Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 19.02.2020

(1. den schůze – 19.02.2020)

(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré dopoledne, dámy a pánové, prosím, abyste se usadili na svých místech, abychom mohli zahájit jednání pléna Senátu.

Ještě jednou přeji dobré dopoledne, dámy a pánové! Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vítám vás na 16. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Pozvánka na dnešní schůzi nám byla zaslána ve středu 12. února 2020.

Z dnešní schůze se omlouvají senátoři: Václav Hampl. Radek Sušil, Jitka Seitlová. (Zatím nemám více omluvených senátorů.) Vás všechny prosím, abychom se nyní zaregistrovali svými kartami. Pokud někdo nemá kartu a zapomněl si ji, tak náhradní identifikační karty jsou k dispozici na recepci.

Nyní – podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele schůze.

Navrhuji, aby ověřovateli 16. schůze Senátu byli senátor Pavel Štohl. (Souhlasí.) a senátorka Hana Žáková. (Také souhlasí.)

Má někdo z vás připomínky? Žádné nejsou.

Přistoupíme k hlasování. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v tomto hlasování spořadovým číslem 1 ze 76 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 39 se pro vyslovilo 76, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Ověřovateli schůze jsou senátor Pavel Štohl a senátorka Hana Žáková.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 16. schůze Senátu. Má někdo z vás jiný návrh, než jak jsme dostali program? Nemá.

Budeme hlasovat o návrhu, jak jsme ho obdrželi, že jediným bodem program je Volba předsedy Senátu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem programu, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové číslo 2 se ze 76 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 39 pro program, jak byl předložen, se vyslovilo 76 senátorů. Proti nebyl nikdo.

Návrh pořadu byl schválen.

Za malou chvíli si vyměníme místo s panem místopředsedou Štěchem.

Chtěl bych ještě předtím velice poděkovat všem, kteří připravovali rozloučení se zemřelým předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou, ať už to byla paní kancléřka, oddělení protokolu, tiskové oddělení, odbor vnějších vztahů a služeb plus další pracovníci Senátu. Díky, bylo to důstojné a bylo za tím velké množství práce. Všem bych tímto způsobem chtěl poděkovat. Myslím, že si to zaslouží...

Předávám slovo panu místopředsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

(Změna v řízení schůze.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  I ode mne hezký dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté. Ještě je tady omluva paní senátorky Renaty Chmelové z dnešního jednání.

Přistoupíme k prvnímu a jedinému bodu schváleného pořadu této schůze, a to je

 

Volba předsedy Senátu

Uděluji slovo předsedovi volební komise, aby přednesl návrhy na kandidáty. Bude hovořit pan senátor Jaroslav Větrovský, prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Dobré dopoledne i ode mne. Vážené paní kolegyně, páni kolegové, vážený pane předsedající! Dovoluji si vás informovat, že dne 18. února se uskutečnila 12. schůze volební komise Senátu, která v souvislosti s volbou předsedy Senátu přijala usnesení č. 16, s jehož obsahem si vás nyní dovolím seznámit.

Usnesení č. 16 z 12. schůze konané dne 18. února 2020 k volbě předsedy Senátu Parlamentu České republiky.

Komise:

I. konstatuje, že ve lhůtě stanovené volebním řádem pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu obdržela tyto návrhy kandidátů na funkci předsedy Senátu. Pan senátor Jiří Růžička. Navrhovatel Klub Starostové a nezávislí. Pan senátor Miloš Vystrčil. Navrhovatel senátní klub ODS;

II. pověřuje předsedu volební komise senátora Větrovského, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem, tajným hlasováním.

To je v tuto chvíli vše. Dovolím si předat slovo zpět panu předsedajícímu. Po rozpravě si vás poté dovolím seznámit s průběhem volby.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedo, děkuji. Otevírám rozpravu. V tuto chvíli mám do rozpravy dvě písemné přihlášky. Jako první byla podána přihláška pana senátora Pavla Fischera. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, milí přátelé. Chtěl jsem vzdát hold Jaroslavu Kuberovi, odešel od nedokončené práce, kulisy, které nám připravil, jsou takové, že dnes o nich píše už i agentura Reuters. Ukazuje se totiž, že z dokumentů, které byly dnes zveřejněny na webu Aktuálně.cz, čelil náš předseda, předseda této komory, velmi tvrdému tlaku ve věci přípravy své zamýšlené návštěvy na Tchaj-wanu. V tom dokumentu se píše, cituji, budete platit. Pod dokumentem je razítko Čínské lidové republiky, resp. její ambasády. Dokument přijala Kancelář prezidenta republiky. Zdá se mi, že nemáme příliš na výběr, abychom si položili otázku, co se s tímto dokumentem bude dít. Určitě se jednou bude vyučovat na diplomatické akademii, bude k němu chybět ještě jedna kapitola, a to je, jak odpověděla Kancelář prezidenta republiky nebo české instituce. To nevíme. Ale víme, jak může zareagovat Senát. Zdá se, že tak jako cítíme, že Senát může být pojistkou a musí plnit svoji ústavní roli tam, kde je třeba, tak bychom se měli postavit za svého zesnulého předsedu, protože tady je přece jen ve hře nejenom jeho jméno, ale suverenita naší země, autonomie, rozhodování demokratických institucí. Proto jsem chtěl, dříve než bude volba, poprosit naše dva kandidáty, aby se jenom krátce zmínili k tomu záměru navštívit Tchaj-wan, který Jaroslav Kubera měl tak na srdci. Jak víte, tak náš výbor k tomu přijal usnesení, podpůrné usnesení, a protože už dnes, za chvilku budeme hlasovat, já bych rád jenom měl v této věci jasno, protože se jedná skutečně o ústavu a o instituci naší země.

Suverenita přece vychází z toho, že máme demokraticky otevřenou debatu, zdá se mi, že bychom se měli i k této otázce, která je tak citlivě dnes znovu zpátky na stole, nějakým způsobem vyslovit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, jako druhý písemně přihlášený do rozpravy je pan kandidát, senátor, 1. místopředseda, Jiří Růžička. Prosím, pane senátore, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, milé dámy a pánové. To, co před chvílí říkal pan senátor Fischer, je velice důležitá otázka, já se k ní vyjádřím ve svém nominačním projevu.

Nepochybuji o tom, že naprostá většina z vás sdílí podobné pocity jako já v tuto chvíli. Pravděpodobně bychom si představili, že bychom na schůzi měli řešit něco jiného než volbu nového předsedy, ať už je to z důvodů lidských, tak i z důvodu chodu této instituce, protože měnit předsedu uprostřed volebního období není obvyklé, je to situace, která zcela nepochybně není komfortní a pro někoho z nás úplně příjemná.

Přesto nám je všem jasné, že volba nového předsedy je v tuto chvíli nezbytná, ať už z těch důvodů, o kterých mluvil pan senátor Fischer, nebo z důvodu chodu celé instituce. Předseda Senátu není ředitel žádné instituce. Není to majitel firmy. Ani šéf, který má poslední slovo. Je tím, čemu říkáme primus inter pares, tedy prvním mezi rovnými. Jeho hlas váží úplně stejně jako hlas každého jiného senátora, jen občas bývá více slyšen ten hlas.

Je sice důležitým ústavním činitelem, ale při volbě, troufnu si tvrdit, nejde o jeho osobu. Jde v první řadě o Senát, o instituci, která si nepochybně zaslouží mít na místě prvního mezi rovnými, toho, kdo bude navenek reprezentovat Senát důstojně, zodpovědně, možná i nadstranicky. A bude postoje a názory Senátu komunikovat navenek a usilovat o dobré jméno Senátu.

Mám to štěstí, že jsem jako senátor zažil dva lidsky i povahově zcela odlišné předsedy Senátu, přesto je spojovala jedna společná věc. Oběma na vnímání Senátu veřejností nesmírně záleželo, oba toho také pro dobré jméno Senátu hodně udělali. Já osobně vidím tři důležité věci, které i nově zvolený předseda by měl sledovat. Jsem Pražák, rodištěm, výchovou i celým životem, asi i postoji. Ale velice si vážím toho, že činnost mých předchozích, tedy předsedů Senátu, se neomezovala jen na Prahu, na Parlament, na Pražský hrad. Je určitě nesmírně důležité jezdit i mimo Prahu, kdo jiný z vysoké politiky, než právě senátoři, kteří patří do svých regionů, by měl prezentovat Senát, reprezentovat ho, měl by s regionálními senátory objíždět zemi a vysvětlovat význam a smysl Senátu. Bude to důležité, protože budeme připravovat senátní volby, bude se o Senátu hodně mluvit, bude proto vhodná příležitost, ale když toto říkám, tak tím rozhodně nemám na mysli, že by ten předseda měl objíždět ty okrsky, kde budou probíhat volby, protože pořád považuji za velmi důležité, aby předseda zůstal skutečně nadstranickým předsedou.

Stejně tak je třeba pokračovat i v tom, co oba pánové, o kterých jsem mluvil, začali na úrovni parlamentu. Je třeba pokračovat v jednáních o prodloužení lhůty pro projednávání zákonů v Senátu, je třeba se snažit udržet, možná i posílit vliv Senátu v rovině ústavních zákonů. Není to úkol jednoduchý, je na něj málo času, ale je potřeba v tom pokračovat.

A konečně, teď se dostávám k tomu, o čem mluvil pan senátor Fischer, je třeba se nějakým způsobem projevit i z hlediska mezinárodní politiky. Byl jsem na to v poslední době často dotazován, já s plnou zodpovědností se hlásím k tomu, že bych rád dokončil záměr pana předsedy Kubery, navštívit Tchaj-wan, protože to je nesmírně důležité. Je to důležité z hlediska ekonomického, často se o tom mluví, ale málokdo ví, že Čínská lidová republika má největšího importéra, a tím je právě Tchaj-wan. Tchaj-wan je největším importérem do Čínské lidové republiky. Takže ekonomické zájmy Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu jsou velmi podobné těm našim postojům a zájmům. Ale měli bychom také dát najevo, že vedle byznysu existují i jiné, neméně důležité věci. Svoboda, demokracie, lidská práva, prostředí, ať už tedy právní, zákonné nebo i to prostředí, ve kterém žijeme, jsou věci, které jsou důležité. Tato cesta tím symbolem, že to pro nás je důležité, skutečně nejenom může být, ale také bude.

A mě v tuto chvíli vlastně těší jedna věc, že my v duchu těchto zásad, které jsem tady teď před chviličkou připomněl, tedy v duchu zásad svobody, demokracie, lidských práv, prostředí, ve kterém žijeme, Senát za tu dobu, co jsem senátorem, téměř vždy rozhodoval. A svoje postoje v tomto směru i jasně formuloval.

Myslím si, že by pro mě bylo velkou ctí právě takový Senát reprezentovat. Možná je to trošku troufalé konstatování od člověka, který se v politice pohybuje poměrně krátkou dobu, v té nejvyšší 3,5 roku, v té regionální vlastně dvě volební období. Já rozumím tomu, že to někdo může považovat za jistou troufalost, ale bylo by dobré vzít také do úvahy to, že mě míjely politické půtky, politicky nikomu nic nedlužím. Proto jako celoživotní nestraník mohu nabídnout právě nadstranický výkon této funkce.

Jako člověk, který dospíval na konci 60. let, pak odolával a odolal všem temným nástrahám normalizačního období, nabízím i pevné, jasné, srozumitelné životní postoje a názory. Přesto si troufnu říct, že životní zkušenost mě dovedla k tomu, že stojí za to hledat dohodu a řešení napříč různými postoji a názory, i to je jedním z úkolů předsedy Senátu.

Na závěr si nemohu odpustit jednu malou a drobnou poznámku. Proč prý do toho vůbec jdu? Když některé politické strany předem ohlásily, že mě nebudou podporovat, že to je pravděpodobně prohraný boj. Mám mimořádně rád knihu Přelet nad kukaččím hnízdem, i tedy film Přelet nad kukaččím hnízdem, kde moje oblíbená postava McMurphyho se vsadí, že utrhne ze země obrovskou mramorovou vanu. Samozřejmě, že ji neutrhne. Ale aspoň jsem to zkusil, ne, chlapi? To ukazuje, že má cenu o něco usilovat, že má cenu za něčím jít. Jít jenom do soubojů, které se zdají předem vyhrané, by bylo trošku málo pro předsedu Senátu.

Dámy a pánové, rád bych řekl ještě jednu věc. Velice si vážím toho, že jsme se s panem senátorem Vystrčilem dokázali dohodnout na podobném přístupu k naší kandidatuře. Chtěli jsme, aby Senát byl i nadále vnímán jako místo, kde se řeší věci z podstaty problémů, kde se věci řeší slušně, s jistým nadhledem, hlavně bez politických faulů. Ostatně, k čemu by nám jiný přístup byl, už tak je naše společnost dost rozdělována a rozdělena, i tedy bohužel z míst nejvyšších. Senát si rozhodně další rozdělování nezaslouží.

Paní senátorky, páni senátoři, volba nového předsedy bude za malou chvíli na vás. A pokud vám to usnadní rozhodování, tak mějte na paměti, že jde sice o volbu velice důležitou, ale nejde o volbu fatální. Dobře víme, že dnes je třeba zvolit toho, kdo bude funkci předsedy Senátu plnit, byť pouhých 8 měsíců, zodpovědně, důstojně a s plným pochopením významu Senátu jako takového. Nemyslím, že byste se při dnešní volbě mohli příliš splést.

Děkuji, přeji hezký den.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, přihlášen je pan senátor, druhý kandidát, pan Miloš Vystrčil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Stál jsem tady už mnohokrát, ale takhle rozechvělý jsem nikdy nebyl. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Dnes tady stojím poprvé jako kandidát na předsedu Senátu. Na úvod chci říct, že si toho velmi vážím a považuji to za velikou čest. A také chci říci, proč tomu tak je.

Do politiky jsem vstoupil krátce po roce 1989. Vím, jak funguje městské zastupitelstvo, byl jsem starostou Telče. Vím, jak funguje krajské zastupitelstvo, byl jsem hejtmanem Vysočiny. Vím, jak funguje Poslanecká sněmovna, několikrát jste mě tam vyslali, abych obhajoval některé naše pozměňovací návrhy. A vím, jak funguje Senát, pracuji tady více než 8 let.

Proč to říkám? Říkám to proto, že podle mých zkušeností a mého přesvědčení je to právě Senát, který je uskupením nejsvobodnějším a nejdemokratičtějším ze všech, která jsem poznal. Je to uskupení, které je nejméně a nejobtížněji manipulovatelné. Je to uskupení, kde já jsem zažil, že naprostá většina senátorek a senátorů vždy při svém rozhodování myslela na prospěch této země a na její budoucnost. A to je velká devize Senátu.

Když jsem přemýšlel, proč tomu tak je, tak mě napadly dva důvody. Ten první je naše ústava, další zákonné normy. Ti, co ji napsali, pro Senát, ji napsali velmi dobře, zaslouží za to naši úctu a velké poděkování. Tím druhým důvodem jste potom vy, senátorky a senátoři. Protože jste na rozdíl od jiných ústavních činitelů akceptovali nejen obsah ústavy, ale také její smysl. A prokazujeme to každým dnem. Každým naším jednáním.

Proto považuji za velikou čest, že dnes mohu kandidovat na předsedu Senátu. Velmi si toho vážím.

Zároveň bych se chtěl přihlásit k tomu, co tady říkal můj kolega, 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička. Přestože předseda Senátu je druhým nejvyšším ústavním činitelem, je pouze z hlediska jednání a rozhodování Senátu prvním mezi rovnými, má jeden hlas. A tak je to správně. Já k tomu dodávám, že toto, pokud budu zvolen předsedou Senátu, vždy budu mít na paměti.

Nyní k pozici a roli předsedy Senátu. To, co já považuji za zásadní, je, že ten dres, který má předseda Senátu na sobě, ten nejsilnější dres je dres ČR. Povinností předsedy Senátu je hájit zájmy ČR a hájit zájmy občanů ČR. Aby to mohl dělat, tak se musí domlouvat, musí se domlouvat, bavit, komunikovat, přijít za ostatními ústavními činiteli, ať je to prezident, premiér, předseda sněmovny nebo kdokoli další. Musí hledat, pokud je to možné, společné postoje, a to, co by neměl nikdy žádný ústavní činitel dělat, je, že bude svými vyjádřeními poškozovat ČR.

Pokud já mám říct svůj osobní názor a svoji osobní prioritu, tím odpovídám i na dotaz pana předsedy zahraničního výboru Fischera, tak jako Miloš Vystrčil, jako předseda senátorského klubu ODS, nebo třeba jednou i jako předseda Senátu, bude vždy mojí prioritou to, aby ČR si zachovala statut země, která hájí lidská práva a lidské svobody.

A aby nikdy nenechala nikoho narušovat svoji suverenitu. Takto se budu chovat a takto, pokud mě zvolíte předsedou Senátu, budu vystupovat. Co se týká toho, co je před námi, těch 8 měsíců, nemyslím si, že je potřeba z hlediska chodu Senátu něco významně měnit. Co si myslím, že je dobré, je navázat na to, co dělali minulí předsedové Senátu, ať to byl Milan Štěch nebo Jaroslav Kubera. Zviditelňovat Senát, vysvětlovat jeho roli, nejen v Praze, ale i v regionech, a poté také zlepšovat způsob komunikace s Poslaneckou sněmovnou, protože pokud to dokážeme, pokud se budeme se sněmovnou více domlouvat, tak dojde ke zkvalitnění legislativního procesu. A to je důležité, to je naše hlavní úloha, hlavní úkol. A pak tady mám takové ještě jedno přání. Byl bych rád, kdybychom dokázali více využívat veřejných slyšení. Jsem přesvědčen, že některé problémy, záležitosti, které naši zemi čekají, bychom měli řešit tak, že si o nich budeme povídat na veřejných slyšeních, že se budeme ptát představitelů ČR, co si o tom myslí. Ať je to stárnutí populace a s tím související důchodová reforma nebo změna klimatu nebo odumírání českých lesů. To jsou témata, která patří na půdu veřejných slyšení, já bych byl velmi pro to, abychom toho využívali.

Co říci na závěr? Na závěr už mám jenom dvě poznámky. Ta první je, moje zkušenost je, že pokud chcete dobře vykonávat nějakou funkci, něco dobře dělat, tak na to musíte být připraveni. Pokud máte být na něco připraveni, tak potřebujete dobré učitele. Když se podívám tady před sebe, kdybych mohl, tak se podívám i za sebe, tak za těch 8 let v Senátu jsem potkal velmi dobré učitele. Odleva doprava. Napříč politickými stranami. Děkuji za ty lekce, kterých se mi od vás dostalo, těším se na další. Děkuji za ty rady a poznámky. Je to velmi cenné a velmi si toho vážím, a pokud budu zvolen předsedou Senátu, tak se na ně budu těšit. Bohužel zároveň přesto i to, že jednoho typu lekcí a poznámek už se nedočkám. Jsou to poznámky a lekce od předchozího předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Bude se mi velmi stýskat.

A úplně na závěr jednu věc, kterou nesmím pominout. Je mi jasné, že bez souhlasu a podpory mé rodiny bych tady před vámi nikdy nestál. Nedokázal bych vůbec nic nebo možná polovinu toho, co jsem dokázal. Jsem za to své rodině velmi vděčný a děkuji. Vám potom děkuji za pozornost, a pokud mi případně dáte svoji důvěru, udělám všechno pro to, abych vás nezklamal, mějte se hezky.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji panu senátorovi za jeho vystoupení, panu senátorovi Vystrčilovi, pořád jsme v rozpravě. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Není tomu tak. Takže rozpravu uzavírám. Přece jenom, pan senátor Marek Hilšer, na poslední chvíli, ale prosím, máte slovo.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já jsem se hlásil na poslední chvíli, protože jsem nechtěl být první, ale vypadá to, že asi nikdo jiný v rozpravě nevystoupí, přesto bych se chtěl veřejně vyjádřit. Stojíme před volbou předsedy Senátu, já chci říci, že mám z této volby radost, protože budeme vybírat ze dvou kvalitních kandidátů. Bude-li zvolen Miloš Vystrčil nebo Jiří Růžička, myslím, že si můžeme být jisti, že oba budou důstojnými reprezentanty horní komory a druhými ústavními činiteli naší země.

Myslím také, že je téměř stoprocentní jistota, že se od nich nedočkáme toho, že by snad v opilosti tančili a hráli na kytaru na tomto předsednickém stole. I když jsou oba muzikanti, nepochybně jsou i tělesně dost zdatní na to, aby na ten stůl dokázali vyskočit.

Miloše Vystrčila, pana senátora Miloše Vystrčila si vážím jako velkého profesionála, pracovitého člověka. Aspoň takto jsem měl možnost ho poznat. V mnohém ho považuji za vzor. Tuto chvíli beru i jako příležitost vyjádřit mu osobní uznání a veliký respekt. A proto rozhodování o tom, koho budu volit, bylo pro mě velmi těžké. Chci ale veřejně deklarovat, že se nakonec přikloním k Jiřímu Růžičkovi. Ne snad jen proto, že by byl členem klubu, jehož jsem také členem, ale z důvodu jisté symboliky. Jsem zastáncem pojetí Senátu jako komory, kde více než stranické pohledy na svět vítězí nadstranický nadhled. Pro někoho možná méně uchopitelný, ale já pevně věřím a jsem přesvědčen, že v politice má také smysl. Jeho místo je právě zde v Senátu. Ostatně, i tak byl Senát zamýšlen, a to jako společenství přímo volených osobností, které vyvažují přirozené stranické zájmy, které se přirozeně prosazují v dolní komoře.

Osobnosti, které na první místo mohou postavit to, co je nejlepší podle jejich svědomí a nejlepšího vědomí, bez toho, aniž by se musely příliš ohlížet na rozhodnutí strany. Chtěl bych, abychom v tomto ohledu měli předsedu zcela svobodného a čitelného. Přeji vám, vážení kandidáti, oběma úspěch a upřímně se těším na další spolupráci, ať už volba dopadne jakkoliv.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, děkuji vám, ještě jednou se ptám, hlásí se někdo do rozpravy? Nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Uděluji slovo předsedovi volební komise, aby přednesl další pokyny ke konání volby.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Na hlasovacím lístku pro první kolo volby předsedy Senátu jsou uvedena dvě jména v abecedním pořadí, před jménem kandidáta je uvedeno pořadové číslo tak, jak vyžaduje volební řád. Pod číslem jedna je uveden senátor Jiří Růžička, pod číslem dvě senátor Miloš Vystrčil.

Nyní vás seznámím se způsobem označení hlasovacího lístku podle čl. 2 bod 9 volebního řádu, kdy, cituji, senátor volí předsedu Senátu tak, že na hlasovacím lístku vyjádří za a) souhlas s jedním z kandidátů zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, souhlas zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů přeškrtne písmenem X či křížkem, b) nesouhlas se všemi kandidáty přeškrtnutím pořadového čísla před jmény všech kandidátů písmenem X či křížkem. Z výše uvedeného pro naši volbu tedy vyplývá, že obě pořadová čísla musí být označena, obě pořadová čísla musí být označena. Platnými hlasovacími lístky budou tedy takové, na kterých bude pořadové číslo před jménem vámi vybraného kandidáta označeno kroužkem, zbývající pořadové číslo bude přeškrtnuto písmenem X či křížkem, nebo budou v případě vašeho nesouhlasu s oběma kandidáty přeškrtnuta obě pořadová čísla. Neoznačený nebo jiným způsobem upravený lístek než ten, jak jsem nyní uvedl, způsobují jeho neplatnost.

Dále si vás dovoluji informovat, že v prvním kole je předsedou Senátu zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, přítomný je ten, kdo si proti podpisu vyzvedne hlasovací lístek. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu přítomných senátorů, koná se druhé kolo první volby. Do druhého kola postupují oba nezvolení kandidáti, ve druhém kole je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nebyl-li předseda Senátu zvolen ani v případném druhém kole, koná se do 10 dnů nová volba podle volebního řádu. Ještě jednou si tedy dovolím zopakovat, že musí být na hlasovacím lístku označena obě jména tak, aby byl hlasovací lístek platný, a to buď zakroužkováním, nebo zakřížkováním.

Nyní prosím kolegy z volební komise, aby se ihned odebrali do Prezidentského salonku tak, aby zhruba za 2 minuty po mém vystoupení mohla být zaháje volba. Tak, kolegové už běží... Vydávání hlasovacích lístků a samotná volba bude trvat 10 minut, sčítání lístků 5 minut.

Dohromady se tedy jedná o 15 minut, na které bych požádal pana předsedajícího, aby přerušil schůzi Senátu. To znamená, předpokládám, že lístky bychom začali vydávat v 10.45 hodin, ať se nám to dobře počítá, do 10.55 hodin, do 11.00 hodin bych, pane předsedající, prosil přerušit schůzi.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Všechno. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedo, děkuji vám, prosím ještě o klid. Takže vydávat lístky se budou za okamžik, čas na provedení hlasování bude do 10.55 hodin. Pak bude prostor pro zpracování výsledků. My se zde k vyhlášení výsledku volby sejdeme v 11.00 hodin. Takže do té doby přerušuji naše jednání.

(Jednání přerušeno v 10.43 hodin.)

(Jednání zahájeno v 11.01 hodin.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s výsledkem prvého kola I. volby předsedy Senátu.

Pane předsedo, řečniště je vaše.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, dovolte mi, abych vás seznámil se zápisem z jednání volební komise o volbě předsedy Senátu Parlamentu České republiky konané dne 19. února 2020.

Počet vydaných hlasovacích lístků 76. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 76. Z toho neplatných nula. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula.

Pro senátora Jiřího Růžičku bylo odevzdáno 21 hlasů.

Pro senátora Miloše Vystrčila bylo odevzdáno 52 hlasů.

Konstatuji, že v prvním kole I. volby byl předsedou Senátu Parlamentu České republiky zvolen senátor Miloš Vystrčil. Já mu upřímně blahopřeji. (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Já také nejdříve poděkuji předsedovi volební komise, a komisi, za její práci.

Blahopřeji panu senátoru Vystrčilovi k úspěchu! Přeji mu hodně zdraví, pevné nervy, a hodně úspěchů, jak tady hovořil ve prospěch zejména České republiky.

Pane předsedo, slovo je vaše...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já chci poděkovat s tím, že zdůrazním jenom jednu věc. A to je ta, že se budu snažit neustále uvědomovat, že jsem jeden z 81, a kdybych na to někdy náhodou zapomněl, tak mi to, prosím, připomeňte. Velmi si toho vážím. Je to pro mě situace, do které jsem si myslel, že se nikdy nedostanu. Ale člověk je tady od toho, aby věci, které přicházejí, přijímal, a potom se zejména snažil obstát. Věřím, že to společně zvládneme.

Ještě jednou děkuji. Teď ještě jednu věc, která se k tomu úplně nehodí, ale vždycky po nějakých vítězstvích následuje. Až tady skončí tato schůze, oficiální část, tak si vás dovoluji pozvat na krátké setkání do Senátorské jídelny. Ještě jednou děkuji. Věřím, že všechno, co je před námi, zvládneme, a že naděje, kteří do mě někteří vkládají, nezklamu. Díky. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ještě jednou blahopřeji. Děkuji za slovo. Ještě pan 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička požádal o slovo. Prosím, pane senátore.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Paní senátorky, páni senátoři, v první řadě gratuluji Miloši Vystrčilovi ke zvolení předsedou Senátu. Myslím to vážně a myslím to zcela upřímně. Říkal jsem o tom, že Senát si zaslouží předsedu, který bude reprezentovat Senát zodpovědně, bude pracovat na dobrém jménu Senátu a bude důstojným reprezentantem Senátu. Miloš Vystrčil nepochybně takovým předsedou bude. Gratuluji mu ještě jednou. Těm, kteří mi dali hlasy, děkuji. A jak říkal McMurphy, on někdo tu vanu taky jednou utrhne, hezký den! (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  I za toto vystoupení děkuji. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vyčerpali jsme pořad této schůze.

Děkuji vám za účast a 16. schůzi Senátu v tomto funkčním období si dovolím uzavřít. Máme pozvání, věřím, že se tam sejdeme. Přeji vám příjemný zbytek dnešního dne a na viděnou!

(Jednání ukončeno v 11.06 hodin.)