Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 18.03.2020

(1. den schůze – 18.03.2020)

(Jednání zahájeno v 10.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobrý den, dámy a pánové, vážené senátorky a senátoři, dobrý den, já vás vítám na dnešní schůzi Senátu, je 10 hodin, tak začínáme, neboť jsme si to tak schválili. Vítám vás na 17. schůzi Senátu, tato schůze byla svolána na návrh OV podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána 2. března 2020, postupně, až se sejdeme, tak by tomu mělo být tak, že všichni dnes nepřítomní senátoři jsou ze 17. schůze Senátu omluveni, pokud tady chybí někteří další, tak je to proto, že přicházejí z poněkud se trochu protáhnuvší tiskové konference, příp. i proto, že přicházejí pozdě. Nyní vás prosím, aby se zaregistrovali svými identifikačními kartami, zatím je aktuálně přítomno už 31 senátorů, to znamená, už jsme usnášeníschopní a neustále počet přihlášených senátorů přibývá. Zároveň vám pro vaši informaci připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Mezitím, co se přihlašujete, tak já řeknu několik organizačních záležitostí, abychom zajistili odpovídající hygienická opatření, budeme dnes všichni vystupovat v rozpravě ze svých míst, to znamená, máte tam před sebou mikrofony, ty mikrofony si budete po přihlášení, až budete mnou vyzváni, zapínat a nebudete chodit k řečništi. Pokud by někdo za každou cenu chtěl jít k řečništi, tak já mu to samozřejmě umožním, protože to je jeho právo, následně řečniště vydezinfikuji. Hlásit se budeme do rozpravy obvyklým způsobem, stisknutím zeleného tlačítka, a věřím, že to všechno bude fungovat, protože v tomto režimu dnes pracujeme poprvé.

Nyní zbývá podle § 56 odst. 4 určit dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 17. schůze Senátu byli senátoři Jiří Burian, kývá na mě, ano, souhlasí, a Miroslav Balatka... Miroslav Balatka je přítomen? Ano, takže taky souhlasí. A ptám se, jestli někdo má k tomuto návrhu, aby ověřovateli byli Jiří Burian a Miroslav Balatka, nějaké připomínky? Není tomu tak, nevidím, takže můžeme přistoupit k hlasování. Já spustím znělku.

Aktuálně je přítomno 46 senátorů, to znamená, jsme usnášeníschopní, budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 17. schůze Senátu byli senátoři Jiří Burian a Miroslav Balatka. Spouštím hlasování a prosím, aby, kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedl ruku a stiskl tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 1 se z 47 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat, ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Jiří Burian a Miroslav Balatka.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 17. schůze Senátu, vy máte před sebou na lavicích upravený návrh pořadu 17. schůze Senátu, v souladu s usnesením OV vám byl rozdán na lavice. Jak zjišťujete, když se na to díváte, tak OV navrhuje, aby vzhledem k nastalé situaci byly vyřazeny všechny body, které nejsou postoupenými návrhy zákonů z Poslanecké sněmovny, zároveň pod pořadovým číslem 4 je zařazen bude Aktuální situace v ČR v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, a to jako první bod odpoledne. K tomu já dodávám ještě dvě další organizační věci. První je, že pokud by se stalo, že bychom ty první tři body projednali hodně rychle, ještě byl nějaký čas do polední přestávky, tak bychom pokračovali odpoledními pevně nezařazenými body, neboť organizační odbor slíbilo, že zajistí účast zástupců poslanců, to znamená, jsou to ty body 7, 8, 9, 10 a případně 11. A druhá věc, která platí, poté, co program schválíme, je, že ve 13 hodin by jednání, ať bychom jednali o kterémkoli bodu, bylo přerušeno, pokud neodsouhlasíme nějaký jiný postup, tak by byla hodinová přestávka, poté by se pokračovalo v tom přerušeném bodu, a poté, co by ten bod byl doprojednán, by se začínalo prvním bodem odpoledního jednání. To znamená, o tom všem, pokud nebudou ještě nějaké další připomínky, bychom v rámci toho hlasování hlasovali. To znamená, nejen o tom samotném pořadu, ale i o tom způsobu projednávání, vč. toho, že víte, že kdybychom byli rychlejší a ještě nebylo 13 hodin, tak budeme projednávat ty body, které jsou odpoledními nezařazenými body, vč. toho, že v 13 hodin bude přestávka. Já prosím kolegy, jestli by si mohli když tak jít stranou... Díky. Bude přestávka a potom budeme pokračovat, doprojednávat ten bod, jak jsem říkal. Takže tolik k tomu, jakým způsobem bychom vlastně měli jednat o tom programu. Nyní tedy otevírám rozpravu, ptám se, jestli má někdo nějaký návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Hlásí se pan kolega Dienstbier a pan kolega Větrovský. Takže, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vzhledem k tomu, jak úsporně byl navržen ten program, tak já moc nechápu, proč se tam dodatečně zařadil ten čtvrtý bod, protože nepředpokládám, že tady dostaneme jakékoli jiné informace, než které jsou k dispozici veřejně. Bude to poměrně dlouhý bod, ke kterému tady bude mluvit řada lidí. Cílem bylo maximálně omezit tu schůzi.

Cirkuloval tady i nějaký návrh usnesení, já s ním v zásadě i souhlasím, jenom nevím, jestli je to vhodná doba ho zrovna teď projednávat. Takže já bych navrhoval ten čtvrtý bod vyřadit.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže pan kolega Dienstbier navrhuje vyřazení bodu pod pořadovým číslem 4. Další pan kolega Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já, pokud nebude ten bod 4 vyřazen, tak disponuji informací, že by se na jeho projednávání měla dostavit paní vicepremiérka Schillerová. Proto bych prosil, aby body 4 a 6 byly zařazeny po sobě, aby mezi nimi nebyl bod paní ministryně Dostálové, aby na sebe navazovaly, pokud by to jenom trošku šlo. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, já tu informaci nemám, navrhuji tedy, abychom... Hlásí se někdo další?

Pokud nikoliv, tak navrhuji následující postup. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Dienstbiera, a to abychom vyřadili bod číslo 4, který má název aktuální situace v České republice v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu. Pokud bod bude vyřazen, tak to, co navrhuje pan kolega Větrovský, je bezpředmětné hlasovat. Pokud nebude vyřazen, tak je tady další návrh, aby bod paní kolegyně Schillerové, což je současný bod číslo 6, byl předřazen současnému bodu číslo 5, senátní tisk číslo 204, což je bod paní kolegyně Dostálové. Takže takto budeme hlasovat. A pokud to všechno potom projde, tak budeme hlasovat ještě o celku. To znamená, ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do rozpravy? Pokud tomu tak není, tak rozpravu uzavírám. A první hlasování bude hlasování o návrhu pana kolegy Dienstbiera na vyřazení bodu č. 4 z dnešního pořadu jednání. Bod má název Aktuální situace v České republice v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu. Kdo bude hlasovat pro, tak hlasuje pro vyřazení. Kdo hlasuje proti nebo se zdrží, tak hlasuje vlastně pro ponechání toho bodu v programu. Takže já spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s vyřazením bodu číslo 4. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Takže návrh byl zamítnut při kvóru 25, bylo pro 13, proti 19. To znamená, bod zůstává v programu. A nyní hlasujeme o dalším návrhu, a to je, aby body 4, pardon, body 5 a 6 byly zaměněny z hlediska jejich pořadí. To znamená, nejdříve bychom jako bod číslo 5 projednávali bod senátní tisk č. 209 a poté jako číslo 6 senátní tisk č. 204. Dívám se na pana Větrovského, jestli mě kontroluje? Je to správně. Takže všem je jasné, o čem budeme hlasovat. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s touto záměnou pořadí projednávání těchto bodu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Návrh byl přijat, při registrovaných 49 senátorech a senátorkách bylo pro 44. Proti byl 1. Takže při kvóru 25 to znamená, že návrh byl odsouhlasen. To znamená, nyní máme ještě před sebou jedno hlasování a to je o celém návrhu upraveného programu, který vypadá tak, že se pouze mění pořadí bodů, podle toho, jak to máte před sebou, mění se tím pádem pořadí bodů 5 a 6. Takže všem je jasné, o čem budeme hlasovat, to znamená, hlasujeme o celkovém návrhu programu nebo schválení programu toho jednání s úpravami, o kterých jsem hovořil. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro takto navržený program? Zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO.

Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Takže návrh pořadu dnešního jednání byl schválen. Pro 44, proti nikdo. Kvórum 25, to znamená, máme za sebou schválený dnešní program a já vám za to děkuji, včetně procedur, které se týkají toho, jak schůze celá dneska bude vypadat.

Tak a dostáváme se k

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 208

s tím, že tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 208. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Já vás tady, pane ministře a pane vicepremiére, vítám. A prosím vás, abyste nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, máte slovo. Zapněte se zeleným tlačítkem.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Tak už svítím, pardon. Tak vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám předložil novelu, která je adaptačním předpisem k nařízení Evropského parlamentu a rady o službách přeshraničního dodávání balíků. Toto nařízení bylo předloženo v rámci balíčku o elektronickém obchodu. A nařízení samotné ukládá provozovatelům služeb dodávání balíků mimo jiné povinnost poskytovat národním regulačním orgánům informace o svých službách, o počtech zásilek, o jejich cenách. Primárně má tak přispět k větší transparentnosti cen, protože se v řadě případů spotřebitelům ceny za přeshraniční balíky jeví v porovnání s vnitrostátními cenami jako neúměrně vysoké. Popravdě obsah nařízení je již v praxi naplňován, informace o cenách vybraných služeb jsou podle tohoto nařízení provozovateli poštovních služeb poskytovány ČTÚ a následně jsou zveřejňovány na webových stránkách Evropské komise tak, aby si zákazníci mohli zvolit pro ně nejvhodnějšího poskytovatele. Jak už jsem říkal, návrh zákona má arbitrární charakter, představuje minimalistickou implementaci na řízení, protože stanoví v podstatě již pouze sankce za porušení povinností z nařízení a určuje národní regulační orgány pro Českou republiku, kterými jsou Český telekomunikační úřad a Česká obchodní inspekce. Návrh nepředpokládá dopad na státní rozpočet a Poslanecká sněmovna ho přijala s jediným pozměňovacím návrhem tisku pro tento návrh, který se týká pouze změny data účinnosti. A to z původně navrženého listopadového termínu 2019 na účinnost dnem vyhlášením zákona. Dovolte, abych vám tímto poděkoval za případné konstruktivní projednání a i v této době poděkoval, protože se jedná o Českou poštu, za jejich nasazení, protože jsem přesvědčen, že odvádí velmi dobrou práci a využívám této situace a možnosti k tomu, abych to i oficiálně sdělil, děkuji mockrát.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji za uvedení toho dnešního jednání a prosím navrhovatele, aby zaujal místo u stolu zpravodajů. Senátní tisk projednal Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 208/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Carbol, který je omluven, a zastoupí ho pan senátor Zdeněk Nytra. OV určuje garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 208/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Balatka, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo, přihlaste se a hovořte.

Senátor Miroslav Balatka:  Dobrý den, děkuji za slovo. Zdravím vás, dámy a pánové. Představím tady velmi krátce zpravodajskou zprávu k tomuto senátnímu tisku. V podstatě podstatu tohoto předloženého materiálu představil, řekl bych dostatečně, pan předkladatel, pan vicepremiér a ministr Havlíček. Projednali jsme tento tisk na výboru minulý týden a stanovisko výboru bylo jednoznačně přijmout tento zákon ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou nebo postoupeném. Projednávaná novela představuje v podstatě jednoduchou...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se jen zeptám. Slyšíte dobře, nebo neslyšíte? Ne. Takže pane senátore, není vás slyšet, musíte jít blíže k mikrofonu a mluvit hlasitěji, protože máme nestandardní situace, ve které všichni musí mluvit ideálně stejně hlasitě jako já.

Senátor Miroslav Balatka:  Děkuji za upozornění. Je to lepší? Jo, dobře, fajn, já už jsem docela blízko.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pan kolega říká ještě blíže k tomu mikrofonu. Vidíte, jak teď funguje krásně?

Senátor Miroslav Balatka:  Já myslím, že už je to asi dostatečné, nebo? Je, to tady říká kolegyně vedle mě. Takže jenom to shrnu. Projednávaná novela představuje v podstatě jednoduchou technickou implementaci nařízení Evropské unie do českého právního řádu, která zlepšuje postavení spotřebitelů. V předloženém návrhu neshledávám žádný důvod, který by bránil jeho přijetí. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal k tomuto usnesení. To usnesení zní přijmout tento zákon v podobě předloženém Poslaneckou sněmovnou. Tolik za mě a za hospodářský výbor, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Nic jiného nezbývá, musíte tam přejít, sledovat rozpravu a zaznamenávat případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda chce vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí, senátor Zdeněk Nytra? Nechce vystoupit.

Takže já jenom za něj říkám, že také je tam návrh na schválení v tomto výboru, děkuji. Ptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo se nehlásí, to znamená, můžeme přistoupit k projednávání. Já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Takže obecnou rozpravu uzavírám.

Tím pádem předpokládám, že se garanční zpravodaj nechce vyjádřit k obecné rozpravě, když neproběhla. Ptám se také pana ministra, zda chce se vyjádřit? Také logicky nechce, můžeme přistoupit k hlasování. Hned dvěma výbory byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 25. Zahajuji hlasování, ptám se, kdo souhlasí s návrhem na schválení tohoto zákona? Takže stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Tak, konstatuji, že návrh zákona byl hlasováním č. 5 schválen. Pro bylo 46, proti nebyl nikdo. Já vám, pane ministře, blahopřeji. Děkuji za projednání tohoto bodu.

Nám teď zbývá ještě udělat některé kroky, které souvisí... Ne, není tady nic, to znamená, dostáváme se k dalšímu bodu jednání. A to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 206

Návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 206. Návrh by měl uvést pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, kterého vítám, prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych uvedl návrh novely zákonů o zdravotních pojišťovnách. Návrh reaguje na nález Ústavního soudu, který s účinností od 1. října 2019 zrušil podstatnou část stávající právní úpravy týkající se způsobu obsazování orgánů zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, a to z důvodu, že podle zrušené právní úpravy byly některé skupiny pojištěnců vyloučeny z pasivního volebního práva, tedy takoví pojištěnci nemohli být do dotčených orgánů vůbec voleni. Dosud správní radu zaměstnanecké zdravotní pojišťovny tvořilo 5 členů jmenovaných vládou a 10 členů volených z řad pojištěnců této zaměstnanecké pojišťovny, a to z kandidátů předložených reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a kandidátů předložených reprezentativními odborovými organizacemi. Dozorčí radu zaměstnanecké pojišťovny tvořili pak 3 členové, které jmenuje a odvolává vláda, 6 členů volených z řad zaměstnanců této zaměstnanecké pojišťovny, a to opět z kandidátů reprezentativních organizací zaměstnavatelů a kandidátů reprezentativních odborových organizací.

Cílem návrhu tohoto zákona je zavést systém transparentního obsazování správních a dozorčích rad zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, který vyhoví požadavkům uvedeným ve zmíněném nálezu Ústavního soudu. Návrh zachovává dosavadní tripartitní rozdělení obsazení orgánů zaměstnaneckých pojišťoven, třetina by byla tedy jmenovaná vládou, třetina volena skupinou zaměstnavatelů a OSVČ a třetina by byla volena zaměstnanci a osobami bez zdanitelných příjmů, přičemž právo volit v kurii zaměstnavatelů by náleželo každému zaměstnavateli nebo OSVČ, kdo ve stanoveném období odvedl příslušné zaměstnanecké pojišťovně pojistné. Právo volit v kurii zaměstnanců by zase náleželo každému zaměstnanci nebo osobě bez zdanitelných příjmů.

Vedle toho návrh mění také způsob schvalování zdravotně pojistných plánů a dalších důležitých dokumentů zdravotních pojišťoven, v původním vládním návrhu bylo počítáno s tím, že by tyto materiály místo Poslanecké sněmovny schvalovala pouze vláda, a to zejména z toho důvodu, že se jimi v minulosti Poslanecká sněmovna příliš nezabývala. Což znamenalo, že většinu předchozích let hospodařily zdravotní pojišťovny spíše v provizoriu, než podle řádně schváleného zdravotně pojistného plánu. Což z našeho pohledu tedy nebyla žádoucí situace. V tomto ohledu poslanci oproti vládnímu návrhu rozhodli, aby u zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven nadále příslušné dokumenty schvalovala Poslanecká sněmovna. U Všeobecné zdravotní pojišťovny však zůstal návrh pravomoc schvalovat dotčené materiály vládě, čímž by se zakotvil další rozdíl mezi postavením Všeobecné zdravotní pojišťovny a ostatními zaměstnaneckými zdravotními pojišťovnami. Na půdě Senátu tedy byl návrh dosud projednán VZSP a ÚPV. Oba výbory přijaly shodný pozměňovací návrh spočívající v zachování dosavadního způsobu schvalování zdravotně pojistných plánů a dalších materiálů zdravotních pojišťoven Poslaneckou sněmovnou, čímž se odstraňuje zmíněný rozdíl obsažený ve znění návrhu postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pro úplnost zbývá ještě poznamenat, že předložený návrh bude znamenat pouze nepatrné dopady do systému veřejného zdravotního pojištění, způsobené mírném navýšením výdajů zdravotních pojišťoven na realizaci voleb do orgánů těchto zdravotních pojišťoven. Částka v řádu max. stovek tisíc korun na jedny volby bude hrazena z jejich provozního fondu.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předložený návrh je reakcí na nález Ústavního soudu, bez tohoto návrhu by bylo nemožné po skončení současných funkčních období plně obsadit správní a dozorčí rady zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, abychom této situaci předešli, žádám vás o jeho podporu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane ministře, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 206/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 206/1. Zpravodajskou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, já budu tedy stručná vzhledem k nastalé situaci, já chci jenom víceméně říci, že jsem byla pověřena tím zpravodajováním, protože jsem byla jedna z těch, která vlastně tehdy podepisovala ústavní stížnost. Vzhledem k tomu, že se nám nelíbilo právě to nerovnoměrné rozdělení možností být volen a volit. Ústavní soud v tomto směru naší ústavní stížnosti vyhověl.

Jak tady řekl pan ministr, teď se tam ta situace narovnala, já jsem měla jediný problém s tím, že tam nejsou jaksi zastoupeni státní pojištěnci, kterých je 6 milionů, ale vzhledem k tomu, že jsem si prostudovala s kolegy právníky usnesení Ústavního soudu, tak ten explicitně neříká, že by tam tito lidé fyzicky měli kandidovat, v rámci těch svých 6 milionů, naopak tedy říká, že by to bylo velmi problematické organizačně zvládnout a ekonomicky náročné. Proto jsem se přiklonila podpořit tento návrh zákona, tak jak ho předložil pan ministr, v tomto bodu, ale pak je tam druhá složka, což byly zdravotně pojistné plány pojišťoven. Jednalo se o zdravotně pojistný plán, zejména tedy Všeobecné zdravotní pojišťovny, která hospodaří s více než 350 miliardami korun. A tento zdravotně pojistný plán do budoucna by měla v podstatě spravovat, resp. schvalovat pouze vláda. Těch oborových pojišťoven Poslanecká sněmovna. Tato dvojkolejnost nám přišla jako nelogická, proto jsme jako výbor podali pozměňovací návrh, který je součástí našeho usnesení, takže si myslím, že ho tady nemusím předčítat. Uzavřu to tedy tím, že 77. usnesení z 12. schůze konané 10. 3. 2020 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 206.

Po odůvodnění zástupce předkladatele, JUDr. Radka Policara, náměstka ministra zdravotnictví, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Dernerovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR.

Prosím o podporu našeho usnesení, vč. toho pozměňovacího návrhu, který je jeho přílohou, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní senátorko, prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Radek Sušil? Ano, přeje, takže, pane zpravodaji, můžete se přihlásit a vzít si slovo. Prosím.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo, dobrý den, vážení přátelé, kolegové, kolegyně, přeji pěkný den. Nebudu číst to usnesení. Náš výbor se na 19. schůzi konané dne 11. března zabýval stejnou materií, s tím, že přijal identický pozměňovací návrh, a usnesení vám bylo rozdáno do lavic. Děkuji, všichni jste s tím seznámeni.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji za stručnou a jasnou zprávu. Ptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. To znamená, že můžeme otevřít obecnou rozpravu. Ptám se, nebo dívám se, kdo se hlásí do obecné rozpravy, kterou právě otevírám...

Do diskuse se nikdo nehlásí, byť tady mám další a další pozměňovací návrhy. Dobře. Takže pokud se do diskuse nikdo nehlásí, tak já obecnou rozpravu uzavírám, protože jsou podány pozměňovací návrhy, tak otevírám podrobnou rozpravu a předpokládám, že v podrobné rozpravě jednak pozměňovací návrhy, které byly oběma výbory přijaty stejné, asi znovu odůvodní paní zpravodajka, následně jsou tady další pozměňovací návrhy, ke kterým by se zřejmě ti, kteří je předkládají, měli také vyjádřit, aby bylo jasné, jak potom hlasovat. Takže já nevím, prosím, jestli paní zpravodajka se tedy v rámci podrobné rozpravy hlásí? Paní zpravodajko, prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, já jenom chci říci, že to, co jsme schválili na výboru, je součástí toho našeho usnesení. Znova říkám, že to je návrh, který vychází z toho, že jsme chtěli odstranit dvojkolejnost, to znamená, že zdravotně pojistné plány, jak Všeobecné zdravotní pojišťovny, tak oborových pojišťoven, budou opět schvalovány Poslaneckou sněmovnou, jako tomu bylo doposud. Takže to je naprosto jednoduchý pozměňovací návrh. Poprosila bych, abychom toto vlastně schválili. Dávám podnět k tomu, abychom schválili návrh zákona tak, jak doporučuje garanční výbor. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, pochopil jsem, že tím byl odůvodněn pozměňovací návrh, který je součástí usnesení jak zdravotního výboru, tak ÚPV. A teď se dívám na legislativu, upozorňuji, že nemáme zatím načteny ústně, ale máme před sebou pozměňovací návrh, který je návrh Jitky Seitlové, nebyl načten ale, a pozměňovací návrh senátorů Lumíra Aschenbrennera a Zdeňka Nytry, které taky nebyly načteny. To je jiný tisk? Tak to se omlouvám. Takže tím je to jasné, to se omlouvám, to je moje chyba. Děkuji za upozornění.

Tím pádem končím podrobnou rozpravu. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme tedy hlasovat o tom, zda souhlasíme s navrácením zákona Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacího návrhu, který byl přijat jak ÚPV, tak zdravotním výborem. (Jeden z kolegů senátorů radí Miloši Vystrčilovi: Musíme nejdřív schválit ten pozměňovací návrh.) Jo, takže děkuji. Bylo mi vysvětleno, že to nejde najednou, jednací řád... Takže nejdříve budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s pozměňovacími návrhy, které byly navrženy oběma výbory, takže to bude první hlasování. A pokud to dopadne dobře, tak teprve o tom, co jsem říkal já. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s navrženým pozměňovacím návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Takže kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Pozměňovací návrh byl schválen, udělal jsem malou chybu, kterou ale ještě můžu napravit, předtím než budeme hlasovat o navrácení zákona ve znění přijatého pozměňovacího návrhu Poslanecké sněmovně, se nyní zeptám pana ministra, zda s tím takto souhlasí, nebo ne, aby také hlasující věděli, co si myslí navrhovatel. Prosím, pane ministře. (Ministr: Podporuji.) Takže pan ministr podporuje navrácení tohoto zákona ve znění pozměňovacího návrhu. To znamená, já spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s navrácením zákona Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasí, stiskněte NE a zvedněte ruku.

Návrh na vrácení Poslanecké sněmovně byl přijat, pro bylo 46, kvórum bylo 25. Hlasování č. 7.

Nyní je potřeba ještě určit senátorky či senátory, kteří by šli obhájit do Poslanecké sněmovny ten návrh ve znění, které jsme přijali. Takže se ptám, je tady návrh, aby pověřeni byli senátorka Alena Dernerová, souhlasí, a senátor Radek Sušil, souhlasí. Ptám se, jestli jsou nějaké další návrhy? Prosím, pan senátor Horník. (Jan Horník: Jenom že musí být tři.) Jasně. Já jsem pochopil, že má návrh pan senátor Horník. Nebo se hlásí? Takže pan senátor Kantor jako třetí, jo? Je tady návrh na to, aby byli pověřeni v tomto pořadí, senátorka Alena Dernerová, senátor Radek Sušil, senátor Lumír Kantor, odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 48, kvórum 25, jsme usnášeníschopní, můžeme hlasovat. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro pověření Dernerové, Sušila a Kantora tím, aby odůvodnili usnesení na schůzi Poslanecké sněmovny, ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, NE a zvedněte ruku.

Schváleno, pro 47, proti nikdo, kvórum 25. Konstatuji, že jsme právě odsouhlasili, aby Alena Dernerová, příp. Radek Sušil, příp. Lumír Kantor odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

A máme za sebou další bod. Další je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 207

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 207. Návrh opět uvede ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, opět vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Dovolte mi, abych tedy krátce uvedl návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví, která byla jako tisk č. 530 schválena Poslaneckou sněmovnou a postoupena k projednání Senátu. Hlavním důvodem předložení návrhu zákona je potřeba adaptace dvou unijních nařízení týkajících se úředních kontrol a také poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Nařízení o úředních kontrolách jako celek nabylo účinnosti 14. prosince 2019. To znamená, český právní řád je nutné adaptovat v co nejkratší době právě na ty předpisy EU. V souvislosti s implementací uvedených nařízení se zakotvují některé nové, zejména oznamovací povinnosti pro osoby dovážející nebo vyrábějící materiály a předměty určené pro styk s potravinami. A dále pak také některé nové kompetence pro ministerstvo zdravotnictví.

Nad rámec implementace byla v zákoně o ochraně veřejného zdraví a v zákoně o specifických zdravotních službách identifikována a upravena ustanovení týkající se státního zdravotního dozoru v oblasti ochrany veřejného zdraví, jejíž aplikace v praxi byla zhodnocena jako problematická. V oblasti ochrany zdraví při práci dochází k úpravám, jejichž cílem je především snížení administrativní a ekonomické zátěže podnikatelským subjektům, zakotvuje se například možnost předložit v rámci kategorizace práce pro faktury fyziologie práce u prací, které jsou nerizikové. Odborné hodnocení provedené autorizovanou, nebo akreditovanou osobou místo nákladného měření. Dále se odstraňuje duplicitní a časově náročný postup vypracování a projednání textu písemných pravidel o bezpečnosti, ochraně zajišťující zdraví a ochraně životního prostředí. Současně jsou navrhovány změny navazující na probíhající legislativní úpravy pro oblast ochrany zdraví zaměstnanců, a to zejména při práci s chemickými látkami a směsmi, a to jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Součástí navrhované právní úpravy je související změna zákona o ochraně spotřebitele a také o specifických zdravotních službách. Vládní návrh zákona byl zejména implementační novelou, která nepřinášela zásadní nová věcná řešení upravované problematiky. Při projednávání vládního návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byla však jako ostatně vždy při projednávání tohoto zákona diskutována nejvíce otázka povinného očkování a jeho uvádění v posudcích poskytovatelů zdravotních služeb. Ministerstvo zdravotnictví podpořilo pouze ty pozměňovací návrhy, které nepovedou ke snížení kolektivní imunity, jejíž zachování je nezbytným předpokladem zamezení vzniku a šíření závažných infekčních nemocí v populaci. V rámci projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně byl vládní návrh rozšířen o novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která doplňuje úhradu očkovacích látek proti invazivním meningokokovým infekcím pro děti. Dalším pozměňovacím návrhem byly do zákona doplněny kvalifikační požadavky na funkci hlavního hygienika a podmínky pro výkon činnosti lékařů krajských hygienických stanic. Na půdě Senátu návrh zákona projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a doporučil je vrátit k projednání Poslanecké sněmovně, a to se změnou podmínky pro přijetí dítěte do předškolního zařízení. Podmínkou by podle tohoto návrhu nebylo podrobení se pravidelnému očkování proti virové hepatitidě B. Tento pozměňovací návrh mohu podpořit. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předložený návrh tedy uvádí český právní řád do souladu s unijní úpravou, což je nutné s ohledem na naše závazky vyplývající z členství v Evropské unii. A v tuto chvíli tedy vás žádám o jeho podporu, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se na místo navrhovatele. A tisk projednal senátní tisk ústavněprávní výbor, usnesení máte jako senátní tisk č. 207/2, zpravodajem byl určen senátor Radek Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 207/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Kantor, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, ohledně zpravodajské zprávy k zákonu k senátnímu tisku č. 207, zákonu o ochraně veřejného zdraví, asi tolik, pan ministr podal celkem podrobný rozbor. Já bych se zmínil o tom, že tady se jedná především o adaptaci zákona o ochraně veřejného zdraví na nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie. Nad rámec adaptace potom jsou další změny, které se týkají státního zdravotního dozoru v oblasti ochrany veřejného zdraví. A v průběhu legislativního procesu se ve Sněmovně ještě rozšířil návrh zákona o novelizaci zákona o státní službě, lázeňský zákon a zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Tady v druhém čtení ve sněmovně bylo podáno celkem 37 pozměňovacích návrhů a ve 3. čtení bylo přijato 27 pozměňovacích návrhů, které byly, z přítomných 177 poslanců pro ně hlasovalo 154 poslanců. Abychom se nezdržovali, a není to nutné v tuto chvíli, jenom řeknu, že celkem v celém zákoně bylo provedeno 151 změn různého charakteru, v zákoně o ochraně veřejného zdraví 131 a potom po 6, po 1 a po 2, po 9 a po 2 v jednotlivých dalších zmíněných zákonech. Ve sněmovně bylo přijato celkem 27 pozměňovacích návrhů a naším senátním výborem na zasedání bylo přijato usnesení, které doporučuje usnesení z 12. schůze konané dne 10. 3. 2020, o návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 258, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi senátorů senátora Lumíra Kantora, pověřuje předsedu výboru, senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění č. 258 z roku 2000, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, senátní tisk č. 207 zní:

1. V článku 1 bodu 62 slova "se doplňuje věta", nahradit slova "se doplňují věty podmínkou přijetí podle věty první. Nyní podrobení se pravidelnému očkování proti virové hepatitidě B."

2. V článku 1 bodu 125 slovo "přijetím" nahradit slovy "v rozporu s paragrafem 50 přijetím". Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže já děkuji, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, ke kterým můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, senátor Radek Sušil? Přeje, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Musím se vyjádřit k danému tisku. My jsme tento tisk projednávali na 19. schůzi 11. března letošního roku. A musím konstatovat, že zákon předložený Poslaneckou sněmovnou splnil veškeré parametry ústavního pořádku České republiky, ale musím vás seznámit s trošku odlišným usnesením našeho výboru s tím, že jako zpravodaj jsem souhlasil se zákonem, který nám přichází s Poslaneckou sněmovnou, který nenarušuje zásadně problematiku týkající se očkování a kde by docházelo k principu prolomení kolektivní imunity. My jsme přijali usnesení, musím předeslat před svým přečtením svého usnesení, že se ztotožňuji s návrhem garančního výboru, který přijímá logický pozměňující návrh týkající se povinnosti očkování hepatitidy B. A nyní k přečtení svého usnesení.

Vítám usnesení našeho výboru, které se konalo na 19. schůzi, které máte před sebou a které doporučuje schválit ve znění podstoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže já taky děkuji. Mám tady připomínku, prosím, pro všechny. Když budete mluvit, tak mluvte opravdu takhle blíže. Když dáte ústa blíže k mikrofonu, tak je to krásně slyšet, ani moc nemusíte křičet. Takže já děkuji, pane kolego, a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, nikdo nenavrhuje, takže otvírám obecnou rozpravu. Takže do obecné rozpravy se hlásí jako první Raduan Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Takže, vážený pane přesedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já budu velmi stručný. Jedná se o to, že zákon je sice implementace určitých nařízení, které by se měly udělat, ale já si myslím, že je mnohem rozsáhlejší a že tam jsou některé věci, které nejsou nad tento požadavek pro tu implementaci. A musím říct, že se mi zdá, že v některých momentech se tam zpřísňují některé věci nad přípustnou, z mého pohledu nad přípustnou mez. Když tady mám zmínit, že limity na vnitřní prostředí staveb a hygienických požadavků na venkovní hrací plochy budou platit i pro služby o dítě v dětských skupinách. To je věc, která mi zásadně vadí, protože dětské skupiny vznikly proto, že města nebyly schopny jim "zajistit" plnohodnotné mateřské školy nebo školky. I z toho důvodu, že požadavky hygieny na to, jak školka má být vybavená, jsou extrémně náročné a extrémně nákladné.

Není to, zdůrazňuji, že to není zrovna případ Mladé Boleslavi. My jsme vybudovali několik školek a máme dostatečnou kapacitu, ale v těch menších obcích to nahradili tím, že vznikly dětské skupiny i někdy jsou v menších počtech a ty hygienické normy tam jsou slabší. A proto to zpřísnění se mi zásadně nelíbí. A přestože vím, že ten návrh, který tady teď dám, tak nejspíše nebude akceptován a neprojde, ale přesto si ho dovolím předložit, a to návrh na zamítnutí tohoto zákona jako celku. Nemám, asi není potřeba, abych stejným způsobem rozebíral ty ostatní body, protože opravdu těch věcí, které tam jsou takto a komplikují tím život do budoucna, je podstatně více, ale z hlediska toho, že vy to máte určitě také nastudované a víte, kde se to zpřísňuje a kde ne, tak to není potřeba. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, dalším přihlášeným senátorem je paní senátorka Jitka Seitlová, prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobrý? Už je to dobré. Dovolte, abych tedy i já se vyjádřila k předloženému návrhu zákona. Zákon o ochraně veřejného zdraví je velmi důležitým zákonem a myslím si, že mu nebyla věnovaná zejména z hlediska činnosti orgánu ochrany veřejného zdraví a zdravotních ústavů dostatečná pozornost. Jistě je zákonem řešena implementace evropských směrnic a dalších navazujících předpisů, nicméně já jsem měla konzultaci právě se zástupci zdravotních ústavů a to, co všechno v zákoně chybí nebo není správně formulované, tak toho je opravdu daleko více. Bohužel jsme v situaci, kdy jednáme ve sníženém počtu a v trochu samozřejmě omezených podmínkách. Já se kolegům omlouvám, že jsem až před několika dny jim zaslala nebo včera měli ten konečný návrh těch pozměňovacích návrhů, které nyní předkládám. Jsou to 4 pozměňovací návrhy, které se týkají jednak podle mě zbytečného šikanování zaměstnavatelů v případě povinnosti zaměstnavatele, aby prováděl měření nemocí z povolání i tam, kde už ty nemoci z povolání jsou vlastně identifikovány a jsou zařazeny do rizikových faktorů. Takže to je úplně zbytečné a myslíme si, že by to mělo být prováděno naopak tam, kde jsou tyto povolání zařazeny do nerizikových faktorů, a taková nemoc se objeví u takového pracovníka, který je v 1. a 2. třídě, tedy není v té třídě rizikové, to je první pozměňovací návrh. Druhý pozměňovací návrh si myslím, že je daný tím, že neustále se celý ten obor stanovení specializací lékařství potýká s tím, že nemá vzájemně vykomunikované, které ty profese nebo ty specializace budou nadále uznávány a nebudou. Takže i podle konzultace s legislativním odborem v některých právních předpisech máme uvedené pracovní lékařství jako obor, který dále funguje. V některých už ho nemáme. Faktem ale je, že v praxi jsou lékaři, kteří tento obor, pracovní lékařství mají a zcela zbytečně je jim omezena možnost, aby provedli očkování proti žluté zimnici tak jako všechno lékařské obory, které jsou uvedené. Já si myslím, že v tuhle chvíli je zbytečné, abychom honili ty, kteří potřebují takové očkování zase k jiným lékařským specializacím a že to zbytečně zatíží naše zdravotnictví. Takže domnívám se, že i to pracovní lékařství by tam mělo být zařazeno. A pak je tu třetí pozměňovací návrh, na který bych vás ráda upozornila, který se zdá, že se jedná o malou úpravu, nicméně i vzhledem k současné situaci je to úprava zcela zásadní. V zákoně máme uvedené, že orgány ochrany veřejného zdraví a zdravotní státní ústavy mají pouze shromažďovat všechny údaje, které se týkají právě nějaké epidemiologické situace. Ale celý ten cyklus, který má být zajištěn, tak má nejen shromažďovat ty údaje, ale právě má být doplněný analýzou v místě pořízení, to znamená ten pracovník, který je tam ze Státního zdravotního ústavu, nebo ten pracovník, který je tam z jiného orgánu ochrany veřejného zdraví, by měl v místě udělat analýzu a dále provést na té nejnižší úrovni a dalších úrovních v příslušných souvislostech času a prostoru a osoby, protože tam právě se prokazuje nebo je to důležitá informace pro stanovení kvality a síly důkazu. Takže přestože je to malá změna, tak si myslím, že zrovna k současné situaci je nesmírně aktuální. Já tam mám 2 části toho bodu 3. Ta druhá říká, že by tyto informace zajišťující prevenci a kontrolu infekčních nemocí měly být také potom poskytovány. A poslední je pozměňovací návrh, který se týká státních zdravotních ústavů, a ty si trošku stěžují na to, že de facto provádí vědeckou a výzkumnou činnost v ochraně a podpoře zdraví, ale nemají to v pracovní náplni, a to velice komplikuje zadávání grantů a veškerého systému administrativního. Takže to jsou pozměňovací návrhy. Já prosím o jejich zvážení a ještě jednou se tedy omlouvám, že jsou až tedy předloženy dneska. Já jsem je ještě trošičku upravila proti tomu, co šlo včera po konzultaci s naší legislativou, ale to znění máte na stolech a prosím o zvážení přijetí těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, paní senátorko, dalšími přihlášenými jsou Zdeněk Nytra, Alena Dernerová a Lumír Kantor, takže já prosím pana senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, vážený pane ministře. Ta novela je opravdu možná z 90 % adaptace dvou nařízení Evropské komise, na druhou stranu upravuje i některé záležitosti, abych začal pozitivně, určitě se dá vnímat pozitivně úprava § 9 týkající se škol v přírodě, ale skrývá také v podstatě drobnou úpravu § 50. A tady u té úpravy se chci zastavit. Já sice rozumím panu ministrovi, že je v nelehké situaci ohledně současného stavu, ale budu mít dotazy konkrétní. Protože při vědomí toho, že Světová zdravotnická organizace zařadila odmítání očkování na 10 nejzávažnějších věcí, při vědomí toho, že já osobně podporuji očkování jako takové, jako prospěšné, tak se chci zeptat právě na tu nelogičnost týkající se toho § 50, protože pokud bychom přijali znění, které je nám předloženo Poslaneckou sněmovnou, tak děti ve věku mezi 3 až 5, případně 6 lety, v závislosti na tom, kdy budou nastupovat povinnou školní docházku, nebudou moci vedle toho, co už dneska nesmí, to znamená být přijímány do předškolních zařízení dotovaných z veřejných zdrojů, by nemohly být přijímány ani do nedotovaných předškolních zařízení. A úderem, dovršením 5., respektive 6. věku, musí do těchto předškolních zařízení, dokonce i do těch státních, protože přednost má povinná předškolní docházka. Chci se zeptat, co se na tom dítěti nebo na té kritické situaci změní, když to zjednoduším, mezi 3 až 5 lety to dítě nikam nesmí a v 5 letech musí? Domnívám se, že stát tady místo přesvědčování, propagace, případně agitace těch odmítačů očkování nastoupil nebo navrhuje prostou represi. Matky nebo rodiče tímto donutíme k opuštění zaměstnání, pošleme je pro dávky, případně tyto dětské skupiny se přesunou z oficiálního provozu do šedé zóny. A stát je nebude mít pod kontrolou už vůbec.

To je i obsahem toho mého pozměňovacího návrhu, toho bodu číslo 1. To, co máte předloženo, ty další body, ty jsou vyloženě opravy legislativních chyb, tady se chci taky zeptat, protože v tom předloženém návrhu máte alternativu u bodu č. 3, jsou tam dva body, týká se to uložení sankce. Ve stávajícím znění je za porušení, kdy se fyzická, právnická nebo podnikající osoba jako zaměstnavatel při práci s faktorem pracovních podmínek neupravených právním předpisem nesplní povinnost uloženou podle § 82 odst. 2 písm. n), a to je stanovit hygienický limit faktorů pracovních podmínek neupraveného právním předpisem atd., je ve stávajícím znění pokuta až 2 miliony Kč. Touto novelou se na totéž písmeno, tentýž odstavec, tentýž paragraf vztahuje pokuta 100 tisíc. Jinými slovy, na jeden a tentýž přestupek bychom měli stanovené dva horní limity pokuty. Takže moje otázka č. 2 na pana ministra. Co tím vlastně předkladatel zamýšlel? Jestli opravdu chce snížit tu pokutu z 2 milionů na 100 tisíc, což mi připadá logické. Pak by platil ten první bod č. 3. Pokud bychom ho neprohlasovali, tak bychom se museli vrátit k tomu druhému návrhu mého bodu č. 3. A třetí věc, ono je to skryté, nemám to ani upravené v pozměňovacím návrhu, ale objevila se tam ještě jedna chyba, a to je můj třetí dotaz na pana ministra, v § 47 a) odst. 4., týká se očkování proti žluté zimnici, jsou vyjmenované lékařské obory, které mohou očkovat, kromě těch specifických nebo speciálních, jako je hygiena, epidemiologie, infekční lékařství atd., jsou tam všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost, a ta věta plynule pokračuje, po absolvování certifikačního kurzu očkování. Je záměrem předkladatele, aby i ti specialisté absolvovali tyto certifikační kurzy očkování nebo pouze ti všeobecní lékaři, aby absolvovali ty kurzy? Protože to může mít dopad na prakticky chod toho očkování, jestli i ti specialisté, ptám se jako laik, jestli je záměrem předkladatele, pak nemusíme nic měnit a všichni budou povinni absolvovat certifikační kurz očkování. Pokud to záměrem nebylo, pak by se to muselo češtinářsky upravit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já taky děkuji, dalším přihlášeným je paní senátorka Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo, já jenom zase z praxe... V ordinaci sedím opakovaně, slyším dotazy, máme nechat očkovat nebo nemáme nechat očkovat. Já říkám, že jsem zastáncem klasického základního očkovacího schématu. Je mi to jedno, jestli to dítě je ve státní školce, nebo prostě v lesní školce. Tady se asi budeme rozcházet s názory mnohdy, ale je to často z laické veřejnosti, já si to platím, tím pádem si můžu rozhodnout, co bude. Ale já si myslím, že ochrana veřejného zdraví je na prvním místě. Vím o tom, že ty děti, které nemohou být očkované, tak existují... Máte diagnózu a ta diagnóza vylučuje to dítě z toho očkovacího schématu, nebo se to očkovací schéma upraví tak, aby to dítě nebylo poškozené, to prostě je možné, to znamená, že do toho systému se dostávají vlastně zdravé děti. Já se setkávám v ordinaci s matkami, které mají pro to dítě nakoupené i nepovinné očkovací látky, pak jsou tam ty matky, které v podstatě přijdou a nechtějí očkovat vůbec. Jenomže je to o tom, že my musíme držet nějakou hladinu protilátek, tak, abychom tady neměli s epidemií koronaviru třeba ještě epidemii spalniček, což by byla katastrofa. Pravdou je, že selhávaly sérologické odběry, to znamená takové sérologické hladiny protilátek, které by se měly nabírat pravidelně třeba, když se vidí riziková skupina, a tu skupinu, kde ten pokles je, tak oočkovat a neočkovat plošně. To nám tady chybělo, to si myslím, že by mohla být role zdravotních ústavů, které tady v republice máme dva, plus Státní zdravotní ústav, až se zbavíme té koronavirové infekce, možná, že se k tomu všemu postavíme trošku jinak. Co se týká návrhu zákona, já jsem přivítala, že do budoucna bude hlavním hygienikem jenom člověk se zdravotnickým vzděláním. Já nemám nic proti dalším vysokoškolákům, ale myslím si, že je nutné, aby se chápala funkce hygieny tak, jak má být, tak tam musí být člověk erudovaný. Ty hygieny jsou podfinancované, není tam dostatečné množství, ani tím pádem lékařů, kteří by šli na tu hygienu pracovat. Všichni tu hygienu potřebujeme. To bych chtěla vypíchnout v rámci tohoto návrhu zákona. Náš výbor přijal jediný pozměňovací návrh, po dlouhé diskusi kolem dalších problémů, o kterých hovořil cenný kolega Nytra, tak jsme vzali jen ten jeden, což je vyloučení hepatitidy B z povinného očkovacího schématu. To znamená, že není už povinností mít hexavakcínu, ale do budoucna Pediacel, to znamená, budeme mít pět vakcín. Takže bych se přimlouvala za to, ctěná kolegyně Jitka Seitlová má určitě pravdu, ale je tam těch pozměňovacích návrhů tolik, že se to potom prostě nepřijme, bude to špatně, já si myslím, že o těch návrzích je nutné dál diskutovat, samozřejmě prostě asi vypracovat podrobnější systém směrem k té hygieně a zdravotním ústavům, ale teď bych prosila o schválení našeho návrhu s pozměňovacím návrhem našeho garančního výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Kantor, tentokrát jako senátor.

Senátor Lumír Kantor:  Já bych se vyjádřil trošku k té hepatitidě B. Spíš jen pro uklidnění. Do současné doby se aplikuje hexavakcína proti 6 chorobám, měla by se vypustit hepatitida B, není proti tomu nějak silný nebo v podstatě téměř žádný hlas, proti tomu, že by to bylo špatně, ta shoda je u vakcinologů, epidemiologů atd. v tom, že zaprvé my máme velmi dobrý systém záchytu hepatitidy B u matek, těhotných a těsně před porodem a na začátku porodu, tedy na začátku těhotenství a těsně před porodem. Tam se to daří opravdu dělat tak, že když se potom dítě narodí, takovéto matce, tak se pokračuje dál v pasivní a aktivní imunizaci. Takže máme podchyceny všechny děti, které by byly potenciálně ohrožené. Potom během prvních třech let věku toto dítě je doma, popř. v předškolním zařízení se taky nevyskytují rizikové faktory, jako je například přenos krví nebo pohlavním stykem. Takže se nám zdá, že v tom očkovacím kalendáři je během jednoho roku, nebo až 13 měsíců, během jednoho roku je třikrát proočkováno dítě hexavakcínou podle platného kalendáře, to znamená, že v ČR, pokud se narodí 100 tisíc dětí zhruba, nebo přes 100 tisíc, tak je to 300 tisíc dávek, které se zdají, že jsou zbytečné. Takže bych se přikláněl k tomu, kdybyste byli tak hodní a podpořili návrh Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Potom jsem se chtěl zmínit k dalšímu. To byl můj pozměňovací návrh, který potom podávám. Nicméně je na zamyšlený. Jestliže máme povolený u neočkovaných dětí, čili tam, kde nedošlo k očkování, tak jestliže máme povolený z nějakých neznámých důvodů jenom proto, že jsou ty děti spolu přes rok, můžou potom jet spolu ve škole, můžou jet spolu na školu v přírodě, tak tam je to povoleno, aby spolu jeli, bez nějakých hlubších analýz, vzniklo to, myslím, že v Poslanecké sněmovně. Navrhoval jsem, aby mohly jezdit kolektivy dětí, které se potkávají přes rok, jedou třeba na tábory, např. skauti nebo kterékoli jiné zájmové organizace. Taky se to týká toho, že ty děti neočkované nebudou moct jet na soustředění sportovních oddílů. To, co je kolikrát vyvrcholením toho roku, třeba u skautů, tak se toho ty děti nebudou moci zúčastnit. Důležité je, že to není malá skupina, je to skupina až 10 procent dětí. A taky je důležité, abychom si řekli, že to nejsou jenom ti, kteří nechtějí ti rodiče z různých důvodů, nechtějí to očkování, to je totiž pravděpodobně i menší skupina, asi 2 až 3 procenta. Ale ten zbytek potom jsou děti, které jsou nedoočkovány z nějakého důvodu, že rodiče třeba nechtějí, protože tam byla třeba těžká reakce u sourozence, nebo to dítě zareagovalo na první a druhou dávku nějak nepěkně. Takže jsou i v případě... Je nedočkoováno, pokud se vynechá jedna dávka nějaké vakcíny. Já tam nevidím ten důvod, proč ty děti, když jsou spolu přes rok ve škole, můžou jet na školu v přírodě v této úpravě, tak proč nemůžou jet spolu děti, které jsou během toho roku taky... Chápu, že je to epidemiologické riziko, že by mohlo být v případě táborů, kde se sjedou z celé republiky děti, je jich tam 200, 300, tak to je úplně jiná liga, co se týká množství. Takže spíš jsem se chtěl zmínit o tomto, že určitě budeme pokračovat dál v případných změnách, protože zdá se mi neproporční a nelogické to, že školy v přírodě ano a zotavovací akce dětí, které se vidí přes rok, ne. Týká se to taky v podstatě jenom škol v přírodě, takže se zapomnělo na školy, třeba když gymnazisté nebo i základní školy pojedou do zahraničí, jenom na školní akci, ne na školu v přírodě, do zahraničí na týden, tak už by se toho ty neočkované děti neměly zúčastnit.

Takže to je to, co jsem se chtěl zmínit v obecné rozpravě, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji panu senátoru Kantorovi, s přednostním právem je přihlášena paní místopředsedkyně Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane předsedo Senátu, pane ministře, kolegyně, kolegové, já využívám přednostní právo proto, že navazuji na příspěvek pana kolegy, senátora Kantora. Takže bych jinak neměla důvod ho uplatňovat, protože jsem byla též podepsána pod tím pozměňovacím návrhem, o kterém pan senátor mluvil. Myslím si, že nenazrála doba na to vést teď tu diskusi vzhledem k tomu, že jsme v závažné krizové situaci životní, že kdyby nám tady teď pan ministr přinesl nějakou zázračnou látku na koronavirus, tak se dáme oočkovat všichni, ale tato debata o povinném či nepovinném očkování, o jakémkoli očkování, tak se vždycky sklouzne do debat očkovat ano či ne. Já si myslím, že problém není černobílý, a pokud jste tady se mnou byli už před 6 lety, tak víte, že ten výdobytek tohoto návrhu zákona, který nám sem pan ministr přináší, to, že ředitelky, ředitelé škol a popř. organizátoři jiných pobytů dětí a mládeže nebudou sankcionováni až půl milionem, tak to jsme tady my tehdy vydiskutovali v debatě dlouhé, skoro jako když jsme jednali o přímé volbě prezidenta a o tři hlasy jsme to poslancům poslali, abychom netrestali za to, když se rodič rozhodne neoočkovat dítě, ty poskytovatele vzdělávání a dalších volnočasových aktivit atd. Rozumíme si? Tehdy bohužel kolegové senátoři, lékaři, kteří to šli odůvodňovat do Poslanecké sněmovny, tak po třech větách řekli, že povinné očkování musí být a vůbec nepochopili podstatu toho problému, že nám šlo o ty důsledky, ke kterým se teď tento návrh zákona znovu upírá. Já za něj děkuji. Od té doby, kdy se tato debata vedla pouze, teď mi to promiňte, zdivočelými matkami s lvicemi, které ochraňovaly své děti, byly hodně zesměšňovány, tak dneska za těch 6 let už nám do těch pozic maminek dorostly i lékařky. On ten problém opravdu není černobílý, já chápu, že s lékaři musí mluvit jenom lékaři o těch odborných věcech, taky my jsme se jako Senát nemíchali do těch odborných věcí, bylo to jenom o těch důsledcích. Já teď jenom to říkám proto, že je to opravdu dlouhodobý problém, vy si na něj pamatujete, ale chci jenom teď v tuto chvíli panu ministrovi zaavizovat, že debata, která tehdy byla veřejnosti slibovaná, speciální web na ministerstvu zdravotnictví, meziresortní skupina, která tehdy čítala 30, 40 lidí, že ty výsledky nejsou do dneška. Když se podíváme na web vakcinologické společnosti, tak současný hrdina, pan předseda vakcinologické společnosti Prymula, to říkám se vší úctou, tak na tom webu ohledně očkování dává informace, které už dnes i ta laická veřejnost dávno ví. Já tím chci avizovat, že teď v tuto chvíli nemá cenu se bavit o tom, že zotavovací akce, když se někdo najde, aby vůbec je organizoval, že bychom je neměli trestat. Ale já, pane ministře, prostřednictvím pana předsedy, bych velice ráda vedla neagresivní, odborné debaty, kde budou skupiny lékařů zastoupeny, i z těch řad třeba rodičů, protože si myslím, že jsou to minimálně zajímavé názory, které nepovedou k tomu, zda vůbec neočkovat nebo očkovat, tak to přece není. Ale třeba kdy očkovat, jakými vakcínami atd. Já nechci tady pobuřovat lékaře, ale myslím si, že Senát je od těchto moudrých debat, nemusí být až tak oficiální, nemusí být ani před kamerami, ale myslím si, že si to tato problematika zaslouží, zaslouží si to hlavně lidé, kteří nám tu mládež dneska vedou, setkávají se s ní třeba i dvakrát, třikrát v týdnu, což jsou různé sportovní oddíly, kteří trénují, pak třeba jedou na soustředění jenom o víkendu, pak jedou třeba ještě na 14 a více dní. Takže tyto trestáme, trestáme i ty volnočasovkáře, kteří taky mají schůzky v týdnu, takže ty děti, promiňte mi to, ale tak se taky promoří, jako v té škole, pak jedou spolu na víkendy, pátek, sobota, neděle, tři dny, takže si myslím, že opravdu bude o čem hovořit, já to teď jenom avizuji, vím, že na to není správná doba. Konstatuji, že to jenom posouváme v čase, chci, aby to slyšeli ti občané, kterých se to týká, které to trápí, kteří se tomu věnují a dělají tu osvětu třeba za naše odborné kruhy. Věřte tomu, že se to tak děje. Takže děkuji za pozornost. Až bude po této příšerné situaci životní, tak si myslím, že se k tomu tady v Senátu, doufám, že i s poslanci i se zástupci ministerstva, budeme moct vrátit, ať se tady pak nemusíme přesvědčovat, dohadovat, odsuzovat, napadat, ale ať z toho vyleze konsensus, který bude k životu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, dalším přihlášeným je pan Leopold Sulovský. Prosím.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo. Já jsem dal na stůl pozměňovací návrh, který, omlouvám se, že je až teď, ale nechal jsem to naší tajemnici našeho výboru poslat už včera na všechny emaily. Já děkuji paní kolegyni. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, omlouvám se, že jsem takto nezahájil svůj projev. Děkuji paní kolegyni Horské, protože před 6 lety právě jsme tuto tématiku otevřeli, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Ale ten můj pozměňovací návrh sleduje jediný cíl, a sice zachovat alespoň stávající právní stav, aniž by se v rámci očkování dětí tzv. přitvrdilo a přistoupilo k přijetí a realizaci dalších šikanózních opatření proti dětem a perzekuci jejich rodičů. Přijetí tohoto pozměňovacího návrhu neumožní, aby se nezabraňovalo přístupu neočkovaných dětí do dětských kolektivů, což je nezbytné pro jejich blaho a plný rozvoj. Tady se to široce diskutovalo, jsou tady studie, já nevím, já v tom vidím prostě... Je to 6 let, co se o to snažím. Mám zájem na tom, aby se problematika nějak narovnala. Ale je to zase diskuse mezi lékaři, mezi imunology, myslím si, že tento směr, který v současné době je, podporují strašná lobby, protože samozřejmě v tom jsou strašné peníze. Myslím si, že ten můj pozměňovací návrh nějakým způsobem tuto situaci může narovnat. Tak děkuji za slovo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Omlouvám se. Já jsem nechtěl v rámci toho pozměňovacího návrhu vůbec vystupovat proti povinnému očkování, naprosto souhlasím s paní senátorkou Dernerovou, že to očkování je potřebné, proto jsem také uváděl to stanovisko Světové zdravotnické organizace. Na druhou stranu bych chtěl vaším prostřednictvím, pane předsedo, poděkovat za doplnění nebo za ty argumenty, které uvedla paní místopředsedkyně Horská, protože to je přesně... to doplňuje jenom tu nelogičnost. My ve věku 3 až 5 let zakazujeme těm dětem se účastnit nebo být přijímáni do předškolních zařízení, pak jim to nařídíme. Vůbec neřešíme, že ty děti chodí do dětských kroužků a tak dále. Setkávají se na dětských hřištích a podobně. Bohužel, já to zopakuji, stát přistoupil k jednoduché represi a podle mě nevyužil dalších podmínek. Opravdu je to špatná doba na projednávání v tuto chvíli. Ale například, kdyby - je to jenom rychlý nápad - ty matky nebo ti rodiče, kteří odmítnou očkování, byli zodpovědní, i finančně zodpovědní za léčení těch svých dětí, pokud se nakazí, případně i pokud nakazí někoho jiného. A umím si představit něco jako povinné zdravotní připojištění, tak jak existuje při řízení motorových vozidel. Já vím, že dneska se dostaneme do diskuze, že by všichni, i lyžaři v Itálii, v průběhu posledních 3 týdnů také měli to léčení platit, kdo tam prostě v posledních 3 nebo 4 týdnech vyjel, tak bych mu to dal klidně zaplatit. Ta diskuze je hrozně složitá. Myslím si, že si to stát tady zjednodušil. To je první věc. A druhá věc, já jsem čekal, až bude předložený ten návrh k hepatitidě. Mám tady zase několik nejasností. Na jednu stranu to zní velice rozumně, na druhou stranu od jednoho dětského lékaře, jasně, hepatitida B se šíří buď pohlavním stykem nebo krví. Nemůže se to malé dítě poranit tím, že se pobijou ve školce? Tím, že se škrábne někde na pískovišti o jehlu infikovanou nějakým narkomanem, který tu béčkovou žloutenku má? Je pravda, že pentavakcíny se už dva roky do Česka nedováží? Že pentavakcínu vlastně seženete pouze v zahraničí? To je další můj otazník k tomu pozměňovacímu návrhu zdravotního výboru. Jak zatíží to dítě, když to bude představovat dalších 8, 9 vpichů na to proočkování v pozdějším věku? Je to pro to dítě zatěžující, anebo není zatěžující? Nevím, ptám se jako neodborník, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já děkuji panu senátoru Nytrovi za inspirativní nápady. Další přihlášený je pan senátor Radek Sušil.

Senátor Radek Sušil:  Pane předsedo, děkuji za slovo, je to ryze odborné téma, já se přihlásím k tomu, že jsem ortodoxní lékař pro očkování, chci podpořit názor nebo vyjádření paní kolegyně Dernerové, chci podpořit zákon, který přichází z Poslanecké sněmovny, který rozšiřuje povinnosti očkování pro děti přicházející do předškolního věku, poněvadž je to potřebné, abychom udržovali takzvaně tu kolektivní imunitu. A určitě jste slyšeli 85, 90 %. A potom můžou chodit do společenských kolektivů děti, které nejsou očkovány. Poněvadž díky udržení úrovně kolektivního proočkování jsou potom tyto děti zdravé, takže jakékoliv, a mailem jsme byli všichni tím atakováni, abychom to zvažovali, když tam budou jakékoliv tendence snižování povinnosti očkování, jsou myslím nepřístupné. A v současné době si všichni uvědomujeme, v jaké jsme situaci. A chtěl bych připomenout loňský rok, spalničkové epidemie, kdy kolektivy zdravotníků na urgentních příjmech musely jít do nemocenské nebo byly nakaženy díky tomu, že tam přicházely děti, které neprošly povinným očkováním. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, další přihlášený jen pan senátor Hilšer, zatím poslední.

Senátor Marek Hilšer:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jistě jste všichni obdrželi v posledních dnech řadu dopisů od rodičů, já jsem se jim pokusil odpovědět a rád bych vám přečetl tu moji odpověď, možná trochu ve zkrácené verzi. Možná, že tam bude odpověď na některé ty argumenty, které často zaznívaly. Z těch dopisů je cítit jakási silná naléhavost a apel, abychom nepřijímali tedy to omezení pro vstup neočkovaných dětí do soukromých školek nebo těch soukromých předškolních zařízení. Já jako rodič plně chápu obavy, které v některých rodičích vyvolávají rizika spojená s očkováním. On totiž žádný lékař nemůže se 100% jistotou zaručit, že dítě, které milujeme, nepostihnou v důsledku očkování nějaké vážné zdravotní následky. Ale jako lékař a rodič jsem však přesvědčen o tom, že rizika neočkování v drtivé většině případů mnohonásobně převyšují rizika očkování. Proto bych při zvážení všech pravděpodobností nikdy nevystavil svou dceru riziku, že zemře na nemoc nebo onemocní nemocí, proti níž v současnosti existuje očkování. Ono v těch příbalových letácích vakcín se dozvíme o možných vedlejších účincích a rizicích očkování, to je zcela přirozené a to je i povinnost to tam uvádět. A tyto informace v mnohých přirozeně vyvolávají obavy. Ale v těch příbalových letácích se nedozvíme nic o tom, jaká jsou rizika neočkování. A při pohledu do minulosti statistika hovoří poměrně jasně. A já uvedu jen jeden příklad, těch příkladů by zde mohlo býti více. V roce 1958, kdy bylo v Československu zavedeno očkování proti černému kašli, onemocnělo touto chorobou asi 50 tisíc lidí, z toho většina byla dětí. Asi 500 z nich zemřelo, zhruba. O necelých 20 let později se vyskytlo v Československu již jen něco mezi 5 až 50 případy, díky tomu očkování. V roce 1989 to bylo jen pouhých 5 případů. Jen 5 případů oproti tomu roku 58, kdy jich bylo 50 tisíc. Mezi lety 1984 až 2004 nebylo hlášeno žádné úmrtí v souvislosti s černým kašlem v Československu, nebo respektive pak už i České republice. A mezi lety 2005 až 2009 ale už zemřely 4 děti, přičemž ani jedno nebylo očkované proti tomu černému kašli. A je bohužel faktem, že v posledních letech tohoto onemocnění přibývá. A jednou z příčin je nižší proočkovanost a krátká doba trvání imunity po očkování. Já respektuji, že každý z nás máme jiný práh vnímání rizika, to je přirozené, ten je ale bezpochyby daný našimi zkušenostmi, informovaností a také rolí, kterou každý z nás zastáváme. Je však třeba brát na zřetel, že na rozdíl od našich předků žijeme v době, v níž relativně vysoká proočkovanost populace přináší vysokou míru kolektivní imunity a ochrany. A to samozřejmě znamená i vysokou míru bezpečí pro ty, kteří nejsou očkováni, anebo jim očkování ochranu nezaručí, i takoví jsou. A s jistotou můžeme říci, že kdyby se jen menší část populace najednou rozhodla vyhnout rizikům spojeným s očkováním, sníží se míra kolektivní imunity na takovou úroveň, při níž se radikálně zvýší riziko ohrožení nejen těch neočkovaných, ale i těch, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemůžou nebo je očkování nechrání. Takže míra celkové ochrany by potom poklesla. A v době, kdy se o očkování šíří nejrůznější chytlavé falešné zprávy a nejrůznější mýty, které se dozvíme na internetech a různých sociálních sítích, tak tato tendence neočkování sílí, a tím i vzrůstá nebezpečí šíření různých smrtelných nemocí a tak dále. Já myslím, že jako veřejní činitelé musíme hledat rovnováhu mezi individuálním právem rozhodovat o svém těle, třeba nebýt očkován, a ochranou těch, kteří jsou mezi námi, ale očkováni být nemohou. Naší povinností je snižovat riziko epidemií a nalézat způsoby, které naplňují tento cíl.

A v souvislosti s tím nelze přistupovat na zjednodušující pohled, že neočkovaný jedinec nebo soukromá skupina, která riziko očkování z různých důvodů odmítá nebo není ochotna je podstoupit, ohrožuje pouze sama sebe. Mnozí argumentují příkladem Německa, v těch dopisech to často bylo zmiňováno, kde prý není očkování povinné, ale ono tomu není tak docela. Nedávná zkušenost epidemie spalniček pohled na povinnost očkování změnila. A německý parlament přijal zákon, který stanovuje sankce za neočkování dětí předškolního i školního věku proti spalničkám, a to pokutou ve výši 2,5 tisíce euro. Takže omezení přístupu neočkovaných dětí do dětských kolektivů nelze v tomto ohledu chápat jako sankci, já ji tak rozhodně nechápu. Úmyslem, podle mého názoru, není trestat, ale chránit tu nejzranitelnější část populace. Například uložení karantény v době šířícího se koronaviru nepovažujeme za sankci, ale za preventivní opatření s cílem zamezit šíření nemoci. Sankce přicházejí, až když je to porušeno. A někteří správně z těch rodičů upozorňují, že situace s dovršením 5. roku života a nástupem do povinné školní a předškolní docházky z epidemiologického hlediska se nemění. Nevidí tedy logiku v tom, proč by se měl omezovat přístup mladších neočkovaných dětí do soukromých školek. Ano, je zřejmé, že snižování rizika, šíření nebezpečných chorob nelze uplatňovat absolutně, vždy je třeba vážit mezi přínosy a negativními důsledky volených opatření. I když se rizika neočkování s dovršením 5. roku dítěte nijak pro něj ani pro okolí nesnižují, povinnost školní docházky má v současné situaci samozřejmě vyšší váhu. A zatím nejsme, zaplať pánbůh, v situaci, abychom byli nuceni nastavovat takové sankce, jako platí nyní v Německu od 1. 3. 2020. Já už budu brzo končit. Zaznívají ale také velmi vážné a opodstatněné námitky rodičů, kteří mají obavy ze zvýšeného rizika vzniku trvalých následků očkování u dětí s různými zdravotními problémy. S takovými situacemi zákon i nynější novela ale počítá. Nově se specifikuje, na koho se rodič může obrátit s žádostí o vydání potvrzení o zdravotním stavu, při kterém existuje vysoké riziko vážných komplikací při očkování. A na takové jedince se omezení přístupu do dětských kolektivů potom nevztahuje. S veškerým respektem k zájmu rodičů o problematiku očkování však musíme trvat na tom a na pravidlu, aby o tom, zda jsou podmínky takového zdravotního stavu splněny, rozhodoval lékař. A já souhlasím s tím, že někteří lékaři nevěnují dostatečnou pozornost komunikaci s rodiči. A v řadě situací rodiče zpochybňují i kompetenci lékařů, zvláště jedná-li se o složitější případy. Někdy může být důvěra i opodstatněná. A v takovém případě ale nezbývá než vyhledat lékaře, který si získá důvěru, nebo se obrátit na specializovaná centra, která fundovaně rozhodnou o kontraindikacích očkování. A jsem si plně vědom, že zavedení povinnosti očkování pro děti v soukromých předškolních zařízeních pro mnohé znamená komplikace, zvláště pro ty, kteří jsou přesvědčeni o škodlivosti očkování pro vlastní dítě. Ale jak jsem již zmínil, nejedná se o snahu trestat, ale chránit ty, kteří očkováním chráněni být nemohou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak děkuji panu senátorovi a další se hlásí paní Dernerová, také poslední.

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, děkuji za slovo, budu krátká. Jenom jsem chtěla odpovědět částečně na dotaz ctěného kolegy. Je tam ta otázka sankcí, ta se začala projednávat v momentě, kdy paní nenechala očkovat dítě proti tetanu a následovala tedy fáze, kdy dítě mělo tetanus, takže byl úzus takový, že by měly regres pak vymáhat pojišťovny po těch rodičích. Za to, že tedy to dítě nebylo očkováno. Co se týče hepatitidy B, tak tam jsme vycházeli z té premisy, že ta pravděpodobnost pro to dítě je minimální, navíc ta hepatitida B není tou kolektivní imunitou, tam prostě to není o tom, jak jste správně řekl, že by se to tedy jako šířilo, když to poklesne, ta hladina protilátek, je to vlastně vakcína na výběr. Ze začátku, když nebyla hexa, tak se prostě rodiče rozhodli, že nechali očkovat A, B, takže teď jim dáváme možnost buďto tedy hexou, anebo tím pediacelem, pokud tady v České republice bude. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Další paní místopředsedkyně Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já jenom krátce, pane ministře, pane předsedo senátu, nabízím jenom téma do té široké veřejné debaty. Byl tady zmiňován a všichni si uvědomujeme, že se rozšířil hodně černý kašel, ale jestli ono to není tím, že my, dědečkové, babičky, tetičky už dávno tedy jaksi to naše očkování neprofrčelo komínem a jestli my nejsme ti nositelé na ty naše malé děti? Tak jestli třeba by náhodou nestálo za to také chránit nás a potažmo tím ty děti, jestli by to taky nebyla cesta, abychom do těch malých dětí nenarvali všechno třeba v tom krátkém období, ale mohli to rozšířit. Já nebudu oponovat lékařům, ani nehodlám, ale myslím si, že prostě vždycky ta věc má několikero pohledů, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak já také děkuji. Teď nemám do rozpravy nikoho přihlášeného. To znamená, dovolím si obecnou rozpravu ukončit. A ptám se pana navrhovatele, jestli se chce k obecné rozpravě vyjádřit? Předpokládám, že ano, neboť obdržel několik dotazů.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zkusím se vyjádřit k těm dotazům. Možná ne úplně ke všem, protože některé jsou skutečně velmi detailní a technické, ale spíše k těm věcným, obecným dotazům týkajícím se té samotné matérie, byť jak jsem říkal, ten zákon primárně řeší adaptaci na nařízení Evropské unie, tak samozřejmě hlavní téma je očkování, což je legitimní. Já bych jenom připomněl, že my dnes tady všichni sedíme, jak vidím, do jednoho v ústenkách. Případně v respirátorech. Proč je máme? Máme je proto, aby nás chránily před nákazou infekční chorobou. A to je třeba si uvědomit. My skutečně nemůžeme akceptovat jakékoliv rozmělňování povinnosti očkování v České republice, kdy vidíme na aktuálním příkladu, který může se opakovat do budoucna kdykoliv, že skutečně infekční choroby jsou hrozbou, že mohou být zásadní hrozbou, že tady čelíme největší pandemii možná od španělské chřipky v Evropě. Evropa dneska je epicentrum pandemie COVID-19, a to je třeba si uvědomit. Aktuálně vědci usilovně pracují na tom, aby vytvořili vakcínu proti této nemoci tak, aby se nemohla již navrátit a samozřejmě abychom také vyléčili ty, kteří jsou nejvíce nemocní. Takže infekční choroby jsou zkrátka stále výraznou hrozbou, viděli jsme to minulý rok na jaře na epidemii spalniček, která naštěstí byla lokální, a podařilo se nám ji zvládnout. Ale takovéto epidemie se mohou opakovat stále a dokola. A jediný mechanismus, jediný účinný, jediná účinná prevence je očkování. Není žádná jiná účinná prevence proti infekčním chorobám než očkování. A to je třeba si uvědomit i v kontextu té současné situace. To znamená, my nemáme určitě problém se bavit a diskutovat o nějakých parametrech, o edukaci, mimo jiné také jsme od tohoto roku zavedli nový výkon pro praktické lékaře pro děti a dorost, který je placený, a to je konzultace k očkování tak, aby právě praktičtí lékaři pro děti a dorost měly dostatečnou časovou kapacitu konzultovat tuto otázku právě s rodiči, vysvětlovat, protože dříve úplně a ta kapacita v rámci těch ordinačních hodin nebyla, takže teď mají speciální výkon placený zdravotními pojišťovnami od 1. ledna, v rámci kterého tedy tuto konzultaci poskytují, aby věnovali dostatek času zejména tedy rodičům a vysvětlili jim otázky. Takže určitě je to hodně o lékařích, je to hodně o edukaci ze strany lékařů a my jsme jim teď k tomu dali i určitý větší časový prostor. Jinak pokud jde o náklady na očkování, respektive náklady na léčení lidí, kteří se nepodrobili povinnému očkování, tady odpovídám na ten dotaz, už to říkala i paní senátorka Dernerová, že skutečně my jsme dali jasný pokyn.

Právě ten impuls byl případ z Brna týkající se neočkovaného dítěte proti tetanu, zdravotním pojišťovnám, aby vymáhaly náklady v rámci regresu za porušení povinnosti očkovat dítě, tzn., pokud zkrátka takováto povinnost je porušena, tak musí být vymáhán regres ze strany zdravotních pojišťoven, zdravotní pojišťovny to teď uplatňují a myslím si, že tak to je správně, protože zkrátka ty náklady v určitých případech jsou nemalé, což byl samozřejmě případ třeba toho dítěte v Brně. Jinak k dalším otázkám týkajícím se technických věcí, myslím, že tady pan senátor Nytra, jsou tady některé návrhy, které samozřejmě možná legislativně-technicky nejsou úplně ideální, na druhou stranu si myslím, že se dají vysvětlit výkladem. Já jsem teď ještě konzultoval na dálku s legislativou ministerstva zdravotnictví, takže v tuto chvíli bych nedoporučoval dělat nějaké zásadní změny v tom návrhu s tím, že věci týkající se např. certifikačních kurzů, možná slovosled tam není úplně ideální, ale výkladem se toto dá vyložit tak, aby to odpovídalo záměru zákonodárce. My jsme na to připraveni, případně pokud by tam nějaké nejisté věci byly. Já jsem přesvědčen, že v tuto chvíli je na místě schválit návrh tak, jak byl předložen s tím, že souhlasíme s pozměňovacím návrhem výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který se týká hepatitidy B. Tam si myslíme, že to je na místě podpořit. Ostatní pozměňovací návrhy nikoliv, protože v tomto směru si myslíme, že to je skutečně přílišné rozmělňování povinností, které tam jsou dány. Samozřejmě tady jsou i některé další pozměňovací návrhy týkající se například zpracování údajů v oblasti epidemie. Ano, ale otázka, co se tím návrhem konkrétně myslí? My samozřejmě s těmito daty nyní pracujeme, jsou zpracovávána Ústavem zdravotnických informací a statistiky, který k tomu má kompetenci. Tzn., není to tak, že bychom data neanalyzovali, nepředávali si je, máme systémy v rámci krajských hygienických stanic a Ústav zdravotnických informací a statistiky je ten orgán, který je odpovědný v ČR za zpracování těchto dat a myslím si, že to dělá velmi dobře a stále na tom pracuje tak, aby zdokonaloval výstupy i pro širší veřejnost.

Mj. ještě k té debatě o nějaké edukaci, my spouštíme, a samozřejmě budeme to asi muset trošku odložit v kontextu současné situace, národní zdravotnický informační portál, kde by to měly být stránky garantované státem, kde se běžný člověk dozví kompletní informace v oblasti různých onemocnění laickou podobou. A samozřejmě očkování tam bude jedním z klíčových prvků tohoto národního zdravotnického informačního portálu, který právě děláme s ÚZIS. Chtěli jsme ho představit na konci března, ale pravděpodobně v kontextu současné situace odložíme představení, ale každopádně portál už je připraven a měl by sloužit jako státem garantovaný zdroj informací, ověření od odborníků, konzultovaný s pacientskými organizacemi, takže věřím, že by to mělo přispět k nějaké garanci skutečně kvalitních informací, tak aby se lidé nemuseli obracet na různé pochybné informační zdroje, protože jak víme, samozřejmě pokud jde o očkování, tak je to jedna z těch oblastí, kde se objevuje nejvíce různých dezinformací, které jsou šířeny masivním způsobem. A konkrétně i Světová zdravotnická organizace deklarovala, že je to jedna z největších hrozeb pro veřejné zdraví na světě. Zkrátka tyto dezinformace, které se šíří o očkování. A v tom kontextu současné pandemie je to asi ještě více nutné mít na vědomí.

Ještě jedna věc, která zazněla, myslím, od paní senátorky Dernerové, sérologické přehledy. My jsme se zavázali, to už je nějaká strategie ještě z minulosti, myslím strategie Zdraví 2020, že budeme dělat pravidelně každých pět let sérologické přehledy. Já jsem toto zadal, protože perioda se teď trochu prodloužila, ale plánujeme ji udělat v příštím roce, bude na tom pracovat Státní zdravotní ústav samozřejmě ve spolupráci s ostatními orgány ochrany veřejného zdraví, takže tyto sérologické přehledy budeme mít a budeme z nich moci vycházet tak, abychom byli schopni analyzovat proočkovanost populace, která bohužel jak víme z dat, která máme k dispozici, spíše obecně klesá, ale tyto sérologické přehledy nám mohou výrazně pomoci v zacílení, takže to je v plánu.

Jinak jsem snad odpověděl na všechny dotazy. Já si myslím, že zkrátka návrh, jak je nastaven včetně otázky povinnosti očkování v rámci předškolní přípravy je zcela na místě. My jsme ho koncipovali tak, že skutečně každý, kdo je v jakémkoli zařízení předškolní přípravy, musí být očkováno každé dítě bez ohledu na to, jestli je to veřejný nebo soukromý subjekt. Myslíme si, že v tomto směru musí být přístup stejný, pokud zkrátka chceme, aby proočkovanost populace byla dostatečná. Takže v tomto směru trváme na verzi tak, jak byla předložena vládou, respektive jak byla schválena Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji panu ministrovi. Na rozdíl od něj si nemyslím, že odpověděl na všechny dotazy, ale pokud přijde podrobná rozprava, tak to ještě bude možné. A já se tedy nyní ptám, zda chce jako zpravodaj vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru? Nechce, děkuji. Další prosím o vystoupení zpravodaje garančního výboru. Prosím, pane senátore Kantore.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji za slovo. Já bych poreferoval o této obecné diskusi. Vystoupilo 12 senátorů, první senátor, pan senátor Nwelati, navrhl zamítnutí. A potom další byly do určité míry podpůrné, do určité míry odporující atd. Nicméně, protože materiál co se nám sešel před hlasováním, je velmi obsáhlý, tak pokud bude odmítnuto zamítnutí a další věci, tak potom bych požádal o přestávku na to, abychom dali dohromady proceduru a mohli se poradit. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Vyrozuměl jsem tomu tak, že nyní pan zpravodaj navrhuje, abychom hlasovali o návrzích, které jsou předložené, které nepřinášejí komplikace, tj. návrh výboru ústavněprávního schválit. Pokud by to neprošlo, tak budeme hlasovat o návrhu pana senátora Nwelatiho zamítnout. A pokud to opět neprojde, tak se dostáváme do podrobné rozpravy. A pan senátor, jsem pochopil, že chce až po ukončení podrobné rozpravy přestávku na sestavení procedury? Nebo ještě před ní? Až po ní, jo? Dobře, takže potom by byla podrobná rozprava a po skončení podrobné rozpravy, před hlasováním, by byla zřejmě 5-10 minutová přestávka, ve které bychom si dali čas na proceduru a případně i nějaké hygienické ošetření. Takže v tuto chvíli já děkuji panu garančnímu zpravodaji za slovo. A první návrh, který tady máme, je návrh ústavněprávního výboru na schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pan ministr to už řekl, ale znova se utvrzuji, že podporujete schválení, pane ministře? Ano, čili stanovisko navrhovatele je kladné. Stanovisko zpravodaje garančního, pane senátore Kantore?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Negativní. A stanovisko negarančního zpravodaje? Neutrální. Takže ministr podporuje, negaranční zpravodaj, stanovisko neutrální, garanční zpravodaj, stanovisko negativní. Čili budeme hlasovat o návrhu zákon schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, prosím, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Návrh na schválení nebyl přijat, tzn. dostáváme se k dalšímu návrhu, a ten další návrh je na zamítnutí, takže prosím o stanovisko navrhovatele.

Takže nesouhlasí se zamítnutím. Stanovisko negarančního zpravodaje? Negativní. Stanovisko garančního zpravodaje? Návrh na zamítnutí. Negativní. Takže třikrát negativní. Uvidíme, co plénum. Prosím vás, budeme hlasovat o návrhu, aby zákon byl ve znění postoupeném Poslaneckou snemovnou zamítnut. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro zamítnutí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh na zamítnutí nebyl přijat, tzn. dostáváme se do podrobné rozpravy, takže prosím, můžete se hlásit do podrobné rozpravy, abyste zdůvodnili předložené pozměňovací návrhy a v případě, že nebyly schváleny výborem, tak je také načetli. První se hlásí pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobrý den. Já si tedy dovolím přečíst svůj pozměňovací návrh s upozorněním pro zpravodaje, že budu navrhovat, aby se o prvním bodě mého pozměňovacího návrhu hlasovalo samostatně, protože mění význam zákona. Zaprvé v článku 1, bod 62, slova "do tří let věku" se vkládají slova "nebo výchova dětí nad tři roky věku v předškolních zařízeních (poznámka 98)" a poznámka pod čarou číslo 98 vypustit. Navrhuji, aby se o tomto bodě hlasovalo samostatně. A další tři body už se potom mohou hlasovat společně, protože se jedná pouze o legislativně-technické úpravy.

Tzn. zadruhé v článku 1, bod 93, v § 88a, odst. 2. slovo "orgánu", tzn. krátké, nahradit slovem "orgánů", tzn. dlouhé, množné číslo.

Zatřetí v článku 1, za bod 119 vložit nový bod 120 tohoto znění: "120 v § 92h, odst. 9, písm. b se text "i" zrušuje. Následně body nově označit. Znamená to, že se vypouští ze zákona pokuta 2 mil. Kč a zůstává pouze jedna pokuta nově navrhovaná předkladatelem ve výši 100 000 Kč.

A začtvrté v článku 8 za slova "v § 30, odst. 2" vložit slova "písm. b". Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji. Abych si to upřesnil, tam jsou dvě trojky, tak to znamená co, v tom návrhu předloženém?

Senátor Zdeněk Nytra:  Protože to je ten případ, kdy mi pan ministr neodpověděl, vycházím z toho, že když předložil jako předkladatel v novele zařazení toho přestupku do výše pokuty 100 000, tak musíme odstranit tu původní výši 2 mil. Kč. Proto ten druhý bod b z mého návrhu neplatí a nebyl načten.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  To bylo pro mě důležité, tzn. ta druhá trojka se vyškrtává, nebyla načtena, jo? To je pro nás důležité, pro hlasování a pro proceduru, je to tak? Ano. Nebyla načtena, dobře, takže další se hlásí? Jitka Seitlová, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já načtu mnou předložené pozměňovací návrhy, protože opravdu nejsou vysloveně moje, připravovala jsem je s odborníky. Takže zaprvé v článku 1, bodu 45, § 38, odst. 3 za slova "zaměstnavatelé nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání" vložit slova "a to u práce, která je pro relevantní faktor zařazena do kategorie první nebo druhé." Pozměňovací návrh říká, že zaměstnavatel nemusí dělat měření rizikového faktoru a vyhotovovat protokol, samozřejmě se musí někde objednat, pokud už práce je zařazena do rizikové kategorie a měření je úplně zbytečné.

Zadruhé v článku 1, bodu 61 za slova "infekční lékařství" vložit slova "pracovní lékařství". Pracovní lékařství je oborem, který je v praxi realizován, řada lékařů ho takto realizuje a nemohla by na rozdíl od všech ostatních provádět očkování proti žluté zimnici, přestože je právně součástí pracovně-lékařských příprav a příprav zejména na zahraniční cesty, takže si myslíme, že je zbytečné, aby tam nebyli, aby lidé museli chodit k dalším lékařům.

Zatřetí v článku 1 za bod 68 vložit nové body 69 a 70 tohoto znění. "69. V § 75a, odst. 2 úvodní části ustanovení se za slova "jsou povinny shromažďovat" vkládají slova "analyzovat a interpretovat".

Za další v § 75a, odst. 2 závěrečné části ustanovení se slovo "je" nahrazuje slovy "tyto informace subjektům zajišťujícím prevenci a kontrolu infekčních nemocí". Následující body přečíslovat a přečíslování promítnout do článku 9.

Jedná se o to, že ti, kteří provádějí šetření v místě, tak se v zákoně říká, že pouze shromažďují údaje a přitom je důležité a je to jednoznačně prioritou, aby tento sběr dat byl doplněn analýzou v místě pořízení a na dalších úrovních interpretací v příslušných souvislostech času, prostoru a osoby. Pan ministr hovořil o tom, že tady mají místa, kde se informace shromažďují, ale základ je v tom, že se musí také zjistit kvalita a síla toho důkazu, protože to je potom pro interpretaci strašně důležité. Takže to je jedna ze zásadních věcí, která teď souvisí se sběrem epidemiologických dat.

A dále začtvrté v článku 1 za dosavadní bod 84 vložit nový bod 85 tohoto znění. V § 85, odst. 1, větě třetí se za slovo "dále" vkládají slova "provádět vědeckou a výzkumnou činnost v ochraně a podpoře zdraví". Následující body přečíslovat a přečíslování bodů promítnout do článku 9.

A teď odůvodnění. Znamená to, že už dnes provádí státní zdravotní ústavy vědeckou a výzkumnou činnost, ale všechno se musí složitě celé administrativně přes ministerstva, zdržuje to a je to vlastně velmi administrativně zbytečně náročné. Takže to je poslední, ten čtvrtý bod, který já navrhuji. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a prosím pana senátora Leopolda Sulovského.

Senátor Leopold Sulovský:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já načtu svůj pozměňovací návrh. A to je 1) v článku I body 9-17 vypustit. Následující body přečíslovat a přečíslování bodů promítnout do textu článku IX.

2) v článku I v dosavadních bodech 18, 21, 27, 105 a 107 číslo "5" nahradit číslem "15".

3) v článku I dosavadní bod 25 upravit takto – 16 v § 9, odst. 4 se slova "v přírodě" vkládají slova "na dobu delší než 15 dnů".

4) v článku I dosavadní bod 30 upravit takto – na konci § 12 se doplňuje věta "Škola, která vysílá děti na školu v přírodě na dobu 15 dnů nebo kratší, musí zajistit hygienicky nezávadný stav zařízení a zásobování akce pitnou vodou v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem pro zotavovací akce."

5) v článku I dosavadní bod 62 upravit takto – v § 50 se slova "poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině a dále právnické" nahrazují slovem "právnická", slova "nebo v případě právnické osoby též jinou činnost" se zrušují a za slova v § 46, odst. 4, větě 2. se vkládají slova "mateřských škol, která nezřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí" a na konci ustanovení se doplňuje věta "Doklad o provedení pravidelného očkování, nebo doklad o tom, že je dítě proti nákaze imunní, nebo že se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci, vydá poskytovatel zdravotních služeb v oboru praktického lékařství pro děti a dorost na žádost zákonného zástupce dítěte, pěstouna nebo fyzické osoby, které bylo dítě soudem svěřeno do osobní péče."

Za 6. v čl. I. dosavadní bod 125 upravit takto:

125 v § 92 k) odst. 4 se slova "poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině mateřská" nahrazuje slovem "mateřská" a slova "přijme dítě, které se nepodrobilo stanovenému pravidelnému očkování nebo nemá stanovený doklad" se nahrazují slovy "v rozporu s § 40... (Miloš Vystrčil: S paragrafem 40 nebo 50?) v rozporu s § 50! přijetím umožní dítěti, které se nepodrobilo stanovenému pravidelnému očkování nebo nemá doklad, že je proti nákaze imunní, nebo že se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci, dochází k zařazení".

Přičemž pozměňovací návrh 1 až 4 hlasovat společně, společně hlasovat taky body 5 a 6. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, to byly pozměňovací návrhy, které byly předloženy na plénu, pak tady máme ještě pozměňovací návrh výboru, předpokládám, že není potřeba ho znova vysvětlovat, protože už vysvětlen byl, to znamená, všechny pozměňovací návrhy byly předneseny. Hlásí se ještě někdo další do podrobné rozpravy? Takže nehlásí, já tím podrobnou rozpravu končím. Teď se zeptám znovu pana garančního zpravodaje, jestli tedy vyžaduje tu přestávku na stanovení té procedury? (Garanční zpravodaj: Ano, poprosil bych o přestávku.) Takže já si dovolím vyhlásit přestávku, podívám se, nevidím tam na ty... Do 12:10 hodin. V 12:10 hodin budeme pokračovat hlasováním o návrzích, které byly předneseny v podrobné rozpravě. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 12.02 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.10 hodin.)

Vážené dámy, vážení pánové, senátorky, senátoři, je 12:10 hodin. To znamená, budeme pokračovat za chviličku v jednání bodu, který jsme přerušili tím, že nás pan garanční zpravodaj seznámí s procedurou, jakým způsobem by nás provedl hlasováním. Já ještě předtím, než mu předám slovo, tak toho využiji k tomu, že ve 13 hodin potom bude naše schůze, jak jsme se domluvili, přerušena, já poprosím všechny pány místopředsedy a místopředsedkyně Senátu i předsedy klubů, příp. jejich zástupce, abychom se potom v 13:30 hodin sešli, řekněme, v kanceláři předsedy Senátu kvůli tomu, že mě o to požádal pan předseda sněmovny Vondráček z hlediska toho, abychom se domluvili, jakým způsobem bychom projednávali jeden z bodů, které nám bude ze sněmovny pravděpodobně velmi brzy zaslán. Čili ještě jednou organizačně, předtím než dostane slovo, a tím zahájíme po přestávce dál jednání, prosím předsedy klubů, příp. jejich zástupce plus místopředsedy Senátu, 13:30 hodin v kanceláři předsedy Senátu. Tolik ode mě, zahajuji pokračování přerušeného jednání tohoto bodu, prosím pana zpravodaje Lumíra Kantora, aby navrhl procedury hlasování. Má slovo. Prosím.

Senátor Lumír Kantor:  Držte mi palce, já si to vyzkouším. Takže my máme... Prvně bychom asi nechali hlasovat o proceduře, kterou navrhuji v tomto režimu. Zaprvé bude se hlasovat výborový návrh. Bude se hlasovat výborový návrh. Potom půjde dál návrh pana senátora Nytry, jednotlivě, 1, 2, 3, 4, paní senátorky Seitlové, 1, 2, 3, 4, pana senátora Sulovského, 1, 2, 3, 4. A pětka a šestka, v případě, že bude přijat výborový návrh, tak je podle našeho legislativního odboru nehlasovatelný. Čili takto to nyní vypadá.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji, zopakuji to, zároveň položím jeden dotaz, prosím i pana senátora Nytru, aby dával pozor, první bude pozměňovací návrh, schválený Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, druhý pozměňovací návrh pana senátora Nytry a Aschenbrennera, kde ale pan senátor Nytra, pokud jsem si to poznamenal, tak říkal, 1 zvlášť, 2, 3 a 4 můžeme dohromady, protože jsou to legislativně technické věci. Není to pravda? Dobře. Takže zůstává návrh pana garančního zpravodaje, že budeme hlasovat vše odděleně. Potom budeme hlasovat odděleně ty návrhy Jitky Seitlové. A pokud by prošel návrh usnesení Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, tak to znamená, že bychom už nehlasovali žádný z návrhů pana Sulovského. Je to tak pravda, nebo není? Prosím. Pokud by prošel návrh zdravotního výboru, nehlasovali bychom už žádný návrh pana senátora Sulovského, je to pravda? (Senátoři radí Miloši Vystrčilovi v dalším postupu.) Nehlasovali bychom pouze 5 a 6, ostatní ano, jo, je to pravda? Takže je to jasné. Prosím vás, začínáme tím, že budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který byl přijat Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku. Já se zeptám pana ministra na stanovisko. (Ministr: Souhlasné.) Souhlasné. Negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) To znamená, znělku dám asi... Ještě jsem nedával.

Takže hlasujeme o obou dvou bodech toho pozměňovacího návrhu najednou, spouštím hlasování. Kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem VZSP, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedněte ruku.

Pozměňovací návrh byl přijat, pro 49, proti nikdo, kvórum 25.

Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh číslo 1, z pozměňovacích návrhů senátora Nytry a Lumíra Aschenbrennera. Spouštím hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem 1, je to správně... Takže kdo souhlasí, prosím vás... (senátoři radí Miloši Vystrčilovi v dalším postupu.) Pardon, takže já prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Necháme ho doběhnout. Bylo mi vysvětleno, že se to nedá přerušit. Omlouvám se. Takže znovu se vracím k pozměňovacímu návrhu 1 pana senátora Zdeňka Nytry a Lumíra Aschenbrennera. Prosím o stanovisko pana ministra a pak zpravodaje. (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Negaranční zpravodaj? (Negaranční zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Garanční zpravodaj? (Garanční zpravodaj: Souhlasné.) Souhlasné. Takže nesouhlasné, nesouhlasné, garanční zpravodaj souhlasné. Takže dobře. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedněte ruku.

Takže návrh byl přijat, pro 27, kvórum 25, proti 6, registrováno 49.

Další je bod č. 2 tohoto pozměňovacího návrhu, opět se táži na stanovisko ministra. (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem číslo 2, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh nebyl přijat, byl zamítnut, pro 12, proti 10, kvórum 25, registrováno 49.

Nyní se dostáváme k návrhu č. 3, nebo bod č. 3, pardon. Opět se ptám na stanovisko ministra. (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Garančního? (Garanční zpravodaj: Neutrální.) Neutrální. Spouštím hlasování a ptám se na váš názor na bod č. 3. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku. (Jeden ze senátorů k Miloši Vystrčilovi: My jsme to nepochopili, Miloši...) Co jste nepochopili? Kdo ne, NE a zvedněte ruku.

Návrh nebyl přijat. To znamená, bod č. 3 nebyl přijat. Nic s tím nenaděláme...

Další bod je bod č. 4, v čl. 8 za slova a tak dále... To znamená... Stanovisko pana ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Stanovisko negarančního zpravodaje? (Negaranční zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje? (Garanční zpravodaj: Neutrální. Jedná se vlastně o legislativně technickou věc.) Neutrální. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem, bod č. 4, stiskne tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

 

Návrh nebyl přijat. To znamená, z pozměňovacích návrhů senátorů Zdeňka Nytry a Lumíra Aschenbrennera byl přijat pozměňovací návrh, který je pod bodem 1. Ty, které jsou pod body 2, 3 a 4 přijaty nebyly. Tak a dostáváme se k pozměňovacím návrhům Jitky Seitlové. Takže prosím, budeme zase hlasovat postupně. Prvně je tam pozměňovací návrh pod bodem 1, takže prosím pana Ministra o stanovisko?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlasné. Negaranční zpravodaj nesouhlasné. Garanční zpravodaj?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Když tak pane garanční, jestli umíte říct vždycky jednou větou, o co jde?

Senátor Lumír Kantor:  Ano, ano, rád. To je to odůvodnění u rizikové práce z hlediska faktoru fyzická zátěž, nebo pracovní kategorie 3 a vyšší se dá předpokládat vznik nemoci z povolání, měření má smysl pouze tehdy, pokud má zaměstnavatel práci z daného faktoru, při které vznikla nemoc z povolání zařazenou do kategorie 1 nebo 2.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobře. Takže nesouhlasné, nesouhlasné neutrální. Takže zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem? Tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh nebyl přijat. Dobře, další je pozměňovací návrh Jitky Seitlové, který je pod bodem 2. Infekční lékařství, pracovní lékařství, doplňujeme. Pane ministře, vaše stanovisko?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlasné. Negaranční zpravodaj, nesouhlas. Garanční?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Souhlas? Ano, takže nesouhlas, nesouhlas, souhlas. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh byl přijat. Takže to je návrh pod bodem 2. Pod bodem 3 je další pozměňovací návrh, analyzovat a interpretovat. Pane ministře, stanovisko?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlas. Negaranční zpravodaj? Nesouhlas. Garanční zpravodaj?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální, takže všichni jsme slyšeli. To znamená, spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a zvedněte ruku. Těsně neprošlo, zamítnuto. Pro 24, kvórum 25. Registrováno 49. Pod bodem 4, vědecká výzkumná činnost, stanovisko pana ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nesouhlasné. Stanovisko negarančního zpravodaje? Nesouhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální. Budeme hlasovat. Kdo souhlasí s návrhem, spouštím hlasování, kdo souhlasí, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh nebyl přijat. To znamená, já děkuji, sumarizace z pozměňovacích návrhů Jitky Seitlové byl přijat pouze pozměňovací návrh pod bodem II. Tak a dostáváme se k pozměňovacímu návrhu pana Leopolda Sulovského, kde tedy to je tak, že návrhy pod bodem 5 a 6 jsou nehlasovatelné, čili ty hlasovat nebudeme. A budeme tedy hlasovat po jednom, je to tak? Ano. Odděleně, to znamená... Ne, takže jak? Takže budeme hlasovat 1 a 4 dohromady. A 2 a 3 potom zvlášť, jo? Takže nejdříve budeme hlasovat o bodech 1 a 4 dohromady. Stanovisko pana ministra?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko negarančního zpravodaje? Nesouhlasné. Stanovisko garančního zpravodaje?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Neutrální, takže spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro schválení bodu 1 a 4 pozměňovacího návrhu pana Sulovského?

Tak nebylo schváleno, to znamená zamítnuto. Děkuji, teď budeme hlasovat o bodu 2 pana senátora Sulovského, prosím pana ministra o stanovisko? Nebo ne? Vy jste mysleli 1 až 4? Já jsem myslel 1 a 4. No, já se teď zeptám, protože já nemám úplně pocit, že by bylo zřejmé, že hlasujeme o bodech 1 až 4, tak se zeptám, jestli někdo vyžaduje opakovat hlasování nebo je to v pořádku? Není. To znamená, nikdo nemá námitku, já konstatuji, že body 1 až 4 nebyly přijaty. A body 5 a 6 nejsou hlasovatelné. To znamená, hlasování o pozměňovacích návrzích pana senátora Sulovského tím končím. A nyní zbývá hlasovat o návrhu jako celku ve znění pozměňovacích návrhů. To znamená, spouštím hlasováním a ptám se, kdo souhlasí s tím, abychom vrátili ten zákon do Poslanecké sněmovny ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Kdo souhlasí, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasí, tlačítko NE a zvedněte ruku. Takže návrh byl přijat, pro 43, kvórum 25. To znamená, já blahopřeji všem, kteří uspěli s pozměňovacími návrhy. A nyní musíme v souladu s § 3 odstavce 2 zákona č. 300 pověřit senátory k odůvodnění usnesení senátu. Navrhuji tedy, aby to byli v tomto pořadí senátoři Lumír Kantor, Radek Sušil a kdo bude třetí? Radek Sušil se hlásí, že co?

Senátor Radek Sušil:  Prosazováním tohoto zákona byl pro jenom garanční.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Aha, takže Radek Sušil nechce obhajovat, což je od něj hezké, protože by nemohl obhajovat něco, s čím nesouhlasí, takže mám zatím jenom Lumíra Kantora. Další se hlásí Zdeněk Nytra. A další se hlásí? Jitka Seitlová? Jitka taky. Takže jsou tady návrhy Lumír Kantor, Zdeněk Nytra, Jitka Seitlová v tomto pořadí. Má ještě někdo nějaký další návrh? Pokud tomu tak není, tak přistoupíme k hlasování. A spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tím, aby senátoři Kantor, Nytra a Seitlová pronesli odůvodnění na Poslanecké sněmovně? Kdo je pro, ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, NE a zvedněte ruku. Návrh byl přijat, z přítomného počtu 49, pro 47, kvórum 25. Takže já vám blahopřeji, pane ministře, vám děkuji za to, že jste s námi tady vydržel tuhle tu poněkud delší proceduru. Děkuji i zpravodajům, zejména garančnímu zpravodaji. A končím projednávání tohoto bodu a my se vystřídáme. Tak.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak dobré poledne. Vystřídali jsme se. Musím si tady chvíli urovnat papíry. Pokud by se někomu zdálo, že mám opačně roušku, to už mě někteří upozorňoval, tak jsem se včera večer díval na to, jak se má správně nasazovat, a právě tím zeleným dopředu. Já odborníky poslouchám, já tedy, na rozdíl od mnoha dalších, ano, jim věřím dokonce. Tak ale to bylo jen tak na okraj. Dalším bodem, který budeme projednávat je návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 sbírky, o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 200

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 200. Návrh uvede senátorka Zuzana Ožanová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Zuzana Ožanová:  Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovoluji si vám předložit svůj návrh zákona, který mění dlouhodobou praxi týkajících se odstavených vozidel. Když říkám praxi, tak spíš že žádná nebyla, protože dosavadní kvalifikace vraku byla velmi přísná a neumožňovala obcím řešit dlouholetý problém, a to, co s vozidly, která stojí třeba i léta na jednom místě. Omlouvám se, kdybych zakašlala, jsem astmatik, prosím, nebojte se. Já sama jsem starostkou a dříve jsem pracovala na obci a s touto problematikou jsem se potýkala. Dosavadní právní úprava neumožňuje dostatečně postihovat situaci, kdy vozidlo stojí na parkovišti, tedy parkuje, ale parkuje tam třeba 2 roky i déle. Parkování na parkovišti prosím vás není protiprávní, a to ani dlouhodobé. Nicméně tyto stojící vozidla obtěžují a znemožňují obcím starat se o své komunikace. A samozřejmě znemožňují ostatním občanům parkování. Další věc je, že v současné době není protiprávním nechat stát vozidlo na pozemní komunikaci, které nemá platnou technickou kontrolu. Opravdu do této doby toto jednání není protiprávní. Protiprávní je, když vozidlo stojí na komunikaci a není pojištěno, ale může stát na komunikaci bez platné technické kontroly. Tyto všechny věci řeší tento návrh zákona. A já si dovolím ve stručnosti uvést nejdůležitější body. Takže zákon stanoví výslovný zákaz odstavovat vozidla bez platné technické kontroly, které platnou technickou kontrolu nemají déle než 6 měsíců. Tady jsem se setkala s tím, že někteří se domnívají, že je to krátká doba. Jiní, že je to dlouhá doba. Nicméně může člověk přijít na stanici technické kontroly a zjistit, že má nebezpečnou závadu, kterou musí odstranit. A nemusí mít v té chvíli dostatečně vysokou částku, aby mohl takto učinit. Musíme dát šanci spravit vozidla a odstranit závady. Také může někdo onemocnět, či být v zahraniční a podobně. Proto se domnívám, že 6 měsíců je přiměřená doba a je to kompromis mezi těmi, kteří by chtěli tuto situaci řešit ihned, a těmi, kteří uvádějí další důvody, pro které je tato doba velmi krátká. Nejvíce úkonů bude na vlastníkovi komunikaci. V našem případě to bude především obec, stát či kraj. Protože se bavíme o účelových veřejně přístupných komunikacích, místních komunikacích, silnicích a dálnicích. Minimální úkony potom bude provádět silniční správní úřad. Obec se rozhodne, zda chce či nechce s takto odstaveným vozidlem nakládat. Byl tam jeden pozměňovací návrh, který tuto pravomoc dával městské policii. Naštěstí tento návrh neprošel, neboť ne každá obec má prosím vás městskou policii. Těžko by potom jiné obce bez městské policie odstraňovaly tyto vozidla a také ne vždy potřebuje obec odstranit vozidlo, když to bude komunikace široká 7 metrů, bude to mít 20 čísel popisných, tak asi obec nebude potřebovat odstraňovat vozidla. Bude tedy zcela na vlastníkovi komunikace, jak bude, či nebude konat. Také je zde navrženo, že bude toto jednání přestupkem, když vozidlo bude stát bez platné technické kontroly na pozemní komunikaci. Je to částka sice až 300 tisíc, ale pokud bude dlouhodobě odstavený někde kamion, domnívám se, že je to částka adekvátní. Vlastník komunikace bude oprávněn požádat o údaje z registru vozidel, což do této chvíle není možné. Teď to již možné bude, pokud tento zákon bude schválen. Vozidlo bez identifikátoru bude možné ohledat silničním správním orgánem. Každý říká, že každé vozidlo lze hned identifikovat, ale my se bavíme i o starších vozidlech, která nemají VIN na sklech. Novější vozidla mají na všech sklech VIN. Ale starší vozidla opravdu ne. A pokud vozidlo bylo nabourané, sklo vyměněné, tak VIN také nenajdeme. Značku může někdo ukrást, může odpadnout. V takovém případě bude moci vozidlo otevřít a najít VIN na karoserii vozidla. Jeden z pozměňovacích návrhů, který byl přijat, řeší také situaci zaniklých vozidel. Zaniklé vozidlo nemá provozovatele, takže v případě zaniklých vozidel budeme postupovat vůči vlastníkovi. Pokud vlastník nebude znám, použijeme správní řád a ustanovíme opatrovníka. Stále situace bude řešitelná. Já se domnívám, že tento zákon je očekáván všemi samosprávami. Domnívám se, že jsem jej přednesla, aspoň tyto důvody dostatečně. Prosím, jako starostka, o jeho podporu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní poslankyni. A prosím, aby poslouchala případnou obecnou rozpravu a následně reagovala. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 200/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Cieńciała, který je omluven. Zastoupí ho pan senátor Jaroslav Větrovský, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji. A přednesu tady ve stručnosti zpravodajskou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č.13/1997 sbírky, o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. Skutečně, tak jak říkala paní předkladatelka, novela zjednodušuje, odstraňování vraků a technicky nezpůsobilých vozidel z pozemních komunikací, reaguje tak na dosavadní potíže, respektive až nemožnost řešení problémů spojených s tím, že na pozemních komunikacích jsou dlouhodobě odstavena vozidla nezpůsobilá k provozu na pozemních komunikacích, zabírají parkovací místa, nebo vůbec překážejí provozu na pozemních komunikacích. Nově je rovněž navrženo, že se za vrak bude považovat také vozidlo, které nebude možné identifikovat prostřednictvím identifikačního čísla vozidla umístěného na karoserii nebo rámu vozidla, za čelním sklem, nebo na výrobním štítku, tedy prostřednictvím takzvaného VIN. A tudíž i takové vozidlo bude možné z pozemní komunikace odstranit postupem podle dosavadního § 19c zákona o pozemních komunikacích. Možnosti odstraňování překážejících vozidel z pozemních komunikací se rozšiřují také zákazem odstavit na dálnici, silnici, místní komunikaci a veřejné přístupné účelové komunikaci nejen vrak, ale také vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců, jak o tom hovořila paní předkladatelka, nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky, nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou. K tomu se pak nově stanoví postup vlastníka pozemní komunikace k odstranění takového technicky nezpůsobilého vozidla z uvedených pozemních komunikací.

Potvrzuji, jakožto starosta, že skutečně tento zákon, že na něj čekáme, a proto si už dovolím pouze přednést 150. usnesení z 21. zasedání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které se konalo 11. 3. 2020. A výbor tedy přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu pana senátora Jiřího Cieńciału, za nějž mám tu čest suplovat. A za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Vilímce, aby přeložil toto usnesení výboru předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Myslím si, že toto usnesení bylo přijato na výboru jednomyslně. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, i vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval případnou obecnou rozpravu. Já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Pan senátor Doubrava se hlásí.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Dobrý den, kolegyně a kolegové, já jsem přesvědčen o tom, že všichni víme, jak velmi důležitá tato novela je a znám názory. Podávám návrh na to, abychom se návrhem nezabývali.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, všichni jsme slyšeli. Ještě někdo další? Ne? Pardon, pan senátor Červíček.

Senátor Martin Červíček:  Já se omlouvám, ale za senátorský klub ODS dávám námitku a myslím, že bychom měli tento návrh projednat.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, vyjádření pana senátora je jasné a zřejmé. Přesto byl podán návrh se tímto... Ne, pardon, já jsem si neuvědomil, že pan senátor je předseda klubu, omlouvám se. Takže vše je jasné, tedy budeme se tímto návrhem zákona zabývat, tak jak nám teď řekl pan senátor Červíček. A proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásila písemně paní senátorka Chmelová. Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré poledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ráda bych tuto novelu podrobněji okomentovala, protože jsem se nějakým způsobem na ní i iniciativně podílela i tady s paní poslankyní. Já bych tady ráda řekla, že už pět let hyzdí autovraky veřejný prostor našich měst a obcí a pro PS to dlouho nebyla priorita. Chci jenom upozornit, že více jak rok tato novela ležela v PS a nakonec je vlastně paradox, že tento návrh je poslanecký, nikoli vládní, protože jak tady zaznělo, to je návrh, který má pomoci českým městům a obcím rozvázat ruce a umožnit jim snazší a rychlejší likvidaci autovraků ze svých ulic a uvolnit tak tisíce parkovacích míst ve městech. Já si tady neodpustím poznámku, proč se tak dělo, proč takhle důležitá novela, která se týká skutečně nejblíže našich občanů, ležela ve sněmovně. Protože sněmovna se v minulém roce zabývala jinými záležitostmi, například audity Evropské komise týkající se údajného střetu zájmů našeho premiéra nebo střet dvou vládních dam o tom, zda se potřebné peníze v rozpočtu na rok 2020 najdou nebo nenajdou. A na jeden z problémů, který česká města a obce trápí už pět let na komunální úrovni, tedy na úrovni nejbližší našim občanům, tak prostě ve sněmovně nebyl čas.

V čem tedy ten problém byl nebo je? Od roku 2015 nepovoluje česká legislativa tuzemským městům a obcím odstraňovat vozidla, která sice na první pohled vypadají jako nepojízdný autovrak, ovšem zákonem je velmi nevhodně nastavena definice autovraků, takže spousty aut ji nenaplní. Své vůbec první jednání na ministerstvu dopravy k tomuto tématu jsem iniciovala již počátkem roku 2018. Stále častěji se totiž na mě s tímto problémem obraceli občané v mém obvodu Prahy 10. Na toto jednání jsem šla již plně vybavena praktickými zkušenostmi přímo od ředitele obvodního ředitelství městské policie, šéfa Silničního správního úřadu Prahy 10, zástupců Správy služeb hlavního města Prahy, která odtahy vraků na území metropole zajišťuje nebo i ředitele odboru dopravních agend na pražském magistrátu. A poprvé jsem na začátku roku 2018 na ministerstvu neuspěla. Bylo mi sděleno, že na úpravu takové legislativy nemá ministerstvo kapacitu, neboť se aktuálně zabývá výběrem dodavatele elektronického mýtného systému. Aspoň se mi tak podařilo nastartovat komunikační kanál ze strany ministerstva směrem ke správním úřadům silničním a například naši úředníci, kteří si nevěděli na základě zákonné úpravy rady, tak jim na korespondenci nebylo opakovaně odpovídáno, ale podařilo se toto prošťouchnout a skutečně jsme následně, myslím, prošťouchli ty nejproblematičtější případy, jak autovraky odstraňovat.

V létě 2018 nicméně z důvodu transpozice jedné z evropských směrnic muselo dojít k novele několika českých dopravních zákonů včetně zákona 13/1997 Sb. A do této novely se narychlo podařilo zapracovat alespoň právo úředníků "násilně" otevřít opuštěný automobil za účelem identifikace jeho majitele či provozovatele. Samozřejmě za přítomnosti policie a zámečníka. Ale to však problém neřešilo komplexním a systémovým způsobem, jaký preferujeme my jako starostové, městští strážníci, úředníci napříč celou ČR. Tak jsem se podruhé vydala za panem ministrem a tam jsem už částečně uspěla. Byl tam se mnou i zde přítomný pan předsedající senátor za Prahu 6.

V září 2018 a díky připomínkám z každodenní praxe z našeho Silničního správního úřadu Prahy 10 tehdejší ministr Ťok sám uznal vážnost problému a slíbil zadat legislativcům ministerstva zpracování návrhu potřebné novely. Zde bych ráda ocenila zásluhu bývalého pana ministra, neboť tento návrh byl připraven během jednoho měsíce. V listopadu 2018 tak spatřila světa současná novela zákona, ale jak vidíte, teprve teď se dostává k nám do Senátu. Výsledné znění návrhu tehdy pan ministr předložil skupině poslanců za ANO a jak zde již zaznělo, tak jednoduše řečeno problém s autovraky se vyřeší tím, že vozidla s neplatnou technickou kontrolou déle než šest měsíců nebudou moci být na našich komunikacích.

Nicméně tu byla ještě jedna velká skupina a velký problém, který tato novela neřešila. A to byla vozidla, která skončila v tzv. polopřevodu, která tvoří podstatnou část odložených vozidel a která po červnu 2015 nebylo možno legálně provozovat, nikdo se k nim nehlásil a auta se pomalu rozpadala na našich komunikacích, ale nic jsme s tím nemohli dělat. Tak jsem se potřetí vydala za panem ministrem a ten opět uznal relevantnost naší připomínky i naši snahu řešit úpravy legislativy komplexním způsobem. A slíbil nám naši připomínku, co se týká aut v polopřevodu do předloženého zákona nechat zapracovat ještě skrze poslanecký pozměňovací návrh.

Paradoxně měsíc po této schůzce pan ministr Ťok rezignoval a složil poslanecký mandát. Milým překvapením pro mě proto bylo, když jsem se dozvěděla, že svůj slib z března i přesto dodržel a pozměňovací návrh byl opravdu zapracován. Nejen u současné vlády, ale i v PS má Senát nálepku zlobivého dítěte, ale já bych tímto chtěla upřímně poděkovat panu bývalému ministru Ťokovi za to, že po našich jednáních pokaždé dodržel své slovo a naše podněty z praxe zapracoval. Od té doby však tato novela zákona o komunikacích ležela více jak rok ve sněmovně a ty důvody jsem zde již sdělila.

Takže závěrem bych chtěla říci, že zde máme předloženou kvalitní novelu zákona, ve které jsou zapracovány všechny nejproblematičtější příklady z praxe. Jejím přijetím umožníte rychle uvolnit tisíce parkování v našich městech.

Pro zajímavost, u nás na Praze 10 jde minimálně o 300 parkovacích míst, takže děkuji za spolupráci.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji paní senátorce za shrnutí celého procesu. Skutečně je za tím obrovské množství práce a dokonce i spolupráce Senátu a Poslanecké sněmovny. Mohu to potvrdit, byl jsem u několika jednání, protože to je skutečně velký problém. Moc děkuji i sněmovně, i paní senátorce za odvedenou práci. Ptám se, kdo další se hlásí ještě do obecné rozpravy? Nehlásí se nikdo, proto obecnou rozpravu končím a ptám se paní poslankyně, jestli se chce vyjádřit? Vidím, že vstává, tak asi ano.

Poslankyně Zuzana Ožanová:  Děkuji, pane předsedající. Já se přeci jen musím trošku vyjádřit. Ano, jednala jsem i s paní senátorkou Chmelovou. Já bych chtěla říct, proč já participuji na tomto návrhu zákona. Měla jsem pod sebou dopravně-správní agendy a zastupovala jsem na silničním správním orgánu a řešila jsem odstavená vozidla. Proto o té problematice vím hodně, a jak jste si všimli, nepotřebovala jsem žádný připravený text, protože to prostě znám zpaměti. Návrh jsem připravovala spolu s ministerstvem, ale paní senátorko, bez toho, že bych tlačila to ministerstvo já, tak by žádný návrh nebyl. A můžu říct, že já jsem to tlačila proto, protože až se vrátím do svého zaměstnání, já budu ten, kdo bude tuto situaci řešit. A já bych byla ráda, abych ji mohla vyřešit. Já doufám, že tento návrh získá vaši podporu a že minimálně všichni starostové budou nadšeni z toho, že budou moci konat na území svých obcí. Děkuji vám předem za vaši podporu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní poslankyně. Nepochybně, a znovu to opakuji, je to zájem naprosté většiny lidí, kteří tuto problematiku museli řešit, a děkuji za to, že se podařilo ve spolupráci ministerstva, Poslanecká sněmovna a některých senátorů tuto problematiku dotáhnout, doufejme, k nějakému konci. Pane zpravodaji garančního výboru, máte potřebu se vyjádřit? Prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Před započetím obecné rozpravy byl podán návrh předloženou materií se nezabývat, byl vetován, tzn. že byla otevřena obecná rozprava, ve které vystoupila jedna paní senátorka, tak jak jsem to pochopil já, jako garanční zpravodaj, s podporou tohoto zákona. Mně pouze dovolte, abych poděkoval paní předkladatelce za to, že se ujala tohoto zákona, na který skutečně drtivá většina měst a obcí v ČR čeká. Takže já bych vás prosil, pane předsedající, abyste nechal hlasovat o jediném předloženém návrhu, a to je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, je to přesně tak, máme pouze jeden jediný návrh, schválit návrh zákona tak, jak nám byl předložen nebo postoupen z Poslanecké sněmovny. A já spustím hlasování, kde o tomto návrhu schválit, tak, jak to doporučil i garanční výbor, abychom o něm hlasovali. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tím, schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. A já mohu radostně konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 24 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji všem, kteří se na tomto bodu podíleli, a končím projednávání tohoto bodu ještě jednou. Děkuji, paní poslankyně, a gratuluji. Je 12:54, řekli jsme si, že ve 13 hodin přerušíme jednání, uděláme polední přestávku, takže přerušuji jednání a budeme pokračovat, jak jsme si řekli, ve 14 hodin. A budeme pokračovat tím bodem, který měl číslo 4, který se jmenuje Aktuální situace v České republice v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu. Ve 14:00.

Připomínám ještě to, oč žádal předseda Senátu. Ve 13:30 místopředsedové u něj v kanceláři. Předsedové klubů a místopředsedové, pardon.

(Jednání přerušeno v 12.55 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Kolegyně a kolegové, jenom vás chci upozornit, že jsem vás odhlásil, bylo to pro vaše dobro, tak se znovu přihlaste. A protože udeřila 14. hodina, tak můžeme přikročit k projednávání prvního odpoledního bodu dnešního programu, kterým je

 

Aktuální situace v České republice v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu

Návrh usnesení vám byl rozdán na lavice. Jako navrhovatele poprosím pana Lumíra Kantora, spoluautora tohoto návrhu, aby se ujal svého úvodního slova. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Vážené kolegyně a kolegové, já si dovolím přednést návrh na usnesení Senátu ze 17. schůze konané dne 18. března 2020 k aktuální situaci v ČR v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu. Senát PČR

I. konstatuje, že

1. krize související s pandemií koronaviru je vážná a bude mít dalekosáhlé ekonomické a sociální dopady na celou společnost,

2. vláda nevyužila všechny prostředky ke zvládnutí situace, podcenila komunikaci a tím podryla důvěru v instituce státu a jejich schopnost obstát v náročných situacích,

3. předseda vlády ČR oddaloval na sezení zákonných standardních mechanismů krizového řízení a nepostupoval v souladu s právním řádem ČR, zejména se zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, tím, že včas nesvolal ústřední krizový štáb,

II. oceňuje

4. obětavou práci všech zdravotníků, pracovníků složek IZS a ozbrojených sil, samosprávy a všech, kteří jsou v první linii boje s pandemií koronaviru a nesou největší riziko nákazy,

5. solidaritu mezi občany, jejich obětavost a ochotu vzájemně si pomáhat v těžkých situacích,

6. oceňuje zodpovědný přístup občanů k bezpečnostním opatřením v zájmu snížení rizika pandemie koronaviru,

III. vyzývá vládu, aby

7. postupovala v souladu se zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, a dále aby zřídila systém celostátní strategické krizové komunikace,

8. v zájmu bezpečnosti a ochrany veřejného zdraví bez prodlení poskytovala občanům úplné a pravdivé informace,

9. neprodleně zajistila občanům ochranné prostředky a dostupné testování pro potřebné, umožnila mobilizovat dobrovolníky, české firmy, aktéry občanské společnosti, a vytvořila podmínky pro všechny, kdo chtějí nabídnout pomoc,

10. koordinovala s českými zeměmi a s institucemi EU postup proti šíření nákazy v rámci EU a podporovala opatření, která zmírní hospodářské dopady této pandemie,

IV. pověřuje předsedu Senátu PČR, aby s přijatým usnesením seznámil předsedu vlády ČR.

To je tedy návrh usnesení, který předkládáme plénu k přijetí.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku navrhovatelů. K tomuto bodu musíme určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Pavel Fischer, kterého se zároveň ptám, zda tuto roli přijímá, ano, takže necháme o tomto návrhu hlasovat.

Hlasujeme o návrhu, aby se zpravodajem stal senátor Fischer, spouštím hlasování, aktuálně je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum je 22. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 25. Kvórum 22, pro 38, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Pane kolego, prosím vás tedy, abyste se ujal role a zaujal místo u stolku zpravodajů. Promiňte, tady jsou některé věci, které musím bleskově přeskočit.

Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu.

Jako první se přihlásil pan senátor Horník. Můžete mluvit z místa, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, já chci moc poděkovat za to, že máme před sebou tuto záležitost týkající se aktuálního stavu v ČR v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu. Do toho materiálu bychom asi mnozí chtěli napsat o hodně víc, protože jsme v terénu v celé republice, bohužel asi, kdybychom toho psali více, už by to bylo taky nepřehledné. Ta podstata je v tom materiálu obsažena, ale já bych tady chtěl z tohoto místa oslovit vládu ČR a oslovit premiéra této republiky, aby oznámil konečně občanům, kdo je členem ústředního krizového štábu. On sice byl někdy v neděli nebo potom na pondělí v noci vládou představen v České televizi, že vznikl, pan Prymula jako jeho předseda, ale my nevíme, kdo tam je, my nevíme, kdo jsou ti odborníci. Já vyzývám vládu, ať to dá na vědomí. To je první věc. A druhá věc, nezaznamenal jsem do dnešního dne v médiích ani jeden výstup tohoto krizového štábu. V podstatě v televizi mluví jenom premiér této republiky a občas někoho ještě dalšího pustí ke slovu. Je to nehorázné, když si premiér dělá takovéto PR v takto složité době. Dle mého by měly tiskové zprávy a tiskovky probíhat zejména od ústředního krizového štábu. Vláda ať si taky dělá své, ale dnes tuto republiku musí řídit ústřední krizový štáb. Všechny ty kroky, které s tím souvisí. Tento vzkaz, doufám, že je tady obsažen částečně, takže doufám, že to všichni zodpovědní politici této republiky vyslyší, že ta situace informování občanů, pravdivá, o pravdivých věcech, o nezkreslených věcech, bude probíhat přes ústřední krizový štáb. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Jenom upozorňuji, že samozřejmě můžete přistoupit k řečnickému pultu, ale využívejte... Berte to jako dobrou radu, využívejte mikrofony na svých stolech. Další přihlášenou je paní senátorka Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, já začnu z trošku jiného konce, a to z konce Nemocnice Na Homolce, protože jsem byla naprosto šokovaná informací, která zazněla z úst pana premiéra, že z Nemocnice Na Homolce a Nemocnice sv. Anny chce udělat dle mé nomenklatury tzv. covidovou nemocnici, to znamená, že tato excelentní nemocnice by měla být tou, kam budou voženy nejtěžší případy koronavirové nákazy, a mají tam být ventilovány.

Je to věc, kterou jsem těžko mohla trávit, protože se jaksi domnívám, že tato informace měla zaznít buď z jiných úst, povolanějších, a hlavně ale, ta povolaná ústa o tom v podstatě nevěděla, protože když jsem začala pátrat, kde se tato informace, od koho se vzala, tak to bylo jenom z úst pana premiéra, protože na té Homolce to nevěděl ani pan ředitel. Ten by musel souhlasit s touto změnou. Nevěděl o tom. Komunikovala jsem s panem ministrem, ten také s tímto návrhem nesouhlasil. Takže bych se potom ráda jednou dověděla, kdo stál za touto myšlenkou. Já si myslím, že Nemocnice Na Homolce pro svou výjimečnost nemůže být covidovou nemocnicí jako takovou, je tam gama nůž, který je jeden jediný v ČR, to znamená, že bychom vozili pacienty s tímto onemocněním velmi závažným, kde jsou jiní závažní pacienti, vč. onkologicky nemocných. A samozřejmě taková jenom perlička. Na Homolce a společně s Nemocnicí sv. Anny, ty řeší speciální typy hrudních a břišních výdutí. Obě dvě nemocnice by byly vyautované, jenom tyto dvě nemocnice to dělají, neřku-li, že tam je kardiochirurgické a neurochirurgické oddělení v té Nemocnici Na Homolce. Svatá Anna má také svá specifika. Proto říkám, že to byl pro mě absolutní šok, myslím si, že takovéto informace mají zaznívat od povolaných lidí, a mělo by se v podstatě jinak informovat, a to i v těch nemocnicích. Mezi tím se situace změnila, jak jsem se dozvěděla včera z médií, že už to není tak vyhrocené, že v podstatě se dohodly nemocnice Motol, Homolka, sv. Anna s brněnskou nemocnicí fakultní, takže se zřejmě ta situace uklidnila. Ale primárně musím říct, že to bylo pro mě něco, co jsem si nedovedla představit, že by vůbec mohlo takto existovat, protože by tady péče o jiné typy pacientů prostě nebyla. Říkala jsem si, proč ne Těchotín nebo nemocnice, která je v záloze pod Thomayerovou nemocnicí. Chtěla bych znát autora toho, kdo původně vypustil myšlenku Homolka a svatá Anna, covidové nemocnice. To je jedna věc.

Druhá věc, která mi leží na srdci, je ta, že mí kolegové skutečně nemají ochranné pomůcky, nejsou to jenom ty roušky, respirátory, ale nehovoří se tu v podstatě často o brýlích, rukavicích a o oblecích, které potřebují záchranáři na to, aby o tyto pacienty mohli v podstatě se starat, aby je mohli potom zlikvidovat, je to na jedno použití. Tyto neustále chybí. Chyběly testery, ty se snad už teď dovezly, protože třeba občané v Litovli nebyli vůbec testováni, v olomoucké nemocnici došly ty testery, jak jsem se dozvěděla z médií, což je taky katastrofa. S tím, že musím tady přečíst jenom několik čísel, už budu stručná, z Ústeckého kraje, kdy ze včerejška byly rozděleny respirátory FFP2 a 3, těch trojek je strašně málo, takže asi 21 procent z té dodávky, to bylo zhruba přes 3000 kusů, 3600 kusů, takže 21 procent dostala záchranná služba, to je zásoba tak na 3 – 4 dny, potom 21 procent nemocnice pro akutní lůžka, to je 50 kusů na nemocnici, nemocnice s lůžky z následné péče asi 30 respirátorů, pokud je více než 80 zaměstnanců, 14 procent, to je 500 kusů, poskytované sociální služby, domovy pro seniory, to je 20 až 50 kusů, podle počtu lůžek a tak dále. Nebudu to tady číst. To jsou prostě pro mě čísla, která nejsou příliš příznivá, je pravda, že už jsme se ptali na zdravotním výboru, kdy tady ty roušky budou, nebo kdy tady budou obecně ty pomůcky, bylo řečeno do konce týdne minulého, nejsou ani tento týden. Teď asi přiletí nějaké speciály, ale v podstatě je to pozdě. Nechci, aby to bylo všechno svalováno na hlavu pana ministra, protože pan ministr dělá, co může, není epidemiolog, jsou tu jiní povolaní, kteří v podstatě tomu více rozumí. Takže bych nerada, aby jenom pan ministr byl v podstatě osočován. To je jedna věc. A druhá, myslím si, že pan ministr měl být přítomen i na těch jednáních nebo těch brífincích, není tam mnohdy vidět. Takže to je za mě, děkuji vám za pozornost, přeji všem pevné zdraví.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, o slovo se hlásí pan ministr, může se připravit, a protože dorazil pan náměstek Prymula, předseda krizového štábu, tak musíme hlasovat o jeho právu účastnit se této schůze. Čili já svolám senátory.

Budeme hlasovat o souhlasu s účastí pana náměstka Prymuly na tomto našem jednání. Spouštím hlasování. V sále je 43 senátorek a senátorů, kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 26, návrh byl přijat, při kvóru 22 pro bylo 39 senátorek a senátorů.

Pane náměstku, takto též předsedo, kdykoli projevíte zájem vystoupit, dejte mi to, prosím, nějakým způsobem najevo. Nyní poprosím pana ministra, aby se ujal slova. Budeme s vámi zacházet v rukavičkách, pane ministře. Budu vám to demonstrovat. Prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Dobrý den, dámy a pánové, vážené a milé senátorky, vážení senátoři, vážený pane předsedající. Já děkuji za možnost vystoupit na této schůzi, děkuji, že to téma se otevřelo, protože bezesporu je dobře diskutovat, na druhou stranu si také myslím, že by bylo dobře hodnotit ty věci trošku objektivně, možná i v nějakém širším kontextu, nejenom ČR, ale vlastně celoevropském a celosvětovém, podívat se i do jiných zemí, jak se tam ta situace vyvíjí, jak jsou na tom, co udělali za opatření a podobně.

Já si troufám tvrdit, že přes všechny problémy, které samozřejmě podobné epidemie přinášejí, musím říci, že z mého pohledu, nebo nejenom z mého pohledu, ale myslím, že z pohledu řady odborníků v tomto kontextu je toto naprosto bezprecedentní, ta situace, kterou teď zažíváme, kterou tady nikdo nezažil, nikdo se s ní nikdy nemusel potýkat, to znamená, je to poprvé v historii možná moderního státu našeho, od, řekněme, druhé světové války, kdy tady čelíme takovéto zásadní epidemii, resp. nějaké krizové situaci, nejenom v kontextu ČR, ale samozřejmě i celého světa, protože my už dnes víme, je to i potvrzeno, že epidemie nemoci COVID-19 je už označena oficiálně, byť jsme to všichni tak trošku tušili, za pandemii WHO, že ta epidemie nebo ta pandemie se šíří na dvou kontinentech, že to epicentrum původní, které bylo v Číně, se teď přesunulo do Evropy. Když se podíváme na ta čísla, která jsou v jiných státech, tak je to skutečně velmi vážné. Situace v Itálii, situace ve Španělsku, ve Francii, v Německu a v dalších zemích. Tady musím říci, že, a jsem o tom přesvědčen, že ministerstvo zdravotnictví udělalo maximum pro to, abychom zareagovali adekvátně a včas, jsem přesvědčen o tom, že se tomu tak stalo. My jsme ještě předtím, než vůbec se u nás vytvořil nebo objevil jakýkoli první případ, což je relativně nedávno, tak jsme již se zabývali tou situací v Číně.

Analyzovali jsme tu situaci v Číně, jak se vyvíjí, učinili jsme opatření, která tehdy byla kritizována i ze strany evropských orgánů, jako je zákaz přímých letů z Číny, jako je omezení vydávání víz pro čínské občany. A to bylo ještě v době, kdy skutečně žádná evropská země takováto opatření nedělala, byli jsme v tomto anomální a byli jsme kritizováni na Evropské úrovni, že vlastně přijímáme poměrně zásadní opatření. Nyní se ukazuje, že jsme byli jedni z těch, kteří tato opatření přijímali jako první v rámci Evropy, i z hlediska pak těch dalších opatření, která následovala ve vztahu k Itálii, ve vztahu k Íránu, k Jižní Korei, uzavření hranic a podobně. To byla všechna opatření, která jsme vlastně udělali prakticky úplně na počátku té epidemie, což byl rozdíl oproti těm ostatním státům Evropy a v tomto kontextu bych skutečně poprosil, abychom se na tu situaci dívali nejenom z našeho pohledu, tedy našeho státu, ale z toho pohledu širšího. Jak postupovaly ostatní státy, kde jsou nyní ostatní státy, jaké tam mají nárůsty počtu nemocných, jak se tam ta epidemie rozšířila v rámci nemocnic a podobně a jak jsme na tom nyní v České republice a co jsme udělali za opatření oproti těm ostatním státům. Mnohem rychleji, mnohem aktivněji než právě Itálie, Španělsko a další, kterým řekněme takzvaně ujel vlak. Dneska v Itálii máme nárůsty počtu pacientů denně 2 až 3 tisíce, stejně tak je to v případě počtu, bohužel, usmrcených pacientů touto nemocí. A ano, my samozřejmě už dneska také máme poměrně velký počet pacientů, ale z hlediska té trajektorie růstu počtu nakažených pacientů, tak si myslím, že to není nic tak úplně tragického, jako jsme toho svědky třeba v jiných zemích. A dokonce se zdá, že v těch posledních dvou dnech se nám daří ten procentuální nárůst zpomalovat, což nás může naplňovat mírným, opravdu jenom mírným optimismem. A myslím si, že to je právě kvůli tomu, že jsme zavedli ta razantní opatření úplně na začátku, že jsme nečekali několik týdnů, jak se tady ta situace vyvine, až tady budeme mít tisíce nakažených, ale že jsme přistoupili k těm opatřením, jako je uzavření škol, omezení vlastně kontaktu mezi lidmi, zákaz hromadných akcí a podobně, ty opatření samozřejmě všichni znáte, nechci je tady vyjmenovávat, ale skutečně je jich celá řada. A už než byl vyhlášen nouzový stav, tak Ministerstvo zdravotnictví ze své kompetence, ze své gesce podle zákona o ochraně veřejného zdraví vydávalo vlastně jedno mimořádné opatření za druhým tak, jak se ta situace vyvíjela, abychom k těmto opatřením proaktivně přistupovali. Takže v tomto kontextu skutečně jsem přesvědčen o tom, že jsme postupovali aktivně, že jsme nečekali na to, až tady ta situace se vyvine nějakým zásadně nepříznivým způsobem. A nemyslím si, že bychom v tomto něco podcenili. Samozřejmě stejně jako když se stane jakákoliv takové to nepředvídatelná událost, tak jsou různé názory, že jsme to mohli předpokládat, mohli jsme předpokládat, že tady bude epicentrum této nákazy, ale já si troufám tvrdit, že to úplně není tak jednoduché, že skutečně je to takové to známé rčení, po bitvě je každý generál, protože když se podíváte i do historie, tak vidíte, že ono to ne vždy tak úplně odpovídá a ty scénáře jsou velmi různé. Můžeme se podívat na velmi podobný příklad epidemie SARS v roce 2003, což je, jak víme, velmi podobná epidemie, vlastně z 80 % stejný typ viru. A tehdy v době epidemie SARS se v České republice neobjevil ani jeden případ této nemoci. Ta nemoc, epidemie se koncentrovala hodně v Asii, stejně jako na začátku nemoc COVID-19, a do dalších zemí se v zásadě nerozšířila. Takže to, že si někdo teď tvrdí, že jsme mohli předpokládat, že tady bude nové epicentrum nákazy, že tady bude desítky tisíc nakažených pacientů v Evropě, tak si myslím, že není úplně férové, není to úplně objektivní. Když se podíváme právě třeba do té historie na epidemii SARS, kde to bylo zcela odlišné a kde skutečně ta epidemie zůstala na asijském kontinentu. Ano, stalo se, musíme s tím teď nějakým způsobem se poprat. Bohužel začalo to v Itálii, kde ten počet případů skutečně narostl během několika dnů velmi masivně a teď se zdá, že už je to nezastavitelné v zásadě, podle těch dat, která sledujeme. Každý den je to velmi dynamické. Tak se tam udělala celá řada chyb, udělala se celá řada chyb v kontextu například nedostatku kapacit nemocničních, ventilovaných lůžek a tak dále, těch věcí je tam celá řada. I v tom smyslu, že neudělali ta razantní opatření, která by znamenala to, že se lidé budou co nejméně stýkat, bude co nejméně kontaktů, neuzavřeli hranice včas a tak dále, to všechno byly faktory, které jsme sledovali a poučili jsme se z nich a byli jsme mnohem proaktivnější v tomto směru než právě jiné státy, které nechaly tuto epidemii dojít do poměrně dramatických rozměrů. Nyní tedy máme v České republice aktuálně 464 nakažených, naštěstí žádné úmrtí doposud, byť máme pacienty, kteří jsou na jednotce intenzivní péče na umělé plicní ventilaci. V tuto chvíli jsou to 4 pacienti, kteří jsou takto hospitalizováni. Celkový počet hospitalizovaných je 52 s tím, že 12 je ve velmi lehkém stavu, 23 v lehkém stavu a 12 ve středním a 5 v těžkém stavu. A jak říkám, 4 na umělé plicní ventilaci. 7 pacientů na kyslíkové terapii a jeden pacient na EKM, což je vlastně mimotělní oběh, to je asi nejvážnější případ, který je nyní ve Všeobecné fakultní nemocnici. Takže taková je aktuální situace z hlediska počtu nakažených, počtu hospitalizovaných. My jsme učinili celou řadu opatření týkajících se toho, aby právě nemocniční kapacity byly připraveny na vlastně přísun těchto pacientů, a to se netýká jenom Nemocnice na Homolce nebo svaté Anny, kde samozřejmě to má nějaký taky vývoj a my určitě nechceme a nebudeme nějak zásadně omezovat činnost Nemocnice Na Homolce, což je skutečně super specializované centrum a nechceme, aby se tam rozpadly týmy, které tam jsou – neurochirurgie, kardiochirurgie a podobně, takže my jsme se dohodli, že využijeme pouze část kapacit lůžek, která jsou ventilovaná, ale určitě ne, abychom tu nemocnici jakkoliv ochromovali a zavírali. Včera na toto téma proběhla schůzka na Ministerstvu zdravotnictví, takže je to nemocnice, která je specializovaná, která má ta ventilovaná lůžka, ale neznamená to, že bychom tam všechny pacienty chtěli směřovat, naopak na toto musí být připraveny všechny další nemocnice v rámci celé České republiky s tím, že já jsem rozhodl o tom, že se omezuje elektivní péče. To znamená veškeré plánované výkony, které snesou odkladu, se odsouvají. Nemocnice se budou soustředit pouze na akutní pacienty tak, aby měli dostatečné kapacity právě na péči o pacienty s touto chorobou. Stejně tak jsme zmapovali včas veškeré kapacity právě umělé plicní ventilace v českém zdravotnictví, my jsme na tom výrazně lépe, než je Itálie. Itálie byla, možná teď už to tak není, protože dokoupili poměrně výrazný počet ventilátorů, ale na začátku té epidemie byla zemí, kde byl nejmenší počet plicních ventilátorů v přepočtu na obyvatele v Evropě. 9 ventilátorů na 100 tisíc obyvatel, v České republice ta situace je mnohem lepší, tady jsme někde na zhruba 30, 35 ventilátorech, protože my jsme zmapovali tu situaci a máme v České republice v tuto chvíli 3590 ventilátorů, plicních ventilátorů. Takže v tomto jsme na tom výrazně lépe, byť samozřejmě část těch ventilátorů je již využitých pro jiné pacienty, zhruba 60 %, ale jsme schopni se postarat poměrně o vysoký počet těch skutečně vážných pacientů. Ale to my nechceme, my nechceme, abychom čelili právě té situaci jako v jiných situacích, kde tu situaci podcenili, kde vlastně epidemie nabrala velmi strmých rozměrů, dnes už také kolují různé grafy o vlastně vývoji té epidemie, pokud se učiní nějaká opatření na začátku. A pokud nikoliv, což je právě případ třeba Itálie nebo i Španělska a dalších, tak tam to pak směřuje do toho vysokého růstu. Pokud ano, tak jsme schopni tu epidemii udržet v rámci nějakého stabilního růstu. Ono samozřejmě počet případů bude růst, ale otázka je, jak rychle roste, jak rychle roste procentuálně, jak rychle roste počet vážných pacientů, a tady si troufám tvrdit, že jsme situaci naprosto nepodcenili a připravili jsme české zdravotnictví na to, aby se bylo schopno právě vyrovnat s touto epidemií tak, aby se tady nemoc nerozjela a neměli jsme tady najednou desítky pacientů, kteří potřebují umělou plicní ventilaci.

Takže to se nám podařilo, to jsme odpracovali. A myslím si, že v tomto kontextu není naprosto na místě nějaká zásadní kritika. Ano, dělají se chyby při takovýchto epidemiích, které jsou zkrátka těžko predikovatelné a nikdo jim možná ani nikdy nečelil v této republice, tak se mohou dělat chyby, uznávám, bezesporu každý chybuje, ale dělali jsme všechno pro to, abychom zkrátka české zdravotnictví připravili na tuto epidemii co nejlépe, a pracujeme na tom v zásadě každý den. Velké téma je otázka ochranných prostředků. Mě velmi mrzí samozřejmě, že ta situace je taková, jaká je, je třeba se za to omluvit všem, kterých se to dotýká. Ovšem na druhou stranu zase je třeba se na tu situaci objektivně podívat. Nechci zase hovořit o tom, že ta situace je úplně stejná ve všech zemích na západ i na východ od nás, to si myslím, že je mediálně i známo, že určitě tady nejsou země, které by měly naprostý dostatek ochranných prostředků a nikterak neměly problémy, protože já se samozřejmě účastním setkání pravidelně Rady ministrů zdravotnictví a úplně stejné problémy, které má Česká republika, mají všechny země do jedné. Prostě ta celosvětová poptávka po těchto ochranných prostředcích je mnohonásobně vyšší, než je reálná nabídka, reálná výrobní kapacita. A to už vůbec se nebavím o výrobní kapacitě v České republice, českých výrobců, která je samozřejmě naprosto marginální, ale bavím se o celosvětovém trhu, kde je poptávka po stovkách milionů respirátorů, ale samozřejmě ty výrobní kapacity takové nejsou. A proto se všichni potýkáme s určitými problémy. Na druhou stranu musím říci, že my právě, když jsme vyhodnocovali tu situaci ještě předtím, než se vůbec první případ u nás objevil, tak jsme oslovili organizace, které jsou pod ministerstvem zdravotnictví, přímo tedy nemocnice, když jsme zmapovali jejich kapacity, pokud jde tedy o ochranné prostředky. Většina nemocnic deklarovala, že má dostatečné množství ochranných prostředků, mám to jasně zmapováno po jednotlivých nemocnicích. Chtěli jsme po nich vědět, to bylo vlastně 29. 1., na konci ledna, jak jsou na tom z hlediska zásob FFP3 roušek, dalších ochranných prostředků, takže v tomto směru jsme tu situaci zmapovali. A následně jsme zadali nemocnicím podle vývoje té situace, aby se předzásobili na minimálně 4 měsíce. Ještě předtím, než byl u nás jakýkoli případ, dostaly nemocnice jasný příkaz se předzásobit, protože, a to je třeba také objektivně říci, Ministerstvo zdravotnictví není standardně nákupčím jakéhokoliv zdravotnického materiálu, my jsme tady od toho, abychom řídili zdravotnictví, abychom nastavovali pravidla, řídili krajské hygienické stanice, ale standardně ministerstvo není to, kdo nakupuje pro poskytovatele, ať jsou to praktičtí lékaři nebo nemocnice, pomůcky, zdravotnické prostředky, léky a tak dále. Vždy to dělají ti poskytovatelé sami. Takto to bylo vždycky. To znamená, my nedisponujeme žádnými masivními zásobami jakýchkoliv materiálů, protože to zkrátka nebyla nikdy role ministerstva. A proto jsme dali příkaz nemocnicím řízeným Ministerstvem zdravotnictví, aby se vlastně předzásobili na ty 4 měsíce dopředu právě proto, aby byli tedy připraveni na případné požadavky nebo zvýšenou poptávku. Některé nemocnice to udělaly, některé bohužel nikoliv. A samozřejmě ta situace teď je komplikovaná. Tím nechci nikterak říci, že se nějak chceme zbavit odpovědnosti, my jsme k tomu přistoupili aktivně, hned vlastně od začátku té epidemie, kdy byl vyhlášen nouzový stav, ještě předtím tedy, kdy jsme vyhlásili poprvé veřejnou zakázku na respirátory, byť jsme postupovali podle zákona zadávání veřejných zakázek, což bylo poměrně komplikované, následně byl vyhlášen nouzový stav a začali jsme aktivně nakupovat. Zřídili jsme vlastně ad-hoc nákupní tým na ministerstvu, který vlastně pracuje 24 hodin 7 dní v týdnu, sleduje distribuci, sleduje poptávku od primární péče až po nemocnice. Ovšem jak říkám, je to velmi komplikované v té současné situaci na trhu. My jsme měli některé závazné objednávky roušek, respirátorů, které bohužel nevyšly, protože, jak říkám, my vycházíme z toho, že musíme sehnat tyto ochranné prostředky ze zahraničí. A řada zemí poté, co jsme vlastně tam měly objednány dodávky, tak učinila opatření, že zakázala vývoz těchto ochranných prostředků, to se nám stalo v několika případech, proto také teď čelíme té poměrně složité situaci, kdy na základě objednávek, které jsme měli učiněny, tak došlo k tomu, že byl zakázán vývoz těchto prostředků z daných zemí nebo došlo k jinému problému. Takže během týdne jsme takto vytvořili nákupní tým, který nyní ale pracuje, pracuje velmi tvrdě a snaží se získat maximum těchto ochranných prostředků, a to nejsou jenom respirátory, jsou to roušky, jsou to rychlotesty, jsou to odběrové sety, PCR testy, ochranné brýle, ochranné štíty, ochranné rukavice, zkrátka veškeré prostředky, které jsou potřeba, tak máme vlastně objednány a postupně dochází. Ano, souhlasím s tím, že zatím jich není dostatek tak, abychom uspokojili tu kompletní poptávku, byť od pátku již zavážíme postupně ty klíčové nemocnice, zejména infekční oddělení, ale i zdravotnickou záchrannou službu, ale souhlasím s tím, že zatím pro ty další segmenty těch prostředků není dostatek, to je třeba přiznat. Ale očekáváme na konci tohoto týdne dodávku 1,4 milionu respirátorů a 2,2 milionů ústenek v pátek, která je objednána a další objednávky, které přijdou tedy z Číny, což řeší pan ministr Hlaváček, což by mělo být asi 30 milionů ústenek v neděli, které přiletí. Takže máme tady jasná čísla, pracujeme na tom, abychom ty prostředky zajistili, byť znovu říkám, že ministerstvo v tomto směru takto nepracovalo dříve, nebylo to, které by nekupovalo zkrátka centrálně. Dělaly to zejména dané nemocnice, daní poskytovatelé, ale přistoupili jsme k tomu aktivně, vytvořili jsme ty týmy a ty týmy pracují. A já věřím tomu, že ta situace v tomto kontextu, což může být označováno asi za jedno z nejslabších míst, souhlasím, té činnosti, kterou jsme zprvu u této epidemii učinili, o těch ostatních jsem se bavil, tam si myslím, že zkrátka jsme příliš zásadních chyb neudělali. V tomto kontextu, v tomto případě souhlasím s tím, že to není úplně optimální a přiznávám, že těch prostředků zkrátka úplně dostatek není, ale pracujeme na tom, aby se ta situace velmi rychle, v řádu dní, zlepšila. A já věřím, že to tak bude, protože ty objednávky jsou učiněny a nyní jen čekáme na jejich dodání, aktuálně vlastně jsou skoro z celého světa. Nakupujeme ve Vietnamu, nakupujeme v Číně, nakupujeme v Jižní Americe a tak dále, protože znovu opakuji, v České republice ty kapacity jsou nedostatečné. Takže tolik jenom k tomu. Ještě velké téma je otázka odběrových míst a testování a testovacích kapacit. Opět si myslím, že jsme odpracovali poměrně hodně na tomto tématu. Vy si možná uvědomíte, nebo jestli to sledujete delší dobu, začínali jsme s jednou laboratoří na Státním zdravotním ústavu, která vyšetřovala denně zhruba desítky, maximálně 100 vzorků. Dneska jsme na čísle 1200, 1500 vzorků denně, zapojili jsme vlastně během týdne, maximálně 14 dní, několik desítek laboratoří, které vyšetřují, vytvořila se nová odběrová místa. Samozřejmě ta poptávka, ten tlak je obrovský, je mnohem větší, než jsme schopni v tuto chvíli uspokojit, ale stále se navyšuje počet laboratoří a odběrných míst, každý den tak, abychom zkrátka byli schopni co nejvíce pacientů vyšetřit. A objektivně se tak děje, my jsme vlastně vytvořili stránky, kde můžete každý den sledovat základní data počtu vyšetřených, počtu pozitivních, počtu vyléčených, rozdělený podle krajů, takže v tomto jsme také maximálně transparentní a každý, kdo má zájem, tak může ta data získat. A samozřejmě jsme připraveni cokoliv dovysvětlit, ale objektivní fakt je, že počet těch vyšetřených se zvyšuje. My si hodně slibujeme nyní od dodávky 150 000 rychlotestů, které vlastně doletěly do České republiky dnes ve 2 hodiny ráno armádním speciálem.

A tyto rychlotesty by měly výrazně zlepšit situaci v oblasti protestování naší společnosti, občanů, kdy budeme schopni skutečně testovat desítky tisíc lidí, protože ty stávající kapacity i z hlediska technického jsou omezeny, stávající mechanismus testování má své limity, ale rychlotesty se mohou provádět skutečně v řádu desítek tisíc poměrně rychle a jsme na to připraveni, že dnes dodávka rychlotestů ve dvě hodiny ráno přiletěla do Kbel a v devět hodin už byla rozeslána do nemocnic. Využili jsme pro to i vrtulník, aby to bylo co nejrychlejší, takže v tomto kontextu jsem přesvědčen, že se situace také bude zlepšovat. Takže řešíme situaci v hodinách, ve dnech, ne v týdnech. Ono to někdy vypadá, i pro mě z mého pocitu, že už to řešíme měsíce, ale když se podíváte na první případ, tak ten byl v ČR 8. 3., pokud vím. Tak to zkrátka není úplně dlouhá doba a odpracovalo se poměrně hodně. Jsou i stížnosti na linky, které jsou přetíženy. Tam jsme vytvořili nové call centrum 1212, kde jsme navýšili počet operátorů, dnes je jich tam asi 150 a budeme je dále navyšovat. Povolali jsme i mediky, kteří jsou velmi ochotni pomoci, tak je zaškolujeme, aby na těchto linkách pomáhali. Pomáhají medici i na krajských hygienických stanicích, které jsou přetíženy. Krajské hygienické stanice stále nevzdávají trasování kontaktů pozitivních pacientů, byť samozřejmě počet pacientů stoupá a je to čím dál tím komplikovanější. Krajské hygienické stanice jsou maximálně vytíženy a je třeba jim poděkovat za jejich práci. Ale stále pracují na tom, aby nějakým způsobem monitorovaly výskyt nakažených, jejich kontakty, umísťovaly je do domácí karantény a dnes i platí všeobecná opatření, která jsme přijali, týkající se domácí karantény pro lidi, kteří se pohybují ze zahraničí, z rizikových lokalit atd., takže to asi nemá úplně smysl zde vše odříkávat. Ale myslím si, že skutečně zatím zvládáme poměrně dobře přes různé chyby nebo problémy, kterým čelíme. ČR není v situaci, jako je Itálie. V ČR neroste počet případů tak výrazně jako v těchto zemích. A pokud vše dobře půjde a pokud tato opatření, která jsme zavedli, budou dodržována zejména ze strany občanů, pokud všichni budou odpovědní, budou dodržovat zákaz nějakého shromažďování, kontaktu s lidmi atd., protože to je zkrátka největší riziko pro přenos této choroby, tak máme velmi slušnou šanci, že touto epidemií projdeme jako ČR a české zdravotnictví dobře, že nás to neochromí, že to české zdravotnictví zvládne a že dopadneme výrazně lépe než jiné země v okolí. Děkuji za pozornost a jsem připraven odpovědět na vaše dotazy, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Další přihlášenou je paní senátorka Chmelová. Kolegové s předností se jí vzdávají.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, řada z nás senátorů a senátorek je ve svém městě, nebo ve své obci také představitelem samosprávy. Já považuji tuto okolnost za naši výhodu, protože máme smysl pro konkrétní detail, máme také vnímavost pro problémy našich občanů a můžeme z toho aspoň něco i tlumočit zde vám, přítomným členům vlády. Jako představitelé samospráv jsme v první linii styku s našimi občany. Nejsme v první linii styku s nemocnými, kde jsou lékaři, sestry a další zdravotnický personál. Jsme ale v první linii dotazů a žádostí našich spoluobčanů. Žádají nás o pomoc při řešení konkrétních životních situací, jako je donáška nákupu, léky, zajištění pomůcek, lékařská péče apod. Kladou nám dotazy ohledně blízké budoucnosti, nájmů, dostupnosti veřejných služeb, na které jsou zvyklí. Oni nám důvěřují, i když jim řekneme třeba nepříjemnou pravdu. Oni nám nedůvěřují, kdybychom ze sebe jenom na moment dělali namachrované frajery, co mají všechno pod kontrolou, ale pravdou je opak. Jako senátorka a starostka vnímám ohromnou vzájemnou solidaritu mezi občany, obětavost i ochotu ku pomoci v této náročné situaci. Chci ale také ocenit koordinační úsilí a organizační nasazení našich kolegů v samosprávách, představitelů obcí, měst a krajů řešících konkrétní problémy v daných lokalitách. Řešíme konkrétní podněty našich občanů, chod úřadů, podřizujeme se nařízením a doporučením vlády a kraje. Vedeme týmy. Nesmíme být chaotičtí, musíme umět improvizovat. Bereme ohled na bleskové proměny situace a zejména se musíme jako šachisté připravovat na několik tahů dopředu. Mluvím zde jako starostka 6. největšího města ČR, kde žije přes 100 000 obyvatel. Zoufale nám chybí ochranné pomůcky. Mluvím zde za 25 000 seniorů nad 65 let, kteří u nás žijí, za 1500 seniorů, o které se denně staráme v terénu. Mluvím zde za stovky ošetřovatelek a pečovatelek těchto ohrožených seniorů, ale také zde mluvím za 400 úředníků, kteří poskytují veřejnou službu. Nám všem zoufale chybí ochranné pomůcky. Nikdo nám nedal žádný pokyn o předzásobení, o kterém zde pan ministr mluví. Nejde jenom o nemocnice, ale jde hlavně o naše domovy seniorů a naší péči v terénu o ně. Naléhavě prosím, aby vláda jednala jako tým, aby nepůsobila chaoticky, aby uměla improvizovat, ale nevytvářela atmosféru nedůvěry v jednou dané slovo. Kéž je vláda napříště a trvale alespoň tak zralá, jako jsou odpovědní a zralí starostové obcí, měst, hejtmani a jejich týmy. Je to důležité pro bezpečnost našich lidí, ale i pro naši demokracii. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. A protože mám zprávu, že by rád vystoupil předseda krizového štábu, a je limitován časem, tak když dovolíte, já mu dám slovo nyní. Doufám, že nikdo nebude namítat. Ve tři hodiny nás opustí. Pan předseda namítá.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Jsem přesvědčen, že pan předseda štábu by tady měl být do konce, aby si to celé vyslechl a že není uctivé vůči Senátu, pokud řekne, že nemá čas a že tady bude jenom chvíli, aby nám něco sdělil. Doufám, že to nebude taková tisková konference, jako zazněla od pana ministra, a následně odešel. On by si měl vyslechnout lidi, kteří pochází z různých míst, jak o tom mluvila paní senátorka Chmelová, a pak se podle toho třeba i zařídit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. A poprosím pana předsedu Prymulu, aby alespoň reagoval.

Roman Prymula:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já nejsem politik, tak nebudu politicky korektní. My jsme v situaci, kdy tady máme 14 dnů nebo tři týdny na to, abychom se připravili na situaci, která je v tuto chvíli v Itálii. A samozřejmě ten čas je naprosto limitován. To není žádná neúcta k instituci. Já jsem od rána seděl na vládě, teď jsem v Senátu, mám být za hodinu v parlamentu, pak je krizový štáb. Spíme dvě hodiny denně, takže každá minuta, kterou strávíme na různých akcích včetně tiskových konferencí, nám brání tomu, abychom mohli reálně něco udělat. A za ty tři týdny se nás nikdo ptát nebude. Tzn. to je trochu odlišná věc. My tady můžeme mluvit o situaci, která nastala a samozřejmě nastane. Já jsem do toho byl zatažen před nějakými dvěma třemi týdny. Takže to, co můžeme udělat, tak můžeme asi všichni spolupracovat a my víme, že tady nejsou ochranné pomůcky.

To samozřejmě musíme sanovat tak, jak to lze. Ale žádná země nebude mít 100 milionů ochranných pomůcek na měsíc tak, jak bychom potřebovali, abychom je vyměňovali skutečně každý den. Budeme to muset sanovat tak, aby to šlo. Budeme mít, dejme tomu, 35 milionů příští týden. Tzn. vybavíme populaci, ale určitě každý si nebude moci měnit každý den. Nejsou pomůcky pro zdravotnická zařízení, nicméně když tady zmiňujeme distribuční řetězce, tak řada pomůcek se ztrácí. Finální zařízení má dostat nějaký objem a on tam prostě nedorazí. Tzn. to jsou reálné problémy, které tady jsou, to není žádná neúcta vůči někomu. My to musíme řešit, za chvíli zasedá krizový štáb a my musíme samozřejmě řadu věcí připravit. To, co tady padlo ohledně nemocnic, to nebyl nápad krizového štábu. S tím přišli někteří ředitelé za panem premiérem a navrhli řešení, které by tady mělo být. To bylo komunikováno s veřejností a já pak až následně jsem jednal s jednotlivými řediteli a hledali jsme cestu, jak to optimálně udělat. A ta cesta tady samozřejmě je, my jsme se dohodli, že tady bude model 30 lůžek intenzivní péče na ventilaci, bude tady kyslík, tzn. každá z těchto velkých aglomerací bude mít 30 – 60 lůžek, tedy 90. A pak se tady bude reprofilizovat páteřní síť nemocnic v ČR, tam, kde jsou JIP a kde samozřejmě bude nutné, aby byla vyčleněna kapacita jak ventilovaných lůžek, tak lůžek s kyslíkem.

Situace v Itálii je v tuto chvíli naprosto neakceptovatelná, tam umírají lidé proto, že nejsou ventilátory. Leží vedle nich na lůžkách, kde ventilátory nejsou. A tomu my se chceme vyhnout. Ta opatření nejsou populární a samozřejmě pokud vy doznáte, že jsou špatně, tak nám to řekněte hned, nicméně zastřelte nás až potom, nebo sem postavte někoho jiného, kdo to bude dělat. Tady není možné přepřahat v průběhu a točit ta opatření, protože opravdu máme tři týdny. Jestli nepostavíme kapacitu nemocnic v průběhu těch tří týdnů a nedokážeme tu křivku oploštit, tak samozřejmě budeme mít velký problém. Proto to musíme udělat. Takže to je to, co je klíčové. A ta zásadní opatření na úrovni populace jsou omezit přenos a já uznávám, že největší problém v tuto chvíli jsou ochranné pomůcky. Musíme využívat tyto improvizované do doby, než tu budeme mít ty zásadní.

Potom co se týká testování, tak tady už kapacita poměrně slušně narůstá. My jsme schopni teď testovat více než některé jiné země. Využili jsme nabídky jednotlivých akademických institucí, nicméně ono to také masmediálně vypadá jednoduše a něco jiného je potom praxe, protože tato zařízení neumí pracovat s biologickým materiálem, zejména s infekčním, takže kapacita Akademie věd je schopna testovat opravdu 4000 vzorků, ale to už je otázka čištěné kyseliny nukleové, tzn. předtím to někdo musí zpracovat a kapacita samozřejmě musí být naplněna někde mimo, tak, jak se to dělalo doposud. Jiná věc je otázka Olomouce, tam je kapacita beze zbytku využitelná. A v podstatě si myslím, že to umožní opravdu testovat na úrovni, kterou potřebujeme. Jinak budeme teď využívat dominantně rychlotesty, které byly přivezeny. Ty se budou používat pouze u symptomatických jedinců, protože jejich výpovědní hodnota je někdy po pátém dnu. Do té doby jsou samozřejmě neprůkazné a nemá smysl je používat tam, kde nejsou klinické příznaky, protože pak valná většina výsledků by byla negativní a může být i falešně negativní v tom slova smyslu, že ten člověk se může následně nějakým způsobem prokázat, že potom onemocní.

Co se týká věcí, které jsou pro vás nepochybně asi zajímavé v tomto slova smyslu, tak onemocnění má problém v tom, že řada pacientů po vyléčení vylučuje virus nadále. Teď se ukázalo, že ani dvojnásobný negativní test na závěr nemusí stačit. A proto se EU dohodla, že budeme pokračovat tak, že taky bude týden, který v podstatě bude po tom vyšetření negativní, a oni budou v izolaci a potom bude ještě opakovaný následný test tak, aby mohli být propuštěni, protože v několika případech už došlo k tomu, že nemoc zreaktivovala a člověk se stal zase nosičem, byť už ta klinika nebyla nijak závažná. Problém klinického obrazu je v tom, že v řadě případů, kdy se zdá, že na JIP ten člověk už je nějakým způsobem stabilizován, tak se může stav zhoupnout. Je tam mnohem častěji fibróza, než u jakýchkoli jiných pneumonií, které se v minulosti ukazovaly. A z dneška z rána od našich lidí z Olomouce mám poznatek, že už se daří nalézt faktor, který ukazuje, proč děti neonemocní tak často jako dospělí a proč je průběh podstatně mírnější. Ukazuje se, že v dětském věku máme ve slinách a všude podstatně více specifických proteáz, které jsou schopny virus blokovat. A v dospělosti tomu tak není, v podstatě nemáme, což je možná poznatek, který by mohl vést i k adekvátní terapii následně. V této situaci jsme. To, co nás samozřejmě čeká organizačně, je zabezpečení obyvatelstva, aby měli alespoň bazální roušku. Já chci říci tolik, že my, když dokážeme přerušit vylučování viru do okolí, tak nemusíme mít superspecializované respirátory, protože pokud zůstane mikroorganismus v objemu roušky, která je před námi, tak stačí navenek, když budeme používat i improvizované roušky, protože pak se tady nebudou šířit tyto viry.

Jinak včera byly publikovány první skutečně seriózní údaje o tom, jakým způsobem virus přežívá na površích a jak se šíří. Zhruba tři hodiny dokáže přežít v aerosolech, takže jakási ventilace může být nebezpečná v tomto okamžikovém slova smyslu. Na běžných površích přežívá zhruba 24 hodin. Na mědi, která má známý protivirový efekt, je to osm hodin. Nerezová ocel, příbory apod. 24 hodin. Papír 24 hodin. A nejhůře to je na různých plastech, kde přežívá 48 hodin. Tzn. to jsou faktory, kde je nutné opravdu přistupovat k tomu tak, že musíme dezinfikovat povrchy a opakovaně se to tak bude činit. Zejména v autobusech v MHD. A pokud to takto budeme dělat, tak jsem přesvědčen, že se podaří nárůst nějakým způsobem zastabilizovat. My máme zhruba za 10 dnů jakýsi kontrolní bod, kdy už budeme vědět, jestli tato opatření jsou dobrá, nebo nikoli. Já si myslím, že křivka se musí zákonitě oploštit, ale je třeba si uvědomit, že choroba má velký problém, že my jsme v regionu Evropy, a i když se nám to nakrásně podaří na úrovni ČR, tak budeme mít kolem země, kterým se to všem podařit nemusí. A my budeme muset držet minimálně uzavřené hranice do doby, než se situace zlepší i v okolních zemích. Samozřejmě je možné použít strategii, jako Velká Británie, kdy nechává promořit populaci do nějakých 65 let a seniory se snaží izolovat. Já mám ale obavu, že problém pouze oddálí, protože my nemůžeme držet seniory donekonečna někde uzavřené. A pokud dojde k tomu, že oni se vrátí, tak tam samozřejmě budou jedinci, kteří budou nadále virus vylučovat, protože jsou nosiči. A otázka nakažení této populace následně je velmi otevřená a myslím si, že velmi reálná.

Tzn. Já bych takto rychle skončil u bazálních dat. Samozřejmě jsou různé predikce, jsou predikce katastrofické, jsou predikce, které jsou racionální a predikce příliš optimistické. My se pohybujeme někde uprostřed, vycházíme z údajů, které tady jsou. Já si osobně nemyslím, že může nastat situace, kdy by se promořilo 70 % populace, protože máme konkrétní zkušenosti třeba ze situace na lodi, kde byla exponována obrovská suma lidí, kteří tam v podstatě pracovali, nebo byli na výletě. A z nich se nakazilo méně než 20 %. Takže já si nemyslím, že by to mohlo dojít do takovýchto scénářů. Jsou poznatky o tom, že byla rodina na dovolené v Itálii, dva se nakazili, dva se nenakazili, celou dobu byli spolu. Tzn. jsou tam známky toho, že to není virus, který by postihl celou populaci a samozřejmě nevyhubí lidstvo,ale ta opatření, která se celosvětově dělají, jsou gigantická, od 2. světové války se tady nic takového nedělo. A dopady budou obrovské. Dneska se mluví v podstatě o tom, že bude uvolněno 1000 miliard, tzn. bilion jen za ČR na sanaci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Mám signalizovanou faktickou poznámku od pana kolegy Vystrčila, i od kolegy Horníka. Pane náměstku, děkuji vám za vaše vystoupení. Tak. Kolega Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  On asi pan předseda Prymula tady nebyl, když jsem se ptal, jestli by konečně občanům ČR mohl někdo vysvětlit, kdo je členem Ústředního krizového štábu. Čili to mám dojem, že musí být schopen udělat během té chvíle, co tady byl. Bohužel jsme ztratili hodně času PR pana ministra Vojtěcha. To všechno, co řekl, znají naši občané z televize. Nic nového jsme se nedozvěděli. A pak bych chtěl druhou věc, na kterou jsem se také ptal, kdy konečně bude mít tiskovky krizový štáb, který bude předřazen nějakým tiskovkám vlády. Protože my potřebujeme odborníka. Věřím, že v krizovém štábu jsou odborníci a pan Prymula nás vyzval, abychom naše poznatky jim dávali. Ale my nevíme, komu to máme dávat. Vím, když je tam jen pan Prymula, nevím, kdo je tam další. Chtěl bych vás požádat, jestli byste nám teď mohl zodpovědět členy štábu krizového.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo a prosím pana předsedu Prymulu, aby zodpověděl otázku.

Roman Prymula:  Nechci zase diskutovat na téma, jakým způsobem vznikl statut krizového řádu, jakým způsobem se změnil od toho původního, každopádně v současné době je v krizovém štábu kompletní zastoupení všech ministerstev na úrovni náměstků. Jsou tam všichni vybraní náměstci, samozřejmě po jednom z každého resortu. Pak tam jsou silové složky, které jsou zastoupeny opravdu reprezentativně, je tam policejní prezident, šéf hasičů, je tam náčelník generálního štábu Armády České republiky, jsou tam lidé, kteří jsou za energetiku jako paní Drábová, je tam hlavní hygienička, je tam šéf Státního zdravotního ústavu a přizváváni jsou tam další lidé, myslím, že je tam viceguvernér České národní banky a je tam reprezentant za Státní hmotné rezervy, tzn. toto je zhruba spektrum osob, které tam je, a jsou tam přizváváni lidé, pokud je potřeba něco ad hoc řešit, jestli to takto stačí.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Bude nějaká první tiskovka krizového štábu?

Roman Prymula:  První tiskovka bude už dneska, kdy je užší skupina, v 18.15 hodin je tiskovka tato a v pátek je regulérní zasedání krizového štábu v plné síle. Ten krizový štáb vznikl v pondělí, to znamená sešel se v pondělí, dneska je ta užší skupina, v pátek bude regulérní zasedání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Faktickou poznámku signalizuje pan senátor Canov.

Senátor Michael Canov:  Mám dotaz přímo na pana předsedu. Vznikla petice občanů určená přímo vám, která zní: Petice občanů ČR za udělení povolení pro MUDr. Soňu Pekovou, Ph.D. provádět testy na SARS-CoV-2. Má asi 48 000 podpisů, jestli byste nám mohl sdělit, jestli se s tímto něco děje?

Roman Prymula:  Situace je snad vyřešena v tuto chvíli, tzn. paní doktorka byla vyzvána k předložení posledních dokumentů a bude akreditována, aby mohla dělat vyšetření. Tam došlo k tomu, že podmínky v mírovém procesu jsou nastaveny úplně jinak, než v této době. Tam bylo požadováno, aby každá laboratoř, která se může přihlásit do systému, měla smlouvu s pojišťovnou. To v tomto případě nebylo, nicméně jsem vůbec nikdy nic neměl proti tomu, aby to paní doktorka dělat mohla, protože zachytila dva případy a to je samozřejmě důkaz toho, že to asi umí dělat, bude v tom systému.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Kolegové, prosím vás, technická poznámka. Váš mikrofon se dá zapnout, až já vypnu svůj, abychom nemluvili jeden přes druhého, tak když vám to nejde, zkuste to za chvilku znovu. To jenom, abychom fungovali. Pane předsedo, děkuji, zatím tedy neeviduji žádnou konkrétní otázku na vás, snad jenom s prosbou o nějaký konkrétní seznam od členů krizového štábu, jestli můžeme prostřednictvím našich pracovníků ho získat.

V tuto chvíli vám děkuji a dalším přihlášeným, pokud kolegové stále ještě netrvají na svém přednostním právu, je pan senátor Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Teď budu chvíli mluvit za jinou oblast – skupinu obyvatel, a to jsou podnikatelé. Protože podnikám už dlouhá léta v oblasti maloobchodu. Mrzí mě, že tam není paní ministryně Schillerová, která tady měla být, ale tak možná přijde potom, tak se s ní pobavím o tom dále. Ale v reakci na pana ministra – on tady řekl, co všechno dělají, velice to kvituji, nikdo tady dnes nechce nikoho pranýřovat, ale chyby se staly a byl bych rád, aby se neopakovaly. A proto bych rád vystoupil s pár komentáři.

Za ten maloobchod, ale i celou ekonomiku, která tady opravdu v tuto chvíli bude ta druhá věc v pořadí, ale také velice důležitá, která nás čeká všechny a bude to problém. Já, co vnímám a byl bych rád, aby to bylo opravdu reflektováno pro celou vládu, aby se opravdu otevřeně komunikovalo konkrétní dílčí opatření pro podnikatele.

Začnu těmi drobnostmi, pak půjdu na ty velké věci. Můj příklad. Už před 10 dny jsme na prodejně zaváděli ochranné pomůcky, děláme si je sami, chápu, že to dělají všichni, ale nikdo od vlády nekomunikuje: Noste třeba rukavice. Každý doma máme takovéto drobnosti. Noste brýle. Dnes tady máme na internetu, že konečně vláda rozhodla, že by občané měli nosit roušky. Takových opatřeních je mnoho, další vám klidně mohu sepsat, od běžných opatřeních typu dát plexisklo před nějaké výdejní okénko atd. jsou to konkrétnosti. Ale to ta vláda, omlouvám se, pro občany nedělá a nedělá to dlouhodobě. Zkuste se nad tím zamyslet, vím, že pan ministr má jinou agendu, ale říct to musím svým kolegům a rád vám s tím pomohu, dám vám ty konkrétní podklady. Ale informovanost je strašně důležitá. V této dílčí konkrétní oblasti. Nechápu, že dnes nikdo z vlády neříká: Noste rukavice. Toto jsou rukavice z prodejny drogerie - ano, pan místopředseda je také vybaven. Tady pan Prymula říká, jak se udrží vir na nějakém plastu 48 hodin, jak je možné, že to lidé nevědí. A opravdu to ti lidé nevědí. Za mě já to mohu potvrdit.

Teď bych se dostal ke druhé části, ta se týká už systémového dopadu na ekonomiku, která nás čeká. Nechci tady dlouhodobě komentovat. Bude to velký problém pro všechny. Ale máme v tuto chvíli dvě podle mě skupiny podnikatelů s nějakým postižením. První skupina, to jsou ti, kteří jsou postiženi opatřeními vlády. Je to teoreticky výhoda v nevýhodě. Protože ti, kteří dnes nemohou provozovat své provozovny, budou muset být podle mého názoru kompenzováni podle přímo krizového zákona. Nebudu tady ty paragrafy číst. Je to § 36. Vláda má povinnost tyto lidi odškodnit, ale ti ostatní také budou mít problémy. Podnikatelé mají největší problémy v oblasti mzdových nákladů. Opět vím, že vláda na tom už pracuje, ale jak je možné, že v době dva dny po vyhlášení toho opatření už věci nebyly komunikovány podnikatelům. Nikdo neví, co se bude dít. Neřešíme věci průběžně a opět bych poprosil vládu, aby toto opravdu řešila věcně a konkrétně. Pokud opatření jsou přijata, chápu, že je to hektická doba, navrhujete nějaké věci v nějakém krátkém termínu, ale naopak máte velkou armádu úředníků, kteří vám s tím mohou pomáhat a opravdu říct podnikatelům nic, to je to nejhorší. Opět to může vyvolat paniku, protože dnes nevíme, jestli budou kompenzace za překážky v práci nebo nebudou, kdo je dostane, nedostane, bude problém pro všechny. Také se na tom budeme podílet samozřejmě nějakou částkou, formou. Je to normální. Ale my ty věci zkrátka nevíme, a to se posouvám ke třetí věci.

Vláda by si měla uvědomit, že v tuto chvíli to není pouze o řízení jednoho šéfa tohoto státu. Nechci být tady osobní, ale my tady v Senátu společně s Parlamentem – dolní komorou – budeme vám muset pomáhat při schvalování zákonů, protože nemůžete všechno dělat pouze nějakým provizorním opatřením. Máte na to třicet dnů. Pojďme se bavit už o těch konkrétních zákonných opatřeních, pojďme je dávat na papír. Jsem ochoten, připraven, mám už deset nápadů, co se dá udělat. Budeme asi jednat ve stavu legislativní nouze, budeme se muset všichni scházet promptně, rychle. Ale všechno pouze s nějakým vaším schválením neuděláte. Není to pouze o tom, že jeden šéf řídí všechno, aby byl v televizi, teď je to o tom, ať to rychle všechno společně vyřešíme. První pro mě krok, který bude, bude opravdu ošetřování členů rodiny pro podnikatele. To už asi řešíte, ale jsem zvědav, jak bez nějakého zákonného zmocnění. Pokud to potřebujete, proč už nemáme text, nad kterým se bavíme? Prosím vás o to, pojďte to opravdu řešit.

Druhá věc, která bude. Budou náhrady těm, kteří budou mít kompenzace podle krizového zákona. Říkám, mám maloobchod, také se nás to dotkne. Ale my ani dnes nevíme, jestli je to pouze pro ty, kteří mají překážky v práci nebo pro ty ostatní, kdo má home office. Bojím se toho, že pak, aby to nedopadlo, že podnikatel řekne: Já jsem hledal překážku v práci svým zaměstnavatelům. Tak já nedostanu ani korunu. A neříkám, že to tak bude, ale opět toto by mělo být už jasně definováno nyní, aby to všichni věděli, aby se podle toho zařídili.

A další oblast pro ostatní, kteří nejsou pod nařízením vlády v tuto chvíli, také co s tím dál? To bude opět další velká, opravdu veliká část podnikatelů, kteří to budou muset řešit. Jsou to miliardy korun, nebudu tady říkat čísla. V tuto chvíli je to nějaká jedna setina HDP, která byla lakována na nějaké půjčky. Opět ne ve zlém. Půjčky jsou dobrá věc pro podnikatele, ale kdo dnes z drobných živnostníků má čas koukat na stránky ministerstva a podávat žádost o úvěr. Ti malí určitě ne.

Příklad Holandska. Nechci opět navrhovat nějaké ustanovení, ale jak to jde jinde. Stát se zaručil za veškeré úvěry bankám, v tuto chvíli podnikatelům. Jednoduché opatření, které bylo rychlé, bylo to pro všechny férově vyřešeno, je to velké penzum, je to možnost. Možností je více. Ale opět tady nějakými schůzkami „píárovými“ komunikacemi ex post to nevyřešíme. A já ještě jednou opravdu apeluji na vládu, aby už si nehrála na vlastní osobní PR, ale pojďte to řešit dohromady. Mohl bych být tady ještě dlouho, jenom krátce ke kompenzacím. Co řeknu, je podstatné. Další z věcí, která také už padá všude v médiích a nic se s tím neděje, velký náklad pro nás jsou mzdové náklady. Největší položka v tuto chvíli. Je možná varianta nějakou formou v tuto chvíli aspoň pozdržet povinné odvody za sociální a zdravotní pojištění. I to lze, ale pochybuji, že to půjde bez zákona. Opět pojďte to dát na papír a s námi o tom diskutovat. Pokud to vláda dělat nebude, tak co se stane? Přijdeme za týden s nějakým návrhem pana premiéra, který bude úplně světový opět, a budeme na to všichni koukat a budeme tady sedět a říkat: Ale to je špatně, ale my to nakonec schválíme, protože je legislativní nouze. To také nikdo nechce. Apeluji, nebudu se tady vůbec vyjadřovat ke zdravotnickým věcem, nejsem na to kompetentní odborník. Jenom velice krátce. Respirátory nejsou, ale pro mě opět – když jako podnikatel sám musím edukovat ostatní podnikatele v tom, že si mají vzít brýle a rukavice a oni se to nedočtou, to je chyba, která je aktuální. Pane ministře, jestli mohu poprosit, jestli to jde. Nejsem odborník, ale myslím, že ta rukavice pomůže. Dejte zítra nějaké nařízení vlády: Noste rukavice, pokud je máte. Noste ty brýle. Našel jsem je doma v garáži, zkrátka pracovní brýle. Také to velice může omezit. Těch nápadů tady bude mnohem víc, ale ti lidé to fakt nevědí. A fakt teď Adame – známe se, nechci to ve zlém, to jsou konkrétnosti a ti lidé s tím navíc bojují. Další příklad s plexisklem. Jak je možné, že na benzinových pumpách paní jsou, musí brát úhrady, proč tam plexiskla nemají? Je to jednoduché opatření, ať tam dovezou okamžitě ze stavebnin plexiskla, namontují je a tím ochrání prskání na ty paní. Říkám tady ty konkrétnosti a pak ty velké věci. Ale těch nápadů je tady strašně moc. Vím, že máte toho hodně teď s nákupem zdravotnických pomůcek, ale tímto to přece můžeme pomoct všichni dohromady. Jenom už to shrnu závěrem, nechci zdržovat debatu, asi bude ještě mnoho dalších příspěvků, ale za mě bez té ekonomiky to zkrátka fungovat nebude. Můžeme to prodloužit, krátce. Jako běžný podnikatel drobný, střední s 15 zaměstnanci dva, tři měsíce vydržíme. Pak to přijde. Náklady jsou veliké, mzdové extrémní, a pokud teď opravdu nebudeme sedět online po Skype nebo po čem a texty ladit, tak se nestane nic. A za mě paní Schillerová tady nebude, jí to zopakuji, až tady bude. Její návrhy jsou směšné. To, že se odsune podání daňového přiznání, je podle mě samozřejmost. To, že se odpustí odvody nebo nějaké penále, to je samozřejmost. Ale v tuto chvíli nevíme nic konkrétního, dobrý už pátý den máme to opatření ekonomické, a já řeknu příklad teoretický. Tady máme nějaké provozovny, výdejny, e-shopy. Nějaká firma na tom vydělá, ale ty ostatní, které to mohou využít, nevědí, pokud rozjedou výdejnu, jestli pak ty kompenzace dostanou. Otázek je tady mnohem a mnohem více a nikdo nechce, abychom nějakou formou – jak to říct – z toho měli nějaký užitek. Chceme pomoct ekonomice, ale na druhou stranu pravidla musí být jasně daná. Ještě jednou apeluji na pana ministra, rádi dáme konkrétnosti, fakt to zohledněte. Nikdo tady nechce napadat to, že nikdo to nevěděl. Opravdu bych to PR teď ponechal. Pojďme dát lidem konkrétní pomoc v té oblasti a pojďme komunikovat navzájem. Už to není jen o PR pana premiéra. Vím, že pan ministr s tím má hodně práce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji a s právem přednostním nyní vystoupí pan předseda Senátu Miloš Vystrčil. Ano, bere si dezinfekci s sebou.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Nechám ji tady i pro ostatní, kdyby také chtěli jít sem. Mně se zdálo, že pan Prymula neměl úplně dobře tu roušku nasazenou. Přiznám se, že jsem původně nebyl moc pro to, abychom tento bod projednávali, protože mám docela podobný názor, jak to dnes říkal pan senátor Nenutil, že když je krizová situace, tak se velí. Při tom velení se ne vše podaří a to, co se nepodařilo, se potom hodnotí, až se ta krizová situace zvládne. Nakonec jsem ale názor změnil a teď se omlouvám, budu delší dobu vysvětlovat, proč, protože to považuji za naprosto zásadní a ty věci, které se dějí ze strany vlády a zejména pana premiéra, považuji za bezprecedentní a vysvětlím to.

Připravil jsem takový materiál podkladový, který všichni máte na svém stole, kde jsou nějaké výpisy ze dvou zákonů – ústavního zákona o bezpečnosti ČR, potom krizového zákona, pak je tam statut Ústředního krizového štábu. To jsou tři dokumenty. Názor jsem změnil poté, co jsem si dokumenty přečetl a za chvilku to vysvětlím. Myslím si, že to poslouchání nebude pro nikoho z nás příjemné. Zároveň bych chtěl říci, že to, co budu říkat, budu říkat skutečně jako senátor a jako člověk, který by to říkal, ať je z kterékoli strany, ani jsem svým spolustraníkům raději to, co dnes budu říkat, neříkal, protože si nemyslím, že se to netýká nějakého stranictví, týká se to obyčejného dodržování zákonů a nějaké slušnosti a mravnosti, která by měla platit v politice napříč stranami. Týká se to toho, že když jsme v té politice, tak bychom měli dělat všechno pro to, abychom nepoškozovali občany, protože jsme tady pro ně a neměli bychom některé věci nadřazovat nad službu občanům. Druhá věc, kterou chci říci, je, že jsem opravdu s nikým, to, co budu říkat, nekonzultoval, akorát jsem to říkal tiskové mluvčí, protože jsem ji prosil, aby materiály distribuovala a chtěl jsem, aby měla nějaký povědomí o tom, proč se tak děje. A třetí věc, kterou mám, než začnu mluvit, je prosba. Chtěl bych poprosit všechny odborníky a případně i slušné politiky, aby to, co budu říkat, opravdu podrobili tvrdé kritice, a pokud nebudu mít pravdu, tak budu v podstatě rád, že nemám pravdu. Ale pokud budu mít pravdu, tak bych byl rád, kdyby se přidali a řekli, že mám pravdu, protože ty věci považuji za naprosto zásadní a vážné.

Začnu zákony, tím podkladovým materiálem. Je jednak ústavní zákon a potom je tam zákon o krizovém řízení nebo krizový zákon, ve kterém v § 4 je napsáno, že vláda při zajišťování připravenosti ČR na krizové situace při jejich řešení nebo k ochraně kritické infrastruktury v bodě c) zřizuje Ústřední krizový štáb jako svůj pracovní orgán k řešení krizových situací. Tento krizový štáb vláda zřídila 16. března 2020 s tím, že stav nouze byl vyhlášen 4 dny předtím, 12. března 2020 a s tím, že první nakažení koronavirem byli registrováni v ČR 1. března 2020. První nakažený 1. března 2020, tím pádem vznikla hrozba, nouzový stav 12. března 2020, Ústřední krizový štáb 16. března 2020. Tato data jsou zásadní a důležitá. Když se nyní podíváme na statut Ústředního krizového štábu, který schvaluje vláda, tak zjistíme dvě věci. Jednak jeho obsah – k tomu budu mluvit, a potom zjistíme, že vláda v okamžiku, kdy předtím, těsně předtím, než zřídila Ústřední krizový štáb, statut změnila, statut, který dlouhodobě fungoval, změnila. O tom, kde a jak ho změnila, teprve budu mluvit. Máte statut v podobě, kdy vidíte, kdo a jak co změnil. Vy to tam vidíte. To přeškrtnuté tam bylo původně, to podtržené je tam nově. Všichni to tam v materiálech můžete vidět a zase bude dobré, pokud to budete, co říkám, kontrolovat nejen vy, ale pokud ho zkontroluje ještě někdo další. Teď k tomu statutu a k tomu, co se tady dělo a co podle mého názoru se skutečně dít mělo. V článku II působnost Ústředního krizového štábu je bod 1, který říká, že štáb po vyhlášení nouzového stavu – to je jedna možnost po vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení nebo válečného stavu, jakož i při hrozbě vzniku krizové situace, jakož i při hrozbě vzniku krizové situace, to znamená je tady možnost vyhlášení i před vznikem krizového stavu, před vyhlášením stavu nouze nebo stavu nebezpečí nebo stavu ohrožení nebo při jiných závažných situacích opět, což si myslím, je například existence nákazy koronavirem v České republice, týkajících se bezpečnostních zájmů ČR, zřizuje vláda.

Ten štáb má za úkol připravovat návrhy na řešení situace. Návrhy na řešení situace! Ten štáb má celkem 18 členů. Má předsedu a 17 členů, kde jsou dány jednoznačně a jasně jejich pozice. Já se k tomu dostanu. Jsou to například všichni náměstci významných ministerstev, jsou to předsedové významných institucí, jako je Správa státních rezerv, nebo byl to například Úřad pro jadernou bezpečnost, který byl v té nové podobě vyškrtnut, čili paní Drábová kdysi byla členkou ústředního štábu krizového, teď podle nového schváleného není. A teď k těm věcem, které jsou zde napsány.

Krizový štáb má zabezpečovat jednu věc, mluvila o tom paní starostka Chmelová. Čl. 2 bod 3. Štáb zabezpečuje operativní koordinaci, část vynechávám a čtu konec, a poskytuje podporu činnosti orgánům krizového řízení územních samosprávných úřadů a orgánům územních samosprávných celků. Už prosím, páni starostové a paní starostky, víte, proč jste neměli informace? Protože nebyl zřízen ústřední krizový štáb, protože ten má ve svém statutu jasně popsáno, jakým způsobem, když vzniká krizová situace a je řešena krizová situace, mají být informováni územní správní úřady a orgány územních samosprávných celků. Pokud ale ústřední krizový štáb nefunguje a není zřízen, tak se to nějak lepí. A když se to nějak lepí, tak je velmi pravděpodobné, že se na něco zapomene. Jinými slovy, teprve po zřízení ústředního krizového štábu vám začaly chodit informace. Je to logické, protože teprve k tomu byl v tom okamžiku důvod daný zákonem, resp. podzákonnou normou, což je statut.

Čl. 3 Aktivace štábu. O aktivaci štábu rozhoduje předseda vlády, v době jeho nepřítomnosti v ČR, nebo z jiných závažných důvodů první místopředseda vlády, nebo jiný předsedou vlády pověřený místopředseda. Návrh na aktivaci štábu může podat člen vlády. Jinými slovy, to, že nebyl ústřední krizový štáb zřízen ani 1. března ani 3. března ani 12. března, je něčí odpovědnost. Čí je to odpovědnost, plyne z čl. 3. A to je odpovědnost člověka, který také může za to, že vy, starostové a starostky, jste neměli informace. Protože nedal žádný jiný pokyn z úrovně bezpečnostní rady nebo vlády, aby vy jste je dostávali. Ten pokyn je v tom statutu. Ale pokud ten statut nemohl být funkční, protože nebyl ústřední krizový štáb, tak informace nemohly být.

Složení štábu. Ty úžasné změny. Normálně, a má to hlubokou logiku, já se k tomu dostanu, podle starého statutu, ne toho nově schváleného, je předsedou krizového štábu buď ministr vnitra, v případě ohrožení státu ministr obrany. A místopředsedou logicky je potom náměstek ministra vnitra, nebo náměstek ministra obrany, aby to fungovalo a mohli to řídit, když se bráníme, obrana, když řešíme nějakou vnitrostátní situaci, vnitro. Z důvodu, domyslete sami, se stalo to, že se změnil čl. 4 odst. 1 tak, že předsedou štábu jmenuje předseda vlády podle charakteru situace některého z členů vlády, nebo členů štábu. Bylo to proto, aby se předsedou ústředního krizového štábu mohl stát náměstek, a tím náměstkem je pan náměstek Prymula. On za to nemůže, stal se jím. Ale tím, že se jím stal, tak se například stalo, že v čl. 8 Odborné pracovní skupiny a operační centra je napsáno, že při štábu se zřizují následující odborné pracovní skupiny, které jsou aktivovány vždy, když je aktivován štáb, a že tyto skupiny zřizuje některý z ministrů. A teď například, pane ministře Vojtěchu, jak jste zde říkal, jak teď funguje ten tým, tak jednou z odborných pracovních skupin, která je automaticky zřízena v případě ústředního krizového štábu, kdyby krizový štáb fungoval normálně, je ta skupina v čl. 8 odst. 1 písm. a), je to skupina pro koordinaci zabezpečení věcnými zdroji, jejímž vedoucím je pověřený zaměstnanec Správy státních hmotných rezerv a členy pověření zaměstnanci ministerstev, jejichž náměstci jsou členy štábu. Takže tak to je.

Kdyby existoval ústřední krizový štáb od začátku, tak samozřejmě automaticky vzniká skupina pro koordinaci zabezpečení věcnými zdroji a nemusí pan ministr zdravotnictví speciálně dělat skupinu, která zabezpečuje zabezpečení ochrannými pomůckami, protože na to ten statut myslí, protože naše krizové řízení a náš krizový zákon a náš statut je jeden z nejlepších v Evropě. Opravdu o tom něco vím jako hejtman. Jeden z nejlepších. Naše integrované složky záchranného systému patří k nejlepším v Evropě a ví přesně, co mají dělat. Akorát potřebují, aby mohly ty věci dělat, aby byl zřízen ústřední krizový štáb a aby byl dodržován ten starý statut. Kdyby tomu tak bylo, tak by věci normálně, standardně běžely. Nazpátek. Dalšími členy štábu jsou... O tom, co si mám myslet o tom, že v rámci změny statutu došlo k vyškrtnutí z krizového štábu předsedy státního Úřadu pro jadernou bezpečnost a ředitele sekretariátu bezpečnostní rady, nebo že došlo k vyškrtnutí vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, prezident republiky je nejvyšší velitel ozbrojených sil v ČR, jeho zástupce byl vyškrtnut z jako účastník ústředního krizového štábu, já tomu nerozumím. Nevím, proč se tak stalo. Byli přidáni jiní, možná oprávněně, možná ne, já to nenapadám. Akorát fakt těmto věcem nerozumím.

Co se týká vlastního složení krizového štábu, tak samozřejmě pro pana senátora Horníka a pro pana místopředsedu, pan Prymula neřekl všechno. Čl. 4 odst. 4. V případech, kdy za c) je z důvodu řešení výskytu závažných infekčních onemocnění vyhlášen krizový stav, což je náš případ, je vyhlášen z důvodu závažných infekčních onemocnění vyhlášen krizový stav... A kdy je zároveň aktivován štáb, on byl toho 16., stávají se ústřední, teď vynechávám, stává se ústřední epidemiologická komise součástí štábu. Ústřední epidemiologická komise je dohledatelná na webových stránkách. Jsou tam odborníci na epidemie a šíření epidemií. Kdyby byl aktivován ústřední krizový štáb, tito odborníci se automaticky stali členy ústředního krizového štábu, automaticky, protože to umí, jsou k tomu nadáni, začnou věci řešit, normálně, standardně, tak, jak je nastaveno krizové řízení v ČR. Tohle všechno se rozběhlo 16. března. My prvního března jsme měli první koronavir tady.

Jinak, další věci, které tam jsou, povinnosti členů štábu, možná tady o tom potom bude mluvit můj kolega Zdeněk Nytra, který je více v obraze z hlediska toho, jak fungují jednotlivé složky IZS. Ale další článek 6. Povinnosti členů štábu. Členové štábu zajišťují součinnost, zajišťují odpovědné zástupce do odborných pracovních skupin atd. Jsou tady věci o externí spolupráci, nebudu vás tím unavovat, jenom... O odborných pracovních skupinách, o jejich roli, jsem už mluvil. Důležitá věc, která také byla vynechána, nechápu proč, nebude to teď fungovat. Náměstek ministra vnitra a náměstek ministra obrany a předseda Správy státních hmotných rezerv měli nominovat vedoucí odborných pracovních skupin. To se teď nestane. Já nevím, kdo ty vedoucí odborných pracovních skupin bude nominovat. Rozumíme si. Dříve tam bylo, že to dělal náměstek ministra vnitra nebo náměstek ministra obrany. To jsou místopředsedové ústředního krizového štábu. Dneska jsou zrušeni, protože tam je jiný předseda, tak vlastně není jak zřídit odborné pracovní skupiny. Jinými slovy, tím, že se v některých místech statut změnil, se vlastně znehybnila, respektive stala impotentní jiná místa v tom statutu, protože nemohou fungovat, neboť ti, co to měli řídit, už nejsou na těch pozicích, na kterých měli být, protože se statut změnil. To znamená, když zrušíte ředitele, nahradíte ho místoředitelem, tak pokud někde jinde v tom má ředitel nějaký úkol, tak on ho nemůže plnit, protože už není na té pozici, na které měl být. A to se stalo, to znamená, když to zjednoduším, změny nejsou ani kompatibilní. To znamená, kdyby dnes přišla nějaká jiná krizová situace, tak by nebylo řešitelné za této situace, protože statut je napsaný takhle špatně. V tomto okamžiku. Zajímavá věc je potom, že se stálá dosažitelnost členů štábu snížila ze 180 minut na 120 minut, což je zvlášť pikantní v případě, když se stalo to, že v statutu je pro ústřední krizový štáb vyhrazeno místo jednání. Místo jednání je ve speciální místnosti, která je zařízena na videokonference, na spojení se světem, na ochranu lidí, kteří rozhodují o našich životech. A tohle všechno je buď na ministerstvu vnitra, nebo na ministerstvu obrany. A to je tam proto, protože předsedou má být buď ministr vnitra nebo ministr obrany. Tito lidé nejsou předsedy, čili to místo neexistuje, resp. není důvod tam chodit, oni dělají videokonference, nevím odkud. Protože místa a místnosti, které jsou k tomu připraveny za naše peníze, nemohou být aktivovány, protože předsedou ústředního krizového štábu je náměstek ministra zdravotnictví, nikoli buď ministr vnitra, nebo ministr obrany. Taková je situace. Takhle je to složité. A takhle těžko potom se rozhoduje. Já nechci napadat a nebudu říkat, jestli někdo rozhodoval špatně nebo dobře, já chci jenom říct, že tady my děláme nějaké zákony a existují potom nějaké normy, v tomto případě dokonce osvědčené normy. A že by bylo dobré, i když si člověk myslí, že je sebelepší, aby se tím řídil.

Protože když se tím neřídí, tak hrozí, že bude chaos, že vznikne chaos, a to neznamená, že ty věci nebudou fungovat, to neznamená, že budeme nejhorší, to neznamená, že tu věc nepřekonáme, že to nezdoláme, ale samozřejmě to bude stát více úsilí, více peněz, více námahy a více strachu. Protože ty věci, které byly vymyšlené, někdo odmítl používat. Odmítl je používat a šel si svojí vlastní cestou. V případě krizového řízení jít vlastní cestou je chyba. Je to obrovská chyba. Je otázkou, jak draze za ni zaplatíme. Nikdo to nespočítá. Nikdy! Protože my nevíme, jak bychom překonali ten problém, kdybychom šli tou správnou, zákonnou cestou. My jsme tou zákonnou cestou a správnou cestou nešli do 16. března. A od 16. března se to pomalu začíná zlepšovat. Ještě k tomu něco řeknu. Závěry. Závěry mám z toho tři. Najdu si je...

První, vláda, resp. premiér nepochopitelně, pro mě nepochopitelně, odkládali zřízení ústředního krizového štábu, pro mě nepochopitelně, tím se stalo, že koordinace a součinnost vázla, tím se stalo, že návrhy na opatření, které byly dělány, nebyly dělány koncepčně, chybí plexiskla atd. To má dělat úplně někdo jiný než premiér. To má dělat jedna ze skupin. A chyběla odbornost. To znamená, chyběla koordinace a součinnost, chyběly správné návrhy na opatření, které byly provázány, a chybělo odborné rozhodování, protože byl pozdě zřízen ústřední krizový štáb. To je závěr jedna. To neznamená, že ty věci nefungují. Fungují. Víme to všichni, my jsme mistři improvizace. Díky tomu takhle dobře fungujeme. Ne díky tomu, kdo to řídí. Díky tomu, že ti lidé jsou odpovědní, že dělají sami, co můžou, že starostové si zřídili krizové štáby, že kraje si zřídily krizové štáby, že všichni makali, dělali, co uměli. Díky tomu to funguje. A díky tomu jsme lepší než Itálie a jiné země. Zejména díky tomu! Za to patří velké poděkování těm lidem. A velká úcta.

Druhý závěr. Účelové a některé obtížně pochopitelné změny statutu. Nerozumím těm změnám statutu, ať to někdo zanalyzuje a vysvětlí mi, proč ty změny byly udělány, můj názor je, že to způsobí v současnosti problémy, např. v případě odborných skupin, a hlavně když vznikne nějaká jiná situace, jiná situace, tak budou veliké problémy, protože ten statut byl udělán jakoby na jednu situaci, ten není dělán na jednu situaci, ten statut je dělán na to, aby fungoval kdykoliv, ať je to povodeň, ať je to havárie, dopravní nějaká, ať je to třeba nějaká infekce. A takhle to nemůžeme udělat, teď se nám hodí, aby to bylo pro tu infekci, protože pak to nebude fungovat někdy jindy. A my to zase budeme měnit. Tak se nedělají přece zákony. To nikdo z nás nechce.

A třetí závěr je pro mě obrovským zklamáním, obrovským zklamáním, a to je, že ze všeho, co jsem prostudoval, co jsem si přečetl, tak mi to vychází tak, že tady došlo k nadřazení prezentace členů vlády nad optimální postupy řešení krizového stavu. Někdo nadřadil tu svoji prezentaci a to, jak je výkonný, jak je dobrý, jak je efektivní, jak to všechno umí, neříkám, že se nesnažil, možná, že spal fakt jenom jednu hodinu denně, klidně je to možné, ale tuto prezentaci, když nadřadíte optimálním postupům, což znamená ústřední krizový štáb, což znamená to všechno, co jsem říkal, tak v tom okamžiku je to průšvih. Je to průšvih! Nikdo nikdy by to neměl dělat, zejména by to neměl dělat politik, protože v tom okamžiku si hraje s osudy nás všech. A to prostě není dobře. A pokud my máme dnes něco udělat, tak musíme vyzvat pana premiéra, vládu, pana ministra, aby s tou improvizací přestali, aby se začali řídit normálními pravidly, aby nechali mluvit odborníky, aby nechali jednat lidi, kteří jsou v tom statutu k tomu určeni, aby začali normálně pracovat a třeba tu část toho času v televizi nechali někomu jinému. Věřte, že to všem nejvíc pomůže. Je pravdou, že v tom případě může některá strana přijít o nějaká procenta, já si myslím, že dneska nejde o procenta, dneska jde o naše zdraví a o naše životy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, pan místopředseda Růžička ještě rezignuje... Rezignuje na své přednostní právo. Nechá ještě promluvit pana senátora Nytru. (Ruch v Jednacím sále.) Pane kolego, nerušte, nemáte slovo. Jste moc slyšet.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, školení bude pokračovat. Dotknu se konkrétních věcí. Zaprvé chci upozornit na rozdíl mezi zřízením a aktivací krizového štábu. Ten rozdíl je naprosto zásadní. Vláda zřizuje krizový štáb, ústřední krizový štáb, v době míru, v době příprav. A v době krize, nebo když ta krize hrozí, tak se aktivuje krizový štáb. Jinak to je oprava do všech usnesení, do všech návrhů usnesení. My tam máme, nesvolal, správně by mělo být neaktivoval ústřední krizový štáb. To má svůj význam, to zřízení, protože na tu práci v rámci toho krizového řízení se ti lidé dlouhodobě připravují. Připravují se odborníci, připravují se dopředu, jsou známi členové pracovních skupin. Pak dochází dokonce k porušení, protože tady je napsáno, v tom statutu, že ochranné pomůcky má zajišťovat ministerstvo zdravotnictví a zajišťuje je ministr vnitra, protože má kontakty v Číně. Dopředu jsou nachystané prostory, pan předseda o tom mluvil, stálo nás to desítky milionů korun, není to jenom o těch komunikačních prostředcích, ta pracoviště jsou vybavena většinou na 72 hodin, aby byla schopna přežít úplně odříznutá od světa. Jsou tlakově odolné, jsou odolné proti jaderné energii, jsou tam prostory pro ty jednotlivé pracovní skupiny atd. Ta pracoviště jsou připravená a využitá nebyla, nebo nemůžou být. To opravdu není nic proti panu Prymulovi.

Ti pracovníci mají nachystané dokumenty, mají nachystané systémy v počítačích, stačí lusknout a všechno se to rozjede. Bohužel, nestalo se. Mimochodem, ta pracoviště jsou vybavena i na ochranu utajovaných skutečností. Další důležitá věc. Nula. V improvizovaných podmínkách.

Ve statutu se změnila jedna věc. Už není dopředu, jak tady bylo zmiňováno, že předsedou je dopředu buď ministr vnitra, nebo ministr obrany, ale určuje ho předseda vlády. Ale štáb, ústřední krizový štáb jmenuje vláda. Trochu kompetenční problém. A bude ho jmenovat ad-hoc? Pro každou situaci? To je prostě nepředstavitelné. Ty další změny ve složení vlády, já nechci malovat čerta na zeď, ale co když tady vznikne nějaký jaderný problém? Dneska paní Drábová opravdu není členkou ústředního krizového štábu. Bude zasedat vláda, aby změnila tento statut a ona mohla být členkou ústředního krizového štábu až potom? Nebo by měla být součástí? Jenom taková nepatrná nebo možná bezvýznamná věc, byl vyškrtnut ředitel sekretariátu bezpečnostní rady státu. Ale dočtete se, že ústřední krizový štáb v podstatě podléhá bezpečnostní radě státu. A bezpečnostní rada státu potom navrhuje opatření vládě České republiky. Tady byl naprosto vyškrtnut, a nejenom v článku 4, ale i potom v článku 8, odstavec 6, písmeno d, opět tam byl vyškrtnut sekretariát bezpečnostní rady státu. Pro mě naprosto nepochopitelně. O vedoucím kanceláře prezidenta republiky, a nechci to personifikovat, už mluvil pan předseda Senátu. Opět špatně. Mě vyvstává několik otázek – kdo tedy zřizuje odborné pracovní skupiny? Pan Primula? Komu členové štábu nominují své zástupce? A kdy, v kterém čase? Možná na to je odpověď ta, že vláda aktivovala ústřední krizový štáb v neděli, dneska je středa a pochopil jsem, že dneska se poprvé sejde na nějakém prvním improvizovaném zasedání. A v pátek možná na řádném zasedání. Tak proč mají 120 minut na dostavení se, jak už o tom bylo řečeno? Přímo ve statutu je – operační centra, kterými se rozumí pracoviště Ministerstva vnitra nebo Ministerstva obrany, zajišťují monitoring, informační podporu a odborné pracovní skupiny zabezpečují pro štáb zejména... a tak dále. Já neznám vybavení Ministerstva zdravotnictví, ale velice o tom pochybuji. Mohl bych mluvit o sekretariátu štábu. Je tady uvedeno, že se dělají prověrky dosažitelnosti v době míru. Jak to chcete dělat, když štáb je jmenován ad-hoc až už máme krizovou situaci v běhu? Mluví o tom článek 10. Členové štábu musí být dosažitelní, původně do 180, dnes do 120 minut. Já doufám, že žádný z náměstků ministra nebydlí v Ostravě, protože za 120 minut se to fakt stihnout nedá. A bude hůř na D1. Mají být organizovány prověrky, má být o tom informován ministr, předseda vlády. Já tedy nevím, o čem je informován, ale o prověrkách dosažitelnosti ústředního krizového štábu určitě ne. Bohužel musím potvrdit slova pana předsedy Senátu. Naprostý chaos, naprostá improvizace. Já tomu rozumím v době, kdy selžou běžné prostředky. Ale my tady jsme měli materii, která funguje 20 let. Krizové zákony byly schváleny na konci roku 2000. A od té doby byly xkrát prověřeny praxí. Přišla povodeň 2002, jinak to byla reakce na povodně1997. Vždycky to fungovalo. Já vůbec nezávidím odborníkům, kteří se k tomu dneska mají vyjadřovat. Já jsem s výjimkou prvního ostravského primátora zažil všechny ostravské primátory, včetně toho stávajícího. Zažil jsem všechny hejtmany, včetně toho stávajícího. Všichni měli ten dar poslouchat nás odborníky, nejenom mě, ale policistu, zdravotníky, a fungovat podle toho. Ne vždy jsme se shodli, někdy upřednostnili svůj pohled na věc, politika, pochopitelně. Ale vždycky jsme se dohodli a naše připomínky brali minimálně v potaz. Já nechci říct, že pan premiér nic nedělá, ale není v silách lidského člověka, i kdyby nespal a měl na den místo 24 48 hodin. To prostě nemůže stihnout, některé věci musí být pod jeho rozlišovací schopnost. On, i když to bylo myšleno jenom jako fór, on nemůže rozvážet roušky. On musí přijímat strategická rozhodnutí, a nejlépe podle připravených dokumentů, na kterých desítky, ne-li stovky lidí pracovalo, připravovalo se, mnoho měsíců dopředu. A teď se to všechno sfoukne a jede se improvizace od začátku. Je to špatně, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A nyní po několika rezignacích na přednostní právo konečně pan místopředseda Růžička. Tak teď jsem se tam nějakým způsobem dostal já ilegálně. A už je to správně, pane místopředsedo, prosím.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dámy a pánové, jako obvykle bych vám popřál hezký a příjemný den, hezké a příjemné odpoledne, ale nějak mi to nejde přes rty, toto přání. Stejně tak, jako když jsem se dnes probudil do krásného, téměř jarního rána, tak jsem z toho vůbec neměl příjemný pocit. Nezvykle ticho všude, jindy hlučné město vůbec není slyšet, děti neběhají do školy, neřvou, po ulicích se plouží sem tam pár lidí v rouškách, poloprázdné tramvaje, sem tam projede auto. Prostě děsivé, až apokalyptické. Ano, moc dobře vím, že v tom nejsme sami, v této situaci. Podobnou situaci zažívají i jiné země a hledají východisko ze situace, která nemá v moderních evropských dějinách obdoby. Nemá prostě v moderních evropských dějinách obdoby. Nechci mluvit o tom, co všechno vláda této země zanedbala, mluvili o tom mí předřečníci a jistě o tom budou mluvit i ti, kteří jsou přihlášeni do rozpravy. Ale je třeba říci, že někteří lidé trestuhodně zanedbali možnosti, aby se celá situace dostala do fáze, ve které se nacházíme. Stokrát si můžeme opakovat, že naše opatření byla rychlejší, účinnější a přísnější než jinde, jistě je to pravda, nelze jim nic vytknout. Ale všechno je to jaksi ex post. Ta několikatýdenní laxnost, neprofesionalita, nezajištění ochranných prostředků, ujišťování lidí, že vše je pod kontrolou, obcházení krizového zákona tak, jak jsme teď slyšeli. Pozdní aktivace krizového štábu. To, že vše řídili politici, a ne odborníci, znamená, že se miliony lidí pohybovali mezi sebou naprosto nechráněni.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Kolegové, prosím vás, zachovejte klid.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Naprosto nechráněni lékaři, zdravotníci, záchranáři všech složek šli do nerovných soubojů s epidemií, netestovalo se, prodavačky obsluhovaly sta tisíce vyděšených lidí bez nejmenší ochrany a lidé navzájem mezi sebe šířili nákazu, která padá na hlavu těch, kteří postupovali tak, jak jsme slyšeli. Všichni víme, že ani zdaleka nejsme na konci, že nás pravděpodobně čeká nárůst nemocných, další restrikce a o ekonomických dopadech, které u nás zákonitě musí přijít, ani nemluvím. A přijdou, to víme všichni velice dobře.

Naštěstí se ukazuje neuvěřitelná schopnost lidí této země v pravou chvíli se vypnout k velkým výkonům. Hluboce se skláním přede všemi, kteří po nocích šijí roušky, vyrábějí dezinfekční prostředky, hlídají děti zdravotníkům. Lékaři, zdravotníci, kteří ze své práce v podstatě neodcházejí. Skláním se před učiteli, desítkami tisíc učitelů, kteří hledají možnosti, jak i v této situaci učit 1,5 milionu žáků, kteří zůstali doma a zůstanou ještě několik týdnů nepochybně. Před sestřičkami, lékaři, záchranáři, kteří bojují v první linii, anebo před těmi, kteří vlastně sedí i tady, a to jsou hejtmani, starostové, primátoři, kteří i v těch podmínkách, naprosto z mého pohledu chaotických, řešili věci tak, jak mohli a uznali za vhodné. A patří jim za to neuvěřitelné díky. Nakonec si myslím, že je dobře se zmínit i o tom, že naprostá většina lidí této země pochopila, jak je situace vážná, začínají se chovat velmi zodpovědně. Ale mezitím uplynuly už 3 týdny, to si přiznejme. To víme a následky nepochybně poneseme. Až tahle situace skončí a dá bůh, že se zase jednoho rána probudím do toho rána, kdy město bude hlučné, děti budou řvát pod okny a lidé budou spěchat do práce, tak je na čase vyvodit nekompromisně osobní závěry. To, že se dnes zastavily největší firmy této země, že nemáme dostatek rezerv, abychom mohli pomoci finančně těm malým firmám, středním firmám, podnikatelům, nevyužili jsme té konjunktury posledních let k tomu, abychom si ty potřebné rezervy vytvořili, chovali jsme se prostě nezodpovědně, znamená, aspoň z mého pohledu, že vláda něco této země dělá a dělala špatně. Budu konkrétní, prostě žádám pana premiéra, aby potlačil své ego, aby nebudoval svoje PR, aby přestal s tou volební kampaní, aby nechal jednat a mluvit skutečné odborníky, protože jenom to nám může pomoct. To všechno bude ku prospěchu občanů této země. A nakonec občané, lidé této země, všechny dluhy za toto nezodpovědné, chaotické, egoistické jednání zaplatí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A nyní prosím pana senátora Kantora.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji za slovo. Já se pokusím, první bych šel jenom takovou věcí formální, ohledně toho upraveného znění, které jste dostali na stoly, tohoto usnesení, tak tam bych ještě teď na popudy tedy kolegů dal změnu. V bodě 1 konstatuje, že podbod 3, místo toho v posledním řádku, místo toho, že včas nesvolal ústřední krizový štáb, by bylo, že včas neaktivoval. A potom ještě drobnost v bodu 2, podbod 4, místo tam, jak máte podtržené samosprávy a všem, tak místo všem by bylo všech. To je zatím všechno.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dostali jsme všichni na stůl tyto úpravy, takže nová je tam jenom to slovíčko aktivovat.

Senátor Lumír Kantor:  Ano. Neaktivoval. A potom místo "všem", tak "všech".

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Doufám, že všichni jsou v obraze, abychom nemuseli ještě nějak složitě množit tyhle úpravy. Jsou to víceméně jedna formální nebo legislativně právní, druhá je jazyková. No a dalším přihlášeným je pan... Ještě pokračujete? Pardon, nezlobte se.

Senátor Lumír Kantor:  To byla spíš taková formální věc. A já bych si dovolil vyjádřit k té situaci taky. Protože tady zazněl excelentní tedy rozbor od pana předsedy Vystrčila, excelentní rozbor člena a znalce integrovaného záchranného systému. A já nevím, jestli podám excelentní rozbor, ale každopádně podám svědectví tedy z toho, že jsem se ocitl v situaci, shodou okolností, to není žádné moje přání, ale člena krizového štábu fakultní nemocnice, člena primáře nebo primáře novorozeneckého oddělení s 80 zaměstnanci a 50 pacienty a předsedy výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, čili najednou se mi sešly všechny ty 3 zkušenosti nebo zkušenosti těchto 3 pozic tak, že musím říct, že jsem otřesen. Já jsem otřesen z toho, co sebestřednost pana premiéra dopustila, protože jinak se to nazvat nedá. To, že vidíme každý den několikrát denně tři čtyři lidi, kteří mluví o tom, že po 14 dnech, po 16 dnech se omluví za nedostatek pomůcek, to je naprosto neomluvitelné a nepřijatelné. Kdyby tady pan premiér byl, což jsem asi neočekával, tak bych se ho zeptal a řekl bych mu, aby mi vysvětlil, proč a z jakého titulu z vlastní vůle, z vlastní sebestřednosti ohrožuje 10 milionů obyvatel této země, protože to, co se do této doby událo, je naprosto bezprecedentní. Ohrožuje také tím pádem, a snad to těm lidem dojde, i těch svých 30 %, kteří ho volí. Protože je ohrožuje opravdu na životě, ohrožuje na životě zdravotníky tím, že jaksi došlo k selhání dodávek zdravotníky v integrovaném systému a tak dále. Všechny tak, jak to máme v tom usnesení. Já si vzpomínám na to, jak jsme čekali, doslova čekali na tom krizovém štábu na to, až přijdou v pátek roušky, přijde v pátek základní, základní vybavení! To je jako kdybyste chtěli dávat injekci bez jehly. Základní vybavení a nepřišlo třeba do Vojenské nemocnice, nula. Přišla zakázka, ta se rozdělila a ve vojenské nemocnici, která by mohla sloužit jako vzor pro boj s virovou infekcí, přišlo nula. Nula. Stejně tak tedy ještě mně zůstává rozum stát, jako jak to vlastně vypadalo v pondělí při uzávěrce těch oblastí, kde je několik tisíc lidí. Došlo k tomu, že v podstatě, teď dám svoji zkušenost a potom ještě jednu věc, došlo k tomu, že byly uzavřeny oblasti, my jsme se v krizovém štábu sešli v 9 hodin, zjistili jsme, že sestřičky neprojedou do práce, dobře, to je další decimace, to je další možná decimace toho zdravotnického personálu. No a potom ještě jsme se dozvěděli a říkali jsme, co bude s našimi pacienty, co mají hemodialýzu, co nemají přístup teď momentálně do nemocnice, cytostatickou léčbu, pár takových situací je, kdy prostě ten člověk musí, protože je ohrožený na životě. Tak já jsem zvedl telefon, zeptal jsem se pana krajského ředitele. Ten velmi dobře, a určitě by mi to tady kolegové z integrovaného záchranného systému řekli, že nemůžou pustit nikoho, že prostě to nejde. Tak jsem říkal, zvolám hejtmanovi. Zavolal jsem hejtmanovi, ten přirozeně to nevzal, což jsem neočekával. Tak jsem mu napsal SMS. Do hodiny potom se situace vyřešila, velmi nenápadně, a potom tedy telefonáty s námi jako s ústředním štábem, tedy se štábem fakultní nemocnice. Za dvě hodiny mi zavolal pan hejtman a to PR, které si dělal, vypadalo tak, že v nich říkal, no vy mi neberete telefon, asi ty telefony klekly. Já už vám 2 hodiny volám. Všechno je v pořádku. A závěrečná věta byla – máme to pevně v rukách. Tři hodiny po uzavření oblasti s několika tisíci lidmi, s nejasnými situacemi, naprosto nejasnými. Tak nám potom hejtman, pan Okleštěk, řekne, máme to pevně v rukách.

Jak to mají pevně v rukách, můžu říct tady, protože paní senátorka Šromová mi dneska ráno, jsme si telefonovali v 7 hodin a až do 8 hodin jsme spolu řešili toto. Píše, že se obrací s dotazem, kdy a kdo bude zásobovat lékaře v uzavřené oblasti ochrannými pomůckami vzhledem k tomu, že se tak zatím neděje s výjimkou jednou roušky pro zaměstnance. V pondělí to bylo uzavřené. Dneska mi toto přišlo – jedné roušky pro zaměstnance ordinace praktického lékaře. Čili člověk v první linii, zajištěné sdružení praktických lékařů. Čili ne vládou nebo hejtmanstvím.

Protože bylo uváděno, že v oblasti může být až 1000 občanů s koronavirem, jedná se o každého 20. potenciálně nakaženého. Když ordinací projde 50, 60 lidí, tak pravděpodobnost je dost velká. Proto je třeba, aby lékaři hleděli na každého pacienta s příznakem jako na pozitivního a při jeho vyšetřování byli chráněni. I občané v uzavřené oblasti mohou trpět jinými chorobami a není možné jim nezajistit lékařskou péči. Teď už víme, že je vymezena nemocnice ve Šternberku pro lidi z postižené oblasti. A to v pondělí, úterý nebylo ještě řečeno, až dnes se to nějakým způsobem definitivně rozhodlo. Potom mi paní doktorka napsala, že se dnes dozvěděla, že na jednoho praktického lékaře přijde respirátor 1. třídy a rukavice a brýle. Respirátor 1. třídy je takový ten respirátor, když třeba něco děláte doma v dílně, tak abyste se nezaprášili, abyste nedýchali prach, tak si dáte respirátor 1. třídy. To, co má naše policie, to je pomůcka typu FFP2, která už je daleko účinnější a o které jsem psal v dopise ráno, že to je konečně účinná pomůcka, ale respirátor 1. třídy, to je v podstatě to, co máme my tady, něco v té kvalitě. Takže to je moje druhá poznámka. Máme to všechno v rukách.

V této situaci, v době, kdy máme katastrofální nedostatek sester a lékařů, tak ne v této situaci, v normální situaci, kdy jsem uvažoval, že svoláme veřejné slyšení kvůli nedostatku sester a lékařů, což může znamenat ohrožení bezpečnosti státu podle mého, ale teď nemluvím v těch kategoriích, které jsou používány v zákonech, ale může to prostě ohrozit, tak v této situaci nám dochází k tomu, že třeba na mém oddělení musím rozdělit lékaře a říkám jim lékaře první linie a lékaři druhé linie. A v druhé linii zůstávají doma týden a potom, pokud se nic nestane a nepřijde nikdo nakažený a my nebudeme muset poslat všechny teď momentálně, protože k tomu není žádný prováděcí předpis, k tomu nám nikdo nic neřekl, jak to máme dělat, takže to všechno už v sobotu byla taková samovýroba toho, jak rozepíšeme služby, aby tam mohl personál zůstat. A kdyby to prasklo v první linii, tak kdo přijde z druhé linie. Takže jsme rozdělili lékaře na první a druhou linii. Ti z druhé linie jsou doma, budou se střídat na konci týdne. A tak to vypadá potom i ve většině. A sestřičky máme rozděleny po třech skupinách po třech, které chodí každá někdy jindy na obědy, které chodí každá jindy, jako ty skupiny, aby se nepotkávaly v šatně. A pokud by se stalo, že to někde praskne, tak aby nám zůstalo místo šesti sester, které by musely odejít na karanténu, pokud by se to stalo, ale za normálních okolností, kdybychom nechali normální režim, tak by musely odejít ty sestřičky, pokud by některá sestřička projevila příznaky atd., tak by do karantény musely odejít tři sestry, které přišly, noční služba, takže by se to týkalo rázem 18 sester. To je obrovské nebezpečí. Koneckonců mediálně známý případ pana doktora z Olomouce, který ordinoval nějakou dobu, tak vyřadil celé oddělení traumatologie a místo nich teď slouží ortopedové. To jsou ty důsledky, které by nám mohly nemocnice vylidnit během krátké doby. Ale je docela možné, že pro zdravotníky by existovaly jiné výjimky, které jsme ale nedostali k dispozici, jak by se tato situace dala řešit. Vím, že ve Vojenské nemocnici v některých oborech slouží dvanáctky a zbývajících dvanáct hodin, buď už je to zavedené, nebo se to očekává, že lidé budou spát v nemocnici, 12 hodin budou dělat a 12 hodin budou spát. To je situace v podstatě teď. A za 14 dní se dá očekávat podle prognózy pana profesora Prymuly a podle prognózy, o které se zmínil i tady pan ministr, se dá očekávat další daleko horší situace. Já jsem chtěl, abyste to slyšeli. Proto jsem chtěl, abychom o COVIDU mluvili, že je to velmi vážná věc a není to jen takové politikum, ale je to věc, která se dotýká opravdu života a zdraví všech 10 milionů obyvatel. Ne, že by všichni umřeli, to v žádném případě, ale prostě i normální onemocnění, které vyřadí člověka na nějakou dobu, je riziko a nemělo by k tomu být přistupováno tak lehkomyslně. To je jedna věc.

A druhá věc, ještě jsem chtěl po panu premiérovi, jestli by mi vysvětlil věci ohledně Ústředního krizového štábu, že nebyly zavedeny standardní mechanismy. Ale to je v podstatě v usnesení řečeno.

Potom bych chtěl vyzvednout občanskou společnost, ta zatracovaná, nehavlovsky smýšlejícími lidmi, kteří říkají: "Občanská společnost není úplně nic moc a důležití jsme my, politici," tak to bych chtěl říci, že se zase ukazuje, že díky občanské společnosti, to je ta základna, na které vyrůstají další struktury včetně nejvyšších státních. To je ta občanská společnost. A neziskové organizace, které jsou mnohokrát dehonestovány. A teď se ukáže, že bez těchto obětavých lidí v neziskových společnostech bychom nemohli jako stát tuto situaci přestát. Takže zároveň mi jen dovolte, abych ocenil a poděkoval mým kolegům zdravotníkům, sestrám, lékařům, potom přirozeně všem, jak je to v usnesení, ale nejen v celé ČR, ale konkrétně i v krizovém štábu Fakultní nemocnice v Olomouci a konkrétně i mým kolegům třeba na oddělení, protože to prožívám s nimi. A potom dalším jako mým, dejme tomu, přátelům a lidem, kteří teď momentálně doma sedí a šijí roušky, což je prostě nepředstavitelné. A můžeme si tady říkat, kolik potřebujeme milionů, nepotřebujeme milionů, ale to se prostě nemělo stát. A ta důvěra ve státní instituce je těžce podlomená. A je to jen kvůli sebestřednosti a kvůli neschopnosti si přiznat, že mám své limity. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji panu senátoru Kantorovi. A teď tu máme dalšího přihlášeného s přednostním právem. Neuplatňuje? Takže se konečně dočkal také pan senátor Dienstbier. Prosím ho o slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Děkuji za slovo, pokusím se být stručný. Musím uznat, že analýza, kterou provedl pan předseda Vystrčil, byla zničujícím způsobem přesná. A mj. se pak v závěru tázal, proč když první výskyt koronaviru byl zaznamenán na našem území 1. března, proč byl krizový štáb svolán až 16. března. A tady k tomu pár doopravdy holých faktů. Ne-li hned 1., tak nejpozději 2. března navrhoval ministr vnitra premiérovi, aby aktivoval krizový štáb a zároveň navrhoval vyhlášení nouzového stavu podle zákona o bezpečnosti ČR. Tzn. v podstatě vzápětí poté, kdy zjevně důvody už byly dány, pokud nebyly dány i dříve. Už toho 2. nebo 3. března se v zákulisí naprosto jasně říkalo, že jediným důvodem, proč se tak nestalo, bylo, že premiér se chtěl prezentovat před národem jako úžasný krizový manažer se všemi důsledky, které tady v analýze pana předsedy Vystrčila zazněly. Žádný jiný důvod jsem nikde nikdy nezaznamenal, takže předpokládám, že to asi tak bude. To je vše, co jsem k tomu chtěl říci, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji za tuto faktickou informaci. A dalším přihlášeným je pan senátor Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Já bych chtěl jen v návaznosti také na projev pana předsedy Vystrčila nám všem připomenout, jak jsme všichni na vlastní oči viděli premiéra, jak na tiskových konferencích říkal: "Krizový štáb je vláda." Viděli jsme to na vlastní oči. Krizový štáb je vláda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji i za stručnost. A pan předseda Červíček.

Senátor Martin Červíček:  Děkuji. Určitě se nenacházíme ve standardní situaci, a protože jsem měl tu možnost být členem Bezpečnostní rady státu i ústředních krizových štábů například v souvislosti s metanolovou aférou, tak si umím představit, že nastává v těchto situacích hodně improvizací a že prostě některé záležitosti se nepovedou. A myslím si, že na to podrobné hodnocení krok po kroku, co se mělo udělat a co se možná neudělalo správně, na to bude dostatek času a asi k tomu teď není úplně prostor. Spíš si myslím, že bychom měli dělat to nezbytné, co máme, a to znamená řídit to profesionálně, odborně, věcně správně. A měli bychom na úrovni vlády a všech dalších subjektů, které teď v tuto chvíli působí v rámci krizového řízení této situace, dělat vše pro to, abychom se nezaobírali věcmi, které se kompetentně nemají dělat tzv. mikromanagementem, ale řešili ty standardní záležitosti kompetentní, které v tuto chvíli byly velmi podrobně popsané, já to tady opakovat nebudu. Nicméně asi se všichni, jak tady sedíme, shodneme, že musíme dělat prioritní a ty nezbytné věci, které jsou teď v tuto chvíli nejdůležitější. A já je všechny nevyjmenuji, ale jedna z nich, ta nejklíčovější je, že jsme povinni zajistit ochranné prostředky pro všechny. Nejen v té první linii, ale dnes už pro celé obyvatelstvo. A já si dovolím prostřednictvím předsedajícího obrátit na pana ministra. Pane ministře, neobstojí argument, že vy nejste nákupčí. To se dokonce od vás ani nechce. Ale moc se omlouvám, vy jste celou veřejnost přesvědčoval dlouhodobě o tom, že všeho máme dostatek. Dlouhé týdny jsme byli přesvědčováni na úrovni krajů například v souvislosti s našimi nemocnicemi a podobně, že jsme připraveni na zvládnutí mimořádné situace tohoto charakteru. A my se dnes a denně dohadujeme na úrovni různých krizových štábů o tom, co uděláme nebo neuděláme a jak zajistíme ochranné pomůcky. A teď už to není o politikaření, teď už je to prostě opravdu o této věcné záležitosti. A pokud se tu vyvolal ten pocit, že je toho dostatek a stát prostřednictvím i vašich vyjádření konstatoval, že jsme na to připraveni, tak je to teď vaše odpovědnost a vy to prostě musíte zajistit. Samozřejmě nebudeme čekat na to, až se povede jeden centrální nákup z Číny, nebo se nepovedl z Ameriky. O tom to teď v tuto chvíli není. Mimochodem improvizace je teď i na úrovni krajů a najednou zjišťujeme, že kdyby nám někdo řekl pravdu, tak jsme schopni si ty věci nakupovat také. Ty kraje rozhodují o mimořádných nákupech. 200 000 respirátorů, 60 milionů, není v tom problém, dostáváme se do situace, že do týdne to máme dostat. Takže tohle je prostě obrovská prioritní záležitost a my máme fungující integrovaný záchranný systém, máme osvědčené krizové řízení, máme lidi v první linii, kteří kdyby ty nepřesnosti v různých dokumentech měli, tak jsou schopni právě díky tomu, že se znají, umí, fungují v podobných situacích, tak jsou schopni to zvládnout. Ale oni nemají teď to nejdůležitější. To, co vyvolal pocit, ten stát, že by měli mít nebo že to dostanou, což jsou ochranné pomůcky. Takže je to obrovský apel na vás, pane ministře, vládo, tohle jsou prostě záležitosti, které teď nebudete dělat sami, já už jsem to tady naznačil, že i ostatní krizový štáby, třeba na úrovni krajů, se o to starají, ale myslím, že toto je absolutně prioritní věc, kterou, apeluji na vás, bychom měli v tuto chvíli v republice zajistit.

A druhá, absolutně nezbytná věc, je, aby po zřízení Ústředního krizového štábu a všech věcí, co nám tady byly naznačeny, aby se opravdu věcně, odborně správně a profesionálně začala celá situace krizově řídit. Přesně ve smyslu toho, jak se předpokládá krizové řízení při vyhlášení nouzového stavu. A řeknu vám jeden jediný důvod. Abychom například měli dostatek informací, podkladů i pro naše rozhodování. A to všechno ostatní, co tu říkali kolegové, nebudu zmiňovat, ale já si myslím, že se teď nacházíme v klíčovém okamžiku, kdy toto jsou prioritní věci a promiňte, pane ministře, to je odpovědnost, která byla vyvolána tím opakovaným prohlášením a ujišťováním veřejnosti, že jsme na to připraveni. A já moc prosím, teď vůbec nejde o kritiku, teď jde o to, že toto si musíme všichni uvědomit a nemůžeme říkat, že my nejsme vlastně ti, kteří by to měli zajišťovat a že to vlastně zajišťujeme a zaplaťpánbůh za to, že tu vlastně jsme a dáváme to dohromady. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Jen pro upřesnění, pana ministra můžete oslovovat přímo. A dalším přihlášeným je pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Já se asi omezím na něco pozitivního. Z toho, co prožíváme a co já prožívám osobně coby hejtman, se mi zdá, že je tady jedna velká naděje. Zatím nemáme tolik pacientů ve skutečně kritickém stavu. Ve Zlínském kraji je teď 38 pacientů, z nichž jedna, 90letá paní, musela být umístěna na infekční oddělení a zdá se, že se lepší. Všechno ostatní jsou stavy naštěstí dobré. Ty důvody mohou být různé, ale faktem je, že co řekl tady pan náměstek Prymula, dnes předseda krizového štábu coby epidemiolog, tak jsou zřejmě i takové, že v Itálii chybí prostředky, ventilátory apod. My se o to celkem živě musíme zajímat, protože chceme připravit naše nemocnice na situaci, kdy pacientů, kteří budou potřebovat ventilaci, je více. Ale v tuto chvíli je to takové. Myslím si, že stát selhal asi tak před 30 lety. A to ve chvíli, kdy jsme začali brát jen to, co je nejlevnější, a přestali jsme se dívat na naši soběstačnost a vlastně bezpečnost. Takže ačkoli jsme byli kdysi schopni zřejmě daleko více, určitě v zemědělství, to, co vypěstujeme, bylo pro nás, to, co vychováme, bylo pro nás. Tak nechci teď říkat, všichni to znáte, ty stavy, jak jsme na tom s prasaty, s obilovinami atd. Tedy možná i s komoditami, které jsou v tuto chvíli kritické ve smyslu naší nesoběstačnosti. A tak jsme pustili všechno až tady na roušky a respirátory. Úžasná věc je, že jsme asi národem velmi kreativním, protože v každém kraji, my máme takový pravidelný brífink hejtmanů, tak téměř v každém kraji ve spolupráci s výzkumným ústavem, nebo s univerzitou atd., s nějakým týmem, se začínají respirátory nějakým způsobem vyrábět. Když říkám respirátory, nemyslím tím tyto roušky. Pak roušky, které jsou skutečně na úrovni respirátorů, které jsou z nanovláken. Takže my v nějakém čase si určitě pomůžeme. Nechť si pan ministr sám odpoví, nebo nám potom odpoví na otázky, proč co nebylo. Já jsem ho tedy poslouchal včera večer v Událostech, komentářích, tam tu otázku dostal také, ale v každém případě ze dvou, té primární úrovně, jisté úrovně sekundární a terciární, což je ta primární úroveň lékařů praktiků, stomatologů, gynekologů atd., ambulantních lékařů, pak jsou to okresní nemocnice coby sekundární. A terciární jsou krajské nemocnice plus potom už fakultní. Tak situace je všude obdobná. Bylo to tak, že my se zásobujeme podobně jako automobilky, tzn. nemáme peníze na to, abychom měli někde halu, kde bychom skladovali roční zásoby. Tzn. ty zásoby jsou zhruba po třech měsících. Ve většině nemocnic, není to ve všech, ale ve většině nemocnic na normální provoz respirátorů a roušek je tak na, řekněme, pět šest týdnů až dva měsíce. Někteří, protože jim zrovna něco dojelo a nebylo to zkonfiskováno někde na cestě, tak měli třeba ochranných pomůcek na tři měsíce.

V každém případě to znamená, že do úplné deprese se nemocnice – tedy většina nemocnic naprostá v krajích – vůbec nedostala, to znamená, že by neměli nic, ale pravdou je, že kdybychom tady měli stovky pacientů, kteří budou žádat nemocniční péči, tak respirátory, které u těchto pacientů již nakažených musíme používat nebo těch, u kterých je předpoklad, že jsou nakaženi, tak jenom pro vaši představu, jeden takový pacient, když přijde dnes do nemocnice a je na ambulanci třeba, i s nějakým jiným onemocněním pochopitelně, tak na sebe váže asi deset respirátorů nejlepších trojkových. Ty stojí dnes kolem 300, 350 Kč. A to je jeden podezřelý pacient. Pokud už by se vir projevil a on musel být na infekci, tak to samozřejmě už pak stoupá. Chci jenom říct, že v lednu ještě – objednávky, které jsme učinili v lednu, tak ty kontejnery nám už nedošli, stejně tak jako praktickým lékařům, stomatologům, atd. Ti, co si objednali něco v té době, tak to prostě do 1. března už nepřišlo – a objednávky se většinou plní do dvou měsíců – tak to prostě není.

Naším nemocnicím byly zabaveny kontejnery ať už v Hamburku nebo v Číně, protože tam to začalo, Čína zakázala vyvážet, takže chceme-li pátrat, kdy kdo objednal, tak ti, co objednávali v lednu na začátku a neobjednali na konci listopadu, tak těm to nedošlo. Ti už měli dodávky, to už skončilo. Tvořivost je ohromná. Myslím si, že zůstanu ještě pořád u toho, co mě nejvíc zajímá, a to je, abychom se z tohoto koronaviru nějakým způsobem poučili, ještě není sice za námi, ale soběstačnost státu se musí projevit také tak, že budeme muset naplnit sklady státních rezerv více a provázat je potom i „s podnikatelským prostředím“ s nemocnicemi, které jsou soukromé, státní atd., aby se odebírali ty starší, ale ještě samozřejmě neprošlé respirátory a pomůcky, což tady zařízeno pochopitelně nebylo, nebyli jsme na toto připraveni. V každém případě bych měl otázku, která vyplývá z toho, co říkal pan kolega, otázka z Olomouckého kraje, pan kolega senátor Kantor, a to, jestli to, co se stalo tam, kdy několik pacientů v Litovli, což není úplně malé městečko, a bylo zavřeno, tak proč se tak neděje po celé republice? Jde totiž o to, že volná tvořivost je nejvíce na závadu, nemyslím ve výrobě respirátorů, ale v opatřeních, která se dělají. To znamená, na jiných místech se celá centra nezavírají a v tomto smyslu by měl postupovat krizový štáb, teď myslím Ústřední krizový štáb, aby nedal jasné noty, jak postupovat, aby každý, řekněme hejtman, nevymýšlel nějaký nový způsob, který potom způsobí to, když jsem byl doptáván, zda bychom neměli sestřičky ve vedlejším kraji, my jich máme tak akorát teď, abychom je poskytli do Olomouckého kraje, protože oni nemají lidi do práce. Na to bych prosil pana ministra, který je přítomen, odpověď, jestli mají už systém, jak přistupovat k tomu, kdy se zavírají a obstupují policií některé obce apod. To je tato věc. Myslím si, že usnesení, které tady je, tak pro něj hlasovat nebudu, protože si myslím, že v tuto chvíli, že to není dobrá – pokud neměníme předsedu vlády dnes nebo zítra a vládu obecně, tak si myslím, že bychom to měli podrobit takovéto kritice a skutečně dobré, mnoho věcí je určitě pravda, ale až ve chvíli, kdy se na záležitosti budeme dívat s jasnou hlavou a my konce dní a důsledků nejsme ještě zdaleka možná ani v polovině. To znamená, křivka, která je náběhová, pacientů ještě chvilku zřejmě poroste. Řeknu dvě věci, které si myslím, že z mého pohledu byly zásadní chybou, která se už teď napravila naštěstí. To určení, že linka 112 bude využívána pro ty, kteří mají obavu před koronavirem, tak podle mě bylo celkem fatální, protože mám jeden doložitelný případ, pochopitelně to nebudu tady vyprávět, myslím s těmi podrobnostmi, ale díky tomu, že lidé zahltili linku 112, tak se mnozí lidé nedovolali na tu 112, kterou potřebovali, tím pádem ale při přepojování ani na 155. Znám jeden případ, kdy sanitka k pacientce, u které bylo téměř zastaveno dýchání, přijela za tři čtvrtě hodiny, protože nebyli schopni operátoři to vyřídit. Dnes, pokud naběhne dobře linka 1212, tak tyto věci vyřídí, a je to dobře. Druhá věc je, že jsme nikdo asi nepočítali s tím, jak některé zprávy, které získáváme z médií, kdy téměř ani jedna není pozitivní, minimálně jsou neúplné, o tom, jak líčí italská lékařka, jak to dopadne s těmi, co jsou nakažení koronavirem, jak půl hodiny umírají při respiračním problémech a zadusí se, tak samozřejmě je to podmíněno také tím, že nějaký ojedinělý případ snad ano, ale jinak pokud máte ventilaci a léky, tak se toto nestává, a to, že oni ji nemají, nicméně to tak vyděsilo naše lidi, že já osobně jsem musel jet do jednoho vchodu, kde naprosto nevinní lidé jen proto, že dobrovolně zůstali – oni nebyli v Itálii, nikde - doma, protože se potkali právě s navrátilci z lyžování, tak celý vchod tam v Lombardii pálil, protože chtěli, abychom je přestěhovali někam jinam a oni nebydleli v sedmipatrovém vchodu. To jsou věci, které je potřeba také vzít. A informovanost obyvatel, kdy kdo podá horší zprávu, ten je lepší, tak to si myslím, že není dobře a právě krizové štáby mají zvolit správný způsob komunikace ven, což je dnes hrozně důležité, to znamená, aby informace byly rychlé a pravdivé, ale nemohou být zcela přesné, protože požadavky starostů na to, abychom jim řekli, kteří lidé jsou nakažení, tak jsme museli – protože lékařské tajemství se neprolamuje tímto žádným z opatření – udáváme jenom, kolik lidí se ve kterém okresu nakazilo, protože to, co to způsobuje v některých vesnicích, ne ve všech, tak je velký problém. Můj příspěvek chci skončit s tím, že věřím, že krizi zvládneme, jsem o tom přesvědčen nějakým způsobem. To, že tady ochranné pomůcky chybí atd., to si stěžovat nebudu, to bylo již řečeno a říkáme to pořád. Nicméně to, že dnes už mnoho lidí si ochranné pomůcky pořídilo, na některých z nás to je vidět, ta moje je také ušita mou dcerou u nás doma pro naši rodinu, a lze to tedy, tak nás opravňuje k tomu, že opatření se zpřísňují, od zítřka ve Zlínském kraji jsem vydal opatření nebo rozhodnutí, kde lidé na veřejnosti a v obchodech nesmí bez nějaké ochrany být. Teď vláda samozřejmě, jak jsem slyšel, jsem to nevěděl, ale teď mi píší, že to bude vyhlášeno asi také, což si myslím, že teď je už dobře, protože některé ochranné pomůcky začínají přicházet a hlavně si ty úplně obyčejné, ty nejjednodušší, občané mohou vyrobit sami, ale co potřebujeme skutečně, a to je ta druhá věc, na kterou jsem zapomněl, omlouvám se.

My totiž jsme zatím nestanovili tu primární sféru, to znamená praktické lékaře a dětské lékaře, gynekology, myslím ambulantní apod. To znamená nemocnice máme pokryty, to určitě ano, ale pokud zavřou všichni praktičtí lékaři z důvodu nedostatku ochranných prostředků své ordinace, tzn. tam potřebujeme trojkové a dvojkové respirátory, jinak trojkový respirátor se dá používat čtyři, pokud má ventil a je dobře používán, tak osm hodin, dopadne to tak, že ten "run" na pohotovosti nemocnic budeme zvládat hůře a ještě navíc budeme mít velký problém s tím, že lidé, kteří na pohotovosti chodí, tak my je neumíme dobře nafouknout, uděláme tam sice stany, budeme rozkládat lidi, ale víte, bude to nákladné, ohromné opatření, velmi se přimlouvám, pane ministře, pro tuto sféru nám dodejte respirátory co nejdříve, ať tento problém řešit nemusíme. Děkuji vám moc a prosím pana ministra o ty dvě odpovědi, to znamená, jak to bude s lékaři, to jsem říkal teď, v primární sféře, kdy budou zásobeni a jak to je tedy se uzavírám vesnic a celých oblastí, což způsobuje velké problémy nejenom v záchranném systému, ale vůbec obecně v dodávkách obyvatel.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore a doufám, že se blížíme k závěru. Prosím, kolegové, je to jenom přání, nemám na to právo, ale pokuste se omezit na informace, které zde ještě nezazněly, abychom stihli ještě zbytek programu a nemuseli tuto výjimečnou schůzi nebo schůzi za takto výjimečných podmínek ještě absolvovat ještě v zítřejším dni, ale zpátky k řečníkům. S přednostním právem pan senátor Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, budu velice stručný, protože tady hodně věcí zaznělo, ale musím připomenout tři věci. Chtěl bych především poděkovat panu předsedovi Senátu za tu analýzu, s tím, že mám také velmi bohaté zkušenosti s krizovým řízením, nejenom s povodní, ale při likvidaci třeba ptačí chřipky v Pardubickém kraji a vím, jak je to zpětně důležité postupovat podle přesně platných pravidel. Mám dotaz, jestli je tady ještě pan ministr, na jednu věc, a to je, kdy a jakým usnesením nebo jestli na jednání vlády byl změněn statut. Protože statut byl změněn jasně účelově, pro tuto záležitost, ale kdo to schválil, to jsem se nedozvěděl. Kolega Vystrčil také na to upozorňoval, ale právě tím, jak byl účelově změněn statut, mi připomíná období naší dřívější vlády nebo vlády za komunistů, kdy byla ideologie vládnoucí v rozporu s fakty, tak to dopadlo tak, že fakta byla potlačena a zvítězila ideologie, v současné době je to soběstřednost, podle mě názory psychopata, který je dnes premiérem této země. Jsem nesmírně rozhořčen, ke třem výzvám bych chtěl ještě dodat jednu věc. Výzvu, jak vyzýváme vládu, takže bychom měli ještě vyzvat speciálně premiéra, aby už přestal lhát. Takhle jednoduše. A čtvrtou poznámku, co říkal kolega Kantor, bych chtěl říci, protože jsem měl v pondělí neustále problémy, to je zážitek z praxe z terénu opomenout, mluvíme o lékařích, mluvíme o bojovnících v prvních liniích, IZS, to je všechno samozřejmě v pořádku, důležití jsou obvodní lékaři. Chtěl bych tady ještě připomenout práci neziskovek, ale především všech pracovníků v sociálních službách. Jsem dlouhodobě předseda správní rady jedné neziskové organizace v sociálních službách, jedné z největších v Pardubicích, kterou zajišťujeme skoro všechny sociální služby nebo většinu sociálních služeb v Pardubicích, museli jsme v pondělí některé věci uzavírat, jako je domov důchodců nebo azyláky a ještě další, protože nebyla ani jedna rouška, ani jedny ochranné prostředky pro pracovníky, kteří s nimi pracovali. Lidi, kteří mají pracovat a zajišťovat chod třeba komplikovaných osob, jako jsou bezdomovci, to bylo velmi tristní, a my jsme tyto věci museli zavřít nebo pozastavit provoz, tím, že jsme byli okamžitě kritizováni z magistrátu, nebo byla na nás poslána stížnost. Takže bych chtěl říci, že ještě také pracovníci sociálních služeb patří do té první linie.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore a dalším přihlášeným je senátor Pavel Fischer. Pane senátore, prosím.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo. Žijeme skutečně v mimořádné chvíli. Je potřeba se semknout, je potřeba táhnout za jeden provaz, ale zároveň je potřeba hrát podle jasných pravidel. A i v mimořádných dobách je potřeba, abychom působili v souladu se zákonem a aby v právním státě a v demokracii tady probíhala parlamentní kontrola, proto je tak důležité, že tady máme dnes možnost o věcech spolu přemýšlet, pojmenovat co se povedlo, ukázat na to, co se zatím nedaří a dát také zpětnou vazbu těm, kteří rozhodují, kudy dál. O krizovém řízení tady padlo tolik slov, že netřeba je doplňovat. Ano, něco se popletlo nebo nenasadilo včas, a v našem usnesení o tom mluvíme. Mluvíme tam o zpoždění aktivace krizového štábu. Ale mluvíme také o strategické komunikaci, o tom vysvětlování veřejnosti, co vláda dělá nebo dělat bude nebo dělat musí. A tady máme také za sebou zkušenost, že ne vždycky všichni věděli, neříkala se vždycky pravda a řada aktérů, a to i institucí, zůstávala v mlze a nevěděla kudy dál. Situace je mimořádná proto, že nejde jenom o zdravotní krizi, ale také bezpečnostní. Podívejme se na to, že na začátku, když jsme začali řešit pandemii této nákazy, která k nám přišla z Číny, přichází také zpráva o kybernetickém útoku na brněnskou nemocnici. Na jednu z nejvýznamnějších v oblasti. To není samo sebou. Nevíme, kdo je za tím. Ale víme, že se jedná o instituci, která má velmi důležitou roli v péči o zdraví obyvatelstva. A proto se mi zdá, že musíme tyto věci pojmenovávat tak, abychom je uměli propojit. Proto je tak důležité, aby také Ústřední krizový štáb měl co možná nejvyšší vedení, které propojí jednak péči o zdraví, jednak bezpečnost a jednak zahraniční dopady, o kterých také byla dnes řeč. Skutečně jsem přesvědčen o tom, že bez toho, že budeme v rámci evropského prostoru s našimi sousedy přemýšlet nad nejlepším řešením a také hledat cestu k solidaritě, se z toho nevyhrabeme. V usnesení, které jsme připravili, oceňujeme iniciativu občanů a velmi vysoce hodnotíme schopnost si poradit vlastními prostředky.

Zároveň povzbuzujeme všechny, kdo jsou v první linii, to, co je potřeba narovnat, k tomu vyzýváme vládu, je zajistit ochranné prostředky, zajistit dostatek testování po celém území, samozřejmě narovnat i způsob informování nejširší veřejnosti. Jsme občansky postavená společnost, která počítá s aktivním a sebevědomým a odpovědným občanem. Právě k občanům je potřeba, abychom dávali informace co možná nejrychleji, v úplnosti, aby mohli podle toho také odpovědně jednat. Děkuji proto moc za tuto chvíli sebereflexe. Doufám, že jste viděli, že jsme nechtěli lacině kritizovat, ale naopak poukázat na to, co fungovalo a kde a proč a zároveň vyzvat vládu, aby fungovala v souladu s krizovým řízením této země, protože jsme skutečně v krizi. Není jenom zdravotní, je také bezpečnostní, a proto k tomu musíme takto přistupovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nyní poprosím pana senátora Hampla.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, já jednak chci deklarovat s tím usnesením, chtěl jsem vyjádřit poděkování panu předsedovi Senátu za jeho velmi podrobnou analýzu situace. Je to příznačné, že jeho první zasedání Senátu ve funkci má takovouto podobu, takovýto obsah. Myslím si, že je zřejmé každému, že situace je opravdu, jak o tom mluvil i pan ministr, bezprecedentní, nikdo z nás nic takového za život asi nezažil. Do jisté míry je pochopitelné, že se nějaké chyby při tom mohou stát. Ale myslím si, že aspekt toho, že právě proto je obrovskou chybou dnes nevyužít mechanismy, které jsou předpřipravené, které jsou celkem sofistikované, které jsou docela vyzkoušené jinými druhy krizí, ale přece jen krizí, nadřadit tomu osobní PR je prostě katastrofické. Naprosto se ztotožňuji s uznáním pro všechny lidi, kteří v tomto jsou osobně aktivní. Obrovská poklona, ale obrovská poklona všem zdravotníkům a také sociálním pracovníkům v té první linii. To prostě je hrdinství úplně natvrdo, co oni předvádějí v masových počtech, jenom se opravdu modlím, aby to neodskákali.

To, co jsem ale hlavně chtěl říci, že my vidíme dnes, že ta trajektorie, ta dynamika přibývání nových případů je vlastně ve všech zemích docela podobná, když se to srovná na velikost populace a na moment, kdy se objevil první případ. Tak prostě to má nějaký exponenciální nástup, víceméně v podobné dynamice. A vlastně to úzké hrdlo celého toho systému, také to zmínil pan ministr, je vlastně vybavení a lidi schopní ho obsluhovat, pro ty kritické případy. V zásadě ventilátory případně ECMO. Těch není nekonečný počet v jednotlivých zemích. A také jsou potřeba i na jiné věci, nebo primárně je máme na jiné věci. Jenom proto, že tady máme koronavirus, tak neubude infarktů. Možná třeba na chvíli ubude dopravních nehod vážných, to je možné. Tady si myslím, že to přesně vede k tomu, že potenciální výhoda, kterou bychom se měli snažit využít, je zase možnost solidární spolupráce v rámci širšího společenství Evropy. Tady vidíme, že zatímco Itálie, Španělské, do značné míry už dnes Francie jsou v dřívější fázi trajektorie, tragičtější už dnes, tak na druhou stranu země, jako je třeba Rumunsko, tak zatím ještě v této fázi nejsou, asi se do ní dostanou, ale v tu dobu už to začne nejspíš polevovat v zemích, které byly první. Tady je skutečně možnost se domluvit na přesunu nebo výpomoci s kritickou infrastrukturou, teď mám na mysli opravdu specificky ventilátory a lidi schopné je obsluhovat, tak si myslím, že může být obrovskou pomocí, Česko by z tohoto nemělo vypadnout, resp. mělo by podle mě konstruktivně přispívat k tomu, aby se takovýto mechanismus rozjel. Máme tady precedens, už si hlavy států v tomto konferovaly pomocí videokonference, v zásadě v principu na něčem takovém se shodli, myslím si, že to stojí za explicitní podporu. Druhá věc je, to jsme tady zatím primárně neřešili, dnes se tady díváme skutečně hodně na eminentní zdravotní problém, ale to, že to bude mít drsné ekonomické dopady od jednotlivých zaměstnanců po celé firmě, je evidentní. Tady zase společné tažení za jeden provaz nebo společný rozumný systém, nějaké výpomoci v Evropě, myslím si, že je úplně kritický.

A poslední věc, která s tím souvisí, kterou bych chtěl rád také ještě říct, a zase, dotkl se toho už tady kolega Čunek, zase nám ta situace nasvěcuje, jak možná nepřijatelně moc jsme se stali závislí na Číně. V obchodních věcech je to jedna věc, ale v momentě, kdy jde o komodity, které jsou nějakým způsobem kritické, dneska jsou to ty, odpusťte to slovo, přiblblé roušky, jednoduché, to není žádná high-tech, to jsou jednoduché věci, ale když jde o velký objem, tak najednou to špatně zvládáme. Takových věcí může být mnohem víc, můžou být jiné druhy krizí bezpečnostních, kde najednou také zjistíme, že nejsme schopni to bez té Číny zvládnout. A to jsme v situaci, kdy se Čína zrovna nechová úplně kamarádsky. Takže si myslím, že i tato situace, promiňte, že to možná zdánlivě pro někoho odvádím od toho, že sestra v ordinaci nemá roušku, do mezinárodní sféry, ale myslím si, že i toto je věc, která je důležitá, z hlediska jakoby budoucí robustnosti našeho systému, našeho bezpečnostního systému. Trošku to zmiňuji proto, že i na Evropské radě, která se bude konat za týden, tak příprava summitu EU-Čína má být na programu. Podle mě je super domlouvat se na tom, jak budou přesně vypadat ekonomické vztahy s Čínou, ale tento aspekt si myslím, že tam absolutně nemůže, a velmi výrazně, chybět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nyní poprosím pana senátora Nenutila.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já jménem senátorských klubů ČSSD a ANO podávám dva návrhy, aby se při hlasování o navrhovaném usnesení body 2, 3, 7 a 8 hlasovaly zvlášť, a ten druhý návrh, vycházím z materiálu posledně rozdaného, který podepsal pan senátor Kantor. Tedy body 2, 3, 7 a 8. A ten druhý, abychom se před hlasováním odhlásili. Tedy abyste nás odhlásil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, s tím počítám, samozřejmě. Děkuji, pane senátore. Byl to návrh na způsob hlasování. Pan zpravodaj jistě vnímá, když tak mu pomohu. Dalším přihlášeným je paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, dlouho jsem zvažovala, jestli se zapojit do debaty, chtěla bych poděkovat panu předsedovi Senátu a jeho týmu za rozbor, který provedl, a analýzu problémů, které nastaly, stejně tak se velmi ztotožňuji s tím, co tady zaznělo ze strany pana předsedy zahraničního výboru, pana senátora Fischera, i mého kolegy Hampla, situace v Olomouckém kraji není jednoduchá, já jsem měla stejné dotazy na pana ministra zdravotnictví, pokud se týkalo Olomouckého kraje a vyhlášení zvláštního stavu, který zamezil pohyb obyvatel z těch měst, způsobil problémy, jaké jsou k tomu tedy stanovené podmínky do budoucna, protože se stalo, že já jsem měla dotazy, volali mi lidé, jestli se nebude zavírat Olomouc, jestli se nebude zavírat jiné město, vzbudilo to mezi lidmi obrovský chaos. A teď tedy to, co hlavně bych chtěla říct, já si myslím, že bychom neměli ty občany ČR podceňovat, že bychom se neměli tvářit, že jich se to netýká a všechno je zabezpečené, pak se ukáže, že to zabezpečené není. Je důležité informovat. Už tady přede mnou kolegové hovořili o tom, že informace, které byly, tak některé byly naprosto mimo realitu, některé samozřejmě se časem ukázaly, že byly nedostatečné. Pan kolega Wagenknecht hovořil o tom, že by lidé měli nosit rukavice, to je maličkost. Přece každý má doma rukavice. Ale zatím to nezaznělo, že by se měly nosit brýle, to je další maličkost, kterou by lidé měli vědět. To se šíří jakýmisi kanály jako neověřené zprávy. Samozřejmě, že to poškozuje tu důvěru v tu situaci, která je, a v to vedení, které je.

Já se ale vrátím ještě k jedné věci, víte, hovořil o tom hezky pan senátor Fischer, že máme občanskou společnost, občanská společnost, když bude mít informace a bude vědět prognózy, které říkáte, že vůbec neřeknete, my se je dozvídáme z Německa, možná nejsou pravdivé, dovídáme se je ze zahraničních serverů, kde to prezentují, ale z vaší strany ty prognózy lidé ani nemusí vědět. To není správné, protože lidé jsou schopni, a máme nesmírně flexibilní a aktivní společnost, jsou schopni se na to připravit. Takže to je moje prosba na pana ministra, aby lidé dostávali zavčas konkrétní informace, možné prognózy vývoje, aby se na to dokázali připravit. S vaší samozřejmě pomocí, odpovědností, kterou k této věci máte.

Mě zajímá jedna věc, tady se hezky hovořilo o rouškách, my jsme dnes vyfasovali, někteří, takové ty obyčejné roušky, hygienici říkají, to je jenom na tři hodiny, pak to vyhoďte. Tak je to taková trošku hra. My tady sedíme dneska déle, máme roušky, takže už bychom je měli mít třikrát. Kolik by jich mělo být milionů z té Číny? Asi tedy opravdu, opravdu desítky, stovky milionů. Není rozumnější se právě obrátit na tu občanskou společnost, na naše zdroje, když mám roušku, kterou si obyčejnou ušiji, tu prostou, z látky, tak ji můžu dokonce vyžehlit, můžu ji vyprat, opakovaně použít. Místo toho to řešíme tímto způsobem. Já chápu, že nějaké roušky tohoto typu byly potřeba, ale stejně tak jsme měli společnost informovat a říct třeba, prosím vás, pokud kdo může, tak si takto šijte roušky, určitě by to pomohlo, lidé by na to byli připraveni, nemuseli chodit teď 14 dní a říkat, jéžiš já nic nemám, kde to vezmu, mít z toho tento problém. My nakupujeme miliony roušek, které mohly být nahrazeny lepšími, které se dají opakovaně využít. Tak to jenom taková poznámka ještě detailní.

Čili prosím o ty informace a děkuji za tu možnost, že jsem měla panu ministrovi možnost tohle říct. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  S přednostním právem paní místopředsedkyně Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane ministře, dnes už podruhé, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já jsem nakonec velmi ráda, že jsme tento bod zařadili. My jsme včera velmi váhali, jestli máme občany této země dostávat znovu do víru tématu, které když otevřou jakákoliv média z internetu, tak jsou plná této krize. Já jsem si s velkou pozorností poslechla všechny vaše příspěvky, za které všechny děkuji, obzvlášť za ty věcné, v čele s panem předsedou Senátu, ale chci říct, pane ministře, že my jsme vás tady nepřišli postavit na koberec na hanbu, ale že jsme ti senátoři, kteří jsou v terénu, nejsme v té první linii, takže nejdeme rýpat, ale jsme v centru dění, jsme často šéfy organizací, sociálních, zdravotnických, školských, zaměstnavatelé, malí, velcí a skutečně vidět exkluzivní tiskovku, promiňte mi to, se samozvaným předsedou krizového štábu, kterým byl pan předseda vlády, a pak vidět tu realitu, tak bylo to tristní, my jsme ty informace jiné bohužel taky neměli. To, co tady zaznělo, já bych velice ráda, jak řekli autoři usnesení, že my vám chceme nastavit zrcadlo, i tu pomoc, o které bylo řečeno, protože v tom terénu máme možná větší dosah, než to vypadá, než vy si myslíte. My jsme teprve asi v třetině té války, ona ta válka opravdu bude trvat, my si zase potom můžeme sednout, my jistě nebudeme jako Senát zasedat každý týden, abychom vám říkali, vy, vy, vy, vládo, ne. My konstatujeme věci z praxe, já bych ráda, tak jak pan ministr se zmínil, že musíme tuto krizi vnímat nejenom v kontextu naší vlády, ale že to bude kontext evropský, nakonec k tomu i to usnesení směřuje, ale já doufám, že to bude i kontext celosvětový, protože krize, které jste tady, kolegové, pojmenovali, tak já si myslím, že ne nadarmo se s takovým, teď bych řekla, trošku někdy u některých opovržením, hovoří i o klimatické krizi. Neříkejme si, že dopad tady nebude, možná, že se naše zeměkoule už na to nemohla dívat a čistí se po svém, protože lidi neposloucháme.

Já bych chtěla ve jménu toho, co jsem řekla, panu ministrovi, s dovolením k tomu našemu usnesení dodat ještě jeden bod, bavili jsme se tady o tom, jak to bude, co bude, znovu opakuji, že nestřílíme do jednotlivých členů vlády, obzvlášť do těch, kteří se staví k té věci prakticky, ale ráda bych tam přidala ještě jeden bod, je to III. k výzvám vlády. Já bych ho s dovolením přečetla, je to:

III., jinak je to číslo 11, vyzýváme vládu, aby vyvodila, teď říkám, teď ne, bezprostředně, ale do budoucna, konkrétní důsledky, vč. personálních, za to, že zemi chybí miliony ochranných prostředků, roušek, ústenek, respirátorů a podobně. Řekněme, že to naše, ať už se v jakékoli podobě usnesení přijme, tak aby to byl opravdu materiál pro další jednání, ať už tedy na národní úrovni nebo na celoevropské, věřím, že přispějeme jako český Senát zkušenostmi z terénu a tím vyvozováním důsledků i potom na konci války s virem, který, doufám, že společnými silami zmůžeme, že z toho vyjdeme očištěni, možná moudřejší, možná přátelštější, ale že určitě to bude k něčemu. Děkuji za pozornost. Jo, pardon, ještě jednu věc, to jsem si udělala takovou poznámku. Je tady i paní ministryně financí, já bych členy vlády ráda vyzvala, aby dali pozor teď v tom tzv. válečném stavu, aby se náhodou nenamíchali do nových zákonodárných aktivit takové věci, které by tady mohly míchat kartami, v ČR, tak jako nám teď bylo avizováno, že se tam dostal takový návrh na změnu vlastníků zemědělské půdy atd. Takže jenom bych ráda, abyste ty věci hlídali, abychom se nedostali do nějakých prekérních situací a nemusel pak Senát zase mimořádně zasedat a podepisovaly se petice atd. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně, dalším přihlášeným s přednostním právem je pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Omlouvám se, že ještě jednou, dobrý den, dobrý den, ministři, jenom bych vás chtěl požádat, abyste zavedli v rámci krizového řízení příklady dobré praxe, to znamená, abyste od nás, my, kteří jsme dole na těch samosprávách, obecných nebo krajských, abyste naše nápady přebírali, v podstatě přes vás je rozšiřovali. Ne ta planá různá prohlášení, která dáváte do televize, ale příklady dobré praxe. Takhle pomůžete národu nejvíc. A potom druhá věc, chci požádat samozřejmě krizový štáb, všechna ministerstva, ale i hejtmanství i obce, my jsme se ponaučili v povodních, my jsme se ponaučili po Kyrillovi, při dalších katastrofách, tohle je něco, co zažíváme nově. Já vás proto chci požádat, aby to bylo pro ty budoucí generace, aby na všechno, na co narazíme, neumíme řešit, nebo to, co bylo špatně, to teď není o kritice, ta teprve přijde, až dá pánbůh, to všichni překonáme ve zdraví, tak aby se zaznamenávaly ty věci, protože když bude po válce, ono se hodně rychle zapomíná. Všechno zaznamenávat, potom aby se to dalo zapracovat do krizových štábů této republiky, ale samozřejmě krajů, obcí a podobně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Já bych jenom zmínil dvě věci, jednu, že ministr rozhoduje ve své gesci naprosto samostatně, nepotřebuje k tomu nic, jsou to mnohdy miliardy, které svým podpisem a svým rozhodnutím někam alokuje atd. Zatímco hejtman a starosta na všechno, téměř na všechno, zvlášť co se týká peněz, potřebuje rozhodnutí zastupitelstva nebo rady. V případě krize dochází k tomu, že hejtman nebo starosta rozhoduje potom jako šéf krizového štábu nebo bezpečnostní rady.

A to je jenom poradní orgán. A hejtman nebo i starosta v tomto případně rozhoduje sám. A to je asi ten rozdíl, kdy si myslím, že pan premiér a možná někteří ministři tak jaksi nedokázali přestoupit do toho jiného módu krizového štábu, protože se jim zdálo, že to je vlastně jedno při tom rozhodování, zatímco hejtmani i starostové si to velmi dobře uvědomují. A pak možná jednu pozitivní informaci. Já jsem samozřejmě nekontroloval nikdy nějaké pandemické plány. Jenom jsem viděl, že je máme. Teď jsme je kontrolovali, hned jak v Číně začala krize, a my jsme začali tušit, že to může přijít sem. A můžu vás ujistit, že, nevím jak u jiných, ale my zcela jistě ve Zlínském kraji nejsme zas tak dobří a výjimeční, jsme zcela normální, a všechny nemocnice mají své pandemické plány. A potom v případě tohoto koronaviru samozřejmě tady je potřeba více ventilátorů, a tedy těchto prostředků, takže teď je nakupujeme, pan ministr mě ujistil, že je nakupovat máme a že nám je dokonce vláda zaplatí, mimo ty, které máme, ale říkám to proto, aby občané naší republiky nezemřeli z hrůzy úplně zdraví. Prostě ano, cokoli se stát může, to je pravda, ale já jsem přesvědčen, že s tou velkou úrovní zdravotnictví, o které nikdo z nás nepochybuje, v porovnání s jinými státy ve světě, tak i tyto věci jsou u nás celkem dobře nastaveny. Jde hlavně tedy v nemocnici pro vás laiky o to, že vlastně utlumujete veškerou činnost, která je zbytná, plánované operace kyčelních kloubů a tak podobně. A tyto oddělení přesouváte do té oblasti, která je v tu chvíli potřeba, a de facto se nemocnice z tohoto pohledu, samozřejmě se uzavírají, aby ten vir nebo aby se nepřenášela ta choroba tedy v těch pandemických plánech a podobně. Takže mnoho věcí, my tady jsme na to nachystáni. Když mluvil pan kolega Červíček, tak jsem si to uvědomil také, že my skutečně nejsme jak nazí v trní. Když všichni činovníci budeme postupovat podle těchto plánů a podle zákona, tak si myslím, že to může i dobře dopadnout. Tím já nevolám po nějaké administraci, ale po zvládnutí situace standardním způsobem.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je Pavel Karpíšek. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Karpíšek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Já možná jenom jeden dotaz, abych déle nezdržoval. Možná ne úplně související s tím, ale myslím si, že ano. Chtěl jsem se zeptat, protože zaznamenáváme, že samozřejmě tento nouzový stav a situace obecně bude mít dopad na ekonomiku, má dopad na zaměstnavatele, omezuje se spousta činností, největší zaměstnavatel zastavuje dnes svoji výrobu. Je tady u nás tisíce agenturních zaměstnanců. Zaměstnavatelé co první udělají, pokud budou omezovat výrobu? Propustí agenturní zaměstnance. Jsou tady zahraniční, z Evropské unie, ale i ze třetích zemí. Mají tady pracovní povolení a zůstanou bezprizorní, koncentrovaní na těch ubytovnách. Kdo je ve svých městech nebo obcích, víte, jak to tam vypadá. Jestli se také řeší, co s nimi? A dneska při tom ztíženém režimu na hranicích nemohou okamžitě odcestovat a řada z nich nebude chtít. Mají tady pracovní povolení, mají tedy nárok na zdravotní péči, aby nebyl problém tam, v těchto koncentrovaných ubytovnách. Aby tito zaměstnanci nebo tito agenturní pracovníci nezahltili to naše zdravotnictví. Víte, nesmíme se scházet, nejdříve to bylo 500, 100, 30 lidí. Ale oni jsou koncentrovaní na těch ubytovnách. Jestli máme také nějaké řešení pro tenhle případ. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Paní senátorka Hubáčková.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za slovo. Já, jako pracovnice krizových štábů a krizového řízení, letitá, od roku 97 nejméně, chci jenom říci, že souhlasím s tím rozborem, který tu předvedl pan předseda Senátu. Trvám na tom, abychom odsouhlasili, že nasazení krizového štábu bylo pozdě. A chtěla bych zdůraznit výzvu, krizové plány a vše se přece předělává až na základě zkušeností. Pracujme podle toho, co je osvědčeno a schváleno. Neměňme nic za běhu, jak se stalo teď. A měli by i pracovníci krizových štábů čas pracovat, nemuseli by běhat za námi, měli by na to své tiskové oddělení, měli by víc času rozebírat skutečné problémy a situaci. Takže připojuji se k tomu, trvám na tom, že nasazení krizového řízení přišlo pozdě, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. A nyní poprosím paní senátorku Vítkovou.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Pěkné pozdní odpoledne. Já bych chtěla vyjádřit svůj souhlas s tím, co bylo řečeno ohledně krizového štábu. Také jsem jako místostarostka 14 let v této pozici se různých aktivit zúčastňovala, ale hlavně bych chtěla vyjádřit to, co zde také zaznívalo. A to poděkování spolkům a neziskovým organizacím, které dobrovolně vlastně rozhýbaly celé to dění kolem šití roušek. Vím, že u nás se to rozbíhá, mám neustále informace a je potřeba poděkovat skautům a ženám v různých spolcích a všem dobrovolníkům.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. A ještě to stihla paní senátorka Dernerová?

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, já děkuji, jenom velmi krátce. Já bych jenom chtěla poprosit pana ministra, jestli by nás tady mohl ujistit o tom, že Nemocnice Na Homolce a u svaté Anny opravdu nebudou covidovými nemocnicemi, že to bude rozprostřené? Protože co vím, tak Nemocnice Na Homolce nemá ani samostatné infekční oddělení, takže jestli bych mohla poprosit o toto. Jestli už je nějaký plán, jak to tedy bude rozvrstvené, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, tím se dostáváme k mému záměru, asi tak tři čtvrtě hodiny starému, že bych požádal pana ministra, aby požádal na vaše otázky. Sám si jich vybavuji zhruba 6. Ale u dvou už nevím, na co byly. Ale myslím, že to byly otázky pana senátora Kantora. Ale pan ministr to jistě sledoval a poskytne nám tyto odpovědi. Po jeho vystoupení, pokud nebude už další zájem připojit verbální souhlas s návrhy, tak bych si dovolil rozpravu využít. Já jen využívám času, pane ministře, než dorazíte. Prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte tedy, abych zodpověděl, doufám, na ty základní dotazy nebo připomínky, které zazněly. Nechci v tomto směru nikterak vyhrocovat tu debatu, takže se budu snažit skutečně být maximálně věcný. Pokud jde vlastně možná o tu poslední otázku, kterou si pamatuji nejlépe, tak to je otázka covidových nemocnic. My předpokládáme, že v těchto nemocnicích budou tito pacienti, ale určitě to neznamená, že by ty nemocnice byly v zásadě uzavřeny a nevykonávaly tu svoji standardní činnost. Bude tam určitý počet lůžek té intenzivní péče, ventilovaných, na to vyčleněn. Tak ale, aby ty nemocnice mohly standardně fungovat, mohly fungovat jejich týmy. Znovu říkám, víme, že zejména na Homolce, ale i svatá Anna, jsou tam týmy, které jsou specializované v určitých oblastech a určitě nechceme jakkoliv ohrozit jejich fungování. Homolka, gama nůž, to jsou samozřejmě věci, které musí nadále fungovat. To znamená, jsme domluveni, včera jsme seděli s panem ředitelem o vyčlenění určitých lůžek, ale nebudou to jediná lůžka pro covidové pacienty. My chceme rozprostřít ty kapacity po celé republice i v jiných nemocnicích. Právě proto jsme omezili elektivní péči a chceme, aby tedy nemocnice poskytovaly pouze akutní péči a takto na to byly připraveny. Ostatně už to taky je, protože máme v České republice v tuto chvíli, já jsem to ještě ověřil, úplně aktuální informaci, tři pacienty na plicní ventilaci, ten čtvrtý se zdá, že, který je vlastně ve fakultní nemocnici v Plzni, že nakonec možná bude negativní, že ten první pozitivní test sice byl pozitivní, ale teď podle mých informací byl negativní. Takže uvidíme. Každopádně tři jsou jednoznačně pozitivní na plicní ventilaci, a to jsou vlastně dva na Bulovce a jeden ve všeobecné fakultní nemocnici, takže už dnes vidíme, že samozřejmě jsou i v jiných nemocnicích tito pacienti.

Takže uvidíme, každopádně tři jsou jednoznačně pozitivní na plicní ventilaci, a to jsou vlastně dva na Bulovce a jeden ve Všeobecné fakultní nemocnici, takže už dnes vidíme, že samozřejmě jsou i v jiných nemocnicích tito pacienti, ale musíme ty kapacity mít zkrátka rozprostřeny i v jiných zařízeních, takže tolik jenom k tomu. Pokud jde o poznámku pana senátora Wagenknechta ohledně nějakých doporučení a podobně, určitě my od začátku dáváme jasná doporučení, pokud jde o hygienu. Jak postupovat, jak si mýt ruce, jsem rád, že tady Senát jde příkladem a já si taky dám trošku. Ježiš! Ještě tady... trošku dezinfekce, protože to je samozřejmě to nejdůležitější, aby lidé si pravidelně myli ruce, dezinfikovali, aby samozřejmě dodržovali nějaká pravidla respirační hygieny. To znamená, nekašlali s otevřenou pusou, i když dneska všichni mají ústenky, nebo nějaké krytí obličeje. Aby pokud kašlou, tak aby kašlali do rukávu a nikoliv do rukou, kde se samozřejmě pak infekce se drží. Takže toto samozřejmě, ochranu očí, ochranu úst. My dokonce máme teď skvělou spolupráci s výrobcem, inovátorem 3D tiskáren, který se vlastně nabídl, že dobrovolně zadarmo bude tisknout na 3D tiskárnách ochranné štíty, které jsou samozřejmě určeny hodně i pro zdravotníky, ale samozřejmě i ochrana očí je důležitá, ochrana rukou, pokud člověk nemusí zkrátka sahat na různá madla a podobně holýma rukama, tak je to bezesporu dobře. Protože jak tady o tom hovořil pan profesor Prymula, tak aktuálně vyšla studie, a to je také třeba říci, že vlastně nemoc, jak je neznámá, respektive známe ji vlastně 2 měsíce, tak stále vznikají nové studie, nové poznatky o tom, jak se šíří, do jaké vzdálenosti. A nyní tedy máme první validní studii o tom, jak se vlastně virus udržuje na různých typech povrchů, už to dnes bylo prezentováno. A to je taky velmi zajímavé a ukazuje to, že samozřejmě virus, možná oproti předpokladům, které jsme měli v minulosti, dokáže poměrně dlouhou dobu vydržet na některých površích, několik hodin. Takže pokud člověk má třeba rukavice, nebo nemusí se dotýkat těchto různých povrchů, tak je to bezesporu správně. Ale samozřejmě dobře i ty povrchy pravidelně dezinfikovat tak, či tak. Asi nejhorší v tomto směru je mobilní telefon, na který samozřejmě sahá, to víme už dlouhodobě, že to je největší problém, kde se udržuje nejvíce bakterií a podobně, takže je dobře i dezinfikovat mobilní telefon a další vlastně věci, na které člověk pravidelně sahá. My jsme dokonce i doporučili dnes jako Vláda, aby pravidelně se dezinfikovaly v supermarketech vozíky a všechny vlastně tyto různé věci, které člověk používá. Třeba v obchodech, na které sahá řada lidí, tak aby zkrátka obchody toto dělaly, protože to je, byť možná to zní banálně, tak je to velmi důležité. Takže děkuji za připomínku, ochrana očí, ochrana rukou, určitě ano. Je to správně. A obecně nějaká pravidla hygieny jsou naprosto zásadní ve zvládání nejenom této infekce, ale i všech dalších, a my to se budeme snažit pravidelně komunikovat, vysvětlovat, dělat edukaci, takže určitě je to dobře. Pokud jde o otázku nebo otázky pana senátora Čunka, tak my předpokládáme, tam byla otázka primární péče, že budeme distribuovat respirátory do vlastně těchto segmentů velmi brzy, protože očekáváme tedy masivní dodávky respirátorů a roušek, byť samozřejmě pro praktické lékaře jsou důležité hlavně respirátory nebo obecně pro zdravotníky, na konci tohoto týdne. Takže poté okamžitě budeme tyto respirátory distribuovat podle klíče, který jsme si stanovili s kraji. Takže máme 16 distribučních míst, to už dnes funguje, už se zaváží. Mimo jiné teď jsem dostal informaci, že nám přišlo milion rukavic, protože rukavice také jsou opravdu potřebné, takže milion rukavic je teď ve skladech státních hmotných rezerv a opět je pouštíme dále do terénu, do krajů tak, jak jsme se na tom s Asociací krajů dohodli. Takže to si myslím, že funguje, že si to sedlo. A tak jak budou ochranné prostředky přicházet do našich skladů, tak je budeme obratem distribuovat, včetně samozřejmě primární péče a dalších segmentů, byť samozřejmě vždy je nutné zohlednit také určité riziko, kdy je jednoznačné, že tam, kde třeba nemocnice má infekční oddělení, tak musí mít větší dodávku těchto ochranných prostředků než třeba v jiném zařízení. Takže to bezesporu ano, s tím počítáme. Pokud jde o uzavírání vesnic, Litovel a podobně, to je samozřejmě poměrně unikátní věc, která věřím tomu, že se nebude opakovat v jiných okresech, nebo krajích, nebo městech. My jsme i od začátku řekli, že k tomuto chceme přistoupit velmi výjimečně, k takovýmto parciálním karanténám i vzhledem k velikosti naší republiky. Tady o tom bylo nakonec rozhodnuto z toho důvodu, že na poměrně malém prostoru bylo zhruba 1000 kontaktů s nakaženými, tam byla velká koncentrace osob, kdy tam bylo, tuším, přes 20 pozitivních pacientů. A návazných asi 1000 kontaktů, což už není úplně málo, takže proto se hygienici rozhodli tedy pro parciální karanténu tohoto území. My tam zavážíme dezinfekci, teď jsem zrovna schvaloval dalších 300 litrů dezinfekce, došly tam i nějaké ochranné prostředky a podobně, protože cílíme na tuto oblast a cílíme tam i ony rychlotesty, které vlastně došly dneska, jak jsem o tom hovořil v úvodu, tak chceme, abychom tam zkrátka protestovali populaci na tom, v rámci toho mikroregionu tak, aby ti lidé byli co nejdříve testováni. Takže to nějak běží, ale věřím tomu, že tato karanténa, která proběhla, že bude spíše výjimečná a obecně jsem o tom hovořil i s paní hlavní hygieničkou, že bychom k tomuto neměli přistupovat. My jsme i řešili nějaké výjimky, aby ti lidé se mohli dostat do práce a podobně, to nějak proběhlo, pokud vím. Vím, že samozřejmě je to komplikované, ale doufám, že se to nějak nakonec zvládne a že k tomu nebudeme muset přistupovat i v jiných okresech. Takže tolik k tomu.

Linka 112 byla využívána na začátku jakožto určitá linka, která už je nastavena z minulosti, proto jsme ji využili, byla určena proto, že pokud zkrátka člověk má příznaky, tak byl následně přepojen na krajskou hygienickou stanici. Víme, že je přetížena, víme, že to není úplně dlouhodobě udržitelné, a proto jsme také vytvořili linku 1212, která se pomalu rozjíždí, byť to také ještě není úplně ideální, ale jak jsem o tom hovořil, máme tam profesionální operátory. Dáváme tam mediky, kteří se ochotně hlásí, což je velmi pozitivní, a věřím tomu, že to by měla být skutečně ta linka, kde se člověk dozví jak informace, tak případně pomoc, pokud má nějaký zdravotní problém, takže to je ta linka, která by měla být tou hlavní. A 112, neřku-li 155, by měla být využívána pouze pro standardní účely nějakých akutních případů. Jinak ještě k rouškám, myslím říkala paní senátorka Seitlová, samozřejmě standardní roušky, nevím, možná máte respirátor? Nebo roušku? Možná PF1? Nevím, ale každopádně standardní roušky jsou, vlastně by se neměly používat příliš dlouho, to je pravda. Ony nejsou nějak opakovatelně použitelné, ale pokud máte roušku, která je bavlněná, kterou si třeba lidé vytvoří, tak i ta má poměrně dobrý efekt z hlediska zamezení šíření nákazy a může se opakovaně prát, může se dezinfikovat, takže určitě je to dobré řešení v této situaci, protože u běžných roušek bychom potřebovali skutečně desítky milionů, tak abychom je mohli opravdu pravidelně používat, což samozřejmě ve zdravotnictví je jasné, tam to musí tak být.

Ve zdravotnictví je to jasné, tam to musí tak být, ale u té běžné veřejnosti bezesporu alternativa ve formě bavlněných roušek je správná a není nikterak problematická a můžou je lidé využívat opakovaně, byť my počítáme s tím, že až dojde ta větší dodávka roušek, tak je budeme distribuovat určitými kanály i k běžné veřejnosti, abychom zajistili co největší rozšíření těchto ochranných prostředků. Tolik asi základním otázkám.

Jinak pokud jde o otázku krizového štábu, respektive nějaké změny statutu, tak ta byla schválena standardně na jednání vlády. Vláda o tom hlasovala, takže tady někdo říkal něco, že to bylo někde pokoutně změněno, to tak určitě není. Ten statut šel standardně na vládu, byl to materiál na vládě, byl odhlasován a ta změna prošla hlasováním, takže určitě nešlo o žádné pokoutné, někde v kanceláři změněný statut, který by vláda neviděla. Tak to skutečně není. Vláda dnes rozhoduje a probírá veškeré zásadní záležitosti, zasedá pravidelně každý den. Dnes aktuálně, v těchto dnech již on-line, protože se nescházíme, aby nedošlo k situaci, kterou vidíme teď třeba v Polsku, kde je devět ministrů vlády v karanténě, takže proto jsme se rozhodli, myslím, velmi správně, že se vláda neschází nyní a zasedá na dálku, ale pravidelně. Každý den probíhá zasedání vlády, jsou tam schvalovány materiály, jsou tam schvalována doporučení, takže vláda v tomto směru funguje flexibilně a nevidím v tomto žádný zásadní problém. Věřím tomu, že ústřední krizový štáb pod vedením pana profesora Prymuly taktéž bude fungovat. A nemyslím si, že je to dnes první zasedání. Pokud vím, tak už zasedal před několika dny, takže to není dnes první zasedání ústředního krizového štábu a bude určitě fungovat stabilně a věřím tomu, že bude i prezentovat informace ze svého zasedání. Jsou tam, jak tu bylo řečeno nebo se už o tom asi hovořilo, jsou tam náměstci ministrů, je tam ředitel Státního zdravotního ústavu, je tam hlavní hygienička a já sám jsem předsedou ústřední epidemiologické komise, což je komise, která je stabilně zřízena. Už zasedala dvakrát, já jsem dvakrát svolal ústřední epidemiologickou komisi a v tomto týdnu zasedne potřetí. Tzn. každý týden zasedá ústřední epidemiologická komise pod mým vedením a v pátek v tomto týdnu zasedne potřetí. Jsou tam odborníci, jsou tam zástupci hygieny, Státního zdravotního ústavu, armády, policie a dalších složek a ministerstev. A probíráme tam aktuální epidemiologickou situaci, nějaký vývoj, modelaci do budoucna, sledujeme situaci v jiných zemích. Je tam i zástupce Světové zdravotnické organizace, pan doktor Matic, který je zástupcem Světové zdravotnické organizace v Praze, takže skutečně to není tak, že by pouze nějaký úzký počet lidí rozhodoval a dával stanoviska k nějakému vývoji situace a opatřením, ale snažíme se, a já osobně aspoň, abych využíval rady odborníků, epidemiologů v rámci ústřední epidemiologické komise a samozřejmě i krizového štábu, který pravidelně zasedá při ministerstvu zdravotnictví.

Takže tolik jen za mě, za ministerstvo zdravotnictví. K těm ostatním otázkám podpory podnikatelů apod., tak tam se určitě na tom pracuje, ale nerad bych se vyjadřoval k detailu, to je asi ještě na nějakou další debatu možná s panem ministrem Havlíčkem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. A o slovo požádala též paní ministryně Schillerová, místopředsedkyně vlády. A než dorazí, tak vám poskytnu informaci z vedení kanceláře, že asi za čtvrt hodiny bude v senátorské jídelně připraveno studené občerstvení pro ty pošetilé senátory, kteří si nezarezervovali druhý oběd.

Prosím, paní vicepremiérko, mikrofon je váš.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem nepřišla s úmyslem dnes vystupovat na téma koronavirus, protože tím byl pověřen pan ministr zdravotnictví, nicméně sedím tam nahoře na tom umpiru a poslouchám debatu, takže nemám ani připravené žádné slovo, budu mluvit od srdce a z hlavy. A řeknu vám, co my teď jako vláda prožíváme. Já vím, že vám to může být jedno, ale asi vám to jedno není, protože se to dotýká celého našeho národa, všech našich občanů, našich lidí. A my v tuto chvíli musíme a měli bychom, a to bude můj apel, který se teď pokusím k vám přednést už jen tím, že vám popíšu, jak to všechno celé probíhá, bychom měli zapomenout na politické šarvátky. Neměli bychom skutečně do sebe kopat, není na to čas. Bude ještě hodně příležitostí, které přijdou potom, ale teď není ta správná doba.

My čelíme bezprecedentní situaci, která tady nebyla v podstatě snad od první světové války, když byla španělská chřipka, mám to jen z knih. A čelíme neviditelnému, o to zákeřnějšímu nepříteli, jakým je tento virus. Nejsem lékařka, nemám na to odborné vzdělání. Tady mezi vámi jsou lékaři, takže se nebudu pouštět do žádných analýz tohoto typu. ČR, a bylo to rozhodnutí vlády a věřte, že jsem členka této vlády a museli jsme učinit ta nejtěžší rozhodnutí ve svém životě, s velkou zodpovědností a s velkým rozmyslem a samozřejmě ve velice krátkém čase, neměli jsme na to týdny ani měsíce, na to prostě nebyl čas, udělali jsme rozhodnutí, která tady nebyla ani za komunismu. Omezili jsme lidem pohyb, omezili jsme lidem podnikání, omezili jsme lidem v podstatě základní lidská práva. Bylo to velmi těžké, ale udělali jsme to včas a stojíme si za svým rozhodnutím. Stojíme si za tím, že ČR byla jako jedna z prvních, a já nedělám teď žádnou politiku, byli jsme první, kteří jsme udělali velmi zásadní rozhodnutí. Ještě před 14 dny v pátek byl ministr zdravotnictví na Radě Evropy ministrů zdravotnictví a bylo mu tam vytýkáno, jak se chováme, že chceme uzavírat hranice, že chceme omezovat takovýmto způsobem práva. Dnes to dělají všichni po nás. Vždyť se podívejte, my jsme prostě byli první, kdo to udělali. Dělali jsme to pod velkou zodpovědností, v podstatě jsme reflektovali názory hlavního epidemiologa, pana Prymuly, který je uznávaný expert, pan profesor Prymula. A teď to říkám proto, že je to skutečně odborník na svém místě a my jsme v době, kdy nikdo ještě takto neuvažoval, kdy vytýkali Adamovi Vojtěchovi: "Proč jste tak tvrdí v té ČR? Proč to děláte?" Tak v té době už on namodeloval určitý model vývoje, který de facto se potvrzoval. Když on modeloval počet nakažených lidí, tak se spletl, to číslo bylo úplně marginální, v jakém se spletl. A díky těmto opatřením, která jsme udělali a stojíme si za nimi, tak díky tomu jsme to zbrzdili a já jsem přesvědčena, že to prostě zvládneme, já tomu prostě věřím, že to zvládneme. Za chvíli budu mluvit o ekonomických škodách, ty tady budou, ty jsou skutečně bez diskuse, ale teď nejsou podstatné. Teď je podstatné postarat se o zdraví lidí, postarat se o to, abychom tuto nákazu zastavili, abychom se vrátili co nejdřív do normálního života a dodávali lidem odvahu.

Dodávali lidem víru. Dodávali jim naději, že tato situace prostě za chvíli brzy skončí. A to je role nás politiků. A já vím, že za chvilku se určitě přihlásíte a budete na to reagovat a budete mi říkat: "Já nevím, jestli jsme měli krizový štáb pustit tamde, onde, jestli jsme stav nouze měli vyhlásit tamde, onde." My jsme dělali to, co jsme v daný okamžik považovali za to nejlepší. A dělali jsme to včas a dělali jsme to jako první. To, že jsme se scházeli, ti odborníci tam seděli, všichni ti členové ústředního krizového štábu sedávali na jednáních vlády, my jsme jim naslouchali. A to, že jsme se rozhodli změnit jednací řád, možná to říkám nesprávně, nebo statut Ústředního krizového štábu a dát do jeho čela hlavního epidemiologa, bylo zase po nějaké debatě. Měli jsme přesný přehled, kdo řídí v různých jiných zemích Evropy Ústřední krizový štáb. A Tchaj-wan třeba, který si s nákazou poradil nejrychleji, tak tam to řídil hlavní epidemiolog. To byly argumenty, to nebyla politika. A to nejsou povodně. Povodně, já si to pamatuji a celá řada z vás také. Povodně byly o armádě, o policii, o hasičích. Tam je samozřejmě na místě, aby to řídil ministr vnitra. Toto je o odbornících na epidemiologii, na zdravotnictví, o lékařích. Proto v čele stojí hlavní epidemiolog, který se účastní každého jednání vlády kromě toho, že řídí Ústřední krizový štáb, a my mu nasloucháme. O tom to celé je. A jestli máte pocit, že jsme stav nouze měli vyhlásit o týden dřív, nebo o týden později, to je velmi zásadní rozhodnutí. Vyhlásili jsme ho o týden dřív, než to navrhoval ministr vnitra, ale to jsme si v podstatě vysvětlili. Jestli máte pocit, že jsme měli aktivizovat Ústřední krizový štáb o týden dřív nebo později, v podstatě on fungoval, stejně tam ti lidé chodili, byl tam policejní prezident, byl tam generální ředitel Celní správy, generální ředitel hasičského záchranného sboru atd., teď jsem na celou řadu lidí zapomněla, příslušní úředníci, náměstci, ti, co jsou dnes v ústředním krizovém štábu. Takže my si stojíme za kroky, které jsme udělali. Stojíme si za tím a věřte, že to není pro nás lehké rozhodování. A budeme rádi, určitě o tom tady Adam Vojtěch mluvil, budeme rádi, když dosáhneme toho, jak říkají odborníci "peaku", ať si nehraji na chytrou a nemluvím o něčem, čemu nerozumím, až ho dosáhneme a začne se mezidenní nárůst nemocných snižovat. Zatím prostě je, jaký je, není nijak dramatický, nemáme zatím ani nikoho zemřelého. Nejsme v situaci, nedopustili jsme to, co se stalo v Itálii, že se věci zanesly do zdravotnictví a vymklo se to z rukou. My pořád ještě, myslím, že o tom Adam mluvil, že pořád ještě zdravotnictví trasuje, tzn. ověřuje všechny kontakty.

Respirátory, mluvila jste, paní senátorko Seitlová, vy máte respirátor na sobě, já už to znám po těch týdnech. Respirátory, a teď to není nic proti vám, prosím, není to nic osobního, já nechci útočit, já tady nechci dělat politiku, my respirátory dáváme, já nevím, jestli máte dvojku nebo trojku, myslím, že trojku, to je ten nejlepší, ale nejsem si jistá, ty dáváme policistům, hasičům, celníkům, těm, co stojí na hranicích. Zdravotníkům, těm, co jsou v první linii. Jinak samozřejmě vy máte roušku, já to vidím, ale to je jedno, já to nevyčítám, vy třeba ani nevíte, co máte, protože jste to dostali, takže to není žádná výčitka.

Nebo k tomu zásobování, celá Evropa toho má nedostatek. Já jsem si v sobotu střihla brigádu. Nechtěla jsem o tom mluvit, abych nedělala, že si tady dělám PR, ale teď to tady řeknu. Střihla jsem si v sobotu brigádu, šla jsem na ministerstvo zdravotnictví a chtěla jsem vidět, jak to tam vlastně mají zorganizované. Oni tomu říkají pracovně velín. Je to parta lidí, nákupčích z velkých nemocnic, ten kolektiv je neustále doplňován, lidé tam jsou dnem a nocí, jde si vždycky jeden odpočinout na půl hodiny, vrátí se a jedou. V angličtině, v němčině, v ruštině, obchodují s celým světem, mají celou řadu objednávek, ale tohle dělá celá Evropa, všichni to dělají. A tím pádem se vám samozřejmě možná stane, že to objednáte, přislíbí vám to a pak to nedodají, ale teď v tuto chvíli už se to samozřejmě zlomilo a věci jsou na dobré cestě, takže dělá se pro to maximum, ale uvědomme si, že to shání celá Evropa. A kdo kdy počítal s koronavirem a měl takové množství v zásobě? Takže to v tuto chvíli prostě neřešme.

Ekonomické škody, zaznělo to tu několikrát. Takže okamžitě jsme připravili tzv. liberační balíček, tzn. odložení všech daní, prominutí sankcí atd., aby se lidé nestresovali, že teď 1. 4. musí podávat daňová přiznání, je to všechno na stránkách ministerstva financí, všude jsme to dali, uvedli, takže teď se nikdo nemusí bát. Všechny sankce jsem prominula. Ve své kompetenci mám takové zmocnění, které se naposledy použilo za povodní. Prominula jsem veškeré správní poplatky, pokuty, úroky, které by nastaly z pozdního podání. Finanční správa rozšířila svůj promíjecí pokyn o koronavir, odložili jsme tyto věci. EET, od 1. 5. se spouští 3. a 4. vlna, tři měsíce nebudeme dělat žádné kontroly, žádné sankce, nic vynucovat. To jsem také včera dala všechno do médií. Kromě toho jsme se dnes rozhodli, nebudu říkat minulost, řeknu, co je dnes aktuální, dnes jsme zvýšili částku programu COVID, který zřídilo MPO, resp. ČMZRB pro podnikatele. Bezúročné úvěry na dobu s odkladem splatnosti jednoho roku, doba splácení dva roky. Přidali jsme tam, navýšili jsme tam částku 10 mld., protože těch 600 milionů, to byla kapka v moři, okamžitě to zmizelo. Bylo to na úvěry od půl milionu, my jsme to snížili na 20 000, protože se ozývaly malé firmy, že potřebují malé částky, takže to spouštíme. Používáme na to evropské peníze. Já připravuji, v tuto chvíli už to mám skoro připravené, novelu zákona o státním rozpočtu. Navrhnu zvýšení schodku, protože budeme potřebovat desítky miliard do ekonomiky. Domluvili jsme se na vládě o prodloužení ošetřovného. Nakonec se to udělá zákonem, který se ve stavu legislativní nouze stejně tak jako novela zákona o státním rozpočtu bude muset projednat tak, aby zaměstnavatelé, když ti lidé zůstávají, dnes je ošetřovné devět dnů, tak aby tam mohli po tu dobu zůstávat déle. Dohodli jsme se na tom, že budeme kompenzovat karanténu. Jednáme o balíčku podpory ať už zaměstnanosti, aby nám ti lidé zůstali a udrželi si pracovní místa, protože věříme, že to bude otázka krátké doby, která pomine. A následně budeme samozřejmě podporovat a chystáme ve spolupráci s ministrem Havlíčkem další programy pro podnikatele, tzn. počítáme, že desítky miliard se prostě musí napumpovat do ekonomiky a musí se tam napumpovat rychle. Kromě toho jednáme z EU. Ona přislíbila 37 mld. eur na boj s koronavirem, nicméně jsou to peníze, které už dnes v programech jsou, takže jednáme, aby nám dovolili přealokaci tam, kde to zrovna cítíme, že to potřebujeme. Jednáme s ČMZRB, která poskytne záruky podnikatelům na úvěry, tzn. tam chceme částku skutečně dostat do astronomických částek tak, aby to mohli podnikatelé využít. Prostě musíme překlenout tuto dobu, budou to obrovské ekonomické ztráty. Nicméně vidíme světlo na konci tunelu, a to je to důležité. A je potřeba udělat vše pro to, aby se ekonomika, až pomine tento stav, a já věřím, že je to otázka několika týdnů, maximálně měsíců, které se samozřejmě těžko odhadují, tak věřím, že se ekonomika zase vrátí do původního stavu, že nás to prostě bude něco stát, ale to je nepodstatné vůči škodám na zdraví a na lidské psychice, kterou musíme udržet v kondici, protože to samozřejmě pro nikoho není lehké.

Tolik jsem jen chtěla říci, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní vicepremiérko. Jenom chci upozornit, že jsem neuzavřel rozpravu. Paní ministryně vystoupila jako účastník diskuse. A nyní prosím pana předsedu s přednostním právem.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Paní ministryně tady řekla, že vláda dělá těžká rozhodnutí, taková, která nikdy v životě dělat nemusela nebo nemuseli. Zároveň řekla, že by bylo dobře, abychom nedělali politiku. Já nevím, jestli je nedělání politiky, když v rámci toho svého projevu o nedělá politiky někomu nepřímo řeknu, že tady dělá politiku.

Souhlasím s tím, že dnes bychom všichni měli dělat vše pro to, abychom krizovou situaci, ve které se nacházíme, co nejlépe zvládli. Já jsem tady prezentoval svůj názor a požádal jsem o to, aby ho kriticky rozebrali odborníci i politici, na to, jak vláda postupuje a jak využívá možnosti, které jí poskytuje český právní řád a případně podzákonné normy. Zároveň jsem v žádném případě nezpochybnil to, že se vláda snaží a ani jsem neříkal, že není akční. Sám osobě z vystoupení vlády mám pocit, že se opravdu snaží. Ale v případě zvládání krizí a krizového řízení jsou tady hejtmani a starostové. Pokud se stane, že nejsou respektovány, nebo využity některé osvědčené postupy, tak se může stát, že i při veškeré snaze potom ta přijatá řešení nejsou optimální a mohla být přijatá řešení lepší. To je jediné, co tady dnes ode mne a od většiny dalších kolegyň a kolegů zaznělo. Bylo to odleva doprava. A prosba ode mě je jediná. Prosím, něco se stalo. Prvního března koronavir, dvanáctého nouzový stav, šestnáctého Ústřední krizový štáb. Máme tady nějaký právní řád a nějaké možnosti. Bylo by dobré, aby v rámci snahy, kterou vláda, která nese největší odpovědnost za to, co se tady bude dít, tyto možnosti opravdu plně využívala, resp. některé nepřehlížela. Uvedl jsem tady konkrétní příklady, kdy si myslím, že možnosti nebyly využity a nemohu se zbavit dojmu, že v některých případech došlo i k jejich účelovému nevyužití. Chtěl bych poprosit, aby nebylo usnesení Senátu, pokud bude přijato, a vyjádření Senátu bráno jako politický boj. V žádném případě to tak necítím a při zahájení svého projevu jsem říkal opakovaně, že ani mí kolegové ze senátorského klubu ODS nevěděli, jaké budu říkat závěry a jak bude moje analýza vypadat. Nevěděli to a ty reakce byly odleva doprava spontánní. Není to žádný politický boj, není to o tom, že by někdo nechtěl, abychom vyšli z krize co možná nejlépe. Je to o tom, že při hledání nejsprávnějších dalších postupů kromě toho, že budeme lidem, kterých se to nejvíce týká, dodávat naději, kromě toho, že budeme dělat všechno pro to, abychom je podpořili, tak to také znamená, že pokud se ukáže, že si myslíme, že v některých případech by se dalo postupovat lépe nebo optimálněji, řekneme si to. A je na tom, který to všechno řídí, zda bude ochoten kritiku konstruktivně přijmout a chladnokrevně si vyhodnotit, zda na tom, co se tady říká, něco je, nebo není, anebo jestli to odmítne a řekne: Co proboha chcete, vždyť my se tak snažíme. Ale to vám nikdo neříká, že se nesnažíte. Jde jenom o to, abychom to zároveň dělali tak, jak kdysi ti před námi to nastavili, protože vycházeli z nějaké zkušenosti, kterou vy nemůžete mít, protože jste zatím tím, co oni prošli, když psali zákony a statuty, neprošli. To je všechno, co k tomu chci říct a musím říct, že mě velmi mrzí, že je takto to jednání Senátu a vyjádření jednotlivých senátorů přijímáno. Není to o tom, že my bychom nechtěli pomáhat, že bychom nikoho nechtěli podpořit, ale je to o tom, že jsme dnes jediní, kdo si ještě troufne říci, jak to cítí a proč to tak cítí a nebojí se to říci. A pokud si nebudeme některé věci, o kterých si myslíme, že nefungují, jak mají, schopni říci otevřeně, tak ta pravděpodobnost chyby se zvyšuje. Přece naším cílem, a to jste říkala paní ministryně i vy, je především to zdraví lidí a hledání nejlepších cest. A k tomu my tady jednáme a to je náš cíl jednání a neměl jsem z žádného senátora a senátorky pocit, že by měl na mysli něco jiného a že si tady chtěl nahrávat nějaké politické bludy. Pokud vy ten pocit máte, tak já vám ho nemohu vymluvit, ale je mi to líto.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, obecnou rozpravu končím, protože se do ni už nikdo nehlásí. A myslím, že slovo předsedy bylo dobrým uzavřením zejména směrem k pozitivnímu vyústění naší debaty. Máme za sebou tři a tři čtvrtě hodiny programu schůze, kterou jsme zkrátili na minimum, neboť probíhá v mimořádných okolnostech, které postihují celý stát. Děkuji všem řečníkům a nyní je čas, aby vystoupil navrhovatel, promiňte, pane kolego, teď máme trochu vyměněné role, ale navrhovatelem je pan senátor Kantor, prosím navrhovatele, aby se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Lumír Kantor:  V rozpravě zde zaznělo mnoho připomínek. Pan zpravodaj je má zpracovány. Během té doby jsme přidali ještě upravené znění, které spočívalo v tom, že máme jenom dvě změny ještě od té doby, a to v bodě 1: Konstatuje, že ... pod bod 3 v posledním řádku, že včas neaktivoval Ústřední krizový štáb, a v bodě 2 oceňuje pod bod 4 a je tam samosprávy a slovíčko všech místo všem. To je úprava úplně posledního znění.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, posaďte se a nyní žádám zpravodaje, aby se vyjádřil k debatě a hlavně nám navrhl, jak budeme hlasovat.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Zazněla tady celá řada návrhů, jeden byl pozměňovací, o tom bych navrhoval hlasovat jako o prvním, to by byl bod 11, který navrhovala paní místopředsedkyně Horská, připojit úplně na závěr, a pak jsme tady měli procedurální námět, který navrhoval hlasovat o bodu 2, 3, 7, 8 odděleně. Navrhuji, abychom začali 11, potom šli odděleně po 4 bodech a nakonec hlasovali o celku.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Myslím, že je to srozumitelné, jenom mi z toho vychází, že i bod I bude hlasován odděleně, neboť tam zbyl jako jediný. Upravíme kartu, to je největší hlavolam v Senátu. Děkuji.

Pokud nevidím žádné námitky proti postupu hlasování, prosím pana zpravodaje, aby nás tím provedl. Ale já nejprve svolám všechny senátory naší oblíbenou skladbou, během níž vás odhlásím, takže prosím, všichni si znovu zaregistrujte karty a pouštím znělku.

Pro příchozí informace, že jste byli odhlášeni, prosím, zaregistrujte se, a když tak mi dejte signál, že se vám to povedlo, abychom vás neopominuli. Pan senátor Nenutil a pan senátor... Děkuji. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Pavel Fischer:  Haló, haló, dobré. Jako první budeme hlasovat o návrhu paní místopředsedkyně Horské bod č. 11 vyvození osobní odpovědnosti těch, kdo případně selhali v zajištění ochranných pomůcek a testovacích sad.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Není třeba to znění opakovat, máme to písemně, takže jenom dvěma slovy stačí, všichni víme. Spouštím hlasování. V sále je 43 senátorek a senátorů, kvorum je 22 a kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO, a kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 27 při kvoru 22 pro bylo 16, návrh nebyl přijat. Prosím, pane zpravodaji, můžeme dál.

Senátor Pavel Fischer:  Jako druhý budeme hlasovat bod č...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Myslím, že tu jedničku můžeme vzít také.

Senátor Pavel Fischer:  Bod č. 1, o kterém budeme tedy také hlasovat zvlášť, to znamená krize související s pandemií koronaviru, začíná to úplně na začátku, že bude vážná.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Spouštím hlasování. Rozumíme všichni, hlasování běží. Kdo je pro, stiskne a zvedne. A kdo je proti, taktéž stiskne a zvedne, ale to správné tlačítko.

Hlasování č. 28 při kvoru 22 pro 43, návrh byl přijat. Můžeme postoupit dál.

Senátor Pavel Fischer:  Jako další budeme hlasovat římská jedna, arabská 2.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, hlasování spouštím. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 29 při kvoru 22 pro 31, proti 4, návrh byl přijat.

Senátor Pavel Fischer:  Jako další budeme hlasovat římská jedna, arabská tři.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, spouštím hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 30 při kvoru 22 pro 37, proti 3, návrh byl přijat.

Senátor Pavel Fischer:  Jako další budeme hlasovat bod č. III.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane kolego, můžeme tu římskou dvojku vzít cestou.

Senátor Pavel Fischer:  Takže jedeme na dvojku jednotlivě?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, a protože nebyl žádný požadavek, mohli bychom celou římskou dvojku?

Senátor Pavel Fischer:  Římskou dvojku jako celek hlasujeme teď.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 31 při kvoru 22 pro 43, proti nikdo, návrh byl schválen jednomyslně.

Senátor Pavel Fischer:  Jako další římská tři, arabská sedm.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 32 při kvoru 22 pro 38, návrh byl přijat.

Senátor Pavel Fischer:  Jako další římská tři, arabská osm.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 33 kvorum 23, pro 38, jeden proti. Návrh byl přijat.

A teď si dovolím navrhnout, abychom zbytek usnesení odhlasovali en bloc. Je proti tomu nějaká námitka? Jde o body 9, 10 a pak římská čtyři pověřovací ustanovení.

Není protest? Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Pavel Fischer:  Čili hlasujeme o zbytku římská tři, devět, deset a římská čtyři.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 34 pro 39 při kvoru 23, návrh byl schválen.

Senátor Pavel Fischer:  A nyní o celém usnesení. Chtěl jsem ještě chvíli zůstat v roli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  To klidně zůstaňte, pane kolego, já mezitím ukončím tento bod. Děkuji všem zúčastněným za intenzivní přístup k debatě. Když to vydržím čtyři minuty, tak budu moct prohlásit, že jsme to udělali za čtyři hodiny, ale já vás nebudu zdržovat. Připomínám občerstvení a požádám kolegy o vystřídání, nevím, jak se dohodli. Děkuji všem za součinnost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážení kolegové a kolegyně, vážená paní ministryně, dovolte mi, abych zahájil další bod dnešního jednání. Je to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 209

Je to senátní tisk č. 209, který máte před sebou. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 209. Návrh uvede paní ministryně Alena Schillerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, ještě jednou. Dovolte mi, abych stručně uvedla návrh zákona, kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Předložení návrhu zákona je mimo jiné realizací projektu Moje daně, neboli moderní a jednoduché. Díky tomuto zákonu, který nutně potřebujeme jako legislativní nosič, chci spustit 1. prosince 2020, to znamená letos, v první fázi projektu Moje daně, což znamená, že si vyplníte přiznání v pohodlí svého obývacího pokoje, nebo ve své kanceláři. Celá řada informací se tam předvyplní a budeme pak pokračovat další fází s dalšími menšími nebo méně častými daněmi. Je to velice důležitý legislativní nosič. A je to také jedno z programových prohlášení vlády, že budeme digitalizovat a budeme tyto věci zjednodušovat, elektronizovat, přizpůsobovat už některým zemím jako je třeba Estonsko, kde vyplnění daňového přiznání trvá dvě minuty. Těžištěm návrhu zákona je rozsáhlá novela daňového řádu, který je obecným předpisem pro správu daní, novela se věnuje čtyřem základním tématům.

První z nich je, jak už jsem uvedla, podpora elektronizace, která si klade za cíl zjednodušit administrativu v komunikaci se správcem daně a pozitivně motivovat využívání elektronických prostředků, tedy jít v této oblasti nikoli cestou sankcí, nýbrž cestou benefitů.

Návrh zákona obsahuje zakotvení legislativních předpokladů pro modernizaci portálu Finanční a Celní správy ČR, zejména v novém pojetí daňové informační schránky, daňovým subjektům nově umožní mimo jiné získávání většího množství informací prostřednictvím internetu, možnost činit předvyplněná elektronická podání. Jenom pro vaši informaci technicky, byla to moje dlouholetá práce, dnes Finanční správa má celou řadu institutů, má třeba daňovou informační schránku, možná někdo, kdo jste poplatníkem, využíváte. Můžete se, když se do ní přihlásíte, tak můžete zjistit informace o vašich nedoplatcích, úročení, o celé řadě informací. To, co se využívá, pak má tzv. EPO, kdy vlastně můžete už dnes podat daňové přiznání, ono vám to předvyplní, přidáme elektronický podpis, nebo odešlete takto a pak ho dodáte do pěti dnů, tak v podstatě tyto instrumenty, instituty jsou využívány a na nich je stavěna nová služba projektu Moje daně, což je můj takový nejstěžejnější projekt, na tom skutečně velmi pracujeme.

Na poli elektronizace návrh dále přináší např. prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání u daně z příjmů o jeden měsíc v případě podání elektronicky. Máte dnes celou řadu poplatníků, zejména fyzických osob, živnostníků, kteří nemusí dnes ještě podávat daňové přiznání elektronicky, takže oni ho podávají prostě v listinné podobě, pokud se sami dobrovolně, protože nechceme tady jít cestou restrikcí, nechceme živnostníkovi říct, musíš elektronicky, musíš datovou schránkou, tak jak jsme to před lety uložili právnickým osobám, ale právnické osoby jsou v jiné situaci, tak říkáme, když to udělá ten živnostník, nebo fyzická osoba elektronicky, tak automaticky si prodlouží lhůtu pro podání přiznání. A daň je splatná ve lhůtě pro podání přiznání, takže pokud si prodlouží lhůtu pro podání přiznání, prodlužuje si i platbu, takže taková pozitivní motivace. Určitě si myslíme, že to spojíme s tím komfortním vyplňováním daňových přiznání, tak to prostě jde ruku v ruce, dává mi to smysl, je to obrovská pomoc, poplatníci po tom volají.

Druhým tématem, takovým stěžejním, této novely, je zjednodušení kontrolních postupů, kde bude připuštěna také korespondenční forma komunikace. Já nevím, jestli jste někdy zažili daňovou kontrolu, nebo zažili nějaký kontrolní postup, tak on je dost formalizovaný, musí tam být osobní kontakt, musí být doručováno zákonem předepsaným způsobem, my říkáme, pokud subjekt s tím bude souhlasit, nechť se komunikuje třeba emailem, on velice často souhlasí, protože třeba nezpochybňuje nález správce daně, tak říká, proč, zjednodušme to. Ať prostě je to flexibilní. Samozřejmě tam, kde potom dochází k nějakým doměrkům, sporům, tak už nastoupí formální postupy, ale velice často flexibilita daná preferencí daňového subjektu je určitá míra svoboda, která si myslím, že patří i do veřejného práva, zamezí se i takovým různým obstrukcím.

Rovněž dojde ke zkrácení jednotlivých fází daňové kontroly, s ohledem na to, jestli to skončilo bez nálezu nebo s nálezem, takže prostě postupy se zjednoduší, zefektivní a zkrátí.

Třetím tématem, tady mě, prosím, poslouchejte, protože to má velký význam pro subjekty, zvlášť v této složité době, je revize sankčního systému. Vidím, že už to zajímá jen pár senátorů... (Jan Horník: Prosím, kolegové, když potřebujete telefonovat nebo já nevím, vyměňovat si své názory, zkuste jít vedle.) Takže třetím tématem je revize sankčního systému, která by mimo jiné měla zmírnit dopady některých sankcí, zejména úroků, a odstranit některé nesystémové výjimky z této oblasti. Co je důležité? Snižujeme veškeré sankce o 6 procentních bodů. Dnes úrok vychází na 16 % zhruba, my to snižujeme na 10, což je velmi významné, všechno sjednocujeme, výpočet úroků, tak jak po tom volala judikatura Nejvyššího správního soudu. Velmi zásadní je také to, že zvyšujeme částku, kdy vzniká úrok sankční, dnes to bylo 200 korun, my to zvyšujeme na 1000 korun, což znamená, že třeba, já mám takovou tabulku, nevím, jestli ji mám přímo tady, když ne, tak stejně budu vystupovat asi ještě jednou, z té tabulky vyplývá, že když má někdo daň třeba 50 000, tak úrok mu vzniká až po nějakých 75 dnech, když má daň 10 000, vznikne mu po 350 dnech. Ten úrok vzniká – až 0 dnů, u někoho, kdo má daň, tuším, už je to prostě milionová částka, musela bych si jít pro tu tabulku. Ááá, mám ji tady, omlouvám se. Tak, 0 dní je to u daně 5 milionů. Tak to nás netrápí, když má někdo 5 milionů daň, nechť si ji zaplatí včas, nebo nechť si zaplatí úroky. Ale pro ty malé to je obrovský posun. Kdyby měl někdo daň 5000 korun, tak se mu úročí až po 740 dnech. Kdyby měl 10 000 korun, až po 370 dnech. Kdyby měl 50 000 korun, po 74 dnech atd. Tím, že jsme zvedli rozhodnou částku, od které se začíná úrok počítat. Takže zase velmi pozitivní plus pro podnikatele.

Čtvrtým klíčovým tématem je zavedení odbornou veřejností i judikaturou dlouhodobě poptávané možnosti vyplácet formou zálohy části nárokovaných nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty zadržovaných v důsledku probíhajícího kontrolního postupu. Vysvětlím. Plátce daně uplatní v daňovém přiznání na dani z přidané hodnoty nárok na nadměrný odpočet, čili na vrácení odpočtu. Správce daně vrací do 30 dnů od vyměření, říká naše platná a účinná legislativa. Pokud má pochybnost, tak zahájí buď daňovou kontrolu, nebo postup k odstranění pochybností a prověřuje, třeba i měsíce, tam může být mezinárodní dožádání, po celou tu dobu odpočet zadržuje. My chceme, aby to bylo jinak. On to konstatoval už zhruba někdy před 2 lety, možná ani ne před rokem, Nejvyšší správní soud, ale mezitím my už jsme na této legislativě pracovali, ono to není tak jednoduché. My chceme například uplatnit nadměrný odpočet ve výši 500 tisíc, dám příklad. Správce daně má pochybnost jenom o jedné faktuře za 100 tisíc. Tak 400 tisíc vrátí hned. Bude zadržovat jenom 100 tisíc, ty bude prověřovat. A k tomu, přiznávám to, k tomu, aby to mohl udělat, potřebuje prodloužit lhůtu pro vrácení odpočtu z 30 na 15 dnů, já jsem měla, byla jsem i v hospodářském výboru, ukazovala jsem to, byla jsem samozřejmě na všech výborech rozpočtových v Poslanecké sněmovně, já jsem nechala zanalyzovat, než jsme úpravu připravili, zanalyzovat Finanční správu, každý den, samozřejmě oni měli představu původně ještě delší, ale my těmi diskusemi jsme dospěli k tomu minimu, aby udělali první párování kontrolního hlášení, druhé párování atd. Tak, aby mohli zálohový odpočet vrátit, tak skutečně potřebují těch 45 dnů.

Já mám pro vás jenom na vysvětlení, proč je to tak důležité. Já mám pro vás takový graf, už jsem ho ukazovala všude možně, nechtělo se mi dneska tahat s větší verzí, protože... To je takový graf, můžu vám ho nechat i kolovat. Chcete? Aby se mi vrátil... Nechcete. Než jsme zavedli kontrolní hlášení, což bylo účinné od 1. ledna 2016, tak v podstatě zadržovala Finanční správa, ono se to měnilo v čase, ročně 7 – 8 miliard, někdy 5, někdy 6, někdy 8. Prostě bylo to různé. To byly peníze, které byly v cash flow státu, nebyly v cash flow firem. Od zavedení kontrolního hlášení, kdy skutečně, jak se říká, lidově řečeno, neuteče ani myš, tak se napárují dodavatelsko-odběratelské vztahy a Finanční správa v rámci prvního a druhého párování v podstatě jakékoli nesrovnalosti objeví. Kromě toho se ve stejném čase zavedla tzv. celostátní místní příslušnost pro daňovou kontrolu, což znamená, tím jsme vyřešili daňový ráj Praha, protože nekončily prověřovačky, kontroly v Praze, ale Finanční správa je dává tam, kde nápad, jakoby počet případů není tak velký. Tu do Pardubic, tu do Ostravy, tu do Liberce, nevím, kam všude, na všechny úřady, má jich 14+1, 15. Díky tomu objem zadržovaných nadměrných odpočtů v roce 2019 byl zhruba asi, tady mám průměrný, ale na konci roku to bylo nějakých 0,8 miliardy, to znamená, kolem jedné miliardy. Z původních 5 až 8, které běžně zadržovávala. Ty peníze jsou dnes v cash flow firem. My to chceme ještě posunout. To znamená, že chceme, aby skutečně Finanční správa zadržovala jenom reálně podezřelé faktury. To znamená, že vlastně se díky tomu zálohovanému odpočtu, vrácení nesporné části, v podstatě zreální cash flow podnikatelů a budou skutečně v pochybnostech jenom podezřelé transakce.

Ještě bych chtěla říct jednu věc, že díky kontrolnímu hlášení, a zase, říkala jsem to jak v Poslanecké sněmovně, tak na hospodářském výboru Senátu, díky kontrolnímu hlášení de facto jsme po třech, nebo necelých čtyřech letech zlikvidovali karuselové podvody daňové v této zemi. Abyste si neřekli, že to je jenom nějaké moje tvrzení subjektivní, tak se můžete podívat do závěrečné zprávy nejvyššího státního zástupce, která byla vydaná v roce 2019, projednávala ji vláda. Můžete se podívat do závěrečné zprávy Národní centrály proti organizovanému zločinu. Můžete se podívat i do zprávy NKÚ.

Všichni tři shodně konstatují, že v podstatě ubylo daňových, každý samozřejmě ze svého úhlu pohledu, že se lépe vybírají daně, řeklo NKÚ, nejvyšší státní zástupce konstatoval, že ubylo daňových trestných činů v oblasti těchto karuselových podvodů, a NCOZ to samé. Díky tomuto systémovému řešení, za kterým si stojíme. Já si pamatuji dobu, kdy v této zemi byli podnikatelé, kteří obchodovali s DPH, kteří se chlubili tím, jak okrádají stát. Možná si to pamatují někteří další, kteří pracovali v nějaké exekutivě. Bylo to nehorázné, bylo to zoufalé, bylo to bezprecedentní. A tím jsme to zlikvidovali, tímto systémovým opatřením. Chceme v tuto chvíli pokračovat, chceme skutečně zadržovat jenom ty nezbytné nadměrné odpočty, aby tu zálohu byla schopna Finanční správa prověřit, tak potřebuje o těch 15 dní, jenom pro vaši informaci, těch 30 dnů je jedna z nejkratších lhůt v rámci EU. Třeba Německo, které bývá dáváno za vzor velmi často, tak vrací do 6 měsíců od vyměření, až od vyměření. Jenom pro vaši informaci, když ta Finanční správa celý ten odpočet zadrží, tak ho zadržuje na měsíce. To jsou kolikrát měsíce. Ona má dokonce nějakým interním pokynem stanovenu maximální lhůtu, která je rok a půl. Ty peníze jsou pak zadrženy.

Jsem si vědoma vedlejšího efektu, který se stal předmětem kritiky, dokonce jsem byla osočována z toho, že proto jsme to dělali, ne, byl to skutečně vedlejší efekt, nemám ambici, vím, že si každý budete myslet, co chcete, byl to vedlejší efekt, který vyplynul z tohoto posunu, je ten, že to zadržení, to jednorázové zadržení v tom roce 2020 v podstatě znamená plusový efekt pro státní rozpočet, asi 16 miliard a dalších asi, já nevím, 8 pro veřejné rozpočty. Jsem si toho vědoma, jsem si vědoma také, protože k tomuto by došlo v roce, který je velmi složitý pro ČR, a pro podnikatele. Takže mám pro vás takový návrh. Požádala jsem nebo diskutovala jsem tu věc s panem senátorem Větrovským, který je připraven na plénu načíst pozměňovací návrh. Chci vás požádat, podpořte tento zákon, protože přináší mnoho dobrého pro podnikatelskou veřejnost. Současně vás žádám, podpoře pozměňovací návrh pana senátora Větrovského, který v podstatě připravilo ministerstvo financí, ano, jsme domluveni, který odkládá účinnost toho ustanovení pro posuzování a vracení nesporné části nadměrných odpočtů, a tudíž i ten vedlejší efekt, odkládá na 1. leden 2021. Aby se ten efekt neprojevil v roce 2020.

Vzdejte se marginálních návrhů, které tam máte, protože všechny ostatní jsou skutečně marginální, nepodstatné. Podpořte tento pozměňovací návrh, samozřejmě, vrátí se do Poslanecké sněmovny, já nemůžu mluvit za poslance, ale budu maximálně podporovat, aby byl tento návrh senátní podpořen. Protože zákon jako celek, a řekli to i někteří z vás, já jsem si četla ty různé názory, někteří senátoři, kteří se pohybují v oblasti daní, řekli, že ten zákon není špatný, že je dobrý, dokonce jsem četla i varování, nesoustřeďte se jenom na těchto 15 dnů, což bylo takové téma, které bylo i hodně zpolitizováno v Poslanecké sněmovně, přitom je to vedlejší produkt. Nabízím férově, nabízím gentlemansky, nabízím proto, že to potřebují podnikatelé této země, odložme toto ustanovení, to lze, dát účinnost jenom na toto ustanovení na 1. leden 2021. Doporučte ten zákon, zbývající ustanovení, prostě k projednání. Já se samozřejmě potom vyjádřím v Poslanecké sněmovně k těm dalším pozměňovacím návrhům, které tam máte, vysvětlím, až dostanu prostor v další části rozpravy. Vysvětlím, proč si myslím, že nejsou správné, jsou marginální navíc, oproti tomuto zákonu jako celku, který je dobrý, který je skutečně dobrý. Já jsem připravena podpořit maximálně v Poslanecké sněmovně, aby prošla tato senátní verze, s tímto odložením účinnosti. Já jsem si samozřejmě vědoma toho, že tím pádem se odkládá i to vracení nesporné části nadměrného odpočtu, ale já chystám, připravila jsem liberační balíček 1, říkala jsem vám o něm, nebudu to opakovat, v rámci vystoupení k bodu koronavirus. Připravuji balíček 2, kde, protože jsem nejdřív musela řešit ty akutní věci, přiznání a tak, to chtělo okamžitě, teď chystám balíček 2 na pomoc podnikatelům. Jedno z opatření takového technického rázu, stejně jako jsem vydala pokyn, ať se o 3 měsíce odloží jakékoli kontroly a sankce na EET, to znamená, že nebudeme trvat na tom spuštění od 1. ledna 2020, tak stejným způsobem požádám Finanční správu, aby vraceli odpočty, ale může to být jenom časově omezené, technické doporučení, to nemůžeme si samozřejmě dovolit nějak dlouhodobě, aby je vraceli v rychlejším než 30denním čase, protože takové opatření podobné jsme měli, třeba, já to pamatuji, protože jsem v té době pracovala ve Finanční správě, jsme měli za povodní. Určitě to využiji, chystám to teď do balíčku 2.

Děkuji vám za vaše pochopení, snažím se skutečně udělat pro podnikatele v této zemi to nejlepší, věřte, že ten zákon je dobrý pro ně, a to jedno sporné ustanovení, které jsem, doufám, snad vysvětlila, jeho důvody, navrhuji, nebo navrhne to pan senátor Větrovský, po diskusi se mnou, ať mluvím přesně, aby se odložilo na 1. leden 2021, tím pádem ten dopad v roce 2020 nebude. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Jenom pro připomenutí, vy potom, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, můžete vystoupit kdykoliv, můžete reagovat okamžitě.

OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo, já se omlouvám, tady vidím s přednostním právem pana předsedu klubu ODS, vy se asi hlásíte s technickou?

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, já si dovolím s ohledem na průběh jednání a čas jeden procedurální návrh, jestli bychom mohli si odhlasovat, že budeme jednat i hlasovat následně po 19., resp. po 21. hodině. Prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak o tomto návrhu musíme hlasovat okamžitě, čili já znělkou zavolám kolegyně a kolegy.

Pro ty, kteří tady nebyli, budeme hlasovat o tom, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19. hodině. A já vás odhlásím, protože tady byla... jo, i po 21. hodině, opravuji se. Takže po 19. i 21. hodině, takže vytáhněte... Jo, ono i to mluvítko naskakuje později. Takže aktuálně máme pořád jenom 19 senátorů, myslím si, že je nás tu trošku víc. Kvórum je tedy 12, už to nabývá, takže prosím ještě ty, kteří to nemají. Já mám dojem, že už bychom mohli začít hlasovat. 28? Teď už jo. Aktuální kvórum je 15. A pro ty, kteří tady nebyli, hlasujeme o tom, že můžeme jednat a hlasovat po 19. a po 21. hodině. Já spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. Při hlasování číslo 35, což byl procedurální návrh, konstatuji, že registrováno bylo 36 senátorům, kvórum 19, pro bylo 32, proti byli 2. Tímto konstatuji, že toto naše usnesení bylo schváleno. A já se vrátím k tomu bodu, který právě projednáváme, což je senátní tisk číslo 209 a znovu si dovolím načíst záležitost určení organizačního výboru garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 209/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážená ministryně, kolegyně, kolegové, já vás krátce seznámím se zpravodajskou zprávou. Jak tady řekla paní ministryně, tento zákon přináší mnohá pozitiva, ať už je to elektronizace daňové zprávy, ať už je to vrácení zadržovaných nárokovaných nadměrných odpočtů DPH, které nejsou zadržovány, a další vymoženosti, které tady řekla, takže já bych se zaměřil na ta negativa. Těmi negativy jsou úpravy jednak kontrolní postupů a mechanismů, které staví daňového poplatníka do nepřiměřeně nevýhodné pozice vůči finanční správě, a dokonce v některých se dostává na hranu přiměřenosti práva. A pak samozřejmě ta nejkontroverznější záležitost, a sice prodloužení lhůty pro vratku DPH z 30 na 45 dní. Všechny nebo některá z těchto negativ, včetně tedy vrácení té vratky zpět na 30 dnů, řeší pozměňovací návrhy, které byly přijaty na jednání hospodářského výboru, které jsou dílem trojice senátor Goláň, senátor Vilímec a moje maličkost. A jsou vlastně potom shrnuty v tom usnesení výboru. Já možná k tomu, co tady říkala paní ministryně, je to trošku kontroverzní v tom, že říkala, že daňová správa potřebuje to prodloužení na těch 45 dnů, aby mohla všechno udělat tak, jak má, a mohla vracet ty nesporné části nárokovaných odpočtů. A vlastně druhou větou nám tady říkala, že tedy tím pozměňovacím návrhem, který tady bude předložen, by to šlo udělat až v roce 2021, takže asi ta potřebnost toho prodloužení nebude taková, jako říkala. Závěrem jenom snad bych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze dne 11. března. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi senátora Ladislava Kosa.

Jak jsem říkal, ty pozměňovací návrhy jsou přílohou tohoto usnesení a pokud se zákon dostane do podrobné rozpravy, tak vás požádám o schválení tohoto zákona v dikci toho, jak ho přijal výbor. Tolik za mne, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat? Nikoho nevidím, nikdo se nepřihlásil, a tudíž otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Wagenknecht. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Funguje? Jo. Já budu velice stručný, protože dneska ten program se nám trochu zdržel. Já bych zareagoval velice krátce na slovo paní ministryně ve vztahu k té vratce DPH. Já vůbec nerozumím těm vašim komentářům, říkám to úplně na rovinu, podle mě nedávají žádný smysl, ať to dneska nebereme nějak zdlouhavě, pokud máte zlepšené procesy, všechno je efektivnější, máte tady párování faktur, které vnímám jako velice pozitivní nástroj finanční správy, není důvod cokoliv prodlužovat. Takže jenom velice krátce k těm obrázkům, které tady jsou, za mě to je demagogie. A jen velice krátce bych ještě zareagoval na to, co bylo v tom minulém bodě. Tady se to opakuje, liberační balíček a další věci. Velice kvituji, že vláda něco dělá, nějaká okamžitá řešení, za to moc děkuji paní ministryni, nicméně vy jste tady nebyla v té době, když jsme tady diskutovali. To není dlouhodobé řešení, to je krize, která v tuto chvíli je. Vy to asi vnímáte, nicméně protože většinou to funguje tak, že vy nám pak zareagujete na něco, co už nemůžeme reagovat, tak já to řeknu rovnou. Vlastně vaši reakci ani nebudu očekávat jako de facto věcnou, nicméně co většinou je standardní a mělo by být v tuto chvíli, dělat nějaká zákonná opatření. Můžeme tedy zvolit nějaké mimořádné opatření v rámci legislativní nouze, ale abychom řekli, že čtvrt roku necháme lidi v šedé zóně porušování zákona, že jim to budete promíjet, to není správné řešení. My vám tady nabízíme, já osobně, předložte ty věci formou standardní nějaké změny zákona na nějakou delší dobu, kvartál je málo podle mého názoru, a budeme velice vstřícní vám to schválit. Ale toto jakoby je podle mě špatné řešení, chápu, že je prozatímní na pár dnů, které jste stihla, to kvituji, ale není to to správné řešení. Nabízím vám v tom maximálně pomoc, ale opravdu dlouhodobě cokoliv říkat, porušujte zákon, my to budeme promíjet, je špatné řešení. A myslím, že ty nástroje tady jsou, my jsme schopni se kdykoliv sejít, prohlasovat vám to, aby to bylo věcně správně. Velice děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je Jaroslav Větrovský. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Tak já děkuji za slovo, já teď chci avizovat, že nebudu načítat schválení ve smyslu zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny, jak jsem avizoval na tiskové konferenci, ale skutečně přihlásím se k tomu pozměňovacímu návrhu, který jsme konzultovali s paní ministryní a kde se skutečně jedná o to, že by vlastně byla posunuta účinnost zákona k 1. lednu 2021. Jinak já si myslím, že tady ze strany paní ministryně bylo řečeno úplně všechno. Myslím, že i u nás na výboru zaznělo, že v té předložené, v tom předloženém návrhu je spousta pozitivních věcí, kupříkladu opravdu pozitivní motivace k elektronické komunikaci namísto represe, to je první věc, kterou je třeba akcentovat. Druhou věcí je významné snížení počtu případů, kdy bude uložena pokuta za opožděné tvrzení daně. A tou třetí záležitostí je skutečně zavedení institutu zálohy na část nárokového daňového odpočtu. A zde právě se jedná o posunutí toho termínu tak, jak jsme se dohodli, že si dovolíme předložit. Takže já vás prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu, protože zcela určitě bychom měli dojít do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A když se dívám na displej, tak už není nikdo přihlášen. Ale protože jsem nezaznamenal žádný návrh, aby zákon byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou ani zamítnut, takže okamžitě otevírám podrobnou rozpravu. Zatím se nikdo nehlásí do podrobné rozpravy? Ano. Jako první, kdo se hlásí, Jaroslav Větrovský. Máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já tedy si dovolím načíst pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, kdy článek 12 zní: tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení s výjimkou ustanovení článku 1 bodů 20, 62, 70, 84, 85, 97, 104, 105, 106, 109, 139 a článku 5 bodů 5 a 6, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2021, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A dalším, kdo se přihlásil do podrobné rozpravy, je pan senátor Ladislav Kos.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo ještě jednou. Já bych jenom ve stručnosti prošel některé body toho pozměňovacího návrhu, abyste věděli, co je v něm obsaženého, protože ten výklad v některých bodech je velice rozsáhlý a velice odborný. Takže jak jsem řekl, je tam zejména to, že vrací ten termín pro vratku DPH ze 45 dnů, který je v tom původním návrhu, zpět na 30. A pak, jak jsem říkal, jsou tam některé, jak říká tady paní ministryně, marginálie, které ale umožňují vyvážit ten vztah daňového poplatníka a daňové správy, takže jsou tam třeba věci, že je nadále potřeba informovat dotčenou osobu o tom, že se pořizuje záznam při provádění kontroly, zatímco v tom návrhu může dělat úřad tu kontrolu i bez souhlasu dotčené osoby. Je tam jasně definovaná lhůta pro vyjádření daňového subjektu k výsledku kontrolního zjištění, například doměření daně na minimálně 15 dnů, protože některé praktiky tu lhůtu zkracují. Zrovna tak ta novela zákona stanovuje, že pokud se chce daňový poplatník vyjádřit ke kontrolnímu zjištění, musí o to požádat, zatímco pozměňovací návrh vrací tuto situaci do dnešní podoby, kdy poplatník má právo na vyjádření, pokud se ho nevzdá. Potom je tady jeden z pozměňovacích návrhů, aby úrok z prodlení byl maximálně za 5 let prodlení, opět je to návrat do té předchozí dikce zákona. A pak je tady ještě jedna věc, jak tady říkala paní ministryně o tom, že jsou snižovány ty sankční úroky, tak skutečně jsou, nicméně ten pozměňovací návrh si myslím, že navrhuje dobrou věc, a sice pokud dojde ze strany finanční správy k neoprávněné exekuci, tak naopak ten pozměňovací návrh navrhuje dvojnásobek toho úroku běžného, protože ta exekuce, a samozřejmě neoprávněná exekuce je vážný zásah do práv toho hospodářského subjektu. Tak to je asi v kostce k těm pozměňovacím návrhům. A jak jsem říkal, na hospodářském výboru při projednávání to bylo schváleno velkou většinou. A došla i reakce z hospodářské komory, kde vám jenom přečtu, že hospodářská komora má pochopení pro pozměňovací návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a přiklání se k tomu, aby daňový řád obsahoval taková ustanovení, která budou finanční správu odrazovat od případného šikanózního jednání vůči plátcům a poplatníkům. Takže tolik asi za mě a prosím vás o podporu těch pozměňovacích návrhů v dikci usnesení hospodářského výboru, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy, nevidím nikoho, takže podrobnou rozpravu ukončuji. A poprosím paní navrhovatelku vystoupit se závěrečným slovem, protože avizovala určitě nějaké upřesnění, děkuji.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Já vám děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych zareagovala na tu poměrně krátkou debatu, ale my jsme si ji odehráli už i na hospodářském výboru. Nejdříve k panu senátoru Kosovi, který tady sedí, jde o to... nejde o to, že to nepotřebuji, proto říkám odložme účinnost toho ustanovení na 1. ledna 2021, především to ustanovení potřebují podnikatelé. Ti ho především potřebují. Ti potřebují, aby v případě podezření na jednotlivou fakturu v podstatě se neprověřoval ten odpočet jako celek, ale jenom jeho část.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní ministryně, prosím vás, já poprosím kolegy, oni se neslyší v těch rouškách a jsou poměrně hluční. A ono to tady docela ruší. Děkuji.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Takže to je velice důležité ustanovení pro podnikatele především, to je to podstatné. A on pak o tom hovořil pan senátor Wagenknecht, já to budu tak provazovat. Těch 15 dnů prostě je nezbytných. Já mám tady namodelovanou úplně přesnou úsečku den po dni, co se děje, měla jsem ji ve všech výborech. Den po dni, co se děje s tím nadměrným odpočtem, když je uplatněn. A tady jsou přesně uvedeny dny, a to jsou jenom dny, protože kontrolní hlášení musí být spárováno do 5 dnů. A v té lhůtě 30 dnů se toto všechno musí prověřit, a to je skutečně po dnech, proto potřebuje finanční správa 15 dnů. A já jsem navrhla po debatě nebo pan senátor Větrovský, ať účinnost dáme na 1. leden 2021, protože je tam ten vedlejší efekt vlastně toho jednorázového zadržení vzniklého prodloužením lhůty 15 dnů. Čili prostě nedá se to za těch 30 dnů zvládnout. Požadavky finanční správy původně byly i na delší lhůtu. A skutečně jsme to zkrátili po velkých tvrdých debatách na toto minimum. Jenom pro srovnání, celá řada zemí má měsíce. A jenom tak pro vaši informaci, když ta finanční správa to zadrží jako celek, ten odpočet, tak to prověřuje měsíce. A my chceme, aby prověřovala jenom tu spornou část. A ten zbytek vrátila. Takže ono, pane senátore Kose, to není o tom, že jsem si odporovala. Naopak. Já říkám prostě, dejme tu účinnost na 1. leden, já stejně v rámci dalšího balíku opatření pro podnikatele budu prosazovat jakoby větší flexibilitu, ale jenom dočasně. To nemůžete nic takového dělat prostě na delší dobu, protože větší flexibilitu při vracení, tedy aby finanční správa pracovala rychleji, to můžete dělat jenom po tuto složitou dobu, je to mimořádná věc. Takže já si myslím, že kdo mě poslouchal pečlivě, tak já si skutečně neodporuji. Říkám, podařilo se nám vracet, dneska už zadržujeme pod miliardu díky kontrolnímu hlášení a chceme zadržovat úplné minimum. A to jsou peníze, které zůstávají na účtech a v kapsách finanční správy. Promiňte, daňového subjektu, už jsem unavená. Zůstávalo to na účtu finanční správy, teď na účtu daňového subjektu, beru zpět. Ještě jste reagoval, pane senátore Wagenknechte, na ta opatření. Ta opatření nejsou mimo legislativu. Já jsem využila svého práva, kterého mi dává § 260 daňového řádu, a plošně jsem prominula veškeré případné sankce, které by vyplynulo z pozdních podání. To znamená, to byl institut, který byl už použit za, nebo tato forma byla použita už za povodní, takže to není nic proti ničemu, tím pádem fakticky vlastně jsem došla k odložení těchto lhůt, protože se daňové subjekty nemusí obávat případných sankcí. A dokonce to byl jediný způsob, jak prominout pokutu za pozdní podání daňového přiznání nebo hlášení, protože to prostě finanční správa neumí, nemá tu kompetenci. Mám ji jenom já a je použita po dlouhé době, po dlouhé době toto ustanovení jsem opět prostě oživila a použila. Jestli cílíte na EET, je to nejelegantnější řešení, které v podstatě neznamená žádnou, můžeme tady debatovat, že jsme mimo rámec a tak dále, finanční správa a celní správa nebude kontrolovat. Bude dělat edukativní činnost.

Co je to za problém? Komu to vadí? Takže to si myslím, že je nejjednodušší, nejrychlejší, všichni to ví a dáme šanci zejména lékařům, kteří spadají do 3., 4. vlny, aby se věnovali jiným, podstatným problémům.

Já tady budu jen chtít vysvětlit, prosím, jestli byste byli tak laskaví, proč nemohu podpořit, nemohu a chci, aby to tu zaznělo na mikrofon, abyste to všichni slyšeli, zbývající pozměňovací návrhy, které kromě pozměňovacího návrhu pana senátora Větrovského, za kterým si stojím, a vysvětlím, proč nemohu podpořit ty ostatní, proč to prostě nejde. Nemohu jen za tu cenu, abych získala tuto, ale hoďte to na misky vah. Pozměňovací návrh pana senátora Větrovského a zbývající pozměňovací návrhy a zkuste na nich nelpět, protože ten zákon je dobrý a pomáhá podnikatelům.

První pozměňovací návrh hovoří a vysvětlovala jsem, on byl stejný, byl v Poslanecké sněmovně, já jsem to tam vysvětlovala, paní předsedkyně rozpočtového výboru Vostrá podala pozměňovací návrh, který připravilo ministerstvo financí, a ministerstvo financí reagovalo na to, že by se tiskopisy vydávané Finanční správou měly napříště, jejich struktura měla vyplývat ze zákona. A protože Ústavní soud na aplikaci tohoto ustanovení dal do konce roku 2020 a my měli otevřený daňový řád, tak jsme vypracovali pozměňovací návrh, který podala paní poslankyně Vostrá. A tento pozměňovací návrh v podstatě říká, aby toto podání bylo stanoveno vyhláškou. Prosím vás, jsem právník, sedm let jsem pracovala v Legislativní radě vlády v komisi pro finanční právo, se vší pokorou, aniž bych se tady chtěla nějak vyvyšovat, říkám, že tak, jak jsme to napsali, je to správně a v souladu s požadavkem Ústavního soudu. Aby mohla být vydána vyhláška, musí být zmocnění v zákoně. My do zákona dáváme zmocnění pro vydání vyhlášky a počítáme s tím, kde musí být parametry formuláře stanoveny, musíte mít rozsah vyhlášky, jinak je vyhlášku v podstatě nemožné vydat, to je podzákonný právní předpis, to tady určitě víte. Takže my tam dáváme zmocnění do zákona, rámec a počítáme s tím, že samozřejmě v rámci toho rámce vydáme tyto vyhlášky, tak je to legislativně správně. Kromě tiskopisů, které už jsou přímo v zákoně, které jsou nadefinované, tak je to správně. Takže návrh je irelevantní a já ho nemohu jako bývalý legislativec a právník ho nemohu přijmout, to není vůbec o politice.

Další pozměňovací návrh, s kterým také nemohu souhlasit, a hned vám dám příklad. Pozměňovací návrh vypouští změnu § 80, odst. 4 daňového řádu ve znění atd., který upravuje pořizování obrazového nebo zvukového záznamu o skutečnostech dokumentujících průběh úkonu správce daně, a to tak, že nově vážně uvědomění osoby, která se úkonu účastní o tomto pořizování záznamu atd. Dám vám příklad, jak může celník uvědomit někoho, že ho bude natáčet, jestli má, nebo nemá dálniční známku? Vždyť to je přece nesmysl. To ustanovení je neaplikovatelné na celou řadu těchto situací. Proto se to tam do zákona dostalo, pro nic jiného.

Další pozměňovací návrh, který nemohu akceptovat, a chci vám to tady poctivě vysvětlit, je pozměňovací návrh, který doplňuje do úpravy daňové kontroly v daňovém řádu pravidlo výslovně požadující odůvodnění zahájení daňové kontroly, pokud je zahajována ve fázi před vyměřením. My máme daňovou kontrolu, kterou například podá daňové přiznání, nejčastěji je využíváno na DPH, podá daňové přiznání, vznikne pochybnost o uplatněném nadměrném odpočtu a může se zahájit kontrola už před vyměřením. Buď speciální postup k odstranění pochybnosti, tuším, se jmenuje, už to také zapomínám, nebo daňová kontrola. A to je předběžný institut. Tam nejste v klasické daňové kontrole, kde už opravdu správce daně, tam jde za nějakým účelem, už má nějaké indicie. Toto je podezření. Tam jde o rychlost. O to, aby nebyl vyplacen neoprávněně nadměrný odpočet. Čili toto je opravdu nesystémový, nedotažený návrh, nelogicky je tam odkaz na § 89, odst. 4, postrádá to smysl. A vůbec bych chtěla říci, že nastavení kontrolních postupů je dnes už dávno prověřeno judikaturou Nejvyššího správního soudu, takže opět nemohu, a vysvětluji to tu poctivě, nemohu s tím souhlasit.

Další pozměňovací návrh, se kterým nemohu souhlasit, je navržená změna, která usiluje o posun okamžiku formálního zahájení daňové kontroly, tzn. aby se v případě, že je to formální zahájení, bylo okamžikem doručení oznámení o zahájení daňové kontroly atd. To popírá záměr vládního návrhu, kterým je stanovit jednoznačný okamžik daňové kontroly obdobně, jako je to dnes třeba v kontrolním řádu, kde je to také jednoznačně stanoveno, takže vytvářet nějaké podmínečné zahájení atd., to by skutečně pro praxi, kterou chceme zjednodušit, opravdu nic nepřineslo.

Další pozměňovací návrh, s kterým nemohu souhlasit, je změna, aby lhůta pro vyjádření daňového subjektu k výsledku kontrolního zjištění, jehož následkem je vyjádření ke kontrole, byla stanovena výslovně zákonem. To je prostě rigidita. Vládní návrh nemění stávající mnoho let fungující systém. Ověřený a potvrzený judikaturou, který nečiní vůbec žádné problémy, takže nezlobte se, prosím, při vší úctě je to prostě snaha mít pozměňovací návrh za každou cenu.

Další pozměňovací návrh, s kterým nemohu souhlasit, je senátní tisk č. 209, který předpokládá, že pokud ke sdělení dosavadního výsledku kontrolního zjištění dochází při jednání, má daňový subjekt právo na stanovení lhůty pro případné vyjádření pouze tehdy, pokud o toto stanovení během jednání požádá. Proč? Naopak, ať ho má vždy. Tzn. tento návrh byl už navržen v Poslanecké sněmovně, ale jde to proti oboustrannému zájmu na rychlém průběhu kontrolního postupu, takže zase to nedává žádný smysl.

Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh, změna obsažená v pozměňovacím návrhu, která je negací vládou navrženého prodloužení časového úseku, ale to bych v tuto chvíli neřešila, protože tam já jsem, a podpořím aktivně pozměňovací návrh, to je 15 dnů, který uplatnil pan senátor Větrovský.

Pak je tam problematika tzv. vykusování, to nevím, jestli budu schopna vám tady vysvětlit, to je poměrně složitá věc, vykusování úročení. Když se úročí nedoplatek, tak se v celém běhu existence nedoplatku musí vykousnout okamžiky, kdy měl jinde přeplatek a započítat vůči němu. Je to dnes už naprosto jednoznačně projudikovaná věc a návrh z povahy věci je v podstatě v rozporu s konstantní judikaturou.

Poslední věc, kterou nemohu podpořit, je zavedení časového zastropování vzniku úroku z prodlení, respektive úroku z posečkané části po pěti letech vzniku úroku. Obdobný byl předložen i v Poslanecké sněmovně. A v podstatě snižuje výši všech úroků tak, aby odpovídala soukromoprávnímu úročení a byla garantována jednotná cena peněz, ale zastropování je nesystémové, nelogické a popírá výše uvedenou konstrukci, protože negativní dopady lze řešit individuálně formou posečkání či prominutí. Naopak my sjednocujeme všechny úroky a dostáváme je do souladu s judikaturou a s touto právní úpravou.

A stejně tak, že pozměňovací návrh, který směřuje k zavedení zvláštní sazby nového úroku z nesprávného stanovení daně, případně neoprávněného vymáhání. Zase stejný byl uplatněn v Poslanecké sněmovně. Je to popření vládou navržené konstrukce jednotné ceny peněz, kterou ve svých připomínkách, jenom předesílám, jedním z připomínkových míst byl i Nejvyšší správní soud a uvítal tuto úpravu, kterou do daňového řádu dáváme. Tak se jen snažím vysvětlit, proč nemohu podpořit žádný z pozměňovacích návrhů, které předložil a byl schválen na hospodářském výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní navrhovatelko. A jelikož tu mám jednoho přihlášeného, pan profesor Hampl už se asi odhlásil, já jenom upozorňuji, že skončila podrobná rozprava a že jediný, kdo by ji mohl otevřít, by byla právě zrovna paní ministryně. A pan Wagenknecht ale hlásil technickou, čili já se ptám, jestli je to doopravdy technická? Jestli jo, tak máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Já bych jenom krátce zareagoval na reakci paní ministryně k mým slovům, která dezinterpretovala. Já bych to ještě zopakoval. Já jsem netvrdil, že paní ministryně dělá něco protiprávního. Já jsem tvrdil to, že vláda místo toho, aby přijímala zákonná opatření v nějakém stavu legislativní nouze, které budou v souladu se zákonem, tak umožní lidem, aby zákon neporušovali, což je špatně. Nabídl jsem jí pomoc, chápu, že toho má hrozně moc, že to nestíhá, rádi vám s tím pomůžeme. Nicméně toto je špatné řešení dlouhodobé. Pro první krok, který vlastně nemá skoro žádný dopad, pouze pro nějaké uklidnění je to dobré, ale není možné nechat půl roku nějaké takovéto opatření bez zákonného zmocnění. To je jen za mě technická, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A teď se zeptám pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ladislav Kos:  V rozpravě vystoupili dva senátoři, z nichž jeden navrhl pozměňovací návrh, takže můžeme přistoupit k hlasování, přičemž první bychom hlasovali asi o výborovém pozměňovacím návrhu, a sice en bloc tak, jak byl předložen výborem. A pokud by výborový návrh neprošel, tak budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Větrovského.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. Asi jste chtěl hlasovat samostatně, pochopil jsem to dobře?

Senátor Ladislav Kos:  Ne, naopak en bloc, o výborových pozměňovacích, jak byly předloženy výborem, hlasovat en bloc.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže já svolám kolegy. Jak je vidět, tak nikdo skoro venku nebyl. My bychom měli hlasovat o komplexu pozměňovacích návrhů Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a já se táži paní navrhovatelky o její stanovisko. Nesouhlasné stanovisko. Takže spouštím hlasování. Kdo jste pro tento pozměňovací návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. Při hlasování číslo 36 kvorum 23, pro bylo 34, proti bylo 5. Tento návrh byl schválen. Jestli jsem teď pana zpravodaje pochopil, tak druhý návrh už je nehlasovatelný. Je tomu tak.

Takže teď bychom měli hlasovat o návrhu zákona jako celek včetně našich pozměňovacích návrhů. Vrátit ve znění našich pozměňovacích návrhů Poslanecké sněmovně. Jelikož tady všichni jsme, tak si dovolím hlasovat okamžitě. Spouštím hlasování. Kdo jste pro zákon jako celek s našimi pozměňovacími návrhy, abychom poslali do Poslanecké sněmovny, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. Hlasování číslo 37, vrátit zákon s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně. Při kvoru 23 pro bylo 36, tento návrh byl schválen.

Teď ještě musíme schválit naše zastoupení v Poslanecké sněmovně. Předpokládám, že to bude zpravodaj. Ne? Aha, tak se zeptám, kdo to bude za hospodářský? A máme třetího? Jo, Kos, Vilímec a Goláň, ano, ano. Takže budeme hlasovat o kolezích v pořadí Goláň, Vilímec, Kos. Dávám hlasovat, aby nás tito tři senátoři zastupovali v Poslanecké sněmovně. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Při hlasování číslo 38, kterým jsme pověřili naše senátory náš názor předložit Poslanecké sněmovně, při kvoru 23 pro bylo 43. Tímto končím projednávání tohoto zákona.

My se nakonec vystřídáme.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobrý den, dámy a pánové, budeme pokračovat senátním tiskem č. 204,

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 204

Tento návrh jste obdrželi jako tisk č. 204. Já vítám paní ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedla návrh novely právní úpravy bytového spoluvlastnictví obsažené v občanském zákoníku a zákoně č. 311/2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev, který byl do Senátu postoupen Poslaneckou sněmovnou. V Senátu byl návrh zákona projednán Ústavně-právním výborem jako výborem garančním a tento výbor doporučil projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Ráda bych tady zmínila, že tato úprava, na kterou se velmi dlouho čeká, je velmi významná pro řadu našich spoluobčanů. Záhy po přijetí nové právní úpravy byla teorií i praxí zaznamenána řada praktických i teoretických otázek spojených s aplikací ustanovení bytového spoluvlastnictví v praxi. Proto byl již od roku 2014 prováděn rozbor nových ustanovení a probíhala diskuse za účasti řady odborníků z teorie i praxe. Na základě těchto poznatků a po rozsáhlých jednáních byl ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti připraven předložený návrh, jehož cílem je zpřesnění některých ustanovení a docílení větší srozumitelnosti a jednoznačnosti textu. Praxí je přijetí úpravy netrpělivě očekáváno, zejména návrh na úpravu předkupního práva, která značně omezuje realitní trh a zejména převody spoluvlastnických podílů spolu s jiným předmětem vlastnictví může praxi jednoznačně pomoci. Tady jde zejména o nešťastná garážová stání. Stejně tak je nepochybně značně přínosné řešení přechodu dluhů, včetně dluhů za plnění poskytovaná s užíváním bytů, což dosud nebylo možné. V případě úprav bytových družstev je dlouho očekávanou změnou snížení většiny potřebné pro změnu stanov, pokud se jedná o změnu práv a povinností členů bytového družstva. Na rozdíl od stávajícího stoprocentního souhlasu všech členů družstva se o této změně stanov bude nově rozhodovat pouze prostou většinou členů přítomných na členské schůzi.

Rovněž se navrhuje snížit počet hlasů potřebných pro přijetí změny stanov v otázce podmínek, za nichž vznikne členovi družstva právo na uzavření smlouvy o nájmu bytu. Stávající požadavek na souhlas všech členů družstva byl v praxi prakticky nesplnitelný. Návrh zákona se tedy věnuje zejména následujícím oblastem:

Úpravě předkupního práva, problematice stanov coby samotného dokumentu, nikoliv tedy jako součást prohlášení nebo smlouvy o výstavbě jako je tomu doposud, zjednodušení procesu přijímání změn prohlášení, precizace ustanovení o správě domu bez vzniku společenství vlastníků jednotek, změnám úpravy vzniku společenství, usnadnění prodeje jednotky vlastníka, který porušuje své povinnosti, a dále zpřesnění textu týkající se přechodu dluhu v souvislosti s převodem jednotky.

Určitě za povšimnutí stojí i přijatý pozměňovací návrh pana Michálka, to znamená povinnost oznámit krátkodobé pronájmy či úpravy bytu. Mimo sféru bytového spoluvlastnictví se v oblasti nájmu bytu zavádí možnost ujednat si smluvní pokutu pro případ porušování povinnosti ze strany nájemce. Věřím, že v souvislosti s těmito úpravami bude mnoho, mnoho našich spoluobčanů spokojeno, protože jenom co se týká úprav bytového spoluvlastnictví, se dotýká v ČR zhruba 65 000 společenství vlastníků jednotek, přičemž jejich počet meziročně vzrostl o tři procenta. V bytovém spoluvlastnictví je více než 1,5 milionů bytů.

Ráda bych vás tedy požádala o podporu v tom znění, jak bylo předloženo Poslaneckou sněmovnou, protože si myslím, že jde o velmi vyvážený návrh a jak už jsem říkala, mnoho lidí na to čeká, protože právě ta předkupní práva, ne nutnost notářských zápisů usnadní lidem život. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 204/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Hraba, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Budu velmi stručný, protože meritum věci popsala paní ministryně velmi obsáhle a já bych jenom opakoval její slova. Proto bych vás seznámil jenom s fakty, které se týkají vlastního projednání ústavně-právní výboru. Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh zákona dne 24. února 2020. Lhůta uplyne tedy 25. března, takže jsme ve lhůtě. Jediným výborem, který měl projednat tento návrh zákona, byl ústavně-právní výbor. Ten přijal po diskusi většinou pěti členů ze sedmi přítomných toto usnesení, které má č. 69 z 19. schůze ústavně-právního výboru ze dne 11. 3. 2020.

Výbor doporučuje projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem mou osobu a pověřuje předsedu výboru pana senátora Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Tolik tedy z mé pozice zpravodaje, později se vyjádřím. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, pane senátore a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Teď se ptám, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, můžeme přejít k obecné rozpravě, kterou otevírám.

Ptám se, zda se někdo hlásí do obecné rozpravy? Ano. První, jak avizoval, pan senátor Hraba. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Jak jsem avizoval, rád bych se vyjádřil k tomu návrhu. Nemám vůbec nic proti celému meritu věci, vycházím konec konců z podkladů, které zpracoval legislativní odbor Senátu, nicméně chtěl bych se vyjádřit právě ke zrušení de facto předkupního práva, ke které má dojít počtvrté během posledních šesti let. Jenom ve stručnosti. Do konce roku 2014 předkupní právo existovalo, do konce roku 2017 neexistovalo, nyní existuje do 30. června, tak jak je navrženo, a od 1. července by opět existovat de facto nemělo. Nemyslím si, že je úplně vhodné, aby se taková věc, jako je spoluvlastnické právo, měnil tak často, protože dochází k řadě kolizí, k řadě situací, kdy smluvní strany, spoluvlastníci spekulují nad tím, jestli uzavřou nebo neuzavřou smlouvu před datem nebo po tomto datu. Dovolím si očekávat, že v souvislosti s koronavirovou krizí dojde k rozvolnění trhu s nemovitostmi, k větším přesunům, k větším prodejům a převodům nemovitostí, a do tohoto stavu měnit tak zásadní věc, jako je spoluvlastnické právo, vůbec jeho koncepci, nota bene takovým způsobem, tak jak je navrženo, nevím, jestli jste měli možnost se seznámit detailně s tím textem, ale dělám právo 20 let a musel jsem si paragraf přečíst třikrát, abych vůbec pochopil, o co tam v tom § 1124, potažmo § 1125 jde. Chtěl bych vás požádat, abychom byli konzistentní, abychom byli konzervativní, abychom v tuto chvíli neměli koncepci spoluvlastnického práva. To, že to žádají realitní makléři, realitní trh, ještě neznamená, že to je v zájmu spoluvlastníků. Myslím si, že bude docházet k většímu převodu nemovitostí v současné době a dát do toho novou právní úpravu, nota bene po dvou a půl letech existence staré právní úpravy, určitě není dobře. Chtěl jsem vás tedy požádat, zda byste propustili nesouhlasem s navrženým zákonem tento návrh do podrobné rozpravy, kde bych načetl pozměňovací návrh, který máte k dispozici. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, tak obecnou rozpravu uzavírám a prosím paní navrhovatelku, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Možná, že potom už žádné nebude.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Pokud by žádné potom nebylo, tak radši ano. Děkuji ještě jednou za slovo. Samozřejmě jsme velmi detailně rozebírali pozměňovací návrh pana senátora Hraby, on se tím zabýval i ústavně-právní výbor, my samozřejmě zrovna k tomu ustanovení, o kterém tady pan senátor hovořil, k tomu bychom, protože po vzájemné dohodě došlo k tomu, že tam zůstalo předkupní právo u spoluvlastnických podílů na jednotkách, viz garážová stání atd., to, co dělá největší problém. Na druhou stranu v pozměňovacím návrhu jsou body, se kterými ministerstvo souhlasit nemůže, a ještě jsou tam samozřejmě věci, se kterými zase naopak ministerstvo souhlasí, a to je zejména tedy upřesňování pojmů. Moje stanovisko k tomu, protože jsou tam fakt problematické věci, bude nesouhlasné, ale chtěla bych tady slíbit panu senátorovi, že tam měl spoustu zajímavých zpřesňujících věcí, které my použijeme, a to slibuji, do výkladového stanoviska k zákonu. Jenom jsem chtěla objasnit, proč zejména k tomu článku 4 atd., kde jsou to skutečně věci, které naopak by to znepřehlednily, tak si dovolím s pozměňovacím návrhem nesouhlasit, ale máte tam i věci, které bychom – a slibuji – použijeme do výkladového stanoviska. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji a ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě, kterou sám jako jediný realizoval? Ano. Prosím ještě jednou, prosím, pane zpravodaji.

Senátor Zdeněk Hraba:  Jenom pro formu zopakuji, že v obecné rozpravě vystoupil pouze jeden senátor a budeme nyní hlasovat o jediném návrhu, a to výborovém na schválení navrženého zákona.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Pan zpravodaj řekl, že je tady jediný návrh, a to na schválení tohoto zákona. To znamená, předtím, než dám hlasovat, spustím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu schválit ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny, spouštím hlasování. Ptám se, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 39 bylo pro 30 hlasujících při kvóru 22, celkem registrováno 43, 2 byli proti. To znamená, zákon byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já vám, paní navrhovatelko, blahopřeji, panu zpravodaji děkuji a my se vystřídáme. Nastoupí paní místopředsedkyně Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za slovo panu předsedovi Senátu, my pokračujeme. Naším dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 202

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 202. Já prosím pana poslance Zdeňka Ondráčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte v Senátu, pane poslanče.

Poslanec Zdeněk Ondráček:  Děkuji, děkuji, paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych z pověření předsedy podvýboru pro vězeňství, pana poslance Petra Sadovského, který je zdravotně indisponován, za skupinu předkladatelů před vás předstoupil a seznámil vás s poměrně jednoduchou novelou trestního řádu a dalších zákonů s tím souvisejících, která se týká vyřešení jednoho palčivého bodu, který se stal v minulosti, a to vyřešení současného pojetí trestního řádu, kdy předseda Senátu musí obligatorně přerušit, popř. odložit výkon trestu u ženy, která je těhotná, popř. by nám byla v jiném stavu, popř. porodila. Je to konkrétní jeden případ, který se stal u zvlášť závažného zločinu, my jsme na této věci spolupracovali s panem senátorem Sobotkou, který je z mého okresu, oba dva jsme byli touto příhodou zasaženi, protože zmíněná paní se nastěhovala potom do toho našeho obvodu, v podstatě vedle pana senátora do vzdálenosti 200, 300 metrů, jeho bydliště, i on jako starosta města musel tento problém řešit, my spolu spolupracujeme i ve výboru pro bezpečnost v rámci Královéhradeckého kraje, kde jsme se na nějakém postupu domluvili, vznikly v podstatě dva návrhy poslanecké, jeden pod sněmovním tiskem 551, druhý pod 657. V současné době probíráme ten pod sněmovním tiskem č. 657, pod kterým jsou podepsáni napříč politickým spektrem poslanci, kteří jsou zároveň členy podvýboru pro vězeňství, což je podvýbor Výboru pro bezpečnost. Ten materiál jako takový, nebudeme zastírat, připravilo ministerstvo spravedlnosti, řeší tu věc komplexně, samozřejmě i některými výhradami, které byly, chtěl bych říci, že Poslanecká sněmovna tento návrh projednala a v podstatě hlasovala 29. února, pardon, 29. ledna letošního roku, ze 154 přítomných poslanců pro návrh hlasovalo 144, nikdo nebyl proti. Pouze několik kolegů se zdrželo. Byli to převážně kolegové z hnutí STAN, kdy ten druhý pozměňovací návrh, resp. druhý návrh, ten sněmovní tisk, o kterém jsem hovořil, 551, byl z jejich dílny, my jsme se domluvili v rámci společné rozpravy, že tento tisk jsme přerušili, jeho projednávání, do doby, než tento tisk, u vás to je tisk 202, u nás 657, projde celým legislativním procesem, poté by tento materiál už pozbýval platnosti. Takže je to v podstatě jednoduchá věc, která reaguje na jeden aktuální problém, ta změna bude pouze tehdy, že to přerušování výkonu trestu nebo odkládání nebude fakultativní, tedy pardon, nebude obligatorní, ale bude fakultativní, pouze u těch zvlášť závažných zločinů, bude moct předseda Senátu rozhodnout, u těch konkrétních věcí, podle společenské škodlivosti toho daného jednání té osoby, která je ve výkonu trestu. Takže děkuji za pozornost i za podporu tohoto návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane navrhovateli, vám, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 202/1. Zpravodajem výboru byl pan senátor Miroslav Antl, ale zpravodajskou zprávu přednese paní senátorka Anna Hubáčková.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji, pan poslanec mi hodně usnadnil roli, řekl i část legislativního procesu, takže já, v zastoupení pana předsedy ÚPV, konstatuji, že tato novela zákona vznikla skutečně z podnětu po propuštění paní Petry Janákové-Nové, která byla za pětinásobnou vraždu odsouzena na 30 let, pak propuštěna, protože na základě zákona jí to bylo umožněno, poněvadž otěhotněla. Situaci se snažila Poslanecká sněmovna řešit co nejrychleji. My jsme její senátní tisk nebo její poslanecký tisk, u nás senátní tisk č. 202, obdrželi 24. února 2020. Lhůta pro projednání končí 25. 3. 2020. Projednali jsme na ÚPV, nebudu debatu příliš komentovat. Případ byl příliš závažný, je důležité co nejrychleji reagovat. Takže jsme konstatovali, že návrh zákona není v rozporu s ústavním pořádkem, mezinárodními ani unijními závazky státu. Přijali jsme usnesení z 19. schůze, která se konala 11. března 2020, je to usnesení č. 70, kde pod

I. výbor doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu pana senátora Miroslava Antla, kterého nyní zastupuji,

III. pověřuje předsedu výboru Senátu Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu a návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Takže otevírám nyní obecnou rozpravu. Do které se nikdo nehlásí... Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Není se k čemu vyjadřovat. Budeme tedy hlasovat, tak jak zaznělo, o souhlasu, ale dovolím si vás svolat.

A my přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 21, já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Já konstatuji, že v hlasování č. 40 se z 40 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 21 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji navrhovateli i zpravodajce. Ukončuji tento bod. Na shledanou, pane poslanče.

A my budeme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích

Tisk č. 203

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 203. Návrh uvede paní poslankyně Helena Válková, kterou vítám v Senátu Parlamentu ČR, prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Tady si odložte vedle, tak, a můžete k mikrofonu.

Poslankyně Helena Válková:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené a milé paní senátorky, vážení a milí páni senátoři, dovolte mi, abych vás ve stručnosti, protože velmi respektuji to, že celý den zasedáte, seznámila s tím nejdůležitějším, pardon..., s tím nejdůležitějším, co přináší novela práva schváleného zákona před velmi nedávnem, který jsme v prosinci 2019 schválili jako nový zákon z té sady zákonů reforma znalců a soudních tlumočníků.

Tato novela je zdůvodněna tím, že přece jen některá specifika, kterými se vyznačuje tlumočnická činnost, nebyla zohledněna v tom novém zákoně, o kterém je tady řeč, čili zákon č. 354/2019, a proto skupina poslanců a poslankyň napříč politickým spektrem připravila ve velmi úzké součinnosti s tlumočníky, s jejich různými odbornými grémii, novelu, nebylo to jednoduché, protože samozřejmě i oči byly velké, my jsme museli zde respektovat i to hledisko, aby nedošlo k tomu, že znalci mají zákon v mnoha ohledech přísnější nežli tlumočníci. Takže nakonec se podařilo dospět ke kompromisu, já vám teď řeknu, v čem je ta změna, v bodech, které, předpokládám, reprezentují tak dvě minuty, možná ani ne.

Zaprvé je to zrušení povinnosti pojištění, tlumočníci, obzvlášť někteří, tu povinnost toho pojištění považovali téměř za diskriminující, zrušení evidence přestupků ve veřejné části seznamu tlumočníků, zrušení povinnosti archivace, potom se zde rozšiřují možnosti odmítnout úkon, v nedostatku odbornosti nebo pro jiné vážné důvody. Současně s tím souvisí, že orgán veřejné moci je sice ne obligatorně zavázán, ale když je to možné, tak má sdělit předem tlumočníkovi informace o předmětu tlumočnického úkonu, dokonce i další informace ze spisu, pokud to samozřejmě neohrozí, nestanoví průběh dalšího jednání. Tam se vyhneme tomu, že někteří tlumočníci potom nemůžou tu svoji tlumočnickou povinnost splnit tak, jak by bylo třeba.

Konečně jde o to, že tlumočník může uvést v seznamu svoji kontaktní adresu, zrušili jsme evidenci údajů o smluvních odměnách a snížily se některé pokuty, které byly opravdu příliš vysoké, u přestupků, kterých se tlumočníci mohou dopustit, samozřejmě, že se tam vypustila celá ta oblast toho jednání, kdy tlumočník nesplnil svoji archivační povinnost, protože tato povinnost odpadla.

Poslední věta, všechny ty zákony tři, zákon o nových znalcích, zákon změnový a zákon o tlumočnících, pokud dnes schválíte, resp. se vyjádříte tak, že schválíte ten návrh novely o tlumočnících v tom znění, jak je předkládán, tak by měly nabýt účinnosti 1. ledna 2021. Ten čas se velmi krátí. Takže bych vás chtěla velmi poprosit, abyste i přihlédli k tomu, že jde o velkou reformu, která se musí organizačně, finančně a personálně dostatečně zabezpečit, prosím vás o kladné zaujetí kladného stanoviska k tomuto návrhu poslanců, které tady reprezentuji. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 203/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Hraba, ten je přítomen, tak ho prosí, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Hraba:  Dobrý večer, ještě jednou, vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, já budu opět velmi stručný, paní poslankyně nás seznámila s meritem věci návrhu, skutečně jedná se o opravu těch největších chyb zákona o tlumočnících, tak jak byl přijat Poslaneckou sněmovnou. Já si neodpustím nicméně několik poznámek, ještě dříve, než vás seznámím se závěry výboru. V tomto případě je velmi zvláštní, že se novelizuje zákon, který je již platný, ale není ještě účinný. Je ještě zvláštnější, že tento návrh zákona tedy o tlumočnících nebo tento ne, ale ten návrh, který byl nakonec přijat, který vstoupí v účinnost 1. ledna 2021, byl zamítnut Senátem 2. května 2019. Poslanecká sněmovna o něm hlasovala v září 2019, nicméně odložila ho, protože viděla Poslanecká sněmovna, že obsahuje závažné chyby. 29. listopadu 2019 byl podán návrh změn tohoto zákona, Poslanecká sněmovna hlasovala 3. prosince o tom původním zákonu, aby ho schválila, byť už věděla, že je špatně. 29. listopadu 2019, to znamená, rok a měsíc před účinností toho vlastního zákona. Určitě není správný tento postup, zavádí chaos do právního řádu, myslím si, že by se to zvládlo novým zákonem, který by byl bezchybný, nicméně stalo se, já se plně připojuji k závěrům výboru, se kterými vás teď seznámím. Jedná se o 66. usnesení ÚPV, který se konal 11. března 2020. Výbor se usnesl na tom, že doporučuje Senátu projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem pro projednání tohoto návrhu v plénu Senátu mou osobu, pověřuje pana předsedu Antla, aby s tímto seznámil pana předsedu Senátu Vystrčila. Děkuji za slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu i další návrhy. Já se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový není. Takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Marek Hilšer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, já jen krátce doplním to, že ta iniciace k té změně toho zákona vzešla nejdříve od skupiny senátorů, kteří reagovali na požadavky tlumočníků, takže tady vznikla jakási pracovní skupina, podařilo se sjednotit a spojit všechny ty organizační, ne organizační, ale profesní skupiny tlumočníků, na to potom reagovali poslanci a paní ministryně, já tímto děkuji, že vyslyšela to volání těch tlumočníků, předpokládám, že došlo k jakémusi kompromisu, že ta tlumočnická obec nyní nebude asi úplně plně spokojena, ale alespoň ty nejzávažnější věci se podařilo z toho odstranit, i když, jak zde bylo poznamenáno, takovou zvláštní cestou, takže bych se přimlouval také za to, aby bylo toto schváleno. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, nyní má slovo pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Já jsem měl to štěstí, nebo tu možnost, abych obhajoval tu naši vratku ze Senátu do parlamentu, týkala se všech tří zákonů, o státních znalcích, tedy soudních znalcích a o tlumočnících a potom ten doprovodný technický, a musím říct, že jsem byl moc rád, že ten prostřední zákon jste z toho tak vyjmuli v tu chvíli, po jednání s tlumočníky a tak dále, tak jste přepracovali a slíbili jste do 3 měsíců, a to splnili. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, já děkuji vám, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy, není tomu tak. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Obecná rozprava byla taková spíš pochvalná. Budete se vyjadřovat, zpravodaji, paní navrhovatelko? Ano, paní navrhovatelka, ano...

Poslankyně Helena Válková:  Já bych chtěla poděkovat, že tady zazněla ta slova i kritická, protože já samozřejmě z toho legislativního průběhu jsem nebyla také vůbec nadšená, potvrzuji vám, že si toho velmi vážím, že přes tyto turbulence jste tady vyjádřili to, co jste vyjádřili. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní poslankyně, můžeme tedy přistoupit k tomu, co zaznělo, schválit tento návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já si vás dovolím nejdříve svolat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, v sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 21. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, prosím, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 41 se z 41 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 21 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já vzájemně gratuluji Senátu i Poslanecké sněmovně, někdy se holt domluvit dokážeme a může z toho být i dobrý zákon, děkujeme. Na shledanou.

A naše schůze pokračuje, já vítám místopředsedu Poslanecké sněmovny, pana Pikala. Můžete se ještě posadit... Nyní projednáváme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 210

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 210. Já tedy teď prosím pana místopředsedu, pana poslance Vojtěcha Pikala, aby nás seznámil s návrhem zákona, ještě jednou vítejte v Senátu Parlamentu ČR.

Poslanec Vojtěch Pikal:  Děkuji za přivítání, děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je mi ctí zde poprvé hovořit na plénu v Senátu jakožto Senátu. Ten návrh, který jsem vám přišel představit, požádat vás o jeho podporu, je jednoduchý nebo jednodušší poměrně, návrh na změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny. V několika ohledech. Primárně se jedná o technické změny. Tyto změny byly připraveny v rámci pracovní skupiny předsedy sněmovny, s tím návrhem vyslovila souhlas celá sněmovna napříč spektrem, je připraven a spolupodepsán představiteli všech poslaneckých klub. Jedná se tam tedy jednak o technické změny, kdy například vypouštíme historicky zastaralé ustanovení o konsolidační agentuře nebo některé nepoužívané procesy v rámci jednacího řádu sněmovny, jako je návrh alternativní nebo eventuální.

Pak jsou tam nějaké technické úpravy, které mají reálný dopad na jednání sněmovny, např. upřesnění, že o vrácení do druhého čtení se ve 3. čtení hlasuje před návrhem na zamítnutí. Jinou, praktickou úpravou je například, že se stanovují pravidla, co je to parita, jak se sestavují komise či výbory pomocí parity, protože přestože se tak běžně dneska již děje, tak to není ošetřeno v jednacím řádu sněmovny. To, že se to upraví v jednacím řádu sněmovny, potom například umožňuje, aby se to pevně zakotvilo v jiných zákonech, podle kterých potom sněmovna vytváří nějaké dohledové orgány, takže pro nějaké budoucí použití, např. pokud chceme, aby v rámci komisí, které mají dohled nad zpravodajskými službami nebo podobnými složkami, byla parita jako základ, aby tedy všechny politické strany reprezentované v Poslanecké sněmovně, měly možnost dohledu nad těmito složkami, měli jsme to zajištěné, tak toto je cesta, jak se k tomu přiblížit. Obecně se to hodí i v jiných případech, protože se ustavují prostě stálé komise, např. paritně. Ale není to ošetřeno zákonem, postupuje se nějakou mimozákonnou cestou částečně.

Další praktickou změnou, která se tam provádí, je rychlejší projednávání mezinárodních smluv. V současné době se stává, že některé změny mezinárodní vstupují v platnost dříve, než stihnou projít legislativním procesem. Jedná se např. o nějaké drobné dodatky do seznamu zakázaných nebo dopingových látek nebo do seznamu chráněných živočichů a podobně. To je skutečně případ, kdy si, myslím, můžeme dovolit, aby mezinárodní smlouva byla projednávána ve sněmovně v jediném čtení. Samozřejmě je tam možnost vyslovit nesouhlas s tímto způsobem projednávání v jediném čtení. Myslím si, že se to nebude zneužívat.

Podobně je tam jiné urychlení procesu sněmovny, a to je to, že zprávy se budou moct zástupně schvalovat rovnou na výborech, to znamená, že některé zprávy, které dostáváme, které potom dlouhodobě víceméně zahnívají v tom pořadu sněmovny, kdy nám tam leží zprávy z roku 2016, 2015 apod., nemůže se na ně stále dostat, protože jsou důležitější materie, tak se potom dostávají třeba i o volební období později. To, aby byly projednány, už nemá žádný efekt. Tak bude možné tyto zprávy schválit rovnou na výboru, tím vyslovit ten souhlas či nesouhlas nebo vzetí na vědomí sněmovny už na výboru. Je tam daná dostatečná pojistka tak, aby se u některých důležitých zpráv, jako jsou např. zprávy o hospodaření Českého rozhlasu, České televize, nebo o činnostech těchto organizací nebo třeba zpráva o peticích apod., aby se takové důležité zprávy nemohly schválit na tom výboru bez vědomí většiny sněmovny, tak jsou tam obranné mechanismy, kdy ať už menšina toho výboru nebo skupina poslanců nebo jednotlivý klub nebo sněmovna jako celek, případně se můžou usnést nebo si vyžádat, aby se ta zpráva prostě projednala na plénu sněmovny. Mají možnost to nechat schválit nebo navrhnout kdykoli do momentu, kdy je schválen pořad té následující řádné schůze, takže to by mělo dávat dostatečně dlouhý časový rámec tak, aby se to mohlo stihnout. V případě těch zásadních zpráv, které jsem tady jmenoval, tak vlastně je v přípravě usnesení sněmovny, které po tom, co bude tento zákon schválen, bude možné načíst, tak aby ty skutečně důležité zprávy, se kterými by se měla sněmovna seznamovat jako celek, které mají zásadní dopad třeba na nějaké naše základní demokratické instituce jako veřejnoprávní média, byly vždy na plénu. A pak je tam ještě jedna reálná úprava, což je umožnění prodeje upomínkových předmětů v kancelářích Poslanecké sněmovny. Já věřím, že všechny ty návrhy a změny jsou veskrze pozitivní, prosím vás tedy o podporu tohoto zákona, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 210/1. Zpravodajkou výboru je určena paní senátorka Anna Hubáčková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobrý večer, paní předsedající, pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, návrh zákona vám dobře okomentoval pan poslanec, já jenom konstatuji, že cílem poslaneckého návrhu je odstranit nepoužívaná a překonaná ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny, upřesnit jeho terminologii a některé postupy a provést další změny tak, aby byla činnost Poslanecké sněmovny co nejefektivnější.

Jednotlivé body pan poslanec okomentoval. Já doplním jenom, že mimo jiné umožňuje Poslanecké sněmovně prodej propagačních a upomínkových předmětů. K tomuto zákonu nebyly žádné připomínky, byl postoupen Senátu 24. 2. 2020, lhůta pro jeho projednání končí 25. 3. 2020. A Ústavně-právní výbor na své 19. schůzi přijal 67. usnesení k tomuto tisku, které zní: Výbor podbodem 1 doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Podbodem 2 určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Annu Hubáčkovou. A podbodem 3 pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a případné další návrhy, jestliže budou. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo tady takový není. Takže otevírám obecnou rozpravu, jako první se hlásí pan senátor, místopředseda senátu Jiří Oberfalzer. Máte slovo, kolego.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, já jsem chtěl navrhnout nezabývat se, protože to je tak bezproblematický návrh, že bychom na tom neměli ztrácet čas.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak byla jsem rychlejší, no. Takže do rozpravy se nikdo nehlásí? Nehlásí. Takže obecnou rozpravu uzavírám, není se tedy k čemu vyjadřovat, takže vážený pane místopředsedo, budeme vám to schvalovat. Já doufám, že si to budete v Poslanecké sněmovně pamatovat, aniž bych tím cokoliv myslela. Takže spustím znělku, kdyby někdo odběhl.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, v sále je přítomno 42 senátorek, senátorů, kvórum pro přijetí je 22. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji.

A kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

A já vám, pane místopředsedo, gratuluji. Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 42 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Václav Hampl? Můžete mluvit.

Senátor Václav Hampl:  Jenom takovou připomínku. Mně se zdá, že jsme nějak rezignovali na znělky. Já se snažím chránit kolegy před případnou nákazou.

Senátor Václav Hampl:  Ale předtím, u toho předchozího hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, já mám pocit, že jsem jediná, kdo tady dneska hraje tedy, s dovolením, takže možná jste už někde v nějakém jiném viru třeba. Já se omlouvám, trošku to bral bez znělek pan předseda, ale to je jeho rychlostí. Ukončuji projednávání tohoto bodu, věřím, že se vám s námi líbí, pane místopředsedo. Chcete nám říct nějaký pozdrav? Ještě jeden? Já vás nevyhazuji, samozřejmě. Čekala jsem ovace, protože tak hladké projití Senátem, já jsem členka Ústavní komise, takže vím, co říkám. Že, pane místopředsedo? Projednávaným bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 211

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 211 a prosím pana poslance Vojtěcha Pikala, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Vojtěch Pikal:  Děkuji za slovo. Já bych chtěl předem tedy poděkovat za bezproblémové schválení předchozího tisku. Tento tisk je jenom takovým doplněním toho předchozího tak, aby úpravy zůstaly vyrovnané a stejné. To znamená, že v rámci tohoto návrhu změny jednacího řádu Senátu se navrhuje, aby i kancelář Senátu mohla prodávat upomínkové předměty, to je veškerý obsah tohoto návrhu zákona a já vás prosím o jeho podporu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane navrhovateli. A prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 211/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Anna Hubáčková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Anna Hubáčková:  Naposledy ode mne dobrý večer u posledního bodu dnešní schůze. Jde o velmi jednoduchou novelu zákona, kterým se upravuje jednací řád Senátu, kterým Poslanecká sněmovna, poslanci za to tímto děkuji, vyhověli návrhu našeho bývalého pana předsedy Senátu, pana Kubery, a vytvořili i pro nás stejné podmínky jak pro Poslaneckou sněmovnu. Cílem a jediným předmětem je umožnit Senátu prodej propagačních předmětů a upomínkových předmětů. Takže vás dovolím si seznámit jen s usnesením, což jsme samozřejmě uvítali. 68. usnesení 19. schůze Ústavně-právního výboru zní takto:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Podbodem 2 určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Annu Hubáčkovou.

A podbodem 3 pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko, a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu, zaznamenávala případné další návrhy. A já v tomto případě otevírám rovnou obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych jenom chtěla opravdu velice poděkovat za přípravu tohoto návrhu a jeho projednání v Poslanecké sněmovně. Jednak našemu bývalému panu předsedovi, Kuberovi, a jednak samozřejmě paní kancléřce, se kterou jsme celou situaci řešili už dlouhodobě na komisi pro práci Senátu. Takže návrh vyřešil situaci, která dlouhodobě nebyla pro návštěvníky Senátu příznivá, oni chtěli takové možnosti, takové dary, upomínkové předměty, takže jsme velice rádi za komisi. A znovu říkám, že děkuji velice oběma. Bývalému panu předsedovi o paní kancléřce. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já také děkuji. Ptám se, jestli se někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Uzavírám ji tedy. Chci se zeptat navrhovatelky, pana navrhovatele, zpravodajky, jestli se chcete vyjádřit? Nechcete. Děkuji. Takže přistoupím k hlasování. Pouštím znělku.

Přistoupíme k hlasování, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 41 senátorek, senátorů, kvórum pro přijetí je 21, zahajuji 21. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, prosím, tlačítko NE, ruku nahoru. Děkuji. Já děkuji. Hlasování pořadové číslo 43. 41 senátorek, senátorů, kvórum 21, pro 41, proti nikdo. Návrh byl přijat. Toto byl dnešní poslední bod naší schůze, ale hlásí se pan předseda se svým závěrečným slovem předseda Senátu, Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já bych chtěl jenom poděkovat vám všem za účast a zároveň vás připravit na to, byť to ještě nevíme zcela jistě, že je možné, že již v úterý příští týden Poslanecká sněmovna projedná ve stavu legislativní nouze některé zákony, které by měly pomoci těm lidem, kteří jsou v těžké situaci kvůli současnému krizovému stavu, což by pro nás mohlo znamenat, že buď v úterý, že pravděpodobně v úterý zasedne organizační výbor. A buď ve středu, což je pravděpodobnější, nebo nejpozději ve čtvrtek by bylo další plénum senátu. To znamená, to hlavní sdělení, prosím, na středu a čtvrtek příští týden si nic neplánujte, neboť je pravděpodobné, že v jednom z těchto dní bude plénum senátu. Děkuji za pozornost a děkuji za trpělivost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak to bylo závěrečné slovo dnešního plenárního zasedání a já se loučím s panem místopředsedou Poslanecké sněmovny. Na shledanou příští týden.

(Jednání ukončeno v 19.52 hodin.)