Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 31.10.2019

(2. den schůze – 31.10.2019)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na pokračování 12. schůze Senátu.

Z dnešního jednacího dne se omluvili senátoři: Ivo Valenta, Zdeněk Papoušek, Jan Horník, Jaroslav Malý, Peter Koliba, Jiří Carbol a Ladislav Chlupáč (od 14.00 hodin).

Než budeme pokračovat prvním bodem dnešního programu, chci vám navrhnout změnu programu.

Ministr dopravy Vladimír Kremlík požádal o vyřazení svých dvou bodů (senátní tisky č. 100 a č. 101) z pořadu dnešní schůze a jejich projednání na další schůzi Senátu.

Zároveň pořádal o vyřazení svého bodu (senátní tisk č. 129) ministr školství Robert Plaga.

O tomto procedurálním návrhu budeme nyní hlasovat.

Ještě než spustím hlasování, tak se přihlásil pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, chci jenom doplnit návrhy na změnu programu. Pokud by o tom bylo možné hlasovat najednou, bylo by to asi nejlepší.

Jedná se pouze o změnu pořadí. Současný bod č. 25 – návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, který má předkládat někdo z Poslanecké sněmovny. Právě kvůli tomu, že zasedá PS a po konzultaci s poslancem, který by to měl teoreticky předkládat, navrhuji zařadit jako poslední bod dnešního jednání. Čili bod č. 25 zařadit jako poslední bod dnešního jednání.

Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Je nám všem jasné. Vyřadit – 100, 101, 129 a přeřadit bod, o kterém mluvil pan senátor, na konec programu.

O tom budeme – bez znělky hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 53. Proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Můžeme tak přistoupit k prvnímu bodu našeho dnešního jednání, kterým je

 

Petice za zákon pro zelené lesy Šumavy

Tisk č. 73

Jde o senátní tisk č. 73. Petici projednal VVVK. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Přemysla Rabase. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 73/1. Petici také projednal – na žádost VVVK – VHZD. Ten určil jako svého zpravodaje pana Lumíra Aschenbrennera. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 73/2. Dále petici projednal VUZP. Ten určil jako svého zpravodaje pana Zdeňka Nytru. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 73/3.

Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv – podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to pan Petr Martan.

Přistoupíme k hlasování o tomto návrhu.

Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 30.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 55. Proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů.

Další hlasování rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, které výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu.

Těmito osobami jsou Vladimír Dolejský, náměstek ministra životního prostředí, Martin Starý, náměstek ředitele Správy národního parku Šumava, Miroslav Svoboda, vedoucí Katedry ekologie lesa (Fakulta lesnická a dřevařská ČZU) a Martin Klewar, předseda Hnutí život, z. s.

O ministrech nehlasujeme, ti mají právo vystoupit kdykoliv.

Přistoupíme k hlasování, bez znělky.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 57. Proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Než zahájíme projednávání, navrhuji stanovit řečnickou dobu pro vystoupení zástupců stran dotčených peticí na 5 minut.

Zahajuji hlasování.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 44 z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro se vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A já mohu udělit slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva a petice panu senátoru Přemyslu Rabasovi. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji, pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně, hosté. Zpravodajská zpráva k projednání petice „Za zákon pro zelené lesy Šumavy“, senátní tisk č. 73. Je trošku delší. Já jsem se snažil ji seškrtat o víc jak polovinu, ale přesto je poměrně obsažná, tak se za to omlouvám.

Petenti, kteří petici sepsali, žádají vznik zákona, který by stanovil že v NP Šumava se do 50 let nezvýší tzv. bezzásahový režim nad 23 % území parku. Zároveň petenti říkají, že se cítí poškozeni újmou na právo na zdravé životní prostředí, které bylo poškozeno v NP Šumava. Petice „Za zákon pro zelené lesy Šumavy“ byla předána Senátu v únoru loňského roku. Po požádání o doplnění podpisů se vrátila zpátky, tak, aby mohla být 23. dubna poprvé projednána na výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Výbor svým usnesením č. 37 rozhodl, že požádá o stanovisko také výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu a také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Následně 31. května se uskutečnil kulatý stůl se zástupci petentů, jimi pozvanými hosty a odbornou veřejností. Zpravodaj petice navrhl pokračování šetření ještě přímo na místě v Národním parku.

Výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu ve svém usnesení č. 65 konstatoval, že petice je důvodná. Stejně tak členky a členové výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí schválilo usnesení s konstatováním, že petice je důvodná. Zároveň se petice dostala i do sněmovny a členové a členky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Sněmovny parlamentu schválili usnesení s konstatováním, že petice je důvodná.

Petiční výbor PS přijal usnesení, v němž konstatuje, že bezzásahový režim v národních parcích přispívá k šíření kůrovce a doporučuje zvážit přehodnocení rozlohy klidových území s výskytem tetřeva. Dále pověřuje předsedkyni petičního výboru, aby informovala ministra životního prostředí. Petici projednával také výbor pro životní prostředí PS PČR a ten 3. dubna 2019 konstatoval, že hlavními příčinami současné kůrovcové kalamity v České republice jsou klimatická změna a dlouhodobé pěstování smrku na nevhodných stanovištích. A že neexistují relevantní údaje, které by dokládaly, že současná kalamita vznikla v chráněných územích, anebo že chráněná území sloužící k ochraně lesních ekosystémů podpořila rozvoj současné kůrovcové kalamity v hospodářských lesích.

Dále konstatuje, že problematika národních parků byla s podporou Ministerstva životního prostředí účelně vyřešena novelou zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 2017, která stanovila režim a dlouhodobé cíle ochrany národních parků v České republice. Vidíte, že stanoviska výboru se různí, přičemž výbor pro životní prostředí sněmovny dále doporučuje při přístupu k péči zohledňovat problematiku navazujících lesních porostů. A také pověřuje předsedkyni výboru, aby informovala ministra.

Jak už jsem poznamenal, 31. května 2019 se uskutečnil kulatý stůl, kterého se zúčastnil pan Martan, jako zástupce petičního výboru, pan senátor Nytra za výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí, pan senátor Větrovský, člen výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, dále pan Vladimír Dolejský za životní prostředí, Pavel Veselý za ministerstvo zemědělství, Pavel Kouřil za ministerstvo financí, Petr Lepeška za ministerstvo pro místní rozvoj, Pavel Hubený za NP Šumava, Radka Trylčová za Plzeňský kraj, Ladislav Půlpán, specialista na ochranu lesa, Vít Šrámek, ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, Miroslav Svoboda, vedoucí Katedry ekologie lesa na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity, pan Lukáš Čížek, vedoucí Laboratoře ekologie lesa a pan Petr Doležal, vedoucí Laboratoře aplikované entomologie. Dále Filip Oulehle, vedoucí Oddělení biochemie České geologické služby a také pan Martin Klewar, předseda Hnutí život, pan Josef Franta, lesnický krajinný ekolog a senátor Václav Chaloupek za výbor pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice. A na posledním místě paní dr. Marečková, autorka právního zhodnocení návrhu tzv. zonace.

Z přítomných řečníků na kulatém stole vyjádřili plnou podporu petici zástupkyně Plzeňského kraje paní Trylčová, zástupce ministerstva pro místní rozvoj, zcela jasnou podporu petici vyjádřil pan Martin Klewar, předseda Hnutí život. Paní dr. Marečková se vyjádřila především k zonaci a k faktu, že Národní park nepředkládá tzv. plán péče, a ani analýzu rizik. Zonace ovšem byla Radou parku 7. června 2019 schválena.

Ostatní přítomní řečníci, tak, jak jsem je četl, tedy především vědci z různých výzkumných ústavů a vysokých škol a dalších vědeckých institucí, nevyjádřili petici podporu. Někteří z nich zpochybnili údaje a data, kterými pan Petr Martan zdůvodnil potřebnost kroků k navržené petici. Např. vedoucí fakulty nemá zájem se oficiálně k petici vyjadřovat. „Většina těch věcí, které říká pan Martan, v zásadě nejsou pravdou a odborná data, vědecké výsledky nepotvrzují jeho obavy. My to vnímáme jako problém politický,“ řekl profesor Miroslav Svoboda, vedoucí Katedry ekologie lesa na fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity.

Přítomní vědci opakovaně předložili poznatky o tom, že bezzásahovost nepoškozuje vodní režim, ani kvalitu vody. Nejvíce argumentů pro to poskytl pan magistr Filip Oulehle z České geologické služby. Pan magistr Lukáš Čížek z Českobudějovického entomologického ústavu uvedl, že záchranná těžba vytváří holiny, které umenšují biodiverzitu – k tomu se ještě v diskuzi vyjádřím. Následovalo výjezdní zasedání 9. – 10. července 2019. Výjezdního zasedání se zúčastnila paní senátorka Vítková, senátoři Rabas, Papoušek, Štohl, Chaloupek. Součástí zasedání bylo i setkání s petenty a starosty dotčených obcí 10. července v Návštěvnickém centru Srní. Zúčastnili se jej i pánové senátoři Jirsa a Větrovský.

S programem a formátem návštěvy vyjádřili ostrý nesouhlas pan Martin Klewar, předseda Hnutí život. Během dvou dní senátorská delegace s doprovodem absolvovala Prameny Vltavy, Siebensteinkopf Březník, poledník. Cílem bylo ukázat les po disturbanci z let 1996-7 a 2007-13 a porovnat jeho stav s lesem, který byl lesnicky ošetřen nebo zachráněn. Dále to bylo zmíněné jednání se zástupci měst a obcí a také návštěva jižní části Národního parku, tzv. Radvanovický hřbet, ve kterém právě v té době gradoval kůrovce, abychom viděli aktuální situaci.

Z terénního šetření vyplývá, že přírodě blízká opatření při rozvoji a obnově lesa jsou účinným nástrojem k udržení a rozvoji biodiverzity a také ekonomicky smysluplným způsobem, jak se vyrovnat s následky kůrovcových a dalších přírodních kalamit. Na pracovní setkání v Návštěvnickém centru dorazili i z větší části petenti a zástupci subjektů nesouhlasících, tedy už se schvalovanou zonací Národního parku Šumava. Několikrát zaznělo, že místní občané jsou frustrováni, když vidí hynoucí lesy a to, že Národní park je nechává ležet ladem.

Na setkání bylo možné pozorovat, že vztahy mezi zástupci samospráv a vedoucí Národního parku jsou dosti napjaté. Petenti a další odpůrci tzv. bezzásahové, stejně jako vedoucí NP Šumava odborníci podporující přirozenou obnovu lesa většinou sledují stejný cíl. Všichni mají zájem na tom, aby Šumava byla zelená. Mají zájem na perspektivním rozvoji šumavské přírody, jenom tu cestu k cíli vidí každý trošku jinak.

Po provedeném důkladném šetření jsem dospěl k tomu, že petice „Za zákon pro zelené lesy Šumavy“ není důvodná, a to především z následujících příčin. 7. června byla Radou schválena zonace. Schválený návrh zonace převyšuje požadavky petentů na maximální procedurální výměry chráněných území. Pro návrh zonace NP Šumava bylo 29 členů Rady, 4 hlasovali proti, 8 se zdrželo. Radu Národního parku tvoří zástupci obcí, krajů, zemědělců, vědci a zastoupeni jsou další subjekty, které v místě působí.

Dále šetřením se nepodařilo prokázat opodstatněnost argumentů předkládaných petenty. Na kulatém stole zaznívaly například protichůdné postoje na to, zda bezzásahovost poškozuje vodní režim krajiny. Studiem dalších podkladů se kloním k názoru, že bezzásahovost nenarušuje vodní režim a nezhoršuje kvalitu vody. Zástupci petentů např. uvádějí, že bezzásahovost a další chráněná území jsou zdrojem dalšího šíření kůrovce. To se ovšem nepodařilo prokázat a naopak mezi odborníky častěji zaznívaly argumenty, že kůrovec se mnohem častěji šíří z hospodářských lesů, případně z transportních prostředků převážejících napadené stromy. A ohrožuje tím často i bezzásahové zóny chráněných území.

Národní park Bavorský les a další lokality v Evropě preferují přírodě blízká opatření. Národní park Bavorský les je přitom už na 50 % bezzásahovosti. Přírodě blízká opatření při správě chráněných oblastí nejsou rozhodně českým specifikem. Jde o dlouhodobý trend prověřený zkušenostmi. Přirozená sukcese funkčním a ekonomicky výhodným způsobem obnovy lesa, terénní šetření na území parku Šumava, stejně jako mé zkušenosti z obnovy přírody v Krušných horách, mnoho z vás si určitě pamatuje, jak ty hory vypadaly v druhé polovině minulého století, je nepopiratelným důkazem, že přírodě blízká opatření jsou při obnově krajiny velmi účinným a přirozeným nástrojem.

I v Krušných horách jste určitě zaznamenali, že řada porostů byla obnovena člověkem a na řadě míst si příroda pomohla velmi efektivně sama. Je zřejmé, že obecně v celé České republice by měli mít soukromí vlastníci lesů rychlejší přístup k finančním nástrojům. Ale to sem možná úplně nepatří. Aby byli schopni sanovat škody způsobené suchem a spojeným rychlým šířením škůdců. A to jsme tady na půdě Senátu už i řešili.

Z šetření, které jsem v souvislosti s peticí prováděl, ale podle mého názoru jednoznačně vyplývá, že není žádná prokazatelná korelace mezi rozsahem chráněných území a šířením lýkožrouta. Naopak přírodě blízká opatření a ochrana území vedou ke zvyšování biodiverzity a k přirozenému posilování nově vznikajících porostů proti dalším nepříznivým vlivům. Při diskuzích byla ze strany petentů opomíjena globální změna klimatu a její vliv na současné přírodní procesy. V tomto případě sucho, které je nejspíš hlavní příčinou tak masivního šíření kůrovcové kalamity.

Musím také podotknout, že prezentace tématu Šumavy a ochrany lesů obecně jako sporu mezi ochránci přírody a správci lesů znalých situace je nepřesná. Petici nepodpořili ani zástupci Fakulty lesnické a dřevařské Západočeské univerzity. Pan profesor Milan Svoboda, již citovaný, na kulatém stolu mj. řekl: „My lesníci jsme za posledních 150 let zásadním způsobem ovlivnili vodní režim celé naší krajiny. Tím, že jsme odvodnili podstatnou část podmáčených lesů, které v České republice existovaly, abychom zvýšili produkci dříví. A samozřejmě to negativně ovlivnilo vodní režim. Petenti mají stejně jako vedoucí NP Šumava bytostný zájem na ochraně nejen šumavských lesů, vědecké poznatky, zkušenosti z přirozené obnovy nejen šumavského lesa, znalosti krajinotvorných chyb z minulosti i současnosti, stav globálního klimatu jednoznačně hrají ve prospěch přírodě blízkým opatřením.“

Tolik tedy zpravodajská zpráva.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám si, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátor Lumír Aschenbrenner? Přeje, ano. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji, dobré ráno, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal petici „Za zákon pro zelené lesy“

21. května 2019, neboli ještě před drahným časem, a přijal k tomu následující usnesení.

Souhlasí s peticí „Za zákon pro zelené lesy Šumavy“ a konstatuje, že petice je důvodná. Dále zaujímá k tomuto dokumentu stanovisko, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Nevím, zda je máte ve svých lavicích, případně bych ho byl schopen přečíst. Začtvrté, navrhuje doporučit postoupení petice k projednání na nejbližší schůzi Senátu PČR. Zapáté, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera. Zašesté, pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR.

Koukám do vašich řad, jestli tam bylo kývání, že máte to přiložené usnesení? Tak já ho raději přečtu.

Stanovisko k petici, jak jsem zmiňoval. 1. Výbor konstatuje, že bezzásahový režim v národních parcích přispívá k šíření kůrovce a tím zhoršuje stav lesních porostů. Přispívá k jejich usychání a znemožňuje lesům plnit jejich hospodářskou a klimatickou funkci. 2. Doporučuje ministerstvu životního prostředí nevyhlašovat životní zóny a přírodě blízké v součtu rozlohy přes polovinu národních parků. A konečně 3. Doporučuje ministerstvu životní prostředí přijmout moratorium, odklad na vyhlašování nových bezzásahových území a zvláště chráněných území včetně evropsky významných území v oblastech se zastoupením smrkových porostů nad 20 % do doby, než se v celé České republice zastaví velkoplošné chřadnutí lesů suchem a kůrovcovým přemnožením.

Tolik z jednání výboru. Já bych pouze dodal, jak jeden římský politik, známý pod jménem Cato starší, končil svá vystoupení větou: „Kartágo musí být zničeno.“ Tak já bych dokončil své vystoupení větou: „Šumava si svůj vlastní národní park zaslouží.“ Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí senátor Zdeněk Nytra? Už je tady, přeje si. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážení zástupci petentů. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal petici „Za zákon pro zelené lesy Šumavy“ na svém zasedání 5. června a přijal usnesení, kdy souhlasí s peticí a konstatuje, že petice je důvodná. Zaujímá k tomuto dokumentu stanovisko, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Já ho nebudu číst, protože výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal naprosto totožné stanovisko jako výbor hospodářský.

Navrhuje doporučit postoupení petice k projednání na nejbližší schůzi Senátu, určuje, mne jako zpravodaje výboru, a pověřuje předsedu výboru pana senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení.

Já bych k tomu dodal jenom jednu věc. Jestli jsem poslouchal pana senátora Rabase, to zhodnocení, respektive rekapitulace jednotlivých stanovisek včetně Poslanecké sněmovny byla docela vyčerpávající. Jak jsem slyšel, nebo jak bylo konstatováno, zúčastnil jsem se kulatého stolu k petici. Tady bych možná zdůraznil jednu jedinou věc. Tábory zastánců a odpůrců v zonaci jsou v tuto chvíli naprosto nesmiřitelné. Dokonce tam padaly i osobní útoky, ať už z jedné, nebo z druhé strany. Byly tam pochopitelně i odborné argumenty. Jen jedna možná oprava, nevím, jestli jsem poslouchal dobře pana senátora Rabase. Předmětná petice, kterou projednáváme, dorazila do Senátu

5. dubna 2019. Myslím, že jste konstatoval v tom původním, že v loňském roce a pak byla vrácena. Ale tahle petice, kterou projednáváme, aspoň já mám poznamenáno, dorazila do Senátu 5. dubna 2019. Tolik ke zpravodajské zprávě. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji, a otevírám rozpravu, do které se zatím nikdo jiný nehlásí než vláda. Takže já končím rozpravu. Předpokládám, že by chtěl vystoupit Petr Martan za petiční výbor, je to tak? Prosím. Máte slovo a já spouštím časovač.

Petr Martan:  Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, petice reaguje na současný katastrofální stav lesů ve vlastnictví státu NP Šumava. Rozloha suchých a vykácených lesů v důsledku kalamit je téměř 29 000 ha, to je 58 % plochy všech lesů. Lesy jsou rozvrácené, přetěžené, proředěné a nestabilní. Na uvedených 58 % lesů došlo k úpadku natolik, že v nich nejsou zcela plněny funkce klimatické a vodohospodářské. Na takové ploše území je vážně porušená vodní bilance. Na uvedený stav reaguje naše petice, má celkem 4 požadavky. 1. nezvýšit bezzásahový režim nad 23 % území, a to ani za 15 let s odkladem.

Proč? Protože lesy v zásahovém režimu nikdo neohrožuje. Nic tam nehrozí a není žádný racionální důvod pro toto vyhlašování. Petenti podepsali, že nechtějí, aby na tomto území vznikaly stavby. Stavby tam žádné nevznikají, ani to není právně možné, a proto není důvod, abyste tady říkali, že tam musí být divočina, aby tam náhodou něco nevyrostlo. 3. petice souhlasí jen s vynucenou těžbou dřeva. To znamená, to, co padlo, to, co uschlo, ale ne za účelem financování Správy národního parku, která potřebuje prodat dřevo za 300 mil. Kč ročně, a přitom se stydí za těžbu dřeva v lesích. Za historii parku jsme jenom slyšeli, že v národních parcích se nemají kácet stromy. Za 27 let to ochrana přírody nedokázala sama. V letech 2012-18 bylo vytěženo 409 000 kubíků dřeva, ale úmyslně. To znamená stromů zdravých, které tam měly zůstat, to nebyla žádná kalamita.

V uplynulém desetiletí se úmyslné těžby v hospodářských lesích pohybovaly kolem 30 %. Před kalamitou. V Národním parku Šumava bylo těchto těžeb dokonce 37 %! Jsou ještě horší než ty podle nich škaredé hospodářské lesy. Petice říká, když nechcete zpracovávat stromy pokácené větrem a uschlé, tak nekácejte žádné. Ve 4. požadavku petenti chtějí chránit zdroje vody, které ohrožuje samotná ochrana přírody a bezzásahový režim.

Co se tedy stalo? V důsledku bezzásahového režimu na oněch 58 % lesů není plná schopnost lesů zadržovat vodu. Před vznikem národního parku bylo takových lesů jen

asi 10 %. Na Šumavě zcela nefunguje klimatická funkce lesů, to je schopnost přitahovat mraky na stovky kilometrů od moře. Statisíce tun uhlíku bylo vázáno ve dřevě a uvolnilo se do ovzduší při tlení milionů kubíků suchých stromů. Šumava má být co největší zásobárnou vody a dotovat vnitrozemí v době extrémního sucha. Toto jsou schopné však jen lesy vysoké, zelené a podrostlé mlázím. Ne ty podrostlé mlázím, pardon, ty tu funkci nemají.

Tato funkce je pro lidstvo významnější než existence bezzásahových zón a naivních ideí. Petice se staví proti zonaci...

Petr Martan:  ...v Národním parku Šumava, která je navržena jako zóna přírodní, 20 % území, tu petenti nezpochybňují. Potom tam má být zóna přírodě blízká na 25 %, ale tu petenti odmítají zcela. I když tady možná dnes uslyšíme, že jde o bezzásahové území, tak nikoliv. Nevěříme tomu, a to proto, že zde není zákonná povinnost zpracovávat stromy popadané větrem, tzn. po té vichřici. A to je samotné to, co jste tady odmítli v roce 2017 při tom zákonu č. 114. A to se tam naopak dostalo.

Petr Martan:  To znamená, že když padne kalamita, tak to tam všechno zůstane. Z projednávání ve výborech Senátu známe...

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Váš čas vypršel.

Petr Martan:  Tak děkuji pěkně. Ještě bych, pane předsedo, prosil o jedno vystoupení. Mám nárok podle jednacího řádu ještě o jedno. Děkuji pěkně.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dalším, kdo by chtěl pohovořit, je Martin Starý, náměstek ředitele Správy NP Šumava. Máte slovo, pane náměstku, čas běží.

Martin Starý:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Chtěl bych vás seznámit se stanoviskem vedoucí Správy NP Šumava k předmětné petici.

1. Stav lesů v ČR jasně dokládá, že bezzásahový režim nemusí být jediným iniciačním zdrojem kůrovcové gradace. 2. Správa NP Šumava nepovažuje za prokázané, že zvýšený výskyt kůrovcovitých v okolí národního parku nebo v širším regionu je způsoben bezzásahovým územím v Národním parku. 3. Odmítnutí návrhu postupného rozšiřování území Národního parku ponechaného přirozeným procesům je odmítnutím jednoho z cílů stanoveného zákonem, pro který je Národní park zřízen a je v podstatě popřením smyslu Národního parku. Návrhy na speciální zákon o Šumavě nikdy nebyly schváleny, požadavek na novou zákonnou úpravu byl řešen celkovou novelou zákona 114/1992 pro národní parky v roce 2017.

Od června 2017 je zařazeno v bezzásahovém území 27,4 % území národního parku. Nový návrh zón zachovává tuto proporci, ačkoli zároveň snižuje rozsah bezzásahových zón v 500metrovém ochranném pásmu podél hranice s jinými vlastníky, mimo hranice s Národním parkem Bavorský les a sousední rezervace v chráněné krajinné oblasti. Plán péče schválený v roce 2000 stanovil jako dlouhodobý cíl dosáhnout 50 % území v bezzásahovém režimu k roku 2030. Současná novela zákona tento horizont posouvá někam za rok 2035.

Nařízení vlády 163/1991, kterým byl Národní park zřízen, stanovila mj. povinnost ochrany a obnovy samořídících funkcí přírodních ekosystémů. Novela zákona 114 stanovila, že dlouhodobým cílem Národního parku je zajistit na jejich převážné ploše neovlivněné přírodní procesy. Z toho je zřejmé, že existence bezzásahového režimu a jeho rozšiřování je zakotveno v naší legislativě již od roku 1991.

K bodu odmítání současně prováděných úmyslných těžeb dřeva v lesích za účelem financování správy. Správa Národního parku Šumava je příspěvkovou organizací. Těžištěm jejího provozu je příspěvek dodávaný státem, potažmo ministerstvem životního prostředí jako zřizovatelem. Počítá se však s tím, že část provozních nákladů je financována i z prodeje dřeva. Zdroje plynoucí z těžby a prodeje dřeva dělají zhruba polovinu až dvě třetiny ročního rozpočtu správy.

Tento stav ale není dlouhodobě udržitelný a existuje interní strategie na období zhruba 15 let, podložená analýzou dosavadního stavu, která by riziko těžeb z důvodů ekonomické potřebnosti měla eliminovat. Vzhledem k tomu, že po většinu doby existence Národního parku převažovaly tzv. nahodilé, tedy neplánované těžby, jsou příjmy z těchto těžeb každoročně na jiné úrovni a poskytují jinou velikost zdrojů. Bez těchto zdrojů správa bez strukturních změn není možná dále fungovat.

Úmyslné těžby jsou prováděny výhradně v porostech do věku 80 let, a to zejména z důvodů jejich strukturální dynamiky...

Martin Starý:  ...a podpory strukturální bohatosti. Tzn. připravujeme porosty na lepší strukturu a na lepší zachovalost.

A poslední věc k ohrožení zdrojů pitné vody. Máme zato, že petenti nemohou nijak doložit, že ponecháním lesa samovolnému vývoji dochází k ohrožení vodních zdrojů, hodnocení vodní bilance, výparů, teplotní režim a disturbovaných plochách ve srovnání s nedotčeným lesním porostem. Prováděná je jak na území NP Šumava, tak na sousedním NP Bavorský les, kde toto sledování je již přes 20 let, neukazují na zřetelné změny srážkové a odtokové bilance oproti zelenému lesu. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám za dodržení času a dalším vystupujícím bude Martin Klewar, předseda Hnutí život, zapsaný spolek. Máte slovo.

Martin Klewar:  Milé děti, vážení senátoři, vážené senátorky, vážení senátoři, pane kolego, Petře Martane, politická honorace, kvalitativní výkvěte národa.

Ta situace, jak řekl pan zpravodaj, že nejsou žádné zdroje informací, které by dávaly do spojitosti ochranu přírody a šíření kůrovce. Petičnímu výboru – teď mluvím jako zaměstnanec státu – Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, což je organizační složka Ministerstva zemědělství, kde 18 let pracuji, 10 let se intenzivně věnuji této situaci, šíření lýkožrouta smrkového z NP Šumava do okolních lesů.

Závěrečnou zprávu jsem dvakrát odesílal celému petičnímu výboru, přesto byla ignorována. Nechápu proč? Respektive chápu a je mi to velice líto. Můj školitel mi říkal, věděcký výzkum, to je úžasná věc, ale musíte vědět, jak postavit hypotézu. Viděl jsem významné závislosti výskytu černých koček a dopravních nehod na americkém středozápadě. Statisticky to vychází, ale my to řeším nebudeme, protože ta hypotéza stojí špatně. Vědci nemají odpovědnost, tu máte vy, jako naše zvolená politická reprezentace.

Omlouvám se, ale ta ilustrace je namístě. Spojitost evoluční biologie, současné ekologie v českých zemích a eugeniky. Operuje se argumentem, že v Národním parku se objevují nové druhy. Takhle to tisková zpráva Národního parku uvádí. Šumavská příroda opět překvapila, znovu se objevil pralesní druh bezobratlého živočicha. To je pouze ilustrace, která má navodit dojem, že v Národním parku mohou rychle v nějakém rychlém vzhledu vznikat druhy, které tam nebyly. Jak tam mohly vzniknout ty druhy tak rychle? Evoluční biologií?

Ne, ty druhy tam byly, nebyly správně zjištěny. A teď, když se objevily, tak jsou prezentovány jako kladný výsledek bezzásahového režimu. Biologická evoluce je dlouhodobý samovolně probíhající proces. Tady je ta spojitost – samovolný proces, jaký užívá evoluční biologie. Samovolné procesy, jak je neustále skloňují zastánci bezzásahovosti. Proměňuje se situace v české společnosti. Ochránci přírody horují pro to, abychom mohli cíleně pálit lesy, vypalovat území, protože se zde vytváří nové přírodní prostředí, které potřebuje příroda. To je v Zásadách péče Správy Národního parku, jak jsem měl možnost přes paní hejtmanku Jihočeského kraje se dozvědět.

Takže ochránci by rádi něco zapálili, aby tam vznikl nějaký nový ekosystém. Otec vlasti Karel IV. v návrhu zákoníku Majestas Carolina uvedl doslova: „Kdo by v lese královském, panském či jiném způsobil požár, má být do skonání života pálen ohněm.“ Otec vlasti se domníval, že zapálit v lese nějakou část je tak velkým přečinem...

Martin Klewar:  ...že se to má potrestat. Bohužel toho času není moc, budu muset končit. Kdybyste mi odhlasovali delší čas, řekl bych spoustu zajímavých informací, které by vás pobavily i zarmoutily a určitě by to nebylo nudné. Zakončil bych tím, že Jörg Müller na konferenci Aktuality šumavského výzkumu, jakožto mluvčí bavorského NP uvedl, já jsem tam byl jako řečník také. Takhle se podíval do přednášejícího sálu, ta přednáška se jmenovala „Nechte přírodu přírodě“, a on se takhle podíval a řekl: „Kdybych vám tady teď všem vyřízl srdce a zvážil ho, tak kdo má nejtěžší srdce, má největší pravděpodobnost, že bude dlouho živ.“ Tohle řekl Jörg Müller, byl jsem tam. A to přesně odkazuje na bratrance Charlese Darwina, který ve své práci vyzýval k měření a vážení jednotlivých částí. Z toho vznikla eugenika, z toho vznikl jeden z největších lidských poklesků...

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Váš čas vypršel, děkuji.

Martin Klewar:  A to je ta spojitost. Omlouvám se, děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobrý den. Já mám pocit, že jsme právě v minulých předřečnících, a beru to obecně, viděli přesně průřez debaty u toho kulatého stolu. Každopádně bych chtěl navázat na pana zástupce NP Šumava, který řekl: „Bezzásahový režim nemusí být jediným zdrojem kůrovcové kalamity.“ To je přesně ono. Nikdo netvrdí, že je jediným a tím prapůvodním zdrojem kůrovcové kalamity. Na druhou stranu si dovoluji tvrdit, že může – s velkou pravděpodobností je – jednou z příčin. Těch příčin je pochopitelně více.

A stav našich lesů v celé České republice mě osobně vede k tomu, že bychom neměli vynechat jakoukoli příčinu, která může přispívat k současné kůrovcové kalamitě. A ty příčiny pokud možno potlačovat.

A teď věcně k jednomu problému. Bylo řečeno opět zástupcem NP Šumava, že správně první zóna, tak, jak je dneska vyznačena, zaujímá 27,7 %. A k plánované 50% bezzásahovosti se dostaneme někdy kolem roku 2035. Tuším, že konkrétně v roce 2034, protože by se to mělo měnit až po 15 letech, jestli se nepletu. Problém je v tom, že dalších 25 % zaokrouhleně je vyhlášeno jako zóna přírodně blízká a cílem této zóny je dosažení stavu odpovídajícího přirozeným ekosystému. Tzn. v praktickém významu se tam těch 15 let nesmí nic dít, aby se mohla za 15 let prohlásit za zónu přírodní. Jinak to nejde. Jestliže se tam bude těžit, jestliže se tam bude dělat činnost, tak se nestane zónou přírodně blízkou.

Problém je v té definici § 18, odst. 1, kdy ta zóna je de facto bezzásahová, s výjimkou zásahů uvedených v tomtéž § 18, anebo v § 18a, odst. 1 a 2 zákona. Tzn. když si to sečteme, tak dneska zóna 1 a zóna 2, tak, jak jsou vyhlášeny, zaujímají 52,3 % Národního parku Šumava. A teď se dostávám k té poslední věci. Já kvituji to, jak se výbor snažil dopátrat toho, ale k čemu vlastně došlo? Petice byla předložena v dubnu, v květnu, červnu, začátkem června se k ní vyjádřily dva výbory, dneska je 31. října. My ji projednáváme, mezitím je schválena zonace a už se v podstatě čeká jen na potvrzení ministerstvem životního prostředí. Takže naše projednávání tak trochu ztrácí smysl. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji za dodržení času. Kdo další se hlásí? Pan senátor Václav Chaloupek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Už potřetí cítím povinnost se vyjádřit k problému, který se dlouhodobě řeší v Senátu. Je to k problému NP Šumava. Tentokrát se týká petice, která má název „Za zelené lesy Šumavy“. Když se mě moji známí, kteří byli na Šumavě, ptali, jestli už jsem tu petici podepsal, tak jsem jim říkal, že ne a zeptal jsem se, jestli ji četli. A oni mi vysvětlili, že je zastavil někdo s podpisovými archy, zeptal se, jestli chtějí, aby Šumava byla zelená, a oni to podepsali. Samozřejmě kdyby za mnou někdo přišel s takovýmhle přáním, tak bych to podepsal také.

Jenomže trošinku se asi liším s petenty v tom, jakým způsobem se k těm zeleným lesům na Šumavě dobrat. Možná, že to někdo ode mě slyšíte podruhé, Šumavě se věnuji dlouhodobě a poprvé jsem se tam s kůrovcem setkal v roce 1993, kdy začínala kůrovcová kalamita. Byl jsem tam tenkrát s ředitelem Lesů ČR, Ing. Olivou, byl tam taky Josef Vágner, bývalý ředitel zoologické zahrady, který je lesník. Stáli jsme na kopci, dívali jsme se na Velkou Mokrůvku a Vágner říkal: „Já jako lesák odhaduji, že tam je 15 000 kubíků dřeva napadeného kůrovcem.“ Byla to taková dvě ohraničená kola. „Já, kdybych tady hospodařil, tak bych v noci nespal. Nasadil bych veškerou techniku, abych ty stromy vyporážel, dřevo bych asanoval, udělal bych ochrannou zónu a zabránil bych té hrůzné katastrofě, která se sem blíží.“ A já jsem mu říkal: „A co to nechat na přírodě?“ Já jsem ho spíš provokoval tou myšlenkou. A on mi říkal: „Vendo, počítat s tím, že příroda si v horizontu 200 – 300 let pomůže sama, je strašně neodpovědné a krátkozraké.“

Já jsem se tam odsud vrátil. A když jsem tam na to samé místo přijel o 3 roky později, tak jsem se zhrozil. Protože nejenom Velká Mokrůvka, ale všechny kopce kolem, i to místo, na kterém jsme stáli, bylo rezavé. Já jsem tam byl v polovině května, točili jsme tam tok tetřeva, a všude pršelo jehličí. Sníh byl rezavý jehličím, vypadalo to hrozně. O rok později to bylo ještě horší. Tam některé stromy už praskaly, padaly.

A já, když jsem přijel zpátky do Plzně, tak jsem šel na státní zastupitelství a chtěl jsem podat podnět k stíhání neznámého pachatele pro veřejné ohrožení. A tam se mi vysmáli. A, představte si, že já jsem tam potom v dalších letech jezdil, a ono to nezaznamenáte hned. Ale když jsem tam byl v roce 2006, pak v roce 2010, tak jsem najednou viděl, ta Velká Mokrůvka, na které původně stály ty suché kostry těch stromů, zelená.

Senátor Václav Chaloupek:  A já jsem si říkal, ona si ta příroda pravděpodobně dokáže pomoct opravdu sama. Dneska když tam přijedete, je tam krásný zelený les. A mě strašně mrzí, že to nevidí ten Josef Vágner, který tam byl se mnou a mluvil o horizontu 200 nebo 300 let. Ono opravdu to tam šlo.

Já se domnívám, že smyslem petice je oslabit vliv a rozhodování Národního parku Šumava. Šumava je jedna z posledních neohlodaných kostí privatizačních a láká lidi ze všech stran. Když jsme pořádali ten kulatý stůl a mluvili odborníci a já jsem slyšel, jak hydrolog říká o svých poznatcích a jeden z petentů mu říká: „Vy jste sice odborník a profesionál, ale já se řídím zdravým selským rozumem,“ tak mě to nepřesvědčilo. Domnívám se, že vedoucí parku spolu s ministerstvem životního prostředí se o Šumavu stará dobře. Je to les s perspektivou. Je to příroda s perspektivou. A myslím si, že v současné době se vedoucí Národního parku daří hledat i kompromisy s obcemi, alespoň s některými, i s ochránci přírody.

Hodnotit některé lokality pohledem současnosti je krátkozraké. Protože my ani nevíme, co současné změny klimatu podporují a co ovlivňují doopravdy. Je tady šance, že příroda si pomůže sama. A až pojedete na Šumavu a budete třeba 50, 70 km daleko od Šumavy, všímejte si cestou lesů, kterým pomáhá člověk pomocí pily, harvestorů, herbicidů, a srovnávejte. Až přijedete na Šumavu, srovnávejte. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, byl jsem upozorněn, že jsem příliš přísný, takže pro senátory je ten čas orientační. Ale snažte se. Prosím, kdo další se hlásí do diskuze? Nikdo. Tak to je velmi potěšitelné. Já poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé diskuzi.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji, ještě jednou, vážené kolegyně, kolegové. K tématu petice „Za zelené lesy Šumavy“ vystoupili 2 zástupci výborů, dále 2 zástupci petentů, dále senátor Nytra a senátor Chaloupek. Z diskuze mj. vyplynulo, že tak, jak už tady zaznělo, je veřejnost rozdělená, tak ale většina těch, kteří se kloní k důvodnosti petice, jsou spíše zástupci veřejné správy a obcí. A většina těch, kteří petici nepodporuje, jsou zástupci univerzit, vědeckých ústavů, vysokých škol. Dalo by se na to téma mluvit velmi dlouho, ale já si myslím, že to podstatné tady zaznělo. Návrh na usnesení?

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ještě ne, protože ještě si přeje jednou promluvit – a má na to právo – předkladatel, pane zpravodaji. Tak ho necháme a poté byste shrnul a navrhl usnesení. A najednou i pan náměstek by chtěl pohovořit.

Takže nejprve pan Martan a potom pan náměstek. Máte dalších pět minut... (Poznámka: Následně se k řečnickému pultu dostavil Vladimír Dolejský.)

Vladimír Dolejský:  Vážený pane předsedo, vážený pane zpravodaji, vážené senátorky, senátoři, rád bych v krátkosti prezentoval stanovisko MŽP k projednávané petici. Bude jednoduché. Nejenom proto, že je kontinuální, neměnné. MŽP samozřejmě bere velmi váženě i tuto petici, tak jako každou.

Nicméně, nemůžeme se plně ztotožňovat plně s obsahem petice. Nepovažujeme ji za důvodnou v mnoha ohledech.

Rád bych využil, vážené dámy, vážení pánové, svého krátkého vystoupení k tomu, abych vás informoval, že poté co byla jednoznačně Radou NP Šumava v červnu, jednoznačně, protože pouze 4 hlasy z 22 obcí – to je výsledek – dojednána shoda na nové zonaci, která mimochodem nerozšiřuje tzv. bezzásahové území, tak nyní mám na stole k dokončení připomínkového řízení. Podklady pro vyhlášku, která by měla být účinná, věříme pevně, záhy po novém roce.

Domníváme se, že i to je dokladem stability. Mohu říct, že připomínky, které přišly, jsou samozřejmě třeba adekvátní podané žalobě Jihočeským krajem. U toho bych se chtěl zastavit. Vy víte, protože reakce na onu žalobu MŽP je zřejmá a je přístupná. Jak se díváme na důležitost dokončení procesu zonace na Šumavě. Nejenom ze strany většiny obcí, ale podotknu tady, že je zřetelná žádost o urychlené dokončení procesu vyhlášení nové zonace např. ze strany Rakouska. Jednoznačný apel paní MŽP na nás v předchozích týdnech je toho důkazem. Víte, ona ta projednávaná zonace mj. uvolní a zaktualizuje onu dohodu na hranici s Rakouskem, tedy možnost aktivního zasahování v pásmu, kde sousedí NP s jejich hospodářskými lesy. To jenom dokumentuji, že nelze pouze o ryze vnitřní záležitost.

Zúčastnil jsem se všech jednání ve vašich výborech. Samozřejmě, ta dnešní vystoupení, jak šla, tak MŽP respektuje. Nejsem překvapen. Slyšel jsem je při všech jednáních. Jak jsem konstatoval, jsme přesvědčeni, že vývoj v národních parcích, zvláště tedy po novele o národních parcích, novele zákona č. 114, která byla přijata a je účinná od června 2017, přinesla v národních parcích větší přehled, stabilitu a čas to jenom dokáže.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám. Teď má v otevřené rozpravě prostor ještě jednou... Pan Martan.

Petr Martan:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, senátoři, senátorky, návrh usnesení garančního výboru považuje naši petici za nedůvodnou v tom návrhu. Už jsem zde s třetí peticí, ale tohoto jsem se ještě nikdy nedočkal. Vždycky aspoň Senát odhlasoval, že nám rozumí a že jim líto, že 58 % lesů v NP pošlo a není funkčních z hlediska vody a klimatických.

Připomínám, že při tomto problému jde o dalších 6 tisíc hektarů suchých lesů v NP. Když bude ta vyhláška, po první vichřici příští rok to padne, a následně 6 tisíc uschne, těch starých lesů, to je odborně spočítáno... Připomínám, že v celé republice je 180 tisíc hektarů holin po kalamitě, to znamená, že snad vám není jedno, že už bude jenom 186 tisíc. My chceme moratorium, hlavně ten návrh hospodářského výboru, na vyhlašování, odklad na vyhlašování nových bezzásahových území národních parků atd., aspoň do doby, kdy skončí celostátní katastrofa.

Aspoň to by vám tady mohl pan náměstek Dolejský tady říct, ale ani to není schopen ze sebe dostat!

V ČR je 37 % lesů zařazených do některé z kategoriích zvláště chráněných území, kde se proti kůrovci nic nedělá, nebo jenom částečně. To je milión hektarů lesů. Do klimatických změn chceme bojovat se suchem... Klimatické změny... A necháme milión hektarů jen tak... A teď ještě další... To není normální!

Požadavky i petentů jsou, aby se co nejdříve zalesňovalo. Aby se obnovovaly plochy. To znamená, že kritérium pro retenční schopnost lesů je lhůta, za jak dlouho po uschnutí, vykácení lesa, to bude zalesněno, a bude tomu padesát let. Dneska vás čeká lesní zákon, a tam se máte rozhodovat na nějakých pět let zvýšit ze současných dvou let, tak to je např. v národním parku třicet let tahle lhůta... Je to šílené. Právě tato lhůta je kritériem pro retenční schopnost lesů.

Jsem také jeden z autorů několika knih. Teoreticky jsem popsal ideologii environmentalismu a divočiny, tedy vím o řešení šumavského problému, že to není o rozumu. Ale je to o srdci. Tak to myslí i vědci. Pokud tady slyšíte argumenty, že vědci řekli, že je to v pořádku, tak i vědci jsou ideologicky zatížení a myslí srdcem.

Upozornil bych na ústavní stížnost, kterou podala skupina vás, senátorů, v roce 2017 a na novelu zákona č. 114 o ochraně přírody, kdy Ústavní soud ČR odmítl zrušit některé části zákona. A řekl, že spor u Šumavy je problém ideologický a politický, a proto se tím nehodláme zabývat...

Takže bych vás prosil, abyste dnes rozhodovali politicky. A co je to dneska politický problém? Co je to za otázku? Boj se suchem. Boj s klimatickými změnami. Slyšíte jenom o tom... Tak co by to mělo být jiného?

Když chceme bojovat se suchem a klimatickými změnami, tak musíme zasahovat všude, ne výjimky...

Vážený Senáte, právě toto máte v rukách a k tomu můžeme přispět svým usnesením. Prosím, neusnášejte se na tom, že snížíte teplotu zeměkoule o dva stupně. Usneste se, prosím, o lesích na Šumavě, na které dosáhneme, aby vázaly uhlík ve dřevě. Mlází na Šumavě, jak tady pan Chaloupek říkal, že to mlází takovéhle, je úplně stejné jako třicet metrů vysoký les, tak není... Je to naivní způsob přemýšlení lidí... Že malý les, když je zelený, je úplně stejný, jako když váže 113 tun hektar lesa uhlíku. Přece všichni chceme ten uhlík, je to jenom o tom... (Předseda Senátu J. Kubera: Váš čas vypršel...)

Pardon, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dalším přihlášeným je pan Václav Chaloupek.

Senátor Václav Chaloupek:  Já jsem chtěl jenom upozornit, že jsem se naivně nedomníval, že mladý les je to samé co starý les. Ale jsem přesvědčen o tom, že ten starý les byl také jednou mladý... Jestli si toho petenti všimli.

Na druhou stranu – budu hlasovat proti té petici.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Opravdu se ptám, zda se ještě někdo hlásí...

Teď tedy definitivně obecnou rozpravu končím. Poprosím pana zpravodaje, aby nás seznámil s návrhem usnesení.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den. Děkuji, pane předsedající, potřetí.

K mé zprávě o tom, že tady vystoupili zástupci dvou výborů, a dále celkem 5 vystupujících, z toho 2 opakovaně. Všechno podstatné bylo řečeno.

Přikláněl bych se k tomu, že nejlepší je na Šumavu se podívat, protože vidět srovnání s odstupem 5, 10, 15 let, jak se les rychle znovu obnovuje, je naprosto vypovídající. Určitě nelze přistupovat k NP stejně, jako k hospodářskému lesu. To z diskuse také vyplývá, doufám, že dostatečně. Co můžeme udělat, ponechat národní park jako laboratoř přírody, abychom viděli procesy, tak jak to řídí příroda. A nezasahovat do něj, tak jak je to na místě v lese hospodářském.

Navrhoval bych, abychom nejprve hlasovali o návrhu usnesení, který předložily shodně VHZD a VUZP.

Až následně bych potom navrhoval hlasovat o návrhu usnesení garančního VVVK.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji. Zapnu znělku. Budeme hlasovat v pořadí, jak jste navrhl...

Pan zpravodaj si přeje vyslovit vlastní názor, zda je pro, nebo proti tomu. Samozřejmě mu to umožním, než zapnu hlasování...

Senátor Přemysl Rabas:  Já tedy podpořím pouze návrh garančního výboru. Jsem proti té petici. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Prosil bych provést odhlášení...

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, prosím, odhlásíme – a přihlásíme...

Znovu se, prosím, přihlaste... Stále ještě naskakuje... Ještě ne...

Můžeme spustit.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro? (Hlasy z pléna: Pro co?) Nevíte, o čem se hlasuje?

Pane zpravodaji, vysvětlete znovu pánům senátorům, o čem se hlasuje...

Senátor Přemysl Rabas:  Nejprve budeme hlasovat o návrhu usnesení, který předložil VHZD shodně s VUZP. Tam je mé stanovisko negativní.

Následně budeme hlasovat o návrhu usnesení garančního výboru, kde jsem pro.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Znovu odhlásím. Znovu přihlásit. Snad se konečně dopracujeme k hlasování...

Ještě pan senátor Vystrčil... Ty petice, to jsou věci...

Senátor Miloš Vystrčil:  Moc se omlouvám. On tady už nesedí legislativní odbor, co není úplně taková jednoduchá věc...

Situace je takováhle, moc se omlouvám. Potom přednesu i návrh nějakého řešení.

Je to tak, že VHZD a VUZP dodaly podkladové materiály, které si od nich vyžádal garanční výbor, což je VVVK. Stanoviska výborů VHZD a VUZP, tudíž nejsou usnesení, která byla předložena Senátu, ale jsou to pouze podkladové materiály pro výbor garanční.

Jinými slovy, my o nich teď nemůžeme hlasovat, protože nebyly podány řádným způsobem, a nebyly načteny.

Jediné, o čem můžeme tím pádem hlasovat, je usnesení výboru garančního (VVVK), které načteno je.

Navrhuji, abychom se z toho dostali, protože jsme tedy všichni fungovali v jakémsi omylu, abychom ještě jednou hlasováním, že s tím souhlasíme, otevřeli rozpravu, což je jediná možnost, kterou dneska máme. Protože nemáme přítomného žádného ministra. Následně, aby zástupci obou dvou výborů, pokud tak chtějí učinit, načetli ta stanoviska, která dávala výboru garančnímu (VVVK) jako stanoviska, která jsou jejich, jako jejich návrhy.

Pak bude možné hlasovat o všech dvou, resp. třech návrzích.

Je to můj návrh. Čili můj návrh nyní je procedurální, abychom hlasováním znovu otevřeli rozpravu, a tím umožnili členům negarančních výborů načíst svá stanoviska jako řádné návrhy na usnesení pléna Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano. Já děkuji. O tomto budeme hlasovat, protože je to procedurální návrh.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 bylo pro 50. Proti byli 2.

Návrh byl tedy přijat. Je otevřena obecná rozprava.

Kdo se do ní hlásí? Pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Omlouvám se... Děkuji panu senátoru Vystrčilovi. Vycházeli jsme z toho, že když je to senátní tisk, tak je to v podstatě předloženo, ale dobře.

Navrhuji tedy usnesení Senátu, kdy Senát:

I. Konstatuje, že bezzásahový režim v národních parcích přispívá k šíření kůrovce, a tím zhoršuje stav lesních porostů, přispívá k jejich usychání a znemožňuje lesům plnit jejich vodohospodářskou a klimatickou funkci.

II. Doporučuje MŽP nevyhlašovat zóny přírodní a přírodě blízké v součtu rozlohy přes polovinu národních parků.

III. Doporučuje MŽP přijmout moratorium na odklad vyhlašování nových bezzásahových území a zvláště chráněných území, včetně evropsky významných území v oblastech se zastoupením smrkových porostů nad 20 % do doby, kdy se v celé ČR zastaví velkoplošné chřadnutí lesů suchem a kůrovcovým přemnožením.

Text je naprosto shodný se senátními tisky č. 73/2 a 73/3.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vystupuji s tím teď, abych procedurálně neblokoval další jednání. Jenom bych chtěl poznamenat, že máme-li tady mít nějaký pozměňovací návrh, tak ho musíme dostat písemně od předkladatele.

Usnesení výborů nejsou písemným předložením pozměňovacího návrhu. Takže pokud by se teď ukončila rozprava, tak žádný pozměňovací návrh stejně nebyl předložen.

Pokud o tom chcete hlasovat, musíte to předložit písemně s podpisem předkládajícího senátora.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Jak mi tady napovídá pan místopředseda, vyhlašuji přestávku na dohodu na deset minut. V půl jedenácté budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 10.19 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.31 hodin.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, přestávku jsme o minutu přetáhli, posaďte se. A v těchto chvílích buď vám byly rozdány, nebo se vám rozdávají tisky, respektive tisk, který je návrhem usnesení. A vzhledem k tomu, že ještě nebyla uzavřena rozprava, tak já prosím pana senátora Zdeňka Nytru, který se přihlásil, aby načetl znovu usnesení. Aby bylo všem jasno, o čem se bude hlasovat.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, takže ještě jednou a lépe.

Všichni jste obdrželi návrh usnesení k petici „Za zákon pro zelené lesy Šumavy“, ve kterém 1. Senát projednal senátní tisk č. 73, petici „Za zákon pro zelené lesy Šumavy“, a konstatuje, že petice je důvodná. 2. Zaujímá k tomuto dokumentu toto stanovisko. Konstatuje, že bezzásahový režim v národních parcích přispívá k šíření kůrovce a tím zhoršuje stav lesních porostů, přispívá k jejich usychání a znemožňuje lesům plnit jejich vodohospodářskou a klimatickou funkci. 3. Doporučuje ministerstvu životního prostředí nevyhlašovat zóny přírodní a přírodně blízké v součtu rozlohy přes polovinu národních parků. 4. Doporučuje ministerstvu životního prostředí přijmout moratorium – odklad na vyhlašování nových bezzásahových území a zvláště chráněných území včetně evropsky významných území v oblastech se zastoupením smrkových porostů nad 20 % do doby, kdy se v celé České republice zastaví velkoplošné chřadnutí lesů suchem a kůrovcovým přemnožením. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je otevřená rozprava. To neznamená, že je tady diskuzní veřejný klub, tak prosím o klid. Je přihlášen pan senátor Drahoš, prosím.

Senátor Jiří Drahoš:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já chci navrhnout, aby se nejprve hlasovalo o stanovisku garančního výboru. Můj důvod, nebo důvody, které k tomu mám, jsou následující. Oba zbylé výbory, které petici projednaly, zaslaly své stanovisko garančnímu výboru. Z mého pohledu se na pozici garančního výboru nic nemění. Jen bych rád podtrhl, že petice, která se jmenuje „Za zákon pro zelené lesy Šumavy“, je najednou v rámci doporučení obou výborů expandována do stádia, které má platit. Je to doporučení, ale i proto s ním vřele nesouhlasím, které má platit pro celou Českou republiku, a nejenom. To znamená, najednou se tady z jedné lokální petice pro Šumavu, a já se nechci vracet ke kvalitě té petice, k nesmiřitelnému stanovisku obou táborů, to nechávám stranou. Víte o tom, co jste si tady vyslechli, ale navrhuji z důvodů, které jsem zmínil, abychom hlasovali nejprve o stanovisku garančního výboru.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, takto se hlasovat bude, protože je to v souladu s jednacím řádem, pokud toto plénum nerozhodne jinak. A pan garanční zpravodaj to tak má připravené i navrhnout. Ale hlásí se ještě pan zpravodaj Přemysl Rabas, prosím.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji, pane předsedající. Ona je diskuze taková rozvleklá tím, že tady řeší – dejme tomu, že třeba i mojí vinou – postupy. Já bych se, když je otevřená rozprava, ještě jednou zastavil, protože jsem přečetl zpravodajskou zprávu a nechtěl jsem do té diskuze dál vstupovat, velmi případný a příkladný mi přišel příspěvek pana kolegy Chaloupka, ale přece jen mi to nedá. Několik poznámek k tomu, co tady zaznělo, bych ještě měl. Já nevím, jestli si vůbec uvědomujeme pojem, co je to národní park. To není, že chráníme strom, broučka nebo datlíka tříprstého, ale národní park je především proto, aby chránil procesy. Abychom viděli, jak příroda funguje jako celek. A čím víc do toho budeme zasahovat, tím méně tomu budeme rozumět.

My děláme spoustu věcí, historicky Správa lesů od Marie Terezie je hospodaření v lesích a ukazuje se postupem času, že řadu věcí děláme i špatně. Proč nenecháme někde ty postupy, abychom viděli, jak to řeší příroda? Je mnoho příkladů ve světě, kdy jsme si říkali, že to děláme vědecky, a ono to nefunguje. Včera tady padla Sahara, že klimatické změny byly, jsou a budou, Sahara, že se rozšiřuje... To není pravda. Za tu Saharu mohou lidi, už tisíce let rozšiřují Saharu lidi. A velmi intenzivně. Podívejme se na to, co se stalo s Azovským mořem. Colorado spotřebuje v Kalifornii většinu vody na zalévání golfových hřišť. A do Mexika, kde potřebuji zalít kukuřici, už se žádná voda nedostane. A takhle můžeme pokračovat dál, jak ovlivňujeme přírodu.

Proč nenecháme někde nějakou laboratoř, abychom viděli ty postupy? Já to úplně chápu v hospodářských lesích. Objeví se někde kůrovec, je to oslabený les suchem, který zase způsobujeme my, protože nezavřeme Počerady, a ten strom to nestihne zalít pryskyřicí a zastavit. Tam je potřeba zasáhnout ale včas. Tam je problém, že náš nepřítel je čas. Protože my musíme vyhlašovat výběrové řízení, nemáme na to peníze. A než se tohle zúřaduje, tak kůrovec je nalétlý do dalších stromů. Je to problém. To znamená, zintenzivnit práci v hospodářských lesích, tam je to namístě. Ale ne v národním parku. Tam je to úplně jinak.

Když se podíváte, já jsem zmiňoval velmi stručně, že v Bavorském parku je 50 % bezzásahovosti. Když se podíváte přesně na hranici Šumavy a Bavorského národního parku, kde kůrovec, ta disturbance tam byla koncem minulého století úplně stejně, ale na té jedné straně to nechali stát a na té druhé straně se to vytěžilo, vykácelo. Dneska ten les je tam v podstatě zdánlivě stejný, ty stromy jsou stejně vysoké, dvacetiletý les. Ale na té bavorské straně je biodiverzita větší. Protože když jsme v národním parku a chceme, aby tam žil hmyz, tak potřebujeme staré stromy. Ty suché stromy, které stojí, pak padají a vlastně jsou houbou pro vodu, sáhnete na padlý kmen, ten je jak houba nasáklý vodou a drží tu vodu v té krajině, tak my tam, kde jsme to řešili a pomáhali jsme tomu, tak jsme to všechno odvezli. A na té bavorské straně to funguje jinak. Je tam hmyzu, ptáků a toho všeho víc. Je poměrně značně složité nebo zavádějící říkat, že ošetříme Šumavu tím, že stromy odvezeme a vykácíme.

Ať tam zůstanou, ať to leží, jak to je. Je tam ještě jedna věc. Když máte napadený strom, a mluvím o Šumavě, ne o hospodářských lesích, a vezmete to kůrovcové kolo s nějakou rezervou okolo, tak vykácíte i stromy, které by tam přežily, které by byly součástí těch přirozených procesů. Tam roste nějaký strom, který je stoletý, a v jeho depresi jsou jiné stromy, které jsou také století, ale jsou takovéhle, protože nemají prostor pod tím obrovským stoletým stromem. Je to stejný druh, ale doroste jiné výšky, protože je utlačovaný tím sousedním stromem. A když ten velký strom sežere kůrovec, tak najednou ten další okamžitě nastartuje, jede rychleji, víc se semení. Je to odolnější dřevo, má hustší letokruhy, protože nedosáhl takové velikosti. To je zase dobré pro houslaře, ale ne pro Národní park Šumava.

A tohle je strašně důležité, protože i to, že tam necháme ten strom, který kdybychom zasáhli, tak ho pokácíme, ale on by jinak přežil, tak tím zasahujeme do toho vývoje, do té evoluce. Protože strom, který má geneticky určitý předpoklad, že by tam měl vydržet déle, tak my ho z té Šumavy dáme pryč, protože do toho zasahujeme. Tohle všechno souvisí a tohle všechno by se mělo zvažovat, když mluvíme o hospodaření v NP Šumava. Pořád si myslíme, jak jsme chytří, jak všemu rozumíme, ale to, co se děje na planetě, je problém. Ale není to problém planety, ale je to problém přežití člověka. Bavili jsme se o tom včera.

Takže jestli můžu požádat, nechme Šumavu být. Jeďte se tam podívat a uvidíte to tam. Já chápu, že dvacetiletý les nemá takovou produkci kyslíku a nespotřebuje tolik uhlíku jako stoletý les. Ano, ale on ten stoletý by tam stejně nebyl. Protože ty smrky budou končit tak jako tak. Buď ho sežere kůrovec, anebo ho vezme polom. To je přirozené, je to normální, a proto je to národní park. Ten strom by šel pryč a začal by se znovu obnovovat les jinak. Buď po polomu, nebo po kůrovci.

Ještě jednou prosím, abyste to zvážili a nechali Šumavu přírodě. Ta Šumava je zelená. Je zelená dokonce víc než mnoho jiných oblastí České republiky dneska a bylo by prima, kdyby tak zůstala. A znovu říkám, že si uvědomuji, že v tom se shodneme, že chceme, aby zůstala zelená. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, já jenom chci upozornit, že stále platí ten limit 5 minut, pokud se nepletu, který byl vyhlášen. Ale minutu jsem toleroval samozřejmě. Další přihlášená do podrobné rozpravy je paní senátorka Jitka Seitlová, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, my jsme opravdu v složité situaci. Protože dva výbory přijaly nějaké usnesení a to usnesení bylo předáno do garančního výboru, který to celé projednal, řádně to projednal, a předložil nám usnesení, které bylo předmětem toho, o čem se jednalo a na co jsme byli i v tuto chvíli připraveni se k tomu nějak postavit.

Tak, jak je tady návrh usnesení z výboru, tak on se netýká opravdu jenom Šumavy, ale týká se, jak se tady říká, národních parků. A to je trošku o něčem jiném, protože já tady nemám informace, jak to vypadá v jiných národních parcích. Já to nevím a tady jsme to neprobírali. A najednou máme přijmout usnesení o něčem, co tady nebylo řádně řešeno. Já tedy musím říct, že pokud se týká Moravy, tak my tam máme CHKO Jeseníky a máme tam také bezzásahová území. A ta bezzásahová území dneska, když se podíváte, tak je to úplně opačně. Kolem jsou sežrané lesy a v těch bezzásahových územích ne.

Takže tady bychom přijímali nějaké usnesení, které neodpovídá realitě. Naopak. My jsme k tomu měli velkou konferenci v Jeseníku a tam jednoznačně na mapách a všichni souhlasili s tím, že kůrovec z okolních částí leze do těch bezzásahových území. Tak já jenom jsem si řekla, že opravdu by to bylo nefér takovéto usnesení teď přijímat, protože nebylo s řádnými podklady předloženo. Nevíme, jak to vypadá v celé České republice. Já dávám jeden příklad, že tam to vypadá úplně jinak.

A pak ještě právě v tom Jeseníku jsme se bavili o tom, jestli když ten kůrovec teď přijde do těch bezzásahových území, jestli máme ta bezzásahová území chránit jako zahrádku, tak něco si tam vypěstujeme, něco tam budeme chránit, tenhle strom, tenhle strom, a bude to taková zahrádka. Na té zahrádce také vytrháme plevel a zrovna si myslíme, že tohle se nám líbí, tak to tam budeme chránit. Anebo to má být bezzásahové území, které nám řekne to, co tady už bylo řečeno, co vlastně ta příroda chce. Vždyť my dneska budeme mít lesní zákon. A my vůbec nevíme, co ta příroda potřebuje pro to, aby byla zelená, aby ty lesy byly zelené. Vědci se dohadují, i odborníci, i lesáci se dohadují, co se má vysazovat? Co budou ty stromy, které vydrží, které budou schopny odolat? A místo té přírody musíme určit.

Mně připadá strašně zvláštní situace, jako kdybychom bojovali proti přírodě v tuto chvíli, když my se od ní musíme učit. A chceme se učit, abychom sami přežili. A ta situace, do které jsme se dostali, je naprosto absurdní. Tak já jen prosím, abychom zvážili podporu usnesení, která tady jsou teď předložena, týkají se všech národních parků a týkají se bezzásahových území. Která nebyla řádně projednána, naopak to projednání proběhlo v garančním výboru. A tam dospěli k závěru, který si myslím, že skutečně byl projednán ze všech stran a byl podkladem pro dnešní jednání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a přihlášen je ještě pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Já už jsem nechtěl jenom pro korektnost to usnesení garančního výboru, ale s výjimkou prvního bodu se také zabývá celou Českou republikou. Tam není o Šumavě nic. Tam se píše, že neexistují relevantní údaje, které by prokazovaly, že chráněná přírodní území nebo přírodně blízká opatření při péči o les jsou zdrojem současné kůrovcové kalamity. To se v té petici nepíše, že hlavním faktorem ovlivňující rychlý postup současné kůrovcové kalamity v České republice je prokazatelně sucho způsobené změnou klimatu.

Takže i to usnesení garančního výboru je o České republice, ne o Šumavě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pan senátor Nytra byl poslední... Pan senátor Rabas se přihlásil, prosím.

Senátor Přemysl Rabas:  Já bych si dovolil ještě jednu krátkou citaci, která s tím souvisí. Na světovém zasedání té nejprestižnější ochranářské organizace IUCN, Mezinárodní unie pro ochranu přírodních zdrojů na Havaji v roce 2016 jedno z usnesení bylo, že NP Šumava má všechny parametry národního parku. Že má důvody pro to, být národním parkem. A že problém je pouze v tom, že Česká republika nedodržuje doporučení, že je třeba zvýšit bezzásahové území. V podstatě okamžitě na 30 % a do roku 2030 na 50 %. To je usnesení IUCN. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. A tímto, protože se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. A vzhledem k tomu, že už zástupci petentů vystupovali, tak bych nyní prosil pana zpravodaje, aby nás seznámil s procesem hlasování.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji, pane předsedající. Já bych s ohledem na to, co bylo navrženo, navrhoval také, abychom nejprve hlasovali o návrhu usnesení garančního výboru a poté hlasovali o návrzích, které předložilo plénum před několika minutami. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. (Znělka.)

Přítomno je 66 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 34. A nyní budeme hlasovat o usnesení, které navrhl garanční výbor. A je to obsaženo v tisku 73/1. Všichni srozuměni, o čem se hlasuje? Ano.

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 47, registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh se kladně vyslovilo 31, proti 11, návrh byl zamítnut.

Nyní bez znělky budeme hlasovat o návrhu usnesení, které bylo předloženo v průběhu rozpravy. A je to usnesení, pod kterým jsou podepsáni páni senátoři Zdeněk Nytra, Jaroslav Větrovský a Vladimír... (Poznámka: Předsedající špatně uvedl křestní jméno senátora Vilímce.) Vladislav Vilímec... .

Všichni máte v písemné podobě k dispozici? Je to tak.

Takže zahajuji hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 48, registrováno 68, kvorum pro přijetí 35, pro návrh se vyslovilo 34, proti bylo 18, návrh byl zamítnut.

Senát k této petici nepřijal usnesení. Děkuji vám a projednávání tohoto bodu končím.

Tak po vzrušené diskuzi a komplikovaném projednání budeme nyní projednávat další bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 138

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 138. Návrh uvede ministr zemědělství Miroslav Toman, kterého mezi námi vítám. Prosím o klid. A zároveň žádám pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Vládní návrh zákona a přijaté pozměňovací návrhy projednala a schválila Poslanecká sněmovna PČR na své 34. schůzi 11. září 2019. Cílem novely je řešit stávající akutní problémy složité situace lesního hospodářství a vytvořit podmínky pro její lepší zvládání. Přijaté pozměňovací návrhy k lesnímu zákonu systémově doplňují a rozšiřují novelu v jejím duchu. Šlo především o ponechání mrtvého dřeva k zetlení v lesních porostech, snížení obmýtí pro nízký les, zpřesnění povinností odborného lesního hospodáře, uzákonění výjimek z pravidel pro použití materiálů, poskytování lesních hospodářských plánů České inspekci životního prostředí v elektronické podobě, posílení nezcizitelnosti státního lesa.

Dále se jedná o rozšíření finančních příspěvků vlastníkům nestátních lesů k řešení dopadů kůrovcové kalamity v lesích a zpřesnění postupů jejich administrace ve vztahu k zákonu o rozpočtových pravidlech. Tato změna nejde nad rámec v současné době uplatňované praxe finančních úřadů. Přijetí novely lesního zákona je nezbytnou podmínkou pro výplatu finančních prostředků vlastníkům nestátních lesů, ke které novela přináší zmocnění. Zároveň vzhledem k potřebě souběžně řešit objektivní potřebu co nejrychlejšího vytvoření podmínek pro snižování stavů zvěře s ohledem na škody v lesích jsme akceptovali pozměňovací návrhy k zákonu o myslivosti. V částech, které vycházejí ze zákona o myslivosti, schválené vládou v roce 2017. Jedná se o možnost zásahu Státní správy myslivosti do stanovení výše lovu, o kontrolu plnění plánu lovu a sankce za nesplnění plánu lovu.

V této souvislosti však musím konstatovat, že ministerstvo zemědělství připravuje vlastní vládní novelu zákona o myslivosti, která bude pracovat s hodnocením stavu ekosystémů pro stanovení plánu lovu inspirovaného tzv. saským modelem, tedy způsobem vhodnějším než pozměňovacím návrhem navrženou cestou znaleckých posudků a rozhodnutím Státní správy myslivosti.

Jsme si s ohledem na měnící se přírodní i společenské podmínky vědomi potřeby komplexní revize stávajícího lesního zákona. V současnosti ministerstvo zemědělství dokončuje přípravu koncepce lesního hospodářství v České republice, na které se podílí široké spektrum organizací a odborníků, od ministerstva zemědělství přes další ministerstva, ať to je ministerstvo pro životní prostředí, ministerstvo pro místní rozvoj a další. Samozřejmě také lesnické fakulty, výzkumné instituce, vlastníky lesa až k ekologickým organizacím.

Tato koncepce na základě průřezové shody a za současného využití přijatých dokumentů, jako je Národní akční plán, Národní lesnický program, vytvoří zadání pro zásadnější změnu lesnické legislativy, která nepochybně bude v souvislostech řešit i ty dopady zákona, do kterých mířily některé bohužel dostatečně neprojednané pozměňovací návrhy, které nebyly v rámci tohoto sněmovního tisku přijaty.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí i podvýbor pro zemědělství, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučily návrh novely, jak jej přijala Poslanecká sněmovna. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučil novelu vrátit Poslanecké sněmovně s dvěma pozměňovacími návrhy. Ani jeden z navržených pozměňovacích návrhů v případě jejich přijetí bezprostředně nepomůže vlastníkům lesa v jejich snaze zvládnout kůrovcovou kalamitu a včas zajistit nové lesy. Naopak vrácením zákona do Poslanecké sněmovny dojde k zásadnímu zdržení skutečné pomoci vlastníkům, tedy ke zdržení výplaty tolik potřebné podpory, ke které novela přináší zmocnění.

Obsahem prvního pozměňovacího návrhu je prodloužení doby pro zalesnění ze 2 na 5 let a dobu pro zajištění lesního porostu ze 7 na 15 let. V krátkosti to okomentuji. Prodloužení zákonné lhůty pro zalesnění již řešíme opatřením obecné povahy ministerstva zemědělství a bylo pro potřeby řešení kalamitní situace prodlouženo na 5 let. A ohledně zajištění na 10 let od vzniku holiny. Uvedené prodloužení je dostatečné i z hlediska některými ekologickými skupinami doporučené přirozené obnovy lesa.

Druhý pozměňovací návrh pak obsahuje zrušení povinného doprovodu při poplatkových lovech podle zákona o myslivosti. Zrušení povinného doprovodu při poplatkovém lovu nemá žádný vliv na úspěšnost zvládnutí kalamity v lesích a nepřináší vlastníkům lesa žádnou potřebnou pomoc. Jde o organizační opatření výkonu myslivosti, které spolu s dalšími mnohem zásadnějšími změna již řešíme v rámci přípravy již zmiňované vládní novely zákona o myslivosti.

Vážené senátorky, vážení senátoři, já jsem si samozřejmě vědom, že návrh novely zákona o lesích mohl být dokonalejší, určitě rozsáhlejší, komplexnější. Nicméně čím širší by novela byla, tím více času by bylo potřeba na její projednávání. Jde mi především o to – a věřím, že nám všem – především o včasnou pomoc vlastníkům lesa. A tak zejména z důvodů urychlení výplaty příspěvků vlastníků si vás dovolím požádat, abyste navrhovanou novelu přijali tak, jak ji schválila Poslanecká sněmovna. A znovu opakuji, že do konce roku předložím novelu mysliveckého zákona tak, abychom uspokojili všechny potřeby, které povedou ke snížení spárkaté zvěře, černé zvěře, a pomohli vlastníkům lesa. A zároveň se zavazujeme, že vyplatíme peníze nestátním vlastníkům, s výjimkou samozřejmě Lesů ČR a netýká se to Vojenských lesů. Děkuji a prosím o podporu, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, prosím, abyste využil místa u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 138/2 a č. 138/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Vystrčil.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 138/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře. Jako garanční zpravodaj garančního výboru bych vám rád přečetl usnesení, které jsme přijali po velmi dlouhé debatě. A musím přiznat, že jsme se tím v tomto garančním výboru zabývali nadvakrát. Měli jsme zemědělský podvýbor, se kterým jsme velice pečlivě a podrobně probírali tento návrh zákona, kde na podvýboru byl formou usnesení podvýboru tento návrh zákona přijatý a byl doporučen ke schválení.

Na jednání výboru potom tento návrh usnesení podvýboru nebyl přijat a bylo přijato usnesení, které rozdílem jednoho hlasu navrhlo vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Byly to dva pozměňovací návrhy, které byly přijaté a jsou v tom usnesení. Chtěl bych ale připomenout, že v garančním výboru i v podvýboru bylo přijato doprovodné usnesení, které také tvoří přílohu tohoto usnesení, které máte před sebou. Já ho nebudu číst, ale chtěl bych říci, abychom na něj nezapomněli a potom navrhuji, aby se o něm hlasovalo. Nepřekrývá se s usnesením výboru pro územní rozvoj a životní prostředí, myslím, že se vhodně doplňuje a že je možné o tomto návrhu doporučujícího usnesení hlasovat.

To je stručně k tomu usnesení. Já, protože chci pak vystoupit, protože já jsem jako zpravodaj navrhoval přijetí tohoto zákona, tak já potom vystoupím v rozpravě. Tady vám sděluji pouze usnesení našeho výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Miloš Vystrčil? Je tomu tak, takže prosím, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Výsledky jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí máte v tiscích 138/2 a 138/3. S tím, že já ve své zpravodajské zprávě budu stručný a potom k obsahu zejména toho doprovodného usnesení se jako jeho předkladatel v rámci jednání výboru vyjádřím v obecné rozpravě.

Nyní tedy k závěrům jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Po úvodním slovu zástupce navrhovatele Patrika Mlynáře, náměstka ministra zemědělství ČR, zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila a pověřuje předsedu výboru senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

To je výsledek té části jednání, kdy jsme se vyjadřovali k tomu, zda jsme pro schválení toho zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, nebo pro jeho nějaké změny. Nakonec jsme se po poměrně složité debatě přiklonili k tomu, že jsme podpořili zákon v té podobě, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Jsem rád, že tady jako důkaz, že rozhodování nebylo jednoduché, zazněl již jakýsi náznak sebekritiky i od ministerstva zemědělství, respektive od pana ministra.

My jsme se nakonec ty své kritické výhrady rozhodli vtělit do doprovodného usnesení, které máte jako senátní tisk č. 138/3. A doporučili jsme Senátu PČR přijmout usnesení, které si dovolím přečíst, protože si myslím, že docela dobře popisuje situaci, ve které se nacházíme, a naznačuje hlavní nedostatky, které my v tom způsobu řešení, které je dnes zvoleno vůči vlastníkům lesů a i vůči nakonec ostatním uživatelům lesů, včetně myslivců, spatřujeme jako nedokonalosti.

Senát PČR doporučuje, aby přijal doprovodné usnesení, ve kterém konstatuje, že přístup vlády k řešení příčin současného stavu lesů a kůrovcové kalamity je pomalý a nedostatečně intenzivní. Další část je – Senát vyzývá vládu k větší podpoře a lepší spolupráci zejména s vlastníky lesů a snížení administrativní náročnosti a byrokratických překážek, které brání minimalizovat ztráty a jednoduše čerpat a využívat poskytovanou podporu na vhodnou obnovu lesů. Vyzývá vládu k prodloužení termínu vyhodnocení a následné možnosti podání žádosti ze strany ministra zemědělství za účelem navýšení potřebných výdajů na pokrytí dotačních programů, na podporu vlastníků nestátních lesů v rámci první výzvy, nebo první fáze výzvy podpory do konce 2. čtvrtletí roku 2020.

3. bod – vyzývá vládu ke stanovení harmonogramu vyhlašování výzev pro poskytování finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v lesích, včetně finančního rámce pro jednotlivé výzvy. Vyzývá vládu ke zpřístupnění dalších výzev i pro drobné vlastníky lesů nebo vytvoření alternativních dotačních programů pro tento typ vlastníků. A vyzývá vládu ke kompenzaci nákladů krajům, které vzniknou v důsledku administrace poskytování finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v lesích v rámci vyhlášených výzev, a to včetně financování nákladů kraji zřízených poradenských center.

Já jsem řekl, že se k významu jednotlivých bodů usnesení potom vyjádřím v obecné rozpravě. Takže tady zakončím své vystoupení jen tím, že to doprovodné usnesení má takové tři cíle. Ten první je, že jsme nespokojeni s tím, jak rychle a intenzivně stát pomáhá vlastníkům lesů. To druhé, že jsme nespokojeni s tím, kolik prostředků zatím stát avizuje, že na pomoc uvolní. A to třetí, že nejsme spokojeni s tím, jaká byrokratická zátěž může padnout na žadatele a případně, jakým způsobem budou náklady kompenzovány např. krajům, které to celé budou zúřadovávat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu, do které je písemně přihlášen jako první pan senátor Canov. Prosím.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, páni kolegové. Jak jsem již avizoval – máte to pak i na stole, ale avizoval jsem to ale už dříve, předkládám pozměňovací návrh, který spočívá v tom, že se vyřadí celá 3. část. To znamená zákon o myslivosti, novela tohoto zákona. Ta totiž v původním vládním návrhu zákona vůbec nebyla. Vůbec. Byla tam dodána do systému ve sněmovně až na konci 2. čtení. A tímto způsobem bylo jednak zabráněno legislativnímu kolečku, jaké musí obsahovat vládní návrhy, aby se v něm vychytaly všechny možné mouchy, ale aby se k němu také mohla vyjádřit myslivecká veřejnost a odborná veřejnost, myslivecké spolky a další. Bylo to tam vloženo tak, že se k tomu vyjádřit nemohly vůbec. Bez jejich vědomí, upozornění dopředu, bylo to uděláno tak, jak se ve slušné společnosti nečiní. Zákeřně.

Já jsem v pozměňovacích návrzích, v odůvodněních, které jsem zasílal, psal řadu důvodů, proč by tento zákon o myslivosti, ta jeho novela měla být opět z toho návrhu o lesích vyňata.

Kromě toho, co jsem vám zaslal další listy od mysliveckých organizací, různé připomínky k tomu, jak je to špatně, jak se nemohli bránit. Nebojte se, já to celé číst nebudu, to bych si na svědomí nevzal, abych tu předčítal stohy. Jenom snad jeden, co mám tady velkým písmem. To nebude tak dlouhé. Takže některé argumenty, proč vyjmout zákon o myslivosti. „Péče o zvěř jakožto složku životního prostředí vykonávají subjekty odlišné od státu a činí tak na své náklady v současnosti. Není proto přípustné, aby stát těmto subjektům direktivně plánoval. Ještě méně je to přístupné v situaci, kdy si tyto subjekty za své peníze pronajmou od státu honitby, o které opět za své peníze posléze pečují. Novela je odůvodňována snahou dostat stavy spárkaté zvěře pod kontrolu. Ale zcela neselektivně zasahuje všechny honitby na celém území republiky. A to včetně těch, kde problémy se spárkatou zvěří nikdy nebyly. Navíc není respektováno, že některé subjekty hospodaří ve vlastní režii na vlastních majetcích. Koncept plánování vycházející ze sčítání zvěře provedeného uživatelem honitby, je zcela pomýlený. Již nejméně 15 let je ve všech odborných kruzích opakováno, že čísla z takto provedeného sčítání jsou absolutně mimo realitu, podhodnocená. Státní správa není odborně vybavená k tomu, aby mohl být novelou navrhovaný model vůbec realizován. V současné době není po úřednících vykonávajících státní správu myslivosti vyžadováno ani základní myslivecké vzdělávání. To jest lovecký lístek. Přitom již plánování podle současné právní úpravy vyžaduje vzdělávání minimálně na úrovni mysliveckého hospodáře. Navrhovaný systém, kde má být hodnocen stav ekosystému, pak vyžaduje skutečně zevrubnou znalost nejen myslivosti jako takové, ale i ekologie. To však nejsou znalosti, které si lze v dostatečné hloubce osvojit během předpokládané dvouleté legisvakanční lhůty. Po technické stránce není dořešeno odevzdávání markantů. Jaké markanty, v jakém intervalu a kam se budou odevzdávat a také, jak budou státní správou skladovány. Popřípadě likvidovány.“

Já, když jsem jednak rozesílal kolegům ten svůj plánovaný návrh pozměňovací návrhu, tak když jsem s nimi mluvil, tak jsem byl překvapen tím, že ti, co se k tomu vyjádřili, neargumentovali argumenty, že by byli pro zachování toho návrhu, který předložila Poslanecká sněmovna, tím, že by bylo dobře, že ten přílepek o myslivosti, jinak to nemůžu nazvat, tam byl vložen. Že to bylo správné. To nikdo z těch, co jsem s nimi o tom mluvil, netvrdil. Naopak, že byl špatný. Ale že jde o to, aby lesáky nepřišli o úhradu škod způsobených kůrovcem.

Já za všechny přečtu jeden od kolegy, nebudu ho jmenovat, on se k tomu když tak přihlásí, co mi napsal: „Přílepek o myslivosti je samozřejmě nesmysl. V novele zákona o lesích je ale podstatné, že se tím umožní vlastníkům lesů postižených kůrovcem vyplácení dotací. Jejich situace je skutečně katastrofální. Při současných cenách dřeva už nemají ani na zaplacení samotné těžby, natož na následné pěstební práce. Bylo hrubou chybou za této situace vůbec v Poslanecké sněmovně podávat pozměňovací návrh. Nyní ale jakoukoli změnou by se ale vyplácení peněz ještě opozdilo.“ A proto kolega vystoupí s podporou přijetí toho návrhu zákona tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. To je dobré, co?

Najednou se proti sobě staví myslivci a lesáci. A myslivci se mají obětovat, neboť jejich oběť bude menší zlo. Ale jak to vůbec s tím zpožděním bude? Poslanecká sněmovna podle ústavy musí bez zbytečného prodlení projednávat zákony, které vrátí Senát s pozměňovacími návrhy. Dokonce jednací řád sněmovny to explicitně navrhuje na nejbližší schůzi. Ta začíná 26. listopadu. V Poslanecké sněmovně je zvykem, a to bývá velmi často, téměř vždycky, když ne úplně vždycky, že návrhy Senátu jdou hned to první úterý. Nepochybuji, že tomu tak teď bude. Už při vědomí právě těch vlastníků. Je faktem, že na přelomu května/června došlo k situaci, kdy to Poslanecká sněmovna nedodržela, také jsme se kvůli tomu zlobili, že neprojednala návrhy ze Senátu, ani v květnu, ani v červnu, červenci. Až pak v září, ale to myslím byla chyba, která se nebude opakovat, a určitě se nebude opakovat v tomto případě.

Tehdy tam bylo spoustu našich pozměňovacích návrhů. Teď kdyby tady byly pozměňovací návrhy přijaty, tak by to byly tři zákony. Klidně může Senát přijmout doprovodné usnesení, že záleží na tom, aby tato změna byla provedena jako první. Ale nepochybuji o tom, že to Poslanecká sněmovna udělá tak jako tak. Jsem toho názoru, že kdyby byl přijatý ten pozměňovací návrh, aby byl myslivecký zákon vyňat z té novely, že by měl poměrně značnou šanci na úspěch v Poslanecké sněmovně. A kdyby neuspěl, tak by to pak holt přehlasovala sněmovna tou sto jedničkou v tom znění, co je zde. To znamená, přijetí zákona zákonodárným sborem by se zpozdilo o 26 dnů. O 26 dnů. To je méně než 1 měsíc.

Ministerstvo zemědělství vydalo zásady, které stanovují podmínky pro poskytování dotací. Zde je uvedeno, že příjem žádostí bude ukončen 28. února 2020. Pokud by to mělo znamenat, že až poté budou vyplácet dotace, tak by zpoždění o těch 26 dní v zákonodárném sboru nezpůsobilo ale vůbec nic. Pokud, jak tady deklaroval pan ministr, chce už před ukončením programu vyplácet dotace, tak znovu opakuji, zpoždění bylo 26 dnů. I tak by to ještě možná bylo na konci roku, nejdéle v lednu. Navíc pan ministr, který je znám svými výbornými vztahy s panem prezidentem, jistě by byl schopen stáhnout lhůtu 15 dnů pana prezidenta na podpis ze zákona z 15 dnů možná na den. Určitě by mu pan prezident vyhověl.

Jinými slovy, zdá se mi strašné obětovat myslivce kvůli maximálně 26dennímu zpoždění, pokud vůbec jakému. Opravdu hrozné. Vím, že existuje i druhý důvod, proč toto přijmout, a to slib, že bude přijat komplexní nový zákon o myslivosti. I dnes to tady pan ministr říkal. Já bych byl rád, kdyby byl přijat. Ale zaručit to nelze. Mimochodem, pokud jste si všimli, tak pan ministr říkal, že ministerstvo „akceptuje“ – to je jako „trpí“ tím mysliveckým zákonem. Evidentně z toho nadšený není. A navíc sám říkal, že ten nový zákon by tu novelu úplně smetl ze stolu, neboť by tam zaváděl ten saský systém, a ne to, co je v tom přílepku napsáno.

No jo, ale zaručit se to nedá. Zaručit se to nedá, že to sněmovna a další proberou. Budou se blížit volby, říkal pan ministr, že do konce roku to připraví ministerstvo. Nevím, jestli tím myslel už, že to předloží do sněmovny, nebo teprve k tomu kolečku, ale každopádně ty měsíce se zkracují. Pro vaši zajímavost, ten tisk by musel jít do 1. čtení, ten nový myslivecký zákon. V současné době je ve sněmovně 141 tisků v 1. čtení. 141 tisků. Z toho vládních návrhů 32. Schůze, která probíhá, to nejsou teď ty mimořádky, které se mohou konat ve středu v pátek, to je teď mimo ten týden, to znamená minulé 2 týdny, tak si tipněte, kolik z těch 141 tisků v 1. čtení za ty 2 ze 3 týdnů poslanecké schůze bylo projednáno. Jeden. Jeden z těch 141! A to ne vládní, ale poslanecký návrh zákona. To znamená, nedá se vůbec zaručit, i kdyby to myslel pan ministr sebelépe, že ten nový myslivecký zákon bude přijatý, že nespadne pod stůl kvůli novým volbám. Pokud pak třeba nebudou vyhlášeny předčasně. To se prostě nedá slíbit.

Mně osobně, opakuji to ještě jednou, se zdá děsné, že se mají obětovat myslivci strašením, že lesáci by přišli o dotace. Nepřišli, maximální zpoždění 26 dnů, pokud vůbec jaké. Proto tedy budu rád, když nebude schválen ten návrh zákona a když půjde návrh zákona do podrobné rozpravy a bude tam moci být uplatněn ten pozměňovací návrh, jak jsem avizoval. To znamená zrušení přílepku, který tam prosadilo nějakým kanálem Hnutí duha, protože si fakt myslím, že by neměl být parlament servisní organizací Hnutí duha. Měl by chránit i takovou organizaci, která vykonává svoji činnost z 99 % na dobrovolnické bázi. To jest myslivci a jejich organizace. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a teď se do rozpravy hlásím já, takže my se na krátkou chvíli vystřídáme.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  S právem přednosti vystoupí v obecné rozpravě místopředseda Senátu pan senátor Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, hezký den, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Předně uvedu, že nejsem myslivec, takže u mě není střet zájmů. Jsem drobný vlastník lesa, ale zatím naše lesy nejsou postiženy kůrovcem, protože máme borovice, takže ani tam není střet zájmu, si myslím. Teď k materii.

To, co tady řekl kolega Canov, je samozřejmě velmi zajímavé. On umí dobře rétoricky vystupovat, takže je to i dobře podáno. Ale já mám jiný názor, ale začnu od začátku. Ten návrh zákona byl ve sněmovně poměrně dlouho. Jestli se nepletu, od března letošního roku. A ten doplněk, není to přílepek, jak konstatovala naše legislativa, tzn. ta část, která se týká myslivosti, není považovaná odborně za přílepek, protože s materií souvisí. Byť se nám určitě nelíbí, že to tam bylo dáno až v Poslanecké sněmovně. A v té Poslanecké sněmovně to navrhly některé osoby, které mají politické začlenění. A ukazuje se, že třeba tady v Senátu názory ze stejných politických kruhů jsou jiné.

Ale my se musíme asi rozhodovat, co je meritem věci, co je podstatou věci. A tato novela lesního zákona reaguje z velké části na kůrovcovou kalamitu. A abychom nepřehlédli ten hlavní účel. Samozřejmě odborníci i tady my se budeme jistě bavit a baví se o tom, co tam všechno má být. Na jedné straně my často jako politici říkáme, že legislativa je příliš svazující, je to příliš kogentní, měla by tam být větší volnost. Na druhé straně, když nám něco nevychází, když se nějaké ty přirozené občanské povinnosti neplní, tak voláme po legislativě a pak se divíme, že máme sbírky zákonů, které počítáme na metry.

A já si myslím, že ministerstvo zvolilo vcelku rozumný přístup. V té době, kdy ten návrh na jaře vypracovali, reagovali na ty poznatky, které měli, ale ten návrh se v Poslanecké sněmovně rozmnožil. Ten se zdvojnásobil. A samozřejmě, že nečekejme, že když to vrátíme, že Poslanecká sněmovna řekne, á, moudrý Senát objevil Ameriku a my jsme to do té doby dali špatně a já moc nevěřím, že se něco podstatného změní. Proto pro mě daleko větší šanci má to, co tady prohlásil pan ministr. Má za sebou nějakou vládní koalici, ta tam má většinu. A je šance, že když ten slib, který tady řekl, splní, že má šanci ho dotáhnout do konce. A výsledek i pro ty, kteří tam chtějí udělat korekci mysliveckého zákona, může být větší a efektivnější a může být všeobecně větší spokojenost. To je jedna věc.

Druhá věc. Kolegyně, kolegové, já jsem z obvodu, kde si dovolím tvrdit, že patří mezi regiony s největší kalamitou způsobenou kůrovcem. Myslím, že to je kolega Vystrčil, je nás ještě pár právě z té Vysočiny, případně k jihu. Tam je dopad kůrovcové kalamity naprosto jasně největší. A mohu vám říci, že každý výjezd – a já dělám pravidelně pondělní senátorské dny, a dělám je tak, že jezdím po obcích, protože do kanceláře mi chodí pořád ti samí stěžovatelé, a myslím si, že není hodno jim věnoval větší část dnů, který mám pro senátní obvod, takže jezdím do obcí. A mohu vám říci, že je mi těch starostů opravdu líto. Je tam několik obcí, které mají poměrně velké lesy ve stovkách hektarů, ve velikosti jejich obcí, a oni dlouhodobě výnosy, protože mají pěkné lesy, pěkné smrky, kterým je okolo 100 let, s těmi výnosy lesů počítají do obecních rozpočtů. Ale ne na spotřebu, ale na rozvoj, na investice. A některé investice mají spuštěné, např. kulturní dům, a nemají na ně dotace ani z kraje, ani z centra. To znamená, od vlády. A teď najednou nejen, že nemají peníze z těch výnosů, protože víme, za kolik se prodává. Když se podaří ta kulatina s kůrovcem prodat, oni musí platit firmy, které jim to těží, protože takové kapacity nemají. Mají povinnost ze zákona likvidovat kůrovce a samozřejmě mají náklady, které se týkají obnovy lesa. Protože takovou velkou rozlohu, kterou musí zalesňovat, vůbec nepředpokládali, že by měli.

Tyto obce mají velké problémy. A oni nás prosí – a já už jsem v minulosti kolem toho vyvolával některá jednání, abychom pomohli, abychom na to, co oni opravdu očekávat nemohli – a asi to zrovna ty vesnice, kterých se to týká nezpůsobily a mají ty dopady – a oni nás prosí, aby dostali ten příspěvek. My jsme je přesvědčili, že už jim jako stát nemůžeme uhradit ztrátu zisků. To prostě uhradit nemůže, ale aby pomohl, aby splnili povinnosti zákona. To znamená, aby to vytěžili a především, aby to znovu osázeli.

Dneska je velký problém, že při tom osázení oni musí dělat činnost, kterou nikdy nedělali. Oni musí v některých lokalitách stromky, zejména listnáče, když dělají smíšené lesy, zalévat. Protože tam není voda. To jsou další náklady.

A, vážení přátelé, my jim teď řekneme, že ty peníze díky nám tady v Senátu, že jsme usoudili, že myslivci jsou špatně braní v tom zákoně, že tam jsou na ně přísné požadavky, že se tam omezí jejich práva, že oni kvůli tomu ty peníze opět dostanou o něco později. Nebo tu šanci ty peníze dostat. Pro ně to není jednoduché, oni to budou muset zadministrovat. Vzhledem k tomu, že tady byrokracie samozřejmě bují, a já se ani nedivím, protože lidi na ministerstvech se bojí, tady se udává, tady se všechno vyšetřuje a další a další, všechno je to na dlouhé lokty. Takže teď se starostové od nás dozví, nezlobte se, nám tam dali myslivecký zákon. Já být tím starostou nebo zastupitelem, obávám se, že bych měl kritický pohled na ty myslivce, kteří nás tady přesvědčili, že to máme vrátit. Já se bojím, že to zhorší vztahy mezi myslivci a obcemi, případně soukromými vlastníky. Chodí za mnou soukromí vlastníci, kteří mají tak deset dvacet hektarů lesa, protože pro ty jsou to velké problémy, a může to zhoršit vztahy.

Já sám vím a v mém obvodě musím říci, že myslivecká společnost se nechová dobře. S námi, jako s vlastníky lesů, vůbec nekomunikuje apod. A vím, že to někde je podobně. Takže já bych velmi varoval, abychom udělali jednostranné rozhodnutí, které bude tady v Senátu znamenat v neprospěch obcí a vlastníků lesů, tzn. soukromých vlastníků lesů, že to může zhoršit vztahy. Nechci tím vyhrožovat, já to jenom sděluji, že to může být problém. Ale já doufám, že to nebude, protože jsem přesvědčený, že většina z nás pochopí, že platí to rčení – kdo rychle dává, dvakrát dává.

Opravdu. Ono totiž toho lesního materiálu není tolik. A samozřejmě ty silné společnosti, které mají rezervy, včetně státních lesů, ty školky vykoupí. A kde budou shánět materiály soukromí vlastníci a ty malé obce? Takže i toto bychom měli brát v potaz. A prosím, rozumím tomu, co tady říká pan senátor Canov a prosím i jeho, aby zvážil problémy zejména našich malých obcí, tzn. obce, které mají třeba do pěti tisíc obyvatel, plus soukromých vlastníků, pro které je to hrozný problém. Jsou to pro ně ztráty a oni potřebují rychle vědět, že opravdu se stát snaží pomoci. I když to nebude kompenzace, je to jenom příspěvek, není to dotace, je to příspěvek. A jakékoli naše zdržení a vrácení bude chápáno velmi špatně a kriticky. A samozřejmě, dokud ty peníze nebudou mít k dispozici, tak pro ně ta věc není ze strany státu nijak jako pomoc řešena. To je logické uvažování.

Já jsem si ten zákon nastudoval. Myslím si, že tam je celá řada věcí dobrých. Týkají se postavení lesních hospodářů, je tam i prostor právě pro ten Státní intervenční fond, je tam celá řada dobrých věcí. Já v tomto chci a budu věřit panu ministrovi, že nejenom, že to předloží, ale že využije svou politikou sílu a dohodne to jak s myslivci, tak i s vlastníky pozemků, že ve sněmovně se ten zákon dostane do pohybu. Že v průběhu 1. pololetí příštího roku bude i ten myslivecký zákon upraven.

Ale až se ten zákon bude projednávat, osobně si k tomu také řeknu své. Říkám tady, mám v poslední době s mysliveckou společností v blízkosti, kde máme lesy, poměrně špatné zkušenosti. A to jsem člověk, který se snaží o kompromisy a spíše si těch věcí nevšímat. Ale co je moc, je někdy moc. A myslím si, že se tam situace zhoršila. Myslím si, že stav společnosti byl před deseti patnácti lety lepší. Aspoň tak jsem ho vnímal. A v našem obvodě je silně přemnožená spárkatá zvěř. To je naprosto jasné a zatím nevidím, že by to někdo chtěl řešit. A potom nezbývá, než aby to řešil stát. Bohužel. Děkuji za pozornost a ještě jednou prosím o podporu tohoto návrhu zákona, byť není stoprocentní, ale je potřebný. Navrhuji ten zákon schválit v podobě, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane místopředsedo, diskuze bude jistě dlouhá, je do ní přihlášeno hodně senátorů. Bude jistě i zajímavá, ale právo přednosti teď mají v té diskuzi předsedové klubů. Jako první je přihlášen pan senátor Vystrčil, který se tohoto práva vzdává. Ptám se pana senátora Šilara, který tady není. (Kubera: „On je zpravodaj!“) Omlouvám se. Pane senátore, chcete využít toho práva? Tak pan předseda Šilar chce využít svého práva přednosti. Máte prosím slovo a omlouvám se, že jsem vás přehlédl. Je to dost divné.

Senátor Petr Šilar:  Je to dost divné, vzhledem k mé postavě. Asi pan ministr je ještě větší postavy, tak mě zakryl.

Děkuji za slovo. Já bych své připomínky řekl jako zpravodaj, jako garanční zpravodaj garančního výboru v případě, kdyby bylo z našeho výboru usnesení kladné, tak proto jsem chtěl vystoupit a doplnit některé faktické poznámky. Já nebudu znovu opakovat to, co jsem psal do zpravodajské zprávy, ani to, co tady bylo řečeno. Chtěl bych jen zdůraznit a podtrhnout, že podepisuji prakticky vše, co řekl kolega Milan Štěch. Má podobné zkušenosti, i negativní, s těmi myslivci. Souhlasím také s tím přídavným usnesením, které přednesl kolega Vystrčil. Já potom ještě přečtu naše přídavné usnesení, které jsme projednávali na výboru, ale nejprve několik faktických poznámek.

K tomu zákonu bych začal reakcí mého kolegy lesníka, který zastupoval SVOL, tzn. Sdružení vlastníků a obecních lesů, kolega Radek Charvát, který byl i na našem podvýboru a s kterým věci konzultuji, protože je z našeho kraje. Jsme spolu ve výboru pro životní prostředí Pardubického kraje a taktéž i v krizovém štábu, který založil hejtman, co se týče kůrovcové kalamity.

Takže celý ten zákon mám prodiskutovaný jak s praktickou veřejností velice důkladně, tak i s mysliveckou veřejností. A zároveň jsem si jako zpravodaj tyhle věci ověřoval, šel jsem s tím zákonem tím, že jsem se podrobně informoval u pracovníků ministerstva zemědělství. Řekl bych, že ten zákon přišel pozdě, ale přece. A bylo to tady řečeno. Ten zákon byl navržen již na jaře letošního roku, ale to pozdě je především kvůli Poslanecké sněmovně. Takže není nad to. Teď se dokonce ozývají hlasy, ale už hlasují a ještě to házejí na nás, říkají: „Jestli vy to v tom Senátu budete zdržovat, tak vám to dáme za vinu.“ A už jsem slyšel, že my senátoři to tady celé zdržujeme. To je taková poznámka na okraj.

Chtěl bych zdůraznit důležitou věc. Náhrady škod, o kterých se tady mluví, nedosahují zdaleka té výše, které jsou. Ale jsou to náhrady za škody za rok 2017 a 2018. To je důležité říct. A my s tím přicházíme na podzim roku 2019, kdy byla vyčleněna částka 1,5 mld. Kč. A dopředu říkám, hrajeme o čas. Šíleně hrajeme o čas, protože kdo zná rozpočtová pravidla, tak ví, že veškeré finanční prostředky se musí vyčerpat do konce kalendářního roku. Nebo zahájit čerpání. Z toho důvodu to je důvodné, že ty peníze, které jsou v rozpočtu teď na to vyčleněny, mohou skončit v černé díře rozpočtu. Nemyslím, že by se ztratily z ministerstva zemědělství, ale, prosím vás, tady jde o to, že to je zase otázka kalendářního roku. Tak z toho důvodu je to velice důležité. A to ještě nemluvíme o škodách, které se už začínají vyčíslovat za rok 2019.

Podle odhadu, který můžeme číst, ony se odhady trochu různí, ale poslední odhad, který zveřejnil v Lesnické práci pan Burník, tak mluvil dokonce o výši přes 30 mld. Kč. To je kůrovcová kalamita. A opravdu bychom se měli takto k tomu chovat. To znamená, že jakýkoli krok, který povede ke zlepšení situace a k hospodářské situaci vlastníků lesů a lesníků, tak musíme využít. Musíme využít tyhle věci. Mrzí mě, že naše vláda s tím tak dlouho otálí. Já si myslím, že daleko mediálně zajímavější je samozřejmě, když se premiér vyfotí v syslem v náručí a vypouští ho někde v ochranném pásmu. Nebo se rozněžňuje nad lýkožroutem smrkovým nad shnilým dřevem. Ale praktické výsledky této vlády jsou nulové.

To je teprve začátek, to je první krok, ten zákon, který teď zaplaťpánbůh ministerstvo zemědělství připravuje. Ale otázka uvolňování peněz, pan ministr musí chodit žebrat k paní ministryni financí o to, aby se uvolnily některé prostředky. Propánakrále, vždyť se chováme v této mimořádné krizové situaci velice špatně. Místo toho založíme krizové štáby, které samozřejmě nic neřeší. Já jsem už dvakrát na krizovém štábu u nás v Pardubicích byl. Tak jsem říkal: „Prosím vás, kdybychom se místo těch rokování a schůzování, které všude máme, sebrali, vzali si motyku a šli vysázet pár stromků, nebo vzali pilu a šli pokácet dřevo, pomohli vlastníkům, tak bychom udělali daleko víc, než pořád jenom schůzovali.“ Ale to jsem odbočil.

Mrzí mě jedna věc – a musím to tady v té souvislosti říct, že vláda ve svém programovém prohlášení má založení fondu nepojistitelných rizik. To je další věc, která by tuto věc řešila. I tuto kůrovcovou kalamitu, neříkám otázky škody za sucho. O tom fondu dosud nepadlo ani slovo. Jenom sliby. Ten fond by to určitě řešil. Nebo by se to snažil řešit. To je další krok, který tady vůbec nebyl zmíněn. Důrazně to připomínám, že to je věc, kterou vláda neplní. Místo toho se radši vyfotí se syslem...

Podklady pro rok 2019, ale podklady vůbec na vyplácení škody jsou na ministerstvu zemědělství připraveny. Pravidla jsou připravena, je to forma jakési prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu. Samozřejmě tam jsou chyby, samozřejmě tam jsou i některé velice problematické věci. My jsme ta pravidla konzultovali na úrovni kraje, snažili jsme se tam protlačit i to stanovisko, aby menší vlastníci – a bude o tom jistě mluvit kolega Vystrčil – nebo malí vlastníci, kteří si dělají samovýrobu dřeva a nemůžou prokázat jakoukoli fakturu, že to měli pořezáno a odvezeno, aby doklad doložili při žádosti o ten příspěvek, o dotaci, tak jsme chtěli, aby tam bylo čestné prohlášení.

Bohužel s tímto jsme se nesetkali. Chápu z jisté strany i úředníky ministerstva zemědělství, že dneska opravdu na všechno musíme mít doklad, protože Češi jsou dneska tak koumaví, že dokážou tyto věci i v dobré víře obejít. Takže rozumím oběma stranám, ale myslím si, že to není dobré.

Co se týče mysliveckého příspěvku, já myslím, že už to tady zaznělo. Dobře, já tady kolegu Canova chápu, byl bych první, kdo by to navrhoval a kdo by to podporoval, abychom to vypustili. Protože si myslím, že to je špatně, ale i těch 26 dní je opravdu důležitých, aby se ta pravidla po podpisu a po schválení prezidenta dostala na krajské úřady, aby vlastníci mohli žádat. Aby v listopadu a prosinci mohli zahájit čerpání. Čili i z toho důvodu. A v tomhle případě panu ministrovi věřím. Ostatně na ministerstvu zemědělství všechny naše legislativní připomínky vzali zasvé a budou se snažit je zahrnout i do té novely mysliveckého zákona, ale i zákona o lesích.

Co bych tu chtěl ještě připomenout z hlediska praktického, že při kůrovcové kalamitě musí pomoci všichni. Proto bych tady udělal i určitou výzvu. My jsme se tím zabývali v Pardubickém kraji a mimo dotací na oplocenky jsme teď vymysleli a budeme schvalovat dotační program z krajských peněz. Přitom Pardubický kraj není zasažen, teprve se kůrovec začíná rozšiřovat od jihu. Tak jsme vymysleli fond pro ty nejmenší vlastníky, kterým bychom chtěli přispět na likvidaci a náklady spojené se škodou, která vznikne při odstraňování kůrovcového dřeva. A v těch pravidlech, která máme v tom našem krajském usnesení, stačí i to čestné prohlášení, že tolik a tolik kubatury tam buď zůstalo stát nastojato, anebo to zpracovali samovýrobou.

Tak to jen doklady k tomu, že v této mimořádné situaci by měli pomoci všichni. Jak vláda, my se stále obracíme na stát, ale musí pomoci kraje, musí pomoci i obce. Víme o tom, že zoufale chybí kapacity, to slyšíme dnes a denně. Chybí kapacity firem, které to nejsou schopné zvládnout, protože chybí lidé, kteří by byli schopní to skácet, vytěžit nebo to nějakým způsobem zlikvidovat. Proto je velice dobré, že tam je odklad možnosti. A mohou požádat už dnes o tu výjimku, že nemusí obnovovat les do dvou let. V tom pozměňovacím návrhu, který byl přijat v našem výboru, je odklad ještě zvětšen. Ale myslím si, že i současný stav je dostačující a je možné to řešit.

A ještě k tomu mysliveckému dodatku. Já si myslím, že praktická otázka je, že v případě toho, že by dodatek platil až po dvou letech, je tam ten odklad, takže si myslím, že je dostatek času. Do té doby to určitě ministerstvo stihne a předloží návrh zákona. A také by samozřejmě k tomuto zákonu musela být prováděcí vyhláška. A prováděcí vyhláška je také, teď nechci samozřejmě pana ministra a ministerské úředníky navádět, ale ta vyhláška nemá termín, kdy musí být vydána. A myslím si, že to i u toho platí.

Ostatně jak jsem si všiml a jeden odborník mě na to upozornit, i ve stávajícím mysliveckém zákoně již 15 let neplatí ustanovení, kde je psáno, že stavy spárkaté zvěře v každé honitbě se pohybují mezi stavy minimálními a normovanými. To tam už v současné době je. Takže by stačilo, kdyby toto ustanovení mysliveckého zákona platilo a kdyby si toho myslivečtí hospodáři více všímali, tak si myslím, že by se se stavy spárkaté zvěře dalo něco dělat i dneska.

To je vše. A dovolte mi ještě, abych přečetl to přídavné usnesení, které se netluče s usnesením druhého výboru. Navrhujeme z našeho podvýboru zemědělského a výboru hospodářského – a) Senát PČR vyzývá ministerstvo zemědělství cestou novely zákona o myslivosti navrhnout změny, které sníží ekonomickou nákladnost a technickou proveditelnost snížení škod zvěří v lesním hospodářství a zemědělství. To je ta výzva k novele zákona o myslivosti.

A druhá důležitá – vyzývá ministerstvo zemědělství dokončit a přijmout koncepci lesního hospodářství v ČR a začít naplňovat její závěry a zadání s dílem přizpůsobit lesnickou legislativu aktuálním potřebám lesního hospodářství. To je to, že zákon o lesích potřebuje ještě další a další věci. A koncepce existuje, jsou tam zahrnuty všechny připomínky z ministerstva životního prostředí i od nevládních organizací. Já si myslím, že je potřeba se tím vážně zabývat. Zdůrazňuji, že jde o kalamitu a my bychom se měli chovat skutečně velmi zodpovědně a přistupovat k tomu co nejrychleji. A připomínám znovu, že finanční prostředky na rok 2019 jsou zatím v nedohlednu, neví se. A mj. rozpočet kapitoly ministerstva zemědělství je v návrhu nižší než v loňském roce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A než dám slovo dalšímu řečníkovi, tak bych jenom chtěl poznamenat, že máme navrženy dvě doprovodná usnesení. A možná, že by bylo dobré, aby se zpravodajové výborů domluvili, zda by to nezakomponovali tak, aby to vyhovovalo maximálně všem, kteří tyto návrhy podpořili a kteří je chtějí podpořit, aby to mělo formu asi jednoho doprovodného usnesení. Takže je to moje výzva zpravodajům, zda by se nedohodli a pak si před hlasováním nesdělili, jestli k takové dohodě došlo a jak bude znít. Samozřejmě tím neberu nikomu právo, aby trval na tom, že se bude hlasovat přesně o tom usnesení, které prošlo výborem.

A nyní vystoupí pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, páni senátoři.

Možná vás to překvapí, že já, jako lékař gynekolog, vystupuji zrovna k lesnímu zákonu, ale mým koníčkem je myslivost. To, co tady přednášel, vaším prostřednictvím, pan senátor Canov, s tím nelze nesouhlasit. To je absolutní pravda, určitě bych to podpořil. Na druhé straně část mého volebního obvodu je na okraji Jeseníků. Nevím, jestli jste měli možnost v poslední době Jeseníky navštívit, já jsem tam byl v poslední době skoro každý týden, a ta situace s kůrovcovou kalamitou je opravdu katastrofální. Možná jedna z nejhorších.

A přestože mám velké výhrady k tomu, co je v té části, která se týká myslivosti, přesto si vás dovoluji požádat o to, zda bychom podpořili znění tohoto zákona. Já panu ministrovi plně věřím, že dojde k dořešení těch sporných otázek, a dovoluji si vás požádat o podporu toho zákona, ve znění Poslaneckou sněmovnou, s tím, že se plně připojuji k doprovodným usnesením. Ale, prosím vás, tady to nemusí být otázka 26 dní, tady to může být otázka, že Poslanecká sněmovna skutečně, víte, jak je nevypočitatelné projednávání toho dalšího zákona. Takže vraťme se k meritu věci, k čemu ten zákon má sloužit.

Má sloužit k tomu, aby se dostaly finanční prostředky těm, kteří je potřebovali už včera. Takže, zase vaším prostřednictvím, nelze než nesouhlasit s panem místopředsedou Štěchem. Což já nečiním často, ale v tomto bodě jsem s ním úplně ve shodě. A opravdu se přimlouvám, že kdo rychle dává, dvakrát dává. A jsme rada starších, mějme zdravý selský rozum. Jde o meritus tohoto zákona, který té myslivosti natolik neublíží, jak to ublíží, když ho nepřijmeme a vrátíme. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan senátor Karel Kratochvíle.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já jako předseda podvýboru pro zemědělství jsem jenom chtěl konstatovat, že podvýbor, jak jste slyšeli od kolegy Šilara, k tomu zasedal a přijal jednoznačné stanovisko s doprovodným usnesením, které si pak osvojil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A v tomto stanovisku podvýboru pro zemědělství se jasně vyjadřujeme, že podporujeme vládní návrh, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou.

Ale máme také problém s tím, co tam bylo načteno za pozměňovací návrh. Myslím si, že proti původnímu návrhu nikdo z nás nemůže mít žádné protesty, protože ten řeší kůrovcovou kalamitu a takto ten zákon byl postaven. Víte, už jste od mnoha mých předřečníků slyšeli, že kůrovcová kalamita je opravdu v naší republice krizovou situací. A tuto krizovou situaci je nutno řešit. Já osobně včelařím. Měl jsem včelín v lese, dneska už ho mám na pasece. A u nás na Písecku, kromě Vysočiny apod., kůrovec také řádí. Když jsem pak mluvil se starostou příslušné obce, které ten les patří, tak říkal, že jsou finančně na tom tak špatně, že si nevědí rady, jak jen zvládnout tu kalamitu.

Proto si myslím, že je dobré doprovodná usnesení řádně zrealizovat. A mým hlavním úkolem, co jsem tady chtěl vyřešit, chtěl jsem se zeptat pana ministra, jestli mají nějaký časový harmonogram těchto doprovodných usnesení. To znamená, kdybych viděl reálně, že by se dostala do Poslanecké sněmovny změna návrhu o myslivosti a jak je to s tou koncepcí lesního hospodářství. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za vystoupení a nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já si dovolím vystoupit s podporou návrhu zákona tak, jak je předložen. Byť musím říci, že to, co tady říkal Michael Canov ohledně té části, která se týká mysliveckého zákona, tak je absolutně pravda a já s tím naprosto souhlasím. A dokonce jsem mu slíbil, že pro to budu hlasovat. A já teď, vaším prostřednictvím, pane předsedající, se mu za to veřejně omlouvám, protože to neučiním. Chlap by měl nést následky za to, když něco slíbí a poté to nesplní. Tak já se snažím to takto splnit.

K vlastnímu zákonu. Ten vlastní zákon má podle mého dvě části. Část lesnickou a část mysliveckou. K té lesnické části je třeba konečně. Zaplaťpánbůh, že konečně jdeme pomoci vlastníkům lesa s tím, jakým způsobem budou řešit škody, které jsou kůrovcovou kalamitou v našich lesích napáchány. Já mám tu čest být starostou města, které má

450 ha lesa, na kterých hospodaříme. A jsme v té části, jak tady o tom hovořil Milan Štěch, Vysočiny, v té části předhůří Vysočiny. Takže skutečně škody a hospodářské ztráty na lesním majetku jsou značné.

Druhá část toho zákona, já nebudu říkat „přílepek“, protože podle naší legislativy to přílepek není. Nicméně ta část myslivecká je v některých částech skutečně bizarní. Skutečně v některých částech je to skoro až úsměvné. Já jsem si k tomu nechal zpracovat stanovisko orgánů státní správy z jedné mé obce s rozšířenou působností, které mám ve svém volebním obvodu.

Já si dovolím ocitovat, nebude to dlouhé: „Velká část provedených změn se týká zejména oblastí různých administrativních úkonů, jejichž provádění na jednu stranu bude mít pouze minimální vliv na úroveň hospodaření v lese, boj se současnou kůrovcovou kalamitou a na přístup uživatelů honiteb k lovu jednotlivých druhů spárkaté zvěře. Avšak na druhou stranu bude znamenat podstatné“ – já podtrhuji to podstatné – „navýšení administrativy, a to zejména pro pracovníky na jednotlivých obcích s rozšířenou působností.“

Jen pro příklad. Tady se bude po vlastnících lesa požadovat jakási oznamovací evidenční povinnost. Pokud majitel lesa nesplní tuto ohlašovací povinnost, tak bude vystaven riziku pokuty milion korun. Podle mě jsme se s těmi pokutami už zbláznili. To není první zákon, kde si navrhujeme takto bláznivé pokuty. Ale třeba v obci s rozšířenou působností Tábor je 7000 vlastníků lesa. Když 10 % z nich nesplní tuto ohlašovací povinnost, tak my povedeme, ten jeden pracovník, který tam je na tom ORP, tak povede 700 správních řízení, které půjdou před přestupkovou komisi.

Takže jestli takto si představujeme řešení kůrovcové kalamity a vůbec řešení situace v lesích, tak já si myslím, že skutečně ta myslivecká část je špatná. Já beru a věřím slovům pana ministra, že skutečně dojde k novele, k velmi brzké novele. A poprosím ještě jednou o pokývání hlavou, že tomu tak budou a že skutečně zákon o myslivosti bude při nejbližší příležitosti novelizován, protože tohle je skutečně v některých částech až opravdu bizarní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan senátor Tomáš Czernin.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé senátorky, vážení senátoři.

Já se hrdě hlásím k tomu citátu, který tady citoval Michael Canov. A musím zdůraznit, že si stále za tím stojím. Je o mně celkem známo, že jsem vlastníkem lesa, že také hospodařím zemědělsky. Já možná zdůrazním, že jako zemědělec dostávám ročně cca 6200 Kč – to číslo přesně nevím – jako lesník dostávám něco okolo 50 Kč. Já jsem vždycky zdůrazňoval, že my, vlastníci lesů, na tom nejsme vůbec špatně a že vlastně o žádné dotace nestojíme. Podle zákona už je les významný krajinný prvek, který poskytuje ekologické, rekreační a hospodářské funkce.

Já musím zdůraznit, že ty dvě první funkce dáváme společnosti zcela zdarma. A já jsem dost často mluvil o tom, že by bylo daleko lepší, kdybychom místo dotací dostávali náhrady za tyto dvě funkce. Ono to totiž také něco stojí. Ono už jenom, když lidi chodí na houby, tak mám někdy pocit, že by houbaři lekli, kdyby si s sebou nevzali láhev s pitím. Ale když už je ta láhev prázdná, tak je těžká. Takže my po nich ty lesy uklízíme.

Ale vrátím se k tomu dnes projednávanému zákonu. On byl skutečně otevřený proto, aby se pomohlo vlastníkům lesů, kteří se dostali do nebývale katastrofální situace. A svědčí o tom i inzeráty, které se objevují, už dokonce daruji les. Protože vlastníci lesa mají mnoho odpovědnosti a ten lesní zákon je vůči vlastníkům podstatně restriktivnější než vůči veřejnosti. To si musíme přiznat. A teď nastala situaci, kdy tito vlastníci, kteří nám skutečně mnoho dávají, se dostali do katastrofální situace. A proto se zákon otevřel, aby se jim pomohlo.

Já se nestydím říct, že toho zneužily určité aktivistické skupiny, které si prostřednictvím poslanců do toho zákona vpašovali pozměňovací návrhy, které vlastně nic nemění. Já si myslím, že je celkem zbytečné, abych rozebíral jeden po druhém, ale ty pozměňovací návrhy skutečně v tu chvíli, kdy se tady řešila nouze někoho, neměly spatřit vůbec světlo světa. To se mělo řešit nadále. Já neříkám, že jsou všechny úplně špatné, ale žádné podstatné řešení to nepřináší.

Ti vlastníci skutečně potřebují peníze nutně. Oni opravdu nemají na to, aby zaplatili dřevorubce, kteří ty stromy pokáceli. A blíží se jarní zalesňování a našim zájmem je, aby na pozemcích určených k plnění funkcí lesa byl zkrátka stromový porost.

Ještě jsem chtěl zdůraznit, že ti aktivisté, kteří si to protlačili, musíme vzít v potaz, že to jsou lidé, kteří žádný les nevlastní, kteří nehospodaří, kteří nikoho nezaměstnávají, neplatí daň z nemovitosti a nemají odpovědnost vůči budoucím generacím. Takže já moc prosím, abychom ten zákon přijali v takové podobě, v jaké přišel. A abychom se teprve následně prali s tím... Já děkuji panu ministrovi za to odhodlání změnit zákon o myslivosti. Já sám jsem vlastníkem poměrně rozsáhlé honitby a tento přílepek znamená prakticky nucenou správu. O tu já fakt nestojím. My děláme myslivost podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Musím říct, že v soukromé honitbě se dělá profesionální myslivost, není to pouze záliba jako u mnoha dalších kolegů. A je to také tvrdá dřina. A já opravdu nechci, aby mi do toho někdo mluvil. Ale v tuto chvíli považuji za nutné poskytnout vlastníkům to, co jim opravdu patří, protože les slouží nám všem. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Já si vážím vlastníků lesů a ctím i myslivce, minimálně jako odpovědné držitele zbraní. Ale tady budu mluvit velmi otevřeně, protože si myslím, že některé věci jsme zkrátka nezvládli. Respektive někteří lidé je nezvládli. Já začnu tak, že budu procházet body doprovodného usnesení, které máte od našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, a budu je komentovat. Připadá mi to nejsrozumitelnější z hlediska toho, abychom stačili sledovat důvody, proč to usnesení bylo přijato a jak to vlastně dnes s tou situací vypadá.

1. bod toho usnesení konstatuje, že přístup vlády k řešení příčin současného stavu lesů a kůrovcové kalamity je pomalý a nedostatečně intenzivní. Když se podíváte a zavzpomínáte, tak my jsme se se zástupci ministerstva zemědělství v Senátu na našem výboru pro územní rozvoj, Zbyněk Linhart, pan ctěný senátor, by to věděl lépe, bavili v roce 2017, že je potřeba udělat nějaké legislativní úpravy.

Pro vaši informaci, jak se tady mluvilo o Poslanecké sněmovně, které já se málokdy zastávám, 29. června 2018 – to je více než před rokem a třemi měsíci – přijal usnesení podvýbor pro ochranu přírody a krajiny Poslanecké sněmovny, ve kterém vyzval Vládu ČR k přípravě novely zákony o lesích a prováděcích vyhlášek, které zajistí druhově a věkově pestřejší lesy, přípravě novely zákona o myslivosti a prováděcích vyhlášek, přípravy návrhu nového zákona o Státním podniku Lesy ČR. Následně 10. 7. 2018 usnesení Poslanecké sněmovny, které žádá Ministerstvo zemědělství o provedení legislativních změn, atd. Následně další usnesení výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny, následně usnesení našeho výboru pro územní rozvoj, 25. září 2018. Všechno to je před rokem.

Před rokem tady z úst parlamentu, parlamentu, ne od někoho jiného, na řádných zasedáních podvýborů a výborů jsme říkali, že je potřeba vytvořit legislativní podmínky pro to, abychom něco udělali s kůrovcem, případně upravili nějak pravidla pro myslivce. A výsledkem je, že tady dneska sedíme nad novelou, s tím, že všichni nás prosí, abychom ji rychle schválili, protože když ji rychle neschválíme, tak to bude devastující a existenčně ohrožující vlastníky lesů. A tím, že zároveň někdo říká, že je to na myslivce podraz a věc, kterou oni nemůžou nikdy naplnit, proto je to administrativně nesplnitelné.

Takže to je výsledek práce ministerstva zemědělství a této vlády, poté, co je víc než dva roky upozorňována ze strany nejvyššího zákonodárného sboru, že to není v pořádku a že nedělají, co by dělat měli. Takhle to je celé. Ten problém je jinde. A my ho tady teď řešíme a taháme kaštany z ohně za věci, na které jsme dlouhodobě upozorňovali. To nebylo tak, že bychom na to neupozorňovali. A mezitím ještě vláda vesele během šesti let vytahala z Lesů ČR 30 mld. Kč na různé věci, které bylo potřeba udělat, aby bylo více hlasů.

A kdyby dneska Lesy ČR měly ve svých rezervních fondech 30 mld. Kč, tak se možná staraly lépe o své lesy a nelítal by z jejich lesů a jiných vlastníků lesů kůrovec a byli bychom v úplně jiné situaci. Bohužel v té situaci nejsme, protože tady někdo nezvládl svoji roli a nezvládl svoji odpovědnost. Takže jsme v situaci, kdy je přístup – to je velmi slušně řečeno – té vlády pomalý a nedostatečně intenzivní v tom smyslu, že těch peněz je zatraceně málo. A já se k tomu ještě dostanu.

A teď máme před sebou zákon, kde se říká, schvalte ho a když ho schválíte, tak vlastníci lesů dostanou peníze. A ty peníze dostanou na základě zásad, které my jsme připravili. Takže já pátral po tom, co to tedy je a jak je to připravené, když my to dneska schválíme. Tak je to tak, že 21. října, to je nedávno, to je 7 dní, teprve poslal pan ministr zemědělství dopis krajům, co se bude dít a jak se to bude dít. 21. října, prosím. Následně vznikl návrh zásad, kterým se stanovují podmínky pro poskytování finančního příspěvku na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity v lesích za období od 1. 10. 2017 do 31. 12. 2018. Vůbec neřešíme rok 2019, ve kterém vznikají další ztráty a lidi, vlastníci lesů, mají další prostředky, které musí dávat do kácení lesů v těch částech, které jsou postiženy kůrovcem.

To znamená, my se dneska bavíme o tom, jak vyřešit a jak pomoci těm škodám, které vznikly od 1. 10. 2017 do 31. 12. 2018. Vůbec neřešíme rok 2019. Takhle jsme rychlí. A teď si vezmeme ty zásady. Zásady mají některé úžasné vlastnosti a ten úředník, co je psal, se fakt vyřádil. Já si to nemůžu odpustit. Tzn. věci ještě řekněme rozumné – předpokládá se, že přijímání žádostí vlastníků lesů bude ukončeno 28. února. S tím, že bude započato nejdříve v polovině listopadu, pokud my to dneska propustíme, já se k tomu ještě potom na konci vyjádřím, anebo mnohem později ještě o měsíc, pokud my to vrátíme nazpátek do Poslanecké sněmovny.

Takže 28. února si prosím zapamatujte. Protože byla nějaká obava, které úplně nerozumím, že by žádosti mohly býti podávány dříve, že by mohla být ta pravidla dříve, tak je tam napsáno, že k žádostem přijatým před počátkem lhůty pro příjem žádostí se nepřihlíží. Ono to ale nehrozí, protože žádný software, který byl umožňoval podat žádost, jak později přečtu, zatím není v provozu. Není v provozu.

Jinými slovy, neexistuje tak jednoduchá věc jako to, aby si vlastník lesa dneska mohl sednout a aspoň si udělat návrh žádosti. To ještě dneska nejde. Dneska jsme v Senátu, pan ministr prosí, abychom to schválili, ale neexistuje možnost vlastníka lesa dodneška, aby si otevřel nějakou beta verzi, ve které si normálně žádost vyplní. Nebude ji podávat, ale vyplní si ji. A ona to není sranda, na to potřebujete lidi. Možná si je musíte i najmout, kteří to vyplní za vás. Protože tam je spousta kolonek. Já vám to potom můžu ukázat. To nejde. To je dobrá práce, že si to nejde takhle připravit, aby až bude, já nevím, 11. listopadu, nebo podle Michaela Canova, já nevím, pane senátore, prostřednictvím pana předsedajícího, já nevím, třeba 20. prosince, nebo kolikátého, aby to takhle mohl udělat?

A ono to tam je? Takže to tak neví, protože to nejde, protože to je velký problém. A my tam máme přece ten ISDNK, nebo jak to je, to je ten informační systém, který ty žádosti shromažďuje. A proto to nejde, abychom to měli všechno centrálně a všichni jsme všechno rychle věděli.

Takže druhá poznámka. V těch zásadách žadatel žádost sestavuje ve formulářové aplikaci (modulů), zveřejněné na internetových stránkách ministerstva zemědělství. Čili moje první otázka, pane ministře, byla, proč jste tak pomalí? Moje druhá otázka, pane ministře, je, kdy tedy bude ten formulář aplikace k dispozici? A jestli se počítá s tím, že ta formulářová aplikace, podobně jako když třeba vyplňujeme daňové přiznání, bude fungovat tím způsobem, že si to můžu vyplnit nanečisto, pak si to schovat, zase si to potom za nějakou dobu doplnit a až to budu mít celé, tak to teprve odešlu. Jestli se vůbec počítá s tím, že to takhle bude fungovat. Že to bude moct vyplnit někdo jiný, komu to pošlu a on mi to pošle nazpátek a já to pak pošlu. Normální standardní věci, které už v téhle zemi fungují někde jinde. Tzn. ptám se, jak to je s formulářovou aplikací a kdy bude fungovat? A kdy si ji konečně nanečisto budou moci vlastníci lesů vyplňovat.

Pak je tam úžasná věta, to my známe všichni, dvě jsou tam takové. První je: „Trpí-li žádost vadami bránícími rozhodnutí o poskytnutí finančního příspěvku, vyzve krajský úřad žadatele k odstranění uvedených vad a poskytnu mu k tomu přiměřenou lhůtu. Neodstraní-li žadatel uvedené vady ve stanovené lhůtě, krajský úřad svým usnesením řízení zastaví.“ To je jedna úžasná věta.

A pak je tam druhá, naprosto smrtící: „Krajský úřad může kdykoliv,“ pozor, „Krajský úřad může kdykoli v průběhu řízení vyzvat žadatele k doložení dalších podkladů nebo údajů nezbytných pro vydání rozhodnutí o poskytnutí finančního příspěvku, k čemuž žadateli poskytne přiměřenou lhůtu.“ Jinými slovy, vy odešlete žádost, a vůbec se nedozvíte, zda ji máte správně. Je to tak, že ten úřad vám, vlastníci lesů, v prosinci přijme žádost a někdy ji začne číst. A pak zjistí, že něco potřebuje, tak vám to pošle a dá vám přiměřenou lhůtu. A pak zjistí, že ještě něco potřebuje, tak vám to zase pošle a zase vám dá přiměřenou lhůtu. A pak už bude 28. února. To přece je naprostý nesmysl.

To je tak, že vy dáte žádost, úřad potvrdí její přijetí, v rámci toho zkontroluje, zda tam všechno je nebo není a pak ji vyhodnocuje. Tohle je... Já nevím, jak to mám říct slušně? To se přece už dávno nedělá, to už máme za sebou. To už jsme z různých jiných formulářů a podmínek a zásad vyřadili. Tady to znovu někdo napsal, protože zřejmě on to chce mít v rukách.

Další úžasná věc. „S ohledem na objem alokovaných prostředků státního rozpočtu může být finanční příspěvek přiznán v poměrně nižší výši, než v jaké je požadován. Výše krácení finančního příspěvku bude v takovém případě stanovena procentuálně podle výše alokovaného rozpočtu.“ Za chvilku budu číst usnesení vlády. To usnesení vlády, když to zjednoduším, z 30. července 2019 říká, že vláda je připravena dát na zmírňování kůrovcové kalamity 2,5 mld. maximálně. Z toho 1,5 mld. v roce 2018 a v roce na škody v roce 2019. Případně se s tím dá hýbat, jsem pochopil, že kdyby se něco nevyčerpalo atd.

Ale kde je ten problém? Celkově je tam 2,5 mld. Kč. Konec, to je odpověď také na řečnickou otázku pana Michaela Canova, pokud se mýlím, předpokládám, že mi pan ministr vysvětlí, že to je jinak. Pokud chcete být spravedliví při poskytování dotací, tak není možné postupovat jinak, než že počkáte do 28. února, zjistíte, jaký je celkový objem požadovaných dotací. Když bude 5 miliard, tak si zjistíte, protože máte 2,5 miliardy, což je polovina z 5 miliard, tak u všech žádostí musíte dát 50 %. Ale to nezjistíte dřív, ne 28. února, než 13. března. Protože 28. února to musí krajské úřady poslat na centrum, centrum to bude vyhodnocovat 13. března – to je v těch zásadách napsáno – a 13. března budou vědět, jaké jsou žádosti v tom objemu 2,5 miliardy... Jestli to je jinak, tak si to rád poslechnu. A když je to jinak, tak jak? A následně to bude potom vyhodnoceno, případně poměrně kráceno.

Tak si to já vysvětluji a tak je to v části 3, písmene f návrhu těch zásad. Takže opět poměrné krácení. A jak to tedy bude? Může někdo čekat příspěvek dříve než 13. března? Jestliže ano, kolik to bude procent? Znamená to, že někdo bude více poměrně krácen a někdo méně poměrně krácen? Nebo jak to bude, pane ministře? Tak nám to řekněte. Je potřeba, aby to lidi podávali rychle, protože když budou poslední, tak se na ně nedostane a poměrné krácené bude stoprocentní? Nebo se bude krátit všem stejně? Jak to tedy bude? Jak to máte vymyšlené? Jak tohle budete dělat?

Pak je tady ta věc, o které tady mluvili, já tomuto pozměňovacímu návrhu rozumím, byť nakonec zaujmu stanovisko možná, vzhledem k tomu, co říkám, docela nelogické, a to je, že ta část 4., bod 9 říká, že musí, když to zjednoduším, žadatel peníze vrátit, pokud nebude dodržovat zákon. Jinými slovy, lesní zákon, jinými slovy, tuhle tu lhůtu, pan ministr říká, my můžeme v opatření obecné povahy tu lhůtu prodloužit ze 2 na těch 5 let. Já se tedy ptám, jestli automaticky při podání žádosti všem těm, kteří mají holiny, bude dáno i prodloužení té lhůty, aby případně mohli zalesňovat i náletem? Nebo jak to budete dělat? Nebo automaticky dostanou na základě žádosti potom rozhodnutí v rámci toho platného opatření obecné povahy, které není plošné, ale je individuální. Jak to tedy budeme dělat? Jak tohle to budete ošetřovat, aby případně mohlo dojít i k tomu, že v některých případech – a skutečně to v některých případech funguje – je ty holiny nejlepší zalesnit tím náletem, který je přirozený a kde jsou ty stromy, které to potom vydrží.

Takže to je můj další dotaz, jak to tedy je s tím dodržováním zákona a jak budou případně postihováni, respektive jak bude zabezpečen nepostih. Nepostih těch vlastníků lesů, kteří ty holiny budou chtít zalesňovat jiným způsobem, než že tam rychle vysází nějaké stromky, které právě šlo nakoupit.

Takže to je další věc, kterou tady k tomu mám.

Pak organizační pokyny jsou součástí zásad. „Krajský úřad vkládá žádosti do informačního systému pro poskytování národních dotací...“ to je on, informační systém pro poskytování dotací, „...průběžně, nejpozději však do 13. března.“ Takže do 13. března vkládá, pak teprve posílá. Takže kdybyste se náhodou ptali, jestli už si to můžou zkoušet, tak nemůžou. V současné době žádná webová aplikace na žádném krajském úřadě není. Jo, jak se všichni na to připravujeme. Žádosti nemůžete poslat, protože software není. Kdybyste ji náhodou poslali, tak ji na krajském úřadě nemůžou zapsat, protože tam také není webová aplikace. A my musíme tady makat rychle, rychle, aby to bylo.

Takže to jenom k těm realizačním pokynům. Pak jsou tady specifické podmínky. Bezvadná věc. Za kubíky v různých obdobích dostanete různé peníze. To, v kterém období jste pokáceli, to kůrovcem napadené dřevo se bude vykazovat pomocí faktur nebo dokladů o tom, kde jste dřevo soustředili, nebo ještě nějakým jedním způsobem.

A pozor na to, když to bude tak, že jste to udělali od 1. 1. do 31. 3. 2018, tak dostanete za kubík 152 Kč. A když to bude tak, že jste to udělali v posledním čtvrtletí roku 2018, tak dostanete za kubík 510 Kč. To je rozdíl, že jo. Anebo dokonce taky můžete dostat 26 Kč, pokud jste to vykáceli hodně brzo, byli jste odpovědní a už jste začali kácet souše a ty věci v posledním čtvrtletí roku 2017.

A teď si představte, že dokonce ministerstvo zemědělství a další odborníci doporučovali lesním hospodářům i vlastníkům lesů, aby ty souše, které jsou takzvaně sterilní, nechali stát. To znamená, oni je vůbec nepokáceli. Stojí jim tam, protože nejsou infekční. Už ten kůrovec z nich nelétá, už nejsou infekční. Takže to dřevo vůbec nepokáceli, tzn., že nemají žádnou fakturu na něj, tak zatím za něj žádné peníze nedostanou. To znamená, že teď by je rychle měli začít kácet. Ale pozor, jak to bude s dotačním titulem pro rok 2019, se neví. Takže je to těžké. Takže ideální bylo ty souše nechat stát, kdo to věděl, do konce 3. čtvrtletí roku 2018 a pak je ve 4. čtvrtletí pokácet a prodat, tak by za to bylo nejvíc peněz – 510.

Takhle to asi vezmu, jak to je. Takže takhle to vypadá a takhle to je. Tam se dostávám potom k dalším věcem. To je jedna věc, kterou chci říct. A druhá věc, která s tím souvisí, pokud náhodou jste malý vlastník lesa a chodíte tam v sobotu, neděli, abyste to udělali tak, že byste to kůrovcové dřevo vyčistili, teď jste z toho měli stromy, teď jste si to dokonce nechali na vlastní náklady pořezat na fošny a ty jste pěkně někde vyštosovali. A nechali jste si na to delší čas, takže vlastně nemáte žádnou fakturu, protože jste si to dělali sami atd. Tak za to, že jste se chovali takhle zodpovědně, jako malí vlastníci lesa nedostanete vůbec nic. Protože nemáte žádný doklad na to, že jste likvidovali kůrovcové dřevo. Nemůžete ho mít, protože jste to dělali sami v sobotu a neděli a následně jste to potom nějakým způsobem dál zpracovali.

Já říkám i trošku absurdní příklady, ale úplně nejsou absurdní. Já znám takovéhle lidi, kteří v lese pracují každou sobotu, neděli, tahle se o to své dřevo starají a takhle se starají o svůj majetek. Takže já uznávám argument, že v těchto případech, u těchto malých vlastníků lesů to většinou není existenční problém. Protože oni to mají jako svůj nějaký další džob. To znamená, je to takhle. Není to existenční, ale je to nespravedlivé. Za to, že se starám o svůj majetek a dělám to co možná nejefektivněji, tzn. chci si nechat dřevo nařezané na fošny dvacet let někde ještě zrát, tak nedostanu nic od státu. Zatímco ten, kdo to nechal na poslední chvíli, tak ten bude sanovaný atd.

Připadá mi to nelogické. Mělo by to být tak, že malovlastníkům, respektive vlastníkům menších ploch se bude také přistupovat stejně, tam bude nějaká možnost. Jestli to má dělat odborný lesní hospodář, nebo někdo jiný, já nevím. Já tady nejsem od toho, abych tyhle věci vymýšlel. To jsou připomínky, které se týkají těch úžasných zásad. Nevím, jestli je nebo není možné ještě změnit. Já bych se za určitou debyrokratizaci přimlouval, protože si myslím, že až to všichni uvidí, tak zjistí, že kromě toho, že je potřeba umět dobře pracovat s motorovou pilou, je ještě také potřeba dobře umět držet tužku, mít ji pěkně ostrou, zapnout počítač, poslat počítač, zformátovat na žádost, poslat žádost, potvrdit přijetí žádosti. Případně stále sledovat, zda někdo nechce něco doplnit, následně odpovědět a doplňovat atd. Dovedu si to živě představit, jak lesník s motorovou pilou s radostí večer svléká rukavice a jde k tomu počítači.

Teď něco pozitivního. To je 3. bod toho usnesení. 3. bod usnesení je, že existuje usnesení vlády z 30. července 2019, které říká 2,5 miliardy a víc nic. A říká ministrovi zemědělství, že může vyhodnotit průběh první fáze navrhované podpory. Tzn. že by měly být nějaké další fáze navrhované podpory. A v případě potřeby požádat v 1. čtvrtletí roku 2020 – v 1. čtvrtletí 2020! – o potřebné výdaje do celkové výše podpory podle bodu I, což je těch 2,5 miliardy.

Jinými slovy, tady je to dobré v tom, jak to říkal i pan ministr, že kdyby se náhodou nepodařilo vyčerpat 1,5 miliardy pro rok 2017 atd., v té 1. fázi, tak ještě potom, jestli by se nepodařilo vyčerpat ty peníze, které jsou vyčleněné, v roce 2018, v roce 2019 pro lesáky, tak je možné je použít i v roce 2020. Teď jsem to řekl správně, omlouvám se. To bude možné. Tzn. když se nevyčerpá v roce 2019 1,5 miliardy, tak se dá část převést do roku 2020 do výše 2,5 miliardy. My v tom usnesení navrhujeme, aby to nebylo tak, že vláda stanovuje limit 2,5 miliardy. My v tom usnesení navrhujeme, aby vláda to usnesení revokovala tak, že pan ministr si řekne o tolik, kolik potřebuje. Protože jinak to dojde k tomu, že to celé se nedá vyplácet, nevíme, kolik je ten poměr atd.

Tzn. ta část usnesení II, 2. říká, proboha, revokujte, vládo, usnesení, zrušte limit 2,5 miliardy a umožněte ministrovi zemědělství na základě došlých žádostí požádat o tolik peněz, kolik potřebuje, aby všichni mohli dostat 100 %. Je mi rozumět? To je ten důvod, proč tam je to druhé usnesení. Nic jiného tam není. Tzn. je to pomoc a podpora ministra zemědělství a ministerstva zemědělství v tom, aby vláda věděla, že Senát si přeje, aby všichni, co jim vznikla škoda způsobená kůrovcem a všichni, co zvládli tu žádost, aby dostali 100 %. A ne, aby se poměrně krátilo.

Pak je tam ta třetí věc, která se týká harmonogramu. Pane ministře, vždycky by vláda a ministerstvo mělo fungovat předvídatelně. Předvídatelnost znamená, že by lidi, kteří vlastní lesy a dneska kácí kůrovcem napadené stromy měli vědět, jestli když to dělají v roce 2019, jestli také dostanou nějakou podporu nebo ne. A jak bude vysoká. Počítá se s tím, nebo nepočítá? Počítá s tím vláda, nebo nepočítá? S kolika počítá penězi? S 5 miliardami, 10 miliardami, 20 miliardami? Kolik do toho dá? Jak to budete dělat? Co oni mají dělat? Mají nechat stát souše? Nebo je mají pokácet? Co ty lidi chudáci mají dělat? Na tom je založená jejich existence. A oni vůbec nevědí, co bude dál. My tady máme zásady do 31. 12. 2018. A co bude dál mně zatím, i když jsem se několikrát ptal, nikdo neřekl.

Já si myslím, že byste tady měl říct, co bude dál. Co se stane s těmi, kteří tam ještě kůrovce nemají a potom někdy budou mít, on tady pan Štěch není, tak třeba potom s nimi bude... A jestli také dostanou peníze, nebo nedostanou? Nebo se s tím počítá? Nebo existuje nějaký koncept, o kterém my nevíme, který je zatím tajný, a jak to bude. Takže to znamená, to je ta další věc, jak to bude s dalšími výzvami, respektive s dalšími fázemi a kolik peněz se bude vyplácet. Jestli to bude zase ta nějakým způsobem vypočítaná škoda, nebo bude nějaký jiný přístup. Že se třeba řekne, tyhle části jsou kůrovcem napadené, my to z toho satelitu vidíme, tak těm lidem, kteří vlastní lesy v těch napadených územích, dáme peníze. A ani vlastně nebudeme počítat, jestli se to kácí nebo ne. Protože ono to vlastně nemá nějakou moc velkou logiku. K čemu vám budou ta data? Ale budou aspoň zaměstnáni někteří úředníci.

Pak je tady ta poslední věc, nebo ne poslední, z té 1. části usnesení, já jsem tu 2. část zapomněl přečíst. A to je, že samozřejmě s tím vzniknou nějaké zvýšené úřednické náklady. Co se týká vlastníků, tak ti si to musí nějak udělat. To jsem řekl, že se z nich stanou tak trochu úředníci. Vlastníci lesů si budou muset někoho najmout. A pak jsou tu krajské úřady, které to budou muset nějak vyřizovat. Odhad je, že by mohlo přijít 30 000 žádostí. V Kraji Vysočina jsme si to odhadovali, že by muselo přijít minimálně 30 000 žádostí, jak říkal Michael Canov, zdržení není žádný problém, tak to docela problém je. Když si spočítáte, kolik na to máte úředníků, když se podíváte na to, co oni musí zkontrolovat a když se podíváte na to, kolik vychází žádostí na jeden pracovní den, tak najednou zjistíte, že to není možné zvládnout s těmi lidmi, kteří tam jsou. Vůbec.

Říkám, Kraj Vysočina, 3000 žádostí bude minimálně, mají to zpracovat od 28. 2. do 13. 3., čili mají na to 10 pracovních dní. Měli by udělat 300 žádostí denně. Pokud to budou dělat průběžně, tak to bude nějakých 20 žádostí denně, nebo kolik. Jestli to budou moct dělat průběžně, protože nevíme, jestli to ty lidi budou posílat průběžně. Moc jsme pro to, aby to ty lidi mohli posílat průběžně, neudělali. Kdybychom chtěli, aby to lidi mohli posílat průběžně, tak už dávno měl existovat formulář nanečisto, který to vyplní, kde to lidem umožní udělat, kde se to ty lidi naučí atd. Bránit se tím, že není možné přijímat žádosti, dokud není schválená účinnost, to je hezké. Ale to neznamená, že nemůže existovat nějaký beta formulář nebo formulář, kde si to lidi vyzkouší, kde si to celé připraví. A tak to někteří činí i v případě podávání daňových přiznání. A to se už opakuje. Takže to jsou kraje.

Úplně na závěr taková třešnička na dortu mého vystoupení. Dvě věci. První je, že to usnesení má ještě 3. část, kterou jsem nepřečetl. A to je, pokud to přijmeme, tak bychom požádali vládu, aby dělala to, co slíbila v programovém prohlášení. Vláda má programové prohlášení a v tom cituji „se zavazuje posílit ochranu lesů, především jehličnatých, a zasadit se o ekologicky vhodná řešení nedostatečné druhové a věkové diverzifikace a kalamitních stavů v lesích.“ Tzn., tohle usnesení vláda má, to je součást jejího programového prohlášení, tak by bylo dobré, kdyby si ho sem tam přečetla a případně se i podle něj chovala. Já vím, že papír snese všechno, ale je to problém.

A to závěrečné, teď použiji slov pana ministra, když u nás byl na výboru. A to je pravda.

Je to náš společný problém, a tak bychom k němu měli přistupovat. Pokud dneska potřebujeme co nejrychleji dosáhnout toho, aby vlastníci lesů mohli čerpat peníze, tak bychom to neměli zdržovat.

Pokud dneska víme, že novela zákona o myslivosti není dobře napsaná, tak zároveň víme, že je tam dvouletá legisvakanční lhůta. Je tam dvouletý odklad platnosti. To znamená, že myslivce to postihne až za dva roky, pokud s tím nic neuděláme. Jestli je to náš společný problém, a my řekneme, nejsme schopni do dvou let s tím nic udělat, s tím blbě napsaným mysliveckým zákonem, tak to není náš společný problém... Pak to je jinak. Pak říkáme, že si sami nevěříme a že nejsme schopni do dvou let něco vylepšit tak, aby to bylo rozumné a normální.

Na druhé straně, stavy zvěře jsou strašné. A dneska neumožňují, na Vysočině, např. normálně bez oplocenek vysázet mladé stromky, protože je po nich...

Můj návrh je. Přijměme to, že je to společný problém, a že je to společný problém, tak schvalme zákon v té podobě, myslím že ten kartáč byl docela dostatečný, v té podobě, jak jsme to dostali. Následně věřme tomu, že je to náš společný problém.

Když tak můžeme udělat senátní návrh zákona. Já se k tomu klidně hlásím. Že ty věci, které se týkají jak pěti let místo dvou let, nebo toho, co musí, nebo nemusí udělat myslivci. Prostě připravme to co možná nejdřív, normálně to předschvalme, jak je to správně. Neochuzujme ale vlastníky o dalších... 25 dní je tedy hodně optimistický odhad, to opravdu Chrastava je optimistické území. Tam já vždycky budu jezdit, když budu na dně.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Poprosím nyní dalšího přihlášeného, kterým je senátor Chaloupek.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, vážený pane ministře. Slyšeli jsme tady příspěvky, které se zastávaly drobných vlastníků lesů. Těch, kteří v nich hospodaří. Dokonce se zastávaly i velkých vlastníků.

Ale jsem přesvědčen, že je také třeba připomenout toho, koho se to bezprostředně týká, a to je tzv. lovná zvěř.

Dovolil bych si, možná to s tím úplně nesouvisí, a taky nebudu tak dlouhý, dovolil bych si vás seznámit s historií, kdy se udělaly obrovské přehmaty. Chtěl bych na to upozornit, protože se podobných přehmatů musíme vyvarovat.

Na našem území v roce 1754 Marie Terezie a Josef II. udělali lesní řád, který rozšiřoval vznik smrkových monokultur. Zároveň v té době nařizoval likvidaci původních porostů, na úkor smrkových monokultur. V roce 1780, o 16 let později udělali už lovecký řád proti škodám v lesích. Lovecký řád vybízel k likvidaci velké tzv. spárkaté zvěře a divokých prasat. V roce 1788 byl uveden zákaz chovu divokých prasat mimo obory. V roce 1805 už na našem území nežilo ani jedno divoké obory, někde ve volnosti...

Na začátku devatenáctého století kníže Schwarzenberg požádal o vyhubení jelení zvěře na Šumavě. Nebylo to kvůli škodám. Ale bylo to proto, aby chránil svůj lesní personál před bavorskými pytláky. To se taky podařilo. Nakonec zvěř na Šumavě už byla chována jenom v oborách.

Proti tomu, co se dělo ve světě, je to taková kapička. Protože např. v Americe v polovině devatenáctého století žilo kolem 30 – 70 miliónů bizonů. V roce 1871 zákon umožnil likvidaci. A v té době se střílelo 250 tisíc bizonů ročně, a někdy i měsíčně. V roce 1889 zbylo posledních 542 kusů.

Vyhubit některý druh zvěře je strašně jednoduché. V Africe to bylo pod záminkou. Bizony hubili proto, aby bílí osadníci mohli rozšiřovat zemědělská pole a aby vyhladověli Indiány, kteří jim v tom bránili. V Africe bylo něco podobného, tam zlikvidovali volná zvířata kvůli mouše tse-tse na obrovském území Jižní a Východní Afriky.

Teď se vrátím k nám. Biodiverzita v naší přírodě je strašně proměnlivá. Před sto lety, ve dvacátých letech dvacátého století u nás myslivci hospodařili, resp. lovili tetřívky, tetřevy, jeřábky; tetřívek žil prakticky po celém území, tetřev žil v každém trošku větším lesním celku, dokonce i na okrajích měst. Ve třicátých letech u nás bylo uloveno přes jeden milión zajíců každý rok. Dva milióny koroptví. Srnčího bylo málo. Divoká prasata vůbec. Jelení zvěř jen na horách. Daňci, mufloni jenom v oborách.

Přeskočím o kousek dál, do padesátých let, do družstevního hospodaření, změny v lesích, v přírodě, rozorání mezí, chemizace... Pamatuji si, že jsme kreslili ve škole obrázky koroptví. U toho bylo vždycky heslo – za jeden pár koroptví dostaneme z Francie, nebo odněkud, deset kilo pomerančů anebo deset kolo citrónů. Koroptve byly vyváženy, zajíci také. V té době se začala šířit divoká prasata, zvyšovaly se stavy jelení zvěře. Ve volnosti se objevil jelen sika, daněk i muflon.

Na konci osmdesátých let najednou zemědělci použili některé chemikálie typu endrin, přestože nám říkali, že je to naprosto neškodné. Během jednoho roku se v honitbách zlikvidovali bažanti i zajíce.

Já jsem v té době dělal hospodáře v honitbě, kde jsem napočítal v noci 250 zajíců na poli, další podzim tam nebylo vůbec nic. Divocí králíci zmizeli, protože je ohrožovala myxomatóza a králičí mor.

Teď se podíváme na situaci dnes, jak hospodaří myslivci.

Tetřívci, tetřev, to je tak vzácný pták, že žijí jenom ostrůvkovitě, jsou chráněni. Koroptve prakticky vyhubeny. Bažant a divoká kachna v přírodě vyhubeni. To, co myslivci lovi, to jsou ptáci, kteří jsou z umělých chovů, tzn., že si vezmou buď kachňata nebo kuřata, mají je ve voliérách, vychovají jich 200. Na podzim, ráno před honem, je dají do košů, do jednoho křoví pustí deset bažantů, do druhého patnáct – a tomu se říká myslivost...

Pak se loví takové kreatury, které vůbec ptáky nepřipomínají. U divokých kachen je to něco podobného. Tam se myslivcům podařilo nahradit původní divoké kachny kříženci, kteří v přírodě ani nezahnízdí...

Myslivcům zbývá jako předmět lovu daňci, kteří se pořád rozšiřují, divoká prasata, kterých bylo u nás loveny desítky, předloni, myslím, že dvě stě tisíc, nebo kolem dvou set tisíc. Jejich lov je nesmírně náročný. Část roku se zdržují v obrovských lánech kukuřice a řepky, kam se za nimi myslivci nedostanou.

Jelení zvěř je přemnožená, dělá škody v lesích.

Proč to říkám?

Ocitáme se teď na křižovatce hospodaření s lovnou zvěří, protože je nutné udělat nový zákon o myslivosti. Nový zákon je velmi potřeba. Ale obávám se, že se do toho zase budou plést úředníci. Myslím, že zamezit škodám je strašně jednoduché, pokud o množství zvěře bude rozhodovat vlastník pozemku, nájemce honitby, popř. ještě ten, kdo v té honitbě hospodaří. Ti by se měli domluvit. A ne, aby jim tam jezdil nějaký úředník z okresu, který tam přijde jednou nebo dvakrát za rok, podívá se, a řekne – musíte střelit tolik a tolik.

Jenže myslivci v současné době, když loví černou zvěř, prasata, nebo daňky, dostávají dvacet korun za kilo ve výkupu. To je špatná motivace. Navíc teď bude snižovaná cena za daňčí zvěři nu.

Více než 50 % lesů spravují Lesy ČR, které je rozmělnily na začátku 90. let na spoustu drobnějších honiteb kolem tisíce hektarů. Tam, kde je jelení zvěř, myslivci platí nájem tisíc až milión korun ročně.

Dovedete si představit, když budou platit tolik peněz, že si budou chtít tu zvěř vystřílet? Nikdy. To bude jenom naprosto formální záležitost.

Proto si myslím, že to by mělo být zohledněno v novém připravovaném mysliveckém zákonu. Dokonce si dokážu představit, že by byli myslivci motivováni tzv. zástřelným, kdy by za holou zvěř dostávali, kromě toho, že ji budou moci prodat, ještě určitou finanční odměnu.

Zlikvidovat, nebo snížit stavy divokých prasat. Jestliže se to povedlo v době Josefa II., myslím, že by to pro nás neměl být problém taky. Nemyslím si, že je nutné používat jenom noční vidění a různé způsobu lovu střelnou zbraní. Pokud se ve sdružení nebo v honitbě uloví více než 50 prasat ročně, nařídil bych tam používání odchytových zařízení, které pomohou tady toto zlikvidovat, nebo snížit stavy.

Myslím si ovšem, že k tomu budou muset přispět i Lesy ČR a přemýšlet o tom, jakým způsobem pracovat s nájemným, které je trošku vysoké, nebo hodně vysoké.

Nový zákon o myslivosti si myslím, že by měl ještě mít, a do toho se určitě nikomu nebude chtít – vytyčit novou tvorbu hranic. Měl by zohlednit přírodní podmínky. Měl by počítat s tím, že myslivci pravděpodobně v některých částech nebo v některých oblastech budou prakticky bezvýznamní, protože nebudou mít téměř co lovit. Lesy ČR budou muset přemýšlet o tom, jakým způsobem chránit obrovské paseky. Ale nemyslím si, že by to bylo ideální, aby se to ošetřovalo pomocí různých glyfosátů, které jsou po hektolitrech a stovkách hektolitrů používány v současné době v lesích v průběhu roku, od dubna až do října. Myslím, že to má vliv i na stavy zvěře. Tady se pořád říká, u spárkaté zvěře, ale ono se to týká především jelení zvěře, sika, někde daňků a divokých prasat. Srnčí zvěř, co mám poznatky, u nás v západních Čechách, tak jejich stavy klesají a jde to pořád víc a víc dolů.

Myslím, že nový zákon, aby byl spravedlivý a aby zohledňoval všechny požadavky, bude nesmírně těžké udělat. Nezávidím panu ministrovi, protože ještě těžší to bude prosadit ve sněmovně. Protože různé lobbistické skupiny jsou strašně silné. Nedokážu si představit, že se to dokáže brzy.

Přesto budu hlasovat pro.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným je paní senátorka Seitlová. Dovolím si poprosit kolegy, jestli by maličko omezili šíři záběru při svých vystoupeních – jak do historie, tak možná i do všech souvislostí... Nicméně, berte to jenom jako můj názor opovážlivý... Paní senátorko, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Opravdu je dnešní debata hodně vyčerpávající, ale asi je namístě.

Navázala bych na svoje předřečníky. Krásně mi nahráli na to, co chci říct já.

Pan senátor Vystrčil hovořil o tom, že zákon je tady zejména proto, abychom pomohli vlastníkům. Pan senátor Chaloupek hovořil o tom, že vlastně bychom měli pomoci, možná to teď řeknu nepřesně, té zvěři...

Myslím si, že jde hlavně o ty lesy. Na lesích nám záleží. Potřebujeme, aby lesy fungovaly. Abychom měli zelené lesy. O tom tady byla petice...

Teď řeknu, že jsem dostala dopis. Dopis jednoho vlastníka lesa říká. Bez snížení stavu přemnožené zvěře, rozpadající se lesy jednoduše obnovit nejde... Krásně zase navazuji na pana senátora Chaloupka, ano, máte tady novelu lesního zákona a k ní ve sněmovně přijali přílepek. Přílepek přidali, protože si byli vědomi, a to není to, co říkám já, ode mě to neslyšíte určitě poprvé, že přemnožené stavy některé zvěři způsobují to, že decimují les a že de facto není možné téměř přirozená obnova, která by nakonec ušetřila peníze i státnímu rozpočtu, o kterých se tady také dneska bavíme.

Co říká zákon? Zákon o myslivosti říká, že chov zvěře má dle zákona sledovat zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržováním přírodní kvality geofondu zvěře či úpravou stavů zvěře na optimální stav. No, to je úžasné... Je to v zákonu dané, a kdyby to takto fungovalo, tak by asi všechno bylo v pořádku. Ale ono nám to tedy nefunguje...

Ostře to koliduje s realitou života, jak mi tady píše lesní hospodář a vlastník lesa. Nájemce honitby často nemá žádný vztah k pozemkům, na kterých hospodaří uživatel honitby. Bývají to často ti největší vlastníci, kteří uzavírají tyto dohody, nebo, jak už se tady hovořilo, Lesy ČR.

Vlastník má povinnost provést všechna opatření pro to, aby ochránil svoje stromečky. Dělá oplocenky, prý to Lesy ČR nedělají, nemám to prověřené, ale při konzultacích, které jsem teď měla v souvislosti se zákonem, který projednáváme, mně bylo řečeno, že Lesy ČR oplocenky nedělají, nevím, nemám prověřeno, jenom připomínám.

Musí tedy dále všechny stromečky ošetřovat. Všechno je to stojí obrovské peníze. Ale výsledek je smutný. Přijde spárkatá zvěř a spase zmlazený javor, jasan, modřín, břízu... Tady se píše, lípy také sežere.

Pestrost lesa, který potřebujeme, tak vlastně tímto stavem je naprosto decimovaná. Rozumím tomu, jednala jsem samozřejmě i se zástupci myslivců, že to co bylo navrženo ve sněmovně, určitě má řadu nedostatků. Ale ke změně musí dojít. Protože pokud k ní nedojde, tak lesy neobnovíme a nedokážeme, co asi všichni chceme, abychom měli zelené lesy.

K tomu bych chtěla jenom říct, že jsou tady různé náměty. Pan senátor Chaloupek měl řadu námětů. Mám jeden námět, že by se vlastně celý systém náhrad škod měl řídit např. přes míru poškození stavu lesa, ekosystému. Vím, že se už na tom pracuje. Ale prý to bude trvat dalších deset let, než se to vymyslí. Deset let je strašně dlouho. Jsou na to pilotní projekty. Ale pilotní projekty teprve začínají.

V tuhle chvíli mám názor. Ano, nechme zákon, tak jak je. Jsem pro, abychom souhlasili i z hlediska toho, aby vlastníci opravdu dostali snad aspoň nějaké peníze, i při velké kritice lze strany pana senátora Vystrčila, která byla oprávněná – a budu souhlasit s tím návrhem. Teď to řeknu. Je to jakási pojistka. Bude to pojistka pro to, aby skutečně došlo k novele zákona o myslivosti, aby tam byla dohoda a zákon do doby, než nebude účinnosti tato malá novelka, tak aby byl přijat. Protože jinak, a já to vím, protože jsem si několikrát psala i s panem ministrem, je v tom celá řada obrovských nedostatků i z hlediska ústavního práva, která právě vlastníky pozemků, lesních pozemků velice diskriminuje z hlediska uživatelů, poškození, z hlediska toho, jaké mají právo na náhradu škody. To všechno nám nefunguje.

Řeknu ještě poslední věc. Při konzultaci s lesníky a s myslivci jsem dostala informaci, a já ji věřím, že přece nejde jenom o lesy. Ale zvěř je především na zemědělských pozemcích. Už tady někdo mluvil o kukuřici a o černé zvěři. Ale i spárkatá zvěř je v obrovských lánech. Myslivci říkají oprávněně, jestli se nezmění velikost, jestli tam třeba nebudou pruhy mezi lány, kde se dají projít, kde zvěř probíhá, tak nebude možné odchytat ani tu vysokou zvěř. Nedokážeme to, bude s tím problém.

Na závěr jenom řeknu. Všechny chyby, které jsme udělali nevědomky, protože jsme do systému vstoupili, do přírodního systému, a začali jsme něco využívat, a něco jsme zase vyhubili – všechno se nám dneska teď kumulovaně vrací.

Buďme velmi opatrní v tom, jaká přijmeme další opatření a jak budeme s přírodním fondem, který tady máme, zacházet.

Pane ministře, můžu se na vás snad přímo obracet, nemusím přes pana předsedajícího, měla jsem dva pozměňovací návrhy na výboru. Ale v zájmu toho, aby bylo dosaženo konsensu a šly příspěvky na podporu vlastníkům, tak také souhlasím s tím, že jsem je stáhla.

Budu hlasovat pro přijetí zákona, tak jak přišel ze sněmovny. Chci jenom říci, že stále vysazujeme 30 až 70 % jehličnatých lesů. A to je obrovské číslo, které opravdu z hlediska právě budoucího vývoje přírody a toho, co říkají vědci a klimatologové, nebude správným řešením.

Mám takový návrh, který tady chci říct, že by to mělo být stanoveno opačně. Měl by být stanoven maximální podíl ekologicky a klimaticky rizikových dřevin, který nesmí být překročen při obnově porostu. A ať si vlastník tam sází, co potřebuje, co on sám se domnívá, na základě všech poznatků a rad, které bude mít, vědeckých informací, nebo i vlastní historické zkušenosti, a řekne, tak tady je močál, nebudu tady sázet ty a ty stromy... tady je suchopád, tady zase nebudu vysazovat jiné stromy. Nechme prostor pro to, aby on sám si zodpovídal za zbytek, který vysadí.

To jenom návrh, který přednáším, že by se to vlastně celé mělo otočit a měla by být úplně opačná regulace.

Rizikové dřeviny, které jsou, a mezi ně patří některé jehličnany, podle jednotlivých stupňů, tak ty by měly být limitovány. Zbytek nechat na vlastníkovi.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, na úvod bych chtěl říct, že nemám nic proti úpravě lesního zákona. I když vlastně mám. Mám totiž zato, že vlastníkům lesů by měly být nahrazeny státem veškeré škody. Protože stát nekonal, když měl vůči ekoteroristům, jednal nedostatečně a způsobil tak prostě kalamitu kůrovce.

To, k čemu mám výhrady, je právě onen přílepek. Po konzultaci s právníky jsem přesvědčen o tom, že skutečně jde o přílepek k lesnímu zákonu.

Ústavní soud totiž v roce 2007 svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 77/06 prohlásil přílepky za neústavní. Podle Ústavního soudu je tak možné podávat pouze takové pozměňovací návrhy, které skutečně pozměňují obsah projednávaného návrhu zákona a nepřipojí k němu něco zcela nesouvisejícího. V opačném případě jde mj. o porušení dělby moci s důsledky pro principy tvorby souhlasného, přehledného a předvídatelného práva.

Navrhovaný přílepek, jsem přesvědčen, narušil proces projednávání novely zákona o myslivosti MZ, která je v současné době v meziresortním připomínkovém řízení.

Zásadní problém vidím v § 36, kdy tvorba plánu mysliveckého hospodaření v honitbě je přesunuta na orgán státní správy myslivosti dle určené metodiky. A uživatel, tedy držitel honitby jen přispívá podklady k tvorbě plánu místo uživatele, tedy držitele honitby, který ekosystém dané lokality zná nejlépe, neboť se v něm pohybuje prakticky každý den. Plán lovu bude vytvářet někdo od stolu na základě nějaké metodiky, a to ještě na pět let, s možnou změnou nejdříve za tři roky.

Těmito ustanoveními se radikálně pošlapává právo vlastníků lesních pozemků, kterým se odnímá právo rozhodovat, jak mají ve svých pozemcích hospodařit se zvěří. Nastává situace, že stát nařizuje soukromým vlastníkům, jak se mají chovat a nakládat se svým majetkem. Půda, pole a lesy by měly být považovány za něco více, než jen pouhý nástroj k finančním ziskům. Probíhá zde velká manipulace veřejnosti pomocí reportáží, článků, tvrzení a vystoupení k tomuto tématu. Např. reportáž v televizi, kde se ukáže několik kusů jelení zvěře s komentářem, že spásají trávu na úkor hospodářských zvířat, že na zimu pak nebude seno... Nebo tvrzení, že zvěř způsobí škody na lesích za 7 miliard a sežere veškeré nové sazenice.

Pravé důvody nárůstu početních stavů spárkaté zvěře je nutné hledat také někde jinde, než jen u myslivců. Tady je zapotřebí konstatovat, že v ČR nežije výrazně více spárkaté zvěře, než v ostatních zemích střední Evropy. Zároveň se také neliší trend vývoje rostoucích stavů.

V této souvislosti musím připomenout především způsoby současného hospodaření, strukturu preferovaných plodina a agrotechnické postupy.

Je zapotřebí upozornit na to, že rekordní výnosy a zisky zemědělců platíme všichni masivní devastací přírody. Máme praktické zkušenosti s tím, jaké důsledky nese používání insekticidů a herbicidů na polích.

Shrnu-li, pak mi dovolte konstatovat, že z důvodu kůrovcové kalamity, především její následné ochrany a zelesňování, má být spárkatá zvěř, resp. její počty razantně snižovány, aniž by se řešila příčina, což spolu s nestandardní formou vyvolává řadu pochybností, a to:

I. Kůrovcová kalamity není důsledek změny klimatu, ale nevhodné organizační struktury Lesů ČR a v důsledku toho špatného lesního hospodaření. Přes ČIŽP uložené pokuty, snad kromě Ing. Szóráda, nikdo nebyl postižen za špatné hospodaření v lesích. Je nezbytné nejprve odstranit příčiny kalamity, aby se kalamita nestala setrvalým a tolerovaným stavem. Nepotrestáno zůstalo i řádění ekoteroristů v šumavských lesích. Vzpomeňte si na jejich přivazování se ke stromům, vyřvávání, že kůrovec je přirozenou součástí lesů. Tady mimochodem vidím prvopočátek kůrovcové kalamity. O tom by se ale dalo hovořit dlouho.

II. Novela postihne všechny honitby s plochou lesa nad 50 hektarů, bez ohledu na skutečnost, že byly poškozeny kůrovcovou kalamitou, či nikoliv, což je zneužitím stavu, resp. obcházením zákona.

III. Plán lovu stanovený orgánem státní správy myslivosti se má podle novely odvíjet od posuzování ekosystému, nikoliv rozsahu poškození lesa kůrovcovou kalamitou. V případě minimálního nebo žádného poškození lesa kůrovcem, se principiálně mění zákonem daný systém konstrukce mysliveckého hospodaření a plánování, což lze považovat za zneužití novely k zásadní změně, tedy obcházení dosud platného zákona o myslivosti.

IV. Novela neuvádí, kdo bude zpracovávat znalecké posudky na stav ekosystému, zda soudní znalci, nebo bude vytvořen seznam jako u posuzování vlivu staveb na životní prostředí, popř. ochranáři, členové Hnutí Duha a ostatních ochranářských organizací neziskových a kolik stovek miliónů budou státní rozpočet stát. Novela neuvádí, kdo bude hradit nové znalecké posudky v případě odvolání se účastníků, zda odvolatel, nebo prvoinstanční odvolací státní orgán.

V. Novela neuvádí, co je ekosystém honitby s plochou lesa nad 50 hektarů a zásady jeho zhodnocení. Zda ekosystém tvoří pouze les, např. nějaký les druhový, stáří, se spodním patrem, proč zrovna 50 hektarů atd. Zda do něho patří také pole, louky, mokřady, rybníky, solitérní a meliorační stromy. To vše tvoří životní prostředí zvěře, jež rozhoduje o úživnosti honitby, a tím nepřímo o únosných početních stavech nejen spárkaté zvěře. Zdroje potravin pro zvěř nejsou pouze sazenice stromů.

VI. Stav ekosystému bude posuzován pouze z hlediska přirozeného vlivu zvěře anebo i jeho zásadnějšího poškození lidskou činností, např. vliv exhalací, monokulturního lesního hospodaření, nevhodné pěstební zásady, rekreační hluk v daleko větší míře poškozuje ekosystém než zvěř. Možná, že okousaný stromek má z hlediska ekosystému větší cenu, než rovný, bude mít formou vyčíslení škody nebo pro její vyčíslení bude nezbytné zpracovávat další znalecké posudky.

VII. Návrh neuvádí, zda posuzování ekosystému bude reflektovat zařazení honitby do jakostních tříd podle platné legislativy.

VIII. Není zřejmé, proč se novelou plošně povolují zakázané způsoby lovu, které zásadním způsobem formují způsob mysliveckého hospodaření, jenž je po generace myslivců zažitý a všeobecně respektovaný, tvořící součást národního kulturního dědictví.

IX. Novela je nesystémové opatření, které v řadě případů povede ke kolizi s ostatní legislativou. Např. legalizace střílení zvěře v odchytových zařízeních představuje legalizaci týrání zvěře, která se v odchytovém zařízení stresuje a zraňuje od samého okamžiku odchytu, enormně pak po zahájení střelby do tlupy více odchycených kusů.

X. V novele stanovený plán bude probíhat ve správním řízení formou rozhodnutí se všemi možnostmi a důsledky prodlužování k právní moci rozhodnutí. Většina obcí s rozšířenou působností spravuje řádově několik desítek honiteb, což bude obrovský nárůst administrativy a nákladů s tím spojených.

XI. Návrh novely převádí řadu významných vlastnických práv na státní správu v rozsahu větším jak předlistopadovém, což je extrémní způsob změny ústavního zákona.

XII. Návrh novely neuvádí skutečné náklady, kterými realizace novely státní rozpočet zatíží, to jsou znalecké posudky, poštovné správního řízení, personální navýšení správních orgánů, soudní poplatky a náhrady škod způsobených špatným úředním postupem.

XIII. Novela je amorální z mého pohledu, když na jedné straně stát vlastníkům a uživatelům honiteb nařizuje prakticky vyhubit veškerou zvěř v honitbě, a tentýž stát honitbu pronajímá i za vystřílenou a považuje nekompromisně stejnou výši nájmu, což v řadě případů jsou sta tisíce.

XIV. Návrh novely ukládá správním orgánům v pětiletých intervalech nechávat vypracovávat posudek za účelem stanovení vhodné výše lovu spárkaté zvěře v honitbě na základě posouzení celkového stavu ekosystému, porovnání oplocených a neoplocených ploch, výše škod způsobených zvěří na lesních a zemědělských porostech a zpětného počtu stavu spárkaté zvěře za poslední tři roky. Z novely není zřejmé, kdo ale bude mít zmocnění a od toho vyžadovat informace. Bude to zpracovatel posudku anebo správní orgán, který bude muset oslovit všechny zemědělsky a lesnicky hospodařící subjekty v honitbě, aby dokládaly způsobené škody spárkatou zvěří a informace o výsledcích srovnávání oplocených a neoplocených ploch v lesních kulturách.

Mám zato, že přijme-li se pozměňovací návrh VHZD, pak není problém, aby se přijal i pozměňovací návrh kolegy Canova, protože pak na lhůtách se vlastně nic nemění.

Chtěl bych se pana ministra zeptat. Pane ministře, prosím, jestliže v meziresortním řízení už je kompletní novela mysliveckého zákona, proč bylo nutné k tomuto návrhu zákona o lesích přidávat přílepek o úpravě mysliveckého zákona?

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Pan ministr nejspíš odpoví ve svém závěrečném vystoupení. Prosím, další v pořadí vidím přihlášenou paní kolegyni Vítkovou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, v červnu letošního roku jsme zde projednávali petici Za zdravé a prosperující lesy. Byla jsem zpravodajkou, takže usnesení, která tam byla naformulována, vím, že měla poměrně krátké termíny.

S petenty jsem byla stále i po projednání v kontaktu, proto jsem si také vyměnila s panem ministrem v červenci dopis. Znám i situaci ze svého obvodu, protože se vlastně nachází částečně na Drahanské vrchovině a částečně na Českomoravské. Opravdu situace je velmi kritická

Směřuji k tomu, že se domnívám, že bychom měli určitě dnes zákon přijmout v podobě, jaká je. Protože kalamita se bude ještě zhoršovat.

Na našem území se krajina mění každým dnem, každým týdnem.

Dokonce jako členka komise Jihomoravského kraje jsem byla přítomna jednání, kdy se uvažovalo nebo uvažuje, že by se mohl zřídit kvůli této záležitosti i krizový štáb. Takže považovala jsem za nutné vystoupit a toto sdělit. Vím, že některé věci v tom návrhu nejsou úplně tak, jak by někteří chtěli, ale každá prodleva je podle mého názoru špatně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, a dalším přihlášeným je pan senátor Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Je to nadějné, se mnou přichází konec tak i tak.

Já bych si dovolil jenom poznámečku. A protože jsem si vědom připomínky pana předsedajícího, že to máme dynamizovat, tak budu mluvit spíš v takových výkřicích. Jako v billboardových heslech, o kterých si ale myslím, že by měly zaznít.

Můj otec, celoživotní lesák, polovinu života u Lesprojektu, potom Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, mi nechal takové ponaučení: „Honzíku, poslouchej, když dospělí hovoří.“ Tak jsem poslouchal, když dospělí hovořili. A v mládí jsem slyšel také o původní skladbě dřevin, nepůvodních smrkových monokulturách, o technokratickém odvodňování krajiny a zejména ta poučka, která mi utkvěla: „Ty se ještě dožiješ, že vás kůrovec sežere.“

Tím končím ve věci kůrovce, kde nejsem expertem. Ale chtěl bych si tady po té diskuzi udělat veřejný pořádek ve vlastní hlavě. Takže reagujeme pomalu, bylo řečeno, ale už se to zlepšuje. A už není ani tolik obyvatel, aby se všichni přivázali k těm stromům. Už jich tolik není. Aspoň u nás, kam já jezdím, tak už tolik občanů tam nemáme. Dále, chráněné oblasti známe, máme je vymezeny, víme, kde je přesně ta zóna, tam je ten kámen, kůrovec to neví. Tak já nejsem v žádném případě příznivcem nějakých zásahů, ani bych nebyl.

Potom je tady jedna věc, kterou dostáváte všichni, já si v tom docela čtu, protože mám rád čísla, statistika, která i vám chodí, tak tady máte všechna ta čísílka. O tom odstřelu vybraných druhů zvěře, jak jsme stříleli těch 3000 jelenů v roce 1950 a střílíme jich 28 000, a přitom jich střílíme pořád málo. No tak je nás stále víc jako savců, všech, obyvatelstva i... Pravděpodobnost ta užitnost je velká. Nikoli však pro zajíce, ty už jsme vyhubili dočista. Střílelo se jich 870 000, 28 000 teď.

Takže ty proměny jsou velké. Já jsem si to jenom tak shrnul. A teď bych mluvil do něčeho, co si myslím, že tady nezaznělo a zaznít musí, a to je problematika kůrovce v řízení státu. V legislativě i exekutivě. Vždycky jsem si myslel, že antická demokracie a athénská, sociální, křesťanská, liberální, občanská má svoje místo, ale nově bude mít místo kompetentní demokracie. To je závazek, že Žaloudík nebude mluvit do baletu. A také jsem doufal, že někteří poslanci, z toho i kolegové lékařští třeba nebudou narychlo dělat přílepek nějakého zákona mysliveckého. A s nadějí jsem v to chtěl doufat. Nestalo se tak a přílepky jsou věčný problém.

Abychom mohli schválit pozitivum a to záchranné pozitivum, tak k tomu vždycky musíme schválit nějakou ptákovinu, nepřipravenou. Já neříkám, že všechno je tam špatně, ale neprošlo to tím kvalifikovaným oponováním, jak má. Takže my jsme pojistka a my to tady máme zachránit. 28. 10. k národu promluvil pan prezident i pan premiér a ve vizi na výzvu paní redaktorky, co by mohlo zlepšit naši demokracii, říkala hlava státu, že na prvním místě zrušení Senátu a pak že jsou ještě některé další kroky. Čili v této atmosféře to budeme vysvětlovat ať už těm, co čekají na dotace, nebo ti, co zuří, že jsme jim vyrobili nějaký problém. A skončí to v Senátu. V Senátu, pozor.

Samozřejmě to vůbec poslanci nemusí akceptovat, takže to může dopadnout tak, jak to sem bylo navrženo, známe to. Potom včera jste všichni tleskali, když přišla paní ministryně. Já jsem tedy netleskal, protože jsem si říkal, udělám si oko, když bude nejhůř, vždycky Senát skočí a ona pak něco najde. Jsem kapitán v záloze, čili při napadení státu, kdyby došlo střelivo, munice, tak tam skočíme a v dobré vůli ona potom něco najde.

Takže v této atmosféře jenom pracujeme. A i tento zákon poběží pod tlakem těch, co kácejí lesy narychlo a čekají dotace. A těch, co se bojí, že se jim bude mluvit do hospodaření. Myslím si, že je to o relevanci názoru Senátu na veřejnosti. A, nezlobte se, já jsem romantik a klasik. Já výroky hlavy státu musím brát vážně, musím je brát jako programové vize, i když nejsou řečeny v kabaretu, ale na státní svátek.

Tak to je další věc. A potom asi se tady všichni shodneme, že ten zákon musí projít. A tak bych chtěl moc poprosit. Ale i zavázat pana ministra, kterému nemám důvod nedůvěřovat. Ale neměl jsem důvod nedůvěřovat ani předchozím ministrům. Třeba nejmenovanému panu ministru Bělobrádkovi, který fungoval pro vševědu, který nám tady také sliboval v září, že do konce roku bude nově zákon 130. Že to je jen taková drobnůstka teď. A když to schválíme, bude nový zákon. Také se nestalo. Těch příkladů bych měl víc. Ale nemám důvod pana ministra Tomana z tohoto vinit.

Takže bych moc prosil, ať už to dopadne dneska jakkoliv, kdyby přijal závazek, že v té myslivosti vznikne něco potencionálního a konsensuálního a že si někdo bude číst i tady tyto tabulky. A případně ty elaboráty Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů ze 70. let. Ale pozor, které nebyly komunistické. Ty byly z historického průzkumu lichtenštejnských lesů, arcibiskupských lesů, od 17., 18., 19. století, jak se vyvíjela skladba dřevin apod. Tomu nerozumím, ale nasál jsem to ve svém kojeneckém období. A jenom bych chtěl říct, že ty materiály jsou stále k dispozici, kdyby chtěl někdo navázat.

Já vám děkuji, byl to velký guláš v glosách. Nemohlo by to být delší, protože bych se tady zbytečně vypovídával, ale musel jsem tímto i pozdravit některé události z posledních dnů a relevanci Senátu při schvalování, nebo pojistkování zákonů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, za vaše komplexní a také osvětové vystoupení. A já jsem koukal na tabuli, že už konečně řeknu tu slavnou větu, ale přece jenom je přihlášen ještě další řečník. Je to pan senátor Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Debatu jsem začínal, tak ji možná budu končit. Kterou jsem si velmi dobře vyposlechl. Jak jsem pochopil, tak třeba paní kolegyně Seitlová není úplně proti tomu přílepku. V pořádku, to je její názor, já mám jiný. Ale bylo tady opravdu obrovské množství příspěvků, které říkali, že myslivecký přílepek je špatně, ale nedá se nic dělat, ti lesáci by to dostali tak strašně pozdě, o tolik déle, že to musíme schválit. Ještě že nám tam někdo nepřilepil, jak se říká, vraždu vlastní babičky.

Prosím vás, já jsem mluvil o 26 dnech, co by způsobilo zpoždění. Vůbec o tom nepochybuji. To je podle těch zásad, co sněmovna dělá, celý poslanecký klub byl předtím pro ten lesní zákon, nebyl by nejmenší důvod, aby to tam nedal na program. To tak nebylo. Já si myslím, že to musí všichni vědět. Navíc, pokud se někdo opravdu tak strašně obává, že by to šlo dlouho, dokonce jsem se dozvěděl, jak hrozí i to, jak teď je ten daňový balíček, který to vůbec neovlivňuje, neboť to je 3. čtení, které může pouze ve středu a pátek, já jsem mluvil o úterku. Tak stačí skočit za svými poslanci, ať svolají mimořádnou schůzi. Může být 12. listopadu, to by pak bylo zpoždění 12 dnů. To by se dalo opodstatnit. A neumím si představit, že by se to pak nedostalo na program mimořádné schůze, že by to tam někdo odmítl. Samozřejmě, že ne.

Jinými slovy, já se přiznám, já nevím, co k tomu říct. Argument, schválíme něco, o čem jsme přesvědčeni, že to je úplně špatně, abychom toto neohrozili. Pan kolega Vystrčil tady mluvil o tom, jak to technicky dlouho trvalo. Ano, zákon byl předložen do sněmovny v únoru. A to je pak dobrá taktika, že? Zdržovat to až do té doby, do září, a pak říkat: „Proboha, ten Senát tam nesmí překážet. Ti by to dostali hrozně pozdě, oni už to mohli mít několik měsíců.“

Pak jedna věc, které jsem neporozuměl. Pan ministr tady mluvil na začátku, že bude vyplácet ještě v letošním roce, a pak tady rozebíral kolega Vystrčil to, jaké jsou zásady. Tam je jasně napsáno, že je ukončen 28. února 2020. Probírání 26. listopadu by neposunulo ve sněmovně vůbec nic, ani den. To se tam pořád vejde úplně v pohodě s náskokem několika měsíců a pak by se vyplácelo v březnu. To znamená, argument, že to musí být letos, je falešný. Usvědčují ho o tom samotné zásady. Sběr bude do 28. února 2020. To je prostě špatně.

Já pochopím, když někdo řekne, já s tím přílepkem souhlasím, takže s tamtím taky, budu pro. Ale argumenty od tolika z nás, já s tím přílepkem nesouhlasím, ale musím to obětovat, že by to lesníci dostali déle o pár dní. Mohli to mít o měsíce dřív. Pokud vůbec déle. To jsme se pořád ještě nedozvěděli, jak to tady rozebírat podrobně kolega Vystrčil, že vlastně všechno bude v tom únoru, březnu. Pak tady na začátku roku také nevím, co bude platit. Ale počítá se, že sběr bude do 28. února, tzn. kdyby se ty zásady vyhodily, tak se brala ta věc, že ten, kdo požádá v nějakém časovém limitu, jestli 28. února, tak stíhá další rok, předpokládám. Když to takhle ministerstvo zemědělství vydalo do konce února, pardon. Naštěstí ministerští úředníci zřejmě nevědí, že v roce 2020 má únor 29 dnů, tak to o den zkrátili do 28. února.

Mně to připadá strašně pokrytecké. Říkat – chudáci myslivci, ale nedá se proboha nic dělat. Dá se dělat. Dá se to vrátit. Oni to nepochybně seberou. Nezlobte se na mě, kolegové, ale tento postup přesně nahrává všem těm, kteří argumentují, k čemu je nám Senát. Kdyby tu Senát nebyl, tak to sněmovna schválila 13. září, už by to sem nechodilo, my bychom neexistovali a bylo by to zkráceno o 48 dnů. Nezlobte se, já to neberu. Nic by se nezbořilo, bylo by to o pár dnů déle, pokud vůbec by to bylo déle, a tím prostě ty myslivce odepisujeme. Až se nám na tu dobrovolnickou činnost vykašlou, pak se nám to přemnoží definitivně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a s přednostním právem je přihlášen pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Jen k tomu několik poznámek. Ta první je, že ten zákon byl poslán z Poslanecké sněmovny do Senátu tím, že s ním souhlasilo 168 poslanců? 168 poslanců. A těch 168 poslanců hlasovalo také i pro tu změnu mysliveckého zákona. Sami zvažte, jaká je pravděpodobnost, když to tam pošleme nazpátek s tím, že tu část mysliveckého zákona vyřadíme, že se to ujme.

Dál upozorňuji, že trvat si na svém a na tom, o co mně jde, a zároveň nevědět oprávněné připomínky některých dalších, jak se říká, prodloužení z 2 let na 5 let atd., je sice bezvadné, ale je to zkrátka tak, že politika je obyčejné řemeslo a je možné samozřejmě, že k tomu ještě potom někdo – a naprosto oprávněně, se stejnou argumentací, jako tady použil pan Canov – přidá další pozměňovací návrh. Zase nějakého jiného typu. A já tam přidám 3 legislativně technické změny, které je potřeba udělat. Protože tam je to špatně. Které se sice dají překlenout výkladem, ale jsou tam špatně. Naše legislativa je nenalezla a nikdo je nezpochybnil.

Všichni to tak můžeme udělat, že to budeme chtít dělat přesně podle sebe, protože my máme tu svoji pravdu, jedinou atd. Anebo si uvědomíme, že ty věci mají nějaký kompromis a že to je nějaký náš, jak jsem to tady říkal, omlouvám se, společný zájem a že tam je nějaká dvouletá legisvakanční lhůta, ve které je možné napravit více věcí než jen ten myslivecký zákon. A udělat to pořádně. Protože tím, že ten myslivecký zákon vyhazujeme, kromě něho také děláme to, že říkáme, klidně s tou zvěří dál nic nedělejte, není to žádný problém. A to tak tedy pravda není. Ta zvěř je problém.

Že to je s tou změnou mysliveckého zákona řešeno špatně, na tom se shodujeme, ale minimálně je to aspoň zdvižený prst. Já to nechci obhajovat, ale ta argumentace, která tady zazněla, se mi zdála velmi, velmi účelová, když nepoužiji jiné slovo. Takhle to zkrátka je. Čili říkám znovu, 168 hlasů, které to sem poslalo. První věc. Druhá věc, není to tak, že je jedno, jestli na zpracování žádostí máte 90 dní, nebo 60 dní. To není pravda, že to je jedno. Mezi tím je sakra rozdíl. A není to tak, že tady není nikdo jiný, kdo by si myslel, že ještě některé jiné věci se v tom zákonu mají změnit.

A je to tak, že máme, na rozdíl od těch jiných věcí, kterých se někteří vzdali, 2 roky na to, abychom ten myslivecký zákon vylepšili. Takže, prosím vás, i takhle přemýšlejte a podle toho hlasujte.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, dalším přihlášeným s přednostním právem je místopředseda Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já jsem se hlásil v době, kdy začal vystupovat kolega Vystrčil a vlastně jsem něco podobného také chtěl říci. Ale já to ještě rozvinu.

Opravdu jsem také řekl, že ta část novely mysliveckého zákona, která podle mého názoru – a vycházím ze stanoviska legislativy – není přílepkem, navazuje, je v souladu s problematikou lesa, takže je to samozřejmě polemické. Ale ta se nezrodila sama od sebe. A také jsem řekl, že mám velké výhrady k tomu, jak se chovají myslivci, že do značné míry upřednostňují svoje zájmy. Dřív to bývalo sdružení velmi aktivní, aspoň v mojí oblasti, dneska je to spíš taková menší skupina, parta lidí. A vysoké zvěře je tam nadbytek. Nakonec to poznám, když jedu po 20. hodině domů, tak řidič tam není schopný jet větší rychlostí než 30, 40 km/h.

To je jenom k tomu. Ten společenský a faktický požadavek na to, aby se zákon o myslivosti upravil, tu byl. Ano, byla škoda, že nebyl předložený do sněmovny jako vládní návrh, ale velká skupina poslanců to podpořila, a to není možné přehlédnout. A my tím, že to vrátíme – a já to zejména vracím kvůli tomu, abychom umožnili čerpání příspěvku pro všechny vlastníky, kteří se budou cítit, že jsou oprávněni požádat a budou chtít požádat, tak to je ten hlavní důvod. Ale na druhou stranu řeknu to na plné pecky. Myslivecké sdružení bude pod tlakem, aby v té lhůtě nejdéle rok, maximálně rok a půl, než nastane účinnost v té části mysliveckého zákona v plném rozsahu, aby nalezlo nějakou shodu s ministerstvem zemědělství. Aby nalezlo shodu s vlastníky lesů, ale nejen lesů, ale i zemědělských pozemků. Opravdu, ty škody jsou dnes na zemědělských pozemcích velké. A dneska jsme v období soukromého vlastnictví a každý má právo hájit svůj majetek a případně žádat kompenzaci, která je způsobena jinými subjekty než subjekty jeho.

Takže já si myslím, že to je namístě, abychom to schválili. A tady drtivá většina žádala ministra, ministr nám slíbil, že ten návrh předloží. A myslím si, že všichni budou pod tlakem, aby to do určité míry během roku vyřešili a dostal se k nám do lavic návrh, který bude snad průchodný.

A ještě musím říci jednu věc. Víte, aspoň mně se prvních deset dvanáct let zde v Senátu hodně nedařilo. Já jsem tu často v některých věcech byl pomalu osamocen, nebo s malou skupinou lidí, kteří měli stejný názor. Ale nikdy jsem nepřistoupil k tomu, že bych vyhrožoval, že to je vnímané tak, že to je důvod pro rušení Senátu. My mluvíme sami proti sobě. Vždyť to je přece demokracie, my si tu musíme říct úplně o 180 stupňů, nemusíme se sebou souhlasit, ale reprezentujeme tady nějaké názory, které ve společnosti jsou. Málokdy, myslím si, že nikdy náš individuální názor není názor jenom náš. Někde se objevuje také. Ale nakonec parlamentní demokracie je o tom, že máme brát v potaz i ty názory menšinové, ale nakonec rozhoduje hlasování.

To bychom měli respektovat. V návalu emocí nepřipouštějme, že bychom sami nějak říkali, že ten Senát... Ne. Senát sehrál historickou úlohu. Zamezili jsme řadě věcí. Dneska jsme pro velkou část demokraticky smýšlejících lidí opravdu pojistkou! Vidím to dnes a denně. Včera jsem byl v kině, šel jsem z kina, chytil mě tam jeden významný herec a velmi pěkně mluvil – i k Senátu... Važme si toho! V tom jsme udělali velikánský pokrok oproti tomu, co bylo před 22 lety.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo. Poprosím dalšího přihlášeného, pana senátora Dienstbiera.

Senátor Jiří Dienstbier:  Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Toto není oblast mé odbornosti. Ale možná pro vysvětlení. Samozřejmě jsem si poslechl jiné, o kterých si myslím, že tomu rozumí podstatně více. A dokonce poté jsem chtěl podpořit pozměňovací návrhy hospodářského, zemědělského a dopravního výboru...

Nicméně zcela na rovinu říkám, že poté jak debata proběhla, tak budu hlasovat pro zákon ve sněmovní podobě, protože nechci riskovat, že by náhodou mohly projít pozměňovací návrhy kolegy Canova.

K tomu, co jsem si vyslechl, a už to tady také zaznělo, myslím, že by nebylo účelné, abychom vyplatili miliardy vlastníkům lesa, ti je použili na obnovu lesa, a přemnožená zvěř tuto investici nebo tuto hodnotu zcela zlikvidovala.

Tolik vysvětlení mého postupu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Protože se už nikdo nehlásí, tak ji končím. Poprosím pana navrhovatele, aby se k rozpravě vyjádřil. Omlouvám se, pane ministře. Měl jsem se vás spíš zeptat, zda se chcete vyjádřit... (Ministr M. Toman: Určitě chci.) Zdálo se mi, že by nebylo možné, abyste nereagoval...

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, v prvé řadě chci poděkovat za debatu, která tady proběhla. Vnímal jsem kritické hlasy směrem k ministerstvu. Jsem si věcí vědom. Zkoušíme zrychlit krok, ale úředníci mě poslouchají na galerii, tak věřím, že to poslouchali taky... Rozhýbat úředníky není zase tak úplně jednoduché. Ale vnímám to, respektuji. A děkuji za debatu i za připomínky.

Hlavně chci poděkovat za doprovodné usnesení. Protože já to doprovodné usnesení nevnímám jenom jako kritiku. Vnímám to jako určitý závazek. Vlastně mi to i pomůže, že se mám o co opřít, když to budu prosazovat. Za to chci poděkovat.

Zkusím jednotlivé věci jenom velmi stručně okomentovat, resp. dát k tomu nějaké vyjádření.

Co se týká novely zákona o myslivosti.

Řekl jsem, že připravujeme vládní novelu, která bude dokončena, říkám to tady na mikrofon, do konce roku 2019. Říkám to na mikrofon, zcela s plnou zodpovědností. Myslím si, a říkám to tak, že to půjde do připomínkového řízení. Bude to předloženo jako vládní návrh. V případě, že ne, budu hledat podporu v PS, mezi poslanci, abychom to udělali jako poslanecký návrh. Moje představa je, že by to mělo být schváleno v Poslanecké sněmovně nejpozději do poloviny příštího roku. To je můj cíl. K tomu se chci zavázat, že k tomu udělám úplně všechno.

Myslím si, že novela, kterou připravujeme, že odstraní nedostatky, aby právní úprava byla aplikovatelná a zohledňovala práva vlastníka honebních pozemků, uživatelů honiteb, a v neposlední řadě i zemědělců. Řeknu to zjednodušeně. Plány lovu se budou dělat, jak už řekli vaši kolegové, podle výše způsobených škod. Nebudou normované stavy, budou minimální stavy, protože zvěř do krajina patří. Ale patří tam v množství, aby nezpůsobovala škody. To je základní princip. Tímto se budeme řídit. To znamená, co tady říkali kolegové, plně akceptuji, jde to tím směrem.

Zároveň je připraveno monitorování stavu honiteb z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Máme to připraveno. Není to nic nového. Pouze zdokonalíme body. S tím, že už to nelétává dneska, budeme to posuzovat naprosto pravidelně, minimálně každých pět let.

Co se týká prokazování. Zase chci ubezpečit všechny myslivce, kteří tady jsou, a ty, kteří to poslouchají. Mým cílem je zrušit markanty. Když to řeknu myslivecky, pírka a slecha, uši a ocásky, to znamená, budeme používat mobilní softwarovou aplikaci, přes mobil, vyfotí se to a automaticky přes webové rozhraní se to bude dostávat do evidence, takže odstraníme některé věci. Odstraníme věci, evidenci posedů, a další věci.

Chci to opravdu zjednodušit. Přiznávám se, že do doby, než jsem nastoupil do funkce ministra, byl jsem velmi intenzivní praktikující myslivec, takže vím, co mě zlobilo. Půjdu tímto směrem, slibuji.

Co se týká kompenzace pro vlastníky lesů. V případě novely lesního zákona, bylo to tady řečeno, se velmi výrazně zkrátí doba pro administraci dotací, včetně přípravy žadatelů a vyčleněné prostředky 1,5 mld. se teoreticky nepodaří vyčerpat, a mohli bychom také mít problémy co se týká rozpočtových věcí. Mým cílem je to absolutně umožnit.

Vládní novela – to jsem již řekl.

Koncepce lesního hospodářství. Tady zase říkám zodpovědně na mikrofon, že do vnějšího připomínkového řízení nová koncepce ČR půjde také do konce letošního roku. Pracujeme na tom ve spolupráci s univerzitami, s nevládními organizacemi, s MŽP a všemi, kteří k tomu mají kompetenci. Říkám to tady na mikrofon, že do konce letošního roku odejde z ministerstva do vnějšího připomínkového řízení koncepce lesního hospodářství ČR.

Co se týká opatření, a já kritiku od pana senátora beru velmi pozitivně, a jenom pár věcí. Opatření MZ, co jsme udělali, nebo neudělali. Ano, jde to pomalu. Nicméně, jsem tam něco přes rok, udělaly se dvě novely lesního zákona, zalesňovací vyhláška, to je ta podpora druhové pestrosti lesů. Udělala se vyhláška k ochraně lese, účinnější boj s kůrovcem.

Hlavně máme zmocnění k vydávání opatření obecné povahy, to znamená, pro vlastníky lesů je to uvolnění pravidel pro hospodaření v lesích. To jsme udělali. Vím, že to není moc, omlouvám se, za rok jsem toho víc nestihl.

Co se týká ekonomických opatření. Zvýšení příspěvků na hospodaření v lesích. Když jsem nastoupil na MZ v minulém roce, v druhém pololetí bylo určeno v rozpočtu řádově 650 mil., omlouvám se, není to přesně na milion... Chci říci, že jsme to navýšili. V roce 2018 a 2019. Takže prosím, z PGRLF z vlastních úspor jsme dali 300 mil. pro malé vlastníky a pro obce. Z programu rozvoje venkova 500 mil. Teď bude další kolo uvolněno na podzim, 500 mil. Kč z PRV. Dále tam dáváme, když to započtu, 1,5 mld.

Když to sečtu dohromady, bavíme se řádově o částce 2,5, 2,7 mld. Kč. Chodilo tam vždycky 600 – 700 mil. Kč. Nikdy tam nebylo víc.

Jenom říkám, co jsme udělali a vybojovali. Ano, není to dost. Jsem si toho vědom. Budeme v tom pokračovat.

Počítám, že 2,5 mld. jsou na kompenzaci roků 2017 – 2018, jak to tady bylo řečeno. Na rok 2019, prosím pěkně, počítáme s tím, předpokládáme, že v dubnu, v květnu budeme mít výsledky za rok 2019 kompletní. Prosím, toto berte jenom jako můj osobní odhad, uvidím, jak to spočítají ještě odborníci. Vidím to na částku okolo 4 mld. Kč. Těžby byly daleko vyšší a cena dříví klesla. Mám tedy představu, že to bude řádově okolo 4 mld. Kč, o které si řekneme, nejpozději v květnu na MF, aby nám to uvolnili, protože potřebujeme sanovat vlastníky lesa.

Co se týká administrace nových dotací. Ano, je to komplikované. Nicméně, od spuštění příjmu žádostí bude k dispozici formulář, který bude možné průběžně upravovat. Formulář už je nyní v procesu testování. Chci zdůraznit, že to děláme ve spolupráci se soukromými vlastníci. Děláme to ve spolupráci se SVOL a dalšími. Zároveň chci říct, že k těm žádostem podaným před počátkem příjmů žádostí se podle zákona o rozpočtových pravidlech, bohužel, nemůže přiblížit. Nicméně už to dneska testujeme a soukromí vlastníci jsou o tom informováni, což je pro mě velmi důležité.

Chci říci, že v okamžiku, kdy se spustí příjem žádostí v letošním roce, tak na základě tohoto software si troufám tvrdit, že budeme mít informaci řádově do hodiny, do hodiny a půl, v jakém objemu byly žádosti podány, protože jde o tzv. webovou aplikaci. Na základě toho se bude vyplácet. Moje představa je, že bychom opravdu chtěli v letošním roce vyplatit 1,5 mld. Kč, opakuji to znovu.

Co se týká krácení, nepředpokládám, že ke krácení bude docházet. Uvidíme podle počtu žádostí a budeme žádat o MF event. o navýšení a event. o změnu usnesení vlády. Ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Naším cílem je vlastníkům vyplatit maximálně možné peníze.

Co se týká, zaznělo to tady, součty a kompenzace. Vezmu to velmi stručně. Děkuji za podnět.

Musím říci, že později vykácené souše budou součástí kompenzací. I tady půjde o tzv. nahodilou těžbu, na kterou se kompenzace vztahuje. To musím zdůraznit. Zásady k dotacím, jak se tady pan senátor ptal – ano, je to možné i následně upravit.

Proto jsem velmi pečlivě vnímal připomínky, protože jde o dokument MZ. Předpokládám, že kolegové na galerii si teď udělali pečlivé poznámky a že se k tomu vrátíme v průběhu zítřka, pondělí, nebo něco takového...

Proč tu jsou různé sazby? Je to z toho důvodu, že sazba v rámci dotace se diferencuje podle propadu cen dříví, podle čtvrtletí. Proto je to stanoveno čtvrtletně. Vím, že je to komplikované, ale snažíme se tyto věci udělat.

Já se ještě podívám na některé poznámky, omlouvám se, že to půjde takto rychle, ale nechci zdržovat.

Zapojení myslivec, zemědělec, jsem již řekl.

Co je důležité? Tady se zmiňovaly glyfosáty atd. S tím naprosto souhlasím a řeknu jenom jedno číslo.

Za rok, kdy jsme omezili používání glyfosátu, za což jsem byl kritizován, došlo k omezení glyfosátu v ČR z roku na rok o 25 %. Snažíme se to omezovat, co to jde. Nicméně i za tuto připomínku děkuji.

Byla tady kritika, naprosto oprávněná, že jsou velké lány, že tam nejsou pásy atd. Chci říci, že v nařízení vlády už teď je, že erozí ohrožené pozemky mají maximálně výměru 30 hektarů, teď se to bude vyhodnocovat. Uvidíme, kam se posuneme. To jsou erozně ohrožené pozemky, jak více nebo středně atd.

Co je nové? Teď je nařízení vlády, které se bude schvalovat. Je to rozhodnutí MZ, že maximální výměra jedné plodiny bude 30 hektarů. Navíc jsme ty pásy udělali, tzn. krmné plodiny a další věci v šířce 22 metrů. Dále jsme udělali stojany pro ptáky, udělali jsme podporu pro koroptve. To znamená, že tam peníze uvolňujeme. Jsem si toho všeho vědom. Chci říct, že jenom používání pesticidů v ČR šlo za poslední rok dolů o 9 %. Jsme dneska v některých případech už pod úrovní tolik mně dávaného za příklad – Rakouska. Nebavím se o Holandsku, Španělsku, o Francii... Tam používají několikanásobně víc. I za to děkuji.

Zazněla tady taková věc – ekologické dřeviny. Omlouvám se, nevím, co je to ekologická dřevina. Pokud to ví nějaký odborník, ať mi to řekne. Uvedu jeden příklad. V roce 2016, 2017 byl akát nařízen k vykácení a k likvidaci, kolegové mi to potvrdí. Ale to je možná ten strom budoucnosti, možná, já nevím. Takže dneska říkat – tento strom jo, tento strom ne, nepovažuji úplně za ideální.

Musím tady zdůraznit, že dneska se vysazuje v poměru 2:1 listnaté vůči jehličnatým. To je také potřeba říct nahlas. Neustále se říká, že smrk, omlouvám se, pro mě není smrk sprosté slovo. Smrk patří do oblastí, kde má tzv. přirozenou obnovu. My ho můžeme v některých případech, jak mě poučili odborníci, používat do určitého věku i jako meliorační rostlinu, pardon, omlouvám se – strom... Je to velmi složité.

Poslední, a to jsem si nechal úplně nakonec. Byl jsem dotázán, proč tam byl dodán dodatek nebo přílepek, podle toho, jak se to nazývá. To já fakt nevím... Myslím, že už to někdo zodpovídal. Z důvodů asi lobbistických tlaků některých organizací. Nemám k tomu, co bych dodal, protože to nebyla iniciativa MZ.

Děkuji. Omlouvám se, pokud jsem na něco zapomněl. Ještě jednou děkuji za připomínky. Děkuji za návrh doprovodného usnesení. Beru to naprosto vážně. A věřím, že se nám to podaří prosadit a opravdu závazek, co se týká mysliveckého zákona, koncepce lesního hospodářství v ČR, jsem už tady řekl, a oboje dvoje jsem si dal, že bude z ministerstva vypraveno nejpozději do konce letošního roku.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP. Ano, pane senátore, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pana ministře, kolegyně, kolegové, vystupuji vlastně i na výzvu, která tady z předsednického stolu zazněla. Chtěl bych se – jako zpravodaj VUZP – vyjádřit ke způsobu hlasování. Navrhuji, protože usnesení se nevylučují, aby bylo každé odhlasováno samostatně. S tím, že za sebe doporučuji přijetí obou dvou usnesení. Zároveň dále navrhuji – pro organizační odbor – aby poté, pokud budou obě dvě usnesení přijata, byla formálně zpracována do jednoho usnesení nebo do jednoho textu. Vypadalo by to tím způsobem, že by se vyšlo jako ze základu z toho usnesení VUZP, nechala by se tam jednička arabská, dvojka arabská, pak by přišlo usnesení VHZD, protože by tam byla arabská dvojka, vyzývá vládu... a nově arabská trojka by bylo – vyzývá ministerstvo zemědělství... Potom by byla arabská trojka, jinak by to byla potom čtyřka, pokud by to nedopadlo, a to je – žádá, a potom by byla římská dvě – pověřuje.

Takto navrhuji, aby se s tím takto pracovalo, tzn. hlasovat odděleně o obou dvou, formálně to zapracovat do jednoho textu způsobem, který jsem navrhl.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Garanční zpravodaj poslouchá a kývá, takže nám toto řešení navrhne. Nyní ho žádám, aby vystoupil se závěrem, se zhodnocením rozpravy.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Pouze řeknu, že vystoupilo 11 senátorů a senátorek, z toho 3 dvakrát. Vyplynula z toho také i podpora návrhu z Poslanecké sněmovny, tzn., že teď je tady na pořadu usnesení, které vyznělo – schválit tento návrh zákona v podobě, v jaké přišel z PS. V případě, když by nebyl schválen, následně by měla být otevřena podrobná rozprava. Poté bychom jednali o pozměňovacích návrzích.

Bylo tady řečeno mnoho připomínek, velice podnětných. Po delší době jsem tady, nevím, jestli mě pamětníci doplní, tak jsem tady slyšel, a slyšeli jsme tady několik slibů, což vůbec není obvyklé. Tak bych k tomu říci svou vlastní připomínku, jak to říkal Karel Havlíček, aby nám ta dobrá vůle a sliby z huby do rukou přejíti ráčilo...

Děkuji i za tyto sliby panu ministrovi.

Myslím, že nic nebrání tomu, abychom mohli hlasovat.

Co se týká usnesení, které tady říkal pan kolega Vystrčil, tak organizační odbor to už připravil do jednoho tisku, jak to říkal kolega Vystrčil. Domluvili jsme se, že usnesení bude zařazeno do usnesení VUZP pod bodem číslo tři ve výzvě k MZ.

Texty máte před sebou, není potřeba to znovu číst.

O těchto přídavných usneseních byl se hlasovalo až po usnesení o zákoně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Pouštím znělku...

Budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 49, kvórum 35, pro 53. Proti 2.

Návrh byl schválen.

Nyní přistoupíme k hlasování o doprovodném usnesení, pane zpravodaji.

Senátor Petr Šilar:  Ano, jak jsem avizoval doprovodné usnesení, máte v tiscích VHZD a z VUZP, co se týče textu. Je tam zařazeno pod bodem číslo jedna, že konstatuje, za druhé vyzývá vlád, za třetí vyzývá ministerstvo zemědělství a za čtvrté žádá... Texty jsou totožné přesně s tím, co je uvedeno v písemném znění.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Budeme tedy hlasovat po jednotlivých bodech? (Senátor P. Šilar: Myslím, že můžeme najednou, protože se nevylučují.)

Můžeme to sloučit. Jenom se dívám do sálu, jestli všichni pochopili, jak budou usnesení sloučena... Nikdo nic nenamítá.

V tom případě ji dovolte, abych spustil hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zvedne ruku teď a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 50, kvórum 35. Pro 66. Proti nikdo.

Návrh byl schválen. Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům a děkuji všem senátorům za kompetentní a věcnou debatu.

Přerušuji schůzi do 15.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.53 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Milé kolegyně, kolegové, zahajuji odpolední jednání a prosím, abyste se všichni zaregistrovali, neboť jsem všechny odhlásil, abychom měli jistotu, že jsme usnášeníschopní. Připomínám, že jsem všechny odhlásil, příchozí kolegové se zaregistrují. Je nás dost...

Dalším bodem našeho dnešního programu je

 

Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátora Martina Červíčka a dalších senátorů, kterým se mění Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

Tisk č. 135

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede senátor Martin Červíček. Jenom upozorním, že ho máte pod senátním tiskem č. 135. Poprosím pana senátora o jeho vystoupení.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vám přednesl návrh senátního návrhu ústavního zákona jménem dalších 35 senátorů, kterým se mění Listina základních práv a svobod, v předpokládaném znění čl. VI odst. 4, kde by se na konci vkládala nová věta, která by zněla: Právo bránit život svůj či život jiného člověka, i se zbraní, je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.

Rád bych shrnul několik základních skutečností, které k vytvoření tohoto návrhu vedly a i důvody, proč si myslím, že bychom jej měli přijmout a schválit v 1. čtení.

V naší zemi v současnosti registrujeme zhruba 303 tisíc občanů legálně držících zbraň. Současně má naše země, alespoň z mého pohledu, vynikající zbraňovou legislativu, která zcela přesně zohledňuje všechny potřebné kontrolní a prověřovací mechanismy k tomu, aby těmito legálními soukromými držiteli zbraní mohli být pouze neustále prověřovaní a bezúhonní občané. Naše legislativa dostatečně zohledňuje tuto oprávněnou možnost. Zároveň zohledňuje použití zbraně k přiměřené obraně života. Včetně striktně vymezených okolností, za kterých je takovou obranu možno použít.

Mimochodem, jak upozorňuje ve svých kompetentních vyjádřeních MV ČR, byla by obrovská chyba státu, kdyby jakýmkoliv způsobem ztratil oněch 303 tisíc občanů, kteří dodržují zákonem stanovená pravidla a věří současnému legislativnímu systému.

Proto jsem i uvítal, společně s kolegy iniciativu ve věci podpory zachování práv bezúhonných českých občanů v oblasti legálních zbraní, a následně spolu s dalšími 35 kolegy, senátory, věnoval této problematice čas a snahu o vytvoření takového návrhu, který právo upravené dosud zákonnými normami zachovává, ale zároveň ho významně posouvá i na právo ústavní. A tím, ne pro teď, ale do budoucna případně pomůže zabránit implementaci jakýchkoliv nesmyslných extrémních směrnic. Anebo připusťme, i zásadních změn ve zbraňové legislativě, které by byly nepředvídatelné a které by velmi pravděpodobně nebyly úplně všeobecně přijímané.

Předkládaný návrh má za cíl dosavadní legislativu povýšit na úroveň ústavní významově, a tím zajistit prostor, aby bylo možné stále zachovat podstatu naší dosavadní právní úpravy, a právo na obranu života tím nebylo ani jinak do budoucna dotčeno. Ano, nedovede to zabránit transformaci např. vlivem současně avizované evropské směrnice. Ale deklaruje náš pohled na toto právo. Také nám dává právo slepě nepřijímat jakýsi evropský průměr, ale možná přijmout, nebo částečně přijmout, nebo se snažit možná i k těmto argumentům, které by byly uvedeny, v tomto významově ustaveném právu, i o novou politickou dohodu.

Často slyším, že tento návrh je zbytečný, nebo že nezabrání jakékoliv implementaci např. tolik zmiňované evropské směrnice.

Přiznávám, že máme jiné možnosti, jak se bránit např. takovým nařízením. A dokonce jsem přesvědčen, že se mají uplatňovat jako primární věci, opatření, kterým máme přistoupit. Např. můžeme implementovat částečně, nebo můžeme implementaci odmítnout. Můžeme se soudit, můžeme být politicky šikovnější a vyjednávat jiné dohody např. s Evropskou komisí v souvislosti se zbraňovou legislativou... To všechno můžeme.

Ale jsem zároveň přesvědčen, že není zapovězeno toto právo, pokud ho chceme takto deklarovat, např. uvést i v Listině základních práv a svobod. Ještě jednou bych chtěl zdůraznit. Je to určitá naše deklarace, jak to právo vnímáme. A při jakémkoliv extrémním pojetí čehokoliv, nejenom evropských směrnic, ale i změny legislativy jsem přesvědčen, že bude moci být využito argumentačně i pro případné úpravy, které by vyhovovaly českým podmínkám.

Často se setkávám s názory, že dojde k nějakému ozbrojování, nebo k jiným věcem podobného charakteru. Prosím, chtěl bych zdůraznit, že tento návrh nepřináší žádná větší práva pro držitele zbraní. Ani nevytváří prostředí pro jakékoliv masové ozbrojování. Ale naopak, a to přiznávám, významově posiluje tu stávající zbraňovou zákonnou úpravu.

I proto vás prosím o podporu tohoto návrhu v 1. čtení, jehož cílem je, byť symbolicky ústavně, vložit do Listiny základních práv a svobod na obranu svého života i se zbraní, při dodržení zákonných podmínek, tuto úpravu.

Vážené kolegyně, kolegové, dovolím si malé resumé. Jedná se o symbolické povýšení stávajícího existujícího práva. Nemění se tím jakákoliv zákonná úprava současnosti ani okolnosti vylučující protiprávnost. Ani použití zbraně. Ani legislativa, která souvisí s tím, jak se se zbraněmi nakládá, jak se mají využívat, jaké jsou kontrolní mechanismy, a další věci.

Nemůže v žádném případě dojít k nekontrolovatelnému ozbrojování nebo k jiným záležitostem podobného druhu. Naopak. Jsem přesvědčen o tom, že tato deklarace, která by byla významově posunuta do Listiny základních práv a svobod, zavádí toto právo pozitivním způsobem do naší právní úpravy. A v neposlední řadě umožňuje oprávněným skupinám osob při jakékoliv změně, prostřednictvím Ústavního soudu, se případně dožadovat jasného stanoviska k tomu, jak je toto právo vnímáno v českých podmínkách. Bez ohledu na jakékoliv úvahy o různých změnách směrnic apod.

Vážené kolegyně a kolegové, velmi rád bych ještě na závěr připomněl, že se nacházíme v 1. čtení, které má za cíl, v případě, že by bylo schváleno, díky vašemu rozhodnutí, posunout tuto debatu na odbornou úroveň. Přikázat to do jednotlivých výborů a vlastně debatovat o podstatě tohoto návrhu. Zvážit všechny okolnosti, který event. tento návrh v souvislosti se změnou Listiny základních práv a svobod přináší.

V případném 2. čtení, pokud by tento návrh byl schválen, tak posouváme pak případně tento návrh zákona do Poslanecké sněmovny jako ústavní zákon. A teprve v případě jeho schválení v Poslanecké sněmovně se vrací tento zákon, obrazně řečeno, jako ústavní do Senátu, který opět o tom bude svrchovaně rozhodovat.

Na závěr. Předkládám tento návrh jménem dalších 35 senátorů. A prosím vás o jeho schválení v 1. čtení, aby tato debata byla posunuta do odborné diskuse.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A nyní prosím informace, že Organizační výbor určil zpravodajkou pro 1. čtení senátorku Annu Hubáčkovou. Paní senátorko, prosím, ujměte se své role.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Připadla mi úloha pro 1. čtení k zákonu, který tady senátor Červíček řádně odůvodnil a vysvětlil důvody, které skupinu 35 senátorů vedly k předložení návrhů na změnu ústavy. Já si dovolím pár věcí okomentovat. Podstatou tedy je pouhé doplnění, skoro bych řekla jedné věty, trochu rozvité. Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní, je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon. Návrh je odůvodněn tím, že právní řád ČR obsahuje právo na obranu jen na zákonné úrovni a vzhledem k významu práva na život ho považují předkladatelé za správné symbolicky povýšit toto právo na právo ústavní.

Návrhem doplňovaný článek 6 ve svém odstavci 1 tedy zaručuje každému právo na život, přičemž podle § 2 tohoto článku nesmí být nikdo života zbaven. Výjimku z těchto pravidel pak připouští odstavec 4, když stanovuje, že porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Tato výjimka je pak konkretizována především ustanovení § 29 trestního zákoníku upravujícím podmínky nutné obrany, podle něhož čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok, není trestným činem.

Žádné z výše zmiňovaných ustanovení nevylučuje, aby při obraně života nebo majetku byla použita jakákoli zbraň. Tedy nejen zbraň střelná, ale i třeba bodná. V souladu s článkem 2, odst. 4 ústavy a článku 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle nichž může každý činit, co není zákonem zakázáno, je tedy použití jakékoli zbraně dovoleno. Co samozřejmě je regulováno, je intenzita obrany, a to ustanovením § 29, odst. 2 trestního zákoníku, podle něhož se o nutnou obranu nejedná, je-li zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Použití zbraně je přípustné i při obraně majetku, i při obraně života, jsou-li pro to splněny zákonné předpoklady. Navrhovaný text tak jen zdůrazňuje jeden ze způsobů realizace již existujícího oprávnění, garantovaného článkem 6 Listiny základních práv a svobod. Tedy bránit lidský život konkrétně pomocí zbraně, aniž by zakládal nové právo. Ostatně předkladatelé se ani ve své důvodové zprávě nebrání tomu, když říkají, že jde pouze o symbolické zvýraznění v ústavě.

Ačkoli vnímám obavy, že transpozice evropských práv do našeho zákona, konkrétně zákona o zbraních, se zdá už nyní nepřiměřená, není to o tom, že tato transpozice neproběhne, když v ústavě nebude tato věta. I když tuto větu do ústavy doplníme, transpozice práva evropského provést musíme. Do jaké míry, s jakou intenzitou a jak případně budeme umět obhájit některé naše podmínky, to samozřejmě je věcí jednání. Ale určitě to přijde jak do parlamentu, tak do Senátu. A jsem připravena na tom pracovat, protože zákon o zbraních skutečně považuji za jeden z nejlepších v Evropské unii. Tam jsem připravena spolupracovat.

Tady je pro mě zásah do ústavy agendou velmi složitou, kterou bych nechtěla, aby ji otvíral jenom symbolický návrh a abychom ji měnili jenom takto symbolicky. S ohledem na výše uvedené považuji předložený návrh za nadbytečný. Nejsem jeho podporovatelem a nebudu ani pro něho v budoucnu hlasovat. Nicméně návrh podepsalo 35 senátorů, 35 mých kolegů, a to už je pravděpodobně skoro polovina zaprvé, zadruhé, docela velká skupina lidí, jde o ústavní zákon. A já jsem velmi uvažovala, zda vám předložit zamítnutí již v této části, v 1. čtení, anebo když jde o ústavní zákon, nechat provést tu širokou diskuzi jako demokrat. Samozřejmě je mi jasné, že ústava širokou diskuzi potřebuje a musí mít.

Takže předložený návrh, konstatuji, splňuje všechny podmínky k projednání. Není potřeba navrhovat vrácení k přepracování. A v tuto chvíli nenavrhuji ani zamítnutí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní zpravodajko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. A nyní otevírám obecnou rozpravu. První přihlášený je senátor Smoljak.

Senátor David Smoljak:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Ústavní soudce Vojtěch Cepl, kterého jsem si vždycky velice vážil, a dodnes vážím, kdysi přirovnal ústavu k fotbalovému hřišti. Jasně namalované lajny, přesně určené postavení branek, pevná pravidla hry. Cepl zároveň vždycky velmi důrazně varoval před tím, abychom podlehli pokušení tuto ústavu měnit, kdykoli podlehneme pokušení naplnit nějaký momentální zájem, nějakou momentální potřebu.

Já se s tím naprosto ztotožňuji. Měnit čáry u hřiště proto, abychom nemuseli tolik běhat, nebo měnit postavení branek, rozšiřovat je, abychom dali víc gólů, to je naprosto nešťastné. Já jsem vždycky Senát považoval za strážce ústavnosti, za strážce pravidel. A nesouhlasím s tím, aby se pravidla měnila jenom proto, že se momentálně vyhovuje jenom nějakému parciálnímu zájmu. Takže budu hlasovat proti tomuto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Hraba.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Dříve, než se začnu věnovat textu, který jsem si připravil, tak bych možná reagoval teď na slova kolegy Davida Smoljaka. Není to tak dávno, co jsme odhlasovali tady v Senátu prodloužení lhůty na projednání návrhu ze 30 na 60 a měnili jsme tedy ty čáry toho fotbalového hřiště pro náš parciální zájem, abychom měli více času na projednání zákonů. Ještě bych si dovolil zareagovat na slova paní zpravodajky, že měníme něco, co není potřeba a co nikoho nepálí. V Rakousku navrhuje kancléř Kurtz zanést do ústavy právo platit v hotovosti. Nikdo ještě Rakušanům nezakazuje platit v hotovosti, ale toto právo chtějí Rakušané přesto pro jistotu zanést do svého nejvyššího zákona, do základního zákona. Protože vidí nějaký problém v budoucnu, který by je mohl připravit o ta práva, která právě v současnosti mají.

Předmětem tohoto návrhu je tedy doplnění Listiny základních práv a svobod o pouhou větu, jak bylo řečeno. A ta věta je ale velmi, velmi důležitá, protože jejím cílem je zakotvení jednoho ze základních lidských práv vycházejícího z práva na lidskou důstojnost jako samostatného lidského práva. A současně zdroje ostatních lidských práv. Ale i objektivní hodnoty. Kdo se nebrání a nebojuje, tak ten vždycky prohraje. Platí to v právu, politice i v osobním sebeobraně. Koneckonců teoreticky obraně lidské důstojnosti. Právo a možnost účinně se bránit agresorovi, tedy právo bránit sebe, případně své blízké podle potřeby i se zbraní v ruce, je také jedním ze základních principů právního státu.

Vím, že je zbytečné přesvědčovat přesvědčené, a proto mi dovolte trochu obšírněji, nicméně krátce, jak jsem zvyklý, zabývat se námitkami odpůrců. To, co zaznívalo, to, co jsem slýchal od té doby, kdy jsem podepsal tento návrh. Bylo zajímavé, že jsem slýchal ty výtky ještě dříve, než byl znám text doplnění Listiny základních práv a svobod.

Mnozí oponenti novely Listiny se domnívají, že je to marginálie, kterou si vydupává zbrojařská nebo myslivecká lobby, podporovaná různými skupinami držitelů zbraní až po nebezpečné domobrany. Argumentují tím, že legitimní použití síly je vyhrazeno pouze státu. Jakmile by se mohl k násilí uchýlit legálně někdo jiný, mimo rámec státu, tak už bychom se podle některých názorů, které jsem slýchával, ocitali mimo rámec demokratického státu. Mimo mantinely, přestávalo by fungovat právo.

Nepřestávalo. To je argumentační faul. I ti, kdo mi říkali tyto argumenty, musí vědět, že v této novele, předmětem tohoto doplnění Listiny základních práv a svobod se nehovoří o žádném organizovaném násilí. O organizovaném použití zbraní, tak, jak i zaznělo koneckonců od navrhovatele pana senátora Červíčka. Je zjevné a také zaznívalo v těch diskuzích, které probíhaly i tady na veřejném projednání, že stát svými institucemi nemůže být nikdy schopen ochránit jednotlivce před individuálními zločinnými útoky na jeho život nebo zdraví. A je nesporné, že stát může zasáhnout – a v drtivé většině zasahuje – až ex post. Až když je to té oběti málo platné. To je pozdě pro toho napadeného. Právo na užití násilí proti protiprávnímu jednání proto nemůže být nikdy výlučné. A to už koneckonců v ústavě máme. A musí tedy zajistit lidskou důstojnost i všem občanům státu.

Jiní oponenti tvrdí, tam je ta druhá část těch argumentů, že doplnění Listiny základních práv a svobod o navrženou větu je nadbytečné, protože právo vlastnit a držet zbraň je dostatečně upraveno zákonem a případné fatální důsledky obrany se zbraní dostatečně pokrývá beztrestnost jednání v případě nutné obrany.

To není tak úplně pravda. Smyslem tohoto navrženého doplnění Listiny je pro futuro, do budoucnosti, garantovat právo bránit sebe za jednoznačných podmínek, které jsou po celá desetiletí. Ta nutná obrana je upravena prakticky posledních 60 let stejně, stejným textem. Je to tedy garance zákonodárce, že ponechá po předpokládané regulaci alespoň nějakou možnost se efektivně bránit. A to je to gros, které v tom vidím já. V případě schválení navržené novely by totiž taková přílišná velká regulace, nebo restrikce na obranu života byla protiústavní. Jakýkoli zákon, který by omezoval právo bránit se účinně, efektivně a limitoval ho na pouhou obranu holýma rukama, by bylo protiústavní. Potom by samozřejmě přišly na řadu spory v rámci unijního práva, zda nám Unie může, nebo nemůže zasahovat do našeho ústavního pořádku.

Pokud dojde, stejně jako v některých jiných státech EU, k faktickému zákazu nošení zbraní, tedy k takovému omezení oprávnění, že nebude reálné mít zbraň v okamžiku ohrožení života u sebe, tak potom zbudou jenom ty holé ruce. Skutečně ta restrikce může být taková. Tam nejde o to, že by se měnily limity nutné obrany. Ta zůstane zachovaná, problém je v tom, že vy u sebe nebudete smět mít zbraň, cokoliv, čím byste se mohli bránit. Vyjma těch holých rukou. To je princip a důvod zakotvení tohoto práva v Listině základních práv a svobod.

Četl jsem teď aktuálně, že německý ministr vnitra Horst Seehofer bude navrhovat úpravu k vydávání zbrojních průkazů v Německu, že pokud bude někdo veden rozvědkou jako extremista, tak nebude mít možnost získat zbrojní průkaz. To je určitě dobře, problém je v tom, že když se na to podíváte trošku do hloubky, tak kdo bude a nebude veden jako extremista, to už se v tom návrhu, tak, jak jsem letmo měl možnost ho jenom pročíst nebo se seznámit, to už se tam nepíše. On to nemusí být ten zákaz zbraní explicitní, že nesmíte něco nosit. Ony mohou být stanoveny podmínky nošení zbraní tak, že budou nesplnitelné. Takže ono se nemusí jednat čistě o zákaz. Ono se může jednat o stanovení podmínek tak, že je přestanete splňovat a nebudete mít možnost je splnit.

Nejde jen o střelné zbraně. Tak, jak se oponenti snaží tvrdit, nebo oponenti tohoto návrhu, jde o jakoukoli zbraň. Já osobně tam vidím spíše v tom horizontu zákaz nošení nožů, omezení nožů, které už je v řadě evropských států. Zákaz nošení nožů je třeba v Belgii, zákaz pepřových sprejů a dalších prostředků. I to lze použít v rámci nutné obrany, ale může to být zakázáno. A ta doba, kdy to zakázáno bude, se podle mého názoru čím dál tím více blíží. Ta směrnice, která vyvolala možná petici, která se tady objevila, projednávala, to je jen jakási light verze toho, co přijde. Ony se budou revidovat ty podmínky, bude se znovu projednávat, nezůstane podle mého názoru u zásobníků, samopalů a toho, co reguluje. České právo a ministerstvo vnitra má připraven zákon, který je rozumný, tedy rozumně implementuje tu směrnici, ale to není konec.

Ta zbytečnost. Zbytečnost doplnění tohoto práva do ústavy, takhle přece přemýšlet nemůžeme. Když si vzpomenu třeba na Vídeň na konci 17. století, tak vojska Kara Mustafy, turecká vojska byla hodně daleko od Vídně. Nezdálo se, že po 150 letech opět budou turecké šiky obléhat Vídeň. Přesto Vídeň ty hradby nezrušila. To není důvod, že aktuálně nic nehrozí, tak se nezamýšlet nad tím, proč to do právního předpisu nedoplnit. Argument, že přece žádná hrozba nehrozí, byl bohužel „s úspěchem“, v uvozovkách, použit třeba při vybavování jedné luxusní zámořské lodi záchrannými čluny. Protože ta loď měla být nepotopitelná. Ale ona se potopila.

To znamená, měli bychom vidět dopředu u všech právních předpisů, u ústavy a Listiny základních práv a svobod speciálně. Zamýšlet se nad pozdními důsledky, nad tím, jak se vyvíjí právní řád, jak se může dál vyvíjet a podle toho se rozhodovat. Já vám děkuji za ochotu, se kterou jste mě vyslechli, a za vaši pozornost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Velevážený pane předsedající, milé dámy, vážení kolegové senátoři, já jsem nechtěl vystupovat. A pak jsem si říkal, že jsem to nestihl. Kdybych měl vystoupit, tak první, protože já jsem nechtěl, abychom dneska, kdy rozhodujeme o tom, jestli zamítnout – ono víc možností nemáme – zamítnout, vrátit k dopracování, nebo přikázat do výborů, tak abychom tady trávili čas a udělali z toho seminář nebo konferenci, protože ta už tady proběhla. Kdo chtěli, tak vystoupili a vězte, že bych uměl mluvit bez papíru dvacet minut, s papíry pak dejme tomu čtyřicet. Pak by mě rozbolela kolena, takže kdybyste mi dovolili židli, tak bych četl dál další čtyři hodiny.

Mám argumenty. Já jsem je tady prohlásil v rámci toho veřejného slyšení. Tady bohužel bylo zmíněno, že budeme rozhodovat o schválení. Vůbec nerozhodujeme o schválení. Nechme si to napříště – a doufám, že dojde k tomu, aby to bylo napříště. Takže já se teď ujmu toho, co neudělala paní zpravodajka. Tzn. ona řekla, že nenavrhne zamítnout, to je dobře, tak máme možnost vrátit k dopracování. To myslím nepřichází v úvahu. Buď s tím souhlasíme, nebo nesouhlasíme, podklady máme, já si myslím, že i názor už většinou máme. Tak prosím, jako předseda ústavně-právního výboru Horní komory českého parlamentu, abyste přikázali tento tisk nám do výboru. My projednáme, přijďte se podívat. Dále by bylo namístě, aby jej dostala Stálá komise pro ústavu a parlamentní procedury. Já myslím, že pan předseda Jiří Dienstbier si klidně o to i řekne v dalším příspěvku. Doufám, tedy prosím ho o to. A pak vy všichni, kteří se chcete zapojit do těch výborových diskuzí, přijďte buďto k nám, anebo předsedové dalších výborů si rovněž mohou vyžádat tento tisk. A věřím tomu, že i na klubu se o tom bude jednat.

Já bych vás chtěl poprosit i z toho důvodu, že si myslím, že je slušností, abychom poslali ten tisk do 2. čtení. Jako příklad mohu říct, že tady jsem u novely zákona o státním zastupitelství, myslím tím senátní novelu, říkal, že bych klidně navrhoval zamítnutí, protože už tři podobné návrhy jsou v Poslanecké sněmovně. Neudělal jsem to. Strávili jsme dva měsíce nechci říct úplně zbytečnou prací, pak jsme tam poslali něco, co nechci teď komentovat. Prosím, pojďme bez dalších odborných a senátorských diskuzí se dohodnout na tom, že to přikážeme do výborů a příště si vyhraďme klidně dva dny na to, abychom tady diskutovali, četli, dovolávali se apod.

Takže to je můj návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a poprosím pana senátora Dienstbiera.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já se obávám, že přání kolegovi Antlovi úplně nesplním, protože některé věci tady zazněly a myslím si, že to je velmi vážná věc a že potřeba vést diskuzi je.

Musím říct, že mě trochu překvapil pan kolega Červíček, když se ve svém předkladu velmi obsahově odchýlil od samotné důvodové zprávy k návrhu ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod. Protože v této důvodové zprávě se zdůrazňuje, že v podstatě nejde o nic jiného, než o zavedení nového práva, práva bránit svůj život nebo život jiné osoby i se zbraní v ruce. Z ústního předkladu pana kolegy Červíčka tady vyplynulo – a nevím, jestli to byla chyba, spíš to možná bylo adresováno směrem na galerii, že ve skutečnosti jde o posílení práv držitelů zbraní. Že máme úžasnou zbraňovou legislativu, ale že to jejich právo držet zbraně posuneme ještě na tu ústavní úroveň. A zároveň že nám to umožní bránit se případnému přebírání, tedy transpozici evropského práva, především tedy evropských směrnic, které upravují držení zbraní.

To oboje není pravda. A já se k tomu dostanu. Ten návrh tak, jak je předložen, a už to tady paní zpravodajka v podstatě popsala, tak v článku 6, odstavec 4 za větu „porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné“ doplňuje další větu – „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“

Pokud se budeme ptát po smyslu této změny a pokud se budu držet toho, co je v důvodové zprávě pro tuto chvíli, je cílem zavedení nového práva bránit svůj život i se zbraní, nebo život jiné osoby. Tak ta úprava v podstatě kopíruje tu předchozí větu. Protože už ta garantuje, celý článek 6, úprava práva na život, včetně odstavce 4 garantuje už dnes na ústavní úrovni možnost i se zbraní v ruce bránit život svůj nebo život jiné osoby. A to samozřejmě v mezích nutné obrany.

K tomu žádnou změnu nepotřebujeme. Ta další věta říká to samé. Mj. ke stejnému závěru, že to nic nového nepřináší, dospěla ve stanovisku, které máme všichni k dispozici, i naše senátní legislativa. Obě dvě ty věty to právo limitují úpravou běžného zákona. To znamená, že omezit toto ústavní právo, v uvozovkách omezit, nebo spíše stanovit jeho meze by bylo přesnější, lze tedy běžným zákonem. A říkám, v obou dvou případech. To znamená, pokud někdo v budoucnu bude chtít omezit více držení střelných zbraní a získá pro to podporu v parlamentu, rozhodne tak parlament, tak tomu nezabrání ani stávající verze, ani ta nově navrhovaná verze. Stejně tak jako neumožňuje lépe se bránit.

Opět na to upozorňuje i naše legislativa, že nelze zcela zákonem omezit právo svépomocí bránit svůj život třeba i se zbraní, protože to je přirozenou součástí práva na život. To znamená, že i podle stávající legislativy, kdyby chtěl zákonodárce přijmout zákon, že nikdo nesmí použít zbraň k tomu, aby bránil svůj život, tak to může být samozřejmě přezkoumáno až u Ústavního soudu. A takováto interpretace, takovéto zúžení mezí nutné obrany, případně dalších případů povoleného užití zbraně podle mě zcela jistě bude Ústavním soudem shledána jako rozporná s ústavním pořádkem. Konkrétně s právem na život, které je nepochybně jedním ze zásadních základních práv člověka.

A tady bych možná zdůraznil ještě jednu věc. Tady dokonce vůbec nejde o legalitu držení zbraně, každý už dnes můžeme bránit svůj život dokonce s nelegálně drženou zbraní, pokud na náš život někdo zaútočí. Anebo třeba s cizí zbraní, pokud ji zrovna budeme mít po ruce. A nepochybně nedojde tímto k překročení mezí nutné obrany. Bude to zcela v těchto mezích a nebude to trestné. Tato obrana, možná půjde o nedovolené ozbrojování, ale to je jiná otázka. To znamená, i s nelegálně drženou zbraní se dnes můžeme bránit útoku na náš život. V tomto se také nepochybně vůbec nic nezmění.

A teď už se tedy dostanu k tomu právu na držení zbraní. Do jaké míry tato úprava, tak, jak jsme slyšeli v tom ústním přednesu, nějakou změnu přináší. Naznačoval to tady pan kolega Hraba, že kdyby zákonodárce zcela zakázal držení zbraní, ty, které jsou zákonem upravovány, tak by vlastně toto právo vyprázdnil. Ona to není úplně pravda, protože podle trestního zákoníku je zbraní vše, čím lze učinit útok na tělo důraznější. To znamená, to je násada od lopaty, klacek, dlažební kostka až samozřejmě po vojenské zbraně. To znamená, že i velmi tvrdé omezení těch zbraní, které legislativa upravuje, by pořád nutně neznamenalo vyprázdnění té možnosti bránit se se zbraní v ruce. Až po tu nelegální zbraň, jak jsem tady uváděl.

Ale teď už doopravdy k tomu samotnému právo na držení zbraně. Ta úprava, která je tady předložena, ta to doopravdy nijak neřeší. Protože ona jenom opakuje tu větu, která už tam je, že máme právo se bránit i se zbraní. Nijak nereguluje vlastnické právo, konkrétně ke zbraním, opět na to upozorňuje naše legislativa ve stanovisku, které máme k dispozici. Protože zásah do práva držet zbraně, omezení práva vlastnického ve vztahu ke zbraním je upraveno úplně v jiném článku Listiny základních práv a svobod. A netýká se to jakkoli práva na život.

To znamená, že tato úprava nikomu, nikomu, kdo dnes drží zbraně a kdo je tvrdí na základě, jak se tvrdí naší kvalitní legislativy, žádnou ústavní garanci toho, že i do budoucna mu bude zachováno stejné právo na zákonné úrovni, neposkytuje.

Proto říkám, že to nebylo pravdivé, to, co tady zaznělo v tom ústním předkladu od předkladatele. A navíc znovu zdůrazňuji, že stávající úprava i ta nová odkazuje na zákonné meze. To znamená, za podmínek zákona. To znamená, že to omezení tady možné je.

A teď k tomu, jak nám to pomůže bránit se před transpozicí, která pro nás bude nechtěná regulace, na evropské úrovni příliš tvrdá. Do jisté míry už to tady také od zpravodajky zaznělo, ať zde přijmeme jakoukoliv úpravu, tak nás to nezbaví povinnosti transponovat evropské směrnice do našeho právního řádu. Jednak když se podíváte na to znění, i kdyby to znění bylo ve vztahu doopravdy k držení zbraní, tak je to za podmínek zákona. Představte si, že půjde Česká republika k Evropskému soudnímu dvoru a bude se tam bránit před žalobou Evropské komise, že nemůže tu transpozici provést, protože tomu brání ústavní norma. No nebrání. Ten Evropský soudní dvůr řekne, vždyť tam máte „za podmínek zákona“, tak to v těch zákonných podmínkách na úrovni běžného zákona proveďte, tak, jak to vyžaduje evropské právo. V tom vám vaše ústava vůbec nijak nebrání. Nebavme se o extrémních excesech.

A i kdyby to bylo formulováno v tom návrhu doopravdy ve vztahu k právu na držení zbraně, bylo to nepodmíněné těmi mezemi stanovenými v běžném zákoně, tak ani pak nás to nijak nebrání. Protože Evropský soudní dvůr dlouhodobě judikuje, že evropské právo má přednost před veškerým národním právem, tedy včetně práva ústavního. A to samozřejmě není přijímáno na národní úrovni nejen v České republice bezvýhradně, ale náš Ústavní soud, podobně jako jiné, ale konkrétně ten náš judikoval opakovaně, jaké jsou meze uplatnění tohoto principu, této doktríny Evropského soudního dvora. A v podstatě judikoval, že to platí, že evropské právo má přednost i před českým ústavním právem. Pokud nejde o zásah do materiálně chápané ústavnosti, v zásadě judikoval, že to nesmí být zásah do základních zásad demokratického právního státu. Do toho materiálního jádra ústavy.

A pokud se podíváme na konkrétní situaci, na právo držet, používat zbraň, bránit se s její pomocí, tak v evropském kontextu není právo držet zbraň vnímáno jako základní lidské právo. Nenajdete ho v žádném mezinárodním lidskoprávním dokumentu – opět na to upozorňuje i naše legislativa. Nenajdete ho v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv základních svobod, nenajdete ho ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Nenaleznete ho v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a dokonce ho nenaleznete ani v žádné ústavě jakéhokoli členského státu Evropské unie, abychom měli třeba takovéto srovnání.

To znamená, že pokud by náš Ústavní soud posuzoval, jestli jakákoli evropská legislativa může být v rozporu, případně že by měla být transponována s těmi principy, které by bránily i přednosti evropského práva před ústavním právem, tak těžko dojde k tomu, že v případě omezení práva na držení zbraně jde o porušení základního lidského práva a tedy o zásah do principů demokratického právního státu. To znamená, že i náš Ústavní soud tak, jak judikuje ve vztahu k podobným situacím, by nepochybně dospěl k závěru, že Česká republika má povinnost převzít do českého práva směrnici regulující držení zbraní. A to i za cenu změny ústavy, jak Ústavní soud ve svých nálezech řekl.

Protože když transponujeme, tak měníme naši legislativu. A je z tohoto hlediska jedno, jestli běžné zákony, anebo zákony, které tvoří ve svém celku ústavní pořádek. A samozřejmě nepřevzetí, netransponování je porušením našich závazků z mezinárodních smluv, které tvoří primární právo Evropské unie. A myslím si, že pokud se hlásíme k tomu, že jsme demokratický právní stát, tak bychom své závazky ctít měli.

Jinými slovy, když toto shrnu, co jsem tady řekl, tak právo na obranu nejen že nepřináší nové, protože v plném rozsahu už tady i dnes existuje právo bránit se se zbraní, ale ani ho nerozlišuje. Čili z tohoto hlediska je doopravdy ta změna naprosto zbytečná. Je to doopravdy jen symbolický zásah do ústavy. Z hlediska práva na držení zbraně negarantuje vůbec nic. Není přenáší ty naše takzvaně kvalitní zákony na ústavní úroveň a tím posiluje tuto ochranu a v žádném případě nás ani sebeméně nechrání, pokud bychom náhodou někdo chtěli být chráněni, před povinností převzít do našeho právního řádu evropské právo.

A jestliže se bavíme o symbolickém významu takovéto novely, tak já myslím, že ten symbol může každý spatřovat v něčem úplně jiném. A já si umím představit i velmi nebezpečnou interpretaci takovéto symbolické změny. A jak už tady také paní zpravodajka říkala, není to dobrým důvodem kvůli tomu měnit ústavu. Jen proto, abychom přišli s nějakým symbolem. Jenom abychom předvedli, že nám na něčem záleží.

A to už je trošku nad rámec té ústavní změny, ale ono se hodně argumentuje tím, že když lidé budou ozbrojeni, že se budou moci bránit, že se tím zvýší bezpečnost. V některých případech ano, a v některých případech ne. Protože podle nějakých statistik, které jsem viděl, tak i dnes je většina trestných činů spáchaná se zbraní. Spáchaná s legálně drženou zbraní. A já tímto nechci jakkoli snižovat slušné držitele zbraní, kteří s nimi zacházejí podle všech pravidel opatrně, tak, aby někomu jinému nezpůsobili újmu, aby se případně mohli bránit, ale obecně platí, že čím je větší rozšíření zbraní, tím je také větší riziko, že s nimi někdo nebude nakládat tak, jak se podle legislativy předpokládá. A máme na to statistiky, které má k dispozici naše policie. Byly uvedeny i v pořadech České televize na toto téma.

Takže já i ten bezpečnostní rozměr vnímám mnohem komplexněji než jen jako to, že když někdo může mít zbraň, že se může bránit. Zároveň to může být riziko i pro jiné. A těch případů lze uvést doopravdy celá řada. A teď nechci srovnávat naši legislativu s americkou, protože ta je doopravdy úplně jiná. Čili to by nebylo úplně korektní. Nicméně obecně, ta debata, která se ve Spojených státech, kde je na denním pořádku nějaký útok se zbraní, vede, tak se vede přesně v tom duchu, že čím větší rozšíření zbraní, tím větší riziko, že budou použity i nějakým ne zcela korektním způsobem.

A pokud je někdo přesvědčen o tom, že ta změna, která je navržená, je dobrá, tak já to beru. Je to otázka názoru. Já se jenom obávám, že je to částečně také ustoupení určitému tlaku, silnému lobbistickému tlaku, který tady všichni sledujeme už delší dobu. A to si myslím, že by nebylo úplně dobré. A ještě možná jedna poznámka, abych trochu popíchl, co se týče kvality naší legislativy, byť je doopravdy ve srovnání uznávána jako jedna z těch dobrých, nebo možná jedna z nejlepších, tak to se týče praktického provedení její aplikace, tak už si tam nejsem zdaleka tak jist. Jednak to vidíme na některých případech použití legálně držené zbraně, kdy došlo ke spáchání trestného činu vraždy, někdy násobné vraždy. A musím říct, že pochybuji o kvalitě její aplikace i na základě toho, jaké jsem v minulosti dostal e-maily od některých držitelů zbraní. Protože podle mého názoru by někteří nemohli projít psychologickými testy. Podle agresivity, s jakou se na mě obraceli.

Takže mám pochybnost i o přinejmenším špičkové aplikaci naší právní úpravy. A k těm, kteří by podléhali lobbistickým tlakům a nebyli by upřímně přesvědčeni o tom, že doopravdy je to zásadně nutná změna ústavy, tak bych si neodpustil ještě jednu poznámku. Já si nejsem jistý, že veřejnost to vnímá tak, že čím více budeme mít zbraní, tím lépe. To je jenom určitá hlasitá část veřejnosti. A nevím, jestli to někomu doopravdy přinese takové politické body, pokud se bude bít za tuto právní úpravu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a s přednostním právem je přihlášen pan senátor Václav Láska. Prosím, pane předsedo.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Mě kolega Dienstbier trošku zaskočil. Já jsem se hlásil zhruba v polovině jeho proslovu, protože jsem dospěl k názoru, že zakončí návrhem na zamítnutí toho návrhu. Což neudělal, takže nebudu oponovat úplně ve všem, co řekl, protože předpokládám, že tedy bude zachována shoda na tom, že ten návrh do 2. čtení pošleme a řadu věcí z odborné diskuze si srovnáme pro tu druhou část.

Já za tenhle přístup děkuji, ale když už jsem si to slovo vzal, tak pár věcí obecnějších. Nepůjdu do podrobné diskuze, ty argumenty si po vzoru pana předsedy ústavně-právního výboru schovám do toho 2. čtení. Já jsem tady trošku ve zvláštní pozici, protože s kolegy, s kterými mívám 90% shodu na hlasování, tak teď mám názor jiný. A tím spíš mám potřebu vysvětlit alespoň v základu proč. Jestli si vzpomenete, tak když jsme tu měli první návrh na změny ústavního zákona o bezpečnosti, tak já jsem jako zpravodaj hodně lobboval za to, aby ten návrh neprošel. A vysvětloval jsem to tím základním důvodem, že nelze na ústavní právo povýšit právo, které neexistuje. Tenkrát to bylo o právu držet zbraň za účelem obrany státu. Takové právo neexistuje ani fakticky, ani v zákonné podobě. Proto jsem nesouhlasil s tím, aby byl povýšen na právo ústavní.

A v diskuzích s předkladateli i s lidmi, kteří hájí právo držet zbraň, jsem opakoval stále stejnou mantru. Pokud chcete, abychom s tím něco dělali, musíte změnit ten pohled a musíte se bavit o právu držet zbraň za účelem obrany života a zdraví. To je jediné právo, které existuje v zákonné i ve faktické podobě. A o něm se můžeme bavit, jestli ho nějakou formou povýšíme na právo ústavní.

A ten návrh, který byl kolegy předložen, já předestřu, že nejsem mezi signatáři, tak jde přesně tímhle tím směrem. A už jen z toho důvodu, že lidé, kteří zastupují zastánce práva držet zbraň, nebo držitelé zbraní vyslyšeli ten základní argument, který bránil tomu, abychom ten jejich návrh projednali, tak už jen z tohoto důvodu bychom měli pustit ten návrh do 2. čtení a do odborné diskuze. Protože pokud oni naslouchají nám, my bychom měli také naslouchat jim.

Já vím, že ta diskuze bude velmi široká, o čem ten návrh je. On ten návrh může a nemusí ovlivnit spoustu věcí, otázky držení zbraní a dalších věcí, nebudeme diskutovat, ale může a nemusí. To, o čem je nesporně, je právo na obranu se zbraní. Osobní právo. Víte, kolega Dienstbier to tady malinko nakousl. Argumentace, že držení zbraně může zvyšovat bezpečnost ve společnosti, že může zabránit trestným činům, nebo i taková argumentace zaznívá. Já přiznávám, že na tuhle argumentaci příliš neslyším, protože já sám jsem držitelem zbraně a reálně bránit se útoku, použít správně zbraň je velmi těžké. Už jen z toho pohledu, že jakýkoli útočník je připravený. Jde na nějaký scénář, ví, co dělá. A náhodný držitel zbraně, který je tam přítomen, nic takového nečeká, myslí si na své věci, je nepřipravený. A za té situace správně použít zbraň je velmi těžké.

Takže tenhle argument příliš nesedí. Ale nemá vliv na to, abychom se bavili o tom, že to právo má existovat. To je právo na obranu, nikoli povinnost. Není to o tom, že každý, kdo drží zbraň, pokud schválíme tuhle změnu, tak bude mít povinnost zasáhnout. To mají policisté i ve volných chvílích, ale občan ne. Je to jeho právo. Tudíž bavíme se o právu, nikoliv o povinnosti.

Obdobné je to, pokud by zazněla argumentace, že držitel zbraně by zamezil některých ošklivým věcem, které se staly. Zodpovědný držitel zbraně by tomu nezamezil, protože zodpovědný držitel zbraně, když jde do hospody, tak si ji nebere. Když jde na koncert, tak si ji také nebere. Takže to je argument, který moc nepomůže. Ale já to pořád vracím zpátky k tomu, že se bavíme o právu jednotlivce. Já chci dopřát jednotlivci, který na sebe odpovědnost, že drží zbraň, aby měl to právo bránit sebe, bránit nejbližší. A myslím si, že mi tenhle argument stačí. Nepotřebuji se schovávat za další argumenty, že tím zvýším bezpečnost ve společnosti, zabráním páchání trestných činů. To není třeba, protože to samotné právo držet zbraň, právo na obranu, právo hájit svůj život a právo hájit život svých nejbližších je zcela dostatečné.

Pokud se bavíme o tom, že nějaké právo povýšíme na právo ústavní... Já to totiž nevnímám tak, že je to jenom symbol. Předkladatelé tohoto návrhu jsou vlastně v takových kleštích. Na jedné straně jim bude argumentováno, že je to otevření dveří k přezbrojení společnosti a ke stylu, který je ve Spojených státech. Když to budou zjemňovat, řeknou, tak zásadní změna to není, tak se dočkají argumentace, která zazněla i dnes, že je to tak symbolická změna, že vůbec nemá smysl tu ústavu otvírat. Těžko se mezi tím lavíruje. Ale z mého pohledu se bavíme o právu, které ten nárok na diskuzi o tom, jestli má mít hodnotu ústavní, tak ty podmínky splňuje.

My žijeme ve společnosti, kdy naše každodenní jednání, konání je závislé na plno faktorech, na společnosti, plno věcí smíme, nesmíme. V podstatě abych uspokojil svoji základní potřebu, najedl se, jsem závislý na společnosti. A v ten okamžik jsou určité momenty, kdy si člověk chce zachovat svoji identitu. Vědomí toho, že je v něčem samostatný. A právě obrana života, zdraví svého nebo svých nejbližších je jedním z nejsymboličtějších bodů, které můžete mít. To znamená, je to hodnota, která si zaslouží diskuzi o tom, jestli má mít ústavní rozměr, nebo nemá mít ústavní rozměr. Není to formální změna, je to opravdu legitimní hodnota, kterou někteří vnímají tak vysoko, že jim dlužíme a oni si zaslouží diskuzi o tom, jestli to má být ústavní hodnota, nebo nemá.

Já se nechci úplně pouštět do toho řekněme možného konfliktu s evropským právem, ale fakt je, že kdyby nebyly určité tendence v evropském prostoru, jehož jsme součástí, a které musíme vnímat, kdyby nebyly tendence poměrně razantním způsobem odzbrojovat společnost, já neříkám, že je to špatně, někomu to tak funguje, někdo se v tom naučil žít, OK, ale nás se to dotkne, protože my žijeme ve stejném evropském prostoru. Tak kdyby tu tyhle tendence nebyly, tak my rozhodně dneska nestojíme nad tímhle bodem a nediskutujeme o tom, že my chceme to, jak fungujeme my, povýšit na právo ústavní. Ta spojitost tam je, to nepopřeme.

Zároveň tu ústavní změnu nevnímám tak, že my ji schválíme a pak se postavíme na zadní a řekneme Evropské unii, tak a teď nám nemůžete nic a my se s vámi budeme soudit a my nebudeme poslouchat. Já to tak nevnímám. Já to vnímám tak, že je to změna, která bude garantovat, že naši političtí představitelé a vyjednavači budou tenhle ten ústavní princip hájit v dalším vyjednávání. A zároveň jim poskytneme dostatečnou zbraň, aby to hájili. Já totiž pořád považuji Evropské unii za demokratickou instituci, kde se věci dohadují, kde se autoritativně nic nepřikazuje. Takže já tuhle změnu vnímám jako prostor pro to, abychom si v případě další změny směrnic našim vyjednavačům, abychom je jednak zavázali, aby hájili ústavní hodnotu, kterou máme, a jednak, abychom jim dali určitý argument, určitou zbraň.

Já si myslím, že pro tuhle chvíli to stačí. Doufám, že jsem vás přesvědčil o tom, že bychom měli pustit tu věc do odborné rozpravy a těším se na diskuzi při případném 2. čtení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a nyní poprosím kolegu Václavce, aby se ujal slova jako další přihlášený.

Senátor Ladislav Václavec:  Já moc děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi jen krátký vstup.

Na veřejném slyšení k této problematice jsem zmínil skutečnost, že k tomuto návrhu mi přišlo hodně podmínek našich občanů. A co bylo pro mě velkým překvapením je, že všechny ty připomínky a stanoviska, které mně přišly, tak byly kladné, souhlasné. To pro mne, který je senátorem můžu říct už 3. rokem a zažil zde protikuřácký zákon, nevím, kožešinová zvířata, různé petice, nebo jsem si zažil to, že jsem obhajoval pana prezidenta, co mi potom přišlo, to byla opravdu snůška z obou táborů, tak to bylo pro mne velkým překvapením. A další překvapení je, že od toho veřejného slyšení, které bylo, uběhla už nějaká doba, a pořád mi chodí jen souhlasná stanoviska. Musím říct, že jsem k tomu neměl jediné negativní stanovisko, ale, jak jsem říkal, nevyzývám ty lidi, kteří jsou opoziční vůči mně, aby mi to posílali. To je jedna skutečnost.

Druhá skutečnost, kterou bych chtěl zmínit, je tady návrh na změnu Listiny základních práv a svobod. Ale tuto změnu neděláme na popud některé politické strany. Tuto změnu děláme proto, abychom právě zvětšili práva našich občanů, kteří za námi v tomto stojí. Proto já velmi děkuji za tuto iniciativu Martinu Červíčkovi a za sebe můžu říct, že ji budu podporovat. A doufám, že ve všech kolech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a nyní prosím pana senátora Beka.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já asi patřím k těm senátorů, kteří zatím nejsou přesvědčeni ani o nezbytnosti, ani o škodlivosti toho návrhu a chovám dostatečný respekt k navrhovatelům k tomu, abych podpořil tu podrobnou rozpravu ve 2. čtení. A jen si dovolím takovou pragmatickou poznámku. Mé uvažování v budoucnu o případné podpoře toho návrhu by bylo snazší, kdyby byl součástí vyjednávání mezi komorami o tom balíčku ústavních změn. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a nyní poprosím paní senátorku Chalánkovou.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já jsem nechtěla vystupovat, když jsem viděla, že je vůle posunout tento tisk do výboru, nicméně pan kolega, prostřednictvím pana předsedajícího, pan kolega Dienstbier mě přece jen inspiroval.

Přikláním se k tomu, co už tady zaznělo, protože vetknutí práva na držení zbraní za účelem obrany života svého a svých blízkých do Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky by mělo symbolickou hodnotu a je vlastně vyjádřením vůle občanů České republiky – my tady zastupujeme občany ČR, nejsme zde pouze k tomu, abychom implementovali směrnice Evropské unie.

Evropskou unii si zřídily jednotlivé státy Evropské unie, které jsou členy Evropské unie, ke svému prospěchu a Evropské unie a její orgány jí mají sloužit. Jak jsem se dostala k této problematice? Již v Poslanecké sněmovně zaznělo při projednávání toho původního návrhu, že naši zástupci na úrovni orgánů Evropské unie vyjednávali, přednášeli velmi fundované argumenty, a problémem bylo, že nedokázali nic vyjednat. Ne proto, že by neměli dostatek argumentů, proto, že je nikdo ale vůbec nijak nechtěl slyšet. A to mně opravdu vadí. A proto, aby vůbec byla možnost a šance zachovat situaci v naší zemi takovou, jaká dnes je, kdy vidíme, že legálně drženými zbraněmi se v podstatě žádné zločiny nekonají a že náš zbraňový zákon je velmi kvalitní, tak právě proto se domnívám, že je dobře, že se tomuto tématu takto věnujeme.

Tak jako zákonodárci nemají právo udělovat občanům právo na život, tak stejně tak občané mají kromě práva na život také právo tento život bránit. Měla jsem připravenou poněkud trošku jinou verzi této novely, nicméně podepsala jsem tuto kompromisní verzi za tu cenu, že alespoň nějaká bude projednána. Měla jsem připravenou úpravu článku 23, kdy kromě odstavce, který tam dneska je a který máte k dispozici, já ho nebudu číst, by byl ještě před něj předřazen odstavec 1, který zní: „Každý má právo na sebeobranu.“ A odstavec 3: „Každý má právo držet zbraně. Toto právo lze omezit zákonem, budou-li opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, ochranu majetku, veřejnou bezpečnost nebo pro bezpečnost státu.“

Komentář k tomu odstavci 1 by zněl: „Právo na sebeobranu máme zakotveno jen v trestním zákonu,“ jak jsme slyšeli z úst paní zpravodajky, „a to ještě jen mimochodem, jako okolnost vylučující protiprávnost. Přitom je to základ a přímý důsledek všech ostatních přirozených práv. Zejména pak právo na život. Mám-li právo na život, pak logicky mám i právo dělat vše pro to, abych si jej zachoval. To jest bránit se každému, kdo by se mě snažil zabít.“

Logicky to patří do Listiny, a to před 2. odstavec, který tam dnes je. A patří to zvlášť tak, aby to bylo funkční obecně, a nejen vůči selektivně vybranému právu na život. Mám toho více, nicméně to si nechám na příště. A chtěla bych sdělit – ano, podlehla jsem lobbistickému tlaku těch, kteří mi rozumí a vnímají to stejně jako já. Podlehla jsem lobbistickému tlaku na právo na svobodu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, a poprosím pana kolegu Koštiala.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, jsem asi pořád posledním, tzn. zdržujícím senátorem, nicméně řeknu pár věcí. Nebude to dlouho trvat.

Já se musím ohradit. Tady skutečně zaznělo několik nepravd, ty si necháme, předpokládám, na podrobné diskuze, až se budeme o tom bavit v 2. čtení. Nicméně zazněla tady věta, a nejednou, parciální zájem. Parciální zájem to rozhodně není, protože my jsme tady od toho, abychom interpretovali názory a potřeby občanů, protože je zastupujeme. Takže obracím se k nám kolegům, abychom neříkali, že je to parciální zájem. Protože tento parciální zájem je podložený peticí, která má víc jak 100 000 podpisů. A já jsem si jen vytáhl 2 průzkumy. Mladá Fronta dnes na otázku doplnění Listiny základních práv a svobod, právo bránit sebe a jiné, tak na tuhle otázku odpovědělo 84 % respondentů, ano, chtějí to začlenit, a ne bylo 16. Obdobnou anketu udělala televize Nova, tam to bylo ještě výraznější – 95 % ano, 5 % proti. Takže my jsme tady přece od toho, abychom vůli občanů plnili a posuňme tuhle věc do odborné diskuze. A myslím si, že je to naší povinností, abychom to do 2. čtení posunuli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Dienstbier. Určitě chce hovořit o vůli lidu v Mladé frontě.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já už jenom velmi stručně. Já, popravdě řečeno, bych asi také odpověděl kladně na tu otázku, tak, jak tady teď byla zmiňována z Mladé fronty, protože si myslím, že v Listině právo na to bránit se má být. Ale já jsem tady vysvětloval, že tam je. Že ta úprava, která se tady navrhuje, žádnou změnu nepřináší, protože už dnes se každý i s tou zbraní bránit může. Protože má právo na život a může si ho samozřejmě hájit.

To je vlastně i trošku reakce na pana kolegu Lásku, protože ten říkal, že to tam patří, že to je existující právo. No ano, ale je tam.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a ještě poprosím pana senátora Bárka.

Senátor Ivo Bárek:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, velmi krátce, spíš prakticky. Ctihodný kolega Mirek Antl tady již navrhoval, aby tento návrh byl posunut do výborů. Jmenoval tady výbor ústavně-právní a, pokud se nepletu, tak Stálou komisi pro ústavu. Já bych doporučoval ještě, aby tuto materii projednal také výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a protože se do diskuze už nikdo další nehlásí, tak rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda chce rozpravu zhodnotit či pouze reflektovat?

Senátor Martin Červíček:  Já jsem přesvědčen, že samotná rozprava ukázala, jak velmi citlivé téma to je a jak některé argumenty, které tady zaznívají, výkladově možná nejsou příliš používané správně, anebo jak eventuálně je potřeba potom v odborných debatách pokračovat. Proto bych vás ještě jednou chtěl požádat o to, aby díky 1. čtení tato odborná diskuze pokračovala ve zmíněných výborech a komisích.

Nicméně jednu osobní poznámku si přece jen dovolím.

Já jsem celý svůj profesní život pracoval v bezpečnostním prostředí. A jsem bytostně přesvědčen o tom, že je v důležitém zájmu České republiky, která je součástí evropského prostoru, mít zajištěno nejen legální zbraňové prostředí, ale mít i možnost argumentovat například právem, které bude posunuto do ústavní úrovně v případě, že z hlediska bezpečnostní situace a všech okolností, které na to navazují, by jakákoli legislativní úprava mohla podmínky České republice změnit.

A nechci používat argumenty typu toho, že statistiky se dají vykládat různým způsobem. Ale prosím, se zhoršující se bezpečnostní situací v Evropě, nebo ve světě, nejen kvůli trestné činnosti, kriminalitě apod., ale i kvůli věcem souvisejícím například s činností zpravodajských služeb apod., je v našem primárním zájmu, by to legální prostředí v rámci pravidel a možností, které se budou nabízet České republice, aby bylo zachováno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a závěrem se táži paní zpravodajky, zda chce vystoupit. Prosím.

Senátorka Anna Hubáčková:  Ano, ještě jednou dobré odpoledne. V rámci obecné rozpravy k předloženému návrhu ústavního zákona vystoupilo 10 senátorů, z toho 1 dvakrát. Jako zpravodajka 1. čtení jsem nenavrhla vrácení k přepracování, ani jsem nenavrhla zamítnutí a registruji, spíš neregistruji, žádný podnět od vás, že by někdo návrh na zamítnutí dal. Takže teď je v kompetenci organizačního výboru, aby přikázal tento návrh do výborů. Já bych doporučila, aby vzal na vědomí ty podněty, které v rámci diskuze zazněly. To znamená, ústavně-právní výbor, Stálá komise pro ústavu a i výbor pro bezpečnost a zahraniční věci. Děkuji všem, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, a nebudeme to nechávat na organizačním výboru, ale rozhodneme to hlasováním. Čili máme ve hře jediný návrh, a sice přikázat tento tisk ústavně-právnímu výboru, výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a také Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR. Tam je ta žádost, aby se tou tematikou zabývala a také předložila potom Senátu svůj postoj. O tom budeme hlasovat, sotva se všichni sejdeme. Garanční bude ústavně-právní výbor. Omlouvám se, ono to tady asi v taháku je. Ano, je. Vzal jsem to hopem. Takže garanční bude ústavně-právní, další výbor tedy pro zahraniční bezpečnost a také žádáme Stálou komisi Senátu pro ústavu a parlament procedury. Pustím znělku.

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvorum je 31 a budeme tedy hlasovat o návrhu na přikázání tak, jak zazněl.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 51, kvorum 32, pro 49, proti nikdo, návrh byl schválen.

Takže jsme úspěšně přikázali. A my se nyní vystřídáme s paní kolegyní, ano, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne, kolegyně, kolegové, i ode mě. Naše schůze pokračuje bodem, kterým je

 

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2018

Tisk č. 57

Dovolte mi, abych zde přivítala pana Miloslava Kalu, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 57. A prosím nyní pana Miloslava Kalu, aby nás s Výroční zprávou seznámil. Prosím, pane prezidente, máte slovo.

Miloslav Kala:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Jako každoročně mám tu čest představit vám Výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2018. Nejdříve telegraficky několik základních údajů o roce 2018.

Provedli jsme 171 kontrol na kontrolovaných osobách, ukončili jsme 31 kontrolních akcí, zkontrolovali jsme celkový objem majetku 114 miliard Kč a na úrovni systému potom jsme zkontrolovali 1,26 bilionů Kč.

Nejvyšší kontrolní úřad zformuloval 43 doporučení systémového charakteru, oznámil v oznámeních o porušení rozpočtové kázně 840 milionů Kč a podal 11 trestních oznámení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, promiňte, já prosím o klid. My tady máme ještě i návštěvu, tak možná je ten hluk trošku větší, ale, pane prezidente, ať máte klid na svoji zprávu. Děkuji.

Miloslav Kala:  Děkuji. Kromě toho si orgány činné v trestním řízení vyžádaly součinnost v 17 případech a Nejvyšší kontrolní úřad poskytl kontrolní materiály z 24 kontrolních akcí. Co se týče našeho hospodaření, všechny závazné ukazatele rozpočtové kapitoly byly v roce 2018 dodrženy, rozpočet výdajů 678 milionů Kč byl čerpán z 85 %. Roční účetní závěrka byla ověřena auditorem s výrokem, že podává věrný a poctivý obraz.

Nyní mi dovolte trošku obecnější hodnocení.

Po publikování Výroční zprávy byla tato široce diskutována v médiích a vedla se o ní velká debata. Neskrývám, že z toho máme radost. V Poslanecké sněmovně byla dokonce svolána mimořádná schůze, kde jedním z navrhovaných bodů mělo být projednávání Výroční zprávy NKÚ. Kromě toho jsme Výroční zprávu projednali na schůzi vlády a prezidentem republiky. Silná mediální odezva je jednoznačně pozitivní. Píšeme dokument proto, aby ho adresáti četli, ale nesla s sebou i určité dezinterpretace a zkreslování skutečného obsahu. Na některé jsem odpovídal při jednáních výborů nebo v neformálních diskuzích s vámi. Dovolte mi proto malou rekapitulaci.

Nejdříve obecně. Platí, že Nejvyšší kontrolní úřad neprosazuje vlastní názory na jednotlivé politiky, nestanovuje, čeho má být dosaženo a jak, ale v souladu se zákonem kontroluje soulad s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné, hospodárné a efektivní.

Kritériem pro takové posuzování jsou nejčastěji závazky a cíle, které si vláda, případně kontrolovaná osoba, samy stanovily a na jejichž základě došlo k rozhodnutí intervenovat v dané oblasti a uvolnit finanční prostředky. Výrok NKÚ pak může znít: „Přes miliardové částky vynakládané na ochranu klimatu a zlepšení ovzduší nebudou k roku 2020 splněny cíle, které si Česká republika stanovila v oblasti kvality ovzduší a v oblasti zvyšování energetické účinnosti.“

Tento výrok konkrétně najdete na straně 55 naší Výroční zprávy.

Podobně výrok NKÚ k problematice slevy na dopravu. Příslušná věta ve Výroční zprávě říká, že na slevy pro seniory a studenty na dopravu stát v roce 2019 plánuje vynaložit

6 miliard Kč. Tečka. Zda to má být nula, nebo třeba dvanáct miliard, není ani naznačeno. Na druhé straně provedením uplatňování nároku a oprávněnosti jeho zúčtování se na Nejvyšším kontrolním úřadu zabýváme a v analýze rizik je toto téma zařazeno velmi vysoko.

Stejně tak otázka zavedení důchodové reformy. Výroční zpráva v této souvislosti zmiňuje stanovisko Národní rozpočtové rady, která upozornila na dlouhodobou neudržitelnost veřejných financí a v této souvislosti označila hlavní rizika budoucího vývoje.

Ještě jeden poslední diskutovaný příklad ve výborech. Vláda schválila strategický záměr, kterým je snížení takzvaných brownfieldů a záborů zemědělské půdy. Při podpoře průmyslových zón měla být podporována regenerace brownfieldů před vznikem zón na zelené louce. Výsledky kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu ale ukázaly, že od roku 2010 nepodpořilo ministerstvo průmyslu a obchodu vznik žádné průmyslové zóny v brownfieldu a ze 102 podpořených zón jich 96 % vzniklo na zelené louce.

Při projednávání ve výborech a ve zvláštní senátní komisi se potom vedla debata také o tzv. předběžné zprávě o auditu Evropské komise, která unikla na veřejnost a jedním z důsledků pak bylo založení komise Senátu, která se má tímto dokumentem a připravovanou reakcí vlády zabývat.

Osobně považuji za problematické úniky neveřejných dokumentů a diskuzi nad závěry ještě neskončené kontroly, což jsem také odprezentoval na jednání komise. Kontrolované subjekty se nepochybně vyjádří k dosavadním zjištění, kontrolní orgán je posoudí a rozhodne o konečném znění auditní zprávy a na tomto základě pak Evropská komise zaujme své stanovisko. NKÚ se proto nemůže nyní ve fázi námitkového řízení mezi Evropskou komisí a exekutivními orgány České republiky vyjadřovat ani k obsahu jednotlivých předběžných auditních zjištění, ani k odpovědím, které naše národní orgány připraví.

Takový postup by nebyl ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu profesionální a jsem přesvědčený, že by takto nepostupovala žádná nejvyšší kontrolní instituce v zemích Evropské unie. Nicméně k otázkám, kterým se věnuje neoficiální a předběžný audit Evropské komise, se Nejvyšší kontrolní úřad ve Výroční zprávě za rok 2018 vyjádřil. A to dříve, než samozřejmě byla odeslána, nebo dříve, než jsme obdrželi předběžnou zprávu.

Dovolte mi, abych stručně ocitoval: „NKÚ ve Výroční zprávě říká – zásadním problémem možného střetu zájmů je identifikace spojení konkrétních transakcí, projektů se zájmovými skupinami a nositeli veřejné moci. Složitá a nepřehledná majetková a kapitálová spojení dosud neumožňují systematický přístup k posuzování možného střetu zájmů a záleží jen na náhodně získaných informacích a zda se podaří ad hoc ověřit, zda jsou řídící a kontrolní systémy v této oblasti funkční. Nejvyšší kontrolní úřad kontrolami způsobilosti žadatelů, kam patří problematika střetu zájmů zjistil 1. Velikost podniku a jeho majetková a vlastnická struktura byly často prokazovány jen čestným prohlášením žadatele, aniž by byly provedeny nějaké ověřovací procedury. 2. Programy, které podporovaly podporu malých a středních podniků, ve skutečnosti podpořily podniky velké, disponující významnými zisky a podpora tak mohla být zbytečná. 3. Některé rozhodovací procesy byly zatíženy nedostatečnou auditní stopou, tzn. že je nebylo možno zpětně důsledně ověřit a nebyly transparentní.“

Tolik z Výroční zprávy za rok 2018. Ovšem této problematice jsme se věnovali i dříve. Např. v kontrolní akci 1601 v roce 2016 jsme konstatovali, že ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo zemědělství a Státní zemědělský intervenční fond se při ověření velikosti podniku, jeho majetkové a vlastnické struktury spoléhaly pouze na čestná prohlášení, přičemž velikost podniku měla značný vliv na výši přidělené podpory.

Podobně v kontrolní akci 1726 v případě zemědělských dotací NKÚ konstatoval, že ministerstvo zemědělství zvýhodňovalo velké podniky, a to zejména při realizaci finančně náročných projektů, pro které ministerstvo zemědělství nastavilo jednodušší podmínky pro získání dotací, než pro malé projekty realizované mikropodniky, malými nebo středními podniky.

A jak vlastně dopadl rok 2018 z pohledu Nejvyššího kontrolního úřadu? Bylo dosaženo přebytkového hospodaření v rozpočtu ČR, byl udržen příznivý růst, nízká míra nezaměstnanosti a růst platů v soukromé i veřejné sféře. Z pohledu čerpání evropských dotací byl splněn finanční ukazatel za rok 2018. Jako slabé stránky pak NKÚ označil např. sestavování deficitního rozpočtu v období hospodářského růstu a nízkou kvalitu rozpočtového procesu při sestavování státního rozpočtu. Dále výrazný růst běžných výdajů státu, nedostatečnou připravenost správy daní na rozvoj elektronického obchodování, nedostatečné snižování administrativní zátěže a zjednodušení daní poplatníkům, roztříštěnost systému podpory vědy, výzkumu a inovací a zaostávání výsledků České republiky v mezinárodním srovnání. Dále například zaostávání realizace strategických investic zejména v silniční infrastruktuře a procesů v oblasti stavebního řízení nebo nehospodárné vynakládání prostředků na informační systémy a pokračující závislost na jejich dodavatelích.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi ještě stručně zmínit dva velké projekty NKÚ. V minulém roce jsme dokončili všechny přípravy pro zahájení výstavby sídla NKÚ a Archivu a Knihovny PS. Vypsali jsme soutěž na dodavatele. Ta však skončila neúspěchem, protože za daných finančních podmínek se nepřihlásil žádný dodavatel. Možná je trochu škoda těch promarněných roků, kdy jsme vyjednávali o tom, zda tento projekt zahájit nebo ne. Rozpočtový a kontrolní výbor projednal vzniklou situaci, parametry projektu upravil a předpokládáme, že začátkem příštího roku připravíme nové výběrové řízení, které doufejme úspěšně proběhne.

Tím druhým významným projektem je předsednictví Mezinárodní organizace EUROSAI, které jako první prezident převezmu na příští 3 roky v polovině příštího roku. Je to pro nás velký závazek a uznání ze strany 49 členských států, je to uznání našich mezinárodních projektů a aktivit, zejména pak našeho mezinárodního projektu v oblasti benchmarkingu.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za pozornost a těším se na rozpravu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane prezidente, já děkuji vám, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této Výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 57/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bradáč, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážený pane prezidente NKÚ, kolegyně a kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal Výroční zprávu NKÚ už v květnu letošního roku. Já jsem rád, že se to konečně dostalo na pořad jednání pléna.

K obsahu. Děkuji panu prezidentovi, že on už tady v podstatě velmi podrobně některé věci vysvětlil a připomněl. Já jsem tady měl řadu věcí připravenou, které jsem tady chtěl také připomenout. Nicméně už tady o nich hovořil pan prezident NKÚ, tak je nebudu opakovat. Snad připomenu jen jednu věc, že už v úvodním slově pan prezident NKÚ uvádí, že žijeme v dynamicky se vyvíjejícím světě, který čelí novým hrozbám. A na rozdíl od soukromého sektoru, který se dynamickým změnám přizpůsobuje, veřejný sektor výrazně zaostává. Výroční zpráva potom přináší celou řadu takových srovnání. Pan prezident tady potom používá výraz „zasukovaný stav“. Tak tato formulace mě tam zaujala.

Potom na straně 13 a 14 jsou uvedeny silné a slabé stránky hospodaření státu v uplynulém období. Pan prezident už je tady zmiňoval. Zmiňoval tady jak ty slabé stránky, tak silné stránky, mezi které patří například přebytkové hospodaření státního rozpočtu za rok 2018 apod. Zmínil tady i podporu velkých potravinářských firem jako příklad těch slabých stránek. Plus ještě další tady byly vyjmenovány.

Já už vás nyní tedy seznámím s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Je to 59. usnesení z 10. schůze, konané dne 21. května 2019, k Výroční zprávě NKÚ za rok 2018. Po úvodním slovu předkladatele Ing. Miloslava Kaly, prezidenta NKÚ, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor I – doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu NKÚ za rok 2018, mne určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu a III – pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Dále výroční zprávu projednal ústavně-právní výbor. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 57/2 a zpravodajem byl určen pan senátor Michael Canov, který má teď slovo, prosím.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane prezidente, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Ústavně-právní výbor Senátu PČR doporučuje Senátu PČR vzít Výroční zprávu NKÚ za rok 2018 na vědomí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, otevírám rozpravu, do které se jako první písemně přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Takže má přednostní právo. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane prezidente, vážené kolegyně, kolegové.

Já už vím, že je pozdě, ale kdo z vás se podíval na tu zprávu NKÚ, tak musím říci, že to je velmi smutné čtení. A já si to nemůžu odpustit, ale některé věci tady speciálně vypíchnu a upozorním na ně, neboť si myslím, že jsou velmi důležité. A také bych řekl, že trošku do jiného světla staví činnost současné vlády a její, v uvozovkách, úspěšnost v některých oblastech jejího konání.

Když se například podíváme na str. 5 té Výroční zprávy, tak zjistíme, že v případě výkonnosti veřejného sektoru jsme ze 140 hodnocených zemí na 97. místě. Před námi je např. Ukrajina, Moldávie, Rumunsko a další země, což si nemyslím, že bychom úplně čekali. A zvláště alarmující je to, pokud si uvědomíme, že zatímco ve výkonností veřejného sektoru jsme na 97. místě a v případě konkurenceschopnosti, což je záležitost zejména našich podnikatelů, je to místo 29. Čili naši podnikatelé 29. místo, naše veřejná správa a veřejný sektor 97. místo.

Pokud se podíváte na silné a slabé stránky hospodaření našeho státu, což je strana 13, respektive 14, tak zase přečtu, jaké jsou tam základní poznatky, protože je to opravdu minimálně na zamyšlení. U těch slabých stránek naší země, sestavování deficitního rozpočtu v období hospodářského růstu a nízká kvalita rozpočtového procesu při sestavování státního rozpočtu. Druhá – výrazný růst běžných výdajů státu a související riziko neudržitelnosti financí v budoucnu. Zásadní problém – neudržitelné finance z hlediska financování veřejné správy a vůbec povinností státu do budoucna, nás upozorňuje NKÚ. Já bych k tomu řekl, to je takový kůrovec ve veřejné správě, to, co tady teď čtu a na co upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad.

Nedostatečné snižování administrativní zátěže a zjednodušení daní poplatníkům. To znamená, nesnižujeme administrativní zátěž, nezjednodušujeme daně, poplatníci to mají čím dál komplikovanější. A poslední, kterou jsem vybral, což je velmi zajímavé a opakuje se to několikrát v té Výroční zprávě a neměli bychom to podceňovat a velmi to souvisí s tím bodem, který tady za chvilku budeme mít, a týká se to fungování naší komise pro zkoumání auditů, a to je podpora velkých potravinářských firem na úkor malých a středních zemědělských podniků. To je prosím nález Nejvyššího kontrolního úřadu, černé na bílém. A já to ještě budu upřesňovat potom.

Tak další – od roku 2014 do roku 2018 poměrně slušně funguje ekonomika. A my jsme v té době navíc na příjmech státu vybrali 270 miliard Kč, přičemž jsme deficit snížili o necelých 60, nebo zhruba 60 miliard Kč. Co je ještě více alarmující, je, že v roce 2018, o kterém je ta zpráva, došlo k nárůstu příjmů o 85 miliard Kč, o nárůstu daňových příjmů. A my jsme vybrali 85 miliard Kč. A poslouchejte, co jsme s nimi udělali, respektive co udělala vláda. Běžné výdaje státního rozpočtu – to jsou ty neinvestiční atd. – narostly

o 86,5 miliardy Kč. To znamená, my jsme vybrali o 85 miliard víc a 86,5 jsme dali na nárůst běžných výdajů. Čili jsme to všechno, slušně řečeno, projedli.

Známá je naše aktivit v oblasti budování dálnic, kdy jsme za rok 2018, respektive naše vláda či ministerstvo dopravy, zajistili vybudování, nebo rozšíření sítě našich dálnic o necelé 4 km. O necelé 4 km.

Nárůst mandatorních výdajů máme na stránce 18. A na stránce 18 je uvedeno, že nárůst mandatorních výdajů narostl tak, že zhruba 55 % rozpočtů je vázáno závaznými mandatorními výdaji. A to, co má vláda k dispozici potom na nějaké kvazimandatorní výdaje nebo investiční výdaje je zhruba 45 %. A to číslo postupně také roste.

Kapitálové výdaje také kolikrát, kdo z vás to sleduje, bylo zmiňováno. Jen stručně zase řeknu, celkový podíl kapitálových výdajů na výdajích našeho rozpočtu v roce 2018 byl 8 %. V tolik krizovém období v roce 2009 byl 11 % z celkových výdajů. Ještě jednou – 8 % v roce 2018 celkových výdajů, 11 % v roce 2009.

Tak teď k těm našim zaměstnancům státu. Mezi lety 2013 – 2017 narostl počet zaměstnanců státu o 18 000. Zaměstnanců státu, prosím vás, to nejsou učitelé, to nejsou policisté, to nejsou hasiči. O 18 000, což je plus 30 miliard Kč ročně. A v roce 2019 podle výhledu státního rozpočtu, protože státní rozpočet ještě není schválen, ale podle výhledu státního rozpočtu je naplánován další nárůst zaměstnanců státu. Ne hasičů, ne učitelů, ne vojáků, ne policistů, o dalších 16 000. To znamená, to je 13 miliard Kč v roce 2019 na další zaměstnance státu, aby všechno lépe fungovalo a například byly včas dodávány dotace vlastníkům lesů.

Jinými slovy, od roku 2013, kdy jsme měli 414 000 státních zaměstnanců, to je včetně učitelů atd., jsme se dostali v roce 2018 na 432 000 zaměstnanců a mzdových, nebo platových nároků ze 144 miliard na 166 miliard Kč. Tak. Teď zajímavá věc, o které se tolik nemluví. Pokud se podíváte na stranu 22, tak stát zřizuje příspěvkové organizace, například nemocnice a další, a když si to na té straně 22 sečtete, což je poměrně jednoduché, protože tam je takový koláčový graf, tak zjistíte, že celkové dluhy příspěvkových organizací států jsou 45 miliard Kč. To je skrytý dluh. Ten není nikde vidět, ale příspěvkové organizace státu mají k roku 2018 v dané Výroční zprávě celkový dluh 45 miliard Kč, které mají ony, to znamená, neobjevuje se to ve státním rozpočtu.

Pokud se podíváte na vývoj daňových příjmů a na růst HDP, tak zjistíte, že vlastně vývoj daňových příjmů v podstatě; v podstatě, abyste mě nebrali za slovo, kopíruje růst HDP. To znamená, není tomu tak, že by najednou při stejném HDP narostl výběr daňových příjmů. Je tomu tak, že jak rostlo HDP, jak rostla výkonnost ekonomiky, jak rostly obraty podniků, tak rostl výběr daňových příjmů, plus minus je mezi tím v podstatě téměř korelace 1. Možná to není jednička, ale je to velmi blízké. To znamená, to povídání, že zůstalo stejné HDP, stejná výkonnost a my lépe vybíráme daně, minimálně z tohoto ukazatele neplyne.

Časová náročnost plnění daňových povinností, to je strana 26. Jinými slovy, kolik daňový subjekt potřebuje hodin na to, aby splnil své daňové povinnosti. Jak je na tom Česká republika. Česká republika je na tom 7. nejhůř, průměrně daňový subjekt v České republice potřebuje na plnění daňových povinností 230 hodin práce. První jsou Bulhaři – 453 hodin, nejlépe na tom je Estonsko – 50 hodin. My máme 230 hodin, 7. nejhorší. To znamená, je to také poměrně další velké zatížení podnikatelů.

Teď se vracím k tomu, co jsem říkal. Budu citovat přímo ze strany 27. „Byl registrován a zmapován“ – a ty zprávy je možné dohledat – „nerovný přístup k žadatelům o podporu a netransparentnost rozdělování dotací.“ Např. zpráva NKÚ č. 17/26, čtu: „V rámci podpory z programu rozvoje venkova a upřednostňování“ – pozor, program rozvoje venkova – „NKÚ říká“ – nikde to nepíšeme, třeba Mladá Fronta dnes teď poslouchá – „NKÚ říká, z programu rozvoje venkova došlo k upřednostňování velkých firem na úkor malých a středních podniků.“ Strana 27 zprávy NKÚ, černé na bílém. Takže takhle to je.

Dále – ICT a ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo práce a sociálních věcí je ministerstvo, kde si myslím, že každý druhý člověk je ajťák. V roce 2013 na ministerstvu práce a sociálních věcí stál informační systém ročně 2,5 miliardy – 2,5 miliardy! – a bylo to 12,7 % z celkových nákladů na ICT na všech ministerstvech. Kam jsme se dostali v roce 2018? Je to 7,5 miliardy. Z 2,5 miliardy, jak to všechno zrychluje a je to potřeba lépe organizovat, 7,5 miliardy, a je to 21,7 % z celkových nákladů všech ministerstev. To je naprosto šílená suma, 7,5 miliard ročně jde na informační technologie a zajištění informačních systémů, které se používají na ministerstvu práce a sociálních věcí. 7,5 miliard, to je víc než celá dotace na dopravu seniorů a studentů.

Neuvěřitelnou položkou je Národní elektronický nástroj. Známe – NEN – Národní elektronický nástroj. Nikdo ho nepoužívá, stál 230 milionů! Nikdo ho nepoužívá, nebo skoro nikdo, 230 milionů za Národní elektronický nástroj, který, pokud může, tak ho nikdo nepoužívá.

Další. Co se týká úrovně digitální veřejné služby, jsme 7. od konce v Evropské unii. Najdete to na straně 30. Oblíbené stavební povolení, str. 38, ze 190 hodnocených jsme na 156. místě, průměrná délka vyřizování stavebního povolení je 246 dní. Pokud se to týká výstavby dálnice, tak je to průměrná délka 13 let. 13 let a za dobu 2013 – 2017 jsme vybudovali 79 km dálnic.

A teď poslední na závěr, což považuji za vůbec nejvíce alarmující a řekl bych, identifikaci nemoci tohoto státu, a to je znovu konstatování toho, že dochází k nevyhodnocování toho, zda prostředky vynaložené dotacemi, prostřednictvím dotací, jsou poskytovány efektivně. Str. 54, životní prostředí, a str. 58 ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Str. 54 – já ty stránky říkám proto, kdyby si to náhodou nějaký novinář chtěl najít, tak by to měl jednodušší. Nevím, jestli to někoho bude zajímat, ale je to tak. Str. 54, cituji: „Z dlouhodobého pohledu Nejvyššího kontrolního úřadu zásadním přetrvávajícím negativním jevem při poskytování podpor je“ – pozor – „nevyhodnocování jejích přínosů, popřípadě dopadů na nedostatečné nastavení ukazatelů pro sledování a vyhodnocování přínosů projektu“ – tam se dávají ty prachy – „a cílů upozorňoval NKÚ už v rámci této kontrolní akce.“

To znamená příklad. Stát nevyhodnocuje, zda podpory projektů skutečně přispívají ke zlepšení například kvality ovzduší nebo zvyšování energetické účinnosti. Čili dáváme peníze na izolace, dáváme peníze na zateplení, dáváme peníze na kotle atd., akorát si nevyhodnocujeme, jestli nám to něco přináší, nebo nepřináší, protože to prostě není potřeba. Ministerstvo školství, str. 58, aby v tom životní prostředí nezůstalo samo, opět cituji, str. 58: „Z materiálů MŠMT nebylo jasné, čeho chce podporou práce s dětmi a mládeží dosáhnout. Jedinými sledovanými ukazateli byly v kontrolovaném období objem vyplacených prostředků a počet podpořených organizací.“ Dobré, ne? Představte si, kdybychom to udělali na městě někde. To by vám dali.

Takže to je ta kontrola toho, jak se nám ty peníze, které daňoví poplatníci odevzdali, potom efektivně využívají a následně se kontroluje jejich efektivní využití. A pak nazpátek, strana 56 a strana 81 – „Preference velkých podniků a existence střetu zájmů“. Strana 56 – „Z celkové alokace opatření ve výši 3,8 miliardy Kč vyčlenilo ministerstvo zemědělství více než 2,8 miliard Kč, to je 74 %, pouze na 1 konkrétní oblast podporující vývoj při zpracování zemědělských produktů...“ Znáte ten vývoj, to jsou ty nový chleby. „...kde nastavilo pravidla tak, že většinu schválených žadatelů tvořily velké potravinářské firmy, které dotace místo do vývoje a inovací vynakládaly na pořízení strojů, technologií a na stavební úpravy. Naproti tomu k podpoře malých a středních podniků, pro které byly dotace původně určeny, nedochází. Ať už vinou složitých dotačních podmínek,“ protože vždycky toho malého umlátíte, protože on nemá ty lidi, „nebo tím, že ministerstvo zemědělství vybralo takové oblasti podpory, o které nemají podniky zájem. V konečném důsledku podpora nefunguje u tří ze šesti oblastí. A jde přitom o ty oblasti, které měly pomoci malým a středním podnikům.“

To je prosím strana 56 zprávy NKÚ. Takže tady někdo rve těm velkým a nedává prachy těm malým.

Strana 81, a tím skončím, omlouvám se, ale myslím, že to není úplně tak nezajímavé čtení, 81, citace: „V případě zemědělských dotací ministerstvo zemědělství zvýhodňovalo velké podniky, a to zejména při realizaci finančně náročných projektů, pro které ministerstvo zemědělství nastavilo,“ pozor, „nastavilo jednodušší podmínky pro získání dotací než pro malé projekty realizované mikropodniky.“ To znamená, velké podniky, které mají velký reparát, měly jednodušší podmínky než malé podniky pro malé mikropodniky pro malé projekty.

„Malými nebo středními podniky milionové dotace pobírají velké podniky, které navíc vykazují zisky v řádech stovek či desítek milionů korun a patří k hlavním potravinářským a zemědělským soukromým společnostem v České republice. Např. v opatření spolupráce, konkrétně v podopatření 1622, financovaném z programu rozvoje venkova v letech 2014 – 2020 tvořily až 70 % příjemců dotací velké podniky, které čerpaly dotace,“ a to už jsem říkal předtím, že to už se v té zprávě opakuje, „často opakovaně. A to v desítkách až stovkách milionů korun. K podpoře a zvýhodnění mikropodniků malých a středních podniků příliš nedochází.“ Zase kontrolní nález č. 17/26.

Takže takhle vypadá obsah zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu. Já jsem vybral jenom ty věci, které mě zaujaly nebo mi připadaly nejvíce alarmující. Na základě toho jsem si dovolil připravit návrh na usnesení, které vy jste dostali, a která reaguje na tu zprávu. Já jsem se snažil tady ty důvody uvést, případně to znovu zopakuji, ve kterém navrhuji, aby Senát požádal Vládu ČR, aby při využívání státního rozpočtu – vládu a ministerstva, pardon – se chovaly efektivněji a odpovědněji. Co znamená efektivněji? To znamená, aby už nezvyšovaly náročnost nevýkonného veřejného sektoru, kde jsme na tom, já nevím, 156. místě, ale nárůst běžných výdajů. Protože neodpovědné chování znamená, že ty finance, které financují provoz, jsou neudržitelné.

NKÚ říká, že když to takhle poroste, že to nezvládneme a že ten systém musí zkolabovat. Takže to je ta první tečka. Druhá – aby při poskytování finančních prostředků ve formě dotací z národních nebo evropských zdrojů důkladně ověřovali naplnění cílů jejich poskytnutí. To je to školství, jak jsem uváděl ten příklad, a to je to životní prostředí, jak jsem uváděl ten příklad. A třetí – zejména nastavením pravidel poskytování dotací neupřednostňovali velké firmy oproti malým a středním firmám. To je to, aby nedělali jednodušší podmínky pro ty velké a složitější pro ty malé. Spíše naopak.

Takže snad jsem vysvětlil, proč to usnesení navrhuji a případně, pokud uznáte za vhodné, budu vděčný za jeho podporu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, a nyní je do rozpravy přihlášen pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, vážený pane prezidente, dámy a pánové.

Co to je stát? A co to je stát a jak poznáme, že funguje? Jak poznáme, kde funguje dobře a jak poznáme, kde funguje špatně?

Když jsem se začetl do výroční zprávy NKÚ, tak jsem si uvědomil, že nám tady něco přestává fungovat. Má-li se stát postarat o chudé, tak se v té zprávě dočteme, že jsme svědky růstu vyloučených lokalit. Má-li stát stavět sociální byty, tak se ve zprávě dočteme o nebezpečí pro stále větší počet obyvatel z chudoby. Hrozí jim pád do chudoby. Tam, kde by stát měl investovat, např. do dopravních strategických infrastruktur, čteme o neschopnosti cokoliv tak velkého realizovat. Tam, kde bychom měli úřadovat rychle, se dočteme o tom, jak se u nás zpomaluje např. vydávání stavebního povolení za poslední 4 roky, mezi roky 2014-18, se jednalo o zpomalení o 72 %. Tam, kde by měl stát šetřit a vytvářet úspory, se dočteme o tom, že se utrácí a cíle úspor neplní. Tam, kde by měl stát podporovat podnikavost lidí, se dočteme o tom, jak složité je u nás splnit daňové povinnosti. Firmy u nás věnují o 40 % víc času než v průměru v rámci Evropské unie.

Dočteme se o nehospodárnosti a o tom, že stát sice stále více přijímá státních zaměstnanců, a přitom klesají výdaje na jejich vzdělávání. Takže zaměstnáváme lidi, které už ale dál nevzděláváme. Na jedné straně rostou náklady na daňové úředníky, a přitom se dočteme, že klesá účinnost správy daní. Toto sdělení je adresováno např. ministerstvu financí. Tomu ministerstvu, které tak velkoryse potom upravuje rozpočty jednotlivým kapitolám, jednotlivým resortům, když se jedná o státním rozpočtu na příští rok.

Ale není jenom ministerstvo financí, o kterém se tady píše. Dočteme se, že ministerstva neplní roli zřizovatele tam, kde mají. Zvýhodňují velké na úkor malých, to jsme slyšeli před chvilkou z úst mého předřečníka, týkalo se to ministerstva zemědělství. Porušují svoje vlastní pravidla při rozdělování dotací, dočteme se u ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstva nejsou schopna dokonce ani rozdělit prostředky, které mají k dispozici – ministerstvo kultury. Neefektivně spravují svůj majetek – ministerstvo obrany. Nestanoví si vůbec priority – ministerstvo vnitra v rámci archivní zprávy. Mají nefunkční kontrolní mechanismy a podceňují odpovědné rozpočtové politiky – ministerstvo zdravotnictví. Vidíme, že rostou výdaje a ve zprávě se dočteme o neudržitelnosti veřejných financí v České republice. Tak, jak jsme sestavovali státní rozpočet v dobách růstu, zpráva vyhodnocuje jako neodpovědné.

Takže máme-li to shrnout velmi lapidárně, v České republice ti, kdo spravují stát, jako by neměli představu. Chybí nám představa, kudy dál. Tam, kde představu máme a nějak ji formulujeme, tak ji ale neplníme. Jenže se to často ani nedozvíme, že ji neplníme, protože nefungují kontrolní mechanismy. Stát se totiž dostává pod tlak silných zájmových skupin. To vše byly citace z výroční zprávy.

Takže dochází k tomu, že selhává státní správa a neplní svoji koordinační a kontrolní roli. Co s tím budeme ale dělat? Zdá se mi, že čtení této zprávy, kterou pouze máme vzít na vědomí, vlastně nemůže stačit. Parlament má přece kontrolní roli. My se musíme tedy ptát dál, co s těmi nápravnými opatřeními, která NKÚ vlastně doporučuje, co se s nimi potom stane? Dávají se do archivu, anebo se podváže splnění jednoho úkolu před tím, že daný resort nedostane například rozpočet na další rok?

Jsou přece země, ve kterých to takto funguje, že se pro sestavování rozpočtu na příští rok nejprve podívá ministerstvo financí, respektive vláda, na to, zda resorty naplnily ta doporučení, která dostaly za minulé období. Co se vlastně děje s těmi doporučeními? Jak to udělat, aby se ta nápravná opatření neztrácela, nedávala do archivu, aby úředníci nevytvářeli stále nové kontrolní zprávy za NKÚ, se kterými ale neumíme pracovat.

Není náhodou NKÚ vlastně takovým kontrolním panelem, na kterém se nám rozsvěcují červené kontrolky ve chvíli, kdy něco nefunguje?

Neměli bychom vlastně ty kontrolky společně lépe hlídat? Pokud by nám někde blikala červená kontrolka, a my bychom řekli – bereme to jenom na vědomí, tak bychom byli asi špatní hospodáři, kdyby se jednalo o náš soukromý život. Jak je možné, že nedochází k přenosu téhle varovné informace, kterou se dočteme, do správy státu, do správy veřejných rozpočtů?

Vůbec je otázka, jestli na kontrolním panelu máme všechno pokryto. Když si totiž člověk připomene diskuse a rozpravy, které jsme tady vedli nad tím, jak se nám ČR vyvíjí nevyváženě v rámci jednotlivých regionů, obcí a měst, tak musíme připustit, že tam celá řada kontrolních mechanismů ani nemůže být vidět, nemůže svítit, protože tam NKÚ nemá svou pravomoc.

Co s tím budeme dělat? Je NKÚ jenom kontrolní úřad? Nebo je to partner, který nám pomáhá zlepšovat management a účinnost v rámci naší země.

Je proto třeba velmi pozorně naslouchat tomu, co NKÚ přináší. Pan prezident mluvil o benchmarkingu; mezinárodním benchmarkingu, což asi přeloženo do českého běžného jazyka znamená, že si můžeme prostřednictvím NKÚ vytahovat informace na to, jak se v té které oblasti hospodaří v jiných zemích. To znamená, že tady nechybí jenom zpětná vazba z roku na rok. Ale my se můžeme prostřednictvím NKÚ dostat do podobných nálezů, hodnocení a posuzování v rámci partnerských zemí. I proto je pro nás vlastně zpráva, že tady bude celoevropské setkání podobných kontrolních úřadů, tak důležitá.

Nás by např. jako VZVOB docela zajímalo, jak si okolní členské státy v rámci Severoatlantické aliance poradily s výstavbou infrastruktury, kterou potřebujeme nejenom pro přejezd kamionové komerční dopravy, ale např. vojenských konvojů. Tam totiž jeden závisíme na druhém. Bylo by dobré, kdybychom se právě inspirovali tím, co nám NKÚ nabízí. Nejenom z hlediska efektivity, ale procesů a kalendáře.

Jak to nastavit? Je-li role státu v tom, aby reguloval a nastavoval ekonomickou soutěž, aby rychle rozhodoval, stanovoval pravidla, vynucoval je tam, kde je to třeba a aby případně prosazoval priority, tak se mi zdá, že by zpráva NKÚ měla být pravidelnou povinnou četbou.

Co s tím budeme dělat do budoucna? Zdá se mi, že přijmout usnesení je žalostně málo. Zprávu NKÚ bychom měli příště probírat ve všech výborech Senátu. A dokonce si klást otázku, jak to udělat, abychom podvázali budování a sestavování rozpočtu do budoucna právě těmi nálezy a nápravnými opatřeními, která by měla být přijímána na úrovni jednotlivých kapitol. Jinak budeme připomínat někoho, kdo stále vhazuje dopisy do poštovní schránky, a už se nedívá, jestli to někdy někdo čte.

Zprávy NKÚ číst ale musíme. Je to v našem společném zájmu. Podporuji proto i usnesení, které přednesl pan předseda Vystrčil. Ale příště bychom měli jít do mnohem většího detailu a zprávu projednat ve výborech Senátu doslova povinně.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, za váš příspěvek. Nyní se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Burian. Máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, pane prezidente, kolegyně, kolegové, dovolte mi vyjádřit několik poznatků z projednávané výroční zprávy NKÚ za rok 2018, trochu z jiného úhlu pohledu. Ale mnohé už tady zaznělo.

V minulém roce na ÚPV jsem byl zpravodajem podobné zprávy NKÚ za rok 2017, ve které tehdy pan prezident NKÚ upozornil na celou řadu vážných nedostatků zjištěných u jednotlivých resortů – tedy státních orgánů a státní správy.

Nyní, po roce, projednáváme výroční zprávu NKÚ za rok 2018. Musím konstatovat, že v této oblasti se vlastně nic nezměnilo, a některá zjištění jsou skutečně alarmující.

Vyvstává otázka, jak se stát vyrovná s negativním zjištěním. Už to tu předřečník také uvedl. A jaká nápravná opatření vláda přijme.

V loňské zprávě bylo uvedeno pouze 7 pozitivních zjištění proti 17 negativním.

V této zprávě je to stejné. Jenom pro připomenutí jsem si vybral takové 4 srovnatelné slabé stránky.

První se týká státního rozpočtu. V loňské zprávě se uvádělo, že je nízká kvalita procesů při sestavování státního rozpočtu projevující se zásadními rozdíly mezi rozpočtem a skutečností v oblasti investičních výdajů a příjmů a vytváření skrytých rezerv.

V této zprávě na toto téma se říká. Sestavování deficitního rozpočtu v období hospodářského růstu a nízká kvalita rozpočtového procesu při sestavování státního rozpočtu... Výrazný růst běžných výdajů státu a souvisejí riziko neudržitelnosti veřejných financí v budoucnu.

Druhá taková oblast – daňový systém. V loňské zprávě se poukazovalo na složitost a vysokou administrativní náročnost daňového systému, jak pro stát, tak pro poplatníky.

V této zprávě. Nedostatečné snižování administrativní zátěže daňového systému poplatníků.

Třetí oblast – dopravní infrastruktura. Také už to tu zaznělo několikrát. I v minulosti. V loňské zprávě – absence účinných nástrojů k urychlení rozvoje dopravní infrastruktury, zejména silniční.

V této zprávě. Rozvoj dopravní infrastruktury a služeb nadále brzdily neefektivní procesy. V přípravě staveb nesystémový přístup i neplnění harmonogramu otevírání trhu osobní železniční dopravy.

Čtvrtá oblast se týká bydlení. V loňské zprávě bylo uvedeno – podpora sociálního bydlení formou ubytoven je velmi drahý systém (vyplaceno asi 60 mld.). Zajímalo by mě, kde ty prostředky skončily.

V letošní zprávě se uvádí. Stát by měl lépe plnit svou roli v bytové politice. A definovat sociální bydlení. Systém podpory sociálního bydlení je roztříštěný, s nejasně vymezenými kompetencemi a odpovědností jednotlivých orgánů.

Když bych se podíval jednoduše na závěr. Loňská zpráva řekla, že celkově lze označit stát za neefektivní.

Tato zpráva říká. Celkově lze označit stát za neefektivní pro nehospodárnost a nesystémovost. A toto osobně považuji za alarmující.

Zpráva je sice rutinním výročním výkazem v mezích zákona NKÚ, ale zároveň poukazuje na velmi závažné problémy ve výkonnosti a efektivnosti celého státního sektoru. To podle NKÚ ukazuje primárně na vnitřní neschopnost či politickou neochotu stav si uvědomit a řešit.

My na obcích, zejména obcích s rozšířenou působností procházíme celou řadou kontrol, auditů, prověřování výkonu státní správy apod. Případné zjištěné nedostatky jsme povinni napravit a kontrolnímu orgánu předložit přijatá konkrétní opatření, a ty splnit.

A tak mi, pane prezidente, za závěr dovolte otázku. Jak ke zjištěným závadám přistupuje vláda, zda předkládá návrhy opatření, nebo kdo se těmito zjištěními zabývá a kdo je za to zodpovědný? Na obci – starosta.

Mám obavy, že příští rok, až budeme projednávat výroční zprávu NKÚ za rok 2019, bude situace stejná, ne-li horší. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Další se připraví do rozpravy pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, často tady někdo začíná slovy – nechtěl jsem vystupovat. Já jsem chtěl vystupovat, a chtěl jsem vystupovat mnohem déle. Nicméně, děkuji kolegovi Vystrčilovi, že vlastně polovinu věcí řekl za mě.

Chtěl bych tady upozornit na dvě věci. Už tady pan kolega Fischer řekl, co je to stát. Já stát vnímám jako instituci, kterou si občané dobrovolně vytvořili proto, aby za ně konala věci, na které občan, jako osoba, sama nestačí. K tomu potřebuje samozřejmě nějaký aparát.

Dnes vnímám stát jako jakýsi Matrix, který se neustále replikuje, rozšiřuje. Sám se vlastně brání proti svým vlastním občanům... Vytváří zákony, a další zákony na svou vlastní obranu. Nikoliv ve prospěch občanů, ale ve prospěch státu. Tím nám bytní státní aparát. Vznikají nové instituce, nové komise. Vznikají nové kontrolní orgány, které kontrolují další kontrolní orgány... A tím právě vzniká neefektivita státu, kterou zpráva zmiňuje.

Pro mě je alarmující, že vládní strany se jaksi snažily tuto zprávu zamést pod koberec, ignorovat., žádným způsobem se k ní nevyjadřovat.

Ale co je NKÚ? To je naprosto nezávislá instituce. To není opozice. To není vládní strana. To není skupina, která proti někomu bojuje.

To je skupina, která bojuje za státní finance. Bojuje právě proti tomu Matrixu.

Teď se vrátím konkrétně k určitým zjištěním. Co je nejdůležitější a co všichni pocítíme možná za pár let, tak vláda nedělá tzv. proticyklický rozpočet. Neustále se nám opakují ekonomické cykly, které samozřejmě vždy začínají jakousi recesí, přechází do konjunktury. Tyto cykly se opakují.

Když se podíváme na Německo, často mám pocit, že vlastně druhou světovou válku vyhrálo Německo, protože se dokázalo poučit. Jak politicky, tak historicky. Ale také ekonomicky. Rozpočty v SRN právě během konjunktury byly neustále přebytkové. To proto, až přijde právě špatná doba, tak aby se mohly tyto finance nasměrovat do veřejných akcí, a mohl se hospodářský růst nastartovat právě tím, že začne utrácet, namísto toho, aby utrácely firmy a soukromý sektor.

U nás státní rozpočet mi připomíná jeden velký mejdan! Tady se rozhazuje a vytváří se – bylo to zmíněno i ve zprávě, že vlastně predikce, jak má státní rozpočet vypadat, tak dopadnou vždy jinak. V loňském roce byl státní rozpočet v přebytku 2,9 mld. Málokdo ví, že i určitou část způsobila koncepční změna placení sociálního pojištění, kdy v prosinci všechny OSVČ platily sociální pojištění dvakrát. Zastavení investic. A další věci.

Nebyla to vůbec systémová opatření, která by jakýmsi způsobem zajistila, aby rozpočet byl přebytkový i bez toho, aby se musely právě tyhle různé, řekněme, čachry s rozpočtem provádět.

Úplně alarmující je zpráva v tom, že říká, že rozpočet je tak koncipován, resp. systém stavění rozpočtu v rámci mandatorních výdajů je tak koncipován, že pokud za dva roky přijde hospodářská krize, tak neskončíme v deficitu 192 mld., jak to bylo za Kalouska, ale minimálně 220 mld.

Když se podíváme na strukturu státního rozpočtu na příští rok, jsou tam čtyři jednorázové položky, které se nebudou nikdy opakovat. Jednu, zaplaťpánbůh, zrušil Ústavní soud, což bylo zdanění církevních restitucí. Ale zůstávají tam tři položky, kdy to je prodej posledních emisních povolenek za 17 mld., je to poslední čerpání, z privatizačního fondu 16 mld., dále je tam jednorázové zdanění rezerv pojišťoven.

Položky jsou v rozpočtu jednorázově, a přesto máme deficitní rozpočet plánovaný na příští rok 40 mld. Nelze opomenout ani klesající výběr daní, s kterým se takovýmto způsobem nepočítalo. Ony neklesají, hospodářský růst pořád je. Ale výběr daní už hospodářský růst nekopíruje takovým způsobem, jakým by měl při tom 2,5procentním hospodářském růstu. I ten výběr daní, který byl vlastně predikován na podzim letošního roku, tak nefunguje.

A nikdo není schopný na tohle reagovat a státní rozpočet koncipovat tak, aby nás dlouhodobě nezatížil.

Další situací, už to tady bylo řečeno, ve věcech výběru daní – je to tam ve zprávě samozřejmě zmiňováno také – je neustále ujišťování, že se zvýšil výběr daní tím, že se zlepšila práce finanční správy. To tady už můj předřečník popřel. Protože přesně ten výběr kopíroval hospodářský růst. Ale přesto všechno NKÚ v práci GFŘ našel nepravdy ve statistikách. Např. za rok 2015 nám bylo tvrzeno, že jsme na základě přísnějších kontrol vybrali více o 1,8 mld. Nezapočetli opravné prostředky, všechny prohrané spory, kdy to museli vrátit, a ejhle, fakticita byla 850 mil. Tam se prostě jenom někdo o miliardu spletl! A tohle vykazování pokračovalo i v dalších letech.

Upozorňuji, že jsou to čísla ze zprávy NKÚ. To nejsou politická čísla. To jsou čísla nezávislého orgánu.

A takovýmto způsobem je vytvářen jakýsi tlak na veřejnost, že se státním rozpočtem je všechno v pořádku. Není! Neustále je nám opakováno, že veřejné finance jsou v přebytcích. Ony jsou veřejné finance v přebytcích díky vám, starostům a hejtmanům, nikoliv díky státnímu rozpočtu! Tyhle státní finance nejsou vzájemně započitatelné. Pokud municipality jsou v přebytku 300 mld., a 300 mld. bude v deficitu státní rozpočet, tak je tam pořád deficit 300 mld. To se nikdy nezapočte. Na ty peníze z obcí si nikdo nesáhne.

Tato situace nám skutečně za dva roky hrozí.

Jak jsem řekl, nevím, proč se tím nezabývají ti, co dneska jsou u vlády. Když jsme se bavili s panem předsedou o přestávce, máme pocit, že nikdo z těch lidí nevidí za hranici svého mandátu. Tady se opravdu projídají peníze pro budoucnost. Tak jak se nastavují mandatorní výdaje, tak takovým způsobem potom spláčeme nad výdělkem.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za váš příspěvek, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane prezidente, dámy a pánové, naprosto souhlasím s předřečníky, že zpráva je mrazivé čtení, depresivní čtení. A to opakovaně. Není to první rok, kdy tomu tak je.

Já jsem také byl nachystán citovat některé věci, které mě tam, řekněme, hodně tahají za oči. Jsou to z větší části ty, které už tady zazněly.

Zmíním vlastně jenom tři, které buď nezazněly, nebo jenom okrajově. První se týká toho, že nárůst počtu úředníků, zaměstnanců státu, je doprovázen zhoršující se kvalitou jejich výkonu. Mluví se tam, a teď volně cituji ten text – o nízké kvalitě řízení, nízké kvalitě kontroly odpovědných orgánů, nepřijetí odpovědnosti za účelnost a hospodárnost, převládá formalismus, a dokonce převládá neplnění povinností, roztříštěnost, nejasné kompetence.

Pro mě toto, jakožto text popisující stav státní správy, je opravdu čtení hodně mrazivé. Nějak to připomíná banánovou republiku. Myslím si, že na to máme takové dobré české slovo – šlendrián.

Druhá věc. Zpráva mluví o tom, že máme jedno z nejhorších ovzduší v Evropě. Vyčísluje počet lidí, kteří specificky z toho důvodu za rok umřelo. Skoro 6000 lidí čistě jenom kvůli špatnému vzduchu. A hlavně v posledních letech žádná zlepšující se tendence, zase navzdory prostředkům, to už tady někdo zmínil. Mimochodem, že jsem v tomto kontextu nemohl přehlédnout dneska zprávu v médiích, že elektrárna Počerady, o jejímž hrozivém vlivu na životní prostředí v Ústeckém kraji tady včera mluvila kolegyně Dernerová, tak dneska ČEZ rozhodl, že skutečně prodá, a tím pádem umožní její další provozování.

Poslední věc, kterou chci ze zprávy zmínit. Je to možná relativní drobnost. Ale podle mého názoru názorně ilustruje, kde si stojíme. A to sice, že počet obětí na životech na železničních přejezdech máme čtyřikrát větší, než ne obvyklé v západní Evropě; Německo, Francie. V absolutním vyjádření to nejsou obrovské počty mrtvých. Ale jako indikátor stavu země je to, myslím, velmi výmluvné.

Chci tady vyjádřit uznání NKÚ. Myslím, že v tomto odvádí dobrou práci. Zpráva je nesmírně užitečná. Normálně bychom řekli, že je to dobrá zpětná vazba. Jenže zpětná vazba znamená, že informace o stavu systému ovlivňuje řízení toho systému. Tady máme sice kvalitní informaci o stavu systému, ale nějak nám tam vázne element, kdy řízení systému je touto informací ovlivňováno.

Myslím, že co pro to můžeme udělat jako úplné minimum, je samozřejmě usnesení navržené kolegou Vystrčilem. To rozhodně podporuji.

Pak bych chtěl dát možná pro futuro, pro budoucí projednávání této výroční zprávy takový podnět. Pro nás, pro Organizační výbor. Je nezbytné projednávat ho s prezidentem NKÚ jakožto s předkladatelem zprávy. Ale mně tu chybí premiér. To jsou všechno věci, které jsou mířeny na vládu. Ve skutečnosti diskutovat o těchto věcech s prezidentem NKÚ je daleko méně účinné, než by bylo moci přímo se s nimi obracet na premiéra.

Děkuji za pozornost

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Nyní dávám slovo panu senátoru Lukáši Wagenknechtovi. Prosím, pane kolego.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedající. Já si dneska beru i notebook, abych něco mohl přečíst, co si úplně nedokážu z hlavy vybavit...

Dal bych na to malinko jiný pohled. Určitě se ztotožňuji s tím, co tady bylo řečeno. Nebudu opakovat zásadní zjištění.

Jenom řeknu jednu věc. Ono je to standardní, že NKÚ nějaká zjištění má, což je velice dobře. Problém je ten rozsah, který je. A druhá věc, co je závažnější, pokud se to opakuje každý rok, dokola a dokola...

Mně z toho celého vadí nejvíc, co tady vlastně padlo už několikrát, a to jsou systémové věci zaměřené na plnění cílů. Pokud si jakákoliv vláda nějaké cíle dá, a neplní je, tak pak je to všechno neefektivní. Ono se tomu ve světě říká nějaké efektivní rozpočtování, které se zaměřuje právě na cíle a výsledky. Nicméně, nebudu to komentovat dál.

Co bych ale řekl, že mi vadí víc. NKÚ je ústavní instituce. Je to auditní úřad, tak to vnímám já, i když název má kontrolní. Všude ve světě je to auditní. Podle mého názoru plní svou kvalitní roli. Má výhodu nezávislosti. Ale co mě velice mrzí, je pak další krok, co je potom. Máme nějaká zásadní zjištění. V každé normální společnosti se s tím nějakou formou vypořádáme. Přijmeme nápravná opatření. Řešíme to.

Pan Kala byl u nás, na naší senátní komisi, která se zabývá problémy auditních zpráv pana Babiše. Co nám tam řekl, bylo podstatné. A to bylo, že tato vláda změnila právě proceduru projednávání závěrů. A to je to zásadní. Dříve na vládě se věci projednávaly v celém sboru. Nově ty věci, u náprav, které se po nějaké době mají přijmout, a řešit, jestli se vlastně přijaly, nebo nepřijaly nápravy, jestli nějaký posun je... Teď to jde pouze panu premiérovi... Jestli jsem to dobře pochopil, doufám, že to neříkám špatně.

Potom si ale můžeme říkat, můžeme dělat sebelepší audity, když nebude sebereflexe, tak vlastně práce, která byla kvalitně odvedena v tom systému, tak potom někam zapadá.

Musíme si také uvědomit, že pan premiér není vládce všeho světa. Ale je to člověk, který se nějakou formou dostal na pozici, na základě voleb a nějakých procesů ve sněmovně. On by měl konat ve veřejném zájmu! Pro nás všechny, a ne si dělat věci, které sám chce.

To posunu ještě k druhému textu, který si tady otevřu... Velice se mi nelíbí, pokud pan premiér pak ještě snižuje, jak to říct, důvěryhodnost vůči panu prezidentu Kalovi. Můžeme se dočíst, že pan Kala politizuje svými závěry, koukal jsem se na nějaké konsekvence někdy v září, byla tady opět taková šarvátka... Takže místo věcných argumentů řešení a náprav, premiér, který je odpovědný za přijetí náprav, tak pouze dehonestuje ústavního činitele, který má tyto kompetence, tak je to opět nepochopení. Nebo pouze bezmoc a účelová obrana.

Jenom řeknu, proč se mi toto nelíbí. Problém je v tom, že pan Kala a jeho úřad dělá věci podle mezinárodních auditních standardů. On to musí dělat úplně stejně jako jakýkoliv jiný auditní úřad všude ve světě. Tam ta kvalita musí být garantována. Takže toto zpochybňovat, to bychom museli vlastně zpochybňovat celou mezinárodní soustavu auditování veřejného sektoru! Pokud to někdo říká, tak je nekompetentní, nerozumí tomu. Anebo je to populista, který pouze nechce nic řešit.

To je velký problém. Navážu na usnesení pana senátora Vystrčila. Samozřejmě, že ho podpořím. Ale ono to bude opět takové řešení něčeho do prostoru. Je to proklamace, která je výborná. Ale pokud tady máme člověka, který buďto nechce chápat, jak fungují auditní procesy všude ve světě, nebo je populista, který namísto věcného řešení se brání pouze urážením kohokoliv jiného, což on dělá i samozřejmě někde jinde, tak potom, bohužel, to bude velmi těžké posouvat do budoucna dál a dál...

Poslední věc, která tady ještě je. Já asi na druhou stranu vládu chápu, že některá řešení jsou dlouhodobější. Je to velice těžké přijmout. Máme tady volební cyklus, která pak má změnu priorit té vlády. Ale právě proto mají být priority nastaveny tak, aby byly konsensuální. Aspoň ty základní. Neudělat to, že někdo přijde, a řekne, teď zkrátka bude něco, jízdenky na vlaky, protože to tak bude, ale protože ví, že za dva roky to pak bude neúčinné, a nedopadne to, tak to nemá žádnou logiku...

Ještě jednou bych chtěl poděkovat panu Kalovi za jeho práci. Nejenom jemu, ale celému jeho úřadu. Znám hodně kolegů od něj, a vím, že je to práce kvalitní.

Ještě znovu zdůrazním. Pokud pan premiér nebude věcně toto řešit, bude snižovat kvalitu vlastně mezinárodně nastaveného auditního procesu, tak budeme v ČR. Nebudeme v Evropské unii a ve světovém zařazení této struktury.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. S přednostním právem pan místopředseda Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající. Měl bych jenom takovou poznámku, která by, doufám, mohla vést k nějakému budoucímu postupu. Inspiroval mě k tomu pan senátor Hampl svým závěrem ve svém vystoupení. Je to svatá pravda, že my tady panu prezidentovi sdělujeme, co oni napsali. Je to samozřejmě jenom výraz našeho zděšení, protože je to zpráva o stavu této země.

Proto je namístě, aby nám k tomu něco řekl premiér. Proto my navrhneme, a jistě se k nám přidají i jiní kolegové, Organizačnímu výboru, aby zařadil na příští schůzi bod, kde bude premiér vysvětlovat, jaká opatření chce přijmout a jakým způsobem chce vláda reagovat na znění této zprávy a na fakta, která tam jsou.

Dohodneme se, jak to provedeme. Myslím, že nemá smysl v tomto smyslu rozšiřovat usnesení. Ale v každém případě má smysl pozvat toho, kdo je, řekněme, v posledních letech za tento stav věcí zodpovědný.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane místopředsedo. Nyní má slovo pan senátor Herbert Pavera. Prosím, pane kolego.

Senátor Herbert Pavera:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Hezký dobrý podvečer, milé kolegyně, kolegové, vážený pane prezidente. Nebudu nic říkat ke zprávě NKÚ.

Chci jenom využít toho, že je tady pan prezident. Rád bych se ho zeptal. Zase se připravuje zákon o rozšíření pravomocí NKÚ. Máte v současné době asi 460 zaměstnanců, z toho je jich asi 320 v kontrolní sekci. Kolik byste potom potřebovali zaměstnanců, kdyby se pravomoci rozšířily? Museli byste kontrolovat veškeré všechny obce, všechny firmy s obecní účastní na majetku apod. Jenom takováto otázka.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Zatím poslední se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane kolego. (Už není poslední...) Máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážený pane prezidente, milé kolegyně, vážení kolegové, nebudu se vyjadřovat, téměř pod všechno, co tu bylo řečeno, se mohu podepsat.

Měl bych jenom jednu prosbu, a to k návrhu usnesení pana senátora Vystrčila. Zda by se v třech bodech v části – žádá – mohlo hlasovat jednotlivě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji i vám, pane senátore. Nyní dávám slovo panu senátoru Václavu Hamplovi.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Na základě ještě rychlé domluvy s kolegy si dovolím navrhnout rozšíření návrhu usnesení, které předložil kolega Miloš Vystrčil. A sice v tom smyslu, že by text pokračoval – ten text, který začíná: Senát pověřuje předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval vládu a jednotlivá ministerstva... Čili tato věta, že by pokračovala textem: A vyzval předsedu vlády, aby se na zasedání Senátu vyjádřil ke zjištěním a závěrům ve zprávě NKÚ.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Je to zatím poslední příspěvek do rozpravy. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí. Není tomu tak.

Rozpravu uzavírám. Pane prezidente, je váš čas reagovat, prosím.

Miloslav Kala:  Děkuji za proběhlou rozpravu. Otázka je, jak dlouhý je ten čas, jak dlouho mě chcete poslouchat. Protože témat byla celá řada.

Odpovím na jednoduché otázky, to znamená, kolik bychom potřebovali zaměstnanců na rozšíření té působnosti. Především neplatí, že případné rozšíření působnosti by znamenalo povinnost kontrolovat všechny obce, kraje a všechny instituce. Ale právo. To je jedna část odpovědi. Ta druhá, konkrétní, asi bychom se inspirovali na Slovensku, kde touto změnou prošli asi před 10 lety. V průběhu 3 let každý rok vyčlenili 10 zaměstnanců pro tuto působnosti, takže to bylo asi 30. U nás předpokládáme, že by to mohlo být o něco víc. Ale ne o mnoho.

Na Slovensku také ještě zřídili centrálu, která kontroluje municipality. Převedli ji do Košic. Tam je celá centrála, která tuto věc řeší.

Nyní k rozpravě, jak proběhla. Mně se zdálo, že je tam několik zásadních otázek, které stojí zato aspoň naznačit, jak fungují.

Úplně ta klíčová je, zda k zjištěným závadám se nějak poctivě přistupuje, zda se přijímají opatření k nápravě.

Souvisí s tím i otázka, že se změnila procedura projednávání na vládě, jak říkal pan senátor Wagenknecht.

Díky projednávání a následné medializaci tady tohoto problému, tak vláda opět změnila svůj postup. Teď už se vrátila k tomu původnímu, jak to fungovalo. Takže tento problém byl např. vyřešen díky jednoduchému zásahu.

Jak přistupuje k jednotlivým kontrolním závěrům? Vydáme kontrolní závěr. Obdrží ho ministerstvo. Ministerstvo napíše opatření k nápravě, a musí je, to je velmi podstatné, dříve to nebylo, je to asi pět roku, myslím, že od Rusnokovy vlády, musí je předložit nám k písemnému připomínkovému řízení. Druhým připomínkovým místem je ministerstvo financí, aby mělo detailní přehled o všech opatřeních k nápravě. Teprve potom, po odsouhlasení, odchází materiál na jednání vlády, kde se seznámí celá vláda s materiálem a schvaluje usnesením, kterým vláda ukládá, aby se opatření realizovala.

V čem je problém? Problém je v tom, že se máme dobře. Peněz, jak vidíte, a jak tady o tom předřečníci mluvili, tak každoročně ohromně narůstá. Znamená to, že nemusíme, není ten tlak na státní správu takový, jako právě tlak na privátní společnosti. Tam se, podle mého názoru, projektuje to, že na jedné straně naše ekonomika má 29. místo. Naše státní správa kolem 100. místa. To je ten rozdíl. Je otázka, jak tlak vyvinout. Jakým způsobem ho vyvinout.

Mám připravenou celou řadu příkladů. Nebudu zdržovat. Řeknu jeden. My jsme v kontrolní akci 1804 řekli, týkalo se to opatření k zlepšování kvality ovzduší, a my jsme řekli, že v letech 2015 až 2017 se kvalita nezlepšila. Stát vynaložil 10,5 mld., to není málo peněz, a mezi největší znečišťovatele patří doprava, průmysl a domácnosti.

Konstatovali jsme, že se blíží plnění mezinárodních závazků a svoje vlastní národní závazky, které si stanovila ČR, tak pravděpodobně ČR nesplní. Dokumentovali jsme to na celé řadě věcí. Emise jemných částic se snížily o 12 %. Ale abychom dosáhli v roce 2020 závazku, ke kterému jsme se zavázali, muselo by to být dalších 42 %. Ale peníze už víceméně byly utraceny. Podobně na výměnu zastaralých kotlů, to jsou kotlíkové dotace, vynaložilo se 6,5 mld. Kč z fondu EU. Vyměnilo se 10 % kotlů. Takže něco tam nehraje... Nejsme schopní dát 65 mld. dát na výměnu všeho. A zase na druhou stranu těch 10 % nám zjevně neovlivňuje kvalitu ovzduší.

Zpráva je samozřejmě na internetu – 1804 – každý se můžete podívat. Je mnohem obsáhlejší.

Mluvím o ní proto, co následovalo. Jaká byla další procedura. První procedura je samozřejmě mediální. To, jakým způsobem reaguje příslušné ministerstvo nebo příslušný ministr. V tomto případě se pan ministr dostal s tématem až do Událostí. Tam řekl, že NKÚ jsou popletové, je to Rádio Jerevan, všechno bude v pořádku, a oni to mají všechno pod kontrolou, a my nemáme odborníky na emise jemných částic.

To je první reakce, se kterou musíte počítat. Svět je takový. Já se proto ani nezlobím. Nejsem subjektem nebo předmětem tady těchto... a snažím se jim vyhýbat, abych se nedostával do osobních konfliktů. Takže toto jsme nechali bez povšimnutí...

Následně jednání vlády. MŽP sdělilo vládě, že některá opatření stávajících strategií nejsou optimálně plněna, hrozí riziko, že cíle kvality ovzduší nebudou v horizontu 2020, a proto uspořádalo v listopadu 2018 tzv. cleaner dialogue, z něhož vzešlo několik dodatečných opatření. To znamená, že jsme dosáhli toho, že se tím ministerstvo zabývalo. Dokonce na jednání vlády potvrdilo, že naše závěry, které jsem tady představil, tak se k nim jaksi nepřiznali, ale řekli, že nejsou optimálně plněny původní závazky. A začali připravovat nějaká dostatečná opatření.

Podle vlastní prognózy MŽP, která vznikla následně, MŽP konstatuje, že nemůže ČR své závazky vůči kvalitnějšímu ovzduší splnit, bez zavedení dalších opatření po roce 2020, proto aktualizovali opatření v národním programu na snižován emisí. Zase další posun. Aktualizovaný program. Bude nějaký další krok.

Za sebe nemohu říci, že bych byl nějak zásadně nespokojen s tím, že vláda nereaguje. To, že se projednávají výroční zprávy a opatření v připomínkovém řízení je pro nás zásadní, i díky diskusi na komisi, máme teď informaci a kontrolu plnění jednotlivých opatření. Otázkou ovšem je, o čem hovořil pan senátor Vystrčil a pan senátor Fischer – a já jsem si z toho vzal dvě věci. Pan senátor Fischer si položil otázku, co je to stát. A pan senátor Vystrčil řekl, že je tam nemoc státu, že stát je nemocný.

Myslím, že stát má určité chronické potíže. Nestačí říci, že opatřením na MŽP, kterým zintenzívníme nějakou činnost, že se něco změní, že se prostě mávne proutkem, a všechno se vyřeší.

Podívejte se, jakým způsobem funguje justice. Jak dlouho trvá, než dostanete nějaký pravomocný rozsudek, který je ještě následně několikrát zpochybňován... Dnes na kontrolním výboru PS projednávali další zprávu o stavu mýta. Podívejte se, jak se tady daří vysoutěžit nějaká zakázka, která, upřímně řečeno, zase tak velká není. Vždyť je to na deset let, a je to za nějakých 10 mld., tak to zase tak velké peníze z pohledu vynaložených prostředků na kvalitu ovzduší nejsou. Nedaří se tato věc vyřešit. Samozřejmě aplikace práva na úrovni nejvyšší, těch soudů, tak má dopad na úředníky, kteří se samozřejmě musí jistit, aby bylo všechno v pořádku, aby na ně nepadlo nějaké podezření z nějakého nekalého a nečestného jednání, nebo aby případně jim nebyla prokázána nějaká chyba apod. Samozřejmě, že k v české státní správě platí Parkinsonovy zákony. Platí to, co vidíme v Jistě, pane ministře, v těch seriálech, neříkejme si, že ne. Otázka je, jestli se tomu bráníme, nebo nebráníme. A jestli se tím nějakým způsobem zabýváme.

Myslím, že na otázky – co je to stát a jak moc je nemocný – já si kladu otázku, a snažím se na ni hledat odpověď, jak stát řídit. My jsme zůstali v řízení státu, už bych neříkal možná byrokracie rakousko-uherská, ale byrokracie toho období pozdního socialismu. Na všechno jsou referátníky. Všechno je milionkrát připomínkováno. Všechno prostě probíhá nějakým procesem. My to digitalizujeme, že jo. Je otázka, jestli máme digitalizovat ty referátníky, nebo se máme zabývat tím, jestli ta agenda vůbec k něčemu je, k čemu je, kdo ji potřebuje, kdo s ní pracuje. A jestli by nešla nějaká část z toho nějakým způsobem změnit. Tam si myslím, že je kořen toho, jakým způsobem věci začít řešit.

Ale to, že vynakládáme ohromné prostředky, které díky tomu růstu jsme vydělali, a díky Evropské unii, která nás dotuje, takže vynakládáme prostředky, protože velké projekty, které bychom chtěli dělat, stovky kilometrů dálnic a vysokorychlostních železnic, a prostě infrastruktury, tak to nejsme přes byrokracii a problémy schopni prosadit.

Vynakládáme prostředky na drobné akce. A tam se potýkáme s tím, že prokázat nějakou efektivnost akcí je velmi problematické.

To je můj názor na toto. Chtěl bych moc poděkovat za dnešní diskusi. Budu se těšit na další. Moc bych si přál, kdyby příští zpráva byla trochu méně alarmující nebo deprimující, jak jste to někdo nazval.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane prezidente. Nemohu se ubránit osobní poznámce, že takto nějak už pár civilizací skočilo, viďte, tak bijeme na poplach. Omlouvám se.

Pane garanční zpravodaji, prosím o váš příspěvek a zhodnocení rozpravy. Budeme pak hlasovat.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Obecné rozpravy se zúčastnilo celkem 9 senátorů, z toho jeden dvakrát. Je tady návrh z výborů na usnesení – vzít zprávu NKÚ na vědomí. Potom je tady návrh doprovodného usnesení. K tomu byl vznesen požadavek, aby jednotlivé body tohoto návrhu doprovodného usnesení byly hlasovány jednotlivě.

Nejdříve bychom hlasovali o návrhu z výborů – vzít na vědomí. Potom budeme hlasovat jednotlivě o bodech z doprovodného usnesení.

Já bych je potom vždycky četl, abychom věděli, o kterém bodu budeme hlasovat...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Příprava k hlasování...

Nyní budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak navrhl senátor František Bradáč.

V sále je přítomno 57 senátorek, senátorů, kvórum pro přijetí je 29.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem – vzít na vědomí, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 53. Proti nebyl nikdo.

Pane zpravodaji, budeme pokračovat.

Senátor František Bradáč:  Děkuji. Pokračujeme. Dále budeme hlasovat o návrhu doprovodného usnesení. To rozdělíme na několik hlasování.

Nejdříve budeme hlasovat... (Hlasy z pléna: Paní předsedající, odhlásit...)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, prosím vaše hlasovací kartičky ven z hlasovacích zařízení. Znovu se přihlaste... Pokračujeme.

Senátor František Bradáč:  Doprovodné usnesení má několik bodů.

Budeme hlasovat jednotlivě o bodech, jak bylo požadováno.

Přečtu, o čem budeme hlasovat nyní:

Senát žádá vládu České republiky i jednotlivá ministerstva, aby

- při využívání příjmů státního rozpočtu se chovaly efektivněji a odpovědněji.

O tom budeme hlasovat nyní. Doporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, už bez znělky...

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, ruku nahoru a tlačítko ANO. Kdo je proto, tlačítko NE a ruku nahoru. (Pane prezidente, neptala jsem se na vaše stanovisko... Není potřeba. Ale kývat můžete...) Děkuji.

Bylo schváleno. Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 51. Proti 1.

Pokračujeme.

Senátor František Bradáč:  Druhá odrážka.

– Při poskytování finančních prostředků ve formě dotací z národních nebo evropských zdrojů důkladně ověřovaly naplnění cílů jejich poskytnutí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano. O tom budeme hlasovat. Pan zpravodaj doporučuje.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ruku nahoru a tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 54. Proti nebyl nikdo.

Pokračujeme.

Senátor František Bradáč:  Úvodní věta zůstává opět stejná. Třetí odrážka zní:

– zejména nastavením pravidel poskytování dotací neupřednostňovaly velké firmy oproti malým a středním firmám.

Doporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano. Budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE.

Děkuji. Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 51 senátorek, senátorů. Proti nebyl nikdo.

Senátor František Bradáč:  Poslední hlasování bude o pověření, a to je:

Pověřuje předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval vládu a jednotlivá ministerstva a vyzval předsedu vlády, aby se na schůzi Senátu ke zjištěním a závěrům obsaženým ve výroční zprávě NKÚ vyjádřil.

Doporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 55. Proti nebyl nikdo.

Děkuji.

Chtěla bych ještě – za celý Senát – panu prezidentovi pogratulovat k jeho vyznamenání. Upozorňuji na skutečnost, že Senát se na tomto plenárním zasedání dvakrát s panem prezidentem shodl. Na shledanou! Loučíme se, mějte se pěkně.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Vážení kolegové, můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 140

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 140. Prosím pana poslance Dolínka, aby nás nyní seznámil s návrhem zákona. Zároveň ho zde vítám.

Poslanec Petr Dolínek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás seznámil s poměrně jednoduchou novelou zákona.

Novela se týká toho, že v § 35 odst. 1 zákona o dráhách na konci textu u písm. e) je čárka nahrazena středníkem. A doplňují se slova – tato povinnost se nevztahuje na dráhu speciální při automatickém provozu, kdy drážní vozidlo je řízeno technickým systémem bez přítomnosti osoby řídící drážní vozidlo.

Jak jistě víte, různé druhy autonomního provozu, ať kolejového či silničního jsou poměrně na vzestupu v rámci celé nejenom Evropy, ale celého světa. ČR ve své legislativě v této oblasti zatím pokulhává a není na nástup této moderní techniky připravena. Nicméně, s MD je dohoda, že připravuje dlouhodobě změnu zákona, která by vedla k umožnění různých typů autonomních provozů.

V tomto případě však již nelze čekat, jelikož jak asi víte, Praha se snaží jako majitel Dopravního podniku, který je investorem na vybudování nové trasy metra D, mít již moderní provoz na této trase. Vzhledem k tomu, že se daří Praze postupně řešit problémy s pozemky i s dalšími věcmi, tak dochází k tomu momentu, kdy bude muset Dopravní podnik začít připravovat výběrové řízení na vozy, techniku a zabezpečení nové trasy metra D.

Vzhledem k tomu, že dopravní podnik chce na základě usnesení Hl. m. Prahy směřovat k autonomním provozu tohoto metra, tak z logiky věci by ale nemohl Dopravní podnik soutěžit něco, co zákon neumožňuje.

Proto jsme přistoupili k tomu, že jsem tento návrh podal samostatně, ne v rámci jiných zákonů, aby věděl investor, že opravdu může tímto směrem jít a může připravit výběrové řízení, které toto bude očekávat.

Asi vám nemusím dalekosáhle popisovat výhody tohoto autonomního provozu. Bezesporu řada z vás byla na služebních nebo soukromých cestách v zahraničí. Asi nejtypičtější povrchovou variantou je na letišti JFK v New Yorku okružní vlak, který tam jezdí řadu let. Úplně bez řidiče, bez problémů. Každý si díky tomu dokáže představit, že totéž bude bez problémů fungovat i v podzemí.

Má to několik výhod. Jednak jsou to bezpečnostní parametry, které jsou výrazně příznivější na základě strojového řízení, než na základě možnosti lidské chyby. Další je zabezpečení celé dráhy metra D. Již nyní např. na trase metra C dochází k tomu, že není další prostor pro zvýšení propustné výkonnosti metra. Protože už díky lidskému faktoru a zabezpečení nemůže být kratší interval mezi metry. V případě autonomního provozu, resp. tohoto způsobu řízení vlaku může dojít potom ke zkrácení intervalu v případě potřeby a k flexibilnějšímu ovládání celého metra.

Důležité také je, že si musíme uvědomit, a asi to většina z vás zažívá i ve vašich krajích, že nám zoufale začínají chybět jak řidiči autobusů, tak právě i strojvedoucí. Do budoucna se nedá očekávat, že by se stav výrazně zlepšil. I toto nahrazuje potřebu dalšího velkého množství proškolených specialistů, strojvedoucích. Musíme si uvědomit, že řidič metra je asi nejnáročnější z těch všech druhů řidičů a prochází nejtěžšími zkouškami. My si chceme samozřejmě v Praze podržet kvalitní řidiče, ale na to je trasa A, B, C. Na metro D se právě očekává, že by nemuseli být další. Stávající, nebo ty, co odcházejí do penze nebo za jinými profesemi, budeme nahrazovat.

Toto je stručné zdůvodnění zákona. Pevně doufám, že u vás tato novela zákona najde podporu. Nestává se typicky, aby zákon reagoval na jednu konkrétní věc. Ale v tomto případě se tak stalo.

Děkuji za vaši pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane navrhovateli, za uvedení do problematiky, kterou Praha řeší, předpokládám, že v dostatečném předstihu. A je to dobře.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 140/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Přestože byl pan poslanec ve svém úvodním projevu hodně vyčerpávající, snad jediné, co nám nesdělil, kdy metro D bude uvedeno do provozu, ale to už teď není v jeho kompetenci. Je to v kompetenci jiných... Alespoň co já vím, bude to někdy mezi léty 2025 – 2030. Skutečně by tam měl být zaveden bezobslužný provoz, čímž tedy jenom doháníme svět. Protože ve světě je už přes tisíc kilometrů bezobslužných linek, většinou metra. Japonské železnice dokonce připravují provoz bez řidiče na některých úsecích japonské železnice.

Jenom snad dolním, byť je to návrh poslanecký, tak se k němu vyjádřila i vláda. Měla tam nějakou drobnou námitku, udat i to, že bezobslužný provoz bude zmíněn i v dalším paragrafu, nejenom v § 35, ale i v § 45, což bylo do zákona doplněno. Myslím, že nejsou proti tomu žádné výhrady.

V Poslanecké sněmovně byl schválen 151 hlasy ze 157. Na výboru jsme projednali tento tisk 23. 10.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Tolik na mě, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat. Není tomu tak.

Otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji zároveň i končím.

Nebudu se asi teď ptát pana navrhovatele, jestli chce ještě něco dodat... Asi je to zbytečné. Stejně tak předpokládám, že to bude i u pana zpravodaje.

Protože jsme neměli žádné příspěvky, budeme moci přistoupit k hlasování.

Máme pouze jediné usnesení, tedy zmíněného VHZD, myslím, že nemusím povolávat ani pana zpravodaje k mikrofonu. Všem je nám zřejmé, o čem budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o usnesení, s kterým nás tady pan senátor Kos seznámil, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. (Nevím, jestli odpovídá skutečný stav tomu, kolik nás tady je.) Raději pustím znělku...

Můžeme hlasovat. Spouštím hlasování.

Kdo je pro – schválit, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 57 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 vyslovilo pro 49 senátorek a senátorů. Nikdo nebyl proti.

Návrh byl přijat. Gratuluji panu poslanci, a doufám, že to, že to bylo v dostatečném předstihu, nebylo až v příliš velkém předstihu... (Poslanec P. Dolínek: Děkuji a na shledanou.)

Můžeme postoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Průběžná zpráva Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv

Návrh usnesení nám byl rozdán na lavice. Prosím pana senátora Zdeňka Nytru, aby nás s ním seznámil. Předávám mu slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, nebudu vám přát příjemný podvečer. Každý má možná úplně jiné představy o trávení příjemného podvečera...

Dočasná komise na své 7. schůzi dne 23. října schválila průběžnou zprávu, která vám byla rozdána na stůl a pověřila mě, abych vám ji předložil. Organizační výbor zařadil tento bod na program této schůze, takže tak činím.

Nebudu to číst opravdu celé. Máte to všichni písemně na stolech.

V prvním bodu je rekapitulace ustanovení a úkoly komise. S tím, že chci upozornit, že mandát komise byl stanoven do 30. ledna 2020.

Od svého vzniku, to je bod č. 2, se komise sešla sedmkrát.

Vyhodnocení komunikace mezi komisí a vládou. Tady chci jenom zdůraznit, že vláda postupuje, nebo jednotlivá ministerstva postupují koordinovaně. To znamená, nehodlají nám oficiálně předložit ať už předběžné audity, a nebo ty odpovědi, které poslali do Bruselu. S tím, že se odvolávají na stanovisko, o které požádali ještě dřív, než tato komise vznikla. Takže to vypovídá o mnohém...

Důležité jsou body č. 4 a 5. To znamená zjištění a závěry komise.

Komise se soustředila nejenom na přetahování se s vládou o poskytnutí, nebo neposkytnutí dokumentů. Snažili jsme se získat dokumenty i z veřejného prostoru. Jsou tam vyjmenované. Mezi nejdůležitější patří vlastně právní analýza Evropské komise, usnesení Evropského parlamentu. Ale také stanovisko Městského úřadu v Černošicích. Případně dokonce i Krajského úřadu Středočeského kraje. Ale také už dnes zmiňovaná a probíraná výroční zpráva NKÚ.

Na základě těchto podkladů komise dospěla k závěru, v otázce střetu zájmů pana premiéra, že ten je ve střetu zájmů, a to konkrétně v § 4c (další paragrafy nejsou v naší kompetenci).

Je tam i popsáno, jak jsme k tomu dospěli, nebo co nás k tomu vedlo.

Komise má úvahu, než učiní definitivní závěr, požádat pana premiéra o vyjádření se, případně o účast na zasedání komise.

Další zjištění jsou uvedena pod bodem č. 5.1. Jenom bych to drobně okomentoval.

My jsme byli, k našemu údivu, seznámeni, že prostředky zemědělských dotací, díky tomu, že procházejí přes SZIF, tak se na ně nevztahuje zákon o rozpočtových pravidlech. Vztahuje se na ně zákon o tomto fondu. Právní dedukcí tohoto fondu, resp. některých právníků, že se na ně nevztahuje zákon o střetu zájmů, což nás velice zaujalo, protože to by byl úžasný odklon v podstatě nejenom těchto prostředků, ale prostředků ve všech fondech. To znamená, dopravní infrastruktury a dalších.

Komise se usnesla na tom, že tohle musíme ještě prověřit. Buď je to špatný výklad. Anebo je to opravdu špatná legislativa. Tady jsme se shodli velice jednoznačně na tom, že na všechny finanční prostředky by se mělo pohlížet jednotně, to znamená, není rozdílu, jestli jsou dotace a další finanční prostředky přidělované přímo ze státního rozpočtu, a nebo cestou jednotlivých fondů.

Pokud zjistíme, že je to chyba legislativy, tak určitě navrhneme úpravu této legislativy tak, aby se s nimi pracovalo stejně.

Bod 5.2. se věnuje vlastně zjištěním, která jsme tady probírali před chvílí, tzn., že se vychází z výroční zprávy NKÚ a jsou tam popsány zásadní pochybení, která se dějí u jednotlivých poskytovatelů.

Bod 5.3 se zabývá finančními prostředky. Některé finanční prostředky už podnikům v koncernu Agrofert vyplaceny byly. Tady navrhuje komise, abychom se zeptali MF, jak má zabezpečeno případné navrácení finančních prostředků v případě, že definitivní zprávy, nebo definitivní audity potvrdí předběžné audity.

Zároveň v dalším bodu je tady docela nezanedbatelná část finančních prostředků, které jsou jakoby pozastaveny. Ale druhá část, některá ministerstva, resp. poskytovatelé přistoupili v rámci předběžné opatrnosti k nevyplacení finančních prostředků, což je např. případ SZIF. Ale na druhou stranu MPO proplácí dotace dál...

Komise navrhuje, abychom vyzvali vládu a příslušná ministerstva, aby v rámci předběžné opatrnosti do vyřešení auditů pozastavila vyplácení finančních prostředků holdingu Agrofert.

Závěr. Vzhledem k tomu, že jsme povinni čekat, nebo donuceni čekat na závěrečné auditní zprávy – článek z dneška – ta první zpráva by měla být hotova v průběhu, na začátku prosince. Ta druhá až v průběhu ledna. Komise by se potom měla zabývat těmi závěrečnými zprávami. Tam máme příslib nebo ujištění ze všech ministerstev, že tyto závěrečné auditní zprávy – už bez nějakých průtahů – dostaneme.

Bylo by škoda ukončit práci této komise 30. ledna, tak jak zatím zní usnesení pléna Senátu. Proto navrhujeme prodloužit mandát komise do konce funkčního období tohoto Senátu, tzn. 12. funkčního období. S tím, že pokud zpráva opravdu přijde v lednu, a my to budeme umět vyhodnotit – např. do konce března, tak určitě zprávu předložím dřív.

Na zprávu navazuje usnesení, které jste všichni dostali, kdy navrhuji k průběžné zprávě, aby Senát vzal průběžnou zprávu na vědomí, žádám MF o informaci, jak je zabezpečeno případné navrácení již vyplacených finančních prostředků společnostem patřícím do holdingu Agrofert.

V případě potvrzení závěrů z předběžných auditních zpráv vyzývá vládu a příslušná ministerstva (tzn. financí, místní rozvoj, průmyslu a obchodu, zemědělství, životního prostředí a práce a sociálních věcí) a jejich prostřednictvím jimi řízené poskytovatele k nevyplacení finančních prostředků subjektům patřícím do holdingu Agrofert do doby obdržení závěrečných auditních zpráv. Prodlužuje dobu trvání dočasné komise k návrhům auditních zpráv a termínu pro předložení závěrečné zprávy Senátu nejpozději do konce 12. funkčního období Senátu. A pověřuje předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval vládu a příslušná ministerstva uvedená v bodu č. 3.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátoru Nytrovi, že nás pečlivě seznámil s průběžnou zprávou dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv a zároveň s usnesením této komise.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první hlásí pan senátor Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, budu stručný. Jenom bych chtěl upozornit, až si budete číst usnesení, že je tam jeden velmi závažný bod, a to je v bodu 5.2, třetí odrážka. Zpráva má 71 stran, jak jsem si přečetl, ale nejzávažnější pro mě bylo, že chybí auditní stopy k jednotlivým státním zakázkám a k jednotlivým dotacím. Chybí tam zadávací podmínky. Chybí tam schvalovací podmínky. A chybí tak usnesení toho orgánu, jakým způsobem bylo o poskytnutí příslušné dotace rozhodnuto. Což považuji za situaci, kdy kdo ukázal – tady potřebuji peníze – a tam se peníze poslaly...

Každá zjištění měla určitou závažnost. A tady bylo napsané – kritická. Těch kritických tam bylo několik. Ale pro mě nejzávažnější byla situace, kdy se rozdělovaly dotace bez auditní stopy.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Upozorňujete na to. Nemáte nějak v úmyslu doplňovat usnesení? (Děkuji.)

Pan senátor Wagenknecht je další přihlášený do rozpravy.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Budu velice stručný. Doplním jenom ke smyslu fungování komise to, že bude, doufejme, pokračovat dál.

Jenom dvě věci, které se také díky komisi, díky jejímu fungování, podařily.

První tady už dneska padlo. Pan prezident Kala tady říkal, že proces projednávání zpráv NKÚ, že vlastně není optimální. Bylo to vlastně i díky fungování komise, kde nám to sdělil. Pak to bylo veřejně komunikováno. Jak jsem pochopil, tak vláda potom, jak to říct decentně, svěsila krovky, a nakonec postupuje formálně dobře.

Takže to je jedna z pozitivních věcí. Aby tady také byly věci, které jsme pomohli posunout.

Druhá věc, která je pro mě zásadní a která má nový charakter toho, co je ve zprávách Evropské komise, ty závěry, popsané. My víme, že paní ministryně Dostálová už, myslím, prohlásila, že každou větu budou rozporovat a půjdou k Evropskému soudu. Dobře, můžeme se na to těšit. Budu rád, že to konečně u nějakého soudu bude.

Ale je tam také jedna z věcí, vyžádali jsme si některé konkrétní projekty, které jsme si vytypovali. U toho prvního, který jsme dostali, týkal se také holdingu Agrofert, byla to společnost Synthesia (zrovna z Pardubic, kde bydlím, je mi to takové blízké), tak jsme zjistili, že MPSV podalo trestní oznámení pro porušování podmínek v uvádění nepravdivých informací, a je to v tom projektu, který právě komise auditovala, něco zjistila. A následně měsíc po prezentaci zprávy ministerstvo podalo trestní oznámení. Neznáme to do detailu. Ale v tuto chvíli minimálně můžeme říct, že v jednom případě pravděpodobně komise měla pravdu, měla relevantní závěry, které de facto nějakou formou posunuly myšlení ministerstva, které potom podalo trestní oznámení. Jenom bych takhle řekl, že už tady máme nějakou první informaci, abychom věděli, i toto předtím jsme nikdo z nás nevěděli, a že i v tom asi někdo pravdu mít bude ze strany té Evropské komise.

To je všechno, děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, ještě někdo další se hlásí do rozpravy. Nevidím, že by se někdo hlásil. Pan senátor Nytra má potřebu se vyjádřit? (Nemá.)

Budeme moci přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Nytra. Spustím znělku...

Mohu spustit hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové č. 58 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 vyslovilo pro 39 senátorek a senátorů. Proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji. Projednávání tohoto bodu končím.

Přistupujeme k projednání posledního bodu, který je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 141

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 141. Návrh uvede pan poslanec Zdeněk Podal. Máte slovo, pane navrhovateli.

Poslanec Zdeněk Podal:  Dobrý večer. Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vás seznámil s návrhem zákona Jana Birkeho, Pavla Kováčika, Karla Turečka, Zdeňka Podala na vydání zákona, který se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Nyní dovolte, abych vám načetl důvodovou zprávu ke sněmovnímu tisku 321/0.

Cílem navrhované úpravy je zvýšení odolnosti krajiny vůči důsledkům sucha a zadržení vody v krajině v reakci na stále častější výskyty tzn. meteorologického sucha.

Předkládaný návrh se uvedeného snaží docílit vytvořením zvláštní skupiny terénních úprav sloužící k zadržování vody v krajině a usnadnění jejich povolování, jakož i povolování zákonem vymezeného okruhu malých vodních děl.

Terénní úpravy. Do výčtu případů, pro které postačuje ohlášení a závazné stanovisko orgánů územního plánování, se přidává budování terénních úprav sloužící k zadržování vody v krajině.

Je zakotvena její maximální povolená velikost přípustnou hloubkou 1,5 metru včetně a maximální přípustnou plochou 2 hektarů. Tato terénní úprava nepodléhá kolaudaci. Budování těchto terénních úprav je omezeno pouze na pozemky, které nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím.

Malá vodní díla. Do výčtu případů, pro které postačuje závazné stanovisko orgánů územního plánování se přidává budování vymezené skupiny malých vodních děl. Tato vodní díla budou mít maximální přípustnou plochu 2 hektarů a výšku hráze menší nebo rovnou 2,5 metru. Budou sloužit ke vzdouvání a akumulaci vod.

Pro toto vodní dílo postačí ohlášení vodoprávnímu úřadu, a nebude tak potřeba žádat o stavební povoleni podle § 15 vodního zákona, souhlasem s ohlášením se má nakládání s vodami za povolené, minimální zůstatkový průchod za stanovený. Pokud ohlášené vodní dílo podléhá technicko-bezpečnostnímu dohledu, tak souhlasem s ohlášením se má za zařazené do jeho čtvrté kategorie.

Tato vodní díla lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního rozhodnutí a po schválení manipulačního řádu.

Já bych chtěl poděkovat senátorkám a senátorům, že vlastně tento návrh prošel třemi výbory. Zároveň bych se přimlouval za přijetí tohoto zákona, protože všichni cítíme, co se děje v naší krajině. Vysychání krajiny, co se děje v našich lesích.

Tento zákon alespoň dílčím způsobem napomáhá změnám klimatu, kterých jsme všichni svědky.

Zatím vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám, pane poslanče, a prosím, abyste se posadil zpět ke stolku.

My budeme pokračovat konstatováním, že návrh zákona projednal VHZD, který přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 141/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Herbert Pavera. Návrh zákona dále projednal ÚPV. Jeho usnesení nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 141/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian. Organizační výbor určit jako garanční výbor pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Usnesení máme jako senátní tisk č. 141/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, jehož prosím, aby nás nyní se zpravodajskou zprávou seznámil. Už je připraven, můžeme začít.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou a usnesením VUZP.

Obecně k tomuto zákonu. Nově navržená právní úprava předložená poslanci Parlamentu ČR reaguje na stále častější výskyty tzv. meteorologického sucha.

V úvodu mé zpráva bych chtěl ocenit zejména to, že po delší době se jedná o návrh zákona, který nějaký proces urychluje a hlavně zjednodušuje.

Z dlouhodobých pozorování je zřetelná tendence rozšiřování oblastí s výrazným deficitem vláhové bilance a s jeho prohlubováním. Nejen v regionech, které jsou zranitelné vůči suchu již v současné době.

Situace posledních několika let nasvědčuje, že vývoj změny klimatu s následky pro naše území je zjevně rychlejší, než s původně předpokládalo.

Nárůst průměrné roční teploty o 1 – 1,5°C očekávaný po roce 2040, nastal již teď. To má naprosto dramatické důsledky pro krajinu, kde usychá vegetace, a to nejenom bylinné patro, ale i lesní porosty, smrky, dokonce i borovice. O kůrovci už jsme dneska hovořili.

Podle dostupných scénářů změny klimatu budou tyto jevy narůstat, což samozřejmě vyžaduje přijetí opatření k omezení důsledků, neboť dlouhodobé meteorologické sucho může způsobit sucho socioekonomické s velmi vážnými hospodářskými ztrátami a nepříznivým dopadem na kvalitu života obyvatel.

V rámci řešení této problematiky byla vládou ČR přijata – jako důležitý strategický dokument – koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR, který je také základem pro práci Stálé komise Senátu VODA – SUCHO, která byla ustavena v minulém roce.

Jak už říkal pan poslanec, cílem předloženého návrhu zákona, který obsahuje novelu stavebního a vodního zákona je posílit zadržování vody v krajině tím, že pro zvláštní skupinu terénních úprav a vymezený okruh vodních děl mají platit jednodušší podmínky jejich přípravy a výstavby.

Nebudu tady hovořit o obsahu této materie. Myslím, že pan poslanec to tady vcelku velice dobře představil.

Jenom řeknu, že zákon má nabýt své účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Jaký byl legislativní proces? Poslanecký návrh zákona byl PS předložen dne 1. listopadu 2018, tj. cca před jedním rokem. V 1. čtení byl návrh zákona přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako výboru garančnímu. Dále výboru pro životní prostředí. A také výboru zemědělskému.

Garanční výbor a výbor pro životní prostředí doporučily návrh zákona v předloženém znění. Zemědělský výbor navrhl přijmout celkem 7 pozměňovacích návrhů. V rámci 2. čtení bylo jednotlivými poslanci předloženo celkem 14 pozměňovacích návrhů. Ve 3. čtení konaném na 34. schůzi PS dne 13. září 2019 byl poslanecký návrh zákona schválen, ve znění 7 pozměňovacích návrhů zemědělského výboru, a to v hlasování č. 160, ve kterém se z přítomných 157 poslanců vyslovilo 114 pro a 23 bylo proti.

VUZP projednal tento návrh zákona na své 10. schůzi konané dne 23. října. V rámci výborové obecné rozpravy bylo konstatováno, že v souvislosti s přijatou vládní koncepcí ochrany před následky sucha na území ČR je tento zákon potřebný, a že negativní dopady sucha činí z návrhu vcelku urgentní záležitost. Zazněla podpora zjednodušení povolovacího procesu.

Byl podán, i přes některé formální připomínky našeho legislativního odboru, návrh na schválení zákona. V podrobné rozpravě byl podán také pozměňovací návrh, který navrhoval snížení plochy terénních úprav či malého vodního díla z 20 tisíc m2 na 1500 m2.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru k tomuto tisku.

Jedná se o 56. usnesení z 10. schůze konané dne 23. října k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 141).

Po úvodním slově zástupce navrhovatele Jana Birkeho, poslance Parlamentu ČR, zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Hlasování bylo 8 pro schválení, jeden se zdržel, jeden byl proti. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Ivo Bárka. Pověřuje předsedu výboru senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Tolik moje zpravodajská zpráva.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD, pan senátor Pavera... Prosím, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Jenom krátce, pane místopředsedo. Jenom vás seznámím s usnesením VHZD.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Herberta Paveru a pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Jenom bych chtěl říci, že hlasování nebylo tak jednoznačné. Z 11 přítomných hlasovalo 6 pro, 5 se zdrželo.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkujeme za seznámení s usnesením našeho výboru. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Burian... Už přichází k mikrofonu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. ÚPV na své 14. schůzi, která se konala 23. října 2019 přijal 47. usnesení, které:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Určuje zpravodajem mne.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Toť vše.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není.

Můžeme pokračovat obecnou rozpravou, kterou pro tuto chvíli otevírám. Jako první se do rozpravy písemně přihlásil pan senátor Herbert Pavera. Prosím, pane senátore.

Senátor Herbert Pavera:  Ještě jednou. Opravdu jen velmi krátce bych chtěl některé věci osvětlit. Proč jsem i já, jako zpravodaj, doporučil schválit tuto novelu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou? Protože v tom opravdu vidím trošičku urychlení takovýchto jednoduchých staveb, které by měly vytvořit nějakou zásobárnu vody v přírodě. Vím, že zákon není dokonalý. Ale víme, kolik zákonů už tady bylo, a nebyly dokonalé. Toto může opravdu velmi výrazně urychlit postup při povolování těchto staveb. Vezměte si, že na ohlášení stavby a na stavební povolení budou muset dát žadatelé skoro stejné materiály, tzn., že tam musí být nějaká projektová dokumentace, musí tam být vyjádření dotčených orgánů atd. Akorát tam nebude lhůta minimálně 3 měsíců až několik let. Fakt se může stát, že může probíhat stavební povolení i několik let, pokud se vám tam začne někdo odvolávat atp. U ohlášení, pokud je všechno v pořádku, dodají na stavební úřad veškeré dokumenty, tak je to na druhý den v podstatě povoleno. Pokud má stavební úřad kapacitu, povolí to druhý den.

Proto si myslím, že to má opravdu docela dobrý přínos pro urychlení těchto vodních malých staveb.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore za váš příspěvek i za jistou dávku optimismu. Doufám, že bude naplněna.

Jako další se do obecné rozpravy hlásí paní senátorka Seitlová, které předávám slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, vystupuje se mi vlastně velmi nelehce. Čas je pokročilý. Jsou tady usnesení 3 výborů. Můžeme si to tady všechno schválit, jak je výborné, že se něco urychluje...

Já nemohu jinak, za to se předem omlouvám, než vystoupit tak, abych měla čisté svědomí. Souhlasím na jedné straně plně s tím, že budování nádrží je vysoce pozitivním zájmem. Víme, že chceme udržet vodu v krajině. O čem hovořil pan senátor Bárek, to jsou samozřejmě určitě formulace, a řekněme ideje, které je třeba podpořit.

Ale stala se, bohužel, věc, kdy tento návrh neprošel řádným projednáním, jak bývá. Tento návrh napsalo ministerstvo zemědělství, a tímto způsobem zřejmě chtělo urychlit projednávání.

Jak se ukazuje, tak ten návrh – ano, my něco urychlujeme – tak já řeknu hurá... Ale přece není možné, abychom v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně přijímali zákona jenom proto, že tam mám napsané, ano, bude to ve prospěch. Já musím také studovat, zda zákon bude v praxi fungovat! Myslím, že nebude.

To je první věc, kterou bych chtěla říct, že zákon vůbec nebude procházet stavebním úřadem. Nebude rozhodovat stavební úřad, ale vodoprávní úřad. To je první úprava toho, co tady zaznělo mým předřečníkem. Vůbec to nepůjde na stavební úřad. Bude to všechno řešit vodoprávní úřad. Ale to by nebyl problém.

Problém je, že my mluvíme o malých stavbách. Malé stavby jako takové jsou ve stavebním i ve vodním zákoně chápány v dimenzi dvacetkrát menšího rozměru, než je tento rozměr. Prosím, představte si nádrž, která bude mít až těch právě 20 tisíc metrů, a bude hluboká 2,5 metru. Když postavíme takový dům, dobrá, postavíme ho na ohlášení, a bude to tedy jako možná problém pro sousedy... Ale my tady stavíme, a to je voda. A voda, to je systém, o který se na jedné straně můžeme opřít, a můžeme říct, je výborný, napomáhá. Ale stejně tak se nám může vymknout z rukou.

Právě proto se obávám, že proces, jak je popsán v návrhu, tak má řadu slabin. Nejsou to formální slabiny. Jsou to slabiny, které v konečném důsledku můžou způsobit řadu problémů v terénu.

Jenom některé popíšu. Zjednodušený režim, jak už jsem řekla, se dotýká takto velkých staveb. Takto velkého objevu vody. Právě vodoprávní úřady jako takové musí sledovat, kolik vody nateče, kolik vody odteče a zda na toku, když vodu odebírám, někomu zase neomezuji jeho práva. Existuje tu povolení. Povolení existují na tom toku, ale tohle vůbec vodoprávní úřad nebude moci, tak jak je to napsané, řešit.

Návrh zákona říká, že předloží – investor – tento návrh, on předloží samozřejmě podklady, jak říká stavební zákon. Všechny podklady, které jsou potřeba. Buď dá vodoprávní úřad souhlas, a nebo souhlas nedá. Ale nemůže vůbec jednat. Vodoprávní úřad nemůže vůbec stanovit podmínky. Takto vypadá ohlášení.

Čili v tomto případě budu investor, řeknu, splnila jsem podmínky. Tady jsem vám dala všechny doklady, které říká zákon. A vy to musíte schválit. Musíte souhlasit s ohlášením. Tam není žádný prostor pro to, aby vodoprávní úřad nějakým způsobem jednal.

Teď mám ještě další věc. Víte, že ohlášení absolutně vylučuje jakékoliv účastníky řízení. Účastníci řízení mohou být právě ti, kteří jsou na tom toku. Oni nemají možnost hájit si svoje zájmy. Vodoprávní úřad nezná všechny souvislosti, které v praxi a v terénu fungují. Právě proto jsou tam účastníci řízení. Právě proto, v nakládání s vodami.

Řeknu ještě další aspekt. Vezměte si, že když vodoprávní úřad, když stanovuje povolení k nakládání s vodami, tak vždycky stanovuje na nějakou určitou dobu. Má možnost následně, pokud se změní průtoky, pokud se změní podmínky, takovéto povolení změnit. Právě podle okolností, které nastávají.

A co říká tato předloha? Říká, že ohlášení a z toho fikce nakládání s vodami, jak ji navrhl investor, bude platit až do konce užívání tohoto díla. Takže mi de facto vylučujeme možnost, že se změní podmínky a že nakládání s vodami by mělo být pozměněno, mělo by být jiné. To může situaci ohrozit.

Teď dám ještě další věc, která mě tam zaujala. Pokud mám terénní úpravy, mám tam dvě různá stavební díla, abych to tak řekla, jedno je dílo, které bude mít těch 20 tisíc metrů a bude mít hráz 2,5 metru. To bude to tzv. malé vodní dílo. Tady bude na ohlášení. Ale musí tam být kolaudace. Pak bude druhý další možný nástroj vzniku vodních nádrží, a to bude tzv. terénní úprava. Terénní úprava má jediný rozdíl v tom, že tam vlastně nebude 2,5 metru, ale 1,5 metru. Dobrá. Ale i 1,5 metru, to už je dost. Víte, kdo má právo takový návrh zpracovat? Středoškolák s maturitou, který má 3 roky praxe v projektování. Nikdo už to nebude kolaudovat.

Musím tedy říct, že na jedné straně jsem byla velmi ráda, že přichází takováto novela. Také chci, aby se budovaly nádrže. Myslím, že je to pozitivní. Bohužel ale, jak je to zpracované, může to přinést řadu těchto problémů. Pak je tu ještě další věc, která se tam dostala, nevím, z jakého důvodu.

Je to tak, že k ohlášení normálně musí všichni předkládat závazná stanoviska, jak to požadují právní předpisy. Třeba ochrany zemědělského půdního fondu. Ale najednou tady máme jednu větu, která říká, že pokud se týká závazného stanoviska z hlediska ochrany a přírody, tak tady se má takovéto závazné stanovisko předkládat pouze, pokud se týká území, které je v nějakém chráněném území ochrany přírody a krajiny. Ostatní závazná stanoviska budou, a najednou tu mám takovouhle divnou extenzivní výjimku. Nerozumím tomu, proč zrovna. Přečetla jsem si, jednak v materiálech z vlády a jednak i v materiálech našeho legislativního odboru, ale také v materiálech Parlamentního institutu, že se tady dopouštíme rozporu. Rozpor vychází z toho, co říkají i evropské předpisy, které jsme implementovali.

Znamená to, že de facto budeme mít chráněné území, vedle bude nádrž. Nádrž může ovlivnit chráněné území. Ale nebude tam žádné závazné stanovisko. Nebude tam řešení, jak minimalizovat vliv, nebo co udělat. Další věc, která tam je, že se i v tom případě může, když nebude vedle nějakého chráněného území nebo v jeho blízkosti dotknout těch jednotlivých segmentů Natury. A zase nemám vyřešeno...

V konečném důsledku si přečte investor v dobré vůli návrh novely zákona. V konečném důsledku se může dostat do situace, že vlastně poruší zákony, poruší předpisy. Pak se bude soudit se státem a způsobí to obrovské množství komplikací.

Pokusila jsem se alespoň tím jediným pozměňovacím návrhem, který máte na svém stole, pokud to projde do podrobné rozpravy, toto obrovské riziko, které vzniká, vyloučit.

To je cíl toho pozměňovacího návrhu. Byť neřeší všechny ostatní věci, tak alespoň toto, protože vím, že tři výbory daly souhlas. Tak jsem chtěla vyloučit to nejvážnější riziko, které tam je, pro investory a de facto i pro stát.

Proto před vás předstupuji, a prosím o zvážení, zda bychom vrácením a schválením ve sněmovně skutečně nespravili to, co tady před námi leží a nenapravili situaci, která nastala.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Další s právem přednosti se hlásí pan senátor Holeček.

Senátor Petr Holeček:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, protože se blíží 19. hodina, máme sice poslední bod programu, ale vypadá to, že by se mohl i prodloužit přes dobu, kterou nám dává náš limitní řád.

Požádal bych vás, abychom hlasovali o tom, že budeme pracovat, jednat i po 19. hodině, a to včetně hlasování.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Věc je jasná.

Procedurální návrh, abychom teď hlasovali o tom, že dokončíme jednání tohoto bodu ve všech směrech, včetně hlasování, i po 19. hodině.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Pro dokončení tohoto bodu i po 19. hodině, pořadové číslo hlasování bylo 59. Z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 se pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. My budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu.

Další do obecné rozpravy, pokud si pamatuji, byla přihlášena paní senátorka Hubáčková. Je to tak, prosím, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji. Hezký podvečer.

Chtěla bych upozornit trochu na problémy, které tento zákon, jistě s bohulibými úmysly, může přivodit.

Zákon je odůvodněn tím, že ke zvýšení odolnosti krajiny je třeba zabezpečit vyšší akumulaci vody v území. Pozor, nerezignujme úplně a nepusťme živelnost do terénu, do krajiny. Může dojít k poškození práv vlastníků pozemků, vlastníků sousedních nemovitostí. A těch, kteří mají jiná oprávnění k nakládání s vodami.

Zákon zakládá jakési dva režimy pro terénní úpravy. Jeden je v režimu stavebního zákona. Jeden je v režimu vodního zákona. Tento zákon se snaží – zcela špatně - říct, že terénní úpravy, které nemají manipulační prvek, jsou terénní právě ve vztahu ke stavebnímu zákonu, nikoliv vodní zákon.

Vodní zákon není tímto novelizován. Je z něho jasné, že vodním dílem jakkoliv velikým, ať už má dva hektar, hektar, metr a půl výšky hráz, nebo šedesát centimetrů, vodním dílem je to, které směřuje k nakládání s vodami.

Abych trošinku přiblížila nebezpečnost toho, co tam teď vzniká, tak to řeknu trochu i na praktickém případě. Existuje záměr terénní úpravy, která nakonec bude mít zadržené vody v krajině, bude mimo zastavěné území. Nebude mít žádný manipulační prvek. Bohužel, je situován hned vedle prameniště vody pro jednu z obcí. Dokonce se ani majitel netají, že tam bude v budoucnu chovat ryby. K čemu asi dojde? Stavební úřad, terénní úprava, žádný problém... Jaká bude asi kvalita vody? Bude vůbec voda?

Tímto zákonem skoro rezignujeme na práva těch lidí, kteří už je mají, a mají je k nakládání s vodami. Může dojít k tomu, že i minimální průtok, který stanoví v ohlášení vodního díla projektant, nebude... Jak může projektant vyhodnotit, prosím vás, velikost minimálního průtoku? To přece musí udělat úřad, který zná - kdo na tom toku, jakou vodu odebírá, a umí to spočítat. Projektant se k tomu, kdo všechno má oprávnění v daném území, může dostat, nemůže dostat... Dostane vše? Nedostane vše?

U terénních úprav a jejich dvojímu režimu, je další velké nebezpečí. K tomu jsem řekla příklad. Kdo vlastně potom bude řešit dopady, když tento zákon neříká, který orgán je kompetentní rozhodnout v pochybnostech. Máme tu dvojí režim a dva orgány. Jeden stavební. Jeden vodoprávní. Teď jeden z nich rozhodne, rozhodne nekompetentně. Rozhodne stavební úřad, přitom to bude vodní dílo... O tom, zda to je, nebo není - vodní dílo, by měl rozhodnout vodoprávní orgán. Tento zákon mu to odnímá.

Dojde tedy k poškození nějakých práv. Investor nabyl rozhodnutí v dobré víře. On nakládá v dobré víře. Soused je poškozen na svých právech. Možná v daném případě skoro celá obec bude bez vody. Prosím, kdo tady toto bude řešit? To tento zákon neřeší. Neřeší ani, jak zdůrazňuji v pochybnostech, kdo je tím konkrétním orgánem...

Navíc uvádí v omyl mnohé žadatele tím, že říká, že nepotřebují stanovisko orgánů přírody. Prosím, pokud dojde k tomu, že projde tento zákon, žadatel nebude muset dokládat vyjádření orgánů ochrany přírody. Prosím vás, nezbavuje ho to povinnosti, aby žádal v některých případech např. o výjimky, třeba ochrana některého živočicha anebo některé chráněné rostliny. To tam může být, i když tam není žádné zvláště chráněné území.

Byla bych velmi opatrná na tu velkou vstřícnost, kterou z mého pohledu hodnotím jako živelnost a založení, skoro bych řekla, jakýchsi podmínek pro spíš ani ne ve prospěch toho boje se suchem, ale jestli my nakonec živelně nezpůsobíme větší škodu. Děkuji.

Dopovím jenom, že nemůžu tento zákon podpořit.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji. Nereziduje z toho nějaký váš návrh? (Ne.) To jsem se chtěl jenom ujistit.

Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím, a ptám se pana poslance, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. (Ano.) Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Zdeněk Podal:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Pozorně jsem vyslechl návrhy a kritiku představeného zákona. Naprosto ji chápu. Zároveň říkám, kde je vůle, cesta se i najde.

Něco podobného jsme zažili u lesního zákona, protože se domnívám, že situace je velice vážná. My už tolik času nemáme, pokud vůbec něco chceme dělat s tím, co nám příroda připravila.

Vyjádřím se jednak k pozměňovacímu návrhu pan senátorky Jitky Seitlové. Je to senátní tisk č. 141. Jednak si dovolím tlumočit stanovisko MZ, které je zamítavé.

Přečtu odůvodnění. Plošné trvání na vydávání závazných stanovisek orgánů ochrany přírody by vrátilo administrativní překážky přesně tam, kde je naopak potřebné je odstranit.

Je třeba připomenout, že závazná stanoviska orgánů ochrany přírody se budou i nadále vydávat, v případě terénních úprav a malých vodních děl ve zvláště chráněných územích a v územích soustavy Natura 2000. Závazná stanoviska tak budou vyloučena pouze v rámci běžně obhospodařované kulturní krajiny.

Zde lze předpokládat naopak pozitivní vliv nově budovaných retenčních nádrží na životní prostředí. Pro stavebníka navíc pochopitelně nadále zůstanou v platnosti povinnosti a zákazy plynoucí ze zákona o ochraně přírody a krajiny, např. pokud jde o ochranu památných stromů či zvláště chráněných rostlin a živočichů.

Součástí ohlášení vodního díla je projektová dokumentace, která podle vyhlášky o dokumentaci staveb mj. obsahuje popis území a popis vlivu stavby na životní prostředí a jeho ochranu zahrnující i vliv na přírodu a krajinu. Myslí se ochrana dřevin, ochrana památkových stromů, ochrana rostlin a živočichů, zachování ekologických funkcí a vazeb v krajině apod. Stavebník si tak bude případných zákazů vědom.

Znovu bych na vás všechny chtěl apelovat, a poprosit, aby tento zákon byl schválen a aby se velice rychle dostal do platného znění, kde se domnívám, že vzhledem k situaci, která dnes v přírodě je, byť není dokonalý, to víme všichni, ale aspoň pomůže v současné situaci.

Moc vám děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Burian. (Ne.) A dále, jestli se chce vyjádřit zpravodaj VHZD, pan senátor Pavera. (Také ne.)

Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor Ivo Bárek:  V obecné rozpravě vystoupili 3 senátoři, jeden na podporu tohoto zákona. Paní senátorka Seitlová avizuje pozměňovací návrh. Paní senátorka Hubáčková upozorňuje na nedostatky, které tento zákon má, toho jsme si, myslím, vědomi všichni. I já, jako zpravodaj, myslím, že jsem se tomu věnoval. Nechal jsem si některé záležitosti vysvětlit. Nakonec jsem se přiklonil k tomu, že by bylo dobré tento návrh zákona, tzn. schválit, tak jak je navrhují schválit tři naše senátní výbory.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Budeme moci přistoupit k hlasování. Jak jste uvedl, budeme hlasovat o návrhu garančního výboru – schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Předtím pustím znělku...

Byl vznesen požadavek, abych vás odhlásil – a přihlásil... Můžeme se opět přihlašovat... Všem nám je jasné, o čem budeme hlasovat.

V sále je v současné chvíli přítomno 49 senátorek (už 50) a senátorů. Aktuální kvórum je 26.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 60 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 29 senátorek či senátorů. Proti bylo 14 senátorek nebo senátorů.

Návrh byl přijat.

Vzhledem k tomu, že jsme schválili poslední bod 12. schůze Senátu tohoto volebního období, tak ji končím.

Přeji vám hezký večer. Příjemný víkend. Uvidíme se při některých akcích kolem 17. listopadu.

(Jednání ukončeno v 18,56 hodin.)