal, že se jedná, teď cituji, o symbolické povýšení tohoto práva na úroveň ústavní, tak se choval poctivě, protože poctivě přiznal jen to, co je pravda, podle pana senátora Dienstbiera. Ty ostatní věci, kdyby tam byly, kdyby to říkal, tak by nebyly pravdivé, protože by stejně neměly na evropskou legislativu a další věci žádný význam. Tak to je první můj, řekněme, rozklad toho, co jsme tady slyšeli. Já to tady říkám proto, že je to docela komplikované a ne všem srozumitelné. Já to tedy takto zatím chápu, že pokud se bavíme o tom, že jde o symbolické povýšení, tak to, co je v té důvodové zprávě, je vlastně pravda, na to ostatní není jednotný názor. Někdo říká, že to může v těch dalších věcech pomoci, třeba vůči tlaků ze strany evropského práva, někdo říká, že nikoli, pokud k tomu nedojde, k tomu střetu, tak se nedozvíme, co je správně. A teď k té další věci, kterou k tomu chci říci, která potom rozhodla o tom, že já to přijetí toho zákona budu podporovat, je to, že, já jsem si četl stanoviska právních expertů, ta jsou o tom, že zase říkají, že věta, která se navrhuje, aby byla přidána do toho ústavního zákona, je zbytečná, protože už je implicitně obsažena v právu na život, ale já musím říct, že pro mě to z toho, co tam zatím je, není srozumitelné, já to z toho neumím vyčíst, a to jsem člověk, který se právem musí zabývat jako zákonodárce, který tady už 8 let funguje, jenom kdyby to symbolické povýšení toho práva do ústavy způsobilo, že to pro všechny bude srozumitelnější, to znamená, že bude srozumitelnější, že my v Listině základních práv a svobod a v našich ústavních zákonech máme napsáno, je tam jasně, že právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon, že tam bude takhle explicitně, té větě rozumí všichni, tak to pomůže. Když to tam ještě jednou někde je skryto, v právu na život, tak to tady, myslím, říkal pan senátor Antl, tak to ničemu nevadí. To znamená, já jsem jednoznačně pro to, abychom to tady schválili, protože pokud to tam už je, tak to tam dáme podruhé, ale zvýšíme srozumitelnost. A pokud to tam není, tak to tam konečně bude, což si myslím, že je zase správné. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane předsedo, za příspěvek. Teď je na řadě pan senátor Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Já musím souhlasit se všemi argumenty, které tady byly, od těch, které doporučují přijetí této změny ústavního zákona, plně se s nimi ztotožňuji. Chci ale všechny ubezpečit, že můj důvod není to, že by někde probíhala nějaká petice, nebo že by to mělo zabránit tomu, aby EU nás takzvaně odzbrojila. To není ta moje motivace, proč jsem jeden z předkladatelů, proč toto podporuji.

Dle mého názoru každý má právo chránit svůj život, a to i se zbraní v ruce, toto právo je dle mého názoru natolik důležité a natolik základní a natolik i přirozené, že by mělo být explicitně zmíněno v ústavě. A to je ten důvod, proč já toto podpořím, budu hlasovat pro změnu ústavy, i když chápu, že opravdu do ústavy se má zasahovat velmi výjimečně. Ale tato situace dle mého názoru nastala, proto pro to budu hlasovat a podpořím to. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Kantor. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně, vážení kolegové, to bude velmi stručné, pokud jsem tady v prvním období, když jsem sliboval na začátku, jak jsem sliboval, že budu zachovávat ústavu a zákony, zachovávat, to slovo vnímám, protože během toho mého mandátu jsme měli zasahovat do ústavy několikrát, pokud si vzpomínám, vždy... Neprošlo to ani jednou. Právě i tehdy jsem se na ty věci díval podobně. Čili zachovávat ústavu. Vykonávat svůj mandát podle nejlepšího vědomí a svědomí. To vědomí a svědomí mě vzhledem k tomu slibu vede k tomu, že já nepodpořím tuto věc, protože slib je slib. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Paní senátorka Chalánková je další přihlášenou do rozpravy. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Už jsem se vyjadřovala dvakrát, takže zestručním své vyjádření, protože už jsem to několikrát říkala, začala bych asi tím, že bych také poděkovala všem, kteří už hovořili ve prospěch přijetí této novely ústavního zákona. Už bylo mnohé řečeno, takže já se soustředím jenom na pár věcí, které možná nezazněly. Ještě znovu zopakuji i podle svých minulých vyjádření, tuto část, právo na sebeobranu máme zakotvenu jen v trestním zákoně, a to ještě jen mimochodem jako okolnost vylučující protiprávnost, přitom je to základ a přímý důsledek všech ostatních přirozených práv, zejména pak práva na život. Mám-li právo na život, pak logicky mám i právo dělat vše pro to, abych si jej zachoval, tj. bránit se každému, kdo by se mne snažil zabít. Logicky to patří do listiny.

Dále bych k tomu chtěla říci, že se nedivím veřejnosti, že je znepokojena právě snahou EU o omezování držení zbraní a implementaci do našeho právního pořádku, směrnice o omezování držení zbraní. Z informací, které mám, tak zástupci ČR při tomto projednávání nebyli vyslechnuti, a to, že máme zbraňový zákon, který je v podstatě jedním z nejlepších na světě, nedochází zde k páchání zločinů, legálně drženými majiteli zbraní, přestože se manipulativně někdy dozvídáme, a to i například z České televize, některými, kteří tam vystupují, že trestné činy jsou páchány držiteli, legálně drženými zbraněmi, tak to není pravda, je potřeba na toto zareagovat. To v ČR nenastává. A přitom to vyjednávání o tom, vůbec tato skutečnost nebyla brána v potaz.

S tou směrnicí je to poměrně složité, protože i když bude implementována v tom tzv. vykostěném stavu, tak bude docházet v pravidelných intervalech k přeposouzení celé situace, může dojít k dalším a dalším změnám celé situace.

Dále je potřeba vnímat nebývalý vzrůst násilí v západních zemích, to, co se děje, tak si myslím, že to opravdu je naprosto nepředstavitelné, čeho jsme se dočkali, snad obávám se, že se to nedostane, nebo doufám, že se nedostane takováto situace do našich zemí, ale opravdu nemůžeme vyloučit vůbec nic. To už je úplná anarchie. Je potřeba sledovat, ve kterých městech a ve kterých oblastech je to násilí horší a ve kterých naopak je tato situace lepší. Zatím se zdá, že tam, kde tito násilníci a rabující davy vědí, že jsou zde majitelé legálně držených zbraní, tak tam je ta situace lepší, protože už jen informace, že jsou tam lidé, kteří drží legálně držené zbraně, tak je preventivně může poněkud zastavit.

Dámy a pánové, právo na život my nemáme právo udělovat, jsme zákonodárci ČR, nic, opravdu nic nám nebrání uvedený návrh přijmout.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Prosím pana senátora Kolibu, který je jako další přihlášený do obecné rozpravy, o jeho příspěvek.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, dámy senátorky, páni senátoři, vážení hosté. Já mám dnes pocit, že snad všichni senátoři se k této problematice musí nějak vyjádřit, ale to není důvod, pro který jsem se přihlásil. Chci říct, že jako lékař, porodník ochranu života vnímám na prvním místě. Nejsem právník, neudělám vám přednášku, jak na právnické fakultě, ale osobně pociťuji dvě práva jako základní práva, to je právo na život a právo na svobodu. Osobně tento tisk ochranu lidských práv posiluje. Kdyby tu ochranu práv a svobody snižoval tento tisk, tak bych ho určitě nepodpořil a byl bych všemi deseti proti. Ale protože jde o posílení práva, jde o rozšíření práv, klidně respektuji úctu k ústavě, Základní listině práv a svobod, vím, že by se do toho nemělo zasahovat, ale otázkou je možná, že toto všechno, co dnes projednáváme, tam mohlo být od začátku. Není to něco, co by základní princip lidských práv narušovalo, proto já tento tisk podpořím. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím pana senátora Smoljaka, který je dalším přihlášeným.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, dámy a pánové, já jsem pozorně tu debatu poslouchal, musím říct, že z mého pohledu trošku unikátním způsobem se příznivci a odpůrci této novely víceméně shodují. Shodují s v tom, že ta navrhovaná novela nic zásadního nemění, že ta stávající úprava je vyhovující, tato novela na ní nic nezmění, její smysl je čistě formální, symbolický a deklaratorní. Tak se chci zeptat, co ta úprava deklaruje? Podle mého názoru deklaruje především strach, nedůvěru a nevíru v civilizační prostor, jehož jsme součástí. Jsem přesvědčen, že takový signál by Senát do společnosti vysílat neměl.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Václavce, aby přednesl svůj příspěvek.

Senátor Ladislav Václavec:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já sám jsem své argumenty už řekl, jak ve veřejném slyšení, tak při prvním čtení tohoto zákona. Zde bych chtěl jen říct, já sám osobně jsem držitelem zbraně, musím říct, že ani ta současná směrnice EU mě osobně nijak neomezuje v tom, jak je napsaná. Ale i ona, jak je přijata, omezuje už některé držitele zbraní, omezuje jejich následníky, dědice a podobně, věřím tomu, že směrnice bude rozšiřovaná, takže není pravdou, že směrnice neomezuje některé naše držitele legálních zbraní. Osobně bych chtěl podtrhnout to, že schvalujeme zakotvení našeho práva, my nezakotvujeme žádnou povinnost pro ostatní občany, zakotvení tohoto práva ničím neomezujeme práva občanů ostatních států EU. Ale povyšujeme a zakotvujeme práva našich občanů. Zakotvujeme to na ústavní úrovni, proto vás prosím o podporu tohoto zákona, mé mínění je, že vůbec není zbytečný, myslím si, že v budoucnu budeme velmi rádi, že jsme ho přijali. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, dávám slovo panu senátorovi Adámkovi.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Zaznělo tady mnohé, sám za sebe bych chtěl poděkovat úplně všem vystupujícím, všem názorům, které tady zazněly, protože právě tato debata nás může posunout dál o tom, jestli má smysl zvednout ruku pro nebo proti, to už si každý vyhodnotí sám. Já ale jenom pár slov. Hodně mi to usnadnil náš pan předseda Vystrčil, protože poznámky, které měl, já jsem si tady udělal taky směrem k vystoupení pana senátora Dienstbiera, nicméně moje úvaha je taková, zazněl tady strach, nedůvěra, co je do protivky, do protivky je to, že ztrácíme nějaký pocit bezpečí, to mi tam vyskakuje. Já nechci dělat právní rozbor, ale pokud by to mělo jenom zachovat současný stav, neměl by to být právě atak na to, že by se něco mělo měnit, to znamená zachování současného stavu, zvýšení pocitu bezpečí, zvýšení srozumitelnosti tohoto předpisu, listiny, která je velkou hodnotou, už to tady zaznělo, je naším drahokamem, ale pokud máme dát do společnosti jasnou symboliku deklarace v tomto smyslu, pro mě a s mým svědomím je to naprosto srozumitelné, proto se připojuji na podporu. Jenom bych chtěl odmítnout, jak tady zazněly politické deklarace a další, myslím si, že to není v této rovině, a každý, i z té debaty vyplývá, že to bere velice vážně, sám za sebe, se svým svědomím si to nějakým způsobem uspořádává a bude se rozhodovat podle tohoto, ne vůbec podle nějakého politického zařazení nebo deklarace. Pokud by to mělo jenom být k tomuto, za mě si myslím, že je to v pořádku, měli bychom toto pustit minimálně dál. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím pana senátora Hilšera.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem se setkával s podporovateli tohoto zákona, s občany, kteří za mnou chodili, tak jsem slýchával takový základní argument pro to, aby ten zákon byl schválen. Já bych ho shrnul asi takto. Máme obavy, že nám, držitelům střelných zbraní, EU zakáže držet naše zbraně. A proto chceme toto právo povýšit na lidské právo, na ústavní právo, aby nám EU držení zbraní nemohla zakázat.

A tak do Listiny základních práv a svobod vložíme tuto větu, o které se tady dnes bavíme.

Co je k tomu možné říci? Já myslím, na tom se asi všichni shodneme, že česká legislativa upravující právo držení zbraně, upravující nutnou sebeobranu, je kvalitní, není třeba ji nijak rozšiřovat ani zužovat. V ČR si zatím nemůže naštěstí koupit střelnou zbraň kdejaký šílenec, ale zároveň jsou uspokojeni ti, kteří střelnou zbraň chtějí a mají. Na tom se, myslím, shodne většina příznivců i nepříznivců střelných zbraní. Takže myslím, že se nacházíme v dobré situaci, není třeba ji nějakým zásadním způsobem měnit. Chápu, že držitelé střelných zbraní se obávají každé debaty, která se vede na jakékoli úrovni, třeba na té evropské, ohledně omezování držení střelných zbraní. Ale je třeba se ptát, jestli ty obavy jsou na místě. Uznávám, myslím, že ten strach z toho omezování těchto zbraní má kořeny v době někdy již před schvalováním a přijímáním té evropské směrnice, které se všichni tak obávají. Možná vrcholil i v době, kdy jsme v médiích mohli vidět ministra vnitra, jak se fotí s takovou tou puškou nebo kvérem, nebo nevím, jak bych to nazval. Ale později se ukázalo, že ta směrnice omezila jen držení nějakých typů zbraní, já to tady nebudu vyjmenovávat, ale nijak vážně se nedotkne naší legislativy, o které jsem zde hovořil. A obsahuje dokonce tolik výjimek, že český implementační zákon, který, jak tuším, už měl být snad dokonce hotový, tak téměř nikoho v držení zbraně nijak zásadně neomezí. Jak zde zaznělo, nemusí se obávat myslivci, se kterými jsem hovořil, tyto obavy dávali, nemusí se nijak zásadně obávat majitelé sbírek a ani sportovci.

Nechci tuto obavu zlehčovat a beru vážně strach z postupného okrajování práva na držení střelné zbraně, kterého se petenti obávají. Musím ale přiznat, že ji úplně tak docela nesdílím, ale chápu, že v té míře opatrnosti a obezřetnosti se může každý z nás lišit. Co ale však považuji za vážnou námitku proti schválení tohoto senátního zákona, je tvrzení těch ústavních právníků. Nejsem specialista na právo, a proto se spoléhám na tu odbornou analýzu. Jak se ukazuje, tito ústavní právníci jednohlasně uvádějí, že vložení této věty držitelům střelných zbraní žádnou jistotu proti regulaci střelných zbraní nedává. Jinými slovy, rozhodnou-li se státy EU regulovat držení střelných zbraní, budeme se podle principu toho evropského práva muset řídit a pravděpodobně se tomu budeme muset i podřídit. Je-li tento předpoklad z odborného hlediska správný, je nutné se ptát, zdali otevírání ústavy, potažmo Listiny základních práv a svobod, má v tomto případě nějaký vážný smysl. Navíc když patříme k zemím, které jsou dnes hodnoceny jako jedna z nejbezpečnějších zemí, nebo jedny z nejbezpečnějších zemí na světě.

Já se naopak obávám toho, že takové zásahy jsou nebezpečné a mohou vést k tomu, že zde budeme mít dlouhou řadu různých zájmových skupin, které budou své požadavky považovat za lidské právo a ústavní právo a budou ho chtít tímto způsobem prosadit. A také se divím konzervativcům, že do toho jdou, že tu ústavu otevírají. A to tady nechci rozebírat efekt, který může mít tato věta na posilování jakési militarizace společnosti a motivace nejrůznějších skupin, které se mohou dovolávat toho, že chtějí stát na hranici se zbraní v ruce a chránit naše životy. Vím, že většina zastánců tohoto zákona to takto nemyslela, ale myslím, že je třeba vážně zvažovat, jestli to nemůže mít tento efekt, a měli bychom na to brát také zřetel. Ono to má dvě strany jedné mince.

Při projednávání zákona jsem slyšel některé jeho příznivce, ne všechny, argumentovat tím, že sice ví, že tento zákon stejně nebude mít nějaký zásadní, reálný dopad na ochranu zájmů držitelů zbraní, možná to je ta symbolika, ale že je dobré je uklidnit. Přiznám se, že s tímto nemohu souhlasit, považuji tento argument tak trošku za milosrdnou lež. Mám za to, že naším úkolem není přijímat zákony ve stylu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, odpusťte mi toto přirovnání, a neměli bychom dávat falešné naděje při rizicích, která to přináší. A už vůbec nejedná-li se o zákony, které upravují ústavu.

Mně připadne víc férové říci na rovinu, že tohle z odborného právního hlediska nedává smysl, ale budeme se za zachování vašich práv držet zbraně, bojovat a brát tam, kde to dává smysl. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, budeme pokračovat v obecné rozpravě, do níž je jako další přihlášený pan senátor Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající. Občas tady, někteří z nás, začínáme svá vystoupení jakýmsi přiznáním údajného konfliktu zájmů, byť to je věc, která může být definována složitě, já bych možná začal podobně, nebo spíš deklarací toho, že mě mrzí, že k takto závažné věci, jako je změna ústavy, tak přistupuji s předsudkem. Ten je daný tím, že za pár dní to bude 58 roků, co se pohybuji po této zemi, většinu z té doby v této naší vlasti, ale prožil jsem řadu let i třeba v USA, kde ta zbraňová situace je hodně jiná. Musím říct, že s výjimkou roku, kdy jsem absolvoval základní vojenskou službu, tak jsem nikdy žádnou zbraň neměl, nenosil, nepoužíval. Přesto jsem se v relativním zdraví dožil těchto svých 58 let za chvíli, moje rodina je v pořádku, nikdy jsem nebyl svědkem žádné situace, kdy by mi bylo líto, že nemám zbraň při sobě, chvála pánubohu, jsem za to samozřejmě vděčen. Ani nikdo z mých blízkých takovou situaci nezažil, nesvěřil se mi s ní, dokonce ani mediálně v ČR moc neslyšíme o situacích, kdy by někdo zachránil lidský život tím, že má u sebe legálně drženou zbraň. Celá věc se zdá být, já ji nechci podceňovat, samozřejmě i jednotlivé takovéto případy jsou tragické, kdyby věci, které mohou pomoci zachránit aspoň jeden předčasně zmarněný život, stojí za vážnou úvahu, nebo stojí za to.

Osobně nicméně to mám tak, že můj pocit bezpečnosti ve veřejném prostoru není nijak zvlášť zvyšován vědomím, že Česko je jednou z nejozbrojenějších zemí v Evropě. Kdyby tomu tak nebylo, a bylo zbraní mezi našimi spoluobčany méně, rozhodně bych si nepřipadal méně bezpečně, to je zcela jisté. To ale neznamená, že bych chtěl směřovat k nějakému omezení. Myslím si, že ten stav u nás momentálně nevytváří nějaké zásadní problémy. Zcela se ztotožňuji s výroky, které zde taky zazněly, že naším zásadním úkolem jakožto parlamentářů je chránit životy, chránit svobodu. Ale přijde mi, že případné nepřijetí této novely ústavy nijak neomezí svobodu, nijak neohrozí lidské životy, jak tady už mnozí podrobně argumentovali.

Vzhledem k tomu, že tady byla naopak podrobně vysvětlena právní rizika přijetí této novely, tak mně to podtrženo sečteno nakonec vychází tak, že pro tuto úpravu nebudu hlasovat. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za příspěvek. Prosím o další příspěvek pana senátora Cieńciału.

Senátor Jiří Cieńciała:  Děkuji, pane předsedající, vážení kolegové, vážení hosté. Možná to vystoupení nebude zdařilé, nebo nebude moc emotivní, ale veškeré odborné názory, problémy legislativně právní, společenské tady padly. Víte, použil bych tady citaci jednoho básníka, který řekl a napsal a já vám to řeknu polsky, protože to je Polák. Potom vám to eventuálně přeložím. (hovoří polsky) Předřečníci absolutně vysvětlili, vyvrátili, že nic takového nám nehrozí. Kolega mi napovídá, který dobře rozumí polsky, že bych to měl přeložit. Čili jinými slovy, jestli někdo přijde zapálit tvůj dům, postav se u dveří, kvér do ruky, je třeba krve. Asi v tomto smyslu je význam toho. To jsem použil slova jednoho básníka. Ale říkám, že nám to nehrozí, ale že to má hlubokou pravdu. Chtěl bych se akorát zmínit o tom, jako člověk, tady někdo vzpomínal, kolik už má roků, já mám mnohem víc, ale to není podstatné. Z dějin, vyprávění mých sourozenců, rodičů, prarodičů, kolegů, profesorů, učitelů jsem nabyl dojmu, že každý národ, který se vyvíjí, získá své pozitivní zkušenosti, které ho rozvíjejí, ale také všechny národy trpí nějakými syndromy. Myslím, že je třeba se zmínit o těch dvou, třech syndromech, kterými trpí náš národ český. To je syndrom pobělohorský, syndrom mnichovské zrady, syndrom srpna roku 1968 a myslím si, že jsou to takové ty hlavní... Nebo února 1948. To jsou syndromy, my tím všichni trpíme. To utrpení má dopad na naše uvažování, na naše hodnoty, na naše struktury hodnot, na naše rozhodování. Myslím, že kdybychom tady přijali tento zákon, nikomu neublížíme, ale pro celou řadu, nejen myslivců a střelců a všech ostatních, trochu by to pohladilo a trochu vylepšilo nebo trochu nalilo toho antisyndromu těch nějakých minulých let, poněvadž všechny události, které jsem jmenoval, souvisí se zbraní, se zbraní v ruce. Při obraně svobody. Já to nechci rozebírat, co bylo správné. Já jsem přesvědčen o tom, co bylo správné a co ne, poněvadž bojovat o svobodu, o právo na život, to je základní právo podle mého názoru, to žádná ústava nezaručí, to zaručí jenom charakter, výchova a moje, vaše, naše morální hodnoty. Čili myslím si, že záměr tvůrců, stvořitelů této úpravy zákona byl takové to odstranění, aspoň částečně, nějakých historických syndromů, které nás neustále trápí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Prosím pana senátora Čunka, který se několikrát přihlásil, odhlásil, teď už opravdu má slovo. Tak se zase odhlásil? Ne.

Senátor Jiří Čunek:  Vy jste mně, pane místopředsedo, vyrazil dech, proto jsem se nemohl už ani odhlásit. Ne. Chci vám všem říct, co se říká málo, přemýšlím o tom celou dobu, že jsem velmi rád, že se v Senátu podařilo vést tak kultivovanou debatu o tak vážné věci. Mluvíme o ústavě, o její změně, všichni víme, že tady má Senát nepřehlasovatelnou roli, to znamená, nemůže jako u jiných zákonů, které nejsou ústavní, sněmovna si rozhodnout sama. I s tímto vědomím určitě tady jednáme a zdá se mi, že vyjádření všech téměř kolegyň a kolegů je takové, že míří přímo k jádru věci, všichni asi v tuto chvíli víme, jak se věc má. To chci říct, že z toho mám velkou radost.

Dobré by možná bylo nejitřit tuto čistě odbornou debatu, ona není jenom odborná, ale samozřejmě i emocionální, tím, že bychom zdůrazňovali, že právě to mé stanovisko je apolitické, bez toho, co mi řekla politická strana, protože já jsem nezaznamenal, že by k této záležitosti se vyjádřila nějaká politická strana a zavazovala své zástupce nějakým hlasováním, to zaprvé, zadruhé Senát se stále více a více vyznačuje tím, že zastupujeme každý své svědomí a své voliče a podobně. Nejenom tedy že jsme tady možná za nějaké politické strany. Jsem velmi rád, že jsem mohl vyslechnout debatu, kterou slyším možná poprvé v tak strukturované podobě, z toho podle mě až možná na některé chyby, jednu bych rád opravil, že tady bylo řečeno, nechci nějak to personifikovat, že stát, kde zbraně nemají, tak tam jsou nepokoje, a tam, kde je mají, možná ten, kdo to řekl, to myslel naopak, tak tam, kde je mají, tak ty nepokoje nejsou... Asi je to v tuto chvíli v Minneapolis přesně naopak. Kdo zná americkou situaci. Ale myslím, že my nemusíme reagovat na Ameriku, ta nám moc příkladem být v mnoha jiných věcech, ať už pozitivních nebo negativních, díky absolutně odlišnému stylu života, kultury a podobně, být nemůže, ale faktem je, že pro mě je důležité to, co i tady zaznívá, zaznělo to naprosto jasně, já tomu věřím. Můžeme schválit, co chceme, ale stejně se musíme podřídit evropskému právu, pokud k tomu dojde. To si myslím, že je situace, která v mnoha odvětvích nenastává, protože např. v daňových a jiných věcech státy řekly, že musí si zachovat nebo do těch Evropa nemůže vstupovat. Byl bych rád, aby bylo jasné, že nemůže vstupovat Evropa i do těchto záležitostí, to znamená záležitostí obrany. Je to společná dohoda, společné rozhodnutí. Pokud by tomu tak bylo, tak tendence neposílíme tím podřízením, ale posílíme spíše tendence výstupu toho, co se stalo např. brexitem, tak to určitě bylo. Když se dnes analyzuje, proč brexit prošel, Angličané uvěřili, že jejich práva i práva národní jsou Evropou narušována, spojenou Evropou, to by se mohlo stát i u nás. Jsem přesvědčen, že jsme se... To znamená, toto vědomí takové být může. Já jsem přesvědčen, že tento návrh, který tady je, souhlasím s kolegy, kteří říkají, že se vůbec nic nezmění, ale myslím, že se změní jedna jediná věc. Ukážeme tímto, že v této věci se chceme rozhodovat samostatně, možná bych využil jednoho příkladu, který je ryze evropský. Vzpomeňte si, opravdu teď nevím, nezjistil jsem si to, napadlo mě to teď, tak jsem si to nestihl ověřit, ale nevím, jestli ještě teď jsou dotace na zalesňování pastvin. Tyto dotace před několika lety u nás byly. EU tyto dotace dávala, ale v té době to zcela jistě nebyla obrana proti suchu, ale bylo to zalesňování pastvin proto, že se rozděluje, kolik který stát by měl chovat jakého druhu zvířectva. Pochopitelně u nás to došlo až tak daleko, samozřejmě i vlivem jiných věcí, dovozů a cenových záležitostí, že například ve vepřovém nejsme soběstační už hluboce pod 50 %, údajně je to už pod 40 % a tak dále. To znamená, to jsou tendence, které pro naši republiku nejsou v pořádku, protože my nejsme soběstační v této věci. Ve chvíli, kdy se něco stane, ve chvíli, kdy se budeme muset skutečně starat sami o sebe, tak jak se ukázalo v ochranných pomůckách, tak první, co všechny okolní státy udělaly, myslím v té hrůze z leknutí, že nemají ochranné pomůcky, tak zakázaly jejich vývoz, dokonce i jejich převoz. Takže to, co jsme si nakoupili, ochranné pomůcky někde ve světě, mimo EU, ta loď nebo to letadlo přistálo v jiném státě EU, tak k nám to nedorazilo. A pokud dorazilo, tak až už jsme to skoro nepotřebovali. Je vidět, že každý stát se musí starat o své občany, musí být soběstačný ve všech věcech. Myslím si, že kdyby náhodou EU chtěla říct, jak to má být s naší obranou ČR, tak si myslím, že to není správná věc, kdyby nám to měl někdo určit.

Chápu tento tisk a dávám za pravdu všem, kteří ho nechtějí podpořit, že se v tuto chvíli nic neděje, z mého pohledu se děje jediná věc, chceme ukázat všem okolo, že na tyto věci si nechceme nechat sáhnout, jsou to záležitosti naší historie, našich zvyků a našeho způsobu přemýšlení a chování. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Doubrava, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Dobrý den, vám všem, plně souhlasím s kolegou Čunkem, když říká, že každý stát se musí starat o své občany. Chtěl bych jenom zareagovat na některého z předřečníků, který řekl, že přijetím této novely bychom vyslali signál, že se bojíme. Naopak jsem přesvědčen o tom, že bychom tím vyslali signál, že nám osud našich občanů není lhostejný, že se za jejich bezpečnost dokážeme postavit, a proto ten návrh podpořím.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, právo přednosti má paní místopředsedkyně Horská, která je další přihlášenou do debaty, prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré dopoledne, vážení předkladatelé, kolegové, kolegyně, vážený pane předsedající. Žijeme v 8. nejbezpečnější zemi a jdeme posilovat právo nošení zbraně ústavním zákonem. Nebudu přesvědčovat přesvědčené ani z jednoho tábora, jenom bych možná tuto vážnou debatu si dovolila i odlehčit na vlastním příkladě, podotýkám, že nejsem radostná z tohoto projednávání, dokonce si nemyslím, že více zbraní ve společnosti přinese větší bezpečnost. Opravdu bych se toho amerického vzoru v tomto případě dožít nechtěla, kdy počet zbraní vlastněných mnohonásobně překračuje počet obyvatel, i v přepočtu na děti. Víte, co považuji za nebezpečné při projednávání tohoto návrhu, je ta pachuť zlé EU a nás chudáků. Pokud se bavíte, teď jste se ohledně tohoto zákona bavili se svými voliči, jistě vás kontaktovali, příkladům nebo to, co má EU jako svoje poslání, rozumí málokdo, ale nám senátorům to není cizí. Oni nerozumí často ani poslání Senátu, protože ta problematika je vzdálená, rozumí se té komunální politice, ale to, co je o dům dál, už ne. Je na nás, abychom to vysvětlovali, překládali z češtiny do češtiny.

Řeknu vám jeden příklad, kdy jako žena, podotýkám nepolitička, jsem se dostala na nádraží v Pardubicích do situace, kdy tam bylo mnoho cestujících, najednou tam byl strašný křik, byl to nějaký muž, který byl na první pohled nebezpečný, byl rudý, já jsem nevěděla nic lepšího, než se mu podívat do očí. Ten člověk byl psychicky narušený, než jsem se nadála, tak byl u mě. A co se dělo pak, můžu si gratulovat, neměl žádnou zbraň, já taky ne, ale tím, že jsme navázali oční kontakt, tak mě popadl, roztočil mě jako vrtuli a flákl tam se mnou o zem. Mě se rozlétla kabelka, tam bylo všechno, nebyla tam zbraň, protože nejsem nositelka té zbraně. Zvedla jsem se, lidi se okamžitě shlukli okolo, nikdo nic, zůstali štajf. Já jsem začala volat: Volejte policii! Nikdo nic. Volejte policii! Jeden se vzpamatoval, až na mé třetí volání, té postižené, teď nedávám ani otázky ani odpovědi. Kdyby tam byla třeba zbraň moje držená legálně, co by se stalo? Skončilo to dobře, přijeli zdatní ošetřovatelé, tři pána zmordovali, dali mu nějakou injekci, já jsem se oprášila jako dáma a šla jsem dál. Jenom říkám, co by se stalo, kdyby tam ta zbraň byla. Já bych nechtěla jezdit autobusem, kde někdo si hájí svůj život, náhodou vyjde střela, která patřila úplně někomu jinému. Jak si tohle zodpovíme?

Navážu s dovolením, prostřednictvím pana předsedajícího, na kolegu Cieńciału. Víte, pardon... Má krásné jméno, on mi to odpustí, jste senátoři, hned jste mě opravili... Omlouvám se. Víte, když budu chtít bránit svůj hrad, nejspíš v noci, budu na té zbrani muset spát? Už dnes ji mohu mít, mohu bránit svůj hrad, když mám legálně drženou zbraň. Dám si ji vedle sebe na noční stolek? To ne, když spím, tak útočník přijde a ještě ji použije. Dám si ji tedy do sejfu? To taky ne. Ale to jsou věci, které už teď fungují. To všechno je legitimní a legální. Takže musím ji mít pod polštářem, mě by tlačila.

Já jsem říkala, že tu vážnou debatu chci opravdu trošičku odlehčit. Možná že vás pobavím, kolegyně, kolegové, ještě víc, podotýkám znovu, že to bylo v období, kdy jsem nebyla v politice, účastnila jsem se výcviku tai-chi, což je bojové cvičení, asijské, čínské, je převedeno do nějaké relaxační podoby. Byl tam velký mistr tai-chi, který demonstroval sebeobranu vždy na nás figurantech. Vždy si někoho vzal, udělal ten útok fyzický a ukázal nám na tom cviku, třeba plující oblaka, jak se můžeme elegantně bránit. Mě si nikdy nevybral. Až jednou. Skoro by se mi chtělo vzít tady některého senátora, abych demonstrovala, ale kolega odešel, já to popíšu barvitě. Mistr tai-chi mě chytil pod krkem a začal mě škrtit. Chtěl demonstrovat to, jak se jako žena mohu ubránit. Obrana spočinula v tom, že mu rozrazím ruce, měl tam být ten cvik z toho tai-chi. Já jsem udělala jinou svoji celoživotní zbraň, ke které se veřejně přiznávám, já jsem se na milého mistra tai-chi takhle vrhla v té blízkosti, když mě držel pod krkem, a řekla jsem mu: Já tě utluču láskou! A mistr tai-chi zkoprněl, postavil se do pozoru a já jsem jako dáma odešla.

Rozhodla jsem se tento případ vám prozradit a odlehčit tuto situaci po debatě se svým kolegou, protože chci říct, že život je velmi pestrý. Toto své možná trošku komické vystoupení bych zakončila otázkou na předkladatele. Slyšíme, že se toho mnoho změní nebo nezmění, účastnila jsem se těch debat, které jsme měli na senátní komisi, a je mi s podivem, že názory takových renomovaných odborníků nejsou brány v potaz, je to pro mě překvapení, ale není to třeba poprvé, já bych se přesto chtěla zeptat, jestli je nebo mi dokážete, vážení předkladatelé, demonstrovat nějaký příklad, který se stal, nějak dopadl, jestli ke spokojenosti koho, to se těžko dá říct, jestli byste mohli demonstrovat pro nás neprávníky, nenositele zbraní, jak by to bylo jinak po přijetí tohoto návrhu zákona, jestli byste to tady takhle demonstrativně pro nás neznalé, pro občany v této republice, řekli, takhle je to před přijetím, takhle je to po přijetí. Byla bych vám za to velmi vděčná.

Končím se slovy, že ráda střílím, že si dokonce svoji senátní čest občas v obvodu zvednu, když mě, nevím, jestli to tak bude dál, jestli mě páni myslivci ještě budou zvát na své akce, protože mě zvou, nechají mě zastřílet, když je přestřílím, tak si sjednám velký respekt. Nejsem nemilovnice zbraní, jenom se obávám, že ten život nám to opravdu nezjednoduší a nepřinese to to pozitivní, o kterém se tady bavíme, budu čekat i na tu odpověď, co očekáváme přijetím takovéto hmatatelné, nejenom tato naše velká ústavní slova.

Děkuji za pozornost, jestli jsem vás pobavila, tak jsem ráda.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, třeba se dočkáte odpovědi brzy, protože počet přihlášených stoupá. Další přihlášený do diskuse je s právem přednosti pan senátor Láska.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo, já jsem chtěl vaším prostřednictvím paní místopředsedkyni vzkázat, že kdybych já se bránil slovy, já tě utluču láskou, že by to pravděpodobně vyvolalo v útočníkovi ještě větší agresi. Takže já si radši zachovám to své právo držet zbraň, ono to možná bude méně agresivní než takováto obrana. Když už jsem si vzal slovo, tak i odpovím na ten položený dotaz.

To, co se očekává přijetím této změny Listiny základních práv a svobod, je, že nebude žádná změna v naší legislativě ohledně zbraní. Všichni se shodnou na tom, že současný stav vyhovuje, je dostatečný, tím, že ho povýšíte na ústavní úroveň, snižujete pravděpodobnost nebo minimálně komplikujete život těm, co by ten současný stav chtěli změnit. To je odpověď na vaši otázku.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Paní senátorka se dočkala rychlé odpovědi. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolil bych si přidat pár reakcí na proběhlou rozpravu, nečekaně to bude díky panu kolegovi Láskovi o jednu víc. Prvně jsem chtěl reagovat na vystoupení pana předsedy Vystrčila, dělám to až teď, protože nemám to přednostní právo, tak jsem nemohl hned. On tady trošku zkarikoval to moje vystoupení, kdy jsem mluvil o nepoctivosti předkladu, jako že podle předkladatelů v důvodové zprávě se nic nemění, ono se nic nemění, tak co je na tom nepoctivého. To není nepoctivé, kdyby to takhle jednoduše bylo. To je jenom zbytečné. Řídit se v případě ústavy tím, že doplním něco, co je zbytečné, co je navíc, co je navíc, neškodí, nepovažuji za dobrý přístup k ústavě.

Nicméně ta nepoctivost, myslím si ,že to bylo naprosto zřejmé, byla v tom, že se to tváří jako rozšíření práva bránit svůj život i se zbraní, což už tam je, proto ta zbytečnost, ale ve skutečnosti ze všech okolností a nakonec i z vystupování těch, kteří jsou podepsáni pod tím návrhem, ve vazbě na petici je zcela zřejmé, že jde o to potvrzení práva držet zbraně, bránit se před směrnicí.

S tím souvisí druhá poznámka, myslím si, že jsem tady poměrně podrobně rozebral, právně argumentoval, proč ta změna nepřinese ochranu před transpozicí. Nikdo se to právními argumenty nepokusil v té rozpravě vyvrátit, to, co já jsem tady tvrdil, nikdo ani nepopsal ten mechanismus, jak to má chránit naši právní úpravu držení zbraní před zásahy ze strany práva EU. A přesto pak třeba od kolegy Adámka slyším, že se bojí těch dalších směrnic, a proto pro tento návrh bude hlasovat. Spousta dalších to tvrdila, nepochybně bude tvrdit, tento argument, že to je pořád ta ochrana před těmi směrnice, přestože nikdo není schopen popsat ten právní mechanismus, jak by nás to mělo bránit. Myslím si, že těžko bude někdo vyvracet argumenty, proč nás to nebrání, které jsem tady uváděl.

S tím souvisí to, co jsem zmínil na začátku, že mi přibyla ta jedna reakce na pana kolegu Lásku, ani on tady nepopsal, jakým způsobem tato změna listiny bude bránit přísnější regulaci zbraní v běžné legislativě, v běžných zákonech. Musím se bohužel opakovat, protože ta zbraň tam není definována, pouze předkladatelé argumentují trestně právní definicí, což je širší, což nejsou jenom ty regulované zbraně, podle mě i když přijmeme tuto změnu, českému parlamentu, bez ohledu na to, co se bude dít na evropské úrovni, vůbec nic nebrání přijmout velmi tvrdou regulaci střelných zbraní. Protože pořád zbude dost zbraní neregulovaných, kterými se může realizovat právo, které, jak předkladatelé tvrdí, se nově doplňuje, byť já tvrdím, že se nic nově nedoplňuje.

Mám trošku pocit marnosti z té debaty, protože podle mě moje věcné argumenty nikdo věcně nevyvracel. Nikdo nepopsal ten mechanismus, jak nás to má bránit před evropským právem nebo jak nám to bude bránit předtím, abychom přitvrdili regulaci střelných zbraní, protože podle mě to není možné popsat. Ale pak to doopravdy poctivě přiznejte, že děláte jenom tu deklaraci, že to ve skutečnosti žádnou ochranu nikomu nepřináší.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, možná z toho vyplyne úplně jiný závěr, že bychom měli změnit organizační řád Senátu, abychom zavedli faktické poznámky, protože chci reagovat na vystoupení paní místopředsedkyně Horské, ale po zkušenosti z Poslanecké sněmovny bych zase ty faktické poznámky tak moc nedoporučoval.

Paní místopředsedkyně Horská uvedla své vystoupení jako komické a odlehčující. Nehodlám si troufat ho posuzovat v těchto aspektech, ale troufám si tvrdit, že tam uvedla hned na úvod dvě závažné věci, které nejsou pravda. Tady se vůbec nebavíme o navýšení počtu zbraní v této republice, mezi lidmi, a už vůbec ne o zavedení amerického systému držení zbraní. Takže považoval jsem za nutné toto zdůraznit, protože to tento návrh opravdu neřeší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Petr Orel.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové. Budu stručný. Už desítky let vlastním zbrojní průkaz, sleduji tuto situaci velmi pozorně. Musím říct, že ani tato diskuse mě nepřesvědčila o tom, že je nutnost přijímat tento návrh ústavního zákona. Pohybuji se taky desítky let v myslivosti, takže něco o té problematice vím, možná právě proto si nemyslím, že je potřeba k tomuto přistupovat, neřeknu žádné nové právní argumenty, ztotožňuji se víceméně s tím, co řekl pan senátor, nebo s tou právní argumentací, kterou přednesl pan senátor Dienstbier. Evropská směrnice přináší více byrokracie, administrativy, to bezesporu, ale to si myslím, že jsme schopni unést, v žádném případě nepřináší nějaké omezení výkonu práva myslivosti, to si myslím, že je úplně liché, pokud to tady zaznělo, jde o to, že myslivost u nás by měla být možná více profesionální, střílet, resp. lovit spárkatou zvěř musíme daleko více, než se děje, musíme se dostat na kmenové stavy, které nám nebudou poškozovat lesní ekosystém, nebudou nám dělat škody na zemědělských porostech, nemáme tu žádný vyvážený ekosystém, že bychom mohli přirozeně regulovat tyto stavy, takže ta myslivost je bezesporu dále nutná, ale myslím si, že profesionálnější... Střílet se bude muset, zbraně budou muset být. Ale nejsem přesvědčen vůbec o tom, že bychom měli přijímat tento návrh ústavního zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, přihlášen je pan senátor Jiří Čunek, prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Jenom bych podpořil takový povzdech senátorů Nytry a pana senátora Dienstbiera nad těmi přednostními právy. Ono je to tak, že tato diskuse se většinou odvíjí na dvou základních principech, buď si něco připravíte a s tím tady jdete, nebo reagujete na někoho, co řekl před vámi. Všimněte si, že někteří držitelé přednostních práv začínají tak, že řeknou, já bych rád reagoval, proto využívám svého práva na to a to. No jo, ale to tam mají pět těch, kteří chtějí reagovat taky, ale musí čekat. Já to tak odlehčeně samozřejmě beru už tak, že přednostní právo mají především mít ti, kterým trochu později dojde, co by chtěli říct na toho, co něco řekl před nimi. Tak to tak můžeme brát. Buďme trošku asi... Přemýšlejme o tom, jestli neupravit jednací řád v tomto smyslu, nebo to teď musíme brát s nadhledem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, přihlášen je pan senátor Pavel Fischer, prosím.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, tři věci. Za prvé je to pět let, co se v rychlovlaku, který se řítil krajinou více než 300kilometrovou rychlostí, objevil terorista. Měl u sebe 9 naplněných zásobníků, automatickou zbraň, střelnou krátkou zbraň, několik desítek litrů hořlaviny a nůž. Ten člověk chtěl vraždit. Podařilo se ho odzbrojit a teprve zpětně se ukázalo, že ti, co ho odzbrojili, byli mariňáci, tedy příslušníci americké armády v civilu. Těch, kteří ho pomáhali odzbrojit, ale bylo víc. Když se potom zpětně rekonstruovalo, co se v tom vlaku stalo, jak se odvrátilo to neštěstí, tak teprve všem došlo, jak bylo důležité, že v tom vagónu seděli lidé, kteří umějí nakládat se zbraněmi, kteří poznají, když se ta zbraň zasekne, resp. umějí odzbrojit a umějí ji také odpovídajícím způsobem zajistit.

Byli tam zranění, ale byl tam i pocit toho, že se podařilo zastavit velmi nebezpečného útočníka. Z toho mi vyplývá jeden velmi důležitý závěr. Nežijeme v bezpečném světě. Je potřeba, aby se naši občané uměli bránit a aby byli gramotní v nakládání se zbraněmi, i když třeba nejsou členy ozbrojených sborů. Proto se velmi přimlouvám za to, abychom tuto debatu nepolarizovali, ale velmi pozorně naslouchali těm, kteří vystupují, ať už s vlastní bohatou zkušeností, nebo proto, že mají nějaké důležité poznatky, třeba i z oblasti užívání zbraní nebo boje s terorismem.

Z diskuse mi vyplývá jedna důležitá věc, to je můj druhý bod. Psal jsem si, kolikrát tady dnes zazní slovo symbolický. Hlásím, že to bylo docela často. Mluvíme dnes více o symbolu než o tom, co skutečně je obsahem, protože obsah, ta svoboda, ta možnost se bránit nebo mít zbraň, ta je dnes mezi námi už zajištěna. Proto naprosto respektuji tuto symbolickou hodnotu nebo symbolický význam, ale zároveň v tom budu opatrný. Pro tento návrh ruku nezvednu.

Za třetí, v argumentaci zaznívaly také hlasy ve vztahu k evropské spolupráci, evropskému právu. Musím říct, že musíme být velmi opatrní a k sobě poctiví. Tady nejde o to, abychom budovali, jak tady někdo říkal, vozové hradby, nebo mluvili o křižáckých výpravách, to je skutečně mimo realitu. Ale měli bychom poctivě připustit, že i my v Senátu máme možnost ovlivňovat evropskou agendu, že i my v Senátu můžeme vládě dávat zpětnou vazbu, že i my v Senátu máme za úkol vládě schvalovat mandát. Teď se podívejme na ty naše rozpravy o evropských tiscích. Málokdy se tady jde k substanci nebo k věci, málokdy máme šanci vládu zpětně volat k odpovědnosti za to, co vyjednala nebo co nevyjednala, co prosadila nebo co neprosadila. Proto se mi zdá, že místo toho, abychom čekali na to, že vytvoříme nějakou bojovou, vozovou hradbu, která nás bude bránit, bychom měli mnohem aktivněji využívat nástrojů, které máme jako instituce, abychom v evropských otázkách naplňovali obsahem, tím, co lidi opravdu trápí, prostor, který jako instituce máme. Proto bych to bral i jako příležitost mluvit do vlastních řad. Kolik nás opravdu k těm věcem vystupuje, kolik nás k těm věcem se zdržuje při hlasování, když můžeme vyjádřit jasný názor. Proto bych nerad, abychom zapomněli na to, že evropská dimenze v té dnešní diskusi byla také velmi důležitá, hlásím, že se mi celá řada nesmyslů, které přicházejí z Bruselu, také nelíbí, jsem připraven proti nim bojovat. Nemyslím si však, že je potřeba stavět vozové hradby, možná že bude úplně stačit, když budeme poctivě a pravidelně do všech důsledků využívat nástrojů, které jako Senát máme. Zdá se mi, že i občanům, kteří mají v sobě oprávněný neklid z toho, co se na nás řítí ze světa, resp. jaké nesmysly se třeba někdy také v administrativním procesu podaří sepsat, nám předkládat ke schvalování, že bychom s tím mohli pracovat, nakládat možná mnohem častěji, než jenom když mluvíme o tom, že budeme doplňovat Listinu základních práv a svobod. Já pro tuto úpravu nejsem. Jsem zastáncem názoru, že bychom do těchto textů měli vstupovat pouze vzácně a s velkou opatrností. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, přihlášen je pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené kolegyně, vážení kolegové. Z řad odpůrců přijetí návrhu tohoto ústavního zákona zde zaznívá často a opakovaně, že by se přijetím nic nezměnilo. Deklaruji, že můj názor, můj postoj je zcela jiný, a to ze dvou důvodů. Zaprvé jsem přesvědčen, že v případě, že tento ústavní zákon bude přijat, bude to velmi silné slovo ČR navenek, vůči EU, říci, co my si zde přejeme v ČR. Zadruhé, pokud přesto z řad EU bude přijato nařízení či směrnice, která bude v rozporu s tímto naším ústavním zákonem, že se dokáže ČR na základě tohoto ústavního zákona postavit na odpor, žádat o upřednostnění našeho práva, které je dané ústavním zákonem. V případě nutnosti i prostřednictvím Ústavního soudu. Není to tak dlouho, co ústavní soud Spolkové republiky Německa se zachoval v jiné problematice obdobně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan senátor Michael Canov byl poslední přihlášený, takže rozpravu uzavírám... Vy jste byl znova přihlášen, ale v pořádku. Takže rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, nebo předpokládám, že se vyjádří. Máte slovo, pane navrhovateli.

Senátor Martin Červíček:  Vážené kolegyně, kolegové, dovolím si jenom velmi stručně pár poznámek. Jsem přesvědčen o tom, že Listina základních práv a svobod je drahocennou součástí našeho ústavního pořádku. Dokonce dávám za pravdu vám kolegům, kteří hovoříte o tom, že bychom měli do ní vstupovat obezřetně, citlivě, v těch závažných případech. Ale, prosím, myslím, že jste to tady zmínili někteří z vás, debaty, různé debaty, nejenom o zbraních, popř. o tomto právu bránit svůj život nebo život někoho jiného i se zbraní, nejsou přesto dokladem toho, že se do ústavy, resp. do Listiny základních práv a svobod v čase vstupovat bude muset, protože ta společnost, resp. věci, které to ovlivňují, se průběžně mění.

Jsem přesvědčen, že se budeme pohybovat v době, kdy toto budeme muset připustit. Obávám se, že neplatí něco ve smyslu, až tu bude návrh na omezení zbraní, tak to udělejme. Nebude to pak už pozdě? A platí to pro jakákoli jiná další témata. Nejsem příznivcem neseriózních informací nebo ovlivňování kohokoli, od myslivců počínaje, vůbec se mi v minulosti nelíbily fotky demonstrativní se zbraní, že tohle je to pravé, abychom přijali tu předchozí úpravu, která taky hovořila o věcech, které souvisely s připravovanými zbraňovými směrnicemi a podobně. Ale potom buďme seriózní, nesrovnávejme ČR s USA. Zbraňová legislativa v USA je úplně rozdílná. Jenom připomenu, v ČR máte povinnost vykonat zkoušky, než dostanete zbrojní průkaz, máte jiné povinnosti, dokonce velmi výrazné omezení v případě, že něco spácháte, jste pod pravidelnou kontrolou, ale to nejdůležitější, oproti USA díky naší zbraňové legislativě máte evidenci legálních zbraní. Jestli si mohu dovolit něco ze své zkušenosti, největší problém bezpečnosti v kterékoli zemi na světě je problematika nelegálních zbraní. A státy, které jakýmkoli způsobem připustily omezení legislativy, která upravuje legální zbraně, tak se dopouštějí té největší chyby při zajištění bezpečnosti někdy do budoucna, při změně bezpečnostních věcí a okolností.

Stejně tak, tento návrh přece nemá posilovat ústavní právo na nošení zbraní. Nemá posilovat ústavní právo na nošení zbraní! Nebudu to dál zdůvodňovat. Myslím, že bychom znova rozpoutali diskusi kolem toho. Povinnost převzít evropské právo před národním právem, které je navíc zakotveno v nějaké podobě v ústavní rovině, ano, respektuji názor právníků, odborníků, vás kolegů, kteří k tomu vystupujete a říkáte, že tomu tak není. Ale dovolte mi mít svůj názor, že jsem přesvědčen o opaku.

Že při vyjednávání čehokoliv v souvislosti např. s těmi zbraňovými směrnicemi apod., tohle je přece argument, to je skutečnost, kterou v těch formálních, neformálních jednáních asi pravděpodobně ČR může uplatnit. Lišíme se v názoru, respektuji to, ale respektujme třeba i vyjádření někoho jiného, který se domnívá, že v rámci vyjednávání to může být naopak. Jenom velmi stručně. Jsem přesvědčen, že to není nadbytečné, bylo tady řečeno, že některé věci by mohly být výslovně uvedené, já myslím, že se tady několikrát řeklo, co autoři chtějí sdělit tímto návrhem, vůbec si nemyslím, že důvodová zpráva něco skrývala. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předkladateli, ptám se zpravodaje výboru pro zahraniční věci a bezpečnost, pana senátora Pavla Fischera, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Paní zpravodajko garančního výboru, máte právo posledního slova a také nám řeknete, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za slovo, velmi vám všem, kolegové, děkuji za, řekla bych, hodně kultivovanou, demokratickou, nenapadající diskusi. Čekala jsem, že bude velká a dlouhá, naplnilo se, ale byla hodně seriózní, vystoupilo v ní 26 senátorů, senátorek a z toho někteří dvakrát.

Navrhl bych hlasování, mám to velmi jednoduché, máme usnesení 2 výborů, obě jsou shodná, v prvé řadě budeme předložím ke schválení usnesení garančního výboru, to znamená, souhlasí se zněním zákona, jak jste ho navíc obdrželi... Z mého pohledu, jak čtu jednací řád, se hlasuje... Zamítnout vzešlo z pléna. Ale jednací řád upřednostňuje, obracím se tímto na legislativu, jestli je to tak. (Milan Štěch: Není třeba, je to naprosto jasné. Nejdřív se hlasuje o schválit, pak se hlasuje o zamítnutí. To není nutno, že to bylo ve výborech, ale je to procedura, která je stanovena zákonem o jednacím řádu.) Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Takže je nám jasno? Já pozvu k hlasování.

Prosím, já vás odhlašuji, znova se přihlaste. Moment. Zkontrolujte si, jestli vám svítí světélko, protože se mi zdá, že to číslo je enormně malé. Přihlaste se raději znovu. Možná, že jsem později zmáčkl reset, než vy jste zasunuli znova kartu. Podle mě je tady minimálně 70 senátorek a senátorů. Tak, máte všichni kontrolní světélko? Když nejsou, tak jim to nesvítí, tak to vypadlo... Dobře. Přizváno bylo. Přítomno je 69 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 35, protože to zatím teď není v podobě třípětinového hlasování, byl podán návrh schválit návrh senátního návrhu ústavního zákona tak, jak jej přednesl a předložil pan senátor Martin Červíček. Všem je jasno, o čem budeme hlasovat? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 31, registrováno bylo 69, kvórum pro přijetí je 35, pro návrh se kladně vyslovilo 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím, aby se zdrželi hlasitých projevů někteří kolegové. Budeme pokračovat v hlasování. Podle § 130 odst. 8 jednacího řádu navrhuji Senátu, aby pověřil

I. předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu ústavního zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh ústavního zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání,

II. tři senátory, aby návrh ústavního zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Předpokládám, že tam bude první jméno pan kolega Červíček, je to tak... Řeknete mi další dvě jména, pane kolego? (Martin Červíček: Zdeněk Hraba.) Hraba? Ano! (Martin Červíček: Václav Láska.) Láska. Tak, já ten druhý bod přečtu ještě znova... Pověřuje Senát tři senátory, konkrétně Červíček, Hraba, Láska, aby návrh ústavního zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

O tomto budeme bez znělky hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Registrováno 70, kvórum 36, pro návrh 65, proti nikdo. Návrh byl schválen. Uvedení tři kolegové mají pověření, aby návrh předložili a odůvodnili Poslanecké sněmovně.

To je všechno, já děkuji zpravodajům, děkuji předkladateli, tento bod končíme.

Já chvilku posečkám, protože dochází k pohybu, který je zákonitý i z hygienických důvodů. A zdravotních. Balkón se nám asi vylidní. Přivítám pana místopředsedu vlády, pana Havlíčka. Kolegyně a kolegové, prosím o pozornost, budeme projednávat

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s přijetím Prohlášení některých evropských vlád o fázi využívání nosných raket Ariane, Vega a Sojuz z Vesmírného střediska Guyana ve znění změn přijatých dne 4. prosince 2017

Tisk č. 187

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 187. Uvede ho, představí ho pan ministr dopravy Karel Havlíček. Pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Máte před sebou vládní návrh, kterým se předkládá Senátu PČR k vyslovení souhlasu s přijetím prohlášení některých evropských vlád, jak už bylo řečeno, využívání nosných raket Ariane, Vega, Sojuz, a to z Vesmírného střediska Guyana ve znění změn přijatých dne 4. 12. 2017. Jedná se o technickou záležitost, přičemž účelem toho původního prohlášení z roku 2007 bylo vytvořit společný rámec pro fáze využívání nosných raket právě Ariane, Vega nebo Sojuz z tohoto vesmírného střediska, přičemž pojmem fáze využívání nosné rakety myslíme období, kdy je ukončena fáze vývoje té rakety, kdy se nosné rakety toho konkrétního typu už běžně využívají. Účelem toho nového prohlášení, právě z toho roku 2017, je prodloužení platnosti a zároveň aktualizace původního prohlášení z roku 2007, tak aby to odpovídalo stávající situaci v oblasti nosných raket v Evropě.

Pro ČR je asi to nejzásadnější to, že využívání těchto raket vyvinutých v rámci Evropské kosmické agentury bude respektovat průmyslové a geografické rozdělení zakázek podle účasti členských států. Je to důležité, troufám si tvrdit, pro náš průmysl, který mj. v oblasti letectví a kosmického průmyslu stále má velmi dobrou vizitku ve světě, troufáme si tvrdit, že i s ohledem na budoucí vývoj naší ekonomiky je třeba letecký průmysl a průmysl kosmický podporovat, je tam vysoká přidaná hodnota, máme tam kompetence historické, máme tady špičkové technické školy, máme tady schopné lidi, je to zrovna jeden z těch segmentů, kde se dá velmi dobře profilovat. Můžeme si tím vytvořit velmi zajímavou vizitku ČR, konečně jsou zde i mezi vámi senátoři, kteří jsou v této oblasti aktivní a dělají skvělou práci.

Pokud by nedošlo k přijetí tohoto prohlášení, mohlo by to být v určité fázi pro české firmy v tom dodavatelském řetězci nepříjemné a určitě by to obsadily jiné státy. Takže bych poprosil o podporu tohoto návrhu, děkuji mockrát.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, pane ministře. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 187/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Václavec. Garančním výborem je VHZD, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 187/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Herbert Pavera. Prosím.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné dopoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr všechny věci kolem daného problému, který teď projednáváme, řekl. Já bych chtěl jenom zdůraznit to, co tady řekl i pan ministr. Je opravdu velmi důležité, že se české firmy budou moci minimálně do roku 2035 podílet na kosmickém výzkumu. Myslím si, jak to řekl pan ministr, že české firmy opravdu patří mezi velmi úspěšné a velmi jim to pomůže, když budou nadále participovat jak na výzkumu, tak i na technologiích, které se používají v kosmu. Co se týká usnesení VHZD, tak VHZD:

I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k přijetí některých evropských vlád o fázi využívání nosných raket Ariane, Vega a Sojuz z Vesmírného střediska Guyana ve znění změn přijatých dne 4. prosince 2017,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal pozici u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Ladislav Václavec? Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Ladislav Václavec:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Náš výbor VZVOB přijal 120. usnesení na schůzi konané dne 11. března 2020, kde jednohlasně doporučuje Senátu PČR dát souhlas k přijetí tohoto prohlášení, určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje pana předsedu Pavla Fischera, aby toto usnesení přednesl předsedovi Senátu PČR. Já bych rád jen dodal, že opravdu na tomto programu se podílí řada firem, zejména z Brněnska, po doplnění mého slovutného kolegy, astrologa, pana senátora Duška, je, že ve čtvrtek příští týden ráno už z Vesmírného střediska Guyana vystartuje raketa Vega, kde je hodně komponent z ČR, a bude to v přímém přenosu vysílat Evropská kosmická agentura. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Já vám taky děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu. Kdo se chce přihlásit do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel nechce nic doplnit? Ne. Pan garanční zpravodaj také ne. Takže přistoupíme k hlasování.

Myslím si, že naše lavice neodpovídají počtu, který je na displeji, takže já opět provedu, že vás odhlásím... A opět se, prosím, přihlaste. Displej se zastavil. Přítomno 51, kvórum pro přijetí je 26, budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k přijetí prohlášení některých evropských vlád o fázi využívání nosných raket Ariane, Vega a Sojuz z Vesmírného střediska Guyana ve znění změn přijatých dne 4. prosince 2017.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. (Jeden ze senátorů si stěžuje na nefunkčnost hlasovacího zařízení.) Zpochybňujete hlasování? (Senátor zpochybňuje hlasování.) Dobře, budeme hlasovat znova, nebudu vyhlašovat výsledky voleb. Musíme počkat, až naběhne displej znovu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, než zahájím hlasování, máte všichni tu modrou kontrolu rozsvícenu? Dobře. Zopakujeme si hlasování, prosím o klid. Přečetl jsem návrh usnesení. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 34, registrováno 59, kvórum pro přijetí 30, pro návrh se kladně vyslovilo 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, děkuji i zpravodajům.

Přikročíme k dalšímu bodu. A tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o mezinárodních Pravidlech pro zabránění srážkám na moři, 1972 (COLREG), ve znění pozdějších rezolucí

Tisk č. 188

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 188. Opět ho uvede pan ministr dopravy Karel Havlíček. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji, dovolte, abych pokračoval dalším vládním návrhem, který předkládáme, tentokrát se jedná o lodě, jedná se o mezinárodní úmluvu přijatou Mezinárodní námořní organizací, tzv. IMO, International Maritime Organization, je to jedna z nejdůležitějších vůbec mezinárodních námořních úmluv, které se týkají provozu plavidel na volných mořích a všech navazujících vodních cestách, po kterých mohou plout námořní plavidla. Možná to pro vás je téma novější, tak já aspoň jenom pro vaši informaci spíš ze zajímavosti jsem si vytáhl statistiky, o kolik se vůbec jedná lodí, které jsou u nás registrovány. Není to tak úplně nejméně. Lodě, které mohou na moře, jsou registrovány pod ministerstvem dopravy, tak jich je 400, ale ty, které jsou ještě dále registrovány pod Státní plavební správou, tak jich je řádově dalších několik stovek, které už ale jedou v trošku jednodušším režimu. Tím hlavním cílem úmluvy je zajištění jednotných pravidel, právě provozu námořních plavidel, přitom k té původní úmluvě, tzv. COLREG, bylo pouze přistoupeno jako ke smlouvě vládní, tak nyní i s ohledem na naši ústavu to musíme vyprecizovat tak, aby se jednalo o smlouvu prezidentskou. Je to tedy předkládáno včetně tzv. 7 pozměňovacích rezolucí, které udělala ta Mezinárodní námořní asociace IMO. Ta ratifikace vč. všech příloh je skutečně nezbytná z důvodů zajištění obecné bezpečnosti námořní plavby, takže podobně jako v předcházejícím případě této vysoce specifické věci bych poprosil o podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 188/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je VHZD, přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 188/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Lumír Aschenbrenner.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pokud někdo po předchozím bodu očekává, že se vrátíme na pevnou zem, tak je zklamán, vracíme se na moře, protože pořádek musí být jak na souši, tak i na moři. Výbor přijal k tomuto materiálu usnesení, které doporučuje Senátu PČR:

I. dát souhlas k ratifikaci úmluvy o mezinárodních Pravidlech pro zabránění srážkám na moři, 1972 (COLREG), ve znění pozdějších rezolucí,

II. určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera,

III. pověřil předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Jinak obsah toho usnesení přiblížil včetně toho počtu lodí, kterých se to týká, pan ministr.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste u stolku zpravodajů plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Tomáš Jirsa? Nepřeje. Takže otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nechce nic doplnit, pan garanční zpravodaj také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Přítomno 56, kvórum pro přijetí 29, budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci úmluvy o mezinárodních Pravidlech pro zabránění srážkám na moři, 1972 (COLREG), ve znění pozdějších rezolucí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 35, registrováno 60, kvórum 31, kladně se vyslovilo 55, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji jak předkladateli, tak zpravodajům.

Přikročíme k dalšímu materiálu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Mezinárodní úmluva o vyměřování lodí (TONNAGE), 1969, ve znění pozdějších rezolucí

Tisk č. 189

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 189. Opět má slovo pan ministr Karel Havlíček.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji za slovo, další strategický dokument, přičemž tady je zajímavé to, že ta Mezinárodní úmluva o vyměřování lodí TONNAGE se týká čisté nuly. Jinými slovy, nemáme tady žádnou loď, která by plula po mořích toho obchodního charakteru, ani žádnou velkou jachtu, zase jenom pro zajímavost, musela by mít aspoň 40 metrů a více, což tedy ale samozřejmě neznamená, že nemůže nikdy tak v budoucnu být. Takže ta takzvaná úmluva TONNAGE je jednou z těch mezinárodních úmluv přijatých opět Mezinárodní námořní organizací IMO pro mezinárodní námořní dopravu, a tím hlavním cílem je stanovení pravidel pro určení hrubé, čisté prostornosti lodí. Opět jako v tom předcházejícím případě k tomu historicky bylo přistoupeno jako ke smlouvě vládní, nyní s ohledem na ústavu to musíme předělat na smlouvu prezidentskou. Je nutné tedy tento nedostatek zvládnout a materiál předložit k dodatečné ratifikaci. Úmluva TONNAGE je předkládána včetně jedné pozměňovací rezoluce. Takže děkuji za podporu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB, přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Jaroslav Větrovský. Prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já děkuji, skutečně, jak říkal pan vicepremiér, úmluva je jednou z významných mezinárodních námořních smluv týkajících se provozu plavidel na volných mořích a na všech vodách s nimi spojených, po kterých mohou plout námořní plavidla. Jejím hlavním cílem je stanovení pravidel pro určení hrubé a čisté prostornosti lodí jako jedné z jejích klíčových obchodních vlastností. Skutečně v ČR v současnosti žádná námořní obchodní loď nevyužívá možnost registrace nebo plavby pod její státní vlajkou, ratifikace úmluvy je však podstatná zejména k naplnění závazků, které ČR plynou z členství v EU.

VHZD se materiálem zabýval na svém 21. zasedání 11. března 2020 a přijal usnesení, které je totožné s usnesením VZVOB. Jako suplující i tohoto výboru z pověření pana zpravodaje Tomáše Jirsy tedy konstatuji, že oba dva výbory Senátu doporučily Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci z Mezinárodní úmluvy o vyměřování lodí (TONNAGE), ve znění pozdějších předpisů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Vyrozuměl jsem, že je to společná zpráva obou dvou jmenovaných výborů. Vás prosím, abyste plnil úkoly garančního zpravodaje. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Budeme hlasovat.

Je nás přítomno 61, kvórum pro přijetí 31. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas s ratifikací Mezinárodní úmluvy o vyměřování lodí (TONNAGE), 1969, přijaté v Londýně 23. června 1969, ve znění pozdějších rezolucí.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 36, registrováno 61, kvórum pro přijetí 31, pro návrh se vyslovilo 59, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, děkuji zpravodajům.

A přistoupíme k dalšímu bodu. Tím je

 

Sdělení Komise Pokyny pro členské státy týkající se přímých zahraničních investic a volného pohybu kapitálu ze třetích zemí a ochrany evropských strategických aktiv před začátkem používání nařízení (EU) 2019/452 (nařízení o prověřování přímých zahraničních investic)

Tisk EU č. K 049/12

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk K 049/12 a K 049/12/01. Já opět žádám pana ministra Karla Havlíčka, aby nás seznámil s materiály.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tentokrát se skutečně jedná o poměrně důležitou věc. Je to z dvorku nikoli tedy teď resortu dopravy, ale průmyslu. Týká se bezprostředně zahraničních investic. Jsem velmi rád a oceňuji to, že Senát projevuje zájem o diskusi k tématu právě rizikových zahraničních investic, neboť je třeba říct, že už v prosinci roku 2017 byla představena tady pozice vlády k návrhu nařízení, kterým se vytváří určitý unijní rámec pro prověřování přímých zahraničních investic. Toto nařízení od října tohoto roku, tedy nabývá účinnosti, umožní členským státům EU a Evropské komisi určitou, řekněme, rozsáhlejší výměnu informací o případných rizikových investicích z třetích zemí.

Nicméně v souvislosti s mimořádnou situací v rámci pandemie, v rámci koronaviru se Komise začala tomuto tématu věnovat ještě přednostněji, a to připusťme i s určitou obavou tzv. predátorských investic z třetí zemí, spojených s oslabením jednotlivých ekonomik a samozřejmě jednotlivých společností, firem, takže já jsem měl možnost o tom hovořit i s panem komisařem Hoganem, stejně tak paní předsedkyně Komise von der Leyenová, oba zdůrazňují, že možná více než kdy jindy je třeba chránit v tuto chvíli bezpečnost a určitý veřejný pořádek v rámci Evropy, neboť zcela zjevně existuje určité riziko. Problematičtí investoři z třetích zemí mohou fakticky skutečně skupovat kapacity, které jsou pro kritickou infrastrukturu nebo pro důležitou výrobu oslabeni, jejich vlastníci a provozovatelé mohou trpět nedostatkem zdrojů, cash flow atd. Ať už se jedná o zdravotnický průmysl nebo i třeba různé další prvky kritické infrastruktury, v oblasti výzkumu třeba, biotechnologií atd., tak to jsou nepochybně oblasti, které v tomto mohou být citlivé a mohou být ohroženy. Takže ta rizika existují. To je zjevné. Může prostě docházet ke skupování určitých strategických aktiv v různých odvětvích, vč. kritické nebo, chceme-li, strategické infrastruktury. S tím, že právě ten nepříznivý hospodářský vývoj tomu může být více nápomocen. V tom negativním slova smyslu, pochopitelně.

Senát si vybral k projednání v tom aktuálním sdělení to, že Komise varuje členské státy před těmito hrozbami, to je jedna věc, současně je vyzývá, aby využívaly kapacity svých národních prověřovacích mechanismů, které toto do značné míry jsou schopny omezit. Přičemž, a to je důležité, státy, které ještě nemají zatím ten mechanismus této obrany, tak vyzývá ke zřízení určitých plnohodnotných mechanismů. Je třeba říct, že my ho ještě nemáme, na druhou stranu už klepeme na dveře, jsme tedy těsně před tím vlastním režimem, protože my jsme byli poměrně aktivní v tomto, není to úplně jednoduchý text, zákon nebo, říkejme prostě něco, co by se dalo připravit během několika dnů. Nicméně my si uvědomujeme ta rizika, proto bych vás i rád informoval o tom, že naše vláda už připravila takový zákon, který skutečně zřizuje poměrně jasný mechanismus pro prověřování zahraničních investic právě do té kritické strategické infrastruktury a tak dále. Je to přímo v gesci a pod správou ministerstva průmyslu a obchodu, ten zákon bude skutečně čelit rizikům, před kterými varuje Evropská komise, v tuto chvíli je tedy už předložen do Poslanecké sněmovny, bude pochopitelně postoupen i Senátu. Věřím, že zde o tom bude v momentě, kdy se to předloží, určitě zajímavá diskuse, nepochybně v Poslanecké sněmovně, věřím, že to nalezne širší podporu, my jsme si s tím skutečně dali hodně práce, musím říct, že to je poctivě odpracovaný dokument, který je velmi důkladně připravován nejenom naším týmem, ale velmi jsme to diskutovali se všemi zainteresovanými osobami, skutečně fakticky začínáme, můžeme říct, schválením tohoto zákona rizikové investice prověřovat a plně si je budeme zapojovat do evropských aktivit nebo budeme to společně komunikovat na té evropské úrovni.

Jak je to časově teď? Je to v tuto chvíli na čekačce v Poslanecké sněmovně, věříme, že by to mohlo jít v tom lepším případě už příští týden na první projednávání, pokud by se to ještě nestačilo, protože samozřejmě stále tam ještě jedou ostatní zákony, které trošku vytlačují ty běžné zákony spojené s covid, tak nemůžeme to stoprocentně zaručit, navíc je tam vždycky velmi čirá diskuse ohledně všech bodů, které jsou, tak nezaručuji, že to bude v tom příštím týdnu, pak by to tedy bylo na další schůzi Poslanecké sněmovny, ale s ohledem na to, že by to mělo být v říjnu celé hotové, což podle mého názoru nemusí být účinné, nemusí to skutečně tak rychle dopadnout, když vezmu všechna kolečka, beru, že v létě je to omezenější, tak do konce roku, dejme tomu, s nějakým dvouměsíčním zpožděním by to mohlo být celé hotové. Já si troufám tvrdit, že to je i velmi realistické datum. Myslím si, že ty dva měsíce se už asi nic nestane, ale nevylučuji, že by se to možná ještě mohlo třeba v tom říjnu všechno zvládnout, pokud všechno půjde rychle. Já si myslím, že by se to nemuselo nikde zdržovat, tak to jenom k tomu časovému harmonogramu. Jinak pochopitelně jsem připraven k diskusi, bude-li o to zájem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, výbor, který projednal tyto tisky, je VEU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 049/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Čunek:  Po mírném... (Milan Štěch: Pan senátor Hampl má jedničku za iniciativu. Prosím, omlouvám se.) Já jsem stydlivě čekal, protože předseda výboru má přednost. Tato materie, kterou projednáváme, to znamená sdělení komise, si výbor vybral proto, že ji považuje za poměrně důležitou, její důležitost je pochopitelně také podtržena tím, že nám přijde zákon ze sněmovny, který budeme diskutovat a schvalovat nebo projednávat. Nad to, co řekl pan místopředseda vlády, bych snad jen dodal, že faktem je, že to je jedna z mála výhod, kterou covid přinesl do evropské společnosti, a to větší uvědomění si, jaká rizika máme. To, že jsou podobné obranné mechanismy připravovány dlouhou dobu, urychlí se až ve chvíli, kdy se ukáže, že jsou potřebné, tak to samozřejmě je velmi dobře, je to aspoň tedy tak. Tady jde hlavně o to, že teď největší důraz se dává na to, aby se prověřovaly investice právě v obranném průmyslu, v energetice a podobně. Nicméně je dost dobře možné, že zákon, který nám sem přijde, to buď bude obsahovat, nebo budeme také diskutovat o tom, jestli se nerozšíří jeho působnost např. na zemědělství, vlastnění půdy atd. Což znamená soběstačnost a bezpečnost také.

Takže doporučení Senátu máte před sebou. Nebudu ho číst.

Tedy doporučení výboru Senátu. Já samozřejmě doporučuji v souladu s usnesením výboru schválit toto doporučení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste plnil úkol garančního zpravodaje, otevírám rozpravu. Přihlášen je pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové. Tento bod je důležitější, než si myslíme. Jedná se o ochranu našich firem, o ochranu našich podnikatelů před, jak říkal pan vicepremiér, před predátory ze zahraničí.

Ve světě tento problém existuje už dlouho jako téma. ČR u toho byla od začátku, kdy se tohle začalo objevovat na agendě OECD. To znamená, že už je to více než 10 let. Proto je chybou, že ČR žádný takový zákon zatím nemá. Jsou totiž země, které mají vlastní finanční, resp. investiční instituce, které dokáží vrhnout tu palebnou sílu tam, kde je potřeba, např. chránit strategické odvětví nebo strategickou firmu před vstupem nějakého nepřátelského elementu. ČR to nemá a měli bychom mít zákon. Ten zákon ještě nemáme. Je velmi dobře, že nás pan ministr ubezpečil v tom, že ten harmonogram je připraven, zákon je ve sněmovně, ale ještě nebyl zařazen do 1. čtení. Proto bych chtěl i panu vicepremiérovi říci naši maximální podporu a připravenost k součinnosti. Zmínil jste, že bude léto, ale my umíme pracovat i v létě. Čím dříve budeme mít tuto normu přijatou, tím lépe. Nejde o to, že by šlo o nějaký malý, zbytečný, zbytný zákon. Jde skutečně o strategický nástroj, kterým může vláda kontrolovat, kam jde zájem investora, a vystavit mu červenou v případě, že by šlo o něco strategického. Můžeme mluvit o energetice, o telekomunikacích, o železnicích nebo o dalších. V rámci EU jde o to, abychom si navzájem koordinovali a vyměňovali informace, koordinovali postoje, aby investor, který byl odmítnut u sousedů, to nezkusil přes nás. Skutečně jde o to, abychom začali chránit prostor prosperity, který je také u zrodu nebo u základu prosperity naší.

Je proto velmi dobře, pane vicepremiére, že jste o tom mluvil s komisaři v Evropské komisi, ale bylo by také dobré, abychom o tom slyšeli konečně už mluvit ve Sněmovně. Ta prodleva mezi sepsáním zákona a projednáváním je totiž velmi dlouhá, z hlediska bezpečnosti ČR je nesnesitelně dlouhá. Proto jsme rádi, že tady také padlo, že se počítá s tím, že v souvislosti s COVID se do toho nejspíše sedmého paragrafu tohoto zákona, jak navrhuje pan poslanec Martin Kolovratník, dostanou i ochranné pomůcky, zdravotnické pomůcky nebo výroba a vývoj vakcín. To jsou totiž i ve světle zkušenosti s pandemií naprosto strategické obory, ve kterých by si ČR neměla nechat ukrást svoje know-how. Tady musíme vládě vystavit určitou důtku za to, jak nakupovala ty slavné ochranné pomůcky. Jak dobře víme, tak zatímco ten rychlý nákup v těch prvních týdnech z Čínské lidové republiky zasluhuje maximální ocenění, tak to, co bylo dobré první týden nebo první měsíc, už ale nebylo dobré druhý týden a druhý měsíc, a už to bylo úplně špatně ten třetí týden a třetí měsíc. A pokud se dnes vláda nechává slyšet, že pokud přijde druhá vlna pandemie, budeme opět nakupovat v Číně, tak už je to skandál. Protože těch českých výrobků a dodavatelů a těch, kteří tady vyvinuli řešení, je dost na to, abychom s nimi naplnili tento sál. Všichni budou říkat to samé: vláda nereagovala, nabízeli jsme, přicházeli jsme s řešením, ale nedostali jsme odpověď. A tak není divu, že 99 % všech nákupů šlo z Číny. Pomohli jsme HDP v Číně, našim výrobcům jsme v lepším případě zakázali vývoz na evropský trh a zároveň jsme jim nedali žádnou zakázku, protože jsme jim řekli, že jsou malí. A protože to je téma pro průmysl a obchod, tak je to i téma pro tuto chvíli. My si musíme uvědomit, že vláda, která během kritické doby nedokázala strategicky pracovat s výrobci u nás doma, tak by měla nyní dostat možnost reparátu – a vlastně i prostřednictvím tohoto zákona, který je připraven. Rychle ho nechat schválit, abychom to, co máme doma jako know-how, inovace, výzkum, vývoj, v těch firmách, které řekly umíme vyrábět nanovlákna, umíme nějaká nová řešení, která jsou za zlomek ceny, než nakupujeme, tak abychom je přikryli tímto zákonem, protože na podzim může být pozdě. Pak totiž tak jako v obchodě, když jsou slevy: přijde investor, který se může se tvářit docela civilizovaně, může mluvit dokonce česky, a začne si z těch slev, které budou vystaveny, nakupovat do vlastního portfolia. Pak se budeme divit, že nemáme od koho nakupovat nebo že to u nás nikdo nevyrábí nebo že to vyrábí pro účely někoho jiného. Proto je tak důležité, že o tom dnes mluvíme. Ve světle pandemie COVID jsme totiž viděli, jak jsme zranitelní, jak vláda neumí strategicky jednat. Je to smutné vysvědčení i pro ministerstvo průmyslu a obchodu, přestože tady máme aktéry, kteří se chtěli postarat a mohli postarat. Přikryjme nyní naše podnikatele a naše vynálezce tímto zákonem, přijměme ho co nejrychleji. V říjnu by mohlo být pozdě. Jsme připraveni jednat i v létě. Takže děkuji za tuto možnost o tom mluvit. Zaplaťpánbůh, že nám Evropská komise připomíná, že ještě tento text nemáme na úrovni zákona zpracovaný. Ta pomalost s tím přijímáním právě v dnešní době vyniká jako strategické pochybení, které by se nám mohlo potom vymstít způsobem, že se ještě budeme divit. A budou za to platit čeští občané, čeští pacienti a čeští daňoví poplatníci. I proto říkám: rychle dopředu, Sněmovna je připravena, naše výbory také, pane ministře, pokud se to podaří příští týden dát do prvního čtení, my jsme připraveni v Senátu se toho okamžitě zmocnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dámy a pánové, pane ministře. Nejdřív jenom na vysvětlenou, proč jsem se sem tak hrnul, kolega Čunek byl určen zpravodajem už pro projednání na evropském výboru, ale na poslední chvíli nemohl, tak mě požádal, abych ho v té roli zastoupil, což jsem učinil. Na to konto jsem podepsán pod usnesením evropského výboru jednak jako předseda, ale také jako zastupující zpravodaj, a to mě zmátlo. Tak se omlouvám.

Nicméně chtěl jsem vystoupit každopádně kvůli tomu, že také cítím velmi zásadní důležitost této materie. Lidově se to občas parafrázuje ve smyslu, že nejmenovaná velká mocnost nás nemusí vojensky obsadit, když si nás může koupit. Je to téma, které v Evropě i v USA začalo před několika lety být vnímáno jako velmi vážný problém. Jedním z takových důležitých momentů byl čínský nákup té technologie robotů, které vyrábějí auta, což taky ilustruje to, že nejenom tím nepřímo ovládá, jak se můžou a nemůžou vyrábět auta v Evropě. Ale především to, že si nakoupí know-how a začne budovat konkurenci našemu vlastnímu průmyslu. A to je, myslím, jádro toho problému.

Jenom připomínám, toto, co máme před sebou dnes, to je sdělení Komise, jsou to jakési pokyny pro dočasné fungování předtím, než nařízení, které jsme tady asi před dvěma lety přibližně projednávali společně, vejde v plnou platnost.

To nařízení v zásadě, zase vám jenom připomínám, je takové, řekl bych, kombinované. V zásadě členským státům nic nenařizuje navzdory svému jménu, dává nějaké pravomoci Evropské komisi, pokud jde o ochranu investic v EU jako celku, které se týká EU jako instituce. Ale jinak to nechává na členských státech, snaží se nějak to trochu sladit, aby ty jednotlivé státní systémy spolu nějak korelovaly. Připomínám, že už tehdy jsme si docela bolestně uvědomili, že to je něco, co v ČR chybí, poměrně pak už rychlá iniciace tvorby toho zákona byla tímto přímo iniciována. Toto bych docela rád explicitně pochválil, já jsem dokonce ani nečekal, že to bude iniciováno, tvorba toho zákona, tak rychle, jak se to po tom přijetí té směrnice stalo. Myslím si, že to je dobrý příklad toho, kdy se v Evropě vzájemně inspirujeme nebo se upozorníme na rizika, nenásilnou formou, říkám, nikdo nás k tomu nenutil, tak se prostě začneme starat o ty části toho prostoru, které jsou v naší odpovědnosti.

Tento konkrétní materiál je skutečně inspirován zejména těmi událostmi kolem koronakrize, snaží se dočasně vykrýt zejména ty věci kolem zdravotnictví, ale myslím si, že opravdu znova ta koronakrize ostře nasvítila tu vážnou potřebu takovýto mechanismus mít v provozu.

Jsem rád, že jsem tady slyšel, že se předpokládá, že by to mohlo jít do prvního čtení ve sněmovně už příští týden. Pokud naše usnesení, které doporučuje rychlé přijetí navrženého zákona, tomu může pomoct, prosím pěkně, opírejte se o to v té sněmovně, protože ta rychlost je tady také důležitým parametrem. Samozřejmě, prosím, nechápejte toto usnesení nebo já ho tak nechápu, jako že se to má odfláknout. Práce kvapná, málo platná. Ale v tom smyslu, že se to nemá odkládat, že se na tom má začít ve sněmovně a potom v této komoře pracovat bezodkladně.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, vystoupí pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, omlouvám se, že moje poznámka nesouvisí s tématem. Přišlo mi ale zajímavé upozornit na to, jak probíhá rozvolňování v Senátu. Ráno jsme všichni začínali v rouškách. Teď když se podívám, tak jenom paní kolegyně Seitlová, já a pan kolega Chlupáč, tři z nás mají roušku. Napadlo mě, jestli by pan předsedající nemohl udělat nějakou výjimku pro personál, který na rozdíl od nás ta pravidla dodržuje. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, asi uzavírám rozpravu, pane ministře, budete asi reagovat... Prosím, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji za všechny připomínky. V zásadě co se týká toho připravovaného zákona, tam asi je shoda, myslím, že nemá cenu se k tomu vracet, uděláme to v maximální možné rychlosti, to, že to není, stálo dva měsíce, tak skutečně bylo dáno tím, že se tam řeší bezprostřední věci spojené s covid, věřím, že teď už to půjde rychleji. Samozřejmě musím reagovat na ty nákupy, které byly, důtka, nevím, jestli to takto lze říct, možná je to neznalost, možná je to nepřipravenost, možná je to nepraktičnost, věřím, že to není záměr, ale ani druhý týden ani třetí týden, ale bohužel ani druhý měsíc ani třetí měsíc bychom to nezrealizovali. Nikdo nemá detailnější přehled o všech výrobcích, než má ministerstvo průmyslu a obchodu. My jsme od začátku krize je začali na platformě Spojujeme Česko dávat dohromady, vyčlenil se na to tým několika lidí, řádově 10 až 15, kteří s nimi spolupracovali, máme jich tam v tuto chvíli skoro 2000, 2000 subjektů, které nabízejí atd., které pospojováváme, kterým zajišťujeme peníze na dovyvinutí těch věcí, na zavedení na trh, které doslova a do písmene obsluhujeme tím, že s nimi procházíme celou certifikací, zařizujeme jim tam přednostní právo atd. Domnívat se, že třetí týden nebo dokonce druhý týden, opakovaně říkám, ani ne bohužel třetí měsíc, bychom nahradili výrobky čínské, ze kterých nemáme radost, to říkám rovnou, nejsme nadšeni, že to musíme vozit z Číny, nebo jsme to museli vozit z Číny, českými výrobky je hluboké nepochopení té situace. Ani dnes bohužel, pane senátore, to nemůžeme nahradit. Teď bych vám tady vyjmenoval všechny firmy, které znám nazpaměť, znám jejich vlastníky, vím, v jaké jsou fázi, které se pouští do výroby, teprve tento měsíc nám najíždí první firma, já říkám, zaplaťpánbůh za to, děkuji za to, nebudu říkat, která to je, která je schopna vyrobit prvních 2 miliony respirátorů FFP2, potřebovali jsme jich desítky milionů, roušek, to už vůbec ani nepočítám. Ani tento měsíc, ale ani příští měsíc bohužel, na tom se shodneme, nebudou stačit české firmy, na to, aby se nedejbože pokrývala další vlna, která by přišla, potřebovali bychom toho v řádu desítek nebo ještě třeba více milionů. To nebyl případ jenom náš, to byl případ celého světa. Mám docela solidní statistiky, kolik toho nakoupili Němci, Rakušané a kolik třeba v USA, jak probíhaly ty boje, jak si blokovali letadla, jakým způsobem stáli s čepicí v ruce v Číně proto, aby to dostali. Z čehož nemám radost, ale konstatuji to jako fakt, že bohužel ten český trh to stále není schopen saturovat. Ono to není nepochopitelné. Domnívat se, že najednou tady vzniknou firmy, které začnou vyrábět něco, co se ještě musí ocertifikovat, to není otázka jednoho týdne. My jsme relativně rychle reagovali, naše firmy, na takové ty specialitky. Určitě jste sledovali ochranné masky 3D. Moji lidé na tom trávili v těch prvních týdnech krize skutečně dny a noci, víkendy, díky tomu se v extrémně krátké době podařilo certifikovat ty ochranné masky 3D, buď vytlačované nebo na 3D tiskárnách dělané, které se začaly dělat. A co nenastalo? Nastalo to, že za námi přišla firma, která řekla, já to bud překupovat, já to budu vyrábět, my jsme říkali, ještě to není stoprocentně ocertifikováno, ještě chvíli vydržte. Oni řekli: Chceme 120tisícovou objednávku. Když nám ji nepřivezete za dvě hodiny, přijede 168 a všechno natočíme. Nenecháme se vydírat, nikým, ani českou firmou ani čínskou firmou. To znamená, musí to projít nějakou certifikací, musí to projít něčím, co splňuje aspoň elementární pravidla, protože si uvědomme, že to nosí lidé, kteří jsou v té první linii, musí to mít aspoň ta základní. Ale prošlo to, udělalo se to rychle, ventilátory, stejně tak bych mohl o tom říkat, jakým způsobem se podporovaly, můžeme se bavit o tom, jakou podporu dostaly ty nanověci v oblasti respirátorů. Další příklad. Máme skvělé nanofiltry. Zařaďte to do nákupu. Ještě nebyly certifikovány, ale budiž, tak jsme se snažili tu certifikaci rychle udělat. Pokud neuděláte to, že ta firma, která to má vyrábět, česká, dostane odškodnění za to, že odstaví jinou výrobu, tak to budeme opět medializovat. Nepřistoupili jsme na to. Medializovalo se to. Ale opakovaně říkám, nemůžeme se v tomto nechat vydírat. Zdaleka ne všechny firmy takto postupovaly. Většina z nich byla slušných, seriózních, většina z nich skutečně začíná vyrábět.

A ještě jeden příklad řeknu. Možná jste ho zaregistrovali. Někdy v polovině dubna, měl jsem z toho docela radost, jsem osobně domlouval s americkou firmou Honeywell to, že, americká firma, ne čínská firma, naši spojenci, která má v Olomouci solidní základnu, velmi dobrou základnu, má tam asi 1000 lidí, dělá přidanou hodnotu, chová se slušně, seriózně, nechtěla ani korunu podpory investic, ani korunu vstupu na trh, řekla, zaměstnáme tam okamžitě 300 lidí, budeme vyrábět respirátory FFP2, budeme je vyrábět za 17 až 18 korun, podotýkám, že jsme v té době z Číny nakupovali přes 100 korun, naše firmy v té době, které už se k tomu blížily, říkaly: Možná bychom se dostali na 25 až 30 korun. Tak jsme říkali: Dobře, začněte to vyrábět. Rádi to od vás budeme odebírat. Dlouho jsem neviděl takovou hysterii, která nastala, kdy nám všichni vyčítali, že podporujeme americké kapitalisty, americké firmy, nikoli české firmy, myslím si, že to nebylo důstojné, je to škoda. Výsledek je, že Američané tady tu investici neudělali. Dobře, čekáme na naše firmy, které to možná zvládnou, budeme jim v tom držet palce, budeme je v tom podporovat. Ale myslím si, že to je škoda, že bychom neměli jenom nahlížet na to z úhlu pohledu, jenom naše firma a nikdo jiný. Když sem ta firma přijde a zaměstná, ta firma tady chtěla to seriózně vyrábět pro další část Evropy, tak bychom jim v tom neměli bránit. Tím spíše, že opakovaně říkám, ještě ani dnes české firmy ty kapacity nemají, ale věřím, že to s nimi dotáhneme.

A poslední, co bych řekl, jak jsme se snažili pomoci. Můžu zde jmenovat desítky a stovky příkladů. To je Správa hmotných rezerv. Jsme v situaci, kdy tady kupujeme ochranné pomůcky v hodnotě asi 4 miliardy do Správy hmotných rezerv, myslím si, že to je dobře připravená struktura Správy hmotných rezerv. Každý kraj, resort atd. si řekl, co tam potřebuje.

A zase jsme ve stejné situaci. Pokud chceme, aby to proběhlo férově, nemůžeme přijít a říct, budeme to brát od firmy, která sídlí ve Zlíně, jakkoli bychom to udělali rádi. Musíme to vzít podle nějaké kvality a taky podle ceny, to znamená, opětovně musíme jít v tomto podle nějakého režimu, podle nějakého zákona, logicky ti lidé, kteří to nakupují, se nechtějí nechat zavřít. Takže se kupuje v tuto chvíli od těch, kteří nabídnou konkurenceschopnou cenu. Nicméně udělali jsme tam takový, myslím si, dobrý krok, kdy jsme tu druhou část trošku takticky vyřešili ve prospěch českých firem tak, že jsme poprvé ve Správě hmotných rezerv předběžně za 2 miliardy udělali to, že se to dělá rezervačním systémem. To je docela zajímavá věc. To znamená, my říkáme, my to od vás neodebereme, my si to u vás zarezervujeme, nakoupíme vám materiál, kdyby došlo k situaci, že je nutné to mít, jste povinni, za to jim platíme nějaký poplatek, samozřejmě nakupujeme jim materiál za naše peníze, myslím tím Správu hmotných rezerv, tak jste povinni nám to třeba do 14 dnů vyrobit. Fakticky tím trošku takticky obcházíme to, že nesoutěžíme jenom na tu cenu, ale téměř jistě říkáme, že to bude firma blízká, protože nepředpokládáme, že tisíce kilometrů odtud bychom si rezervovali něco ve výrobě, že bychom jim tam něco kupovali. Ano, nemusí to být stoprocentně česká firma, může to být slovenská firma, dovedu si představit, že to bude polská firma, možná to může být třeba rakouská firma, kdyby se toho zúčastnila, která je blízko, ale pravděpodobnější je to, že se nám to podaří zvládnout po dohodě s českými firmami. Takže já jenom bych chtěl dávat na pravou míru všechny ty diskuse, které jsou, které logicky můžou někdy politicky vypadat jako, řekněme, zajímavé, ale ta odpovědnost byla o jedné jediné věci, zabezpečit tady dostatek roušek, dostatek respirátorů. Já jsem přesvědčen, že se to podařilo. Podařilo se to v takové míře, že v zásadě po těch prvních dnech a možná týdnu, dvou tady všichni toho měli dostatek, bohužel bychom to těmi českými nezabezpečili. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane ministře, nyní prosím o reakci pana zpravodaje, prosím, máte slovo, pane kolego. Vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové. Vystoupili v rozpravě tři kolegové, jeden zajímavě upozornil na to, že pravidla máme nedodržovat všichni stejně, to znamená, že by také zaměstnanci mohli mít svobodu jako my či volnost, jinak oba dva kolegové mluvili k věci, která tady je. Nad to vzhledem k tomu, že pan ministr zřejmě nechtě použil, že tedy od zlínské firmy to nenakoupí dráž, já vám můžu, pane ministře, říct, ano, prožíval jsem to jako hejtman celkem dost ostře, firma Spur, která přerušila vývoj výroby takovýchto roušek ve Zlíně v roce 2017, protože za ty peníze, za které by to realizovali, to nebyl schopen nikdo tehdy koupit, protože Čína byla levnější, tak v tom vývoji s univerzitou pokračovala, do 14 dní budou vyrábět ty dvojkové respirátory, do asi dvou měsíců trojkové. Takže je vidět, potvrzuji to, co říkáte, že náš průmysl, pokud stát dá podporu, tak se s tím umí vyrovnat, bohužel ještě je tam ta další věc pro vás ostatní, možná zajímavost, ve chvíli, kdy jsem já zajišťoval materiál pro tuto firmu a jiné, aby to mohly dělat, tak se zjistilo, že viskózu dodává někdo ze Zábřeha, ten ze Zábřeha podklad, bazální materiály, kupuje v Belgii. A Belgie nakupuje ty materiály, ty základní materiály, v Číně a v Asii, to znamená, že zajištění toho koloběhu není tak úplně jednoduché od těch základních materiálů, myslím si, že proto je tento materiál tak důležitý, abychom si uvědomili, že chceme-li být soběstační, musíme jít hodně daleko v mnoha výrobcích. To znamená, na základě této diskuse nebyl podán žádný návrh jiný než ten, který je doporučení z výboru. O tom budeme hlasovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, pane senátore, svolám ostatní kolegy v předsálí.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jiří Čunek. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tak tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 37 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji.

A to je konec vašeho dnešního angažmá v Senátu, děkujeme, pane ministře, na shledanou.

My pokračujeme. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé daňové zákony v souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2

Tisk č. 267

Senátní tisk č. 267. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 267. Návrh uvede ministryně financí Alena Schillerová, kterou vítám v Senátu PČR. Prosím, paní ministryně, seznamte nás s návrhem zákona.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, dobrý den, dámy a pánové, dovolte, abych vám představila návrh protikrizového daňového balíčku. Cílem tohoto návrhu je zmírnit některé nepříznivé ekonomické dopady koronavirové pandemie prostřednictvím novel 6 daňových zákonů.

Asi nejvýznamnější je novela zákona o dani z příjmů, která umožňuje uplatnit daňovou ztrátu, vzniklou daňovou ztrátu, i za období zpětně. Dnes, asi 25 let, máme v zákoně o dani z příjmů možnost, když vznikne daňová ztráta, dojde k jejímu vyměření, aby byla proti základu daně, pokud nějaký existuje, uplatněna v následujících 5 letech. Je to na poplatníkovi, jak to udělá. Jestli to udělá v jednom roce, ve dvou, ve třech. Chceme umožnit, protože není pochyb o tom, že daňová ztráta za rok 2020 vznikne celé řadě daňových poplatníků na dani z příjmů, tak chceme po vzoru celé řady evropských zemí, ale i zemí mimo Evropu umožnit, aby tuto ztrátu si uplatnili zpětně. Dám příklad. Vznikne ztráta za rok 2020, poplatník na dani z příjmů byl v zisku v roce 2019 nebo v roce 2018, tak si to započte zpětně vůči tomuto zisku, vznikne mu např. nárok na vrácení daně. Dokonce jsme tam dali přechodné ustanovení, aby už teď v tomto daňovém přiznání, které podává poplatník buď 1. 7., když se jedná o velkou firmu nad 2 miliardy, nebo do 18. 8., kam generálním pardonem jsem posunula tento týden tuto lhůtu, na základě mandátu, který jsem dostala od vlády, tak aby mohl si tu ztrátu už odhadnout za ten rok 2020, pokud měl zisk v roce 2019 a 2018, aby to mohl uplatnit. Je to princip, který je typický antikrizový.

Je v celé řadě zemí EU, mám tady benchmark, my jsme původně, když jsme připravili tento návrh na ministerstvu financí s kolegy, tak jsme ho zastropovali částkou 25 milionů, nicméně pak jsem vstoupila do debaty se všemi asociacemi, svazy, komorami, vyslechla jsem jejich poměrně silné argumenty v tom směru, že když se ztráta umořuje do budoucna, tak tam žádný strop není, ale když se bude umořovat zpětně, tak by tam měl být strop. Nicméně žijeme v nějaké politické realitě, musíme komunikovat a hledat podporu. V rámci koalice jsem nakonec musela ustoupit, je tam strop, výsledkem je strop 30 milionů, což ale znamená jenom jediné, že zpětně si bude moct poplatník uplatnit tu ztrátu do výše 30 milionů a stejně to, co mu zbude, si uplatní v roce 2021, 2022, tak jak bude chtít. Je to posun v cash flow, protože firmy by si to uplatňovaly v následujících letech, navíc pokud si to uplatní teď, neuplatní si to potom, takže pokud se to projeví v nějakém propadu, tak se to projeví jednorázově.

Chtěla bych ještě říct, že toto je ustanovení, které znamená, že těm firmám zůstane likvidita, zůstanou jim peníze, které získají na základě vráceného přeplatku, je to pro ně v tuto chvíli velmi důležité, proto jsme tam vložili to přechodné ustanovení, aby peníze měly hned. Nejsme schopni samozřejmě odhadnout dopad, jenom vám řeknu, jak jsme došli k těm číslům, která jsme povinni podle legislativních pravidel vlády tam dát, asi tak, že jsme si vytáhli firmy, které byly ve ztrátě v poslední krizi 2008/2009, což ale chápete, že je velmi nepřesné, protože byla úplně jiná situace, to jsme modifikovali na současnou hodnotu peněz, provedli jsme tento odhad. Zatím v těch odhadech, ve všech, což si řekneme určitě za chvíli, až se budeme bavit o kompenzačním bonusu, zatím jsme všechno přestřelil. Teď už máme za sebou konkrétní čerpání kompenzačního bonusu a řekneme si přesná čísla, která mají dopad na obce, příp. kraje. Už je máme přesná. Jsou mnohem nižší než ta, která jsme predikovali v této novele. Ale to si nechme až na následnou debatu. Čili zpětné uplatnění ztráty neboli anglicky to nazývají loss carryback, protože se to používá v celé řadě zemí. Když jsme si dělali s kolegy ten benchmark, tak v podstatě země od sebe se liší tím, že někdo to má neomezeně, někdo to má zastropováno, někdo to má časově omezené co do uplatnění, my to navrhujeme už do zákona o dani z příjmů jednou provždy, jako takovou antikrizovou pojistku, kdyby se doba někdy nedejbože vrátila. Ještě zaznívaly různé výtky v rámci legislativního procesu dosavadního, které jsme ale od počátku měli zhojeny, zaznívaly výtky, že si matky, když je matka, dcera, firmy, holdingy, že si bude prát ztráty, které vznikly, mimo území ČR, takže to tam samozřejmě máme od samého počátku, ne až na základě těch výtek, ale od samého počátku tam máme ustanovení, které jasně říká, že není možné provádět fúze, že to musí být firma, která podniká na území ČR, ztráta vznikla na území ČR.

Další výtky, které jsem zaznamenala, byly typu, firmy to budou různě využívat jako optimalizaci, jako optimalizační model. Možná to tady taky někdo z vás řekne. Já si položím otázku, odpovím hned dopředu. Aby to mohly uplatnit, musí být tři podmínky. Zaprvé vznikla za rok 2020 ztráta nebo vznikne, pokud to budou uplatňovat už letos, pak samozřejmě to v tom přiznání následném, které podají, jednoznačně za rok 2020 bude vidět, je to účetní ztráta, vyplývá jasně z účetnictví. Která firma chce dobrovolně být ve ztrátě? Nejsme tady v devadesátkách, kdy se děly hrozné věci. Já si to pamatuji, protože jsem pracovala na Finanční správě. Která firma chce dobrovolně být ve ztrátě? Žádná. A aby to mohla vůči něčemu uplatnit, tak musela v roce 2019 nebo 2018 mít zisk. Ten zisk je vyměřený, daň je zaplacená, leží to na Finanční správě, není možné s tím už dnes nic udělat, ty karty jsou rozdané. Tam nemá kdo, co, jak v tuto chvíli měnit. My těm firmám jenom velmi pomůžeme. Tím, pokud se to schválí, že budou moci to uplatnit a získat peníze do likvidity. Doufám, že jsem řekla všechno, co jsem zaznamenala během, pokud ne, tak samozřejmě velice ráda na vaše dotazy odpovím.

Co se týká, další daňový zákon, který je součástí tohoto balíčku, je daň z přidané hodnoty, kde snižujeme DPH na druhou sníženou sazbu 10 % u těch potrefených oblastí ekonomiky, to znamená, ubytování snižujeme na 10 %, na kulturní, sportovní akce, na vstupenky, na různá sportoviště, wellness centra, zoologické zahrady, děkuji panu senátorovi Goláňovi, na to bych zapomněla, zoologické zahrady, různé saunové světy, ale třeba i vleky v zimních areálech, protože lanovky měly jsme v desítce, vleky jsme měli v patnáctce, tak to narovnáváme. Takže tam skutečně všude snižujeme na 10 %. Chceme pomoci těm firmám, aby jim zbylo v peněženkách více peněz, které potřebují. Pak dáváme docela významnou kompetenci v oblasti daně z nemovitých věcí obcím, výnos daně z nemovitých věcí je stoprocentním výnosem obce, to je známá věc. Obce mohou si navyšovat tuto daň zvyšováním koeficientu až na pětinásobek. Do řádného daňového balíčku 2021, který k vám časem doputuje, protože teď putuje na vládu, tak tam máme takové ustanovení, na žádost celé řady starostů, to nesouvisí s tímto balíčkem, já to jenom vysvětluji, že to doplňuje ten komplex. V řádném balíčku 2021 máme, že obce si stěžovaly velmi často, že když třeba mají velký průmyslový areál v rámci svého katastru, mohou zvednout daň z nemovitých věcí těmto podnikatelům, těm průmyslovým objektům, jenom o dvojnásobek, aniž by zvedaly koeficienty občanům. Chtěly mít možnost zvednout těm průmyslovým objektům ten koeficient více. Takže to bude v řádném balíčku 2021, to tady teď není. Ale tady je jiná kompetence, která se dává obcím. Osvobodit od této daně. Protože já dostávám celou řadu dopisů od různých podnikatelů, kteří říkají, nemůžeme tohle, nemůžeme tamto, osvoboďte nás od té daně, protože my jsme přišli... Já říkám, já tu kompetenci nemám jako ministryně financí, dobře, že ji nemám. Žádný ministr financí už ji nemá od roku 2011, věřím, že ji ani nikdy žádný nezíská. Ale obec by ji měla mít. Jestliže tuto daň, je jejím příjemcem, byť ji spravuje Finanční správa, tak je příjemcem stoprocentním, může ji zvyšovat, nechť ji také napříště může osvobodit. Například když budou nějaké nemovitosti dotčené živelní pohromou atd., to v tom zákoně je napsané.

Další zákon daňový, který je v balíčku, je novela zákona o dani silniční, tam se snižují sazby daně silniční přibližně o 25 % u nákladních automobilů, autobusů a dalších vozidel s maximální povolenou hmotností vyšší než 3,5 tuny. Chceme pomoct nákladní automobilové dopravě, slyšíme velké stesky od nich, několikrát jsme s nimi jednali, takže nakonec ta změna se projeví zpětně od začátku tohoto roku 2020, což se projeví i tím snížením záloh, které mají být na tuto daň v letošním roce zaplaceny. Já jsem to generálním pardonem, liberačním balíčkem II, už odložila, ty zálohy, teď se samozřejmě podstatně sníží, pokud ten zákon projde.

Pak jsou tam ještě takové dvě, řekla bych, technické věci. První je podpora zemědělského podnikání, která souvisí s novelou zákona o spotřebních daních, vracení spotřební daně, tzv. zelená nafta. Tam je dnes lhůta pro vrácení 60 dnů, my ji zkracujeme na 40. Myslím, že jste tady po tom někteří i dokonce... Že jste po tom, paní senátorko, volala. Tak to tam máte. Doufám, že máte radost.

V novele zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, to už je opravdu technická věc, se navrhuje zakotvit pravomoc vládě operativně reagovat na právní předpisy EU, na základě kterých má dojít k prodloužení lhůt při plnění povinností spojených s automatickou výměnou informací, to je opravdu technická věc. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám byla rozdána jako senátní tisky č. 267/1 a 267/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Paní ministryně zde dost podrobně hovořila o 6 zákonech, které se tímto zákonem mění. Já bych vás snad doplnil, jakým způsobem probíhalo jednání ve sněmovně, pokud to najdu... Naprostá většina přítomných poslanců byla pro přijetí tohoto návrhu zákona.

Náš výbor se tímto materiálem zabýval hned dvakrát, na svém prvním zasedání schválil tento návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu, který řešil to, po nějaké vzájemné shodě Senátu, řešil uhrazení vzniklé ztráty daňovými příjmy díky přijetí zákona o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovým opatřením, s výskytem koronaviru u obcí a krajů. Tento pozměňovací návrh stanovoval to, že obcím by se jednorázově poskytlo 1200 korun a krajům 500. Vzhledem k tomu, že mezitím zasedala vláda a přijala usnesení, ve kterém navrhuje poskytnutí jednorázového příspěvku 1200 korun obcím. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se sešel ještě jednou. Zrušili jsme původní usnesení s tím, že jsme schválili znění návrhu zákona ve znění pozměňovacího návrhu, který je shodný, který byl přijat vládou. S tím, že kraje máme připravené řešit v jiném zákoně. Toto by bylo ode mě vše. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy a k nim můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Tedy otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane kolego. Pardon, beru zpět, je tady písemná přihláška pana senátora Petra Víchy, omlouvám se, přednostní právo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, omlouvám se kolegovi Goláňovi, přihlášku jsem podal již včera, jedinou obavu jsem měl, aby na ni nebylo dodnes zapomenuto. A bylo. Nejprve mi dovolte ohlásit určitým způsobem střet zájmů, každý žijeme v nějaké obci, já také žiji v nějaké obci. Shodou okolností jsem od roku 1994 starostou dvacetitisícového Bohumína, jde tady o finance, jde tady i o finance obcí, takže to tady dopředu hlásím.

Přiznám se, že, tuším, 12. 3., když byl vyhlášen nouzový stav, tak neznaje tehdy ještě názoru pana kolegy Žaloudíka, tak jsme si řekli, s virem si poradíme. Neznaje budoucí opatření vlády jsme si řekli, horší to bude s tím, co přinesou v ekonomické oblasti ta opatření.

Myslím si, že je třeba férově říct, že obce a kraje se podílejí a budou podílet na nákladech krize, dýchají s rozpočtem, a to minimálně ve věci sdílených daní. Můžeme se bavit akorát o tom, jaký je v této chvíli odhad, že ten dopad bude, můj soukromý odhad je 20 %, byl bych strašně rád, kdyby to nebylo více. Mluvíme zejména o dani z přidané hodnoty, dani z příjmů právnických osob a dalších. Ty jsou ale pro obce největší.

Mám údaje za květen, když srovnám květen 2020 a květen 2019, 36 %. 36 %, jeden měsíc. Do dubna to bylo 0, bylo to přesně jako loni. Květen je -36 %.

Na sdílených daních se budeme nepochybně podílet, to říkám proto, že na výboru při projednávání tohoto návrhu byl pan ředitel odboru financování územních rozpočtů, pan Matej, ten nám tam trošku jakoby vytkl, že se obce nechtějí na tom podílet, nechtějí se podílet na ztrátách podnikatelů, tím, že pořád mluvíme o tom kompenzačním bonusu. Já jsem si pak našel i jeho článek v Moderní obci 5, květen 2020, kde říká, že bychom samozřejmě měli investovat, to je správné, že bychom hlavně měli šetřit na provozu škol, školek, knihoven atd. Obrovská znalost místních poměrů, zavřeme školy, školky, knihovny. A budeme investovat.

Tento daňový balíček, já jej podpořím, přináší další změny, abychom si to tady řekli, které se týkají obcí a krajů. Jestliže snížíme někomu sazbu daně z přidané hodnoty, znamená to nižší výnos celkový, a tím určitým poměrem tím pádem budou mít méně i kraje a obce. To je v pořádku, dýcháme spolu.

Zpětné uplatnění těch daňových ztrát, to si myslím, že jsme asi jako obce a kraje úplně nečekali, že přijde. Ale má-li to pomoci ekonomice, dobře, v pořádku, uplatní je zpětně, neuplatní je do budoucna, doufejme, jen aby firmy ještě existovaly, aby to přežily.

Kompenzační bonus, ruku na srdce, přiznejme si, to je samozřejmě naše chyba, chyba poslanců i chyba senátorů, až při třetím projednávání jsme si všimli, že je to zářez do rozpočtu obcí a krajů v té dani, kde je to nejvyšší. V úterý to vláda předložila, ve středu Poslanecká sněmovna, ve čtvrtek Senát, takto poprvé, podruhé, pak jsme si toho všimli, paní ministryně má samozřejmě pravdu, vy blbci jste to schválili, tak proč teď to kritizujete.

Já jsem se cítil jako blbec, že jsem to dvakrát schválil, abych to tedy upřesnil. Proto přiznávám chybu, schválil jsem to dvakrát, potřetí, teď jsme u toho, jsme to už neudělali, poslali jsme do sněmovny pozměňovací návrh, který sněmovna nepřijala. Nedokážu posoudit, nakolik ten argument, kterým přesvědčila paní ministryně sněmovnu, byl správný, ale možná že ano. Ten říkal, že by to bylo komplikované pro zúřadování z hlediska toho, že finanční úřady, daňová správa vybírá daně, pak by poskytovala i dotaci. Respektuji to. Co jsem nedokázal pochopit, je, když ve sněmovně byl návrh na přijetí doprovodného usnesení, které říkalo, aby to obcím a krajům bylo kompenzováno. Usnesení nebylo nakonec přijato, po zpochybnění hlasování, my tady většinou hlasujeme napoprvé dobře, ale ve sněmovně se to tam zpochybnilo, pak to nebylo přijato. Já jsem pyšný na to, že větší část našich poslanců hlasovala pro to usnesení, byť si vykoledoval pan předseda Hamáček za to svoje, z úst paní ministryně, ale v pořádku, to usnesení nakonec přijato nebylo.

Argumenty, které byly používány, proč by obce měly raději dostat dotaci, neměly by dostat nějakým poměrem na hlavu, na osobu příjem, tak já uvedu jen dva nejhloupější, které se z mého pohledu zdají nejhloupější, které byly uváděny.

Jeden, představte si obec s 15 obyvateli, tak jak té může pomoct 1000 korun na hlavu, 15 000 korun. Patnáct jsme jí vzali v kompenzačním bonusu, patnáct jsme jí chtěli vrátit. Jak té může pomoct 15 000 korun? Dejme jí dotaci. Se znalostí přece jenom za těch 26 let starostování věcí si myslím, že tam na té obci ani není nikdo, kdo by zúřadoval nějakou dotaci, ale hlavně na co by ta obec s 15 obyvateli tu dotaci chtěla... Na školku? Školu? Zateplení kulturního domu? Chápete, to je prostě absolutní neznalost té věci. Mnohem lepší je, když obcím a krajům necháme peníze, které si ony ze znalosti věci určí a rozhodnou, na co by je použily.

Ten druhý nejhloupější argument, ten mě, přiznám se, zlobí více, protože to svědčí o tom, jak kompetentní je vedení ministerstva financí, ten říká, na základě faktů samozřejmě, obce mají naspořeno, obce mají v sumě 150, 160, 170 miliard, tudíž žádné peníze nepotřebují. Kolegyně, kolegové, víte, kolik mají naspořeno občané ČR v sumě? To jsou biliony korun. Proč my vůbec dáváme sociální dávky? Vždyť přece ti občané mají dost! Proč dáváme kompenzační bonusy? Mají všichni dost v sumě naspořeno! Myslím si, že takto to není.

Teď se nabízí řešení, já bych chtěl poděkovat vládě ČR, která v pondělí přijala řešení, uznala, že dotace jsou blbost, navrhla, aby obce dostaly 1200 korun, my jsme navrhovali 1100, 1200, chvála bohu za ty dary, to je fajn, super, a my teď vycházíme vládě vstříc, chceme tady pozměňovacím návrhem to vrátit Poslanecké sněmovně, s tím, že pomoc bude efektivnější a rychlejší, protože příští týden, nepochybuji o tom, když to pošleme jenom s tímto pozměňovacím návrhem, tak vláda svoje vlastní řešení musí schválit a obce mohou dostat peníze. Jiné řešení, a to je to, kdyby to šlo tím vládním návrhem do sněmovny, tak bude přece mnohem delší. Takže já za normálních okolností bych to viděl tak, že tady pan premiér řekne, prosím vás, vy v Senátu, pojďte nám pomoct, pojďme se společně dohodnout, dejte tam ten pozměňovací návrh, to bude nejrychlejší pomoc, vy tím uděláte to, co my chceme, tak to bychom se dohodli. Obce budou už dopředu vědět, že ty peníze dostanou. A vůbec nejde o to, jestli budou vyplácet kraje nebo finanční úřady za týden, za měsíc, za půl roku... Budou vědět, že je mají v rozpočtu a můžou plánovat. To přece nefunguje tak, že když chcete něco udělat, tak to musíte mít připraveno projekčně, musíte to vysoutěžit, pak to musí oni udělat, pak teprve se to platí. Tak funguje život na obcích. Potřebujeme vědět, že je máme, že můžeme těm podnikatelům dát práci, rozhýbat ekonomiku přesně tak, jak po nás pan premiér, vláda chce.

Dámy a pánové, proto si dovolím na závěr říct, že podpořím pozměňovací návrh, který připravil hospodářský výbor. Je mi líto, že to teď neřeší kraje, protože my dýcháme spolu, ale sám jsem mluvil s několika hejtmany, oni nejsou přesně ještě sami dohodnuti, někteří říkají, že se s panem premiérem dohodli na jiném řešení, jestli bude to jiné řešení v jejich intencích, tak jak oni to chtějí, v pořádku, ale myslím si, že jsou na stejné lodi jako my, že bychom do budoucna měli myslet i na ně.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Připomínám, že následný příspěvek bude poslední před obědovou přestávkou, jenom se ještě ptám, jestli pak bude organizační výbor, jestli to platí? (Jeden ze senátorů upozorňuje na konání organizačního výboru v 13:45 hodin.) Ve tři čtvrtě na dvě potom bude. Takže před polední pauzou. Slovo má pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. 6 minut to nepřesáhne. Připojuji se samozřejmě k tomu, co tady říkal pan Vícha, podpořím pozměňovací návrh, chtěl bych vás upozornit na jednu věc. Je tady loss carryback, uplatnění ztráty, opět, aby to nebylo napotřetí, jsou to sdílené daně. Jsou to sdílené daně, které jsou sdílené s obcemi, jak daň z příjmu fyzických osob, tak daň z příjmu právnických osob. Chtěl bych v této věci se zeptat paní ministryně, jestli má aspoň nějaký odhad, což je velice těžké odhadovat, kolik by to zase udělalo ztráty daňových příjmů pro obce. Já z praxe jsem si dělal sondu, nebylo to tady zdůrazněno, ale je možnost od pololetí uplatňovat tzv. předběžnou ztrátu. Z hlediska procesní opatrnosti většina podnikatelů, kteří se dostali do velkých ztrát, stejně tu ztrátu uplatňovat nechce, protože se bojí, protože kdyby ji uplatnili špatně, tak se všemi sankcemi to budou muset vrátit, ty peníze. Ta ekonomika se může od října, může, byli bychom rádi, kdyby se od října rozjela, může se rozjet, ta ztráta může být, předběžná ztráta může být v mnohem menší míře, než by to uplatňovali. Proto určitě počítejme s tím, i v těch případných úvahách toho výpadku daňového těch obcí, že se to bude týkat z převážné části až roku 2021. To znamená, ze skutečně vyměřené ztráty, která bude... I 25, tady na mě kolega něco ukazuje... Já mu vysvětlím, jak to funguje. Ale nejdříve loss carryback by byl použitelný a výpadek by nastal, to znamená uplatnění vůči starým létům, těm zaplaceným daním, až v roce 2021. Tam je ta největší pravděpodobnost. To znamená, že pokud budeme všichni řešit případné výpadky zase daňových příjmů, tak bychom měli uvažovat dopředu i nad těmito situacemi, to znamená i nad tím rokem 2021.

Když se zamyslíme nad tím, jestli někdo ztrátu uplatní, v roce 2021, proti příjmům z roku 2019, příp. 2018, on už ji neuplatní v budoucnu, ono to v tom časovém celkovém úseku 5letém, kdy ty ztráty je možné uplatňovat, tak by se to stejně srovnalo. To znamená, v těch dalších letech budou zase příjmy větší, protože ztráty se nebudou uplatňovat vůči létům 2020, 2023, 2024, kdy, doufejme, ekonomika už bude ve zdravém stavu a pojede alespoň třeba na 95 % a lépe třeba na 103 % oproti březnu 2020.

Je třeba uvažovat do budoucna, je třeba, abychom, když řešíme kompenzace obcím, počítali i s těmito situacemi, že i v druhém pololetí letošního roku může dojít k výpadku daně z příjmu fyzických osob a právnických osob z titulu předběžného uplatnění ztráty.

Další technikálie zákona tady paní ministryně řekla. Nemluvila o rozpočtu, takže tentokrát budeme ve shodě, nebudu říkat žádné ale. Jinak kdyby to bylo o rozpočtu, to by byla velká bitva s paní ministryní, tentokrát s ní budu výjimečně ve všem souhlasit, ale ve všem opravdu, musím to takto říct, i když někdy nerad, ale tentokrát ve všem, v tom zákoně není nic špatného, takže si myslím, že materie samotná, kterou máme předkládanou, asi nebude předmětem diskuse, ale spíše pozměňovací návrhy, které jsou perfektně připraveny a vymyšleny dobře. Myslím si, pobavilo mě to, potěšilo mě to, protože já si myslím, že máme dělat práci efektivní a rychlou, a tohle je ta situace, která přesně nastala. Za to chválím všechny, hospodářský výbor, který to včera připravil. Děkuji za pozornost a přeji dobrou chuť k obědu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, jak jsem avizovala, přerušuji naše jednání, sejdeme se v 13 hodin. Po obědě... V 14 hodin, pardon. Po obědě pokračuje program body paní ministryně Schillerové. Dobrou chuť.

(Jednání přerušeno v 12.58 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak vážené dámy, vážení pánové, senátoři, senátorky, já spustím znělku.

Vzhledem k tomu, že tady není předkladatelka zákona, paní ministryně Schillerová, už běží. Přítomno nás je 40, byť to neodpovídá skutečnosti.

Zákon, který projednáváme, je nám všem dobře znám. A my budeme pokračovat v obecné rozpravě, kde přihlášeným je pan senátor Vladislav Vilímec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Tak já se vrátím k tomu návrhu zákona, tak jak byl předložen, paní ministryně to uvedla celkem precizně, musím ale říci jednu věc, ono to není, netýká se to jenom tohoto daňového balíčku, ale všech daňových balíčků. A případ i kompenzačních bonusů by měl být dostatečným poučením pro ministerstvo financí. A i tento daňový balíček. Já taky jsem zastáncem toho zpětného započtení daňové ztráty, to jsem, ve dvou přecházejících obdobích, ale v každém případě to podporuji, ale musíme vědět a nesmíme to přehlížet, aby zase pak se někdo nedivil, že to má také dopady do daňového inkasa sdílených daní obcí v roce letošním a v roce 2021, pak už ne, ale volební období obcí není šestileté, pokud asi dobře víme, ale čtyřleté. Takže samozřejmě ten konkrétní starosta, ale i to zastupitelstvo musí nějak plánovat v tom čtyřletém cyklu a zhruba starostové jsou dnes tak téměř z poloviny volebního období, kraje mají ještě 3 nebo 4 měsíce, takže určitě to nějaké dopady má. A když se tady pan Goláň ptal jaké, tak odpověď najdeme v návrhu státního rozpočtu, protože samo ministerstvo financí počítá dopad pro státního rozpočet, to loss carryback, v roce 2020 se výši 12 200 milionů. Pokud se týká dopadů pro obce a kraje, tak pro obce a kraje v součtu je to v letošním roce zhruba 6 miliard. A v příštím roce je to 3,6 miliardy. Uvádím čísla z pozměňovacího návrhu, na základě kterého se jaksi omezil loss carryback pouze na těch 30 milionů korun. Myslím, že ty cifry tady musí zaznít. A nemůže se to odbít jenom, že se posune v čase, to se posune, ale veřejné rozpočty samozřejmě zpracovávají návrhy na daný příští rok. A pak tedy nějaké rozpočtové rámce, ale ti starostové by to měli vědět. Jinak proti tomu systému nic nenamítám, je v pořádku, že systém tam je, ale vždycky je třeba vidět dopady do veřejných rozpočtů. Já jsem i na výboru nebo výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu nabádal Ministerstvo financí, nevím, jestli tam zrovna ještě byla paní ministryně, nebo tam byl pan náměstek Tyl, to už si nevybavuji, aby skutečně se obnovila ta dobrá tradice materiálů, které předkládá Ministerstvo financí. A vedle dopadů do veřejných rozpočtů souhrnně tam byly také specifikováno dopady do rozpočtu obcí a krajů. Kdyby tomu totiž tak bylo, tak se nemusel divit pan kolega Vícha, já jsem, podotýkám, protože skutečně dělám léta nejen jaksi v komunální politice, ale léta v územních financích, znal jsem všechny 3 předchůdce pana ředitele Mateje, kterého si velmi vážím, takže na první pohled jsem věděl, že to má dopady do rozpočtu obcí a krajů, ale když jsem se paní ministryně ptal, jestli to starostové vědí, ptal jsem se dvakrát, jednou na výboru a pak podruhé, když se to projednávalo, prodloužení kompenzačního bonusu do 8. června i tady ve sněmovně. Nechtěl jsem tím úplně tehdy obtěžovat, ale zeptal jsem se. Paní ministryně to tehdy v dobrém slova smyslu odbila s tím, že to samozřejmě starostové vědí, protože jsou to dopady do veřejných rozpočtů. Ukázal se pravý opak, takže mělo by to být poučení pro ministerstvo financí. Jinak k těm změnám, nechci je rozebírat, je dobré, že starostové mají větší pravomoc osvobodit daň z nemovitých věcí, ale týká se to zatím jenom mimořádných situací, bude dobré, pokud paní ministryně předloží komplexnější návrh, který připravuje v rámci dalšího daňového liberarizačního nebo nevím, jak ho nazývá, balíčku, protože problémy jsou léta a léta svaz měst a obcí, já nebudu říkat starostové, protože starostové a všichni další zastupitelé volají po tom, aby byl systém koeficientů pružnější. Takže jestli to paní ministryně předloží a nebude to podminováno zase něčím, co je nepřijatelné, jak je v poslední době i zvykem, a teď to neplatí jen přímo paní ministryni, tak určitě to všichni přivítáme. Co se týká kompenzačního bonusu a toho návrhu, který přijal v rámci revokace usnesení přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, už poprvé, podruhé a potřetí to bylo zjevné, že se tím návrhem, který byl ale nutný a já jsem jej nikdy nekritizoval, s mým úst nikdy nepadlo, že bych kritizoval systém, ale bylo zjevné, že je to umělý zásah, a teď použiji terminologii obvyklou Ministerstva financí, do jinak autonomního vývoje sdílených daní. To bylo úplně zjevné. A dokonce jsem přesvědčen, a říkal jsem to včera na výboru, že kdyby bylo Ministerstvo financí osvědčilo pružnější přístup, tedy paní ministryně nebo vláda, tak to nemuselo být ani těch 1200 korun na obyvatele a bylo to třeba méně. A nemusely být černé prapory, ani černé vlajky, ani emoce, které zavládly, ale to ať si paní ministryně přebere. Já si myslím, že ten návrh hospodářského výboru je, tak jednak je identický s tím, co narychlo připravila vláda, která se podle mě inspirovala návrhem Senátu. A nechci tady vést neplodnou debatu, kdo byl první nebo druhý, a jestli kdybychom navrhli 1200, tak by to nakonec bylo 1300, to nechci jakoby tady vést. A proto bych požádal paní ministryni, aby se nebránila tomu návrhu a nehledala v úterý, protože to bude možná v úterý projednávat sněmovna, také zástupné argumenty typu, napřed musí být schválena třetí novela zákona o státního rozpočtu a pak se to může projednávat. Anebo typu, že je to přílepek. To jsou takové argumenty, které neberu. A teď v dané chvíli já tím, jak jsem sice teď v politice, tak už jsem si zvykl na to, že boje tohoto typu nemají vůbec význam. Takže nabádal bych paní ministryni, tak jako když jsem měl s ní příjemný rozhovor mezi 4 očima v kanceláři hospodářského výboru, aby vážně a rozumně přistupovala k tomu návrhu pro hospodářství. Protože je úplně identický, když chtěl pan ředitel Matej, aby tam bylo do 60 dnů, tak se to dalo do 60. Když chtěl, aby tam bylo do 5 dnů, že kraje to musí převést obcím, tak se tam dalo 5 dnů. Oni by to stejně nezadržovali, ale je to úplně stejné, takže nehledejme teď nějaké zástupné argumenty. Je na místě kompenzovat umělý zásah do toho rozpočtového určení daní. A říkám to s tím, že paní ministryně nebo Ministerstvo financí zvolila správný postup, protože jakýkoliv další postup, já jsem byl proti tady těm návrhům, které nakonec převládly v Senátu svého času, aby to byl investiční příspěvek z státního rozpočtu, protože jsem nechtěl, aby tím, kdo bude nakonec poškozen, byly osoby samostatně výdělečně činné. Takže skutečně je na místě provést kompenzaci, a to nejen, ano, pan náměstek Tyl a určitě to paní ministryně možná v závěrečném vystoupení potvrdí, se zatím nezdá, že to bude 45 miliard. Zatím se nezdá.

Jako ty kompenzační bonusy. Jsme asi teď někde kolem 18, 19 miliard, aspoň tak jak to sleduji. Já sleduji hodně publikované údaje ministerstva financí, ale vezměme si kupříkladu další věci, které mají dopad do rozpočtu obcí i krajů, například prominutí, ale správné prominutí červnových záloh daně z právnických osob, a i fyzických osob. Samo Ministerstvo financí v té rozpočtové strategii, kterou jsme zatím nestihli projednat, odhadlo na 42 miliard korun, tak je určitě na místě kompenzovat obcím. A já věřím, že to paní ministryně bude podporovat. Koneckonců, jak jsem zjistil, podporuje to i pan předseda vlády, když včera řekl, že cílem jeho je podpořit obce, aby mohly obce investovat. Takže věřím, že to bude podporovat i paní ministryně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená paní místopředsedkyně vlády, vážené dámy, vážení pánové. Já plynule navážu na pana senátora Vilímce, proč vlastně ten předmětný a na druhý pokus nebo revokaci usnesení hospodářského výboru schválený pozměňovací návrh vzniknul. Myslím si, že opravdu doba je vážná a není vhodná k tomu, abychom si tady poměřovali velikost ega. A to, že je to pozměňovací návrh Senátu v podstatě stejně v konečné fázi to schválí nebo neschválí Poslanecká sněmovna. To je jedna věc. My jsme reagovali docela pružně na rozhovor pana premiéra v pondělí na ČT24, kde jednoznačně prohlásil, že nemůže podpořit návrh Senátu na 1200 + 500 pro kraje, protože je v podstatě s Asociací krajů dohodnut na kompenzaci jiným způsobem a že kraje dostanou třikrát více, než vlastně navrhuje Senát. To, že je to v podstatě jakoby účelově vázané, nebo ne jakoby, ale účelově vázané na silnice, v tuto chvíli není podstatné. Takže my jsme pochopili, že nemá cenou jít hlavou vůči zdi a využili jsme i toho, že vláda, jak jsem se zase dozvěděl z veřejných zdrojů, už v neděli se domluvili na koaličním jednání a v pondělí to odsouhlasila vláda, návrh na kompenzaci pro obce ve výši 1200 korun. My jsme opravdu, nebo naším cílem je opravdu dostat co nejrychleji ty peníze do obcí. Jak už tady zmiňováno, ano, obce mají naspořeno, uloženo na účtech spoustu peněz, ale já opravdu tenhle ten argument považuji za srovnatelný ten s tím grilovaným kuřetem, kdy já budu mít jedno celé grilované kuře, soused žádné, takže oba dva v průměru budeme mít půlku grilovaného kuřete a v žádném případě na tom nebudeme stejně. Troufám si tvrdit, že čím větší město, tím je na to hůř. Pardon, čím menší město nebo obec, tím je na tom hůř, protože rezervu finančních prostředků má podstatně menší. Ty veliká města přece jenom mají naspořeno na nějaké veliké projekty, budiž, odloží projekt o jeden rok, ale malé obce s tím mají zásadní problém. Takže my tím svým pozměňovacím návrhem nabízíme vlastně vládní koalici urychlení celého toho procesu, protože když Poslanecká sněmovna v úterý zařadí tuto vratku na jednání a schválí ji v našem znění, ve středu ji může podepsat pan prezident a začíná běžet 60 dnů pro výplatu peněz pro obce. Obce budou mít už nebo mohou mít už příští týden jistotu, že finanční prostředky, které si umí každá obec spočítat sama, dostanou. Když to půjde cestou toho vládního návrhu, tak je to pochopitelně taky schůdné, ale nedá se to stihnout do středy příštího týdne, to zaručeně ne. Prostě to bude delší. A jenom perlička na závěr, kdybyste, paní ministryně, podpořila náš návrh pozměňovacího návrhu, tak jak jsem se opět dozvěděl z veřejných zdrojů, nemusíte zítra na ústředním výboru KSČM vysvětlovat, proč má Praha dostat více než jednu miliardu korun, i když přišla na rozpočtovém určení daní podle odhadu o více než 3 miliardy korun, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Michale Canov. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych prostřednictvím pana předsedajícího se obrátil přímo na vás osobně. Jste nepochybně pracovitá, mně osobně sympatická a toho času asi nejmocnější žena v Česku. A já jsem si za tu dobu, co vás pozoruji a znám a z médií a také osobně z toho Senátu, všiml, že máte 3 posedlosti. Zaprvé pracovitost, zadruhé mobilní telefon a zatřetí Senát.

A já bych byl strašně rád, kdybyste nám fakt s tím pozměňovákem vyhověla, my jsme si s tím opravdu dali velikou práci, už to vyplynulo z toho, co říkali kolegové. My jsme se rozhodli, že de facto půjdeme úplně tou stejnou cestou, jako šel vládní návrh. A jde nám o to, aby se těm obcím opravdu pomohlo. A já jsem slyšel tu zlou pomluvu, že to má dopadnout jako vždycky, že chcete Senát zaříznout, prosím, nedělejte to. Ty obce si to nezaslouží, my opravdu budeme rádi, když se domluvíme a když ten návrh bude schválený tak, jak bude. Navíc kdo ví, jak to s tím vládním návrhem dopadne, musel by být znovu projednáván v úterý, musela by být legislativní nouze, že jo? Nebo aby byla devadesátka, neměly by tam být námitky dvou klubů. Navíc už teďka jsou 3 pozměňovací návrhy do toho vládního návrhu. Navíc, už to tady říkal kolega Nytra, předvolal si vás sám Leonid Český na kobereček, prosím, domluvme se, vyhovte tomu, ať to tak funguje dál. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Paní ministryně to slyšela, takže nemusím nic vzkazovat, viděla to z očí do očí dokonce. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorka Chmelová a já jí dávám slovo.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní vicepremiérko, kolegyně, kolegové. Já si to nemůžu odpustit a ještě se vrátit k tomu bonusovému balíčku, protože nejen v Senátu, ale vlastně ve všech obcích zaznívá silná kritika vlády, že právě se jde touto cestou v uvozovkách daňových bonusů, daňových zvýhodnění na řešení koronakrize. Nikdo nezpochybňuje, že je nutné pomoci, ale já se musím vrátit k tomu, jak to tato vláda dělá. Já jsem zároveň starostkou Prahy 10, je to šesté, podle počtu obyvatel, šesté největší město České republiky. A my jsme dokonce i jako zastupitelstvo usnesli a reagovali jsme na dopis paní ministryně, který 19. května zaslala všem starostům. A možná si můžu položit otázku, že jenom ta cesta, kterou dopis nám jako starostům byl zaslán, možná něco znamená, protože byl zaslán cestou krizové komunikace státu versus obce. Byl zaslán prostřednictvím hasičského záchranného sboru, který mně byl doručen jako starostce. Takže už jenom v tomto vidím já určitou jakousi symboliku, jakým způsobem komunikuje paní ministryně s představiteli obcí. K tomu našemu dopisu se chci vrátit také z jednoho důvodu, protože on obsahoval velmi závažné faktické chyby. Já nevím, kdo ten dopis připravoval, zda jste ho skutečně pak supervidovala nebo ne, ale v něm ty chyby byly.

Takže bych ráda dopis tady přečetla a ještě možná bych ráda chtěla říct, dopis samozřejmě navrhuje i také nějaké návrhy, které jsme přednesli. A chci říct, že radní pro finance naší obce je vysokoškolská profesorka na veřejné finance Vysoké školy ekonomické, paní docenta Sedmihradská, takže skutečně návrhy a tvrzení, které v tom našem dopise, na kterém jsme se jako zastupitelé usnesli, a pozor, i opoziční zastupitelé pro to hlasovali, samozřejmě pouze nehlasovalo hnutí ANO. Odpověď městské části Praha 10 na otevřený dopis místopředsedkyně vlády a ministryně financí ve věci kompenzačního bonusu ze dne 19. května.

Vážená paní ministryně, dne 19. května bylo starostce městské části Praha 10 doručen prostřednictvím operačního střediska krizového štábu hlavního města Prahy váš otevřený dopis místopředsedkyni vlády a ministryni financí ve věci kompenzačního bonusu. Byl adresován pánům Luklovi a Polčákovi v kopii na všechny starosty v ČR. V tom dopise po samosprávách žádáte solidaritu, v dopise současně informujete o startu finanční centralizace, jejíž rozsah nemá v historii České republiky obdoby. Dovolte nám krátký, leč důležitý, úvod. Stávající systém fiskálních vztahů mezi státem a samosprávami je v ČR v souladu se stávající teorií i dobrou praxí západních zemí nastaven tak, že stabilizační a redistribuční funkci plní centrální vláda prostřednictvím státního rozpočtu a zabezpečování veřejných služeb, to znamená takzvanou funkci alokační, sdílí podle charakteru tohoto služeb ústřední státní správa se samosprávami. Decentralizace poskytování lokálních veřejných služeb totiž umožňuje lépe tyto služby přizpůsobit se místním potřebám. Takzvaný kompenzační bonus je opatřením, jehož cílem je minimalizovat sociální dopady nouzového stavu na živnostníky, takže se bavíme o funkci redistribuční. A zmínit jeho dopady na ekonomiku, to znamená, bavíme se funkci stabilizační. Jako takový je zcela v kompetenci centrální vlády, a to včetně financování. Souběh stávajícího systému financování samospráv prostřednictvím sdílených daní a konstruování kompenzačního bonusu jakožto vratky daně z příjmu ze závislé činnosti ale způsobil, že podstatné náklady tohoto opatření mají nést samosprávy. Považujeme za neuvěřitelné a jsme udiveni tím, že procentuální vyjádření podílu těchto nákladů, uvedené ve vašem dopisu, není přesné. U daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti stanovuje zákon o rozpočtovém určení daní jiný podíl, než u daně z přidané hodnoty, daně z příjmů fyzických osob nebo daně z příjmů fyzických osob vybrané srážkou. Podíl samospráv je tak v skutečnosti 34 %, a nikoliv 32,5 %. Zajistěte prosím u svých podřízených nápravu této závažné chyby. A teď zpět k věci. V dopise hned na dvou místě slibujete nové, respektive masivní dotační programy. Chceme zdůraznit, že jediný dotační program, který může samosprávám nahradit výpadek sdílených daní, je neúčelová nároková dotace pro všechny kraje a obce, jejíž celková výše bude stejně jako celková výše vyplaceného kompenzačního bonusu a klíč pro její rozdělení mezi jednotlivé samosprávy bude stejný jako klíč pro rozdělení výnosů daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti. Jiným způsobem konstruovaný dotační program jednak nebude neutrální, jednak přinese značné administrativní náklady jak na straně poskytovatele, tak na straně samospráv.

Fiskální decentralizace je žádoucí a zdravá, neboť je založena na principu subsidiarity. Tento princip je naplněn jen tehdy, pokud samosprávy samy rozhodují o svých výdajových a především investičních prioritách. To se ale ve vašem návrhu nijak nezohledňuje. Účelové dotační programy, které slibujete, tento princip naopak výrazně oslabují. Pro nás jako vedení městské části Praha 10 je klíčový postoj vlády k hlavnímu městu. Výpadek příjmů hlavního města kvůli kompenzačnímu bonusu lze podle seriózních propočtů z magistrátu hlavního města vyčíslit na zhruba 3 miliardy korun. Uvědomujete si vůbec, že tato částka odpovídá celkovým investičním dotacím ze státního rozpočtu pro hlavního město od roku 2016? Tedy celé 4 roky? Můžeme si být na základě vašeho slibu jisti tím, že se národní dotační programy otevřou pro hlavní těchto, pro jeho městské části i pro jimi zřizované příspěvkové organizace? Uklidňujete nás, že aktuální daňová predikce počítá s meziročním poklesem daňových příjmů obcí jen 11 %, ale dle nás je to velmi naivní přístup. Tato predikce totiž předpokládá, že příjmy z místních a správních poplatků zůstanou na stejné úrovni jako v roce 2019. Pro obce jsou ale významné i nedaňové a kapitálové příjmy a jejich propad bude velmi značný.

Ano, většina samospráv má dnes naštěstí rezervy na horší časy, ale také zkušenosti, že krize trvají řadu let. Vaše doporučení neomezovat investice a čerpat rezervy, když krize ještě ani nezačala, proto asi nepadne na úrodnou půdu. Na váš odborný makroekonomický argument odpovídáme proto takto, financování kompenzačního bonusu z příjmu samospráv se může velmi rychle stát učebnicovým příkladem multiplikátoru vyrovnaného rozpočtu, kdy má současné snížení daní i výdajů charakter fiskální restrikce. Současná situace je v mnohém naprosto bezprecedentní a minulé zkušenosti můžeme využít jen ve velmi omezené míře. S hospodářskou politiku v době recese ovšem jisté zkušenosti máme. Z vlastní nedávné zkušenosti v roce 2009 a letech následujících víme, jak snadno může procyklická hospodářská politika prodloužit recesi o několik let. Vyzýváme vás proto k jednání se zástupci samospráv a k urychlenému nalezení způsobu, jak krýt vyplácení kompenzačního bonusu z státního rozpočtu.

Tak to je ten dopis, na který jsem ještě nedostala odpověď. A moc rádi se budeme těch jednání dalších účastnit, mezitím se cosi událo, je tady přislíbeno 1200 na obyvatele v obci, také tady zaznělo, uvidíme, jak to všechno dopadne. Tak bych se i tady připojila k předchozímu předřečníkovi s velikou prosbou za obce, protože my dokážeme rychle a operativně investice dělat, protože my sami jako starostové víme nejlépe, co naše města potřebují. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. A s přednostním právem se hlásí pan místopředseda Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně. Já zaprvé musím říct jako starosta, který v dubnu oslavil 30 let na radnici, o trochu déle než Petr Vícha, ale že všechno, co Petr Vícha řekl na začátku a nebylo zapotřebí nic jiného, že podepisuji. Pak asi je důležitá druhá věc, o to, o co se snažil Senát, vlastně umožnit i krajům příspěvek 500 korun na občana. Kdo zná fungování krajů a obcí, tak samozřejmě ví, že mnohé kraje, a mám dojem, že to je většina, ve spolupráci s obcemi vypisují další programy, to znamená, pokud tyto peníze na kraje přijdou, a mohly teď přijít rychle, tak kraje nemusely moc omezovat svoje investiční možnosti, ale zejména taky své různé dotační programy, které opět by mířily zase k těm firmám zejména v místě regionálním. Mně u tady toho problému všeobecně vadí jedna věc. Tady se pořád mluvilo o dotacích, omílalo se to horem dolem. A média to šířily jako jakousi nemoc, druhou virózu.

Na dotace přece nejsou nároky. A to nikdo pořádně neřekl. Pár lidí se ozvalo, ale média to nechtěla slyšet. Dotace, dotace, dotace. Všichni víme, že sáhnout si na dotace není jednoduché. Když ty dotace nakonec dostanete, tak výsledek je, že na vás klekne auditní orgán ministerstva financí jako největší a nejvyšší autorita i pro Evropskou unii a Evropskou komisi. A kdo to zažil – a já jich zažil x – tak to kleknutí není nic příjemného.

A když na vás auditní orgán klekne a dá vám korekce, korekce zaplatíte a pak vám přijde za rok a půl finanční správa. Ta znovu probírá ten projekt, včetně těch korekcí, a nakonec zjistí, že polovina z těch korekcí, nebo polovina z těch nalezených chyb byla neoprávněná. Že i ten auditní orgán ministerstva financí nekonal správně. Bodejť by mohl konat, když přijde expert pan Zoltán z Ostravy, já, domnívajíce se, že Ostrava je hornictví a že to je horník, tak jsem ho vzal do podzemí. Ale on dělal silniční stavby, takže byl úplně mimo. A když jsme mu ukazovali další věci, na které poukazoval, tak říkal, že už v podzemí byl dost dlouho a že už tam delší dobu nemusí trávit. A pak nám dal ty korekce. Což potom finanční úřad nakonec uznal, že to bylo nezákonné. Ale protože program skončil, tak peníze už se nám do rozpočtu nazpátek nedostaly.

Já vás chci hrozně moc poprosit, paní ministryně. Vy víte, že v posledním období situace všeobecně nebyla jednoduchá pro všechny. A to jak pro vládu, tak samozřejmě i pro samosprávy. Je jedno, jestli krajské nebo ty, které byly v první linii té místní samosprávy, tak že jsme my tady v Senátu, když přišly návrhy, měli jsme na to 10 dní. Před chvílí to tady bylo řečeno, jeden den to bylo schválené v Poslanecké sněmovně, druhý den jsme to dostali a třetí den jsme to tady schvalovali. Čili neskutečná rychlost. A všechno to bylo pod tlakem. A my jsme vám vyhovovali. A na detaily kolem toho jsme moc nekoukali, protože jsme říkali, ano, je tady jakési nebezpečí, musíme to řešit.

Ale já mám dojem, že z toho opaření jsme pomaličku všichni venku. A teď budeme muset škody, které jsme si možná i částečně napáchali sami, tak je budeme muset napravovat a bude to trvat několik let. A já bych byl hrozně moc rád, kdyby ta náprava mohla zafungovat co nejrychleji. Pojďme naše politické půtky, naše politické ego, ego politických stran dát stranou, a proto vás snažně prosím, projednejte, nebo vy v Poslanecké sněmovně, vezměte tento náš návrh, protože doufám, že ho schválíme s pozměňovacími návrhy, a vezměte ho za bernou minci, tak, aby mohl začít platit co nejdříve. To uděláte největší pomoc obcím České republiky. A věřím tomu, že co se týče pětistovky, nebo dokonce trojnásobku pro kraje, můžeme udělat také velmi rychlou cestou. A dovedu si představit, že i z tohoto důvodu by se byl schopen na jeden bod jednání novelizace zákona Senát sejít. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, a dalším přihlášeným je pan senátor Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Zatím se probíhající rozprava vlastně netýká projednávaného zákona, ale něčeho, co si zřejmě většina přítomných senátorek a senátorů přeje, aby se jeho součástí stalo, v případě, že se tedy dostaneme k projednávání pozměňovacích návrhů. Já bych se však rád zastavil u toho samotného návrhu zákona.

Já už jsem tady včera v jiné souvislosti zmiňoval, že jsem poněkud nesvůj z toho, že za poslední týdny a měsíce schvalujeme obrovské množství opatření, která jsou dodatečnými výdaji ze státního rozpočtu nebo z veřejných financí. A na druhé straně schvalujeme celou řadu návrhů, které jsou obrovskými škrty příjmů veřejných financí. A já chápu, že v krizi, v které se nacházíme, je řada těch věcí zřejmě nezbytná, že to je v pořádku. Ale na druhou stranu se obávám, jestli budeme schopni do budoucna financovat veřejné služby jakéhokoli druhu, které jsou naprosto zásadní pro zajištění nějakých základních potřeb občanů České republiky. A o to více mám pochybnosti u tohoto návrhu zákona, protože ten není jednorázový. To není jednorázová pomoc, ale řada těch věcí je tam vlastně trvalým výpadkem příjmů veřejných financí.

Já z tohoto důvodu mám s tím zákonem velký problém, nehodlám ho podpořit. A jakkoli samozřejmě nemám nic proti tomu, aby byl obcím poskytnut kompenzační příspěvek v té výši, jak je navrhováno, tak vzhledem k tomu, že mám problém s tím základem, ke kterému se to má připojit, tak já ten zákon nechci podporovat. Takže pro to nebudu hlasovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Vosecký. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dobrý den, paní ministryně.

Já bych vám pouze chtěl poděkovat, protože posledně, jak jsme tady byli, tak jsme v přísálí spolu měli poměrně bouřlivou debatu ohledně příjmů obcí. Protože já jsem starosta malé obce od roku 1990, tak vím, co je to hospodaření s penězi a vím, jaké jsou příjmy, jak je rozpočtové určení daní konstruované. Tam jsme si některé věci emotivně vyříkali. A ano, souhlasím s tím, co jste říkal, že v podstatě v rámci České republiky v globálu obce mají velké peníze na účtech. To je pravda, ale v podstatě jsme si vysvětlovali, že ty malé je nemají. A já mám zato, že jste si ty informace prověřila a v podstatě jste na vládě udělali k tomu jakousi korekci. Moc děkuji, protože to jsou peníze, které se vrátí do českého venkova. A pořád platí to, co tady říkal Honza Horníků nebo Petr Víchů, že čím menší obec, tím by měla větší problémy.

Takže ještě jednou děkuji a věřím, že to dneska projde a v Poslanecké sněmovně také. Takže ještě jednou děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Herbert Pavera. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji, pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Opravdu jenom krátce, protože vše už tady bylo řečeno. Já bych chtěl jenom paní ministryni připomenout to, co říkala na hospodářském výboru, že si chce s námi sednout a že se chce domluvit. Takže věřím, že teď má tu velkou příležitost, aby dokázala, že se s námi chce domluvit a že podpoří ten pozměňovák, který tady je, aby obce dostaly kompenzaci za finance, které půjdou na pomoc živnostníkům.

Ano, bude to víc, než se možná spotřebuje na kompenzace pro živnostníky. Myslím si ale, paní ministryně, že dobře víte, že všechny peníze, které se investují, tak se mnohonásobně vrátí. Vrátí se v podobě daní, vrátí se i v podobě investic i v podpoře podnikání ze strany obcí a měst. A co se týká dotací, tak paní ministryně dobře ví, že dotace nedostanou všechny obce. Ano, malé obce, které mají málo obyvatel, určitě budou potřebovat nějakou podporu. Tam si myslím, že je dobrá věc podporovat dotacemi tyto obce. Jinak čím méně dotací, tím méně problémů. Řešit to rozpočtovým určením daní by bylo do budoucna mnohem lepší a jednodušší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já bych chtěl říct, že jsem velmi rád, že jak pan premiér, tak paní ministryně financí změnili svůj názor a přehodnotili názor, který měli původně. To znamená, že od toho, že chtěli kompenzovat obcím a městům formou dotací, že se rozhodli prakticky k tomu kroku, který my jsme tady už projednávali v 1. čtení, tzn. aby to bylo takzvaně na hlavu, částkou, původně jsme tady navrhovali tisíc, pak následně jsme předpokládali, že to bude tisíc sto. A já jsem dokonce rád, že vláda se rozhodla, že to nebude jenom tisíc sto, ale bude tisíc dvě stě na jednoho obyvatele.

A pevně věřím, stejně jako jsme vyšli vládě vstříc s tím, že jsme tady opravdu ve zrychleném režimu projednávali a scházeli jsme se okamžitě, jak to bylo potřeba, a schvalovali jsme ty kompenzační zákony tak, aby ta pomoc, která je potřeba pro podnikatele a pro ekonomickou sféru v České republice, takže i tímto způsobem využije vláda tu možnost, že pokud bude schválen ten pozměňovací návrh, který je de facto kopií návrhu vlády, která ho sama schválila a chce ho předložit do Poslanecké sněmovny, takže to schválí i v rámci tohoto zákona a v rámci toho pozměňovacího návrhu.

A tímto se velmi urychlí i doputování finančních prostředků směrem k městům. A věřte tomu, že města to potřebují a budou mít jistotu a budou vědět, že ekonomiku podporovat mohou, bez obav, že se něco ještě někde stane a třeba nějaký zákon nebude schválen.

Moc děkuji za tu změnu názorů a věřím tomu, že paní ministryně nás podpoří i v tom pozměňovacím návrhu, proto je to prakticky materiál, který zpracovalo ministerstvo financí. My jsme ho jenom zkopírovali a vracíme ho v rámci jiného zákonu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vám také děkuji. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je Zdeňka Hamousová. Máte slovo, paní Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, hezké odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Myslím si, že ve svém vystoupení už nemohu lépe a jinak vyjádřit to, co předřečníci zargumentovali, nebo jakým způsobem poděkovali za to, že pan premiér, vláda vyhodnotili situaci obcí, pozměnili svůj názor a jsou připraveni kompenzovat obcím – o krajích se dnes nebavíme – výpadky ve sdílených daních. Ráda bych ještě alespoň okomentovala dvojí střet, nejen v mém případě, ale dejme tomu v mém případě.

Zaprvé, střet zájmů z pozice, že jsem současně také, jako ostatní, nebo mnozí z vás, starostkou obce. Kolegyně mi odpustí, ne největšího 6. města v republice. A v těch obcích žijí lidé. Všichni jsou důležití. Vláda ukázala, že vnímá potřeby obcí a všech občanů. Další střet, ve kterém se osobně nacházím, někteří moji kolegové také, je ten, že v Senátu zastupujeme vládní platformu, a přesto si vážíme toho, že si můžeme dovolit vyjádřit neshodný názor vůči v této chvíli postupu, nikoli vůči věcnému řešení. Protože se domnívám, že na věcnosti řešení jsme ve shodě, jak vláda, tak i pozměňovací návrh hospodářského výboru Senátu. Ovšem nejsme zatím ve shodě v postupu, jak rychle, nebo nějakým způsobem tento návrh zúřadovat a uvést do praxe tak, aby mohl být účinný.

Za své působení v Senátu jsem si zvykla vidět nadřazený cíl zákona. Protože se nám někdy stává, že některé jednotlivosti v návrhu zákona nám úplně ve všem nevyhovují. V tomto případě prosím paní ministryni, aby uchopila svůj nadhled, kterého ona je schopna, aby viděla ten nadřazený cíl zákona, tzn. rychlost pomoci vůči kompenzaci obcím. A aby tímto způsobem prezentovala pozměňovací návrh hospodářského výboru a pomohla nám ho v Poslanecké sněmovně ukázat a prosadit. Tak, aby kompenzace obcím přišla co nejrychleji.

Moc děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, a protože už se nikdo nehlásí do obecné rozpravy, tak tímto ji končím. A teď poprosím paní navrhovatelku, paní ministryni, zdali se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Určitě ano, máte slovo, paní ministryně. Musíte, musíte.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pan senátor Canov tady není, to je škoda. Já jsem mu chtěla říct, že sem chodím ráda, že se tady cítím vždycky dobře, že jste na mě milí, byť mně skoro všechno vracíte. Ale to už je život, já si to osobně vůbec neberu. A ten mobil, mně to vyčítají i na sítích, už mi to vyčítají v Poslanecké sněmovně, jenomže když tam sedím těch 10 hodin, 8 hodin, 6 hodin, tak já musím vyřizovat agendu. Já si opravdu nehraji s mobilem, ale chodí mi denně 600 až 1000 různých mailů a já musím věci rozhodovat atd. Už mně psal nějaký pán, nějaký občan: „Víte co? Tak noste tablet, to vypadá inteligentněji než mobil.“ Tak asi to tak udělám a budu nosit tablet a nebude to vypadat, že si hraji s mobilem. Tak jenom to na úvod. Ale máme tady vážnější témata.

Já už jsem tady řekla tolik toho o tom kompenzačním bonusu a jsem přesvědčená o tom, snad o ničem jsem nebyla přesvědčenější než to, že jsme kompenzační bonus udělali teď pro OSVČ a malá s.r.o., tak, jak jsme udělali, bylo to to nejlepší, co jsme pro ně udělali. Protože kdybychom to neudělali – a já bych si to nikdy neodpustila... Už jste tady. Já jsem pro vás měla vzkaz, a bohužel, tak bychom tady řešili dneska mnohem větší problém. A vyzývali byste a dělali byste mimořádné schůze a já nevím, co ještě všechno, protože bychom nechali těch sedm set tisíc lidí, kteří si požádali o kompenzační bonus. Připouštím, že někteří jakoby dvakrát, že o tu první fázi, druhou fázi... Takže ono poprvé jich tam bylo asi pět set šedesát tisíc, potom asi tři sta sedmdesát tisíc. A těch OSVČ máme taky asi dvě stě padesát tisíc žádostí, to ještě pomalu dobíhá.

My jsme zastavili ten termín. Nemyslím, že možnost žádat, ta je až do konce srpna, ale ten výplatní termín končí 8. červnem, a pokud se objeví menší skupiny – už se třeba hlásí průvodci, tak uděláme dotační program. Ale to už je něco jiného, to už nebude pro takovou masu lidí. A ty lidi by to neměli, já už jsem to tady říkala stokrát. Neměli. A řešili bychom tady mnohem horší sociální téma. A vy byste byli první, kteří by volali: „Vláda to nezvládla, nechala je na holičkách, ti lidé jsou bez příjmů.“ Takže to, co jsme udělali, je to nejlepší, co jsme udělat mohli. A teď samozřejmě to mělo nějaké následky. Já jsem tady řekla, že jsou to i vaši občané, ale nebudu to opakovat, mně už je to trapné. Mně to připadá trapné a neslušné vůči těm lidem, takže nechme to už být.

Já si myslím, že nemám, co bych k tomu dodala nového, jenom to, že si za tím rozhodnutím stojím. Já jsem s ním přišla, já jsem ho navrhla, já jsem v tom nechtěla nechat své vládní kolegy, ani MPO, ani MMR, protože jsem viděla, že by to nezvládli, že nemají takový orgán státní správy, který by to zvládl. Takže nechme to být a pojďme teď k těm následkům. Protože zase jsme u kompenzačního bonusu, nikoli u té daňové předlohy. Nějaké zásadní výtky jsem vůči tomu daňovému balíčku tady nezaznamenala, takže si myslím, že to otevírat nemusím.

Pan senátor Dienstbier říká, že s tím nesouhlasí, takže to respektuji, ale zase jsem neslyšela žádné konkrétní věci. A neuděláte žádnou daňovou změnu, aniž by měla dopady do veřejných rozpočtů. Neuděláte. To prostě z principu rozpočtového určení daní udělat nelze, protože – jak jsem vám to říkala posledně – stát nemá žádnou daň, která je výslovně jejím příjmem, ze kterého by mohl tyto věci realizovat. Říkala jsem, že má daň z nabytí, to zrušili, je to před 2. čtením, ale to je třináct miliard ročně. A pak jsou to různé energetické daně, ty, co spravuje Celní správa, a to z principu věci nešlo také použít.

Takže to byl ten důvod.

Paní senátorka Chmelová, já nevím, jestli mi ten dopis přišel, teď si to nemůžu uvědomit. Já samozřejmě na všechny dopisy odpovídám, takže nevím, kdy přišel a jestli je ve vyřízení, ale vždycky odpovídáme. Hned to prověřím a hned vám dám vědět, jak se vrátím na úřad. Nebudu to nijak, nechci se dotknout paní docentky, která vám vede finanční odbor, ty citace byly z části z odborných skript, ty funkce redistribuční, alokační atd. Samozřejmě, to jsou jasná právně teoretická finanční fakta. Jestli jsme tam měli nějakou chybu, také to nejsem schopna posoudit. Já se na to podívám přesně, a pokud jsme měli, tak se omlouvám. To v tuto chvíli nevím, já nevím, jestli jsme tam napsali 24, nebo 32, ale podívám se na to. Rozhodně nejvíc by mi vadilo, kdybych vám neodpověděla, protože to já považuji za základ zdvořilosti. Já odpovídám vždycky, takže já věřím, že je to možná někde na cestě. Ono v tom dopise víc informací, na které bych teď mohla reagovat, nebylo, takže já v tuto chvíli už to nechám bez komentáře.

Ještě k tomu balíčku, než přejdu ke kompenzačnímu bonusu. Já jsem se snažila vysvětlit, že ten loss carryback je něco, co by stejně nastalo. Co by stejně nastalo, i kdybych nepřišla s žádnou novelou, tak ty firmy budou za rok 2020 ve ztrátě, to je nezvratný fakt, a uplatní tu ztrátu podle 25 let staré právní úpravy, kterou určitě schválil také tento Senát. V jiném složení, kdysi. A to, že to posouváme, skutečně znamená jenom to, že v tom roce 2022, 2023 už nic neuplatní, protože to uplatní zpětně. My nejsme schopní odhadnout ty dopady, a proto i ten kompenzační bonus, který vláda schválila v pondělí, je tak velkorysý.

Protože tam prostě vytváří rezervu. Oproti propadu způsobenému kompenzačním bonusem. Proto dvanáct set na hlavu. Nejdřív kraje. Kraje řešil pan premiér s úřadujícím předsedou Asociace krajů. Ještě tento týden mám informaci od pana premiéra, že si to verifikovali. Domluvili se, že na silnice 2. a 3. tříd, a prosím, to jsou peníze, které dává vláda od roku 2016 navíc, navíc oproti RUDU. A já jsem měla vystoupení, když tam byly návrhy tří krajů na změnu RUDU, to bylo někdy z ledna, na silnice 2. a 3. tříd, a přečetla jsem tam historii silnic 2. a 3. tříd.

Jsou tady nějací hejtmani teď? Není právě, já jsem se tam už dívala. Přečetla jsem tu historii, kterou vytahali úředníci ministerstva financí z archivu, tam našli důvodové zprávy, já jsem z nich citovala, a tam našli, jaká byla historie. Že silnice 2. a 3. tříd se převáděly na kraje, tak se na to dal podíl z RUDU. Jenomže peníze nemají mašličky. To samozřejmě se už zapomnělo. A kromě toho, tzn. přesně to odpovídá, já jsem dokonce nechala úředníky spočítat, a to teď není téma, my se nechceme hádat, my ty peníze prostě dáme. Dáme je, přidáme je, jenom chci říct, že jsem to nechala spočítat, a nejsou všechny kraje, které ten podíl z toho RUDU, co tehdy dostaly, na ty silnice 2. a 3. tříd dávají. Nechme to být. Buďme velkorysí, to jsme si řekli.

Takže od roku 2016 se dávají peníze. Myslím, že mám pocit, že už je to dneska nějakých 38, nemám tady teď tu tabulku, a dáme je i pro rok 2020. Dáme je pro rok 2020 a 2021, to jsme se domluvili na 10 miliardách, 6 a 4. Kromě toho kraje chtějí peníze na nějaké měkké sociální programy, asi ve výši 2,4 miliardy, ty také dáme. A kromě toho už jsme dali – a počítejte se mnou – 1,8 miliardy na ochranné pomůcky, 5,2 miliardy na odměny pracovníků v sociálních službách – stát nemá skoro žádné – a 1,2 miliardy na peníze záchranářů. Vůbec to nechceme vyčítat. Takže jsme bratru na 20 miliardách. Nevadí to, jsme všichni na jedné lodi. My to chceme. My to chceme dát a dáme to.

Proto se stát ještě dál zadluží, doufám, že už naposled z nového rozpočtu do parlamentu, to jsem řekla vládním kolegům, a prostě dáme ty peníze. Proto jsme se rozhodli, po debatě pana premiéra s panem hejtmanem Běhounkem, který stojí v čele Asociace krajů, proto jsme se dohodli i v rámci koalice a v rámci vlády, že dáme obcím na hlavu 1.200 Kč. A není to proto, jak říká pan prezident – „jen blbec nemění názory“ – to byla citace, tak změnili jsme ten názor z jednoho prostého důvodu. A to z toho důvodu, že nechceme stavět vládu proti starostům. Nechceme tady, aby starostové – a mně jich píše celá řada, já bych vám mohla přečíst SMS a ukázat vám je, ale nebudu to dělat, protože by to bylo indiskrétní, kdy mi píší starostové, že se nepřipojí k těmto různým výzvám.

A nedávno řekl pan předseda Lukl v nějaké debatě televizní se mnou, řekl, že jsme všichni jedna rodina. Já jsem řekla: „Ano, my jsme jedna rodina. Ve slušných fungujících rodinách si sednou ke stolu a ten problém vyřeší. Nevyvěšují černé vlajky, ani si neposílají dopisy a petice, pokud tím nesledují nějaký jiný cíl.“ A my jsme toto nechtěli. To jsme chtěli ukončit, tuto debatu. Takže radši navýšíme schodek státního rozpočtu, protože chceme posílit dotace. Už jsme to v pondělí také schválili, za tím si pořád stojíme.

Byli jsme včera v Drahelčicích s panem premiérem, kde se začne stavět. Už tam stojí školka, na které dostaly Drahelčice asi 4,4 mil. Kč, a teď se tam bude stavět základní škola. Je to taková menší obec v tom prstenci u Prahy. Asi to znáte. Ta obec dostane na kompenzačním bonusu nějakých 1,2 milionů Kč. Dobře, říkala paní starostka, zaplaťpánbůh za to. Myslíte, že z toho tu školu postaví? No nepostaví. Školu nepostaví z těch příjmů, které dostává, nějakých 12 – 13 mil. Kč ročně, bez dotací ji prostě nepostaví. A na rovinu to tam řekla. A takových je celá řada.

My máme 90 % obcí do 5000 obyvatel, a ty to bez dotací nepostaví. Takže si stojíme za tím, že dotace budeme podporovat. Proto jsme schválili v pondělí na vládě všechny dotační programy, skoro všechny, které jsem ještě měla v rozpočtu, skoro všechny dotační programy, které byly už „zavýzvovány“, které byly už vyhodnoceny, kde jsou stavební povolení, jen na to nebyly peníze. 3,1 miliardy na školky plus 300 milionů v rozpočtu bylo, takže to je 3,4 školy, školky napříč republikou. Takže ne tam, kde máte známé nebo politické reprezentace. Nikdo z nás se nechce nechat zavřít. To vyhodnocují nezávislé komise, kontroluje to NKÚ a má to trestně právní důsledky, zneužití dotace.

Takže když se podíváte na ty školy a školky, seznam visí na webu ministerstva financí, protože je to program ministerstva financí, tak tam uvidíte, že není kraj, kde by někdo neuspěl.

Další program byl ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové – 3,7 miliardy Kč. Schválili jsme. Na veřejné budovy, na místní komunikace, na sportoviště, hasičárny, školy, školky jsou tam také. Pak byl další program pana ministra Brabce ministra pro životní prostředí na vodovody, na kanalizace. A zbyla miliarda na pana ministra zemědělství a dalších 10 miliard má zálohováno, až bude novela státního rozpočtu, protože potřebuje na kůrovce a na zařízení, která zadržují vodu v krajině. A další bych vám mohla jmenovat, co už mám zarezervováno.

Takže proto my jsme se rozhodli, že nechceme bojovat se starosty. Nechceme bojovat s tím strachem, který oni mají v malých vesnicích. Já nemohu objet všech 6200 starostů a všem to vysvětlovat. A nechtěli jsme tento boj hrát, protože v této době je to nejvíc trestuhodné, kupčit s tímto strachem a s těmito obavami. Takže jsme ustoupili, řekli jsme si, pro klid to uděláme, radši se zadlužíme, půjčujeme si za dobrý úrok, a dáme 1200 Kč na hlavu.

Já jsem nechala rychle ještě přepočítat kolegy multiplikaci kompenzačního bonusu. Dopad kompenzačního bonusu, protože jsme na 19 miliardách čerpání. Teď můžeme ještě odhadnout ta s.r.o. Když tam dáme multiplikaci, protože musíte počítat s tím, že ti lidé to utratí, vrátí se vám část v DPH, tak bude nakonec asi 4,5 miliardy pro obce. Pro obce dáváme 12 miliard 800 miliónů a nějaké drobné. Přesně to mám tady v té tabulce. Takže několikrát tolik. Takže jestli se bojíte o loss carryback atd., tak tam ta rezerva je dostatečná.

Proto jsme se rozhodli jít touto cestou, uklidnit situaci, protože potřebujeme, aby se nebáli investovat, aby nezastavovali projekty, aby se nenechávali manipulovat některými informacemi, které dostávají.

Proto šel i ten můj dopis, paní starostko. A to je program ministerstva vnitra. Já jsem chtěla, aby v jeden okamžik – a požádala jsem ministra vnitra o spolupráci, aby v jeden okamžik každý starosta měl tu informaci ve stejné době. To byl jediný důvod, proč jsem to poslala. Je to komunikace, která se využívá právě pro tyto účely, já jsem na tom neviděla nic špatného. Takhle jsem to dostala, tak proto jsem to využila. Trvalý dopad podle tohoto balíčku má samozřejmě to DPH, ale chtěla bych vás uklidnit, že skutečně dopad na obce v roce 2020 je asi 200 mil. Kč je ubytování, kultura nic, sport 0,1, takže to je skutečně dopad zanedbatelný.

A teď prosím k tomu pozměňovacímu návrhu. Já už nechci tady opakovat, vy jste to vedli korektně a vstřícně vůči mně, hezky, tak já vám budu samozřejmě oplácet stejnou mincí. Nebudu už vzpomínat, jestli bylo nejdřív vejce, nebo slepice, abych vzpomněla tady všechny ty pozměňováky a ještě ten hospodářský výbor, kterého jsem se účastnila včera? Předevčírem? Předevčírem, děkuji, pane senátore, správně. A najednou můj náměstek byl rychle povolán na další, takže nechme to být. Prostě je to turbulentní doba, dějí se turbulentní věci, velkoryse to přecházím, že jste to revokovali, měnili atd.

Takže děkuji za to, že jste nakonec použili pozměňovací návrh, který připravilo ministerstvo financí na jednání vlády na pondělí. Tím pádem aspoň je jistota, že je technicky správně, protože skutečně to dělal technický tým ministerstva financí. Já mám s tím jediný problém. A to říkám úplně otevřeně. A neříkám to tady jako ministryně financí, i jako ministryně financí, ale současně jako právník a současně jako člověk, který 7 let působil v Legislativní radě vlády v komisi pro finanční právo. Takže i jako bývalý legislativec. A ten problém je ten – a vy už jste to tady zmínil, pane senátore, protože jsme si to tamhle v tom vstupním zádveří řekli – je forma toho přílepku.

My jsme záměrně nevolili u této vládní novely formu legislativní nouze, já jsem pro to neviděla úplně důvody, když jsem se podívala na důvody legislativní nouze, proto jsme zvolili devadesátku ve víře, že nebude žádný klub, který by toto zavetoval. Samozřejmě, že dva kluby to mohou zavetovat, ale neočekávám to, nehočekávám, že by zavetovali takovouto přínosnou vládní novelu pro obce. Takže, a tu devadesátku jsme volili jednak z důvodů, že jsme neviděli důvod pro legislativní nouzi jako legislativci, a zadruhé, že jsme chtěli parlamentní debatu, byť jsem věděla, že parlamentní debata mi třeba nebude příjemná, že třeba bude zní kriticky a budou zaznívat tam hlasy, my jsme vám to říkali a opsali jste, ono to je pořád dokola, opsali jste tady náš opoziční návrh a tak dále, a já tam vstanu a řeknu, ano, změnili jsme názor proto a proto, ale chtěla jsem tu demokratickou parlamentní debatu a chtěla jsem, aby to byl zákon, který je samostatný. Vemte si, že na základě tohoto zákona já jako ministryně financí dám pokyn k tomu, ať se odešlo 12,8 miliardy. Já se musím napít. Odešleme 12,8 miliardy, prostřednictvím krajů to odejde jednotlivých obcím. A jaká je jistota, já vím, že mi řeknete, to se nestane, není žalobce, není soudce, ale nikdo to neví. Děkuji mockrát, pane místopředsedo. Jaká je jistota, že to někdo nedá k Ústavnímu soudu? Jaká je jistota, že Ústavní soud to nezruší? Je to přílepek, já jsem si nechala udělat analýzu, protože sice jsem právník, ale říkám, ať se na to podívají, já už to přece nedělám úplně tak každý den, ať se na to podívají kolegové a ta hrozba tam je. Legislativci, dokonce jsem si to konzultovala i s legislativci z jiného resortu, abych měla těch názorů více, nebudu nikoho jmenovat, lidí, kterých se vážím, ta hrozba se nedá vyloučit. A proč? Proč? Sami jste řekli, že si poměřujeme, že je to poměřování ega, to bych opravdu nechtěla, já mám své ego opravdu pod kontrolou už léta, alespoň doufám, není to o tom poměřování ega, ale o tom riziku, o tom riziku, aby návrh nespadl pod stůl, jako, oni tomu říkají, Ústavní soud tomu dokonce říká divoký jezdec, pokud ten přílepek se týká, těch zákonů netýká, musel by se udělat nějaký skutečně rozbor, že to souvisí, ale to vám může říct autoritativně jenom Ústavní soud. A teď si řekněme, jaký je rozdíl. Máte pravdu v tom, že ta vratka se bude hlasovat pravděpodobně příští týden. Takže pak podpis pana prezidenta, takže se bavíme o týdne. Stejně tento kompenzační bonus pro obce je vázán na státní rozpočet. Ve státního rozpočtu na něho nejsou teď prostředky. A státního rozpočet se musí, nejsou, ty tabulky mám tady, můžu vám je ukázat, to znamená, že musí nejdřív schválit státního rozpočet, aby peníze mohly být poslány. Oni iniciují, iniciujeme v Poslanecké sněmovně mimořádnou schůzi, je pravda, že ta příští týden určitě nebude, pokud bude, tak bude někdy 24. června, nevím, to iniciuje pan předseda poslanecké klubu, ta by byla někdy 24. června. Takže určitě máte pravdu, že bychom se lišili nějakými 14 dny. Stojí nám to za to, těch 14 dnů? A teď se zase já obracím na vás. Kdybychom si přestali poměřovat ta ega, stojí nám za to těch 14 dnů? Opravdu myslíte, že obce to nevydrží 14 dnů, když mají jasný politický, je to v parlamentu ten zákon, shodla se na něm vládní koalice, a já na klub KSČM, na výkonný výbor, pane senátore, teď mi vypadlo vaše jméno, omluvám se, já tam, Nytra, děkuji, pane senátore Nytro, já tam jdu vysvětlovat novelu zákona o státního rozpočtu, protože holt potřebujeme podporu se státního rozpočtem. A komunisté byli zatím jedinou stranou, teď tedy nemyslím novely, to podporovaly i některé opoziční kluby, ale v základních, v tom základním rozpočtu 19, 20 byli jedinou stranou, která nám rozpočet podpořila. A já jako ministryně financí vám říkám, já nechci uvrhnout zemi, zvlášť když je historicky nejtěžší krize, do případného rozpočtového provizoria. Třeba teď, když se budu bavit o řádném rozpočtu, takže hledám podporu a je to moje politická povinnost, takže to tam jdu hlavně z těchto důvodů, abych hledala podporu pro novelu zákona o státním rozpočtu. Takže já vám řeknu, ještě se dívám, na co jsem zapomněla, to už asi není všechno podstatné, to je ten základní problém, proč mám problém s tím Přílepkem. To riziko, které by případně mohlo nastat a které by mohlo způsobit, že nakonec se dostaneme do pasti, která nehrozí, pokud projde parlamentem a já nevěřím, že by v parlamentu byl někdo, kdo by pro tento vládní návrh nezvedl ruku. A bavíme se tedy o rozdílu nějakých 14 dnů, když moc, tak 3 týdnů. A věřte, my sledujeme, a teď to zase nechci postavit kontroverzně, sledujeme investiční aktivity i v době konjunktury a ve většině případů se nedaří utratit to, co je naplánované, takže věřím, že těch 14 dnů ani tři týdny, když příslib jasný tady je, a my víme, že nikdo není v situaci, že by byl skutečně bez koruny, to bychom uměli řešit, měli jsme tady obce, které mají velký problém, teď mi vypadlo ten název, Bublava? Tam jsem podepisovala v loňském roce půjčku pro tuto obec, takže my to samozřejmě řešíme, když se někdo dostane do takovýchto problémů, takové signály nemáme, protože pravidla rozpočtové odpovědnosti sledujeme i pro jednotlivé obce, tak si říkám, jestli bychom opravdu ta ega neměli všichni zmenšit a neříct si, že je lepší, jak se to říká, nějaké přísloví... vrabec hrsti než holub na střeše. Nota bene, když mají úplně stejnou finanční váhu, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Dovolím si dodat, že nejlepší je vrabec v hrsti a holub na střeše též, co je možná situace, ve které se nacházím. Dovolte... holub v troubě? Aha. Já chci ještě poděkovat malou osobní vsuvečkou za Drahelčice, bylo to téma, které jsem vám chtěl otevřít, ale už jsem se dozvěděl, že tam bylo vyhověno. Je to obec v mém obvodě, tak mám radost.

Ano. Paní ministryně tedy zhodnotila rozpravu a nyní poprosím garančního zpravodaje, aby se k rozpravě vyjádřil též.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. V rozpravě vystoupilo 12 senátorů a senátorek, většina pro podporu návrhu zákona, včetně pozměňovacího návrhu zákona. Nezazněl ani návrh na schválení, ani na zamítnutí, tudíž bychom měli přejít do podrobné rozpravy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, je to přesně tak, takže dovolte, abych podrobnou rozpravu otevřel. Prosím.

Senátor Jaromír Strnad:  Takže avizoval jsem pozměňovací návrh schválený hospodářským výborem, máte ho před sebou a týká se tedy jednorázového finančního příspěvku ve výši 1200 korun na osobu pro obce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, přihlášen je pan senátor Čunek, prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Čunek:  Já jenom ty kolegy, se kterými jsem mluvil, avizoval jsem, že podám další pozměňovací návrh, kde tedy se srovná ten krok stejně tak pro kraje, tak s ohledem na to, že ten pozměňovací návrh by neměl podporu jednoznačně, tak ho nebudu podávat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Rozumíme, děkujeme. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím. Paní ministryně, chcete se ještě vyjádřit? Já myslím, že to zaznělo ve vašem předchozím vystoupení, pan zpravodaj také ne. Takže přistoupíme k hlasování, spustím znělku.

Děkuji. Přistoupíme k hlasování o pozměňovacím návrhu. A je tady prosba k odhlášení, takže prosím.

Teď jsem se odhlásil i s mikrofonem. Sleduji rostoucí počet, kdyby měl někdo potíž, signalizujte.

Dobře, máme tedy prosím všichni modré světýlko? Z kolegů, kteří případně přišli. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu výboru a já poprosím o stanovisko paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  A to je to ze včerejška, jo?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Neutrální stanovisko. A pan zpravodaj?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Kladné. Takže spouštím hlasování. V sále je 65 senátorek a senátorů, kvórum 33, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 38, kvórum 33, pro 64, proti 1. Návrh byl schválen. V souladu s jednacím řádem bychom nyní pověřili kolegy, kteří by toto stanovisko Senátu obhajovali ve sněmovně.

Vrátit do Poslanecké sněmovny, to by bylo důležité, ano, ano. Čili ještě musíme schválit, že navrhujeme vrátit tento návrh do Poslanecké sněmovny ve znění pozměňovacích návrhů. Jo? Čili spouštím, stanovisko se asi nemění.

Co se děje? Kolega špatně zmáčkl tlačítko, čili to jste vy, kdo byl proti, pane kolego? Děkuji. Chcete to sám, chcete se sám denunciovat?

Senátor Michal Kortyš:  Vážení kolegové, vážená paní ministryně, omlouvám se, já jsem přes ten počítač si sáhl úplně vedle, takže si žádám o opravu, tak jak hlasovala tady celá sněmovna. Děkuji. Senát, pardon, omlouvám se.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Tak možná jste to měl nechat na mně, pane kolego. V tomhle se v tom stenu bude těžké zorganizovat. Ale všichni vám rozumíme a současně doufám, že paní ministryně, vzdor tomu, že šlo o omyl, oceňuje, že to byl hlas proti pozměňovacímu návrhu.

A teď tedy musíme schválit návrh vrátit do Poslanecké sněmovny s naším pozměňovacím návrhem, takže spouštím hlasování. Přítomno je 66 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 39, kvórum 34, pro 64, nikdo proti, návrh byl přijat.

Nyní pověříme kolegy, kteří budou naše stanovisko zastávat ve sněmovně. Zpravodaj mi nadiktoval kolegy Nytru, Vilímce a sám sebe, tedy pana senátora Strnada. Je námitka či doplnění? Není, nevidím. Takže o těchto třech nyní budeme hlasovat, spouštím hlasování, kdo je pro? Zvedne ruku, stiskne tlačítko. A kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko. Ale NE.

Hlasování č. 40 při kvóru 34, pro 65, návrh byl přijat.

Končím tedy projednávání tohoto bodu a můžeme přistoupit k dalšímu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 269

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 269. Návrh uvede opět paní ministryně financí, Alena Schillerová, a já ji prosím o její úvodní vystoupení.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi stručně představit návrh zákona, kterým se mění daňový řád a další související zákony. Tento návrh jsme zde na půdě Senátu již jednou diskutovali jako senátní tisk č. 209, a nyní je opětovně překládán poté, co ve své původní podobě nebyl po vrácení Senátem přijat Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Paní ministryně, nezlobte se, kolegové, já chápu, že se chcete trošku odreagovat, ale opravdu je to nepříjemný hluk, děkuji vám. Prosím, pane ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji, pane místopředsedo. Takže jedná se tady o tisk, který jste tu už diskutovali, viděli, je do značné míry totožný, i když je s určitými korekcemi, ke kterým došlo po dohodě, já to hned zmíním. Takže dovolte mi připomenout, je to klíčový zákon, klíčový legislativní podklad pro ministerstvo financí a projekt Moje daně, neboli moderní a jednoduché, který je spolu s podporou zjednodušení elektronizace daňového systému a obecně veřejné správy jedním z bodů programového prohlášení vlády. Kromě řady dalších dílčích změn problematiky daňového procesu, které jsou reakcí na vývoj aplikační praxe a judikatury, jsou těžištěm návrhu 4 základní témata. Podpora elektronizace, zjednodušení kontrolních postupů, revize sankčního systému a vracení daňového odpočtu. Současně byly nyní v předkládaném návrhu zákona provedeny změny, které kompromisním způsobem upravují témata, která byla původní předlože vytýkána ze strany opozice jak na půdě Poslanecké sněmovny, tak také na půdě Senátu. A část těchto témat je ostatně promítnutím někdejších pozměňovacích návrhů, které byly Senátem přijaty, jedná se zejména o tyto úpravy. Asi nejproblematičtější bylo ustanovení toho, že se prodlužuje lhůta pro vrácení nadměrných odpočtů z 30 na 45 dnů, já bych tady zvlášť chtěla ocenit spolupráci s panem senátorem Goláněm, který v té přípravě novely se zapojil spolu s dalšími experty ze svazu asociací a komor, takže děkuji za cenné připomínky. A my jsme našli kompromisní řešení. Abychom mohli nechat 30 dnů, které tak kritizovala zejména tedy opozice, ale i část odborné veřejnosti, a přitom zachovali ten záměr, který ministerstvo financí sledovalo. My jsme sledovali to, že budeme vracet plátcům DPH, finanční správa samozřejmě, takzvanou nespornou část nadměrného odpočtu. A těch 15 dnů chtěla finanční správa k tomu, aby prověřila před vlastním vyměřením už tu zálohu, uplatní nadměrný odpočet ve výši 500 tisíc, faktura je 200 tisíc, tak aby zadržel jenom těch 300 tisíc. A my jsme našli kompromis, že zachováme 30 dnů a vlastně to vlastní prověření a vracení bude v průběhu toho kontrolního postupu, to znamená, zahájí se kontrola, postup odstranění pochybností a v průběhu se zjistí, že ta jedna faktura za 200 tisíc je v pořádku a peníze se vyplatí. Takže toto bylo kompromis oboustranně přijatelný k tomu, abychom ten největší sporný bod z této novely odstranili. Dále bych chtěla připomenout, že se zde zavede, a to jsem zohlednila celou řadu návrhů i opozice, že třeba se zavede možnost individuálního prominutí pokuty za opuštěné tvrzení daně, to dnes není možné. Podá pozdě daňové přiznání subjekt, tak prominout tuto pokutu dneska ze zákona z daňového řádu není možné, to třeba navrhl poslanec za ODS a já jsem tento návrh respektovala. Vrátili jsme tam toleranci 4 pracovní dny na výpočet úroku. My jsme se o tom, 3? Mám tady 4. Máte pravdu, jsou tam 3, máte pravdu, ještě jsme se o tom, v úterý spolu laškovali. Já jsem vysvětlovala, měla jsem takovou tabulku na hospodářském výboru a už poněkolikáté, že tím, že jsme zvedli hranici pro výpočet úroku, tak se velmi posunula doba, kdy vlastně vznikne úrok samotný, a ukazovala jsem, že na nulu, na nulu se dostane až subjekt, který má daň milion. A tam jsem říkala, že tam nás to netrápí, jinak všichni ostatní získávají mnohem více dnů než 3 dny. A ty 3 dny jsem vysvětlovala panu předsedovi Vilímcovi, že to není žádný naschvál, když vy 5, tak my 3, v žádném případě, ale že to má logiku vlastně v délce plateb, kdy se platí v rámci mezinárodního platebního styku, tak jsem zdůvodňovala, proč se tam daly ty 3 dny.

Dále tam samozřejmě zůstává to snížení úroku, zjednodušení určitých kontrolních postupů. Zavedli jsme tam, to byl také návrh v rámci hledání podpory mezi parlamentními stranami, že se zvýší úrok z nesprávně stanovené daně na dvojnásobek po dobu, kdy je nesprávně stanovená daň vymáhaná v rámci exekučního řízení. Asi jsem to nejhlavnější tady řekla. Výsledkem bylo to, a toho si nesmírně vážím, že jsme kompromis nalezli v Poslanecké sněmovně velice rychle, že se podařilo snad poprvé za moji kariéru ministerskou, že prošel zákon v devadesátce v prvním čtení, tento daňový řád, že pro to hlasovali všichni přítomní poslanci, toho si nesmírně vážím. A chci doufat, že tu podporu najdu i v Senátu, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákon výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 269/1, zpravodajem je pan senátor Strnad a já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Paní ministryně jako v předchozím případě nás velice obšírně seznámila s předloženou novelou. Hovořila tedy o tom, že tento návrh zákona již tady byl projednáván. Já bych pouze doplnil, že pozměňovací návrh, se kterým Senát vracel předlohu sněmovně, tak je ve stávající podobě zapracován. No ve sněmovně ze 161 přítomných poslanců bylo pro 159, nikdo nebyl proti, seznámil bych vás tedy s usnesením VHZD k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., jedná se tedy o daňový řád.

Výbor zaprvé doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zadruhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada.

Zatřetí pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte prosím své místo. Táží se, zda navrhuje někdo, abychom se tímto návrhem nezabývali? Nevidím takový návrh, tedy otevírám obecnou rozpravu. Do které se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. A v tom případě poprosím pana zpravodaje, máme tedy ve hře jediný návrh. Předpokládám, že má podporu i paní ministryně, i pana zpravodaje, takže svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu schválit novelu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je 64 senátorek a senátorů, kvórum 33, spouštím hlasováním. Stíháme, nebojte, paní senátorko. Takže kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO.

V klidu, paní kolegyně, když to bude v klidu, tak to půjde. Ještě máte vteřinku.

A kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže hlasování č. 41, při kvóru 34 pro 57, proti nikdo, návrh zákona byl schválen. A jestli se nepletu, to byl poslední bod paní ministryně, takže jí děkujeme za dnešní angažmá na naší schůzi. Ano, prosím, pojďte zatím, pane kolego, máme chvilku.

Senátor Ivo Bárek:  Já se jenom omlouvám, já právě u toho bodu číslo 267 jsem se díval na hlasování, ale přes ten počítač, asi jsem druhý v pořadí, jsem zmáčknul zdržel se a měl jsem zmáčknout tlačítko ano, takže se omlouvám, nezpochybňuji hlasování, jenom byste viděli, jinak bych hlasoval ano, ale počítač je potvůrka.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkujeme. Do stena bude zaznamenáno a hlasování opraveno. Na shledanou. A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, kterým je, kolegové, opět poprosím o klid v těchto přeryvech mezi body. Dochází ke kulminaci hlukové zátěže v sále. Návrh zákona o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby zohledňujících dopady epidemie onemocnění COVID-19 v roce 2020. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 272.

 

Návrh zákona o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby zohledňujících dopady epidemie onemocnění COVID-19 v roce 2020

Tisk č. 272

A já poprosím předkladatele, pana ministra Vojtěcha, aby nás seznámil s tímto návrhem.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych představil tedy návrh zákona, jímž se stanoví právní rámec pro kompenzace nákladů, které poskytovatelům zdravotních služeb vznikly v souvislosti s probíhající epidemií onemocnění COVID-19. Návrh ukládá zdravotním pojišťovnám povinnost tyto náklady kompenzovat a zmocňuje ministerstvo zdravotnictví k vydání vyhlášky, která stanoví způsob výpočtu těchto kompenzací pro případ, že by se příslušní poskytovatelé zdravotních a sociálních služeb se zdravotními pojišťovnami nedohodli sami. Vzhledem k tomu, že v době tvorby a přijetí úhradové vyhlášky, té standardní úhradové vyhlášky pro tento rok, nebylo možné stávající situaci předvídat, způsobila by její bezvýhradná aplikace při vyúčtování úhrad roku 2020, nejpozději v roce 2021 výrazné ekonomické problémy významné části poskytovatelů zdravotních služeb a poskytovatelů sociálních služeb poskytujících zdravotní služby, a to vzhledem ke snížení objemu poskytnuté péče v té krizové době, zejména v březnu, dubnu a samozřejmě i částečně v květnu. Na druhou stranu by poskytovatelé zdravotních služeb postavila do problematické situace kvůli zvýšeným výdajům v souvislosti s péčí o pacienty s onemocněním COVID-19. Na tomto místě je důležité zdůraznit, že samotný kompenzační zákon neobsahuje žádné vzorce pro výpočet kompenzací, ale jak už jsem zmínil, stanoví zmocnění pro Ministerstvo zdravotnictví vydat příslušnou kompenzační vyhlášku, v níž budou tyto vzorce obsaženy a která bude do značné míry připomínat standardní úhradovou vyhlášku, tak jak ji všichni ve zdravotnictví znají a tak jak je ministerstvo v zákoně o veřejném zdravotním pojištění zmocněno ji vydat. Takže v zásadě lze říci, že to je prakticky druhá úhradová vyhláška, byť ji nazýváme kompenzační. Bude-li z vaší strany zájem, samozřejmě rád během diskuze představím také navrhovanou podobu této vyhlášky, která tedy v tuto chvíli je v meziresortním připomínkovém řízení. Propad produkce poskytnuté zdravotní péče bude podle provedených modelací v jednotlivých segmentech zdravotní péče rozdílný. U některých segmentů je za dobu nejpřísnějších opatření proti šíření epidemie nulová produkce, což se týká lázeňské léčebně-rehabilitační péče, segment akutní lůžkové péče zde za toto období je akutní lůžková péče na 30 až 50 % produkce v porovnání se stejným obdobím minulého roku, naopak segment domácí paliativní péče vykazuje navýšení produkce oproti minulému roku. Na základě současných odhadů lze očekávat, že nenaplněná produkce poskytovatelů zdravotních služeb bude za celý rok ve výši až 30,5 miliardy korun, 30,5 miliardy korun tedy propad produkce za celé zdravotnictví, za všechny segmenty. Pokud jde o nemocnice, ty by bez změny v úhradových mechanismech přišly o 22 miliard korun, které by musely zdravotní pojišťovny jim krátit na úhradách, protože při vytváření kapacity pro pacienty s onemocněním COVID-19 znatelně poklesla elektivní péče, to znamená plánované výkony.

Nicméně náklady na mzdy personálu a další fixní provozní náklady prakticky nepoklesly. V případě segmentu poskytovatelů zdravotních služeb, u nichž se obvykle každoroční vyúčtování na zdravotní služby neprovádí, jelikož nemají stanovené zálohy, je ovšem situace problematická již nyní. Jedná se zejména o poskytovatele zdravotnické dopravní služby a poskytovatele lázeňské léčebné a rehabilitační péče, kteří jsou placeni jak výkonově, tak za lůžko/den, tzn. nemají takové zálohy jako třeba nemocnice akutní lůžkové péče. A reálně by se mohli potýkat již nyní s vážnými ekonomickými problémy, a proto se počítá s tím, že budou dotčeným poskytovatelům vypláceny zálohy na kompenzaci již v průběhu tohoto roku.Je tedy nezbytné zajistit vyplacení těchto záloh co nejdříve, jinak hrozí vážné hospodářské dopady v sektoru zdravotnictví.

Bez přijetí tohoto zákona by zmíněné segmenty přišly o zhruba 2,6 miliardy Kč a hrozilo by ukončení činnosti mnoha poskytovatelů. Což by výrazně negativně ovlivnilo dostupnost péče o pacienty v následujících měsících. Tato skutečnost by samozřejmě posléze značně zkomplikovala také poskytování péče v dalších segmentech.

Smyslem připravované právní úpravy je tedy zohlednit výpadek produkce zdravotních služeb a zohlednit také vyšší náklady poskytovatelů zdravotních služeb, které v souvislosti s epidemií onemocnění covid-19 museli tito poskytovatelé nutně vynaložit. Toho bude dosaženo snižováním celoročních produkčních cílů nutných pro obdržení plné výše úhrady plánované pro poskytovatele na rok 2020 a dále navyšováním úhrad za jednotlivé zdravotní služby.

Je také třeba poskytovatele motivovat k obnovení poskytování péče a zajištění dostupnosti zdravotních služeb, což bude provedeno úpravou úhradových mechanismů směrem k posílení motivační výkonové složky úhrad. Řešení pro konkrétní segmenty bude navrženo tak, aby zohledňovalo jeho specifika, neboť každý segment je jiný, každý segment je jinak hrazený. A také samozřejmě očekávaný pokles produkce, tak, jak jsem o tom hovořil, i stávající úhradové mechanismy a optimální motivaci pro poskytování zdravotních služeb po zbytek roku 2020.

Kromě toho, obzvlášť v nemocnicích, je potřeba kompenzovat náklady spojené s péčí o pacienty s onemocnění covid-19, v důsledku čehož systém veřejného zdravotního pojištění oproti plánovaným výdajům na rok 2020 očekává navýšení výdajů o zhruba 5 miliard Kč. V těchto 5 miliardách jsou obsaženy i odměny pro zdravotníky, kteří byli v první linii v rámci péče o pacienty s covid-19.

Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, předložený návrh zákona je nezbytné přijmout co nejdříve. A to zejména proto, že při změnách celoroční výše úhrad je podstatné, aby se poskytovatelé novému nastavení úhradových mechanismů mohli co nejvíce a nejdříve začít přizpůsobovat a plánovat podle něj produkci zdravotních služeb na zbytek roku 2020. Zbývá ještě dodat, že v rámci schvalování návrhu v Poslanecké sněmovně byl materiál doplněn o odpuštění platby pojistného na sociální pojištění pro poskytovatele lékárenské péče, kteří mají do 15 zaměstnanců, tzn. malé lékárny. Což fakticky představuje rozšíření návrhu ministerstva práce a sociálních věcí, který je pod číslem senátního tisku č. 268 také na programu této schůze. Respektive byl již projednáván, jak jsem byl informován.

To bylo také předmětem diskuze na obou senátních výborech, které projednávaly tento zákon a vyvolal otázku podání pozměňovacích návrhů v této věci. Oba výbory nakonec přijaly doporučující usnesení, schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V rámci včerejšího projednávání návrhu o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti byl přijat, jak jsem již hovořil o tom, že ten návrh tedy byl již schválen, nebo ta změna zákona, ten příslušný tisk, a byl přijat pozměňovací návrh pana senátora Goláně, týkající se mj. rozšíření osvobození poskytovatelů lékárenské péče, což logicky vyvolává potřebu upravit také tento návrh tak, aby z něj byla příslušná výjimka vyjmuta.

Na tomto místě mohu pouze upozornit, že hrozí, že pokud by byl včera projednávaný návrh zákona o prominutí pojistného na sociální zabezpečení přijat ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou a předložený návrh o kompenzacích poskytovatelům zdravotních služeb ve znění, které by neobsahovalo výjimku pro poskytovatele lékárenské péče, znamenalo by to, že danou výjimku z placení pojistného na sociální pojištění nebudou mít poskytovatelé lékárenské péče vůbec.

Tolik tedy k tomuto a děkuji za pozornost. Jsem připraven na vaše otázky, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, návrh zákona projednal ústavně-právní výbor a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 272/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení máte jako senátní tisk

č. 272/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Kantor, a já ho nyní žádám o jeho vystoupení.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně a vážení kolegové, já si dovolím předložit zpravodajskou zprávu k tisku č. 272, tak, jak bylo vysvětleno poměrně podrobně panem ministrem. Jedná se o – my tomu říkáme kompenzační zákon pro zdravotnictví, aby se srovnal výpadek příjmů a zároveň zvýšení vynakládaných výdajů u osob, které poskytují hrazené zdravotní služby. Je to návrh zákona, který je poměrně jednoduchý, uvádí ale hlavně tu možnost vydat úhradovou vyhlášku pro následující období a zohlednit tak výpadek produkce zdravotních služeb, který je způsobený částečně poklesem poptávky a částečně vládními opatřeními. A částečně opatřeními samotných poskytovatelů na ochranu personálu.

Tyto tři faktory se podílely na poklesu příjmů, nebo ve výpadku produkce zdravotních služeb jak u nemocnic, tak i u ambulantních specialistů, tak i u praktiků atd. Takže postihl v podstatě většinu segmentu zdravotnictví. Projednáváme ho v legislativním procesu, vláda ten zákon předložila sněmovně 19. 5. t. r., je projednáván ve stavu legislativní nouze. My jsme ho dostali po vynechaném 1. čtení, potom bylo 2. a 3. čtení, a v posledním hlasování ho podpořilo 158 poslanců z přítomných 159. Poslanecká sněmovna ho k nám postoupila dne 5. 6., to bylo v pátek. A my jsme díky pružnosti legislativního odboru dostali výsledky v pondělí a v úterý ho projednával výbor.

Tady se musím zmínit o věci, která nám zkomplikovala situaci. A to je to, že my jsme za výbor včera v poledne zhruba určili, že doporučujeme schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Čili já ho tímto způsobem uvedu, ale došlo tady ke kolizi, o které se zmínil pan ministr. A to je to, že těsně před jednáním včera se objevil pozměňovací návrh, který se týká změny, která byla provedena už ve sněmovně. Ve sněmovně byla provedena změna, která měla umožnit prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní podporu zaměstnanosti za měsíc červen až srpen 2020 poskytovali lékárenských služeb do 15 zaměstnanců.

Pro zajímavost vám uvedu, že do 15 úvazků se jedná o 57 % lékáren. Podle toho, jaká data mám k dispozici z ÚZIS, celkem 2260 lékáren. Údajně jich je tedy víc, ale musím pracovat s čísly, která mám z ÚZIS. Z toho do 15 úvazků se to týká 1308 lékáren, to je 57 %.

Mezi 15 a 25 úvazky, to je ten pozměňovací návrh, který prošel včera tiskem č. 268, je 128 lékáren. Čili kvůli těmto 5,6 % lékáren došlo k této změně. Takže v původním tisku č. 272, tak, jak my ho navrhujeme poskytnout postoupit, ve znění Poslaneckou sněmovnou, se jedná o 15 úvazků, ale v tisku č. 268 se jedná o 15 – 25 úvazků. To je to rozložení lékáren, abychom věděli, o kterých lékárnách je teď celá ta věc, která se tady bude odehrávat.

Ohledně toho navrhuji předložit návrh výboru. Návrh výboru doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru pro jednání návrhu zákona na schůzi Senátu Lumíra Kantora. A pověřuje předsedu výboru Senátu Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR. Toto je můj návrh.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Vše? Pardon, omlouvám se. Děkuji, pane zpravodaji, a nyní se táži zpravodaje ústavně-právního výboru, jestli si přeje vystoupit? Prosím.

Senátor Radek Sušil:  Dobré odpoledne, děkuji, pane místopředsedající. Já bych vás rád informoval o tom, že na 25. schůzi 9. června projednával tento tisk ústavně-právní výboru Parlamentu ČR a podrobně jsme se zabývali obsahem tohoto zákona. Hlavně jsme se zabývali problémem prominutí pojistného. Na základě článku č. 54 se jedná o nepřímou novelizaci, která je nepřípustná na základě legislativního odboru. Ale přestože jsme v situaci, v které jsme a meritum věci je potřebné pro zdravotnické služby, tak jsme doporučili tento zákon schválit. A dovolte, abych vám přečetl usnesení, které

I – doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II – určuje zpravodajem mne,

III – pověřuje předsedu Senátu, aby informoval pana předsedu o našem rozhodnutí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, táži se, zda někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho takového, otevírám tedy podrobnou rozpravu, do níž se hlásí pan zpravodaj.

Senátor Lumír Kantor:  Jak jsem avizoval, tak došlo k situaci, které posoudilo naše legislativní oddělení jako nepřímou novelizaci. Což je proti pravidlům Legislativní rady vlády. A toto se ještě zkomplikovalo svým způsobem tím, že nemáme teď v platnosti ani zákon senátního tisku č. 268, ten sociální. Takže lze očekávat, že bude podán pozměňovací návrh. To jsem chtěl ještě zdůraznit a říct, že to řešení, které se nám teď nabízí, o kterém asi bude navrhovatel pozměňovacího návrhu hovořit, je legislativně asi nejméně komplikující. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, dalším přihlášeným je pan senátor Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Můj předřečník už avizoval, že to řešení, které jsem navrhl včera a dneska, bude spojeno s dalším pozměňovacím návrhem a je legislativně mnohem čistší. Já bych chtěl bez všech urážek a všeho poprosit pana ministra, aby nás tady nestrašil tím, že když se schválí jeden a neschválí druhý, tak lékárníci nebudou mít vůbec nic. Já si myslím, že on řekne přesně ve sněmovně, jak má hlasovat, on je tím navrhovatelem. A pokud bude přijat pozměňovací návrh k senátnímu tisku č. 268, myslím si, že sněmovna je natolik soudná, že přijme i pozměňovací návrh tisku č. 272. Pokud přehlasuje sto jedničkou náš tisk č. 268, tak je přece její politikou odpovědností, aby přehlasovala i tisk č. 272. Takže lékárníci nepřijdou o nic, k tomu jsem se chtěl vyjádřit.

Další věc, kterou bych chtěl uvést. Tento pozměňovací návrh byl vytvářen ve spolupráci s Asociací malých lékáren. Byl to jejich pozměňovací návrh a oni ho vyžadovali. I z hlediska legislativní čistoty to jejich právníci připravili tak, aby byl zakomponován do toho zákona, do kterého věcně patří. To znamená, že vy víte sám, že jste nevěděli, jak to udělat, protože jste nemohli novelizovat zákon, který nebyl platný a účinný, tak jste se to snažili napravit a dát to do zákona, s kterým to věcně vůbec nesouvisí, abyste lékárnám pomohli.

U nás, když se to potkalo na jednom místě, tak jsme si mohli dovolit tohle spojit a dát to do zákona, který přesně to snížení vyměřovacího základu na sociální pojištění řeší, tzn. toho senátního tisku č. 268. Já proto navrhuji, a v podstatě ani moc nemáme jiné východisko, abychom propustili projednávání toho tisku do podrobné rozpravy, kde načtu pozměňovací návrh, který vypustí příslušné body. Protože pokud bychom to neudělali, tak od nás šla dvojí právní úprava k téže materii. To znamená, k téže věci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Vznikla zde pochybnost, jakou jsem otevřel rozpravu, tak pro jistotu, jestli jsem se přeřekl, toto je obecná rozprava, ať už jsem řekl cokoli. A dalším přihlášenou je paní senátorka Chalánková, prosím.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Krátce úvodem, pak budu podrobnější.

Cílem uvedeného zákona, jak již bylo sděleno, je zakotvit právní rámec pro kompenzace výpadku příjmů a rovněž nárůstu nákladů během epidemie onemocnění covid-19. Zákon ukládá zdravotním pojišťovnám vyplatit poskytovatelům zdravotních služeb kompenzaci, která bude zohledňovat náklady a výpadky v poskytování hrazených zdravotních služeb vzniklé v důsledku epidemie covid-19 v roce 2020. Tato kompenzace bude vyplacena buď až v rámci vyúčtování hrazených zdravotních služeb za rok 2020, v roce 2021, nebo formou záloh na kompenzaci před provedením vyúčtování.

Když pominu možnost, která nebyla využita, že bychom mohli jít nějakou jednodušší cestou a vzít třeba referenční období, které platí pro rok 2019, tak se potýkáme s celou řadou matoucích výpočtů a dokonce i zatemňujících informací. Ministerstvo zdravotnictví se zmocňuje k vydání tzv. kompenzační vyhlášky, jež stanoví způsob zahrnutí kompenzace do výše úhrad.

A nyní se dostávám k tomu hlavnímu pojmu, a to je tedy ta vyhláška. Poslanci zdravotního výboru Poslanecké sněmovny si zcela správně vyžádali k nahlédnutí právě tuto vyhlášku. A zde byla vznesena celá řada dotazů. A mj. pan poslanec Svoboda, pokud mám správné informace, se ptal, proč zobrazovací zařízení zobrazovacího komplementu, především tedy CT a magnetické rezonance, jsou kompenzovány nulou.

Vyhláška by měla odpovídat, jak je dobrým zvykem, duchu zákona. Přesto to pro zobrazovací komplement neplatí. A neplatí zde rovné podmínky pro poskytovatele, které poskytl výpadek příjmů v důsledku pandemie covid-19. Ptala jsem se na tuto situaci kolem kompenzační vyhlášky na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu a bylo mi sděleno, že kompenzace bude pro magnetické rezonance 6,5 %, pro CT 2,5. Zřejmě došlo z úst úředníků, kteří mi tuto odpověď na výboru dali, k záměně informace, která se týkala vyhlášky běžné, nikoli vyhlášky kompenzační. V kompenzační vyhlášce je neustále u těchto zařízení zobrazovacího komplementu nula.

Je to velmi tristní v situaci, kdy slyšíme z úst pana premiéra republiky, že je nutné zvýšit a zlepšit prevenci především onemocnění rakovinou, kde především tato zařízení jsou velmi potřebná. Domnívám se, že je to také nešťastné pro nerovné podmínky pro motivaci zaměstnanců právě těchto zařízení. Myslím si, že zobrazovací komplement není jediný nespravedlivě postižený, nicméně je nejvíce postižený tím, že je tam skutečná nula. Návrh motivuje poskytovatele k dosažení výkonnosti v 2. pololetí, přitom brzdí zneužití mimořádného opatření. Při dosažení 80% výkonnosti za celý rok 2020 dává poskytovateli šanci dosáhnout na zhruba 96 % úhrad.

Taková výkonnost by předpokládala návrat na plný výkon hned od 1. července, což je nepravděpodobné. Zobrazovací komplement, zejména pak u modalit mamografického screeningu, ultrazvuku, modalit CT a magnetické rezonance, má většinu poskytované zdravotní péče v rozsahu elektivních výkonů, která byla rozhodnutím vlády omezena, odložena nebo zrušena. U mamografického screeningu se pak jedná v podstatě až téměř o 100 %.

Modality CT, magnetické rezonance a mamografický screening zpravidla v normálním režimu pracují na hranici svých kapacit a nemají možnost propad ve výkonu dohnat. Z dostupných čísel vyplývá, že všechny, nebo téměř všechny pracoviště zobrazovacího komplementu v době nouzového stavu, tedy zhruba po dva měsíce, pracovaly na přibližně 25 % svých obvyklých objemů, přičemž mechanismus financování je ve výsledném výpočtu postavený na výlučně variabilních příjmech. Náklady těchto pracovišť, jak už tady zaznělo, jsou téměř výlučně fixní.

Bylo by toho více, já mám ty návrhy vyhlášky, dokonce i návrhy k těm návrhům, tady celé k dispozici. Nicméně opakuji to, co jsem již zde řekla, došlo zde k diskriminaci a k stanovení nerovných podmínek. A upřesňuji informaci úředníků, která nám byla sdělena na jednání výboru pro zdravotní politiku, kde došlo pravděpodobně k záměně čísel, která se týkají vyhlášky běžné, nikoli vyhlášky kompenzační.

Takže bych chtěla požádat pana ministra, aby se podíval na tuto vyhlášku právě v této oblasti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, a poprosím nyní pana senátora Václavce, přihlášeného jako dalšího do rozpravy, prosím.

Senátor Ladislav Václavec:  Děkuji, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já vedu nemocnici v Krnově, to je okresní nemocnice, podílím se i na vedení nemocnice v Opavě. Oběma našim nemocnicím nová úhradová vyhláška dává logiku. Máme to propočítáno proti produkci a jsme schopni zvládnout 82% produkci, při které dostaneme prakticky stávající zálohové platby. Od 1. 7. dochází v ambulantní složce k navýšení o 6,52 %. Což nám zase dává logiku, protože je tam důležité, že tam můžeme zvýšit výkon, který budeme mít zaplacený více, a tím ošetřit více pacientů, které jsme nebyli schopni ošetřovat v těch útlumových měsících. A tady musím říct, že i v komplementu, kam patří rentgen, je tam navýšení o 6,53 %. Je pravdou, že u magnetické rezonance je to navýšení jen o 2,5 %, takže tam to je opravdu méně.

Já jen pro ilustraci, Krnov hospodaří asi s 900 miliony obratu, Opava 1,3 miliardy obratu. A teď ta ztráta nám udělala to, že Krnov je teď v minusu nějakých 42 mil. Kč, Opava minus 60 mil. Kč. Máme propočítanou úhradovou vyhlášku, že při lehce zvýšené produkci se dostaneme k nule. A já mám jediný dotaz na pana ministra, a nechci odpověď hned, vypadl nám tam někde, nebo jsme nenašli, Rapid test. Rapid testy se dávaly nějakým signálním kódem, a v návrhu té vyhlášky jsme ho nenašli. Takže tam bych o to jenom poprosil, ale já to ještě budu dotazovat e-mailem.... jinak jsme za okresní nemocnici tady v tomto spokojeni. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a poprosím pana senátora Nenutila.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, pane ministře. Prosil bych vás o odpověď na to, jakým způsobem se ta kompenzace projeví pro osoby, jež poskytují tuto péči v oblasti lázeňství. Vy jste se ve svém úvodu zmínil dvakrát krátce o tom, nicméně jsem pochopil, že o nějaké konkrétní pomoci se dozvíme až podle té kompenzační vyhlášky, kterou většina z nás asi tady nezná. Kdybyste se mohl jenom krátce zmínit, jak to pomůže lázeňství. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji a nyní prosím pana senátora Čunka.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Myslím, že tady je situace podobná, jako jsme ji projednávali u toho prvního bodu paní ministryně Schillerové, a to je zvýšení úhrady obcím o 1.200 Kč. Ta situace je stejná v tom, jak to řekl tady pan kolega Vícha, pokud si dobře vzpomínám v tom svém prvním vstupu, tak jde o to, že oni musí mít jistotu, že peníze dostanou a pak nebudou zastavovat investice, tak, jak to avizovali. Věřím, že to, co jsme dnes schválili, tak bude potvrzeno Poslaneckou sněmovnou. A pak ta situace půjde v tom naznačeném pozitivním směrům k investicím.

Co se týká nemocnic, tak tady je důležité skutečně jednat rychle, aby nemocnice neměly obavy. Problém je, že možná nemocnice, jako instituce vedené lidmi, kteří se o to aktivně zajímají, tak tam to nebezpečí není tak velké jako u zaměstnanců, kteří potom při jakékoli byť domnělé a byť ne přesně formulované nejistotě znejisťují systém, protože zaměstnanců ve zdravotnictví je spíše méně než více. Takže já děkuji tady za tu vyhlášku, je to tak, já jenom doplním předřečníka, že ta situace je taková, že ten, kdo dosáhl skutečně aspoň nějakého výkonu, tak mu budou vypláceny dál zálohy a pak v tom konečném zúčtování dosáhne na těch 100 % plánovaných příjmů. A ambulance jsou nadto, což umožní i standardní zisk jednotlivých zdravotnických zařízení. Jde samozřejmě o to, aby lidé stále neměli tu paniku z toho jít k lékaři s věcmi, které odkládají, a pak to je i systém stojí daleko více peněz. A ti, kteří nepřijdou vůbec, tak víme již teď, že to desítky lidí stálo život.

Takže děkuji za tu vyhlášku a podporuji ji tak, jak je a budu pro ni hlasovat. Tedy pardon, pro změnu tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a poprosím nyní pana senátora Carbola.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři, já podporuji návrh zákona o kompenzacích, který je předložený. Chtěl bych se jenom krátce vyjádřit k situaci kolem lékáren. Jak byl avizován pozměňovací návrh pana senátora Goláně, tak bych chtěl upozornit na to, že může dojít k tomu, že lékárny nebudou kompenzovány vůbec. My jsme včera v hlasování u senátního tisku č. 268 navrhli prominutí sociálního pojištění u lékáren do 25 zaměstnanců. Pokud bychom dneska odebrali lékárny ze senátního tisku č. 272, a přitom došlo ve sněmovně k tomu, že paní ministryně Maláčová sežene 101 hlasů a zdůvodní to tím, že zákon ze Senátu je legislativně vadný, přehlasuje tedy původní verzi, ve které lékárny řešeny nejsou, a my je tady pozměňovacím návrhem vyjmeme, tak na ty lékárny kompenzace nebudou žádné.

Proto jsem tu situaci konzultoval se společností lékárníků, s Grémiem majitelů lékáren, konkrétně s panem Markem Hamplem. A jejich stanovisko je takové, že nedoporučují, abychom ten pozměňovací návrh přijali. To znamená, podporují ten návrh zákona tak, jak je předložen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A nyní poprosím paní senátorku Dernerovou.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře. Já říkám, že ten návrh zákona podpořím, protože musím podpořit. Protože to je vlastně první krok k té možnosti vydat vyhlášku. Ovšem zase je to z mého pohledu trošku bianco šek, protože tu vyhlášku už z nás nikdo neuvidí. Uvidí se až po dohadovacích řízeních, po tom, co se vyjádří třeba Lékařská komora, ta má dát své připomínky do 12. června. Já mám takový dotaz na pana ministra, protože původně bylo řečeno, že pro ambulantní specialisty bude navýšení asi o 20 % toho bodu jako takového. A po hovorech s mými kolegy, jmenovitě se Zoranem Jojkem.

Ten mi říkal, že to bude 4-5 %, což je strašně málo. Tam vlastně se nedá zohlednit ten propad té produkce, která byla evidentně tedy nižší, když jsem seděla v té ambulanci stále přes celé to období, tak lidé se báli chodit. Teď se to trochu vylepšuje, ale není to ještě normální klasický standard, takže tady je obava z toho, aby ambulantní specialisté vůbec tedy byli nějakým způsobem pak zaplaceni, protože pokud by se mělo tohle to kompenzovat vlastně tak plně, tak se vypočetla hodnota asi na 1,34 koruny. Takže to by mě velmi zajímalo. Potom je otázka právě toho, protože řada z nás má takzvaný paušál, jestli tedy tím pádem ten paušál se má vykazovat celý, nebo jenom to, co si člověk vydělá, na to mám řadu dotazů kolegů, protože nevědí, co mají dělat, jestli mají psát to, co si vydělali, nebo to, co paušálem jim jest dáno, aby na konci roku nemuseli vracet velké množství finančních prostředků nebo po zúčtování toho období. Předpokládám tedy, že nemocnice tam asi na tom zůstanou stejně, že za 80 % produkce to bude 100 %, jak to bylo domluveno, jestli to tedy zůstane v té úhradové vyhlášce. Takže to jsou otazníky, které máme, nehovořím jenom za sebe, ale i za řadu kolegů, kteří se na mě obrátili. A v podstatě naprosto jsem souhlasila i s Jitkou Chalánkovou, protože tam byl ty otázky těch CT a magnetických resonancí, které také nebyly zohledněny. A řada, i když se jedná o takzvané privátní, tak řadu těch výkonů pokrývají právě tahle ta zařízení, protože mnohdy státní to prostě nejsou schopny dát, takže to si myslím, že by se mělo určitě diskutovat, aby nedošlo ke kolizi, protože pan premiér říká, že tedy to zdravotnictví teď na prvním místě, takhle abychom se nedostali do nějakého klinče. A pak ještě mám jeden dotaz, protože mimo jiné i já posílám děti, které mají nějaký handicap, do rehabilitačních zařízení, respektive takových stacionářů, kde jsou rehabilitační sestřičky, a nejsem to jenom sama, jsou to ženy v jiných městech, a tyhle ty rehabilitace taky stály. Tak jestli tyhle ty rehabilitace, které jsou uvnitř těch zařízení, budou nějakým způsobem taky kompenzovány, protože jsou v podstatě také na nule. Vím, že jsou to tedy hodně cílené dotazy, když to nebudu vědět teď, tak jenom posléze tedy mně poslat, abych to byla schopna těm lidem nějakým způsobem přeříkat, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, a poprosím nyní paní Emilii Třískovou.

Senátorka Emilie Třísková:  Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěla navázat na předřečnici, paní doktorku Dernerovou a chtěla bych se zeptat, v jakých procentech se bude pohybovat kompenzace u zdravotních sester, u agentur domácí zdravotní péče, protože i tam vznikly a jsou navýšené náklady díky koronaviru a to procento nám skutečně také není známé, když se tam nepočítá údajně se žádným navýšením, takže bych vás o to, pane ministře, chtěla požádat, o jaké procento se bude navyšovat. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já také děkuji a další přihlášenou je paní senátorka Alena Šromová, připraví se Jan Žaloudík.

Senátorka Alena Šromová:  Takže dobré odpoledne, vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já si dovolím jenom poznámku. Na jednání výboru jsem byla opakovaně ubezpečena, že kompenzace se budou týkat nejen nemocnic, ambulantních specialistů, ale i praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost, takže doufám, že tomu tak bude, že tyto kompenzace jsou určeny i pro nás. A navíc ještě na výboru padla úvaha o tom, že požadavky na PCR testy budou vyjmuty z nákladů nebo z nákladů na vyžádanou péči, protože mně osobně by připadalo nespravedlivé, aby byli postižení ti lékaři, kteří byli v rajónu, kde byl velký výskyt covidu, a tudíž posílali mnohem více pacientů a vyšetření, jak víme, není zrovna za 5 korun.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já také děkuji, pan senátor Žaloudík, připraví se pak senátor Goláň.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, často je to tak, že zákon je to nejdůležitější a prováděcí vyhláška nebo vyhláška je jakýmsi důsledkem. Tady to skoro vypadá tak, že zákon, který skoro ani nelze neschválit, je určitým základem, ale to nejdůležitější na něm bude ta vlastně prováděcí vyhláška, protože zákonodárná aktivita je darem společnosti a má tudíž budit radost jako každý dar, tak bych nerad, aby se proměnila potom v další hádky a v další pochybnosti, já jsem teď přijel z jednání vědecké rady České lékařské komory a můžu vám říci, že ty pochybnosti napříč jsou zatím veliké. A aby nebyly, tak by bylo velice dobře, a já jsem to říkal už na výboru za přítomnosti pana ministra, jasně vysvětlit, jak je strukturovaná kompenzace. Myslím si, že má 4 základní celky. První je náhrada materiálů prostředků, které byly extra nakoupeny od testů, já nevím, pro všechno ostatní, co bylo potřebné zdůvodnitelné, a to je obyčejná účtařina, to je součet něčeho. A takto by měli být asi všichni kompenzování podle toho, co za to utratili. Druhá věc, která je asi neméně důležitá a očekávaná, aby nějakým způsobem zohlednila v odměnách ty extrémně vytížené týmy, které skutečně prokazatelně měly zvýšenou činnost. Nejenom čekací, ale zejména tu akční. A tam to už může být trochu složitější, protože ta činnost extrémní nebyla jenom v těch covidích centrech, ale byla leckde i jinde, a to posoudí opět nejlépe třeba ministerstvo ve spolupráci s šéfy těch zařízení. Třetí oblast, která je hodně citlivá, jestliže některá zařízení musela být zavřená, musela být zavřená, nefungovala, tak požadují asi právem kompenzaci na úrovni analogických částek loňského roku, to je vlastně jakési doplacení toho paušálu, který nemohl být naplněn, nemuselo by to být problematické, pokud se to bude týkat napříč nejenom nemocnic, ale pokud se to bude týkat i těch služeb, o kterých tady hovořily kolegyně, třeba kolegyně Třísková a další. A ta 4. věc, která je tedy velmi diskutabilní a bude velmi těžké se s ní vyrovnat, pokud pro to neuděláme něco rychle na úrovni celostátního opatření, je kompenzace čehosi, co se dá říct, lidé nechodí, my sice pro ně máme otevřeno, ale kdyby přišli, tak bychom vydělali částku z toho. A protože oni pořád nechodí, tak vyděláváme jenom částku 70. A je to z důvodů koronaviru a my to chceme nějak kompenzovat, ale jsou to víceméně dohadné, hypotetické položky, které nebude snadné dohnat, pokud se neobrátíme na veřejnost a velmi rychle tu veřejnost nedostaneme do stavu mentálního, psychického, že o nic v této fázi nejde a že laboratorně testovaní v dole Darkov neznamenají snížení návštěv na prevenci v Českých Budějovicích. Dokud se toto nepodaří do lidí dostat a budou živeni pořád tím, že jsou čekající na druhou vlnu, tak tam ta 4. položka nebude naplněná. Je to nejen oblast prevence, ale jsou to i oblasti třeba terciární prevence, dispenzarizace kontrol, kde se dá dlouhodobě mnohé pomeškat. Když se opomene prevence nebo dispenzarizace během jednoho měsíce, až tak moc se nemusí stát. Když je to během dvou měsíců narůstá už to riziko. Když je to potom na půl roku a čekání na podzimní vlnu, tak už se můžou dít úžasné věci, myslím nepříznivé. Takže bych moc prosil, aby jak na úrovni mediální, z hlediska ministerstva, tak potom v té vyhlášce byly ty věci strukturované, aby nebudily nějaké pochybnosti, protože v zásadě je to velký čin, můžeme na něho být pyšní, můžeme být pyšni na ministerstvo, jak se s tím chce vyrovnat, na všechny daňové poplatníky, kteří to jednou také zkompenzují potom, ale nemělo by se to obrátit v nějakou hromadu zlata, o kterou budou neuvěřitelné tahanice a která vzbudí mnohem víc konfliktů, než uspokojení. Říkám to tedy s plnou zodpovědností a i s vědomím toho, co mě provází ještě i třeba během dneška a znám názory a pochybnosti z různých segmentů zdravotní péče. Je skutečně třeba vysvětlit strukturu toho poskytování těch kompenzací od účtařských, až po ty dohadné položky. A to napříč zdravotnictvím, bez ohledu jestli je to fakultní nemocnice nebo malá nemocnice v terénu, anebo služby v terénu, anebo nějaká velmi periferní ambulance, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. A zatím posledním přihlášeným pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Můj pozměňovací návrh vzešel z dílny šéfa Asociace lékáren, pana Hampla. Včera osobně měl, když mi šel za něj poděkovat, tady kolega Wagenknecht to může potvrdit, a pak jej někdo vystrašil a řekl mu, co když Maláčová přehlasuje 268 101 a 272 nepřehlasuje? Takže najednou se nám rozklepaly kolena a budeme dělat to, co pan ministr sám řekl, že je potřeba teďka opravdu novelizaci provést nebo pozměňovací návrh předložit, abychom neměli paralelní právní úpravy. Protože pokud to necháme v tomhle tisku a 268 projde, budeme mít dva zákony stejné váhy, které řeší totožnou situaci. A kde najdeme, který je ten prioritní, ten primární, podle kterého budeme postupovat? Samozřejmě nikde. Protože se lékárníkům rozklepaly kolena, že by neměli nic, přitom to byl jejich návrh, tak nás budou používat k tomu, abychom vytvořili něco, co je právně neudržitelné? To znamená lékárny řešeny 25 zaměstnanců v senátním tisku 268? A 15 zaměstnanců, protože tu nemáme pozměňovací návrh na tisk 272, kde bychom dělali rovněž 25 zaměstnanců, takže budeme mít právní normu, která říká o 15 zaměstnancích lékárnách, paralelně správní normu, která hovoří o 25 zaměstnancích v lékárnách. A která tedy je ta, která má přednost? Já si vážím toho, že pan ministr řekl, že pokud jsme včera udělali tohle a stáli jsme si za tím a 40 lidí pro to zvedlo ruku, že dneska musíme tohle, to není žádné politické rozhodnutí, my dneska musíme paragrafy 4 až 8 z toho senátního tisku logicky vypustit. A tu odpovědnost přenáším na Poslaneckou sněmovnu a já věřím, i v rámci od pana ministra zdravotnictví, že pokud 101 přehlasuje 268, tak samozřejmě bude trvat na tom, aby 101 přehlasovala i naší 272, ale my nemůžeme tady handlovat takovýmhle způsobem a nechávat ve hře obě varianty, které by obě mohly vejít v platnost a nakonec se stát účinnými. To si myslím, že asi si ani potom nestojíme za svým vlastním, co jsme si včera odhlasovali. Tak včera jsme si odhlasovali tohle, a teďka co kdyby náhodou? Já říkám znovu, já jsem to přeposlal i kolegovi Carbolovi, ten pozměňovací návrh tak, jak je koncipován, vzešel z lékárnické asociace. A najednou lékárnická asociace píše, že to nechce. Já si myslím, že lékárenská asociace to pojala úplně správně. A to, že to pojala správně, jsme se přesvědčili i my tím, že jsme včera pro to hlasovali, protože to věcně a účelově souvisí se senátním tiskem 268. A pokud se někomu rozklepou kolena, to už bohužel my bychom neměli akceptovat, protože my si musíme stát za tím, protože jestli se opravdu stane to, že my to tam necháme a projde to ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, no tak to zákon podepíše prezident a nastane účinnost. A co když nedá paní ministryně Maláčová dohromady z různých důvodů 101, stalo se to i u daňového řádu? Tak a co když sněmovna přijme náš pozměňovací návrh? Tak to tam máme dvakrát. A to si myslím, že takhle jsme to určitě nechtěli, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji za vystoupení a přihlásili se další vystupující, Alena Dernerová, prosím, připraví se Jiří Carbol.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo, já jenom velmi krátce, po konzultaci s naší legislativou opravdu tam nemůžeme nechat v tom zákonu, to nejde. Jeden zákon, včera jsme odsouhlasili 25, tady v tom máme 15, to nejde, to by byl naprostý zmetek a je to nesmysl, takže si myslím, že na ten pozměňovací návrh, který vyřadí to, co máme teď v tomhle tom zákonu, musíme o tom hlasovat, protože jinak je to úplně špatně, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já také děkuji, pane senátor Carbol, připraví se Lumír Kantor.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři, já bych chtěl jenom navázat na pana senátora Goláně, protože nechci, aby to bylo jako že my dva se tady o něco přetahujeme, ale v té myšlence chci pokračovat. To grémium majitelů lékáren má 1186 členů, když jste poslouchali předtím předklad pana senátora Kantora, tak víte, že to je velké procento lékárníků. Já bych opravdu nerad, aby tito lékárníci nedosáhli v pravý čas na kompenzace, na které dosáhnou jiné profese. A proto si myslím, že, budu tak trošku odhadovat ze své politické praxe, vládní koalice nemůže nechat projít Poslanecké sněmovně ten návrh novely zákona, který jsme jim včera vrátili s 5 pozměňujícími body, které jsou samozřejmě velký zářez do státního rozpočtu, takže je předpoklad, podle mě, že paní ministryně Maláčová dosáhne toho, že bude přijatý původní zákon. Tam lékárnici pokryti nejsou. Jestliže my je dneska vyjmeme, tak těm lékárníkům tu šanci výrazně snižujeme. A já nevím, proč by já jako senátor měl spoléhat na to, že v Poslanecké sněmovně se náhodou najde 101 hlasů pro schválení nějakého zákona. To raději budu riskovat to, že to nebude právně úplně čisté, ale bohužel, jako tady nikdo nepředložil návrh na to, abychom dneska řešili lékárníky do počtu 25. Takže já znovu doporučuji schválit původní návrh zákona tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. A není to nic osobního.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji, pan senátor Lumír Kantor. Připraví se pan senátor Nwelati.

Senátor Lumír Kantor:  Já jsem chtěl vlastně jenom jaksi navázat trošku na komentář, který tady byl, že my to pošleme Poslanecké sněmovně v takovém jakémsi zmatku. No vlastně v tom zmatku se to k nám dostalo už tím, že to bylo v nepřímé novelizaci. A byli jsme postaveni u tak a priori do situace, že v nepřímé novelizaci, nepřípustné legislativní radou vlády, jsme dostali materiál. A potom opravdu jenom jako by záleželo na tom, který zákon bude přijatý dřív, jestli 268 nebo 272 a tak dále. Ta situace, já chápu, že je dobře, že se tam prosadilo těch 15 zaměstnanců, protože podle toho, co o tom vím, tak to byla taková jakási, takový konsensus na těch 15, 25 zaměstnanců se tam nedostalo o 4 hlasy, takže jenom abyste věděli, jak to vznikalo, tak to jsem chtěl takovou vsuvku. A jenom říci o tom, že jsme to tady nevyrobili my, tady ten zmatek, to je důležitá věc. Potom jsem chtěl se k tomu postavit tak, jak o tom hovoří náš legislativní odbor, to znamená, že je opravdu vhodné, abychom my vrátili Poslanecké sněmovně 268 a vyjmuli to, co navrhl pan senátor Goláň, 4 a 8, to je asi nejčistší způsob, takže jenom tak. Aniž bych teďka chtěl momentálně už kalkulovat s tím, kdo dostane, nedostane a tak dále, ale i z toho legislativního hlediska je to asi, ne asi, ale je to nejčistší způsob.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji a dalším přihlášeným je zatím poslední Raduan Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já navážu na mé předřečníky a chtěl jsem zareagovat na pana senátora Carbola, který tady zmínil, že si nedokáže představit, že by sněmovna schválila naši vratku, co se týče zákona 263, protože by to znamenalo výrazný zářez do rozpočtu státu. Nebo 268, omlouvám se. Já si to dovedu představit i na základě toho, co tady dneska říkala paní ministryně Schillerová, sama říkala přece, že kompenzační zákony znamenaly nižší výdaje pro stát, než oni sami předpokládali. Pro obce to mělo původně znamenat 10 miliard, a jestli si pamatuji dobře její vystoupení, tak říkala, že to nakonec bude zhruba 4,5 miliardy a že naopak teďko tím, že by se schválilo obcím a městům 1200 korun na jednu osobu, takže dostanou trojnásobek toho, o co přišli.

Vidím, že tam ta rezerva je. A já věřím tomu, že naopak, sněmovna tu naši vratku schválí. A bylo by špatně, kdyby ji neschválila. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka. Pan senátor Carbol řekl, že on jako senátor nemůže spoléhat na to, že tam de facto někdo sežene sto jedničku, aby přehlasoval obě dvě vratky. Já za sebe říkám, že naopak. Já jako senátor musím spoléhat na to, že sněmovna bude natolik rozumná, že schválí naši vratku jak u té 268, tak tu naši vratku u 272. A že naopak vyjde vstříc lékárníkům a navýší počet zaměstnanců z těch 15 na 25, protože to je to správné řešení.

A protože je to správné řešení, tak já to budu podporovat a budu pro to hlasovat. A moc bych vás chtěl poprosit všechny, abyste to udělali také. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji. A protože se do obecné rozpravy už nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. A dostáváme se k vyjádření pana navrhovatele. Prosím, pane navrhovateli, máte možnost se vyjádřit.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři.

Já bych se pokusil vyjádřit k té debatě, za kterou samozřejmě děkuji. Ono to ukazuje na to, že samozřejmě to, co jsem řekl, platí. To znamená, ten zákon je obecný právní rámec, který je ale naprosto nezbytný pro to, abychom mohli vydat příslušnou kompenzační vyhlášku, která má zhruba 150 stran. Je to velmi detailní dokument, který provádí skutečně úhradové mechanismy do většího detailu. A všichni, kteří pracujete ve zdravotnictví, tak bezesporu víte, jak vypadá úhradová vyhláška. A že takto to funguje standardně, že to není nic nestandardního, že ministerstvo zdravotnictví vydává úhradovou vyhlášku na základě zmocnění v zákoně o veřejném zdravotním pojištění. To bohužel již udělat nemůžeme, protože ta úhradová vyhláška byla vydána, není možné ji změnit, ani zrušit, a proto právě musíme jít touto cestou ad hoc zákona ad hoc nové takticky úhradové vyhlášky, byť to není úhradová vyhláška v pravém slova smyslu.

Takže tolik jenom k tomu, že to není nic nestandardního, nic anomálního, je to zcela běžný postup, jak jsou na něj všichni ve zdravotnictví zvyklí. A ta kompenzační vyhláška nemá samozřejmě řešit nějaké nespravedlnosti v systému jako takovém, ale má řešit pouze ony kompenzace k jednotlivým segmentům za ten výpadek péče a produkce v příslušných krizových měsících. Takže tolik jenom k tomu právnímu rámci, ale bez toho zákona nejsme schopni tu vyhlášku vydat.

Pokud jde o konkrétní dotazy, tady bylo řečeno o Rapid testech. My máme v příslušné vyhlášce bonifikaci za výkon odběru biologického materiálu v souvislosti s testováním na onemocnění covid-19 ve výši 50 Kč. To platí jak pro PCR testy, tak pro Rapid testy. Tzn. tento bonifikační výkon tam je obsažen a samozřejmě s ním počítáme, stejně jako s kompenzací za provoz odběrových center u nemocnic atd. Takže to samozřejmě platí, protože je to něco, co bylo právě nad rámec. A předpokládáme a musíme toto uhradit.

Pokud jde o lázeňství, pan senátor Nenutil, který vznesl tu otázku, tam je to bezesporu jeden z nejvíce zasažených segmentů, který v tom nejvíce krizovém období měl prakticky nulovou produkci, protože nepřijímal nové pacienty. Ta debata se stále vede, bavíme se o 15% kompenzaci za to krizové období, ale ta vyhláška je nyní v připomínkovém řízení, takže uvidíme, jaké bude výsledné procento. Ale skutečně je to prakticky nejvyšší procento ze všech segmentů, protože ten výpadek byl takto výrazný.

U těch ostatních segmentů se pohybujeme někde v řádu jednotek procent, v ambulantním segmentu někde kolem 1 až 7 %, podle vývoje produkce. My máme samozřejmě v tomto směru data, ambulantních segmentů je celá řada. Stejně tak to platí v domácí péči, která tam samozřejmě bude obsažena. Tam ještě jednáme i o odměňování sester v domácí péči, které skutečně byly v terénu a jsem přesvědčen o tom, že by měly dostat odměnu, stejně, jako ji dostanou sestry v sociálních službách. Tam dnes proběhlo konkrétní jednání se zástupci domácí péče, takže s tím taktéž počítáme.

A pokud jde o praktické lékaře, tam navyšujeme úhradu za epizodu péče o 4 Kč a také všechny prevence. Jak říkám, ta kompenzační vyhláška je stále v resortním připomínkovém řízení, takže sbíráme podněty z jednotlivých segmentů. Ale počítáme s tím – a na tom jsme se shodli, že každý segment musí být kompenzován, byť samozřejmě ta míra zásahu a omezení péče se různí. A k tomu máme data zdravotních pojišťoven, takže tady to je nesporné, je to jasně podloženo konkrétními daty.

Já bych chtěl moc poprosit o podporu toho zákona. Samozřejmě vnímám tu debatu o lékárnících, která se vzedmula na základě pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně. To nebyl původní vládní návrh v rámci tohoto zákona, ale poslanecký pozměňovací návrh, který byl přijat. Těch 15 osob v rámci lékárny a odpuštění sociálních odvodů. Zde tedy 25 v rámci toho tisku, kam ta materie patří. Z čistě legislativně právního hlediska samozřejmě dává logiku, abychom vyjmuli tu úpravu z tohoto tisku a ponechali ji v tisku č. 268. Teď nevím přesně to číslo, který se týká skutečně této materie.

Byť je pravdou, že uvidíme, jak to dopadne v Poslanecké sněmovně, ale já doufám, že v tomto směru dobře. Ale z legislativně právního hlediska to zkrátka dává logiku, takže já tento pozměňovací návrh podpořím. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já také děkuji. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, senátor Radek Sušil? Nepřeje. Dobře. Takže prosím zpravodaje výboru pro zdravotnictví, aby předstoupil a zhodnotil rozpravu.

Senátor Jaromír Strnad:  Já bych si dovolil shrnout debatu. V diskuzi vystoupilo 15 senátorů, pokud jsem dobře počítal. Většina z připomínek byla k té vyhlášce samotné. A to je k vyhlášce, takže to nejsou asi věci, které bychom teď byli schopni ovlivnit. A několik debatních příspěvků se týkalo matematiky, která kolem tisku č. 272, čili tohoto našeho, a tisku č. 268, čili včera schváleného, proběhla.

Zazněl jeden návrh navíc oproti výborovému, a to je pana senátora Goláně na pozměňovací návrh. Já se to pokusím možná trošku ještě zhodnotit tím, že budeme mluvit o příštím týdnu. Když příští týden projde 268, tak se to bude týkat všech úvazků do 25, to je 1436 lékáren, nebo míst k poskytování. Pokud neprojde, tak 272 bude platit. Pokud neprojde i 272 i 268, tak bude 272 platit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A to je 1308 lékáren do 15 úvazků. A neprojde 128 lékáren mezi 15 a 25 úvazky.

Tak to jsem chtěl ještě ozřejmit, o jaká čísla se jedná. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Děkuji za vysvětlení, před jakým úkolem stojíme a v jaké pozici se nacházíme. Já věřím, že je to všem jasné. A nyní tedy můžeme přistoupit k hlasování. Podle našeho Jednacího řádu nejdříve musíme hlasovat o usnesení výboru pro zdravotnictví a ústavně-právního výboru, která navrhují schválit zákon, ve znění, které nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou.

Pokud tak učiníme a schválíme, tak už dál hlasovat nebudeme. Pokud se tak nestane, tak je tady pozměňovací návrh pana senátora Goláně. Konsekvence, které znamená to, že budeme pro v případě zákona postoupeného Poslaneckou sněmovnou, nebo budeme hlasovat pro pozměňovací návrh, který jste slyšeli od pana zpravodaje. Takže já si vás teď dovolím přivolat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já prosím o stanoviska. Pan ministr.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální. Pan garanční zpravodaj? Neutrální. Pan negaranční zpravodaj? Doporučující.

Takže spouštím hlasování teď a ptám se, kdo je pro schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 42, přítomno 66 senátorek a senátorů, kvorum 34, pro 13. Návrh nebyl schválen.

A dostáváme se do podrobné rozpravy. Já otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí, nepřekvapivě, pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedající, já si dovolím načíst svůj pozměňovací návrh k návrhu zákona o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby zohledňujících dopady epidemie a onemocnění covid-19 v roce 2020. Je to senátní tisk č. 272, původní poslanecký tisk č. 868. Je tam 1 novelizační bod, § 4 – 8 vypustit, následující § 9 označit jako § 4. Zdůvodnění tady už proběhlo v rámci všeobecné rozpravy, jenom bych chtěl říct jednu věc.

Nebudeme se bavit, pokud bude přehlasovaná 268, o sto jedničce. Samozřejmě celá opozice, pokud by zákon č. 268 neprošel, bude hlasovat pro znění, které bylo postoupené Poslaneckou sněmovnou. To přece ti naši poslanci, nepodceňujeme je, vědí, že pokud neprojde jeden, tak musí podpořit ten druhý v tom původním znění, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a ještě se do podrobné rozpravy hlásí paní senátorka Chalánková.

Senátorka Jitka Chalánková:  Já se vám, dámy a pánové, omlouvám, že využívám tady půdy, nebo prostoru podrobné rozpravy, nicméně pan ministr neodpověděl na to, na co jsem se ptala. Jsem ráda a kvituji, že pan ministr ubezpečil všechny, že budou saturovány kompenzačním mechanismem všechny segmenty, nicméně opakuji, že prostor zobrazovacího komplementu CT a magnetické rezonance je kompenzován nulou. Logicky by tedy – vzkaz pro vyhlášku – logicky by měla být kompenzace a to ve výši 10 %. Podobně jako v jiných segmentech pracovištím, která poskytovala péči přinejmenším 24 měsíců, aniž by v období nouzového stavu přerušila, anebo výrazně omezila poskytování péče. Je to můj vzkaz pro to meziresortní řízení pro vyhlášku.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji, a protože se už do podrobné rozpravy nikdo nehlásí a byl načten jediný pozměňovací návrh, a to je pozměňovací návrh senátora Goláně, uběhla krátká doba, nebudu vás znovu svolávat. A předtím, než spustím hlasování o tomto pozměňovacím návrhu, tak se zeptám na stanoviska. Prosím pana ministra. Souhlasné. Prosím pana garančního zpravodaje? Souhlasné. A prosím pana negarančního zpravodaje, souhlasné. Třikrát souhlasné vyjádření, spouštím hlasování a prosím o vaše vyjádření k pozměňovacímu návrhu pana senátora Goláně.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 43 přítomno 66 senátorek a senátorů, kvorum 34. Pro pozměňovací návrh 60, pozměňovací návrh byl schválen.

A protože žádné další pozměňovací návrhy už nebyly předloženy, nyní můžeme přistoupit k hlasování o navrácení zákona do Poslanecké sněmovny, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Takže o čem budeme hlasovat je jasné, já spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, abychom vrátili pozměňovací návrh do Poslanecké sněmovny, zákon s pozměňovacím návrhem, který jsme schválili, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 44 přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 33, pro 59. Schváleno vrácení návrhu zákona, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu do Poslanecké sněmovny. A zbývá pověřit ty, co budou tento zákon představovat v Poslanecké sněmovně. Já se dívám na pana garančního zpravodaje a čekám na návrhy, kdo tam půjde?

Senátor Lumír Kantor:  Pan senátor Goláň.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže pan senátor Goláň. Souhlasí pan senátor Goláň? Ano, takže má číslo 1. Další, kdo se hlásí? Jako číslo 2? Paní senátorka Chalánková se nehlásí? Hlásí se jako číslo 2, abychom to genderově vyrovnali. A jako číslo 3 pan senátor Kantor, abychom ji dostali mezi dva chlapy.

Takže to jsou navrhovatelé. Budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby pověřenými osobami pro představení zákona v Poslanecké sněmovně byli senátorka a senátoři Goláň, Chalánková a Kantor.

Při hlasování č. 45, přítomno 65, kvorum 33, pro 62. Pověření pro senátory Goláně, paní senátorku Chalánkovou a senátora Kantora schváleno.

A já tím můžu ukončit projednávání tohoto bodu. Vám, pane ministře, děkuji za účast v českém Senátu a přejeme vám hezký zbytek dnešního dne, případně i dny další.

A další, co máme před sebou, je

 

Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu Parlamentu ČR na téma "Světlo - dobrý sluha, zlý pán"

Návrh usnesení Senátu vám byl rozdán na lavice. Na základě návrhu skupiny nejméně 5 senátorů nebo výboru Senátu se Senát může usnést na konání veřejného slyšení v Senátu. Veřejné slyšení v Senátu je určeno k projednání určité otázky v působnosti Senátu se znalci a jinými osobami, které mohou podat informace o projednávané otázce. A já prosím pana senátora Jiřího Duška, aby nás seznámil s návrhem konání veřejného slyšení v Senátu a sdělil nám, že světlo je viditelná část elektromagnetického spektra. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dušek:  Pěkné odpoledne, vážený pane předsedajíci, kolegyně a kolegové, dovoluji si vás požádat o svolení uspořádat veřejné slyšení na téma Světlo, dobrý sluha a zlý pán. Budeme si samozřejmě povídat o světelném znečištění, protože...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se velmi omlouvám, pane senátore, prosím ostatní senátory a senátorky, aby se ztišili, neboť se budeme bavit o elektromagnetickém vlnění a jeho viditelné části. A bez ní, pane senátore Goláni, by například nešly ani mobilní telefony. Prosím.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji. (Smích)

Na počátku 21. století žijeme ve fotonovém moři, které na jednu stranu nám umožňuje pracovat i dlouho po západu slunce, ale na druhou stranu má viditelný dopad nejen na přírodu, ale i na lidské zdraví. A dokonce podle všech studií světla ve veřejném prostoru přibývá. A dokonce se odhaduje, že v roce 2030, nebo po roce 2030 i na vesnicích bude stejné světlo jako ve městech. Už dnes v Evropě neexistuje místo, kde by byla přirozená tma.

Záměrem veřejného slyšení, jak máte předloženo, veřejné slyšení by mělo proběhnout v pondělí 14. září, tak záměrem slyšení je za účasti odborníků, fyziologů, světelných techniků, ochránců přírody, dále pak zástupců ministerstev a měst a obcí rekapitulovat a diskutovat dosavadní výsledky, jak se snažíme zabrzdit nárůst světelného smogu, popsat nedostatečná řešení a navrhnout řešení účinná.

Na prvním místě je ale samozřejmě zlepšení kvality života všech občanů. Takže, kolegyně, kolegové, prosím vás o podporu. A závěrem bych ještě chtěl moc poděkovat paní ředitelce organizačního odboru Sylvii Kyselové za pomoc při sestavení návrhu tohoto veřejného slyšení. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak rozpravu končím. A předpokládám, že pan senátor se nechce vyjádřit k rozpravě, která neproběhla, takže můžeme přistoupit k hlasování. Já tentokrát spustím fanfáru, protože někteří odešli.

Já děkuji, aktuálně je registrováno 59 senátorek a senátorů, kvorum je 30. A my budeme hlasovat o návrhu na usnesení tak, jak jej přednesl pan senátor Jiří Dušek. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 46 přítomno 59, kvorum 30, pro 53, návrh byl schválen a veřejné slyšení v Senátu je možné uspořádat. Takže já vám blahopřeji, pane senátore, a dalším bodem je

 

Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Poštovní služby pro stát nebo pro společnost?"

Usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí spolu s návrhem usnesení Senátu vám byl rozdán na lavice. A já prosím pana senátora Jiřího Carbola, aby nás seznámil s návrhem na konání veřejného slyšení. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, na lavicích máte rozdán materiál, který je podkladem pro usnesení Senátu ke svolání veřejného slyšení Senátu, jak pan předseda již řekl. Témata jsou velmi zajímavá, protože tradiční poštovní služby dnes nahrazuje velmi často elektronická forma komunikace. Např. listovní zásilky klesají o 10 % ročně, balíkový trh má naopak rostoucí trend. Otázka je, zda Česká pošta může vykonávat vzhledem ke svým možnostem pro stát další agendu, nejen čistě poštovní, kterou si u ní stát objednal.

Poštovní služby se mění na doručovatelské a výdejní. Otázka je, zda je nutné držet nejhustší pobočkovou síť v Evropě a jaké jsou zkušenosti s poštami Partner, které provozují obce nebo soukromníci. Takže tohle všechno jsou problémové okruhy, které by měly na veřejném slyšení Senátu být projednány. Já jsem ještě obdržel, stejně jako vy všichni asi, na lavice návrh paní senátorky Jitky Seitlové na doplnění seznamu účastníků veřejného slyšení o dvě osoby. Paní Pavlu Jochcovou, starostku z obce Jezernice, a paní magistru Vendulu Jarošovou, starostku obce Heřmanice u Oder. To je všechno, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se paní senátorka Seitlová, prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, jenom opravdu mám tento doplňující návrh. Takže asi ho mám přečíst? Budu ho muset přečíst. Čili navrhuji doplnění do bodu návrhu veřejného slyšení "Poštovní služby pro Senát nebo soběstačnost". Toto znění f) území pro samosprávní celky, obce, jméno Pavla Jochcová, starostka obce Jezernice, magistra Vendula Jarošová, starostka obce Heřmanice u Oder. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já také děkuji. A teď se dívám na naši legislativu a ptám se, jestli před hlasováním musím přečíst návrh na usnesení Senátu, nebo nemusím? Musím? Takže dobře, takže já to udělám, protože ho máme všichni přiloženo, ale pro jistotu, aby nemohlo dojít k zpochybnění, tak přečtu, o čem budeme hlasovat. Je to usnesení Senátu k Návrhu na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma „Poštovní služby pro stát nebo pro společnost“. Je to dlouhé, opravdu musím? Tam je tisíc jmen. Pan místopředseda říká, že ne. Já si také myslím, že ne. A máme to všichni písemně. A to, co je tam doplněno, přečetla paní senátorka Seitlová, tak je potřeba, aby se příště legislativa lépe připravila a nemátla předsedu. Naštěstí má zkušeného místopředsedu.

Takže, prosím pěkně, tím pádem všichni víme, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o usnesení, které máme všichni předloženo, s doplněním, které paní senátorka Seitlová přednesla. Je to jasné? Dobře, můžeme.

Já spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s takto doplněným usnesením, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Tak děkuji, návrh byl schválen. Hlasování č. 47, přítomno 59, aktuální kvorum 30, pro 52. Pan senátor Horník, jako správný starosta se stará o legislativu a upozorňuje mě, že mě neslyšel a nevěděl, na co se ptám. To znamená, není pravdou, co jsem řekl, že je nesprávně připravena, je nedoslýchavá.

Takže jedeme dál. Dalším bodem je

 

Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma - "Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů"

Usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, spolu s návrhem na usnesení Senátu vám byl rozdán na lavice. Na základě návrhu skupiny nejméně 5 senátorů... Tak, takže prosím pana senátora Lumíra Kantora, aby nás seznámil s návrhem na konání veřejného slyšení Senátu. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lumír Kantor:  Už naposledy. Já bych vás chtěl poprosit o podporu na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů. Mělo by to být 23. června. Nedávná epidemie akcentovala mnoho otázek spojených s organizací sběru a ochrany osobních dat. Procesy kolem prolínání soukromého a státního sektoru, otevřenost dat, nejasnosti kolem procesu a osudu dat byly neuvěřitelně urychleny covidovou krizí. Tato diskuze by nás pravděpodobně čekala později, ale právě tou rychlostí, která v tom nastala, jsme se rozhodli zareagovat veřejným slyšením, z něhož by odpovědi vyplynuly. Horní komora pořádá toto veřejné slyšení na popud výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

A má dva cíle. 1. zhodnotit připravenost epidemiologie po 1. vlně koronavirových epidemií a představit připravenost a bezpečnost uchování dat v systému Chytrá karanténa 2.0, především v modu spolupráce státu a soukromých subjektů. Bylo schváleno výborem pro zdravotnictví a sociální politiku 101. usnesením z 19. schůze z 9. 6., kde výbor doporučuje Senátu parlamentu uspořádat v úterý 23. 6. 2020 od 9:30 v jednacím sále veřejné slyšení Senátu na téma Pandemie v kontextu bezpečnosti veřejných dat a informačních systémů za účasti cca 90 účastníků. A návrh usnesení je přílohou tohoto usnesení. Návrh usnesení Senátu 2. pověřuje předsedu výboru senátora Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR a požádal o následné zařazení na pořad schůze Senátu, což je teď.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji a otvírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tak rozpravu uzavírám. A není k čemu se vyjadřovat, čili pana senátora Kantora se neptám, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. A opět můžeme hlasovat. Nebudu spouštět znělku, protože jsem si nevšiml, že by někdo odešel. A budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl senátor Kantor a tak, jak jej máte v tom podkladu, který jste všichni obdrželi.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvorum je 30. O čem budeme hlasovat, víme, takže já spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 48, aktuálně přítomno 58, kvórum 30, pro návrh 56, to znamená pořádání veřejného slyšení bylo schváleno, takže já děkuji. Tím jsme na konci dnešního pořadu s tím, že já ještě upozorňuji, že všechna tři veřejná slyšení jsou veřejnými slyšeními Senátu, to znamená, jsou ve stejné úrovni důležitosti, jako je plenární schůze Senátu, tak se těším na setkání na těchto veřejných slyšeních v co možná nejhojnějším počtu a co se týká budoucnosti, tak vše záleží na tom, jak se bude chovat Poslanecká sněmovna, to znamená, nelze vyloučit pořádání schůze 24. června, na druhé straně nelze vyloučit ani to, že nebude, takže vám přeji příjemný zbytek dnešního dne, mějte se pěkně, na shledanou.