Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 11.12.2019

(1. den schůze – 11.12.2019)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 14. schůzi Senátu.

Dovolte mi, abych v jejím úvodu vás požádal o minutu ticha za uctění obětí tragických událostí ve Fakultní nemocnici v Ostravě. (Přítomní povstávají.) Děkuji vám.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána 20. listopadu 2019.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři: Leopold Sulovský, Jiří Cieńciała, Pavel Štohl. Z části dopoledního jednání Ladislav Chlupáč. Od 11.00 Ivo Bárek. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Nyní – podle § 56 odst. 4 – určíme dva ověřovatele této schůze.

Navrhuji, aby ověřovatele 14. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Adámek a Pavel Karpíšek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak.

Přistoupíme tedy k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 14. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Adámek a Pavel Karpíšek.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 1 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 67, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Miroslav Adámek a Pavel Karpíšek.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 14. schůze Senátu.

Upravený návrh pořadu 14. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Navrhuji vyřadit bod Volba člena Rady ÚSTR, neboť prezident žádného kandidáta nepředložil.

Na základě žádosti ministrů navrhuji vyřadit senátní tisky č. 136 – dohoda o ochraně investic mezi Evropskou unií a Vietnamskou socialistickou republikou, a tisk č. 129 – dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019 – 2023.

Dále Organizační výbor navrhuje vyřadit senátní tisk č. 119 – petici Za zachování práv bezúhonných občanů v oblasti legálních zbraní.

Naopak navrhuji zařadit tisk č. 165 – pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2020, a to jako poslední bod schůze.

Ptám se, zda má někdo z vás další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Nikoho nevidím. Děkuji vám.

Budeme tedy hlasovat o programu dnešní schůze.

V sále je aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je tedy 35.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 2 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 68, proti nebyl nikdo.

Návrh pořadu byl schválen.

Můžeme přistoupit k prvnímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 160

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 160. Prosím ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte, pane ministře. Máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych stručně uvedl tento vládní návrh, kterým se mění zákon o hospodaření energií.

Cílem tohoto vládního návrhu novely zákona hospodaření energií je především uvedení národní právní úpravy...

(V průběhu vystoupení je spuštěna znělka...)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Kdo to byl? (Hlas z pléna: To dělám já...) Hacker...

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vidím, že návrh je zřejmě velmi významný... (Pobavení v Jednacím sále.)

Jedná se víceméně o technickou záležitost. Konkrétně o nápravu nesprávné transpozice směrnice o energetické náročnosti budov provedené už v roce 2013 a adaptace nařízení o tzv. štítkování výrobků spojených se spotřebou energie, které vzešlo v platnost v roce 2017. Zjednodušeně řečeno, jde o to, aby štítky byly na veřejně přístupných budovách. Cílem je zjednodušit, zefektivnit následně aplikační praxi. Jedná se mj. o obraz zpracování energetických auditů apod.

(V průběhu této části vystoupení je opět spuštěna znělka...)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ne, to už přestává legrace... Omlouvám se, pane ministře, ať s tím technici něco udělají!

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Rozumím významu této novely... (Hlasy z pléna: To je asi příprava na Vánoce...) Já to štítkování tedy dočtu.

Materiál byl projednán, už to vezmu rychle, ve VHZD, doporučuje Senátu schválit návrh tohoto zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji za všechny podněty, diskuse, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji, že jste se tomuto vládnímu návrhu věnovali. Děkuji všem za pozornost i za úspěšné dotažení tohoto do konce. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 160/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Větrovský, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Dobré ráno, vážené dámy, vážení pánové, pane vicepremiére. Skutečně jediným a garančním výborem, který tisk projednal, byl VHZD. Přijal k němu usnesení, se kterým si dovolím vás seznámit, jedná se o usnesení č. 120 z 19. schůze, jež se konala 3. prosince 2019, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Přijal tedy usnesení, kde

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. tradiční ustanovení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Větrovského,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Co se týká vlastního obsahu, tak navrhovatel skutečně deklaruje jako cíl předlohy zejména soulad evropské a národní právní úpravy regulující oblast energetické účinnosti, novela dále reaguje na Evropskou komisí ČR vytknutou nedostatečnou transpozici směrnice o energetické náročnosti budov, dále novela implementuje nařízení, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky. Návrh také má reagovat na aplikační praxi a má odstranit některé výkladové problémy, zejména upravit činnost energetických specialistů, kde má být umožněno oprávnění k výkonu této činnosti získat též právnickým osobám.

Vlastní novela je rozčleněna do čtyř částí, kde tedy plných 143 bodů novely obsahuje vlastní změnovou úpravu zákona o hospodaření energií. Vlastní výtka ze strany Evropské komise je řešena v článku 1 bodem 49 předlohy, kdy se stávající dikce omezující povinnost umístit průkaz energetické náročnosti v budově podle prováděcího předpisu toliko na budovy užívané orgánem veřejné moci mění a hovoří se o budovách, které často navštěvuje veřejnost, je tedy zaváděn pojen budova určená k užívání veřejností.

Další důležitou změnou, to už jsem říkal, je změna ustanovení týkajících se povinnosti zpracovat energetický audit a definuje tedy podnikatele, jež musí pořídit energetický audit. Značnou část změn návrhu zákona činí terminologické změny, důležitou částí úpravy týkající se činnosti energetických specialistů má být umožněno oprávnění k výkonu této činnosti získat i právnickým osobám, to už jsem asi říkal, to je tedy ze zpravodajské zprávy všechno.

Návrh usnesení jsem přednesl a se svým pohledem na tento zákon se přihlásím do obecné rozpravy, prozatím děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím.

Otevírám proto obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se bude hlásit pan senátor Větrovský. Já počkám, protože jsem ho viděl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já bych si dovolil jenom velice krátce tady říci, reaguji tím i na rozpravu, která se rozproudila na hospodářském výboru, kde zejména starostové či lidé, kteří se zabývají komunální politikou, já se tedy mezi ně hlásím, jsme tady reagovali na činnost, jak je tento zákon aplikován v praxi. Jedná se zejména o postupy Státní energetické inspekce, která tedy jezdí po městech, po obcích, provádí kontrolní činnost, tato činnost zpravidla bývá pouze zaměřena na formální záležitosti a byrokratické povinnosti, které z toho zákona vyplývají. Já bych tady uvedl příklad města A, pane vicepremiére, které bude mít zateplené všechny budovy, bude hospodařit s energiemi, tak jak má, bude mít vyměněny všechny energetické zdroje za ekologické, nicméně nevyvěsí jeden energetický štítek na budově, pak bude město B, které nebude mít zateplenou jedinou budovu, ale bude mít vzorně vyvěšeny všechny energetické štítky. Které město je prohrávající? Prohrávající je to město A a dostane pokutu od Státní energetické inspekce za to, že nenaplnilo formální požadavky. Já bych tady chtěl požádal, slíbil nám to pan náměstek Neděla na jednání výboru, že tady proběhne jednání se Státní energetickou inspekcí vůbec o filozofii, o způsobu kontrol, které ta Státní energetická inspekce provádí, tak, aby nedocházelo k těmto naprosto zbytečným, řekněme, v některých okamžicích až skutečně šikanózním postupům energetické inspekce, obzvláště u nás v Jihočeském kraji je ta Státní energetická inspekce tím pověstná, jedna nejmenovaná kontrolorka, kterou jsem jmenoval na výboru, tak skutečně vyniká přezíravostí a arogancí, objíždí města a odškrtává si, zda je vyvěšen štítek nebo není, pak rozdávají pokuty u měst, která s energií prokazatelně hospodaří tak, jak mají. Prozatím děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, rád bych vás opravil, není to jenom v Jihočeském kraji, o tom vás ujišťuji. Je to úplně všude.

Jiný návrh nepadl. Čili není důvod se ani vyjadřovat k proběhlé rozpravě, jak vidím pana ministra, budeme hlasovat o tom jediném návrhu, který padl, a to je návrh schválit. Po znělce budeme hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 71 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 36, já zahajuji hlasování. Prosím, abyste zvedli ruku a stiskli tlačítko ANO, pokud souhlasíte s tímto návrhem. A stiskli tlačítko NE a zdvihli ruku, pokud s ním nesouhlasíte.

Konstatuji, že v hlasování č. 3 ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 se pro vyslovilo 63, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

My můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 12. - 13. prosince 2019

Tisk č. 164

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 164, s informací nás seznámí ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nadcházející Evropská rada má na programu řadu velmi důležitých témat, troufám si tvrdit, že to je jedna z nejdůležitějších rad v těch posledních letech, která proběhne, bude se zabývat klimatickou politikou, víceletým finančním rámcem a dále tam budou řešeny záležitosti týkající se brexitu, budoucnosti Evropy, vnějších vztahů. Podotýkám pouze, že na okraj jednání proběhne pravidelný eurosummit k otázkám eurozóny. Nyní mi tedy dovolte stručně k několika klíčovým tématům.

Téma číslo jedna, pravděpodobně nejdůležitější, ke kterému vzhlíží všechny evropské země, je klimatická politika. Očekává se velmi náročná a složitá diskuse. Pravděpodobně reflektujete to, že v červnu Evropská rada nenašla shodu na závazku dosažení klimatické neutrality v roce 2050, takže se k tomuto tématu lídři vrátí i v tomto týdnu, přičemž zcela klíčovou otázkou je, zdali si stanoví EU dosáhnout tzv. klimatické neutrality v roce 2050, nepochybně se bude diskutovat o klimatické neutralitě celkové, pravděpodobně o klimatické neutralitě jednotlivých zemí, přičemž jenom podotýkám, že stejně důležitá bude i diskuse, jaké parametry se nastaví na rok 2030. A pouze zrekapituluji to, že ČR v rámci pařížské dohody plní kritéria doposud, dokonce lehce přeplňuje, máme dopočítáno poměrně přesně, co musíme splnit, abychom v roce 2030 dosáhli těch kýžených 40 procent. Dokonce ta dobrá zpráva je, že to vidíme o něco lépe, to znamená, vidíme to, že dosáhneme nějakých 44 procent. Já to říkám proto, že jsme druhou nejprůmyslověji orientovanou zemí v Evropě, hned po Irsku, není to Německo, podle HDP je to Irsko, ale to není podstatné. Podstatné je to, že 40 procent emisí v ČR je kryto nebo prostě generuje energetika, 20 procent průmysl, 15 procent doprava a zbytek je to ostatní. Já to říkám proto, že docílit těch kýžených stavů znamená do značné míry přestrukturovat českou energetiku, ať už je to ten rok 2030 nebo rok 2050, to už tedy dvojnásobně, zcela zásadním způsobem, minule jsme to tady řešili poměrně detailně, ale je to i přestrukturování našeho průmyslu a pochopitelně zcela zásadní přestrukturování naší dopravy ve smyslu vůči čisté mobilitě. Já jenom říkám, že ty cíle jsou velmi ambiciózní, velmi náročné, to, s čím přichází v tuto chvíli Evropa, kdy na rok 2030 začínají probleskovat zprávy, že by to mohlo být kolem 55 procent, tak věcně říkáme, ČR není schopna v tuto chvíli během 10 let tohoto dosáhnout. Nicméně jsme připraveni diskutovat o navýšení ambic v rámci celé EU, případně ČR, proti klimatickým změnám, ale pochopitelně chceme, aby to bylo podloženo několika podmínkami. To je to, s čím pan premiér odjíždí do Bruselu. Dovolím si ty podmínky zopakovat nebo říci, možná jste už o nich slyšeli.

První je to, aby EU využila svého potenciálu institucionálního a síly a začala daleko intenzivněji jednat s ostatními zeměmi mimo EU, protože EU, jak jistě víme, generuje relativní zlomek emisí, pouze 9 procent. Zásadní zásah do změny evropského hospodářství, evropského průmyslu a jeho přestrukturalizace bude nepochybně znamenat určité snížení, což je správná věc, věc druhá je ta, že v řadě věcí pouze exportujeme emise, zatímco Evropa se dostává do stavu, kdy redukuje, bohužel ostatní kontinenty, zejména Afrika, ale i asijské země, Čína, Indie a tak dále, navyšují. Takže ten poslední rok byl tristní, to srovnání, Evropa ušetřila 20 milionů tun CO2, zatímco ostatní země navýšily o jeden milion a 80, to znamená několikanásobně více. Tak to je první věc. Druhá věc je ta, aby Evropská komise akceptovala to, co několikrát už potvrdila, mně to mimo jiné potvrdili i na energetické radě minulý týden, a to je princip technologické neutrality, přeloženo do češtiny, aby každá země měla právo zvolit si svůj vlastní energetický mix, který ale bude, a to je správně, respektovat nízkouhlíkové zdroje, to znamená, o tom, jestli tam bude více obnovitelných zdrojů, jádra a tak dále, by si měla rozhodovat každá země sama. Ale ta nízkouhlíková ekonomika je správně. Současně, a to je třetí bod, je třeba zdůraznit, že náklady na ten přechod budou vysoké, zejména pro určité země, ať už je to Polsko nebo ČR, protože my jsme hned po Polsku druhým největším těžařem uhlí. Budeme muset zásadním způsobem dekarbonizovat. Tyto dodatečné výdaje je pochopitelně třeba pokrýt dalšími zdroji. A to i v dlouhodobém horizontu. Čili o tom tam chceme diskutovat, tak, aby ten přechod byl spravedlivý, aby byl sociálně vyvážený pro všechny regiony, protože je pochopitelně naší ambicí z těch zdrojů, které získáme, nebo případně získáme, ty zdroje alokovat opětovně do regionů, a to zejména do těch regionů, kde tedy budou nejvíce postiženy tou dekarbonizací, která nás bude čekat. Takže to je oblast klimatu.

Druhá oblast, tu už přelétnu rychleji, je oblast víceletého finančního rámce, kdy to finské předsednictví představilo revidovaný negociační balíček s návrhem určitých alokací. Z našeho pohledu nezohledňuje pozici většiny států, včetně ČR, a pro nás je klíčové, aby ten budoucí evropský rozpočet reflektoval zájmy kohezních států, tak jak bylo diskutováno v rámci Summitu přátel koheze, který byl uspořádán v Praze 5. listopadu. Nadále platí, že je pro nás neakceptovatelné snížení finančních prostředků na kohezní politiku a na zemědělskou politiku, přičemž pro nás jsou nesmírně důležité i ty implementační podmínky pro kohezní politiku, jenom krátce představím jednu věc, o které se tolik nediskutuje. Evropská komise nyní má tu ambici, abychom valnou část těch zdrojů, které získáme na to další období, použili, a to v přesném poměru 75 procent, a teď to trochu zjednoduším, na tzv. chytrý stát a na tzv. zelený stát, samozřejmě pod to už se dá dát celá řada dalších aktivit. My tvrdíme, že ta cesta zelený a chytrý dává smysl, je správná, současně tvrdíme, že 75 procent je příliš vysoký limit, že v danou chvíli bychom potřebovali ten limit o něco snížit, tak, abychom byli schopni prostředky efektivně využívat tam, kde jsou z našeho pohledu možná potřebnější, ať už je to infrastruktura atd. To znamená, o tom by měla být i ta diskuse.

Třetí oblast, která se tam bude diskutovat, je brexit. Tam v zásadě víte, že jsou možné pravděpodobně tři varianty, které budou prodiskutovány, a to, vyhraje-li strana Borise Johnsona, nadpoloviční většinou ve sněmovně, tak se bude pokračovat v ratifikačním procesu, s cílem vystoupení Británie k 31. lednu. Pokud vyhraje jiná strana s nadpoloviční většinou, lze očekávat žádost o prodloužení tohoto vyjednávání, příp. vyhlášení nového referenda. Pokud nedosáhne žádná strana jasné nadpoloviční většiny, pak lze očekávat pokračování současné patové situace, čili míč je na straně britské, přičemž EU se zároveň připravuje na zahájení jednání o budoucím vztahu s Británií po uplynutí tohoto přechodného období. Takže budeme doufat, že situace ve Spojeném království umožní zahájení těch diskusí co možná nejdříve.

A velmi stručně už prolétnu... V bodě Různé se bude diskutovat o konferenci o budoucnosti Evropy, bude se diskutovat o vnějších vztazích, zejména vůči Africe, tady si troufám tvrdit, že je to asi vše z toho nejpodstatnějšího. Děkuji. Bude-li nějaká diskuse, jsem připraven, co bude v mých silách, odpovědět. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 93/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové. Ano, evropský výbor projednal tuto informaci na svém včerejším zasedání, připomínám, že u agendy Evropské rady to většinou není jinak možné, jsme vázáni velmi rychlým časovým rámcem přípravy Evropské rady. Takže jako obvykle vás prosím o pochopení, protože jste usnesení evropského výboru nemohli mít k dispozici dříve.

Podstatou toho usnesení je, že se vyjadřuje ke třem okruhům, z těch navrhovaných závěrů, resp. z té pozice vlády, tak jak nám byla představena. Jedno se týká té klimatické agendy, další se týká rozpočtu a další se týká úmyslu připravit konferenci o budoucnosti Evropy v rámci EU.

Pokud jde o ty klimatické cíle, navrhujeme připomenout usnesení, které už k tomuto jsme měli, kde podporujeme dlouhodobou strategickou vizi pro klimaticky neutrální ekonomiku. Souhlasíme se závěry Evropské rady, které říkají, že pro úspěšné řešení klimatu je nezbytná diplomatická činnost EU, resp. její posílení. My doplňujeme to, co je možná zamýšleno v těch závěrech, ale není to tam explicitně napsáno, že by to mělo zahrnovat také obchodní politiku, mezinárodní obchodní politiku EU. To je, myslím, velmi důležitý nástroj, který máme k dispozici. V posledním odstavci, který se týká té klimatické agendy, tak navrhujeme podpořit snahu vlády o rozvoji bezemisních zdrojů energie, mimo jiné i jaderných.

V té části, která se týká rozpočtu, tak připomínáme tu starost, kterou jsme už jednou vyjádřili, že pro pozici ČR na jednáních Evropské rady o rozpočtu v situaci, kdy vláda deklaruje jako svoji prioritu rozpočtovou kohezní a zemědělské dotace, řekněme, tak že ta naše pozice je oslabena tím, že za ČR tam jedná premiér, který zrovna v této věci má osobní problémy, o kterých jeho partneři u stolu jednacího velmi dobře vědí a berou je vážně.

V dalším odstavci, ten je trošku delší, možná klopotněji vyjádřený, ale tam navrhujeme se trochu pozastavit nad tím, že na jedné straně vláda v té části ke klimatu zcela správně říká, že těch klimatických cílů bude možno dosáhnout jenom tehdy, když se do toho dá dost peněz, a to i peněz společných evropských, na jedné straně, na druhé straně ale říká, že zásadní prioritou pro jakákoli další jednání o rozpočtu společném musí být nesahat na kohezní a zemědělské peníze. To jde dost špatně dohromady v situaci, kdy celkové peníze nestoupají, nejspíš, uvidíme, jak dopadnou zítřejší volby v Británii a další dění s brexitem, ale nejspíš ten společný rozpočet naopak poklesne, a to ještě také jsme zdůrazňovali potřebu dalších nových politik, jako je posílení, řekněme, boje s migrací nebo s právy migrace, nebo jak tomu budeme říkat, společná bezpečnostní politika, neřkuli takové ty záležitosti hledící víc dopředu, jako je Horizon Europe.

V dalším odstavci ještě také připomínáme program Invest EU, protože to je jaksi přejmenovaná známá nebo svého času dost diskutovaná Junckerova investiční iniciativa, kterou jsme tady před léty probírali, pak se z našeho pohledu nad ní relativně slehla zem, nebo jak se to řekne, pod ní, nad ní, s ní, prostě trošku zmizela z horizontu. Nezdá se, že by ČR tomuto nástroji přikládala velkou váhu, nebo že by ji přikládala příliš úspěšně, přitom je to zase jeden ze zásadních zdrojů do budoucna, včetně právě třeba možností v klimatické politice. Poslední dvě části už se týkají konference o budoucnosti Evropy. Tam jenom připomínáme, to je, řekněme, relativní marginálie oproti dosavadním tématům, tam připomínáme, že aby taková konference měla šanci na úspěch v tom smyslu, že bude přijímána obyvateli členských států, tak je důležité do toho zavřít také národní parlamenty, což v těch iniciálních nárysech té konference explicitně nebylo. Děkuji vám za pozornost a za případnou podporu tohoto usnesení.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane kolego, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, a otevírám rozpravu, do které se hlásí místopředseda Senátu Milan Štěch. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády ČR, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Zaprvé se vyjádřím k návrhu usnesení. Jsem přesvědčen, že bod 6 je v rozporu s některými usneseními, která jsme v minulosti přijali, týkající se kohezní politiky a rozpočtového rámce pro další období, a to v tom, že my jsme tady podpořili, aby zůstal zachován systém dotační financování venkova a zemědělství. Jsem přesvědčen, že ten bod 6 minimálně vnáší do našich postojů zmatky, že je nadbytečný, proto navrhuji, aby bod 6 se z usnesení vypustil.

A teď druhou záležitost, kterou považuji za neméně vážnou, možná se bude někomu zdát, že nesouvisí zcela s tou náplní Evropské rady, ale jak řekl pan místopředseda vlády v závěru, tak se také bude týkat jednání rady, vztahu k Africe. My jsme před zhruba 14 dny koncem listopadu se zdravotním a sociálním výborem našeho Senátu navštívili Etiopii. Etiopie je jedna z nejchudších zemí světa. My jsme bohužel měli tu možnost se na vlastní oči přesvědčit. Jsem rád, že naše země tam pomáhá, i když ne asi v takovém rozsahu, jaký by tyto země potřebovaly, ale pomáhá v rámci rozvojové pomoci. Viděli jsme třeba konkrétně realizaci projektu, který se snaží naučit občany Etiopie používat určité výsledky vědy a výzkumu v oblasti záchrany půdního fondu. Omezení půdní eroze a k tomu tam naši lidé provádí určité akce. Také pomáhají tím pádem zvyšovat soběstačnost této země v oblasti zásobování potravinami. Samozřejmě je to řešení dopadu klimatických změn, je to až řešení důsledků, ale je to určitě dobrá pomoc. Těch projektů je tam více, ale o čem se chci bavit, je to, co jsme viděli na vlastní oči. My jsme navštívili několik zdravotnických zařízení. Většina z nás z toho měla velmi špatný a smutný dojem. A co chci tady sdělit, je to, že etiopští zdravotníci, kteří často získali diplomy a jsou vyškoleni v Evropě, mají určitý rozsah znalostí, ale léčbu provádí často nejenom ve špatných zařízeních, ale především s velmi slabou technikou. Technikou, která je někde na úrovni první poloviny minulého století v Evropě, řada těch ordinací vůbec není vybavena ani těmi nejzákladnějšími přístroji. Přitom my víme například, že tady v ČR a prakticky v celé Evropě jsou vyřazovány přístroje, které jsou funkční, jsou naprosto funkční, ale my je nahrazujeme a další země modernějšími, efektivnějšími, výkonnějšími, bezpečnějšími, ale především v těch prvních třech oblastech. Přístroje, které vyřazujeme, se většinou likvidují. Tyto přístroje by byly velkou pomocí pro velkou část zemí Afriky, na tom jsme se naprosto shodli. Například pro Etiopii, která má asi 110 milionů obyvatel, by to byla enormní pomoc. Vím, že by tam mohly být určité bariéry, které se týkají jak zájmu výrobců nové techniky, že to můžou být i technické podmínky a další a další, ale my dáváme určitý námět, možná, že už se tím někdo zabýval, že by v rámci Evropské komise, Evropské rady a dalších institucí, třeba zdravotnické, rady ministrů EU, kteří mají zdravotnictví, a ministrů zahraničních věcí, ve svém portfoliu, by se možná touto otázkou mohli zabývat. Všechny země dávají do Afriky, pokud se nepletu, nějakou rozvojovou pomoc. Myslím si, že kdyby se tam takováto zařízení dávala, která by potřebovala samozřejmě nějaké proškolení, to by asi nebyl velký problém, tak by to mohla být enormní pomoc. Je to možná myšlenka zcestná, když tak se za ni omlouvám, byla to shoda našeho výboru, nebo výboru zdravotního, že bychom tuto otázku měli otevřít. Já to říkám tady před panem ministrem, místopředsedou vlády, protože vím, že je člověk, který i nové výzvy přijímá. Kdyby tady seděl premiér, tak to řeknu před ním. Ne že by to měla mít na bedrech ČR, ale možná v tomto směru nějaké iniciativy zvážit by nebylo ke škodě. Jde mi jenom a jenom o ty lidi, kteří tam ve stovkách sedí v čekárnách, čekají na vyšetření často ve velmi špatném zdravotním stavu. Přitom ti lékaři nemají ani ty základní prostředky, které my tady vyřazujeme, tam by mohly sloužit velmi dobře svému účelu i nadále. Takže to je vše, co jsem chtěl sdělit. Jenom připomínám, že navrhuji vyřadit bod 6, protože jsem přesvědčen, že oblast agrární politiky je v rozporu s našimi předchozími usneseními, myslím si, že to není dobré, může to být i při jednání proti naší vládě v Bruselu použito. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane místopředsedo, zpravodaj zaregistroval váš návrh. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já musím říct, že mně se docela líbí návrh usnesení z evropského výboru, s výjimkou jednoho bodu, ke kterému se dostanu následně. Já bych začal tím bodem 6, který zmiňoval můj předřečník, pan místopředseda Štěch. Já si myslím, že tento bod je na rozdíl od pana kolegy Štěcha v pořádku, tím nechci kritizovat vládu, že požaduje zachování peněz na zemědělskou politiku, to je otázka nějakých priorit. Ale ten bod upozorňuje na něco jiného, že nemůže být tedy pozice vlády taková, že chce zachovat kohezní politiku, zemědělskou politiku, přesunout zároveň peníze na klimatické otázky, přitom ústy premiéra minimálně mediálně, nevím, jestli i na jednání evropských rad, požadovat snížení celkového rozpočtu. Čili to je tento rozpor, na který to usnesení upozorňuje, to usnesení neříká, že se má omezit kohezní politika nebo se má omezit zemědělská politika nebo že se nemá investovat do toho, abychom čelili klimatickým změnám. To usnesení říká, že si musíme vybrat. Případně i navýšit, místo snižování rozpočtu. Z tohoto hlediska si myslím, že ten bod 6 je v pořádku.

Teď tedy k tomu bodu, se kterým já mám problém, a to je bod 4, resp. s jeho dovětkem, protože podporovat snahu vlády o rozvoj bezemisních zdrojů energie, myslím si, že je v pořádku. Ten dovětek mj. i jaderný, tam už si nejsem tak jistý. Já si vzpomínám na začátek funkčního období vlády Bohuslava Sobotky, kde jeden z velmi raných bodů byl posuzování garancí za dostavbu dvou bloků JE Temelín, který ČEZ připravoval. Management ČEZ věděl, že bez těchto garancí nemůže o dostavbě rozhodnout, vzhledem k tomu, že ČEZ je obchodní společnost, obchodní korporace, má minoritní akcionáře, nemůže dělat rozhodnutí, která jsou zjevně ztrátová. Tehdy bez garancí jednak na úvěry a na výkupní cenu vyrobené energie ten ekonomický model nevycházel.

Já vím, že se proměňuje trh s elektrickou energií, nicméně musel by se proměnit velmi zásadně, ta cena, která je obchodovaná na burze, by musela asi násobně se zvýšit, aby ten ekonomický model fungoval. Já vím, že vláda teď připravila jiný model, který počítá s nějakými fázemi, kdy ČEZ z toho pak může někdy vystoupit, když to nebude ekonomicky vycházet, to bude přesně ten moment, kdy se dostaneme podle mě tam, kde byla Sobotkova vláda při rozhodování o dostavbě temelínských bloků. Může to být samozřejmě ne ekonomické, ale třeba bezpečnostní rozhodnutí, ale pak je podle mě potřeba říct, že to bude stát pravděpodobně stovky miliard ze státního rozpočtu, nebo stovky miliard v součtu na navýšení cen pro spotřebitele. Jinými slovy, nějakým způsobem se to přenese na občany ČR, na podnikatele, buď v ceně nebo v daních. Asi žádné jiné řešení tady není možné, pokud tedy ten vývoj trhu nebude nějaký dramatický směrem k růstu ceny, aby vůbec ekonomicky fungoval model výstavby jaderných elektráren. Já se přiznám, že já nevěřím příliš v dostavbu jaderných bloků v dohledné době, možná bych ještě zmínil to, že bloky, které se kde po Evropě staví, tak zpravidla mají násobné časové prodlení proti původnímu časovému plánu, zpravidla taky násobně stojí. Není to jistě přesné, ale když řeknu, že se tak zhruba dvojnásobně prodražují, tak nebudu daleko od pravdy, což ten model financování ještě více komplikuje.

Takže já bych možná požádal, jestli bychom o tom dovětku, mj. i jaderných, mohli hlasovat odděleně, protože jinak nemám problém návrh usnesení našeho evropského výboru podpořit. Ale myslím si, že v tomto je ta pozice ČR, vlády, možná i většinově tady, to by se ukázalo v hlasování, sice jiná, ale myslím si, podle mého názoru, že nereálná.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím vystoupit i z toho důvodu, že dávám návrh na usnesení, který je velmi jednoduchý. Než se k němu dostanu, tak řeknu pár vět. Přestože s vládou velmi často nesouhlasím, tak musím říct, že co se týká pozice vlády při jednání Rady Evropy nebo Evropské rady zcela souhlasím, naopak za tyto postoje velmi děkuji, protože si myslím, že jsou správné. A proto taky dávám ten návrh usnesení, který je velmi jednoduchý, to znamená, že bereme na vědomí informaci vlády k zasedání Evropské rady, které se bude konat ve dnech 12. a 13. prosince 2019 a podporuje pozice vlády na tomto zasedání dle podané informace. Vrátím se k tomu usnesení výboru EU, kde já jsem jako jediný, myslím, hlasoval proti, někteří se zdrželi, ale většinově byl podpořen, vrátím se k tomu bodu číslo 6, já jsem tam k tomu říkal, že na první pohled se může zdát, že je rozporuplné to, že vláda žádá zachování, řeknu, víceletého finančního rámce, co se týká kohezní a zemědělské politiky, zároveň nechce více finančních prostředků, řeknu, na boj s klimatickou změnou. Ale rozpočet přece nemá tyto dvě položky, já si myslím, že úspory mohou být v tom rozpočtu úplně někde jinde, nemusí se zrovna týkat kohezní a zemědělské politiky, může se to týkat, ta úspora, prostě někde jinde, posílit, co se týká, ty finance na boj s klimatickou změnou.

Proto jsem pro tento bod nehlasoval tak, jak je navržen.

Ještě řeknu pár vět k tomu bodu číslo 5, kde opakovaně zdůrazňujeme, že pozice ČR v rámci jednání rady, event. i komise, je de facto oslabeno tím, že jedná i předseda vlády Andrej Babiš, s tím můžu souhlasit vnitřně, říct, ano, je tomu tak, ale říkám, proč to de facto říkat nahlas, zrovna směrem do Evropy. Můžeme to říkat nahlas tady doma, ale dávat de facto, řeknu, vládě do ruky papír, kde říkáme, kde se vyjadřujeme k jejímu postoji a rovnou říkáme, v Evropě my sami senátoři si myslíme, že jsme oslabeni, jednejte s námi jako s oslabeným partnerem, myslím si, že není správné.

Proto jsem také na výboru navrhoval vyřazení tohoto bodu. To samozřejmě neprošlo. Jinak by to nebylo součástí toho usnesení.

Proto se vrátím, já si opravdu myslím, že to jednoduché usnesení, které říká, že bereme tu informaci na vědomí a podporujeme postoj vlády, je to správné. Za jeho podporu, o kterou vás žádám, vám předem děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášený je pan senátor Jaroslav Větrovský. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo, tak já za klub mohu deklarovat, že my samozřejmě podpoříme ten návrh na usnesení, který předložil pan senátor Nwelati, protože si myslíme, že takto by to úplně postačovalo. Chtěl bych tady jenom říci k tomu bodu 6, kde se hovoří o kohezní a zemědělské politice, já jsem byl zpravodajem k víceletému finančnímu rámci v uplynulém funkčním období. Domnívám se, že i tehdy jsme avizovali, že na společnou zemědělskou politiku i na kohezní politiku ty prostředky by se neměly krátit, myslím, že to bylo i v usnesení Senátu. Já se domnívám, že ty zdroje, ty úspory by se nechaly najít ve zvyšujících se prostředcích, které plynou různě na aparáty a vnitřní mechanismy, které jsou v rámci byrokratických struktur EU. Takže zcela určitě tady by se zdroje našly, tak, aby se nemusely redukovat prostředky ani na kohezní ani na zemědělskou politiku. Chtěl bych se zeptat pana vicepremiéra, jakým způsobem se vyvíjejí ta jednání, zda je reálné, že skutečně na tu kohezní politiku, protože pan premiér to tady říkal, že bude zájem na tom, aby se ty prostředky nesnižovaly, tak jak je to reálné poté. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Orel. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové, vážené kolegyně. Evropský výbor se tímto materiálem zabýval včera velmi důsledně, věnovali jsme tomu asi třikrát více času, než jsme plánovali. Jak už tady bylo řečeno, jedním ze zásadních programů v zasedání Evropské rady je také stanovení nějakých pokynů Evropské rady pro dlouhodobou strategii EU v rámci klimatické neutrality, která by měla být dosažena do toho roku 2050. My jsme v březnu letošního roku přijali usnesení v rámci sdělení Čistá planeta pro všechny, kde jsme Evropskou komisi podpořili v této vizi.

A podpořili jsme také to, že Evropské unie bude jakýmsi lídrem v oblasti klimatických změn a bude se zasazovat o změny na diplomatické úrovni i v rámci celého světa. Všichni víte, že náš pan premiér společně s Polskem a Maďarskem v červnu letošního roku zablokovali dohodu ke klimatické neutralitě. A z toho důvodu se ta jednání posunula a bude se tomu věnovat Evropská rada. Nebo teď na tom zasedání ve čtvrtek, respektive v pátek.

Vláda v podstatě trvá na své pozici. V rámci víceletého finančního rámce chce nějakých 25 mil. eur právě na transformaci průmyslu v této souvislosti. Já si myslím, že to je úplně asi v pořádku, ale už jsem včera říkal, že dlouhodobě vnímám, že pan premiér k problematice klimatických změn má jakýsi vlažný postoj. Většinou to vysvětluje tím, že Evropa je nejmenším producentem skleníkových plynů v rámci světa. Ale už se nikde nějak moc neříká, že my produkujeme 10 tun skleníkových plynů na obyvatele na hlavu za rok a že jsme v tomto smyslu první zemí ve střední a západní Evropě a že jich produkujeme daleko více na hlavu, než v tomto smyslu často kritizovaná Čína.

My jsme také třetí nebo čtvrtí z hlediska spotřeby uhlí v energetice. Takže to nejsou zrovna čísla, na která bychom měli být hrdí. Nikdo rozumný určitě nechce po státu, abychom měli stoprocentní zastoupení obnovitelných zdrojů v rámci energetického mixu. To je určitě scestné, nemáme na to přírodní, ani geografické podmínky. Na druhé straně máme v tomto určitě velké rezervy. Já vnímám pozitivně, že v posledních týdnech slyším, že vláda klade, a pan ministra také, důraz na obnovitelné zdroje. A především třeba ve fotovoltaice určitě máme velké rezervy a může nám přibýt tisíce zdrojů na budovách, různých objektech, farmách, případně brownfieldy. Určitě ani vteřinu nemyslím na solární panely na polích.

Já nevím, jakým způsobem se došlo k tomu číslu 25 mil. eur na kompenzaci průmyslu, která je určitě samozřejmě v té souvislosti potřeba, ale vnímám to, že zatížení klimatickou změnou, poruchami a tím, co musíme dělat, bereme velmi málo jako výzvu. Bereme to jako zatížení, ne jako šanci pro průmysl, inovaci, vědu a výzkum, ale jako něco, co nás zatíží. Ale ještě jsem zatím nikdy neslyšel, co by to znamenalo, kdybychom se klimatickým změnám, klimatickým poruchám nevěnovali? Kdybychom to přehlíželi, ignorovali, co by nás to stálo? Já si myslím, že mnohem více finančních prostředků, než když se tomu budeme věnovat velmi důsledně.

Já se osobně přimlouvám za to usnesení a přimlouvám se za to, abychom velmi úzce v rámci Evropské unie spolupracovali na této problematice, protože jedině tak je možné ten závažný problém nějakým způsobem řešit. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a dalším přihlášeným je pan senátor Mikuláš Bek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil k tomu spornému 6. bodu usnesení. Nejprve bych chtěl přece jen zpochybnit to, že by minulá usnesení Senátu měla být navždy závazná do budoucnosti. A to je dvou důvodů. Byla přijímána Senátem, který měl jiné politické složení, než má dnešní Senát. A zadruhé se změnily vnější podmínky.

V posledním roce došlo k poměrně dynamické proměně pohledu na priority Evropské unie, tak, jak je to signalizováno v agendě nové komise i v postojích Evropského parlamentu. A koneckonců i v postojích řady národních parlamentů, jak jsem měl možnost sledovat minulý týden na setkání evropských výborů národních parlamentů. Je zřejmé, že se posouvají priority Evropské unie, a to naše usnesení se snaží reagovat na tu změnu priorit.

Já naváži na kolegu Dienstbiera. Usnesení konstatuje to, že zatím nemá naše pozice jasné priority. A současně bude velmi těžké chtít všechno. Jak zemědělskou politiku v plném rozsahu, který byl dříve indikován, kohezní politiku a nové nástroje, které by řešily dekarbonizaci průmyslu či energetiky. A je zcela zřejmé, že debata o celkovém rozpočtu ve víceletém finančním rámci bude velmi komplikovaná. Čistí dárci požadují velmi výrazné snížení rozpočtu proti původnímu návrhu Evropské komise z doby přibližně před rokem. Finské předsednictví předložilo kompromisní návrh, který je někde uprostřed mezi těmi čísly. A ta debata bude jistě velmi složitá a očekávat navýšení víceletého finančního rámce není příliš realistické.

A myslím si, že k tomu je potřeba, aby se vláda nějakým způsobem jasně postavila, co budou její priority, protože nepůjde financovat všechno. A naděje, že se podaří prostředky někde ušetřit v administrativním rozpočtu Evropské komise nejsou realistické. Částky nesedí. Ty částky, které potřebujeme na dekarbonizaci energetiky, a nejen my, ale řada dalších zemí, jsou mnohem vyšší než to, co se dá ušetřit.

A dovolte mi také jenom stručně komentovat pozici usnesení k jaderné energetice. My jsme na výboru většinově považovali za rozumné, abychom teď neotevírali vzrušenou debatu o energetickém mixu. A myslím si, že v téhle té situaci tohoto usnesení na seriózní debatu není prostor a považujeme to za rozumný kompromis mezi názory členů evropského výboru. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dušek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, vážený pane vicepremiére, kolegyně, kolegové. Skutečně debata na našem výboru byla složitá a dlouhá. Svým způsobem si nejsem jistý, proč, když si člověk uvědomí, že dneska je 11. prosince, my se kolem poledne nějak dohodneme a zítra ráno začne vyjednávání. Nevím, jestli se vůbec naše návrhy k vyjednávačům dostanou.

Nicméně, už to tady také zaznělo od kolegů a kolegyň, já chápu opoziční roli Senátu. Nebo přístup Senátu, ale i tak mám pocit, že bychom občas mohli být konstruktivní. Nebo mít alespoň částečně konstruktivní přístup a v diskuzích, které jsme včera vedli na výboru pro EU, jsem zmiňoval, že v tom usnesení chybí třeba podpora transformace uhelného českého průmyslu. Nebo právě onen rozvoj bezemisní a bezpečné energetiky. Nejsme si jistí tím, jestli nelze tlačit na změny víceletého finančního rámce. A samozřejmě čeká nás brexit, který také zamíchá s kartami.

Proto jsem měl s jednotlivými body velké problémy, pro řadu z nich jsem nehlasoval.

Sám podporuji pozměňovací návrh pana kolegy Nwelatiho. Ale pokud by neprošel, tak žádám o hlasování po jednotlivých bodech. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, pane ministře, dámy a pánové.

Usnesení výboru pro evropské záležitosti beru jako velmi dobrý základ k diskusi. Souhlasím s návrhem, abychom o něm možná hlasovali po jednotlivých bodech, ale rozhodně bych v případě diskuse o klimatu nechtěl spadnout do nějakých ideologických floskulí. Dává mi skutečně smysl, abychom i ve světle nedostatku vody v naší krajině, a sucha, které tolik překvapilo naše občany, skutečně brali velmi vážně i to, jak se můžeme na problém vody a sucha v krajině dívat a jak se k tomu postavit společně jako evropský prostor z hlediska našich společných pravidel.

A můžeme tomu říkat klima, můžeme tomu říkat jinak, můžeme tomu říkat sucho a boj za vodu. Ale zdá se mi, že kdybychom o tom nejednali a věci nepropojovali, že bychom dělali špatně svoji práci.

Zadruhé, děkuji panu místopředsedovi Štěchovi za to, že sem přinesl téma Afriky. Není to naposledy, budeme o tom brzy muset mluvit nejenom v otázce Etiopie a zdravotnictví, ale vůbec i působení našich ozbrojených sil. Nedávno jsme s kolegy navštívili Mali a viděli jsme, jak skvělou práci tam odvádějí naši vojáci. Ale zároveň jsme viděli přesně to, co jste, pane místopředsedo, říkal. Že pokud se nepostavíme k problémům tohoto kontinentu čelem i z hlediska rozvojové pomoci, tak, jak jste to pojmenoval, tak Fexploduje problém chudoby, demografické tikající bomby a, chcete-li, i klimatických dopadů velkých změn v počasí, které budeme mít potom skutečně za našimi dveřmi. Takže souhlasím.

A nyní k tomu, co tady padlo. A to se týká konfliktu, ve kterém se ocitl pan předseda vlády Andrej Babiš. Bylo by špatné a byli bychom špatnou parlamentní komorou, kdybychom se k tomuto tématu dnes nevyjádřili. Dát si nějakého bobříka mlčení, protože chceme posílit naše vyjednávací pozice, by v této situaci naopak mohlo být protimluvem. Evropská unie nemá zkušenost s takhle vyostřeným konfliktem zájmů na čele členské vlády, členské země. Evropské unie s tím nemá zkušenost, hrajeme bezprecedentně vážnou a citlivou partii. A je v našem společném zájmu, v zájmu všech občanů České republiky, aby se tato věc vyjasnila v souladu s právem. S právem, ke kterému jsme se také přihlásili. A s právním státem, ve kterém senátní komora přece hraje také velmi důležitou roli.

Naprosto akceptuji argument, který tady řekl před chvílí předřečník, pan kolega Nwelati, že bychom možná v tom usnesení nemuseli za každou cenu premiéra kritizovat. Ale neberu, že bychom k tomu měli mlčet. Ta síla ČR a institucí v ČR je přece i v tom, že můžeme právě tady svobodně pojmenovat problém, který vidíme. Síla naší demokracie přece je v tom, že dokážeme kriticky uvažovat o krocích naší exekutivy, nebo že se kriticky stavíme k problémům, které se na nás hrnou. Ať už ze světa, nebo z naší domácí agendy.

A oslabili bychom se tím, kdybychom si dopředu zapověděli kriticky o těchto věcech přemýšlet, vyjadřovat se k nim, hledat společná řešení. A kdybychom si jako ústavní činitelé zakázali pojmenovat, když se někdo dostane do postavení mimo hru, do ofsajdu. Platilo totéž v případě prezidenta republiky, platí to také v případě předsedy vlády. V tomto světle by mě zajímalo, pane vicepremiére, jakým způsobem vláda vůbec uvažuje o tom, jak jednat, až se bude se jednat o rozpočtu na další rozpočtové období a o finančním rámci EU na další roky. Jak to máte připravené pro případ, že by se objevila námitka, že pan premiér bude vnímán jako podjatý v té diskusi? Jak to máte promyšlené? Nemusíte nám říkat úplně všechno, ale kdybychom se o to nezajímali, tak neplníme svoji roli.

A druhý dotaz vlastně směřuje také k tomu, jak vynakládáme prostředky, které dnes tzv. čerpáme. Mně sloveso čerpat přijde samo o sobě velmi podezřelé, protože mně tam chybí často smysl. Chybí mi tam cíl. Chybí mi tam přidaná hodnota. Čerpáme jenom, aby tam ty prostředky nezůstaly? Nebo je čerpáme na něco, co nás skutečně někam posouvá? Kde je přidaná hodnota i na naší straně?

A tady mám dotaz právě na vás, jako na zástupce vlády, jak vláda vyhodnocuje dosavadní vynaložené prostředky? Chystáme se k tomu, že bychom si doma v tom udělali také nějakou inventuru? Mluví se o tom, jak složitě nastavený systém máme. Budeme v příštím období tedy zjednodušovat? Nebo jak o tom uvažujete?

Je tady možná nějaký vnitřní proces, vyhodnocování. Nás by zajímalo, co budete dělat, abychom nechtěli stále víc peněz, abychom stále víc nečerpali, ale přestalo nám to dávat smysl. Podívejme se kolem sebe, celá řada občanů takto uvažuje, že nám to už nedává smysl. Že žádné dotace už pomalu ani nechceme. A přitom dobře víme, že bez dotací by celá řada smysluplných projektů v regionech, které zůstaly stranou zájmu, by nemohla vůbec najít cestu k životu. Proto to neberte jako kritiku, ale jako nastavené zrcadlo. Rozumíme tomu, že potřebujeme více peněz, ale docela by nás zajímalo, jaký budou vynaložené prostředky dávat smysl. Nejen současné vládě, ale také dlouhodobě. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, většinou čerpáme, až se úplně vyčerpáme. A dalším přihlášeným je pan senátor Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážený místopředsedo vlády, vážené kolegyně, kolegové. Já se strašně moc omlouvám, že vystupuji podruhé k tomu samému tématu. Původně jsem chtěl vystoupit jenom s technickou věcí, protože jsem tady nováček, a nevím, jak to hlasování úplně probíhá.

Jestli se nejdřív hlasuje o návrhu usnesení výboru, předpokládám, že ano, tak jsem chtěl poprosit, jestli je možné, aby se nejdřív hlasovalo o vyřazení bodu č. 4, což požadoval pan senátor Dienstbier. A následně ještě o vyřazení bodu č. 6. Pak se hlasovalo o návrhu usnesení. A pokud neprojde, tak by se hlasovalo o tom návrhu, který jsem předložil.

To bylo to, k čemu jsem chtěl vystoupit původně. Ale chci zareagovat jenom velmi krátce na vystoupení pana předřečníka, pana senátora Fischera. Já s vámi absolutně souhlasím. Není potřeba držet bobříka mlčení. Já jsem to také na výboru včera říkal. Ale jen si nemyslím, že to má být součástí usnesení, které má jít do Evropské unie jako dokument, který se týká jednání vlády. To si myslím, že to tam nemá být, proto jsem chtěl, aby to bylo vyřazeno. Ale určitě by se k tomu Senát měl vyjádřit. Ale samostatným usnesením, které nemá nic společného s pozicí vlády a programem jednání Evropské rady. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, hlasováním nás určitě provede zpravodaj, který se ale teď hlásí do rozpravy. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Přesně tak, děkuji. Já jsem v rámci rozpravy chtěl zareagovat na jednu věc, která tady zaznívala k rozpočtu. Jsem si velmi dobře vědom toho, že Senát už přijal v minulosti usnesení, kterým vyzývá k tomu, aby prostředky, které v novém rozpočtu půjdou na vlastní administrativu Evropské unie, byly pokráceny. To je, myslím, v pořádku. Jenom si myslím, že je zcela nerealistické očekávat, že takto ušetřené prostředky by se mohly svojí výší přiblížit vůbec tomu, co bude potřeba na ty klimatické cíle. To je věc, která ten problém opravdu neřeší. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, další přihlášená je paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Chtěla bych připomenout odpověď na otázku, kterou tady položil pan senátor Petr Orel, s tím, co by se stalo, kdybychom se nesnažili změnit trend klimatických změn. Chtěla bych říct, že už na Pařížské konferenci byly předloženy ověřené audity ekonomické rozvahy, které říkají, že náklady, které vynaložíme na to, abychom snížili a redukovali emise, transformovali nejen průmysl, ale také i zemědělství, tak jsou výrazně nižší než náklady, které by nás stály důsledky toho, když nic neučiníme. Takovéto stanovisko, rozhodnutí na základě ekonomických mezinárodních analýz jsou k dispozici. Takže to je první věc.

Druhá věc, o které jsem se chtěla zmínit, je trošku nepochopení toho, co to je klimatická transformace. Klimatická transformace totiž není jenom průmysl, ale klimatická transformace je v zemědělství a je i v kohezní politice. V obou těchto de facto oborech se budou realizovat opatření, projekty, které podporují klimatickou změnu, resp. změnu, která by vedla k snížení emisí.

Proto se domnívám, že pod pojmem klimatická transformace jsou prostředky, které půjdou i do zemědělství a půjdou i do kohezní politiky. A půjdou tam s tím, že půjdou tím správným směrem. Pokud pan senátor Fischer hovořil o efektivitě – mám s tím teď zkušenost z monitorovacího výboru životního prostředí, kde přesně tenhle problém není dostatečně řečen, kde se díváme, kolik jsme vyčerpali, ale efektivita a její hodnocení se nám bohužel opravdu nedaří. A já si myslím, že pokud budeme mít prostředky v klimatické transformaci a budeme je mít tak, jak je požaduje návrh, tak opravdu se podaří je lépe investovat do zemědělské politiky i do kohezní politiky.

Proto si myslím, že usnesení je správné.

A pak mám ještě jeden spíš trošku dotaz. Víte, já s jadernou energií mám také problém. Ano, já to sleduji už delší dobu. Vím, že je to nejdražší energetika, která je. Říká se, že se bez ní neobejdeme, a většina lidí tomu věří, já si myslím, že to pravda není. Ale je to takový bonmot, který se vžil, který když se opakuje ze strany představitelů státu, tak platí. Jestliže tedy já teď zvednu ruku pro to, že podporuji snahu vlády o to, abychom měli jaderné zdroje, tak s tím mám opravdu problém. Já bych byla pro tu první část. Podporu snahy vlády o rozvoj bezemisních zdrojů energie. Prosím. Ale vysloveně říct, že podporuji jadernou energetiku, když podle toho, co sledujeme, asi nejenom já, tak víme, že se velmi rychle objevují technologie třeba na ukládání energie, že se objevuje řada nových technologií, které mohou zcela změnit náhled těch deseti, patnácti, dvaceti let, než se skutečně bude rozhodovat. A já proto mám problém zvedat ruku, že podporuji jadernou energetiku. Pak za mnou někdo za 10 let přijde a řekne: „Vždyť jste pro to hlasovala.“

Takže v tuto chvíli se domnívám, že kompromisem by bylo, podporuji snahu vlády o rozvoj bezemisních zdrojů energie. A my máme jaderný mix, a bohužel máme to, co máme v tuto chvíli. Ale tím, kdybychom vypustili ten konec návrhu, tak neříkáme tak, ani tak, k ničemu se nezavazujeme, a jsme v pohodě. To je tedy můj názor, jak by to mělo vypadat.

A mám jeden dotaz na pana ministra. Teď vím, že se na evropské úrovni diskutuje o tom, jestli jaderná energetika je čistá energetika. Jestli bude zařazena mezi ty zdroje, které jsou chápány jako zdroje čisté. A to také bude jedním z rozhodujících faktorů potom různých stanovisek na mezinárodních úrovních nebo našich. Chtěla bych vědět, v jaké je tohle fázi. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já jsem chtěl jenom reagovat na to, co tady říkal pan kolega Nwelati, protože já jsem nenavrhoval hlasovat odděleně o celém bodu 4, ale pouze o tom dovětku „mj. i jaderných“. Protože si myslím, jak jsem říkal, že pokud by se náhodou zrealizovala nějaká investice do jaderných bloků, tak to tvrdě zaplatí lidé ze svých peněženek. Já prostě nevěřím v ekonomicky proveditelnou investici do jádra. Pokud tam zůstane jenom ta první část věty, tak možná pod tím někdo pořád uvidí i to jádro. Např. současná vláda. Já si ho tam neumím představit, takže bych pro to nemohl hlasovat. Jinak to usnesení mi přijde v pořádku.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, další přihlášená je paní senátorka Hana Žáková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové.

O jádru vedeme velké diskuze na našem evropském výboru. A je to možná i z toho, že jsem z regionu, v kterém jádro máme. Já se s vámi podělím o jeden faktický případ, který jsem zaznamenala teď 19. listopadu na konferenci na ministerstvu průmyslu a obchodu. Byla to konference o energetice a o jejím výhledu v Evropské unii. A velmi mě zaujal příspěvek naší kolegyně ze Slovenska, která pracuje na ministerstvu hospodářství, která se zaobírá energetikou. A hrozně ji zajímalo, proč naši jižní sousedé, Rakousko, má 100 % z obnovitelných zdrojů? To v podstatě není možné.

Takže si zajeli do Rakouska tady tenhle příklad, proč to nejde na Slovensku, v Čechách atd., mít 100 % obnovitelných zdrojů. A první rakouská věta znamenala – a tu si zapamatujte i vy, kterou řekli těm Slovákům: „To musíte mít dobré sousedy.“ Takže je zajímalo, co bude za tím dál. Ano, oni mají 100 % obnovitelných zdrojů ze sluneční energie a větrníků, a tu nám budou dovážet, až jí budou mít dostatek, protože zatím pořádně není kde ukládat. Tak nám ji budou prodávat. Ale v momentě, kdy ji nebudou mít, tzn. když nebude svítit, nebude foukat, tak budou přece nakupovat od těch „dobrých sousedů“. Takže my jsme pro ně strašně dobří sousedé.

Teď ještě můžeme vyvážet asi nějakých 15, možná do 20 %, pan ministr mě možná doplní, ale i my se dostaneme do deficitu. A pak už nebudeme moct vyvážet, pak i my budeme deficitní. A pro nás je jednoznačně nejvýhodnější – a to tady vůbec neříkejte ta čísla, která jsem tady zaslechla – jádro, bez toho se neobejdeme. To, že se bude investovat i do obnovitelných zdrojů, ať už to budou sluneční elektrárny, fotovoltaiky, možná bioplynky a další, to je dobře. Ale bez jádra se skutečně neobejdeme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným je pan senátor Přemysl Rabas. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji, pane předsedo, pane ministře a kolegyně, kolegové. Hodně se o jádru mluví. A kdyby teď někdo řekl, že zavřeme jaderné elektrárny, tak sám budu proti, protože ty elektrárny, které stojí, tak nám pomáhají překlenout nějaké období, kdy bychom měli už dávno zavírat uhelné elektrárny, tak, jak to sliboval současný prezident, tehdejší premiér, že když se rozjede Temelín, tak se zavřou uhelné elektrárny v severních Čechách. Zavřel se jenom zlomek a stále lidi v severních Čechách doplácejí na to, že topíme uhlím.

Nicméně to, co slyším, že říká vláda směrem k EU, dejte nám peníze, protože my potřebujeme jádro, abychom zvládli boj s klimatickou změnou, mně to přijde jako velmi absurdní. Protože vidíme ten trend, jak se zdražuje. Každých 10 let se posouvá cena stavby jaderné elektrárny nahoru. A ten trend bude pokračovat. Jádro bude stále dražší a dražší. Takže my ho dneska můžeme plánovat, můžeme připravovat stavbu, za 10, 20 let, když to bude doopravdy reálné, tak cena bude daleko dražší než v současné době. A naopak, cena solární energie, cena větrné energie, ceny i investice, tzn. stavby, zavedení, jdou dolů. Cena této energie bude pořád levnější. Je nesmysl říkat, že budeme řešit klimatickou změnu jádrem. To je absurdní. Už jen proto, že tam máme datum 2030 a 2050, kdy se různé státy v Evropě kloní k tomu, že se pokusí dostat do uhlíkové neutrality.

Když začneme stavět jaderné bloky, tak ty tento proces vůbec neovlivní, protože budou postaveny nejdřív v roce 2040. Ale spíš daleko později. Víme, jak to vypadá. Vůbec do toho procesu nezasáhnou. To je absurdní představa, že nám jádro v tomhle pomůže. Cesta je to, co tady zaznělo – technologie, rozvoj, věnovat se alternativním zdrojům. Tam je cesta. A jestli chceme, jestli říkáme Evropě – dejte nám peníze, abychom mohli něco udělat, když vy chcete něco dělat s klimatickými změnami... To přece není vy a my. My jsme také Evropa. Jak můžeme říkat, Evropa chce, tak nám dejte peníze. To je šílený přístup! A my ani neukážeme snahu. Jestli máme ukázat snahu, tak zavřeme Počerady. Jak se soudilo kdysi dávno – ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno, tak já končím tím – vyšleme signál a zavřeme alespoň Počerady. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je předseda klubu ODS Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády. Já k tomu návrhu usnesení mám několik poznámek, protože si myslím, že je vnitřně rozporuplné. Když začnu tím bodem 6, tak tam je napsáno, že považuje, pokud to přijme Senát, za vnitřně rozporuplnou pozici vlády, když říká, že je pro klimatickou transformaci, což jsou nějaká adaptační, případně mitigační opatření. Zároveň že nechce snižovat peníze na kohezní a zemědělskou politiku. Pak tady vystupovala paní kolegyně Seitlová, v podstatě v souladu s tím, co si myslím já, říkala, že i prostřednictvím kohezní a zemědělské politiky se dá realizovat klimatická transformace.

Jinými slovy, potom to není tak, že když realizuji klimatickou transformaci, že si musím vzít peníze z té kohezní nebo zemědělské politiky, protože v rámci peněz, které dávám do kohezní a zemědělské politiky, také můžu dělat mitigační nebo spíše, podle mého názoru, adaptační opatření. To znamená, tam žádný vnitřní rozpor není. Ten bod 6 nemá logiku. Je rozporuplný. Ten bod 6. Protože my tím, že budeme se jinak chovat v oblasti zemědělství, např. zvyšovat množství humusu, už mi tady pan senátor Koštial říkal, že to dokáží např. na vinicích, tak dokonce způsobujeme to, že toho uhlíku ubývá. To je zemědělská politika. Dávají se na to zemědělské dotace. My je chceme ubrat, protože chceme dělat klimatickou transformaci, která se právě dělá díky těm zemědělským dotacím, např. v oblasti vinařství. Takže to fakt nemá logiku. Ten bod 6 v tomto směru je podle mě vnitřně rozporuplný, tím, že říká, že něco je vnitřně rozporuplné, ale ono to vnitřně rozporuplné není. Takže to je jedna věc, kterou k tomu chci říci. Proto si myslím, že ten bod 6 bychom rozhodně zařazovat na naše usnesení neměli.

Teď k tomu bodu 4. My to asi nějak každý jinak čteme. Bod 4 říká: Podporuje snahu vlády o rozvoj bezemisních zdrojů energie, mj. i jaderných, to znamená, rozvoj jaderných zdrojů znamená možná výstavbu jaderných elektráren, potom také možná práci na chytrých reaktorech, možná také výzkum termojaderné fúze, kde mimochodem, to vy víte, dochází k tomu, že fúzuje helium s vodíkem a vzniká voda. A další věci. Takže chceme mj. i práci na jaderných zdrojích? Vědeckou atd.? Samozřejmě pokud to vezmu tím svým způsobem, jak se mi to hodí, a představím si, že se jedná pouze o výstavbu jaderných elektráren, tak potom můžu argumentovat jako můj předřečník. Pokud to ale vezmu tak, že to je o rozvoji jaderných zdrojů, tak tam patří i fúze. Tam patří malé jaderné reaktory, tam patří spousta jiných věcí, které se týkají jádra, různých prvků, ať těžkých nebo lehkých. V tomto smyslu má naprostou logiku usnesení. Je na každém z vás, jak si to vezmete, jak to přijmete, že vy říkáte, ale vy myslíte ty elektrárny, to si můžete myslet, ale třeba to nemyslí někdo tak, třeba to myslí šířeji. To je celé, co... Nikomu do hlavy nevidíte, takže z hlediska toho je ta čtyřka naprosto v pořádku. Jak se pořád dělají lepší a lepší lopatky na větrných elektrárnách nebo lepší a lepší solární panely, které jsou výkonnější a výkonnější, tak zrovna tak ti lidé přemýšlejí o tom, jak stavět jaderné elektrárny, aby byly co možná nejefektivnější a třeba tolik nestály apod. My to tam nechceme proč? Když je to pro nás důležité a zásadní, my se musíme nějak zabezpečit do té budoucnosti, pokud se podíváte na to z pohledu, řekněme, nějakých jednoduchých čísel, toho, co se všechno bude zavírat z hlediska uhelných elektráren, tak dnes bohužel, pokud se nechceme dostat do situace, kdy nebudeme energeticky bezpeční, tak moc jiných možností nebo já žádnou jinou možnost, než kterou navrhuje tato vláda, a to ji skoro nikdy nechválím, ale žádnou jinou možnost, než kterou navrhuje tato vláda, nevidím. Musíme už udělat nějaký krok, musíme se nějak rozhodnout. Během toho bude samozřejmě pokračovat ten další vývoj jaderných zdrojů, pak se ukáže, jestli postavíme jeden nebo dva bloky nebo že to bude všechno jinak atd. Ale zůstat sedět a nic nedělat, to si prostě nemůžeme dovolit. Už je pět minut po dvanácté. To je ta druhá poznámka, kterou k tomu mám.

Třetí je ta, že já tomu samozřejmě rozumím, je jasné, že to, že máme dneska znovu obviněného premiéra, že je s velkou pravděpodobností ve střetu zájmů nám ničemu nepřidává, na druhé straně víme to tady, pojďme to řešit pomocí evropského práva a českého práva, ale pokud se bavíme o nějaké pozici ČR, o nějaké naší společné schopnosti se postavit těm klimatickým změnám, příp. nějakým způsobem zaujmout nějakou společnou pozici z hlediska energetické soběstačnosti a bezpečnosti, tak v tomto případě já si myslím, při vší úctě k evropskému výboru, že to usnesení Raduana Nwelatiho, pana senátora Nwelatiho, je lepší, řekl bych, konstruktivnější. Já si myslím, že z hlediska toho tématu, které probíráme, toho, co je před námi, i prostě pro ČR prospěšnější, a to neříkám, že ty věci, které se týkají střetu zájmů pana premiéra, příp. dalších věcí, nejsou pravdivé. Ale tady se dnes bavíme o něčem jiném, abychom v tomto směru mohli být tentokrát trochu konstruktivnější, než obvykle býváme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, já jsem jenom chtěl reagovat na tu vnitřní rozporuplnost. To, že ze společné zemědělské politiky a z kohezní politiky nějaká část prostředků by měla jít také na tu klimatickou problematiku, řekněme, je samozřejmě pravda, my jsme to tady projednávali, oba návrhy těch programů, jak kohezního, tak zemědělského. Víte dobře, možná jste to už zapomněli, já bych se nedivil, také si to nepamatuji do detailů, ale připomínám, že ten návrh byl, tuším, něco jako 30 procent těch prostředků, že musí mít na sobě nějakou tu klimatickou mašličku, když to ta řeknu.

Pozice vlády byla nesouhlas s tímto, pokud si dobře vzpomínám, tak Senát tento nesouhlas potvrdil. Takže z tohoto pohledu já to vidím jako nekonzistentní, kdybychom řekli, dobře, zaměříme se na to, aby podstatná část kohezní a zemědělské politiky pomohla s tou klimatickou tranzicí, tak by to možná bylo trochu konzistentnější, i když pořád ještě to podle mě nebude stačit, jsou další věci, které bude potřeba zaplatit. Jako rušení kutání uhlí a spalování uhlí nemá se zemědělskou politikou společného nic, možná má s kohezní. Myslím si, že pořád těch prostředků bude potřeba výrazně, než kolik bude možno na to dát z kohezní a zemědělské politiky, nehledě na to, že naše vláda nesouhlasí s tím, aby na to ve velké míře z kohezní a zemědělské politiky šly. Jinak jsem také ještě chtěl reagovat na předřečníka v tom, že já si myslím, že pokud jde o další rozvoj energetiky, tak fakt nikdo asi nenavrhuje sedět a nedělat nic, o tom asi debata není. Ta debata je spíš o tom, co přesně dělat. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Posledním přihlášeným je pan senátor Petr Orel. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, dámy a pánové, já jenom krátkou reakci na slova vážené kolegyně, paní senátorky Žákové, k energetickému mixu Rakouska. On není ten mix jenom o fotovoltaice a větrných elektrárnách, Rakousko má samozřejmě velkou část energie z vodních elektráren. Jenom Rakousy, Horní Rakousy mají 63 procent energie z vodních elektráren. Já samozřejmě nevím, jak se bude vyvíjet energetický mix Rakouska, až roztají ledovce v Alpách, to skutečně nevím, to budou řešit asi v nějakých následujících letech, ale to jenom dokumentuje to, že i tu energetiku bychom měli řešit komplexně jako Evropa, protože těch problémů bude spousta v celé EU. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, a to byl poslední diskutující. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Rozpravu končím. Předpokládám, že pan ministr se k rozpravě vyjádří. Já jsem celou dobu sledoval tyto žárovky, myslím, že to příště zkusíme, že polovinu vypneme, abychom si zvykali. Všimněte si, to je enormní osvětlení, naprosto enormní.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za diskusi, děkuji za celou řadu dotazů. Dovolím si to vzít postupně a budu se snažit být stručný, protože určitě co se týká třeba jádra, tak by to byla asi dlouhá diskuse.

Nejdříve k poznámce pana místopředsedy Štěcha, s tím nelze jinak než souhlasit, myslím si, že hrozba, kterou popsal - v Africe - je možná ještě větší, než tak jak se popisuje, je třeba k tomu zaujmout stanovisko, mj. ono se to týká pochopitelně i toho klimatu, když se podíváme, kde se nejvíc navyšuje, tak je to právě Afrika. Víme, že je to komplikovaný region, to znamená, plně podtrhuji, je to správná poznámka.

Co se týká jádra, nejdříve vezmu ty faktické dotazy, které byly, paní senátorka Seidlová se táže, je-li jádro čisté nebo není, resp. jak se na něj nahlíží v Evropě. Já jenom připomenu, že jsou tři různé pojmy. Někdy je trošku média, ale i odborníci, nebo ne odborníci, ale laická veřejnost dává dohromady. První je čistá energie. Je nepochybné, potvrzené, že jádro je čistá energie. Toto je i tvrzení generálky ředitelky Energo v rámci Evropské komise, nijak zaujaté. To je dáno prostě emisemi. Druhá věc je, jestli je udržitelný. Třetí věc, jestli je obnovitelný. To je to, co se nyní velmi citlivě diskutuje v těch posledních hodinách, v rámci parlamentu i v rámci komise. Připravuje se střelivo na zítřek, kdy na poslední chvíli byla tendence vytáhnout z toho, že zdroje mají být nejenom tzv. carbon neutral, čili říkejme tedy čisté, ale že mají být obnovitelné. To se přehlasovalo, že není možné, tak se dalo slovo udržitelné, to je samozřejmě diskutabilní, do jaké míry je či není jádro udržitelné nebo ne. Ruku na srdce, spíše není udržitelné, protože pochopitelně je to trochu náročnější. Nicméně o tom, že je čisté, o tom není nejmenších pochyb.

Co se týká obecně té diskuse nad jádrem, pan senátor Rabas to tady několikrát zmínil, ve smyslu i nových technologií atd. Ano, je to o nových technologiích, nesmí to skončit ve frázích, podporujme technologie, podporujme rozvoj. Myslím, že málokterá vláda dala tolik invence, peněz a úsilí do toho, aby se podporovaly inovace a nové technologie, věda, myslím, že to skloňujeme dnes a denně, včetně nových technologií v oblasti energetiky. Ale to, že budeme hledat nová řešení, to, že budeme podporovat, neznamená, tady bych podpořil to, co řekl pan senátor Vystrčil, že budeme abdikovat na ten současný stav. To, že dnes se vydáváme cestou, já říkám ne cestou, zahajujeme proces přípravy jádra, ještě neznamená, že tady to jádro definitivně bude. Zaprvé o tom bude rozhodovat jiná politická garnitura, teď to nemyslím ani vůči vám, ale rozhodně to bude o jiné vládě, protože to je dlouhodobý proces, ale někdo s tím procesem začít musí, někdo musí vytyčit nějakou cestu. Jestliže do té doby, protože víme, že to jádro se bude připravovat min. po dobu 8, 9 let, v tu chvíli potom tedy bude ještě možno vždycky zatáhnout za ruční brzdu, pokud budou nové technologie, pokud se ceny budou vyvíjet úplně jinak, já bych nespekuloval vůbec nad tím, co zde říkal pan senátor Dienstbier, možná má pravdu, možná nemá pravdu, to neví nikdo dneska, jak se budou vyvíjet ceny elektrické energie. Mohli bychom tady dlouze sedět a diskutovat, jaké jsou prognózy či nejsou, to je v tuto chvíli příliš brzká diskuse. My jenom říkáme, zahajme ten proces, ten proces nás dnes nevyšťaví, ale bude tady připravená situace pro to, že když se rozhodneme, že to jádro postavíme, tak ho můžeme začít stavět, protože ten proces trvá skutečně téměř 10 let. Pokud mezitím dojdeme k nějakým geniálním, novým technologiím, zatím se tedy ještě neobjevily, ale můžeme se bavit o nějakých malých reaktorech atd., diskutuje se, že mezi rokem 2025 a 2030 by první mohly být spuštěné, byť je to samozřejmě také jaderný zdroj, byť trošku jinak koncipovaný. Možná se budeme bavit ještě o dalších jiných alternativních zdrojích, ale budeme mít připraveno řešení, o kterém se rozhodneme férově, buď ano, nebo ne. Opakovaně říkám, bude o tom rozhodovat někdo jiný, ale naší povinností je to řešení připravit. Nic víc, nic méně. O co déle budeme stát, o to do většího problému se můžeme dostat, protože můžeme diskutovat nad cenou energií, ale nemůžeme diskutovat nad tím, že přibližně od roku 35 plus minus skutečně začne být nedostatek energie. Resp. z čistých exportérů se začnou stávat čistší dovozci, to tady padlo správně, ohledně toho Rakouska. Budeme v situaci, kdy budeme ne soběstační. Nebo mohli bychom se dostat do té situace. Pokud to bude relativně málo ve smyslu dovozu, asi se nic dít nebude. Pokud to bude ve větší dávce, bude to problém, protože od roku 40 budou mít země, které budou mít přebytek elektrické energie, pouze Francie, protože má 52 reaktorů, Španělsko, protože má reaktory, Švédsko. Pak tam budou ještě dvě země mimo EU, což je Norsko a Británie. S tou Británií bych byl obezřetný ve smyslu toho, jestli s ní můžeme či nemůžeme počítat. A to, co říkal pan senátor Rabas, že není jisté, jestli to bude postavené do roku 2040, ano, třeba to není jisté. Dnes připravujeme proces, aby se to podařilo do roku 2040. Sleduji všechny světové elektrárny, myslím tím investory, nebo prostě projekty jaderných reaktorů, včetně všech evropských. Mám je doslova rozpracované do každého detailu, kdo ho staví, kolik to stojí peněz, jaké je tam zpoždění, kolik se plánovalo, kolik to bude. Někde je tam zpoždění někde menší, třeba v Británii je zpoždění, zase to je dražší, pravda je, že je to různé. Někde se staví za 160 mld., někde se staví za 200, někde za 240, beru to vždycky přepočteno na ten reaktor, ať to počítám správně, nebo na ten výkon. Ale pozor, když se podíváte detailně, to je docela zajímavé, kde mají to prodlení, tak to jsou země, které si daly 5 až 7 let na výstavbu od doby stavebního povolení. My dáváme 10 až 12 let, protože právě mezi těmi 10 až 12 lety to obvykle všichni zvládli. Čili ten, kdo si nastavil třeba 6 let, tak to obvykle udělal za 10, 12 let. To znamená, když se potom podíváte, jak je to, tak oni mají prodlení, ale proto, že si dali příliš krátké časy. Čili je třeba to vždycky vidět v nějakých konsekvencích, v nějakých souvislostech, prosím pěkně, vždy když se pouštíme do té diskuse, mrkněme na to, nastudujme si to, je to potom rychlejší, ta diskuse.

Co se týká těch dalších poznámek, které byly ve smyslu kohezní politiky, ono to zde padlo už několikrát, myslím, že se to i částečně trošku vysvětluje, protože samozřejmě i v té kohezi jsou ať už ty obnovitelné zdroje nebo prostě zdroje, já tomu říkám, na zelenou ekonomiku nebo spojení zelené a chytré ekonomiky. Ale já myslím, že není nic špatného na tom, že požadujeme, aby Evropa více šetřila, ukazujeme kde, v té administrativní stránce. Ať to bude o cokoliv. A za b), že požadujeme, aby se nám koheze nekrátila. Je tu přece nějaká vyjednávací pozice, nic víc, nic méně. My netvrdíme, že tam něco uhrajeme stoprocentně tak, jak říkáme, ale jdeme tam s nějakým dealem, jdeme tam s nějakou představou, protože je třeba to opět vidět v souvislostech. Pokud jste se dívali třeba na Just Transition Fund, to je ten tranzitní fond, tak ty první návrhy přece byly úplně nepřijatelné. Co říkal ten první návrh? Třetinu vezmeme z kohezní politiky, čili opět zkracujeme kohezní fondy, třetinu vezmeme od jednotlivých zemí, to si přihodíte, třetinu tam dáme my jakoby nových peněz. Nevím, jestli to dává smysl nebo nedává smysl. My férově říkáme jednu jedinou věc. Je třeba nahlížet na různé země v Evropě různě, protože jsou různě postižené. Když jsem se bavil s ministrem Chorvatska, tak se usmíval jenom pod fousy, on je tedy neměl, ty fousy, ale usmíval se a říkal: Jsme rádi, že nemáme vaše starosti. Jiný energetický mix, turismus, žádný průmysl atd. Logicky na to nahlíží jinak. A pak jsou tady země, jako je ČR, jako je Polsko, nejenom tedy tyto země, jsou tady samozřejmě i jiné průmyslové, které mají strukturovaný průmysl jinak, mají jinak strukturovaný energetický mix, je to doba, za kterou tady nikdo z nás nenese žádnou vinu, do určité míry jsme to zdědili, musíme s tím pracovat, my jenom říkáme, dívejme se na to objektivně spravedlivě, nic to nemění na tom, že máme ambice pochopitelně s klimatem něco dělat, ale chceme to dělat realisticky, chceme to dělat s vizí toho, co zvládneme. Paradoxní je to, že když jsem teď třeba byl na energetické radě, tak jsem jednal třeba s ministrem hospodářství Německa, který není projaderně orientovaný, ale jasně řekl: Energetický mix vč. jádra je vaše rozhodnutí. My vám do toho zasahovat nebudeme. To, že jdeme jinou cestou, je věc jedna. Ale je to na vás, jak vy to uděláte, a je to tak spravedlivé. Na druhou stranu třeba ministr Lucemburska, troufám si tvrdit, ten byl takový asi nejvíc proti, nechci říct agresivní, to si netroufám tvrdit, ale byl velmi důrazný. Dobře, když jsem se podíval, jakým způsobem třeba naplňuje Lucembursko, tak v oblasti obnovitelných zdrojů jsou poslední v Evropě, v oblasti plnění pařížské dohody jsou poslední. A protože nenaplňovali obnovitelné zdroje, tak si koupili z Estonska jejich přebytek. Tak to je řešení výborné. To je ekonomické řešení. Tomu přece nepomohli. Já nevím, mně nevadí, když někdo kritizuje, ale vadí mi, když někdo pije víno a... Jak se to říká... A káže vodu. Ale to jsem ani nechtěl říkat.

K té kohezi.

Potom k panu Fischerovi, už budu končit, blížíme se pochopitelně k tomu bodu číslo 5. Nejdříve ještě, jakým způsobem se kontrolují dotace. To, co jste řekl, je věcně naprosto správné, ve smyslu toho, že se dotace musí, ani ne snad kontrolovat, ale skutečně velmi rozumně rozvrhovat, jakým způsobem se s nimi bude nakládat. Je to obrovský balík peněz. V tomto období je to 600 mld., v tom novém to zřejmě bude 500 mld. Když se podíváme do historie, není čím se chlubit. Teď to neříkám ani ideologicky, ani politicky. Do určité míry jsme se taky všechno učili. To, že jsme z toho dělali v každé vesnici muzeum bratranců Veverkových, kde se udělala skrytá hospoda, profinancovalo se to ze strukturálních fondů, určitě správně není. Na druhou stranu, myslím si, že se docela učíme. A že prostě každá další garnitura, která to dělá, tak už je chytřejší. Myslím si, že ta distribuce těch posledních zdrojů, zase říkám, to není otázka jedné vlády, těch posledních třeba dvou tří vlád, tak si myslím, že už to dává větší smysl, už to není 24 různých programů, už je to jenom 10 různých programů, že to je samozřejmě stále ještě relativně náročné administrativně, to je pravda, ale pozor, to není jenom dáno ČR, ale pokud to budeme směřovat i do té chytré ekonomiky, i do té, řekněme, ekologické ekonomiky nebo čisté ekonomiky, pokud to budeme dávat do inovací, nových technologií, vědy, do rozumné infrastruktury, já myslím, že o tom není nejmenších pochyb, že to je správná cesta, touto cestou by to i mělo být.

Proto jsme jenom trošku nervóznější v tom, že 75 procent máme účelově směřovaných jenom do té chytré a zelené, kdy my říkáme, chytrá zelená ano, ale zdá se nám číslo 75 procent příliš. Když to zjednoduším, potřebujeme opět silnice, možná školky, možná zdravotní střediska. To je složitější v tom.

Co se týká, už se tedy vysloveně blížím k tomu bodu číslo 5, té tzv. podjatosti, vůbec toho, co zde bylo diskutováno ohledně toho tvrzení, je výrazně oslabena vážnými podezřeními z dotačních podvodů. Já jezdím do té Evropské komise, vyjednáváme tam, nezaznamenal jsem žádný ani náznak toho, že by s námi někdo jednal jinak, myslím si, je to můj osobní názor, že tady možná žijeme větší válkou než takovou, jakou fakticky rozpoutáváme. Evropa má jiné starosti, fakticky Evropa skutečně dnes žije klimatickými změnami, žije naprosto zásadním způsobem uhlíkovou neutralitou, žije rokem 2030, žije čistou mobilitou, a popravdě řečeno, toto tam nikoho úplně nezajímá, alespoň s těmi komisaři nebo s těmi lidmi, se kterými jsem jednal.

Proč si myslím, že to není o podjatosti, resp. proč si myslím, že to v tuto chvíli není problém, je dáno na tom, tady jenom říkám, vážné podezření z dotačních podvodů. Pokud na to nahlídneme čistě jenom úhlem pohledu rozhodnutí nejvyššího státního zástupce, tak on nikoho neobžaloval, i když tu možnost měl, on nikoho neodsoudil, pochopitelně, on to vrátil k došetření, pokud se nepletu, tak tam řekl celkem jednoznačně, že je třeba na dotyčného nahlížet jako na nevinného, protože je třeba ctít presumpci neviny. To je podle mého názoru věcný, správný postoj, je to o tom, že se musí vše došetřit. Nic víc k tomu nemohu říct. Z tohoto úhlu pohledu jsem chtěl poděkovat senátorovi Nwelatimu, panu senátorovi Duškovi, panu senátorovi Vystrčilovi za určitou míru nadhledu, protože já jsem přesvědčen, že bychom si neměli v tak důležitých jednáních, která nás budou čekat v těch následujících hodinách v Bruselu, tu pozici znesnadňovat, měl by tam jet premiér s maximálním mandátem, s maximální podporou, měl by tam jet premiér naprosto nabitý informacemi, pokud možno, v maximálním možném souladu, protože tady hrajeme o dalších 20, 30 let, domnívám se, že to prádlo bychom si měli prát na úrovni lokálního prostředí. Děkuji mockrát.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře. Nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Václavu Hamplovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě, zejména aby nás provedl hlasováním.

Senátor Václav Hampl:  A předpokládám, podle jednacího řádu, abych měl závěrečné slovo...

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Teď máte závěrečné slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Já jsem k většině těch věcí se už snažil vyjádřit předem, nebo během té rozpravy. Už jenom pár spíše shrnujících nebo závěrečných poznámek. K té klimatické politice. Já bych jenom chtěl zdůraznit na závěr, že vidím, že zejména mladší občané začínají v této věci být výrazně nervózní, očekávají konstruktivní přístup. V momentě, kdy ČR v této věci něco blokuje, tak můžeme krásně vysvětlovat, že to myslíme dobře, ale ono to tak prostě nevypadá. To, že ostatní se k něčemu zavážou a pak to neplní, dobře, pojďme řešit tohle, ale bez těch cílů to půjde hůř.

Jaderná energie, byla tady o ní bohatá debata, ale připomínám, že tématu se to příliš netýká, nemá být na programu Evropské rady jaderná energie, naopak návrhy závěrů explicitně zmiňují právo jednotlivých států určovat si energetický mix, to jsem chtěl, aby tady bylo zřejmo. Koheze a zemědělská politika, výchozí vyjednávací pozice, to je jasné, jenom zase připomínám, že výchozí pozice, na tu byl čas někdy před dvěma lety nebo kdy, teď bychom se potřebovali začít blížit k nějakému kompromisu, připomínám, že bez kompromisu to nebude, prostě nebude nový evropský rozpočet bez kompromisu, je v našem zájmu ve finále, potřebujeme se dohodnout na tom rozpočtu. A pokud jde o ten bod 5, prosím pěkně, já ctím presumpci neviny, ale to je přece věc z trestního práva, já neposílám pana Babiše do vězení. Já jenom připomínám...

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Omlouvám se, pane senátore, z pléna se ozývají hlasy, že se odchylujete od toho, co je teď vaším úkolem. To jste měl říct všechno v obecné rozpravě, nikoliv teď.

Senátor Václav Hampl:  Jednací řád říká, že po ukončení rozpravy má předkladatel a zpravodaj závěrečné slovo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vyjádřit se k rozpravě, jak říká.

Senátor Václav Hampl:  Jednací řád nic takového nespecifikuje. Formuluje to úplně stejně jako u předkladatele. Jestliže předkladatel mohl meritorně hovořit, nevím, proč bych nemohl já.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Mimochodem, poslední dvě věty. To, co se tam připomíná, není to, jestli se pan Babiš něčeho dopustil nebo nedopustil, ale je to upozornění na to, že partneři u stolu mají velmi dobré důvody si myslet, že se něčeho dopustil, něčeho, co se týká peněz, a to jejich společných peněz, o kterých tam rozhodují. Oni jsou to premiéři a prezidenti, kteří jsou zodpovědní za peníze, které jim svěřují daňoví poplatníci. Mají-li nějaké důvodné pochyby, tak to prostě bude na to rozhodování mít vliv. To je celé. Ano, pan Babiš, nechť se očistí u nezávislého soudu. To, myslím, to naše usnesení vůbec nevylučuje.

A jestli dovolíte, kolegové, pane předsedající, ještě jednu meritorní věc, kterou jsem nezmínil v té rozpravě, to je ta Afrika. Já děkuji za tu připomínku. My jsme to do usnesení nedávali, protože, nebo z mého pohledu, já jsem to nenavrhl proto, že pokud jde o tu Evropskou radu, tak ta se má týkat specificky postoje na zasedání s Africkou unií, čili relativně technikálie, řekněme, mně to nepřišlo, že je to věc, kdy to řešit nějakým strategičtějším způsobem, nicméně budeme na to pamatovat do budoucna.

Teď tedy k rozpravě. V rozpravě zazněly názory jak podporující navržené usnesení v různých bodech, tak ho v různých bodech nebo i celkově odmítající. Zazněly dva pozměňovací návrhy. A návrh hlasovat po jednotlivých bodech. Pan senátor Nwelati požádal o způsob hlasování nejdříve po bodech a pak o jeho pozměňovacím návrhu, čemuž bych vyhověl. Můj návrh tedy je hlasovat po bodech, až dojdeme k bodu 4, tak předtím hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Dienstbiera, totiž škrtnout mj. i jaderných, pak hlasovat o tom bodu 4, pak pokračovat o těch dalších bodech.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, zůstaňte, zahájíme... Pardon, ještě pan senátor Vystrčil?

Senátor Miloš Vystrčil:  Já děkuji, já se omlouvám, jednak tedy souhlasím s tím, že pan senátor Hampl v závěrečném slově může mluvit meritorně, abych si u něj udělal dobré oko, poté, co řeknu věc, která se mu líbit nebude, ale myslím si, že tak je to logičtější, omlouvám se. Je tady hned několik kolegů, kteří by prioritně rádi podpořili návrh pana senátora Nwelatiho. Pokud nebude přijat, tak by hlasovali rádi pro některé body z toho usnesení VEU.

Což není možné v okamžiku, kdy první budeme hlasovat body usnesení VEU, a potom teprve návrh pana senátora Nwelatiho, protože v tom případě, například v mém, to bude tak, že je to pro mě velmi obtížné, hlasovat pro některé body usnesení VEU, když bych chtěl prioritně podpořit pana senátora Nwelatiho.

To znamená, dovoluji si vzhledem k vývoji situace v rámci debaty navrhnout, abychom procedurálně hlasovali tak, že prvně bude pozměňovací návrh pana senátora Nwelatiho, a potom ten postup z hlediska hlasování o návrhu VEU, jak ho přednesl pan zpravodaj.

Pokud pan zpravodaj nebude souhlasit, tak prosím pana předsedajícího, aby to nechal rozhodnout hlasováním. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji za tento návrh. A pan zpravodaj se k tomu vyjádří, jestli je to takto možné?

Senátor Václav Hampl:  Tak možné je asi všechno. Já jsem chtěl vyhovět návrhu pana senátora Nwelatiho, který požádal o to, aby se hlasovalo takto. Já zase na druhou stranu musím říct, že vím o senátorech, kterým by se třeba líbilo usnesení, že bereme informaci na vědomí, ale už ne to, že ji podporujeme. To, že některým by se to líbilo nějak a některým jinak, je určitě vždycky pravda. Právě proto se hlasuje. Takže já nevím, já bych celkem na tom návrhu měl sklon lpět, ale můžeme o tom samozřejmě rozhodnout hlasováním.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Takže když si nevíme rady, tak rozhodneme hlasováním, zda hlasovat podle toho jednoho návrhu, nejprve o pozměňovacím návrhu pana senátora Nwelatiho, nebo o druhém postupu, který navrhoval zpravodaj. Takže znělku.

Opakuji znovu, hlasujeme teď o návrhu pana senátora Vystrčila, který navrhl postup hlasování. Je všem jasno?

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

A já konstatuji, že při aktuálně přítomných 76 senátorek a senátorů bylo kvorum 39. A hlasování, pořadové č. 4, ze 76 se vyjádřilo pro 55, proti bylo 8.

Návrh byl přijat. Budeme tedy hlasovat podle návrhu pana senátora Vystrčila. Prosím, pane zpravodaji, můžete přijít řídit hlasování.

Senátor Václav Hampl:  Takže teď budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Nwelatiho ve smyslu, že Senát bere informaci na vědomí a podporuje pozici vlády jakožto jediný celý text usnesení.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, děkuji. (Znělka.)

Aktuálně je přítomno 76 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 39.

A já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Stanovisko ministra? (Souhlasí.) Stanovisko zpravodaje? (Nesouhlasné.)... (Domlouvání z řad senátorů.)

Takže zrušíme hlasování a budeme hlasovat znovu. Takže znovu opakuji, kvorum 39, registrováno 76.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že při stavu 76 senátorek a senátorů bylo pro ze 76 přítomných 47, proti 17. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji, končím projednávání tohoto tisku.

A my se vystřídáme a já půjdu plnit povinnosti předsedy Senátu...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobrý den, paní ministryně. Tak my jsme se vystřídali, dobré dopoledne, dámy a pánové. A budeme pokračovat – na shledanou, pane ministře. A my budeme pokračovat projednáváním

 

Návrh zákona o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (zákon o realitním zprostředkování)

Tisk č. 158

Senátní tisk č. 158. Návrh uvede ministryně pro místní rozvoj paní Klára Dostálová, kterou prosím, aby nás s návrhem zákona seznámila. A vás poprosím, abychom se ztišili, aby paní ministryně mohla návrh zákona přednést a seznámit nás s ním.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Tak děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já se jenom v úvodu musím omluvit za svoji hlasovou indispozici, ale doufám, že mně to prominete. Nicméně jsem moc ráda, že mohu dnes uvést návrh zákona o realitním zprostředkování, který byl do Senátu postoupen Poslaneckou sněmovnou.

V rámci Senátu byl návrh zákona projednán ve výboru pro hospodářství a zemědělství a dopravu, jako garančním výborem, a dále ústavně-právním výborem. Ke vzniku zákona dal podnět svým usnesením hospodářský výbor PS již v roce 2011. Iniciátorem byl tehdy poslanec pan Jaroslav Plachý za ODS. Prvotním impulsem pro zahájení přípravy návrhu zákona byly především stále se opakující problémy v souvislosti s činností realitních zprostředkovatelů, zejména nejasně definované provize, obavy o hospodaření kanceláří se svěřenými prostředky či pochybné praktiky konkurenčního boje, kdy si firmy vzájemně nepřátelským způsobem přebíraly rozjednané obchody.

A konečně bylo nutné implementovat i evropské požadavky vyšší míry bezúhonnosti podnikatelů u vybraných profesí, mezi které makléři patří. Za pozornost stojí i fakt, že Česká republika je jednou z posledních členských zemí Evropské unie, kde doposud není profese realitních makléřů nijak zákonem regulována. V řadě zemí je regulace dokonce velmi výrazně přísnější, než v námi předloženém návrhu. Do přípravy zákona se aktivně zapojili představitelé různých profesních uskupení, ať už velkých realitních firem, ale i drobných realitních zprostředkovatelů, Asociace pojišťoven a další zájmové skupiny.

Zákon nastavuje regulaci realitní činnosti ve fázi zahájení této činnosti. A to tak, že nastavuje podmínky vzniku vázané živnosti. Jedná se o povinnost doložit živnostenskému úřadu příslušnou kvalifikaci. Jak na úrovni samotného podnikatelského subjektu, prostřednictvím novelizace přílohy č. 2 živnostenského zákona, tak na úrovni osob, které tuto činnost vykonávají. Jsou to zejména zaměstnanci realitního zprostředkovatele, kteří fakticky jednají s klienty realitní kanceláře prostřednictvím novelizace přílohy č. 5 živnostenského zákona.

K systému zkoušek profesních kvalifikací podle zákona uznávání výsledků dalšího vzdělávání, který je jednou z možností, jak prokázat potřebnou odbornost, pro doplnění uvádím, že tento je u profese realitní makléř již téměř 2 roky v běhu. Aktuálně jej MŠMT v reakci na zákon upravuje a účinnost této příslušné novely by měla být předložena počátkem roku 2020. Další podmínkou pro provozování živnosti bude požadavek vyšší míry bezúhonnosti dle 4. AML směrnice, tj. směrnice proti praní špinavých peněz, a v tomto směru má tento zákon zásadní význam, protože na jeho schválení čekají další tři profese, které se rozhodly vydat stejnou cestou. Např. účetní a daňoví poradci.

Zákon se dále zabývá popisem základní činnosti realitního zprostředkovatele, kterou je zprostředkování uzavření realitní smlouvy. V praxi se nejčastěji jedná o zprostředkování kupní smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím, ovšem může se jednat např. též o zprostředkování uzavření nájemní smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem.

V některých případech realitní zprostředkovatel zastupuje prodávajícího nebo pronajímatele, v jiných případech zastupuje kupujícího nebo nájemce. Z těchto mnoha možných variant, které v praxi nastávají, jsme museli v rámci návrhu zákona při jeho přípravě vycházet.

Návrh zákona také uvádí demonstrativní výčet dalších typických činností zprostředkovatele, např. inzerce prodeje nemovitosti. Ovšem poskytuje-li nějaký subjekt na trhu pouze inzerci, tzn. např. inzertní servery, pak tento samozřejmě není realitním zprostředkovatelem.

Jsem opravdu velmi ráda, že oba výbory Senátu navrhly zákon doporučit ke schválení, a to bez jakýchkoli změn. Nicméně považuji za správné, abych se i k některým bodům, které v rámci těch výborů byly projednávány, abych se k nim vyjádřila. Vy jste v rámci výboru projednávali zejména otázky např. rezervační smlouvy či pojištění nebo úschov. Co se týká, proč v návrhu zákona absentuje úprava institutu rezervační smlouvy, tak tato otázka souvisí s diskuzí odborné veřejnosti, která kritizuje některé realitní kanceláře za to, že hlavním účelem rezervační smlouvy není přispět k realizaci celé transakce, ale zájem ochránit příjem realitní kanceláře, neboť rezervační smlouva obsahuje především úpravu úhrady rezervačního poplatku včetně jeho započtení proti nároku na provizi realitní kanceláře a smluvní pokutu pro případ, že by zájemce o transakci vedoucí k uzavření realitní smlouvy nepokračoval.

Navíc do rezervačních smluv, které jsou obvykle formulářového typu, se často vkládají odkazy na další ujednání, případně na další písemnosti. K tomu musím uvést, že předkladatel návrhu tyto obavy v žádném případě nebagatelizuje, ale je třeba mít na paměti, že není možné do návrhu duplicitně uvádět to, co obsahují jiné právní předpisy. Mnoho problémů, které se tedy váží k rezervačním smlouvám, již také už vyřešila judikatura. Od roku 2005 je právnické veřejnosti známo na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu, že není možné tvrdit, že uzavřením smlouvy o realitním zprostředkování dává klient realitní kanceláři jakýsi bianco šek k uzavření rezervační či následné kupní smlouvy bez toho, aniž má k daným úkonům realitní kancelář od klienta udělenu plnou moc.

Spojování více smluv do jedné formulářové smlouvy, kterou se slabší strana, tedy spotřebitel, zavazuje k dalším úkonům, je zakázáno občanským zákoníkem v § 17/98 a 18/01. V tomto směru již tedy není zájemce, ale spotřebitel je chráněn občanským zákonem, proto návrh o realitním zprostředkování již realitní smlouvu dále neupravuje.

Druhým okruhem dotazů bylo, proč bylo poslaneckým pozměňovacím návrhem zvolena odlišná úroveň povinného pojištění pro makléře, kteří pracují v obchodně závislém postavení pro nadřízený subjekt, tedy typicky pro makléře ve franšízových či multilevelových strukturách. Jedná se o poloviční limit pojistného pro tyto zprostředkovatele.

K tomuto je potřeba uvést, že pozměňovací návrh, který předložila Poslanecká sněmovna, měl docela širokou podporu. V rámci diskuze v Poslanecké sněmovně k pojištění realitních zprostředkovatelů nešlo o jediný nápad, jak odlišit či odstupňovat povinné pojištění těchto realitních zprostředkovatelů. Předloženy tedy byly návrhy od úplného zproštění těchto podnikatelů od povinného pojištění, až po úplně opačný návrh, který požadoval, že se jejich nadřízené struktury budou muset pojistit až na úroveň 15násobku vládního návrhu.

Poslanci se rozhodli umožnit těm, kteří činnost vykonávají jako obchodně závislé subjekty, sjednat pojištění, které odpovídá pojištění ve srovnatelných jiných zemí Evropské unie s nižším pojistným limitem, s ohledem na to, že je nižší jejich výnos z realitního obchodu. Nižší pojistné pro tyto makléře, kterých bude možná polovina ze všech nositelů nové živnosti, může mít i další pozitivum. A to, že se umožní makléřům, pro které by jinak to velké pojištění bylo problémem, vyhledat vhodný obchodní vztah se subjektem, který je licenčním způsobem zaštítí a pod jehož zavedenou značkou budou moci podnikat.

Pro konkretizaci uvedu, že standardní pojistné se bude pohybovat na úrovni 5 – 10.000 Kč, a to snížené pojistné by mohlo být zhruba na úrovni dvou třetin, tzn. 4000 – 7000 Kč. Na pojištění profesní odpovědnosti v podobě, jakou ji přijala sněmovna, jsou již v tuto chvíli připraveny 4 velké pojišťovny působící na našem trhu.

A poslední okruh otázek hodně směřoval k problematice úschov. A samozřejmě byly i konkrétní návrhy např. na vypuštění odstavců 2 – 5 § 4 a související § 26, který upravuje zákon o bankách. V rámci přijetí tohoto pozměňovacího návrhu bychom se de facto vrátili do vládní verze zákona. I k tomu ale je opravdu ode mě správné uvést, že pozměňovací návrh, tak, jak ho předložili poslanci, měl podporu 102 poslanců ze 151 napříč politickým spektrem. A skutečně se poslanci nakonec shodli na tom, že přijímání peněz do úschovy realitním zprostředkovatelům nelze zcela zakázat, ale ani plně liberalizovat a nenastavit pro úschovu žádnou regulaci. Přijatý pozměňovací návrh úschovy připouští jako podpůrnou, nikoli však hlavní činnost zprostředkovatele. Cílem návrhu je zvýšit ochranu finančních prostředků klientů, kteří budou peníze do úschov k realitním zprostředkovatelům vkládat.

Pokud jde o znění § 4, které bylo přijato sněmovnou, prosím, aby bylo také pozitivně vnímáno, že povinnost složení peněz do úschovy bezhotovostně bude také jedním z nástrojů proti praní špinavých peněz.

A dalším pozitivním přínosem jistě bude i to, že díky zákonu o realitním zprostředkování je novela zákona o bankách. Tzn. i úschovy klientů u realitních makléřů budou chráněny stejně jako úschovy u advokátů a notářů. A to až do limitu dvakrát 100 000 Kč.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji těm, kteří se zákonu individuálně věnovali. Věnovali jste nám spoustu času, mnoho jsme toho prodiskutovali a já bych samozřejmě chtěla moc poprosit o vaši podporu tomuto návrhu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně, že jste nás seznámila s návrhem zákona. Tento senátní tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení máme jako senátní tisk č. 158/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Zdeněk Hraba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 158/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové.

Pouze bych krátce zopakoval zásadní věc, kterou přináší návrh tohoto zákona. Jedná se o zavedení realitního zprostředkování jako vázané živnosti, omezení finančních prostředků do úschovy, dále povinnosti sjednání pojištění realitních zprostředkovatelů, povinnost uzavřít smlouvu o realitním zprostředkování, zavedení přestupku realitního zprostředkovatele.

Tento návrh byl schválen Poslaneckou sněmovnou. Pro tento návrh zákona se vyslovilo 88 poslanců, 45 bylo proti. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jde konkrétně o 122. usnesení. Výbor

1. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada.

3. Pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Zdeněk Hraba? Ano, prosím, pane senátore, máte teď příležitost.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, já vás pro forma seznámím s usnesením ústavně-právního výboru. Tedy 54. usnesením. Schůze se konala 27. listopadu 2019. Po úvodním slově pana Ing. Davida Kopice, náměstka ministryně pro místní rozvoj jsem vystoupil poté já se svojí zpravodajskou zprávou. Výbor se nakonec usnesl doporučit Senátu projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil tedy zpravodajem pro schůzi mou osobu a pověřil pana předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Já bych k této věci vystoupil ještě později, nikoli ovšem jako zpravodaj. Pro tuto chvíli vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a já se ptám, zda někdo v souladu s § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat.

Vidím, že nikdo nenavrhuje, tak já v tuto chvíli otevřu obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy, jak už avizoval, se hlásí pan senátor Hraba. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Ještě jednou dobré dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně. Já bych chtěl na úvod říci, že bych chtěl navrhnout zamítnutí návrhu zákona. Tady to zaznělo už v první větě. Domnívám se, že zákon je nadbytečný. Paní ministryně sama ve své řeči přiznala, že jeho hlavním cílem je regulace. Tady bych připomněl slova Ronalda Reagana, pokud se to hýbe, zdaň to. Máme daň z nabytí nemovitosti. Pokud se to stále hýbe, tak to zreguluj. Tedy realitní trh touto formou. Pokud se to přestane hýbat, tak to začni dotovat. Možná to nás čeká, pokud se tedy trh takhle omezí.

Jeho cílem, pod škraboškou toho dobrého záměru zregulovat a ochránit, jak už bylo přiznáno i paní ministryní, primárně zprostředkovatele, tedy realitní makléře, nikoli klienty, tak jeho záměrem je zregulovat trh a omezit přístup na tento trh. Smyslem tohoto zákona je zpřísnit podmínky tak, aby se na trh nevyplatilo vstupovat za takových podmínek jako nyní. Tzn. neumožnit všem, kdo chtějí pracovat jako realitní makléři, tak jako za současných podmínek.

Já bych se dotkl příkladu toho, jak byl tento zákon koncipován. Jednak děkuji za přiznání toho, že se na jeho přípravě podílely realitní kanceláře. To přece není možné, takhle dělba moci neprobíhá. Stejně jako na přípravě předpisů procesních řádů by se neměli podílet soudci, psát si zákony sami pro sebe, a nechat je potom schválit parlamentem, tak stejně tak by nemělo docházet k tomu, že si zákon připravují sami ti, kdo by měli být regulováni.

A tady bych si dovolil i malou poznámku o stavebním zákonu. Není přece možné, aby se na jeho sepsání podílela v podstatě soukromá sféra, ať už to bylo jakkoli, ať už to Hospodářská komora přizná, nebo nepřizná. Takhle to přece není možné, aby se přijímaly a formovaly vůbec zákony, paní ministryně! Viditelné, maximálně viditelné to je na tom citovaném paragrafu, na té slevě, jak už paní ministryně říkala. Těch 50 % pro ty, kteří mají franšízu, protože mají menší zisk.

Představte si situaci, čistě hypotetickou, třeba v zemědělství, že určitý zemědělský podnik je součástí fiktivního holdingu. Musí odvádět část zisku a potom by přišla vláda s návrhem, že ten zemědělský podnik, který je součástí nějakého fiktivního holdingu, protože na tom tolik nevydělá, protože musí odvádět zisk holdingu, bude platit 50procentní daně. A udělá se to zákonem. To je čistokrevné dobývání renty. To je rent sitting jak vyšitý, paní ministryně. Tohle do zákona nepatří! Ať už je odůvodnění jakkoli vzletné.

Další věc. Já jsem se už na ústavně-právním výboru ptal, proč, když už se dělá kompletní úprava, proč tam není třeba upravena smlouva rezervační. Každá realitní kancelář si víceméně vždycky uzavírá se zájemcem, resp. s osobou, kterou vyhledá, rezervační smlouvu, aby dotyčný člověk neutekl a tu smlouvu uzavřel. Proč to není upraveno v tomto zákoně, když se tento zákon chlubí tím, že je komplexní?

Další otázka. Další věc, nesmysl, který je – a já si ten paragraf s dovolením najdu – § 11, odst. 1: „Realitní zprostředkovatel předá zájemci o nabytí nemovitosti nejpozději v den uzavření smlouvy o realitním zprostředkování výpis z registru.“ Z katastru, volně řečeno. Jenomže problém je v tom, že zájemce o nabytí uzavírá s realitním makléřem smlouvu o tom, aby mu našel nemovitost. A přece v momentu uzavření smlouvy, až na výjimky, dotyčný realitní makléř přece nezná nemovitost, jejíž výpis z katastru má předložit. Tohle ustanovení je naprosto nesmyslné, to v tom zákonu nemá co dělat. Samozřejmě, dá se to přejít klasickou floskulí, to se vyřídí výkladem. Samozřejmě i výkladem lze říci, že černá je bílá a bílá je černá, tak, jak to bylo třeba u některých ustanovení nového občanského zákoníku. Ale takhle se přece právní předpisy nedělají. To ustanovení je nesmyslné samo o sobě.

Vrátil bych se ještě k dalším poznámkám. Myslím si – a už se blížím k závěru, že předpokládat, že lidé jsou automaticky nesvéprávní a je potřeba je vést právními předpisy... Realitní trh nějak funguje. Samozřejmě záleží na míře obezřetnosti každého, kdo kupuje nebo prodává nemovitost. Přece nemůžete zákonem ochránit dotyčného zájemce o koupi nebo o prodeji nemovitosti. To se ochránit zákonem nedá. Tam se vždycky bude muset dotyčný klient, dotyčný zájemce starat o svá práva sám. Přibudou nám tímto zákonem další normy k těm dvěma milionům právních norem, které v ČR máme, kterými se musí subjekty, ať už občané, nebo firmy řídit.

Na závěr ještě jednou zopakuji, navrhuji zamítnutí. V případě, že zamítnutí neprojde současně i s návrhem na schválení, tak bych poté předložil svůj pozměňovací návrh alespoň k tomu, aby v tomto zákoně nebylo to dobývání renty v podobě 50procentní slevy. Já vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, registruji, že jste navrhl zamítnout tento zákon. A další poznámky asi registrovala paní ministryně. Dalším do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, kolegové. Já předkládám dva pozměňovací návrhy. Ten první je jednoduchý, abychom nahradili text v § 27, pokud tedy ten zákon nebude zamítnut. Abychom přijali pozměňovací návrh, a to, abychom 1. ledna 2020, což je za 3 týdny vlastně, nahradili textem „1. července“. Ten důvod je jednoduchý, protože od 1. 1., i kdyby tento zákon byl přijat v podobě, jak je navržen, tak změny, které přináší, není trh schopen absorbovat, takže proto změna účinnosti.

Ten hlavní pozměňovací návrh, který předkládám, se týká právě úschovy finančních prostředků. Vůbec tento zákon v § 3, a už nebudu dál popisovat řekněme své výhrady, které kolegy Hraba tady sdělil, ale vezměte si, že my máme mít srozumitelný a přehledný právní řád. Všichni víme, že to tak není, ale teď vám přečtu jedno ustanovení, u kterého se zamyslete nad tím, jestli to skutečně pro uživatele přehledné je. A to nejenom pro uživatele, tedy realitní kancelář, ale nás, kteří realitní kanceláře někdy můžeme využít. A proto potřebujeme znát minimálně části tohoto zákona.

Takže v § 4 se píše, bod 1: „Realitní zprostředkovatel v rámci zprostředkovávané záležitosti není oprávněn nabízet a) úschovu za účelem zajištění plnění z realitní smlouvy,

b) zprostředkování poskytnutí takové úschovy někým jiným než bankou, zahraniční bankou.“ A tak dále.

Pak je bod 2 téhož paragrafu, který říká: Na žádost zájemce podanou v písemné formě na samostatné listině může realitní zprostředkovatel poskytnout úschovu peněžních prostředků za účelem zajištění plnění. Jinými slovy, je to nepřehledné, prvně, když se začtete, tak se domníváte, že to vůbec nemohou, pak se dozvíte, že to dělat mohou, já se ptám nás všech, vč. paní ministryně, myslím, že za poslední dobu se realitní trh přece jenom po všech těch tlacích, které byly, vyvážil natolik, že zásadní problémy na realitním trhu vyplývající např. z úschovy nepociťuji. Samozřejmě snažil jsem se udělat nějaký screening, kolikrát při úschově finančních prostředků selhaly realitní kanceláře, kolikrát selhaly advokátní kanceláře, tedy advokáti. Bohužel, jestli se někdo domnívá, že advokáti selhali zcela výjimečně, není tomu tak. Ale nebudu ty případy tady popisovat, ve svém okolí mám bohužel ve Zlíně lidi, kteří přišli o mnoho milionů korun, právě tím, že advokát tu úschovu zpronevěřil, byl odsouzen v plném rozsahu, dnes, myslím, že je ve výkonu trestu.

Druhá věc je pojištění. Pojištění, já jsem se domníval, ano, ale není tomu tak, v případě, že realitní kancelář, advokát zpronevěří prostředky, spáchá trestný čin, tak se na to pojištění nevztahuje. To pojištění se vztahuje na jiné případy, to je případ insolvence advokáta atd., to ještě potom asi zcela jistě pojišťovny zkoumají, jestli ta insolvence nebyla na základě trestného činu, to znamená nějakým způsobem nahraná a podobně. Takže tady navrhuji v § 4 ten bod 2, kdy zájemce je úmyslně necháván, dokonce i chápu ministerstvo, v tomto případě paní ministryni, že šlo o to hlavně sdělit, že realitní zprostředkovatel nemá být, nemá se proměnit v kancelář, která provádí úschovy. Ale tady je přímo napsáno, že tu úschovu za účelem zajištění plnění realitní smlouvy. Vzhledem k tomu, že tam není sankce, to znamená, oni když to udělají, tak je stejně nikdo nepostihne, tak tady navrhuji pouze vypustit ten bod 2, až 5, a to proto, aby realitní kancelář mohla tu úschovu poskytnout, protože ona ji teď poskytuje zadarmo. Nebo si ji zaúčtuje do těch svých služeb, ale to už je ta nekomplikovaná forma pro toho, kdo nakupuje či prodává, aby se podíval, za co mu to v celkové sumě ta která realitní kancelář zprostředkuje. Tady hlavním argumentem je to, že advokáti, banky a notáři samozřejmě zpoplatňují svoji činnost, to znamená, tam dojde, když to neudělá v tuto chvíli ta realitní kancelář, tak tam dojde nejenom k administrativním komplikacím, které bude zřejmě na sebe přenášet advokátní kancelář, která bude muset tuto úschovu zajistit, nebo u toho budou muset být oba, to znamená, ten nakupující, nebo ten spotřebitel vlastně, který v tomto případě chce prodat nemovitost nebo ji chce koupit. Jenom abychom věděli, kolik že to asi tak je... Tak bývá to tak, že poplatek u advokátů, notářů a bank by celkově podle odhadu mohl přinést až 2,5 mld. Kč ročně, to znamená, to jsou peníze navíc, které díky těmto úschovám by se realizovaly v ČR, když vezmete to zvýšení cen katastru nemovitostí, které se zřejmě blíží, tak se zvyšují všechny tyto náležitosti. Jinak v případě bankovních služeb jsou úschovy zpoplatněny min. částkou 5000 Kč, až tedy je to do 20 000 Kč, poplatek za advokátní úschovu se pohybuje do částky 500 000 Kč, od 2000 do 3600 Kč. To znamená, i pro ty malé prodeje mimo tu administrativní náročnost se ještě platí více peněz. To je důvod, který, myslím si, kdy stojí za to přijmout tento pozměňovací návrh, aby občané platili méně, nebyli vystavováni všem problematickým administrativním úkonům. To je jedna věc. A ta poslední, možná měla být první. Všimněte si, že v současné společnosti, ve které žijeme, se snažíme, někdy správně, v tomto případě nesprávně, dle mého názoru, ochránit občana naprosto od všeho, de facto mu nenecháme nic na jeho rozhodnutí. To znamená, aby on měl odpovědnost za své konání. Tady mi dovolte jenom lehký exkurz, protože tady kdysi jsme, myslím, že celý den diskutovali o tom, jestli hospodský má mít povinnost předtím, než někomu nalije alkohol, zkoumat, zda přijel autem, nepřijel autem, řidič, neřidič, místo toho aby ten občan za sebe zodpovídal sám, protože pro toho hospodského to je komplikované, tak tady občan zcela jistě, když si vybere realitní kancelář, chce nakoupit za 50 000 Kč nebo 80 000 Kč pozemky, nebo je naopak prodat, tak si myslím, že jsou to věci, kterými mu paušálně zkomplikujeme život. Určitě se tady nebavíme o transakcích, které jsou nad 10 mil. Kč, protože tam se každý chová jinak. Myslím si, že v tuto chvíli i ti menší realitní makléři, vidíte teď tu reklamu, visí ve všech městech ty tváře, vy si myslíte, že na těch velkých billboardech je někdo, kdo kandiduje, chce se stát vaším konkurentem v senátním obvodu, ale není tomu tak, jsou to většinou reklamy realitních kanceláří, které chtějí ukázat člověka, který má mít důvěru atd. atd.

V tuto chvíli vás žádám o přijetí těchto pozměňovacích návrhů, pokud tento zákon projde do další rozpravy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, i za avizování pozměňovacích návrhů, další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Je fér, abych na začátku nahlásil svůj střet zájmů, protože já jsem člen České advokátní komory, jak tu bylo prezentováno předřečníkem, může se tu jednat i o spor mezi realitními kancelářemi a advokáty, kdyby snad tento zákon měl přinést advokátům nějakou výhodu. Já si nemyslím, tak jak říkal kolega Čunek, dostanu se k tomu později, ale nejdřív tedy k podstatnějším věcem.

Jednak k tomu advokátnímu stavu, jak tu bylo kolegou naznačeno, jestli advokáti zpronevěřují, nezpronevěřují úschovy, advokátů je v ČR 11 tisíc. K těm zpronevěrám dochází max. v jednotkách případů za rok. Myslím, že se dá říci, že jsou to výjimečné situace, odsouzení hodné, nešťastné, ale výjimečné. Je pravdou, že zpronevěře nezabrání žádný zákon, nekryje ji žádné pojištění, to je u všech stejné. Ale tento zákon a problematika úschov tu není proto, aby řešila problematiku zpronevěr úschov, je tu pro nějaké jiné důvody, ke kterým se ještě dostanu.

Co chci říct úvodem, je, že realitní trh ještě 10, 15 let zpátky byla poměrně velká divočina, kde se děly děsivé věci. Nebyla tam žádná autoregulace, začít si něco s realitním makléřem bylo poměrně riskantní. Pak na sobě realitní trh začal pracovat, přišel s nějakou regulací, s asociací, začaly se vytvářet vlastní podmínky, trh se poměrně kultivoval. Ale ne všechny realitní kanceláře se na kultivaci chtěly podílet. Ta samospráva realitní nemá žádný nástroj, jak by donutila všechny členy realitního trhu, aby dodržovali podmínky, na kterých se většina shodne. To nejde. A když jedna z realitních kanceláří, které většinové podmínky nebude dodržovat, způsobí průšvih, zpronevěří úschovy, zbankrotuje, cokoli jiného, tak to bude ostuda celého realitního trhu. Proto realitní trh stál o to, aby existoval zákon, který to bude regulovat, který v podstatě formou zákona uvede v platnost všechny podmínky, na kterých se realitní trh většinově shoduje. Jinak to nejde. Advokáti mají samosprávu, vedle toho mají advokátní zákon. Realitní trh stál o to samé.

Pokud kolega Hraba srovnával tento zákon se stavebním zákonem, tam je jeden velký rozdíl, stavební zákon je psán tak, aby developerům přinesl výhody. Proto participace developerů na jeho přípravě je absolutně nemravná a nemorální. Realitní zákon přináší regulaci, přináší omezení. Ty realitní kanceláře samy se chtějí regulovat, proto jejich participace na tomto zákoně mi nepřijde tak nemravná. Myslím si, že jsou to dva případy, které jsou z tohoto pohledu nesrovnatelné.

Potom tedy k tomu možná nejvýznamnějšímu bodu toho zákona, a to je problematika úschov. Jak jsem řekl v úvodu, tento zákon nevyřeší riziko zpronevěr, to je prostě věc, která bude, kterou potom řeší trestní právo, to nemůže vyřešit civilní zákon, tam by jediné řešení vůči realitním kancelářím bylo úschovy jim úplně zakázat, což, pokud vím, byl taky jeden z návrhů, neprošel, prošel návrh kompromisní. Já se přiznám, že třeba já bych byl přímo i pro zákaz, ale možná by to byla příliš velká regulace.

Máme tu kompromisní návrh, který já podporuji, tak jak vypadá.

Co je důležité si říct u těch úschov? Drtivá většina realitních kanceláří na svůj účet už dnes neprovádí, řada realitních kanceláří si to dokonce vnitřními předpisy zakazuje, svým makléřům.

Dnes v podstatě, já jsem si dělal průzkum z velkých realitních kanceláří, provádějí úschovy na vlastní účet jenom dvě. Jedna z nich je podepsaná pod tím e-mailem, který jste dostali, podporuje návrh tohoto zákona, to znamená, že s tou prací je připravena skončit nebo ji omezit. Druhá nikoli. Druhá naopak proti tomuto zákonu brojí. Takže když se tu bavíme o problematice úschov, o tom, že je nechceme regulovat, tak upřímně řečeno hájíme zájmy jedné jediné realitní kanceláře. Nikoli realitního trhu. Realitní trh si přeje něco jiného. Realitní trh si tuto regulaci ohledně úschov přeje.

Ta rizika úschov u realitních kanceláří na rozdíl od advokátů, bank a notářů jsou zejména v tom, že nikde nebylo regulováno, jakým způsobem realitní kancelář s těmi penězi může nakládat, že je má vést na odděleném účtu, bylo tu riziko, že je může vést na společném účtu, že ty peníze můžou být postiženy úpadkem, exekucí, bylo tu riziko, že ta realitní kancelář s nimi může dále obchodovat, může je ztratit v neúspěšných obchodech atd. Což se vám u těch advokátů, notářů, bank stát nemůže. Tam jsou jasná pravidla, ty peníze jsou deponované na samostatném účtu, i v případě třeba úpadku advokáta zůstanou ty peníze nedotčeny tím úpadkem. Je to správa cizího majetku. A tento zákon přichází s jediným, když realitní kanceláře chcete ty úschovy provozovat, tak je provozujte za stejných podmínek, jako je provozují ostatní advokáti, notáři. Takže je to jenom srovnání trhu, to není žádná regulace, to je srovnání podmínek všech, kdo poskytují úschovy, aby je poskytovali za stejných pravidel. Na tom já nevidím nic špatného, to je narovnání trhu, nikoli jeho regulace.

Potom bych chtěl rozporovat to, co tu zaznělo od pana kolegy Čunka, že tato změna zákona má přinést na účty notářů, advokátů nebo bank 2,5 mld. Kč. Já bych tedy velmi rád slyšel a věděl, jak ten výpočet vznikl, protože podle mě je minimálně 10x nadsazený, a to není fér. Jak jsem vám říkal, v současné době většina realitního trhu nenabízí úschovy a neprovádí úschovy na svůj účet. Dělá to jedna velká kancelář. Podle jejich webu oni zobchodují za rok nemovitosti za 30 mld. ročně. Nejdražší úschova, která je mimo realitní trh, je úschova notářská, která se pohybuje pod 1 % částky, nejlevnější je advokátní, která je v promile. Přesto pokud bychom měli brát na zřetel, že to může přenést tomuto sektoru 2,5 mld., pak by to znamenalo, že poplatky za úschovu jsou zhruba ve výši 10 % hodnoty těch zobchodovaných nemovitostí. To pravda není. Reálný odhad je, že ta změna přesunu peněz za poplatky za úschovy může být někde max. kolem čtvrt miliardy korun, nikoli 2,5 mld. Kč. To, ať se na mě kolega nezlobí, ale není férový argument a je nepravdivý. Ze všech těchto důvodů, které jsem tu přednesl, já podporuji, abychom zákon schválili v podobě, který předložila sněmovna. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do debaty je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já se musím přiznat, že se připojuji k argumentaci pana senátora Hraby, rovněž pokud by to neučinil on, tak bych já dal návrh na zamítnutí, k tomu, co říkal on, přidám ještě dvě věci, jednak budu mluvit také o § 4, o kterém mluvil pan kolega Láska, kde původně vládní návrh vlastně končil tím odstavcem 1, kde jsou písmena a) a b), kde je napsáno, že realitní zprostředkovatel v rámci zprostředkovávané záležitosti není oprávněn nabízet tu úschovu. Což tedy by mě zajímalo, jak někdo bude kontrolovat, jak se pozná, jestli už to nabídl nebo nenabídl, protože to nabízení může vypadat různým způsobem. Proto zřejmě Poslanecká sněmovna udělala to, že tam přidala ten odstavec 2, který se týká toho... Proto je to tak, že tam přidali odstavec 2, který říká, jak to má celé probíhat. Já bych tomu rozuměl, mimochodem pan senátor Čunek ho navrhuje vypustit, zůstane tam nenabízet, bez možnosti prověření toho, jak se to pozná, že to nenabídl, když přijmeme pozměňovací návrh pana senátora Čunka, Poslanecká sněmovna tam dá pozměňovací návrh, když vznikne ta nabídka, přestože kancelář nenabídla, jak se má postupovat. A tady se dostáváme k tomu, co říkal pan senátor Láska, já bych tomu, co říkal, rozuměl, kdyby tam byl jenom ten odstavec 2, že prostě není zakázáno nabízet, ale když nabídne, tak za těch podmínek, které jsou v tom odstavci 2. Tomu bych rozuměl, ale to tak není udělané. Tam nenabízet zůstává, a když tedy on nenabízí, a přesto ten prosí, tak tedy takhle podle toho odstavce 2. Čili jinými slovy se počítá s tím, což si myslím, že není dobře v tom zákoně, když se říká, že se počítá s tím, že ten zákon bude minimálně v § 4 odst. 1 porušován, to znamená, že ty realitní kanceláře budou nabízet, a protože víme, že bude porušován, tak aspoň v tom odstavci 2 musíme napsat, jak má postupovat, když nedošlo k nabídnutí, ale přesto se všechno děje tak, že úschova je nějakým způsobem zprostředkována.

Já to vidím jako špatně napsané, proto to tady takhle vysvětluji, že takhle si nedovedu představit, že by někdo měl psát zákon. Buď nemá nabízet, nebo se to nemá dít, pak se to nemá dít. Kdyby to někdo dělal, tak opravdu se to musí nějak kontrolovat, nebo je to možné, a pak tomu dejme nějaká pravidla, také s tím souhlasím, co říkal pan senátor Láska, protože ta pravidla jsou potřeba, protože dávat si úschovu do provozních prostředků je věc velmi riskantní a vůči tomu klientovi, řekl bych, neférová. Takže to je jedna věc, proč také jsem pro to zamítnutí.

Ta druhá věc se týká § 12, kde už si dovedu představit i soudní spory, ten § 12 se nazývá Informační povinnost. Ten § 12 zjednodušeně řečeno říká, že ten realitní zprostředkovatel na sebe přebírá odpovědnost, v jakém stavu je ta prodávaná nemovitost. Přečtu jen ten konec, to znamená, nebo část. Realitní zprostředkovatel je povinen poskytnout informace o konkrétních závadách a omezeních váznoucích na předmětu převodu, což je ta nemovitost, nebo předmětu užívání nebo používání, teď pozor, které plynou z veřejných seznamů, tomu bych rozuměl, a dále o těch závadách, o nichž realitní zprostředkovatel věděl, tomu bych taky rozuměl, když o té závadě ví, tak má povinnost tomu kupujícímu říct, co to za závady je, a teď pozor, nebo vzhledem ke své odborné způsobilosti měl vědět. Nebo vzhledem ke své odborné způsobilosti měl vědět... Tak. Teď vy koupíte barák, tam praskala nějaká zeď, ono to bylo způsobené tím, že někde byla nějaká skrytá vada, pokud to nerozmlátíte, tak to nevíte, nemůžete to vědět, když to prodáváte. V okamžiku, kdy to někdo koupí, tak on na to za dva roky přijde, že tam byla skrytá vada, která znamená, že musíte dělat rekonstrukci celých sklepních prostor, ten makléř za to zodpovídá podle toho zákona, protože on to měl vědět, protože odborně mu nějaký odborník měl říct, na to ten makléř měl přijít, protože to je odborník, je to stavař, to znamená, on měl vědět, že když tam taková prasklina je, tak to takto může dopadnout apod. Jinými slovy, dostává toho makléře do velmi zvláštního stavu, kdy on může být volán k odpovědnosti a náhradě za stav nemovitosti, protože měl vědět a neinformoval toho kupujícího o tom, že ta nemovitost je v úplně jiném stavu, než jak ten kupující viděl. Takže já zase tohle vidím jako velmi nešťastnou formulaci, která vnáší, řekl bych, nepředvídatelnost toho, co se bude dít, při aplikaci toho zákona, to si myslím, že je zase špatně, skutečně když někdo chce napsat zákon o realitním zprostředkování, ten zákon je potřeba, tak by to měl udělat pořádně. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor Vystrčil podpořil návrh na zamítnutí svými argumenty. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Carbol. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji, vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Já bych se taky rád vyjádřil k tomuto předloženému zákonu, smyslem zákona je posílení právního postavení klientů u realitních zprostředkovatelů. Tento zákon, jak již bylo řečeno, zavádí regulace, vlastně tím, co tady je předloženo, snižuje svým způsobem dostupnost bydlení pro běžné zákazníky toho realitního trhu, a to tím, že zvyšuje cenu pro koncového spotřebitele. Je to dáno tím, že živnost, která je dnes volná, se mění na živnost vázanou, realitní kanceláře budou muset mít ze zákona pojištění, a také je to oblast těch úschov, o kterých tady již bylo hovořeno. Já bych chtěl říct, že dostupnost nového bydlení v Česku je ve srovnání s vybranými evropskými zeměmi nejhorší. Nový byt vyjde podle statistiky na více než 11 průměrných ročních platů. Oproti nám na bydlení například v Belgii dosáhnou, na nový byt o rozloze 70 metrů si našetří za 3,7 roku. Poptávku a ceny na trhu v Česku ženou nahoru hlavně faktory jako nedostatek nových bytů, prudký pokles nezaměstnanosti, regulace ČNB ohledně hypoték, zdlouhavé povolovací procesy a vysoké zdanění, díky nimž se nové byty v ČR staví velmi málo. Jaký postoj k realitám mají občané? Mám tady pro vás několik zajímavých čísel z průzkumu, který zveřejnila firma Partners. Oslavila 1000 respondentů, zjistila, že vlastní zodpovědnost za pořízení bydlení uznává necelá třetina Čechů, téměř polovina dotázaných vnímá nedostatek bytů jako problém, který by měla řešit vláda. Zajímavé je, že každý 10. Čech, který považuje situaci za hodnou řešení ze strany vlády, mezi třemi nejvhodnějšími řešeními jmenoval rovnou zestátnění bytů. Takže když to shrnu, ano, my tady děláme zákon pro ochranu spotřebitele, tak jak to řekla paní ministryně. Nicméně to přinese zdražení realitních služeb pro koncové spotřebitele a v současné době, aby to zdražení nebylo příliš skokové, tak se přimlouvám za přijetí toho pozměňovacího návrhu pana senátora Čunka, který alespoň určitým způsobem reguluje to nepřiměřené navýšení. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, do obecné rozpravy je opět přihlášen pan senátor Hraba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom velmi krátce zareaguji na slova kolegy Václava Lásky, já si nemyslím, že je to úplně něco jiného, ten stavební zákon a zákon o zprostředkování nebo realitním trhu. To, že to chtějí realitky, které chtějí být regulovány, neznamená, že si mohou svoji vůli prosadit prostřednictvím zákona. Evidentně tam shoda neexistuje, když nejsou schopni se dohodnout na té samoregulaci. Existuje tam mocnější skupina, která v případě, že se nejsou schopni dohodnout, si prosazuje ten svůj záměr formou zákona. To, že to chtějí, nic neznamená. Kdybychom spekulovali a řekli, advokáti také chtějí numerus clausus a uzavřít ten trh, oni to tak chtějí, tak jim to schvalte. Ale co to bude znamenat pro ty další, kteří se chtějí stát advokáty a nesměli by... Takhle přece nemůžeme argumentovat, že to chce někdo, kdo už uvnitř toho trhu je. My musíme přece přemýšlet i nad těmi, kdo chtějí být součástí toho trhu a ještě nejsou. Jestli jim ty překážky neklademe příliš velké, jestli ta omezení nejsou příliš velká. Analogicky případ uzavření první hokejové ligy, taky Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tento nápad rozmluvil v rámci soutěžní advokacie, také to ty kluby chtěly regulovat a uzavřít. Nebylo to správně. To znamená, kdybych to měl uzavřít, to, že není shoda uvnitř nějaké skupiny společnosti, tak řešit si tu neshodu formou zákona není dobře, tím bych uzavřel svůj vstup.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, další, také podruhé přihlášený do obecné rozpravy, je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, nebudu zdržovat, jenom odpověď panu kolegovi Láskovi. Dohledám to číslo, ze kterého jsme počítali celkový obrat na trhu s nemovitostmi. Jenom k tomu vašemu procentu, je to tak, že, jak jsem řekl, do 500 tisíc korun se advokátní úschova pohybuje 2000 až 3600, pak samozřejmě je nějaké procento. Pokud se týká advokátů, tam je to dáno tarifem, tedy vyhláškou. Tam za prvních 100 000 odvádí uschovatel 1,2 % z této částky, částka převyšující 100 000 korun je zpoplatněna 0,6 %. Vy víte, jak se to počítá, to znamená, do 100 000 – 1,2 %, nad to se počítá 0,6 %. A samozřejmě je to potom nad 1 milion 0,4 %, nad 10 milionů 0,2 %. Takže nejsou to úplně zanedbatelné částky, v tom celkovém objemu, ale pravdou je, že ten základní diskurs mezi námi má spíš jít o tom, jestli ta regulace je nutná. Já bych se dotkl toho, zopakoval bych, co řekli předřečníci, téměř všichni, ale vč. pana kolegy Lásky, že realitní trh přece jenom doznal významným změn pozitivních. Už tady nejsou ty dramatické případy, které tady kdysi byly, které už zareagovala i trestní odpovědnost, policie samozřejmě atd. Takže myslím, že dnes my bychom měli naopak se snažit, jak ten balík tedy snížit, zákonů, které tady máme.

Nebo jak omezit přijímání zákonů, které nejsou potřebné. Tak, že vidíme, že v určité kategorii společnosti se nedějí žádné komplikace, sedlo si to, začala platit možná důvěra, morálka apod. Tak tam omezení a nějaký vstup státu být nemusí. A já si myslím, že v tomto případě se to stalo.

A podotkl bych a podtrhl, poslední věta, to, co říká pan kolega Hraba. Samozřejmě je to byznys a velké kanceláře, které mají své franšízy, proti těm menším kancelářím chtějí také získat nadvládu nad trhem. A toto je jeden způsob, kdy oni dominovat mohou. To, jestli u úschovy, která je spíše zálohou, aby klient nezaměstnal realitní kancelář až téměř před podpisem smlouvy, oni mu všechno drží, neobchodují dál, a on si to potom rozmyslí a rozjedná to u pěti kanceláří, což se samozřejmě stává, když to omezení není. Tak když tam dají zálohu na nákup nemovitosti na 22 mil. Kč třeba, nebo v této částce, když jsou ty nemovitosti a ta v uvozovkách „úschova“ je 20 – 30 000 Kč a mají to na nějakém účtu, je to kancelář, která provozuje svou činnost dlouhodobě, tam si myslím, že žádné takové problémy očekávat nemůžeme. Je to čistě na tom, aby si podrželi klienta, aby klient nezaměstnal těch kanceláří hodně. A není to třeba žádná advokátní úschova ve smyslu, že tam dají 2 nebo 3 mil. Kč, celou částku na nákup nemovitosti.

A toto jsou věci, které my potom musíme upravovat. A já si právě myslím, že dnes už to není potřeba. To je ten důvod.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Nepochybně s reakcí, s právem přednosti, přichází pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Děkuji ještě jednou za slovo. Já se omlouvám kolegům, které jsem přeskočil, ale rád bych teď reagoval na to, co bylo řečeno, aby se to neztratilo. Zejména na poslední slova pana kolegy Čunka, který zaměňuje depozitum a úschovu kupní ceny. To, čemu věnoval posledních pět minut, to byla diskuze o depozitu. Tzn. o nějakém blokovacím depozitu, kdy se nějaká malá částka složí na účet kanceláře a blokuje se prodej jinému zájemci. Ale o tom se tu vůbec nebavíme. To není úschova, to není problematika toho § 4 a dalších.

To, o čem tu diskutujeme, je úschova kupní ceny jako celku. Takže těch posledních pět minut o depozitu nebylo o meritu věci. To byla úplně jiná problematika. Depozitum nerovná se úschova. A depozitum není řešeno § 4 a dalšími. A abych se potom už nemusel přihlašovat znovu, jen rychle zareaguji. Pokud je mezi námi spor, kolik to přinese advokátům a dalším, tak už vidím, kde je rozdíl. Kdy kolega Čunek počítal, kolik to bude peněz z celkového obratu na trhu s nemovitostmi. Ale dneska, dovolím si tvrdit, že 90 % obratu trhu s nemovitostmi už teď jde přes úschovy advokátní, notářské, bankovní. Skutečně dnes úschovy přes realitky dělají jenom dvě velké kanceláře. A ta větší z nich má obrat 30 miliard ročně.

Tzn. ta změna, pokud by ten zákon začal platit, bude řádově někde kolem čtvrt miliardy peněz, které se můžou přesunout na účty těch tří poskytovatelů úschov. Můžou, a nemusí. Pokud ta velká realitní kancelář, která to dělá dodneška, bude dodržovat pravidla, které zákon stanoví, tak se nepřesune ani koruna. Pojede to dál.

A pak jsem ještě chtěl reagovat na to, co tady říkal pan kolega Vystrčil ohledně té odpovědnosti za vady. To si myslím, že je nepochopení toho ustanovení. Pan kolega tu dával příklad, že realitní makléř ponese nějakou vadu, že někde popraská nemovitost, protože je stavař, protože to měl vědět. Realitní makléř není stavař. To skutečně nespadá do jeho působnosti. Realitní makléř je obchodník a měl by mít nějaké právní povědomí. Tohle to ustanovení se vůbec nevztahuje na vady nemovitostí. Jestli někam zatéká, někde je plech, nebo jestli je někde zdivo, nebo je to vykládáno jako zdivo, a místo toho je tam dřevo. To, na co ten paragraf myslí, jsou právní vady nemovitosti.

Typicky – prodává makléř stavební pozemek, že tam můžete postavit svoji vilu, a ten stavební pozemek z 80 % sousedí s lesním pozemkem. Tzn. že se tam stavět nesmí bez výjimky. A ten makléř vám prodá stavební pozemek za peníze odpovídající stavebnímu pozemku a vy získáte louku, protože tam stavět nemůžete. To jsou ty vady, za které musí nést makléř zodpovědnost. A podle obecných právních předpisů si ji nese už dneska. Teď si ji ponese i podle speciálního zákona. A tohle to po těch makléřích chcete.

Protože když jdete za makléřem, tak to není jenom obchodník na trhu. Vy za ním nejdete s tím, že on má dobrou reklamu a že vám sežene kupce. Vy od něj skutečně chcete taky servis, že vám řekne, co je to za pozemek, co je to za nemovitosti, jaké má právní vady, jestli tam nejsou exekuce, jestli je to skutečně stavební pozemek. A to je to, co chcete, za co si platíte tu službu a za co makléř musí nést odpovědnost. Fakt to není o tom, jestli do té nemovitosti zatéká nebo jestli tam jsou myši ve sklepě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím pana senátora Czernina, který je dalším přihlášeným do rozpravy.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Požadavek na tento zákon vzešel v Poslanecké sněmovně na hospodářském výboru 10. října 2012. Než se to dostalo k nám do Senátu, tedy trvalo dlouhých 7 let. Dle mého názoru není nutné v zákoně činit žádné změny či úpravy. Důvodová zpráva a veškeré analýzy hovoří o důvodech, proč zákon vzniká. Jeden z klíčových a často opakovaných důvodů jsou zvýšení ochrany spotřebitelů a zvýšení důvěry ve služby realitních zprostředkovatelů.

I podle prohlášení zástupců realitních zprostředkovatelů, které jste dostali stejně jako já k dispozici, tyto důvody zákon naplňuje. Co se úschovy týká, většina realitních kanceláří už je v ceně má, takže se nic nezdraží. Jedinou otázkou k řešení je tady účinnost zákona. Tzn. že kdyby byly načteny pozměňovací návrhy, přikloním se k té změně platnosti

od 1. července 2020. S ohledem na to, že ani dnes není účinnost zřejmá, domnívám se, že stanovení jiné účinnosti by bylo namístě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím pana senátora Malého, aby nám sdělil v obecné rozpravě, co nám sdělit chce.

Senátor Jaroslav Malý:  Ano, děkuji, pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, já jsem velice pozorně sledoval rozpravu. Bylo to pro mě, jako pro nerealitního makléře a neprávníka, velmi poučné. Já jsem obyčejný lékař a slyšel jsem tři zásadně odporující si názory.

První názor byl zamítnout. Je to nedokonalé, není to potřeba, ten trh funguje. Druhý názor byl, můžeme to přijmout, ale některé paragrafy si vzájemně odporují a musíme je upravit. A třetí názor byl podepřen dvěma výbory Senátu, což považuji za velmi důležité. A ty oba výbory souhlasily s tím, že ten zákon by byl potřebný.

Já bych řekl, že je konečně potřebný, a vůbec bych nesouhlasil – 5. pádem volám, prostřednictvím pana místopředsedy, pana senátoru Hrabu, že se jedná o regulaci. A že se jedná dokonce o numerus clausus. To v žádném případě. Jedná se o kultivaci vzdělávání. A kultivaci vzdělávání takového typu, jako říkal pan senátor Láska. K tomu, aby byly poskytovány kvalitní služby. A ten, kdo si pořídí certifikovaný kurz, ten, kdo si pořídí patřičnou vázanou činnost a bude mít na to povolení, ten bude tím, kdo ty služby bude pravděpodobně poskytovat kvalitně. Proč bychom se bránili kvalitnímu vzdělávání? Každý z vás, kdo tady sedí, dámy a pánové, může být, když se dovzdělá, realitním makléřem. Proč ne?

Já v tom nevidím žádný problém. Problém bych naopak viděl, kdybych byl ošetřován lékařem bez certifikace nebo právníkem bez patřičného vzdělávání. Takže to je můj názor. A pak ty diskuze, které se týkají té úschovy a depozit, respektive ne depozit, ale schvalování té částky prostřednictvím různých právních subjektů, tam souhlasím s panem senátorem Láskou, že toto je řešeno a myslím si, že není potřeba.

Čili byl podán návrh na - schválit - oběma výbory. Já se za to přimlouvám. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a zatím posledním přihlášeným je pan senátor Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové.

Jenom chci zareagovat krátce na pana senátora Lásku, který tady říkal, že odpovědnost za vady se netýká technických věcí, že to je právní. To tak není, týká se to obojího. Týká se to obojího a dál chci tady naopak podtrhnout to, co tady pan senátor řekl. A to, že za tyto právní vady nese odpovědnost již nyní dle obecních zákonů, takže já nevidím žádný důvod, aby musel být nějaký speciální zákon. Jestli už to je řešeno, jestli už tu odpovědnost nese, tak to ještě opakovat v novém zákoně znovu, je dle mého názoru zbytečné.

A co se týče úschovy advokátních kanceláří, ta je možná i nyní. A je to vždycky na rozhodnutí toho, kdo peníze dává. Jestli si to s realitní kanceláří domluví, že úschovu nechá u ní, anebo jestli si to dá k právníkovi. Je to vždycky na dohodě dvou stran. A já si myslím, že to tak má být, proto nepodpořím tu novelu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Protože nevidím, že by se někdo další hlásil do diskuze, tak obecnou rozpravu tímto končím. Shrnutí debaty za mě už udělal pan profesor Malý. A jistě to udělá ještě zpravodaj. Máme tady dva výbory, které navrhují schválit. Pak máme návrh na zamítnutí. Pak máme ještě pozměňovací návrhy. Nepochybně se k tomu bude chtít vyjádřit i paní ministryně, které tímto uděluji slovo, prosím.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Tak děkuji moc za slovo. Já doufám, že jsem si opravdu velmi poctivě zaznamenávala všechny vaše připomínky, náměty a podněty. Já se to pokusím vzít podle jednotlivých řečníků, abychom se v těch vyjádřeních neztratili.

Asi to úplně první, co bych vám chtěla říct, že z mého pohledu zamítnutí zákona by byla opravdu velká chyba. A já vám hned řeknu, proč. Je potřeba si uvědomit, že skutečně zákon vede k velké ochraně spotřebitele. A sami, ruku na srdce, kolik obchodů děláte za život? Jeden, dva maximálně. A tím pádem se zákon skutečně snaží, aby ti lidé, kteří se spolehnou na realitního zprostředkovatele, byli v profesionálních rukách. Tzn. byli v rukách těch lidí, kteří k tomu přistupují s odpovědností, s patřičným vzděláváním a s pojištěním. Samozřejmě, že to pojištění nemůže krýt to, že někdo ukradne peníze a uteče. To nelze. Ale bude krýt věci, které například mohou nastat. A těch příkladů je skutečná celá řada. V rámci prohlídky domů, zapomenou se zavřít okna, vítr to pak celé rozmlátí, nikdo se k tomu nechce přiznat atd. To jsou všechno ty důvody, které samozřejmě i to pojištění kryje.

Další věc, kterou tady pan senátor Hraba zmiňoval, je rezervační smlouva. Já už jsem se tomu velmi podrobně věnovala v úvodním slovu. A znovu říkám, tam jde jen o to, že neduplikujeme zákony. Takže já na jedné straně s vámi souhlasím, vy u jiného bodu říkáte neduplikovat, a tady duplikovat, tak tenhle problém rezervační smlouvy je, pane senátore, řešen v občanském zákoníku. Znovu bych vám nadiktovala paragrafy – 17/98 a 18/01.

Co se týká toho, jestli se na zákonu podílí, nebo nepodílí odborná veřejnost. Já si jenom dovolím citovat z pravidel Legislativní rady vlády, kde odborná veřejnost je povinně pozvána ke konzultaci k zákonům. A já bych se tady nerada dostala do polemiky ke stavebnímu zákonu. Jen pro vaši informaci, hospodářská komora není parta developerů, je to komora založená ze zákona, stejně jako agrární komora. Ministerstvo z logiky věci tento Svaz podnikatelů využívá k tomu, aby s nimi konzultoval některé věci, které tam jsou.

Pak ta vaše poznámka, že v podstatě uzavřeme trh pro další vstupující osoby do podnikání. To je úplně lichý argument. Každý může vstoupit do toho, aby se stal realitním makléřem. Musí splnit parametry vázané živnosti, tzn. vzdělávání nebo praxi. Pokud nemá vzdělávání ani praxi, může využít certifikačních kurzů, které již jsou samozřejmě zahajovány na MŠMT a všechno klient uvidí i na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj, aby si skutečně mohl ověřit, že je ve správných rukou.

Co se týká těch úschov, to není opravdu o třech velkých realitních společnostech. Já jsem právě zrovna ty úschovy velmi detailně řešila s malými realitkami, protože jsem se bála, aby je to nějak neomezovalo na trhu atd. Oni se k tomu všichni vyjádřili, dokonce chtěli, abychom si ty věci ještě potvrzovali na těch obřích realitních konferencích, kde jsou opravdu všichni zprostředkovatelé v rámci republiky. A věřte, že tam vždycky padla absolutní podpora tomu zákonu. A tady podtrhuji slova pana senátora Lásky, protože skutečně tak to je. Oni sami se snažili černý trh nebo nějaké ty nepravosti napravit, ale ne všude se to povedlo. A sami si na sebe ti realiťáci svým způsobem šijí bič, v uvozovkách. A je to velmi vyvážený kompromis mezi ochranou spotřebitele a naopak podporou podnikání jako takového, aby byli nějakým způsobem zastřešeni.

Jinak co se týká slevy pojistného 50 % na tu franšízu, já jsem se tomu také věnovala v úvodním slově. To navrhovali poslanci, to není ve vládním návrhu. A je potřeba, možná ještě pro dokreslení, v § 11 je potřeba si načíst i související paragrafy 10 a 12, protože ta role zájemce je tam samozřejmě vykompenzována ještě v těch dalších paragrafech.

A jinak k tomu vašemu samotnému pozměňovacímu návrhu, který byl předložen. Tak, jak už jsem uvedla, v tom nižším pojistném pro makléře v závislém vztahu reflektuje to, že se o své příjmy dělí. To znamená, nadřízený subjekt zpravidla přebírá část té zodpovědnosti.

Tak tolik asi k vašemu pozměňovacímu návrhu. Pak jsem tady samozřejmě velmi dobře vnímala pana senátora Čunka. Tady je potřeba říci, že ke změně účinnosti není důvod. Protože účinnost nastává 15. dnem po vyhlášení. Takže to jenom, že opravdu těmto věcem není potřeba se takto věnovat, protože to nastane tím, jak je to dáno. Ráda bych i tady řekla, že trh je připraven, pojišťovny jsou připraveny. Není to nic, co by je přepadlo v nějakém momentu. Ten zákon se skutečně diskutuje velmi dlouho. A musím říci, že právě úschovy byla jedním z velkých debat právě Poslanecké sněmovny. A správně to tady bylo řečeno, že to je kompromisním návrhem. Protože ten vládní návrh říkal, že nesmí nabízet, ale když si to klient vyžádá, tak proč ne. Nechme tomu svobodu. Na druhou stranu přesně Poslanecká sněmovna přišla s tím, že když už, tak by to ale mělo mít nějaká pravidla hry. A to tady bylo velmi správně řečeno, proto si myslím, že skutečně to je velmi kompromisní návrh navržený sněmovnou, s tím, že samozřejmě cílem je ochrana spotřebitele. A dokonce s dvojnásobným jištěním, protože samozřejmě, pokud realitní společnost nabídne tu úschovu a zrealizuje ji, tak to bude podle těch pravidel, jako mají advokáti. A pak je tam samozřejmě změněn i zákon o bankách. Je tam to dvojí jištění, tzn. i těch dvakrát 100.000 Kč, které tam jsou.

A jinak situace dneska je, že zrovna 80 % úschov už dneska jde přes advokátní úschovny, notáře nebo banky. Na druhou stranu i realitní zprostředkování je svobodné podnikání a nemělo by se jim to zcela zamezit. To si myslím, že by bylo skutečně trošku přeregulované.

A ještě poslední k panu senátorovi Čunkovi. Není pravda, že tam nejsou sankce za porušení pravidel úschovy. Je to § 21, odst. 1a, kde je sankce až 500 000 Kč.

Další pozměňovací návrh, o kterém se mluvilo, je pana Aschenbrennera, který reaguje na to, že by to vlastně rezignovalo úplně na tu odbornou zprostředkovatelnost, profesionalitu jako takovou. Protože my skutečně chceme, aby měli určitou odpovědnost, aby měli určitou profesionalitu. Aby klient, který svůj obchod, ale to může být malý zahradní domek, anebo také velká nemovitost za moc a moc peněz, byl v rukou profesionálů. Určitě z nich nechceme udělat nějakou chodící inzertní plochu. To určitě není účelem realitního zprostředkovatele.

Jinak občanský zákoník sám říká to, že podnikatel má pracovat s odbornou péčí, také se znalostí a pečlivostí v dané věci. Takže my se samozřejmě s tímto občanským zákonem hodně provazujeme, ale nesnažíme se vzájemně duplikovat.

Co tady říkal pan senátor Láska, za to moc děkuji, protože i přesně takto my jsme k tomu přistupovali. Aby se trh vyčistil, aby skutečně realitního makléře – protože my dnes, jen pro vaši informaci, máme nejvíce makléřů na obyvatele v rámci EU. A je potřeba, aby se trh vyčistil.

Aby se tomu věnovali skutečně ti, kteří to chtějí mít jako svoje stálé povolání, chtějí se v tom oboru vzdělávat a nabízeli ty nejkvalitnější služby.

Já musím říci, že mě trošičku překvapují výstupy pánů senátorů, kterých si samozřejmě velmi vážím, ale je to trošku takový protipól tomu, co bylo na garančním výboru. Protože garanční výbor to schválil 11 hlasy, 1 se zdržel. A v těch pro jsou senátoři za ODS a STAN, a teď jsou tu úplně protichůdné názory, tak mě to trochu zmátlo. Za to se omlouvám. Co se týká skrytých vad, není to tak, protože samozřejmě už nejvyšší judikáty nejvyšších soudů je, že za skryté vady realitní zprostředkovatel neručí. Je to v judikátech, můžu vám to samozřejmě dát, ale oni už tady o tom hovořili kolegové. Samozřejmě nikdo nemůže rozebrat barák, aby zjistil skryté vady. Je to jenom to, k jakým informacím se on jako obchodník dostane.

Jsou například úplně typické věci, které musí vědět, a to je, že si to musí zjistit na stavebním úřadu, jak se věci mají. Protože dneska se běžně prodávají pozemky se stavební uzávěrou. To jsou ale věci, které realitní makléř má vědět, aby klienta nedostal do nějakého pochybného obchodu.

Pan senátor Carbol se tady věnoval bydlení. Já jsem za to moc ráda, je to trošku na jinou debatu, ale moc ráda se s panem senátorem potkám. Děláme spoustu věcí, které samozřejmě chceme na podporu bydlení dělat.

Co se týká nákladů spojených s tím, že jsou tam nějaké nové povinnosti pro realitní makléře, tak změna živnosti nestojí nic. A pojištění bude makléře stát zhruba 5000 Kč. Ale je to skutečně vyváženo tím, že se pro klienta stane důvěryhodnějším, zajímavějším. Protože skutečně v dnešní době, jak je mnoho takových případů, nejsou realitní makléři krytí, a ani nemají ty povinnosti ze zákona, tak spoustu klientů to žene na internetový obchod atd. Ale tam není ten spotřebitel kryt vůbec nijak, takže to jsme se samozřejmě snažili napravit.

Také děkuji panu Czerninovi. Jen jsem tam chtěla znovu připomenout, že účinnost není potřeba měnit, protože nastává 15. dnem po vyhlášení. Chtěla bych moc poděkovat. Beru to jako velmi zajímavou odbornou debatu, ale prosím o podporu toho zákona, protože věřte, že realitní trh si to zaslouží. A zasloužíme si to my všichni, kteří chceme obchodovat nebo nakupovat s našimi nemovitostmi. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak děkuji, paní ministryně, a v obecné rozpravě se jistě vyjádří i zpravodaj garančního výboru pan senátor Strnad. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. V obecné rozpravě vystoupilo 8 senátorů, z toho 2 senátoři se vyjádřili pro schválení tohoto návrhu zákona. 6 senátorů se vyjádřilo negativně. Někteří z nich avizovali v případě, že projednávání tohoto návrhu zákona projde do podrobné rozpravy, přednesení pozměňovacích návrhů.

Stávající situace je taková, že padly 2 návrhy, návrh schválit – to jsou návrhy výborů, jak hospodářského výboru, tak výboru ústavně-právního. A pak zde padl návrh zamítnout. Nejprve tedy budeme hlasovat o návrhu schválit.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, přesně tak. Takže já svolám znělkou senátory.

V sále je aktuálně přítomno 74 senátorek a senátorů, kvorum v tuto chvíli je 38. A my budeme hlasovat o návrhu obou výborů, tedy schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 7 se z 75 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 35, proti bylo 7. Návrh nebyl tedy přijat.

A my můžeme přistoupit k hlasování k návrhu pana senátora Hraby. Ne budeme nejdřív hlasovat o zamítnutí, protože byl návrh zamítnut. Takže každému je jasné, o čem teď budeme hlasovat. Hlasujeme o návrhu pana senátory Hraby zamítnout tento návrh. Návrh tohoto zákona.

Spouštím hlasování. Kdo je pro zamítnutí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

A já konstatuji, že v hlasování pořadové č. 8 se z 75 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro zamítnutí vyslovilo 19, proti bylo 26. Návrh nebyl přijat. A protože nebyl přijat ani návrh schválit, ani návrh zamítnout, tak otevírám podrobnou rozpravu.

Do podrobné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Zdeněk Hraba.

Senátor Zdeněk Hraba:  Počtvrté k tomuto bodu, vážené dámy, vážení pánové, vážená paní ministryně.

Já bych chtěl načíst pozměňovací návrh, tak, jak už koneckonců máte jeho textové znění vytištěné na svých stolech. Navrhuji tedy v § 7 odst. 5 tento odstavec vypustit. 2. V § 8 odst. 2 vypustit a zároveň vypustit označení odstavce 1. Odůvodnění. Jedná se o vypuštění odstavce 5, který stanoví ony mírnější podmínky pro plnění pojistného pro ty, kteří mají uzavřenou franšízovou smlouvu s franšízorem a jsou tedy tak, jak bylo koneckonců už paní ministryní řečeno, jsou na tom hospodářsky hůře, protože musí část svých zisků odvádět právě za zaplacení nápisu firmy, kterou mají nad svým vchodem, obrazně řečeno. A proto by jim podle navrhovaného zákona měla patřit ona sleva. A tímto pozměňovacím návrhem se tato sleva vypouští a podmínky se srovnávají. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za načtení pozměňovacího návrhu. Poprosím pana senátora Čunka, který avizoval dva pozměňovací návrhy, aby je načetl.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Ten první, jednoduchý, je změna účinnosti. Tzn. v § 27, text „1. ledna 2020“ nahradit textem „1. července 2020“. Tzn. posunutí o 6 měsíců. To je jeden pozměňovací návrh. Tzn., že se bude hlasovat zvlášť. A další pozměňovací návrh se týká omezení realitních kanceláří, které se týkají úschovy. Tady bych řekl, že jsem nic nezaměňoval, jen jsem chtěl podtrhnout, že omezování v této oblasti dneska nepovažuji za nutné. Tzn. pozměňovací návrh k návrhu zákona o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů.

Za prvé. V § 4 odst. 2 – 5 vypustit. Za druhé. V § 20, odst. 2 vypustit, dosavadní odst. 3 a 4 označit jako odst. 2 a 3. Za třetí. V § 21 odst. 1, písm. a) vypustit, dosavadní písm. b) a c) označit jako písmena a) a b). Za čtvrté. V § 21 odst. 2, písm. a) vypustit, dosavadní písm. b) a c) označit jako a) a b).

Za páté. Část třetí vypustit, dosavadní část čtvrtou označit jako část třetí.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do podrobné rozpravy přihlášen s pozměňovacím návrhem pravděpodobně pan senátor Lumír Aschenbrenner.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já mám pozměňovací návrh, který má přesunout zodpovědnost za tzv. skryté vady zprostředkovatele na vlastníka, máte ho na svých lavicích, nicméně ho přečtu.

1) § 10, odst. 2, upravit takto: Přílohou smlouvy podle odst. 1 musí být prohlášení vlastníka o předmětu převodu nebo předmětu užívání nebo požívání o konkrétních závadách a omezeních váznoucích na předmětu převodu nebo předmětu užívání nebo požívání.

Dosavadní odstavce 2 a 3 označit jako 3 a 4.

2) § 12, odst. 1, slova „o nichž realitní zprostředkovatel věděl nebo vzhledem ke své odborné způsobilosti měl vědět“ nahradit slovy „které jsou uvedeny v prohlášení podle § 10 odst. 2.

3) § 12, odst. 2, slova „odstavec 2“ nahradit slovy „odstavec 3“.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Načetli jsme všechny avizované pozměňovací návrhy, vidím, že nikdo další se do podrobné rozpravy nehlásí. Tak podrobnou rozpravu končím. Ptám se paní ministryně, jestli se chce vyjádřit? Nechce, prosím pana zpravodaje garančního výboru.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, zazněly tedy čtyři pozměňovací návrhy, jako o prvním pozměňovacím návrhu budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu Zdeňka Hraby, jedná se o zrušení § 7, který tedy řeší 50% pojistné plnění u realitních kanceláří, provozované jako franšízy.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Možná, že by bylo dobře, kdybyste řekl, jak budeme pokračovat s těmi dalšími v krátkosti, s těmi pozměňovacími návrhy.

Senátor Jaromír Strnad:  Dále budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana Jiřího Čunka, ohledně změny účinnosti. Na 1. červenec 2020. Dále tedy o pozměňovacím návrhu Jiřího Čunka, který vrací do podoby vládního návrh ustavení o poskytování úschovy. A jako poslední budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Lumíra Aschenbrennera.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Budeme hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu pana senátora Zdeňka Hraby. Já spustím znělku.

Než budeme hlasovat, paní ministryně, vaše stanovisko? (Ministryně: Nesouhlas.) Nesouhlas. Pane senátore? (Senátor: Nesouhlas.) Nesouhlas. Takže spouštím hlasování. Kdo s tímto pozměňovacím návrhem souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 9 se z 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro tento pozměňovací návrh vyslovilo 30 senátorek a senátorů, proti bylo 13. Návrh nebyl přijat.

Můžeme přistoupit k dalšímu pozměňovacímu návrhu, kterým je návrh pana senátora Jiřího Čunka, to je ta změna účinnosti. Nebudu spouštět znělku. Zeptám se paní ministryně. (Ministryně: Nesouhlas.) Nesouhlas. Pane senátore? (Senátor: Také nesouhlas.) Nesouhlas. Spouštím hlasování.

Kdo s tímto pozměňovacím návrhem souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 10 se z 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 35, proti bylo 9. Tento pozměňovací návrh nebyl přijat.

A budeme hlasovat o dalším pozměňovacím návrhu pana senátora Jiřího Čunka. Pane senátore, jestli to chcete ještě...?

Senátor Jaromír Strnad:  Je to návrh, který vrací do původní vládní podoby návrh zákona, jedná se o konkrétní § 4, o možnosti poskytování úschovy makléřům.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně, vaše stanovisko? (Ministryně: Nesouhlas.) Nesouhlasné. Pan senátor? (Senátor: Také nesouhlas.) Nesouhlasné. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 11 se z 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 15, proti bylo 14. Tento pozměňovací návrh nebyl přijat.

My můžeme přistoupit k poslednímu pozměňovacímu návrhu pana senátora Aschenbrennera.

Senátor Jaromír Strnad:  Ano, je to pozměňovací návrh senátora Lumíra Aschenbrennera, ten hovoří o změně § 10, který hovoří o odpovědnosti za posouzení stavu nemovitosti.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Paní ministryně, vaše stanovisko? (Ministryně: Nesouhlas.) Nesouhlasné. Pan senátor? (Senátor: Také nesouhlas.) Nesouhlasné. Já spouštím hlasování o tomto pozměňovacím návrhu.

Kdo s ním souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 12 se z 75 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 23, proti bylo 14 senátorek či senátorů. Návrh nebyl přijat.

Žádný pozměňovací návrh nebyl přijat. Já pro tuto chvíli projednávání tohoto bodu končím, děkuji paní ministryni i panu senátorovi.

Protože ještě paní ministryně má projednávání dalších dvou návrhů zákona, my jsme se dohodli, že budeme polední přestávku vyhlašovat nejpozději v 13.00 hodin, tak přerušuji teď jednání.

Vyhlašuji polední přestávku do 13.30 hodin. Pokračovat budeme v 13.30 hodin.

Pardon, ještě pan senátor Czernin nás chce asi pozvat na oběd...

Senátor Tomáš Czernin:  Já se omlouvám od zdržování od oběda, ale poprosil bych členy Stálé komise Senátu pro krajany v zahraničí, aby se sešli na krátkou schůzku do Valdštejnovy pracovny. Opravdu to nebude trvat dlouho. Teď, prosím. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor si pozval, ostatní mají přestávku na oběd. Pokračujeme v 13.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.29 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.32 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych zahájil odpolední jednání. Ale předtím ještě budeme muset schválit procedurálně, protože ne úplně ideálně bylo zakončeno dopolední jednání, vzhledem k tomu, že na pořadu dne, v dopoledním jednání, jsme měli ještě dva body paní ministryně Dostálové.

Protože v programu máme navrženo, že s přednostním právem měli jiní dva ministři vystupovat, tak si to musíme odhlasovat, to znamená změnu programu jednání, abychom pokračovali s paní ministryní. Já vás poprosím, jestli byste se všichni předtím ještě odhlásili. Poprosím moji kolegyni vlevo, jestli by mi zašla pro kartičku, já jsem ji zapomněl, vytáhni ji kolegovi Růžičkovi... (To je vaše.) Jo, to je moje? Super! Jste rychlejší než vítr z hor! Takže já ještě počkám chviličku, než doběhnou ti poslední, kteří jsou na schodech.

Aktuálně máme přítomno 44 senátorek a senátorů, kvórum je 23. Pro ty příchozí hlasujeme momentálně o tom, abychom mohli pokračovat s body programu paní ministryně Dostálové. Takže ještě jednou prosím.

Aktuálně je přítomno 26... 31... Kvórum je 16. Prosím, pánové, ještě vytáhnete kartičku a zasuňte.

Budeme hlasovat o změně programu jednání, to znamená, že bude pokračovat paní ministryně Dostálová se dvěma body, které jsme měli projednat v dopoledním jednání. Dávám hlasovat.

Aktuálně je přítomně 34, kvórum je 18. Musíte vytáhnout a zatáhnout znova svoji kartičku... Takže kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Takže se nás ještě pár sešlo víc, přítomno bylo 37, kvórum bylo 19, nikdo nebyl proti. Hlasování č. 13. 

Začneme s projednáváním

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 159

Je to senátní tisk č. 159. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 159. Návrh uvede ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážený pane předsedající, děkuji moc za slovo. Já si dovolím uvést návrh zákona, kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Návrh byl schválen vládou 17. prosince 2018 a Poslaneckou sněmovnou 8. listopadu 2019. Stávající znění zákona natvrdo stanoví, že předsedou Rady pro evropské fondy je premiér, což z pohledu vlády není dostatečně flexibilní, je vhodné umožnit, aby radu řídil jiný člen vlády. Proto tedy vlastně, vzhledem k tomu, že rada je jen poradním orgánem vlády, sama o ničem nerozhoduje, tak se navrhuje jenom opravdu velmi jednoduchá úprava, a to, že slovo premiér se nahradí slovem člen vlády, tak, aby skutečně si o tom mohla vláda rozhodnout sama. Jinak co se týká projednání návrhu ve výborech, návrh byl projednán senátním VUZP. Výbor doporučil Senátu projednaný návrh s pozměňovacím návrhem. Ten pozměňovací návrh z našeho úhlu pohledu je skutečně nadbytečný, protože aplikace nařízení Evropské komise, pokud se budeme bavit o čl. 61 finančního nařízení, dopadá na vnitrostátní orgány na všech úrovních, a přímo, ten se neimplementuje jako směrnice, ale je to skutečně nařízení Evropské komise, které je implementováno rovnou. Samozřejmě zároveň je potřeba, aby byla zajištěna primární úloha nezávislosti osob, nicméně to by se vztahovalo samozřejmě na všechny právní předpisy v ČR, protože to nařízení je aplikováno pro všechny, ne jenom pro účely Rady pro evropské fondy.

Z tohoto důvodu je tedy navržena ta změna, aby si i sama vláda mohla určit, který člen bude této radě předsedat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní navrhovatelko, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 159/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Carbol, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Chviličku počkáme, protože akorát přibíhá do jednacího sálu. Pane senátore, budete mít slovo, až si vezmete podklad. Tak prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Dovolte, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou k senátnímu tisku č. 159. Náš VUZP doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacím návrhem, který vám byl předložen na lavice, určil mne zpravodajem a pověřil předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat? Není tomu tak. Nevidím. Takže otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy je jako první písemně přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já se tady vyjádřím k tomu návrhu pozměňovacímu, který byl přijat na VUZP, jehož přijetí inicioval pan kolega, senátor Lukáš Wagenknecht. My jsme po nějakých obměnách se k němu většinově připojili. Obsahem toho návrhu je, aby kromě toho, že slovo premiér je nahrazeno slovy člen vlády, ještě byla do toho odstavce 8 zapracována věta, která říká, že v podstatě žádný člen vlády, který je členem té Rady pro evropské strukturální a investiční fondy, nesmí být ve střetu zájmů podle nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu, konkrétně kolem toho čl. 61.

Co nás k tomu vedlo? Nás k tomu vedly, řekněme, dvě, resp. tři věci. Tou první bylo, že 16. října probíhalo druhé čtení k tomuto zákona v Poslanecké sněmovně. Na něm vystupovala navrhovatelka zákona, paní ministryně Klára Dostálová, v posledním odstavci stenozáznamu je napsáno, že řekla, že platné znění zákona natvrdo určuje, že této radě, to je Rada pro evropské strukturální a investiční fondy, předsedá premiér, a že v případě jeho nepřítomnosti zastupuje ministr pro místní rozvoj. Pak je tam další věta, pan premiér se těchto rad nezúčastňuje z důvodu předběžné opatrnosti. A tak je tím předsedou pouze na papíře. Tečka.

Z toho důvodu navrhujeme velmi stručnou novelu, která spočívá v nahrazení jednoho jediného slova, a to že slovo předseda se nahradí slovem člen. Tím se vlastně umožní vládě, aby flexibilně sama rozhodla o tom, kdo z jejích členů bude řídit tuto radu. To znamená důvod předběžné opatrnosti, já věřím, že nám paní ministryně třeba ještě v rámci rozpravy, abychom na to mohli reagovat, vysvětlí. Mně z toho vyplývalo, že tou předběžnou opatrností je to, že se obáváme, že předseda rady bude ve střetu zájmů, to by mohlo znamenat určité problémy potom z hlediska dalšího používání evropských prostředků na strukturální a investiční věci, protože ty prostředky by vlastně nebyly zúřadovány v souladu s tím nařízením Evropské rady a Evropského parlamentu. Mohlo by to vyvolat, řekněme, i problémy z hlediska jejich vracení, použití, další distribuce atd.

Na jednání VUZP, když jsem na toto upozorňoval, tak jsme byli ubezpečeni, že toto není hlavní důvod, ale že hlavním důvodem je to, že je potřeba tu radu řídit, že dnes to vypadá tak, když to zjednoduším, že vše nasvědčuje tomu, že to současný premiér není schopen řídit, přestože řídí, myslím, že je to minimálně desítka jiných rad a orgánů, které tam byly uvedeny. Protože to není schopen řídit, tak je potřeba, aby to mohl třeba řídit nějaký jiný člen vlády. Když jsme my říkali a ptali se na to, jestli skutečně tím důvodem předběžné opatrnosti není třeba ten možný střet zájmů, nemusí se týkat zdaleka jenom premiéra, tohoto premiéra a jiných premiérů a jiných členů vlády, tak nám bylo řečeno, že v žádném případě toto myšleno nebylo, neboť se už na všechny tyto lidi vztahuje nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu o střetu zájmů, ten čl. 61. Načež na to my jsme reagovali tím, že jsem poprosil pana náměstka, aby doručil do jednání pléna Senátu prohlášení, podepsané paní ministryní pro místní rozvoj, příp. i předsedou Legislativní rady vlády, ve kterém bude velmi jednoduše napsáno, potvrzujeme, že na členy Rady pro evropské strukturální a investiční fondy se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Evropské rady, čl. 61, že tedy podléhají tomuto nařízení, že jsou povinni to, co tam je napsáno, v tom nařízení, plnit. Bylo na to pokýváno, dodnes žádný takovýto papír nemáme, kde by se pod to paní ministryně podepsala, nebo příp. i předseda Legislativní rady vlády. Přestože pan předseda výboru Zbyněk Linhart tento slib, který jsme tam dostali, že to není žádný problém, ještě pomocí emailové komunikace urgoval. Dnes, poté, co ten slib není naplněn panem náměstkem, potažmo paní ministryní, tak tady znovu slyšíme z tohoto řečniště, že to pod toto nařízení spadá, že ti lidé pod to spadají, že to je všechno v pořádku naprostém. S tím, že předpokládám, omlouvám se, prostřednictvím pana předsedajícího, Zdeňku Nytrovi, panu senátorovi, pane senátore, možná jste to chtěl říct vy, ale já tady řeknu, že přesně ta argumentace, že se nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu nevztahuje na SZIF neboli na Státní zemědělský intervenční fond, bylo už jednou použito, SZIF normálně vyplácí dotace Agrofertu, přestože by se na SZIF a na jeho zaměstnance taky měla vztahovat nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu. Děje se tak. To znamená, já to neříkám proto, že vím, jak je to se SZIF, to nechci tady diskutovat. Já jenom říkám, že není vůbec jisté, že v nějakém okamžiku se nemůže stát, že někdo řekne: Prosím vás, členů rady, uvedených v tomto zákoně, se to nařízení netýká. To se týká jenom řídících orgánů a dalších subjektů, které hodnotí, rozdělují. Tito jsou jenom poradním orgánem vlády, která jenom řekne: Milá vládo, my vám doporučujeme, aby těch 500 mld. korun bylo rozděleno takhle a takhle a takhle. Vláda to tak samozřejmě schválí. My si myslíme, že by bylo správné, aby v rámci transparentnosti a v rámci, řekněme, bezrizikového nakládání s evropskými prostředky jsme se chovali tak, že zajistíme to, aby nemohla nastat jakákoli pochybnost o tom, že někde došlo ke střetu zájmů. A pokud někdo je s tím v souladu, tak by neměl mít žádný problém s tím, aby v okamžiku, kdy existuje nějaký poradní orgán vlády, tomu bylo tak, že členové vlády, kteří v něm zasedají, budou v té pozici, že nebudou v rozporu s nařízením EU nebo Evropského parlamentu, pardon, a Evropské rady o střetu zájmů, zejména s tím čl. 61. A to přesně je zapracováno v pozměňovacím návrhu, který vyšel z VUZP, já vás moc prosím, abyste to podpořili. Protože tam nemůže nastat žádná kolize, pokud ti lidé to myslí vážně, pokud skutečně platí to, co říkala paní ministryně, tak by jim to nemělo vadit, maximálně se stane, že dojde k nějaké duplicitě. Ale vzhledem k tomu, co jsme všechno zažili u předchozích zákonů, tak tato duplicita bude zaplevelovat náš právní řád mnohem méně než spousta jiných věcí, které už jsme kdysi přijali, jenom proto, že to je strašně důležité, my hlavně získáme 100% jistotu o tom, že to skutečně platí a vztahuje se i na členy této rady. Takže to je, omlouvám se za to, poměrně obšírnější vysvětlení toho, jak ten pozměňovací návrh vznikl.

Já chci poděkovat ještě jednou panu senátorovi Wagenknechtovi, že s tím přišel, protože to považuji za velmi rozumné a dobré řešení, které, pokud my tady odsouhlasíme a následně nabídneme Poslanecké sněmovně, ona, věřím, že ho také odsouhlasí, tak se zbavíme nejistoty, resp. získáme 100% jistotu o tom, že v okamžiku, kdy nějaká rada bude vládě navrhovat, jak se mají rozdělit investiční a strukturální prostředky, které jsou financovány z evropských peněz, tak nemůže dojít k tomu, že by to potom někdo napadl proto, že někdo, kdo o tom navrhoval, jak se to má udělat, byl ve střetu zájmů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Vzkazuji panu senátorovi Nytrovi, že se mu omlouváte, on to slyšel. Bude sám vystupovat i pan Wagenknecht. Jenom se zeptám paní ministryně, která může vystoupit kdykoliv, jestli chce reagovat teď hned nebo až po příspěvcích těch dvou pánů, protože oni asi budou mluvit o hodně stejné materii. Takže další slovo má pan senátor Lukáš Wagenknecht. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně.

Já bych jenom doplnil, co už tady padlo, protože opravdu bych chtěl popsat srozumitelně, proč vlastně tohle ustanovení navrhuji.

Já jsem původně měl záměr řešit i to, proč se pan premiér neúčastní té Rady a nebude ji řídit. Když to tady nakousl pan senátor Vystrčil, já to jenom přečtu. Je to 14 dní stará informace, ale asi se nezměnila. „Pan premiér v tuto chvíli předsedá poradním orgánům vlády, které jsou...“ A já si je tady dovolím krátce přečíst, omlouvám se za to zdržení. „Bezpečnostní rada státu, Výbor pro EU, Rada vlády pro národnostní menšiny, Rada vlády pro lidská práva, Rada vlády pro rovnost mužů a žen, Rada vlády pro nestátní neziskové organizace, Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky, Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením, Rada pro výzkum, vývoj a inovace, Rada vlády pro duševní zdraví, Rada vlády pro veřejné investování, Rada vlády koordinace boje proti korupci“, to je také zajímavé, a „Rada vlády pro romské menšiny“...

Já bych tu jen zmínil, že jen z mého pohledu bylo v tom mém původním návrhu, aby se vrátilo i podle zákona to, aby pan premiér předsedal té Radě. Já tohle vnímám jako jedno z těch důležitějších. Nechci porovnávat, co je důležitější, co méně, ale je to zásadní orgán. Tam nejsou pouze ministři, ale jsou tam i úředníci, jednotlivé orgány, někdy tam jsou i zástupci Evropské komise. Nějaké dokumenty se projednávají, ale i navrhují. Tak já si myslím, že by bylo opravdu dobré, aby se toho pan premiér v roli předsedajícího účastnil, jak to bylo v minulosti zvykem.

Nicméně ano, došli jsme k nějakému konsensuálnímu závěru, že pokud pan premiér na to nemá čas nebo se toho nechce z nějakého důvodu účastnit, tak nechme to na té vládě. Jenom bych zmínil a také asi nevím, možná mě pak paní ministryně doplní, ono to bylo i v médiích. Pan eurokomisař Oettinger, myslím, v nějakém dopisu právě vyzval pana premiéra, aby nějakou formou případně tu předběžnou opatrnost řešil, že tady střet zájmů může být.

Pro mě pak je nepochopitelné, proč tam pan premiér nechodí, když říká, že ve střetu zájmů není. To jenom řeknu za sebe. Pokud by nebyl, tak by tam chodit mohl a je to v pořádku.

Ale nechť, posunu se k té druhé části, kterou v tuto chvíli máte na stole, nebo proběhla, máte podklady. Jen ten důvod, proč bych rád, aby věta, která uvozuje to, že by členové této Rady neměli být ve střetu zájmů podle finančního nařízení, proč tam vlastně má být.

A jenom krátce přečtu kousek článku 61 finančního nařízení – a tím zdůvodním proč: „Účastníci finančních operací, ve smyslu kapitoly 4 této Hlavy, a jiné osoby včetně vnitrostátních orgánů na všech úrovních, podílejících se na plnění rozpočtu v přímém a nepřímém a sdíleném řízení, včetně přípravy na tuto činnost...“ A pak ten odstavec pokračuje dál a říká, že nemají být ve střetu zájmů. A je to přesně to, co tady už také zaznělo.

Já bych chtěl mít rád jistotu, že právě tento orgán, když je poradní, je tím orgánem, který je myšlen v tomto nařízení. Protože my to v tuto chvíli nevíme, nemáme jistotu, a tato vláda nám tu jistotu dát nemůže. Pořád slyšíme, že tady žádný střet zájmů není.

Tak já bych chtěl mít to hlavní ujištění, že opravdu se tímto myslí, že tento orgán je ten, který se podílí na přípravě. Padlo to tady také, zpětnou vazbu nemáme, ale tímto my to budeme deklarovat. Můžou být i jiné orgány, proč to do těch zákonů nedat.

A k tomu komentáři, že je to obecné pravidlo, které platí. Ano, nařízení platí. Maximální souhlas. Nicméně když to vezmu opačně k tomu zaplevelování, co tady také padlo, já jsem jenom v tomto samotném zákonu, který řešíme, jednoduchým vyhledáváním slovíčka nařízení našel 31krát citované nějaké evropské nařízení. Včetně poznámek pod čarou. Omlouvám se, 15krát bylo v textu, zbytek byly poznámky pod čarou. Takže není to úplně běžná praxe, že by se případně nějaká konkrétní aktivita, která se zdůrazní i v tomto zákoně, konkrétní nařízení necitovalo.

Takže i z tohoto pohledu si myslím, že opravdu by to nemuselo vadit nikomu, abychom to zpřesnili. A také bych rád, aby tady zaznělo – není to žádný další lex Babiš. Tady slovo Babiš nepadlo. V tom textu vůbec nikde není slovo Babiš. Tento dokument se týká všech členů této Rady, která je zásadní a stěžejní, která rozhoduje o miliardách. Myslím, že to dneska bylo 500 miliard, které tady dneska ráno padly od pana Havlíčka. Je to příští období, je to velká částka, která se týká investic do všech oblastí České republiky.

Takže i proto jsem pro, ať se to dá v tomto znění. Ať tedy, když pan premiér nemá čas, nebo je předběžně opatrný, i když ve střetu zájmů není, ať tam nechodí, i když mě to mrzí. Ale tohle, co bych rád, aby tam zůstalo, ať tam je. Je to věcná věc, argumentace tady padla a myslím, že není důvod se tím nezabývat a dále to neschválit.

Pokud to podpoříte, budu velice rád a díky všem.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a jako další přihlášený je pan senátor Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, dobré odpoledne.

Moji předřečníci už mně velice ulehčili situaci, přesto bych chtěl zmínit dvě věci. Ono z vystoupení paní ministryně by se někdo mohl domnívat, že ta Rada není opravdu až tak důležitá. Ale kolega senátor Wagenknecht tady vysvětlil, skoro bych řekl po Bezpečnostní radě státu, které tady vyjmenoval, je to možná druhá nejdůležitější Rada vlády jako poradní orgán. Vždycky to bude poradní orgán.

Já jsem původně byl proti té novele, ale v kombinaci s tím pozměňovacím návrhem mně to opravdu dává smysl. A dává mi to smysl i z toho titulu, že jsme se docela nedávno dozvěděli, že Státní zemědělský intervenční fond, když vyplácí zemědělské dotace, tak se na něj pravidla o střetu zájmů nevztahují. Ne proto, jestli je někdo, nebo není ve střetu zájmů, ale proto, že se na jeho finanční operace pravidla o střetu zájmů nevztahují.

Já se domnívám, že je to chybná interpretace, ale právě z toho titulu chci podpořit tenhle pozměňovací návrh. Protože jestli je všechno v naprostém pořádku, tak to nikomu nevadí, ničemu to neublíží a jenom to posílí právní jistotu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a s přednostním právem je přihlášená paní senátorka Zdeňka Hamousová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Hezké odpoledne všem. Kolega říkal, že předřečníci mu ulehčili situaci, mně předřečníci neulehčili situaci. Já jsem členka výboru pro územní rozvoj, kde jsme projednávali návrh zákona. A už jsem tam minulý týden avizovala, slyšeli jsme, že vlastně pozměňovací návrh je v uvozovkách, já to nechci zlehčovat, nadbytečný, protože již ta klauzule o střetu zájmů je automaticky obsažená v nařízení Evropské komise, je implementována, už je to automatické.

Já jsem na výboru avizovala, že ten den i dneska vnímám spíše tu formulaci jako deklaratorní. V souvislosti s událostmi, které žijeme, které probíhají. Také jsem avizovala, že si zadám dotaz na advokátní kancelář, se kterou dlouhodobě spolupracuji, aby mi dala nestranný názor, zda toto usnesení, nebo tuto formulaci zakomponovat. Je pravda a je škoda, že pan náměstek Semorád nedodržel pravděpodobně – já jsem tu korespondenci neviděla – to, co před týdnem na výboru pro územní rozvoj slíbil. Protože tam o nadbytečnosti toho ustanovení hovořil, také ale slíbil, že dodá to, co zřejmě nedodal. Nevím, nesledovala jsem korespondenci.

Advokátní kancelář potvrdila tedy, že by se jednalo o deklaratorní usnesení, proto já si dovolím načíst návrh, schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přestože neočekávám, že u vás najdu podporu. Ale už jsem minulý týden avizovala tu deklaratornost a vnímám také zaplevelení, vaše poznámky, konstatování. Vnímám to, ale vzhledem k tomu, že je to nadbytečné ustanovení. To bych mohla dát analyticky návrh, pojďme změnit pozměňovacími návrhy, novelami, všechny další zákonné normy, kde by se toto mělo objevit, jmenovitě. Vypíchnu to, když už je to obsaženo automaticky v souvislosti s dodržováním toho nařízení. Takže dovolím si načíst, pojďme schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za to.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže já jsem zaznamenal návrh na schválení znění zaslané Poslaneckou sněmovnou. A dalším přihlášeným je pan Lukáš Wagenknecht. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Já už neudu zdržovat debatu, jenom krátce zareaguji. Podle mého názoru to nadbytečné není, jak jsem tady už jednou ten důvod řekl. Tak já ho zopakuji. My v tuto chvíli nevíme jasně, jestli tato Rada vlády se pod ustanovení toho finančního nařízení vztahuje, nebo ne. Minimálně, podle výkladu některých, které tady padly, to tak není, takže ten důvod je podle mého názoru meritorní. Tak jenom, aby to tady zaznělo. Díky.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, zatím nevidím nikoho dalšího přihlášeného. Je tady přihlášen teď rychle Zbyněk Linhart. Já jenom upřesním, protože paní ministryně slíbila reakci na to první vystoupení pana kolegy Vystrčila, takže já potom nebudu ukončovat rozpravu a bude ještě možnost v ní pokračovat po vyjádření paní ministryně. Protože ona může vystoupit kdykoliv.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já bych měl jenom dvě osobní poznámky. Zaprvé musím říct, že když jsem viděl návrh toho zákona jenom v nadpisu, že jde do sněmovny, tak jsem se těšil, že konečně vláda bude měnit zákon o regionálním rozvoji. Že se dočkáme toho, že tak, jak vidíme ty nerovnosti v regionálním rozvoji v České republice, že se dočkáme nějakých změn. Ale překvapilo mě, že tomu tak není. A bohužel jsou tam změněna jenom dvě slova a je to taková trochu účelovka.

Ale druhá poznámka. Ta první byla taková osobnější, ta druhá poznámka směřuje k tomu, co zde zaznělo o tom, že na výboru při projednávání nám pan náměstek slíbil, že nám dá písemné vyjádření. Tak to tam zaznělo, to je i písemně v zápise. Čili to vyjádření a ten můj požadavek navíc e-mailem bylo jenom připomenutím. Že někdo nevěděl – a kolegyně Hamousová říká, že neviděla korespondenci, ta byla jenom interní, jenom jsem připomínal ten slib, protože jsem se nechtěl dočkat toho, že dnes to budeme projednávat a materiál, který byl slíben, nemáme.

Takže to opravdu není, nemáme to ani e-mailem, ani nijak jinak, a bylo to slíbeno na samotném výboru, aniž bych já to musel připomínat. Takže jenom tolik na upřesnění. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a v obecné rozpravě – nechám vám ji otevřenou – vystoupí paní ministryně a bude možno ještě potom na to reagovat.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Tak děkuji za všechny vaše podněty. Já bych možná asi začala tím, že skutečně je potřeba si říct, že to, že se neúčastní pan premiér té Rady ESIF, je opravdu z důvodů opatrnosti. My jsme to samozřejmě říkali na všech výborech. A jde o to, že není uzavřeno řízení, které je vedeno s Českou republikou. To samozřejmě stále trvá. Tak proto tam jde o předběžnou opatrnost, protože skutečně členství v té Radě, to je pouze poradní orgán. Tato Rada neschvaluje dotace, nerozhoduje o dotacích, vůbec se tímto nezabývá. Takže členství v Radě nezakládá střet zájmů.

My se tady budeme samozřejmě bavit o tom, jak ten článek 61 atd. Je potřeba si říci, že jde o trošku takový nový právní předpis, kde samozřejmě výklad k článku 61 bude určitě dávat evropská judikatura. Určitě ne české zákony, ale evropské zákony. A on je skutečně psán tak, že my sami a ostatní členské země budou volat po tom, jak si článek 61 vyložit. A lze také možná očekávat, že to bude upřesňováno v nějakých dalších nařízeních. A znovu říkám, nařízení je přímo aplikovatelné vůči všem českým zákonům. Není potřeba to do jednoho zákona dávat a do druhého ne, protože se to musí týkat všech.

To znamená, není možné, aby se to pak převrátilo, že se to bude týkat jenom těch, kteří jsou přímo uvedeni – viz zákon 248. Protože to by se pak týkalo jenom velmi úzkého okruhu lidí, a samozřejmě ten článek 61 se týká velmi širokého okruhu lidí. A já tady nad tím nechci jakýmkoli způsobem polemizovat. Všichni víme, že budeme čekat na výklady, budeme s tím pracovat. Ale jen, abyste věděli, jaká je polemika i na řídících orgánech.

Představte si situaci, že dotační úředník na řídícím orgánu bydlí v bytě. Ten byt je zateplován z evropských fondů v rámci bytového družstva nebo SVJ. Je ten dotační úředník ve střetu zájmů, nebo ne? Nebo dítě ředitele řídícího orgánu chodí do dětské skupiny, která je zafinancována z Evropského sociálního fondu. Je ten ředitel ve střetu zájmů, nebo ne? To jsou nevyjasněné otázky, my to vztahujeme jen k jednomu bodu. Proto prosím, je to nesystémové takto zasahovat do jednoho zákonu. Je to přímo aplikovatelný předpis pro všechny, v rámci samozřejmě veškeré legislativy v České republice.

Pro pana senátora Wagenknechta znovu opakuji, že jediný důvod pro neúčast premiéra je právě předběžná opatrnost v konkrétním neukončeném řízení. A jinak tedy, já jsem dopis podepisovala, odesílala včera. Jenom, že ten dopis už je vypraven. Pokud tady není, to mě samozřejmě mrzí, ale nicméně ten dopis už je podepsán a odeslán, takže o tyhle věci jsme se snažili. Ale chápu, že když ho tady nemáte, tak ho tady prostě nemáte.

Jinak co se týká k panu senátorovi Nytrovi. Rada je, jak už jsem řekla, poradní orgán a vznikl opravdu z technických důvodů. Protože spoustu věcí je potřeba si na té technické úrovni nějakým způsobem prodiskutovat. Ale znovu opakuji, Rada nerozhoduje, neschvaluje, nic takového nedělá, je to jenom poradní orgán. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní ministryně, a zeptám se pana senátora Vystrčila? Ne, nechce přednostní právo, takže pan Lukáš Wagenknecht. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Já děkuji za reakci paní ministryně, protože to není obvyklé, aby tady ministři reagovali. Já to opravdu kvituji, děkuji moc. Ona tomu i rozumí, dělá v tom dlouhá léta jako já, my tady ty názory nemáme úplně ve všem shodné. Ale zareaguji jednou reakcí mojí, které já nerozumím. Pokud je to předběžná opatrnost a pan premiér nechodí na poradní orgán, říkám slovo orgán, který byl v tom nařízení jmenován, jak potom může chodit na vládu, která je schvalující orgán v oblasti strukturálních fondů? Jak může chodit na Evropskou radu, která je nejvyšší vrcholový orgán, který schvaluje evropské dotace? Dokonce zítra o tom budou jednat. Tak potom tam ta předběžná opatrnost není potřeba? Nebo tam je to jinak? Že by předběžná opatrnost ke střetu zájmů byla pouze v poradním orgánu, ale ve dvou minimálně schvalujících orgánech by to nebylo řešeno. A případně, jak pan premiér tu předběžnou opatrnost na vládě bude řešit? Jestli tedy nehlasuje o těchto tiscích, které se týkají strukturálních fondů? Nebo jestli tam nebude také chodit? To samé s tou Evropskou radou.

Jen, abych se v tom ujistil, abych to úplně pochopil. Nechci, aby to tady vyznělo nějak komicky, ale mně to připadá trochu komické zdůvodnění. Ale nechci být tady nějaký rejpal. Díky moc za reakci, pokud bude. Díky.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a další přihlášený je senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Paní ministryně, děkuji za odpověď, ale přiznám se, že jsem se úplně ztratil.

Takže na poradní orgán pan premiér v rámci předběžné opatrnosti nechodí a jednotliví ministři rozhodli, že pan premiér není ve střetu zájmů a proto se dál vyplácejí finanční prostředky. Státní zemědělský intervenční fond, Ministerstvo průmyslu a obchodu... A mohl bych pokračovat. To jsou oficiální vyjádření představitelů této vlády. Tam předběžná opatrnost nefunguje, nebo není uplatňována, protože tam jde jenom o peníze. Tady se žádné peníze ve skutečnosti nerozdělují, takže proto předběžná opatrnost uplatňována je. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, kolegové, pane předsedající, paní ministryně. Jedna z věcí, která mě velmi mrzí, je, paní ministryně, speciálně pro vás, to vaše ministerstvo teď působí velmi nevěrohodně. Velmi nevěrohodně, zejména pro členy výboru pro územní rozvoj, kteří se účastnili zasedání toho výboru. Protože v důvodové zprávě pod bodem 3 k tomuto zákonu je napsáno, cituji: „Navrhovaná úprava dává vládě jako celku větší flexibilitu v rozhodnutí, který člen vlády bude řídit jednání Rady jako poradního orgánu vlády projednávajícího otázky spojené s implementací evropské politiky, v podmínkách ČR...“ atd. Opakuji, který člen vlády bude řídit?

Já jsem se opakovaně ptal pana náměstka, jestli to je skutečně tak, že jde jenom o to, kdo to bude řídit. Jestli se to nedá udělat statutem. On mi vysvětlil, že skutečně díky tomu časovému vytížení premiéra by bylo velmi vhodné, pokud by mohla vláda svěřit celé řízení nejen na té schůzi, ale i mimo, nějakému jinému členu vlády. Já jsem řekl: „A nic jiného v tom, pane náměstku, není?“ Protože paní ministryně říkala na jednání Poslanecké sněmovny, že tam také hraje nějakou roli ten princip předběžné opatrnosti. Odpověď, abyste viděla, jak to tady dneska vypadá pro některé z nás, byla: „Ne, nic jiného v tom není. Je tam jenom to, kdo to bude řídit. Rozhodně žádný střet zájmů necítíme, ničeho se nebojíme, žádnou předběžnou opatrnost nepotřebujeme vyjadřovat, protože jde o to, kdo to bude řídit, aby to lépe a efektivněji fungovalo.“ Já jsem řekl: „Výborně, tak prosím, pošlete ten dopis, ve kterém to takto bude napsáno a podepsáno paní ministryní, a nejlépe ještě také Legislativní radou vlády.“ Neboť vlastně ten zákon nebyl, nebo do jaké míry byl projednán v Legislativní radě vlády, byla také další nějaká diskuze.

Takže tak to dneska je, že vy tady říkáte úplně něco jiného než váš náměstek, který byl pověřen představením a obhajobou toho zákona na garančním výboru. V takové jsme dneska situaci. A je velmi obtížné, abychom čemukoliv uvěřili.

Jinak upozorňuji, že jak Senátu PČR, tak např. já osobně máme datové schránky. To znamená, pokud třeba teď zavoláte, tak ať mi tam pošlou ten dopis do té datové schránky. Já si ho ještě teď vyzvednu a než skončí ta debata, tak se na to podívám, co v tom dopise je. Nebo předpokládám, že vy tady máte kopii toho dopisu a můžete nám ji ukázat, když jste se na to jednání připravovala. Nebo jak to je?

Tady si z nás snad někdo dělá legraci. Dopis už jde, někde je, my tady mluvíme o elektronizaci, o všem možném. A my to nikde nemáme, protože nám to nikdo neposlal, někdo to dal do obálky a teď to někde hodil do nějaké schránky? Nebo jak to funguje? Opravdu, tady si z nás někdo dělá legraci způsobem, který podle mě není důstojný této komory, a ani není důstojný toho ministerstva. Takže tolik ode mě k tomu. A já si myslím, že pokud skutečně nám jde o to, aby Česká republika nějak fungovala, tak rozumím tomu, pokud máte jiný názor, z nějakých důvodů než třeba Senát, nebo část Senátu, ale proboha, tak nám jednou neříkejte A, podruhé B, aby z toho nakonec bylo C.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já jsem nechával doběhnout toto téma, které tady rezonuje. Zcela jistě je vážné, ale vzhledem k tomu, že se jedná o zákon o podpoře regionálního rozvoje, tak jsem vám chtěl říct jenom takovou čerstvou novinku, která zcela jistě je proti regionálnímu rozvoji jednotlivých krajů.

Včera zasedala Asociace hejtmanů, tedy krajů, a řešili jsme tam jednu záležitost. Nedávno proběhla dvoumiliardová výzva na opravy regionálních cest. A vzhledem k tomu, že je to dáno tak, že ne, kolik má kdo špatných cest, která cesta je lépe připravena k opravě atd., měla by tam být tato kritéria, ale to, kdo si najme nejlepší systém na zaregistrování, tzn. zhruba v prvních čtyřech vteřinách se rozdaly 2 miliardy, tak to pobraly asi dva kraje. Je spoustu krajů, které nedostaly nic. A to je regionální rozvoj.

My jsme o tom mluvili s paní ministryní. Já jí zároveň tím chci říct, že se nakonec na základě toho téměř všichni hejtmani shodli, že to nemá s regionálním rozvojem nic společného. Že rozdělování peněz musí být na základě jiných kritérií, než kdo si najme lepšího providera, který buď dá dvacet IP adres, anebo to udělá nějakým automatizovaným systémem, že to je prostě nesmysl. Tzn. máme počet kilometrů jednotlivých cest atd.

Tak jsem na to jenom chtěl upozornit, že mnohé kraje nedostanou nic. A ti, kteří si najali nějaké dobré systémy, tak ti si opraví všechno, získají většinu z toho. Já tím chci jen upozornit, že tady máme i jiné problémy, nejenom tento. Co je vlastně regionální rozvoj? Jak evropské, ale také národní zdroje rozdělovat tak, aby se to jevilo aspoň jako snaha o nějakou spravedlnost? Protože říct, že spravedlivé je to, že kdo si najme někoho, kdo rychleji odkliká nějaký systém, o tom to přece vůbec není. A samozřejmě já jsem přesvědčen, kdyby náhodou někdo chtěl tvrdit, že to jinak nejde, samozřejmě to jde jinak. Protože v jiných státech to jinak dělají.

To, že máme hodně programů a tak, to už tady říkáme od roku 2007, tedy toho 1. období. Ale ono to bylo nastaveno v roce 2005-6, pak už se to těžko dalo změnit. Ale my to pořád držíme, takže tady chci upozornit na to, že budeme mít určitě velkou odbornou debatu, jak v Evropské unii změnit pravidla pro Českou republiku, v uvozovkách, to říkám trošku ironicky, abychom rozdělovali peníze jinak, aspoň v některých případech, a zákon o podpoře regionálního rozvoje nemusel být pouze nějakou deklarací. A všechny ostatní věci, tedy peníze, aby proudily do krajů alespoň trochu spravedlivě a rovnoměrně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným do rozpravy je paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Paní ministryně, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Navážu na pana senátora Čunka, protože zákon o regionálním rozvoji je naprosto nedostatečný. On byl dříve trochu lepší, pak se očesal, když jsme vstoupili do Evropské unie, protože se řeklo, všechno vyřeší dotační politika. Ale ta dotační politika to neřeší, propadají se nám a rozvírají se nám nůžky, nechci říct ani mezi kraji, ale mezi určitými oblastmi. Máme tu strategii regionálního rozvoje, která je, ale ta se zatím do nástrojů zákona nepromítla. A to je docela velká škoda.

Já jsem opravdu také čekala a těšila jsem se a říkám, jde nový zákon o regionálním rozvoji, skvělé. Měli jsme tu velký seminář, který pořádal náš výbor, který se tím celým zabýval. Tak to je první věc, o které jsem chtěla hovořit. My jsme se shodli s panem předsedou Linhartem, s panem senátorem Čunkem, že je potřeba, aby zákon o regionálním rozvoji fungoval, jak fungovat má. A vytvářel takové podmínky, aby nedocházelo k rozevírání nůžek mezi jednotlivými oblastmi naší republiky. A my víme, že se rozevírají v neprospěch sociální koheze, že tu máme velké napětí a prolíná se nám to potom nakonec do problémů společenských a politických. Ale to je jedna věc, o které jsem chtěla hovořit.

Víte, já si myslím, že celá ta úprava – předseda, člen – já to vidím jako skandální. Tak paní ministryně nám řekla, že pan premiér tam nechodí, protože je to předběžná opatrnost. Takže on zůstane členem, a nebude tam chodit? To je přece ale také špatné řešení. Přece my chceme, když jsou tam členové, tak tam mají asi nějaký význam, tak mají chodit do té komise. Tak já jsem to úplně nepochopila, proč to tak je.

A pak je tu druhá věc, která mě zaujala. A to je to, že paní ministryně teď v té své řeči řekla dvě věci, které mě naopak velmi znejistily, z hlediska toho, jaký je možný výklad nařízení Evropské komise. Ona řekla: „Je to poradní orgán,“ čili to není řídící a přípravný, „je to poradní orgán,“ řekla několikrát, a pak řekla, že „komise to bude upřesňovat, protože je tam řada věcí nejasných.“

No tak my, když jsme tu debatu vedli na výboru, tak se nás část shodla na tom, že nechceme žádné výklady komise. To by bylo zase na dlouhé lokty. A kdoví, jak by to dopadlo, vzhledem k dnešnímu článku, který vyšel někde v Times. Ale my chceme, aby v té Radě nebyli lidé, kteří mají střet zájmů. A proto my chceme, aby tam byla citace toho nařízení, aby to bylo jednoznačné a jasné. Samozřejmě je na vás, jak se rozhodnete, kolegové senátoři, ale já si myslím, že to je opatření, které je potřebné a že se shoduje s tím, co všichni nakonec deklarujeme, že chceme, aby nedocházelo k nějakým divným rozhodnutím ve prospěch někoho. Nebo dokonce k nějakým takovým korupčním jednáním apod. Takže ano, my chceme, aby to bylo jasné. Česká republika se domnívá, Senát se domnívá, že v této Radě nemají být ti, kteří mají střet zájmů, tak, jak je deklarováno v evropském nařízení.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, a dalším přihlášeným do rozpravy je paní senátorka a místopředsedkyně Senátu Miluška Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Předseda rady, nebo člen rady nesmí být ve střetu zájmů. Nesmí, nesmí, nesmí!

Byť pan předseda vlády svým úžasným PR neustále ovlivňuje své voliče a samozřejmě i politiky, za ANO a další, tak já se obávám, že ten PR mimo ČR nás sune jiným směrem. Víte, kdyby nebyl pan předseda ve střetu zájmů, kdyby ten majetek sice podle českých zákonů svěřil do svěřenského fondu, kdyby ten vliv neměl, ale on ho bohužel stále má, nebo kdykoliv bude chtít, tak ho mít bude, tak my bychom nemuseli vysvětlovat našim zahraničním partnerům, co to máme za premiéra, cože se to děje, když je doma tak úspěšný, směrem k EU, k tomu celému problému, který tady řešíme, to vypadá úplně jinak.

Je mi líto toho času, který tady věnujeme právě tomuto zbytečnému problému, protože asi kdyby se to stalo v té starší naší západní části nebo těm starším členům, kteří jsou v EU, tak zřejmě kdyby někdo se do té situace dostal, tak by asi jako frajer řekl, já přece odstoupím, protože dám ten prostor, aby se to zjistilo, nebudu tu svoji zemi do těch rizik vystavovat. Vzhledem k tomu, že jsme u nás, tak se obávám, že to PR nás bohužel odvléká nebo zaměřuje více na východ. Takže já jenom deklaruji to, že ten pozměňující návrh podpořím, myslím si, že je to tak v pořádku, že bychom to měli tak cítit všichni. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní místopředsedkyně. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní ministryně, pane předsedající, dámy a pánové. Děkuji za slovo, podpořím ten pozměňovací návrh, ale dříve než řeknu proč, tak bych se chtěl vrátit k tomu, co tady padlo. Mluvíme o předběžné opatrnosti. Až se budou jednou psát dějiny našeho vývoje, našeho vztahu k EU a k evropské spolupráci, tak si myslím, že by tam měla figurovat i ta věta, která padla při projednávání ve sněmovně ve vašem slově, paní ministryně. A sice že pan předseda vlády je předsedou pouze na papíře, aby se nedostal do toho konfliktu zájmů nebo do toho konfliktu své odpovědnosti s rozhodováním o prostředcích, o nichž má rozhodovat vláda. Změna evropské legislativy probíhá v době, kdy se tady řešil střet zájmů našeho předsedy naší vlády. Projednávalo se to v Evropském parlamentu, většina to schválila, poté, co si pan předseda vlády psal s panem komisařem Oettingerem, právě o tomto střetu zájmů.

Formálně se tedy nějakým způsobem dnes blížíme k tomu, že ten rozpor odstraníme, ale ty protiklady vlastně zůstávají. Tak jak říkali moji předřečníci, děláme opatření, ale ten problém je před námi stále velký a je politický, protože je potřeba to dnes politicky pojmenovat. Nejde jenom o administrativní opatření, jde tady o velké napětí mezi pravidly, ke kterým jsme se zavázali, a aktéry, kteří ta pravidla mají zaštiťovat, hlídat - a přitom se dostávají do velmi složitých situací kvůli střetu zájmů. Takže děkujeme za tuto ilustraci, my o ní víme, ale protože to je politický problém, tak tady nejde jenom o jednu formulaci, jednu změnu, malou změnu v zákoně. Musí se pojmenovat, že čím víc o tom dnes jednáme, nejenom dnes, tak vidíme, že je potřeba téma střetu zájmů předsedy vlády ČR vzít také jako politické téma. Úřednicky to totiž nezvládáme. Je vidět, že i tam, kde nám s tím chce Evropský parlament, Evropská komise, EU pomoci, se dostáváme do velmi složitých situací. Děkuji za tuto ilustraci, budu hlasovat ve prospěch pozměňovacího zákona.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Já se táži, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nevidím. Není tomu tak. Proto rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Ano. Už jsem končil obecnou, takže teď máte právo vystoupit k té proběhlé rozpravě.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji, já jsem si tady uvědomila, že jak jsem v tom prvním vystoupení, že jsem zapomněla reagovat na pana senátora Linharta, tím se samozřejmě velmi omlouvám, ta velká novela je připravena, ta je hotová, takže ta samozřejmě, a strategie regionálního rozvoje je schválena do období 2030, takže ta samozřejmě potom bude řešit ty regionální rozdíly a ty konkrétní věci, je to právě s vazbou i na nové evropské období, protože my velmi intenzivně jednáme o přímé podpoře právě těm uhelným regionům, takže to nám dobře navazuje. Omlouvám se, že jsem na to nezareagovala hned. Teď v podstatě, co proběhlo v rámci té druhé debaty, tak tady samozřejmě padlo, jak to, že na Evropské radě je pan premiér. Tam jenom bych ráda podotkla, že pan premiér na Evropské radě nejedná sám za sebe, ale na základě schváleného mandátu vládou. Je potřeba skutečně ty věci takto rozlišovat, abychom si to dávali do kupy.

Co se týká reakce na pana senátora Vystrčila, pan náměstek nelhal, pan náměstek samozřejmě říkal, že předseda řídí zasedání a svolává, v podstatě to je rolí předsedy. Já tady říkám, to jsou dvě různé věci, že pan premiér nechce samozřejmě komplikovat běžící řízení, proto tím, aby tam nemusel být neustále zástup, tak v podstatě by mělo být na vládě si říct, jaký člen vlády bude dělat ty úkony, co dělá předseda té rady. Rada je poradním orgánem vlády. Znova opakuji, nic neschvaluje, nic nerozhoduje, v podstatě jsou tam technické věci, které se řeší.

Co se týká k panu senátorovi Čunkovi, tam jenom, my jsme trošku zaběhli do jiných sfér v rámci toho, co se týká těch krajů, tam jsou samozřejmě dvě věci, jedna věc je, jaká je alokace, jak se naplnily ty jednotlivé žádosti vzhledem k té alokaci. To bylo to, co říkáte vy, během pár vteřin, ale to nemá nic společného s hodnocením. To teprve proběhne. Takže i když třeba jsou některé projekty na prvním místě, zdaleka neznamená, že mají všechno v pořádku, že budou úspěšní, pak se samozřejmě ta hranice posunuje. To prostě je takový úděl. My jsme samozřejmě navrhovali, že kraje mají regionální akční plány, že kritériem přijatelnosti je soulad s regionálním akčním plánem. Kraje se v této době chovají jako každý jiný příjemce, který normálně soutěží mezi sebou, to znamená, tady mezi sebou soutěží kraje. Tady tedy musím říct, že trošku polemizujeme nad tím, protože byly zrušeny ROP, ROP byly ty, které měly peníze přímo do konkrétního území, na úrovni NUTS II, řeklo se, že ROP nebudou, budou centralizované programy. Ale pak je to na úrovni soutěže. Nejsou to jakoby krát sedm, protože my jsme měli sedm regionů soudržnosti, to znamená, sedm balíčků pro jednotlivé regiony.

Jinak co se týká kritérií rozdělování dotace, to je odpovědnost řídícího orgánu, s tím ta rada nemá vůbec nic společného, znova opakuji, je to poradní orgán. Takže tolik asi k panu senátorovi.

Co se týká paní senátorky Seitlové, já už jsem tady v podstatě odpověděla, velká novela zákona je připravena, strategie regionálního rozvoje je schválena, co se týká čl. 61, nemá výklad, výklad čl. 61 můžou dělat jenom evropské orgány, nikoliv nikdo z Čech. My si máme samozřejmě řešit české věci. Takže my samozřejmě na ty výklady taky čekáme, já jsem to tady říkala v tom prvním vystoupení, je tam spousta otazníků, jak se to bude aplikovat i na ty příklady. Já vím, že je to teď možná úsměvné, protože vy politicky řešíte jiný problém, ale my to musíme řešit v tom komplexu.

Co se týká paní senátorky Horské, znova opakuji, evropské nařízení je předpis vyšší právní síly, ten dopadá přímo do českého zákona, není proto vůbec nutné, je to nadbytečné, nesystémové, dávat to do jednoho ze zákonů a v ostatních to jako nebude... Tam se bude vztahovat ta přímá aplikovatelnost, tady to budeme mít jinak? Prostě prosím, nezlobte se na mě, já samozřejmě chápu, že vy tady politicky si můžete, je to legitimní, říkat, co chcete, ale řízení ukončeno není, rozhodnutí o střetu zájmů není, prostě není možné, aby se tady tvrdil opak. Počkejme do rozhodnutí toho řízení jako takového, pak samozřejmě můžeme dělat závěry. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní ministryně. Táži se zpravodaje garančního výboru, zdali se vyjádří k proběhlé rozpravě? Vyjádří. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji, pane předsedající, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři, mohu konstatovat, že v rozpravě vystoupilo celkem 9 senátorů, někteří opakovaně, zazněl návrh schválit, ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. S tím, že je tady ten návrh na schválení. Já si dovolím dát hlasovat, znělkou svolám kolegyně a kolegy.

Pro ty, kteří došli, tak je tady podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Já zahajuji hlasování. Nemám obrazovku... Já jsem vypadl... Já se omlouvám za zdržení, prosím vás, ještě jednou. Aktuálně máme přítomno 64 senátorek a senátorů, při kvóru 33. Teď zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 14 při kvóru 34 bylo pro 10, proti 35. Tento návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. A protože tady máme zatím usnesení výboru VUZP, nevidím... Nikdo se nehlásí. Takže já tu podrobnou rozpravu v podstatě končím. Rovnou požádám předkladatele výboru, aby nás seznámil, zpravodaje, aby nás seznámil s oním pozměňovacím návrhem, o kterém potom budeme později hlasovat.

Senátor Jiří Carbol:  Ano, děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pozměňovací návrh pod číslem 159/1 je přílohou tohoto tisku, všichni jste ho obdrželi, takže jej nemusím číst.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, já se zeptám, než dám hlasovat, nebudu spouštět fanfáru, protože nikdo neodešel, tak se zeptám paní ministryně, jak se staví k tomuto pozměňovacímu návrhu? (Ministryně: Nesouhlas.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlas.) Zahajuji hlasování.

Aktuálně máme přítomno 67 senátorek a senátorů, při aktuálním kvóru 34. Kdo jste pro tento pozměňovací návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že při hlasování č. 15 byl pozměňovací návrh schválen při kvóru 35 přesně 57 senátorkami a senátory, proti nebyl nikdo. Tím jsme vyčerpali tento jeden pozměňovací návrh. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Přesto si teď ještě dovolím spustit fanfáru.

Nikdo nepřibyl, čili budeme hlasovat o zákoně s pozměňovacím návrhem, který jsme před chvílí schválili, aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, při kvóru 35, zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 16 bylo schváleno vrácení zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem při kvóru 35 pro bylo 59 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo.

Nyní v souladu § 3 odst. 2 zákona č. 300/2017 Sb., stykového zákona, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby to byli senátor Carbol, senátor Nytra. Zeptám se, jestli máme ještě někoho třetího? Pan senátor Wagenknecht? Tak jako třetí. Takže máme tyto tři senátory. Budeme hlasovat o souhlasu s jejich pověřením obhájit náš upravený zákon Poslanecké sněmovně. Přistoupíme k hlasování.

Aktuálně máme přítomno 68 při kvóru 35. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 17 při kvóru 35 pro bylo 61 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo. Já vám děkuji za projednání tohoto bodu, děkuji navrhovatelce a děkuji zpravodaji.

Začneme s dalším bodem našeho jednání, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony

Tisk č. 157

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 157. Návrh uvede ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která zastoupí ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych vám stručně představila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb. Cílem návrhu zákona je odstranit některé nedostatky, které v praxi doposud vyvstaly při uplatňování zákona o obchodních korporacích. Na přípravě návrhu zákona se podílela odborná komise, složená z předních českých akademiků, zástupců praxe, především advokátů i zástupců Nejvyššího soudu ČR, zabývajících se právem obchodních korporací. Navrhované změny se dotýkají různých aspektů. Přestože jde na první pohled o novelu rozsáhlou, obsahuje pouze několik málo koncepčních změn. Na mnoha místech se pouze důsledně promítají změny provedené v jiných ustanoveních, a aby byla zajištěna konzistentnost zákona.

Podle zaměření navrhovaných změn je lze rozdělit do následujících kategorií:

1) snížení regulatorní zátěže pro podnikatele a posílení autonomie vůle tam, kde omezení nejsou nezbytná, např. splácení peněžitých vkladů do společnosti s ručením omezeným jiným způsobem než na bankovní účet, úprava rozhodování per rollam, úprava zákazu, konkurenceschopnost;

2) zajištění větší transparentnosti organizačních struktur kapitálových společností a družstev v situacích, kdy je členem jejich voleného orgánu jiná právnická osoba, u takové právnické osoby má být vždy dohledatelná fyzická osoba, která jménem právnické osoby jedná a kterou lze případně volat k odpovědnosti;

3) funkční a vůči zahraniční praxi konkurenceschopná úprava monistického systému vnitřní správy akciové společnosti vyhovující požadavkům transparentnosti, kde se povinně zřizuje pouze jeden orgán, a to správní rada;

4) řešení problematiky tzv. neaktivních společností, které představují riziko, že budou zneužity k podvodnému jednání a pouze sekundární vynucovány k povinnosti zakládat účetní dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku;

5) odstranění nedostatku v transpozici některých ustanovení směrnic EU;

6) realizace propojení obchodního rejstříku s ostatními obdobnými evropskými registry prostřednictvím systému propojení rejstříků a naplnění požadavků evropského práva;

7) zajištění větší ochrany práv společníků, zvláště menšinových, posílení jejich právní jistoty, např. zakotvení předkupního práva společníků společnosti s ručením omezeným k vlastním podílům společnosti, jakož i třetích osob;

8) odstranění nepřesností či nejednoznačností, např. úprava protestu na valné hromadě a další;

9) odstranění legislativně technických či terminologických chyb a duplicitních či jinak nadbytečných ustanovení.

Účinnost se obecně navrhuje od 1. ledna 2021, účinnost změny zákona o základních registrech se navrhuje stanovit na 1. července 2021, aby bylo možno nastavit procesy zpracování nových referenčních údajů.

Jménem paní ministryně si vás samozřejmě dovoluji požádat o schválení, ještě mně ministerstvo spravedlnosti poslalo informaci k pozměňovacímu návrhu pana Goláně. Splatnost pevného podílu na zisku u akciových společností je dispozitivní ustanovení, u s.r.o. sice tato dispozitivnost chybí, ale to jen proto, že není nutná. Proč není nutná, protože s.r.o. je totiž vždy volnější forma společnosti. Výklad je jasný, díky této volnosti jsou pravidla pro splatnost podílu na zisku také dispozitivní. Právní vztahy u s.r.o. v tomto případě neřeší zákon jako u akciových zákonů, ale dohoda společníků, společenská smlouva.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní navrhovatelko, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VHZD, usnesení máte jako senátní tisk č. 157/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Leopold Sulovský, který je omluven, zastoupení ho pan senátor Herbert Pavera. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 157/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Goláň, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jedná se o poměrně předvídanou novelu, ale je to v podstatě teprve druhá novela od účinnosti zákona o obchodních korporacích, ten zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2014, od této doby byla jedna jediná novelizace, která upravovala pouze názvosloví. Tato novelizace byla předvídána vlastním používáním, samozřejmě judikaturou soudů, a také úpravou názvosloví, jak říkala tady předkladatelka, také omezením některých restrikcí.

Ta novela, když přišla v loňském roce do vlády, tak měla původně 719 bodů. Zásahem ÚPV 15. května 2019, ÚPV Poslanecké sněmovny, nikoli našeho, vypadlo téměř 100 bodů. Já se domnívám, že tento výklad, co se týká mého pozměňovacího návrhu, který si nechám do té obecné debaty, je v rozporu s naším stanoviskem legislativního výboru. Ještě vás musím, předtím, než začne obecná rozprava, seznámit s usnesením výboru. Náš výbor přijal usnesení, že doporučuje Senátu PČR přijmout projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD, senátor Herbert Pavera? (Tomáš Goláň: Já se domnívám, že my nejsme garanční fond, hospodářský že byl garanční. Jenom taková technická poznámka.) Já mám jiné podklady. ÚPV. Čili mám dojem, že tyto podklady budou spíš přesnější než vaše domněnka. Ale mohu se taky mýlit. Takže sednete si ke stolku zpravodajů? Děkuji. Vidím pana senátora Paveru, že je připraven vystoupit jako zpravodaj VHZD. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji, pane místopředsedo, vážená paní ministryně, jenom krátce vás seznámím s usnesením VHZD. Výbor po úvodním slově zástupce předkladatele Kláry Cetlové, náměstkyně ministryně spravedlnosti, a po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě

I. doporučuje, aby Senát PČR schválil návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Leopolda Sulovského, kterého zastupuji z důvodu omluvy já,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik tedy k tomu usnesení. Protože paní ministryně tady řekla řadu podrobných věcí, stejně jako kolega Goláň, tak si myslím, že není potřeba více k tomuto zákonu sdělovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Protože nikdo nenavrhl se nezabývat tímto návrhem zákona, tak otevírám obecnou rozpravu. Vypadá to, že do obecné rozpravy se nikdo... Hlásí se, ano, ale příště, prosím, jo, vy nemáte kartu... Ale vidím, že se hlásí pan senátor Goláň. Takže, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Já bych se chtěl vyjádřit právě k té části § 161 odst. 3 zákona o obchodních korporacích. Tato část řeší tzv. vyplácení pevného podílu na zisku. Pevný podíl na zisku je část, která je spojena s určitým podílem nebo s určitou skupinou akcií. Ten pevný podíl na zisku nezakládá povinnost schvalovat valnou hromadou rozdělení zisku, ale automaticky nastává jeho výplata po schválení účetní závěrky. V právě předložené novele, v té části, která byla předložena do Poslanecké sněmovny, k bodu 173, bylo původně, že tento pevný podíl na zisku lze sjednat rozdílně od zákona. V zákoně v dnešní době je to tak, že ten pevný podíl na zisku je splatný pouze do tří měsíců od schválení účetní závěrky. Stejná úprava před tou novelizací se týkala i akciové společnosti. Právě kvůli zmírnění těch restrikcí v novele zákona o obchodních korporacích došlo k tomu, že byla novelizovaná část týkající se akciových společností, tato část řekla, že ten pevný podíl na zisku u akciové společnosti je splatný do tří měsíců od schválení účetní závěrky, pokud společenská smlouva nestanoví jinak. Tato část byla i v původním vládním návrhu, týkala se i společností s ručením omezeným. V té velké části pozměňovacích návrhů, které proběhly na zasedání ÚPV Poslanecké sněmovny, vypadl ten bod, který měl povolit, aby disponibilní ustanovení o úpravě výplaty obchodního podílu se týkaly i společnosti s ručením omezeným. Přesně tam bylo řečeno, že nestanoví-li společenská smlouva jinak, je splatný pevný podíl na zisku do tří měsíců, toto bylo v původním návrhu a vypadlo to. Já i po konzultacích s naším legislativním odborem, i co jsem se díval, jaká stanoviska zastává Nejvyšší soud v těchto obchodních věcech, tak se nedomnívám, že pokud mám v zákoně napsáno, že u společnosti s ručením omezeným je pevný podíl na zisku splatný do tří měsíců, tak i kdybych se díval ze všech stran, tak tam tu disponibilitu prostě nevidím.

Je to tam napsáno natvrdo. A z mého pohledu všichni víme, že vždycky právní úprava pro společnosti s ručením omezeným je méně restriktivní. Je vždycky jakási volnější. Paní navrhovatelka to tady citovala. Je vždycky volnější. Proč najednou se po novelizaci stává to, že akciová společnost má benevolentnější přístup k výplatě pevného podílu na zisku, než tomu je u společnosti s ručením omezením. Tady si myslím, že zákonodárce byl zcela opomenut.

Protože víme všichni, že restrikce a ta silnější, v uvozovkách, právní úprava u akciové společnosti je proto, protože má chránit velké množství akcionářů. Má chránit velké množství lidí, kteří jakýmsi způsobem můžou být ohroženi, ale vždycky právní úprava společnosti s ručením omezeným je jakýmsi způsobem benevolentnější. Z tohoto důvodu navrhuji, abychom tento zákon neschválili a převedli vše do podrobné rozpravy, kde bych načetl svůj pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já se vás teď zeptám, pane senátore, čili vy navrhujete tento zákon neschválit? No ne, vy jste tady teď ke konci řekl... Já vím, že avizoval pozměňováky, ale řekl, že to nenavrhuje schválit. Takže já se ptám, znamená to, že navrhujete tento zákon neschválit? Takže o tom budeme hlasovat ale, protože to je navíc, to je zbytečné. (Odpovídá.) Tak teď si rozumíme. Dívám se, jestli ještě někdo je v obecné rozpravě? Nikoho nevidím, čili já obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se paní navrhovatelky, zdali chce vystoupit v obecné rozpravě? Chce. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Po obecné rozpravě bych jenom znovu, protože já nejsem samozřejmě v roli předkladatele ministerstva spravedlnosti, nicméně já jsem tu říkala tu reakci, že skutečně s. r. o. jsou volnější formou společnosti a výklad je z pohledu spravedlnosti jasný. Díky této volnosti jsou pravidla pro splatnost podílu na zisku také dispozitivní. Právní vztahy u s. r. o. v tomto případě neřeší zákon. Neřeší zákon jako u akciových společností, ale dohoda společníků a společenská smlouva. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji. Táži se, zdali chce v obecné rozpravě vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu kolega Pavera? Nechce, děkuji. Zeptám se zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Nemá zájem, takže vám děkuji, pane senátore. A jelikož zde nemáme ani schválení, ani zamítnutí. Máme schválení výboru. Takže o tomto návrhu budeme hlasovat. Já si všechny dovolím sezvat znělkou.

Ještě chviličku počkám. Budeme hlasovat o schválení zákona tak, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování č. 18, při kvoru 35 pro bylo 30, proti byli 2. A toto hlasování zamítlo.

Tím pádem přistoupíme k otevření podrobné rozpravy, protože navržený zákon nebyl schválen. A já otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní navrhovatelko, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já bych si dovolil načíst již avizovaný pozměňovací návrh. Znovu řeknu tady, protože jsme v podrobné rozpravě, že opravdu tohle ustanovení řeší § 161, odst. 3 zákona o korporacích. Není tam nikde žádná disponitivnost, je tam naprosto jasně řečeno, že pevný podíl na zisku je splatný do tří měsíců. Z tohoto důvodu, abychom narovnali ten jakýsi nesoulad mezi akciových společností a společností s ručením omezeným si dovolím načíst můj pozměňovací návrh, který zní: „V článku 1, za bod 134“ vložit „nový bod 135“, který zní: „Bod 135, v § 161, odst. 3, větě 2. slovo pevný se nahrazuje slovy – nestanoví-li společenská smlouva jinak, pevný podíl na zisku je splatný do tří měsíců.“ Následující body navrhuji přeznačit. Děkuji vám za pozornost a prosím samozřejmě o podporu tohoto pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Nevidím nikoho, kdo by byl přihlášen do podrobné rozpravy, tím pádem ji končím. A rovnou si dovolím dát hlasovat o předloženém pozměňovacím návrhu. Zeptám se paní předkladatelky na její názor. Zeptám se pana zpravodaje. Samozřejmě souhlas. Čili nebudu svolávat znělkou a dám hned hlasovat. Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů při kvoru 35.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento pozměňovací... Já jsem si to zase vypnul. To je hrozný.

Takže znovu, spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 19 a kvoru 35 pro bylo 45, proti bylo 6. Tento pozměňovací návrh byl schválen.

Protože to je jediný návrh, který máme, tak budeme teď hlasovat o předloženém návrhu zákona s oním pozměňovacím návrhem. Dovolím si hned dát hlasovat. Kvorum je 35, přítomno 69.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčknete tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování č. 20, kdy vracíme tento návrh zákona s pozměňovacím senátním návrhem při kvoru 35, pro bylo 48, proti byl 1.

Zeptám se zpravodaje, zdali on by byl tím, kdo by zastupoval Senát v Poslanecké sněmovně? A jako druhého mám napsaného kolegu Herberta Paveru... Aha, takže Leopolda Sulovského. A zeptám se, jestli máme ještě někoho třetího? Tak se vyslovte, kdo z vás dvou. Ne, takže prosím, potřebujeme ještě někoho třetího. Takže kolega Kantor? Co vám zbývá. Takže třetí kolega Kantor. Děkuji. Já o tomto návrhu dám hlasovat. Máme přítomno 69 senátorek a senátorů a aktuální kvorum je 35.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 21 jsme pověřili při kvoru 35 předmětné senátory, pro bylo 55, proti nebyl nikdo.

Já děkuji navrhovatelce a zároveň děkuji oběma zpravodajům. Paní ministryně, my se s vámi dneska rozloučíme. Přejeme pěkné vánoční svátky, štěstí do nového roku. A my si dáme pod stromeček přání, aby stavební zákon vyšel co nejlépe.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je bod

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 154

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 154. Návrh uvede ministr životního prostředí Richard Brabec, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Já pana ministra vítám a máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobrý den, děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vám představil stručně obsah Vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon, zjednodušeně, o obchodování s emisními povolenkami.

Tento zákon prošel – a celý systém emisního obchodování – revizí pro nadcházející období, které začíná v roce 2021 a končí v roce 2030. A ta pravidla se zpřísnila. Cena povolenky díky tomu vzrostla na úroveň kolem 25 eur za tunu a čeká se její další stabilní růst. Ten růst, jak dobře víte, byl docela zásadní v uplynulých letech a během dvou let se cena emisní povolenky zvýšila pětinásobně. Řada podniků, které nevnímali emisní povolenku příliš jako součást svých nákladů, náhle zjistila, že se stala významnou součástí jejich nákladů. Což samozřejmě má efekty pozitivní, má to i efekty negativní.

Pozitivní efekty přirozeně v tom, že to vytváří větší tlak na dekarbonizace. Negativní efekt je samozřejmě v tom, že především třeba v oblasti teplárenství a dalších oborů velmi výrazně roste tlak na cenu. Díky tomu lze také očekávat, jak už jsem řekl, že se nebude dále investovat do spalování fosilních paliv, ale daleko více do nízkouhlíkových technologií. Abychom podpořili tyto investice a abychom minimalizovali dopady odklonu od fosilních paliv, návrh novely zavádí především tři základní věci. Ono je jich tam samozřejmě více, jak víte, ale já se zaměřím pouze na tři. A pak bych si jen ve zkratce dovolil okomentovat některé pozměňovací návrhy, nebo spíš debatu, která – jak mi říkali kolegové – byla ve výborech.

Základem je modernizační fond. Ten bude podporovat investice do projektů rozvíjejících obnovitelné zdroje energie, zvyšující energetickou účinnost a zvyšujících emise skleníkových plynů. Celkový objem prostředků v tomto fondu určených pro Českou republiku v období 2021 – 2030 je odhadován minimálně na 100 miliard Kč. Pravděpodobně to bude více. Je to samozřejmě závislé na ceně povolenky. Těch 100 miliard Kč je odhadováno při ceně stávající, tedy zhruba 25 eur/t emisí CO2.

Přibližně polovina modernizačního fondu, ono to je o něco více, zhruba 60 % je na uvedené účely přednostně určena pro výrobce elektřiny zahrnuté právě v systému EU ETS, tedy v Evropském systému emisního obchodování. A zbytek potom můžou využít i příjemci, kteří nejsou v systému EET. Tedy nejenom podniky, ale také municipality, domácnosti a další. Např. domácnosti i projekty, které dneska jsou financovány v rámci Nové zelené úsporám.

Dalším bodem, kterému se speciálně chceme věnovat, nebo věnujeme, jsou kompenzace nepřímých nákladů. Ty jsou určené pro energeticky náročná odvětví průmyslu, která jsou ohrožena zahraniční konkurencí. Kompenzovat se jim bude zvýšení ceny elektřiny v důsledku nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů. Vláda bude podle navrhovaného znění zákona, které jste dostali z Poslanecké sněmovny, každoročně k tomuto účelu určovat částku, tedy celkovou sumu prostředků, které budou k dispozici. A ministerstvo průmyslu a obchodu bude pak rozhodovat o poskytnutí kompenzace jednotlivým oprávněným žadatelům.

A konečně třetím bodem je vynětí malých zařízení, které mají emise do 2500 tun CO2 z emisního obchodování. Tato úprava je vedena snahou ušetřit provozovatelům administrativní náklady vzhledem k celkovému zanedbatelnému přínosu jejich zahrnutí systému z hlediska ochrany klimatu. Tedy je to snížení byrokracie pro tyto subjekty. A jen pro informaci, těchto subjektů je zhruba 52, nebo 55 z celkových asi 260 subjektů, které podléhají systému emisního obchodování.

Teď mi jenom dovolte se krátce vyjádřit k té debatě, která proběhla ve výborech. Především bych se chtěl vyjádřit k záležitosti zvýhodnění některých regionů. Tzv. uhelných regionů. Já jsem si vědom toho – koneckonců také za jeden takový uhelný region kandiduji, protože kandiduji za Ústecký kraj, že dekarbonizace ekonomiky přinese největší změny právě v regionech, kde se tradičně těží, ale také spaluje uhlí. Tento zákon zajišťuje, že velká část prostředků z modernizačního fondu bude využita právě v těchto regionech, a to ze dvou důvodů. Více než polovina prostředků, jak jsem řekl, z modernizačního fondu je přednostně určena pro výrobce elektřiny v EU ETS, kteří se ve velké většině nacházejí právě v těchto regionech. A zadruhé, zákon uvádí, že projekty v uhelných regionech budou při hodnocení zvýhodněny oproti regionům z jiných krajů, takže budou mít větší šanci získat podporu.

Já bych jenom požádal, abyste potom zohlednili, že my dnes nejsme ještě zdaleka na konci jednání o konkrétních parametrech. Skoro bych řekl, že jsme na začátku, protože teprve do poloviny roku 2020 bude dána na vládu metodika použití čerpání vyhodnocení projektu z modernizačního fondu. A je to také z důsledku, že Evropská komise, která na tom s námi spolupracuje, a také Evropská investiční banka, která bude dražit povolenky, jejichž výnos potom půjde do modernizačního fondu, tak ještě sama s námi pracuje na těch pravidlech.

Tzn. kdybychom se dnes snažili tam někam dát nějaká velmi konkrétní pravidla zvýhodnění, tak to může být snadno v rozporu s tím, co teprve bude připraveno. Proto Poslanecká sněmovna přijala pozměňovací návrh, který hovoří o tom, že budou zvýhodněny konkrétní projekty právě z těchto oblastí. Jsou to restartové regiony, proto uvádíme pojem regiony, ne kraje. Tam je to úplně jasné, protože kraje zahrnuté do restartu, jsou Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj. A shodou okolností minulý týden proběhlo jednání právě z úrovně Ministerstva životního prostředí, Ministerstva průmyslu, Ministerstva pro místní rozvoj a konzultantů z Evropské komise, kde jsme jednoznačně zadali, aby byl navržen efektivní způsob zvýhodnění uhelných regionů. A o tom způsobu budeme hovořit v dalších měsících.

Ale ono to nemusí být jenom bodovým hodnocením. To může být třeba prostřednictvím tzv. greeningu, tedy posouzení, kolik emisí konkrétní projekt sníží atd. Takže je dnes brzo říkat, jakým způsobem budou zvýhodněny. Ale mohu vás ujistit i jako zástupce jednoho z uhelných regionů, že rozhodně budou zvýhodněny oproti těm neuhelným regionům.

Druhá věc se týkala – jenom velmi krátce – kompenzace jako mandatorní výdaj. Proto také je v návrhu řečeno, že vláda může stanovit konkrétní částku nákladů, které potom budou hrazeny podnikům. Tedy kompenzace nepřímých nákladů. Bráníme se tomu celkem z logického důvodu, abychom tam napsali, že vláda stanoví v nějaké konkrétní výši, protože by se z toho stal další mandatorní výdaj státního rozpočtu. A samozřejmě by to byla částka, která může dosahovat až řádově miliard korun. A také to bude zohledňovat to, jak na tom stát momentálně bude. Jak na tom momentálně bude státní rozpočet. A tolik bude moci také průmyslovým podnikům dát.

A konečně jen krátce mi dovolte se vyjádřit ke snížení prahu pro účelové využití výnosů z aukcí povolenek, kde ano, navrhujeme snížit práh výnosů z 12 na 8 miliard ročně.

Ale vůbec to neznamená, že za ta nízkouhlíková opatření bude méně peněz. Naopak. Jenom navrhujeme, aby část povolenek netvořila příjem státního rozpočtu, jako je to dnes, ale příjem modernizačního fondu. A v modernizačním fondu samozřejmě lze využít peníze například i pro případ, že by nestačil velmi úspěšný program Nová zelená úsporám. Kde ale očekáváme, že jeho výnosy budou v příštích letech stačit na zájem o nové projekty. A takhle jsme to plánovali i se Státním fondem životního prostředí. Ten modernizační fond je efektivnější nástroj právě pro výplatu těchto nízkouhlíkových investic než peníze ze státního rozpočtu.

Závěrem mi jenom dovolte zdůraznit, že my jsme při tom vyjednávání – a umíte si představit, že to vyjednávání nebylo snadné, protože tam byla řada antagonistických zájmů, něco tlačil státní rozpočet, něco tlačil Svaz průmyslu, něco tlačilo MPO, něco tlačilo MŽP. A nakonec se povedlo – a to byl vlastně návrh, který šel do sněmovny, najít jakýsi poměrně křehký kompromis, který nakonec přes velké debaty na obou stranách umožní vysoké investice do energetiky a průmyslu, výrazné snížení emisí skleníkových plynů a znečišťujících látek a zároveň určitě zajistí také podporu zaměstnanosti právě v uhelných regionech. A restrukturalizace těchto regionů, která nás nepochybně čeká v příštích letech. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane ministře, a zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 154/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Lukáš Wagenknecht. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 154/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Balatka, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Balatka:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové.

Já vás stručně seznámím s usnesením garančního výboru, které projednalo tento senátní tisk na svém jednání 3. 12., kde byla poměrně dlouhá diskuse. Ale na základě proběhlé diskuze potom přijal výbor toto usnesení. Výbor 1. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Miroslava Balatku. 3. Pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Jestli je to všechno, tak vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, senátor Lukáš Wagenknecht? Přeje. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedající, já jen velice krátce seznámím s usnesením našeho výboru k této problematice. A výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane kolego, a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, a proto otevírám obecnou rozpravu. Ano, do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Lukáš Wagenknecht. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Ještě jednou děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, Richarde, vážení kolegové a kolegyně. Já bych jenom velice krátce zmínil věc, které se tady už pan ministr krátce dotkl, která byla na našem výboru projednávána. Já jsem ji navrhoval nějakou formou upravit. A ta se týká právě problematiky prahových hodnot, peněz, které se budou poskytovat právě na zmírnění negativních dopadů, které můžeme z těchto prostředků využít v České republice.

Ta debata byla docela komplikovaná. Myslím, že tam nepadla úplně jasně struktura peněz, jak probíhá a kam ty peníze půjdou. Tak já nejdřív zkusím velice krátce říct svým laickým pohledem, o co tady jde. Zkrátka na evropské úrovni se budou dražit emisní povolenky a třemi způsoby se dostanou potom zpátky do České republiky. První cesta tady už byla zmíněna, z Evropského modernizačního fondu k nám doputuje pravděpodobně asi 100 mld. Kč. Pan ministr to potom určitě upřesní, jestli to říkám všechno správně. To budou peníze, které máme nějakou částkou alokovány. Myslím, že 14 % z toho celého fondu dostaneme právě na modernizační fond, o kterém bude pan ministr potom rozhodovat, kam ty peníze půjdou. Doufejme, že dobrou cestou, já tomu určitě budu věřit.

Druhá cesta, kudy peníze potečou, je tzv. inovační fond, jestli to říkám dobře. A ty peníze půjdou na velikánské projekty třeba několika států dohromady nebo velké projekty, které zase budou soutěžit. Tam je otázka, jestli ty peníze dostaneme, nebo ne. Pokud budeme mít kvalitní projekt, tak je dostaneme. To je druhá částka, která k nám může doputovat. Částky nedokážu predikovat, nicméně může být velká a nemusí.

A třetí věc, kterou se chci zabývat, to jsou peníze přímo alokované z fondu v ČR, které potom budou rozdělovány tady na té naší úrovni. A o těch se budu krátce bavit. A tady už právě nějaký komentář k tomu padl. V současné době se ta částka postupně navyšuje. Před několika lety to bylo 5 miliard, teď to myslím letos bude možná 15 miliard. Teď zase opět nevím to číslo, aby bylo přesné. Příští rok se podle rozpočtu státního plánu počítá přibližně se 17 mld. Kč. Jestli jsem opět dobře četl ten návrh rozpočtu. Takže ty peníze jdou nahoru.

A v současném znění zákona tyto peníze můžeme účelově použít v částce ve výši 12 mld., kdy polovina půjde Ministerstvu průmyslu a obchodu na podporu projektů těch podnikatelů, kteří v této oblasti podnikají, aby si zlepšili podnikání, aby měli snížené dopady. A dlouhodobě, pokud ty peníze k nim půjdou, tak je možné, že bude levnější i elektrická energie, vzhledem k novým inovačním projektům.

Druhá polovina v tuto chvíli 12 mld., které v zákoně ještě jsou, než to bude novelizováno, dalších 6 mld. Kč, ty půjdou Státnímu fondu životního prostředí pod resortem pana ministra. A ty on může využívat na projekty typu Zelená úsporám, třeba kotlíkové dotace a další typy projektů. Já si myslím, to je úplně úžasný typ podpory, protože my dáváme peníze lidem, kteří mají znepříjemněné životní prostředí a mohou si v této oblasti pomoci tím, že zateplí budovy, budou mít nějaká tepelná čerpadla a jiné věci. Zmírníme sociální dopady nekvalitních dopadů životního prostředí, které je u nás zhoršeno. V tuto chvíli to je v částce 12 miliard, a tento návrh to snižuje na 8 mld. Kč.

Já si myslím, že vzhledem k tomu, že ty částky rostou, není důvod, abychom původní limit zanechali, aby to bylo těch 12 mld. Kč. Protože pokud to snížíme, ty peníze pak půjdou jinou cestou, můžou spadnout do státního rozpočtu, můžeme tomu věřit, že to bude nějakou cestou utraceno, ale také nemusíme. A když to ta cena nebude, nevadí, ten limit tam zkrátka je, tak se nedočerpá. Nic se vlastně neděje.

Ale není důvod, aby se maximum těchto peněz dostalo k těm lidem, kteří chtějí zateplit budovy a nějaké obdobné projekty využít. Nebo k těm podnikům, které budou inovovat a můžou potom dlouhodobě snižovat elektrickou energii nám, občanům. To je první věc, která se mi nelíbí. A tady bych rád pak v podrobné rozpravě, pokud bude, navrhl, aby se ten limit 12 miliard zachoval. Není důvod v tak velkém objemu peněz ty peníze snižovat k účelové vázanosti.

A ta druhá část, která se toho týká, která je tady také navrhována, a opět se mi úplně nelíbí, rád bych ji napravil. V tom zákonu v § 7 je přímo vyjmenováno, na jaké typy podpor by ta část českých peněz mohla jít. Je to vydiskutovaná problematika, je jasně daná zákonem. A my nyní nově vidíme, že tam bude možné peníze poskytovat i podle jiných zákonů, ne pouze podle tohoto samotného zákona. To znamená, že pokud vláda bude chtít, řekněme, že to dáme třeba podle zákona o rozpočtových pravidlech na nějakou podporu, a utíká nám tady ta účelová vázanost. Tzn. na ty věci, které mají jít a jsou v zákoně definované, už by teoreticky jít nemusely. Já doufám, že se to nestane, ale stát by se to mohlo. A pro mě to byl vlastně jediný základní tématický okruh, který jsem chtěl řešit. Aby peníze české, ne v tom modernizačním fondu, ale ty české, kterých může být příští rok 17 miliard, potom možná více, aby opravdu šly v maximálním objemu k lidem, kteří si můžou zateplit budovy ve Státním fondu životní prostředí, nebo k těm továrnám, které se budou modernizovat, zlepšovat, a pak dlouhodobě elektrickou energii sníží.

Takže proto jsou to dva pozměňovací návrhy, můžou být hlasovány, pak je budu komentovat podrobněji, ale každý zvlášť, první se týká účelové vázanosti, nenechme vládu, ať si sama rozhoduje, jestli ty peníze poskytne na něco jiného, jinou cestou. Já ještě řeknu jednu věc, která byla zmíněna i při tom projednávání u nás ve výboru, a to bylo to, že v tuto chvíli je těžké ty peníze ze strany Státního fondu životního prostředí utratit. Je to opravdu nárok jako na ty úředníky, ty žádosti vypisovat, chápu, nechť se zaplatí ti úředníci z těch peněz, ať se najme víc úředníků, tady jsem pro, dokonce to říkám i já, když chceme dát ty peníze na dobrou věc, proč to nějakou formu neposílit. Ale pro mě nemůže být argumentem, že proto, že ty peníze úřad nedokáže nějakou formou těm lidem, vlastně aby k nim doputovaly, to zařídit, tak ty peníze zkrátka jim nedáme. Takže závěr pro mě, ta logika, která tady padá, nemá žádné ratio z mého pohledu, zkrátka pokud chceme vracet peníze zpátky k těm, co si to zaslouží, kvůli znevýhodněnému životnímu prostředí, které je poškozováno, proč budeme snižovat nějakou částku, která pak bude moct být poskytnuta úplně někam jinam. Proč tady máme nějaké riziko, které by pak s tímto mohlo souviset? Takže bych byl velice rád, kdybyste se na to zaměřili. I v těch návrzích, které máte na stole, je jednoduchá tabulka, kde vidíte čísla, je to v obou návrzích, jak je to dneska, jak by to bylo do budoucna. Mým cílem je opět, važme ty peníze pouze na věci, které jsou v zákoně. A zároveň nesnižujme tu povinnou částku, která by na to měla být utracena. Pan senátor Čunek tady třeba mluvil o těch regionech, ty peníze půjdou těm lidem v těch regionech, a tou účelností je tady udržíme. Státní fond bude muset ty peníze dávat za ty věci, které v zákoně jsou definovány. Nestane se, že by byly zadrženy ve státním rozpočtu a šly na něco jiného. To je to hlavní, co bych velice rád, abyste zvážili, potom případně v podrobné rozpravě, pokud bude, tak budu tyto návrhy načítat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Zbyněk Linhart. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Předřečník mi vzal spoustu témat, protože jsme opravdu dlouze projednávali tuto věc na výboru, tak se omezím jenom na několik málo poznámek, příp. dotazů na pana ministra.

Připomněl bych to, co tady už kolega říkal, na výboru jsme se v tom malinko ztratili, paní náměstkyně nám vysvětlovala, kolik objemu peněz, 100 mld. modernizační fond a ty další věci, takže kdyby pan ministr nám to mohl opravdu objasnit, abychom měli o tom globálním, celkovém čísle nějakou představu, jak se to bude dělit. Samozřejmě s tím, že víme, že ten vývoj v příštích 10 letech nějaký bude, ale predikce nějaká jistě je, že bychom věděli, že ten objem, není to jenom těch 100 mld. a jenom ty další peníze, abychom si udělali představu, jaký celkový objem peněz to je. Chtěl bych poprosit, abychom, než uzavřeme obecnou rozpravu, aby pan ministr mohl odpovědět, abychom případně mohli mít ještě doplňující dotazy.

A potom k těm regionům a k těm krajům, tak jak tady zaznělo, jak jsme to projednávali na našem výboru, především hospodářském. Teď pan ministr o tom také mluvil. Těch posledních 30 let slyšíme stejné argumenty, pan ministr to nebude brát osobně, ale 30 let slyšíme, my se tím budeme zabývat, víme o tom, řešíme to, ale vždycky to dopadlo stejně, za 30 let. Já chápu, že teprve se o tom bude jednat, ale nějakou představu konkrétnější z pozice ministerstva asi máte, tak kdybyste aspoň mohl upřesnit. Jedna věc je samozřejmě bodové hodnocení, druhá věc je zvýhodnění z hlediska objemu peněz nebo nějakého zaměření, ale kdybyste aspoň k tomuto dokázal něco říct, protože ta situace zrovna v těch třech krajích, které jsou postiženy těžbou, výrobou elektřiny, těžkým průmyslem, na druhé straně v příštích letech jeho útlumem, tak prostě 30, resp. daleko delší dobu jsou v absolutním úpadku, nejsou to jenom ekonomické ukazatele, dneska už i sociopatologické jevy. Zastavit to je téměř nemožné, když tady zazněl opět Restart, tak Restart, o kterém slyšíme několik posledních let, tak kdyby byl tak dvacetkrát rychlejší a bylo tam 20x víc peněz, tak to aspoň něco udělá, ale zatím jsme svědky spíš nějakých drobných... Přesto musím ocenit, že aspoň např. Státní fond životního prostředí zase spíš jenom výjimečně dokázal zacílit aspoň kotlíkové dotace třeba na ty tři kraje, to je, myslím, správně. Jenom to musí být prostě v daleko větších objemech. Takže bych chtěl slyšet reakci na ty dvě věci, to znamená, ten celkový objem a nějakou konkrétnější představu, kterou ministerstvo rámcově podle mě mít musí. Tolik pro tuto chvíli, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, zeptám se pana ministra, jestli chce odpovědět hned, těch 100 mld., o tom objemu, možná by to zajímalo i další diskutující. Máte možnost, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, já takhle vyleštěnou křišťálovou kouli nemám. Když ji někdo má, tak samozřejmě je to dneska spekulace na cenu emisní povolenky, nicméně my dneska předpokládáme, že, já jsem to tady řekl, minimální částka, která se tam nastřádá, bude 100 mld. korun během 10 let, tedy od roku 2021 do roku 2030, my věříme, že by to mohlo být 120, možná 130 mld., ale může to být taky 180 mld., pokud ta emisní povolenka bude stát 50 eur za tunu, což taky není vůbec vyloučená varianta. Takže já bych se držel té spodní hranice, která i tak je, myslím si, velmi zajímavá, to znamená, pokud bychom se bavili o ceně 25 eur za tunu, tedy stávající ceně, tak bychom skutečně mohli se dostat až k nějaké takové částce kolem, řekněme, 120 mld. Kč. Z toho, jak jsem řekl, tak nadpoloviční většina těch peněz nebo toho objemu, což odhadujeme, že může být někde kolem těch 60 procent, takže pak se bavme o tom, že by to třeba mohlo být, ať se to dobře počítá, 70 mld. korun, jsou peníze, které budou určeny pro investice podniků, které jsou v systému obchodování s emisními povolenkami, tedy EU ETS, těchto podniků, jak jsem řekl, je zhruba 250, 260, samozřejmě jsou to elektrárny, jsou to teplárny, jsou to průmyslové podniky, velká část z nich je právě v těch třech regionech, to znamená, ony potom budou mít možnost investovat, resp. žádat o projekty, které bude, a to bych chtěl zdůraznit, ono se o tom málo mluví, tyto projekty bude ještě schvalovat Evropská investiční banka, protože to nejsou české povolenky emisní, to je náš podíl z evropských emisních povolenek, samozřejmě nebudeme jediní, kteří rozhodnou o tom, jak se ty peníze použijí. Seznamy těch projektů, což můžou být třeba nějaké věci dekarbonizační, takže určitě teplárny tam budou mít zájem, aby investovaly, protože teplárny postupně v souvislosti se spalováním uhlí se dostanou a už dneska dostávají do problémů s cenou emisní povolenky, budou přecházet např. na spalování biomasy, někteří budou přecházet na spalování při použití zemního plynu, někdo třeba bude ještě připalovat odpad, částečně komunální odpad, tohle budou věci, které mohou pak využít z modernizačního fondu. To se bavíme o těch 70 mld., které skutečně půjdou do energetiky a průmyslu.

Pak nám zbývá ta druhá část, což může být, řekněme, 50 mld., za těch 10 let, může to být víc, může to být o něco méně. Já si myslím, že to spíš bude asi takováto částka, to budou peníze, které třeba můžou použít ostatní, např. tam z toho můžou obce mít některé investice, které se týkají ekologizace dopravy, třeba bezemisní doprava, můžou se z toho financovat bezemisní autobusy, CNG, elektroautobusy, může se z toho právě, a to navazuji na to, co říkal pan senátor Wagenknecht, můžou se z toho dofinancovávat potřeby domácností, já si troufám říct, že ten modernizační fond je v tomto lepší, protože nelze pak ty peníze v zásadě použít právě ve státním rozpočtu, kdežto z té alokace dneska rozdělené – část MPO, část MŽP a část státní rozpočet – tak to lze. Pro domácnosti, já souhlasím s tím, že ty naše programy jsou, myslím, že velmi úspěšné, Nová zelená úsporám patří mezi nejlepší program, tady chci jednoznačně říct, že nehrozí to nebezpečí dneska, že bychom nebyli schopni zprocesovat tento program, protože máme málo lidí. To neexistuje. My navyšujeme postupně, jenom pro vaši informaci, za poslední 4 roky jsme třeba udělali 17 tisíc projektů na fotovoltaické malé elektrárny na střechách, máme desítky tisíc projektů v zateplení rodinných domů, program Nová zelená úsporám je považován za nejlepší program ve střední a východní Evropě z hlediska úspory energií domácností, bytových domů. Jsme si absolutně jisti, že budou stačit peníze, které budeme mít k dispozici na Novou zelenou úsporám, pokud by nestačily, jsme schopni právě využít modernizační fond, právě z těch 50 mld. korun, které tam budou mimo. To znamená, bude asi takové rozdělení, kdybychom se bavili o 120 mld., tak 70 půjde do průmyslu, který je EU ETS, 50 mld. půjde, řekněme, do zbytku republiky, jak pro domácnosti, tak pro municipality, tedy především pro obce, tak případně pro jiné podniky, nebo pro další účely a samozřejmě bude tam to zvýhodnění uhelných regionů, jak v té části pro podniky, tedy EU ETS, tak pro tu část, která se bude rekrutovat z ostatních. Ale vždycky to bude tak, že ty projekty budeme ukazovat Evropské investiční bance, která se k nim bude vyjadřovat, a potom ty projekty budou posuzovány na Státním fondu životního prostředí velmi podobným mechanismem, jako dnes třeba hodnotíme projekty z evropských fondů, jestli takto stačí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Miroslav Balatka. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Balatka:  Děkuji za slovo, já moc rád slyším tady od pana ministra to, že se počítá s podporou uhelných regionů, to slyším velmi rád, nicméně právě k té podpoře bych se teď chtěl vyjádřit, mám tady k tomu připravenou trošičku delší řeč, snad nebude příliš dlouhá, nicméně rád bych tady debatu trošku vrátil do reality, a do té reality uhelných regionů. Já jsem z jednoho z nich, tak si myslím, že vím, o čem mluvím.

Zkrátka a dobře, podstata emisních povolenek tkví v tom, že zpoplatňují vypouštění emisí do atmosféry, aby byl vyvíjen tlak na omezování jejich produkce, mluvili jsme tady o tom, tyto peníze, které stát tímto způsobem vybere, jsou příjmem státního rozpočtu, nejen, a za rok 2019 se bude jednat přibližně o 15 mld. korun, které nám přitečou, nebo které vlastně zaplatíme. To je tato část.

Největšími plátci do státního rozpočtu a spotřebiteli těch povolenek jsou, jak už tady padlo, jsou největší znečišťovatelé, to znamená výrobci elektrické energie z fosilních paliv, to znamená elektrárny, které jsou převážně ve třech krajích, což je Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj. Tyto kraje jsou současně také ekonomicky nejslabší z celé ČR. Potýkají se dlouhodobě se strukturálním postižením a mnohé ekonomické ukazatele se oproti zbytku republiky nadále zhoršují. Na tyto prohlubující se rozdíly opakovaně upozorňovala a upozorňuje Evropská komise. To tedy znamená, že z nejslabších regionů stát ještě oproti jiným navíc inkasuje další nemalé peníze formou emisních povolenek.

Pro představu, o jakém balíku, to už tady padalo, nicméně třeba konkrétně ze Sokolovska, což je nejmenší hnědouhelná pánev v ČR, na emisních povolenkách za letošní rok odejde do státního rozpočtu nebo se zaplatí na emisních povolenkách 2 mld. korun, což je obrovské číslo, takže to nejsou žádné drobné, pro ty regiony je to hrozně cítit.

A právě na uhelný průmysl logicky, který je v ČR naprosto většinově v těchto nejslabších krajích, ze kterého odtékají největší peníze na emisních povolenkách, dopadají samozřejmě logicky i regulatorní efekty emisních povolenek nejvíc.

Další věc je ta, že útlum těžby, který bude přímým dopadem, nebo je přímým dopadem platby za emisní povolenky, způsobí právě v těchto krajích, zejména další socioekonomické problémy, protože fosilní průmysl je v těchto oblastech dominantním zaměstnavatelem. V Karlovarském kraji, ze kterého pocházím, výrazný útlum těžby už začíná, přichází první propouštění.

Ten konec a ta transformace, která tyto regiony čeká, o kterých tady mluvil i pan ministr, samozřejmě je zaprvé velká zátěž pro ty regiony, ale je současně i velkou příležitostí, nicméně pokud ta příležitost má být uchopena, pokud těm krajům má ve výsledku nakonec pomoct, řekl bych, zvednout je ze dna, dostat je aspoň na průměrnou republikovou úroveň, tak bude stát určitě nemalé peníze a nemalou energii.

Já si právě myslím, že na tyto věci by měly být použity peníze, které jsou vybrány z těchto regionů formou emisních povolenek. Původní vládní návrh novely tuto problematiku a logiku, o které jsem tady teď hovořil, pomíjel. V původním návrhu vlády nebyly uhelné regiony a transformace, která je čeká, naprosto nijak zohledněny, slovo uhelný region se tam nevyskytovalo. Vlastně až pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně se do § 12 odst. 3 dostala alespoň jedna velmi vágní věta, která nějakým způsobem deklaruje podporu projektů pocházejících z těchto postižených regionů. Při posuzování projektů z modernizačního fondu, o kterém už tady byla řeč.

Já tu větu možná přečtu, tak jak dneska v tom návrhu zákona je, a ta věta zní, cituji: Při posuzování budou zvýhodněny projekty realizované v regionech postižených útlumem těžby uhlí. To je všechno. Tato jedna věta, která ale neříká, jakým způsobem, o kolik, jestli to bude formou bodového ohodnocení, jestli to bude formou financí nebo nějakého zvýhodnění jiného, je to tato deklarace, s tím, že vlastně ta úprava nebo ta podpora bude řešena v prováděcím projektu, který bude připravovat ministerstvo pro životní prostředí. Je to současně ministerstvo, které v původním návrhu zákona tyto uhelné regiony úplně pominulo, nebo se o nich vůbec nezmiňovalo, o nějaké podpoře, takže v podstatě příslib, který nám byl dán paní náměstkyni na výboru, že to zvýhodnění bude nějakým způsobem nastavené, ale vlastně se ještě neví jak, tak mě úplně, řekl bych, neuspokojilo, myslím si, že ty uhelné regiony si zaslouží nějakou jednoznačnou a jasně deklarované zvýhodnění, které by jim stát v tomto mohl poskytnout.

Proto budu navrhovat a v podrobné rozpravě načítat pozměňovací návrh, který je velmi jednoduchý. Tuto jednu holou větu rozšiřuje nebo jednu vágní větu rozšiřuje o ohraničení minimální podpory projektů v postižených krajích, a to minimálně o 10 % bodového ohodnocení projektů. Alespoň. Je to v podstatě jakási minimální část, o kterou by byly tyto projekty z těchto regionů zvýhodněny. A další věc u toho pozměňovacího návrhu, další zpřesnění, tam je uvedeno, v uhelných regionech, region jako takový náš správní systém vůbec nezná, nevíme, co je to region, jak daleko od jámy je ještě region postižený eventuální těžbou, jestli to je 10 km nebo 15 nebo 20. V tom případě po dohodě s kolegou Linhartem jsme do toho ještě vložili, že jsme to slovo regiony nahradili slovem kraje. Kraj je jednoznačně definovaná správní jednotka, jakoukoli neurčitost v tomto směru vylučuje. Každopádně tato úprava je pouze zpřesněním deklarace, která už v zákoně je, není to nic, co by uhelné regiony spasilo nebo zachránilo. Ale bohužel v tuto chvíli ze Senátu víc dělat nemůžeme, upravujeme ten zákon, který nám přišel ze sněmovny. Myslím si, že schválením tohoto pozměňovacího návrhu máme šanci vyslat jasný signál o tom, že Senát na postižené regiony nezapomíná, že jim dává alespoň větší jistotu, že alespoň část prostředků vybraných na jejich území z emisních povolenek bude použita na projekty v nich, alespoň část se tak dostane zpět do těchto regionů. Máme možnost vyslovit podporu regionům, které tuto podporu skutečně potřebují.

Ještě jenom bych rád řekl, že problém těchto regionů je problémem celé ČR, byl bych velmi rád, aby to tady zaznělo. To je asi všechno, každopádně bych vás poprosil o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, jako lev v kleci už tady podupává senátor Zdeněk Nytra, máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře. Chci poděkovat za odpověď v rámci obecné rozpravy, ale vy jste nám bohužel opět vysvětlil modernizační fond, ale my máme spíše otázky k těm ostatním finančním prostředkům, to znamená k těm českým, k těm ryze českým. My jsme dlouho bojovali s paní náměstkyní na výboru, než jsme z ní vybojovali nějaká čísla. Nakonec jsme se dostali k číslům 4 miliardy pro ministerstvo průmyslu, 4 miliardy pro životní prostředí, 4,5 miliardy pro finance, mají z toho být financovány kompenzace, jestli se nepletu. Já bych vás požádal v tom případě ještě jednou v rámci obecné rozpravy o odpověď, protože mě zaráží jedna věc. Pan senátor Wagenknecht tady vznáší obavu, že ty peníze, jejichž objem roste, 11, 15, 17, v dalších letech možná více, miliard korun. Nad ten strop dneska ve stávajícím zákoně je 12 miliard, podle tohoto návrhu 8 miliard. Že prostě zestátní státní rozpočet, tak jak to například udělal s hmotnými rezervami, můžeme diskutovat, jestli potřebujeme kovy, nepotřebujeme kovy, ale jestliže něco prodám, tak bych to tam měl vrátit. Takže tady mám obavu, jestli prostě se jenom nekryje a nevylepšuje deficit státního rozpočtu. Pokud má pan senátor pravdu.

A pak by mě zajímalo, jak je možné, že v podstatě, a to jsem slyšel i z ocelářské unie, z dalších resortních sdružení, že v podstatě je spokojenost s těmi čísly, i když mají účelově vázáno o 2 miliardy méně. Jak je to možné, že životní prostředí je spokojeno s 2 miliardami minus? Ten zbytek jde do státního rozpočtu a možná půjde na něco, možná nepůjde. Možná nám to vysvětlíte, že to bude lepší, protože to bude jenom 4 miliardy na průmysl, jenom 4 miliardy na životní prostředí, všechno ostatní, v tomto případě, pokud je predikce státního rozpočtu správná, tak je to 9 miliard korun, půjde na něco bohulibého, např. v rámci životního prostředí. O to bych chtěl požádat. A jenom drobná poznámka k tomu návrhu pana senátora Balatky.

Pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, tak já bych potřeboval, aby se hlasovalo o každém tom návrhu zvlášť, protože mám docela velký problém právě naopak s tou konkretizací na kraje. Protože to jsou přesně územně správní celky. Bohužel postiženost regionů si nevybírá v rámci hranic a krajů. Uvedu jeden konkrétní příklad. Okres Jeseník je na tom v podstatě úplně stejně špatně jako okres Bruntál. Okres Jeseník má tu smůlu, že je v kraji Olomouckém. Takže já jsem se na to ptal u předcházejícího bodu, protože bohužel paní ministryně Dostálová už tady nevydržela, je podstatně variabilnější, když tam zůstane slovo region, než kdyby byl nahrazen slovem kraj. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Čunek, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám připomínku a dotaz, nebo poznámku a dotaz na pana ministra. Rád bych věděl, protože to je nějaká predikce vývoje, kde, řekněme, velmi optimisticky přemýšlíte o tom, že by výnosy odhadované mohly být vyšší, jestli byste nám mohl říct několik let zpátky, jaké výnosy se odhadovaly, jaké skutečně byly. To znamená, jestli vždycky byly odhadovány ty výnosy menší než ten skutečný příjem. To je jedna věc. Druhá věc, k poznámce, že se nezvládnou dotační peníze, řekněme, administrativně vyřídit, jak to tady padlo od několika kolegů, dneska je to tak, pro vaši informaci, že ministerstvo, tedy pardon, také Státní fond nedělá věci jen svými úředníky, např. kotlíkové dotace právě vyřizuje přes krajské úřady, kterým zaplatí nějakou částku za administrativu, krajské úřady, myslím si, že po těch počátečních problémech v minulých letech dneska už velmi dobře zvládají tyto agendy. Myslím si, že také je správný tento spolupodíl, protože kraje mají skutečně velký zájem na tom, aby tyto peníze, které pro kraj byly určeny, aby byly vyřízeny tak, aby v kraji zůstaly, všechno bylo v pořádku, ne aby docházelo k nedočerpání a podobně. Takže tam si myslím, že ta obava být nemusí, protože v tuto chvíli určitě, i kdyby přišel nějaký jiný program, tak jsme ochotni na tom spolupracovat.

A poslední poznámka, ano, já se přimlouvám za to, aby ten pozměňovací návrh kolegy Wagenknechta byl přijat, a to právě proto, abychom mohli alokovat do území větší peníze, chápu určitě vládu, že je pro ni ideální stáhnout všechny peníze, které ve fondech má, proto víme, že Státní fond rozvoje infrastruktury počítá zrušit a převést tyto peníze na ministerstvo, jsou to velké prostředky. Ale nechci rozvíjet tu diskusi. Chápu toho, kdo řídí vládu nebo je členem vlády, že to potom podstatně lépe vypadá, je to větší rozhodovací pravomoc, ale jestli je to lépe, o tom bych v tuto chvíli pochyboval, protože si myslím, že stejně jako Státní fond dopravní infrastruktury, tak váš fond po těch počátečních problémech, které kdysi byly, tak dneska fungují v podstatě administrativně dobře. To, jestli mají finanční prostředky nebo rozhodování nastaveno tak či onak, je jiná věc. Ale ten administrativní proces zvládají dobře. Pokud by měli problémy, jak se to ukazovalo u kotlíkových dotací, tak se spojili vlastně s kraji, my také děláme ještě jiné věci pro ústřední orgány státní správy, takže tam si myslím, že to vyřídíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, poprosím pana senátora Zdeňka Hrabu, který je dalším přihlášeným. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já bych jenom chtěl a využiji toho, že za mnou je přihlášen pan kolega Wagenknecht k precizaci toho jeho pozměňovacího návrhu, tak jak ho čtu, doplněním slov v platném znění, české právo rozeznává platnost, tedy publikaci ve Sbírce zákonů, účinnost, dnem, která je tam stanovena, evropské předpisy podle čl. 297 smlouvy o fungování EU to mají trošku komplikovanější, nicméně pokud by prošlo to v tomto znění, tak to platné znění může být každou chvíli jiné, já bych navrhoval takto tady na fóru, nechal bych to potom pana kolegu Wagenknechta precizovat, pokud je myšleno třeba ve znění k 1. prosinci 2019, tak aby to bylo skutečně fixováno, protože myslím si, že pan ministr by to přivítal, pokud by tento pozměňovací návrh prošel v tomto navrhovaném původním znění, protože by nic neměnil. Ale určitě jej podporuji. Myslím si, že by zasloužil ještě trošku doladit, tak, aby skutečně jaksi ten efekt měl takový, jaký je zamýšlen. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným a zatím posledním je pan senátor Lukáš Wagenknecht. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, moment... K té technické věci já se dostanu za chvilinku. Nicméně ten návrh zpracovala naše legislativa, takže já případně to s nimi ještě doladím, s kolegy, předpokládám, že ten text byl takový, že se pouze změnily v tom jednom textu částky, jinak to vychází z toho textu, který přichází ze sněmovny, to znamená, že to, co tam je, už tam bylo, jediné, co se vrací zpátky, je ta částka, takže vlastně zůstává to v tom původním znění, které bylo před tou novelizací. Takže vlastně to jsme tam nedodali my, to tam bylo dodáno z té sněmovny. Jestli to chápu dobře já, kolegové to případně potom upraví. Ale ta technikálie je opravdu komplikovaná. Vy jste právník. Ale když jsem to já četl sám poprvé, tak jsem tomu úplně nerozuměl. Vlastně to, co přišlo ze sněmovny, já pouze ponechávám v tom původním stavu, nedávám tam jinou částku. Jestli to takto stačí... Není to tam dodáno. Možná je to chyba ze sněmovny, můžu se na to ještě podívat a případně upravit, pak si dám chvilinku, abych to s nimi ještě probral. Ale opravdu to není moje invence, je to text ze sněmovny. Ale díky za něj, ještě si to ověřím.

A jenom krátce, já bych poděkoval panu ministrovi za jeho reakci, nicméně úplně jsem se nedobral k nějakým závěrům, já to ještě zkusím zrekapitulovat z mého pohledu. Modernizační fond, bude tam velký objem peněz, nevíme kolik, bude to stovka miliard, možná více, nicméně tam nebudeme úplně my ti, kteří stoprocentně řeknou, na co ty peníze půjdou, bude tam nějaká debata s tou evropskou úrovní. Takže tam ty peníze nemůžeme stoprocentně dát, kam budeme chtít. Můžeme se snažit o to ovlivnit to, což bude úžasné.

Na druhou stranu také jsem velice rád, že fond – a já vnímám ty vaše podpory jako úžasnou věc – kotlíkové dotace, Zelená úsporám, tady jsme zajedno, tak naopak si myslím, že tím, co bych tady chtěl načíst, vám budu pomáhat, ať máte na to více peněz. Chápu, že je tady nějaká politická dohoda, tak jsem to asi pochopil já, která nastoluje peníze, které někam půjdou. Ale z mého pohledu to není uspokojivé tak, aby peníze šly tam, kam jít mají, ve vztahu k tomu, z čeho jsou vybrány. Máme tady peníze z povolenek za znečištění, tak proč to nedáme zpátky do toho, co by to mělo nějakou formou minimalizovat.

Pomáhám vlastně vašemu resortu MPO, ale chápu, že je tady politická dohoda s paní ministryní. Což mě dohání k tomu, že bude tam nějaké možné riziko, že peníze nepůjdou přímo na tyto účely, to by mohlo být.

A poslední věc, kterou zmíním. To, co navrhuji já, říkám, nechme tam současnou částku 12 mld. Kč na účel, který je v zákoně definován. Toto, když schválíme, tak to, co v tom zákoně primárně je, to je jistota. Všechno ostatní, jak to tady padalo, je věštění z křišťálové koule. Bude to 100 mld., 120 mld., 150 mld., půjdou tam, kam to někdo určí. To, co v zákoně přímo je, v § 7, myslím, že odstavec 4, tam jsou podpory vyjmenovány. Tam se státní fond vejde, i MPO. Takže tyto věci, pokud tady necháme, tak máme jistotu, že půjdou na oblasti podpor, které zmírní sociální dopady lidem, kteří mají nevýhodu nekvalitního životního prostředí s vašimi úžasnými projekty. To samé, peníze půjdou přes MPO podnikatelům, oni mohou modernizovat v intencích zákona a do budoucna bude levnější elektrická energie. Máme tady prevenci toho, aby se nezvyšovala, pokud budou zavádět nové opatření. Tím, co já navrhuji, říkám do budoucna, dám vám jistotu toho, že bude větší šance, že bude levnější elektrická energie, větší šance, že lidé dostanou peníze na věci, které se týkají přímo jich adresně. A z mého pohledu – o dotacích bychom mohli mluvit hodiny. Ale tento typ dotací, jako je Zelená úsporám nebo kotlíkové dotace, vnímám velice pozitivně. Stejná pravidla pro všechny, kdo se přihlásí, dostane. Bude tady o to více peněz na to, aby se přihlásilo více lidí a dostali je. A i za mě, pokud ministerstvo a fond mají kapacity, což jsem velice rád, vypište žádostí víc, projektových výzev, ať tam peníze jdou. Pořád nám hodně peněz zbude. Pokud je predikce na příští rok 17,3 mld. a zvýšíme limit z 8 na 12 mld., pořád tam bude dost peněz, které do případného státního rozpočtu může paní ministryně použít. Doufám, že na stejné věci, doufejme, že na jiné. Omezuji tady obavy z toho, aby peníze nešly do státního rozpočtu, nechci nikoho napadat, nebudu říkat, že tak je to zamýšleno, ale může se stát – a už jedna věc, kterou jsem také nedohledal, nechci pana ministra trápit, ale mně bylo komunikováno, to číslo nemám ověřené, že už v tuto chvíli všechny peníze do fondu nedoputovaly v současné době 6 mld., že se neutratila celá částka na tyto typy podpor, že něco už teď ve státním rozpočtu teď zůstalo.

Už teď v současné době tam peníze nejdou všechny, a proto dávám i druhý pozměňovák, který říká: účelově pouze na peníze podle tohoto zákona, aby to nemohlo jít do státního rozpočtu, nemohlo být zadržováno, případně to pak vylepšilo bilanci státního rozpočtu na konci roku v závěrečném účtu, nebo to šlo na jiné typy podpor, které nechceme. A to je má jediná invence celého zákona. Chci účelovost toho zákona, maximální pojistku, že peníze půjdou, kam mají jít a co bude všechno ostatní, je nejistota nějaká. Samozřejmě, velká pravděpodobnost je, že to půjde do oblastí, ale jakou máte jistotu, že vám Evropská centrální banka, EU dovolí peníze směřovat na Zelenou úsporám v modernizačním fondu. Máme ji? Třeba ano? Myslím, že úplně nemáme v tuto chvíli... Možná to rozporovat nebudou. Ale to, co já zavádím, dám jasný limit, pravidla si můžeme nastavit sami, pojďme si je sami nastavit, pojďme si je dodržet, a ty peníze nepouštějme někam jinam s nějakým možným do budoucna, možná to bude v nějakém jiném typu peněz, které k nám potečou. Doufám, že to bylo srozumitelné a já se obávám... jestli budu mít ještě prostor... Jdu doladit technický problém, jestli je to problém nebo ne, ještě případně se přihlásím. Díky.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Herbert Pavera. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji, pane místopředsedo, vážený pane ministře, opravdu jenom krátce zareaguji na vystoupení pana kolegy Wagenknechta i pana kolegy Balatky. Chtěl bych podpořit oba jejich návrhy, protože si myslím, že by garantovaly alespoň trošičku, u pana Balatky, zvýhodnění projektu, které jsou z regionů strukturálně postižených, jako je třeba Moravskoslezský kraj, Ústecký kraj, Karlovarský kraj a také i určitou částku peněz, která by do těch krajů mohla jít. A moc bych prosil pana ministra, aby dostál závazkům, které slíbila vláda i on, že půjde spousta peněz na restrukturalizaci postižených krajů. A když už jsme tady mluvili o kotlíkové dotaci, tak moc prosím, pokud je budete ještě vyhlašovat a já věřím, že budete, abyste mysleli i na ty lidi, kteří jsou sociálně slabí. Protože oni se zatím do kotlíkových dotací nehlásí, protože nemají ani zbytek peněz za doplacení kotle a hlavně nemají potom peníze na provoz, na elektřinu, na plyn. To se musí také nějak promyslet. Samozřejmě mají možnost dostat nějaké sociální dávky apod., ale opravdu jde o to, aby mohli topit co nejlevnějším palivem, a mohlo se tak zlepšovat ovzduší v našich obcích a městech. Věřím, že už máte něco promyšlené, když tak určitě rád pomohu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore a dalším přihlášeným je pan senátor Marek Hilšer, máte slovo, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nechci tu debatu dále prodlužovat, nicméně já sice jsem byl zvolen za pražský obvod, ale pocházím také z Chomutova, z kraje, který je postižen těžbou hnědého uhlí, vím, co je to mít napravo velký důl, nalevo velký důl. Vím, jaký kraj je, a nebo kraje byly vysávány od 70. let, dá se říci. Skladba obyvatelstva a zaměstnanost je závislá na uhelných dolech a v případě, že chceme měnit strukturu naší energetiky a budou se doly zavírat, mám za to, že je třeba zohledňovat v každé možné situaci tu situaci v krajích, a proto podpořím návrh, který předložil pan senátor Balatka.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Omlouvám se ještě jednou, že vystupuji. Chtěl bych jenom podotknout, že obecný návrh, který dává pan senátor Wagenknecht, je trošku jiný od toho druhého návrhu. Tam totiž by bylo dobře, abychom postupovali spravedlivě, a teď se omlouvám, vím, že to nemyslel pan kolega Hilšer zle, ale ne v každé příležitosti některým krajům pomáhat, protože exhalacemi jsou postihovány i ty kraje, které jsou sousední, je to proudění větru a nějaká ta morfologie krajinná atd., už máme programy, které mluví o strukturálně postižených oblastech, tam si myslím, že tak ad hoc střílet, jako to, že tady bychom to měli určit přesně, to si myslím, že není příliš spravedlivé. Ideální by bylo v souboru z ostatních programů a podpor, které jdou do strukturálně postižených oblastí, jasně definovat nebo znovu si je říct, říct si je to správné, je to spravedlivé, má to jít takto. On totiž tady už to předřečníci celkem dobře říkali, je to platba za to, že vypouští podniky, to, co vypouštět nemají. Myslím si, že je úplně ideální, aby dostávali podporu právě na to, aby pokud to lze, zlepšili tuto svou situaci, což všichni vidíme po celé republice, že se u mnohých velmi podařilo. To znamená, že investovali do odsíření apod. Nicméně přimlouvám se za to, aby takovéto určování odtud, jak upřednostnit který kraj, chtělo by to mít potom celkový přehled upřednostňování jednotlivých krajů a proč.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní vystoupí s přednostním právem pan senátor Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Mě teď trošku zvedl Jirka Čunek, prostřednictvím vás, pane předsedající, a to, že samozřejmě se táhne to začouzení kousek dál, to všechno je pravda. A já se ptám, kdy jste naposledy v našem Severočeském regionu, to znamená Sokolovsko, Chomutovsko, Ústecko, kdy jste tam naposledy byli? Viděli jste možná výsledky toho zjišťování PIS o vzdělanosti 2018 a přečetli jste si tam, jak procentně klesá vzdělanost za každý kilometr od Prahy do Ústí nad Labem. To je něco šíleného, kdo jste viděli křivky. To si nikdo nedovedete představit. To není jenom o tom čoudu, který tam je.

To je i o tom, jaká generace dětí se tam vzdělává. Nebo řeknu, spíš nevzdělává. To je i o tom procesu, to je o učitelích, to je úplně o všem. To je šílená situace. A za celé to období, co já jsem tady, 15 let, se jenom mluví a mluví a mluví. A mluvily všechny vlády. Bez ohledu, jestli je to tahle nebo ty předtím. Výsledek je zero. Nůžky se rozevírají.

Karlovarský kraj je skoro ze všech možných ukazatelů jako jeden z posledních. S Ústeckým. Ostravsko se malinko zvedá, malilinko. Ale je to o ničem.

A to zatížení, to, co tady říkal kolega Hilšer o těch 70. let, to nebylo jenom to zatížené, které tam máme teď, to uhelné, ale vzpomeňte si na to, jak se rabovaly Krušné hory, Horní Slavkov a další, co se týče uranu. To území se celé zničilo a nikdo tam nedal peníze nazpátek. Všichni jenom slibovali.

Teď slibuje vláda několik let restart. Co je výsledek? Výsledek je paní Nekolová, která v podstatě nekoná. Umí krásně mluvit. Já jsem byl na x-seminářích. Je to o ničem. Tady dám zapravdu předsedovi vlády, který tady asi před 2 lety na jednom slyšení mluvil o tom, že by nejraději zrušil celý ten úřad, že je tam nanic. Pan Cieńciała, paní Nekolová úplně nic. Ti nikdy nic nepřinesli. Protože ten výsledek jejich práce je tady dneska vidět. A to je to rozevírání nůžek.

Takže my, kteří jsme z těch regionů, my nechceme nic navíc. My jsme tomu státu dali zničenou přírodu. Jeďte se tam podívat, jak to tam vypadá. My jsme jim dali to naše zdraví, protože my jsme to dýchali celé desítky let. Naše děti. Podívejte se na karcinogeny, které jsou z této oblasti. A mě úplně vypuzuje, když se dozvídám, že nejraději by to schramstla celá vláda. Všechny ty peníze. A my si budeme přerozdělovat. Ale pak to neumí ani přerozdělovat. 42 miliard restart. Kde jsou? Kde je těch 42 miliard? A pak nesmyslné podmínky, které se vypisují, a nikdo není schopen na to zareagovat, protože to jsou nesplnitelné podmínky.

Proboha, probuďme se. Podívejme se na republiku jako celek. Podívejme se na to, jak ze zadrátované oblasti Ústeckého a Karlovarského kraje vedou ty dráty, třeba sem do Prahy samozřejmě, aby se tady všichni měli dobře a krásně, a pak se možná jeli do Krušných hor zrekreovat. Vždyť je to šílené. Já vůbec nevím, o čem se tady bavíme. A mrzí mě, že to žádná vláda zatím nikdy nepochopila!

Omlouvám se za emotivní projev, ale fakt mě to tady dostalo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji a s přednostním právem vystoupí paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré odpoledne. Já bych chtěla jenom doplnit emotivní projev kolegy, protože pocházím ze stejného regionu. Opravdu jenom doplnit. Zmiňoval se tady, kdo se nám v našich regionech, strukturálně postižených, vzdělává. Já bych to rozšířila o pohled, kdo tam chce žít. Kdo se nám po vystudování do těch regionů vrací.

Dnešní mladá generace stále víc klade důraz na životní prostředí, na podmínky, ve kterých žije. A ten hlavní problém je ten, že po vystudování, i když jako samosprávy se snažíme vytvořit infrastrukturu, podmínky pro to, aby se nám mladá generace s patřičným vzděláním, aby to byla profesionálně kvalifikovaná síla, do těch regionů vracela, tak se tam i z těchto důvodů nevrací. Struktura obyvatel je zacyklený, začarovaný kruh, který řetězí potom další záležitosti.

Odbočím. Když jsme schvalovali v organizačním výboru usnesení k 17. listopadu, tak jsme měli asi tři verze, jak usnesení pojmenovat. Že budou aktivity k 30 letům demokracie. A já jsem tehdy byla z těch, kdo říkal: „Pojďme dát ne sametová revoluce nebo jenom 17. listopad, ale listopadové události.“ Protože kdo je z Ústeckého, tehdy Severočeského kraje, tak si moc dobře pamatuje, že významným spouštěcím momentem těchto událostí byly také ekologické demonstrace. Nebo protiekologické, protože životní prostředí bylo tak zatíženo emisemi, že jsme měli inverzní stavy, kdy opravdu dva týdny nemohly mateřské školy ani vycházet. Monitorovalo se znečištění ovzduší.

Takže to je jenom na doplnění emotivního vystoupení kolegy. My potřebujeme, aby se nám do těch regionů ta vystudovaná mladá generace vracela. Aby tam proto byly odpovídající životní podmínky i ve smyslu životního prostředí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji. Jenom bych chtěl možná upozornit, že mám pocit, že se chvilkami dostáváme za hranici předloženého návrhu zákona, ale je to v kontextu, to chápu, jen na to upozorňuji. Tak nyní vystoupí pan senátor Peter Koliba, prosím.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokusím se být velice stručný. Já bych, vaším prostřednictvím, chtěl poděkovat panu senátoru Paverovi za to, co zdůraznil. Já skutečně navštěvuji ty obce a byl jsem žádán, využiji příležitost pana ministra, byl jsem žádán o to, že obce pro ekonomicky nejslabší občany poskytují jakési bezúročné půjčky. Ale ony nemají prostředky na tyto půjčky, a proto bych požádal a využil té příležitosti, aby se této problematice také věnovala pozornost. Protože ti nejchudší skutečně, přestože jsou kotlíkové dotace, přestože to je opatření, za které jsme skutečně v Moravskoslezském kraji vděční. Já jsem sice za Ostravu, ale jsou tam obce Hlučínska. A dneska ta situace na vesnicích, sami možná dobře víte, je, co se týče kvality ovzduší horší na vesnicích než ve městech. Protože tam skutečně celá řada lidí, přestože máme legislativní opatření ohledně topení, tak využívají ty nejlevnější prostředky. A ta situace je někdy taková, že je tam nedýchatelno, nedá se tam bydlet na vesnici.

A já si myslím, že starostové mají kompetenci postihovat a kontrolovat. Ale, řekněte mi, kdo z těch starostů to udělá, když tam bydlí? Já sám jsem starostu upozornil, že zaměstnanec obce, který je můj soused, vypouští celkem nedýchatelné věci z komínů. A ten soused za mnou přišel a řekl: „Ty jsi říkal, že tam se nedá dýchat.“ Já jsem říkal: „Ano, říkal jsem to.“ Sice chviličku se na mě mračil, ale je fakt, že s tím přestal. Ale kdo z těch starostů tohle udělá?

Takže já se přimlouvám k tomu, aby spíš byly kompetence sociálně slabým pomoct, aby byly tyto půjčky. Aby oni skutečně na ty programy, které jsou prospěšné – a za to ještě jednou moc děkuji, aby skutečně byly prostředky pro starosty obcí, aby mohli konkrétně pomoci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, vystoupí pan senátor Lukáš Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Já budu velice stručný, jenom replika nebo technická věc. S panem senátorem Hrabou, který bohužel musel odejít, jsme to vydiskutovali. Mělo by to být v pořádku.

My ten text ponecháme v aktuálním znění, vlastně ignorujeme úplně celý pozměňovací návrh. Tak jenom k tomu, aby to tady padlo. Díky.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji, přihlášen je pan senátor Jiří Vosecký, prosím.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, dobrý den, dámy a pánové. Já bych tady souhlasil s Honzou Horníkem. Přesně je to o tom, že struktura obyvatelstva je trochu jiná než v celé republice. To je zaprvé. A ty inteligentní děti, které studují, tak vědí, protože jsou inteligentní, že tam to zdravotní prostředí není zrovna ideální. Tak jdou tam, kde je lepší. To je zapotřebí s tím něco dělat, to je dlouhodobá práce. Ale to je zapotřebí, aby k tomu ministerstvo přistoupilo.

Tady je jeden problém, který já vnímám. My tady máme tři postižené regiony, a teď se k tomu pomaloučku bude přiklánět čtvrtý postižený region, o kterém nikdo neví. A to je Liberecký kraj, elektrárna Turov apod., kde to není sice českou těžbou, ale v podstatě to je polská enkláva, která je začleněna do České republiky. A když to ten Turov začne a rozjede to na plné obrátky, tak Liberecký kraj bude nově postižený.

A mě by opravdu zajímalo, jak bude ministerstvo a vláda přistupovat k tomuto problému a kam půjdou ty emise za to znečištění? Děkuji za odpověď.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, vystoupí paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu také velmi stručná. Já jsem z Mostu, z oblasti, která je velmi ekologicky zatížená, a to Léta Páně. V minulém režimu, i v tomhle. Musím říct, že se to hodně zlepšilo, ale ne příliš. A já to vezmu z pohledu toho, že náš Ústecký region je, co se týče dožití, nejméně populární. Protože dožití v Ústeckém kraji je nejnižší v ČR, je tam nejvyšší nemocnost i v porovnání s nejlepší oblastí, a to je Praha.

Takže já budu podporovat návrh Míly Balatky, kolegy. A já si myslím, že ty tři regiony, o kterých jsme se tady bavili, si to zaslouží. Neříkám, že jinde nejsou emise, že nejsou zplodiny, ale myslím si, že toto, co ještě teď budeme splácet, třeba tím, co tady Míla navrhuje, je ten starý ekologický dluh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko, poslední přihlášený je pan senátor Miroslav Nenutil. Není tomu tak už? Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Trochu jsem si oddechl, že nejsem poslední, abyste neříkali, že jsem to já, kdo to ještě dál prodlužoval. Ale chápu snahu pana senátora Balatky o zvýhodnění těch tří vyjmenovaných postižených krajů a souhlasím s ním. Chápu a podporuji i tu konkretizaci, aby to byly ty tři vládou definované kraje. Chápu, ale nepodporuji snahu pana kolegy Nytry o to, aby to bylo zobecněno. Z naprosto praktického hlediska.

Uvědomme si, že tady chceme prosadit nějaké zvýhodnění. A zvýhodnění pro vládu vyjmenované, zatím jsou to regiony, ale mají to být dané kraje, což je v tom vládním prohlášení téměř totožné. Kdyby požádal nějaký jiný region, třeba to Jesenicko, o kterém tu byla řeč, ale není v tom vládním prohlášení, jak dlouze by musel prokazovat, že zrovna na něj se vztahují ty podmínky pro vládou vypsaný program.

Opět administrativní mašinérie. A možná, než by to prokázali, tak už by možná tu pomoc ani nepotřebovali. Proto si myslím, že konkretizace region nahradit slovem kraj je jasná. Nemění nic na podstatě a ulehčí práci žadatelům z těch oblastí. A jestliže tu někdo říká, že Moravskoslezský kraj může být území, které tu podporu tak vyloženě nepotřebuje, rozhoduje o tom nějaká ta rada, tak ta snad bude rozhodovat na základě zdravého rozumu. Že byť je to v tom daném kraji, je to oblast, jež, jednoduše řečeno, na to nemá nárok. Děkuji, stejně tak chápu, že kolegové, jejichž regiony jsou v těch třech nejmenovaných oblastech, že tady musí vystoupit a prohlásit, že to podporují. Já to také podporuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jenom doplňující dotaz. Nebo dva dotazy. Jednak poprosím pana ministra, aby nezapomněl na ten dotaz pana senátora Nytry, proč mu stačí 8, respektive 4 miliardy, a nechce 12, respektive 6 miliard pro svůj resort, respektive pro Státní fond životního prostředí. A můj druhý dotaz je, jestli ministerstvo životního prostředí a obecně vláda, protože je dlouhodobě neúspěšná ve vyrovnávání disparit a podpoře těch strukturálně postižených regionů neuvažuje třeba o tom, že by část prostředků z těch povolenek šla jako příjem obcím, případně krajům. Jako příjem, a ony by se potom rozhodovaly v rámci zastupitelstva, co je potřeba udělat a jakým způsobem je potřeba tam to životní prostředí, respektive ke kvalitě života pomoci.

To znamená, teď to neříkám jako pozměňovací návrh, jen do budoucna na přemýšlení, jestli třeba, kdyby to bylo 12, jestli by to nemohlo být 4 – 4 – 4.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Bohužel jsem nemohla vyslechnout celou debatu, protože jsem byla zpravodajem ve sněmovně se senátním návrhem zákona. Ale přesto mi dovolte, vím, že byl předložen pozměňovací návrh, bavili jsme se o té problematice s kolegy. Mě také překvapuje, že ministerstvo nebojuje o více peněz, že by to mělo být těch 12 miliard. A za Senát jsem členkou monitorovacího výboru Operačního programu Životní prostředí. A právě teď jsme měli takové setkání, které hodnotilo činnost a vynakládání prostředků. A samozřejmě, že jsme se dostali nakonec do problematiky, že těch peněz je opravdu málo. A že by velice prospělo, kdyby jich tam bylo víc.

Bavili jsme se o tom, co chceme dělat z hlediska odpadu, jak máme využívat odpady, recyklovat odpady. A bylo mně řečeno: „No tak my ty cíle máme takhle dané, protože nemáme víc peněz. A tak bychom to potřebovali. Tak by to velice pomohlo.“

Takže nemyslím si, že to rozdělení je správné. Myslím si, že vlastně ustupujeme z toho, co jsme dosud měli. Přestože jsou tady jiné fondy, ale to jsou zcela jiné zdroje.

A pak jsem ještě zaznamenala velmi silný názor, já vím, že už to nejde změnit a že jsme v nějaké fázi projednání návrhu, ale bylo řečeno: „Podívejte, ale vždyť to znečištění, které jde, tak nám také zčásti zničilo lesy. Protože kdyby nebyly ve stavu, jaký byl, tzn. že tam máme tu defoliaci a že stromy jsou poškozené, tak také bychom měli vlastně něco mít z těch povolenek. Protože oni nadále nám ty lesy poškozují.“ Já vím, že už do toho teď nejde vstoupit, ale každopádně i tuhle tu věc jsem považovala za důležité tady panu ministrovi a do debaty sdělit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. Paní senátorka Seitlová byla poslední přihlášená, nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pane ministře, slyšel jste hodně námětů, máte prostor pro reakci.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za náměty, děkuji za dotazy, já se s nimi nějak pokusím čestně vyrovnat.

Tak především já chci všechny – a znovu opakuji, že jsem a budu, předpokládám, i nadále kandidovat za Ústecký kraj, tak si samozřejmě uvědomuji tu situaci, která tam je. A nejen v Ústeckém kraji, ale i v Karlovarském kraji, v Moravskoslezském kraji. Koneckonců já patřím mezi ministry, kteří cestují velmi často po celé republice. A mluvil jsem za tu dobu samozřejmě s mnoha stovkami, možná už teď tisíci starostek a starostů. A přirozeně, že znám velmi dobře situaci hlavně v Ústeckém kraji, ale nejenom v něm.

Já bych chtěl ujistit pana senátora Balatku a další, kteří podporujete to zvýhodnění uhelných regionů, že ty regiony zvýhodněny samozřejmě budou. A může se paradoxně stát, že kdyby teď byl přijat pozměňovací návrh pana senátora Balatky, tak by to vlastně naopak omezilo něco. Protože já znovu opakuji, my dnes – a to je ten hlavní důvod... Nebo já dnes nemůžu kývnout s čistým svědomím na pozměňovací návrh, který už říká, jakým způsobem se má někde hodnotit jakési bodování. Kdy v tuto chvíli vůbec nevíme, jak nakonec to bodování bude fungovat. Nebo jestli vůbec bude bodování.

Protože tam opravdu to může být tak, že v rámci toho tzv. greeningu, tedy posuzování projektů podle úspor emisí CO2 prostě bude dohodnuto s Evropskou investiční bankou, že to hodnocení projektů prostě nebude na bodování. A já bych se dneska nechal zavázat k tomu, že tam bude nějaký koeficient 1,1 a vyšší. Proto prosím, nechme to v tuto chvíli otevřené. S tím, že bude celá řada – a my samozřejmě to budeme dělat velmi transparentně, tzn. budeme v případě zájmu seznamovat sněmovnu, vás, o tom, jakým způsobem bude tohle bodování, pokud bude, nebo nebude, fungovat. Jak budeme hodnotit projekty? Jak budeme zvýhodňovat uhelné regiony? Jenom tímto návrhem se nám zužuje ten prostor na vyjednávání, protože pak už bude jasné, kdyby to bylo přijato, a nebylo by to případně přehlasováno sněmovnou, že tam bude jakýsi koeficient nejméně 1,1. A my se dostaneme do situace, kdy dneska vůbec nevíme, jak se to bude dělat, ale vy už nám do toho dáváte ten koeficient.

To je ten důvod, proč se bráním té specifikaci. Ne proto, že bych nechtěl podpořit uhelné regiony. Já vám tady dávám skutečně svoje čestné slovo, a vezměte mě za něj klidně kdykoliv, za to slovo, že pokud ho nesplním, že uděláme všechno pro to, abychom uhelné regiony zvýhodnili. A zvýhodnili je významně a byly tam opravdu ty konkrétní projekty a opravdu tam natekly.

Já jsem dneska přesvědčen, že tady bude teď nově několik zdrojů. Já jsem tady nezmínil ještě jednu věc, která je důležitá, a to je, že Evropská unie, Evropská komise v nejbližších dnech, mělo by to být pravděpodobně zítra v souvislosti s Evropskou radou, oni už něco pustili dneska, bude dávat podmínky tzv. „Just Transition Fundu“. Tedy jakéhosi spravedlivého přechodu v bezemisní ekonomice, nebo v bezuhlíkové ekonomice. A tam se dneska hovoří o tom, že by v tom fondu mělo být 100 miliard eur. A část peněz rozhodně půjde do uhelných regionů. To jsou další peníze. My se tady bavíme o modernizačním fondu, ale ony budou použitelné i peníze z toho „Just Transition Fundu“, do těch uhelných regionů.

Mimochodem, Karlovarský kraj byl první, který uspěl mezi uhelnými regiony. Máte výbornou hejtmanku. A musím říct, že velmi tlačila i v Poslanecké sněmovně na ten pozměňovací návrh. Já jsem to právě v té obecnější poloze uhájil z toho důvodu, že jsme si chtěli více nechat ty otevřené dveře, abychom vyjednávali o těch konkrétních podmínkách zvýhodnění. Ale já bych si samozřejmě vůbec nepřipustil, i kdybych nebyl z toho regionu, že bychom to udělali vágně. Ona ta vágní formulace, a to máte pravdu, že tam není specifikace, je právě proto, že jsme říkali, že teprve během půl roku bychom měli mít k dispozici tu podzákonnou normu. To znamená tu metodiku hodnocení. To je důvod.

Ale já vás ujišťuji, jak pana senátora Balatku, tak všechny, kteří oprávněně říkáte, chceme zvýhodnit handicapované regiony, že já jsem pevně přesvědčen, že to dokážeme ještě líp než přes restart. Právě přes tyhle ty projekty. A také proto, že nakonec ministerstvo životního prostředí bude mít toto v gesci. Ale samozřejmě nám do toho bude v tom nejlepším smyslu slova hovořit ostatní resorty, ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo průmyslu atd.

Takže to je odpověď na to, že já jsem naprosto souhlasný s vaším názorem, že je potřeba podpořit tyhle znevýhodněné regiony, o tom není nejmenším pochyb. A jenom se tady bavíme o tom, jestli si svázat teď momentálně ruce nějakými kritérii, která nám paradoxně můžou vadit při dalších rozhodováních.

A znovu říkám, bude to velmi transparentní. My tam určitě budeme dělat klidně nějaké semináře, budeme hovořit o tom, jakým způsobem i s Evropskou komisí, s Evropskou investiční bankou budeme kraje podporovat a zvýhodňovat. A já se těším na ty desítky nebo stovky projektů, které přijdou a budeme je hodnotit. Troufám si říct, že Státní fond životního prostředí je dneska nejlepší Fond v České republice z hlediska výkonnosti a z hlediska schopnosti tohle to zvládnout. Ukázali jsme to na desítkách tisíc projektů v minulých letech. I díky krajům samozřejmě, v rámci kotlíkových dotací.

Pan senátor Nytra, ano, omlouvám se, já jsem v té předcházející rozpravě, nebo v tom mém vystoupení jsem nezmínil ty české prostředky. Respektive aukce a výnos aukcí, které probíhají na české straně. A pan senátor Nytra řekl správně ta čísla. Já jenom opravím pana senátora Wagenknechta v tom, že ta představa výnosu příští rok je zhruba

12,5 miliardy Kč z těch emisních povolenek. A je to opravdu tak, jak jste říkal, 4 miliardy MŽP, 4 miliardy MPO. U nás ty 4 miliardy v zásadě jdou do Nové zelené úsporám. MPO tyto peníze dá v podstatě do té černé díry, která se dneska jmenuje příspěvek na obnovitelné zdroje. Na tu překompenzovanou solární energetiku. Takže ze státního rozpočtu tam jde ročně zhruba 27 miliard. A tyhle ty 4 jsou součástí těch 27 miliard, které státní rozpočet každý rok nahází do solární energie. Plus dalších 23 miliard platíme my všichni spotřebitelé elektrické energie v poplatku za obnovitelné zdroje.

A 4,3 miliardy opravdu jdou do státního rozpočtu. A z toho právě by měly být mj. také placeny kompenzace nepřímých nákladů. A ano, a to je odpověď pro pana senátora Wagenknechta a pro ostatní. Ano, byl to výsledek meziresortu a ano, byl to kompromis. Ale já vás chci ujistit, proto bych byl špatný ministr, že my jsme se zatím nedostali – a i v těch našich predikcích jsme si spočítali, že se nedostaneme do pozice, že by nám scházely peníze v rámci Nové zelené úsporám na tyhle ty projekty typu zateplování, fotovoltaických panelů, akumulátorů, které máme třeba právě na fotovoltaickou energii a desítky dalších zajímavých projektů, které děláme.

To jsou strašně úspěšné a oceňované projekty. My na nich pracujeme s celou řadou subjektů, včetně Šance pro budovy atd. Tzn. nestane se, že bychom měli málo peněz na Novou zelenou úsporám. A ty naše predikce z toho vycházely. Problém byl trošku ten, že jsme měli jakýsi strop, který jsme nedorovnávali. A když samozřejmě ten strop nedorovnáváte, tak nemáte na to projekty. Ne, že bychom nebyli schopni je procesovat, my jsme ty projekty neměli. Teď jich máme víc. My jsme zhruba byli schopni utratit přibližně 2,6 miliardy Kč z nové Zelené úsporám ročně i po tom zvýšení.

Takže do 4 miliard tady máme pořád prostor. A když tam máte příliš velký strop, a neplníte ho, tak to láká k tomu, aby vám někdo ten strop snížil. A to se přesně stalo. To znamená, my jsme potom těžko hájili strop 6 miliard, když jsme byli schopni utratit 2,6. Ty 4 miliardy budou dostatečné a znovu říkám, zbytek budeme schopni si dofinancovat z modernizačního fondu.

Já se omlouvám, jestli na vás moc neřvu. Já jsem se taky rozvášnil, ale tak to já dělám běžně ve sněmovně. Tak to se omlouvám, já se zase zklidním.

Takže my jsme spokojeni – pro pana senátora Nytru i pro pana senátora Vystrčila – proto, že jsme přesvědčeni, že nám ty peníze budou stačit. Kdybychom nebyli přesvědčeni, že nám budou stačit, tak mi věřte, že bychom byli velmi nespokojeni. A já jsem pevně přesvědčen, že bych byl schopen přesvědčit i premiéra, protože to jsou všechno projekty, které jsou obecně velmi dobře přijímány v České republice. Dotační projekty, jako kotlíkové dotace, jako Dešťovka, jako nová Zelená úsporám a další, které právě jdou ze Státního fondu životního prostředí.

Pro pana senátora Čunka. V roce 2013 byl odhad, respektive výnos emisních povolenek zhruba 3 miliardy Kč a pak se postupně navyšoval, až na těch stávajících 12 pro příští rok, nebo 13, co očekáváme. A většinou odhad byl podstřelený. Právě proto, že cena emisních povolenek potom rostla poměrně rychlým tempem. Na druhou stranu je potřeba říct, že cena emisní povolenky pro další období je funkcí mnoha neznámých. Brexit, You Green Deal, který dneska Evropská komise ohlásila, nebo představila. Nebo také zavření jaderných elektráren v Německu v roce 2023. To jsou všechno věci, které mohou způsobit poměrně velké turbulence na trhu emisních povolenek. Samozřejmě, že se nám ten odhad teď zdá přesný, ale počítáme pořád, že by se mohl pohybovat někde kolem 25 eur/t.

Já si myslím, že jsem částečně odpověděl i právě panu senátorovi Wagenknechtovi ohledně toho – a díky za tu pomoc a za tu podporu, ale já jsem opravdu přesvědčen, že v Nové zelené úsporám bude peněz dost. A zbytek jsme schopni dostat z modernizačního fondu, kde ty peníze... Já si troufám říct skutečně s jistotou, že se nestane, že by byly ohroženy, že by nebyly schváleny Evropskou investiční bankou. Protože přesně tak, i Evropská komise naše kotlíkové dotace dává za vzor dobré praxe v Evropské unii a dává je za vzor pro ostatní země jako Polsko, Slovensko nebo Rumunsko. A tak i Nová zelená úsporám je skvěle hodnocena v zahraničí jako projekt naprosto srovnatelný třeba s německým projektem banky Kreditanstalt für Wiederaufbau. Německé státní banky, která má podobný projekt, jako je Nová zelená úsporám.

Tak. Pan senátor Pavera, děkuji za to, a zároveň odpovím i panu senátorovi Kolibovi, děkuji za ten námět. Ano, byla vyhlášena poslední výzva kotlíkových dotací. My jsme do toho ještě přisypali z českého rozpočtu nebo z českých peněz, tedy z Nové zelené úsporám, jsme do toho dali dalších 2,5 miliardy Kč.

To znamená, 9 miliard jsme vyjednali z EU, 2,5 miliardy, takže 11,5 miliardy šlo do kotlíkových dotací zatím, budeme schopni z toho mít minimálně 100 tisíc kotlů, možná 105 tisíc, uvidíme. Pokračujeme, resp. dneska intenzivně diskutujeme, jak budou kotlíkové dotace financovány dál, protože víte, že v roce 2022 skončí podle zákona provoz kotlů první a druhé emisní třídy. My momentálně připravujeme schéma, které opravdu bude víc, řekněme, založené na tom sociálním aspektu, to znamená, budeme tam víc než teď řešit nebo daleko víc než teď řešit právě sociální aspekt, abychom pomohli především sociálně slabým, kteří do toho zatím nemohli jít. Ale musím říct, že byl velmi úspěšný, je velmi úspěšný program kotlíkových půjček, který je právě funkční v Moravskoslezském, Karlovarském a Ústeckém kraji, stovky obcí se přihlásily do tohoto programu kotlíkových půjček, díky tomu lidé si ten kotel můžou koupit, aniž by měli korunu na účtu, mají bezúročné, dlouhodobě splatné půjčky, až na 10 let, které můžou využít i na to svoje dofinancování. Takže ten projekt funguje, ty půjčky fungují, ještě je tam jedna věc skvělá, ty peníze zůstávají obcím, co jim ti lidé potom vracejí, to znamená, obec má vlastně formu dotace k tomu ještě, kterou zase investuje do projektů do životního prostředí. Takže tohle určitě připravujeme, nejenom že to plánujeme, ale že to připravujeme. Další senátorky, senátoři určitě podporovali uhelné regiony, znovu říkám, já s tím naprosto souhlasím, skutečně máte moje slovo a mých kolegů, že tam uděláme, věřím, že tam uděláme skutečně velkorysý program, jakým způsobem podpořit projekty, které půjdou z těchto regionů při nějakém, třeba pokud budou ty projekty srovnatelné z hlediska úspory emisí CO2 s ostatními regiony, tak určitě budou mít regiony uhelné přednost.

Pro pana senátora Voseckého, ano, Liberecký kraj tam zatím není, není v restartových regionech, pokud se dostane, já bych mu to určitě nepřál, region jako takový, pokud by se prostě dostal do tohoto znevýhodněného projektu, tak potom samozřejmě by ten Restart musel být nějakým způsobem upraven, ale ten Restart vychází z toho, a nebavme se o Restartu jako o programu, ale, řekl bych, spíš o těch třech krajích. Musel by být prostě upraven podle nějakých parametrů. Zatím tam není. Já doufám, že se tam prostě nedostane.

Paní senátorka Dernerová, určitě pan senátor Nenutil, já si myslím, že jsem snad odpověděl na všechno... Jo, pan senátor Vystrčil.

Ono, pane senátore, ty peníze tam půjdou do těch krajů a obcí, ale přes ty konkrétní projekty, dneska určitě neplánujeme to, že bychom tam ty peníze dali nějakou formou rozpočtového určení daní, vlastně dávali je do těch krajů. Ale myslím si, že zrovna tato forma, že kraje a obce si můžou třeba z toho modernizačního fondu a právě třeba i z toho Just Transition Fund požádat o konkrétní projekty, které pak skončí v tom kraji a v těch obcích, tak já se domnívám, že to je dobrá forma.

Snad jsem odpověděl na všechno, jenom závěrem, vím, že už samozřejmě máte rozmyšleno, jak budete hlasovat, ale přesto bych rád požádal, aby byl ten zákon nakonec schválen ve znění, které skutečně přichází z Poslanecké sněmovny, právě z těchto důvodů, které jsem řekl, my jsme samozřejmě tyto věci velmi pečlivě zvažovali i v Poslanecké sněmovně, byl pro to důvod, aby prošel ve sněmovně, tak jak jsme ho dnes předložili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Ptám se zpravodaje pro územní rozvoj, pana Wagenknechta, zda si přeje reagovat na rozpravu? Nepřeje. Takže bych prosil garančního zpravodaje, pana senátora Balatku, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Balatka:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. V obecné rozpravě, která byla poměrně rozsáhlá a zajímavá, vystoupilo celkem 14 senátorů, jeden dvakrát, jeden třikrát. Byly zmíněny tři pozměňovací, které, pokud zákon projde do podrobné rozpravy, tak budou načteny. Snad jenom, děkuji i panu ministrovi za odpovědi na otázky, které, doufám, uspokojily tazatele. Snad bych jenom doplnil možná jeden takový detail nebo spíš bych se možná malinko vyjádřil k tomu bodování a vůbec k té deklarované podpoře k těm uhelným regionům. Já to opravdu velmi rád slyším, nicméně jsou to, řekl bych, sliby, které už posloucháme, nebo posloucháme, od 70. let se slibuje, že cosi bude, posledních 15 let slýcháme další a další sliby. Já si myslím, že by nebylo nic proti ničemu, pokud by jeden slib, který je deklarací toho zákona, byl nějakým způsobem upřesněn a ohraničen, aspoň jeho minimální úroveň. Já rozumím tomu, co říkal pan ministr, pokud zatím nejsou známy podmínky toho bodování, nebo jakým způsobem ty projekty budou hodnoceny, předpokládám, že nějaký systém bodování tam bude. Nevidím žádný důvod, proč bychom tam tu minimální podporu těm postiženým regionem neměli zakotvit. Takže tolik za mě.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Budeme hlasovat.

Usnesení obou dvou výborů je zapsáno, usnesení nám navrhují návrh zákona schválit. Přítomno je 71 senátorů a senátorek, kvórum pro přijetí je 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 22, registrováno 71, kvórum pro přijetí 36, pro návrh se kladně vyslovilo 46, proti 1. Návrh byl schválen. Takže projednávání tohoto bodu můžeme ukončit, děkuji zpravodajům a děkuji panu ministrovi.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Gruzií o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsaná dne 10. července 2019 v Tbilisi

Tisk č. 131

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 131. Uvede ho v zastoupení pana místopředsedy vlády Hamáčka pan ministr Richard Brabec. Pane ministře, slovo je vaše.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, já si teď na chvilku zahraji na pana místopředsedu vlády a ministra, doufám, že mi to odpustíte, ale budu stručný. Oblast policejní spolupráce není v současné době ve vzájemných vztazích s Gruzií nijak smluvně upravena. Účelem předkládané smlouvy je poskytnout bezpečnostním orgánům potřebný právní rámec pro efektivní spolupráci v boji proti všem formám trestné činnosti, stanovit základní pravidla pro jejich kontakty a zásady nakládání s předávanými informacemi. Spolupráce bude zahrnovat výměnu operativních a strategických informací, vytváření týmů, vysílání konzultantů a styčných důstojníků, spolupráci při pátrání po osobách a při zajišťování bezpečnosti v doprovodu letadel. Smlouva dále upravuje náležitosti žádosti o spolupráci, možnosti odmítnutí spolupráce, hrazení nákladů, ochranu osobních údajů a předávání utajovaných informací. V neposlední řadě smlouva dává české straně možnost sdílet informace poskytnuté gruzínskou stranou s dalšími členskými státy EU nebo schengenského prostoru. Jedná se o tzv. smlouvu prezidentské kategorie, která ke své platnosti vyžaduje vyslovení souhlasu oběma komorami PČR a následnou ratifikaci prezidentem republiky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 131/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je ÚPV, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 131/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan zpravodaj, pan senátor Miroslav Antl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři. Já jako obvykle budu stručný, až telegrafický. Já bych doplnil slova pana ministra o legislativní proces, s tím, že vláda dala souhlas se sjednáním dané smlouvy 18. května 2016, jde o tzv. prezidentskou smlouvu, proto ji musíme schválit my v naší komoře, dolní komora také.

Smlouva byla podepsána ministry zahraničí obou stran 10. července 2019 v Tbilisi, odtud se bere název té smlouvy. Senátu k vyslovení souhlasu s ratifikací předložena 17. září 2019. My jsme ve výboru lhůtu splnili, je tam 60denní, ale udělali jsme to řádně a včas. Jinak nejsem tady poprvé, co komentuji tyto smlouvy, je to typická policejní smlouva, je stejná jako všechny předchozí. ČR ji potřebuje, liší se od těch smluv o právní pomoci tím, že tato je předprocesní, to znamená informativní, vyžadování velmi potřebné, ale stejně dál se musí pokračovat podle mezinárodních úmluv a kontaktními orgány jsou samozřejmě orgány v rámci právní pomoci.

Jinak já k tomu nemám co dodat, snad že je to bez problémů, a proto vám teď stručně opět řeknu naše usnesení. Náš výbor vám tímto

I. doporučuje vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy mezi ČR a Gruzií o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsané dne 10. července 2019 v Tbilisi,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje téhož, aby o tomto usnesení spravil předsedu horní komory českého parlamentu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj VZVOB, Patrik Kunčar? Ano, pane senátore, prosím.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobré odpoledne, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Nebudu opakovat to, co tady zaznělo, takže jenom doplním ještě dopad na státní rozpočet. Je předpoklad, že sjednání a provádění smlouvy si nevyžádá zvýšené nároky na státní rozpočet, náklady spojené s realizací smlouvy budou hrazeny z rozpočtových prostředků resortů, které se budou podílet na jejím provádění. V současné době není možné provést ani rámcové vyčíslení finančních nákladů, neboť ty budou záviset především na formách a četnosti realizovaných forem spolupráce. Náklady spojené s realizací spolupráce ponese smluvní strana, která pomoc poskytuje, přičemž smluvní strany budou dbát na reciprocitu nákladů. Jak už tady zaznělo, jedná se o bezproblémovou smlouvu, kterou potřebujeme, takže VZVOB projednal tento senátní tisk na své schůzi dne 16. října 2019, po odůvodnění, které přednesl zástupce předkladatele, náměstek ministra vnitra Jaroslav Strouhal, po mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem o vystoupení v rozpravě, rozpravu uzavírám. Pane ministře, chcete vystupovat? Zpravodajové? Také nemají co doplnit. Takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat, přítomno je 68, kvórum pro přijetí návrhu je 35.

Hlasujeme o usnesení, které je shodné z obou dvou výborů. Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi ČR a Gruzií o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsané dne 10. července 2019 v Tbilisi.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 23, registrováno 68, kvórum 35, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, panu ministrovi, a děkuji zpravodajům.

Tak, my se rozloučíme s panem ministrem, popřejeme mu hezké svátky, pokud bychom se nepotkali, vše dobré do nového roku, on mě neslyší, pan ministr, hezké svátky a vše dobré do nového roku, kdybychom se neviděli. Na shledanou.

My nyní budeme projednávat další tisk, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 152

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 152, já mezi námi vítám paní poslankyni Věru Kovářovou, která nás seznámí s návrhem zákona. Paní poslankyně, řečniště je vám k dispozici.

Poslankyně Věra Kovářová:  Děkuji za slovo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám představila návrh novely zákona č. 262/2006 Sb., a tím je zákoník práce. Možná když se podíváte, že se jedná o novelu zákoníku práce, tak to může vzbudit malé zděšení, ale v tomto případě se jedná o velmi malou úpravu, která se týká odpovědnosti za škodu vzniklou žákům základních škol, nikoliv dětem v mateřských školách, což je právě onen problém. Těm se za škodu odpovídá podle jiného právního předpisu. Ukázalo se, že právě tento současný stav může způsobit problémy, pokud jedna právnická osoba provozuje jak základní školu, tak i mateřskou školu. V takovém případě ředitel těchto škol musí uzavřít dvě zcela rozdílné pojistné smlouvy, což obecně není žádoucí.

Tento problém není přitom příliš známý, pojišťovny navíc v minulých letech tento rozdílný právní stav pomíjely, ředitelé škol na existující rozdíly v právní úpravě neupozornili. Právě při nesjednání speciální pojistné smlouvy pro mateřskou školu mohlo dojít ke zkrácení plnění, příp. nulovému plnění ze strany pojišťovny při úrazu dítěte v mateřské škole. A právě z těchto důvodů jsme se rozhodli předložit tuto novelu, která současný právní stav sjednotí. Proto bych si vás dovolila požádat, abyste tuto jednoduchou novelu podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní poslankyně, za představení návrhu. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 152/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Karpíšek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Karpíšek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní poslankyně. VZSP k tomuto návrhu zákona přijal následující usnesení. Výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Karpíška, pověřuje předsedu výboru, senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR Jaroslavu Kuberovi.

Vše podstatné už tady bylo zmíněno od paní poslankyně jako předkladatelky. Já se ztotožňuji s názorem legislativního odboru, že přestože to není typově problematikou pracovně právní, že by si to zasloužilo komplexní právní úpravu, ale na druhé straně touto jednoduchou formou se tato rozdílnost u pojištění dětí v mateřských nebo základních školách může napravit. A skutečně, jak jsem zjišťoval, v řadě školách problematicky uzavírají dvě pojistné smlouvy, v řadě školách pouze jednu, s tím, že berou, že kryje, v řadě školách o tom vůbec ani nevědí, že takový rozdíl je, takže touto jednoduchou úpravou se to dá napravit.

Doporučuji, aby to bylo schváleno, tak jak to bylo předloženo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil povinnost garančního zpravodaje. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní navrhovatelka i pan garanční zpravodaj nemají na co reagovat, takže nebudou vystupovat. Je to tak, děkuji. A můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno je 68 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 35, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování č. 24, registrováno 68, kvórum 35, pro návrh se kladně vyslovilo 60, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji paní poslankyni, předkladatelce, i zpravodaji. Projednávání tohoto bodu je ukončeno. (Poslankyně Kovářová se chce vyjádřit.) Určitě, máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Věra Kovářová:  Vážené senátorky, vážení senátoři, tak takhle jsem si to představovala, mockrát vám děkuji za to, že jste tento jednoduchý návrh podpořili, jen mě dnes trochu zklamal pan senátor Kratochvíle, protože pokaždé, když jsem tady byla, tak zařehtal jeho mobil, bohužel tentokrát nic takového nebylo, ale já myslím, že to přežiji, přeji vám krásné a klidné vánoční svátky. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  To samé přejeme vám, paní poslankyně, berte to, že je to takový adventní dárek.

My tu máme další tisk, kterým se budeme zabývat, a to je

 

Návrh zákona o právu na digitální služby a o změně některých zákonů

Tisk č. 153

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 153. Vítám mezi námi pana poslance Martina Kupku, kterého hned žádám, aby nám představil návrh zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Martin Kupka:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Kolega mě hned upozornil, že jste dnes na poslance mimořádně hodní, tak toho zkusím využít, já bych vám rád totiž představil poslanecký návrh zákona. Návrh zákona, který se rodil na půdorysu Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako průlomová snaha rozhýbat v ČR elektronizaci a rozhýbat ji navíc způsobem, který by byl užitečný pro české občany, který by skutečně znamenal urychlení celé řady digitalizačních kroků v těch rovinách, kde to opravdu pro lidi užitečné být může. Zároveň ten zákon už v dikci svého vlastního názvu přináší reálně nový revoluční pohled na to, jak by se stát měl chovat k občanům. Všimněte si, že to je zákon o právu občana na digitální službu, nestanovuje občanům na rozdíl od mnoha jiných zákonů žádnou povinnost, dává jim ale výsadu, že pokud se rozhodnou se státem komunikovat elektronicky, pokud se sami tak rozhodnou, tak od té chvíle to stát musí brát na zřetel, musí se podle toho chovat. Tak, aby ve výsledku měl také šanci i sám sobě šetřit finanční prostředky a chovat se hospodárně. Ten zákon stanovuje celou řadu konkrétních práv v komunikaci občana se státem v elektronické podobě. To, co ve výsledku ten zákon má přinést, kromě urychlené elektronizace řady agend, je také to, že bude možné v budoucnu snáz vyplňovat všechny elektronické formuláře, protože stát se znovu nebude ptát na údaje, které jednou má k dispozici, zeptal se občanů, zda souhlasí s tím, aby stát ta data sdílel, od toho okamžiku mají úředníci povinnost je dohledat sami, sdílet je a znovu ten dotaz neopakovat. Znamená to zároveň, že pokud ten zákon bude platit, tak nebude nutné se znovu a znovu prokazovat nejrůznějšími plastovými kartičkami průkazů, protože i to bude možné dohledat v příslušných registrech a databázích, bude povinností státu, úřadů a státních orgánů, aby takové údaje sdílely a samy si je našly.

Z hlediska dalšího postupu je klíčové to, že v následujícím roce bude mít vláda čas na to, aby připravila kompletní katalog služeb, v tom já vidím i příležitost, aby proběhla vážná inventura toho, co všechno český stát od občanů chce, zda se neopakuje v případě celé řady úkonů, jak všichni víme, že se v řadě případů opakuje, někdy dvakrát, někdy dokonce i třikrát, vytvořit katalog služeb je zároveň cesta, jak v tomto směru udělat opravdu pořádek, jak ukázat na agendy, které se zdvojují, příp. násobí vícekrát. Zároveň od uplynutí vytvoření toho katalogu služeb bude mít ČR další čtyři roky na to, aby všechny ty vyjmenované služby podle harmonogramu toho katalogu služeb opravdu stát elektronizoval. Patrně víte, že v některých případech už je na stole konkrétní naplnění toho zákona, v Poslanecké sněmovně jsme v minulém týdnu schválili kompletní elektronizaci stavebního řízení, to je jedna z těch konkrétních užitečných a důležitých služeb, které se v ČR elektronizovat mají, máme fakticky už připraveno to, jak by se to mělo odehrávat. Pevně doufám, že i to, jak vlastně stručně je ten zákon napsaný, nepřináší žádné povinnosti, snaží se mluvit srozumitelným, jasným jazykem, i ta jednoduchá struktura určení těch jednotlivých práv svědčí o tom, že legislativní práce na tom zákonu byla odvedena dobře, přál bych si, aby ten zákon u vás našel i sympatie, protože je to jeden z počinů, který může opravdu ČR posunout dopředu, může zajistit to, že ČR bude efektivnější v komunikaci s veřejností, znovu zdůrazňuji, nikomu neklade povinnost se státem mluvit elektronicky. Občan má možnost si vybrat, jak chce se státem komunikovat. Ale pokud si jednou zvolí tu pro sebe jednodušší elektronickou cestu, tak by to stát měl respektovat, měl by se na to nachystat i ve svém vlastním zájmu, měl by pak tímto způsobem opravdu už všechno podstatné sdělovat občanovi elektronicky. Děkuji mnohokrát za pozornost a prosím vás o podporu toho návrhu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane poslanče, máte k dispozici místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ÚPV, usnesení máte jako senátní tisk č. 153/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 153/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Nytra, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, náš výbor tento návrh zákona projednal a přijal usnesení č. 61 z 12. schůze dne 3. 12. 2019, kde výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje mne jako zpravodaje výboru pro jednání na schůzi Senátu, pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Prosím, abyste vykonával povinnosti garančního zpravodaje. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Jiří Burian? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane poslanče, kolegové, kolegyně. Bylo tady všechno prakticky podrobně vysvětleno a řečeno, takže sdělím, že ústavně-právní výbor projednal návrh zákona o právu na digitální služby a o změně některých zákonů jako senátní tisk č. 153 na své 15. schůzi dne 27. 11. 2019 a přijal toto usnesení:

Výbor doporučuje Senátu

1. Projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Určuje zpravodajem projednání tohoto návrhu v plénu Senátu mě.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Toť vše.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane kolego, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám obecnou rozpravu.

Vystoupí pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Strašně moc děkuji předkladateli zákona za to, co nám tady perfektně odůvodnil nebo jakým způsobem nám odůvodnil ten zákon. Zaznamenal jsem snahu, bylo to minulý týden na konferenci VOX, kterou pořádá generální finanční správa, abych vás uvedl do problematiky. Generální finanční ředitelství má dlouhodobě problém právě se zveřejňováním formulářů. V zákoně o daňovém řádu § 72 odst. 1, který mimochodem na návrh vás senátorů zrušil Ústavní soud 12. listopadu, bylo dáno, že musíme komunikovat my poplatníci s finanční správou prostřednictvím formulářů, které zveřejní ministerstvo financí. Dlouhodobě jsou za to kritizováni jak správními soudy, tak teď i nález Ústavního soudu jim řekl, že takhle to není možné. Musí tyto formuláře zveřejnit buď zákonem nebo pod zákonnou normou, to znamená formou vyhlášky. A finanční správa se již těšila, že toto právo uvedené v § 4 odst. 3, kdy orgán veřejné moci komunikuje s občany prostřednictvím formulářů zveřejněným na jejich stránkách, že právě tímto odstraní tento nedostatek. Tuto situaci považuji samozřejmě za zneužití tohoto zákona, protože jak všichni víme, zákon se jmenuje právo na elektronickou komunikaci, ale na finanční správu podáváme podání, která jsou povinná. Touto situací bych se nezabýval, a čekal bych až to vyřeší správní soudy. Nicméně, musím vám říct, že situace, kdy si finanční správa změní strukturu a vy podáte jakýkoli formulář – souhrnné hlášení, kontrolní hlášení, daňová přiznání tak, že oni to odmítnou, že to není v jejich struktuře, tak oni vás nevyzvou, abyste to opravili, oni to berou, jako byste nepodali. A všichni víte, možná i vzdáleně, co to znamená, když nepodáte daňové přiznání, kontrolní hlášení, jaké tam jsou pokuty. Tam jsou naprosto drakonické pokuty a finanční správa, místo, aby vás vyzvala podle § 74, ať to opravíte, tak to bere, že jste nepodali nic. A z tohoto pohledu já poprosím ještě jednou předkladatele, aby zdůraznil ve své závěrečné řeči, že nelze aplikovat něco, co je právem, na něco, co je ze zákona povinností. Pokud tato slova zazní, tak nebudu načítat pozměňovací návrh a budu rád, že ho nebudu načítat, protože z mého pohledu nebyl úplně systémový, na druhou stranu, abych viděl tisíce poplatníků, kteří než se doberou práva za 5 let a budou perzekvováni, tak jsem z hlediska právní jistoty tento pozměňovací návrh připravil. Ale já si myslím, že jsme zákonodárci, kteří chtějí čistotu zákona, takže si myslím, že s panem navrhovatelem se v tomto shodneme a že tady ta slova zazní, abychom je mohli použít proti případnému zneužití ze strany finanční správy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Pan předkladatel má slovo, prosím.

Poslanec Martin Kupka:  Na tu námitku bych rád reagoval rovnou a dovolím si také citovat z nálezu Ústavního soudu, protože shodou okolností právě 27. listopadu se k tomu Ústavní soud vyslovil, konstatuje, že Ústavní soud má za to, že vůči institutu předepsaného tiskopisu nelze z hlediska ústavnosti nic namítat, jestliže je však vyplnění tiskopisu ukládáno jako povinnost, je třeba, aby jeho obsah byl stanoven právním předpisem. Tolik jasné konstatování Ústavního soudu a jeho nález, který z významné části odpovídá i na tu pádnou připomínku pana senátora Goláně. Rád bych explicitně uvedl, že zákon a veškerá debata, která se spolu s tím zákonem a jeho návrhem vedla, nikdy nesměřovala k tomu, že by mohla finanční správa zneužít to ustanovení k tomu, aby si to vykládala jako povinnost pro daňové poplatníky. Naopak vše všech případech směřujeme k tomu, aby právě státní instituce měly povinnost v okamžiku, kdy nabízejí digitální službu a tak je to také v příslušném odstavci uvedeno, takový je duch i toho předkládaného návrhu, aby nabídli způsob realizace služby formou elektronického formuláře, do kterého je pak možné vpisovat. Je tam samozřejmě i příslušné opatření, aby v případě, že takový formulář nevznikne, tak mohl občan uplatnit jakoukoli jinou elektronickou formu v běžně užívaných formátech. Nicméně základní intence příslušného odstavce příslušného zákona směřovala k něčemu jinému a pevně doufám, že nikdy nebude zneužita k tomu, aby ukládala občanům – daňovým poplatníkům nějakou povinnost a jsem moc rád, že ještě předtím než to tady projednává Senát, tak máme k dispozici nález Ústavního soudu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové. Děkuji za velmi zajímavý zákon. Mám k němu několik připomínek a několik otázek na vás, pane předkladateli. Je dobře, že jste tak často zmiňoval slovo občan. Mám za to, že v situaci, kdy přeci jenom naší každodennosti vládnou veliké počítačové firmy, tak je velmi důležité právě občanovi dát do ruky argumenty a páky na to, aby si prosadil svou, pokud chce vstoupit do kontaktu s úřady prostřednictvím elektronických počítačových systémů.

Mě by proto zajímalo, jak jste vy jako předkladatel přemýšlel nad lhůtou na přechod. Je tam pětiletá lhůta, je dostatečná ve světle dosavadních zkušeností, kdy vidíme, že přeci jenom celá řada úřadů má potíže najít dobré řešení a vysoutěžit ho, a pokud ho najde a vysoutěží, tak ho udržovat také v bezpečném provozuschopném stavu­­? Nemusíme ani mluvit o vízovém systému ministerstva zahraničních věcí, kde doslova, jak psali v jednom expertním článku, hackeři, vytírali podlahu s těmi, kdo měli na starosti bezpečnost systému a také suverenitu ČR. Je ta pětiletá lhůta z vašeho pohledu dostatečná, resp. bude potřeba nějakým způsobem v tom třeba na úrovni práce vlády nebo případně legislativy ještě nějak pomoci?

Za druhé, jak se promítly do toho textu zkušenosti, které čteme dnes ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu? Přece jenom, když se podíváme na to, jak efektivně nebo neefektivně se u nás vybírají daně, jak složitý je systém a že výběr daní má už 28 let jedna veliká firma, která dokonce dostává i další zakázky, jako je třeba obsluha EET jako bonus k tomu všemu, protože má velký vliv a velké know-how a má klíče od systému, tak by mě zajímalo, jak se zkušenosti s tím, že se klíče od systému daly do rukou velikých operátorů, promítly do tvorby tohoto textu. Čteme tam v § 13, že soutěže mají být nastaveny technologicky neutrálně. Možná je to začátek odpovědi, ale možná, že tam někde je schován i požadavek na to, aby ty zdrojové kódy zůstávaly otevřené, aby se s nimi mohlo pracovat. Zkrátka, zajímalo by mě, s ohledem na dosavadní zkušenosti s obsluhou velmi nákladných a sofistikovaných systémů, které si velicí operátoři často vybudují způsobem, že nakonec stát ani nemá možnost z toho kontraktu vystoupit, jestli jste to při koncipování textu zákona také zohlednili a případně jakým způsobem, resp. jaké další úkoly vidíte na nás jako členy Parlamentu, že z toho budou vyplývat například během 5 let, kdy bude potřeba tento zákon uvádět v život. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a pan poslanec bude reagovat, prosím.

Poslanec Martin Kupka:  Zkusím alespoň velmi stručně odpovědět na položené dotazy. Samozřejmě, že si uvědomujeme to, že v tomto okamžiku nastane dramatický tlak na jednotlivé resorty, aby to, co je často v roztříštěné podobě, tak byli schopni sjednocovat a vydat se ne cestou zmnožování systémů, ale spíše zjednodušování a sjednocování. To číslo, kolik informačních systémů v tuto chvíli je v samotné české veřejné správě, jde do stovek, ba dokonce tisíců. A opravdu další krok a vznik toho katalogu služeb musí zahrnovat zároveň technické řešení, jak to zvládnout. Můžeme vycházet z poučení z předchozích nezdarů, řečeno s jistou nadsázkou, kdy nové systémy a jejich zadávání - a na to musí klást Parlament důraz a musí se přenést i do úrovně zadávání jednotlivých veřejných zakázek, tak musí počítat s tím, aby to byla práce s otevřenými daty, aby nehrozilo to, že zůstanou systémy nutně ve správě výhradně zhotovitele, resp. toho prvotního autora příslušných informačních systémů. Ale to dnes naštěstí už víme. A nutně musí být požadavkem na vznik systémů také požadavek, také jasné kritérium otevřené podoby dat a otevřené podoby další správy celého systému. Uvědomuji si, že obvykle v kontrolních nálezech Nejvyššího kontrolního úřadu se objevuje, že byť už máme celou řadu informačních systémů, tak se to nepromítá právě do té poslední míle, do kontaktu s občany, že občan sice ví, že se tu vynaložili – v tom lepším případě to ví – miliardy finančních prostředků na elektronizaci veřejné správy, ale ten faktický užitek, služba, kterou by mohl z toho čerpat, ta je zatím obtížně dostupná, málo se o ní ví. V té souvislosti bych chtěl také zmínit to, že další z významných zákonů v oblasti digitalizace, totiž změna zákona o bankách, kdy zavádíme možnost využití bankovní identity k přístupu ke službám, tak míří k tomu, aby se opravdu elektronické služby státu daly využívat ve významně větším množství. Vezmeme-li dnes, že je tuším, 200 000 vydaných elektronických občanských průkazů, z toho jenom část bohužel funguje už jako elektronický doklad s veškerými službami, vezmeme-li v potaz, že v tuto chvíli je jenom něco přes milion datových schránek a pro fyzické osoby je to zase jenom velmi malá část, tak je jasné, že veřejnost ještě stále fakticky má velmi komplikovanou cestu k tomu, jak službu využívat. V okamžiku, kdy bude moci veřejnost využívat své v tuto chvíli důvěryhodné často rutinně využívané elektronické bankovnictví, resp. identifikaci ke svému elektronickému bankovnictví, také k tomu, aby prostřednictvím této důvěrné, důvěryhodné identifikace přistupovali ke službám státu, tak se zásadně mění situace. A už to není o nějakém milionu, 1,5 milionů občanů, ale je to o 5,5 milionech klientů bank, kteří díky identifikaci, kterou mají od banky a které nepochybně důvěřují, tak prostřednictvím identifikace budou moci využívat i služby státu. To je asi nejvýraznější nebo nejpodstatnější část té odpovědi na to, jak to udělat, aby se spolu s další elektronizací skutečně zefektivnila komunikace státu s občany, protože je také o tom množství využívaných služeb ze strany občanů. Tady se musí ještě doplnit také to, že bude nutně i ze strany NKÚ dál fungovat tlak na to, aby nevznikaly služby pro služby, aby se dařilo prezentovat to, co se elektronizuje, aby to nebyl jenom hon za novými daty, ale aby to reálně mělo šanci sloužit veřejnosti. Věta na závěr příspěvku. Zákon je ale koncipovaný, jak jste zmínil, právě tak, aby za těmi kroky byl vidět občan, aby to nebyla jenom abstraktní úvaha, ale aby občan dostal reálně do ruky nástroj, jak se státem efektivně komunikovat a celá řada lidí na resortech, kteří doposud se některé kroky báli dělat, protože neměli zmocnění k tomu, aby některé služby elektronizovali, tak pro ty, kteří chtějí něco udělat, tady v tuto chvíli je pro ně reálný nástroj, reálná pomocná ruka, jak to udělat rychleji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní má slovo pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl jsem, protože jste zákonodárci, vám vysvětlit, co jsme tady řešili s Ústavním soudem, bude to velmi rychlé. Představte si, že ukládání povinností prostřednictvím něčeho zveřejněného umožňuje tomu, kdo vám povinnosti ukládá, je měnit ze dne na den. Ale pokud to bude zákonem či podzákonnou úpravou, máte tam legisvakanční dobu, máte tam opravdu čas na to se připravit. To byl záměr toho, co jsme tady spolu řešili. Vzhledem k tomu, že jsem vám pozměňovací návrh poslal dostatečně dopředu a protože jsem byl uspokojen odpovědí, tak vás prosím, abyste zákon schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a já ho nebudu načítat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a vystoupí pan zpravodaj Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě bych doplnil možná dvě věci k tomu návrhu zákona, částečně i možná odpověď panu senátoru Fischerovi, jestliže ministerstva budou donucena dělat elektronizaci, tak sázím na zdravý rozum já osobně, že nejdříve provedou opravdu inventuru, jestli agenda je potřeba nebo formulář je potřeba, atd. a nebudou elektronizovat něco, co už 10 let nikdo nepoužil. To jenom taková douška a protože zákon je tuším na 4 stranách o 14 paragrafech, to samotné tělo novely má pak dalších 10 částí, tak jsem chtěl upozornit na jednu věc, že například mění zákon o správních poplatcích, kde občan v případě, že má volbu mezi formulářem elektronickým a papírem a zvolí si elektronickou podobu, úřad mu sníží správní poplatek o 20 % maximálně o 1 000 Kč. Neplatí to pochopitelně, pokud existuje pouze elektronický formulář a občan volbu nemá. Tolik k tomu. Jinak já za sebe také doporučuji a chtěl bych vás požádat, abychom schválili navržený zákon, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Pan zpravodaj byl poslední přihlášen do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu tudíž uzavírám. Pan navrhovatel reagoval průběžně, ale přesto se ptám, zda chce ještě mít závěrečné slovo? Nechce. Pan zpravodaj výboru ústavně-právního chce vystoupit? Nechce. Pan garanční zpravodaj ve svém posledním vystoupení řekl, o čem máme hlasovat, to znamená usnesení výborů.

Můžeme přistoupit ke hlasování. Přítomno 64, kvorum pro přijetí 33, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 25, registrováno 65, kvorum pro přijetí 33, pro návrh se kladně vyslovilo 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli, děkuji zpravodajům.

Pane poslanče, přejeme vám, pokud se neuvidíme, klidné prožití vánočních svátků. Do nového roku vše dobré, hlavně pevné zdraví.

A my projednáme další bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 156

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 156. Já mezi námi vítám paní poslankyni Alenu Gajdůškovou, kterou hned úvodem také žádám, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím.

Poslankyně Alena Gajdůšková:  Dobrý už večer, vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři.

Je mi velkou ctí a skutečně mám velkou radost, že po tři čtvrtě roku úsilí v Poslanecké sněmovně dnes mohu jménem skupiny předkladatelů vám předložit a požádat o projednání a schválení návrh novely zákona o zaměstnanosti. Na tuto novelu čekají osoby se zdravotním postižením, čekají na to zvláště ti, kteří vytvářejí pracovní místa na tzv. chráněném trhu práce. Právě pro tyto osoby se zdravotním postižením. Návrh směřuje k dorovnání podmínek na chráněném trhu práce. Jenom rychle, osoby se zdravotním postižením obtížně hledají zaměstnání. A přitom je potřeba zdůraznit, že práce pro tyto lidi není jenom způsobem obživy. Je to pro ně i současně rehabilitace, seberealizace, společenské uplatnění.

Stát proto dorovnává snížený pracovní výkon těchto lidí, větší náklady na zařízení pracovního místa na organizaci příspěvkem na zaměstnávání osob se zdravotním postižením dnes ve výši 12.000 Kč. V důsledku zvýšené minimální mzdy, která, jak víte, platí od 1. 1. 2019, z 12.200 na 13.350. Došlo k ponížení reálné částky, která zaručuje ekonomickou rovnováhu organizací zaměstnávajících osoby se zdravotním postižením. Proto navrhujeme navýšení příspěvku o 800 Kč na 12 800.

Suma za rok, náklady tedy při přepočtení úvazku jsou zhruba 336 mil. Kč. Je třeba vědět ještě k tomu, že až dvě třetiny částky se vrací na odvodech do státního rozpočtu a na ošetřených nákladech podpory zaměstnanosti. Je možná pro vás zajímavý údaj, že jeden nezaměstnaný stojí stát 207 000 Kč ročně. Pokud sečteme navýšení o těch 800 Kč na 1 zaměstnance s postižením, bude ta suma za rok činit 9600 Kč. Ještě k tomu dodám, že příspěvkem na zaměstnávání osob se zdravotním postižením je podporováno 55 000 osob.

Druhá část tohoto návrhu novely zákona zakotvuje zmocnění vládě, aby v případě dalšího navýšení minimální mzdy svým rozhodnutím valorizovala příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. K tomuto pozměňovacímu návrhu, k našemu vlastnímu návrhu, nás vedlo to, že trvalo skutečně tři čtvrtě roku, než legislativním procesem, než sněmovnou novela, kterou dnes máte na stole, prošla.

A proto tedy je zde návrh na zmocnění vlády k tomu, aby, jakmile dojde k navýšení minimální mzdy, mohla vláda svým rozhodnutím valorizovat tento příspěvek. Víte, že vláda už bude muset toto rozhodnutí učinit, protože již rozhodla, že od 1. 1. 2020 bude minimální mzda navýšena o 14 600 Kč. Já věřím tomu, že dnes bude novela zákona schválena, že jí vyslovíte svoji podporu. A firmy, které zaměstnávají osoby se zdravotním postižením, dostanou to dorovnání za poslední čtvrtletí tohoto roku a od 1. 1. již bude moct vláda – a věřím tomu, že neprodleně rozhodne podle tohoto návrhu o tom, aby ten příspěvek byl navýšen tak, aby to odpovídalo poměrné části toho příspěvku.

Děkuji vám za pozornost, děkuji vám za trpělivost a dopředu vás prosím o podporu toho návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím, abyste využila stolek u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 156/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Šromová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že paní předkladatelka zde řekla v podstatě vše, tak si dovolím jen malou poznámku týkající se legislativního procesu. Z toho bych chtěla jen upozornit, že 3. čtení proběhlo 8. listopadu. A s návrhem jako takovým, včetně pozměňovacího návrhu přijatého garančním výborem, pro tento návrh hlasovalo 147 ze 154 přítomných poslanců. Takže závěrem náš výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své 10. schůzi, konané

3. 12. 2019, přijal své 61. usnesení k tomuto zákonu, čili k senátnímu tisku č. 156.

Po odůvodnění zástupkyně skupiny poslanců Aleny Gajdůškové, mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor

1. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu mne.

3. Pověřuje předsedu výboru, senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR Jaroslavu Kuberovi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, abyste u stolku zpravodajů plnila úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Takže ještě v rámci rozpravy, už jsem ji uzavřel, ale asi jsem byl příliš rychlý, vystoupí paní senátorka Jitka Chalánková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážená paní poslankyně. Velmi mě mrzí, že u toho stolku zpravodajů nesedí paní ministryně práce a sociálních věcí. Myslím si, že ta debata by spíše směřovala k paní ministryni. A je fascinující, že tato věc, která je tolik potřebná, je předkládaná cestou poslaneckého návrhu a za tak dlouhou dobu jsme se jí konečně dočkal. Tak to je naprosto neuvěřitelné.

Chtěla bych k tomu mít ještě několik poznámek, něco jsme si vysvětlovali již na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Protože kromě této dotace na zaměstnávání osob, tak zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením a osob se zdravotním znevýhodněním mají ještě další benefity, jako dotaci na zřízení pracovního chráněného místa, jsou tam úlevy na daních apod. Žádala jsem, a myslím si, že s paní poslankyní jsme se shodly, že je velmi důležitá velmi přísná kontrola poskytování těchto podpor.

Byla jsem na jednání výboru ujištěna, že tato kontrola skutečně bývá a je velmi zpřísněna a je lepší, než bývala v minulosti. Věřím tomu, že drtivá většina těchto zaměstnavatelů je poctivá a že skutečně má na mysli to nejlepší uplatnění osob se zdravotním postižením. A také, že se tyto peníze ve formě platů k nim skutečně dostanou. Nebývá to bohužel ale vždycky pravdou. Např. i v oblasti náhradního plnění.

Pořád si musíme říkat, že se bavíme o dotacích. A dotace jsou vždycky využití peněz daňový poplatníků. Proto je tato kontrola tak nesmírně důležitá. Dále bych chtěla upozornit, že mnohé instituce, a to včetně institucí vládních, ministerských apod., využívají také takto dotovaná pracovní místa. A zaměstnavatelé z volného trhu práce upozorňují, že dochází k pokřivení například při výběrových řízeních, protože nemohou konkurovat cenám při takto vypsaných výběrových řízeních, protože poskytovatelé, nebo žadatelé v těchto výběrových řízení, kteří jsou příjemci dotací, jsou schopni nabízet ceny nižší. Takže toto je jedno téma. Mám tady tabulku, kterou bych pro informaci paní poslankyni poskytla. Je to určitě téma zajímavé a jsem na ně upozorněna ze strany zaměstnavatelů.

Další větou, která zde zazněla, nebo částí tohoto návrhu zákona je, že podobně jako stanovení minimální mzdy, bude i toto stanovení příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením dále stanovováno cestou nařízení vlády. Na to bych chtěla upozornit, protože si osobně nemyslím, že by to bylo až ideální, že bychom měli klidně tady toto přijmout. Minimální mzda již cestou nařízení vlády je stanovována. Já chci říci, že samozřejmě jsem si vědoma a uznávám, že hoden je dělník své mzdy, nicméně je otázkou, jestli stanovování minimální mzdy cestou nařízení vlády je přesně to, co by bylo správné. Protože ne vždycky si myslím, že to je například pro tu nejnižší, pro tu minimální mzdu vždy výhodné.

Mzdy, nejen ty minimální, ale samozřejmě ty zaručené mzdy, které se z této minimální mzdy potom dále odvíjejí, vyplácejí totiž zaměstnavatelé, nikoli vláda. Proto považuji za důležité, aby tady tato nařízení byla také projednána a vyslovována se souhlasem zaměstnavatelů. A obávám se, že to poslední nařízení vlády souhlas zaměstnavatelů nemá. Zde bychom se mohli bavit o jiných možnostech. Některé státy např. minimální mzdu nemají vůbec stanovenou. Stanovují ji cestou sektorového vyjednávání nebo ve vazbě na výši průměrné mzdy, což si myslím, že by nebyla špatná cesta, vzhledem k vývoji hospodářství, které může jít nahoru, ale také bohužel, je mi líto, dolů.

Je jasné, že zvyšování minimální mzdy a těch zaručených potom mezd vede k velmi důkladnému zlepšení naplňování pokladny státu. Což se obávám, nebo myslím si, že to je také velmi dobrý benefit pro stát, který toto takto činí. Musíme si ale uvědomit, že v těch nejnižších pásmech se posouvají tito příjemci těchto nejnižších mezd do jiné skupiny zdanění a mnohdy na tom až tak příliš nevydělají. Obávám se, že pokud budeme postupovat do ekonomického ochlazení, tak na to stejně ti nejchudší vždycky doplatí jako první.

Vracím se ještě k tomu, co jsem řekla na začátku ohledně zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Pokud se podíváme na dopady do rozpočtu, tak v roce 2008 byly v těchto dávkách vyplaceny ze státního rozpočtu 2 283 655 000 Kč. Počet subjektů, tedy příjemců těchto dotací, byl 1553 Kč. To se netýká počtu jednotlivých osob se zdravotním postižením, to je jiná množina. Slyšeli jsme, že v dnešní době je to 55 000 osob, ale v roce 2018 jsme již na výši 6 754 655 100 Kč. Ať počet subjektů je již 3632. Ten počet zaměstnaných osob se ale podle mých informací až tak příliš nezvýšil.

Takže principiálně věřím, že asi všichni chtějí souhlasit a chtějí pomáhat osobám se zdravotním postižením. Nicméně z toho, co jsem řekla, bych chtěla upozornit, pozor na tzv. – už to dnes tady jednou zaznělo – na dobývání renty ve vazbě na stát, přesněji na peníze daňových poplatníků. A zvláště pak rukou nařízení vlády bez kontrolní role parlamentu a bez vazby na státní rozpočet. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Já se přihlásím do rozpravy a prosím, aby pan senátor, místopředseda Horník, mě zastoupil.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Nechtěl jsem vystupovat, ale musím zareagovat na vystoupení paní senátorky Chalánkové.

Nechce se mi věřit těm informacím, zejména těm návrhům, které tady dávala s jakýmsi upozorněním, že se může dále zvyšovat minimální mzda jenom formou nařízení vlády a od toho, že se bude odvíjet i příspěvek zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají lidi s postižením, s handicapem, že to je rizikové, že to je nebezpečné. A řekla, že by třeba bylo dobré, kdyby se tyto věci u nás upravovaly, zejména minimální mzda, formou sektorových jednání.

Paní senátorko, prostřednictvím pana řídícího, já jsem 10 let bojoval, abychom měli oborové vyšší kolektivní smlouvy. A v této zemi to byla politická pravice, jejíž součástí jste byla, která to znemožnila. Můžu to dokázat. A my jsme tehdy varovali, že tyto problémy přijdou. Ale vzhledem k tomu, že je mezinárodně uznané, že postavení zaměstnanců a zaměstnavatelů není stejné, že pokud se nedaří právě ty oborové kolektivní smlouvy, má tuto nerovnost vyrovnávat stát. A samozřejmě prostřednictvím vlády, tak se přešlo na minimální mzdu. Tu minimální mzdu má většina zemí světa. A ty nejvyspělejší země mají právě ty oborové kolektivní smlouvy.

Takže dneska tady říkat a varovat a dávat rady, že se měly zavést oborové kolektivní smlouvy nejpozději před deseti patnácti lety, a to se nepovedlo, protože k tomu nebyla politická podpora. Já jsem musel toto říci, protože mi přijde, že to, co tu bylo předneseno, je velmi laciné, je neobjektivní a nevím, proč by to tady měla předkládat paní ministryně. Já si pamatuji, že ten problém, který teď řešíme, tzn. doplatek zaměstnavatelům, jsme vždycky tlačili většinou přes poslanecké nebo senátorské návrhy, protože tyto problémy v minulosti byly vždycky. Že se zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají lidi s handicapem, museli skoro doprošovat, aby příspěvek od státu dostali.

Samozřejmě, že by to šlo. Možná, že by to bylo rychlejší, ale myslím si, že by to naopak bylo pomalejší. Že by bylo vnější připomínkové řízení, že by byla řada otázek nastolena, že by byla Legislativní rada vlády a že by ten návrh trval místo tři čtvrtě roku minimálně rok a půl.

Takže tolik považuji za nutné tady říci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane místopředsedo, já vám děkuji a vzkaz určitě paní senátorka Chalánková slyšela. A já se ptám... Ano, ještě vidím, že se přihlásil do diskuze pan senátor Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní kolegyně z Poslanecké sněmovny a dříve ze Senátu, dámy a pánové.

Já nevím, já jsem to vystoupení paní senátorky Chalánkové chápal spíše tak, že už si stěžuje na to, co tady popsal pan kolega, místopředseda Senátu, Štěch. Že dlouhodobě vláda při zvýšení minimální mzdy nemyslí na to, že by mohla připravit o pracovní místa invalidní osoby a jinak postižené osoby, protože zároveň neumožní podnikatelům, aby měli zvýšený příspěvek, který oni pobírají za to, že je zaměstnávají. A oni samozřejmě nemůžou plnohodnotně a na plný výkon pracovat, protože jsou postižení.

Já sám jsem zažil několik jednání, coby senátor, kdy to bylo skutečně tak, jak pan senátor Štěch popisoval, že zaměstnavatelé na poslední chvíli, proto, aby nemuseli vyhodit stovky tělesně postižených, prosili, tak to tady rychle předložte, dojde k navýšení toho základu, protože my jinak to neufinancujeme a budeme muset propouštět ty, kteří s tím zaměstnáním a jeho sháněním to mají nejhorší. Takže já v tomto směru jsem považoval tu kritiku paní senátorky Chalánkové za naprosto oprávněnou, jestli některé jiné věci se někoho dotkly, tak to asi třeba na diskusi může být, ale to, že vláda na ty postižené v tomto smyslu nemyslí nebo na ně myslí pozdě a potom musí přemlouvat nějakého poslance nebo poslankyni, aby to rychle předložil, to je pravda, že to dokazuje, že ta vláda nepracuje, jak by pracovat měla, že tentokrát se to týká ministerstva práce a sociálních věcí, je také pravda. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, já už nebudu vystupovat, jenom řeknu, že vláda, pokud se nepletu, návrh podpořila. Děkuji. Kdo se další hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí. Takže rozpravu uzavírám. A ptám se paní navrhovatelky, zda si přeje vystoupit? Prosím.

Poslankyně Alena Gajdůšková:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, jenom skutečně kratince. Děkuji za tu rozpravu, děkuji i za ty připomínky, samozřejmě je potřeba některé ty věci, o kterých paní senátorka mluvila, řešit. Jenom k tomu, proč nepředložila vláda... Víte, my jsme v souladu s MPSV, s ministerstvem práce a sociálních věcí, se dohodli na nejrychlejší cestě, ale to bylo první čtvrtletí tohoto roku, já jsem podala pozměňovací návrh do zákona o zaměstnávání cizinců, bohužel neprošel sněmovnou, měl tam téměř minimální podporu, kromě ČSSD, protože většina ve sněmovně prostě měla strach z vás, protože říkali, to bude přílepek, my nemůžeme poslat přílepek. Takže prostě to spadlo pod stůl, většina lidí se tehdy zdržela, já jsem musela začínat znovu, prostě to trvalo tuto dobu, ale chci říct a poděkovat potom napříč politickým spektrem, poslankyním, poslancům, protože tento návrh, který dnes máte na stole vy, tak poté podpořili skutečně většinově. Já věřím, že tomu tak bude i v Senátu, děkuji vám ještě jednou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, ptám se paní zpravodajky, zdali chce... Prosím, pan... S technickou...

Senátor Miloš Vystrčil:  Spíše se hlásím s přednostním právem, jenom upozorňuji, že vláda k tomu návrhu poslaneckému zaujala neutrální stanovisko, tak to je.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji za upřesnění. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Alena Šromová:  Já jenom shrnu rozpravu, v rozpravě vystoupili celkem jedna paní senátorka, dva senátoři, v podstatě nemáme jiný návrh než schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, což je výborový návrh.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. My přistoupíme k hlasování. Pardon, promiňte... Znělku. Budeme hlasovat samozřejmě znovu...

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Je nás přítomno 65, kvórum pro přijetí je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 27, přítomno 65, 64, kvórum pro přijetí 33. Pro návrh se vyslovilo 33... Pardon, kvórum 33, pro návrh se vyslovilo 65, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tak...

Já děkuji paní poslankyni, navrhovatelce, i paní zpravodajce... Přeji hezké Vánoce a vše dobrého do nového roku.

My projednáme poslední bod naší schůze, a to je bod, který má název

 

Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2020

Tisk č. 165

Pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 165. S těmito pravidly nás seznámí pan senátor Vladislav Vilímec. Pane senátore, prosím, pojďte nám předložit návrh.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já vás především seznámím s usnesením VHZD, k pravidlům hospodaření senátorských klubů na rok 2020. Výbor doporučuje Senátu PČR schválit pravidla hospodaření senátorských klubů na rok 2020, které tvoří přílohu usnesení výboru. A tvoří i přílohu senátního tisku č. 165. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vladislava Vilímce, pověřuje předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. A žádá předsedu Senátu PČR, aby tento bod byl zařazen na jednání schůze Senátu.

Jinak odůvodnění pravidel bude velmi rychlé. Jedná se o shodná pravidla, i včetně výše příspěvku na činnost senátorských klubů i měsíčního příspěvku na každého senátora, jako platí v letošním roce. Takže ta pravidla se nemění. Je potřeba je schválit tak, aby vešla v účinnost od 1. ledna. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Takže rozpravu uzavírám. Pan zpravodaj už nechce nic doplnit? Přečtěte, o čem budeme hlasovat, prosím.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, přečtu návrh usnesení, v rozpravě, o kterém pak Senát bude hlasovat.

Ten návrh zní: K pravidlům hospodaření senátorských klubů na rok 2020, Senát schvaluje k provedení § 22 zákona č. 107 z roku 1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2020, která jsou přílohou tohoto usnesení, a to s účinností od 1. ledna 2020.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, o tomto návrhu budeme hlasovat po znělce.

Přítomno 61, kvórum pro přijetí 31, budeme hlasovat o návrhu tak, jak přednesl pan zpravodaj Vilímec. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 28, registrováno 61, kvórum pro přijetí 31, pro návrh se vyslovilo 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. My jsme projednali i tento bod.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsme na konci programu 14. schůze Senátu.

Dovolím si jménem vedení Senátu vám poděkovat za práci v letošním roce, popřát vám, aby nadcházející svátky byly pro vás dny klidu, pohody, v kruhu rodinném, abyste je prožili co nejpříjemněji. A do nového roku vám přeji vše dobré, hlavně pevné zdraví, a samozřejmě abyste měli dobrý pocit z vykonané práce. Mějte se hezky, na shledanou.

Pane senátore, pane předsedo klubu, máte slovo.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, nechci ho mít úplně poslední, ale je to príma... Já vám chci jménem senátního klubu Starostů a nezávislých a také klubu ODS, teď jsme se domluvili s panem předsedou, popřát také hezké svátky, hodně dárků, příjemný vstup do nového roku s veselou myslí, a ať se tady v příštím roce všichni ve zdraví sejdeme! Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak, už se nikdo další nehlásí, takže mějte se fajn a na viděnou, doufejme, že nebude mimořádná schůze tedy, když tak to zopakujeme!

(Jednání ukončeno v 17.51 hodin.)