Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 29.01.2020

(1. den schůze – 29.01.2020)

(Jednání opět zahájeno v 10.00 hodin.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré ráno, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, zahajuji 15. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Zahajuji ji v řádném termínu a v naprosto mimořádné situaci. Situaci, kterou Senát nepamatuje, která pro nás jistě není jednoduchá, a věřte, že ani pro mě není jednoduchá.

Pondělní zpráva o tom, že zemřel náš předseda - Jaroslav Kubera - nás všechny nepochybně zasáhla jako blesk z čistého nebe. Jaroslav Kubera odešel přesně tak, jak žil, rychle, neočekávané, člověk nabitý energií, člověk připravený vždy zažertovat, zaprovokovat ve stálých postojích či názorech, ať už se nám to líbilo, či nelíbilo. Pro mě těžko nahraditelný senátor, s kterým jsem se občas názorově rozcházel, ale nikdy jsme si neřekli nic ošklivého, nic nepatřičného. Myslím, že jsme se vždycky rozešli spíš s úsměvem na rtech než s naštvaností.

Prosím vás všechny, abychom v následující chvíli minutou ticha se ve svých vzpomínkách vrátili k Jaroslavu Kuberovi jako člověku i Jaroslavu Kuberovi jako předsedovi Senátu, který pro povědomí Senátu v očích veřejnosti jistě udělal hodně. Prosím vás, abychom teď uctili minutou ticha jeho památku. (Přítomní povstávají a uctívají památku předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Zaznívá hymna České republiky.)

Děkuji.

Dnešní schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru - podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi nám byla zaslána 8. ledna 2020. Z dnešní schůze se omluvili senátoři Leopold Sulovský, Miroslav Nenutil. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili jako já.

Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní - podle § 56 odst. 4 - určíme 2 ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 15. schůze Senátu byli senátoři Jiří Burian a Jaromíra Vítková. Jsou tady a souhlasí, děkuji. Žádné připomínky nejsou, tak můžeme přistoupit k hlasování o tomto návrhu.

Budeme hlasovat o tom, aby ověřovateli 15. schůze Senátu byli senátor Jiří Burian a Jaromíra Vítková.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Už to jde, tak kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Pokud někdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 1 se ze 78 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 40 pro vyslovilo 77, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 15. schůze Senátu.

Upravený návrh pořadu 15. schůze v souladu s usnesením Organizačního výboru, který proběhl včera, vám byl rozdán na lavice. Upozorňuji na to, že ministr obchodu a průmyslu bude zastupovat předsedu vlády, který se omlouvá. (Zapomněl jsem ještě dodat, že zároveň ministr dopravy). Bude zastupovat předsedu vlády, který se omlouvá. Požádal o projednání všech jím předkládaných senátních tisků v dopoledním bloku.

Ministryně pro místní rozvoj požádala o projednání svého tisku dnes v 11 hodin. Organizační výbor proto navrhl, abychom jej projednali jako 1. bod po 11. hodině, po dokončení projednávání předchozího tisku, který bude představovat ministr Havlíček. Jako poslední bod před polední pauzou je pak zařazena žádost o jmenování soudce Ústavního soudu.

Ministr školství požádal o projednání dlouhodobého záměru vzdělávání jako první bod odpoledního programu, a na čtvrtek ráno bychom zařadili body ministryně financí a jako první bod odpoledne pak petici.

Navrhuji z pořadu schůze vyřadit volbu člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a také informaci předsedy vlády ke zjištěním a závěrům obsaženým ve Výroční zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu. Naopak navrhuji zařadit Zprávu o peticích za rok 2019, a to na poslední místo naší schůze.

Má prosím někdo z vás ještě nějaký návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikdo se nehlásí, můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 15. schůze, tak, jak nám byl předložen, protože k žádným změnám nedošlo. Spustím fanfáru.

Zahajuji hlasování, které se týká programu naší schůze, tak, jak byl představen.

Kdo s tím souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 2 se ze 78 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 40 pro vyslovilo 78, proti nebyl nikdo. Program naší schůze byl schválen.

A my můžeme přistoupit k projednání 1. bodu, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo ve dnech 12. - 13. prosince 2019

Tisk č. 185

Je to senátní tisk č. 185. S informací nás seznámí ministr průmyslu a obchodu, ministr dopravy Karel Havlíček, který zastoupí předsedu vlády Andreje Babiše. Máte slovo, pane ministře. Dobré ráno.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Dobré ráno. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, shodou okolností zde stojím i po mém jmenování do funkce ministra dopravy poprvé, a možná jednou za 50 let to vyjde tak, že se sešly 4 body. A shodou okolností tedy všechny 4 body, za které jsem odpovědný. Jednou v pozici místopředsedy vlády za hospodářství, jednou v pozici místopředsedy vlády za vědu, potřetí za Ministerstvo průmyslu a dopravy. A jak samozřejmě chápete, ten čtvrtý bod bude za Ministerstvo průmyslu. Takže nevím, kdy jindy by to asi takhle vyšlo, a zrovna jako první tady moje vystoupení, za což se trošku omlouvám, ale věřím, že to dneska zvládneme. Takže dovolte, abych vás všechny pozdravil a hned šel k bodu, který tady mám v zastoupení pana premiéra ve smyslu jednání výsledků Evropské rady, kterou jsme určitě sledovali, byla tady k tomu velmi živá a myslím si i zajímavá diskuse předtím, než pan premiér odjížděl.

Dovolím si shrnout ty hlavní výsledky. Víte, že ta diskuse na Evropské radě se týkala především klimatu a všeho, co je spojeno s klimatem a energetickou politikou. V rámci toho je třeba konstatovat, že Evropská rada nenašla shodu v dlouhém závazku takzvané klimatické neutrality 2020 s tím, že se právě z tohohle důvodu lídři k tomu opětovně vrátili. Bylo to náročné jednání, nakonec se prezidentům a premiérům v nočních hodinách toho prvního dne shodu najít podařilo. Výjimku nicméně dostalo Polsko, které je na tom z úhlu pohledu zejména energetického mixu značně komplikovaně, téměř 80 % podílu uhlí vedlo k tomu, že se cíle nepodařilo dojednat a bude se k tomu vracet v červnu ještě Evropská rada. Ta následně apelovala i na vytvoření pro nás důležitého podpůrného rámce finančních prostředků, diskutovalo se o tranzitním fondu ve výši 100 miliard euro a byla tam pochopitelně velmi náročná diskuze ohledně nejenom cílů té takzvané klimatické neutrality, jestli se bude jednat o lokální, čili národní, nebo tedy celoevropský, ale současně i o tom, jakou roli by v energetickém mixu měla hrát jaderná energie. Pan premiér tam jel i s mandátem naší vlády, Parlamentu a Senátu s ohledem na to, že energetický mix je výsostným rozhodnutím každé země, což Evropská komise po diskuzi potvrdila a vsunula se tam tedy ještě jedna důležitá věta nebo odstavec, která je založena na tom, že jsou země, které považují jako nejvhodnější technologii k dosažení, a to je důležité, klimatické neutrality jadernou energii.

Z tohoto důvodu je vytvořeno řekněme zázemí nebo předpoklad pro to, že by jaderná energie měla mít řekněme přiměřenou, solidní šanci, byť není úplně nejvíce podporovaná pochopitelně v rámci Evropské unie, na další rozvoj. To znamená, je to dneska 11 zemí, které jsou zásadním způsobem závislé na jaderné energii. A těch 11 zemí jsou rovněž podporovatelé, dalších několik zemí jsou ti, kteří jsou stále ještě závislí, ale předpokládají určitou změnu. A další země jsou ty, které nejsou na jádře nijak závislé. Takže otevřel se tam prostor pro to, abychom pokračovali v koncepci budování energetického mixu, který bude bezemisní v rámci České republiky a bezemisně založený na podílu jádra a podílu pochopitelně obnovitelných zdrojů. Následně se tam diskutoval finanční rámec, diskutovaly se tam i otázky vnějších vztahů a budoucnosti Evropské unie. Ve smyslu finančního rámce se hovořilo o negociačním balíčku, založeném mimo jiné i na požadavcích skupin zemí, kterým se říká "přátelé koheze", které se mimo jiné formulovaly i na Pražském summitu v listopadu roku 2019. Řešily se vnější vztahy, jak už jsem zmínil, Evropské unie, konference o budoucnosti Evropy, určitě si vzpomínáte, na prosincovém jednání tady byla zajímavá diskuze i ohledně strategické pozice a o vztazích s Afrikou, čili i to bylo součástí Rady, a diskutovalo se o protiprávních vrtných záležitostech Turecka. Další den proběhl tradiční Eurosummit, Evropská rada uvítala pokrok v rámci posílení Hospodářské a měnové unie a vyzvala mimo jiné Euroskupinu, aby pokračovala v práci na této agendě. Úplně poslední, co se diskutovalo, byl brexit, který se diskutoval relativně krátce, nicméně v návaznosti na výsledek prosincových voleb ve Velké Británii vyzvali Evropskou komisi, aby předložila Radě návrh komplexního materiálu pro budoucí vztahy právě se Spojeným Královstvím. Evropský parlament by měl rovněž vyslovit výstupovou dohodu a souhlas, a to všechno by mělo proběhnout 29. ledna. Celý proces bude následně završen schválením Radou s ohledem na časovou tíseň té písemné procedury. Za mě je to vše, případě jsem připraven zodpovědět dotazy. Děkuji mockrát.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. prosím, abyste zaujal místo u svého stolku. Informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie, tento výbor přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk č. 185/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, já ho prosím o slovo.

Senátor Václav Hampl:  Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane první místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane ministře, dámy a pánové. Evropský výbor projednal tu informaci, jak tady už zaznělo, na svém zasedání zhruba před týdnem nebo o něco málo více než před týdnem. A přijal k němu usnesení, které je celkem jednoduché. Bere tu informaci na vědomí, určuje mě zpravodajem a doporučuje, abych při projednávání tohoto bodu zde na tomto plénu vám navrhl usnesení ve smyslu toho našeho výborového usnesení, což tímto činím a navrhuji vám, abychom vzali tu informaci na vědomí. Já tím pádem asi ani nebudu ty závěry nějak obsáhleji komentovat, myslím, že jsou celkem tentokrát relativně samovysvětlující. Možná jenom trošku upřesnění k tomu, co zde zaznělo, tam je zajímavá skutečně ta část pro nás, která se týká jaderné energetiky, jistě si pamatujete debatu obsáhlou, která k tomu tady byla, když jsme projednávali ten mandát pro pana premiéra než na tu Evropskou radu jel, kde nakonec převážil názor, že je potřeba takříkajíc vydobýt pro jadernou energetiku tu pozici zdroje, který bude moci být financován z těch prostředků na klimatickou změnu řekněme, když to řeknu ve zkratce. To se myslím nedá říct, že by se v této fázi zcela podařilo. To, že Evropská rada respektuje právo členských států rozhodovat o vlastní skladbě zdrojů energie a zvolit si nejvhodnější technologie, to není něco, co by se tam podařilo teď prosadit, to bylo už v tom návrhu závěrů, tak jak jsme je měli tady před tím jednáním. Novinkou je tedy ta věta, že některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná, to je doslovná citace. Není to tedy o tom, že by uvedly, že ji považují za nejvhodnější, možná to uvedly, ale v těch závěrech prostě uvedly, že mají jadernou energetiku ve svých zdrojích. Myslím si, že stojí za to nepřehlédnout to, že ten celý klimatický závazek do 2050 není jenom o výdajích, které se tam přiznávají, že budou veliké nebo enormní. Jak ze zdrojů veřejných, tak ze zdrojů soukromých, ale myslím, že je důležité si povšimnout i toho, že například se tam docela výrazně mluví o potřebě řešit tu vnější dimenzi. Jednak takříkajíc pohyb uhlíku na hranicích, abychom svoji uhlíkovou neutralitu nevyváželi do zahraniční, respektive svoji uhlíkovou produkci nevyváželi do zahraničí. To si myslím, že je jeden z hodně důležitých aspektů. A ostatně vůbec celá role toho mezinárodního aspektu, říká se tu, pro úspěšné řešení změny klimatu bude zásadní mezinárodní angažovanost Evropské unie.

Zdůrazňuje se diplomatická činnost, já osobně jsem přesvědčen, mluvil jsem o tom už minule, že nejenom taková ta standardní klasická diplomacie, ale zejména hodně důležitá bude taková ta ekonomická diplomacie, to, jak budou vypadat obchodní smlouvy EU se zbytkem světa. Jedním z témat také byla, tak jak už jsme o tom mluvili minule, konference o budoucnosti Evropy, iniciativa Ursuly von der Leyen. V tomto ty závěry nepřinášejí nic nového oproti tomu, jak jsme to diskutovali. Požadavek, aby adekvátně byly při tom procesu zastoupeny národní parlamenty, tak se tam neobjevuje nijak silně, z mého pohledu je to trochu škoda, nicméně minule jsme se většinovým hlasováním rozhodli, že o takovýto požadavek nebudeme usilovat.

Snad ještě připomínám, zase to není překvapení, poměrně silně se Evropská rada zastala Kypru a celkem silně se vyjádřila nebo vymezila vůči současným krokům Turecka. To je z mé strany možná doplnění té informace, která už tady zazněla od pana místopředsedy vlády. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím, zaujměte své místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy hlásí pan senátor Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já navážu na to, co tady říkal pan předseda výboru VU, já jsem se chtěl zeptat pana ministra, protože opravdu v médiích, jestli jsem to sledoval dobře, tak pan premiér na závěr toho zasedání říkal, že tam bylo prosazeno to, že jaderná energie bude moct být součástí toho jaderného mixu, že dokonce bude moct čerpat finanční prostředky, které budou poskytnuty i v rámci, řeknu, boje s klimatickými změnami do budoucna. Já když jsem ty závěry četl, tak jak je tady přednesl pan předseda výboru, tak to z toho ne úplně vyplývá. Jsem určitě rád, že rada potvrdila to, že je potřeba dbát na energetickou bezpečnost, což předpokládám, že do budoucna bude jeden z argumentů, který můžeme používat, pro nás, aby ta energie byla bezpečná, takže bude potřebovat tu jadernou energii, to je určitě podpůrný argument, ale co se týká toho, že považují jadernou energii jako tu správnou v rámci boje proti klimatickým změnám, tak to jsem tam nezaznamenal. Zaznamenal jsem tam jenom tu větu, že jeden ze států deklaroval, že součástí toho svého energetického mixu počítá s jadernou energií, je tam deklarace jenom toho, že jeden ze států, to zmíním, předpokládám, že jsme to byli i my. Některé státy... To, že rada uznává, že je to na jednotlivých členech členských států, aby si stanovili ten energetický mix, to je také určitě správné, jak tady bylo řečeno, ale to není závěr z této rady, to už bylo zmíněno v minulých závěrech nebo zasedáních minulých. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, jestli by mohl trošičku více upřesnit to jednání, jestli opravdu tam zaznělo, že budeme moct do budoucna čerpat finanční prostředky, i co se týká směrem k jaderné energii, jak se vypořádáme s Rakouskem, protože jestli jsem to zaznamenal dobře, tak Rakousko okamžitě vystoupilo, že ono bude zásadně proti tomu, aby se čerpaly finanční prostředky tímto směrem. Takže poprosím, jestli je možné odpovědět na tyto dva dotazy, protože si myslím, že pro ČR je to velmi důležité, abychom jadernou energii uměli nějakým způsobem využít, abychom eventuálně byli schopni získat finanční prostředky i z EU na tu výstavbu nebo zajištění jaderných elektráren. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do rozpravy, protože nikoho nevidím, tak rozpravu končím. Byly vzneseny dotazy na pana ministra, pravděpodobně si na ně asi přeje odpovědět? Děkuji.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za dotaz, já ho rozdělím tedy do těch třech částí, ještě jednou k té definici. Ten cíl, se kterým se tam jelo, tak ten přesně zněl, měli jsme ho zvolit, ukotvit to, že každá země si zvolí svou vlastní, a teď pozor, to je důležité, bezemisní cestu ke klimatické neutralitě, včetně využití jaderné energie. To je dost podstatné, mimo jiné i s ohledem na to financování, protože ve své podstatě, ano, já souhlasím s tím, že to, že každá země má právo na svůj energetický mix, není úplně nic nového. To, jak si ho bude stavět, záleží na tom, jak ho bude financovat. A záleží na tom, jak si bude půjčovat peníze, to je v tom dost podstatná věc. Pochopitelně, všechny ty vsuvky, které paralelně probíhaly, tady je třeba to dát do souvztažnosti, těsně předtím, to byl velmi náročný týden, v rámci Evropského parlamentu, tak tam probíhala diskuse o tom, jestli jádro je tzv. udržitelný zdroj či neudržitelný zdroj, a nakonec to dopadlo tím velmi rozumným kompromisem, i když původně to vypadalo o něco hůře ve smyslu jádra, to je to, že to je tzv. udržitelný tranzitní zdroj, to znamená, v zásadě nepopřelo se to, že to není neudržitelný zdroj, když to řeknu trošku s nadsázkou. Ten závěr té Evropské komise je v tom, že se konstatuje, že některé členské státy považují jako nejvhodnější technologii k dosažení klimatické neutrality, tato vsuvka je nesmírně důležitá, právě jde o jadernou energii, čímž se potvrzuje to, že tyto země vnímají jádro jako bezemisní zdroj, to je důležitá věc, mimo jiné spojená i s tím financováním. Co se týká vlastního financování, my jsme tam nejeli s cílem získat zdroje, např. z různého tranzitního fondu nebo podpůrné zdroje pro výstavbu jádra, a to pragmaticky z toho důvodu, protože investiční model pro výstavbu jádra bude takový, že investorem bude společnost ČEZ, resp. dceřiná společnost společnosti ČEZ, to se teď dává dohromady, ty smlouvy, mj. už jsou hotové, budou se postupně zveřejňovat, tak jak budou jednání s potenciálními dodavateli během následujícího měsíce. Investovat to bude ČEZ částečně z vlastních zdrojů, částečně ze zdrojů cizích, přičemž ty cizí zdroje si bude obstarávat na trhu. Čili nepředpokládali jsme, že by se do toho vkládaly peníze z EU. Co se týká Rakouska, společně s Lucemburskem byli, jsou, je to dlouhodobá věc, já jsem to sám i zažil v rámci jednání ministrů pro energetiku a pro průmysl, tak tyto dvě země jsou asi nejostřeji protijaderné, s tím, že lze předpokládat, že Rakousko se skutečně může soudit, abychom to ještě dořekli, oni se nebudou soudit s námi jako s ČR, oni se budou soudit, pokud se k tomu rozhodnou, s Evropskou komisí, protože Evropská komise vytváří tzv. v uvozovkách povolení, to je ta notifikace pro to, abychom měli zelenou k té vlastní výstavbě. Čili pro nás je teď nesmírně důležité, poté, co uzavřeme smlouvy s ČEZ, myslím tím vláda a ČEZ, zaranžovat vlastní prenotifikaci a notifikaci společně s Evropskou komisí, tak, aby se to dohrálo přesně do modelu takového, kdy Evropská komise, nikoli my, bude mít v uvozovkách neprůstřelné argumenty pro to, aby případný soudní spor byla schopna, podobně jako to bylo i s jinými zdroji, to není nic mimořádného, to je v zásadě téměř vždycky, když se staví v Evropě, nebo se připravuje budování jaderných zdrojů, tak, aby měla dostatek argumentů pro to, aby případný soudní spor obstála. Čili musíme počítat, že tato eventualita nastane, právě kvalitně udělaná administrativa v rámci notifikace by měla vyeliminovat všechna možná rizika. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, ptám se pana senátora, jestli se chce vyjádřit?

Senátor Václav Hampl:  Opravdu už jenom velmi stručně, jedna poznámka, volnost na skladbu energetického mixu, to není věc této rady, to není věc předchozí Evropské rady, ale ta vyplývá z evropských zakládacích smluv, takže tam dokonce Evropská rada, kdyby to chtěla zpochybnit, tak to může udělat jedině tím, že vyzve Evropskou komisi k tomu, aby připravila návrh změny smlouvy o EU. To je jeden detail. A proto v těchto závěrech se také mluví o respektování toho existujícího práva na volbu energetického mixu.

Druhá poznámka. Mně to připadá, že pan vicepremiér má trošku jiný text závěru, než jaké máme k dispozici my, protože tady opravdu jediné, kde se mluví o jaderné energii, je ta věta, která říká: „Některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná.“ Čili to, že to je nejvýznamnější nebo nejvhodnější zdroj z hlediska bezemisnosti, to ty závěry jako takové neříkají.

Já opravdu v nejmenším nezpochybňuji, že se to tam fakt říkalo. O tom jsem pevně přesvědčen, byť jsem v té místnosti pochopitelně nemohl sedět. Samozřejmě, že to, co je napsáno v závěrech, to je na papíře, to platí. Ale to, že debata nějak běží, že naše postoje jsou známy, to jistě hraji svoji důležitou roli a jistě to nějak bude vstupovat do dalšího vývoje té agendy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a my můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Hampl, jak je uvedeno v senátním tisku č. 185/1, víceméně o tom, že bereme tuto zprávu na vědomí.

V sále je v současné chvíli přítomno 74 senátorek či senátorů. A já spouštím hlasování.

Kdo souhlasí s usnesením zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Vhlasování pořadové číslo 3 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a já končím projednávání tohoto bodu.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 180

Senátní tisk č. 180. Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk tohoto čísla, tedy čísla 180. A já prosím opět ministra průmyslu a obchodu, ministra dopravy Karla Havlíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tak teď zde stojím za resort průmyslu a obchodu. A dovoluji si předložit novelu, která nemá transpoziční charakter, ale vychází z dosavadní praxe. Vychází z dat a potřeb podnikatelských svazů, asociací, dotčených orgánů atd.

Přičemž hlavními změnami jsou tzv. precizace výjimky z definice distributora pohonných hmot a nové vymezení toho, co vše je zahrnuto do ideje pohonných hmot. Přičemž se zejména zaměřujeme na veřejné čerpací stanice veřejně přístupné jiné, než jsou běžné, které známe v rámci silniční dopravy. Jinými slovy, stavebnictví, lesní průmysl, zemědělství, různé práce v terénu atd.

Navrhovaná změna se týká evidence výdeje pohonných hmot a různé struktury dat ve všech strukturovaných dobíjecích stanicích. Zavádí se evidence výdejních jednotek, kterou povede MPO, a stanoví se s tím i spojené povinnosti pro vlastníky těch výdejních jednotek. Současná evidence dobíjecích stanic se rozšiřuje o nezbytné údaje potřebné pro evidenci výkaznictví v dané oblasti. Upřesňuje, což je rovněž důležité, že zemním plynem pro použití v dopravě se rozumí mimo stlačeného zemního plynu, tzv. stlačeného CNG, zkapalněný zemní plyn LNG a rovněž biometan.

Novela upravuje zákon o pohonných hmotách, aby byl v souladu s novou právní úpravou i přestupkového práva. Troufám si tvrdit, že přínosem jsou přesnější formulace právní v rámci nakládání s pohonnými hmotami. Určitě tam bude i lepší a efektivnější správa čerpacích stanic, všech výdejních jednotek, dobíjecích stanic, což je nový fenomén, který mj. velmi intenzivně budeme podporovat v dalších letech.

Jen pouze pro vaši informaci, pakliže bychom vycházeli z toho, že do roku 2030 zde bude – a to jsou takové první odhady – 250 000 elektrovozidel, tak přibližně to vychází děleno 10 k počtu elektrodobíjecích stanic. Tzn. je to 25 000 stanic, a i ty by tedy už měly začít být v nějakém režimu a v nějakém systému, tak, aby v tom nebyl v čase zmatek. Současně se vyjasňuje v té novele právo a povinnost zaměstnavatelů a zaměstnanců při prodeji pohonných hmot. Zlepšuje se přehled o místech nakládání s pohonnými hmotami a je třeba říct, že příprava byla podrobně konzultována se všemi dotčenými státními orgány, přičemž Poslanecká sněmovna k vládnímu návrhu schválila pouze 2 pozměňováky, které však nijak nemění celkovou koncepci.

Ten první rozšiřuje – je to detail, ale je to důležité – informace na stojanech pro LPG a slouží k většímu posílení ochrany zdraví, životů a nebo majetku osob. A druhý upravuje možnost určité variabilnosti instalovaných konektorů v těch dobíjecích stanicích. Zjednodušeně řečeno, aby si tam mohl dobít přes evropský konektor, nebo třeba přes americký konektor. Čili všechno praktické věci.

Děkuji mockrát zpravodajovi tohoto tisku za podrobnou a výstižnou zprávu. A, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vás požádat o podporu návrhu tohoto zákona. Děkuji, na shledanou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 180/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Cieńciała, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Cieńciała:  Dobrý den všem, vážené dámy, senátorky, senátoři, pane ministře, pane předsedající.

My jsme v takových turbulentních dnech, změnách. Já se omlouvám, já jsem na to strašně alergický a citlivý. I když jsem schopen obojího, ale když se jedná o přítele, který zemře, tak jsem naměkko, tak se trochu omlouvám.

Ale situaci zjednodušil pan místopředseda vlády, který výstižně definoval a popsal průběh a všechny změny, které v Poslanecké sněmovně proběhly. Měli jsme to i na jednání našeho hospodářského výboru, kde také nebyla žádná mimořádná diskuze, a všichni jsme ocenili srozumitelnost a jednoduchost tohoto zákona a tohoto tisku.

A já bych ještě k tomu dodal, že když to bude důsledně uplatňováno, tak se nám možná podaří snížit i administrativní náročnost. I když na jedné straně to vypadá, že se bude něco zaznamenávat a psát a hlásit, ale to si myslím, že to je správné pro pořádek a pro placení daní a pro kontroly a všechno, co s tím souvisí. Čili já bych to nezdržoval. Legislativní proces byl také celkem jednoduchý, popsal ho i pan vicepremiér.

A já bych přečetl přímo návrh na usnesení, které předkládáme: „Vzhledem k tomu, že navrhovaná novela je účelným řešením problému dosavadní praxe a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jej na svém jednání 22. ledna 2020 doporučil ke schválení, doporučuji plénu Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.“ Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se i vy posadil ke stolku zpravodajů. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, tak otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji končím. Předpokládám, že pan ministr se tedy nebude chtít už vyjádřit, ani pan zpravodaj.

A protože padl jediný návrh, abychom schválili návrh zákona tak, jak nám přišel z Poslanecké sněmovny, stejně tak je to i s usnesením příslušného garančního výboru, tak o tom také budeme tak hlasovat. Spustím znělku.

A my budeme hlasovat o tom usnesení, které představil pan zpravodaj garančního výboru. Já hlasování zahajuji.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 4 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Usnesení, tedy návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 172

Je to senátní tisk č. 172. Prosím opět pana ministra průmyslu a obchodu a dopravy Karla Havlíčka, který v tomto případě zastupuje předsedu vlády, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Napotřetí zde stojím jako zástupce za vědu a výzkum. A to v rámci dlouhodobého procesu přechodu na jiný systém hodnocení.

Tady už žádná revoluce nenastává, protože ten proces je dokončen. Jedná se o novou tzv. metodiku. Metodiku 2017+, která už je aplikována, a to v oblasti Akademie věd, v oblasti výzkumných organizací. A protože jsme potřebovali dohrát ještě vše i pro resort školství a říkáme tedy výzkumné organizace resortu školství, bylo třeba ještě udělat určité dílčí změny v rámci tohoto zákona č. 130.

Čeho se týkají? Týkají se toho, že se mění hodnocení výsledku výzkumných organizací ve smyslu toho, že se budou hodnotit jako celek. Což je tedy celkem zásadní věc. Jinými slovy, už to nebude pouze na základě výsledku například publikační činnosti, které se určitým způsobem vyhodnotí, na základě toho se přidělují zdroje nebo hodnotí výkonnost té výzkumné organizace. Nyní to bude v rámci pětimodulového, nebo pětipilířového celku, který mimo těch dat a údajů spojených s publikační činností bude mít i činnost založenou na excelenci, určité relevanci v rámci mezinárodního prostředí, strategického plánování a vše, co se týká rozvoje výzkumné organizace atd.

Je to moderní způsob, který byl dlouhodobě připravován. Způsob, kterým jsme si získali do určité míry i respekt v zahraničí, že jsme se k němu přiklonili z toho tzv. kafemlejnku, který určitě mnohým z vás je dostatečně znám. Takže z tohoto důvodu děláme dílčí úpravu, přičemž si dovolím zdůraznit, že navrhovaná změna ve způsobu hodnocení vědy a výzkumu byla skutečně konsensuálně diskutována se všemi relevantními aktéry. Ať už co se týká MŠMT, České konference rektorů, všechny klíčové resorty, Akademie věd pochopitelně a výzkumné organizace.

Dále se zavádí technicky nový institut, projekty takzvaných sdílených činností. Což je důležité s ohledem na to, že se zavádí jakýsi komplementární pojem k tomu, co se nazývá velká výzkumná infrastruktura. Což je dost důležité. A třetí navrhovanou úpravou je změna informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, která spočívá v zavedení evidence výsledku všech velkých výzkumných infrastruktur a evidence projektu mezinárodní spolupráce. Čili rovněž důležitá věc.

Ta poslední navrhovaná změna je způsob vypořádání závazků se státním rozpočtem, souvisejících s vyhláškou ministerstva financí. A navrhuje se odstranit povinnost poskytovatele vypořádávat závazky ke státnímu rozpočtu pouze v ročním režimu a umožňuje se postup obvyklý k přefinancování evropských projektů, což si rovněž myslíme, že je praktická věc.

Dovolím si tady ještě konstatovat, že Poslaneckou sněmovnou to prošlo, nepletu-li se, se 100 % hlasů. V rámci výboru pro zdravotnictví a sociální politiku doporučil Senát tento návrh zamítnout. Následně 22. ledna druhý den projednal novelu garanční výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A ten zase svým usnesením doporučil Senátu návrh schválit.

Na obou jednáních výboru nebyl vznesen žádný pozměňovací návrh. Tak děkuji mockrát za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 172/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Žaloudík. Organizační výbor zároveň určil jako garanční výbor pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení máme jako senátní tisk č. 172/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Drahoš. Nyní prosím, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Já myslím, že by měl mluvit nejprve pan senátor Drahoš... (Senátor J. Žaloudík: „Vy jste mě vyvolal jako prvního, tak jsem se zachoval...“) Děkuji za pochopení. Já vás pak vyzvu a dám vám prostor, pane senátore.

Prosím.

Senátor Jiří Drahoš:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, kolegyně a kolegové. Pan vicepremiér Havlíček tady už stručně, ale jasně, zdůvodnil ty změny, které jsou navrhovány v novele zákona č. 130/2002 Sb. Hlavním smyslem té novely je napravit dosavadní dnes už nevyhovující způsob hodnocení v oblasti vědy. V tom stávajícím hodnocení – já se to pokusím trochu zjednodušit – je to hodnocení založeno pouze na hodnocení minulých výsledků. A podíl a výše podpory, nebo výše podpory pro příslušnou organizaci, je stanovena jak podíl jí dosažených výsledků na balíku všech výsledků.

To znamená, že v praxi v tomto typu hodnocení měl často zásadní vliv počet výsledků, a nikoli jejich kvalita. Kdybych to řekl sportovní terminologií, pokud můžete jedno salto nahradit pěti kotouly a finanční přínos bude pro vás stejný, proč byste se vlastně namáhali učit se salto, když vám stačí kotoul.

Takže bezesporu i mezi vědci jsou pragmatici a mnozí z nich se začali tomu systému přizpůsobovat. Např. nahrazovat špičkové výsledky těmi daleko podprůměrnějšími. Navíc dobrá zahraničí praxe ukazuje, že efektivní hodnocení musí být komplexní. Musí být zaměřeno na výzkumné organizace jako celek, nikoli jen na jimi generované výsledky. Takže novela klade, jak už zmínil pan vicepremiér, větší důraz na hodnocení výzkumných organizací jako celku. Samozřejmě při současném zachování analýzy jednotlivých výsledků. Ta je součástí toho nového navrhovaného způsobu hodnocení.

Z pohledu drtivé většiny vědecké a výzkumné obce je navržený způsob hodnocení skutečně kvalitní a reflektuje obecný požadavek na odpovědné a účelné nakládání s finančními prostředky. Je to bezesporu výrazný posun dopředu. Už tady také bylo konstatováno, že ten navržený postup uplatňuje dlouhodobě například Akademie věd ČR. A já ze svého působení v této instituci dobře vím, že nezbytnou podmínkou takovéhoto hodnocení a podmínkou úspěchu navrhované novely, pane vicepremiére, je také odpovídající personální zajištění.

Zde bych si dovolil apelovat na pana vicepremiéra, aby zajistil posílení, odpovídající posílení oddělení pro hodnocení VaVaI v rámci Úřadu vlády, případně bych uvítal jeho komentář k situaci. Jinak konstatuji, že náš výbor, řeknu to zjednodušeně, tedy projednal tento senátní tisk, doporučuje parlamentu schválit jeho návrh nebo návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určil mne jako zpravodaje výboru. Pověřil mne předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Tolik z mé strany, pane předsedající.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A nyní prosím pana senátora Žaloudíka, který, jak jsem pochopil, si přeje vystoupit.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Skoro si nedovedu představit nikoho, kdo by nebyl pro podporu výzkumu, vývoje a inovací v této zemi, takže by to opět mohla být Národní fronta... A proč tomu zatím tak není až do toho rozhodnutí? Musím odpovědět napřed na dvě otázky, a ty se všechny týkají toho stanoviska výboru pro zdravotnictví, protože já se potom přihlásím se svým vlastním příspěvkem. Ten bude obsáhlejší. První otázka, je-li výbor pro zdravotnictví a sociální politiku vůbec nadán schopností nebo pravomocí se k těmto věcem vyjadřovat. Jednak z důvodu zapomínaného důvodu kompetenčního zákona, který má původ v roce 1969 a pak je neustále občerstvován. A to je, že ministerstvo, také Ministerstvo zdravotnictví, nejen Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ale také Ministerstvo zdravotnictví má odpovědnost nebo gesci v oblasti vědy a výzkumu, nebo výzkumu, vývoje a inovací lépe řečeno, v oblasti zdravotnictví. Tak to je taková povinnost, tak to nemůžeme zanedbat.

Druhá věc je, proč zlobíme, když jde vlastně o menší úpravy a úpravy ve smyslu metodiky 17+. Já musím ujistit, že v praxi jsme nikdy nehleděli jenom na to, co asi chybně Rada pár let aplikovala, to je to sčítání, a že korekce metodiky, to si nepřečtete ze zákona, tam je asi vysvětleno tam v jedné větě, že dojde ke korekci metodiky. Jsou tam i další věci, o kterých se tolik nehovoří. Je tam i věc systémových projektů, které nemohou projít veřejnou soutěží a bude o nich rozhodnuto v Radě vlády. Jsou tam i některé body, se kterými nelze souhlasit z procesního hlediska až po ten bod, že se počítá s nabytím účinností novely k lednu 2020, což už bylo. A toto všechno nejsou důvody, proč výbor se tím zabýval. Výbor se tím zabýval proto, že má v živé paměti rok 2016, kdy z tohoto místa místopředseda vlády, který měl portfolio péče o vědu, výzkum, pan doktor Bělobrádek, tehdy sliboval celému plénu, že už do konce roku dojde k té skutečné novele, protože ta letní novela odrážela asi 2 paragrafu přenosu, transpozice z pravidel spíše účtařských z Evropské unie. A teď vás všechny musím informovat, v tomto zákoně figurují 2 agentury. GAČR – Grantová agentura České republiky a TAČR – Technologická agentura České republiky. A protože nic nelze skrývat, tak od roku 2013 usnesením vlády vznikla Agentura zdravotnického výzkumu, kde se otáčejí ročně stovky milionů, mnoho desítek projektů v 9 sekcí. Funguje takhle 7 let, a ani v té novele o tom nenajdete ani čárečku, nenajdete tam ani čárečku o specifikách zdravotnictví, protože výzkum mostných konstrukcí kvasinek, růstu salátu a blaha léčby pro paní Novákovou se zásadně liší z hledisek právních, etických, informačních, finančních všeho dalšího. My jsme o tomto podrobně diskutovali i ve výboru, přišel k tomu místopředseda a říkal: "Toto je jenom taková ta novela, která není novela. To je taková ta menší novela. Teď přijde ta pravá novela." Ta nepřišla. Teď je tady jakási novela a už víme, že cirkuluje další návrh novely, který už je i proškrtán, jednal o se o něm třeba 15. 1., měla přijít na přetřes v dubnu v květnu. A tak jsme si vzpomněli na to staré pořekadlo z jihu Evropu – Que usque tandem abutere patientia nostra! Jak dlouho ještě budete zkoušet trpělivost a přiznáte, že i ve zdravotnictví se děje výzkum, věda a inovace alespoň v jedné větě. Protože mnohé, co diskutovali, já se k tomu potom vyjádřím, a skutečně to není jenom na poradním orgánu, tedy Radě vlády, které předsedá pan premiér, a já si váží toho, že už o tom nediskutujeme pouze s ministerstvem školství, ale minimálně s místopředsedy. A ten překládal ten návrh pan předseda vlády. A určitě chtějí, aby nám to odsypávalo více. Tak jsme si říkali, že by se mohla nachystat ta skutečná novela a že tohle to se dí zamítnout už proto, že k prvnímu lednu to stejně do účinnosti nedáme, jak je psáno. Já vím, že je to formalita. No a já už teď přečtu ten závěr a pak ještě řeknu, že se sám přihlásím a asi budou stát dva návrhy proti sobě, tedy podpořit a zamítnout, když nebose to nerozhodlo, tak bych rád přišel s takovým velmi pragmatickým jednoduchým neiritujícím pozměňujícím návrhem. Ale teď to, k čemu se usnesl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který je nadán právem v oblasti zdravotnictví do těchto věcí mluvit, je tento: "Doporučujeme předložený návrh novely zákona 130 z roku 2002 zamítnout jako velmi neúplnou a pouze technickou úpravu, navíc i s formálními nedostatky, která nereaguje na aktuální potřeby a stav České republiky. Zároveň je po letech čekání třeba po vládě žádat urychlenou přípravu komplexní a potřebné novely tohoto důležitého zákona, který může významně ovlivnit budoucnost České republiky v rozvoji výzkumu, vývoje a inovací." Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ano, říkal jste to správně, už máme dva protichůdné návrhy. Tak já se v tuto chvíli ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím. A já proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Žaloudík tak, jak už avizoval. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Toto už budou moje názory. Vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, které nicméně si buďte jisti, že je konzultujeme a cirkulují, minimálně na úrovni předsedy Agentury zdravotnického výzkumu, minimálně na úrovni šéfů infrastruktur, které u nás významně fungují, a některé názory budou třeba už jenom moje, abych si nebral do úst další.

Také jsem se ptal některých poslanců, kteří žijí v oblasti vědy a výzkumu, co je vedlo k tomu, aby v této zjednodušené podobě opět předkládali novelu novel, která opět neodpovídá. Ten zákon vznikal v roce 2002 před vstupem do Evropské unie. A měl ideový základ v letech minulých, troufám si říct i v letech velmi dávnějších, řekněme, druhé poloviny minulého století. Pokud by tento zákon byl přeložen do angličtiny, mnozí anglicky mluvící by mu moc nerozuměli, nechápali by, proč takto. Pokud by byl přeložen do ruštiny nebo čínštiny, mnozí by zavzpomínali a získal by tam určitě více sympatií.

Jde totiž o to, že máme jakési velmi centrální řízení, a je to správné z hlediska dohledu nad veřejnými prostředky, ale že ta dynamika života je trochu jiná než se nám předkládá třeba novelou v roce 2016 reagující na 2015 nebo 2020 reagující na metodiku 2017+. Máme příklady z posledních dnů, kde během asi týdne nebo 14 dnů vyvinuli jak Francouzi tak Američani detekční systémy pro onen koronavirus. Byl to vývoj a vedl k inovaci, trvá to v řádu dnů, pracuje se přes noc. Nedávno, to jsem jenom četl a vůbec tomu nerozumím, když byla taková nějaká ta zakázka na ty povolenky jízdy po dálnici a byla komplikovaná, zadávala se, vedlo to ke změně ministrů, tak mi velmi sympatičtí programátoři udělali happeningovou akci vlastně víkendovou, v zásadě ten návrh zpracovali, provedli ten vývoj za víkend a samozřejmě bude otázka dalších dnů těch aplikací a tak. Takže i takto se vývoj dělá. My taky tak musíme dělat, protože na nás když zatlačí v medicíně cokoliv nového, ať už technologie nebo lék, tak tomu rychle musíme vyvinout a přizpůsobit nové diagnostické systémy, detekční systémy, musíme také zajistit plnou ekvitu. To znamená, že to nebude jenom pro vybrané, jako byly kmenové buňky nedávno naší kolegyně Sikové jenom pro ty, co si zaplatí, ale musíme to zajistit ekvitně. V rámci zdravotního pojištění a věřte mi, jsem 41 let ve zdravotnictví a to na úrovni vždy státní instituce, která se jmenovala zprvu Výzkumný ústav, teď už se Výzkumný ústav nejmenuje, ale v zásadě je to rank fakultních nemocnic a specializovaných ústavů, které imrvére vyvíjejí a inovují. Protože musí, je to tlak veřejnosti, tlak firem, tlak všeho. Ale inovují také z veřejných prostředků a mají na to tu svoji úžasnou grantovou agenturu, která fungovala už předtím jako interní grantová agentura, ale po jisté diskreditaci, zejména pak náměstkem Schneiderem a ministry, kteří ho kontrolovali, bylo nutno ty pravidla naprosto změnit, postavit na moderním základě včetně britských vzorů. A vznikla v roce 2013 rozhodnutím vlády, usnesením vlády grantová agentura zdravotnického výzkumu. A bylo už tehdy řečeno, že hned, jak se bude ten zákon otvírat, tak se tam samozřejmě objeví, protože jde o stovky milionů každoročně a žije to. Zatím pokud vím žádné problémy tam nejsou. No tak mezitím se ten zákon už párkrát přiotvíral, vždycky se tam vložilo něco, teď požadavek na jakousi změnu metodiky hodnocení. A opět v tom zdravotnictví ani tuto agenturu, která pracuje z veřejných prostředků, nenalézáme. Tak se tomu prostě musím divit jako občan, daňový poplatník, senátor, ředitel, bývalý ředitel. Pracoviště, které navíc za tu dobu muselo absorbovat několik evropských infrastruktur a chovat se podle jejich pravidel, jako je BBMRI, jako je CZECHRIN, jako je EATRIS, jako je třeba Evropská referenční síť pro vzácná onemocnění. A ti všichni už mají trošičku jiná pravidla než ta, která jsme si vysnili v těch předchozích letech. Já bych byl velice nerad, aby jak pan premiér, tak pan místopředseda vlády se pustili do dostihů na stařičkém dinosaurovi, občas přetřeném růžovou barvou, a chtěli tak závodit a vítězit v Liverpoolu, v Japonsku, v Kentucky nebo v Pardubicích, nepůjde to. A ještě poznámka k tomu, my si taky, nebo veřejnost, my asi ne a vy určitě ne, mícháme dohromady věda, výzkum, vývoj a inovace. Tak věda, máme Akademii věd a všichni máme nějaký vědecký přístup, dobře. A teď význam, vývoj, inovace. Nejlépe to tak nějak znázornit na vývoji hmyzu, ze života hmyzu. Vajíčko je ten informační zárodek, tam je ta nová informace úžasná, to je ten výzkum. A pak se vylíhne housenka, musí být živena, někam se šířit, má to náročné, můžou ji sezobnout, a to je ten vývoj, že se vyvíjí. No a když to všechno dobře dopadne, tak se zakuklí a dojde k té inovaci, která vzlétne nad republikou nebo nad širý svět, ať už ve formě motýla nebo mandelinky bramborové. Takže takhle to je. A jestliže tady chceme hodnocení metodiky, tak jiná metodika, a to už znáte všichni, bude pro hodnocení výsledků základního výzkumu, nepochybně publikace, impact faktory, aplikovaného výzkumu také docela. Vývoj, no, tam si můžete zapublikovat potom už jenom jak se vám to zadařilo, nezadařilo a jakých chyb jste se dopustili a co už se nemá opakovat. No a u těch inovací, když to stihnete dříve než jiní, tak ta inovace sama. To znamená impact vektor, posun z bodu A do bodu B. Bod A byl, že jsme chodili do telefonní budky. Bod B, že máme ty smartphony. Došlo tam k posunu. Nevím, chcete-li se odvolávat na publikace. A to platí pro tu finální část, pro tu aplikační. A o tu všem jde. Když tady byl předsedou vlády pan Topolánek, tak ten to viděl ještě mnohem dramatičtěji, že něco vyzkoumáme v pondělí, příští pondělí zinovujeme, najdeme průmyslové řešení a v dalším měsíci naše firmy budou produkovat nové výrobky a budou z toho prachy. I toto je zjednodušené vidění světa. Já vám jenom chci říct, že výzkum, vývoj a inovace mají jiné rozměry. Výzkum se majoritně děje v těch teoretičtějších částech naší vědy, vývoj se děje leckde a inovace, když se zadaří, tak se dějí taky, pokud k nám ještě dříve nepřijdou ze zahraničí. My totiž těch vlastních výsledků a podnětů zas tolik nemáme, abychom na ně mohli spoléhat. Takže toto všechno by chtělo teď nebo za rok nebo za pět let úplně vážnou debatu, jestli ještě pořád ještě trváme na té struktuře toho zákona, na tom, že hlavním garantem je Ministerstvo školství. Prosím vás, já jsem pořád zaměstnancem Ministerstva školství, my jsme jaksi v té medicíně páni profesoři furt nějakým úvazkem ve škole, čili já mám celý život dva ministry. Zdravotnictví a školství. V Akademii věd mám spoustu přátel a pokud nás netrápili věcmi jako průšvihy kolem kmenových buněk nebo kolem revitalizace, tak jsme to vítali. Vítali jsme, teď vítáme třeba to, že můžeme spolupracovat už s odštěpným ústavem Akademie věd, který je soukromý, že se můžeme věnovat vývoji nových radiofarmak, diagnostika, dalším věcem. Určitě i profesor Delong z Akademie věd, který se také osamostatnil a prodává elektronové mikroskopy vysoké kvality. A vždycky má a musí být zmíněný pan profesor Holý, který udělal pro antivirotika mnoho, ale pozor! Vývoj a inovace se děly v zahraničí. K tomu by tady vlastně ani nemohlo dojít, protože my na to nemáme ani pipeline. Můžete teď sledovat třeba osud Mitotamu jako mitochondriálního jedu, který má hubit nádory. Je to také velmi zábavná story, jak jsme na to připraveni nebo nejsme. Takže všude máme přátele, všem nám jde o společnou věc, o to, abychom výzkum, vývoj, inovace trochu povzbudili, urychlili. A jenom na to jdeme z různých stran a někdy lehce chaoticky. Takže v době, kdy tento pozměňovací návrh už prošel jako nůž máslem Sněmovnou, aniž může být k 1. 1. naplněn a obsahuje jenom pár technických úprav, a ještě diskuze třeba nad těmi systémovými projekty by taky stála za to, co s tím má vlastně potom být, tak ve stejné době jakoby běhal ještě po světě a byly schůzky nad dalším materiálem, který možná už bude ten pravý, možná nebude. A protože si myslím, že k takové té totální, k totálnímu zdokonalení bude ještě delší cesta, minimálně by se musely sejít ty subjekty, co v tom působí, protože je taková populární oblast černých děr. Já vám řeknu, jaké jsou různé druhy vnímání černé díry. Astronomové, jak jsem poslouchal, když jsem jel v autě, tak se hádají o tom, jestli v té koroně je 6000 stupňů Kelvina a vevnitř už miliony stupňů Kelvina a jak to s tou černou dírou ve vesmíru je. Černá díra z hlediska přemnožení hlodavců a jejich ekologického hubení. Je mnoho černých děr na polích a dát to do nich, nedat to do nich, sypat to z letadel.

Je to úžasná věda, černá díra ve zdravotnictví, pokud to nepojmu velmi vulgárně, ekonomicky, tak je to taky mnoho černých děr, minimálně v organismu, pokud do ní neposvítíme, tak i pohled do ucha je černá díra. Vždy můžeme říkat, že se snažíme vyhnout černým dírám. Dalo by se uvést tisíce příkladů, vy byste to dokázali lépe než já, v čem se liší základní výzkum, aplikovaný výzkum, vývoj inovace, v čem se tedy musí logicky lišit i jejich hodnocení, ty náhledy, ty instituce, jestli je na tom sto procenty i svých příjmů závislá, nebo je na tom závislá periferně, nebo jestli se tam dokonce promíchávají zdroje veřejného zdravotního pojištění a výzkumu, protože paní Nováková, na které něco zkoumáte, tak má snídani, jídlo min. 3x denně, má různé podestýlky tedy, abych správně říkal, povlečení, to už je zase veřejné zdravotní pojištění. Nepodceňujte oblast klinického výzkumu, my zatím neumíme akademické klinické studie, jsme závislí pouze na těch firemních, ale ty nejsou zdaleka tak darebné, protože pomocí nich jenom v ústavu jsme loňský rok ušetřili 200 milionů ve 40 studiích, neposunuli bychom se v řadě léků, kdybychom v nich nejeli. Není to to pravé, chceme akademické klinické studie, proto v květnu, jako i v minulých květnech, tady zase bude v tomto sále nebo v tom velkém jednání ECRINu, s mezinárodní účastí, tedy European Clinical Research Infrastructure, Infrastruktura pro klientský výzkum, a to jsou právě ty nadnárodní infrastruktury, podle jejichž pravidel taky musíme běžet. My to v ČR zatím neumíme, třeba neumíme pojistit pacienta. Z čeho? Snad z výzkumu? Těžko. Takže je tam tisíc otázek, které se naskytly teď v těchto letech, posledních 10 letech, které neřešíme, říkáme, že tato novela to řeší. Ale já bych šel na minimální program, protože vím, že toto všechno vás oslovuje, neoslovuje nebo rozčiluje. Budu to tady opakovat, dokud se ty věci nespraví, dokud tady budu, to znamená, určitě kratší dobu, než bude působit ten zákon.

Ale chtěl bych říct jednu věc. Napravte aspoň tento detail, a pokud neprojde žádný z těch návrhů, ani zamítnutí, ani schválení, tak bych si dovolil navrhnout potom velmi pragmaticky jeden bod, který opravuje jenom drobnost, a to je to, že po 7 letech úspěšné činnosti dává do zákona to, co se do něho mohlo dát už v roce 2013, 2016, možná 2017, a to je existence agentury, která funguje za veřejné prostředky v docela významné oblasti, která zatím nikde ukotvena není, než v tom usnesení vlády z roku 2013. Já tam tři roky působil, protože my se hezky střídáme, měl jsem na starosti Panel 3, onkologie. Scházeli jsme se tam, vědecká rada, vyhodnocování, kategorizace. Softwarové systémy z Velké Británie pro to hodnocení. Zápasíme samozřejmě jako všechny agentury s řadou problémů. Ta čistící schopnost tam byla, 20 až 30 procent prošlo, čili velice kritická věc, upínají se k tomu všechna větší pracoviště fakultní, všechny ústavy typu IKEMu, ÚHKT, ÚPMD, Ústavu duševního zdraví a všech dalších. Toto prostě neexistuje v těch vašich materiálech, jako by to nebylo. Vy to tušíte, vy to víte, protože jste informovaní. Myslíte si, že občané vědí, že existuje nějaká agentura zdravotnického výzkumu, když ji nemají v zákoně? Teď bude novela, oni si přečtou, technologická agentura... GAČR. I v GAČRu jsem působil, takže já nejsem tak neinformovaný, jak se tady včera proslýchalo, co ten Žaloudík do toho mluví. 7 let jsem dělal děkana lékařské fakulty, stavěl se kampus, léta jsem dělal ředitele nebo náměstka v ústavu, který původně byl formulován jako výzkumný, teď je Masarykův, točil jsem se docela i dost po světě. Včetně několika let v USA, v Británii. Takže mám jakési srovnání. I ze Sovětského svazu, ten jsem taky navštívil, abych věděl, jak se dělá centrální řízení vědy pomocí akademie, medicínských nauk. Skutečně mám upřímný zájem, aby ten zákon se spravil, neuděláme to dnes. Když ho posunete dát, budeme trvat na tom, aby se jednou spravil, když ho zamítnete, tak se bude muset spravit rychle, třeba do toho května, a když se na ničem neshodnete, tak dám pozměňovací návrh, abychom to pustili aspoň s tím, že tam zviditelníme tu agenturu zdravotnického výzkumu každoročně za stovky milionů z veřejných prostředků. A podpory výzkumu, zejména inovací. Tak to bylo za mě, od srdce. Slibuji, že i navzdory tomu zastaralému zákonu ve zdravotnictví výzkum, vývoj a inovace fungují a fungovat budou. Že větší část našeho řízení je naštěstí už z evropských infrastruktur, včetně dohledu z OECI a dalších. Takže to je stav k dnešnímu dni. Nezlobte se, že to bylo delší, ale já zase těch příležitostí moc nevyhledávám. Tady jsem myslel, že o tom za ta léta něco vím, mluvil jsem i za vás, vy jste tady byli mnozí taky v tom roce 2016, když tady sliboval pan místopředseda vlády Bělobrádek cosi, co se nedodrželo. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor Žaloudík avizoval pozměňovací návrh, další od obecné rozpravy je přihlášen pan Mikuláš Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové, já bych rád velmi rozhodně podpořil stanovisko garančního výboru VVVK. Já samozřejmě sdílím do jisté míry frustraci pana profesora Žaloudíka, sám jsem měl za posledních 10 let mnoho příležitostí účastnit se jednání o novém zákoně o výzkumu či o jeho velkých novelách, všechna ta jednání zpravidla nevedla nikam, nepochybně si ten zákon zaslouží velkou proměnu. Na druhou stranu nepovažuji za rozumné, aby si některé sektory výzkumu braly za rukojmí výzkumné instituce, jako je Akademie věd a výzkumně zaměřené české univerzity, které na tuto novelizaci netrpělivě čekají. Ta velmi jednoduchá věta vlastně implikuje základní filozofický obrat v metodice hodnocení výzkumu. Vlastně na té metodice je pak postaveno mnoho různých rozpočtových nástrojů, které slouží k financování např. vysokých škol, nejenom v té výzkumné oblasti, ale i v oblasti výuky. Takže přijetí té novely, byť je opožděné, zvýší právní jistotu příjemců těch veřejných rozpočtů. A proto jsem přesvědčen o tom, že je rozumné teď tu novelizaci přijmout tak, jak přišla do Senátu, na druhé straně nepochybně si ten zákon zaslouží mnohem výraznější proměnu, za kterou bych se velmi přimlouval. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím pana senátora Zdeňka Nytru, který je přihlášen do obecné rozpravy jako další.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, já teď trošku vystoupím... Mám dotazy k něčemu, co de facto ještě nebylo předloženo, ale to je ten pozměňovací návrh pana kolegy Žaloudíka, protože na první pohled nebo principiálně s ním nemám nejmenší problém, ale ono to může ovlivnit to následné hlasování zamítnout, schválit nebo to pustit do podrobné rozpravy.

Naprosto nemám problém a rozumím tomu principu, jestli tady vláda před 7 lety zřídila nějakou agenturu, tak by byl nesmysl, aby se jí nevyužívalo, ale spíše nejasnost nebo určité pochybnosti mám o té poslední větě v tom odstavci 1, to znamená, že se tam deklaruje přímo ministerstvo zdravotnictví, tato agentura. Já teď nevím, jestli na dalších ministerstvech jsou obdobné agentury, které se tímto zprostředkováním soutěží zabývají nebo ne, pak bych měl otázku, proč to máme řešit pouze na ministerstvu zdravotnictví, ne např. na ministerstvu průmyslu a obchodu a tak dále. Takže bych chtěl vaším prostřednictvím, pane předsedající, vyzvat pana senátora Žaloudíka, jestli umí na to odpovědět. A pak mám spíše legislativní věc, tam si nejsem, to jsem už nestihl nastudovat, jestliže je tam v té druhé větě stávajícího znění toho odstavce 1 odvolávka na zákon o zadávání veřejných zakázek, tak jestliže to je in house firma, tak to automaticky znamená, že v podstatě ji nemusím soutěžit a můžu ji vybrat v rámci toho ministerstva a pověřit tou soutěží napřímo. Takže tady bych opravdu požádal o vysvětlení, protože to může ovlivnit to, jestli budeme nebo já osobně budu pouštět, nebo nebudu pouštět do podrobné rozpravy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, další do obecné rozpravy přispěje pan senátor Václav Hampl, pan senátor Miloš Vystrčil si nepřeje přednostní právo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Dámy a pánové, já musím říct, velmi rozumím výhradám a otazníkům a možná vykřičníkům, které zde pronesl pan kolega Žaloudík. Já si myslím, že to, že potřebujeme ten zákon nějak z gruntu uchopit, to si myslím, že je asi pravda, toto ale není z gruntu uchopení. Ve skutečnosti jádrem té věci je jednoduchá věta, že se vypouštějí slova „na základě zhodnocení dosažených výsledků“. Ale to se odvíjí, nebo to se vztahuje k tomu, že financování výzkumných institucí se má nebo nemá odvíjet od zhodnocení výsledků. Já si myslím, že se má odvíjet od zhodnocení výsledků. Tady bych rád připomněl, ono se dost traduje takové to, že ten kafemlejnek, mechanicky, ty počty a tak, on se hodně vyvinul, on existoval někdy od roku 2006 nebo 2007, 2008, něco takového, hodně se vyvinul, z takové hodně primitivnější podoby do něčeho, co minimálně ve velmi významné části oboru ve skutečnosti je schopno ty výsledky nejen spočítat, jak říkají odpůrci, ale také skutečně nějakým způsobem rozumně vyhodnotit. A to dokonce tou metodikou, která se dnes považuje za dobrou, a to sice zhodnocení jinými experty z oboru. To tam je ve významné části oboru už obsaženo. Mně jako připadá, podle čeho chceme hodnotit vědu, když ne podle výsledků? Já se trošku obávám, že se vracíme ke stavu, který byl před tím kafemlejnkem, kdy vědecké instituce nedostaly na vědu tolik peněz, kolik si byly schopny vykecat. To skoro úplně bez ohledu na výsledky. To si prostě myslím, že je riziko, kterému bychom se měli bránit. Čili z tohoto hlediska pouhé zrušení toho, že vědu hodnotíme podle výsledků, se mi zdá jako v principu problematické. Je to trochu, jako kdybychom třeba, já nevím, u Škodovky se dívaly nejenom na to, kolik prodá a jakých aut, jak dobrých aut, ale třeba taky na to, jaké má vnitřní hodnotící procesy nebo vnitřní řídící procesy. To je určitě důležité, ale je to její problém, jak se dostat k těm dobrým autům a k tomu dobrému prodeji. Takže já bych trošku nemíchal výsledky a kvalitu vnitřního řízení, pokud jde o hodnocení vědy. Takže to je můj hlavní problém, s tím, jak je to teď formulováno. Já nezpochybňuji to, že samozřejmě ďábel může být v detailech, může v nich být i anděl, samozřejmě, že ta metodika jako taková ve finále může z hodně zásadní části odrážet to zhodnocení těch výsledků. Já myslím, že ten úmysl takový je. Ale to už je podzákonná záležitost. Jestliže zákon škrtne to, že hodnocení vědy a potažmo tím pádem financování vědeckých institucí nemá být založeno na hodnocení výsledků, tak s tím mám trochu problém.

Druhá věc, chtěl jsem se pana místopředsedy vlády zeptat na vysvětlení, já prostě tomu nerozumím, trochu jsem se snažil, ale zatím se mi to nepovedlo, možná jsem se měl snažit víc, já prostě nerozumím tomu systémovému projektu v oblasti inovací. Jakž takž rozumím projektů sdílených činností, podpůrné činnosti, poskytování služeb nebo podpora využívání služeb, pokud jde o výzkum, vývoj a inovace. Tomu rozumím, to jsou nějaké společné činnosti, každá větší instituce něco takového má uvnitř sebe, fakticky už to existuje i na úrovni celostátní, mezi institucemi, nechť je to tedy povýšeno do úrovně zákona, pro mě, za mě, nevím, jestli je to nutné, ale budiž, ale proč ještě kromě toho je tady nějaký systém... Připomínám, že toto se má týkat i inovací, nejenom základního výzkumu a tak dále, ale i inovací, teď k tomu ještě přibývá další institut, a to je systémový projekt jenom čistě v těch inovacích, já opravdu si pod tím nedokážu nic konkrétního představit. U toho prvního, u těch sdílených činností, tam si to celkem představit dokážu, ale separátně ještě další druh instituce pro inovace, jestli je nějaký příklad, jestli se rodí v něčích hlavách, jak by tento paragraf mohl být využit, co si pod tím vůbec představit, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Nyní už pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já tedy v první řadě se přiznám, že mám pocit, že se musím zastat pana ctěného kolegy, senátora Jana Žaloudíka, protože já jsem neměl pocit, že tady on má něco proti těm změnám, které ten zákon obsahuje, ale že pouze není spokojen s tím, že nebyly provedené ještě další změny toho zákona tak, aby plně vyhovoval tomu, co dneska v té oblasti, které se týká, chybí nebo nefunguje. To je jedna věc, jak jsem to vnímal, to vystoupení. Druhá, kterou k tomu chci říct, při vší úctě k panu profesorovi Žaloudíkovi si myslím, že návrh na zamítnutí nemůže splnit to, kvůli čemu je tady předkládán, a to je, že přinutí ministerstvo k větší aktivitě, protože ten zákon byl v Poslanecké sněmovně schválen 164 hlasy, pokud my bychom ho tady zamítli, tak z 99,9 % budeme ve sněmovně přehlasováni, protože je evidentní, že ten zákon není napsaný tak, že by obsahoval věci, které nejsou potřeba. Ale některé tam chybí, nejsou upraveny, byť to bylo slibováno nebo je slibováno, už nevím, kolik let. To znamená, trošku bych si dovolil zpochybnit, jestli je rozumné dávat návrh na zamítnutí, jestli spíš tedy není rozumné se snažit příp. o tu malou úpravu, která je navržena tím pozměňovacím návrhem, a to je poslední věc, kterou k tomu chci říct, já se přiznám, že nejsem schopen, protože to je věc, která se netýká přímo změn toho zákona, které my jsme projednávali v Senátu, tak nejsem schopen dnes si vyhodnotit, do jaké míry ten pozměňovací návrh navrhovaný panem kolegou, senátorem Janem Žaloudíkem, je v pořádku, resp. je, řekněme, posouzen i dalšími subjekty tak, že ničemu neublíží, resp. bude prospěšný a tím pádem, pokud bude ten pozměňovací návrh přijat, ten zákon bude lepší, než je. To neznamená, že je dobrý. Ale bude lepší, než je. Proto se chci zeptat pana ministra na to, jaký on má názor na ten pozměňovací návrh, rád bych to slyšel ještě v obecné rozpravě, protože to může být jedno z vodítek pro mě, jak potom se k tomu postavím, zda budu pro to, aby ten zákon postoupil do podrobné rozpravy, nebo budu pro to, aby byl schválen v té podobě, jak ho máme předložen. Takže tolik ode mě, ještě když teď budu odcházet, pane ministře, pokud se přihlásíte ke slovu, tak to není proto, že jsem řekl, že vás chci slyšet, a potom to tak není, ale proto, že máme tiskovou konferenci, já s tím nemůžu nic jiného udělat, než na ni jít. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan ministr má samozřejmě právo odpovědět ihned, pokud by chtěl. Ale pokud tomu tak není, tak vyzývám pana profesora Malého, aby přišel k mikrofonu, protože je dalším přihlášeným do obecné rozpravy.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, oni toho moji předřečníci hodně řekli, co jsem chtěl říct já, já bych se v podstatě jenom podepsal pod to, co říkal pan senátor Hampl, co říkal pan senátor Žaloudík rovněž.

Nejedná se o to, že bychom chtěli tím, že jsme na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku měli připomínky k tomuto návrhu zákona. Jedná se o to, že ten zákon obešel nějakým způsobem část vědního odvětví. Je to prostě tak.

Já se živím, nebo živil jsem se vědou asi 30 let, a musím říci, že největší úspěchy, nebo největší výsledky nebyly v čisté teoretické vědě, ale byly v inovacích. V tom, že se podařilo prosadit nový lék. V tom, že se podařilo uskutečnit studii, která byla potom publikována New Journal, což se mně podařilo pouze jednou v životě. Ale jsem za to hrozně rád.

A jestliže zdravotnictví a jestliže agentura pro zdravotnictví, pro výzkum, by jakýmsi způsobem byla vyčleněna z financování, jedná se pořád o peníze, o nic jiného se nejedná, jedná se o peníze, tak je to nesprávné. A to jsem vám chtěl říci.

Pokud se týká výsledků, tak naprosto souhlasím s tím, co říkal pan senátor Hampl. My přece nemůžeme hodnotit jenom podle vzhledu, ale podle toho jádra, podle toho, co výzkum přináší.

A poslední poznámka, a to se asi nezmění, ten slavný úřad se jmenuje pro vědu, výzkum a inovace. Ony jsou to 3 rozdílné věci. Věda je trošičku něco jiného než výzkum a rozhodně něco jiného, než jsou inovace. Takže já bych byl pro to – a také bych prosil stejně jako pan senátor Vystrčil pana místopředsedu vlády, aby nám řekl, jestliže to tedy neschválíme, jestli jsou schopni v dohledné době – on jako předseda toho výboru – nám garantovat, podobně jako předtím pan předseda Bělobrádek, že se to zlepší. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím pana senátora Žaloudíka, který je dalším přihlášeným do obecné rozpravy a byl vyzván k vysvětlení některých postojů a návrhů.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové. Já se teď nehlásím, abych dále mluvil a zviditelňoval se, ale ze slušnosti, protože musím odpovědět.

Pan kolega Malý říkal tak jako terminologicky... Ono je tam těch věcí hodně, tam se nese experimentální vývoj. Nikdo nedefinuje, jak se liší experimentální vývoj od vývoje, jestli to, co se teď děje ve vývoji detekčních systémů na koronavirus je experimentální vývoj nebo vývoj. Když se to nepovede, je to experimentální, a když se to povede, bude to vývoj. To jsou zastaralosti, které jsou asi nepodstatné.

Panu kolegovi Vystrčilovi. Ano, ono je to přesně tak, jak říkáte, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že je to dilema, jestli schválit, zamítnout. Protože zamítnutí je určitý výraz trucu, který asi neprojde. A projít by měl minimálně ten pozměňovací návrh, ale pak nám to prochází i s tím, že jsou tam od 1. 1. 2020 a pak jsou tam ještě asi 3 technické body špatně. Můžeme se dohadovat, jestli skoro není lepší pracovat na tom novém. Ano, můžeme říct, tak toto schválíme, zase to tak neškodí. A teď se bude rychle pracovat na té nové novele.

Kdyby člověk neměl zkušenost a byl tady prvnička, tak tomu i uvěřím. Já samozřejmě panu současnému místopředsedovi věřím všechno, ale i on bude nucen slíbit, že to tak bude. A zatím, pokud vím, tak to, na čem se pracuje, je zase proškrtáno takovým způsobem, že to asi k ničemu nepovede. Takže ano, je to velké dilema. Já si skoro ani nemyslím, když budu upřímný, a neovlivňuji nikoho, že byste byli všichni tak stateční a zamítli to, protože nás zamáznou ve sněmovně, jak je zvykem. Protože z hlediska práva je poslanec nadán 2 hlasy, senátor 1. To tak je v té sekvenci. Můžete proti tomu protestovat, právně je to asi špatné vysvětlení, ale tak to je.

Takže pak jen můžeme doufat, že se něco bude napravovat. Nebo to schválit s pozměňovacím návrhem a doufat, že ten pozměňovací návrh projde, aspoň v tom, aby tam zakomponoval v posledních letech normálně existující a fungující agenturu.

A teď to podstatné k panu kolegovu Nytrovi a k jeho otázkám, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Jak je to v jiných resortech? Správná otázka. Já si osobně myslím, že výzkum centrálně není udržitelný v současné době, že se stejně děje na resortní úrovni, ať už se mu říká jakkoliv, zejména ve vývoji a inovacích, ale prosím. Podle kompetenčního zákona gescí nad výzkumem je dáno MŠMT, tedy předpokládá se především v oblasti vysokých škol, a ministerstvo zdravotnictví. To si tu agenturu zřídilo.

Řeknu vám, že s určitostí nevím, myslím si, že ne, že by v jiných resortech byly přímo grantové agentury. Aspoň musí být v ilegalitě, aspoň se o nich nehovoří a zřejmě přidělování prostředků na vývoj z veřejných prostředků má jiné mechanismy. A určitě jak oblast ochrany životního prostředí, tak zemědělství, tak průmyslu si nedovedu představit, že by tyto mechanismy neběžely.

Ale já znám GAČR, PAČR, to jsou ty 2 agentury v tom zákoně, a potom AZV fungující, dříve IGA, pod ministerstvem zdravotnictví z důvodů kompetencí, a ty fungují a jsou otevřeny. Není to žádný inhouse, žádná inhouse politika, protože může se přihlásit do těch sekcí kdokoli v rámci veřejné soutěže. Ale samozřejmě asi těžko se tam... Ano, zemědělská instituce, která ve věci potravin, hygieny potravin určitě to bude akceptováno, ale někdy je to složité ve zdravotnictví, když se to týká klinického výzkumu, aby se toho chopily jiné instituce nenadané. Je to resortní podnik.

Zda to má být AZV celostátní podnik, když to povýšíte na celostátní úroveň, o tom se vlastně ani ještě nejednalo, ale lze to také. Lze se také bavit, proč podobné agentury nejsou ostatní resorty. Ale to je ten důvod, proč tam neumíme dát 27 pozměňováků a proč říkáme, zamysleme se nad tím zákonem a pracujme na něm tak, ať odráží požadavky doby.

A jinak, jestli se dějí lumpárny v resortu. Ano, dít se mohou. Když se takto událo, tak nám 3 roky trvalo, než jsme s tím vyrovnali a zrušili dopady činnosti náměstka Schneidera a 3 ministrů, kteří byli s ním v kontaktu. To se nám podařilo, takže samočistící schopnost to má.

V současné době, já vám řeknu zkušenost ze včerejška. Seděl jsem na radě pro preventivní programy MZ. Bylo prezentováno 11 programů. Vcelku běží, některé mají zpoždění. A mají zpoždění zejména proto, že i nemocnice, když chtějí do toho systému posílat třeba rizikové novorozence pro screening, museli si soutěži. A některé nechtěly soutěžit, protože jim přijde zcela přirozené, že fungují v resortu zdravotnictví. Ale organizuje to ÚZIS, respektive Národní rada pro screeningové programy, a tam se soutěží, až se za nimi kouří. Myslím 437 soutěží. Z formálního hlediska je to formalita, protože z novorozeneckého oddělení těžko může soutěžit někdo z průmyslu. Soutěží ta novorozenecká oddělení a jsou v tom resortu, tak by měli spíš mít povinnost do toho přispívat.

Takže v těch resortech se nedějí žádné lumpárny, aspoň ne teď, a myslím si, že na rozdíl od institucí, které žijí pouze z výzkumných prostředků, z drtivé většiny, pokud nemají nějaké valuty ze zahraničí apod., je zdravotnictví v jednom společenském problému. Řekne se: „Vždyť vy tam máte peněz dost, vy tam máte 300 miliard z veřejného zdravotního pojištění.“ A copak si myslíte, že 1,50 Kč vám dá pojišťovna na financování výzkumu? V momentě, kdy ohlásíme, že nějaký pacient má nějakou experimentální léčbu, tak v tom momentě vám vysadí i ty ostatní preparáty a hradíte si všechno jen z toho projektu.

Čili ten život není tak snadný. Já přiznávám, že instituce našeho typu – a možná mluvím nesprávně za fakultní nemocnici, ale minimálně za specializované ústavy výzkumné prostředky mají tak do 5, kolem 3 – 5 %. Když mluvím za ústavy nad 9 miliard. A z toho asi 120 milionů z možných různých grantových zdrojů do výzkumu. Takže to je ten stav. Je to stav resortu, asi v resortu zemědělství to bude jinak.

Ale já neznám, pane kolego Nytro, vaším prostřednictvím, pane předsedající, zatím další grantové agentury působící v jiných resortech. Vysvětloval jsem si to tím, že v kompetenčním zákoně z tohoto nejsou zahrnuty a nepochybuji, že se tam výzkum a vývoj a inovace dějí. Možná i ve velkém a překvapivém rozsahu. Tak to byla moje odpověď na ty otázky, více již k tomu nemám co dodat. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do obecné rozpravy již nehlásí, proto obecnou rozpravu končím. Nepochybuji o tom, že pan ministr dopravy, obchodu, průmyslu, který zastupuje v současnou chvíli předsedu vlády, bude chtít a bude také muset odpovědět na některé dotazy a podat nějaká vysvětlení. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Děkuji za všechny dotazy. Diskuze je nesmírně zajímavá a dovolím si vysvětlit některé postupy, pojmy a vůbec to, proč co připravujeme.

Není možné se neodrazit od toho, co zde zaznělo i ve smyslu obecní metodiky 2017+. Bylo zde i naznačeno to, že ustupujeme od hodnocení přes výsledky. Není tomu tak. Metodika 2017+ je založena rovněž na výsledcích, ale je spravedlivější ve smyslu toho, že to není pouze jen na kvantifikované úrovni, je to i na té kvalitativní úrovni. Což do určité míry nejen, že to respektuje nějaké světové trendy, nejenom, že to do určité míry dává i větší rovnováhu mezi různé instituce, různé výzkumné instituce, protože jsou vysloveně některé, které jsou silně výzkumně orientované. A pak jsou některé, jako jsou třeba múzická umění atd., které se výrazně hůře hodnotí pouze přes kvantitativní ukazatele. Nemají třeba tolik možnost publikovat atd.

To znamená, systém toho kafemlejnku není možné říct úplně jednoznačně, že byl špatný. To si netroufám tvrdit. V tom počátku byl určitě dobrý úmysl, bohužel tak, jak to postupovalo dále, i když tam byla snaha to vylepšovat, tak ve finále i ten název kafemlejnek tomu přesně odpovídá. To znamená, pouze se přechroustaly kvantitativní ukazatele, na základě toho se přerozdělily peníze. Teď je to daleko spravedlivější, ale hlavně na tom se shodla odborná veřejnost od Akademie věd, přes školství, přes výzkumné organizace, přes všechny resorty. Byla to dlouhá, troufám si tvrdit apolitická diskuze. Ta diskuze byla několikaletá a získali jsme za to v zahraničí poměrně zásadní respekt.

Dám si malou vsuvku. Měl jsem možnost jednat s prezidentkou National Science Foundation, ve Spojených státech přerozdělují tuším 30 % základního výzkumu na jednotlivé univerzity. A měli jsme zájem, aby spolupracovali více v určitém režimu i s českými výzkumnými organizacemi. Přistoupili k tomu a doslova a do písmene řekli, že jsou připraveni to tak dělat a že tak učiní. Hlavně poté, co jsme změnili systém hodnocení, protože ten původní, jak byl, byl z jejich strany nepřijatelný pro to, aby vkládali prostředky do společného výzkumu, protože to bylo založeno na tom z jejich úhlu pohledu, že to byl objektivní úhel pohledu.

Takže metodika 2017+ je metodika, na které se všichni shodli. Je to metodika, která už je zavedena. A teď činíme nějaký finální závěr pro to, aby se to i v rámci resortu školství dalo celé spustit.

Padlo zde MŠMT, nikoliv, za výzkum, vývoj, inovace je odpovědná Rada vlády pro výzkum, vývoj, inovace, jako poradní orgán vlády a ta následně rozhoduje. Ale to je technikálie. Já myslím, že to není podstatné, to jen pro upřesnění.

A teď to, co je důležité. Sto třicítka a ty dílčí změny, které jsou, a hned potom budu reagovat na to AZV. Co se týká sto třicítky, tak nepochybně, s tím souhlasím, asi se na tom shodneme s většinou z vás, je třeba ji zásadním způsobem novelizovat. O tom není nejmenších pochyb. Ta zásadní novela, ne-li úplně nový zákon, se skutečně v tuto chvíli projednává. Netroufám si tvrdit, kdy budou všechny kompromisní diskuze ukončeny, ale v každém případě jakékoli oddalování té drobné změny, o které tady dneska diskutujeme, by znamenalo to, že tím de facto zastavujeme pro oblast školství systém hodnocení a mělo by to v tuto chvíli takřka destrukční účinek. Protože je třeba si uvědomit to, že už na to navazují určité zdroje, byť ne ještě zásadní zdroje, protože se to zafixovalo na určité částce. A to je částka, která vlastně skončila tím kafemlejnkem a všechno nové navyšování pro tzv. rozvoj výzkumných organizací už se přerozděluje podle tohoto klíče. Takže by na to doplatily jednotlivé školy a univerzity.

Proto jsme se rozhodli jít dvoukrokovým způsobem. To není v tom, že bychom chtěli dneska tady dělat něco dnes a za půl roku. A rozhodli jsme se udělat ta nezbytně nutná opatření, která vedou k metodice 2017+, tak, aby byla komplet uzavřena, hotova. A současně se diskutuje o té zásadní změně u té sto třicítky, a to si dovedu představit, že bude ještě nesmírně náročná diskuze. Tady bych souhlasil. Čili, prosím pěkně, toto nemůžeme slučovat dohromady a s tím bych si dovolil vyslovit opravdu zásadní nesouhlas. Byl by to velký problém, který by způsobil našemu výzkumu.

Nyní ten požadavek, o kterém si myslím, že je – a musím to tak říct – nesystémový v rámci Agentury pro zdravotnický výzkum. A neříkám to ve zlém, pokusím se jenom vysvětlit i třeba pro ty, kteří se v tom neorientují, jakým způsobem se prostředky rozdělují a na jakém principu.

První, co je třeba říct, tak ta tzv. částka, kterou vystihuje koeficient GERT, což je celkové náklady, nebo výdaje, na výzkum, vývoj a inovace, které činí 103 miliard Kč ročně, tak mají přibližně 65 % privátních zdrojů, které ale s sebou táhnou rovněž výzkum univerzitní nebo třeba z Akademie věd. A zbytek jde z prostředků národních a evropských. Přibližně je to částka 47 miliard Kč, přičemž 38 miliard Kč jde z těch národních, čili z čistého rozpočtu. A tato částka, těch 38 miliard Kč, se rozděluje podle určitého klíče. A ten hlavní klíč je tzv. institucionální podpora a ta druhá část je tzv. účelová podpora. Můžeme to zjednodušeně rozdělit půl na půl. Tato částka se každý rok navyšuje. Je dobře, že ji posilujeme a je dobře, že jsme obecně myslím udělali docela velký kus práce za posledních několik let. A celkový GERT koeficient je už téměř 2 % z HDP, čímž se dostáváme na 10. pozici v rámci Evropy.

Ale to je detail. Jenom tím říkám, že se dává relativně dost peněz do výzkumu. Je iluzorní se domnívat, že vyšší institucionalizace a vysekávání různých organizací povedou ke zlepšení kvality výzkumu. Zaprvé, výzkum není jen podle toho, kolik tam dáme peněz, je to zejména podle toho, jaké jsou z toho faktické výstupy. Ať už je více měříme kvantitativně, kvalitativně. To je samozřejmě i nějaká diskuze nad tou metodikou 17+, dokonce i pro různé typy institucí, ať už Akademie věd, školství nebo výzkumných organizací. Ale to, že něco bude v instituci, která bude mít řekněme jiné ukotvení v rámci zákona, neznamená, že se bude dělat lépe výzkum.

Nutno říct, že distribuce těch 38 miliard Kč, která se půl na půl dělí na účelovou a na institucionální podporu, přičemž ta účelová se tzv. soutěží a ta institucionální jde přímo na rozvoj výzkumných organizací z větší části, tak už takhle je docela komplikovaná. Je dána tím, že poskytovateli, čili příjemci těchto zdrojů jsou v zásadě všechny resorty, až na výjimky, a k tomu jsou 3 klíčové instituce – a to je akademie věd, je to GAČR a je to TAČR. Nyní jakoby vyseknu Akademii věd, protože to je samostatný příběh. A díváme se na to, že GAČR a TAČR má svoje logické ukotvení, protože to jsou průřezové agentury.

A teď se můžeme bavit, která je víc na základní výzkum, víc na aplikovaný výzkum, ale intuitivně už víme, že GAČR je více pro ty tzv. excelentní výsledky, hodně se váží na základní výzkum, ale nemusí to být zdaleka jen základní výzkum, zatímco TAČR je hodně spojen s podnikovým sektorem, s aplikovaným výzkumem a vývojem. Tyto agentury mají svůj pravidelný průběžný rozpočet a jsou na úrovni jednotlivých resortů nebo Akademie věd jakožto lidem poskytovatelům.

Všechny ostatní resorty, ať už je to zdravotnictví, ať je to zemědělství, kultura, vnitro, obrana, doprava, tak ty všechny si ve střednědobém horizontu smlouvají svůj rozpočet, včetně MZ, a v rámci MZ je ukotvena Agentura pro zdravotnický výzkum. Tato agentura není nikde ve vzduchoprázdnu. Tato agentura není, jak zde padlo, to je možná nedorozumění, že by nepracovala a nebylo s ní počítáno, tato agentura má rozpočet 1,1 miliardy Kč. Dalších 700 milionů Kč jde prostřednictvím právě té podpory institucionální účelové.

Chci tím říct, že Agentura pro zdravotnický výzkum je ukotvena jasně, je pod MZ. Realizuje se přes ni řádově 400 projektů ročně, což není úplně nejméně. Soustřeďme se v ní na systém hodnocení výzkumu. Myslím tím hodnocení té účelové podpory, to je nutno říct. Ale celkově můžeme říct, že jde přes ministerstvo zdravotnictví, část přes AZV a část přes institucionální podpory, celkově přibližně 1,7 – 1,8 miliardy Kč. A každý rok se to navyšuje.

V momentě, kdybychom tuhle tu Agenturu vysekli a dali jsme ji dejme tomu na úroveň TAČRu nebo GAČRu, zaprvé tím zvyšujeme ještě další počet poskytovatelů institucí a za další se tím chováme trošku nefér vůči všem ostatním sektorům. Protože v tu chvíli tady budou strojaři, v tu chvíli zde bude kultura, v tu chvíli zde bude obrana, v tu chvíli zde bude já nevím, kdo další, a bude chtít pochopitelně další svoji speciální agenturu. A já neumím říct, který výzkum je důležitější, který je více či méně, jestli je to fyzika, jestli je to zdravotnictví, jestli je to výzkum kdekoliv jinde.

To není shazování zdravotnického výzkumu, ani jeho využití, ke kterému mám obrovský respekt, to je otázka systému. A pokud my bychom toto udělali, tak ten systém zásadním způsobem porušíme. AZV je organizační složka státu, pevně ukotvená, má svoji pozici. A doporučuji, velmi doporučuji ten systém nekomplikovat dále. Ale co je samozřejmě nesmírně důležité, diskutovat o tom, jaký bude rozpočet na MZ, jaký bude na AZV a zabezpečit – a to je nesmírně důležité – systém kvalitního hodnocení té účelové podpory, která přes AZV jde, která se soutěží. Tuším, že je tam úspěšnost asi 20, 25 %, mimo jiné i to se prostřednictvím RVVI děje.

Byly tady ještě některé faktické otázky, kterým rozumím, a to je ta otázka takzvané instituce pro inovace, v rychlosti jsem si to tady poznačil. To jsou ty systémové podpory, je to třeba API, je to třeba CzechInvest. A jsou to ty agentury, které pod sebe shrnout například, teď řeknu možnost, jakým způsobem toho lze využít. Budeme chtít podporovat startupy a spinoffy v různých inkubátorech. A ty inkubátory, které budou vznikat v různých městech, budeme financovat právě prostřednictvím státní agentury jako je CzechInvest nebo jako je API. Zjednoduší se to tím, oni jsou k tomu do určité míry předurčeni. To znamená, půjde to touto cestou, čili jsou to právě ty instituce, které jsou spojeny hodně s inovativním procesem a ve vazbě třeba na podnikatelské prostředí. Já myslím, že to je asi vše z toho nejdůležitějšího, co jsem chtěl říct. Ještě si tady sjíždím poslední, ale myslím si, že je to... snad jsem na nikoho nezapomněl. Případně bych ještě doplnil, kdyby byla jakákoliv otázka. Děkuji mockrát.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, za vaše vysvětlení a odpovědi. Ptám se, jestli se chce vyjádřit pan senátor Žaloudík jako zpravodaj za jeden z výborů, VZSP. A vidím, že ano. Nebylo třeba se přihlašovat. Nezapomněl bych.

Senátor Jan Žaloudík:  Pane předsedající, děkuji za to, že nezapomenete. Vážené kolegyně a kolegové, skutečně kdybych v tom nežil, tak to vysvětlení by mě mohlo uspokojit. A skoro by mě i zavedlo na tu notu, že snad tady usilujeme o to, aby agentura zdravotnického výzkumu byla postavena na roveň sobě rovných z Akademie věd, GAČR a TAČR. To jste nikde neřekl. Ani v tom pozměňovacím návrhu, tam je, prosím vás, já ho teď nechci číst, máte ho před sebou a budeme ho číst, pokud se k tomu dostaneme, ale tady se jasně říká, že může poskytovatel pověřit organizační složku státu řízenou ve své působnosti a Ministerstvo zdravotnictví pověřuje touto činností agenturu. Jestli to tak udělají jiné resorty, pověří něčím, nevím. Tam nerozumím kompetenčnímu zákonu, jestli všechny resorty jsou si rovny, já bych tedy předpokládal, že by měly být, ale z kompetenčního zákona plyne, že tuto starost o výzkum, zmiňme i kompetenční zákon, má pouze Ministerstvo zdravotnictví. Takže vůbec nesoutěžíme v tom, že bychom chtěli nějakou výjimečnost. A pan místopředseda řekl, že do grantovky, kde běží v těch čtyřletých projektech, tříletých 400 miliard, protáčí se tam... ne, 400 projektů, pardon. A otáčí se tam stovky milionů ročně, tak že to už tak je. Ano, to dostává resort, hezky se sám se sebou potom dělí pro tento účel, který má v kompetenčním zákoně. My jenom říkáme, že to nikde není podchyceno. Že je to pořád usnesení vlády z roku 2013, tudíž kdokoliv, kdo se o to nezajímá, řekne, tak kam jde to 1,1? A vy řeknete, tak do toho resortu. A to jde taky něco do resortu zemědělství a podobně. A tam mají nějakou agenturu. A teď pozor! Ta agentura má určité svoje administrativní náklady nevelké. Proč to řešíme cestou agentury? Proč to neřešíme tak nějak rozdělením? Myslím teď účelové prostředky, myslím ty, co se vysoutěží. Takže my jenom chceme legalizovat to a dostat do zákona na úrovni resortu, to, co už tady 7 roků běží. A toto není nikde podchyceno. Vy nenajdete ve svém životě legislativní nikde slůvko o Agentuře zdravotnického výzkumu, než v tom jednom usnesení Rady vlády z roku 2013. Tak můžeme se na to odvolávat, je to i politický problém, protože přijdou jiné garnitury a řeknou, to byla věc, za kterou my už tak tolik neručíme. Tak je to jenom ukotvení toho vztahu, nic víc nechceme. A nechceme ani to, aby se to povyšovalo na roveň TAČR a GAČR, které jsou velice průřezové, a to bylo velice správně řečeno. No a k tomu, že naopak systémové prostředky, systémové projekty bude zakládání startupů a inovativních, startup zní hrozně hezky, kdo četl tu knížku Startup Nation od izraelských autorů nebo Inovovati budeš od izraelských autorů, byl jistě nadšen. Kdo ví, jak začínali Microsoft a podobně v garážích, tak bude také nadšen. Pojďme založit startupy. Dobře, tak někdo bude muset přidělovat kam startup jo, kam ne. Jestli do Vsetína nebo do Českých Budějovic a jestli tam ta parta je lepší než jiná parta. Zase to bude o hodnoceních nějakých prediktorů, výsledků, já to nenapadám, protože je to určitá cesta dopředu. Jenom chci říct, že ono to zdůvodnění znělo tak nějak jako hezky, všem nám jde o hodnocení výsledků, ale prosím vás, to, že jsme si v lednu 2020 vzpomněli, že máme různé metodiky hodnocení a teď tedy těch 17+ a že se má brát více faktorů v úvahu a kam to směřuje, tak o tom byl celý ten můj příspěvek. Jestli jde o ryze základní výzkum nebo vývoj nebo inovace nebo startup, který má začít v příštím roce přebíjet nějaké, třeba v oblasti umělé inteligence, a to my musíme bohužel dělat taky. Protože už to máme v životě rovněž a nemáme to kde podchytit. Takže to není konfliktní. Buď na velké novele jsme se shodli a teď nebude a nikdo ji teď neumí udělat a budeme na ní pracovat. Doufejme, že k tomu všechny přizveme nebo přizvou. A pokud jde o ten dnešek, tak minimálně v těch technických částech je těžko, já bych rád zvedl tu packu pro, ale tož mám tam zvednout tu packu pro i s těmito věcmi k tomu prvnímu lednu? A proč tam tedy nemáme to AZV na úrovni resortu? Proč je zatím v legalitě, to mi za tím skutečně nebylo zodpovězeno. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za vyjádření zpravodaje VZSP. A prosím zpravodaje garančního výboru, pana senátora Jiřího Drahoše, o vyjádření k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Drahoš:  Ano. Tak v obecné rozpravě vystoupilo celkem 6 senátorů, žádná dáma. Profesor Žaloudík vystoupil dvakrát. Takže to je konstatování, statistické konstatování z mé strany. Nevím, jestli se ještě něco ode mě teď čeká. Já znovu opakuji za výbor, kterému předsedám, který jednoznačně schválení toho zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou doporučuje, já jsem tady slyšel, samozřejmě slyšel jsem pana profesora Žaloudíka a další, slyšel jsem pana vicepremiéra Havlíčka. Z mého pohledu pan vicepremiér odpověděl, možná někdy velmi stručně, ale jasně, na všechny věci. Prostřednictvím pana předsedajícího bych jenom vyjádřil určitý údiv nad tím, když kolega Hampl tvrdí, že vědu nebudeme hodnotit podle výsledků, ale i to tady padlo, takový záměr tam v žádném případě není. Metodika 2017+ obsahuje jako velmi významnou část hodnocení podle výsledků. Takže s tímhle nemůžu souhlasit Závěrem bych velmi uvítal, kdyby senátoři a senátorky podpořili návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za vyjádření. Obecná rozprava již byla ukončena. Technická poznámka pokud to bude technická poznámka.

Senátor Václav Hampl:  Technická poznámka ve smyslu vysvětlení toho, co zaznělo a nezaznělo. Ta předloha neříká, jak se bude institucionální podpora přidělovat. To, co jsem říkal, je, že v zákoně se škrtá, že to bude na základě zhodnocení výsledků. Ničím se to nenahrazuje. Nenahrazuje se to tím, že by to bylo třeba na základě metodiky 2017+. Prostě zůstává volný prostor. Zákon teď nově bude říkat: Lze přidělit institucionální podporu na dlouhodobý rozvoj vědecké instituce.

Takže to, co já říkám, ne, že metodika 2017+ je taková nebo onaká. Já jenom říkám to, co se chystáme teď udělat, je škrtnout to v zákoně, že se musí to institucionální financování primárně opírat o zhodnocení výsledků. Prosím pěkně, neříká se tam o kvantitativním hodnocení výsledků, neříká se tam o mechanickém, říká se tam o zhodnocení výsledků. A to my se chystáme škrtnout, a to je podle mě špatně. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. A protože víme dobře, že byla dvě různá stanoviska.

Jednak schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zdravotnický výbor má opačný názor a byly garantovány pozměňovací návrhy, tak budeme pokračovat tak jak je to správné a je potřeba.

Tedy budeme nejprve hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona tak, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Já pustím znělku. Tak a ještě jednou opakuji, že teď budeme hlasovat o tom schválit návrh zákona tak, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Přítomno je aktuálně 75 senátorů. Kdo souhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 5 se ze 75 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 42, proti bylo 7.

Návrh byl přijat a já končím projednávání tohoto bodu. Teď poprosím pana ministra, tak jak už bylo avizováno, jak jsme schválili v programu, jak jste se pravděpodobně dohodli, aby uvolnil místo své kolegyni, paní ministryni Dostálové, a my budeme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 171

Senátní tisk číslo 171. Já předám slovo panu místopředsedovi Štěchovi.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Hezký dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně. Dalším bodem je návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 171. Návrh uvede paní ministryně pro místní rozvoj, Klára Dostálová, kterou mezi námi vítám a prosím ji, aby se ujala slova.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji moc za slovo. Dovolte, abych na úvod stručně shrnula obsah návrhu novely, kterým se tedy mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení. Tento zákon byl 27. listopadu 2017 schválen ve 3. čtení Poslaneckou sněmovnou, následně postoupen Senátu. Byl projednán 22. ledna 2020 garančním výborem, tedy výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Parlamentu České republiky, který ve svém usnesení doporučil schválit projednaný návrh zákona ve znění postoupeným Poslaneckou sněmovnou. Cílem návrhu je zejména rozšíření působnosti Státního fondu rozvoje bydlení o další aktivity, které se vztahují k podpoře regionálního rozvoje a které jsou v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj. V žádném případě se tedy nejedná o návrh na zrušení Státního fondu rozvoje bydlení ani o radikální změnu jeho zaměření, ale naopak o rozšíření jeho stávajících činností. Souběžně s tímto budou postupně převedeny vybrané podpory Ministerstva pro místní rozvoj, které jsou zaměřeny na obce a regiony, na tento státní fond. Díky tomu bude umožněno poskytovat jak dotace, tak nízko úročené úvěry z jednoho místa. Sledujeme tím také snižování byrokracie. Není důvod, aby obce podávaly 2 žádosti, stačí pouze 1 na svoje aktivity, aby mohli mít zajištěnou dotaci, tak nízko úročený úvěr. Proto také navrhujeme změnu názvu fondu, a to ze Státního fondu rozvoje bydlení nově na Státní fond podpory investic. Nadále se jedná o stejný subjekt, neboť fond nezaniká, pouze se navrhuje jeho přejmenování tak, aby název lépe vystihoval rozšíření jeho nového zaměření. Prostřednictvím fondu bude stát nadále podporovat investice do bydlení. Dále pak nově též do udržitelného rozvoje obcí, měst a regionů, do územního plánování a do cestovního ruchu. Záměry však vždy musí být v souladu s koncepcemi a strategickými dokumenty schválenými vládou České republiky. Jenom pro příklad mohu uvést, že Ministerstvo pro místní rozvoj má skutečně celou plejádu dotačních prostředků pro obce. Konkrétní příklad jsou například veřejná prostranství. Část veřejného prostranství mají obce k dispozici jako dotační program na Ministerstvu pro místní rozvoj, část jako takzvaný finanční nástroj nebo nástroj JESSICA, kde státní fond rozvoje bydlení už jede druhou obrátku tohoto fondu, a na to mohou obce čerpat zvýhodněný úvěr. Proč neumožnit obcím, aby prostřednictvím státního fondu uměly čerpat jak dotace, tak úvěry? Opačně to možné není, protože ministerstvo žádné úvěry poskytovat nemůže. Další konkrétní příklad je například snižování energetické náročnosti bytových domů. Tam ministerstvo poskytuje dotace na výtahy, naopak Státní fond rozvoje bydlení pomocí finančních nástrojů bude dávat zdroje pomocí nízko úročených úvěrů na zateplení bytových domů. Opět snaha je, aby samozřejmě žadatelé mohli podat pouze jednu žádost. Pokud jde, co se týká ještě toho státního fondu, velmi přínosné tou změnou bude, že budeme poskytovat dotace i na družstevní podíly, protože skutečně ten státní fond se chce naopak hodně zaměřit na podporu družstevního bydlení, opravdu po tom naši spoluobčané velmi volají. A právě to, že dneska neumožňuje se fondu poskytovat dotace, tak i právě ta změna v tomto, aby u toho družstevního bydlení pro úvěry pro mladé lidi uměl poskytovat dotaci na družstevní podíly a zároveň odpočet na narozené děti. To znamená, aby skutečně se ta bytová politika rozpohybovala. Pokud jde o rozpočet fondu, ten zůstane i nadále v režimu schvalování Poslaneckou sněmovnou. Zákonodárci tedy budou moci posoudit nebo přímo ovlivnit výši určený výdajů na bydlení a dalších výdajů z tohoto fondu. Výdaje na bydlení nechceme a nebudeme redukovat. Naopak je chceme nově provazovat s dalšími investičními potřebami v obcích, protože pokud obec zahájí bytovou výstavu, vzápětí přijde s požadavkem na novou školku, rekonstrukci místních komunikací a tyto projekty by se měly umět vzájemně provazovat. Novela umožňuje také marginální přesuny do 5 % celkových výdajů mezi jednotlivými položkami již schváleného rozpočtu bez nutnosti jeho dalšího schválení příslušným výborem Poslanecké sněmovny, ale pouze na základě schválení výborem fondu. Jde samozřejmě o pružnost a flexibilitu členění rozpočtových položek právě tak, aby se výrazně nezatěžovala i Poslanecká sněmovna. Jde zejména o provozní náklady jako jsou energie a tak dále. Závěrem bych dodala, že v rámci 3. čtení v Poslanecké sněmovně byly projednány celkem 4 pozměňovací návrhy. S výjimkou pozměňovacího návrhu, který se týkal posunu účelnosti nebyly žádné pozměňovací návrhy přijaty. Přijetím novely Poslanecká sněmovna podpořila naprostou většinou hlasů, 144 poslanců ze 170 přítomných. Já bych chtěla moc poprosit vás, senátorky a senátorky, zda byste podpořili tento zákon tak, abychom skutečně zjednodušili tu administrativu obcím v případě podávání jejich žádostí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Také děkuji paní ministryni. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 171/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, který už se dostavil k řečništi a má slovo. Prosím.

Senátor Ivo Bárek:  Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já si myslím, že paní ministryně velmi podrobně a obsáhle informovala o obsahu této novely zákona.

Zákon, chtěl bych to zdůraznit, na rozdíl od mnoha jiných zákonů prošel naprosto normální a správnou legislativní cestou, vč. projednání v Legislativní radě vlády, což v poslední době nebývá obvyklé. Prošel de facto k nám do Senátu jediným pozměňovacím návrhem, který se týká účinnosti toho návrhu zákona, za což bych chtěl předkladatelům poděkovat, protože si myslím, že to je dobré vysvědčení o tom, že ten zákon byl napsán dobře. Tak jak již paní ministryně řekla, záměrem je rozšíření činnosti stávajícího Státního fondu rozvoje bydlení o další aktivity, které se vztahují k podpoře regionálního a lokálního charakteru a jsou v gesci ministerstva pro místní rozvoj. Hlavním cílem návrhu zákona je rozšířit působnost stávajícího fondu rozvoje bydlení o další činnosti, které se vztahují k podpoře udržitelného rozvoje obcí, měst a regionů, bydlení a cestovního ruchu, dát tak všechny nástroje na podporu politik, které jsou v kompetenci ministerstva pro místní rozvoj, tzv. pod jednu střechu. Kde já vidím velké, kladné záležitosti tohoto návrhu, je to, že výhodou poskytování podpor prostřednictvím Státního fondu podpory investic je i možnost využívání kromě přímých dotací i finančních nástrojů, tzn. úvěrů, což je účinnější způsob využívání omezených prostředků státního rozpočtu, jehož podstata je založena na návratnosti vynaložených prostředků, a tím i možnosti opakovaného využívání.

Návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen vládou dne 20. února 2019, dne 24. dubna 2019 proběhlo první čtení, v němž byl se souhlasem navrhovatele podán návrh na prodloužení lhůty pro projednávání ve výboru o 20 dní, návrh zákona byl přikázán k projednání Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu, ten doporučil návrh zákona projednat a schválit ve znění předloženého návrhu. Druhé čtení započalo dne 16. října 2019, v rámci rozpravy byly probírány jednotlivé aspekty návrhu zákona, především model financování Státního fondu podpory investic, otázka složení orgánů tohoto fondu či vhodnost zvolení způsobu transformace Státního fondu rozvoje bydlení na Státní fond podpory investic. Otázka složení orgánů tohoto fondu.

Průběh rozpravy byl zčásti reflektován i v předložených pozměňovacích návrzích v rámci 2. čtení. Třetí čtení proběhlo, tak jak již říkala paní ministryně, 27. listopadu 2019. Vyjma pozměňovacího návrhu týkajícího se účinnosti návrhu zákona nebyly pozměňovací návrhy přijaty a návrh byl schválen.

VUZP projednal tento návrh zákona na jednání výboru dne 22. ledna 2020. V průběhu obecné rozpravy byla vyslovena na zástupce předkladatele, kterými byli náměstek ministryně pro místní rozvoj, pan Jiří Klíma, a paní ředitelka Státního fondu rozvoje bydlení, paní Hana Pejchalová, řada dotazů, které se týkaly chodu fondu, počtu jeho zaměstnanců, financování fondu a jeho dotačních titulů a nástrojů do budoucnosti, finanční kontroly fondu a také systémovosti či nesystémovosti předloženého návrhu zákona.

Dle mého názoru byly předmětné dotazy řádně a odborně zodpovězeny. Byly podány mj. také informace o časovém plánu přípravy koncepce bydlení.

Jako zpravodaj jsem v rámci výborové zpravodajské zprávy podal návrh na schválení zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou PČR. A to z toho důvodu, že návrh zákona více rozpracovává podporu regionů, která je v současném platném zákoně zmíněna pouze okrajově, není řešena detailněji, což neumožňuje plně podporovat aktivity s podporou regionů spojené.

Novela rovněž přidává oblast cestovního ruchu, která s udržitelným rozvojem obcí, měst a regionů úzce souvisí.

Od pana senátora Wagenknechta v průběhu obecné rozpravy zazněl návrh na zamítnutí návrhu zákona, v následném hlasování z přítomných 9 senátorů hlasovalo pro schválení návrhu zákona 5 senátorů a 4 se zdrželi.

Dovolte mi tedy závěrem vás seznámit s usnesením VUZP. Jedná se o 74. usnesení výboru, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu majetku ČR, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Po úvodním slově zástupce navrhovatele, pana Jiřího Klímy, pověřeného náměstka ministryně pro místní rozvoj, zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a plnil další úkoly zpravodaje. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Ivo Valenta, prosím.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové, paní ministryně. Zde stručné shrnutí: Předložená novela zákona reaguje na skutečnost, že stávající znění zákona o Státním fondu rozvoje bydlení podle předkladatele dostatečně nezahrnuje všechny oblasti působení Ministerstva pro místní rozvoj, a proto rozšiřuje činnost stávajícího fondu o další aktivity, které se vztahují k podpoře lokálního charakteru a jsou v kompetenci MMR.

Navrhovaná právní úprava je předkládána, aby mohly být navrženy nové nástroje podpory, které budou následně právně ukotveny v nařízení vlády, návrh zákona předpokládá přejmenování Státního fondu rozvoje bydlení na Státní fond podpory investic. Schválně jsem to takto zdůraznil, abychom to slyšeli, že to už není podpora bydlení, ale že jde o nějaký fond, který se bude hodně rozpínat. Já jsem to přirovnal k medvědovi, který kdysi existoval v Poslanecké sněmovně. K financování fondu ze státního rozpočtu bude určena dotace, kterou poskytne MMR, ze zákona o fondu zároveň vypadává ustanovení § 2 odst. 3, které doposud definovalo, že dotace ze státního rozpočtu je poskytována fondu každoročně, nejméně ve výši skutečných výdajů, určených schváleným rozpočtem fondu na poskytování nenávratných dotací. To znamená, že není nikde v zákoně definován finanční objem, se kterým bude fond hospodařit, ani to, v jakém vzájemném poměru budou podporovány jednotlivé oblasti.

Výboru fondu je svěřeno schvalování přesunů mezi jednotlivými položkami fondu v průběhu kalendářního roku, jak říkala paní ministryně, že nepřesáhne v souladu daný kalendářní rok 5 % celkových výdajů fondu. Novelou dochází taky ke změně orgánů fondu, kde výbor fondu bude nově tvořit 7 členů, z nich 4 budou zástupci MMR, dále pak zástupce ministerstva financí, zástupce ministerstva průmyslu a obchodu a zástupce územněsprávních celků. Předsedou výboru fondu pro místní rozvoj jako doposud bude ministr pro místní rozvoj. Členy jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra pro místní rozvoj.

Z předložené novely zákona je zřejmé, že má dojít k úplné změně konstrukce dosavadního Státního fondu podpory bydlení, jehož poslání by se na základě přijetí novely zcela odchýlilo od této prioritní oblasti podpory bydlení. Fond by se nově zaměřil na podporu širokého spektra aktivit, které souvisí s udržitelným rozvojem obcí, měst a regionů. Krásná myšlenka, ale přitom není nijak definováno či zajištěno financování tohoto fondu a jeho příjmy bude tvořit pouze dotace z MMR, dle schváleného státního rozpočtu.

Pokládám za závadné, že se stát má tímto krokem zbavit přímého nástroje, který byl historicky zřízen k tomu, aby cíleně podporoval rozvoj bydlení v ČR. Rozmělnění jeho poslání na široké spektrum jejich aktivit, které souvisí s rozvojem regionů, sice vytvoří dotační příležitost pro jiné projekty, realizované municipalitou, ale zároveň významně oslabí možnost státu progresivně a koncepčně řešit krizový stav v oblasti bytové politiky. Přitom ČR dlouhodobě vykazuje v mezinárodním srovnání nejhorší dostupnost bydlení v celé EU. A současně nejvyšší nárůst cen za pořízení vlastního bydlení. Jde o důsledek toho, že oblast státem podporovaného bydlení není koncepčně řešena. Že neustále klesá počet bytů realizovaných z využitých státních podpor na bydlení, přičemž soukromý sektor nemůže v této oblasti nahradit roli státu.

Několik čísel.

Jestliže se v letech 2003 až 2007 postavilo díky státní podpoře celkem 13 382 bytů, pak v období 2011 až 2015 to bylo pouze 229 bytů. Kvůli tomu dochází k neustálému růstu cen za bydlení. Za poslední roky rostou ceny bytů v průměru až o 40 až 70 procent, podle lokality. Dramaticky se zvyšují také ceny tržního pronájmu, ročně o více než 20 procent. Trh si není schopen pomoct sám, neboť dochází k velkému převisu poptávky nad nabídkou bytů. V současné době se staví o jednu třetinu méně bytových jednotek, než tomu bylo v letech 2006 až 2008, což vytváří nebezpečnou realitní bublinu. Nastavení nových koncepčních nástrojů v oblasti státní bytové politiky, a především zajištění dostatečné finanční podpory rozvoje bydlení považuji za jednu z důležitých priorit ČR. Jednoznačně by mělo dojít ke zvýšení objemu finančních prostředků vydávaných státem na výstavbu dostupných bytů, mj. taky městy a obcemi. Mělo by dojít k jednoznačné stabilizaci zdrojů pro financování rozvoje bydlení, a měly by se odstranit daňové překážky pro výstavbu nájemních bytů. Bylo by vhodné snížit sazbu DPH u bytové výstavby, popř. také snížit technologické požadavky, které zbytečně prodražují bytovou výstavbu. Je politováníhodné, že přes rostoucí výši státního rozpočtu a zvyšování mandatorních výdajů, vč. sociálních dávek, stát přesto nevynakládá dostatek prostředků na opatření, která by mohla v příštích letech snížit objem poskytovaných sociálních dávek na bydlení.

Z výše popsaných důvodů proto považuji rozmělnění fondu za kontraproduktivní. Pokud chtělo ministerstvo pro místní rozvoj vytvořit podmínky pro vyšší dostupnost a podporu municipalit a udržitelný rozvoj obcí a měst a regionů, mělo k tomu vytvořit jiné předpoklady, např. přijmout dotační politiku ze strany ministerstva pro místní rozvoj nebo změny v rozpočtovém určení daní apod. A zachovávat specializovaný fond, který bude kumulovat finanční prostředky a vytvářet mechanismy na systematickou podporu rozvoje bydlení státu, pokládám za velmi důležité, především s ohledem na popsaný krizový stav v oblasti bytové politiky.

Doporučuji tedy zamítnout návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, jako další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Protože většina z vás má zkušenosti z komunální politiky nebo z krajské politiky, jste také starosty, tak vlastně bych začal řečnickou otázkou. Jestli jste si představovali, když jste četli ty změny § 3, rozšíření té možnosti přidávat na všechny možné různé věci, já to za chvilku budu říkat, formou dotace z MMR, jestli jste si představili, co to bude z hlediska administrativní náročnosti znamenat, příp. zda jste si třeba zkusili představit kritéria, podle kterých ty dotace budou přidělovány. Já si myslím, že mám poměrně bujnou fantazii, ale když vezmu například písmeno i), že po novu bude možné ty peníze použít ke krytí části nákladů spojených s pořízením technického vybavení obcí a dobrovolných svazků obcí, určeného k údržbě veřejného prostranství formou dotace nebo úvěru, tak je zřejmé, že třeba by možná bylo možné vypsat z úrovně MMR, prosím, dotační program na sekačky do obcí, protože to slouží k úpravě veřejného prostranství. Teď tedy by mě zajímalo, paní ministryně, jaká budou kritéria pro to, kdo dostane a kdo nedostane sekačku. Protože já si to vůbec nedovedu představit, je to naprostý nesmysl, absolutní porušení principů subsidiarity, kdy věci, když si to přečtete, které mají dělat obce, mají na to používat své příjmy, najednou chce dělat ústřední státní orgán, protože si myslí, že to ví lépe, že ví lépe, jakou sekačku si máte koupit, že ví lépe, kterou budovu máte opravit, že ví lépe, kterou silnici máte opravit, že ví lépe, na co si máte udělat urbanistickou studii a na co nikoliv, že ví lépe a tak dále. To je neuvěřitelná věc, která vlastně nám tady sděluje, že opravdu ministerstvo pro místní rozvoj, protože k tomu má ty kompetence, tak si myslí, že je důležité, aby i na tyto věci v těch obcích a městech dohlíželo. Mě z toho, když jsem to četl, jediné, co napadá, je, že pokud tedy někdo chce pomoci těm věcem, které jsou tam citovány, a je to, já nevím, písmeno h), i), j) a tak dále, tak by měl vzít nějaké další peníze a rozdělit je obcím podle nějakého klíče, já nevím, jestli podle počtu obyvatel nebo použít to, co se dneska používá v rámci rozpočtového určení daní atd. Ale myslím si, že opravdu říkat, že budeme vypisovat dotační tituly na to, abychom rozhodovali, zda, já nevím, budeme krýt část nákladů na nějaký projekt, který slouží k rozvoji té obce nebo toho regionu v oblasti cestovního ruchu, protože my to víme lépe, je podle mě absurdní, nesmyslné a k ničemu. Jediné, k čemu to povede, je, že přibude obrovské množství administrativy, přibudou další dotační tituly, přibude další posuzování různých žádostí, a tím se samozřejmě zvýší korupční potenciál, protože o čem jiném to potom bude, v případě např. té sekačky, než o tom, že tedy různí budou zjišťovat, jak to tedy tam máme napsat, ta kritéria, abychom tu sekačku dostali my ve Strachoňovicích, ne oni v Radkově. Podle čeho to bude rozdělováno, ty dotace? Na to bude nějaký speciální úřad nebo? Tam není co dělat na tom ministerstvu pro místní rozvoj, že se všechny tyto věci znova budou ještě nějak organizovat, vyhodnocovat? Vždyť v současné době má ministerstvo pro místní rozvoj problém s tím zveřejňovat včas výsledky, podle kterých byly např. poskytnuty dotace z Programu rozvoje venkova atd. Já fakt tomu vůbec nerozumím, nechápu tuto ambici ministerstva pro místní rozvoj, zvlášť to nechápu u paní ministryně, která tuto situaci podle mě musí znát, musí vědět, že ta obec sama nejlépe ví, na co ty peníze využít. Takže to je ta moje první otázka, jak si tedy představujete, že by vypadala ta kritéria, jak by to bylo administrováno, jak by to celé vypadalo a kolik by to stálo dalších úředníků? Druhou věc, kterou k tomu mám, je, dělali jste si nějakou analýzu toho, v kolika případech z hlediska těch všech dotačních titulů, které z toho vyplývají, dochází k překryvu s jinými ministerstvy? Ptám se třeba na školy, ptám se na silnice, ptám se na chodníky atd. Ty tituly už existují dnes, Státní fond dopravní infrastruktury má tituly, vy máte udělané... Jak budete hlídat, aby ze dvou různých zdrojů nebylo možné žádat o totéž? A tak dále. To taky budeme zase... Já vím, že to zvládnete, nakoupí se další informační systém nebo ho někdo udělá za vás, vy ho potom můžete používat, bude se používat. To je úplně absurdní. Já si myslím, že jediná možnost je ten zákon zamítnout, a velmi prosím, abychom to udělali.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Lukáš Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Hodně slov mi teď vzal pan senátor Vystrčil z mého vystoupení, tak já zkusím zúžit rozsah. Zdravím paní ministryni, ona ví, že budu trochu negativní. Za mě tady už padla ta materie věcného zaměření podpory. Já se tomu věnovat nebudu, ale za mě obecně, my jsme v situaci, kdy pan premiér říká, že bude slučovat ministerstva, že budou megaministerstva, MMR že bude sloučeno s dopravou a s průmyslem atd. A pak na druhou stranu tady máme návrh zákona, který nějaké agendy z ministerstva přenáší někam dál na jiný úřad. Já s tím mám věcně dva problémy primárně.

První je ten, že pokud agendy přenášíte níže, vždy je komplikovanější proces administrace a kontroly. Tady to také padlo. Ze zákona v důvodové zprávě, jak jsem se dočetl, jediné náklady, které s tím zákonem budou spojeny, bude 800 000 Kč plus nějaké drobné na rebranding úřadu ze současného názvu Státní fond rozvoje bydlení na ten nový fond. A já, když jsem původně návrh zákona četl, tak říkám: "Aha, ministerstvo má kompetenci pro veřejné investování, máme tady nějaký Národní plán investic za několik bilionů korun, tak to bude asi nosič toho všeho, tento úřad." Nicméně potom z textu jsem se to nedověděl a finálně je tam pouze několik nových agend, které se budou přenášet.

Ale co mi hlavně chybí v důvodové zprávě, v RIA, v čemkoli dalším, kolik peněz tedy ten úřad bude rozdělovat? Je tam nějaký systém už v tuto chvíli promyšlený? Víme, že máme nové agendy, které přenášíme, a dáme na to dvě miliardy, tři miliardy, 50 korun? Nevíme v tuto chvíli nic. Takže jak to vnímám já, je to vytvoření nějaké struktury další v nějakém úřadě, kde se podle slov zástupců ministerstva, což děkuji za tu odpověď na našem výboru, bylo komunikováno, že úředníci přejdou z ministerstva na tento podřízený úřad. Možná jestli by to pak paní ministryně okomentovala. Pokud to tak bude, a ty agendy nejsou nové, tak bych to chápal. Pokud tam jsou nové agendy, tak bych tomu úplně nerozuměl.

Druhá věc, kterou jsme také diskutovali, a to byl tzv. outsourcing, který v tomto zákoně je, což byla i moje chyba, to se omlouvám, nicméně se dostávám k problematice finančních nástrojů. Chápu motivaci ministerstva, abychom nějakou formou finanční nástroje řešili. Je to zkrátka proces, kdy nám EU dá velké množství peněz do budoucna, když to zjednoduším, ale už ne na dotace, ale na bezúročné půjčky pro ty, kteří by si na ně nesáhli, nebo třeba pro obce. Je otázka, jestli vůbec toto bude fungovat, a nechci zasahovat do názoru EK k tomu, jestli finanční nástroje jsou tou hlavní dobrou podporou. Já si myslím, že v dnešní době minimálně v ČR je bankovní sektor tak vysanovaný a tak funguje, že ty peníze tady zkrátka jsou. Je otázka, jestli peníze budeme půjčovat těm, kteří jsou rizikoví. Nicméně zpátky, opět tady vidím nesystémové řešení. Před několika lety se tady debatovalo, že uděláme jeden velký, tzv. seed fond. Máme tady několik státních bank, které by to mohly dělat. Českomoravská záruční a rozvojová banka například. A tam by peníze ve velkém balíku mohly být, využívat se, otáčet a používat pro veřejné zájmy. V tomto případě tady opět, aby se čerpalo, aby bylo možné kombinovat, se tato agenda posouvá o úroveň níž, opět to není systémové. Víme, kolik peněz tady bude? Kolik to bude miliard korun? Na co ty peníze potom půjdou? Půjdou opět na to samé?

Třetí věc, kterou zmíním, a tady asi dostaneme ujištění, ale bude to pouze ujištění, v současné době fond funguje primárně pro podporu bydlení a všichni víme, že je to velká rezerva nás všech. Vy jste starostové, hodně z vás tady sedí, tak víte, jak to je s výstavbou bydlení jak pro mladé, tak sociální bydlení a jiné věci. Peníze se nedostávají nikde. Opět, bude tady nějaké nové penzum peněz, které by toto podpořilo, když děláme tento úřad a rozšiřujeme jeho působnosti? Já bez tohoto všeho, na rovinu, nemohu pro ten zákon také zvednout ruku, protože bych pouze já pomáhal tomu, že rozšíříme někomu kompetence bez konkrétních materiálních podkladů, a to jest bez peněz. Takže i kdyby tady byly dotační tituly na sekačky, nevím, jestli budou, nebo nebudou, ale když nevíme, kolik na to stát dá peněz, tak je to za mě pouze plácnutí do vody, já se omlouvám.

Takže jen moje reakce, abych krátce zopakoval, je to rozšíření agend, nevím, jestli jsou to nové agendy, nebo jestli to budou agendy, které už teď dělá ministerstvo, to bych také případně rád odpověď. Pokud jsou to nové agendy, tak to už je na lokální úrovni, jestli chceme, aby ministerstvo více ingerovalo do územní samosprávy. Pokud to jsou stávající agendy, nevím, proč to převádět, proč to nenechat v současném stavu mimo argument, který tady padl, a to byla jednotná žádost, že budeme všechno dávat do jednoho. Sami víte, jak se ty dotace čerpají, je to velice komplikované a také tomu moc nevěřím. Možná je to dobrý záměr, ale nevěřím, že to toto vyřeší.

Takže děkuji za vaši pozornost a ještě jednou opakuji, bohužel tento zákon nemohu podpořit, protože si myslím, že to je prázdná schránka bez toho hlavního, bez peněz, bez kterých to nemá smysl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Já děkuji. Další vystupující bude pan senátor Ladislav Kos.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, jen úvodem chci říci, že stejně tak jako pan zesnulý předseda Senátu Kubera nejsem příznivcem dotací, nicméně dobře, je to nějaký systém, který je zavedený a který podporuje nějaké bohulibé věci. Ale to, co tento zákon navrhuje, tzn. jakési rozvolnění Fondu rozvoje bydlení, se mi upřímně řečeno nelíbí. A nelíbí se mi z toho důvodu, že tato vláda deklarovala, že bude nebo rozvoj bydlení, výstavbu bytů podporovat. A když si zrekapitulujeme její kroky, tak já tam tu podporu nevidím. A jen bych si je dovolil vyjmenovat.

Byl nějaký návrh na zákon o sociálním bydlení, to se smetlo ze stolu, byl návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti, to také vláda, respektive Poslanecká sněmovna shodila ze stolu, jsou návrhy na snížení DPH na byty, ale ty jsou v nedohlednu. A teď tady máme Fond rozvoje bydlení a místo toho, aby byl nějakým způsobem posilněn a jeho funkce víceméně vyhraněna na tento účel, tak naopak fond a jeho funkce je rozvolněna. A jak tady říkal kolega Wagenknecht, je otázka, jakým způsobem bude finančně dotována a podobně, což jsme se tady také nedozvěděli.

Takže já jen pokládám otázku, jakým způsobem bude vláda naplňovat svou garanci rozvoje bydlení, když kroky, které zatím dělá, vedou spíše k opaku než k podpoře. Děkuji za odpověď.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já se přidám k některým mým předřečníkům, i já mám určité pochyby ve vztahu k transformaci tohoto fondu a rozmělnění jeho účelu. Jakkoli vím, že tato transformace je součástí programového prohlášení vlády, tak v programovém prohlášení vlády je také vytvoření legislativy upravující sociální bydlení nebo dostupné bydlení, to je jedno, jak takovému zákonu případně budeme říkat. A vznik tohoto zákona byl bohužel zpochybněn jak ze strany ministerstva pro místní rozvoj, tak i výslovně několikrát premiérem současné vlády. Já se obávám, že pokud nevznikne úprava dostupného nebo sociálního bydlení a zároveň se rozmělní prostředky, které ještě na tuto oblast jdou, tak se situace spíše zhorší, než zlepší. A já musím říci, že i z mé zkušenosti v Sobotkově vládě a z toho, jak sleduji situaci nadále, tak já považuji činnost MMR za sabotáž vzniku právní úpravy dostupného bydlení. A v této souvislosti potom rozmělnění ještě prostředků, které prostřednictvím stávajícího Fondu bydlení na tuto oblast měly jít, které jsou i tak naprosto směšně malé, při absenci právní úpravy dostupného bydlení. Tak proto tedy ta pochybnost u mě vzniká. Takže já si také nejsem jistý, že to je dobré řešení bez těch dalších opatření, která jsou také součástí programového prohlášení vlády.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, já bych tady možná navázal na pana senátora, nemůžu být tak tvrdý vůči MMR, protože jsem ještě pořád primátorem města Mladá Boleslav a někdy se taky asi možná budeme ucházet o nějakou podporu na bydlení, takže je určitě nenazvu jako sabotérem rozvoje bydlení, to určitě ne. Na druhou stranu musím říci, že navážu na to, co tady říkali předřečníci, že mám zásadní problém s přejmenováním, řeknu, Fondu podpory bydlení na tzv. Investiční fond. Myslím si, že jsme nesplnili to, co bychom měli splnit v rámci podpory bydlení a peníze využívat i na jiné činnosti než na podporu bydlení. Není správné přejmenování tohoto fondu s tím, že samozřejmě chápu, že i jiné obce potřebují také nějakou podporu rozvoje nejen v rámci bydlení, což je pravdou, bylo třeba zmíněno SFDI. A to není úplně v pořádku, ta zmínka, protože SFDI nemůže investovat finanční prostředky do místních komunikací.

To může investovat jenom do 1. a 2. třídy, ale ne 3., 4. atd. Což ale neznamená, že změnou například těchto pravidel to nemůžeme udělat dostupné pro menší obce nebo místní komunikace. Určitě není potřeba, aby vznikl nový fond, investiční, který de facto bude duplicitně poskytovat dotace, protože i kraje mohou poskytovat finanční podporu, co se týče například silnic. Jde o to, dostat víc peněz na podporu menších obcí. Ale to by mělo vzniknout tím, že vznikne jiný fond a ne, že zrovna zrušíme Fond podpory bydlení a přejmenujeme ho na Fond investic. Nebo nejlépe by bylo, kdyby se udělala změna v zákoně o rozpočtovém určení daní a posílily se finance všem obcím na základě nějakých pravidel. To by bylo to řešení. Pak by i obce měly na silnice, měly by na sekačky, jak tady bylo zmíněno, a nemuseli bychom to prohánět žádnými, řeknu, dotacemi a vyhlašováním nějakých dotačních programů, které zase potřebují úředníky, potřebují vyhodnocování. To vyhodnocování není nikdy úplně spravedlivé, protože podmínky nejsou spravedlivě nastavené atd. Takže podpora venkova, obcí, menších obcí i měst má být jiným způsobem, než co je navrhováno tady. A podpora bydlení, to je specifická činnost. Proto byl tento fond zřízen. A tam je spíše potřeba zjednodušit pravidla na čerpání nebo pomoc obcím, aby mohly čerpat. To je ten směr.

A v rámci podpory bydlení jediné, co jsme dostali od MMR, to je novela zákona stavebního, o které musím říci, že naštěstí na poslední chvíli ministerstvo zatáhlo ruční brzdu a zabrzdilo tzv. centralizaci úřadu pod jeden centrální úřad, protože to by byla totální katastrofa. Já například stavební úřad na magistrátu mám a vím, jací lidé tam pracují. Převážná většina už jsou de facto v důchodu nebo už několik let v důchodu. A nejsme schopni sehnat nové zaměstnance, kteří by měli tu kvalifikaci, aby tam mohli pracovat, tak jsme rádi, že tam jsou. A věřte tomu, že kdyby ti přešli pod jinou instituci než magistrát a byli pod státem za tabulkové platy státu, tak by vám okamžitě skončili a na úřadě na okrese Mladá Boleslav nemáte ani člověka. Takže jsem rád, že se tady zabrzdilo.

Teď jsem odbočil od tématu, já určitě budu hlasovat proti tomuto zákonu a spíše, když přijdete na vznik jiného fondu, který bude podporovat obce nebo jiný způsob podpory obcí, tak to rád podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl zeptat na něco, co jen zdánlivě nesouvisí s projednávaným bodem. My tady řešíme Státní fond rozvoje bydlení a zapomínáme trošku na to, že bychom měli, a to by byl můj dotaz vůči vám, paní ministryně, že bychom se měli zabývat tou šílenou devastací bytů nepřizpůsobivými. Oni už to dnes nejsou jen cikáni. Zničí byt, nikdo se nestará o to, aby nahradili škody, začnou vykřikovat, že mají špatný byt, dostanou nový, ten zničí a situace se opakuje. Postupně takhle ničí byty, ne jen byty, ale celé domy, kde potom stát platí na jejich likvidaci. Pokud byste chtěli vidět konkrétní příklady, přijďte se podívat, a myslím, že to není jen u nás na severu, přijďte se podívat do Janova, přijďte se podívat do Ústí nad Labem na ty vyloučené lokality, které nám narůstají až příliš rychlou řadou. Takže já bych vás poprosil, paní ministryně, o to, abychom se zabývali i touto otázkou, protože tímto směrem nám ubývá strašné množství bytů a strašlivým způsobem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jiří Burian.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně, dovolte mi jen pár poznámek k projednávanému senátnímu tisku č. 171. Já se naprosto připojuji a souhlasím s vystoupením pana kolegy Valenty. Hlavně s argumentací a v uvedených odstrašujících číslech o výstavbě bytů, protože to je zásadní problém. A samozřejmě jiný je u krajských měst, jiný u okresních a jiný u malých, řekněme, do 10 000 obyvatel. Já uvedu konkrétní příklad, protože jsem tak zvyklý pracovat. V našem městě, v Sedlčanech, jsme před pár lety potřebovali postavit 35 bytů pro mladé lidi, mladá manželství. Nejen abychom jim řešili bytovou otázku, ale také abychom je tam stabilizovali, zachytili. Za projekt jsme dali tehdy asi půl milionu korun, dodnes se nerealizoval, protože Státní fond rozvoje bydlení v té době dotační prostředky limitoval de minimis 200 000 eur, což je 5 mil. Kč. A to bylo neadekvátní k rozpočtovým nákladům stavby zhruba 50 mil. Kč. Později jsem se dozvěděl, že mohou získat pro radnici dotace pouze na úhradu úroků z poskytnutého úvěru. My jsme nechtěli zadlužovat město a pokud jsme měli hodně našetřeno, tak jsme potřebovali řešit pitnou vodu, ale to je jiné téma. Takže jsme dodnes nepostavili nic. A když se podívám na statistiku počtu obyvatel, naše město tak stále klesá, zejména úbytek je vidět u mladých lidí, protože my jim tam nemůžeme zajistit kvalitní a odpovídající bydlení. A teď má dojít pouze, já jsem to tak pochopil, k přejmenování úřadu. A v podstatě bych ještě řekl k rozmělnění dotací, které dříve byly skutečně věnovány cíleně pro novou bytovou výstavbu. Takže z toho pohledu tak, jak je to předloženo, jak je tu i diskutováno, tak se připojím k předřečníkům nebo k těm, kteří nebudou pro ten návrh zákona hlasovat, budu podporovat návrh na zamítnutí. A ukončím to mým dotazem.

Já jsem možná nepostřehl, když tak se za to omlouvám, ale tato změna, to tzv. přejmenování, kolik to vyžádá navýšení úředníků na tomto Státním investičním fondu a kolik tato změna si může vyžádat finančních prostředků? Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré poledne už asi v tuto chvíli. Vážené kolegyně a kolegové, slyšeli jsme důvody paní ministryně jako předkladatele návrhu zákona. Z diskutujících nikdo nevystoupil na podporu tohoto návrhu zákona. Jsem členka výboru pro územní rozvoj, debata tam byla poměrně dlouhá, i já jsem přispívala do debaty dlouholetými zkušenostmi z pozice ve vedení města a i já jsem dejme tomu vůči předkladateli komentovala finanční nástroj jako nástroj, který byl nově zaveden v tomto programovém období, proč je obcemi málo využíván atd.

Ráda bych tady uvedla alespoň několik informací, nechci říci argumentů, protože argument je potřeba podložit detailně a nechci dlouho vystupovat, na podporu tohoto návrhu. Zúžili jsme debatu nebo jsme ji zjednodušili na přejmenování fondu a na to, že se rozmělní finanční prostředky, že není patrný nebo dopředu znám objem, jakým se bude fond naplňovat a jestli to bude ku prospěchu věci. MMR svými dotačními tituly reaguje na požadavky z terénu, většinově bývají ku prospěchu věci.

A ze zkušenosti musím říci, že tam, kde dotační výzvy nejsou dobře uchopitelné pro obce, nebo jsou uchopitelné tak, že obce v nich nevidí pro ně optimální nastavení, tak vypisovatelé dotací mají zájem dotační podmínky upravovat. Což realita je a u některých dotačních titulů to tak běží.

Jak bude naplněn fond, o tom bude rozhodovat, pokud já mám dobře nastudováno, Poslanecká sněmovna nakonec. Návrhem rozpočtů, schválením peněz. Tak pokud se Poslanecké sněmovně bude zdát, že dotační tituly se míjí spotřebou regionů, spotřebou obcí, tak nepodpoří, nedá takovou finanční dotaci fondu. Předkladatel uvádí, že budou 3 miliardy dávány do podpory rozvoje bydlení. Na debatě v rámci výboru pro územní rozvoj jasně zaznělo, že v roce 2021 se připravuje koncepce sociálního bydlení a měly by tam být rozšířeny možnosti použití.

Protože výstavba pro obce, teď jak jsou podmínky dotačních výzev, tak zejména dvacetiletá udržitelnost a někdy příliš úzké vydefinování sociálního bydlení nemotivuje obce k tomu, aby žádosti o dotace masivně podávali. Zjemní se tam, nebo se zkomfortní určitá sociální skupina seniorů, matky s dětmi, tak tohle všechno předkladatel jasně avizoval v rámci předložení toho návrhu. Takže si nemyslím, že bychom se měli obávat zneužití peněz. Bude o nich stejně rozhodovat Poslanecká sněmovna. A jasnými podmínkami ten dotační titul, že bude jednotná žádost, už ji máme dneska MF 2014 plus do tohoto prostředí sypeme, nebo uvádíme žádosti o projekty.

Byly tady zmíněny zdevastované objekty, brownfieldy nově budou z tohoto fondu rozvoje bydlení také saturovány dotačním titulem. A zrovna v těch vybydlených objektech, ve kterých je částečně pro obec brownfield, budou moci být byty opraveny. Takže tak, jak znám současné dotační podmínky a tak, jak byly avizovány s tím záměrem, tak si troufám říct, že to bude krok, který by měly obce ocenit. A věřím tomu, že tomu tak bude, protože ta zkušenost z dotačních výzev, kde co nevyhovuje, tak upravit.

MMR si vyhodnocuje podané žádosti, nebo i ostatní ministerstva. Tam, kde jsou v těch výzvách příliš striktně dotační podmínky napsané nebo nevyhovující pro příjemce, tak s těmi připomínkami pracuje, a podle toho se potom modelují podmínky.

Finanční nástroj jsem na jednu stranu kritizovala, na druhou stranu rozumím té filozofii MMR, že část peněz je formou dotace a část peněz obce, pokud mají zájem, může dostat formou finančního nástroje. Peníze se zpětně vrací do toho kolotoče dotačního titulu a jsou to peníze, které refinancují další výzvy.

Nezazněla tady podpora ze strany žádných předřečníků.

Z výboru je návrh na schválení, ve znění Poslaneckou sněmovnou. Já jsem jenom chtěla, aby tady zaznělo pár informací z terénu, z regionu, nemělo by to být ku škodě toho záměru, který avizuje MMR.

Tak vás prosím, abyste je vzali v úvahu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Dále vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, já budu částečně reagovat i na paní kolegyni Hamousovou. Je to, já nevím, 15 nebo kolik let, kdy tady v rámci projednávání státního rozpočtu se také takzvaně porcoval medvěd. Hodně se o tom psalo v novinách vždycky. A bylo to tak, že zhruba na každého poslance vycházelo

10 mil. Kč, dohromady to byly 2 miliardy, a za to potom na základě návrhů poslanců se stavěly v některých obcích, kde nebyly žádné děti, školy. A někde se budovaly bazény,

a nebyl tam nikdo, kdo by se v nich koupal. A některé stavby dodneška v Kraji Vysočina zejí prázdnotou, neboť obce se těžko vypořádávají, jak s tím využitím naložit.

Jestli máme ten pocit, že skutečně jsme schopni vybudovat organizaci, která ví lépe než obce, co je v dané obci potřeba, na základě toho, že vypíše nějaký dotační titul, pak si k tomu někdo sedne, posoudí žádost, dojede se tam podívat, probere to s paní starostkou, panem starostou a následně rozhodne, že se chodník či silnice opraví. Nebo že se na návsi udělá nějaká úprava, nebo neudělá, tak si myslím, že to je záměr iluzorní a nesprávný. A nemůže fungovat.

A když se podíváte na ten zákon a zjišťujete důvody, proč je takto napsán, takto novelizován, tak ty důvody jsou tam v podstatě dva. Ten první důvod, který tam je, tak je napsáno, že je potřeba kompetence, ty možnosti přispívat na bohulibé věci Státního fondu rozvoje bydlení rozšířit proto, protože ta současná možnost nezahrnuje všechny kompetence Ministerstva pro místní rozvoj.

Já si jen dovolím upozornit, že téměř u žádného ministerstva to není tak, že by dané ministerstvo přispívalo na všechny kompetence nebo na všechny věci, jež má v kompetenci. Ministerstvo životní prostředí nepřispívá na školní zahrady a na to, jak se tam z hlediska zákonu o životním prostředím dodržuje životní prostředí a ochrana životního prostředí. Ministerstvo zemědělství nepřispívá na nákup motorových pil do městských lesů. A také má v kompetenci obecně starost o lesní hospodářství.

Ministerstvo školství nepřispívá na pískoviště v obcích, byť má výchovu na starosti a má ji v kompetenci. Ministerstvo kultury nepřispívá na různé masopusty, jarmarky a další věci, které obce dělají, protože mu to nepřísluší. A z hlediska principu subsidiarity by ani nedokázalo odhadnout, na co přispět a nikoliv.

A já si myslím, že v tomto smyslu je základní systémová chyba zákona, že si tady osvojujeme jakousi schopnost přispívat na místa a do oblastí, kde si myslím, že to primárně opravdu ministerstvu pro místní rozvoj nepřísluší a že by to mělo být tak, že spíš bude zabezpečovat podmínky, aby to ti, kterým to přísluší, to mohli dobře dělat. A to se mi zdá, že se v tomto zákonu rozhodně neděje.

Naopak paradoxně rozmělněním a rozšíření pravomocí je oslabena role Státního fondu rozvoje bydlení, se kterou aspoň si dle mého názoru a dle mých poznatků obce skutečně samy neporadí. A to je zajištění bydlení pro sociálně slabší skupiny, obecně rozvoj bydlení, rozvoj bytové infrastruktury a tyhle ty věci, které jsou naprosto klíčové. A kde by podle mého názoru naprostá většina obcí a měst intenzivnější spolupráci se státem, s Ministerstvem pro místní rozvoj, se Státním fondem pro rozvoj bydlení uvítala a kde by to, pokud už chceme něco dotovat, tak bylo naprosto namístě.

Takže i kdybych chtěl velmi vyjít vstříc paní ministryni, tak bych ještě rozuměl tomu, kdyby kromě Státního fondu rozvoje bydlení z hlediska uvažování této vlády vznikl ještě další Státní fond investic, nebo něco jiného, podpory investic. Ale jako že to sloučíme a rozmělníme podporu toho jednoho ze základních problémů, který dneska máme, a to je rozvoj bydlení, to si myslím, že je špatně systémově, ideově i skutkově.

A to je věc, před kterou bych velmi varoval a myslím si, že bychom se tou cestou neměli vydávat. Druhý důvod, který tam je uveden, proč zákon vzniká a proč je nezbytné, aby vznikl, je to, že když ho přijmeme, tak bude možné v rámci vyhodnocování přidělování dotací vstupovat do základních registrů. A že se tím všechno velmi zjednoduší, protože předkladatel nebude muset předkládat tolik údajů.

Kdybych nezažil desítky jiných příkladů, kdy se to takhle říkalo, a pak to tak nebylo, tak bych třeba byl ochoten tomu uvěřit. Ale já tomu v žádném případě nevěřím, a myslím si, že největší problém při podávání žádostí u obcí není to, aby znovu napsala, jak se jmenuje, kdo je statutární zástupce atd. Ty problémy jsou jinde.

A ty se tou možností vstupovat do základních registrů neodstraní. A teď k tomu, čím se často argumentuje, a to mi připadá velmi legrační. A to je, že když přece obce mají zájem, ale povinností každého starosty je sedět dneska už možná 2 hodiny denně u počítače a hledat všechny dotační tituly. A když ten dotační titul vyhovuje tomu, co obec potřebuje, tak tu žádost podat. On nemá jinou možnost.

On nemá jinou možnost, než mít o dotační tituly zájem, pokud chce, aby obec fungovala. Protože on nemá dostatek vlastních prostředků a tudíž musí přistoupit na to, aby žádal dotace, aby komunikoval s úředníky, aby vyplňoval žádosti, následně komunikoval s kontrolami a případně se třásl, jak potom kontrola dopadne, zda splnili všechna kritéria atd.

To znamená, já si opravdu myslím, že to není dobrá cesta, kterou zákon dneska vytyčuje, nebo nastiňuje. A že by spíše MMR si sice mělo uvědomit, že kompetence má, ale mělo by umožnit těm, co jsou pod ním, těm obcím, městům atd., aby byly naplňovány ty věci, o které se má starat. A jednak by se mělo soustředit na problémy, které potom obce a města samy nezvládnou. A samy nezvládnou bydlení.

Tam je opravdu potřeba pomoc ze strany státu. I díky tomu, kam jsme se dostali, jak tady říkal pan senátor Ivo Valenta, a tam si myslím, že by mělo ministerstvo své úsilí napřít. S tím, že by zároveň, pokud takový zákon přijde, který bude více akcentovat bydlení a bude tam ještě vstup do základních registrů, tak já věřím, že pro to tady většina z nás zvedne ruku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a vystoupí pan senátor Lukáš Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji opět za slovo, pane předsedající. Já jenom zareaguji na paní kolegyni Hamousovou. Díky za ty její komentáře, určitě ty finanční nástroje tady máme oba nějaké možné obavy, že to nebude fungovat. Ale za to opravdu nemůže paní ministryně, to si myslím, že je problém Evropské unie.

Ale já zopakuji – a tady budu reagovat – to, kolik peněz do toho půjde, rozhodne státní rozpočet a tím pádem Poslanecká sněmovna, to pro mě není ten hlavní argument. Máme tady důvodovou zprávu, máme tady zprávu RIA, u každého zákona bychom měli vědět, jaké budou dopady minimálně na státní rozpočet, případně na veřejné rozpočty.

A ještě jednou zopakuji, tady je dopad 800 000 Kč na rebranding, a my nevíme, jestli pro stát je nová priorita dotace na sekačky. Já to budu teď malinko zjednodušovat, nebo na křižovatky v městech nebo na cokoliv jiného. A my nevíme, jestli stát má tuto prioritu v takovémto objemu.

Máme tady národní investiční plán za 8 bil. Kč, nebo kolik to bylo, kolik peněz do tohoto fondu půjde? A v tom zákoně, v té důvodové zprávě by to mělo být. Máme novou prioritu a dáme na ni plánovaně třeba příští 3 roky tolik a tolik peněz. Toto fakt je jenom prázdná schránka. Pokud to tak není a vláda neplánuje ty peníze do toho dát, tak je to buď potom nová agenda a nárůst byrokracie, anebo je to stávající agenda, kterou převádíme z ministerstva na jiný úřad. Jiné varianty tady možné nejsou.

Podle mě jsou možné ty dvě poslední. Buď aktuální, pouze přesouváme dál agendu, anebo máme novou. Ale tím pádem já chci zase ten důvod té nové agendy. Takže ještě jednou zopakuji ten můj hlavní motiv, proč nehlasuji, jinak by mi to bylo skoro jedno. Ale když nevíme, kolik vláda chce dát na podporu bydlení, na podporu dalších aktivit, tak proč ten zákon tady máme? Když to je priorita vlády, tak bez toho finančního vyhodnocení, které tam mělo být – a já si myslím, že to vláda bude schvalovat, tak se pak může odchýlit, ale vláda má mít názor.

Má říct: „Podle vlády budeme dávat do rozpočtu tolik a tolik návrh na příští rok. A ten další rok, tam chceme tolik a tolik peněz.“ Takže to jenom za mě, opravdu mě to nepřesvědčilo. A jen jsem chtěl zareagovat, že opravdu pro mě není argument, že Poslanecká sněmovna rozhodne. Rozhodne, ale to není v tom zákonu popsáno, a bez toho to nemá smysl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nehlásí, rozpravu končím a předpokládám, že paní navrhovatelka se vyjádří k těm dotazům a k vystoupení, které jsme slyšeli. Je to tak? Prosím.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Ano, děkuji. Tak já moc děkuji za všechna vystoupení. Já jsem si tady poctivě dělala poznámky, abychom si ty věci mohli tady znovu připomenout. Já bych asi začala možná trošku nekoncepčně odzadu, ale je potřeba si položit zásadní otázku. Stát dneska má mnoho možností přes finanční nástroje prostřednictvím Evropské unie. Nevyužíváme je. Musíte se zeptat obcí proč. A všechny obce do jednoho vám řeknou, že úvěry jim nestačí, že toto nechtějí, že to chtějí skloubit s dotací.

Takže celý popud na to, aby se vůbec dala skloubit dotace s úvěrem, samozřejmě slouží k tomu, abychom změnili pravidla nastavení Fondu. Druhá věc je, protože my se skutečně cítíme být takovým ministerstvem pro obce, komunikujeme s nimi dnes a denně a snažíme se vyslyšet všechny jejich problémy, nářky atd. Obrovským potenciálem pro rozvoj území je cestovní ruch. A cestovní ruch ale také potřebuje samozřejmě na veřejnou infrastrukturu versus soukromá infrastruktura kombinace dotací a zvýhodněných úvěrů. A s Evropskou komisí jednáme o finančním nástroji právě na podporu cestovního ruchu, ale bez dotací obce do toho opět nepůjdou.

Takže prosím, asi jsme tu debatu tedy měli vést se Svazem měst a obcí, které opravdu velmi volá po tom, aby se zefektivnila práce Fondu. Je jasné, že hlavní prioritou toho Fondu bude stále bydlení, ale to bydlení na sebe navazuje nové a nové investice, které se chtějí realizovat v konkrétní obci. A teď, jestli mohu, tak konkrétně skutečně k pánům senátorům.

Pokud samozřejmě pan senátor Valenta, tak já jenom bych chtěla říct, co se týká peněz Fondu, tady prosím nezaměňujme zákon, kde v zákonu nikde nebude napsáno, že Fond bude ročně hospodařit s takovým a takovým objemem. To je samozřejmě záležitost rozpočtu. Ale v § 3, odst. 7 je samozřejmě, že aktiva Fondu nesmí klesnout pod

6 miliard. Zároveň je potřeba se podívat na dotační programy MMR, kterých jsou zhruba ročně 3 miliardy. Kde také ten největší objem je právě na bydlení, ale neumíme to propojovat do té jedné věci.

Vy mě kolikrát samozřejmě trošku peskujete za to, že stát není tím proaktivním, že opravdu nutíme starosty neustále podávat několik žádostí. A když sem konečně přijdeme

s něčím, abychom opravdu vymodelovali tu jednu žádost, kde se zkombinuje úvěr a dotace, tak tady jenom řeknete, že tomu nevěříte. Tak takhle se to ministerstvo z místa nikdy nepohne, proto se snažíme některé věci upravovat v zákonu.

Jenom ještě možná malá připomínka, ale to pravděpodobně asi došlo jen k přeřeknutí, to není 250 bytů, ale 2 250 bytů, které postavilo MMR a SFRB. A ještě k tomu v IROPu samozřejmě byly další dotace na zhruba 3000 bytů. Důležité samozřejmě pro nás je, ano, nestaví se byty – a já tady podepisuji všechno, co jste řekli k tomu, že je podpora opravdu zvýšit podporu na to, aby se byty nestavěly. Ale zároveň se zase musí říct, proč se nestaví. A kde se byty nestaví.

Obrovský problém je ve velkých městech, ale tam samozřejmě všichni víme, že pokud to bude jenom věcí developerů, tak ti si samozřejmě stěžují na absolutní nefunkčnost stavebního zákona, takže to jsou věci, které se musí odbourat. Postavme si otázku na Prahu. Dokud Praha neodstraní stavební uzávěry, tak i kdybychom v tom Fondu měli

30 miliard, tak se Praha nehne z místa, protože samozřejmě potřebuje pozemky pro svoji výstavbu.

Co se týká pana senátora Vystrčila. Já se omlouvám, já chápu, že to tady je politicky motivované a že je za každou cenu je potřeba dezinformovat, ale to, co jste řekl, pane senátore, není pravda. Když se podíváte na to, co obě obce chtějí v rámci komunální techniky nebo té technické infrastruktury, tak je to zasíťování pozemků pro bytovou výstavbu. Nebo obce volají po tom, že když mají projekty v rámci energetické náročnosti veřejného osvětlení, tak ale potřebují dotačně podpořit sloupy.

Já jsem v životě nikde neřekla, že budu podporovat sekačky. Ale rozmělněnost toho, že jeden dělá lampy a sloupy, ty shnilé, nedělá nikdo, abychom mohli zefektivnit chod obce a snížit jim provozní náklady, to nedělá nikdo.

Co se týká samotné podstaty, znovu říkám, obce opravdu volají po tom, abychom skloubili dotační možnosti a úvěrové možnosti. Ty příklady jsem vám tady dávala. Je to tedy zejména do bytové výstavby, ať už jsou to veřejná prostranství, výtahy, energetické náročnosti atd.

Vy jste tady vznesl připomínku, že nikdo nekoordinuje dotační tituly. Pokud byste se skutečně podíval na webové stránky Ministerstva pro místní rozvoj, tak víte, že analýza překryvu už dávno byla udělána. Že obce nemusí sedět 2 hodiny u počítače, protože jim ministerstvo každý rok společně se Svazem měst a obcí vydává publikaci, kde mají všechny dotační tituly napříč resorty k dispozici okamžitě a mohou si to samozřejmě nastudovat.

Další trošičku nepravda je, že Státní fond dopravní infrastruktury nikdy nepodporoval místní komunikace. K tomu je samozřejmě potřeba se zaměřit právě na dotační možnosti MMR. A jsem velmi ráda, že se nám to společnými silami se Svazem měst a obcí daří dojednat i v rámci evropských fondů.

Když se budeme bavit o bytové výstavbě jako takové, ministerstvo má i nový dotační program Výstavba. Dotační program Výstavba má alokovány 3 miliardy Kč ročně, ale samozřejmě čerpání pokulhává.

Když se bavím samozřejmě se starosty, tak oni říkají, že než se připraví projektové dokumentace a tak dále, že to chviličku trvá. Také se obce na ministerstvo obrátily s tím, že potřebují trošičku rozšířit a zvýšit tu cílovou skupinu, což už je reakce na pana senátora Dienstbiera. Všichni souhlasili s tím, že než projde zákon sněmovnou, že je potřeba v oblasti sociálního bydlení udělat opatření hned. Proto program výstavba, který dává dotace obcím 100 % na sociální bydlení, 100 %! Ty nůžky teď otevřeme, nebudeme to počítat k minimální mzdě, ale k hrubé průměrné mzdě, tím se samozřejmě ta množina těch lidí, kteří to mohou pro obce využívat velmi znásobí a za to jsem ráda. Stejně tak jako obce říkají, my ale nechceme stavět na zelené louce, pro nás je důležitá nástavba, přístavba. Prostě aby mohli jít samozřejmě například nad nějakými jednotami, kulturními domy, aby klidně mohli postavit jenom 2 nebo 3 bytové jednotky. Opět jim bude vyhověno. Pokud říkáte, že není jasné jaká budou kritéria nastavení programu, že si to bude dělat fond sám, nebude. Všechny programy státního fondu jsou vždycky podle nařízení vlády, to znamená musí se na tom nejprve domluvit ministerstvo se Svazem měst a obcí, protože samozřejmě rozpory tady v tom případě rozhodně nejsou žádoucí. A ty obce musí reagovat na tu aktuální poptávku, přece já si z Prahy pořád nebudu trvat na tom, že si myslím, že obce potřebují to a to. Obce musí říct ministerstvu co potřebují. Stejně tak jako to řešíme u těch problémových regionů, kde právě neustále se volá na tom, aby se ta státní podpora investovala tam, kam to ty obce nejvíce potřebují. Pak tady padaly konkrétní dotazy. Co se týká cestovního ruchu a rozpočtového určení daní, my jsme o tom už několikrát debatovali se Svazem měst a obcí. Ono když si vezmete, to i kdyby se to upravilo, to rozpočtové určení daní, bylo to o nějaké procentíčko, tak to nikdy těm obcím nebude sanovat ten výpadek u velikých infrastruktur. Vždyť si vezměte kolik stojí rekonstrukce místní komunikace, kolik stojí bytový dům. To samozřejmě plus minus nějaké procento v tom rozpočtu, který oni mají, jim nikdy nepomůže v těch velikých investicích, takže ta dotační podpora státu je tady více než na místě. Panu senátorovi Doubravovi děkuji za to, protože my se skutečně těmi problémovými územími velmi intenzivně zabýváme. Máme takzvané patnáctero boje s chudobou. Když se ptáte vlastně na ty veškeré věci, které tam jsou, tak to je samozřejmě celá plejáda věcí, která by mohla pomoci právě s tím, aby se nějakým způsobem řešila ta nekvalitnost bytů v tom území, v čem ti lidé vůbec žijí, za co pobírají dávky a tak dále. Musím říct, že v gesci Ministerstva pro místní rozvoj z toho byly dvě opatření. První jsou cenové mapy a druhé je právě ty hygienické předpisy tak, aby skutečně stavební úřady spolu s Úřadem práce mohly říct, že dokud se vlastně nenastaví ty hygienické standardy v tom bytě, tak tam nebudou vypláceny ty dávky. Potom samozřejmě ty cenové mapy, aby se skutečně ten byznys s chudobou jako takový nějakým způsobem eliminoval. Panu senátorovi Burianovi, vy jste tady uhodil hřebíček na hlavičku. Tady musím říct, že skutečně aby se vůbec bytová politika rozhýbala, tak jsme museli velmi intenzivně jednat s Evropskou komisí o veřejné podpoře. Vy jste to nazval velmi správně, že samozřejmě de minimis v bytové výstavbě, to byla katastrofa pro obce. Proto jsem velmi ráda, že se nám podařilo vyjednat takzvané tržní selhání. Je to opravdu novinka, ale vzhledem k situaci v České republice my skutečně umíme dokázat tržní selhání, to jest, že ta osoba není schopná si najít adekvátní bydlení na trhu. A tím pádem se vlastně vymaňujeme z té podpory de minimis. Možná to je trošičku na delší debatu, abych vám odpověděla. Takže znovu moc prosím, skutečně ta podpora toho, že se rozšíří ty aktivity v tom fondu je velmi žádoucí, je to pro obce. Bydlení vždycky zůstane hlavní prioritou Ministerstva pro místní rozvoj, ale stejně tak obce chtějí, aby měly tu možnost dotací a úvěru například i u cestovního ruchu. Pojďme se spíše bavit o tom, kolik ten státní fond má mít peněz. To je legitimní, určitě vy pak můžete v rámci schvalování rozpočtu tyto položky navyšovat a já vám za to budu velmi vděčná. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Ivo Bárek:  Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já budu velmi krátký. Vystoupilo 9 senátorů vesměs, kteří nepodporují tento návrh zákona. Paní senátorka Hamousová vystoupila na podporu. Zazněl od pana senátora Valenty návrh zamítnout. A máme tu dva návrhy. A to návrh schválit z VUZP. A návrh zamítnout. Můj názor je, že ten zákon jde správným směrem. Směrem k obcím a k synergickým efektům, které si myslím, že v této době jsou velmi potřeba, takže já tento návrh podporuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. A my budeme hlasovat. Přítomno 75, kvórum pro přijetí je 78. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne, tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 6 registrováno 77, kvórum pro přijetí 38. Pro návrh 19, proti 24. Návrh byl zamítnut. Budeme pokračovat v hlasování. Dále byl podán návrh zamítnout. O tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 7, registrováno 77, kvórum pro přijetí 39, pro návrh se vyslovilo 41. Proti 11, návrh byl schválen.

A my musíme provést pověření. Tady v podkladech mám návrh, aby odůvodnění v Poslanecké sněmovně se ujal pan zpravodaj Ivo Bárek. Vzhledem k tomu, že měl jiný názor, tak kroutí hlavou, že ne. Tak bych prosil, aby mi byly dány návrhy, o kterých budeme hlasovat. Pan senátor Wagenknecht. Souhlasí? Ano, kdo další? Pan senátor Vystrčil. A poslední dobou dáváme tři, tak ještě jeden návrh? Nwelati. Tak pověřeni budou, pokud to odsouhlasíme, pane senátor Wagenknecht, Vystrčil, Nwelati. Jsou nějaké jiné názory, návrhy nebo námitky? Nejsou. Takže budeme hlasovat o tomto návrhu jednotně. To znamená všechny tři návrhy najednou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, kvórum se nezměnilo, registrováno 77. Kvórum 39, pro návrh 73, proti nikdo. Takže já děkuji paní ministryni a zpravodaji. Tak vzhledem k tomu, že už je čas na poslední přestávku, ale my máme podle schváleného pořadu schůze odsouhlaseno, že před polední přestávkou projednáme Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu se jmenováním ústavního soudce. Takže k tomuto bodu nyní přistoupíme.

 

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu (prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.)

Tisk č. 166

Takže dalším bodem je žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudce Ústavního soudu, a to prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D.

Tato žádost nám byla předložena v tisku číslo 166. Z dnešního jednání se omluvil prezident republiky. A proto navrhuji, abychom podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí pana profesora doktora Pavla Šámala a vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, Vratislava Mynáře, na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Máme kvórum 69, pardon, máme přítomno 69, kvórum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Takže vám děkuji. Hlasování č. 9 registrováno 71, kvórum pro přijetí 36, pro návrh se vyslovilo kladně 60, proti nikdo. Návrh byl schválen. Na základě toho mi dovolte, abych zde oba dva jmenované pány přivítal a vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, pana Vratislava Mynáře, nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem prezidenta republika.

Vratislav Mynář:  Vážený pane předsedající, vážené dámy paní senátorky a páni senátoři, dobrý den. Projednávané žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu se jmenováním Pavla Šámala do funkce soudce Ústavního soudu mi dovolte stručně uvést, že tuto kandidaturu již kladně posoudil garanční ústavněprávní výbor, tak výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Mohu pouze dodat, že se prezident republiky při svém výběru zabýval nejen osobnostními a odbornými předpoklady profesora Pavla Šámala, ale přihlížel i k možnosti využití jeho teoretických znalostí a rozsáhlých zkušeností z aplikační praxe pro obohacení spektra sboru soudců Ústavního soudu, ve kterém má být doplněno místo po panu profesoru Musilovi, který na svůj post rezignoval. Svým trestněprávním zaměřením by byl profesor Pavel Šámal nejvhodnější náhradou a v případě svého jmenování by byl kvalitní a potřebnou posilou pro sbor soudců Ústavního soudu. Podstatné rovněž, že profesor Pavel Šámal má nejen rozsáhlé znalosti v oboru trestního práva, ale jeho znalosti se na vysoké úrovni týkají i dalších odvětví práva včetně práva ústavního. Vážené dámy, vážení pánové, předem děkuji za váš vstřícný postoj k tomuto kandidátovi a děkuji vám za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane vedoucí kanceláře, posaďte se ke stolku zpravodajů. Žádostí na vyslovení souhlasu se zabývá VVVK, tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 166/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Štohl. Garančním výborem je ústavně-právní výbor, tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 166/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, ctihodný pane profesore Pavle Šámale, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky. Coby zpravodaj konstatuji, že tento tisk byl předložen Senátu Parlamentu České republiky dne 19. 12. 2019, takže lhůta pro jednání v horní komoře parlamentu končí dnem 17. 2. 2020. Podle článku 84, odst. 3 Ústavy České republiky může být soudcem Ústavního soudu jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně 10 let činný ve právnickém povolání. Pokud jde o osobu kandidáta, ctihodného profesora doktora Pavla Šámala Ph.D., on, jak má tady před sebou svoje materiály, nikdy nebyl soudně trestán, dosáhl věku 66 let, vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, jeho právnická praxe čítá nejméně 42 let. Je evidentní, že pan profesor Šámal splňuje podmínky článku 84, odst. 3 Ústavy České republiky. K jeho osobě považuji za nutné dále zdůraznit, pan profesor je toho času předsedou Nejvyššího soudu České republiky. V roce 1977 ukončil studium na právnické fakultě, zdejší tedy Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1977-1982 byl dva roky justičním čekatelem a poté dva roky předsedou senátu okresního soudu v Mostě, či v Mostu. V letech 1982-1992 byl soudcem a předsedou senátu krajského soudu v Ústí nad Labem. 1993-2015 byl soudcem nejvyššího soudu a jak už jsem uvedl v současné době je i předsedou senátu, když do této funkce byl jmenován od 22. 1. 2015. Pan profesor Pavel Šámal složil rigorózní zkoušku dne, respektive v roce 1980 a získal tak titul JUDr. před jménem. V roce 1999 dosáhl akademického titulu doktor, tedy Ph.D. za jménem, a to na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2001 byl rektorem téže univerzity jmenován docentem v oboru trestní právo. A v roce 2006 byl prezidentem České republiky jmenován profesorem trestního práva, kriminologie a kriminalistiky. I pedagogická činnost pana profesora je pestrá. On je profesorem na katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Je profesorem na katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Je lektorem Justiční akademie České republiky v Kroměříži a je i lektorem Justiční akademie Slovenské republiky v Pezinku. Dále je členem vědeckých rad Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Masarykovy univerzity v Brně a Palackého univerzity v Olomouci. Jako přední expert na trestní právo je mimo jiné i v uvozovkách „otcem“ nového trestního zákoníku. Pamětníci si možná vzpomenou, kdy po schválení trestního zákoníku, respektive celé rekodifikace, pan profesor zde byl přítomen tam na té tribuně a my jsme jej odměnili potleskem za jeho skutečně přínosnou usilovnou činnost na této rekodifikaci. On je i spoluautorem 11 učebnic trestního práva hmotného a procesního. Je autorem a spoluautorem 26 trestněprávních monografií, spoluautorem 24 komentářů k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu. Je spoluautorem 3 právnických slovníků, je spoluautorem 9. publikací pro právní praxi, autorem 145 prací v recenzovaných sbornících. Je i autorem 22 prací v nerecenzovaných sbornících. Vy jistě jste se seznámili s tím množstvím, já vás nechci tady zdržovat, a sebe také, čtením jednotlivých titulů. Pokud jde o jednání v ústavně-právním výboru horní komory českého Parlamentu, my jsme učinili první závěr, který jsem už řekl. A to, že ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky konstatoval, že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidát doktor Pavel Šámal Ph.D. splňuje podmínky stanovené ústavou pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu.

A pokud jde o vlastní průběh naší 16. schůze, tedy 16. schůze ÚPV horní komory českého parlamentu dne 14. 1. 2020, po úvodním slově pana vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, inženýra Vratislava Mynáře, vyjádření pana prezidenta k osobě kandidáta, profesora doktora Šámala, které bylo přečteno, následovalo stručné představení kandidáta a poté rozprava. Nebudu vás zdržovat rozpravou, protože i v některých klubech se pan profesor osobně představil. Shrnu pouze to, že nebyly zásadní připomínky k jeho osobě, on na odborné dotazy reagoval okamžitě a tak, že nebyly další následné otázky.

Poté v tajném hlasování z 8 přítomných členů ÚPV hlasovalo pro 8 členů, a tak jsme přijali toto usnesení. 57. usnesení z 16. schůze konané dne 14. 1. 2020.

Výbor

I. konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu,

II. na základě tajného hlasování doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas se jmenováním prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. soudcem Ústavního soudu,

III. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

IV. téhož coby předsedu ÚPV pověřuje, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Závěr jako obvykle je pouze poznámka k dalšímu postupu Senátu podle § 140 jednacího řádu Senátu PČR, a to znamená, hlasování většinovým způsobem v tajném hlasování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru VVVK, panu senátorovi Pavlu Štohlovi.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane kancléři, kolegyně, kolegové. Já mám situaci poměrně ulehčenou, protože co už tady zaznělo od kolegy, pana senátora Antla, je naprosto jednoznačné, že navržený kandidát opravdu odborně splňuje naprosto jednoznačně veškeré požadavky. U nás na výboru, když jsme to projednávali, myslím na VVVK, tak tam byla taková docela zajímavá jedna poznámka, že ten dotyčný říkal, docela často nesouhlasím s návrhy, názory pana prezidenta, ale v tomto případě tento návrh je opravdu výborný, je potřeba mu zatleskat. Když tady pan senátor Antl docela podrobně vypočítával nebo vyjmenovával všechny odborné předpoklady, ten odborný životopis pana profesora Šámala, tak jsem si říkal, nechá na mě vůbec nějaké volné místo, abych tam mohl něco doplnit? Bylo to těžké. Ale ještě možná pár aspoň poznámek. Kolega se na mě tváří škaredě, ale zkusím ještě pár věcí. V roce 2008 byl v oboru trestního práva pan profesor jmenován nebo zvolen právníkem roku. Potom se pan profesor Šámal podílel na činnosti Legislativní rady vlády, potom pan profesor Šámal je členem, teď nevím, jestli to řeknu správně, Mezinárodní asociace trestního práva. To všechno, když dáte dohromady, co už tady zaznělo, co teď ještě povídám já, si myslím, že asi nelze pochybovat, jestli odborně navržený kandidát splňuje. Pokud se jedná o rozpravu, která byla u nás na výboru, tak tam jenom možná jedna věc, která mě tam zaujala. Protože tady už zase zaznělo, že pan profesor Šámal je v současné době předsedou Nejvyššího soudu, jestli je nějakým způsobem zabezpečeno, aby ta kontinuita Nejvyššího soudu byla i po případném jmenování pana profesora ústavním soudcem. Pan profesor Šámal nás ujistil, že opravdu je víceméně nějakým způsobem předjednáno, že v případě zvolení nebude ohrožena tato kontinuita. Pokud se jedná o samotné hlasování na našem výboru, bylo také tajnou volbou, z 7 senátorů 6 se vyslovilo pro, jeden byl proti.

Na závěr mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru. Zkusím to zkrátit. V rámci 83. usnesení VVVK výbor po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jiřího Drahoše, po odůvodnění inženýrem Vratislavem Mynářem, vedoucím Kanceláře prezidenta republiky, po zpravodajské zprávě Pavla Štohla a po vystoupení profesora doktora Pavla Šámala a po rozpravě

I. projednal senátní tisk,

II. konstatuje, že navrhovaný kandidát splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce soudce Ústavního soudu,

III. doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas se jmenováním profesora doktora Šámala, Ph.D. soudcem Ústavního soudu,

IV. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla,

V. pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Drahoše, předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Teď je i možnost, aby vystoupil kandidát. Už se hlásí. Takže prosím pana profesora Šámala, aby vystoupil. Prosím, pane profesore.

Pavel Šámal:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, je mi velkou ctí, že mohou vystoupit v souvislosti se svou kandidaturou na ústavního soudce ČR. Úvodem bych chtěl říci, že když se na mě obrátil pan prezident republiky v listopadu minulého roku, abych se podrobil této kandidatuře, abych ji přijal, tak to pro mě bylo těžké rozhodování, protože s ohledem na svou funkci, která už tady byla zmíněna, předsedy Nejvyššího soudu, jsem samozřejmě zvažoval, po poradě i se svým blízkým okolím i s přáteli a odborníky ve všech oblastech, kde působím, jednak to, zda jsem vhodným kandidátem, a také to, jakým způsobem bude zajištěna další činnost Nejvyššího soudu. Věřte mi, že to nebylo jednoduché rozhodování, protože právě v té funkci, kterou, pokud mě schválíte, nedokončím, jsem spoustu věcí již udělal, ale bylo ještě také mnoho věcí přede mnou. Mohu zmínit třeba i seminář, konferenci mezinárodní, kterou pořádal právě Senát v minulém roce, za spoluúčasti Nejvyššího soudu, ohledně směřování justice, získávání vyšší důvěry a hodnocení efektivnosti justice jako takové. Myslím si, že tyto úkoly jsou velké, to byly všechny momenty, které jsem při tom rozhodování zvažoval. Samozřejmě nechci hodnotit svou práci Nejvyššího soudu, to je spíš váš úkol, nechci hodnotit, jestli jsem tu funkci vykonával dobře nebo nikoliv, ale přesto bych rád zmínil několik věcí, které se podařily.

Vedle personální obměny, která v současné době probíhá, v minulém roce třeba odešlo 8 soudců Nejvyššího soudu, které se nám prakticky okamžitě podařilo nahradit, takže Nejvyšší soud funguje v tomto směru bez problémů, podařilo se nám i dostavět křídlo budovy Nejvyššího soudu, řešili jsme i další otázky, jako je mezinárodní spolupráce, myslím si, že v tomto směru je Nejvyšší soud respektovanou institucí v zahraničí, o čemž svědčí návštěvy představitelů ze světa, ze soudnictví, můžu zmínit například návštěvu prezidenta Evropského soudu pro lidská práva Guida Raimondiho nebo předsedy Soudního dvora EU Koena Lenaertse. Z poslední doby zejména např. návštěvy předsedkyně Nejvyššího soudu Spojeného království Lady Hale a podobně.

Všechny tyto otázky samozřejmě byly velmi důležité, na druhé straně stálo to, co je pro mě také důležité, a to je výkon vlastně soudní funkce mou osobou. Bylo tady zmíněno, že desetiletí působím v různých soudních orgánech, v posledních letech, už velmi dlouhou dobu u Nejvyššího soudu, samozřejmě působím v akademické sféře, zabýval jsem se svého času i velmi legislativou, to vše tady bylo zmíněno, nebudu to opakovat. Přesto to souznění pro mě zůstává základní účinností, vždy jsem se snažil rozhodovat spravedlivě, nestranně a tak, aby bylo to rozhodnutí vždycky považováno za výkon nezávislé soudní moci.

Od toho mě ovšem funkce do značné míry odváděla, přestože stále i v této době soudím, to znamená, jsem předsedou velkého senátu Nejvyššího soudu a soudím i v běžném senátu Nejvyššího soudu, tak přece jenom těch věcí, které rozhoduji, je poměrně velmi málo, proti tomu, jak jsem soudil dříve.

Právě to, a zejména ta skutečnost, že Ústavní soud je nejvyšší soudní institucí, nejvyšším soudním orgánem ochrany ústavnosti, rozhoduje o těch nejdůležitějších otázkách právního života v ČR, to, že rozhodování je, myslím si, mým životním posláním, mě nakonec přesvědčilo o tom, že jsem tu nabídku přijal. Tolik tedy ve stručnosti, jsem samozřejmě připraven zodpovědět jakékoli dotazy, které na mě budete mít, závěrem bych chtěl říci, že jsem přesvědčen a věřím tomu, že posoudíte moji kandidaturu ze všech hledisek, vč. toho už mnohokrát zmiňovaného mého selhání na počátku, kdy jsem vstoupil do KSČ, jsem si vědom této chyby, snažil jsem se celým svým životem tuto chybu napravit, jak v činnosti soudnictví, tak v činnosti v legislativě i v akademické sféře. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane kandidáte. Můžete odejít... Tak, kdo se hlásí dále do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Ptám se, zdali chce vystoupit zpravodaj VVVK, pan senátor Štohl? Nechce vystoupit. Pan garanční zpravodaj, pan senátor Miroslav Antl? (Miroslav Antl: Nevidím důvod.) Nechce vystoupit. Takže nyní uděluji slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s dalšími našimi kroky.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, konstatuji, že o žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenováním soudce Ústavního soudu se podle volebního řádu hlasuje většinovým způsobem, a tajně. Nyní si vás dovolím seznámit se způsobem volby. Před vstupem do Prezidentského salonku obdržíte po podpisu prezenční listiny hlasovací lístek, na kterém je pod pořadovým číslem 1 uvedeno jméno navrženého, tedy pana prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. Souhlas se jmenováním soudce Ústavního soudu vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jménem navrženého, nesouhlas pak přeškrtnutím tohoto pořadového čísla. Platným hlasovacím lístkem bude ten, na kterém bude pořadové číslo 1 zakroužkováno nebo přeškrtnuto křížkem. Jiný než právě zmíněný způsob úpravy bude znamenat neplatný hlasovací lístek.

Konstatuji, že volební místnost Prezidentský salonek je připraven pro volbu. Prosím tedy členy volební komise, aby se dostavili ihned do volební místnosti, pro informaci předsedajícímu schůze uvádím, že vydávání lístků nám potrvá 10 minut, vyhodnocení max. 5 minut. Vydávání lístků tedy potrvá do 13.55 hodin. Zatím děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ještě bych prosil jednou ty časy.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Do 13.55 hodin potrvá vydávání lístků pro volbu, pro sčítání hlasů bude volební komisi stačit 5 minut.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, takže 13.55 bude ukončena volba, tudíž my přerušíme naše jednání do 15.00 hodin, v 15.00 hodin budeme pokračovat tímto bodem a samozřejmě bude zde jiný řídící. Takže přerušuji jednání do 15.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.01 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, prosím, začíná naše odpolední část, vraťte se na svoje místa a věnujte pozornost přerušenému bodu. Prosím, kolegové, kolegyně, posaďte se na své místo, začíná odpolední část dnešního zasedání. Budeme pokračovat projednáváním přerušeného bodu, kterým je žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním soudce Ústavního soudu. Uděluji proto slovo předsedovi volební komise a žádám ho, aby nás informoval o výsledku tajného hlasování. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledkem tajného hlasování. Z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním soudce Ústavního soudu, pana profesora doktora Pavla Šámala, Ph.D., konaného dne 29. 1. 2020, k senátnímu tisku č. 166. Počet vydaných hlasovacích lístků 76, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 7, počet neodevzdaných hlasovacích lístků tedy nula. Pro pana profesora doktora Pavla Šámala, Ph.D. bylo odevzdáno 61 platných hlasů. V tajném hlasování byl vysloven souhlas se jmenováním pana profesora Pavla Šámala soudcem Ústavního soudu. Já mu blahopřeji. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane profesore, my vám gratulujeme, přejeme krásné a bezpečné plutí další vaší cestou a budeme se setkávat, zdá se, i při dalších příležitostech. Šťastnou cestu domů, na shledanou. A teď dávám slovo paní Zdeně Hamousové. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, dobré odpoledne. Mám procedurální návrh, dovolím si jej předložit. Po předchozí domluvě s panem ministrem Havlíčkem, pro jistotu říkám jenom jeho příjmení, ne všechny jeho pozice, prosím, abyste schválili přesun v rámci programu schůze, a to sice senátní tisk č. 174 přesunout na zítřejší den jako 4. bod dopoledního jednání. Děkuji vám za pochopení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegyně, kolegové, porozuměli jste všichni tomu? Změna programu schůze, o tom musíme neprodleně hlasovat. Já si vás dovolím svolat, protože kolegyně a kolegové možná netuší někteří ještě. Hlasujeme o změně programu naší schůze. Senátní tisk č. 174 z dnešního dne přesunujeme na zítra jako 4. bod dopoledního programu. Kdo souhlasíte s touto změnou? Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s touto změnou, tlačítko ANO a dejte ruku nahoru, děkuji. Kdo jste proti této změně, tlačítko NE a ruku nahoru, děkuji. A tuto změnu jste odsouhlasili, návrh byl přijat, tento bod se bude projednávat až zítra.

A my dnes pokračujeme, vítám ministra školství, pana Roberta Plagu, vítejte v Senátu. A právě projednávaným bodem je

 

Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019-2023

Tisk č. 129

Tento záměr jste obdrželi jako senátní tisk č. 129 a prosím pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagu, aby nás s ním seznámil.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych krátce uvedl dokument Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR pro roky 2019-2023. MŠMT připravilo tento dlouhodobý záměr v souladu s ustanovením § 9, odst. 1 zákona č. 561, tedy chcete-li školského zákona. A obsahově členění odpovídá požadavkům vyhlášky č. 15/2005, v níž jsou stanoveny náležitosti dlouhodobých záměrů a výročních zpráv. To je ta procesní stránka věci. To, co je ale samozřejmě důležité, je, že z hlediska ministerstva, ale především celé vzdělávací soustavy je dlouhodobý záměr ČR významný nástroj formování celé velmi decentralizované vzdělávací soustavy v ČR. Tento dlouhodobý záměr navazuje na celou řadu studií, analýz, koncepčních a strategických dokumentů vydávaných na národní i nadnárodní úrovni, respektuje programové prohlášení vlády z června 2018 a současně vychází z vyhodnocení plnění opatření dlouhodobého záměru předcházejícího, tedy záměru pro roky 2015-2020.

Tento dlouhodobý záměr byl připraven pro celý systém regionálního školství, určuje rámec dlouhodobých záměrů krajů jako další úrovně nástrojů pro řízení této soustavy a jejího dalšího vývoje. A sjednocuje přístup státu a jednotlivých krajů zejména v oblasti nastavení parametrů vzdělávací soustavy a cílů vzdělávací politiky ČR.

Pokud bych měl krátce vyjmenovat strategické cíle, priority a úkoly ministerstva pro nadcházející období, tak se nebudou lišit ani od toho, co bude ztvárněno v širším konceptu ve strategii 2030+, o které se také souběžně bavíme, protože podmínkou nutnou, nikoli však dostačující je více peněz za kvalitní práci pedagogů, tzn. strategický cíl ministerstva. A v technické rovině je to ten závazek vlády, že během čtyř let volebního období mezi léty 17-21 dojde k navýšení platů pedagogických, a zdůrazňuji, i nepedagogických pracovníků o 50 %. Tzn. že progres bude o polovinu během čtyř let a zároveň střednědobý cíl musí nadále směřovat k dosažení 130 % průměrné hrubé nominální mzdy v ČR, pokud chceme konkurenceschopné školství a znalostní ekonomiku do budoucna.

Samozřejmě to není jenom o penězích. Já jsem řekl, že je to podmínka nutná, nikoli dostačující, tzn. tím druhým cílem je provést úpravu, revizi kurikula, tedy rámcových vzdělávacích programů, a podpořit, a slovíčko "podpora" je důležité pro celý koncept dlouhodobého záměru i strategie 2030+, podpořit implementaci inovovaných rámcových vzdělávacích programů do škol, aby nedošlo pouze k propsání těchto dokumentů, ale také k realizování toho, co je v dokumentech napsáno.

Je zcela logické, že musí rámcové vzdělávací programy a následně školní vzdělávací programy na úrovni škol reagovat na dynamicky vyvíjející se svět a mohl bych, a předpokládám, že v té následující diskusi se k tomu dostaneme, se bavit i o výzvách, o tom, co znamená redukce učiva, že to není, aby žáci věděli méně a snižování laťky a nároků, ale naopak je to přiznání si současného stavu a toho, že potřebujeme, aby tam jasně bylo vydefinováno jádro. A to nebylo v hlavách pouze ve chvíli zkoušení, ale především aby to formovalo člověka a pro celý budoucí vývoj.

To, co souvisí se vzdělávací soustavou a není to o obsahu, ale o celé koordinaci systému, je ta třetí priorita, což je zlepšení řízení škol a školských zařízení zefektivněním spolupráce centra a středního článku řízení. Je smutnou pravdou, že jsme v posledních 15 letech v ČR sice uvolnili mantinely toho, co se na školách může dít, tzn. autonomie škol v tom, jak učí a ne co učí, ale jak učí, je poměrně velká. Ale nebylo to dostatečnou měrou doprovázeno podporou z centrální úrovně a články v regionech, něco, co se dá nazvat středním článkem řízení, tedy něčím, co poskytuje podporu na každodenní bázi, tak v systému zavedeno nebylo. Myslím si, že toto je věc důležitá, a ukazuje se to z mezinárodních šetření, my máme kvalitní školy, ale na rozdíl od zemí, ke kterým vzhlížíme, máme velký rozdíl mezi jednotlivými školami. Týká se to jednotlivých krajů, kde rozdíl na stejně testovaném vzorku v rámci šetření PISA, tak je dvě třídy mezi Prahou a Ústeckým krajem. Tento dramatický rozdíl je možné snížit cílenými intervencemi a samozřejmě je možné ho snížit i tím, že dostaneme podporu k jednotlivým školám. Zjednodušeně řečeno, součástí dlouhodobého záměru je i nástin a konkrétní kroky v metodické oblasti, jak podpořit školy, které tu podporu chtějí. Tzn. neomezit ty, které si v systému vědí rady, ale zároveň podat pomocnou ruku těm, kteří to budou chtít a které to pomůže vytáhnout z podprůměrné úrovně výš.

Další cíle uvedené v tomto dlouhodobém záměru, se dají samozřejmě škálovat nejen těmito třemi prioritními osami nebo cíli, ale můžeme se na to podívat i optikou předškolního vzdělávání, kde musíme spolu s ministerstvem práce a sociálních věcí vytvořit efektivní model péče o děti v předškolním věku. Stejně tak je, a ukazují to mezinárodní studie, důležité zvyšovat podíl dětí zapojených v povinném předškolním vzdělávání. A také zkvalitňovat předškolní vzdělávání, eliminovat odklady povinné školní docházky a tak bych mohl pokračovat.

Základní vzdělávání, už zmíněná revize kurikula, revize rámcových vzdělávacích programů. A z toho celonárodního pohledu v maximální možné míře odstraňovat disparity, které ve vzdělávací dráze, respektive v určitém segmentu, v tomto případě základních škol v ČR jsou.

U středního vzdělávání bych vypíchl inovaci soustavy oborů vzdělávání a také revizi rámcových vzdělávacích programů středního vzdělávání. A taková trvalka, která ale není pouze na bedrech škol a závisí také na aktivitě firem, je zvýšit zapojení zaměstnavatelů a věcně příslušných resortů do toho, aby skutečně to střední vzdělávání odpovídalo tomu, co bude v budoucnu potřeba na trhu práce.

Možná ještě jedna noticka týkající se středních škol. Struktura oborů vzdělání musí být víc sladěna s dynamicky se vyvíjejícím trhem práce a samozřejmě musíme akcentovat, byť já jsem řekl, že toto je zaměřeno na regionální školství, i s tím, aby tam byla provazba na vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane ministře, vám a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto záměru výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 129/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Drahoš, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, náš výbor projednával dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR na léta 2019-2023 už před více než čtyřmi měsíci. Pan ministr tady v úvodu řekl spoustu věcí, které bych měl tendenci zmínit. Já jenom řeknu pro vaši informaci, že jde o poměrně obsáhlý, zhruba stostránkový dokument. Oceňuji, že se v něm ministerstvo pokusilo nastínit vývoj vzdělávání v několika příštích letech. Z debaty na výboru a ze své zpravodajské zprávy bych zdůraznil jenom několik málo věcí. Ocenili jsme, že je velmi kvalitně zpracována část věnována předškolnímu vzdělávání. Také jsme vyhodnotili, že dlouhodobý záměr se jasně vymezuje proti absurditě tzv. Cut-off score, čili proti zavedení minimální bodové hranice pro přijetí u přijímacích zkoušek na střední školu. Také jsme ocenili snahu ministerstva, o tom tady mluvil také pan ministr, o navýšení platů učitelů i nepedagogických pracovníků. Teď za sebe, já jsem stále přesvědčen o tom, že navýšení by mělo být rozdělováno do tarifní a nadtarifní složky.

Dokument, jak jsem řekl, je stostránkový, má také určité slabiny. Jistou slabinu vidím v tom, že se věnuje poměrně málo rozdílnému přístupu ke vzdělávání na základně socioekonomických faktorů. Asi víme skoro všichni, že z mezinárodních srovnání vychází ten problém startovací čáry a socioekonomických faktorů jako jeden z nejzásadnějších, poměrně velmi vydatně se mu věnuje i koncept strategie 2030+, ale v dlouhodobém záměru téměř absentuje. A také jsme se shodli na výboru, že bychom čekali konkrétnější návrhy v oblasti věnované snižování administrativní zátěže ředitelů a učitelů. Tolik z debaty na výboru a z mé zpravodajské zprávy.

Já bych na tomto místě rád podtrhl, co tady zaznělo od pana ministra, že v současné době ministerstvo intenzivně pracuje na dokumentu Strategie 2030+ a zapracovává do něj řadu obdržených připomínek. A v rámci politické platformy pro vzdělávání, kterou jsem inicioval, jsme se s panem ministrem již několikrát sešli a řešili zejména problémy implementace Strategie 2030+ v příštích třech čtyřech letech, čili do roku 23. A zde je samozřejmě logický překryv s dlouhodobým záměrem, takže i z pozice aktuální znalosti věci vidím, že se věc konkretizuje a posouvá. Samozřejmě implementace Strategie 2030+ bude klíčová záležitost.

Čili tolik krátce z mé strany a jinak mohu konstatovat, že náš výbor, budu opět stručnější, přijal usnesení k dlouhodobému záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2019-2023 a usnesení je: "Výbor 1) bere na vědomí tento dlouhodobý záměr, 2) doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje 2019-2023, 3) určuje mne jako zpravodaje pro projednání tohoto senátního tisku a 4) pověřuje taktéž mě předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR." Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu, kterou otevírám. A jako první se do rozpravy hlásí paní senátorka Emilie Třísková. Prosím, paní senátorko, nemáte slovo? Nechcete se hlásit? Tedy předpokládám, že pan senátor, kolega Tomáš Goláň se hlásí a chce jít diskutovat. Prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si vědom vážnosti a důležitosti této Strategie 2030 a jsem si i vědom situace, která je v dlouhodobém záměru. Já si myslím, že implementace Strategie 2030 by měla být v následujících čtyřech letech 2023-2027, co jsem si nastudoval.

Ale co chci tady říci – jsem z učitelské rodiny a můj táta před týdnem pronesl strašně krásnou větu. Je to člověk, který do 68 let měl dvoje třídnictví, učil na plný úvazek a on mi řekl na ty moje vize a na mé jakési náhledy na školství jednu větu: "Cílem našeho vzdělávacího procesu není děti něco naučit, ale mít dobrou známku." A to je věta, která vlastně určuje to, kam bychom se měli vrhnout. Já jsem četl celou tu strategii, četl jsem dlouhodobý záměr, mám ve svém životním plánu do konce pracovat na tom, aby se tyto věci dostaly do vzdělávacího procesu, aby se dostaly do praxe. Já ministerstvu strašně děkuji, že zvedlo tuhle rukavici, že na tom pracuje, pracuje na tom i Česká školní inspekce. A cílem vzdělávání by měl být opravdu člověk, který bude schopen pracovat s informacemi, bude kritický k informacím, bude umět fungovat a samostatně se rozhodovat.

Ale hlavně bude něco umět. A to něco umět můžeme získat jenom na základě třeba toho podobného finského systému, kdy se učí chybou. Kdy děti se těší do školy, kdy práce pedagoga je nejvíc prestižní ve společnosti.

Dneska často známkování a systém výuky je založený na tom, že děti nutíme špatnou známkou, aby se někam posunuly. Čili je držíme pod krkem a chceme z nich vyždímat maximum. Ale to nefunguje. To nefunguje ani v kolektivních sportech, to nefunguje ani ve vzdělání. Dneska děti často získávají odpor k těm předmětům. A místo toho, aby něco vymyslely a někam se posunuly, tak vlastně začínají školu nesnášet. Sami všichni víte, jak prvňáci se těší do 1. třídy, a po měsíci v 1. třídě říkají: „Ve škole nebylo nic a mě to tam nebaví.“

A já jsem sledoval záměry ministerstva školství, a jak jsem řekl, četl jsem i tu velkou Strategii 2030 a myslím si, že to je právě to, co bychom měli začít podporovat a všichni šířit i ve svých obvodech. Abychom z budoucnosti našeho národa měli to, co všichni chceme. Vzdělaný národ, sebevědomý národ, ale národ kritický a národ schopný logicky uvažovat a o všem rozhodovat.

Jedna z věcí je matematika. Já vím, že ten, kdo umí dobře matematiku, tak se umí velmi dobře rozhodovat v životních situacích. Matematika není 1 + 1 = 2. A to je právě to, na co ministerstvo tlačí, aby se zlepšila výuka matematiky. Abychom mohli potom zavést státní maturity z matematiky. Ale pokud budeme učit matematiku takovým způsobem, že já se se svým synem budu učit každý týden 4 hodiny násobení výrazů a krácení zlomků, protože ho to ve škole nikdo nenaučil, tak tu matematiku nemůžeme mít jako maturitní předmět.

A stává se mi to často, že doma musím suplovat školu. A to si myslím, že není záměrem ani vzdělávacího procesu a že to není ani smyslem rodičovství. My dětem máme dávat nějaký příklad, nikoli je učit. Proto prosím, abychom podpořili tuto strategie, nebo lépe řečeno dlouhodobou vizi na roky 2019 – 2023. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Pan místopředseda nechce mít přednostní právo, takže slovo dávám v rozpravě paní senátorce Aleně Dernerové.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře.

Já vždycky říkám, že jsem doktor, ale ten doktor, který sedí v ordinaci a má tam portfólio těch pacientů stále větší a větší, a momentálně hodně z pedagogicko-psychologických poraden. Protože se množí děti, které mají tzv. ADHD. Už jsem tady o tom mnohokrát hovořila. Říkám mantra ADHD a specifické poruchy učení.

Já si nemyslím, že děti by měly být drženy pod krkem ve třídě, ve škole, ale zase ta známka je určitým způsobem motivující. Protože pokud já mám srovnání známky versus slovní hodnocení, a to slovní hodnocení není pro ty děti takové, které by chtěly mít. Ono to je velmi složité.

Já jsem z Ústeckého kraje, je to takové specifikum, my tam máme dosti velké problémy ve vzdělávání mnohých jedinců. Protože v domácím prostředí se děti odmítají učit, rodiče se jim nevěnují, není na to tolik času, takže do školy přijdou naprosto nepřipravené. A mají různé individuální výchovné programy. Těch je strašně moc. A myslím si, že učitelé v současnosti mají šílené kvantum práce vůbec tu svoji činnost ve třídě odvést dokonale dobře. Protože s řadou asistentů za zády to mnohdy vůbec nejde.

Takže já se jim obdivuji a mají moji opravdu hlubokou úctu, protože bych to asi v té třídě s těmi asistenty za zády, protože do těch škol chodím, nedala.

Já bych měla na pana ministra dotazy dva. Jeden by se týkal víceletých gymnázií. Jak to vidí s víceletými gymnázii, protože já to v rámci našeho kraje vidím jako možnost těm dětem, které doopravdy něco umí a jsou chytré, poskytnout větší prostor pro vzdělávání. Protože na základních školách, hlavně specifických v našem Ústeckém kraji, je to velká svízel. A nevidím jako šťastné, že by děti, které něco umí a měly by nás v podstatě jednou živit, aby setrvávaly v podprůměru. Protože když jsme v podprůměru, tak ten průměr nám stačí a nemám zájem potom se vůbec učit. Nemohou být tahouni ve třídě, kde je učební průměr špatný.

Takže si myslím, že by měla být dána možnost těmto dětem skutečně být buď ve výběrových třídách, nedělám rozdíly, ale je to tak, nejsme všichni Einsteini. Prostě někomu jde to, jinému ono, ale nemůžeme být všichni nivelizováni do jedné roviny. Takže já za sebe říkám, že pro mě víceletá gymnázia jsou v současné době alespoň v našem kraji řešením.

A pak jsem se chtěla zeptat, protože jsem se účastnila jednání výborů pro sociální politiku Dolní sněmovny, kde se jako jedna z možností boje s chudobou vyskytla možnost prodloužení školní docházky. Upřímně řečeno jsem nepochopila, jakým způsobem prodloužení školní docházky. Jestli to bude tak, že budeme mít desetiletou školu, jako to bylo kdysi dávno v Sovětském svazu. Nevím, jestli to tam ještě funguje doteď. Anebo jestli to bude tak, že ti, kteří budou takzvaně propadat, tak budou sedět s těmi dětmi ve třídě, kterým je 14, třeba až do 18 let. To mi přijde jako zhůvěřilé, to si myslím, že by dvakrát asi k ničemu dobrému nevedlo.

A pak, když se bavíme ještě o tom systému vzdělávání, tak mi přijde nepřirozené, že když děti neuspějí a mají opakovat ročník, tak opakují jednou a podruhé, pak jdou do další třídy a vůbec třeba nenavazují už svými znalostmi dále. A ve třídě nepochytají už další znalosti, ale jsou na nějaké úrovni, která je potom pod průměrem té dané třídy. Takže já si myslím, když někdo není schopen se naučit, tak by neměl pokračovat dál bez ztráty kytičky.

Já si myslím, že ten systém, jak ho tvoříme, je hodně liberální, je demokratický. A teď si ještě do toho vezměte, že tady jsou digitální technologie, o kterých tady byla před rokem řeč. Měli jsme tady takovou konferenci, kdy děti skutečně jsou závislé na mobilech, řada z nich. A já jsem slyšela v médiích, že co se týče znalostí český dětí, které mají interpretovat text, tak vlastně většina z nich není schopna ten text interpretovat. Těch, co byly osloveny. Ale jsme zase nejlepší v rámci vyhledávání. Což je jasné, protože sedíme na internetu, na Googlu, na YouTubu a vyhledáváme si. Ale já si myslím, že o tom to vzdělávání není. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, a dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Větrovský. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím pár poznámek k předložené strategii jako člověk, který ze školství pochází a je z učitelské rodiny. První otázka, na kterou bych chtěl znát odpověď od pana ministra, je, jaký bude postoj k venkovskému školství. Tedy ke školám málotřídním, případně ke školám plně organizovaným, které nesplňují požadovaný průměr žáků na třídu. Jsou to takové ty školy, které mají 9 tříd a mají třeba 120 žáků a města a obce jsou povinny na ně doplácet ty chybějící žáky. A tím se obce dostávají do svízelné situace, protože v podstatě doplácejí na mzdy učitelů, ale nejsou schopny samy dalšího rozvoje.

To je první věc. Druhá věc, která mě v té strategii zaujala, je, že se píše, že více než 44 % učitelů je starších 49 let. To znamená, věková struktura je taková, jaká je. Já bych se chtěl zeptat, zda ministerstvo připravuje nějaké programy, jak motivovat absolventy pedagogických fakult či jiných učitelských fakult k nástupu do škol, aby skutečně mladí lidé do těch škol nastupovali.

Třetí záležitostí, na kterou bych se chtěl zeptat, nebo bych ji chtěl zmínit, je, ve strategii se píše, že se sníží administrativní náročnost pro školy a školská zařízení. Chtěl bych se zeptat, v čem konkrétně? Jestli existuje nějaká představa o tom, které agendy by se měly vypustit, které jsou zbytné a které tedy můžeme ve školství postrádat.

A na závěr poslední otázka, nebo možná spíš poznámka. Vím, že v uplynulé době došlo k poměrně značnému vynaložení finančních prostředků na tvorbu místních akčních plánů, krajských akčních plánů a všech těchto strategiích, které jsou v regionech. Já bych se chtěl zeptat, zda při té strategii, kterou jste vytvářeli, se vycházelo z těchto dokumentů? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní pan 1. místopředseda Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré odpoledne, dámy a pánové. Hodně bylo řečeno, nebudu to příliš rozšiřovat. Přesto si dovolím pár poznámek. Možná dotaz na všechny. Tušíte, kolik bylo ministrů školství od roku 1990? Jednadvacet, prosím. Jednadvacet ministrů školství, to není dlouhá průměrná funkční doba jednoho ministra. Pan ministr ten průměr dost myslím přesahuje už. Už přesluhuje, ano, a já si myslím, že to je především proto, že ministerstvo pod současným vedením postupuje správným směrem.

Nepochybně správným směrem, tak, jak to odpovídá trendům ve vzdělávání, jak to odpovídá době, jak to odpovídá potřebě dětí a potřebě společnosti.

Takže z toho pohledu samozřejmě je nutno konstatovat, že dlouhodobý záměr, o kterém tady teď mluvíme, přestože už je rok 2020, tak se bavíme o dlouhodobém záměru od roku 2019, je cesta správným směrem. Daleko správnějším směrem je ta Strategie 2030, kde už je to řečeno všechno naplno.

Samozřejmě že hlavní úkoly jsou jasné. Ono se to velice často smrskne na debatu o platech učitelů, všechny problémy ve školství, což ani zdaleka není pravda, ale pan ministr tady zmínil i další věci. Já jenom si dovolím jednu poznámku k tomu, co říkal pan senátor Větrovský, když se ptal, jaké jsou kroky ke snížení administrativy na školách. Nejsou žádné. Prostě ta škola dnes je tolik vtlačena do reality, že musí plnit mnoho funkcí. Problém není tedy to, že by tam byly věci, které by tam nepatřily, ty tam prostě musí být. Některé schvalujeme i my, jako jsou věci kolem GDPR a tak dále, a na té škole nejsou lidé, kteří by je dělali.

Normální škola má ředitele, jednoho zástupce a jednu hospodářku. Kdo všechno má administrativu dělat je zřejmé a jasné. Pak se nedivme, že o místa ředitelů není téměř žádný zájem. My o ně moc nepečujeme a podle toho to vypadá. A škola bez ředitele, který má jasnou vizi a který má dost prostoru tu vizi prosadit, tak samozřejmě je velmi průměrná, řekněme eufemisticky.

To, co mě ovšem zajímá v současné době daleko nejvíc je otázka mateřských škol. O tom se téměř vůbec nemluví, ale problémy, které jsou v mateřských školách... Nemluví se o tom na veřejnosti, paní senátorka se na mě tak usmívá, jestli to myslím vážně, že se o tom nemluví. Možná, že se o tom mluví na mateřských školách a u zřizovatelů, ale nemluví se o tom moc na veřejnosti. Tam ta situace troufnu si říct se začíná blížit lehce katastrofě. Naplněnost tříd, pracovní doba učitelek, nepřekrývání učitelek. Ony nemají čas si ani dojít v podstatě na záchod. Ředitelky jsou zatíženy vysokou pedagogickou povinností. Zápisy do školek, které se v minulém období posunuly až do dubna, do května, takže ještě v září maminky nevědí, jestli jejich děti budou do školky přijaty v místech, kde je naplněnost veliká, a tak dál.

Problémů je hodně, málo se o nich mluví. A tam si myslím, že se skrývá velký problém na to nejbližší období. Na ty další roky čtyři osm let dál, to je všechno pojmenováno, ale tady ten problém je potřeba řešit teď hned. Takže samozřejmě podporuji ten dlouhodobý záměr, souhlasím s ním. Beru ho na vědomí, ale měli bychom skutečně hodně rychle některé problémy řešit a udělat konkrétní opatření. Protože setrvačnost v oblasti vzdělávání je veliká a jestli nezačneme hned s něčím, tak to budeme pořád odkládat a budeme se dostávat dál a dál do problémů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám jenom jednu řekněme obecnou připomínku k tomuto materiálu. A to, že jsme si mohli minulý nebo předminulý týden všichni přečíst na serverech s negativním nádechem jednu zprávu, která byla o tom, že některé fakulty vyřazují studenty, neboli nemohou dostudovat. To znamená školy, na kterých vlastně nemůžete dobře a lehce a snadno dostudovat.

A já jsem to osobně bral jako ohromnou zprávu konečné změny českého školství, že budeme dbát na kvalitu, a ne na kvantitu papírů, kterou vydáváme těm, že absolvovali nějakou školu, a přitom nemusí nic umět, a že se to obrací. Tak to je jediná podpora, pane ministře. Nevím, za kým měl směřovat ten téměř negativní nástin názvu toho článku. Jestli tím mířili na vás, na ministerstvo, nebo na ty školy, které tam byly uvedeny, ale já si myslím, že dlouhodobý záměr vzdělávání, který tady projednáváme, tak má přesně k tomu směřovat. Abychom měli studentů klidně méně, dejme na to stejné peníze na menší počet studentů, ale ať jsou kvalitní. Ať jsou také kvalitní školy a kvalitní učitelé.

Takže ten trend, který byl naznačen jako negativní, já považuji za výsostně pozitivní. A toto by měl být náš dlouhodobý záměr, který je samozřejmě potom rozpracováván do jednotlivých částí, které se ale tak, jak jsme si přečetli tento dlouhodobý záměr, on se může realizovat tak, nebo přesně na druhou stranu. Může to dopadnout tak, jak to teď dopadá, což všichni kritizujeme, nebo tady budou první signály, vlaštovky toho, co jsem teď zmínil. To znamená, konečně jsou tady školy, které si uvědomily, že chtějí, aby jejich studenti byli kvalitní.

A to samozřejmě souvisí hlavně s tím, ne s nějakým uvědoměním, ale souvisí to hlavně s tím, jakou formou školy financujeme. Jestli budou odměňovány tak, jak to bývalo, anebo nastavíme novou formu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní je do rozpravy připravena paní senátorka Jaromíra Vítková. Vy máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážení kolegové a kolegyně, co se týká dokumentu, který máme dnes na jednání, já ho podporuji. A vyplývá to i z mé zkušenosti

s Výroční zprávou České školní inspekce. Tam je řada opatření na mnoho a mnoho problematik ve školství. Ať už jde o předškolní nebo vysoké.

Já sama bych se chtěla ale vyjádřit ke zmíněným mateřským školám a k předškolnímu vzdělávání, protože to si opravdu zaslouží naši pozornost. A je potřeba říct, že se nejedná jenom o mateřské školy, ale jedná se i o takzvané dětské skupiny. Co se týká mateřských škol a jejich problematiky, tak jsme se usnesli na výboru pro vzdělávání, že 31. března uskutečníme kulatý stůl. A tímto bych vás na toto jednání i ráda pozvala.

Věřím tomu, že pozvaní aktéři, budou to zástupci ministerstev a odborných institucí, ale připravuji i pozvánky pro mateřské školy, ředitelky, pro jejich zřizovatele, takže věřím tomu, že se to tam důkladně projedná. Proto jsem se usmála. Děkuji za slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko, a s dovolením se teď přihlásím do rozpravy také, poprosím kolegu o řízení, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Prosím, paní senátorko, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Přece jenom školství se nás hluboce dotýká, je to dlouhodobá záležitost, která nepřinese výsledky hned, zato problémy, kdy se rojí, tak mohou být pro mnohé ministry smrtonosné. A také byly, takový ten dlouhý výčet, ale pan ministr nám drží, tak to bude možná tím, že dobře běhá.

Já bych chtěla jenom podtrhnout to, že vnímám velmi pozitivně, že v tomto dlouhodobém záměru bude kladen důraz i na klíčové kompetence týkající se hodnotové orientace žáků a jejich společenských postojů. A je to vzdělávání zejména pro demokracii a občanskou společnost.

Ono to není fráze, ono je to velmi důležité. A je to s akcentem, se zaměřením na mezigenerační dialog či pomoc potřebným. A nejedná se jenom o hodnoty a postoje, ale také o budování občanské gramotnosti. A to si myslím, že dnešní dospělá populace chytá někde v letu a chybí nám to velmi. Tady vidím klíčový problém budoucího školství.

Za zmínku také stojí to, co už tady zaznělo, problém s atraktivitou učitelského povolání, protože to nejsou jenom zmiňované peníze, ale je to vůbec motivace kantorů a hlavně podle čísel, my máme jeden z nejvíce stárnoucích sborů učitelů ze zemí OECD. Zvýšit atraktivitu učitelského vzdělávání už asi opět musíme vzít globálně, že se zamýšlíme nad tím, jak jsou naši mladí budoucí pedagogové vzděláváni, podle čeho si vůbec vybírají, aby šli studovat na učitele. A je to opět běh na dlouhou míli. Pokud chceme, aby se nám ve školách moderně učilo, musíme tam mít mladé vzdělané lidi, a samozřejmě s veškerou úctou k těm, co teď drží štafetu.

To, co podtrhuji a co ukazují výzkumy, je, že děti z horších sociálních poměrů mají stále podstatně horší pravděpodobnost na dobré vzdělávání. To znamená, že současné vzdělávání nám posiluje sociální nerovnost. A když to srovnáme s jinými zeměmi, které jsou v žebříčku evropského hodnocení na vysokém stupni, tak závislost úspěchu ve vzdělání na sociálním původu, například tolik nezaznamenávají ve Finsku, Estonsku a v Polsku. A myslím si, že to je také dlouhodobě vřed v našem školství.

A o čem se chci ještě zmínit, je to, co dnešní společnost rozděluje. Jenom, když člověk toto slovo vysloví, tak už aby se pomalu skrýval. Dokument na přesných datech potvrzuje, že v České republice nedochází k plošné inkluzi a k rušení speciálních škol, jak se často na veřejnosti říká, jak je prezentováno odpůrci vzdělávání.

Pro lepší fungování inkluze, která nás obklopuje, je potřeba výrazně zkvalitnit a navýšit metodickou podporu žáků se sociálními potřebami ze strany školských poradenských zařízení, zvyšovat počet školských poradenských pracovišť na školách atd. A pan ministr samozřejmě ví, kam tím mířím, protože je to i o dalším rozpočtu.

A teď možná jednu pozitivní zprávu. Možná, že jste si toho v médiích všimli. Jsem docela ráda, i když zpráva pana ministra otálela několik měsíců a že jste s ní přišel právě dneska, protože my jsme tady kantoři, lékaři, starostové, prostě školství rozumí každý, neboť jím prošel, viďte, poradit si umíme teď hned, tak mám velkou radost, že to přineslo krásnou společnou aktivitu, velmi hlubokou, která vychází z toho, že 32 % žáků – nejvíce u nás ze zemí OECD – chodí nerado do školy, že 50 % učitelů vykazuje příznaky vyhoření, že 30 % času mohou ředitelé škol věnovat pedagogickému vedení školy, atd. Tudíž aktivita, o které chci hovořit, se nazývá nadační fond Eduzměna. Je to unikátní projekt, který si klade za cíl zásadním způsobem zkvalitnit úroveň vzdělávání ve vybraném regionu České republiky, chce se zaměřit na všechny účastníky vzdělávacího procesu – děti, rodiče, učitele, ředitele i zřizovatele. A za tím účelem se spojili zástupci soukromého, neziskového a státního sektoru, kteří velmi podrobně připravili projekt, který pomůže nastartovat změnu ve vzdělávání a po celou dobu ji bude podporovat, monitorovat a vyhodnocovat.

Unikátní je i propojení čtyř velkých nadací, které celý projekt podporují a jsou ochotny investovat stovky milionů korun a další stovky milionů korun ještě získat od dalších dárců. Tyto finance budou investovány do včera vybraného regionu. A já se dívám na kolegu, ale teď ho nevidím, on tady ani není, jestli to ví, protože to je náš pan senátor z Kutné Hory, je to region Kutnohorska.

A já jsem si tuto vsuvku nepřipravila proto, abych pana ministra šokovala, protože pan ministr se účastní jednání Eduzměny, podporuje ji. A v podstatě si myslím, že to, co nám tady dnes zdokumentoval, je vlastně v souladu s tím, jak Eduzměna na další vývoj našeho školství nahlíží. A neříkám nic nového, že pan ministr slíbil podporu celého svého ministerstva.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní místopředsedkyně. A protože vidím, že se do diskuse nikdo další do obecné rozpravy nehlásí, tak ji končím a prosím pana ministra, aby se k rozpravě vyjádřil, pokud samozřejmě chce.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji znovu za slovo. Dělal jsem si poznámky, s tím, že byly tam některé věci, které zazněly jako dotaz, ale některé věci byly řečeny jen tak do pléna, a přesto si myslím, že je dobré se u nich zastavit.

Shodnu se na tom, a ostatně i včerejší debata i následné debaty v Poslanecké sněmovně o tom, jestli maturita z matematiky má být povinná nebo má být zachována volba mezi matematikou a cizím jazykem. To znamená, nikdo neruší výuku matematiky, nikdo neruší volbu, možnost maturovat z matematiky. A zrcadlí se v tom slovíčku umí dobře matematiku, nebo má papír z maturitní zkoušky z matematiky. To znamená, je to o této zkoušce jako takové, o její povinnosti. Sama povinnost není to, co by naučilo studenty matematiku, pouze je, když si vezmu ještě obsah té zkoušky, tak se na ni připraví, ale stejně pak cestou využití matematického logického myšlení nepůjdou. To znamená benefit, který častokrát průmysl nebo technicky zaměřené vysoké školy od toho očekávají, z prostého důvodu nebude, protože žáci a studenti se připraví na něco, čeho se budou bát.

Mnohem zásadnější je proměnit výuku matematiky, ale ono se to týká v podstatě celého českého vzdělávacího systému, který dlouhou dobu byl podfinancován a i přes masivní investice v posledních letech, tak si myslím, že jsme pouze na začátku cesty, pokud všichni myslíme vážně to, že chceme jít vzdělanostní ekonomikou.

Co se týká debaty nad nastavením systému, který byl dlouhodobě nastaven na to – dostat dobrou známku, a ne se něco naučit, tak ona ta povaha je v hlavních tezích, což externí skupina dala jako svůj vstup ministerstvu a my teď máme připravit Strategii 2030+ jako finální dokument, který bude vycházet z hlavních tezí, tak je asi důležitější a lepší formativní hodnocení a poskytování, ale ne na konci roku, aby tam byl elaborát, ale stálé zpětné vazby.

Když použiji příměr, a každý z nás, kdo sportoval, tak ví, že pokud by doběhl nebo dohrál fotbalista zápas, tak když mi někdo řekne, je to dvojka, je to super, a nevíte, jestli se máte zlepšit v obraně, v útoku, jestli dobře kopete pravou nebo levou. Ale ano, pro novinářskou zkratku, že záložník za toto ligové kolo dostal devítku, je to fajn, podíváte se rychle do novin. Myslím si, že v případě vzdělávacího kontinuálního procesu, kterému se věnujeme v povinné školní docházce 10 let, když vezmu první povinný předškolní rok a 9 roků základky, tak by neměl být fotbalovým zápasem, stručným shrnutím na konci ligového kola, ale protože s tím člověkem pracujete, měl by dostávat, a jsem rád, že spousta učitelů to dělá, okamžitou zpětnou vazbu, kde dělá chyby. Souhlasím tedy i s rčením, že jenom na chybách se posouvá dál. A jestli něco brzdí podle mého osobního názoru – nesouvisí to s tímto dokumentem, ale berte to jako můj osobní názor – jestli něco brzdí sebevědomí české společnosti, tak je to strach udělat chybu, protože jsme k tomu – a já jsem už ta generace, která školstvím prošla v době, kdy skutečně jste se nehlásil ve chvíli, kdy jste nevěděl, nebo jste si nebyl stoprocentně jistý, protože jste nechtěl říct chybnou odpověď, neboť chybná odpověď rovnalo se nevím, případně nějaký posměch, případně něco takového – už se nehlas, ty to nevíš. Koncept je skutečně o tom, abychom se svůj názor nebáli říct, ale to je trošku hlubší problém.

Myslím si, že se nedá vyřešit nějak direktivně, byť je to českou společností dlouhodobě prorostlé. Ale musíme to zkusit pozitivně změnit přes vzdělávací soustavu. Co se týká víceletých gymnázií, tak hlavní teze, nikoliv tento dokument, ale hlavní teze, které dostalo ministerstvo od externí expertní skupiny, tak mluví skutečně o tom, že ty systémy, které jsou úspěšné, tak neprovádějí tu včasnou selektivitu, to znamená, že nerozčleňují v 5. třídě děti na to, které jsou dobré, které nejsou dobré, anebo mají být více úspěšné. A třeba Finsko víceletá gymnázia zrušilo. Ale v českých podmínkách víceletá gymnázia tady máme, v tuto chvíli měly by plnit funkci skutečně těch výběrových škol a je nutné si přiznat, že jsou místa, kde to nejsou školy výběrové. Tam, kde narazíte, a na naší lokální úrovni se s tím určitě potkáváte, že ze 3 tříd základní školy se vygeneruje jedna třída místního osmiletého gymnázia, tak se nebavíme o tom původním záměru, že na tyto výběrové školy mělo směřovat 5 % nejnadanějších žáků. Bavíme se o tom, že tam máte 1/3 těch, kteří jsou v tom daném regionu v danou chvíli dostupní. To asi není ten směr, kterým bychom se měli vydávat. Ale, a tady dodávám, že mám jiný názor, nemá externí expertní skupina, že z mého pohledu jsme na začátku cesty narovnávání podmínek v celém vzdělávacím systému. A bez toho, že bychom výrazně zvedli kvalitu celé vzdělávací soustavu, podporu na základních školách a extrémně na druhém stupni základních škol, tak nemá smysl se vůbec bavit o omezování kapacity víceletých gymnázií. Protože v tuto chvíli je to jasná cesta, a zaznělo to tady a je to potřeba si přiznat, ti rodiče jsou extrémně motivováni to dítě vyvést z té standardní vzdělávací cesty. Až budeme schopni nabídnout kvalitu všude stejnou, já jsem mluvil o těch rozdílech ve svém úvodním slově, až bude jistota, že ať dítě máte v kterékoliv škole České republiky, tak se mu dostává víceméně stejného vzdělání, tak se můžeme bavit o tom, že se víceletá gymnázia omezí a možná jako hudba budoucnosti někdy v budoucnu zruší, protože nebudou potřeba. Nikoliv direktivním zásahem s vrchu. A pak si můžeme říct, že jsme konečně dohnali to bájné a vzývané Finsko. Co se týká prodloužení školní docházky z 15 na 18 let, co zaznělo, tak já jsem se proti tomu ohradil vůči MPSV, protože si skutečně nemyslím, že lékem na asi 1000 dětí, které se objeví na úřadech práce bez dokončené základního vzdělání, respektive s ukončeným, ale po 15. roku právě, tak natažením té lhůty na 18 let skutečně ty sociální návyky a tyhle problémy nezměníme. Tvrdá data ze zahraničích studií ukazují, že pokud někde chcete provést tu změnu, tak se má provádět ale na předškolním vzdělávání. To znamená tím, že dokážete nabídnout na určitou dobu vlastně prostor, kde se to dítě naučí návykům, kde se naučí učit, kde se dostane mezi ostatní děti a ta rodina je třeba motivovaná v některých zemích jenom tím, že tam to dítě dostane najíst, dostane se mu péče a je tam světlo, teplo a jsou tam ostatní děti. To znamená vyřešením mezi 15. 18. rokem věku, nafouknutím té hranice skutečně pouze zveličíme problém na základních školách. A nabízí se ten vtip, že proč se všichni bojí, ale já ho tady nebudu říkat, ale proč se všichni bojí někoho ze 3. třídy? Protože má otce v 8. Tak tady jsme docela blízko toho, aby tento byrokratický krok nepřinesl nic, pouze problémy na základní školy. Pokud se bavíme o těch problémech předčasných odchodů do zaměstnání, já je samozřejmě také vnímám, ale řešení neleží na tom, že posuneme povinnou školní docházku na 18 let věku, ale leží v terénní práci na úrovni těch rodin. A pokud se máme o něčem bavit, tak o tom, abychom co nejrychleji nabídli těm rodinám to, že se o dítě postará a získá nějaké návyky v předškolním vzdělávání. Ale to je samostatná výzva a nesouvisí s povinnou školní docházkou a skutečně tento návrh, dle mého názoru, nepřináší do toho systému vůbec nic dobrého. Co se týká postoje k malotřídním školám, tak bylo by líbivé, kdybych samozřejmě řekl, že budou extrémně podporovány malotřídky, ale pojďme si přiznat, jak to je v České republice. A ten postoj ministerstva se nemění, zůstává stejný a myslím si, že je velmi logický. Malotřídky jsou financovány skutečně tak, že je rozhodnutím té dané obce, jestli tam tu školu chce mít nebo nechce mít, ale věděla hned od samého počátku, že se na to váže nutnost dofinancování jejího provozu. Když si vezmete, a podíval bych se na to s optikou toho, co jsem na vysoké škole učil, to znamená veřejných financí a veřejné správy, tak Česká republika se vyznačuje velikým počtem malých obcí a také se vyznačuje velikým počtem škol. Z pohledu veřejných financí a veřejné správy se také můžeme bavit o tom, kde je efektivní výkon té veřejné správy, jaká je optimální velikost té obce, aby to bylo dostupné občanům, ale aby to také bylo efektivní z pohledu ne ekonomického pouze, ale také z pohledu toho, že máte zastupitelnost výuky a další věci. To znamená u těch malotřídek i změnou financování, ke které teď dochází, tak nedochází ke změně, že by si pohoršili, ale ani polepšili. A samozřejmě jsem toho názoru, že bychom spíše měli směřovat k tomu, že dostupnost mateřských škol je specifické téma, to je logické, že se ty mateřské školy nacházejí co nejblíže těm rodinám, totéž platí pro první stupeň základních škol, ale v případě druhých stupňů základních škol už se bavme o svazkových školách, bavme se o tom, že ty obce spolu spolupracují a že tyto typy svazků by měly být zvýhodňovány. Protože je to samozřejmě i z pohledu kvality výuky i z pohledu ekonomického je ta varianta výhodnější. A samozřejmě vždycky tam musí být ten atribut toho, aby to samozřejmě bylo dostupné těm rodinám. Tedy je to o nějaké efektivní a optimální síti škol v České republice. Co se týká věkové struktury, tak to šetření jsme udělali my společně s řediteli škol, když jsme je požádali o aktuální data. Nejenom jaká ta situace je, ale jak se bude vyvíjet. To znamená v únoru minulého roku jsme dostali konkrétní informace přímo ze škol. Jaká je věková struktura, jaký očekávají ředitelé vývoj. Ta situace, a není v tom namočena jenom Česká republika, ale ta situace skutečně není dobrá. Ty kroky ke zvyšování atraktivity učitelského povolání souvisí v první řadě s financemi, ano, ale nejenom. Já jsem tady mluvil také o podpoře učitelů, to znamená ta motivace proč by někdo měl nastupovat z pedagogických fakult, tak je lemována samozřejmě atraktivitou povolání přes peníze, proto masivně přidáváme a budeme přidávat i v letošním a příštím roce. Ale zároveň také, a ten zákon o pedagogických pracovnících, který teď máme ve sněmovně, mluví o tom, že chceme otevřít sekundární kanál. Pokud tvrdíme, že pedagogickým lídrem, a já myslím, že na tom se shodneme, že pedagogickým lídrem má být ředitel školy, tak z druhého šetření ukazuje, respektive z tohoto šetření, ale druhé sady se ukazuje, že jsou kraje, kde přes 10 % výuky je zabezpečováno nekvalifikovanými pedagogy. To jsou pedagogové, kteří působí na výjimku. Myslím si, že má smysl, zvlášť při tom, že jsou dneska lidé, kteří mají vysokoškolské vzdělání a chtějí učit, otevřít ten systém i lidem, kteří nemají v tu danou chvíli pedagogické vzdělání, ale ten kdo rozhoduje a toho člověka nebere tedy na výjimku, ale vzal by na období 3 let, respektive v období 3 let by si musel dodělat doplňující pedagogické studium, a zároveň, a to je to o té motivaci, proč by to měl dělat, chceme školám poskytnout na období 2 let, na takzvané adaptační období, prostředky nejenom na dovzdělání toho pedagoga, který nastoupil, ale zároveň i prostředky na uvádějícího učitele. Tedy někoho, kdo se bude tomu novici věnovat. V kombinaci s podporou, která se váže k rámcovým vzdělávacím programům, by to mohlo, a pevně věřím, že se to tak také stane, vytvořit ten správný mix k tomu, aby větší procento studentů pedagogických fakult nastupovalo do praxe. Informace přímo z pedagogických fakult hovoří o tom, že ta tristní situace, kdy tam nastupoval pouze každý druhý, tak se zlepšila, ale přesto i díky tomu, že budou odcházet do důchodu populačně silnější ročníky, tak je podle mého názoru nutné tu situaci řešit takto systémově, jak jsem před chvilkou říkal.

Co se týká administrativní náročnosti, které agendy jsou zbytné? My jsme si nechali udělat nebo požádali jsme ředitele, aby nám také řekli, jaké je to portfolio těch administrativních úkolů, které činí, protože jsme vycházeli z hypotézy, že ne vše, co ředitelé škol dělají, přímo souvisí s tím, že by jim to nakázalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Tato hypotéza se ukázala jako správná.

To znamená když se podíváte, tak něco, co může ministerstvo přímo ovlivnit, tak tvoří nikoliv malý, ale zase ne zásadní výsek té agendy ředitele školy. Protože on je zároveň i hospodář, jsou tam hygienické předpisy, je tam bezpečnost práce, je tam řada dalších věcí. To znamená, toto nemá Ministerstvo školství v přímé gesci. A nabízí se to, co říkal pan senátor Růžička, podpořit školy v tom, aby to nemusel dělat přímo ten ředitel. Proto také ve změně financování pro letošní rok se nenavyšovaly pouze platy nepedagogických pracovníků, ale rovněž ten objem přidělených míst na nepedagogickou činnost. Zjednodušeně řečeno, aby u té agendy, kterou, když už ji nemůžeme zrušit a ten formulář zlikvidovat, neb nám to nepřísluší, tak je povinností ministerstva pokusit se sehnat prostředky na to, aby to ten ředitel mohl ze sebe skopnout, aby měl čas být tím pedagogickým lídrem. A tu činnost za něj mohl dělat někdo jiný. V případě malotřídek nebo malých škol se také nabízí do budoucna, chceme se o tom bavit i na půdorysu strategie 2030+, samozřejmě i to, aby se těch rolí, které v tuto chvíli přenesli zřizovatelé díky právní subjektivitě škol na ty školy samotné, tak aby jim odlevili samotní zřizovatelé. Je v jejich zájmu, aby tam tu školu měli, ostatně takto to deklarují oni sami. A ty menší školy skutečně nedisponují tou personální kapacitou. My jim ty prostředky pošleme a oni toho člověka neseženou na to, aby zabezpečovaly všechny věci. To znamenání, nabízí se, aby na úrovni některých menších měst třeba ta agenda hospodářská, ekonomická byla agendou sdílenou, kterou zabezpečuje ten zřizovatel a neklade ji na bedra těch ředitelů.

Co se týká administrativní náročnosti, která jde za námi jako za ministerstvem, tak já pevně věřím, že zavedení resortního informačního systému, což by mělo proběhnout do konce roku 2023, tak by mělo zabezpečit, že skutečně nebude ministerstvo ani žádná z jeho přímo řízených organizací vyžadovat duplicitně nějaký dokument, respektive že ten způsob té komunikace se výrazně zjednoduší. Co se týká mateřských škol, tak jsem rád, že to tady zaznělo, protože ta situace v mateřských školách, o tom tématu se tolik nemluví a já jsem před chvilkou říkal, že tam je ale možná jádro úspěchu některých zemí. I sami Estonci, kteří teď uspěli v šetření PISA, tak říkají, že těžiště úspěchu není v pouhé digitalizaci, ale také v tom, že masivně podporují předškolní vzdělávání. U mateřských škol toho problému jsme si vědomi. Já teď řeknu makročíslo a hned ho doplním. V tuto chvíli díky investicím do mateřských škol jsou kapacity míst přes 400 tisíc. V mateřských školách je 364 tisíc dětí. Takže z globální o pohledu je naplněno z 91 %. To čemu ale čelíme, tak je spjato spíš se suburbanizací a těmito záležitostmi v oblasti velikých měst a určitých lokalit, kde skutečně spádově se nedostává kapacit v nových výstavbách, anebo v místech, kde vznikly nějaké podniky, závody. To samozřejmě je nutné řešit a ostatně i proto se opakovaně navyšovaly prostředky na Ministerstvu pro místní rozvoj v Iropácké výzvě, která směřovala ke kapacitám mateřským škol a byly tam přesměrovány vysoké prostředky v řádu miliard korun nad rámec té původní výzvy, aby se podařilo v těchto oblastech, kde ten převis poptávky nad nabídkou těch míst je, aby se to podařilo vyřešit. Z pohledu struktury, která nám chodí do mateřských škol, tak je nutno si přiznat, že povinnost zajistit má zřizovatel. Tedy ta povinnost je na oblasti obcí. Ta podpora ze státu je důležitá, pomáhá, ale primární povinnost zajistit od 3. let věku, a bylo v zákoně dokonce chvilku od 2 let pokud si dobře pamatujete, což vyvolávalo ty potíže s tím, jestli dvouleté děti automaticky mohou býti součástí toho kolektivu v mateřské škole, protože tam jsou jiné hygienické standardy a tak dále. Tak ta povinnost je od 3 let. A nutno přiznat, že zřizovatel by se jí neměl žádným způsobem zříkat. A už v tuto chvíli ale v mateřských školách je 45 000 netříletých. To znamená tam, kde ty kapacity byly, tak ti zřizovatelé tam pouští i mladší děti, ale samozřejmě jsou určitá místa v České republice, kde nejsou přijati ještě tříletí. To jsou ta místa, kde ta kapacita není a kam se to v tuto chvíli přesunulo díky nějaké divoké výstavbě v obcích, které předtím měly 1000 obyvatel, teď budou mít 3000, a ještě se tam nastěhovaly mladé rodiny. I to je důvod proč, a teď se dotknu a využiji ten prostor k tomu, abych řekl svůj postoj k dětským skupinám, Ministerstvo školství nezpochybňuji roli dětských skupin, ale v péči o děti od 0 do 3 let věku. Protože zatímco tady se bavíme o péči o ty děti, tak na úrovni mateřských škol se bavíme i o vzdělávání. Takže ten původní návrh a pilotování dětských skupin, že jsou tu od 0 do 6, tak nedává z mého pohledu smysl. Zvlášť, když jsme před nedávnem, před několika lety schválili v legislativě, že je povinný poslední rok předškolního vzdělávání. To znamená, všechny děti, pokud nemají individuální vzdělávání, mají od 5 do 6 chodit do mateřských škol. To je při věkové kohortě 110 tisíc dětí a kapacitě 401 tisíc míst je jasné, že kdo chce, tak do mateřské školy to místo dostane od 5 do 6 let věku. Nedává tedy smysl, abychom tady drželi paralelní systém dětské skupiny, když tvrdíme, a myslím, že jsme tím byli vždycky vyhlášení, že máme kvalitní předškolní vzdělávání. Sám jsem říkal, že se můžete potkat, a vy jako senátoři ve svých oborech se asi potkáváte s tím, že někdo řekne, ale naše dítě se nedostalo. A těch 30 tisíc tříletých se nedostalo. Když jsem si dělal detailnější analýzu, tak přes 20 tisíc žádostí jsou žádosti nespádových dětí. Ten systém je postaven na tom, že máte spádovost a do té školky to dítě patří. A samozřejmě ve chvíli, když použiji příklad od nás z Brna, ve chvíli, kdy bydlíte v Rajhradě, tam máte nárok na místo ve školce, ale chcete to dítě zavést a míst ho ve školce v Modřicích, kde pracujete, tak je logické, že tam dáte trochu přihlášku. Ale pokud tam není kapacita, tak je to zamítnuto. Ale neznamená to, že v místě svého bydliště ta kapacita není. Ale říkám, není to problém všech 30 tisíc dětí. A proto jsme šli na kompromis, že může být překryv mezi dětskou skupinou a mateřskou školou tak, aby děti v dětských skupinách, kde je to rychlejší, to zavržení může být jako do nedokončených 4 let věku. Protože skutečně jsou místa, kde ten přetlak v tuto chvíli není vyřešen. Tak to je postoj Ministerstva školství neb myslím, že toto téma se nám stejně bude vracet. To pozitivní k mateřským školám není jen to, že se teď masivně poslední dobou investuje do kapacity mateřských škol a ta kapacita se zvedla, ale zároveň přesně to, co tady bylo zmiňováno, ten překryv, respektive nepřekryv, tak je konečně zapracován a je hrazen. A méně číslech z minulého roku, kdy jsme udělali rozvojový program právě na hrazení překryvu v mateřských školách v rozsahu alespoň 2,5 hodiny, tak došlo skutečně i k tomu, že se navýšil počet učitelek v mateřských školách. A to číslo tu teď nemám, myslím si, že to bylo 1100, ale můžu ho zjistit. A zaplať pánbůh došlo konečně ke snížení počtu dětí na jednu vychovatelku v mateřské škole, kde jsme někde nad 12, protože samozřejmě není tajemstvím, že sice 24 dětí má být v té jedné třídě, a na výjimku 28, ale všichni, když to bylo financované všichni, ale dost ze zřizovatelů tlačilo na ty mateřské školy, aby to nacpali po výjimkovou kapacitu, ta byla 28. To znamená my jsme se mohli blížit až 14. To naštěstí nebylo, ale myslím si, že jsme tady na dobré cestě, ale souhlasím s tím, že jste to téma zvedli, protože je to téma důležité. A ta podpora do této oblasti musí dále pokračovat.

Noticka ke studijní neúspěšnosti v případě vysokých škol. My jsme, co se týká studijní neúspěšnosti, tak by to asi nemělo být tak, že nebude vůbec sledována, proto jsme také na Ministerstvu školství zavedli ten dropout nebo studijní neúspěšnost jako parametr sledování a financování, ale s tím, že naprosto respektujeme, že třeba technické univerzity v tom prváku mají to síto. To znamenají přijímají a pak se určité části na těch filtračních předmětech nebo se ti mladí lidé tam rozhlížejí a vyberou si potom nějaký jiný vzdělávací směr. OK, ale když vezmu studijní neúspěšnost, a také myslím, že je to článek ze včerejška, že ti studenti selhávají, respektive nedokončí těsně před závěrečnými zkouškami, tak už z mého pohledu není problémem ministerstva, to je problémem té školy. Protože pokud škola neodhadla za 3 roky, že ten člověk, teď se bavím o nějaké masivní neúspěšnosti, neodhadla, že ten člověk jako nemá potenciál a nepustí ho přes závěrečky v míře třeba 10, 12 %, tak je to na vnitřní analýzu, ale nikoliv ministerstva, ale té vysoké školy jako celku.

A teď to důležité, my jsme si na problémy vysokého školství zadělali v letech masifikace českého školství, vzniku významného procenta soukromých škol, placení per capita na vysokých školách. Ale to už není pravda. My od roku 2015, kdy došlo ke zmražení rozpočtu, tak jsme dělali přesně to, co tady padlo, to znamená, chceme, aby vysoké školy měly možnost ne jít cestou co největších počtů studentů, ale cestou kvality. To znamená, v době, kdy se nyní zvyšovaly a zvyšují rozpočty vysokých škol na vzdělávací činnost, tak zároveň jsme netlačili na to a není financováno podle počtu studentů, dokonce jsme, protože 18 a 19 jsou dva nejslabší ročníky věkové, zvlášť těch devatenáctiletých, tak jsme umožnili, aby vysoká škola dvakrát po sobě o 10 procent nabrala méně lidí. Tím pádem ten podíl, nebo normativ na studenta, chcete-li, nebo podíl kantorů na jednoho studenta se snížil nebo mohl se snížit, pokud škola s tím pracovala, s touto filozofií, je to podle mého názoru významný přínos ke kvalitě vysoké školy. Ta neúspěšnost je sledována, ale samozřejmě je sledována ve vztahu k ostatním vysokým školám ve stejném segmentu. Takže ne hrušky, jablka, technické a humanitní, ale vždycky v tom konkrétním segmentu, který spojuje. To je, myslím, všechno, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane ministře, nyní prosím pana garančního zpravodaje, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování.

Senátor Jiří Drahoš:  Konstatuji, že v obecné rozpravě vystoupili 3 senátorky a 4 senátoři, konstatuji také, že pan ministr aspoň podle mě komentoval všechna témata, odpověděl na ty podstatné otázky.

Paní předsedající, nepadl zde jiný návrh než to, co navrhuje garanční výbor, který doporučuje Senátu vzít dlouhodobý záměr na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  O tom budeme hlasovat. Já děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování. Pustím znělku.

My budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Jiří Drahoš. V sále je přítomno 73 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 38. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 11 se z 75 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 69, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Já děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

My pokračujeme.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním

Tisk č. 175

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 175. Já nyní prosím a vítám pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, vítejte v Senátu, máte slovo, dobrý den.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dobrý den, dovolte mi, abych zde uvedl návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Předkládaný návrh zákona představuje právní úpravu, která odpovídá na dlouhodobý požadavek odborné i laické veřejnosti, kdy bylo poukazováno na to, že v současné době existuje nepříznivý právní stav, kdy český právní řád neobsahuje titul, právní titul, na základě kterého by se osoba, které vznikla újma na zdraví v důsledku povinného očkování, mohla úspěšně domoci odškodnění této újmy. Na toto bylo dlouhodobě upozorňováno ze strany veřejného ochránce práv, soudní soustavy atd. Proto tedy v tomto směru plníme určitý dluh vůči veřejnosti, kdy stát na jednu stranu stanoví povinnost se očkovat v zákoně o ochraně veřejného zdraví, je to tak správně bezesporu, na druhou stranu měl by také přijmout určitou odpovědnost v případě, že dojde k nějakým nežádoucím následkům, které nemůžeme někdy zcela stoprocentně vyloučit. Návrh zákona upravuje i nárok osoby blízké na náhradu újmy za její duševní útrapy při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví jí blízké osoby, jež podstoupila povinné očkování. Předložený návrh zákona stanovuje, že újmu na zdraví, která je důsledkem podstoupení povinného očkování, odčiní stát, reprezentovaný ministerstvem zdravotnictví, který uložil povinnost nechat se naočkovat a tím přispět k budování kolektivní imunity populace v ČR, která je samozřejmě významným předpokladem účinné prevence šíření infekčních nemocí a ochrany veřejného zdraví v ČR.

S ohledem na skutečnost, že se újma na zdraví jako důsledek podání očkovací látky zpravidla prokazuje velmi obtížně, návrh nevyžaduje vždy prokázání příčinné souvislosti, což je velmi důležité. Zakotvuje vyvratitelnou domněnku, z níž vyplývá, že pokud nastanou následky, které budou obsahem prováděcí vyhlášky, v čase v ní uvedené, kdy toto vychází z nějaké evidence based medicíny, ze studií, které poukazují na tuto možnost vyjmenovaných zdravotnických následků, není to nic úplně vymyšleného od zeleného stolu, tak taková daná újma bude považována za újmu způsobenou povinným očkováním, nebude nutné tedy prokazovat příčinnou souvislost. V ostatních případech, pokud nepůjde o ty následky vyjmenované v prováděcím právním předpise, tak v těchto případech, zda újma na zdraví byla způsobena povinným očkováním nebo nebyla, bude nutné toto standardně prokázat, prokázat onu příčinnou souvislost.

Základní pravidla odškodnění újmy na zdraví jsou stanovena v občanském zákoníku. Občanský zákoník se tak na tuto materii použije subsidiárně. V rámci projednávání tohoto návrhu na půdě Poslanecké sněmovny došlo ke změně návrhu zákona, pozměňovacím návrhem, jímž se upravovalo ustanovení § 2, vkládal se nový § 6. V § 2 došlo ke zúžení rozsahu náhrady újmy, z majetkové i nemajetkové újmy pouze na ztížení společenského uplatnění, tedy odškodnění jen trvalých následků povinného očkování, to znamená následků, které trvají více než jeden rok. Dále podle nového § 6 může ministerstvo zřídit pro posuzování komplikovanějších případů nezávislou, odbornou komisi jako poradní orgán.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, prosím, abych vás požádal o podporu tomuto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane ministře, vám, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 175/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení máte jako senátní tisk č. 175/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Kantor. Nyní ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Lumír Kantor:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, paní předsedající, zpravodajská zpráva k návrhu zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, větší část zazněla od pana ministra, tam opravdu se jedná o to, že to je zcela nový zákon, který stanoví podmínky, za kterých bude stát poskytovat osobě náhradu za újmu způsobenou povinným očkováním. Byl předložen sněmovně 3. dubna 2019. Druhé čtení bylo konáno 16. října 2019. Třetí čtení 27. listopadu 2019. Byl schválen zákon ve znění dvou pozměňovacích návrhů, které ve druhém čtení přednesla poslankyně Věra Adámková. Hlasovalo 179 poslanců ze 184 přítomných, nikdo nebyl proti.

Ohledně těch dalších věcí, které jsou v zákoně uveřejněny, je snad důležité znovu se zmínit o tom, že v případě nějakých nedorozumění nebo nějakých sporů rozhoduje nezávislá odborná komise, to byl ten jeden z pozměňovacích návrhů, potom ten závěr, potom jsme měli avizován pozměňovací návrh senátora Kantora a senátorky Miluše Horské, který rozsah náhrady újmy vrací do obsahově podobné podoby, v jaké jej původně předložila vláda. Ruší se tak změna přijatá Poslaneckou sněmovnou, která z náhrady újmy vyloučila bolestné a náhradu ušlého zisku. Pro přijetí pozměňovacího návrhu byl původně rozsah náhrady stejný, jako stanoví občanský zákoník, tak jak bylo řečeno, nicméně během té pouti Poslaneckou sněmovnou došlo k omezení, a to takovému, že náhrada újmy na zdraví podle občanského zákoníku tradičně zahrnuje bolestné a ztrátu za ztížení společenského uplatnění, v Poslanecké sněmovně z toho zůstala pouze náhrada za ztížení společenského uplatnění, bolestné bylo vyloučeno, a potom to byly náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, ty zůstaly dál v textu, ale zmizela z toho náhrada za ztrátu na výdělku. Takže bylo odepřeno bolestné a náhrada za ztrátu na výdělku. My se snažíme naším pozměňovacím návrhem, který tímto avizuji, vrátit věci do původního stavu, považujeme to za důležité.

VZSP se k tomuto pozměňovacímu návrhu jednoznačně a jednohlasně připojil. Ještě v tom pozměňovacím návrhu je důležité to, kdy byl přijat výborem, že přímo na místě se opravilo a ještě se zvýraznilo to, že se jedná o stavy, které jsou velmi závažné nebo zvlášť závažné ublížení na zdraví očkovaného, ostatní asi potom dál v debatě.

Ten závěr byl tedy takový, že se doporučuje přijmout, tedy vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacím návrhem Senátu, resp. výboru VZSP.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů, sledujte případnou další rozpravu a zaznamenávejte ji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Radek Sušil? Pane kolego, máte slovo.

Senátor Radek Sušil:  Dobrý den, dobré odpoledne všem, paní předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych vás seznámil s průběhem projednávání tohoto tisku v našem ÚPV na naší 17. schůzi 15. ledna. Chtěl bych říct, že vítám to, že se vyplňuje bílá mezera našeho právního řádu o tento institut odškodnění osob, které jsou poškozeny očkováním. Druhá věc, kterou bych chtěl poznamenat, tak že ÚPV vyhodnotil tento zákon jako ústavně konformní, který nenarušuje žádná ústavní práva poškozených nebo našich občanů, s tím, že se hlásím i k pozměňovacímu návrhu garančního výboru, který přijímá, s ním úplně souhlasím, protože vrací ten princip náhrady škody za ublížení na zdraví do původní verze Poslanecké sněmovně a ještě jej více upřesňuje.

Dovolte závěrem, abych vás seznámil s naším usnesením. Trošku nekoresponduje s tím, co jsem říkal, ale musím ho načíst, s tím, že výbor

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi mne, Radka Sušila,

III. pověřuje pana předsedu ÚPV, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, za vaši zprávu i za vaše avizo. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře, dovolte, abych se vyjádřil k předloženému zákonu. Já osobně jsem přesvědčen, že očkování je významným nástrojem prevence jednotlivce i nástrojem ochrany veřejného zdraví. Ovšem jak se ukazuje i na tom, že je zde předložen příslušný návrh zákona, některé vakcíny mohou skutečně vyvolat nežádoucí reakce. Pokud jde o vědecké studie zaměřené na vakcíny, je k dispozici řada studií, které sponzorují farmaceutické firmy, tyto studie prokazují bezpečnost vakcín pro děti krátce po narození a v dětství. Je to však jedna z kontroverzních záležitostí v současné medicíně, protože existují i studie, které dokazují, že vakcíny mohou způsobit vážné zdravotní problémy. Nejčastější tvrzení proti očkování jsou následujíc. Já jsem si vybral tři takové bodíky.

Zaprvé, očkování příliš zatěžuje nezralý imunitní systém. Zadruhé, očkovací látky obsahují toxické složky, které poškozují organismus. Zatřetí, očkování způsobuje například autismus. A existují v podstatě dva tábory lidí, kteří jsou o tom přesvědčeni, a ti, kteří to popírají. Ačkoliv sám jsem zastáncem očkování, nechci argumenty proti němu bagatelizovat.

Po právní stránce je třeba zdůraznit, že očkování dítěte nerozhoduje lékař, ale rodič. Pokud tedy rodič s očkováním nesouhlasí, nebo jej chce odložit či chce jinou než standardní vakcínu, lékař nemá žádný způsob, jak si očkování vynucovat. Je naprosto v pořádku, že děti, kterým povinné očkování přinese závažné zdravotní komplikace, se dočkají odškodnění. Osobně to plně podporuji, protože když stát vyžaduje povinnost, nemůže se přitom zbavovat zodpovědnosti. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, nyní se do rozpravy hlásí pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Já bych si dovolil jenom k tomu podotknout, ten autismus je prokázaný velkými studiemi, že ten vliv na to nemá, proto to, co se mu podsouvalo, byla to nesprávná studie, metodicky dělaná, už je to mnoho let, bohužel tato studie se dostala, nesprávná studie se dostala do veřejnosti, vyplynulo z toho mnoho komplikací. Ten lékař, který tu studii dělal, byl dokonce vyloučen z... Já myslím, že to byla anglická královská kolej, ale nejsem si úplně jistý. Královská lékařská kolej. To je jedna věc. Jenom bych k tomu ještě upřesnil to, že ta náhrada se očekává asi u osmi až deseti dětí nebo dospělých za rok.

Je to proto, že vycházíme z vyvratitelné domněnky, že bude zvláště závažné ublížení na zdraví. V případě například obrny paží, pažního pletence nervového nebo encefalitidy, čili zánětu mozku nebo chronickému zánětu kloubů. To jsou ty zvlášť závažné komplikace. Také nám k tomu vyhovuje to, abychom to zbytečně nerozšiřovali, tento konvolut nebo toto klubko, abychom ještě závažně nerozšiřovali nějakým způsobem, tak nám vyhovuje komise, která pak může schválit věci, které jsou případně sporné.

Ještě k tomu, abychom řekli, že třeba ta která věc v rámci vyvratitelné domněnky, která souvisí s očkováním, tak to musí vzniknout v určitém období, které je známo z odborné literatury po tom očkování. Čili když dojde za 14 dní ke komplikacím určitého typu, nebo za měsíc, tak už se to nedává do souvislostí.

K našemu pozměňovacímu návrhu bych si dovolil už jen přečíst v rámci podrobné rozpravy, ale my se s tím vracíme k původnímu návrhu vlády, protože tam to vložila legislativní rada vlády. Je to trošku nezvyklé, protože odškodnění se dělá opravdu v těchto čtyřech kategoriích, které jsem vyjmenoval. Nevšiml jsem si, že by v nějakém jiném oboru bylo odškodnění zúženo třeba jen na ztížení společenského uplatnění a bylo vynecháno bolestné. Pro váš klid mohu říci, že určitě bolestné by nebylo tak závažnou ekonomickou zátěží jako třeba snížení společenského uplatnění. To považuji za důležité.

A potom definice v paragrafu, že dojde-li následkem povinného očkování ke zvláště závažnému ublížení na zdraví očkovaného, to je opravdu pojistka pro to, abychom nemuseli řešit ty různé teploty, otoky atd. Vlastně lehké komplikace po očkování. Paní veřejná ochránkyně práv Šabatová poslala našemu výboru 15. 1. 2020 podpůrné stanovisko, kde píše, že je přesvědčena o tom, že návrh opět bezdůvodně zužuje nároky poškozených očkováním a jejich rodin, ten návrh z Poslanecké sněmovny. Stát by měl hradit celou újmu, a to jak materiální, tak nemateriální. Čili nevidíme důvod, proč by děti nebo postižení neměli dostat bolestné. To mi není pořád ještě jasné, z jakého důvodu k tomu došlo, nicméně fakt je takový, takže bych se přimlouval za to, abychom do textu vrátili to všechno, co tam patří a vrátili to Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

A teď jsem měl ještě jen drobnost. Mám to tam ve složkách, protože jsem nečekal tu debatu, ale pro zajímavost, je to kniha o nacistické říši během 2. světové války, a tam je docela seriózně popsáno, že k úvaze, ale teď nemířím na žádnou skupinu, ale jen pro zajímavost, že v rámci genocidy slovanského národa Hitler plánoval, že velmi významnou složkou by bylo zrušení očkování, aby to přispělo ke genocidě slovanských národů. To je jen taková zajímavost, chtěl jsem se podělit, že jsem to objevil nedávno. A avizuji tedy pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní má slovo pan senátor Jaroslav Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, já jsem skutečně nechtěl moc diskutovat, ale asi bude potřeba říci, k čemu tato novela je. Novela není o tom, jestli očkování je prospěšné nebo neprospěšné. Novela je o tom, že ministerstvo připravilo velmi rozumnou materii, která říká, že při jakýchkoli komplikacích, které při očkování nastanou včetně tzv. vyvratitelné domněnky. je možné odškodnění. O tom se tady bavíme, o ničem jiném.

Panu kolegovi Carbolovi prostřednictvím paní předsedající, jen několik čísel. Samozřejmě že jednotlivé vakcíny připravují firmy, stát je nepřipravuje v žádném případě, připravují to firmy. A firmy samozřejmě platí výzkum těchto vakcín, o tom není žádná. Na základě výzkumu se dělají obrovské celosvětové studie, kde se účastní desítky, stovky ordinací nebo dokonce nemocnic, které prověřují veškeré účinky včetně těch vedlejších a prochází to světovým tiskem, čili není důvodu nevěřit tomu nebo dávat do souvislosti, že když je to firemní, že je to něco škodlivého. Někdy je to takový trošičku rozhovor hluchých. Já si vzpomínám na jednu skeč, která byla při diskusi, která se týkala takového velmi populárního pořadu, který byl v Itálii, něco podobného, jako je Máte slovo u nás v televizi, kdy byla skupina odpůrců a skupina zastánců očkování. A ten hlavní vakcinolog, myslím, že se jmenoval Rainieri, italsky zařval, že Země je kulatá, benzín hoří a očkování je prospěšné. Takže já bych z toho vycházel, že to tak asi je.

Teď ta čísla. Čísla jsou taková, že při milionech vakcín, milion vakcín, které se podají v ČR, přichází závažná komplikace, která je popsaná v seznamu, v zákoně, to je těch 12 neurologických a revmatologických komplikací, 1-5 ročně. 1-5 na milion. Úmrtí za posledních 10 let nebylo nikde zaznamenáno, čili si troufám tvrdit jako lékař, že očkování je bezpečné. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a nyní má slovo paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, já zase z pozice dětského neurologa mám dennodenně v ordinacích maminky, které se mě ptají, zda očkovat, či neočkovat. Tak vždycky doporučuji očkovat, ano, jsem zastáncem základního očkovacího schematu. Nemám ráda očkování proti všemu a všem, jak já říkám. A tento zákon, který teď projednáváme, si myslím, že projednáváme, je potřebný. Je to opravdu o tom, aby byli odškodněni ti, kteří byli zvlášť závažné, to jsme tam právě doplnili, zvlášť závažné problémy po očkování, takže by skutečně ti lidé, kteří měli zvláště závažné potíže, měli právo být odškodněni. To je jedna stránka věci.

Druhá stránka věci, a to jsem se ptala pana ministra u nás na zdravotním výboru, jak to vypadá opačně, pokud rodiče úmyslně neočkují dítě a dojde k nějaké nákaze, jako je známá mediální informace o tom, že dítě nebylo očkováno a mělo tetanus, tak pan ministr odpověděl, ten odpoví určitě tady, nebudu odpovídat za něho, protože si myslím, že tady je nutná akce a reakce. Tzn. že očkování je povinné, je dobře, že je povinné. Státy, které neměly povinné očkování, ho zavádějí. A upřímně řečeno, vezměte si, šíří se koronavirus a mnozí lidé budou chtít být očkováni. A v tomto případě nikdo nebude koukat na to, jestli budou nějaké nežádoucí účinky nebo žádoucí. Ty všichni očekávají. Takže já jsem pro schválení tohoto zákona s pozměňovacím návrhem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji a s přednostním právem se přihlásila paní místopředsedkyně Miluše Horská. Prosím, aby se ujala slova.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, zazněly tady citáty, tak já možná přidám slogan, když se kácí les, tak létají třísky. Já myslím, že takto můžeme očkování krátce shrnout. Všichni asi víme o té povinnosti, nutnosti a víme o té prospěšnosti.

Ale přeci jen ty výjimky tady jsou a já bych asi ministerstvo ráda pochválila za původní novelu a bylo mi poměrně s nepochopením, proč vlastně poslanci ze stejné vládní frakce pak přistoupili k tomu pozměňováku, který novelu ořezal. Takže já avizuji s panem senátorem Lumírem Kantorem, že jsme tady nevymýšleli nic tak zásadně nového, že jen vracíme to, co už v Poslanecké sněmovně bylo.

A já si přeci jen neodpustím jednu poznámku, jsme v obecné rozpravě a souvisí to s tím. Máme tady pana ministra. Vy, co jste už delší dobu v Senátu, tak víte, že o očkování už tady jedna debata byla. Nikoli o tom, zda očkovat ano či ne, ale pouze o tom, když děti, jež rodiče nedají oočkovat a navštěvují povinné školní vzdělávání nebo potom jezdí o prázdninách na různé prázdninové aktivity, tak díky neočkování jim musí být toto neumožněno, ony nemohou jet společně s jinými dětmi na tábor nebo na dobu rekreace nebo na školu v přírodě, která je delší než pět dnů. A na tom by asi také nebylo ještě nic tak zlého, kdyby za nedodržení nebyli trestání organizátoři táborů a volnočasových aktivit nebo sportovních soustředění a především potom ředitelé škol a školek. A my jsme se tady tehdy senátním návrhem snažili zmírnit onu proklamovanou sankci 0,5 mil. Kč pokuty pro ředitele nebo organizátora akce. Mně se zdá, že teď projednáváme po tom školském rozvíjení se, budujeme tady cosi dobrého v našem školství a zůstává nám tady viset něco, co si myslím, že není úplně v pořádku, že odpovědnost za stát by měl nést někdo jiný.

Takže já dám teď jen otázku, která s tím souvisí, a budou dvě, jedna je taková, co se s touto odpovědností chystá do budoucna? Protože pan ministr chystal, že se podmínky budou ještě zpřísňovat. A ta druhá, a to jsem teď asi zapomněla, tak se omlouvám, ještě jsem se chtěla zeptat na jednu věc, tak nebudu zdržovat, možná vám ji pošeptám. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně. A dalším přihlášeným je pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já avizuji na začátku, že určitě tento zákon podpořím a podpořím ho v té variantě původní, která byla před tím, než byly pozměňovací návrhy. Ale chtěl jsem se tady zeptat, když tady vystoupil pan senátor Kantor, tak jsem ne úplně pochopil, jestli u autismus bylo prokázáno, že očkování nemůže způsobit autismus, nebo jestli byla vyvrácena studie, která říká... Prosím? Tak, že nebylo prokázáno, že způsobilo, ale nebylo vyvráceno, že také autismus může způsobit. A já to tady otevírám z toho důvodu, ne kvůli tomu, že bych chtěl měnit něco v tomto zákoně, ale chci upozornit na jednu záležitost, která se určitě týká hodně rodičů, a to je, že řeknu péče o rodiny, kde jsou některé děti postižené autismem, z mého pohledu je ne úplně dostačující. A tím nemyslím zdravotní péče. Ale pokud někdo z vás zná někoho, kdo má v rodině dítě postižené autismem, nějakou silnější nebo závažnější formou, tak ví, co to pro tu rodinu znamená a co je to stojí peněz a jaký mají problém sehnat speciální školku, speciální školu, speciální vyšetření atd. Tzn. pro rodinu je to nesmírně těžké. Já takovou rodinu jednu znám a vím, že rodiče nebo ta maminka o dítě musí pečovat 24 hodin denně prakticky a je to obrovský problém. Tak jsem na to chtěl upozornit, že bychom se měli zabývat i tímto. Teď nevím, jestli to má být ministerstvo sociálních věcí nebo to má být ministerstvo zdravotnictví atd.

Takže já jsem rád, že tento zákon je předložen, určitě ho podpořím a třeba se prokáže do budoucna, že některé případy autismu jsou způsobené i očkováním, a pak se to bude vztahovat i na tyto rodiny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a s přednostním právem paní senátorka Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já se omlouvám, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nemohu se veřejně zeptat než takhle u pultíku. Ta druhá věc je, je ve světě běžné, v tom západním, možná více demokratickém, že když někdo nese nějakou míru zavinění, což se při očkování prostě může přihodit něco, že to dítě, a o tom se tady bavíme, o tom odškodnění, tak že by také měl nést následky. Bavíme se o tom, že stát bude odškodňovat. A prosím, zvažuje ministerstvo také tu možnost, jako je to na západ od nás běžné, že vakcinologické společnosti přispívají do fondu na odškodnění nějakým procentem? Protože mně zní pořád v uších jedna věta z nejmenované návštěvy takovéto společnosti, která říká: "My máme léky na nemoci, které ještě neexistují," tak si myslím, že by to bylo takové gesto, společenská odpovědnost a možná k tomu ministerstvo vybízím, protože už před těmi pěti lety jsme se tady o takovém fondu bavili. Teď se s ním přichází, s tou možností odškodnění, ale myslím si, je třeba dobře, že vznikne napřed ten fond a že byste se tam snažili zapojit firmy, které na výzkumu pracují a v důsledku jejich léku se může cosi přihodit. Takže to byla ta druhá poznámka, děkuji a omlouvám se ještě jednou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, a dalším přihlášeným je pan senátor Koliba. Pan kolega Láska? Nechce uplatnit přednost.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, jistě vás nepřekvapuje, že dneska vystupuji, je to zdravotnické téma, nedá mi to nevystoupit. Zabýváme se tady celou škálou problematik, které se týkají jak hospodářství, ekonomiky, energie, životního prostředí, dopravy, ale jedno z nejcitlivějších témat, které se týká všech, je právě zdravotnictví. A přestože je tu celá řada lékařů, tak ne všichni jsme nebo jste lékaři, proto je někdy těžké se zorientovat. Jsou tady názory pro, jsou tady názory proti. Další důležitá věc je, že vzniklo v poslední době jakési hnutí, které zdůrazňuje negativní důsledky očkování, zdůrazňuje negace a propaguje jakousi svobodu a samostatnost v tom, že mají právo své děti neočkovat. Tady bych chtěl zdůraznit, že neočkovat děti je sobecké a nebezpečné. Není to jen záležitost té jednotlivé matky, není to záležitost pouze jedince, který není očkovaný. Je to kolektivní záležitost, proto je postup očkování povinný a je garantovaný státem. Toto je velice důležité, abychom si všichni uvědomili, když o tom diskutujeme. Já proto vítám, tento zákon je nový a vlastně napravuje to, co tu v minulosti chybělo, odškodnění skutečně ve výjimečných případech, jak tady pan profesor Malý zdůraznil, jsou to opravdu jednotlivé, maximálně desítky případů ročně, které mohou mít trvalé následky až smrt, ta v poslední době nebyla, vakcíny jsou čím dál bezpečnější.

Jinak jenom takové ohlédnutí se do historie. Určitě znáte jméno Edwarda Jennera, který žil v letech 1749-1823, který se zasloužil právě o bezpečné očkování, protože první očkování, když se tedy bavíme o očkování, tak trošku do historie, první očkování zavedla Anglie v roce 1721. Ale bylo to očkování proti pravým neštovicím, které představovaly jednu z nejzávažnějších nemocí. A toto bylo očkování pravými neštovicemi. A právě tento vesnický lékař, doktor Jenner, objevil, že je zkřížena reakce i na kravské neštovice, a tím pádem se očkování dostalo do podoby, které známe i dnes, že vakcíny jsou, dá se říci, zcela bezpečné.

Poslední věc, kterou bych zdůraznil, že autismus, o kterém se mluví v souvislosti s očkováním, je falešná stopa. Opravdu, ta práce, která to uváděla, byla nepodložená důkazy, a souvislost se neprokázala. Autismus je velký problém, ale není to předmětem dnešního tématu. Autismus je nedořešený společenský problém, s tím s kolegou naprosto souhlasím. Ale je to prosím jiná problematika než očkování. Nerad bych to dneska diskutoval.

A úplně poslední věc, kterou jsem chtěl říct. Ještě poslední informace. Na výboru byl předložen pozměňovací návrh pana senátora Kantora, s kterým vyjádřil souhlas i pan ministr. Protože pozměňovací návrhy z Poslanecké sněmovny jsou i pro mě nepochopitelné, že vlastně redukují dobrou myšlenku těch náhrad, tak, jak byly původně myšleny. Takže já osobně podporuji tento návrh zákona, ale s tím, že ten pozměňovací návrh – a věřím, že v PS bude také zdravý rozum, aby tento pozměňovací návrh byl také schválen. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane senátore, a nyní dávám slovo panu senátoru Václavu Láskovi. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Láska:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem chtěl dát přednost všem lékařům, protože já mám na to pohled čistě právní. Nebudu rozhodně mluvit o očkování, protože tomu nerozumím, ale čistě z pohledu právníka.

Já jsem hledal důvod, proč došlo k tomu pozměňovacímu návrhu ve sněmovně, nikde jsem to nenašel a jako právníkovi mi to hlava nebere. Pokud vytvoříme nějaký předpis, který má vytvořit právní podklad pro to, abychom nahrazovali škodu, tak škoda má nějaké své části, pokud se jedná o škodu na zdraví. A to, k čemu došlo ve sněmovně, je, že se z toho vytrhla jenom jedna ta část – ztížení společenského uplatnění – ta se tam ponechala a všechno ostatní šlo pryč.

Takže vlastně přínos tohoto zákona v podobě, v jaké ji máme tady, by byl poměrně malý, minimální, protože stejně by se nevyloučily následné soudní spory. Protože tady by došlo k náhradě jenom toho ztížení společenského uplatnění a ty další nároky, které jsou naprosto běžnou součástí náhrady škody při škodě na zdraví, by stejně byly odkázány na soudní spor. Takže přínos úplně nula. A všemi deseti tedy podporuji ten pozměňovací návrh, který tu byl přednesen. Aby se skutečně, když už tu máme novou zákonnou normu, tak ať řeší všechny součásti náhrady škody. A ne jenom jedna.

Chtěl bych upozornit na to, že aplikace a šíře aplikace tohoto zákona bude stejně trošku v rukách ministerstvo, protože splnění té domněnky, která je v tom § 4, té příčinné souvislosti mezi následkem a očkováním, bude určeno a definováno ve vyhlášce ministerstvo. To je jenom na upozorněnou. Asi nemám vůči tomu žádnou výtku. Kdo jiný by měl zachytit vědecké poznání než ministerstvo zdravotnictví.

A teď mám dva právní dotazy na pana ministra. Tady mě zarazilo, když kolegové několikrát zopakovali, že ta domněnka podle § 3 je vyvratitelná domněnka. Já jsem měl zato, že je to naopak nevyvratitelná domněnka. Pokud jsou splněny podmínky, které jsou definovány ve vyhlášce, tzn. ten daný následek a projeví se v té dané lhůtě, která tam je, takže je to nevyvratitelná domněnka. Že pak už se z toho stát nevyvleče, že je to dáno. Tak poprosím jenom o ujištění, že skutečně domněnka v § 3 je nevyvratitelná domněnka, nikoli vyvratitelná, jak tady zaznělo. Pak by mi ten zákon zase trošku ztrácel smysl, kdyby to byla domněnka vyvratitelná.

A druhý dotaz mám, jestli je shoda na tom, jak tento zákon dopadne na případy, které se již staly. Jestli se na ně bude vztahovat a případně, jak daleko do minulosti. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a zatím poslední do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Marek Hilšer. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Marek Hilšer:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, já vystoupím jen krátce. Jestliže stát říká, že očkování má býti povinné – a já s tím naprosto souhlasím, protože i sám osobně bych nikdy neriskoval neočkovat své dítě, jelikož to je mnohem větší riziko, že ho poškodím, než kdybych ho očkoval, tak by měl stát říci, že bude odškodňovat i v případě, že dojde k nějakému poškození z důvodů očkování.

Je třeba říci, že takových případů je velice málo. Uvádí se, že jich je asi 5 nebo 6 ročně, takže je to asi stokrát menší pravděpodobnost, jako kdybyste měli zahynouti v autě, když to člověk spočítá. Takže je to samozřejmě velice malé. A ty zprávy o tom, že očkování je škodlivé, nebo může způsobovat nějaké vážné důvody, bych přirovnal ke zprávám tzv. fake news. To, co se sjíždí po internetu, opravdu zbytečně vyvolává řekl bych až hysterii a nepatřičné obavy.

Takže já ten návrh podporuji. Tedy podporuji ho ve znění pozměňovacího návrhu, který schválil výbor pro zdravotnictví a sociální politiku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a ještě má slovo pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážené paní senátorky a páni senátoři, já jenom velice krátce navážu na svého předřečníka. Žijeme v době fake news, a v mé facebookové skupině se objevila zpráva, že jsem odpůrce očkování. Já to chci tady z tohoto místa vyvrátit. Já jsem příznivec očkování, souhlasím s tím, co říkal pan senátor Koliba, ale my žijeme tak rychle, my žijeme ve zkratkách, takže když mě pan profesor Malý tady jmenoval, já jsem se přihlásil jako první, já jsem se totiž lekl, že se nikdo nehlásil, že diskuze nebude.

A pan profesor Malý mě tady uvedl a z toho vzniklo, že jsem proti očkování. Ne, nejsem proti očkování. Ale mám konkrétní zkušenost jednoho blízkého přítele, který má dítě bohužel nemocné. A ta nemoc se rozvinula po očkování. Dneska ten chlapec má 20 let a potřebuje 24hodinovou péči. Já znám tyto případy i ze života. A jsem rád, že dnes tady konečně je zákon, který bude těmto poškozeným dětem pomáhat. Děkuji za to.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji, pane senátore, vám. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu tedy končím. Táži se vás, pane ministře, zda chcete reagovat na obecnou rozpravu? Máte slovo, prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, dámy a pánové. Zkusím reagovat aspoň na ty základní oblasti, které se tady diskutovaly.

Pokud jde o odpovědnost farma firem a podobně, tak tady samozřejmě je to asi legitimní. Ale na druhou stranu pravdou je, že my počítáme v tom návrhu, že pokud se zkrátka ukáže, že šlo o vadu vakcíny, tak pak nastává regres vůči té farmaceutické firmě a ta farmaceutická firma musí v tomto důsledku odškodnit. Samozřejmě zákon je koncipován tak, že my odškodňujeme případy, ve kterých podle všech poznatků nemůžeme předpokládat, že to dítě bude mít, nebo ten obecně očkovaný bude mít tu zdravotní újmu.

Zkrátka vše se udělá tak, jak se má udělat. Vakcína je v pořádku, lékař postupuje lege artis, ale přesto nastane anafylaktický šok, anafylaxe atd., nějaké zdravotní důsledky. Tak v takovém případě nastupuje to odškodnění. A to je právě, proč je tam ta vyvratitelná domněnka. Samozřejmě pokud se ukáže, že šlo o vadu vakcíny, to byl ten důvod, pak samozřejmě musí nastoupit odškodnění ze strany té farmaceutické firmy.

My budeme odškodňovat pouze ty případy, kdy vše bylo správně, ale nastal nějaký neočekávatelný následek. Což ale není úplně nic lékařům neznámého. Proto máme také nežádoucí účinky léků. Víme, že použijeme lék v dobré víře, lékař udělá všechno správně, lék nemá žádnou vadu v jakosti, ale přesto dojde k nějakému nežádoucímu následku. A vakcína v zásadě je lék, léčivý přípravek, není to nic jiného. Takže v tomto ohledu.

Jinak pokud zkrátka bude vše správně a dojde ke zdravotním následkům definovaným v prováděcím právním předpisu, tak se odškodňuje a vůbec se už nemusí nic prokazovat ze strany poškozených nebo poškozeného. Takže odpovědnost té farmaceutické firmy se pak dá vyvodit právě na základě toho, že došlo k nějaké vadě ve vakcíně.

Případně může být odpovědnost vyvozena regresem i vůči tomu lékaři. Protože pokud lékař aplikuje vakcínu špatně, non lege artis, ví, že třeba je tam nějaká kontraindikace, a přesto vakcínu aplikuje, tak pak samozřejmě je to také na něm, aby na něm bylo to odškodnění vymáháno.

V tomto směru si myslím, že je to nastaveno správně, že stát má skutečně odškodňovat pouze ty případy, ve kterých se vše udělalo správně, ale přesto došlo k tomu neočekávatelnému následku.

Pokud jde o autismus a tak dále, to je samozřejmě obrovské téma. To bychom mohli tady diskutovat celou řadu dní možná, ale každopádně základní premisa je taková – očkování nezpůsobuje autismus. Nebylo to nikdy vědecky dokázáno. Veškeré studie, které na toto téma byly publikovány, tak byly vyvraceny, takže v tomto směru je to třeba znovu zdůraznit všem, že nikdy nebylo prokázáno, že očkování způsobuje autismus. Samozřejmě nemůžeme vyloučit nic v budoucnu, když se takové studie objeví, ale v tuto chvíli skutečně na základě vědeckého poznání tomu tak není. A tudíž ani není namístě, aby takovéto následky, které v zásadě nejsou prokazatelné, byly odškodňovány.

Pokud jde o otázku – a to je spíš jiný zákon, to je zákon o ochraně veřejného zdraví, jak se paní místopředsedkyně Horská ptala na ty otázky odpovědnosti. Respektive toho, že v daném zákoně jsou nějaká ustanovení o odpovědnosti, že v případě, že dítě je přijato neočkováno na zotavovací akce atd., k tomu se teď povede shodou okolností debata ve sněmovně.

Ve sněmovně je aktuálně návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví, který primárně řeší úplně jinou materii, zejména implementační v rámci evropských předpisů, ale samozřejmě vždycky, když je tento zákon na pořadu dne, tak hlavní téma je očkování. Takže i v tomto případě vám sem velmi brzy ten zákon přijde. Věřím, že to bude podobné. Jsou tam některé pozměňovací návrhy. Ten zákon teď prošel 2. čtením, jde teď do finále a uvidíme, jak to nakonec dopadne.

My tam máme nějaké možnosti, kdy jsme schopni akceptovat to, že by došlo ke změně v případě těch takzvaných škol v přírodě atd., u těch zotavovacích akcí nikoliv, a jsou ještě nějaké další změny. Ale to asi není úplně předmětem této debaty, protože ta debata tady bezesporu nastane velmi brzy, až ten návrh zákona přijde tomuto ctěnému plénu na stůl.

To jsou ty základní věci, jinak ještě k panu senátorovi Václavu Láskovi ohledně zpětné účinnosti zákona. My s tím teď v tom návrhu zákona nepočítáme, skutečně bude to pro futuro, tzn. od doby účinnosti. Nemyslím si, že by to nešlo úplně zkrátka ani možné často doložit, protože je jasné, že ten systém bude fungovat tak, že se někdo přihlásí o náhradu újmy a ministerstvo zdravotnictví bude ten orgán, který si samozřejmě vyžádá zdravotnickou dokumentaci apod. A čím dříve toto bude moci posoudit, tak lépe i z hlediska medicínského pohledu. Takže odškodňovat nějaké případy, které se staly před několika lety apod., by asi úplně nebylo legitimní.

V tomto směru skutečně to bude pro futuro a všechno, co se stane po účinnosti toho zákona, tak bude moci být na ministerstvo zdravotnictví postoupeno a budeme to projednávat. Snad jsem odpověděl na ty základní oblasti. Pokud jde o ten pozměňovací návrh, který vznikl na půdě zdejšího výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, tak s tím souhlasím. Protože my jsme debatovali to, že samozřejmě na jednu stranu je to otázka obecného odškodnění, na druhou stranu je nutné, abychom zase odškodňovali nějakým způsobem legitimně. To znamená, to, že v tom pozměňovacím návrhu je, že se budou odškodňovat závažné případy, teď nevím přesně tu textaci, tak to si myslím, že je akceptovatelné i z toho zdravotního pohledu.

Protože asi nedává úplně logiku odškodňovat, pokud má někdo standardní jednodenní teplotu po očkování nebu mu zčervená místo po aplikaci očkování a za několik dní toto pomine. To si myslím, že není úplně legitimní, takových případů by mohly být tisíce. Ale my chceme odškodňovat skutečně ty závažné případy. Ale souhlasím s tím, že na druhou stranu to zúžení pouze na ty trvalé následky nebylo úplně optimální. Takže toto je nějaký kompromisní návrh, který vzešel z výboru a my s ním nemáme problém a podporujeme ho. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, děkuji za vaši reakci i to stanovisko k pozměňovacímu návrhu. Ptám se pana senátora Radka Sušila? Nepřeje si vystoupit, takže pane garanční zpravodaji, je to na vás, vyjádřete se prosím k proběhlé rozpravě.

Senátor Lumír Kantor:  V obecné rozpravě proběhlo 11 příspěvků, z toho 1 paní senátorka a 1 pan senátor vystoupili dvakrát. Někteří měli formu diskuzního příspěvku a všechny byly podpůrná stanoviska. Takže my tu teď máme dva pozměňovací návrhy...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ne, jeden pozměňovacím návrh, dvě stanoviska.

Senátor Lumír Kantor:  Promiňte, ano, návrh ústavně-právního výboru na přijetí, ve znění poslaném Poslaneckou sněmovnou. A potom druhé je stanovisko výboru pro zdravotnictví a sociální politiku s pozměňovacím návrhem.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak o tom budeme hlasovat, já vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 76 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 39.

Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Tento návrh nebyl přijat. A vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ale ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. A tam se musí přihlásit pan zpravodaj teď v tuhle chvíli, abychom ji otevřeli s tím pozměňovacím návrhem. Beru to tak.

Senátor Lumír Kantor:  Podle stanoviska našich legislativců není potřeba to číst, je to součástí usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak děkuji. Ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy? Není tomu tak, uzavírám ji, rozpravu končím. Pane ministře, vy už jste avizoval, tak už asi není potřeba, už jste nám podpořil pozměňovací návrh, takže já vám děkuji. Pana senátora Sušila, ten nám to také avizoval, takže můžeme hlasovat.

Můžeme hlasovat o pozměňovacím návrhu mém a sociálním a zdravotním výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh byl přijat, děkuji.

Nyní hlasujeme o tomto návrhu zákona, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Tento návrh byl přijat, děkuji.

A nyní ještě odsouhlasíme pověření. Byl podán návrh pověřit senátory Lumíra Kantora a Radka Sušila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. (Senátor Radek Sušil nechce být pověřen odůvodněním usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně.)

S dovolením se hlásím k tomu, abych byla druhou pověřenou senátorkou. A prosím, kdo se ještě hlásí jako třetí. (Hlásí se senátorka Alena Dernerová.)

Usnesení Senátu budou v Poslanecké sněmovně hájit senátor Lumír Kantor, senátorka Miluše Horská a senátorka Alena Dernerová.

Zahajuji hlasování o pověření. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. My se vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jan Horník.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobrý podvečer. Dalším bodem je

 

Návrh zákona o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu)

Tisk č. 173

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 173. Ministra vnitra Jana Hamáčka zastoupí pan ministr Adam Vojtěch, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona o územně správním členění státu.

Hlavním smyslem tohoto zákona je aktualizovat právní úpravu struktury územně správního členění státu a nahradit stávající již zastaralý zákon o členění státu pocházející z roku 1960. (Velký hluk v Jednacím sále.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Kolegyně a kolegové, poprosím vás, abychom byli v klidu anebo si běžte vyříkat věci mimo sál. Omlouvám se, pane ministře, můžete pokračovat.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Základem navrhované úpravy je územní členění České republiky na kraje a hlavní město Prahu ve smyslu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. V této souvislosti se navrhuje zrušit staré kraje, velké kraje, kterých je sedm a které se liší od 13 samosprávných krajů, jež v současné době nejsou pro výkon veřejné správy nějak využívány.

Podle nové právní úpravy budou obvody jednotlivých krajů členěny na správní obvody obcí s rozšířenou působností, správní obvody obcí s rozšířenou působností pak budou vymezeny výčtem obcí a vojenských újezdů.

Vymezení okresů se v nové zákonné úpravě provádí odvozením od správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Pro hlavní město Prahu se zachovává speciální členění na deset obvodů na úrovni okresů.

Navrhované řešení bylo konzultováno s dotčenými obcemi i s příslušnými orgány státní správy.

Nová právní úprava se nedotkne například soudů a státních zastupitelství, které mají své obvody vymezeny zvláštním zákonem.

Výsledkem projednání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně bylo přijetí pozměňovacího návrhu, který je zaměřen na řešení specifické situace v oblasti Turnovska. Tímto pozměňovacím návrhem bylo do zákona doplněno zmocnění pro ministerstvo vnitra, aby vyhláškou upravilo v jednotlivých případech zařazení obcí do správního obvodu obce s rozšířenou působností, neskladebně se zařazením do okresu.

Poslanecká sněmovna v této souvislosti rovněž přijala doprovodné usnesení, kterým ministerstvo vnitra vyzývá, aby předmětné zmocnění využilo pro řešení situace na Turnovsku.

Oba výbory Senátu, které se návrhem zákona zabývaly, tedy ústavně-právní výbor a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ve svých usneseních navrhují, aby se Senát k tomuto doprovodnému usnesení Poslanecké sněmovny připojil.

Rád bych vás ujistil, že ministerstvo vnitra je připraveno uvedené zmocnění pro oblast Turnovska využít.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane navrhovateli a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 173/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 173/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Holeček, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Zbyněk Linhart. Nyní vás prosím, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Pan ministr představil myslím poměrně podrobně návrh zákona v zastoupení pana ministra Hamáčka. My oba vlastně zastupujeme své kolegy.

Tento bod jsme projednali na zasedání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí minulou středu 22. ledna na jeho 13. schůzi.

Návrh zákona nahrazuje zákon z roku 1960. Jistě po 60 letech je zřejmé, že územní členění se u nás samozřejmě změnilo a že sice pozdě, ale přece doháníme to, co už dneska více méně existuje. Účelem tedy je dát do souladu správní členění státu nebo státní členění s územním samosprávným celkem.

Všichni asi používáme, že jsme z Libereckého nebo Ústeckého kraje a dneska už asi nepoužíváme, že jsme ze Severočeského kraje atp. Po celé republice je to v podstatě stejné.

V Poslanecké sněmovně nad tímto návrhem zákona byla shoda. Ze 178 přítomných poslanců ve třetím čtení 168 hlasovalo pro tento návrh zákona, nikdo nebyl proti.

Na jednání našeho výboru jsme diskutovali několik věcí, ale nic nebylo zásadního. Konstatovali jsme, že obsah tohoto zákona odpovídá opravdu tomu, čím se deklaroval tento zákon, když se předkládal do Poslanecké sněmovny, resp. sem k nám. Nebyly předloženy žádné pozměňovací návrhy a nakonec při hlasování na výboru devět z devíti členů našeho výboru hlasovalo pro návrh usnesení, kterým doporučujeme přijmout předmětný zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Podobně jako ústavně-právní výbor a stejně, jako Poslanecká sněmovna, jsme schválili taktéž už zmiňované doprovodné usnesení, o kterém budeme také hlasovat.

Tolik z mé strany za náš výbor a děkuji pro tuto chvíli za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Michael Canov. Už ho vidím přicházet. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové. Když jsem připravoval zpravodajskou zprávu pro ústavně-právní výbor, potkal jsem se s naším hejtmanem a tak jsem se ho zlomyslně zeptal: V kterém žiješ kraji, Martine?

On se na mě tak vyděšeně podíval. Soucitně, jestli jsem úplně zdráv, a řekl: "No v libereckém..." No a právě, že ne. V severočeském... Protože jaksi se zapomnělo, když nastoupily ty vyšší území samosprávné celky s účinností v zákoně od roku 2000, změnit nebo upravit zákon o územním členění státu z roku 1960. Takže já jsem rád, že 20 let podvanácté k tomu dochází a že k té nápravě dochází. Zároveň chci velice ocenit velmi vstřícný přístup ministerstva ke specifické situaci na Turnovsku, kde tedy tam byla vložena ta možnost do zákona, aby ORP mohly být zároveň součástí jiného okresu. Ta vstřícnost ministerstva byla opravdu obdivuhodná a za to ještě jednou děkuji. Co se tedy týká usnesení ústavně-právního výboru, takže ÚPV doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby přijal doprovodné usnesení, ve znění uvedeném v příloze. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a táží se zase, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím. A proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já vám povinnost vystoupit, protože já jsem senátor nejenom za Mladoboleslavsko a

Turnovsko. A právě to usnesení se týká Turnovska. A tady jsem ještě povinen říct jednu záležitost, protože právě v roku 1960, tady to bylo zmíněno, že ten poslední zákon, který upravoval okresy, tak v té době přesunul okres s názvem Turnov, nebo okresní město Turnov, a přidělil to okresnímu městu Semily. Musím říct, že Turnováci to nesou velmi úkorně, protože říkají, že Turnov je podstatně větším městem, je lépe napojen na dopravní infrastruktury, což je tedy pravda. Například počet obyvatel v Semilech je 8400, zatímco Turnov má 14 400. Co se týče počet podnikatelských subjektů, jak živnostníků, tak i firem, například je 6781 v Semilech a 8679 v Turnově. Takže opravdu asi je to trošku oprávněné. I co se týče dopravní dostupnosti Semil, jsou podstatně horší než co se týče Turnova. Já jsem dokonce měl v jednu chvíli připraven pozměňující návrh, který jsem tady chtěl předložit, který by znamenal de facto vytvoření okresního města Turnov při zachování Semil, protože přesouvat to nazpátek by asi nebylo možné. Na druhou stranu když jsem si sondoval jaké by bylo hlasování, tak jsem zjistil, že ten návrh, který bych tady podal možná jako nějakou deklaraci mého přání, ale určitě by neměl šanci projít. Proto chci také poděkovat Ministerstvu vnitra za jeho přístup, že aspoň co se týče ORP jako takových, nebo ORP a těch obcí, které spadají pod Turnov, že to zachová tím využitím toho doprovodného usnesení a je to i nějaký kompromis, který vychází vstříc všem starostům, kteří o to žádali. Já jsem se účastnil na zasedání, kde byli starostové. Byl tam i pan starosta Turnova, byl tam i pan kolega, pan senátor Canov.

Tam ta shoda byla napříč mezi všemi, takže za to ještě jednou děkuji. Ten svůj pozměňující návrh nebudu předkládat a budu hlasovat pro tuto verzi, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Vladislav Vilímec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Tento zákon není triviální, to není technická norma, byť se to tak na první pohled může jevit. Škoda, že ta není pan ministr Hamáček. Já jsem pamětníkem těch debat o tom, a mnozí jsou tady pamětníky, dokonce i aktivními účastníky těch debat v letech 2000 2002, ať už jako krajští zastupitelé nebo představitelé města, vůbec o vytvoření takzvaných obcí s rozšířenou působností. A musím říci, že to nebyla jednoduchá debata, vůbec tedy debata triviální. A my dnes sklízíme to, že v některých případech nedošlo ke shodě. Ono se to tedy netýká jenom Turnova. Já zastupuji v Senátě obvod číslo 11 se sídlem v Domažlicích a tímto návrhem zákona ten Domažlický okres jaksi ztrácí geograficky poměrně významné území Holýšovska, které napříště bude spadat pod území okresu Plzeň-jih. Víte, ono sice můžete udělat čáru na mapě, to dělávala už dnes zvěčnělá paní náměstkyně ministra vnitra, Ivona Straková, pokud si dobře pamatuji, ale pokud se s tím lidé neztotožňují, občané, a pokud prostě to znamená určitý zásah do integrity letitého utváření těch přirozených celků, tak je to špatně. A tento návrh tedy konkrétně znamená, že ten senátní volební obvod 11, který zastupuji, se sídlem v Domažlicích bude napříště rozdělen ne do území dvou okresů, ale do území tří okresů. Domažlického, části Klatovského a nově v Holýšovské části okresu Plzeň-jih. Já úplně nejsem si jist, a teď budu mluvit o tom Holýšovsku, vím, jaké ty debaty byly, nechci to teď rozvádět, poněvadž jednak se pan ministr dívá na hodiny, a to mě tak neznepokojuje, ale vím, že už máme dost časovou tíseň, ale skutečně ty debaty si pamatuji, nebyly jednoduché. Bývalý pan starosta Holýšova usiloval výrazně, v těch letech 2000-2002 byl Holýšov jako větší město než město Stod. Byť to má nemocnici. Tak, aby bylo tou obcí s rozšířenou působností. Nepovedlo se to, ty důvody nechci teď rozebírat. Já jsem přivítal to, že je tam skutečně ta možnost učinit výjimku. Mě mrzí, že tady není pan ministr Hamáček, protože něco podobného, jakousi tedy výjimkou bylo zmocněno Ministerstvo vnitra i v dobách, kdy vznikaly obce s rozšířenou působností. A protože samozřejmě byla nespokojenost, tady zrovna v tom případě toho Holýšova, tak se prosadil také v Poslanecké sněmovně podobný návrh. Aby Ministerstvo vnitra na základě žádosti příslušných obcí se souhlasem krajského úřadu mohlo delegovat určitou pravomoc, jinak připadající obci s rozšířenou působností na obecní úřad s pověřeným úřadem. Byl jsem 28 let místostarostou města Gdyně, to je také město na tom Domažlickém okrese. A my jsme tehdy žádali několikráte, aby ta výjimka byla Ministerstvem vnitra poskytnuta, využita. Dokonce se souhlasem krajského úřadu. Nechtěli jsme veškeré kompetence, pouze v rozumném rozsahu týkajících se některých dopravních záležitostí. A byli jsme připraveni i nést náklady, které by to znamenalo navíc. Ani jednou Ministerstvo vnitra tu výjimku nepoužilo. Proto jsem ho chtěl požádat, aby to, jak říkával svého času zakladatel Františkových lázní, císař František, rakouský císař, dopadlo to jako vždycky. Dělali jsme všechno, ale dopadlo to jako vždycky. Tak já bych skutečně chtěl požádat pana ministra vnitra, aby to nedopadlo jako v tom roce 2002. Aby skutečně ta výjimka, aby k tomu Ministerstvo vnitra přistoupilo citlivě, uváženě a aby se to celé netýkalo jen Turnovska, pokud jsou ty důvody i v jiných případech.

A aby skutečně Ministerstvo vnitra udělalo maximum pro to, aby byla vlastně dodržena taková ta územní integrita okresů. Protože můžete změnit všechno možné, ale stejně ti lidé s takovou změnou, pokud se neidentifikují, tak přináší jen další problémy a nežádoucí socioekonomické problémy. A tomu bychom měli předejít a mělo by tomu předejít i Ministerstvo vnitra. Vítám tu výjimku, která je v zákoně. Mrzí mě, že třeba ten Holýšov nevěděl, že ta výjimka bude, protože on dost na vybranou. Jestli chce zůstat součástí Domažlického okresu jako léta, ještě před rokem 60, vždycky byl, tak musí změnit místo nebo obec s rozšířenou působností. Nedostal možnost té výjimky. Takže já bych orodoval pro to, aby to ministerstvo vnitra skutečně vážně vnímalo jaksi ty žádosti těch obcí. Nebudu hlasovat pro to doprovodné usnesení z jednoho prostého důvodu. Že se to nemusí týkat pouze té oblasti Turnovska, ale může se to týkat skutečně i toho Holýšovska i některých dalších oblastí. To Holýšovsko v tom Plzeňském kraji je takovým tím příkladem té nedohody, která tady vlastně nastala v tom roce 2002 a oslabila celý Domažlický okres. Oslabuje to samozřejmě i Domažlický okres teď, pokud se výrazně zmenší po těch 60 letech. A ono to nepostihne jenom to Holýšovsko, ale i zbytek Domažlického okresu, což mě netěší. Nenavrhuji změnu, ale určitě budu jednat ještě s pány starosty Holýšovska, případně dalších obcí na Domažlickém okrese, zda nechtějí využít oné možnosti, která teď nově do toho zákona byla vnesena pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně. Takže to za mě a mrzí mě, že tady skutečně není pan ministr Hamáček, aby to takzvaně nedopadlo jako vždycky.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji pane senátore. A jelikož se nám tam mění pořadí jednotlivých dalších senátorů, kteří chtějí vystoupit v obecné rozpravě, tak teď je to aktuálně pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, škoda, že tu není pan ministr vnitra, protože já naopak od svého předřečníka bych chtěl skoro požádat, aby tu výjimku udělenou, já proti ní nebudu hlasovat, ale aby tu výjimku využil co možná nejméně. Protože my tady schvalujeme nějakou normu a hned tady zakládáme prostor pro, s prominutím, binec. Státní správa v některých věcech je organizována po okresech. A nemířím jenom do hasičů, kde se v tom vyznám, ale okresní archivy, policie, soudnictví a podobně. Má to dělené. A teď najednou jedna obec bude patřit do ORP, které je součástí jednoho okresu, ale bude součástí jiného okresu. Případ, který tedy, za který se můžu postavit, budou mít problém s dotací třeba na požární techniku, protože to řeší ředitel územního odboru, který je okresně. Ale toho nebude zabývat nějaká obec, protože to je v jiném okrese.

Zakládáme tady na nesmysl. Já se přiznám, že neznám situaci v Turnově. Mám pocit, že tady řešíme křivdy staré 30 let a více. Už vůbec tady neřešíme problém, taky ho znám z místa, Krnov v Bruntálském okrese je větší než okresní město Bruntál, a obyvatelé Bruntálska se nesnášejí s Krnovákama. A naopak. My tady nezřizujeme další okresy. Jeden pokus s Jeseníkem stačil a myslím si, že nadlouho jsme se poučili.

Takže my neřešíme okresy, jako vznik nových okresů. Dobře, já pro to zvednu ruku, ale chtěl bych vlastně na dálku varovat pana ministra, a je to kupodivu většinou v jeho gesci, Ministerstva vnitra, že pokud těch výjimek bude spousta, tak si tím zadělává na velké problémy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a podruhé vystupuje pan senátor Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Já děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já když jsem viděl, s čím kolega Nytra vystoupí, tak jsem se přihlásil, protože já jsem tady původně říkal, že to Turnováci cítí jako historickou křivdu. Ono to není úplně tak přesné, protože právě to, že některé organizace ještě fungují na základě okresů, například okresní hygienická stanice, okresní správa sociálního zabezpečení, tak tam je problém. Taky oni usilovali o to, aby se stali okresním městem, aby v uvozovkách tam měli tu pobočku, aby nemuseli jezdit do Semil, což při tom jednání, když tam byl zástupce pana ministra, tehdy tam byl náměstek pan Mlsna, tak přislíbil, že zajistí, aby v Turnově tedy ta pobočka, například obecní správy sociálního zabezpečení, byla. Takže ono tohle je opravdu komplikovanější. A já vás moc prosím, pokud to podpoříte, tak jak je to předloženo včetně toho doprovodného usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Jako poslední zatím přihlášený senátor je pan Michael Canov. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Prostřednictvím předsedajícího. Já kdybych tušil, že vážený kolega Zdeněk Nytra, mluvím ke Zdeňkovi Nytrovi, já kdybych tušil, že se tak vyjádří, jak se vyjádří, tak jsem ho osobně na to Turnovsko dovezl. Jsou prostě situace, kdy výjimka být musí. Pro starosty a občany, tam to je, nechci říct otázka života a smrti, ale téměř. Opravdu. Zcela určitě by sám náměstek Mlsna tak nevystupoval aktivně a podobně, kdyby tu situaci nezažil a neviděl. Tam se nejedná jenom o poměr velikostí Semil a Turnova, tam je celý ten komplex propojení a tak dále. Takže bych byl fakt rád, kdyby to Zdeněk Nytra nejen podpořil, on mi stále nevěnuje pozornost..., prostřednictvím předsedajícího...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore Nytro. Mým prostřednictvím vás pan kolega Canov prosí, jestli byste ho mohl poslouchat...

Senátor Michael Canov:  Všichni se na mě dívají. Jenom Zdeněk Nytra ne...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  ...prosí, jestli byste ho mohl poslouchat. Děkuji.

Senátor Michael Canov:  Jako kdyby to nejen podpořil, ale i vnitřně pochopil. A jestli bude mít zájem, tak si tu tour de Turnovsko dáme ve třech. Kolega Nwelati, já a Zdeněk Nytra. Jeho hasičským vozem... Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A ještě se nám přihlásil jeden pan senátor, pan senátor Ivo Bárek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Já jsem chtěl jenom podpořit pana senátora Canova, protože na výboru pro územní rozvoj, když jsme ten zákon projednávali, tak nám pan náměstek Mlsna vysvětloval svůj postoj. A zdůvodňoval právě tu výjimku ve smyslu toho, co jste tady, pane kolego, říkal. Takže myslím si, že to je jasné a že to budeme podporovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, čili obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě, pane ministře? Ne, pan ministr se nechce vyjádřit. Děkuji. Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru, pana senátora Michaela Canova, zdali se chce vyjádřit? Kývá, že ne. Děkuji, pane senátore. A ptám se pana zpravodaje garančního výboru, jestli by se mohl vyjádřit k proběhlé rozpravě?

Senátor Zbyněk Linhart:  Tak já bych jenom shrnul. Do obecné rozpravy se přihlásilo nakonec 5 senátorů, z toho jeden dvakrát, a mluvili jsme, v podstatě ta debata hodně kopírovala to, co jsme si říkali i na našem výboru a týkalo se to hlavně okresů a těch některých anomálií, konkrétně i Turnov versus Semily. Mluvili jsme o tom případu Jeseníku, který vlastně vznikal i někdy před 15 lety a že to byly ohromné náklady. A ten efekt vlastně z toho byl malý. To bychom asi tady mohli tomu věnovat poměrně dost času. A to by stálo za to v případě, že bychom dělali nějakou novou reformu veřejné, respektive státní správy. A ani bychom nemuseli chodit daleko, protože jestli si dobře pamatuji, tak obvody, senátní obvody začínaly na té platformě okresů. Jak jsme to tady měnili, nakonec jsme to zastavili, zaplať pánbůh, ty okresy bývalé a ty senátní obvody jsme, v uvozovkách, dobře "rozbili". Žádný jiný návrh tady nezazněl než tak, jak byl zatím z obou výborů. A to je návrh na schválení tohoto zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, plus hlasování o doprovodném usnesení. To usnesení doprovodné je shodné s tím jak bylo schváleno v Poslanecké sněmovně a jak doporučují oba výbory. Tolik asi z mé strany.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Já jenom upřesním, že nejdříve budeme hlasovat o návrhu zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

A teprve po tom procesu bychom schvalovali doprovodná usnesení nebo doprovodné usnesení jedno. Čili opakuji znova, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, oběma dvěma výbory. Já svolám znělkou kolegyně a kolegy z okolí.

Aktuálně je přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zmáčkněte tlačítko ANO, kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 16 při kvóru 36 pro bylo 64, proti nebyl nikdo. Návrh zákona byl schválen.

Tím pádem se dostáváme k doprovodným usnesením. Já mám dojem, když jsem se na to díval, jsou shodná ÚPV i VUZP. Děkuji. Takže asi jsou všichni v sále, já bych dal rovnou hlasovat o doprovodném usnesení, tak jak to máte v těch žlutých tiscích. Můžete začít hlasovat, kdo jste pro, zvedněte ruku a tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 17 na doprovodné usnesení při kvóru 36 pro bylo 62, proti byl 1. Doprovodné usnesení bylo schváleno. Já děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům a tím beru tento bod za dokončený, poprosím pana předsedu klubu ODS s vystoupením technickým zřejmě.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já přicházím s procedurálním návrhem, o kterém prosím, aby se hlasovalo, na základě dohody s většinou předsedů klubů navrhuji, abychom jednali i hlasovali po 19. hodině, při splnění následujících dvou podmínek. Ta první je, že poslední bod, který budeme hlasovat a projednávat, musíme začít projednávat před 20. hodinou, a ta druhá je, že pokud by se stalo, že bychom ještě jednali a už byla 21. hodina, tak ten bod bude přerušen. To znamená maximálně do 21. hodiny bychom hlasovali a jednali, pokud by se stalo, že ten bod, který zahájíme před 20. hodinou se tak protáhne, tak by byl v 21.00 hodin přerušen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane předsedo, čili já to ještě zopakuji. Návrh je, abychom jednali a hlasovali po 19. hodině, max. do 20 hodin, s tím, že kdybychom tento bod nebo ten návrh zákona, který budeme projednávat, neprojednali, můžeme ještě do 21 hodin, a pokud bychom ani v tomto čase nedojednali, tak bychom tento bod přerušili. Dobře. Děkuji, pane senátore. Já přistoupím rovnou k hlasování, protože nikdo neodešel. Kdo jste pro takovéto usnesení Senátu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 18, což byl procedurální návrh, při kvóru 36 a při registrovaných 50 senátorek a senátorů pro bylo 58, proti byli 4. Čili tento procedurální návrh byl schválen.

Tím se dostáváme k dalšímu bodu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 176

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 176. Já tady vítám pana poslance Jana Hrnčíře a poprosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Jan Hrnčíř:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dobrý večer, já zkusím v rychlosti představit ten náš návrh, který se postupem času tak změnil, že z toho našeho původního návrhu tam zůstalo poměrně málo, nicméně jsme se s tímto ztotožnili. My jsme se snažili jako předkladatelé navrhnout v podstatě nebo zavést do zákona o majetku republiky tzv. péči řádného hospodáře pro úřední osoby, nicméně postupem času se tento náš záměr poněkud modifikoval. My jsme totiž reagovali na opětovné zprávy, především NKÚ, který vždycky zhodnotil situaci takovou, že pokud se např. při zadávání veřejných zakázek v rámci státních organizačních složek stane nějaký přešlap, který je třeba pokutován Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, tak protože na stát je pohlíženo jako na jednu organizační složku, tak není možné vymáhat po těch pachatelích nebo vinících v podstatě náhradu škody, protože soudy opakovaně konstatují, že žádná škoda nevznikla, když stát vybírá pokutu od státu. To znamená, že za stávajícího právního stavu není státu umožněno vymáhat některé škody, které na jeho majetku opakovaně vznikají. Právě konkrétně se jedná o škody na majetku státu, které jednotlivým organizačním složkám státu, resp. státu jako celku vznikají uhrazením pokuty za správní delikt. Typicky se jedná např. o uhrazení pokuty za porušení zákona o zadávání veřejných zakázek dle rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nicméně se může jednat i o jiné správní delikty, kdy je v rámci státu jednou organizační složkou státu udělena pokuta jiné organizační složce. Když se jedná o takové případy, kdy stát, resp. organizační složky státu prostřednictvím některého svého zaměstnance poruší právní předpis, a toto jednání uhradí stát, zase resp. jedna z organizačních složek státu uloženou pokutu, která se okamžitě stává příjmem státu, resp. jiné organizační složky státu.

Pan poslanec Michálek reagoval pozměňovacím návrhem k tomu našemu původnímu návrhu, který de facto zavedl jakousi fikci právnické osoby právě pro ty organizační složky, aby bylo možné efektivněji ty pokuty vymáhat, po konzultacích s ministerstvem financí byl de facto rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny přijat komplexní pozměňovací návrh, který tuto problematiku, dá se říct, efektivně vyřešil. My jsme se s tímto řešením jako navrhovatelé ztotožnili, tento náš návrh byl na plénu Poslanecké sněmovny schválen.

Tolik asi na úvod, já vás poprosím o podporu tohoto našeho zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 176/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Martin Červíček. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení máte jako senátní tisk č. 176/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Větrovský. Nyní vás prosím, pane senátore, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, vážený pane předsedající, pane poslanče, dovolte mi, abych vás nejprve seznámil s usnesením VHZD č. 131 ze dne 22. ledna 2020. Usnesení tedy zní. K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, tedy výbor

I. doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Větrovského,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik tedy usnesení VHZD.

Nyní krátce ze zpravodajské zprávy.

Já bych chtěl poděkovat na úvod našemu legislativnímu odboru za brilantní stanovisko, protože pochopit, a vůbec kontext legislativního procesu, je velice důležité pro to, co máme vlastně pro pochopení toho, co máme na stole. Prvé čtení tedy bylo provedeno 11. 4. 2018 na 12. sněmovní schůzi, jakkoli byl v rozpravě návrh v dané podobě shledán nadbytečným a nekoncepčním, zejména na základě intervence poslance Michálka, který zdůraznil osobní zodpovědnost politiků a úředníků za práci, kterou vykonávají ve veřejném sektoru, a vyjádřil nesouhlas s judikaturou Nejvyššího soudu v oblasti náhrady škody způsobené organizační složce státu jejím zaměstnavatelem, byl návrh přikázán k projednání výboru rozpočtovému jako výboru garančnímu a výboru ústavně-právnímu jako výboru dalšímu. Vláda zaujala k původnímu návrhu negativní stanovisko. Druhé čtení se konalo 30. 1. 2019 na 26. schůzi, kde byl podán komplexní pozměňovací návrh právě poslance Michálka. Podstatou komplexního pozměňovacího návrhu bylo doplnění ustanovení § 47 zákona o majetku státu o úpravu, že pro účely uplatňování odpovědnosti za škodu se na organizační složky hledí jako na samostatné právnické osoby, a doplnění § 18 zákona o odpovědnosti státu za škodu o pravidlo, že organizační složka státu bezodkladně posoudí uplatnění nároku na regresivní úhradu a pořídí o tom zápis. Třetí čtení proběhlo 6. 3. 2019 na 27. schůzi Poslanecké sněmovny. Z vyjádření pana poslance Michálka a paní ministryně financí Aleny Schillerové v rozpravě vyplynulo, že na základě konzultací s ministerstvem financí vyslovilo ministerstvo financí přání, aby bylo zopakováno druhé čtení, v jehož rámci byl představen v součinnosti s ministerstvem návrh systémově reagující na stávající judikaturu soudu k náhradě škody vzniklé státem. Procedurálnímu návrhu na opakování druhého čtení bylo vyhověno. Konalo se tedy opakované druhé čtení a poté třetí čtení 27. 11. 2019, kde návrh ten, který byl přepracován, byl přijat většinou 132 poslanců ze 184 přítomných, kdy proti bylo 21 poslanců.

Já jsem si tady nechal jakožto zpravodaj k této materii, kterou jsem shledal jako velice složitou, zpracovat právní stanovisko, zde bych vás seznámil tedy s jedním odstavcem toho stanoviska. Pokud stát vystupuje jako účastník právních vztahů, je právnickou osobou, podle mého právního zástupce, dostatečný, jednoduchý a výkladově jasný. V rámci právních vztahů i procesních u soudů stát podle dosavadního textu vystupuje jako jediná právnická osoba, která jednala např. prostřednictvím příslušného ministerstva a stát jako jediná osoba za toto nesla univerzálně odpovědnost. Také pokud směřovala žaloba např. proti škodě způsobenou např. ministerstvem, pak stranou žalovanou byl stát, tj. ČR.

Poté jsem si vyžádal stanovisko ministerstva financí. Zde vás seznámím stručně s tím, jak na problematiku nahlíží ministerstvo. Aktuálně projednávaný návrh zákona tak řeší nezbytnou konkretizaci pravidel spojených s vystupováním státu v právních vztazích, ve směru jednoznačné dělby právní odpovědnosti státu a jeho svéprávnosti mezi jednotlivé organizační složky státu v závislosti na jejich příslušnosti k zajišťování výkonu práv a plnění závazků státu v těchto vztazích. Předložená novela tedy podle ministerstva financí reaguje na poslední vývoj v rozhodovací praxi soudů, kdy pokud státní zaměstnanec způsobí svým jednáním organizační složce státu škodu spočívající v odvodu do státního rozpočtu, zde se uvádí jako typická pokuta třeba udělená Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, pak není možné tohoto státního zaměstnance za pochybení postihnout. Soudy totiž odvozují, že stát je pouze jeden, jeho majetek se přesunem z jedné kapsy do druhé nezmenšil, a tedy po úředníkovi nelze žalovat náhradu škody, protože vlastně žádná nevznikla. Proto se výslovně konstatuje, že stát funguje na základě tzv. dělené subjektivity, to je vlastně podstata té finální verze zákona, což je princip, na kterém je postaven od samého počátku, byť se původně jednalo o návrh pana poslance Okamury a dalších, který požadoval, aby zákon o majetku státu konstatoval, že s majetkem se má nakládat s péčí řádného hospodáře, aktuální znění novely vychází z pozměňovacího návrhu poslance Michálka. Původní text poslance Okamury byl tedy zcela nahrazen. Předloženou novelou se v neposlední řadě odstraňují rozdíly mezi úředníky obcí a krajů na jedné straně, kteří jsou za své jednání postižitelní vždy, a úředníky státními, kteří dle názoru soudů za svá jednání postižitelní být nemohou. Tolik tedy má zpravodajská zpráva. Usnesení VHZD, které zní tedy, k doporučení, návrh zákona zamítnout. To jsem vám přečetl, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, chvíli jsem váhal, zda je to všechno ve zpravodajské zprávě, ale zřejmě jste to probírali na výboru, takže to do toho asi patřilo. Takže já vám děkuji. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Červíček? Jelikož ho vidím, že přichází, máte slovo, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, vážené paní senátorky a páni senátoři, prosím, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením ÚPV, který se konal 15. ledna na jeho 17. schůzi, k návrhu zákona o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích č. 219/2000 Sb, kdy výbor po projednání doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, mě pověřil jako zpravodaje, nebo určil jako zpravodaje, pověřil předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Můj kolega předřečník mi velmi usnadnil moje vystoupení jako zpravodaje, protože ÚPV řešil úplně stejné problémy se stejným výsledkem, shodli jsme se na tom, že z původního poslaneckého návrhu, který měl znít doplněním jenom jedné věty, s péčí řádného hospodáře, jsme došli k návrhu, který zcela zjevně je z hlediska legislativy a procedurální praxe nestandardním, neboť výsledná podoba návrhu je přiznaná návrhem ministerstva financí, přičemž dalece překračuje ten původní návrh poslanecký.

Je potřeba zdůraznit, že v současné podobě, tak jak je nám předkládán, obsahuje úpravu, která zcela popírá jako dosavadní výkladovou linii zastávanou soudy, a vůbec to neprošlo řádným legislativním procesem na úrovni vlády. Myslím, že pro doporučení by bylo vhodnější zaujmout na základě nějakého zpracovaného návrhu, kdy by proběhl proces hodnocení dopadů regulace v souladu s legislativními pravidly a obsahoval řádnou důvodovou zprávu. Nicméně, prosím, zavádí proti dosavadní praxi úplně jinou koncepci, a to tu zmíněnou koncepci dělené právní subjektivity státu. Poznámka, myslím, která vyplynula z projednávání na ÚPV, která by tady měla zaznít, jsem přesvědčen, že jsme se všichni shodli na tom, že současný text toho § 6 zmíněného zákona je ve své podstatě dostatečně jednoduchý a výkladově jasný, protože pokud tam je konstatováno, že stát vystupuje jako účastník právních vztahů a je právnickou osobou, tak současný návrh to velmi rozmělňuje, tu univerzální právní způsobilost dává na jednotlivé organizační složky státu, čímž se ten celý systém stává poměrně dost nepřehledným. Může ve své podstatě snižovat i přehlednost toho, koho za stát v případě sporu žalovat, ve své podstatě vede i k tomu, že to univerzální postavení ČR na straně žalovaného je zcela jednoznačně a procesně jednoduché, obyčejný občan se tak může snáze domoci spravedlnosti, než je tomu v případě změny takto předkládaného návrhu.

Proto na závěr zkonstatuji ještě jednou doporučení ústavně-právního výboru, kdy tento návrh zákona doporučuje zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane zpravodaji a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážený pane navrhovateli, vážené kolegyně, vážení kolegové, musíme si uvědomit, co se nám tady vlastně dostalo. Já si myslím, že ani ministerstvo financí vůbec netušilo, co schválilo a co vlastně udělalo. Já tady rozvinu tu teorii právní subjektivity státu. Do dnešního dne se pohlíží na stát jako na jeden subjekt práva. Je to jedna jediná právnická osoba, přičemž organizační složky státu mají pouze pravomoc zastupovat tuto právnickou osobu, takže organizační složky nevlastní jako právní subjekty žádné majetky, přesuny mezi organizačními složkami se jeví jako pouze účetní převody. Doteď je zastáváno paradigma, že stát je jednou jedinou právnickou osobou.

Já nevím, jestli si vůbec ministerstvo financí uvědomuje, že tady naprosto změnilo základní paradigma oproti rozsudkům jak Nejvyššího správního soudu, tak Nejvyššího soudu, kdy vytváří z organizačních složek státu samostatné právnické osoby nesoucí právní subjektivitu. Nikoli de iure, ale de facto. Tak, jak je to definováno v tomto zákoně, se absolutně mění dosavadní pohled na stát tak, jak ho vnímaly všechny soudy.

Jak řekli mí předřečníci, změnit takovýmhle způsobem bez řádného legislativního procesu pohled na stát jako celek, je naprosto nepřijatelné. Ale já si nemyslím, že je to přijatelné i z hlediska legislativního procesu, protože v tom okamžiku by se začalo pohlížet na jednotlivé organizační složky jako na samostatné subjekty, jako subjekty práva, nesoucí práva a povinnosti, musely by se vypořádávat majetky a celá struktura systému by se prostě zhroutila. Takže já zastávám to, co řekli mí předřečníci, že je nutno tento zákon zamítnout. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, já nebudu tak teoretický, řeknu příklad z praxe. Existuje 14 hasičských záchranných sborů krajů jako organizační složky státu. Dodnes všechny musí psát před název "ČR". To tím pádem padá. A takových organizací je tady spousta. Dodnes platilo, že v případě běžného minoritního soudního sporu to pochopitelně řešila ta organizační složka státu sama, ale v případě, že byl nějaký větší problém, tak soudní spor, český stát zastupoval úřad pro zastupování státu v majetkových záležitostech. Překvapuje mě, že nadřízený tohoto úřadu souhlasí s touto novelou. Nerozumím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Vladislav Vilímec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, na tento zákon, když se podíváte, jak z procesního hlediska vůbec vznikl, také včetně dopadů, které přináší, tak se shodneme na tom, že vyvolává další a další otázky. Byl jsem poslancem 11 let, ale nepamatuji si případ, možná už také pozapomínám, ale nepamatuji si případ, že by někdo navrhl, ať již poslanci nebo vláda, navrhla zákon...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, prosím vás, hrozně moc nás ruší předsálí, tzn. u recepce, jestli kolegové, ať jdou na kafe někam do restaurace, ale doopravdy tady to hodně ruší, děkuji. Promiňte.

Senátor Vladislav Vilímec:  Já vám děkuji, pane místopředsedo. Že by někdo navrhl zákon, který by se změnil tak, v rámci druhého čtení dokonce opakovaného, že z původního zákona tam nezbylo vůbec nic, ani ty cíle, které sledoval předkladatel. Tak to je přesně tento návrh zákona. Já to teď nechci svádět na pana zástupce předkladatele. To je nějaká novodobá praxe Poslanecké sněmovny. Myslím, že Senát by takovou praxi měl odmítnout, protože to je zákon, který může přinést skutečně významné dopady. Mluvili o tom předřečníci, posiluje se tzv. koncepce dělené právní subjektivity státu, organizačních složek státu. Je tady pokus dělat jakési samostatné právnické osoby nebo samostatné právní subjekty. A odůvodňuje se to snad jen tím, aby bylo možné stíhat regresně zaměstnance státu za to, že učiní nějakou škodu, respektive aby byla škoda stanovena, tak musí být penězi nějak vyhodnocena nebo stanovena. Ale co je to za škodu, když jde jen o převod disponibilních rozpočtových prostředků z jedné organizační složky státu do druhé? Myslím, že to není nějaká majetková újma, protože stále platí, že stát je jediný právní subjekt. Ono to má dopady, tato teorie, kterou prosazuje a prosazovalo vždycky ministerstvo financí, má dopady na občanskoprávní spory, komplikuje to situaci těch externích subjektů, kteří jsou ve sporu se státem o náhradu škody za nějaké úřední pochybení nebo za nějakou škodu, která jim byla způsobena. Zatímco teď stačí, aby byl žalován stát jako ČR. Na základě tohoto zákona by pravděpodobně musela být jasně specifikována organizační složka státu. Pokud by se zjistilo, že se jedná o jinou organizační složku státu, tak by se procesně ty věci musely řešit. Tzn. oslabujeme tímto pozici těch, kteří se domáhají po státu náhrady škody za procesní pochybení organizačních složek státu. A já si nemyslím, že toto lze připustit a odkazovat to na možnost jakéhosi vymáhání škod vůči státním úředníkům. Také na našem výboru zaznívalo srovnání mezi obcemi, kraji, kde to tzv. je možné, a státem. Ale obce a kraj jsou samostatné právní subjekty a jde o úplně nějakou jinou situaci, pokud někdo způsobí obci škodu, nějaký zaměstnanec, tak škoda je vymáhána tou obcí. Ale tady by musel teprve někdo učinit škodu státu jako takovému. Nikoli zavinit jakýsi převod rozpočtových nebo disponibilních prostředků jedné organizační složky druhé organizační složce. Víte, to je něco podobného, abych to přiblížil starostům nebo stávajícím starostům mezi senátory, něco podobného, jako když svého času ještě před stávajícími rozpočtovými pravidly úředních rozpočtů platily tzv. malá rozpočtová pravidla republiky z roku 1991 nebo 1990. A ta připouštěla vznik tzv. zálohovaných organizací. Určitě si vzpomenete, že školy v té době neměly žádnou právní subjektivitu, byly ve stejném postavení, ve stejné pozici, jako jsou dnes tzv. organizační složky státu. A samozřejmě že když jedna zálohovaná organizace případně převedla neoprávněně rozpočtové prostředky druhé zálohované organizaci, druhé škole, tak to neznamenalo, že by vznikala újma nebo škoda obcí, protože ty zálohované organizace, ani jedna z nich neměla právní subjektivitu. Takže se samozřejmě nemohla regresně postihovat škoda, která nevznikla.

A aby bylo možné trestat státní úředníky za nějaké pochybení, tak by především musela vzniknout škoda, která ale podle mě stejně tímto návrhem zákona nevzniká, protože těžko asi tento návrh zákona, pokud by byl i přijat, tak by těžko nějak překlenul současnou judikaturu, rozsudky Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu. Tzn. v zásadě z prvního cíle, který se ukázal jako nadbytečný, z toho vzniklo pouze jediné, které já tady teď nechci hájit, možnost trestání za každou cenu, respektive vymáhání škod po státních úřednících i v situaci, kdy vlastně státu žádná škoda jako právnímu subjektu nevznikla. A za tuto pofidérní záležitost, kterou já nevím kdo hájí, ministerstvo financí, budeme oslabovat pozici těch, kterým skutečně škoda vznikne, těch externích subjektů, a domáhání se velmi složitě po státu náhrady takové škody. Myslím si, že to za to vůbec nestojí. Takže já se naprosto ztotožňuji jak s usnesením ústavněprávního výboru, tak s usnesením našeho garančního výboru, že tento návrh zákona je třeba zamítnout.

Jestli paní ministryně financí nebo vláda si to chce za každou cenu prosadit, tak ať si to prosadí v Poslanecké sněmovně a přehlasuje Senát, to je samozřejmě možné. Ale myslím, že by Senát neměl k takovým pokusům asistovat. Notabene když se podíváte i na hlasování v Poslanecké sněmovně, tak tento návrh neměl vůbec žádnou podporu mnohých poslaneckých klubů, které jsou významnými kluby v Senátu, ať to je TOP 09, KDU-ČSL nebo ODS nebo další. Takže to je velmi kontroverzní návrh a nemyslím, že by Senát měl asistovat snaze ministerstva financí si jaksi ulehčit pozici a snižovat právní pozici těch, kteří se domáhají po státu o náhradu škody, která skutečně vznikla. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Já jenom předtím, než jsem upozorňoval, jestli by tady mohlo být více klidu, ono dnes to tak celý den funguje. Klenby přenášejí zvuk úplně jinak. Ne všichni jsme staří a hluší a já chci poprosit, abychom vzájemně respektovali ty, kteří tady poslouchají. A víte, proč nám sem chodí takové špatné zákony, které my musíme zamítat? To je z toho důvodu, že Poslanecká sněmovna se navzájem neslyší. Pojďme to prostředí i pro poslance, kteří tady teď jsou a přijdou ještě poté, udělat co nejlepší. Děkuji. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, pane předkladateli, já se tady vyjádřím také za sebe. Nehledě na to, kdo ten zákon předkládal, kdo ho psal a jak to dopadlo, já se věnuji těm kauzám už dlouhá léta, to asi všichni víte. Takže s konceptem vymahatelné odpovědnosti se nějakou formou zabývám delší dobu. A tady to opravdu nemyslím ve zlém, je to nepochopení celého konceptu na úrovni státní správy.

Za mě první věc je samotná odpovědnost, teď odhlédnu od té hmotné, má několik rovin. První je politická. Pokud nějaký ministr má úředníky, kteří nezvládnou proces, je to jeho odpovědnost a on by měl vyvodit odpovědnost, pokud to selže. To se u nás teď neděje. Druhá rovina je potom trestní. Pokud dopad přesahuje trestní rovinu, tak je tam vymáhána případně i nějaká hmotná částka přes trestní rovinu. Ta hmotná, myslím, že tady je velký prostor pro státní byrokracii, aby to řešila, už dnes to jde. Jsou škodní komise, jako máte třeba na obcích, jsou i na ministerstvech. Jenom je potřeba tu částku případně vypočítat. V tomto případě to jde. Když tady máme to kolečko, to, že někdo něco pochybí, pak se ty peníze přelijí na účty Finanční správy, pak se to dokryje do rozpočtu původního úřadu. Jsou tady nějaké náklady, které s tím souvisí, jsou to platy těch úředníků, kteří to úřadují, tu rozpočtovou kázeň, platy úředníků Finanční správy, samotného ministerstva. Takže kdyby někdo chtěl, tak nějakou částku té reálné škody, která tady je, vypočítá a bude ji vymáhat. Někdo to nedělá, nebudu hodnotit proč.

Dnes bych byl i tady vstřícný vůči úředníkům. V dnešní době, kdy víme, že opět bude návrh na další vykostění zákona o státní službě, kdy opět budou víc a víc podléhat politickému vlivu na dolnějších úrovních, je to velice citlivá věc. Když máte nad sebou budoucího politického náměstka, který vám cokoli řekne, je na úředníkovi, aby to ustál. Takže je to velice citlivá věc i za mě a nejde cokoli touto formou nějak řešit. Toto řešení samo o sobě je nelogické podle mého názoru.

A zmíním ještě jednu věc. Pokud pochybení úředníka nebude na trestné rovině, stejně to bude maximálně 4,5 platu podle zákoníku práce nebo podle zákona o státní službě, takže k nějakým miliardám se tady stejně nedostaneme a je to nelogické.

Takže za mě, kdyby se s tím začalo pracovat reálně, tak se něco může stát. Pokud by to předkladatel chtěl řešit, já se rád zapojím, pomůžu. Jsou zákony, které se mají určitě reformovat v této oblasti, a to tady už padlo. Rozpočtová pravidla a nelogický princip promíjení odvodu za porušení rozpočtové kázně na úrovni státu. Tam je to celé kolečko úplně nesmyslné a nelogické. Já ho chápu na úrovni územní samosprávy, kde když vaše podřízená organizace něco udělá, tak tam má smysl nějakou formou to s ní řešit, když nějaká chyba je. Na úrovní státní správy je to špatně nastavený proces, který je neefektivní a vyvolává náklady. Dále je to zákoník práce pro ty, kteří pracují ve státní správě a nejsou zaměstnanci podle státní služby. A zákon o státní službě. To je ta správná cesta, ale myslím si, že v tuto chvíli, kdyby stát chtěl, tak to řeší už se současnými nástroji tak, aby se případná odpovědnost a škoda vymáhala.

Takže velice se omlouvám, já bych tohle nepodpořil v žádném případě a myslím, že do budoucna cesty jsou a rád s tím případně poradím, kdyby někdo chtěl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a ptám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, čili já rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k proběhlé obecné rozpravě? Nechce pan zpravodaj, já děkuji. Ptám se zpravodaje ústavněprávního výboru, pana senátora Martina Červíčka, jestli se chce vyjádřit? Nechce se vyjádřit, děkuji. A zpravodaje garančního výboru poprosím, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající. V obecné rozpravě vystoupili čtyři senátoři, v zásadě všichni čtyři se vyjádřili ve smyslu návrh zákona tak, jak byl postoupen z Poslanecké sněmovny, zamítnout. Zároveň byl podán pouze jeden jediný návrh, a to je návrh jak výboru ústavněprávního, tak VHZD. Oba návrhy, respektive doporučení jsou shodná, a to je návrh zákona zamítnout. Nebyl podán návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, proto vás prosím, pane předsedající, abyste dal hlasovat právě o návrhu zákona předloženou materii zamítnout.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, děkuji, je tomu tak. Já rovnou svolám kolegyně a kolegy. Všichni jsou už v lavicích. Budu konstatovat, že aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Návrh, který je zde jediný, a ten je návrh zákona zamítnout. Spouštím hlasování. Kdo jste pro zamítnutí, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti zamítnutí, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. V hlasování číslo 19 při kvoru 35 pro zamítnutí bylo 62, proti byl 1. To znamená, že návrh zákona poslaný Poslaneckou sněmovnou byl zamítnut.

Takže nyní v souladu s § 3, odst. 2 zákona číslo 300/2017 Sb., stykového zákona, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Jaroslav Větrovský a Martin Červíček. A chci poprosit, jestli je ještě třetí osoba? A rovnou se zeptám, jestli kolega Červíček a Větrovský souhlasí? A jako třetí pan senátor Vilímec přijímá také. Takže se svojí rolí souhlasí, a proto přistoupíme rovnou k hlasování. Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 20, pověření zastupováním v Poslanecké sněmovně, pro bylo 61 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo.

Já vám děkuji. Pan poslanec už asi zmizel, ani jsem se s ním nestačil rozloučit, čili na dálku.

A dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 177

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 177. Návrh uvede poslankyně Jana Krutáková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Dobrý den, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Krutáková:  Dobrý den, podvečer, děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás krátce seznámila s návrhem novely o vnitrozemské plavbě, se senátním tiskem č. 177, který pojednává o vyjmutí části toku řeky Berounky ze seznamu využitelných dopravně významných cest.

Návrh novely byl již předložen formou pozměňovacího návrhu v rámci tzv. vodácké novely tohoto zákona. I když byl po projednání sněmovnou schválen, jako celek tento zákon po vrácení Senátem neprošel. Proto jsme znovu navrhli tuto samostatnou novelu, která byla podpořena všemi politickými stranami ve sněmovně. Shoda na tomto návrhu trvá i nadále.

Technicky bych vás chtěla krátce seznámit ještě s tím, co tento návrh obsahuje. Jedná se o vyjmutí části toku Berounky z dopravně významných cest od kilometru 37, tedy zhruba od obce Liblín po přístav v Radotíně. Město Praha, starostové a obyvatelé obcí z povodí Berounky vyžadují toto vyjmutí již od r. 2015, kdy bylo vysloveno společné nesouhlasné stanovisko dotčených obcí.

Tento investiční záměr splavnění by vyžadoval rozsáhlé úpravy koryta řeky, vybudování několika vodních stupňů a rovněž tak není prokázána ekonomická výhodnost tohoto záměru. Naproti tomu by došlo k nevratnému zásahu do cenného přírodního charakteru krajiny v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, Český kras, přírodních rezervací Karlštejn, Koda a Tetínské skály. Nelze také opomenout negativní dopad na životní podmínky obyvatel v této lokalitě.

Tímto návrhem novely zákona upřednostňujeme zachování krajiny podél řeky a přírodního dědictví nad možností splavnit řeku pro větší lodě, jejichž přínos není adekvátní vzhledem k tomu, jakou škodu by mohl napáchat v Krajině.

Toto je tedy ve stručnosti návrh novely zákona, která vám byla předložena. Já vám chci poděkovat za podporu této malé, ale myslím si, že poměrně zásadní novely. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 177/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Máme tady skutečně nekonfliktní bohulibý zákon, konečně dneska po všech těch spletitých zákonech. Jak tady paní poslankyně říkala, jeho podstatou je vyjmutí Berounky ze seznamu využitelných vodních cest, který je přílohou zákona č. 114/95.

Já bych se malinko vrátil do historie. Ono nějakým způsobem využít Berounku není nápad nový. Já jsem sám zažil v 80. letech, dál moje paměť nesahá, v 80. letech navrhovali socialističtí plánovači u Křivoklátu velkou přehradu na Berounce. Dokonce myslím, že to byla přehrada přečerpávací. A už tehdy jsme se jako studenti, protože jsme tam jezdili na vandry, tak jsme se snažili různými způsoby bojovat proti této stavbě. Což se nakonec podařilo a ta přehrada tam, i díky roku 1989, nevznikla.

Nicméně socialističtí plánovači zmizeli, ale postupně začala sílit taková myšlenka, že čím více krajiny, obcí, měst a vodních toků vybetonujeme, tím se budeme mít lépe. Je to možno vidět všude kolem nás. A myslím, že poslední takovou ukázkou této tendence je i návrh stavebního zákona, který má víceméně stavění za každou cenu jako prioritu a dělá vlastně z toho i nejdůležitější veřejný zájem.

A proto jsem rád, že aspoň touhle změnou zákona bude Berounka zachráněna před nějakými megalomanskými plány úpravy. Ten 37. km, jak tady bylo řečeno, je v malé vesničce Liblín, kterou také pamatuji, kde před 40 lety jsme se zastavili při sjezdu Berounky. Je to obec s několika málo stovkami obyvatel a jediným veřejným místem, které je tam využitelné, je místní hospoda. A myslím si, že není důvod splavňovat až sem Berounku, aby pár turistů na výletních lodích, které by tam jezdily, se mohlo občerstvovat v liblínské hospodě.

Plány na splavnění Berounky nebyly nijak malé, ale byly docela megalomanské. Byl tady například záměr na splavnění Berounky do Černošic, což je malý úsek z těch téměř

100 km. A jenom ten by měl stát 2,5 mld. Kč. Celé splavnění do Berouna, které mělo vytvořit i nějaký umělý kanál kolem Černošic apod., tak ta cena by se blížila asi k 10 mil. Kč. Přičemž samozřejmě spojení Praha – Beroun je obslouženo jak kapacitní železnicí, tak samozřejmě i dálnicí.

Jak tady již bylo řečeno, nesouhlas hlavního města Prahy a dotčených obcí na Berounce přispěla k tomu, že tady máme tento zákone. Že Berounka bude vyřazena z dopravních cest a že budou ochráněny citované přírodní rezervace a samozřejmě krajina kouřimské rybárny a dalších míst, které známe z povídek Oty Pavla.

Co se týče výboru pro zemědělství, hospodářství a dopravu, tento zákon jsme projednávali, byl jednomyslně schválen. A schválili jsme i usnesení, že výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajem výboru určuje mě a pověřuje předsedu výboru senátora Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu ČR. To je asi vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat? Nikoho nevidím a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí s přednostním právem pan místopředseda Jiří Oberfalzer. Máte slovo, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Já musím zdůraznit, že Berounka je významná součást mého obvodu. Že všichni dotčení starostové jejím průtokem, myslím územně, jsou jednoznačně toho názoru, aby zůstala přírodní ozdobou krajiny. Paní poslankyně tady vyjmenovala mimořádně cenné lokality, přírodně, turisticky a nakonec i ekologicky, a byla by velká škoda, kdyby byly narušeny.

My jsme vlastně tady tu Berounku už jednou vyjmuli, ovšem bohužel bylo to zamotáno do alkoholu za řidítky, a to zmařilo to úsilí. A doufám, že tentokrát už se to nestane. Takže promiňte, možná zcela redundantní vystoupení, ale nemohl jsem nepodpořit tento návrh.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a nevidím, že by se někdo další hlásil do obecné rozpravy. Ještě se táži, jestli někdo nechce? Nechce nikdo, čili já obecnou rozpravu ukončuji. Táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit v obecné rozpravě? Nechce, protože ten zákon je doopravdy poměrně velmi jednoznačný a lehký. Tak vám děkuji a poprosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Ladislav Kos:  Ano. V rozpravě vystoupil 1 senátor, který tento návrh podpořil, takže myslím, že nastala doba nechat hlasovat o předloženém návrhu zákona, tzn. o výborovém návrhu schválit.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, a já znělkou sezvu kolegyně a kolegy.

Budeme hlasovat o schválení návrhu zákona, postoupené nám Poslaneckou sněmovnou v jejím znění. Konstatuji, že je nás přítomno 69 senátorek a senátorů při aktuálním kvoru 35.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 21 bylo pro 61, proti nebyl nikdo, návrh novelizace tohoto zákona byl schválen v podobě postoupené Poslaneckou sněmovnou. Já děkuji paní poslankyni, můžeme se s ní rozloučit. Můžeš pokračovat. My se vystřídáme, abychom se rozdělili.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A skutečně jsme se vystřídali. Vážení kolegové, kolegyně, přistoupíme k dalšímu bodu programu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 178

(Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících...) Takže mám špatný podklad... Jo, pan kolega mi to tady nalíčil, abych se spletl. O bankách, ano? Program je zanesen, tak se můžu přesvědčit... To je dobré. Předávka proběhla příliš rychle, 178, o bankách, ano, je to tak. Ne, dobrý, kolegové, už jsem se chytil. Tady mám ovšem schválit, tak moment. Tohle asi patří do minulého příběhu. Tak. Tedy, kolego. Ne. Padl jsem do pasti, nicméně jsem se vyškrábal. Tak teď doopravdy.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 178. Návrh uvede zástupkyně skupiny poslanců Barbora Kořánová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila.

Poslankyně Barbora Kořanová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Je mi velkou ctí zde představit novelu zákona o bankách a dalších souvisejících právních předpisů. Beru to jako revoluční zákon v oblasti digitalizace. Projednával se přes rok ve spolupráci s resorty, ale i soukromým sektorem, což považuji také za velký úspěch. A já doufám a moc vás prosím o jeho podporu.

Co se týče obsahu této právní úpravy, tak vytváří podmínky pro vznik takzvané bankovní identity. Představuje jednoduchou a bezplatnou formu přístupu ke službám eGovernmentu, ale i k online službám soukromého sektoru pro přibližně 5,5 milionů občanů, kteří používají internetové bankovnictví. Tato úprava vytváří také omezený přístup bank a poboček zahraničních bank do základních registrů. A to umožní bankám a pobočkám zahraničních bank lépe předcházet legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Ale také rovněž bránit případům zneužití identity.

Předpokládá se, že provozování bankovní identity nebude pro stát, územně samosprávné celky, ani pro uživatele zpoplatněn a zřízení bankovní identity bude rovněž zdarma. Tedy nebude zpoplatněno. Klienti bank a poboček zahraničních bank získají tedy bezplatný přístup k elektronickým službám státu a územních samosprávních celků pomocí svých stávajících bankovních autentizačních prostředků. Tedy bankovních identit a online služby státu se tak pro uživatele stanou více dostupnější a atraktivnější.

Sami dobře víte, že dnes existuje portál občana, od 1. července 2018 jsou vydávány elektronické občanky, ale jde o to, že podle dostupných informací tyto průkazy dosud nejsou mezi občany tak rozšířeny, protože je k tomu potřeba speciální hardware neboli čtečka a počítačový program. Což trochu občanovi ten komfort komplikuje.

Soukromé identifikační nástroje, kterými disponují banky a pobočky zahraničních bank jsou široce dostupné, jsou uživatelům dobře známé a hlavně masově využívané. Zajišťují tedy zcela dostatečnou úroveň bezpečnosti pro účely elektronické identifikace při přístupu ke službám státu a regulovaným online službám komerčního sektoru.

Jak jsem tady již zmiňovala, tato novela má podporu napříč politickým spektrem. Opravdu, měli jsme pracovní skupinu, které se zúčastnily nejen ministerstvo vnitra, ministerstvo financí, Česká národní banka, Finanční energetický úřad a jak jsem řekla, i soukromý sektor, takže opravdu došlo k vzácné shodě. Takže i v tomto je tato novela raritou. Hlasovalo pro ni tuším 174 poslanců z přítomných 178, takže opravdu podpora digitalizace je ve sněmovně vzácně úžasná a je na ní shoda.

Tato novela byla přijata s pozměňovacími návrhy, že přístup do základních registrů se bude týkat také pojišťoven. A pak tam byl ještě jeden pozměňovací návrh, který se týkal samotného vstupu do základních registrů. Za mě vše a moc vás prosím o podporu tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní poslankyně, prosím, posaďte se ke stolku, kde už jste seděla. A nyní prosím vezmeme na vědomí, že senátní tisk projednal ústavně-právní výbor. Jeho usnesení máte jako tisk č. 178/2, zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Antl. Organizační výbor však garančním výborem stanovil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jeho usnesení máte pod senátním tiskem č. 178/1 a zpravodajem byl určen pan senátor Jaromír Strnad, prosím o vystoupení.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Jak již tady bylo řečeno, základním pilířem navrhované úpravy je otevření trhu se službami v oblasti elektronické identifikace a službami vytvářejícími důvěry pro elektronické transakce pro banky a pobočky zahraničních bank.

Předkládaný návrh zákona je rozšířen oproti původnímu návrhu zákona, který se měl týkat pouze novely zákona o bankách a zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, o novelu zákona o pojišťovnictví a zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

Vláda k prvotnímu návrhu zákona zaujala souhlasný postoj s některými výhradami. Šlo zejména o absenci orgánů vykonávajících dozorovou činnost, o nepřítomnost efektivních nástrojů kontroly nakládání s údaji přejímanými z informačních systémů veřejné správy, o neexistenci případů, kdy je možno vydat uznaný prostředek pro elektronickou identifikaci bez ověření identifikačních údajů klienta v informačním systému veřejné správy.

Návrh zákona se tedy poté rozšířil zejména o zajištění výkonu dohledu nad prostředky pro elektronickou komunikaci ministerstva vnitra. Výkon dohledu bude zajišťovat také Česká národní banka.

Jak zde již bylo řečeno, pro tento návrh zákona hlasovalo 175 poslanců z přítomných 178.

Jedná se tedy o návrh zákona, nad kterým panuje všeobecná shoda, nicméně nelze přehlédnout, že Senátu předkládaný návrh zákona je výsledkem nežádoucí legislativní praxe. V daném případě se jedná o normu s potenciálem zásadního dopadu na bezpečnost státu, kterou nepředkládá vláda, ale poslanci, navíc podstatně rozšířenou prostřednictvím komplexního pozměňovacího návrhu.

Tímto se také výbor zabýval, nicméně poté se zabýval hlavně věcnou stránkou věci a přijal 134. usnesení k tomuto návrhu zákona, a s tím bych vás nyní seznámil:

Výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada

III. pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se k paní navrhovatelce.

Táži se zpravodaje ústavně-právního výboru, zda chce vystoupit? A vidím, že ano. Prosím, pane senátore Antle, hovořte.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za výzvu. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená a milá paní poslankyně. Garanční zpravodaj se tady nejen obsahově, ale dotkl se i toho závazného, čím jsme se zabývali my coby ústavně-právní výbor, to znamená legislativním procesem.

Dnes už jsme měli tisk, zítra nebo ještě dnes večer nebo v noci nebo k ránu budeme mít další, kdy legislativní proces všichni víme, jak má vypadat. Má přijít od odborného ministerstva, má přijít přes připomínková místa, má se vyjádřit Legislativní rada vlády a vláda konečně má o tom hlasovat, má to probrat. Při vší úctě k paní poslankyni, ona si to už vyslechla, ale připomínám to, že je to další senátní tisk, kde poslanci zahájí legislativní proces, to znamená to všechno předtím obejdou, pak si dají vlastní komplexní pozměňovací návrh do toho prvního a pak nám tady předkládají navíc něco, to, co správně poznamenal pan garanční zpravodaj, něco, co ještě není jisté, jaký to bude mít dopad na bezpečnost státu.

Zkrátím to.

My jsme hlasovali, shodli jsme se na tom, že tohle je naprosto nepřípustné. Z 10 senátorů 9 bylo pro usnesení, které vám rychle zkráceně, jako vždycky, přečtu:

Je to 62. usnesení ze 17. schůze konané 15. ledna 2020, kdy výbor vám, i mně, doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout, určuje zpravodajem Antla, pověřuje téhož coby předsedu ústavně-právního výboru horní komory českého Parlamentu, aby informoval předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Toť v tuhle chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní se táži, zda si někdo přeje navrhnout, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nevidím takovou aktivitu, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím ji o její vystoupení.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, milé kolegyně a kolegové. Bankovní zákon je zákon, který je navýsost speciálním zákonem. Když si ho přečtete, tak zjistíte, že pro běžného občana je to velmi náročná materie a obtížně se v ní vyzná. A chtěla jsem se v první fázi zeptat, jak se to tak stalo, že poslanci se vlastně dohodnou a řeknou: Takovýto odborný speciální zákon předložíme. Jak to, že ho nepředkládá Česká národní banka, ministerstvo financí? Jak to, že je to poslanecký návrh? Jak se to tak mohlo stát?

Já na to odpověď nemám. To je tedy moje první otázka na paní předkladatelku. Tuším, že řekne, no tak, my jsme chtěli urychlit identifikaci přes bankovní systém. Je to, jak řekla ve své řeči, pět a půl milionu klientů. Souhlasili s tím všichni, ministerstva, banky, pojišťovny.

To je prima a já se na bankovní identifikaci také těším. Jenže když si prostudujete text, který máme, je opravdu velmi náročný, a já se zeptám vás tady v Senátu, jak sedíte, kdo z vás všem odborným technickým názvům, které tam jsou, rozumí a zda máte skutečně jistotu, že systém, tak jak je, je opravdu bezpečný i pro klienta, z mnoha toků, které tam budou.

Dobrá, někteří možná tomu takto detailně rozumějí, všem pojmům, jenom já jsem prostý senátor a přiznám se, že jsem v tom dost bloudila.

Ale přesto mně tady jedna věc je trošku nejasná, a proto bych se zeptala na § 38f, který říká:

Využívám údajů podle odst. 1 – to jsou všechna data narození apod. – není dotčeno oprávnění banky, pobočky zahraniční banky nebo poskytovatele identifikačních služeb využívat údaje z informačních systémů veřejné správy na základě souhlasu klienta podle zvláštních právních předpisů.

Zákon říká, že banka má právo přes nějaké rozhraní se dostat do dat veřejné správy, a v zákoně je stanoveno, jaká data může dostat. Myslím, že tam není problém, dobře, to jsou rodná čísla, jsou to nějaké údaje, jména, příjmení, úmrtí. Fajn.

Ale co znamená tohle? A já jsem si tuto situaci uvědomila, co jsem nyní měla velmi zvláštní příběh s bankou. První příběh s bankou, který jsem měla, byl ten, že mě požádala, přestože už měla identifikované údaje z mého občanského průkazu, že si chce okopírovat můj občanský průkaz. Já jsem to odmítla, protože trošku znám právní předpisy a řekla jsem: Podívejte, všechno si můžete zkontrolovat, nebo si dokonce můžete okopírovat část mého občanského průkazu, ale celý občanský průkaz, kde na to máte právo?

Při projednávání zákona jsem si přečetla, že banky chtěly, aby měly i vaši fotografii ve svých podkladech. A Poslanecká sněmovna dokonce řekla, ne, ne, ne, tohle není možné. A banka mi řekla: Vážená paní, když nám to nedáte, tak my s vámi možná smlouvu o poskytování služeb neuzavřeme, my vám ji vypovíme.

Nakonec jsme se dohodli, a já jsem v našem sporu vyhrála, takže si údaje jenom opsali.

Každé kopírování každého dokladu je zvýšení rizika zneužití toho dokladu. Takže to byl požadavek banky. A přišel další požadavek banky. Vy jste politicky riziková osoba, ano, vy to všichni víte, takže nám dáte vaše daňové přiznání. Daňové přiznání? A na co potřebujete daňové poznání?

No tak my to daňové přiznání potřebujeme. A buď nám ho dáte, nebo s vámi rozvážeme smlouvu. Jak jsem zjistila při konzultacích tady s některými pány senátory, tak mají stejný příběh. Někteří jim to daňové přiznání dali. Ale daňové přiznání není přece veřejná listina, to je doklad, který já zpracovávám pro stát a kontrolu, zda plním daňové povinnosti. A je tam řada údajů, do kterých ta banka ale vůbec nemá co hovořit, natož jí k ničemu nejsou. Ale ono se stane to, že přijdete do té banky a oni řeknou: "Tak nám dejte souhlas, že my chceme ještě jiné údaje z toho registru veřejné správy." A vy jim ten souhlas nedáte. A budete ve stejné situaci jako já s daňovým přiznáním. Nakonec jsem se jaksi polovičatě dohodla, protože jsem nechtěla jít do soudního sporu a řekla jsem: "Já začerním to, co nejsou údaje, které vy potřebujete. Vy možná chcete tedy vědět jaký mám celkový příjem. Vy ho stejně máte. Úplně zbytečně, protože mně přichází peníze jenom de facto ze státních úřadů. To znamená ze Senátu a ještě z kraje. Všechno si můžete ověřit, všechny údaje máte. A přesto po mně chcete daňové přiznání?" A to se teď může stát. A to mi tedy přijde v tom návrhu velice špatně. Pokud tady říkají, že dokonce po mně mohou chtít souhlas klienta, který bude tedy nad rámec toho, co tady schvalujeme, a který jim umožní vstup do dalších údajů v rámci veřejné správy.

Moje otázka na Českou národní banku zněla – je to tak, že tedy bude v zákoně napsané, že všichni poslanci, senátoři a ty preferované osoby nebo rizikové osoby, které jsou politici, mají dávat daňové přiznání bankám? No to ne, to v žádném případě... Ale banky to po vás budou chtít. A když jim to nedáte, tak mohou toto podmínit poskytováním služeb, které máte. A když to bude jedna banka, tak proč by to nechtěla druhá? Samozřejmě, že se to dozví. A my tady máme banky s účastí zahraniční, která zrovna není v systému Evropské unie nebo zrovna v těch zemí, se kterými máme ty nejlepší vztahy. Já v tom vidím obrovské riziko. A proto jsem si dovolila tady vystoupit a říkám, nemělo být v zákoně napsáno, že banky nesmí vyžadovat žádné údaje, které nejsou nezbytné pro jejich činnost? Neustále se tady oháníme legalizací proti trestné činnosti, to je takový jako argument, taky mi to říkali. Tak říkám, tak mi ukažte, co tedy tím budete sledovat? Nebyli schopni mi to dokázat. Tak to je obrovské riziko, které tady je. A já tedy z toho důvodu, že prostě připravit takový pozměňovák, který by byl smysluplný, já jsem teď tady něco formulovala, ale to opravdu chce dobře připravit. A já tam to riziko vidím. Vidím tam riziko, že mnozí z vás se octnou nebo se již ocitli ve stejné situaci. A že to já považuji za něco, co pro mě tedy, a nejenom pro mě a politicky preferované osoby, ale i pro ostatní osoby může být zneužitím. A proto pro ten návrh nemohu hlasovat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji paní senátorku. A s právem přednosti je přihlášen místopředseda Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní poslankyně, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já hrozně moc děkuji, že Jitka to takhle otevřela. Ono se totiž netýká jenom nás jako exponovaných osob. Oni to chtějí od vašich rodinných příslušníků. A teď si vemte, že u té banky máte hypotéku, vedete tam účet. Kolegyně Seitlová má samozřejmě pravdu, chodí nám přece peníze všechny na účty k  bankám, takže banky to znají. Ale já mám dojem, že tady pomaličku a nenápadně přichází veliký bratr. Když si vezmeme dálniční známku, ten tendr za těch 400 milionů, tak tam jde o ty obličeje. A banka bude mít třeba taky ty obličeje. V podstatě kdo z nás je v situaci, že bude tak odvážný, anebo na to ani nemá čas, co si budeme říkat, a s tou bankou se přetahovat? Ale ta banka není nic jiného než právnický subjekt. To není nic jiného. Jako jakékoliv jiné podnikání. Akorát že to podléhá České národní bance. A tam je to podle mě zakopané, celý ten pes.

Já pro to taky nemůžu hlasovat. Protože tady si stát zabírá na sebe další možnosti sledování jednotlivých osob. A bohužel v současné době, když ten internetový svět je tak rychlý, zneužití dat tak lehké, to stačí jeden uplacený pracovník. V tom se ale pohybují, a my určitě všichni v tom jedeme ve smyslu toho, že jsme sledováni tajnými službami, ale nejenom těmi našimi, ale těmi cizími. Nechci malovat čerta na zeď, ale bohužel ta doba je horší a horší. A jak to bylo krásné, když jsme ještě neměli tu internetovou dálnici, kterou nám přinesl Bill Gates.

Takže já pro ten návrh tohoto zákona taky nemůžu hlasovat, protože to nebezpečí je obrovské. A to ne kvůli tomu, že chci ochránit sebe, ale já chci ochránit občany celé republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  S přednostním právem je přihlášen též Miloš Vystrčil. Prosím, pane předsedo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, já tedy jsem se přihlásil s přednostním právem, protože budu navazovat na svoji kolegyni a kolegu. S tím, že ale dopředu chci říci, že spíš bych to viděl, to jejich vystoupení jako inspiraci pro nějakou další změnu zákona o bankách než jako potlačování nebo nehlasování pro tu předlohu, kterou máme před sebou. Protože nemyslím si, že tím, že schválíme tuto předlohu, ty věci, které se dějí, nějakým způsobem omezujeme, nebo se jich můžeme vystříhat. To je jako moje první poznámka. V tomto smyslu se nakonec k tomu zákonu asi postavím. To znamená, že jej podpořím, byť souhlasím minimálně s tím, co říkal pan senátor. Ale to v tom smyslu, že ten jeho vznik je velmi nestandardní. Ale je to způsobeno tím, že tato vláda v nějakých případech pouze slibuje a slibuje. A když se dlouho nic neděje, tak už to někteří pracovitější poslankyně a poslanci nevydrží a udělají to za ni.

Já neříkám, že to je správné, ale je to právo Poslanecké sněmovny a právo Senátu připravovat poslanecké návrhy zákona, respektive senátní návrh zákona. A oni to právo využili a říkat, že to potom není hlasovatelné, si myslím, že není správně. Protože samozřejmě to, co by nemělo platit je, že se za chvilku ukáže, že v podstatě vláda není potřeba z hlediska tvorby zákonů, protože zákony budou psát poslanci a případně bude navrhovat senát, neboť ty, co přichází od vlády, jsou nekvalitní. Nebo vláda v tomhle směru prostě je impotentní. Alespoň v oblasti té elektronizace je to evidentní. Takže to je taková věc, kterou jsem chtěl předeslat k tomu vlastnímu obsahu toho zákona. Ale abyste si udělali obrázek o tom, jak to skutečně v tom bankovním sektoru dneska vypadá. Já věřím, že mě třeba poslouchá i někdo z České národní banky, tak budu konkretizovat to, co tady říkala paní senátorka Seitlová a co tady říkal pan senátor Horník s tím, že tu banku nebudu tedy jmenovat. Cituji: "Dobrý den, pane Vystrčile. Navazuji na náš telefonát a sděluji informace, které je nutné doplnit, abychom předešli ukončení účtů. V rámci nové legislativy, teď nevím jaké, kterou se banka zavázala dodržet, je nutné od vás obdržet: prohlášení o daňovém rezidenství, posílám v příloze," teď pozor, "doklady o všech příjmech (poslední výplatní páska, daňové přiznání, potvrzení o pobírání důchodu, potvrzení o výši příjmu na formuláři Komerční banky, potom ještě ocituji, potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele v rozsahu formuláře Komerční banky, ocituji, pracovní smlouva s mzdovým výměrem pokud není starší jednoho měsíce). Dále prohlášení o majetku politicky exponované osoby." A teď další věc, která je zajímavá: "čestné prohlášení politicky exponované osoby." Funkci politicky exponované osoby banka není zřejmě schopná dohledat. Země výkonu funkce politicky exponované osoby banka zřejmě není schopna dohledat, datum výkonu funkce, banka zřejmě není schopna dohledat. Datum ukončení výkonu funkce, to nevím, že jo? Ale to asi tam je. Funkce politicky exponované osobě, teď pozor, vztah k politicky exponované osobě. Jinými slovy to vypadá, že moje manželka taky za chvilku nebude moci mít účet, pokud neřekne ty věci.

A teď ty údaje, které se po nás chtějí. A to fakt dávejte pozor. Příjem ze zaměstnání, popis, hodnota v korunách. Příjem z podnikatelské činnosti, popis, hodnota v korunách. Jiný zdroj, původ majetku, například důchod z půjčky, půjčky, prodej nemovitosti, dědictví, restituce, prodej společnosti, popis, hodnota v korunách. Majetek, nemovité věci, popis, hodnota v korunách. Movité věci, například motorová vozidla, cenné kovy a podobně, popis, hodnota v korunách. Finanční aktiva, například finanční prostředky na bankovních účtech, spořící produkty a podobně. Popis, hodnota v korunách. Investice, popis, hodnota v korunách. Jiný majetek, popis, hodnota v korunách. Požadovaná celková hodnota majetku, tam jsou nějaké intervaly, vy zaškrtáváte interval. Celkový roční příjem, tam jsou zase intervaly, zaškrtáváte interval. Pokud toto odmítnete udělat, banka s vámi ukončí a vypoví vám účet. Tak to dneska vypadá, takto to je. Já jsem to vzdal a u banky končím. A jenom upozorňuji pro inspiraci možná některým poslancům a poslankyním z Poslanecké sněmovny, že to nepovažuji za normální. Minimálně ze dvou důvodů. První je, že mi není jasné, proč si naprostou většinu těch údajů banka nedohledá, protože jsou normálně dohledatelné. A druhý je, že mi vůbec není jasné, na co banka ty údaje potřebuje, pokud s nimi nechce někde kšeftovat nebo je používat a zjišťovat, kde ještě všude jinde mám účty, aby případně na mě tlačila, jak by některé ty trvalé platby nebo jiné prostředky, které mám u jiných bank, dostala na své účty. Takže takhle to dneska vypadá. A ten výsledek je takový, že potom dobrý úmysl, aby tedy mohla existovat bankovní identita a banky taky nám mohly vlastně usnadnit některé úkony, které pravidelně děláme, je velmi zpochybněn tímto chováním bank. A není pro nás úplně jednoduché se potom s tím srovnat. Protože tohle, když dostanete, tak to ve vás, jako v politicky exponované osobě, vyvolává velkou nedůvěru. A vůbec tomu nerozumím. A nejhorší na tom je, že ani ti lidé, kteří v té bance pracují, pořádně neví, proč to všechno po nás chtějí. A já si myslím, že to možná někde leží a vůbec nikdo to nepoužívá. Ale tak to zkrátka je. A tenhle ten zákon spíše, podle mého názoru, je možností to tady ventilovat. Ale teď znovu zdůrazňuji, nemyslím si, že se něco v tomto směru mění či zhoršuje tím, když ten zákon přijmeme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je senátor Zdeněk Nytra. Pane kolego, prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně. Já bych chtěl navázat na paní Seitlovou, na kolegyni Seitlovou a v podstatě na místopředsedu Horníka. To už dneska v tom zákoně je. V tom druhém, který novelizujeme, na základě tohohle toho nás ty banky takhle zkouší. A v odstavci 1 toho zmiňovaného paragrafu je, že ta banka k plnění svých povinností, a tuto povinnost jsme jí uložili zákonem o praní špinavých peněz. Jsem řekl slangový výraz, takže zákonem o legalizaci výnosu z trestné činnosti jsme jí to uložili. A ten odstavec 9 potom se na to odvolává. Ale tu povinnost ty banky už dneska mají. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji pane senátore. A dalším přihlášeným je pan kolega Michael Canov. Prosím, pane kolego.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní poslankyně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych trochu teď diskutoval s tím, co tady přednesl ctěný kolega, předseda klubu ODS, který zde řekl, který se zde zastával vlastně poslanců, co mají dělat, když ta vláda to nechce předložit. Jednak myslím, že těch několik desítek poslanců za ANO mohlo na tu vládu trochu zatlačit, aby konala, ale chtěl bych upozornit, že mezi těmi předkladateli jsou poslanci mimo jiné Adam Vojtěch, Klára Dostálová a Andrej Babiš.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A dalším přihlášeným je pan senátor Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem chtěl vystoupit něco podobného jako vystoupil předseda klubu, pan senátor Vystrčil. Já trošku odmítám, aby tady bylo řečeno, že něco je nehlasovatelného, protože to připravili poslanci. Já si myslím, že to je jejich zákonná možnost předkládat návrhy. A pokud dodrží všechny postupy legislativní, které k tomu patří. To znamená, je tam dostatek podpisů, projedná se to, no tak se s tím musí zacházet jako řádný materiál, který je hlasovatelný. A já nechci říkat, jestli ten důvod je proto, protože vláda nekoná. Prostě já jako senátor nebo skupina senátorů mám právo předkládat návrhy zákonů, dává mi to prakticky zákon, ústava mi to zaručuje. Stejně tak mají ten nárok poslanci. Proto zamítnout jenom něco jenom kvůli tomu, protože to připravili poslanci a nepředkládá to vláda, to si myslím, že není úplně správné. A zareaguji ještě na kolegyni senátorku, která říkala, že nemá důvěru v tom, jestli to je správně nebo ne. Já se přiznám, že když to budou projednávat ministerstva, tak tu důvěru budu mít možná ještě menší, než když to předloží skupina poslanců, kteří to projednají svědomitě, projdou to s těmi ministerstvy, přizvou si k tomu nějaké odborníky. To znamená podle mě, když to projedná vláda, projde to tím celým legislativním procesem, já vím, že k tomu se vyjadřují úředníci z ministerstev a tak dále, tak k tomu nemám tu větší důvěru, přiznám se. A co se týče těch bank, tak tady bylo řečeno a na závěr, tak já nevím, jestli všichni máme stejnou banku. Ale prakticky já tady zmíním tu banku, kde to po mně požadovali. Je to Komerční banka. A když jsem se výrazně dotazoval, jak je to možné, na co potřebují, tak mi bylo řečeno – to je praktické plnění právě toho zákona, který jim ukládá chránit se proti "uložení", v uvozovkách, peněz, které pocházejí z trestné činnosti. A co se týče, proč zrovna si na to vzpomněli teď, když už jsem primátorem strašně dlouho, protože ono se to týká nejen senátorů a poslanců, to se týká každého de facto, který je politicky exponovanou osobou, což je i primátor mimochodem. Tak mi bylo řečeno, že vnitřní audit, který přijel z Francie, zkontroloval, co tam mají a co tam nemají. A zjistili, že tam chybí například ta kopie té občanky, aby dodržovali ten zákon. Chybí tam to daňové přiznání nebo doložení příjmů a tak dále. Takže jenom abych to trochu upřesnil. Takže my si tady vymýšlíme zákony ve spolupráci s Evropskou unií, která má dávat pravomoci těm bankám, aby nás takhle v uvozovkách "trápili" a pak se divíme, že to po nás chtějí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším v pořadí je pan senátor Vilímec. Prosím, pane předsedo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. To, co tady zaznělo o požadavcích některých bank, je velmi znepokojující. Samozřejmě některé věci spojené s politicky exponovanými osobami vyplývají ze zákona legalizace výnosů z praní špinavých peněz. Vyplývá i ze směrnice AML, což je evropská směrnice, na druhé straně jsem přesvědčen, že každá banka má vlastní pravidla, kterými jaksi testuje ty své klienty, i ty své politicky exponované osoby coby klienty. A jsem přesvědčen, že tyto věci, které tady zazněly, jsou znepokojující, varovné. A myslím, že je potřeba, abychom velmi vážně o nich debatovali s orgánem dohledu, guvernérem České národní banky. Nicméně ten návrh zákona, jak je předložen, ten nemění tu nebo neprohlubuje tu řekněme praxi legalizace nebo boje proti legalizaci výnosů z praní špinavých peněz, to je úplně o něčem jiném. Já samozřejmě nebudu tady hájit tu nežádoucí legislativní praxi, kterou jsem kritizoval při minulém bodu, budu to kritizovat i při dalším bodu. Já jsem přesvědčen, že tyto věci skutečně by měly vznikat trochu jiným způsobem.

Na druhé straně, vláda nekoná, co ti poslanci mají dělat. Takže proto, byť mám taky výhrady k té legislativní praxi, ale tento návrh zákona podpořím, nicméně to, co tady zaznělo, se netýká toho návrhu, je to velmi znepokojující, určitě my se pravidelně jako výbor hospodářský schází s vedením, s Bankovní radou ČNB. Určitě to bude jedno z témat velmi vážného hovoru s panem guvernérem, protože ČNB je orgán dohledu. Ta musí zabezpečovat, má k tomu nástroje, aby ty požadavky těch jednotlivých bank tady nebyly nad rámec té směrnice platné a zákona, který platí u nás. Takže to jenom poznámka k těm věcem, které tady padly.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, další přihlášený je paní senátorka Seitlová, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, milé kolegyně, kolegové, debata, která se teď otevřela nad konkrétní činností bank, je samozřejmě, jak řekl můj předřečník, určitě věcí dohledu ČNB. V tom je to tak. Na druhou stranu se nemohu ztotožnit s tím, že zákon, který má chránit proti legalizaci trestné činnosti, dává bance kompetence, aby všechny informace, které tady citoval pan senátor Vystrčil nebo které jsou v daňovém přiznání, aby si zjišťovala. Některé z těchto údajů opravdu s tímto naprosto nesouvisí. Teď je tu další věc, já jsem to konzultovala s ČNB, ta uznala, že to je tak, že to nejsou údaje, které by potřebovala. I ta banka to uznala, řekla, to nám opravdu k ničemu nebude, potřebujeme jenom vědět, jaký je roční příjem, jestli náhodou nevybočuje, abychom se podívali, odkud ty peníze jdou. Nic jiného nepotřebujeme. Tak na co mají daňové přiznání? Mají přece výši mého platu. To si samozřejmě mohou zjistit už z těch příjmů, které tam jdou, pravidelně, nevidím důvod, proč by tohle měli mít, vč. našich fotografií a podobně.

Ale ten zákon, který tady teď přijímáme, není zcela mimo tuto debatu. Znovu upozorňuji na ten § 38, jestli to zase správně řeknu, protože těch písmenek je tam hrozně moc, teď je taková praxe, že máme zákon, který má stejný počet paragrafů, ale pak má 20, 30 písmen, kolik jich je, takže se zdá, že zákon je pořád stejný, ale on je naopak daleko rozsáhlejší a zase méně srozumitelný. Takže jenom v tom odstavci 9 se říká tedy, že ten vstup do těch informačních systémů je v tom rozsahu, který říká zákon, proti tomu nic, ale pokud ten klient dá souhlas, tak nad rámec toho, co říká zákon. Já se obávám toho, že přijdete do banky, oni řeknou, tak nám dejte souhlas, že můžeme chtít ještě další údaje z toho registru, řeknou to opět tím termínem, který je nejasný. O tom bychom se mohli bavit, že i tato právní úprava, která před námi leží, má velmi mnoho, jak se to říká, ne zcela přesně definovaných právních pojmů. Tak to je jenom upozornění, že není pravdou, že se nic nemění, mění se to, že pokud budou po tom klientovi chtít souhlas, řeknou, my to jinak s vámi nepodepíšeme, tak v tom případě, ten klient, když ten souhlas dá za této podmínky, tak se stane to, že se dostanou dál do dalších systémů informací.

Na závěr své řeči chci jenom říct jednu věc, víte, žijeme v informační společnosti, zkuste se podívat, kolik se za takové informace platí, dneska se říká, nemá cenu to zboží, dneska cenu mají informace. Tak jenom to jsem chtěla říct na závěr.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, poprosím pana kolegu Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobrý večer, já se omlouvám paní senátorce Seitlové, já jsem chtěl být stručný, asi to bylo na úkor toho, co jsem chtěl říct. Tato novela ten problém neřeší, že ten problém existuje, jsem já nechtěl zpochybnit, takže tolik moje omluva, ano, pojďme se zabývat tím, co po nás ty banky chtějí, pojďme taky dát vědět nejenom nám, co se v tom trošku orientujeme, co ty banky můžou chtít. Ale pořád se vracíme k jednomu a témuž. V tom odstavci 1 se říká, že banka k plnění svých povinností, a že chtějí pět věcí, dalších pět věcí mimo své povinnosti, to už je jiná debata, to už bychom se dostali do debaty, co tady kritizoval ÚPV, že budeme něco měnit, co není předmětem této novely. Ale k plnění svých povinností mohou využívat ty informační systémy. Pak nastane to, že v podstatě nemusím dokládat všechno to, co už jsem někde uložil, mimochodem, o tom jsme se bavili na posledním zasedání, kdy jsme schvalovali digitální ústavu, že o tom je i ta digitalizace. Pokud já mám informaci, tak oni se nedozví úplně všechno, resp. nezanechávají za sebou stopu atd. Ten odst. 9 říká, že využívání údajů podle toho odst. 1, to znamená, to, na které ty banky mají nárok, jsou jim uloženy tím zákonem, který se novelizuje jenom o kousek dál, ale neřeší to, co všechno banky mají nárok, tak že není dotčeno využívat další informace, ke kterým jim dám já dobrovolně souhlas.

Ten problém tady je, to potvrzuji, ale nemyslím si, že je způsobený touto novelou, ale už předcházejícím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, další přihlášenou je paní senátorka Hubáčková. Tak ji poprosím o její slovo.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré odpoledne, paní poslankyně, pane předsedající, já se připojuji k řadám těch, kteří nesouhlasí a nezvednou ruku pro tento zákon, a to z toho prostého důvodu, že soukromý subjekt má spravovat takový registr, má být tím, kdo má vést identifikační agendu a vstupovat online, je to docela nóvum, protože těch registrů máme víc, ale jsou doposud spravovány státní správou nebo samosprávou. Mají k tomu přísná pravidla a regule. Tento zákon, já nevyčítám tomu, neříkám, že poslanci nemají zvedat návrhy zákonů, já jenom si myslím, kdyby přišel nebo prošel řádným připomínkovým řízením, že by se v tom zákoně objevily dostatečné kontrolní mechanismy k tomu, aby nedošlo ke zneužití těchto dat. Možná by to tak nebylo, já prostě se domnívám, že to riziko, spoléhat se na to, že soukromá společnost bude nějakým způsobem držet mlčenlivost, to tedy si nemyslím, v zákoně ty kontrolní mechanismy nejsou. Já tedy pro tento zákon zvednout hlas kvůli tomu velkému bezpečnostnímu riziku úniku informací nemůžu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Nyní pan místopředseda Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ještě jednou, paní poslankyně, dobrý den, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. S tím vším, co tady bylo řečeno, já mohu souhlasit, i s tím, co říká kolega Nytra, nicméně to je vidět, jak my tady skočíme vždycky na špek tomu, co přijde buď od vlády nebo od Poslanecké sněmovny, nemáme sílu, tady to bylo řečeno, tam je tolik různých písmenek ještě přidaných, se v tom hrabat, mám dojem, že ani naše legislativa v tom velmi krátkém čase, kdy my to máme projednat, nemá šanci odhalit to čertovo kopýtko. A proto my tady hlasujeme kolikrát i pro nesmysly, kdy se potom divíme. To je jeden z těch důvodů, já bych se nerad zase i u této novely divil. Já nevím, kde je to čertovo kopýtko. Ale když potom máte povinnost vyplnit rovnou sankční dotazník, který má člověk vytisknout, podepsat a naskenovat, vč. všech dokumentů, které chce banka, to znamená čestné prohlášení, prohlášení o daňovém rezidentství manželky a tak dále, kopie občanského průkazu manželky, čili to není jenom tak, že chtějí moji kopii, ale oni chtějí i mé manželky. Tak je to něco šíleného! Tento sankční dotazník je ještě zajímavý v tom, že banka si vymiňuje, že tento sankční dotazník může poskytnout, a upozorňuje na to, všem ostatním v té skupině těch bank. My ty banky známe, přece u nás, tady sloučené, jsou to zahraniční banky, čili automaticky všechna tato data jdou i do zahraničí. Banka sice píše, že jsou udělaná veškerá možná opatření, aby nedošlo k zneužití, ale prosím vás, to už létá nějaká bublina po světě a těch 60 tisíc ajťáků, kteří jsou v Americe, to stejně dávno má. Ale my bychom to neměli nechávat jen tak, my bychom se fakt měli bránit. A jestli ČNB, teď jestli je to dobře míněno poslanci, nebo vládou, nebo ne, já to nedovedu odhadnout, nicméně se začínám jako člověk já sám, ale i ty, které zastupuji, bránit. Pokud to tak nebudeme dělat a budeme schvalovat takovéto zákony, přidáme další a pak tady budeme sedět za půl roku a znovu budeme říkat, no jo, jako říkal kolega Nytra, vždyť jsme si to tady vlastně schválili.

A budeme mít pravdu, zase budeme ještě ve větších kleštích. To, co řekl kolega Canov, tak bylo také velmi zajímavé, kdo je předkladatelem. To je taky nějaký velký bratr. Za informace se dneska platí. Celé EET je o informacích, o ničem jiném. Když jsme chtěli, aby EET bylo využité např. na pobytové poplatky, tak to nebylo možné. Přitom všichni, kteří podnikáme v této branži, tak ty poplatky musíme odvádět, máme EET, ale ta úroveň nešla nastavit, najednou to nešlo nastavit, tady u těchto věcí já nedovedu přesně odhadnout, k čemu tento návrh zákona a komu může v budoucnosti sloužit. V každém případě se utahuje ta kazajka, která nás svírá víc a víc, jestli chceme, aby nás víc svazovala, tak pro to hlasujme. Já pro to hlasovat nemůžu. Ani nemůžu vzít tu vůli samozřejmě poslancům, tento zákon předkládat. My můžeme udělat to samé, my můžeme předkládat zákon, kde dáme naopak úplné zamítnutí toho, co už jednou třeba oni si sami v Poslanecké sněmovně, a prezident potom podepíše, schválí. Takže to je ten důvod. Ono se postupuje pomaličku, po kouskách, tomu se říká salámová metoda, to funguje hrozně dobře, protože už si nikdo nepamatuje, co bylo na tom začátku. Ale ty informace už potom někde běhají. Já chci, aby jich běhalo co nejméně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným je pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, na úvod, paní poslankyně, je klidně možné, abyste vystoupila, třeba i něco řekla k těm připomínkám, protože ono by to potom možná bylo jednodušší, možná byste třeba některé věci vysvětlila, když vystoupíte jenom na konci, tak u nás to není tak, že potom už by ještě někdo mohl vystoupit. My většinou končíme, stačí, když se přihlásíte. Takže to jenom pro informaci, aby případně jste mohla třeba vyvrátit některé věci nebo je uvést na pravou míru nebo říct, že máme pravdu.

A teď tedy k těm dvěma věcem, které jsem chtěl říci. První, prosím vás, já nevím a nebudu dávat hlasovat, kdo z vás tady má internetové bankovnictví a kdo má účet v bance, předpokládám, že všichni ho tam máte proto, že to považujete za efektivní, protože máte nějakou elementární důvěru k té bance, asi většina z vás má internetové bankovnictví. Ten zákon není o ničem jiném než o tom, pokud jsem to dobře pochopil, že to, potom když to takto máte zařízené, můžete použít i proto, aby vám to udělalo i nějakou službu v rámci eGovernmentu. Buď to tak uděláte, použijete tu službu, nebo ji nepoužijete. To je čistě na vás. Že to v některých jiných zemích EU funguje tak, že to je možné, je pravda, že tady je návrh, aby to bylo možné teď u nás taky, je pravda, nemyslím si, že je úplně dobře, když to takto démonizujeme. Při všech těch výhradách k tomu, co jsme si, to souhlasím se Zdeňkem Nytrou, částečně způsobili svými dalšími zákony, z hlediska toho, co po nás všechno dalšího ty banky chtějí. Tak bych možná byl pro to, abychom k tomu přistupovali v tomto ohledu střízlivěji, protože skutečně my tady když ten zákon schválíme, dostaneme nějakou další možnost, jak jednoduše používat služby, které poskytuje státní správa, ať se to týká, já nevím, různých výpisů nebo různých údajů, které chceme vědět, zároveň je to tak, že v případě správy našich finančních prostředků, v případě realizace našich trvalých plateb, v případě různých typů spoření či hypoték, my té bance věříme, všichni tam ty peníze máme, přes internet ovládáme to, jak to s nimi bude dál vypadat, zároveň když dojde k tomu, že bychom třeba mohli zároveň tento nástroj použít k tomu, že bychom si, já nevím, zjistili, kolik ještě máme bodů z hlediska našeho řidičského oprávnění, tak najednou říkáme, že to je velký průšvih, protože by se to ta banka mohla dozvědět, někde to zneužít. Samozřejmě, teoreticky tomu tak je, ale stejně to je tak i s těmi prostředky, které máme, které by ta banka mohla zneužívat. Ale v okamžiku, kdy se tak stane, začne se tak stávat hromadně, tak ta banka nutně, a ten bankovní sektor musí skončit. Buď touto cestou, která se zdá, že není zastavitelná, půjdeme, nebo tou cestou nepůjdeme a pak hrozí, že prostě přestaneme být konkurenceschopní a přestaneme být schopní v té globalizované Evropě, a té digitalizované Evropě, fungovat. O tom to celém je. Když se podívám tamhle napravo úplně, do toho roku, tak je mi úplně jasné, co by říkal pan předseda Senátu, který by byl jednoznačně proti tomu, abychom ty věci dělali, na druhé straně přesto velmi rád ten telefon používal, velmi rád spoustu věcí pomocí té své elektroniky vyřizoval. Tak to je. Já nevím, jestli někdo ví o nějaké jiné, lepší cestě, jak dosáhnout lepší obsluhy z hlediska výkonu té státní správy nebo té veřejné správy vůči tomu občanovi. Nemyslím si, jak o tom tady často mluvíme, že jdeme nějakou cestou nevyšlapanou. To, že EU a mnoho států EU vlastně podobné služby umožňuje bankám poskytovat, je pravda, tak bych byl velmi rád, abychom k tomu přistupovali střízlivě. Já znovu opakuji, že si uvědomuji, že mnohem pro nás spolehlivěji by působilo, pokud by to prošlo nejen kontrolou poslanci, a to nejen v té poloze, že to sami psali nebo dávali dohromady, ale i kontrolou nějakým, řekněme, vnitroresortním i vněresortním připomínkovým řízením. To nám samozřejmě chybí. V takto citlivých zákonech to potom vzbuzuje oprávněnou nedůvěru. Ale je na každém, aby se rozhodl, zda se tou cestou vydáme nebo ne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní navrhovatelka vyslyšela výzvu pana předsedy Vystrčila a hlásí se ke slovu.

Poslankyně Barbora Kořanová:  Děkuji za slovo, já jsem si poctivě psala poznámky, chtěla jsem reagovat až na konci, ale můžu i teď, nemám s tím problém. Co se týká argumentů, že jde o poslanecký návrh, ano, já s tím naprosto souhlasím. Mohlo to jít vládní cestou, rozhodli jsme se takto, už jsem to tady říkala na začátku, opravdu tam probíhala tvrdá vyjednávání, takže v podstatě kdyby toto předložila vláda, tak ten návrh je naprosto totožný. I proto ten komplexní pozměňující návrh, říkám, trvalo přes rok dohodnout, kompromisy, opravdu to byly hodiny a hodiny, nejenom na půdě Poslanecké sněmovny, ale i mezi jednotlivými resorty a soukromým sektor. To ad 1).

Když zareaguji na paní senátorku, máte naprosto pravdu, já jsem si s bankami zažila úplně to samé co vy, byly tam tvrdé dohady, vím, že i padala trestní oznámení z řad mých kolegů poslanců, k vypovězení účtu a tak dále. Ale toto je opravdu věc, která se netýká toho, oč nám jde, je to zřízení bankovní identity, jde o vnitřní předpisy dané banky. A hlavně změnu zákona o praní špinavých peněz.

Já naprosto vítám vaši komunikaci s ČNB, naprosto ji podporuji a naprosto i vítám změnu zákona. Ale já jsem toto zkoušela nadhodit a vím, že mě totálně sepsuli a bylo to neuvěřitelné, ta reakce. Ale jinak exponované osoby se netýkají pouze rodinných příslušníků, ono se to týká i nesezdaných partnerů, takže opravdu některé ty požadavky jsou absurdní, takže 100%, pokud chcete, změňte zákon AML, je to tak. Pan kolega nebo pan senátor Vilímec, pardon, já ho beru z Plzeňského kraje, tak mu říkám kolego, omlouvám se, řekl to tady dobře, jde také o 4. směrnici Evropské komise. A přijde 5. směrnice Evropské komise, která je ještě mnohem přísnější.

Já naprosto chápu obavu, která se týká bezpečnostních aspektů, ale já samozřejmě nechci zdržovat, ještě tam máme další přihlášené, ale co se týče bezpečnostních požadavků před tím přístupem, oni musí žádat banky o akreditaci, musí získat povolení od ministerstva vnitra, opravdu to není tak jednoduché, že si mohou nahlížet do jakýchkoli údajů o klientovi. Musí to být se souhlasem toho klienta atd. Těch aspektů je tam spousta. Je to i v odůvodnění komplexních pozměňovacích návrhů, já si ráda na to s vámi sednu a ukážu vám to, vysvětlím, opravdu nechci zdržovat.

Takže opravdu vítám změnu zákona o praní špinavých peněz, rozhodně to podpořím a podporuji, ale opravdu bych nerada, aby se toto dostalo někam jinam, protože jak řekl pan senátor Vystrčil, my jsme na nízké pozici žebříčku v oblasti digitalizace. Bankovní identitu využívají severské státy, ale například i Indie nebo Spojené arabské emiráty, takže jde o tu digitalizaci, abychom nebyli nejen v Evropě pozadu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní poslankyně. Samozřejmě ještě budete mít právo vystoupit v závěru, ale pan předseda Vystrčil chtěl, aby senátoři měli ještě možnost reagovat na vaši reakci. Nyní pan senátor Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Nebudu říkat takovou tu obecnou floskuli, že jsem nechtěl vystoupit a zdržovat, ale bohužel debata je plodná. Já bych vypíchl ten problém, který tady máme, o kterém se tu bavíme dokolečka. Implementace směrnice AML, která tady je, bohužel se tomu nevyhneme. Pokud to přijme Evropa, u nás s tím musíme nějakou formou pracovat.

Také řeknu velice krátce dvě mé životní zkušenosti s bankami. Ne pouze politici jsou exponované osoby, třeba auditoři jsou také. Takže jako auditor, když jsem byl ve společnosti, musel jsem dát prohlášení, jestli nemám akcie, jakékoli další věci, o společnosti, kterou audituji. To je komplexní problém. A toto je malinko něco jiného, tady se bavíme o tom, co ta banka si ještě dovoluje nebo ne nad rámec toho, což v zákoně přímo není. Řeknu svoji příhodu, když jsem byl zvolen do Senátu, tak jsem šel jako poctivec, pro mě zákony platí, do dvou bank, které mám a říkám: "Já vám tady chci dát prohlášení exponované osoby." Ony to ani nechtěly. Takže nespíš to, o čem se primárně bavíme, o nefunkčnosti bankovního dohledu ČR a konkrétních bank, řeknu to úplně na rovinu.

Máme tady problémy s praním špinavých peněz ohledně politiků, kteří protiprávně čerpají dotace, řekněme to na rovinu. Náš pan premiér, máme tady velké riziko. Vyřešila to dodnes nějaká banka? Banky mají povinnost ověřovat konečné vlastníky a mají k tomu nástroje. To se neděje, furt je ticho, pořád se nic neděje. Na druhou stranu potom zatěžují nejen politiky, ale i občany věcmi, které jsou nad rámec toho zákona, které jsou nepotřebné. A já si myslím, že je to spíše na hlubší debatu o tom, jak donutit bankovní dohled, aby banky začaly fungovat, aby to nebylo pouze formalistické, že mají papír třeba i pro auditora z Francie, aby měly nějaký papír, který je úplně zbytečný. O tom to není. Je to o tom, aby reálně to AML naplňovaly a řešily. Takže já pro sebe, za mě to dnes je malinko o něčem jiném. Tady bych to i podpořil, a to nejsem příznivec vlády, to asi každý ví, třeba v kontextu dnešní informace ohledně šmírování na dálnici a systému, který tu bude vláda prosazovat, který je, jako když budete v Číně v metru, tak to bude tady u nás na dálnici, což je strašné. Tam to vnímám jako velké riziko zneužití informací o mně, kam já se budu pohybovat a kdo to bude skladovat. Tohle bohužel nějakou povinnost banky ověřovat mají a že selhává bankovní dohled ČR, to říkám na rovinu, a konkrétní banky, je už věc nekvalitní implementace. Neřeší podstatné věci a potom zatěžují byrokracií nás všechny. A pokud bude nějaký přístup do nějakého státního registru, kde věci budou moci ověřit, pokud tento zákon bude schválen, uvidíme, tak potom já budu říkat: "Tak se tam podívejte."

Já osobně, jak říkal i pan Vystrčil, pokud po vás chtějí věci ohledně vašeho majetku, nebo i paní senátorka, máme tady registr majetkových přiznání, který je na internetu, je to samozřejmě nesmysl. Pojďme řešit opravdu to, aby banky plnily své povinnosti a nezneužívaly práva, které mají a neobtěžovaly nás všechny. Nevím, jakou formou to udělat, já o tom celou dobu tady přemýšlím v té debatě, jestli zavést nějakou debatu s bankovním dohledem, aby plnil své povinnosti a fungoval. Možná je to na zvážení.

Takže závěr za mě, tohle je opravdu velké riziko. Osobně vidím větší rizika v této oblasti. A já to asi podpořím, protože v tuto chvíli fakt, když se tady digitalizace dotýkáme celou dobu, je to potřeba. Ale to, že je přístup do registru a někdo ho zneužívá, to je jiný problém bohužel. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Bek. Prosím ho o jeho vystoupení.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, dámy a pánové, já jsem připraven návrh podpořit. Trochu navážu na kolegu Vystrčila. Já prostě nevěřím po 20 letech selhávání státu v oblasti elektronizace veřejné správy, že teď najednou dokáže rychle, levně a uživatelsky přívětivě vyřešit úplně elementární věc přístupu do informačních systémů. Prostě tomu nevěřím.

A zadruhé, při všech výhradách, já mám o stupeň větší důvěru, pokud jde o diskrétnost, ke své bance než ke kterémukoli státnímu úřadu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A do třetice paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, paní poslankyně, vážené dámy a pánové, moji milí kolegové, já vím, že už vystupuji potřetí, ale dnes jsem se ještě k jiným zákonům nevyjadřovala. Já mám dojem, že to jsou dvě věci, které jakýmsi způsobem směšujeme. Jedna věc je zájem na tom, abychom měli elektronickou identitu. A v tomto smyslu bych chtěla poděkovat poslancům, že se ujali této iniciativy. To je samozřejmě jistě pozitivní věc. Ale na druhé straně při takto citlivém zákoně, který jak říkají, že je bezpečnostním rizikem a my víme, že tady ani naše legislativa nebyla schopna toto zkontrolovat a říct "je to tak dobře" a já upozorňuji na některé věci, které jsou zjevně problematické, tak to je ta otázka. Ne, že jsme proti elektronické identitě. To je výborné, to bychom asi chtěli, aby to fungovalo, nechceme být pozadu.

Jsem senátorkou už dlouho a takto jsem tady stála, když jsme schvalovali zákon o exekutorech. První zákon o exekutorech, který byl. Obrovská veřejná poptávka, musí se to schválit, chceme to, je to ostuda. A založili jsme na problém, který se táhne už 20 let, protože jsme tady schválili paskvil, který měl zásadní chyby. Já se varuji toho, abychom pouštěli zákony, které v nejlepší dobré vůli, a já vím, že je připravovali kolegové z ODS a kolegové Piráti a že se pro to také z jejich strany horuje a já tomu rozumím, je v tom obrovský kus práce, ale je novela, která před námi leží, zpracována tak, aby nevytvářela vysoké riziko nejen pro nás, ale pro ostatní uživatele? Já si myslím, že na tuto otázku pro mě je odpověď jednoznačná. Takovou garanci nemám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. A protože se do obecné rozpravy nikdo další nehlásí, tak ji uzavírám a poprosím paní navrhovatelku o její závěrečné slovo, pokud si přeje ho pronést.

Poslankyně Barbora Kořanová:  Děkuji za slovo. Já ještě krátce zareaguji na paní senátorku. Opravdu tam nehrozí nebo nejedná se o zasahování do bezpečnosti. Já jsem tady již řekla, že bezpečnostní požadavky na komunikaci, ať už je to přístup do základních registrů nebo do národního bodu identifikace a autentizace jsou přísně kontrolovány. Kdo jiný by měl poskytovat bezpečnostní rozhraní? Nebo jak tady řekl pan senátor Bek, komu jinému bychom měli věřit než svým bankám? A pak tady máme bezpečnostní složky státu, které toto mohou kontrolovat. Takže opravdu se musím lehce ohradit proti zásahu do bezpečnosti státu.

Co se týče poslaneckého návrhu, ano, přesně tak jste to řekla, byla to naše iniciativa, spolupráce tam byly dlouhodobé atd., ale říkám, ráda si s vámi nad tím sednu a vysvětlím vám to. Nicméně bych to uzavřela, shrnula, ještě jednou bych vás chtěla poprosit o podporu této novely, a to právě z důvodu rozšíření nebo zdokonalení elektronické komunikace se státem. Ale nejen se státem, ale i se soukromým sektorem, kde vy budete moci pomocí přihlášení do internetového bankovnictví nakupovat například na e-shopech, můžete si uzavírat smlouvy s dalšími soukromými subjekty atd. Cílem je tedy odstranit překážky k širšímu zapojení bank, co se týká prokazování totožnosti on-line atd. Takže ještě jednou vás moc prosím, zapomeňte na politicky exponované osoby, na přísný zákon AML a podpořte další vývoj v oblasti digitalizace. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. A protože mám informaci, že zpravodaj ústavněprávního výboru si nepřeje vystoupit, tak požádám garančního zpravodaje o jeho závěrečné slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupilo 10 senátorů a senátorek, z toho někteří senátoři dvakrát, paní senátorka Seitlová třikrát. Tři senátoři se vyjádřili proti předloženému návrhu zákona. Zazněly tady dva návrhy. Od garančního výboru, VHZD, návrh zákona schválit. A od ÚPV návrh zákona zamítnout. Jako první budeme hlasovat o návrhu zákona schválit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, a já spouštím znělku. Příchozím připomínám, že jsem provedl odhlášení, takže ať si znovu zasunou své karty. Ještě nejsme hotovi? Prosím, ještě někdo má problém s registrací? Ne? Budeme tedy nyní hlasovat o návrhu zákona schválit návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 63 senátorů, kvorum je 32. Prosím, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování číslo 22 při kvoru 33 bylo pro 31 senátorů, návrh nebyl schválen. Přistoupíme tedy ke druhému hlasování, které ale asi není potřeba? Návrh nebyl schválen. Teď jestli musíme hlasovat o zamítnutí? Takže přistoupíme k hlasování o zamítnutí návrhu. Spouštím hlasování, čísla se nezměnila, kvorum 33 při 65 přítomných. Kdo je pro zamítnutí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti zamítnutí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování číslo 23, návrh na zamítnutí nebyl přijat. Znamená to marnou lhůtu? Aha, za dané situace musíme otevřít podrobnou rozpravu. Otevírám tedy podrobnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji opět uzavírám. A v tom případě už se dostáváme do situace, že nastává marná lhůta, rozumím tomu správně. To znamená, paní poslankyně, že vám gratulujeme, neboť touto cestou jste se dobrala ke vstupu v platnost. A přejeme vám hezký den, děkujeme za návštěvu.

A my přistoupíme k dalšímu bodu. Říkali jsme, že ještě před osmou hodinou můžeme otevřít další bod programu, a tím bude

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 179

Kolegové, prosím, abyste svou radost a elán projevovali akusticky v přilehlých sálech Valdštejnského paláce, nikoli zde v Jednacím sále. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 179 a návrh uvede zástupce skupiny poslanců, pan poslanec Martin Kupka. A já ho prosím o jeho vystoupení.

Poslanec Martin Kupka:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovoluji si vám představit celý legislativní balíček, který znamená ve výsledku digitalizaci stavebního řízení jako zásadní krok k tomu, aby se v ČR zkrátily lhůty nezbytné pro vydání stavebního povolení. My jsme v Poslanecké sněmovně začali přípravou novely zeměměřičského a stavebního zákona, která měla zajistit existenci digitální technické mapy. Prošli jsme téměř až do finále přípravou tohoto konkrétního bodu, kdy v mnoha městech a obcích v ČR v tuto chvíli už občanům i úředníkům slouží portály, kde je možné, aby se podívala veřejnost na to, kde vedou technické sítě, kde je plyn, kde je voda, co například pro kupujícího, který si pořizuje pozemek, se nabízí za připojení. Je to velmi praktický funkční nástroj, který opravdu v mnoha městech a obcích využívají. Ta prvotní snaha byla rozšířit digitální technickou mapu na území celé ČR, využít i finančních prostředků EU k tomu, aby tento nástroj tak, jak je to v jiných státech na západ i na sever od nás, mohl dobře fungovat.

K tomu jsme ale připojili ještě další kroky, které fakticky znamenají kompletní digitalizaci toho procesu stavebního řízení tak, abychom se i v tomto směru přiblížili státům, kde se daří stavět rychle, kde pro úředníky, pro občany, pro developery slouží funkční nástroj, který významně usnadňuje, zjednodušuje jejich cestu ke stavebnímu povolení.

Celý balíček má několik základních pilířů. Vytvoření portálu stavebníka jako základní komunikační platformy pro to, například nahrát projektovou dokumentaci, následně sledovat celý vývoj projednávání záměru. Dalším pilířem je informační systém evidence projektové dokumentace tak, aby bylo možné přesně už nenosit ty obrovské balíky po úřadech, ale nahrát je do systému, aby pak všichni, kteří se tím podáním musejí zabývat, aby mohli také snadno sáhnout k projektové dokumentaci a seznámit se s ní a příslušnou část projektové dokumentace nastudovat a připomínkovat.

Dalším důležitým bodem je evidence postupů ve stavebním řízení a územním plánování tak, aby bylo možné díky portálu stavebníka a díky celému balíčku sledovat každý jeden krok a zároveň uchovávat v paměti, co všechno se se stavbou pojí. Protože každá stavba také bude mít své identifikační číslo, jakési rodné číslo stavby, které je bude provázet od samého vzniku až po konec stavby a bude možné sledovat a nahlížet do toho, kdy se co přihodilo, i třeba po kolaudaci, kdy dochází k nějaké změně stavby.

Dalším bodem je Národní geoportál územního plánování, což je nástroj, který umožní na jednom místě schraňovat údaje o regulativech území, co říkají územní plány, ale i další základně územní plánovací dokumentace.

Když jsme se inspirovali pro ten krok, tak jsme viděli systémy například ve Finsku, ale také v USA, zjišťovali jsme třeba u českých architektonických kanceláří, které mají zkušenosti se schvalováním projektů i na dálku, co to pro ně znamenalo. A snažili jsme se i celý proces co nejvíc přiblížit existujícím funkčním modelům. Jsem přesvědčen o tom, že návrh tak, jak jej máte v ruce, tak je opravdu schopen posunout situaci v ČR v oblasti stavebního řízení o významný krok dopředu, a to bez toho, aniž by byly nějakým způsobem narušeny nebo zpochybněny veřejné zájmy. Jde opravdu o to, zajistit co nejlepší proces schvalování a projednávání jednotlivých záměrů tak, aby se k tomu všechny orgány mohly vyjádřit, ale měly zároveň nástroj, který je nebude zdržovat a který umožní reagovat rychle i v čase třeba na konkrétní připomínky jednotlivých dotčených orgánů státní správy.

Tolik velmi stručně přiblížení celého toho balíčku. Jsem si vědom toho, že přicházíme také s poslaneckou iniciativou. Chtěl bych se ale zastat jak vašeho ústavního práva předkládat zákony, tak našeho poslaneckého ústavního práva předkládat zákony.

A nejde jenom o to, že v tomhle případě by pravděpodobně vláda obtížně získávala takovou podporu a koneckonců sama takovou iniciativu nepřinesla. Přinesla ji jako poslanci v rámci výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. A bez té iniciativy byste teď neměli šanci se tomu zákonu věnovat. Jsem přesvědčený o tom, že to správně je a že to je opravdu oprávněně naše ústavní právo a byla by škoda, kdyby volení představitelé neměli možnost takové kroky dělat.

Poslední poznámka, ten zákon, přestože vznikal jako poslanecká iniciativa, tak ale na druhou stranu přípravu provázela intenzivní komunikace s jednotlivými odbornými společnostmi, se zástupci samospráv na úrovni místní, ale i na úrovni regionální. Samozřejmě že jsme komunikovali intenzivně i s resorty, s hospodářskou komorou a s dalšími subjekty, které do toho musejí být zapojené a bez kterých by to také nemohlo vzniknout.

Tolik krátký úvod k tomu, co máte na stole a co to může splnit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane poslanče, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jeho usnesení máte jako senátní tisk č. 179/2. Zpravodajem tohoto výboru byl určen senátor Miroslav Balatka. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A usnesení, které přijal, máte jako senátní tisk č. 179/1. Zpravodajem garančního výboru byl stanoven pan senátor Zdeněk Nytra a já ho nyní prosím...

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, vážené dámy, vážení pánové. Náš výbor projednal předložený návrh zákona na své schůzi dne 22. ledna 2020. Při projednávání toho zákona jsme se pochopitelně nemohli nezmínit nebo nedotknout stejného problému, který byl zmíněn u předcházejícího zákona. To znamená, že částečně nečinností vlády, respektive příslušného ministerstva, kdy se chopili iniciativy poslanci a v podstatě napříč politickým spektrem Poslanecké sněmovny připravili a sněmovna projednala tento návrh zákona. Opět to bylo komplexním pozměňovacím návrhem, naštěstí v tomto případě ten komplexní pozměňovací návrh nešel proti tomu původnímu jádru toho návrhu, ale víceméně ho rozšířil.

Bavili jsme se na výboru o některých záležitostech, jako například o nákladech. Já mám pocit, že pan poslanec to tady zmiňoval. Jsou připraveny prostředky z evropských fondů, odhadované náklady 1 – 1,5 miliardy Kč. Bavili jsme se o tom, jak budeme řešit problém se sítěmi, s majiteli sítí atd., kdy dneska už majitelé sítí mají jednoznačně za povinnost ty údaje poskytovat. Pokud schválíme tento návrh zákona, bude to pro ně jednodušší. Nemusí to nikde nosit na flashce, ale nahrají to od sebe z počítače.

Přiznám se, že jsem nepostřehl, že ta digitální technická mapa, jestli to říkal pan poslanec, bude ve dvou vrstvách, tzn. veřejná i neveřejná, takže tam bude zabezpečena i ochrana důležitých údajů. Díky tomu legislativnímu procesu, kterým to probíhalo v Poslanecké sněmovně, se tam pochopitelně objevily i určité chyby. Např. je tam Český zeměměřičský úřad zmíněn plným názvem, ale o paragraf předcházející je legislativní zkratka další věci.

Je tam možná jedna zapeklitější věc, kdy část účinnosti toho zákona je odložena o 3 roky, do roku 2023, a je podmíněna vydáním prováděcího předpisu ministerstvem pro místní rozvoj. Ale byli jsme ubezpečeni, že ministerstvo pro místní rozvoj na tom předpisu pracuje a že ani nebude zapotřebí využít té tříleté lhůty k vydání toho předpisu, protože ten prováděcí předpis naplňuje ten obsah.

Teď už jenom krátce k tomu legislativnímu procesu. 1. čtení proběhlo v Poslanecké sněmovně 25. 2. 2019. 2. čtení proběhlo 26. 11. 2019. 3. čtení 4. 12. 2019. A pro bylo 185 ze 188 poslanců. Náš výbor, jak jsem zmínil, návrh zákona projednal. Doporučuje Senátu PČR schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A určuje mne jako zpravodaje a pověřuje pana předsedu senátora Zbyňka Linharta předložit toto usnesení plénu Senátu. Děkuji za pozornost..

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj hospodářského výboru? Neverbální komunikace vykazuje souhlas. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Balatka:  Dobrý podvečer, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Nebojte se, budu velmi stručný. V podstatě tady všechno už řekli moji předřečníci. Projednávání na hospodářském výboru probíhalo velmi podobně, jako probíhalo na výboru, o kterém informoval pan Nytra. Tzn. měli jsme dvě takové zásadní připomínky. Jedna byla účinnost odložená o 3 roky a druhá byla některé ty drobné legislativní vady. Nicméně musím říct, že výbor po projednání jednohlasně přijal tento návrh, nebo doporučil plénu Senátu tento zákon v předloženém znění z Poslanecké sněmovny přijmout. Tolik za mě a za hospodářský výbor.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli tímto návrhem zákona se nezabývat. Kolegové, prosím vás, ztište se. Nevidím nikoho, takže děkuji a přistoupíme tedy k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. A přece jen. Do obecné rozpravy se hlásí pan kolega Kunčar. (Ruch v sále.) Nějak vás to rozveselilo, ale pojďme se prosím soustředit na vystoupení kolegy.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane poslanče. Já jsem tady rozveselil trošku kolegy tím, že je tady asi zdržuji. Ale myslím si, že je škoda, abychom tady tuto poměrně rozsáhlou právní úpravu obešli úplně bez jakékoli diskuze.

Já jsem pracoval 15 let jako geodet. A to, co fungovalo třeba ve Zlínském kraji, kdy jsme mohli používat dlouhá léta digitálně technickou mapu, tak jsem považoval za samozřejmost, že to funguje v rámci celé České republiky. Mýlil jsem se a proto velmi vítám tuto iniciativu, kdy se jakýmsi způsobem narovnají podmínky v rámci celé České republiky. A data, která byla v rámci Zlínského kraje, který byl trochu průkopníkem těchto digitálně technických dat, tak budou přístupná i v rámci celé České republiky všem stavebníkům, odborné veřejnosti a veřejné správě.

Nicméně přestože tato iniciativa byla poslanecká, zaráží mě, že s tím dávno nepřišla vláda, protože to trvalo opravdu dlouhá desetiletí. A ten fakt, že zákon byl schválen hlasy 185 poslanců ze 188 přítomných asi mluví za všechno.

Nicméně tak, jak tady říkal už i zpravodaj, tak se domnívám, že je škoda, že tyto zákony přicházejí poslaneckou iniciativou, přestože nijak nechci ubírat ústavní právo legislativní iniciativě. Tak si myslím, že je škoda při takto zásadní úpravě, aby to neprošlo aspoň usnesením vlády, případně meziresortním řízením.

Takže přes tuto obavu, protože si myslím, že ten zásah je skutečně velmi rozsáhlý, a ještě díky tomu pozměňovacímu návrhu se to rozšířilo velmi výrazně do dalších oblastí, tak chci věřit ujištění předkladatele, že skutečně probíhala intenzivní diskuze a proto tady tento návrh zákona také podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a poprosím pana senátora Čunka jako dalšího přihlášeného do rozpravy.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane poslanče, milé kolegyně, milí kolegové. Můj příspěvek malinko rozšíří tuto materii, protože bude zabíhat do oblasti – je to hodinový příspěvek, máme do devíti, protože do oblasti...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Upozorňuji, že 9. hodinou musíme přerušit projednávání.

Senátor Jiří Čunek:  No právě proto. Tady jde o to, že samozřejmě já jsem se snažil nabádat kolegy, abychom stihli ještě další bod. Ale zjistil jsem, že některým kolegyním, ačkoli tady jaro ještě není, se zapalují lýtka a potřebují nutně odejít. Jiní kolegové chtějí okoštovat nějakou limonádu U Hrocha apod., takže jsme došli k tomu, že pan poslanec, který jimi byl najat, přece jen ten úvod protáhl a my jsme další bod nestihli.

Nicméně já se vrátím k projednávané materii. Jistě, jak bylo řečeno, ve Zlínském kraji v této věci již mnoho bylo uděláno. Já tu aktivitu vítám, ale samozřejmě máme tady navazující zákony, které budou mluvit o tom, že bychom měli projektovat v BIMu, tzn. abychom využili všeho, co teď máme schválit. Tak bych rád pohovořil o této ne zcela známé metodě, která značně prodraží stavby, ale významně pak zlevní jejich provoz, protože budete mít všechno v digitální podobě.

Tak vám chci, pane poslanče, poděkovat, že jste tento materiál předložili. Neděkuji vám za dlouhý úvod, že nestihneme nic jiného. A nám všem přeji příjemné hlasování

a odchod domů. Nicméně mě to mrzí. Tak to jenom proto, abyste věděli, proč se mi tady posmívají kolegové.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a kvituji, že jste vyhrožoval planě. Chtěl bych se ohradit proti nájmu poslance Kupky, nebyl v nájmu. 8. hodinu jsme dokázali přesáhnout vlastními silami. Nicméně ukončuji obecnou rozpravu, neb se do ní již nikdo další nehlásí. Táži se pana zpravodaje hospodářského výboru, zda chce vystoupit? Nechce. A ještě dřív musím požádat pana navrhovatele, aby shrnul rozpravu.

Poslanec Martin Kupka:  Já jsem opravdu nikým najat nebyl. Obvykle ten úvod trvá 3/4 hodiny, to byla minimalistická verze, kterou jsem aplikoval v případě Senátu, abych vás nikoho nezdržoval. Jsem přesvědčený o tom, že zaznělo všechno podstatné. Chtěl bych zdůraznit, že odborná veřejnost má lví podíl na tom, že vznikla ta legislativní norma ICT Unie, se Zdeňkem Zajíčkem Hospodářská komora, geodeti, územní samosprávy, jak jsem zmiňoval, ti všichni jsou pod tím podepsaní a jsem přesvědčený o tom, že tohle je jeden konkrétní hmatatelný krok, jak opravdu urychlit stavební řízení v ČR a posunout nás dál ze společenství takových zemí, jako je Burkina Faso, Pobřeží Slonoviny a podobné. Tam někde se totiž bohužel ocitáme v délce stavebního řízení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane navrhovateli, předpokládám, že jste zkrátil svůj úvod také s ohledem na zvýšenou chápavost senátorek a senátorů. A nyní prosím je na řadě garanční zpravodaj.

Senátor Zdeněk Nytra:  Já už budu jenom stručná rekapitulace v rozpravě. V obecné rozpravě vystoupili dva senátoři a nezazněl žádný jiný návrh než na schválení zákona v podobě předložené Poslaneckou sněmovnou, a o tom bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, pustím znělku.

V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvorum 34. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh schválit, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Dosáhli jsme dalšího skvělého výsledku při dnešním hlasování, hlasování č. 24, neboť návrh byl přijat. A sice 65 hlasy z přítomných 66 senátorů. Je zbytečné zmiňovat kvorum.

Vážené kolegyně a kolegové, tímto jsme vyčerpali dnešní program podle procedurálního návrhu, který jsme si dříve schválili. Zítra zahajujeme v 9.00 hodin, jiné zprávy pro vás nemám. Přeji vám krásný večer.

(Jednání ukončeno v 20.06 hodin.)