Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 10.06.2020

(1. den schůze – 10.06.2020)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, zaujměte svá místa, budeme zahajovat schůzi.

Tak ještě jednou. Vážené senátorky, vážení páni senátoři, milé hosté. Vítám vás na 24. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána dne 20. května tohoto roku. Z dnešní schůze se omluvili senátoři Jaroslav Malý, Pavel Štohl a Zdeněk Papoušek. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pokud ji nemáte, připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

V současné době se uvolňují opatření proti koronaviru a můžete proto mluvit ze svého místa, ale můžete už využít i řečniště, ale připomínám, že roušky, pokud nerozhodneme jinak, stále bychom měli používat.

Hlásí se pan kolega Nenutil. Předpokládám, že má nějakou procedurální záležitost.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Naše zasedání začíná ve stejnou chvíli, kdy v Národním památku v Lidicích začíná tryzna obětem lidické tragédie. My jsme ten den schválili jako významný a byl jsem požádán, abychom uctili ten den symbolickou minutou ticha. Prosím, učiňme tak.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Nejsou námitky. Prosím, abyste povstali a uctíme minutou ticha lidických obětí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 24. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Miroslav Adámek. Jsou nějaké námitky nebo jiné návrhy? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování.

Připomenu, že už na této schůzi na základě dohody v Organizačním výboru nebude prodloužena lhůta v čekání na to, aby mohlo být zahájeno hlasování. Budeme hlasovat podle obvyklého mechanismu, který platí.

Už nikdo nejde, takže zopakuji. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 24. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Miroslav Adámek.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 1 registrováno 64, kvorum pro přijetí 33, pro návrh se kladně vyslovilo 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A kolegové senátoři Jaromír Strnad a Miroslav Adámek jsou ověřovateli této schůze.

Předseda vlády svým dopisem ze dne 26. května 2020 požádal jménem vlády Senát, aby projednal předložené návrhy zákonů, a to senátní tisky č. 267, 268 a 272 ve zkráceném jednání podle § 118 zákona o jednacím řádu Senátu.

Poslanecká sněmovna projednala tyto návrhy zákonů ve zkráceném jednání podle § 99 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v pátek 29. května tohoto roku a v pátek 5. června také samozřejmě letošního roku. Podle § 118 odst. 1 nejprve rozhodneme, zda vyhovíme žádosti vlády a projednáme tyto návrhy zákonů ve zkráceném jednání. Vzhledem k tomu, že budeme hlasovat bezprostředně po předchozím hlasování, nebudu dávat znělku, nejsou námitky a zahájím o tomto hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 2 registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji. A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 24. schůze Senátu. Upravený návrh pořadu vám byl rozdán na lavice. Na návrh Organizačního výboru navrhuji na pořad doplnit pět návrhů zákonů obsažených v senátních tiscích.

Tři z nich jsme před chvilkou dali souhlas, že projednáme ve zrychleném jednání, a to tisky č. 267 až 270 a tisk 272, a to do bloku jejich navrhovatelů. Výbor pro záležitosti Evropské unie vzal bod J 42/12 na vědomí, a proto navrhuji tento bod vyřadit. Organizační výbor navrhl zařadit další evropské tisky, nicméně dva z nich, a to senátní tisky č. J 52/12 a K 50/12, vzal VEU pouze na vědomí, a proto doplníme pouze senátní tisky číslo K 40/12 a K 41/12 a senátní tisk číslo K 48/12. Jako první bod dnes dopoledne projednáme body ministra životního prostředí. Následovat bude nový bod navržený stálou komisí Senátu VODA – SUCHO, ten bod zní návrh usnesení Senátu k naplňování strategického záměru pro ochranu před následky sucha pro území České republiky. Na žádost veřejného ochránce práv navrhuji jako 4. bod ve středu 10. června odpoledne projednat jeho výroční zprávu. Následovaly by body ministra zahraničních věcí. Ve čtvrtek jako první bod navrhuje organizační výbor projednat senátní tisk č. 135, to je novela listiny, ústavní listiny práv a svobod. Ministr průmyslu a obchodu, ministr průmyslu, obchodu a dopravy požádal a projednání svých bodů dopoledne ve čtvrtek 11. června. O projednání ve čtvrtek dopoledne požádala také ministryně financí. Následující body navrhuji z pořadu schůze vyřadit. Důvodem toho vyřazení je buď žádost předkladatelů, anebo usnesení výboru. A jedná se o následující body. Bod ministra obrany, který ze schůze se omluvil, a to tisk č. 205, novela ústavy, dosud neprojednaná. Dále senátní tisk č. 258, 225 a 246, které výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu zatím neprojednal. Dále senátní tisk č. 199, a to na žádost navrhovatele senátora Zdeňka Hraby. A vyřadit bod volba člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů, prezident republiky nepředložil žádný návrh. Vážené kolegyně, vážení kolegové, to, co jsem teď uvedl, máte v písemných podkladech, jak jsem na začátku už sdělil, pořadu této schůze, který máte k dispozici na lavicích. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Prosím, zmáčknout, přihlásit se. Tak prosím, paní senátorka Hubáčková.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobrý den všem. Já bych poprosila o zařazení do programu bodu návrhu na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů. Pořadatelem bude pan senátor Kantor.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Paní senátorko, ještě bych poprosil jednou pomalu zopakovat, abychom si to mohli všichni poznamenat. A pak ještě prosím, abyste navrhla, jako který bod by to mělo být zařazeno.

Senátorka Anna Hubáčková:  Ano. Takže nejdříve přečtu. Veřejné slyšení Senátu na téma Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a informačních systémů. Pořadatel pan senátor Lumír Kantor. A předpokládám, že by mohlo být v tom bloku veřejných slyšení, schvalujeme tam dvě veřejná slyšení, že toto by bylo...

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Prosím, aby bylo řečeno, jako který nový bod to bude. Protože o tom musíme hlasovat.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Takže za ten dnešní ještě, sice škrtlý, bod 34, čili nový bod 35, jo?

Senátorka Anna Hubáčková:  Ano, nový bod 35.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Takže vážené paní senátorky, je ještě nějaký návrh na doplnění pořadu schůze? Pokud tomu tak není, tak prosím, abyste vyslechli můj návrh na hlasování o pořadu schůze. Nyní bych nechal hlasovat o návrhu, který přednesla paní kolegyně Hubáčková, to znamená doplnit bod, který se týká veřejného slyšení Pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a tak dále. A poté bychom pokračovali v hlasování tím, že bychom, pokud nebudou námitky, odhlasovali pořad schůze, tak jak ho máte písemně na vašich lavicích. To znamená všech těch změn, protože všechno to prošlo organizačním výborem a vy jste k tomu nevznesli žádné námitky. Jsou nějaké námitky v postupu hlasování? Nejsou. Znělkou přizvu.

Kolega Antl má nějaký požadavek?

Senátor Miroslav Antl:  Ano, já jenom, dobrý den všem, já nechci zdržovat, ale chci se zeptat, před sebou máme, že začínáme bodem, senátním tiskem č. 201, je to tak? Já se jenom ujišťuji, protože...

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je to tak. Pokud pořad schválíme, tak budeme začínat bodem 201, pane předsedo.

Senátor Miroslav Antl:  Jo, jo, jo, já jenom, že tam byla nějaké další body. Já jsem úplně asi zmatený, ale děkuji za vaši odpověď.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak vážené kolegyně, vážení kolegové, teď budeme hlasovat o zařazení nového bodu, zatím pod pořadovým číslem 35, který přednesla paní kolegyně Hubáčková. A název je veřejné slyšení na téma pandemie v kontextu bezpečnosti osobních dat a tak dále. Víme, o co se jedná? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 3, přítomno 69, kvórum 35, pro návrh 60, proti nikdo, návrh byl schválen. Tak a protože nebyly námitky o tom postupu, tak bych si dovolil teď hlasovat o pořadu schůze, tak jak jsme ho dostali písemně s těmi úpravami, co se vyškrtává, dostali písemně na naše lavice. A jak jsem tady okomentoval, je to v souladu s usnesením OV, s tím, že tam samozřejmě k tomu přibylo to předchozí hlasování, to je ten nový bod 35. Takže budeme hlasovat o pořadu schůze jako celku, tak jak máme písemně, plus ten nový zařazený bod číslo 35.

Nejsou námitky? Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 4, registrováno 69, kvórum 35, pro návrh 66, proti nikdo, návrh byl schválen. Já vám děkuji a schváleným pořadem 24. schůze Senátu se budeme řídit.

Tak vážené kolegyně, vážení kolegové, začneme tedy pořad tak, jak jsme odsouhlasili.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 201

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 201. Vítám mezi námi místopředsedu vlády a pana ministra vnitra Jana Hamáčka. A zároveň jej žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o volbách do Evropského parlamentu, který máte k dispozici jako tisk č. 201. Tento návrh slouží k vnitrostátnímu provedení novely evropského aktu o volbě členů Evropského parlamentu ze 13. července 2018. A v ní se členským státům mj. zavádí povinnost přijmout nezbytná sankční opatření k zajištění toho, aby nikdo nemohl v týž volbách do Evropského parlamentu hlasovat více než jednou. V návaznosti na to se v českém zákoně o volbách do Evropského parlamentu nově stanovuje příslušný přestupek, za který bude možné uložit pokutu až do výše 10.000 Kč.

Další změny, které jsou v tomto návrhu obsaženy, jsou legislativně technické úpravy, které především promítají zavedení přestupků do souvisejících pasáží zákona. Zákon by měl nabýt účinnosti dne 1. ledna 2021. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů. A ještě jsem opomněl vám sdělit – a vy to asi víte, že pan předseda i 1. místopředseda nejsou zatím přítomni, protože se účastní pietního aktu v Lidicích a dostaví se poté, co pořad skončí.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 201/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, jehož nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, zůstanu v lavici, s dovolením. (Pan M. Štěch: „Můžete, ano.“) Já bych vás zdržoval přechodem k hlavnímu mikrofonu.

Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře. Já budu jako obvykle stručný, protože nevidím žádný pozměňovací návrh na našich lavicích, ale začnu jako vždy legislativním procesem, respektive poznámkami k němu.

Vládní návrh byl předložen sněmovně 20. listopadu 2018. Tato v 1. čtení na své 30. schůzi ze dne 19. června 2019 přikázala ústavně-právnímu výboru, jako garančnímu. Ten projednal, schválil s pozměňovacím návrhem. 2. čtení návrhu zákona 26. listopadu loňského roku na 39. jejich schůzi. 3. čtení, 40. schůze ze dne 22. ledna už letošního roku, kdy byl odsouhlasen toliko 1 pozměňovací návrh a další pozměňovací návrhy místopředsedy Dolní komory poslance Pikala byly zamítnuty. Jinak hlasování bylo jasné, ze 179 113.

Poslanecká sněmovna nám do Horní komory postoupila tento vládní návrh zákona 24. února 2020, organizační výbor 25. 2. určil nás, jak už vážený pan místopředseda konstatoval.

Pan ministr nám tady řekl obsah toho návrhu, takže já jej nebudu opakovat, protože nemám, co bych k tomu doplnil. Pouze zmíním průběh naší schůze, a to proto, že na naši schůzi kromě předkladatele se dostavil i pan místopředseda Dolní komory českého parlamentu poslanec Pikal, který nás seznámil se svými pozměňovací návrhy v Dolní komoře a poprosil o jejich podporu v naší komoře. Tam já jsem, mám tady i poznámky z jejich 3. čtení a jeho průběhu, ale v tuto chvíli nepokládám za nutné vám je tady složitě číst, či konstatovat.

Pan náměstek ministra vnitra, pan Strouhal řekl, že pozměňovací návrh, které měl pan poslanec Pikal a chtěl, abychom my je přijímali, že vyřeší zvláštním zákonem o zprávě voleb. Takže my jsme poté bez jakýchkoli výhrad po hladkém průběhu našeho jednání přijali 65. usnesení, jímž vám I. – doporučujeme schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. – zpravodaj senátor Miroslav Antl, III. – tentýž, coby předseda ústavně-právního výboru, aby předložil, informoval předsedu Horní komory českého parlamentu. Další poznámky si nechám do případné obecné rozpravy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, já vám děkuji. Teď bývá naším pravidlem, že vás požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, ale vy jste uvedl, že máte nějaké problémy. (Pan Antl: „Ale můžu, pane místopředsedo.“) Abychom dodrželi to, co jsme si dali do našich pravidel, tak prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Prosím pana navrhovatele, jestli se chce ještě vyjádřit? Nechce. Pan zpravodaj? Chce. Já jsem tušil, že to bude formální.

Tak. Máme pouze jeden návrh a ten je z výboru garančního, jak tu přednesl i pan zpravodaj Antl. Někdo se hlásí. Pan kolega Červíček se hlásí, ale už je to po uzavřené rozpravě.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, já jsem se přihlásil asi v momentě, kdy jste to chtěl uzavírat, tak jsem nestihl zmáčknout příslušné tlačítko. (Pan místopředseda Štěch: „Dobře, dobře, máte slovo.“) Asi to zbytečně prodlužovat nebudu, ale přesto, jestli dovolíte, tak jeden dotaz k tomuto návrhu zákona mám. (Pan místopředseda Štěch: „Ano.“)

Vážený pane předsedající, pane ministře, prosím, já vůbec nezpochybňuji poslanecký návrh, nebo vládní návrh tak, jak je napsaný, včetně toho, že samozřejmě postihování za tento přestupek je z hlediska věcného asi dostatečně odůvodněno a rozumím tomu.

Nicméně chci se zeptat jen na jednu maličkost – a teď promiňte, že to je třeba moje neznalost. Jsou tady asi dvě formy, kdy se volič nechá zapsat do volební evidence v České republice, anebo současně v jiném členským státě. Anebo je automaticky zapsán díky dvojímu občanství. To je asi skutková podstata případně toho přestupku. A já se jen chci zeptat, existuje mezi členskými státy možnost vzájemně si porovnat evidence, nebo tyto přestupky budeme ve své podstatě řešit vždycky – napadá mě jediná možnost, tzn. na základě toho, že někdo pošle oznámení na toho dotyčného, že se účastnil dvakrát voleb do Evropského parlamentu?

Já se jenom ptám. A případně, jestli je v tomhle nějaký potenciální vývoj, tzn. jestli se členské státy baví o tom, že by tyto jednotlivé seznamy, popřípadě účasti v těchto volbách byly nějakým způsobem porovnávané apod. Nebo jestli to zůstane jenom v pozici, že když někdo něco oznámí na někoho, tak se to bude prověřovat. Předem děkuji za odpověď.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. A ještě, kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Uzavřu ji a už ji může otevřít jenom ministr. Tak nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pan ministr chce samozřejmě reagovat, prosím.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Vážený pane senátore, děkuji za dotaz, který je vysoce odborný. Podle mých informací neplánují členské státy sdílet si voličské seznamy. To znamená, opravdu toto je ustanovení, které by se uplatnilo v případě, že někdo oznámí, že došlo ke spáchání tohoto přestupku. Rozhodně to nebude o tom, že by členské státy aktivně vyhledávaly a porovnávaly voličské seznamy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan zpravodaj chce zaujmout stanovisko? Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Miroslav Antl:  Vážení všichni, chci konstatovat, že v obecné rozpravě vystoupil 1 senátor. Položil věcný dotaz, na který odpověděl pan ministr vnitra. A to je vše, nic se nemění na našem výborovém návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Takže my přistoupíme k hlasování. (Znělka.)

Přítomno 69, kvorum pro přijetí návrhu je 35. Byl podán návrh schválit návrh zákona přijatý Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování č. 5, registrováno 69, kvorum 35. Pro návrh se kladně vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl schválen.

Tak děkuji panu ministrovi i zpravodaji. Tento bod jsme uzavřeli.

Jako další bod projednáme

 

Bílá kniha o umělé inteligenci - evropský přístup k excelenci a důvěře

Tisk EU č. K 040/12

Tisk EU č. K 041/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 40/12, K 41/12 a K 40/12/01 a K 41/12/01. A já opět prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, který zastoupí předsedu vlády Andreje Babiše, aby nás seznámil s tímto materiálem.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Zastoupím pana premiéra a současně tedy prosím o shovívavost, protože o tomto dokumentu jednal primárně Úřad vlády. Já tedy nejsem odborníkem na umělou inteligenci, ale pokusím se vám představit dlouho očekávanou bílou knihu o umělé inteligenci, která byla vydána Evropskou komisí 19. února. Ta kniha nezávazně naznačuje, jakým směrem by se Komise regulace měla ubírat a jaké podmínky důvěryhodné a bezpečné umělé inteligence navrhuje komise nastavit. V bílé knize se komise zaměřuje na dva hlavní cíle – vybudování ekosystému excelence a ekosystému důvěry. V rámci ekosystému excelence komise podporuje spolupráci členských států v oblasti výzkumu a vývoje, tvorbu tzv. white house center pro výzkum a inovace, koncentraci na dovednosti, podporu malých a středních podniků v přístupu a užívání umělé inteligence. Budování ekosystému důvěry je druhým cílem, který komise stanovuje, v něm navrhuje, že regulatorní rámec by se měl soustředit na minimalizaci potenciálních rizik a chce definovat tzv. vysoce rizikové aplikace umělé inteligence. Vysoce rizikové aplikace by měly být takové, které se buď využívají v odvětvích, kde lze očekávat významná rizika, či pokud se umělá inteligence aplikuje v konkrétním odvětví takovým způsobem, že pravděpodobně hrozí značná rizika. Kromě toho by mohly nastat výjimky, při kterých by aplikace umělé inteligence byla označena za vysoce rizikovou bez ohledu na odvětví, např. v oblasti přijímání zaměstnanců či pro účely biometriky. Komise plánuje vytvořit seznam konkrétních odvětví s vysoce rizikovým využitím umělé inteligence. V subjektu by měly být uloženy povinné zákonné požadavky, o kterých je třeba nadále třeba diskutovat a komise v bílé knize možné prvky těchto zákonných požadavků vyjmenovává. Splnění budoucích právních předpisů v této oblasti by mělo být dle komise ověřováno tzv. objektivním předběžným posouzením shody, což může být formou testování, inspekcí či certifikací. Pro aplikace, které nebudou shledány jako vysoce rizikové, by mohl být zaveden dobrovolný systém označování. V den vydání bílé knihy byla spuštěna veřejná konzultace, která byla prodloužena do této neděle 14. června. Komise plánuje nabídnout a tím i navázat regulatorním dokumentem v posledním kvartálu 2020 či na začátku roku 2021. V bílé knize byla v březnu schválena rámcová pozice, v rámci její přípravy proběhla konzultace se stakeholdery, kteří se k dokumentu vyjádřil a jejich pozice byla částečně zohledněna. Dle rámcové pozice ČR zastává názor, že je třeba se vyvarovat nové regulaci, zdůrazňovat seberegulaci a soft law přístup, i proto uvítala iniciativu komise ve formě ne legislativního dokumentu. Česká republika nepodporuje všeobecnou definici umělé inteligence, ke které byly snahy Evropské komise, ale spíše by se zaměřila na jasnější rozlišování mezi aplikacemi s vysokým a nízkým rizikem, tzv. lighthouse center of excelence by měla sloužit především ke koordinaci výzkumných aktivit, nikoliv však ke koncentraci výzkumu do jednoho takového centra, výzkumná centra a další instituce je třeba vážně rozložit v rámci Evropy. V oblasti spolupráce se soukromým sektorem by ČR ocenila jasnější nastavení vazeb a rolí jednotlivých prvků umělé inteligence a jejího ekosystému a byznysu. Diskutovaným tématem je samozřejmě odpovědnost za škodu. Co se týká národního odpovědnostního režimu, je ČR toho názoru, že by bylo vhodné ulehčit důkazní břemeno poškozenému a v případě újmy způsobené systémem umělé inteligence může totiž prokázání zavinění být neúměrně složité. Tolik asi z mojí strany. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Opět prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. K 40/12/02 a K 41/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek, kterého nyní tedy prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dušek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, pěkné dopoledne. Výbor pro záležitosti EU se touto dvojicí materiálů zabýval na své 21. schůzi, která se konala včera, tzn. 9. června, a přijala po diskusi se státní tajemnicí pro evropské záležitosti Úřadu vlády a po nějaké diskusi usnesení, které máte na stole. My jsme se při jeho formulaci snažili věnovat především bezpečnosti, protože problémy dnešní doby, ať už toho typu, jako je biometrická identifikace a sledování lidí na dálku, aniž by o tom věděli, analytika chování, např. na Facebooku, Twitteru a podobných sociálních sítích, data mining, tzn. zpracování a analýza velkého množství dat a profilování lidí apod. s sebou přináší nejedno úskalí a nejedno velké riziko. Já nebudu celý ten návrh číst, jenom ho okomentuji, v bodě 1 právě dáváme důraz na to, že rozvoj moderních technologií s prvky umělé inteligence anebo umělé inteligence jako takové je věc nevyhnutelná, která se už děje řadu roků, ale je potřeba samozřejmě ji nějakým způsobem monitorovat a držet v nějakých rozumných mantinelech. Ve druhém bodě upozorňujeme právě na nebezpečí užívání prvku umělé inteligence při porušování základních lidských práv, ochrany osobních údajů, soukromí či jakékoli jiné diskriminace. Proto také zdůrazňujeme, že zavádění těch nových technologií nesmí snižovat vysokou úroveň ochrany práv osob a musí být zvláštní pozornost věnována kybernetické bezpečnosti a především pak ve strategických sektorech jako je energetika, doprava, zdravotní péče, což je bezpečnost.

V posledním bodě, jak už zmínil pan ministr, podporujeme synergii mezi dvojicí programu Digitální Evropa a Horizont Evropa a vhodnou geografickou vyváženost umístěním jednotlivých center excelence. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo... Ano, pan senátor Pavel Fischer se přihlásil.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové. Chtěl jsem poděkovat Evropskému výboru za to usnesení, které přijal a které připomíná ty základní parametry, které musíme mít jako zákonodárci na paměti. Ono totiž ekosystém, ve kterém se pohybují ti, kteří vyvíjejí umělou inteligenci, často má hodně daleko k tomu, jak vypadají zákony a v jaké podobě jsou u nás definovány v Ústavě úplně ty základní parametry práv a povinností občanů. Celá řada pracovišť, která pracují na vývoji umělé inteligence, pracuje virtuálně. Často mají složené týmy napříč kontinenty, což je jedině dobře. Na druhou stranu dávat tyto systémy potom do souladu s těmi úplně základními fundamenty naší společnosti a naší Ústavy dá potom velikou práci a četné spory, právní spory i s těmi největšími giganty, které vedli občané např. EU, viděli jsme to např. u sporů s Facebookem a s vytěžováním osobních dat, ochranou a skladováním osobních dat, jenom ukazují, jak obrovské zájmy se tady střetávají s tím nejintimnějším, co každý člověk a každý občan má nárok, aby bylo chráněno. A aby to bylo chráněno i ze strany veřejné moci. Proto jsem také velmi rád, že tu máme pana ministra vnitra. Protože ony ty věci se promítají i do práce centrálních úřadů. Uvedu jenom jeden konkrétní příklad. Byly v minulosti situace, kdy jsme instalovali kamery pouze tam, kde hrozilo nějaké nebezpečí, že se dostane třeba některý člověk do situace přímého ohrožení. Dnes už jsme si zvykli na to, že kamery jsou tak trochu všude, že zasahují do veřejného prostoru, že zasahují na chodníky nebo na veřejná prostranství a bereme to už jako věc, na kterou jsme si zvykli. My bychom si ale na ni zvykat neměli, protože když jsme snímáni permanentně kamerou, tak jsme každý snímáni tak trochu jako potenciální podezřelí. A to ještě nemluvíme o tom, co se s těmi záznamy děje, jak se analyzují, a právě za pomoci umělé inteligence už dnes víme, že se z toho dá skládat velmi zajímavý obraz každého neznámého, který se pohybuje a který by mohl být třeba na veřejném prostranství identifikován nejenom jako potenciální nebezpečí, ale například jako zajímavý klient nějaké velké významné společnosti. Proto se mi zdá, že je tak důležité, abychom chránili prostor svobod, prostor intimity, a protože na to nemůžeme stačit sami, velmi se přimlouvám i za to, abychom tomu věnovali v budoucnu prostor.

Je totiž pravdou a bylo to i zmíněno mým předřečníkem, že právě dolování osobních dat se stalo novým eldorádem, kde se dá získávat obrovský přístup nejenom k informacím, ale také k zisku, takže můžeme mluvit skutečně o exploataci nebo o zneužívání, tak jako dřív jsme mluvili o zneužívání přírodních zdrojů, dnes můžeme skutečně mluvit o zneužívání nejintimnějších osobních dat, která mají například souvislost se zdravotní dokumentací. A tady mi dovolte jenom uvést, proč je tak důležité, že právě Senát připravuje veřejné slyšení na téma pandemie a bezpečnosti dat, o kterém budeme také dnes na naší schůzi hlasovat a které budeme schvalovat. Ten střet zájmů je totiž někdy velmi blízko a ta hranice je velmi jemná mezi těmi, kteří informují a mezi těmi, kteří sbírají data. Na příkladu ČR jsme to viděli uprostřed pandemie v situaci, kdy Mapy.cz sbíraly zájemce o to, aby byli součástí systému sledování nakažených, ale je to podobná firma, která má velmi blízko k redakci Seznam Zprávy. A tady už vidíme, že zpravodajství, které o té pandemii běželo, muselo být nějakým způsobem v rezonanci, mohlo být v nějakém způsobu v rezonanci s tím, co se potom nachytávalo do aplikace, kde zůstalo přes milion občanů ČR zapsáno z obav před nakažením. A tady musíme být na pozoru, skutečně i v situacích mimořádných krizí jako byla právě pandemie, musíme dbát na to, aby ta nejintimnější data, která sdílíme, např. naši polohu nebo bankovní nebo jiné údaje, telefonní čísla, aby se nedostávala do prostoru, kde by mohla být zneužívána, přeprodávána a vytěžována právě za pomoci inteligence, které říkáme umělá. Proto velmi vítám to usnesení Evropského výboru. Jsem rád, že tady máme pana vicepremiéra a velmi také oceňuji, že se tomu chce Senát věnovat v samostatném veřejném slyšení. Jde tady o ekosystém ochrany osobních údajů, resp. základních práv a svobod, který bychom neměli narušovat nějakými technologickými výdobytky, a pokud, tak bychom vždycky měli poměřovat, do jaké míry to odpovídá míře případného rizika. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Pan ministr má prostor, jestli chce reagovat? Nechce. Pane zpravodaji, vy máte poslední slovo, prosím.

Senátor Jiří Dušek:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupil jeden senátor a usnesení výboru pro záležitosti EU podpořil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Přistoupíme k hlasování.

Přítomno 68, kvorum pro přijetí 35. Budeme hlasovat o usnesení, tak jak navrhl pan zpravodaj senátor Jiří Dušek a jak je navrženo v oranžovém tisku k tomuto materiálu.

Všem je jasno, o čem budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 6 registrováno 69, kvorum 35, pro návrh se kladně vyslovilo 55, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 268

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 268. Vítám mezi námi paní ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou a zároveň ji prosím, aby nás s návrhem zákona seznámila.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jak jistě víte, tak skončil mimořádný stav a pandemii covid-19 zdá se máme v tuto chvíli pod kontrolou. Jako vláda jsme udělali vše pro to, abychom po celou dobu mimořádných opatření ochránili ty nejzranitelnější a pomohli lidem. Zdraví bylo a je na prvním místě. Proto jsme prakticky ze dne na den museli vypnout ekonomiku.

Za ministerstvo práce a sociálních věcí bylo od té chvíle zásadní ochránit zaměstnance a jejich pracovní místa. Udělali jsme přes 50 konkrétních kroků, jejichž výčet naleznete na webu ministerstva práce a sociálních věcí. V USA jsme viděli, jak covid-19 může uškodit hlavně pracujícím. A všechna opatření a kroky za můj resort vznikla proto, abychom udrželi nezaměstnanost v rozumných mezích. Od začátku jsem pravidelně sledovala všechna čísla z Úřadu práce, ať už to byla statistika narůstající nezaměstnanosti, poskytování mimořádné okamžité podpory, nárůst ošetřovného atd., atd. Připravovala jsem takovou formu podpory, která propouštění zabrání. Právě proto jsme během několika málo dnů postavili poprvé v historii ČR na nohy tzv. program Antivirus, určitou formu kurzarbeitu, režim A a B, který jsme prodloužili až do 31. srpna, to znamená že minimální celkové trvání programu Antivirus bude od března do konce srpna. Samozřejmě podle vývoje situace budeme reagovat prodloužením. Nalili jsme do pomoci zaměstnanců několik miliard korun. Za březen jsme firmám vyplatili na náhrady mezd přes 3,3 mld. Kč, v dubnu to už bylo téměř 7 mld. Kč, a očekáváme další růst za měsíc květen. Ve chvíli, kdy se ekonomika zase rozběhla, bylo potřeba pomoci firmám udržet cash flow. Většina podniků potřebovala mít peníze na svůj provoz a mzdy, a proto jsme zaměstnavatelům na tři měsíce také odložili povinné sociální pojištění za zaměstnance. Jsou ale firmy, kterých se mimořádná opatření dotkla výrazněji a potřebují větší podporu. Kromě Antiviru režimu A a režimu B jsme tedy připravili program nebo režim C. Tedy ne jen odložení, ale úplné odpuštění povinného sociálního pojištění zaměstnavatelům, které dnes projednáváme. Tato forma podpory se podle našeho návrhu vztahuje na malé firmy do 50 zaměstnanců. Zaměstnavatelům chceme od června a povinné sociální odvody za červen platí do 20. července, tzn. do 20. dne následujícího měsíce.

Takže je chceme odpustit na 3 měsíce od června do srpna. A to v celé výši, které odvádí za své zaměstnance, to znamená 24,8 % hrubé mzdy. Domníváme se a proběhlo to v konzultaci s takzvanými vládními ekonomy z vládního nervu nebo také z Ústředního krizového štábu, že toto je administrativně nejméně náročný a nejrychlejší nástroj, jak ochránit zaměstnanost, je to další fáze, tak, aby malé a střední firmy ustály krizi a nemusely propouštět, protože cílem tohoto návrhu je ochránit pracovní místa. Proto je také podmínkou pro nárok na takzvaný Antivirus C to, že zaměstnavatel výrazně nesníží zaměstnanost, ani objem vyplácených mezd. V praxi to znamená, že firmy nesmí v době krize propustit více než 10 % svých zaměstnanců a objem vyplácených mezd snížit o více než 10 %. Referenčním rámcem je měsíc březen. Aby firmy dosáhly na podporu v takzvaném Antiviru C, musí také zaměstnavatel odváděl pojistné za zaměstnance v sazbě 6,5 % a nemůže čerpat prostředky z programu A a B. To znamená, že C a B, respektive A, se vzájemně vylučují. A samozřejmě z programu nemohou těžit firmy se sídlem v takzvaných daňových rájích, to je, myslím si, v rámci té debaty také důležité, tato další podmínky. Tu podporu, to znamená možnost odpuštění, zastropováváme na jeden a půl násobku průměrné mzdy, tak aby firmy, které vyplácejí vyšší mzdy v poměru k ostatním, tak, aby nebyly trestány. Je to administrativně jednoduché a rychlé, mluvím o režimu C programu Antivirus, zaměstnavatel sám vyhodnotí, zda splňuje podmínky nároku a potřebné údaje uvede v tiskopise. Není potřeba, aby dokládal žádost o prominutí. To ale neznamená, že nebudeme kontrolovat, jestli někdo podvádí nebo nepodvádí, vše budou prověřovat okresní správy sociálního zabezpečení v rámci pravidelných kontrol výběru pojistného, ta musí proběhnout alespoň každé 3 roky u každé firmy, to znamená, budou kontroly na 100 % vzorků, budou tedy plošné. Námi navrhované prominutí pojistného odhadujeme na 3 měsíce ve výši 13,5 miliardy korun. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nyní je potřeba ekonomiku podpořit a investovat do zachování pracovních míst, zřejmě i díky našim opatřením nezaměstnanost zatím příliš nevzrostla. Bohužel to tak nemusí zůstat napořád. V květnu, nebo za měsíc květen nám se nezaměstnanost zvýšila na 3,6 % a odborníci mluví o nezaměstnanosti ve výši až 10 % na podzim tohoto roku. To znamená, že v tuto chvíli určitě nemáme vyhráno. Uděláme však maximum proto, aby takzvané černé scénáře nenastaly. Nemůžeme si dovolit firmy a hlavně zaměstnance nechat na holičkách. Pokud chceme zabránit propouštění a nezaměstnanost udržet v přijatelných číslech, musí naše podpora ekonomiky, a zejména malým a středním podnikům pokračovat. A teď je to i na vás, proto vás prosím o podporu tohoto návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní ministryně. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 268/2, zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Šárka Jelínková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 268/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Koliba, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, vážená paní ministryně, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal tento tisk na 19. schůzi dne 9. 6. 2020, kde po odůvodnění předkladatele docenta Petra Hůrky, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, a mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání návrhu zákona na schůzi Senátu mě a pověřuje předsedu výboru, senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Já ještě z mojí zpravodajské zprávy bych jenom doplnil paní ministryni, která vlastně vyčerpávajícím způsobem promluvila o významu a smyslu tohoto tisku, tohoto zákona, je to nárok na prominutí pojistného pro vybrané zaměstnavatele za určitých podmínek, je tam i taxativně vyjmenované, kdy nárok na prominutí vzniká, kdy nárok na prominutí nebude, jsou z toho vyňaty zařízení ve zdravotnictví z toho důvodu, že toto opatření je řešeno podobných způsobem v jiném tisku, který bude následovat. Jenom jako doplnění, obdržel jsem ještě stanovisko Hospodářské komory České republiky k tomuto tisku, který má názor, že navržený okruh vyjmenovaných zaměstnavatelů je neadekvátní a přiměřeně se tak nedoplňuje dosavadní dotační program Antivirus. Na druhé straně Hospodářská komora České republiky oceňuje, že se díky jejímu tlaku podařilo návrh zákona o prominutí pojistného na sociální zabezpečení schválit poslanecký pozměňovací návrh, který zpět do zákona o nemocenském pojištění vrací důležitou osmidenní lhůtu pro povinné hlášení. To jenom na doplnění a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní senátorka Šárka Jelínková? Ano, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Šárka Jelínková:  Hezké dopoledne všem, vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením ústavně-právního výboru, který na své 25. schůzi, konané dne 9. června přijal toto usnesení. Po úvodním slově Petra Hůrky, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, který vystoupil jako zástupce navrhovatele po zpravodajské zprávě, kterou jsem přednesla já a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zadruhé určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi senátorku Šárku Jelínkovou. A zatřetí pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu. Dovolím si jenom velmi stručnou informaci, že i přesto, že jsme přijali toto doporučující stanovisko, tak vedla se diskuse samozřejmě vzhledem k tomu, zda nastavené parametry k firmám nejsou příliš restriktivní i co do počtu zaměstnanců, co do požadavků na zachování pracovních míst a výše mezd, ale nebyl přijat žádný pozměňovací návrh s tím, že ještě možná na plénu se k tomuto budeme vracet. Takže tolik velmi stručně zpravodajská zpráva za ústavně-právní výbor. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko, a ptám se, zdá někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji. Já chci poděkovat MPSV, že se vydalo cestou pro ekonomiku nejlepší, to znamená, že peníze zůstanou v ekonomice, že nebudou přerozdělovány. A já si myslím, že to prominutí toho pojistného za 3 měsíce je cesta dobrým směrem. Je tady samozřejmě ale jedno ale. Paní ministryně řekla například, že chtěli zabránit tomu, aby se nepropouštělo, to znamená, že třeba v § 2 řešili 90 % počtu těchto zaměstnanců. V § 2, odstavec 1a se počet zaměstnanců stanovuje na 50. Počet zaměstnanců, pořád slyšíme počet zaměstnanců. Nikdo neví, jaký počet zaměstnanců se tím rozumí. A když jsme se zeptali pana docenta Hůrky na ústavně-právním výboru, co se rozumí tím počtem zaměstnanců, odpověď zněla – absolutní číslo. To znamená, zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají lidi na poloviční úvazky, čtvrtinové úvazky nebo dokonce desetinové úvazky vypadnou z tohoto limitu, protože každý takovýhle úvazek, byť částečný, je počítán za jednu osobu. Samozřejmě to není v pořádku, protože my tady samozřejmě povedeme diskusi i o tom, jestli ten počet 50 zaměstnanců je adekvátní, ale už vůbec není adekvátní způsob, jakým to stanovíme.

To znamená, že firmy, které chtěly pomoci lidem pomocí polovičních úvazků ženám na mateřských dovolených budou jakýmsi způsobem diskriminovány, protože poloviční úvazek je jedna osoba. A tady vidíme, že kdybychom provedli průměrné přepočtený počet, tak ten poloviční úvazek je půlka osoby a ty dva poloviční úvazky nám dají dohromady jednu osobu. Kromě výkladových problémů samozřejmě by nastaly i tyhle praktické problémy, které uvádím. Dalším problémem je, že nesmí vlastně počet zaměstnanců být propuštěn, více jak 10 % zaměstnanců nesmí být propuštěno. To tady paní ministryně chtěla říct, ale nikde se tahle situace v zákoně nespecifikuje, že by měli být propuštěni, tady se říká, že klesl. A vemte si, že vám mohou odejít lidé na řádný důchod, předčasný důchod, mohli lidé odejít z vlastní vůle, to znamená, že vlastně dali výpověď, a opět ten zaměstnavatel bude jakýmsi způsobem perzekvován za to, co sám vlastní vůlí nezpůsobil, protože mluví se tady pouze o tom počtu těchto zaměstnanců, nikoliv o počtu zaměstnanců, kteří odešli prostě z vlastní vůle nebo ze zákonných důvodů. Dalším problémem jsou ta samotná čísla. Padesát zaměstnanců, ještě navíc určeno špatným způsobem, je velmi malé číslo. Ta hospodářská krize způsobená tím koronavirem dopadla především na restaurační provozy, cestovní ruch, na hotely. A tam často jenom úklidové služby mají kolem 100 zaměstnanců, a to je přesně ten sektor, který potřebujeme podpořit. Když už ty podpory nejsou adresné do konkrétních činností podle NACE, tak alespoň prostě nebraňme těm, kteří byli nejvíc perzekvováni, aby na tuto podporu dosáhli. A ti, kteří vlastně byli nejvíce biti a mají více než 50 zaměstnanců, a ještě nedej bože na poloviční úvazky, tak na to tu podporu nedostanou, nedosáhnou. Ta podpora je dobrá tím, že firmám, které se rozjíždí, nechává jejich finanční prostředky k jejich rozvoji a neodčerpává je státní rozpočet. Za další problematickou věc považuji udržitelnost 90 % příjmu, pardon, mezd z března letošního roku. Veliká část firem má mzdy založené na takzvaných pohyblivých složkách, a ty pohyblivé složky se často odvíjí od právě těch výkonů, to znamená tržeb. A pokud jsme, jak tady paní ministryně říká, tu ekonomiku zastavili, tak ty tržby jsou nulové a ti zaměstnanci automaticky přicházejí o ty pohyblivé složky, takže udržet za ty 3 měsíce, protože bude se to týkat června, července, srpna, ty limity na limitech března, kdy ještě ta ekonomika jakž takž fungovala, ve výši 90 %, si myslím, že z mého pohledu také není udržitelné. Co je tady problematické a co jako my, Senát, bychom měli především řešit, že z této podpory vypadla všechna zdravotnická zařízení, která jsou financována z veřejného zdravotního pojištění. A tohle si poslanci uvědomili a uvědomili si, že by tím velmi byly bity malé lékárny. A snažily se to napravit něčím, co jsme tady snad ještě ani neměli, že novelizovali neúčinný a neplatných zákon prostřednictvím jiného zákona, 272, který budeme zítra projednávat. Z mého pohledu místopředsedy ústavně-právního výboru je to něco naprosto nepřijatelného, na druhou stranu chápu, že když už se spletli v tom prvním zákoně, tak nevěděli, jak udělat, tak to přilepili do zákona, který tady máme pod senátním tiskem 272 a týká se kompenzace výkonu zdravotnických zařízení ze zdravotního pojištění. My ale máme jednu velikou příležitost, protože nám se tady ty zákony potkaly a my samozřejmě můžeme to z toho zákona 272 vyjmout a dát to správně tam, kam to patří. Patří to skutečně tady do toho senátního tisku 268, protože v tom zákoně 272 jsou doslova opsány stejné podmínky, až na to, že konečně tam někdo mluví o průměrném přepočteném počtu, což tady jasně Ministerstvo práce a sociálních věcí opomnělo. Takže já bych chtěl všechny tyhle věci napravovat pozměňovacím návrhem, který jsem tady projednal napříč politický spektrem nebo většinou klubů, dostali jste ho poměrně pozdě, ale já ho velmi pečlivě odůvodním v podrobném rozpravě, bylo to proto, protože 272 přišla na poslední chvíli. A samozřejmě nejsem členem velkého klubu a velkého ansámblu lidí, ale jsem na to sám, ale konzultoval jsem to se všemi předkladateli, takže se omlouvám, že se to takhle pozdě distribuovalo. Nicméně to, že jste ho dostali pozdě, vynahradím tím, že ho samozřejmě načtu v podrobné rozpravě a že ho samozřejmě řádně odůvodním, nikoliv zdlouhavě, ale řádně. Z těch důvodů, které jsem tady uvedl, bych vás chtěl požádat, už proto, abychom dali do pořádku ten legislativní paskvil, který i pan docent Hůrka řekl, že je to něco nevídaného, abychom tento zákon propustili do podrobné rozpravy a abychom mohli se bavit o těch věcech, které jsou praktické, ale které jsou samozřejmě i koncepční, to znamená, jak ty průměrné přepočtené počty. Já bych se chtěl vyjádřit k poslední části tohoto zákona, a to je k navrácení 8denní lhůty pro podávání elektronických přihlášek a odhlášek zaměstnavatelů. Já jsem to už řekl panu docentovi na výboru, on se odvolal na paní poslankyni Aulickou, ale já vím, že o tom věděl od Ministerstva práce a sociálních věcí. Podstrčili jste nám něco, co jsme nikdo nečekali. A chtít po někom, aby do druhého dne přihlašoval elektronicky a odhlašoval zaměstnance, je naprosto nereálné i pro firmy nad 150 zaměstnanců, natož pro externí účetní. Když jsem byl na to upozorněn praktiky, tak jsem samozřejmě informoval Tomáše Hajduška, a ten rozjel tu debatu včetně komory, a jsem velice rád, že jste to navrátili, ale to, že jste to prostě udělali předtím, aniž jste to s někým konzultovali, tak jste najednou uvrhli podnikatelskou sféru v té době, kdy má spoustu jiných starostí, do neuvěřitelné situace, protože přihlásit, odhlásit ve veliké firmě, která má několik poboček a závodů, někoho do druhého dne elektronicky, naprosto nerealizovatelné. Ale když vás tady kritizuji, tak vám děkuji za to, že jste to spravili. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. A nyní obecná rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Mikuláš Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jsem původně nechtěl vystupovat k materii tohoto zákona, ale do jisté míry mě vyprovokovala paní ministryně ve svém úvodním slovu. Ona použila rétorickou figuru, která je mezi ministry této vlády dost obvyklá, která vytváří prostě bezprostřední vazbu mezi epidemií a vypnutím ekonomiky. Ale já myslím, že Senát nemůže přistoupit na tato zjednodušení. Prostě je to tak, že mezi tím stojí politická rozhodnutí vlády o rozsahu těch omezení a o jejich trvání. A já myslím, že to je potřeba prostě pořád brát na vědomí. Ale co je možná důležitější, já jsem tu znepokojený tou defenzivní rétorikou, kterou vláda používá, mluví stále jenom o zachování existujících pracovních míst, ale přitom je čím dál zřejmější, že prostě část těch pracovních pozic v některých sektorech ekonomiky nepůjde zachovat. A bylo by dobře, kdy vláda začala rychle hovořit o vytváření nových pracovních pozic a začala na tom spolupracovat se sociálními aktéry, vzdělávacími institucemi, protože pravděpodobnost, že v oblasti cestovního ruchu v nejbližších letech bude pracovat stejný počet lidí, jako tomu bylo dosud, není příliš veliká. Může se to stát v některých sektorech průmyslu a já myslím, že vláda by měla formulovat pozitivní rozvojovou strategii vytváření nových pracovních pozic a nemluvit jenom o zachování těch existujících. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já se musím přiznat, že jsem trochu nervózní z toho, jak my schvalujeme vlastně jeden zákon nebo návrh za druhým, který má výrazný dopad do veřejných financí. Já chápu, že řada těch opatření je v této době nezbytná, u toho návrhu, který projednáváme, tak už z úvodního slova paní ministryně Maláčové vyplývá, že se jedná o výpadek z příjmů ve výši více než 13 miliard korun. Pan kolega Goláň tady navrhuje, aby se ty parametry rozvolnily, zejména ve vztahu k počtu zaměstnanců na 150 zaměstnanců. Já bych tady chtěl požádat o vyčíslení dopadů této změny, protože myslím si, že pro rozhodování je to důležité, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já děkuji vám, pane senátore, a paní ministryně můžete reagovat samozřejmě. Prosím, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, paní předsedající. Omlouvám se, že jsem předtím sundala roušku, ale ona mi neustále padala a já jsem se potřebovala soustředit na mluvený projev, nikoli na uvazování roušky, takže už jsem tu chybu napravila. Nicméně je tady dvoumetrový odstup, takže pravděpodobně jsem nikoho nepoškodila.

Dovolte, abych reagovala na jednotlivé poznámky a připomínky k tomu návrhu zákona. Já bych začala, jestli dovolíte, poznámkami pana senátora Goláně.

Můžeme diskutovat o jednotlivých parametrech, nicméně problém toho pozměňovacího návrhu je v tom, že je chybně legislativně napsán. Návrh je v řadě navrhovaných změn nejasný, nedopracovaný a složitý. V praxi bude jen obtížně realizovatelný, a to zejména z následujících důvodů.

Co se týká rozhodného počtu zaměstnanců – a pak se vyjádřím k tomu počtu 50, nebo 150, to si nechme na konec. To je substantivní debata, já si myslím, že velmi legitimní, ale pojďme se teď bavit o tom, proč ten pozměňovací návrh – a teď použiji váš výraz, pane senátore, jestli dovolíte, je legislativní paskvil. To zjišťování přepočteného počtu zaměstnanců podle pozměňovacího návrhu bude pro zaměstnavatele mnohem složitější a náročnější. V pozměňovacím návrhu je použit odkaz na provádějící právní předpis, a ten je z legislativního hlediska nevhodný, protože se vztahuje na vyhlášku č. 518/2004 Sb. To je prováděcím předpisem k zákonu o zaměstnanosti, nikoli k navrhovanému zákonu podle senátního tisku č. 268, tzn. k tomu návrhu, o kterém právě diskutujeme.

Odkaz na tuto konkrétní vyhlášku by musel být uveden přímo v textu ustanovení. Tato vyhláška č. 518/2004 Sb. upravuje roční – roční – přepočtený počet zaměstnanců, zatímco v návrhu zákona se jedná o počet zaměstnanců za kalendářní měsíc. Není možné bez dalšího postupovat podle této vyhlášky. Dále není zřejmé, jak by se měl při stanovení přepočteného počtu zaměstnanců tento počet korigovat o zaměstnance na mateřské, rodičovské, na dlouhodobém ošetřovném. (Potlesk.) Víte, že ministerstvo...

Víte, že ministerstvo během posledních měsíců eviduje narůstající počet dlouhodobých ošetřovných z důvodů péče o člena rodiny. A mohou zde existovat i jiné dlouhodobé překážky v práci, které je právě možné čerpat v době koronavirové epidemie.

Co se týká problematiky poskytovatelů lékárenské péče. Není jasné, jak bude řešen vztah úpravy, která by měla být zakomponována do tohoto senátního tisku, tzn. č. 268 a úpravy obsažené v senátním tisku č. 272. A pokud jde o vymezení počtu zaměstnanců 25 u těchto poskytovatelů, tak v bodě č. 3 není uvedeno, za jaký měsíc se tento počet má zjišťovat. To je také důležité nějakým způsobem zohlednit.

To znamená, že přijetí pozměňovacího návrhu by pouze právní úpravu učinilo nejednoznačnou, zbytečně komplikovanou a především uplatnění tohoto opatření ze strany zaměstnavatelů, ze strany zaměstnavatelů, to zdůrazňuji, prosím, by bylo mnohem náročnější. A z tohoto důvodu dávám tomuto pozměňovacímu návrhu nesouhlasné stanovisko.

Pojďme ale diskutovat o tom, jak jsme přišli na ten počet 50 zaměstnanců. Víte, že se o tom vedly na úrovni vlády a jejích poradních sborů a na úrovni tripartity vleklé diskuze trvající několik týdnů. A my jsme se nakonec rozhodli, co se týká režimu C programu Antivirus, o jednoznačnou automatickou úpravu, která pomůže zejména malým a středním firmám. Víte, že malé a střední firmy v České republice, tzn. do 50 zaměstnanců, představují 88 % všech firem. Tzn. pokud podpoříme firmy do 50 zaměstnanců, tak pomůžeme 88 % všech firem v České republice, které zaměstnávají 1,4 milionů zaměstnanců. Tzn. téměř polovinu zaměstnanců ve mzdové sféře. To je to hlavní kritérium.

Samozřejmě i v Poslanecké sněmovně jsme vedli diskuzi, zda toto číslo nenavýšit. Ale je potřeba říci, že se často v diskuzi o režimu C zapomíná na to, že pro velké firmy je tu režim B, který je mnohem výhodnější. Protože v režimu C se bavíme o 24,8 % hrubé mzdy, kdežto v režimu B, anebo A dokonce mají firmy 80, respektive 60 % superhrubé mzdy. To znamená, že u těch velkých firem chceme jet v dosavadním režimu. Béčko, respektive áčko – áčko jsme v pondělí na vládě prodloužili – a je to pro ty firmy, které mají velkou část svých zaměstnanců postaveny na překážkách, mnohem výhodnější. Ta podpora je trojnásobná, minimálně dvojnásobná až trojnásobná.

To znamená, že my nepoškozujeme velké firmy nad 50 zaměstnanců, jenom si rozvolňujeme administrativně ruce pro béčko, abychom mohli dodržet ten standard, že firmy, které si požádají o příspěvky na mzdy, tak dostanou od MPSV ty částky během několika málo pracovních dnů. A další aspekt, na který se zapomíná, a to je velmi důležité zdůraznit, tak my jsme tu před několika týdny, logicky v obou komorách, schválili možnost odklad sociálního pojištění. A víte, že to je návrh, o kterém se diskutovalo, protože chceme ulevit firmám, ale stále neznáme dopad koronavirové krize v souvislosti s jednotlivými odvětvími.

My předpokládáme, že za 2. čtvrtletí tohoto roku budeme mít data v červenci, pravděpodobně na začátku srpna tohoto roku, a pak můžeme diskutovat o tom, jak postupovat s tím již schváleným odkladem. Toto všechno je potřeba vzít v souvislost. Špatně napsaný pozměňovací návrh, firmy nad 50 zaměstnanců mají béčko a áčko a stále tu ještě je ta možnost odkladu pojištění. A v následujících týdnech a měsících budeme znát čísla za 2. čtvrtletí a pak můžeme s tím odkladem dále pracovat.

Co se týká osmidenní lhůty, ano, přiznávám se a řekla jsem to i na sociálním výboru Poslanecké sněmovny, tato osmidenní lhůta nebyla řádně projednána a nebyla zmiňována. Jedná se o určité pochybení ze strany jak ministerstva, a za to se omlouvám, tak v rámci projednávání celého návrhu. Šlo to velmi rychle, nicméně je potřeba říci, my jsme teď tu osmidenní lhůtu do toho návrhu vrátili. Učinila tak paní poslankyně Oulická Jírovcová, která ve spolupráci s ministerstvem ten pozměňovací návrh předkládala. Smyslem toho návrhu nebylo zrušení osmidenní lhůty, ale usnadnění digitalizace státní správy. Víte, že se tam předkládal návrh na povinnou elektronizaci, tzn. firmy budou mít, tuším, že od 1. září, povinnost předkládat své měsíční výkazy pouze elektronicky. Tím se administrativa pro Českou správu sociálního zabezpečení extrémně zrychlí a extrémně zvýší. A také jsme zrušili tzv. hotovostní pokladny na okresních správách sociálního zabezpečení. S těmito návrhy tam byla ta osmidenní lhůta.

Já, když už to bylo schváleno, a říkám, že tam bylo určité pochybení ze strany ministerstva, tak jsem tento návrh obhajovala. A to ze dvou důvodů. Protože by to opět značně zvýšilo digitalizaci státní správy, zrychlilo by to komunikaci. Druhý argument, proč jsem zrušení této osmidenní lhůty obhajovala, je, protože u eNeschopenky se nám to podařilo. Lékaři také musí neschopenky zasílat do druhého dne. A zvládají to a během té krize si velmi chválili eNeschopenku. A třetí argument je jasný – na Slovensku to mají

do druhého dne již několik let, firmy to zvládají a udělalo to velký krok ku prospěchu digitalizace. A když to zvládají firmy na Slovensku, nerozumím, proč by to měl být problém v České republice.

Poslední poznámka. Zrušení té osmidenní lhůty by byl také velmi účinný nástroj proti nelegálnímu zaměstnávání, takže z tohoto důvodu jsme se pokusili ten návrh uhájit. Respektuji ale vůli v dolní i horní komoře Parlamentu ČR a budeme se s tímto muset potýkat v příštích letech pravděpodobně dále.

Co se týká poznámky pana senátora Beka, máte pravdu, ta rétorika je poměrně defenzivní, co se týká zaměstnanosti nebo nezaměstnanosti. Včera jsem četla zprávu Světové banky, která mluví o tom, že nás v příštích měsících a pravděpodobně i letech největší hospodářská krize od 2. světové války.

Pokud máme ekonomiku postavenou na exportu, souhlasím s podporou cestovního ruchu. A víte, že vláda koná v této oblasti a dělá celou řadu věcí. Pokud se skutečně to proroctví naplní a bude to největší hospodářská krize od 2. světové války, tak to bude velmi složitá situace. Ale děláme všechno pro to, aby nezaměstnanost nenarůstala. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, paní ministryně, za váš příspěvek do obecné rozpravy, která pokračuje. Slovo má nyní paní senátorka Emilie Třísková.

Senátorka Emilie Třísková:  Dobrý den, děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já bych chtěla upozornit na jednu nerovnost – tak tomu říkají poskytovatelé sociálních služeb, která vznikne schválením tohoto zákona. Paní ministryně hovořila o tom, že chceme pomoct malým společnostem a že velké společnosti měly možnost se přihlásit do programu A, B. Já bych tady chtěla hovořit o poskytovatelích sociálních služeb, které měli v rámci koronaviru navýšené náklady, a to z důvodu nákupu pomůcek. Ale mají tam i výpadky příjmů z toho důvodu, že byly uzavřeny sociální služby a nedošlo tam k naplnění příjmů úhrad ze strany klientů.

Proč takhle obšírně o tom hovořím. Protože pokud teď schválíme zákon, kde je úleva na sociálním tam, kde je počet zaměstnanců do 50, tak když si propočítám a vzala bych průměrnou super hrubou mzdu pracovníka přímé péče 28.000, vynásobím 5 krát 3 měsíce, tak zjistím, že částka, kterou poskytovatel nemusí odvést, je přes milion korun. Kdežto u dalšího poskytovatele, který má 51 zaměstnanců, už tato – nechci to nazývat výhodou, nazývám to nerovností – tady ta možnost už není. A jedná se o stejné sociální služby, služby pro občany a kolikrát ta velká organizace může mít vyšší náklady vůbec na provoz, jak ta organizace menší. Já to vnímám jako nerovnost ve vztahu k sociální oblasti.

A jestli mám dobře načtený ten režim A, B, tak tam se nemohli velcí poskytovatelé sociálních služeb vůbec přihlásit. Kdežto tady v tom programu ano. A je to tak dobře. Chtěla bych poděkovat paní ministryni za to, že teď dostávají zaměstnanci v sociální oblasti finanční podporu, co se týká mezd, ale ty navýšené náklady a výpadky příjmů zatím řešené nebyly. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko, a nyní se podruhé do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Asi všichni máme zájem na tom, abychom tady tvořili kvalitní zákon. Když se podíváme na senátní tisk č. 267, který nám tady přijde, to je daňový řád. Jak vznikl, vám řeknu, že se to konzultovalo se všemi odborníky. Já jsem všechny pozměňovací návrhy a všechny verze posílal panu docentovi Hůrkovi a prosil jsem jej, ať mi to připomínkuje. Nechápu, že až tady se dozvídám, že máme problém s průměrným přepočteným počtem. Když jsem s ním o tom mluvil včera telefonicky, on říkal: „Ano, ten počet je špatně, pojďme o tom diskutovat.“ Poslední pozměňovací návrh pan docent Hůrka dostal v jednu hodinu v noci. Žádná reakce, žádný telefon, nic.

Takže pokud chceme kvalitní zákony, dělejme to, co dělá ministerstvo financí, které často kritizují nejvíc, a pojďme se o tom bavit. A ne, že tady se dozvíme, že nějaký odkaz není v pořádku, když pan docent Hůrka má všechny ty moje maily přečtené. Tak na co tady jsme? Samozřejmě, že ten počet je špatně, ale tady paní ministryně v životě nepřizná chybu. Já klidně přiznám chybu, jestli jsem si špatně udělal legislativní odkaz. Nejsem si toho vědom, viděl to náš legislativní odbor, musel bych si na to sednout. A když to tady někdo plácne až na plénu, velice těžko se tady potom diskutuje o kvalitě nějakého zákona. Tohle je z mého pohledu naprosto nepřijatelný postup. A pokud se to tedy snažím s někým zkonzultovat, tak ať mi řekne: „Pane Goláň, nepodávejte to proto, proto, proto, anebo tohle upravte.“ A ne, že tady se dozvím, že něco je úplně špatně a že je to paskvil. Já jsem to slovo nepoužil.

Nemyslím si, že takhle by tady měly vznikat zákony. A nemyslím si, že takhle bychom se měli k sobě chovat jako zákonodárci a navrhovatelé zákonů, protože to si myslím, že nás vede akorát do záhuby. A paní ministryně se tady vesele smála té mojí řeči. Ale ať si s panem docentem Hůrkou probere, zda všechny moje návrhy dostal, či nikoliv. To si myslím, že nikdo nemá zapotřebí, aby nám takovýmhle způsobem vznikaly zákony, když někdo udělá chybu, aby to nepřiznal. Jestli jsem v tom udělal chybu, přiznávám to, ale já jsem si to teď nemohl ověřit, protože mě na to nikdo neupozornil. Ale ten, kdo mě na to měl upozornit, o tom byl informovaný a celou tu verzi znal. Takže nevím, o čem se tady bavíme a v jaké jsme to situaci a jestli tohle chceme.

Já si myslím, že ne. Já jsem řekl panu docentovi, že chci řešit principiální věci a že potom napříč politickým spektrem se budou řešit počty, jestli to bude 50 nebo 150. A to se řešilo až dodatečně, to tady další navrhovatelé dobře vědí. Ale nerozumím tomu, že když se o něčem bavíme principiálně, a nikdo se k tomu neozve, to jste nás v tom chtěli nechat takhle vymáchat? Proč jsme to tedy dělali, když jste to věděli? Tomu já vůbec nerozumím. Já bych prosil odpověď na tyhle moje dotazy, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, já vám děkuji a o reakci požádala paní ministryně Maláčová. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji. Pane senátore, já jsem se smála, protože jste říkal, že jste to posílal v jednu ráno a nikdo nereagoval. Omlouvám se, my velmi rádi spolupracujeme, já na plénu neplácám, jak jste to právě označil, pokud vznikají pozměňovací návrhy takto v noci, i zaměstnanci Ministerstva práce a sociálních věcí mají právo někdy spát. Víte, že jsme tyto senátní tisky řešili od rána, naprosto se snažíme spolupracovat. Víte, že ten návrh byl schválen v Poslanecké sněmovně před deseti dny a Ministerstvo práce a sociálních věcí se snaží vždycky spolupracovat, vycházet vstříc.

A pokud si stěžujete na zaměstnance Ministerstva práce a sociálních věcí, že v jednu ráno vám na to nikdo nereagoval a já tady plácám na plénu, myslím si, že to není konstruktivní způsob spolupráce.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám paní ministryně, do obecné rozpravy je dále přihlášen pan senátor Jaroslav Zeman.

Senátor Jaroslav Zeman:  Dobrý den, paní předsedající, dobrý den, paní ministryně, dobrý den, kolegové, senátoři a senátorky.

Já bych měl jenom pár poznámek k vystoupení paní ministryně. Zaprvé, odklad sociálního a zdravotního, to firmám v problémech nic neřeší. Pokud vám poklesnou zakázky třeba o 50 %, to je odložení smrti. Stejně to jednou musíte zaplatit, ať to bude s penále, bez penále, nic to neřeší. Vyhodnocování dopadu covidu může být také už jenom ohledávání mrtvol. A ti lidé, kteří přijdou o práci a přijdou o firmy a ty firmy nebudou existovat, skončí u vás na pracáku, stejně ten stát bude muset sanovat.

Takže pokud najdete sílu a pomůžete těm firmám, a netuším ani, proč se to dělí na 50, tam jste říkala, že to jsou malé a střední firmy. Střední firma je tuším do 250 lidí a nad 250. Aspoň tak to je, když se žádá o dotace, ale s tím nebudu polemizovat. Neřekl bych, že střední firma je do 50 lidí. A vůbec, proč to takhle dělit? Když má firma problémy, tak je jedno, jestli má 50, anebo 150. Spíš bych se hlásil k návrhu pana kolegy Goláně pomoct i firmám nad 50 lidí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Jiří Vosecký. Máte slovo, pane senátore. Ne, takže dobře. Ptám se, jestli ještě někdo chce...? Ještě v obecné rozpravě, paní ministryně? Takže prosím, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji panu senátorovi za tu poznámku. Skutečně těch 50 lidí, my si myslíme, že to je optimální kritérium, jak plošně odpustit firmám odvody. Ty náklady jsou 13,5 miliardy. Já se omlouvám, já si vezmu tabulku s sebou.

Podle našich statistik firmy do 50 zaměstnanců představují skutečně 88 % všech firem a zaměstnávají 1,4 milionů lidí. Podle propočtů, v březnu tohoto roku tyto firmy zaplatily

na sociálním pojištění za zaměstnavatele 8,2 miliardy Kč. Nicméně v těchto statistikách jsou i veřejné subjekty, omlouvám se, to číslo je i za veřejné subjekty, tzn. že tam musíme odečíst veřejný sektor, zůstane nám pouze mzdový sektor. A zároveň víme, že ne všechny firmy toho odpuštění využijí, protože nesplní ta dvě kritéria, nebo ta další kritéria.

Tzn. 90 % udržení objemu mezd, 90 % udržení zaměstnanosti oproti březnu, to už je posun. My jsme původně zvažovali únor, ale chtěli jsme firmám odlehčit, tzn. vzali jsme to březnové kritérium, plus to, že nesmí mít sídlo v daňových rájích.

Když se podíváme na další velké kritérium, tak firmy do 250 zaměstnanců – a přiznávám, že jsme to původně zvažovali, že jsme původně chtěli jít na toto číslo, tak ti zaměstnávají, nebo jedná se o 93 % všech firem ve mzdové sféře, které zaměstnávají 2,6 milionů zaměstnanců. A celkově odvádějí, ale je v tom opět veřejná sféra, 16,8 miliardy korun měsíčně na pojistném za zaměstnavatele. Takže kdybychom zase odečetli celé náklady, tak by to byla už značná částka.

Vyjednávání na úrovni koalice probíhalo tak, že náš koaliční partner původně navrhoval odpustit odvody firmám do 5 zaměstnanců. Mně se podařilo přesvědčit zejména pana premiéra, abychom šli na částku 50 zaměstnanců, tzn. desetinásobně vyšší. A myslím si, že to je velmi dobrý kompromis, který právě podporovali všichni čelní ekonomové

v naší zemi.

Důležité je říci, kombinace Antivirus C, to je ten návrh, o kterém teď jednáme, Antivirus B, který jede na překážkách, a víte, že velká část firem pracuje 4 dny v týdnu a 5. den posílá zaměstnance na překážky. A to je to, co jim proplácí Ministerstvo práce a sociálních věcí, ty příspěvky na náhrady mezd. Kdybychom šli na částky 150 zaměstnanců, tak očekáváme měsíčně přírůstek, samozřejmě nevíme kolik firem by to plnilo, nemáme to dobře propočítané, teď to kolegové zkalkulovali na 10 – 12 miliard. To znamená, že by se jednalo o substantivně vyšší částky. Nicméně bychom ty firmy vyloučili z béčka.

A co se týká odkladů, tak ten návrh tak, jak jsme jej převzali, jak fungoval historicky v zahraničí, odklad pomůže firmám, protože je tam velmi nízký úrok 1 %, které jsou zásadně postiženy krizí. A v momentě, kdy má stát jasná čísla za 2. čtvrtletí, to bude u nás pravděpodobně v červenci nebo srpnu, tak s tím návrhem odkladu, což je v tuto chvíli pouze výhodná půjčka, tak může pracovat dál. To je to, co jsem se snažila říci.

To znamená, že podle hloubky a úrovně postižení se pak s tím návrhem na odklad, až budu mít přesná data, dá pracovat dál. To znamená, abychom neulevovali firmám pouze podle velikosti, ale například potom i podle jednotlivých odvětví. Jinak skutečně si myslím, že všechny režimy A, B, C do sebe velmi dobře zapadají. A úvaha podle nás, že malé a střední firmy, pokud to pro ně bude výhodné, víte, že všechny velmi dobře s tím počítají, tak půjdou do céčka. Nám se rozvolní ruce na béčko, které bude ještě rychlejší, a víte, že na úrovni tripartity probíhají další jednání, že béčko se může ze současných 60 navýšit na 80 %, možná i více, pokud tato krize – a všechno tomu nasvědčuje – se bude nadále vyvíjet. A tak dále.

Co je skutečně typické pro ten současný stav, tak my se snažíme hrozící narůstající nezaměstnanost odsouvat každý měsíc před nás. A každý měsíc, kdy nám přibývají nová

a nová data, tak je pečlivě vyhodnocovat a pracovat s nimi. To znamená, že to, že každý měsíc téměř k vám přistupuji s různými návrhy, tak to není tak, že by ministerstvo jednalo nekoncepčně. My se dozvídáme o dopadech zejména na trh práce stejně jako vy, salámovou metodou. Poslední čísla, propad českého průmyslu o 34 % z pondělí, je velmi závažný indikátor a podle toho pak připravujeme jednotlivé návrhy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní ministryně, nyní se o slovo hlásí pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, paní ministryně, já bych chtěl navázat na to, co říkala kolegyně Třísková. V tom smyslu, že bych chtěl uvést jeden příklad z praxe. A týká se to stanovení počtu

50 zaměstnanců. Ta hranice byla stanovena nějakým způsobem odhadem, jak jsem pochopil, ne podle výpočtu, koho se to bude dotýkat. A poslanci přišli na to, že by se to nemělo týkat zdravotních služeb. Ale já jsem chtěl říci, že se to dotýká i pracovníků nebo organizací v sociálních službách.

Jestli tomu dobře rozumím, řeknu příklad z praxe, jsem předseda správní rady jedné neziskové organizace, která pracuje v sociálních službách. Je to velká organizace, největší v Pardubicích, a máme víc jak 80 zaměstnanců. A jsou to právě pracovníci v sociálních službách, kteří pracovali teď v důsledku koronaviru ve ztížených pracovních podmínkách, jak se říkalo, v té první linii. A je tam také zahrnuta práce s bezdomovci a se všemi rizikovými skupinami, takže mně přijde trošku o tom, že se stanovil počet 50 zaměstnanců, a nehledělo se na to, co jste teď řekla v té předposlední větě, že jste to vzali jenom podle počtu, a ne podle druhů, kategorií profesí. Je to projednáváno samozřejmě a šité horkou jehlou, takže tam bych velice žádal o to, spíš je to moje výtka k tomu, aby se takhle důležité zákony opravdu pečlivě propočítávaly, aby to nebylo jen na základě odhadů nebo výstřelu, jak si řeknete vy. Premiér řekne 5, vy řeknete 50, no tak to je, jako kdyby se člověk dohadoval někde v hospodě u karet.

Já nevím, mně to připadá jako neprofesionální a podle mě špatné. To byla jenom moje poznámka. Nemám žádný pozměňovací návrh, protože si myslím, že teď v téhle době je špatné podávat na plénu pozměňovací návrhy, protože to nejsme schopni všichni posoudit. Tyhle diskuze mají probíhat na výborech, bohužel k tomu nedojde, ale kdyby tady někdo předložil částku, která by byla vyšší než 50, nebo 150, nebo 80, nebo 100, tak bych se k tomu přiklonil, ale připadá mi to celé takové jako zvláštně spočítané. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, slovo má nyní pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní ministryně, tato stručná připomínka, nechť je výrazem mých trvalých sympatií k předcovidovému i covidovému i pocovidovému snažení paní ministryně Maláčové.

A já bych skoro byl radši, kdyby toho šlo dosáhnout, kdyby se teď vypnuly kamery a zhaslo, já bych něco řekl úplně mimo toto.

Prosím vás, hodně se tady dříve debatovalo o trvale udržitelném rozvoji, teď se budeme bavit čím dál víc o trvale udržitelné krizi, kterou si trvale teď začneme udržovat.

A samozřejmě se v tom něco podaří, něco ne, budou tam takové či onaké parametry, takové či onaké limity. A asi až do té doby, kdy nám ještě někdo bude půjčovat, a nevím, co je ten cíl. Já jenom říkám, prosím vás, jestli se teď dorouškováváme a neodrouškujeme tu společnost, a teď to nemyslím jenom technicky, protože to je sociální problém. Rouška přestala být zdravotní problém. Je zdravotní problém na operačních sálech a v některých speciálních provozech, ale jestliže řekneme, že lokalizujeme karantény

do dolu Darkov nebo tam, kde nastanou, tak nemá logiku, abychom celoplošně byli zarouškováni. Protože jsou lidi zarouškováni přes hlavu a tudíž se řada věcí nebude rozbíhat. To už se dávno ví.

Já jsem dneska poměrně naivně pozdě přišel a myslel jsem, že je odrouškováno. Pak jsem se styděl. To nebyl žádný protest, já jsem nevěděl, že ještě chodíme v rouškách. Tak my se zase zarouškujeme. A takhle bude zarouškovaná i celá ekonomika a toto všechno. My si udržujeme tu krizi teď. A budeme to svádět na zdravotnictví? Čerta starého, to už je z toho dávno venku.

A když jste se dneska podívali určitě na zprávy v Brazílii, 1272 mrtvých na kovid, 1272. Byl jste někdo v Brazílii? Já dvakrát. Dovedete si spočítat v těch favelách v Rio de Janeiro? V Sao Paulu 1000 mrtvých, nebo 10 000 mrtvých? Tam zmizí 50 policajtů a nikdo je nenajde. A my víme, že 1272. Na zdravotnickém deníku zalistujte si, dneska je metodika ÚZIS, jak se počítají mrtví. Paní kolegyně Daňková tyto věci analyzuje a zjistíte, že ani v Evropě a v těch přehledech není úplně tak jasno, tak se nenechme něčím zdravotnicky děsit, mně už mrzí, že ta medicína je zatahována do věcí, které nás budou ničit sociálně ekonomicky. A my si to tady ještě slavnostně v Senátu potvrdíme, takže si zase dáme roušky. Tak nezlobte se, že jsem ulítl a doufám, že vypnuli kamery, protože já nechci, aby to běhalo po internetu. Tak to bylo pro kolegy senátorky, senátory. A takový apel na to, aby to paní ministryně měla snazší, protože jinak to bude mít čím dál těžší, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní pan senátor Rostislav Koštial.

Senátor Rostislav Koštial:  Paní předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, kolegové, já úplně krátce, protože něco už tady bylo řečeno, mnohé bylo řečeno, takže kolega Šilar poukázal na to, co chci zdůraznit. Paní ministryně nám tady říká, jakým způsobem, sofistikovaným přistupují k těm analýzám a jak dochází k těm číslům. Na druhé straně nám řekne, že pan premiér navrhoval 5 zaměstnanců a ona ho trumfla 50 zaměstnanci, to si nemyslím, že je úplně sofistikovaný přístup k tady té problematice. Takže to už přináší určité pochybnosti k tomu výkladu. Druhá věc, já se nebojím to nazývat paskvilem, protože jestli nám je předložené v zákoně nebo senátním tisku č. 272 15 lékárníků a je to vsunuté a prakticky se tím novelizuje zákon nebo návrh zákona 268, který ještě být schválen, tak podle mě je to paskvil legislativní. A vůbec se to nebojím říkat, proč bych se to bál říkat, když nedává nebo to dává tu souvislost v té proceduře? A já si myslím, ještě další věc, kdy druhá paní ministryně začne vykládat o tom, že tady pandemie nás bude stát 1200 miliard a zazní to v médiích, pak se řekne 300 miliard, pak se řekne 500 miliard a je to konečná, a my tady polemizujeme o tom, jestli navýšení u 150 zaměstnanců v malých firmách, a já jsem přesvědčen o tom a ještě řeknu, proč si myslím, že jsou to malé firmy, tak u těchto firem v podstatě se handrkujeme tady řekněme o 10 miliardách. Tak myslím si, že tady v kontextu tady těch čísel, které tady v éteru mediálním lítají, tak jsem přesvědčen o tom, že tohle jsme schopni zvládnout. A apel na paní ministryni, 100% jsem přesvědčen, že v tom sociálním prostoru je možnost obrovských úspor. Zmíním jenom cestovné a vlaky, nemusí senioři trajdat po republice zdarma, téměř zdarma, setkávám se s tím, a rozhodně se tam najde mnoho, mnoho úsporných metodik, které by mohly posloužit k tomu, aby ti, kteří se postarají o ekonomiku České republiky a o restart, mohli skutečně důstojně nastartovat svoje podnikání. Takže úplně krátce, hledejme úspory jinde a aby to nezapadlo, já bych byl rád, kdyby se dostal tento proces do podrobné rozpravy a mohli hlasovat o pozměňovacím návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. A nyní dávám slovo panu senátorovi Miroslavu Adámkovi.

Senátor Miroslav Adámek:  Já vám děkuji, paní předsedající, paní ministryně, kolegové, kolegyně, já mám krátký dotaz, chci navázat na paní senátorku Třískovou, pana senátora Šilara ohledně sociálních služeb a podpory. Já se domnívám, že tak, jak to bylo vnímáno nebo, jak je to nastaveno a bylo to diskutováno na našem ústavně-právním výboru s panem docentem Hůrkou, tak tohle bylo směřováno prioritně na podnikatelský sektor. To znamená, za mě by tady sociální služby vůbec neměly uvažovat, aby spadaly do tohoto zákona. Je to, ale trochu složitější, protože by z toho vypadly sociální služby, které jsou příspěvkovými organizacemi, to znamená, zjednodušeně řečeno, dostávají platy, mohli by si tady žádat sociální služby, které jsou odměňováni ve mzdách, to znamená další komplikace, která do toho nastává a můj dotazy tady v tomto je, protože sociální služby byly v první linii, budou tam výpadky, protože museli omezovat své služby, mnohdy kapacitně nemohli poskytovat služby tolika klientům, kolika by si představovali při rozdělení na týmy A, B a tak dále, to znamená, jestli se na tohle myslí, případně možná jsem ze své neznalosti nezaznamenal, že se předpokládá nějaký třeba dotační titul nebo nějaká podpora na výpadky příjmů nebo něčeho takového, jestli nějaká taková analýza existuje, vím, že vyplňujeme i v současné době spoustu tabulek, co se týká poskytovatelů sociálních služeb, takže debata kolem tohoto segmentu je složitější. Vím, že probíhala i debata, já jsem to hodně komunikoval s naším legislativním odborem a moc děkuji za jeho názor, jestli vůbec bychom ty sociální služby tam měli zařadit, byť by to bylo třeba pozměňovacím návrhem, že by se dala výjimka, že u sociálních služeb by se nehledělo na počet zaměstnanců, ale mohly by si požádat jakékoliv sociální služby, nicméně myslím si, a to souhlasím s naším legislativním odborem, že by to znamenalo a bylo by to diskriminační pro další segmenty, mohu říct třeba speciální školství jako OPS, které jsou odměňovány ve mzdách a měly by také 51 zaměstnanců, a už by si na to nedosáhly. To znamená další sektor, který tady je. Takže můj dotaz je, domnívám se, že sociální služby bych z této novely si vůbec neměly žádat, ale jestli se vůbec uvažuje o tom, že by nějaká podpora směrem k sociálním službám šla, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Paní ministryně se zatím nehlásí, takže pokračujeme v obecné rozpravě a slovo má pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, já tady nebudu opakovat to, co tady říkali kolegové, protože se s většinou z toho ztotožňuji, ale chtěl jsem zareagovat na to, co tady paní ministryně odpověděla panu kolegovi, senátorovi Goláňovi, ohledně toho, že zaměstnanec Ministerstva sociálních věcí není schopen v jednu hodinu zareagovat na jeho pozměňující návrh v noci, v jednu hodinu v noci. Já si myslím, že pokud byl schopen vám tu analýzu udělat a předat vám ji, třeba i ráno, tak možná stálo za to, aby pan Goláň tu informaci, kterou jste evidentně musela získat od něj nebo od někoho jiného, že tam prostě je nějaká chyba, tak jste ji mohla předat panu Goláňovi, a ne až po jeho vystoupení mu ji tady sdělit. To je jedna věc. Druhá věc, mě zarazilo to, že tady říkáte, že jste šla na koaliční jednání a pan předseda vlády navrhoval 5 a vy jste ráda, že se nám podařilo to navýšit na 50. Já se chci zeptat, šla jste tam s 50, nebo s 250? Jestli to byl potom jako by kompromis? A já si myslím, že podpora podnikání nemá být na základě koaličních nějakých kompromisů, protože přiznám se, že mě vaše koaliční, řeknu kompromisy, nezajímají. Já si myslím, že tady jde o to zachránit ekonomiku, a ne o to si na nějakých koaličních jednáních říkat, že jsem tedy ráda a že se to podařilo zvýšit z 50, tedy z 5 na 50, přestože si sami myslíte, že by to mělo být 250. A vrátím se k tomu i co tady bylo řečeno. My máme pečovatelskou službu, která má 52 přepočtených úvazků, to znamená my určitě nebudeme moci dosáhnout na tuto podporu. A ještě tady zareaguji na to, že jste říkala, že pro zaměstnavatele bude těžký přepočet zjistit, těch úvazků, to je prostě věc, kterou každý zaměstnavatel má, tu informaci, kolik má přepočtených úvazků a kolik má úvazků jako lidí jako takových, jako jednotlivců. Takže já se přiznám, že nebudu hlasovat pro tento zákon, tak jak byl předložen ze sněmovny a budu rád, když tady bude diskuse k tomu pozměňovacímu návrhu, který máme na stole. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, slovo má nyní pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já mám spíš dotaz teď na paní ministryně v duchu sociálních služeb. Doposud asociace krajů jednala s paní ministryní o tom, že bude nějaký dotační titul, který dostanou sociální služby. Proto já jsem tady na tento zákon ani nereagoval ve smyslu o tom, že bychom do něj nějak integrovali pomoc sociálním službám, protože pro vás ostatní sociální služby jsou z převážné části hrazeny tak, že Ministerstvo práce a sociálních věcí přeposílá každoročně částku, myslím v tomto roce to bylo více než 14 miliard korun, na kraje. A ty potom přerozdělují jednotlivým sociálním službám.

Vzhledem k tomu, že peněz se nedostává, byť to peníze byly za poslední asi 3 roky zvýšené téměř dvojnásobně, tak se díky krizi, ve které jsme, finančních prostředků na některé služby nedostává. A já bych jenom rád slyšel odpověď od paní ministryně, jestli ta diskuse, kterou vedeme společně o tom, že přijdou nějaké peníze na kraje k přerozdělení sociálním službám, které budou navíc, jestli je pravdivá. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Tak já jsem chtěl mít poslední slovo a asi se mi to povedlo. Já děkuji panu Nwelatimu, chtěl jsem říct to samé. Víme všichni, že často i někomu se zvedne tlak, když slyšíme demagogii. A to, co řekla paní ministryně, byla veliká demagogie. Já jsem samozřejmě nechtěl od pana Hůrky, aby mi odpovídal v jednu hodinu, já jsem chtěl, aby mi poslal tu analýzu, kterou dal paní ministryni, protože jenom on mohl mít ten pozměňovací návrh k dispozici. Dále se hlásím k tomu paskvilu. Ten paskvil jsem myslel zákon u nás pod senátním tiskem 272, nikoliv tady tento, protože ten nám přímo novelizuje zákon, který ještě ani není účinný, ani platný, platný ani účinný. Dále bych chtěl tady všem říct ještě jednu věc, aby náhodou v budoucnu nedošlo k nějakému dalšímu nedorozumění. Všichni víte, jakým způsobem je vypočítávána daň ze závislé činnosti, kterou tady dlouhodobě řešíme a která je sdílenou daní a má dopad na rozpočty místních samospráv. Je vypočítávána ze superhrubé mzdy. My jsme samozřejmě měli obavu a ještě jsme měli původně v pozměňovacím návrhu situaci, aby tím, že se odpustí odvody, se nesnížila superhrubá mzda, protože superhrubá mzda, jednoduchý výpočet, hrubá mzda plus 9,5 % zdravotního a 24,8 % sociálního. Přesně toho sociálního, které tady tímto zákonem odpouštíme. Dal jsem si dotaz na Ministerstvo financí a Ministerstvo financí mi jasně řekli, že budou postupovat podle § 6, odstavec 12, věty poslední zákona o dani z příjmu, kdy se k mimořádným slevám a jiným slevám nepřihlíží, byť to výkladově není úplně přesné, tak je to považováno za slevu, takže tahle případná nebo tenhle zákon schválený nebude mít dopad na daň ze závislé činnosti a nebude mít dopad do rozpočtu místních samospráv. Chtěl jsem to tady říct z hlediska jakési právní jistoty, abychom se časem neprobudili a neřekli, hele, tady jsme zase něco udělali a zase nás to jako obce poškodí. Takže k tomu je stanovisko Ministerstva financí a tímhle bych chtěl tu debatu ukončit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a zdá se, že opravdu byl váš příspěvek poslední. Ptám se, jestli se někdo hlásí ještě v rámci obecné rozpravy? Takže pokračujeme dál, paní ministryně, máte slovo, obecná rozprava pokračuje.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, paní předsedající, velmi stručně. Sociální služby ano, počítáme s dofinancováním provozu v důsledku covid ve výši jedné miliardy korun, tak jak to vyčíslila asociace krajů, za 50 minut máme koaliční radu a tam to má být stvrzeno. To znamená, že s tím počítáme a administrovat to chceme tak, že v momentě, kdy doběhne administrace těch 5,2 miliard korun na finanční odměny pro zaměstnance sociálních služeb, tak chceme začít administrovat dofinancování provozu. Dne 15. 6. končí, vlastně je lhůta pro výzvu na finanční odměny pro zaměstnance a pak od toho se bude odvíjet ten zbytek. Chtěli bychom, aby to bylo ještě dříve letos, než ten každoroční standardní proces dofinancování. Co se týká toho dotazu, proč sociální služby nejsou zahrnuty v tomto návrhu, odpověď je jednoduchá, logická, každý, kdo je financován z veřejných rozpočtů, tak toho se návrh na odpuštění odvodů netýká. Návrh na odpuštění odvodů se týká těch, co si na sebe musí vydělat sami a nejsou financováni z veřejných rozpočtů. Neočekávám u sociálních služeb propad veřejných dotací, naopak 5,2 miliardy na finanční odměny, 1 miliarda dofinancování covidu a tak dále a tak dále. Toto se skutečně týká soukromých subjektů, na které ta finanční krize pravděpodobně dolehne co nejvíce. Pominu asi tu diskuzi o tom, zda náměstci mají nejdříve poskytovat informace pro ministry těch ministerstev, kde jsou zaměstnáni, nebo zda mají přednostně komunikovat s jednotlivými zákonodárci. Jedna věta, my se maximálně snažíme komunikovat naše pozice a tak dále, pokud návrh přišel v jednu ráno, prostě bylo to velmi hektické a to stanovisko jsem řekla zde na plénu. Včera na výboru, tak jak tuším, že probíhala na obou výborech ta diskuse k tomu návrhu, tak pozměňovací návrh avizován nebyl. Jsem velmi ráda, že pan senátor Goláň vysvětlil, že ten výraz legislativní paskvil se netýkal našeho návrhu zákona, ale toho senátního tisku, tuším že 272, to jsem velmi ráda, protože myslím si, že legislativa Ministerstva práce a sociálních věcí je příkladná a chtěli bychom si tento vysoký standard zachovat. Ještě jednou bych se velmi krátce vrátila k té poznámce, jestli 50 nebo 250. Já jsem se snažila vysvětlit, že jsme v podstatě v celém tom procesu, a myslím si, že to vycizelování toho návrhu, který právě projednáváme, trvalo téměř 2 měsíce, se všemi aktéry jsme jednali, tak my jsme se tam na základě, a teď to řeknu tak, jak to bylo popořadě, ta hlavní myšlenka byla odlehčit Antiviru B, proto jsme chtěli zahrnout zejména malé firmy, aby se to dalo administrovat. Víte, že v tuto chvíli jsme z Antiviru B podpořili více než milion pracovních míst. Administruje to 2000 zaměstnanců na úřadech práce. Pokud se bavíme a v květnu očekáváme, že těch pracovních míst za jeden měsíc bude 800 tisíc, tak 2000 zaměstnanců, který zvládli velmi rychle zadministrovat 800 tisíc příspěvků, tak potřebujeme, aby to bylo rychlé, aby to bylo efektivní, tak potřebujeme odlehčit. To znamená, to byla jedna úvaha. Druhá úvaha byla, kdo si v naší ekonomice zaslouží největší podporu. Odpověď – malé a střední podniky do 50 zaměstnanců. Jak udělat tu podporu maximálně vlastně co nejširší, protože pokud jsme skutečně ve veliké začínající hospodářské krizi, tak je potřeba prostě podpořit ekonomiku. Potom jsme se zabývali jednotlivými parametry. Podívali jsme se na propad mezd mezi únorem a březnem, březnem a dubnem, tam jsme měli jenom částečná data, potom jsme se podívali na strukturu a výši mezd v těchto kategoriích a tak dále a tak dále. A pak v rámci těch jednotlivých diskusí, nebylo to žádné dohadování, ale argumenty nakonec zvítězily pro tu verzi 50 zaměstnanců, protože to vyšlo ze všech těch srovnání nejlépe, že to je nejlepší možný návrh, který nejlépe pomůže jak našemu národnímu hospodářství, tak zejména těm lidem, kteří na těch pozicích pracují. A ještě jednou říkám, máme tu pak B, které bude zejména pro veliké firmy, a máme tu potom ten odklad, se kterým budeme, podle toho, jak nám vyjdou čísla za druhý kvartál, pravděpodobně i dále pracovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. A do obecné rozpravy se ještě hlásí paní senátorka Emilie Třísková, máte slovo.

Senátorka Emilie Třísková:  Děkuji za slovo, vážená paní ministryně, já bych chtěla jenom ještě teď odpovědět, jestli jsem si to špatně nevysvětlila. Schválením tohoto zákona mohou všichni poskytovatelé sociálních služeb, kde jim je vyplácena mzda a nemají 100% dotací státní na poskytování služby, si mohou žádat, mohou zažádat od odpuštění těch 3 měsíců správy sociálního zabezpečení, takhle já mám informaci od právníků a takhle je to nastavené i jako z legislativního odboru, odpověď mám z ministerstva tuto, jestli můžu poprosit o odpověď?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko. A paní ministryně bude reagovat, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji. Ne, ti, co jsou hrazeni z veřejných rozpočtů, tak těch se návrh tohoto zákona ne týká.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Do obecné rozpravy se dále hlásí paní senátorka Jitka Chalánková.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, také se plně připojuji k pozměňovacímu návrhu, který jsme vyjednali napříč politickým spektrem, čehož si velmi vážím. Jsem velmi ráda, že mohou být dočasně prominuty sociální odvody a firmy tak dostanou šanci k rychlejšímu restartu po zastavení ekonomiky v důsledku pandemie covidu. Jsem velice ráda, že se, že byly vyslyšeny argumenty zaměstnavatelů. Obdobné návrhy, které my předkládáme v tom pozměňovacím návrhu, zazněly již v Poslanecké sněmovně, ale řada těchto návrhů, řadu těchto návrhů vládní koalice odmítla.

Přicházíme proto s kompromisním návrhem, aby na benefit, v podobě dočasného prominutí sociálních odvodů dosáhly firmy do 150 zaměstnanců tak, jak bylo sděleno, tedy přepočteny. A také snížení objemu mezd nikoliv o 10 %, ale až o 20 %. Omezení zákona pouze na firmy do 50 zaměstnanců nepovažujeme za správné. Jsem velice ráda, že se zde nebavíme o dotacích, ale o ponechání volných finančních prostředků firmám. Pokud to vláda myslí s pomocí zaměstnavatelů vážně, tak náš pozměňovací návrh podpoří. A dále bych chtěla paní ministryni požádat o informace o chystané novele, ale ne v tuto chvíli samozřejmě, ne v tuto chvíli, s odstupem časovým, o zákonu o sociálních službách, protože já upozorňuji už roky, že v současné době platný a účinný zákon o sociálních službách, účinný od 1. ledna 2007, přináší spoustu problémů ve financování těchto sociálních služeb, zejména z úrovně krajů, protože dotace, takzvaná dotace pro poskytovatele sociálních služeb byla převedena poměrně, ne úplně podle mě správným způsobem z úrovně státu na kraje, které v samostatné působnosti rozhodují o poskytování dotací, a současně jsou zřizovateli některých sociálních služeb. Tam vidím opravdu konflikt zájmů. Dále jsem opakovaně žádala paní ministryni Marxovou, aby mi doložila, což samozřejmě bylo v dřívějším období, kdy byl převod těchto finančních prostředků na kraje proveden, aby mi doložila také souhlas Evropské komise s tímto krokem. Pokud jde o vlastní zákon o sociálních službách, tak je potřeba jej novelizovat opravdu koncepčně, protože dotace je tam něco, co původně zákon o sociálních službách vůbec nezamýšlel, a proto každý rok se bavíme o této dotaci, přestože gró těchto finančních prostředků jde do příspěvku na péči, je to poměrně komplikovaná záležitost, týká se mandatorních výdajů a kvazimandatorních výdajů, a tam bych potom s odstupem času byla velice ráda, kdybychom se bavili v širších souvislostech o tomto zákonu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. My jsme se vystřídali. A vidím přihlášeného pana senátora Adámka. Stále jsme v obecné rozpravě.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedající, já ještě jednou, tak jak to tady bylo zmíněno, já se domnívám a bylo to diskutováno na ústavně-právním výboru i s panem docentem Hůrkou, protože sociální služby nikdy nepoužijí 100 % státního rozpočtu, to znamená přiznané dotace na pokrytí mezd, odvodů a dalšího. To znamená, jakmile tam dají vlastní prostředky, v tu chvíli si mohou žádat, to je to, co jsem připomínal, že tento zákon nebyl mířen na sociální služby, ale záměrem byl na podnikatelský sektor. Nicméně ty sociální služby se do toho mohou nějakým způsobem přihlásit na základě mého poznatku. A co se týká, paní ministryně, ještě k té komunikaci, já naprosto respektuji to, co říkáte, že vaši podřízení by měli vždy informovat první vás. Já jenom chci, a tak jak jsem to pochopil od pana senátora Góláně, my jsme všichni v časovém pressu, tak jak vy, tak samozřejmě i my, pokud připravujeme jakékoliv pozměňovací návrhy, pokud je to ve stadiu legislativní nouze, tak teď ten čas je pro nás všechny zatěžující. Já naprosto respektuji vaše vyjádření, ale dovolte mi vyjádřit nesouhlas nebo můj pocit z toho, pokud v rámci té komunikace i já bych si představil daleko lépe, protože přístup toho, že pan senátor pošle všechny pozměňovací návrhy a snaží se to komunikovat dopředu, aby opravdu už tady na plénu to bylo očištěno a předložil to, co by bylo i legislativně čisté a bylo i v souladu s vašimi poznatky, tak by měl dostat zpětnou vazbu ze strany ministerstva, jestli přímo od vás nebo na základě vašeho pokynu o vašich náměstků nebo takhle, už je váš proces, do kterého vám vůbec nikdo nechce zasahovat, nicméně to, co já jsem cítil, tak byla ta glosa k tomu, abychom vzájemně se respektovali a vzájemně spolu komunikovali, aby opravdu to, co tady potom prohlasováváme, tak jsme se mohli vyhnout tady na plénu právě té komunikaci a vzájemným vnitřním třeba pnutím nebo nespokojenosti vyjádření těch stran. Takže to je jenom moje krátká poznámka k tomu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A protože se nikdo další nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. A táži se paní ministryně, jestli chce ještě reflektovat? Prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Bezesporu souhlasím s panem senátorem Adámkem, snažíme se maximálně komunikovat, vycházet vstříc, ale reagovala jsem na tu výtku, že se to poslalo v jednu v noci a 10:30 jsem tady pak reagovala na ten pozměňovací návrh. Skutečně MPSV toho má skutečně hodně, kolegové byli od rána na nohou a myslím, že kdyby se to třeba stalo včera, kdybychom na to měli více než 10 hodin, tak by asi komunikace probíhala jinak, takže můžeme se to pokusit příště nastavit lépe. Co se týká toho návrhu, ještě jednou, prosím, apeluji, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři na to, aby bylo zohledněno to, že pozměňovací návrh je napsán legislativně chybně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. A nyní prosím zpravodaje. Ano, můžete z místa, pane kolego.

Senátor Peter Koliba:  Takže já si dovolím shrnout obecnou rozpravu. V obecné rozpravě vystoupilo 10 senátorů, z toho jeden třikrát, jeden dvakrát a dvě senátorky, z toho jedna dvakrát. Byl avizovaný pozměňovací návrh senátorem Goláněm a paní ministryně odpověděla několikrát na vznesené dotazy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Takže ještě pane zpravodaji jaké máme návrhy k hlasování?

Senátor Peter Koliba:  Takže zazněl pouze jeden návrh a to z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a to je návrh, který doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A o tomto návrhu bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, takže já vás s dovolením svolám.

Budeme hlasovat o návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum 36, spouštím hlasování.

Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO.

A kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování číslo 7, kvórum 36, pro 24, jeden proti, návrh nebyl přijat. Proto otevírám obecnou, promiňte, podrobnou rozpravu. A hlásí se paní místopředsedkyně Horská? Ne, tak to je nedopatření, takže pan senátor Goláň. Prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím zde načíst pozměňovací návrh pana kolegy Voseckého, Jitky Chalánkové, Rostislava Koštiala a mé osoby.

Jedná se o pozměňovací návrh k návrhu zákona o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187 o nemocenském pojištění ve znění pozdějších předpisů. Je to senátní tisk číslo 268, původně sněmovní 875. První novelizační bod.

V § 2, odstavec 1, písmeno a) zní: Počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, nepřesahuje v kalendářním měsíci 150.

Druhý novelizační bod.

V § 2, odstavec 1, písmeno b) zní: Počet jeho zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, činí v kalendářním měsíci alespoň 90 % počtu těchto zaměstnanců v kalendářním měsíci březnu 2020, přičemž se nezohledňují zaměstnanci, jejichž pracovní poměr skončil z jiného důvodu než výpovědí podle § 52, písmeno a až c zákoníku práce.

Třetí novelizační bod.

V § 2, odstavec 1, písmeno c) zní: Úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za kalendářní měsíc činí aspoň 80 % úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za březen 2020.

V § 2, odstavec 2, písmeno b) zní: Poskytovatel zdravotních služeb, s výjimkou poskytovatelů lékárenské péče, s počtem zaměstnanců v pracovním poměru účastných nemocenského pojištění nepřesahujícím 25, jehož zdravotní služby jsou aspoň částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění na základě smlouvy se zdravotní pojišťovnou, pokud má podle zvláštního právního předpisu nárok na kompenzaci, zohledňující náklady a výpadky v poskytování hrazených služeb vzniklé v důsledku epidemie onemocnění COVID-19, způsobené novým koronavirem označovaným jako SARS-CoV-2 v roce 2020.

Novelizační bod 5. V odstavci 2 doplnit odstavce 3 a 4, které včetně poznámky pod čarou znějí: „Počtem zaměstnanců v pracovním poměru, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, se pro účely tohoto zákona rozumí průměrný přepočtený počet zaměstnanců v měsíci, zjištěný podle prováděcího právního předpisu. Pro účely odstavce 1, písm. b) se takto zjištěný počet zaměstnanců zvyšuje o počet zaměstnanců na mateřské a rodičovské dovolené.“

Odstavec 4 zní: „Do úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za měsíc březen se nezahrnuje vyměřovací základ osob, kterým vznikl v daném měsíci nárok na dávku z nemocenského pojištění nebo na rodičovský příspěvek.“

Poznámka pod čarou číslo 1 zní: „V § 15 vyhlášky č. 518/2004, kterou se provádí zákon o zaměstnanosti.“

Já bych ve stručnosti odůvodnil jednotlivé novelizační body. Bod 1 jsem řekl, mluvíme o přepočtených počtech, já se k tomu dostanu, dostanu se i k aplikaci vyhlášky, jakým způsobem se dá aplikovat na danou materii. Shodli jsme se, že kompromisem mezi návrhem 50 zaměstnanců a 250 zaměstnanců, jak bylo ve sněmovně uváděno, by bylo 150 zaměstnanců. Neexistují žádné analýzy ani pro 50, ani pro 250. Volili jsme zlatou střední cestu. A také jsme se dívali do praxe na podniky, které byly nejvíc zasaženy, jako cestovní ruch, a dívali jsme se na počty zaměstnanců. A většina z nich přesahovala z těch větších a nejvíc zasažených těch 50 zaměstnanců.

Ve druhém novelizačním bodě jsme upravovali situaci, kterou jsem již zmínil v obecné rozpravě, a to, že počet zaměstnanců se sníží nikoli zásahem zaměstnavatele, tzn. není to snížení počtu zaměstnanců na vůli zaměstnavatele. Paní ministryně sama řekla, že tady se vlastně snažili tímto jakýmsi způsobem zohlednit ty, kteří nepropouštěli, kteří nedávali výpovědi. Ale zapomněli, že v těch počtech snížených o 10 %, v počtu 10 % snížení, budou klidně zaměstnanci, kteří odešli sami nebo odešli na důchod. Takový příklad, představte si společnost s devíti zaměstnanci a odejde jeden zaměstnanec. Už máme úbytek větší než 10 %, nesplní se to, ale odchod toho zaměstnance mohl být z jeho vlastní vůle, tzn. mohl dát sám výpověď, nebo skutečně mohl odejít do starobního důchodu ať řádného či předčasného. A právě tento druhý novelizační bod odkazem na § 52, písm. a) až c) zákoníku práce řeší situace, kdy skutečně byla z jakýchkoli organizačních, nebo dalších důvodů dána výpověď tomu zaměstnanci z vlastní vůle zaměstnavatele.

Třetí novelizační bod mění udržitelnost příjmu. Návrh přišel z Poslanecké sněmovny, navrhuje, aby nárok na snížení měly pouze firmy, které jsou na výši 90 % mezd z března 2020. A jak jsem řekl, není ne neobvyklé, není ani výjimkou a je zcela obvyklé právě v sektorech, kdy to nejvíce dopadlo na kadeřnické služby, restaurační služby a další služby, kde je pohyblivá složka mzdy odvíjena od tržby. A pokud tržby pořád nedosahují předchozích hodnot, tak pohyblivá složka mzdy u zaměstnance v podstatě neexistuje, tam není. Tzn. že mzdy klesly určitě nikoli zaviněním zaměstnavatele. Tady se jedná o to, že záměrem zákonodárce bylo potrestat ty, kteří záměrně snížili mzdy, kdy snížili ty základní mzdy. Ale tady základní mzda zůstává stejná a pohyblivá složka odpadá a pak bez toho, aby to bylo záměrem zaměstnavatele, se stane, že neudrží mzdy na úrovni 90 % březnových. A proto tady je korekce na 80 %.

Čtvrtý novelizační bod řeší lékárny. Udělal jsem si sám průzkum kromě toho, že mě někteří oslovili i u nás ve Zlíně. Asi víme všichni, že existují výdejny, které lékárny drží na vesnicích proto, aby tam byla dostupnost léků pro pacienty s horší mobilitou nebo kteří se hůře dostávají do větších měst, kde lékárny jsou běžně k dispozici. Je to situace, kdy jedna firma má dvě lékárny a jednu výdejnu a už se dostaneme bez jakýchkoli problémů přes 15 zaměstnanců, což bylo v původním návrhu zákona 272, který možná ještě nemáte nastudovaný a bude probírán zítra. Když máte dvě lékárny a v každé máte šest zaměstnanců, sedm zaměstnanců, jste na 14 zaměstnancích, a pak máte dva zaměstnance na vesnici a už jste na 16. A my všichni víme, že je smyslem a účelem podporovat právě malé lékárny, které nejsou v řetězcích. Nemám nic proti řetězcům, ale na vesnicích to drží právě soukromé malé firmy. A aby byly perzekvovány takovým způsobem, že jim bude přiznáno pouze těm, které mají méně než 15 zaměstnancům, tak si nemyslím, že z praktického hlediska je to správné. Proto je tady výjimka pro lékárny, byť jsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění na 25.

Pátý novelizační bod řeší právě průměrný přepočtený počet zaměstnanců. Průměrný přepočtený počet zaměstnanců je skutečně řešen v § 15 vyhlášky, je tam způsob výpočtu na rok, ale není problém to aplikovat na měsíc. Výpočet je jasně daný, je tam jasně dáno, které úvazky se započítávají do průměrného přepočteného stavu zaměstnanců. Je to návod. Tady vidím velkou disproporci, kdy předtím nebyl žádný výpočet, byl stanoven počet zaměstnanců, nikdo nevěděl podle čeho, protože způsobů výpočtů tady máme v legislativě pět, a to bylo v pořádku. A když dáváme návod na § 15 zákona, vyhlášky 518/2004, kterou se provádí zákon o zaměstnanosti, a ten výpočet je jednoduše aplikovatelný, protože jsou přesně dány sumy hodin, které se započítávají, které se vyjímají, jak se stavíme k mateřské dovolené apod. Pro průměrný přepočet zaměstnanců není vyhláška vůbec neaplikovatelná. Znovu podotýkám, že to prošlo naším legislativním oddělením a tady právě v tomto nebyly žádné výhrady. A ostatní výhrady, které legislativní oddělení mělo, jsem samozřejmě do textu zapracoval. Takže průměrný přepočtený počet je aplikovatelný tak, jak to říká § 15.

V úhrnu vyměřovacích základů, to je poslední bod novelizace, navrhujeme nezahrnovat dávku z nemocenského pojištění nebo rodičovský příspěvek. Je to právě kvůli tomu, aby se správně verifikovalo těch 80, původně 90, dnes navrhovaných 80 %. Nevidím v tom vůbec žádný problém, je to pouze technikálie, aby nezkresloval, protože víme všichni, že pokud je někdo na rodičovském příspěvku nebo pobírá dávky z nemocenského pojištění, jsou nižší než průměrný plat, to není dovolená. A takovýmhle způsobem by došlo ke zkreslení právě té hodnoty a hladiny úrovně mezd, která činí podle původního návrhu 90 % původních březnových mezd, podle nového návrhu 80 %. Přesto by, pokud by byly zahrnovány vyměřovací základy osob, které měly nárok na dávku nemocenského pojištění nebo rodičovský příspěvek, by došlo k hrubému zkreslení. Tady nevidím vůbec žádný praktický problém a myslím si, že pokud tento pozměňovací návrh přijmeme, tak se nemusíme bát, že bychom byli lynčováni, že jsme přijali něco špatně. Ona je stará Werichova pravda, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A někoho dalšího do podrobné rozpravy nevidím přihlášeného, takže ji uzavírám. Paní ministryně, prosím o vaše slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji. Já ještě jednou upozorním, že pokud se schválí tento pozměňovací návrh, tak se zítra v senátním tisku 272 bude muset vyjmout poslanecká část. Nicméně protože tento návrh je dobře míněn, špatně napsán, firmám ztíží život, tak udělám vše pro to, aby ho Poslanecké sněmovna, pokud by zde byl přijat, odmítla. A výsledek toho bude, že snaha o úlevu lékárnám nebude přijata v žádné z těchto dvou úprav. Na to si dovolím upozornit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. A nyní prosím zpravodaje.

Senátor Peter Koliba:  Moje stanovisko je neutrální vzhledem k tomu, že to neprojednal žádný z výborů, i když argumentaci pana kolegy, vaším prostřednictvím, uznávám, ale opravdu neumím v takové rychlosti na to prostě zareagovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, tím máme i stanoviska obou oprávněných, paní ministryně i pana zpravodaje. A přistoupíme k hlasování. Spustím znělku. Budeme hlasovat o návrhu pozměňovacího návrhu, jak byl předložen v podrobné rozpravě. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 36. A já spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování číslo 8, kvorum 36, pro bylo 40 senátorů, 1 proti, návrh byl přijat. Budeme nyní hlasovat o tom, že vrátíme tento návrh do Poslanecké sněmovny ve znění pozměňovacího návrhu. Takže dávám hlasovat bezprostředně. Kdo je pro vrácení, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování číslo 9, kvorum 36, pro 51, 1 proti, návrh byl přijat. A nyní schválíme ty zástupce z našich řad, kteří budou naše stanovisko ve sněmovně obhajovat. Předpokládám, že by to mohl být pan senátor Goláň. Máte další návrhy, pane senátore, jako lídr skupiny?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan kolega Košťial mává ne. Paní senátorka Chalánková? Ještě do třetice prosím někoho. Pan senátor Vosecký. Takže je to jasné, tato tři jména, dávám hned hlasovat. Kdo je pro? Pane kolego, chcete zpochybnit hlasování tedy? Takže kdo byl pro, již zvedl ruku a stiskl tlačítko ANO a kdo je nyní proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Jen zopakuji, že jsme schválili, že nás bude zastupovat pan senátor Goláň, paní senátorka Chalánková a pan senátor Vosecký, protože pan senátor Košťial projevil aktivní nezájem se této role zhostit. Takže tím jsme se vypořádali s tímto bodem a paní ministryni nyní poprosím, aby se ujala předložení dalšího návrhu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony

Tisk č. 270

Je to senátní tisk č. 270. Paní ministryně, prosím o vaše vystoupení a kolegy prosím, aby se ztišili. Děkuji. Paní ministryně, prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych ještě před tím, než vás seznámím s obsahem návrhu tohoto zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů a některé další související zákony, vyjádřila svou radost nad tím, že v Poslanecké sněmovně PČR tento návrh získal velkou podporu napříč politickým spektrem. Na 49. schůzi Poslanecké sněmovny jej podpořilo 179 ze 183 přítomných poslanců a poslankyň. Nikdo nehlasoval proti jeho přijetí. Tak velké podpory se dostane jen velmi malému procentu návrhů zákonů. O to větší radost mám, že se jedná právě o novelu zákoníku práce.

Obsah této novely byl dojednán v tripartitě, kde se písemně všechny strany zavázaly, a vláda k tomu, že nedojde k žádným změnám, které by neměly podporu všech zúčastněných stran, tzn. čtyři členové tripartity plus zástupci obou koaličních stran. Tuto dohodu ctím, a proto jsem nemohla podpořit žádné pozměňovací návrhy, s kterými nevyslovili souhlas sociální partneři, byť jsem věcně s některými z nich souhlasila. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věřím, že novela zákoníku práce získá i vaši podporu. Návrh zákona reaguje na potřeby praxe a směřuje ke snížení administrativní náročnosti, dále obsahuje transpoziční část, pokud jde o problematiku vysílání zaměstnanců a také reflektuje nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Soudního dvora EU.

Za podstatné považuji zejména tyto následující změny. Zakotvení nového institutu sdíleného pracovního místa, koncepční změnu výpočtu dovolené, která bude dle našeho názoru spravedlivější, změnu v oblasti náhrady škody a nemajetkové újmy, zpřesnění úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, prohloubení prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání a snížení administrativní náročnosti při vydávání potvrzení o zaměstnání. Současně návrh obsahuje transpoziční část, pokud jde o problematiku již zmiňovaných vysílání zaměstnanců s tím, že lhůta pro transpozici je 30. července tohoto roku, tzn. zhruba za šest týdnů. Návrh zákona byl projednání 9. června v ústavně-právním výboru Senátu a výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, který je výborem garančním. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku návrh schválil jednomyslně a doporučil návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ústavně-právní výbor také doporučil návrh schválit v tomto znění. A já členům obou těchto výborů velmi děkuji při projednávání návrhu za vstřícnost. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás o podporu tohoto návrhu zákona, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Paní ministryně už částečně zastala práci zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor , který přijal usnesení č. 270/2, zpravodajem je pan senátor Adámek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Jeho usnesení pod č. 270/1 máte k dispozici. Zpravodajkou tohoto výboru je paní senátorka Chalánková a já ji nyní žádám o její vystoupení.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně. Dovolte, abych vás seznámila s 98. usnesením z 19. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, která se konala dne 9. 6. 2020. Senátní tisk č. 270 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů a některé další související zákony. Po odůvodnění zástupce předkladatele, docenta doktora Petra Hůrky, PhD., náměstka ministryně práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátorky Jitky Chalánkové a po rozpravě výbor 1) doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, 2) určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Jitku Chalánkovou, tedy mě, a 3) pověřuje předsedu výboru, senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní pana senátora Adámka, zda si přeje vystoupit? Prosím tedy.

Senátor Miroslav Adámek:  Dobrý den, pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, dovolte mi seznámit vás se 104. usnesením ústavně-právního výboru z 25. schůze.

I. Po úvodním slově pana náměstka Hůrky, po vystoupení zpravodaje výbor doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu mě.

III. Pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Já mám jen krátkou poznámku. ÚPV se zabýval poznámkou našeho legislativně právního odboru, za což moc děkuji, kdy legislativně právní odbor, nakonec i paní ministryně při projednávání pozměňovacího návrhu pana poslance Farského sdělila, že v tomto návrhu a ve schválené novele jsou legislativně technické nedostatky. Nás zajímalo, jestli to má dopad na aplikační praxi. Byli jsme ujištěni jak z našeho legislativního odboru, tak i ze strany ministerstva, že v současné chvíli můžeme tento zákon takto pustit, s tím, že jsme čekali, pokud by byl podán nějaký obecnější pozměňovací návrh, že bychom podali pozměňovací návrh, tak abychom to očistili, ale v současné chvíli jsme nechtěli zdržovat ten proces, zároveň i ministerstvo přislíbilo, že v řádu měsíců bude stejně předkládat novelu, kde by se vyrovnalo s těmito legislativně technickými nedostatky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, táži se nyní, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do ní se přihlásil pan senátor Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom krátká reakce na vystoupení paní ministryně, přitom, když uváděla tento návrh. Ona říkala, že návrh byl jasně podpořen napříč politickými stranami v parlamentu, je to pravda, ale zapomněla také říct, že tam bylo hodně pozměňovacích návrhů, ze kterých neprošel ani jeden, jestli se nepletu. Nebo jeden prošel... Samozřejmě politickým stranám nezbylo nic jiného než podpořit aspoň něco. A proto ta podpora byla takto silná. Mě trošku zarazilo to vyjádření ohledně toho, že paní ministryně jako ministryně sociálních věcí s mnoha z těch pozměňovacích návrhů jasně souhlasila, to tady řekla, ale protože nebyly projednány v tripartitě nebo v koalici, proto je nemohla podpořit. Já aspoň doufám, že ve stenozáznamu sněmovny najdu toto vyjádření, že s nimi paní ministryně plně souhlasí, ale nepodporuje je proto, že nebyly projednány. Protože pak je to férové. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, prosím další přihlášenou, paní senátorku Hubáčkovou.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré poledne, já jednak na jedné straně bych chtěla poděkovat, že takovýto zákon vznikl nebo novela vznikla, kde se zavádí velmi některé dobré věci typu úprava rent po skončení pracovní neschopnosti, kde máme týden volna pro ty, kteří pracují s dětmi a jedou na tábory. Mám tam ale také některé výhrady, ptala jsem se na ně i na ÚPV, ne úplně se vším jsem byla spokojena či nadšena.

Nemyslím si, že dovolená na hodiny bude tak úplně jednoduchým principem, který se v praxi zavede, nevím vůbec, jaký problém doposud, ani jsem žádný nezaznamenala, byl i při pružné pracovní době i při nestandardní pracovní době, stávající systém na týden, asi se s tím někdo bude muset vypořádat.

Hodně se obávám zaměstnanců, kteří budou dávat výpovědi v rámci přechodu k jinému zaměstnavateli, což teď po koronavirové krizi může být, zavádí se jakési tři nové principy výpovědí, zaměstnanci, nemyslím si, že budou schopni to rozlišit tak, aby to proběhlo bezproblémově. Navíc se mi samozřejmě zdá ne úplně šťastné zavedení doručování do datových schránek. Je tam jenom možnost a písemný souhlas zaměstnance, nicméně datové schránky jsou přece ze zákona určeny především pro komunikaci občana s orgány, nikoli občana se svým zaměstnavatelem v soukromo-právních a občanských vztazích, datová schránka není úplně optimálním doručováním, notabene 10 dnů pak když tam někdo drží výpověď, obávám se tohoto institutu.

A co mě překvapilo, na co se ptám paní ministryně, zákon zavádí nový paragraf, kde v § 320a stát na základě dohody v Radě hospodářské a sociální dohody hradí příspěvek odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelům na... A jsou to především podpora vzájemných jednání na celostátní nebo krajské úrovni, opatření v oblasti prevence rizika a vzniku. Tady bych možná chtěla víc vysvětlení, k čemu to je, z čeho stát to bude hradit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, nyní prosím paní místopředsedkyni Horskou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré dopoledne, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já chci pochvalně zareagovat za ten institut sdíleného místa, myslím si, že už po tom naše veřejnost dlouho volala, je to konečně krok naší ekonomiky, především k maminkám, které jsou na mateřské a chtějí udržet nějaký kontakt se svým pracovním místem. Myslím si, že těch podpor by se mohlo postupně nastartovat více, ale já jsem ráda, že aspoň tato, takže to chci takhle zdůraznit a chci za to poděkovat. A potom ještě jednou se zmíním o tom týdnu té dovolené pro pracovníky, kteří ve svém volném čase ve své dovolené, dosud tomu tak bylo, jdou dělat vedoucí na dětské tábory, ať už je zřizuje kdokoli, od skautů přes různé volnočasovky, až, řekněme, po Pionýra. Já to nevnímám jenom jako symbolickou odměnu, protože týden dovolené proplacené, to se každému dneska hodí, myslím si, že to volno začíná mít úplně jiné dimenze, je to kvalita, o kterou nám jde, ale je to hlavně uznání lidem, kteří dobrovolně bez nároku na honorář jsou ochotni se věnovat naší mládeži. Já myslím, že jich není tolik, já bych chtěla říct, že kromě toho, že jsou to dobrovolníci, jednotlivci, tak jsou to i lidé, kteří pracují v oněch tady tak neblaze skloňovaných neziskových organizacích, to jsou opravdu ty mnohé tisíce lidí, o kterých víme, že vykonávají dobro, to bereme jako automaticky, ale potom si je bohužel často bereme do úst, když se nám to hodí, takže já to vnímám, že stát respektuje tuto práci mnoha těch tisíců a hodin dobrovolných, nezaplacených, které věnuje mládeži, beru to, že ten respekt, který tito zaměstnanci dostávají, že to zavnímáme všichni i na těch nejvyšších politických místech, že se tady něco takového děje, že je to potřeba, že to všichni podporujeme, a teď už jsme to dali konečně i viditelně znát, myslím si, že to vzniklo z kuchyně KDU-ČSL v Poslanecké sněmovně, tak jsem to teď chtěla připomenout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně, dalším přihlášeným je senátor Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, vážené dámy, vážení pánové. Já bych se chtěl zastat v tomto případě toho znění týkajícího se datových schránek, protože tam v podstatě ten zaměstnanec musí dát zaměstnavateli písemný souhlas, že mu lze doručovat datovou schránkou zprávy, naopak si myslím, že ta změna je opravdu odpovídající letopočtu, který se píše, na druhou stranu opravdu nikoho nenutíme, spíš mi vadí naopak v tom § 337 odst. 6, že i zaměstnavatel musí poskytnout souhlas k doručování datovou schránkou, když dnes v podstatě všechny právnické osoby musí mít datovou schránku, na rozdíl od fyzických osob, resp. občanů, takže tam bych to bral jako povinnost. Ten, kdo datovou schránku zřízenou má, myslím si, že tam není vůbec žádný problém, protože se tam dá nastavit, že když mi přijde zpráva do datové schránky, dostanu emailem upozornění, opravdu nemusím každý den otevírat datovou schránku, kontrolovat, jestli mi tam něco došlo. Velice bych chtěl v jiné souvislosti ocenit to ustanovení, které poskytuje pracovní volno lidem, kteří průběžně, celoročně pracují s dětmi a mládeží. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan kolega Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, já bych chtěl jenom říci, že otevření samozřejmě zákoníku práce není vůbec materie jednoduchá, chtěl bych, paní ministryně, velice poděkovat za to, že došla tripartita k tomu, že měla společné stanovisko na tento zákon, což si myslím, že je v této době nesmírně pozitivní. Myslím si, že návrh zákona obsahuje vesměs vcelku pozitivní kroky ve smyslu podpory zaměstnanců, sdílených míst, tak, jak říkala tady paní místopředsedkyně Horská, dobrovolníků, kteří mají možnost na dovolenou, to znamená, z mé strany je jasná podpora tomuto zákonu, dovolil bych si vás požádat, abychom takhle hlasovali vesměs většinově, abychom ten zákon podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a protože nevidím dalšího přihlášeného, tak obecnou rozpravu ukončuji. Poprosím paní ministryni o její reakci.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající, dovolím si reagovat na některé dotazy, resp. připomínky, co se týká toho, zda jsem to řekla na záznamu, ano, několikrát, dokonce i u vydání stanoviska k hlasování jsem uvedla, že věcně s tím problém nemám, ale jsem vázána písemnou dohodou, kterou jsme jako koalice uzavřeli. Myslím si, že dohody se mají ctít, o to více písemné, proto jsem své slovo dodržela, byla jsem přehlasována, takže takto.

Co se týká dotazu paní senátorky Hubáčkové, ty datovky, jen pokud se obě dvě strany na začátku dohodnou. To je důležité říci. To znamená, pokud je tam dohoda, pak to bude fungovat. Myslím si, že to je opravdu administrativně ulehčující. Co se týká toho dotazu na výpočet dovolené v hodinách, tak dovolím si poukázat na to, že odpracovanou dobu evidujeme v hodinách. Překážky v práci také v hodinách. Myslím si, že bude jednodušší, srozumitelnější a spravedlivější, když to uděláme i u dovolené. Co se týká toho dotazu na prevenci BOZP, tak to jsou peníze, které si myslím, že jsou velmi dobře investované, zaměstnavatelé dávají miliardy na náhrady úrazu pojišťovnám, ty vracejí přebytek zhruba ve výši 4 miliard korun do rozpočtu, my se domníváme, že by ty peníze měly zůstat na ochranu zdraví ve firmách. Co se týká dotazu na financování projektů, tak ty bude schvalovat tripartita, tak jak už to běží, tedy i vláda, jedná se zhruba o 20 milionů korun ročně. To znamená částka nízká, vzhledem k tomu dopadu efektivně vynaložená, protože pomůže ochránit zdraví a bezpečnost zaměstnanců při práci.

Co se týká sdíleného pracovního místa, to si myslím, že je věc, která nám dělá nejvíce radosti, protože přesně takový institut tu chyběl, ono to vyznívá trochu jinak v době případně nastupující hospodářské recese, protože lidé mají strach, že půjdou povinně na sdílená pracovní místa, není tomu tak, je to nástroj, který má pomáhat při slaďování práce a rodiny, zejména u matek malých dětí. Ministerstvo plánuje z evropských peněz, nebo zřizování těchto sdílených pracovních míst pro rodiče malých dětí, kteří by jinak nepracovali, tak dotovat zaměstnavatelům, tak, aby docházelo k využití veškerého potenciálu společnosti.

Snad jsem nezapomněla na nic reagovat, velmi vám děkuji za diskusi.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně, nyní prosím zpravodajku o její shrnutí.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, pane předsedající, já myslím, že mé shrnutí bude velice rychlé. Paní ministryně vystoupila k tomuto návrhu zákona, kterým se mění zákoník práce, zazněla zde informace, že došlo k dohodě, dokonce písemně podepsané dohodě všech tří aktérů, tedy tripartity, ať už zástupců státu, odborů nebo zaměstnavatelů. Proto máme tady toto projednávání poměrně zjednodušené. V obecné debatě vystoupili 3 senátoři a 2 senátorky, paní ministryně na ty dotazy, které zazněly, odpověděla. V souladu s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku doporučuji tento návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní zpravodajko, to je také jediný návrh, o kterém budeme hlasovat. Svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, spouštím hlasování, kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 11, pro 66 při kvóru 36, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Paní ministryně, děkujeme, gratulujeme alespoň k dílčímu úspěchu. Mám avizovaný procedurální návrh, prosím... Tak ještě vteřinku, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já se jenom hlásím k tomu, že jsem pro znění tohoto návrhu zákona, jdu se přesvědčit, jak jsem hlasovala, omlouvám se, ale chci, aby zaznělo ANO.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Je tam riziko, že bylo zmáčknuto přihlášení do diskuse, neboť se objevila paní místopředsedkyně na panelu. Ale víme tedy všichni, jak chtěla hlasovat. Nyní prosím pana senátora Drahoše s jeho návrhem.

Senátor Jiří Drahoš:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych si dovolil mít procedurální návrh. Po konzultaci časových možností pana ministra Plagy navrhuji, abychom ty dva body, 5 a 6 našeho programu, čili senátní tisky 261 a 212, abychom je zařadili hned po obědě, po obědové pauze, ještě před pana ministra Brabce.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Čili rozumíme? Oba dva tisky pana ministra Plagy zařadit jako první a druhý bod v odpoledním jednání. O procedurálním návrhu hlasujeme bezprostředně, proto spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kolegové, nehlučte, já pak mám pocit, že je něco špatně. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 12, při kvóru 35 pro 61, návrh byl schválen. Čili program je upraven v tomto smyslu.

Nyní, kolegové, vyhlašuji polední přestávku do 14 hodin. Těším se na shledanou.

Ještě pan kolega Vilímec by rád něco sdělil. Tak kdo ještě můžete, vyslechněte.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, mám informaci pro členy VHZD, tedy žádám členy výboru, aby o přestávce se přesunuli do Valdštejnovy pracovny, kde začne za 10 minut 29. schůze tohoto výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, doufám, že jste slyšeli, členové VHZD do Valdštejnovy pracovny na schůzi.

(Jednání přerušeno v 12.49 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže vážení kolegové a kolegyně, je 14 hodin. A podle aktuálního stavu přítomných je nás tady 39, i když vizuálně to na to tak nevypadá. Takže já ještě pouštím znělku na hlasování, abychom sezvali kolegy.

Tak vážení, 14:01, a vzhledem k tomu, že nás tedy je aktuálně přítomno 43, ale někteří asi mají zasunuté karty, čili já vás požádám o vytažení karet. A o znovupřihlášení. Tak nyní máme aktuální kvórum 19, je nás tady 37. Ne? Jo, takže prosím vás, ještě jednou znovu všichni přihlásit. Předtím se to neodhlásilo. Tak poprosím ti, kteří tady jsme, nehalasme už a pojďme se věnovat dalšímu bodu jednání. Já tady mezi námi vítám pana ministra Plagu. Já si dovolím být bez roušky, protože mám dostatečnou vzdálenost od svého okolí. A proto, abyste mě i lépe slyšeli, ji nepoužiji. Takže dalším bodem je návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 178/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Je to tady dvakrát za sebou, tak asi je to správně.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 178/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 261

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 261. Prosím ministra školství, mládeže a tělovýchovy, Roberta Plagu, který v tomto případě zastupuje předsedu vlády, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře. Jenom ještě technická, kolegové, kteří přišli později, tak si všimli, že nejsou přihlášeni. Jsme přehlášeni znovu. Začínáme... Tak já poprosím tady organizační, jelikož prý začínáme... no a to jsem teď tady četl ale. Tady je to takhle napsané, tak já jsem to přečetl, jak to tady mám připravené, tak to je možná omyl.

Je to správně? Ale že tady zastupujeme...

Takže, pane ministře, nezastupujete pana premiéra, jste tady sám za sebe za ministra školství. Takže máte konečně slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem rád, že mohu školský zákon v tuto chvíli přednést před vámi. Neb jádro této novely bylo dlouho a na můj vkus zbytečně dlouho projednáváno Poslaneckou sněmovnou, jsem rád, že to v Poslanecké sněmovně dopadlo tak pozitivně, jak jen bylo možné, protože jádrem této novely je skutečnost, že od školního roku 2021 tímto návrhem dochází k omezení zkoušek společné části maturitní zkoušky pouze na didaktické testy, tedy k převedení písemných prací a ústních zkoušek společné části maturitní zkoušky do profilové části maturitní zkoušky, tedy zjednodušeně zpátky na školy. A to jak je v podstatě tato novela školského zákona vnímána celou dobu, tedy že to je ta maturitní novela, kde tím nosným a štěpným tématem na všech fórech, kde se o ní hovořilo, je samozřejmě problematika povinné maturity z matematiky. A tento návrh navrhuje zrušit platnou, ale zatím neúčinnou právní úpravu, podle které měly být 3 povinné zkoušky společné části maturitní zkoušky, tady český jazyk a literatura, cizí jazyk a matematika. A návrh můj neruší matematiku, neruší její výuku, neruší její důležitost, jenom ponechává možnost volby mezi matematikou a cizím jazykem. To zdůvodnění, které tady je a já bych rád řekl, a proto jsem řekl na začátku, že nikdo neruší a nezpochybňuje význam matematiky a rostoucí význam matematiky a logického myšlení ve společnosti, ve které žijeme a žít budeme, ale to jádro přeci není v tom, že zavedete povinnou maturitu z matematiky a očekáváte, že se díky tomu, že na konci je jedna maturitní zkouška, všichni tu matematiku naučí, naučí se ji používat a naučí se také matematiku zjednodušeně řečeno milovat, to znamená budou ji dále používat ve svém životě. To podstatné je mnohem složitější, než zavedení povinné zkoušky, povinné maturity z matematiky, to je systémová proměna matematiky jako vzdělávání. A pár argumentů, které jsem v posledních měsících, v podstatě od minulého srpnu, opakoval, tak kromě té neúspěšnosti, která tam je, kromě toho, že v té volitelné části si ji volí stále méně a méně studentů, což je také určitý signál, tak pokud to propojím i s dalšími informacemi, které jsme ze šetření přímo v terénu zjistili, že máme velmi přestárlý učitelský sbor a že nejvíce chybějícími aprobacemi jsou matematika a fyzika, tak je vcelku logické, že výuka matematiky na českých školách je velmi různorodá a nasazení povinnosti maturity z matematiky pro všechny bez rozdílu, není tím správným lékem na to, co chceme. Já pevně věřím, že bez ohledu na to, jestli patříte do té části zastánců povinné matematiky nebo povinné maturity z matematiky, nebo jste na straně návrhu, tak se shodneme na jednom, matematika je natolik důležitá a pokud má být používána dále, tak ti lidé musí ji umět používat, musí se zkvalitnit výuka a jestli je na konci povinná nebo volitelná maturita z matematiky, je podle mě důležité, aby byla volitelná, protože i to je lakmusový papírek toho, jak je vlastně vyučována. A já pevně věřím, že pokud se podaří to těžké, to znamená zlepšit výuku matematiky na českých školách, nadále na ní držet jakoby... Nebo zvyšovat i ten tlak a podporu výuky matematiky, tak se dostaneme k tomu, že si lidé budou sami vybírat maturitu z matematiky, a to jsou pak ti správní uchazeči o technické obory, a ti, kteří budou tu matematiku používat dál, protože ji nebudou mít z nutnosti, ale proto, že jim přijde zajímavá, protože jim přijde užitečná, protože ji umí používat. To jsou argumenty, které nás vedly k předložení této novely s tím, že z mého pohledu je, a padá to častokrát, klíčové, aby matematiku podporu měla. Můžete říci, byl na to čas, měla se proměna na českých školách už uskutečnit. Vzdělávací soustava má jednu obrovskou výhodu a zároveň nevýhodu, že je zde obrovská setrvačnost. A věci, než se projeví, trvají poměrně dlouhou dobu. Ale ty kroky se dějí. Zároveň když se totiž bavíme o matematice, tak doposud byla pokusně ověřována matematika plus, matematika rozšiřují. A v tuto chvíli se integrálně propisuje do tohoto zákona v podstatě jako standardní součást, kterou si ti studenti mohou vzít. A je skvělé, že během toho pokusného ověřování téměř dvě desítky fakult zařadily matematiku plus do podmínek svých přijímacích řízení, to znamená, není to ta podmínka a to, že se všichni budou bát maturity z matematiky, ale pozitivní motivace, že když si udělám těžší maturitu z matematiky, matematiku plus, která už je pokusně ověřená, kterou dáváme do zákona jako standardní součást, kterou si student může vybrat, tak získá nějakou bonifikaci právě na ty typy škol, o kterých se bavíme, na ty technický zaměřené školy, na matematicko-fyzikální fakultu a tak dále a tak dále.

Toto je směr, kterým bychom se měli ubírat. Říkám, ten první krok, matematika plus, která je odzkoušená, a dostává se do zákona, tu je. Zároveň pokud zmíním projekt SYPO, kde vznikají metodické kabinety, když jsem se bavil o zkvalitnění výuky matematiky, tak matematika je jeden z těch prvotních tří kabinetů, které v rámci tohoto projektu vznikají, aby docházelo ke zlepšování a sdílení příkladů dobré praxe přímo mezi učiteli v tom regionu. Zároveň od letošního roku je změna financování regionálního školství, která umožňuje školám více dělit výuku, tedy zaměřit se i na kvalitu, a je to samozřejmě cíleno i na podporu matematiky jako takové, ale myslím, že je férové říct, že řada škol tu příležitost nemůže využít vzhledem k tomu, co jsem řekl na začátku, že v tuto chvíli jsou nejvíce nedostatkovými aprobacemi matematika a fyzika. Samozřejmě bych si mohl tady udělat předem předmostí pro další zákon, který máme v tuto chvíli ve sněmovně a který pevně věřím doputuje do Senátu, a to je zákon o pedagogických pracovnících, čili myslím si, že je v tuto chvíli čas na to pustit do toho systému i další, nejenom z pedagogických fakult, z fakult vzdělávajících učitele, ale i další zájemce z praxe, zájemce o vzdělávání, výuku o učitelství jako takové a umožnit jim, aby se zapojili mezi pedagogické pracovníky, ale to jsem mírně odběhl. Co se týká aktuální věci a samozřejmě věci, kterou tady předpokládám dnes budeme diskutovat, a ta se týká kovidové krize a distančního vzdělávání, na kterou, ať jsme chtěli nebo nechtěli, tak školy musely nějakým způsobem najet a byla to pro mnohé léčba šokem. A já jsem velmi rád, že podstatná část škol se té situaci přizpůsobila, velmi dobře na ni zareagovala. A je samozřejmě naprosto legitimní, a tu debatu jsme vedli i na školském výkonu, naprosto legitimní bavit se o tom ukotvení distanční výuky do zákona. Chtěl bych vás ale v této souvislosti s tímto zákonem, na který se dlouhodobě čeká, byť chápu, že ten tlak nezpůsobila horní komora, tak aby tento zákon jsme skutečně řešili na tom půdorysu toho, co je předmětem té sněmovnou schválené části. A říkám zde na mikrofon, že problematiku distančního vzdělávání ministerstvo rozhodně chce řešit, dokonce i naznačím kterým směrem, má to dvě roviny. První rovina je rovina v podstatě zapracování do zákona distanční formy vzdělávání, jako toho nouzového nástroje v případě, že z důvodů, ať už nouzového stavu, nebo mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví, dojde k vypnutí toho systému. To je jedna věc, zákon ji nepostihuje v tuto chvíli a je pravdou, že jsme se v případě základních škol ocitli ve vzduchoprázdnu, protože nikdo netušil, že, z pandemických důvodů se někdy budou zavírat plošně v ČR školy. To je věc, kterou budeme určitě řešit a jsem připraven v rámci dalšího zákona, který v nejbližší době dám na vládu a do sněmovny, a to je vysokoškolský zákon, který zároveň řeší i problematiku nebo otevírá část školského zákona, tak zde jsem připraven tu diskusi vést a najít optimální řešení a optimální kodifikaci téhle té věci. Druhou linkou, a o tom by se měla vést odborná diskuse a mělo by to probíhat standardně, je samozřejmě význam distančního vzdělávání ve vzdělávací soustavě České republiky a kombinace prvků prezenčního a distančního vzdělávání na různých stupních, nemyšleno vysoké školy primárně, ale samozřejmě i na těch jiných stupních naší vzdělávací soustavy. Tady, a říkám to naprosto zodpovědně, si nemyslím, že kodifikace musí proběhnout takto rychle, protože je férové najít různé cesty a ověřit je něčím, co jsem zmínil u matematiky plus, to znamená přes pokusné ověřování. Je jasné, že těch přístupů je spousta a je férové před jejich plošným nasazením je formou pokusného ověřování do toho systému otestovat, vybrat ten nejlepší nebo ty nejlepší a v tomto duchu následně upravit zákon, ale na tu určitou výzvu a pozměňující návrh, který zazněl tady od paní senátorky, tak říkám, že žádám horní komoru, prosím horní komoru, aby to nebylo součástí této maturitní novely. A budu velmi rád, i s odborným zázemím ministerstva školství, tuto problematiku diskutovat tak, aby byla co nejlépe legislativně ukotvena v tom dalším zákonu, který pevně věřím ještě v tomto roce doputuje do nejdříve dolní a pak horní komory. Tolik asi úvodní slovo, jsem připraven k diskusi, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane ministře, já vám děkuji, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 261/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení máte jako senátní tisk č. 261/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Drahoš. Nyní vás prosím, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Jiří Drahoš:  Ano, děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se v této fázi omezím na zpravodajskou zprávu, pouze předsunu situaci, která přecházela našemu projednávání v Poslanecké sněmovně, kde tento návrh zákona byl projednán 6. května. A, jak jsem si vytáhl z materiálů, z 99 přítomných poslankyň a poslanců bylo pro 78. Mě to docela zaujalo, kdyby to bylo 78 ze sta, tak je to čistých 78 %, když vydělíte 78/99, dostanete krásné racionální číslo s nekonečným desetinným rozvojem, 78,787878, stále se tam opakuje perioda 78. Tím nechci demonstroval, že jsem kdysi dělal také matematiku, ale docela mě to zaujalo. Tak návrh zákona byl v našem výboru projednán na 16. schůzi 2. června, prodiskutovali jsme ho ze všech stran, byl tam pan ministr, obě paní náměstkyně, z mého a z pohledu výboru zodpověděly, myslím, všechny dotazy a komentáře, takže já zde teď přečtu usnesení, zkrátím úvodní část. Náš výbor, vy jste dostali usnesení tiskem na stůl, takže výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, zadruhé určuje zpravodajem pro projednání senátního tisku č. 261 na schůzi senátu senátora Jiřího Drahoše. A zatřetí pověřuje taktéž mne předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Jinak bylo nás na výboru přítomno 8, výsledek byl 7 pro, jedno zdržení. Takže já bych, pane předsedající, v tomto momentu svoji informaci uzavřel a jinak bych pak ještě rád vystoupil v obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Dalším výborem, který projednával tento tisk, je ústavně-právní výbor. A já se ptám pana senátora Michaela Canova, zdali chce vystoupit? Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové a vážený pane předsedající samozřejmě. Ústavně-právním výborem se zabýval tímto zákonem, byla k němu diskuze samozřejmě na výboru. Padly tam i dokonce návrhy na pozměňovací návrhy, nicméně jasná většina výboru byla pro schválení ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou. Nebo postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já jsem byl určen zpravodajem a byl jsem tedy pověřen, abych tuto zprávu přednesl zde. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji a táži se, zdali někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat? Nikoho nevidím, takže děkuji. A tím pádem mohu otevřít obecnou rozpravu.

Prvními přihlášenými písemně byl pan senátor Jiří Drahoš a Jaromíra Vítková, takže se zeptám, jestli dáte přednost dámě, pane senátore? Jo, dáma má přednost, děkuji.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dnes budeme projednávat nové znění školského zákona a je to velice rozsáhlá materie. Je zde řada věcí, které jsou pozitivní, například co se týká lesních školek nebo přídavných tříd. S povděkem také kvituji, že se řeší mobilní telefony, tzn. ošetření v rámci školních řádů, že tam si škola nastaví podmínky tak, jak jí to bude vyhovovat. Přesto jsou zde i rozporné věci. Jedna z nich je třeba diskutovaná maturita z matematiky. K tomu se ale vyjadřovat nechci.

A pak je zde věc, na kterou bych se ráda zeptala, a to je § 3, odst. 1, který má být zcela vypuštěn. Tzn. že bude vypuštěno celé ustanovení o národním programu vzdělávání. Chtěla jsem se zeptat pana ministra, jestli tento dokument bude nahrazen novým dokumentem a zda to bude strategie vzdělávací politiky 2020/2030?

Hlavně bych se ale chtěla vyjádřit k tomu, proč podávám pozměňovací návrh. Ten pozměňovací návrh se týká § 25 a dá se říci hned první věty prvního odstavce, kde by měla být doplněna, nejen na základě mého přesvědčení, ale především na základě doporučení pedagogů, ředitelů z mého i z jiných obvodů a také jiné odborné veřejnosti. Ten pozměňovací návrh doplní možnost distanční a kombinované formy vzdělávání i pro základní školy. Pokud si budete číst tento paragraf a odstavec, zjistíte, že distanční či kombinovaná forma je ukotvena v zákoně pro střední a vyšší odborné školy, ale pro základní školy ne. Změna reaguje nejen na období pandemie koronaviru, ale také na řadu dalších situací, jako je například krátkodobá nebo dlouhodobá nemoc žáka, pobyt žáka v zahraničí nebo v případě, že žák z různých důvodů žije delší dobu mimo dosah své kmenové školy. Tak, jak bylo řečeno, na výboru pro vzdělávání bylo nastoleno, že vzhledem k urychlení procesu projednávání zákona bychom toto měli odložit. Já se však domnívám, že pokud učitelé a i rodiče tady v době pandemie přivítali toto povinné, dá se říci, distanční vzdělávání, chtěli by, aby to bylo ukotveno v zákoně co nejdřív. Řada učitelů připravovala materiály, vytvářeli pomůcky, natáčeli videa a učili online. A nyní by mohlo dojít k tomu, že jejich snaha vyjde vniveč.

Chtěla bych ještě říci, že bohužel mám zkušenost s jinou snahou, aby se napravila jakási chyba v zákoně. Ta se týkala jiné oblasti, a to problematiky dětí s poruchami chování, kdy jsem očekávala, že dobrovolné pobyty, jediná věc, vrátit je zpět do zákona už před 2,5 lety se naplní, a do této doby k tomu bohužel nedošlo. Proto podávám tento pozměňovací návrh a budu ráda, pokud ho, kolegové, podpoříte. Načtu ho případně v podrobné rozpravě, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, a omlouvám se panu senátorovi Drahošovi, protože jsem byl upozorněn, na lístcích bylo napsáno, kdo bude vystupovat první a druhý, to je podle došlých přihlášek. Já jsem hledal čas, takže pan Drahoš byl první, ale dal přednost dámě, takže se omlouvám. Pane senátore Drahoši, máte slovo.

Senátor Jiří Drahoš:  Pane předsedající, děkuji, ale netřeba se omlouvat, dámě bych dal přednost v každém případě. Vážený pane ministře ještě jednou, vážené kolegyně, kolegové, už tady pan ministr řekl spoustu důležitých věcí. Já bych jenom připomněl, že jde celkem již o 43. novelu zákona č. 561. Už tady také, myslím, pan ministr zmínil, že se ta novela debatovala v PS velmi dlouho. Prakticky jeden rok. A k nám do Senátu dorazila, já říkám, za minutu dvanáct, prostřednictvím pana předsedajícího, kolega Jiří Růžička říká za vteřinu dvanáct nebo dokonce vteřinu po dvanácté, aby se vše stihlo schválit ještě před začátkem nového školního roku. A já bych v té souvislosti rád před závorku vytkl jeden důležitý fakt. Ať už máme, jak tady třeba zmínila paní kolegyně senátorka Vítková, k určitým částem této novely nějaké výhrady, teď nedebatuji o tom, jestli jsou nebo nejsou oprávněné, nechám odpověď na panu ministrovi, v té chvíli je pro mě zásadní, že pokud nestihneme novelu schválit včas, pak budou v příštím roce všichni studenti bez rozdílu maturovat z matematiky, na což v současné situaci, troufám si tvrdit, není žádný z aktérů připraven. Aktéry myslím ministerstvo, školy, CERMAT a samozřejmě zejména studenty, kteří žijí ve značné nejistotě.

Ano, novela se netýká jen maturity, ale já bych zde řekl pár slov o zásadní úpravě, tedy úpravě modelu maturitní zkoušky, tedy zrušení zavedení povinné maturity z matematiky. Připomínám, že tato povinnost byla do zákona vložena novelou v roce 2016 a měla se týkat maturantů v příštím školním roce. Jak ale správně uvádí důvodová zpráva, zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky je v současné situaci, kdy bohužel většina žáků nemá dostatečné matematické znalosti a dovednosti, a je to, prosím, z velké části problém toho, jak matematiku učíme, by vedla k velmi dramatickému nárůstu počtu neúspěšných maturantů zejména v učebních oborech s maturitou. Některé odhady hovoří až o dvou třetinách. Došlo by tak k dalšímu silnému rozevírání nůžek mezi školami odlišných typů.

Určitě nejen já, ale i vy jste během debaty o novele školského zákona dostávali mnoho dopisů a mailů. Některé byly od zástupců různých institucí, jiné od konkrétních občanů. A řada z nich, aspoň v mém případě, vyjadřovala podporu povinné maturitě z matematiky. Já jsem si je velmi podrobně pročítal, počínaje Jednotou českých matematiků a fyziků přes Společnost matematika Borůvky a další a další. A musím konstatovat, že v těch materiálech chyběly jakékoli faktické argumenty, které by demonstrovaly nebo prokazovaly pozitivní vliv povinné maturity z matematiky na matematickou gramotnost studentů. Mě to tedy nijak zvlášť nepřekvapilo, protože když o tom přemýšlíte, takové argumenty prostě být nemohou. Jedna jednorázová zkouška, jejíž výsledek závisí na znalostech, štěstí, nervozitě nebo chladnokrevnosti adepta atd. nemůže přeci po 4, 6 nebo v případě víceletých gymnázií ještě delším období ukázat, jaké znalosti má ten student obecně z jakéhokoli předmětu. Čili argumenty, které zaznívaly v přípisech, které jsem dostal, typu „oni,“ tedy studenti, „si to musí před maturitou aspoň zopakovat,“ to je hlavní účel maturitní zkoušky podle jednoho tvrzení, nebo „bez povinné maturity bude tento stát technologicky naprosto nekonkurenceschopný“.

Ještě zajímavé bylo, že „pro osvojení matematiky je bič maturitní zkoušky velmi užitečný“. No, nechám na vás, abyste si tato tvrzení rozebrali, ale z mého pohledu je zásadním argumentem to, že povinná maturita vůbec neznamená lepší znalost matematiky jako předmětu. A povinnost této zkoušky nijak nekoreluje s kvalitou výuky matematiky a znalostmi studentů. Takže pokud budeme studenty nutit, aby se takříkajíc jednorázově našprtali na zkoušku po víceleté výuce matematiky, a prosím, zde není žádná analogie se semestrálním systémem na vysokých školách, to je něco zcela jiného, v žádném případě v mladících a děvčatech nepodnítíme zájem o daný předmět, tedy konkrétně o matematiku.

A jako člověk, který má matematiku opravdu rád a při své vědecké práci ji intenzivně využíval, mi skutečně záleží na tom, aby se zvyšovala nejen matematická gramotnost žáků a studentů, ale celé populace. Proto jsem zásadně proti tomu, aby se nařizovala povinná maturita z matematiky. Prosím, maturita z matematiky se neruší. Nikdo neruší ani matematiku, ani maturitu z matematiky. Rušíme pouze její povinnost. Vím, že ve sněmovně byla kolem toho velmi dlouhá debata, ze které mimo jiné vzešel pozměňovací návrh, z mého pohledu naprosto nevhodný, který by zavedení povinné maturity z matematiky odsunul o dva roky. Tím by se z mého pohledu a nejen z mého, nic nevyřešilo, jen by se všechno alibisticky přesunulo na novou sněmovnu a nového ministra školství nebo možná staronového ministra školství, to není podstatné. Tento návrh tedy ve sněmovně ale jasně neprošel a my před sebou máme novelu v původním vládním znění. Já jsem řekl na začátku, že novela nebyla jenom o maturitě z matematiky. V Poslanecké sněmovně k ní byla podána celá řada pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, moment, prosím kolegy o klid. Když tak si to běžte říci do zádveří, děkuji.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji, pane předsedající. Tento návrh ve sněmovně jasně neprošel a my máme před sebou novelu v původním vládním znění. V Poslanecké sněmovně byla k této novele podána velká spousta pozměňovacích návrhů. Nakonec jich bylo schváleno celkem 8, některé z nich vzbudily poměrně živou debatu jak ve sněmovně, tak třeba u nás na výboru, ale ani jeden z nich já nepovažuji za tak zásadní, a pan ministr jistě některé z nich okomentuje, abychom kvůli nim prodlužovali nejistotu panující kolem maturity z matematiky. Takže z mého pohledu je to asi k předkládané novele všechno. Už jsem říkal, že na našem výboru prošla novela velmi hladce, 7 pro a 1 absence. A bez problémů, pokud vím, prošla také ústavně-právním výborem. Já pevně doufám, že novela projde ve vládou navrhovaném znění také na dnešním plénu a velmi bych plédoval jako člověk, který má rád matematiku, aby se tak stalo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Vaše poznámka za vteřinu dvanáct a pět minut po dvanácté panu Růžičkovi, on to slyšel, takže děkuji. A dalšími přihlášenými je sice předseda Senátu, ale ten se vzdal přednostního práva, takže prosím pana senátora Patrika Kunčara. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Zaznělo tady už hodně argumentů a já také vnímám tuto novelu jako velmi přínosnou ve spoustě aspektů. Nicméně s čím mám problém, tak je právě ta zmiňovaná povinná maturita z matematiky, respektive její zrušení. To, co tady zaznělo, můžeme s tím souhlasit, můžeme s tím nesouhlasit. Diskuse se tu odvíjí možná už od doby, kdy byla zrušena povinná maturita z matematiky. Následně se po dlouhé diskusi zavedla a nyní se zase po dlouhé diskusi ruší s tím, aby se někdy v budoucnu zavedla, pokud se zkvalitní výuka matematiky. Já si myslím, že toto vede jedině k obrovské nejistotě všech studentů a má to také vliv na jejich přípravu na maturitní zkoušku z matematiky nebo jinou maturitní zkoušku podle toho, co si zvolí. Zaznamenal jsem také maily, kdy mě oslovovali studenti, když se tedy ruší povinná maturita z matematiky, že by bylo dobré také zrušit povinnou maturitu z cizího jazyka. Takže je otázka, kde by se potom to rušení zastavilo a jestli by nebylo od věci zamyslet se nad celým systémem maturitních zkoušek, což si myslím, že by nebylo dobře, protože přeci jen pokud se student přihlásí na maturitní obor, tak musí počítat s tím, že se má celé čtyři roky připravovat na to, aby složil závěrečnou zkoušku, aby si znalosti, které si osvojil v 1. ročníku, průběžně osvěžoval atd. Takže nesouhlasím s tím, že jednorázová zkouška má vliv na to, jak je student úspěšný z matematiky, nebo není. Myslím si, že pokud odejmeme povinnost maturitní zkoušky z matematiky, povede k dalšímu snižování laťky náročnosti studia. My dlouhodobě naříkáme, že máme nedostatek studentů v učňovských oborech, nejsou řemeslníci a na to samozřejmě budeme doplácet hlavně v dalších letech, kdy nám starší generace vymírají a nové nejsou. Já to vidím tak, jak chodím po školách, jsou obory, které se už vůbec neotevírají, takže nyní se to sanuje třeba zahraničními dělníky, ale do budoucna v tomto vidím velký problém. My tu znovu chceme snižovat laťku a myslím si, že tak, jak tady zmiňoval pan ministr, že narůstala neúspěšnost studentů, tak si myslím právě, že to byl dobrý signál v tom, že chceme odlišit, že maturitní vzdělávání má být náročnější než učňovské vzdělávání a že by to postupem času vedlo k tomu, že by se studenti, kteří na maturitní vzdělání nemají, hlásili do učňovského školství. Vím, že tady budeme diskutovat a budou se tu přít nejrůznější odborníci, experti atd. na to, co je správné a co ne. Já to ze svého pohledu vnímám tak, že zrušit maturitní zkoušku z matematiky je zásadní chyba, a proto podpořím, pokud tady bude načten pozměňovací návrh kolegy Michala Canova, aby byla zachována povinná maturitní zkouška z matematiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Ladislav Kos. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegové, já bych možná na úvod položil panu ministrovi otázku, na kterou bych rád znal odpověď, byť jsem si ji někde četl, ale chtěl bych odpověď od něj, jestli ví, jaké byly argumenty pro zavedení povinné maturitní zkoušky od roku 2021, když se připravoval zákon, který nyní platí? My tady teď slyšíme argumenty opačné. Jednorázová zkouška z matematiky je zbytečná, není ale jasné, proč není zbytečná u ostatních předmětů, to jsem se tady zatím také nedověděl. Učitelé to neumí učit, přestože se měli od roku 2017 prostřednictvím ministerstva školství učit matematiku. Další argument je, že žáci matematiku a maturitu z matematiky nechtějí. A dalším silným argumentem, který často slýcháme, že z maturit z matematiky jsou špatné výsledky. Já se omlouvám, ale mně ani jeden z argumentů nepřipadá, dá se říci, validní k tomu, aby maturita byla zrušena. A jak jsem řekl, argumenty pak vedou k závěru, k podle mě velice falešnému závěru. Tak povinnou maturitu z matematiky zrušíme a bude klid. A co se pak stane? Trošku tady můj předřečník, kolega Kunčar, řekl. Sníží se obecná prestiž tohoto předmětu, bude se hlásit ještě méně studentů na tento obor na pedagogických fakultách, klesne tím pádem znova kvalita výuky a samozřejmě bude ještě menší zájem jak o výuku matematiky, tak i zájem studentů a s tím samozřejmě ale pak následně související zájem o technické vysoké školy.

A k těm právě mířím, protože to považuji za základ toho, proč matematiku učit a proč se snažit o to, aby se zvedla kvalita její výuky, prestiž a samozřejmě pokud chceme tu kvalitu nějakým způsobem kontrolovat, tak maturitní zkouška je jedním z atributů kontroly. Tady čtyři roky probíhala diskuse o tom, jestli maturita z matematiky ano nebo ne, místo toho, jak jsem říkal, aby se ministerstvo školství zasadilo o to, aby výuka matematiky a přístup k ní se změnila, ale hlavní motiv, co jsem postřehl v té diskusi, byl ten, že matematika je důležitá pro rozvoj ČR, zejména technických oborů, jejichž vliv hlavně v průmyslu, ale i ve vědě, bude vzrůstat. Matematika je potřebná nejen u těch klasických oborů, kam my ji zařazujeme, strojírenství, stavebnictví, chemie, biochemie, farmacie, ale i u oborů samozřejmě spojených s výpočetní technikou, komunikační technikou, a například i v medicíně, grafice, a mnoha dalších oborech, které postupně i budou vznikat, které teď ani nevíme, že existují, nebo průmysl je nevyužívá, ale během několika let jistě najdou uplatnění. Velmi bych se přimlouval za to a podpořím také ten pozměňovací návrh, aby maturita z matematiky zůstala. Samozřejmě to musí předcházet zkvalitnění výuky, které už ale mělo nastat, aby matematika nebyla jenom nějakou suchou teoretickou vědou, ale více praktickou, přešla od vzorců matematických k jejich využití a použití. A zase budu končit takovou parafrází kolegy Kunčara. Zaslechl jsem i mnoho názorů na maturitu z češtiny, která třeba preferuje různá literární díla apod., a slyšel jsem mnoho názorů na to od studentů, že tyto věci nikdy v životě neuplatní a nebudou potřebovat a že maturita z češtiny je zbytečná. Samozřejmě beru to jako „ironický“ příspěvek, ale ta diskuse o tom, maturita z jakého předmětu je potřebná, přinese něco těm studentům a následně tedy pracovníkům nebo podnikatelům, kteří se z nich stanou, tak by mohla být bezbřehá. Nicméně jak jsem říkal, já se zdržím při hlasování o zákonu jako celku a chci podpořit pozměňovací návrh kolegy Canova. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Kdybych tušil, co bude říkat pan kolega Kunčar, pan kolega Kos, tak bych se možná ani nepřihlásil, když už to tady zaznělo, tak oznamuji, že jsem ve střetu zájmů, protože jsem bývalým učitelem matematiky a fyziky. K tomu, co tady zaznělo, si dovolím asi takové tři věci. První je, že se říká, že matematika je gymnastika mozků a že pomocí matematiky se zapisuje hlas přírody a že možná stojí za to přemýšlet o tom, jestli je dobré, když není maturitním předmětem, nebo jestli je dobré, když máme poměrně velký chaos v tom, jakým způsobem ji vyučovat, jakým způsobem případně zkoušet, zda ji žáci umí či neumí. Pak je tady ještě jedna věc, která dle mého názoru je velmi důležitá, to je, že matematika učí kritickému myšlení a učí poznat ve spoustě textů co je a co není důležité, proto si zase myslím, že je škoda, že teď matematiku řadíme mezi předměty, které si pouze k maturitě vybrat.

Poslední věc, kterou řeknu a na kterou ukáži, jak třeba matematika se dá využít i v politice, a jakou to má reakci na to, co tady říkal pan profesor Drahoš, kterého si velmi vážím. On tady pronesl větu, že je povinná maturita z matematiky, jsem si ji napsal, že povinná maturita z matematiky neznamená lepší znalost matematiky, že to nikdo neprokázal. Z toho tedy plyne, když použijeme část matematiky, které se říká logika, že to samé není důvod, aby to samé neplatilo u češtiny nebo u cizího jazyka. Z toho plyne, že maturita je k ničemu. To je matematika, její část, a to je logika, čili z toho prohlášení, co tady řekl pan profesor Drahoš, plyne, že není potřeba maturity jako takové, protože se stejně ty předměty učí a určitě není pravda, že? Nebo si to aspoň tady my nemyslíme. Tak já na to upozorňuji, že to je třeba věc, které nás učí matematika. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore a pan ministr si přál vystoupit a samozřejmě on může vystoupit kdykoliv. Máte slovo, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji za slovo. Aby nebyla velká prodleva mezi mými reakcemi, protože ve vašich příspěvcích jsou často i otázky anebo jsou tam věci, na které bych velmi rád reagoval, tak si dovolím vždycky takhle po bloku argumentovat, případně zodpovědět dotazy. Jenom k argumentům, nebo resp. k pozměňovacímu návrhu paní senátorky Vítkové. Jenom podotýkám a samozřejmě já jsem tady řekl a padl tady ten časový pres spojený s maturitní novelou, ale nebylo ode mě férové nebo nechci, aby tím důvodem, proč nebude podpořen pozměňovací návrh paní senátorky Vítkové, je to, že jsem vás tady tlačil k tomu, aby novela prošla kvůli časovému presu. Pevně totiž věřím, že vás teď přesvědčím, že pozměňovací návrh má vady. Kromě toho, že jsem slíbil, že se tím zabýváme, zabývat budeme, a protože vnímáme, to myslím všichni, kdo jsme se v tom pohybovali, že je potřeba na tu situaci reagovat a samozřejmě reagovat i legislativně, tak dovolím si uvést pár argumentů, které se vážou k pozměňujícímu návrhu a proč jsem předtím říkal, že je lépe to zpracovat pořádně s přesahem do věcí, které tam chceme jak pro případný nouzový stav, tak především do toho nastavení budoucího vzdělávání, jehož distanční část bude již navždy nedílnou formou, ale jde o to, aby to bylo ku prospěchu těch žáků a vzdělávací soustavy.

Pár noticek k tomuto na řešení popsaných problémů, tak jak jsme o nich diskutovali, tzn. že to není v zákoně, že tady byla potřeba online forem, že vznikly nějaké materiály, tak institut formy vzdělávání podle školského zákona se nehodí. Když vezmu jenom, co by to znamenalo čistě technicky, tak v případě zavedení této nové formy základního vzdělávání v navržené podobě by podle znění školského zákona tato forma byla zapisována do školského rejstříku a do této formy vzdělávání by byl žák přijat. Tedy, ergo kladívko, dostávám se k situaci, že pokud by to mělo začít fungovat, do školského rejstříku se zapisujeme do 30. 9. a všechny školy, tzn. několik tisíc základních škol by muselo podat žádost o zápis této změny do rejstříku. Ale to, co tím chceme řešit, tak neřešíme, to co přece chceme řešit a co chceme řešit my na ministerstvu a tam jsem nabídl a opakovaně to dělám, dělám to už do třetice, mrzí mě, že mi nedůvěřujete, paní senátorko, ale nabízím debatu nad tím, jak zakotvit legislativně povinnost poskytování dálkového vzdělávání školou v situaci, kdy třídy nebo školy jsou rozhodnutím podle krizového zákona nebo zákona o veřejném zdraví uzavřeny, zakotvit také to, co jsme zjistili, že byl velký problém, tzn. že se v té chvíli škola nemusí striktně řídit školním vzdělávacím programem, ale rámcovým vzdělávacím programem, ale ostatně se ukázalo, že ta koncentrace na profilující předměty a na to podstatné byla důležitá, klíčová a vnímána pozitivně žáky, rodiči i těmi školami, a samozřejmě je dále potřeba zakotvit legislativně to, co jsme řešili legislativně ve vztahu k jednotným přijímacím zkouškám a maturitám, tzn. že v případě uzavření škol má MŠMT pravomoc stanovit odchylně termíny podle zákona provádějících předpisů, protože důvod, proč jsem před vás předstupoval s nouzovou novelou školského zákona, byl právě ten, že školský zákon nepředpokládal tuto situaci, a pokud by někdy v budoucnosti mělo k obdobné věci dojít, tak bychom měli mít nástroje, které nejenom řeší distanční výuku, způsob její zapnutí, způsob chování škol, abychom se poučili z toho, co se také stalo, tak také musí dát v dotčeném čase ministerstvo tu pravomoc, aby nemuselo sem běžet se zákonem, ale mohlo se s tou situací popasovat v rámci nějakých mimořádných opatření. Toto všechno by mělo být probráno. Znovu říkám, je i mým zájmem, aby to v další novele školského zákona, která na podzim přijde do sněmovny, a věřím, že do Senátu, tak to bylo. Ale jenom to jsou argumenty a ten pozměňující návrh tu věc, kterou chceme řešit, a teď jsem řekl minimálně tři věci, které je potřeba řešit, neřeší a přináší s sebou administrativní zátěž a samozřejmě při zápisu do rejstříku mi z toho vychází, že do formy, kterou zřejmě chceme, aby to bylo legislativně ukotveno, se to dostane 1. 9. 2021. To znamená, tento krok by nejenom to zdržel, ale ještě by samozřejmě znamenal, že to bude až od září dalšího roku. Tolik fakticky k tomu pozměňujícímu návrhu.

Co se týká poznámek, které tady byly. Pan senátor Kunčar řekl, že někteří mu posílají, že by se měla zrušit maturita z češtiny. Chápu, mně chodí i jiné věci od maturantů a nematurantů, a nejsou jenom o zrušení, ale jsou i o jiných věcech, ale to je jedno. V tuto chvíli řekl, že přichází i podněty zamyslet se nad obsahem a formou maturitní zkoušky. A tady řeknu věc, kterou jsem i slíbil v PS, protože debata nás čeká, ten svět se vyvíjí a tak se musí vyvíjet i debata o obsahu maturitní zkoušky, a ostatní o formě třeba těch didaktických testů, to je všechno legitimní debata, která ale nesouvisí s tělesem toho zákona, který jsem dnes před vás přišel obhajovat. To znamená, s tím já souhlasím, aby maturitní zkouška co nejlépe reflektovala vývoj světa, to je společným úkolem a přiznám se, že z pohledu ministerstva školství a všech určených aktérů je to úkol nelehký. Pak zazněl jeden argument, který slýchávám často, vlastně celou dobu a slýchával už jsem ho jako náměstek, to znamená, že nejsou řemeslníci. Tak zkusím suchá data, která jsou poměrně jasná. Ten nedostatek řemeslníků a když se podíváte na srovnávací analýzu, tak podíl – teď se nebavím o jednotlivých profesích, ale když se podívám, kdo je v učňovských oborech, tak to procento, které je v učňovských oborech, je stále stejné a v porovnání s Evropou je vysoké. Ten důvod, proč nejsou řemeslníci, je dvojí. To, že školy opouštěly slabé populační ročníky, které měly 90 až 95 000 četnost kohorty, takže 30 % z toho je samozřejmě jiné číslo než když se podíváte na silné ročníky, které odchází do důchodu. Takže ten nedostatek není způsoben tím, že bychom ve struktuře neměli ta daná místa, ale je způsoben do značné míry tím, že slabší populační ročníky do té ekonomiky vplouvají a ty silnější odcházejí. Ten druhý důvod, který už ale v debatách s průmyslníky a řemeslníky nezazní, je ten, že řada z těch, kteří absolvovali učňovské obory, nepokračují dále a je to v některých oborech víc jak polovina, nepokračují v tom, v čem se vyučili, ale nasály nám je podniky a montovny v době ekonomického růstu. Takže to, že nemůžeme a každý z nás se s tím potkal, sehnat kvalitního řemeslníka, není z důvodu toho, že by všichni byli na maturitních oborech, ale z důvodu, že na učňovských oborech, ti, co ho dodělají, a je jich méně, protože je méně v té věkové kohortě, tak ještě nenastupují na tam, kam se vyučili, ale jdou radši za ty vysoké peníze nebo šli ještě v předchozích letech do podniků, kde získali víc peněz a měli de facto jednodušší život. Fakta proti standardním rčením. Co se týká dalších věcí, které tady padly. Učitelé to neumí učit. To jsem nikdy neřekl. Já jsem řekl, že ze šetření se ukazuje, že věkový průměr učitelů je 47,2, na středních školách je ještě vyšší, nebo co říkám opakovaně, a to nejenom tady. Výuka matematiky je dobrá, ale pokud vám v systému chybí lidé s aprobací matematika, fyzika, což ostatně bylo v posledním příspěvku u pana senátora Vystrčila, protože jeho aprobace je přesně ta, chtěl bych říct, chybíte nám, v tom vzdělávacím systému. Chápu, že se nemůžete rozdvojit, ale to je přesně to, kde nám ti matematici, fyzici chybí. Teď jsem nerad, že jste tady, protože hájíte tu povinnou maturitu z matematiky, ale jinak na tomto příkladu jsem chtěl ukázat, že skutečně matematika, fyzika jsou důležité předměty. Povinnost – a za tím si stojím – nepřinese to, že ti lidé budou dále pokračovat. Řekl jsem, že ten důvod nebo argumenty, které byly pro to, proč má být povinná, tak byly doprovázeny tím stejným, co jsem tady dnes říkal já. Samozřejmě, že se tam mluvilo o zkvalitnění výuky, ale řekl jsem objektivní skutečnosti, které tomu bránily. Pokud neproběhla změna financování regionálního školství a ty školy neměly dostatek prostředků na dělení výuky, nebyla splněna jedna z těch podmínek. Pokud není – a to je dlouhodobý problém české vzdělávací soustavy, že není dostatečná podpora školám, teď myslím podporu metodickou, a spravuje se to minimálně projektem SYPO a těmi dalšími kroky, které popisujeme ve strategii 2030+, ale trvá to dlouhý čas, a to je neoddiskutovatelný fakt, tak samozřejmě podpora je další z těch prvků, který tam měl být a chyběl. Zároveň nic se nezměnilo na tom, že systém pedagogických fakult a fakult vzdělávajících učitele neprodukoval dost lidí do toho systému, tedy data z roku 2019 ukázala, že ti učitelé chybějí. Zase předpoklad zavedení povinné maturity z matematiky byl skutečně o tom, že všechny tyto věci v systému změní a budou mít už bezprostřední dopad na ty studenty. Podotýkám, že ho mít nemohou, protože k nim nedošlo. K růstu platů, když se podíváte zase na tvrdá čísla, došlo až v posledních letech. Ke zvýšené podpoře pedagogických fakult a fakult vzdělávajících učitele dochází až od roku 2016 a efekt, že lidi přesvědčíte, že ve školství si vydělají, a tak se vám přihlásí na pedagogické fakulty a mé oblíbené, aby pedagogické fakulty nebyly fakultou poslední volby, ale jednou z prvních voleb, je podmíněn tím, že už při tom nástupu víte, že učit chcete, víte, že to je perspektivní zaměstnání, a proto se tam hlásíte. Toto, když si vezmete periodu na vysoké škole, tak se nezmění z roku na rok, i kdyby jste měli kouzelný proutek. Znovu se vracím skutečně k tomu, že výuka matematiky má být zaměřena mnohem více na aplikovanou matematiku. Častokrát se tak už i děje, a paradoxně, ten argument, který tady řeknu úplně na závěr, když si vezmete, tak častokrát se říká ta studijní neúspěšnost. Ano, je to velký problém na některých typech škol, ale paradoxně jsem přesvědčen, že na gymnáziích, kde ta neúspěšnost je v jednotkách procent, maturita z matematiky nemá být povinná. Protože ta volba mezi matematikou a cizím jazykem je přesně to, co tady vždy v minulosti bylo, měli jste přírodovědně zaměřené gymnázium a tam to dávalo smysl, ale tam dává smysl, aby si vzali matematiku plus, a to nabízíme v zákoně. Ale u lidí, kteří se věnují humanitnímu směru a chtějí si udělat tři zkoušky z cizích jazyků, proč jim v tom budete bránit, resp. proč tam bude ta matematika povinná, když to směřování lidí... oni by ji udělali, ale stejně do technických oborů, po kterých voláte, tito lidé nepůjdou. Pojďme nechat si ty lidi vybrat a profilovat je a myslet si, že to dokážu tím, že jim tam dám umělou překážku, které se budou brát a proto matematiku budou milovat a budou ji umět používat, je podle mého názoru argument lichý. Ale to už jsme si tady řekli a v tomto předpokládám, jak tu debatu znám, se ještě nějakou dobu budeme pohybovat. Tak, děkuji, snad jsem na pár věcí odpověděl.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane ministře za průběžné reakce a teď dalším přihlášeným by byl pan senátor Jiří Růžička, ale nechce využít přednostního práva, a proto bude vystupovat pan Mikuláš Bek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi nejprve krátký historický exkurz. Ten institut maturity byl v rakouské monarchii zaveden až v roce 1849 na klasických gymnáziích, kde se maturovalo z řečtiny, latiny, dějepisu, zeměpisu, matematiky, fyziky, chemie. K první devalvaci toho institutu došlo už v roce 1869, kdy se z prestižních důvodů tento institut povolil i reálkám a od té doby ve 20. století jsme svědky celé řady dalších takových devalvací, které souvisely s tím, že z prestižních důvodů byl institut maturity rozšiřován na další a další typy středních škol. A celá ta debata míří k tomu, že se maturita místo původního nástroje kontroly kvality na elitních školách, stává nejnižším společným jmenovatelem pro velmi různorodé střední školy. A ten proces je přirozeně provázen velkou debatou o tom celou tu dobu, zda je třeba závěrečné zkoušky, která by ukončovala střední školu, protože v řadě zemí tomu tak není. To je kontinentální evropská zvyklost, která není zdaleka ve všech zemích, za druhé se debata samozřejmě týká obsahu té maturity z hlediska předmětů, ale co je v našem kontextu zásadní, je také otázka toho, jak dalece má stát kontrolovat obsah maturitní závěrečné zkoušky.

Já bych rád na tomto místě podpořil návrh pana ministra v tom znění, které předložil, a to ze dvou důvodů, protože se mi zdá, že už nelze protahovat nejistotu studentů o tom, jak bude vypadat jejich budoucí studium a maturitní zkouška. To považuji za zcela nezodpovědné. To, že se debata táhne, a to nerozhodování, tak dlouho, je hanba. Zadruhé podpořím to proto, že se domnívám, že pan ministr se tímto stává důstojníkem hrobníkem koncepce státní maturity v té současné podobě, že tento proces definitivně diskredituje myšlenku, že stát má kontrolovat v této míře obsah maturitní zkoušky, ztrácí tím jakoukoli důvěryhodnost v očích širší veřejnosti i odborné veřejnosti. A otevírá se příležitost pro novou debatu, která by měla zahrnout znovu to, nakolik má mít váhu finální zkouška, nakolik má mít váhu průběžné hodnocení studentů, odborná veřejnost na to má poměrně pestré názory. A také se mi zdá, že to je chvíle, kdy by se stát měl trochu stáhnout do pozadí, poté co ze sebe udělal blázna. Stát by v této chvíli podle mého přesvědčení měl možná testovat nějaké středoškolské minimum toho společného nejnižšího jmenovatele, který by zahrnoval matematiku, angličtinu, češtinu, podle mého přesvědčení, ale testy by mohli skládat studenti kdykoli během studia, mohli se opakovaně o to ucházet a maturity by byly na těch typech středních škol, pro které je to tradiční a prestižní, být primárně v rukou těch škol, příp. asociací těch typů škol, protože v této oblasti vzdělávání ta kontrola tou obcí odbornou často vede k náročnějším kritériím, než nějaká státní kontrola. Takže já to vítám jako příležitost k debatě o tom, jak by mohla vypadat budoucí střední škola, zdá se mi, že teď nezbývá nic jiného, než po těch peripetiích a ztrátě důvěry podpořit tu verzi, která teď dává studentům alespoň tu minimální míru jistoty toho, jak bude vypadat jejich maturita za pár let. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane senátore, my jsme se mezitím vystřídali. Pan senátor Růžička neuplatňuje přednostní právo, paní Miluše Horská ano, takže prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolím si k vám promluvit jako maturantka z matematiky, dokonce mám státnice z matematiky, ale o matematice dnes mluvit opravdu nebudu. Já si vám dovolím nabídnout jiný pohled na tuto novelu, když se podívám na sérii přihlášených přede mnou, po mně, tak si myslím, že možná budu jediná, která tento pohled nabídne. Víte, věci samozřejmé se zdají být jednoduché. Takové malé bodíky, které se tady v této novele, a to říkám v uvozovkách, bodíky, objevily, stály poměrně dost práce, a to bych řekla, že obě komory parlamentu, k té jedné se já hlásím osobně. Když jsme spustili první debatu někdy po roce 2010 o lesních mateřských školkách, tak mnozí naši kolegové tehdy měli představu takovou, že lesní mateřská školka, že to jsou ohrazené stromky v lese, co jsou ohrazené před tou zvěří, aby je neokousala. A vůbec netušili o tom, že to je nová alternativní možnost a způsob vzdělávání dětí. Musím říct, že to byly především matky dětí, které okoukly leckde ve světě nové proudy a snažily se nás tady přesvědčit o tom, jak je důležité vzdělávat děti přímo v přírodě. Lesní mateřské školky se dostaly do zákona, do rejstříku, v roce 2016, ale ten problém neskončil. Ten problém byl takový český. A tato novela, kterou dnes projednáváme, ho po těch 3 kulatých senátních stolech, které jsme společně s Asociací lesních mateřských škol tady v příslušných sálech nebo mé kanceláři uspořádali, tak se vlastně snažila řešit neřešitelné. Kdo znáte naše hygienické zákony, tak víte, že se u nás váží, měří, že všechno je na metr čtvereční, udělat výdejnu v lese pro děti z mateřské školy, aby jim byly zachovány všechny vyživovací a hygienické standardy, bylo nemožné. Leč se to povedlo. Já děkuji ministerstvu školství, děkuji ale i ministerstvu zdravotnictví, dokonce jsme tady měli odborníky ze zahraničí, kteří opravdu názorně nám ukazovali cestu, jak se dá jít. A my dnes, vy jste v podstatě zřizovatelé mateřských školek, nebo máte za sebou zkušenosti přímo z mateřských školek, tak směle můžete teď svým občanům, svým maminkám, které řeší situaci nedostatek místa v běžných mateřských školách, tak už jim směle můžete doporučovat tento systém, protože i to poslední palčivé, které nás pálilo, obcházelo se, tak je touto novelou vyřešeno. Jediné, co nám zbývá, je, to bylo přislíbeno na našem posledním, třetím senátním stole, že toto opatření ve formě odkazů na nařízení Evropského parlamentu bude akceptováno, bylo to domluveno, je to taková, řekněme, už to není legislativní klička, ale je to jenom tečka, která to dokoná, aby to bylo všechno v pořádku. Možná, že až budeme dnes nebo zítra hovořit o zprávě o stavu životního prostředí, tak budeme právě za tuto možnost lesních mateřských škol hodně vděční, protože je to jedna z možností, jak se k životnímu prostředí chovat šetrně.

Druhá věc, za kterou, vážený pane ministře, chválím ministerstvo, je to, že dáváte na roveň zřizovatele bez ohledu na to, jestli jsou státní či nestátní. Ještě v roce 2015 jsem s kolegy poslanci stála v Poslanecké sněmovně a odrážela útoky nejmenované politické strany, která tehdy hodně usilovala o to, aby církevní školy a soukromé školy, které jsou zřizované podle stejného zákona, neměly šanci na život. Vy dnes tím, že umožníte i jiným než státním, řekněme, obecním, krajským, dalším zřizovatelům, kteří mohou zřizovat přípravnou třídu, přípravný ročník, pro děti, které plní poslední nebo, řekněme, ten první povinný rok školní docházky, vy to umožňujete i jiným fyzickým zřizovatelům, církevním školám, pokud samozřejmě dodrží pravidla, která jsou dosud v zákoně daná, to znamená, že to musí být schváleno na krajské úrovni, že to bude samozřejmě schvalovat i ministerstvo. Já to vítám, protože si myslím, že za těch 30 let se jiní zřizovatelé osvědčili, ministerstvo už jinými kroky dává najevo, že tyto zřizovatele bere vážně.

A teď jenom několik poznámek, asi ne žádný referát. Pan ministr přiznal, že jsme byli zaskočeni, že náš školský systém, který, když funguje v normálních podmínkách, tak se můžeme bavit o tom, že funguje. My jsme byli teď prověřeni, že když se dostaneme do podmínek jiných, tak že najednou jsme bezradní. My jsme z rodičů ze dne na den udělali učitele. My jsme jim neumožnili tu roli rodiče, který dohlíží na to, jak se jeho dítě vzdělává. My jsme z něj udělali rovnou odborníka. Myslím si, že to vzbudilo, tak jak sleduji debaty, mnoho zajímavých názorů na školách nad obsahem učení, protože se všichni jistě shodneme na tom, máte s tím jistě zkušenosti, že není distanční vzdělávání to, když paní učitelka nebo pan učitel navalí tisíce emailů, tisíce listů na kopírování v domnění, že si s tím tedy ten žáček a ten jeho tatínek, maminka poradí, takže s tím obsahem vzdělávání asi něco u nás v pořádku není.

Já si myslím, že zvláštní kapitolu v už zmiňovaném distančním vzdělávání mají speciální školy nebo děti s vážným zdravotním handicapem, i když už jsou v tom hlavním proudu. Ten důvod, proč já jsem podpořila pozměňovací návrh paní senátorky Vítkové, je jednak v tom, že vidím tu důležitost té debaty o distančním vzdělávání, jednak jsem ráda, když nás pan ministr přesvědčuje a vysvětluje nám ty věci k tomu, které jsou důležité, i když pozměňovák neprojde, tak chci jenom říci, že jsme senátoři připraveni také pomoci, protože se říká, že dnes kdo prošel základní školou, že je odborník, ale já znovu opakuji, že je nás tady 81 senátorek a senátorů, kteří s tím školstvím buď z pozice zřizovatelů nebo i toho učitelského povolání ty zkušenosti máme. Minimálně řešíme i ve svých senátních kancelářích problémy rodičů.

Jedna z dalších maličkostí je to, že ředitelům škol bude umožněno zakázat ve škole používání mobilů. My samozřejmě víme, proč to je, ty chodby dětí hledících do svého mobilu a nekomunikujících spolu jsou tristní, má to mnoho různých negativních důsledků. Ale na druhou stranu, když před koronavirem, pořád naše oblíbenost dětí chodit do školy je velmi nízká, ptám se já, a nechci odpověď, nebojte se, pane ministře, jestli pandemie v tomto směru není tou příležitostí, kdy se nám děti rády vracejí do dětských kolektivů, zda by nestálo za úvahu už vzhledem k dalším zamýšleným technologiím používaným ve škole, zda by nestálo za to část učiva na těch mobilech zkrátka, promiňte mi to, jet. A učit děti používat mobil, kdy ano, kdy ne, teď je přestávka, teď si jdete začutat, ale samozřejmě, víte, ta škola, která si to zjednoduší tím plošným zákazem, že vůbec nikdy, tak vy tady, vážené kolegyně a kolegové, nebo my tady rádi plédujeme za tu svobodu, víme, že děti se musí naučit pravidla dodržovat, ale jestliže to bude mít za následek to, že děti po 6, po 4 hodinách vlétnou na mobily, začnou dohánět to, co ve škole zanedbaly, tak spíš je to, prosím vás, řečnická otázka.

Jedna z věcí, která se dnes zkoumá vzhledem k pandemii, která zaútočila na všechny resorty, je takové nové slovo, které nás asi bude provázet, je to odolnost. My jsme zjistili, že možná zdravotnictví ukázalo překvapivě nadstandardní odolnost, že jsme byli tak připraveni na takový počet pacientů a naštěstí k tomu nedošlo, ale myslím si, že tam, kde tu odolnost máme velice chabou, nemůžeme si to nijak zastírat, to, co se v těch debatách za několik let nepovedlo, tak takováto věc, která nás všechny zaskočila, zjistila, že ve školství odolní nejsme, že systém dobře nastavený není, že se nám, pro někoho, pro některé žáky a rodiny, ta škola zastavila. Myslím si, že nejsem já sama, koho to zajímá, co bude s dětmi ze sociokulturního slabého prostředí. My totiž vzdělávací systém jim neumíme poskytnout v intenzivnější podpoře. Každý učitel, každý ředitel školy vám řekne, že minimálně v každé třídě jsou dvě, tři, pět dětí, se kterými se učitelé nebyli schopni během koronakrize spojit, nemají technické zázemí, nemají počítače, mobily třeba neberou. Ty děti zřejmě nepůjdou do školy půl roku. Já kladu jenom řečnické otázky, co je, co bude s takto vzdělanými nebo nevzdělanými dětmi? Já si myslím, že tady bude vznikat veliká nerovnost ve vzdělání. V politické komoře, jací komoře se nám budou etablovat z dětí, které se nám propadají v systému? A ve školách na to slýcháváme odpověď: To jsou děti, jejichž rodiče nemají o vzdělávání zájem. Rádi citujeme Finsko, rádi citujeme severské národy, které si umí poradit i s chudými dětmi. Oni to umí srovnat a umí na to udělat jiný pohled.

Asi nemůžu skončit jinak než tím, co tady pan ministr naznačil, čekají nás další zákony, vysokoškolský zákon, a už tedy avizovaný zákon, který bude respektovat jiné formy vzdělávání. Je smutným českým příkladem nebo realitou, chcete-li, to, že studenti, kteří jdou studovat pedagogické fakulty, volí tuto fakultu jako druhou, třetí, nevím kolikátou volbu. Z těch, co dokončí studium, se pak jich vrací nebo jde pracovat tam, co vystudovali, do oboru, jde učit téměř nikdo. Já reaguji na slova pana ministra, pan ministr nám řekl, že nám chystá zákony, že je potřeba vést debatu. Já než byla koronakrize, tak jsem zamýšlela to naše velké senátní slyšení, které by se právě týkalo vzdělávání a výběru budoucích kantorů. A teď v podstatě, když máme řešit problematiku, připravovat se na případnou druhou vlnu koronakrize, máme řešit distanční či jiné formy výuky, tak pane ministře, se svými zkušenostmi i s odborníky z terénu, kteří se tomu dnes hodně věnují, vy s nimi jistě taky spolupracujete, nabízíme Senát k těmto debatám, k rychlým debatám. Teď na podzim. Při vší úctě, tak jak jsem zmiňovala ten pozměňovací návrh, tak tohle je míněno taky vážně, protože nám všem o ty naše děti jde, jde nám o to, aby do té školy chodily rády, aby je učili zanícení pedagogové, protože kdo sám nehoří, tak nemůže zapalovat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, paní místopředsedkyně, s přednostním právem pan ministr, který se přihlásil do rozpravy, a Michael Canov nadále v roli čekatele.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Já děkuji, budu rychlý, přestože to byly řečnické otázky, tak si na ně dovolím zareagovat, protože závěrečná vhozená rukavice k debatám Senátu, tak k těm rychlým debatám patří i rychlé odpovědi, pokud je mohu dát hned, tak je dám. Co se týká toho pozměňovacího návrhu ve vztahu k využívání mobilních telefonů, tak je samozřejmě zamýšlen tak, že mobil je dobrý sluha, ale zlý pán. To znamená, ve chvíli, kdy je využíván k výuce, je součástí toho, co chceme na těch školách, resp. co ředitelé a učitelé chtějí a potřebují, tak využíván může být, celé je to koncipováno, proto jsme to také jako ministerstvo školství podpořili, tento pozměňovací návrh, jako ta pojistka zvýšení právní jistoty pro ředitele, aby tuto oblast mohl na škole upravit školním řádem, aby bylo jasně explicitně dáno, že tuto oblast upravit může. Stejně tak většina ředitelů ale postupuje, že to je na základě dohody s rodiči, samozřejmě, že to není jenom o prostém zákazu, ale zároveň těm dětem máte dát alternativu v případě, kdy chceme, aby se aktivně v těch přestávkách aktivně vyžily, to znamená, aby se pohybovaly, nekoukaly do mobilů, to znamená, je to podmíněno těmi dvěma kroky, zároveň u toho školního řádu je stejně ta kontrola, protože školní řád prochází školskou radou, kde jsou zastoupeni rodiče a další. To znamená, není to myšleno jako striktní zákaz, je to jenom zvýšení právní jistoty pro ředitele a samozřejmě, to je ten duch toho pozměňovacího návrhu, je, aby moderní technika byla využívaná v rámci té hodiny, ale aby to nebyl žrout času o přestávkách.

Co se týká problematiky odpojených dětí, to znamená těch dětí, které jsme přes, znovu říkám, nejjednodušší by bylo to šetření nedělat, ale bylo to ministerstvo školství, které prostřednictvím České školní inspekce dělalo ten průzkum. A právě k té informaci, jak jsou na tom ty školy, jak k tomu školy přistoupily, také kde je problém v komunikaci, tak přispělo.

Mimo řady dalších šetření, které dělal třeba nezisk, tak přispělo i to veliké robustní šetření České školní inspekce.

Co se týká těch odpojených dětí, tak si dovolím to rozdělit na 2 části. Ta první část je vlastně jenom potvrzení toho, o čem mluvila strategie 2030 a mluví analytická část strategie 2030+, protože ty děti, a řada z nich byla odpojených i před 11. březnem, to znamená, jsou to stále ty stejné skupiny v těch problematických regionech, ke kterým je obtížné se dostat, ale ta koronakrize na tom nic nezměnila, pouze ten problém ještě více nasvítila. A řešení tady častokrát neleží na bedrech škol, ale leží v poctivé terénní práci sociálních pracovníků a nezisku, protože tu rodinu z toho prostředí musíte nějakým způsobem kontaktovat, musíte s ní pracovat. A to není primární rolí školy, byť řada škol k tomu přistupuje nebo těch uvědomělých lucidních zřizovatelů k tomu přistupuje tak, že té škole dají k dispozici právě toho terénního pracovníka, který ty rodiny kontaktuje. A stejně tak skvěle to třeba zafungovalo v severních Čechách, kde právě proto, že po návštěvě, kterou jsme tam měli, a debatě se zřizovatelem zřizovatel poskytl té škole pracovníka, který se přesně tomu vyhledávání těch odpojených dětí a kontaktování těch rodin a nastavení té komunikace tak, aby tam docházelo k nějaké interakci a ke vzdělávání, tak tomu věnoval ten čas, který měl.

Ano, pak je tu druhá skupina dětí, která se do té situace dostala díky té specifické situaci, kdy třeba v rodině byly i dva počítače, ale oba dva rodiče byli na home office, to znamená, to dítě nemělo přístup k té technice, přestože z takovéhoto objektivního pohledu technika v rodině byla, připojení tam bylo, všechno bylo v pořádku, až na to, že na ty tě počítače prostě byli čtyři. A samozřejmě rodiče se museli věnovat práci z domova. To je samozřejmě problém. A ten, kdo ho dokázal vyřešit, tak ho dokázal vyřešit tím způsobem, kdy se zapojily buď rezervy té školy, nebo zřizovatelé. Krásné je, krásné berte v uvozovkách, že vlastně v pořadu, který se o zkušenostech z koronakrize věnoval v pořadu České televize, který moderoval Daniel Stach, tak bylo krásné typ právě z Finska. A padlo tam, že finské ministerstvo vydalo guide lines, zbytek v rámci těch guide lines řešil zřizovatel, řešila škola. Naprosto férově tam padlo, že ve chvíli, kdy se zjistil ten nedostatek v té dané rodině, pokud škola měla volný počítač, poskytla ho. Pokud neměla, zakročil a pomohl zřizovatel. Pokud ani tak zřizovatel nemohl, tak fungovala dobrovolnická činnost a circa 1000 počítačů bylo distribuováno směrem ke školám nebo k těm rodinám přes dobrovolnickou činnost v rámci toho finského vzdělávacího systému. A na závěr padlo i to, že i přes toto všechno, i ve finském vzdělávacím systému, tolik vzývaném, byla skupina dětí, které se nepodařilo kontaktovat vůbec. Střih, česká situace. Ministerstvo vydalo guide lines, řada škol, nemalá řada škol, pokud mohla, tak rozpůjčovala počítače učitelům. A pokud mohli, tak i žákům nebo studentům, někde zakročil zřizovatel. A MŠMT ve spolupráci s Česko.Digital, což je dobrovolnické sdružení, se přesně věnovalo tomu, abychom nabídli těm školám, které jsme zmapovali s Českou školní inspekcí, a to je jediný rozdíl, protože Finsko nemá ani finskou školní inspekci, tak to je jediný rozdíl, tak jsme těm školám nabídli pomoc, aby s tou online výukou pomohl, a to nekončí 30. 6., aby pomohlo to dobrovolnické sdružení ve spolupráci s národně pedagogickým institutem, tedy přímo řízenou organizací ministerstva školství. A ano, stejně jako finští kolegové říkám, část rodin se nepodařilo kontaktovat nikomu. Zatímco Finům tleskáme, v české kotlině říkáme, že to je zásadní problém a selhání systému. Ne, stalo se to všude, ale férové je říci, že má smysl, kromě té terénní práce, a já chci iniciovat, stejně jako v řadě dalších evropských zemí, iniciovat možnost letních doškolujících kempů a férově přiznávám, že to vyrovnání těch rozdílů a případné dohnání věcí, které se třeba v některých rodinách díky specifické situaci nepodařilo v tomto období dotáhnout, tak bude, a je férové to přiznat, na bedrech těch škol, učitelů a jejich ředitelů v roce následujícím. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. A nyní pan senátor Michael Canov, připraví se Jiří Cieńciała.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsem strašně rád, že nejsem první, já jsem se toho snad i obával, neboť jsem ty signály od kolegů neměl, ale že jsem několikátý, kdo může prohlásit hrdě, jsem pro povinnou maturitu z matematiky, v mém případě naprosto jednoznačně, tečka. Děkuji za to vystoupení panu kolegovi Kunčarovi, Kosovi kolegovi a pan předseda Vystrčil, to mě potěšilo, že je i předseda Senátu pro povinnou maturitu z matematiky, obzvláště. Než řeknu pár důvodů proč, tak se dovolím zmínit o některém, jako reakci na ty, co už padly. Jak kolega, předseda školského výboru, pan kolega Drahoš, tak kolega Bek, se vyjádřili v tom smyslu, že studenti potřebují jistotu, aby maturita z matematiky, jestli bude nebo nebude a podobně. De iure opak je pravdou, opak je pravdou. V roce 2016 byl přijatý zákon, platný zákon, jenom prostě nastoupil ten rok, a všichni studenti, co šli do prvního ročníku, tak věděli, že budou maturovat z matematiky. Opakuji slovo věděli. Pokud se schválí navrhovaná novela zákona, tak naopak vlastně nastane porušení stavu, za kterého byli přijati. Kdyby to mělo být opačně, třeba v tom roce 2016, tak nikoho ani nenapadlo, aby to bylo hnedka příští rok, protože by byly porušeny podmínky přijetí. Teďka to nevadí nikomu, jak se zdá, protože dochází k zlehčení, najednou z povinnosti bude výběr, takže to nikdo nenapadne. Ale přesně k tomu docházím. To znamená, bude porušen stav, za kterého byli ti studenti přijati. S výjimkou jenom víceletých gymnázií, kde jsou primární, sekundáni, všichni ti, co šli do čtyřletých studií, šli s tím, že bude povinná maturita z matematiky. Zdůrazňuji, že ta povinná maturita z matematiky je povinná, ovšem jako s výjimkou škol uměleckých, zdravotních a sociální služby nebo jak tam jsou. Kdyby bylo čistě po mém, tak i ty sociální služby a zdravotní by tu maturitu z matematiky povinnou měly. Si myslím, že dělat roztoky a podobně, i tam je matematika, a ne nedůležitá. Ale připravil jsem pozměňovací návrh, už tu byl avizován kolegy, který vlastně, když bude přijat, tak zachová stávající právní stav, co se týká maturity z matematiky. Stávající právní stav, ten, který byl schválený v roce 2016, a bude zachováno studentům to, co věděli oni a jejich rodiče, když nastupovali na gymnázia. Dále, on to zmínil i pan předseda Vystrčil vůči panu předsedovi školského výboru, argumentace pana předsedy školského výboru, že není pro povinnou maturitu z matematiky z důvodu, že se jedná o jednorázovou zkoušku, no tak to ovšem říká, že ta maturita nemá být vůbec. Jak se to liší někde jinde? To je jednorázová zkouška ve všech předmětech. To mi je sympatičtější názor kolegy Beka, který nezakrývá to, že je pro zrušení maturity jako takové, ale ne to házet na matiku, že ta být jednorázově nemůže, všechno ostatní být nemůže. A pak mě zaujala poznámka pana ministra, jak by to bylo nespravedlivé nebo špatné vůči těm jazykově nadaným, kteří chtějí mít 3 jazyky, že jo? 3 jazyky chtějí mít, to musí mít asi občanku, že by to mít nemohli. No a jak ty, co jsou na tom technicky? Já se taky přiznám ke střetu zájmů, zatímco pan předseda Senátu říkal matematika, fyzika, tak já matematika, fyzika, chemie. Jak říkal kdysi jeden můj kolega z gymnázia – trojboj hrůzy. Ano, tak dále. A nemohl jsem maturovat ze všech těchto tří předmětů, to jako nešlo, že jo? Čeština, za mých časů ruština, Pismo Taťány k Oněginu umím dodneška. Tak to byla taková vsuvka. Vemte si, že ono se nejedná jenom o tu matematiku. Ono se totiž jedná o celou přírodní oblast. Gymnázia mají poskytovat všeobecné vzdělání. A pokud nebude povinná zkouška z matematiky, tak, a jako že když není, tak se tomu vyhýbá vlastně část studentů, že vlastně tu přírodovědnou část vůbec nemají. Kdyby bylo na výběr, jestli bude povinná zkouška z matematiky nebo na výběr mezi matematikou a fyzikou nebo na výběr mezi ještě matematikou a chemií, to bych pochopil, ale ne toto odsunutí vlastně celé poloviny vědních oborů prostě bokem, prostě dání pryč. Teď k té samotné matematice. Matematika má význam obrovský. Počínaje vesmírem, konče každodenním životem běžného člověka. S matematikou se každý potkáváme od kolébky do hrobu.

Matematika také proto je na školách od první třídy jako velmi důležitý předmět, je součástí přijímacích zkoušek na střední školy, je to věda všech věd, platná ve všech zemích světa, ve všech státech světa, dokonce v matematické řeči se zanechávají vzkazy mimozemšťanům. A přesto nám nestojí za to, aby byla povinnou zkouškou. Hm, podle mě velmi špatné. Pan kolega Bek tady vzpomínal historický proces, já to asi nevím tak přesně, nicméně vím od naší legislativy, pana Novotného, že od roku 1848 se už vede spor o to, jestli má být matematika povinná. Bohužel řadu období nebyla, že jo? A je to škoda, je to špatně kterékoliv období, co není povinná. A nemyslete, že to není znát, je to znát, znovu opakuji, jde do všech oborů, do všech. Já jen tak vzpomenu, vzpomeňte si, minulé prezidentské volby, ředitel vnitra, odboru vnitra, pane Henrych, měl počítat hlasy občanů pro jednotlivé kandidáty ze vzorku. V jednom vzorku jich zjistil 5 % chybných podpisů a v druhém vzorku zjistil také 5 % chybných podpisů, tak z toho vypočítal, že bylo 10 % podpisů chybných. Až soud mu musel vysvětlit, že to jako matematicky jaksi nejde. A to, jak všichni diskutující zdůrazňovali na všech možných fórech, se nejednalo o maturitní matematiku, ale o matematiku základní školy. Ty projevy té nelogičnosti a podobně, když to spadne, když to je špatně, to je pak znát a velice. Víte, do teď mě mrzí, že jsem ty papíry ztratil. Jednou se ke mně dostala maturitní písemka z roku 1895. Gymnázium Olomouc. Já si myslím, že teď, kdyby se rozdala, tak tedy nevím, kdo by to udělal. Diferenciální počet a integrální počet úplně tam běžně, jako goniometrické funkce a podobně, to bylo to nejlehčí, tak dané. No nevím. Zatímco v mnoha oborech jdou nahoru náročnost maturitní zkoušky z matematiky klesá, už víc než těch 100 let. To sto a čtvrt století pořád jde dolů. Ono to má jisté logické vysvětlení. Tehdy v tom roce 1895 maturovalo procento lidí. Za první republiky, Škola základ života, Obecná škola, 5 % populace maturovalo. Teď je to mnohem víc. Tak jde zároveň i ta křivka níže. Nerad bych to popletl, ale pokud si dobře pamatuji, tak paní bývalá ministryně školství Valachová někde uvedla, že aby maturitu z matematiky všichni udělali, tak by bylo potřeba, aby byla lehčí, než jsou přijímací zkoušky na střední školu. No... až tam nám to šlo. Ale tam není vina v těch učitelích, ona existuje nějaká Gaussova křivka, ta se nějak rozděluje. A matematika se nedá takzvaně okecat, tam ta nějaká úroveň musí být. Ano, kdyby byla povinná zkouška z matematiky, znamenalo by to, že část studentů by byla neúspěšná. No a co? Odpovídalo by to té Gaussově křivce. V tom maximálním možném rozdělení, tak aby aspoň od těch přijímaček na střední školu byla nějaká přidaná hodnota. Jak to říkal kolega Kunčar, no tak by byli v učení ty lidi, prostě by tu maturitu neměli. Vemte si, děkuji za podporu zákona, co jsem já dával pozměňovací návrh ohledně obecní policie, kam se nacpala maturita povinná. Byl jsem pro to, ať to vypadne. Ne, Senát to schválil, poslanci to zařízli, ti samí poslanci, kteří vzápětí schválí tu věc, aby nebyla povinná maturita z matematiky, to znamená, sice tu maturitu jako musí mít podle těch zákonů, a zároveň aby ta maturita byla co nejlehčí, aby nebyla. Ne, maturita má mít nějakou úroveň. A bez matematiky toho základního, no stoupá, když to je to, kvůli čemu se na střední školy, ne kvůli čemu se chodí, ale třeba opravdu to hlavní, to je, já jsem to dával i v té zpravodajské zprávě, jako kdyby se v autoškole odpustily jízdy kvůli tomu, že tam je nejvíc havárií. Jako v kanceláři toho moc nezabije na trenažéru ten zkoušený. No tak to odpustíme, byla by neúspěšnost a tak dále. To má úplně stejnou logiku. Víte, závěrem, já mám pocit, já jsem si vzpomněl na turkmenského prezidenta Berdimuhamedowa. Totiž tím, že se maturita z matematiky vyřadí, že nebude povinná, se problém nevyřeší. Tím se jenom tváří, že neexistuje. Podobně jako prezident Berdimuhamedow zakázal používat slovo koronaviru, a proto Turkménie a spolu se Severní Koreou doteď nemají jediný případ, tak my si namlouvejme, jak máme vzdělaný a odmaturovaný národ, jen když nebudou moci mít nebo když nebudou mít tu zkoušku z matematiky. Lžeme si pak sami do kapsy, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji panu senátorovi Michaelovi Canovovi, jenom pro ty, co nematurovali z matematiky, upozorňuji, že Gaussova křivka je jiný název pro takzvané normální rozdělení, a to se nazývá normální, protože je normální. Tak a další na řadě je pan senátor Jiří Cieńciała.

Senátor Jiří Cieńciała:  Děkuji, pane předsedající, vážení kolegové, pane ministře, já myslím, že mám absolutně ulehčenou svoji pozici. Říkám, že jsem se důsledně připravoval na dnešní schůzi, dokonce jsem si připravil písemně diskusní vystoupení, ale po vystoupení všech těch, kteří tady byli přede mnou, a zejména po extempore pana Michaela Canova, je zejména 90 % všech jiných informací a argumentů zbytečných. Já jednom uvedu jeden moment, který tady nepadl, a ten si myslím, že je dost klíčový v současné době pro nás, pro Česko, pro ekonomiku, a to je konkurenceschopnost. Kdo zajišťuje konkurenceschopnost naší ekonomiky? No vývoz, export především. Export do nejnáročnějších států, odběratelů, do Evropy, do Německa, ale i po celém světě, včetně Spojených států. Co exportujeme? No exportujeme výplody našich, v uvozovkách samozřejmě, především technických mozků, ale i přírodovědné materie. Jestli máme něco, co to nahradí a nepotřebuje to matematiku, tak ji zrušme. Proto si myslím, že to je dost nešťastné řešení, tak jednoznačné bez diskuse zrušení nebo usnesení Poslanecké sněmovny, která takový návrh schválila, že rušíme maturitu z matematiky. Je to krásná teorie, jak děti jsou vedené k tomu, aby milovaly matematiku a samy se hlásily na nejnáročnější obor, který je matkou všech technických věd, a nejenom dneska technických věd, dneska žádná disciplina se neobejde bez základů matematiky a bez výplodů matematiky nebo výrobků, které z matematiky vzešly. Já myslím, že nemůžeme, nemusíme pouštět hrůzu matematiky na studenty, je tady dneska celá řada případů, různých přístupů, například profesionálů z pedagogických komory, jejichž názor se mi velmi zamlouvá a navrhuje kompromisní řešení. Já to tu nechci rozebírat, s čím pedagogická komora přišla, ale v podstatě je to kombinace ponechání povinné části matematiky a jazyka a zabití jednou ranou dvou much. Samozřejmě já jsem to zjednodušil, ale určitě odborníci, kteří se tím zajímají, zabývají, vědí, o čem hovořím. Mě akorát mrzí, že tak jako vždycky různé celebrity, zejména i novinářské, se svezly na jednoduchosti kritiky, až vulgarizace otázky státních zkoušek, maturit z matematiky. Škoda. Já si nesmírně vážím, dejme tomu přístupu takových institucí a autorit, jako je například Svaz průmyslu, Hospodářská komora, například Asociace ředitelů gymnázií, Asociace češtinářů, Asociace metodiků, Asociace učitelů angličtiny, Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK a mnohé další, i mimo jiné Matematický ústav Akademie věd ČR. A to jsou pro mě autority a celebrity tady v této materii. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji a přihlásil se pan navrhovatel. Prosím, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Pane předsedo, děkuji za slovo, dovolím si pár rychlých reakcí. Nejdříve na pana senátora Canova. K tomu očekávání maturity z matematiky, ano, máte pravdu, určitě očekávají maturitu z matematiky, ale tím, že tam zůstane, pokud projde tento návrh, ta volitelnost, tak ti, co maturitu z matematiky chtěli, tak si ji mohou nechat. To znamená, tam naopak jako k té újmě žádné dojít nemůže. Upřesnil bych výrok, který jste řekl, že když jsem uváděl, nebo vy jste řekl, že jsem uváděl, že by ty humanitně zaměření na gymnáziích nemohli mít 3 jazyky, kdyby měli povinnou maturitu s matematiky.

Já jsem řekl, že gymnaziáni nemají žádný problém vzhledem k tomu, že tam není neúspěšnost v řádu desítek procent, ale je tam neúspěšnost v jednotkách procent. Tzn. gymnaziáni paradoxně nemají problém se složením maturitní zkoušky. Tím, jak je pro všechny, tak pro gymnázia je jednoduchá. Proto jsem tady hovořil již dvakrát a budu nyní potřetí o matematice plus. Matematika lus je přesně to, co očekávají fakulty, co očekávají technické vysoké školy, co očekává MATFYZ, protože to osvědčuje vysokou úroveň matematiky na té úrovni, kterou očekává ostatně i průmysl poté, co ty lidi začne používat při vývoji a dalších aktivitách s vysokou přidanou hodnotou. Takže tam to vůbec nebylo tak, že by nemohli mít tři jazyky. Já jsem jen řekl, že když jim tam dáme povinnost maturity z matematiky, tak z těchto humanitně naprosto orientovaných lidí nebudou ti, kteří poptávají technické obory, a před chvílí jsem říkal, ty, které poptáváme, bychom měli motivovat k tomu, aby si udělali matematiku plus, tu obtížnější maturitu z matematiky. Tolik na upřesnění.

K vystoupení pana senátora Ciencialy snad jen jedno upřesnění. Když si vezmu Svaz průmyslu a dopravy, vezmu si Hospodářskou komoru, já tomu naprosto rozumím. Ale my jsme překvapivě jednotní v tom, že já opravdu chci, aby tam šli lidé, kteří matematiku umí používat, protože jen ti jsou použitelní potom ve vývoji, inovacích a dalších věcech. A jedno upřesnění, které si nemohu odpustit, vy jste zmínil slovíčko „profesionálové z pedagogické komory“. Prosím, rozdíl mezi lékařskou a pedagogickou komorou je v tom, že pedagogická komora je zapsaný spolek. To není komora ze zákona, kde by byli všichni ze 160 000 našich učitelů. To znamená, to opravdu není tak, že by se dalo deklarovat, že pedagogická komora je tím, kdo zastupuje české učitele, kde čeští učitelé musí ze zákona vstupovat. A je to hlasem českých učitelů. Když si uděláte screening některých vyjádření, podíváte se, jakým způsobem se vyjadřovali k některým věcem, tak rozhodně odmítám to slovíčko konkrétně ve vztahu k člověku, který se prezentuje nebo si nechává říkat prezident pedagogické komory, toho bych si já netroufl označit za profesionála a myslím si, že nikdo z řad odborné veřejnosti. To, že v pedagogické komoře jsou lidé, kteří jsou praktikujícími učiteli, ti bezpochyby profesionály jsou, ale ten konkrétní člověk, který prezentuje pedagogickou komoru navenek, to určitě není. Takže to jen takové drobné upřesnění. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji a do jámy lvové pan první místopředseda Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, pane ministře, pane předsedo, doufám, že jáma nebude úplně lvová. Někteří, kteří by rádi krotili, už odešli a nejsou tady. I jim bych rád řekl pár věcí. Na začátek řeknu několik věcí, které je třeba pořád a do nekonečna opakovat. Ruší se povinná maturita z matematiky. Povinnost, aby všichni maturanti z ní maturovali. Neruší se maturita z matematiky. Jen povinnost pro všechny středoškoláky z ní maturovat.

Druhá věc, není pravda, že všichni, co nastoupili v roce 2016 a příští rok by měli maturovat, tak už byli s tím seznámeni. O tom se rozhodlo až v zimě roku 2016 a to už samozřejmě bylo v takové fázi, že si školy připravovaly podmínky na přijímačky a bylo to v takovém období velmi nejasném. Ano, nebylo to schváleno v roce 2016, 20. prosince 2016 to schválila teprve vláda a pak to prošlo parlamentem. Takže to je druhá věc, kterou jsem chtěl říci.

A poslední věc, kterou jsem chtěl na úvod říci, se týká toho, řekněme, horlivého obhajování matematiky. Já s tím naprosto souhlasím. Naprosto s tím souhlasím. Matematika je důležitý a nenahraditelný obor, ale neslyšel jsem tady jediný argument pro to, proč by to měl být povinný maturitní předmět. To všechno jsou argumenty, proč se má matematika vyučovat, proč se má vyučovat dobře, proč se má vyučovat hodně. Ale není to argument pro to, aby z ní maturovali všichni.

To, co v zimě roku 2016 ministryně Valachová prosadila, a tím odpovídám i tomu, na co se tady ptal pan senátor Kos, proč se to prosadilo, byl zájem především různých lobbistických skupin ze strany Svazu průmyslu a obchodu, Hospodářské komory atd. Ta úvaha byla taková, matematika bude povinná, bude víc a víc lidí chodit na technické obory. To samozřejmě vůbec neplatí, to není žádná pravda. To byla jedna věc.

Druhá věc, objevilo se to, a to mě mrzí, že se to opakovalo i dnes v nějakém příspěvku. Budeme mít na středních školách s maturitou povinnou maturitu z matematiky, někteří lidé se toho budou bát, nebudou na střední školy chodit a budou chodit na učňovské obory. To je podle mě argument velice nefér a nesprávný. To si myslím, že není vůbec na místě. To, že to byl velice nešťastný krok, rozhodnout o povinnosti, aby všichni středoškoláci maturovali z matematiky povinně, říkám s plnou odpovědností. A teď mi dovolte malou osobní odbočku. S odpovědností člověka, který maturoval na vyhlášeném matematickém gymnáziu, diplomovou práci dělal z aplikované matematiky, vedl 30 let školu, z které desítky absolventů absolvovaly studium matematiky na takových univerzitách, jako je Cambridge apod. I v letošním roce maturuje 75 % lidí z té školy z matematiky. Včera jsem zjistil průměrný výsledek, a ten je 80 %. Takže podezřívat mě z toho, že bych nebyl příznivcem matematiky a že bych pro to nedělal všechno možné, aby se učila hodně a dobře, by bylo úplně mimo.

Já si jen dovolím poznámku v tom smyslu, že povinná maturita z matematiky by neprospěla vůbec nikomu. Neprospěla by těm méně nadaným nebo řekněme těm, kteří se chtějí věnovat některým jiným oborům a chtějí věnovat některým oborům více prostoru. Neprospěla by ani ve své šedosti a průměrnosti ani těm výborným žákům, těm talentovaným a těm nadaným. Ale především by uškodila samotné matematice. A to říkám s plnou zodpovědností člověka, který matematiku opravdu má rád a dělá vše možné pro to, aby se učila hodně a co nejlépe.

V případě, že by z ní museli maturovat všichni žáci na středních školách s maturitou, bychom buď museli přistoupit k tomu, že snížíme úroveň poměrně nízko, protože už teď je neúspěšnost vysoká, nebo bychom museli skutečně věnovat spoustu času jen na přípravu a mechanické opakování k maturitě jako takové. A to rozhodně nechceme. Připomínám, že už loni na jaře propadlo 34,5 % maturantů. A nikdo si nepochybně nechce představit, kolik by to bylo, a to maturovalo asi jen 20 % lidí z matematiky. Představte si, kolik by to bylo, kdyby maturovali všichni. Já neříkám, že to je argument, který by měl být nosný a nejdůležitější, ale jen to konstatuji. Vezměme si, že i z těch 34 % bylo mnoho těch, kteří neuspěli už potřetí.

To znamená, že skončili po čtyřech letech studia na střední škole se základním vzděláním. Co to je za lidi? To jsou lidé, kteří jsou frustrovaní, nezaměstnatelní a přinášejí obrovské problémy pro společnost. Od zavedení státních maturit je takových lidí více než 30 000. Slyšel jsem i ty názory „tak co, měli pro to něco dělat, měli se učit, nepotřebují všichni maturitu, proč by měli všichni maturovat“ a tak dál. Ale to je přeci úplně jiná otázka. Měli se víc učit? Možná že ano, možná že ne. Možná že je na místě diskuse a debata o tom, jestli skutečně potřebujeme, aby 80 % lidí bylo na studijních oborech s maturitou. Jistě jsou obory, které by mohly skončit nějakou závěrečnou zkouškou a nemuselo by to být, ale to jsme si trošku způsobili tím, že jsme se rozhodli, že bude maturita vázána na určitá certifikovaná povolání a prostě se k tomu nutí spousta lidí bez, řekl bych, vnitřní podstaty. To je také důležité si uvědomit. Prostě matematika je náročná, je složitá a já si troufnu říci, že se neučí dobře. Ale to není tím, že by ji neučili dobře učitelé. Matematika se tradičně učí, já pro to použiji ten výraz, i když to není přesné, frontálně. Učíme všechny všechno stejně ve třídě. Lidi, kteří získávají medaile na matematických olympiádách stejně jako ty, kteří se třepou strachy, když mají vyřešit trojčlenku, a nediferencujeme. Takže bychom měli přistoupit k tomu, abychom diferencovali, abychom věnovali víc prostoru individualizaci výuky, abychom měli dost času na procvičení, abychom mohli dělit v třídách, aby i ti, co na to nejsou tak úplně nadaní, měli čas se s tím dostatečně seznámit a měli čas to dostatečně pochopit, v čem je půvab matematiky. A my se místo tohoto rozhodujeme, a tímto krokem bychom to jen potvrzovali, že budeme směřovat k takovému zglajchšaltování, ke zprůměrování, k šedému průměru, místo abychom se pokusili dostat z každého to nejlepší, co v něm je. To je i otázka právě tady zmiňovaných jazyků. V současné době se maturuje při státní maturitě na úrovni B1. To je třetí nejnižší stupeň maturity. Kdyby bylo jasné, vy se rozhodujete mezi tím a tím, a jestli se rozhodnete maturovat z jazyka, tak to bude minimálně na úrovni B2 a můžeme být náročnější. Zrovna tak by to mohlo být v matematice. Nesměřujme k nějakému šedému průměru na poměrně nízké úrovni.

Ano, slyšel jsem tady mnoho argumentů a nejen tady, ale za poslední roky na mnoha úrovních, jak je matematika důležitá. Já to potvrzuji, matematika je důležitá, je nenahraditelná, rozvíjí to, co jiné obory ne. Schopnost logického uvažování, analýzy problému, i to ověření, řekněme, racionálního výsledku. To nám dost často chybí. To všechno matematika umí a dělá. Ale to není argument pro povinnost z ní maturovat. To je argument pro to, učit ji hodně a učit dobře. Jsem si tím jistý, a neslyšel jsem to tady, že takový argument není. Je argument jen pro to, učme matematiku hodně, učme ji dobře. Ale povinnost z ní maturovat to není. Jestli někdo řekne a přednese argument pro povinnou maturitu z matematiky, ne pro její kvalitní výuku nebo pro její vůbec výuku, tak se veřejně omluvím, že několik let bojuji proti té povinnosti a ještě ho zvu na večeři.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji panu místopředsedovi. A dalším přihlášeným je pan senátor Hraba. Připraví se pan senátor Hampl.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, já nebudu kritizovat pana ministra, já chci naopak říci a vyzdvihnout, o co tady v celé té věci jde. Mám pocit, že podléháme příliš historičnosti okamžiku. V celé věci povinná/nepovinná maturita z matematiky jde o to, jestli bude zachována stávající právní úprava, která by se tam i vrátila pozměňovacím návrhem Michaela Canova a to, jestli bude o povinné maturitě z matematiky rozhodovat vláda svým nařízením a vymezením oborů, potom tedy nechme stávající stav, případně přijměme pozměňovací návrh kolegy senátora Canova, nebo jestli tu změnu provede parlament, tedy PS a Senát. Jedná se tedy o to, jak snadná bude změna, jestli to ponecháme na vládě, což by v současné situaci tak bylo, rozhodovala by vláda. Není to tedy tak, že jednáme za pět minut dvanáct. Pokud by novela neprošla v této podobě, bude dál rozhodovat vláda, které obory budou zařazeny do povinné maturity z matematiky a které ne. Neznamená to, že by tím, že nebude přijat tento zákon nebo bude vrácen, neznamená to, že bude automaticky povinná. Samozřejmě by vláda musela přijmout nové nařízení. Já jsem chtěl vyzdvihnout to, že jednáme o tom, jak snadná změna bude ne to, jestli bude povinná maturita z matematiky, nebo nebude. Nenalhávejme si, že pokud teď rozhodneme, že nebude povinná maturita z matematiky, že to tak bude navždy. Bude to do té doby, než to někdo navrhne a najde si potřebnou většinu v parlamentu. Tzn. nepodléhejme tlakům, že musíme rozhodnout, že teď se skutečně jedná o budoucnost a od této doby se už nic nezmění. To, jak popisoval kolega senátor Bek, tak se koncepce měnila už tolikrát, že si nedělám iluze, že se nezmění ještě do budoucna. Co se týká vlastní věcné podstaty, plně souhlasím s kolegou Bekem. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a prosím pana senátora Hampla. Připraví se paní senátorka Vítková.

Senátor Václav Hampl:  Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, já chci vystoupit také ke státní maturitě, ale kupodivu ne z matematiky, o té už jsme slyšeli opravdu hodně. Ale k jazykům, k češtině a k cizím jazykům. A jedna ze změn, které se tady navrhují, je, aby státní maturita z češtiny a z cizího jazyka byla zredukována pouze na didaktický test, tedy v podstatě na ověření pasivních znalostí jazyka a nikoli tak moc aktivních. A mně to připadá, že se z toho dělá polopes, že stát svou certifikací ověří, že umím rozumět francouzsky, to by bylo krásné, ale nikoli že umím mluvit nebo psát francouzsky. To mi připadá, že je věc, která také z mého pohledu nejde šťastným směrem, protože je to prostě polovičaté řešení. Tak buď státní maturita je plná státní certifikace toho předmětu, tedy toho jazyka, nebo to fakt necháme na školách, ale pak nevím, proč celé? Tak jestli mohu poprosit o reakci na tento aspekt. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. A paní senátorka Vítková, připraví se pan senátor Drahoš.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Já děkuji za slovo. Omlouvám se, že si ho beru už podruhé, ale chtěla jsem se ještě zeptat pana ministra, jestli problém v zavedení distanční formy vzdělávání nesouvisí i s tím, že třeba nejsou prostředky nebo nebyly prostředky čerpány na vybavení škol? Protože podle výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu se ukazuje, že MŠMT mimo to, že neplnilo 12 z kontrolovaných aktivit, které si samo naplánovalo, nezavedlo do praxe ani standard digitálních kompetencí učitelů a ministerstvo chtělo zvýšit výdaje na jednoho žáka v této oblasti o 500 Kč, ale podle NKÚ je to pouze 50-59 Kč. Těch věcí je tady ještě více, ale já nechci zdržovat. Takže pokud je to třeba problém i finanční, tak potom je jasné, že dávat do zákona něco, co nelze finančně zvládnout, tak tomu potom rozumím spíše jak zapsání do rejstříku škol.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Zatím jako poslední přihlášený pan senátor Jiří Drahoš.

Senátor Jiří Drahoš:  Ještě jednou, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedo, pane ministře. Říká se, že co Čech, to muzikant, já mám po dnešní bohaté debatě pocit, že co Čech, to pedagog, nakonec všichni jsme absolventi škol. Zaregistroval jsem tady a psal jsem si nejenom jména vystupujících, ale také názory, které zazněly. Některé z nich, já to tady nechci pitvat, mi podsouvali něco, co jsem neřekl, například že jednorázová zkouška je zbytečná, nic takového jsem neřekl. Na druhé straně z řady vystoupení, všechny různé aspekty těch vystoupení nechávám stranou, ale vyznělo něco, o čem já jsem mluvit nechtěl, ale čemu se také společně s dalšími docela intenzivně věnuji, to je, že současná podoba maturitní zkoušky pro 21. století, já bych řekl nevyhovuje anebo není zcela vhodná. Mikuláš Bek prostřednictvím pana předsedajícího to tady shrnul ve svém krátkém historickém exkurzu a debata nad tím, jestli ta forma, kterou dnes maturitu provozujeme, není to ta čistě rakousko-uherská forma, doznalo to samozřejmě ve vývoji řady změn, ale jsem přesvědčen o tom, že forma jednorázové zkoušky, jak tady padlo, po čtyřech, po šesti nebo po osmi letech, že je zcela nevhodná. Existují už jiné formy části maturit, profilových částí, některé školy mají projekty, které studenti obhajují atd., ale to bych tady nerad debatoval. Chci jenom poukázat na to, že jste správně někteří z vás, byť jste to možná mysleli opačně, jste poukázali na to, že současná forma maturity - a nechávám matematiku úplně stranou – že není vhodná. Za druhé. Samozřejmě souhlasím s tvrzeními o důležitosti matematiky, to, že matematika je gymnastikou mozku, že učí kritickému myšlení, že matematika je vědou všech věd, no, možná by někdo něco namítl proti tomuhle, ale já s tím v zásadě ztotožňuji. Jen mi z toho neimplikuje, že je to taková tragédie, když je to tedy věda všech věd, že my ji chceme u té maturity nepovinnou, ale jinak s těmito výroky souhlasím. Jak říkám, i z nich vyplývá, že problém základní je, jak tu maturitu z matematiky pojímáme a co nám ten výsledek maturitní zkoušky říká. Víte, já jsem si tady v tom svém vystoupení, ocituji to, jsem to nečetl, ale možná jsem to neříkal úplně přesně takhle. Ale mínil jsem, že v dokumentech, které jsem dostal, a teď říkám zcela přátelsky, i v těch všech názorech, které tady zazněly, jsem neslyšel odpověď na otázku – a myslím, že to tady také formuloval pan místopředseda Růžička, jaký je kladný vliv maturity z matematiky v dnešní podobě na matematickou gramotnost studentů a populace. Nezlobte se, možná jsem nechápavý, v tom případě budu rád, když mě ještě třeba někdo poučí, ale neslyšel jsem to tady, nic takového tady nezaznělo, omlouvám se. Bavme se poté – a já stále bych velmi naléhal na to, abychom zákon schválili v podobě, ve které nám sem poslala Poslanecká sněmovna, abychom se daleko systematičtěji zabývali něčím, co jsem nazval maturitní zkouška v 21. století. To je z mého pohledu daleko důležitější. Ta maturita z matematiky je jenom špička ledovce, který by se měla řešit vcelku. Takže to je k té matematice, a ještě tady zaznívaly argumenty o tom, jak ovlivní zkoušky studenti, kteří potřebují tu maturitu, atd. Byl jsem s kolegou Jiřím Růžičkou ve Švýcarsku, kde jsme se věnovali převážně studiu nebo seznámením se s tamním duálním systémem vzdělávání a oni opravdu tam nemají situaci, která tady byla také citována, že student střední školy jakékoliv kvůli tomu, že nesloží maturitu z matematiky nebo z jiného předmětu, z důvodů, které tady nechci pitvat, skončí se základním vzděláváním. Čili i Švýcaři mají velmi promyšlený systém postupného skládání zkoušek, které končí různými formami maturity, když chcete na univerzitu v Lausanne nebo na ETH Zurych, tak musíte mít klasickou bych řekl maturitu, když chcete na University of Applied Sciences, stačí tam jiná forma maturity, projektová, taková onaká. Znovu říkám. Nechci to tady rozebírat, ale velmi byl doporučoval, abyste s tímhle třeba i později seznámili. Já s konstatováním a to velmi přátelským a svým způsobem omluvným k některým z vás, že mě nikdo z vystupujících nepřesvědčil o tom, že povinná maturita z matematiky je něco, co zlepší kvalitu vzdělání populace v matematice, a souhlasím, že kvalita by měla být co nejvyšší, ostatně nejen v matematice. S tímto konstatováním na vás opět apeluji, abyste podpořili návrh v té formě, návrh zákona ve formě, v jaké nám byl postoupen PS. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji panu senátorovi a dalším přihlášeným je pan senátor Koliba, zatím poslední.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, páni senátoři, vážený pane ministře. Já na rozdíl od ostatních mých předřečníků nebudu diskutovat k problematice maturity z matematiky, ale mám jeden dotaz na pana ministra. Protože matematiku se učíme od začátku na základní škole, na střední škole a ne vždy ji používáme, používáme spíše kalkulačky v mobilu apod. a naše mládež žije a nejenom mládež, ale i všichni žijeme celý život nějakým sexuálním životem. A já se chci zeptat, jaká je situace ohledně sexuální výchovy na školách? V minulosti byla povinná, pak je tedy nepovinná, já trošku odkloním téma, já se omlouvám, trošku to odlehčím, ale ČR patřila v minulosti k zemím, která měla sexuální výchovu jednu z nejlepších v Evropě díky kolegům gynekologům, pan primář Ráček, který už tedy nežije, tady si na něho vzpomenu, pan dr. Uzel, kterého všichni znáte, propagátoři sexuální výchovy, nejenom antikoncepce, ale sexuální výchovy, výchovy k rodičovství, nazvěte si to, jak chcete, není to prosím propagace sexu. Ještě jednou zdůrazňuji, je to sexuální výchova. Omlouvám se, ale já jsem loni napsal učebnici pro vysoké školy, pro porodní asistentky, sexuální výchovu pro porodní asistentky, tato publikace – se vám trošku pochlubím – dostala Hynieho cenu za rok 2019, což pan profesor Hynie byl známý český sexuolog a tato cena se uděluje za nejlepší publikaci v oblasti sexuologie za rok 2019 a ta naše učebnice tuto cenu dostala. Napsal jsem to s panem profesorem Weissem a ještě s dalšími kolegy, takže není to pouze moje osobní zásluha, ale můj dotaz je na pana ministra, jaká bude vize a perspektiva v oblasti sexuální výchovy v českém školství? Protože je celá řada metodických doporučení, ale tato sexuální výchova není začleněna do jakéhosi schématu sexuální výchovy. Je to určitá historie, která se neváže na osobu pana ministra, v minulosti byli jeho předchůdci, kteří vyřadili tuto sexuální výchovu, nicméně můj dotaz je: Co nás čeká do budoucna, jestli se uvažuje o nějaké formě. Protože nejde – ještě jednou zdůrazňuji – nejde o propagaci sexu. Jde o to, že je tady určitá skupina rodičů, kteří prosadili to, že tato sexuální výchova...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Omlouvám se, pane řečníku, prosím kolegy a kolegyně, aby se uklidnili, vím, že možná třeba mají nějaké asociace, které tady dříve nebyly, ale nechte pana senátora, prosím...

Senátor Peter Koliba:  Jsou tady v opozici názory, že ta sexuální výchova patří do rodiny a že je pouze výlučné právo rodičů o tom rozhodovat a výlučné právo rodičům poskytovat tu informaci, ale víte, já mám ve své gynekologické ambulanci pacientky s vysokoškolským vzděláním, které když se jich zeptám na slovíčko ovulace, oni neví, co je ovulace, ano? Oni neví další biologické aspekty reprodukce. Samozřejmě nechci tím někoho urazit a nechci se tím někoho dotknout, ale myslím si, že určité znalosti v oblasti lidského těla a toho, co nás potkává každý den, jak co se týče psychických aspektů, psychologických aspektů sexuální výchovy, nejenom vyloženě té biologie reprodukce, tak si myslím, že do té struktury školství patří. A nenahradí se to pouze formou výuky biologie, protože sami víme, že někteří rodiče se ostýchají a také někteří pedagogové se ostýchají o tom mluvit a sexuální výchovu nedělá pouze jedna přednáška gynekologa v 9. ročníku základní školy. To je prostě nedostatečné a ta naše mládež si i v této oblasti bere určité vzory. Samozřejmě jsou rodiče, ty vzory jsou pedagogové, ale chci upozornit na negativní jevy v naší společnosti, jako je pornografie, která je dnes odbržděná a dostupná, chci upozornit na zneužívání mládeže, na nedostatečnou bezpečnost a ochranu mládeže před různou kyberšikanou a dalšími věcmi, a to s tou sexuální výchovou také souvisí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji a dalším přihlášeným je pan senátor Mikuláš Bek, prosím pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jenom stručně ještě. Přece jenom jsem sledoval podrobně průběh debaty a chtěl jsem jenom poznamenat jednu věc. Mně se zdá, že bude moc dobře, až budeme mít tento zákon z krku. Ta naše debata o vzdělání je strašně silně centrovaná kolem problému závěrečných zkoušek a trochu to vypadá, že obsahem vzdělání je to, co na konci studia zkoušíme. Ale tak to tedy není. Možná je dobrý příklad univerzity Charlottesville - vybudoval Thomas Jefferson poté, co skončil úřad amerického prezidenta, na jejímž designu se podílel i architektoknicky. On dobře věděl, že podstatou vzdělávání je to, že se studenti a učitelé setkávají a společně stárnou. S prominutím, to, co se zkouší u závěrečných zkoušek, s tím nemusí mít tak moc společného. Možná bychom měli tu debatu opravdu o vzdělávání se snažit orientovat i jinam, než je už dekádu trvající debata o státních maturitách, která nám možná brání v tom, abychom se věnovali tomu, co je podstatnější. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji a do obecné rozpravy se už nikdo další nehlásí, tak obecnou rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele nebo prosím pana navrhovatele, zda má zájem o závěrečné slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji za slovo. Budu telegraficky opět reagovat na to, co tady padlo. Pan senátor Hampl se ptal na význam návratu písemných částí, resp. slohovky a v případě jazyků ten přezkum do profilové části zpátky na školy. Ano, jsem toho názoru, že stát si má zachovat tu kontrolu kvality přes texty didaktické, jsem toho názoru, že tato část a chápu, že tady některé odborné asociace mají ten názor, že ta centralizace je ku prospěchu. Když uvedu příklad slohové práce, tak skutečně nejsem přesvědčen o tom, že centrální vyhodnocování slohové práce naskenované týmem stejně proškolených odborníků má tak velkou přídavnou hodnotu, a je přínosem pro celý systém, než když k opravení slohovek dojde přímo na školách. V případě jazyků je to diskutabilní, ale znovu říkám, základní myšlenka je ponechání toho kontrolního balíku didaktických testů, nějaké té laťky, protože když se vrátím do historie, tak státní maturita tady byla jako reakce na různou kvalitu maturit na různých školách, a na to, že neexistovalo nějaké nepodkročitelné minimum. Tedy logicky by ty didaktické testy měly být tou laťkou a jsem říkal, debata o obsahu, kterému jsme se nevěnovali a ten obsah ať už jednotné přijímací zkoušky, obsah maturity a její význam, hodnota, v rámci celého toho vzdělávání, je téma mnohem košatější než je téma a už to tady také padlo, toho návrhu, který dnes před vámi je. Takže to bylo na vysvětlenou. Co se týká paní senátorky Vítkové, a já jsem rád, že jste ten dotaz položila, protože aspoň mohu vyvrátit to podezření, které tam tak mezi řádky bylo, jako že nepodporujeme to zavedení distanční výuky, protože jsme jako ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy selhali a nemáme peníze na to, aby jsme zabezpečili všem školám dostatek prostředků na to, aby všichni měli počítače. To jsem tam tak vnímal, pokud jsem to vnímal špatně, tak se omlouvám. Pokud to tam bylo, mezi těmi řádky, tak je jednoduchá odpověď. Součástí tohoto zákona, který před vámi dnes leží, je také rozšíření využití tzv. ONIVů, tedy ostatních neinvestičních výdajů, které ministerstvo na školy posílá a které nejenom v posledních letech, ale obrovsky dlouhou dobu stagnují. A zároveň, a je to dohledatelné na mých veřejných vyjádřeních od nástupu do funkce, říkám, že poté, co se nám podaří narovnat oblast platovou, oblast odměňování, což se nám daří v posledních třech letech, to nejsou pouze proklamace, ale konečně reálná čísla přidávání na platy pedagogických a nepedagogických pracovníků, tak přichází čas také na to, navýšit objem ostatních neinvestičních výdajů. Takže pro rok 2021 je toto přesně oblast, o kterou já budu usilovat, o její navýšení, takže představa, že se tady něco snažím odkopávat, protože na to nemám, je lichá. Pak je tu ještě jedna věc, která je podstatná. Ty výdaje podle § 160, tak samozřejmě výdaje na učební pomůcky spadají směrem ke státu, ale také je dobré si připomínat, že máme zřizovatele škol, že zřizovatelé jsou ti, kteří mají tu budovu, zřizovatelé jsou ti, kteří se mají starat o vybavení škol, pokud jsme tady dnes zmiňovali několikrát Finsko, tak zřizovatelům jde z rozpočtového určení daní nemalá částka, která se v posledních letech každoročně navyšuje právě pro to, že na svém území mají školu a právě je dána per capita, je dána na hlavu jednoho žáka a díky se zlepšilo rozpočtové určení daní. Tedy je namístě, aby společnými silami a já se toho nezříkám, zřizovatelé investovali do svého majetku, do svých počítačových učeben, a zároveň aby ministerstvo se snažilo o navyšování ostatních neinvestičních údajů, o což se také snažíme. A zároveň k tomu dodávám, a to je ke zprávě NKÚ, přes intervence OP3V operačního programu jsme jenom během posledních dvou let na základě šablon, tedy zjednodušených projektů, které mimochodem jsou kvitovány velmi pozitivně ze strany Evropské komise, protože i když jsou to samozřejmě papíry, které se vážou k výplatě těchto projektů, tak je to velmi zjednodušený systém, který byl oceněn i Evropskou komisí, a díky tomu, že si školy vybraly ty šablony na tzv. mobilní ICT učebny nebo na mobilní ICT techniku, tak ve školách jenom za poslední dva roky je 60 000 nových počítačů nebo iPadů. To znamená, ze strany ministerstva, ze strany operačního programu, evropských prostředků se daří těm školám pomáhat. Zároveň říkám usilujeme o navýšení ONIVů, ale nerad byl zapomněl, protože mám signály i z předchozího období, ne z období korona krize, že některé obce prostředky, které dostávají na toho žáka za to, že jsou zřizovatelé, nepouštěly v minulých letech a jsou to stesky některých ředitelů škol, plnou měrou do těchto škol, a to je podle mě věc, která je také k debatě, také k řešení, protože v případě, že bude docházet k navyšování prostředků ze státního rozpočtu a zároveň poleví aktivita zřizovatelů, tak budeme hrát stále hru s nulovým součtem. Ostatně příklad programu Můj klub ve sportu, kde z původní nuly jsme dnes na 1,5 mld. Kč a čerpá se to rychleji, tak bohužel smutným doprovodným efektem tohoto programu je, že na některých obcích ty stávající prostředky vypnuly.

Tedy ty kluby stále říkají, že mají málo prostředků, přestože stát tam během čtyř let napumpoval nebo roční nárůst až na 1,5 miliardy korun. Od začátku ten program, aspoň jak já jsem ho sledoval, byl zamýšlen jako aditivní program, program, který měl podpořit to sportování, měl směřovat přímo k těm klubům, ale nikdy to nebylo zamýšleno tak, že obce mají podporu té sportovní činnosti vypnout, v podstatě říct, teď posílá stát, tak já dávat nebudu. Tak to nikdy zamýšleno nebylo. Byl bych velmi nerad, kdybychom se při masivním přidávání do školství, které se v posledních letech daří, čelili tomu stejnému a nešli ruku v ruce se zřizovateli. Pevně věřím, že jsou to jenom ojedinělé případy v rámci toho systému. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji panu navrhovateli a nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Michael Canov? Ano, přeje, prosím.

Senátor Michael Canov:  Přeji si sdělit, že nepřeji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za sdělení, že si nepřeje vystoupit při jeho vystoupení. Nyní prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jiří Drahoš:  Pokud jsem správně počítal, v bohaté debatě vystoupilo 12 senátorek a senátorů, někteří opakovaně, stále konstatuji, že v této chvíli jsou zde návrhy dvou výborů shodné v tom, že návrh je schválit novelu zákona ve znění zaslaném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji panu zpravodaji, když to ještě jednou shrnu, máme tady dvě usnesení, jednak výboru pro vzdělávání, vedu, kulturu, lidská práva a petice a potom ústavně-právního výboru, které navrhují zákon schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zaznělo to minimálně jedenkrát i při vystupování jednotlivých senátorů, pokud by náhodu návrh na schválit neprošel, tak jsou tady dva pozměňovací návrhy, které byly avizovány v rámci obecné rozpravy. Před hlasováním já vás svolám.

A máme tady žádost o odhlášení, takže já vás všechny odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili.

V sále je aktuálně přítomno 68, 69, 71 senátorek a senátorů, 72, aktuální kvórum je 37. Budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Takže při hlasování č. 13, přítomno 74, 75 senátorek a senátorů, kvórum 38, pro 50, návrh byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já vám, pane ministře, blahopřeji a končím projednávání tohoto bodu. A my se tady vystřídáme.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ještě jednou dobré odpoledne přeji všem, vystřídali jsme se u předsednického stolku, dalším tiskem, který budeme projednávat, je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Stanovy Mezinárodního centra pro registraci seriálových publikací

Tisk č. 212

Vládní návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 212, uvede ho ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji, na úvod tohoto materiálu vám ještě děkuji za hlasování o materiálu předešlém. Zde samozřejmě v zastoupení jsem byl vybrán, abych Senátu přednesl vládní návrh, kterým se předkládá návrh na přístup ČR ke Stanovám Mezinárodního centra pro registraci seriálových publikací. Velmi zjednodušeně. Je to to, co známe všichni jako ISSN. To mezinárodní centrum bylo založeno v roce 1974, na základě smlouvy uzavřené mezi UNESCO a Francouzskou republikou. A my, tehdy ještě jako Československo, jsme se stali aktivním účastníkem tohoto systému od roku 1978, kdy funkcí národního střediska vykonávala Státní technická knihovna. Nyní to tedy vykonává Národní technická knihovna. Národní technická knihovna je přímo řízenou organizací ministerstva školství, takže je logické, že to přednáší ministr školství, tím druhým argumentem pro to, proč tento bod uvádím já, je to, že jsem se narodil v roce 1978 a v roce 1978 ČR vstoupila nebo se stala aktivním účastníkem.

Ten přínos členství ČR a Národní technické knihovny v té síti je samozřejmě ta agenda přidělování mezinárodního standardního čísla seriálové publikace ISSN a vedení té správy České národní databáze ISSN, to znamená, ta honba za publikacemi třeba v oblasti vysokého školství a dohledatelnost různých typů seriálových publikací, tak se zrcadlí v tomto systému, jehož jsme celou dobu součástí. Přístup ke Stanovám Mezinárodního centra vyžaduje souhlas obou komor parlamentu, následný podpis prezidentem republiky, takže v případě kladného postupu této normy, tak bude oznámen tento krok generální tajemnici UNESCO.

Na půdě Senátu, pokud tady mám správné informace, návrh byl projednán 15. dubna, na výboru pro vzdělávání, vedu, kulturu, lidská práva a petice, 3. června výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Oba výbory doporučují dát souhlas s tímto přístupem, tak budu rád, když tomu i tak bude. Díky.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk č. 212/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je pak výbor pro vzdělávání, vedu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk č. 212/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí nyní zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Václav Chaloupek. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážený pane ministře. Výbor pro vzdělávání, vedu, kulturu, lidská práva a petice se vládním návrhem zabýval na 14. schůzi 15. dubna, s přihlédnutím k rozboru legislativního odboru Kanceláře Senátu bylo konstatováno, že souhlas se Stanovami Mezinárodního centra pro registraci seriálových publikací je nutností. Už proto, že první jednání začala ve 2. polovině 70. let, v době Československa. Vláda vyslovila souhlas usnesením č. 888 ze dne 9. prosince 2019.

Přístup ČR ke stanovám mezinárodního centra není v rozporu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU a se závazky vyplývajícími pro ČR z jiných mezinárodních smluv, ani s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, a nenese s sebou další legislativní dopady pro ČR.

Výbor pro vzdělávání, vedu, kulturu, lidská práva a petice doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Stanov Mezinárodního centra pro registraci seriálových publikací.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  To je vše? Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a případně zaznamenával další návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Tomáš Jirsa? Asi nepřeje, protože tady není. Tak nebude vystupovat. Ani mu nebudu děkovat. Já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Tak, prosím, pan senátor Jirsa tady není, tak jestli chce někdo z tohoto výboru něco říct, tak prosím. Nikdo se nehlásí. Nikdo se nehlásí ani do diskuse, tak já tuto rozpravu, která nebyla, uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, jestli by chtěl něco dodat? Rozhodně ne... Ano. Ptám se pana senátora Václava Chaloupka, jestli chce něco dodat?

Senátor Václav Chaloupek:  Ne, já bych už jenom mohl přečíst 105. usnesení... (Jiří Růžička: Ano.) Takže ho nemusím číst? (Jiří Růžička: Jen ho přečti, Václave.)

Senát PČR, výbor pro vzdělávání, vedu, kulturu, lidská práva a petice , ze 14. schůze konané 15. dubna 2020, po úvodním slovu předsedy výboru, senátora Jiřího Drahoše, odůvodnění Mgr. Danou Prudíkovou, náměstkyní pro řízení sekce legislativy mezinárodních vztahů, po zpravodajské zprávě senátora Václava Chaloupka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Stanov Mezinárodního centra pro registraci seriálových publikací.

Určuje zpravodajem mě a zatřetí pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Drahoše, předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost číst nebudeme, protože tady pan senátor není a také ho máme před sebou, víceméně je ve stejném duchu, tedy to znamená, v duchu dát souhlas s přístupem ČR ke Stanovám Mezinárodního centra pro registraci seriálových publikací. Já spustím znělku a budeme po znělce o tomto návrhu hlasovat.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas s přístupem ČR ke Stanovám Mezinárodního centra pro registraci seriálových publikací. V sále je v současné chvíli přítomno 72 senátorek a senátorů, kvórum je 37. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 14 se z 73 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi. A my budeme moci pokračovat v našem jednání jinými body než body z dílny ministerstva školství.

Dalším bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (EU) 2018/1999 (evropský právní rámec pro klima)

Tisk EU č. N 043/12

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky č. N 043/12 a N 043/12/01. Já poprosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, který už je připraven, aby nás s těmito materiály seznámil. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi vám představit rámcovou pozici ČR k již zmiňovanému návrhu nařízení Evropského parlamentu.

Návrh nařízení, které je označováno jako evropský právní rámec pro klima, zveřejnila Evropská komise 4. března letošního roku, toto nařízení navazuje na sdělení Evropské komise, o kterém jsme tady již hovořili, nepochybně v příštích měsících ještě hovořit budeme, a možná i letech, nějakým mým nástupcem, a to je zelená dohoda pro Evropu a Evropskou radou schválený cíl klimatické neutrality EU do roku 2050.

Tento návrh má za cíl začlenit cíl klimatické neutrality EU do roku 2050 do právních předpisů EU, a přispět tak k provádění pařížské dohody o ochraně klimatu. Na dosažení cíle klimatické neutrality do roku 2050 by se měly podílet všechny členské státy společně, přičemž členské státy, Evropský parlament, Rada a Komise by měly přijmout nezbytná opatření, aby mohl být tento cíl splněn.

Nařízení rovněž stanoví podmínky pro vytyčení trajektorie, pro dosažení cíle klimatické neutrality EU do roku 2050 a dále podmínky pro pravidelné posuzování pokroku na cestě k jeho dosažení. Evropská komise každých 5 let počínaje rokem 2023 posoudí společný pokrok členských států směrem k dosažení cíle klimatické neutrality a v oblasti adaptace na změnu klimatu a přiměřenost takto přijatých opatření. Předběžné pozice členských států se rozchází především v otázce navyšování klimaticko-energetických cílů k roku 2030. Já už jsem tady v Senátu o tom také hovořil. Řada ambiciózních členských států, kam patří Švédsko, Dánsko, Francie, Holandsko, Lucembursko, Německo a další, požaduje cíl navýšit na 55 %, jenom připomínám, že stávající cíl úspory emisí je 40 %, do roku 2030, oproti základně v roce 1990, tedy navýšení cíle na 55 %. A zahrnout ho přímo do tohoto nařízení. Řada z těchto členských států zároveň požaduje legislativní návrh schválit nejlépe již do konce tohoto roku.

Některé členské státy zároveň požadují stanovit cíl klimatické neutrality i na úrovni jednotlivých členských států nebo doplnit do cíle požadavek na dosažení negativních emisí po roce 2050, což ČR odmítá. Prakticky všechny členské státy, tady máme podobný postoj, však odmítají stanovení tzv. emisní trajektorie, tedy té křivky vývoje emisí nebo snižování emisí prostřednictvím delegovaného aktu, a negativně se k tomu rovněž staví právní služba Rady a Evropský parlament, takže předpokládám, že tento původní návrh asi nebude úspěšný.

A teď opravdu velmi stručně pozici ČR, která byla schválena na konci března letošního, kterou samozřejmě máte ve svých materiálech. Já už jsem tady hovořil o tom v několika vystoupeních, že ČR podporuje ukotvení cíle klimatické neutrality na úrovni EU do roku 2050 v rámci nařízení, které rovněž stanoví obecný rámec pro dosažení tohoto cíle v rámci EU. Chci ale říct, a opět myslím, že to není překvapení, my jsme v tomto smyslu i informovali Evropskou komisi, že načasování projednávání tohoto návrhu je z pohledu ČR problematické, vzhledem k úzké souvislosti s připravovaným návrhem Komise na navýšení redukčního cíle EU do roku 2030, které se očekává v září letošního roku, rovněž samozřejmě k vážné situaci v souvislosti s probíhající koronavirovou pandemií, zejména jejími dopady na hospodářství, je zcela zjevné, že tato černá labuť, jak se někdy říká, která dosedla na celý svět zcela neočekávaně, má i na tuto záležitost významný dopad. Jsme přesvědčeni jako ČR...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Promiňte, pane ministře, prosím organizátory, aby uklidnili předsálí, velice to ruší a hluk je dost velký. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající. Návrh tak předjímá výsledky jednání, která nás ve druhé polovině tohoto roku teprve čekají. Harmonogram projednávání obou návrhů tak bude nutné lépe sladit a přizpůsobit okolnostech. Česká republika zásadně nesouhlasí se stanovením trajektorie dosažení cíle klimatické neutrality prostřednictvím takzvaného delegovaného aktu, to znamená, aby to v zásadě mohla rozhodnout Evropská komise nějakým interním postupem v zásadě takřka bez projednání nebo bez nějakého významného schvalování ze strany členských zemí a požaduje její nastavení prostřednictvím takzvaného prováděcího aktu, což je stávající postup, kdy nastavení této trajektorie by de facto znamenalo stanovení dílčích cílů snižování emisí pro období 2030-2050, a proto musí být do tohoto procesu plně zapojeny všechny členské státy Evropské unie a naší preferencí je schvalovat dílčí cíle na úrovni Evropské rady. V rámci stanovení trajektorie je také zásadní zohlednit rovněž příslušné dlouhodobé strategie nízkoemisního rozvoje členských států a Česká republika požaduje explicitní doplnění principu technické neutrality. Víte, že to je požadavek, který opakovaně uplatňujeme, že by mělo být necháno na každé členské zemi, jaký energetický mix si zvolí. A není tajemstvím, že v případě České republiky by tím mixem měla být kombinace jaderné energie nebo jaderné energetiky, obnovitelných zdrojů a popřípadě doplněk ze strany plynu, zemního plynu, protože to jsou samozřejmě média, která jsou pak schopna nahradit postupně se snižující podíl uhlí. Samozřejmě by tam měly být také doplněny a vzaty v úvahu odlišné výchozí podmínky a zachování práva volby energetického mixu, o čemž už jsem hovořil. Já bych tady chtěl říci, že my jsme opakovaně, jako Česká republika, já jsem to naposledy včera zopakoval i německé ministryni životního prostředí, se kterou jsem měl shodou okolností videokonferenci, víte, že Německo přebírá od druhé poloviny letošního roku předsednictví Evropské unie, a já jsem paní ministryni říkal, že Česká republika v této situaci především chce diskutovat dopadové analýzy, i my si takovou dopadovou analýzu děláme, a i Evropská komise by měla v září představit dopadovou analýzu, co by případné navýšení ambicí už do roku 2030 znamenalo pro Evropskou unii. A samozřejmě ale bychom také chtěli vědět a musíme vědět, co to bude znamenat pro členské státy, v tomto případě pro Českou republiku, protože je zřejmé, že se bavíme o investicích, které budou minimálně v řádech stovek miliard korun, pokud by mělo dojít k nějakému navýšení, ambice z těch 40 % a Česká republika dneska úplně plní požadavky, které vyplývají z Pařížské dohody a z klimaticko-energetického balíčku. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, za úvodní slovo. Výborem, který projednal tyto tisky je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. N 43/12/02, zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás nyní se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Dobré odpoledne, děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, výbor pro evropské záležitosti se návrhem nařízení Evropského parlamentu a rady, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení Evropské unie 2018/1999, takzvaný evropský právní rámec pro klima, zabýval na svém jednání 26. května na 20. schůzi a po úvodní informaci pana náměstka Smrže, náměstka ministra životního prostředí a po mé zpravodajské informaci, respektive po poměrně delší rozpravě přijal usnesení, respektive návrh doporučení. Pan ministr představil materiál velmi podrobně, takže já se omezím jenom na takové stručně konstatování. Komise, jak už bylo řečeno, plní závazek uvedený v Zelené dohodě pro Evropu a předkládá návrh evropského právního rámce pro klima. Návrh zakotvuje do právních předpisů závazný cíl dosažení klimatické neutrality unie do roku 2050, snaží se vytyčit cestu pro dosažení tohoto cíle a stanovit mechanismy pro hodnocení pokroku a rovněž zavádí rámec pro dosažení pokroku při plnění globální o adaptačního cíle stanoveného Pařížskou dohodou. Ten náš návrh doporučení, ke kterému teď přistoupím, v podstatě se nijak příliš nevymyká z pozice vlády, ale také potvrzuje některé stanoviska Senátu, které přijal Senát v této souvislosti v minulém nebo na minulém jednání pléna Senátu. Já si dovolím přečíst a stručně okomentovat doporučení našeho výboru. Senát Parlamentu České republiky v bodě 1 souhlasí, aby se dosažení klimatické neutrality do roku 2050 na úrovni EU stalo právně závazným cílem. Ono to souvisí už s tím, co už jsme přijali jiná usnesení v rámci zelené, takzvaného zeleného údělu Evropy nebo usnesení k čisté planetě pro všechny.

V druhém bodě konstatujeme, že podrobnou analýzu dopadů, předloženou na podporu sdělení čistá planeta pro všechny z roku 2018, nelze v současné době považovat za aktuální v návaznosti na probíhající pandemii COVID-19 a její dopady na ekonomiku členských států Evropské unie. Během těchto dvou let vlastně se řada věcí změnila, my ještě nevíme, jaký bude dopad této krize na ekonomiku a budeme se to dozvídat postupně, takže těžko vycházet z materiálu, který byl zpracován v roce 2018.

V bodě 3 připomíná v té souvislosti usnesení, které jsme přijali nedávno, 30. dubna, ke sdělení komise Zelená dohoda pro Evropu, ve kterém Senát považoval za důležité, aby všechny návrhy legislativního aktivu v rámci Zelené dohody pro Evropu byly vždy doprovázeny důkladným vyhodnocení dopadů, včetně finančních nákladů, a to nejen na úrovni EU, ale pokud možno i na úrovni jednotlivých členských států. V bodě 4 konstatuje, že stanovisko k možnému navýšení cíle Evropské unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 na úroveň 50 až 55 %, zaujme Senát stanovisko až poté, co komise zveřejní komplexní posouzení dopadu tohoto možného navýšení. A vyzýváme v této souvislosti vládu k úzké participaci. Jak už tady bylo řečeno, původní návrh je do toho roku 2030 snížení o 40 % oproti roku 1990. A opět to souvisí se situací, kterou tady máme, je to potřeba vyhodnotit zpětně. Co se týká výzvy vlády, protože v podstatě komise zpracovává sama nějakou studii nebo stanovisko za jednotlivé členské státy a vychází z nějakých reportů, z hlášení, ale jak jsem byl informován, tak tam není nějaká přímá participace třeba resortů s komisí, takže si myslím, že možná by to bylo vhodné.

Za páté nedoporučuje, aby komisi byla svěřena pravomoc stanovat prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci trajektorii pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Dle Senátu je stanovení trajektorie podstatným prvkem návrhu, a proto považuje za vhodnější, aby tato otázka byla věcně řešena přímo v textu legislativního návrhu, respektive, aby byla trajektorie stanovena průběžně legislativními akty Evropského parlamentu a rady. To je plně v souladu s smlouvou o fungování Evropské unie, jak už tady pan ministr řekl, je to i názor právního odboru Evropského parlamentu a poslední informací, které máme, které jsem se snažil získat, tak i Evropský parlament trvá na tom, aby byl, aby to bylo formou ve smyslu smlouvy o fungování Evropské unie.

Za šesté Senát je toho názoru, že by Evropská unie z důvodu současné pandemie COVID-19 neměla omezovat svoji snahu dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality, podporuje proto, aby se Zelená dohoda pro Evropu stala základním rámcem pro obnovu evropského hospodářství zasaženého touto pandemií. Je to i určitá výzva a možnost a příležitost, jak se k tomu postavit čelem a snažit se skutečně dosáhnout nějakých výsledků, protože pokud se tím nebudeme zabývat, už to tady zaznělo vícekrát, následky a dopady, včetně finančních, mohou být mnohem horší, než když budeme se snažit řešit a nejlépe v souladu s nebo v úzké participaci se všemi členskými státy Evropské unie.

Pak jsou tam už jenom formální body, žádá vlády vládu, aby Senát do 30. října 2020 informoval o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení o dalším vývoji projednání, pověřuje předsedu senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. To je zatím vše, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A já otevírám obecnou rozpravu. Nebo rozpravu lépe řečeno v tomto případě. Jako první se do rozpravy hlásí pan senátor Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, to usnesení evropského výboru, alespoň z mého pohledu, je takové, že s některými věcmi já osobně souhlasit bezesporu mohu a budu, s některými mám trochu problém. Vyjádřím se k těm dvěma, a to je ten bod číslo 1, protože mi přijde poněkud alibistické v roce 2020 prohlašovat, že chci něco uzákonit do roku 2050. Já opravdu netuším, jak to bude probíhat, aniž bych měl něco zásadně proti tomu cíli jako takovému, ale na 30 let dopředu opravdu si nejsem jistý, jestli to není pouze deklaratorní prohlášení. Ale hlavně mám zásadní pochybnosti u bodu číslo 6, kdy v podstatě pandemie ještě neskončila, v tuto chvíli se jedná, jsou představeny první návrhy vlastně kompenzací, respektive snahy o znovunastartování Evropské unie. A aniž bych opět měl něco zásadního proti tomu, aby zelená dohoda pro Evropu se stala součástí toho nastartování, tak, tak jak je formulován ten bod, bohužel mně nedovoluje, abych tenhle ten názor nebo návrh našeho výboru podpořil, takže já bych chtěl požádat pana zpravodaje, jestli bychom u I. u tohoto usnesení mohli hlasovat po jednotlivých bodech, protože jinak bych musel hlasovat proti tomu usnesení. A domnívám se, že nebudu sám, a přitom tam jsou body, které bych opravdu velice rád podpořil, II. už pochopitelně se může hlasovat.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Pan zpravodaj jistě registruje a pak nás bude provázet hlasováním. Další přihlášený do rozpravy je pan senátor Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, já bych přeci jen chtěl také jako jeden z těch, kteří o tomto návrhu usnesení na evropském výboru hlasovali, reagovat na to, co zatím zaznělo v rozpravě. A to sice k tomu prvnímu bodu, to není o tom, že bychom teď řešili, co se uzákoní v roce 2050, to je o tom, že ten cíl si teď uzákoníme, že začneme řešit to, aby legislativní kroky směřovaly k tomuto cíli, tak to možná na vysvětlenou. Pokud jde o ten šestý bod, to je vlastně věc nějakého řekněme politického názoru, ale tak já řeknu svůj s dovolením, mně připadá, dobře, tak teď jako já beru teď ten covid jako relativně ještě pořád něžnou ukázku toho, co nás může čekat, jako může být hůř. Může být hůř, jako v řadě různých věcí může být hůř. A jsou dobré důvody si myslet, že fakt bude hůř v celé řadě věcí, včetně infekčních nemocí. A celá řadě těch infekčních nemocí taky je velmi logické, že může být navázaná na klimatickou změnu. U těch virů zatím to vypadá, že ty, se kterými tady v Evropě máme co do činění, tak že spíš to teplo nemají rádi a že na zimu ustupují... Na léto ustupují a pak se zase na zimu vrátí, ale to samozřejmě není pravda pro zdaleka všechny infekce, a dokonce to ani zdaleka není pravda pro všechny virové infekce. Centrální Afrika s velkým vedrem a Ebolou by mohla vypravovat. Takže mi pořád připadá, že takové říci si, no dobře, tak teďka zrovna byl covid, tak vlastně na chvíli jako můžeme klidně zapomenout na to, že ještě taky se tady naše děti jako mohou upíct, tak mi připadá velmi nerozumné, takže já proto tenhle ten bod podporuji. A dokonce myslím, že je ještě tedy navíc vyjádřen jako velmi, jako decentně a kulantně, takže proto bych vás moc poprosil, jestli byte zvážili jeho podporu, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se dále hlásí opět pan senátor Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou děkuji. A právě toho jsem se bál, že budu označen jako ten, kdo, v podstatě to, co říkal pan senátor Hampl, že jsem absolutně proti a chci se ještě zastřešovat pandemií covidu, ale když si to přečtete, a opět vzpomínka na to posledně jmenované, ten materiál a v podstatě v souladu s bodem III., my dneska nevíme jednotlivá opatření, kolik nás budou stát. Na nás se chystá možná 20, možná 30 legislativních aktů z Bruselu a vůbec není specifikována finanční náročnost. To jsme projednávali na výboru a akceptovali jsme to, respektive jsme podporovali stanovisko vlády České republiky, kdy vláda jednoznačně požaduje, myslím si, že v souladu s zdravým rozumem, aby jednotlivé kroky byly dopředu finančně alespoň odhadnuty. A to je přesně to, na co narážím. Já vůbec se nechci teď obracet na venkovní počasí a děkovat panu ministrovi za to, že když vyhlásí 500leté sucho, tak začne pršet, možná by to měl dělat minimálně jednou za měsíc a budeme mít vyrovnané nejenom horní, ale i ty spodní vody, takže myslím si, že je velice problematické něco dělat s počasím a je velice dobře, že se snažíme, a rád bych to zdůraznil, že děláme veškeré kroky k tomu, abychom se chovali k životnímu prostředí zodpovědně, šetrně, dělali všechny možné kroky k tomu, aby se to životní prostředí zlepšovalo, ale my dneska nevíme, vůbec nemáme odhad, co to bude stát, jestli to utáhneme, kolik to bude stát pracovních míst, možná nové vzniknou, určitě nové vzniknou, ale neznáme bilanci, jestli to bude více, nebo méně. Takže proto bych byl ještě jednou rád, kdybychom mohli hlasovat o těch bodech odděleně, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Rozumíme, děkuji, pane senátore, sleduje to jistě i pan zpravodaj. Dále do rozpravy je přihlášena paní místopředsedkyně Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobrý den, vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych ráda připojila svůj pohled na zprávu o stavu životního prostředí za rok 2018, kterou zde dnes projednáváme, a já to vnímám tak, že ten pohled není vůbec dobrý. Vlastně je doslova alarmující, z více jak 40 indikátorů, které se zde analyzují, jich v nějakých třech čtvrtinách...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pardon, paní senátorko, jste v jiném bodě.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pardon. Pardon. Beru zpět a hlásím se do další debaty, když dovolíte.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobře, ale to pak bude potřeba zmáčknout znovu tlačítko.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dneska s těmi tlačítky jsou nějaké problémy, koukám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Jsem dneska nějaká zmatená, omlouvám se.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak zcela jistě k tomuto bodu bude mluvit paní senátorka Seitlová, protože už jsme viděli její grafy.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ale ty body nejsou k tomuto bodu právě.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Aha, tak ty taky nejsou k tomuto bodu.

Senátorka Jitka Seitlová:  Spíš reaguji na debatu, která tady zazněla. Otázka, která se teď tady řeší, to je část bodu usnesení 6, byla předmětem velmi široké politické diskuse i mezinárodní, která probíhala hned v půli pandemie, která byla o covidu v rámci Evropy. A musím říci, že všichni představitelé Evropy, a myslím si, že kromě našeho pana premiéra, který se vyjádřil tak neurčitě, řekli: „Ne, dohoda zelené Evropy se musí realizovat.“ A musí se realizovat už proto, že je to vlastně nová cesta, která říká, že chceme zcela jiný technologický rozvoj, než tu byl dosud, a že naopak využijeme toho, že se něco teď nedaří, je nějaká krize a je to výzva, kterou máme. A my, když v té výzvě půjdeme směrem Zelené dohody, tak půjdeme správně. A na tom se, musím říci, drtivá většina, asi jsem neslyšela úplně všechny představitele, ale slyšela jsem vyjádření i zástupců v Evropě, na tom se všichni shodli.

A teď se musím ještě vyjádřit k tomu, co tu řekl pan senátor Nytra. Víte, naopak. Jestliže včera bylo obrovské sucho a dnes přišly lokální povodně, tak to je přesně to, co klimatologové předpokládali a říkají, že je průvodním jevem klimatických změn a jen ten, kdo to nechce slyšet, tak to neslyší. Jestli rozumím tomu, že někdo, kdo se samozřejmě nevěnuje této problematice, tak řekne: „No, tak včera bylo sucho a dneska prší a už je to výborné.“ Ne, extrémní klimatické jevy, to je přesně deklarovaný průvodní jev, který nás bude stát obrovské peníze. A já se musím vrátit k pařížské dohodě, tam jsou čísla, která byla ne jen politickými experty, ale bankami vypočítaná a řekla: „Jestliže nepůjdeme do změn, tak nás to bude stát daleko více a nejen na financích.“ Rizika jsou ještě větší. Určitě tady čísla jsou a bylo by dobré, abychom o nich věděli. Rozumím požadavku, nicméně tyto informace jsou zřejmé. Jen jsem to chtěla doplnit, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, předávám slovo panu senátoru Bekovi, který je dalším přihlášeným do rozpravy. Prosím, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, myslím, že požadavek kolegy Nytry je zcela legitimní. Jen bych byl moc rád, kdyby tentokrát kolem toho bodu nebyla vedena nějaká vyhrocená debata, spíše přátelská a racionální diskuse o tom, jaké směřování může ČR v této věci přinést prospěch. Jak asi víte, navrhovaná výše evropského rozpočtu na příští období je rekordní a má souviset samozřejmě s obnovou hospodářství, které utrpí poměrně značnou devastaci, nebo již utrpělo. A ve většině členských zemí EU má zelené zastřešení obnovy zcela jasnou podporu a umožňuje to vážně vyjednávat o rekordní výši rozpočtu. A za téhle konstelace se mi zdá rozumné akceptovat zastřešení zelenou agendou, protože beztak řada odvětví hospodářství utrpí velké škody a snažit se je navracet do stavu před nemusí mít velkého smyslu. Ale tady legitimuje v očích velké části evropské populace rekordní navýšení rozpočtu, ze kterého bude zřejmě ČR profitovat nadále jako čistý příjemce, alokaci prostředků, které bychom jinak k dispozici neměli. Takže tady je i patro, které je trochu mimo debatu o samotných zelených cílech, ale týká se ekonomické reality ČR. Budu hlasovat pro 6. bod, ale považuji za zcela legitimní, že hlasování bude pro řadu kolegů složitější.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Už jsem nechtěl znovu vystoupit, ale přesvědčil mě k tomu nakonec kolega Mikuláš Bek svou výzvou, aby byla debata spíše přátelská. Tak jsem chtěl jen zdůraznit, že jsem nikdy nechtěl naznačit, že bych si nevážil něčího názoru tady, nebo ho nějak znevažoval nebo ho měl za to, že něčemu takovému nerozumí. Tak to je jen reakce na přítele Nytru, ale myslím to genericky k vám všem, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za vysvětlení a prosím pana senátora Orla, který se ještě hlásí do rozpravy.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, já jen stručně. Chtěl jsem potvrdit, že ty dva body, které pan senátor Nytra považuje za sporné, bod 1 a 6, považuji za zásadní. Zásadní z toho pohledu, že se tím přihlašujeme k usnesením, která už jsme přijali. Já už jsem to říkal loni v březnu, kdy jsme přijímali usnesení k Čisté planetě pro všechny. A letos v dubnu, ani vlastně ne před měsícem, kdy jsme se zabývali Zeleným údělem pro Evropu. To, že se to stane právně závazné, tak jednak to bylo několik desítek legislativních aktů, které budou samozřejmě podrobeny velké a široké diskusi, tak si myslím, že to nabude vážnosti a že se tím budeme vážně zabývat, protože situace je velmi složitá, klimatické změny tady jsou a mohou nás velmi negativně dostihnout. A pokud se nebudeme snažit plnit závazky, které jsme přijali už někdy v prosinci 2015 v rámci pařížské dohody, tak si myslím, že situaci velmi zlehčujeme a následky by mohly být daleko horší, než když se k tomu přihlásíme zcela jasně a budeme se postupnými kroky snažit cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050 dosáhnout. Vím, že nevíme, co bude za 30 let, ale právě proto, že tady máme obrovské možnosti, věda, výzkum, inovace, můžeme dosáhnout možná ještě daleko lepších výsledků, než předpokládáme. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. A protože nevidím nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy, tak rozpravu končím. Prosím pana ministra, pokud se chce vyjádřit, aby se vyjádřil.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za debatu, vážené senátorky, vážení senátoři, opravdu poklidnou. Čekal jsem to možná vzrušenější, protože to občas samozřejmě bývá záležitostí určitého klání zastánců různých názorů, troufám si dokonce říci světonázorů. A tak je to samozřejmě i v Poslanecké sněmovně. Ale já si dovolím jen drobnou poznámku, která s tím podle mě úzce souvisí. Předpokládám, že někteří z vás zaregistrovali zprávu o jednání uhelné komise před několika dny, která se symbolicky konala v Prunéřově při příležitosti uzavření jednoho z uhelných bloků. Já jsem opět zopakoval frázi nebo klišé, které ale je jednoznačné. Doba uhelná skutečně v ČR končí. A dokonce si troufám říci, že skončí, i kdybychom si to někteří, já myslím, že tady sedí asi málokdo, kdo by si nepřál, aby skončila, ale určitě je celá řada lidí, kteří si to třeba nepřejí z nějakých důvodů, ale přesto se to stane, bez ohledu na politickou vůli, protože je to vynucené ekonomickými podmínkami. A nepochybně, pokud se nestane něco zcela mimořádného, tak tento trend bude pokračovat dál. A je zřejmé, když se podíváte na strukturu našich emisí, že stále největší díl je energetika. Tzn. tak, jak se postupně budou uzavírat uhelné bloky v dalších letech, budeme se přibližovat nějakému cíli. To, co bude složitější, budou ostatní sektory, například doprava, služby a takové věci, které budou o jednotkách milionů tun, ale tam to bude nejsložitější. Závěrem jenom opět jednu věc. ČR, a to bych chtěl zdůraznit, v této chvíli nekývla na ten Green Deal. Nepřihlásila se k němu jednoznačně. My jenom říkáme, že stále máme cíl klimatické neutrality v roce 2050. Ale právě proto, že Zelený úděl je balíčkem mnoha, mnoha, možná desítek legislativ, tak by mi přišlo nesolidní i za občany ČR, abychom říkali: „Ať tam bude cokoli, tak už dopředu říkáme, že s tím souhlasíme.“

Já si myslím, že je dobré vědět, co to bude obsahovat, protože balíček se bude týkat energetiky, průmyslu, zemědělství, služeb, dopravy, všeho, co si umíte vůbec představit, všechno bude v tom Green Dealu. Já myslím, že je vždycky dobré vědět, co to bude obnášet v dobrém i špatném. Souhlasím s těmi, kteří říkají, že i kdybychom nic nedělali, tak to samozřejmě také bude mít velké náklady s tím související. A pak se podle toho rozhodnout. A samozřejmě Evropa také jde nějakým směrem. ČR by určitě neměla být ostrůvkem, který zůstane úplně osamocen. Neměli bychom být destruktivní v tom, že všechno budeme odmítat, ale to dneska neděláme. My říkáme: „Ano, jsou tam věci, které dneska vidíme jako určitě dobré, ale jsou tam věci, o kterých chceme diskutovat, kdy se stále dělají nové a nové cíle, aniž ty předtím byly ještě splněny.“ A to mi připadá samozřejmě dokonce kontraproduktivní. Tohle jsem včera řekl i paní ministryni životního prostředí Německa, že ve chvíli, kdy je řada států, které neplní cíle v roce 2020, ale o to nadšeněji kývnou na cíle v roce 2030 nebo dokonce 2050 s takovým tím vědomím „to už tady dávno nebudeme nejen ve funkcích, ale dokonce možná na světě“, tak to mi nepřipadá solidní a k tomu my se nechceme přidat. Ale to neznamená, že nemáme ambici, to neznamená, že si neuvědomujeme realitu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, a prosím o závěrečné slovo pana zpravodaje.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. V diskusi vystoupilo celkem pět senátorů, jeden dvakrát, čtyři na podporu tohoto usnesení výboru pro evropské záležitosti. Pan senátor Nytra požádal o to, aby se hlasovaly body v I samostatně. Nemám s tím problém, já si to přisvojuji. Takže co se týká hlasování, měli bychom hlasovat jednotlivé body samostatně. Bod II už najednou. A pak zřejmě celé usnesení jako komplet.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobře, tak abych nám to všem ujasnil, ztotožňujete se s tím, že je možné hlasovat zvlášť o bodě I? A pak o dalších bodech hromadně?

Senátor Petr Orel:  Ne, buď budeme hlasovat bod I, 1 zvlášť a 6, jestli to tak mohu, samostatně tyto dva body odděleně. Navrhuji hlasování, co se týká usnesení I, aby se body 1 a 6 hlasovaly samostatně. A poté celé usnesení najednou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobře, teď už je to každému, myslím, jasné. Spustím znělku. S ohledem na to, jak to navrhl pan zpravodaj, budeme hlasovat v tuto chvíli o bodu z doporučení příslušného výboru I/1, tedy o tom, že Senát souhlasí, aby se dosažení klimatické neutrality do roku 2050 na úrovni EU stalo právně závazným cílem. Kdo je pro toto znění, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Zahajuji hlasování. Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 15 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 32, proti bylo 5 lidí, takže návrh nebyl přijat, aby tam byl tento bod. Potom ještě byl návrh, abychom hlasovali samostatně o bodu I/6, že Senát je toho názoru, že by EU z důvodů současné pandemie covidu-19 neměla omezovat svoji snahu dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Podporuje proto, aby se Zelená dohoda pro Evropu stala základním rámcem pro obnovu evropského hospodářství zasaženého touto pandemií. Pane ministře, já jsem to předtím opomenul, teď se vás ptám, jak se k tomu stavíte vy?

Senátor Petr Orel:  To je návrh usnesení výboru.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Takže souhlasíte, aby to tam zůstalo?

Senátor Petr Orel:  Samozřejmě.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Teď tady byl požadavek na to, abych vás odhlásil. Prosím. Prosím na mikrofon, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Nikdo nepřišel a neodešel kromě jedné paní senátorky. Najednou máme zcela jiné kvórum. Tady asi řada senátorů opravdu nebyla a byly tam jenom karty. Takže jestli je možné navrhnout?

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Myslím, že je to zcela legitimní názor, že kvórum bylo asi jiné, takže anuluji předchozí hlasování. Prosím?

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Paní senátorka Seitlová zpochybnila hlasování. My bychom měli hlasovat o tom, jestli vyhovíme jejímu požadavku na opětovné hlasování o bodu č. 1.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, teď budeme hlasovat o jejím návrhu hlasovat o bodu č. 1 znovu, tak je to, myslím, správně. Takže ještě jednou, už bez znělky, spustím hlasování o návrhu paní senátorky Seitlové, jestli o tom budeme hlasovat znovu. Spouštím hlasování, prosím. Kdo souhlasí s tím, aby se hlasovalo znovu, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V tomto hlasování pořadové číslo 16 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 30, proti bylo 5, návrh byl přijat.

A my o tom bodu I/1 budeme hlasovat znovu. Zase bez znělky spustím hlasování. Kdo souhlasí se zněním tohoto bodu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Kvórum je 30 hlasů. V tomto hlasování číslo 17 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 30, proti bylo 8 lidí, návrh byl přijat, takže bod číslo 1 je tak, jak je v doporučení napsán.

A teď budeme hlasovat o bodu I/6.

Ptal jsem se pana ministra, už vyjádřil svůj názor, že je neutrální v tomto uvažování, a pan senátor Orel souhlasí s tím, aby tam ten bod zůstal. Je to tak? Ano. Tak. Takže nechám zase beze znělky o tomto bodu hlasovat. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 18 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 31, proti bylo 8. Návrh byl přijat.

Takže bod I/6 je součástí tohoto doporučení. A teď budeme hlasovat. Takže ještě dohromady o bodě 2 až 5 navrhuje pan senátor Kos jako zpravodaj, takže budeme hlasovat zase beze znělky o bodě I, II, III, IV, V.

Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s těmito body, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování pořadové č. 19 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A teď bychom na závěr měli hlasovat o celém tom doporučení příslušného výboru, tak jak nám ho pan senátor Orel přečetl. Zase ještě bez znělky spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tímto doporučením, tak jak bylo i dílčími kroky odhlasováno, tak zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 20 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 38, proti byli 3. Návrh byl přijat.

A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i zpravodaji.

A my se u předsednického stolku vystřídáme.

 

Zpráva o životním prostředí České republiky 2018

Tisk č. 190

Tuto Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 190. Její projednávání jsme na 21. schůzi Senátu odročili. V úvodu tak znovu požádám o úvodní slovo ministra životního prostředí pana Richarda Brabce. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji pane předsedající. Já bych skutečně jenom velmi stručně, protože ti, kteří z vás tenkrát tady byli a jak si pamatuji, tak to byla drtivá většina z vás, tak si pamatujete, že jsme o té Zprávě diskutovali velmi dlouho. Nebylo dokončeno její projednávání, ale nejenom že jsem ji tenkrát uváděl, ale samozřejmě jsme odpovídali na desítky dotazů, tak já bych to určitě rád spíš nechal na další vaše názory. Já jenom v jedné minutě zopakuji rok 2018 samozřejmě se vyznačoval jako rok, který byl mimořádně suchý a mimořádně teplý. Byl to dokonce nejteplejší rok z hlediska dlouhodobého pozorování nebo v historii pozorování na území ČR a samozřejmě toto se velmi negativně projevilo z pohledu jak projevů hydrologických, projevů půdního sucha, samozřejmě i z hlediska dopadů na stav lesů. Protože už to byl samozřejmě rok, kde intenzivně pokračovala kůrovcová kalamita, která ale samozřejmě bohužel pokračuje do dnešní doby, byť i poslední musím říct projevy počasí, já děkuji, co říkal pan senátor Nytra, velmi jsme se snažili nějakým způsobem počasí, resp. déšť přivolat, povedlo se nám to někde bohužel až mírou nebývalou, takže občas jsme nechtěli přivolat povodně, ale jsme samozřejmě hrozně rádi, že prší. To bude mít i příznivý vliv na vývoj kůrovce v letošním roce, nicméně v tom roce 2018 ten rozmach byl velký. Samozřejmě stav životního prostředí odpovídal tomu, že to byl rok, kdy velmi významně dále rostla ekonomika, takže to se projevilo např. i v oblasti odpadů, takže byly tam věci, které jsou pozitivní právě z hlediska, že přes růst ekonomiky se snižovaly emise znečišťujících látek do ovzduší, dál se zlepšovalo materiálové ve využití odpadů, nicméně právě z důvodu extrému počasí, skutečně velmi teplého roku, tak se dále zhoršovaly parametry jako stav lesů, procento defoliace, samozřejmě i velký objem celkové i nahodilé těžby a v neposlední řadě samozřejmě tam byly i další dopady, které se týkaly třeba právě biodiverzity, protože i to je důsledek samozřejmě klimatické změny. Určitě o tom ještě budete hovořit, už to tady bylo naznačeno, myslím od paní senátorky Horské, že samozřejmě když se podíváte na smajlíky a to je něco, na co musím upozornit, tak ty usmívající se smajlíky ať už v tom vývoji řekněme od roku 1990, popř. za ty poslední roky, tak i nadále budeme určitě vídat z hlediska zlepšení kvality ovzduší. Nepochybuji o tom, že kotlíkové dotace, další dekarbonizace průmyslu nebo celé ekonomiky přinese jednoznačně zlepšení kvality ovzduší, jsem přesvědčen, že se bude dále zlepšovat kvalita vod, že se budou dále zlepšovat řekněme parametry v oblasti odpadů – třídění, recyklace oproti skládkování, ale co je potřeba přiznat, že ať už tady na tomto místě bude stát kdokoliv v příštích letech, tak velmi pravděpodobně z hlediska biodiverzity, z hlediska stavu lesů a některých dalších parametrů nebude mít pozitivní zprávy, protože trendy, které jsou teď, ale nejsou jenom v ČR a jsou samozřejmě v celé řadě zemí včetně evropských zemí, tak jsou negativní a souvisí samozřejmě s vývojem právě klimatu a jeho dopadů a té obrovské setrvačnosti, která tady je. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této zprávy výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 190/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zbyněk Linhart a já mu nyní uděluji slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. My jsme tuto zprávu začali projednávat 30. dubna, jak zde už zaznělo, proběhla i podrobná obecná rozprava, ve které vystoupilo osm členů senátorů, senátorek, pan ministr na část už odpovídal tehdy, s tím, že já už tady nebudu znova předkládat tu zprávu jako celek, jenom bych připomenul několik málo věcí. Především to, že my v našem návrhu usnesení včetně to standardního, že navrhujeme vzít zprávu na vědomí, tak bychom rádi od ministerstva získali nějakou zpětnou vazbu k tomu, aby nám sdělilo, jak k těm dlouhodobě přetrvávajícím negativním jevům se staví, resp. jaká opatření chce přijmout ať už ministerstvo, ale často to není jenom ministerstvo životního prostředí, velmi často jsou to další meziresortní pohledy a obzvláště tedy je to na ministerstvo zemědělství.

Zpráva od roku 2005 se děje v podobné formě, což má řadu výhod. Je tam možno porovnávat spoustu věcí, sledovat trendy, vývoj atd. To je samozřejmě velmi dobré. Na druhou stranu, a myslím, že tady o tom také právě byla řeč, bude vyžadovat i nové pohledy na životní prostředí i na hodnocení. A bude potřeba do budoucna, nejlépe už od příštího roku, od příští zprávy, sledovat i jiné parametry, jiné pohledy, tak jak jsme o tom už minule mluvili. Potom jsem tady připomínal zásadní tři problémy. Ať už jsou to odpady, o kterých tady také byla řeč, o tom, jak se chováme ke své krajině ať už v lesích nebo v zemědělství a malá debata k národním parkům jako velkoplošným chráněným územím. A pak jsem připomněl několik negativních čísel, která bohužel v té zprávě jsou, a pan ministr už to řekl také, ono to nebude růžové ani moc do budoucna, přesto si myslím, že na to právě máme koukat. Nejen na to, že máme možná některé pozitivní zprávy, ale je tam mnoho negativních věcí. Proto ty mračící se smajlíci, kteří tam jsou, které tam můžeme vidět. A připomenu, že v emisi skleníkových plynů jsme na 4. místě v rámci EU28. My jsme měli „výhodnou“ polohu nebo výstup k roku 1990, tzn. snižování emisí v tomto smyslu nám dělá velká procenta, ale když se podíváme na absolutní čísla, na tom úplně dobře nejsme. Připomínám, že 14 % obyvatel je vystaveno nadlimitním 24hodinovým koncentracím prachu, což je především v severních Čechách a na Ostravsku. Připomínal jsem tady negativní zprávy například v to smyslu, že spotřeba minerálních hnojiv je u nás 120 kg na hektar, v tom jsme 3. nejhorší v EU. A podíl obnovitelných zdrojů na celkové domácí materiálové spotřebě, tam jsme na 15 %, ani ne, což je 3. nejhorší podíl v EU atd. Upozornění byla celá řada, nebudu je tady úplně opakovat. Myslím si, že většina z nás tady seděla před těmi šesti týdny, a proto bych pro tuto chvíli ukončil, pak se přihlásím sám osobně s několika dotazy na pana ministra. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste zasedl u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Přihlášen je pan senátor Václav Hampl, prosím.

Senátor Václav Hampl:  Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, pane ministře. Já jsem tu zprávu četl opravdu pozorně a musím ji pochválit. Musím říci, že je zpracovaná přehledně, jasně a údaje působí důvěryhodně. Přesto pro mě opravdu vyznění zprávy je docela normálně depresivní, jinak to nemůžu nazvat. Když se podíváme na indikátory, je jich 43, vypadají smysluplně a z nich skoro 3/4 buď stagnuje na nedobré úrovni, nebo se zhoršuje. A jen 1/4 má jakousi pozitivní trajektorii, ale vlastně v žádné z kapitol nenajdeme nic opravdu razantně důležitě se zlepšujícího. A ještě navíc je to trend, který se v posledních letech před rokem zprávy, díváme se dva roky zpátky, nicméně s jistým vědomím toho, že řada věcí se asi od té doby dramaticky nevylepšila. Tak prostě je to věc, je to trend, který se spíše zhoršuje podle té zprávy. Teď se znovu zpátky odvolávám na zprávu.

Když se podíváme na jednotlivé kapitoly. U klimatu se sice opakuje, jak u nás klesly emise CO2, ale to se celkem ví, že je transformací průmyslu po konci bolševismu. V posledních letech nemáme zlepšující se situaci. Slýcháváme argumenty, že jsme hodně průmyslová země, ale to mého pohledu právě přesně vytváří velký potenciál na zlepšování, který se nerealizuje. Jedovaté látky v ovzduší navzdory vynaloženým miliardám, pořád špatná situace. Emise z dopravy, a tady narážíme na ne úplně fungující státní správu třeba, pokud jde o fungování státních technických kontrol apod. Zanedbané čištění odpadních vod v malých obcích. Žádná aktivita vůči nebezpečným věcem v podzemních vodách, farmaka, pesticidy, antibiotika. Nedobrý stav biodiverzity, resp. zhoršující se biodiverzita. Katastrofální stav půdy, dramaticky rostoucí počet erozních událostí. To, že to v zásadě souvisí s obrovskou rozlohou lánů, je zmíněno spíše jen okrajově, i když se celkem ví, že je to jedna z hlavních příčin. Čísla o erozi se mi zdají jedny z opravdu hodně alarmujících. A mimochodem to také pak souvisí s tím, že když konečně zaprší, tak zase následky jsou možná dramatičtější nebo skoro jistě dramatičtější, než kdyby byla půda trochu víc v pořádku. Tady by možná nebylo špatně, kdyby zpráva obsahovala nějaký pohled na důsledky společné zemědělské politiky EU, kde přeci jen by to mohl být také nějaký racionální podklad pro současnou debatu o tom, co s ní dál a zejména jak ji využít právě pro možné zlepšování parametrů, pokud jde o půdu, pokud jde o sucho, respektive stav vody, tak by to mohl být velmi účinný a užitečný nástroj. Asi nechci pokračovat v nějakém tomto výčtu. Odpadové hospodářství, stále problematické a podobně. Nedostatečné využití financování v době konjunktury, objem financování spíše včetně investic stagnující.

Já jsem si proto s kolegyní Seitlovou dovolil připravit návrh usnesení, který jste dostali na své lavice, ale předpokládám, že asi je na místě, abych to přečetl.

Návrh usnesení k této zprávě – Senát PČR

I. bere na vědomí zprávu o životním prostředí ČR 2018.

II. 1 vyjadřuje silné znepokojení nad skutečností, kterou zpráva popisuje, kdy zejména v posledních letech 72 % ze 43 sledovaných indikátorů stavu životního prostředí stagnuje v nepříznivém stavu či se dokonce zhoršuje a žádná z kapitol neobsahuje výrazně kladný významný trend.

2) mezi obzvláště problematické informace patří stagnující recentní vývoj emisí CO2, minimální pokrok nebo zhoršující se stav koncentrace (PM 2,5 a CU), pokud jde o obsah látek ohrožujících zdraví v ovzduší, absence aktivity vůči narůstajícím koncentracím farmak, pesticidů a podobně v podzemních vodách, ztráta biodiverzity v důsledku dlouhodobě nevhodného hospodaření na lesní a zemědělské půdě, alarmujícím tempem postupující eroze půd, nízká odolnost zemědělské krajiny a lesů vůči suchu v důsledku dlouhodobě nevhodných způsobů hospodaření, stagnace obnovitelných zdrojů energie zejména ve srovnání se světem, stále vysoký podíl skládkování, absence snahy o systematické uplatnění koncepce oběhového hospodářství, stagnace objemů financování v minulých letech ekonomické konjunktury, dokonce i pokles investic, promarnění příznivého období, které se nejspíš nebude v dohledné době opakovat.

III. žádá vládu, aby podporovala ty aspekty společné zemědělské politiky EU a připravovaného víceletého finančního rámce EU, které mají potenciál pomáhat řešit problémy, které zpráva identifikuje, zejména pokud jde o ochranu půdy, vod a klimatu.

IV. Žádá ministerstvo životního prostředí

1. o neprodlené vydání prováděcí vyhlášky k zákonu č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, tzv. protierozní vyhlášky,

2. o poskytnutí informací, kdy ve své další politice začne realizovat, jaká opatření přijme na zlepšení životního prostředí v těch oblastech, kde dle zprávy o životním prostředí 2018 přetrvávají negativní výsledky,

3. o dořešení rozdílu mezi jím vykazovanými statistickými údaji produkce a nakládání s odpady a údaji ČSÚ, resp. Eurostatu ve smyslu nařízení ES č. 2150/2002, o statistice odpadů a jejich kvalitě.

To je konec toho návrhu.

Jenom bych možná ještě doplnil, že ten poslední bod, který se týká té statistiky, je věc, která tady byla opakovaně diskutovaná, je to dlouhodobý a dlouho neřešený nebo nevyřešený problém, takže ani pořádně s jistotou nevíme, jak přesně na tom s těmi odpady jsme, každopádně tušíme, že se to moc nevylepšuje. A pokud jde o tu protierozní vyhlášku, to je taky dlouho nedořešená bolest, ty prudce narůstající počty různých událostí asi jsou něco, co v tomto kontextu není tak překvapivé, pokud jde o ten druhý bod té IV., tak to je citace toho původního návrhu usnesení našeho garančního výboru.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, nyní s přednostním právem vystoupí paní senátorka, místopředsedkyně Miluše Horská, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Teď už opravdu, vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, asi u obou projednávaných bodů platí více než jindy to, že hodně záleží na tom, co bude v roce 2030, 2040, ale už právě teď na tom záleží. Já bych nevypočítávala ty problémy, o kterých tady bude asi ještě dlouhá debata, jak jich je opravdu mnoho, ale nabídla bych zase ten pohled odjinud. My z té zprávy vidíme, že se naše vláda nestará dobře o životní prostředí, ty dopady sklízíme postupně už nyní. Ale já bych chtěla říct, že ta odpovědnost za naše životní prostředí nemá na zádech, na svých bedrech jenom vláda a další organizace, ale že jsme to my všichni. Tady bych ráda apelovala na to, aby se v naší zemi nadále zkvalitňovalo environmentální vzdělání.

Dnes jsme tady dlouze hovořili o školských zákonech, současných i připravovaných, máme to, výchovu mladých, ve svých rukou. Na to, prosím, nezapomínejme, nezapomínejme na to proto, že pro dobré životní prostředí potřebujeme spolupráci různých aktérů, od veřejné správy přes školy a další vzdělavatele, výzkumné instituce, další environmentální výchovy a osvěty.

Zde vidíme i z výzkumu např. ministerstva životního prostředí a Masarykovy univerzity mezi učiteli, že některé cílové oblasti environmentální výchovy se nevyučují nebo nejsou vyučovány adekvátními metodami. Na školách dosud v těchto otázkách převažuje spíše instrumentální, direktivní přístup k výuce, na polovině škol nemohou žáci chodit ven, na řadě škol nejsou přírodovědné předměty vyučovány v terénu. Přitom je to právě navyšování kvality environmentálního vzdělávání, z něhož může naše společnost profitovat. Environmentální přístupy by se měly dostat více do politického rozhodování na státní, ale i na regionální úrovni, věřím, že dříve nebo později by se tato myšlenka prosadila více i v byznysu. I na nešetrné hospodaření našich agrofirem na našich rozlehlých, zpravidla žlutých lánech, bychom měli dávat pozor. Chci tedy říci, že dobře realizovaná environmentální výchova může školám a tím i nám všem pomoci stát se opravdovými nositeli změny. Transformace naší společnosti směrem k vizi trvale udržitelného života. Je to dobrá investice, kterou bychom neměli podceňovat. Mohu zmínit např. už dnes jednou zmiňované lesní mateřské školky. My jsme jim konečně ulehčili ten jejich problém se stravováním a umožnili tak to vzdělávání úplně od nejnižšího věku. Na školách máme koordinátory environmentální výchovy a tato výchova má zpravidla i podporu vedení škol a zaplaťpánbůh žáci také jezdí na pobytové akce do přírody.

Musíme ale přestat s ohledem na environmentální vzdělávání a výchovu vnímat jenom jednotlivé malé střípky, je třeba vidět celkový obraz, takže ano, diskutujme nad výsledky zpráv o životním prostředí, ale bavme se i vážně o tom, jak se u nás učí environmentální výchova, jak by měla a mohla být i nadále rozvíjena. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, nyní uděluji slovo panu senátoru Jaroslavu Doubravovi.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Já bych vás, kolegyně, kolegové, chtěl pozdravit, i pana ministra, já bych, pane ministře, k vám měl jeden konkrétní dotaz, jednu konkrétní otázku. Vy jste ve svém vystoupení zmínil problém vody, to je problém, který nás trápí v Ústí, vy určitě znáte tu situace Labe pod střekovským zdymadlem, kdy i přes tu nadílku, kterou nám shůry poslali, nadílku vody, Labe se nechá přejít téměř suchou nohou.

Já bych se vás chtěl zeptat, jak to vypadá s jezy, radši bych tedy jezy, tady musím říkat jezem na Labi, protože jez na Labi, to není jenom otázka plnosplavnění Labe, ale to je i, jak víte, otázka spodních vod v širokém okolí toho Labe. Takže jestli mi můžete odpovědět, jak je daleko příprava výstavba toho jezu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, vystoupí pan senátor Zbyněk Linhart, prosím.

Senátor Zbyněk Linhart:  Ještě jednou, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře, v návaznosti na to, co jsme si tu říkali minule, dnes ta debata pokračuje, tak bych měl několik otázek na pana ministra, pět takových okruhů.

První z nich se týká naší krajiny, toho, jak hospodaříme v krajině, na tom je, myslím, obecně shoda, jak se chováme k naší krajině v lesích, ale především v té zemědělské krajině. Ve zprávě je uvedeno, že 56 % půdy je ohroženo větrnou erozí, 18 % extrémní... 18 % je ohroženo větrnou erozí, resp. vodní a větrnou. Je to zásadní věc a je potřeba s tím rychle něco dělat. Resort životního prostředí má různé nástroje, jedním z nich je zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, kde ministr životního prostředí může vydat tzv. protierozní vyhlášku. Ono je to... Už opakovaně tady o tom mluvíme. Ta první vyhláška, její návrh byl už, myslím, v roce 2017. Bohužel dodnes nebyla vydána, přitom je to aspoň nějaký návrh nebo nějaká možnost, jak řešit tuto problematiku. Bohužel, tak jak se vyvíjí, jak postupuje, tak se zdá, že ta protierozní vyhláška bude impotentní ještě víc, než se možná zdálo před rokem. Proto bych se chtěl pana ministra zeptat, kdy vydá tuto protierozní vyhlášku, k jakému datu, jestli si myslí, že ta současná podoba, tak jak se bohužel posouvá, tak jestli je dostatečná, resp. jestli ještě vůbec bude k něčemu. Předpokládám, že bude asi snad už k roku 2021, ale její podoba je poměrně důležitá a podstatná. Takže to byla první otázka.

Druhá se týká podobné problematiky, jde o to, že problematiku sucha a hospodaření v zemědělské krajině nevyřešíme bez ministerstva zemědělství. Proto bych se chtěl zeptat, jak komunikuje ministerstvo životního prostředí s ministerstvem zemědělství, já vím, že je to dlouhodobý problém, ale je to zásadní věc, myslím, že je tady velká rezerva, že bychom rádi slyšeli, jak se vám daří debatovat aspoň tuto zásadní věc, sucho, voda, myslím, že to je nezpochybnitelný problém, vidíme v tom velké rezervy.

Zatřetí, začátkem května, bylo to týden po tom, co jsme tady začali projednávat tuto zprávu, proběhla tisková konference pana ministra Tomana a vaše, kde mj. jste mluvili o 31 nových místech, kde by se do budoucna mohly stavět přehrady nebo velká vodní díla, ale za 2 dny jsem slyšel v Českém rozhlase vyjádření pracovníka CHKO Moravský kras, který jasně kritizoval, že jedno z těch děl má být v jejich oblasti, že to je absolutní nesmysl, potom jsem si to i ověřoval, vypadá to tak. Podobně jsem se snažil ověřit další dvě tzv. připravované stavby. Jeden starosta, konkrétně z toho místa, mi říkal, že to byla jenom malinká studie, kterou má město, nikam dál se nepostoupilo, ani se jich na to nikdo neptal, přesto je to v tom seznamu těch 31 staveb. Takže bych se chtěl zeptat, trochu mě to zaráží, že se něco zveřejňuje, aniž by to bylo projednané, když pracovník státní ochrany přírody rozporuje to, co říká - slovy jednoho nebo druhého ministra - vláda. Tak si myslím, že než se toto říká na tiskových konferencích, že by to mělo mít nějakou racionální podobu, že už by mělo být zřejmé, že tam nejsou zásadní rozpory, že už jsou to stavby, které mají nějakou základní, elementární přípravu, že jsou proveditelné. A to mě tedy hodně zarazilo, protože já si myslím, že nám ten problém nevyřeší tiskové konference. To nám docela jde, ale bez nějakých jasných kroků to nepůjde. Ptám se tedy, jak probíhá koordinace takovýchto důležitých věcí, právě jako je výstavba vodních děl mezi resortem životního prostředí a ministerstvem zemědělství.

Čtvrtý bod se týká národních parků, o tom jsem mluvil v té zpravodajské zprávě, hodnotil jsem to, že je fajn, že už ve zprávě se o tak důležité věci mluví. Víme, že proběhlo i externí hodnocení jednotlivých správ národních parků, ale připomínám, že máme jenom čtyři národní parky, takže externí hodnocení je asi možná užitečné, ho udělat, jednou za 20 let, ale že by na to mohlo stačit ministerstvo životního prostředí, ale já bych se chtěl zeptat, jak probíhá hodnocení práce jednotlivých správ národních parků ze strany ministerstva životního prostředí, jak z hlediska toho ekonomického, ale především z hlediska naplňování všech těch poslání, které mají národní parky, protože to není jenom ochrana přírody, ale je to celá řada dalších věcí, jako je ekologická výchova, osvěta, rekreace, turismus. To by mě zajímalo, když už i externě si to necháváme posuzovat a stojí to stovky tisíc, jednotlivá studie, jednotlivé posouzení, takže v součtu jsou to miliony korun.

Poslední věc se týká také národních parků, především té situace v loňském roce, kdy především národní parky Šumava a KRNAP se dostaly do velkých ekonomických problémů, je jasné, že to je dáno především cenou dřeva, na čemž oni jsou velmi závislí. V průběhu roku, resp. ke konci roku musely být masivně sanovány v desítkách milionů korun, aby měly vůbec na výplaty, zjednodušeně řečeno. Mluví o tom také správa NKÚ, která se věnovala národním parkům, o tom, že neexistuje dlouhodobý systém financování národních parků, takže bych se chtěl v tomto smyslu zeptat, jak ministerstvo životního prostředí bude řešit tento problém, to znamená problém nastavení, systémového nastavení financování jednotlivých správ národních parků, přitom ty čtyři parky, každý je specifický, ale systém by měl být nějak podobný, a také systém, který by garantoval to, že všechny správy národních parků budou plnit všechna ta poslání, resp. vydávat na ně finanční prostředky.

Tolik z mé strany, jenom bych doporučil, protože vidím, že přihlášených je několik, tak jestli bychom dali panu ministrovi příležitost, že by odpovídal průběžně, možná ne úplně až na konci, protože pak těch odpovědí, resp. otázek je moc. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, já jenom uvedu, že pan ministr má právo vystoupit v diskusi, kdykoli se přihlásí, ale samozřejmě je to jen a jen jeho rozhodnutí. Nyní je přihlášen pan senátor Tomáš Czernin.

Senátor Tomáš Czernin:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych měl jenom dvě krátké poznámky, a sice k lesům. Tady poměrně na začátku v odstavci Příroda a krajina stojí, že na základě dat krajinného pokryvu došlo v ČR od roku 2012 v důsledku těžby k úbytku 27 700 hektarů lesů, já myslím, že to je trošku nepřesné, protože to jsou stále pozemky určené k plnění funkce lesa, takže ono došlo k úbytku lesních porostů, ale ty stromy se tam zkrátka budou muset zase vrátit, protože je potřeba tyto plochy opět zalesnit, takže to není definitivní úbytek lesů, ale jsou to stále lesní pozemky. A potom bych měl připomínku, pan zpravodaj tady posledně při své zpravodajské zprávě řekl, že pouze 2 % lesů jsou certifikovány, ale my máme dva systémy certifikace, ta 2 % se vztahují na certifikační systém FSC a 67 % lesů je certifikováno podle systému PEFC. Ona se z toho bohužel stala spíš, z těch systémů certifikačních, taková obchodní válka, protože když vezmeme náš zákon o lesích, tak bych řekl, že certifikace ani potřeba není, protože ta certifikace má být zárukou, že to dřevo je z obnovitelných zdrojů, ty dřevěné výrobky, takže to jsou u nás všechny lesy, už od dob Marie Terezie. Myslím si, že dokonce ta certifikace by, v našich podmínkách to pro mě není ani žádný ekologický ukazatel. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, nyní má slovo místopředseda Senátu Jan Horník, prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych se trochu dotkl té kapitoly 21 – Odpovědné lesní hospodaření. Je pravda, je to za rok 2018, máme rok 2020, mezitím kůrovec zasáhl se vším všudy, my se snažíme zalesňovat druhově trošku jinak, než monokultury jenom smrku. K tomu, abychom byli úspěšní, potřebujeme řešit zvěř v našich lesích. A za celých 30 let tady se nenašla síla v parlamentu, zejména v Poslanecké sněmovně, aby se změnil zákon o myslivosti, dlouhodobě, jakmile došlo na tento zákon v Poslanecké sněmovně, tak v ten okamžik byla půlka poslanců myslivci. Jelikož ten stav trvá, tak já odhaduji, že všechno to, co vysadíme, nejsme schopni vůbec ochránit, to bude stát neskutečné prostředky a zbude nám skutečně jenom pláč nad těmi penězi, které mnohdy vyhodíme úplně zbůhdarma.

Já bych očekával v té zprávě, že v tom odstavci, kde se mluví o snižování a udržování stavu spárkaté zvěře, tak já bych tam očekával naprosto natvrdo razantní sdělení nám všem, to bylo za rok 2018, že zákon o myslivosti se musí změnit, že si musíme vzít dobré příklady jinde z Evropy, myslím například Švýcarsko, ale nemusíme chodit ani tak daleko, můžeme jít rovnou za čáru u nás v Krušných horách. Kdo tam dělá největší problémy lesákům v Sasku? Je to česká zvěř. Honitby stát prostřednictvím Lesů ČR pronajímá na 10 let. Těch 10 let ti nájemci, to se draží, to znamená, on když vydraží za půl milionu ročně svou honitbu, tak má zájem, aby se mu ty peníze vrátily. Čili nesmí se dokrmovat, ale oni stejně dokrmují. Mně trvalo 3 roky, než lesní závod byl schopen pochopit, co po nich chci, když tam jezdily kamiony s řípou, z pekáren se tam navážely staré knedlíky, suchý chleba, podařilo se to zarazit. Tento nájemce dostal velkou pokutu. Když se to potom opakovalo znova, tak se s ním rozvázala smlouva. Ale to nejhorší na tom je, že se to v podstatě, ty honitby, draží. Ty honitby by měly zůstat státu. Ti, kteří to spravují, což jsou Lesy ČR, by měly mít zájem zejména na tom lese. Protože to jsou většinou i myslivci, tak by měli to celé pojímat komplexně. Což se bohužel neděje. Na jedné straně jsou lesníci z Lesů ČR, na druhé straně jsou nájemci, kteří si berou mnohdy střelce ze zahraničí.

To znamená, mají enormní zájem na tom, aby té zvěře bylo co nejvíce, aby bylo co střílet. Projíždím dvakrát týdně takovým lesním úsekem, to je zoologická zahrada. A na té druhé straně, mluvím o Kovářské, je to hraniční obec, tak tam jsou ty největší problémy zhruba do 3 km od hranice. Pak už je to dobré, pak už ten stav mají normální, ale ta zvěř migruje přes tu čáru, čili já bych, pane ministře, tady asi zřejmě by se mělo spolupracovat s Ministerstvem zemědělství, já jsem minulý týden mluvil s panem ministrem. On slíbil, že by se to mělo změnit, ale já prosím o razantní, naprosto razantní krok, který v novém nebo novelizaci zákona o myslivosti bude učiněn, jinak všechno to naše snažení bude zbytečné a peníze budou skutečně vyhozeny nazdařbůh. Takže poprosím, jestli by příští zpráva za rok 2019 už mohla se tomuto problému více věnovat a jasně poslat ten směr, protože předpokládám, že asi do konce roku nebudeme schopni schválit novelu zákona o myslivosti. Možná jo, nevím. děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Přemysl Rabas.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, mám trošku složitější situaci, protože už většina těch věcí tady zazněla. Ono se říká opakování matka moudrosti, ale asi by nebylo dobré, abych tady opakoval úplně všechno, ale pár poznámek bych si dovolil. Když se podívám na ty indikátory, tak ty jsou trošičku děsivé, ale to už tady zaznělo. Stejně jako pan senátor Hampl poděkoval Ministerstvu životního prostředí, tak i já bych poděkoval, protože je vidět veliká snaha. Třeba dotační politika, ve snaze bojovat se suchem, to považuji za velmi dobrý krok, ale zdá se mi, že je to pořád málo, že ty plány jsou málo ambiciózní. Před námi je i obrovský problém, který musíme řešit, a já si to představuji asi jako že musíme se dostat prostě do bezpečí na nějakou druhou stranu nějakého toku. A ten plán, který máme připravený, je plán na velmi dobrý most, který ale překlene Nežárku, ale my před sebou máme Amazonku, jestli mi rozumíte? To znamená, ten plán musí být mnohem ambicióznější. Přitom ty problémy, které musím řešit, jsou dané, ty popisujeme a jsou známé už léta, to, co vlastně způsobuje ty problémy, které přicházejí. Nevhodné osevní postupy, nevhodně používaná hnojiva, nevhodně používané pesticidy, málo organické hmoty v půdě, to všechno tam je, absence krajinotvorných prvků, to je strašně důležité, všechny ty meze, remízky, to nemá vliv jenom na zadržování vody, ale taky protierozní charakter a stejně tak jako prvek ekologické stability, to je přece důležité, mluvíme o ztrátě biodiverzity. A tohle všechno tam hraje obrovskou roli. Ale jak říkám, například v tom předloženém usnesení je řada těch věcí zmíněna, takže já to vlastně beru jen velmi telegraficky. A já bych vlastně ten plán, já bych jako Ministerstvo životního prostředí chtěl víc vnímat jako lídra, který bude mít přesah, ta jeho činnost do ostatních resortů, když vidím i jiné státy nebo Evropskou unii, tak často životní prostředí je nadřazeno dopravě a ostatním resortům, protože to doopravdy je nesmírně důležité. Měl by být tento resort koordinátorem těch činností, zmínili jsme tady uhlí, konec uhlí Prunéřov, zavření Prunéřova, je to prima, já tomu tleskám, ale pořád je to dneska už jenom teplárna, tam už dávno to není elektrárna. To znamená, uhelný zdroj energie se nezavřel. Znovu říkám, považuji za obrovskou chybu, že Počerady se prodávají místo toho, aby se zavřely, to by byl krok správným směrem. To je tedy přesah k Ministerstvu průmyslu, ale už zmíněná doprava. Když si dneska vezmu podnikatele, tak oni radši jedou do Ostravy vlakem, protože už to Pendolino jezdí lépe, než se někde plácat po jedničce, ale přesto kdybych chtěl jet na druhou stranu, k sobě domů, z Prahy do Chomutova vlakem, tak jedu přes Ústí nad Labem. A ta cesta trvá tak strašně dlouho, že jedu radši po silnici, která se zkapacitňuje, aniž by to bylo tak nutné, tím chci říct, že mnohem větší pozornost by se měla věnovat doopravdy rozvoji železnice. A zase by to mělo být i v zájmu ochrany životního prostředí, zeleného údělu a tak dále. Dneska o tom mluví mnoho států v Evropě, spojují se, ale proč my nejsme na té špici mezi těmi státy, které udávají ten směr, ten správný směr pro tu budoucnost? To je Ministerstvo průmyslu, Ministerstvo dopravy, zboží, které putuje z celého světa, proč jako nepřicházíme s návrhy, a to by zase mohlo iniciovat i Ministerstvo životního prostředí, aby se zatížilo to zboží, které překonává desetitisícikilometrové vzdálenosti, aby se zatížilo, aby se tam projevily náklady na vzdálenost a na ty externality, které to s sebou nese. Už vůbec nemluvě o obalech. A další přesah meziresortní do vzdělávání, to už tady zmínila paní místopředsedkyně Senátu. Jestli chceme něco udělat s životním prostředím, zase je potřeba dát velkou podporu vzdělávání v tomto směru a podporu vědě, to je to samé. Takže znovu říkám, vnímal bych tu roli ministerstva více jako koordinátora, který by měl mnohem více působit na ostatní resorty a přicházet s plány, které budou přesahovat ty resorty. Ta situace je vážná, zatím dýcháme, ale zatím. Vemte si, že v loňském roce na planetě za jediný rok jenom primárního lesa zmizelo 3,8 milionu hektaru! A v případě všech lesů jsou to miliardy hektarů. A pořád si myslíme, že ještě se nic neděje. Tak to je několik poznámek a ještě znovu se vrátím na začátek, přesto děkuji Ministerstvu životního prostředí za ty snahy, které vyvíjí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vystoupí pan senátor Marek Hilšer.

Senátor Marek Hilšer:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře a vážené kolegyně a kolegové. Prosím? Jo. Životní prostředí je nepochybně velice jaksi důležitá věc a tedy péče o ně, protože je jakýmsi odrazem pak i našeho zdraví. Já děkuji za zpracování té zprávy, je to důležité sledovat tedy, co se dlouhodobě v našem životním prostředí odehrává. A nepochybně je to i komplexní tematika. Já nechci shrnovat celou tu zprávu, to už tady učinili někteří jiní senátoři, ale zaměřím se na jednu zcela specifickou otázku, a to je problematika kvality orné půdy. Já jsem se v poslední době, nevím, jestli to je náhoda, ale setkal s mnoha názory, které se shodovaly v tom, že kvalita orné půdy se zhoršuje. A to z různých příčin. Jednou příčinou může být například sucho, ale hodně se hovoří o tom, že vážné důsledky pro tedy kvalitu půdy má samotné hospodaření a užívání a zacházení s tou půdou. Jsou názory, které tvrdí, že dochází přímo k drancování té půdy a vítězí tedy jaksi krátkodobý zisk nad jakousi dlouhodobou strategií a udržitelností kvality té orné půdy. Projevuje se to jedním takovým fenoménem, a to je ztrátou organické hmoty v té orné půdě. Ztratí-li ta půda organickou hmotu, tak ztrácí schopnost držet vodu a samozřejmě ztrácí i schopnost nějakého výnosu. A jednou z příčin té ztráty té organické hmoty půdy, jak jsem se dozvěděl, je hnojení, hnojení umělými minerálními hnojivy. Hovoří se v téhle té souvislosti s dusíkatými hnojivy. Ta hnojiva ničí tu organickou hmotu, ničí ten humus, protože mění pH té půdy, pokud jsou nadužívána. S tím pak souvisí samozřejmě eroze, to, že ta půda, jak jsem již řekl, neudrží vodu. Ta hnojiva také zamořují samotnou vodu, tak asi jsme každý z nás viděli přehrady, zelené přehrady, které jsou jaksi pohnojené těmi dusíkatými hnojivy. Já při pohledu do té zprávy jsem si všiml jednoho fenoménu, a to je spotřeby těch umělých dusíkatých hnojiv, anebo vůbec těch minerálních hnojiv.

A když se podíváme na stránku 159 té zprávy, tak vidíme, že ta spotřeba roste kontinuálně, nejsou tady zmíněna 90. léta, ale do té problematiky se nechci dostávat, nicméně od roku 2000 spotřeba umělých hnojiv v České republice stoupá. A stoupla asi zhruba o polovinu, čili dnes spotřebováváme asi 114, zhruba 114, někdy 140, 114 kilogramů, tedy 114 kilogramů na hektar půdy. No a my máme, nechci říct prvenství v Evropské unii, ale jsme asi třetí v České republice... tedy v Evropské unii, kteří spotřebovávají nejvíce těch umělých hnojiv na hektar půdy. Já jsem se koukal třeba na Rakousko, což je, myslím, takový dobrý příklad. A zatímco my máme asi 114 kilogramů na hektar orné půdy, tak Rakousko spotřebovává nebo rakouští zemědělci spotřebovávají 51. Skoro o polovinu méně těch umělých hnojiv. A přitom je zajímavé, že když se člověk podívá na tabulky a srovná výnos například v obilovinách, tak ti Rakušáci dokáží mít, a nevím, mně to samotného překvapilo, tak dokážou mít až o 12 % větší výnos v obilovinách, než to dokáží vlastně čeští zemědělci. Vy jste tu ten nárůst těch dusíkatých hnojiv v tom vašem úvodu nezmínil. Možná, že jste na to zapomněl nebo jste to nepovažoval za tak důležité, ale ten stav, který dnes je, tak mnozí připisují zemědělcům a viní za to zemědělce. Já myslím, že ta pravda je někde napůl. U těch velkých zemědělců nebo respektive velkých pronájemců půd, kteří opravdu mají jenom, jejich cílem je zisk z půdy, tak to může být pravda, ale myslím si, že velkou roli v tom, jak se s tou půdou zachází, prostě hraje stát a je to problém státu, a tedy Ministerstva zemědělství. A určitě i Ministerstva životního prostředí, které by to mělo ovlivňovat. Oni totiž ti zemědělci, kteří se snaží chovat šetrně k té půdě, šetrně k té krajině s ohledem i na budoucí generace, tak celkem oprávněně namítají, že by nepřežili, kdyby se chovali ekologicky nebo tak, aby ta kvalita půdy zůstávala na dobré úrovni. No a tak se chovají podle toho, jaké jim dává stát mantinely. No a výsledkem je pak to ničení půdy a v důsledku toho excesivního používání hnojiv. No a já se ptám, je to možná trochu řečnická otázka, můžeme v této zemi očekávat nějakou masivní podporu udržitelného zemědělství, které nebude produkovat třeba především řepku a bude šetrné k té půdě, když je premiérem velkopodnikatel s hnojivy a v jehož zájmu je, aby jeho továrny, jeho fabriky, jako například Lovochemie, chrlily miliony tun umělého hnojiva a prodávalo je zemědělcům? Vy, pane ministře, jste byl ředitelem jedné takové fabriky, takže víte asi, o čem je řeč. A tomu se dá, myslím, říci dost jasně, že tady jde o střet zájmů, který si myslím, a jsem o tom přesvědčen, že v tomto případě poškozuje tuto zemi a ničí její životní prostředí, a to i pro další generace. A nyní se vás ptám, a to není řečnická otázka, jak vnímáte tento problém, tedy toho neustálého nárůstu? Já musím uznat, že meziročně došlo k určitému poklesu, ale ty poklesy se dějí ve vlnách, jo? Když se podíváme na ten dlouhodobý trend, tak tam ten nárůst té spotřeby těch hnojiv stoupá, a co s tím hodláte udělat? Jestli to vnímáte problém a co s tím hodláte udělat, jestli máte nějakou strategii pro to, aby se tento trend zvrátil? Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, bylo toho už hodně řečeno a opravdu nechci příliš zdržovat, přesto mi dovolte několik poznámek k předložené zprávě, skutečně k té zpravě tak, jak tady před námi leží. Já jsem si ji tedy prostudovala a musím říci, že mi to dalo dost práce, protože 350 stran, 355 stran textu je opravdu náročné a děkuji všem, kteří si to také prostudovali, protože já mám, přestože to je velice hezky zpracovaná zpráva se spoustou obrázků a takových těch smajlíků, tak já z toho nemám úplně ten dojem, že by to bylo všecko dobré. Rozumím tomu, že takový objem dat, že se tam objeví v tom nepřesnosti nebo nejasnosti, ale já jsem trošku z toho měla jiný dojem, že zejména text, ale i některé obrázky, jsou trošku proti těm údajů, které máme, manipulativní. Tak já bych jenom tady některé uvedla, ono jich je tam daleko více, já jsem si přečetla, že tedy pokud se týká tedy znečištění ovzduší, tak máme v některých těch parametrech údajně splněné nepřekročitelné hodnoty, ale já jsem jako zjistila, že na jedné straně se píše, že tedy ta hodnota pro rok je 129 kilotun za rok, a my jich máme 199, ale prý je máme splněné, tak já nevím, já tomu nerozumím. Ale ty údaje se tam prostě opravdu liší. Pak tedy jsem hledala, kolik jsem měli těch emisí tuhých znečišťujících látek toho průměru 2,5. A vlastně jsem to tam nikde nenašla, jenom tam bylo napsané, že se zvyšují, ale nikde jsem tam to číslo nenašla, takže zase jsem si říkala, aha, tak to je takové, jenom dvěma slovama, že se zvýšily. Potom tedy tam máme zase ty smajlíky, ony ty smajlíky jsou diskutabilní, já už jsem o tom mluvila minule. A já dám krásný příklad. Tak my máme staré zátěže. A těch starých zátěží, jak se píše ve zprávě, máme údajně skoro 10 tisíc, 9 470 je zhruba to číslo. A pak se říká, máme tam samé zelené smajlíky, a že jsem jich tedy dokázali vyřešit 396, asi to číslo bude takovéto, nicméně za ten loňský rok jich byla dořešena polovina, než za ten předchozí rok. A přesto jich tam máme jako zelené smajlíky. Tak kdybychom si jednu zlikvidovali, tak by to byl taky zelený smajlík? Přestože kdybychom měli celých těch 10 tisíc zlikvidovat, tak bychom tedy vlastně to dělali, já to nedopočítám ty roky, takže mně se zdá, že opravdu ty smajlíky nejsou vypovídající. Dále jsou tam někde hodnoty, které uvádí srovnání s rokem 2010 až 2017, někde jsou ty roky 2009 až 2017, v řadě údajů máme údaje, které jsou z roku až 2017. Takže zase, dneska máme rok 2020, ale u řady tabulek máme napsané, tyto údaje jsou pouze za rok 2017, nebyly dostupné další údaje, takže vlastně máme údaje staré 3 roky. Máme tam tabulky, a ty tabulky, já rozumím tomu, že byla snaha, abychom se dokázali v rámci nejenom Evropy, ale i celého světa nějak srovnat, jak na tom jsme, ale možná by stálo za to, kdyby se to přeložilo do češtiny a nebylo to přece jenom v té angličtině, že taková drobnost by stála za to. To už je jenom malinká připomínka. takže určitě ta zpráva, je výborné, že ji máme, je to dobré, ale ještě by to chtělo opravdu řadu těch věcí upravit, odstranit některé nedostatky, které tam jsou, a není jich tam, pane ministře, málo. Ale proč se tím takhle zabývám detailně? No protože nejvíc mě tedy překvapila ta informace, která se týká odpadů. My máme komunální odpady a ministerstvo, respektive CENIA říká, že jich máme 5,5, 5,7 tuny, za rok tedy produkujeme 5,7 milionu tun, takto. No jo, taky ministerstvo říká, že 38 % z nich materiálově využíváme.

Veškeré odpady, které vyseparujeme, tak to jde na skládku, protože papír a plasty už nám nikdo nebere. Nebo to tady někde skladujeme a nebudu říkat, co všechno s tím ještě dělají. Takže mě to číslo také zarazilo, pane ministře. A pak jsem si přečetla, že to vlastně nejsou čísla, která tam jsou, ale že to jsou nějaká, jak to tady mám, metodická vyjádření výpočtu soustavy indikátorů odpadového hospodářství. Takže zatímco máme, kolik lesů bylo zničeno, kolik hektarů bylo zničeno, zatímco tam máme dokonce výpočty druhové snižující se stability, tak tady máme jakési metodické vyjádření výpočtu soustavy indikátorů odpadového hospodářství. Dobrá, tak já jsem si dovolila rozdat na lavice takovou tabulečku, kterou mám ověřenou, kterou jste dostali do svých lavic. Na jedné straně máte to, jakým způsobem vykazovala CENIA produkci komunálních odpadů od roku 2008 do roku 2018. Máte to podle jednotlivých krajů barevně. A tam jsou naprosto, ale naprosto nevysvětlitelné odchylky, a to až 20 % během jednoho dvou let, a pak zase poklesy. Já to předkládám jako důkaz toho, že jiné údaje, které jsou podle mě zcela korespondující s tím, jak nakonec vypadá trend produkce odpadů, vykazuje Český statistický úřad. A kolik vykazuje tedy ČSÚ? Vykazuje, že jsme za loňský rok měli produkci 2,5 milionu tun komunálních odpadů. Tzn. polovinu toho, co vykazuje CENIA a ministerstvo životního prostředí. Rozdíly jsou i v celkové produkci. Celková produkce odpadů podle ministerstva v ČR byla nějakých 37 milionů tun za loňský rok, ČSÚ má 24 milionů tun. To jsou tedy už opravdu velké rozdíly. Já mám tabulek víc, nechci vás tím v žádném případě zatěžovat, ale myslím si, že tato čísla jsou opravdu zásadní. Měla jsem konzultaci, jak je tohle možné a oni z ČSÚ mi trošku vysvětlovali, že tam zřejmě zahrnujeme odpady, které jsou k nám dovezené. Tzn. ne tady vyprodukované, ale celkové nakládání. A je to i dovoz odpadu. Ale když bych chtěla vědět, kolik z toho je dovoz, tak mi to nikdo zatím není schopen říci, my nikde toto číslo nemáme. A odpady se tady potom nějakým způsobem produkují, zpracovávají. A také někde zůstávají ležet.

Pak další údaj, který mám, se týká rozdílu, co údajně z hlediska komunálních odpadů bylo vykázáno CENIA, tzn. za co byly zaplaceny poplatky. A rozdíl proti tomu, co má ČSÚ, přestože má odpadů méně, tak je 123 000 tun, které nebyly zaplaceny v poplatcích. Takže zase je tam obrovský rozdíl a utíkají tam peníze i státu.

Musím říci, že důvodů rozdílných údajů je tam daleko více, nicméně tabulka, kterou tady mám, která je přesně podle údajů CENIA, mně to zpracovali skutečně lidé z ČSÚ, kteří si vzali tyto údaje, tak mi z toho vyplývá, že údaje, pane ministře, nejsou příliš věrohodné. A vy je ani neuvádíte jako údaje, které by byly jednoznačné, ale jak znovu říkám, soustava indikátorů. Tak v tuto chvíli jsem chtěla požádat, a je to součástí usnesení, abychom to už dali za ČR do pořádku, protože rozdíly jsou obrovské a pak z toho vznikají mimo ČR nejasnosti, pochybnosti, které určitě ČR nepřináší dobré renomé. Vím, že kolem toho se už v roce 2014 sešla jednání ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva životního prostředí a ČSÚ. Tehdy došlo k dohodě, že bude sjednána pracovní skupina. Ta pracovní skupina ale nedokončila svou práci. Bylo dohodnuto, že MPO dokonce dalo stanoviska, jsou tam usnesení, která mají být plněna. Bohužel plněna nejsou. A vím, že jste u toho už také byli, teď nechci jít do detailů. Takže pro mě je důležité, aby údaje, které tam jsou, byly opravdu nezpochybnitelné, jasné a kredibilní. Mám tuto prosbu, a proto jsem i do usnesení, které tam máme, doplnila ten návrh. Stejným problémem se ale, pokud vím, možná zrovna v těchto chvílích zabýval výbor sněmovny, protože také měl tento bod, ne zcela v tomto duchu, ale z trošku jiného hlediska na programu v PS. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko, a do rozpravy je dále přihlášen pan senátor Petr Orel. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážení kolegové, tady už spousta věcí zazněla, tak nebudu příliš zdržovat. Já si také té zprávy vážím, myslím si, že není určitě špatně napsaná. Role ministra životního prostředí ve vládě je velmi obtížná a při projednávání zprávy o stavu životního prostředí by tu víceméně měla sedět celá vláda, protože to se týká všech ministrů, dokonce i ministra obrany, vnitra, celé vlády. V každém případě nemluvě o ministru zemědělství, ministru dopravy, ministru průmyslu a obchodu, ministryni pro místní hospodářství apod.

Já jen krátce zmíním, už se o tom dost mluvilo, ale přeci jen považuji za pro mě nejvíce alarmující, já celý stav životního prostředí bedlivě sleduji, považuji situace a náš vztah k ochraně zemědělského půdního fondu. A teď nemyslím k té kvalitě, to už tady bylo mluveno, ale k záborům půdy. Patřím mezi ty lidi, když vidím skrývku ornice kvůli dálnici, tak mě skutečně bolí u srdce, já z toho nemám radost, mám z toho velmi špatný pocit. Loni zmizelo 7000 ha kvalitní půdy. Za posledních 10 let pak 74 000 ha půdy. Z nemalé části jsou to výstavby skladů, distribuční haly, které mají v podstatě minimální dopad na zaměstnanost, navyšují dopravní zátěž, zvyšují nároky na infrastrukturu apod. V podstatě ve většině se v minulosti neřešily nějak intenzivně srážkové vody, takže to všechno z obrovského zpevněného území rychle odteče, nezůstává tam nic, změní se tam mikroklima, má to negativní dopad na nejbližší okolí. Za to bezesporu může jak vláda, tak samozřejmě, to bych chtěl také zdůraznit, komunální politici, protože v 90. letech nebo ještě po roce 2000 přijali územní plány a každá obec chtěla mít průmyslovou zónu nehledě na to, na jaké půdě. Já teď řeším ve volebním obvodu několik takových záležitostí, kdy mají vzniknout 20, 30, 40hektarové průmyslové zóny a obce je už nechtějí, protože už vědí, že je to nesmysl. Nicméně jsou tu smlouvy o smlouvách budoucích, takže už tam mohou následovat sankce apod. Takže do toho ani nechtějí jít, hledají pomoc, ale pomoc není. Snažil jsem se nějakým způsobem i na ministerstvu životního prostředí v této věci nějakým způsobem jednat, ale ani ministerstvo nemůže, pokud bude současný zákon o ochraně původního fondu znít tak, jak zní. Já jsem se proto v loňském roce obrátil jak na pana ministra životního prostředí, tak na pana ministra zemědělství a apeloval jsem na ně, aby připravili novelu zákona o ochraně půdního fondu. Myslím si, že by to měl být bezesporu vládní zákon, protože jiný nemá ani moc velký smysl, aby vůbec prošel. Nicméně se mi dostalo odpovědi takové, nikoli zamítavé, ale pan ministr zemědělství se k tomu relativně přihlásil. Pan ministr životního prostředí jaksi cítí, že to asi není průchodné momentálně nijak zvlášť, ale já si myslím, že současný zábor půdy prostě nemá nic společného s udržitelným vývojem v této zemi. My si té půdy musíme vážit daleko více, než si jí vážíme. A je potřeba zákon zpřísnit, protože z mého pohledu není jiná cesta.

Ta situace je vážná, a to nemluvím teď o erozi, o tom se už hodně mluvilo, já si ani nemyslím, že protierozní vyhláška je tak zásadní věc, protože pokud zemědělci mají vztah k půdě, pokud předávají půdu generacím dalším, tak nepřipouští žádnou erozi. Ale je evidentní, že jsou zemědělské podniky, kterým na tom nezáleží, chtějí vydělat, takže ta protierozní vyhláška má určitý smysl, teď na poslední komisi voda – sucho, kde byl i pan ministr Toman, bylo řečeno, že už se k tomu chýlí, že našli shodu, a našli shodu v dalších věcech. Takže to je k půdě.

Já bych znovu apeloval na pana ministra, je to v jeho resortu, aby připravili novelu zákona o ochraně půdního fondu. A ještě krátce k druhé záležitosti, už to tady krátce bylo hovořeno, a to jsou ty nádrže, se kterými teď přišlo ministerstvo zemědělství, těch 31 nádrží. Já si myslím, že do jisté míry to vytahují z klobouku, já jsem to uváděl na komisi, jeden příklad, je to nádrž Rybník, který není v mém volebním obvodě, je to volební obvod kolegyně Seitlové, ale já tam tu lokalitu znám od dětství, takže to už je fakt hodně dlouho. Je na lokalitě potoka, který je dnes už občasnou vodotečí, dva měsíce neteče, z toho 1/3 toho toku je v podstatě příkop, umělý příkop, kde byly betonové žlabovky, dneska už si tam příroda pomáhá trošku, ale nedokážu si vůbec představit, jaká kvalita vody by tam byla.

Mně kolega, který je tam za ministerstvo zemědělství, tehdy řekl, že vychází z dlouhodobých průtoků toho potoka, ale jak jsem se až posléze dozvěděl, tak vychází z let 70., 80. a podobně. Takže za tu dobu se skutečně velmi hodně změnilo. Ty průtoky těch potoků nebo těch říček, těch řek se výrazně změnily. Skutečně si nedovedu představit, že by tam měla být nádrž. Tam je plánovaný poldr, ten tam byl plánován z toho důvodu, že v roce 2009 nás postihly bleskové povodně, ten poldr může samozřejmě v těchto situacích pomocí, ale nemá nic společného s tím, aby tam byla přehrada. Ještě argumentace, tím, že to bylo všechno projednalo, že jsou souhlasy obcí, já jsem se na to ptal, bylo mi řečeno, že ano, vyjádřil se k tomu starosta. Ale zastupitelstvo obce o tom neví, ani jeden z dalších zastupitelů. Takže to mi přijde málo. Proto si dovolím zase na pana ministra apelovat, aby velmi pozorně ty nádrže taky posuzovali z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan Herbert Pavera. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, opravdu jenom krátce. Chci se vás, pane ministře, zeptat, vzpomínáte si, že jsem vám před pár měsíci dával otázku, jestli budete uvažovat o tom, že budete řešit kotlíkové dotace, aby se zlepšovalo životní prostředí a ovzduší pro sociálně slabé. Jestli vymyslíte systém, něco podobného, jako jsou teď kotlíkové dotace, kdy obce dostávají určité finanční prostředky, aby mohly půjčovat lidem, tak aby to mohly i poskytnout těm sociálně slabým, aby si mohli vyměnit kotle neekologické za ekologické, protože dnes už i existují kotle na pevná paliva, která jsou čtvrté skupiny. Takže tam si myslím, že, byl bych rád, kdybyste mi odpověděl. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, nyní má slovo paní senátorka Anna Hubáčková.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji, vážený pane ministře, vážená paní předsedající, slibuji panu ministrovi, že nebudu hovořit o štěrku, budu se věnovat té zprávě. Já ji považuji za velmi dobrou, jako všechny zprávy, které ministerstvo životního prostředí, měla jsem možnost s nimi pracovat od samého začátku, co vznikaly, které vydalo. Je to zpráva o situaci, která byla v roce 2018, samozřejmě. Teď pravděpodobně si můžeme skoro na 90 % odhadnout, že situace v letošním roce ani v loňském není veselejší, spíš horší, kvůli dopadům sucha a jejich klimatickým změnám. Určitě tyto zprávy slouží i pro to, abychom si upravili, opravili a nově nastavili různé, jednak strategické dokumenty, ale i opatření třeba dotační a podobně.

Já mám jeden apel na pana ministra, určitě je potřeba se věnovat i legislativě, neopomíjet legislativu. Jeden apel, velký. Veřejný zájem, životní prostředí, rozhodně je. Prosím, nerezignujme na stavební zákon, tak jak je předložen, ten naprosto rezignuje na veřejný zájem. Rozhodně nechrání a nebude chránit žádné životní prostředí. Natož některé ty složky samostatně a výrazně víc.

V Poslanecké sněmovně příští týden bude projednáván vodní zákon. Ústavní novelu jsem v nějaké verzi viděla, ale já bych upřednostnila, abychom využili každého momentu ke zvýraznění ochrany naší nenahraditelné životní složky, to znamená i novelu vodního zákona podpořit některým z pozměňovacích návrhů, který tam zakotvuje tu ochranu veřejného zájmu v tomto případě na ochraně vody. To jsou ty dva nejbližší momenty, které jsou projednávané, vodní zákon a stavební zákon. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko, nyní má slovo paní senátorka Mirka Vítková.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo, paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, podle zprávy, kterou projednáváme, se nepodařilo dokončit výstavbu a rekonstrukci chybějících čistíren v obcích nad 2000 ekvivalentních osob, je to uvedeno na straně 64. Já jsem před, myslím, že dvěma roky, kdy jsme projednávali zprávu, tady o tom hovořila, protože můj obvod, ač je stejně lidnatý jako všechny ostatní, dá se říct, tak na jeho území je 150 obcí, tudíž je tam řada těchto malých obcí, které mají s tímto problém, přitom starostové mají enormní zájem o to, tu situaci řešit. Já jsem zachytila, že teď bude 18. 6. se vyhodnocovat výzva na státním fondu a že ta alokace je nedostatečná. Možná, že je pravda, že 8. 6. jste na vládě posílili rozpočet, a já bych se chtěla zeptat, jakým způsobem se bude plánovat do budoucna řešení tohoto problému, protože tak jak tady říkala paní senátorka Seitlová, i zde je uvedeno, že od roku 2017 se ten stav nezměnil, co se týká podílu obyvatel připojených na kanalizační síť. Takže to bych byla moc ráda za odpověď. Ještě jsem chtěla zareagovat na ty přehrady, protože ta přehrada u Moravského krasu je v mém obvodu, chtěla bych jenom říct, že snahy postavit v tom místě, kterému se říká Holštejn, je to obec, kde je tzv. Rasovna, začíná tam z jedné strany Moravský kras, tak ta snaha zde byla už v minulosti, někdy v polovině minulého století, i v té době se od toho odstoupilo, protože se ochránci CHKO nebo vůbec přírody shodli na tom, že by to byla pro jeskyně a celé to CHKO katastrofa. Takže já doufám, že tento nápad nebude realizován ani v této době. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, hovořit bude dále paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře, já jenom bych pár slov... Nebudu zdržovat. Chtěla bych navázat na svou ctěnou kolegyni Jitku Seitlovou. Říkala, že se třídí asi 38 % odpadu, já jsem měla informaci, že 8 %. Takže to mě docela zarazilo. Říkala, že se vytřídí hlavně plasty, pak papír. O plasty je malý zájem, je problém je nějakým způsobem udat. Papír, jenom o kartonový, jako klasický papír, je problém, taky nějakým způsobem zpracovat. Takže když potom se to třídí, tak se to dává stejně do toho směsného odpadu. Samozřejmě k recyklaci nějaké toho zbylého odpadu dojde.

Chtěla jsem se jenom zeptat, protože těch plastových lahví přibývá, jestli by tady situaci trošku neřešily, už se o tom také hovořilo veřejně, tzv. vratné lahve, plastové, které by možná svým způsobem motivovaly lidi, že by se nevyhazovaly, naopak by se vracely. V Německu to také nějakým způsobem funguje. Pravdou je, když jsem se na to informovala, že ten plast našich lahví často, v některých z nich, není tak dobře kvalitní, jako ty které mají v tom Německu. Takže jestli by tohle nešlo nějakým způsobem zohlednit. A jak to vidíte vy.

A pak otázka samozřejmě těch plastů, když se vytřídí, tak kam s nimi, jestli můžete poradit, co by se s nimi mělo dělat, ptají se mě na to občané, když těch plastů přibývá. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, o slovo se přihlásil pan místopředseda Senátu Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, vážený pane ministře, vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky, páni senátoři, já bych měl také několik připomínek. A to spíš převážně na to, co tady zaznělo.

Zaprvé bych měl na pana ministra jednu připomínku, už jsem mu ji říkal asi před měsícem, ale to jenom tak v kuloárech, a to je záležitost taková, že považuji za správné, že se u nás uvažuje, doufám, že se bude i postupovat dále, zvýšení schopnosti zvýšit kapacity zachycování vody a udržení vody v krajině, a to i s ohledem na to, že ty spady vody jsou velmi nárazové a celkově většinou chybí zejména v zimních měsících. Já zastupuji senátní obvod Pelhřimov, kde v minulosti nebyly problémy s tou spodní vodou, dnes i na rozvodí obce začínají hledat možnosti, jak nejenom prohloubit vrty, což dělají, ale i vodu udržet a využít ji. Z tohoto pohledu považuji za správné, že se stále více uvažuje i o propojení naší země soustavou trub a vyšších kapacit průtočnosti, abychom mohli dopravovat vodu třeba do oblastí, kde ještě před 20 lety voda byla a dnes není, spíše ta voda se objevuje v těch pohraničních horách, kde ji zadržujeme. Já například vím, že římovská přehrada díky Novohradským horám je na tom poměrně pořád dobře, dnes se ta voda z římovské přehrady rozvádí do velké části Vysočiny, především jižních Čech, myslím si, že by to mělo pokračovat, mám také zkušenosti ze Švihova, což je na Želivce nádrž, která zásobuje velkou část Prahy a středních Čech, kde ty kapacity zatím stačí. Buduje se nová úpravna s dřevěným uhlím, doufejme, že to pomůže vyřešit kvalitu vody, která není špatná, ale vzhledem k tomu, že se ve vodě objevují další nové chemické látky, tak je potřeba hledat ty cesty, jak to udržet a najít rovnováhu, aby zemědělci mohli v té oblasti hospodařit, příp. kompenzovat jejich případné ztráty a zajistit slušnou vodu. Ale co chci říci, na panu ministrovi, i touto formou, je věc, která mě překvapuje, já pamatuji z let ještě tak 30, 40 let zpátky, že když se naše jihočeské rybníky na podzim vylovily, tak ony na zimu byly hned napuštěné, my jako děti jsme na těch rybnících bruslili, hráli hokej, dnes se velmi často stává, že se rybník, například v mém případě rybník Dvořiště, který je zhruba 4., 5. největší rybník v republice, má 400 hektarů vodní plochy, že se v říjnu vyloví a ještě teď je poloprázdný. Nevím, jestli je to proto, aby břehy zarostly, ryby tam měly potravu, zejména ty ryby, které vyloženě jsou na splácání potravy, jako jsou amuři a tolstolobici a podobné druhy ryb, možná že i kapr tam hledá nějaké živočišstvo, ale já chápu, že pro rybáře je to dobré, ale musíme si říci, co je prvotní. Já jsem přesvědčený, že ty obce, které jsou kolem toho Dvořiště, pociťují, když je tam propad vody, já nevím, o několik možná metrů, plocha rybníka zůstává z velké části nepokryta vodou, nebo nezaplněna vodou, takže i ty studny okolní nemají ten zdroj, ze kterého by se mohly doplnit, a prostě ta voda chybí. Takže je potřeba sladit ty zájmy asi zachycení vody v krajině, což já osobně upřednostňuji, a ty zájmy těch, kteří na těch rybnících hospodaří. To je jedna poznámka.

Ještě mi dovolte jednu poznámku, tady několikrát zaznělo, jak se chováme k půdě, zejména zemědělci, bylo tady hovořeno o velkém množství chemie, zejména umělých hnojiv, které se vpravují do půdy, samozřejmě jsou některé plodiny, které vyžadují velké množství chemické ochrany, je to dané i tou změnou klimatu, je to vážná věc, mně se nelíbí problém řepka a 10, 11 zásahů chemií do toho pěstování řepky. Myslím si, že je potřeba ten problém zemědělců a zemědělské produkce chápat v celém komplexu. Já musím říci sám za sebe, protože jsem vlastníkem půdy, mám hodně přátel, kteří jsou vlastníci půdy, v našem regionu, katastru hospodaří několik zemědělských podniků, dokonce jeden je hodně velký, není to Agrofert, ale jsou to všechno hospodáři, na které si nemůžeme stěžovat. Já jsem při těch setkáních, které se zemědělci tam mají ti vlastníci půdy, nezaznamenal, že by si někdo stěžoval. Naopak jsme docela rádi, že se o tu půdu starají tak, jak se starají, že ta půda není vysávána, že se tam nežije na dluh, že není deficit v té půdě, že se tam udržuje nějaké množství živin, ale především humusu, je to díky tomu, že se tam udržuje živočišná výroba. To je jeden z velkých problémů. Jestli nám, přátelé, dámy a pánové, nevadí, že naše země má vyjma hovězího masa, to znamená skotu, ve všech dalších komoditách nesoběstačnost, to znamená, že jsme závislí na dovozech, u vepřového masa je to 55 %, tak potom když nám to nevadí, tak nemáme právo mluvit o tom, že se nám z půdy ztrácí humus, že se používají v takovém množství umělá hnojiva, protože i ti zemědělci chtějí mít černá čísla, chtějí hospodařit, nemůžeme je dát úplně na okraj, ať si s tím poradí, jak nakonec dokážou. Já si myslím, že to začíná opravdu tím, že je potřeba zvýšit podíl spotřeby našich zemědělských produktů, my nežijeme v tom jižním pásmu někde, že můžeme u nás dvakrát sklízet úrodu, my tu nemáme černozem, většina třeba z hospodářů v naší oblasti se pohybuje kolem 400, 500 i 600 metrů nad mořem, takže to nejsou úplně ideální podmínky pro pěstování některých druhů. Ale na druhou stranu ta půda je schopna uživit tolik živočichů, tolik dobytka, tolik vepřů, aby nás to uživilo, ale musí tomu být taky přizpůsobena naše politika. Vím, že agrární politika v rámci EU je harmonizovaná, ale ne úplně, víme, že řada zemí různými skrytými formami nebo vlastními specifickými formami zemědělce podporuje, aby si udrželi soběstačnost. Příp. byly exportními zeměmi, jako takový etalon je možno říci Polsko, které různými formami dociluje toho, že je nejenom soběstačné, ještě vyváží. Nikdo mě nepřesvědčí, že polští zemědělci pracují víc a lépe než čeští zemědělci. Není to pravda, myslím si, že naši zemědělci jsou velmi dobří, jsou velmi pracovití, ale oni také zažili dobu, kdy tady byli politici, kteří říkali, my to podporovat nepotřebujeme, protože my si to můžeme dovézt. Toto bylo takové heslo, že se to doveze, pravda je, že náš průmyslu je velmi výkonný, máme přebytek zahraničního obchodu, takže potraviny docela snadno dovezeme, ale pak se nemůžeme divit, že ta půda, aby ti zemědělci na ní hospodařící byli rentabilní, se dostává do toho stavu, kam se možná dostává, že tam je velké množství, případně, já nevím přesně, jestli jsou to přesné údaje, těch umělých hnojiv. Myslím si také, že by bylo potřeba, aby ta porovnání byla udělána opravdu objektivně, protože Rakousko není úplně dobrý příklad pro nás, my bychom se spíš měli srovnávat se Spolkovou republikou Německo, zejména s její východní částí, která má podobný typ hospodaření, možná některými dalšími, příp. Polskem, pak by bylo vidět, jestli se u nás hospodaří méně šetrně nebo tomu tak není. Takže závěrem chci říci, že pokud chceme z pohledu zemědělců tu půdu chránit, tak je potřeba k těm otázkám přistupovat komplexně, že je potřeba vidět, jak ty problémy, které se týkají ochrany životního prostředí, ale také toho, že ta půda by nám měla zajišťovat potravinovou soběstačnost v těch komoditách, kde k tomu máme podmínky, nebudu je tady vyjmenovávat. A že bychom neměli také přehlížet zájmy zemědělců, zhoršit je, protože dneska už v zemědělství se těžko shání pracovní síla, pokud by se ta efektivnost, rentabilita zemědělství snížila, tak si myslím, že nám na to kapacity nebudou stačit, že nebude stačit jenom dovážet Ukrajince, aby v zemědělství pracovali. V zemědělství musí pracovat čeští lidé, protože ti mají vztah k té přírodě, ti zemědělci všichni žijí v těch obcích, v té krajině, v těch regionech, oni mají zájem na tom, aby tam byla dobrá voda, aby tam bylo zdravé životní prostředí, ale není možné říci, my si potraviny dovezeme, kde to je levnější, vy si s tím nějak poraďte, protože to gró lidí v zemědělství nepracuje, ale to není dobrý pohled, to je pohled, který by nám se brzy mohl vymstít. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane místopředsedo, pan předseda senátního klubu ODS avizuje procedurální návrh, prosím, pane předsedo.

Senátor Martin Červíček:  Vážená paní předsedkyně, prosím, dovolte mi podat procedurální návrh, po předběžné dohodě v senátorských klubech, abychom jednali po 19. hodině, do 21 hodin, důvod je jasný, včetně hlasování... Důvod je jasný, s ohledem na program, který nás čeká i zítra, bychom se pokusili ten dnešní program dokončit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, budeme o tom bezprostředně hlasovat. Já vás svolám a pak vás odhlásím, protože rozprava byla dlouhá. Takže svolám ostatní senátory.

My budeme hlasovat, abychom mohli jednat i hlasovat do 21. hodiny. Ale já vás předtím odhlásím, takže vyjměte karty. A opět je zasuňte do hlasovacích přístrojů. Myslím, že jsme všichni. Hlasujeme o tom, všichni si rozumíme, že budeme jednat a hlasovat do 21 hodin. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a dejte ruku nahoru. Kdo je proti návrhu, tak tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Odsouhlasili jsme si, že dnes budeme jednat a hlasovat až do 21 hodin. Bylo přítomno 61 senátorů a senátorek, kvórum pro přijetí 31. Návrh byl přijat.

Nyní předpokládám, že je ještě přihlášena do rozpravy paní senátorka Jitka Seitlová, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, paní předsedající, velmi krátce, ale přesto si myslím, že to tady musí zaznít, ta zpráva obsahuje informaci, která by měla být jasná všem, kteří tady dnes hovoří, já vidím, že životní prostředí se dotýká téměř všech senátorů, jejich volebních obvodů, je to strana 50, kde najdete tuto informaci: Navýšení celkové roční úmrtnosti o předčasná úmrtí v důsledku zatížení životního prostředí v současné době znečišťujícími látkami. To je za rok 6600 osob. Říkám to proto, že se tady hovoří o covidu, že přijímáme strašně moc opatření, která jsou v rámci s touto pandemií, ale na druhé straně si neuvědomujeme, kolik lidí umírá každým rokem z důvodu toho, že máme znečištěné životní prostředí. A to je jenom ovzduší. Myslím, že to tady mělo zaznít, proto jsem si dovolila ještě všechny zdržet. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko, ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do té výživné rozpravy? Není tomu tak. Tedy ji uzavírám. Pane ministře, máte prostor odpovídat na podněty. Máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za podněty, děkuji za dotazy, přiznám se, že jsem netušil, že po tom prvním kole, co jsme tady absolvovali, jich ještě tolik zbude, ale já se budu snažit vás už dlouho nezdržet a být maximálně stručný.

Především bych chtěl říct, že v těch zprávách 2019, 2020, až je tady budete projednávat, tak si troufám říct, že v některých oblastech tam to zlepšení určitě uvidíte. Znovu říkám, bude to zlepšení v oblasti ovzduší, kvality ovzduší, a to už dnes můžeme říci, protože tam je zřejmé, že se projevila celá řada efektů, koneckonců určitě jste četli tuto zimu, že jsme tady možná dýchali nejlépe za posledních 30 let, nebylo to jenom... Možná za víc, protože dřív to ovzduší bylo v podstatně horším stavu. Nebylo to jenom v důsledku covid, ale bylo to i v důsledku toho, že se projevily již některé efekty. Nepochybně tam bude příznivý vývoj i z hlediska emisí CO2, nejenom zase opět kvůli pandemii, ale kvůli tomu, že se znova nastartovaly některé projekty, které významně budou snižovat emise CO2, to jsou právě odstavené uhelné bloky, určitě tam uvidíte některé pozitivní zprávy z pohledu odpadů, já se k těm číslům ještě vrátím. A to bez ohledu na to, zda, já pevně věřím, že ano, bude schválena nová odpadová legislativa.

Na druhou stranu je potřeba říct úplně na rovinu, jak jsem tady říkal, že některé ty informace se nezlepší, možná se dokonce budou zhoršovat ještě nějakou dobu, možná ta doba bude dlouhá, protože je to setrvačnost desítek let, jestliže jsme 100 let odváděli vodu z krajiny zcela cíleně, tak těžko můžeme očekávat, že to zlomíme během 6 let, když se chováme jinak, protože si troufám říct, že opravdu boj se suchem jsme nastartovali až my. A přispělo k tomu určitě i to, že to sucho taky bylo, protože to, že sucho a povodně jsou dvě strany jedné mince, o tom se mluvilo už před 20 lety, ale ty odborníky nikdo neposlouchal. Já jenom připomenu, že jsem byl, ne sám, my jsme tenkrát s Marianem Jurečkou společně založili komisi voda – sucho, začali jsme se tou věcí vážně zabývat, protože bylo jasné, že to bude největší výzva, bude to největší výzva pro ČR, nepochybuji o tom, že covid zvládneme jako lidstvo, ať už lékem nebo vakcínou nebo oběma, přijdou další koronaviry, ale tohle je výzva obrovská, už proto, že i kdybychom dneska změnili jako lidstvo dramaticky svoje chování, tak ta setrvačnost je tak obrovská, setrvačnost atmosféry, že ještě minimálně dalších 30, 40 let se to na tom vývoji počasí v podstatě neprojeví. Alespoň podle názoru klimatologů a to je velmi varující, teď trpíme za něco, kde jsme tu sekeru zasekli už před mnoha desítkami let. Což neznamená, že nemáme nic dělat, přirozeně.

Jestliže pan senátor Hampl říká, že to jsou depresivní údaje, tak ano, jsou. Troufám si dokonce říct, že i kdybychom dneska měli biliony korun na to, abychom je teď dali do zlepšení životního prostředí, tak některé ty efekty se budou dostavovat bez ohledu na vynaložené peníze poměrně pozdě.

Paní senátorka Horská, já nemůžu souhlasit s tím, že vláda se nestará o životní prostředí. Je to jenom, znovu říkám, to, co jsme zdědili, to, s čím bojujeme, to, jaké peníze jsme schopni do toho dát, ty peníze nejsou malé, jsou to desítky miliard korun každý rok, zaplaťpánbůh, tady říkám na rovinu, za evropské zdroje, protože bez evropského Operačního programu Životní prostředí bychom to museli všechno financovat ze státního rozpočtu, to jsou jenom za roky 2007 až 2013, tam to bylo v tom období 130 miliard, teď je to dalších 70 miliard. Věřím, že minimálně dalších 70 miliard to bude do roku 2007 jenom z evropských zdrojů.

Environmentální vzdělávání, ano, ale když se zeptáte, já si troufám říct, že jsem ministr, který se nemusí bát chodit na setkání environmentálních odborníků nebo učitelů.

Protože jsem byl ten, který vrátil environmentální vzdělávání, takzvané EVO, vůbec do České republiky potom, co moji předchůdci ho v podstatě zahubili. Máme stovky ekoškol, máme, troufám si říci, dneska tisíce úspěšných řekněme grantů nebo stovky úspěšných grantů a tisíce tříd ve školách, které díky tomu, že jsme vrátili environmentální vzdělávání do škol prostřednictvím nevládních organizací, ale i prostřednictvím teď aktuálně osnov, my budeme shodou okolností teď v červnu dávat další várku nebo dávku metodik, jak učit o životním prostředí a speciálně o vodě, hospodaření s vodou, panu ministru školství, aby to dostal do osnov, protože já souhlasím s tím, že to musí začít od dětí, že dokud si děti budou myslet, že stačí otočit kohoutkem a ta voda teče, a tudíž není problém s vodou, tak to je něco, co se v tom, v té dospělosti těžko mění, tohle to zažité klišé. A celá řada lidí to má stále v sobě. Určitě ne ti, kteří samozřejmě dneska tady sedí, a určitě ne ti, kteří dneska tu situaci zažívají na vlastní kůži, ale pořád je tady hodně lidí, možná jsou jich miliony, možná už dneska méně, stovky tisíc, které ten problém stále tolik nepálí a mají pocit, že dokud skutečně ta voda teče, tak co vlastně řešíme s tím suchem, vždyť prší, přesně tak. To bylo to, že se ti politici o to většinou přestali starat přesně ve chvíli, kdy ten problém krátkodobě přestal, ale ten problém tady samozřejmě byl už dlouho. A jeho setrvačnost je obrovská. Takže troufám si říct, že když se dneska zeptáte těch učitelů environmentální výchovy nebo těch nevládních organizací, tak neskromně věřím, že vám řeknou, kdo vrátil zpátky environmentální výchovu do hry. A bylo to ministerstvo za mého vedení. A to prosím nechť nezní chlubivě, ale je to tak. My teď mimochodem chystáme s Českou televizí, a je pro mě těžko uvěřitelné, jak složité je vlastně, i když jsem strašně rád, že jsme nakonec s ČT dospěli k dohodě a uzavřeli jsme prostě dohodu, smlouvu o nějakém seriálu, který točíme, budeme točit s Vladimírem Kořenem, já doufám pevně, že to dopadne a bude to strašně zajímavý seriál o vodě, měl by, doufám, jít už od září nebo od podzimu letošního roku, první díly, krátké díly o vodě. A vůbec chceme, věřím, že to bude mít milionovou sledovanost, kdy lidem chceme představit vodu ve všech podobách, jakým způsobem s vodou hospodařit. A bude to uděláno formou, tak jako jsme třeba viděli v Izraeli, a koneckonců Vláďa Kořen podobný seriál už měl. A my jsme, možná znáte něco, co jsme podporovali jako Ministerstvo životního prostředí, ten seriál byl nádherný, měl sledovanost větší než Star Dance, jmenoval se Krajinou domova. A to je něco, co je s podporou Ministerstva životního prostředí a s úžasným režisérem, panem Krejčím, se kterým jsme to tenkrát vlastně připravovali. Podobně chceme teď udělat seriál o vodě, abychom lidem představili, jak vzácná voda je a jak málo jsme si jí možná vážili. Panu senátorovi Doubravovi, jezy na Labi, no, ty teď čekají zpátky, nebo ten jez tedy jičínský, tak teď čeká zase zpátky prostě na ředitelství vodních cest, protože oni měli, oni vzali vlastně zpátky ještě dokumentaci EIA a chtějí ji prostě předložit, protože tam to skutečně významně narazilo na možná kompenzační opatření, protože tam je evropsky významná lokalita. A já si myslím, že už jsme se pochopili s ředitelstvím vodních cest a že oni ví, proč to chceme a proč to musíme chtít, protože ta lokalita prostě z hlediska právě těch evropsky významných lokalit je velmi zajímavá. A samozřejmě tam na sebe prostě naráží jako některé zájmy, ale chci říct, že si myslím, že jsme, dneska už je nám prostě jasné, myslím, že jsme si to přehazovali nebo že si to i naši předchůdci, protože to se řeší více jak 20 let, přehazovali jako horký brambor. A teď je nám asi jasné, jakým způsobem postupovat, aby se buď definitivně řeklo, že to jde, anebo že to nejde. Pan senátor Linhart, tak protierozní vyhláška, to už tady zaznělo. Protierozní vyhláška od roku 2021, pevně věřím od 1. 1. 2021, dohoda s ministrem Tomanem, ano, tahalo se to dlouho a řeknu také na rovinu, čím to bylo způsobeno. Prostě byla nějaká dohoda s bývalým vedením Ministerstva zemědělství, bylo to vypořádáno, byl takhle schválen zákon. A najednou potom ta dohoda neplatila. To tak je, někdy se to takhle stává, my jsme se dostali do problému s tím, že vlastně nám bylo slibováno, že s těmi zemědělskými nevládními organizacemi to bude vypořádáno ze strany Ministerstva zemědělství, a to se tenkrát za toho minulého vedení prostě nestalo. A od té doby to byla veliká debata o tom, zda ta protierozní vyhláška je jenom byrokracie, která zatíží všechny a nepomůže, a teď si myslím, že už jsme dospěli celkem k jasnému znění. A ona ta protierozní vyhláška by měla vyjít s jedním docela zásadní věcí od 1. 1. 2021, a to je to, že od příštího roku by měla být maximální výše půdního bloku 30 hektarů jedné plodiny na všech zemědělských půdách. Teď je to na zemědělských půdách, které jsou ohroženy erozně, to je to SEO, MEO, zhruba 25 %. A od ledna příštího roku by to mělo být na všech půdách zemědělských, to znamená, použití různých agrotechnických opatření, a k tomu právě půjde i protierozní vyhláška. A já jsem pevně přesvědčen, že tak jak je nastavena, tak určitě pomůže, bude vycházet z monitoringu eroze, bude opravdu trestat ty skutečně, kteří se chovají macešsky k půdě, ale nebude zatěžovat zemědělce, kteří se k půdě chovají dobře. Spolupráce s Ministerstvem zemědělství, no, samozřejmě ty resorty se nesnášely historicky. Nesnášely se, dokonce si myslím, že to bylo někdy i v osobní rovině i některých těch úředníků. A já si myslím, že se mi povedlo už tenkrát s kolegou Jurečkou, ale nově potom samozřejmě s panem Milkem a dneska s panem Tomanem, nastavit tu situaci tak, že každý máme samozřejmě jinou cílovou skupinu a každý máme určitě na některé věci mírně odlišné názory, nicméně jsme schopni se dohodnout, byť se o některých věcech samozřejmě bavíme někdy vzrušeněji, já bych řekl hádáme, ale to je jenom věc názvu. V těch základních věcech jsme schopni se shodnout a taky jsme se byli schopni shodnout z hlediska sucha, že boj se suchem v ČR není ani jenom o přehradách, a není ani jenom o mokřadech. Jsou to tisíce a desetitisíce konkrétních opatření v krajině, které musí být udělány společně a najednou, některé jdou rychle, některé jsou pomalu, protože ty přehrady samozřejmě jdou velmi pomalu. Pamatujete možná případ Nové Heřminovy, to se chystá 22 let a ještě se nekoplo do země. A bylo to za X vlád, které připravovaly novou přehradu a zatím ta přehrada nejenom že nestojí, ale ani se nezačala stavět, takže takhle to jít určitě nemůže. A mezitím my jsme udělali tisíce konkrétních projektů v krajině. Tůní, mokřadů, rybníků, revitalizací vodních toků a tak dále, to, co trvá měsíce, týdny, dokonce v některých případech většinou měsíce. 31 lokalit, my jsme se zatím vyjádřili k 10 z nich, z těch 31, do 14. června nebo 14. června je další jednání. A do konce června se vyjádříme ke všem lokalitám jako MŽP, tady jsme jasně řekli, že jsou lokality, a je to ten zmíněný Holštejn, ale nejenom Holštejn, kde prostě MŽP nedá souhlasné stanovisko k tomu, aby se dostal na seznam, na ten generel. A já bych chtěl říct, prosím vás, jednu důležitou věc. Ten generel není seznam stavebních povolení, to je jenom seznam chráněných území, které budou chráněny pro budoucí výstavbu, možnou výstavbu přehrad. Upřímně řečeno, jestli tam těch lokalit bude 60, 80 nebo 100, dřív jich tam bylo možná 300, ta debata, tak není tak úplně zásadní, protože jenom část z nich, jenom zlomek z nich bude opravdu realizován. A tady je důležité, že budou někde ta území chráněna. Ale jsou tam území, a jako právě Holštejn, já se tam přijedu podívat do Holštejna brzy. A jedu se podívat i na některé další lokality, se kterými dneska máme problém, protože tam jsou těžké střety s ochranou, s ochranou přírody. A do konce června se vyjádříme ke všem těm lokalitám a určitě jich nebude 31, které se nakonec do toho generelu dostanou. Ale teď bych nechtěl spekulovat, kolik jich nakonec bude, zatím jich je 10. Financování národních parků a vůbec řekněme ta záležitost z hlediska vedení národních parků, to je to, co samozřejmě s panem předsedou VŽP, panem senátorem Linhartem, opakovaně se o tom bavíme. My jsme si to mezinárodní, v uvozovkách mezinárodní hodnocení nechali udělat právě proto, aby jsme měli i nějaké porovnání, ale nepředstavujte si to tak, že jsme si to zadali někde u nějakých poradenských firem, my jsme prostě jenom požádali odborníky, aby doplnili ten tým z hlediska organizace Europark, ale byli tam lidi z ministerstva, byli tam lidi samozřejmě z dalších organizací, byli tam lidi z nevládních organizací, tak aby nám nezávisle dali svůj pohled na ty parky.

A taky jsme porovnávali s našimi dvojčaty, protože každý ten park takřka má nějaké dvojče v Polsku, v Německu, v Rakousku, takže jsme si to porovnávali i s tou situací. A samozřejmě ten management vůbec vedení parků a to nejenom, že je dáno legislativou, ale ty parky a jejich managementy mají samozřejmě nějaké svoje velmi konkrétní úkoly, které si pak já vyhodnocuji i jako někdo, kdo samozřejmě společně s panem státním tajemníkem, který ty věci má na starosti z personálního pohledu, z ekonomického pohledu a já z toho odborného pohledu, vyhodnocujeme a s těmi řediteli parků hovoříme. Shodou okolností zítra mám se všemi řediteli národních parků a s dalšími resortními organizacemi další pohovor o tom, jak plní nebo neplní zadání, které dneska, které dostali, takže pan senátor Czernin, určitě, na ten úbytek lesů se ještě podíváme, určitě máte pravdu, že ty lesní pozemky tam zůstávají, to určitě ano. A ta certifikace, ona dokonce na konci roku 2019 podle FSI to byla zhruba 4 %. A máte pravdu, ony lesy České republiky, my jsme se o tom tenkrát bavili, certifikovaly podle toho druhého systému, myslím, že BFC, a někdo říká, že je takový mírnější, aby někdo prošel takzvaně. To tenkrát vím, že kritici toho, ale máte pravdu, trochu to byl konkurenční boj, je to prostě o výši, o maximální velikosti jaksi holiny a dalších věcí, které se tam prostě lišily. Pravdě je, že některé podniky, například IKEA, chtěla věc certifikaci FSI, a to třeba Lesy České republiky neměly, ale mají naopak třeba Krkonošský národní park. Takže my parky tedy se snažíme spíše certifikovat podle FSI, ale teď myslím, že i Lesy České republiky na to mají celkem jednoznačný názor. Pan senátor Horník, jednoznačně podepisuji, přemnožená spárkatá zvěř, teď momentálně se diskutuje v rámci sněmovny a také se určitě dostane do samozřejmě pak Senátu novela mysliveckého zákona. A prostě dokud se zcela razantně neřekne, a jestli se nemýlím, zrovna dneska si zemědělský výbor vyžádal některé další informace o tom a především o výši škod, protože my tady často hovoříme o škodách způsobených vydrou nebo vlkem, ale spárkatá zvěř působí v lesích škody za stovky milionů korun. A když si k tomu vezmeme ještě škody v zemědělství, tak možná, že bychom se dostali prostě k jiným cifrám. A máte pravdu, že když se pak ten zákon dostane do Poslanecké sněmovny asi historicky, to není jenom toto volební období, tak ta situace je tam taková zajímavá, ale my jsme dneska v situaci, že skutečně jsou vyhozené peníze vysazováním milionů stromů, protože ne všechno lze dát do oplocenky. A pokud to není v oplocence, tak ta přemnožená spárkatá zvěř si na tom prostě smlsne. A jestli jste někdo viděl video na Youtube, na Plzeňsku, to bylo jak v Serengeti, tam přecházelo asi 15 minut, tam přecházely siky silnici a bylo jich snad 900 ve stádu, tak tady je prostě vidět, že je něco špatně. Myslivci dneska říkají, že je jich málo a že to vlastně nestačí střílet, že stárnou, takže to je něco, co je samozřejmě velká výzva, ale jinak ty lesy určitě neobnovíme. Takže nepochybně myslivecký zákon bude obrovská debata já jsem jasně slíbil, že tady v tom Ministerstvo životního prostředí bude mít jako jasnou moji podporu. Pan senátor Orel, zábory půdy, ano, jenže kdo si pamatuje, vážení, debatu, a ona byla i tady v Senátu, ale kdo si pamatuje debatu z roku 2015 o zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu, tak si pamatuje, že ten vládní návrh byl jiný. Ale lobby, které tam bylo, a tady musím říct natvrdo, lobby to bylo tenkrát především starostů, mnohých starostů, protože oni si tam do toho tenkrát prosadili, a to prošlo, myslím že, už si úplně nepamatuji jakou většinou, že veřejný zájem na jedničce, dvojce bonitě platí jenom v případě, že to jsou nové území plány, ale ve stávajících územích plánech se tenhle ten parametr neposuzuje. A v tuhle tu chvíli jsme se dostali do toho, že tam je skutečně celá řada dneska území, které v těch územních plánech samozřejmě nejsou, respektive jsou tam, a tím pádem lze. Já to udělám rád, já skutečně dneska se bavíme i z hlediska zadržení vody v krajině, a dneska to znovu debatujeme, jakou formou bychom případně takovou novelu mohli udělat, ale znovu říkám, to lobby je tam poměrně veliké, zase na druhou stranu z těch 7 tisíc hektarů ročně, co ubývá ZPF, dost veliká část je právě třeba, nejsou to průmyslové parky, ale je to zalesnění, významnou část tam hraje bytová výstavba, to je potřeba říci, to jsou ty tisíce hektarů, které jdou na bytovou výstavbu. Ty půdy, ty různé haly, pardon, ta různá obchodní centra, tak to je zhruba 1200, 1500 hektarů ročně z těch 7 tisíc. Pan senátor Pavera, ano, kotlíkové dotace pro sociálně slabé, připravujeme to jako variantu, otázka bude, co vybojujeme v rámci nového programového období, protože bychom rádi, abychom to znovu mohli financovat z operačního programu životní prostředí, ale rozhodně bychom tohle to rádi udělali. Paní senátorka Hubáčková, určitě stavební rekvalifikace stavebního práva, do poslední chvíle jsme ještě vyjednávali s MMR, abychom tam dali stále ještě samozřejmě ty veřejné zájmy ochrany přírody a podařilo se nám skutečně na poslední chvíli tam obhájit řadu zájmů životního prostředí, které tam původně nebyly v té variantě. A bude to samozřejmě obrovská debata. Ústavní zákon o vodě, nepochybně také bude zajímavý. Já jsem určitě zapomněl... Jo, jo, jasně, já se omlouvám, Ježišmarjá, já jsem přeskočil tady celou stránku, ale už to někam poženu k závěru. Tak pan senátor Rabas, určitě, musíme být ambicióznější a budeme ambicióznější, já vždycky říkám, jako že jsme začali běžet, že jsme se jako rozběhli především z hlediska boje se suchem, ale prostě musíme běžet ještě rychleji a já mám nejenom plány a vize, ale já už mám konkrétní plány, jakým způsobem to uděláme. Pravda je, že ministr životního prostředí, obyčejně to bývá ve všech vládách, v těch vládách je jakousi brzdou, kolikrát je brán jako brzda progresu a společenského rozvoje tedy, takže ne vždycky to je snadné, ale to je osud všech ministrů životního prostředí. Já si myslím, že já si nestěžuji, to konstatuji, ale dneska určitě, nejenom z hlediska dopadu sucha je to veliká priorita, kterou samozřejmě má celá vláda a nebudeme se tvářit, že to takhle není. Tak pane senátor Hilšer, kvalita půdy, jo, ale už na to částečně odpovídal pan senátor Štěch a děkuji mu za to, že to doplnil. No, pane senátore, právě proto, že jsem byl tím ředitelem toho podniku výrobce hnojiv, tak si troufám říct, že o tom vím docela hodně. A já vám můžu říct, že ten důvod, proč vlastně ta základna je tak, ta byla tak nízká, začala se zvyšovat, ale ještě před rokem 89 byla ta spotřeba hnojiv daleko, daleko vyšší v ČSR, než je teď samozřejmě. Potom se to zhroutilo v 90. letech, protože se vlastně zhroutily ty zemědělské podniky. A pak se to začalo znovu navyšovat. Ale dneska je celá řada zemí, a vy jste opravdu uvedl ten případ Rakouska, který není úplně, třeba Nizozemsko, Francie a další mají daleko vyšší spotřebu hnojiv než Česká republika z hlediska látek. A věřte mi, že ano, ty čísla, já jsem to tedy dělal zhruba do roku 2011, ale tam ta situace byla jiná, nicméně ten důvod, který jste říkal, ta statková hnojiva a ta organika, která tam chybí, tam opravdu chybí především z těch důvodů, které říkal pan senátor Štěch. A to je to, že Česká republika v nějaké chvíli se tedy rozhodla, že jako nebude soběstačná ve všem, že to tedy doveze, takže my jsme dneska soběstační velmi dobře v obilninách, tady dokonce vyvážíme miliony tun, ale právě z hlediska živočišné výroby, té takzvané dobytčí jednotky na hektar, já nejsem zemědělec, ale už jako tolik o tom vím, tak právě patříme třeba proti těm zemím typu Rakousko, ale i další, mezi ty země, které mají málo statkových hnojiv, a proto my máme málo té organiky. To znamená, to zdaleka není tolik o těch minerálních hnojivech. A já vás můžu ujistit, že on to tam žádný ten zemědělec nesype z plezíru, protože ta hnojiva samozřejmě jsou drahá, takže statková hnojiva dneska, prostě problém se statkovými hnojivy je, že nemáme ten dobytek, že to tam prostě ty zemědělci, a na druhou stranu máme zhruba 14 % ekofarem z celkového zemědělského půdního fondu, to vůbec není málo i v Evropě. Neznamená to, že bych si nepřál, aby to bylo lepší, určitě, ale dneska nikdo zemědělcům nediktuje, co mají chovat a co mají pěstovat, to je prostě o dotační politice, je to o dotační politice Evropské unie. A tady natvrdo musím říct, že samozřejmě tady obrovskou roli hraje dovoz. To, jak dotuje třeba Německo, Rakousko, jak právě dotuje dobytek, a to je, nebo právě živočišnou výrobu, a tohle to je docela velký problém, to znamená, ale jsou tady evropské věci jako nitrátová směrnice, evropská směrnice, která nám dává jasné povinnosti, jakým způsobem můžeme používat třeba nitrátová hnojiva v těch ohrožených oblastech z hlediska vody a tak dále.

To znamená, vy jste říkal tu spotřebu, ale taky meziročně ta spotřeba klesla skutečně o 11 % a klesá dále, stejně jako významně klesá spotřeba pesticidů v České republice, to znamená, rozhodně nepatříme mezi země, které mají nejvyšší spotřebu těchhle těch látek, zdůrazňuji z těch západoevropských zemí. A je jasné, že pokud bychom měli ta statková hnojiva ve větším množství a měli více tedy dobytka nebo obecně té živočišné výroby, tak by nepochybně bylo lepší, ale dneska v souvislosti s docela zásadními změnami, které chce ministr zemědělství udělat, to znamená zmenšení velikosti půdního bloku, protierozní vyhláška, protože ti zemědělci samozřejmě přicházejí sami o tu půdu, já zemědělce nerozlišuji na malé a veliké, ale na špatné a dobré. A problém je, a vy, kteří tady hospodaříte nebo to znáte, tak mi dáte za pravdu, problém je, že v České republice je obrovská spousta malých majitelů půdy a pak těch nájemců, kteří tu půdu mají pronajatou, ta půda není jejich, a ti majitelé bohužel kolikrát si jako ani nejsou ochotni vyjednat to, aby jak ten nájemce se na té jejich půdě měl nějakým způsobem chovat. Ale můžu vás ujistit, že se to docela dramaticky mění a mění se to v jedné konkrétní souvislosti, ty zemědělci prostě přicházejí o tu vodu a sami hledají řešení, jak to zlepšit, protože opravdu jenom úplný hlupák může dopustit, aby jeho základní výrobní prostředek, půda, která se tvoří stovky let, tak aby si ji erozí nechal zničit a spláchnout třeba do vesnice. Paní senátorka Seitlová, paní senátorko, ta čísla skutečně se liší, ale zaprvé to jsou čísla z roku 2018, my jsme udělali od té doby docela zásadní krok s ČSÚ, s novým vedením ČSÚ, a dneska ta čísla z 2019 nebo 2020 už jsou podstatně, podstatně sblíženější. A ten důvod, to není ani tak, jak jste říkala, tím důvodem je prostě to, že historicky ČSÚ, který vlastně informuje Eurostat, a naopak ministerstvo, které naopak to dává do komise, tak oni prostě měli jinou metodiku a mají tam jiné odpady, tak to prostě je. To není ani o dovozu, ale to je o tom, že tam jsou třeba odpady podobné komunálním, to je až milion tun ročně. A každý je dává do jiné kategorie, každý prostě reportuje někomu jinému. A můžu vás ujistit, že řada jiných zemí, které mají podobný problém s rozličnými reporty, které dávají jejich statistický úřady a jejich ministerstva. My jsme to řešili na evropské úrovni, ale ta čísla jsou dnes podstatně sblíženější. A hlavně dneska vztah s ČSÚ je výborný a ČSÚ také jednoznačně k našemu novému odpadovému zákonu dalo svůj souhlas. To znamená, ta komise ale stále funguje, ten tým pracovní nedokončil tu práci, skutečně stále ještě funguje. My jsme teď se byli schopni velmi dobře shodnout na záležitosti obcí, takže jsme snížili výrazně byrokracii z hlediska obcí, a teď děláme firmy. Tak pan senátor Štěch, to už jsem řekl, málo vody, ano, máte pravdu, jihočeské rybníky dokonce uvažovaly o výlovu už v srpnu, protože se báli, že nebudou mít dost vody, takže už by vylovovali prostě v srpnu. Teď vypadá, že v jižních Čechách hodně prší, takže snad dojde prostě k tomu, že ten stav se významně zlepší. Paní senátorka Vítková, určitě 18. 6. máte správné informace, Státní fond životního prostředí rozhodne, respektive schválí, já pevně věřím, že schválí stovky projektů, které jsou v zásobníku, mně se podařilo na letošní rok získat navíc 2 miliardy korun a mám rozjednané na příští rok 3 miliardy další. Kdyby to bylo těchto 5 miliard s tím, že ty dvě už jako doufám, že takzvaně mám v kapse, a na ty 3 už dneska vidím, tak to znamená, že bychom byli drtivou většinu těch obcí, které jsou v zásobníku, schopni pokrýt. A dokonce celá řadě těch obcí, pokud bude schválena, tak už má stavební povolení a má dokonce vysoutěženo. To znamená, oni by mohli velmi rychle v podstatě kopnout do země, což bych si velmi přál, aby už na podzim jsme řadu těch obcí, které dneska za těch 5 miliard korun tam někde byly v zásobníku, tak jsme je vyřešili. Ale máte naprostou pravdu, že nám dneska, a já se omlouvám, že mluvím tak dlouho, ale my, já jsem se nedávno sešel se SOVAK, samozřejmě řešíme to s Ministerstvem zemědělství, ona je to spíše gesce MZE, ale my jsme navrhli pro malé obce úplně jiné řešení, a to já bych právě chtěl, přesvědčujeme o tom starosty, aby šli třeba cestou domácích čistíren odpadních vod, protože to je mnohonásobně levnější než centrální čistírna. A v některých malých obcích prostě centrální čistírna je nesmysl, já jsem o tom hluboce přesvědčen. Ovšem centrální, pardon, domácí čistírny odpadních vod, které jsou kontrolovány přes obec, obec má centrální velín, my tomu dáváme 80 % dotace, máme dneska přes 100 velmi úspěšných projektů po celé republice nebo 150 v malých obcích, další stovky obcí se nám hlásí. A v malých obcích je to prostě řešení, protože tam je centrální čištění tak strašně drahé, jak investičně, tak i provozně, takže máme plán pro další stovky menších obcí, který bychom chtěli právě nabídnout k řešení právě prostřednictvím domácí čistírny. Tak a paní senátorka Dernerová, ono to třídění, prosím rozlišujme dvě věci, a ty jsou rozdílné. Třídění a recyklace. Recyklace je daleko méně než třídění. My jsme jeden z nejlépe třídících států v Evropě z hlediska papírů, plastů, kovů a skla. Už jsme na tom hůře v bioodpadech, ale recyklace je to materiálové využití, co s tím. A tady s tím tedy musím říct bojuje celá Evropa a lhali jsme si do kapsy. Ale celá Evropa si lhala do kapsy, protože oni to mnohokrát vykázali jako materiál ve využití a naložili to na loď a vyvezli to do Číny, anebo do Vietnamu, anebo do Malajsie. To je prostě dneska opravdu veliký problém. To znamená, my se musíme dostat na recyklaci 55 % v roce 2025, to je tedy ještě hodně práce. A k tomu směřuje nová odpadová legislativa, která věřím, že bude na podzim tady v Senátu. A tam určitě řekneme i důvody, které nás vedou k tomu, abychom, pokud to projde ve sněmovně, abychom nedali povinné zálohování plastů nebo platových PET lahví, protože jsme přesvědčeni, že je tady celá řada argumentů, proč Česká republika má výborný systém na třídění plastů, ale jsme pro dobrovolné zálohování. To znamená, dneska vytváříme prostor pro to, aby firmy mohly samy rozhodnout o dobrovolném zálohování a udělali si vlastní zálohový systém, což funguje v řadě zemí Evropy. Tak děkuji a ještě jednou se omlouvám za epickou šíři tohohle toho, je to na mnoho dalších hodin debat a já vám moc děkuji za mám o životního prostředí a určitě o vodě si tady budeme povídat ještě v dalších dnech a měsících. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. A nyní poprosím zpravodaje o jeho závěrečné slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, v té debatě, která byla minule toho 30. dubna a dnes pokračovala, vystoupilo celkem 19. senátorů, 5 senátorů, senátorek opakovaně. Položili jsme tady řadu otázek, upozornili jsme na mnoho věcí, na některé věci odpověděl pan ministr teďka v tom příspěvku, ale domnívám se, že jak to usnesení tedy výborové, tak teďka to usnesení, které načrtl kolega Hampl a kolegyně Seitlová, tak vlastně směřuje k tomu, abychom se dozvěděli více o tom, co vláda, ministerstvo a tedy vláda chce dělat s těmi dlouhodobými problémy, tak jak tady dneska byly vyjmenovávány. Opakovaně, nebudu tady rozebírat jednotlivá vystoupení, myslím, že obecně jenom řeknu, že opakovaně jsme tady pochválili samotné zpracování té zprávy o životním prostředí, včetně těch dat a tak dále. Také včetně těch smajlíků přes některé výhrady, zelený, oranžový, červený smajlík, který schematicky ukazuje, jak jsme na tom. Ale řešení není dát napříště pokyn CENIA, aby více používala zelené smajlíky, shoda je na tom, že ty problémy musíme skutečně začít řešit. Ty problémy jsou dlouhodobé a konstatování samo o sobě nic nevyřeší. A my bychom tedy rádi, ať už tím prvním usnesením výborovým, nebo asi tím, co i tady předeslaly kolegyně Seitlová a kolega Hampl, chtěli vidět tu reálnou reakci, protože na tiskových konferencích a natáčením seriálů toho opravdu moc nevyřešíme.

Já jsem v té své zpravodajské zprávě, kterou jsem tu přednášel minule, stručně poukazoval na mnoho těch nešvarů a mnoho těch věcí, které se ve zprávě objevují. Jsem rád, že to přerušení mnozí z vás využili k tomu, aby se do té zprávy podívali podrobně. To jste udělali, z těch otázek to bylo zřejmé, že jste upřesnili mnoho těch věcí, měli jste k tomu výhrady. Jenom jeden příklad bych uvedl právě na těch odpadech, tak jak, myslím, kolegyně Seitlová tady poukázala na tom, jak se liší ta data, jak rozhodující je to, co je separace, co je recyklace, teď na závěr o tom právě mluvil pan ministr, mluvil také o tom, jak jsme si lhali do kapsy, to je pravda, ale to už si lžeme několik let, já jsem rád, že to tady konečně řekl, že jsme si lhali do kapsy, nejenom v ČR o tom, jak recyklujeme, ale my jsme měli dobré výkaznictví především na separaci.

Já jenom doufám, že to usnesení bude bráno tak, že nedostaneme jenom formální odpovědi, pan ministr ty odpovědi dělat nebude, budou to dělat úředníci, ale já doufám, že na to trochu dohlédne, aby to nebyly jenom odpovědi pro odpovědi, ale abychom se z nich něco reálného dozvěděli. Jsem v tom malinko pesimista, protože už tu zkušenost z uplynulých let máme, já jsem při minulém projednávání před rokem měl také několik dotazů, chtěl jsem nakonec na ně písemné odpovědi, jedna z nich, která se týká konkrétně plastů, tak jenom jednu větu tady přečtu. Hlášení podávají všechny subjekty, které překročí příslušné limity, a všechny oprávněné osoby. Křížovou kontrolou se dá zjistit veškeré nakládání s odpady mezi různými subjekty. Se dá zjistit. Já se tedy ptal už tehdy, ptám se nyní, tak proč se to nezjišťuje, když se to dá zjistit. My všichni na obcích a podnikatelé víme, jak vyplňujeme ty výkazy, jak se to všechno administrativně možná ještě zkomplikuje tou novou legislativou, která podle mě úplně nesměřuje k recyklaci, ale spíš k té zhoršené administrativě, tak jenom kdyby ta administrativa aspoň sloužila k tomu, že se podíváme na to, co se s tím děje dál, aby se opravdu nevykazovalo, tak jak říkal pan ministr, recyklujeme, ale vlastně to vyvážíme do Asie a je nám jedno, co se s tím děje. Tak to byla jenom jedna malá odbočka.

Já bych se vrátil k tomu, co teď bude následovat, to znamená, že budeme hlasovat o usnesení. Máme tady dva návrhy, ten výborový byl spíš obecnější v té druhé větě, kromě toho, že bereme na vědomí, chtěl po ministerstvu obecně nějakou reakci. Ten návrh, který tu byl načten kolegou Hamplem, je daleko konkrétnější, už přesně ukazuje na to, o co by asi šlo. Já bych proto navrhoval hlasovat nejprve o tom usnesení, o tom navrženém kolegyní Seitlovou a kolegou Hamplem. O tom bychom mohli hlasovat a uvidíme, jestli to usnesení projde, v případě, že ne, tak bychom pokračovali dál. Tolik ode mě, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, nevidím žádnou námitku proti návrhu o hlasování. Nejprve pustím znělku.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu usnesení, který předložili společně paní senátorka Seitlová a pan senátor Hampl jako celku, ano? Pane zpravodaji, rozuměl jsem tomu, jako celek? Čili spouštím hlasování. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, kvórum je 36. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 22, při kvóru 37 pro 54, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Předpokládám, že tím jsme ukončili projednávání toho bodu. Rád bych jenom konstatoval, že zpráva o životním prostředí nás málem stála život. Byla vyčerpávající, jak ze strany senátorů, tak ze strany odpovědí, reakcí pana ministra. My mu děkujeme, jestli se nepletu, tak tím dnes končí u nás. Přejeme hodně úspěchů. Ještě ne? Tak dobře, já vás rozhodně nevyháním.

Přikročíme k dalšímu bodu, který je vlastně jakýmsi podoborem právě projednávaného, a sice týká se jenom dílčí oblasti životního prostředí.

Je to

 

Návrh usnesení Senátu k naplňování strategického záměru pro ochranu před následky sucha pro území České republiky

Usnesení Stálé komise Senátu voda – sucho vám bylo rozdáno na lavice. Já nyní poprosím pana senátora Jiřího Buriana jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegové, kolegyně. Projednáváme tedy návrh usnesení Stále komise Senátu voda – sucho pro plénum Senátu, tento návrh vychází z 8. schůze konané 2. června letošního roku, jak bylo sděleno, obdrželi jsme ho písemně. Včetně důvodové zprávy, kterou bych doplnil některými fakty. Nejprve trochu chronologie. Návrh vychází z činnosti stálé komise za rok 2019 a zpráva o činnosti této komise byla projednávána na plénu Senátu 30. ledna tohoto roku. Zpráva i návrh usnesení byl projednán ve stálé komisi 14. listopadu 2019, se závěrem, případné připomínky a doplnění zaslat do 30. 11. 2019. Řekl bych, že bylo splněno.

V termínu jsem obdržel sedm připomínek, snažili jsme se je zapracovat do návrhu toho usnesení.

Další projednání ve stálé komisi bylo 27. února 2020. Tady jsme nepřijali usnesení, pouze projednávali ten návrh, protože byla malá účast členů, nebyli jsme usnášení schopní. Návrh usnesení byl schválen až teď 2. června 2020 na té zmiňované 8. schůzi. Ten posun časový byl svým způsobem ovlivněn i tou pandemií, kdy se komise v podstatě nemohla sejít. My jsme na tomto zasedání, toho 2. června, přijali usnesení, které máte také písemně, ale přes to všechno připomenu, že komise

I. schvaluje usnesení k naplňování strategického záměru pro ochranu před následky sucha pro území ČR, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR přijmout usnesení, které by mělo formu politického zadání pro vládu ČR k naplňování strategického záměru pro ochranu před následky sucha pro území ČR, rovněž přílohou tohoto usnesení,

IIl. pověřilo předsedu komise, tedy mě, předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR, což se stalo.

Takže tolik k takové, řekl bych, chronologii projednávání tohoto materiálu.

Nyní bych k té věcné části, proč předkládáme tento návrh usnesení. Stálá komise se zaměřila a pracuje se základním dokumentem, a to je koncepce na zmírnění následků sucha v ČR,. Tento dokument byl schválen vládou 24. července 2017 usnesením č. 528, já tady chci hlavně podtrhnout, že to je dokument konkrétních úkolů a opatření, je to dokument velice dobrý, jasný a smysluplný. Pouze připomenu, že koncepce má zhruba kolem 50 úkolů a opatření v 5 oblastech, my tomu pracovně říkáme v 5 pilířích. Z tohoto dokumentu a ze všech těch diskusí si stálá komise stanovila 4 priority, a to je především zadržování vody v krajině, propojování vodárenských nádrží a přivaděčů, výstavba dalších vodních nádrží a osvěta.

Plnění úkolů a opatření sleduje meziresortní komise, proto je určena, a předkládá, řekl bych, ty výsledky plnění za jednotlivá léta prostřednictvím tzv. poziční zprávy. Za rok 2018 jsme obdrželi do komise tu první poziční zprávu, která zatím nebyla nijak vypovídající, byl to pouze přehled těch úkolů a opatření, ale nebylo divu, protože bylo teprve rok po platnosti toho vládního usnesení č. 528.

Letos jsme v únoru obdrželi poziční zprávu této meziresortní komise za rok 2019, já bych tady z ní vypíchl takové tři základní závěry.

Zaprvé, nedochází k dostatečnému posunu v naplňování strategických cílů koncepce.

Zadruhé, nedaří se naplňovat technická opatření. Hlavní příčinou jsou chybějící nebo omezující legislativní předpisy, jako je např. vodní zákon, stavební zákon, zákon č. 416, příp. další.

Zatřetí, v manažerském shrnutí se uvádí doporučení, schválit vládou závazný harmonogram postupu projektových příprav a termínů zahájení rozhodujících organizačních, technologických, technických i legislativních. Dokonce je tam navrhováno, aby tento harmonogram byl projednán v obou komorách parlamentu.

Na neplnění koncepce poukázala i zpráva NKÚ v roce 2019, kterou jsme se také na komisi na jednom ze zasedání zabývali. Stálá komise na jednání 2. 6., kde jsme schvalovali tento návrh usnesení, nabídla oběma resortům, jak ministerstvu zemědělství, tak ministerstvu životního prostředí, byli přítomni oba páni ministři, za to jsem velice vděčný, tak nabídli jsme oběma těm resortům úzkou spolupráci a součinnost, především v oblasti legislativy a novelizace potřebných zákonů. My ani žádnou jinou kompetenci nemáme, ale do toho legislativního prostředí to je, myslím, to naše poslání.

Takže nabízíme tu podporu a ten význam by to mělo mít především v tom, abychom se pokusili společně maximálně zkrátit tu dobu, dlouhou dobu přípravy těch jednotlivých projektů nebo technických opatření proti vlastní realizaci.

Ten návrh usnesení jste obdrželi písemně, nebudu to samozřejmě celé číst. Možná, že bych jenom glosou řekl, o co se tam jedná. Ten návrh pro plénum je ve čtyřech bodech, v tom prvním Senát PČR považuje, a jsou tam ty tři body, problematiku sucha, nedostatku vody za vážný, objektivní problém, a tak dále, vládní koncepci na ochranu před následky sucha za základ řešení fenoménu a za systémový základ legislativního řešení problematiky sucha. Je to tam dál rozebráno, takže nemusím to podle mého názoru číst.

Tady tímto prvním bodem podtrhujeme, k čemu jsme došli při práci s tou, říkáme tomu taky pracovně, vládní koncepcí.

V druhém bodě konstatuje Senát, že v podstatě koncepce je nedostatečně naplňována a koordinována, je to tam trošku také zase rozebráno, ve třetím bodě potom Senát PČR vyzývá vládu, tady myslím, že je to nejpodstatnější, řeknu to jednou větou, k naplňování úkolů této koncepce, v její komplexnosti, filozofii a logice.

K urychlení přípravy realizace adaptačních opatření, k urychlení opatření na podporu efektivní environmentální osvěty, o tom tady už byla i řeč, k důslednému dodržování státní politiky životního prostředí ČR na období 2012 až 2020, to tady letos končí. A začtvrté, Senát doporučuje vládě, aby zajistila zpracování studie výhledu, množství a kvality vody v ČR, se zohledněním vývoje hydrogeologické situace, dál je to rozvedeno, dále doporučuje, aby vláda zvážila vypracování strategie pro krajinu, která by řešila zejména naléhavé zadržení vody v krajině a určila jeho priority, a koneckonců stanovila odpovědnost jmenovitým uvedením jejich gestorů a zajistila zpětné hodnocení opatření, vč. návrhu nutných změn.

Takže takhle ve stručnosti zní ten návrh usnesení, které předkládáme plénu Senátu. Protože naprosto toho 2. 6. dvanácti přítomnými členy komise byl tento návrh přijat, tak bych byl rád, abychom ho přijali i plénem Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nejprve určíme zpravodaje. Asi byste měl zaujmout místo u stolku zpravodaje, ale máme zde pana ministra, tak... Máme židle připravené, to je úžasné, jak to tady funguje. Já navrhuji, aby se zpravodajem tohoto tisku stal senátor Zbyněk Linhart. Ptám se ho, jestli souhlasí? Souhlasí. Je nějaká námitka či protinávrh? Nevidím, čili budeme o tomto návrhu hlasovat. Ale musím svolat kolegy.

Hlasujeme o určení zpravodaje, kterým byl navržen pan senátor Linhart. Spouštím hlasování. V sále je 61 senátorek a senátorů, kvórum 31. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE, přičemž zvedne ruku.

Hlasování č. 23, návrh byl přijat, při kvóru 31 pro 48, nikdo nebyl proti.

Pan zpravodaj už je na místě, tak ho nebudu vyzývat. Nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedající, vážené dámy a pánové... (Jiří Oberfalzer: Můžeme zapnout mikrofon paní senátorce?) Je zapnutý, musím si opravdu sundat roušku. Když sedím v lavici, tak musím hrozně křičet, protože byste mě neslyšeli, tak proto radši přicházím. (Jiří Oberfalzer: Ano, děkujeme.) Samozřejmě, že vítám to usnesení, které jsme za komisi přijali, jenom se domnívám, že to chce ještě nějaký komentář, který musí zaznít.

V bodě 1 se říká, že za systémový základ legislativního řešení problematiky sucha pro nejbližší období kromě případného zvýšení ochrany prostřednictvím zakotvení do ústavního pořádku a novely vodního zákona, a teď jestli tomu správně rozumím, v oblasti operativního řešení nedostatku vody se myslí za ten systémový základ i návrh novely o urychlení výstavby dopravní, vodní, energetické infrastruktury atd., lesního zákona a novely zákona o myslivosti. Víme, že některé z těch zákonů... To urychlení dopravní infrastruktury je ve sněmovně. Je tam spousta pozměňovacích návrhů, nevíme, co tam ještě z toho vypadne. Novely zákona o myslivosti a novely lesního zákona, ta formulace je velmi bezbřehá, zrovna nevíme, které novely... Chci tím jenom říct, že určitě v těchto novelách, tak to je zřejmě myšlené, by měla být opatření, která napomůžou k tomu, že zajistíme ochranu vodu. Neznamená to ovšem, že bychom dopředu se s obsahem těchto novel tímto usnesením ztotožňovali. Oni mají velkou řadu nejasností a problémů. Takže pokud je to takto myšleno, ptám se pana předkladatele, aby to tady jednoznačně řekl, pak je samozřejmě takto hlasovatelné. Myslím si, že jinak pokud bychom měli na základě toho usnesení to brát tak, že s tím souhlasíme, aniž bychom věděli, co v novelách dokonce je, tak to by asi bylo opravdu mimo možnost schválení. To je jedna z věcí.

Pak mám druhou připomínku, ona o tom hezky hovořila paní senátorka Hubáčková. Říkala, pozor, ten stavební zákon, on dneska, tak jak je navržen, de facto vylučuje ochranu přírody. Ty věci, které bychom měli chránit z hlediska ochrany přírody, se v tom zákoně ztrácí. Chtěla bych tady říct, tak jak se píše, že je možné začít řešit stavby nebo opatření, která jsou ve prospěch ochrany vody nebo zadržení vody, až poté, co začne stavební řízení, že to chceme rychle, ale ne na úkor ochrany životního prostředí, ne na úkor toho, aby právě třeba případ paní senátorky Vítkové, to znamená toho Holštejna, vedle toho krasu, nebo u mě, co se děje, to se chci zeptat pana ministra, v případě Skaličky, která je též na krasovém území, kde hrozí, že bude velká nádrž, která mně zničí, nejenom mně, ale nám všem minerální vody a lázně.

Takže to nebude to urychlení na úkor těchto věcí. To bych chtěla zdůraznit a říct, že tohle musíme samozřejmě respektovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, přihlásil se též zpravodaj Zbyněk Linhart.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, jenom v rychlosti, asi je dobře, že projednáváme tento bod po zprávě o životním prostředí, protože mnohé už ani nemusíme opakovat, mnohé tady bylo řečeno. Pan kolega Burian i potom kolegyně Seitlová teď mnohé vysvětlila, myslím, že dovysvětlila i to usnesení a jeho obsah. Myslím, že je jasné, myslím, že tak to asi bereme, že říkáme, obecně odkazujeme na ty zákony, aniž by teď bylo zřejmé, jak dopadnou, ale to bude o nás, to tady budeme projednávat, takže myslím, že v tom si asi rozumíme. Tak bych to i chápal, proto bych doporučil to usnesení takto přijmout. Ještě bych do komentáře řekl jak v těch materiálech, říkal to i kolega, předseda komise Burian, máme o té vládní koncepci, myslím si, že bohužel je to zase obecnější problém, protože my máme hromadu koncepcí, máme vždy na všechno analýzy, máme koncepce, strategie a akční plány, ale potom pokud jde o to konkrétní provádění nebo realizaci, tak to nám úplně moc nejde, to samotné plnění, tak jak konstatovala komise, tak jak konstatoval i NKÚ, tak ta vládní koncepce bohužel není úplně naplňovaná, tak jak bychom potřebovali. Čili ty úkoly nám moc nejdou, natož abychom měli nějakou větší ambici, nějakou generální ambici, jak o tom mluvil v tom bodě Zpráva o životním prostředí kolega Rabas, to už vůbec ne. Takže já bych tady řekl to, že bych doporučil to usnesení schválit, tak jak bylo navrženo, s tím aspektem, jak o něm mluvila kolegyně Seitlová, to, myslím, že si můžeme v tom rozumět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, do rozpravy se nikdo další nehlásí, tak ji uzavírám. Současně to beru tak, že jste navrhl, abychom přijali navržené usnesení, takže to bylo asi i vaším vystoupením shrnujícím rozpravu. Teď se dívám, jestli souhlasíte, že nebudu pouštět znělku? Není to tak dávno, co jsme hlasovali, snad se nikoho nedotkne... Někteří odešli, ano, jsem upozorněn.

Pan kolega Horník měl pravdu. Takže budeme hlasovat o návrhu schválit navržené usnesení komisí voda – sucho. Spouštím hlasování. V sále je 62 senátorek a senátorů, kvórum 32. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 24, kvórum 32, pro 50, nikdo proti, návrh byl schválen. Tím můžeme ukončit tento bod a my se zde vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže my se loučíme s panem ministrem, děkujeme, že tady s námi strávil několik hodin. Dalším bodem je

 

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2019

Tisk č. 221

Jedná se o senátní tisk č. 221. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí veřejného ochránce práv pana Stanislava Křečka na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat a vzhledem k tomu, někteří odcházejí, tak já přece jenom si dovolím spustit znělku.

Pro nově příchozí budeme hlasovat o vyslovení souhlasu s účastí veřejného ochránce práv, pana Stanislava Křečka, na našem jednání.

Já si dovolím hned spustit hlasování. Máme aktuálně kvórum 30, je nás tady 59. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 25, souhlas s účastí, kvórum 30, pro bylo 48, tento návrh byl schválen. Já vám děkuji. Tento návrh byl tedy přijat, dovolte mi, abych zde přivítal pana Stanislava Křečka, veřejného ochránce práv. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 221 a prosím pana Stanislava Křečka, aby nás se souhrnnou zprávou seznámil. Máte slovo.

Stanislav Křeček:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, zprávu jste obdrželi v té naší tradiční podobě, která se možná pro někoho může zdát na státní úřad příliš propagandistická, ale snažíme se o její maximální přehleduplnost a vypovídatelnost, nebudu plýtvat vaším drahocenným časem opakováním toho, co jste si mohli přečíst. Přijali jsme 7670 podnětů, o něco méně než loni. Nicméně vzrostl nám počet těch podání která patří do naší působnosti. Problém organizací, jako je naše, těch lidskoprávních je to, že se na něj obrací lidé i mimo jeho působnost. U nás je ta působnost vysoká, u jiných veřejných ochránců práv, ombudsmanů, je to kolem 50 %, u nás je 70%, toho, že se lidé obrací, naše působnost což svědčí o tom, že lidé mají jisté povědomí o tom, co Úřad veřejného ochránce práv u nás dělá.

V 572 případech jsme zjistili pochybení, v naprosté většině případů nám po tom zjištění daly orgány veřejné moci za pravdu, což na jednu stranu je dobře, na druhou stranu ovšem to dobře není, protože ty stížnosti občanů často prošly prvním stupněm veřejné správy, odvoláním a teprve u nás se zjistí, že to nebylo dobře, ale ve většině případů ty orgány správní poznají nebo souhlasí s tím, že se dopustily chyby.

Takže ten veřejný ochránce práv se stává tou poslední možností těch občanů, kam se ještě mohou obrátit i poté, co jejich odvolání třeba bylo zamítnuto. Součástí naší činnosti jsou také legislativní doporučení, kterými se činíme, jakousi druhou zpětnou vazbu, zákonodárným orgánům na rozdíl od mých předchůdců, kteří někteří si stěžovali na to, že zákonné orgány příliš nenaslouchají tomu, co říká veřejný ochránce práv, v současné době tomu tak u nás není. Všechna tři doporučení, které jsme signalizovali, zákonodárným orgánům jsou zařazeny jako pozměňovací návrhy poslanců do jejich činnosti, takže v tomto případu jsme spokojeni. Dámy a pánové, nechci vás déle přednesem zdržovat, jsem připraven odpovědět na všecko, co by snad z naší zprávy, kterou jsme předložili, dosud nebylo jasné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji a zpráva byla přikázaná ÚPV, ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Miroslava Adámka. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 221/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této souhrnné zprávy výbor pro VVVK. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 221/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Tecl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Tecl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ochránče, vážené kolegyně, kolegové. Výroční zpráva je klíčovým dokumentem veřejného ochránce práv, kterým ombudsman každoročně informuje o své činnosti a poznatcích z uplynulého roku. Jak v úvodu zmiňuje nový ombudsman, Stanislav Křeček, tato zpráva je každoroční pomyslnou vizitkou činnosti veřejného ochránce práv. Letošní text shrnuje poslední rok šestiletého funkčního období své předchůdkyně, Anny Šabatové, která zprávu z veliké části připravovala a kterou v úřadu nový ochrance Stanislav Křeček vystřídal dne 19. února 2020. Většinu roku 2019 zastával Stanislav Křeček pozici zástupce veřejného ochránce práv a na vyřizování agendy úřadu se proto významně podílel. Začátkem prosince 2019 jej ve funkci zástupce ombudsmana vystřídala nová zástupkyně veřejného ochránce práv, Monika Šimůnková. Jak jsme vyslechli při úvodním vystoupení veřejného ochránce, zpráva o činnosti jasně ukazuje, kde státní zpráva nejčastěji chybuje, jaká situace panuje v zařízeních, v nichž jsou lidé omezováni na svobodě, jakým způsobem a v jakých situacích jsou lidé vystavováni nerovnému zacházení. V průběhu 20 let existence veřejného ochránce práv se tak výroční zpráva stala i jakousi zpětnou vizitkou nebo zpětnou vazbou zákonodárné moci. Konstatuji, že zprávu považuji za přehlednou a vyváženou. Výstupy veřejného ochránce projednal VVVK v úterý 2. června tohoto roku. Stěžejním výstupem je souhrn legislativních doporučení ombudsmana Poslanecké sněmovně. Jsem přesvědčen, že je třeba sledovat, jakým způsobem je s těmito doporučeními nakládáno. Obecně se skladba problémů, s nimiž se na kancelář ochránce lidé v roce 2019 obraceli, výrazně nezměnila. Nejčastějším problémem je stále oblast sociálního zabezpečení. Veřejný ochránce práv navrhl tři legislativní doporučení. První se týká odvětví zdravotnictví a zbylá dvě se týkají práv osob omezených na svobodě a směřují k posílení jejich ochrany před špatným zacházením. Vážené kolegyně a kolegové, jak již jsem zmínil, kancelář veřejného ochránce práv nás 20 upozorňuje na potíže, které pramení z nedostatků v právních předpisech a apeluje na zákonodárný sbor, aby usiloval o odstranění těchto legislativních mezer. Je tomu tak i v případě výroční zprávy za rok 2019. A nyní mi dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení garančního výboru. VVVK přijal dne 2. 6. 2019 své 114. usnesení k souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2019.

Po úvodním slovu předsedy výboru, senátora Jiřího Drahoše, po odůvodnění souhrnné zprávy veřejným ochráncem práv, doktorem Stanislavem Křečkem, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru, senátora Jana Tecla, a po rozpravě výbor:

1. bere na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2019,

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnost veřejného ochránce práv za rok 2019,

3. určuje zpravodajem pro projednávání senátního tisku č. 221 na schůzi Senátu PČR senátora Jana Tecla,

4. pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Drahoše, předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Adámek? Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane místopředsedo. Pane ombudsmane, kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že už bylo podrobně uvedeno, o čem zpráva je, jak ze strany pana ombudsmana, tak ze strany garančního zpravodaje, tak mi dovolte jenom přečíst usnesení ÚPV, a to 109. usnesení z 25. schůze, která se konala 9. června, a to po úvodním slově Stanislava Křečka, veřejného ochránce práv, po zpravodajské zprávě, kterou jsem přednesl, a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR vzít souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2019 na vědomí,

2. určuje zpravodajem mou osobu,

3. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A já otevírám rozpravu. Konstatuji, že písemně nikdo přihlášen není. A jak se dívám, tak nikdo nemá zájem se do obecné rozpravy, pardon, rozpravy přihlásit, takže rozpravu ukončuji. A táži se, kdo se ještě... pardon, pardon, ptám se veřejného ochránce práv, pana Stanislava Křečka, jestli se k neproběhlé rozpravě chce vyjádřit? Asi ne. Nikoliv. Takže vám děkuji. Prosím vás, pane zpravodaji garančního výboru, zdali vy chcete zhodnotit rozpravu, která nebyla vlastně, takže asi taky nikoliv? Děkuji.

A tím pádem můžeme přistoupit k hlasování. Já si dovolím kolegyně a kolegy svolat.

Chviličku ještě počkám, ale protože máme prořídlé řady, tak se zeptám, jestli někdo navrhuje, abychom se odhlásili a znovu přihlásili? Není tomu tak. Je tomu tak? Takže já vás, prosím vás, odhlásím.

A znovu přihlásím. Pro kolegy ještě, jsme odhlášení, takže se přihlásit znovu. A v podstatě můžeme přistoupit k hlasování.

Aktuálně máme přítomno 42, 45, 48 senátorů, 50 už, aktuální kvórum je 26. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Jan Tecl.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování bylo přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum bylo 28, pro bylo 53, bylo to hlasování č. 26. Já děkuji veřejnému ochránci práv i oběma zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Pouze ještě zkonstatuji, že nikdo nebyl proti. My vám, pane ochránče, děkujeme. A zdar vaší práci v budoucím období. A nyní máme další bod našeho jednání.

Kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Posílení procesu přistoupení - přesvědčivá perspektiva EU pro západní Balkán

Tisk EU č. K 038/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 38/12 a K 30/12/01. Prosím pana ministra zahraničí, který mezitím mezi nás zasedl, Tomáše Petříčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře, my vás tady vítáme. Jo, u nás určitě ano, jsme svobodný Senát.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Děkuji. Hezký večer, vážené senátorky, vážení senátoři. Sdělení Evropské komise k posílení přístupového procesu a z něj vyplývající změna metodologie vedení přístupových jednání bylo jedním z zásadních faktorů pro pozitivní rozhodnutí rady o zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a Albánií v březnu letošního roku. Stalo se tak po téměř dvou letech, kdy nebylo možné dosáhnout mezi členskými státy shody na dalším postupu. Rozhodnutí bylo mimo jiné symbolické v tom, že členské státy i v době pandemie byly schopny udělat důležitý krok vpřed a ukázat jednotu v této zásadní politické otázce, otázce rozšiřování. Příští týden pak mají být předloženy negociační rámce pro jednání s oběma zeměmi, Evropskou komisí radě, které budou praktickým odrazem projednávaného sdělení. Sdělení komise je zavrženo na 4 hlavních prvcích, zaprvé na důvěryhodnosti, zadruhé dynamice, zatřetí předvídatelnosti a začtvrté politickém vedení přístupového procesu.

Z hlediska důvěryhodnosti reforem zůstává klíčová problematika právního státu, tato průřezová otázka, na kterou Evropská unie klade v posledním období zvýšení důraz, ovlivňuje i rychlost přístupových jednání ve všech kapitolách. Bohužel konstatujeme v této souvislosti celkové zpomalení přístupových jednání se Srbskem, a i s Černou Horou. Srbsku se v uplynulém roce podařilo otevřít pouze dvě nové kapitoly a Černé Hoře žádnou, byť stále zůstává premiantem přístupového procesu. Důvěryhodný musí být proces i pro přistupující země s tím, že když ukážou, prokážou výsledky, unie by měla být schopna postoupit i na své straně. Velikou novinkou a snahou o větší dynamiku je řazení negociačních kapitol do 6 tematických okruhů. Cílem je více provázat související otázky, mít větší celkový nadhled a v případě reformního pokroku i umožnit rychlejší postup, což byla jedna z priorit ČR. Proces má být více předvídatelný s tím, že mají být jasně dána kritéria a parametry, co se od přistupujících zemí očekává. Zároveň byl potvrzen princip zvratitelnosti, to jest možnosti přerušení jednání či zastavení finanční podpory v případě závažného zhoršení situace na straně přistupujících zemí. Posílení politického vedení přístupového procesu by mělo přinést častější a také strategičtější dialog mezi členskými státy a přistupujícími zeměmi, pozitivem je i větší zapojování členských zemí do hodnocení situace v partnerských zemích, což bylo něco, co jsme opakovaně na úrovni řady řešili, že to není pouze komise, která má vyhodnocovat pokrok plnění reforem, plnění podmínek stanovených přístupovým procesem. Česká republika, která dlouhodobě podporuje politiku rozšiřování Evropské unie návrhy Evropské komise uvítala. Já osobně doufám, že umožní zefektivnit přístupový proces a také přinést nový impulz, jak do probíhajících přístupových jednání, zejména s Černou Horou a Srbskem, tak i do rozšiřovacího procesu celkově. To umožní dle mého názoru lepší veřejné vnímání EU v zemích západního Balkánu, posílí naši důvěryhodnost a také ztíží vliv jiných zemí v tomto klíčovém regionu pro bezpečnost a stabilitu Evropské unie. Vítám, že nehledě na pandemii koronaviru se v tomto pololetí podařilo oživit rozšiřování Evropské unie, zase k tomu vede velmi intenzivní diskuse, významným prvkem ve vztazích Evropské unie se západním Balkánem pro nadcházející období bude především hospodářský a investiční plán, který Evropská komise hodlá pro tento region předložil v září, zároveň se chystá vydat zprávu o pokroku jednotlivých zemí v přístupovém procesu, které byly letos výjimečně odloženy v důsledku pandemie z jara na podzim. Podzim v tomto směru bude nabitý a Česká republika zcela jistě zůstane aktivním podporovatelem rozšiřovacího procesu, budu rád, když o tomto tématu nadále zůstaneme v kontaktu a rád bych vás také požádal o trvalou podporu této významné evropské politiky, které vnáší do našeho bezprostředního sousedství stabilitu a větší míru bezpečnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře. A prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 38/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, evropský výbor vás s jistou mírou pravidelnosti jaksi vede k tomu, abyste se zabývali oblastí západního Balkánu tím, že vybírá k projednání tisky, které se západním Balkánem zabývají. A přijímá k nim usnesení, která jsou potom tady návrhem pro vaše společné vyjádření. A tak je tomu i tentokrát. Z mého pohledu si myslím, že dneska opravdu to má obzvláštní význam proto, že jsme tady společně asi dva roky nejmíň s jistou mírou frustrace sledovali to, jak skutečně otevření přístupových kapitol, zejména se Severní Makedonií po změně jejího názvu, už bylo jaksi na spadnutí a pořád ne a ne to takříkajíc prošťouchnout, když dovolíte poněkud lidový výraz. A proto jsme považovali za důležité tento materiál tady společně projednat, protože to je vlastně jistá úprava, zpřesnění, možná v něčem zpřísnění toho přístupového procesu, tak jak to tady pečlivě přednesl pan ministr, a tím pádem je to vlastně šance, nebo dokonce už asi se realizující šance v prvních krocích na to, tuhle tu zablokovanou situaci skutečně začít odblokovávat. A jakožto těleso, které společně tady dlouhodobě ten, to sbližování západního Balkánu s Evropskou unií a jejich řekněme evropskou perspektivu podporuje a zblízka ho sleduje, tak si myslím, že je to něco, co se nás týká. To je ostatně v zásadě obsahem toho relativně stručného usnesení. Na začátku je tam znovu zdůrazněn ten strategický význam západního Balkánu pro Evropskou unii. To mimochodem v tom dokumentu, v tom materiálu je velmi explicitně zmíněno, což také my považujeme za docela důležité, že na úrovni EU takto se to jakoby rozříká a jasně stanoví, že je to v zájmu EU, aby ten integrační proces v západním Balkánu běžel. Pak tedy to, že to otevírá cestu k odblokování toho procesu obecně.

A zejména pokud jde o ty země, kde to teď momentálně bylo takové na spadnutí, ale zablokované je to, zejména Severní Makedonie, také Albánie, potažmo Černá Hora, byť tam ten dojem zablokovanosti zatím nebyl možná tak výrazný, ale fakticky asi existoval také. To je z mé strany v tuto chvíli všechno, budu rád, když to usnesení podpoříte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám tímto rozpravu. Písemně nikdo není přihlášen, první, kdo je přihlášen do rozpravy, je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji za udělené slovo, pane ministře, dámy a pánové, chtěl jsem zaprvé podpořit usnesení, které připravil evropský výbor, zadruhé poděkovat za to, že se touto otázkou můžeme zabývat právě za přítomnosti pana ministra, protože to sdělení komise k posílení procesu přistoupení a k zajištění přesvědčivé perspektivy EU pro západní Balkán je mimořádně důležité. Není to tak dávno, kdy jsme volali, abychom nezastavovali ten proces, dobře víme, že bylo velmi složité perspektivu neodnímat, byly to vnitropolitické důvody v některých členských zemích, které ale vyžadovaly, aby se kritéria znova prohlédla a celý proces zpřesnil.

Je dobře, protože se tento dokument objevil, že má nové parametry a doufejme, že přinese i novou dynamiku. Ten region totiž není klidný, objevují se pochybnosti, do jaké míry proces demokratizace a otevírání zemí je možné brzdit nebo zastavovat, i proto je tak důležité, že tam jsou i z hlediska EU a členských zemí možnosti urychlovat nebo naopak proces zvrátit a zastavit a některé věci znovu prošetřit. Ty pochybnosti se totiž neobjevují jenom v evropských zemích, ale i v některých nevládních organizacích, které začínají mluvit o některých zemích, jako o zemích, ve kterých je potřeba zvlášť hlídat prostor demokracie, nezávislého soudnictví, svobody pro tisk apod.

Ursula von der Leyenová nebo Charles Michel mluvili o tom, že pokud nebudeme dělat víc jako EU, tak naší pasivity využijí jiní. Pan ministr to zmínil, myslím si, že můžeme jmenovat. V Černé Hoře před několika lety proběhl pokus o puč, nebo nedávno se tam podařilo objevit velmi složitou investici, do které v rámci Belt and Road, toho pásu a stezka, zkusila Černou Horu a celé její hospodářství zavázat Čínská lidová republika. V pokusu o puč ve stejné zemi zase byli usvědčeni a odsouzeni občané, mezi nimi i občané Ruské federace. A proto je velmi důležité, že se česká diplomacie v tomto prostoru angažuje, že se tady angažuje taky EU, bylo by dobře, abychom i panu ministrovi položili následující otázky.

Mě by zajímalo, pane ministře, jaké další iniciativy připravujete, protože brzy se začne připravovat české předsednictví, nás bude zajímat, jak udržet rytmus, jak pomoci českým firmám, aby se tady uplatnily. Jsou tady nějaké další iniciativy, o kterých zatím ještě nevíme, například pro garance financování některých investic nebo podnikových projektů, které bychom zde mohli prosazovat? Plánujete například zvýšit počty diplomatů na těchto úřadech? Víme dobře, že v minulosti se muselo redukovat, ale vzhledem k prioritám by nás zajímalo, zda neplánujete posilovat některé z těchto klíčových úřadů. Jak bychom mohli dále pomoci? Máte například v plánu, jak zastavit exodus občanů z těchto zemí, které často potkáváme v členských zemích, a to i v případech, že jim doma žádné nebezpečí nehrozí? Možná, že jim pouze chybí perspektiva nebo naděje, že to u nich bude vypadat lépe. Ten odpor k tomu přílivu nových občanů ze západního Balkánu byl ostatně jedním z argumentů, proč se celý proces zastavil a zkomplikoval. Proto nás bude zajímat, jaké iniciativy připravuje EU, především potom jaké iniciativy máte v plánu přinést za ČR, jak se to promítne do předsednictví, které připravujeme? A to, že v nás máte podporovatele a spojence, kteří budou politicky stát za vámi, v této oblasti, s tím skutečně můžete počítat. Děkujeme, že jste s tímto tématem mezi nás přišel.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. A proto rozpravu končím. Táži se pana ministra, jestli si přeje vystoupit k rozpravě? Asi jo, protože tady byly otázky. Takže, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi krátce reagovat na témata, která vznesl pan předseda Fischer. Pro ČR západní Balkán byl, je a rozhodně bude jednou z hlavních zahraničně-politických priorit, zohledním to i v souvislosti s přípravou českého předsednictví v druhé polovině roku 2022. V letošním roce proběhl sice distanční formou, úspěšný summit EU a zemí západního Balkánu, my i s ohledem na harmonogram nepočítáme, že by v průběhu našeho předsednictví k summitu došlo, zatím stále tou prioritou je pro nás otázka summitu EU – východní partnerství v průběhu našeho předsednictví. Nicméně chceme dále posilovat evropské politiky na podporu reforem těchto zemí a také, jak jsem zmínil v tom úvodním slově, soustředit se na především hospodářský a sociální rozvoj tohoto klíčového regionu. To bude i předmětem diskusí, které nás budou čekat. V září by měl být představen plán hospodářské pomoci v rámci tzv. Team Europe, kde se zapojují zdroje EU a členských států. Já jsem rád, že vláda velmi rychle již v průběhu pandemie reagovala a schválila přesunutí části prostředků v rámci kapitoly ministerstva zahraničních věcí na reakci, především v oblasti socioekonomických dopadů současné pandemie v rozvojových zemích a v třetích zemích. Věřím, že i část prostředků bude směřovat do zemí západního Balkánu, již v rámci humanitární pomoci jsme část prostředků uvolnili. Zde bych třeba i zdůraznil přímou pomoc např. Severní Makedonii se zajištěním ochranných pomůcek, bylo to jednak velmi významné gesto v rámci naší podpory ze strany EU, ale také NATO, protože Severní Makedonie je od počátku letošního roku dalším členem, posledním novým členem NATO. V případě našich záměrů, co se týká prohlubování ekonomické spolupráce s regionem, já bych především chtěl zdůraznit, že ministerstvo zahraničních věcí se snaží přesunout pozornost od podpory čistě obchodní výměny a více se snažíme navazovat na již úspěšné investiční projekty v tomto regionu, mohu zmínit, že čeští investoři jsou velmi aktivní v takových oblastech, jako je energetika, jako je také například e-commerce, kde v řadě zemí jsou to právě české firmy, český kapitál, který patří k významným investorům, vytváříme tím také novou ekonomickou dynamiku v celém regionu, která umožní rozvoj těchto zemí, která přispívá k vytváření pracovních míst a nabízí tím perspektivu i místní populaci, která skutečně v řadě případů s ohledem na nedostatečnou perspektivu odchází do států EU, řada zemí, třeba Bosna a Hercegovina, ale také Kosovo, jsou do značné míry závislé na příjmech prostřednictvím remitencí, což je samozřejmě významný zdroj pro tyto ekonomiky. Na druhou stranu to také má samozřejmě své politické a ekonomické dopady, co se týká dlouhodobého rozvoje těchto států. Pro nás je důležité používat instrumenty, které jsme vytvořili, např. program Záruka, který by měl přispět k tomu, že čeští investoři budou moci investovat za snížených rizik právě v rozvojových nebo rozvíjejících se státech, jako jsou některé země západního Balkánu. Chceme více pracovat s českými investory při hledání těchto příležitostí, skutečně v celé řadě sektorů, západní Balkán nabízí mnoho příležitostí, i pokud odhlédneme od současné ekonomické situace v celé Evropě, takže chceme v tomto být aktivní, pokud v tomto budeme mít podporu Senátu, jsme připraveni naslouchat, jak dále pracovat např. i s našimi investičními nebo finančními institucemi, jako je EGAP, ČEB a další, abychom pro české firmy vytvářeli jistější podmínky pro působení v zemích, jako jsou země západního Balkánu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane ministře, táži se pana zpravodaje, nechce se vyjádřit k proběhlé rozpravě, já vám děkuji, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování. Dovolím si zavolat kolegyně a kolegy znělkou.

Protože jsme zase prořídli, tak si dovolím vás znova odhlásit, aby naše usnesení vyjadřovalo náš celkový názor všech přítomných. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Václav Hampl. Konstatuji, že v sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, 49, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomu návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 27 pro schválení bylo 51, při kvóru 26, registrováno nás bylo taky 51, takže všichni hlasovali pro. Já vám děkuji, tento návrh Senátu byl přijat. Děkuji předkladateli, zpravodaji.

A budeme pokračovat hned dalším bodem, který má pan ministr, a to je

 

Informace vlády ČR o programu jednání a pozici vlády na jednání Evropské rady, které se koná ve dnech 18. - 19. června 2020

S informací nás seznámí ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, který zastoupí předsedu vlády Andreje Babiše. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, omlouvám se, v tomto bodě musím být poněkud delší, protože bych chtěl představit celou agendu jednání a pozice vlády ČR k neformálnímu jednání Evropské rady, které se uskuteční formou videkonference příští pátek. Půjde tak již o pátou videokonferenci členů Evropské rady od počátku koronavirové krize. Prezidenti a premiéři projednají další koordinovaný postup v uvolňování opatření. Hlavní důraz bude ovšem kladen na ekonomickou obnovu EU, především nový evropský rozpočet a tzv. plán obnovy.

Dne 27. května zveřejnila Komise dlouho očekávaný návrh pro plán obnovy a také aktualizaci víceletého finančního rámce pro období 2021 až 2027, v reakci právě na důsledky pandemie COVID-19. Balíček obnovy obsahuje celkem 20 legislativních návrhů, které reprezentují převážně upravené stávající výdajové programy EU či nové iniciativy. V rámci rychlé reakce již byly doposud na evropské úrovni odsouhlaseny nástroje v celkové výši 540 miliard euro, v předloženém balíčku. Evropská komise navrhuje dále mobilizovat celkem 1 bilion 850 miliard euro mezi roky 2020 až 2027.

Finanční prostředky mají být získány prostřednictvím dočasného nástroje nazvaného next generation EU, ten by měl umožnit Komisi vypůjčit si na finančních trzích prostředky ve výši 750 miliard euro a současně průběžně financovat výdaje víceletého finančního rámce pro období 2021 až 2027. V navrhované výši 1 bilion 100 miliard euro.

Vypůjčené prostředky pak Evropská komise navrhuje splácet po dobu 30 let, mezi roky 2028 až 2058. Pro tento účel hodlá také navrhnout několik možných nových vlastních zdrojů, např. výnosy z obchodování s emisními povolenkami, digitální daň, daň z finančních transakcí, uhlíkové hraniční clo, poplatek velkých firem za využívání vnitřního trhu.

Současně Komise doporučuje úpravu aktuálního rozpočtu EU pro rok 2020, která by umožnila využití nového programu na podporu solventnosti firem či navýšení kohezních a strukturálních fondů ještě v roce 2020. Navržené prostředky Fondu obnovy, už zmíněných 750 miliard euro, by měly být propláceny prostřednictvím výdajových programů pod rozpočtem EU, velká debata se zcela jistě na Evropské radě povede o tom, jestli se vypůjčené peníze navíc mají členským státům rozdělit jako dotace, nebo jako půjčky, příp. jaký má být poměr mezi dotacemi a půjčkami. Komise v tuto chvíli navrhuje 500 miliard euro jako dotace a 250 miliard euro na půjčky, víme, že z řady členských států jsou připomínky k tomu, aby se tento poměr změnil. Výdaje mají být koncentrovány hlavně do nového programu Nástroj pro oživení a odolnost, který je určen pro podporu strukturálních reforem, jako třeba reforma zdravotnictví nebo soudnictví, a také na podporu investic. Posiluje se také politika soudržnosti, koheze a další stávající programy EU.

Z financování z evropského rozpočtu je nicméně vyloučeno sanování domácích rozpočtových problémů, např. deficitu důchodového účtu, na tyto účely si mají členské státy získat prostředky samy vlastní cestou. Vláda ČR dlouhodobě tvrdí, že pro nastartování růstu jsou klíčové investice a nezpomalené tempo konvergence, proto budeme trvat na silné pozici tradičních politik, především té kohezní, ve víceletém finančním rámci jsou stále kapitoly, kde je podle našeho názoru možné hledat úspory, v revidovaném návrhu ovšem Komise příliš škrtů nepředstavila, bude proto třeba, aby svůj návrh lídrům důkladně zdůvodnila a vyargumentovala.

Je třeba také klást důraz na využití stávajících, ozkoušených nástrojů, zavádění dalších nových nástrojů znamená, že v čase, kdy potřebujeme efektivně a cíleně podpořit investice pro růst naší ekonomiky, budeme experimentovat s novými schématy. Celý proces obnovy by to mohlo také zpomalit.

Administrativa členských států nebude mít rozhodně čas učit se pracovat s novými byrokratickými nástroji, proto se chceme soustředit i na otázky samotného procesu.

V případě naší pozice ve věci plánů obnovy, tak celkově nám Komise předložila velmi ambiciózní balík i z hlediska objemu finančních prostředků i z hlediska struktury. K plánu Komise zatím máme podstatné výhrady. Evropská komise bezprecedentně navrhuje, aby se členské státy zadlužily na dalších 30 let, na další generace.

Suma 750 miliard euro, kterou komise navrhuje pro nástroj obnovy, je skutečně velmi vysoká, dosahuje téměř tří čtvrtin celého sedmiletého rozpočtu a budou to muset splácet všechny členské státy. Skupina rozpočtově odpovědných zemí navrhovala, aby celková výše tohoto plánu byla 300 miliard eur. Francie s Německem pak 500 miliard eur, ale potom 750 miliard eur, které navrhuje komise, je skutečně podle našeho názoru hodně a balíček z našeho pohledu by měl být realističtější. Vzniká také tady otázka absorpční kapacity, jestli by ekonomika EU vůbec byla schopná všechny peníze tak rychle a efektivně vstřebat. Jasnější potřebujeme mít také představu o způsobu použití prostředků, pomoc by se členským státům měla poskytovat prostřednictvím již existujících či navržených politik a programů, jak už jsem zmínil. Zejména prostřednictvím tradičních politik. Podle našeho názoru, jako je třeba například kohezní politika. Silně rezervovaný pak zastávám postoj k nástroji na obnovu a odolnost, který tvoří největší část nástroje nové generace. Nástroj je obálkový, jen po první dva roky a dává komisi do rukou lidé rozhodovací pravomoci, zda reformy daného členského státu zaplatit či nikoliv. Pokud má tento nástroj podporovat dlouhodobé strukturální reformy, jsme názoru, že zachovány by měly být již osvědčené metody. V případě alokačního klíče, který se zakládá na počtu obyvatel, inverzním HDP na hlavu a průměru nezaměstnanosti za posledních 5 let v porovnání s průměrem EU, tak i zde máme jasné výhrady, především skutečnost, že to penalizuje země, které měly před krizí nízkou míru nezaměstnanosti.

U druhého nového obálkového nástroje React EU, který je navýšením kohezní politiky, se počítá se zohledněním poklesu HDP, k polovině letošního roku oproti červnu 2019 nezaměstnaností a nezaměstnanosti mladých. Komise navrhuje měřit pokles prosperity státu podle HDP, zatímco při výpočtu výše vlastních zdrojů EU a velikosti obálky v oblasti politiky soudržnosti se HDP kombinuje s hrubým národním produktem. Kritéria, podle kterých komise 750 miliard eur rozděluje, jsou pro nás méně výhodná, než ta, která se pro rozdělení evropských fondů používají obvykle, s ohledem na implementaci podpory z nástroje pro obnovu a odolnost budeme požadovat co nejflexibilnější podmínky a co nejnižší administrativní zátěž pro členské státy v souvislosti s předkládáním a posuzováním reformních závazků. Podle našeho názoru by také rozdělení prostředků nemělo znevýhodňovat ty země, které pandemii zvládly dobře. Co se týče dalšího postupu, tak jednotlivé legislativní návrhy teď podrobně analyzují naše resorty, rámcové pozice jsou v tuto chvíli připravovány, probíhá také intenzivní koordinace pozic v rámci Višegrádské skupiny, která by měla zasedat V4 na úrovni premiérů. Minulý týden pak proběhlo jednání V4 na úrovni státních tajemníků pro Evropskou unii.

Již nyní je však jasné, že dohoda se do konce chorvatského předsednictví v radě nestihne. Předpokládáme proto, že další jednání na úrovni předsedů vlád a hlav států pak proběhnou v červenci, kdy již za německého předsednictví lze očekávat, že bychom mohli nalézt kompromis, který by byl vhodný i pro Českou republiku. Děkuji za rovnost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře. A prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU, zpravodajem byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dámy a pánové, evropský výbor projednal informaci, kterou jsme dostali z úst státní tajemnice pro evropské záležitosti včera dopoledne. A vzali jsme tuto informaci na vědomí, což v zásadě implicitně navrhujeme i vám dnes večer. Dovolte mi nicméně stručně okomentovat ne dění, ale spíše rozpravu na evropském výboru nebo alespoň její podstatné části tak, aby to bylo také možná nějakým podnětem pro naši rozpravu dnes teď tady. Jak jste slyšeli, vlastně tím skoro jediným nebo nejzásadnějším tématem videokonference Evropské rady má být fond obnovy plus rozpočet, v uvozovkách standardní Evropské unie. Respektive první rozpovídání toho tématu mezi lídry. Ten návrh komise, o kterém tam bude řeč, nicméně my jsme už dostali v písemné podobě a evropský výbor ho vybral k projednání a bude ho probírat s nejvyšší pravděpodobností ještě do konce tohoto měsíce a následně předpokládáme, že bychom vám to předložili k projednání tady společně s nějakým naším stanoviskem. Takže meritorně tu věc budeme mít jaksi řádným, standardním způsobem s podklady, se vším všude. To teď tady úplně nemáme. Připomínám jenom, že to nebude jako pozdě, protože se nepředpokládá, že teď během té videokonference by skutečně došlo k nějakému rozhodnutí v té věci v rámci Evropské rady. Naopak, jak pan ministr zmínil, předpokládá se další jednání v průběhu, pravděpodobně někdy kolem půlky července, pravděpodobně, když se nebude nic zvláštního dít, takže by to dokonce mohlo být už tedy ve standardní formě fyzické přítomnosti v Bruselu, nikoliv jenom prostřednictvím computeru, což nepochybně z hlediska dohadování potom nějakých detailů je možná formát, který má některé výhody. My jsme v zásadě vyslechli víceméně obdobnou informaci, na výboru myslím včera. Jsme vyslechli v zásadě obdobnou informaci, jako jsme vyslechli teď. Zajímalo nás zejména tedy stanovisko premiéra, které tam bude hájit. A víceméně jsme se dozvěděli to, co také tady dneska zaznělo, že jednou z výhrad nebo pozic pro diskusi, že možná ta celková výše je příliš vysoká. Trochu jsme to rozporovali částečně, protože ještě nevíme, jak strašně postiženou ekonomikou bude ta česká, relativně vzato vůči zbytku Evropy. To, že asi dost, si myslím, že už začíná být zřejmé, takže dost nedoporučujeme i tu rétoriku, která teď také tady se tady mihla ve smyslu, že by neměly být penalizováni ti, kteří koronakrizi zvládli lépe, protože to tedy rozhodně nejsme my, pokud jde o ty evropské dopady, o které tady běží. Tady nejde o nějaké jako sanitární reakce, tady jde o ekonomickou reakci. A Česká republika nepochybně nebude tím, kdo z toho vychází vítězně. Což také souvisí s tím, že kritéria pro nás se nezdají být zatím až tak výhodná, jak by mohla být, tam je skutečně důležité z našeho pohledu i pohled na celkovou ekonomickou, ekonomické zdraví eurozóny, jakožto ekonomika, která je zatím z 80 % závislá na vývozu, tak je potřeba, aby ten trh celkově pro nás fungoval. Tak tolik snad v tuto chvíli poznámky ode mne jako od zpravodaje, děkuji vám za rovnost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji pane kolego a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A vidím tady technickou, předseda klubu Starostové a nezávislí, Petr Holeček. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, protože se nám blíží 21 hodina a protože pan ministr tady má ještě jeden bod nebo možná už jenom jeden bod, tak já bych si vás dovolil požádat, abychom hlasovali o tom, že budeme jednat a hlasovat po 21. hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A protože to je procedurální návrh, ano, prosím? Pan předseda Miloš Vystrčil, máte slovo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pokud by s tím pan vážený předseda senátorského klubu STAN souhlasil, tak já navrhuji, abychom jednali a hlasovali pouze do projednání bodu pana ministra zahraničí, a pak už dál nepokračovali, děkuji. No to není tak, protože...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Rozumím tomu správně, tento bod dojednáme a tamten jeden ještě taky dokončíme? Jo. Dobře. O tomto návrhu budeme hlasovat okamžitě. Zeptám se, jestli všichni víme, o čem budeme hlasovat. Já přesto, že někteří odešli, ještě znělkou svolám kolegyně a kolegy.

Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvórum máme 29 a já zahajuji hlasování.

Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování číslo 28, procedurální návrh, kvórum 29, pro bylo 53, tento návrh byl schválen. A my můžeme pokračovat v jednání. A já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Jako první je přihlášený pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi krátkou poznámku, protože mluvíme o důležitých věcech, které zavazují příští generace, a jak tady padlo před chvilkou, ty objemy investic, o kterých uvažujeme, jsou skutečně naprosto mimořádné. Prosperita České republiky, a zaplať pánbůh za ně, závisí na prosperitě našich sousedů, na prosperitě eurozóny. A záleží také na prosperitě zemí, které byly zasaženy více než Česká republika koronavirem a pandemií. Neměli bychom proto do toho jednání vstupovat úplně za každou cenu jenom s tím, že chceme peníze i pro sebe, přestože možná nakonec neznáme ještě konečné účty a celá řada zemí ještě bojuje s pandemií mnohem více než Česká republika v rámci Evropské unie. Neměli bychom dnes se tvářit, že vlastně ty peníze budeme potřebovat více než ti, kteří ještě nemají dobojováno. Ano, nebude to asi trvat dlouho a z České republiky se možná stane čistý plátce do rozpočtu Evropské unie. Měli bychom se na to připravit, měli bychom na to připravit veřejné mínění a měli bychom do toho jít s hrdostí a sebevědomím a připustit, že to je také okamžik, kdy můžeme říci, konečně patříme mezi země, které už jsou v té bohatší části v rámci Evropské unie a je naší hrdostí, sebevědomím a úkolem, že můžeme pomáhat těm slabším, které byly třeba zasaženy pandemií nebo něčím vážným v minulosti a bojují s tím i z hlediska svých rozpočtů. Bude to znamenat, že se nám daří lépe než v minulosti a bude to vlastně také otázka toho, abychom dokázali vracet to, co do nás ostatní vložili. Proto bych se tohoto okamžiku nebál a dokonce bych ho i politicky začal připravovat. Jinak bychom si mohli dostat do situace, že přehlédneme, že tou účetní logikou, má dáti, dal, kdo nám ještě dluží na dotacích, přecházím mlčením, že některé z těch dotací, jak dobře víme, jdou na nesmysly nebo na projekty, které jsou sporné a které jsou dokonce v rozporu s jejich určením. Mohli bychom zapomenout, že v téhle účetní logice najednou přehlédneme étos solidarity, solidarity, na které přeci jen také evropská spolupráce a důvěra staví a z níž vychází. Proto bych chtěl povzbudit vlády, aby při té obraně zájmu České republiky nezapomněla, že se blížíme k té křehké hranici, kde bude potřeba, abychom také začali hájit zájmy těch, kteří jsou na tom dneska už i z hlediska obětí a nákladů za boj s pandemií hůře než my. A abychom pro samou bitvu za české zájmy nerozbořili stavbu, která je zárukou naší bezpečnosti a prosperity nejenom dnes, pomohla nám se vyhrabat z naší nouze, ale jak věříme, tak nám pomůže vyhrabat se společně i z té nouze, ve které dneska můžeme být jako Evropská unie. Jsme v naprosto mimořádné ekonomické a nakonec i politické krizi, která bude s námi po mnoho let, zavazujeme příští generace investicemi a měli bychom ty příští generace zavázat nejenom investicemi a budoucími daněmi, ale měli bychom je také zavázat étosem solidarity a odpovědnosti a s prominutím, je nejvyšší čas, aby takto začala vystupovat i vláda České republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dámy a pánové, já jednak bych podepsal všechno, co předřečník říkal, ale kvůli tomu jsem se nepřihlásil. Já mám vlastně 2 věci, které bych rád. Jedna je, já cítím, že při těch jednáních Evropské rady a jiných těles tohohle druhu v Evropě, tak je strašně důležité mít nějak vydefinované samozřejmě postoje, vyjednávací pozice, s kterými se do jednání jde a nějaké zargumentované, ale také je důležité tušit, jací mohou být spojenci, jak silní mohou být protivníci té pozice. Tak na tohle bych se chtěl trochu zeptat, pokud jde o to jednání teď nadcházející Evropské rady a Českou republiku, potažmo jejího premiéra, i když jedněmi ústy říkám, že jsem vlastně, vzhledem k tomu, že jde o jakési první rozříkání tématu bez očekávání, že se přímo dojde k nějakému rozhodnutí, tak to samozřejmě není v tuto chvíli tak kritické, ale budeme to rozhodně potřebovat. Takže to je jedna věc. A druhá věc, a to zase je to možná v tuto chvíli téma zdánlivě odtažité nebo ještě na něj máme trochu času, ale každopádně to vypadá, že budou k dispozici tak či onak, takovým či onakým mechanismem pro České republiky neobvykle veliké prostředky. A já myslím, že v tomhle skutečně ta koronakrize, minimálně v tomhle je neuvěřitelně obrovskou příležitostí pro nás, jako se zamyslet, jak to tedy chceme dělat, jak ty peníze využijeme, bude to business as usual, jenom s trochu většími penězmi, nebo jako začneme řešit doopravdy vážné problémy, které možná se nám některé už nahromadily dříve, možná jsme je nebyli schopni řešit doteď. A teď nemyslím jako zalátat důchodovou reformu, to asi jako nepůjde tyhle peníze tímhle způsobem využít. A nevím, jestli by to bylo dobře, ale opravdu konstruktivně k té věci přistoupit, že tady najednou máme příležitost opravdu pohnout s věcmi tak, aby Česká republika začala vypadat jako významně modernější a pokročilejší země, než to možná v některých případech je. A to mě trochu vede k tomu tématu role koheze, já na jednu stranu tedy fakt rozumím tomu, že asi je racionální fond obnovy chápat spíše jako posílení rozpočtu v jeho standardní struktuře, než jako extra balík se svými vlastními pravidly, což je tedy také jeden z návrhů, který je řekněme nějakým způsobem na stole. Protože těch pravidel už takhle je hodně, už takhle je to složité, takže jako vymýšlet další rozumím, že je těžké. Ale jenom mi připadá, že bychom si fakt měli zase dát pozor na to, že my víme, že kohezní fondy jsou super peníze, ale také s nimi my sami máme lecjaký problém.

Měli jsme historicky, pořád ne všechno je vyřešeno, teď třeba auditní zprávy skutečně ukazují, že naše vlastní mechanismy, kontrolní a rozhodovací, tak mají daleko k dokonalosti. V momentě, kdy do tohoto systému ještě o hodně víc peněz přilijeme, tak si musíme dávat pozor, aby to ve výsledku opravdu fungovalo pro nás pozitivně, ne třeba jako ještě v nejhorším, ještě o něco větší problém. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Ptám se, zdali si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě pan ministr? Nepřeje si. Děkuji. Nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Václavu Hamplovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Václav Hampl:  Mnoho nemám co se vyjadřovat, máme návrh vzít, informaci na vědomí, zazněly tu, myslím, nějaké podněty, které by bylo dobře, aby nezapadly, nicméně budou v podobě usnesení. Budu moc rád, když, myslím, vystupující budou rádi, když tyto názory se dostanou do uší i dalších členů vlády, včetně premiéra.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, teď můžeme přistoupit k hlasování. Kolegy a kolegyně sezvu znělkou.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. V sále je přítomno právě 55 senátorek a senátorů, kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že při hlasování č. 29, vzít na vědomí, pro bylo 54, při kvóru 28, tento návrh byl schválen. Já vám děkuji, předkladateli i zpravodaji, a dostáváme se k poslednímu dnešnímu bodu, kterým je

 

Společné sdělení Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Politika Východního partnerství po roce 2020 Posilování odolnosti - Východní partnerství, které je přínosné pro všechny

Tisk EU č. K 048/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 048/12 a K 048/12/01. Já prosím pana ministra zahraničí Tomáše Petříčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Děkuji, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi jenom velmi krátce seznámit vás se sdělením Evropské komise a vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU.

Jak jistě víte, Východní partnerství je důležitou zahraničně-politickou prioritou ČR, tato politika oslavila loni 10 let své existence, já bych rád připomněl, že byla spuštěna v době, kdy ČR předsedala EU, v roce 2009.

Při příležitosti 10. výročí této politiky EU zahájila diskusi o budoucnosti Východního partnerství, debata o vizi této sousedské politiky se vedla prostřednictvím formátu tzv. veřejného strukturovaného dialogu či konzultací. Celkem Evropská komise obdržela přes 200 písemných vstupů od vlád, nevládních organizací, politických aktérů, místních samospráv nebo také ze světa byznysu. Do těchto konzultací samozřejmě přispěla i česká vláda, my jsme také navíc do těch debat přispěli svým výrazným podnětem na posílení odolnosti formou non-paperu. Já jsem také rád, že se k tomuto našemu non-paperu odolnosti našich partnerských zemí připojila bezmála polovina členských států EU. Výsledky strukturované konzultace pak následně Komise zpracovala do společného sdělení, které bylo zveřejněno dne 18. března letošního roku, které je významným příspěvkem k dalšímu směřování této pro nás prioritní politiky, materiál také měl především zpřesnit a potvrdit další směřování a být vstupem pro summit Východního partnerství, který proběhne nyní v červnu na úrovni Evropské rady nebo před Evropskou radou. Společné sdělení klade do budoucna důraz na posilování odolnosti partnerských zemí, na podporu udržitelného rozvoje a na dosažení výsledků s pozitivním dopadem na život občanů partnerských zemí. Zdaleka pak nejvíce je akcentováno právě posilování odolnosti, jak již samotný název tohoto sdělení nastiňuje.

Sdělení samotné se strukturuje do pěti hlavních směrů, shrnutých pod následujícími slogany. Společně k odolným, udržitelným a integrovaným ekonomikám, společně k odpovědným institucím, vládě práva a bezpečnosti, společně k environmentální a klimatické odolnosti, společně k odolné digitální transformaci a v neposlední řadě společně k odolné, spravedlivé a inkluzivní společnosti. Obecně lze říci, že Východní partnerství bude i nadále pokračovat přibližně stejným směrem, s důrazem na vládu práva, podporu občanské společnosti a demokratických reforem. Inovace, se kterou přichází toto sdělení, se nachází v třech rovinách, je to především větší důraz na environmentální a klimatické politiky, pomoc partnerským zemím, činit reformy jejich ekonomik směrem k větší udržitelnosti. Zadruhé je to potom také důraz na digitální transformaci těchto ekonomik a zatřetí větší důraz na přetavení vize posilování odolnosti v konkrétní projekty, zejména jde o důraz na odolnost, který silně prosazovala naše diplomacie, si zasluhuje ocenění, protože se jedná o velmi komplexní přístup k tomu, jak mohou naši partneři ve východní Evropě lépe zvládat různé krize a různé výzvy.

Bohužel, jak jsem zmínil, pandemie COVID-19 znemožnila osobní setkání lídrů, nahradila je videokonference, která se uskuteční právě příští týden na okraj Evropské rady, tudíž příští pátek 18. 6. Videokonference lídrů nepřijme deklaraci, skutečný summit s fyzickou přítomností lídrů se nejspíš uskuteční počátkem roku 2021, je to pro nás priorita, aby tato videokonference nenahradila plnohodnotný summit, který by mohl také přinést jasné závěry vyplývající i z doporučení, která dotčené sdělení v sobě obsahuje.

Dovolte na závěr, abych velmi ocenil, jak včerejší diskusi na výboru Senátu, tak přijaté, navrhované usnesení, které nejenže vyjadřuje podporu politice Východního partnerství, ale také upozorňuje, že pro tuto politiku je nutné zajistit v projednávaném víceletém finančním rámci EU dostatečné zdroje, dostatečné finance, abychom priority mohli také uvést v praxi. Děkuji za pozornost a těším se na diskusi.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 048/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dámy a pánové. Východní partnerství je druhé téma, kromě západního Balkánu, kterým vás evropský výbor s jistou mírou pravidelnosti zásobuje a já vám za to děkuji, že mu věnujete společně pozornost. To Východní partnerství je do jisté míry dítkem ČR, díky tomu, že to vzniklo za předsednictví našeho v Evropské radě nebo v Radě EU. Je to nicméně spolek značně heterogenní, jsou tam samozřejmě členové, kde proevropský étos je silný, pokročilý a trvalý, jako je třeba Gruzie. Nakonec i Ukrajina, byť s většími problémy, pak je tam Moldavsko, kde sice také proces je pokročilý, ale země je v dost nedobrém stavu, pak samozřejmě Ázerbájdžán i Arménie, které mají vzájemný konflikt mezi sebou, složité vztahy se sousedy, proevropský étos je tam o hodně slabší. Pak samozřejmě Bělorusko, které je asi kapitolou samou pro sebe. Celkový dojem z toho Východního partnerství v posledních letech, řekl bych, že byl takový trošku unylí, právě pro heterogenitu, pro ty problémy trvalé, které tam setrvávají, tak té věci chyběla trochu nějaká šťáva. Já musím říct, ten materiál, který máme před sebou, mi připadá, že to docela mění, že tam je cítit jakýsi nový impuls, nová rétorika, nové myšlenky, to já považuji za důležité i z pohledu toho, co ke konci svého vystoupení zmínil pan ministr, totiž otázka financování, právě proto, že to Východní partnerství bylo takové bez nějakého jasnějšího pohybu, tak začal možná myšlenkově převažovat význam jižního sousedství EU, který nechci nijak zmenšovat, ten je samozřejmě zásadní, ale to východní pomezí EU je samozřejmě také úplně zásadní téma. Takže z tohoto hlediska myslím, že ten materiál opravdu přináší leccos nového, je to, myslím, docela nadějná záležitost, také musím říct, že mě velmi potěšilo, když jsem se dozvěděl to, o čem pan ministr také mluvil, že na tom, že to takto vypadá, tak ČR má dosti zásadní podíl. To je ostatně jedním z bodů toho navrženého usnesení, víte, že nedávno jsme něco podobného ocenili, pokud jde o bezpečnost 5G sítí, kde také je jasný proevropský a expertní vstup ČR, jsme explicitně ocenili ve svém usnesení, tady si myslím, že je to úplně stejně na místě, byť samozřejmě v jiné oblasti.

To, že také si myslíme, že je potřeba připomenout adekvátní financování pro Východní partnerství jakožto další bod navrženého usnesení, to už zmínil pan ministr, já vás prosím o podporu takového postoje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Jako první do rozpravy se přihlásil pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, doporučuji, abychom zaprvé přijali usnesení, které připravil evropský výbor. Zadruhé, než položím panu ministrovi otázku, si musíme uvědomit, že mluvíme o zemích, které jsou ve velmi složité situaci, území dvou z nich je okupováno Ruskou federací. Ty, které jsou úspěšné, mezi nimi je potřeba nějakým diferencovaným způsobem dávat dopředu a motivovat a posilovat s nimi spolupráci, neztratit kontakt s těmi, kteří jsou třeba v některých věcech omezeni nebo pomalejší. Já bych měl docela na vás, pane ministře, jednu otázku, která míří také do budoucna, protože jedním z velmi důležitých parametrů pro to, abychom rozuměli, co se v těchto zemích děje, je svoboda slova. Svoboda slova a možnost svobodně se vyjadřovat totiž nezajímá jenom abstraktním způsobem nějaké mezinárodní organizace. Svoboda slova je přece velmi důležitá pro bankéře, aby zjistil, s kým má tu čest, pro investora, aby věděl, do jakého prostředí investuje, nebo pro obchodníka, aby věděl, kam se vyvíjí situace v zemi, kam chce exportovat nebo kde chce obchodovat. Mě by zajímalo, jestli česká vláda a ministerstvo zahraničí konkrétně připravuje nějaké iniciativy na podporu svobody slova novinářů, vzdělávání, resp. doprovázení těch, kteří jsou často vystaveni tlaku nejenom svých vlád, ale i ze zahraničí. Mluvíme v den, kdy Evropská komise a místopředsedkyně Evropské komise, paní Jourová, zveřejnila vůbec poprvé velmi důležitou informaci. EU a členské země EU jsou pod dezinformačním atakem, ze strany Ruské federace, a také poprvé připustila Evropská komise, že musí jmenovat Čínskou lidovou republiku. Mě by proto zajímalo, jak ve světle této zprávy EU konstatuje, Evropská komise konstatuje, že jsme pod atakem, nejenom evropské země, ale i naše okolí, tedy země Východního partnerství, jaké iniciativy případně bude připravovat česká diplomacie v budoucnu pro toto území, abychom neztratili kontakt. Protože, zdá se mi, že nejde jenom o nějaké abstraktní hodnoty, ale o velmi konkrétní možnost, abychom věděli, co se v těch zemích děje, s kým máme tu čest. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, já mám mnohem přízemnější otázku na pana ministra, která se týká jedné ze zemí Východního partnerství. Já jsem nedávno měl příležitost mluvit s velvyslancem Arménie v ČR, možná někteří z vás měli podobnou příležitost, ale kromě témat politických, tématu Východního partnerství, tak jsme se bavili také o koronavirové krizi, která v Arménii zuří silou extrémní, enormní. Pan velvyslanec vyjádřil obavu, že se blíží stavu, kdy to jejich zdravotnictví nebude schopno zvládat nějakým podobným způsobem, jako to bylo v severní Itálii, na vrcholu tamní krize. Mě by zajímalo, v situaci, kdy ČR, pokud jde o zátěž zařízení, mám na mysli skutečně ventilátory a jiná zařízení intenzivní péče, není doopravdy koronavirovou krizí zatížena, tak aby to přesahovalo statistickou chybu, tak jestli by to nebyla možnost pro zcela konkrétní krátkodobou, dočasnou krizovou pomoc zemi, se kterou máme nějakou míru partnerství. To je jedna věc. A druhá, přimlouval bych se za to, a druhá věc, vy jste ji, pane ministře, už naznačil, že to je také téma, které by se mohlo týkat našeho nebo bude se týkat našeho předsednictví v Radě EU. My jsme nedávno na evropském výboru projednávali takový jakoby první soupis vůbec možných témat, která by mohla být prioritami předsednictví. Je jasné, že ten soupis se musí drasticky zredukovat, že priorit nakonec může být jenom několik málo. To je v pořádku. Ale to předsednictví, pardon, to Východní partnerství tam v tom širším seznamu bylo, ale mě by docela zajímalo, jestli je z vašeho pohledu nějaká konkrétnější představa, jak by se to téma dalo uchopit tak, aby si takříkajíc vysloužilo být na tom krátkém finálním seznamu priorit našeho předsednictví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, proto rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Ony tady taky nějaké otázky byly, čili, ano, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Děkuji, pane předsedající, já se pokusím velmi stručně odpovědět na vznesené dotazy, dovolím si začít dotazy pana předsedy Hampla.

V případě Arménie, jak již jsem zmiňoval, tak vláda uvolnila až 200 milionů korun na pomoc zemím postiženým nemocí covid-19, určitě právě státy východního partnerství patří k těm prioritním a mezi ty tematické priority patří třeba i pomoc při nákupu zdravotnického vybavení, ideální je právě zdravotnické vybavení, které jsou schopné nabídnout české firmy, takže jsme na to připraveni. A myslím, že dokonce již v případě Arménie ta jednání probíhají o možnosti konkrétní spolupráce. V případě českého předsednictví, my jsme avizovali, že bychom chtěli, nyní samozřejmě do toho může zasáhnout právě současná pandemie a odsun toho plnohodnotného summitu EU Východní partnerství, na počátek roku 2021, ale avizovali jsme jasně, že naší prioritou v oblasti vnějších vztahů Evropské unie pro naše předsednictví je právě organizace summitu EU Východní partnerství. A také možná doplňující a další debata k tomu, jak ty priority pro období po roce 2020 budou naplňovány a zde zcela jednoznačně Východní partnerství bude tradiční prioritou a budeme v tom pokračovat. V případě otázek pana předsedy Fischera, v případě svobody slova, tak Česká republika dlouhodobě na tomto poli působí, já bych například zmínil, že v případě států východní Evropy, tak ve spolupráci s radou, rádiem Svobodná Evropa, pardon, už je pozdní hodina. S rádiem Svobodná Evropa každoročně máme program Václav Havel stipendium, které podporuje mladé začínající nezávislé novináře ze států jako je Rusko, Ukrajina, ale také třeba kavkazské státy. V rámci našich programů transformační pomoci, tak podporujeme jako jednu z priorit právě nezávislou novinařinu, projekty, které mají pomoci prosazovat svobodu slova v zemích východní Evropy, jsou to například projekty, které pomáhají zemím, jako je třeba Arménie, s obnovou některých základních institucí, podporou nezávislé novinařiny po jejich sametové revoluci. Takže na tomto poli rozhodně působíme, já bych spíše využil této příležitosti a požádal vás, senátorky a senátory, o podporu, aby tyto programy byly zachovány i do budoucna, protože jsou to projekty, které skutečně pomáhají rozvíjet nezávislá média, pomáhají skutečně svobodě slova v celé východní Evropě, a nejenom tam, a to ještě možná doplním a to možná pana předsedu potěší, ono se i ukazuje v této současné době, že svoboda slova je důležitá nejenom kvůli ekonomice, ale také kvůli tomu, abychom věděli, čemu čelíme v případě třeba epidemií. Co se týče odolnosti vůči dezinformacím, tak my jsme podporovali přípravu materiálů, které představovala paní komisařka Jourová. Diskuze o těchto tématech probíhala i na úrovni Rady ministrů zahraničních věcí a podílela se na tom také evropská služba pro vnější činnost. Zde bych chtěl zmínit, že pro nás je například významné téma, jak posílit strategickou komunikaci Evropské unie prostřednictvím například East Stratcom Team, kde máme jednoho pracovníka vyslaného. A já také bych chtěl doplnit, že EU by měla mnohem úžeji spolupracovat se státy, jako je Gruzie, Ukrajina a nejenom na tom, abychom podpořili jejich pozici a posilovali jejich odolnost, ale využili i jejich zkušeností, protože jsou to státy, které například dezinformačním kampaním, různým hybridním hrozbám čelí mnohem déle možná než my sami, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře, a ptám se pana zpravodaje, zdali se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě? Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, já ve skutečnosti bych chtěl říct něco, co by formálně vzato měla být spíše faktická připomínka, ale využiji toho, že mám slovo. Jenom jsem chtěl upřesnit, když jsem mluvil o té Arménii, že možná spíš než podpořit nákup, nebo to taky, to taky, ale možná nějaká dočasná jakoby zápůjčka nebo vyslání nějakého týmu i takříkajíc s posádkou nebo s obsluhou nebo něco takového. Tak jenom na upřesnění. Jinak pokud jde o proběhlo rozpravu, myslím si, že veliký komentář nepotřebuje, máme jeden návrh usnesení, nikdo nevystoupil v tom smyslu, že by s ním nesouhlasil nebo navrhoval něco jiného, takže vás prosím o jeho podporu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A my můžeme přistoupit k hlasování. A naposledy spouštím znělky, abychom svolal kolegyně a kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. V sále je přítomno momentálně 54 senátorek a senátorů, což jsou přesně 2/3 našeho senátního klu... Senátu. Já jsem to nedořekl, já jsem to nedořekl. A kvórum máme 28. A já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. A já konstatuji, že při hlasování 30 pro bylo 53, kvórum bylo 28, nikdo nebyl proti, tento návrh byl schválen, já se s vámi loučím a připomínám, že budeme pokračovat v jednání zítra v 9 hodin, někteří si mysleli v 10, takže v 9 hodin tady v sále. Přeji vám dobrou noc a na shledanou.

(Jednání přerušeno v 21.27 hodin.)