Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 16.04.2020

(1. den schůze – 16.04.2020)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobrý den, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové, já vás vítám na 20. schůzi Senátu, schůze byla svolána podle § 33, v tomto případě i podle § 118 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107 z roku 1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána elektronickou poštou v úterý 14. dubna ráno. Vzhledem k pokračujícímu stavu nouze jsou všichni dnes nepřítomní senátoři z 20. schůze Senátu omluveni. Nebudu tedy jednotlivé senátory číst, je možné záznam případně získat. Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, a konstatuji, že v tuto chvíli je aktuálně přítomno 34 senátorek a senátorů, to znamená, kvórum pro přijetí je 18. Pokud někdo nemá identifikační kartu, může si náhradní vyzvednout u prezence v předsálí jednacího sálu.

Obdobně jako minulý týden, i dnes z důvodu zajištění dostatečných hygienických opatření budeme všichni vystupovat v rozpravě ze svých lavic, nechoďte tedy, prosím, pokud to nebudete považovat za naprosto nutné, k řečništi, do rozpravy se hlásíte obvyklým způsobem, stisknutím zeleného tlačítka, po jeho stisknutí, prosím, vyčkejte udělení slova a už znovu zelené tlačítko netiskněte, neboť potom se vlastně dohadujete s tím, kdo vás má zapnout, kdo vás zapne.

Ještě tady mám jednu poznámku, samozřejmě je možné, abyste se svojí identifikační kartou přihlásili i na jiném místě než máte svoji jmenovku, pokud to budete pro sebe považovat za bezpečnější a lépe můžete udržet bezpečnou vzdálenost.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 20. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad... Je zde přítomen? (Senátor se hlásí.) A senátorka Hana Žáková. Takže oba dva jsou přítomni. Oba dva souhlasí. To znamená, že se ptám, jestli má někdo nějaký další návrh, připomínku? Není tomu tak. Takže než přistoupíme k hlasování, tak spustím fanfáru.

Aktuálně je přítomno 40 senátorek a senátorů, kvórum je 21. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 20. schůze Senátu byli senátor Jaromír Strnad a senátorka Hana Žáková. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo, konstatuji, že z přítomných 40 senátorek a senátorů bylo pro 40, to znamená, za ověřovatele zápisu byli schváleni, určeni Jaromír Strnad a senátorka Hana Žáková.

Předseda vlády svým dopisem ze dne 24. března a 1., 3. a 7. dubna, čili dopisů bylo několik, roku 2020 požádal jménem vlády Senát, aby projednal předložené návrhy zákonů, senátní tisky č. 229 až 243, ve zkráceném jednání podle § 118 zákona o jednacím řádu Senátu, Poslanecká sněmovna projednala tyto návrhy zákonů ve zkráceném jednání podle § 99 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ve čtvrtek 9. dubna 2020. Tím byly splněny všechny povinnosti, abychom my mohli nyní rozhodnout o tom, zda vyhovíme žádosti pana předsedy vlády a projednáme tyto návrhy zákonů, které jsem zmiňoval, ve zkráceném jednání. Než o tom budeme hlasovat, o všech zákonech souhrnně, tak se ptám, zda má někdo připomínku? Hlásí se pan senátor Bek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych jménem senátních klubů STAN a ODS navrhl, aby senátní tisk č. 235 nebyl projednáván ve zkráceném jednání a byl zařazen na příští schůzi pléna Senátu. Domníváme se, že v tomto případě je spojení té materie s aktuální situací jenom volné a nepřímé, proto je možné věnovat té věci více času. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, ptám se, jestli má někdo ještě nějaký další návrh? Pokud tomu tak není, rozpravu nebo diskusi k tomuto bodu uzavírám.

A pan senátor Bek pronesl 2 návrhy, které bychom měli zpracovat postupně s tím, že uvidíme, zda se i na ten druhý dostane. První věc, kterou bychom měli rozhodnout, je, jestli v případě, v našem upraveném a doplněném návrhu pořadu schůze se jedná o bod 4, čili senátní tisk č. 235, budeme souhlasit s jeho návrhem, aby tento tisk nebyl projednáván ve zkráceném jednání, což můžeme učinit, protože podle § 118 Senát může, ale nemusí, vyhovět předsedovy vlády v tom, abychom jednali a projednávali dané tisky ve zkráceném jednání. To znamená, máme návrh, abychom postupovali tím způsobem, ale nejprve rozhodneme o návrhu pana senátora Beka, aby tento bod jsme z hlasování o zkráceném jednání vyřadili. Tím, že ho vyřadíme, znamená, že ho budeme projednávat v nezkráceném jednání, to znamená, na jeho projednání máme 30 dní obdržení v tom okamžiku. Potom bychom hlasovali, zda souhlasíme s tím, aby ostatní body jsme projednali ve zkráceném jednání, tím by tato sada hlasování skončila a potom bychom se dostali k vlastnímu pořadu jednání, kde bych opět nejdříve navrhl to, co navrhoval pan senátor Bek, abychom tento bod 235, je to bod 4, přeřadili na jednání příští schůze, která by měla být 29. případně 30. dubna. A potom bychom hlasovali, pokud to tak dopadne, o případném upraveném pořadu jednání. Pokud to tak nedopadne, tak bychom ho stejně projednali dneska. Rozumíme tomu všichni? Takže takhle bychom postupovali. Nyní se vracím na začátek a splním to, co jsem slíbil. To znamená, nyní po znělce, kterou ještě jednou potom spustím, budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s tím, aby bod 4, senátní tisk č. 235 byl vyřazen z toho celkového návrhu o hlasování o zkráceném jednání. Hlásí se k tomuto bodu jednak pan místopředseda a potom paní ministryně, ale paní ministryně, to je procedurální bod, vy tam nemáte co se hlásit k ničemu. Nezlobte se. To je procedurální jednání, tam není žádná diskuse a nic takového. To znamená, hlásí se pan senátor Antl, prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den všem, nechci zdržovat, jako obvykle. Chtěl jsem jenom říct, myslel jsem si, že tohle síto toho, co je potřeba projednat aktuálně nebo akutně dělá organizační výbor, my jsme to v ústavněprávním výboru projednali rychle, myslím si, že nic nebrání tomu, abychom to udělali i dnes, respektive zítra. 235.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže připustil jsem názory, nehledě na to, že jsem ještě udělal chybu, paní ministryně, vy se můžete přihlásit kdykoliv, prosím.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Já moc děkuji za tu vstřícnost, že mohu i u těchto procedurálních otázkách vystoupit. Já bych vás chtěla jenom moc poprosit. Ten tisk 235 se týká Airbnb. My skutečně jako vláda chceme co nejrychleji rozvolnit všechny restriktivní opatření, které jsme učinili, ale pro nás je zcela zásadní princip trasování. A všichni víme, že samozřejmě studentka v Brně byla ubytována přes Airbnb, tak jsme neměli žádnou šanci ji dohledat. Tisk Airbnb je skutečně projednaný napříč politickými kluby. A abychom mohli trasování spustit, tak my musíme vědět, kdo ubytovává a koho. To znamená, je to jenom o informační povinnosti ubytovatelů, protože pokud se samozřejmě otevřou hranice, znovu najede tento systém sdílené ekonomiky, tak my nebudeme mít bez těch údajů, bez těch dat žádnou možnost trasovat, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže paní ministryně může vystoupit kdykoliv. Já prosím vás ostatní, když vás vidím v lavicích, jak se zvedáte, už k vystoupení nepřipustím. To znamená, máme tady procedurální návrh pana senátora Beka, to znamená vyřadit z celkového hlasování o tom, že rozhodneme a vyhovíme žádosti pana premiéra o projednání tisku ve zkráceném jednání, myslím tisků, které jsem zmiňoval, senátní tisk č. 235. Spouštím nejdříve znělku. Takže prosím vás, budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby senátní tisk číslo 235 byl vyřazen z návrhu na zkrácené jednání o tiscích 229 až 243. To je všechno. Rozumíme si?

Kdo souhlasí s tím, aby tisk 235 byl z návrhu na zkrácené jednání senátních tisků 229 až 243 vyřazen, tak bude hlasovat ANO. Kdo nesouhlasí a chce, aby tam zůstal, bude hlasovat NE. Spouštím o hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo souhlasí s vyřazením, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo nesouhlasí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže pro 22, kvórum 21. Registrováno 41, v tomto okamžiku došlo k tomu, že tento tisk nyní nebude hlasován v souboru tisků, o kterých budeme hlasovat, a budeme tím pádem rozhodovat o tom, zda budeme projednávat ve zkráceném jednání. Čili nyní budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby tisky 229 až 234 a tisk 236 až 243 jsme projednávali dnes ve zkráceném jednání podle § 118, zákona o jednacím řádu, v Senátu. Spouštím hlasováním a ptám se, kdo je pro, stisknete tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže pro 41, registrováno 41, návrh byl schválen. Konstatuji, že právě jsme odsouhlasili, že tisky 229 až 234 a tisky 236 až 243 dnes projednáme ve zkráceném jednání podle § 118 jednacího řádu Senátu. Tak a nyní se dostáváme k vlastnímu návrhu programu schůze. Respektive pořadu 19. schůze. Pořad 19. schůze jste dostali jako podklad je to upravený a doplněný návrh pořadu 20. schůze Senátu. Máte ho na lavicích. Z jednání organizačního výboru vzešly dvě změny pořadu 20. schůze. První z nich je žádost ministra Adama Vojtěcha, abychom jeho bod, senátní tisk číslo č. 241, projednali jako 6. bod dnešního jednání. Upozorňuji 6. bod dnešního jednání může znamenat před polednem i po poledni, protože ve 13 hodin budeme mít přestávku na oběd, jak jsme se domluvili. A druhou změnou je návrh na doplnění nového bodu, kterým je návrh pravidel pro jednání orgánu Senátu s využitím technických prostředků. Tento bod bychom projednali jako poslední bod našeho jednání, pokud nepadne nějaký jiný návrh. A tento bod by měl umožnit v případě potřeby a existence krizového stavu jednat distančně. Nyní se ptám, jestli k pořadu jednání má někdo další návrhy? A už se hlásí pan senátor Fischer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedo, děkuji za udělení slova. Navrhuji zařadit na pořad dnešního dne jednání Senátu zvláštní bod k situaci zemi po rozhodnutí vlády prodloužit nouzový stav do 30. dubna. Rád bych se v něm věnoval tématu zapojení českých aktérů do dodávek zdravotnického materiálu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže já taky děkuji. Já si jenom upřesním. Vy jste říkal, že navrhujete zařadit na pořad dnešního dne, my můžeme třeba možná jednat i zítra. To znamená, prosím o upřesnění, na který, do které části programu nebo pořadu byste bod chtěl zařadit případně?

Senátor Pavel Fischer:  Na závěr dnešního programu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  To znamená, že by to měl být poslední bod dnešního jednání. To dost dobře nevím, jak dokážeme udělat, ale zkusíme se s tím nějak popasovat, je to takhle váš návrh. Ještě si rozmyslíme, jestli je to hlasovatelné, protože my nevíme, kdy bude dnešní konec. A já v tuto chvíli, pane senátore, když jsem si to rychle v hlavě sesumíroval, tak je to věc dle mého názoru, která není hlasovatelná.

Neboť je závislá na vůli senátorů, která by rozhodla o tom, kdy dnes skončíme s jednáním, a protože já vůli senátorů neznám a nemohu ji znát, tak vašemu přání nemohu vyhovět. To znamená, vy opravdu musíte říci, kdy to chcete projednávat, jestli to bude dnes nebo zítra, potom vyplyne z vůle senátorů a senátorek jednat. Takže se omlouvám, prosím o jiný typ upřesnění než ten, který jste provedl.

Senátor Pavel Fischer:  Navrhuji to projednat jako předposlední bod této schůze. To znamená předtím, než bude schvalován bod Využití technických prostředků…

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Ano, to je jasné, to znamená, navrhujete zařadit před bod 17, v tuto chvíli před bod 17, Návrh pravidel pro jednání orgánů Senátu s využitím technických prostředků. Takže děkuji. Pochopil jsem, že pan profesor Bek se nehlásí, ale raději se tedy znovu ujišťuji o tom, že také on navrhuje, už to udělal v předchozím vstupu, vyřazení současného bodu č. 4, senátní tisk č. 235, z dnešního jednání a jeho zařazení na příští jednání, které se bude konat 29., možná 30. dubna. Takže prosím vás, ještě je nějaký další návrh? Pokud tomu tak není, tak bychom nejdříve hlasovali o návrhu vyřadit senátní tisk č. 235, tj. Airbnb, z dnešního pořadu jednání, a zařadit ho na jednání 29., 30. dubna. To je věc, o které budeme hlasovat jako první. Všichni rozumí, o čem budeme hlasovat? Spouštím znělku.

Protože vidím, že některé diskutující, prosím vás, to, že jsme vyřadili bod, senátní tisk č. 235, ze zkráceného jednání, neznamená, že ho dnes nemůžeme projednat, znamená to pouze to, že ho můžeme projednat i příště. To znamená, my ho dneska klidně můžeme nechat na pořadu jednání, není to tak, že bychom ho museli vyřadit, to znamená, dvě hlasování jsou nezávislá. Ještě jednou, nyní hlasujeme o tom, kdo je pro vyřazení senátní tisku č. 235 z pořadu dnešního jednání a zařazení tohoto tisku na jednání, které bude probíhat 29. dubna. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh nebyl přijat. Pro 21, kvórum 22, to znamená, bod zůstává zařazen jako bod č. 4.

Dalším bodem je návrh pana senátora Fischera, pan senátor Fischer navrhuje zařazení bodu, nakonec, jestli dovolí pan senátor, přece jen lepší název bodu je Usnesení Senátu k situaci v zemi po rozhodnutí vlády prodloužit nouzový stav do 30. dubna. To znamená, název bodu by byl Usnesení Senátu k situaci v zemi po rozhodnutí vlády prodloužit nouzový stav do 30. dubna. K tomuto bodu máte podkladový materiál, kterým je návrh na usnesení. Pokud budeme pro jeho zařazení, tak by byl zařazen jako předposlední bod jednání této schůze. Protože jsme tady všichni, před chvilkou jsem vás svolával, tak vás svolávat nebudu, budeme rovnou hlasovat. To znamená, budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby bod Usnesení Senátu k situaci v zemi po rozhodnutí vlády prodloužit nouzový stav do 30. dubna byl zařazen jako předposlední bod jednání dnešní schůze. Spouštím hlasování. Prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Změna pořadu byla schválena, registrováno 42, pro 26, hlasování č. 5, kvórum 22.

Takže nyní zbývá hlasování o pořadu jednání jako celku. To znamená, jenom opakuji, upravený a doplněný pořad jednání vypadá tak, že v něm zůstává bod č. 4, to znamená senátní tisk č. 235, a byť ho projednáváme v nezkráceném jednání, zároveň přibývá, je zařazen bod č. 17 po novu, který se nazývá Usnesení Senátu k situaci v zemi po rozhodnutí vlády prodloužit nouzový stav do 30. dubna, bodem č. 18 se tím pádem stává Návrh pravidel pro jednání orgánů Senátu s využitím technických prostředků. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s takto upraveným pořadem jednání, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh byl přijat, hlasování č. 6, pro 40, registrováno 42, kvórum 22. Návrh byl schválen. Konstatuji, že jsme schválili upravený pořad jednání, já vám všem děkuji. Můžeme se pustit do dalšího jednání. Já se dívám, ještě bychom měli...

Dostáváme se k tomu, že můžeme přistoupit k bodu č. 1. Tím bodem č. 1 je

 

Informace vlády k současné situaci v EU v souvislosti s onemocněním COVID-19

Za předsedu vlády Andreje Babiše, který je omluven, přednese tento bod paní ministryně Dostálová. Prosím, paní ministryně, která zastupujete pana premiéra, můžete se ujmout slova.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za slovo, mám připravený materiál ve třech základních bodech, to znamená, jaká je současná zdravotní situace v EU, druhý takový blok je řešení ekonomických dopadů, třetí blok je pozice ČR k návrhům Evropské komise.

Když to vezmu od začátku, ohledně zdravotní situace v EU, tak dle oficiálních údajů bylo nemocí covid-19 k dnešnímu dni v zemích EU nakaženo přes 800 tisíc osob...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se, paní ministryně, omlouvám, já prosím pány nalevo, aby byli potišeji než pánové napravo, protože většinou to bývá naopak, tentokrát k mému překvapení je to tak, že jste hlasitější než ti, co bývají obvykle hlasití.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  A následkům nemoci bohužel podlehlo více než 70 tisíc osob. Pozitivní zprávou je, že přírůstky nakažených a zemřelých klesají napříč Evropou. Nejpostiženějším státem je v tuto chvíli Španělsko s téměř 180 tisíci nakažených, které předběhlo Itálii s nyní zhruba 162 tisíci nakaženými osobami. Vysoké počty nakažených hlásí stále Francie a Německo, se 143, resp. 142 tisíci nakaženými osobami. V poměru počtu obyvatel jsou nejvíce nakažené státy Lucembursko, Španělsko, Belgie a Francie. ČR klesla za posledních 10 dní ze 17. místa na 19. místo, se zhruba 570 nakaženými na milion obyvatel. To je téměř 10x méně než právě v Lucembursku. ČR v tomto ohledu přeskočily Kypr a Finsko. V počtu zemřelých jsou nejpostiženějšími Španělsko s téměř 400 osobami na jeden milion obyvatel, dále Belgie, Itálie. ČR se nachází na 16. místě s 15 úmrtími na jeden milion obyvatel. Nejméně zemřelých registruje v tomto ohledu Slovensko, s 0,4 osobami na jeden milion obyvatel. Členské státy nyní registrují přes 230 tisíc uzdravených osob. Nejlepší bilanci mají v tomto ohledu Německo a Španělsko, které nyní registrují shodně okolo 70 tisíc uzdravených osob. Podobně intenzivně postižené státy, jako Itálie a Francie, však registrují pouze zhruba poloviční počty uzdravených.

Ohledně návrhu Evropské komise v boji s pandemií, na úvod mi dovolte zdůraznit, že hlavní slovo v oblasti zdravotnictví či obecněji krizového řízení mají členské státy, které tyto pravomoci na EU nepřevedly. Na členských státech proto spočívá hlavní odpovědnost za boj s epidemií. Evropská komise nicméně v rámci svých podpůrných a koordinačních pravomocí představila v uplynulých týdnech řadu iniciativ. Již od konce února komise organizuje společné veřejné zakázky na nákup zdravotnického vybavení a osobních ochranných prostředků. V polovině března také komise vydala vodítka pro správu vnitřních hranic s ohledem na zachování fungování vnitřního trhu, pokud jde o přepravu zboží a sdělení o dočasném omezení zbytných cest do EU. Stejně tak navrhla uzavření vnější hranice EU, aby k nám nepřicházeli noví nakažení zvenčí.

Mimořádná pomoc bude členským státům poskytnuta díky aktivování nástroje na pomoc při mimořádných událostech. Tato podpora by nyní měla být aktivována na dobu 2 let, zejména na podporu a koordinaci potřeb systému zdravotní péče, to znamená, například na rychlejší koordinaci a distribuci zdravotnického vybavení, zvyšování výrobních kapacit pro výrobu zdravotnických potřeb a materiálů, zvyšování kapacity lékařských zařízení, vývoj testovacích sad a podobně.

Evropská komise s více angažuje tam, kde má pravomoci a nástroje, to znamená, v oblasti zejména ekonomické politiky a financování. V rámci reakce na ekonomické dopady způsobené nákazou covid-19 umožnila Evropská komise flexibilnější režim pravidel poskytování státní podpory EU. V oblasti poskytování podpory z fondů navrhla komise v rámci tzv. investiční iniciativy pro reakci na koronavirus, uvolnění nevyužitých prostředků z kohezních fondů a výrazné zjednodušení jejich čerpání. Komise také představila nový finanční nástroj SURE, na podporu zmírnění souvisejících rizik nezaměstnanosti. Tento program má poskytnout podporu do výše 100 miliard euro ve formě půjček zaručených rozpočtem EU.

Konkrétně má tento dočasný nástroj poskytnout finanční pomoc těm státům, které čelí náhlému a prudkému nárůstu veřejných výdajů po 1. únoru 2020, v souvislosti s národními opatřeními na udržení zaměstnanosti, tzv. kurzarbeit. Tyto prostředky mají doplňovat národní opatření a řádnou grantovou podporu v rámci kohezní politiky. Evropská komise ve svém plánu zmírnit ekonomické dopady krize způsobené virem covid-19 neopomíjí ani sektory, které stojí mimo hlavní pozornost médií. Odvětví například rybolovu, kam patří i české rybníkářství, bylo narušením trhu v důsledku významného poklesu poptávky, výrazně zasaženo. Flexibilita členských států ve využití Evropského námořního a rybářského fondu v boji proti krizi nebyla dostatečná. Proto Evropská komise připravila revizi nařízení, které bylo na začátku týdne jednomyslně schváleno radou, dnes míří do Evropského parlamentu. Včera 15. dubna byla také představena cestovní mapa EU, podle které by se členské státy mohly koordinovat v postupném uvolňování opatření s cílem vrátit se do normálního stavu.

Jaká je tedy pozice ČR k těmto návrhům Evropské komise?

Vláda ČR kladně hodnotí, že se Evropská komise v boji s epidemií nesnaží osobovat si pravomoci, které jí nepřísluší, ale naopak se snaží samozřejmě dávat určitou iniciativu a flexibilitu členským státům. Jak jistě víte, náš plán postupného uvolňování mimořádných opatření jsme představili již v úterý. Naše strategie je do značné míry v souladu s doporučeními Evropské komise. Pokud jde o ostatní návrhy komise, ČR se účastní společných veřejných zakázek EU, a to konkrétně poptáváme roušky, respirátory, především třídy FFP3, ventilátory a laboratorní vybavení na testování.

Na všech úrovních naléháme na urychlení procesu. Komise na výzvu předsedů vlád proces zjednodušila tak, aby mohl být opravdu velmi radikálně uvolněn. Neblahá situace na trhu je však nadále zásadním problémem. V oblasti ochrany hranic plně implementujeme opatření stanovená ve vodítkách Evropské komise, pro zahraniční management, doporučení Evropské komise k dočasnému zákazu zbytného cestování do EU, resp. schengenského prostoru. Rovněž průběžně upravujeme podmínky pro přeshraniční pracovníky tak, aby docházelo k minimálnímu omezení, avšak zároveň k maximální ochraně veřejného zdraví.

Vláda ČR je přesvědčena o významu zachování volného pohybu zboží. Proto rovněž přivítala sdělení Evropské komise k tzv. green lanes, které mají za cíl zachovat plynulý pohyb zboží přes vnitřní hranice EU, a zavedla opatření, která jsou s tímto sdělením v souladu. Vítáme i nový dočasný rámec pro udělování státní podpory podnikům postiženým v souvislosti s pandemií covid-19. Oceňujeme veškerá opatření Evropské komise, která umožní členským státům rychle jednat a poskytnout maximální míru podpory nejvíce postiženým podnikům napříč různými ekonomickými sektory. Na základě dočasného rámce komise schválila český program covid-19 Technologie, který se zaměřuje na investiční podporu malým a středním podnikům pro výrobu zdravotnického a ochranného materiálu potřebného v boji proti pandemii.

Vláda ČR se také aktivně podílela na formulaci opatření v rámci investiční iniciativy pro reakci na koronavirus a přivítala zásadní rozšíření flexibility pro členské státy ve využití prostředků kohezní politiky v řešení krize. Hlasování o tzv. druhém balíčku, na kterém jsme se opravdu významně podíleli jako ČR a dávali jsme mnoho podnětů, se očekává v Evropském parlamentu dnes, brzy tak tento balíček vstoupí v platnost a účinnost. Jde tam tedy nejen o přesouvání peněz mezi prioritami, mezi programy, ale dokonce i mezi jednotlivými fondy. Umožní nám tedy reagovat na to, ministerstvo pro místní rozvoj nyní připravuje analýzu možných přesunů prostředků, nejenom mezi programy, ale i mezi fondy, jde zhruba o necelou 1 miliardu euro, kterou bychom samozřejmě nejraději poskytli na podporu zaměstnanosti a na podporu malým a středním podnikům. Je proto pro nás zcela zásadní, aby ten nástroj, Evropský parlament ten druhý balíček schválil.

Obecně i v jednáních o dopadech pandemie covid-19 bude ČR i nadále zastávat svou dosavadní pozici, tj. preferovat návrhy časově omezené na dobu krize, návrhy cílené na úhradu škod současné nouzové situace. Vláda ČR se dále zasadila o řadu změn návrhů Evropské komise pro odvětví rybolovu a akvakultury. Cílem je rychlé přijetí, aby umožnilo rychlou reakci na dopady krize vyvolané covid-19. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, paní ministryně, za úvodní slovo. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje k tomuto bodu, ke kterému jste bohužel neměli podkladový materiál. Navrhuji, aby se jím stal senátor Václav Hampl. Ptám se ho, zda souhlasí? Souhlasí. A ptám se, jestli někdo má nějaký jiný návrh nebo protinávrh? Není tomu tak, takže rozpravu k návrhům uzavírám. Předtím než budeme hlasovat o návrhu pana senátora Hampla za navrhovatele, spustím znělku.

V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 22, budeme hlasovat o tom, zda senátor Václav Hampl bude zpravodajem tohoto bodu. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 7, z aktuálně přítomných 43 senátorek a senátorů se pro vyslovilo 37, pan senátor Hampl byl zvolen zpravodajem. Já ho prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával všechny návrhy a případně mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Takže nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Ptám se, kdo se hlásí do rozpravy. Jako první se hlásí pan senátor Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Dobrý den všem, možná to nesouvisí přímo s tím tiskem, ale, podobně jako asi rybolov teď není nejdůležitější, se zeptám a využiji přítomnosti paní ministryně, chci jen krátkou odpověď, ano, ne. Považujete, paní ministryně, v této chvíli, vyhlášení nouzového stavu, za seriózní, aby stavební zákon, který jste poslala v této chvíli obcím k připomínkování, zda to je seriózní či ne. Dali jste jim asi 10 dní na to, aby se vyjádřili k nové verzi stavebního zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já taky děkuji. Prosím opravdu, paní ministryně, jenom o ano a ne, protože jsme trošku mimo to téma. Na druhé straně to všechny zajímá, čili si dovolím určitou benevolenci a další přihlášený je pan Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji Vám za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, je nám líto, že nepřišel pan předseda vlády, protože v některých věcech je nezastupitelný. Je šéfem exekutivy, a tady už se nerozhoduje o jednom volebním období nebo o nejbližších preferencích na nejbližší období, ale o generacích, protože závazky, které dnes vlády Evropské unie musejí vkládat do řešení pandemie, zavazují příští generace. Proto jsem se chtěl zeptat na čtyři věci, které jste nezmínila, a berte to také jako vzkaz pro pana premiéra.

1. Monitoring investic nebo screening zahraničních investic je téma, ke kterému nás Evropská unie zavázala a doporučila nám, abychom ho formou zákona přijali do českého právního řádu. O tom paragrafovaném znění slyšíme už rok. A mě by zajímalo, jak daleko je vláda s tím, poslat tento návrh do parlamentu? Ono to totiž souvisí s krizí. Ve chvíli, kdy začnou padat firmy a budou přicházet zahraniční investoři, je v zájmu bezpečnosti našich firem a naší země, abychom měli možnost v případě, že půjde o strategicky významnou oblast kritické infrastruktury nebo podobně, říct ano nebo ne a stanovit si podmínky. Čili to souvisí s určitou průmyslovou strategií, s ochranou strategických odvětví. O tom zákoně slyšíme už přes rok, ale ještě jsme ho neviděli. Jak je to daleko?

2. Evropská investiční banka, vy jste ji nezmínila. Česká republika neumí pracovat dostatečně s Evropskou investiční bankou. Mohli byste nám sdělit, jakou máme strategii proto, abychom lépe využívali těchto investičních nástrojů?

3. Volný pohyb zboží. Je dobře, že jste připomněla, že jsme šampionem v rámci Evropské unie pro volný pohyb zboží. Chci požádat vládu, aby v tomto duchu co nejrychleji zvedla omezení pro exporty dezinfekce a zdravotních a ochranných pomůcek, protože na jednu stranu českým firmám vláda nedává dost zakázek, na druhé straně jim zakázala exportovat. To může být zničující pro celou řadu aktérů a pro zaměstnanost v České republice.

A jako poslední bod, Světová zdravotnická organizace v roce 2005 přijala závazné dokumenty, které se týkají boje s pandemiemi. Tyto závazné dokumenty podepsaly země světového společenství, také Česká republika, a staly se součástí mezinárodního práva, jsou tedy závazné pro všechny. Pro Českou republiku, Evropskou unii i pro Čínskou lidovou republiku. Mě by zajímalo, jestli si už vláda udělala právní analýzu, do jaké míry Světová zdravotnická organizace zvládla začátek propuknutí této pandemie, když například v § 6 článku těchto mezinárodních dohod stojí, že v případě jakéhokoliv propuknutí nebezpečné choroby typu SARS nebo podobných, a víme, že covid-19 sem patří, musejí dotyčné vlády do 24 hodin oznámit všem, že se něco takového děje. Už máme nějakou analýzu, která by umožnila například kvalifikovat selhání generálního ředitele této mezinárodní organizace, případně vyvodit další opatření vůči členským státům, v tomto případě Čínské lidové republice, která několik týdnů váhala, než vlastně informovala světové společenství? Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak děkuji. Další přihlášený je pan senátor Bek. Jinak paní ministryni upozorňuji, že může kdykoliv vystoupit. Prosím.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já bych rád na chvíli do centra vaší pozornosti postavil otázku hraničního provozu s ostatními sousedními zeměmi Evropské unie. V poslední době samozřejmě přijala veřejnost, myslím kladně, to rozvolnění možnosti cestování českých občanů směrem do zahraničí, ale je zcela zřejmé, že taková jednostranná opatření prostě nejsou dlouhodobě vhodným řešením, protože kdyby se podobně zachovaly ostatní země, tak nikam čeští občané nemohou vycestovat, protože zatím recipročně nepovolujeme vstup zahraničních občanů a pracovníků na naše území, pokud nejde tedy o veliké firmy typu Unipetrol, které si zřejmě dokáží zcela mimo jakákoliv pravidla vyjednávat výjimky u vlády. Já mám celou řadu signálů od hospodářských komor ve svém regionu, ale také od rektorů univerzit, kteří jsou stále více zneklidněni tím, že některé typy spolupráce jsou tímto režimem samozřejmě zcela omezeny. A vznáší otázku, jakým způsobem dojde k rozvolnění toho pohybu i opačným směrem? V té souvislosti je dobré upozornit na to, že Evropská komise vydala už 30. března sdělení, které obsahuje doporučení k nějakému režimu oboustranně přijatelnému, který zahrnuje celou řadu profesí a oblastí. A byl by to podle mého názoru vhodný základ pro hledání dohod se sousedními státy o otevření toho provozu. Samozřejmě všichni rozumíme zdravotním rizikům, která na druhé straně je třeba dát perspektivu jak firmám, tak dalším subjektům, jakým způsobem se bude otevírat ten přeshraniční provoz, zejména se státy, které mají srovnatelnou situaci s koronavirem, nebo vlastně lepší než jsme my, jako je Slovensko či do jisté míry Polsko. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak děkuji. Další přihlášený pan senátor Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně. Já se hlásím jako určený zpravodaj s tím, že to, že jsem byl navržen jako zpravodaj, nebylo úplné překvapení. Pro mě už se ta informace, že takový návrh vznikne, ke mně dostala včera. A na to konto jsem si dovolil na poslední chvíli, ale přeci jen, připravit jakýsi návrh usnesení k tomuto bodu, který jste před chvílí dostali před sebe. Chci k tomu jenom několik krátkých poznámek.

Jedna – není to zdaleka jenom nějaká moje soukromá iniciativa, jsou tam podstatné body, které jsme vlastně projednávali, probírali, diskutovali na evropském výboru, byť ne na standardní schůzi, byli jsme jedním z těch testovacích králíků pro dálkový přístup, o kterém ještě bude asi řeč v posledním bodu dnešního programu. Nicméně prostě jsme ty věci prodiskutovali. Tam to se týká zejména toho, o čem teď mluvil kolega Bek, toho řekněme přeshraničního pohybu a potřeby jeho koordinace, zejména s bezprostředními sousedy. A pak také toho bodu, pokud máte, prosím, ten návrh usnesení před sebou, tak je to bod římská IV. A do jisté míry bod V, který se týká vlastně těch, řekněme využití té pomoci mimořádných evropských prostředků, totiž toho, že je také na parlamentní kontrole, aby se i těmto prostředků podrobně mohla věnovat. A podmínkou toho je samozřejmě také dostatečná transparentnost využití těchto prostředků. Tady bych si dovolil zprostředkovat jedno z důležitých témat, které v té naší debatě internetové evropského výboru znělo, a to sice, že to je možná docela téma pro náš hospodářský význam trochu se nechat podrobně informovat o způsobu využití těchto prostředků. Pokud jde o ten bod V, ten se možná zpovzdálí, částečně dotýká i toho, o čem mluvil kolega Fischer. Evropská investiční banka, i když spíše se týká toho záchranného mechanismu eurozóny, který vlastně vznikl primárně v souvislosti s krizí roku 2008, potažmo s řeckou ekonomickou krizí, ale teď se náramně hodí. A řekl bych, že z našeho pohledu nečlena eurozóny trochu hrozí, že vlastně podstatná část té ekonomické pomoci v rámci Evropské unie bude vlastně probíhat v rámci Eurozóny, a tím pádem my bychom mohli být z toho venku. Čili tady si myslím, že je naprosto urgentní pro nás, pokud tedy nedokážeme do eurozóny rychle vstoupit, což jako má své lhůty samozřejmě, tak spíše teď prosazovat, to říkám jenom na okraj a pro možná mírný náznak obveselení, byť si myslím, že by to dlouhodobě bylo správné řešení.

Ale teď si myslím, že je potřeba vynaložit veliké síly na to, aby skutečně to celoevropské řešení... Nebo řešení, pomoc ze společných sil evropských byla celá Evropské unie, a nejenom eurozóna, to je v tuhle chvíli pro nás prioritní. Jiná věc je, že by to znovu mělo vážně otevřít otázku výhodnosti pro nás, respektive nevýhodnosti, v eurozóně být. Tak to jsem si dovolil velmi stručně jenom okomentovat návrh usnesení proto, abyste případně měli možnost ještě na něj reagovat v rámci rozpravy nebo se třeba zeptat, vyjasnit nějaký bod, kam směřuje, proč je nebo jak je míněn. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pane senátor Koštiál. Prosím, pane senátore.

Senátor Rostislav Koštial:  Pan předsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, já v souvislosti s bodem 6 tohoto programu bych chtěl zmínit obecně to, že v poslední době se stalo trendem, že v této době krize nadřazujeme nebo naopak diskriminujeme určité skupiny občanů.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím blíže k mikrofonu. Protože tady je to velmi špatně slyšet. Mluvíme přes roušku a ještě do méně citlivých mikrofonů než obvykle.

Senátor Rostislav Koštial:  Děkuji, zopakuji. Stalo se trendem, že nadřazujeme nebo naopak diskriminujeme určitý skupiny občanů či podnikatelů. A v souvislosti s tímto bodem mám na mysli pendlery konkrétně, protože když jsme dneska v době, kdy pouštíme lidi do hypermarketů a prakticky jsme podnikatelům, pendlerům a živnostníkům zakázali pohyb přes hranici. Nicméně já se domnívám, že se to dá vyřešit úplně jednoduchým opatřením, že zahraniční pracovní prostě se vrátí do České republiky a zůstane doma v karanténě. A druhý den ráno zase vyrazí přes hranice a může vykonávat činnost, nemusíme ho omezovat, ale bohužel trend skutečně dnešní vlády je takový, že některé skupiny privilegujeme, druhé utlačujeme. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já také děkuji, další je pan senátor Balatka. Pardon, pan senátor Kantor, omlouvám se.

Senátor Lumír Kantor:  Já jsem jenom chtěl, dobrý den, já jsem chtěl jenom takové stručné vysvětlení, možná, k dotazu pana senátora Fischera. Tam možná to rozdělení, je totiž důležité rozdělení chorob na zvlášť nebezpečné a zvlášť nakažlivé, takže je docela možné, ne je docela možné, covid-19 patří do té druhé kategorie, zvlášť nakažlivé. A mezi zvlášť nebezpečné, kterými se opravdu zabývá paragraf, o kterém pan senátor mluvil, je vyhrazen třeba Ebole nebo SARSu právě. A to jsou choroby, které jsou zvlášť nebezpečné z toho důvodu, že dochází k úmrtnosti, a teď nevím přesně to kritérium, ale jsou to prostě desítky procent. Takže přeci jenom ten covid-19 patří do trochu jiné kategorie, druhé kategorie, nižší kategorie. Proto třeba nebyla podle mých informací spuštěna nemocnice v Těchoníně, protože ta je vyhrazena opravdu těm velmi nebezpečným nákazám. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, další pan senátor Balatka.

Senátor Miroslav Balatka:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já bych měl v podstatě jenom takový dotaz, bych možná doplnil svoje předřečníky jenom v tom, že současná situace je těžká pro celou Českou republiku, ale na některé regiony dopadají současná opatření tvrději než na jiné. Já jsem z Karlovarského kraje, který už před krizí se potýkal s ekonomickými problémy a který je bezprostředně závislý na cestovním ruchu a máme u nás troje veliké lázně a také veliké množství přeshraničních pracovníků, takzvaných pendlerů, už tady o nich byla řeč. Jak těchto občanů, tak lázní se nesmírně tvrdě dotýkají současná opatření na hranicích. A já bych měl v podstatě otázku, která směřuje k opatřením, a zejména vyhodnocování rizikovosti cílových zemí. Chtěl bych se zeptat, za jakých podmínek nebo parametrů budou cílové země vyhodnoceny jako bezpečné země z pohledu nákazy koronaviru tak, aby se mohla opatření na hranicích alespoň trochu uvolnit? Situace v sousedních zemích není podle dostupných dat příliš nebezpečnější než v České republice, zvýšený výskyt koronaviru se týká pouze menších ohraničených regionů v zahraničí. Je to jiná situace, než kdyby za našimi hranicemi byla třeba Itálie nebo Španělsko, kde je nákaza bezesporu silnější. Takže ještě jednou, za jakých podmínek nebo parametrů budou soustřední země vyhodnoceny jako bezpečné z pohledu nákazy koronaviru, za jakých podmínek nebo parametrů budou opatření na hranicích upravena, popřípadě ukončena, a jak, a to už, jaký plán má vlastně vláda v tomto směru ohledně opatření na hranicích.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, další paní senátorka Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, paní ministryně, já bych navázala na svého kolegu ctěného, Mikuláše Beka, ohledně pracovníků, kteří jsou vlastně přijati k údržbě na Unipetrol na Mostecku, Litvínovsku. Jedná se opravdu o asi zhruba méně jak 600 lidí, kteří přijeli do České republiky, a my se bavíme o pendlerech, kteří mají tedy nějaké zarážky, ale tito lidé prostě do chemických závodů byli přijati coby ti, kteří mají provádět údržbu. Je nutno říci, že vlastně komplex patří Polákům. A já jsem komunikovala tuhle věc s panem ministrem Hamáčkem, opakovaně, a on říká, že vlastně to nepodléhá ani v rámci nouzového stavu, protože se jedná o strategické závody, strategickou surovinu, to člověk chápe, ale na druhou stranu jsem si říkala, že by bylo dobré, kdyby tito lidé alespoň 14 dní byli v karanténě, když sem přijedou, nebo měli nějaké testy. A těchto zhruba asi 600 lidí testy nemá provedené, jak mi bylo ujištěno i z hygienické stanice, krajské, Ústeckého kraje. Ale je to o tom, že prý tito lidé budou dopravováni v rámci takzvané pracovní karantény z hotelu, který je uprostřed města, do chemických závodů, a pak zase autobusy zpátky, s tím, že by ostrahu měli zajišťovat hasiči Unipetrolu. Já jsem chtěla jenom potom vědět na panu ministrovi Hamáčkovi, zdali tedy by nebylo dobré objekt nějakým způsobem hlídat, protože hotel je ve městě. A na to jsem nedostala odpověď, tedy policií České republiky. On původně říkal, že vlastně to tak bude. A pak už přestal komunikovat, takže nevím, v jaké fázi to je, protože nic, jako konkrétně my v Mostě, nevíme. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže děkuji, ke slovu se přihlásila paní ministryně. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji, já samozřejmě jsem si velmi pečlivě zaznamenala všechny vaše podněty, které tady zazněly. My určitě, pokud to nezodpovím já, tak vláda zodpoví písemně na všechny ty dotazy, zejména tedy určitě k dotazům pana poslance Fischera, určitě i k vám, paní senátorko, protože to jsou samozřejmě dotazy zejména na jiné kolegy ministry. Já bych tady přesto k některým odpovědím ráda alespoň vodítko, jak samozřejmě ty věci se mají. První dlužím odpověď na stavební zákon. Ano, pokud bych to nepovažovala za seriózní, tak bych ho nepředložila. Jde jenom o to, že samozřejmě ke stavebnímu zákonu přišlo přes 5000 připomínek. A tyto verze a další verze a požádala jsem o další měsíc, abychom vlastně byli tuto dobu k dalšímu připomínkovému kolu, abychom stavební zákon co nejvíce prodiskutovali. Rozhodně to nejde o nějaký prvotní nový návrh, se kterým by kolegové na určitých, nebo partneři, nebyli už předtím seznámeni. Co se týká monitoringu investic, tady tedy vím od pana ministra Havlíčka, že on velmi intenzivně bude pracovat i na novém pojetí hospodářské strategie, protože to je samozřejmě alfa-omega toho, protože my to musíme změnit v kontextu pandemie, která vznikla, protože hospodářská strategie byla připravena za úplně jiných podmínek. A teprve poté určitě to bude vyúsťovat v nějaký zákon. EIB určitě ano, my jsme si i vědomi toho, že bychom měli daleko více využívat Evropskou investiční banku, jsou to samozřejmě velmi zajímavé peníze, řešíme to jak v dopravě, tak samozřejmě v uhelných regionech, kde by to mělo obrovskou podporu. A vím, že i pro mě na ministerstvu by to mohl být zajímavý podnět v rámci bytové výstavby atd., takže rozhodně toto potvrzuji. Co se týká toho volného pohybu zboží a omezení pro exporty, tak my to samozřejmě řešíme skoro každou vládu. My skutečně velmi intenzivně řešíme, a to je vlastně spojené i s tím hraničním provozem, protože v oblasti ochrany hranic Česká republika plně implementuje opatření stanovená ve vodítkách Evropské komise, máme samozřejmě reporty od všech států, jak oni se chování v rámci přeshraničního styku, a podle toho s těmi státy o tom komunikujeme. A je jasné, že samozřejmě budeme věci uvolňovat a rozvolňovat, my dneska máme možnost, že mohou vyjet za prací, ale musí tam zůstat.

Proto samozřejmě řešíme ty ubytovací kapacity na obou dvou stranách hranic. Pokud se vrátí, musí zůstat ten člověk ale v 14denní karanténě. Ten jednodenní pohyb, je velmi těžké, jak zabezpečíme to, že ten člověk nenavštíví supermarket atd., ale věřte, že ty scénáře se opravdu intenzivně komunikují. Tolik asi ode mě jenom pár poznámek, ale jinak říkám, všechno jsem si zapsala, určitě odpovíme písemně. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, paní ministryně, věřím, že nám třeba dodatečně pošle i ten podkladový materiál, který jsme neměli. Prosím, pan senátor Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Já jsem chtěl ještě k tématu pendlerů podpořit kolegy a požádat vás, paní ministryně, abyste informovala pana premiéra, aby se tohoto tématu chopil on osobně, protože každá z těch hraničních oblastí je trochu jiná. Nemůžeme srovnávat Polsko a Slovensko s Rakouskem a Německem. Z Rakouska i z Německa, z německé strany, bavorské a saské, máme dnes už například konvergenci doporučení na nošení roušek. Dochází tam k vyrovnávání přístupu k této zhoubné nákaze, počet nemocných k hranici klesá z obou stran. Navíc ještě vidíme, že Rakousko i Německo nám nabízí testování, nabízí nám místa v nemocnicích na intenzivní péči. Proto bychom chtěli požádat pana premiéra, aby se osobně zasadil o to, abychom omezení mnohem rychleji otevírali právě tímto směrem, abychom si dlouhodobě neuškodili. Protože vidíme, že Rakousko je v tom velmi ofenzivní, a země v EU, čím budou připravenější a rychlejší, budou získávat také výhodnější postavení do budoucna. Jedná se tady skutečně o konkurenceschopnost naší země, našeho hospodářství, a samozřejmě také o dlouhodobě výhodné vztahy s našimi klíčovými sousedy. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Další je pan senátor Jirsa. Prosím.

Senátor Tomáš Jirsa:  Dobrý den, já bych se jenom krátce vyjádřil k tomu, co paní ministryně řekla, že neumí kontrolovat to, aby ti pendleři zůstali v karanténě nebo tak nějak to zaznělo. My jsme tady včera v tom sále měli...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím, blíž k mikrofonu, intenzita zvuku klesá se čtvercem vzdálenosti...

Senátor Tomáš Jirsa:  Pardon, s rouškou... Reaguji na to, že paní ministryně, já jsem to úplně přesně nezaslechl, řekla, že neumíme kontrolovat ty pendlery, aby zůstali v karanténě, jestli to tak bylo... Jednodenní. Nicméně včera jsme tady měli videokonferenci se třemi ministry, náš zahraniční výbor, bezpečnostní, a z ministerstva vnitra bylo jasně řečeno, mě to samotného překvapilo, že karanténa není domácí vězení. Ti lidé z karantény si mohou dojít nakoupit, mohou dojít k doktorovi a na nejnutnější pochůzky. Mě to samotného překvapilo, protože my lidem v karanténě dovážíme nákupy a všechno. Takže není to tak, karanténa není domácí vězení, ti lidé mohou volně vycházet. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Další přihlášený je pan senátor Hampl, který bude mít potom ještě závěrečné slovo jako zpravodaj, což on určitě ví.

Senátor Václav Hampl:  Ano, vím, ale přesto stojím ještě o reakci. Chci navázat, co tady před chvílí říkal kolega Fischer ohledně pendlerů, že je tady hrozně důležitá podle mého názoru koordinace s ostatními evropskými státy, řekněme, nejen členskými státy EU, ale především s nimi. A to nejen pokud jde o ty pendlery, ale ve všech těch věcech, které se týkají té reakce na koronavirovou krizi.

Příkladmo třeba to omezení školní docházky, potažmo to, jak to ovlivňuje pracovníky v některých kritických odvětvích. Každého napadne zdravotnictví, ale těch kritických odvětví je víc. Nebo i třeba podpory malých firem, toho, aby přežily. Myslím si, že prostě není v našem dlouhodobějším zájmu ČR, abychom v tomto postupovali příliš jinak, než některé jiné členské státy, aspoň ne takovým způsobem, který by znamenal, že v tom dlouhodobém horizontu výrazně ztratíme na tom ekonomickém poli. To si myslím, že je potřeba brát v úvahu, zvlášť v té situaci, kdy skutečně pokud jde o ty sousední státy, tak tam ta situace s tím onemocněním covid-19 není nijak dramaticky zřetelně horší ve většině případů, řekněme, nebo není to Itálie, není to Španělsko, není to Francie. To si myslím, že je z mého pohledu teď už hodně na řadě, tohle začít si hlídat, abychom v těchto věcech nebyli papežštější než papež, dlouhodobě nás to nakonec víc nepoškodilo, než nepomohlo. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobrý den, paní ministryně, vážený pane předsedající, tady už bylo zmíněno, že jsme včera měli tu videokonferenci se třemi ministry a s náčelníkem štábu Armády ČR. Zazněly tady obdobné námitky směrem k vládě, vlastně k pendlerům. Ale ono nejde jenom o pendlery. V podstatě vláda svým nouzovým stavem a tím, jakým způsobem omezila pohyb osob, jakým způsobem lidé museli začít používat roušky atd., zastavila naprosto hospodářství. Ty firmy jsou schopny to nějakým způsobem možná měsíc ustát, já se osobně domnívám, že pan premiér by měl vědět, že doba hájení skončila o velikonoční neděli ve 14 hodin, protože to skončil ten první nouzový stav, že je zapotřebí tu ekonomiku rozhýbat. Tady bych chtěl navázat na to, co řekl kolega Hampl a kolega Balatka, že my jsme de facto 30 let bojovali za to, abychom byli v pohraničí bráni jako sousedi, skuteční sousedi, se vším všudy. Já bych poprosil, jestli by se tam ti lidé mohli zklidnit, pane předsedající...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já poprosím organizační odbor, aby zajistil klid v přísálí, potvrzuji, že to je velmi slyšet, zvláště když ty roušky snižují výšku našich hlasů, které jsou stejně už tak některé dost hluboké.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Je třeba si uvědomit, že stavebně tato budova je schopna přenášet zvuk, to, co oni si tam řeknou, tak tady je přes ty klenby slyšet skoro doslova. Takže já se vrátím k tématu. My jsme 30 let budovali na rakouské a na německé hranici, kde byla tzv. železná opona, normální vztahy. Dnes tam ty normální vztahy jsou nastavené. To, k čemu došlo, tak se najednou ze dne na den všechno zastavilo. Stojí nám obrovská firma, na kterou jsou navázané další stovky firem, jako je automobilka Škoda. Obchod mezi dodavatelskými firmami v ČR, které dělají automobilový průmysl, zásobují fabriky typu VW, Porsche ve Stuttgartu a Mercedes, to je na takové úzké vazbě, že když vstoupila pravidla teď v úterý znova, tak na hranicích se začaly tvořit obrovské, ale obrovské fronty. U nás v pohraničí, Pomezí, včera osobně jsem byl, Hora Sv. Šebestiána, bylo to zdůvodněné tím, že policisté odkláněli z D8, protože tam to bylo úplně tragické. To jsme přece všichni věděli, že po svátcích ty kamiony vyjedou. Vláda nemá asi v rámci toho nouzového stavu scénáře, jak tomu předejít, když udělá nějaké opatření, tak musí posílit lidmi nebo musí dělat něco, aby k této situaci nedošlo. Zřejmě to nastane zase zítra, až se budou vracet ty kamiony.

Já bych tady chtěl požádat, po 30 dnech, doopravdy, konejte! Naše pohraničí je úzce svázáno s pohraničím. Já teď budu mluvit konkrétně za Karlovarský kraj. S Bavorskem, s Durynskem a se Saskem. Je třeba jednat v rámci EU samozřejmě s vládou německou, ale my nesmíme zapomínat, že oni mají samostatné země, svobodné země, a to je Sasko, Durynsko a Bavorsko. Karlovarský kraj se de facto zastavil. Největší firma, která poskytuje lázeňské pobyty v ČR, Imperial, skončila. Zavřela na rok své léčebné lázně, propustila 300 lidí. Takhle se to děje ale obdobně u dalších lázeňských domů. Ale samozřejmě i u hoteliérů. Všichni chápeme ona opatření, na druhou stranu je třeba tato opatření korigovat, to už tady kolegové řekli, s těmi, které jsou za hranicemi, protože jinak se nám naše hospodářství a zejména v postižených regionech, což tedy je Karlovarský kraj a Ústecký, když vezmu tu severozápadní hranici, tak pokud tam neuděláte mimořádné opatření, aby se nám to znova rozjelo, aby se nám rozjel turistický ruch, tak mám dojem, že ty škody budou tak obrovské, že budou dosahovat celorepublikově všeobecně k 1 bilionu korun. A to je hrozné číslo! Takže já žádám paní ministryni, aby přenesla na předsedu vlády, aby si uvědomil konečně už vážnost situace, aby přestalo strašení této republiky, jejích občanů, protože koronavirová krize není nic jiného než strašení občanů. Mnozí politici toho využívají, Česká televize, když si pustíte ČT24, není o ničem jiném než o covid-19. Já si nepamatuji, a že jsme měli chřipkové epidemie, kde zemřely stovky stovky lidí, 1500 lidí za rok třeba... My jsme se s tím naučili žít. My jsme s žádnými rouškami nechodili. Lidé v ordinacích na sebe prskali. Bohužel to bylo špatně. Ale možná z toho bude ponaučení, že do budoucna už nebude ostuda nosit roušky, jako tomu je na Tchaj-wanu nebo jako tomu je v Japonsku.

Takže já chci poprosit paní ministryni, aby toto všechno přenesla na pana premiéra, aby ČR neprohrála ten konkurenční boj, který máme v rámci EU. To bude hrozně důležité, řekl to tady pan předseda výboru Hampl. My budeme odpovědni za to, nebo vláda, jestli se nám podaří nastartovat v rámci evropského společenství náš stát tak, abychom se mohli velmi rychle vrátit do nějakého možná omezeného normálu, ale aby nám začalo všechno fungovat, protože jinak se na nás ti partneři na hranicích začnou dívat úplně jinak, jako na nespolehlivého partnera. A poprosím vládu, ať přestane strašit českou populaci covid-19. Je to nemoc, je nepříjemná, podařilo se, to je třeba poděkovat vládě, těmi prvotními opatřeními zastavit šíření, ale na druhou stranu musíme se vrátit do normálu, hledejme cesty, jak se do toho normálu dostat, a zrovna hranice jako takové jsou v této věci hrozně důležité, protože přes ně plyne obrovský export, já mám dojem, že do Německa je to 60 % našeho vývozu v rámci EU.

Takže důrazně chci poprosit, skončeme se strašením, vraťme občany do normálního stavu. Je to nemoc, kterou nemám zvládnutou, nemáme vakcínu, ale ten strach, který já vidím všude přítomný, tak skončeme s tím, já se obrátím i na generálního ředitele České televize, aby začal vysílat pozitivní věci taky, které se nezastavily. Obce fungují. Co jsem se bohužel včera dozvěděl, dodnes nemáme, a to by možná taky mohla udělat vláda, aby obcím dala vědět, já poprosím kolegy...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím vás, kolegyně, hlavně kolegové, opravdu v tom sále ani přísálí nemluvte, já si nedělám legraci, ty hluboké tóny mají velkou vlnovou délku, tím pádem se tady nesou. Ten, kdo mluví, není schopen mluvit, protože mu zaléhá v uších. Je to prostě efekt, který je způsoben tím, jakým způsobem jednáme, tak to, prosím vás, tolerujte. Je to mnohem nepříjemnější, než když se jedná standardně. Prosím velmi, je to tak, potvrzuji to, tady sedím, ten, kdo mluví, zejména odsud, to má velmi obtížné. Prosím pěkně, tolerujte to, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji. My jsme požádali, já osobně, hejtmana Karlovarského kraje Kubise, jestli by mi mohl dát na vědomí mapu jednotlivých obcí, kolik je tam případů, kteří jsou nakažení, kolik tam je případně úmrtí a kolik je tam evidovaných osob v karanténě. To se mi nepodařilo dosáhnout z důvodu jeho obav, že by lidé, kteří jsou nakaženi, že by mohli na ně ostatní lidé pohlížet seshora, odstrkovat je apod. Ale já jsem nechtěl jména, já jsem chtěl vědět, jestli v Ostrově-městě, které má 17 tisíc obyvatel, jestli jsou tam 3, 4, nebo dokonce žádný infikovaný. Tyto informace jsem dodnes neobdržel, včera jsem se dozvěděl, že Jihočeský kraj, tam si to natvrdo ty obce vybojovaly, jestli to teď dobře interpretuji, tak krajská hygienická stanice každý den přes asi KOPIS Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje odesílá, každý den dostávají informace, jak se situace mění, z čehož si už můžeme udělat i křivku, dokonce i tu křivku by oni mohli dělat. Já chci poprosit, ta nevědomost, ta vytváří ten strach. Takže, starostové, žádáme, aby krajské hygienické stanice nám tato data posílaly, když nám to nebudou posílat každý den jako v Jihočeském kraji, tak to, prosím vás, dělejte aspoň jednou týdně, ať víme, na čem jsme. Já vím, že v sousedním Breitenbrunnu je 6 lidí nakažených koronavirem. Já vím, jak je to v Sasku, ale já nevím, jak je to v ČR. Opusťme strach konečně, paní ministryně, a vyřiďte to, prosím vás, panu Babišovi, ať už se strachem nepracuje. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já taky děkuji, než bude na řadě další přihlášený, pan Petr Vícha, já jenom poprosím tentokrát i vystupující, ono všechno souvisí se vším, ale kdybychom se zkusili trochu pevněji držet toho tématu, který probíráme, než třeba teď jsme slyšeli, tak bych byl taky rád. Děkuji. Pan senátor Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Ono to trošku směřovalo asi i ke mně, ale já jsem se na ten stavební zákon, byť zdánlivě nesouvisející, ptal právě v souvislosti s tím, nakolik to paní ministryně považuje za seriózní, protože paní ministryně nám tady naprosto seriózně předkládá návrh zákona týkající se cestovního ruchu, návrh zákona týkající se nájemného, a já jsem očekával, že řekne, ano, v této chvíli, kdy vláda nařídila nouzový stav, kdy nařídila směnovat na úřadech, vyhlašovat k stavebnímu zákonu krátký termín k tomu, aby byl připomínkován, byla hloupost. To jsem očekával. A to bych bral. Paní ministryně řekla, ne, bylo to s mým vědomím, naprosto v pořádku. 500 připomínek přišlo. Teď v této době to já spouštím. A já z tohoto pohledu budu posuzovat všechny její další návrhy, které tady předkládá, jako neseriózní. To je vše.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, další přihlášený, pan senátor Žaloudík, prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Opět jsem nedodržel slovo, vážený pane předsedo, zařekl jsem se, že dnes nebudu říkat nic, byl jsem vyprovokován tím, že vlastně to neodsypává, těch 15 bodů, co máme projít, nebo 16, ale že se asi musíme tak nějak k té situaci v té vládě...

Já bych třeba mohl v některých bodech hodně souhlasit s váženým kolegou, vaším prostřednictvím, panem senátorem Horníkem, kdyby se to trošku tak jako netýkalo celého světa. On ten svět se maličko zbláznil, posunul. A ta medicína teď zůstává úplně ve vleku. O tu medicínu tak moc nejde, půjde o ni čím dál méně. Většina z vás měla na střední škole biologii, tam vás učili o růstu Gompertzovy křivky, podle toho se vyvíjí v životě sexuální aktivita, ambice představitelů, růst hrabošů, růst kvasinek a všechno. Takto se vyvíjí samozřejmě i infekce, epidemie i promořenost, to je taková ta S-křivka, kde jsme teď v té stacionární fáze, dostáváme se tam. Nesouhlasil bych, vaším prostřednictvím, s Honzou Horníkem v tom, že nemáme data, máme naprosto přesná data o naprosto nepřesných definicích. ÚZIS a vážený kolega, pan profesor Dušek, hned v prvních dnech nastavili software, kde je naprosto jasné, hlásí se tam, kolik máme lůžek na ARO, kolik máme nemocných na ARO. O to jde.

Nám je v zásadě jedno, kdo pochrchlává, takhle vám to řeknu. To je vám v zásadě jedno, kdo se doma přes čaj propije ke zdraví. Nám jde o ty, a to jsou desítky, případně nějaká stovka, kteří projdou špitálem, aby nám je nezahltili. To se neděje, rezerva je tam obrovská v současné době, jak na dýchačích, tedy na ventilátorech, pardon, tak v tom ostatním. Je dobré poslouchat profesora Černého, profesora Balíka, ti hoši se setkávají dnes a denně, včetně ÚZIS a data máme perfektní. Kdo si sáhne na webové stránky ministerstva, i z dneška tam bude vidět, jak se co kde ohýbá, dokonce mě překvapilo, že tam jsou i různé respirátory, jak byl přiděleny do krajů apod. Na druhé straně bych nesouhlasil se světovými statistikami, kde pořád je uváděno, že v Indonésii, což víte, několik set ostrovů a 140 milionů obyvatelů, tuším, je jeden případ a není tam žádné úmrtí, stejně tak na Nové Guinei je definován jeden případ. Takže víme, že asi data nebudou přesná, mě uchvátilo, když se ví, že včera v Íránu třeba onemocnělo dalších 14 lidí, kdo si dovede představit Írán, tak ví, jak těch 14 se počítá. A správně pan kolega řekl, že někdy i v krajích to nemusí být přesné. My s panem profesorem Duškem vedli docela zajímavou debatu o tom, co je to úmrtí na koronavirus, jo? Protože kdo vypisoval úmrtí oznámení, tak ví, že je tam základní příčina onemocnění, bezprostřední příčina onemocnění, jsou tam komorbidity, u těch diagnóz se míchají. A většina pacientů, zejména starších, seniorů, k nimž já se blížím a taky tak jednou umřu, končí potom na nějakou formu zápalu plic, nemusí to být intersticiální virová a může to být jakákoliv jiná pneumonie. Takže jenom bych upozornil, a Česká televize se samozřejmě zbláznila, ta se naprosto zbláznila, protože dělají 24hodinový speciál. Já vám navrhnu tento speciál, v České republice je 90 tisíc nádorů ročně nových, 30 tisíc pacientů umírá. My jsme pyšni na 60 tisíc, co vyléčíme. 30 tisíc umírá, to je 80 denně, to je jeden každých 20 minut. Představte si zprávy ráno v 6 hodiny, kdy oznámí, vážení spoluobčané, už nám umřelo od půlnoci 18 občanů a čekáme v 6:20, že umře další, teď nám hlásí ze Vsetína, že umřel pan Novák ve Vysokém Mýtě, v 8 hodin to bude o dalších 6 více. Dovedete si to představit? A k tomu se dá říkat, že ti pacienti mají chodit třeba pro rohlíky s vlněným sáčkem, protože jinak ty karcinogeny třeba z toho plastu by je mohli ohrozit. Dovedu si představit jakoukoliv fámu. 300 lidí umírá v České republice denně naprosto přirozenou obměnou, někteří samozřejmě na dálnici, někteří s nožem v zádech, ale drtivá většina tím, že prostě jsou staří, to je ta obměna, 100 tisíc lidí se rodí v České republice, 100 tisíc umírá, proto jsme pořád něco malinko plus nad těmi 10 miliony. Takže toto všechno jsme nekomentovali. My jsme ani nekomentovali v lednu to, že jakási hygienická norma říkala, že 1860 nakažených při jakékoliv viróze na 100 tisíc zavdává příčinu třeba k omezování návštěv v nemocnicích a další věci, to se stalo už koncem ledna ve 3 krajích, kdy probíhala chřipková epidemie. Osmnáct set šedesát na 100 tisíc je 18 tisíc na jeden milion a je to 186 tisíc na 10 milionů, dovedete si představit z 186 tisíc covidů? To bychom se zbláznili tady. A to je hygienická norma proto, abychom zvážili, jako ředitelé nemocnic, omezení návštěv a podobné věci, takže to je každoroční rutina, zeptejte se lidí na ARO, no tak samozřejmě, že mají práci na ARO, samozřejmě, že běhají kolem ventilátorů. V sezónních obdobích, a když se nakumulují pacienti do jednoho špitálu, tak jak to bylo v severní Itálii, kterou tedy velice bedlivě sledujeme, ale sledujeme taky provincii další, Basilicatu sledujeme, sledujeme Kalábrii a sledujeme jiné oblasti. A bavíme se samozřejmě s lékaři, třeba i s Monicou Silvestrini z Říma, která nám píše, ať pro onkologické pacienty uděláme nějaké schéma. A teď vám řeknu na konec ještě jednu věc, tím nic nezpochybňuji, nic, vláda se nemohla jinak chovat, protože svět se zbláznil, Česká televize se zbláznila. Ale teď jde o to, to trošku normalizovat, čímž tedy nenarážím na přání prezidenta Husáka, který byl nadšený pro normalizaci, ale teď by se to docela už pomalinku hodilo, neboť se podívejte všichni teď na počítače na ministerstvo zdravotnictví, na tu křivku, je to asi 6. graf, jak se nám to hezky začíná ohýbat, moc drama se neděje. A ze svého ústavu, kde jsme měsíc, samozřejmě testujeme, operujeme pořád, my nemůžeme odkládat onkologické pacienty, 200 ozařovaných denně, 20 operovaných denně, asi 250 chemoterapií denně, ty lidi tam pořád proudí. Tak jsme se konečně po měsíci dobrali ke 2 pozitivním covidům, testujeme si to sami, protože máme svoje PCR laboratoře, ke 2 pozitivním, a ti jsou, oni až na tu rakovinu jsou jako zdraví. Oni znervóznili, když byli najednou pozitivní, že jo, jinak mají jenom tu rakovinu. Takže rakovina už nikoho nestraší v současné době třeba, mrtvice. A tudíž podporuji to, co říkal včera pan docent Balík v televizi, prosím vás, nechte nás taky trochu v tom zdravotnictví se starat o ty ostatní. A myslím si, že ti, co omezovali nějak nadměrně provoz, že proto už teď není důvod. Možná pro to byl, ta nezkušenost, vyděšenost ze všeho a hlavně ten příklad světa, který blbne nahlas, napříč, takže něco za tím bude ještě dalšího, a není to jenom medicína, virů je celá spousta a s viry tu budeme a přežijí nás. Ujišťuji vás, že všechny vás přežijí mikroby, i lidstvo patrně. Tak nezlobte se, že to bylo takové emoční, já jsem se nechal vyprovokovat, děkuji. A už potom se nebudu hlásit.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak my také děkujeme. Jinak důsledkem toho, když se celý svět zblázní, že za blázny je považována menšina, co se ještě nezbláznila, to je ten důsledek. Tak další je pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Tak já děkuji za slovo. Víte, já si nemyslím, že by vláda šířila strach, ale myslím si, že to přesně pojmenoval pan profesor Žaloudík. A v reakci na to, co říkal Honza Horník o aktivitě krajů, musím říci, že oblast krizového řízení je právě, právě tam je velmi významná úloha krajů. A já mám skutečně to štěstí, že my jsme v Jihočeském kraji, my ty informace dostáváme pravidelně. Pravidelně každé ráno mám ve svém starostovském emailu informace o tom, nikoliv jmenné informace, ale informace o počtech nakažených, o počtech lidí, kteří jsou v karanténě. A musím říci, že náš kraj si počíná tak, že byť jsme krajem příhraničním, týkají se nás problematiky pendlerů, tak máme nejnižší počet nakažených v celé České republice, to jenom na okraj, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Další paní senátorka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, také jsem nechtěla vystupovat, ale omlouvám se předem, že tedy řeknu krátce. Dnes ráno hlásili, že na linkách se objevuje stále více lidí s obrovskou úzkostí, ta úzkost je výsledkem toho, o čem tady bylo hovořeno, to je na ČT24 od rána do večera, informace, o kterých hovořil můj předřečník, pan senátor Žaloudík. Nevím, u kterého jiného bodu bych to řekla, ale považuji za důležité tuto věc zde sdělit, že opravdu by se ti, kteří taková vysílání neustále propagují a vysílají tyto informace, měli zamyslet nad důsledky těchto informací, které jsou po všech kanálech tlačeny a skutečně vyvolávají strach. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Jinak myslím si, že to patří do bodu 17, nově schváleného, případně. Tak nikdo se další nehlásí už, takže prosím, dovolím si rozpravu k tomuhle bodu uzavřít. Ptám se paní ministryně nebo prosím ji o závěrečné slovo. Prosím.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji moc, vážený pane předsedo. Já určitě nebudu mít závěrečné slovo, jak jsem samozřejmě slíbila, tak na všechny dotazy odpovíme písemně, co jsem mohla, tak to jsem vám samozřejmě tady řekla, vím, že pendlery budeme určitě řešit na vládě, ale jenom jednu malou poznámku, já vím, pane předsedo, že určitě budu napomenuta, ale já bych si netroufla poslat stavební zákon, ale ti úředníci nejsou doma v karanténě nebo na ošetřovném, ti jsou na home office. A pokud je někdo na home office, tak je v práci. Proto si myslím, že by se samozřejmě dále mělo pracovat na stavebním zákonu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak nyní má slovo pan zpravodaj. Takže prosím, pane zpravodaji, abyste nás jednak provedl tou bohatou diskuzí, zejména návrhem na usnesení, které máme všichni před sebou. Takže prosím.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, kolegyně, kolegové, a děkuji vám také za velmi bohatou a meritorní rozpravu. Myslím velmi potřebnou, byť je pravda, že jsme se ne úplně udrželi jaksi tématu evropského kontextu té věci. Samozřejmě nás zajímá i domácí aspekt, ale myslím, že je to pochopitelné do nějaké míry. Dovolím si stručně ještě okomentovat část věcí, co zazněly v rozpravě. Kolega Fischer, monitoring investic, myslím si, že covid-19 velmi jako ostře nasvítil potřebu této záležitosti, která začala společnou, nebo pro nás začala vlastně společnou evropskou iniciativou, a pokud vím, příslušný návrh zákona byl projednán na vládě, podle informací, které byly mediálně k dispozici. Role Číny, o tom už jsem částečně hovořil, ale myslím si, že to je téma, které v tuto chvíli také je prostě zřejmé, že s epidemií nebo pandemií úplně zásadně souvisí, s jejím rozšířením, a že prostě bude potřeba v rámci společného evropského řešení na tohle se velmi důkladně podívat. Slibuji vám, že evropský výbor bude tuto věc jako pečlivě monitorovat a nejspíše přicházet i s nějakými proaktivními návrhy.

Kolegové Koštial a Balatka zejména a jiní se dotkli problematiky pendlerů. Tady chci jenom upozornit to, že vlastně některá ta řešení, možná řešení, navrhovaná řešení, která tu zazněla, tak jsou vlastně obsahem těch pokynů k volnému pohybu pracovníků během onemocnění covid-19, vydané Evropskou komisí 30. března, na které se odvolává to naše usnesení. Takže de facto, byť nepřímou formou, ale vlastně to v tom usnesení trochu je. Kolegové Bek a Dernerová hovořili o té záležitosti s Unipetrolem, pracovníky pro Unipetrol, to je samozřejmě věc, která pokud je takto jako separátně vyjednaná jenom pro někoho, tak je poněkud pobuřující, nicméně ukazuje na obecnější problém, a to nejen náš, ale i evropský, že prostě významná část pracovníků holt v některých profesích je z jiných zemí. A prostě to omezení pohybu pracovních sil je potenciálně skoro stejně závažné, jako by bylo nějaké významnější omezení pohybu zboží. Čili i tohle je věc, která, možná ne úplně v té první vlně, ale už velmi rychle je potřeba také nějak celoevropsky společně smysluplně začít řešit. Ke kolegovi Horníkovi, to bylo spíš skutečně ta domácí agenda kolem covidu, ale jenom bych poznamenal to, že se podařilo zastavit šíření, ale to se ještě úplně nepodařilo. On se podařil zastavit nárůst šíření, takže pořád máme zhruba něco jako 8 až 10 nových mrtvých na covid, nebo mrtvých, kteří jsou pozitivně testováni na covid denně. Tak to není zastavení šíření, ale je to zastavení nárůstu šíření, to jenom tak, abychom si rozuměli. A je samozřejmě otázkou interpretace, jestli, jak říkal kolega Žaloudík, k 300 mrtvým denně navíc přidáme 8 až 10 lidí, jestli už je to hodně nebo ještě je to v nějakých mezích biologické variability. Tak to snad... A jinak úplně souhlasím se všemi, kteří mluvili na téma, pojďme tu věc na jednu stranu brát seriózně, ale nepřefukovat, nepracovat se strachem, spíše pracovat s uklidněním, protože ve finále ten strach a úzkost mohou dělat také hodně škody, možná v nějaké fázi třeba i více než ten virus sám. Já bych úplně na závěr chtěl říci, jako předseda evropského výboru, že otázky, řekněme zdravotnické, jsou skutečně...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím blíže k tomu mikrofonu.

Senátor Václav Hampl:  Ty otázky zdravotnické jsou skutečně záležitostí národních států. Ale ty otázky velmi úzce s tím související, řekněme ekonomické, hospodářské, otázky společného trhu, tak to už je samozřejmě více sdílené odpovědnosti v Evropské unii, anebo dokonce v některých věcech exkluzivní pravomoc Evropské unie. A myslím si, že se nacházíme celoevropsky, nejenom naše země, v situaci, kdy se skutečně podařilo nějak tu první reakci jako udělat na to zdravotní riziko a potřebujeme urgentně začít řešit ten dlouhodobý ekonomický dopad, a to si myslím, že je věc, kde prostě Česká republika musí vystupovat jako velmi aktivní v rámci Evropské unie, proaktivně přicházet s návrhy řešení. A rád bych, abychom my jako Senát u toho také byli. Kromě jiného i proto, že ta pandemie bude mít obrovské dopady i ve třetích zemích. Až ona se rozšíří v Rusku, až se rozšíří v Africe, až se rozšíří v Latinské Americe, tak ty dopady vnější na naše hospodářství v Evropské unii budou taky veliké, a na to je podle mě nejvyšší čas se začít připravovat. Pokud jde o usnesení, neslyšel jsem tu nic, co bych si vyložil jako jiný návrh k usnesení nebo nesouhlas s nějakou částí toho usnesení, takže prostě máme jedno, jeden návrh usnesení, který jsem si dovolil vám předložit. A prosím, abychom o něm hlasovali.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak, já děkuji za stanovisko zpravodaje s tím, že máme před sebou návrh na usnesení. Ještě jednou se pro jistotu zeptám, jestli někdo navrhuje o tom usnesení hlasovat odděleně? Není tomu tak. Pak tedy tady jsou ještě 2 věci. První je, zeptám se legislativy, jestli je potřeba usnesení přečíst? Protože je předkládáno senátorem. Takže je potřeba ho přečíst, pane zpravodaji. A poté, co ho přečtete, tak potom ještě poprosím o stanovisko paní..., pak spustím znělku, pak poprosím o stanovisko paní ministryni a půjdeme hlasovat. Tak prosím o přečtení.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, čtu tedy návrh usnesení senátu k informaci vlády k současné situaci v Evropské unii v souvislosti s onemocněním covid-19.

Senát

1. bere na vědomí informaci vlády k současné situaci v Evropské unii v souvislosti s onemocněním covid-19,

2. zdůrazňuje klíčovou roli společného evropského trhu pro hospodářství České republiky, a tedy i nutnost hledat a prosazovat i v době pandemie možnosti k jeho zachování, ochraně a posilování,

3. obdobně je přesvědčen i o potřebnosti hledání a prosazování možností k zachování, ochraně a posilování společného evropského výzkumného a vzdělávacího prostoru,

4. vyzývá vládu k efektivnímu, rychlému a transparentnímu využití prostředků, které byly pro Českou republiku mimořádně uvolněny z rozpočtu Evropské unie,

5. je přesvědčen, že se společný evropský mechanismus pomoci hospodářství zasaženému koronavirovou krizí nemůže omezovat pouze na státy eurozóny,

6. vítá opatření vlády České republiky, jímž uvolnila možnost cestování občanů České republiky do zahraničí v odůvodněných případech. Upozorňuje však, že jednostranná a jednosměrná regulace pohybu občanů přes hranice se sousedními státy není ani dočasně funkčním řešením. Tím je dohoda se sousedními státy o společném postupu při oboustranném otevírání hranic pro cestování v odůvodněných, tedy v pracovních, studijních či humanitárních záležitostech. Navrhuje, aby východiskem pro takové uspořádání byly pokyny k výkonu volného pohybu pracovníků během šíření onemocnění covid-19, vydané Evropskou komisí 30. března 2020,

7. pověřuje předsedu senátu, aby s tímto usnesení seznámil Vládu České republiky.

Tolik návrh usnesení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji, svolám vás.

Tak předtím, než zahájím hlasování, tak sdělím, že je aktuálně přítomno 45 senátorek a senátorů, kvórum je 23, zeptám se nyní na stanoviska. Paní ministryně, vaše stanovisko?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlasné. Pana zpravodaje, pro formálnost, souhlasné. Takže spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s navrhovaným usnesením, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasí, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Tak děkuji, v hlasování číslo 8 pro 36, kvórum 23, registrováno 45, návrh na usnesení byl schválen. A my tím končíme projednávání tohoto bodu. Než se vystřídáme a předám slovo paní místopředsedkyni, tak ještě dvě technické nebo jednu technickou poznámku, abych to paní místopředsedkyni nějak ulehčil. Je tady 6 pozměňovacích návrhů k tisku 234, to je tisk, tedy je to pořadové číslo 3.

Takže já poprosím jednak legislativu, jednak zpravodaje, aby se na hlasování připravil, pak prosím tedy také, aby organizační odbor zkontroloval, zda má všechny pozměňovací návrhy k dispozici, i paní ministryně, aby potom debata mohla být taková, že ona také ví, o čem tady se bavíme. To znamená, tolik ode mě. My se vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré dopoledne i ode mě, dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (zákon o realitním zprostředkování)

Tisk č. 232

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 232. Já opět prosím paní ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Máte slovo, paní kolegyně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji za slovo, jenom krátké uvedení do situace, profese realitních zprostředkovatelů se v současné době dostala do dvojnásobně složité situace, zhruba před měsícem, tzn. 3. března roku 2020, se stal účinným nový zákon o realitním zprostředkování, který vyžaduje jako prioritní podmínku přechod z volné živnosti do vázané živnosti, zde nastal pro některé podnikatele další vážný problém, a to s prokázáním kvalifikace, která je nezbytná pro další výkon profese. Jednou ze základních možností prokázání odbornosti je totiž doložení certifikátu o složení zkoušky profesní kvalifikace, ale skládání zkoušek je nyní kvůli omezení pohybu osob a shromažďování pozastaveno. Zkoušky potřebují absolvovat jednak ti, kdo již dříve podnikali v živnosti volné, ale i zcela nově příchozí zájemci o obor. Proto nabízíme dvě jednoduchá řešení. Zaprvé přechodnou lhůtu pro splnění odbornosti pro dosavadní podnikatele prodloužit z 6 měsíců na 12, to znamená až do 3. 3. 2021. A pro zcela nově začínající podnikatele pak navrhujeme tímto zákonem vytvořit nové přechodné období na dobu 6 měsíců od účinnosti, kdy bude umožněno podnikat bez prokazování odbornosti v režimu volné živnosti.

K prvnímu bodu pak nejsou vztaženy žádné další omezující podmínky, ale k tomu novému bodu, to znamená pro ty zcela nově začínající podnikatele v režimu volné živnosti, je ta příslušná oprávnění navíc, tito podnikatelé budou mít určitou toleranční dobu vztahovat na absolutní zákaz přebírání finančních prostředků od klientů do úschovy. Návrh podpořil jak ústavněprávní výbor, tak i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Já si vás dovolím i jménem několika set podnikatelů, ale i jejich klientů požádat o podporu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní ministryně, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavněprávní výbor, usnesení máte jako senátní tisk č. 232/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Zdeněk Hraba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 232/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Nebudu opakovat to, co nám tady paní ministryně řekla, o předloženém návrhu zákona, pouze bych tedy doplnil, že tento návrh zákona byl projednán v Poslanecké sněmovně, pro tento návrh zákona hlasovalo 93 poslanců z přítomných 95 poslanců. Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Konkrétně se jedná o 168. usnesení z 24. schůze konané dne 15. dubna.

Výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladimíra Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte další rozpravu či případné další návrhy. Ptám se pana zpravodaje ústavněprávního výboru, pana senátora Zdeňka Hraby, zda si přeje vystoupit? Ano, máte slovo, pane kolego.

Senátor Zdeněk Hraba:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já budu velmi telegrafický, protože tento bod projednal na včerejším zasedání ústavněprávní výbor prakticky bez jakékoli diskuse, vše je tedy jasné. Výbor se usnesl na tom, že

I. doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. podpořil mou osobu, abych s tímto seznámil plénum,

III. pověřil pana předsedu, senátora Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To vše v 91. usnesení výboru.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, já se ptám, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Není se tedy k čemu vyjadřovat. Budeme hlasovat o tom, jak nám řekli oba zpravodajové. Ale svolat si vás dovolím.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 42 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 22. Já bych ráda zahájila hlasování, ale nic mi tady nebliká, takže bych asi potřebovala... (Miloš Vystrčil pomáhá Miluši Horské s technikáliemi.) Takže máme jiný postup... Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat, konstatuji, že v hlasování č. 9 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A my pokračujeme bodem, kterým je

 

Návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty

Tisk č. 234

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 234. Já prosím opět ministryni pro místní rozvoj, paní Kláru Dostálovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedla Návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

Ráda bych znovu zopakovala, že naše snaha je zaměřena na zranitelné nájemce, a to v případech, kdy selžou jiná opatření, jako je například možnost uhradit dlužné nájemné ze složené jistoty, mnoho pronajímatelů samozřejmě jistotu má ve výši jednoho až tří nájmů, nebo po dobu, kdy si nájemce bude vyřizovat poskytnutí dávek na bydlení ze systému státní sociální podpory a systému hmotné nouze, což může určitý čas trvat. Tady jenom pro objasnění, když si vyřizujete dávku na bydlení, tak dokládáte příjmy za čtvrtletí zpátky. To znamená, nájemci budou v červenci dokládat příjem za duben, květen a červen. Proto v našem zákonu na rozdíl od toho zákonu, protože to jsou dva totožné, skoro totožné tisky, které tady máte, jeden pro podnikatelský sektor, jeden pro nájemce, tak u nájemců, tam je lhůta do 31. 7. právě z toho důvodu, aby si byli schopni vyřídit za čtvrtletí sociální dávky. V žádném případě se nejedná o signál, že není třeba za užívání bytu platit nájemné, věřím, že rozumné nájemce taková možnost ani nenapadá. Byli by tak sami proti sobě, nemáme zatím z praxe signály, že by návrh mohl být podmětem k jakémukoli zneužívání. Jistě že panují obavy pronajímatelů, ale myslím, že v současné době je každý nájemce rád, že má solidního pronajímatele a naopak. Já sama mám opravdu nesčetnou korespondenci zejména s pronajímateli, kdy sami pronajímatelé mi píšou, že samozřejmě jsou rádi za slušné nájemce, sjednávají s nimi splátkové kalendáře.

Ráda bych i podotkla, že i podle Ústavního soudu ochrana nájemců bytů, resp. nájmů bytů představuje legitimní cíl omezení vlastnického práva, neboť přispívá k uskutečnění práva na přiměřenou životní úroveň ve smyslu mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, či ve smyslu čl. 16 Evropské sociální charty, resp. ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě. Přiměřená životní úroveň přitom podle Ústavního soudu zahrnuje i přiměřené bydlení, jako naplnění základní potřeby mít bezpečné místo, kde člověk může složit hlavu.

Cílem předkládané úpravy je právě udržet nájemci přiměřenou životní úroveň, která je v současné době u nájemců, kteří nejsou v důsledku protiepidemiologických opatření schopni splácet své závazky, výrazně ohrožena.

Dále bych ráda podotkla, že v rámci minimalizace dopadů na pronajímatele nebyl nájemce zproštěn povinnosti hradit včas platby za služby spojené s bydlením. Vzhledem ke konstrukci návrhu lze předpokládat, že tuto možnost využije pouze ten, kdo opravdu bude v takové nouzi, že nebude mít žádnou možnost získat prostředky na úhradu nájemného, a to jen po nezbytně nutnou dobu. Dále materiál řeší samozřejmě možnost a uvolnění rukou příjemcům úvěru Státního fondu rozvoje bydlení, který poskytuje podpory na základě jednotlivých nařízení vlády. Současná situace nebyla předvídatelná, podmínky přerušení splácení stanovené stávajícím nařízením vlády na tuto situaci nelze využít.

Návrh zákona umožní příjemcům Státního fondu rozvoje bydlení, tzn. příjemcům úvěrů, kteří se dostali do finančních těžkostí způsobených dopadem epidemie, snížit náběh k jejich případné insolvenci ve formě nesplácení těchto úvěrů. Státní fond rozvoje bydlení má v současnosti téměř 20 tisíc klientů, příjemců úvěrů. Jedná se o mladé domácnosti do 36 let, velmi často s dětmi do 15 let, dále pak o bytová družstva či společenství vlastníků jednotek, které čerpaly úvěry v rámci programu Panel.

Státní fond rozvoje bydlení poskytuje úvěry pro potřeby specificky daných cílových skupin, které mají ztížený přístup k bydlení, příp. participují na revitalizaci poddimenzované údržby bytového fondu z minulých let. Dále opatření týkající se zákona č. 67/2013 Sb., o službách, spočívá v prodloužení lhůt pro doručení vyúčtování, v návaznosti na to pak dojde případně i k prodloužení lhůty pro provedení finančního narovnání nákladů na plnění spojená s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty podle zákona o službách.

Důvodem pro tento návrh jsou požadavky ze stran poskytovatelů služeb a jejich dodavatelů, kteří se přirozeně obávají, že v důsledku výpadku pracovních sil nebudou schopni včas dodat potřebné podklady pro rozeslání vyúčtování služeb. A proto se rozeslání vyúčtování služeb opozdí. Nedodržení lhůty pro doručení vyúčtování je podle tohoto zákona, tedy zákona č. 67, o službách, výrazně sankcionováno, proto i v tomto návrhu zákona přicházíme s touto úpravou tak, aby se těmto sankcím vyhnuly.

Jestli mohu, znova bych upozornila na to, že skutečně předmětem tohoto návrhu, stejně tak jako návrhu tisku č. 239, je nemožnost dát výpověď, nikoliv neplatit nájem. My se samozřejmě snažíme a budeme se snažit urychlit možnosti dávat dávky sociální podpory, tak, aby to bylo možné i v rychlejším tempu než čtvrtletí, ale z těchto důvodů tam je ochranná lhůta do 31. 7., s tím, že vlastně to nájemné, to dlužné nájemné by se potom muselo doplatit do konce roku.

Ráda bych se ještě možná vyjádřila asi k těm nejkritičtějším věcem, které byly diskutovány, a to je diskuse a otázka k ústavnosti. K tomu je třeba říci, že názory se různí, kde je pravda, lze opravdu jenom těžko říci. Za MMR my obhajujeme stanovisko, že nájemce bytu je slabší smluvní stranou, je více zranitelný, protože bydlení není jen o přespání, ale o vytvoření prostředí, kde se bude uskutečňovat rodinný život. I dnes jsou práva pronajímatele omezena a přesto nikdo nehovoří o protiústavnosti. Pronajímatel i dnes nesmí sjednat s nájemcem smluvní pokutu, nemůžu sjednat smluvní úrok z prodlení při neplacení povinných plateb, nemůže zakázat chov zvířat, nemůže ovlivnit, koho si nájemce vezme do bytu, nemůže vypovědět nájem jinak než z důvodů stanovených zákonem atd. V těchto všech případech, kdy jsou omezena vlastnická práva pronajímatele, proti ústavnosti nikdo nehovoří.

Samozřejmě, tady se to týká pouze jednoho jediného výpovědního důvodu, a to je, že nemá dostatek zdrojů na zaplacení nájemného, znovu podotýkám, služby spojené s nájemným bydlením musí platit pořád, jde tedy vlastně o nadstavbovou část toho pronajímatele, samozřejmě i toto musí platit, vč. úroků z prodlení, do konce letošního roku, to znamená, žádný nájemce si samozřejmě nebude chtít tyto dluhy vůbec vyrábět, budou se samozřejmě snažit se spíše domluvit na splátkovém kalendáři, získávat příslušnou podporu.

Tím, že se tento zákon týká pouze této jedné možnosti, tím, že jsou omezené zdroje na nájemné, takže se to samozřejmě netýká problematických nájemců, kteří ruší noční klid, sousedské vztahy atd., na ně se tento zákon vůbec nevztahuje. Z těchto důvodů, že i vlastně zákon jako takový, občanský zákoník, v mnohém omezuje práva pronajímatelů, si nemyslíme, že tento návrh je protiústavní.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, paní ministryně, vám, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavněprávní výbor, který nepřijal usnesení, záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 234/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Hraba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 234/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Zdeňka Hamousová. Nyní vás prosím, paní senátorko, abyste nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, 85. usnesení z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí z 15. dubna 2020, k návrhu senátního tisku č. 234 říká toto. Po úvodním slově zástupce navrhovatele Davida Kopice, náměstka ministryně pro místní rozvoj ČR, zpravodajské zprávě senátorky Zdeňky Hamousové a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vrátit projednaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Zdeňku Hamousovou, což jsem já,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte případnou další rozpravu a zaznamenávejte další návrhy, k nimž po skončení rozpravy určitě zaujmeme stanovisko. Předpokládám, že chce vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, pan senátor Zdeněk Hraba?

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, jak už bylo naznačeno, tak ústavněprávní výbor nepřijal žádné usnesení k meritu věci, byla tato materie poměrně obsáhle diskutována. Padly dva návrhy, jak na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak na zamítnutí, nicméně ani jeden z těchto návrhů nezískal nadpoloviční většinu přítomných senátorů a senátorek, byť ústavněprávní výbor zasedal v plném složení. Jeho závěr tedy byl pouze takový, že určuje mou osobu jako zpravodaje pro toto plénum a pověřil pana předsedu, senátora Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. A teď se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový není. Tedy otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Zdeněk Hraba. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Zdeněk Hraba:  Ještě jednou děkuji za slovo, já jsem, coby zpravodaj, už na ústavněprávním výboru navrhoval zamítnutí návrhu zákona, protože jsem dospěl k závěru, že tento návrh není opravitelný pozměňovacími návrhy. Tak jak jsem měl možnost se seznámit s pozměňovacími návrhy, které jsem dostal teď na stůl od kolegů, kolegyň, respektive od výboru, tak ani tyto návrhy neřeší ten zásadní problém tohoto zákona. Zákon si totiž na pomoc nájemníkům jenom hraje. On skutečně neřeší ten základní problém, který nastal. Ten základní problém vidím ve dvou věcech. Jedna, ta je opravitelná, ta rozhodná doba, pozměňovací návrh pana senátora Koliby se tím bude zabývat. Tou první věcí, tím problémem je splatnost. Totiž tento návrh zákona neřeší odklad splatnosti, na rozdíl od návrhu toho paralelního zákona ministerstva průmyslu, kde ta splatnost řešena je. Jinými slovy v jakoukoli chvíli u splatného dluhu, pokud není tedy použita ta jistina nebo jistota, tak může pronajímatel zažalovat toho nájemce o dlužné nájemné. Tento problém neřeší ani ten pozměňovací návrh výboru se zárukou, protože ta záruka se aktivuje až poté, kdy v té ochranné době ten dluh není splacen. Pokud ale v mezidobí zažaluje pronajímatel toho nájemníka za dlužné nájemné, tak potom ho bude žalovat po právu. A potom nezbývá tomu nájemníkovi než doufat, že soud nevyřeší ten spor do konce doby ochranné lhůty, protože potom by se neaktivovalo, pokud projde ten pozměňovací návrh výborový, tak potom by ta záruka prostě neexistovala a nemohl by ji stát podle toho znění, tak jak je navrženo, poskytnout. To znamená, já si myslím, že nájemníkům je potřeba pomoci hned. Proto jsem navrhl koneckonců to doprovodné usnesení tak, aby to bylo řešeno řekněme operačním programem. Neříkám, že to musí být nutně operační program, ale tak, aby stát zaúvěroval ty nájemníky, kteří nemají peníze, nemají finanční prostředky na zaplacení nájemného, aby se nestali dlužníky, nepřipustit to, aby se vůbec stali dlužníky, aby stát zaplatil řekněme na účet přímo pronajímatele. Nedopustit to, aby tam vznikla nějaká časová neshoda mezi tím, kdy ten nájemník dluží a neví, co bude, jestli bude žalován, nebude žalován, jestli bude poskytnuta záruka, nebo nebude. To je první věc. I ta by byla dejme tomu opravitelná pozměňovacím návrhem, pokud by se ta splatnost upravila. Co není opravitelné a co skutečně nepomůže těm nájemníkům, paní ministryně už to naznačila, tento zákon se vztahuje na nemožnost podat výpověď nájemníkovi pouze z důvodu, pokud je uveden jako důvod neplacení nájemného. Problém je v tom, že samozřejmě občanský zákoník umožňuje jako výpovědní důvod uvést i další důvody. Dokážu si představit výpovědní důvody typu potřeba bytu pro sebe nebo tedy osobu blízkou, příbuznou pronajímateli. Pokud tam bude uveden i tento důvod nebo další důvody, tak ta výpověď je řádná, je v pořádku, tento zákon ji neřeší. A ani kdyby se nájemník obrátil na soud a nesouhlasil tady s tou výpovědí, tak soudu by nezbylo, než tedy potvrdit oprávněnost té výpovědi. To znamená, to neřeší. A problém celého zákona, proč navrhuji zamítnutí, je v tom, že pokud bychom rozšířili ty důvody výpovědní pozměňovacím návrhem, nemožnost vypovědět, tak tam už opravdu narážíme na ústavu. Pokud je to opravdu teď 50 na 50, tak pokud bychom rozšířili nemožnost podat výpověď třeba z důvodu potřebnosti bytu pro sebe, tak potom bychom na tu ústavu už opravdu narazili, na ten článek 11 Listiny základních práv a svobod. Myslím si, že zákonem se dá řešit ledacos, ale tohle není vhodná situace na to, řešit špatnou situaci nájemníků zákonem. Myslím si, že by se to dalo vyřešit mnohem elegantněji a rychleji vypsáním, řekněme, operačního programu. Tolik tedy k tomu mému doprovodnému usnesení, asi bych jej měl načíst tedy? Pokud není to výborové, tak možná bych...

Senátor Zdeněk Hraba:  No já navrhuji zamítnutí s doprovodným usnesením, takže...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže navrhujete zamítnout, tak v tuto chvíli tedy ano. Přečtěte.

Senátor Zdeněk Hraba:  Tak já to jenom nalistuji.

Navrhuji tedy doprovodné usnesení, které by znělo:

I. s ohledem na skutečnost, že předložený návrh zákona považuje Senát za protiústavní, a to pro rozpor zejména s článkem 11 Listiny základních práv a svobod, i návrh obsahuje základní právní vady, vyzývá vládu České republiky, aby zřídila...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Možná, pane senátore, trošku blíže ještě k mikrofonu.

Senátor Zdeněk Hraba:  Ano. Aby zřídila operační program pro čerpání bezúročných úvěrů pro nájemce, kteří nejsou v důsledku epidemie koronaviru SARS-CoV-2 schopni platit nájemné.

II. pověřuje předsedu Senátu, aby s přijatým usnesením seznámil předsedu vlády. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Jiří Drahoš.

Senátor Jiří Drahoš:  Ano, dobrý den. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já mám s tím zákonem docela seriózní problém. Já nejsem ani právník, ani specialista na pronájmy, asi jako ostatní kolegyně a kolegové v Senátu jsem dostal k tomuto tématu celou řadu mailů a dopisů. Navíc je tady, pokud jsem dobře počítal, včetně výborového, 8 pozměňovacích návrhů a není ani v mých silách, abych je teď všechny zkoreloval a nějak je sladil se svými poznámkami, takže pár poznámek k tomu a nějaký dotaz na paní ministryni. Velmi stručně. Hranu ústavnosti nechávám stranou.

Konstatuji, že kompenzační opatření nezlepší situaci nájemníků, pouze zhoršují situaci pronajímatelů. Místo toho by bylo možné zvážit jiné způsoby, uvolnit podmínky pro nárok na příspěvek na bydlení, zavést bezúročné nebo nízko úročené půjčky a tak dále. Ta předkládaná novela z mého pohledu zase přenáší pouze dopady z nájemců na pronajímatele, které ohrožuje druhotnou platební neschopností. Paní ministryně, není mi jasné, na základě jakých dat byla stanovena délka ochranné doby nájemců, prosím o informaci. A není mi také jasné, kolika nájemců i pronajímatelů by se to opatření nakonec týkalo. A nevidím tam žádné nájmové prázdniny, veškerý dluh bude potřeba po konci ochranného opatření, alespoň tak jak tomu rozumím, zaplatit, což může dostat lidi do exekuce. Takže tolik mé poznámky a dotazy. Já se s hlasováním samozřejmě rozhodnu už na základě té debaty, ale znovu zdůrazňuji a uzavírám, mám s tím zákonem docela seriózní problém. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo paní senátorka Renata Chmelová.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré dopoledne, děkuji za slovo, paní předsedající, paní ministryně. Já si tady kladu otázku, proč buď predikované nebo nastalé problémy s placením nájmu v souvislosti koronakrizí se řeší právě tímto zákonem? Proč se řádně nevyužijí standardní nástroje, které stát má k dispozici, standardní nástroje státní sociální podpory. To znamená příspěvek na bydlení, případně doplatek na bydlení, případě mimořádná okamžitá pomoc. Paní ministryně tady řekla, že tento zákon slouží k tomu, aby se překonala doba, než si vyřídí občan nebo ten nájemník právě tyto dávky státní sociální podpory a že chce překonat tu dobu, než vlastně tuto dávku dostane přiznanou. Včera na výboru paní, vaše náměstkyně, nám řekla, že průměrná doba vyřízení těchto dávek se v České republice pohybuje kolem 1,5 měsíce, v Praze vím zcela jistě, že to je delší doba, ale to není podstatné. Podstatné je to, že nikomu nedochází, že v případě, že již teď nikdo neplatí nájem, tak nezíská tyto sociální dávky. A já to vysvětlím.

Výše příspěvku na bydlení se počítá z následujících údajů. Nájemce nebo žadatel doloží, jaký mám příjem. Tedy v tomto čtvrtletí začnu mít příjem 20%, ale zároveň dokládám, kolik jsem uhradil za bydlení. Uhradil! Pokud nezaplatím nájem, tak Úřad práce nemůže spočítat příspěvek na bydlení, prostě to nelze. Takže jinými slovy my teď vlastně dáváme lidem naději, že si mohou odložit splátku nájemného, že je za to nikdo nevyhodí, ale neříkáme to, že tím, že to nezaplatí, tak nemají nárok na příspěvek na bydlení. Tady jediná šance, která by v tuto chvíli byla na využití těchto řádných nástrojů, které máme, aby se ta rozhodná doba, kdy se posuzuje příjem a výdej, kolik jsem zaplatil, prodloužila, protože pokud to bude čtvrtletí, tak jestli za toto čtvrtletí bych si chtěl požádat, tak se ale posuzuje to předchozí čtvrtletí, kde jsem měl plný plat nebo ještě nějaký dobrý, do krize jsme se začali dostávat v březnu, a platil jsem nájem. Takže vlastně na příspěvek nemám nárok. Když si požádám v tom červnu za tohle předchozí nebo za toto období, tak vlastně budu mít nulový příjem, ale budu mít taky velmi snížené vlastně zaplacené náklady na bydlení. A ten zákon jasně mluví o tom, že ten příspěvek na bydlení se spočítá pouze z toho, ze skutečně vynaložených nákladů na bydlení. Ještě dnes jsem telefonovala s naší ředitelkou Úřadu práce, abych si to skutečně ověřila. Prostě je to tak. Včera na výboru ještě padl argument, že je možné, že vlastně lze ten příspěvek na bydlení nasměrovat přímo na toho pronajímatele, aby mu byla zajištěna možnost toho placení. My tohoto nástroje jako obec využíváme, protože Praha 10 vlastní asi 2000 bytů, takže víme, co to znamená, když nám někdo dluží, víme, co to znamená, kolik spousta lidí potřebuje příspěvky na bydlení, takže tuto dávku máme skutečně navázanou na platbu k nám, ale tady já poukazuji na to, že ta dávka se prostě nespočítá, pokud není ten nájem uhrazen, prostě to není možné. To znamená, jako jediná možnost, která tuto situaci může vyřešit, je skutečně prodloužení té posuzované doby, aby alespoň něco ti lidé dostali, protože alespoň třeba nezaplatí měsíc, ale když zaplatí další 2-3, tak se jim to do toho prostě započítá. Takže já jenom upozorňuji, že tenhle zákon to skutečně neřeší. Takže to je jedna věc.

Druhá věc, které bych se tady chtěla věnovat, a to, že pokud někdo uvažuje, že by tedy souhlasil s tímto zákonem, tak bych se tady chtěla moc přimluvit, abychom to minimálně pustili do podrobné rozpravy a mohli jsme některými pozměňovacími návrhy něco napravit. A teď já mám na mysli jednu konkrétní věc, a to, že se do toho zákona prostřednictvím pozměňovacího návrhu pana poslance Luzara dostala jedna větička, ve které je napsáno, že to, že oprávněně ten nájemce se dostal z pohledu koronakrize do problému s nájemným, tak má toto potvrzení vydávat Úřad práce. A já tady dlouhodobě vystupuji s tím, s reálnou zkušeností, jak úřady práce jsou přetížené, jak tam mají málo lidí. A toto je obrovská agenda, která by teď Úřadům práce nazbyla. Opět jsem to ještě v noci a ráno konzultovala přímo s ředitelkou našeho úřadu práce. A ta tedy se zhrozila, jakou kompetenci vlastně může mít Úřad práce posoudit, že se někdo dostal do problému s placením nájemného proto, že například zůstal na ošetřovném, že zůstal na karanténě, prostě z mnoha jiných důvodů, než je ztráta zaměstnání. Říkám, toto se do toho zákona dostalo pozměňovacím návrhem pana poslance. A je to skutečně něco, co je totálně likvidační pro chod těch úřadů práce, protože to je obrovská agenda. Já jsem nelenila a ráno jsem poslala SMS paní ministryni Maláčové. Já jsem žádala včera, aby tady byla. Ještě mi odpověděla a za chvíli doufám budu mít e-mail, který vám pošlu. A já vám přečtu tu SMS.

Paní ministryně, ráda bych u senátního tisku 234 navrhla zrušit povinnost úřadů práce vydávat potvrzení nájemcům, že nemohou v souvislosti s covid platit nájem, § 3, odst. 3, což navrhl poslanec Luzar. Považuji to za obrovskou zátěž pro úřady práce, vrátilo by se to do vládního návrhu. Budu ráda, když mě bude MPSV kontaktovat, je to dnes 3. bod schůze senátu, děkuji, Renata Chmelová.

A paní ministryně mi odpověděla.

Souhlasím, podpořím, ozveme se vám náměstkyně Jirková. Paní náměstkyně Jirková se mi skutečně ozvala a skutečně potvrdila slova paní ministryně, takže bych tímto, a říkám, za chvíli to budu mít v e-mailu, takže tímto bych chtěla poprosit kolegy, že v případě, že se dostaneme do podrobné rozpravy, zda byste podpořili vlastně můj pozměňovací návrh, který v podstatě jen vypustí tu větu pana poslance, že je to povinnost, že to má přezkumovat Úřad práce. A necháme to na všech příslušných orgánech, odkud si ten nájemce sežene to potvrzení důvodu, proč se dostal do krize neplatit. A toto potvrzení by dal přímo tomu svému pronajímateli. Takže buď to může být Pražská správa sociálního zabezpečení, že jsem v karanténě, že jsem na ošetřovném, může to být potvrzení od podnikatele, že byl nucen v souladu s zákonem uzavřít provozovnu atd., atd. Těch potvrzení může být řada. Chci jenom upozornit, že tady nevím, jak se k tomu postaví pan senátor Koliba, ale na stolech máme ještě jeho návrh, a tady chci jenom upozornit, že jeho návrh naopak ještě více rozšiřuje a podporuje to, aby úřady práce tuto agendu vykonávaly. Tak jenom aby bylo v tom jasno, jaký je rozdíl mezi mým pozměňujícím návrhem a jeho pozměňujícím návrhem. Takže to je druhé téma.

A třetí téma, kterého bych se v souvislosti s tímto návrhem chtěla vyjádřit, a to je můj avizovaný pozměňovací návrh na zrušení bezdoplatkových zón. Je to téma, které tady rezonuje od roku 2017, řada senátorů toto ustanovení v zákoně o hmotné nouzi napadla u Ústavního soudu. A do této chvíle Ústavní soud ještě nerozhodl. Možná si kladete otázku a možná vás napadnou dvě otázky. Není to přílepek? Je to něco, co je třeba projednávat v této mimořádné situaci? Já budu upřímná. Přílepek to z mého pohledu je, ale je opodstatněné ho podat v této mimořádné situaci. A vysvětlím proč. V České republice je řádově asi vyhlášených 100 oblastí jako bezdávkové zóny. V těchto oblastech také bydlí řada lidí, kteří do koronakrize nepotřebovali žádné dávky, žádné podpory v tom, aby byli schopni platit si své nájemné. Prostě někde bydleli a obec rozhodla, že v rámci jedné čáry, která se namalovala do mapy, samozřejmě nějak odůvodněné, tak prostě bydlí v bezdávkové zóně. No jo, ale tihle lidé teď v tuto chvíli mohli přijít o praxi a zůstat s dětmi doma a dostávají se do krize, že nemohou si pořádat o žádnou dávku, o doplatek na bydlení. Jenom upozorňuji, samozřejmě, toto je vázáno jenom na nové smlouvy, které se uzavřou v těch zónách. Ale já chci upozornit, že z mé praxe jednoznačně vyplývá a z praxe neziskovek, které tam pomáhají a starají se, tak i s těmito lidmi, protože je pronajímatelé považují za rizikovou skupinu, jsou uzavírány smlouvy na dobu určitou. Není problém prostě uzavírat smlouvy třeba na tři měsíce.

Proto tito lidé, kteří ještě minulé čtvrtletí nebo minulou dobu neměli problém s placením nájemného, ale skončí jim nájemní smlouva, takže vznikne nová nájemní smlouva a oni už, když se dostanou do problémů, nemají možnost požádat o doplatek na bydlení. Proto tento pozměňovací návrh míří na to, že zrušíme bezdávkové zóny v ČR v zákoně o hmotné nouzi. Jenom chci upozornit, a uváděla jsem to i ve svém e-mailu, že podporu ústavní stížnosti vyjádřila jak ombudsmanka, tak i některá rozhodnutí krajských soudů, kde jsou opatření obecné povahy napadnuty. A krajské úřady čekají na vyjádření Ústavního soudu, tzn. má to již za tu dobu nějakou podporu. Takže to je třetí věc, ke které jsem se chtěla vyjádřit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. A nyní má slovo pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedkyně, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se tady chtěl vyjádřit k situaci, která vůbec nastala v této republice. A co se stalo? Lidé přišli o příjmy. Pronajímatelé, zaměstnanci přišli o příjmy, přišli o příjmy díky zásahům a opatřením této vlády. Tato vláda obešla krizový zákon proto, aby nemusela platit náhrady a vzala nám opatření na základě zákona o zdravotnictví, který by měl být na nějaké maximálně lokální pandemie. Budiž. Ale čekal bych, že vláda bude tuto situaci řešit rychle a dobře. Řeší všechno pozdě a naprosto nedostatečně. Tady se dostáváme do skupiny nemorálních zákonů, kterých tady dnes máme spoustu, a to jsou nemorální zákony v tom, že staví jednu část obyvatel proti druhé části obyvatel. Tady se chrání naprosto nedostatečně, jak řekl pan předřečník, kolega Hraba, naprosto nedostatečně ti nájemci, ale úplně se tady zapomíná na pronajímatele. A když tady navážu na svou předřečnici, i kdyby se to mělo a šlo to kompenzovat nějakými sociálními dávkami, tak je to naprosto nesystémové opatření. Tady měla přijít dotace přímo pronajímatelům. Přímo pronajímatelé měli dostat peníze a mohlo být částečně odpuštěno nájemné nájemcům, protože kam jste je uvrhli? Jsou tady dva pojmy, často se zaměňovaly. Je tady rozhodná doba a ochranná doba. Rozhodná doba je doba do 31. 8., kdy když neplatíte v této době nájemné, nemůže být vám dána výpověď. Ale ochranná doba je do 31. 12. tohoto roku, a ta říká, že do konce ochranné doby vy musíte zaplatit to nájemné. A z čeho ho zaplatí ti nájemníci, když jim vypadly příjmy? Z čeho zaplatí, když nedostanou na to příspěvek na bydlení, protože nemají zaplaceno nájemné? Tady je další nesystémové opatření jako mnoho dalších, že peníze by se měly dostat tam a ne přerozdělovat. My je přerozdělujeme přes nějakého nájemce. Ten nájemce to stejně nakonec nedoplatí a stejně o byt přijde, skončí ochranná doba a výpověď bude dána. Může přijít soudní rozhodnutí, protože jak bylo řečeno, tady není odklad splatnosti, takže je to žalovatelné a vymahatelné. A také, když pronajímatel nebude mít ty peníze, tak se také on může dostat do velké tíživé životní situace. A oni už se dnes dostávají. Takže já si myslím, že stát by měl začít jednat rychle a hlavně efektivně. A pořád přes někoho nepřerozdělovat peníze a dát peníze tam, kde v konečném důsledku chybí, a to je u pronajímatelů. Já jsem byl pro zamítnutí tohoto zákona a byl jsem pro doprovodné usnesení, jak řekl můj předřečník, zpravodaj ÚPV, nebylo přijato. Nicméně si myslím, že ten zákon si nezaslouží, abychom ho vůbec schválili v tomto znění nebo abychom ho zamítli, a přijali k tomu doprovodné usnesení, které tu kolega Hraba načetl. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a nyní dávám slovo paní senátorce Jitce Seitlové

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, kolegové, ano, návrh zákona, který před námi leží, je skutečně zákonem k velké diskusi. A to dosvědčuje i předložené množství pozměňovacích návrhů. Uvažovala jsem o tom, jestli tento zákon a jiné zákony přijmout nebo zamítnout, ano, bylo by to snadné zamítnout. Ale co se stane, když zákon zamítneme? V některých případech jiných zákonů to půjde, nestane se nic. Ale tady okamžitě v dubnu mohou někteří dostat výpověď z nájmu, , protože už nebudou schopni platit ani dokonce za březen. A proto jsem se přiklonila k tomu, že jsem se pokusila o nějaké pozměňovací návrhy a také jsem přivítala návrhy, které předložil pan senátor Nytra, které řeší jednu z věcí, která je zásadní, tzn. náhrada, která by měla být poskytnuta v případě, že je tu riziko, že nebude v konečném důsledku pronajímateli doplaceno nájemné.

Řeknu, že tyto pozměňovací návrhy, které jsou dnes předloženy, tak si myslím, že neřeší zcela situaci a že by měly následovat další, pokud se týká například zákona o hmotné nouzi. Ten musí být podle mě naprosto napraven. A byli jsme na výboru přesvědčováni, že už se na tom pracuje. Ale v tuto chvíli mám opravdu obavu z toho, že když nepřijmeme nic, byť vím, že ten zákon není dokonalý a dokážu si představit i jiné řešení, o kterém tu bylo hovořeno, tak že vystavujeme ty, kterých se dotkne, řekněme, do situace, kdy nebudou moci splatit nájem, do velmi tíživé situace. Proto alespoň tímto krokem můžeme situaci do určité míry zmírnit s tím, že budeme očekávat, a možná i z našich řad přijdou návrhy zákonů nebo změn, které by dořešily i to, jakým způsobem věci, které tu už byly diskutovány, budou napraveny. Já si myslím, že je to zejména zákon o hmotné nouzi. To je jedna z věcí, kterou jsem chtěla říci, proč jsem předložila pozměňovací návrh a nepřikláněla jsem se osobně k tomu, abychom návrh zákona v tomto případě tohoto zákona zamítli.

A teď tedy jen vysvětlení. Právě proto, že návrh zákona je projednáván ve zkráceném období, tak i komunikace s legislativou, a legislativní úpravy jsou někdy ad hoc velmi náročné, takže ode mě jste dostali na stůl ještě návrhy, které se dotýkaly jen technických úprav a chyb v zákoně, které se týkaly citace. Já předložím, pokud půjdeme do podrobné rozpravy, pouze jeden pozměňovací návrh, kde budu opravovat v našem výboru přijaté usnesení, které se týká pozměňovacího návrhu, který jsem ve výboru předložila. Došlo tam k tiskové chybě v odstavci 1 a odstavec 3, takže platí odstavec 3.

Jinak samozřejmě návrhy, které se týkaly druhého technického nedostatku zákona, byly možné, řešitelné tím, že buď do citace, na co vláda odkazuje, buď doplníme písmeno ještě „i“, a nebo nebudeme jmenovat žádné písmeno a necháme tam jenom odstavec „b“ v odkaze, podle čeho vláda postupovala. Obě cesty jsou možné, ale protože sama legislativa říká, že jednodušší bude to vypustit a nechat tam jen písmeno „b“ a necitovat žádná písmena, tak já pozměňovací návrh, který jste měli na stolech, nepředložím. Návrh je předložen jen s tím písmenem „b“ panem senátorem Kolibou. Jen vysvětluji další postup, abyste v tom měli trošku jasno. Jednalo se o technické úpravy a dopracování chyb citace. V tuto chvíli dopracování věcí citace je pan senátor Koliba, já svůj návrh stahuji, ale já potom předložím opravdu jenom jedno číslíčko, které změním, nemění se význam, akterý se týkal usnesení našeho výboru.

Pokud se týká usnesení našeho výboru, byla jsem předkladatelem jeho návrhu, který sjednocuje vládním návrhem porušený , princip občanského zákona. Vysvětlím. Pokud podle občanského zákoníku někdo nezaplatí nájem za tři měsíce, může okamžitě dostat výpověď. Pokud ale nezaplatí nájem za kratší dobu, dostává tříměsíční výpověď. Stejně tak je teď upraveno návrhem, který přijal náš výbor, protože se může stát, že ve lhůtě, která bude ochranná, někomu bude i z hlediska nějakého nedorozumění nebo tady budou právě problémy s vyúčtováním chybět třeba 50 Kč, 100 Kč, 10 Kč a okamžitě dostane výpověď. To by samozřejmě nebylo dobře. Takže proto jsme to upravili. Princip občanského zákoníku je dobře vymyšlený, a náš návrh to upravuje do stejného režimu.

Takže výbor chce návrhem na jedné straně ,, ochránit více pronajímatele ,

a na druhé straně chce také zajistit, aby nedošlo k nějakému zneužití vůči nájemcům. Znovu říkám, návrh zákona není dokonalý, ale zamítnutí by znamenalo opravdu ještě větší znejistění současné tíživé situace mnoha těch, kteří budou dotčeni tím, že nájem nebudou moci platit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko. Myslím, že jsme tomu porozuměli. Stáhla jste svůj jeden ze dvou pozměňovacích návrhů k tomuto bodu. Já jenom připomínám, že pan předseda Senátu nepožaduje přednostní právo, takže slovo má pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já děkuji. Nebudu předkládat žádný pozměňovací návrh, nicméně bych chtěl vzpomenout problém, na který určitě paní ministryně poté bude moci reagovat v závěrečném slově. A je to problém, který se týká bytových družstev. Já jsem byl upozorněn z bytového družstva v mém volebním obvodu na problematiku, která se týká následující věci. Problém se týká velkých bytových družstev, která mají jednak byty ve správě a jednak mají byty, které se chovají stále jako byty nájemní. Tzn. že i na tyto byty se bude vztahovat právní úprava, pokud my ji tady přijmeme. V současné době není žádnou výjimkou, že na konkrétním bytovém domě existuje společenství vlastníků jednotek jako osoba odpovědná za správu domu a pozemku, v němž jsou jako členové společenství z titulu vlastnického práva k nepřevedeným bytům i výše uvedená bytová družstva. Tzn. bytové družstvo se stalo členem SVJ. SVJ od svých členů vybírá příspěvky na správu domu a pozemku, tedy nikoli nájemné, což je důvod, proč se navrhovaná právní úprava na vlastníky, na členy SVJ nebude vztahovat. Bytová družstva z pozice vlastníka bytových jednotek v daném SVJ jsou však povinna pravidelné měsíční příspěvky, které nemají charakter nájemného, SVJ hradit. Nicméně stejná bytová družstva ohledně stejné bytové jednotky v rámci SVJ, kde plní roli pronajímatele ve vztahu ke svému členovi, nájemci v tomto případě, kterému nebyl doposud byt převeden do osobního vlastnictví a tudíž jsou tato bytová družstva ohrožena případným odkladem úhrady nájemného ze strany svého nájemce.

Já bych chtěl k tomuto vysvětlení, paní ministryně, zda se nějakým způsobem tento problém vztahu bytových družstev a SVJ bude řešit, neboť velká bytová družstva s velkým bytovým fondem se na základě, pokud přijmeme tuto právní úpravu, mohou snadno dostat do stavu platební neschopnosti, neboť část nájemců může pozastavit platby nájemného s důvody, které jsou vyjmenovány v tomto zákoně. Takže bych chtěl jen vysvětlení k tomuto. Děkuji za to.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně. Ten zákon není dobrý z toho pohledu, že problém, který pochopitelně vzniká na začátku řetězce, přesunuje někam doprostřed. Návrh zákona vyřeší možná, byť nedokonale, ale asi nemůžeme čekat, že vyřeší všechny problémy na straně nájemníků teď v tuto chvíli, ale bohužel. A týká se to nemalé části nájemníků, kteří nefungují dvakrát zodpovědně. Dnes opravdu návrh zákona chápou tak, že prostě nájemné nebudou muset platit. A na konci roku se nám problém vrátí zpátky a vrátí se nám v ještě daleko větší míře, protože ti lidé spadnou do insolvence, přijdou o bydlení a další s tím spojené věci. Takže opravdu zákon není dobrý. Předřečníci tady zmiňovali, a já se s tím ztotožňuji, měli bychom řešit problém na začátku řetězce.

Na druhou stranu, a tady musím souhlasit s paní senátorkou Seitlovou, když zákon zamítneme, tak se problém nevyřeší vůbec, to je první důvod. Musíme vzít v úvahu to, že v nouzovém stavu je pouze vláda, oprávněná navrhovat zákonů a předkládat je do Poslanecké sněmovny, takže nikdo jiný než vláda to neudělá. A zatřetí bohužel musíme vzít i v úvahu skutečnost, že tak, jak se chová Poslanecká sněmovna k návrhům zákonů, které se jí vrátí ze Senátu, je velice pravděpodobné, že pokud návrh zákona zamítneme, tak Poslanecká sněmovna nás příští týden, pokud dá dohromady 101 hlasů, přehlasuje a bude platit znění, které jsme dostali na stůl z Poslanecké sněmovny.

Když budu zvažovat tyto dvě skutečnosti, tak se, byť ne s velkou radostí, musím přiklonit k tomu, abychom se pokusili aspoň opravit základní věci, které nám dnes vadí. Jedny jsou obsaženy v pozměňovacím návrhu, který přijal výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí. To, co navrhovala paní senátorka Chmelová s opatřením vzhledem k úřadům práce má také hlavu a patu. Přiznám se, že ještě budu čekat na pana senátora Kolibu, protože tam je toho více a je otázka, jestli jeho pozměňovací návrh nerozdělíme do několika částí. Ale tam s podporou ještě váhám. Ale z mého pohledu vychází lépe vrátit zákon a pokusit se ho opravit, než ho zamítnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Pan místopředseda Horník též nepožaduje přednostní právo, takže do obecné rozpravy je dále přihlášen pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Pěkné dopoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně senátorky, kolegové senátoři. Není šťastné v době nouzového stavu a při projednávání těchto zákonů podávat pozměňující návrh. Nicméně můj pozměňující návrh byl vypracován ve spolupráci s paní ministryní. A je jednak technického rázu, opravuje určité technické chyby v textu. A vaším prostřednictvím bych chtěl paní senátorce Chmelové, ona si asi pravděpodobně nepřečetla celé znění, protože tam je právě v bodu 2, že potvrzení se vypouští. To potvrzení od příslušného úřadu práce. A příslušnému úřadu práce zůstávají pouze v kompetenci potvrzení, která mu náleží. Tzn. že tím by měly být vyřešeny nedostatky zákona.

Další věc, kterou bych chtěl zdůraznit, jak bylo řečeno, že zákon není jakoby dobrý, ale ono je těžko v této situaci přijmout dobrý zákon, protože my nevíme. To postižení bude celé společnosti, jak si to všichni uvědomujeme. A dopady budou určitě pro nás ještě těžko dopočitatelné, co všechno nás čeká. A postihuje to nejen zdravotnická zařízení, firmy, občany, ale tento zákon, jak je v úvodu psáno, jsou to některá opatření určená ke zmírnění dopadu epidemie koronaviru na ty nejslabší. Tzn. já se osobně přimlouvám, abyste si přečetli můj pozměňující návrh, zvážili, zda neřeší nejzávažnější nedostatky původního návrhu. A ještě jednou říkám, v této situaci není šťastné přijímat pozměňující návrhy, nicméně si myslím, že přijetím tohoto pozměňujícího návrhu by se spousta věcí dala alespoň do nějaké přijatelné podoby. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní pan senátor Rostislav Koštial.

Senátor Rostislav Koštial:  Paní předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, mnohé bylo řečeno, tak já zkusím zestručnit své nápady. Řekl bych, že zaprvé návrh vykazuje mimo prvky protiústavnosti značnou dávku naivity. Naivitu spatřuji v tom, že skutečně nepředpokládáme, jak se určitá sociální skupina chová, když jim dáme jakýsi návod.

Takže tento návod je taky návodný, známe nájemníky, město Mikulov jich má 300, víme, že když někoho navedeme, aby něco odložil, tak to prostě odloží. Ty dopady už tady byly taky zmíněny, úplně jednoduchá, příkladová situace, na Mikulovsku, výplata je kolem 20 tisíc, nájemné přes 10 tisíc, v podstatě odloží jedno nájemné a už je v dluhové pasti, není schopen následně zaplatit. Tím, jak bylo řečeno, že se může dostat do problémů, že nedostane ani žádný sociální příspěvek, tak se tento problém opět přenese na toho vlastníka bytu, ať už je to město nebo přičinlivý živnostník, přičinlivý člověk, který na hypotéku nebo nějak si vydělal na byt. A dostane problém. Pak je tady další věc, mnohé nájmy, nájemní smlouvy jsou uzavírány tak, že není vydefinovaná položka za služby, je to prostě jednotná cena, nájemné. Tady se říká, že budu muset platit služby, ale mnohdy to není vydefinované, tak zase to zůstane na tom vlastníkovi bytu, protože on ty služby musí zaplatit, aby udržel v chodu domácnost, kterou někomu pronajímá. Ten zákon nebo ten návrh je nemravný, protože opětovně, jako už teď jsme zažili mnohokrát, staví proti sobě dvě sociální skupiny, skupinu nájemníka a skupinu pronajímatele nebo vlastníka.

Na závěr vláda se zbavuje finanční odpovědnosti za to, co nařídila, dostává vlastně do potenciální dluhové pasti nejenom toho nájemníka, ale i toho vlastníka. To je všechno, co jsem k tomu chtěl říct. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan předseda Senátu, senátor Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já si spíše dovolím takové dvě obecné poznámky s tím, že potom už je nebudu opakovat při projednávání těch dalších zákonů, ale protože paní ministryně tady dnes také zastupovala pana premiéra, tak bych si zároveň dovolil ji zdvořile požádat, aby tyto věci, co tady budu říkat, pokud to uzná za vhodné, opravdu na vládu přenesla.

Ta první věc, kterou chci říci, je, že my jsme dnes v mimořádné situaci, kdy vy jste nuceni často zákony vymýšlet přes noc, není na to tolik času, neprochází to různými připomínkovými řízení, z čehož nutně plyne, že ty zákony, které potom předkládáte do sněmovny, nemohou být úplně dokonalé, nejsou kvalitní, děje se to, že v té sněmovně jsou potom dopracovávány. Následně potom přichází k nám do Senátu. Protože to takhle je, tak Senát dělá dvě věci, snaží se vytvořit nějaký časový prostor pro to, aby ještě bylo možné před jednáním Senátu zákony projednat a příp. opravit či upravit, proto jsme například projednávali před týdnem pouze tři zákony, aby na ty ostatní, které jsou také nekvalitní, jako byly ty první tři, já se omlouvám, že to říkám, tak to bylo, tak byl nějaký čas na to, abychom případně některé věci ještě mohli opravit a upravit. My jsme 25. března se souhlasem všech předsedů klubů a se souhlasem všech předsedů výborů řekli, že pokud si vláda bude myslet, že by bylo dobré ještě nějaké zákony nějakým způsobem doupravit, že jsme připraveni k jednáním, i neformálním jednáním.

Já nemám zprávy od žádného předsedy výboru, že by k nějakým, kromě formálních jednání, na výborech došlo, k tomu, že někdo řekne, podívejte se, my po Poslanecké sněmovně, s tím, co z ní vyšlo, nejsme spokojeni, pojďme se bavit, jak to ještě opravíme v Senátu, protože jsme v úplně mimořádné situaci. My ještě na některé věci jsme zapomněli. Ale byli bychom rádi, aby se tam dodělaly. Nevím, zda tomu bylo tak například u tohoto zákona, protože tady teď máme pozměňovací návrhy, které jsou podobné nějakému švédskému stolu, teď vy si, paní ministryně, z toho budete vybírat, proč jste si nevybrala už dopředu, proč jsme to nemohli projednat tak, aby to bylo co možná nejlepší, byť to nebude kvalitní. To znamená, ta moje první obecná poznámka, zdůrazňuji, že opakovaná, prosím pěkně, Senát má zájem na tom, aby zákony byly co možná nejlepší a kvalitní, aby pomohly překonat tu těžkou situaci. Jsme připraveni se o tom bavit i mimo standardní jednání. Ale nemůžeme se o tom bavit tak, že bude telefonovat předseda výboru nebo předseda klubu nějakému ministrovi, aby se ho zeptal, jestli náhodou by neměl čas na to, aby se s ním o tom pobavil, nebo nějaký náměstek. To musí jít z druhé strany. Buď to z té druhé strany půjde, nebo to nepůjde. Já nemám zprávy o tom, že by to nějak intenzivně z té druhé strany přicházelo, že by někdo z druhé strany, to znamená z té vlády, chtěl nějakým způsobem ještě některé věci opravit, protože si uvědomil, že na to měl málo času, tudíž se tak nemohlo stát v rámci toho jednání ve vládě nebo v Poslanecké sněmovně. Velmi prosím, zvažte ještě jednou tuto nabídku, opravdu se k ní zkuste postavit jinak, než se k ní doposud stavíte.

Ten nouzový stav ještě nějakou dobu bude trvat, možná ještě k některým zákonům bude potřeba se o tom bavit. To je moje první věc, kterou tady mám. Troufám si říct, že takový pozitivní postoj k té spolupráci měla naprostá většina senátorek a senátorů. Opravdu, opakuji se, nemám pocit, že by si to někde významně z té vlády uvědomil, minimálně, je vás velmi málo. Jediné, co můžu v této chvíli udělat, je, že v tomto smyslu, teď mířím k těm třem zákonům, které jsme probírali před týdnem, musím se pozitivně vyjádřit k paní ministryni Maláčové. Ta jediná se starala, zajímala, bavili jsme se dopředu o tom, jakým způsobem a co budeme projednávat.

Teď druhá věc, kterou k tomu mám, zase se týká dnes jenom tří zákonů, dva o nájmech, jeden o cestovním ruchu. Ty zákony jsou často psány způsobem, kterému fakt nerozumím, to je tak, že staví lidi proti sobě, skupiny lidí proti sobě. Nájemce a nájemníky. Zákazníky a pořadatele zájezdů. Staví je proti sobě, aniž by jakkoli tu skupinu, kterou potom, řekněme, tím zákonem znevýhodníme, zároveň nějak sanoval, říká jenom, my vám potom někdy pomůžeme. My ten program připravujeme. Aby bylo jasné, o čem mluvím. V tomto případě je to jasné. My vlastně pomáháme nájemníkům tím, že část té odpovědnosti přenášíme na pronajímatele, s tím, že zároveň pronajímatelům ale nenabízí stát žádnou pomoc v tomto daném okamžiku, kdy my to projednáváme. Když se o to zajímáme, zjistíme, že na MPO se připravuje nějaký program, který by v nějakém okamžiku měl udělat naprosto logickou věc, a to je, když jsme se rozhodli nějaké skupině lidí, z cestovního ruchu, z bytového, řekněme, hospodaření, pomoci, protože jsou v situaci, kterou nezavinili, tak kde je ten podíl toho státu, kde je ta pomoc toho státu? Ten stát pomáhá podnikům, kurzarbeit vymyslel, stát pomáhá OSVČ, vymyslel kompenzační bonus. Kde je pomoc toho státu v případě bydlících a pronajímajících? Kde je pomoc toho státu v případě těch, co pořádají zájezdy, a těch, co si je zaplatili? Kde je? Zatím nikde není, ty zákony máme projednat, s tím, že jediné, co se dozvíme, je, my to připravujeme. Když to jde bez tohoto, tak v té společnosti vzniká úplně zbytečné napětí, které následně vy budete sanovat nějakými dalšími programy, o kterých dnes my, když o tom máme hlasovat, nic nevíme, a pak samozřejmě jediná možnost, jak my můžeme reagovat, je, že se snažíme těm, co jsou nějakým způsobem v tom zákoně, řekněme, potlačeni, pomoci. Viz ten pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kdy říkáme, dobře, jestliže dnes stát tlačí na to, nebo ten zákon tlačí na to, aby ta odpovědnost přešla více na pronajímatele, oni byli znevýhodněni, tak my chceme státní záruku. To je v zákoně, v pozměňovacím návrhu. Zrovna tak v případě cestovního ruchu, kdy vlastně část problémů cestovních kanceláří se přenáší na bedra klientů.

Já tedy za sebe, abych nějak skončil svoji obecnou poznámku, chci jenom říct, že chci velmi poprosit, aby tímto způsobem jsme zákony nepsali, abychom lidi proti sobě nestavěli zákony, nezpůsobovali vznik nějakých napětí, které je úplně zbytečné. Můj názor je, že není možné, aby stát v těchto případech neřekl, ale já vám pomůžu, pomůžu vám tímto způsobem, zároveň s tím, jak předkládá zákon. Protože ti lidé za to fakt tentokrát nemohou. Nemohou za to, že tady vznikla nějaká nařízení, která jim neumožňují otevřít kadeřnictví, nebo neumožňují platit nájem atd. To, že se tak neděje, je velká chyba, my potom dostáváme stovky emailů, kdy jedna skupina nám říká, udělejte a), druhá skupina nám říká, udělejte b). A obě mají pravdu. Protože tam chybí to c), to je ta pomoc toho státu, který řekne, ano, jsme v problému, tak problém rozložíme na nájemce, pronajímatele a stát. A v tomto případě my dnes... Třeba při tomto zákoně stát chybí. Jako mi chybí u toho zákona o cestovním ruchu. Není tam, odpověď je, on tam jednou bude, my už něco připravujeme. To my přece nemůžeme v tomto okamžiku tušit, nemůžeme vědět, jak to vypadá. To je moje obecná poznámka.

Už nebudu mluvit v tomto smyslu k cestovnímu ruchu, už nebudu mluvit v tomto smyslu k tomu dalšímu zákonu o nájmech. Říkám to tady najednou jako jednu svoji obecnou připomínku.

A úplně na závěr, můj názor k tomu, jak bychom se k zákonům měli postavit, jsou to všechny tři zákony, dva o nájmech, třetí o cestovním ruchu. Já si myslím, že nemáme jinou možnost než nakonec zvolit tu nejlepší z těch špatných možností, to znamená, těm, co jsou vlastně určitým způsobem biti za to, jak ten zákon je postaven, což jsou v našem případě třeba pronajímatelé atd., tak pomoci, to znamená, říci, dobře, my chceme, aby tam nějaké garance stát dal, přijmout pozměňovací návrhy, které půjdou v tomto směru. Jestli stát to potom ještě napraví nějakými dalšími dotačními programy, tak to bude jedině dobře, protože my potřebujeme, aby podnikatelé a lidé, kteří dnes zaměstnávají pracovníky, měli nějakou jistotu, věděli, že se na stát můžou spolehnout. Ze zákonů, které my projednáváme, na mě to takhle nepůsobí.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane předsedo, vám, nyní uděluji slovo panu senátorovi Tomáši Goláňovi.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážená ministryně, vážené kolegové, vážení kolegové. Já tady nevidím ten časový tlak, je tady psychický tlak, to je jasné, ale když si uvědomíme, pokud by se někdo snažil vystěhovat ty nájemníky, musel by to provést exekucí, tak to je otázka nejdřív konec roku. Takže já si myslím, že je čas na to, abychom to vrátili, donutili vládu, aby začala pracovat a udělala něco pořádného. Už to řekl můj předřečník, protože to, že tady neprobíhají ty diskuse, tak nám přináší tady zákon, nikdo tady neřekl takové drobnosti, ale ten zákon, v tom znění, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, platí pouze na situaci, kdy byl vyhlášen nouzový stav na základě krizového zákona. To je na těch 12 dní. Protože tam jsou tři varianty, buď podle krizového zákona, podle zákona o zdravotnictví, nebo podle nařízení hygienické stanice.

V tom odstavci, já myslím, že je to odst. 2 písm. b) je řečeno, že dopadá na opatření vyhlášení podle zdravotnického zákona podle § 69 odst. 1 písm. b), a ta opatření byla vyhlášena úplně podle jiného ustanovení. To znamená d) a i). To znamená, že tak, jak to bylo koncipováno, on to vlastně říkal i na našem ÚPV pan senátor Zdeněk Hraba, tak jak je to koncipováno, tak to dopadá pouze na těch 14 dnů, protože ta opatření byla vyhlášena podle § 69 odst. 1 písm. d) a i). Oni vlastně říkají, že se to má vztahovat na to béčko, na jiné písmeno, podle kterého nic nebylo schváleno, žádné to ustanovení nebo to opatření mimořádné není schváleno podle písm. b), ale podle jiných.

Paní Seitlová na to reagovala svým pozměňovacím návrhem, chtěla to dát do pořádku, ale já to jenom tady říkám jako demonstraci toho, jak ta vláda pracuje, kdyby komunikovala s těmi výbory, tak se tohle mohla dozvědět, nemusel sem přijít zákon, který je dnes, řekněme, impotentní, protože prostě 12 dní je docela krátká doba. K tomu všemu bych chtěl ještě dodat, že... Proč to nejde jednoduše, proč to nejde skutečně jednoduše jako ve Švýcarsku, jeden den to vyhlásí, druhý den si požádají, třetí den to mají na účtu. Proč to nejde jednoduše udělat tak, že ten nájemce si přinese to potvrzení, že do té nouze se dostal právě kvůli těmto opatřením, přinese si ho na příslušný úřad, úřad řekne, milý pronajímateli, odpusť nájemné tomu nájemci, my ti to nájemné zaplatíme. Jednoduchá věc. Rychle vyřešená. Bez jakékoli těžké administrace. Jdou ty peníze přímo bez jakýchkoli podmínek tomu pronajímateli, tam, kam se mají původně dostat. My pořád něco záplatujeme, pořád to přes něco posíláme, pořád k tomu potřebujeme milion různých potvrzení a vysvětlení. Pronajímatel dostane potvrzení, že nájemce se dostal do nouze z důvodu opatření vlády, pronajímatel se vzdá toho nájmu, dostane dotaci. Já nevím, proč tady všechno nějakým obloukem pořád obcházíme. Vyhneme se druhotné platební neschopnosti, ti pronajímatelé prostě budou mít problémy, protože nemůžou vystěhovávat, když budou žalovat, jak jsme řekli, že to můžou žalovat, to dlužné nájemné, to jsou dlouhé procesy u soudu, takže vyhneme se druhotné platební neschopnosti, která, když roztočí tuto spirálu, tak to hospodářství, mimochodem, musím říct, to hospodářství už bylo na tom špatně v lednu, tohle všechno je zástěrka, možná pro pana Žaloudíka vysvětlení, byla ve velmi špatné kondici v lednu, v únoru jsme byli v deficitu 20 mld., vrátím se zpět. To hospodářství by se udrželo aspoň na nějaké klesající tendenci. Takhle nám hrozí strmý pád, protože nebudou peníze. Firmy, které nemají nic společného s poklesem příjmů, což jsou ti pronajímatelé, přijdou o peníze druhotně, přes toho nájemce. Já po těchto opatřeních volám už od začátku krize. Ty peníze musíte dostat tam, kde chybí, vy musíte nahradit ty příjmy, vy jste to viděli, že je musíte nahradit, proto jste obešli zákon, za to by každý podnikatel už dávno seděl, zrušili jste ta opatření podle zákona krizového, které vyvolávají povinnost náhrady, udělali jste to účelově podle jiného zákona. Dobře, udělali jste to účelově, tak to změňte pomocí programů, ty peníze dejte tam, kde se ztratily. Tam, kde ten příjem vypadl, tam ty peníze dejte, pak se bude platit dodavatelům a všem, protože firmy, které o příjmy nepřišly, přijdou o peníze, budou fakturovat, budou prodávat, budou poskytovat služby, stejně ty peníze nedostanou, protože jeden z jejich odběratelů bude ten pronajímatel, ten je nebude mít, protože je nedostal od nájemce, jsme pořád ve spirále druhotné platební neschopnosti, která toto hospodářství vrhne strmým pádem do propasti. Ne tím pomalým pádem, kde jsme se řítili už v lednu, protože propadl ocelářský průmysl, tím strmým pádem do hluboké propasti, vy tady pořád sanujete části mezd a něco, abyste vypadali dobře, že prostě se snažíte zachránit pracovní místa, ale hospodářství žádným způsobem nezachraňujete, to hospodářství brzdíte, řekněme, ve veřejném zájmu. Ale tu brzdu, když neodbrzdíte, tak ji musíte eliminovat, ty peníze tam prostě musí být.

Jednoduché opatření, já pořád nerozumím, tak prostě pronajímatel dostane přímou dotaci, odpustí nájem a máme celou situaci vyřešenou, žádné soudy, žádné exekuce, nic, všechno vyřešené. Ale tady se pořád jezdí prostě do Prahy z Brna přes Vídeň, pořád se něco bere obloukem, pořád se ke všemu dávají nějaké podmínky.

Já si myslím, že je na čase, aby se vláda zamyslela a konečně s tímto něco udělala, protože pak tady budeme sedět nad mnohem horšími opatřeními, a to už bude pozdě bycha honit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, nyní pan místopředseda Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já bych si dovolil nejdříve prostřednictvím vás, paní místopředsedkyně, říct reakci na Miloše Vystrčila, na našeho předsedu, ve věci toho, že ministerstva nekomunikují. Ano, on má pravdu, ona nekomunikují. Ale včera jsme probírali právě na klubu záležitosti týkající se zákona č. 231, náš senátní tisk, kdy naopak bylo konstatováno, že ministr Plaga a jeho lidé velmi úzce s naším výborem, ale i s Poslaneckou sněmovnou spolupracují, dokonce to dávali jako příklad, jak by to mělo fungovat. To znamená, my bychom tady dneska skoro ani nemuseli sedět, kdybychom se domluvili na pozměňovacích návrzích, které bychom schválili, takhle bychom to jenom odhlasovali. Chápu, že vláda je pod nějakým tlakem, ale já mám dojem, že ten tlak si vytváří sama, ona pouze dělá líbivou politiku, řekl to můj předřečník, ona jede na masy. Masa v tenhle okamžik je samozřejmě víc nájemců než pronajímatelů. To je logické. Oni fungují podle toho, jak jim radí jejich PR poradci. Takhle to funguje a takhle to je. Řekněme si to na rovinu. Takže chtěl bych tady vyzdvihnout práci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, že to komunikuje, to snad kolegové případně potvrdí, že to funguje. Vidíme, že to může fungovat. Jak to nefunguje, paní ministryně, bohužel, byť vás mám rád, tak je dané tím, že tady máme, já nevím kolik, deset nebo kolik pozměňovacích návrhů, to jsme si mohli všechno odpustit. Jsme v nějakém nouzovém stavu, a i my, ale přece nemůžeme jako pojistka, o které vždycky mluvíme, tak pustit paskvily do světa. A dovedeme si vůbec představit, když vstoupíme touto formou v rámci nouzového stavu do zákonů, jakou paseku to nadělá, ze které se nevylížeme dalších x let, jenom proto, že teď úplně zbláznění v podstatě pro to zvedneme ruku. To už skončilo, těch 30 dní už jste měli na to, aby se vám ministerstva konsolidovala.

Moji dva předřečníci, a zejména kolega Goláň, krásně řekli, jak by to šlo vyřešit hrozně jednoduše. Proč na to nepřišlo vaše ministerstvo? Proč to takhle nechceme udělat? Předtím kolega Hraba mluvil o jakémkoliv fondu, vždyť se to dá zřídit okamžitě, dá se to kontrolovat a můžete to rovnou sanovat ze státního rozpočtu. Jasná pravidla. A nebudeme sahat do zákonů této republiky. Bohužel touto cestou nejdete, vyšlete vždycky nějaký signál mezi občany, a ti v nějaké dobré víře mají očekávání. A pak přijde druhá skupina, o které mluvil kolega Vystrčil. Malý příklad, který včera byl zmiňován na výboru. Jeden z našich senátorů pronajímá jeden byt. Ten byt pronajímá osobě handicapované, osobě v důchodu a osobě sociálně potřebné. Zákon ještě není ani schválen. A ta osoba už mu volala, že už mu nebude platit nájem, to tady říkal někdo z kolegů. To si myslí ale většina nájemců v celé České republice. To jste způsobili tímhle tím rychlým vypuštěním něčeho, kdy nikdo neví, jak to vlastně bude a jak to dopaden. To, že to dopadne špatně, to o tom jsem 100% přesvědčený. Problém je v tom, že v rychlosti, ve které jste to schvalovali v Poslanecké sněmovně, shodou okolností jsem to viděl v přímém přenosu, když jste projednávali tento zákon, vy jste nenaslouchali. Vy jste to tam řezali počtem hlasů koalice. A tím to bylo dané. A v tom je ta zásadní chyba. A od té doby byl týden, kdy jsme si to mohli tady vyříkat a mohli jsme to tedy napravit, když už nic jiného, protože musím dát za pravdu kolegovi Nytrovi, já jsem byl připraven dát návrh na zamítnutí tohoto zákona, což tedy už tady padlo. Na druhou stranu jak to dopadne? Nakonec všichni zase pod tlakem obrovského strachu, tak tu 101 dají dohromady, proto zahlasují a hotovo. Čili budeme mít tady super paskvil, takže tady je alespoň šance to trochu napravit. Samozřejmě Poslanecká sněmovna nerada v podstatě si nechává opravovat zákony a nerada proto hlasuje, tak se domnívám, že to možná bude i problém, že si to v podstatě schválíte ve svém znění, ale v ten okamžik počítejte s tím, že za to ponesete jako vláda plnou odpovědnost. Toto už nečiníte v nějakém ultrakrizovém stavu, ten stav je stabilizován a měl by fungovat normálně. To, že jsme přistoupili na to, že si nebereme celou lhůtu projednávání 30 dnů a jenom týden, tak je velmi vstřícný krok. A kdybychom nechali těch 30, tak tam bude pozměňovacích návrhů 20 30. A nejenom třeba 10. Takže já apeluji znovu na vládu. To, co říkali předřečníci, my jsme připraveni s vámi komunikovat, ale to musíte být připraveni vy, ale hlavně vy musíte být první, kteří budete tady v Senátě, a budeme projednávat věci, které nám sem posíláte a které chcete schválit ve zrychleném čtení. Tak pak ještě druhá poznámka. Víte, co je nejhorší? Že tohle až vylítne ven, tak si nedovedu představit, kolik vznikne soudních sporů. A že vzniknou, už všichni víme. Budou zavaleny úplně soudy a do toho vstoupí mnohdy neodborní, anebo lépe řečeno možná bojácní úředníci, kteří to budou vyřizovat, protože ten úředník se dneska bojí a je tak zblblý tím strachem v té společnosti, že v podstatě ani neví, co má tomu žadatelovi říct, to asi potvrdí všichni. A je úplně rozdílné, co řekne v Domažlicích a co řekne v Karlových Varech. Ty lidi neví na úřadech. Není jednotný výklad k tomu. Způsobíme tímto schválením tohoto zákona obrovský problém v České republice, nastane to, co říkal kolega Goláň, druhá platební a třetí platební neschopnost, a tím zabrzdíme naprosto ekonomiku, lidi uvrhneme do nešťastných situací, kdy budou muset vyhlašovat bankroty apod., což už mnozí, mimo jiné, vyhlašují. Takže já bych skoro přivítal, kdyby teď paní ministryně na základě kolegů, kteří tady byli nebo kteří ještě budou mluvit, tak až domluví, kdyby jako chlap vstala a řekla: „Já tento zákon stahuji a pojďme to řešit jinou cestou, která byla námi tady navrhována.“

Paní ministryně, já vás k tomu vyzývám, postavte se ne jako chlap, ale jako žena a stáhněte tento zákon z projednávání a vyřešte tuto problematiku jinou cestu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane místopředsedo, já vám děkuji, a my se ještě během dopoledního programu vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak jsme se vystřídali, děkuji. A dalším, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je pan senátor Václav Láska. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, pane předsedající za slovo. Paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já nejdřív v úvodu řeknu, jak budu hlasovat. Já budu hlasovat pro zamítnutí zákona, protože nevidím žádný prostor pro to, jak tento zákon opravit tak, aby byl k čemukoliv užitečný. Z mého pohledu, z pohledu právníka, z pohledu advokáta je chybná samotná myšlenka, řešit situaci nájmu bytů tímto zákonem. Nejenom že je chybná, přijde mi i zbytečná. Proč zákon vznikl? Čeho se bojíme? Bojíme se, že přijdou teď lidé o bydlení? Víte, jak funguje vystěhování člověka z bytu? Dáte mu výpověď, on dá žalobu na neplatnost výpovědi, máte první roční, dvouletý spor. Když vyhrajete, musíte dát žalobu na vyklizení, máte další dvouletý spor. Takže samotná délka toho sporu na 3 na 4 roky. Vůbec tu nehrozí, že by teď aktuálně někdo přišel o bydlení, neřku-li si vůbec nejsem jist tím, že soudy budou ochotny přisvědčovat výpovědi z nájmu bytu, pokud v důsledku současné krize někdo neměl na placení dvou tří nájmů. Dovedu si velmi dobře představit, že soudy se odvolají na dobré mravy. A takové výpovědi nepřiřknou soudní ochranu. Tudíž řešíme nějaký strach, který je úplně zbytečný, který neexistuje. Co se bude dít? Máte v podstatě dva druhy pronajímatelů. Někteří mají určitou důvěru k lidem, kterým to pronajali, mají smlouvy na delší dobu. A tam prostě bude ochota se domluvit, proto nikdo nebude chtít absolvovat dlouholetý zbytečný spor. A pak máte pronajímatele, kteří nemají důvěru ke svým nájemníkům, dávají nájem bytu na tu nejkratší možnou dobu, co je, jednoho roku, a ti nebudou dávat výpověď, ti si prostě počkají, až uplyne jeden rok. A pak jim neprodlouží nájem bytu a vystěhují je okamžitě. A před takovýmhle jednáním zákon nájemníky prostě nechrání. Takže zákon vůbec nikomu nepomáhá, nic neřeší, je zbytečný. A navíc ve svém důsledku je škodlivý, protože do toho předvídatelného průběhu věcí, tak jak jsem vám řekl, přijde nějaká nová zákonná změna, která změní zažitá pravidla, každý si ji bude vykládat po svém, výrazně klesne ochota domlouvat se, třeba i ze strany nájemníků, protože si budou myslet, že mají v zádech tenhle zákon a že budou krytí. To, co říkal kolega Koštial, možná některé to povede k tomu, že nájem bytů nebudou řešit přednostně, protože tady jsou chránění. Budou přednostně řešit možná nějaké jiné pohledávky, které přednostní nejsou, když to vezmu ad absurdum třeba vánoční dárky. A budou se jim kumulovat dluhy a pohledávky, které by jinak nevznikly. No a ty na konci roku vyrostou, budou se muset řešit, dopadne to exekucemi, takže tenhle zákon nejenom, že je zbytečný, ale je vyloženě škodlivý. Proto ve vší úctě ke kolegům, kteří připravili pozměňovací návrhy, já se připojím a budu hlasovat pro zamítnutí toho zákona.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A s přednostním právem se přihlásil pan senátor Petr Vícha, máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Využívám svého přednostního práva právě proto, aby navázal na kolegu Lásku. Jsem v této chvíli podjatý, protože jako město vlastníme 4,5 tisíce bytů. A naprosto chápu, že někteří z nich se dostanou do potíží. Ti, co se dostanou do potíží, tak v tuhle chvíli existují standardní metody, jak jim pomoci. Jak z hlediska Úřadu práce, a to dávkami v nezaměstnanosti, pak z hlediska příspěvku na bydlení.

Jsem v této chvíli podjatý, protože jako město vlastníme 4,5 tisíce bytů. A naprosto chápu, že někteří z nich se dostanou do potíží. Ti, kteří se dostanou do potíží, tak v tuhle chvíli existují standardní metody, jak jim pomoci. Jak z hlediska úřadu práce, a to dávkami v nezaměstnanosti, pak z hlediska příspěvku na bydlení. A mám už dnes desítky připomínek těch lidí, kteří říkají – my teď nemusíme platit nájem, protože už vláda řekla, že nemusíme platit nájem. A to je velmi nebezpečné, protože v této chvíli oni mají nárok na příspěvek na bydlení za podmínky, že to nájemné platí. Pokud nebudou to nájemné platit, tak ten nárok na příspěvek na bydlení samozřejmě ztrácejí. Čili je to velmi nebezpečné, konstatuji, že stát má v této chvíli standardní způsoby, aby situaci řešil, a tento zákon je naprosto zbytečný a nebezpečný v tuto chvíli. Podotýkám, že úplně na úvod jsem řekl, že cokoliv přichází v této chvíli z dílny Ministerstva pro místní rozvoj, považuji za neseriózní, tak jako k tomu stavebnímu zákonu jsem říkal. Připojím se tedy k tomu, aby ten návrh byl zamítnut, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecní rozpravy je pan senátor Lukáš Wagenknecht, máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já navážu asi na kolegy Goláně a Vystrčila, ale zkusím to říct malinko jinak. První věc bude apel, ne přímo na paní ministryni, ale na celou vládu, chápu, že jste ve sboru. Ale co mně se nelíbí a budu to opakovat u dalších zákonů. Tato vláda v této krizové situaci používá několik metod, které se mi nelíbí. První je vyvolávání střetů. My máme nějaký problém jedné sociální skupiny a my ho vytěsňujeme nějakou jinou sociální skupinou, kterou uvrhneme do problémů. Druhý nástroj, který se mi nelíbí, jsou sliby, které pořád slyšíme, opakují se, pak jsou naplněny nějakým způsobem nebo jinak, a ti lidé opět jsou zklamaní v té velice krizové situaci. Viz čekáme, jak dopadne podpora třeba dohodářů, o jiné zatím nevíme, máme nějaké sliby, většinou to dopadne jinak. A třetí potom je zastrašování. Budete mít také tady zákon na nějaké zpřísnění sankcí vůči lidem v krizových situacích, a to se mi také nelíbí. A já jenom teď navážu na ty věci, které tady jsou. V tomto případě, jako v jiných, u těch zákonů je opravdu problém, že vláda místo toho, aby reálně tu situaci řešila kompenzacemi, tak ji přenáší na někoho jiného. Teď se premiér Havlíček pořád v televizi opájí číslem bilion korun. My napumpujeme bilion korun, my to zachráníme! Ale pak zjistíme, že z toho bude podstatná část pouze nějaké úvěry, které vlastně de facto ani nefungují, to je druhá věc, kterou bych zmínil, že ty opatření jsou nejenom podle mého názoru nesmyslná, ale neúčinná v dané chvíli, nefungují, nejde to. A co to je? To je de facto něco podobného jako tady. My pouze odsouváme ten problém o několik měsíců dále, takže nakonec ti lidé, kteří se vysílí, pak budou úplně v koncích. A já zkusím tady k tomuhle, připadá mi to tady jako pes na kost, tady máme nějakou hozenou kost, která jakoby něco vyřeší, budeme to napravovat, ale nic nenapravíme. Já řeknu příklad ze včerejška, já to vezmu z jiného pohledu, těch osobních životních příběhů je mnoho, ale já vám ho řeknu. Včera u mě byl si posedět chvilku, já mu budu říkat František, ať to jméno tady neříkám, náš hospodský, který má hospodu na rohu. Ten člověk opravdu je v tísnivé životní situaci. Vydá přes okénko pár piv, jsou to desítky korun, které vydělá. Mimoto se stará o svoji nemocnou babičku, obíhal teď 14 dní, vůbec jestli nějaký sociální příspěvek dostane. Nakonec ho možná i dostane, v řádu tisíců korun, ale on byl odpovědný. A za dobu, co podniká, koupil si byt 1+1, větší garsonku. A v tuto chvíli, dokud nebudou nějaké další peníze, to je jediný jeho životní příjem - 8,5 tisíce korun měsíčně. Toto, když přijmeme, tak kam toho Pepíka dostaneme? On možná příští měsíc dostane nějaký příspěvek od státu, nějaké peníze na živobytí, to je těch 15 tisíc měsíčně, ze kterých sotva pokryje nějaké jiné náklady, které má se svým podnikáním, které v tuto chvíli nemůže revanžovat jakýmikoliv příjmy. A je to jeden z těch mnoha příkladů, o kterých se bavím, takže vy tou jednou sociální skupinou, opětovně se vrátím k tomu zpátky, že tu sociálně slabou skupinu popravíte. Já jenom za mě, já budu taky hlasovat proti tomuto návrhu, pokud tedy bude potom podrobná rozprava, tak asi budeme podpořovat jednotlivé pozměňovací návrhy, ale za mě bych pak ještě požádal paní ministryni, jestli ona sama za sebe, když my tohle budeme napravovat, jestli vláda přistoupí na jakýkoliv ten pozměňovací návrh nebo ne, abychom věděli, jestli vůbec má smysl tady do tohoto boje jít, abychom věděli, že tady budeme, máme tady, já nevím kolik pozměňovacích návrhů, které to určitě vylepší, třeba pan Nytra, určitě se mi líbí alespoň ta garance státu, je to dobrá věc, i když to je pouze... Pardon, abych to tedy nekomplikoval, nicméně za mě, jestli vůbec má smysl tady se vysilovat tím, že budeme něco vylepšovat. Pokud nám paní ministryně řekne, že ne, že stejně to všechno bude v původním znění, tak ať si rovnou řekneme na rovinu, jak to vláda s těmi lidmi myslí. A za mě poslední konstatování, zopakuji to, vy pouze přesouváte to, co má dělat stát, na někoho jiného, v tíživé situaci v tísni, je to špatně, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecní rozpravy je paní senátorka Renata Chmelová, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, pane předsedající, já jsem v rámci svého vystoupení slíbila přečíst zde písemné vyjádření od paní náměstkyně Jirkové z MPSV, před chvílí jsem vám ho poslal všem do e-mailu, ale raději jej načtu na stenozáznam.

Paní náměstkyně Jirková na můj pozměňovací návrh uvádí:

Návrh je velmi - míněno ten původní, který je teď v zákoně - návrh je velmi problematický, protože de facto zakládá již nyní přetíženému úřadu práce zcela novou agendu. Potvrzování okolností prodlení převážně v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, které nájemci znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo řádnou úhradu nájemného. Úřad práce České republiky přitom těmito informacemi, to znamená okolnostmi potvrzující prodlení, nedisponuje v rámci své vlastní činnosti. Informace o vyplacených dávkách nebo jiných podporách tyto okolností bez dalšího také nedokládají. Úřady práce administrují Antivirus, MPSV v tuto chvíli alokuje všechny potřebné personální zdroje resortu na podporu zabezpečení programu, stoupá evidence uchazečů o zaměstnání, duben a květen ukáže realitu žádostí o hmotnou nouzi a o mimořádnou okamžitou pomoc. Veliká část úřednic má malé děti, tj. ačkoliv bylo usnesením vlády uloženo zabezpečit péči o děti, část úřednic si vzala nebo vezme ošetřování člena rodiny, případně stejně jako jinde je personální situace ovlivněna karanténami. Za MPSV je jednoznačně třeba preferovat původní podobu § 3, odstavec 3, senátního tisku. To jest, dokládám jen mezismluvními stranami tak, aby úřad měl volné práce na zabezpečení nezbytné prioritní agendy.

Takže to je jenom potvrzení. Já bych chtěla poděkovat panu senátorovi Kolibovi prostřednictvím pana předsedajícího za dovysvětlení jeho návrhu. A přestože se domnívám, že pokud budeme v podrobné rozpravě, tak nebudu již moc na něj reagovat, tak dovolte, abych na něj zareagovala přesto teď. Přesto mi ten pozměňovací návrh přijde zbytečně komplikovaný, je tam vlastně uváděn výčet orgánů nebo institucí, které mají dokládat tu neschopnost platit nájem z důvodu koronakrize, ale už tam vlastně nejsou uvedeny zaprvé ani všechny, protože stejně je to jenom nějaký výčet a případně další, a já se domnívám, že těch institucí případně může být více, takže mi nepřijde úplně šťastné to komplikovat jejich výčtem. Ale zároveň tam vlastně nejsou uvedeny ani ty příklady a důvody, proč bych se zrovna na tento orgán měl obracet. Jako příklad tady uvedu uzavření provozovny, kdy k tomu může vydat vyjádření buď zaměstnavatel, nebo Česká správa sociálního zabezpečení. Já se obávám, že prostě ty formuláře stejně nebudou připraveny a přijde mi jednodušší, aby zůstal ten jednoduchý vládní návrh. A potom nějaký pokyn a průběžně se aktualizoval seznam těch institucí a seznam těch přesných formulářů, které se mají dodávat, a to už nemusí být dáno v zákoně, přijde mi to nadbytečné a matoucí to do toho zákona dávat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  A ještě závěrem, jestli dovolíte, bych se chtěl vyjádřit k tomu, že mně ta nastalá situace přijde skutečně jako nejlepší k využití, k proměně úřadů práce, aby došlo k jejich automatizaci, systematizaci a zjednodušení vyplácení dávek, aby úřady práce přestaly se hroutit pod náporem dokumentů, prokazování, dokazování a ověřování. A již jsem tady o tom mluvila minule a byla bych moc ráda, kdyby MPSV se tohoto chytlo a nějakou takovouto velkou reorganizaci úřadu práce provedlo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Rostislav Koštial. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Rostislav Koštial:  Kolegyně, kolegové, já se omlouvám, že budu krátce zdržovat, bude to velmi krátké. Přestože to tady senátor Goláň a senátor Láska zdůraznili, tak bych chtěl ještě podtrhnout zbytečnost toho zákona, protože ten, kdo se skutečně někdy pokusil vystěhovat nájemníka z bytu pro neplacení, tak ten, kdo to umí velmi dobře, tak minimálně půlroční lhůta. A musím říci, že tady jsme vystěhovávali jednu občanku z jedné sociální menšiny. Trvalo nám to 14 let, 14 let jsme se soudili. A nevím, proč tak překotně tlačíme novým zákonem, když skutečně, když to umí někdo brilantně, tak to trvá opravdu půl roku. Takže nadbytečnost zákona z těchto faktických momentů vyplývá.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Poslední poznámka. Samozřejmě všichni jsme tady slyšeli, že nájemci mají dostatečný čas, takže znovu říkám zamítnout. Poslední poznámka, proč ten zákon ještě bude zatěžovat soudy? Je tam situace, kdy pokud pronajímatel cítí tzv. rdousící efekt, že by to, že mu neplatí nájemce, mu způsobilo životní a ekonomické problémy, tak se může snažit s tím nájemcem dohodnout, že nájem ukončí, protože on sám je ohrožen. Ale pokud se nedohodnou, rozhodne o tom soud. A máme tady další cestu soudních sporů, protože když pronajímateli nezbude nic jiného, než se snažit zbavit právě z důvodu tzv. rdousícího efektu nájemce, musí dojít k dohodě. Když nedojde, jde to k soudu. Další soudní spory. Soudní spory o nájemné, soudní spory o to, zda je v takové nouzi pronajímatel či nikoli, aby mohl nájem vypovědět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Paní ministryně, dámy a pánové, rozprava je pro mě nesmírně zajímavá, protože potvrzuje základní půdorys, na kterém bychom se měli rozhodovat. Nepopíráme, že současná krize bude mít zdrcující dopady na celou řadu občanů a celé řadě z nich hrozí propad do chudoby. Ale zároveň bychom měli k těmto problémům přistupovat inovativně a s nápady, které budou naznačovat nové postupy řešení, jak je tu kolegové před chvilkou zmiňovali. Řešení, která vláda přinesla, ale takové inovace nepřináší. Dotýká se vlastně i toho základního, co máme mezi fundamenty naší státnosti. Vlastnictví přeci zavazuje. A neměli bychom tento závazek rozmělňovat nebo znejišťovat zákonem, který je nesrozumitelný nebo lidi povede k neodpovědnému chování. Proto jsem si osvojil i argumentaci kolegů, kteří upozorňovali na riziko přenosu dluhu z nájemníka na vlastníka nemovitostí. A budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Děkuji, vážený pane předsedající. Já si velice vážím připomínek paní senátorky Chmelové, nicméně součástí mého pozměňovacího návrhu není žádná tabulka, to je odůvodnění návrhu. Součástí mého pozměňovacího návrhu, pokud tento tisk nebude zamítnut a dostane se do podrobné rozpravy, tak bych si dovolil tento pozměňující návrh načíst, ale máte ho písemně, jsou čtyři body. A tyto čtyři body zaprvé upravují právě to, že se v § 1, odst. 2, písm. b) za textem „písm. b)“ zrušuje a ve druhém bodu se vypouští potvrzení od příslušného úřadu a nahrazuje se potvrzením od zaměstnavatele nebo příslušného orgánu státní správy atd. Máte to písemně, prosím.

Takže já bych se, vaším prostřednictvím, opět vrátil k příspěvku pana senátora Nytry, který říkal, že máme několik možností. Máme možnost to zamítnout, vrátí se to do PS, která nás zřejmě přehlasuje a bude to v původním znění s legislativními chybami. Anebo v rámci podrobné rozpravy načteme můj pozměňující návrh, který koriguje určité nedostatky a nesprávnosti v té první verzi. A pokud PS bude mít zdravý rozum, což věřím, že bude mít, tak tento pozměňující návrh bude posunut a vede ke korekci zákona. To je účel mého pozměňujícího návrhu. Já jsem velice zvažoval, jestli v tomto stavu vůbec pozměňovací návrh dávat, protože víme, že to celý legislativní proces komplikuje. Nicméně si myslím, že v rámci zdravého rozumu nejlepším řešením je to nezamítnout, ale upravit to tak, aby to bylo opravdu v některých případech, které skutečně neumíme domyslet, tato opatření by měla zmírnit dopady epidemie koronaviru, jak to bylo původním záměrem tohoto zákona. Takže vám děkuji za pozornost a pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, dovolím si načíst můj pozměňující návrh. A prosím, přečtěte si to, opravdu ta tabulka není součástí, je to jen odůvodnění. Pozměňovací návrh má jen čtyři body. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Děkuji za slovo. Já se pokusím být stručný. Já návrh, který je předložen, nepovažuji za příliš zdařilé dílo, ale na druhou stranu si myslím, že v takto mimořádné situaci si nájemníci bytů nějakou mimořádnou ochranu zaslouží, protože se mohli dostat do platební neschopnosti nikoli svou vinou, přestože si v minulosti vždy své povinnosti vyplývající z nájmu řádně plnili. Možná by bylo lepší, kdyby vláda přišla s nějakou dávkou nebo nějakou formou třeba bezúročné půjčky ať už na straně nájemců nebo pronajímatelů. Nicméně toto poskytuje nějakou byť minimální ochranu. Byť souhlasím s tím, že tam je celá řada rizik.

Možná bych ještě upozornil na jeden argument, který tady zazněl, který já nepovažuji za úplně přesný. To, že nájemcům nic nehrozí, protože i když teď dostanou výpověď, tak to možná bude trvat několik let, než tam bude nějaké pravomocné soudní rozhodnutí. Ale to si nemyslím, že by zrovna byla ta pravá ochrana, spoléhat na to, že to bude ještě chvilku trvat, než je z bytu vystěhují, protože teď se dostali do neschopnosti nájmy platit.

Ještě bych se vyjádřil stručně k jedné věci, to je ten návrh, paní senátorky Chmelové na zrušení tzv. bezdoplatkových zón. Ono je to sice formulováno nikoli jako přechodné krizové řešení, ale jako trvalé řešení. Přesto si myslím, že to doopravdy vazbu k současné situaci má, protože spousta lidí se nově mohou dostat do situace, že budou potřebovat doplatek na bydlení jako dávku hmotné nouze a nemuseli by se k ní dostat díky tomu, že zrovna tam, kde shodou okolností bydlí, platí tyto bezdoplatkové zóny. Já to považuji obecně za neústavní a problematičnost řešení se může zvýraznit právě v této krizové situaci. Takže bych byl dokonce v nouzi ochoten podpořit i tu původní sněmovní verzi, protože je to alespoň něco málo, byť hodně nešťastně formulovaného. Když to tady vylepšíme některými pozměňovacími návrhy, budu rád.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Mikuláš Bek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi jednu obecnější poznámku. My máme dnes takovou příležitost se dívat na tento zákon v kontextu celého balíku a já myslím, že tam celá řada z nás spatřuje jakousi zvláštní logiku, vůči které máme výhrady. My všichni asi chápeme, že teď všechny vlády musí vytloukat klín klínem a zdravotní krizi řešit tím, že vyvolávají ekonomickou krizi. Ale jde o to, jak hluboká krize bude. A významnou součástí ekonomické krize je ztráta důvěry v to, že se budou hradit závazky v ekonomice. A vlastně celá řada navrhovaných opatření prohlubuje tuto krizi nedůvěry, protože když si vezmeme poměrně banální příklad zavřeného obchodu, tak dobře, jeho majitel a zaměstnanci nebudou muset platit nájmy nějakou dobu. Pokud pronajímatelé mají hypotéky, tak chvíli nebudou platit hypotéky, tím se posune ten problém na banky. A nakonec, jak vidíme v návrzích zákonů, se posune na národní banku, která skoupí dluhopisy, které vydají.

Je otázkou, zda vlastně nedochází k multiplikaci negativních efektů tímto postupem. Jestli se nedopouštíme toho, že místo toho, abychom řešili problém lokalizovaně hned na začátku efektivní pomocí firmám a jejich zaměstnancům, tak rozkládáme nákazu do mnohem širších kruhů. A já myslím, že to je podstatou výhrady celé řady z nás, protože vnímáme i širší kontext tohoto opatření. A to vede k jisté skepsi vůči návrhu, který jinak řada z nás samozřejmě jen s těžkým srdcem bude zavrhovat, protože rozumíme tomu, že se může dostat část našich spoluobčanů do významných potíží, ale ten kontext je důležitý, zda se nešíří negativní nálada v ekonomice ještě více, než kdybychom efektivně zasahovali hned na začátku problému.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Jsem daleka toho, abych hájila formu a principy návrhů, které před námi leží, nicméně nemohu ponechat bez reakce stanoviska některých kolegů senátorů, kteří říkají: „My to zamítneme, protože se řeklo lidem, že nemusí platit, tak nebudou platit“. Já musím odpovědět na to, že je to velmi, řekla bych, obecné rčení, které nevyplývá vůbec ze zákona. Ten zákon říká, že se jen lhůta posouvá těm, kteří ztratili práci nebo se dostali do tíživé sociální situace, což se bude muset doložit. Možná, a to nechci zpochybnit, že vláda skutečně argumentovala nebo měla nějaké stanovisko, tiskovou zprávu, která tento dojem vyvolala. Ale jenom chci argumentovat tím, že jestliže lidé, kteří jsou běžní neplatiči a nemají tyto problémy a říkají: „My nebudeme platit,“ tak na ty se vůbec tento zákon nevztahuje. To jsem jen chtěla říci, že to by bylo velice mylné a velice chybné. A tím argumentovat „teď všichni nebudou platit“, tak to mi nepřipadá, že bychom měli přistoupit na tuto argumentaci.

Stejně tak jako pan senátor Dienstbier se domnívám, tady bylo řečeno, když je někdo šikovný, tak se bude soudit několik let, aby ho nevyhodili z bytu. Prosím vás, ti lidé nebudou mít na právníky, ti lidé dostanou výpověď z nájmu a budou vyděšeni. A o to nám přeci jde, abychom této situaci předcházeli. Rozumím tomu, že mají pravdu ti, že se to někdy vleče, ale už to, že lidi postavíme do té situace, je podle mě něco, čemu bychom se měli snažit zabránit. Já se s touto argumentací opravdu nemohu ztotožnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážená paní ministryně, já teď budu mluvit hlavně k vám. Ve svém prvním vystoupení jsem deklaroval, že byť ne s nadšeným jásotem jsem nebo jsme připraveni návrh zákona podpořit, byť s pozměňovacími návrhy. Ona se diskuse vyvíjí určitým způsobem. V tuto chvíli bych možná nenadšený jásot vyměnil za skřípění zubů nebo možná ještě hůř. My bohužel neumíme udělat modelové hlasování. A skoro to vypadá na zamítnutí zákona. Takže se chci zeptat, bohužel nemůžete postupovat podle návrhu pana místopředsedy návrh zákona stáhnout, ale kdyby se povedlo najít nějaký mechanismus, abychom projednávání zákona přesunuli na pozdější termín, tzn. na 29. dubna, kdy máme naplánovanou schůzi, jestli, a to je naprosto zásadní otázka na vás, jestli byste byla ochotna a schopna se zástupci senátorů pracovat na něčem jako komplexní pozměňovací návrh, který by měl šanci projít i potom schválením v Poslanecké sněmovně, protože si uvědomuji, že na jedné straně jsou nájemníci, kteří potřebují pomoci. Na druhé straně platí, co tu bylo řečeno, že pomoc nájemníkům dnes navrhujeme na úkor někoho úplně jiného. Takže abychom našli nějaký konsensus. Vím, že je to velice netradiční a přiznám se, že neznám teď ještě dopředu cestu, jak by to šlo udělat, ale spíše je otázka na vás, jestli byste vůbec byla ochotna na to přistoupit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným, a posledním zatím, do obecné rozpravy, je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Před tím, než dám skutečně jednoduchou otázku, na kterou bych rád, kdyby paní ministryně, ale samozřejmě nemohu si to vynucovat, odpověděla jako první, tak bych řekl jednu věc. Situace, kterou teď prožíváme, tak zatím vidíme určité hrůzné dopady, může to trvat dlouho atd., nicméně podle dat a vývoje počtu nakažených se skutečně zdá, že křivka už není ani plochá, ale je to spíše už parabola. Tzn. počet nakažených opravdu významně klesá. A všichni teď očekáváme, co sledujeme vývoj situace podle křivek, které máme k dispozici, dokonce jednotlivých případů, jestli se nějak projeví Velikonoce. A samozřejmě na to se dívá také vláda, my ne, ale kolegové z Poslanecké sněmovny, kteří by měli případně či neměli prodloužit stávající stav. Tak situace, zdá se, že směřuje k lepšímu. Určitě si to všichni přejeme.

Druhá věc, která zdánlivě nesouvisí s tím, co projednáváme, a vůbec nechci mluvit o nějakých obecně ekonomických hrozbách, velká hrozba je to, že v nemocnicích se na rozdíl od většiny oddělení, která zcela zejí prázdnotou a jsou připravena velmi správně na příjem pacientů, který nenastal, jen pro vaši informaci 900 lůžek je připraveno prázdných ve Zlínském kraji pro nějakou epidemii a nejvíce bylo obsazeno devět. Je obsazeno jediné oddělení zcela 100%, a to jsou JIP a ARO, a to proto, že pacienti se bojí kvůli koronaviru jít k lékařům a do nemocnice a propadají se do problematických stavů až takových, že musí být potom léčeni na těch nejtěžších lůžkách. Takže z toho vyplývá, že zřejmě v ČR bude daleko víc mrtvých „z vyděšení“ z koronaviru než ze skutečného koronaviru. To není ani parafráze, to je prostě fakt.

A proč to říkám? Já jsem přesvědčen, že vláda si to, doufám, velmi brzy uvědomí, dojde k uvolnění jednotlivých opatření a tím pádem také dojde k tomu, že lidé začnou, i ti ohrožení, vydělávat peníze. To, že v tuto chvíli nejsou ohroženi finančně pochopitelně lidé v penzích, kteří berou důchody, lidé ve státní a veřejné správě, kteří berou 100 %, což samo o sobě je téměř 3,5 milionu lidí plus jejich rodiny atd., takže toto opatření se dotýká určité skupiny lidí. A teď je jednoduchá otázka, kdyby tento zákon nebyl vytvořen, tedy nebyl ani přijat, co by se vlastně stalo? Já jsem skutečně přesvědčen, že stávající možnosti státu včetně přídavků na bydlení atd. situaci řeší dostatečně.

Nepochopil jsem tak úplně význam tohoto zákona, takže pro nás, kteří jsme to nepochopili, bych rád, aby tohle bylo sděleno, pak si myslím, že spousta senátorů se může rozhodnout ještě jinak než v tuto chvíli, ale já sám význam tohoto zákona pro řešení stávající situace příliš nevidím, protože si myslím, že jsou nástroje, a to mimosoudní, prosím, já bych vůbec lidi nechtěl do toho soudu, nechci spekulovat s tím, někoho nutit, některé nájemníky, že by se museli soudně přít s vlastníky bytů a domů, já jsem přesvědčen, že za současné situace má stát nástroje, jak těmto lidem pomoci, tak, aby nájmy mohli normálně platit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Jelikož nikoho nevidím, tak rozpravu končím. Tážu se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji moc za velmi obsáhlou rozpravu, doufám, že se nebudete zlobit, ale já bych prvně odpověděla panu senátorovi Čunkovi, protože si myslím, že v tom to můžeme zarámovat.

Otázka zněla jasně, co by se stalo, kdyby zákon nebyl přijat. Stalo by se to, že slušní pronajímatelé už dnes sjednávají se svými nájemci splátkové kalendáře, neslušní by toho využili a dali by výpověď. Ti, kteří dnes nemají peníze, naprosto podtrhuji slova paní senátorky Seitlové i pana senátora Dienstbiera, že by samozřejmě skončili u soudů, to znamená náhrady na advokáty, soudy atd.

Dále co by se stalo, pokud by zákon nebyl přijat, tak by mladí lidé do 36 let, bytová družstva, společenství vlastníků jednotek si nemohli požádat Státní fond rozvoje bydlení o odklad splátek, tak jak to mají hypoteční banky, a co by se dále stalo, nemohli bychom reagovat na to, že pronajímatelé se dostali do složité situace kvůli vyúčtování služeb, protože tam, kde nejsou dálkové odpočty, tak v podstatě nejsou osoby, které by mohly přijít do bytů, služby odečítat. Tam za nenaplnění toho předložení vyúčtování služeb jsou významné sankce v zákoně č. 67, o službách. Doufám, že jsem to takto shrnula, co by se stalo.

Jenom jestli tedy mohu, já bych skutečně tady zareagovala na některé věci, o kterých jste tady debatovali. Já bych hlavně chtěla absolutně odmítnout to, že vláda někdy řekla, že se nebude platit nájemné, nikdy nic takového vláda neřekla. Vláda od samého začátku říká, že celé opatření je postaveno na tom, že člověk by neměl z důvodu výpadku příjmů po 12. 3., ještě jsou tam konkrétní data, aby se to skutečně nemohlo týkat nějakých notorických neplatičů, takže tento člověk by neměl dostat výpověď z bytu z důvodu prodlení s nájemným. Nikdy jsme neřekli, že se nájem platit nebude. Naopak. Samozřejmě nájemné za služby, z toho není nikdo zproštěn. Teď mě omluvte, já to tedy trošku řeknu tak jako lidově. Prostě pronajímatel samozřejmě v tom nájemném má služby, a to výnosové procento neboli zisk z toho pronajímatele. Služby nájemce musí platit dál, nemůžeme dostat toho pronajímatele do toho, že za někoho někde bude platit zálohy na služby. O ten zisk, tady si myslím, že jsme skutečně v době, že se bavit o tom, že jedna část lidí bude na tomto mít zisk, mi připadá, já se omlouvám, ale já si myslím, že tady musíme zachovat solidaritu u všech skupin, skutečně naším cílem není, že by pronajímatel neměl dostat to nájemné, proto tam máme i úroky z prodlení, ano, je pravda, že tam je rozhodná doba, ochranná doba, rozhodná doba, ta se měnila v Poslanecké sněmovně, protože my jsme tam dokonce měli až do 30. září, byť tam máme větu „nejpozději však do“. Protože samozřejmě my také nevíme, kdy skončí mimořádná opatření atd. Ale změnilo se to do 31. 7. z toho důvodu, že je možno samozřejmě požádat o dávky. Není pravda, že oni nebudou mít dokládat nájem, oni musí platit za ty služby, to znamená, mají příjem, normálně nájemné platí. Já když jsem toto diskutovala s paní ministryní Maláčovou, tak ona říkala, že zejména tito lidé budou mít nárok na mimořádnou okamžitou pomoc. Jenom je problém v tom, že to dokládáte za čtvrtletí, to znamená, že když platíte nájem, tak ho vždycky platíte dopředu. Tam, kde jsou jistoty nebo jistiny složené nájmů, tak se samozřejmě využije toto, ani žádné nebezpečí nehrozí. Takže ten, kdo požádá o mimořádnou okamžitou pomoc, tak bude dokládat příjem duben, květen, červen, požádá tedy v červenci, proto do 31. 7.

Dále jste tady debatovali o bytových družstvech, to je taková zajímavá debata, protože družstevník není v pozici nájemníka jako spotřebitelského nájemníka. Družstevník je ten, kdo... Zaprvé nájemné v družstvu je neziskové nájemné, bez závazku k majetkové účasti se nikdy nestanete nájemníkem bytového družstva. Takže zákon samozřejmě bytová družstva v tomto kontextu neřeší, protože to není vztah komerčního nájemného, ale majetkové účasti v rámci toho družstva.

Pak tady jenom bych chtěla, že skutečně musím odmítnout tady na mikrofon to, že stát dává jakýkoli návod na to, aby se neplatily nájmy atd. Tak to rozhodně není. My chceme skutečně ochránit část lidí, aby alespoň to, že... Vždyť oni řeší šílenou situaci. Po 12. 3. jim vypadly příjmy atd. My opravdu, co řešíme, je, aby nemuseli mít obavu z toho, že z důsledku toho, že se zpozdí s nájemným, ještě přijdou o střechu nad hlavou a budou to muset řešit u soudu, kde souhlasím, že pravděpodobně soud by to stejně odložil kvůli nemorálnosti takového opatření. Ale my vůbec nechceme lidi do takovýchto problémů dostat.

Co se týká samozřejmě pozměňovacích návrhů, já bych hrozně ráda poděkovala panu senátorovi Kolibovi za to, že pozměňovací návrh načetl, není to tak, že bych neodsouhlasila nic, samozřejmě s tímto pozměňovacím návrhem budeme souhlasit. Je tam i mnoho jiných pozměňovacích návrhů, ke kterým bych se ráda vyjádřila, abyste věděli to stanovisko.

Paní senátorka Seitlová, tam klidně mohu dát i neutrální stanovisko, na druhou stranu bych hrozně ráda řekla, že tam zase na druhou stranu, kdybych to měla mít vyvážené mezi nájemcem a pronajímatelem, tak vy jim to vlastně prodlužujete ještě o tři měsíce, kdyby skutečně k tomu neplacení došlo, takže by to trvalo ještě o tři měsíce déle. Takže tady spíš bych se přikláněla k nesouhlasu, aby poměr mezi tím nájemcem a pronajímatelem byl vyvážený.

Co se týká pana senátora Nytry, tak samozřejmě my jsme splatnost atd. řešili intenzivně, to se řešilo i na výboru, tam jde o to, že my nechceme opravdu řešit jiné výpovědní důvody atd., my skutečně chceme jenom řešit, aby lidé nedostali výpověď z bytu. To znamená, pronajímatel má možnost žalovat dlužné nájemné, protože jsme splatnost neodložili, na druhou stranu, on by samozřejmě se mohl nájemce dostat najednou k soudu, ale ještě by dostal výpověď. Takže tady jde skutečně jenom o neplacení, výpovědi.

Co se týká garance státu, tady budu mít nesouhlas, protože tady je zásadní nesouhlas ministerstva financí, my už jsme to řešili i v Poslanecké sněmovně, jde o to, že návrh, tak jak ho předložil pan senátor Nytra, je naopak určitým návodem pro nájemce a pronajímatele, aby se dohodli, neplatili nájemné, využili samozřejmě záruku státu.

Takže tolik asi k zásadním pozměňovacím návrhům, které byly načteny.

K paní senátorce Chmelové, tam v podstatě jde o to, že tak jak se to upravilo v pozměňovacím návrhu pana Koliby, protože paní náměstkyně Jirková, já ten mail dobře znám, my jsme spolu komunikovali, skutečně se jim nelíbil návrh pana poslance Luzara, takže my jsme o tom komunikovali. Tady to opravdu není taxativní výčet, jenom v důvodové zprávě je to demonstrativní výčet. Na druhou stranu, právě pronajímatel musí být i ochráněn tím, že nájemce mu doloží propad příjmů. A jak mu ho doloží? Jako řekne, ahoj Franto, já jsem přišel o příjmy, musí mu to nějak doložit, proto jsou tam všechny možné instituce, ať už je to karanténa, ošetřovné atd., tak, aby skutečně měl něco v ruce.

Omlouvám se, bezdoplatkové zóny, tady budu mít nesouhlasné stanovisko, protože to skutečně beru jako přílepek.

Ale jinak děkuji, uznávám to, že zákon skutečně není dokonalý, to samozřejmě uznávám. Beru si opravdu k srdci mnoho výtek, které tady zazněly, na druhou stranu naším cílem opravdu je ochránit lidi, kteří teď řeší své existenční důvody, chceme zamezit tomu, aby ještě řešili horor, že prostě toho někdo zneužije a dá jim výpověď z bytu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní ministryně. Hlásí se s technickou pan předseda klubu ODS Červíček. Je tomu tak?

Senátor Martin Červíček:  Ano, je tomu tak, vážený pane předsedající, já bych si dovolil jménem senátorského klubu požádat o 15minutovou přestávku, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Zeptám se, jestli o tom chcete hlasovat hned, ještě před zpravodajskou zprávou paní Hamousové? (Milan Vystrčil se hlásí o slovo.)

Máte slovo, pane senátore Vystrčile.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se velmi omlouvám, já si myslím, že logičtější by bylo, pokud bychom se domluvili, že budeme hlasovat o tomto zákonu až po polední přestávce, tím pádem bychom mohli doběhnout ještě se zpravodajem atd., to znamená, jestli mohu, tak dávám protinávrh k protinávrhu pana předsedy Červíčka, tak abychom hlasovali o tomto návrhu až po polední přestávce.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, ale mezitím proběhnou zpravodajové, ano? Takže paní Zdeňka Hamousová se hlásí. Teď jako zpravodaj?

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Ne jako zpravodaj, dovolím si dát návrh, nebo současně jako zpravodaj, protože první možnost bude, že budeme hlasovat o zamítnutí, může se stát teoreticky, že budeme vypořádáni s touto materií brzy, budeme řešit tedy, měli jsme pevně zařazený bod na 13. hodinu, na 14. další... Nechám slovo kolegovi.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já bych ale teď pokračoval... Ještě pan senátor Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím, padly tady dva procedurální návrhy. Procedurální návrh pana senátora Červíčka, abychom poté, co to bude vypadat tak, že by se mělo přistoupit k hlasování, se před hlasováním učinila 15minutová přestávka. Já vzhledem k tomu, že jsme domluveni na tom, že v 13 hodin bude přestávka na oběd, tak jsem si dovolil dát protinávrh, ve kterém navrhuji, abychom se domluvili na tom, že budeme hlasovat až po polední přestávce. S tím, že o těchto procedurálních návrzích by se mělo hlasovat. Buď o panu Červíčkovi jako prvním, o mém jako druhém, nebo naopak, to je jedno. Následně by se pokračovalo v tom jednání až do 13 hodin, kdy máme přestávku, podle toho, jak by dopadly ty procedurální návrhy, by se potom hlasovalo dál.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Jo, znova tady mám ještě pana senátora Červíčka. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Já bych to zjednodušil. Ten svůj návrh stahuji, v tom případě platí ten jeden návrh, aby se hlasovalo po polední přestávce.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, děkuji, čili já bych teď si dovolil dotáhnout do konce zpravodaje. To znamená, ptám se, zdali si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Zdeněk Hraba? Pane senátore, nemusíte vystupovat, já se jenom ptám. (Zdeněk Hraba si nepřeje vystupovat.) Ne, nepřejete si. Děkuji. Takže teď by měla vystoupit zpravodajka garančního výboru, poprosím vás, paní senátorko Hamousová, abyste se vyjádřila k právě proběhlé rozpravě.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, proběhlá rozprava byla velmi košatá, některé náměty se opakovaly, v rozpravě vystoupilo celkem 25 senátorek a senátorů, z toho 6 senátorek a senátorů vystoupilo opakovaně. V rámci rozpravy některé prvky nebo některá vystoupení v rozpravě byla pojata zeširoka, kdy obsahovala ta vystoupení kritiku postupu vlády, úskalí návrhu zákona v tom, že staví proti sobě dvě ne sociální skupiny, ale různé skupiny lidí. Většinově v rozpravě zazněl opakovaně návrh na zamítnutí. Nezazněl návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V rozpravě byla podána výzva ke stažení návrhu zákona, paní ministryně nechce postupovat tímto způsobem, chce, abychom proces schvalování na dnešní schůzi dokončili do konce. Musím říci trošku něco pozitivního, zazněla také... Jednak tedy zazněla opakovaná nabídka ze strany senátorů a ze strany Senátu ke spolupráci s vládou na přípravě návrhů zákonů v tomto rychlém a krizovém období. Zazněla alespoň malá pozitivní zpráva o tom, že pan ministr školství tuto nabídku, nebo nabídku, v podstatě přirozeně spolupracoval již před tou nabízenou pomocí.

Jinak jako zpravodajka jsem se rozhodla, že nebudu dál komentovat obsah návrhu zákona, máme tady kvalifikovanou předkladatelku, paní ministryni, jejímž úkolem bylo, aby vyargumentovala potřebnost a ten text návrhu zákona. Ještě v rámci rozpravy zazněly párkrát takové strategické úvahy, kdy se kolegové zamýšleli nad procesním postupem, pokud bude návrh zákona vrácen do Poslanecké sněmovny, protože u některých vystupujících, přestože zaznívala většinově kritika, tak převážilo hledisko, že je potřeba v této situaci nějakým způsobem záležitost uchopit. Že toto řešení, tento návrh zákona je určitým možným z těch ne dobře možných nebo přicházejících v úvahu řešení.

Takže to si myslím, že je tak všechno. Předpokládám, že budeme postupovat, nebo nemohu předjímat, ale procesně bychom měli postupovat tak, že se bude hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona, další postup potom, budou se zpracovávat, pokud nebude přijat, pozměňovací návrhy, v tuto chvíli končím teď své vystoupení v rámci zpravodaje garančního výboru.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, pokusím se to teď shrnout, abychom nic nepopletli, protože se blíží 13. hodina, kdy bychom stejně přerušovali jednání. Čili já bych teď přerušil jednání, následně bychom hlasovali o tom, aby odpolední body po polední přestávce, to znamená po 14. hodině, bychom pokračovali se senátním tiskem č. 234, potom bychom pokračovali se senátními tisky 235 a 242, které jsou paní ministryně Dostálové. S tím, že prvním následujícím bodem, po nich by potom byl podle pořadu schváleného šestý bod Adama Vojtěcha, pana ministra zdravotnictví. Doufám, že je to všem jasné, čili já přerušuji projednávání tohoto bodu.

Nyní dávám hlasovat o pořadu jednání programu Senátu v odpoledních hodinách, kdy se budou projednávat body, senátní tisky 235, 242 v tomto pořadí, šestý bod potom bude projednáván ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěch. K tomu si dovolím dát hlasovat. Já svolám kolegy a kolegyně.

Aktuálně je přítomno 44 senátorek a senátorů, jeden ještě dobíhá, takže já zahajuji hlasování. Kdo jste pro změnu programu jednání, jak jsem zde uvedl, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Při hlasování č. 10 byla změna programu schválena, pro bylo 42, proti nebyl nikdo.

Tímto přerušuji naši schůzi a těším se po obědě v 14 hodin. Dobrou chuť!

(Jednání přerušeno v 12.59 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobrý den, dámy a pánové, paní senátorky, páni senátoři, já vás vítám na pokračování dnešní schůze Senátu PČR. Konstatuji, že je přítomno aktuálně 34 senátorek a senátorů, to znamená, že jsme usnášeníschopní. A projednáváme bod č. 3, senátní tisk č. 234, za přítomnosti navrhovatelky, paní ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové. S tím, že jsme si zároveň schválili, že po projednání toho bodu budeme pokračovat v projednávání bodu paní ministryně, což jsou senátní tisky č. 235 a 242. Následně projednáme senátní tisk č. 241, což je tisk, který nám představí pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. A teprve potom bychom začali projednávat senátní tisky č. 229 a další, což jsou senátní tisky paní ministryně financí Aleny Schillerové.

V případě projednávání tisku č. 234 jsme skončili tím, že se vyjádřila zpravodajka garančního výboru paní senátorka Zdeňka Hamousová. Už se také vyjádřila paní ministryně Klára Dostálová. Ještě jsme nepožádali, případně se nezeptali, zda má zájem se vyjádřit zpravodaj negarančního výboru pan senátor Hraba, takže já ho poprosím, aby se vyjádřil, pokud má zájem.

Senátor Zdeněk Hraba:  Já děkuji, pane předsedo, za slovo. Já budu velmi krátký. Za svoji osobu trvám na návrhu na zamítnutí. S tím, že doprovodné usnesení je samozřejmě hlasovatelné v té podobě, v jaké bylo předloženo, pouze v případě, že bude zamítnutí tedy odsouhlaseno. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji za krátké vyjádření. Tím pádem máme rozpravu včetně zpravodajských zpráv za sebou. A před námi je hlasování. To znamená, v tuto chvíli nepadl žádný návrh na schválení, v znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Padl návrh na zamítnutí. A potom byly avizovány pozměňovací návrhy, kterých je celá řada. To znamená, že nyní je tomu tak, že první, o čem bychom měli hlasovat, je návrh na zamítnutí. Předtím, než nechám k tomu vyjádřit zpravodaje a paní navrhovatelku, tak vás svolám. A také vás potom odhlásím. Takže upozorňuji, že nyní svolávám. (Znělka.)

A nyní vás všechny odhlásím. A prosím, abyste se začali zase přihlašovat. Ano, už je nás víc než 27. Aktuální kvorum v tuto chvíli je 37 senátorek a senátorů. A my můžeme přistoupit k hlasování. To znamená, v průběhu rozpravy byl podán návrh na zamítnutí. Já před zahájením hlasování o zamítnutí poprosím o vyjádření paní ministryni. Nesouhlas. Paní garanční zpravodajku. („Nesouhlas“). Pana zpravodaje ústavně-právního výboru. („Za mou osobu souhlas.“) Souhlas.

Takže nesouhlas, nesouhlas, souhlas.

Já spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro zamítnutí tohoto zákona, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti zamítnutí, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Děkuji. Pro 8, tzn. návrh nebyl schválen, tzn. zákon nebyl zamítnut.

Čili já otevírám podrobnou rozpravu a ptám se, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Tak jako první paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, já bych načetla 2 avizované pozměňovací návrhy. Omlouvám se, tady se hrnou další papíry. První pozměňovací návrh se týká vypuštění povinnosti, aby úřady práce vydávaly souhrnné potvrzení o tom, že se někdo dostal do problémů s neplacením nájemného. Takže budu číst. Omlouvám se, mám tam tiskovou chybu. Jednička v té tištěné podobě je tam navíc, je to tisková chyba. Takže dvojka se mění na jedničku a čtu: 1. v § 3, odst. 3 se vypouští text „potvrzením od příslušného úřadu práce ČR, kterému pro vystavení potvrzení musí nájemce doložit podklady, jejichž formu a náležitosti stanoví metodický pokyn.“

Teď se omlouvám a nejsem si jistá, zda mám číst i odůvodnění?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Není potřeba číst odůvodnění, to vidíme, máme ho před sebou.

Senátorka Renata Chmelová:  Není, děkuji. Ano, odůvodnění je tištěné. A teď budu trošku delší. Druhý pozměňovací návrh se týká zrušení bezdoplatkových zón. Myslím, že všichni víte, o co jde. Takže čtu:

1. název zákona nově zní „vládní návrh zákona o některých opatření ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2“ na „nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na nájemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty a o změně zákona o pomoci v hmotné nouzi.“

2. před § 1 se vkládá nadpis a označení části 1., které znějí: „Část 1. zmírnění dopadů epidemie koronaviru.“

3. za § 7 se vkládá nová část 2., která včetně nadpisu zní: „Část 2. změna zákona o pomoci v hmotné nouzi. § 8, zákon č. 111/2006 Sb. O pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 141/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 254/2014 Sb., zákona č. 205/2015 Sb...“

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vy jste, paní senátorko, přeskočila řádek. (Smích.) Tam patří zákona č. 458/2011. Jo? Jak tam bylo „zákonné opatření“, tak tam ten řádek nad tím „zákonné opatření“ jste nečetla.

Senátorka Renata Chmelová:  458... (Předsedající Vystrčil: „Ano, to načíst tam odtud, ano, čtěte.“)

458/2011 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 254/2014 Sb., zákona č. 205/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 367/2016 Sb., zákona č. 98/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb. a zákona č. 309/2018 Sb. se takto

1. v § 33 se odstavec 9 zrušuje.

2. v § 33d se zrušuje § 9.

Přechodné ustanovení: opatření obecné povahy, jimiž se vyhlašují oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, vydaná podle § 33d zákona č. 111/2006 Sb. O pomoci v hmotné nouzi, ve znění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti dnem nabytí účinnost tohoto zákona. Dosavadní § 8 se označuje jako § 10.

4. před § 10 se vkládá označení a nadpis části 3., které znějí: „Část 3., účinnost“.

5. nadpis § 10 se zrušuje.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji. Pokud je to konec vaší rozpravy, tak další do rozpravy pan senátor Petr Koliba, prosím.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, já si dovoluji načíst pozměňovací návrh, který je ve 4 bodech. Je to návrh zákona o některých opatření ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS-CoV-2 na nájemce prostor sloužící k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, senátní tisk č. 234, se mění takto:

1. v § 1, odst. 2, písmeno b se text písmena b zrušuje.

2. v § 3, odst. 3 se slova „potvrzením od příslušného Úřadu práce ČR, kterému pro vystavení potvrzení musí nájemce doložit podklady, jejichž formu a náležitosti stanoví metodický pokyn“ se nahrazují slovy „potvrzením od zaměstnavatele nebo příslušného orgánu státní správy“.

3. v § 3 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4., který zní: „Zaměstnavatel, orgán sociálního zabezpečení, finanční úřad nebo Úřad práce ČR nebo jiný příslušný orgán státní správy vydá na žádost nájemce potvrzení podle § 3 bez zbytečného odkladu“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.

4. v nadpisu nad § 6 se slova „a finanční vypořádání“ zrušují.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, děkuji. Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, předkládám pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k senátnímu tisku č. 234 tohoto znění: v bodu 2, v § 3, odst. 5 ve větě 2. text „§ 2288, odst. 1“ nahradit textem „§ 2288, odst. 3“. Jedná se pouze o nápravu legislativně technického nedopatření. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, paní senátorko, a další se hlásí pan senátor Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, já mám ulehčenou situaci, protože můj pozměňovací návrh je obsažen v pozměňovacím návrhu výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí, takže bych chtěl jenom požádat kolegy o podporu tohoto výborového pozměňovacího návrhu jako celku. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže já také děkuji. Hlásí se někdo další do podrobné rozpravy? Není tomu tak, takže podrobnou rozpravu uzavírám. A nyní poprosím paní garanční zpravodajku... Pardon, zeptám se paní ministryně, jestli se chce vyjádřit k pozměňovacím návrhům, nebo jestli to bude dělat až jednotlivě poté, co o něm budeme hlasovat. Ale samozřejmě obecně se k tomu máte možnost vyjádřit, paní ministryně, prosím.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Tak děkuji za slovo, ale já už jsem to říkala v rámci závěrečného slova, takže už nyní ne, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže dobře, zeptám se ještě negarančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit? Pan senátor Hraba chce něco obecně? Nechce, takže poprosím paní zpravodajku, aby nás nyní provedla hlasováním. Respektive případně se vyjádřila a navrhla hlasovací proceduru, prosím.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Ano, děkuji. Takže v podrobné rozpravě bylo podáno 5 pozměňovacích návrhů. A já si je dovolím seřadit tak, jak budeme o nich hlasovat. První pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat, je pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové. Protože ten legislativně technicky v jednom bodě upravuje usnesení VUZP. Takže první bude pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové. Druhý pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat, je usnesení výboru pro územní rozvoj, kde už, jak říkal kolega Nytra, je obsažený pozměňovací návrh v rámci usnesení výboru. Další potom budeme hlasovat pozměňovací návrh paní kolegyně Chmelové, ten krátký, ne ten bezdoplatkové zóny. To bude třetí hlasování v pořadí. Dále potom budeme hlasovat pozměňovací návrh pana senátora Koliby. A tam potom bude vyfikundace, pokud projde pozměňovací návrh paní senátorky Chmelové. Ale to bych vám potom až přesně řekla, až bychom se dostali v procesu. A jako poslední potom si dovolím nechat dlouhý pozměňovací návrh paní senátorky Chmelové, který se týká bezdoplatkových zón.

Takto bychom prošli hlasováním. Ještě se ujistím u legislativy, že postup je správný. Ano, tak jo, děkuji za to.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já myslím, že byl nejen správný, ale byl i srozumitelný. Přesto se zeptám, jestli má někdo nějaký jiný návrh na hlasovací proceduru. A pak se také ptám, jestli někdo z vás už teď chce avizovat, že by třeba některá z těch usnesení chtěl hlasovat po částech.

Takže zatím se nikdo nehlásí. Samozřejmě v případě, že budete chtít potom nějaké usnesení po částech, tak se ještě můžete i v rámci daného pozměňovacího návrhu znovu přihlásit a bude možné tomu samozřejmě, předpokládám, vyhovět. Takže pokud tomu tak není, proceduru jsme si schválili, předtím, než ji zahájíme, tak já si vás dovolím ještě jednou svolat. Děkuji. (Znělka.)

Já poprosím paní garanční zpravodajku, aby vždycky řekla, o čem hlasujeme. Velmi stručně řekla, co je typické pro pozměňovací návrh, potom požádám o vyjádření a pak budeme hlasovat. Takže prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Teď budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu paní senátorky Seitlové, který legislativně technicky opravuje malou chybu v pozměňovacím návrhu výboru pro územní rozvoj.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko ministryně? („Neutrální.“) Stanovisko hlavní garanční zpravodajky? („Schválit.“) Negarančního zpravodaje? („Neutrální.“). Neutrální, dobře.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s návrhem paní senátorky Seitlové, který tady byl předložen, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Návrh byl schválen, z celkového počtu zaregistrovaných 41 pro 35, kvórum 21. Takže to je první, prosím paní zpravodajku dále.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Další hlasování je o pozměňovacím návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu. Máte ho obsažený, je součástí usnesení. A už je tam ta malá oprava paní kolegyně Seitlové.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobře, takže máme upravený, maličko upravený pozměňovací návrh výboru. Nikdo nechce hlasovat po částech. To znamená, zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s výborovým pozměňovacím návrhem. Kdo je pro? Pardon, omlouvám se. Hlasování prohlašuji za zmatečné, musím ho nechat ale doběhnout. Mezitím to ale můžeme využít pro stanoviska. Takže stanovisko paní ministryně k opakovanému hlasování, které za chvilku proběhne?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlas. Stanovisko garanční zpravodajky?

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dovolím si souhlas, omlouvám se paní ministryni.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlas. A stanovisko negarančního zpravodaje?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální, takže zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí s úpravou, kterou jsme schválili. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přijetí návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže pozměňovací návrh byl schválen, přítomno 42 senátorek a senátorů, pro 33, kvórum 22. Další, prosím.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dalším pozměňovacím návrhem, o kterém budeme hlasovat, je pozměňovací návrh paní senátorky Chmelové, krátká verze, není to ta bezdoplatková zóna.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže všem je jasné, o čem hlasujeme, týká se to té úpravy, která se týkala původně zapracovaných úřadů práce. Takže zase spouštím hlasováním. Pardon! Stanoviska, nespouštím hlasováním. Stanovisko paní ministryně?

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Tak nesouhlas, protože komplexněji to řeší pozměňovací návrh pana Koliby.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko garanční zpravodajky?

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Souhlasím s paní ministryní, za mě nesouhlas.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko negarančního zpravodaje?

Senátor Zdeněk Hraba:  Také nesouhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže děkuji, zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem paní senátorky Chmelové, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Tento pozměňovací návrh nebyl přijat, budeme mít ještě jednou možnost na repete, takže se celkem nic neděje, akorát potom to nebude pozměňovací návrh Renaty Chmelové, ale bude to pozměňovací návrh pana senátora Koliby, on se s ní potom třeba o tu zásluhu podělí, pokud mu to projde. Takže pro 8, kvórum 22, registrováno 42, návrh nebyl přijat. A paní zpravodajko, prosím o další?

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Ano, uvádím hlasování o pozměňovacím návrhu pana senátora Koliby v plném rozsahu, tak jak byl podán.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže děkuji, dívám se, že se nikdo další nehlásí. To znamená, zeptám se na stanovisko paní ministryně?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Garanční zpravodajka?

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Také souhlasné stanovisko.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Negaranční zpravodaj?

Senátor Zdeněk Hraba:  Také souhlas.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže všichni souhlasí, tak uvidíme, co senátorky a senátoři, spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s předneseným pozměňovacím návrhem. Tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku. Aktuálně přítomno 42 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 22, pro 40, pozměňovací návrh byl schválen a přicházíme k poslednímu pozměňovacímu návrhu. Paní garanční zpravodajko?

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Tak poslední pozměňovací návrh, zjednodušeně řečeno bezdoplatkové zóny, paní senátorky Chmelové. Tedy návrh.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak děkuji, to znamená, stanovisko paní ministryně?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Garanční zpravodajka?

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Já také nesouhlas.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Negaranční zpravodaj?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, takže zahajuji hlasování k dalšímu návrhu paní senátorky Chmelové. Teď, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Tak děkuji, to znamená, že tento pozměňovací návrh nebyl schválen. Pro 7, registrováno 42, kvórum 22. To znamená, z předložených pozměňovacích návrhů byl schválen legislativně-technický návrh paní senátorky Seitlové, návrh výboru pro územní rozvoj a návrh pana senátora Koliby. A nyní zbývá hlasovat o návrhu zákona jako celku ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. To znamená, já spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro přijetí zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Takže pro 36, kvórum 22, registrováno 43. Teď jsem si uvědomil, paní ministryně, nezeptal jsem se na stanovisko. Trváte na opakování hlasování? Děkuji. Takže konstatuji, že ve znění pozměňovacích návrhů byl návrh zákona přijat s tím, že nyní ještě zbývá určit zpravodaje do Poslanecké sněmovny, takže se dívám, kdo se hlásí. Takže hlásí se jednak pan senátor Nytra, hlásí se pan senátor Koliba a ještě třetího vždycky? A paní senátorka Seitlová. To znamená, navrhuji, abychom hlasovali najednou o našich zpravodajích nebo zdůvodňovatelích, kteří by tento zákon obhajovali v Poslanecké sněmovně v pořadí senátorka a senátoři Nytra, Koliba, Seitlová. Takže pokud nejsou další návrhy, spouští hlasováním a ptám se, kdo souhlasí, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Takže návrh byl přijat, pro 38 z registrovaných 43 senátorek a senátorů, kvórum bylo 22. To znamená, konstatuji, že jsme jako zdůvodňovatele nebo obhájce našeho návrhu, který posíláme nazpátek do Poslanecké sněmovny, pověřili nebo schválili senátora Zdeňka Nytru, senátora Kolibu a paní senátorku Seitlovou. Takže tím končím projednávání tohoto bodu a děkuji. A další bod, který máme před sebou, je návrh zákona, kterým se mění zákon 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 235

Senátní tisk má č. 235 a já prosím paní ministryni, Kláru Dostálovou, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, nejprve mi dovolte vám moc poděkovat za předchozí bod a budu tedy pokračovat. A ráda bych ve stručnosti představila návrh zákona, který má provozovatelům internetových platforem stanovit povinnost předat na žádost živnostenského úřadu informace, díky nimž budou moci identifikovat osoby, které jejich prostřednictvím nabízejí své služby, například ubytování. Tento návrh byl připravován již delší dobu, nicméně současná situace ukázala akutní potřebu pro jeho přijetí. Zákon tak bude mít i účinky preventivní a bezpečnostní. V současné době můžeme pouze odhadovat, jak veliký problém představuje neoprávněné podnikání prováděné prostřednictvím internetových platforem, protože prakticky neexistuje možnost provedení efektivní kontroly. Jen pro představu, dle kvalifikovaných odhadů Českého statistického úřadu je v celé České republice 12 tisíc uživatelských účtů jen na platformě Airbnb, přičemž na jeden účet může být navázáno více bytových jednotek. Jen tato jedna jmenovaná platforma je na území hlavního města Prahy, nabízí k pronájmu více než 11,5 tisíce bytových jednotek.

Na území Českého Krumlova se jedná zhruba o 246 jednotek. Vynecháme-li ekonomický rozměr věci, pak je zde i aktuální zdravotní hrozba. Zatímco u běžných podnikatelů je i díky možným kontrolám a sankcím dodržování hygienických předpisů naprostou samozřejmostí, tak u digitální ekonomiky tomu tak být nemusí. A mnohdy skutečně není. Bude-li návrh zákona schválen, budou zprostředkovatelé služeb v ubytování v soukromí sdílet informace o jednotlivých ubytovatelích a nemovitostech, které jsou k tomuto účelu využívány. Díky těmto informacím budou kontrolní orgány ověřovat, zda si jednotliví ubytovatelé plní povinnosti související s vedením domovní či evidenční knihy, do které se zapisují údaje o ubytovaných. Nyní zde sice žádní turisté nejsou, ale současný stav je ovšem pouze dočasný. S tím, jak se budou postupně otevírat hranice, začnou se k nám vracet i zahraniční návštěvníci. A již teď se na jejich příchod musíme velmi pečlivě připravit. Tento mezičas, kdy turistický ruch prakticky neexistuje, budou živnostenské úřady moci využít k tomu, aby od platforem potřebná data získali. Tedy kdo jsou ubytovatelé, kteří na nich uvádějí své nabídky. A jakmile se turisté začnou vracet zpět, ubytovatelé již budou vědět, že pod hrozbou určitých sankcí jsou povinni ubytované osoby řádným způsobem registrovat. Již výše zmíněné ubytovací a evidenční knihy povinnost hlásit cizince cizinecké policii, pokud si samozřejmě údaje vyžádá hygiena, tak i pro hygienu. Doposud také určité procento nabízených bytů nesplňovalo základní hygienické předpisy, například ve vztahu k sanitárnímu zázemí, toalety, koupelny, jejich funkčnost, počtu osob a tak dále, které se naráz ubytovávaly. A to jsou věci, které mohou být řešeny okamžitě, teď, bez přítomnosti hostů. To znamená, kontrola těchto podmínek, prázdné byty, může být naopak přínosem a efektivnější. Ministerstvo pro místní rozvoj tento krok považuje za velmi důležitý i vzhledem k trasování, které se aktuálně spouští. Návrh tedy neupravuje přímou cestu k údajům o ubytovaných osobách, ale připravuje cestu, jak se k nim státní orgány mohou efektivně dostat. Živnostenské úřady mají možnost zjištěné údaje předat jiným orgánům státní správy. Jejich pracovníci jsou zvyklí běžně pracovat s osobními daty, to znamená, že jsou v tomto ohledu zkušení a zaškolení. Jakýkoliv nestandardní dotaz tak bude ze strany živnostenského úřadu bezpochyby odmítnut. A proto se nemusíme bát žádného, natož pak masového zneužívání zde diskutované normy. Dovoluji si vás tedy požádat o podporu tomuto návrhu, tak abychom skutečně bez obav hranice mohli otevřít a cestovní ruch i v rámci sdílené ekonomiky nastartovat. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak děkuji vám, paní ministryně. A prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavněprávní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 235/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Adámek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 235/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zbyněk Linhart. Nyní vás prosím, abyste nás, pane senátora, seznámil se zpravodajskou zprávou a zaujal místo u stolku zpravodajů. Prosím, máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Tak hezké odpoledne, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Náš výbor projednával tento tisk včera poměrně obsáhle a na závěr doporučil Senátu Parlamentu schválit projednávaný zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Paní ministryně poměrně obsáhle vysvětlila tuto novelu. Já přesto alespoň stručně připomenu nějaké základní věci. Opravdu se týká jen internetových ubytovacích platforem a vlastně povinnosti, jejich nové povinnosti oznámit na vyžádání do 30 dnů základní údaje. Ty jsou jenom velmi obecné. Je to počet uzavřených smluv, celková suma, adresu místa, na kterých jsou služby poskytovány a označení poskytovatele služby, čili nejedná se o osobní údaje někoho konkrétního ubytovaného. A teprve následně by to k tomu směřovalo. Je ovšem samozřejmě otázka po tom to uplatnění, například v případě, kdy obec nevydává obecně závaznou vyhlášku, to znamená, že nejsou evidenční knihy ubytovaných atd. Ale to jsou nějaké nuance, které v zákoně případně také jsou a potom možná budou způsobovat v některých případech možná i problémy. My jsme tady už na začátku dnešního jednání mluvili o tom, jestli projednávat nebo jaký je důvod projednávat tento tisk v nouzovém stavu legislativním, o tom byla také veliká debata u nás na výboru, jako jeden z těch závažnějších problémů, jinak věcně jsme s tímto návrhem byli srozuměni. Připomněl bych tedy ještě, že v Poslanecké sněmovně bylo o tomto návrhu hlasováno před týdnem, z 96 přítomných poslanců vyslovilo souhlas 90, nikdo nebyl proti. A z dvou pozměňovacích návrhů neprošel ani jeden.

Jedna z těch poznámek, kterou jsme tu měli a kterou jsme diskutovali, bylo ustanovení, že je umožněno jakémukoliv orgánu vykonávajícímu veřejnou moc vyžádat si od živnostenského úřadu veškeré údaje a s nimi dále nakládat, k tomu myslím, že směřoval jeden z navržených pozměňovacích návrhů, který nakonec prošel v podobně podobě ústavněprávním výborem. Jak už tady zaznělo, návrh zákona je otázka, do jaké míry míří do této doby a s bojem v rámci nemoci covid. Sám o sobě se snaží nějakým způsobem, do nějaké míry řešit dlouho diskutovaný problém s poskytovateli ubytování mimo systém v rámci sdílené ekonomiky. Je zřejmé, že tedy byl připravován už déle, on to byl vlastně poslanecký návrh z loňského roku. A proto také má už z loňského roku ze strany Evropské unie schválen technickou notifikaci. Čili na závěr toho jednání našeho včerejšího, jak jsem už řekl na začátku, jsme doporučili schválit tento zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tolik za mě a za nás výbor.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak děkuji, pane garanční zpravodaji. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Miroslav Adámek. Prosím, pane senátore, přeje, máte slovo.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji za slovo, pane předsedo, paní ministryně, kolegové, kolegyně. Já vás chci seznámit s usnesení ústavněprávního výboru, bylo to 92. usnesení na 22. schůzi konané 15. dubna k senátnímu tisku č. 235. Po úvodním slově pana náměstka Kopiceho, po zpravodajské zprávě, kterou jsem přednesl a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je uvedeno v příloze.

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání v této věci na schůzi Senátu mne.

3. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

To hlasování v ústavněprávním výboru bylo vcelku jednoznačné, úplně krátce, on to zmínil pan garanční zpravodaj, jedná se o to, aby nedocházelo k bezbřehému předávání informací, to znamená, že orgán vykonávající veřejnou moc použije jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. Tak to jenom krátce za nás, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo nenavrhuje, takže hlasovat o tom nebudeme. A já si mohu dovolit otevřít obecnou rozpravu. Otevírám obecnou rozpravu, jako první se hlásí pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, dobré odpoledne, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, senátoři, vážená paní ministryně. Protože se paní ministryně nevyhla spojení návrhu zákona s aktuální koronavirovou krizí, tak bych jí chtěl poděkovat, respektive jejím prostřednictvím pochválit vládu, že toto je první opatření této vlády na koronavirovou krizi, které měla vláda připravena dopředu. Jak už zpravodaj našeho výboru zmínil, notifikace už je dokonce z loňského roku Evropskou komisí. Na druhou stranu bych chtěl podpořit v podstatě shodný pozměňovací návrh ústavněprávního výboru, protože na rozdíl od paní ministryně se nedomnívám, že je úplně zbytečný. Pak by byly zbytečné úplně stejné ustanovení například v zákoně o obcích, stavebním zákoně, zákoně o odpadech, ochraně přírody a krajiny a dalších zákonech.

Ve všech těchto vyjmenovaných zákonech a mnohých dalších toto ustanovení je, takže se domnívám, že by bylo pro právní jistotu vhodné, kdyby i tento zákon tuto úpravu obsahoval. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Další je pan senátor Goláň, prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, humorným způsobem mi část mé řeči sebral předřečník a já bych chtěl upozornit na to, že zákon byl projednáván ve zkráceném režimu, ale on vlastně vůbec nesouvisí s epidemií, protože on nedává povinnost, já vím, že paní ministryně to tady řekla, ale nedává vůbec povinnost evidovat ubytované. On dává povinnost sdělovat zprostředkovatelům, kdo ubytovává, ta ubytovací zařízení. A ta ubytovací zařízení nemají vůbec nic společného s ubytovanými, jen to, že by je mohla evidovat podle některých nařízení. On to tady říkal zpravodaj. Další věc je, že ho ve zrychleném procesu přijímáme v době, kdy tady vlastně žádní ubytovaní nejsou, máme uzavřené hranice, takže já si myslím, že tohle mohlo počkat. Jinak samozřejmě se připojuji k podpoře pozměňovacího návrhu, protože jsem jeho autorem. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Upozorňuji pana senátora, případně některé další, že my tento zákon neprojednáváme ve zkráceném jednání. Přestože ho projednáváme dnes spolu s ostatními zákony, které projednáváme ve zkráceném jednání a někteří pro to hlasovali, asi proto, že mají paní ministryni rádi. Takže to je pro vás, paní ministryně, takové malé vyznamenání, že jsme vám vyšli vstříc. Akorát tím, že jsme nehlasovali pro zkrácené jednání, jsme vyjádřili svůj názor na to, do jaké míry se to skutečně týká koronavirové krize. Další je přihlášen pan senátor Drahoš.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji panu předsedovi za objasnění problému, co je a co není v legislativní nouzi. Zase, předřečníci, senátor Nytra i další předřečník, už řekli to, co jsem chtěl říci jako jeden bod, tzn. souvislost s pandemií koronaviru tam není, nebo tedy jasnovidectví vlády z podzimu je obdivuhodné. Na druhou stranu nepochybně Airbnb je v Praze velký problém. Paní ministryně zmínila, že je zhruba 11 000 bytů, které jsou pronajímány. Vím, že průměrná délka pronájmu je o něco delší než dva dny, čili velmi krátká doba. Jsou tam pronajímatelé, kteří nabízejí více než sto bytů. Takže je to problém, uniká Praze řada financí. Podle mých informací asi 100 mil. Kč ročně jenom za neplacení poplatků. Čili já určitě souhlasím s nějakou formou regulace Airbnb, ale nevím, jestli to má být tímto zákonem. Já si dovedu představit standardní novelu živnostenského zákona třeba, která bude limitovat počet pronajímaných dnů, jak je to v Berlíně nebo v Barceloně. Jsou i další města. Čili tady bych poprosil paní ministryni o komentář. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Byť jsme to neschválili na začátku schůze, tak já se k tomu budu chovat jako k novele, která souvisí s koronavirovou krizí, protože pokud tato novela umožní trasovat ty, kteří případně přicestují, až se začnou uvolňovat režimy na hranicích, tak ta souvislost by se tady dala hledat a může v tom být i podmínka v tom, aby se režim uvolňoval v oblasti cestovního ruchu. Ale kdybych to za takový zákon nepovažoval, tak bych pro to hlasovat nemohl, pokud bychom nevedli mnohem podstatnější debatu, jak do hloubky regulovat Airbnb a podobné platformy, protože já to považuji za obrovský problém. Samozřejmě zejména ve velkých městech jako Praha, případně Brno, možná některých dalších, kde to způsobuje nejen problémy, které zmiňoval pan senátor Drahoš, jako že třeba unikají příjmy z nepřiznaných aktivit, ale velmi to ovlivňuje i trh s nájemním bydlením, s bydlením obecně. Zásadně to prodražuje cenu nájemního bydlení. Nejen nájemního, ale i ceny nemovitostí sloužících k bydlení. A velmi to snižuje dostupnost. Já bych dokonce byl pro to, abychom víceméně zakázali provoz takovýchto platforem tam, kde se nejedná opravdu o sdílení. Případně jít cestou co některé jiné evropské metropole. Regulace nějakého maximálního rozsahu v čase, kdy lze takovou činnost provozovat. Třeba já nevím, dva měsíce v roce, že může být byt pronajatý. To já tady jen říkám, že kdybych k tomu nepřistupoval jako k zákonu, který může řešit nějak problémy související s koronavirovou krizí, tak pak bychom museli debatu vést do mnohem větší hloubky a debatovat o široké regulaci sdílené ekonomiky v této oblasti.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Další pan senátor Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, já navážu na předřečníky v tom smyslu, že to, že se to projednává v návaznosti na koronavirovou krizi, tak si myslím, ospravedlňuje to, že je to jen, řekněme, vykročení k řešení vážného problému. A já jsem za to vděčný a budu hlasovat pro to, byť naprosto souhlasím s pozměňovacím návrhem, myslím si, že tam to zmocnění je zbytečně široké na získávání údajů. Ale v dikci pozměňovacího návrhu za mě konečně nějaké vykročení směrem k řešení věci, která z dobré myšlenky a z myšlenky, která stále pořád celosvětově je v obrovském množství případů využívána dobře, možná ve většině případů využívána dobře, užitečně, ale prostě bohužel zejména v turisticky atraktivních místech, která přitom nejsou gigantická, jako je Praha, Krumlov atd., tak se z dobrého sluhy stal špatný pán. A prostě ta věc de facto hoří z pohledu takových míst, jako je centrum Prahy. Včera bylo pozdě. Takže souhlasím, aby to dnes bylo projednáno, aby to bylo schváleno. Ale současně prosím a vyzývám, nezastavme se tady, potřebujeme toho udělat v této věci podstatně víc. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Nytra, prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobré odpoledne. Já si teď budu protiřečit, protože pokud bych se na zákon díval opravdu z hlediska trasování, tak nemá vůbec žádný význam, protože k nějakým údajům o konkrétních osobách po šesti osmi týdnech, to už s trasováním nemá vůbec nic společného. Čtyři týdny má provozovatel platformy na to, aby živnostenskému úřadu oznámil ubytovatele. To ještě nejsme u využivatele služby, takže proto jsem mluvil o šesti osmi týdnech. Na druhou stranu jsem ve svém prvním vystoupení neřekl, věcně s tou drobnou výjimkou proti návrhu zákona vůbec nic nemám a nemáme proti němu vůbec jako klub, ale to z toho důvodu, že se tady opravdu nebavíme o redukci, respektive o Airbnb a podobných službách, protože debata by vypadala úplně jinak. Tady si opravdu budeme muset počkat na nějakou předlohu, která tyto sdílené služby bude řešit. Takže v znění, ve kterém nám to přišlo, s drobnou výjimkou nemáme problém, ale protože řeší pouze to, co řeší, tzn. nemáme problém s tím, aby se živnostenský úřad dostal ke konkrétním poskytovatelům ubytování. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  To se omlouvám, teď kolega Nytra řekl to, co jsem chtěl říci, tzn. že s trasováním to nemá nic společného a s chytrou karanténou tím pádem vůbec ne. Jenom že s některými kolegy, s kterými jsme o přestávce o tom mluvili, tak možná pro všechny ostatní, klidně si od někoho necháte kdekoli, v kterékoli zemi zabookovat a zaplatit, když nemáte čas nebo to neumíte udělat, ubytování Airbnb. Vy tam přijedete, vyťukáte kód, většinou na dveřích, a nikdo neví, kdo tam byl, kdo odjel, kdo přijel. Tzn. moje doporučení je, že tato volnost je nám všem velmi příjemná, ale pak je celkem k ničemu na druhou stranu velká přísnost na druhé straně, kdy u všech hotelů, jak to všichni známe, přijedete, musíte předložit vy doklad, všichni, kdo tam jsou ubytovaní atd. A nesoulad je tak zásadní, že by bylo dobře, aby tento zákon doznal změn ještě v této podobě, tzn. aby byl uveden do souladu s normální normou, tzn. aby se vždy v aktuálním čase vědělo, kdo se kdy ubytoval. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, zákon je de facto bezzubý. V praxi to vypadá ve skutečnosti úplně jinak a přestože jsme ve stavu nouze, tak v naší malé obci je x majitelů nemovitostí, tzn. bytů, apartmánových bytů, které mají napsané fyzické osoby na sebe. Tzn. tváří se to, že tam bydlí. Je to i jako bytový prostor deklarováno v rámci vydaného kolaudačního řízení. A světě div se, tady se nesmí migrovat a většina národa se to snaží dodržovat a oni tady do těchto bytů jezdí lidi, kteří dokonce fungují dnes ještě přes Airbnb. Takže my jsme třeba v některých případech dokonce na to přišli, upozornili jsme na to, je pravda, že oni uposlechli, ale máme nějaký nouzový stav. Ale skutečnost, kdy my to řešíme v rámci toho, abychom zjistili data o pohybu těchto osob, pokud budou nakažené, tak ve skutečnosti bychom měli mít jiný nástroj, což má de facto cizinecká policie, kam žádný provozovatel penzionu, hotelu, ten, který na tom podniká, tak musí vést pohyb a musí vést informace o návštěvnících svého ubytovacího zařízení, což nemusí dělat lidé na těchto platformách. A tam je zásadní chyba. A já tedy nevím, proč se stát nekousne a neřekne rovnou: „Budou to dělat úplně všichni“. Já nechci, abychom byli udavačský stát, ale my máme dnes 1500 ubytovacích lůžek a k tomu přibylo dalších asi 200, které fungují na těchto platformách a jsou nepostižitelné. A paní ministryně Schillerová se tady bila v prsou, jak zatočí právě s těmito platformami v rámci sdružení tehdy poplatku ubytovacího a poplatku z ubytovací kapacity. Co nastalo? Vůbec nic nenastalo. Ten zákon je opět bezzubý a my dokonce jako stát dovolujeme konkurenční výhody pro ty, kteří to dělají přes tyto platformy. Tzn. řádný ubytovatel všechno platí, je čitelný, chodí na něj daňové kontroly. A tady na tyto ubytovatele nikdo a jsme na ně krátcí. Tak sakra, to je přeci hrozně jednoduché to nařídit, platformám to nařídit. A když to nebudou chtít dělat, tak nepodnikejte v ČR. V Číně by je vypnuli, to je hrozně jednoduché. Takže je vypněme, pojďme srovnat to prostředí. A teď se neobracejme na nějakou chytrou karanténu, že nám to vyřeší, nevyřeší. Časově to vůbec nevyřeší. Ti lidé budou mezitím už úplně jinde a nám se ani nebude snít, kde zrovna budou. Ale hlavně my o nich vůbec nebudeme vědět. To je třeba si uvědomit. V praxi to funguje úplně jinak. A to jsme malá obec, máme městskou policii, ty lidi de facto známe, my je vidíme, my na ně nemůžeme, ale tím chci říci, že tak, jak to bylo předložené, je to úplně zbytečné, je nám to na nic. Ani pro chytrou karanténu to k ničemu není. Takže já pro to zvednu ruku, protože chci doufat, že v té rychlosti, v jaké to vláda připravila, budu doufat v to, že připraví úplně stejně, do nějakých dvou měsíců, novelu zákona, kde umožní srovnání podnikatelského prostředí těm, kteří to dělají oficiálně, mají pevné baráky, hotely, s těmi, kteří jedou přes tyto platformy. A to je obrovský problém. Tyto finance unikají nejen státu, ale především, prosím vás, peníze, které jdou do obecních rozpočtů, protože nově shrnutý jeden poplatek za ubytování jde do rozpočtu plně měst a obcí. A pokud s tímto vláda nic neudělá, tak není třeba, abychom se tím vůbec zabývali, protože je třeba dotlačit tyhle sdílené ekonomiky tam, ať mají svoje místo na slunci, ale ať mají stejné prostředí podnikatelské jako všichni ostatní. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. A protože se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. A dostáváme se k závěrečným vystoupením. Paní ministryně, prosím, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji moc za slovo. Opět moc děkuji za tu debatu. Je ale potřeba to dostat do toho, co nás k tomu vedlo, a tady naprosto podtrhuji slova, že je to vykročení, protože my jsme byli pořád pod tlakem toho, že ani neumíme vymáhat právo v ČR, protože prostě nevíme po kom. Nemáme vůbec žádné informace o ubytovatelích, proto jsme souhlasili s tím, že toto je první krok. Nešli jsme dál, protože samozřejmě vnímáme přesně to, co tu říkal pan senátor Drahoš, že požadavky obcí jdou dále, tzn. jaké zmocnění pro města, aby se snížil počet dnů na ubytování. Ale na tom není politická shoda, to jsme si netroufli sem vůbec dát. Pro nás je teď zcela zásadní mít informace o ubytovatelích. A říkám to proto, že zákon o cizinecké policii hovoří o tom, že všichni ubytovatelé v ČR a tudíž teď i nově přes digitální platformu mají povinnost vést si knihy o hostech, tzn. pokud si hygiena vyžádá informace o hostovi, tak se k nim dostane. A dále může trasovat i další osoby, které se mohly potenciálně dostat do problémů.

To, co říká pan senátor Horník, takto to není, zákon není bezzubý, jsou tam samozřejmě i pokuty. Na druhou stranu digitální platformy není klasická forma podnikatele na úrovni ČR, to je obrovský problém, to jsou zprostředkovatelé. Tzn. zprostředkovávají pro někoho, ale ten nemá charakter podnikatele, ten pronajímá svůj byt k těmto účelům, ale my o ubytovatelích nemáme informace. Takže já toto samozřejmě vnímám.

Určitě budeme pracovat s městy a zejména s Prahou, s Brnem, s Krumlovem na dalších věcech, jak jste o tom tady hovořili. Ale toto je skutečně ten první startovací, abychom vůbec ta data měli. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji paní navrhovatelce. A zeptám se pana zpravodaje garančního výboru ústavněprávního, Miroslava Adámka, zda se chce vyjádřit? Nechce, děkuji. Poprosím tedy zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil proběhlou rozpravu a případně také řekl, jakým způsobem budeme hlasovat. Děkuji.

Senátor Zbyněk Linhart:  Po obecné rozpravě mohu konstatovat, že vystoupilo sedm senátorů, z toho jeden vystoupil dvakrát. Protože byla diskuse relativně krátká a v zásadě nikdo nový nepřišel, neodešel, tak ji asi nemusím podrobně rozebírat. Řekl bych, že diskuse směřovala k pozměňovacímu návrhu, který vzešel z ústavněprávního výboru, nebo k debatě, že by si tato problematika zasloužila daleko hlubší diskusi, abychom se dostali někam dál. Ale myslím, že nemusíme opakovat, proč jsme tady dnes a proč se to schvaluje v tomto režimu, to bych se opakoval.

Připomenul bych, že tady nezazněl žádný nový návrh, a z výboru máme dva návrhy usnesení, a to je schválení z garančního výboru VUZP. A druhý návrh z ústavněprávního výboru je přijmout pozměňovací návrh tak, jak ho máte v tisku č. 235/2. A teď budeme hlasovat v první části o schválení. V případě, že by schválení neprošlo, půjdeme do podrobné rozpravy a budeme pak hlasovat o pozměňovacím návrhu. Teď hlasujeme o schválení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Prvně spustím znělku.

Jako první budeme hlasovat o návrhu na schválení, usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Prosím paní ministryni o stanovisko. (Ministryně: Souhlas.) Stanovisko pana zpravodaje ústavněprávního výboru? (Zpravodaj: Neutrální.) Neutrální. Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlas.) Souhlas. Takže spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí se schválením zákona ve znění, tak jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou? Tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Pro 23, kvórum 23, registrováno 44, návrh byl schválen ve znění, které k nám přišlo z Poslanecké sněmovny, to znamená, k dalšímu hlasování se už nedostaneme. Já vám, paní ministryně, pane garanční zpravodaji, děkuji, máme za sebou návrh zákona č. 159/1999 Sb. A dalším bodem je

 

Návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 na odvětví cestovního ruchu

Tisk č. 242

Senátní tisk č. 242. Já poprosím paní ministryní Kláru Dostálovou, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji za slovo, opět obrovské poděkování za předchozí tisk, já vím, že teď to bude trošičku složitější, s tímto materiálem, ale tady skutečně je to volbou mezi větším a menším zlem, nakonec my jsme čekali co nejdelší dobu na to, jak se k tomu postaví evropské státy, velmi intenzivně jsme o tom jednali s Evropskou komisí, tak abychom samozřejmě nevystavili ČR nějakým zásadním problémům. Vím, že kolem toho byla debata na výboru, kdyžtak tady mám potom záznam z jednání s Evropskou komisí, pokud by chtěl kdokoli nahlédnout, tak samozřejmě může. Asi na úvod řeknu, že Evropská komise naopak velmi oceňuje návrh ČR, protože jsme si všichni vědomi, že to není v souladu s evropskou směrnicí, na druhou stranu přistupuje k tomu mnoho států, Evropská komise velmi ocenila to, že ČR tam dala zranitelnou skupinu lidí, to znamená, že jsme skutečně velmi dobře vyvážili vztah toho zákazníka a cestovní kanceláře.

Co se týká cestovních kanceláří, tak ty samozřejmě nejsou schopny v současné době realizovat svoji činnost, trh se zájezdy je téměř paralyzován. Platná právní úprava obsažená v občanském zákoníku vychází ze směrnice, která není uzpůsobena na okolnost vyšší moci, která je celosvětového rozsahu. V návaznosti na směrnici platné znění § 25, 36a občanského zákoníku ukládá cestovním kancelářím vrátit zákazníkům platby přijaté za neuskutečněné zájezdy nejpozději do 14 dnů od odstoupení od smlouvy o zájezdu. Zachování této lhůty není v podmínkách globální pandemie možné. Stejného názoru jsou, jak už jsem říkala, i vybrané členské státy, kteří v podstatě úpravu řeší obdobným způsobem.

Striktním lpěním na dodržení zmíněného ustanovení by byl vyvolán zaprvé velký úpadek cestovních kanceláří, nebo druhá možnost, že samozřejmě všechny žaloby by skončily u soudu, na druhou stranu náš návrh, tím, že tam je ochranná doba, mají klienti jistotu, že pokud voucher nevyužijí do období 31. 8., tak je cestovní kancelář povinna po roce peníze vrátit. Pokud bychom všechny zákazníky nahnali k soudům, tak je to samozřejmě otázka několika let, než by se ke svým platbám dostali. Určitě by se také dostali, ale pravděpodobně by to trvalo delší dobu.

Cestovní kanceláře zaměstnávají více než 14 tisíc lidí, to znamená, že skutečně je to velký objem osob, které jsou nyní závislé na tom, jakou úpravu pro cestovní kanceláře přijmeme. Cestovní kanceláře už mnohdy platbami, protože jenom na zálohách v zahraničí mají přes 2,9 miliardy korun, vzhledem k tomu, že to není událost v ČR, ale celosvětová, tak samozřejmě ani zálohy v ostatních zemích ty země a ti ubytovatelé nevrací. Proto se cestovní kanceláře dostávají do obrovské platební neschopnosti, samozřejmě po dohodě se všemi aktéry jsme připravili tento návrh zákona, který umožňuje, aby cestovní kanceláře vydaly voucher, voucher má samozřejmě ochrannou dobu do 31. 8. 2021, pokud cestovní kancelář voucher nenabídne, tak samozřejmě musí vrátit peníze, pokud nabídne, klient to odmítne, tak samozřejmě pokud je to klient z tzv. zranitelné skupiny osob, to znamená v § 3, tak má nárok na okamžité vrácení. Ostatní klienti mohou samozřejmě voucher využít na jakýkoli jiný zájezd, ať už tady u nás v ČR nebo někam jinam, po dobu 1 roku. Pokud tito klienti te voucher nevyužijí, po tom 31. 8. 2021 ho vrátí cestovní kanceláři, tak cestovní kancelář do 14 dnů musí peníze vrátit. Lidé se nemusí bát přijímat vouchery z toho důvodu, že jsou pojištěné proti úpadku. To znamená, tady je skutečně snaha maximálně pomoci oběma skupinám.

Tolik asi zatím ode mě, jinak říkám, stejná úprava, možná tvrdší, byla připravena ve Francii, v Polsku, v Německu, na Maltě nebo v Belgii. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji paní navrhovatelce, prosím, aby zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákon projednal ústavněprávní výbor, který nepřijal k návrhu zákona usnesení. Záznam z jeho jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 242/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Adámek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ani tento výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání byl rozdán jako senátní tisk č. 242/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím pana senátora, aby se jako garanční zpravodaj ujal slova a seznámil nás se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zbyněk Linhart:  Ještě jednou, hezké odpoledne, náš výbor projednával tento tisk na včerejší schůzi, věnovali jsme se tomu i předtím, konzultovali jsme s panem náměstkem Kopicem a s dalšími jednotlivé věci, jak tady už zaznělo, tak jsme nepřijali nakonec žádné usnesení, po té dlouhé debatě. Zazněly jen dva návrhy. Návrh na schválení, který nezískal dostatečný počet hlasů. A zamítnutí. Také neprošlo. Čili jsme bez usnesení, tedy bez doporučení Senátu, podobně jako ústavněprávní výbor. Paní ministryně poměrně zase obsáhle zákon nějak představila, čili já zase řeknu jenom několik poznámek. Obecně bych řekl, že stát v této době vstupuje do ekonomiky různými zásahy, garancemi za úvěr, úvěry, dotace, proplácení částí mezd, někdy, velmi často, dneska tady máme několik zákonů, kdy zasahuje do právních vztahů a do současného legislativního stavu, v tomto případě vztahu zasahuje mezi spotřebitele a cestovní kancelář jako dodavatele, což je samozřejmě, jak už zde zaznělo, v rozporu s pravidly EU, resp. se směrnicí EU. Vztahuje se to tedy na zájezdy, které měly proběhnout mezi 20. únorem a 31. srpnem letošního roku. Ta ochranná doba, po kterou člověk, v případě, že nevyužije nic jiného, například voucher, tak to znamená, že dostane peníze až následně, to znamená nejdříve v září roku 2021. To je samozřejmě velmi dlouhá doba. Na omluvu k zákonu z tohoto hlediska slouží § 3 odst. 3, jak zde zaznělo, kde je vyjmenovaná skupina lidí, na které se tato ochranná doba nevztahuje, v případě, že budou chtít získat své finance vložené do cestovní kanceláře, za zaplacený zájezd nebo zálohu, mohou získat zpět, jsou to osoby se zdravotním postižením, osoby vedené v evidenci úřadu práce, těhotné osoby čerpající mateřskou, rodičovskou dovolenou, osoby starší 65 let, osamělý rodič atd. Čili je tam toto vymezení osob, na které se ochranná lhůta nevztahuje, mohou žádat o vrácení peněz.

V Poslanecké sněmovně tento tisk byl schválen před týdnem, 9. 4., kdy z 93 přítomných poslanců vyslovilo souhlas 74, jeden byl proti. Předtím při projednávání byly předloženy tři pozměňovací návrhy, z nichž dva byly přijaty. Ty dva se týkaly povinnosti pro cestovní kanceláře, povinnosti poučit řádně a písemně zákazníka o jeho právech, podle tohoto zákona. A ten druhý rozšiřuje okruh zvláště zranitelných zákazníků právě o osamělé rodiče a o školy a školská zařízení.

Pokud jde o připomínky, které jsme diskutovali, v zásadě tři, tak byly toho druhu, že zákon neobsahuje přechodná ustanovení, což v té době, kdy už jsme, dejme tomu, 5, 6 týdnů od doby, kdy situace nastala, tak je otázka, jak se dnes chovají, jak se bude pohlížet na cestovní kanceláře, které už dnes nevyplácejí, dejme tomu, ty zájezdy, musím konstatovat ze zkušenosti, že chování některých cestovních kanceláří je velmi zvláštní, nejenom vůči zákazníkům, ale třeba i vůči prodejcům a maržím atd.

To, co tady už zaznělo, že je tento tisk v rozporu s evropským právem. Třetí poznámka, že je nevyvážený z hlediska ochrany spotřebitelů. To břímě přenášíme na spotřebitele, to znamená na klienty cestovních kanceláří.

V zákoně je možné možná očekávat některé nejasnosti, asi každý z nás dostává spoustu emailů se zkušenostmi od lidí, tak jak se s touto situací už potýkají dnes, my bohužel v Senátu nemáme sílu zákon a princip nějak měnit, my tady máme před sebou na zvážení, jestli takový princip vůbec přijmout nebo ne, případně schválit. Zazněly tady postupy v jiných zemích. My jsme se zajímali o to, jak je to jinde. Bohužel, já jsem minulý týden se snažil, nic jsem se nedopátral, až vlastně v pondělí, protože situace je překotná i v těch dalších zemích. Myslím, že to je docela čerstvá věc, takže jsem samozřejmě zjistil, že Francie se o něco podobného pokouší.

Spolková republika Německo, pokud jsem z těch textů pochopil, tak jak mi němčina dovoluje, tak jednají i s Evropskou komisí právě o tom výkladu směrnice, tak jak už tady zaznělo, o tom, jestli a jak se vlastně dostat přes to, aby ty právní úkony nebyly v rozporu se směrnicí EU.

Cestovní kanceláře mají v tuto chvíli, uvádějí, 3 miliardy korun zaplacených, objemu těch peněz, především v zahraničí, nemohou je samozřejmě dostat zpět, čili jde o poměrně velký objem financí, je otázka, co nastane, když přijmeme ten zákon, což je jedna varianta, nebo když ho nepřijmeme, nebude přijat, co nastane potom, jestli jsme schopni uřídit tu situaci v tom ohromném množství těch peněz, celého toho trhu, nejenom v ČR, ale vlastně v celé Evropě. Tolik asi ode mě, s tím, že doporučení žádné nemáme ani z jednoho výboru. Tolik ode mě, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane senátore, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Adámek? Přeje, prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedo, já vás chci seznámit krátce se záznamem z jednání z ÚPV, který proběhl na včerejší schůzi. Jak už tady bylo předestřeno garančním zpravodajem, po úvodním slově a diskusi s panem náměstkem a s paní ředitelkou odboru, po zpravodajské zprávě, po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení, a to ani schválit ani zamítnout, určil zpravodajem mě a pověřil pana předsedu Antla, aby záznam z jednání předložil předsedovi Senátu. V ÚPV byly nejvíc probírány tři otázky, a to takové výtky z našeho legislativně právního odboru, už to tady bylo řečeno, to znamená, nejvíce tedy rozpor s evropským právem a pak jednostranné zatížení těch spotřebitelů jako takových. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu Senátu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí paní Miluše Horská, takže prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. V oblasti cestovních kanceláří je zaměstnáváno na 14 tisíc osob, současné problémy s již zaplacenými zájezdy řeší i v jiných zemích, jak už tady zaznělo. Já si uvědomuji, že trh cestovního ruchu je ve velké krizi, ještě v ní několik měsíců zřejmě bude, bez pomoci nemá šanci to zvládnout. Právě proto, že si uvědomuji, že trh je v krizi, tak bych velmi ráda ministerstvo pro místní rozvoj vyzvala ke koncepční pomoci. To, že necháme cestovním kancelářím peníze od klientů, a to zase ne všem řežeme různým způsobem, protože ti, co obchodují s výlety a se zájezdy škol, škol v přírodě, školních výletů, tak ti si finanční prostředky můžou nechat, tak to samo o sobě podle mě situaci podnikatelů cestovních kanceláří v cestovním ruchu nepomůže.

Vláda zastavuje podnikání, byť je to zásahem vyšší moci, ale nedává podmínky pro to, aby sektor cestovních kanceláří opravdu dále fungoval. Já bych se proto chtěla zeptat, jestli je tu nějaký reálný kompenzační mechanismus, který by tuto oblast udržel při životě. Tohle, co tady dnes my máme schválit, to asi úplně tak pomoc není, nebo aspoň bychom si ji představovali trochu jinak.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, já bych poprosil zase pracovníky organizačního odboru, aby zase zašli do toho předsálí a poprosili, aby tam skutečně se přesunuli do jiných míst.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, spíše bych řekla, že to je jen odsouvání smrti cestovních kanceláří v čase. Navíc je toto opatření sporné hned v několika bodech. Tím hlavním pro mě je to, že přenášíme tíhu opatření na klienty. Ti de facto poskytují jakýsi překlenovací úvěr svým cestovním kancelářím. A tady bych také chtěla upozornit na to, že máme různé cestovní kanceláře. Některým skutečně jde o dobré jméno, snaží se již dnes vyjednávat se svými klienty, kteří jsou často několikaletí, nové podmínky, dokonce jim nabízejí i různé bonusy. Ale také dostávám spoustu, jsem bombardována, možná že podobně jako vy, od klientů, kteří si stěžují na to, že jsou opravdu podivné cestovní kanceláře, které například tlačí klienty, aby nejprve doplatili celou cenu zájezdu, několikrát do týdne mění podmínky toho, kolik ti klienti mají zaplatit atd. Pak jim teprve za to slibují nějaké kompenzace.

Chci, abychom si tady řekli, že sice pomáháme cestovním kancelářím, ale je to na úkor spotřebitelů. A ty skupiny, které chceme, vážená paní ministryně, vracet peníze hned, to ani zdaleka není úplné. I běžná rodina, která má zaplacen třeba na léto zájezd k moři, což třeba pro 4 lidi vyjde na několik desítek tisíc korun, která by měla čekat, až se situace vylepší a oni budou moci vycestovat, tak se může dostat v důsledku krize třeba za měsíc, za dva do problémů, najednou jí tyto peníze budou chybět, budou viset někde na účtu cestovních kanceláří. Takže tady předpokládáme skutečné řešení, které je jedno ze špatných.

Na druhou stranu ale musíme na misky vah posadit také cestovní kanceláře, za posledních několik let je totiž zřejmé, že jde o velmi rizikový byznys, což vám většina cestovních kanceláří nebo jejich majitelů potvrdí. Už dnes je jejich byznys těžko k pojištění. K pojištění proti ztrátám. Je to dokonce druhá nejvíce riziková forma pojištění. A uvědomme si také, že pokud bychom sektor cestovních kanceláří nechali padnout, tak to bude mít důsledky ještě za hodně let a poškodí to bohužel i ty klienty. Chci tedy říci, že čekám na diskusi, že jsem připravena tuto normu podpořit, ale musí tady zaznít jasně i to velké ale. A tím je, že toto řešení není příliš proklientské. Jinak bych si tedy toto zabetonování ne úplně malých peněz klientů na de facto 1,5 roku nedokázala vysvětlit. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, další do diskuse je přihlášen pan senátor Zdeněk Nytra. Mezitím, co on bude mluvit, tak my se s paní místopředsedkyní vystřídáme. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou, dobré odpoledne, já si taky umím představit lepší a efektivnější způsob záchrany této situace, například nějakým úvěrem pro ty cestovní kanceláře, tím bychom nevstupovali do těch soukromoprávních vztahů, ale budiž. Taky to neberu jako záležitost, která by zachránila cestovní ruch, ale je to možná nějaký záchranný kruh teď v tuto chvíli pro ty cestovní kanceláře, protože vnímám, že mají někde umístěné, zaparkované 3 miliardy korun.

A dneska se k nim nedostanou. Bůhví, jestli se k nim někdy dostanou. Takže možná v tomto bych souhlasil s paní místopředsedkyní, že ten problém pouze odsouváme někam dál.

Na druhou stranu to, že částečně přesouváme ten problém na jednotlivé klienty, to sice ano, ale zase před obědem jsme tady projednávali daleko horší přesun. Protože oni už ty peníze vydali, akorát nepojedou na dovolenou, pokud si nezvolí náhradní zájezd za poukaz. Pochopitelně bych chtěl požádat paní ministryni, byli jsme včera informováni, že existuje nějaká informační linka na MMR. Možná by to chtělo dát nějakou jasnou informaci na web ministerstva, protože ta praxe v tuto chvíli je legální. Ony totiž ty cestovky nabízejí vouchery, ne poukazy. V podstatě opravdu nutí, než vydají ten poukaz, že zákazník musí doplatit celkovou cenu zájezdu a pak dostane voucher v hodnotě toho zájezdu, případně plus 10 %. Pokud začne platit tenhle zákon, tak tam žádná taková povinnost není, ale ti lidi se v tom opravdu velice těžko orientují, takže bych chtěl požádat, aby i jednoduchou formou byla informace pro ty zákazníky.

Já mám dva, respektive tři dotazy. Protože včera na výboru při diskuzi nebylo odpovězeno až tak úplně, jak se bude přistupovat k těm zákazníkům, kteří dejme tomu v panice zrušili zájezd před účinností tohoto zákona, ale přitom v podstatě s odvolávkou na § 2535 občanského zákoníku, tzn. v podstatě už na tu mimořádnou situaci. Ale termín zájezdu je v rámci působnosti toho § 2, tzn. od 20. února do 31. srpna. Jestli mají smůlu a vztahuje se na ně pouze § 7, tzn. vratka 10% zaplaceného odstupného nebo storno poplatku, protože tam mimochodem se také cestovky velice selektují. Některé k tomu přistupují opravdu u toho storno poplatku v minimální výši. A ejhle, jsou tady cestovky, kde jim storno poplatek vyjde přesně na korunu na výši zaplacených záloh jednotlivých klientů.

Druhý dotaz, jestli je paní ministryně připravena na to, že nebudeme moct vycestovat ani po 31. srpnu, protože slyšeli jsme, že hranice budou zavřené 2 roky, možná už jenom měsíc. V tuto chvíli asi těžko predikovat, takže jestli je paní ministryně připravená potom prodlužovat působnost toho zákona za 31. srpen. Protože oni jsou tady i zákazníci, kteří mají objednaný zájezd např. na září, říjen. A v tuto chvíli v podstatě volí mezi menším zlem, jestli zpanikařit a vypovědět to hned, protože obchodní podmínky říkají, do 60 dnů takové storno poplatky, pak už pochopitelně vyšší atd.

A třetí, v podstatě asi jediná problematická věc tohoto zákona, to je ten pozměňovací návrh, který prošel v Poslanecké sněmovně. A to je ta možnost škol odmítnout poukaz a tím pádem se dostat docela rychle k finančním prostředkům. Já na jedné straně vnímám to, že je to problémové z hlediska těch škol, ty školy by musely de facto rodičům vracet peníze, od jiných rodičů vybírat atd. Dostali bychom subjekt té školy do velice nezáviděníhodné situace. Na druhou stranu tahle ochrana se týká pouze škol, ale víme, že dost často jsou zájezdy organizovány formou různých spolků, sdružení rodičů a přátel školy atd. A ty tam vyjmenované nejsou, takže na ty se to nevztahuje. Nebo aspoň můj dotaz.

A pak pochopitelně ten zákon nemůže vyřešit všechno. Ale to je ta otázka, jestli je ministerstvo připraveno dejme tomu speciálním programem vyřešit ty cestovní kanceláře, které se specializují na školské zájezdy. Protože jestli cestovní kancelář Fischer, nebo kterákoli velká cestovní kancelář poskytuje školní zájezdy v objemu 3, 5 %, tak je to pro ni nepodstatné. Ale jestliže je cestovní kancelář, která se na školní zájezdy specializuje, a podotýkám, že školní zájezdy už teď měly startovat a velice rychle končit někdy do konce června, tak tam jsou zálohy, si troufám tvrdit, zaplacené v podstatě v plné výši ze strany cestovních kanceláří. Tak jestli je ministerstvo připraveno řešit specifiku malých cestovních kanceláří, které se specializují ve velké míře na školní zájezdy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, dále je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně. Já jako člen ústavně-právního výboru jsem pochopitelně měl a mám doteď problém s rozporem s tou evropskou směrnicí, ale vzhledem k vážnosti situace jsem se rozhodl, že podpořím tento návrh zákona. Nicméně přidávám se ke kolegovi Nytrovi s dotazem, jak pomoci těm cestovním kancelářím, které jsou specializované na školní zájezdy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já vám také děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já myslím, že jsou vlastně tři cesty. Buď to necháme tak a pak to dopadne na pojištění, protože jsem přesvědčen, že i ti, kteří realizují jen školní zájezdy, tak jsou kanceláře pojištěné. A aniž bych pátral po tom, o čem diskutovala vláda, nebo viděl do hlavy paní ministryně, tak si myslím, že tento návrh zákona, který já považuji za kompromisní a dobrý, ji vedl k tomu, že kdybychom ho nepřijali a nemohly se dávat vouchery, tak by všechno padlo na pojišťovnictví. A všichni dobře víte, že každý byznys se musí nějakým způsobem vyplatit.

Takže i když pojišťovny mají své tzv. garanční pojišťovny a jsou pojištěny možná někde jinde, tak ten objem prostředků je tak velký, že by mohlo být do budoucna velkým problémem vůbec cestovní kanceláře v České republice pojišťovat. Samozřejmě i jinde v Evropě, kde jsou. Takže zřejmě vláda vycházela z úvahy, kterou, ačkoli to nevím, spíš to raději řeknu, že někdy se mi ze sdělovacích prostředků zdá, že my jsme národ do jednoho, až na výjimky, chudáků, kteří nepřežijí další den bez pomoci kohokoliv, tedy státu atd. A já jsem přesvědčen, že jestliže si někdo kupuje zájezd, tak by to neměla být rodina, nebo neměli by to být lidé, kteří všechny peníze utratili a na ten zájezd si půjčili a další dva roky ho budou splácet. To já osobně považuji za závadové chování.

To znamená, že většina lidí asi ve svém rozpočtu s těmito penězi počítala. Vzhledem k tomu, že do zahraničí letos téměř jistě nevyjedou, budou realizovat dovolenou tady na domácím trhu, tak jsem si jist, že budou mít tu schopnost, pokud to půjde, realizovat zájezd jindy.

Zaprvé je to tak tedy, že nechci tvrdit, zdráhám se tvrdit, že by se pojišťovatelský trh zhroutil, ale zcela jistě by to byl velký problém. Odpověď kolegům – jsem přesvědčen, že pojištěni jsou všichni, nebo dnes by měli být všichni pojištěni. To znamená tam, kde budou muset vracet díky tomuto zákonu, myslím, že tam jsou osamělé matky a otcové samozřejmě, to je ta skupina § 3, odst. 3, a potom školy, tak v těchto případech budou moci pojištění uplatnit. A to je zároveň dotaz, já se domnívám, že to tak je, takhle jsem to četl, ale nebude jich zdaleka tolik. A tím pádem budou chráněny kanceláře i tyto rizikové skupiny.

Všichni ostatní se vlastně budou spolupodílet na tom, co v této republice zřejmě nikdo nezavinil. To znamená ani vláda, ani parlament, ani občané, a bude tady odklad splátek. A samozřejmě pak existují další důvody, které jsou z tohoto zřejmé. A to nebudu už tedy vypočítávat, co by kdo měl zaplatit. Kdyby padly cestovní kanceláře, tak nejde jen o těch 14 tisíc lidí, ale jde vlastně o tu službu, která by zmizela. A v nejhorším případě by byla nahrazena službou agresivnější, tzn. cestovními kancelářemi ze zahraničí atd., jejichž zřizovatelé a provozovatelé by neměli sídlo tady apod.

Takže já ten návrh zákona považuji za celkem vyvážený i tím, že se vlastně všichni podílejí na odkladu nákladů, ale pro nikoho to neznamená tu fatální ztrátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a slovo má nyní paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně senátorky, kolegové.

Jak už jsem avizovala u toho předchozího zákona, tak jsem si opět položila otázku, co se stane, když tento zákon zamítneme.,Jjá, na rozdíl od pana předřečníka, zákon nepovažuji za vyvážený, protože nese celou tíhu ta skupina lidí, kteří si koupili zájezdy. Já se k tomu ještě vrátím. Tak co se stane pokud novelu nepřijememe? Vlastně se stane to, že bude platit paragraf občanského zákoníku 2535, kdy zákazník má právo odstoupit od smlouvy, a to bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo jeho pobytu nebo v jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb.

Čili občanský zákoník říká jednoznačně, je tu právo na vrácení všech plateb, pokud třeba není možné vycestovat, protože jsou uzavřené hranice. Protože třeba v tom daném místě je karanténa a nesmí se tam pobývat. Toto je právo, které platí. A my jsme teď řekli, ne, ne, ne, my vám říkáme, všem, co jste si koupili zájezdy a hrozí vám toto riziko, že musíte cestovní kancelář úvěrovat. A nejen že budete úvěrovat již zaplacenými zálohami. Ale na dotaz, který jsem včera položila panu náměstkovi MMR, tak mně bylo řečeno – ti, co zaplatili zálohy a už se ví, že nepojedou, tak stejně musí doplatit celou cenu a teprve pak jim bude vystaven poukaz,nebo v těch skupinách, které jsou vyjmenované, dostanou zpátky peníze. Což samo o sobě mně připadá naprosto, nezlobte se, ale nedomyšlené, když to řeknu diplomaticky.

Ale já opravdu nechápu, proč by jenom určitá skupina lidí měla úvěrovat cestovní kanceláře? A rozumím tomu a souhlasím s paní místopředsedkyní, když tady řekla, že musíme zachránit cestovní kanceláře. A opět vycházím i z názorů kolegů, kteří řekli, ano, my bychom přece měli začít u toho primárního zdroje té ztráty. Pan premiér řekl, já se snad nemýlím, ale určitě to slyšeli všichni v médiích, tisíc miliard dáme na zachránění našich podnikatelských subjektů. A tady jsem slyšela, že se jedná o 3,2 miliardy. To už tady někdo dodal, že polovičku ze svého dá pan premiér, ale to opravdu nevím. To asi se trošku přeřekl, ale dobrá. Takže 3,2 miliardy by jednoznačně pomohly. A to je částka, o které se hovoří.

A my nejsme schopni poměrně jednoduchým procesem, jasně definovaným, ne jako u těch, kteří jsou provozovatelé a pronajímatelé apod., nejsme schopni tuto akci udělat. Za týden by to ta vláda měla. Kdo je ohrožen? Cestovní kanceláře. Prosím, pomozte cestovním kancelářím a netahejte do toho desetitisíce lidí, kteří je povinně budou úvěrovat. Ta část, ne vyvážená, ale jen ta část lidí, která si koupila tyto zájezdy. Paní senátorka, paní místopředsedkyně, hovořila o těch skupinách, Já si to také myslím. Ty skupiny jsou zase vybrané tak nějak honem. A já si toho vážím, že se v Poslanecké sněmovně snažili vybrat ty, kteří jsou nejvíc postiženi, ale oni nemusí být postiženi. Já si nemyslím, že všichni samoživitelé spadají do sociální skupiny. A stejně tak jsou tam v této části nevyjmenovaní ti, kteří tam dopadají. Naopak. My jsme nedokázali výčtem těch, kterým se mají peníze vrátit, vybrat skutečně ty, na které to může dopadnout.

Pan senátor Čunek říká, tak ti, co si na to půjčili, tak dobře jim tak. Tak já se s ním nemůžu ztotožnit. Pak bychom měli zakázat všechny reklamy na půjčky, které existují. Měli bychom tedy skutečně, když je to nemorální podle něho, tak bychom to tedy neměli podporovat. Ale to ještě není to nejhorší. Bezpochyby tady byla jmenovaná čtyřčlenná rodina. Pro čtyřčlennou rodinu zájezd stojí kolem sto tisíc, když tam budou čtyři. Dvacet tisíc stojí tak průměrně zájezd do zahraničí. I více, ale řekněme dvacet tisíc. Koupili si ten levnější, aby třeba děti, které mají zdravotní problémy, mohly k moři. Takže oni budou mít blokovaných osmdesát až sto tisíc celý rok?

Celý rok budou mít blokovaných osmdesát tisíc. A teď si představte, že oběma rodičům sníží plat na 60 %. Kam se dostanou? Dostanou se do té skupiny, kterou jsme předtím chtěli ochránit, protože nebudou mít na nájem. Takže tam někde budou mít osmdesát tisíc, kterými by po osm měsíců mohli třeba platit ten nájem.a my jejich prostřednictvím dáváme úvěr cestovním kancelářím.

Já se omlouvám, ale opravdu tohle je podle mě není přijatelné. Tohle to je na úkor desítek tisíc lidí. A stát by v tomto případě dokázal velice jednoduše a velice rychle schválit úvěr těmto cestovním kancelářím, kterým by překlenuly tu dobu. Řeší to na úkor té části, řekněme těch, kteří si koupili zájezdy, to já nepovažuji za správné. Nehledě na to, že jsou tam špatně vybrané skupiny, respektive nepostihují tu sociální podstatu. A navíc ještě mně připadá úplně směšné, jestliže někdo říká, ještě mi doplaťte abych aspoň ještě ty dva měsíce od vás měl těch padesát tisíc, a pak já vám to vrátím. Tak to už je tedy opravdu špatné.

Já říkám, takovýto návrh zákona nemohu podpořit, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, dále má slovo pan senátor Herbert Pavera.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji za slovo, paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Jenom krátce, řada věcí už tady byla řečena. Já bych chtěl jen říct, že samozřejmě nejsou postiženi jenom klienti, ale i cestovní kanceláře, které zaplatily také zálohy za ubytování apod. Ale souhlasím s tím, že by se mělo pomáhat více cestovním kancelářím, aby to nemuseli nést občané. Je to podobné, jako jsme řešili pronájmy bytů a jak budeme řešit i pronájmy nebytových prostor. Tam se představitelé vlády trošičku zamysleli víc, než by měli.

Ale mám otázky na paní ministryni. Svaz obchodu a cestovního ruchu připravil nějaký záchranný plán. Zajímá mě, jestli se už k vám dostal, jestli jste se tím už, paní ministryně, zabývali. Protože přece jen cestovní ruch je trošku specifické podnikání.

] Firmy, které dneska nefungují, tak určitě to za měsíc rozjedou mnohem rychleji, než se rozjede cestovní ruch. Zajímá mě, jestli máte připraven nějaký plán, jak jim pomoci. Paní ministryně Schillerová minulý týden mluvila o tom, že byste vy měli připravit nějaký speciální dotační program. Tak bych jen rád věděl, jestli se náhodou něco už připravujete.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. A v obecné rozpravě teď pohovoří pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já děkuji za slovo. Já bych měl dotaz na paní ministryni, který souvisí s něčím, co už tady v zásadě zaznělo, protože ta praxe cestovních kanceláří, tak alespoň jak se na mě někteří lidé obrací, je taková, že pokud oni chtějí odstoupit od smlouvy, tak oni to interpretují, že to je v režimu § 2533, a nikoliv § 2535 zákona. To znamená, že chtějí uplatňovat odstupné, které v některých případech je třeba až 80 % zájezdu. V situaci, kdy třeba zájezd se má uskutečnit v červenci, a teď je interpretační otázka, jestli tedy má-li se zájezd uskutečnit v červenci a nikdo neví, jaký bude v červenci režim, jestli lze ty podmínky toho § 2535 uplatnit na tu situaci. Ten návrh zákona říká, že se, nebo tedy definuje rozhodnou, respektive... No takhle, že se použije na zájezdy s termínem zahájení od 20. února do 31. srpna 2020. Teď je tedy otázka, že jestliže když to ten zákon takhle definuje jako tu rozhodnou dobu, kdy jsou tedy nějaké definované problémy, jestli se dá automaticky dovodit, že se dá vždy použít to ustanovení § 2535 občanského zákoníku, to znamená, odstoupit bez možnosti storna ze strany cestovní kanceláře. Já se domnívám tedy, že spíše ne, tomu svědčí i to ustanovení o odstupném, kde je možnost požadovat 10 % toho požadovaného odstupného na poukaz. Ale jestliže se ty kanceláře takhle chování vůči klientům, tak vlastně si nejsem jistý, jestli ta úprava něco řeší. Protože tu instrukci v tomto směru vlastně pak neposkytuje. A i dnes je vlastně pro ty cestovní kanceláře asi mnohem příhodnější, pokud uplatní to storno, to znamená nevznikne jim povinnost vracet celou zaplacenou částku. Tady já bych se přikláněl k těm připomínkám, které zazněly, kdyby vláda, respektive ministerstvo pro místní rozvoj, schválilo program pro cestovní kanceláře, kde ve výši třeba toho zaplaceného nebo těch vracených částek za tu cenu zájezdu by dávalo třeba bezúročné půjčky do výše těch řádově 2,8 nebo 3 miliard, tak vlastně by tam odpadl i ten tlak na ty cestovní kanceláře, aby se chovaly nekorektně k těm lidem, kteří si ty zájezdy zaplatili, tak jak tedy z těch informací, které já dostávám, mi to vyznívá. Já jsem to začal formulovat jako dotaz, který směřoval k té interpretaci toho, podle čeho se dá postupovat, ale možná by to šlo říci i obecněji. Jestli vláda nebo ministerstvo vydá nějaké závazné stanovisko, podle kterého by ti lidé mohli postupovat, jestli budou naplněny ty podmínky § 2535? Protože já zcela chápu, že jestliže má někdo s dětmi a s babičkou zaplacený zájezd do oblasti, kde se vyskytuje dneska virové onemocnění, já nevím, Turecko, Egypt nebo libovolně jinde, tak že na červenec nechce na takový zájezd vyjet. Akorát že dneska neví, jestli může postupovat tedy podle toho § 2535, pokud toto nebude nějak jednoznačně vyjasněno.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Tak děkuji, já navážu na Jiřího Dienstbiera, já musím říci, že plně podtrhuji to, co on říkal. I to, co říkala Jitka Seitlová. Já samozřejmě mám podněty z obvodu, kde samozřejmě začíná být poměrně takový ve veřejném prostoru poměrně nebezpečný jev, kdy ti lidé si myslí, že v podstatě když odstoupí od smlouvy a ten zákon neruší platnost té smlouvy, to je velmi zásadní, když přesto od smlouvy odstoupí před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, tak že v podstatě to mají vyřešené a že v podstatě ten zákon tady vytváří nebo může vytvářet mylný dojem, že vyřeší za zákazníky úplně vše, ale oni skutečně budou muset tam učinit ten kvalifikovaný úkon odstoupení od smlouvy. A já bych tady chtěl požádat o stejnou věc jako můj předřečník v tom, zda by tedy paní ministryně tady mohla slíbit, že bude vytvořen nějaký manuál, nějaká metodika jakým způsobem ti lidé mají postupovat. Protože opravdu se začínají projevovat problémy, kdy lidé začínají být bezradní a mají skutečně mylný pocit, že pokud my tady přijmeme ten zákon, tak oni v podstatě se dostanou buďto k tomu voucheru, anebo k prostředkům naprosto jednoduchým způsobem, ale ono to tak jednoduché nebude, bude tam muset být ta aktivita ve smyslu toho odstoupení od smlouvy. V tom já vidím, že tam může nastat veliký problém. Za tohle bych se přimlouval a děkuji za to.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a nyní má slovo pan senátor Zbyněk Linhart.

Senátor Zbyněk Linhart:  Tak já si dovolím malinko odbočit k věci, která není v zákoně, ale velmi často to tak bývá, že to, co má být v zákoně, tak není. A naopak. Tak já zkusím jenom odbočit k tomu, že bych chtěl požádat paní ministryni, aby se více zaměřila vláda na domácí cestovní ruch. My tady samozřejmě mluvíme o cestovních kancelářích, většinou asi vnímáme, že cestovkami vyjíždíme za hranice, ale velmi často také někteří zůstávají i v Čechách, anebo mohou zůstat letos v Čechách, nebo budou i muset zůstat v Čechách. Já bych se chtěl přimluvit o to a vyzvat vládu, aby se zaměřila na domácí cestovní ruch, obzvláště v letošním roce. Cestovní ruch tvoří velikou část už dneska naší ekonomiky, včetně těch služeb, zaměstnává 250 tisíc lidí, odvádí do veřejných rozpočtů řádově sto miliard korun a je to významná ekonomická aktivita. A také nejvíce postižena těmi omezeními, tak jak byly nastaveny. A bude i dlouho omezena. Čili bych chtěl požádat, aby vláda se tomuto věnovali nejenom na úrovni CzechTourism a centra, ale i na úrovni regionů. Máme tady 41 certifikovaných destinací po celé republice, tak bych chtěl požádat o to, jestli vláda by mohla v téhle nelehké době nasměřovat tu aktivitu alespoň o nějakých relativně drobných penězích také do regionů, které jsou turisticky atraktivní, také na marketing. A vlastně multiplikovat ty efekty, kdy destinace disponují nějakými penězi a v této době je buďto utlumí, anebo je rozšíří, pokud vláda k tomu dá třeba třetinu peněz na aktivity, které dělají. A pokud máme ty certifikace destinací a mají k něčemu být, tak se nenabízí jiná možnost a lepší příležitost, než je právě tato v letošním roce. Takže o to bych chtěl požádat. Omlouvám se o malinkou odbočku, ale ono to malinko souvisí s tím, co tady projednáváme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. A zatím poslední se do obecné rozpravy hlásí pan senátor, už to tak není, Lukáš Wagenknecht. Už není poslanec.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  : Děkuji, paní předsedající. Ještě jednou dobrý den, paní ministryně. Já, jenom za mě, já chápu, že tenhle sektor je opravdu jeden z těch nejproblematičtějších. Jakoby opravdu cestovní ruchu bude veliký problém dlouhodobě, je to sektorový, vlastně i celosvětový problém, který budeme řešit. Nicméně já zopakuji a tady podpořím paní senátorku Seitlovou, co ona říkala, já si myslím, že opět vytloukáme klín klínem a vyvoláváme nějaké napětí mezi dvěma skupinami obyvatel. Ti, kteří byli, dejme tomu si nějaké peníze ušetřili a zaplatili si dopředu nějaké zálohy na zájezdy, třeba měli i nemocné děti, nějaké respirační problémy, je to fakt citlivá věc. A já zopakuji jenom tu věc, kterou jsem říkal a budu to říkat u každého zákona, který bude stejný. Pokud pan vicepremiér Havlíček říká, že má bilion korun, aby podpořil ekonomiku, pokud to opravdu není jen dezinformace, já si myslím, že je, tak 3 miliardy, pokud tady se o nich bavíme, plus minus, zkuste zvážit to, abyste ty peníze poskytli a nějaký program udělali. Protože opravdu tady, já si tedy ani nejsem jistý, jestli i tohle pomůže, protože ten sektor, pokud bude stát tři čtyři pět měsíců, tak si myslím, že to bude velice těžké. Já ještě i zmíním, mluvil jsem s panem náměstkem, já chci být i vstřícný vůči vám, klidně pojďme se o tom bavit do budoucna, já chápu, že tady něco slibovat je velice těžké. Na druhou stranu je pravda, že tenhle ten sektor, kromě těch velikých cestovek, které mají veliké budovy, má ten output, ten únik z toho podnikání jednodušší třeba než maloobchod, který má veliké zásoby, kterých se nezbaví. Když zkrachuje zkrátka prodejna s něčím, tak ta opravdu má větší problém jako ukončit. Neříkám, že by někdo měl končit, nechceme, aby končili, ale fakt ještě jednou jestli byste mohla zareagovat, jestli nějaký program nezvažujete. Opravdu ho velice zvažte.

Opravdu ho velice zvažte, ale já to zopakuji ještě jednou. My se i známe, já nechci, aby to bylo negativní vyznění, ale toto je opět nástroj vlády, která někam něco přenáší, vyvoláváme emoce mezi lidmi a mezi skupinami lidí. A na rovinu, já si myslím, že ani nevyřešíte cestovky. Tímhle tím se možná pouze oddálí v čase o nějaký měsíc dál jejich jakoby řízený blížící se krach. U většiny z nich. Takže nechci tady být emotivní, negativistický, ale je to špatně... pokud má pan Havlíček, a říká, bilion korun, tak ať těch 1000 miliard, 3 miliardy vezme, pokud to je takový velký problém, ať je na to dá. Já si myslím, že to je, vzhledem k tomu, že to je zásadní sektor, o kterém jsme se bavili, že pak když vypadne, má velké nedozírné dopady, tak v těch 1000 miliard korun, které máte, dejte 3. Já vás o to prosím, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Takže slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Já se omlouvám, že mluvím ještě..

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Jsem se nezeptala pan předsedy Senátu, omlouvám se, jestli uplatňuje právo? Neuplatňuje, když jsem mu ho nedala. Omlouvám se.

Senátor Jiří Čunek:  Já se omlouvám za to druhé vystoupení. Neřekl jsem, co mně přišlo úplně jasné, že třetí možnost, o které jsem mluvil, je, že všechno zaplatí stát. V duchu toho, že tady je nějaký nouzový stav a v rámci zákona samozřejmě o krizovém řízení a tak dále, tak o všechny náklady za to vyhlášení atd. nese stát, to víme všichni, takže bychom teoreticky mohli toto požadovat. Já se ale domnívám, že stát skutečně, jestli je pravda to, co říká pan Havlíček, nebo ne, to tedy nevím. Je dobře, že to tady pan kolega připomněl. Ale já si myslím, že stát na všechno nemá. A že si prostě musí vybrat segmenty, kde to, co nikdo nezavinil, nějakým způsobem rozloží, odloží, jak kde. A nebude, neponese to jenom stát. Protože co se stane s cestovními kancelářemi, a myslím si, že to, co říkal kolega senátor Linhart, nebylo vůbec od věci, ono je to totiž tak, že on jenom neřekl, že je spousta cestovních kanceláří, která vyváží ven, ale tak dělá zájezdy tady. To znamená, oni mnohým promění voucher ve chvíli, kdy my si myslíme, doufáme v to, že se bude cestovat alespoň po České republice, možná za nějakých opatření, tak vlastně cestovky mohou proměnit voucher v to, že budeme cestovat tu. Všichni víte, co to znamená. Přejeme si to všichni nakonec, protože se všechno odehraje tady. To, jestli si to úplně nepřeje zákazník, tak to prostě realizovat nebude, nepřistoupí na to a bude chtít vycestovat potom, tak mi přišlo, že zrovna v rámci té participace, protože jsou tady skupiny obyvatel, kterých se tato krize dotkne málo, a to jsem říkal, ti všichni státní zaměstnanci a tak dále, z veřejného sektoru, kteří jsou na 100 % a prostě se teď jenom vrátí do práce, tak ti nemají, nebudou mít ani problém s nájmem, zkrátka s ničím, protože dostávají 100 %. A není to malá armáda, je jich téměř milion, takže určitě je to dost lidí, plus všichni ostatní, kteří mají to štěstí, že se jich to nedotkne. Faktem je, že to, co říkala paní senátorka Seitlová, to znamená rodiny, které jsou teď zajištěné, protože rodiče normálně pracují, tak pokud ztratí práci a upadnou vlastně do té kategorie lidí, kde potom jim má být pomoženo dávkami na bydlení a tak dále, tak tam samozřejmě určitě je to svízelné. Ale myslím si, že tady je jediná cesta, to je to, že to nějakým způsobem zaplatí stát, to znamená, ať už dá úvěry, bezúročné tedy, tak je musí zaplatit stát, musí je někdo zaplatit. A je jedno, jestli je zaplatí přes nějakou svoji agenturu zajišťovací atd., anebo to udělá sám, nebo dá 3 miliardy, ale pak jsou tady kanceláře s těmi lidmi, které teď platí, protože buď je propustil, nebo je nechal na 100 % nebo 60 % a platí je taky, ty kanceláře. A čekají tedy, že se tedy trh příští měsíc rozběhne. Takže mně tento zákon naopak přišel, že je zrovna v takovém segmentu, a já už jsem to řekl přitom prvním vstupu, kde se dá předpokládat, že to byla a jsou prostředky, na které si lidi nepůjčili, nejsou to prostředky, kde rodina by padla poté, kdy je realizuje. A že tady to sdílené riziko pro mne přijde přijatelné. Možná je faktem, že by se dalo mluvit o skupinách, které vlastně nespadají do § 3, protože to nejsou samoživitelné, ale jsou to třeba 2 rodiče, kteří doposud měli normální zaměstnání a teď ho ztratili. Tak to je pravda.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan předseda Senátu, Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já neuplatňuji právo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já jsem rozuměla těm gestům, že ano, takže ne?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já nevím, jestli pan senátor Adámek nemá problém, tak já jenom první věc, kterou jsem chtěl říci je, že přestože jsem se docela poctivě snažil, tak opravdu uznávám, že v tomto případě najít nějaké lepší řešení a najít nějaký pozměňovací návrh, který by zákon, v podobě, jak je předložen, vylepšil, se mi tedy příliš nedařilo. To znamená, že to je jako jedna věc. Druhá věc, že tedy nevím jak ostatní, ale nám na tento zákon zrovna chodily, paní ministryně, stovky, možná dokonce i tisíce emailů, kdy těm lidem věci nejsou úplně jasné nebo to berou úkorně. A to jak ze strany majitelů cestovních kanceláří, tak ze strany klientů. To znamená, to taky zase něco dalšího signalizuje. A pokud bych měl vybrat nějaké nejčastější připomínku, a omlouvám se, pokud to tady už zaznělo, tak se mi z těch, co jsme se o nich nebavili, vybavila jedna, která bych řekl, že je taková hodně závažná, a druhá, která je taková spíše úsměvná. Ta závažná byla v tom, že se mě někteří ptali – a vy nás tedy nutíte, abychom co nejdříve šli na evidenci do úřadu práce? Protože v okamžiku, kdy já budu v evidenci úřadu práce, tak potom můžu ukončit poukaz a dostanu peníze nazpátek. A já tedy v té firmě ještě jsem. Ještě tam pracuji, vím, že to nebude na dlouho. A teď zaměstnavatel mě tam chce, ale já, když to vidím, já mám 50 tisíc v zájezdu, tak pro mě prostě je lepší jít do evidence a pak se tedy bavit, že bych vstoupit nazpátek, nehledě na to, že obecně všichni tušíme, že lidí na úřadu práce bude přibývat. A to jsem pochopil, že se paní senátorka Seitlová už ptala, to se omlouvám, já jsem musel pracovně být někde jinde. Co ty ostatní, že to berou hodně úkorně a nespravedlivě. A já přiznávám, že úplně nevím, jak jim pomoci, jak byste to měla jinak udělat. Takže to spíš tady říkám jako věc, kterou je potřeba alespoň minimálně vědět. A ta druhá, to byla taková trochu úsměvná, je, co když jako v tom okamžiku, když dostanu poukaz, ještě nebudu vědět, že jsem těhotná. To znamená, to se taky může stát, že to je věc o tom, jak se to bude řešit. Ale to spíš jako pro pobavení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak děkuji vám, pane předsedo. A tedy nyní se poslední do obecné rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Adámek.

Senátor Miroslav Adámek:  Já moc děkuji, paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Je vidět i podle naší diskuse, která tady probíhá, padlo tady toho hodně, že vybíráme z těch špatných řešení to nejméně špatné, když to řeknu úplně takhle, ono to zaznívalo i na výborech. To znamená, opravdu to dáváme na lékařské váhy, na jednu, na druhou stranu, zvažujeme všechny možnosti. To znamená zákazníky cestovních kanceláří, cestovní kanceláře, potýkáme se s tím, jestli je možné vybrat něco jiného nebo jestli vláda mohla postupovat jiným způsobem. Mně se moc líbilo, v jednom výstupu ekonom, pan docent Filip Matějka, a to by se mi líbilo, kdyby takhle se postupovalo, vlastně říkal, pojďme podporovat úplně všechny, ale na krátkou dobu. To znamená, neřešme teď jednotlivé skupiny, pojďme to řešit opravdu na krátkou dobu, třeba jenom jednoho měsíce, a podpořme všechny, kteří se ocitnou v nějaké špatné situaci bez ohledu na to, jak to je. A to je to, co tady zaznívá, že máme dvě skupiny proti sobě. Vláda dělá nějaké opatření, možná za mě z tohoto pohledu až na moc dlouho, protože by se to dalo řešit v kratších úsecích, a teď to myslím napříč zákony, co tady probíráme, ale respektuji, že prostě vláda má nějaké představy a to naplňování, jak tu situaci řešit.

Situace není jednoduchá, protože jak už tady zaznělo, tak v historii naší ani světové jsme se s tím nikdy nesetkali, že by to bylo v takovémto měřítku. A přijímat tato opatření není z toho pohledu, až to skončí, tak pak je samozřejmě je dobré sednout a říkat si, co bylo špatně, co ne, ale v tuto chvíli je to velice těžké a samozřejmě úplně všichni jsme pod nějakým tlakem.

A protože tady ještě nepadl žádný procedurální návrh a já nevím, o čem bychom hlasovali, a mně se to na miskách vah trošku přiklání k tomu, schválit, takže já navrhuji schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ale byť o tom nejsem 100% přesvědčen, a to chci tady zdůraznit, a souhlasím se vším, co tady zaznělo směrem k zákazníkům cestovních kanceláří, směrem k tomu, že se možná situace dala řešit jiným způsobem, já také nevím jakým, ale pořád, pokud to mám hodnotit v tisku, který máme před sebou, tak se mi to malinko přiklání na tuto stranu. Moc děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, zachránil jste situaci, protože v poslední chvíli padl návrh schválit. Jinak by opravdu nebylo tentokrát o čem hlasovat. Já se ptám, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Paní ministryně, mikrofon je váš.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Moc děkuji. Já už jsem to říkala na začátku, že to tady není o nějakém super řešení, je to samozřejmě vážení na miskách vah. Na druhou stranu se snažíme o co nejvíce vyvážený návrh mezi poměrem cestovní kanceláře versus klienti. Ale abych tady samozřejmě odpověděla na dotazy, které zazněly. Je potřeba i říci, že tento návrh není, že by se ministerstvo dlouze podívalo z okna a začalo něco vymýšlet. Samozřejmě cestovní kanceláře ve spolupráci s Fórem cestovního ruchu, se Svazem obchodu a cestovního ruchu mají tzv. akční plán a toto je jedna ze součástí akčního plánu. Je potřeba říci, že cestovní kanceláře hovoří o tom, že mají na zálohách 2,9 mld. Kč. My samozřejmě chystáme tzv. COVID Cestovní ruch, ale je potřeba si říci, že to 3 mld. nevyřeší, protože jsou tam hotely, restaurace, lázně, prostě všichni, kdo mají obrovské problémy, do kterých se dostali. A fakt segment cestovního ruchu je podle mě jedno z nejpostiženějších odvětví díky této pandemii, protože se to týká celosvětově. Oni žádný export, žádnou spolupráci s nikým nemají, oni mají jen odložené peníze na zálohách, nikdo jim to samozřejmě nevrací atd.

Já samozřejmě hrozně ráda budu spolupracovat s kýmkoli, kdo bude na COVIDu s námi chtít spolupracovat. Je ale potřeba si říci, že je to úvěrový nástroj. Na úvěrový nástroj dává stát záruku, ale banka určuje zdraví klienta. A tady bylo opravdu velmi dobře řečeno, že cestovní kancelář nepatří mezi obory, které jsou bankami vnímány jako bezrizikové skupiny atd. Na druhou stranu skutečně takový nějaký nástroj připravujeme.

Naprosto souhlas, abychom připravovali další opatření na domácí cestovní ruch. Mnoho klientů se na nás obrací, zda mohou voucher, že chtěli v létě do Itálie, to samozřejmě ne, ale zda třeba mohou jet do Tater nebo zda mohou jet v rámci ČR. Ano, cestovní kancelář okamžitě začne nabízet, proto se i my snažíme prolomit věci, otevřít hranice, koridory, Chorvatsko, Slovensko atd., protože pandemická situace tam není tak strašná. Ten milion na záruky, to jsou záruky. Tam to takto bude.

Domácí cestovní ruch podpoříme ještě dalším opatřením, chystáme tzv. poukázky na podporu a nastartování ekonomiky. Poukázky by dávali zaměstnavatelé. Tam by se na tom podílel stát, zaměstnavatel by si to mohl odečítat z daní a samozřejmě zaměstnanec, a jde to na jakékoli aktivity v rámci domácí ekonomiky, tzn. kdo chce do lázní, tak do lázní, kdo chce do nějakého ubytovacího zařízení, kempu, prostě všechno, co se dá udělat.

Co se týká škol, no, to je velmi těžká debata. Na druhou stranu se na nás obrací zoufalí rodiče, kteří říkají: „Ano, mám dítě v 9. třídě, s tou třídou prostě nikdy nepojede, jde dál do školy“ a teď budeme rok čekat na to, až se peníze vrátí. Tak proto pozměňovací návrh v rámci Poslanecké sněmovny. Na druhou stranu s panem ministrem Plagou už řešíme nějakou pomoc na školní zájezdy, tzn. abychom pomohli těmto cestovním kancelářím.

Co se týká výkladu směrnice, tak já tady skutečně přečtu přímo postoj Evropské komise, kde DG JUST komunikovalo o připravených opatřeních s MMR v první polovině března. Pro Evropskou komisi zastoupenou DG GROW jsou pro legislativu důležité tři základní aspekty. Obsaženo ve sdělení Evropské komise z 19. 3., které navrhovaná česká právní úprava splňuje.

1) zákazník neztrácí právo na odškodnění. V podmínkách ČR budou navíc vyňati zranitelní spotřebitelé, což Evropská komise velmi oceňuje.

2) po konci ochranné doby musí být možnost poukaz proplatit v případě, že nedošlo k jeho upotřebení. Opět obsaženo v zákoně.

3) na poukazy se musí vztahovat systém ochrany před insolvencemi, což v ČR existuje. Přičemž tento systém musí být dostatečně robustní.

Na základě tohoto vydala Evropská komise zprávu, že je samozřejmě připravena následně náš předpis notifikovat a že nepůjde cestou toho, že by na ČR, protože ta jim normálně připadá vyvážená, že by podala žalobu proti rozporu s evropskou směrnicí.

A teď se dostanu k věcem, které tady zaznívaly, abychom si vyjasnili § 2535, 2536 a 2533. Paragraf 2535 je právo zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě mimořádných opatření. Ta mimořádná opatření samozřejmě jsou, pokud jsou vyhlášená vládou, tzn. to je nouzový stav, zavření hranic atd. Paragraf 2536 hovoří o tom, že může odstoupit pořadatel, tzn. tam je to jedno, zda za mimořádných opatření odstoupí zákazník či cestovní kancelář. Pokud je naplněn paragraf na mimořádné okolnosti, tak má zákazník právo odstoupit bez storno poplatků. To jsou mimořádná opatření. Pokud ale nejsou na to období vydána mimořádná opatření, to jsou typicky ty zájezdy, kdy teď říkají: „My máme jet v srpnu, září, ale obáváme se“, a zároveň my nevíme, zda budou trvat mimořádná opatření, tak pokud zákazník bude chtít odstoupit teď z důvodu obavy, strachu, z jakýchkoli jiných důvodů, tak má cestovní kancelář právo na odstupné, neboli storno poplatek. To je § 2533. Takže v tomto je potřeba a proto zákon hovoří o tom, že pokud klient chce odstoupit z důvodu § 2533, tzn. obavy, prostě z vlastní vůle, tak cestovní kancelář dá storno poplatek, ale zároveň jako bonus ze storno poplatku dá voucher na využití pro další dovolenou. Když si to řekneme na příkladu, dovolená za 10 000, ať se mi to dobře počítá, storno poplatek ve výši 2000, 8000 cestovní kancelář vrátí a z těch 2000 může vydat voucher minimálně v hodnotě 10 %, to je v rámci paragrafu. Doufám, že jsem to aspoň trochu vysvětlila.

Tady paní senátorka se ptala stejně jako předtím pan senátor Čunek, co bude, když se zákon neschválí. To samozřejmě nebude lehká situace, protože znovu říkám, likviditu cestovní kanceláře nemají, tzn. spousta jich zkrachuje, skončí s podnikáním. Je potřeba si uvědomit, že tím, že jim nebude umožněno dávat vouchery, na kterých jsou potom existenčně závislé cestovní agentury, tady se bavíme o cestovních kancelářích, ale agentury, které nejsou ze zákona pojištěny, jenom zprostředkovávají zájezd, v podstatě skončí ze dne na den. Klient peníze nedostane, protože cestovní kancelář je prostě nemá, tzn. že se budou soudit. A je otázka, jak dlouho soudy budou probíhat. My si myslíme, že tím, že je tam ochranná doba a pak povinnost do 14 dnů, pokud nevyužijí, tak jsou to peníze, které lidé dostanou rychleji než soudní cestou.

Co se týká domácího cestovního ruchu, abych odpověděla, my intenzivně komunikujeme s CzechTourismem, protože tady bylo velmi správně řečeno, že máme certifikované destinační společnosti. Je potřeba naopak našim lidem nabídnout jiné lokality než ty notoricky známé, proto upravujeme i portál Kudy z nudy a všechny tyto věci, abychom klienty dostali do celé ČR.

Ještě k trošku humorným vstupům pana předsedy. Pokud se člověk dostane během ochranné doby, tj. až do 31. srpna 2021, do jakýchkoli problémů a je ze zranitelné skupiny, se najednou dostane, tzn. určitě kvůli zájezdu nikdo nepoběží na úřad práce, ale může se to nějak vyvinout, pak spadne do zranitelné skupiny a může samozřejmě voucher odmítnout a bude mít nárok na vrácení peněz. Stejně tak když žena zjistí po vydání voucheru za tři měsíce, za čtyři, za pět, za šest, že je těhotná, tak se dostává do rizikové skupiny a může voucher odmítnout.

Já vím, že rozhodování nebude jednoduché, vím, že je to složité, je to na misce vah, na druhou stranu prosím, zkusme pomoci cestovním kancelářím. Myslím, že je to vyvážené, že zranitelná skupina je docela široká. Znovu říkám, jsem ráda, že to i ocenila Evropská komise a prosím vás o pomoc v sektoru cestovního ruchu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní ministryně, a ptám se, zda si přeje vystoupit, nepřeje, zpravodaj ústavněprávního výboru, takže ano, pane předsedo?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nechci zdržovat, ale zvyk je železná košile, přišel jsem sem, omlouvám se, ale paní ministryně, tam je ke dni doručení toho poukazu. Ono to hodně lidí zajímá. Třeba hlavně to druhé, co jste řekla, by úplně převracelo mé chápání zákona, protože jestli říkáte, že to je skutečně tak, že kdykoli během té doby až do konce roku 2021, když se někdo dostane na úřad práce, že má nárok na vracení poukazu, to by zase situaci dostávalo do pozice, že by se málem vyplatilo chvilku jít na úřad práce, vyfasovat a zase jít do práce. Teď pozor, opravdu, kdybyste toto mohla radši upřesnit, já už nechci dalších 300 emailů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ministryně, prosím o reakci.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji. Myslím, že jsem to přehnala s počtem měsíců, protože doba je do 31. 8. 2020. Do té doby, pokud jsou lidé, protože po té době, a to se omlouvám, neodpověděla jsem na dotaz, jak to bude po 31. 8. 2020, co když opatření budou trvat, tak to budeme muset znovu vyhodnotit, protože od září už platí normálně občanský zákoník a nevztahuje se na to zákon, takže se omlouvám, že jsem trošku nadnesla počty měsíců, ale do 31. 8. 2020.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ministryně do toho také vnesla humor a teď to mohlo dopadnout. Pane předsedo, v pořádku, už bez reakce? Děkuji. Takže garanční zpravodaj má slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Děkuji. V obecné rozpravě vystoupilo 12 kolegů, z toho jeden dvakrát. Paní ministryně v zásadě na věci reagovala, případně doplnila odpovědi s tím, že já jsem upřímně řečeno nerozuměl tomu příkladu s 10 000, minus 8000 mi vrátí, 2000 je storno a 10 % dostanu voucher. Ne na 2000, ale 10 % z 2000, tzn. 200, čili je to spíše takové symbolické? Ano, dobře. Tak to bylo pro upřesnění.

Jinak v zásadě myslím, že jsme tady všichni dávali pozor a ani jsme moc neodcházeli, protože téma je samozřejmě velmi ožehavé, takže asi nemusím rekapitulovat jednotlivé připomínky s tím, že na závěr tady padl jediný návrh, a tím je návrh na schválení. A o tom bychom hlasovali.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, takže tak to bude. Přistoupíme k hlasování, já vás nejprve svolám. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 46 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 24. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Pan senátor Dienstbier se hlásí? Ne. Takže bylo schváleno, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 27, proti byli 3, návrh byl přijat. Já vám gratuluji, paní ministryně, k celému dnešnímu dni. Ukončuji projednávání tohoto bodu a naše schůze pokračuje. My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Rozloučíme se s paní ministryní, prosím, když tak předsálí, kolegové, jestli můžu poprosit. A přivítám pana ministra Vojtěcha. Dostáváme se k bodu, kterým je

 

Návrh zákona o zvláštních pravidlech pro výkon povolání lékaře a nelékařských zdravotnických povolání osobami, které získaly odborné vzdělání v jiném než členském státě Evropské unie, v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020

Tisk č. 241

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 241. Prosím ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl projednávání vládního návrhu zákona o zvláštních pravidlech pro výkon povolání lékaře a nelékařských zdravotnických povolání osobami, které získaly odborné vzdělání v jiném než členském státě EU v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020. Tento návrh reaguje na stávající situaci vyvolanou pandemií onemocnění covid-19 a jeho cílem je zajistit dostatek zdravotnických pracovníků v okamžiku, kdy své povolání část z nich nemůže vykonávat z důvodu umístění do karantény a kdy jsou poskytovatelé zdravotních služeb zahlceni velkým množstvím pacientů v akutním stavu. Pro dosažení tohoto cíle navrhovaný zákon umožní, aby po dobu trvání nouzového stavu a v několikaměsíčním období bezprostředně následujícím mohly povolání lékaře a nelékařská zdravotnická povolání vykonávat i osoby, které mají zahraniční zdravotnické vzdělání, ale nebyla jim dosud z nějakého důvodu uznána způsobilost k výkonu zdravotnického povolání na území ČR. Může jít o osoby, které z různých důvodů tuto způsobilost nezískaly, například proto, že dosud nevykonaly aprobační zkoušku. Vzhledem k tomu, že jde o zajištění poskytování zdravotních služeb v době trvání nouzového stavu a po nezbytně nutnou dobu po jeho skončení, tedy za krizové situace, navrhuje se, aby uvedené osoby mohli zaměstnat přímo jednotliví poskytovatelé lůžkové péče nebo poskytovatelé sociální péče, u nichž vyvstala naléhavá potřeba personálně zajistit poskytování zdravotní péče, a to za podmínek, které stanoví tento zákon. O tom, že zaměstnali tyto osoby, mají poskytovatelé povinnost informovat ministerstvo zdravotnictví a místně příslušný krajský úřad. V případě lékařů pak též Českou lékařskou komoru.

Nepůjde však o samostatný výkon zdravotnického povolání. Aby byla zajištěna kvalita zdravotních služeb, budou tyto osoby pracovat pod tzv. přímým odborným vedením lékaře se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru nebo v případě nelékařů pod přímým vedením nelékařského zdravotnického pracovníka, který je způsobilý k samostatnému výkonu povolání.

Oba uvedené instituty zákon č. 95 Sb. a zákon č. 96/2004 Sb. neznají a upravují způsob a podmínky provedení jejich provedení. U lékařů se přímé odborné vedení používá v průběhu odborné praxe, která je součástí aprobační zkoušky. U nelékařů se přímé vedení využívá nejen v průběhu praxe, která je součástí přípravy k aprobační zkoušce, ale též při výkonu některých zákonem stanovených povolání nebo po zákonem stanovenou dobu. Jejich aplikace by tak v praxi neměla činit potíže.

V situaci, kdy jsou k zajištění fungování poskytovatelů zdravotních služeb využíváni i studenti lékařských fakult a také studenti připravující se na výkon nelékařských zdravotnických povolání jeví se jako vhodné, aby mohli být zapojeni absolventi zahraničních zdravotnických škol nebo lékařských fakult, kterým dosud nebyla uznána způsobilost k výkonu zdravotnického povolání na území ČR. Tento zákon tedy v zásadě primárně vychází z podnětů ředitelů nemocnic, například Nemocnice Na Bulovce jakožto klíčového pracoviště pro péči o pacienty s nemocí covid-19, nejvíce vytížené nemocnice. A je to skutečně velmi výjimečný stav a výjimečné řešení. Pravdou je, že se nyní situace vyvíjí dobře, to je objektivně třeba říci. I z hlediska kapacit a podobně. Ovšem toto skutečně pamatuje na situace, pokud by došlo k nějakému výkyvu, k nějakému náhlému nárůstu počtu pacientů a nemocnice by z nějakého důvodu zkrátka měly problém se zajištěním péče.

Takže prosím o podporu tohoto zákona vycházejícího tedy zejména z podnětu jednotlivých nemocnic. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavněprávní výbor, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 241/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 241/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře. Já začnu trošku jinak, jako včera na zdravotním výboru. My jsme zhruba asi před rokem a půl tady schvalovali návrh zákona z dílny právě ministerstva, který rozvolňoval kritéria k získání aprobace. A to lidí ze třetích zemí. Těmto lidem se umožnilo, aby mohli opakovat 4x aprobační zkoušku, nemusí zkoušku ze všech předmětů dělat v jeden den, není tam ani povinná zkouška z českého jazyka.

Myslím si, že to rozvolnění bylo na místě, musím říci, že v podstatě i přes toto rozvolnění jsou v naší republice v některých nemocnicích, které požadují víceméně právě takovouto změnu zákona, lékaři, kteří, jak řekl pan ministr, nevykonali tuto aprobační zkoušku, to znamená, že bychom je mohli nazvat černými dušemi, které tady pracují bez vykonané aprobační zkoušky, která se má uskutečnit do 30 měsíců od vstupu na území ČR.

To znamená, že tito jedinci jsou jakoby z našeho pohledu českého práva nehotoví lékaři. Jak správně pan ministr řekl, musí pracovat pod přímým odborným vedením, to znamená, že musí pracovat pod vedením jednoho lékaře českého, který má specializaci, aby je mohl vést. V takovém případě nevidím jako smysluplné vůbec tento zákon předkládat, protože pokud chceme nahradit plnohodnotné české lékaře, kteří by byli v karanténě, právě na jednotkách intenzivní péče pracující, nebo na ARO oddělení, pak to nemůžou být tito lékaři, kteří nemají aprobaci, protože ti tam k ničemu nejsou, ti potřebují přímé vedení, odborné vedení, to znamená, jinými slovy, 2 lékaři dělají 1 činnost. Proto nevidím jako smysluplné to, že by někdo bez této aprobační zkoušky pracoval na vysoce specializovaném pracovišti. To, že děti, já říkám děti studentům 6. ročníku lékařských fakult pracují, ano, ale dělají práci, která v podstatě nevyžaduje kvalifikaci, to znamená, že pomáhají při odběrech atd., nebo se naučili pracovat, byli k rukám sestrám, ale nedělají kvalifikovanou práci lékaře, i když bych řekla, že v tomto případě, kdyby nastala kolizní situace, byli by asi přínosnější než lékaři ze třetích zemí, kteří třeba ani neumí česky. Protože opravdu tito lékaři z třetích zemí určitě nemohou sem přijít odněkud, protože by nestačili se jednat naučit slovo česky, jednak by neměli nostrifikaci, to znamená, že předpokládám, že se jedná o penzum lékařů, kteří tady jsou, nemají aprobaci, jak řekl pan ministr.

Další věc, zdůvodnění, proč tento zákon byl předkládán, bylo to, že jsou zahlceny významnou péčí o pacienty, že tady je velké množství akutní péče, není tomu tak. Nemocnice jedou na třetinový provoz, řada elektivních výkonů, nebo takřka všechny se odložily, pánové, ne výkony, tedy elektivní, to jsou ty, aby tomu všichni rozuměli, zrušily se magnetické rezonance, cétéčka, lékaři směnují, tak, aby nedošlo třeba k nákaze, takže opravdu čekají doma na práci nebo jsou na tzv. home office, to znamená, že není tady nedostatek lékařů, řekl to sám i pan doktor Balík, který pracuje ve Všeobecné fakultní nemocnici, řekl, že personálně nemají problém. Takže to je další důvod, proč bychom měli nepřijmout tento zákon, který se jedná, jako nadbytečný. Ani nevidím smysl v tom, že lékaři, kteří v podstatě z těch třetích zemí, teď by tady byli do konce nouzového stavu, pokud půjde všechno dobře, já věřím, že ano, že nouzový stav skončí 30. dubna, pak tedy tři měsíce plus, tak nevím, proč by měli být navíc na tři měsíce, pokud by to bylo na tři měsíce, tak co se stane po třech měsících, takže budou muset tedy odejít z ČR? Pak nevidím vůbec důvod, proč zákon přijímat, to znamená, že pak by tam bylo takové to čertovo kopýtko, o kterém jsem včera hovořila, to znamená, že by těmto lékařům, a to těžce spekuluji, ale může se to tak stát, by byla udělena jakási výjimka, protože nám tady pomáhali, třeba aprobační zkoušku mohou udělat s větším časovým odstupem nebo třeba vůbec. To by znamenalo poškození lékařů z třetích zemí, kteří tady aprobační zkoušku již složili. A také není pravdou, že by IPVZ, tedy doškolovák takzvaný, nebyl připravený na to, že by měl jaksi umožňovat aprobační zkoušky. Na jejich stránkách jsem přečetla, že zkoušky se budou v těchto termínech konat. Dokonce se tam připravují už speciálně nějaká zařízení, tak, aby se ti cizinci nepotkávali, když se posouvají maturity, státnice, není problém posunout aprobační zkoušku, určitě ti, kteří na ni čekají, tak prostě nebudou vyhozeni z ČR, protože si myslím, že soudný rozum tomu dá. Takže myslím si, že tento zákon je postaven pro ty, kteří tady na území ČR jsou, neudělali zkoušku, samozřejmě je to problém nejen Bulovky, to si myslím, že Bulovka nepotřebuje právě tyto doktory na JIP, na ARO atd., ale je to problém i menších nemocnic, kde prostě nejsou čeští lékaři, oni se to vlastně snaží Ukrajinci nebo lékaři ze třetích zemí nějakým způsobem dosaturovat, ale není možné v rámci nouzového stavu předkládat takovýto zákon, protože ten neřeší celou situaci, situace se musí vyřešit úplně někde jinde, proto jsem dala návrh na zamítnutí, přečtu vám tedy usnesení našeho výboru.

Usnesení 86. z 15. schůze konané dne 15. 4. 2020, senátní tisk č. 241. K návrhu zákona o zvláštních pravidlech pro výkon povolání lékaře a nelékařských zdravotnických povolání osobami, které získaly odborné vzdělání v jiném než členském státě EU, v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020. Po odůvodnění zástupce předkladatele, doktora Radka Policara, náměstka ministra zdravotnictví, a zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR zamítnout návrh zákona,

II. určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Dernerovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR.

Takže já prosím o podporu zamítnutí tohoto návrhu zákona, který si myslím, že nemá v rámci této doby epidemie tady opodstatnění, protože neřeší danou situaci, když budete mít dotazy, ráda na ně odpovím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, pan senátor Radek Sušil? Ano, přeje, takže máte slovo, pane senátore.

Senátor Radek Sušil:  Dobrý den, děkuji za slovo, velmi stručně, souhlasím s tím, o čem tady hovořila paní předřečnice. Rád bych vás seznámil s naším usnesením, které je totožné, protože opravdu tento systém přijatý, který je navrhovaný, neřeší problém, který teď je v současné době velmi ožehavý. Dovolte, abych vás seznámil s naším usnesením k tisku 241 z 22. schůze konané 15. dubna 2020. Výbor

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout,

II. určuje zpravodajem mě,

III. pověřuje pana předsedu, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, nevidím nikoho, tudíž otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první sice přihlásil pan kolega Tomáš Jirsa, ale s přednostním právem... Ne, netrvá na tom, takže doopravdy pan Tomáš Jirsa, máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Kolegové, kolegyně, pane ministře, dobrý den. Víte, že úplně nepodporuji zákony této vlády, nicméně tak jako každý senátor konzultuji problematiku s lidmi v mém volebním obvodu. K tomuto zákonu mi přímo volal ředitel českokrumlovské nemocnice, pan doktor Jindřich Florian, prosil mě, abychom zákon schválili, že mu to řeší problém, který v nemocnici má. Na základě toho jsem to ještě konzultoval v českobudějovické nemocnici, tam problém nemají, nicméně nebyli k tomu nijak přísní. Rozumím tomu, že to neřeší dlouhodobě problém, ale pomáhá to v krizi, jestli to pomáhá českokrumlovské nemocnici, která o to přímo stojí, tak si říkám, proč to neschválit, byť cítím, že jsem v menšině. Kdyby přece lékaři, za které ředitel Florian lobbuje, kdyby nebyli kvalitní, tak by je vyhodili, tak by je nechtěli. Já bych nebyl tak přísný, osobně budu hlasovat pro, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je paní senátorka Zdeňka Hamousová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, hezké odpoledne všem, bylo tady řečeno, že malé nemocnice jsou v jiné situaci, já musím říct, že si velmi vážím názoru, odborného názoru obou výborů, které se návrhem zákona zabývaly, dospěly k takovému usnesení, jaké jsme tady slyšeli. Současně jsem ale také zástupce regionů, naše město je zakladatelem malé nemocnice, ovšem my máme spádovou oblast 84 tisíc obyvatel, byla jsem požádána o to, abych podpořila tento návrh zákona, současně musím říci, že nemohu souhlasit eventuálně s názorem nebo s výkladem, že ředitelé nemocnic dostávají tímto návrhem zákona poměrně velké kompetence, musím se zastat ředitelů nemocnic, ty, které znám, kde nemocnice fungují, jsou to zorientovaní, kompetentní lidé, kteří zdravotnický resort znají, všichni víme, jak je speciálně v menších nemocnicích křehké personální obsazení. Tam ta jednotlivá oddělení jsou na provozně personálním, dejme tomu, minimu. Takže si dovolím podat v tuto chvíli návrh na to, aby byl zákon schválen ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, děkuji, zaznamenal jsem si, dalším přihlášeným v obecné rozpravě je pan senátor Jiří Čunek, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Asi teď promluvím spíše jako hejtman za kraje, které jsou zřizovateli nemocnic, mnohých nemocnic v ČR, tedy většiny, nejsou to jenom malé nemocnice, jsou to nemocnice pochopitelně i větší, personální nedostatky cítíme téměř v každé nemocnici, chápu, že možná ve fakultních nemocnicích, kde způsob práce a styl práce je jiný, protože tam lékaři kromě výzkumu učí atd., tak mají zcela jistě nebo v drtivé většině je jiný počet pacientů, které ošetřují lékaři např. na interně, v okresní nemocnici, oproti fakultním. Ale faktem je, že tento zákon my podporujeme, většinově, druhá věc je, že máme už oblasti v ČR, kde nemáme ani praktické lékaře, v tomto případě se o to samozřejmě nejedná, ale lékaři někde musí začít, pak dělají zkoušky, mohou se stát i praktickými lékaři, takže jsou oblasti téměř ve všech krajích možná, kromě Prahy samozřejmě, kde lékaři praktičtí chybí. Tato primární sféra, její nedostatek nám začíná zatěžovat sekundární, což jsou okresní nemocnice a samozřejmě nemocnice terciární, to jsou krajské, a potom samozřejmě ty všechny vyšší. Takže z tohoto důvodu já jsem přesvědčen, že je dobré tento zákon přijmout.

Upřímně řečeno si myslím, že to je profesní záležitost, tedy záležitost lékařských komor, které v zásadě ani nesouhlasily příliš s přijetím zákona, o kterém tady mluvila paní kolegyně Dernerová.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pardon, pane senátore, prosím vás, tu levou část, doopravdy je to šíleně slyšet, já nevím, proč to musíme pořád opakovat. Děkuji. Máte slovo, můžete pokračovat.

Senátor Jiří Čunek:  To znamená, že zahraniční lékaři u nás před přijetím změny, která tady byla asi před rokem, tak vlastně museli udělat de facto státní zkoušku, ze všech předmětů v jednom dni atd., takže to bylo to tak, že by ji nebyl schopen udělat téměř... Tedy málokdo ji byl schopen udělat. Myslím, že tam byl odpad, že 2 z 10 to udělali, zcela jistě to nebylo tím, že ti lékaři nebyli erudovaní nebo neměli inteligencí apod.

Takže teď ta situace je trochu lepší, naproti tomu jde tento zákon, takže já jsem přesvědčen, že je to zákon dobrý.

Druhá věc je, teď se vám všem omlouvám, zneužívám trochu toho, že je tady pan ministr, to, co jsem říkal při jednom vstupu u toho předminulého zákonu, to znamená, že jsme teď v situaci, kdy skutečně lidé umírají ne na koronavir, ale z děsu na koronavir, tak když se podíváte na internet, tak jsem zjistil, že můj oblíbenec, zpěvák a muzikant Vančura ze Spiritual kvintetu zemřel, protože nešel k lékaři z obavy z koronaviru. Sepse, kterou získal od zánětu zubu, jeho organismus se s ní nevyrovnal. My bohužel máme takové zkušenosti, řeknu vám jednu z předminulé... z neděle. Kdy žena z obavy, že v nemocnici je koronavir, do nemocnice nešla, s bolestmi hlavy, nakonec zemřela na embolii. To by mohly být takové případy jakoby filmové pro někoho, ale faktem je, pan ministr to jistě ví, že máme plné ARO, to znamená, lůžka, která jsou s tou nejintenzivnější péčí, jenom proto, že lidé prostě se koronaviru bojí, bojí se nemocnic, bojí se praktických lékařů, nejdou a pak mohou být následky fatální. Zcela jistě to je tak, že daleko víc lidí v ČR umře ze strachu na koronavir než s koronavirem jako takovým. Já bych se rád zeptal pana ministra, v té souvislosti, dovolte mi to, ostatní, aby nám odpověděl, kdy tedy se sníží to penzum, kdy plnohodnotně nemocnice budou moci začít léčit i pacienty neakutní, to znamená plánované operace atd.

Omlouvám se ještě jednou a děkuji za odpověď.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, jako další přihlášený do obecné rozpravy je Ladislav Václavec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ladislav Václavec:  Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolte mi tímto se přidat k návrhu na schválení tohoto tisku ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Já si myslím, že to není žádný pokus o obejití současných přísných podmínek absolvování aprobačních zkoušek. Já jsem ředitelem okresní nemocnice v moravském kraji, toto opatření v současné době velmi pomůže ředitelům zdravotních zařízení, které má část zaměstnanců v karanténě, což je dnes například u okresní nemocnice v Opavě, kde k dnešnímu dni je pozitivně testovaných 14 zdravotníků, lékařů i sester, množství kolegů je v karanténě. Je zde možnost po schválení tohoto tisku zaměstnat na přechodnou, potřebnou dobu lékaře, kteří neudělali z různých důvodů aprobační zkoušky, v praxi se osvědčili, nyní pracují na pozici nelékařských pracovníků nebo mimo nemocnici. Navíc toto legalizuje pro ředitele i práci kolegů, kteří nemohli absolvovat aprobační zkoušky z důvodu nouzového stavu. Myslím, že to není žádný masový jev, kolega z jiného státu než EU musí mít při své práci nad sebou dohled přímého odborného vedení, atestovaného kolegy, který má na starosti jednoho takového kolegu z Ukrajiny nebo odjinud, kterého dozoruje. Je to věc opravdu přechodná, podle toho návrhu zákona končí tři měsíce po skončení nouzového stavu. Takže to není žádný bianco šek a obejití systému.

Já bych vás opravdu všechny prosil z této pozice praktického ředitele okresní nemocnice o schválení tohoto tisku, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, jako dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jaroslav Větrovský. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já si dovolím navázat na to, co říkal Tomáš Jirsa. Já jsem také mluvil ve svém volebním obvodu s ředitelem okresní nemocnice v Táboře, která stejně jako nemocnice v Českém Krumlově spadá pod jeden holding jihočeských nemocnic. A rovněž pan ředitel mi sdělil, že tento zákon je třeba podporovat. Takže já, stejně tak jako moji předřečníci, ho jednoznačně podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Lumír Kantor. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji za slovo. Já jsem chtěl jenom poprosit ještě o dvě věci. Nebo říct, že ve své zpravodajské zprávě paní senátorka uvádí hned na první stránce, že tuto pravomoc má ministerstvo zdravotnictví. A vlastně změna tímto zákonem je dána pouze tak, že ministerstvo to může změnit nějakým způsobem bez zákona. A změna by byla akorát v tom, že se uvolní pravomoci směrem k ředitelům jednotlivých nemocnic.

Domnívám se, že i ten argument, který tady zazněl, že přece ředitelé znají svoje lidi, takže jim mohou dát pravomoc vykonávat lékařské povolání, i když na přechodnou dobu, tak se mi to nezdá příliš přiléhavé pro toto povolání v této době právě. To je jedna věc.

Druhá věc je, a to si vážím kolegů z Ukrajiny, protože jich také pár znám, také k nám na oddělení ke mně jezdí kolegové z Ukrajiny se školit v neonatologii, takže vím, že jsou v podstatě velmi erudovaní odborně a mohou pracovat téměř samostatně. Ale přece kladu otázku na dobu těch tří měsíců, nebo půl roku, jestli je smysluplné měnit pravidla na dobu půl roku, když momentálně ten nárok není takový, jak by se mohlo zdát podle toho zákona.

Takže to bych se zeptal pana ministra, jestli je to opravdu potřebné v této době. Eventuálně, asi nevíme, kolik zdravotníků, kolik lékařů atd. v jednotlivých zařízeních schází z důvodů karantény. Ale domnívám se, že to je také kruciální otázka. A poslední otázkou je, jestli byste, pane ministře, mohl zjistit, co se změnilo za ten poslední rok, co se nám podařilo zákonem rozvolnit pravidla, která jsme tady přijímali myslím zhruba před rokem, zpravidla pro ty zkoušky. Jestli nám to přineslo nějaký efekt po té době, co jsme ta pravidla rozvolňovali. Kolik lékařů se třeba dostalo do výběru a podařilo se jim zkoušku složit. A eventuálně proti tomu, co bylo, když to bylo postaru, i když to je nedávno.

Takže na tyto věci bych se chtěl zeptat. Zaprvé, jestli by paní zpravodajka nedoplnila tu věc o kompetenci ministerstva, udělovat tu možnost. A potom jsem se chtěl zeptat na to, v čem nám zákon pomůže konkrétně. A potom, jak se povedlo ty zkoušky změnit od poslední novelizace zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a další z lékařů, který se hlásí do podrobné rozpravy, je pan senátor Radek Sušil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Radek Sušil:  Velmi děkuji za slovo. Chtěl bych říct všem, že ukrajinští pracovníci, nebo lékaři z třetích zemí, nenahradí akutně nedostatek lékařů. Ti lékaři mohou pracovat v našich nemocnicích pouze pod dozorem lékaře se specializovanou způsobilostí. Takže on nenahradí doktora, který je v karanténě nebo na nemocenské. Takže je to lichý pocit, že nahradí nedostatek lékařů.

Já si vážím ukrajinských lékařů, kteří jsou v našich nemocnicích. Protože jsem lékařem z karvinské nemocnice, kteří drží funkčnost těchto nemocnic, za to jim velmi děkuji, že tady jsou a pracují za nás. Jsou loajální a pracují. Ale lékaři, kterým by tento zákon umožnil pracovat, tak jsou lékaři, kteří si buď nepožádali o tuhle aprobační zkoušku, nebo jí neprošli. A jak jsem se dozvěděl, jedná se pouze o 400 lékařů. Dozvěděl jsem se, že by to mohl být předpoklad. Takže tito lékaři absolutně nemohou nahradit lékaře z těch akutních oborů. Týká se to ARO, kde jsou pacienti na ventilátorech. Nemohou je nahradit, nejde to. Je to iluzorní, a proto otevírat tuto Pandořinu skříňku, s tím nesouhlasím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je paní senátorka Alena Dernerová. Máte slovo, paní senátorko. Mohla jste mluvit ale i z místa zpravodaje.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, já tedy budu spíš teď v centru. Jednak pravdu má kolega Lumír Kantor v tom, že ministerstvo má už teď pravomoci. Ale pravomoc vlastně předává tímto přechodným zákonem na zřizovatele. To znamená, že zřizovatel si bude moci vzít lékaře odkudkoliv. Na to jsem narážela. Vezmeme-li lékaře odkudkoliv, tak jednak nebudou umět vůbec česky, když tady má být, tak musí mít nostrifikaci. To také nějakou dobu trvá, takže tady budeme mít po nouzovém stavu, tři měsíce uplynou a lékař může odejít.

Ale když neumí lékař česky, ještě v tomu v „covidové době“, tak je to velká svízel, protože se nedomluví s pacientem a může toho pacienta poškodit. Jestli si říkáme, a to už jsem také říkala, jestli tento neaprobovaný lékař nahradí absolutního specialistu, tak já tomu absolutně vůbec nevěřím. Notabene ten člověk musí mít nad sebou právě to přímé odborné vedení. To znamená, že on vyautuje dalšího člověka, který by se o ty lidi staral, ale ten na něj musí dozírat. Protože když tento neaprobovaný člověk udělá chybu, tak za to bude moci ten, který nad ním dozírá. Ten se bude zodpovídat.

A přijmout takovýto zákon na 3 měsíce? Kam jsme se to dostali? My teď řešíme personální situaci, která vůbec nesouvisí s covidem. Já chápu ředitele nemocnic, já je chápu, nejsou lidi, ale říkáme, jak je to všechno fantastické. Včera jsem poprvé slyšela pana premiéra říct, že zdravotnictví je to první, co tady musíme řešit, protože jinak jsme byli vždycky černou dírou. Takže teď se dostáváme úplně do jiné dimenze. Já všechny ředitele chápu, to chápu, ale tohle to neřeší situaci, pochopte to.

My teď řešíme stresovou situaci s covidem, ale řešíme tady vlastně problémy nemocnic. Personální problémy nemocnic, netýkají se teď této situace. Protože ti lidé, kteří tady jsou, a nemají tu zkoušku, to je, jako kdybyste neudělal státnici. Přiznejte si sami, kdybyste si měli vybrat na miskách vah, tak půjdu k tomu neaprobovanému, který tady je, a nemá tu zkoušku, nebo k tomu českému doktorovi? Nepřejte si vidět, kolik mám telefonátů, když mi lidi říkají: „Ale my nechceme do té nemocnice, kde je hodně Ukrajinců.“ A já si také o nich nemyslím nic špatného, mnozí z nich jsou velmi šikovní, ale musí mít tu zkoušku. Já osobně bych také nešla k lékaři, který nemá naše vzdělávání. To prostě tak nejde.

Jestliže tohle to schválíme, tak už můžeme žehrat na jakékoli vzdělání. Úroveň medicíny půjde razantně dolů, pochopte to. Já nejsem Herodes, který říká, aby tady ti lidé nebyli, ale nemůžeme řešit v „covidové situaci“, v situaci českých nemocnic jako takových, které jsou personálně poddimenzované. Je to špatně. A tato situace, která byla navíc ještě uvozována tím, že je tady hodně akutních pacientů, ti tu prostě nejsou. Ti tu nejsou, protože ti jsou doma, bojí se. A výkony, které byly, tak byly všechny odloženy, jak jsem říkala.

Na stránkách IPVZ je psáno přímo, to je vlastně ta škola, kde se dějí zkoušky, že se budou dále aprobační zkoušky konat. To znamená, že určitě nebude nikdo říkat: „Ty, který máš mít teď v dubnu aprobační zkoušku a nemůžeš ji vykonat, nemůžeš pracovat.“ Může ten člověk pracovat, nemusí odejít. Prostě tak to je.

Navíc ta personální situace zase není tak špatná, když od 10. dubna usnesením vlády bylo umožněno, aby si zdravotníci čerpali dovolenou. Takže já si myslím, že tady teď tímto zákonem řešíme na 3 měsíce díry v našem zdravotnictví. A to je špatně. Pochopte to, že jsou tady dvě věci. Covidová situace, pandemie, a na druhé straně personálně vyprázdněné nemocnice. A my teď řešíme ty personálně vyprázdněné nemocnice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Peter Koliba. Máte slovo pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně senátorky, kolegové senátoři.

Víte velice dobře, že já ve většině svých postojů podporuji ministra zdravotnictví. Ale při dnešním projednávání tohoto tisku bohužel mám podobný názor jako paní doktorka Dernerová, vaším prostřednictvím. Skutečně si myslím, že jsme se tady trošku posunuli v zájmu určitých lobbistických skupin k projednávání věci, která přímo nesouvisí s covidovou infekcí.

Zaprvé, ano, řešíme nedostatek lékařů ve zdravotnictví, ale ne tímto zákonem. To nelze. Navíc tak, jak bylo konstatováno, tito lékaři nepřispějí ani k vyřešení toho nedostatku. A už vůbec ne nějaké akutní péči. Úplně jiná situace je v Itálii, úplně jiná situace je ve Spojených státech, bohudík. A dík patří našemu ministru zdravotnictví a premiérovi, že se přijala opatření, že v České republice je situace opravdu tady velice dobrá. To je další důvod, proč nechápu, proč se zrovna tento tisk svádí na coronavidovou infekci.

A mám jednu otázku. Tady zaznělo číslo 400. Já si osobně myslím, že to není 400. Já bych poprosil pana ministra, jestli by měl nějakou informaci, kolika lékařů se to bude týkat, nebo týká. Protože podle mě se to může týkat maximálně počtu těch lékařů, kteří čekali na aprobační zkoušku a nedostali se k ní. To znamená, podle mě je to otázka maximálně dvaceti třiceti lidí, víc ne.

A úplně poslední poznámku, protože jsou to závažné věci. Bylo řečeno, že se ke vzdělávání lékařů mají vyjadřovat odborné komory, tak já jsem si dovolil kontaktovat prezidenta České lékařské komory, který vyjádřil také obavy a negativní postoj k tomuto tisku. Takže já chápu zástupce obcí, chápu zástupce ředitelů nemocnic, ale měli bychom mít trošku zdravý selský rozum. A já, jako lékař s dlouholetou praxí, bych byl nerad, aby se vysoká úroveň českého lékařství a zdravotnictví posunula i díky takovým nekompetentním rozhodnutím někam jinam.

Takže já osobně nepodpořím přijetí. Budu podporovat stanovisko výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. S technickou poznámkou paní senátorka Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Ještě bych chtěla zareagovat na svého váženého kolegu Petera Kolibu. Těch 400, já jsem se ještě informovala, těch 400 je celková suma těch, kteří jsou tady registrovaní. Přičemž je to část lidí, kteří si požádali o nostrifikaci a šli mimo Českou republiku. Část lidí, která si zažádala o nostrifikaci a odešla k farmafirmám, takže tu není skutečný počet těch, kterým bychom dali tenhle ten mandát. To znamená, že skutečně se může jednat o pár jedinců.

Těch 400 je číslo, to, co jsme včera se ještě bavili tady u nás na výboru, tak...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní senátorko, promiňte, ale tohle není technická, to jste se měla znovu přihlásit.

Senátorka Alena Dernerová:  Tak děkuji. Tak jsem chtěla, aby to navazovalo, aby to mělo kontinuitu. Omlouvám se. Omlouvám se, takže to je z tohohle pohledu asi tak všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Tomáš Jirsa. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Mě mrzí, že se dostávám s kolegyní Dernerovou do sporu, ale přece se nejedná o lékaře, kteří by teď přijeli a nemluvili česky. To je přece nesmysl. Zaprvé jsou zavřené hranice, zadruhé ředitelé nemocnic, kteří na to apelují, tak vědí, o koho jde.

Mně se zdá, že tady vzniká – a je to možná logické – nějaký rozpor mezi Českou lékařskou komorou, která má odborné stanovisko, že ne, a pak tady za hejtmany mluvil kolegy Čunek. Za starosty s Jardou Větrovským, kolega Václavec jako ředitel nemocnic. A my jsme citovali několik ředitelů nemocnic. Když to regiony chtějí, ministerstvo to navrhuje, tak proč na tu krátkou dobu říkáte někdo, že měníme pravidla? Vždyť tady každým zákonem měníme pravidla. Tak na tu dobu nouze plus tři měsíce, proč to nepovolit? Děkuji vám za podporu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Jen pro upřesnění, příště kdo bude u stolku zpravodajů a je zpravodaj, tak může vystoupit v rámci rozpravy, stejně jako ministr předkládající třeba zákon, kdykoliv. Není to technická, ale přihlásí se a bude mu dáno slovo. To jen pro upřesnění. Takže další, kdo se hlásí do obecné rozpravy, je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Já závidím všem, kteří mají úplně jednoznačný postoj k tomu, ať tak, nebo onak, zamítnout, nebo schválit. Já se přiznávám k jisté rozpolcenosti tady. Protože na jednu stranu oceňuji to, že ministerstvo tak, jak já to čtu, tak ministerstvo zdravotnictví se tady zkouší přednachystat na nouzovou variantu. Kdybychom se, nedejbože, měli dostat do podobné situace, v jaké snad už byla, snad už se dá říct minulý čas, třeba Itálie, nebo v které se asi spíše ještě pořád zmítá Španělsko. Ukázalo se, že v zásadě Češi si poradí, pokud jde třeba o přístroje, jako jsou ventilátory. To možná nebude úplně to úzké hrdlo. Ale to, co by bylo, pardon, nechci říkat bude, ale to, co by bylo v případě problematického v průběhu a bylo úzké hrdlo, tak jsou skutečně lidi, kteří jsou schopní zejména ventilované nebo ECMO pacienty obhospodařit.

Připomínám, tady zněly čtyři stovky nebo pár desítek, nejde zdaleka jen o doktory. Úplně to nejužší hrdlo, kdyby bylo nejhůř, tak budou sestry. Tak to by možná taky stálo za to mírně mít na paměti. Umím si představit, že kdyby věci šly hodně špatně, tak se můžeme dostat do situace, kdy tak říkajíc nějaká sestra s nějakou praxí, zkušeností, s nějakým vzděláním bude lepší než žádná sestra. A v tomhle smyslu já bych tomu rozuměl jako nouzová varianta, kdyby fakt mělo být hodně špatně.

Na druhou stranu – a trošku mě v tomhle vyprovokoval ve vystoupení...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Kolegové z levého spektra, už zase začínáte, pane doktore? Děkuji.

Senátor Václav Hampl:  Na druhou stranu – a děkuji v tomhle kolegovi Čunkovi, který mě trošku v tomhle vyprovokoval, a to nemyslím negativně, v diskuzi je dobře, když se vzájemně k něčemu stimulujeme. On vlastně mluvil o trvalém problému, který naše zdravotnictví má po personální stránce. Kvalifikovaných sester je nedostatek, nedostatek lékařů se začíná projevovat v některých oborech apod. A bylo by opravdu podle mě hrozně špatné tohle chápat jako nějaké nakročení k tomu, že můžeme ve zdravotnictví ustoupit od vysokých nároků na kvalifikaci.

Přestože naše zdravotnictví je relativně asi jedno z levnějších ve světě, tak má výbornou úroveň. Víme samozřejmě, že jsou různé externality, různé situace, kdy lidi více, nebo méně právem nejsou spokojeni s průběhem zdravotní péče, ale fakticky naše zdravotnictví je vynikající. A to stojí a padá s tím, jak kvalifikovaní jsou lidi, kteří ho dělají. A tady naprosto úplně souzním se všemi kolegy, kteří tady vyjádřili obavu v tomhle, zacouvat, byť třeba dočasně a v nouzi.

Tak to jsou aspekty, které zvažuji. Já vám nejsem schopný v tuto chvíli ještě úplně doporučit hlasovat tak, nebo onak. Protože tohle jsou věci, které jsou pro mě na souřadné úrovni. Takže já se docela těším ještě na zbytek rozpravy, aby se tohle nějak trošku dovyjasnilo jedním nebo druhým směrem. Ale samozřejmě beru nesmírně vážně doporučení zdravotního výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní s přednostním právem se do obecné rozpravy hlásí pan místopředseda Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Celou dobu v rozpravě rezonuje nedostatek sester a lékařů. Nedá mi to, abych se neozval, když se ozvali z Jihočeského kraje, kteří jsou také na hranicích. Je obrovský rozdíl mezi centrem republiky a jeho nejbližším okolím a pohraničními regiony, které jsou na hranicích s Rakouskem, s Bavorskem, s Durynskem a se Saskem. Uvědomil jsem si to, protože přes naši obec vede osobní doprava, tzn. celníci do sousedního Saska, a jak jste udělali opatření a pak se to rozvolnilo, že mohou jezdit právě doktoři, tak jsem najednou zjistil, kolik doktorů odjíždí z Karlovarského kraje a z Chomutovského kraje do sousedního Německa skutečně, a to požádala vláda německá, aby se uvolnili lékaři, zdravotní sestry, pečovatelky směrem do Německa, a to je jedno, jestli do Bavorska nebo do Saska. To znamená, lékařů, pečovatelů a zdravotních sester je poměrně hodně. Akorát nejsou v ČR. Čili si vypomáháme - a teď řeknu – více z východu. Je to dáno i prostředím, které tady mají. Je to v úrovni zdravotnictví, která si myslím, že není na špatné úrovni, a jdou tam, kde se jim dají i nějaké pobídky, což dělá třeba Karlovarský kraj u nastupujících lékařů, dostanou pobídky. Chci využít této příležitosti, protože doopravdy neřešíme teď koronavirovou krizi. Řešíme skutečně problém nedostatku pracovních sil ve zdravotnictví. A konkrétně v Karlovarském kraji Karlovarská krajská nemocnice. Mluví se hodně o Ukrajincích, tak máme samozřejmě Ukrajince, ale my tam národností o hodně víc a jsme rádi, že je tam máme. Naštěstí mají aprobace. Je také pravda, že díky dvěma jsem málem přišel předloni o nohu, ale zaplaťpánbůh, že nohu mám a že se to podařilo vyřešit, protože to vyřešil doktor v důchodovém věku – můj kamarád, který se podivoval, když jsem dostal náběh na sepsi, že v podstatě nemám žádná antibiotika. Tři dny mě léčili, tři dny mě léčili bez toho. To není proti těmto lidem, ale mám osobní zkušenost, že jsem málem přišel o nohu. A nebýt starý praktik – můj ročník, to znamená, my, kteří už jsme v důchodu, tak jsem o tu nohu asi zřejmě přišel. A o tom je to také trochu. A proto chápu to, co tady říká kolegyně Dernerová, není možné, aby nastoupili lidé, kteří se tváří, že jsou lékaři, ale nejsou, protože ještě neprošli ukončeným vzdělávacím procesem. Přesto Karlovarská krajská nemocnice by také potřebovala takovéto lidi. Potřebovali bychom je tam napumpovat. Asi nenapumpujeme. A proto chci vyzvat pana ministra – teď možná to bude ode mě jako od středopravicového politika poměrně hodně troufalé – ale víte, před rokem 1989, pane ministře, si komunisté s tím uměli poradit. Oni posílali lékaře, kterých v pohraničních regionech bylo nedostatek, na tzv. umístěnky. A měl jsi smůlu a šel jsi tam na pět let. A pak ses buďto odstěhoval nebo jsi tam i zůstal a zapustil kořeny. A já se ptám – a to směřuji i teď do vysokého školství – když my zdarma necháváme vystudovat naše lidi za státní peníze, oni vystudují, pak si udělají aprobaci za rok nebo já nevím, jak dlouho to trvá, získají diplom a vyrazí do zahraničí. A bodejť by ne. Oni tam dostanou čtyř až pětinásobek, tak proč by tam nešli. Proč ale tento stát neudělá opatření – dobře, ale ty půjdeš na 5 let a pak si běž. Anebo: Tak si spočítejme 5 let na roky 200 000 Kč, takže ty tomu státu za 5 let, když nebudeš chtít jít třeba do pohraničí nebo do poddimenzovaných nemocnic, tak zaplatíš milion korun z toho, co vyděláš v zahraničí. A budeme mít hned peníze do našeho školství. Vím, že je to trošku komunistické, to manýrování, ale co nám ve finále zbývá? Těch, kteří přijdou o nohy, bude potom ve finále o hodně víc. Protože naši lidé z našeho vzdělávacího procesu zaplaceni z našich daní, z našeho rozpočtu republiky, budou léčit lidi v sousedním Německu, Rakousku a mnohdy i dál, v Anglii. Takže tady je asi chyba v systému. Pak je asi druhá chyba, že my nedovedeme našim lékařům nebo mladým lékařům vytvořit podmínky. A tento lékař, který mně zachránil nohu, tak je to starý chirurg, který říká: Já dělám operaci slepého střeva 10, 15 minut. Pak mi pošlou praktikanta, který tam se mnou operaci dělá půl hodiny, protože ho to musím naučit, nemocnice si ho ve finále „vycvičí“ a on po roce zdrhne do Německa. A když se mu to stalo popáté za sebou, tak řekl: Tak. A já už nikoho zaučovat nebudu. Já jsem v důchodu. Z osmi chirurgů, kteří byli v naší nemocnici, jsme zbyli dva, a já už na toto kašlu. A to je problém zdravotnictví. To nemá s koronavirem nic společného. Čili tady je někde nějaký obrovský problém, a to by příslušelo asi vašemu ministerstvu přestat se zabývat koronavirem a tím strašením obyvatel a všech možných skupin podnikatelů a přijít s řešením do budoucna, jak řešit tento problém nedostatku lidí. A možná i umístěnek. Chceš studovat, chceš studovat na lékaře? Tak dobře. Studuj, ale budeš mít tuto a tuto podmínku a peníze buďto peníze vrátíš a běž si do zahraničí na 5 let, nebo budeš 5 let v ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane místopředsedo a nyní má slovo pan senátor Ladislav Václavec.

Senátor Ladislav Václavec:  Děkuji, paní předsedající. Promiňte, kolegové, za druhé vystoupení, ale přijetí tohoto tisku je opravdu moc ředitelům nemocnic, kteří teď řeší akutní situaci se zaměstnanci, aby zabezpečili chod nemocnice. Pracovníci, kterých se to týká, jsou většinou již osvědčení kolegové, kteří na odděleních pracovali a neudělali aprobační zkoušku. Není to věc nových kolegů, kteří nemohou nyní do ČR přijet a během tří měsíců určitě nepřijedou. Musím vás ubezpečit, že většinou žádný ředitel nemocnice není pitomec, který přijme nějakého neschopného kolegu, aby se po jeho průseru pak nechal tahat po soudech. Mám ještě nějaké poznámky. Všichni tito pracovníci, o kterých se bavíme, mají titul z absolvované lékařské fakulty, uznané ministerstvem zdravotnictví. Aprobační zkoušky, které neudělali, nejsou vůbec jednoduché, sám jsem je s jednou ukrajinskou kolegyní absolvoval jako pozorovatel, a i když jsem dělal primáře chirurgie, nevím, zda bych ji v jiných oborech udělal. Je tady paradox, že pokud absolvuje lékařskou fakultu v jiných státech, a to jsou členové EU, v Rumunsku, Řecku, prakticky nic po nich nechceme, tito kolegové ale tady nejsou, protože tím, že to mají absolvované v EU, i na fakultách, které jsou úrovnostně mnohem níže, pracují v Německu, Anglii apod. A pokud se týká počtu, že to je jen pár jedinců, tak mi věřte, že i těchto pár jedinců v této době opravdu pomohou. A je to opravdu technikálie na tři měsíce, která skončí po skončení nouzového stavu, takže v červenci se už nemáme o čem bavit. A automaticky je to status quo zase zpátky, takže vás poprosím o schválení, které nám pomůže. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Peter Koliba, máte slovo, pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedající, omlouvám se, že vystupuji podruhé, ale nedá mi. Jenom – původně jsem chtěl dvě poznámky, teď budu mít tři poznámky, díky vám, vaším prostřednictvím vám chci poděkovat, že to, co jste řekl, je opravdu... Já to tak neumím těmi slovy vyjádřit, to je přesně popsání příčiny nedostatku lékařů, ale i sester, že my nemáme žádné ani pozitivně, ani negativně motivující nástroje, které by toho člověka, který si ten obor vybere jako studium, nějakým způsobem přiměli k tomu, aby profesi vykonával v ČR. To plně souhlasím.

A poznámky, které jsem měl původně. Jedna je ta, že přijetím tohoto zákona se přesunou jenom kompetence. Už dle stávající legislativy ministerstvo zdravotnictví má možnost dát tuto výjimku, a nemusí to dělat zřizovatel. Je tam aspoň nějaká povinnost to ministerstvu nejenom oznámit, ale nějakým způsobem ministerstvo o tom rozhodne. Takhle o tom rozhodne ředitel nemocnice, který kolikrát není ani lékař. V celé řadě nemocnic jsou to inženýři. Prosím vás, on bude rozhodovat o tom, kdo bude vykonávat povolání lékaře bez aprobační zkoušky? Nezlobte se na mě, ale já tady tento zákon pokládám za nadbytečný, protože dle stávající legislativy to ministerstvo umí vyřešit. A úplně poslední větu. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku to usnesení o zamítnutí přijal jednohlasně všemi členy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a poprosím pana senátora Pavla Fischera, který je přihlášen jako další do obecné rozpravy. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové. Chtěl jsem poděkovat garančnímu výboru za jasné slovo. Budu hlasovat v souladu s jejich usnesením a doporučením. Ale mám na vás, pane ministře, jednu aktuální otázku, kterou bych rád také kvůli veřejnému informování od vás slyšel zodpovězenou na mikrofon. Dnes vydal NÚKIB – Národní ústav pro kybernetickou bezpečnost – historicky druhé varování, které mluví o velké hrozbě kybernetických útoků právě na nemocnice a na jiné významné cíle v ČR. Zadává tam všem odpovědným v resortu, zejména potom v nemocnicích, aby bez odkladu zahájili zálohování a začali s opatřeními proti útokům, zavírali přístup do svých systémů zvenčí. Mně by pomohlo pochopit, jak váš resort v této věci postupuje, protože to není první případ útoku, Kosmonosy a další nemocnice už byly kyberneticky napadeny a vyřadilo je to z provozu na několik měsíců. A protože se nacházíme opravdu ve velmi vážné chvíli, tak by bylo vhodné, abyste nám a i veřejnosti pojmenoval, jak s tím pracujete. Protože se možná jedná o hodiny, kdy je potřeba zachránit nebo opevnit to, co ještě můžeme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jan Žaloudík. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Jako bych cítil, že jsme si toho zakousli víc, než jsme pod tímto bodem chtěli možná řešit, a tak bych navrhl nějakou věc, která by se mohla jmenovat Světu mír. Věříme všem, že všichni, kteří k tomu něco říkali, tak mají do značné míry pravdu. Věřme i tomu viru, že se bude nadále chovat podle Gompertzovy křivky a umožní nám, abychom se brzy vrátili k řešení toho, co jsme za léta ve zdravotnictví nevyřešili, a tedy i ten strukturální problém lékařů, protože lékařů v principu nominálně je dost, ale nejdou do cvrkotu, abych to řekl tak jednoduše anebo jdou do cvrkotu jinam, pokud jsou ze západní strany republiky. Stejně tak s tím souvisí to, co tady nakousl můj vážený předřečník, že kybernetická bezpečnost – v tom nám zrovna Ukrajinci nepomohou, ale Kosmonosy nás trápí, Fakultní nemocnice Brno nás může trápit ještě násobně, a protože si myslím, že nemáme jedno zdravotnictví, ale sedm druhů zdravotnictví a v každém segmentu, ať už státním, krajském, městském, obrany, církví, velkých řetězců a drobných soukromníků jsou ta uspořádání, nakládání s daty různá, tak si myslím, že v tom nám ukrajinští kolegové nepomohou. Ale proč – v čem je to Světu mír? Skutečně si myslím, že nemá smysl rozvlákňovat pravidla třeba u řidičských průkazů, u zbrojních průkazů, u průkazů na cokoli jiného v době několika dalších týdnů, a že má ministerstvo – a to bych chtěl možná i požádat pana ministra, i když vím, že toho má nad hlavu, ať už komu přidává dalších starostí, ale že ti vážení ředitelé, ať už jsou z Krnova, z Opavy, z Českého Krumlova, odkudkoli, kde akutně chybí dva, tři, čtyři lidé, tak by snad se mohl napsat dopis, a ministerstvo by mohlo v nouzovém stavu říct, že po dobu nouzového stavu s vědomím nouze jim dává placet na nějaké fungování. A teď jde o to, jestli fungují v praktických ambulancích nebo sedí přímo u dýchacího přístroje, kterých zase až tak obsazených není. Toto se dá asi řešit opatřením, že ministerstvo rozšíří své kompetence, což v době nouzového stavu nikoho nenapadne, ale že si nerozvolníme vůči světu pravidla, která už na úrovni fakult musíme hlídat, protože akreditujeme lékařské fakulty nejen pro EU, i pro USA. V systému se snažíme harmonizovat, pokud nám to EU vydrží, s pravidly v EU postgraduální vzdělávání. A nemyslím si, že je rozumné teď řešit všecko naráz. Měli bychom vyřešit to, že je tady několik nemocnic, které akutně potřebují zaměstnat své kolegy, kteří tam už zaměstnáni jsou, už se i domluvit s pacienty a nějak se ještě nedostali ke zkoušce. A tak ať se k ní dostanou. Třeba teď měli, když střídali, tak více času se na to učit a nerozvlákňujme ta pravidla, protože jde-li o to, aby tam skutečně zaskočili za někoho, kdo tam v úterý bude chybět, tak to myslím, že může operativně vyřešit ministerstvo opatřením, tak jako jsme vyřešili – vidíte, jak jsme si všichni podobní, že? A netrvalo to nijak dlouho. Uměli jsme vyřešit i tyto věci, uměli jsme zavřít schengenské hranice, uměli jsme leccos. Proboha, proč bychom neuměli v deseti nemocnicích povolit 30, 50 lékařům, aby po dobu třeba do aprobace nebo po dobu nouzového stavu a tři měsíce po něm fungovali, jak mají fungovat. Říkám to jenom proto, že si myslím, že je tady potřeba vznést trošku Světu mír a že ten megaproblém, který všichni nakousli, to znamená strukturální problémy ve zdravotnictví, personální, že tady budeme řešit, jakmile ten koronavirus dokončí tu svoji cestu podle Gompertzovy křivky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobré odpoledne všem, vážený pane ministře. Dnešní jednání je takové zvláštní, protože my vždycky nějakým zákonem nakousneme nějaký problém v rámci řešení krize, a pak už se bavíme spíše o futuru, co chceme řešit do budoucna, takže to vnímám tak, že jsme právě díky váženým kolegům a jejich příspěvkům nastartovali diskusi o zavedení školného minimálně na lékařských fakultách. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a posledním zatím přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pokud by šlo zavedení školného, pak by to muselo být na všech fakultách. Každý by měl jinou cenu samozřejmě nebo platil jinou cenu, podle toho by potom tady zůstával nebo zaplatil. To si myslím, že by jistě bylo správné, tedy jinými slovy, ať všichni dále studují zadarmo, ale když nechtějí odpracovat určitý počet let, tak ať to zaplatí. To je jedna věc.

Druhá věc. Pan kolega Žaloudík říkal, že jak jsme všichni si podobní, on je sice do muchomůrky – teď nevím, do jakého hřibu bych byl já, ale v každém případě skutečně z pohledu samozřejmě vnímám a říkám to trošku nadneseně, vnímáme všichni, že jiný problém cítí lékaři a jiný problém cítí vedení nemocnic. Vedení nemocnic a zřizovatelé samozřejmě bojují s nedostatkem lékařů a přiznejme si to bohužel je to téměř můj denní chléb, že tam, kde je nedostatek, tak ti lidé, i když jsou méně kvalitní a jsou to čeští lékaři, tak zůstat musí, potřebujeme je, a tam, a také případně ti kvalitní lékaři, kterých je jistě většina, tak mají své požadavky, které podle váhy svého nedostatku samozřejmě dokáží prosazovat. Včera jsem s takovými jednal a zcela jistě jsou to všichni dobří lékaři, kteří měli nějaké své požadavky, nezapomněli mě upozornit, že když jim nevyhovím, tak na to budou myslet, protože za půl roku jsou volby. Tak jsem se ptal, kam kandidují, já nejsem odborově organizován, to znamená ani v LOKu nejsem, že jim nemohu pomoct, a oni tím samozřejmě mysleli nějaké krajské volby, prý jsou, nebo něco takového. Ony jsou pořád nějaké volby.

Takže to sice mluvíme v příjemných polohách absolutní kvalifikovanosti a tak dále, ale faktem je, že já bych chtěl teď zcela vážně upozornit na to, že my tady máme lékaře z Ukrajiny, kteří tam dělali primáře, byli velmi erudovaní, jsou to lidé mnohdy, kterým je 40, 45 let, z nějakého důvodu chtějí být tady, ale pochopitelně, tak jak říkal tady pan kolega, jestliže 20 let dělali nějakou odbornost, jestli chirurgie nebo jiného oboru, tak v ostatních oborech tady při nostrifikaci mají problém. Takže nám to schválení, to znamená, tady bych asi to uzavřel tím, že bych vás požádal o pozitivní přístup a pozitivní hlasování s tím, že vám všem přeji nadále v této době, abyste všichni byli negativní.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, takže nakonec jste byl asi předposledním přihlášeným. A zatím posledním je pan Ivo Bárek, máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já mám jenom drobnou připomínku nebo možná dvě, jenom možná ta doba je taková zvláštní, což možná dokladuje i vaše vyjádření, pane místopředsedo, protože už dvakrát jste říkal, což mě na středopravicového politika trochu překvapujete, dával jste za příklad Čínu při jednom zákoně, teď zase řešíte, jste řešil, jak to ti komunisti dělali dobře, tak mě to taky trošičku překvapilo, ale ona prostě je jiná doba, jak lidi ponechat v zaměstnání u nás v České republice, protože se to netýká jenom lékařů, ale týká se to dalších samozřejmě odborností. Ale vím, co tím jste chtěl říct. Jinak určitě mě bude zajímat názor pana ministra zdravotnictví na to, co tady říkal pan senátor Žaloudík, tedy zda se to dá řešit v této době nějakým opatřením ministerstva zdravotnictví, nedostatek lékařů v okresních nemocnicích. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, jenom té Číny si nejsem vědom, protože to musel být někdo jiný. Takže to jenom na okraj. Jé, máme ještě dalšího. Paní senátorka Dernerová se nám ještě přihlásila do obecné rozpravy, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Já jenom krátce, opravdu zákon, který tady předtím tedy fungoval, před touto jakoby novelizací, umožňuje skutečně Ministerstvu zdravotnictví udělit tyto výjimky. A teď je to přeneseno na zřizovatele, protože ministerstvo zdravotnictví je teď zahrnuto nebo zahlceno byrokracií, takže to je v podstatě důvod, proč to tam mají zřizovatelé, jako to výsostné právo. Já si myslím, že je to taková obezlička, klidně to mohlo zůstat tak, jak to je. A mohl být dát nějaký generální pardon, nemuselo se to řešit zákonem. Čili vždycky když se něco řeší, tak jako akutně zákonem, s nikým se to nekonzultovalo, tak vždycky za tím je někde nějaký problém. Hezky o tom mluvil Bohuslav Svoboda, poslechla jsem si všechny příspěvky, které šly mezi 1 až 2 hodinou ranní ze středy na čtvrtek vlastně minulý týden. A ten to také velmi tedy expresivně vyjádřil, takže opravdu neměla jsem k tomu co dodat. Takže jenom říkám, že tento zákon neřeší české zdravotnictví teď, my tady řešíme jakoby covid, a to ten zákon vlastně tady neřeší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorka. A děkuji všem ostatním, kteří se přihlásili do rozpravy. A nikoho dalšího nevidím, že by se hlásil, a proto rozpravu končím. Táží se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Chce. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já děkuji za debatu, zkusím se vyjádřit k základním příspěvkům a možná i k těm, které se úplně netýkají toho zákona, protože samozřejmě řada věcí se řeší i mimo tuto pandemii covidu a bude se řešit, jak říkal pan senátor Žaloudík, doufejme, že skutečně za nějaký čas bude po pandemii a budeme se věnovat skutečně koncepčním a systémovým věcem v českém zdravotnictví. Na druhou stranu pandemie tady stále je. A určitě nemáme vyhráno, to je třeba říci si. Vidíme na zemích, které jsou objektivně bohatší, rozvinutější, jakým způsobem může takováto krize pandemie zasáhnout nemocnice, zasáhnout zdravotnictví. Já myslím, že nemusím tady opakovat italské, španělské, britské, holandské, belgické, newyorské scénáře, to je zkrátka jedna země za druhou, kde je situace nesmírně vážná. A vidíme, že situace se může zhoršit v řádu dnů, kdy se zahltí JIP oddělení, nemocnice jsou naprosto v kolapsu. A právě proto jsme vytvořili tento zákon, jakožto řešení skutečně nouzového stavu. Skutečně pouze v té době velmi časově omezené tak, aby, pokud by nemocnice měly takovýto problém, došlo by tam k nějaké širší nákaze zdravotníků, ti zdravotníci by museli jít do karantény a tak dále, tak aby zkrátka mohli povolat tyto lékaře, případně i nelékaře, protože netýká se to jenom lékařů, ale i nelékařů z třetích zemí, kteří tedy nemají vykonanou aprobační zkoušky. A já tady musím říci, že systém, tak jak je nastaven, tak skutečně je v tom nouzovém stavu tak, aby byl co nejjednodušší, aby tam bylo skutečně co nejméně administrativy, aby to nemuselo zprocesovávat ministerstvo, aby to bylo rychlé, aby to bylo akční. Protože v těchto situacích je to skutečně otázka hodin a dní, to není o tom, že tady budeme vést nějaký proces posuzování na ministerstvu, ale zároveň samozřejmě je tam povinnost informovat ministerstvo, je tam povinnost informovat Českou lékařskou komoru, místní příslušný krajských úřad, to znamená, všichni budou mít informace o tom, že takovýto lékař nebo i nelékař z třetí země byl využit za daných podmínek pro péči v nemocnici. A skutečně nejsou to pouze jen malé nemocnice, tento zákon primárně vycházel z podnětu Nemocnice Na Bulovce jako klíčového pracoviště, zcela nezastupitelného právě v této pandemii, kde je hospitalizováno nejvíce pacientů z celé České republiky, a proto jsme jim tedy vyšli vstříc, protože zkrátka to riziko, že by došlo k nějakému zahlcení kapacit nebo výpadku péče, tak zkrátka existuje. A když se podíváme na ty země, o kterých jsem hovořil, tak podívejte se, jak to tam dělají. Tam skutečně povolají toho, kdo má ruce a nohy, tam se povolávají i veterináři, když na to přijde, do nemocnic. Nebo všichni, co jsou v důchodu a tak dále, tak aby zkrátka tu péči alespoň nějakým způsobem zajistili. Takže tento zákon je skutečně pro tyto nouzové stavy. Pokud by tady došlo k takovémuto zahlcení kapacit, a je to pomoc právě těm nemocnicím. Takže skutečně berme to tak, že to není nic standardního a určitě se tím nezhorší péče o naše pacienty, to jsem si naprosto jist. A je to skutečně odpovědnost toho ředitele toho poskytovatele zdravotní péče. A já vždycky, když se tato debata obecně vede, tak říkám, a tady souhlasím s tím, co říkal pan senátor Václavec, v konečném důsledku je to odpovědnost toho poskytovatele. Ten bude nést právní odpovědnost. To znamená, pokud on tam bude mít někoho, kdo je nebezpečný, a lékař něco skutečně provede, spáchá, tak poskytovatel bude nést odpovědnost, ten bude muset platit náhradu škodu, ten ponese trestněprávní odpovědnost i jako právnická osoba a podobně, takže na něm ta odpovědnost primárně je. A já tady v tom směru věřím v zdravý úsudek a erudici právě vedení nemocnic, kde určitě nejsou jenom inženýři, ale je tam lékařský náměstek a další z vedení nemocnice, že skutečně si nenechají v nemocnici pracovat lidi, kteří jsou naprosto neerudovaní. A v tomto směru to jsou skutečně lidé, kteří mají nostrifikované vzdělávání. Já souhlasím, nemají aprobační zkoušku, ano, to je pravda, musí aprobační zkoušku udělat, aby mohli standardně pracovat, jsem toto je řešeno skutečně pouze pro nestandardní situace za daných podmínek. Takže já bych se tady skutečně nebál o to, že toto bude mít vliv na kvalitu českého zdravotnictví, pokud se bavíme o době nouzový stav a 3 měsíce po nouzovém stavu maximálně, takže to skutečně si myslím, že nepovede ke zhoršení kvality českého zdravotnictví, pokud se bavíme o pár měsících výjimečného stavu a řešení této krizové situace.

Jinak pokud jde o další oblasti, které tady zazněly možná trochu v širším kontextu, pokud jde o dotaz pana senátora Čunka, tak běžná péče, určitě my jsme jasně řekli, že by měla postupně se obnovovat s tím, že samozřejmě bude část kapacit stále vyčleněna právě proto, pokud by se situace takzvaně zhoupla a narostl nějak počet pacientů s nemocí covid-19, vyžadujících třeba hospitalizaci nebo intenzivní péči, takže nemocnice zkrátka musí tuto kapacitu dále mít vyčleněnou. My jsme nastavili systém národního dispečinku intenzivní péče v České republice pod vedením pana profesora Černého. Každý kraj má svého koordinátory intenzivní péče. A tito vlastně koordinují dané kapacity a s nimi tedy nemocnice toto konzultují, takže určitá kapacita bude muset být dále vyčleněna. Ale pravdou je, že skutečně, a my jsme k tomu vyzvali všechny poskytovatele i ambulantní péče i lůžkové péče, že by měli postupně nabíhat do nějakého předcovidového režimu, byť ta situace určitě ještě nějaký ten čas bude zkrátka výjimečná a nebude zcela standardní jako v době před nemocí covid nebo před touto pandemií. Takže tolik k tomu. Pokud jde ještě, jsem možná zapomněl na to, kolika lékařů nebo těchto zdravotníků se zkrátka tento zákon může týkat. Je třeba si připomenout, že v České republice se ročně hlásí na aprobační zkoušky zhruba 600 lidí. To je to roční číslo, čili skutečně nebavíme se o desítkách, ale spíše stovkách lidí, kterých by se tento zákon v tuto chvíli mohl týkat, zhruba 600 lidí se hlásí zhruba na aprobační zkoušky, takže tolik jenom abychom věděli, v jakých číslech se pohybuje. Pokud jde obecně o téma nedostatku lékařů, to bychom tady určitě mohli řešit dny a týdny, ale já bych se vyjádřil k tomu, co vlastně pan místopředseda vlastně vznesl. My toto vnímáme a řešíme to, trochu jiným způsobem, ale my máme teď v připomínkovém řízení novelu zákona o vzdělávání lékařů, postgraduálním vzdělávání lékařů, kdy nastavujeme nový systém takzvaných rezidenčních míst. Rezidenční místo je řekněme dotace ze státního rozpočtu na přípravu, předatestační přípravu toho mladého lékaře. Je to systém, který už dneska funguje, ale není tak nastavený, jak bychom si ho představovali, protože v současné době stát platí poměrně veliké peníze na rezidenční místa. Ta rezidenční místa nejsou nikterak odstupňovaná podle regionů, to znamená, lékař, který dělá rezidenturu v Praze, tak dostává stejnou dotaci, jako když ji dělá někde v Karlových Varech. A to si myslím, že není správně, myslíme si, že v tomto směru má dojít k diferenciaci podle regionů, zkrátka tam, kde je větší nedostatek lékařů, tak musí být zákonitě mnohem větší dotace na rezidenční místo. Takže to je první změna, kterou v tomto směru chystáme. A co je důležité, že s tím rezidenčním místem bude spojena takzvaná stabilizační dohoda. To znamená, že budeme chtít, že ten mladý lékař, který využije tedy možnost mít dané rezidenční místo, které je hrazeno primárně tedy z státního rozpočtu a ta výše dotace v nejohroženějších regionech by měla být velmi zajímavá, bude se pohybovat někde přes 60 tisíc korun měsíčně pro mladého lékaře, tak v takovém případě budeme ale chtít, aby lékař podepsal tuto stabilizační dohodu v zásadě s Českou republikou. Budeme chtít, aby zůstal pracovat v českém zdravotnictví, případně v daném regionu, pokud se rozhodne, že se tedy přestěhuje z Karlových Varů do Prahy, tak ta dotace bude poměrově snížena. A pokud se rozhodne, že půjde do zahraničí, tak bude tedy muset tuto dotaci vrátit. Myslím si, že je to férová nabídka, je to na dobrovolné bázi. A byť tedy teď čelíme určité nevoli ze strany mladých lékařů, co mě samozřejmě mrzí, tak já budu tento zákon nadále prosazovat, protože si myslím, že je spravedlivý, je férový, je správný a že pomůže a může pomoci řešit situaci právě v těch odlehlých regionech, jako je třeba Karlovarský kraj, Ústecký kraj a podobně. A myslím si, že i dané regiony, jak jsme to s nimi konzultovali, tak mají stejný názor. Takže tolik jenom vyjádření k tomu širšímu kontextu, jak zajistit a motivovat mladé lékaře, aby šli do odlehlejších regionů, protože moc jinou motivaci, než finanční, nemáme. Pokud bychom se bavili o nějakých umístěnkách a podobně, obávám se, že dnes by toto již narazilo na nějaká ústavní práva. A nedokážu si to úplně představit, že bychom toto ustáli. Ale finanční motivace, motivace dotací pro toho mladého lékaře a podepsání stabilizační dohody, tam si myslím, že to řešení je a my ho prosazujeme. A zákon je nyní v připomínkách a bezesporu se k vám ještě v tomto volebním období dostane na stůl a budete o něm rozhodovat a doufám, že ho podpoříte. Pokud jde o dotaz pana senátora Fischera, my toto varování bereme nesmírně vážně, my jsme v kontaktu s Národním úřadem pro kybernetickou informační bezpečnost již několik dní, já jsem hovořil s panem ředitelem. To varování je velmi vážné, skutečně poznatky, které mají jednotlivé instituce, nejenom NÚKIB, tak ukazují na to, že je pravděpodobné až velmi pravděpodobné, že zde dojde ke kybernetickému útoku na nemocnice, na zdravotnická zařízení. Bohužel zdá se, že již v některých nemocnicích tyto pokusy proběhly, naštěstí byly zachyceny, dokonce i ministerstvo zdravotnictví v tomto směru bylo určitým způsobem, vlastně byl tam určitý pokus, ale my jsme ho také zachytili, takže zatím je to v nějakých mírných pokusech, ale je zde pravděpodobnost, že by mohly tyto útoky nabývat na intenzitě, takže všechno toto řešíme, komunikujeme s nemocnicemi, mají jasnou metodiku jak postupovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pánové, pane předsedo klubu, Bohumíne, prosím tě, sedni si. Děkuji.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Mají jasná pravidla, jak postupovat, že musí zálohovat data a tak dále, těch podmínek a vlastně požadavků je celá řada. Tak skutečně toto aktivně řešíme, vůbec to nepodceňujeme. Myslím si, že zejména v současné situaci se určitě nechceme dostat do stavu, jaký třeba byl v nemocnici v Benešově apod., třeba v nějaké větší nemocnici, takže bereme to určitě nesmírně vážně. A bohužel žijeme v této době, která přináší daná nebezpečí, a musíme se s tím umět vyrovnat. A myslím si, že nemocnice už toto si taktéž uvědomují a začínají investovat, nebo investovaly některé z nich, některé bohužel jsou na tom hůře, třeba některé psychiatrické nemocnice, ale větší nemocnice investují do kybernetické společnosti, jsou na to i nějaké evropské peníze, takže řešíme to, ale v tomto směru je to nekonečný bod. A tito útočníci budou vždy trochu napřed a musíme se stále o to zajímat. Nejenom v této době, ale i do budoucna, takže tolik jenom k tomu dotazu pana senátora Fischera. A doufám, že jsem jinak odpověděl vše potřebné. Děkuji a prosím tedy o podporu tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, jenom k umístěnkám, to jsem říkal samozřejmě s nadhledem a jsem rád za zprávu, kterou jste řekl, že to řešíte, a určitě jiným způsobem, než tedy umístěnkami. A jinak jsem se rychle podíval, vy jste nás k tomu vyzval, na tom, jak si stojíme my a Norsko. Tak Norsko je těsně před námi, ale ve statistice se dají dělat různé čachry machry, ale v této tabulce jsou těsně před námi, ale nahoře je to Španělsko, Itálie a podobně. Čili Norsko není úplně asi ideální případ. Tak já děkuji panu ministrovi ještě jednou. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, pan senátor Radek Sušil? Přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo. Závěr našeho jednání ústavně-právního výboru je jasný, děkuji za podporu, děkuji, předpokládám, že se připojí.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. A paní zpravodajko garančního výboru, vyjádřete se prosím k rozběhlé rozpravě.

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, děkuji, pane předsedající, vystoupilo asi 12 senátorů a senátorek, někteří opakovaně. Zazněl návrh primárně garančního výboru i ústavněprávního výboru, jako první by měl být hlasovaný návrh zákona zamítnout.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní zpravodajko, budeme hlasovat, pokud budeme hlasovat, tak budeme hlasovat o souhlasu nejdříve. To tady padlo z úst paní senátorky Hamousové.

Senátorka Alena Dernerová:  Takže dobře, takže poprvé budeme hlasovat o návrhu zákona, který přišel z Poslanecké sněmovny a který nebyl schválen ani jedním z našich výborů, aby byl schválen.

My jsme říkali zamítnout, ale teď budeme hlasovat schválit to, co přišlo z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak jest tomu, takže já bych přistoupil k hlasování. Sezvu kolegyně a kolegy z předsálí. Pro došlé senátory, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, tzn. aktuální kvorum je 23. Spouštím hlasování. Kdo jste pro schválení zákona ve znění poslaném Poslaneckou sněmovnou, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. V hlasování číslo 22 schválit návrh novely zákona bylo proti 13, pro bylo 8, čili tento návrh byl zamítnut. A proto se dostáváme k výborovým usnesením, a to znamená návrh zákona zamítnout. Nebudu vás svolávat, protože jsme teď hlasovali, a já přistoupím hned k dalšímu hlasování. Omylem jsem vás zrušil. Možná to bylo dobré. Zůstalo mi tam původní hlasování. Takže aktuálně je přítomno 41 senátorek a senátorů, tzn. že je vidět, že nám tři ubyli, kteří tady asi nebyli. A máme tudíž jiné aktuální kvorum, a to je 22. Spouštím hlasování. A je to hlasování o zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. Při hlasování číslo 23 zamítnout návrh zákona pro bylo 31, proti bylo 5. Tento návrh byl schválen. Já ještě dám hlasovat o přistoupení ke zdůvodnění paní senátorkou Alenou Dernerovou. Zeptám se, jestli je pro? Ano, je. Pana senátora Radka Sušila? Je pro. A poprosím třetího z pléna, pana senátora Kolibu? Takže pan senátor Peter Koliba. To by byli tři senátoři, kteří by nás zastupovali na schůzi Poslanecké sněmovny, aby odůvodnili náš způsob hlasování, tzn. zamítnutí návrhu tohoto zákona. Dám hlasovat, nebudu vás svolávat. Hlasování začíná. Kdo jste pro, aby tito tři senátoři šli do Poslanecké sněmovny a zdůvodnili náš návrh? Zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Při hlasování číslo 24, tzn. k pověření bylo schváleno pro 39, proti nikdo. Tímto končím projednávání tohoto zákona a předám, ještě moment.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji všem, kdo jste hlasovali pro zamítnutí. Myslím, že to je smysluplné a pak můžeme vést debatu o další prognóze našeho zdravotnictví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já děkuji panu ministrovi, srdnatě se bil, takže pěkný zbytek dne, na shledanou. A vítám paní ministryni Schillerovou a předávám slovo předsedovi Senátu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené dámy, vážení pánové, máme před sebou další

 

Návrh zákona o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19

Tisk č. 229

Je to senátní tisk č. 229. Já vítám paní ministryni, vicepremiérku Alenu Schillerovou a prosím ji, aby nás seznámila s návrhem zákona. Je to senátní tisk č. 229. Prosím, paní ministryně, vítejte v Senátu, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych stručně uvedla návrh zákona o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií covid-19. Návrh reaguje na očekávané negativní následky pandemie v oblasti splácení úvěrů. Stávající dlužníci se vlivem krize dostanou do platební neschopnosti a nebudou schopni splácet své úvěry, ať už z důvodu onemocnění, karantény, nutnosti péče o děti, propadu zakázek nebo přímo v důsledku vládních opatření v rámci nouzového stavu.

K přípravě návrhu jsme přistoupili poté, kdy opakovaně selhaly snahy vyřešit tuto situaci samoregulací. Je pravda, že některé banky přistoupily k problematice aktivně a proklientsky, ale na jednotném řešení s jednotnými parametry se bohužel ani po opakovaných výzvách sektor rozhodnout nedokázal. Navíc ne všichni poskytovatelé úvěrů začali svým dlužníkům nabízet možnost přerušení či jiné modifikace splátek.

Návrh zavádí tzv. ochrannou dobu, po kterou lze na základě volby dlužníka přerušit splácení úvěru až na tři nebo až na šest měsíců. Během této doby spotřebitel a OSVČ neplatí splátky úvěru a všechny budoucí splátky se o odpovídající dobu posunou do budoucnosti. Jistina se během ochranné doby dále bude sice úročit, ale úrok bude v případě spotřebitelů zastropován ve výši repo sazby plus 8 procentních bodů, což je v tuto chvíli 9 % a odpovídá to úroku z prodlení podle občanského zákoníku.

Ochrannou dobu budou moci využít i právnické osoby. U nich se však navrhuje, aby po ochrannou dobu mohly odložit pouze splátky jistiny, ale nadále průběžně i v průběhu ochranné doby platily úroky. K tomu, aby dlužník mohl využít ochrannou dobu, bude stačit, aby svůj úmysl oznámil věřiteli a uvedl, že tak činí v důsledku pandemie covid-19. Věřitelé oznámení nepřezkoumávají a za posunutí splatnosti si nebudou účtovat žádný poplatek. Zavedením této možnosti se výrazně eliminuje riziko masivního nárůstu nesplácených úvěrů v ekonomice a z nich plynoucích následků v podobě exekucí a insolvencí. Řada lidí v těchto dnech čelí obtížné situaci, kdy přišli o zdroj svých příjmů a rozhodují se, co dál. Prosím tedy o podporu tohoto velmi důležitého zákona, který umožní rychlé řešení současné situace řady dlužníků. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, paní ministryně. A řeknu, že senátní tisk projednal ústavněprávní výbor, usnesení máte jako senátní tisk č. 229/2, zpravodajem výboru byl určen senátor Tomáš Goláň. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 229/1, zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, paní ministryně jasně řekla, co je obsahem tohoto návrhu zákona. Já bych pouze dodal, že tento návrh zákona měl poměrně velkou podporu v Poslanecké sněmovně, kdy ze 102 přítomných poslanců pro tento návrh zákona hlasovalo 99. Nyní bych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jedná se konkrétně o 164. usnesení.

Výbor

1) doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2) určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

3) pověřuje předsedu výboru, senátora Vladimíra Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a zaznamenával, sledoval a případně seznámil. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, senátor Tomáš Goláň? Přeje, prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, děkuji za tento zákon. I když tento zákon někteří ústavní právníci považují za protizákonný stejně jako Bankovní asociace, tak si myslím, že vůle bank udělat službu jednotlivým jejich klientům byla už před tímto zákonem, protože privátní individuální moratorium už tu probíhalo u některých bank. A já vím, že byl tlak udělat privátní moratorium plošné, což se nepovedlo, takže výsledkem je toto veřejnoprávní moratorium. To bylo jen k tomu vzniku.

Co tu nezaznělo, že zákon chrání i spotřebitele a chrání je ve výši úrokové sazby. Tzn. že úroková sazba po dobu toho tzv. odkladu, toho opt-inu, musíme říct, že je to v režimu opt-in, tedy požádání, úroková sazba za dobu odkladu u spotřebitelských úvěrů nesmí přesáhnout platnou repo sazbu ke dni pololetí zvýšenou o 5 %, dneska je to 10 %, protože platná repo sazba k 1. 1. byla 2 %. 8 % plus 2.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane senátore, nyní vystupujete jako zpravodaj, nevím, jestli pan senátor by řekl, že je to přesně to téma, které jste na výboru zejména projednávali, řekl bych, že spíše nikoli. Takže pojďme ke zpravodajské zprávě, potom budete mít možnost se vyjádřit. Děkuji.

Senátor Tomáš Goláň:  Samozřejmě, děkuji, vyjádřím se v rozpravě. Co tam ještě zaznělo, že toto moratorium se nevztahuje na revolvingové úvěry, na kontokorentní úvěry, na operativní leasingy a na splátky kreditních karet. To je z mého pohledu k obsahu zákona vše. Seznámím vás s usnesením. Ústavněprávní výbor navrhl

I. schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. zpravodajem stanovil senátora Tomáše Goláně,

III. pověřil předsedu výboru Miroslava Antla, aby toto usnesení sdělil panu předsedovi Vystrčilovi.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane zpravodaji, za zprávu, a ptám se, jestli někdo podle § 107 jednacího řádu má návrh na to, abychom se zákonem nezabývali? Nevidím nikoho, že by navrhoval, takže můžeme otevřít obecnou rozpravu, do které jsem se přihlásil jako první.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem se přihlásil proto, abych jednak podpořil návrh zákona a prosím, abychom ho projednali a schválili. A druhá věc, kterou k tomu chci říci a chci, aby to tady zaznělo na plénu, a případně poprosím paní ministryni, aby pomohla i s osvětou ve veřejnosti. Nevím jak vy, ale já jsem dostal několik desítek emailů, ze kterých kromě jiného plyne, že si jejich autoři myslí, že zákon je postaven tak, že jeho přijetí umožní prominout, respektive odložit dubnovou splátku. Já upozorňuji, že tomu tak není. Ten zákon bez ohledu na to, kdy ho projedná Senát a kdy ho schválí Senát je postaven tak, že první splátka, která může být odložena podle tohoto zákona, samozřejmě banky to mohly udělat i jinak, samy od sebe, ale podle tohoto zákona první splátka, která může být odložena, je splátka, která je 1. května. Prosím, říkám to tady na mikrofon kvůli posluchačům. Vím, že paní ministryně to ví, my jsme se o tom bavili z nějakých jiných důvodů, ale velmi prosím, aby to všem bylo řečeno.

A můj dotaz paní ministryni, byť si myslím, že také vím, jak to je, je, jestli když se potom stane, že někteří proto, že nemají rezervu, už dubnovou splátku prostě nezaplatí, jestli to má nějaký vliv na aplikaci zákona z hlediska odkladu dalších splátek, o které potom budou žádat podle tohoto zákona? Tolik ode mě, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane předsedo. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady upřesním ještě to, co říkal můj předřečník. Dojde k posunutí splatnosti celého úvěru. Je důležité, že celé se to sune dopředu, tzn. že tři měsíce nikdo neodpustí, ani šest měsíců, ale posouvá se celková doba splatnosti, tzn. že jistina se musí uhradit ve výši, která je sjednaná ve smlouvě. Co jsme tady neřekli, tak jedinou výjimkou jsou, nemůžeme dosáhnout na odklad úvěrů u dlužníků, kteří byli před 26. březnem více než 30 dnů po splatnosti. Tzn., že tady si myslím, pane předsedo, že to, na co se ptáte, že by na to nemělo mít vliv, protože podmínkou je uzavření úvěru před 26. březnem, u hypotéky jde o výjimku, kdy můžete uzavřít a čerpat po 26. březnu, je to pouze u hypotéky. Ale podmínka 30 dnů po splatnosti, že je dlužník v prodlení, se řeší před 26. březnem, tzn. nikoli to, že by v dubnu nezaplatil splátku.

Já jsem chtěl paní ministryni poprosit o vysvětlení dvou pojmů v zákoně, a to je v § 2, písm. c) je ve vymezení pojmů označen úvěrujícím ten, kdo jako podnikatel poskytl úvěr úvěrovanému nebo kdo nabyl pohledávku z tohoto poskytnutého úvěru. Já bych chtěl ozřejmit od vás, nevím, neznám přesně náplň tohoto ustanovení, kdo je tím vším myšlen? Je tam pojem „obecný podnikatel“, jestli jsou to i firmy, které si to půjčovaly mezi sebou? Protože já si myslím, že tohle mělo dopadnout na bankovní a nebankovní instituce, které fungují jako podnikatelé. Jen na bázi, jestli bude nějakým způsobem vymezeno, jaký obsah podnikání? Protože víte, že firmy v holdingu si půjčují mezi sebou. A aby to nedopadalo i na tohle, protože podnikatel je tam opravdu velmi vágním pojmem a obecným.

A pak ještě, paní ministryně, mám jeden dotaz, a to bych chtěl poprosit, a je to zase § 3, odst. 2 a je to písm. f). Tady se jedná, že se to nevztahuje, to jsou výjimky na odloženou platbu, pokud toto odložení není zpoplatněno a délka odložení není v rozporu s běžnou obchodní praxí. Nevím z praxe, je to možná i můj problém, ale co si mám pod tímto představit a byl bych rád, kdybychom si to tady v rámci stenozáznamu vysvětlili. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan místopředseda Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já mám v podstatě to samé, co měli moji dva předřečníci. Na mě se také obraceli lidé a většina z nich si nechává úvěry stahovat z účtu, funguje to automaticky. A protože se domnívali, že už se to týká dubnových splátek, tak to nějakým způsobem neřešili a banky třeba posílali žádosti o tři měsíce nebo o šest měsíců prodloužení. Banky potom následně odpovídaly, že tento systém není možný, přičemž ony by to samy o sobě mohly udělat, ale zřejmě se jim do toho úplně až tak nechtělo a čekaly až na to, jak dopadne vládní návrh. A v ten okamžik lidé, podnikatelé, kterým se zavřely provozovny, tak si splatili jiné povinnosti, které měli, od elektriky, plyn, voda. Já vám můžu říct, elektrárny nebo plynaři, elektrárny se s vámi nebaví vůbec. Pro ty neexistuje nic. Tak najednou na účtech peníze neměli. A protože to dělají automaty, tak druhý den dostali takové, skoro bych řekl, nechci říci výhrůžné, ale takové polovýhrůžné emaily, že je zapotřebí, že musí platit a tohle všechno, bez výjimky, že jinak se bude muset sáhnout k tomu a k tomu. Tak oni jsou to klienti, kteří bankám přinášejí obrovské, ale obrovské peníze. Na začátku hypoték splácejí jistinu. A teprve potom splácejí úroky. Čili ony už ty banky z většiny peníze z nich vytáhly. Je to jejich byznys. Na druhou stranu, když někdo funguje x let a řádně splácí a splácí každý měsíc pravidelně a nebyl s tím žádný problém, tak najednou dostanou takovýhle šokující email. Bylo trošku i nešťastné, že vláda to prezentovala.

Ale neprezentovala to ve smyslu toho, zapomeňte, že už to bude v dubnu, signál tam až tak úplně nebyl, gramotnost některých lidí není úplně ideální nebo to nemuseli zaznamenat, v té lavině informací, které v podstatě se ženou médii, tak to zaznamenat skutečně nemohli, takže já chci poprosit, aby v rámci mítinků, které má vláda v médiích, tak aby toto jasně zdůraznila, druhá věc, tady bych chtěl poprosit, jestli to sledují, protože asi jo, banky, tak aby byly trošku přístupné a byly trošku normální, nevypouštěly to těmi automaty. Nastává tam pak šílené zděšení, je to neseriózní, mně to připomíná roky 2007, 2008, 2009, 2010, podle toho, jak to na koho přišlo, 2008 a to další období, kde se doopravdy banky s tím taky nepáraly, kde to taky našily naplno. Tento stav je o hodně horší, než byla ekonomická krize 2008 a dál. Takže já chci poprosit i možná paní ministryni, když bude mluvit s ČNB nebo s bankami, tak aby je požádala, aby byli lidští. Oni jim ti klienti neutečou, oni většinou mají dobře zastavené majetky, nemají to nastavené na 100 %, mají to nastavené na 60, na 70 %. Takže ti lidé už mnohdy splatili 30 % toho úvěru, oni už de facto část peněz mají stejně doma, bylo by od nich skutečně seriózní, aby v této době se taky seriózně chovaly, aby si uvědomily, že přijde období, kdy zase bude lépe, že se asi i klienti začnou poohlížet možná někde jinde, takže já bych čekal tento vstřícný postup, chtěl bych poprosit ministerstvo financí, aby ho nějakým způsobem takhle prezentovalo i na veřejnost i k bankám. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji panu senátorovi, nikoho dalšího do obecné rozpravy přihlášeného nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Poprosím paní předkladatelku o závěrečné slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, já budu reagovat na vaše dotazy. Jenom trošku na úvod, já vám řeknu, pustím vás do historie, jak zákon vznikal. Já jsem nejdřív komunikovala se všemi zástupci bank, v podstatě, které působí na našem trhu, apelovala jsem na ně, aby představili nějaký bankovní balíček. Já jsem viděla, že některé jsou s tím dál, některé méně, Česká spořitelna třeba už měla spuštěný program odkladu hypoték atd., různě k tomu přistupovaly. Ale to samozřejmě bylo málo, protože ti lidé psali a psali mi, já denně dostávám v průměru 1000 emailů na různá témata, psali mi prostě, že někdo k tomu přistupuje takto, někdo zase vůbec nechce reagovat, každopádně jsem třeba očekávala, že vystoupí jako jeden muž a řeknou, my jsme se dohodli na tom a na tom, na tom a na tom. Pak bychom k té regulaci nepřistupovali.

Nicméně k tomu nedošlo, i když jsme měli na spoustu věcí docela obdobný názor, cítila jsem dobrou vůli z jejich strany, tak k tomu nedošlo, tak jsem připravila se svými kolegy na ministerstvu financí a předložila na vládu toto moratorium. Nevzpomínám si, že by něco takového bylo v minulosti, já vždycky hledám v historii, takže ono, myslím, v krizi 2008, 2009 se nic takového nedělalo. Ani nic obdobného dalšího. Takže nebylo z čeho se moc poučit. Konzultovala jsem to samozřejmě od samého začátku s Českou národní bankou jako s orgánem dozoru a dohledu, kritéria, řešili jsme celou řadu problémů, jak s úrokem, jak k tomu přistoupit, čekali jsme ještě na stanovisko evropské bankovní autority, která měla asi dva dny předtím, než jsem to dala na vládu, setkání se všemi zástupci centrálních bank, uvedla jim tam na tom setkání doporučení zemím, které chtějí přistoupit k moratoriu obdobnému jako ČR, ty země jsou, je jich samozřejmě už celá řada, i našich nejbližších sousedů.

Jedno z doporučení bylo, vůči bankovním úvěrům myslím, vůči bankovnímu sektoru, nestropovat nijak úroky, to znamená nechat je ve smluvní výši. Takže toto doporučení, já vím, můžete mi namítnout, je to doporučení, nicméně tak silně řečeno, že asi v případě nějakých budoucích arbitrážních sporů bychom měli pramálo šancí jako ČR je v tomto směru vyhrát. Takže jsme moratorium připravili tak, když už jsem ho připravovala, tak jsem komunikovala se zástupci 4 největších bank, ČSOB, Komerční banka, Česká spořitelna a Unicredit, abych s nimi konzultovala technikálie, abychom jim vyloženě nediktovali něco, co třeba bude v praxi neproveditelné, třeba i po těchto konzultacích jsem změnila svůj původní názor na opt-out, z opt-outu na opt-in. A dala jsem na názor, že ať je tam aktivní přístup toho klienta vstoupit do moratoria, protože už třeba Česká spořitelna měla velké zkušenosti s hypotékami, říkala, že celá řada lidí nechce vstoupit do moratoria, tak nechť jim to nediktujeme. Já jsem původně myslela, že uvalíme na všechno a pak bude opt-out, vystoupí klient. Oni mě přesvědčili, že toto bude lepší. S tím, že jsem dala třeba i na názor odborný, ať je tam 3 nebo 6 měsíců, zcela na volbě toho klienta, to znamená, on sám zváží, zda chce 3 nebo 6. Každopádně jsem trvala na tom, že se nebude už nic dokládat, prostě klient zatrhne jednoduchý elektronický formulář, vybere variantu, zatrhne, že je postižen pandemií, tím to končí. Banka nic nezkoumá.

Trvala jsem také na tom, že to bude bez poplatku, to znamená, nebude klient platit žádné peníze za to, že vlastně získává toto moratorium, protože víte, že v bankách máloco je bez poplatků. Takže to byly... Pak jsme si stanovili datum, datum 26. března nebylo vybráno náhodně, bylo vybráno proto, že to je první den, kdy jsem to řekla v médiích, kdy jsem řekla v médiích, že předložím tento zákon vládě ČR, abychom zabránili různým spekulacím, tak toto datum se nastavilo rozhodné. A ještě se zohlednilo jedno kritérium, že dlužník nesměl být předtím v prodlení alespoň s jednou splátkou, aby se nám nehlásili dlužníci, kteří už jsou někde mimo režim klasických splácejících, to znamená, už jsou v nějakém tom režimu bankovním, těch dlužníků.

Samozřejmě dlužník, který vstoupí, nebo klient, ať ho nazýváme správně, který vstoupí do moratoria, nesmí tím být nějak postižen. Já jsem původně uvažovala tak, se svými kolegy, na ministerstvu financí, že bychom to dali všem občanům na hypotéky, všem spotřebitelům na spotřebitelské úvěry, tam jsou bankovní i nebankovní, a všem podnikajícím osobám, ať už fyzickým nebo právnickým, ale mysleli jsme si na nějaké menší úvěry, třeba do 250 milionů. Nicméně tam jsem vyslechla odborný názor České národní banky, že to možné není, protože banka, teď to řeknu, prosím, svými slovy, banka vypne systém, prostě takových risk analýz a tvorby opravných položek na tu dobu, nebude vlastně toho klienta nijak hodnotit, aby on se nedostal za nesplácení, což se dělá automatizovaně, do nějaké nepříznivé pro něj situace, že to prostě není možné udělat pro část úvěrů a pro část úvěrů ne. Takže jsme to museli nechat udělat... Nechat prostě v celém tom rozsahu. Nicméně udělali jsme aspoň tu výjimku pro korporáty, pro právnické osoby, pokud oni se přihlásí do moratoria, získají ho samozřejmě, tak budou po celou dobu moratoria platit úroky. To neplatí pro občany, neplatí to pro podnikající fyzické osoby a neplatí to pro spotřebitele.

U spotřebitelů jsme ještě udělali jednu výjimku, protože to je oblast především nebankovního sektoru, bankovní sektor to až tak netrápí, byť bankovní sektor také, některý, poskytuje spotřebitelské úvěry, třeba Komerční banka má ten Essox, nebo jak se to jmenuje, ale jak jsem si zjistila, tak průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankovním sektorem nebo tím přidruženým je 8,4 %. Takže je to nijak netrápilo. To samozřejmě trápí nebankovní sektor. To zase netrápí nás, když vidíme úroky, které některý nebankovní sektor je schopen prostě udělit, 15 %, 20, 25, 40 i 45 % našli mí kolegové, takový případ, z ministerstva financí. Takže tam jsme řekli, kam bychom toho člověka dostali. On sice získá moratorium, posune se mi jistina, samozřejmě v čase se mu posouvají i úroky, to znamená, on zaplatí o něco více, to si řekněme na rovinu, to jsme nikdy nezastírali, ale pokud úroky, úroky u hypoték jsou 2,2, 2,1, prostě jsou malé, poměrně i u podnikatelských bankovních úvěrů, ale u spotřebitelských, kdyby tam byl takovýto predátorský úrok, tak kam se ten člověk dostane po tom moratoriu... Prostě někam do dluhové pasti, ze které se bude těžko vymotávat, proto já taky předkládám ještě novelu zákona o spotřebitelském úvěru, který bude za chvíli.

Takže jsme to zastropovali na tu dobu moratoria, u spotřebitelských úvěrů na repo plus 8 %, repo je teď 1 %, takže to je 9 %, což odpovídá úroku z prodlení podle občanského zákoníku, tak jsem si to dokázala odůvodnit, že to má nějakou logiku, že to není jenom pohledem z okna ministerstva financí. Takže to jsme udělali pro spotřebitelské úvěry, je to po dobu toho moratoria. Jinak samozřejmě platí dál smluvní úrok, ale aby on se nedostal, dlužník, do nějaké neřešitelné situace.

Pak jsou tam samozřejmě výluky, které citoval pan senátor Goláň, to řeknu otevřeně, bylo po diskusi s bankami, protože revolvingy, kontokorenty, faktoringy, platební karty, leasing, to jsou takové specifické věci, dost často trojstranné právní vztahy, těžko řešitelné, takže to jsme uznali, i po té debatě i po tom takovém rychlém meziresortu, co jsme si poslali, že prostě toto by asi bylo těžko řešitelné.

Protože my chceme hlavně řešit tu masu, hypotéky, prostě pro lidi, hlavně pro občany a pro podnikající fyzické osoby, OSVČ, ať se nedostávají do dluhových pastí. Měli jste tady na mě dotazy. Protože je tam nastaveno to rozhodné datum 26. března, tak pokud nezaplatil v dubnu, tak může vstoupit do moratoria, prostě s tím nebude žádný problém, byť je tam ochranná doba, nastavené datum, tak jak jste, pane předsedo, správně poznamenal. Pokud jste se mě ptali na § 2 písm. c), tak předmětem podnikání musí být vždycky poskytování úvěrů. Tak to je myšleno, tak to ustanovení, s tím bylo psáno. Ten § 3 odst. 2 písm. f), vy jste to už řešili na výboru, se týká faktur, na které se zákon nevztahuje, takže to je takto zamýšleno.

Asi jsem řekla všechno, co jsem chtěla, ještě přemýšlím. Samozřejmě až budeme za chvíli probírat novelu zákona o spotřebitelském úvěru, tak on vlastně doplňuje, protože řeší situaci po moratoriu, což je, myslím si, takové velmi vhodné doplnění.

Asi je to všechno, přemýšlím, co ještě jsem nezodpověděla, snad doufám, že všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, paní ministryně. Prosím pana negarančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Pana garančního zpravodaje prosím, aby se vyjádřil, zároveň řekl, jak budeme hlasovat.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, v rozpravě vystoupili tři senátoři, zazněl zde jediný návrh, a to návrh zákona schválit, tudíž budeme o tomto návrhu hlasovat.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, než budeme hlasovat o návrhu schválit, tak pustím znělku.

Vzhledem k tomu, co jsme vyslechli, předpokládám, že jak zpravodajové, tak paní ministryně návrh schválit podporují. Je to tak? Návrh schválit, stanovisko, paní ministryně. (Ministryně: Podporuji.) Podporujete, paní ministryně? (Ministryně: Samozřejmě, samozřejmě, děkuji.) Výborně, překvapivě ano, takže prosím vás, já spouštím hlasování. Kdo souhlasí se schválením zákona v podobě postoupené z Poslanecké sněmovny, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 25, přítomno 40 senátorek a senátorů, pro 35, kvórum 21, návrh zákona byl schválen ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny.

Dalším návrhem zákona je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 230

Než budeme pokračovat, tak vás informuji, že guvernér České národní banky Jiří Rusnok požádal o možnost vystoupení na schůzi Senátu k senátnímu tisku č. 230. Navrhuji tedy proto, abychom vyslovili souhlas s jeho účastí, při projednání tohoto senátního tisku. Je to procedurální návrh, takže já o něm nechám hlasovat, svolávat vás nebudu, svolával jsem vás před chvilkou. To znamená, spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tím, aby při projednávání tohoto bodu mohl vystoupit pan guvernér České národní banky Rusnok, tlačítko ANO a zvedněte ruku, kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 26, aktuálně přítomno 40, kvórum 21, návrh byl přijat 35 hlasy. Já mezi námi vítám i pana guvernéra České národní banky.

Dalším bodem jednání je tedy zákon o České národní bance, č. 6/1993. My to máme jako senátní tisk č. 230. Já předpokládám, že nám ho představí paní ministryně Alena Schillerová v sevřeném tvaru. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové, vážený pane guvernére, dovolte, abych stručně uvedla vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o České národní bance. Na úvod bych ráda vysvětlila, jak tento zákon vznikal.

V Poslanecké sněmovně je již delší dobu projednávaná rozsáhlejší novela zákona o České národní bance, zhruba novela tam leží asi od roku 2015, v minulém volebním období se nestihla projednat, teď v tomto volebním období se nachází před druhým čtením. Z této novely byla vyjmuta část, která se týká omezení obchodu centrální banky, ta byla převzata a vtělena do této samostatné novely, a to právě v souvislosti s řešením situace vzniklé v návaznosti na rozšíření nemoci covid-19.

Stávající znění zákona o České národní bance je totiž velmi restriktivní. V oblasti obchodu centrální banky, když nyní umožňuje například státní dluhopisy nakupovat pouze od bank, poboček zahraničních bank a družstevních záložen.

U ostatních protistran je Česká národní banka omezena na obchody s cennými papíry pouze na peněžním trhu, tedy na obchody s nástroji se splatností do jednoho roku, navíc pouze za účelem usměrnění peněžního trhu. Česká národní banka tedy nemůže například nakupovat státní dluhopisy s delší splatností než jeden rok od pojišťoven, penzijních společností či dalších institucionálních investorů, kteří běžně drží státní cenné papíry. Důsledky vzniku a rozvoje nemoci covid-19 v pandemii se zcela jistě dotknou i finančních trhů, včetně trhů se státními dluhopisy ČR.

Nelze vyloučit ani situaci, kdy bude působení České národní banky na těchto trzích klíčové. Současně také nelze v tuto chvíli predikovat vývoj cenové hladiny a potřebu centrální banky jakožto měnové autority adekvátně reagovat v rámci plnění svého hlavního cíle, kterým je péče o cenovou stabilitu. Lze naopak předpokládat, že i jiné subjekty než jen banky budou potřebovat dodání likvidity ze strany České národní banky, přičemž tyto subjekty mohou disponovat různými cennými papíry jakožto možným kolaterálem pro likvidní pomoc od centrální banky. Bez uvolnění stávajících omezení pro obchody by centrální banka nemohla těmto nebankovním subjektům poskytnout dočasnou likviditu prostřednictvím tzv. repo operací.

Návrh zákona na výše uvedené reaguje v podobě rozšíření okruhu nástrojů měnové politiky a také okruhu subjektů, se kterými může Česká národní banka uzavírat obchody na volném trhu. Tyto volnější mantinely pro obchody centrální banky odpovídají úpravě v jiných zemích, vč. pravidel pro činnost Evropské centrální banky.

Při projednávání tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně se projevily obavy některých poslanců z významného rozšíření pravomocí centrální banky, v dané oblasti, proto byl nakonec odsouhlasen pozměňovací návrh, který uvolnění pravidel pro obchody České národní banky na volném trhu časově omezuje.

A to do konce roku 2021. Byť se nejedná z mého pohledu o ideální řešení, tak jsem nakonec tento návrh podpořila, aby měla centrální banka tyto nástroje co nejdříve. Jejich finální podobu pak bude ještě možné projednat v rámci rozsáhlejší novely zákona o České národní bance, o které jsem se zmínila na začátku.

Dovoluji si tedy vás požádat jménem ministerstva financí a ve společné kompetenci, tato novela byla zpracována Českou národní bankou, aby mohl vystoupit pan guvernér ČNB, jehož účast jste na jednání pléna schválili. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já také děkuji a prosím nyní zpravodaje. Já se podívám, jak to tady je. Děkuji, paní navrhovatelko, a senátní tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení máte jako senátní tisk č. 230/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Goláň. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 230/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Balatka, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Balatka:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou, nebo s výsledkem projednání tohoto tisku na výboru. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tuto předlohu na své 24. schůzi, konané dne 15. dubna 2020. Tohoto jednání se zúčastnil i pan guvernér Jiří Rusnok a paní ministryně. Tuto novelu jsme projednali a po diskuzi přijal výbor toto usnesení.

Výbor

1. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Doporučuje Senátu PČR schválit doprovodné usnesení uvedené v příloze.

3. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Miroslava Balatku a pověřuje předsedu výboru senátora Ladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Dovolte mi ještě, abych přečetl to doprovodné usnesení Senátu. Týká se povinnosti České národní banky informovat o těch věcech...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Možná byste měl, pane senátore, pan guvernér je daleko relativně. (Pan Balatka: „Pardon?“) Hlasitěji prosím to usnesení.

Senátor Miroslav Balatka:  : Jo tak já se trochu nakloním, omlouvám se.

Takže přečtu doprovodné usnesení. Senát

1. Žádá Českou národní banku, aby informovala o rozsahu využití oprávnění k obchodování na finančním trhu dle § 3, odst. 1, zákona o ČNB v pravidelné zprávě o finanční stabilitě.

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby s přijatým usnesením seznámil guvernéra ČNB.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů jako garanční zpravodaj. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru senátor Tomáš Goláň. Přeje, prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji za slovo, budu velmi stručný, vše bylo řečeno předkladatelkou i předřečníkem, garančním zpravodajem.

Ústavně-právní výbor projednal na své schůzi tento senátní tisk č. 230 a přijal usnesení, kdy navrhl schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A já pro to usnesení budu hlasovat, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak děkuji za stručnou a jasnou zprávu a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 se zákonem nezabývat? Není tomu tak, to znamená, můžeme přistoupit k otevření obecné rozpravy. Otevírám obecnou rozpravu. A jak bylo avizováno, tak předpokládám vystoupení pana guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka. To znamená, já ho poprosím, aby šel sem za námi a vystoupil a řekl, co považuje za vhodné a nutné. Usnesení přijaté garančním výborem slyšel. Prosím, pane guvernére, máte slovo, vítejte v Senátu.

Jiří Rusnok:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za tuto možnost vystoupit spolu – vážená paní ministryně, omlouvám se – jako spolupředkladatel této krátké, my jí říkáme nouzové, novely zákona o ČNB. Jak už řekla paní ministryně, jedná se skutečně pouze o stručný derivát novely širší, která už delší dobu koluje legislativním procesem. Takže z legislativního pohledu je tady jedna velká výhoda podle mého názoru. Ten návrh byl takto převzat z té původní novely, která prošla dvěma vládami, je k ní RIA, prošla celým standardním legislativním procesem, takže si myslím, že pravděpodobnost nějakého legislativního omylu nebo chyby je tady prakticky minimální.

Pokud jde o věcnou podstatu, rovněž bylo vysvětleno. My jsme připravovali kdysi tu novelu zejména jako reflexi zkušeností centrálních bank, evropských, ale i dalších, ve světě z té minulé velké finanční krize 2008 – 2010. My jsme naštěstí nebyli ve finanční oblasti nijak zásadně zasaženi, k nám ta krize přišla jako druhotná spíše přes celkový propad světové poptávky. A finanční sektor ji ustál velmi dobře. My jsme nemuseli tehdy sahat k žádným mimořádným krokům, jako např. věřitel poslední instance, což je také jedna z rolí centrálních bank.

Nicméně věděli jsme, že jednou přijde zase nějaká krize. To je normální. A věděli jsme, že je dobře, abychom vybavili naši centrální banku patřičným repertoárem krizových nástrojů, které by bylo nutno v případě potřeby využít a abychom je měli k dispozici. Bohužel tato specifická krize, tentokrát zdravotního původu, nás předstihla. A než prošel ten návrh standardním legislativním procesem, tentokrát v tom druhém pokusu už v této současné sněmovně, tak je krize zde.

Proto jsme souhlasili a dohodli jsme se s vládou, aby se udělala tato malá nouzová část, která poskytne centrální bance volné ruce, pokud jde o plnění její role nejen v oblasti garanta cenové stability, ale také v té druhé oblasti, která dnes vystupuje významně do popředí. A je to také už odraz vývoje po minulé krizi a výrazné změny legislativy v této oblasti. A to je oblast péče o finanční stabilitu.

Finanční stabilita není úplně to samé co cenová stabilita. Jednoduše definováno, je to stav, kdy finanční systém funguje spolehlivě právě i v dobách, které podléhají nějakému zásadnímu externímu šoku. Nějaké řekněme krizové situaci. Protože v normálních dobách samozřejmě není problém, tak všechno zdánlivě dobře funguje. Nicméně jakmile dojde k takové poruše, jakou teď zažíváme, tak vzniká velká pravděpodobnost, že by mohlo někde dojít k narušení finanční stability. Finanční toky by se mohly zastavit a ony skutečně hrají v organismu společnosti a jeho hospodářství trochu podobnou roli, jako hraje ten příslovečný krevní oběh v lidském těle.

Takže ta novela nám umožní, zaprvé nám rozšiřuje okruh protistran, se kterými můžeme provádět operace na takzvaném volném trhu. Dnes jsou to pouze banky, de facto pouze úvěrové instituce, ať už domácí, nebo pobočky zahraničních bank, nebo spořitelní družstva. Teď se to rozšiřuje na pojišťovny, na penzijní fondy, případně další finanční instituce. A to je velmi významné. Protože v dobách, ve kterých žijeme, kdy skutečně stav rovnováhy na finančním trhu může být velmi křehký, i řekněme problém, teoreticky pád i takovéto možná neprvoplánově systémově významné instituce může významně trh narušit.

Může dojít k nějakému dominovému efektu, který potom způsobí mnohem hlubší problémy. Takže je dobře, že je tam navrženo toto rozšíření protistran. A kromě toho je tam navrženo samozřejmě rozšířit operace také, pokud jde o druhy aktiv. Nejsou tam pouze státní dluhopisy, ale jsou tam de facto široce pojatá veškerá aktiva, která se na finančním trhu obchodují.

To má zase svůj hluboký význam. Uvedu příklad. Může se stát, že nějaká banka, zejména teď třeba, když vezmeme do úvahy tu zvláštní situaci, která je definována tím zákonem, který jste právě před chvílí schválili, se může ocitnout v nějakém nedostatku likvidity. A přitom je perfektně solventní. Má kvalitní majetek, kvalitní portfolia, nicméně má třeba v tom portfoliu málo státních dluhopisů, ale má velkou porci úvěrů, které mají významnou část státní garance. Protože takové úvěry existují a pravděpodobně budou více a více v příštím čase existovat, proto, aby se rozjela ekonomika, aby se začalo znovu úvěrovat.

A potom by bylo velmi nedobré, kdyby centrální banka např. nemohla vstoupit do operace s takovýmto partnerem, který by potřeboval zase poskytnout nějakou krizovou likviditní linku a my jsme nemohli vzít jako zástavu, jako ten kolaterál, jako nějakým způsobem ohodnocenou část tohoto portfolia. Dělají to vlastně všechny naše partnerské centrální banky na světě. My v tomto smyslu jsme hodně za nimi, což ale není na závadu. Naopak, my jsme to zatím nepotřebovali. Vidíme to samozřejmě u amerického federálního rezervního systému, Evropské centrální banky, ostatní evropské banky, ale i banky nám blízké tím, že jsou to samostatné jurisdikce vyspělých tržních ekonomik, jako je Švédsko, Nový Zéland, Kanada... A mohl bych jmenovat další.

Já bych asi tímto skončil. Jsem připraven na jakékoli dotazy, pokud budou. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane guvernére, za vaše vystoupení. A do obecné rozpravy se jako první přihlásil Vladislav Vilímec. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážený pane guvernére.

Já nemám otázky, ale chtěl bych zaprvé poděkovat za vcelku časově uměřená vystoupení, sevřená vystoupení, jak avizoval pan předseda Senátu, za to chci poděkovat. My jsme probírali tento návrh zákona docela podrobně na včerejším hospodářském výboru, také za účasti pana guvernéra. Já si samozřejmě neodpustím k tomu pár poznámek.

Je to sice možná obsahem nebo rozsahem taková ta větší novela. Pan guvernér ji označil jako nouzová novela, nebo nouzové řešení. Ale když se podíváte na sněmovní tisk č. 532, tuším, který je skutečně ve sněmovně již od června 2019, a předtím tam byl v podobné podobě od roku 2015, nebo 2016, tak ono to významem je docela důležitá novela, která samozřejmě významným způsobem rozšiřuje instrumenty měnové politiky, která skutečně umožňuje ČNB obchodovat na volném trhu bez nějakého významného omezení, což do této doby prakticky nešlo.

V Poslanecké sněmovně byly podány dva pozměňovací návrhy, protože ten výsledný tvar jsou časovým omezením trochu jiný než původní návrh. Jeden pozměňovací návrh, na kterém snad spolupracovaly ministerstvo financí, alespoň tak jsem to přečetl z té debaty ve sněmovně, tak bylo druhové omezení možnosti ČNB obchodovat. Pouze tedy se státními cennými papíry, nebo s cennými papíry, kde je vydaná záruka státem na sekundárním trhu. Ta neprošla. A pak ten druhý pozměňovací návrh, který zvolil časové rozlišení a v podstatě druhově ČNB nijak neomezuje.

Já tomu rozumím. Rozumím důvodům, které k tomu vedou u pana guvernéra a ČNB. Je přirozené, že jsem teď využil ten čas, který je napjatý, protože ano, mnoho věcí se vším souvisí. A samozřejmě i ta pandemie dala určitou příležitost řešit některé věci, kde nebyla úplně jednoznačná shoda. S tím, že jsme v krizovém období, takže proto je tady tato novela. Přesto si myslím, že se to nemělo projednávat v situaci ve vyhlášené legislativní nouzi, protože skutečně je obtížné po nocích sledovat, co z Poslanecké sněmovny nakonec vzejde, nebo po Velikonocích. Takže to je poznámka k tomu systému, kterým se tento návrh projednával.

Ano, pan guvernér má pravdu, že vlastní návrh, ten sněmovní tisk obsahuje i analýzu dopadů regulace, tzv. RIU, takže skutečně asi nějaké obavy z nějaké nekvalitní materie tady neexistují. Přesto určitě bych chtěl vzhledem k tomu, že je to poměrně významná novela z hlediska instrumentária, které může používat ČNB. Ano, myslím, že to tady uvedl i pan guvernér, vždycky to je za předpokladu, že to slouží k naplnění jiného základního poslání. Což je péče o cenovou stabilitu...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím, blíže k mikrofonu!

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji. Péče o cenovou a finanční stabilitu. Přesto si myslím, že je namístě podpořit ono doprovodné usnesení. Já jsem tedy přesvědčen, že by Česká národní banka při své tradici velmi důvěryhodné instituce, stejně takové informace poskytla parlamentu. Přesto parlament má kontrolní pravomoc a je myslím namístě a vhodné, aby ČNB informovala jednou do roka, protože ta zpráva o finanční stabilitě se podává jednou ročně Poslanecké sněmovně, nebo parlamentu jako sněmovní tisk, informovala o rozsahu využití toho nového oprávnění, které tímto návrhem zákona, senátním tiskem, co poskytuje České národní bance. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji panu senátoru Vilímcovi za vystoupení. Protože se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí, tak obecnou rozpravu uzavírám a dostáváme se k závěru tohoto bodu. Tzn. táži se paní navrhovatelky, zda se chce k obecné rozpravě vyjádřit? Pokud ano, tak má slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, budu velmi stručná, protože tady všechno bylo řečeno. Já skutečně vnímám tuto novelu, ono to vypadá trošku, že na ni má zájem ČNB, ale ministerstvo financí má o ni obrovský zájem. Toto ustanovení se do novely zákona o ČNB dostalo jako protikrizové už v tom roce 2015. Nečekali jsme, že krize přijde tak rychle, takže teď samozřejmě velice doznalo na významu. Proto po dohodě s ČNB jsem aktivovala ve stavu legislativní nouze tuto část novely. A měla jsem i určitý časový prostor, protože se nedostala na předminulou schůzi, byla až na minulé schůzi, že jsme se třikrát v rámci videokonference s panem guvernérem sešli se všemi zástupci parlamentních stran v Poslanecké sněmovně. Debatovali jsme parametry. Došlo tam k nějakému posunu.

Výsledkem byl kompromis, že jsem souhlasila s omezenou dobou účinnosti do konce roku 2021. V dalších věcech ke kompromisu nedošlo, protože by se trošku požadavky, které se tam objevovaly, minuly účinkem, ale nicméně získala alespoň tato novela podporu napříč Poslaneckou sněmovnou, aby prošla stavem legislativní nouze a aby se dostala tedy až sem k vám. Co je důležité? Důležité je to, že už jenom samotný fakt, že jsem v médiích zmínila, že budu usilovat o prosazení této novely, způsobilo velmi pozitivní dopad na finančních trzích v tom směru, že se zvedl velký zájem o státní dluh. My samozřejmě budeme mít výpůjční potřebu teď mnohem vyšší, než tomu bylo v minulosti. Ale není tak důležité. Ono vždycky prodáte, ale důležité je, za jakých podmínek a za jaký úrok. A nám se daří prodávat za výborný úrok. Máme v podstatě už splaceny všechny splátky letošního roku, které byly nota bene nejnižší za 10 let, a už prodáváme na pokrytí dluhu nového. Úrok se nám daří. Samozřejmě záleží podle délky splatnosti, ale daří se nám držet od 0,8 do 1,5 průměru, tedy se pohybujeme kolem 1,2 %. Mnohdy prodáváme za lepší úrok, než bylo před pandemií, takže to je i dopad toho, že je tady jasný signál toho, že ČNB vstoupí na sekundární, zdůrazňuji sekundární, aby se to nezaměňovalo, ona nemůže kupovat samozřejmě státní dluhopisy od státu, ale na sekundární trh, a bude ho nějakým způsobem korigovat a dá do něho likviditu, což je strašně důležité a finanční trhy, jak říkal včera moc hezky pan guvernér na hospodářském výboru, jsou velmi citlivé, tak na to i velmi citlivě zareagovali. Proto je to v této době jeden z důležitých stavebních prvků k udržení naší ekonomiky a podpoře ekonomiky jako takové. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji paní navrhovatelce, že skutečně krátce vystoupila. A nyní prosím pana zpravodaje ústavněprávního výboru Tomáše Goláně, zda také chce krátce vystoupit? Nechce. Nereaguje. Takže děkuji. Další, kdo by měl vystoupit a říci, jak budeme postupovat, je garanční zpravodaj Miroslav Balatka. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Shrňte rozpravu a řekněte, o čem budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Balatka:  Dovolil bych si shrnout rozpravu k tomuto bodu. V rozpravě vystoupil jeden senátor a guvernér ČNB Jiří Rusnok. Během debaty nezazněl žádný pozměňovací návrh, to znamená, bude se hlasovat usnesení, tak jak bylo doporučeno garančním výborem hospodářským.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane zpravodaji. Pokud potřebujete zasunout kartu, ukáži vám, jak. Ukažte, děláte to nesprávně. Také tak ne, také ne, také ne, tak správně. Prosím, můžete.

Prosím vás. Budeme hlasovat nejprve o návrhu na usnesení a to usnesení zní, že je tady návrh schválit ve znění postoupeném do Senátu z Poslanecké sněmovny. Všechny vás svolám.

Děkuji. Stanovisko navrhovatelky bylo zřejmé z jejího vystoupení. Ptám se na stanovisko negarančního zpravodaje. Schválit stanovisko garančního zpravodaje? Schválit. Dobře. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí se schválením návrhu zákona ve znění, které nám bylo postoupeno z Poslanecké sněmovny? Tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 27 aktuálně přítomno 41 hlasujících, aktuální kvorum 21, pro 35, návrh zákona byl schválen a já vám, paní ministryně, blahopřeji, a ještě tady máme, a pane guvernére, doprovodné usnesení, které bylo načteno, to znamená, znovu ho číst nemusíme. Budeme o něm jen hlasovat. Je to usnesení, které přijal náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Hlasujeme o usnesení, které schválil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 20. schůzi konané 16. dubna. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s návrhem tohoto usnesení, tlačítko ANO a zvedněte ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Děkuji. Hlasování č. 28 pro 37, kvorum 21, registrováno 41, usnesení bylo schváleno. Děkuji vám. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu guvernérovi za návštěvu Senátu a paní ministryni za představení tohoto bodu a přicházíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 237

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 237 a já prosím paní ministryni Alenu Schillerovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně, máte slovo. A hlásí se paní senátorka Hamousová, která je menší optimista, než já, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Hlásím se s procedurálním návrhem. Dovoluji si požádat kolegyně i kolegy, abychom dnes ještě jednali a hlasovali po 19.00 hodině, ovšem pouze v rámci, abychom projednali senátní tisk č. 237, to znamená bod č. 9 tohoto programu, který teď rozjednáme, nebo začínáme. Děkuji vám s tím, že budete souhlasit. Domluvili jsme se s ostatními kolegy předsedy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za návrh s tím, že upozorňuji, že v ideálním případě se může stát, že skončíme dříve, než bude 19.00 hodin, ale to by bylo jedině dobře. Máme tady návrh na to, abychom dnes jednali takovým způsobem, abychom ještě projednali bod včetně hlasování a senátní tisk č. 237. To znamená jednat i hlasovat tak dlouho, dokud neprojednáme senátní tisk č. 237. O tom budeme nyní hlasovat. Je to jasné všem? Je potřeba znělka? Není. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto procedurálním návrhem, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti? Tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 29 aktuálně přítomno 42 senátorek a senátorů, kvorum 22, návrh byl přijat 39 hlasy, tzn. schválili jsme, že budeme jednat tak dlouho, dokud neprojednáme a neodhlasujeme výsledek u senátního tisku č. 237. A paní ministryně, prosím, pojďte k řečništi a máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové. Dovolte mi, abych uvedla vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Urgentní potřeba novelizace tohoto důležitého zákona vyplývá z velkých ekonomických dopadů k probíhající pandemii covid-19. Návrh doplňuje senátní tisk č. 229, tzv. moratorium na splátky úvěrů, neboť přináší řešení i pro případy, které moratorium nepostihuje a řešení pro případy po moratoriu u spotřebitelských úvěrů.

Zákon o spotřebitelském úvěru, který ministerstvo financí prosadilo na konci roku 2016, přinesl u spotřebitelských úvěrů výrazné posílení ochrany dlužníků mimo jiné tím, že stanovilo omezení mnohdy značně nepřiměřených sankcí za prodlení se splácením úvěrů. Tzv. promiňte mi ten výraz – úvěroví predátoři, kteří nepůjčovali s cílem vydělat na úrocích z řádného splácení úvěrů, ale s cílem vydělat na sankcích, případně na realizaci připojené zástavy, mnohdy přesunuli těžiště své činnosti od přísně regulovaného segmentu spotřebitelských úvěrů směrem k dosud neregulovaným úvěrům pro drobné podnikatele. Říkali jim tzv. ičaři.

Novela obsahuje pouze dvě témata. Prvním je rozšíření omezení sankcí z prodlení i na osoby samostatně výdělečně činné. Druhým je zastropování smluvního úroku u dlouhodobého prodlení. Novela tedy nemíří na zastropování úroku při řádném splácení, ale pouze na jeho omezení v případech, kdy se úvěr stává obtížně vymahatelný a kdy nelze očekávat jeho řádné splácení. Omezením sankcí pro OSVČ se značně sníží pravděpodobnost, že taková osoba spadne v případě své platební neschopnosti do dluhové pasti. Žádoucí odrazující účinek sankce přitom zůstává zachován. Zastropování smluvního úroku u dlouhodobého prodlení se týká spotřebitelů i OSVČ. Pokud prodlení dosáhlo alespoň 90 dnů, stropuje se sjednaný úrok ve výši 8 procentních bodů nad repo sazbu ČNB. Současný stav, kdy dluh přirůstá i během trvání prodlení tak dlouho, až se stane nesplatitelný, považují jak u spotřebitelů, tak u OSVČ za nadále neudržitelný. Je nutné si uvědomit, že se zde bavíme o úvěrech, které jsou již v prodlení delším než 90 dnů, tudíž jejich reálná vymahatelnost se zásadně snížila, například u právnických osob jde o hranici, kdy musí vstoupit do insolvence. Podstatné je také to, že věřiteli v prodlení náleží kromě smluvního úroku s navrhovaným stropem 8 procentních bodů plus repo rovněž právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, úroky z prodlení opět ve výši 8 procentních bodů plus repo, smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Pro ilustraci a vaši představu pak zastropovaný smluvní úrok plus zákonný úrok z prodlení plus smluvní pokuta činí dohromady 54,5 % ročně. Toto opravdu považuji za více než dostačující. Návrh proto pokládám za vyvážený. Na rozdíl od jiných krizových opatření, která mají časově omezenou účinnost, považuji u tohoto typu omezení za žádoucí, aby mělo účinnost trvalou. Proti úvěrovým predátorům je třeba bojovat nejen během současné krize, ale i po jejím skončení, a proto vás velmi prosím o podporu tohoto návrhu. Dovoluji si ještě poznamenat, že i tento návrh měl nebývalou podporu na plénu Poslanecké sněmovny. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám také, paní ministryně. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 237/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková, která je z dnešního jednání omluvena, zastoupí ji paní senátorka Šárka Jelínková.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 237/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Větrovský. Nyní vás prosím, abyste nás, pane senátore, seznámil se zpravodajskou zprávou a poté se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval a zaujmul.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji a v kontextu s tím, co říkala paní vícepremiérka, tedy jenom informativně sděluji, že snahou návrhu je skutečně eliminace rizika masivního nárůstu nesplácených úvěrů v ekonomice, a to spotřebitelských i podnikatelských, a z nich možných plynoucích následků v podobě insolvencí, exekucí a dodatečných nároků na sociální výdaje státního rozpočtu. Současně se návrhem omezí působení, přesně tak, jak říkala paní vícepremiérka, tzv. predátorské poskytování úvěrů, kteří mají svůj podnikatelský model postavený na spekulaci, na platební neschopnosti dlužníka. Za účelem omezení nárůstu dluhu, s jehož splácením může být dlužník v dlouhodobém prodlení, se stanoví omezení úroků, které věřitel může po dlužníku v případě dlouhodobého prodlení žádat nad výši zákonného úroku z prodlení, to je 8 procentních bodů nad aktuální repo sazbu vyhlášenou ČNB. Existence dlouhodobého prodlení na straně dlužníka je stanovena v délce 90 dnů. Zákon také definuje OSVČ pro účely tohoto zákona. Skutečně v PS tento zákon byl projednán jako zákon značně nekonfliktní, o čemž svědčí výsledné hlasování, kdy z 99 poslanců hlasovalo 84 pro a nikdo nebyl proti. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který byl výborem garančním, projednal tento tisk na své 24. schůzi 15. dubna, tedy včera a přijal 163. usnesení, ve kterém výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje mne jako zpravodaje projednání pléna a za třetí pověřuje pana předsedu Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Ze sedmi přítomných senátorů na jednání výborů pro hospodářství, zemědělství a dopravu hlasovalo sedm pro toto usnesení. Děkuji vám, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane zpravodaji a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Šárka Jelínková? Přeje, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Šárka Jelínková:  Hezký večer, paní vícepremiérko, pane předsedo. Dovolte mi, abych jménem zpravodajky ústavně-právního výboru paní Hubáčkové, kolegyně senátorky vám přečetla zprávu. Paní kolegyně je omluvena z epidemiologických důvodů samozřejmě, jinak by byla tady přítomna.

Jenom ještě podtrhnu, až přečtu usnesení ústavně-právního výboru, z jakého důvodu, proč jsme k tomu došli, to, co už paní vícepremiérka tady řekla, že na rozdíl de facto jiných jednorázových opatření, o kterých teď tady většinou jednáme, ve stavu legislativní nouze, že se jedná o opatření trvalého charakteru, se kterým se určitě lze jedině ztotožnit. Měl by posílit ochranu zranitelných osob v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů a to nejenom spotřebitelů, ale i OSVČ, které doposud byly skrytě ohroženy, neboť se na ně ochrana dle zákona nevztahovala. Ale poskytovatelé úvěru v jednání s těmito osobami používali stejně nekalé praktiky jako při jednání se spotřebiteli ostatními.

Nyní vám přečtu usnesení ústavně-právního výboru. Jedná se o 87. usnesení z 22. schůze konané dne 15. dubna 2020 k senátnímu tisku č. 237. Po úvodním slově Lenky Dupákové, náměstkyně ministryně financí, která vystoupila jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou přednesla senátorka Anna Hubáčková, a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro projednání v této věci na schůzi Senátu senátorku Annu Hubáčkovou a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Za mě vše.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Paní zpravodajce děkuji a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo nenavrhuje. Otevírám obecnou rozpravu. Vidím, že do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu uzavírám, to znamená, není k čemu se vyjadřovat, tzn. máme tady jediný návrh na usnesení, pane zpravodaji garanční, což si troufám zvládnout, a to je, abychom schválili ten zákon ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Svolám si vás.

Děkuji. Budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pouštím hlasování a ptám se kdo je pro schválení zákona, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti? Tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 30 přítomno 41 senátorek a senátorů, kvorum 21, bylo pro návrh zákona 39. Návrh byl schválen.

A tak, jak jsme si odsouhlasili, tak tím končím dnešní část jednání a všechny upozorňuji, že zítra začínáme v 9.00 hodin a začneme zase opět s paní ministryní, a to bodem Rozpočtová odpovědnost. Těším se, že se znovu zítra uvidíme. Mějte se hezky. Hezký večer.

(Jednání přerušeno v 19.00 hodin.)