Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 30.04.2020

(2. den schůze – 30.04.2020)

(Jednání opět zahájeno v 9.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobrý den, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, je devět hodin, je aktuálně přítomno více než 27 senátorek a senátorů, já si dovolím zahájit pokračování 21. schůze Senátu PČR s tím, že na úvod vám oznamuji, že z dnešního jednání se omlouvají tyto senátorky a senátoři: Peter Koliba, Jaroslav Zeman, Miluše Horská, Jan Žaloudík, Lumír Kantor, Jitka Seitlová, Leopold Sulovský, Ladislav Chlupáč, Michal Kortyš, Jitka Chalánková, Jaroslav Malý, Jaromír Strnad, Emilie Třísková a Jiří Cieńciała. Všichni jsou řádně omluveni. Já vás prosím, abyste se zaregistrovali, pokud jste tak již neučinili, svými identifikačními kartami, pokud někdo potřebuje, tak náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Předtím než tady oficiálně přivítám pana ministra životního prostředí, tak tady mám ještě procedurální návrh, který podal předseda volební komise, pan senátor Větrovský. Myslím si, že je logický, ten návrh zní, abychom v 12:50 hodin zařadili projednávání bodu č. 23. Změny ve složení orgánů Senátu. To znamená, že bychom na pevný čas 12:50 hodin, to znamená před polední přestávkou, zařadili bod Změny ve složení orgánů Senátu. S tím, že bychom přes polední přestávku mohli umožnit komisi, aby volby vyhodnotila, následně ihned po skončení polední přestávky by nás seznámila s výsledkem. Ne? Nikoliv? Kdyžtak pan senátor Větrovský se hlásí a doplní mě. Prosím. (Technické problémy s nastavením mluvícího zařízení.) Mohli byste, prosím, zapnout pana senátora Větrovského?

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, dobré ráno, ty volby budou aklamací, protože v podstatě nebudeme se scházet jako volební komise a sčítat výsledky, neboť budeme pouze doplňovat do orgánů Senátu, což je volba aklamací, takže jenom chci upozornit, že na tu vlastní volbu bude stačit skutečně 10 minut, tím bude volba hotová, nebudou se muset vyhlašovat volby po polední přestávce. Děkuji, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji za upřesnění, s tím, že pravděpodobně volby budou aklamací. Takže to je procedurální návrh, zařadit bod č. 23 Změny ve složení orgánů Senátu na pevný čas 12:50 hodin, abychom vše stihli před polední přestávkou. Takže já vás svolám.

Aktuálně je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 24. Já zahajuji hlasování, ptám se, kdo souhlasí se změnou pořadu, tak jak bylo uvedeno, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Při prvním hlasování, aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum 25, pro návrh hlasovalo 49, byl schválen. Takže tolik procedurální návrh. A tím je schválená změna pořadu jednání pokračování 21. schůze Senátu.

Nyní už se vrátíme k projednávání senátního tisku č. 194. Já tady oficiálně vítám pana ministra životního prostředí Brabce, on nám představí svůj tisk, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy III a nová příloha VII Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, přijaté v Ženevě dne 10. května 2019

Tisk č. 194

Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já doufám, že mi budete přes tu roušku rozumět, já si vždycky připadám, jako když mluvím u zubaře, všichni mluvíme stejně asi u zubaře. Dovolte mi, abych představil vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy III a nové přílohy VII Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu.

ČR je smluvní stranou této úmluvy již od 24. února 2004...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Promiňte, pane ministře, prosím pěkně, trochu klidu. Děkuji.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedo, že jste se mě zastal, my jsme zvyklí z Poslanecké sněmovny to překřičet.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  To je dobře, to si nezvykejte, my jsme tam strašně zdivočelí.

Deváté zasedání konference smluvních stran Rotterdamské úmluvy, které se konalo v květnu 2019 v Ženevě, přijalo rozhodnutí o zařazení dvou následujících nebezpečných chemických látek do přílohy III úmluvy, jedná se konkrétně o látku hexabromcyklododekan a pesticid s názvem forát. Zařazením těchto látek do přílohy III se na ně bude vztahovat postup předchozího souhlasu, na jehož základě všechny smluvní strany rozhodnou, zda či za jakých podmínek s dovozem látky do své země souhlasí.

Zařazení těchto dvou nebezpečných chemických látek do přílohy III úmluvy je v souladu s pozicí EU danou rozhodnutím Rady, kterou ČR také podpořila. Tím se zvyšuje celkový počet chemických látek uvedených v příloze III na 52. Zařazení látek nemá ale na ČR praktický dopad a změny, které s tím souvisí, jsou spíše administrativní povahy, protože obě látky jsou zde zakázány z hlediska použití. Kromě změn přílohy III přijaly smluvní strany rovněž novou přílohu VII, kterou se stanoví postupy a mechanismy pro dodržování Rotterdamské úmluvy. Na jejím základě se zřizuje Výbor pro dodržování úmluvy, jehož úkolem je projednávat podání smluvních stran týkajících se plnění povinností vyplývajících z této úmluvy. Přijaté změny přílohy III a nová příloha VII pomohou zlepšit ochranu životního prostředí a lidského zdraví, proto si vás dovoluji požádat o souhlas s tímto materiálem. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 194/2. Zpravodajem výboru byla určena paní senátorka Renata Chmelová. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 194/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, VUZP senátní tisk č. 194 projednal na svém zasedání 28. dubna 2020. V té souvislosti bych chtěl zmínit v podstatě dvě věci, ta změna přílohy č. 3 není, jak říkal pan ministr, v ničem kontroverzní, snad s jedinou výjimkou, že v podstatě vstoupila v platnost už 16. září 2019, my to projednáváme dneska, a pokud mám informaci, tak Poslanecká sněmovna tuto změnu ještě neprojednala, takže v podstatě trošku nám pokulhává ten legislativní proces. Pokud se týká té nové přílohy č. VII, jak říkal pan ministr, ona se krásně jmenuje, ale působí značně formalisticky, protože když si přečtete ty jednotlivé články, tak vymahatelnost v podstatě dodržování této úmluvy je velice problematická. Nicméně výbor na svém jednání už zmiňovaného 28. dubna přijal usnesení, navrhuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka VZVOB, paní senátorka Renata Chmelová? Nepřeje. Děkuji. Takže otevírám rozpravu. Takže paní senátorka Chmelová se hlásí do rozpravy, prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji za slovo, dobré ráno, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem se jako zpravodajka nepřihlásila, protože jde jenom o konstatování toho, co máte napsáno před sebou, že náš výbor jednomyslně také doporučil přijetí ratifikace této smlouvy. Já bych se zde chtěla vyjádřit sama za sebe, a to tady k tvrzení pana ministra, že to nemá praktický dopad v ČR. Tak já jsem tady chtěla jenom upozornit, samozřejmě to přijetí nemá žádný praktický dopad, ale tyto látky mají praktický dopad a stále se nás týkají. Jde hlavně o ten zmiňovaný hexabromcyklododekan alias bromovaný zpomalovač hoření. To už vám určitě něco řekne. Já bych chtěla upozornit, že tato látka byla v ČR významným aditivem do polystyrenu, který se používal při zateplování budov. Přidávala je do těch polystyrenů firma Synthos Kralupy nad Vltavou. Jak již zaznělo, samozřejmě je to dnes již zakázané, ale nelze vyloučit, že jsou ještě nějaké zásoby takového polystyrenu u nás nebo také nelze vyloučit, že by někdo takový polystyren k nám se pokoušel dovézt. S takovým polystyrenem budou problémy, až doslouží, až se budou třeba ty staré budovy rekonstruovat, a bude nutné s ním naložit jako s odpadem. Protože půjde o odpad nebezpečný. To už nereguluje Rotterdamská smlouva nebo úmluva, ale Stockholmská úmluva, odpady pak Basilejská úmluva.

Já chci říct, že to je správně, že to přijímáme, protože ta Rotterdamská nás pomůže ochránit právě před tím případným dovozem, případně dalších výrobků. Jenom informaci, jak je pro nás tato látka nebezpečná. Ona se totiž kumuluje v životním prostředí především v živočišných tucích, skrze ty živočišné tuky se dostává i do našich potravin. Převážně jde o ryby, kde se může ukládat, já jenom bych chtěla říct, že v tomto se to sleduje, sledují se výzkumy, jak právě výskytu u ryb, tak se případně sledují i říční kaly a sedliny, abychom měli informace, zda tato látka se zde vyskytuje. Já nepochybuji, že ministerstvo má i zpracované právě další postupy, aby tato látka, v případě, že se skutečně ještě u nás vyskytuje, tak s ní bylo skutečně nakládáno v tom cyklu jejím životním jako s nebezpečnou látkou i v případě jejich odpadu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, do rozpravy se nikdo další nehlásí, tak rozpravu uzavírám. Máme k dispozici jediný návrh, je to zároveň návrh dvou výborů, a to souhlasit s ratifikací. To znamená, zeptám se ještě, jestli pan ministr chce reagovat a vystoupit? Nechce. Zeptám se pana zpravodaje?

Senátor Zdeněk Nytra:  Já jenom konstatuji, že v rámci obecné rozpravy vystoupila jedna paní senátorka.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobře, před hlasováním o návrhu ratifikovat nebo souhlasit s ratifikací vás svolám.

Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci změn přílohy III a nové přílohy VII Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodě, přijaté v Ženevě dne 10. května 2019. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem na usnesení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Při aktuálním počtu 59 senátorek a senátorů, kvóru 30, při hlasování č. 34, pro 59, ratifikace byla odsouhlasena.

Dalším bodem je senátní tisk č. K 032/12, což je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zelená dohoda pro Evropu

Tisk EU č. K 032/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 032/12 a K 032/12/01, jak již jsem říkal. Já prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Ještě jednou děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, něco mi říká, že tady ta diskuse bude asi bohatší k tomuto bodu, než k tomu předchozímu. Je to logické, protože tzv. Zelená dohoda pro Evropu je něco, co samozřejmě v sobě obsahuje celou řadu kroků, které zcela zřejmě mají zásadní dopady na všechny, nebo měly by zásadní dopady na všechny členské státy EU. Ale nejenom na ně.

Já tady jenom ve zkratce zopakuji to, co určitě víte, že Evropská komise tzv. European Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, volně přeloženo, někdo také říká „úděl“ tomu dealu, tak ten byl Evropskou komisí schválen 11. prosince loňského roku. Ta Zelená dohoda pro Evropu je jednou z hlavních priorit nové Evropské komise, představuje klíčovou strategii pro přechod na klimaticky neutrální udržitelnou a oběhovou ekonomiku.

Tato dohoda stanovuje ambiciózní cíle EU v oblasti životního prostředí a klimatu, především s ohledem na probíhající klimatickou změnu a globální úbytek biodiverzity. Klíčovým prvkem Zelené dohody je dosažení klimatické neutrality do roku 2050, k níž první iniciativa byla předložena už 4. března letošního roku, to je tzv. Climate Law, následovaná vyhodnocením dopadů navýšení emisních cílů k roku 2030 na 50 až 55 %, jenom připomínám, že stávající cíle jsou 40% snížení emisí CO2 oproti roku 1990, a návrhy revizí relevantních legislativních předpisů v oblasti klimatu a energetiky, které by měly být předloženy do léta 2021.

Další plánované iniciativy se týkají oblasti oběhového hospodářství, biodiverzity, tzv. nulového znečištění, mobility, zemědělství, potravin, budov a dalších. Dalším zásadním aspektem Zelené dohody je dopad na trh práce, zaměstnanost, vznik a zánik, proměnu pracovních míst. A teď zkráceně k tomu, co vás asi zajímá ještě víc, a to, co také určitě jste četli, jak jsem viděl usnesení vašich výborů, tak jste se k tomu už i jednoznačně vyjádřili, tak to se týká pozice ČR.

Rámcová pozice ke sdělení Evropské komise, Zelená dohoda pro Evropu byla schválena výborem pro Evropskou unii na vládní úrovni 24. února 2020. A pozice bude samozřejmě dále upřesňována podle konkrétního znění návrhů, které jsou zpracovávány, protože v této chvíli je potřeba zdůraznit, že existuje pojem Zelená dohoda pro Evropu, existuje samozřejmě určitá představa její náplně, ale jedna z mála věcí, o kterých víme, že už je dneska plánovaná, tak to jsou právě navýšení redukčních cílů snížení emisí CO2 do roku 2030, to je těch nejméně 50 až 55 %, dokonce jsou země, které navrhují, aby ambice na snížení emisí CO2 do roku 2030 byla ještě vyšší, to znamená aby se pohybovala kolem 60 a možná ještě více procent. Česká republika obecně podporuje dosažení klimatické neutrality Evropské unie v roce 2050, to jsme několikrát řekli, když jsme o tom informovali na evropské úrovni, ale Česká republika nepodporuje navýšení redukčního cíle Evropské unie do roku 2030. Chybí nám především podrobné vyhodnocení dopadů případného navýšení cílů, které by ale podle názorů Evropské komise mělo být zpracováno, to znamená nejenom podle našeho názoru, ale jsme rádi, že i Evropská komise je tedy přesvědčena, že napřed se musíme pobavit o dopadech tohoto redukčního cíle. Ne na úrovni Evropské unie jako celku, ale také na úrovni jednotlivých členských států. A rovněž je třeba vyhodnotit naplnění stávajících ambicích v rámci národních klimaticko-energetických plánů, protože dobře víte, že ono se přepřahá veprostřed kopce docela složitě. To znamená, celá řada těch aktivit, které směřují ke snížení emisí o 40 % do roku 2030 samozřejmě jsou rozjeté, jsou rozjeté konkrétní úpravy technologické, změny technologií atd. A právě proto říkáme, že chceme jednoznačně vidět a také si děláme i vlastní nebo jsme si zadali i vlastní samozřejmě dopadové studie na Českou republiku. Mezitím samozřejmě přišlo něco, o čem nikdo z nás ještě před několika měsíci asi netušil, že může tak zásadně ovlivnit nejenom Českou republiku, ale samozřejmě celou Evropskou unii a celý svět. To znamená krize způsobená pandemií koronaviru. A my jsme jako Česká republika nebo jako vláda přesvědčeni, protože to bylo samozřejmě diskutováno i na vládě, že je nezbytné reflektovat dopady této pandemie na ekonomiky členských států a také tomu přizpůsobit debatu o Zelené dohodě pro Evropu. Jsme si vědomi absolutní nutnosti rychlé obnovy hospodářství a návratu lidí do běžného života a tento proces by samozřejmě měl mít naprostou přednost. Vnímáme sice důležitost a potenciál určitých synergií při řešení jak ekonomické krize, tak ochrany klimatu a životního prostředí jako celku, to je úplně jasné, ale na rovinu jsme také informovali Evropskou komisi o tom, že o to důležitější je pro nás, abychom si vyhodnotili konkrétní dopady světové pandemie, samozřejmě i na Českou republiku. A zohlednili je při dalším jednání o Zelené dohodě. I v návaznosti na zkušenost s pandemií například vnímám jako daleko zásadnější, než se to možná ještě zdálo před několika měsíci, debatu o možných ekonomických opatřeních typu takzvaných Carbon Border Adjustment Mechanism, tedy zjednodušeně řečeno jakási uhlíková daň, která by měla ochránit evropský průmysl a zvýšit ekonomickou soběstačnost Evropské unie a současně přispět k plnění cílů Zelené dohody. Zase zjednodušeně řečeno, já si myslím, že pandemie nám jasně ukázala, že nám chybí soběstačnost v celé řadě produktů, že prostě nelze všechno dovézt z Číny, z Indie, z Bangladéše a z dalších zemí. A že v mírové době to možná lze, někdy je to dokonce i levnější, ale ve chvíli, kdy nastane krize, tak samozřejmě i tyhle země řeší první blaho svých občanů a teprve potom řeší blaho občanů dalších. To si myslím, že tento princip je univerzální a jasně pandemie ukázala, že ty národní státy se potom staraly především samy o sebe. A taky to ukazuje, jak zbytečně vozíme miliony tun zboží tam a zpátky, jak vozíme jablka z Chile a z Argentiny a přitom v našich krámech chybí jablka z Litoměřic. A to je prostě něco, co samozřejmě tahle ta přebujelá letecká doprava, která naopak teď je v zásadním poklesu, tak vidíme, jak logicky znamená poměrně vysoké zvyšování emisí. A kdybychom byli schopni tyhle ty kroky prostě udělat a ochránit Evropu, která je jednoznačným lídrem samozřejmě snižování emisí CO2 ve srovnání s ostatními zeměmi nebo kontinenty, tak tohle je něco, co by pomohlo jak konkurenceschopnosti, tak soběstačnosti, tak by to samozřejmě pomohlo i snížení emisí. Takže já znova v tom prvku vidím doma veliký potenciál, který nám teď momentálně ta krize ukázala v úplně jiném světle, než jsme si mysleli ještě před několika měsíci, kde kolikrát samozřejmě to byla honba za cenou za jakoukoliv cenu. A tyhle externality, další náklady někam ustupovaly do pozadí. To se samozřejmě týká i dovozu surovin, kde se vytváří možnost samozřejmě využít cirkulární ekonomiku daleko lépe než teď. To znamená, chtěl bych říct, že my Zelenou dohodu pro Evropu vidíme jako materiál, který samozřejmě má a bude mít dopady na Českou republiku, když si to vezmeme z hlediska peněz, tak to budou stovky miliard nebo spíše biliony korun do toho roku 2050, ale chci tady zdůraznit, že s pandemií nebo bez pandemie se nic nemění na plánu dekarbonizace České republiky, ta musí nastat. Ona nastává i přirozeně, i když teď třeba klesla cena emisních povolenek, tak je zřejmé, že fosilní paliva jsou na ústupu a to já považuji za nezvratné. Na druhou stranu pokud se bavíme o navýšení cílů do roku 2030, pokud se bavíme o dalším předpokládaném navýšení redukční, respektive redukci emisí třeba z automobilového průmyslu a dalších věcí, tak tam chceme skutečně velmi bedlivě posoudit dopadové studie, které vyhodnotí dopady na Českou republiku, na zaměstnanost, všechny sociální dopady. A pak jsme připraveni se k této věci vyjádřit. Já tady rovnou řeknu, že to byl i důvod, proč jsem nepodepsal dopis, který původně 12 ministrů životního prostředí adresovalo Evropské komisi a který v zásadě zjednodušeně prostě říká to, že sice probíhá pandemie, ale bez ohledu na to samozřejmě jdeme dál za Zelenou dohodou. Já když něco podepíšu, vždycky bych rád věděl, co se pod tím skrývá, aby to nebyl bianco šek. A pro mě je podstatné, abychom věděli, co skutečně, jak s námi takzvaně zamává pandemie, co to prostě bude pro nás znamenat. A to nemyslím jenom finančně, ale i sociálně a jinak. A pak se samozřejmě bavme o pokračování diskusí o Zelené dohodě. A znovu říkám, zůstává tam cíl klimatické neutrality, zůstávají tam další cíle, které se týkají oběhového hospodářství, zůstává tam celá řada užitečných bodů, ale teď bez toho, abychom věděli konkrétní dopady, se k něčemu za každou cenu hlásit mi nepřijde odpovědné. Beru to spíš jako proklamativní záležitost. Toť asi do úvodu diskuse, děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane ministře. A prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 32/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Náš výbor se sdělením Komise Evropského parlamentu Evropské radě evropského hospodářského a sociálního výboru a výboru regionu Zelená dohoda zabýval na své 18. schůzi 21. dubna tohoto roku. A přijal k němu usnesení, respektive doporučení. K materiálu nebo stručně ke zpravodajské zprávě asi tolik, pan ministr to velmi obsáhle zdůvodnil, tak já se pokusím být stručný. Komise tímto materiálem předkládá Zelenou dohodu pro Evropu, která má být novou strategií růstu s cílem transformovat Evropskou unii na spravedlivou a konkurenceschopnou ekonomiku.

Která bude do roku 2050 klimaticky neutrální. To je zásadní, je určitě zřejmé, že jde o novou komisi, která byla schválena novým evropským parlamentem, který je výrazně řekl bych zelený, takže můžeme očekávat takových materiálů samozřejmě více. Ale tady toto je zásadní materiál. Ale není to tak, že by to spadlo z čistého nebe, my už jsme se před rokem zabývali jiným sdělením, a to čistou planetou pro všechny, který Senát ve svém usnesení 20. března loňského roku plně podpořil, včetně toho, že podporujeme klimaticky neutrální Evropu do roku 2050. A tady Zelená dohoda pro Evropu samozřejmě také souvisí s plněním agendy Organizace spojených národů pro udržitelný rozvoj a jejich cílů udržitelného rozvoje. Ve sdělení jsou obecně představeny konkrétní klíčové politiky a opatření nezbytná k realizaci dohody, která by měla být provedena v následujících měsících a letech. Jde o desítky vlastně opatření, ale ty zásadní jsou evropský právní rámec pro klima, jenž v legislativě zakotví cíl klimatické neutrality do roku 2050.

Pak je to plán odpovědného zvýšení cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2030, nejméně na úroveň 50 % a směrem k 55 % ve srovnání s rokem 1990. Dále je to vypracování investičního plánu pro udržitelnou Evropu a navržení mechanismu pro spravedlivou transformaci, jehož součástí bude i fond pro spravedlivou transformaci. Revize směrnice o zdanění energie, v případě potřeby navržení takzvané uhlíkové daně na hranicích Evropské unie. Další záležitostí je předložení nové průmyslové strategie Evropské unie, strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilu a poslední taková zásadní záležitost je navržení evropského klimatického paktu, začlenění cílů udržitelného rozvoje do evropského semestru.

Pozice vlády, vláda, jak už řekl pan ministr, vnímá Zelenou dohodu jako ambiciózní strategii, která s sebou přináší příležitosti z výzvy, ale také potenciální rizika a dopady na mnoho odvětví. Navíc se nám to zkomplikovalo bezesporu koronavirovou krizí, o tom asi není žádná diskuze. K tomu materiálu se předtím, ještě než jsme to projednávali na výboru, vyjádřil také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Já jsem z toho usnesení vycházel. Ne se vším jsem se ztotožnil, ale zásadní věci si myslím, že jsou v návrhu doporučení vyjádřeny. My jsme se o tom na evropském výboru poměrně dlouze bavili, byla tam velmi bohatá diskuze. Ten můj návrh usnesení doznal nějakých změn. A já bych si vás teď dovolil seznámit s doporučením našeho výboru pro Evropské záležitosti.

I. 1, zní bod 1, že Senát se seznámil se Zelenou dohodou pro Evropu a podporuje úsilí o dosažení klimaticky neutrální Evropské unie do roku 2050.

Já to považuji za zásadní z toho pohledu, jednak to není za 5, za 10 let, ale je to za 30, je to nějaký cíl za 30 let. A navazujeme tak na naše usnesení z loňského roku, to také považuji za zásadní. Projednávali jsme to tady dlouze, myslím, že to trvalo možná 2 hodiny, diskuze, ale usnesení bylo přijato. Takže je to zásadní věc v tomto doporučení. Jak už tady zmínil pan ministr, který se nepřipojil k té iniciativě 13 ministrů životního prostředí Evropské unie, to je to, že i přes koronavirovou krizi je potřeba prostě pořád stavět evropské základy na ekologické a udržitelné ekonomice.

Druhý bod našeho doporučení, že Senát trvá na zachování jednomyslnosti hlasování v oblasti energií, to byl bod, který tam byl doplněn, který jsem tam já původně neměl, protože nejsem úplně souzněn s tímto, myslím si, že v některých případech by mohlo být většinové hlasování ku prospěchu věci, nicméně máme tam jasně řečeno, že Senát trvá na zachování jednomyslnosti hlasování v oblasti zdanění energií.

Ve třetím bodě shledává však, že sdělení je velmi obecné, a proto Senát podrobně posoudí jednotlivé iniciativy až po předložení konkrétních návrhů. Ono je jasné, že jde o obecný materiál, na ten budou navazovat desítky rozpracovaných politik, jak o tom mluvil pan ministr, a myslím si a bylo by určitě dobré, kdyby se těmi jednotlivými materiály zabýval jak Parlamentu ČR, jak sněmovna, tak Senát, protože budou to zcela zásadní věci pro vývoj v Evropě, vývoj v ČR.

V bodě čtyři považuje však za důležité, aby všechny návrhy legislativních aktů v rámci Zelené dohody pro Evropu byly vždy doprovázené důkladným vyhodnocením dopadu včetně finančních nákladů, a to nejen na úrovni EU, ale pokud možno i na úrovni jednotlivých členských států.

V pátém bodě Senát upozorňuje, že rovněž dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a s tím spojená transformace hospodářství si vyžádá rozsáhlé soukromé a veřejné investice. To jsou prostě věci, které jsou zřejmé.

Za šesté zdůrazňuje rovněž, že dosažení klimatické neutrality Evropské unie do roku 2050 a s tím spojená transformace hospodářství si vyžádá rozsáhlé soukromé i veřejné investice. Je si však vědom, že prohlubování klimatické krize by přinášelo nesmírné náklady. Tady bych chtěl skutečně zdůraznit, že pokud bychom nedělali nic, tak nás to může vyjít mnohem dráž, než když budeme průběžně a iniciativně k tomu přistupovat, protože pokud budeme nějakým způsobem podceňovat nebo ignorovat klimatické změny, klimatické poruchy, tak na to můžeme doplatit daleko více, než systematickým přístupem, ať už z hlediska ekonomiky, energetiky, všech těchto politik.

Za sedmé požaduje zachování technologické neutrality a možnosti členského státu zvolit si vlastní cestu dosažení klimatické neutrality, připomíná proto práva členského státu na volbu svého energetického mixu, což vyplývá z článku 194, odstavce 2 smlouvy o fungování Evropské unie. To je pořád o to, že se bojíme, jestli jádro budeme mít, nebo nebudou nám, spíš jde o to, jestli bude možné některé naše jaderné aktivity spolufinancovat z Evropské unie, ale myslím si, že to nepůjde. Nicméně jasně říkáme, že máme právo na to si energetický mix sami určit.

Za osmé považuje také za velmi důležité, aby Evropská unie kladla velký důraz na takzvanou zelenou diplomacii a snažila se při dojednávání obchodních dohod se třetími státy důrazně prosazovat závazky týkající se udržitelného rozvoje a účinného dodržování stanovených klimatických cílů. To byla výzva už, která byla projednána na radě o diplomacii, tedy ministerstvo zahraničních věcí. Jde o to, aby Evropa v tom nezůstala sama. My můžeme být lídry, ale je potřeba, aby se do toho zapojil celý svět. A všechno nicméně napovídá tomu, že ten celý svět nespí, že všichni se k tomu staví nějakým způsobem, včetně Spojených států amerických, včetně Číny a všech dalších velkých znečišťovatelů, jako je Indie třeba nebo Brazílie. A myslím si, že bychom si také měli být vědomi, že to, že obrovské množství, a už tady o tom pan ministr mluvil, že zcela nesmyslně se vyrábí spousta věcí v Číně a jiných asijských státech, tak vlastně my odtamtud nebo tam dochází k velikým emisím, protože nakonec se to dováží k nám, ty výrobky, takže je to potřeba propojit a fakt se nad tím zamyslet. To by bylo vše zatím, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore. Pane zpravodaji, jestli jste se rozhodl nás provést i těmi usneseními, tak jenom upozorním, že jste vynechal 6, jestli to ještě chcete doplnit, protože pokud jste ten komentář dělal, tak asi jste měl na mysli, že udělá u 6.

Senátor Petr Orel:  Vynechal jsem co?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Arabskou 6 jste vynechal, pokud jste nás prováděl těmi usneseními.

Senátor Petr Orel:  Bod 6, to jsem ale... já myslím, že jsem, pokud jsem ho nečetl...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já na tom netrvám, ale jenom na to upozorňuji, spíš pro vás jsem to udělal, abyste toho pak nelitoval. Jinak vás prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval další rozpravu. A sdělení komise Evropskému parlamentu a Evropské radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A já se ptám pana senátora Nytry, zda si také přeje vystoupit? Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, VUZP projednal tento senátní tisk na svém zasedání už 11. března 2020, přijal usnesení, které... Jednak ho postoupil VEU, protože tímto výborem byl požádán o své stanovisko. To usnesení je mírně odlišné od toho usnesení VEU. Je možná konkrétnější a já se o něm potom zmíním v obecné rozpravě. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do rozpravy? První, zatím jediný, pan senátor Zdeněk Nytra. Druhá Šárka Jelínková. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, my jsme při tom projednávání narazili pochopitelně na několik bodů ve výboru. Ta diskuse byla docela dlouhá, jak už tady bylo konstatováno, to sdělení navenek působí, ono tak bohužel i je velice obecné, deklaratorní, bez konkrétních analýz a propočtů. A to nejenom bez analýz a propočtů na ČR, ale i na celou EU, navíc v podstatě tato dohoda vznikla v době, kdy, jak správně řekl pan ministr, dneska je úplně jiná situace, min. v ekonomické oblasti. Ten dokument má ve svém názvu „dohoda“, ale v podstatě se jedná o sdělení komise, to znamená, je to komunikační dokument, který slouží jako informační podklad pro ostatní instituce EU a pro členské státy.

V samém tom dokumentu se konstatuje, že přechod na klimatickou neutralitu bude mít podle komise řadu sociálních dopadů, to znamená, zvýšení cen, nejenom automobilů, energií, některých výrobků, které budou hůře dostupné, negativně, myslím cenově, ovlivní bydlení, v některých sektorech se pochopitelně zvýší nezaměstnanost. Klimatické ambice EU nebudou naplněny, pokud se nezapojí taky ostatní země zbytku světa, protože je známý fakt, že země EU se produkcí skleníkových plynů podílejí na celosvětové produkci řádově 9 %. Takže my kdybychom vypnuli EU úplně z hlediska produkce, tak se změní celková celosvětová produkce o 9 %, což pochopitelně není málo, ale myslím si, že to reálně situaci v rámci světa neřeší.

Co je velice zarážející, to jsou ty předpokládané státní zásahy do ekonomiky. Asi někteří z nás státní zásahy do ekonomik vítají, někteří jsou zásadně proti, každopádně já osobně jsem přesvědčen, že jakékoli státní zásahy nebo ty státní zásahy vytvářejí a jsou... Jejich důsledek je potom vnitřní nerovnováha, kterou ty ekonomiky oslabují. Když se vrátím k té Zelené dohodě pro Evropu, v některých bodech bohužel se domnívám, že popírá fyzikální zákony. Zcela předělává ekonomické zákonitosti. Když ne zcela, tak velice zásadně. ČR je jednou z nejprůmyslovějších zemí na světě, to znamená, že i ty náklady na plnění této Zelené dohody by byly jedny z nejvyšších, počítaje pochopitelně na obyvatele. Troufám si tvrdit, že by byl zasažen nejenom automobilový průmysl, energetika, teplárenství, ale obecně, nejenom v rámci ČR, ale i v rámci EU by došlo k ohrožení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky jako takové.

Chci zdůraznit, že není pravda tvrzení, že kdo je proti Zelené dohodě pro Evropu, je proti kvalitnímu životnímu prostředí. Naopak. To, když mám kritické připomínky k této Zelené dohodě, tak neznamená, že chci popírat nebo ignorovat klimatické změny, ale bavme se o tom, do jaké míry chceme ty klimatické změny otočit, do jaké míry bude efektivnější se těm klimatickým změnám přizpůsobit.

Takže závěrem bych chtěl říct, že si nejsem jistý, že bychom měli Zelenou dohodu odmítnout jako takovou, ale minimálně, v tom já podporuji stanovisko naší vlády, by se ta Zelená dohoda měla minimálně výrazně přehodnotit, vč. navazujícího investičního plánu pro udržitelnou Evropu, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane senátore, další na řadě je Šárka Jelínková, po ní se připraví pan Přemysl Rabas. Vás, pane senátore, upozorňuji, že pokud tady máme před sebou návrh usnesení vašeho, tak je potřeba ho načíst. Prosím, Šárka Jelínková.

Senátorka Šárka Jelínková:  Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi aspoň stručně se vyjádřit taky k tzv. Zelené dohodě pro Evropu. Možná trošku jiný pohled tady dám, než kolega, můj předřečník. Měli bychom se možná podívat na tuto současnou situaci trošku jiným úhlem pohledu. Možná i právě jako na příležitost v podpoře a investicích v oblasti veřejného zdraví a udržitelného rozvoje. Koronavirová nákaza nám jasně ukázala, že zdravotní a environmentální dopady a hrozby tohoto charakteru nelze podceňovat, je nutné jim předcházet. Proto jako i KDU podporujeme naplánované postupné odstavení energie získané ze spalovaného uhlí, která kromě zátěže životního prostředí způsobuje právě i mnohé respirační potíže obyvatelstva.

Také podporujeme zavedení celosvětového systému emisních povolenek, který vyvine právě tlak na největší producenty těch emisí k investicích do udržitelného rozvoje. Samozřejmě je potřeba tlačit na celý svět, je jasné, že když jen Evropa se zaměří na tuto oblast, tak to pro ni ekonomicky nebude výhodné, ale je potřeba tlačit celosvětově.

Zároveň je potřeba podporovat i navýšení investic do obnovitelných zdrojů energie, využívat nové technologie, i to je příležitost i k ekonomické udržitelnosti.

Myslím si, že je dobré třeba podporovat např. smysluplné umísťování fotovoltaických technologií na osvitové strany střech a tak dále. Dále si myslím, že je dlouhodobě třeba podporovat i investice pro zajištění dostupnosti zdrojů pitné vody a jejich ochrany. Rovněž taky investice do adaptačních a mitigačních klimatických opatření.

Veřejnost si stále více ve velké míře žádá ochranu svého zdraví, s čímž výrazně souvisí právě ochrana ovzduší, čistého vzduchu bez škodlivin, vodních zdrojů a půdy.

Náš názor je, že bychom neměli přistupovat k opatřením, která by mohla jít proti současným klimatickým závazkům, jako je New Green Deal, a mohla by tak ohrožovat zdraví a budoucnost našich obyvatel. Jde tedy vlastně o vyvažování opravdu nejen těch ekonomických dopadů, ale i dopadů na naše zdraví a o nastavení priorit v těchto závazných věcech.

Můj pohled, podívejme se na priority a podívejme se na to tímto pohledem, zdali to nevyužít jako příležitost a investice do budoucnosti, do ochrany našeho zdraví.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným je Přemysl Rabas. Připraví se Rostislav Koštial. Prosím, pane senátore.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Paní senátorka Jelínková už řadu těch věcí zmínila. Já vlastně navazuji na to, o čem jsem tady mluvil už včera, protože jak jsem poznamenal, tak ty věci spolu souvisí. Ta Zelená dohoda, jde o zdravě ambiciózní plán EU, který je vyvolán naléhavou potřebou změnit zásadně chování, aktivity a vůbec vývoj lidské společnosti ve snaze zajistit dlouhodobě udržitelnou civilizaci. Klimatické změny v posledních letech by pro nás všechny měly být významnou kontrolkou. Vidíme na řadě příkladů, že většina evropských států bere toto varování vážně, jejich ambice jsou v mnoha případech větší než dohody EU. To je něco, co můžu říct, že mě naplňuje optimismem, ale poněkud žalostnější je už pohled od naší české kotliny, často vnímám snahu zlehčování problémů, obcházení přijatých řešení, strkání hlavy do písku před úkoly, které svým odsunutí vlastně neřešíme, ale jenom je odsouváme, ony tím nezmizí, tím, že se snažíme je prostě odsunout pryč. Připadá mi to jako takové to české švejkovství, že se snažíme vyvléci se z problému, z povinnosti, ale to není povinnost k někomu nebo něčemu vzdálenému, někde jinde, k něčemu cizímu, je to odpovědnost k nám samotným, k našim potomkům. Určitě jste si všimli, že podle nedávného průzkumu dnes již více než polovina společnosti bere tato rizika vážně, ale akce jaksi schází, tedy skutečná akce. Na vině je trochu přístup všech vrcholných představitelů porevoluční ČR, snad kromě Václava Havla nikdo další ze všech našich prezidentů a premiérů nebral tento problém skutečně vážně. Postoj vrcholných politiků se přes postupné prohlubování problémů nemění. Máme v severních Čechách špatné životní prostředí? Tak postavíme nová onkologická centra. To nebyl vtip, ale to byl návrh jednoho z hejtmanů kraje. Nebo si vzpomínám, jak tehdejší premiér Miloš Zeman sliboval současně se zahájením provozu Temelína i postupné zavírání již tehdy zastaralých uhelných elektráren. To je, pěkně prosím, 20 let. Dnes se zase mluví o stavbě dalších jaderných bloků, ale uhelky jedou dál, slibem nezarmoutíš, národ si zvykl.

Chceme na řešení společné budoucnosti, tedy Zelené dohody, hodně prostředků. Moc prostředků z EU. Na řešení uhlíkové neutrality. Ale nejsme ochotni udělat ani to málo, jako je třeba zavření diluviální elektrárny v Počeradech, abychom jenom ukázali světu, že se hodláme zapojit do boje za společnou budoucnost. To si myslím, že je tedy velká ostuda, že si stěžujeme na nedostatek prostředků, ale sami nic nejsme ochotni udělat, aspoň symbolicky. Nebo je tu názor pana ministra Havlíčka, že si naplňování cílů pro Zelenou dohodu nemůžeme dovolit s ohledem na škody způsobené pandemií. To, vážení kolegové, považuji za omyl století. Vláda, jak jsem zmínil, podporuje budování dalších jaderných zdrojů, dokonce mate společnost tím, že je to správná cesta k uhlíkové neutralitě. Pomineme-li dnes snad nějak přijatelnou míru bezpečnosti nebo nebezpečnosti provozu jaderné elektrárny, možná s ohledem na nedávné výročí Černobylu, tak je třeba připomenout, že sama diverzifikace zdrojů je otázkou bezpečnosti státu, strategická, je daleko lepší mít mnoho menších zdrojů, než se spoléhat na dva zásadní. A dále je tady jasně daný fakt, že jaderná energie je nejdražší a do budoucna nejméně rentabilní zdroj energie. Její cena beze všech pochybností bude růst. Zatímco cena z jiných zdrojů se bude snižovat. Přechod na zcela jiné hospodaření směřující k uhlíkové neutralitě není jen nákladovou položkou, to už tady zaznělo, jak si řada myslí, ale investicí, která nastartuje hospodářský růst, to chápou všechny vyspělé státy, ale nelze to tedy říci o nás. Prostě to celé na mě působí tak, že se tu zoufale snažíme o zvýšení účinnosti parního stroje, zatímco zbytek světa se zabývá proudovým motorem. A možná lze tento zjednodušený příklad použít k demonstraci, že prosperita není spojena s udržováním zastaralé technologie uhelného či jaderného skanzenu, ale s včasným přechodem na zcela jinou úroveň rozvoje hospodářství. To je cesta, kterou má vytyčit Zelená dohoda. Měli bychom se chopit té příležitosti a využít čas, který máme. Já tedy si nejsem jistý, jestli ten kanárek dole ještě dýchá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným s přednostním právem je pan kolega Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající, já nevím, protože budu asi muset odejít dřív, tak proto jsem využil přednostní právo, ale jinak bych nepředbíhal. Vážený pane ministře, kolegové a kolegyně. Já bych chtěl ve svém krátkém vystoupení podpořit to, co tady říkal kolega Orel, a to, co přijal, i to usnesení, evropský výbor. Myslím si, že je zformulováno dobře, vyváženě, s důrazem na to, co tady zaznělo už teď dvakrát nebo třikrát mými předřečníky, je to, že bychom měli současnou krizi pandemickou brát jako obrovskou příležitost. Nejenom pandemickou krizi, ale chtěl bych také připomenout to, že příroda a klimatické změny se nám ukazují ještě v podobě teď sucha, které nám hrozí už několik roků, v současném létě nebo v současném jaře ještě daleko agresivnější nebo větší následky než v předcházejících letech, skutečně se jedná o katastrofu, nějakým způsobem si k tomu, že je nutné se starat o zodpovědnosti ke klimatu, ještě bych chtěl tady upozornit na to, že voda a hospodaření s vodou je podle mého názoru a podle názoru i mých kolegů vodohospodářů, odborníků možná ještě daleko větším problémem. S tím související otázka potravinové bezpečnosti, ceny potravin a další a další věci.

Mám před sebou dokument nebo nějakou zprávu, možná, že jste ji někteří dostali, je to Ústav výzkumu globální změny Akademie věd, já s těmito lidmi již delší dobu spolupracuji se nebo jsem v nějaké pracovní skupině, já bych to asi neřekl lépe, tak mi dovolte, abych tady odcitoval část jejich dokumentu, který se právě tímto způsobem zabývá.

Je zde velký apel na politickou reprezentaci, abychom ve snahách o rychlé obnovení ekonomického výkonu či zájmu lákavých řešení ekonomických, technokratických, pro zachování životní úrovně a zaměstnanosti nepřistoupili na přihlížení či odmítání již přijatých závazků a snah o zmírňování důsledků globální změny klimatu a adaptaci na ni. To by bylo pro naši budoucnost velmi nebezpečné, neboť bagatelizace problémů a realizace jednoduchých, ekonomicky atraktivních řešení může vést ke katastrofálním důsledkům pro celou planetu. Proto naše společnost, Evropa a celý svět, by měla využít této obrovské šance, která se naskýtá pro rekonstrukci ekonomického systému. Naskýtá se nám možnost vyvarovat se chyb minulých a výrazně akcentovat nové postupy, technologie, které budou mnohem šetrnější ke globálnějšímu životnímu prostředí a přitom nejen že výrazně nepoškodí ekonomický výkon, ale mohou jej posílit. Na rozdíl od podpory fosilního průmyslu ve všech jeho podobách je nutné maximalizovat pobídky, podporu a intenzivní vývoj nízkouhlíkových a chytrých technologií, vč. vhodného mixu energetických zdrojů, potenciál nástupu a očekávání přínosu průmyslu 4.0 a aplikaci umělé inteligence, alternativní směny získávání energie. K tomu je nezbytný celkový mentální posun naší civilizaci zahrnující společenskou zodpovědnost k našemu světu, vč. snah o vnímavost hlasů nastupující generace. Zdůrazním, že to jsou opatření, která nejdou proti ekonomickému rozvoji, naopak mají svůj intelektuální a etický podklad, který zároveň přispívá ke zvýšení kvality života.

A opravdu si nemůžeme dovolit promarnit čas, který nám pro dosažení rozumných a efektivních opatření ještě zbývá. Chtěl bych jenom k tomu dodat, že to je otázka obrovská změn, jak já vidím ze své dlouholeté praxe, ne změna technologií, ne změna vlastnictví výrobních prostředků, jak nás ujišťovali kdysi komunisté, že tím pádem se vyřeší sociálně spravedlnost ve světě, ale je to především změna rozumu, změna v hlavách, v našich hlavách. A využít skutečně tuto pandemii i tyto, prostě ty nepříjemná opatření k tomu, abychom skutečně podpořili všechny nové technologie a změnili své myšlení v hlavách. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je pan kolega Koštial. Prosím, pane senátore.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se také krátce vyjádřil. Já se domnívám, že se shodneme na tom, že planeta trpí. V současné době je na planetě kolem 7 miliard lidí, mnohdy se nesmyslně kácí, znečišťuje, zbytečně se plýtvá surovinami, na tom se všichni shodneme. Nicméně tady před sebou máme takzvanou dohodu, která není dohodou. Je to harmonogram jakýchsi opatření, kde jsou obrovské ambice do roku 2050. A dneska se politikové, mnohdy aniž by měli nějaké skutečně dopadové studie zmapované nebo jim věřili nebo vůbec nad nimi se zamýšleli, tak se předhánějí o tom, jak vlastně zmírníme dopady uhlíku a co všechno velkohubě naslibujeme této populaci, která žije na planetě. Tady si myslím, že určitě nám chybí to, já děkuji panu ministrovi, že se nepřidal k těm 13 podpisům, protože si myslím, že bianco šek by se vystavovat neměl. Proč o tom mluvím takhle skepticky? Já jsem fanda toho, abychom šetřili a našli nové technologie, využili výzev, které nám přináší tahle doba, to naprosto ano, ale vždycky když se má něco podepsat a k něčemu se zavázat, tak to má mít to B. To B mi tady chybí, mluvíme o dohodě, která není dohoda. Proč o tom mluvím takhle skepticky? Máme nějakou Pařížskou dohodu, zhruba před 5 lety podepsanou 195 smluvními stranami, a podívejme se, jak to dopadlo, podívejme se na světové statistiky, podívejme se, jakou roli v tom hraje Evropa. A právě proto, že Evropa není nějaká enkláva, lokalita na Marsu, právě proto, že Evropa je součástí planety, která se podílí na uhlíkové stopě 9 %, tak je potřeba usilovat o globální dohodu. Ano, chceme být lídry, chceme určovat směr, nicméně nemůžeme si ustřelit nohu proto, že teďka vlastně určíme nějaký směr. A dneska i to je poučné, jak dopadla samozřejmě teďka pandemická záležitost, jak trpíme na globální svět, jak nám chybí suroviny, chybí nám výrobky. To všechno je obrazem toho, jak špatně dneska na planetě fungujeme. Takže ano, určitě podporuji všechny trendy, které planetu ochrání. Na druhou stranu vždy je potřeba mít analýzu ekonomických dopadů a musí být globální. Tady skutečně nemůžeme si hrát na to, na nějaký ostrůvek v rámci planety a že ovlivníme globálně celou planetu našimi kroky, které nás můžou fatálně poškodit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A poprosím nyní pana senátora Beka.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych z tohoto místa krátce podpořil základní klimatické cíle, které jsou v Green Deal obsaženy. Možná bychom měli raději mluvit o zeleném údělu než o zelené dohodě, protože slovo Deal znamená obojí a možná by část výhrad byla menší. Já myslím, že docela šťastnou shodou okolností, přestože okolnosti vlastně nejsou samy o sobě šťastné, že dnes máme na stole Green Deal zprávu o životním prostředí v ČR a také nejnovější zprávy o tom, že sucho v ČR dosáhlo historicky unikátních rozměrů. Já myslím, že tyhle 3 věci patří do společného rámce debaty. A já bych moc vyzýval k tomu, aby všichni, kdo budou do debaty vstupovat, aby dokument četli pozorně. Možná bychom zjistili, že je v něm velmi rozsáhlá část věnovaná těm vztahům se zbytkem světa. Že kritika mířící na to, že Evropská unie sama o sobě si stanovuje cíle bez ohledu na zbytek světa, není úplně oprávněná, protože podstatná část dokumentu je věnována otázkám toho, jak ovlivnit i naše partnery mimo Evropskou unii při dosahování těchto cílů. Ale já bych chtěl hlavně zdůraznit to, že celá debata dnes probíhá vlastně ve velmi raném stadiu přípravy celého toho rámce. Ten Green Deal z pohledu strategického plánování je možná nějakou formulací vize a základních cílů, ale tak jak to v strategickém chodí, navázat musí stanovení jednotlivých priorit a měřitelných indikátorů a strategií k dosažení těch cílů. Konec konců v předmluvě k tomu Green Deal jsou inzerovány další strategie jako průmyslová strategie, která by měla být předložena během letošního roku. A myslím si, že celá řada otázek, které právem senátoři vznáší nebo veřejnost vznáší, musí být zodpovězeny v dalších navazujících dokumentech, zatímco teď vlastně se pohybujeme spíš v rovině obecné politické deklarace základních cílů. Také bych chtěl zdůraznit to, že nepochybně dojde k modifikaci rámce pod vlivem koronavirové krize. To je myslím všem partnerům v té debatě jasné a nemá snad smysl ani teď lpět na formulacích z minulého roku, protože tváří v tvář nové situaci nepochybně musí dojít ke změnám a je to legitimní požadavek, jehož jsou si asi všichni aktéři dobře vědomi. A ještě bych chtěl poznamenat v obecnější rovině to, že debata o vyváženosti mitigace a adaptace, tedy mírnění důsledků klimatické změny a přizpůsobování, je samozřejmě složitá a měla by být co nejvíce opřena o ekonomické argumenty, které není úplně snadné dát na stůl. Ale polemizoval bych s názorem, že můžeme úplně vynechat mitigaci, úplně se vzdát toho zmírňování a spolehnout jenom na to, že se přizpůsobíme. Ty náklady na to přizpůsobení by mohly být astronomické a myslím si, že rozumnou cestou je prostě hledání balance mezi oběma těmito principy. Takže podporuji to, abychom vstřícně hleděli k tomu základnímu nastavení těch cílů, protože to je rozumné, opírá se o velkou shodu vědecké obce, klimatický panel, zprávy o oteplení o 1,5 stupně a podobné velmi podrobné analytické dokumenty, ale s velkou pozorností potom debatovali o konkrétních nástrojích a stanovených cílech pro jednotlivé oblasti, to je nepochybně na místě. A tam se dokáži ztotožnit i s řadou návrhů kolegů, které byly předloženy v téhle té debatě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je pan senátor Dienstbier. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Dienstbier:  Tak vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych se chtěl také zapojit do této debaty a podpořit myšlenku Zelené dohody pro Evropu. Mně naopak vadí poněkud rezervovaný postoj vlády k této dohodě nebo k řadě jejích aspektů. A myslím si, že ČR by k tomu měla přistoupit mnohem otevřeněji a vstřícněji, k tomuto tématu. Co se týče debaty vhodnosti postupu podle navrhovaných kroků v době koronavirové pandemie, tak já bych se spíš přiklonil k hlasům, že možná je to o to víc potřeba teď a že to je o to větší příležitost než bez stávající krize. Řada zemí k tomu tak přistupuje, protože investice do této změny může naopak pomoci nastartovat i ekonomiku. Ale nemyslím si, že tou příležitostí je lpění na investicích do jaderných bloků. Myslím, že už to tady zmiňoval pan kolega Rabas, že to je slepá ulička a že vlastně dneska jaderná energie, respektive nové jaderné zdroje jsou dražší než například obnovitelné zdroje. Pokud tady pan kolega Nytra mluvil o tom, že zásahy do ekonomiky jsou škodlivé, tak já si myslím, že právě lpění vlády, respektive státu, na výstavbě nových jaderných bloků je poměrně hrubým zásahem do ekonomického prostředí.

Protože sledujete-li rozhodování ČEZ, tak ČEZ by nikdy nepřistoupil k investici do výstavby jaderných bloků bez státních garancí, protože právě si dobře spočítal, že něco takového je v tuto dobu nerentabilní a neobhajitelné i před jeho akcionáři, protože ČEZ jako obchodní korporace samozřejmě se musí ohlížet na obhajitelnost svých ekonomických rozhodnutí ve vztahu ke svým akcionářům a nemůže se pouštět do ztrátových projektů. Navíc v řadě zemí doopravdy jsou už ty obnovitelné zdroje podstatně levnější, já jsem se ještě tady před jednáním koukal na ceny těch investic, v přepočtu tedy na cenu jednotky vyrobené elektřiny, tak například v Británii jediná v současně době stavěná jaderná elektrárna, tak má produkovat elektrickou energii v přepočtu za, takto, v librách je to za 92 liber na MWh, zatímco větrné elektrárny, které se tam staví, tak už jsou schopny produkovat elektrickou energii za cenu něco málo přes 50 liber, čili skoro je to za poloviční cenu, než je cena jaderné energie. To znamená, pokud budeme lpět na výstavbě jaderných bloků, tak je to neobhajitelné ekonomicky, je to možná zdůvodnitelné jenom jako takzvaně bezpečnostní otázka, ovšem při vědomí, že pak tu zvýšenou cenu energie zaplatí naši občané a naši podnikatelé ve zvýšených cenách nebo nějaké daňové podpoře, na kterou stejně se ty prostředky od nich budou muset vybrat. Naopak ty investice třeba do drobných instalací solární energie, kdyby stát konečně něco takového začal podporovat, tak můžou podpořit ekonomiku i lokálně, protože je to vlastně spousta malých projektů, spousta malých zakázek, spousta jednotlivých pracovních příležitostí. Já bych nebral ani ten argument, že Evropa by neměla poměrně zásadně a čelem přistoupit k tomuto problému, protože tady vyrábíme nebo produkujeme jenom 9 % skleníkových plynů, protože to vidím doopravdy i jako příležitost k nějaké technologické změně. A jestliže patříme k bohatším zemím světa, tak bychom možná mohli i vést svět tímto směrem.

A možná poslední poznámka se týká usnesení, Senát dlouhodobě lpí na zachování takzvaně suverenity v daňové oblasti a zachování tedy jednomyslnosti v hlasování ve všech daňových otázkách, v tomto případě jak tady máme návrhy usnesení, tak v daňových otázkách v oblasti energetiky. My tak dlouho budeme lpět na suverenitě a zároveň si stěžovat na neschopnosti Evropské unie efektivně prosazovat různé politiky, až se nám, možná k radosti některých, ale myslím si, že ke škodě všech, možná ta evropská integrace v nějakém momentu zhroutí, pokud k tomu budeme přistupovat takto čistě argumentem suverenity, a nikoliv argumentem spolupráce a solidarity v těch celoevropských záležitostech. Já z těchto důvodů, které jsem tady řekl, nepodpořím ani jedno z těch navrhovaných usnesení, například kvůli těm daním, a zejména ne to, které výslovně tedy lpí na možnosti investic do jaderných bloků.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A poprosím senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji ještě jednou, vážený pane přesedající. Já jsem možná vztahovačný, bral jsem některá vystoupení jako reakci na mé vystoupení. Možná to tak není pravda. Vaším prostřednictvím bych chtěl v podstatě poděkovat paní senátorce Jelínkové, já s ní v podstatě ve všem souhlasím, to, co řekla, ale je to příležitost, tak tu příležitost využijme, ale já se obávám, že my tu příležitost zabíjíme už v tom prvopočátku, protože řeknu několik úvah:

1. je krásné mít vznešené cíle. My dneska nevíme jak a za kolik. Nemáme vymyšlenou strategii, jak ty cíle dosáhneme. Dneska se diskutuje o tom, jestli elektromobilita je slepá ulička, nebo není slepá ulička. Jsou názory pro i proti, já se nebudu stavět ani na jednu stranu. Diskutuje se, jestli náhodou vodík není ta správná cesta a tak dále. Naprosto souhlasím se svými předřečníky, že by bylo lepší mít v každém kraji nebo co druhém kraji menší atomový reaktor, ale dneska v podstatě není funkční ve světě žádný ještě. Finové jsou docela daleko, ale ještě to neběží, takže určitě v tomhle tom směru. Prostě ano, já bych neměl problém se Zelenou dohodou pro Evropu tehdy, kdy by už tam nebyly striktně procenta a tak dále. Byla tady zmínka o zbytku světa. Já tomu rozumím, ale jak si mám potom přeložit opatření Evropské unie, které v podstatě motivuje k dovozu oceli z Číny? A nezatíží ho patřičnými cly. Pak je fajn, že u nás vypneme naše hutě, a to není jenom z Číny, a budeme dovážet ocel z Brazílie, z Turecka, z Kazachstánu, případně z té Číny. Podívejme se, za jakých ekologických podmínek se tam ta ocel vyrábí a jaká je uhlíková stopa toho dovozu té oceli. Takže je fajn, když Německo ukončí těžbu uhlí, v podstatě zastavuje výrobu oceli, ale když se podíváme, jaký má podíl spotřeby spalování uhlí na svém energetickém mixu, tak je to přes 40 %. Takže vytěžme to uhlí někde jinde, dovezme ho, anebo ještě lépe spalme to uhlí někde jinde za našimi hranicemi, dovezme tu čistou energii a budeme si říkat, jak jsme ušetřili životní prostředí. Pan senátor Bek tady mluvil o raném stadiu. Jenomže když se podíváme do toho dokumentu, tak v roce 2020, v roce 2021 má vzniknout, já jsem nebyl schopen to spočítat, odhadem 20, 30 jednotlivých dokumentů a strategií. V podstatě budeme zavaleni, dobře, fajn, diskutujeme o tom potom u konkrétních opatření. Ale mám obavu, že spousta věcí už nám prostě přistane na stole a my budeme muset pouze akceptovat, pokud to půjde formou nařízení, tak ty jednotlivé kroky budeme muset akceptovat a nebudeme mít šanci to nějak ovlivnit. Takže ano, já jsem možná ten poslední, který by protestoval proti zlepšování životního prostředí, ale dělejme to prosím rozumně s vědomím, co nás to bude stát. A stanovme si cíle, které jsou reálné. Na závěr svého vystoupení, protože to nemáte jako senátní tisk, máte to sice v písemné podobě, načtu ten návrh usnesení některých senátorů, kde jsem podepsaný jako první, to znamená návrh na usnesení Senátu PČR k senátnímu tisku K 032/12:

1. podporuje pozici vlády České republiky ke sdělení.

2. trvá na zachování jednomyslnosti hlasování v oblasti daní.

3. požaduje zachování principu technologické neutrality a umožnění cesty k neutralitě prostřednictvím jaderné energie.

4. považuje za zásadní u jednotlivých bodů harmonogramu před jejich konkretizací mít k dispozici analýzu dopadů včetně finančních.

5. žádá vládu, aby a) neprodleně zahájila jednání s Evropskou komisí, aby součástí nových regulací byla účinná opatření zajišťující konkurenceschopnost podniku EU vůči třetím zemím s volnější environmentálnější legislativou a opatření na zmírnění ekonomických dopadů revize obchodování s emisemi (EU ETS) na teplárenství, na které je v ČR připojeno 3,5 milionu obyvatel, b) informovala Senát o dalším projednávání sdělení a dalších navazujících dokumentů směrnic a opatření.

6. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil vládě ČR a Evropské komisi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nyní poprosím pana senátora Orla.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, já bych chtěl zdůraznit, už to tady několikrát zaznělo, ale aby si toho byli všichni vědomi, že Zelená dohoda nebo Zelený úděl pro Evropu je skutečně sdělení, je to diskusní materiál, který se bude dále rozpracovávat. Není to dohoda, není to materiál, který by se nějakým způsobem ratifikoval, ať mě pan ministr opraví, jestli... Prostě nebude se podepisovat, je to skutečně diskusní materiál, už jak to tu zaznělo, tak se budou jednotlivé politiky diskutovat. Nic není hotovo, je to otevřené.

Osobně se domnívám právě v návaznosti na tu koronavirovou pandemii, na tu krizi, že skutečně nám může otevřít v mnoha směrech oči, může ve svém důsledku znamenat prostě splnění těch klimatických ambicí Evropy v těch nadcházejících desetiletích. Ta klimatická neutralita není zítra, pozítří, ale za 30 let. To je strašně dlouhá doba, je tady nějaký vývoj, výzkum, inovace, všechno se žene nějakým způsobem dopředu, to jsme zaznamenali i teď v tom období koronavirové krize, v návaznosti např. na zdravotní potřeby nebo zdravotní pomůcky, na jejich výrobu.

Já bych chtěl ještě říct, to jsem neřekl, proč tam nemáme jednoznačně v tom našem usnesení vyjádřenou podporu pozici vlády. Je to z toho důvodu, protože já to vnímám, nakonec to odsouhlasil evropský výbor, že naše politická reprezentace nedělá potřebné, aby přesvědčila obyvatele o tom, že ochrana klimatu je potřebná, prostě svým způsobem výhodná, že přinese řadu možností, příležitostí, že nám přinese modernizaci. A naopak, neustále podrážíme tento Zelený úděl a teď v době pandemické krize několikrát, jak pan premiér, tak pan místopředseda vlády a dvojnásobný ministr, pan Havlíček, se vyjádřili negativně k Zelené dohodě, takže to má dopad na obyvatelstvo, na to, jakým způsobem se staví k problematice klimatických změn, klimatických poruch. Tím neútočím na pana ministra, v žádném případě, protože pan ministr má dostatek informací a ví, že ta situace je velmi vážná. Musím ho pochválit a poděkovat mu, včera jak mluvil o katastrofickém suchu, je vidět, že má propojení na pánaboha, protože na chvilku zapršelo, i když to asi nebylo nijak moc významné. Ale je vidět, že to propojení tam může být, může být přínosem. Takže to je hlavní důvod, že není dostatečná komunikace s obyvatelstvem, je to skutečně důležité. To se v celé řadě západních zemí podařilo, přesvědčit obyvatele, že je to nutné a nezbytné, abychom zachovali životní prostředí pro další generace, aby tu mohli žít naše děti, naši vnuci. To jsou už takové...

Možná ještě dvě věci, co bych chtěl zdůraznit. EU je čistým exportérem emisí, což v praxi znamená, že dováží a spotřebovává velké množství produktů, jejichž emisní stopa je přičitatelná zemím jejich původu. Typicky v Číně. Všichni víte. ČR má na rozdíl od většiny evropských zemí dlouhodobě přibližně nulové emisní saldo v zahraničním obchodu, což je samozřejmě pozitivní.

Já si myslím, že brzy přijde doba, kdy bude možná potřeba opustit jako hlavní argument růst hrubého domácího produktu jako absolutní politickou prioritu nějakou, začít pracovat nějak koncepčněji, s nějakými indikátory kvality života a udržitelného lidského počínání, při upřednostnění těch klimatických a environmentálních aspektů nebo cílů.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem poprosím pana senátora Lásku, který se ho vzdává, jak pozoruji, takže na řadě je pan senátor Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, dobrý den, kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající, já bych se chtěl k tomu materiálu a potažmo k navrženým usnesením také vyjádřit. Tady byla řeč odcházejícího kolegy Nytry o vznešených cílech, které si možná můžeme dovolit, když budeme mít dost peněz a tak. Já jsem vysokoškolský učitel aktivní, hodně se vidím s mladými lidmi, oni to vidí trošku jinak. Mně to připadá, že to je takové jako... Já jsem se pokoušel, tak jak to dělám při vysokoškolské výuce, vymyslet nějaké přirovnání, nějaké podobenství. Trochu mně to připadá, jako když jsme v baráku, řešíme, že bychom rádi na hezkou zahradu ven. To je pěkný cíl, který, když na to budeme mít, tak si uděláme hezkou zahradu a půjdeme na zahradu. Ale ti mladí, oni to vidí trošku jinak, oni to vidí tak, že jsou v baráku, který hoří. Ten odchod na tu zahradu, to není hezký cíl, to je záchrana života. Mně připadá, že to je to základní paradigma, kterým je potřeba se na to dívat. Zelená dohoda není něco, co tak jako je hezký cíli, který, když zbudou peníze, tak si pohrajeme a budeme mít taky ještě pár solárních elektráren. Mladá generace to vnímá tak, že jí jde o život. Myslím, že ta korona krize názorně ukázala, že ty krize fakt umí přijít najednou, umí šíleně udeřit, že prostě ta korona krize je ještě jako... To je jenom slabé varování. To ještě může být o hodně horší. Když se díváme na ty klimatické změny, úplně jednoduchý příklad, já jsem už ho použil při jednání na evropském výboru. Dost se řeší to, že malárie se velmi snadno může přesunout o pár stupňů zeměpisné šířky na sever. Najednou místo aby takříkajíc její zeměpisné rozšíření končilo někde na jižním Balkáně, tak to můžeme mít s plnou silou tady. A takových věcí je hrozně moc. Takže to, proti čemu my musíme poměřovat věci, jako je Green Deal, tak není business as usual, jako nebude business as usual, prostě něco každopádně bude jinak, každopádně to bude stát hrozných peněz, nevíme kolik, to se nedá podle mě spočítat, protože nevíme, co všechno bude špatně. Ale přesto proti tomu, vlastně to je ten etalon, proti kterému to musíme poměřovat. To mě mimochodem zrovna trošku mrzí, že to je aspekt, který jsme se snažili v navrženém usnesení od evropského výboru také zmínit, že i nicnedělání bude mít své náklady, ne malé, zrovna tento aspekt také vypadl z toho navrženého konkurenčního usnesení. To je jedna věc.

Druhá věc, jednomyslnost v oblasti zdanění energií. Já připomínám, že ve stanovisku dožádaného výboru odborného, který má různé věci na starosti, vč. životního prostředí, tak toto nebylo. Já s tím mám vážný problém, s takto striktním, zásadním odmítáním této možnosti. Tady, pokud vím, tak se neřeší to, že by byla nějaká jednotná evropská daň, ale to, že aspoň ty základní parametry by se mohly v něčem nastavovat společně, to jsou pak přesně ty věci, jaké udělat tarify vůči třetím zemím typu zde zmíněná čínská ocel apod. Já si myslím, že tomuto se apriorně zavírat je špatně, nezaslechl jsem žádnou kloudnou argumentaci, proč na tom lpíme, na té jednomyslnosti, nevím, proč... Žádné dobré důvody pro to nevidím, naopak vidím dobré důvody na to, opatrně, v klidu, s rozmyslem, ale přemýšlet, kde v těchto věcech můžeme táhnout víc za jeden provaz, např. se bránit daňovým rájům. Za ty nikdo není moc happy, kromě těch, kteří ty daňové ráje provozují.

Takže můj docela konkrétní návrh tady je, hlasovat tento bod I. 2. odděleně. Avizuji, že rozhodně budu hlasovat proti.

Třetí věc. Chtěl bych zdůraznit ten bod 8 v tom usnesení, myslím si, že to je úplně esenciální věc, Evropa v tom nemůže zůstat sama, ale Evropa vůbec není slaboučká, jak diplomatické nástroje, tak nástroje obchodní politiky jsou potenciálně velmi silné, zase je to zde ta zmíněná čínská ocel, to je přesně ono, do těch obchodních dohod se to musí začít velmi výrazně dostávat. To, že se obchodní vztahy s Čínou po koronaviru nějakým způsobem promění, to je, myslím, evidentní. Je to skvělá příležitost, toto do toho začít dávat. Zase, nevím, proč tento aspekt kolega Nytra ve svém usnesení nemá, když mu tolik vadí čínská ocel, což chápu.

Mimochodem, tady je také důležité si uvědomit to, že, ano, jedním z velkých znečišťovatelů, nebo těch, kdo přispívají ke globálnímu oteplování, samozřejmě jsou země, jako je Čína, ale my taky vidíme u Číny, že tím, že to je značně nesvobodný stát, tak taky umí velmi rychle otočit a velmi účinně otočit. Začínáme v Číně vidět náznaky toho, že Čína to, co my si tady tak jako říkáme a vlastně to nemyslíme vážně, že to je příležitost, tak že to Číně začíná docházet, ona po té příležitosti skočí, drapne, my zase poběžíme za ní a budeme se hrozně divit, že nám zase ujíždí vlak. Takže abychom se nedivili.

A pokud jde o Spojené státy, kde je samozřejmě rétorika jejich prezidenta v této věci a v jiných dost šílená, s dovolením, při vší úctě, ale fakticky ty velké firmy se chovají úplně jinak. Takže tam taky ta míra porozumění a faktických kroků, které vedou ke snižování té uhlíkové stopy, není vůbec malá a může růst.

Další věc. Povolenky. My jsme hodně, tady narážím na to konkurenční navržené usnesení, které mluví o revizi obchodování s emisemi, my jsme to velmi obsáhle diskutovali na evropském výboru, když jsme projednávali Green Deal, nakonec jsme se shodli a dohodli, že nejlepší bude záležitost s povolenkami vyčlenit jako separátní téma, se kterým bychom potom nejspíš přišli sem jako výbor, protože to je věc, která není v tom materiálu obsažená, faktograficky to neumíme, nemáme k tomu dobré podklady, náměstek ministra zde přítomného Brabce, tak musím říct, se k tomu vyjadřoval způsobem, který pro mě tu věc dost zpochybňoval, tak abych pro ni mohl hlasovat. To říkám i proto, že zase to máme v navrženém konkurenčním usnesení, opět bez podkladů, netuším, o čem bych hlasoval, kdybych o tom měl hlasovat.

A poslední, už mi to nedá, poslední věc, také tady zaznělo, že pak se nám některé věci projeví jako evropská nařízení, nezbývá než je akceptovat, tak jenom připomínám, jak vznikají evropská nařízení, že nemusíme jenom akceptovat, můžeme mít také vliv na to, jak evropská nařízení budou vypadat, a dokonce i naše maličkosti v této komoře na to mohou mít nějaký vliv. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nyní tedy pan senátor Láska.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, děkuji za slovo. Já jsem se původně chtěl vyjádřit k tomu bodu 2 usnesení kolegy Nytry, požadavek na jednomyslnost hlasování v oblasti daní, ale neudělám to, protože kolegové Dienstbier a Hampl už to řekli za mě, já se s nimi ztotožňuji, je to problém, který jsme tady řešili už několikrát v jiných věcech, jednomyslnost není vždycky dobrý základ spolupráce. Ale nebudu se opakovat.

Obecně k problematice já se přiznám, že je pro mě poměrně složitá, kdybyste po mně chtěli definovat některé pojmy z těch zpráv, nebudu si s tím umět poradit, občas se v tom ztrácím, ale mám na to určitý laický pohled, o který se chci podělit. Pro mě pořád cesta ke zlepšení vede přes úsporu, já považuji naši společnost a vůbec společnost celosvětovou za strašně plýtvající, plýtvající absolutně vším, zdroji, energií, potravinami, to, jak cestují věci, které můžete utrhnout ze stromu ve vedlejší vesnici, z druhé poloviny planety, jablka z Chile, jablka z Nového Zélandu, ale i jiné obchody, kde já upřímně nechápu, jak to může ekonomicky fungovat. Já vám jeden řeknu.

Tady v ČR vyberete igelitový odpad, naložíte ho na kontejnerové lodě, odvezete ho do Vietnamu, ve Vietnamu ho vyčistí, zgranulují, granule odvezou do Číny, tam z granulí udělají oblečení, to oblečení odvezou zpátky do ČR a tady se prodá. Co já nechápu, jak to může ekonomicky fungovat. Nikdo mi to nikdy nevysvětlil. To jsou podle mě úplné zbytečnosti, kde je obrovský prostor pro to, abychom začali žít střídmě. Já jsem pořád přesvědčen o tom, že když budeme šetřit tady, že to výrazně pomůže, nebo faktor úplně jednoduchý, že na stůl spotřebitele se dostane jenom 40 % toho, co vyprodukujeme na našich polích, 60 % se po cestě vyhodí, zničí v supermarketech, v domácnostech atd.

Ale to, k čemu jsem se chtěl vyjádřit hlavně, je jedna věc. Já jsem si myslel, jako všichni tady opakujeme dokola, že každá krize je určitou příležitostí. Já jsem měl za to, že tato krize, kterou prožíváme, bude příležitostí k tomu, abychom konečně zapomněli na fata morganu jaderné energie, z mého pohledu to neustálé upínání se k absolutně nejdražšímu a nejnesmyslnějšímu zdroji energie, myslel jsem si, že když nám peníze dochází, tak že konečně toto hodíme do koše. Ale evidentně, jak vidím tady z usnesení nebo z vystupování některých kolegů, to tak není. Já fakt nejsem dogmatik, který by se někde vázal na Temelín a chtěl zavírat jaderné elektrárny, které tu máme. Ty jednou stojí, fungují, plní svůj účel. Jednou doslouží. Ale upínat se k tomu, že postavíme nové, je z mého pohledu nesmysl, hlavní důvod, proč je to nesmysl, je důvod ekonomický. Já bych... Bezpečnostní, ekologický, to všechno bych dal až na další roli. Nebo na další příčku. Ale ten důvod je ekonomický, je to fakt absolutně nejdražší energie, kterou si můžete připravit, kterou si můžete vyrobit. Ono se to špatně odhaduje, ale ti, kteří tomu lépe rozumí, se pokusili spočítat, kolik by nás to mohlo stát. Pokud se nepletu, tak v pondělí vláda schválila návrh smlouvy, že bude ČEZu doplácet za energii, kterou by případně vyráběl z nového jaderného reaktoru. Už to samo o sobě svědčí o tom, že výroba jaderné energie není ekonomicky rentabilní. A kolik by to mohlo být?

V západní Evropě se v současné době staví jenom tři elektrárny, ve Finsku, ve Francii, tam už se staví snad 15 let, a nejnovější je v Británii. Ta se často používá jako model, ze kterého by se mohlo počítat, kolik provoz bude stát. I britská vláda se zavázala, že bude doplácet na jadernou energii, případně z této jaderné elektrárny, zavázala se, že bude doplácet na výkupní cenu 110 eur za megawatthodinu. Pokud by tyto podmínky byly dodrženy i v prostředí ČR, to znamená, i kdyby se česká vláda zavázala doplácet přibližně tuto částku, vychází se z toho, že 110 eur na megawatthodinu bude cena vyrobená v nové jaderné elektrárně, takže kdybychom měli obdobnou jadernou elektrárnu, kdyby tato jaderná elektrárna nebo reaktor vyráběly jenom polovinu toho, co dneska vyrábí Temelín, tak státní dotace bude 12,5 miliardy ročně. 12,5 miliardy ročně! K tomu si připočtěte náklady na výstavbu té jaderné elektrárny, odhady jsou 200 až 300 miliard korun. Myslím si, že v reáliích ČR to bude mnohem více. Opravdu se dostanete k tomu, že je to absolutně nejdražší druh energie, na který my nemáme, my si ho prostě nemůžeme dovolit.

A ještě k tomu, prosím, připočítejte tedy bezpečnostní riziko, které se týká specificky ČR, že v souvislosti s jadernou energií se bavíme především o dodávkách Rosatomu, toho, jestli vůbec chceme nejstrategičtější zdroj svěřit firmě, kterou ovládá země, která vůči nám v současné době vede hybridní válku. To už je jenom taková nadstavba. O to bychom se mohli hádat, ale zkuste se, prosím, zaměřit alespoň nad tím, že po této krizi, kdy potřebujeme každou korunu, upínat se k absolutně nejdražšímu zdroji energie, který si nemůžeme dovolit, je obrovská strategická chyba. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nyní poprosím pana kolegu Čunka.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. První věc, tady možná použiji taky vlastní zkušenost coby příklad, naštěstí to nebylo v našem hotelu, ale někde v Německu jsem spal jeden den v hotelu, na stole jsem měl láhev s vodou, jak se dává, to byla sedmička, protože mě zaujal obal, vzal jsem si ho domů, 0,7 litru vody, neperlivé, bylo ve skle, které vážilo 0,73 kilogramu. Tak jsem pátral, odkud se voda vozí, potom jak jsem jel domů. Je to neuvěřitelné, samozřejmě víte, kam mířím, my tady vozíme různé vody ve skleněných obalech, nejde o to, že voda třeba stojí 100 korun, ale jde o to, že bohužel je levnější, kdyby stála 100 korun, tak si ji koupí někdo, asi by to nebyl žádný problém. Ale jakmile se to vozí nějakým tím dumpingovým způsobem do velkých řetězců, tak jenom jsem tím chtěl říct, že se nám pořád ještě, jak se zdá, nebo někomu se pořád zdá, že se mu líbí nekoupit si příklad toho jablka z Litoměřic, ale koupit si to jablko někde z Chile. Ono je to celkem jednoduché. Tam funguje jasná dotační politika. To jsou závislosti, kdy pracujete s DPH toho státu a podobně. To znamená, státy investují, tak jako my třeba investujeme do některých druhů energií, do výzkumu a tak dále, stojí nás to daleko víc peněz, ale věříme, že za rok, za dva, za tři ty věci budou levnější, tak teď v tomto pořadí se samozřejmě chovají podobně v zemědělství.

Mimo jiné, abych teď neopustil prostor EU, vezměte si, že existují dotace, teď neberte mě za slovo, existovaly, jestli existují stále dotace na zalesňování, takže když zalesníte ne zalesněný prostor, ale zalesníte louky, tak se na to dotace dávaly, protože když nemáte louky, tak nemusíte mít tolik krav atd. Pevně věřím, že příležitost, kterou teď máme, která vyplývá čistě z toho, že o tom nemluvíme jenom my, ale vycházíme z toho, že i v regionech lidé se už dívají na to, že jistota, kterou měli, po které volali, v zásadě vždycky zvolili toho, kdo jim slíbil, že budou mít pořád talíř plný, ale vůbec nic je to nebude stát, naopak to bude ještě levnější, tak že možná o tom lidé začínají přemýšlet.

Jedna taková pozitivní věc. Byl jsem navštívit jednu firmu v našem kraji, v Brumově. Tam si, řekněme, taková střední firmička pořídila automatizovaná zařízení na zpracovávání dřeva, a protože kůrovec tam řádí houfně, takže dřevo, dneska ten, kdo zpracuje rychleji dřevo, které potom neleží, není znehodnocováno dobou, kdy musí ležet v lese, než se odveze zase, atd... Tak pořídili snad za čtvrt miliardy takové to zařízení, je to úžasné. Když jsem se ho ptal, toho majitele, jaký má odběr dneska v koronavirové krizi, tak říkal, že si dělali takový screening zákazníků. Lidé se k nim hlásí proto, že to je české dřevo od českého dodavatele, dělají polotovar, to znamená hranol, ze kterého potom stavíte domy, nebo děláte něco jiného, tak je tam. To znamená, i výrobní firma, které by s ohledem na splácení úvěru mohlo být jedno, komu to prodá, tak říká, že je stále větší počet zákazníků, kteří si koupí raději toto dřevo, tedy lepený český hranol, tedy český materiál, než rakouský. To je úžasné, myslím si, že i to sucho, které máme, tak když města a kraje vyhlašují, a vodárny vyhlašují regulační princip, protože už není voda, tak se lidé jinak chovají, pochopitelně. Myslím si, že už všichni začínají vnímat, že všechno nebude jako včera, především proto, že nemusím spotřebovávat tolik. Já jsem chtěl zakončit otázkou na pana ministra, protože tady mluvíme o komplexu opatření, pohledu na ekologii, bych se rád zeptal, protože vláda rozhodla o tom, že vezme nějaké finanční prostředky ze solárů obecně, tak vzhledem k tomuto kroku se chci zeptat, jaká opatření právě k alternativním zdrojům elektřiny, řekněme, taky k výzkumu a tak dále těchto zdrojů, s čím vláda počítá, protože na jedné straně, když je to takto, tak pochopitelně bych rád věděl, jestli je tady nějaký plán vlády, jak podporovat tyto věci, abychom dostatek elektřiny měli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, poprosím pana senátora Nwelatiho.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já budu velmi stručný. Zaprvé bych chtěl říct, že klimatická neutralita je určitě důležitá, je potřeba ji řešit, ale asi neřeknu nic překvapivého, co se týká mého sdělení, že, jak jsem říkal vždycky, je to potřeba řešit rozumně, tak, aby to bylo únosné z hlediska ekonomiky a nezlikvidovalo to ekonomiku ČR, nejen ČR, ale eventuálně ekonomiku EU.

Proto bych chtěl poděkovat jak panu ministrovi, tak vládě za její postoj, který je zdrženlivý, i když v poslední době jsem měl pocit, že ta zdrženlivost malinko ustupuje, což bych nerad, ta zdrženlivost, která tady byla vždycky, je, myslím si, správná, je potřeba na ní trvat.

Bylo tady řečeno i to, že krize kolem koronaviru určitě by nás měla něčím poučit, já si myslím, že to, čím by nás měla poučit, je právě ta soběstačnost, která se tady ukázala, že jsme velmi silně vázáni a závislí na některé lokality, které, myslím si, že nejsou úplně ideálními, ať se to týká ochranných pomůcek nebo velká část léků se vyrábí i v zemích, jako je Čína. Když se podíváte na důvody, proč tomu tak je, tak v mnoha případech to může být taky, že legislativa tady u nás je podstatně komplikovanější, způsobuje také vyšší náklady pro výrobce, a proto se přesouvají do zemí, kde to mají malinko jednodušší, kde náklady mají nižší. Z tohoto důvodu já velmi rád podpořím to, řeknu, konkurenční usnesení, které tady je navrženo, a to hlavně kvůli bodu č. 5, kde žádá vládu, aby neprodleně zahájila jednání s Evropskou komisí, aby součástí nových regulací byla účinná opatření zajišťující konkurenceschopnost podniků, a to včetně volnější environmentální legislativy.

Já si myslím, že to je ten správný směr, když se tady bavíme o životním prostředí, tak já si myslím, že hrozba, která nám teď hrozí, která je malinko aktuálnější, než to, co tady řešíme, tak to je voda a sucho, což je věc, která nás ohrožuje podle mě bezprostředně, tam bychom měli v tuto chvíli zacílit, dělat nějaké kroky pro jejich řešení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, ze střetu přednostních práv vychází lépe předseda Vystrčil. Prosím ho tedy o slovo. (Miloš Vystrčil se vzdává svého přednostního práva.) Takže prosím kolegu Horníka.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, původně jsem myslel, že tuto věc budu říkat u dalšího bodu, který budeme projednávat, to znamená zprávu za životní prostředí za rok 2018, ale ono se to hodí i do tohoto tisku. První věc, pane ministře, já bych chtěl vědět, jak dalece se Evropa zabývá, ono to tady několikrát bylo řečeno, nesmyslným převozem všeho možného po celé zeměkouli sem a tam, v této souvislosti poukazuji na lodní dopravu. Lodní doprava je jeden z největších znečišťovatelů vůbec.

A můj dotaz je, jak dalece bude snaha tuhle lodní dopravu zbytečně nevytěžovat a zboží nenechat kolovat kolem Zeměkoule. To je jedna věc. A druhá věc, kterou už také zmiňovali kolegové, my jsme tady měli velkou konferenci ve věci odpadů. A já jsem v Senátu 16 let a takových minimálně 10 let u všech příležitostí, když se probíral zákon o odpadech, tak komunikuji s vašimi podřízenými nebo i s těmi, kteří byli předtím, a vždycky je žádám, když mi mluví o odpadech a o jejich vzniku a jak budeme likvidovat, jak budeme třídit a ono se to všechno hrozně dobře poslouchá, všude máme rozeseté kontejnery, on to pak nikdo od nás nechce, tak jsem na tu konferenci přinesl pár ukázek obalů, kde zhruba minimálně třetina obalů je nevyužita. Mně to zdůvodňovali odborníci tím, že údajně je to z toho důvodu, když si koupíte tabletky do myčky nádobí, tak tu, když otevřete, tak tam máte něco přes polovinu. A ten zbytek, to je vzduch. To se ale vozí kamiony po celé Evropě a já když jsem se ptal, proč tomu tak je, tak mi bylo řečeno, že údajně zákazník to tak má rád, protože si něco nese domů, hmotného, velkého. Hodně firem od toho odstoupilo, třeba vezměme si koncentráty prášků a podobně, ale tenhle problém konkrétně s tím převážením tablet do myček je dlouhodobý. Já jsem tady žádal, jestli se s tím nedá něco dělat. Náměstci říkali vaši, no to je zajímavý nápad, s tím bychom mohli něco udělat. Samozřejmě to přišlo okamžitě v zapomnění a neudělalo se zase nic, takže jsem tady měl i ukázku například brambůrků, kde tedy zase mi někdo vysvětluje, že tam musí být ochranné prostředí, ale to ochranné prostředí je tak nafouklé, že se vozí doslova a do písmene jenom vzduch. Když jsem to tady uvedl, tak vaše paní náměstkyně Peštová už mi neslibovala, že s tím něco ministerstvo udělá. Ona pouze konstatovala, pane senátore, dovedete si představit, jak by se mnou zatočilo MPO, kdybych přišla s těmito nápady a došlo by ke snížení de facto produkce? Například oříšky, které si koupíte v plechových krabičkách, jsou z poloviny využité. Doopravdy jenom z poloviny. Zbytek se vozí zase vzduch. Nejenom že se veze vzduch, ale ono se musí vyrobit navíc plech, který se asi vozí někde z Číny nebo nevím odkud zase. To skončí většinou na skládkách, protože tyhle věci se mnohdy netřídí. Takže já se ptám, jak dalece my si tady budeme neustále říkat v rámci Evropy, co musíme, jak to, ale přitom nejsme schopni ani my jako Česká republika zamezit zbytečné výrobě obalů, nadměrné. A když mi odpovídají odborníci, ale ona to dělá třeba Evropa. No tak proboha, tak my to nedělejme, pojďme příkladem ostatní Evropě a ostatnímu světu, že nebudeme vozit vzduch, že nebudeme zbytečně vyrábět obalovou techniku vlastně navíc, protože to všechno spotřebovává energii. A ta energie není nevyčerpatelná. Ta je možná nevyčerpatelná z našeho krátkodobého pohledu, že žijeme na této planetě s některými zdroji obnovitelnými, ale s krátkodobými, kdy využíváme přírodní bohatství v této zemi a v podstatě nadměrně ho spotřebováváme, nenecháváme to pro budoucí generace, tak to si myslím, že je největší šlendrián. A všechny tyhle papíry, které jsem tady zažil, a to buďto evropské tisky, nebo to, co jsme řešili v rámci zákonů spojených s životním prostředím, tak v podstatě byla jenom nadměrnější a ještě nadměrnější produkce. Pojďme využít toho, co teď se stalo, příroda nám ukázala, a teď je jedno, jestli jsme to uměle vyprodukovali, ten COVID-19, nebo to bylo z netopýrů, ale pojďme se z toho všeho poučit a pojďme to udělat rázně. A rovnou třeba propustit jednu třetinu administrativy, kterou máte na svém ministerstvu, protože tam taky zbytečně vyrábíme nesmyslné tabulky, které stejně nikdo nečte, ten další tisk, který budeme mít, v podstatě když si přečtete zprávu za životní prostředí za rok 2018, v podstatě ale zjistíte, že to je každý rok to samé, už několik let to vždycky čteme o rok později. Ono se nic nemění. Tam jenom někdo vyrábí něco proto, aby se to vlastně schválilo v Senátu a Poslanecké sněmovně, ale žádné výsledky. A kritika na nadměrnou spotřebu obalů, která je zbytečná, já předkládal léta nazpátek. Co se změnilo? Nic, jen se vytiskly další papíry a další zprávy za předchozí nebo předpředchozí rok. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo. A poprosím předsedu Senátu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Já když tady tu debatu poslouchám a většinu senátorů tady znám už delší dobu, tak si dovolím říct jeden svůj názor, a to je, že si paradoxně vůbec nemyslím, že třeba pan senátor Rabas chce nebo má zájem chránit životní prostředí více než pan senátor Nytra. Můj názor je, že to je tak, že oba dva, byť každý potom se vyjadřuje trošku jinak, má stejný zájem na tom, abychom životní prostředí pro budoucnost zachovali co možná nejlepší. Akorát dochází potom k tomu, že možná si každý z nich myslí, že by se to mělo dělat trošku jiným způsobem. Já k tomu řeknu jenom jednu věc, o které jsem přesvědčený, že je pravdivá, a to je, že základní předpoklad proto, abychom dál mohli fungovat a existovat, tak je, abychom měli svobodu rozhodování, jakou cestou půjdeme, a aby nikdo tomu druhému tu svobodu toho rozhodování neupíral. A co mám na mysli? Mám na mysli to, a mnohokrát, když se podíváte třeba do historie vědy, tak se to ukáže, že bychom si neměli myslet, a už bychom vůbec neměli říkat, že my víme, která vývojová, rozvojová či technologická cesta je správná a která naopak je slepá. Protože se často v historii ukázalo, že slepá je správná a správná je slepá. Viz použití střídavého a stejnosměrného proudu, viz telefonování s použitím toho, že propojujeme ty telefonní přístroje kabely a potom je nepropojíme kabely a tak dále a tak dále. A já proto velmi prosím, abychom právě tím, že budeme obhajovat svobodu toho rozhodování, což je základem naší existence a našeho rozvoje, jsme ani v žádných svých programových materiálech se nechovali tak, že něco budeme potlačovat nebo to omezovat, protože jsme přesvědčeni, že v tuto chvíli je to drahé a vždycky to drahé bude. To tak vůbec být nemusí, protože když někdo přijde na to, že se dá štěpit jádro nějakého těžkého prvku jiným způsobem, tak najednou ta štěpná reakce bude mnohem lacinější, nedej bože, kdyby někdo nakonec přišel na to, jakým způsobem se naopak dá realizovat jaderná fúze. A já neobhajuji jádro. Já jenom říkám, že bychom fakt to měli mít na paměti a měli bychom se vystříhat toho, že když omezíme svobodné rozhodování a svobodný výzkum a svobodné podnikání, tak v tom dlouhodobém důsledku na to fakt doplatíme. To je můj obecný, obecná nějaká poznámka k tomu. A teď už jenom konkrétní věci. Proto se chci zeptat pana senátora Nytry, jestli náhodou v tom bodě 3 jeho usnesení nevypadlo slovíčko „i“, cesty k neutralitě i prostřednictvím jaderné energetiky. Protože to i, aby tam byla ta možnost taky jako i prostřednictvím jaderné energetiky, ne jenom prostřednictvím, ale i.

Abychom ji nepotlačovali, ale neříkali, že to je jediná cesta. A tak to trochu na mě působí, to znamená pokud bych mohl, tak bych si to dovolil dát jako pozměňovací návrh, doplnit do 3 návrhu pana senátora Nytry za slovo k neutralitě "i" prostřednictvím jaderné energetiky, protože to je jedna z cest. A pak druhá věc, kde se mi zdá, když tak mě opravte, že si tady nerozumíte v bodě 2 pana senátora Nytry, kde trvá na zachování jednomyslnosti hlasování v oblasti daní. Pan senátor Láska tady řekl, že důležité je, aby se každý mohl rozhodnout. A to je přesně o tom, to usnesení. Zachování jednomyslnosti znamená, že není možné na evropské úrovni všem stanovit, jaké budou mít společné stejné daně a že si to každý může dělat, jak potřebuje a jak se mu to v rámci jeho ekonomiky zdá nejlepší a nejefektivnější. To znamená, je to naopak. Kdybychom netrvali na zachování jednomyslnosti, potom by většina v Evropě mohla té menšině říci, jak co bude zdaněno. A to my nechceme, my chceme zachování té různosti, to je smysl toho usnesení, pokud jsem to já dobře pochopil, toho bodu 2. Takže tolik ode mě k základním věcem, protože já znovu opakuji a už nebudu zdržovat, ale to řeknu, já mám pocit, že tady odleva doprava jako jsme velcí zastánci svobody, ale svoboda není jen o tom, že někam můžu jít a něco můžu říkat, ale také o tom, že nechám lidi, kteří přemýšlí o dalším technologickém vývoji, přemýšlet v tom směru, ve kterém chtějí přemýšlet. A neříkám jim jako politik, který směr je správně a který není. A ukončím to tím, že upozorňuji, že většina solárních panelů se vyrábí v Číně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak už to jde. Hezký dobrý den a dále bude diskutovat pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Ano, děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jenom krátce, já naprosto souhlasím s panem předsedou Milošem Vystrčilem o tom, že si myslíme, že všichni to chceme dobře a že směřujeme k tomu cíli ochránit životní prostředí. Já když sleduji tady diskuzi a měl bych se teď vyjádřit k těch dvěma usnesením, tak z diskuze mi jednoznačně vyplývá pro mě lepší doporučení nebo stanovisko výboru pro záležitosti EU, protože si myslím, že obsahuje všechny věci, o kterých jsme tady debatovali. A troufám si říci, že obsahuje i postavení nebo názor vlády, i když to tady není přímo napsáno. Tak jak jsem poslouchal vystoupení pana ministra, tak si myslím, že on se může s řadou, řekl s naprostou většinou bodů v usnesení shodnout i to, co on tady říkal. Chtěl bych jenom připomenout, že opravdu je to sdělení nějaké první, obecné, které bude v budoucnosti nadále diskutováno. A troufám si říct, že bude diskutováno a probíráno velmi a velmi podrobně. A všechny státy Evropské unie se k němu budou velice podrobně vyjadřovat, včetně parlamentních komor. To znamená, pro mě je usnesení, které tady máme předloženo v rámci výboru pro záležitosti EU, je pro mě to, pro které já budu v tuto chvíli hlasovat.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, než dám slovo dalšímu vystupujícímu, tak se z dnešní schůze omlouvají senátoři Ivo Valenta a Vladislav Vilímec. A hovořit bude pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Já bych chtěl navázat na pana předsedu v tom, že tak jako možná kolegové Rabas a Nytra to myslí podobně dobře s životním prostředím, tak si myslím, že také oba to myslí podobně dobře se svobodným podnikáním. Tady si myslím, že o tom jakoby moc sporu asi nebude, že jakoby svoboda podnikání se samozřejmě jako zásadní věc. Stejně tak tedy nevím nebo obdobně nevím, kde by se v Green Deal našlo něco o nějakém jako omezování vědeckého bádání, to si myslím, že to o tom vůbec není. Naopak ta cesta je opravdu zkoušet jakoby co nejvíce možností, jak se můžeme z té uhlíkové závislosti vymanit, takže tady prostě si myslím, že v tom opravdu problém není. A já jsem se ale hlavně přihlásil ještě kvůli daním. Já si opravdu myslím, že to není o tom, že by se zaváděla nějaká jednotná ekologická daň nebo podobně, ale to, že chceme-li se v téhle věci pohnout dopředu, a já myslím, že je to potřeba, tak potřebujeme se bránit takovým věcem, jako jsou daňové ráje. A teď myslím například jako daňové ráje ve smyslu opravdu toho vývozu emisí někam jinam. Potřebujeme v téhle věci jako kontinent táhnout za jeden provaz, nebo aspoň jako EU přesněji řečeno, táhnout za jeden provaz a jako když bude vývoz uhlíku, když to tak řeknu, významně v jedné věci, tak nemůže jako se dělat škvíra v jiné zemi, potřebujeme v tomhle táhnout za jeden provaz. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A máme 2 přihlášené, pan předseda Miloš Vystrčil má slovo. Mačkáš?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vždycky trvá, než mě zapnou. Nevím, jestli by nebylo lepší, kdybychom se zapínali sami, ale to je vedle. Já jsem jenom chtěl rychle reagovat na pana senátora Hampla v tom, že jako samozřejmě teoreticky má pravdu, ale prakticky to vždy fungovalo a bude fungovat tak, že pokud omezíme direktivně a politicky nějaké průmyslové odvětví, tak implicitně omezujeme i výzkum v tom odvětví, nikdy to jinak nebylo. Nelžeme si tady, takhle to je, tečka.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A přihlášen je a vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier, prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já jsem chtěl reagovat na pana předsedu Vystrčila, na to, že vlastně zachování jednomyslného rozhodování je zachování svobody se rozhodnout. No, pokud je nějaký větší počet členů v nějakém společenství a trváme na jednomyslnosti, tak je to nefunkční. Potom prostě, zejména když je krizová situace, tak takové společenství se není schopno rozhodnout. Mně například vadí, že nemám svobodu se tady rozhodnout za celý Senát, že mohu být přehlasován. Ale je to naprosto normální. Je to zhruba stejná logika. Kdybych chtěl mít svobodu, že pokud se neshodneme všichni, tak že mě nikdo přehlasovat nemůže. Akorát by se zhroutil celý stát, protože bychom nepřijal vůbec žádný zákon, vůbec nic. A co se týče toho, že bychom měli si zachovat možnost svobodně jako jednak uplatňovat názory, jednak i svobodně bádat, tak já myslím, že to tady taky nikdo nezpochybňoval. Pokud se do provozuschopného, komerčně provozuschopného stavu dovyvine nějaká nová technologie štěpení jádra, která bude v úplně jiných cenových relacích, budou odstraněna další rizika, tak já se nebráním tomu se o tom bavit. Stejně tak já si pamatuji, že když už jsem byl na základní škole, tak v italský fyzik Rubbia říkal, že do 10 let tady budeme mít jadernou fúzi. No už je to 40 let nebo skoro ještě více a pořád ji nemáme. A je prostě fakt, že z dnešních technologií, tam kde se budují nové zdroje, tak to jádro je dneska prostě neefektivní, je nejdražší.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A vystoupí ještě opět pan předseda Miloš Vystrčil. Prosím.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Zase jenom velmi krátce. Ta moje reakce na tu jednomyslnost hlasování byla reakce na to, na vystoupení pana senátora Lásky, možná jsem to nepochopil, jak to myslel. Já jsem to pochopil tak, že on spíše je pro to, aby se státy mohly rozhodovat samostatně, ale možná to bylo špatné ode mne pochopení. To je jedna věc. A to je asi všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a do rozpravy se nikdo další nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Pane ministře, máte prostor, abyste na rozpravu reagoval, jestli ho chcete využít.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Tak myslím, že čas je pokročilý a já se budu snažit opravdu jenom reagovat na některé dotazy a pak bych si dovolil jaksi jenom pár za sebe poznámek k té debatě. K dotazům, myslím si, že pan senátor Čunek se ptal na to, co s penězi za Soláry, respektive pokud vůbec to projde Parlamentem, protože si umíte představit, že to vůbec nebude jednoduché. Dneska je to návrh vlády, ale to je samozřejmě příslušná změna zákona, takže to je v této chvíli otevřená záležitost, takže teď bychom porcovali medvěda, který ještě tedy opravdu běhá po lese. Ale jenom připomenu, že nás poplatek za obnovitelné zdroje v zásadě stojí, ať už daňové poplatníky, nebo státní rozpočet, takřka 50 miliard ročně.

To znamená, že i kdybychom z toho ukrojili 10 miliard, tak pořád 40 miliard zbude. Z toho zhruba 25 miliard zaplatíme my jako spotřebitelné elektrické energie a ten zbytek zaplatí státní rozpočet. To znamená, znovu říkám, i kdyby ta částka byla o 7 až 10 miliard menší, tak stále státní rozpočet, popřípadě daňový poplatník samozřejmě, zaplatí v tom poplatku, především právě se to týká solární energie, výraznou částku. Takže ono to není tak, že najednou se nám někde objeví 7 až 10 nových miliard, my pouze o 7 až 10 miliard budeme platit méně, což samozřejmě je úplně jiná situace. Ale já zároveň i s tou možností, jako co s tím, nabízím, je to i odpověď panu senátorovi Dienstbierovi, který říkal, že by bylo fajn, aby stát podporoval ty menší fotovoltaiky. No to pane senátore samozřejmě stát dělá, prostřednictvím Nové zelené úsporám, my děláme 7 tisíc projektů ročně, zhruba, na fotovoltaiky. A chceme jich dělat klidně více. To znamená, že já si myslím, že my máme dneska velmi funkční model právě přes systém Nové zelené úsporám, je velmi oblíbený, lidé ho velmi využívají, ať už z hlediska nových tedy malých fototermálních nebo fotovoltaických v uvozovkách „elektrárniček“ na střechách, nebo dokonce podporujeme i navyšování jejich výkonu, takže děláme to samozřejmě se všemi odborníky ve spolupráci. A ten program je opravdu úspěšný, takže oč více peněz bychom do toho měli, o to já věřím, že se nám může podařit udělat i víc takových projektů. A já jako nezpochybňuji, že tohle to je cesta. A já si myslím, že v tom máme jako Česká republika poměrně velkou rezervu využívání solární energie v těch menších instalacích.

Tak k dotazu pana senátora Horníka, my už jsme se o tom několikrát bavili, určitě ještě budeme. Myslím, že příští příležitost prostě určitě bude, až tady budete mít nový zákon o odpadech. Tam je poprvé, a to já si myslím, že vás potěší, pane senátore, tam je poprvé pojem ekomodulace. Ono to je takové zvláštní slovo, těžko si pod ním něco představit úplně, ale pojem ekomodulace právě by mělo znamenat, že v ceně, kterou výrobce potom platí vlastně i za ten obal v tom systému, by právě měla být zohledněna nejenom jeho recyklovatelnost, zpracovatelnost, ale právě také velikost. To znamená to, jak zatěžuje ten systém, ať už recyklace, nebo sběru odpadů. To je poprvé, ten termín tam zavádí Evropská komise, vlastně do toho balíčku oběhového hospodářství, a proto je to tak strašně důležité, protože ono to opravdu musí fungovat evropsky, protože my si úplně jako Česká republika nemůžeme udělat vlastní systém, kterým bychom na hranicích kontrolovali velikost obalů, protože samozřejmě většina toho zboží se sem zase jako dováží. Ale pokud všechny státy přistoupí stejně, a já mám stejný názor jako vy, mě taky vždycky může skutečně trefit šlak, když vidím obrovskou krabici a v ní malý výrobek a je to jednoznačně tak, jak říkáte. Ve většině případů je to o tom, že výrobce chce přesvědčit zákazníka, že si kupuje větší hodnotu, když je to ve veliké krabici. Je to samozřejmě taková jako první signální trošku v tomhle, ale spousta lidí na to reaguje. A dokud to nebude mít tu ekonomickou motivaci, to znamená, zaplatíš velikou krabici a musí se ti to nevyplatit a musí se to vlastně nevyplatit i tomu zákazníkovi, protože on si nebude chtít připlatit za velikou krabici. A to je to řešení, a to se právě skrývá v pojmu ekomodulace, který by měl velmi brzo nabýt nějakého konkrétního, my sami samozřejmě s ostatními státy, protože každý s tím nějak bojuje, pracuje na tom Německo, Rakousko a další, a značka ideál, že se ty státy shodnou na tom, jak postihnout tuhle tu velikost. A já s tím naprosto souhlasím, že vlastně vozíme v těch lodích, a to se dostáváme i k těm lodím, vozíme v těch kamionech, prostě všude vlastně vozíme vzduch, protože pokud vezu krabici, která je 10x větší než objem toho výrobku, tak skutečně spotřebovávám tedy zbytečně energie. Nejenom na výrobu toho obalu, ale samozřejmě i na ty pohonné hmoty, které to vozí. Z pohledu lodní dopravy, tak je to dokonce řešeno i v rámci právě evropského zeleného údělu. A je tam nicméně debat o tom, protože samozřejmě značka ideál by byla, kdyby byl zaveden opravdu celosvětový systém emisních povolenek, protože ten největší problém ani tak není v těch evropských lodích, ale ten je v těch obrovských vlastně lodích, těch tankerech, které v podstatě skutečně znečišťují, tady se nebaví ani tak o CO2, i když samozřejmě taky, ale mají tak obrovské řekněme a staré v tomhle motory s tím, že dříve to fungovalo tak, že si všichni mysleli, že na tom moři se to prostě rozptýlí, takže tam ty emise nikdo moc neměří. A dneska už je řada zemí, která zavádí poměrně přísné normy na vjezd vůbec těchto lodí do svých přístavů z hlediska znečišťování. A tady je určitě prostě cesta, ale teď je musím říct na samém začátku, alespoň pokud vím, ale nemám úplný detail, to se přiznám, že se na to sám ještě musím podívat, skutečně zdanit naprosto zásadně motory, koneckonců nemusíme chodit ani daleko. Já jsem byl jeden z těch, který říkal, a možná, že teďka se ta věc nabízí, abychom se úplně stejně podívali na lodě na Vltavě, protože ty máme podstatně blíže. A jako jezdí tam stovky lodí, které mají emisní parametry, že by žádné auto s nimi nesmělo vyjet na silnici. A přesto nám tady zamořují prostě ovzduší a už jsem to diskutoval i s ministerstvem dopravy a prostě s dalšími, i těchto Praha v tom mělo nějaké ambice. Takže určitě ta lodní doprava je někdo, co prostě nás musí velmi zajímat. A to řešení je jednoznačné, prostě pokud Evropa bude chtít, a třeba ani nebude mít možnost, nebude schopna donutit svět, aby přistoupil k systému emisních povolenek, tak v tu chvíli se prostě nabízí něco podobného jako pro letadla. To znamená, pokud to letadlo dneska neplní nějaké emisní normy, tak ho prostě nepustí na to letiště, nenechají ho přistát. A úplně stejně to může být u těch lodí, které prostě v tom Hamburku nebo v Amsterdamu nebo v nějakém jiném přístavu nebudou smět přistát, protože zatěžují životní prostředí nad míru a je to opravdu skandální, v tom s vámi souhlasím. Teď mi dovolte opravdu jenom pár poznámek k té diskusi. Já jsem přesvědčen, že tak, jak jste navrhly, jak výbory navrhly usnesení, že je velmi vyvážené a děkuji za něj. Já vás chci ujistit, že, a už jsem to tady říkal, že prostě dekarbonizace České republiky, českého průmyslu, české energetiky musí pokračovat dál. A bezpochyby bude pokračovat dále. Také souhlasím s tím, a teď je otázka, jestli tady uhlí skončí v roce 2035, 2038, jako v Německu, nebo jestli bude po roce 2035 pokračovat v teplárnách ještě, což předpokládám. To by všechno mělo vyjít opravdu z uhelné komise a z jejich doporučení. Ty budou samozřejmě veřejná a určitě budou předmětem debaty i v Senátu. Já s vámi naprosto souhlasím, vážené senátorky a senátoři, že ta pandemie nebo ta současná krize musí být příležitostí a je příležitostí, abychom se na určité věci dívali jinak, protože já si myslím, že nám to životní prostředí a příroda a planeta jasně ukazuje, že už nás má jako lidstvo plné zuby. Planeta to bezpochyby přežije, protože už přežila za svoji existenci daleko horší situace, ale nebylo u toho nikdy 7 miliard lidí. Takže je jasné, že ty dopady budou na nás a už jsou. To znamená, já bych byl poslední, a myslím, že v tomhle jsem naprosto konzistentní a trošku mám snad i k tomu vzdělání geologické, byl bych poslední, který by tvrdil nebo který by si troufal tvrdit, že klimatická změna nesouvisí s činností člověka. Já jsem pevně přesvědčen, že souvisí, a to velmi významně. A určitě neříkám, že bychom neměli dělat ty zmírňovací mitigační opatření. Určitě je děláme a budeme dělat. Největší prostor rozhodně je v energetice a v průmyslu, pořád je to zhruba 60 % našich emisí CO2, které jdou z energetiky a z průmyslu. Já jenom nejsem příznivcem určitého honění za procenty.

Já totiž někdy mám pocit, že se stanoví procento, třeba v Evropské komisi, Evropský parlament ho obvykle ještě zvedne na nějakou úroveň, která dost často je zaokrouhlená, nikdo už ale neřeší, zda je to realizovatelné nebo ne, prostě si to procento řekneme, to je to, co mně na tom vadí, protože to procento kolikrát nemusí být zaokrouhlené a kolikrát je obrovský rozdíl mezi dopadem, mezi 32 a 33 procenty, protože to 1 procento zrovna může znamenat naprosto dramatické změny, třeba technologické, to mi vadí, že ne vždycky jsou k dispozici jasné podklady pro takováto rozhodnutí. To je jediné, co my chceme, o tom, že bude pokračovat, a musí pokračovat jednoznačně posílení i ekonomiky, já si myslím, že to je zcela zřejmé. Jenom jako účastník těch klimatických konferencí, byl jsem zatím tedy na každé, tam mám vždycky trošku skepsi, protože po tom nadšení kolem Pařížské dohody jsem pak viděl na těch dalších jednáních, jak složité je, jak jednoduché je se na něčem dohodnout, když to ještě nebolí, a jak složité je to naplňovat, když už to začíná bolet. To znamená, když už to nese nějaké náklady. Ale proto jsem hodně velký příznivce adaptačních opatření, protože ta máme v ruce, ta máme v ruce všichni, nemusíme se na nikoho moc ohlížet, můžeme si tu adaptaci udělat sami, kdežto u té mitigace, samozřejmě jsme solidární, budeme ji dělat dál, ale i kdybychom se umitigovali k smrti, v ČR, ale ty ostatní s námi nešli, tak nám ta mitigace nebude nic platná. To je něco, co někomu možná může připadat jako sobectví, já si myslím, že je to pragmatický přístup. Dělejme to, určitě, jsme průmyslový stát, nejsme Dánsko, nejsme Švédsko, nejsme Finsko, těžko se ty věci porovnávají, byli jsme ještě před několika desítkami let závislí na uhlí z 90 %, dnes je to nějakých 44 %, nebo 43 %, z pohledu elektrické energie, směřujeme k 10 % možná za 10 let, za 15 let. Ale je to něco, co bych vždycky rád viděl, nějaký konkrétní dopad. To je jediný důvod, co mě vede k určité, řekněme, konzervativnosti, ale o tom, že svět nemůže jít touto cestou, že jsme na samém prahu nebo okraji, ta příroda nám to dává skutečně velmi jasně znát, odpusťte mi to slovo, sežrat, já tady souhlasím s tím, co tady jeden z pánů senátorů, omlouvám se, už si nepamatuji kdo, on se v tom určitě najde, řekl, možná to byl pan senátor Hampl, že to, co nás teď čeká, resp. to, co řešíme, tedy pandemii koronaviru, může být naprostá legrace proti tomu, zaprvé, jaké pandemie můžou přijít, protože to lidstvo si hraje s ohněm zjevně, těmi nesmyslnými různými pokusy, v tomto případě třeba opravdu i přírodními, z hlediska jakýchsi těch mokrých trhů, takovéhle zrůdnosti... Na druhé straně když dnes vidíme dopady sucha, a obrovskou rychlost, s jakou ten proces jde, tak skutečně si myslím, že i ti pochybováci dnes vidí jasně, že ty dopady tady jsou, že to není náhoda, protože skutečně to sucho je několika set leté.

Já jenom říkám jednu věc, která se někomu možná hůř poslouchá, ale je pravda. Atmosféra má tak obrovskou setrvačnost, že, řekněme, příznivé kroky, které dnes děláme a uděláme z hlediska snížení emisí, se nám můžou projevit za 20, 30 a taky 50 let. Takže my se musíme připravit na to, to je o těch adaptačních opatřeních, že minimálně v příštích desítkách let už budeme sklízet to, co z hlediska těch emisí způsobili naši předchůdci a samozřejmě i my sami, z hlediska toho, protože si myslím, že už jsme za tím bodem zlomu, ale to vůbec neznamená, že bychom neměli snižovat, a znovu říkám, ČR má jasnou strategii snižování emisí, hlásíme se k tomu naprosto zásadnímu snížení emisí do roku 2050.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, nyní bych prosil pana zpravodaje, aby se vyjádřil, navrhl, jak budeme postupovat při hlasování.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, v proběhlé diskusi k tomuto bodu programu vystoupilo celkem 19 senátorů, někteří opakovaně, ta diskuse byla určitě bohatá, trvala téměř 2 hodiny, většina těch vystupujících víceméně vnímá ten Green Deal, tu Zelenou dohodu pozitivně. Co se týká, jak hlasování, já jsem zaznamenal dva návrhy, resp. je návrh usnesení, resp. doporučení VEU, a konkurenční usnesení skupiny senátorů, dejme tomu, vedené senátorem Zdeňkem Nytrou.

Pan senátor Hampl navrhoval, aby se samostatně hlasoval bod 2. toho našeho doporučení VEU, pan předseda Senátu, pan senátor Vystrčil, navrhuje, abychom hlasovali jednotlivé body usnesení VEU jednotlivě. A následně hlasovali body z toho konkurenčního usnesení, které ovšem nejsou obsaženy v tom usnesení výboru.

Takže můj návrh je tedy, já se ztotožňuji s tím, že budeme... Je to tedy maraton hlasování, ale pokud je to tak možné, pane předsedající, tak bych navrhoval, abychom to hlasovali jednotlivě.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, všichni srozuměni? Já to zopakuji. Budeme nejdříve hlasovat o doporučení garančního výboru, a to tak, že budeme hlasovat I. 1. a pak postupně 2., 3. až 8. Pak budeme hlasovat poslední II. Pokud věci projdou tak, jak jsou, nebo ty, co z nich projdou, tak bude to usnesení schválené. Pokud některý z těch bodů neprojde, tak se bude hlasovat, ale tady teď jde o to z toho konkurenčního usnesení, tam ale ty věci, tam máme 6 bodů, tady máme 8 bodů, takže někdo musí říct, asi zpravodaj, které ty body je třeba ještě dohlasovávat. Pan předseda se hlásí. Prosím.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já jenom si dovolím doplnit, že, si myslím, že potom asi pan navrhovatel Nytra by měl poté, co skončíme to hlasování o tom usnesení VEU, ještě říci, na kterých bodech trvá, aby byly hlasovány z toho jeho konkurenčního nebo doplňujícího usnesení, protože ty body některé se nevylučují, to znamená, navrhuji, aby potom pan senátor Nytra řekl, o kterých dalších bodech chce ještě hlasovat. Některé budou samozřejmě nehlasovatelné, abychom to tím doplnili, pak by se to muselo nějak kompilovat. Moc jiný nápad, jak to udělat, mě nenapadá.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Já se domnívám, že to tak může být, i když to nezvykle komplikujeme. Ale budeme tak postupovat, pokud nemá zpravodaj námitky. Nemá... Tak. Přizvu k hlasování.

Já se ještě v tom čase, než dojdou kolegové, zeptám pana zpravodaje, chcete ty jednotlivé body tady uvádět vy, nebo to mám uvádět já? (Petr Orel: Já bych poprosil vás, jestli můžu.) Dobře.

Předpokládám, že i pomalí chodci se mohli dostavit. Budeme tedy hlasovat. Přítomno 60, kvórum pro přijetí 31. Budeme hlasovat o usnesení z oranžového tisku garančního výboru. Začneme, že budeme hlasovat o bodě I. 1., který se uvádí. Nemusím to číst, protože to máme v písemné podobě. Všem vám je to jasné? Nejsou námitky? Takže kdo je pro tento bod, pro tento návrh, tak se vyjádří hlasováním. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 35, kvórum bylo 31, registrováno 61, pro návrh se vyjádřilo 39, proti 6. Takže návrh byl přijat.

Teď budeme hlasovat o bodu I. 2., který začíná slovem „trvá“. Všem jasno? Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Tento bod při registrované účasti 61, kvórum 31 podpořilo kladně 37 senátorek a senátorů, proti 5. Takže návrh byl rovněž schválen.

Budeme hlasovat o I. 3., která začíná „shledává však“. Všem jasno? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 37, 61 přítomných, kvórum 31, 51 pro, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Budeme teď hlasovat, už teď jen uvedu, čtyřku, „považuje však za důležité“. Všem jasno? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 38, kvórum 31, pro návrh 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o bodě 5., který začíná „upozorňuje“. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 39, kvórum 31, pro návrh se kladně vyslovilo 38, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Bod 6., „zdůrazňuje“. Jdeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 40, kvórum pro přijetí 31, pro návrh se vyslovilo kladně 54, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Bod 7., začíná slůvkem „požaduje“. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 41, kvórum pro přijetí 31, pro návrh se vyslovilo 36, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Bod 8., začínající slovem „považuje“ se bude hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je opačného názoru, to znamená, že nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 42, kvórum pro přijetí 31, pro návrh se vyslovilo kladně 57, proti nikdo. Návrh byl přijat.

A zbývá nám z tohoto tisku hlasovat II., která je obvyklá, která začíná slůvkem „pověřuje“. (Petr Orel se hlásí o slovo.) Prosím.

Senátor Petr Orel:  Teď ještě přišel návrh, abych si osvojil, aby ten bod II., „pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi“, aby si přisvojil návrh z toho druhého návrhu usnesení, a to je, že pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil vládě ČR a Evropské komisi. Je tam přidané to „vládě ČR“, takže já si to osvojuji a prosím, aby se to hlasovalo v tomto znění.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Je to zásada procedury. Ptám se, jestli někdo má nějakou námitku? Námitka není, je to logické, je to rozšířené, myslím si, správně. Takže budeme hlasovat o znění, které bude, „pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil vládě ČR a Evropské komisi“. Všichni srozuměni? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 43, kvórum pro přijetí 31, pro návrh se vyjádřilo 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali a vlastně schválili všech 8 bodů pod I., tak jsme schválili i to pověření, to bylo znění z toho konkurenčního usnesení. Myslím si, že není o čem dalším hlasovat. Je? Já bych prosil, aby pan zpravodaj se toho ujal.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, po dohodě s kolegy senátory bychom měli teď hlasovat o dvou bodech toho konkurenčního usnesení, já si osobně myslím, že by se měly jakoby doplnit do toho usnesení VEU.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Takže by to byla nová devítka a desítka potom?

Senátor Petr Orel:  Ano, nová devítka a desítka, pokud projdou hlasováním, po dohodě by se mělo hlasovat o bodu 1) podporuje pozici vlády ČR ke sdělení a o bodu 5a) žádá vládu, aby neprodleně zahájila jednání s Evropskou komisí, aby součástí nových regulací byla účinná opatření zajišťující konkurenceschopnost podniků EU vůči třetím zemím s volnější environmentální legislativou a opatření na zmírnění ekonomických dopadů, revize obchodování s emisemi (EU-ETS), na teplárenství, na které je v ČR připojeno 3,5 milionu obyvatel.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, budeme o tom hlasovat. Ale přece jenom pro logiku věci bych doporučoval, že pokud by ta jednička z toho konkurenčního usnesení byla přijata, aby byla přijata, do bodu zařazena jako dvojka, protože logika je, seznámil se, podporuje, protože dát na konec, že podporujeme, myslím si, že je nelogické, tu pětku můžeme samozřejmě dát jako tu novou devítku. (Petr Orel: S tím souhlasím.) Respektive desítku. Jsou nějaké námitky, než zahájíme hlasování, abychom to neměli zmatečné? Nejsou. Děkuji. Vyjádření pana ministra k tomu návrhu. Podporuje vládu ČR ke sdělení? (Ministr: Souhlasím.) Souhlasné? A hned se zeptám, pane ministře, vaše stanovisko k bodu 5 konkurenčního usnesení, tj. žádá vládu, aby a)... (Ministr: Souhlasím.) Taky? Zahájí neprodleně jednání, jo? Dobře. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Já k tomu prvnímu bodu negativní, k tomu 5a) neutrální.) Dobře. Slyšeli jste.

Takže zahájím hlasování a budeme hlasovat o bodě 1 z konkurenčního usnesení. Já ho přečtu: Podporuje pozici vlády ČR ke sdělení. Všem je jasno? Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 44, registrováno 61, kvórum pro přijetí 31, pro návrh 26, proti 13. Návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o bodu 5 z konkurenčního usnesení, žádá vládu, aby... Ale pouze o části pod odrážkou nebo pod písmenem a). Nemusím to číst, všem je to jasné? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto usnesení, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 45, kvórum pro přijetí 31, pro návrh se kladně vyslovilo 35, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Aby to bylo úplně v pořádku, tak bychom měli ještě pro úplnost odhlasovat celé usnesení. Já vám to tady se pokusím sumarizovat. Z usnesení garančního výboru byly schváleny všechny body pod I., to znamená 1 až 9. K tomu se odhlasovalo pověření, a to ve znění konkurenčního návrhu pod číslem 6. A dále z konkurenčního usnesení byl odhlasován bod 5, pod písmenem a). O tomto budeme komplexně hlasovat jako celém usnesení našeho pléna. Všem jasno? Nejsou námitky. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 46, které se týkalo komplexního usnesení k tomuto tisku, registrováno 60, kvórum pro přijetí 31, pro návrh se kladně vyslovilo 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Pane zpravodaji, všechno proběhlo, je to tak... Takže děkuji, děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji, tento bod jsme projednali a ukončili.

Dalším bodem je

 

Zpráva o životním prostředí České republiky 2018

Tisk č. 190

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 190. Já prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás se zprávou seznámil.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já se opravdu omezím na nějaké základní informace, protože zprávu určitě jste si prostudovali, už jste avizovali samozřejmě celou řadu připomínek, dotazů, já bych to nechal na ty dotazy. Já chci jenom říct, že ta zpráva, tady zaznělo, že je pořád stejná. Já myslím, že to je také výhoda, protože pak je možné srovnávat nějakou časovou řadu, ona je tady k projednávání vlastně každý rok, my jsme opravdu zodpovědně vždycky doplňovali všechny náměty na strukturu i obsah té zprávy, které přicházely z Poslanecké sněmovny i Senátu.

Ta zpráva je doplněna i krajskými zprávami. Já chci říct, že je velmi dobře hodnocena třeba i ze zahraničí, protože řada zemí má k dispozici, respektive v rámci výměny informací si vyměňujeme informace. A musím říct, že někteří dokonce přejali naši strukturu i z hlediska vykazování informací a považují ji právě za velmi detailní. Samozřejmě pro někoho je možná až příliš obsáhlá, ale já si myslím, že každý si tam najde to své. I kraje dobře hodnotí, kladně hodnotí, že jsme se zaměřili na krajský aspekt, to nejenom třeba z pohledu kvality ovzduší, ale také třeba z pohledu produkce odpadů a tak dále. Ta zpráva samozřejmě reflektuje i ve své struktuře a ve svém obsahu to, co určitě jste vznesli i potom ve výborech, to znamená, ona v této podobě bude ještě v roce 2019, ale zpráva za rok 2020, kterou potom budeme někdy v tom roce 2021 předkládat, tak už bude vycházet z nové státní politiky životního prostředí. A my jsme tady doplňovali průběžně celou řadu údajů. Tak jak, říkám, padaly různé náměty, ať už ze sněmovny nebo ze Senátu. Já bych chtěl opravdu jenom velmi stručně, protože struktura je celkem jasná, říct k roku 2018, což samozřejmě už je doba poměrně vzdálená, že stav životního prostředí v roce 2018 byl ovlivněn několika faktory. Zaprvé rok 2018 byl na území České republiky nejteplejší v dosavadní historii pozorování a zároveň to byl jeden z nejsušších roků, což samozřejmě je klidně možné, že letošní rok překoná. A nicméně v roce 2018 to byly rekordní hodnoty, což se samozřejmě neblaze projevilo na hydrologických parametrech. To znamená, byly tam extrémní projevy hydrologického a původního sucha, dlouhodobé sucho mělo zásadní vliv na stav povrchových a podzemních vod, mnohde byla dosažena minima. Vlivem toho výrazného sucha samozřejmě také došlo k nárůstu odběru vody a, jak jsem říkal, poklesu hladin. V důsledku dlouhodobých cílených opatření, a to je ta dobrá zpráva, dále klesaly v podstatě ve všech oblastech emise znečišťujících látek do ovzduší, a to přesto, že to byl rok, kdy rekordně nebo velmi významně dále rostla ekonomika. To znamená, že tady se jasně ukázalo, že se snižuje emisní i materiálová náročnost ekonomiky, včetně samozřejmě energetiky. To znamená, došlo ke snížení podílu stanic, na kterých byly překročeny imisní limity pro karcinogenní látku benzo(a)pyren, došlo i ke snížení dalších látek SO2, oxidu dusíku. Tady bych chtěl říct, že ještě lepší čísla potom uvidíme v roce 2019. A já pevně věřím, že i v letošním roce, především z pohledu znečištění ovzduší. Kde, a to je potřeba říct, určitě neuvidíme v příštích letech, já nechci říct teďka pateticky desítkách let, ale minimálně v letech, mnoha letech, výrazně lepší zprávy. A žádný ministr životního prostředí, který mne nahradí, nebo ministryně, nebude sem moci přinášet dobré zprávy v oblasti lesního hospodářství, protože samozřejmě dopady kůrovcové kalamity, které samozřejmě se plně projevovaly i v roce 2018, jsou tak brutální, že změní zásadním způsobem tvářnost krajiny a procento defoliace a dalších parametrů nemůže v příštích letech nabývat nějakých, bohužel, příznivých hodnot. To znamená, tam kde já jsem přesvědčený, že budou přicházet dobré zprávy, tak budou v oblasti ovzduší, kvality ovzduší, i z hlediska dopadů kotlíkových dotací, z hlediska dalších opatření na snížení emisí, ať už v průmyslu, nebo v energetice. Nepochybně budou přicházet i dobré zprávy v oblasti odpadů, to znamená, snížení skládkování a naopak zvýšení recyklace. A latentní problém s vodou, latentní problém samozřejmě s kvalitou, s kondicí českých lesů, to budou bohužel věci, který určitě ovlivní i ty další zprávy o životním prostředí, ať už bude jejich jakákoliv struktura. Ale já si myslím, že my se tady bavíme především o tom obsahu. Takže já si myslím, že na úvod to stačí. Vím, že na výborech padala celá řada poznámek, dotazů, tak já bych to spíš nechal na nich. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této zprávy výbor pro územní rozvoj,veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 190/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zbyněk Linhart, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, výbor pro územní rozvoj,veřejnou správu a životní prostředí projednal tento tisk, to znamená zprávu o životním prostředí za rok 2018, na svém 16. jednání, na 16. schůzi předevčírem a přijal usnesení č. 87, které máte před sebou. A kromě toho standardního, té věty, že bereme zprávu na vědomí, k tomu přibyla ještě druhá věta, kde bychom chtěli požádat MŽP o poskytnutí informací ve věci realizace některých opatření, které by řešily přetrvávající dlouhodobé negativní zjištění, tak jak jsou v těch zprávách. Nejenom za rok 2018, ale mnoho z nich přetrvává. Pan ministr tady řekl nějaký základ, asi opisoval z mé zprávy snad. Jako řekl několik pozitivních věcí, které tady mám, takže já se potom budu soustředit i na nepříjemné věci, které tady dlouhodobě vidíme. Zpráva opravdu od roku 2005 je ve stejné struktuře a ve stejné podobě, což má, jak už tady bylo řečeno, řadu výhod. Třeba se dobře porovnává, je v tom docela dobrý přehled a tak dále. Nicméně se píše rok 2020 a Evropská unie se chce stát do roku 2050 klimaticky neutrálním kontinentem, o tom jsme tady mluvili předchozí 2,5 hodiny, takže je potřeba se na to podívat i z tohoto pohledu, z hlediska nejenom pohledu na tu zprávu, ale z hlediska i politiky České republiky v oblasti mimo jiné i životního prostředí. Z hlediska čisté energie, udržitelného průmyslu, ekologičtějšího stavebnictví, biodiverzity a tak dále. To bude vyžadovat změnu v přístupu ministerstva ve vztahu ke zprávě, ale nejen k ní, ale i k přístupu dalších rezortů a vlády jako celku, protože mnoho věcí je mimo rezort životního prostředí. Ta zpráva, jak jste se mohli podívat v tisku 190, letos ji nemáme vlastně v tištěné podobě, ale vidíte, že to je balík 350 stránek, které popisují mnohdy i detailně mnoho aspektů, někdy i mezinárodní srovnání. Ale neobsahuje doporučení, zhodnocení, zhodnocení opatření, jestli se nám ty věcí daří, a to asi není tedy ani úmyslem a posláním zprávy. Nicméně si myslím, že by výstup z toho měl být aspoň v několika málo oblastech.

Čili kdyby MŽP zpracovalo k přetrvávajícím a dlouhodobým problémům nějaké stanovisko, respektive jaké rychlejší opatření, než v dlouhodobějších koncepcích, chce dělat, jaké udělá korekce své politiky. A to jak ze strany tedy především životního prostředí a MŽP je zodpovědné za zprávu, ale samozřejmě že jsou to i další rezorty. Ministerstvo zemědělství především. My máme řadu údajů, řadu dat, analýz, strategií, koncepcí, akčních plánů, myslím, že to je obecnější problém nejenom v Čechách, ale i mimo, a často se pak utápíme v těch formalitách, v detailech a s těmi detaily neumíme úplně pracovat, a to myslím, že je velká výzva, a nejenom v oblasti samozřejmě životního prostředí. Často nám chybí odpovídající návaznosti, a teď nemyslím jenom teoreticky a dlouhodobé, ale realistické, ty, co jsou rychle k mání a jsou rychle vidět. Ale ke zprávě samotné – my jsme k zpravě letos měli několik námětů nebo připomínek, například aby se zohledňoval radioaktivní odpad, protože je to i z hlediska zdravotnictví, průmyslu atd. je docela důležitá problematika. Měli jsme připomínku k datům, jak tady zaznělo, je jich tam hodně, ale po těch krajích je to za celé kraje. A obzvlášť některé jsou hodně nehomogenní a pak vlastně ty výsledky jsou zkreslují a jde o to, jestli se nezamyslet nad tím, jestli by nestálo za to do budoucna mít nějaké podrobnější data na úrovni okresů nebo ORP a tak dále.

Zpráva, tak jako již poslední léta, je doprovázena takovými smajlíky. Zelený, jako že všechno je v pořádku, oranžový, že tak jako jsme v nějaké stagnaci, a pak takový červený, který se mračí a říká, že ne všechno je v pořádku. To tam je vlastně jednak k jednotlivým oblastem životního prostředí, ale i v porovnání k roku, jak se změnila situace k roku 1990, k roku 2000, 2010 a za poslední rok. Jsou z toho vidět právě trendy, není důležitý jenom konkrétní, ale vlastně trendy a tendence dlouhodobé. Je vidět, že v 90. letech se hodně podařilo, ono to bylo také výchozím stavem. A stále tak, jak pokračujeme, tak je to náročnější z mnoha ohledů, i z hlediska ekonomických, takže velmi často máme dneska zelený smajlík u financování, to jako že financí je asi dost. Ale velmi často také u těch potom výsledků vidíme, že je tam mračící se smajlík, že to úplně asi není v pořádku. Takže na to je asi potřeba se zaměřit, protože měřítkem nemůže být množství utracených peněz, miliard, ale také si nějak kriticky zhodnotit efektivitu jejich utrácení. A pokud možno se zase neutápět v detailech, ale kouknout s nějakým odstupem. Těch údajů, jak jsem tady řekl, i pan ministr, je tam celá řada, jsou velmi zajímavé, čili to je myslím na nějaké prostudování pro toho, kdo má zájem. Já bych se jenom dotkl 3 oblastí podrobněji, to jsou odpady, tady jsem měl takovou jedinou výtku ve vztahu k datům, jinak je nezpochybňuji, ale u odpadů je to myslím zřejmé a vidíme to i v reálném životě. Kritizuje to i OECD dlouhodobě, že máme dva konkurenční nástroje nebo sběry dat. A vidíme, že především u vytříděných odpadů a především u některých komodit je to velký problém. Je otázka, jestli data nám ukazuje všechno, co bychom chtěli vidět, protože vidíme u plastů a u některých dalších komodit, myslím plasty bez PET lahví, tak velmi často ty odpady končí, v lepším případě ve spalovnách, ale ještě v daleko horším tedy ve skládkách. A to bych řekl, že obzvlášť poslední dva roky je velký problém a je to ve velkém.

Čili dokud nebude odpovídající recyklace, tak další tlak na další a další třídění postrádá smysl. My potřebujeme skutečné využití vytříděných odpadů. A samozřejmě víme, že situace se mění, zase jsme zpátky u Číny, už víceméně dva roky, možná déle, Čína přestává vykupovat separované odpady. My často jsme argumentovali, že vyvážíme jinam nebo hledáme jiné odbytiště v Jihovýchodní Asii, ale nevím, jestli je to to pravé, protože pak člověk jezdí po Jihovýchodní Asii, ačkoliv jsou to třeba vyspělé země, pak vidíme, že to končí třeba i tam a pálí se to ve velkém na jiném místě planety. Proto musíme mít větší ambice a zaměřit se na reálné třídění, tedy nejenom na třídění, ale i reálnou rychlou účinnou recyklaci. Bohužel my jsme tady, jak už tady kolega a místopředseda Senátu připomínal, jsme měli 15. ledna seminář k odpadům a vlastně k tomu balíčku 4 zákonů, který přišel ve sněmovně. A my jsme to zatím nestudovali dál podrobně. A ve sněmovně k tomu už začíná a běží nějaká debata na úrovni výborů, ale moc jsme nevěděli to, co bychom potřebovali vědět. To znamená, aby zákony a všechna opatření směřovala k reálné recyklaci, mohutné podpoře a dlouhodobé jistotě investorů. Druhý bod, chování ke krajině. To je jak k té lesní, tak zemědělské. No, my se chováme ke své krajině desítky let jako ke stepi a divíme se, že máme step. Ta oblast zemědělství je myslím zcela zásadní. Ve zprávě se píše, že 56,7 zemědělské půdy je ohroženo vodní erozí. Z toho 18 extrémně. Větrnou erozí ohroženo také 18 %. No ale co s tím? Tak MŽP má jeden nástroj, který vyplývá z novely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, to je takzvaná protierozní vyhláška, aniž bych si dělal iluze, že to je záchrana, tak myslím, že to je důležité. A jestli se nepletu, tak do dnešního dne vlastně asi nebyl vydaná, na to bude směřovat jeden, už opakovaně i po loňsku, můj dotaz na pana ministra, protože si myslím, že je to důležité a v zákoně se, pokud vím, píše, že ministerstvo vydává nebo ministr životního prostředí vydává po projednáním s MŽP. A je otázka, v jaké podobě to dneska je. Na to asi uslyšíme nějakou odpověď. Protože víme asi, že současné pěstební postupy jsou v mnoha případech, podobně jako zemědělská dotační politika a její podmínky, hlavní příčinou degradace a mizení půdy. Ve zprávě se také píše, že v roce 2018 nebyl splněn cíl 15 % ekologicky obhospodařované půdy na zemědělském půdním fondu, bylo to jen 12,8. Ten cíl 15 % byl už v roce 2015. A opět vidíme, že se ty věci neplní. Jedna věc je, že to je formální a administrativně náročné, to slyšíme ze všech stran. A otázka, jakou to má reálnou podobu, jestli po tom úřadu, a to vidíme nejenom v této oblasti, ale já to od zemědělců vidím, že jde hlavně zase o ty papíry, kontrolují se papíry, a ne realita, takže to se takhle nikam nedostaneme.

Výdaje státu na potřebná opatření, tak ty je otázka nějakého sledování, bohužel nejsou takové, jaké by měly být. Podíváme-li se například na komplexní pozemkové úpravy, které vlastně minimálně starostové, kteří s tím přišli do styku, tak ví, že to je prostě užitečný, dlouhodobě vyzkoušený nástroj. Ale podíváme-li se na výdaje, tak v roce 2010 činily 1,7 miliardy korun, což bylo 1,5 promile výdajů státního rozpočtu. A když se podíváme na rok 2020, tak je to 1,3 miliardy korun, což je 0,8 promile k výdajům státního rozpočtu. Čili vidíme, že to je užitečný nástroj, potřebný, mluvíme o vodě, o suchu a vidíme, že se na to dává méně peněz. Lesy, tak o tom tady mluvil pan ministr a myslím, že už dneska to víme všichni, co se začalo dít v posledních letech a co už bylo zřejmé v roce 2017, my jsme tady k tomu v Senátu, speciálně náš výbor, dělali opakovaná mimořádná jednání našeho výboru. Ty trendy byly jasné. A zase, když se podíváme na formální věc, certifikace lesů, tak jenom 2 % lesů je certifikovaných. A překážkou zase, jak se dozvídáme jednak z té zprávy, ale i z reálného života, tak je to jenom formální postup bez dalšího smysluplného výstupu pro vlastníky. To znamená, proč by dělali certifikaci, když to nemá pro ně žádný dopad. A třetí poznámka je k novým kapitolám, respektive k tomu, co tam přibylo od minule, to jsou ty zvláště chráněná území a především informace o těch 4 národních parcích. Ta se rodila v posledních dvou letech, kdy jsme si vyměňovali s panem náměstkem Smržem především, co by tam mohlo být, nějak jsme to ladili. Čili do jisté míry je to dobře, máme přehled, ale myslím si, že na tom je ještě hodně práce, aby se sjednotila metodika a ty pohledy. A teď řeknu jeden příklad, který není podstatný, ale je celá řada na dalších, ale na tom je to vidět dobře, třeba metodika sčítání návštěvnosti v těch územích národních parků. Tak vlastně nevíme, jak se k číslům dochází. Vidíme ze zprávy, že jenom u Českého Švýcarska se uvádí, že je to součet jednotlivých 13 sčítačů. No pakliže ale 4 z sčítačů jsou ve Hřensku a na Pravčické bráně, tak se stane nebo stávalo, že vlastně jeden člověk tam projde 4x a je to spočítané 4x. Ale myslím, že už to dneska víme, ale je potřeba se na to podívat. Další věc je to, jak jednotlivé správy národních parků plní svoji úlohu, své poslání, protože nejde jenom o ochranu přírody, ale účelem národních parků jsou i další aktivity, další činnosti, ekologická výchova, rekreace, turismus, sociálně ekonomické chování. Tolik tedy asi k té zprávě. A jenom na závěr řeknu několik čísel. Já řeknu několik čísel, které nepřináší žádné velké uspokojení. Tak například emise skleníkových plynů na obyvatele je u nás 4. nejvyšší z EU, z 28 ještě v té době 2018.

13,8 % obyvatel je vystaveno nadlimitní 24hodinové koncentraci prachu, je to především na Ostravsku a Severních Čechách. O tom mluvil pan ministr u kotlíkové dotace. Já, zaplať pánbůh za ně, že se podařilo je umístit a směřovat do těch postižených, nejvíce postižených regionů. 8,4 % meziročně je zhoršení jakosti vody ve volné přírodě jako nevhodné ke koupání, ze 14 na 23 %.

Od roku, mezi lety 2012 a 18 v důsledku těžby byl úbytek 28 tisíc hektarů lesů. Pokles ptáků za posledních 40 let v zemědělské krajině o třetinu, lesních ptáků o desetinu. Zhoršení zdravotního stavu českých lesů, u jehličnanů především starších 60 let to bylo 76 % poškozeného více jak 25 % koruny. A to bylo před dramatickou změnou takzvaného kůrovce. Od roku 2013 do roku 2018 byl pokles podílu přirozené obnovy lesů z 23 na 16 %. A tak dále, mohli bychom pokračovat. Připomněl bych třeba nepříjemnou věc, která tam je zase dlouhodobě, i když se malinko statistiky mění, tak spotřeba minerálních hnojiv na hektar. U nás je necelých 120 kg na hektar a jsme třetí nejvyšší v EU. Jsou ale i pozitivní trendy, o těch mluvil pan ministr, třeba o nich ještě bude řeč. A já na závěr zprávy bych chtěl ještě připomenout knihu, kterou vydala CENIA, my jsme ji dostali jako členové našeho výboru, ale myslím si, že můžete i další požádat. A respektive je k mání elektronicky na stránkách CENIA. Je to velmi zajímavé srovnání čtvrtstoletí životního prostředí v ČR, je tam mnoho zajímavých faktů, i bych řekl velmi pěkně popsaných, čili doporučuji tuto publikaci. Tolik ode mne jako zpravodaje k tomuto tisku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A prosím vás, abyste sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. A nyní otevírám rozpravu. První do rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Burian. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Burian:  Já děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Rád bych zareagoval na jednak vystoupení pana ministra i pana zpravodaje k senátnímu tisku.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, jestli můžu poprosit, blíže k tomu mikrofonu, neslyšíme vás. Děkuji.

Senátor Jiří Burian:  Ano. Děkuji. K senátnímu tisku č. 180, týkající se zprávy o stavu životního prostředí za rok 2018. Já jsem si trošku vědom toho, že toto hodnocení již je v podstatě trochu v historii, ale pro mě to byl, a nejen pro mě, rok velice závažný z hlediska životního prostředí, a to z pohledu roku obrovského sucha a nedostatku srážek. Jsem si na druhé straně vědom i toho, že jsme v roce 2020. A to je pro mě velice podstatné. Prožíváme velmi složité období způsobené koronavirem. A ty dopady do života občanů, hospodářství a ekonomiky jsou už nyní hrozné a především asi budou. Já určitě tuto situaci nepodceňuji a respektuji podmínky nouzového stavu. Vedle toho stojíme před velmi vážnou druhou hrozbou v letošním roce, a to bude naprostý nedostatek pitné vody pro občany. Já se obávám, aby tato hrozba nebyla horší než současná pandemie. Mám takové 3 roviny, řekněme tomu námětů, respektive připomínek, které bych panu ministrovi avizoval pak dotazem.

V Senátu byla v roce 2018 v listopadu ustanovena stálá komise voda, sucho. A v loňském roce se seznámila tato komise se všemi dostupnými materiály a podklady, týkající se sucha a nedostatku vody. Základním dokumentem je koncepce na zmírnění následků sucha schválená vládou usnesením č. 528 24. července 2017. V únoru letošního roku jsme obdrželi poziční zprávu mezirezortní komise za rok 2019, ve které jsem zjistil, že se téměř nic nezměnilo v plnění, říkám téměř, v plnění přijatých úkolů. MŽP má v tomto vládním dokumentu odpovědnost či gesci zhruba za 40 úkolů z celkových 50. Navíc včera na tiskové konferenci jste, pane ministře, řekl, že v Česku je nejhorší sucho za 500 let. Já tady mám tedy z tohohle toho pohledu první dotaz. Jak MŽP pracuje s touto koncepcí, myslím vládní, a plní přijaté úkoly a kdo na ministerstvu sleduje plnění těchto úkolů?

Takže to je první rovina. Zadruhé, v závěru v minulého týdne jste představil, aspoň já jsem se to dozvěděl prostřednictvím Lidových novin, zázračné řešení pro obce, řešit nedostatek pitné vody prohlubování stávajících studní a vrtů. Všichni víme, že podzemní vody ubývá nejen vlivem klimatu. Celkový pokles je dnes pod 50 %. Neděláme dost nebo nic pro zadržování vody v krajině, jen se stále o tom mluví. Vaším návrhem na prohlubování zdrojů pitné vody, myslím podzemní, se stav podzemních vod během 2-3 let rapidně zhorší. A tady mám tedy druhý dotaz. Jaká je konkrétní představa MŽP v tomto návrhu? Bude změna operačního programu nebo vytvoření nějakého dalšího dotačního titulu nebo jak tento záměr řešit? A třetí věc, v loňském roce bylo uzavřeno memorandum o spolupráci mezi MŽP a ministerstvem zemědělství k řešení problematiky sucha a nedostatku vody. A ministerstvo zemědělství se dlouhodobě hlásí k programu zadržování vody v krajině výběrem vhodných území pro další vodní nádrže v ČR. Tento program je označen jako Generel LAPV, je to tedy jinak řečeno lokality akumulace povrchových vod. A podle aktuálního stavu se jedná zhruba o 47 území na 5 povodích. Z těch 47 území je 31 lokalit se souhlasem obcí. To je velké procento. MŽP z pohledu ochrany a přírody kladně posoudilo pouze 2 lokality. V těchto případech, kde je souhlas obcí, v 18 ministerstvo vyslovilo nesouhlas a 13 není dosud posouzeno. Jaký je to tedy přístup MŽP k prioritnímu úkolu, vyplývajícímu především z koncepce vlády? Tomu prostě nerozumím. A tady tedy se nabízí 3. můj dotaz, jak je memorandum mezi těmito dvěma ministerstvy konkrétně naplňováno a zda je nějak vyhodnocováno?

Závěrem bych chtěl říci, že jsem si všiml nebo jsem zachytil, že jste včera vyjádřil k nastávající situaci jako veliké avizo na hrozbu právě toho sucha. V příštím týdnu se očekává snad i stanovisko pana ministra Tomana. A já jako předseda té stálé komise Senátu chci vyvolat jednání ve druhé polovině května. Byl bych moc rád, aby oba ministři byli přítomni na tomto jednání. Jak se, bych řekl, jak přistoupíme k situaci, která nás už teď velice tíží a bude ještě horší? A na úplný závěr bych měl takovou skoro výzvu, přestaňte si oba rezorty hrát na svém písečku v této vážné hrozbě, odstraňte roztříštěnost názorovou, legislativní a přístupovou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore a dalším přihlášeným do rozpravy je paní senátorka Jaromíra Vítková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Zpráva o životním prostředí je velice obsáhlá, já jsem se zaměřila na kapitolu Lesy, a to nejen proto, že ve svém obvodu vidím, jak díky kalamitě mizí z krajiny porosty lesní, ale i proto, že jsem byla zpravodajkou petice pro zdravé a prosperující lesy, tam Senát přijal řadu usnesení, mj. také žádal o zpracování novely zákona o myslivosti. Já jsem s petenty stále v kontaktu, tak jak už pan zpravodaj tady uvedl problém certifikátů, tak k tomu se nechci vyjadřovat, ale chtěla bych se vyjádřit k tomu, že pokud dojde k obnově porostu, tak tam může negativně působit spárkatá zvěř. To je problém, na který vlastníci lesních pozemků poukazují, myslím si, že by bylo i špatné vysazovat nový porost lesní s tím, že bude takto poškozen. Ona stačí i hrozba toho sucha, protože konkrétně u nás se jenom vyklízí klestí a dělá pořádek, aby se připravil pozemek, ale sázet se nebude, protože by pravděpodobně veškeré nové sazenice uschly. Takže já bych chtěla jenom požádat, tak jak pan kolega, senátor Burian, o spolupráci s ministerstvem zemědělství v této oblasti, jak jsem zmínila, zákona o myslivosti, aby ti vlastníci mohli tedy tuto problematiku řešit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Rostislav Koštial. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Já jsem si načetl pozorně zprávu výboru, kterou nám přednesl kolega Linhart, musím poděkovat, že je to zpracované, tak jak je to zpracované. Dneska se asi jako červená nit bude linout sucho a všechny dopady toho sucha, takže jenom krátce k tomu, velkou část mých připomínek mi vyfoukl tady kolega Burian, takže o to to bude kratší, nicméně zaujala mě tam stať v té zprávě i ve zprávě o životním prostředí o erozi, protože samozřejmě vždycky je někde příčina, někde je následek. Máme sucho, takže se nám zvyšuje větrná eroze, o vodní erozi teď mluvit je složité, ale samozřejmě také se s tím budeme dramaticky setkávat, protože srážky se nám kumulují do přívalových srážek. Způsob hospodaření na zemědělské půdě, na velkých celcích, nám všechny tyto negativní dopady příčiny umocňují. Právě proto mě zaujala ochrana či neochrana proti větrné a vodní erozi, kdy prakticky máme nějakou nedokončenou vyhlášku o ochraně zemědělského půdního fondu, vím, že i v resortu zemědělství pan ministr Toman teď připravuje a připravil nějaké pokyny, kterým by se zemědělci měli řídit. Myslím si, že tohle určitě budeme podporovat, doufám, že to bude v souladu s ministerstvem životního prostředí. Je důležité, navážu i na to, co říkal kolega Burian, my chceme prohlubovat studny, ale můžeme prohlubovat studny, jak chceme, když nezadržíme v malém vodním oběhu srážky a nebude nám ta houba, ta půda, která má to zadržet, a lesy pomalinku do studní uvolňovat. Takže tohle je podle mě k tomu ta primární a zásadní věc, že pokud se nezačneme zodpovědně chovat k lesům a k půdnímu fondu, tak rozhodně se vody nedočkáme, můžeme vrtat možná až do Austrálie. To je všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaroslav Větrovský. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já děkuji, já bych si dovolil dvě otázky a pak jednu poznámku k tomu trendu, kterou jsem si našel v té zprávě. Já cítím, že rok 2018 a rok, který prožíváme, tedy rok 2020, snáší jisté paralely. Ve zprávě se píše, že rok 2018 byl srážkově silně podnormální, což se jistě shodneme, že i současný rok 2020 je srážkově podnormální, možná až kriticky podnormální. Já bych se, pane ministře, chtěl zeptat. Vím, třeba v mém volebním obvodu, že je zájem řešit napojení měst a obcí na vodárenskou soustavu, kupříkladu Jihočeského kraje, která v současné době pracuje pouze na 30 % své kapacity, města a obce, které nejsou po trase vodárenské soustavy, tak by měly v zájmu bezpečnosti zásobování pitnou vodou zájem se na tuto vodárenskou soustavu připojit. Samozřejmě je to mimo reálné finanční možnosti měst a obcí, a proto bych se chtěl zeptat v souvislosti s tím, jak se vyjednává nový víceletý finanční rámec, zda i na toto tam bude pamatováno v rámci nového operačního programu Životní prostředí, zda tedy by města a obce mohly na toto čerpat. Já vím, že v současné době třeba ministerstvo zemědělství nějaký podobný dotační program připravuje, ale ten, vím, že je pouze pro obce v současné době do 1000 obyvatel, musí tam být poměrně velký stupeň připravenosti, tak aby do roku 2022 se stihly prostředky proinvestovat. Myslím si, že tam dokonce musí být pravomocné stavební povolení. Ale tady jde teď v zásadě o tu bezpečnost zásobování, která je zajištěna právě vodárenskými soustavami, které fungují. To je první moment, na který jsem se chtěl zeptat.

A ten druhý se týká záležitosti lesů. I my jako město jsme vlastníky lesa, tady se píše, ve zprávě, že v roce 2018 podíl kalamitní těžby na celkové těžbě v roce 2018 tvořil 89 %, tedy téměř 90 % bylo kalamitní těžby. Já bych se chtěl zeptat, zda tedy počítá ministerstvo životního prostředí určitě ve spolupráci, v nějaké synergii s ministerstvem zemědělství, s pomocí vlastníkům lesa. Já když jezdím po obvodu, tak vidím, že téměř u každého lesa jsou obrovské skládky vytěženého dřeva, na které je velmi problematické najít smysluplný a alespoň trošku rentabilní odbyt. Chtěl bych se tedy zeptat, zda v tom nějak bude moci být pomozeno vlastníkům lesa, ať jsou to privátní vlastníci, ať jsou to města či obce. To je druhá moje otázka.

Na závěr musím říci, že jakožto jednatel městské vodárenské společnosti velmi pozitivně vnímám trend, který jsem ve zprávě našel, a to je, že se poměrně konzistentně nebo v nějaké číselné řadě snižují ztráty pitné vody ve vodovodní síti, způsobené haváriemi a úniky, myslím si, že to svědčí o tom, že vlastníci vodohospodářské infrastruktury smysluplně investují do obnovy na základě svých desetiletých plánů, myslím si, že to je velmi dobrý trend, který jsem si v té zprávě našel. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do rozpravy je paní senátorka Anna Hubáčková, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji, přeji hezký den vám, pane předsedající, vám, pane ministře, a nám všem. Já jsem v obsáhlé zprávě se nejvíc začetla a věnovala hospodaření, vodě s krajinou, ztrátě vody, která samozřejmě v roce 2018 byla katastrofální, 2020 se to jenom prohlubuje. Chci navázat na poznámku pana předsedy komise o komplexních pozemkových úpravách.

V zásadě jsme od roku 89 se nedostali nikam daleko s nápravou vlastnických vztahů. Hodně půdy se bohužel státem prodalo, takže problém, který nám zůstává, je i realizovat projekty, které obce mnohdy mají na zachycení vody v krajině, ale je velmi těžké získat souhlasy vlastníků aspoň tam, kde je drobná držba, což určitě můj region a jižní Morava je. Nemůžeme ani dosáhnout na komplexní pozemkové úpravy. Dva důvody. Jeden, nedostatek finančních prostředků. Druhý, bohužel i neumožnění využití zákona o komplexních pozemkových úpravách, jak jsme zkusili my, starostové na jižní Moravě. Nemůžeme dosáhnout na podíl 51 % výměry a souhlasu vlastníků k nim, právě proto, že mnozí velcí skoupili a už jsou souhlas k pozemkovým úpravám nedají, protože přes jejich pozemky by mohla teoreticky se realizovat některá protierozní opatření, a zlepšení hospodaření v krajině. Argument, který chceme využít, kterou cestou jsme my šli, to znamená připravit si podklady pro to, abychom mohli žádat o provádění komplexních pozemkových úprav ve veřejném zájmu, a to jsou studie vodní a větrné eroze a jím podobné, nejsou brány na Státním pozemkovém úřadě doposud jako podklad pro to, aby je mohli financovat. Myslím si, že je potřeba vést s ministerstvem zemědělství a s vedením Státního pozemkového úřadu diskusi o tom, aby se buď změnil v zákoně poměr 51 %, nicméně daleko jednodušší cestu vidím v tom, abychom vnímali i poznatky, které máme o tom, jak chybí voda v krajině, jako veřejný zájem, dostali to do povědomí vedení Státního pozemkového úřadu, aby komplexní pozemkové úpravy zahajoval tam, kde je velký zájem obcí, a mají pro to dostatečné podklady.

Jinak tedy ještě jednou k projektům, často slýchávám, nešlo realizovat nebo nebyly vyčerpány některé pozemky, protože nebyly podány projekty. Projekty nelze podat, když nemáte souhlasy vlastníků, na tom někdy to troskotá, proto já program Dešťovka sice vítám, ale beru ho pořád jenom jako doplněk. Dobře, zlepšíme aspoň něco. Ale je to málo. Pojďme se věnovat veřejnému zájmu ve vodním hospodářství, což zase musím konstatovat, ani novela suchého zákona o vodách, tak jak jsme ji probírali i na komisi voda-sucho, stále neřeší zdůraznění veřejného zájmu na vodách. A už ji máme v Poslanecké sněmovně, myslím, že už je v prvním čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko, další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Alena Dernerová. Máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře. Já mám takové tři okruhy dotazů na pana ministra. Jednak jsem dostala 25. dubna do mailové pošty od pana Černohorského mail, v mailing listu jste i vy, jako ministerstvo, je to člověk, který je z Loun, obrací se na mě s takovým dotazem, abych přednesla někde, možná netušil, že se tady dneska uvidíme, dotaz ten, že proč vlastně ČEZ žádá o výjimku, a to směrem k elektrárně Počerady, že chce zvýšit až 4x množství rtuti v těch odpadech, které z té elektrárny jdou. Dokonce se píše, že místo 128 kilogramů by to bylo 511 kilogramů. Tato výjimka by měla být dána, nebo jestli se dá, nebo nedá, já si myslím, že je to tedy docela velký rozdíl mezi tím, co je teď, těmi kilogramy, které se mi už teď zdají významné, protože rtuť se dostává do potravy, dostává se do živočichů, do ryb atd., to se pak konzumuje, samozřejmě to nedělá nic dobrého s organismem jako takovým. Takže jenom mám tento dotaz, zdali ministerstvo bude pozitivně nakloněné k této výjimce. Je to navíc počeradská elektrárna, která i tak má velké množství zplodin nebo vypouští, navíc když jsem se byla podívat v obci Líšnice, tak přes tu obec Líšnice jezdí vlečka, která vozí uhlí do elektrárny, nazpátek potom už jenom ten popílek, ty vlaky nebyly ani zakryté žádnou plachtou, takže ta prašnost a ten spad i do této obce byl velký. To je jedna věc.

Druhá, jenom jsem se chtěla zeptat, jak jsou všichni vyděšení z covidu, tak jsou samozřejmě vyděšení i ze sucha, včera jsem četla nebo předevčírem na liště, že tu máme největší sucho za 500 let. Já nevím, kde se ty údaje berou, nebo jestli to někdo vypustil, protože jestli máme od 16. století nějaké statistiky, kdy máme najednou 500 let sucho, jako nejtěžší, takže to je další věc.

A pak ještě, teď se omlouvám za neúplnost, ale také jsem slyšela včera na Radiožurnálu, když jsem jela do Prahy, že nějaký pan profesor z VŠE dělal nějakou studii se svými žáky, v podstatě bylo řečeno, že ministerstvo životního prostředí dá až 50 mld. korun na to, aby se mohla ta voda v krajině držet, on říkal, že by stačilo klidně 30 mld. korun, ale že by tam třeba mohl být problém s těmi vlastníky pozemků, nevím, co tam s tím chtěli dělat. Tak jestli byste nám o tom mohl něco říct. Jestli nějaký takový projekt se chystá. Říkal, že by to nebylo marné, prostě toto zkusit. Já si myslím, že kdyby tam byly problémy s pozemky, tak v tomto případě, pokud tam ten vlastník toho pozemku nebude dohledatelný, tak asi bych do toho šla, vzhledem k tomu všeobecnému zájmu. Děkuji za odpovědi předem.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já děkuji paní senátorce, jenom chci kolegyně a kolegy upozornit na to, že projednáváme zprávu o životním prostředí za rok 2018, nikoli, neřešíme teď rtuť a další věci, které tam možná jsou taky zmíněné, je to nějaká aktuální věc, zkusme se držet tématu, protože jinak tady budeme ještě na prvního máje. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Ivo Bárek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se budu snažit držet té zprávy, chtěl bych zaprvé za ni poděkovat, už tu zprávu samozřejmě já čtu mnoho let, ona se nějakým způsobem vyvíjela, řekl bych, i ve spolupráci s naším výborem, protože každý rok jsou k tomu nějaké připomínky. Myslím si, že pracovníci, kteří tu zprávu zpracovávají, se snaží k těm připomínkám každý rok vždycky nějakým způsobem přistoupit a nějak je do té zprávy vmístit. Ta zpráva je oficiálním zdrojem informací o životním prostředí v ČR. Je potřeba říct, že jsou využitelné jak pro tu podporu výkonu státní správy, tak hlavně pro informování veřejnosti a nás jakoby politiků, protože si myslím, že na takovémto místě jednom se dočteme velmi dobré informace, velmi obsáhlé informace, přiznám se, že já si vždycky velmi podrobně tuto zprávu přečtu, chtěl bych opravdu za ni poděkovat, myslím si, že je dělána se vší pečlivostí, která k tomu životnímu prostředí náleží.

Jedna z těch oblastí, je tam samozřejmě klimatický systém, pan ministr už tady hovořil o tom, jak vypadal rok 2018, my jsme teď v roce 2020, je to daleko horší, 2018 jsme říkali, že je to velmi špatné, 2020 je ještě horší, než to bylo. Dotýkám se tady oblasti sucha.

Chtěl bych poděkovat panu našemu předsedovi stálé komise voda-sucho Jirkovi Burianovi, protože my jsme to spolu nějak konzultovali, o tu myšlenku pozvat oba ministry, protože myslím si, že sucho, zadržování vody v krajině, zásoby pitné vody, že je obrovské téma, chtěl bych říct, že možná je to takové téma, že covid-19 my už dávno překonáme, sucho a nutnost zásobování vodou obyvatelstva tady bude s námi dlouho a dlouho, budeme to řešit, protože výstavba vodních děl, víte, že to není záležitostí roku, dvou, tří, řekl bych, že ani deseti, ale že je to záležitost desítek let, než se k něčemu dopracujeme. Nerad bych, aby naše generace, které nás budou následovat, řekly, že jsme něco opomněli ve smyslu zabezpečení vody pro další generace v ČR. To znamená, to je jenom krátká připomínka k tomuto tématu, samozřejmě, dá se to tom hovořit dlouho, ale myslím si, že už to tady někdo říkal, že ta zpráva samozřejmě, navazují ty jednotlivé politiky životního prostředí, přiznám se, že určitě by k tomu měla být zpráva třeba ministerstva zemědělství, co se týká, o tom suchu, ale na to jsou jiné formy, jiné komise, i ta naše komise, znovu bych chtěl jenom poděkovat, že si myslím, že ta zpráva odpovídá tomu, co si o té zprávě představujeme, co by nám měla přinášet. Samozřejmě, vždycky jsou možná doplnění, vždycky jsou možná témata, která tam jsou, znovu bych chtěl říct, že si myslím, že pracovníci, kteří se tím zabývají, nás se snaží vyslyšet, tu zprávu více samozřejmě dále precizovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, já se zeptám pana ministra, jestli náhodou nechce už na nějakou část odpovědět, protože vždycky potom toho je hrozně moc, máme ještě další tři přihlášené, čili pan ministr může vystoupit kdykoli.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Můžu odsud rovnou? Děkuji. Opravdu velmi rychle. Reakci... Já se vrátím ke konci, k panu zpravodaji, k velmi rychlé reakci, hlavně kolem vody. Pan senátor Burian, zásadní věci. Pane senátore, já si myslím, že byste spíš nás měl pochválit za to, že my jsme za rok a půl jako ministerstvo životního prostředí našli zdroje pitné vody pro 250 tisíc lidí. V 470 obcích. Řeknu vám úplně na rovinu, že kdybychom to neudělali my, tak ti lidé dneska, resp. většina těch obcí je na cisternách. Vždycky když se... Protože já nevím, jestli tu informaci, kterou jste říkal, máte od někoho konkrétního z ministerstva zemědělství, protože tam slyším jeden konkrétní hlas, ale nechci být podezíravý. Ale úplně na rovinu, my se vždycky ptáme u každé té obce ministerstva zemědělství, jestli náhodou ta obec, jestli ji nelze připojit na vodovod kapacitní, jinak jí nedáme dotaci na nový zdroj podzemní vody. My si kupujeme čas, vážení. Protože pokud bychom dnes nechali obce ve stavu, v jakém jsou, především menší obce, tak tady máme možná půl milionu lidí, kteří budou chodit s kýblem, k cisterně. Takhle vážné už to je. To znamená, tohle je něco, co já si myslím, že naopak naše projekty, kterých jsme udělali neuvěřitelné množství, ten program jsme skutečně vymysleli na klíč pro menší obce, ale znovu zdůrazňuji, vždycky preferujeme, když se obec může připojit k vodovodu veřejnému, nějaké vodárenské společnosti, to znamená, vycházíme z tzv. z plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraje, ptáme se vždycky odboru vodárenství, na ministerstvu zemědělství to řeší Státní fond životního prostředí, pro mě je to docela taková srdeční záležitost, protože já si naopak myslím, že strašně pomáháme těmito projekty. Já chápu to, co říkáte, ale kdybychom dneska si nekoupili ten čas, že těm obcím dáme nové zdroje podzemní vody, byť v hlubších vrtech, tak ony nemají nic. Nic. Oni se nepřipojí za dva měsíce k vodovodu. To je na stavební povolení atd., ti lidé budou bez vody. To znamená, my jsme opravdu vymysleli program už v roce 2018, je velmi úspěšný, obce nás za něj chválí, každý týden přichází 2 až 3 žádosti, především z menších obcí, znovu říkám, není to žádná konkurence ministerstvu zemědělství, protože my úplně stejně, tak jsme se dohodli i s panem ministrem, úplně stejně podporujeme propojení vodárenských soustav, nové vodovody, dáváme do toho mnoho miliard ročně, budeme dávat i nadále, ale jsou situace obcí, které nejsou připojitelné. A dokonce je situace, že ty vodárenské společnosti je ani nechtějí připojit, protože už nemají kapacitu. V tuto chvíli jediné, co můžeme nabídnout, je, že umožníme obcím, aby si prohlubovaly nebo realizovaly třeba náhradní vrt. Musím říct, že máme obrovsky příznivé ohlasy z obcí, rád vás na ty obce odkážu, abyste se mohl zeptat, oni prostě... My jsme pro ně jediné řešení s vodou. V tu chvíli. Opravdu mi věřte, že to není tak, že bychom si vymysleli, že chceme konkurovat ministerstvu zemědělství. Obecně spolupráce resortů je nesrovnatelně lepší, než byla dřív. Ty baráky se nenáviděly. Dnes samozřejmě každý máme trošku jinou cílovou skupinu v gesci, ale my jsme už s předchůdcem, s ministrem Jurečkou, a dneska s ministrem Tomanem, v klíčových věcech jsme schopni se dohodnout. Jasně, řešíme erozní vyhlášku, kterou tenkrát ještě za ministra Jurečky ministerstvo zemědělství odsouhlasilo, dokonce za ni dostali nějakou cenu, myslím, tenkrát Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, ale bohužel tenkrát se stalo to, že po odchodu pana kolegy Jurečky, se situace změnila, najednou protierozní vyhláška byl problém, vracelo se to zpátky, my se bavíme o protierozní vyhlášce, ale mezitím se stala celá řada věcí, je tady nové pravidlo, už platné v letošním roce, že je tady maximální výše půdního bloku 30 hektarů na erozně ohrožených půdách, od příštího roku ministr Toman chce, že 30 hektarů bude maximální výše jednoho půdního bloku na všech půdách, což samozřejmě přece jenom v konzervativním zemědělském prostředí vyvolalo dost revoluci, myslím, že ministr Toman měl taky dost práce a má dost práce s tím, aby to prosadil, ale já myslím, že to je jednoznačně správný krok. To znamená, akce pitná voda, rozdělujme to, pitná voda a udržení vody v krajině, my jsme opravdu za minulý rok jako ministerstvo životního prostředí, já jsem to včera říkal na tiskovce, realizovali 4600 projektů, ať už na udržení vody v krajině, tůně, mokřady, lužní lesy, revitalizace vodních toků, samozřejmě i nové zdroje pitné vody. Generel. Není to vůbec tak, že by to bylo finální jednání, finální názor ministerstva, my jsme jenom dopisem upozornili, když jsme dostali seznam, že tam můžou být nějaké konflikty s ochranou životního prostředí. Můžou být konflikty. Já vás ujišťuji, že pokud bude v diskusi 31 lokalit, nových lokalit, ať už vodárenské nádrže na pitnou vodu nebo vodní nádrže, tak voda má absolutní přednost. Ano, můžeme dokonce se místně dostat do sporu i s ochranou přírody, určitě, můžou tam být chráněné druhy, ale pak jsou tady kompenzační opatření, ta voda bude mít přednost. Pokud se samozřejmě nebudeme bavit o vodárenské nádrži v prvním pásmu národního parku nebo v přírodní rezervaci. Ale určitě vás můžu ujistit, teď shodou okolností 4. května bude jednání náměstků, mého náměstka a náměstka Kendíka, o tomto generelu, my velmi rychle chceme s panem ministrem Tomanem se domluvit i na tom, že budeme brzdit, nebo minimum, pokud to nebude úplně neprůchozí, že budeme vědět, že to nemá smysl, tak tomu chceme dát volný průběh. Já považuji spolupráci resortů v rámci těch možností za dobrou, i když samozřejmě, jak říkám, máme na některé věci různé názory. To souvisí trošku i se spárkatou zvěří a s ochranou. Já mám samozřejmě zvířata moc rád, nejsem tedy myslivec, nedovedl bych žádné zvíře zastřelit, ale musím přiznat, že přemnožená spárkatá zvěř je zásadní komplikací při obnově našich lesů. Prostě nemůžeme mít všechny lesy v oplocenkách, to by bylo šíleně drahé, ani to není možné, prostě pokud tam budeme mít stovky tisíc všech druhů spárkaté zvěře, já myslím, že mnozí viděli to video asi 700hlavého stáda jelenů sika, kteří se valili u Plzně přes silnici asi deset minut, tak to jsem si myslel, že jsme v Serengeti, ale to je už něco, co samozřejmě je jasné, že nejsme schopni udržet. Nejenom že ty stromky uschnou, ty nově vysazené, co neuschne, tak samozřejmě sežere zvěř. Takže určitě novela mysliveckého zákona je prostě jasná věc. Tam my máme jasný názor na to.

Ještě k panu senátorovi Burianovi, je tady jasná koncepce, skutečně drtivá většina našich úkolů, klíčových, rychlých úkolů, to znamená, co, jaké máme teď, je plněna, nebo je momentálně v plnění. Pane senátore, já vás samozřejmě zvu, my bychom 12. května měli mít národní koalici boje proti suchu, kterou jsem založil asi před rokem a půl, my už jsme se tenkrát spolu bavili, bude to asi videokonferencí, pokud budete mít zájem, rádi vás k tomu připneme, k té debatě, kde budeme nejenom my s ministrem Tomanem, ale budou tam i zástupci krajů, obcí, budou tam zástupci SOVAK, zástupci vodárenských společností, zástupci povodí, vědců, je tam profesor Trnka, profesor Jánský a celá řada špičkových odborníků v oblasti vody.

Pan senátor Koštial, určitě velké půdní celky, já jsem na to částečně i odpovídal, musí dojít ke snížení půdních celků a dojde, je tam i varianta řešení meziplodinami atd. To je opravdu spíš to hájemství pana ministra zemědělství, ale ty tlaky tam jsou i z naší strany. OP ŽP, pan senátor Větrovský, určitě tam budou peníze pro obce na nové zdroje vody, my chceme, spíš trošku hrozí riziko, že se budou omezovat, protože nebudeme mít ten balík peněz o moc větší, než máme dnes, předpokládám, že to bude někde kolem těch 70 mld. korun nového OP ŽP, v přepočtu, budeme spíš dávat peníze, to říkám úplně na rovinu, do pitné vody než do kanalizace. To znamená, že toto možná bude muset ustoupit, protože teď ta pitná voda je prostě větší priorita. Ale do pitné vody půjdou určitě další desítky miliard korun, protože nemůžeme nechat lidi na suchu. Nebude mít ČR větší problém, větší výzvu, než boj se suchem, protože na to nikdo žádnou vakcínu ani lék rychlý nevymyslí.

Paní senátorka Hubáčková určitě, komplexní pozemkové úpravy, paní senátorko, my jsme dokonce nabídli miliardu korun pozemkovému úřadu, protože mu došly peníze minulý rok, tak jsme mu nabídli miliardu korun z OPŽP. A oni zatím vyčerpali asi 40 milionů. Nabídli nám asi 100 projektů, my jsme řekli, my vám je okamžitě zafinancujeme, pozemkové komplexní úpravy, tady máte miliardu korun. V podstatě můžete čerpat z OPŽP. Zatím máme první projekty, my jsme měli jednání se svazem měst a obcí, i oni měli problém právě s pozemkovými úpravami a slíbili jsme, i pan premiér, že přes pana ministra Tomana bude kontaktovat SPÚ a budeme o tom jednat.

Paní senátorka Dernerová, výjimka rtuť. No, velmi pravděpodobně ji bude předpokládám vydávat krajský úřad, je to správní řízení. Určitě řeknu na rovinu, teď se k tomu nebudu vyjadřovat, protože je to správní řízení a může to skončit u nás jako u odvolacího orgánu, takže tady já se zase musím držet, já si musím držet prostě pozici případného odvolacího orgánu jako MŽP.

Pět set let, kde vzniklo. Pan profesor Trnka, jako jeden z největší odborníků, bioklimatolog, CzechGlobe, Mendelova univerzita. oni spočítali kombinaci výparu, such a srážek a z toho jim skutečně vyšlo, že nikdy v historii měření, a z toho vyšlo 500 let a musím říct, že bych jim věřil, protože jsou to velmi seriózní vědci, že vlastně nikdy v historii tady nebyla takhle dlouhá epizoda sucha. Většina těch epizod byla vždycky 3, 4 léta, my už dneska máme vlastně 6 rok, navíc se nám zvyšuje průměrná teplota a výrazně se tím zvyšuje výpar. O 50 miliardách korun na VŠE se přiznám, že nic nevím. My do toho dáváme každý rok řadu miliard, ale o tomto projektu nevím. Tak jestli takto stačí. A potom ještě tedy bych se asi vrátil k těm věcem kolem námětů tedy ke správě.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře. Zodpověděl jste vše, co tady asi bylo projednáváno. A nyní bych si dovolil tento bod přerušit, to znamená projednávání zprávy za životní prostředí v roce 2018. A nyní bychom projednali

 

Změny ve složení orgánů Senátu

A proto bych dal slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhy, které vzešly ze senátorského klubu ODS.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že ve lhůtě stanovené volebním řádem Senátu obdržela volební komise tyto dva návrhy senátního klubu Občanské demokratické strany na změny v orgánech Senátu. Návrh na zařazení senátora Zdeňka Nytry do organizačního výboru a návrh na zařazení senátora Jaroslava Zemana do stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jedná o volbu na uvolněné místo v orgánech Senátu, není třeba zvyšovat počty členů v těchto orgánech Senátu. Volební komise přijala na své 14. schůzi dne 28. dubna 2020 usnesení číslo 17, s jehož obsahem si vás nyní dovolím seznámit.

Komise zaprvé navrhuje v souladu s článkem 4, bod 23 volebního řádu, pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit pana senátora Zdeňka Nytru členem organizačního výboru Senátu.

Zadruhé navrhuje v souladu s článkem 4, bod 23 volebního řádu, pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit pana senátora Jaroslava Zemana členem stálé komise senátu pro krajany žijící v zahraničí.

A zatřetí pověřuje tedy mne, abych s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem, což činím.

Připomínám, že pokud se uvolní během volebního období místo v orgánu Senátu, zvolí Senát nového člena orgánu většinovým způsobem. Jediným navrhovatelem je volební komise Senátu. A já tedy nyní navrhuji svým jménem, aby Senát hlasoval o volbě aklamací většinovým způsobem. Děkuji za pozornost a vracím vám slovo, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A otevírám rozpravu k tomuto bodu. Zbyněk Linhart je jako první přihlášený? Jo, takže to byl omyl. Takže do rozpravy v podstatě se nikdo nehlásí a proto rozpravu končím. Přikročíme k hlasování.

A já spustím znělku, protože mi připadá, že jsme většina tady v těchto prostorech.

Byla tady prosba, abych vás odhlásil. Takže tímto... takže všichni, i nově příchozí, prosím vás, vytáhněte a nazpátek vraťte kartičku. Ještě přichází. Tak kolega Růžička. Takže máme jeden problém s kartičkou, už je to v pořádku, děkuji. Pro pana senátora, který přichází, tak ještě také, kartičky byly vytažené, čili znovu zastrčit. A pro ty, kteří tady nebyli, budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl předseda volební komise. Dovolte, abych konstatoval, že aktuálně je přítomno 52 senátorek a senátorů, aktuální kvórum máme 27. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro usnesení, jak ho navrhl pan senátor Větrovský, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Já přečtu, jak dopadlo hlasování číslo 48. Schválit návrh při kvóru 28, pro bylo 55, proti nebyl nikdo, tento návrh byl přijat. Vidím tady paní předsedkyni klubu ANO, máte slovo, paní senátorko Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji moc, vážení kolegové. Já se omlouvám, hlásila jsem se i do rozpravy, mám procedurální návrh. Prosím o jeho zvážení a podporu. Vzhledem k tomu, že od 14 hodin má pan ministr jednání vlády a je žádoucí, aby se tohoto jednání zúčastnil, tak si dovolím navrhnout, abychom přerušili projednávání senátního tisku 190, což je zpráva o životním prostředí, a dokončili projednávání tohoto senátního tisku na příští schůzi senátu s laskavým dovolením, protože je na to navázáno vlastně ještě projednávání bodu číslo 18 dnešního, informace k závěrům předsedy Evropské rady, který tento tisk měl zájem zařadit na program, vážený kolega senátor Hampl. Po vyhodnocení situace souhlasí s tím, aby tento bod byl odložen na příští schůzi Senátu. Nechávám na vašem laskavém zvážení. Prosím z uvedených důvodů s tím, že od 14. hodin zasedá jednání vlády, o zvážení tohoto návrhu a o hlasování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. A já jsem se domníval předtím, že to bylo k tomu hlasování proběhlému, které jste možná chtěla rozporovat, čemuž tak nebylo, tak já musím ještě ten předchozí bod ukončit. Takže projednávání předchozího bodu ukončuji. A nyní je tady váš návrh, paní předsedkyně, tak abychom jednali... ne, nejdříve že zrušíme ten bod číslo...

Čili ještě jednou pro pořádek. My jsme ten bod už přerušili, ale my bychom ho přerušili tak, že bychom ho projednali až na tom příštím jednání pléna Senátu. A další změna v programu jednání by bylo, že bychom vypustili bod 18, který by se také asi projednával na příštím plénu Senátu. Je to tak správně, paní senátorko? Děkuji. A o tomto návrhu budu, ano, ještě pan senátor Václav Hampl se hlásí.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, já jenom také k tomu procedurálnímu, já jsem souhlasil, ale nerad, jako ve smyslu, co se dá dělat, když pan ministr musí pryč, ale jinak včera poměrně jako velkým počtem hlasů jsme schválili to, že o těchhle věcech chceme býti informováni a na příštím plénu to částečně bude obsolentní, čili ještě také bych dal k úvaze variantní řešení vyslechnout informaci teď i za cenu o něco pozdějšího začátku přestávku, protože se možná dá předpokládat, snad, že projednání informace by nemuselo zabrat dlouhou dobu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já jsem pochopil ale, že tady byl návrh, o kterém už jsem ho oznámil a už jsem v podstatě naznačil, že o něm budeme hlasovat. Takže já spustím znělku, protože nevím, jestli někdo neodešel.

Ještě je tady návrh, abychom, aby nikdo nemohl zpochybnit naše hlasování, tak bychom hlasovali o bodech samostatně. Je tady souhlas, kývete hlavou, ano. Takže o bodě 17, to znamená přerušení projednávání zprávy za životní prostředí za rok 2018 přerušujeme do příštího jednání pléna Senátu. Dávám hlasovat, kdo jste pro přerušení, zmáčkněte tlačítko ANO, zvedněte ruku.

Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Aktuálně bylo přítomno 55 senátorek a senátorů při kvóru 28 při hlasování číslo 49, což je procedurální návrh, bylo pro 51, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen. Teď bychom hlasovali o druhém bodě změny programu jednání, a to znamená vypuštění bodu 18, na příští plénum Senátu bychom to posunuli, a protože jsme tady všichni, nikdo neodešel, tak si dovolím dát rovnou o tomto procedurálním návrhu i hlasovat. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže aktuálně máme přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum máme 28. A při hlasování č. 50 tohoto procedurálního návrhu pro bylo 40, proti byl 1, tento návrh byl schválen. Já končím naše projednávání zákonů pro tuto část a přerušuji jednání s odpolední přestávkou, ve 14 hodin na shledanou zase v lavicích. Dobrou chuť.

(Jednání přerušeno v 13.05 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.02 hodin.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré odpoledne, dámy a pánové. Je 14:02, zahájíme odpolední část našeho pléna.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o vydávání mezi Českou republikou a Argentinskou republikou (Praha, 25. 11. 2019)

Tisk č. 186

Vládní návrh jsme obdrželi jako senátní tisk číslo 186 a uvede ho ministryně spravedlnosti, paní Marie Benešová, kterou vítám. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Já děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych vás krátce seznámila s vládním návrhem, který se Senátu předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva mezi Českou republikou a Argentinskou republikou o vydávání, kterou jsem podepsala 25. listopadu 2019 s panem velvyslancem tady argentinským. A byli jsme rádi, že se tak stalo, protože mezi Českou republikou a Argentinskou nejsou v současné době v platnosti žádné dvoustranné smlouvy v oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech. A Argentinská republika není ani smluvní stranou úmluv Rady Evropy, týkajících se vydávání osob a další forem mezinárodní justiční spolupráce. Ta spolupráce v současné době probíhá na bezesmluvním základě. Smyslem té smlouvy o vydávání mezi Českou republikou a Argentinskou republikou je tedy prohloubení efektivity a zvýšení rychlosti a zjednodušení řízení o vydávání osob mezi oběma republikami, což bude přínos k účinnější vymahatelnosti práva a trestněprávní represi. Stíhání smlouvy je v souladu se zahraničními politickými zájmy České republiky a pomůže rozšíření možností mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech mezi oběma stranami. Provádění smlouvy bude náležet do působnosti ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra a ministerstva zahraničních věcí. Náklady spojené s provádění smlouvy bude kryty z rozpočtových kapitol těchto resortů a nevyžádaly si zvýšení nějakých nároků vůči státnímu rozpočtu. To je asi úvodem vše. A já děkuji za pozornost a prosím o příznivé posouzení tohoto vládního návrhu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk č. 186/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Láska. Garančním výborem je ÚPV, tento výbor přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk číslo 186/1. Se zpravodajskou zprávou by nás nyní měl seznámit zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Miroslav Antl, kterého ovšem nevidím. Ano, pana senátor Adámek se hlásí.

Senátor Miroslav Adámek:  Pane místopředsedo, pan senátor Antl mě pověřil, jestli bych mohl se zpravodajskou zprávou představit plénum Senátu dneska.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, výborně. Takže se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan senátor Adámek.

Senátor Miroslav Adámek:  Tak děkuji za slovo, pane místopředsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, krátce k legislativnímu procesu. Paní ministryně to shrnula tu věcnou část. Ta smlouva byla podepsáno, jak bylo již zmíněno, 25. 11. 2019 v Praze. Vláda uložila ministrům spravedlnosti, vnitra a zahraničních věcí, aby zajistili provádění smlouvy. Tento tisk projednává zároveň Poslanecká sněmovna pod sněmovním tiskem č. 691. Tisk byl předložen Senátu dne 7. 1. 2020, organizační výbor přikázal senátní tisk dne 28. 1. 2020, lhůta pro projednání ve výborech končí dnem 28. 3. 2020. Garančním výborem je ÚPV, dalším výborem je VZVOB. Co se týká toho cíle, tak jenom krátce, zjednodušeně je podstatné zjednodušení řízení pro vydávání osob, jak bylo řečeno, za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu, takzvané extradice. To se stává ve případech trestu nejméně dva roky. Ta žádost o vydání může být i odmítnuta. Co je zásadní podle článku 14, odstavec 4, Listiny základních práv a svobod, český občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti, toto právo není smlouvou nikterak narušeno. Tady z tohoto důvodu ÚPV svým 74. usnesením na 19. schůzi dne 11. března 2020 k senátnímu tisku 186 po úvodním slově Michala Franka, náměstka ministryně spravedlnosti, který vystoupil jako navrhovatel, po zpravodajské zprávě, kterou přednesl senátor Miroslav Antl a po rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy o vydání mezi Českou republikou a Argentinskou republikou,

2. určuje zpravodajem výboru pro projednávání této věci na schůzi senátora Miroslava Antla,

3. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Já vám děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Já předpokládám, že budete plnit i funkci zpravodaje, proto vás prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, jestli si přeje vystoupit i pan senátor Láska. Prosím, pane senátore. Bude mluvit za VZVOB.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, jenom vás seznámím s usnesením vaše zahraničního výboru velmi krátce. Náš výbor po projednání věci doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy o vydávání mezi ČR a Argentinskou republikou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za jasné stručné sdělení. A já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. A paní ministryně pravděpodobně nebude mít žádnou další poznámku, pan senátor Adámek také ne. A protože jsme v obou usneseních měli doporučení schválit.

Nebo vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy o vydávání mezi ČR a Argentinskou republikou, tak budeme o tomto hlasovat. Já nejprve znělkou svolám senátory.

Už se nám sál zaplňuje, pravé křídlo je podstatně zaplněnější od začátku než levé křídlo, mám pořád tendenci se koukat, jestli se naplní i ta levá strana. Myslím, že už bylo dost času, abychom přišli do sálu k jednání a případnému hlasování.

A protože čas uplynul, tak budeme hlasovat o tom vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy o vydávání mezi ČR a Argentinskou republikou. Já spustím hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Pokud někdo nesouhlasí, je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 51 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je

 

Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2019

Tisk č. 196

Je to senátní tisk č. 196. Jednací řád Senátu ve svém § 119a, b předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků vyplývajících z členství v EU do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici. Ta zpráva, jak už jsem řekl, je to tisk č. 196. Vystoupí k tomuto bodu ministryně spravedlnosti, paní Marie Benešová. Máte slovo, prosím, paní ministryně.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové, vláda předkládá Senátu pravidelnou zprávu o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2019 na základě § 119a odst. 1 písm. b) zákona č. 107/99 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Tato předkládaná zpráva zachycuje vývoj v dané oblasti od 1. prosince 2018 do 30. listopadu 2019.

V prvém případě zpráva informuje o stavu transpozice směrnic EU v ČR, přičemž výslovně uvádí také údaje o hodnocení, kterým Evropská komise porovnává dvakrát ročně výsledky jednotlivých členských států v transpozici směrnic v oblasti vnitřního trhu. Transpoziční deficit ČR v hodnoceních uveřejněných v roce 2019 dosáhl hodnot 0,7 % a 0,5 %, což odpovídalo 7 a 5 směrnicím, které nebyly ve stanovené lhůtě plně transponovány.

Ve srovnání s ostatními členskými státy se tímto výsledkem ČR umístila v prvním hodnocení na 12. a ve druhém na 13. místě. Hodnocení za následující období, tj. ke směrnicím, jejichž transpoziční lhůta uplynula ke konci listopadu 2019, dosud Evropská komise nepublikovala, není tedy známé ani pořadí mezi členskými státy, nicméně dle dostupných údajů by mělo dojít k určitému zvýšení transpozičního deficitu na hodnotu 0,8 %. Oproti zprávám z minulých let je ve zprávě nově zasazena část, která se týká implementace nařízení a rozhodnutí EU. Zejména v případě nařízení narůstal v posledních letech jejich počet, k nimž bylo nezbytné pro jejich řádnou aplikaci přijmout příslušné implementační právní předpisy ČR, zpravidla zákony. Implementaci nařízení začala být proto věnována v rámci sledování a kontroly plnění legislativních závazků vyplývajících z členství naší republiky v EU zvýšená pozornost. Zpráva informuje o řízeních vedených Evropskou komisí proti ČR z důvodů nesplnění povinností vyplývajících z práva EU, aktuálně se počet řízení oproti počtu uvedenému ve zprávě nepatrně snížil na 58 probíhajících řízení.

Veškerá řízení proti ČR probíhají v současnosti na úrovni Evropské komise. Řízení vedená před Soudním dvorem EU již byla ukončena, a to včetně jediné podané žaloby Evropskou komisí proti ČR v roce 2019, která se týkala chybné transpozice a aplikace některých ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov. Do 12. února 2020 Evropská komise rozhodla o zpětvzetí žaloby. Tolik asi k tomuto projednávanému tématu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti EU. Výbor přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 196/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dobrý den ještě jednou ode mě, dobrý den, paní ministryně. My jsme, evropský výbor, pro vás měli dnes připravené možná takové živější téma, pro jednání videokonference Evropské rady o tom, co bude s penězi, tak na to nedošlo, tak aspoň máme toto, to zní možná trošku suše, údaje typu transpoziční deficit možná nejsou úplně sexy, ale chci jenom připomenout, že to je materiál, který je rutinní, každoroční, je speciálně pro Senát, je to role, kterou Senát dostal do vínku, při našem vstupu do EU. Jaksi dohlížet, dozorovat, nebo jak to řeknu, proces vlastně národní implementace společného evropského práva.

Tak jak říkala paní ministryně, letos je zpráva neobvykle příznivá ve smyslu, jsme skoro premianti, děláme všechno dobře, když dovolíte, jenom lehounký sarkasmus, není to moc velký sarkasmus, zpráva je skutečně, myslím, tentokrát docela dobrá pro nás. Na to konto evropský výbor nenavrhuje nic jiného, než vzít tuto informaci v tuto chvíli na vědomí. Já vám chci nicméně, tak jak to dělávám opakovaně, tuto zprávu přesto dát do vaší pozornosti ve smyslu, mějte ji ve své knihovničce, je to docela dobrý referenční materiál ve smyslu, jak že to tedy s implementací evropského práva u nás běží.

To, co opravdu možná z mého pohledu stojí za jistý náznak pozornosti do budoucna, je to, o čem se také zmínila paní ministryně, ten jistý trend k tomu, aby se smazávala jakoby úplně ostrá hranice mezi nařízeními na jedné straně jakožto něco, co se jakoby nemusí implementovat, a směrnicí, co se musí implementovat, to je možná trend, který bude pokračovat, i s tím, že zdá se, že víc a víc věcí, existuje tendence, aby mělo podobu spíše nařízení než směrnice, i tam, kde směrnice by možná byla, řekněme, lepší, nebo dostačovala by. To je možná z mého pohledu to hlavní, co si odnést dnes.

Druhá věc je to, co také paní ministryně zmínila, že byť zpráva za rok 2019 je opravdu neobvykle příznivá, řekl bych, takže také situace se také trochu zhoršuje, pokud jde o transpoziční deficit, to není zase nic, co by bylo nějak šíleně překvapivé, to se většinou před volbami stává, že věci, které transponovat je, řekněme, z hlediska nějakého prodání veřejnosti doma ne moc příznivé, tak se různým způsobem třeba odsouvá, nejsme v tomto úplně sami.

Nejsme v tomto úplně sami, ale bylo by dobré to nějak moc nepřehnat, takže v tomto také doporučuji jistou obezřetnost nebo jistou míru pozornosti věnovanou této záležitost. Podtrženo, sečteno, evropský výbor navrhuje, abyste přijali usnesení, jímž bereme tuto informaci na vědomí. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, vidím, že jste to neměl v úmyslu, tak vás k tomu vyzývám, jste zpravodaj. Zprávu také projednal ÚPV, usnesení jsme obdrželi jako senátní tisk č. 196/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Hraba. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, já budu velmi stručný, protože v podstatě o všem, o čem ta zpráva pojednává, už pohovořil jak pan kolega senátor Hampl, tak paní ministryně. Výbor projednal tuto zprávu na své schůzi, která se konala 11. března, přijal usnesení, které má číslo 73, kterým rovněž bere tuto zprávu, resp. doporučuje plénu vzít tuto zprávu na vědomí, já si neodpustím možná jednu malou poznámku. Na můj vkus, možná kdybychom měli brát i to, komu je ta zpráva určena, tedy obyvatelům ČR, nebo adresátům práva, tak obsahuje velké množství cizího pojmosloví, až příliš velké množství anglicismu, může být mnohdy až nesrozumitelná. Možná kdyby se v tomto směru upravila, tak by měla možná větší dosah. Tolik tedy ke zpravodajské zprávě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Možná by si ji víc lidí schovalo do knihovničky, jak navrhoval pan senátor Hampl. Děkuji, pane senátore, já otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Pavel Fischer, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, ten přehled je suchopárný, velmi schematický a umožňuje vidět, jak si na tom stojíme. Jsou tam ale věci, které stojí za pozornost, protože v kontextu krize, kterou dnes procházíme, kterou řešíme, my i země EU, některé z těch textů nabývají zvláštního významu. Já jsem chtěl upozornit na jeden z nich, a vás, paní ministryně, požádat, abyste ve vládě dohlédla na to, jakým způsobem a jak rychle bude tento text expedován do parlamentu, protože se jedná o text, který ještě nebyl do parlamentu poslán, přestože je už v paragrafovaném znění a Legislativní rada vlády ho již probrala. Jedná se o návrh zákona o prověřování zahraničních investic. Je to implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2019/452 z minulého března, kterým se stanoví rámec pro prověřování přímých zahraničních investic, které směřují do EU. Je to v gesci ministerstva průmyslu a obchodu.

Mluvím o tom proto, že zákon, který sám o sobě byl velmi významný, tak v situaci, kdy celá řada firem a společností, které operují, které působí na českém trhu, budou vystavovány nejrůznějším situacím, kdy bude potřeba je chránit. Chránit ve veřejném zájmu, chránit v zájmu občanů ČR, protože tady mohou být snahy ze zahraničí o převzetí strategických nebo dalších částí aktivit, které by mohly vážným způsobem ohrozit prosperitu a bezpečnost naší země.

To, co v dobách prosperity funguje, tak v dobách krize se může stát otázkou skutečně národní bezpečnosti. Já jsem, protože tento zákon sledujeme, protože víme, že je připraven, tak jsem chtěl jenom apelovat na vládu, aby už neotálela, poslala ho do parlamentu, budeme se mu věnovat se vší vážností, protože nás právě v tomto roce, kdy bude celá řada firem potřebovat veřejnou pomoc, bude také zajímat, do jaké míry tyto společnosti budou chráněny před nepřátelským nebo jiným přebíráním ze zemí nebo ze směrů, které nebudou přát prosperitu a bezpečnost občanům ČR, a v širším také EU.

Je to apel, je to pozvání a je to také žádost, abyste již dále s tímto zákonem neotáleli, jsme na jeho projednání připraveni. Děkujeme.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, další přihlášený do rozpravy je pan senátor Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Já bych chtěl za tohle se také moc přimluvit, ten zákon o prověřování strategických investic, myslím, hrozně moc potřebujeme. Ta koronakrize to nasvítila tak ostře asi jako nic v poslední době. Ale samozřejmě nejde jenom o ty věci, které byly nasvíceny v té zdravotní patálii.

Nicméně je samozřejmě pravda, že pokud jde o tuto konkrétní věc, tak nám to s transpozičním deficitem moc nepomůže, protože tato konkrétní legislativa, společná evropská, tak vlastně koordinuje ty země, které už nějakou takovouto legislativu mají, v zásadě nám nijak zvlášť nepředepisuje, že máme nějakou takovou přijmout. Takže to, že ji přijmeme, je v našem nejvlastnějším zájmu, je to využití společných, obtížně a draho získaných zkušeností na evropské úrovni, je opravdu v našem zájmu, ne v tom, abychom si odškrtli další procentíčko nebo zlomek procenta v transpozičním deficitu, ale v našem bytostném národním zájmu je, aby tato věc byla rychle nebo přiměřeně rychle dotažena. Vím, že to není vůbec triviální věc, takovouto záležitost vymyslet, je to velmi náročný opus, ale to prostě nic nemění na tom, že ho opravdu potřebujeme. Takže jsem se chtěl jenom připojit k té prosbě, žádosti, aby toto už vyrazilo směrem k Poslanecké sněmovně. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do rozpravy? Nevidím, že by se někdo hlásil, proto rozpravu končím. Ptám se paní ministryně, jestli chce ještě něco říci? Pane senátore zpravodaji?

Senátor Václav Hampl:  Já myslím, že asi netřeba dodávat... Je jeden návrh usnesení, vzít informaci na vědomí, pro což se přimlouvám. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano. Oba dva výbory, i garanční i druhý výbor, doporučily vzít tuto zprávu na vědomí. My o tom také budeme tak hlasovat. Já spustím znělku.

Ještě chvíli počkám, až dojdou ti, co přecházeli ulici. Přicházeli ze svých kanceláří v druhé budově. Myslím, že jsme kompletní. V současné chvíli je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum je 28. My budeme hlasovat o tom, vzít zprávu vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU za rok 2019 na vědomí. Kdo s tímto souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování, které má číslo pořadové 52., se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji paní ministryni spravedlnosti a my budeme pokračovat v programu, tak jak ho máme schválený. Na shledanou, paní ministryně.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 223

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 223. Návrh uvede poslanec, pan Jan Bartošek, kterého vítám v Senátu, máte slovo, pane navrhovateli.

Poslanec Jan Bartošek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, předstupuji před vás s návrhem zákona, jedná se o poslanecký návrh zákona, který podpořili zástupci politických stran napříč zastoupených v Poslanecké sněmovně. Vláda tento návrh projednala 30. července 2019, vláda na svém jednání s tímto návrhem zákona vyslovila souhlas. Myslím si tedy, že se vláda ztotožnila nejenom s obsahem, ale i s formou tohoto tisku.

Zákon byl schválen v Poslanecké sněmovně 4. 3. 2020. Je možné konstatovat, že z praktických poznatků a aplikační praxe máme za posledních 11 let řadu poznatků, které vyžadují doplnění a změny, tyto změny chceme zavést proto, aby umožnily efektivnější výkon obecní policie. Tato novela věcně vychází z vládního návrhu novely zákona obecní policie, který byl v Poslanecké sněmovně projednáván v minulém volebním období, nakonec byl nahrazen komplexním pozměňovacím návrhem, nyní navrhovaná řešení, v podstatě se dá říct, že byla podrobena standardnímu legislativnímu procesu.

V ČR se pravidelně konají odborné konference, věnované tématu obecní policie, pravidelně také konzultují zástupci státní správy se zástupci obecních policií. Ze všech těchto odborných diskusí vyplývá jediné, je možné konstatovat, že postavení obecních policií v bezpečnostním systému v ČR je po více než 25 letech jejich existence stabilní a pevně ukotvené. Není tedy důvod pro zásadní systémové změny v roli a zakotvení obecních policií.

Současně je třeba přiznat, že rozsah činností obecní policie se v určitých oblastech do značné míry překrývá s rozsahem činností, ať už služby dopravní nebo pořádkové policie. Předložená novela podle mého názoru nerozšiřuje nějakým zásadním způsobem oprávnění strážníků, spíše formulačně upravuje a zpřesňuje existující oprávnění nebo jim umožňuje efektivně je využívat, jako je tomu například v případě možnosti převézt osobu i mimo katastr obce, kde je městská policie zřízena.

Cílovým stavem je umožnění efektivního zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku obecními policiemi. To znamená, že účelem není posilovat působnost a pravomoci obecních policií až na úroveň Policie ČR. Obecní policie například z podstaty věci nemůžou plnit úkoly v oblasti trestního řízení atd. Hlavní oblasti, které tento návrh řeší, je především zpřísnění podmínek bezúhonnosti a spolehlivosti čekatele a strážníka. Když to řeknu lidově, nikdo nechce, aby u obecní policie pracovali lidé, kteří se aktivně zapojí do různých extremistických hnutí.

Dále jsou zde například upřesnění povinnosti orgánů veřejné moci, vč. ministerstva vnitra, poskytovat si vzájemně informace, významné pro řízení o odnětí osvědčení strážníka, dále zefektivnění zjišťování totožnosti osob ve smyslu § 12 zákona o obecní policii a předcházení tak nadbytečnému předvádění osob podle § 13 zákona o obecní policii. Dále například oprávnění strážníka předvádět osobu na Policii ČR také tehdy, pokud se služebna Policie ČR nachází na území jiné obce než té, která zřídila obecní policii.

Dalšími významnými oblastmi, které byly identifikovány v rámci činnosti obecních policií, které si zaslouží příslušné legislativní změny, jsou například různá upřesnění, popř. nahrazení jednoznačnou formulací těch ustanovení zákona o obecní policii, jejichž aplikace přináší nejasnosti a problémy.

Myslím si, že poměrně zásadní změnou, která byla také široko diskutována, ať už v Poslanecké sněmovně nebo i na výborech Senátu, je, že v § 8a se zavádí odchodné strážníkovi, který splnil úkoly podle tohoto zákona v hlavním pracovním poměru po dobu nejméně 15 let a dosáhl věku 50 let. Odchodné hradí obec, k níž je strážník v pracovním poměru ke dni jeho skončení, podle tohoto zákona, jak je definováno, přičemž základní výše odchodného činí 1 průměrný měsíční výdělek strážníka, uvedené v odst. 1, a to, co je podstatné je, že celková výše odchodného nesmí překročit šestinásobek jeho průměrného měsíčního výdělku.

Já jsem zde zaznamenal, že byly podány dva pozměňovací návrhy, jeden byl pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, dále pozměňovací návrh paní senátorky Anny Hubáčkové. Vzhledem k tomu, že jsem se účastnil většiny projednávání na senátních výborech, chtěl bych poděkovat a ocenit vaši velice dobře vedenou rozpravu, byť ne vždy jsme spolu ve všem souhlasili, ale argumentačně to byla debata věcná a užitečná. Takže za ni děkuji. Tímto bych vás chtěl požádat o podporu předloženého návrhu. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane poslanče, návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, která nám byla rozdána jako senátní tisk č. 223/3 a 223/4. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Nytra. Návrh zákona dále projednal ústavně-právní výbor, jeho usnesení nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 223/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máme jako senátní tisk č. 223/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Láska, jehož prosím, aby nás nyní se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, pane kolego poslanče, kolegyně, kolegové. Pan kolega poslanec shrnul ten legislativní proces, já z něj musím jenom vypíchnout jednu věc, která si myslím, že hrála roli v rozhodování našich kolegů senátorů a senátorek ve výborech, to je fakt, že se jedná o poslanecký návrh zákona.

Přestože se jedná o novelu, sice významově nijak závratnou a stavějící ten zákon na hlavu, ale obsahově poměrně velikou, protože ta novelizace se týká, nějakým způsobem mění a dotýká, přibližně jedné polovině ustanovení toho zákona. To znamená, není to zanedbatelná novela. A je to tedy poslanecká aktivita, byť lze dlouhodobě sledovat přání zákonodárců, aby to byla vláda, kdo staví novou koncepci fungování obecní policie. Pokud jde o ten tisk samotný, tak náš výbor, předběhnu, doporučuje zamítnutí toho tisku a vedly nás k tomu asi dva důvody. Jeden je právě ten samotný fakt, že se jedná o 20. novelu zákona o obecní policii. A obecní policie se nám posunuje svým fungováním a významem poměrně daleko od místa, které měla, když jsme zákon nebo když byl zákon o obecní policii poprvé schválen na začátku 90. let. Tak se koncepčně jasně stanovilo, co od obecní policie očekáváme, jaké jsou její úkoly, vybavila se k tomu pravomocemi, stejně tak jako samosprávy. Za dobu těch 25 let pomocí 20 novel posouváme fungování obecní policie jinam, posouváme ho blíže k fungování státní policie, zatímco při vzniku obecní policie byl koncept takový, že to jsou vlastně pomocníci obecní, kteří budou řešit především obecné záležitosti, tak se obecní policie posouvá čím dál tím více k tomu, že vlastně řeší celostátní záležitosti, celostátní bezpečnost, akorát že s územní působností. Nikdo nedělá závěry v tom smyslu, jestli je to dobře nebo špatně, ale ten závěr, který byl i na našem výboru, je, že by se tak už mělo stát jednou koncepčně. Že by vláda měla říct, máme 25 let po vzniku obecní policie, mám 25 let zkušeností, chceme, aby ta policie obecní fungovala trochu jinak. A stanovit novou koncepci a k tomu už stanovit nový zákon, ne 20. novelou, ještě tedy poslaneckou novelou zase měnit a posouvat význam obecní policie někam jinam. Ono potom dochází k tomu, že třeba posunutí těch pravomocí není řádné zakotveno, že není potom správné vybaveno s fungováním samosprávy a tak dále, což je koneckonců i problém téhle té novely. Takže jeden z těch důvodů, proč doporučujeme zamítnutí, je, že nechceme dovolit další novelu bez stanovení koncepce kudy a kam s obecní policií. Ten druhý argument pro to zamítnutí, který se objevil, je ten, že ta novela obsahuje poměrně dost chyb a vad legislativního charakteru. Náš legislativní odbor jich tam shledal hned několik, v zásadě z těch nejzávažnějších je, že pomocí této novely dochází k nepřímé novelizaci některých dalších zákonů, nejčastěji zákoníku práce. Základním legislativním pravidlem je, aby určitá problematika vždycky byla upravena v jednom zákoně. A ten kdo se s tím zákonem seznámí, tak aby věděl, jak ta problematika funguje. Ne že v jiných zákonech je upravena odlišně. Jsou tam potom zavedené některé přestupky, které nejsou obvyklé. Je tam rozpornost v trestání, kdy jeden přestupek, který známe v obecně přestupkovém zákoně, je nějakým způsobem sankcionován. Pak je vlastně duplicitně uveden v tomto zákoně, ale sankce už je tu jiná, což není v pořádku. Podobných vad je tam několik, zaregistroval jsem, že některé pozměňovací návrhy, které padly, na ně reagují, ale ve svém souboru, i z pohledu našeho výboru, těch legislativních vad je tam tolik, že se prostě jako celek opravit nedají. Takže v součtu těchhle těch dvou důvodů náš výbor přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Zdeněk Nytra? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, dobré odpoledne. Já bych chtěl hlavně vysvětlit, že máte před sebou dvojí usnesení našeho výboru. My jsme tu uvedenou novelu projednávali dvakrát, a to poprvé 15. dubna na zasedání a přijali jsme pozměňovací návrh, který částečně reaguje na to, co tady říkal přede mnou pan senátor Láska s tím pochopitelně, že všechny ty legislativní chyby se opravit nedají. Takže reaguje dejme tomu na ty dvě, možná z mého pohledu nejzávažnější, a upravuje ten pozměňovací návrh, některé v věci v tom odchodném s tím, že my jsme ještě čekali nebo některé věci jsme řešili přímo na tom výboru, takže potom na to navázal a výbor projednal ještě jednou uvedený návrh zákona nebo novely zákona na své schůzi dne 28. dubna a v podstatě přijal mou mluvou rozšířený pozměňovací návrh, který zahrnuje i ten původní pozměňovací návrh. Proto je usnesení výboru VUZP z toho 28. dubna, že doporučuje vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou toho usnesení 223/4. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Jiří Burian? Ano, hlásí se, že chce. Tak prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Senátní tisk číslo 223, návrh zákona o obecní policii, projednal ÚPV na své 21. schůzi konané dne 9. dubna. A tam nás obsahem i odůvodněním seznámil pan poslanec Ondráček. V obecné rozpravě zaznělo mnoho připomínek, tak jak tady říkali předřečníci, zda vůbec takovouto rozsáhlou novelu v praxi potřebujeme, že v 10 paragrafech má ten návrh zákona legislativní nesrovnalosti nebo rozporuplnosti. A dokonce že by bylo, taky to tu zaznělo, lépe by bylo připravit komplexní novelu zákona 553 v platném znění, ale i souvisejících předpisů jako vládní návrh na základě odborné diskuze. A tak ÚPV přijal usnesení 82., ve kterém:

1. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout,

2. určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Toť vše.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat? Nikoho takového nevidím. A proto otevřeme obecnou rozpravu, do které je přihlášen písemně pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore, máte přednost.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den, vážený pane předkladateli, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem si samozřejmě vědom, že dva výbory včetně mého ÚPV daly návrh na zamítnutí tohoto zákona. Já však přesto doufám, že k zamítnutí nedojde a doufám ve schválení pozměňovacího návrhu, se kterým jsem vás už, kolegové, seznámil, který spočívá ve změkčení požadavků na vzdělání, že už by nebyla potřebná maturita, ale střední vzdělání s výučním listem. Já se to pokusím ještě zdůvodni lépe, než jsem to udělal v tom pozměňovacím návrhu písemně. Věřím, že mému zdůvodnění bude věnovat pozornost velikou i ctěný pan poslanec.

Já si myslím, že to zdůvodnění má svoji hlavu a patu, dokonce i legislativa to označila jako silné argumenty. Jak číslo zákona napovídá, zákon o obecní policii vznikl v roce 1991 s účinností od 1. ledna 1992. Obecní policie je vlastně jedním z dětí revoluce, neboť předtím zde žádná obecní policie neexistovala. Nevím, jestli by dokázal každý zodpovědět správně na otázku, když bych se zeptal, jaké vzdělání bylo povinné podle zákona ve znění tom, když ten zákon vznikl. Odpověď zní žádné.

Dokonce ani základní vzdělání nebylo povinné.

A pokud se někdo nad tím teď zarazí a řekne jak je to možné, tak odpověď zní nebo spočívá ve 4. odstavci tehdejšího 4. paragrafu, který zněl: „Strážník smí vykonávat povinnosti a oprávnění podle tohoto zákona jen má-li platné osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů. Dále jen osvědčení.“

Na tom to totiž bylo celé postaveno. Na tom, že strážníci konají zkoušky odborné způsobilosti, které se v určitém časovém intervalu neustále opakují. Ty zkoušky nebyly a dodneška nejsou žádné dávačky, jsou to tvrdé zkoušky, včetně znalostí zákonů a dalších.

A tento stav naprosto vyhovoval řadu let. Obecní policie si vybudovala, si myslím, velmi dobré jméno u občanů, opravdu. Jako důvěra občanů k obecní policii je podle mého názoru a velká a už byla v prvních letech. Tehdy, když zněl zákon tak, jak zněl, tak velikou část strážníků tvořily právě absolventi středního vzdělání s výučním listem. Nikdo to nikdy nenapadal, bylo to všechno v pořádku, nikdo si, pokud vím, nestěžoval na to, že by strážníci měli nedostatečné vzdělání, že by se to nějak projevovalo, protože zkoušky odborné způsobilosti zajišťovaly, že žádná trdla, s prominutím, u obecní policie nesloužila. Pokud se někdo takový objevil, tak ze zkoušky vyletěl, z první. Nicméně přišla taková vlna, netýkalo se to jenom policie, ale řady další oborů, že se do zákonů začaly vkládat požadavky na další vzdělání a tak dále. Postihlo to i Policii ČR, že musela najednou mít střední vzdělání s maturitní zkouškou. A najednou se to objevilo i v požadavku k obecní policii. Jediný důvod, který si pamatuji z té doby, kdy se to projednávalo, byl ten, že to má přece Policie ČR, tak to musí mít strážníci i v zákoně o obecní policii. To, že příslušníky Policie ČR nemají žádné opakovací zkoušky o odborné způsobilosti, se nebralo vůbec v úvahu, bohužel. A tak zákonem 274 z roku 2008 Sb. s účinností od 1. ledna 2009 vznikla povinnost mít maturitu. Nicméně byla tam odkládací věc do silvestra roku 2015 na možnost doplnit vzdělání. Ano, je pravda, že strážníci možnost měli. Část studijně nadanější si maturitu dodělala, část ne. Buď to nebyl studijní typy nebo se zasekli z principu nebo kvůli rodině a tak dále neměli čas studovat. Nicméně důsledky se projevily za 4 roky. Zatímco kdysi, velmi dobře to pamatuji, když se hledal strážník obecní policie, tak z vlastní zkušenosti se na to místo hlásili 4 až 6 uchazečů. Potom co se zavedla povinná maturita, z vlastní zkušenosti jsem sehnal strážníka až na 5. pokus, až na 5. konkurz. A vím, že tak to je všude. A to ještě můj úspěšný 5. pokus byl člověk, který se k nám zase vrátil do města, který už strážníkem byl dříve. Prostě nedostatek sil obrovský. Samozřejmě on i nedostatek sil se objevil i u Policie ČR. No a ejhle, co se stalo? Na základní funkci referent hodnosti rotný u Policie ČR nemusí být nejen střední vzdělání s maturitní zkouškou, ale dokonce ani střední vzdělání s výučním listem. Tam stačí pouhé střední vzdělání, tečka. Když to tedy dám do toho kontextu, myslím si, že by se vůbec nic nestalo, kdyby se tady umožnilo, aby stačilo střední vzdělání s výučním listem. Už proto, jak jsem říkal, vyučenci se opravdu za ta léta co sloužily velmi osvědčili, ale navíc mají ty zkoušky odborné způsobilosti, ty platí i do dneška. Musím je konat jednou za 5 let. A teprve po 15 letech, když zkoušky udělá, má dotyčný jistotu, že nepoletí vlastně na hodinu, když zkoušky by neudělal. Musí chodit na odbornou způsobilost i poté, ale už tam nehrozí vyhazov ze zaměstnání. To znamená vlastně až po 15 letech získává definitivu, když to řeknu lidově. Vemte si, které povolání má takhle přísné zkoušení? Jako nevím, že by třeba učitelé museli chodit každých 5 let na přezkoušení, neuděláš, vypadni, tak dál. Ne, to má obecní policie. Policie ČR to nemá. Je nedostatek pracovních sil, žádná obec si nevezme mezi své členy nějakého nýmanda, když by se toto změkčilo. Samozřejmě každá chce mít strážníky platné. A pokud by se to stalo, tak od zkoušky odborné způsobilosti vyletí. Chci navíc upozornit, že i u jiných povolání docházelo ke změkčení. Zde v Senátu jsme schvalovali podmínky, jak se dokonce může prominout střední vzdělání s maturitou i například úřednicím finančního úřadu a dalších orgánů správy katastru a podobně. Proto si dovoluji všechny požádat a pana předkladatele bych byl strašně rád, kdyby se proti tomu nepostavil, pokud se dostaneme k pozměňovacím návrhům, tento pozměňovací návrh podpořit. Tím dokážeme vrátit tu věc, aby se opět zvětšil zájem uchazečů o tuto práci, bude z čeho vybírat a není čeho se bát. Opravdu ne. Já sám, já vím, že do toho dávám i osobní vzpomínky, ale tuhle si neodpustím, já jsem u obecní policie, u městské policie měl jednoho zakládajícího člena. Musel jsem ho vyhodit od toho ledna 2016 poté, co i u mě odsloužil 24 let, je to tak, jo, 16, takže 23 let s tím, že on posledních 6 let byl dokonce velitel městské policie. Svým šestým smyslem při povodních 2010 zaregistroval o půl třetí v noci, že se něco fakt vážného děje, přestože situace o půl třetí v noci ještě nebyla tak hrozná sama o sobě, a vzbudil celé vedení radnice, dal ho na nohy a vlastně tak zapříčinil, že nakonec nedošlo k žádným ztrátám lidských životů na katastru města. Pak jsem ho musel přesto vyhodit kvůli této formální věci. Jako pokud bude důvěra v obce a starosty, nebojte se, nikdo by to nezneužíval, byl by sám proti sobě. Dejme šanci i schopným učňům, aby tuto práci mohli vykonávat. Znovu zdůrazňuji a opakuji, u Policie ČR na funkci referent s hodností rotný nemusí být nejen maturita, ale ani výuční list. A znovu opakuji, strážníci obecní policie, na rozdíl od příslušníků Policie ČR, musí skládat každých 5 let zkoušky odborné způsobilosti. To naprosto odfiltruje jakékoliv vadné případy, pokud by se už do obecní policie dostali. Děkuji za pozornost a věřím ve vaši podporu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak děkuji panu senátoru Canovovi, který avizoval a vysvětlil svůj pozměňovací návrh. A další do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Anna Hubáčková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji. Dobré odpoledne, pane předsedající, pane poslanče, kolegové, máme tu 2 návrhy na zamítnutí i z ústavně-právního výboru, kde jsem členkou. Těch zákonů, které mají moře novel, je moc. Nebudu je citovat, takže je mi líto, že i tento zákon má tolik novel, ale určité věci se tam přece jenom pro obecní policii zlepšují, například odchodné. Chtěla bych vás požádat, abychom zákon nezamítli jako takový, ale pustili ho do obecné rozpravy ke schválení, pardon, do podrobné rozpravy a pak mám do podrobné rozpravy připraven jeden pozměňovací návrh, který reaguje na určitou legislativní výtku, máte ho před sebou, takže já ho jenom stručně okomentuji. Jde o to při prokazování totožnosti, aby se kompetence státní policie a obecní policie sjednotily, budou úplně stejné. Ale jinak bych poprosila skutečně, nezamítejme zákon, ať nevylijeme s vaničkou i to dítě. Největší výtky, které zazněly i na ústavně-právního výboru, jsou o tom, že pravděpodobně stát nemá, naše vláda, naše MV představu, jak začlenit nebo jak lépe specifikovat postavení obecní policie. Není žádná analýza vyhodnocení 25 let, to uznávám, ale myslím si, že novelu tento zákon si zaslouží. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Dále do rozpravy je přihlášen pan senátor Červíček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, dovolte mi se svěřit tak trochu se svým pocitem v souvislosti s předkládanou novelou. Já rozumím tomu, že tady probíhá částečně odborná diskuze, především s tou skupinou představitelů městských a obecních policiích, ministerstva vnitra a že si tato novela se v těch jednotlivých ustanoveních snaží především formulačně zpřesnit požadavky, které jednotlivé městské obecní policie mají. Já tomu celkem rozumím, chápu to, i když musím zároveň dodat, že se mi to vůbec nelíbí, že to je prostřednictvím už asi 20. novely tohoto zákona.

Mám totiž dojem, že ta diskuze probíhá a není komplexní, protože ona se spíš zaměřuje na to, co potřebují jednotlivé městské policie, ale už nepamatuje na ten systém a vůbec se nevrací ke genezi toho, jak bylo vytvářeno bezpečnostní prostředí v ČR. Podotýkám a zdůrazňuji to, že v současné době je obrovský rozdíl mezi jednotlivými městskými a obecními policiemi. A zároveň, že i v tom bezpečnostním prostředí, které zajišťuje bezpečnost v ČR, tak v některých případech se ani nemůžeme divit tomu, že jako... že se nějakým způsobem přibližují ty kompetence městské policie ke státní. Já řeknu jeden jediný příklad, vůbec si neumím představit zajištění bezpečnosti v hlavním městě Praze, kdy 3,5 tisíce strážníků zajišťuje bezpečnost v ulicích hlavního města ve spolupráci se 6,5 tisíci státními policisty. Byl jsem ředitelem pražské policie, vím, o čem mluvím. Prostě nebylo by to možné a muselo by se to řešit samozřejmě tím, že by Policie ČR měla o ty 3,5 tisíce policistů více. Ale já se ptám, je tohle to správné koncepční řešení? Opravdu má v tuto chvíli zajišťovat bezpečnost, například v ulicích hlavního města Prahy, městská policie v takovém rozsahu, v jakém ho zabezpečuje? A já neříkám, že ne, ale neříkám ani ano, protože jsem přesvědčený o tom, že se nikdo nevěnuje tomu základnímu. To znamená koncepci toho, jak má být nastaveno bezpečnostní prostředí v ČR, kde je role státu, kdo bude zajišťovat ty pravomoci a kompetence, které vyplývají ze zajištění bezpečnosti, jež přísluší státu, a zároveň kde je ta subsidiární pomoc nebo spolupráce těch ostatních subjektů, kteří se spolupodílí na zajištění bezpečnosti, v případě městských a obecních policií v rámci záležitosti věci veřejného pořádku, místních záležitostí veřejného pořádku. Já jsem prostě přesvědčen o tom, že v průběhu těch necelých třech desítek let 20. novela vlastně neřeší systémově to, jakým způsobem mají být uspořádané jednotlivé subjekty, které budou zajišťovat bezpečnost v ČR. Ta odborná diskuze, která probíhá, mimochodem po tom dlouhodobě volá, dlouhodobě volá po nastavení pravidel spolupráce mezi jednotlivými složkami v rámci tohohle celého bezpečnostního prostředí.

Myslím, že všichni jsme...

Já teďka nevím? Tak já se vrátím k té své úvaze, která se zaměřuje na ten koncepční pohled. A jsem přesvědčen o tom, že v tuhle tu chvíli opravdu dochází díky těmto nesystémovým legislativním změnám, díky tomu množství novel, vlastně k určitému propojování jednotlivých kompetencí mezi městskými policiemi a státní policií, že částečně v některých případech dochází k tomu, že se obecní policie vzdaluje od těch místních záležitostí veřejného pořádku. A já bych si moc přál, aby pokud tohle to má být strategie, tak abychom se opravdu o ní odborně bavili a aby tady vláda přijala koncepci, která tento stav bude upřesňovat a bude říkat jakou roli očekáváme od činností a fungování obecních a městských policií a jak subsidiárně bude zapadat do toho celého bezpečnostního komplexu. A v souvislosti s touto novelou jsem si dovolil připravit usnesení Senátu, které bych byl velmi rád, aby případně bylo schváleno, kterým bychom vyzývali vládu k tomuhle koncepčnímu přístupu, abychom se nesetkávali s dalšími změnami právě prostřednictvím takovýchhle dílčích novel, ale abychom si opravdu odpověděli na tu otázku, kam kráčíš, městská policie? Co od tebe očekáváme? Jsou to věci veřejného pořádku, těch místních záležitostí, anebo máme představu, že subsidiárně daleko více tu městskou policii posuneme ke spolupráci se státní policií? Já si osobně myslím, že nás to čeká, že v nějaké podobě ty městské policie subsidiárně budou zabezpečovat bezpečnost v ČR. Mimochodem ono to živelně v praxi probíhá, protože si vzpomeňte třeba například na činnost integrovaného záchranného systému. V integrovaném záchranném systému nemáte podobné složky definované, že jsou součástí třeba například integrovaného záchranného systému a běžně, nejenom při povodních, ale i při jiných mimořádných událostech, spolupracují. Jsou na to prostě smlouvy mezi Policií ČR, městskými policiemi a podobně. A to je jenom jeden střípek, těch věcí je daleko více. Proto si myslím, že je nezbytné nejenom o tom odborně diskutovat na těch dosavadních úrovních, především MV, zástupci městských policí a případně zákonodárci, kteří se tomu věnují, ale že to je opravdu role vlády. Vlády, která by měla připravit tuto koncepční strategii, na základě které bychom asi velmi jednodušeji posuzovali jednotlivé rozšiřování oprávnění, protože bychom věděli, jakou roli té městské policii vlastně chceme dát. Takže jestli dovolíte, v souladu s tím, co jsem tady naznačil, bych chtěl načíst usnesení Senátu, které bych byl rád, aby bylo projednáno a případně schváleno. A jestli se nepletu, tak bych to měl načíst teďka v obecné rozpravě, tudíž prosím si dovolím přečíst návrh usnesení Senátu, přijaté v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 553/1991 Sb., o obecních policiích, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 223.

Senát konstatuje, že

I.

a) předmětný návrh novely zákona o obecní policii je pokračováním řady nesystémových legislativních změn v postavení obecné policie, které ji vzdalují od místních záležitostí veřejného pořádku v rámci samostatné působnosti obce a zavlékají tento orgán obce do zabezpečování veřejného pořádku a bezpečnosti v působnosti státu,

b) posilování pravomoci obecní policie může být jistou měrou důsledkem potřeby kompenzovat oslabenou přítomnost státní policie v obcích, což však nesmí být důvod deformace principů ústavního uspořádání funkcí státu a územní samosprávy.

II. vyzývá vládu, aby připravila závaznou koncepci zabezpečení veřejného pořádku v obcích, která by zamezila dalším nesystémovým změnám ve směřování obecní policie a obnovila odpovídající naplňování funkce veřejného pořádku a bezpečnosti příslušející státu.

Na závěr si dovolím ještě jednou zkonstatovat, já rozumím předložené novele, i té snaze upřesnit některá ustanovení, ale nesmírně mě moc mrzí, že se vlastně potkáváme už podvacáté, kdy to děláme tímto způsobem, kdy opakovaně vláda k tomu byla vyzývaná, dlouhodobě k tomu byla vyzývaná a nikdo se neujal té odpovědnosti připravit podobnou strategii. Bez strategie zajištění bezpečnosti v České republice, která bude říkat jasné role jednotlivých subjektů, které budou bezpečnost zajišťovat, si myslím, že budeme pokračovat jenom v tom nesystémovém příspěvku, kdy děláme jednu novelu za druhou. A mimochodem nejenom ve vztahu k obecním policiím. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já také děkuji panu senátorovi Červíčkovi. A nyní s přednostním právem pan místopředseda Oberfalzer, připraví se pan senátor Nytra.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji za slovo, pane předsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já se připojuji k těm výhradám vůči tomuto návrhu jako celku, i k tomu, co zde pan předřečník, kolega Červíček koncipoval do svého návrhu.

Myslím si, stejně tak jako byl úradek ústavně-právní výbor, že to je nekoncepční návrh, je to nějaký posun podle ad hoc, řekněme, pocitu či požadavků, které proudí z řad obecní roviny. Zabývá se jednotlivostmi. Já bych řekl, že motiv pro tento návrh spočívá v tom, že je nedostatek policistů. V naší obci konkrétně, zhruba 10 tisíc obyvatel, byla zrušena služebna. Ačkoli jsme nabízeli zdarma prostory, vím, že toto se děje na mnoha jiných územích, že policie tyto svoje úřady nebo tyto vystrčené služebny směrem k terénu ruší. A že tedy obce hledají spásu v městské policii, protože tam nejsou závislé na rozhodnutí nějakého krajského či jiného velení, policie, mohou si tedy tuto policii zřizovat sami. Já si myslím, že nemůžeme míchat tyto dvě úrovně, že to není správná cesta, volejme tedy po posílení policie, volejme po větší distribuci jejich expozitur, jejich zastoupení v blízkosti našich obcí, ta nechť nám zajišťuje bezpečnost.

Pokud jde o institut odchodného, je to jistě věc spravedlivá, pokud někdo oddaně a správně slouží léta, aby se dočkal odměny. Ale jenom se chci zeptat, berte to buď jako akademickou otázku, nebo skutečný dotaz, brání něco obcím takovémuto zasloužilému policistovi dát nějakou mimořádnou odměnu formou prémie či jinak a ocenit jeho služby, dlouholeté služby podle svého pocitu? Mně tady vadí, že se z toho stává povinnost. Co když je to policista, který odchází, a třeba si všichni oddechnou, že odchází. Jinak mluvím obecně, samozřejmě, nikoho nenapadám, nepodezírám, nechci nikoho dehonestovat, ale proč děláme povinnost z této odměny? Třeba ji zrovna obec v nějakém konkrétním případě dát nechce. Čili nemyslím si, že by něco bránilo městům, aby vyjádřila svůj vděk, každé jistě moudré zastupitelstvo je toho schopno bez toho, že by to bylo zakotveno v zákoně jako povinnost. Takže tolik z mé strany, já podporuji zamítnutí tohoto návrhu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji panu místopředsedovi, prosím Zdeňka Nytru, připraví se Jaroslav Větrovský. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji za slovo, pane předsedo, ještě jednou dobrý den, já v podstatě nemám problém souhlasit s většinou toho, co tady bylo řečeno mými ctěnými předřečníky. Ale mám z toho trochu jiné vývody, z toho, co bylo řečeno.

Podívejte se, k čemu tady došlo. V podstatě veškeré výtky jsou směřovány na vládu, resp. by měly být směřovány na ministerstvo vnitra, a tady není žádný zástupce ministerstva vnitra. Jinými slovy, v podstatě dostává za uši předkladatel, který nahrazuje nebo nahradil práci ministerstva vnitra, která by příslušela ministerstvu vnitra, nebo je to tak, že ministerstvo vnitra, resp. pan ministr opět využil toho, že cestou pozměňovacích návrhů nahradil práci ministerstva vnitra, která by měla být v normálním legislativním procesu. Je pravdou, že je to asi 20. novela, ale taky je pravdou, že je to po 12 letech nějaká výraznější novela. Já určitě podpořím doprovodné usnesení pana senátora Červíčka, na druhou stranu, je konec dubna, dnes je 30. dubna. Vážně jste přesvědčeni o tom, že do voleb příštích stihneme projednat nový zákon o obecní policii? Ani náhodou. Ty dobré věci, které v této novele jsou, když zákon zamítneme a potvrdí to Poslanecká sněmovna, spadnou pod stůl.

Takže já osobně volím mezi těmito dvěma postupy. Díky pozměňovacímu návrhu paní kolegyně Hubáčkové odstraňujeme jeden nesmysl nebo jednu chybu z toho zákona, moje pozměňovací návrhy odstraňují další chyby. Já jsem se snažil i trošku poopravit to odchodné, protože opravdu... Vím, kde se to vzalo, protože to je mimochodem opsáno ze zákona o zdravotní záchranné službě, toto odchodné, ale opravdu nechápu logiku, když je snaha určitě většiny starostů, jakožto velitelů městské policie přijímat co nejmladší lidi, takže on obecní strážník už bude mít v 50 letech odslouženo třeba 30 let. Štafetové předávání strážníků, kdy platí odchodné, chci jenom upozornit, protože jsem zaznamenal i takové pochybnosti, to je jednorázová částka, to není... Má pravdu pan místopředseda Oberfalzer, že to obec může vyřešit nějakou jinou formou, to bezesporu. Na druhou stranu chci upozornit, že je to jednorázová částka, není to výsluhový příspěvek nebo renta, která je u příslušníků bezpečnostních sborů.

Souhlasím s tím, že je rozdíl mezi obecní policií v nějakém malém městečku, městysu, je rozdíl mezi městskou policií hlavního města Prahy, města Ostravy, tam už mimochodem moc velký rozdíl mezi městskou policií a republikovou policií není. Takže pochopitelně, bude to na nás. Já tam přesto v té novele vidím užitečné věci, jak říkám, je to po 12 letech nějaká větší nebo zásadnější novelizace. Já osobně bych doporučoval pustit to do podrobné rozpravy a schválit to se všemi třemi pozměňovacími návrhy, které máme dnes na stole, vč. doprovodného usnesení pana senátora Červíčka. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, jako zatím poslední přihlášený je pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, já musím říct, že mi velice konvenuje věta z doprovodného usnesení, které tady Martin Červíček předložil, z části b), kdy posilování pravomocí obecní policie může být jistou měrou důsledkem potřeby kompenzovat oslabenou přítomnost státní policie v obcích. Musím říct, že tak asi zhruba před 10 lety, nevím, jak to bylo v ostatních regionech, ale třeba v Jihočeském kraji byla tendence skutečně na maloměstech, která mají 2 až 5000 obyvatel, rušit obvodní oddělení státní policie, zřizovaly se tam služebny, které nejprve tam byly po dobu pracovní dobu od 7 do 16 hodin, poté tam už nebyl nikdo, to znamená, že státní policie skutečně z maloměst odešla. Je to podobně, jak to říkal Jirka Oberfalzer, takže my tu zkušenost v jižních Čechách máme stejnou. My jsme tady ve městě nepodlehli tomu, že jsme si zřídili obecní policii, nemám tedy osobní zkušenost s tím, jak tam obecní policie, městská policie přímo funguje. Nicméně vím, že pan předkladatel je dlouhodobým úspěšným komunálním politikem a po dohodě s ním tedy předkládám návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, dalším, zatím posledním je pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, pane předsedo, za slovo, já bych jenom chtěl reagovat na diskusi v tom, že byť si cením pokusů o zachránění vad, které tam jsou, tak přes to množství pozměňovacích návrhů, které jsou avizovány, tak zdaleka nejsou všechny. Jenom výčtově neřešíme § 4 odst. 3 dané novely, který je nepřímou novelizací zákoníku práce, to je špatně, neřešíme § 20 odst. 3 daného zákona, kde je zcela zmatečná definice držení a použití zbraně strážníka, poměrně závažná věc, necháme to, byť je konstatováno, že definice je tam velmi komplikovaná, obtížně srozumitelná, může přinést výkladová stanoviska u otázky, jako je držení zbraně. Neřešíme § 27a odst. 1, kde je zavedeno nové přestupkové jednání, pokud není strážník puštěn do provozoven heren. Tam je problém v tom, že to je jednání, resp. hodnotíme jako přestupkové jednání, pokud majitel herny nevpustí strážníka dovnitř, pokud tam nevpustí policistu, tak je to v pořádku. To je přece tak markantní rozdíl... A pokud vím, zůstal nedotčen pozměňováky i § 28 odst. 3 písm. a), kde právě je definován přestupek, který je obecně znám, je postižitelný podle přestupkového zákona, ze sankcí, tuším, až 20 tisíc korun, my ho tady dablujeme do zákona o obecní policii, akorát že ho honorujeme max. 3000 korunami. Jsem zvědav, jak potom, až k tomu přestupku dojde, jak se ty dva zákony mezi sebou poperou, která sankce bude správná.

Potom bych rád ještě reagoval prostřednictvím pana předsedajícího na kolegu Canova, kdy to je návrh, který, kdyby byl postaven sám o sobě, tak já bych s ním souhlasil. Ale připomínám, že my jsme v situaci, že se snažíme na vadný zákon, na chybný zákon přidat něco dobrého, což je trošku ambivalentní. Pro mě to bude znamenat, že já budu hlasovat pro zamítnutí zákona, pokud to neprojde, tak potom pozměňovák kolegy Canova podpořím, ale je to trošku takové lámání v kole.

Opravdu si myslím, že ten správný postup by měl být, že bychom návrh zákona měli zamítnout a schválit doprovodné usnesení, které připravil kolega Červíček, protože to je, myslím si, z hlediska naší legislativní práce a našeho úkolu jako Senátu to správné řešení. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, do obecné rozpravy se teď přihlásil pan předkladatel, prosím, pan poslanec Bartošek.

Poslanec Jan Bartošek:  Děkuji za slovo, pane předsedo, já jsem netušil, že se ještě další přihlásí do rozpravy, to znamená, já si poznámky píšu, pak bych chtěl akorát na závěr rozpravy vystoupit a odpovědět na případné otázky senátorů.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže jestli chcete závěrečné slovo... Samozřejmě ho dostanete. Ale v průběhu rozpravy máte samozřejmě také možnost kdykoliv se přihlásit, takže děkuji za to krátké vysvětlení. Další přihlášený je pan senátor Patrik Kunčar. Připraví se pan senátor Goláň.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane poslanče. Já si myslím, přes spoustu výtek, které tady zazněly, tak že tak jak tady už v rámci rozpravy zaznělo, tato novela zákona určitým způsobem velmi výrazně některé věci zlepšuje a pomůže práci městské policie, nicméně souhlasím s tím, co tady řekli moji předřečníci, myslím si, že to doprovodné usnesení rozhodně je na místě, protože pokud to bude aspoň malinký impuls pro ministerstvo vnitra, aby se tímto zákonem komplexně zabývalo, tak to bude jedině dobře, protože bez poslanecké iniciativy bychom se toho nikdy nedočkali a zákon by spal dál.

Co se týká pozměňovacího návrhu kolegy Canova, prostřednictvím pana předsedajícího, tak byť rozumím té argumentaci, tak z mé osobní zkušenosti, když si představím spoustu těch strážníků, kteří právě kvůli chybějící maturitě kdysi museli od městské policie odejít, teď se to vrací zpátky, tak by mi to přišlo trošku nefér. Takže z tohoto důvodu já tady tento pozměňovací návrh nepodpořím.

Jinak si myslím ale, že ten zákon stojí za podporu, tak jak tady zmínil kolega Větrovský, tak také bych se přimlouval za schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a pakliže to neprojde, tak aspoň ve znění pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já taky děkuji, zatím poslední Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedo, vážený pane navrhovateli, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já tady budu mluvit jako místopředseda ústavně-právního výboru, mně se nelíbí ten legislativní proces, jakým se to vůbec dostalo do sněmovny, jakým způsobem se to dostalo k nám.

Já chápu, že poslanci, senátoři mají legislativní iniciativu, ale pokud vznikají zákony takovéhoto rozsahu, to znamená, pokud ve sněmovně předkládají takhle rozsáhlou novelu pouze poslanci, přitom mají vládu, může to předkládat vláda, tak si nemyslím, že je to správné, protože jeden z předkládajících poslanců byl, tuším, i ministr vnitra, pan Hamáček, myslím si, že to by měla dělat vláda, aby to prošlo klasickým legislativním procesem, připomínkovým řízením, ne jenom tím, že se to schválí v Poslanecké sněmovně a pak se to dostane k nám do Senátu. Takže já budu hlasovat pro zamítnutí.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, ptám se, jestli někdo další se hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám. Prosím o závěrečné slovo pana předkladatele. Prosím, pane předkladateli, pane ctěný poslanče, pojďte k řečništi a povídejte.

Poslanec Jan Bartošek:  Děkuji za slovo, pane předsedo, když jsem byl na jednom z vašich výborů, byl tam schvalován návrh na zamítnutí, tak jsem říkal, že jsem zástupce předkladatelů a vrátím se do Senátu a budu bojovat jako lev pro to, aby se zákon schválil. Takže jsem tady, abych bojoval jako lev a vysvětlil vám, že ten zákon je dobrý, chci vás požádat o vaši podporu, protože to v řadě oblastí zlepšuje situaci městské policie.

Nyní věcně. Já za sebe velmi podporuji doprovodné usnesení, které navrhl pan senátor Červíček. Je to dlouhodobě neřešená problematika, když se o tom budeme bavit společně, v tom případě musíme řešit nejenom městskou policii, ale i státní policii. Snadněji se to řekne, než se to udělá, v praxi by to mělo vypadat tak, že Policii ČR snížíte papírování, aby mohli vyrazit do ulic, a zkoordinujete činnost s městskou policií tak, aby to na sebe nějak navazovalo. Otevřít diskusi o tom, zda městská policie, a tak to je do značné míry, supluje práci státní policie, protože ať už musí být na služebnách, nebo jsou dlouhodobě podstav, tak oni pomáhají. Teď se bavme o tom, jakým způsobem mají být začleněni, jakým způsobem to má vzájemně fungovat.

Na druhou stranu připravit takovou koncepci, a to mi věřte, se nedá zvládnout v horizontu 3 měsíců, myslím si, že ani půl roku. Z toho důvodu jsme přistoupili k novelizaci, rozumím tomu, že řada novelizací není šťastný proces, ale zde bych chtěl pouze odkázat na to, že stejně jako vy, tak i my máme právo, zákonodárnou možnost, prostě jsme se této iniciativy ujali, to je všechno, protože jsme viděli, že je důležité pokusit se městské policii pomoct a strážníkům, protože oni za to stojí. Jako bývalý místostarosta vím, jakou užitečnou a dobrou práci městští strážníci dělají, jaká je to pomoc samosprávě, a že je potřeba se o městskou policii starat, pomáhat jim, jejich práci ocenit, což v mnoha případech vidíte i v současné koronavirové krizi.

Další z argumentů, který zde zazněl, ano, jeden z předkladatelů je ministr vnitra, tento zákon je připravován Poslaneckou iniciativou, na druhou stranu všechny paragrafy a všechny změny byly konzultovány s ministerstvem vnitra, to znamená, po té odborné stránce jsme to diskutovali, řešili, tak, aby změny, které jsou navrhovány, byly přijatelné, aby odpovídaly požadavkům praxe, aby odpovídaly požadavkům a diskusi, ať už s městskou policií nebo se zástupci samospráv. To znamená, ano, nějakým způsobem se situace a pozice městské policie samozřejmě vyvíjí, ale vy, kteří jste, jak tady říkal například i pan senátor Canov, měli zkušenost s městskou policií, tak sami dobře víte, že je dobré měšťáky mít k ruce, protože jsou velkou pomocí.

Konkrétně co se týká pozměňovacího návrhu v oblasti vzdělávání, pravda je, že státní policie to má mírnější, než je to u městské policie. Můžeme se bavit o tom, jestli se to má vracet zpátky, samozřejmě nám to a městům, kteří mají městskou policii, umožní sahat si do větší skupiny žadatelů o práci, což, pravda, je, na druhou stranu rozdíl mezi státní policií a městskou je takový, že tam sice vás přijmou bez maturity, ale kariérní postup je zastaven a je na nule, dokud si maturitu neuděláte, což je třeba taky současně říct. Zatímco u městské policie, kde většina z nich, 45 % městských policií má, myslím, do pěti strážníků, tak tam kariérní postup není nějakým způsobem závratný a požadavek byl zpřísněn na samém počátku. Čímž nerozporuji to, co jste říkal, kdy se musí ty ZOS opakovaně opakovat, opakovaně jsou přezkoušeni, není to jednoduchá zkouška, plně s vámi souhlasím, ten, kdo se nepřipraví nebo na to nemá, nemůže obstát. To je relevantní argument, z toho důvodu já k vašemu návrhu dám neutrální stanovisko, nechám, jak se, senátorky a senátoři, rozhodnete, protože nevím, jestli je úplně z pozice nějaké předvídatelnosti práva jít dopředu a pak zase couvnout. Na to si musí každý odpovědět sám, jakým způsobem ty zákony budeme tvořit.

Potom, padla zde poznámka směrem k Praze, tak skutečně to je potřeba říct, že Praha je samostatný svět, bohužel dlouhodobý podstav u policie řešení této situace nepomáhá, stejně tak jako situace, když jsme měli přezaměstnanost na trhu, na trhu práce byla nabídka, spoustu zajímavých povolání, tak i toto byl důsledek, proč například městské policii, ale to se můžeme bavit o řadě jiných profesí, se obtížně sháněli zaměstnanci a pracovníci.

Ohledně různých argumentů v paragrafech, co zde říkal pan senátor Láska, já zde nechci opakovat argumenty, které jsem používal, kterými jsme si vysvětlovali jednotlivá ustanovení na výboru, tam konkrétně, co se týká například držení zbraně, tak tam se řeší například otázka držení uspávací pušky, která se týká uspávání zvířat, např. psů a podobně. A tak dále, nechci zbytečně zabíhat do detailů.

Ohledně nastavení odchodného, já jsem přesvědčen, že odchodné je velice dobrý instrument, samozřejmě dnes samospráva má možnost dobrovolně ocenit práci strážníků, a tato možnost jim zůstává i nadále, ale věřte tomu, že i po x letech práce a služby pro město fotka u vlajky města je fajn, ale když k tomu přijde i nějaká koruna, tak věřte, že to potěší.

Já jsem přesvědčen, že tento instrument je správný, my jsme nastavili ten mechanismus odchodného podobně, jak zde bylo zmíněno, to se týká zdravotníků, to, s čím přichází pan poslanec Nytra, to znamená, aby se výsluhy nedanily, je samozřejmě dobrý krok, protože jim zůstane víc peněz, to znamená, věcně to podporuji, ale to, co je jistá míra, nebo já to řeknu ještě jinak... To, co z toho vyplývá, je, že budeme zavádět jeden mechanismus, který bude rozdílným způsobem daněn. To znamená, opět znepřehledňujeme právní systém, to znamená, nápad dobrý, líbí se mi, ale musíme si rozhodnout, jestli budeme tvořit zákony jednoduché, srozumitelné, dobře vysvětlitelné, aplikovatelné v praxi, aby pak daňaři neřešili každou profesi zvlášť.

Potom tady mám to, že, to už jsem zmiňoval, stát do určité míry přenáší povinnost na obce, toho jsme si vědomi, ale věřte, že to není samovolné, ale je to skutečně reakce na požadavky samospráv a městské policie. Já vám děkuji, chci vás požádat, milé senátorky a milí senátoři, o podporu toho zákona. Ať už přijmete a budete akceptovat poslanecký návrh, nebo přijmete nějaké usnesení nebo pozměňovací návrhy senátní, ano, je to pro mě dobrá zpráva, protože ten zákon bude pokračovat, je to o tom, že zákon nezamítnete. To znamená, o to vás chci poprosit, a zde z tohoto místa jednoznačně podporuji doprovodné usnesení pana senátora Červíčka, kdy pošleme vládě jasný vzkaz, že chceme, aby se tato záležitost řešila systémově. Já vám děkuji a teď si počkám na hlasování.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám taky děkuji pane předkladateli, ještě několikrát budete odpovídat, než budeme hlasovat. Já nyní poprosím, zeptám se, jestli chce vystoupit zpravodaj ÚPV Jiří Burian? Chce vystoupit? Ano, chce, prosím.

Senátor Jiří Burian:  Senátní tisk, já už jsem k tomu ale říkal, za ÚPV...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Myslím k rozpravě, jestli ještě nějaké... (Jiří Burian: Ne, ne.) Není potřeba, děkuji. Ptám se, jestli chce vystoupit zpravodaj VUZP? Nechce. Takže zbývá člověk, který musí chtít vystoupit. A to je zpravodaj garančního výboru. Takže já prosím pana senátora Lásku, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě, prosím.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo, v proběhlé rozpravě vystoupilo 10 senátorů a senátorek, ve třech případech byl avizován případný pozměňovací návrh a žádost o de facto propuštění tisku do podrobné rozpravy, v jednom případě kolega prezentoval své doprovodné usnesení, čtyřikrát zazněly hlasy na podporu zamítnutí návrhu, a pak dvakrát... Jednou byl podán návrh na schválení v postoupeném znění a dalším hlasem byl podpořen. Takže pokud se nepletu, tak bychom měli hlasovat v pořadí nejdříve o schválení toho tisku, tak jak byl postoupen z Poslanecké sněmovny, pokud to neprojde, tak bychom hlasovali o dvou výborových návrzích na zamítnutí, co se týká doprovodného usnesení, tak mám za to, že pokud by prošlo schválení nebo zamítnutí, tak bychom následně hlasovali to usnesení, pokud by neprošlo ani zamítnutí ani schválení, tak pak bych hlasování o tom doprovodném usnesení nechal až na konec podrobné rozpravy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Ano, děkuji, pane zpravodaji, řekl jste to naprosto přesně, to znamená, já všechny svolám k hlasování.

Pomalu se scházíme, aktuálně je přítomno 52 senátorek a senátorů, při kvóru 27. Předtím než budeme hlasovat o návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak se postupně zeptám všech, kterým to náleží, na jejich stanovisko. Takže prosím vaše stanovisko, pane navrhovateli, předkladateli, k návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou? (Jan Bartošek: Souhlasné stanovisko. Doporučuji. Děkuji.) Negaranční zpravodaj Burian? (Jiří Burian: Ne.) Zamítavé. Negaranční zpravodaj Zdeněk Nytra? (Zdeněk Nytra: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Garanční zpravodaj? (Václav Láska: Nesouhlasné.) Nesouhlasné.

Takže já spouštím hlasování. Kdo souhlasí se schválením ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže aktuálně je přítomno 54, kvórum 28, hlasování č. 53, návrh na schválení nebyl přijat. Takže budeme hlasovat nyní o návrhu na zamítnutí. Prosím o stanovisko, pane předkladateli. (Jan Bartošek: Nesouhlasné.) Prosím negaranční zpravodaj Jiří Burian? (Jiří Burian: Souhlas.) Souhlas. Negaranční zpravodaj Zdeněk Nytra? (Zdeněk Nytra: Nesouhlas.) A garanční zpravodaj? (Václav Láska: Souhlas.) Souhlas. Takže spouštím hlasování teď. Kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí zákona, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je pro zamítnutí zákona, ne... Kdo nesouhlasí se zamítnutím zákona, omlouvám se, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže přítomno 54, aktuální kvórum 28, hlasování č. 54, návrh na zamítnutí nebyl přijat, takže postupujeme do podrobné rozpravy. Já se dívám, kdo se do podrobné rozpravy hlásí, předpokládám, že minimálně předkladatelé. Jako první se hlásí pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, přečtu tedy pozměňovací návrh, který zní... V čl. I za bod 2 vložit nový bod 3, který bude znít:

3. V § 4 odst. 1 písm. e) se za slovo „zkouškou“ vkládají slova „nebo středního vzdělání s výučním listem“. Následující body se přeznačí.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, vysvětlení bylo podrobně podáno v rámci obecné rozpravy. Dalším přihlášeným je paní senátorka Anna Hubáčková.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za slovo, načítám svůj pozměňovací návrh. V článku 1, bod 27 upravit takto.

27. v paragrafu 12, odstavec 1 zní: „Prokázáním totožnosti se rozumí prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti.“

Odůvodnění jsem řekla v obecné rozpravě.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže také děkuji, dalším přihlášeným, zatím posledním, je pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, já mám tu situaci trošku jednoduší, já nemusím načítat, protože máte to všichni před sebou jako usnesení VUZP. Upozorňuji, tisk 223/4. Jenom protože tam těch bodů je více, tak se je pokusím odůvodnit, to znamená, budu mluvit o arabských číslicích 1, 2, 9, 10 a 11, jsou způsobeny tím, že se odstraňuje zdaňování toho odchodného, které je v § 8a, paragraf 4 tedy řeší nebo odstraňuje podmínku dosažení 50 let věku pro přiznání odchodného. Arabská 5 ruší to, že se sčítá pro nárok na odchodné doba služby u jednotlivých obcí a musí to být vždy pro jednu obec vcelku těch 15 let.

Arabská 6 řeší ten problém, kdy v podstatě, to navazuje na tu úpravu toho odchodného.

Arabská 7 řeší to, že jeden z těch legislativních nedostatků, kdy tam byly docela zvláštním způsobem řešené přestupky.

Arabská 8 řeší duplicitu se zákonem o obcích, kdy v podstatě to zmocnění je uveřejněno nebo obsahuje zákon o obcích.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, jenom dodávám pro jistotu, že zároveň platí, že ten návrh usnesení, který je obsažen v tisku 223/3 je obsažen zároveň i v tisku 223/4, to znamená není to tak, že bychom hlasovali o obou pozměňovacích návrzích, které jsou v těch dvou tiscích, ale jen o tom druhém. Tak dobře. Takže to máme.

Ptám se, jestli někdo další do podrobné rozpravy? Není tomu tak, takže podrobnou rozpravu končím. A nyní zase se ptám, byť to činil průběžně, pana předkladatele, zda se chce vyjádřit k podrobné rozpravě?

Poslanec Jan Bartošek:  Ne, děkuji, vyjádřím se potom až před hlasováním k jednotlivým pozměňovacím návrhům.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže prosím, ptám se některého z negarančních zpravodajů, zda se chtějí vyjádřit? Nechtějí, oba dva kývou hlavou, takže nechtějí. Takže prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k podrobné rozpravě a zároveň navrhl způsob hlasování.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo. Takže máme před sebou jeden pozměňovací návrh zpracovaný naším výborem, který řeší 4 rozdílné věci, ale nepadl žádný návrh hlasovat samostatně, takže pokud ani nepadne, tak o něm budeme hlasovat tedy jako o jednom návrhu, ale upozorňuji, že tedy řeší 4 samostatné záležitosti. Ani poté není takový návrh. A potom bychom hlasovali postupně o pozměňovacích návrzích tak, jak byly podány na plénu, takže nejdřív pana kolegy Canova a potom paní kolegyně Hubáčkové. A na závěr to doprovodné usnesení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji, pokusím se postupovat podle toho, jak pan zpravodaj doporučil, s tím, že se ho ptám, jestli to povolí, abych to činil a on by mě kontroloval? A kdybych něco dělal špatně, tak mě upozorní. To znamená, je to tak, že nikdo nechce, abychom hlasovali po částech o tom usnesení o tom pozměňovacím návrhu, který je v tom tisku 223/4, to znamená, o tom bychom hlasovali jako o prvním. Nyní prosím o stanovisko, takže stanovisko pana předkladatele?

Poslanec Jan Bartošek:  Děkuji, neutrální.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální. Stanovisko negarančních zpravodajů. Pan Burian?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální. Pan senátor Nytra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné, pan garanční zpravodaj?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Dobře, takže já nechám znovu znělku.

Takže já spouštím hlasování a kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem VUZP, jak ho představil pan Nytra, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Takže při hlasování číslo 55, přítomno 52 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 27, pro bylo celkem 45. To znamená, tento pozměňovací návrh byl schválen. Další pozměňovací návrh, o kterém máme hlasovat, je pozměňovací návrh, který navrhl pan senátor Michael Canov, což je otázka uvolnění toho vzdělávání.

Takže prosím zase o stanoviska pana předkladatele?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální. Pan senátor Burian?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pan garanční zpravodaj?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální, takže spouštím hlasování. Kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem Michaela Canova, stiskne tlačítko ANO a zvedá ruku. Kdo nesouhlasí... stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže při hlasování číslo 56, přítomno 52 senátorek a senátorů, kvórum 27, pro 38, druhý pozměňovací návrh byl přijat. A máme tady další pozměňovací návrh, to je pozměňovací návrh paní senátorky Anny Hubáčkové. A já zase se zeptám pana předkladatele?

Poslanec Jan Bartošek:  Souhlasné stanovisko.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné stanovisko. Pan senátor Burian?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné stanovisko. Pan senátor Nytra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné stanovisko. Pan garanční zpravodaj?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné stanovisko. Takže spouštím hlasování a kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem paní senátorky Hubáčkové, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže při hlasování číslo 57 pro 49, aktuální kvórum 27, přítomno 52, i tento třetí pozměňovací návrh byl přijat. To znamená, nyní budeme hlasovat o schválení návrhu a o vrácení návrhu do Poslanecké sněmovny ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Takže technická poznámka, pan senátor Sobotka? Faktická, pardon.

Senátor Jan Sobotka:  Ještě jednou dobrý den, pane předsedo, pane předkládající. Hovořili jsme o tom doprovodném usnesení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Řídím se přesně pokyny pana zpravodaje, které považuji za správné, že podrobné usnesení bude až schválíme, až pověříme, potom usnesení doprovodné. Takže dobře, takže máme faktickou poznámku vyřízenou, takže budeme nyní hlasovat o navrácení návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů do Poslanecké sněmovny. Spouštím hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 58 aktuálně přítomno 52 senátorek a senátorů, kvórum 27 a pro navrácení celkem 50 senátorek a senátorů, to znamená navrácení bylo schváleno.

Mně zbývá ještě pověření, to znamená, prosím o návrhy? Dívám se na garančního zpravodaje? Ne. Pan senátor Nytra se hlásí, pan senátor Canov se hlásí, paní senátorka Hubáčková se hlásí. Takže prosím vás, jsou tady návrhy. A teď mohu si dovolit tedy říci pořadí takto, když se dívám na paní senátorku, že bude jako třetí? Takže pořadí, ve kterém budeme hlasovat o těch, co půjdou obhajovat zákon do Poslanecké sněmovny nebo zdůvodnit pozměňovací návrh do Poslanecké sněmovny, páni senátoři a senátorky Nytra, Canov, Hubáčková. Ještě nějaký další návrh? Není tomu tak, takže spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tím, aby se zdůvodněním do poslanecké sněmovny byli pověřeni páni senátoři a senátorky Nytra, Canov, Hubáčková. ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže při hlasování číslo 59 přítomno 52 senátorek a senátorů, kvórum 27, pro 50, to znamená, pověření senátoři a senátorky byli schváleni. Takže to je tolik a máme tady upravené doprovodné usnesení, které nám pan senátor Červíček načetl, všichni víme, o čem budeme hlasovat. To znamená, spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s návrhem doprovodného usnesení tak, jak bylo předneseno panem senátorem Červíček, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže při hlasování číslo 60 kvórum 26, přítomni 51 senátorek a senátorů, pro 45, usnesení bylo schváleno, takže já gratuluji panu navrhovateli, gratuluji předkladateli, který se hlásí o slovo. Prosím, pane předkladateli, máte slovo.

Poslanec Jan Bartošek:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Milé senátorky, milí senátoři, já vám děkuji za vaše hlasování, především dovolte, abych vám poděkoval za to, že jste návrh zákona nezamítli, což současně vnímám i jako ocenění práce městských strážníků, že ji vnímáte jako důležitou a potřebnou a současně jste otevřeli možnost jejich práci odměnit odchodným. Děkuji panu senátoru Červíčkovi za doprovodné usnesení, které vnímám jako velmi užitečné a jako důležitý vzkaz pro vládu, nejenom tuto, ale i budoucí, aby se touto problematikou zabývala. Já vám děkuji a přeji příjemný den a zbytek vašeho jednání.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  My také děkujeme, vážený pane poslanče. A všimněte si, že vás tady 50 senátorek a senátorů poslouchalo a byli tiše. Což je věc, která si myslím, že pro vás musí být stejně velký zážitek jako zítřejší polibek pod třešní. Tak tolik, děkujeme. A já prosím, než přistoupíme k dalšímu bodu jednání, tak jsem byl upozorněn naší legislativou, že jsme udělali maličkou chybu, protože náš jednací řád v § 57, odstavci 5 říká, že pokud přerušujeme nějaký bod, tak tak můžeme učinit jenom v rámci jedné schůze. To znamená, nyní bych si dovolil navrhnout, abychom tu věc napravili, že odsouhlasíme otevření bodu, ve kterém projednáváme zprávu o životním prostředí. A poté, co ten otevřeme, tak si dovolím navrhnout jeho odročení do příští schůze, což udělat můžeme. A tím bychom to celé napravili. Vidím souhlasné kývání, takže nemusím nechat hlasovat o tom, jestli může nechat hlasovat o otevření. A dovolím si tedy už nedávat fanfáru, ale spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí se znovuotevřením bodu zpráva životního prostředí za rok 2018? Spouštím hlasování. Kdo je pro, prosím stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tedy hlasování číslo 61, kvórum 26, přítomno 50, pro 45, schváleno. Bod zpráva o stavu životního prostředí v ČR za rok 2018 byl otevřen.

 

Zpráva o životním prostředí České republiky 2018

Tisk č. 190

A nyní si dovolím přednést návrh na odročení tohoto bodu do příští schůze Senátu PČR, té nejbližší příští schůze s tím, že upozorňuji, že odročení znamená, když se dívám na pana senátora Linharta, že to celé začíná od začátku znovu, to znamená některé věci se budou opakovat podruhé, ale nic jiného nám nezbývá. To je tak, když vyjdete vstříc dámě. Že, paní senátorko Hamousová? Takže prosím vás, návrh na odročení byl přednesen. Ještě nějaký další návrh? Není tomu tak, takže spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s odročením, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže hlasování číslo 62, přítomno 50, kvórum 26, pro odročení hlasovalo 49 senátorů a senátorek, odročení bylo schváleno, takže já vám děkuji a dostáváme se k bodu číslo 22, a to je změna zasedacího pořádku.

 

Změna zasedacího pořádku

Takže § 51 jednacího řádku stanoví, že každému senátorovi je v jednacím sále Senátu vyhrazeno stále senátorské křeslo. Navrhuji s přáním senátorů následující změny, kdy si senátoři navzájem prohodí svá místa, senátor Zdeněk Nytra zaujme původní místo senátora Miloše Vystrčila, senátorka Jitka Chalánková se posune na místo senátora Zdeňka Nytry. Původní místo senátorky Jitky Chalánkové bude náležet senátorovi Miloši Vystrčilovi. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A můžeme přistoupit k hlasování.

Dáme to beze znělky, mám to tady povolené od pana místopředsedy. To znamená, spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí se změnou zasedacího pořádku tak, jak byla přednesena, tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže při hlasování číslo 63, aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, kvórum 26, pro změnu zasedacího pořádku hlasovalo celkem 48 senátorek a senátorů, to znamená návrh byl schválen.

 

Návrh usnesení Senátu k Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2021 - 2025

A posledním bodem dnešního jednání je návrh usnesení Senátu k Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2021 – 2025. A je to na usnesení stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí ze dne 19. února 2020, s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Tomáše Czernina, aby nás s ním seznámil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Czernin:  Aha. Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Obracím se na vás ve věci vyjádření podpory české diaspoře žijící v zahraničí. Již 15. rokem funguje na základě usnesení vlády Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí, vždy na 5 let. Letos končí program, který byl zahájen roku 2015. Situace se dosti změnila. Po roce 1989 odešlo z ČR asi 600 tisíc osob, které v zahraničí žijí, pracují, a to buď dočasně, nebo na delší dobu. Pro vaše srovnání, v době totalitního režimu odešlo z Československa asi 200 tisíc lidí, což měla státní bezpečnost velice dobře zmapováno. Po roce 1989 lidé opouštějí naši zem ze zcela jiných důvodů. Odcházejí za prací, za vzděláním či za láskou. Jejich přesný počet neznáme. Podle údajů sociálního a zdravotního pojištění a dle údajů MZV je jich zřejmě ale okolo 600 tisíc. Jsou to naši občané, kteří zásadně proměňují naši diasporu v zahraničí. I nadále se česká diaspora sdružuje, buď již v rámci tradiční krajanských spolků, či ve spolcích nově založených. Ruku v ruce s krajanskými spolky vzrůstá každým rokem fenomén českých škol v zahraničí. Čeští občané a krajané žijící v zahraničí také posílají do ČR nemalé peníze. Tyto peníze nazýváme remitencemi. Dle sdělení ČNB a ČSÚ za rok 2018 byla remitence 85 miliard 751 milionů korun. Skutečně 85 miliard. A to od 489 116 lidí. V roce 2019 představovaly remitence od našich krajanů už 89 100 milionů korun. Čistě pro srovnání, rozpočet ministerstva obrany ČR v roce 2019 byl 66 735 milionů korun. Co je také narůstající, je počet českých vědců působících v zahraničí. Údajně žije a pracuje v zahraničí více českých vědců než v ČR. Oficiální statistiky o tom neexistují, ale dle srovnání se uvádí, že jich je několikrát více. Nejvíce našich vědců žije a pracuje ve Spojených státech amerických, ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, v Německu, Francii, Švýcarsku, Nizozemí, Švédsku a Norsku. Samozřejmě musíme zmínit, že naše diaspora propaguje Českou republiku v zahraničí, propojuje oborové činnosti Čechů v zahraničí s Českou republikou. Naposledy při repatriaci Čechů z důvodu covidu také pomáhali naši krajané při vyjednávání, což udělali už několikrát. Velice významná byla například pomoc našich krajanů a jejich vyjednávání, které urychlilo náš vstup do severoatlantické aliance. Těch příklad by ale bylo historicky daleko více. Toto pondělí jsem měl schůzku s panem ministrem zahraničních věcí, Tomášem Petříčkem, který vyjádřil jasnou podporu krajanské komunitě a také podporu Programu českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2021-2026, který bude vláda projednávat v nejbližších dnech.

Pan ministr usiluje o zdvojnásobení financí do tohoto programu a já osobně vám budu vděčný za podporu tohoto záměru formou usnesení Senátu. Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí na své schůzi projednala usnesení, které vám nyní předložím, a žádám Senát o jeho schválení s tím, abychom požádali vládu o zvýšení finanční podpory Čechů v zahraničí.

Já se omlouvám, mně tady vypadlo něco důležitého uprostřed.

Já si říkám, že mi to tady chybí. Takže když navážu na to...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  To není to usnesení ještě?

Senátor Tomáš Czernin:  To není ještě to usnesení, ale něco mi nehrálo, takže když se vrátím k tomu místu, kde jsem srovnával remitence s rozpočtem ministerstva obrany, kde jsem uváděl, že remitence za rok 2019 tvoří 89 100 milionů korun, naproti tomu rozpočet ministerstva obrany 66 735 milionů korun, pokračuji, krajané jsou tedy pro ČR i z hlediska financí velice významná skupina lidí. Nabízí se otázka, co dělá na oplátku ČR pro svoji diasporu? Pro srovnání, prostředky vydávané českým státem v rámci podpory Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí v posledních 5 letech tvořily v součtu prostředků MZV a MŠMT dohromady necelých 80 milionů korun ročně. Pokud bychom považovali charakter remitent vracejících se ze zahraničí do českého hospodářství za kategorii srovnatelnou s přímou zahraniční investicí a porovnali bychom stav z roku 2018, ze vztahu 80 milionů korun asistence státu proti 85,8 miliardám korun remitencí, jednalo by se v investičním poměru 1:1000 o zdaleka nejvyšší návratnost prostředků investovaných státem vůbec.

Co se týče krajanských spolků, které žádají o takzvaný finanční dar pro svou spolkovou činnost z Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí. V roce 2005, 2010, 2015 byla stanovena každý rok částka pro tuto činnost na 21 milionů korun. A spolků, které žádaly, bylo mezi 135 až 150. V roce 2020, kdy ještě dojíždí poslední 5letý cyklus, tedy je k dispozici 21 milionů korun, už ale krajanských spolků, které žádají, je okolo 300. Kdybychom to tedy vydělili, je to 70 tisíc korun na roční činnost každého jednotlivého krajanského spolku. Činnost těchto spolků, to jsou akce kulturní, sportovní, akce pro děti, přednášky, konference, festivaly a podobně. A z mého pohledu to nejdůležitější, činnost vzdělávací. Je pak velmi těžké tyto peníze rozdělovat, jelikož i počet členů je v každém spolku jiný. K české příslušnosti se ve světě hlásí asi 2 miliony lidí. Já se omlouvám za ten zmatek, teď navazuje, dále jsem navazoval s tím počtem českých vědců. A teď bych si dovolil přečíst vám to usnesení, které stálá komise Senátu pro krajany v zahraničí navrhuje.

Takže usnesení Senátu z 21. schůze konané 29.-30. dubna 2020 k Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2021-2025. Senát

1. spatřuje důležitost a potřebu pokračování Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2021-2025, který bude zahrnovat podporu pro tradiční krajanský spolky, ale také Čechy a krajany žijící v zahraničí po roce 1990.

Důvodem je dvojnásobný nárůst občanů, kteří odešli do zahraničí po roce 1990, oproti letům do roku 1989. Předpokládá se, že do zahraničí odešlo po roce 1990 asi 600 tisíc osob a potřeby této skupiny jsou odlišné oproti tradičním krajanským spolkům.

2. Podporuje, aby i nadále byl hlavním partnerem vlády ČR pro plnění tohoto programu Ministerstvo zahraničních věcí ČR společně s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, a zároveň toto pracoviště bude koordinovat prostřednictvím meziresortní komise práci dalších ministerstev.

3. Podporuje změnu volebního zákona s možností korespondenčního hlasování.

4. Požaduje po vládě ČR dvojnásobné navýšení rozpočtu Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2021 až 2025, a to z důvodu zdvojnásobení počtu žadatelů, krajanských spolků, o finanční dary oproti minulým letům a také z důvodu navýšení počtu dětí, které se vyučují češtině v rámci českých škol v zahraničí, českých škol bez hranic a podobně, a z důvodu většího počtu učitelů a lektorů v zahraničí, u krajanských komunit a na univerzitách.

5. V podpoře tohoto programu Senát PČR spatřuje významné dopady na ČR, a to jsou: propagace ČR v zahraničí prostřednictvím naší diaspory žijící v zahraničí, propojení oborových činností Čechů v zahraničí s ČR, vytvoření předpokladů pro realizaci návratové politiky, v neposlední řadě finanční remitence.

Já vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane předsedo, ale já se tedy omlouvám, byť je to poslední bod, tak já se musím zeptat, protože jsme Senát, na některých věcech si dáváme záležet, já jsem pochopil, že tedy máme hlasovat o té příloze usnesení č. 18, jestli je to tak správně, protože my to tam nemáme, my to máme jako přílohu, toto napsáno, 18. To je první věc. A druhá tedy, ten bod 2... Já mu nerozumím, přiznám se. Jestli to můžete nějak vysvětlit... Senát PČR podporuje, aby i nadále byl hlavním partnerem vlády ČR pro plnění tohoto programu ministerstvo zahraničních věcí... Bylo hlavním partnerem. Jako aby byl Senát nebo tam patří „bylo“? Aby i nadále bylo hlavním partnerem vlády ministerstvo... Nepatří tam „bylo“ – místo „byl“?

Senátor Tomáš Czernin:  Omlouvám se...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Byl, to se vztahuje k Senátu, bylo se vztahuje k tomu... Ono je to jedno písmeno, ale má to úplně jiný smysl.

Senátor Tomáš Czernin:  Hlavním partnerem bylo ministerstvo zahraničí společně s ministerstvem školství.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Bylo, ano, dobře, takže tam patří „bylo“, tak si to, prosím, doopravte. Děkuji. Otevírám rozpravu. Prosím, pan senátor Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Já jsem si tedy toho nevšiml, ale když pan předseda na to poukázal, ona je to fakt trošku nešťastná formulace, protože jako ministerstvo těžko může být partnerem vlády. Tady bychom fakt asi potřebovali formulaci nějak dopilovat, partnerem za vládu, pro krajanské spolky, nebo něco takového. Já jsem to takhle pochopil, že takhle je to myšlené, aby ten, kdo to za vládu má vůči Čechům v cizině na starosti, tak aby byla tato dvě ministerstva. Ale podporovat to, aby dvě ministerstva byla partnerem vlády... To se mi skutečně zdá divné. Je to formulační záležitost, jako věcně rozumím, co se tím chce říct, nemám s tím problém. Jenom se přimlouvám za formulační úpravu.

Možná třeba gestorem vlády, nebo něco takového... To se asi myslí, ne?

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Prosím, pane senátore, uveďte to na pravou míru.

Senátor Tomáš Czernin:  Já bych to uvedl na pravou míru, omlouvám se, formulace je skutečně poněkud nepřesná. Vlastně aby tato dvě ministerstva byla za vládu hlavním partnerem našich krajanů. To znamená, že finance jdou z obou ministerstev, takže tato dvě ministerstva jsou tím hlavním partnerem, ta jsou...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já myslím, že rozumíme významu, ale je třeba to přesně definovat. Prosím, já vím, že se hlásí někdo jiný, ale, pane senátore Hample...

Senátor Václav Hampl:  Mám tady konkrétní návrh, aby se slova „hlavním partnerem vlády ČR“ nahradila slovem „gestorem“.

Senátor Václav Hampl:  Jinými slovy, aby znělo: Senát podporuje, aby i nadále byl gestorem pro plnění tohoto programu ministerstvo zahraničních věcí společně s MŠMT.

Senátor Václav Hampl:  Dobře. Byla.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak to je přesné znění. Doufám, že si to pan senátor Czernin poznamenal, aby nám to pak přesně ještě přečetl, a srovnal si to v hlavě. Teď se s právem přednosti hlásí pan senátor Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se hlásím proto, abych navázal na to, co jsem říkal, protože jestli to má být Senát, tak podle mého názoru by správnější bylo, kdyby tam bylo napsáno: Senát PČR podporuje, aby i nadále byl hlavním partnerem vlády ČR pro plnění tohoto programu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Bude partnerem Senát, nebo nebude? Jestli je partnerem Senát...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ne, tam je míněno, aby to byla ministerstva. Je vidět, že v tom je nejasnost. Já myslím, že to, co navrhoval pan senátor Hampl, bylo jasné a zřejmé. Jenom bych prosil pana senátora Czernina, aby si to napsal, za chvíli to přečetl ještě úplně celé pořádně. Hlásí se další, pan senátor Nenutil, prosím.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, když se dívám na návrh usnesení, tak se to jmenuje: K Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2021 až 2025. Naprostý souhlas i s tím, co tady pan senátor Czernin říkal. Nicméně v příloze je potom bod 3, který nemá s podporou kultury a našeho dědictví v zahraničí nic společného. Týká se volebního zákona. Myslím si, že tak závažnou věc, jako je korespondenční hlasování našich občanů žijících v zahraničí, dát do přílohy, jež se vztahuje ke kulturnímu dědictví, je nepatřičné. Proto, bude-li se o tom hlasovat, navrhuji, aby se bod 3 přílohy usnesení č. 18 hlasoval zvlášť.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Aby se hlasoval zvlášť, ano, rozumím. Prosím, pan senátor Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Víte, že jsem dlouhá léta pracoval v komisi pro krajany žijící v zahraničí, z velmi častého styku s lidmi vím, v jakých těžkých hospodářských podmínkách ty spolky pracují, takže já jenom vítám přijetí jakéhokoli usnesení, jakékoli pomoci těmto spolkům. Tento návrh samozřejmě podpořím.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Předkladatel, pan senátor Czernin, jestli tedy ten se nepřihlásí, já ho vyzývám... Ale jestli pan senátor Hampl ještě chce něco do té rozpravy říct?

Senátor Václav Hampl:  Chci, děkuji. Já bych navázal na kolegu Doubravu s tím volebním zákonem. Já si myslím, že... Nenutil, omlouvám se. Já si myslím, že, pro mě tedy věcně to k tomu patří, já si myslím, že je to součást všeobecné podpory a takové té souvztažnosti ČR s občany žijícími v zahraničí, takže věcně to pro mě patří, ale trošku si myslím, že čistě jenom stylisticky bod 3 je jakoby v půlce agendy, jako mezi něčím, co říká, ať to dál obhospodařovávají tato ministerstva, pak požadujeme na to víc peněz, pak říkáme, že to je důležité, a uprostřed toho najednou je volební zákon. Tak jenom jestli by předkladatel nezvážil změnu řazení. To je všechno. Jinak já to rozhodně podpořím, aby to tam bylo. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Teď už se zatím nehlásí do rozpravy nikdo, prosím pana navrhovatele, pana senátora Czernina.

Senátor Tomáš Czernin:  Já děkuji za připomínky a řekl bych tedy definitivní znění toho bodu 2. Podporuje, aby i nadále byla hlavním gestorem pro plnění tohoto programu Ministerstvo zahraničních věcí ČR společně s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. A zároveň toto pracoviště bude koordinovat prostřednictvím meziresortní komise práci dalších ministerstev. Je pravda, že bod 3 trošku vybočuje, protože hlavním smyslem tohoto usnesení je skutečně vyzývat k navýšení financí Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2021 až 2025. Nicméně to korespondenční hlasování, myslím si, že to je to, co nejvíc naše krajany trápí, když to dáme do kontextu s tím, jakým přínosem oni jsou pro ČR, tak považuji určitě za nutné, aby to bylo součástí tohoto usnesení.

Ale nebráním se, abychom to možná zařadili tedy jako bod 5, protože připomenu, že se to týká nejenom lidí, kteří jsou v zahraničí natrvalo nebo dlouhodobě, ale týká se to opravdu i našich občanů, kteří jsou v zahraničí na dovolené nebo služebně. Takže navrhuji, aby to byl bod 5.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Počet diskutujících se nám utěšeně rozrůstá, prosím, pan senátor, místopředseda Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já bych dal k úvazek, jestli bychom neměli bod odročit. A nechat připravit opravdu konzistentní text, protože to má řadu much, konkrétně u toho korespondenčního hlasování, to je myšleno pro krajany, to nechceme navrhovat v ČR, to by tam mělo být explicitně uvedeno, nějak jsme si na komisi srozuměli samo sebou, že to tak je, ale fakt je, že když jsme mimo komisi, tak už to úplně tak evidentní není. Stejně tak jako s ministerstvy a pak pracovištěm, protože pracoviště by tedy mělo být specificky uvedené, kde je to pracoviště nebo čí je to pracoviště. Pojďme to odročit.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Rozumíme. Mám to chápat tak, že dáváte návrh na odročení na příští schůzi?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já se snad k tomu právě rozhodnu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Takže jste se rozhodl, pane senátore, děkuji. O tom bychom asi měli hlasovat zrovna teď. Nenechte si napovídat, pane senátore, udělejte, co chcete, ale je tady návrh na odročení do příští schůze, předpokládám. Abychom to udělali správně. Aby nám to nebylo zase vytýkáno. Takže všichni víme, že teď budeme hlasovat o návrhu na odročení do příští schůze. Protože stahovat to teď je nesmysl. Ještě pan předseda, prosím.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já jsem chtěl zdvořile požádat všechny, kteří jsou přihlášení do rozpravy, aby se odhlásili a abychom ji mohli ukončit a hlasovat o návrhu na odročení, jinak to nejde. Jinak musíme dojet rozpravu.s

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobře, děkuji, končím teď rozpravu, budeme hlasovat o návrhu na odročení do příští schůze. Na odročení tohoto bodu do příští schůze. Všichni vědí, co a jak? Já spustím znělku.

Prosím ještě, zkuste se chvíli soustředit, vydržte chviličku, budeme teď hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, abychom tento bod odročili na příští schůzi. Kdo s tím souhlasí, tak zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Já spouštím hlasování teď, prosím. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 64 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro odročení vyslovilo 43, proti byli 2. Návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto bodu, zároveň končím i plénum Senátu, přeji vám všem hezký den, hodně zdraví a podle toho, jak bude jednat OV, tak samozřejmě budou následovat i další jednání celého pléna. Hezký den, na shledanou.

(Jednání ukončeno v 16.27 hodin.)