Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 30.10.2019

(1. den schůze – 30.10.2019)

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 12. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu.

Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána 9. října 2019. Z dnešní schůze se omluvili senátoři: Ivo Valenta, Zdeněk Papoušek, Jan Horník a Jiří Cieńciała.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Nyní – podle § 56 odst. 4 – určíme dva ověřovatele této schůze.

Navrhuji, aby ověřovateli 12. schůze Senátu byli senátoři Lukáš Wagenknecht a Pavel Štohl. Má někdo z vás připomínky k tomuto návrhu? Žádné nejsou.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 12. schůze Senátu byli senátoři Lukáš Wagenknecht a Pavel Štohl.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 1 se z 71 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 70. Proti nebyl nikdo.

Návrh byl tedy přijat. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Lukáš Wagenknecht a Pavel Štohl.

Nyní přistoupíme k schválení pořadu 12. schůze Senátu.

Upravený návrh pořadu 12. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Obdrželi jsme dopis, že vláda bere zpět senátní tisk č. 97, a proto tento bod vyřadíme z pořadu schůze. Stejně jako bod Volba členů Rady ÚSTR, jelikož prezident republiky nepředložil žádný návrh.

Jednání zahájíme body předsedy vlády, který se omluvil. Zastoupí ho ministryně spravedlnosti. Ta následně předloží i svůj návrh zákona.

Odpolední jednání zahájí ministr průmyslu a obchodu. Následovat bude ministr vnitra, který zastoupí i ministra zahraničních věcí.

Poté projednáme body ministryně financí včetně nově zařazeného tisku č. 144 – zprávu ČNB, a body ministryně práce a sociálních věcí.

Čtvrteční jednání zahájíme projednáním petice. Následovat bude bod ministra zemědělství a ministra školství. Na poslední místo pořadu navrhuji zařadit bod Průběžné zpráva dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv.

Ostatní body bez pevného zařazení budeme projednávat podle časových možností.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Nikoho nevidím.

Budeme tedy hlasovat o programu, jak jsem ho přednesl.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 2 se z 75 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 75. Proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Návrh pořadu byl tedy schválen.

Přistoupíme k prvnímu bodu našeho jednání, kterým je

 

Zasedání Evropské rady (17. a 18. října 2019) - závěry

Mimořádné zasedání Evropské rady (článek 50) (17. října 2019) - závěry

Tisk č. 145

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 145. S informací nás seznámí ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která dnes zastupuje předsedu vlády Andreje Babiše. Vítejte, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, v substituci Ing. Andreje Babiše si dovoluji vystoupit k tomuto bodu 1.

Jedná se o informaci vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, které se konalo ve dnech 17. – 18. října 2019.

Uskutečnilo se v těchto dnech pravidelné zasedání Evropské rady.

Jednání se zabývalo tématy: vystoupení Spojeného království z EU, víceletého finančního rámce příštího institucionálního cyklu, klimatické politiky a dalších otázek.

Delegaci vedl předseda vlády Andrej Babiš.

Nyní stručně ke každému tématu.

První den lídři debatovali za přítomnosti britského premiéra o aktuální situaci v otázce vystoupení Spojeného království z EU. Následně ve formátu EU27 schválili upravenou dohodu o vystoupení a politickou deklaraci v rámci budoucího vztahu mezi EU a Spojeným královstvím.

Na tomto základě vyzvali Komisi, Parlament a Radu, aby se umožnilo toto vystoupení do 1. listopadu 2019, aby se tedy přijaly nutné návazné formální kroky. V případě Evropského parlamentu to znamená hlasování o souhlasu s dohodou. Evropská rada mimoto poděkovala Barnierovi, vrchnímu vyjednavači EU pro brexit za dojednání kompromisního návrhu dohody.

Nalezená dohoda se konkrétně zaměřila na alternativní řešení pojistky proti vytvoření hranice na irském ostrově. Nalezené řešení upravuje právní rámec zejména v oblasti celního režimu.

Vláda ČR uvítala revidovanou dohodu o vystoupení Spojeného království z EU, neboť považuje za nutné vyhnout se brexitu bez dohody při respektování klíčových požadavků EU včetně integrity vnitřního trhu.

Po dalším překotném vývoji, po Evropské radě, bylo ze strany EU odsouhlaseno již třetí prodloužení jednání do brexitu, a to do konce ledna 2020. Ve zbývajícím čase musí dojít k ratifikaci dohody a k udělení souhlasu Evropského parlamentu. Dolní sněmovna včera navíc odsouhlasila předčasné volby v prosinci (pravděpodobně s datem 12. 12.)

Víceletý finanční rámec. Lídři řešili také rozpočet EU po roce 2020, tedy víceletý finanční rámec.

Jednání Evropské rady se zaměřilo na aspekty celkového objemu rozpočtu, objemu hlavních oblastí politik nebo financování rozpočtu, včetně otázky tzn. rabatů.

Výsledek diskuse lídrů měl poskytnout strategická vodítka pro finské předsednictví k přípravám revidovaného negociačního balíčku s konkrétními číselnými údaji, který bude sloužit jako podklad pro závěrečnou fázi jednání o rozpočtu EU.

Tento balíček by mělo předsednictví představit před zasedáním prosincové Evropské rady, kdy by lídři měli opustit obecnější rovinu a mít zásadnější debatu. Předseda vlády ČR zopakoval na říjnovém jednání hlavní priority naší vlády po vyjednávání rozpočtu EU, které jsou zejména zajištění odpovídajících prostředků pro ČR na kohezní politiku a na společnou zemědělskou politiku a prosazování efektivních podmínek pro její implementaci. V tomto smyslu bude vláda začátkem listopadu v Praze organizovat také Summit přátel koheze, který by měl dále zlepšit koordinaci států se stejnými prioritami v rámci rozpočtů EU a pomoci k prosazení našich priorit.

Příští institucionální cyklus. V rámci diskuze o institucionálních otázkách, designovaná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen představila priority její budoucí komise v návaznosti na cíle strategické agendy, kterou lídři schválili v červnu. Finský předseda vlády navázal na vystoupení německé političky a referoval Evropské radě o pokroku dosaženém v implementaci právě této agendy. Říjnová Evropská rada také formálně jmenovala příští prezidentku Evropské centrální banky, kterou se stala Christine Lagardeová. Předseda vlády v debatě s budoucí předsedkyní podpořil důležitost dokončení vnitřního trhu jako součást hlavních priorit EU, kterými by se paní von der Leyen měla zabývat.

Vláda ČR také podporuje debatu o implementaci strategické agendy, do níž se podařilo prosadit řadu národních priorit, například již zmíněný vnitřní trh. Očekáváme, že se nová komise bude těmito prioritami řídit.

Klimatická politika. Říjnová Evropská rada přijala také závěry ke klimatické politice z mezinárodního hlediska, tedy v návaznosti na uplynulé a blížící se klimatické summity. Lídři podpořili cíl EU být lídrem v přechodu na zelené hospodářství sociálně vyváženým a spravedlivým způsobem. Evropská rada si vytyčila také cíl na svém prosincovém zasedání, dokončit práce v dlouhodobé strategii EU v oblasti klimatické politiky. Tuto strategii by měla finálně předložit EU v kontextu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu začátkem roku 2020.

Vláda ČR přivítala debatu o klimatické politice z mezinárodního hlediska, protože dlouhodobě zdůrazňuje, že je potřeba, aby se do úsilí o zmírnění klimatických změn zapojili všichni hlavní světové emitenti. Budeme usilovat o to, aby se tímto EU i nadále zabývala.

Další otázky. Lídři přijali mimoto procedurální závěry o otázce rozšíření EU a otevření přístupových dohod se Severní Makedonií a Albánií, ve kterých se zavázali, že se k této otázce vrátí před záhřebským summitem EU Západní Balkán v květnu 2020.

Vláda přivítala zařazení tématu rozšíření EU na agendu říjnové Evropské rady. Rozšíření vláda považuje za jednu z nejúspěšnějších politik Unie a klíčovým nástroj na podporu stability regionu Západního Balkánu. Vláda lituje, že některé státy pokračují v blokaci přijetí rozhodnutí o otevřených přístupových jednáních s našimi balkánskými partnery. V tomto smyslu i díky naší předsednické iniciativě premiéři V4 jasně vyzvali minulý týden EU ve společném dopise k překonání těchto překážek.

Vláda ČR bude i nadále usilovat o to, aby k otevření přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií došlo co nejdříve. Dále lídři odsoudili v závěrech tureckou vojenskou intervenci v severovýchodní Sýrii a apelovali na Turecko, aby ukončilo všechny vojenské aktivity a stáhlo své jednotky v návaznosti na závěry Rady ze 14. října.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 145/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Dobrý den, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, senátorky a senátoři.

Je to tak, Evropský výbor jako vždycky projednal informaci vlády o výsledcích jednání Evropské rady. Posoudili jsme písemný výstup, písemné závěry, plus jsme dostali rozšiřující ústní informaci. Shodli jsme se v evropském výboru na tom, že závěry Evropské rady v řadě oblastí nejsou tentokrát příliš konkrétní. Mám na mysli třeba záležitosti týkající se budoucího připravovaného rozpočtu EU nebo klimatické politiky a jsou v zásadě odsunuty, nebo předpokládala se podrobnější diskuze a přesnější závěry při dalším zasedání Evropské rady.

Tomuto řekněme dojmu, nebo vyhodnocení těch závěrů odpovídá také náš návrh usnesení k tomuto bodu. Především navrhujeme vzít tu informaci na vědomí. To v sobě implicitně obsahuje také fakt, že nevidíme nic, v čem by se výsledky zasedání Evropské rady odchylovaly od mandátu, tak, jak jsme ho projednávali na Evropském výboru. A navrhujeme konkrétně se vyjádřit jen ke dvěma věcem. Jedna je proces rozšiřování EU a druhým je situace v severní Sýrii.

Než to stručně okomentuji, považuji za potřebné sdělit vám také, jak jsme se dohodli na výboru, tu informaci, že se výbor vyjádřil také k otázce brexitu, k tomu prodloužení lhůty. Nicméně nakonec jsme se shodli, že nemá cenu to dávat do návrhu usnesení tady pro nás pro plénum, protože teď už je to otázka bezpředmětná. Protože už na prodloužení té lhůty bylo kývnuto, čili by bylo trochu nesmyslné se teď k tomu vyjadřovat. Nicméně cítili jsme, že je dobře, aby vláda dostala alespoň nějakou formou od Senátu vyjádření souhlasu s tím prodloužením, což jsme tedy udělali formou výborového usnesení, které jsme přímo zaslali vládě.

Tak a teď k těm dvěma bodům, ke kterým navrhujeme se vyjádřit. Jde o to, že a) litujeme toho, že se nepodařilo dosáhnout shody na zahájení přístupových rozhovorů s Albánií a se Severní Makedonií. Asi nemá cenu tady opakovat, že to dlouhodobě podporujeme, že to považujeme za důležité z hlediska stability a bezpečnosti toho regionu a potažmo tím i pro Evropské unii. Že zejména v případě Severní Makedonie je odsouvání zahájení přístupových jednání poměrně nebezpečné vzhledem k obrovskému politickému kapitálu, který byl vložen do názvu té země. Netriviální.

Ale to, co dodáváme, je, odsunutí rozhodnutí v této věci do jara by neměl být jen plonkový čas, kdy se nic neděje. Ale že by se skutečně v té době mělo vážně řešit, proč se nemůžeme shodnout? Jaké jsou důvody, které vedou zejména Francii, ale také Holandsko a Dánsko, k tomu, aby odmítaly ta přístupová jednání. Tohle je potřeba nějak aktivně řešit. Žádáme o to vládu a dovolujeme si navrhnout v tom usnesení vám, abychom také požádali vládu o to, aby nás informovala, co v té věci konala. Navrhujeme, aby to udělala do termínu příštího březnového zasedání Evropské rady.

A pokud jde o situaci v severním Turecku, tam cítíme k zapotřebí připojit se k odsouzení, k tomu, že Evropská rada odsoudila tamní vojenskou tureckou akci. A současně vyzvat k hledání dalších kroků, které by Evropská unie a členské státy společně mohly udělat k tomu, aby tam nedocházelo k nepřijatelnému lidskému utrpení a ke zvyšování rizika uprchlických toků. Tolik komentář za evropský výbor. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane kolego, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Do rozpravy... do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych se chtěl stručně vyjádřit ke dvěma věcem, které tady zazněly.

Jedna je dohoda s Velkou Británií o vystoupení Británie z Evropské unie. Česká republika zdůrazňuje, že odchod s dohodou je pro ni důležitý. Protože ten stav, kdy by nebyla žádná dohoda, by byl samozřejmě velmi nepříjemný i pro náš průmysl, který má čilé obchodní vztahy s Británií. Ale tady je potřeba upozornit na to, že ta dohoda, která byla dojednána, pokud tedy vůbec bude ratifikována, tak zahrnuje přechodné období do konce příštího roku. A Evropská komise dává jasně najevo, že v této době není možné vyjednat novou obchodní dohodu.

To znamená, to, čeho bylo dosaženo, je zase jen odklad. I v případě, že to bude schváleno. A odchod bez dohody hrozí k 1. lednu 2021, se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Byť je tam možnost prodloužení, ale není jasné, jak dopadnou volby v Británii, jestli vůbec bude vůle toto přechodné období prodlužovat. Ta dohoda by vyřešila do značné míry problémy Irska, ale nikoli z pohledu České republiky ten problém odchodu bez dohody.

Druhá věc je týká přístupových jednání se Severní Makedonií a s Albánií. Já myslím, že je dobře to, co je v návrhu usnesení, ptát se po důvodech států, které nesouhlasily se zahájením přístupových jednání, nebo s tím dalším krokem. Já si myslím, že některé důvody v zásadě víme nebo tušíme. Francie má ambiciózní reformní představy ve vztahu k Evropské unii. A rozhodovací procedury, tak, jak jsou dnes v Evropské unii nastavovány, tak byly nastaveny na mnohem menší počet států. V momentě, kdy bylo dvanáct členských zemí, tak dosahovat např. jednomyslnosti v řadě oblastí bylo mnohem snazší, než je-li jich dnes 28, nebo bude 27 členských zemí Evropské unie. A Francie a další země se zřejmě zdráhají rozšiřovat tento počet, aniž by došlo k reformě, ke změně těch rozhodovacích procesů, protože to společenství se stává čím dál tím méně pružným a méně a méně schopným řešit krizové situace.

A já bych to chtěl vztáhnout i k našim předchozím rozhodnutím. My jsme tady opakovali projednávali velmi dílčí změny, např. přechody z jednomyslného k většinovému rozhodování. A my jsme tady vždycky zaujali většinově stanovisko, že jsme proti takovýmto změnám. Pokud Francie vidí takovouto neochotu měnit jakékoli procedury, které by zpružnily rozhodování, pak já si myslím, že tam je zdroj jejich neochoty dát souhlas k dalšímu rozšiřování Unie. Tzn. je potřeba toto vnímat v nějakém širším kontextu, v širších souvislostech a zvažovat také naše kroky v případě, že takovéto návrhy na změnu přicházejí. A reagovat na ně vstřícněji než jen samým odmítáním, tak, jak je v posledních letech zvykem.

A já souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, že je velké riziko to, že se nepokračuje dále. Zejména se Severní Makedonií, kdy její politici šli do velkého rizika, doopravdy investovali velký kapitál včetně změny názvu státu. Pokud ale chceme pokročit dále, tak doopravdy musíme být alespoň ochotni naslouchat i těm, kteří dnes z různých důvodů mají výhrady k rozšiřování Evropské unie. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, já naprosto souhlasím v tomto s předřečníkem, proto také v tom usnesení se navrhuje nejen diskutovat důvody nesouhlasu, ale snažit se hledat řešení. A také souhlasím s tím, že alespoň symbolické gesto bychom mohli udělat i my, tím, že bychom neodmítali některé takovéto návrhy. Nebo aspoň apriorně, třeba nějak kriticky komentovali, to jistě je možné. Ale apriorně neodmítali alespoň ty návrhy, které jsou z našeho pohledu fakticky benigní.

Protože to, že na jedné straně verbálně a upřímně, já to nezpochybňuji, verbálně podporujeme dlouhodobě napříč politickými stranami proces rozšiřování EU, ale na druhou stranu fakticky nejsme zatím moc ochotni něco pro to doopravdy udělat. V tom smyslu, najít nějaký kompromis, nějaké řešení uvnitř EU, tak, aby ten proces mohl být odblokován. To si myslím, že je věc, kterou ze své strany můžeme vylepšit v principu.

Ale já jsem se hlavně přihlásil proto, že jsem chtěl ještě promluvit ke dvěma věcem. Ne jako zpravodaj, ale jako senátor. Ten návrh usnesení se nezabývá klimatickou politikou a rozpočtem z důvodů, o kterých jsem mluvil, protože tam k tomu nic moc konkrétního není. Nicméně cítím potřebu říct, že až na to dojde, pokud jde o ty klimatické starosti, tam si myslím, že by Česká republika měla zaujmout podobný analogický postoj, jako navrhujeme v té věci rozšíření. To znamená, nejen říkat, musí dělat všichni něco v klimatu, i ti velcí světoví hráči, ale přicházet s návrhy, co pro to udělat. Aby to nebyla jenom taková výmluva, my počkáme, až všichni ostatní budou něco dělat a pak také začneme něco dělat. EU má potenciální nástroje, které by do toho mohla zapojit, je potřeba to nějak rozmyslet, prodiskutovat a rozhodnout.

A druhá věc, kterou jsem chtěl tady říct, je, že pokud jde o budoucí rozpočet, já osobně moc nesouhlasím s tím, aby zásadní prioritou České republiky v tomto bylo udržení stávající výše kohezní a zemědělské politiky. Ve skutečnosti si myslím, že dosavadní úroveň zemědělské politiky úplně neodpovídá faktickým prioritám Evropské unie. A to, že ubude jeden velký plátce čistý, a to, že jsou důležité další nové priority, typicky řešení otázek migrace, azylu a bezpečnosti, tak si myslím, že je legitimní očekávat, že proporce, část rozpočtu, která půjde např. na kohezní nebo zemědělskou politiku, tak asi nakonec bude snížena. A já si myslím, že to je správně. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové.

Jsem velmi rád, že evropský výbor nám přináší toto téma a jsem všemi deseti pro, abychom se zabývali i tím usnesením, které připravil.

Musí nás zajímat důvody odsunutí. A tak, jako říkali moji předřečníci, možná, že najdeme i část důvodů pro to odsunutí jako součást domácích úkolů pro nás tady. Protože i na našem příkladu se bude rozhodovat, jak rychle a jakým způsobem se bude měnit evropská politika, evropské politiky jako takové a samozřejmě všechny agendy politiky rozšiřování.

Tahle agenda nemůže být jen v rukou Komise. Ta nemůže být jen v rukou Evropské rady. To musí být také agenda parlamentů členských zemí. I proto je tak důležité, že tady dnes máme návrh usnesení z evropského výboru, které se týká právě rozšiřování. A já toto usnesení chci tímto jasně podpořit. Albánie, nedávno jsme tady měli pana předsedu parlamentu a v rozhovorech s předsedou Senátu nás vyzýval a žádal, abychom rozhodně nemlčeli a připojili se k jejich apelu na členské země a rozhovory s EU mohly být zahájeny.

Výsledek jsme viděli. U Severní Makedonie opět obrovské politické náklady, které představitelé téhle země investovali do toho, aby se dostali skutečně do souladu i v tom posledním, co ještě chybělo a mohli se kvalifikovat. A výsledek vidíme, dochází k odkladu. Je naší povinností, abychom trpělivě připomínali horizont posilování spolupráce s evropskými zeměmi, s členskými zeměmi EU, a abychom trpělivě drželi stále horizont perspektivy rozšíření pro tyto země. Pokud bychom příliš váhali, pokud bychom příliš odkládali, tak se nám to vrátí s obrovskými náklady a dopady později.

Proto chci podpořit také vládu v tom, jakým způsobem v této věci pracuje a jak formulovala i ústy pana premiéra po Evropské radě určité rozčarování, nebo nespokojenost s tím, že se právě agenda rozšíření odkládá. Takže pro nás jako domácí úkol – přijměme usnesení, to je to nejmenší. Ale pak bychom měli tam, kde můžeme, využívat možností posilovat vládu práva, posilovat oblast bezpečnostní spolupráce. Všude tam, kde Senát může, tak doporučuji, abychom se věnovali těmto zemím a tomuto regionu. Když se mu nebudeme věnovat dnes, budeme se mu muset věnovat v budoucí době, a to v podobě možná mnohem nákladnější a složitější, než máme dnes.

Proto toto usnesení má moji podporu a podporu má také postup vlády. Zejména s ohledem na politiku rozšiřování. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím a ptám se tedy, zda si přeje paní navrhovatelka vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj? Také nepřeje. Návrh usnesení jste obdrželi. Jen poznámka pro pana senátora Fischera. Na jednání evropských parlamentů jak ve Vídni, tak v Paříži velmi silně zaznělo toto, co jste říkal. A dokonce tam byl dovětek, že nebudeme-li jednat my, bude jednat někdo jiný. A nechci tady jmenovat.

Po znělce budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho předložil výbor pro evropské záležitosti.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro předložený návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 3 se ze 76 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 vyslovilo pro 67, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat.

Já děkuji panu zpravodajovi, děkuji paní ministryni, ta ale ještě zůstává.

A my přistupujeme k bodu, kterým je

 

Zpráva Komise: Výroční zpráva za rok 2018 o používání zásad subsidiarity a proporcionality a o vztazích s vnitrostátními parlamenty

Tisk EU č. K 031/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 031/12 a K 031/12/1. Prosím paní ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, která zastupuje předsedu vlády, aby nás seznámila s těmito materiály. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Tak ještě jednou dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři.

Komise každoročně zveřejňuje Výroční zprávu o používání zásad subsidiarity a proporcionality v procesu tvorby práva EU a zprávu o svých vztazích s vnitrostátními parlamenty. Letos poprvé se Komise rozhodla vydat obě zprávy, které se obsahově značně překrývaly, v jediném dokumentu. Jde tedy o souhrnnou zprávu, která retrospektivně hodnotí vývoj v Unii v roce 2018, část o používání zásad subsidiarity a proporcionality.

V části zprávy týkající se používání těchto zásad Komise informuje o tom, jak byly tyto dvě zásady v minulém roce uplatňovány institucemi EU.

Komise vyzdvihla zejména pokrok dosažený díky činnosti pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitu a scénář méně, zato efektivněji, vedené místopředsedou Komise Fransem Timmermansem. Komise navázala na podněty PS ve sdělení – „Posílení úlohy zásady subsidiarity a proporcionality při tvorbě politik EU,“ vydaném 23. října 2018. Mezi klíčové prvky sdělení patřil návrh na zavedení společné metody pro hodnocení subsidiarity a proporcionality jednou hodnotící tabulkou.

Komise také informovala o záměru připravovat sdružené odpovědi vícero parlamentům upozorňujícím na porušení subsidiarity, a to v případě, že nedosáhnou nutného prahu pro aktivaci žluté karty. Třetina hlasů všech komor. Obsahem sdělení byl také záměr poskytnout národním parlamentům větší časovou flexibilitu při vydávání odůvodněných stanovisek a do výčtu osmitýdenní lhůty nezapočítávat letní přestávku období Vánoc a Nového roku. Komise chce dále intenzivněji zapojit regionální parlamenty, další lokální aktéry, například města a obce. Část o vztazích s vnitrostátními parlamenty.

Druhá část souhrnné zprávy se týká obecně vztahů Evropské komise s národními a částečně i regionálními parlamenty členských států v roce 2018. Zpráva konstatuje výrazné snížení počtu zaslaných 37 odůvodněných stanovisek v roce 2018 proti minulosti. K žádnému návrhu Komise neobdržela více než 4 stanoviska, což je výrazně pod prahovou hodnotou pro udělení žluté karty. Návrhy, které vyvolaly nejvíce odůvodněných stanovisek, se týkaly revize směrnice o pitné vodě, zdanění digitálních činností v Unii a zjednodušení realizace transevropské dopravní sítě. Celkový počet všech stanovisek zaslaných parlamenty Komisi zůstal na úrovni předchozích let.

Pozice vlády ČR. Vláda přivítala zintenzivnění diskuze o principech subsidiarity a proporcionality v EU, a to zejména v rámci pracovní skupiny a scénář méně, zato efektivněji. Ocenila, že Komise nabídla zapojení národních parlamentů do činnosti této pracovní skupiny.

Vláda chválí aktivitu Senátu, který do této debaty aktivně vstoupil zasláním dopisu místopředsedovi Evropské komise v únoru 2018 a podrobného analytického materiálu s doporučeními k činnosti uvedené pracovní skupiny. Je pozitivní, že některá doporučení se odrazila v závěrečné zprávě pracovní skupiny.

Vláda také podpořila návrh Evropské komise ze 7. března 2019, nezapočítávat období vánočních svátků do osmitýdenní lhůty pro vydávání odůvodněných stanovisek, plně v souladu se žádostí vašeho výboru z ledna tohoto roku.

Vláda rovněž kladně hodnotí systematičtější komunikaci mezi Komisí a parlamentními komorami prostřednictvím souhrnných odpovědí, navrženou ve sdělení z října 2018. Vláda oceňuje soustavnou činnost Senátu Parlamentu ČR, který i v roce 2018 patřil mezi nejaktivnější unijní parlamentní komory. Stanoviska národních parlamentů představují podle vlády ČR důležitý podnět, který Evropská komise a další unijní instituce měly adekvátně reflektovat.

Od roku 2019 byla tzv. žlutá karta aktivována pouze třikrát, což podle vlády ČR poukazuje na přetrvávající složitost a neefektivitu systému kontroly subsidiarity. Uplatňování principů subsidiarity a proporcionality bude nutné i nadále důsledně kontrolovat. A to zejména v kontextu nastupující Evropské komise a jejích očekávaných nových iniciativ. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní předkladatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 031/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, určitě vás rád seznámím. Já především děkuji paní ministryni, že nás celkem podrobně seznámila s obsahem té zprávy a se stanoviskem vlády k ní. To navrhujeme vzít na vědomí. Kromě toho nicméně evropský výbor navrhuje usnesení, které se týká několika konkrétních věcí, které buď přímo v té zprávě jsou, nebo se toho tématu bezprostředně dotýkají.

První věc je – my jsme vám e-mailem před nějakou dobou poslali pro informaci dopis 1. místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, který nás informuje, že po projednání s Evropským parlamentem a s Radou nebude komise do osmitýdenní lhůty pro kontrolu se zásadou subsidiarity započítávat období Vánoc a Silvestra, Nového roku. To je takové jedno naše malé, ale jasné vítězstvíčko. To je něco, po čem my jsme dlouho volali, docela dost jsme pro to udělali na půdě třeba COSAC, Konference evropských výborů a národních parlamentů. A pak, jak si možná pamatujete, se podařilo dostat to i do požadavků v té zprávě, která byla výstupem pracovní skupiny pro kontrolu subsidiarity a proporcionality, kterou ustanovil předseda Evropské komise Junker a vedl právě Frans Timmermans. Po mnoha různých peripetiích tu nakonec máme výsledek, že skutečně tato věc se podařila prosadit.

Je to relativní drobnost, ale pomáhá to tomu, aby se skutečně za těch osm týdnů daly fakticky návrhy posoudit. Protože v situaci, kdy do těch osmi týdnů spadnou Vánoce a Nový rok, tak jednotlivé národní parlamenty skutečně mají dramaticky snížený manévrovací prostor.

Další věc je, že navrhujeme vyzvat Komisi, aby pokračovala v naplňování závazků uvedených právě v tom posílení úlohy zásady subsidiarity a proporcionality při tvorbě politik Evropské unie. To je ta zpráva, která je výstupem té pracovní skupiny. Tam je totiž kromě Vánoc a Silvestra několik dalších věcí, které může Evropská komise jednostranně sama dělat, tak, aby kontrola subsidiarity byla snazší nebo účinnější. A je to v zásadě na Komisi, jestli to bude dělat, nebo nebude. To si myslím, že je významné v tomto období vyzvat, protože to byl přece jen nějaký závazek. Nebo závazek je možná silné slovo. Jakýsi příslib dosavadního složení Evropské komise, ale jsme v momentě přerodu na nové personální obsazení, čili to je ten moment, kdy je nutné Komisi připomenout, že toto je věc, ke které jsme společně dospěli nějakým úsilím a stálo by za to v tom pokračovat.

Další bod v tom usnesení se týká transparentnosti evropského legislativního procesu.

Je tam několik, tuším čtyři, relativně konkrétních návrhů, které se týkají např. těch tzv. trialogů, kdy se domlouvá další postup legislativního procesu mezi zástupci Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropské rady. A to je věc, která je určitě praktická z hlediska toho, aby se věci relativně rychle nějak pohnuly. Ale na druhou stranu je zcela netransparentní. Je to neveřejné jednání, nikdo netuší, kdo, proč tam jak argumentuje zvenku. To nikdo netuší. Čili tady je zcela namístě požadovat alespoň ex post nějaké konkrétnější informace, jak jednotlivé trialogy postupovaly. Ostatně i širší přístup k veřejnosti k dokumentům, které se týkají legislativního procesu je namístě.

A pak je tady požadavek na dodržování pravidel legislativního procesu, zakotvených v článku 294 smlouvy o fungování EU. To je článek, který popisuje standardní legislativní postup. Místo toho se v reálu velmi často používá přijímání legislativních aktů už v 1. čtení právě na základě neveřejných a neformálních jednání. A to samozřejmě jsou situace, kdy to je namístě, ale podle našeho názoru je to nadužíváno v neprospěch transparentnosti. A to nás vede k dalšímu bodu, který to shrnuje v tom smyslu, že rychlost a schopnost dosáhnout dohody v legislativním procesu je určitě důležitá, ale neměla by být absolutizována a nadřazována nad transparentností a kontrolovatelností legislativního procesu jak ze strany veřejnosti, tak zejména ze strany národních parlamentů.

A poslední bod. Žádá vládu, aby při meziinstitucionálních jednáních podporovala iniciativy, které budou směřovat k posílení transparentnosti tvorby politik a právních aktů EU. Tolik komentář k navrženému usnesení ze strany evropského výboru. Budeme samozřejmě rádi, pokud takovéto usnesení přijmete.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže budeme po znělce hlasovat o usnesení tak, jak ho předložil předseda výboru. Neptám se, zda se chce navrhovatelka vyjádřit k rozpravě, která neproběhla.

Takže po znělce budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 4 se z 76 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 39 pro vyslovilo 60. Proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji předkladatelce i panu zpravodaji.

My se vystřídáme, neboť počet velvyslanců akreditovaných v Praze je zřejmě nekonečný, takže mám dnes další dva, kdy nebylo možné najít jiný termín, kdy by přišli...

(Změna v řízení schůze.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré dopoledne, dámy a pánové. Já vás zdravím.

Následujícím bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zlepšování právní úpravy - hodnocení a potvrzení závazku

Tisk EU č. K 024/12

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky č. K 024/12 a K 024/12/01. Opět poprosím paní ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, která i u tohoto tisku zastupuje předsedu vlády, aby nás seznámila s těmito materiály.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, Evropská komise v předkládaném sdělení prezentuje zhodnocení toho, jak opatření představená v květnu 2015 zaměřená na podporu transparentnosti a otevření rozhodovacího procesu a zlepšení kvality právních předpisů EU, prostřednictvím lepšího posouzení dopadů legislativních návrhů, fungují v praxi, a podává určité úvahy týkající se dalšího směřování agendy do budoucna.

Nástroje a postupy pro zlepšování právní úpravy mají politické rozhodování podpořit, nikoliv nahradit.

Jejich hlavním účelem je poskytnout co nejlepší základ pro včasné a řádné politické rozhodování.

Pokud jde o pozici České republiky. V oblasti zlepšování právní úpravy došlo od roku 2015 k pokroku. Řada očekávání však nebyla naplněna a v dílčích aspektech je prostor pro zlepšení. Vítáme kroky vedoucí k většímu zapojování občanů do tvorby politiky prostřednictvím konzultací. Posuzování dopadů představuje základní stavební kámen zlepšování právní úpravy. Bez řádného zdůvodnění a vyhodnocení dopadů by neměl být přijímán žádný legislativní akt.

Evaluace představuje další z klíčových aspektů vedoucí k zlepšování právní úpravy a měly by tvořit základ spolehlivých posouzení dopadů. Přivítali jsme ustavení výboru pro kontrolu regulace. Do budoucna jsme ještě otevřeni k většímu posílení nezávislosti tohoto kontrolního orgánu.

Evropská komise od roku 2017 odmítá cílené přístupy k snižování zátěže vyplývající z regulace, o jejichž zavedení Rady a zejména některé členské státy žádaly.

Česká republika od stanovení konkrétních cílů k snižování zátěže očekává změnu metody práce Evropské komise, resp. doplnění legislativního cyklu o nástroj, který bude soustavně vytvářet tlak proti nadměrné regulaci. Velké množství právních předpisů způsobuje, že se nastavený systém pravidel v dané oblasti stává komplikovanějším a často nepřehledným. Měl by být proto kladen větší důraz na dostatečné zvážení nelegislativních či samoregulačních nástrojů.

Platforma REFIT je obecně považována za přínosný prvek k zjednodušování právní úpravy a měla by proto pokračovat ve své činnosti i po skončení mandátu Junckerovy komise.

Za hlavní aspekt její činnosti nadále považujeme tvorbu stanovisek k podnětům ke snižování zátěže. Evropská komise se snaží reflektovat stanoviska platformy ve svém pracovním programu, nicméně zpětná vazba od Evropské komise není vždy jasná.

Iniciativy vedoucí k zjednodušení unijního právního prostředí a snížení administrativní zátěže jsou důležité v rámci úsilí o zvýšení konkurenceschopnosti cel EU a patří mezi dlouhodobé priority ČR.

Z tohoto důvodu ČR uvítala přivítala přijetí interinstitucionální dohody z roku 2016, která zahrnuje společnou odpovědnost Evropského parlamentu, Rady a Evropské komise za tvorbu vysoce kvalitních právních předpisů EU i pokrok v dosažení v jejich implementaci.

Jako pozitivní hodnotíme, že se po několika letech diskusí podařilo vytvořit kapacity pro zpracování posouzení dopadů k podstatným pozměňovacím návrhům Rady, přestože dosud nebyly využity.

Je důležité, aby iniciativy směřující k zlepšování úpravy kladly rovněž důraz na legislativně technickou a jazykovou kvalitu přijímaných předpisů EU. Rovněž implementační lhůty musí být dostatečně dlouhé, aby umožnily členským státům řádnou a včasnou implementaci do vnitrostátního práva.

Předkladatelé implementačních předpisů v jednotlivých členských státech by měli vycházet ze zásady minimalistické implementace. Pokud dochází k doplňování dalších nároků nad rámec minimálních požadavků stanovených předpisy EU, je v takovém případě třeba je řádně zdůvodnit a provést hodnocení dopadů.

To je k této problematice asi všechno. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máme k dispozici jako senátní tisk č. K 024/12/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Václav Hampl, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Hampl:  To určitě udělám...

Tentokrát VEU navrhuje docela dlouhé usnesení. Občas se dotýká, řekněme, procesních pravidel pochodů v Evropské unii, tak to nemusí být všem úplně na první pohled všechno jasné. Pokusím se to okomentovat, abychom všichni dobře věděli, o čem nakonec hlasujeme.

Začnu tím, že zareaguji na to, co říkala paní ministryně úplně nakonec, kdy vlastně referovala o tom, že vláda sama vnímá to, že ten tzv. gold-plating, takové to schovávání vlastních iniciativ pod roušku evropské regulace, takže by neměla moc dělat, a měla by ho dobře zdůvodňovat, když už ho dělá, a měla by to dělat otevřeně, a ne skrytě. Tak s tím lze jenom souhlasit. Ale to není obsahem tohoto usnesení. Takto už jsme se usnesli v minulosti.

Teď k usnesení. V zásadě jde o samohodnocení Evropské komise k účinnosti opatření, která byla přijata v souvislosti se zlepšováním při tvorbě politik EU. Byl to vlastně balíček dokumentů, které komise představila v květnu 2015, a teď se při konci éry Junckerovy komise ohlíží zpět a hodnotí, jak to dopadlo.

Naše usnesení je v této věci, řekl bych, poměrně kritické, byť konstruktivně kritické. Přicházíme tam s konkrétními návrhy či požadavky.

Především trochu jinak hodnotíme celkový výsledek. Evropská komise mluví o významném pokroku ve zlepšování právní úpravy. My navrhujeme to hodnotit jako určitý pokrok... Souhlasíme s komisí, že je potřeba se této věci věnovat o dost důsledněji než doteď. I proto, že vlastně kvalita legislativních procesů, a zejména výsledků legislativního procesu, je jedna z věcí, které občané EU i občané ČR velmi vnímají a vytváří to jejich pohled na EU jako takovou.

Po tomto, řekněme, obecném hodnocení následují konkrétní věci. Jedna se vlastně znovu dotýká toho, o čem jsme už mluvili v předchozím bodu našeho programu. Totiž zdůraznit, že pro legitimitu EU je jistě důležitá efektivita. Ale ta nespočívá jenom v rychlosti, jak se dojde ke společným rozhodnutím, ale také v kvalitě legislativního zpracování, dokonce někdy i v kvalitě jazykového zpracování.

A také v důsledném vymáhání implementace právních předpisů, když už jsou přijaty.

My jsme se k tomuto usnesli už dříve. Odvoláváme se na to. Bylo to konkrétně 20. července 2017. Týkalo se to Bílé knihy o budoucnosti Evropy. Tam jsme mluvili o tom, a myslím, že to pořád platí. Připomínáme to tady, že je důležité důsledné a také nediskriminační kontrolování a vymáhání přijatých závazků, nejen pokud jde o přijetí legislativy, ale také o její faktické naplňování. I proto, že tam kde se právě nedodržují pravidla, pak to může vést docela k velkým malérům, mluvili jsme o příkladu migrační krize anebo hospodářské krize.

Další věc je, že ústřední věcí ve zlepšování právní úpravy by mělo být zaměření na legislativně technickou kvalitu právních aktů a jejich celková promyšlenost a návaznost. V tom musím říct, že komentování našich návrhů na toto v uplynulém období naráželo. Někdy legislativní nedostatky a nedomyšlenosti můžou vzniknout v průběhu legislativního procesu; různými pozměňovacími návrhy apod.

V dalším bodu tady navrhujeme konstatovat, že velmi často už jsou přítomny v tom iniciálním návrhu komise. To potom brání naopak tomu rychlejšímu přijetí i efektivní implementaci.

Navrhujeme v dalším bodu vyzvat komisi, aby zlepšila posouzení dopadů. To je věc, u které často vidíme, že je spíš formální, není moc užitečná. Navrhujeme vyzvat komisi, aby výrazně snížila podíl návrhů legislativních aktů, ke kterým vůbec nebylo zpracování posouzení dopadů. To si myslíme, že by měla být věc nejvýše výjimečná, ale když je nová legislativa, mělo by být jasné, co udělá, a co neudělá. Co bude jejím výsledkem, a co jejím výsledkem nebude.

Také navrhujeme vyzvat komisi, aby sama důsledně dodržovala pravidlo, které si sama stanovila – nejdříve hodnotit. Čili nejdříve hodnotit dosavadní právní úpravu, než se navrhne její změna, nebo nějaké doplnění.

Další věc je dbát o legislativně technickou úroveň, což je zejména důležité, jak tady konstatujeme, v těch případech, které jsou v poslední době běžné, nebo se docela stávají, kdy vlastně nějaký legislativní akt se mění ze směrnice na nařízení. Čili přímo účinný právní akt, kde potom musí být legislativně mnohem přesnější a jasnější, co se tedy má, nemá dít.

Další věc je, že kontrola legislativy evropského legislativního procesu ze strany národních parlamentů je důležitá pro zkvalitňování právní úpravy. K tomu, abychom to tady my mohli dělat, tak potřebujeme také dobré rámcové pozice naší vlády. Potřebujeme, aby byly jasné, srozumitelně vyjadřovali politický postoj vlády, to se někdy neděje, neříkám, že je to nějaký obvyklý problém, ale někdy to tak vidíme, někdy jsou poněkud vágní. Také potřebujeme, aby nám vláda včas poskytovala přesné a konkrétní informace o tom, jak usnesení Senátu zohlednila. V zásadě se to děje, ale s různou mírou spolehlivosti a kvality, třeba z různých resortů.

Navrhujeme žádat vládu, aby v rámci pozicí k návrhům legislativních aktů podrobněji posuzovala dopady na náš státní rozpočet. To zase bývá spíš formální, pokud to tam přímo nechybí. A to jak v podobě předpisu, jak ho navrhuje komise, tak i k podobě, kterou by ráda viděla vláda. Často vláda nejen souhlasí; buď souhlasí za podmínky, že se něco změní, nebo přímo navrhuje opak.

Dále navrhujeme požádat vládu, aby na evropské úrovni uplatňovala požadavky Senátu, jak ty, které tady zmińujeme, tak i ty, o kterých jsme mluvili dříve. To jsou právě třeba ty k Bílé knize, nebo k výstupu pracovní skupiny na subsidiaritu a proporcionalitu. Aby je jaksi prosazovala na evropské úrovni. A to i v případě v rámci jednání o nové meziinstitucionální dohodě. Paní ministryně tady zmínila meziinstitucionální dohodu, tuším, že z roku 2017. To je dohoda mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou. Jejím smyslem je právě sladit noty v legislativním procesu, aby to efektivně fungovalo. Vzhledem k tomu, že je nové jak obsazení Evropského parlamentu, tak je nové obsazení Evropské komise, je možné, že bude vyjednávána nová podoba meziinstitucionální dohody. Pokud vím, tak to není jisté, ale je to možné. Pokud by byla vyjednávána, je to přesně ten prostor, kdy tyto věci by se daly zafixovat do legislativního procesu.

Doporučujeme vládě také podrobnější samostatné vyhodnocování implementace jednotlivých právních aktů v ČR tak, abychom my sami věděli, jak nám to funguje. Abychom to věděli kvalifikovaným popsaným způsobem. My to někdy víme, že si všimneme, že se něco děje, ale aby to mělo nějaký systém. Protože to jsou poznatky, které se pak dají používat při jednání o dalších legislativních aktech na evropské úrovni.

Nekomentuji úplně všechny body, které tam jsou. Byli bychom nad tím mnohem déle... Ale doufám, že celkový smysl je takto jasný. Rád zodpovím případné další otázky.

Poslední věc je žádost, která od nás už také zazněla, aby zprávy o posouzení dopadů; nebo takto – ony nejsou překládány do všech úředních jazyků EU, což pro vyjednávání mezi Radou, Komisí a Evropským parlamentem může fungovat, ale pro účely parlamentní kontroly na národní úrovni bychom buď potřebovali, aby byly překládány do národních jazyků, ale to je možná trochu klopotný požadavek. Spíše by bylo užitečnější, aby důvodové zprávy, které jsou překládány do národních jazyků, tak aby obsahovaly podstatně víc informací vytažených z posouzení dopadů.

Tolik komentář k navrženému usnesením. Rád zodpovím otázky, které byste k tomu ještě případně mohli mít. Budu moc rád, pokud takovéto usnesení podpoříte. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátorovi za to, že nás podrobně seznámil s usnesením VEU. Otevírám rozpravu.

Do rozpravy se jako první hlásí pan senátor Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně. Já mám dotaz možná na paní předkladatelku, možná i na pana zpravodaje. Já jsem se díval jak na ten vlastní materiál, tak potom i na to přijaté usnesení, a nikde tam není akcentováno slovo srozumitelnost. Je tam jazyková kvalita atd. Ale já osobně za sebe vidím jako jeden z největších problémů nejen evropské legislativy, ale i naší, že není srozumitelná, respektive pochopitelná pro normálního člověka.

Tak jsem se chtěl zeptat, jestli v tomto směru také podnikáme nějaké kroky, aby to, co čteme, bylo srozumitelné. Zejména abychom rozuměli tomu, co čteme, co po nás vlastně zákonodárce nebo navrhovatel té směrnice chce. Protože to mi tam chybí. Není to akcentováno ani v těch materiálech, které jsem viděl jako podkladové, které pocházejí i z pera vlády, ani v tom poměrně velmi rozsáhlém a jinak velmi pečlivě připraveném usnesení, které připravil náš výbor. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, ptám se, jestli se někdo další hlásí do rozpravy? Ano, prosím, pane senátore Fischere, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji za slovo. Já navážu na předřečníka, protože se mi zdá, že to je opravdu hutný text. Mě tam ale zaujala jedna pasáž v usnesení, kterou bych chtěl tady přečíst a vlastně ji rovnou tím podpořit.

V bodu 3, č. 1 se totiž píše, že „Senát Parlamentu ČR zdůrazňuje význam parlamentní kontroly legislativního procesu EU pro zkvalitňování právní úpravy. K tomu je totiž ale na vnitrostátní úrovni nezbytné, aby rámcové pozice vlády jasně a srozumitelně vyjadřovaly politický postoj vlády. Aby nebyly příliš vágní a aby vláda včas poskytovala přesné a konkrétní informace o tom, jak zohlednila usnesení Senátu k návrhům legislativních aktů a o průběhu jednání v Radě EU.“ Konec citace.

To je přesně ono. My vlastně, abychom se mohli zmocnit těch evropských témat, tak je potřebujeme dostávat včas. Dostáváme je často na poslední chvíli a navíc vágním jazykem. A proto si myslím, že tohle usnesení zasluhuje naši pozornost a i kvůli tomuto bodu ho budu podporovat. Vláda má od nás jasný pouvoir, aby jednala, ale je potřeba, abychom i my uměli ty věci vysvětlovat nejen srozumitelným jazykem, ale také, aby instrukce byly velmi přesné a nebyly vágní, jak se v tom textu píše. I proto budu hlasovat pro toto usnesení. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do rozpravy? Ano, pane senátore Hample, prosím, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Já jsem myslel nejdřív, že budu reagovat na srozumitelnost až v závěrečném slovu, ale aby se případně zase dalo reagovat na mě, tak jen rychlý komentář. Já v zásadě souhlasím s tím, co říkal pan senátor Vystrčil, jen teď asi úplně narychlo to tam neumím připsat. Tak spíš bych asi navrhoval ten postup teď to usnesení neměnit a spíše tuhle poznámku adresovat vládě ústním způsobem prostřednictvím paní ministryně. A já slibuji, že na to budu pamatovat při nějakém příštím vhodném návrhu usnesení k evropským tiskům.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ještě někdo další se hlásí do rozpravy? Nevidím nikoho, proto rozpravu končím a ptám se paní ministryně, jestli se chce vyjádřit k té rozpravě? Děkuji. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Pokud jde o ten požadavek na srozumitelnost, tak samozřejmě to budu ráda vládě tlumočit. A myslím si, že to je požadavek oprávněný, protože ne vždy jsou ty texty srozumitelné. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně, a ptám se pana senátora Hampla jako zpravodaje, jestli se vyjádří k proběhlé rozpravě? Ne, nemá další připomínky a doplnění, takže můžeme přistoupit k hlasování. Pustím fanfáru.

A my budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl, jak je uvedeno v tisku č. K 024/12/02. V sále je v tuto chvíli přítomno 75 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 38. A já mohu zahájit hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 5 se ze 75 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat.

Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní předkladatelce i zpravodaji.

A můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu (nominační zákon)

Tisk č. 142

Je to senátní tisk č. 142. Tento návrh jsme také pod tímto číslem obdrželi. A návrh uvede ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která zastupuje opět předsedu vlády Andreje Babiše. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi ve stručnosti uvést v rámci projednávání v Senátu PČR vládou předložený návrh zákona o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu, tzv. nominační zákon.

Tento návrh zákona navazuje na věčně obdobný návrh zákona, který byl předložen v předchozím volebním období ministerstvem financí, jemuž vláda Bohuslava Sobotky uložila jej zpracovat. A nakonec byl tento návrh na schůzi 5. dubna 2017 projednán, ale neschválen. Současná vláda proto opět zpracovala návrh nominačního zákona v obdobném znění, schválila jej a následně předložila Poslanecké sněmovně, která ho 27. září tohoto roku finálně schválila a postoupila do Senátu.

Obsahem předkládaného návrhu zákona je povinnost jednotlivých ministerstev provést při výběru osob do řídícího orgánu právnické osoby s majetkovou účastí státu, která spadá do působnosti tohoto ministerstva, otevřené transparentní výběrové řízení na danou pozici. Podle návrhu zákona také budou ministerstva muset veškeré personální nominace nejen do řídících, ale i dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu, které spadají do jejich působnosti, předložit výboru pro personální nominace, který je následně projedná a zaujme k nim stanovisko.

Navržený zákon dále upravuje i postavení, složení a působnost výboru pro personální nominaci, který bude poradním orgánem vlády. Takto už ostatně funguje výbor pro personální nominace nyní, ale dosud jen na základě usnesení vlády. Přičemž navržená úprava má jeho existenci a působnost stabilizovat tím, že budou upraveny na úrovni obecně závazného právního předpisu. Členy výboru bude jmenovat a odvolávat vláda a činnost výboru bude upravena statutem a jednacím řádem. Funkční období člena výboru bude 5 let a návrh umožňuje i opakované jmenování osoby členem výboru. Důležitou podmínkou členství v tomto výboru je, že členem nebude moci být člen politické strany nebo hnutí.

Návrhem zákona upravený nominační proces se pak použije u všech obchodních korporací, bez ohledu na výši majetkového podílu státu v nich, dále též na státní podniky, národní podnik a státní organizaci Správa železniční dopravní cesty. Stanovisko výboru pro personální nominace k nominaci bude mít doporučující charakter.

Pokud se však ministerstvo od doporučení výboru odchýlí, bude mít povinnost toto své odchýlení zdůvodnit a neprodleně zveřejnit prostřednictvím webových stránek.

Považuji za nutné zdůraznit, že navržený nominační zákon rozhodně nikterak nechce přenášet finální odpovědnost v případě personálních nominací v gesci jednotlivých členů vlády na expertní orgán, protože podle názoru vlády ten, kdo má finálně o personální nominaci rozhodovat, je ten, kdo v daném případě nese nejen věcnou, ale i politickou odpovědnost.

Výbor pro personální nominace by však měl zajistit, že ten, kdo bude vybírat člena řídícího nebo dozorčího orgánu, bude mít pro tento výběr pokud možno komplexní informace, tedy i odborné expertní stanovisko. Poslanecká sněmovna při projednávání tohoto návrhu zákona přijala několik dílčích úprav a doplnění původně předloženého textu zákona, které smysl a cíl navržené úpravy nikterak nemění a vhodným způsobem ji zpřesňují a doplňují.

Závěrem bych ráda stručně zmínila, jak tady proběhla projednání návrhů ve výborech Senátu. Předložený návrh nominačního zákona projednal garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který Senátu doporučil návrh zamítnout. Dále tento návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který jej naopak Senátu doporučil schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O totéž bych vás ráda požádala i nyní. Děkuji vám za pozornost a dovoluji si vás požádat o podporu tomuto důležitému vládnímu zákonu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně, a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, usnesení nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 142/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 142/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Jak tady již zaznělo z ústa paní ministryně, náš výbor, což je hospodářství výbor, projednával tento návrh zákona dne 23. října a přijal k němu usnesení, ve kterém

1. Doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera.

3. Pověřuje předsedu výboru Senátu Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Co nás vedlo k tomuto návrhu - zákon zamítnout - není, že bychom se chtěli bránit transparentnosti, ale ten zákon nám skutečně připadne nadbytečný. Obzvláště proto, když v § 16 je ustanovena nezávaznost tohoto stanoviska pro příslušného ministra. To byl asi hlavní důvod, který nás k tomu vedl. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, že jste nás seznámil s usnesením vašeho výboru i odůvodnil toto usnesení a prosím, abyste u stolku zpravodajů sledoval rozpravu.

Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Anna Hubáčková.

Vidím, že ano, a proto jí předávám slovo.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji, dobré dopoledne vám všem, milé kolegyně, milí kolegové, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně.

Ústavně-právní výbor se zabýval tímto senátním tiskem na své 14. schůzi 23. 10. 2019. Přestože byly vzneseny v průběhu diskuze určité výhrady ke znění některých paragrafů, bylo konstatováno, že ačkoli vykazuje tento zákon určité nedostatky, je aplikovatelný, je možné nedostatky překlenout buď metodickým výkladem, změnou jednacího řádu. V zásadě jsme se shodli na tom, že je správné řešit situaci právnických osob s majetkovou účastí státu zakotvením základních pravidel do zákona. Takže mi dovolte seznámit vás se zněním přijatého usnesení.

Ústavně-právní výbor

1. Doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR.

2. Určuje zpravodajem k projednání tohoto návrhu na schůzi Senátu senátorku Annu Hubáčkovou.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  I vám, paní senátorko, děkuji za to, že jste nás seznámila s usnesením výboru a odůvodnila ho. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo nic takového nenavrhuje, proto otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Zdeněk Hraba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové.

Vládní návrh nominačního zákona podle mého názoru nejlépe vystihuje citát bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina: „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždy.“

Nominační zákon – a já se s tím shoduji – to určitě myslí dobře. Tak, aby bylo skutečně obsazení dozorčích a řídících orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu co nejlepší. Bohužel textové znění zákona to de facto vylučuje. Např. v § 11 je uvedeno, že „ke dni podání přihlášky do výběrového řízení nesmí být osoba, která se tam přihlašuje, tedy účastník, ve vztahu k funkci, o kterou se uchází, ve střetu zájmů.“ Přeloženo to tedy znamená, že o tuto funkci se může ucházet pouze ten, kdo nepracuje v oboru, do kterého se hlásí do té právnické osoby s majetkovou účastí státu. Zákon explicitně tedy vylučuje osoby, které se v tom oboru pohybují a pracují v privátní sféře na top manažerských pozicích. Takhle by ten zákon určitě znít neměl.

Stejně tak další ustanovení § 14, odst. 2.

Zákon uvádí, že nominovaná osoba, ta, kterou nominuje výbor pro personální nominace, nesmí být ke dni navržení do funkce ve střetu zájmů.

Problém je v tom, že zákon už neříká, jestli může být ve střetu zájmů druhý a následující den. Dokážu si představit výklad, že je tedy tímto předpisem stanoveno, že od druhého dne dál po jmenování ve střetu zájmů být může.

Protože kdyby nesměl, tak by to tam zákonodárce uvedl. Když to tam zákonodárce neuvedl, měl k tomu určitý důvod. Opět tedy velmi nepřesné znění tohoto paragrafu. Další věcí potom je, že u zřízení výboru pro personální nominace zákon uvádí, že se zřizuje usnesením vlády. Proč se nezřizuje přímo právním předpisem? Zřizuje se tedy usnesením kolektivního orgánu a vláda tedy ten výbor ani nemusí zřídit, i když ten zákon budeme mít.

To znamená, že zákon jako takový má celou řadu nejasností, odporuje si. Odporuje zdravému rozumu, tak, jak by měly být zřízené právnické osoby, obsazovány tedy do top vrcholných pozic. Z tohoto důvodu mám k tomuto zákonu určité výhrady. Pokud nedojde k rozhodnutí už po obecné rozpravě, tak bych si dovolil předložit pozměňovací návrh. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím pana senátora Jiřího Čunka, který je jako další přihlášený do obecné rozpravy.

Senátor Jiří Čunek:  Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, paní ministryně, pane místopředsedo.

Myslím, že nejzávažnější důvod, proč jsem se přihlásil do rozpravy, je § 16, kde je napsáno a myslím, že to říkal i zpravodaj, kdy stanovisko výboru není pro ministerstvo závazné. Na co na to potřebujeme zákon? Myslím si, že toto ustanovení svědčí o tom, a nechci podezírat vládu z nějakých špatných úmyslů, to určitě ne, ale snaží se vymotat nebo vybalancovat nějakou objektivnost, nějakou transparentnost před veřejností mnoha listy papíru, ale stejně to nakonec nemá žádnou závaznost.

Já jsem tady kdysi uvedl jeden příklad, který se mi líbí. Proto ho uvádím. Všichni buď hodně kriticky, nebo méně kriticky, či obdivně, se díváme na různé státy, jaké mají zákonodárství. A jednou z takových celkem celosvětově přijatých záležitostí je, že americký prezident si své velvyslance volí ze svého okruhu. Jinými slovy, jsou to jeho lidé. A všichni to vědí. Je tam dokonce takový úzus, že když je zvolen prezident po tom prvním období, který je z jiné strany, tedy není to ten, který jmenoval jednotlivé velvyslance do funkcí, tak oni podávají abdikaci. Znamená to, naprosto transparentně, že prezident si za tyto lidi odpovídá.

A my tady uděláme zákon, všichni, kteří jsme byli v nějakých funkcích, nebo jsme, víme, že nakonec i jmenování pracovníků, kteří splní základní předpoklady, tak nakonec to jmenování v orgánu, které je nakonec na těch lidech, jestli si k němu toho člověka vyberou nebo ne, tzn. za něj také odpovídají. A co mně vadí hodně na tomto zákonu, je to, že už v tom § 3, který se týká výboru, tzn. těch, kteří mají vyhledávat a vybírat osoby do jednotlivých funkcí, tak mohou být pouze lidé, kteří nejsou členy politických stran.

My si často stěžujeme na to, že lidé jsou proti politickým stranám, často slýcháme naše kolegy, kteří říkají: „Já sice jsem členem politické strany, ale chovám se apoliticky.“ Pak máme politické strany, které se nazývají hnutí. A tam někteří říkají, že nejsou politiky. Zkrátka neustále, přestože je u nás parlamentní demokracie, tak neustále sami nabouráváme parlamentní demokracii tím, že říkáme, že ten, kdo je členem politické strany, je vlastně méněcenný.

Já úplně chápu, že policisté, soudci atd., nemohou být členy politických stran. Je to už prastarý úzus u nás. Ale my stále více zřizujeme nějaké orgány, kde je člen politické strany handicapován. A teď mi řekněte, co se tedy stane, když pan premiér nebo vláda bude chtít takového člověka jmenovat? Je to jednoduché, on pozastaví členství. Tak včera byl, a dnes už není. To je jiný člověk? Mně přijde, že transparentnější je, že někdo někoho jmenuje, je tím, kým je, má za sebou svou historii, a je to naprosto všem jasné. Mohou také na to poukázat. Ale tvářit se, že včera jsem byl členem politické strany, dokonce v nějakých funkcích, a už dneska jím nejsem, a jsem úplně jiný, nezávislý, si myslím, že je nesmysl...

To je hlavní věc, která mně na tomto zákonu vadí. Je skutečně nadbytečný. Myslím si, že existuje mnoho podzákonných předpisů, kterými si vláda může stanovit svůj režim, jakým způsobem bude jmenovat do právnických osob s majetkovou účastí státu dozorčí orgány a představenstva. Ten předpis může být stejně transparentní, ale aby to byl zákon, kde v § 16 nakonec řekneme, že se jím ten ministr nemusí řídit, tak je to přesně to, co řekla paní ministryně u toho předchozího bodu, že zkrátka těch legislativních věcí je dneska tolik, že je velmi náročné – a bylo to řečeno velmi distingovaně, hodně intelektuálně – se v tom dnes orientovat. Tak tady budeme mít další.

A protože tento zákon považuji za nadbytečný, tak já pro něj zcela jistě hlasovat nebudu. Z důvodů, které jsem uvedl.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Vilímec. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové.

Já navážu na dva předřečníky, pana senátora Hrabu a pana senátora Čunka, protože můj obsah nebude jiný. Já se přiznám, že jsem si dneska ještě v ranních hodinách znovu přečetl ten návrh zákona, který vzešel z Poslanecké sněmovny. A žádný nový posun v mém náhledu na tento zbytečný zákon nenastal.

Všichni víme, že již dnes existuje na úrovni vlády výbor pro personální nominace. Víte, místo jednoznačnějšího nastavení vlastnické politiky státu, což považuji za velmi důležité, která by upravila vůbec základní mantinely na principy chování státu jako vlastníka, vláda přichází s novelou. Nevím, jestli ve snaze udělat „něco dobrého“, ale s novelou, která fakticky nic neřeší. A navíc přijetím těch pozměňovacích návrhů Poslanecké sněmovny, kde se objevila věta o té jakoby nezávaznosti posouzení výboru v § 16, v zásadě vůbec nic neřeší. Pouze to, že pro jmenování nominanta i přes nedoporučující stanovisko výboru, je stanovena toliko povinnost takový postup odůvodnit a zveřejnit jej na internetových stránkách příslušného ministerstva.

Odůvodnit lze všechno na světě v naší politické praxi. Nechci jít úplně do detailů tohoto zákona, ale to je hodně málo na to, abychom zaváděli do našeho právního řádu další instituci.

Když jsem se podíval na jednotlivé paragrafy, při svých zkušenostech z 29 let, kdy se pohybuji ve veřejné správě, je mi jasné, že to také bude něco stát. Oni to nebudou dělat jen ti členové výboru, ale celá agenda, která s tím bude spojená. Jednak ten zákon předpokládal, což mě také překvapilo, že odměna členů výboru bude stanovena na základě vládního usnesení. Nevím, proč to tak je nastaveno, spíš bych předpokládal, že to bude součástí známého zákona o platech nejen poslanců a zákonodárců, ale představitelů státní moci. Teď je to usnesení vlády. Nevím, jestli to ti lidé budou dělat na plný úvazek, nebo nebudou. Přiznám se, že to ani nevím. Nebo v poslední době teď je módou při nových institucích, které se zavádějí, aby ten předseda měl plat na úrovni ministra. To nevím, jestli je tady předpokládáno, nebo není.

Víte, skutečně je to hodně málo na to, že zatěžujeme státní rozpočet, nebo předpokládám, že budeme zatěžovat státní rozpočet. V zásadě zavádíme novou agendu, nevím s kolika lidmi. Když se podíváte na členy výboru, který oproti stávající praxi bude o něco rozsáhlejší, protože současný výbor, pokud jsem dobře rozuměl, má pouze 3 členy, teď jich bude mít 5, budou si volit předsedu, potom místopředsedu atd. To znamená, jediný postih toho zákona v případě nejmenování či nezvolení nominanta, je navázán pouze na případy, kdy výbor návrh nominace odmítne z důvodů rozporu se zákonem. A skutečně vím, že důvody k předložení tohoto zákona jsou prezentovány, bylo to tady vzpomenuto i paní ministryní, jako snahu o tzv. transparentním posuzování personálních nominací v řídících a dozorčích orgánech právnických osob s majetkovou účastí státu.

Já postupně získávám dojem, že častým nadužíváním tohoto argumentu při snaze prosadit zcela zbytné nebo kontroverzní zákony, se fakticky původní obsah slova transparentnost v naší politické praxi se začíná vyprazdňovat. A to je škoda. Většinou totiž ony předkládané návrhy právních předpisů, které mají zvyšovat transparentnost, mají k této slibované transparentnosti velmi daleko. A to je i příběh nominačního zákona.

Podle mě byl předložen hlavně proto – to jsem řekl i na výboru, aby to takzvaně vypadalo. Ale vlastně nic neřeší, pouze navyšuje i zapleveluje již tak obsáhlý současný právní řád.

Pan senátor Čunek zde vzpomenul praktiky některých jiných civilizovaných demokratických zemí, např. Spojených států amerických. Ale nejsou to jenom Spojené státy americké. V těchto jiných zemích si nikdo na nic nehraje. A mně ten jejich přístup je daleko sympatičtější, a nakonec i transparentnější, než něco předstírat, což předstírá tento zákon. Je přirozené, ale to nikdo asi nebude zpochybňovat, že vlády si jmenují své zástupce do řídících pozic právnických osob, které stát vlastní. A nepotřebujeme to upravovat dalším zákonem, který legitimitu vlády v této věci vlastně vůbec nemění. Pouze předstírá, že způsob obsazování těchto pozic probíhá takzvaně naprosto objektivně.

Když jsem se podíval na výčet institucí, které spadají pod tento zákon, tak jsem si položil otázku, proč např. nemá podávat nominace i u jiných orgánů státu. Např. rozpočtových, příspěvkových nebo i veřejnoprávních, právnických osob, proč je tam pouze tento výčet?

Dokonce mě dneska pobavilo v souvislosti s tím, že projednáváme novelu zákona o dráhách, jehož součástí je i změna názvu Správy železniční dopravní cesty, že Správa železniční dopravní cesty pod tímto starším názvem asi pravděpodobně je uvedena i v tomto zákonu. To znamená, pokud bychom nevrátili zákon o dráhách a nevrátili zákon tzv. nominační, tak zde bude za chvilku opět další malá novelka, jejímž jediným cílem bude změnit název instituce Správy železniční dopravní cesty na Správu železniční cesty.

Takhle já si nepředstavuji, že vytváříme zákony. A nedivím se pak občanům, že nás za to kritizují, že poukazují na nesmyslnost toho přístupu. A já jsem přesvědčen, že Poslanecká sněmovna, a stejně tak Senát, by vládě neměl takový přístup tolerovat.

Proto zcela souhlasím s tím, že jako předseda výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu budu nakonec hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. A to poměrně velkou většinou, víme, jak to dnes dopadne. Bez tohoto zákona určitě můžeme žít. Budeme žít transparentně, možná i transparentněji než s tímto zákonem, který nic neřeší.

Jsem přesvědčen, že určitě zamítnutí tohoto zákona je spíše věcí pozitivní.

Takže děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím dalšího přihlášeného, který je pan senátor Aschenbrenner.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo. Já bych navázal na kolegu Vilímce, protože když zmiňoval ty nezmíněné finanční náklady, tak mě zaráží třeba i fakt, že při 1. čtení neprošel návrh, aby tento zákon byl předložen rozpočtovému výboru. To možná také může leccos naznačovat. Já si myslím, že horší než netransparentní zákon je zákon, který se jako transparentní tváří. A to mi připomíná vtip. Co je horšího, než špatně zahraná country music? Je to dobře zahraná country music. Tímto se omlouvám všem příznivcům country music.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak malé kulturní okénko a další příspěvek do obecné rozpravy má pan senátor Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Když se tady tak bavíme o tom, k čemu tento zákon je, jestli je zbytečný, nebo není zbytečný, já si myslím, že ten zákon odpovídá na nějaký požadavek, který zaznívá i ve veřejné debatě, aby do tohoto procesu nějaká transparentnost byla vnesena. Otázka je, jestli ji tam vnáší a jak revoluční je. Ten zákon kopíruje víceméně dnes zavedenou praxi ze strany vlády už od vlády premiéra Sobotky, kdy byl zřízen výbor pro vládní nominace. To znamená, ten zákon ho sice zřizuje ze zákona, ale není to úplně nová záležitost.

Je pravda, že teď je tříčlenný, pokud se to nezměnilo v posledních dnech, a tady se navrhuje pětičlenný. Je pravda, že výbor už teď posuzuje nominace. Ani teď jeho stanovisko není závazné, nemá být závazné ani podle toho navrženého zákona, ale přesto nějaké principy ten zákon přináší. Požaduje, aby bylo nějaké výběrové řízení, jakkoli si myslím, že ministerstva si dosti volně mohou nastavit podmínky. To znamená, že ministr si v rámci své odpovědnosti nějak to výběrové řízení udělá, nějaké parametry má v zákoně, pak to výbor posoudí. Opět je to tedy nezávazné pro ministerstvo.

Ale v případě, že rozhodne jmenovat bez souhlasu nebo přes nesouhlas výboru, musí to alespoň zdůvodnit. Tzn. nějaká míra transparentnosti, veřejné kontroly se zavádí. A je pravda, že by na to možná nebyl potřeba zákon, že by to stačilo řešit usnesením vlády. Takto to má možná větší stabilitu, například pětileté funkční období. Nová vláda nemůže jen tak změnit složení výboru, pokud nejsou splněny podmínky. Takže nějaká míra stability do procesu zaváděna je.

A pak ještě k jednomu zahraničnímu příkladu, který tady zazněl od kolegy Čunka, který byl velmi nepřesný, protože co se týče amerických diplomatů, tak v zásadě platí pravidlo, které je ze zákona, že to mají být kariérní diplomati. A většina i velvyslanců jsou kariérní diplomati v USA. Zákon připouští výjimku v tzv. politických nominacích, pokud ty osoby splňují odborné předpoklady. Otázka je, jestli tomu tak vždy je. A mj. se v USA vede debata, že prezident Trump zásadně zvýšil počet politických nominací nad obvyklý počet a kariérní diplomati proti tomu protestují. Takže i v USA je to úplně jinak, než tady zaznělo. A samozřejmě že nakonec to je politická odpovědnost toho, kdo nominuje.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, já jsem to nakonec nevydržel, ale musím i tohoto zákona využít k jedné věci, protože se ten zákon ohání tím, že vše bude transparentnější, což moji kolegové celkem jasně vysvětlili, že tomu tak úplně není a že si spíš někteří ministři budou umně vytvářet alibi, proč někoho nominovali. A když on potom nebude fungovat, tak nefunguje proto, že oni za to vlastně nemohou, neboť jim ho někdo jiný potom nevybral. K jedné věci, která by transparentnost našeho legislativního procesu a fungování velmi zvýšila. Já se o to snažím už z těch devíti let, co jsem v Senátu, osm let. My, paní ministryně, to máme tak, že my jsme dnes dostali, máme k dispozici návrh zákona tak, že my v něm nevidíme, pokud to dostaneme jako podklad a sami si to neupravíme, my v něm nevidíme, co změnila Poslanecká sněmovna. My to nevidíme. Tzn. my jednotlivě děláme to, že procházíme pozměňovací návrhy v PS a hledáme, co v zákoně změnila PS a potom z toho vyvozujeme, kdo mohl mít jaký politický úmysl. A to je věc, která obecně platí o všech zákonech, které přicházejí do Senátu. A dnes to tady říkám asi po 27., PS, možná by to třeba mohlo dělat i ministerstvo spravedlnosti, není schopna Senátu poskytnout změnový dokument, ve kterém by bylo zřejmé, jaké změny zákona navrhovala vláda, třeba by to mohlo být červeně tentokrát, když je tady ta vláda, a potom jaké změny byly provedeny následně v PS. Abychom si to mohli v rámci změnového dokumentu přečíst a mohli jsme vidět, kdo co dělal, protože to samozřejmě také při politické práci je docela důležité. Tak já na to jen upozorňuji a říkám, že pokud by se toto podařilo, aby se PS tímto způsobem začala chovat k Senátu, tak to zvýší stonásobně transparentnost legislativního procesu než to, o čem se tady dnes bavíme.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. A prosím pana senátora Goláně, který je přihlášen jako další do obecné rozpravy.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené senátorky, vážení senátoři, mám problém u tohoto zákona samozřejmě s dopadem na státní rozpočet, protože státní rozpočet máme koncipován velmi podivným způsobem na příští dva roky, takže to je jedna z věcí, proč se přikláním k tomu, aby byl zákon zamítnut. Ale pokud by někdo měl to pokušení a chtěl zákon schválit ve znění postoupeném PS, tak by si všichni měli nastudovat § 11, odst. 1 i odst. 2. A v § 11 jsou jakési podmínky, co by uchazeč měl splňovat. Jsou tam zkušenosti s řízením právnických osob, manažerské pozice a zkušenosti, jazykové dovednosti. Jsou tam zmíněny znalosti z účetnictví, personalistiky, auditu. A v § 11, odst. 2, písm. e) je řečeno, že ten, kdo ke dni přihlášky je ve střetu zájmů, tak se nemůže o tuto funkci jakkoli ucházet. A tady vidíme, že jsme v situaci, kdy všechny ty lidi, které § 11, odst. 1 vyjmenovává, tak v podstatě diskvalifikuje už v podání té přihlášky. Tam nám to i náměstek ministra potvrdil, že patrně došlo k filozofické chybě, protože si vezměte, my právě potřebujeme ty lidi, kteří tohle umí. A ti lidé, kteří tohle umí, tak v okamžiku podání přihlášky jsou ve střetu zájmů, prostě jsou. A nemají důvod ze svých funkcí odstupovat do doby, než budou nominováni na tu funkci. Až budou nominováni na funkci, je to v pořádku, musí odstoupit ze svých firem, ze svých stávajících postů, ze svých stávajících zaměstnání, tam je to v pořádku. Ale oni přece nemůžou ještě před tím, než podají přihlášku, odstupovat z funkcí, protože nevědí, jak výběrové řízení dopadne. A tady vidím, že dochází k velké diskriminaci uchazečů, které ten zákon vyžaduje, aby měli nějaké schopnosti, dovednosti a znalosti. Takže pokud by došlo k tomu, že zákon schválíte ve znění postoupeném PS, tak lidi z výběrových řízení diskriminujete. Takže pokud dojde na podrobnou rozpravu, budu podporovat pozměňovací návrh pana senátora Zdeňka Hraby. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Omlouvám se, jen odpověď, že to v Americe tak není. Určitě nejsem znalcem zákona nebo amerických právních předpisů, ale jisté je, že americký velvyslanec, který byl u nás, tak v rozhovoru, než odstoupil, řekl: "Přichází nový prezident, američtí velvyslanci odstupují." Mně jde hlavně o to, aby vždy ten, kdo řídí, nesl odpovědnost. A tady vezměte si, kolikrát někteří ústavní činitelé, kterými my jsme také, řeknou "tady je tolik špatných věcí". A přitom tehdy oni byli těmi, kteří řídili dané resorty. Velmi často se tady kritizovával dřív ČEZ. Teď to jde znovu nahoru, že chce prodat nějakou elektrárnu apod. Za to prostě zodpovídá vláda. A za vládu je ministr, kterého má pověřit vláda, sdělit mu svou vůli a on ji má projevovat v těch jednotlivých společnostech a ne se vymlouvat na to, že někdo někoho doporučil. Dobře, v každém podniku existuje tzv. personální odbor, je to také na úřadech, kde jsou lidé, kteří mají být erudovaní a zodpovědní za to, že ten, kdo se přihlásí, splní podmínky výběrového řízení, tzn. zkontrolují jednotlivé věci, na to nepotřebujeme výbor. A možná výbor, který je tu spíše myšleno, aby to byli lidé, kteří dokážou, řekněme, klást otázky jednotlivým uchazečům, kteří ale, jak tady předřečníci řekli, vlastně ani nemohou být z oboru, takže je těžko se dopátrat toho, co oni o tom mohou vědět, ale budiž. Tak na to skutečně nepotřebujeme zákon. Ale znovu jen apeluji na to, abychom nezbavovali odpovědnosti ty, kteří ji mají.

Prostě ministr má mít odpovědnost za resort a za všechny, které jmenuje svým rozhodnutím. A on je jmenuje stejně. A myslím si, že obecně platná kritéria, jak bylo řečeno, na to skutečně nepotřebujeme zákon. Tam si myslím, že bychom měli mířit. My jsme to dnes vyšperkovali naopak, protože máme zákon o státní službě, to je taková obdoba a vlastně filozoficky úplně stejně k tomu přistupuje tento zákon, že vlastně nelze odvolat člověka ve státní službě jen tak. A co myslíte, že se děje?

Dám, no, hlavu na špalek radši ne, to bych udělal někomu moc radosti, ale vsadím určitě boty, že v drtivé většině odstupujících tajemníků městských úřadů či obecního úřadu, podle zákona, ředitelů krajských organizacích atd. dochází k zajímavému úkazu, kdy na jedné straně je ten, kdo je na tom hrozně špatně, protože tahá za kratší konec provazu, a to je ten, který tam byl zvolen, něco sliboval voličům, co udělá, aby mohl slíbit to, že bude transparentní v úřadě, že všichni budou pracovat, že budou jmenovat, to dělá většinou nějaký orgán, rada, tedy ta nová, že zvolí právě ředitele různých podniků, kteří jsou kompetentní a budou tu práci dělat dobře. A k tomu všemu potřebuje toho, který s ním spolupracuje, a to je ten nejbližší spolupracovník, tajemník a ředitel. A on mu řekne: "Ty jsi tady, ty to neumíš, ty musíš jít pryč." A on řekne: "Já podle zákona mám všechno, co mít mám, byl jsem tady zvolen a domluv se tamhle u obecního úřadu," to je ředitel krajského úřadu. A u ředitelů krajských úřadů je to ministerstvo. A pak tady máme ještě samozřejmě náměstka ministra, který je pro státní službu určen. A vlastně dochází k vyjednávání, které nikdy není o tom, kdo je jak dobrý, ale kolik platů dostane jako odstupné. Tzn. to zaplatí prostě občané a přitom ten člověk může být neschopný, ale prostě neporušil zákon, tak tam je. My neustále bereme odpovědnost těm, nám, kteří jsme politici, jdeme do toho boje a řekneme: "My tady něco zlepšíme," ale vlastně lidé tady zůstanou stejní. Tzn. je to dvojnásobná práce. A samozřejmě neznám asi nikoho, kdo by přišel a vyměnil celý úřad. Zkrátka chce vyměnit třeba jenom několik lidí nebo jim dokonce nabídnout jinou funkci, kde by byli lepší. A na tuto pozici chce někoho jiného. Prostě to nemůže udělat. Než se mu to podaří, uběhne rok dva a pak je stejně špatně, jak ostatní odchází. My si takhle svazujeme ruce a neustále v naší společnosti snímáme odpovědnost těch, kteří ji mít mají. A já si myslím, že tento zákon je toho dokladem. A jaký proces ten který ministr zvolí. Samozřejmě by měl říci, jak toho člověka zvolil, proč ho tam dal. To je transparentnost. Ale že se bude vymlouvat na to, že mu někoho doporučil nějaký výbor, to si myslím, že je cesta skutečně nikam. A pak nastupují ty důvody, které tady řekli předřečníci, že zákon sám o sobě je ještě navíc špatný. Ale mně jde o tu filozofii přístupu k tomu, jak máme řídit tento stát a kdo za něj má mít odpovědnost. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Wagenknechta, který je jako další přihlášený do obecné rozpravy.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem nechtěl vystoupit, to tady říká každý a pak vystoupí. Ale já musím reagovat po předřečníkovi k meritu obsahu věci. Já se tím zabývám, i na několika vysokých školách to přednáším. Jenom řeknu, proč takový zákon se asi pravděpodobně přijímá, co se mi na něm líbí a co se mi na něm nelíbí.

My si musíme uvědomit, že my tady jednáme o úpravě korporátního práva v oblasti podnikání. Tzn. soukromoprávních korporací typu akciová společnost, předpokládám, především. V té jsou různé orgány, které mají svoji roli a funkci. My se tady bavíme o orgánu, který je dozorový, kontrolní, ale někdy má i jiné pravomoci. Třeba může odvolávat představenstvo, schvalovat nějaké strategické rozhodnutí. Takže co je pro mě přínos, co je podstatné, je v tom zákoně jedna věc, která se baví o tom, že bude posuzována kompetence členů dozorového orgánu. Samozřejmě my tu pak máme rozdíl mezi ovládanými veřejnými subjekty, akciovka, kterou vlastní obec, kraj, stát. Pak máme korporátní.

A jen proč takové věci nejsou špatné? Ono v tom korporátním soukromém podnikání většinou podnikatel sám od sebe chce, aby to bylo efektivní, hospodárné, účelné, aby tam kontrola efektivně fungovala. Oproti tomu se někdy může stát ve veřejném sektoru, a to není pouze u nás, i v jiných zemích, že tam ten primární motiv zisku nemusí být naplňován státem nebo veřejným subjektem. A co tady na pana předřečníka navážu, s tím opravdu nesouhlasím. Ono je opravdu něco malinko jiného pan ministr v ČEZ nebo hejtman v nějaké své podřízené akciovce. Má právo nějakou formou vystoupit a řídit ji. Na valné hromadě. To je nejvyšší orgán, který je kompetentní, o tom my se tady vůbec nebavíme. A tam on má právo vystoupit, projednat strategii řízení té firmy, soukromé korporace, která je vlastněna veřejným subjektem, dát nějaké strategické rozhodnutí. Dokonce jsou i nástroje, kde může dát pokyn, tzv. koncernové řízení. On, pokud se k tomu rozhodne, tak valnou hromadou může dát pokyny k tomu, aby dopravní podnik nebo nemocnice udělala to a to. I tyto nástroje akcionář má. Takže oddělme rozhodovací politickou rovinu, která tady je, která by ale nikdy neměla zasahovat do standardního procesu akciovky. Ona má generovat zisk primárně. To vyplývá ze zákona o korporacích a do toho nemůžeme zasahovat.

A ještě zmíním jednu věc. Také tam vidím nějaké drobné nedostatky v zákoně. Co řekl Tomáš Goláň, s tím souhlasím, to by bylo dobré podle mého názoru napravit. Tady jsem pro, protože to je technická věc, ale ona logiku nedává. Ale nicméně máme i jiné orgány ve společnostech, které už nějakou regulaci kvality lidí v orgánech mají. A to já beru jako velký přínos. Aby i ve veřejné správě povinně kvalita nominanta byla nějak ověřena. Nedokážu říci, jestli je tento nástroj nejlepší, jestli by nebylo lepší dát přímo do zákona kompetence, aby tam byly definované, to by se mi asi líbilo víc, ale asi pro to teď není politická shoda.

Ale máme jiné kontrolní orgány soukromých korporací. Řeknu příklad, výbor pro audit. To je také zákonem zřízený orgán a kdokoli v něm je, musí kompetenci mít. Musí být buď auditor nebo ekonom nebo účetní. Tam to ošetřené je. Ale přímo v oblasti dozorčích orgánů, dozorčí rady, to tak definované není. A je to ponecháno na vlastníkovi. A já zopakuji, u soukromého podnikání máte vlastní firmu a máte sami zájem, aby vám lidi kontrolovali firmu, jak fungovat má. U veřejných subjektů je to celosvětový problém. Proto se nějaké mechanismy zavádějí. Takže z tohoto beru jako přínosné to, že bude nějaké posouzení kvality kompetence lidí, kteří tam mají kontrolovat.

A velice odmítám tezi, že by měl být dozorčí orgán politizován. Ne. Politik, ať jde na valnou hromadu, tam si prosadí zájmy politické roviny, ale do dozorových orgánů ani nemůže v souvislosti se zákonem vůbec zasahovat. To bychom narušili celou strukturu corporate governments, korporátního práva. Takže to my ani chtít nemůžeme.

Jen za mě shrnu, to, co říkal Tomáš Goláň. Jsem pro pozměňovací návrh, pokud projde, budu moc rád. A na druhou stranu budu rád, pokud nějaký proces nastavíme, že někdo bude kontrolovat to, kdo kontroluje miliardové majetky ovládané státem, obcí nebo krajem. To beru jako velký přínos. Ostatní jsou technikálie, o kterých se můžeme bavit. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, jak vidím. Proto obecnou rozpravu končím. Nepochybuji o tom, že paní předkladatelka, paní ministryně se bude chtít vyjádřit. Nebude? Tak jsem se zmýlil, takže děkuji, paní ministryně. A pro jistotu se ptám, jestli chce vystoupit k obecné rozpravě zpravodajka ústavněprávního výboru, paní senátorka Jana Hubáčková? Také nechce vystoupit. Pane zpravodaji garančního výboru, vy se chcete vyjádřit k proběhlé rozpravě? Bylo to asi trošku rychleji. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Já si dokonce myslím, že musím. V rozpravě vystoupilo devět senátorů, z čehož pan kolega Čunek dvakrát. Většinově zazněla, aspoň já to pochopil jako podporu zamítnutí tohoto zákona. Byl avizován pozměňovací návrh pana kolegy Hraby a byly avizovány dvě případné podpory tohoto pozměňovacího návrhu pana kolegy Hraby.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Protože v usneseních výboru, která tady máme, je návrh zákona ve znění PS schválit a zároveň druhý návrh jiného výboru je návrh zákona zamítnout, tak my budeme nejprve hlasovat o tom, návrh zákona schválit, odhlásím potom, což bylo obsaženo v usnesení ÚPV. Před tím, než budeme hlasovat, byl tu požadavek odhlásit. Já bych vás prosil všechny, abyste se odhlásili. A opět přihlásili. Ještě jednou to vymažu, resetuji. Teď, prosím, se znovu přihlaste.

Myslím, že už odhlášení a přihlášení proběhlo.

A my můžeme přistoupit k hlasování. Nejprve, jak už jsem říkal, jak avizoval i pan senátor Aschenbrenner, budeme hlasovat o návrhu výboru schválit zákon ve znění, které nám bylo postoupeno PS. Pustím ještě znělku. V sále je v současné chvíli přítomno 73 senátorek a senátorů. Kvorum je 37.

A já zahajuji hlasování o tom, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 6 ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 se pro vyslovilo 32, proti bylo 30. Návrh schválit nebyl přijat.

A my můžeme přistoupit k dalšímu hlasování, kterým bude usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. To byl návrh zákona postoupený nám z PS zamítnout. Nebudu tentokrát spouštět fanfáru, sedíme tady všichni ve stejném složení.

Můžeme přistoupit k hlasování, já ho spouštím. Kdo souhlasí s návrhem zamítnout, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 33, proti bylo 28, návrh nebyl přijat.

A my můžeme přistoupit, vzhledem k tomu, že jsme neschválili ani nezamítli návrh zákona postoupený PS, k podrobné rozpravě.

Jako první se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Hraba.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem avizoval, načetl bych pozměňovací návrh, který je totožný textově s tím, co jste obdrželi do svých lavic, s drobnou výjimkou, kterou za chvíli popíšu. Navrhuji můj pozměňovací návrh v tomto znění.

1) v § 11, odst. 2, písm. e) zrušit.

2) v § 14, odst. 2, v úvodní části ustanovení vyjmout slova "nebo navržení" a za slova "do funkce" vložit slova "a dále po celou dobu výkonu funkce".

3) v § 19, ve větě první text "§ 11, odst. 2, písm. f) a g)" nahradit textem "§ 11, odst. 2, písm. e) a f)" a ve větě druhé text "a e)" zrušit.

Odůvodnění – ten § 11 už jsem říkal, že diskriminuje uchazeče, kteří jsou v momentě podání přihlášky ve střetu zájmů. Neodůvodněně diskriminuje. Ten, kdo by se chtěl ucházet o členství v řídicích a dozorčích orgánech právnických osob s majetkovou účastí státu, tak by se nesměl podle tohoto znění účastnit. Navrhuji tedy vypuštění.

Ve druhém bodě, ta drobná změna, tady bych si dovolil poděkovat panu kolegovi Nwelatimu za doplnění. Text § 14, odst. 2 by po změně, jak byla navržena, zněl: "Nominovaná osoba dále nesmí ke dni jmenování do funkce a dále po celou dobu funkce a) podnikat" atd. Smyslem tohoto opatření je, že střet zájmů nesmí být ke dni jmenování.

Navrhl jsem ještě vyjmout to "nebo navržení", protože ani v momentě, kdy je výborem dotyčný navržen do funkce v dozorčím a řídicím orgánu, ještě nemá jistotu, že bude vůbec jmenován. Tzn. že by se vzdával své práce předčasně a mohl by také přijít zkrátka a nemusela být vůbec naplněna vůle výboru. Takže tolik jen k této drobné změně.

Třetí bod je technická věc, která pouze doplňuje celé znění zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za seznámení s pozměňovacím návrhem. Ptám se, jestli se někdo další hlásí do podrobné rozpravy? Prosím, pane senátore Goláni, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, měl bych jen procedurální návrh, zda bychom mohli odděleně hlasovat o bodu 1 a 3 dohromady, protože spolu souvisí. A o bodu 2, protože třeba nejsem přesvědčen o tom, že je tam třeba doplňovat, že po celou dobu, když tohle řeší jiný zákon. Ale já samozřejmě stojím za § 11, odst. 2, písm. e), tam bych vás poprosil, abyste to podpořili. Ale v hlasování bych požadoval, aby se zvlášť hlasovalo o bodu 1 a 3. A zvlášť o bodu 2, protože pokud to někdo filozoficky vidí stejně, tak by mohl kvůli tomu padnout celý pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan zpravodaj jistě zaznamenal. A až budeme hlasovat, tak nás s návrhem seznámí. Ptám se, jestli se někdo další hlásí ještě do podrobné rozpravy? Protože nikdo další se nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Teď se pro jistotu ptám, jestli si paní ministryně přeje vystoupit? Nepřeje si ani tentokrát vystoupit. A ptám se dál, jestli si přeje se k podrobné rozpravě vyjádřit zpravodajka ÚPV, paní senátorka Anna Hubáčková? Ano, přeje si. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za slovo. Já bych jenom chtěla podpořit tentokrát návrh pana senátora Goláně, protože § 14 je skutečně řešen zákonem o státních podnicích a mohlo by dojít naopak k dalším střetům. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Paní předsedkyně klubu ANO prosí a žádá paní ministryni k vyjádření k pozměňovacímu návrhu. Prosím, paní ministryně.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Pane předsedající, já jsem tady substitut v podstatě, takže se k tomu nebudu vyjadřovat. Myslím si, že i tento pozměňovací návrh má svoje opodstatnění.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Paní ministryně se vyjádřila a teď už je čas pro pana zpravodaje. Pane senátore Aschenbrennere, pojďte, prosím, k mikrofonu a proveďte nás hlasováním. Pokud se nemýlím, tak tam byl jeden pozměňovací návrh a další návrh byl na oddělené hlasování jednotlivých bodů.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Domníváme se, že poprvé bychom měli hlasovat o části pozměňovacího návrhu pana kolegy Hraby. A konkrétně se týkal § 11 a 19. O tom můžeme hlasovat současně.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já spustím znělku. Pane senátore, ještě jednou prosím.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Hlasujeme o změně § 11 a § 19, což je část pozměňovacího návrhu pana kolegy Hraby.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Vaše stanovisko, paní ministryně? Kladné, ano. Pane senátore?

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, takže můžeme zahájit hlasování, spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. A mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 8 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A my můžeme pokračovat.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  A zbývající druhá část pozměňovacího návrhu pana kolegy Hraby se týká § 14.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Vaše stanovisko, paní ministryně? Kladné. Pane senátore?

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Také kladné, takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 9 se ze 75 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 39, proti bylo 8, návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy, a proto přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme PS, ve znění pozměňovacích návrhů tak, jak jsme je teď přijali. Nebudu spouštět znělku. Spustím přímo, i když pan senátor ještě dobíhá, čekal asi na znělku, spustím hlasování...

Hlasujeme o celku. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se ze 76 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

A nyní v souladu s § 3, odst. 2 zákona č. 300/2017 Sb., stykového zákona, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Mám tady připraveny nějaké návrhy, ale asi bude nějaká změna. Ano, jedním z pověřených byl navržen pan senátor Hraba. Souhlasí pan senátor? Ano, souhlasí. A dalším bude pan senátor Aschenbrenner, ten souhlasí také. A jako třetí pan senátor navrhuje pana senátora Vilímce. Pan senátor se tváří neurčitě a já špatně slyším. Ano, přijímá. Děkuji.

My budeme za chvíli hlasovat o tom, pověřit senátory pana Aschenbrennera, pana Vilímce a pana Hrabu, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi PS. Nespouštím znělku, spouštím přímo hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se ze 76 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 pro vyslovilo 69, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji navrhovatelce, zároveň děkuji oběma zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Po ukončení tohoto bodu se budeme věnovat následujícímu bodu, kterým bude

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 143

A my se na projednávání tohoto bodu vyměníme.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Jak kolega předznamenal, došlo k vystřídání na krátkou dobu, než se vrátí naše kolegyně. A můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu našeho programu, kterým je návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/93 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, též zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a též zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 143 a uvede ho naše dnešní kolegyně celého dopoledne, paní ministryně Benešová. A já ji poprosím o její vystoupení.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Děkuji za slovo. Jedná se o vládní návrh zákona, kterým se mění především zákon o státním zastupitelství ve vztahu k dalším, tedy k trestnímu řádu a k trestnímu zákoníku. Předložený návrh novely zákona o státním zastupitelství a některých dalších předpisů, předesílám, že je návrhem adaptační, který řeší primárně otázky mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních. Jeho hlavním cílem je uzpůsobení českého právního řádu nařízení Rady EU 2017/1939 z 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, tzv. nařízení EPO. Úřad evropského veřejného žalobce je novou unijní institucí, jejímž hlavním cílem je trestní stíhání pachatelů trestných činů proti finančním zájmům EU podle směrnice EP a Rady EU 2017/1371, tzv. směrnice PIF.

V českých podmínkách vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v řízení o trestných činech, poškození finančních zájmů EU a s ním neoddělitelně spjatých trestných činů a plnění úlohy veřejného žalobce v těchto věcech před příslušnými vnitrostátními soudy, včetně řízení o mimořádných opravných prostředcích. Jinými slovy, Úřad evropského veřejného žalobce bude u vymezeného úseku kriminality plnit úlohu, kterou plní státní zástupce. Předmětem vnitrostátní úpravy nemůže být otázka, zda činnost na území ČR připustit a v jakém rozsahu. Tyto otázky byly již vyřešeny zapojením ČR do režimu posílené spolupráce a vnitrostátními předpisy. Toto nemůžeme nijak modifikovat.

Od konce roku 2020 či od počátku roku 2021, kdy úřad začne vykonávat svou činnost, tak evropští pověření žalobci a evropští žalobci budou přímo na základě žádosti figurovat v rozsahu, v jakém to vymezuje nařízení v trestních řízeních.

Předložená změna národních předpisů tak řeší pouze určité dílčí otázky. V rámci adaptační úpravy je třeba řešit. Právní postavení státních zástupců, kteří budou jmenováni do funkce evropských žalobců a evropských pověřených žalobců, případně evropského nejvyššího žalobce, modifikace stávajícího institutu dočasného přidělení k organizaci se sídlem mimo území ČR. Vymezení vztahů mezi evropským pověřeným žalobcem, který bude působit na území ČR a vedoucím státním zástupcem, který stojí v čele státního zastupitelství, které by bylo stanoveno jako místo výkonu práce evropského pověřeného žalobce.

Dále bude řešit oblast sociálního pojištění, neboť bez výslovné úpravy nelze předpisy v oblasti sociálního pojištění vztáhnout na evropské pověřené žalobce.

Dále adaptaci trestního řádu, aby v souladu s nařízením evropští pověření žalobci i evropští žalobci měli k dispozici stejné prostředky jako vnitrostátní státní zástupci a měli možnost získávat veškeré relevantní informace ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako státní zástupci.

Vedle změn, které souvisí s uvedeným Úřadem evropského žalobce, návrh obsahuje změny trestního zákoníku, které jsou předkládány za účelem zajištění slučitelnosti českého právního řádu se zmiňovanou směrnicí PIF, která, jak bylo uvedeno, představuje hmotně právní základ činnosti úřadu.

Tato směrnice dílčím způsobem rozšířila požadavky na ochranu finančních zájmů EU. Pro řádnou implementaci je tedy nutné provést změny ve vymezení skutkové podstaty trestného činu poškození finančních zájmů EU – podle § 260 trestního zákoníku.

U této směrnice již, bohužel, implementační lhůta uplynula 6. 7. 2019 a již bylo zahájeno nenotifikační řízení, kdy byla ČR oficiálně komisí vyzvána, ať se vyjádří k tomu, že dosud nebyla notifikována plná slučitelnost českého právního řádu s požadavky PIF směrnice.

V rámci projednávání v PS došlo k přijetí pozměňovacích návrhu, s kterými se ztotožňuji. Těmito pozměňovacími návrhy se řeší jednak napojení EPO na systém základních registrů. Dále se doplňuje zákon o mezinárodní justiční spolupráci o úpravu formy komunikace v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních a úpravu sdílení propadlého majetku pro poskytnutí významné justiční spolupráce.

Žádám vás proto, aby i zde v Senátu byl tento zákon podpořen. Protože myslím, že už je nejvyšší čas, abychom se k němu některým způsobem tedy přihlásili, jak bylo požadováno ze strany EU. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Já vás zdravím v tomto poledním čase...

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 143/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den všem. Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážená paní ministryně! Paní ministryně vám zde přečetla předkládací navrhovatelskou zprávu, ze které vyplynulo vše, co mám ve své zpravodajské zprávě, tudíž ji nemusím číst. Vyjádřím se ke svým povinnostem zpravodajským, tzn. k legislativnímu procesu.

Tento návrh novely, resp. novel více zákonů vláda předložila Poslanecké sněmovně 20. 11. 2018. Tam to proběhlo. Nám dolní komora českého Parlamentu postoupila návrh zákona 8. 10. 2019. Lhůta pro projednání v Senátu končí dnem 7. 11. 2019. To, že jsme dostali tisk my, a já, o tom už jste byli informováni.

Jinak doplním předkladatelskou zprávu pouze o svou prosbu, abychom skutečně nekladli překážky legislativnímu procesu; rychlému legislativnímu procesu. Protože v té první části samozřejmě spěchají všichni. Spěchá i Nejvyšší státní zastupitelství, aby mohlo dokonat výběrové řízení a mohlo se začít připravovat na to, aby České republika se vřadila. Druhá směrnice, tam je transpoziční lhůta, která skutečně uplynula 6. července, takže tam se rovněž spěchá.

Proč k vám ještě promlouvám? Já jsem to řekl na tiskové konferenci. Byl jsem osloven já i další s tím, abychom přijali pozměňovací návrh, který by měl, a to už jsme se tím tady zabývali pracně dva měsíce, to je novela samotného zákona o státním zastupitelství. To znamená, abychom se snažili připomenout dolní komoře českého Parlamentu, že by měli udělat novelu zákona o státním zastupitelství v tom smyslu, aby zamezila případnému odvolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Já jsem na to reagoval tak, že v žádném případě nebudeme komplikovat tuto novelu. Ostatně my nejsme na řadě. Vzpomínáte si, že je to věc dolní komory českého Parlamentu. Tam mají několik návrhů. Nedělají s tím nic. Měli by vysvětlit případně českému národu, proč oni nepokračují v legislativním procesu.

Z tohoto důvodu i proto, že jsem osobně hovořil s nejvyšším státním zástupcem, který mě rovněž prosil, abychom co nejrychleji přijali tuto novelu, říkal, že konzultovali s ministryní spravedlnosti celý ten průběh, a že se shodli právě na tomto změní.

Jinak nejsou problémy ani s těmi pozměňovacími návrhy v dolní komoře. Tam ostatně ten posun, resp. urychlení legisvakanční lhůty je rovněž rozumný.

V tuto chvíli mi nezbývá, než abych vás seznámil s naším usnesením, tedy s usnesením ÚPV Senátu Parlamentu ČR, které nese č. 51 a je z naší 14. schůze z 23. října. Na ní byl pan náměstek ministryně spravedlnosti Mgr. Michal Franěk a v jeho přítomnosti vám doporučujeme, resp. jsme vám doporučili pod I. projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. Antl coby zpravodaj, III. Antl jako předseda výboru vás s tímto, resp. předsedu Senátu seznámí s usnesením. A já dnes se zpravodajskou zprávou.

Toť ve stručnosti vše. Díky za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy.

Já se nyní táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové.

Já vám přečtu jednu citaci nejvyššího státního zástupce pana Pavla Zemana. „Zřizuje se v podstatě instituce, jenž by za normálních okolností fungovala ve federálním systému. Na jednu stranu je to krok správným směrem, na druhou stranu se ale domnívám, že dochází k institucionalizaci federálního prvku do organizace, která federální není. S tím může souviset několik dalších problémů.“ Já si myslím, že podle této citace uhodil pan nejvyšší zástupce hřebíček na hlavičku.

Neexistují Spojené státy evropské, jejichž bychom byli členem, existuje samostatná Česká republika, která je členem Evropské unie. Já osobně si myslím, že zřízení institutu Úřadu evropského veřejného žalobce jde proti tomu. Také zařazení jednotlivých států tam není povinné. Pokud vím, tak je tam přihlášeno 22 států z 28 zemí EU. Proto já se nemůžu přihlásit k podpoře toho sdělení. A to ani s argumentací, že ta směrnice už musí být, když tedy jsme tam přihlášeni. Já si myslím, že bychom tam být neměli. Je to chyba, že jsme ve federální instituci, která neexistuje. Tím myslím ty Spojené státy evropské. To není.

Já jsem se zeptal pana náměstka Fraňka na ÚPV, jestli z toho smíme vystoupit, když jsme se tam dobrovolně přihlásili, tak pan náměstek málem spadl ze židle, ale pak tedy pravil, že asi ano. Takže říkám, že pokud bychom neschválili to zařazení, tak by pak nezbylo vládě, než aby přehodnotila to, že jsme se tam přihlásili. Já nechápu proč. Víte, jak se hodně bojuje o nezávislost státních zástupců, teď budou podřízeni těm jiným, nadřazeným z Úřadu evropského veřejného žalobce. Přitom existuje instituce Eurojust, osobně jsem tam byl z ÚPV, kde spolupracují jednotlivé státy myslím bez problémů.

Takže přestože si nečiním naději, že bych uspěl se svým návrhem, tak nemůžu jinak, než podat návrh na zamítnutí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní se o slovo hlásí pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Ještě jednou dobrý den všem. Já nechci zdržovat, ale poté, co můj ctěný a jinak velmi vážený kolega a místopředseda našeho výboru senátor Canov některé zmátl svým minulým pozměňovacím návrhem u zákona o státním zastupitelství a včlenili jsme do něj něco, co tam samozřejmě vůbec koncepčně ani jinak nepatří, tak radši říkám, že mám také výhrady proti institutu samotnému, ale dnes o něm hlasovat nemáme. Nepatří to sem, ale pro jistotu říkám, aby náhodou někdo zase nepodlehl, že rozhodujeme o tom, jestli Česká republika bude v systému – já tomu říkám evropského prokurátora – či nikoliv, není to tak. Je to transpozice, je to adaptační zákon a jsou to podmínky pro Českou republikou v rámci té směrnice. Díky za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Já jsem chtěl říct něco podobného, ale mám dvě věci. První je, chci poděkovat za to, že tato novela nebyla použita, nebo není na stole návrh do ní ještě něco přidat, co není transpozicí. Já sice rozumím a sdílím ty starosti, aby se případné politické změny ve státním zastupitelství ošetřily, ale jsem rád, že zákon, který je transpoziční, zůstává transpozičním. Chceme to po vládě, aby tohle dělala. Aby nepoužívala implementaci evropského práva do národního práva pro ten gold-plating, tak to nedělejme sami.

A druhá věc je, evropský výbor vám opakovaně v minulých letech přinášel návrhy usnesení, které vaši předchůdci v příslušné lavici schvalovali. V podstatě odmítali ideu evropského žalobce z různých důvodů, nebudu je opakovat. A dokonce Senát nesouhlasil s účastí České republiky v tom mechanismu posílené spolupráce v této věci. Nicméně stalo se. Ta instituce vzniká, Česká republika nakonec ústy vlády souhlasila s jejím členstvím a toto skutečně – opakuji po předřečníkovi – v tuto chvíli není hlasování o tom, jestli evropský veřejný žalobce ano, nebo ne a jestli Česká republika v něm ano, nebo ne.

Pokud bychom rádi směřovali k vystoupení z toho posíleného mechanismu, rozhodně bych použil nějakou jinou cestu, než teď zamítnout ten zákon. Jiná věc je, a to je téma, které tady nechci úplně rozvíjet, ale jak strašně dobré by bylo... Někdy se nedá nasypat nebo nalít voda zpátky do lahve jen tak snadno. Když už jsme se do toho dali, jestli by bylo tak strašně dobré z toho zase odejít. Ale to je jiná věc a je to na jinou debatu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane senátore. A ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy končím. Paní ministryně, chcete se vyjádřit k rozpravě? Ano.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Já bych si znovu dovolila požádat o podporu tohoto zákona. Jednou jsme přijali závazky ve vztahu k EU, musíme je naplnit. A znovu opakuji, jedná se o transpoziční novelu, nic víc do ní nepatří a je potřeba to rychle rozhodnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, paní ministryně. Pane zpravodaji garančního výboru, vaše stanovisko? Ano.

Senátor Miroslav Antl:  Já se musím vyjádřit, musím aspoň spočítat diskutující. Takže jsme byli tři, protože já jsem nevystupoval jako zpravodaj, ale jako senátor. A vše ostatní jste slyšeli. A jinak samozřejmě ostře proti zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, takže budeme hlasovat. Svolám vás.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 12 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 48, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Tak já ukončuji tento bod. To byl poslední bod paní ministryně Benešové.

A nyní s procedurálním návrhem se hlásí pan senátor Větrovský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Tak já děkuji za slovo. Dovolte mi, abych navrhl změnu pořadu. A to, abychom nyní projednali velmi stručný bod „Změna ve složení orgánů Senátu“, na nějž by poté navázal již pevně zařazený poslední bod před polední pauzou, kterým je „Volba kandidáta na zástupce veřejného ochránce práv“.

Tím bychom vyčerpali všechny volební body, které máme na této schůzi projednat. Takže takový je můj procedurální návrh. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A o tom budeme okamžitě hlasovat. Tak jste tady všichni, dovolím si bez znělky.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruka nahoru. Děkuji.

 

Změna ve složení orgánů Senátu

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vás informovat...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ještě jsem neviděla výsledky, pane předsedo volební komise. Ano, takže změna pořadu byla schválena, prosím, pojďte, mikrofon je váš.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já se omlouvám, že jsem byl příliš rychlý. Takže ještě jednou. Dovoluji si vás informovat, že komise obdržela ve lhůtě stanovené volebním řádem Senátu návrh senátního klubu ODS na zvolení senátora Pavla Karpíška členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Konstatuji, že není třeba měnit schválené počty členů této komise, neboť místo v komisi se uvolnilo rezignací senátorky Jitky Chalánkové k 30. srpnu 2019.

Volební komise přijala na své 10. schůzi 23. října usnesení č. 14, s jehož obsahem si vás nyní dovolím seznámit. Tedy usnesení zní: „Komise navrhuje v souladu s článkem 4, bod 23 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Pavla Karpíška členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky“. 2. Pověřuje mne, jakožto předsedu volební komise, abych s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem. Připomínám, že pokud se uvolní během volebního období místo v orgánu Senátu, zvolí Senát nového člena orgánu většinovým způsobem. Jediným navrhovatelem je volební komise Senátu. A já nyní navrhuji jejím jménem, aby Senát hlasoval o volbě aklamací většinovým způsobem. Děkuji za pozornost a vracím slovo paní předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vzhledem k tomu, že jste přebral moji roli, pane senátore, můžeme hlasovat rovnou, tak, jak jste řekl. Dovolím si vás svolat.

Pane senátore, vy jste oznámil rezignaci i už nového člena, takže můžeme hlasovat naráz. Nebudeme to rozdělovat do dvou bodů. Dobře, takže všechno jste slyšeli.

V sále je přítomno 69 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 36. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE.

Návrh byl přijat. Pořadové č. 14, 70 přítomných senátorek, senátorů. Kvorum 36. Pro se vyslovilo 62.

Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Tak já děkuji a dovolím si tedy pokračovat konstatováním, že Organizační výbor svým usnesením č. 94 ze dne 13. srpna 2019 stanovil lhůtu pro podávání návrhů na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv do 30. září do 12.00 hodin. Návrhy předkládají podle článku 6a volebního řádu jednotliví senátoři písemně volební komisi Senátu. A součástí těchto návrhů jsou i doklady ověřující splnění podmínek navržených kandidátů pro výkon této funkce. Dovolím si připomenout, že podle § 2, odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv je zástupce ochránce volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období 6 let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát.

Nyní si vás dovoluji informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě jediný návrh na kandidáta na funkci zástupce ochránce. A to paní Monika Šimůnková, kde navrhovatel je pan senátor Petr Šilar. O předloženém návrhu jsem vás informoval dopisem ze dne 30. září 2019.

Jak jsem již uvedl, součástí návrhu byly i dokumenty, které jsou nutné k ověření, zda jsou splněny podmínky volitelnosti osoby navržené na kandidáta na funkci zástupce ochránce. Těmito dokumenty byly životopis kandidáta, osvědčení o státním občanství, podepsané kopie platného občanského průkazu, dále písemné prohlášení navrženého, že je seznámen ustanovením § 3, zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. A dále písemné prohlášení navrženého, že souhlasí se svou kandidaturou na funkci zástupce ochránce.

Konstatuji, že předložený návrh obsahoval potřebné dokumenty a proto volební komise mohla a také ověřila, že navržená Monika Šimůnková splňuje podmínky stanovené v § 2 a 3 zákona o veřejném ochránci práv. Proto vás nyní seznámím s usnesením č. 13, které v této souvislosti přijala volební komise na své 10. schůzi 23. října 2019.

13. usnesení tedy zní:

1. Komise konstatuje, že ve lhůtě stanovené usnesením organizačního výboru č. 94 ze dne 13. srpna 2019, to je do 30. září 2019 do 12 hodin, obdržela tento návrh na kandidáta na funkci veřejného ochránce práv včetně dokladů ověřujících splnění podmínek stanovených zákonem č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů pro výkon uvedené funkce. Monika Šimůnková, navrhovatel senátor Petr Šilar.

2. Komise konstatuje, že navržená Monika Šimůnková splňuje podmínky volitelnosti stanovené výše citovaným zákonem.

3. Komise pověřuje předsedu komise senátora Větrovského, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním.

Já děkuji a předávám teď slovo opět paní předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže my přicházíme k bodu

 

Volba kandidátů na zástupce Veřejného ochránce práv

Tisk č. 146

Návrh vám byl rozdán jako senátní tisk č. 146. A já nyní navrhuji v souladu s § 50, odst. 2 jednacího řádu Senátu, abychom vyslovili souhlas s účastí kandidátky na funkci zástupce veřejného ochránce práv při projednávání senátního tisku č. 146. A je to paní Monika Šimůnková. Můžeme přistoupit k hlasování.

V sále je přítomno 71 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 36. Já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 15 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 66, proti nebyl nikdo. Tento návrh je schválen.

A vzhledem k úkolu volební komise, která přebírala návrhy a ověřovala předpoklady, že kandidáti – v tomto případě kandidátka – splňuje podmínky volitelnosti a neslučitelnosti funkcí uděluji nejprve slovo panu předsedovi, který už nám to řekl. Takže senátním tiskem se také zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 146/1 a určil zpravodajem pana senátora Jana Tecla, kterému nyní uděluji slovo.

Senátor Jan Tecl:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená kandidátko na funkci zástupce veřejného ochránce práv.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice tento bod projednal včera na svém 10. zasedání, tedy v úterý 29. října 2019. Na výboru jsme také vyslechli vystoupení kandidátky na zástupkyni veřejného ochránce práv Mgr. Moniky Šimůnkové. Její životopis a usnesení volební komise Senátu s ověřením podmínek volitelnosti je obsahem senátního tisku č. 146.

O projednání návrhu na funkci zástupce veřejného ochránce práv jsme konstatovali, že poté, co jsme byli seznámeni s podkladovými materiály a vyslechli jsme představení paní Moniky Šimůnkové, neshledali jsme žádné důvody, proč by tato kandidátka nemohla tuto funkci vykonávat.

Dále jsme na výboru určili moji osobu zpravodajem, abych vás seznámil s tímto usnesením. 71. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, z 10. schůze, konané dne 29. října 2019, k návrhům kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv, senátní tisk č. 146. Po úvodním slovu senátora Jiřího Drahoše, po zpravodajské zprávě senátora Jana Tecla, místopředsedy výboru, po vystoupení kandidátky Mgr. Moniky Šimůnkové a po rozpravě výbor 1. projednal návrh kandidátky na funkci zástupkyně veřejného ochránce práv, 2. konstatuje, že se seznámil s podkladovými materiály ke kandidátce a vyslechl ji, 3. určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku č. 146 na schůzi Senátu PČR senátora Jana Tecla, 4. pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Drahoše předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a já k tomuto bodu otevírám rozpravu. A dovolte mi, abych jako první udělila slovo paní Monice Šimůnkové. Paní kandidátko, vítejte v Senátu, máte slovo.

Monika Šimůnková:  Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři.

Já si velmi vážím dnešní možnosti vystoupit zde před vámi a požádat vás o podporu v této volbě. Vzhledem k tomu, že si této chvíle velmi vážím a přistupuji k ní s respektem, tak si dovolím svoji řeč tak trochu číst, protože bych nerada zapomněla něco, co jsem si pro vás připravila.

Já bych si dovolila začít tak trochu obecněji. Česká republika je dle mého názoru v principu dobrý a funkční právní stát. Lidská práva se u nás berou vážně. Jsou nejen zaručená, ale také je lze v praxi reálně vymoci, i když je to někdy velmi zdlouhavý proces, což víme všichni. Nicméně i v této situaci, takřka možná ideální nebo velmi dobré, je nutné se starat o lidská práva tzv. pro každý den. Pro běžné každodenní situace člověka, který nemá ani právní vzdělávání, ani se neumí domoci pomoci jinak. Určitě i z vašich senátorských praxí znáte příběhy lidí, voličů, které nějak semlela takzvaná byrokratická mašinérie. Ocitli se ve svém životě v nelehké situaci a nevěděli si rady. A právě těmto lidem má dle mého názoru sloužit veřejný ochránce práv.

Státy i jejich instituce, jak známo, se udržují idejemi, které stály u jejich zrodu. Neměli bychom tedy zapomínat ani na to, jak český ombudsman vznikl a kdo jako první tuto funkci vykonával a jak v ní fungoval. Tradici českého ombudsmanství založil pan doktor Motejl. Pan doktor Motejl učinil úřad ombudsmana samozřejmým a pro všechny známým. Právě on byl dle mého názoru tím skutečným ochráncem práv v představách běžných lidí. Ale nejde jen o vnímání úřadu ombudsmana veřejností. Doktor Motejl vtiskl ombudsmanovi i metodu práce. On založil tradici jak důkladné analýzy konkrétních případů stěžovatelů, tak ale i umění zobecnit poznatky z konkrétních kauz a řešit je. Doktor Motejl měl autoritu a uměl mluvit s lidmi i úřady. Právě takto hledal a často nacházel cesty, jak fungování úřadu zlepšit a jak pomoci stěžovatelům. Pan doktor Motejl preferoval a reálně dělal takzvaně masarykovskou drobnou práci. A přesně to by podle mého mínění mělo být těžištěm ombudsmana a jeho zástupce nadále.

Já jsem pana doktora Motejla zmínila proto, že dle mého názoru by měl být vzorem i všem nám, jeho případným nástupcům. Veřejný ochránce práv i jeho zástupce mají být lidmi, kteří si získají mezi lidmi důvěru proto, že jim bude umět pomoci. Pokud ta pomoc samozřejmě bude důvodná. Hlavním úkolem ombudsmana i jeho zástupce má být podle mého právě ona drobná práce. Tedy pomáhat lidem ve složitých situacích ve styku s úřady a doporučovat i systémová zlepšení, zjistí-li, že problém, který řeší, má hlubší kořeny.

Český ombudsman ale dnes neřeší jen stížnosti na úřady, má na starosti i dohled nad místy, kde je omezena lidská svoboda, anebo kde se nacházejí lidé, pro které je složité, aby se starali sami o svá práva. Mluvím teď o zařízení sociálních služeb, o dětských domovech, psychiatrických léčebnách či o domovech pro seniory. I v těchto místech mají lidé zůstat lidmi a mají mít zachovánu lidskou důstojnost. Ostatně civilizovaná společnost se pozná právě podle toho, jak se chová k těm, kteří jsou bezbranní, zranitelní či omezeni ve svých právech. Tito lidé se pomoci nedovolají jen tak. A právě proto je třeba, aby zde ombudsman i nadále byl aktivní a ověřoval, že je s lidmi zacházeno tak, jak zákon ukládá.

Mám zato, že toto je také klíčová role ombudsmana, kterou je třeba brát vážně. Po roce 1989 jsme ale udělali i velký pokrok v začleňování lidí se zdravotním postižením do normálního života. Přesto i zde je prostor pro řadu zlepšení. Tito lidé dnes naštěstí nežijí pouze v ústavech jako kdysi, ale nadále mají těžkosti např. při shánění vhodného zaměstnání, v dopravě či v běžných denních situacích, jako třeba při pohybu ve městě nebo při rychlém přístupu k některým druhům zdravotní péče.

V minulém roce byla agenda ombudsmana rozšířena i o tuto oblast, a já ji považuji také za velmi důležitou. Dovolíte-li mi, abych mou představu o fungování ombudsmana a jeho zástupce shrnula do následujících bodů. V první řadě pomáhat jednotlivcům ve složitých situacích při styku s úřady. Mluvit s úřady a hledat rozumná a praktická řešení. Druhý úkol plyne z toho prvního. Poznatky z konkrétních případů má ombudsman umět zobecnit a navrhnout systémová řešení, ukáže-li se, že je to třeba. A třetí oblast, která má být jádrem činnosti ombudsmana, je ochrana lidí a skupin lidí, kteří mají jakýkoli ztížený přístup k ochraně svých práv nebo se nacházejí ve zranitelné situaci.

Vše to, co považuji za priority, které jsem zmínila, bych se z pozice zástupce ombudsmana snažila také prosazovat. Jsem právnička a většinu své profesní kariéry se zabývám některými z problémů, které právě řeší instituce veřejného ochránce práv. Dlouhodobě se věnuji skupinám obyvatel, těch takzvaně zranitelných. Po složení advokátních zkoušek jsem z komerční praxe přešla do neziskového sektoru a věnovala se mnoho let v ochraně dětí v nadaci Naše dítě. Od roku 2011 jsem potom působila ve státní správě několik let jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Později také na ministerstvu školství.

Již v této pozici jako zmocněnkyně jsem tehdy úzce spolupracovala s tehdejším veřejným ochráncem práv Pavlem Varvařovským a s jeho kolegy. Řešila jsem problémy sociálního vyloučení, zabývala jsem se postavením seniorů, zdravotně postižených osob, ale také např. národnostních menšin. Trvale jsem se věnovala i tomu, jak funguje neziskový sektor. Bez něho si totiž nelze zejména v oblasti sociálních služeb praktické zajištění lidských práv v naší zemi představit. Některým tématům se věnuji doteď. Jako členka několika poradních orgánů vlády v oblasti lidskoprávní. Snažila jsem se např. pomoci i při řešení situace, jak kompenzovat újmu, kterou utrpěly v minulosti některé nezákonně sterilizované osoby. Na tento problém mj. upozornil již mnou zmíněný právě první ombudsman Otakar Motejl. A dnes mj. vláda rozhoduje opět o tom, zda dá souhlasné stanovisko k návrhu příslušného zákona, na kterém jsme spolu s kolegy v posledním roce pracovali. A já pevně věřím, že ano.

Na základě výše uvedeného jsem jen chtěla říci, že mám zkušenosti jak z neziskového sektoru, tak ze státní správy, což považuji za jistou výhodu. Dovolím si ale říci, že nejsem ani vyloženě aktivisticky zaměřená, ale ani typická úřednice. Snažím se rozpoznat konkrétní problémy a řešit je podle jejich povahy. Někdy potřebují jen dobře takzvaně zúřadovat, jindy je třeba na ně upozornit politickou sféru nebo veřejnost. A přesně tak má dle mého názoru postupovat i ombudsman. Někdy více spíše úřadovat a použít právnické znalosti, jindy na problém důrazně upozornit ty, kteří je mohou řešit, či veřejnost.

Vím, že tento souběh zkušeností by mohl být určitou výhodou v pozici zástupkyně veřejného ochránce práv. Ombudsman, jak sami víte, nemá právo navrhovat zákony. Pokud cítí, že existuje nějaký problém, který je nutno řešit změnou zákona, je na něm, aby to dokázal vysvětlit právě těm, kteří zákony navrhovat mohou. Tedy vládě, poslancům, či právě vám, senátorům. Proto si myslím, že ombudsman a jeho zástupce má být v trvalém kontaktu nejen s vládní exekutivou, ale také s vámi, zákonodárci. Pokud bych se stala zástupkyní ombudsmana, snažila bych se právě o tuto komunikaci i s vámi, senátory, velmi pečovat.

Vážené dámy, vážení pánové, lidským právům se v různých rolích a z různých úhlů pohledu věnuji takřka dvě desítky let. Dělám to ráda, jde o práci, která je mojí srdeční. Stále ještě mám určité ideály a iluze, které mě ještě na začátku profesní dráhy vlastně k tomuto oboru přivedly. Za léta praxe jsem se však stala v mnohém realistkou a vím, že někdy se více dosáhne klidným jednáním, střízlivým a praktickým přístupem. Věřím, že jako zástupkyně ombudsmana bych uměla tento přístup používat a přitom neopustit své ideály z mládí.

Budu ráda, pokud získám vaši podporu, která by pro mě byla opravdu velikou ctí. Děkuji za pozornost a přeji vám krásné podzimní dny.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní kandidátko, za váš projev a vraťte se na určené místo. A já se ptám, jestli se do rozpravy někdo hlásí? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím. A uděluji nyní slovo předsedovi volební komise panu Jaroslavu Větrovskému, aby nám sdělil další postup.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Tak děkuji za slovo. Dovoluji si vás informovat, že dle volebního řádu osoby navrhované Senátem do funkce podle zvláštních předpisů se volí většinovým způsobem tajným hlasováním. Pro volbu jediné osoby navrhované Senátem do funkce se použije přiměřené ustanovení článku 2 volebního řádu týkající se volby předsedy Senátu. Nyní vás tedy seznámím s průběhem samotné volby. Na hlasovacím lístku je uvedeno jméno osoby navržené na kandidáta, přičemž před tímto jménem je uvedeno pořadové číslo. Souhlas s tímto kandidátem vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, nesouhlas s kandidátem vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jeho jménem křížkem či písmenem X.

Připomínám, že pořadové číslo musí být označeno kroužkem či křížkem. Pokud by se tak nestalo, jednalo by se o neplatný hlasovací lístek. V 1. kole je kandidát zvolen, pokud získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nezíská-li kandidát nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se 2. kolo volby. Do 2. kola poté postupuje nezvolený kandidát z 1. kola. Ve 2. kole je zvolen kandidát, pokud získal nadpoloviční většinu přítomných senátorů. Nebyl-li kandidát zvolen ani ve 2. kole, koná se nová volba podle volebního řádu.

Volební místnost je připravená. Prosím členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků a hlasování potrvá 10 minut, takže máme teď 13.12, takže předpokládám, že volba bude trvat do 13.25, aby se nám to dobře počítalo. A na vyhodnocení poté budeme potřebovat maximálně 5 minut. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji, pane předsedo, vám. Přerušuji tedy jednání pro konání 1. kola 1. volby na úřad zástupce ombudsmana. A protože to spojíme s polední pauzou, tak se sejdeme za hodinu, to znamená ve 14.15. Dobrou chuť k obědu.

(Jednání přerušeno v 13.13 hodin.)

(Jednání zahájeno v 14.16 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás informoval o výsledku prvního kola I. volby.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Dobré odpoledne. Dovolte, abych vás informoval o I. volbě prvního kola, o volbě kandidáta na funkci zástupce VOP konaného dne 30. října 2019.

Počet vydaných hlasovacích lístků 72. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 72. Z toho neplatných 3. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula.

Pro paní Moniku Šimůnkovou bylo odevzdáno 67 hlasů.

V prvním kole I. volby tedy byla zvolena. (Potlesk.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dovolte, abych vám jménem Senátu poblahopřál. Děkuji panu předsedovi volební komise. (Senátor Jaroslav Větrovský: Já jsem chtěl říct něco podobného... Děkuji.) Já jsem rychlejší...

Než přistoupíme k dalšímu bodu, tak bych vám rád oficiálně představil novou kancléřku, paní Janu Vohralíkovou, která se sice s mnohými už zná, protože už navštívila neformálně kluby. Tiskovou mluvčí nevidím, ale tu určitě už všichni znáte, někde se tu v blízkosti pohybuje...

Pokročíme k dalšímu bodu. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších zákonů

Tisk č. 139

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 139. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte, pane ministře, v klidu si „ukliďte“, já počkám... Máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych mohl nastínit parametry připravované poměrně zásadní změny, která se váže k toliko diskutovaným cenám za mobilní data. Pochopitelně, že to není jenom o cenách za mobilní data. Ale je důležité to před závorku dát, protože jsme přesvědčeni, že abychom mohli do určité míry změnit prostředí, které zde z našeho pohledu je, zejména v neprospěch drobných spotřebitelů, naopak zase poměrně vstřícné vůči větším společnostem, tak to znamená, že musíme udělat legislativní opatření, regulatorní opatření a domníváme se, že je správné daleko intenzivněji komunikovat s mobilními operátory a rovněž medializovat současný stav. Myslíme tím zejména prostřednictvím různých žebříčků a porovnáním s ostatními zeměmi.

V tuto chvíli diskutujeme o legislativním řešení, jehož cílem a záměrem bylo, aby se primárně urychlil přechod od jednoho operátora k jinému operátoru, a to pokud možno za spotřebitelsky přívětivých podmínek, tzn. jinak, než jak je tomu dnes. Principiálně šlo o to, že navrhujeme zkrátit lhůtu pro zánik smlouvy v případě přenesení čísla. Ze současných 10 dnů na 2 dny. Současně navrhujeme snížit úhradu na jednu dvacetinu spojenou s předčasným, nebo s případným předčasným ukončením smlouvy na dobu určitou. Současně zanášíme do legislativy i to, že živnostníci, jakožto fyzické osoby, budou mít stejná práva a možnosti jako fyzické osoby, které nepodnikají.

V zásadě je to asi vše z těch nejdůležitějších opatření.

Dovolím si pouze říci, že Poslanecká sněmovna návrh zákona projednala a schválila dne 13. září 2019, když – a to je důležité říci – pro schválení hlasovalo 164 ze 165 přítomných poslanců, takže měli jsme dobrý pocit z toho, že sněmovna se na tom jednoznačně shodla.

Senátní výbory pro hospodářství, zemědělství a dopravu a rovněž ústavně-právní výbor projednaly návrh tohoto zákona, a to dne 23. října tohoto roku, a doporučily ve všech usneseních Senátu návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Dovolte mi tedy tímto poděkovat členům obou senátních výborů za velmi konstruktivní projednávání předmětné novely zákona a děkuji mockrát za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení máte jako senátní tisk č. 139/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Tomáš Goláň.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 139/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Balatka, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Balatka:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Budu velice stručný. Co se týká této novely zákona, tak na výboru jsme ji projednali, neshledali jsme v ní žádné problematické části a všechny úpravy, které tam jsou a které zde uvedl pan ministr, považujeme za žádoucí a potřebné.

Každopádně vám přečtu usnesení, které bylo přijato naším výborem jednohlasně:

výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu

1) doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2) určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Miroslava Balatku,

3) pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Tomáš Goláň? Přeje. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Ústavně-právní výbor tento návrh zákona projednal minulý týden a z 9 přítomných členů všech 9 hlasovalo pro.

Chtěl bych tady pana ministra Havlíčka ještě opravit v jedné věci. Tento zákon kromě toho, že zavádí 20procentní náhradu do doby, po kterou by trvala smlouva, v době do tří měsíců je vlastně odstoupení od smlouvy bezplatné, to znamená do tří měsíců po uzavření.

Další věc. Rozšiřuje se ochrana fyzické osoby podnikatele a tzv. mikropodniky. A tyto mikropodniky jsou právnické osoby, které nemají více než devět osob a obrat více než 2 miliardy eur, pardon, 2 miliony eur. Dvě miliardy eur, to by bylo velice slušné, ale 2 miliony eur.

Náš ústavně-právní výbor přijal k tomu stejné stanovisko, to znamená, že náš ústavně-právní výbor návrh schválil a doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby schválil tento návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže není důvod se k ní vyjadřovat. A budeme tedy hlasovat o jediném návrhu, který byl podán, a to je schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. (Znělka.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 16 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a děkuji i zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Hodnocení návrhů plánů členských států EU v oblasti energetiky a klimatu na období 2021-2030

Tisk EU č. J 029/12

Tisk EU č. K 030/12

Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení senátoři. Předkládám vám dle vašeho požadavku rámcovou pozici k Doporučení komise návrhu vnitrostátních plánů České republiky pro energetiku a klima, který byl vládě předložen k posouzení 31. ledna 2012 a následně nám komise 18. června roku 2019 zaslala své doporučení.

Troufám si tvrdit, že to je nesmírně důležitá věc, kterou vám teď budu představovat. Jsem tedy i rád, že mám možnost vám zde sdělit některé detaily, a děkuji i za vstřícnost a určité pochopení, protože se jedná o zcela zásadní dokument, který má velký dopad i na náš rozpočet.

Ještě předtím, než řeknu, k čemu jsme dospěli, bych sdělil to, co po nás požadovala komise, následně to, kolik nás dnes podpora obnovitelných zdrojů stojí a kolik by nás stála v různých variantách toho, co komise požaduje.

Nutno říct, že od komise jsme obdrželi celkem 10 doporučení, z nichž pochopitelně to nejdůležitější bylo navýšit naši ambici na rok 2030 na podíl energie z obnovitelných zdrojů, a to ve výši 23 %. Podotýkám, že jsme odeslali na komisi částku 20,8 % podílu obnovitelných zdrojů.

A ještě k tomu dodám jednu věc, jak si stojíme dneska, protože se bavíme o roku 2030. Dnes si stojíme přibližně na podílu 14,5 %. Měli jsme být, kdybychom naplňovali plán, ke kterému jsme se v minulosti zavázali, přibližně na pozici 13 %. Fakticky tedy říkám, že dneska máme určitý náskok. Zaslali jsme tam 20,8 %, což vycházelo z toho, že EU obecně míří ke 32 procentům. A protože my jsme byli na 13 %, tak jsme jenom trojčlenkou dopočetli 20,8 % a brali jsme to tak, že to je do určité míry nejenom propočítáno, ale z pohledu finančního realizovatelné.

Z pohledu produktového, abychom to zvládli, jsme rovněž názoru, že 20,8 % do roku 2030 bychom bez větších problémů měli zvládnout.

A nyní se ještě trošku detailněji zastavím u nákladů s obnovitelnými zdroji a u toho, co by to pro nás vše znamenalo a nebo co to znamená.

Říkám to i z důvodu toho, že v médiích velmi často prosakují různé zavádějící informace, které nejsou úplně přesné, a je proto dobré se na číslech sjednotit.

Celkově nás obnovitelné zdroje stojí ve smyslu podpory – beru poslední rok – 47 mld. Kč ročně.

Říkám "stojí nás", tzn. stojí to všechny, tzn. státní rozpočet, spotřebitele, firmy. Přičemž toliko diskutovaná fotovoltaika, která je samozřejmě jenom částí obnovitelných zdrojů, ta nás nákladově ročně stojí 29 mld. Kč. Možná jste zaznamenali, že padá číslo 1 bilion korun, čili 1000 miliard korun. Toto číslo padlo poprvé v roce 2015 a řekl ho Národní kontrolní úřad. Odhadl, že to, kolik nás obnovitelné zdroje budou stát, samozřejmě s tím, co už stály v té době před rokem 2015 a co to bude stát do roku 2030, tak odhadl právě ten 1 bilion korun, čili ten 1000 miliard korun. Nutno říci, že to odhadl poměrně přesně, protože když si to teď dopočítáváme do většího detailu, tak právě těch 20,8 %, ke kterým jsme se hodlali zavázat, tak by nás vyšlo na 981 mld. Kč. Čili skutečně NKÚ postupoval poměrně přesně a bylo to správné.

Kdybychom to zvýšili na 22 %, a už teď rovnou říkám, že to byl náš kompromisní návrh, který jsme odeslali, tak se budeme pohybovat na 1 bilionu a 3 miliardách korun podpory, kterou tomu musíme dát, čili stát, firmy a spotřebitelé. Kdybychom šli na 23 %, to, jak po nás požadovala Evropská komise, nikoli striktně, bylo to spíše doporučení, tak bychom se dostali na částku 1 bilionu a 33 miliard korun. Teď to hodně zjednoduším a můžeme říci, že každé procento navíc by nás stálo v 10letém horizontu mezi rokem 2020-2030 přibližně 30 miliard korun, což znamená, že to je přibližně 3 miliardy korun ročně. A teď ještě, kdyby byla z vaší strany otázka, kolik zaplatí stát a kolik zaplatí spotřebitelé a firmy, já to odhadnu, takhle to vždy vycházelo v posledních letech, je to cca půl napůl. Takže v zásadě 1 % navýšení by stálo státní rozpočet 1,5 miliardy a naše občany a firmy další 1,5 miliardy. Ale správné je se na to dívat z toho celku, čili 3 miliardy korun.

S ohledem na to, v jaké jsme dnes pozici, s ohledem na to, co po nás chtěla Evropská komise a s ohledem na to, že jsme si dopočetli, kolik by nás vše stálo, jsme navrhli kompromisní variantu a odeslali jsme ji do Evropské komise, a to na úroveň 22 miliard korun. Zopakuji tedy ještě jednou, kolik nás bude obnovitelný zdroj stát od svého počátku až do roku 2030. Bude to úplně přesně 1 bilion korun a 3 miliardy korun navíc, čili 1,003 bilionu korun.

Kdybychom se chtěli podívat do většího detailu, tak do zvýšení jsme navrhli ještě včlenění, abych to řekl úplně přesně, že se bude primárně jednat o vytápění a chlazení. A navrhujeme ročně navyšovat ve výši 1 %. Původně to bylo 0,8 %, což byl indikativní cíl stanovený komisí. Ten byl 1,1 %, ale to už je možná příliš velký detail, s tím vás nechci zatěžovat.

Z tohoto úhlu pohledu se domníváme, že je to návrh akceptovatelný, návrh, který je vyšší, než jsme zaslali, návrh, který respektuje, že jsme v předstihu našich současných cílů, že to není pouze matematicky vypočítáno ve smyslu toho, kde jsme dnes a jak by nám to dopadlo v roce 2030, ale že je to i s ohledem na to, že dnes jsme na tom o něco lépe. A s ohledem na náš rozpočet i na náklady občanů a náklady firem se domníváme, že to je přijatelný kompromis. Domníváme se, že bude i akceptovatelný pro Evropskou komisi, protože znovu říkám, těch 23 % nebylo nařízení, bylo to doporučení. My jsme udělali přesně polovičku nebo dokonce o něco víc nad tím, než jsme navrhovali my. Stanovisko Senátu pro nás bude pochopitelně důležité při dalším jednání s Evropskou komisí o finálním plnění plánu, a proto bych vás poprosil o podporu této předkládané rámcové pozice. Děkuji mockrát.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky číslo J 029/12/02 a K 030/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, výbor pro evropské záležitosti se zabýval tímto materiálem, je to balíček, jedná se o dva dokumenty, na svém jednání 24. října roku. A přijal k tomu po poměrně bohaté diskusi jak mezi členy výboru, tak s přítomným náměstkem ministra, panem Nedělou, usnesení, které máte na stole. Je to usnesení číslo 124. A to důležitější je doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR. Pan místopředseda vlády i pan ministr uvedl ve své zprávě, čeho se to týká. Já to nebudu opakovat, nebudu zdržovat, spíše bych se chtěl zabývat a dovysvětlit naše doporučení.

Možná bych ještě řekl k dokumentu číslo 29, že jde o doporučení komise. Je to tedy nezávazný právní akt, prostřednictvím kterého mohou orgány EU dávat najevo názor, doporučení. Ten druhý dokument je sdělení, to je komunikační dokument komise, který slouží především jako informační materiál pro evropské a další instituce.

Co se týká našeho doporučení k materiálům, tj. doporučení komise ze dne 18. 6. 2019 k návrhu integrovaného vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, pokrývající období 2021-2030, a ke sdělení Komise Evropského parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů společně při dosahování cílů energetické unie a opatření v oblasti klimatu, vytvoření základu pro úspěšný přechod na čistou energii, jsme přijali následující doporučení.

I) Senát 1) vyjadřuje ocenění za systematický a komplexní přístup Evropské komise k dosahování cílů energetické unie a vytváření základů pro úspěšný přechod na čistou energii v EU. Z tohoto bodu je zřejmé, že výbor navrhuje ocenění přístupu a obrovské penzum práce Evropské komise v této oblasti, protože se komise vrací k závazkům, které byly přijaty na pařížské konferenci o klimatu v roce 2015. Komise zapracovala skutečně na poměrně ambiciózním plánu legislativního rámce roku 2030, který zavádí jakousi energetickou unii s progresí činnosti v oblasti změn klimatu. A zcela určitě bylo také velmi nesnadné a náročné posoudit všech 28 národních plánů v oblasti energetiky a klimatu.

Všichni víte, že se EU hlásí k čisté energii a chce být lídrem v této oblasti. Z mnoha stran je slyšet, že se zbytečně tlačíme na první místo, zbytečně chceme být lídry. Já bych tady chtěl uvést jeden údaj, který jsem získal z každoroční zprávy o stavu jaderné energetiky, kterou tady prezentoval v minulých dnech energetických konzultant, pan Michael Schneider. A ve zprávě se mj. uvádí, že tři z největších světových ekonomik, jako je Čína, Japonsko, Německo, vyrábějí větší množství elektřiny z nových obnovitelných zdrojů, a do toho se nezapočítává produkce z vodních elektráren, více elektřiny z nových obnovitelných zdrojů než z jádra. Totéž platí o Brazílii, Mexiku, Španělsku, Velké Británii, Holandsku, Jihoafrické republice nebo Itálii. To bych jen chtěl zdůraznit, že EU jako taková není jediná. Jednak jsou to jednotlivé členské státy EU, jednak jsou to státy často kritizované, jako je Čína, Brazílie apod.

V bodě 2) vyjadřujeme respekt s rozhodnutím vlády předložit ve finálním znění českého vnitrostátního plánu kompromisní cíl pro podíl energie z obnovitelných zdrojů ve výši 22 %.

To asi nepotřebuje žádného velkého komentáře.

3) Doporučujeme nicméně vládě ČR průběžně jednat s dotčenými subjekty a hledat způsoby, jak při aktualizaci vnitrostátního plánu v roce 2023 a 2024 výrazně navýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v rámci energetického mixu ČR a snížit spotřebu primární energie při zohlednění geografických a klimatických podmínek, ekonomických možností ČR a předpokládaného budoucího vývoje jednotlivých technologií.

Já jsem si při studiu materiálů v rámci tohoto zpravodajského tisku samozřejmě přečetl řadu věcí, řadu vyjádření a musím říct, že zazněly v médiích nebo se v odborném tisku, a tam se objevila řada jiných procent, kterých by mohla ČR dosáhnout. Seznámil jsem se se studií renomované společnosti Deloitte, která říká, že bychom mohli dosáhnout až 23,8 % v roce 2030. Odborníci z Komory obnovitelných zdrojů uvádějí číslo 24,38 a v některých případech dokonce 28 %. Já sám nevím, jestli je to reálné. Určitě naše země není ideální pro obnovitelné zdroje aspoň z hlediska větrné energie. Myslím si, že daleko největší šanci má přeci jen fotovoltaika, možná tepelná čerpadla, případně biomasa.

Co se týká snížení spotřeby primární energie, je spíše zřejmé, že z některých informací a podkladů, které jsem měl k dispozici, že ČR zaostává v řešení energetické náročnosti za jinými průmyslově vyspělými státy.

Připomínáme bod I,

4) usnesení číslo 126 z března roku 2019 ke sdělení komise Čistá planeta pro všechny, ve kterém Senát vyzývá vládu, aby výrazně podpořila výzkum, vývoj a inovace v oblasti obnovitelných zdrojů energie včetně akumulace energie z těchto zdrojů (a jejich využití v našich přírodních podmínkách). To si myslím, že úzce s problematikou souvisí. A my už jsme se jí tady několikrát na plénu, případně ve výborech zabývali poměrně intenzivně.

5) Podporuje snahu vlády ČR zvyšovat odolnost energetického systému, kybernetickou bezpečnost a odolnost kritické infrastruktury stejně jako podstatnou roli jaderné energetiky při snižování emisí oxidu uhličitého a zajištění energetické bezpečnosti ČR. A to při zohlednění ekonomické udržitelnosti tohoto zdroje ve srovnání s dalšími rozvíjejícími se možnostmi a při zohlednění mezinárodně-bezpečnostních aspektů.

To je bod, který je velmi široký, velmi dlouho jsme ho diskutovali. Já bych si tady dovolil zase říci pár údajů, které vycházejí z každoroční zprávy o stavu jaderné energetiky. Z té mj. vyplývá, že elektřina z nových jaderných reaktorů je mnohem dražší než elektřina vyrobená pomocí slunce a větru. Náklady na výrobu solární energie se pohybují od 36 do 44 dolarů za 1 MWh a klesají, zatímco větrná energie na pevnině přijde na 29-56 dolarů a také je stále levnější. Náklady na jadernou energii se pohybují mezi 112-189 dolary a mají spíše rostoucí trend.

Během roku 2018 navýšily jaderné elektrárny v globálním měřítku svůj instalovaný výkon o 9 GWh na celkových 370, což znamená překonání historického maxima, takže je celosvětový nárůst energie z jaderných bloků. Pro srovnání však u obnovitelných zdrojů došlo v roce 2018 k navýšení o 165 GWh. Co se týká vývoje jaderných reaktorů ve světě, je potřeba udat, že je ve výstavbě 46 reaktorů, z toho 10 v Číně a o 4 méně, než to bylo před rokem a o 22 méně, než to bylo v roce 2013.

Z podkladů, které jsem měl k dispozici, vyplývá, že jádro běží hlavně v Číně a v Rusku, což jsou také jediné dva státy, které mají technologie ke kapacitám, které bychom my chtěli tady v ČR vystavět. Neříkám, nejsem a priori proti jaderné energetice, to už jsem říkal víckrát. Na druhé straně je možná cesta v malých jaderných reaktorech, které by mohly být třeba bezpečnější a mohly by být technologicky zajímavější.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Moc se omlouvám, pane senátore, ale vy jste se mimovolně přesunul do obecné rozpravy. Vaším úkolem je informovat Senát o tom, jak výbor projednával a k jakému došel závěru.

Senátor Petr Orel:  To není všechno, co jsem říkal na výboru, to je moje zpravodajská zpráva. Ale už jsem u bodu 5. Bod 5 jsme teď probrali.

V bodu 6) rovněž vládě ČR doporučuje nastavit taková dotační pravidla, která by umožňovala výhodnou instalaci fotovoltaických panelů jak na střechy větších objektů, například průmyslové objekty, zemědělské farmy, brownfieldy, tak samozřejmě i na menší objekty při zachování zemědělské půdy.

V podkladových materiálech jsem nenašel jakoukoli zmínku o podpoře komunitních či obecních projektů obnovitelných zdrojů energie. V této oblasti je zřejmé, a zkušenosti jsou zase ze západní Evropy, že to v řadě států funguje a mohly by tak vzniknout tisíce menších zdrojů energie.

Pak už máme jen dva formální body. Žádáme vládu, aby Senát nejpozději do 31. března 2020 informoval o tom, jakým způsobem hodlá zohlednit toto usnesení. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Pokud si dobře vzpomínám, tak usnesení bylo přijato všemi přítomnými členy evropského výboru a já vás poprosím o jeho podporu. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval debatu a samozřejmě senátoři si rádi vyslechnou to, co jsem vám teď nedovolil, abyste dokončil v obecné rozpravě, kterou právě otevírám. A jako první se hlásí pan senátor Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Děkuji, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, zaprvé bych chtěl poděkovat jak panu ministrovi, tak vládě za relativně racionální přístup při řešení klimatických změn a vůbec přístupu k požadavkům komise. Jsem rád, že vláda i při svém rozhodování velmi dbá na to, aby také zkoumala, jaké to bude mít ekonomické dopady na rozpočet. A nejen na rozpočet, ale vůbec na naši ekonomiku jako celek. Jsem zastáncem toho, že je třeba klimatickou změnu nějakým způsobem řešit. Jsem i zastáncem nutnosti snižování emisí, ale musí to být rozumným způsobem a nesmí to poškozovat výrazně ekonomické zájmy a vůbec fungování ekonomiky. Jsem zastáncem i jaderné energie jako jednoho ze zdrojů čisté energie a myslím si, že argumentovat cenami, že je to dražší energie než jiný způsob, nevím, jestli tady pan kolega zohlednil i cenu, co se týče větrných elektráren nebo i jiných zdrojů, jestli tam je zohledněna dotace, která je potřeba pro to, aby to fungovalo. Asi ano. To jen na úvod.

Ještě bych chtěl pár slov k návrhu usnesení. Je pravdou, že návrh usnesení jako celek poté, co se hlasovalo po jednotlivých bodech, tak pro toto znění hlasovali všichni členové výboru EU. Na druhou stranu názory na různé body byly velmi rozdílné. Tzn. hlasování nebylo tak jednomyslné při hlasování o jednotlivých bodech. To je také důvod, proč bych chtěl navrhnout a chtěl bych požádat, aby se hlasovalo o jednotlivých bodech samostatně s tím, že k tomu řeknu ještě pár slov.

Co se týče bodu I, 1) oceňuje systematický a komplexní přístup Evropské komise. Přiznám se, že při hlasování jsem se zdržel, protože nejsem schopen vyhodnotit, jestli opravdu Evropská komise postupuje zcela systematicky a komplexně. Prostě toho nejsem schopen, proto jsem se zdržel.

Co se týče bodu I, 2) rozhodnutí vlády, tam jsem hlasoval pro, protože si myslím, že opravdu, a tady i pan ministr doložil, že 22 %, které navrhuje vláda, je rozumný návrh. Proto jsem pro to hlasoval.

Co se týče bodu I, 3) doporučuje nicméně vládě průběžně jednat, tam jsem byl proti, protože tady je nějaký závazek, kterým říkáme, a určitě, pokud bude nějaký prostor, tak snaha všech bude posilovat nebo zvyšovat míru elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů. Ale nemyslím si, že by to muselo být v usnesení.

Bod I, 4) připomíná usnesení číslo 126 z 20. března 2019. Tam jsem hlasoval pro, protože si myslím, že to je správné, je potřeba investovat do vývoje a výzkumu a inovací v oblasti obnovitelných zdrojů energie. A je potřeba toto připomenout.

Bod 5), tam jsem hlasoval pro a jsem rád, že součástí bodu je i to, že jaderná energie hraje podstatnou roli i co se týče energetického mixu a budoucnosti ČR. To si myslím, že je správně.

A co se týče bodu 6), tam jsem nehlasoval pro, protože si nemyslím, že součástí usnesení mělo být doporučení vládě, aby podpořila jeden ze zdrojů obnovitelných energií. Nevím, proč zrovna vybírat solární energii, přestože si myslím, že to je správná cesta. Ale jsou tady ještě jiné způsoby čisté energie než jen fotovoltaika. Proto si nemyslím, že to má být součástí usnesení.

Proto bych požádal, aby se hlasovalo postupně po jednotlivých bodech a já budu hlasovat stejně, jako jsem hlasoval na výboru, kdy se hlasovalo po jednotlivých bodech.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Pan zpravodaj určitě zaznamenal váš požadavek. Paní senátorka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak už jsme slyšeli v úvodních zprávách kolegů z výboru, zaznělo, že přijetí usnesení, které je vám předloženo z výboru, nebylo tak jednoduché a že bylo jakýmsi kompromisním řešením situace, která ve výboru byla, řekněme, od ambicióznějších plánů až po hodně konzervativní. Já si před vás dovoluji předstoupit se sdělením o tom, že 24 senátorů, jak tady sedíme, tak se domnívá, že plán klimaticko-energetický z hlediska obnovitelných zdrojů by měl být přeci jen ambicióznější. A to neznamená jen těch 22 %. My jsme původně navrhli 20,8 %, Evropská komise nám napsala, původně to už požadovala, že bezpochyby jsou si jistí, že minimum, které jsme schopni zvládnout a na které máme ekonomický i klimatický potenciál, minimum, je 23 %. Ale jak sám pan ministr uvedl, myslím, že to byl pan ministr, nebo možná pan zpravodaj, tak odhady, které jsou počítány experty v této oblasti, říkají, že jsme schopni zvládnout přes 24 %, dokonce tady zaznělo 28 %.

Otázka je, co je pro ČR výhodné, co je výhodné a dobré pro naše občany, pro budoucí rozvoj našeho hospodářství a také pro to, abychom měli solidní příspěvek tomu, co asi většina veřejnosti chce, tedy příspěvek ke snížení zatížení, k pařížské úmluvě a k omezení klimatických změn.

A teď jsem přemýšlela, kde začít, ale já navážu na pana ministra. Pan ministr, myslím, už ví o naší aktivitě, o výzvě, že chceme, aby byl plán ambicióznější. A proto tady přednesl čísla. Ta čísla určitě jsou správná a říkají, že každým rokem platíme zhruba 27 miliard na fotovoltaiku a 40 miliard na obnovitelné zdroje. To je pravda. Ale proč je platíme? A budeme je platit také za zdroje, které by případně vznikly? Nebo je to, řekněme, jakýsi dluh, který máme kvůli chybnému rozhodnutí, které tady bylo přijato před 10, 15 lety a kterého jsme se nedokázali zbavit? Ano, je to tak, že platíme na fotovoltaiku obrovské peníze, ale platíme je proto, že se tehdy udělalo velice chybné rozhodnutí. A víme, že Spolková republika Německo vzápětí přijala usnesení a změnila své rozhodnutí. Ale v ČR pod vlivem určitých lobby a určitých tlaků k tomu nedošlo. A tak platíme úplně zbytečně a hloupě. Na obrovské solární zdroje, které máme, ty jsou na těch lukách, na zemědělských pozemcích, na které se všichni zlobí. Je to handicap, ano, ČR v tuto chvíli tyto peníze platí. Ale to přeci neznamená, že kvůli této chybě uděláme další a nebudeme se soustředit na to, abychom nové potenciální zdroje, které nebudou tímto zatíženy a naopak víme, že jsou dnes víc než konkurenceschopné, že je nebudeme podporovat. Takto stojí otázka.

A já ještě řeknu jedno číslo, když pan ministr měl taková krásná čísla. Tak jestlipak víte, kolik stojí naše hnědouhelné elektrárny a dotace fosilních paliv každým rokem? Je to spočítané. A to číslo je 55 miliard. To jsou dotace a důsledky hnědouhelných elektráren. Ale to už nám pan ministr bohužel neřekl. A já bych chtěla jenom říct, že právě v tom, co nám píše Evropská komise, hezky tady máme materiál z vlády, tak nám prostě říká v bodě číslo 9, že máme právě tyto dopady vyčíslit, aby to bylo jasné, aby ta čísla byla porovnatelná. A co říká odpověď ministerstva? Ministerstvo aktualizuje národní plán snižování emisí, ale z časových důvodů však pravděpodobně nebude možné promítnout změny a tato čísla poskytnout. Já myslím, že k tomu nemusím nic dodávat.

Chtěla bych také říci, protože ono se to tady trošku motá, že jestliže budeme podporovat obnovitelné zdroje, tak to neznamená, že to jde proti jaderné energetice. To je jiná debata. My chceme, aby obnovitelné zdroje nahradily uhlí, fosilní zdroje. A to je ten cíl, který máme.

Teď tady mám spoustu čísel, kterými bych mohla operovat. Já snad řeknu jen jeden zajímavý údaj, že právě ten klimaticko-energetický balíček ani nerespektuje státní energetickou koncepci, která uvažuje, že výše obnovitelných zdrojů by byla vyšší, než je v klimaticko-energetickém balíčku. Mám tady ta čísla uvedena. To je jenom na úvod. A já jsem moc ráda, že budeme hlasovat samostatně po bodech, respektive je tu návrh, aby se hlasovalo samostatně po bodech, protože pokud se týká těch 22 %, tak se opravdu domnívám, že nejenže jsou zbytečná, ale ona podkopávají cíl EU, protože my v tuto chvíli, pokud bychom se drželi tohoto čísla, je otázka, jestli se splní celý závazek EU. A máme to být právě my, ČR, která řekne: "My na to nemáme," když odborné analýzy říkají, že na to máme potenciál a stojí to za to? Ještě jedno číslo.

Děkuji za ně, pane ministře, to jsou ty tři miliardy, o kterých jste hovořil, že by to stálo ročně, to zvýšení o 1 nebo 2 %. 1,5 miliardy, když jste, myslím, říkal o 1 %, čili 2 % tři miliardy, jestli se nemýlím. Ale my budeme mít obrovské peníze z emisních povolenek. Budou to hodnoty řádově 100-200 miliard, já mám číslo. A teprve teď k nám přijde a v PS je zákon o podpoře obnovitelných zdrojů. A bude se rozhodovat, jestli právě a jakým způsobem budou ty prostředky rozděleny. A stanovisko nebo prosba, výzva panu ministrovi k tomu, aby změnil postoj ČR, má ještě jeden bod. A ten se týká toho, co si myslím, že s tím opravdu asi souhlasí všichni, troufám si to říci, aby se zapojil a byl zapojen do rozvoje obnovitelných zdrojů právě každý, veřejnost, zejména obce a města. A zejména aby se do plánu doplnily konkrétní cíle a opatření týkající se komunitní energetiky. Tzn. že obce mohou být soběstačné, že obce mohou být ty, a nejen obce, regiony, ale i občané mohou být těmi, kteří se sami rozhodnou a nebudou závislí, budou soběstační. A to je také, co v energeticko-klimatickém strategickém plánu zcela chybí. Tato část tam prostě není.

Takže to je moje prosba na pana ministra, protože si myslím, že to je právě motor, příležitost, kterou bychom měli vytvořit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Než dojde přihlášený pan senátor Hampl, tak my se vystřídáme, a já si jdu vyslechnout názory Singapuru na klimatický balíček a boj s globálním oteplováním.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Prosím, pan senátor Hampl má slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Dobrý den ještě jednou, dámy a pánové, především k tomuto tématu bych rád řekl svůj názor obecný, že zaostávání v řešení obnovitelných zdrojů oproti zbytku Evropy není výhodou pro ČR. Naopak, byla by to nevýhoda. Argumentace ekonomickými zájmy je určitě důležitá argumentace, ale to, že nám takříkajíc svět v tomto ujede, nebude výhodou.

Nicméně jsem se přihlásil kvůli dvěma dalším věcem. Jedna je jenom reakce na jednoho z předřečníků, senátora Nwelatiho, který říká, že nechce hlasovat pro bod 6, protože tam doporučujeme jen jednu formu, fotovoltaiku. Ale já bych chtěl za sebe říci, že my nedoporučujeme, že to nutně musí být exkluzivně a jen, my říkáme: "Na tu rozhodně nezapomenout." Jestliže se vláda rozhodne podpořit ještě jiný obnovitelný zdroj energie, toto usnesení mu to nezakazuje. Čili prosím pěkně, pokud myslíte i na větrnou elektrárnu nebo tepelná čerpadla, myslím, že můžete s klidným svědomím hlasovat i pro bod 6 tak, jak je navržen.

A poslední věc, kterou jsem chtěl říci, já už jsem na evropském výboru navrhoval ještě jeden bod do usnesení. Ten měl také těsné hlasování. Přesvědčil jsem pro něj pouze polovinu výboru, což nestačilo na to, aby to doputovalo až k vám jako návrh, nicméně já si to dovolím znovu navrhnout. A to se týká dvou zcela konkrétních a aktuálních věcí, které v tuto chvíli lze udělat "relativně jednoduše" jak pro přiblížení se, řekněme, klimatickým cílům, tak i pro ochranu zdraví obyvatel ČR. A to jsou konkrétně dvě elektrárny tepelné, Chvaletice a Počerady. Obě patří k nejhorším znečišťovatelům jak ve smyslu skleníkových plynů, tak ve smyslu mnoha dalších škodlivin. A pokud jde o Chvaletice, tam nedávno byla udělena, pokud vím, nebo jednalo se a asi dojednalo o udělení výjimky z limitu škodlivin. To je podle mě velmi obtížně obhajitelný krok, protože limity jsou nastaveny právě proto, aby bránily zdraví obyvatel. A ekonomický zájem soukromého provozovatele elektrárny nemyslím, že je dobře tomuto nadřazovat. A pokud jde o Počerady, ty vlastní ČEZ, ale uvažuje se o zavření elektrárny, protože je prostě velkým znečišťovatelem. Nebo je varianta odprodat to soukromému provozovateli, což by umožnilo její další provozování. A to si myslím, že opět není v zájmu obyvatel ČR.

Čili já jsem připravil návrh dalšího bodu do usnesení, které máte rozdané. Nicméně předpokládám, že je asi potřeba, abych ho doslova přečetl, pane předsedající? Tak já ho s dovolením teď přečtu. Pokusím se to udělat rychle.

Za bod I, 6) vložit bod I, 7) následujícího znění: "Za 7) žádá vládu a další instituce státní správy, rozumí se Senát žádá vládu a další instituce státní správy, aby v zájmu zřetelného pokroku v redukci produkce skleníkových plynů, jakož i v zájmu ochrany zdraví obyvatel ČR důkladně zvážil následující možnost: a) neudělovat výjimku z pravidel pro emise škodlivin elektrárně Chvaletice, která je jedním z nejhorších zdrojů znečištění v ČR, b) neprodávat elektrárnu Počerady, která je podle řady studií nejhorší elektrárnou ČEZ z hlediska znečištění a s ním souvisejících zdravotních komplikací obyvatel, nýbrž ji postupně odstavit z provozu." Tolik pozměňovací návrh.

Ještě jen připomínám, že Počerady jsou vlastněné ČEZ, ale ČEZ je ovládán státem. A druhá důležitá věc, že samozřejmě jsme v situaci, kdy je ČR celkem zřetelným vývozcem elektrické energie, tzn. případné odstavení jedné nebo druhé nebo obou elektráren by z tohoto hlediska nemělo způsobit nějakou akutní nouzi v dodávce elektrické energie. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Hezké odpoledne všem, děkuji za slovo. Já bych jen ráda zareagovala, jak jsem zvyklá z praxe, na poznámku, kdy by obce měly být nebo chtějí být soběstačné ve výrobě elektřiny nebo v zásobování elektrickou energií z obnovitelných zdrojů. Když se podíváme z pohledu obce, budu rozhodně mluvit jako zástupce obce, který by chtěl, aby jeho obec byla soběstačná ve výrobě elektrické energie v OZE.

Zaprvé do takovéhoto rozhodování nám vstupují další proměnné z pohledu legislativy života obce. Konkrétní ukazatele saturování, nedostatku elektrické energie například fotovoltaikou na střechách objektů. Vyskytujeme se v městské památkové rezervaci, tudíž ani jedna střecha v souvislosti s městskou památkovou rezervací nemůže být nositelem fotovoltaiky. Vyskytujeme se v městské památkové zóně, tudíž další střechy i v dalším území nemohou být nositeli fotovoltaiky. Když chceme instalovat fotovoltaické panely na další objekty v obci, musíme se především podívat na vlastnictví těchto objektů. Tam, kde je obec vlastníkem, můžeme rozhodovat. A vstupují nám do toho další faktory. Kupříkladu různé regulativy, takže na velkém sídlišti velká základní škola. Z pohledu laika ideální. Proč by na této ploché střeše obec nemohla instalovat fotovoltaiku?

Nelze, protože ostatní panelové domy jsou vyšší o 2 – 3 patra a jsou tady další regulace, kdy není možné tuto instalaci povolit. Máme tady brownfieldy. Z pohledu obce musím okomentovat, že většině brownfieldy nepatří k obcím. A když je to brownfield, tak je to neblahé dědictví bývalé průmyslové továrny určité zátěže. Upřímně řečeno, pokud máme průzkumy, tak brownfield není v takovém stavebním a technickém stavu, aby se na jeho střeše mohla instalovat fotovoltaika. Toto jsou z mého pohledu praktická omezení. Teoreticky si můžeme spočítat střešní plochu a můžeme říci, výborně, tento výpadek, nebo tento zdroj je vhodný a pokryje nám takové a takové procento výroby OZE z fotovoltaiky. Pak do toho vstupují tato praktická omezení a ten praktický život. A dostaneme se k číslu, že OZE z fotovoltaiky, ano, je to čistý doplňkový zdroj. Ale s konkrétní znalostí starosty života v obci musím říci, že pro mne tyto vyjmenované body jsou velmi limitující a ten zdroj nám značně omezují.

Musela jsem zareagovat, protože tady byla řečena soběstačnost z pohledu obce. A to nevyjmenovávám všechna omezení. Nebudeme se bavit o umístění střechy, potřebujete tam jižní sluníčko atd., takže nám to zase vylučuje určité procento střešní plochy. Tak jsem jenom chtěla ukázat, že jsou tady i praktické důvody, které reálně zatím vláda navrhuje, proč to procento je právě takové. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko, a vystoupí pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, vážení kolegové, kolegyně. Dovolil bych si reagovat na pozměňovací návrh kolegy senátora Václava Hampla.

Já bych obecně chtěl říci, že Senát by neměl přijímat usnesení, která se týkají konkrétních případů. A hlavně v případě, jak jsou zde uvedeny třeba ty dvě provozovny, tak by to mělo být podloženo podklady, a nejen články z médií nebo z různých zpráv. Narážím na to, že velice dobře znám situaci elektrárny Chvaletice. Jsem zastupitel Pardubického kraje a předseda výboru pro životní prostředí. A celou dobu jsem měl na starosti jako radní také ne snad státní správu, ale spolupracoval na mém odboru, otázka povolování těchto věcí.

V současné době je vedena proti Chvaleticím opravdu populistická kampaň ze strany různých ekologických aktivistů a médií, kteří zveřejňují tyto věci. Co se týče výjimky z pravidel pro emise škodlivin, tady není pravda, co je řečeno, protože se nejedná vůbec o výjimku k redukci skleníkových plynů, ale jedná se o výjimku na obsah rtuti. Před dvěma lety, nebo před rokem a půl Evropská komise přijala směrnici, kde snížila všem hnědouhelným elektrárnám otázku limitu vypouštění odpadní rtuti z emisí. A právě Chvaletice byly první, které na to reagovaly. Protože musí přebudovat – a potká to všechny ostatní další hnědouhelné zdroje – musí zainvestovat řádově miliardy na to, aby mohli změnit technologie, aby tyto limity splnili. A proto z toho důvodu na toto období požádali o výjimku. Oni nepřekračují limit skleníkových efektů.

Vznikla z toho hysterická kampaň Hnutí Duha, kdy se tam vázali a Greenpeace tam byli přijati u některých místních samospráv, které o tom vůbec nic nevěděly, o co jde. A přitom Chvaletice patří do konceptu, výrobu z elektriky potřebujeme, nemůžeme si říkat, že to je možné změnit den ze dne. Čili v tomto směru jen tak ad hoc tady usnesením Senátu říct, neudělat výjimku. Je to otázka státní správy, krajský úřad tu výjimku udělil, dneska je v současné době na ministerstvu životního prostředí, aktivisté se odvolali. Já jsem byl také účastník toho veřejného projednání, takže znám perfektně všechny detaily a podklady. A je k tomu politické hledisko, proč zrovna Chvaletice?

Je zajímavé, že vedle stojící elektrárna Opatovice, která je poblíž, té si nikdo ani nevšimne. Protože tam je jiný provozovatel, jiný majitel. A proč si nevšimnou jiných elektráren, proč zrovna jen Chvaletic? Pak zjistíte, kdo je majitelem a jaké tam probíhají mocenské boje a všechny tyhle věci. Čili je to účelová kampaň. A já bych velice varoval před tím, abychom takto ad hoc přijímali tato usnesení. Říkám, že budu jednoznačně proti tomuto návrhu usnesení, protože si myslím, že tato usnesení trošku mi zpochybňují ještě teď ta usnesení, která jsou z výboru. Jestli postupujeme podle těchto podkladů jako v případě otázky Chvaletic, tak si myslím, že to je velice špatné rozhodnutí a měli bychom si nejdřív pečlivě získat všechny podklady. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a nyní vystoupí pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, omlouvá se, že vystupuji ještě jednou, ale krátká reakce na vystoupení pana kolegy senátora Hampla k bodu č. 6 toho usnesení. Já jsem si samozřejmě vědom, že tento bod neznamená, že zakazujeme vládě, aby podporovala jiné dotační tituly směrem k jiným zdrojům obnovitelné energie. Na druhou stranu nevidím vůbec důvod, proč by Senát měl tady zvýraznit jeden typ. To je jedna věc.

A když si to přečtete, tak je tam napsáno, že doporučuje rovněž Vládě ČR nastavit taková dotační pravidla, která by umožňovala výhodnou instalaci fotovoltaických panelů. Není vůbec napsáno výhodnou vůči čemu? Má to být výhodnější, než třeba podpora vodní elektrárny? Anebo jiného typu? Tady to usnesení si myslím, že není úplně přesné a vidím ho jako nadbytečné.

A k návrhu bodu č. 7, který tady není v tom původním usnesení, jsem si udělal poznámku, že pan senátor tady říkal větu: „Vyřazení těchto elektráren nemělo by způsobit...“ A to „nemělo by“ mně trošičku vadí. Protože nemělo by, to už je trošku alibistické, co kdyby náhodou by to vadilo? Nebo způsobilo problém? A tady potom můj předřečník pan kolega sám říká, že jednu z těch elektráren potřebují. Takže opravdu bych docela varoval před tím, abychom hlasovali takhle o elektrárně, která se má zavřít a která má fungovat, bez toho, abychom měli více podkladů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a vystoupí pan senátor Jiří Dušek.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já mám jen pár poznámek. Materiály, které diskutujeme, nebo vyjádření, které diskutujeme, ty materiály se netýkají samozřejmě jen energetické politiky, ale také opatření v oblastech změny klimatu. Protože jsem vystudoval astrofyziku, tak samozřejmě tvrdím, že klimatické změny byly, jsou a budou a nezáleží na našem konání. Člověk je bezesporu prohlubuje, vyhání do extrémů, ale na druhou stranu ještě před pár tisíci roky byly doby, kdy Sahara byla zelená a vyschla nikoli zásahem člověka. Kdy Amazonie nebyla pralesem. Ve 13. století jsme prožívali poměrně velké globální oteplení, v 18. století malou dobu ledovou. A před 650 miliony roky byla Země fakticky celá zamrzlá. Takže skutečně klimatických změn je spousta. A myslím si, že nemůžeme bojovat s klimatickou změnou, ale můžeme se maximálně přizpůsobovat. A z tohoto úhlu pohledu je samozřejmě diskuze o zdrojích elektrické energie, nebo energie jako takové, velmi důležitá.

Já v zásadě souhlasím s tím, co říká kolegyně Seitlová, i s tím, o čem tady mluvil kolega Hampl. Na druhou stranu musíme se na tyto věci dívat realisticky. Určitě podporuji obnovitelné zdroje energie, ale je nutné si uvědomit, v jakém klimatu a na jakém místě v rámci planety žijeme.

A také, že naší snahou je, abychom snižovali produkci oxidu uhličitého. Z tohoto úhlu pohledu například argument, že jaderná energetika je drahá, ano, je drahá, ale na druhou stranu je také bezemisní. A tím pádem plníme alespoň jeden ze zadaných úkolů.

Také si samozřejmě myslím, že je hloupost, abychom dolovali uhlí, ať už hnědé, nebo černé, ale na druhou stranu je také nutné si uvědomit, že v současné době zhruba 40 % veškeré produkce elektrické energie pochází z uhelných elektráren. A když je vypneme, tak je nemáme čím nahradit. Respektive nahradit je čím máme, a to samozřejmě jadernou energetikou.

Jako podtón tady často zaznívá – a zaznělo to i na dnešní mimořádné tiskové konferenci, že existuje jakési bezpečnostní riziko, co se týká provozu jaderných elektráren. Ale to chci, aby tady bylo jasně řečeno – to není pravda. Provoz Dukovan a Temelína není závislý na Rusku. Ano, Rusové v současné době do Temelína a do Dukovan dodávají jaderné palivo. Ale proč ho dodávají? Dodávají ho proto, že byli levnější než Američané. Naopak, jaderná energetika je jeden z mála zdrojů, kde nejsme na Rusku nijak závislí, protože když půjde do tuhého, koupíme si jaderné palivo od někoho jiného. Temelín každých 10 let vypisuje výběrové řízení, do kterého se mohou přihlásit různí dodavatelé. A u palivových tyčí Rusové vyhrávají jenom proto, že jsou nejlevnější.

My tady pořád strašíme jadernou energetikou. Ano, je to komplexní a složitý problém, ty zdroje jsou samozřejmě těžko konstruovatelné. Staví se i v Evropě. Francie staví, Finsko staví a další státy Evropské unie o tom uvažují, anebo jsou alespoň ve stádiu nějakých projektových případ. Ale na druhou stranu nikoho nevzrušuje, že zhruba třetina nejaderných zdrojů, ať už ropa, plyn nebo uhlí, zhruba ve třetině objemu spotřeby Evropské unie pochází z Ruska. Německo je na tom třeba ještě hůře. Přechází na plyn. Odkud půjde? Ten plyn z velké části půjde Nord Streamem z Ruska.

Takže jestli vzniká nějaká energetická závislost, tak někde úplně jinde. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a vystoupí paní senátorka Hana Žáková.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové.

My jsme na evropském výboru projednávali tento bod docela obšírně. A už tam zazněl návrh našeho předsedy pana Hampla, na který bych chtěla reagovat, protože jsem na něj reagovala i na tom výboru. Prosím vás, nevytrhujme z energetické koncepce našeho státu, že najednou odstavíme uhelné elektrárny. Kdyby stál nový jaderný zdroj, tak dneska tady neřešíme nějaké uhelné elektrárny. Je to vyřešené díky energetické koncepci. Že vlády před touto vládou se k tomu nechtěly postavit a dlouhodobě se energetická koncepce našeho státu neplnila, to je passé. To, že tato vláda, byť k ní mám dost velké výhrady, to konečně uchopila a vidí, že to je i energetická bezpečnost našeho státu a soběstačnost, tak to velice vítám. To je jedna věc, kterou jsem chtěla dát.

Takže nepodpořím pozměňovací návrh, protože vytrháváme z konceptu a úplně nekoncepčně to tady řešíme. Co jsem chtěla říct, další věc, která je další hrozba, protože nemáme pořád nový jaderný zdroj, zaplaťpánbůh už k tomu ta cesta nějakým způsobem jde, tak Dukovany, Jaderná elektrárna Dukovany, jejíž jsem součástí, protože jsem z toho regionu a zastupuji zde dneska i 129 obcí, ne nějakou jednu obec, ale 129 obcí, a je to Kraj Vysočina a kraj Jihomoravský, na těch dvou katastrech ta Jaderná elektrárna Dukovany leží, již dlouhodobě usilují o to a už dlouhodobě tady několikrát bylo sezení, že už je načase, aby se začalo něco dělat. Konečně se začalo.

A vezměte si, že Dukovany jedou jen na prodloužené povolení. Ale to nebude donekonečna. Také může přijít takové opatření, že už to ty Dukovany nesplní, budou se muset odstavit a potom, kde budeme brát? Kde budeme dovážet? Nebudeme energeticky soběstační. A bude to dopadat na každého občana naší vlasti. Navýšení atd.

Co jsem chtěla, protože vidím, že tady skutečně zaznívá spoustu věcí a chtěla bych se k tomu přihlásit. Pojďme udělat odborný seminář tady na půdě našeho Senátu a pojďme pozvat autory energetické koncepce našeho státu a energetiky. Ať si to vyslechnete, ať vidíte ten koláč obnovitelných zdrojů atd. Já nejsem proti obnovitelným zdrojům. To je dobrá pojistka, něco, co nám může vykrývat, ale uvědomme si, že obnovitelné zdroje tady budou potřebovat přečerpávací elektrárny. A proč? Máme jenom Dlouhé Stráně a Dalešice. Protože v momentě, když začne hodně foukat nebo hodně svítit, tak pro přenosovou soustavu by to byl blackout.

A věřte mi, že naši energetici mají plné ruce práce, abychom tomuto zamezili. Dost často se upínáme k Německu, jak je úžasné. Neberu to, ale víte vůbec, že letos jsme je dvakrát zachraňovali, naše přenosová soustava, naši energetici od blackoutu? Tohle si uvědomme. Možná jsem hodně plamenná, ale nevytrhávejme z koncepce to, co tady chci říkat, nechme to tak, jak to je. Pojďme hlasovat pro výborové usnesení, protože je vyvážené a dobré, klidně i po těch bodech, ale nevytrhávejme z koncepce energetiku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko, a teď vystoupí paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já nebudu hovořit tak erudovaně jako moje kolegyně Hanka Žáková, já jsem lékařka, ale jsem zase na druhé straně z Ústeckého kraje. A já bych se chtěla vyjádřit jen k té úzké výseči elektrárny Počerady, o které se také hovoří v tom usnesení, které předložil pan kolega Hampl.

Já musím říci, že počeradská elektrárna je skutečně elektrárna, která by měla asi dokončit svoji existenci. Je v majetku ČEZ, ale uvažuje se o prodeji do soukromých rukou. Dá se předpokládat, že ten soukromý vlastník ji bude provozovat i dále. Myslím si, že měla ukončit svoji existenci do roku 2024. Tím, že se prodá, bude tady třeba do roku 2050. Do té doby, co soukromý vlastník bude rubat uhlí.

Ta elektrárna měla vysokou hodnotu, teď je v pokročilém stádiu devastace, takže do ní soukromý vlastník bude muset dát nějaké finanční prostředky, to je pravda. Ale neviděla bych důvod, vzhledem k tomu, že se jedná jednu elektrárnu a vzhledem k té síti elektráren, které v Ústeckém kraji máme, že by zrovna tahle měla pokračovat dál.

A mj. já jsem se byla podívat v obci Líšnice, kde jezdí vlečka. Ta vlečka, to je vláček, který jede skrze obec a vozí pravidelně uhlí z dolu směrem do Počerad. A pak ten popílek veze zase zpátky, bez jakéhokoli zakrytí jede uprostřed té vesnice. Takže vezměte v potaz i tuto skutečnost.

Ústecký kraj je kraj, kde je velké množství onkologických problémů, doba dožití je krátká. A já si myslím, že jeden z hlavních znečišťovatelů jsou právě doly. Nejsem proti všem dolům, jsem proti prolomení limitů. Za tím jsem vždycky stála a stát budu. A myslím si, že i počeradská elektrárna by měla zůstat v majetku ČEZu. Říkám, je to malý koláč, ale já jsem to tady musela říct. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Já jsem se původně přihlásil hlavně proto, že jsem chtěl reagovat na to, že snad vedu nějakou kampaň konkrétně proti Chvaleticím. To opravdu tak není. Z mého pohledu je to věc relativně jednoduchá v tom smyslu, že zrovna u Chvaletic je ta otázka výjimky z pravidel. Když bude jiná také chtít překračovat, také chtít výjimky, tak proti tomu také budu. Tak to jenom na vysvětlenou. Není to o tom, že bych si nestudoval podklady. To možná si nemusíme podsouvat takovéto věci.

Ale mezitím tady zazněly další věci, ke kterým bych se také rád vyjádřil. Takové to klima se na zeměkouli vždycky měnilo a člověk s tím nijak nesouvisí, to si myslím, že klima bylo různé, ale to, že s tím člověk nesouvisí, to prostě a jednoduše není pravda. Člověk to zhoršuje v současné době, nebo lidská činnost, to je evidentní. A také je pravda to, že některé výrazné změny klimatu, třeba zrovna ta Sahara, když vznikla jako poušť, tak s lidskou společností důkladně zahýbaly. Jako jedno z největších kataklyzmat světových dějin bylo, když se Sahara stala pouští. To se díváme přibližně do 3., 4., 5. tisíciletí před naším letopočtem.

K té bezpečnosti jaderné energetiky. Já si myslím, že to má dva aspekty. Jeden je environmentální, riziko nějakých havárií apod. To skutečně si myslím, že dneska lze v České republice považovat za věc v zásadě vyřešenou. Je potřeba samozřejmě dávat pozor, neusnout na vavřínech, ale ty procesy fungují spolehlivě. Ale je tu aspekt mezinárodní bezpečnosti, na závislosti na zemích dodavatelů. Tady si spíš myslím, že primárně jde o dodavatele technologií. To, že jaderné palivo samozřejmě lze nakupovat z různých konců, je pravda, byť ono asi, pokud já vím, tak zase musí být už rovnou od toho dodavatele v nějaké specifické podobě, která zase souvisí s tou technologií, která tam byla původně namontovaná.

Ale jinak já s tím nemám problém, jen si myslím, že je dobré toto mít na paměti. Jaderná energetika v zásadě také má tento aspekt, který je potřeba nějakým způsobem hlídat. Tak proto si myslím, že je dobře, že to v tom navrženém usnesení je.

Paní kolegyně Žáková se tady rozohnila podobně jako na výboru. Já už to mám nacvičené, tuto záležitost. Já to tolik neumím, ale myslím, že nikdo v tom navrženém usnesení nebombarduje jadernou energetiku. Naopak přiznávají zásadní místo v tom energetickém konceptu. A také já nenavrhuji vyřadit najednou všechny tepelné elektrárny. Já specificky mluvím o dvou, které jsou rozehrány. Pokud jde o ty Počerady, slyšeli jsme tu zcela konkrétní svědectví, že to opravdu je problematická záležitost. A prodlužovat významně její životnost v té podobě, která je v podobě emisí, tak asi není úplně super. A u Chvaletic jde čistě o tu „drobnůstku“, jestli jim udělit, nebo neudělit výjimku z pravidel, která mají svá opodstatnění. To přece nejsou pravidla na ty emise, které by byly jedno. Na nich záleží. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan senátor Přemysl Rabas.

Senátor Přemysl Rabas:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem se na to téma tady před pár měsíci už trošku rozohnil. Navíc mám takový pocit, že se budu trošku opakovat, že tady většina těch věcí byla řečena. Ale nějak si nemůžu pomoci. My žijeme v uhelném skanzenu tady v Čechách. My říkáme, že když svět řeší uhlí, že Evropa je tak malý segment toho znečištění, že vlastně nemá cenu se tím zabývat. Že daleko větší množství znečištění má Čína, Indie a já nevím, kdo všechno, že vlastně v tom nehrajeme žádnou roli.

Ale když se podíváme na hlavu, tak jsme jeden z největších znečišťovatelů na světě. Česká republika má jedno z největších znečištění na světě. Ústecký kraj má nejnižší dožití, věk v rámci České republiky. A když my to, co vyrobí Temelín, vyvezeme, tak vlastně vyvážíme zdraví našich lidí. My vyvážíme životy našich lidí. Možná to zní pateticky, ale ta čísla hovoří naprosto jasně. Žijeme v uhelném skanzenu. A měli bychom si říct, že s tím je třeba něco udělat. To nejjednodušší je zavřít symbol. Ukažme světu, že se také přidáváme ke kulturnímu vyspělému světu a zavřeme Počerady. To je tak málo, co můžeme udělat. Málo, to není zdaleka tolik, co bychom doopravdy měli. Jenom zavřít Počerady.

Mají pravdu lidi, kteří říkají, že přenosové soustavy jsou problém. Určitě. Je potřeba to řešit, ale ty technologie jdou tak rychle dopředu, že jsem si naprosto jist, že během několika let, když Evropa bude chtít, tak vyřeší problém přenosových soustav a blackoutů. Je mnoho různých řešení. Když osázíme 60 km od břehu Severního moře větrníky, tak vyrobíme tolik energie, jako potřebuje nejenom Evropa, ale v podstatě celý svět. Je to věc, kterou se můžeme zabývat. Přenosové soustavy jsme schopni vyřešit.

Atom, ano, jistě, je potřeba teď se nezabývat zavřením atomu. Na to doopravdy naše ekonomika nemá. Ale říct, že to budeme řešit stavbou nových jaderných bloků je ohromný omyl. A teď mi nejde o to, že bych chtěl bojovat proti jaderné energetice, ale my musíme s tím uhlíkem začít něco dělat v průběhu deseti, dvaceti, třiceti let. Kdy postavíme první jaderné bloky? V roce 1939, 1940? To, co řešíme, tak to stavba nových jaderných bloků nemůže vůbec nijak ovlivnit. Vůbec nijak.

To znamená, když se tady budeme bít v prsa, my přece postavíme nové jaderné elektrárny, ne, tím neovlivníme to, co chceme řešit. To se toho netýká, vůbec. O tom se můžeme bavit, ale není to potřeba. Nebo není to předmětem toho, co řešíme. Vyřešit přenosové soustavy a vyslat světu signál, my jsme také vyspělý svět a zavřeme Počerady. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní vystoupí pan senátor Mikuláš Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající...

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane ministře, dámy a pánové, já budu stručný. Já jsem si udělal takovou malou rešerši. Loni jsme vyvezli 14 terawatthodin elektrické energie, což je prakticky výkon Temelína. Nebo výkon Dukovan. Je to víc jak dvojnásobek výkonu Počerad a čtyřnásobek výkonu Chvaletic. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a s přednostním právem pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Ještě jednou se omlouvám, dvě faktické poznámky.

Kolega Václav Hampl tady napsal „neudělat výjimku z pravidel“, ještě to dvakrát zopakoval. To není výjimka z pravidel, ale z limitů. Limit nejsou pravidla, limity, které stanovili. Ty limity, které byly stanoveny, jsou na základě výpočtu. To je limit, který by neměl být překročen. To znamená, že to neříká otázka, že budou automaticky tyto limity překračovány, protože to se počítá na základě velice složitého výpočtu. Vypočítává se to podle rozptylové růžice a množství a složení hnědého uhlí a vůbec celé technologie. Každá elektrárna má trošku jiné podmínky nebo jiné uhlí.

Takže ten limit se potom stanoví z vypočtených záležitostí. To jsem chtěl říct, při tom projednávání výjimky z limitů byla uvedena i faktická měření. Konkrétně u Chvaletic, kvůli kterým aktivisté protestovali, nebo třeba také zastupitelstvo Pardubic. A nezjistili si, že skutečně naměřené hodnoty zdaleka vůbec nedosahují ani toho nového limitu, který byl stanoven. To znamená, to je otázka vypočteného údaje. A ta výjimka se uděluje na dobu určitou. Viděl jsem to rozhodnutí, tzn. na dobu právě stanovenou, s možností kdykoli ji přerušit. Nebo kdyby došlo ke znečištění s 18 podmínkami, které musí chvaletická elektrárna dodržet. Ale oni ji musí přebudovat. A to ostatní se týká všech ostatních elektráren, aby technologie ty limity splnily.

Takže, prosím vás, jestliže takto konkrétně chceme navrhnout usnesení, tak si myslím, že bychom se měli řídit výkonem státní správy a to, co každému náleží.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za vystoupení a vystoupí pan senátor Jiří Dušek.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně, já musím zopakovat, co jsem řekl. Klimatické změny byly, jsou a budou. Člověk do nich významným způsobem zasahuje, bezesporu může za současný stav. Neříkal jsem nic jiného. Ano, Sahara vyschla. Vyschla ovšem v době, kdy na to lidi neměli žádný vliv. Na druhou stranu můžu použít tuto argumentaci pana kolegy k tomu, abych také dodal, tím pádem byli tehdy roztroušení kočovníci vytlačeni k Nilu a založili jednu z nejúspěšnějších civilizací podél Nilu, jejíž památky dodnes obdivujeme. Ale zároveň dodám, další následné klimatické změny vedly k tomu, že ta říše byla rozvrácena.

A další poznámku. Ano, Česká republika vyváží zhruba 20 – 25 % energetické energie. Zlí jazykové tvrdí, že Rakousko na našem území provozuje jadernou elektrárnu, protože výkon Dukovan jde do Rakouska. Na druhou stranu nebudeme-li stavět nové zdroje energií, a úspory nás nezachrání, tak za 20, 30 let budeme naopak elektrickou energii dovážet. Bude-li odkud. Německo nic takového nedokáže, nedokážou to ani jiné okolní státy, pravděpodobně Francie bude jediná země v Evropě, která bude schopna v současné situaci, i s plány, které existují a jsou zveřejněny, dodávat elektrickou energii po Evropě.

Já nejsem zastánce jen jaderné energetiky, myslím si, že by měl být energetický mix. Ale aktuálně nemáme žádné alternativy, takže pokud nechceme spáchat technologickou sebevraždu, ať už se nám to líbí, nebo ne, jiná možnost není, bohužel. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a vystoupí pan senátor Petr Orel.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Já jenom chci ještě upozornit na jednu věc, která tu nezazněla, na kterou jsem zapomněl. A to se týká podílu obnovitelných zdrojů energie ve výši 22 %. Tam je potřeba si ještě říct a možná velmi zdůraznit, že nejde jen o růst obnovitelných zdrojů v elektroenergetice, ale tam velké procento z těch 22 % se týká ještě podílu obnovitelných zdrojů v dopravě. Takže tak, jak jsem pochopil z výkladu pana náměstka Neděly, tak my můžeme očekávat ještě zvýšení produkce biopaliv. To je první generace. To znamená, že nám ještě zežloutnou pole. Takže myslím si, že se v té oblasti OZE držíme při zemi. A když si vezmu dopravu jako takovou, tak si myslím, že ta spěje ke všemu jinému, jen ne k udržitelnému vývoji.

Ještě bych se chtěl přimluvit skutečně za ten bod 6, to se týká podpory fotovoltaiky na objektech. Ono skutečně ve světě projekty fungují. Německo je tady neustále kritizováno, ale v Německu skutečně fungují. Fungují v severských státech a tam, kde se zapojí občané, obce, tak vznikají nové menší zdroje energie, které mohou být v tom větším počtu velice významné. A není dobré jim házet klacky pod nohy. V materiálu, který vláda připravila v této souvislosti, není žádná podpora komunálním projektům, ani obecním projektům. Je mi jasné, že nebudou fotovoltaické elektrárny v městských památkových rezervacích, kterých máme samozřejmě hodně, vážíme si jich, nebudeme si je ničit fotovoltaikou. Ale máme menší obce, máme zemědělské farmy, které běžně dneska už na západě fungují. A už umíme akumulovat energii z té fotovoltaiky. Takže není to až takový problém z hlediska přenosových souprav.

A Evropská unie řeší energetickou unii, takže bavme se o energetice i z pohledu evropského jako takového. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a další vystupující je pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

My jsme se tady pustili do energetické politiky. Já nejdřív jeden příklad. Protože jsem tady slyšel, jak budeme stavět do určité hranice na moři větrníky. Takže na postavení jedné jaderné elektrárny potřebujeme 25 000 tun oceli, ekvivalent ve větrnících by byl 1 166 000 tun oceli. V cementu je to 300 000 tun proti 656 000 tun, ekvivalentu jedné jaderné elektrárny. Takže to jenom pro ukázku, protože když se hodně často díváme do Německa, Německo má dneska vyšší procento výroby energie z uhlí. Omezuje těžbu uhlí, protože ho dováží, omezuje výrobu koksu, omezuje výrobu oceli, protože tyto suroviny dováží.

V tomto případě naprosto nechápu rozhodnutí Evropské unie, kdy zvýšila dovozní kvóty na dovoz oceli z Číny. A tady si myslím, že se shodneme s vládou. I kdybych připustil, že v Číně se vyrábí za stejných ekologických podmínek, oni tam přece jen už nejsou na stromech, kde je uhlíková stopa dopravy té oceli do České republiky? Není. Takže je to z mého pohledu, když se dívám na to Německo, velice alibistické. Ano, ochraňme si svoje životní prostředí a je nám úplně jedno, co se dělá na druhé půlce zeměkoule. Ale to jsou jen jednotlivosti.

Já jsem chtěl říct, když poslouchám tu diskuzi, zrušme uhelnou komisi, zrušme ministerstvo průmyslu, zrušme celou vládu, my tady bez diskuze, bez odborných argumentů, bez projednání navrhujeme, tady to zrušme, tady to podpořme. Od toho je Senát? Já si myslím, že ne. Ano, plně podporuji stanovisko kolegyně senátorky Žákové, udělejme k tomu odborný seminář. Pozvěme si odborníky pro, proti, rozeberme to. Rozeberme ta nesmyslná čísla, co jsem vám tady říkal, jsou úplně takhle vytržené z kontextu, jako jsem tady slyšel od svých předřečníků. Bavme se odborně a pak třeba dejme svůj názor.

Ale máme tady erudované odborníky v rámci uhelné komise, která dneska řeší, a to znamená, že to není o tom, že by Česká republika nic nedělala. Dneska se řeší koncepce, kdy se Česká republika odpoutá, nebo rozloučí se spalováním uhlí. Já jsem slyšel takové šílené číslo, nevím, já to neumím ověřit, kdybychom chtěli být uhlíkově neutrální v roce 2050, tak musíme každý den postavit jednu jadernou elektrárnu. Pojďme do toho. Já nevím, jestli je to pravda, nebo to je jednou za rok, ale my tady dneska teď v tuto chvíli tvoříme v podstatě energetickou koncepci tohoto státu, aniž bychom měli pro to jakékoli podklady. Takže bych vás chtěl poprosit, ano, přesvědčujme přesvědčené, ale nechme odborníky pracovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Já jednak děkuji kolegovi Duškovi, že upřesnil, co změny na Sahaře způsobily. Jenom nesouhlasím s tím, že za to nemohli lidi. To tam dost vyklučili právě ti pastevci, ale to je jedno. To, co jsem tím chtěl říct, že klimatické změny bez ohledu na to, jak vzniknou, tak mohou mít velmi dalekosáhlé důsledky na lidskou společnost. A to je něco, co nás možná čeká. A nemusí to být jen příjemné. Nemusí to být jen krásný vznik starověkého Egypta.

Ale přihlásil jsem se teď proto, že jsem chtěl něco dovysvětlit. Tady kolega Šilar říkal, že to nejsou pravidla pro emise škodlivin, ale limity. Já si myslím, že limity jsou vlastně pravidla. Takže to je jakoby obecnější výraz. Nicméně, abych ho uklidnil, tak měním svůj návrh v tom smyslu, že slovo „pravidel“ v 7a) by se měnilo na slovo „limitů“. Tzn. neudělovat výjimku z „limitů“ pro emise škodlivin.

A poslední věc, od čeho je Senát. My opravdu to projednáváme jako evropské tisky, různé evropské iniciativy v evropském výboru. Jsme za to v zásadě chváleni, že to děláme. A neděláme to od zeleného stolu. Opravdu při tom koukáme na relevantní zdroje, mluvíme s relevantními lidmi. Takže, prosím pěkně, to usnesení asi není připravené bez odborného vhledu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a slovo má paní senátorka Jitka Seitlová, pan senátor Vystrčil nepožaduje přednostní právo. Nepožaduje.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já bych mu ráda dala přednost, ale dobře. Takže ještě jednou si dovolím vystoupit a jen několik poznámek. 24 senátorů, kteří jsou tady mezi námi, se vyjádřilo k tomu, že se domnívá, že by obnovitelný zdroj, který je v klimaticko-energetické koncepci, měl být navýšen. A to navýšen na 24 %.

Vím, že tady není pro to, řekněme, dostatečný konsensus, protože asi by to opravdu potřebovalo nějakou ještě odbornou diskusi, seminář s těmi, kteří jsou pro, s těmi, kteří jsou proti. Nicméně jenom upozorňuji na to, že v bodě č. 1.1, který bude samostatně hlasován, 24 senátorů zřejmě 22 % nepodpoří, ať už zdržením nebo nějakým jiným způsobem. Tímto myslím si, že je jasné, že tady je skupina senátorů, která si myslí, že by obnovitelné zdroje pomohly, a reaguji na to, co už tady bylo řečeno. Pomohly by rychleji pro to, abychom mohli odstavovat hnědouhelné elektrárny, aby nedošlo k situaci, o které tady mluvila právě paní předsedkyně podvýboru pro energetiku a dopravu, paní senátorka Žáková. Tohle je cíl. A to si myslím, že ke všem argumentům, které tady zaznívají, z hlediska debaty kolem jaderné energetiky, je opravdu trošku něco jiného, než je potom v bodě, který navrhuje pan senátor Hampl, který je o diskusi jiné, byť také velmi případné, která se tady vedla.

To jsou dvě věci a chtěla bych, abychom tomu dobře rozuměli.

A teď ještě moje poznámky k tomu, co bylo řečeno. Já jsem také přírodovědec, jako pan senátor Dušek, a jsem ráda, že přírodovědců je tady víc. On je astronom a já jsem geolog. A vím, že změny, které probíhaly, byly právě ty velké změny způsobeny vždycky nějakým jiným vnějším faktorem a ne lidmi. Jen ty menší byly způsobeny lidmi. Ale v této fázi je to první velká změna, která bude způsobena lidmi. A v tom je rozdíl.

A pak je tady ještě druhá nebo třetí věc, kterou bych ráda řekla, když už jsme v této debatě. Změny podle toho, co my geologové umíme poznat, umíme to poznat z vrtů, máme různé analýzy, jdou rychleji nežli ty, které nebyly třeba způsobeny pádem meteoritu apod. A ony jdou tak rychle, že tak rychle dochází k vymírání druhů. Nemám teď potřebná čísla, ale tato čísla jsou známa, že co existuje život na planetě, ještě nebyla zaznamenána.

Teď jsme opravdu ve vážné situaci. A jestli můžeme udělat něco pro to, aby tyto změny takto nepokračovaly, a jsem přesvědčena o tom, že to máme udělat, pokud to jde, pokud je to efektivní a dokonce to pomůže zdravým lidem.

To je jedna věc, která je pro mě zásadní, a proto také vystupuji s tím, že jsme vyzvali naši vládu a pana ministra, abychom byli ambicióznější. Pokud máme nižší cíl, nižší, než by bylo potřeba pro celou EU, tak musím říct, že náš nižší cíl podkopává společné úsilí, které chceme jako Evropa dosáhnout do roku 2030, nejméně 32 %. Omezuje to také příležitost samovýrobců, energetických společností a podnikatelů právě pro rozvoj obnovitelných zdrojů a povede to k tomu, že tento potenciál nebude využit. A to je strašná škoda. To můžeme v tuhle chvíli udělat. A nebude nás to stát ani tolik, co jaderná energetika.

A nyní ještě ke koncepcím, jak o nich hovořil pan senátor Nytra. Ano, on má pravdu. Existuje státní energetická koncepce, ale ta počítá skutečně s vyšším nárůstem. Pokud zde mám analýzu toho, co by to znamenalo, kdybychom chtěli zvýšení do 24 %, znamenalo by to zejména zvýšení potenciálu produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů, protože pokud se týká dopravy a pokud se týká ještě sektoru tepla, tam už koncepce na těchto úrovních, které jsou reálně dosažitelné, je. Většina by tedy šla do produkce elektřiny.

A teď tedy jenom tato čísla. Státní energetická koncepce počítala s tím, že by to bylo 15 terrawatt hodin, pak tu máme ČEZ a ten říkal, my odhadujeme 20 TWh. A pak tu máme ještě i další odhady, které jsou od odborných organizací, já je nejmenuji, ale schválně tyto dvě jsem jmenovala. A dnešní možnost výroby, kterou máme, je 9,5 TWh, takže říkáme, že je možné tuto hodnotu zdvojnásobit. Tam máme obrovskou rezervu. A proto jsme s tím vystoupili a proto žádáme tuto věc po ministrovi, byť je to část senátorů, ale nemalá část senátorů. A já všem, kteří podpořili tuto výzvu, moc děkuji, protože tím, že urychlíme a připravíme podmínky pro to, aby se tu mohly realizovat obnovitelné zdroje, napomůžeme tomu, že můžeme postupně navazovat zejména zdroje fosilní. A to je první cíl, který máme.

A teď opravdu nechci diskutovat o jaderné energetice, protože tato diskuse je velmi vážná, velmi složitá a určitě by bylo namístě mít k tomu nějaký seminář.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a slovo má pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající, děkuji za slovo. A protože jsem technik, jsem ze sklárny a je tam kontinuální výroba. A největším problémem vždycky bylo zajištění stálé dodávky a vyřešit problém výpadku elektrické energie při různých kalamitách apod. Čili o tom opravdu něco vím. A nemám nic proti tomu a jsem pro to, aby všude, kde byly dřív malé vodní elektrárny, se postavily znovu, což se neděje, Povodí Ohře a různé jiné instituce to blokují, protože to vlastní soukromníci, oni to od nich chtějí lacino vykoupit, aby to vyráběly samy. Tady tedy rezervu máme.

Ale, a zde souhlasím s kolegou Nytrou. Elektrika jsou spojené nádoby. Největší akumulátor podle mého technického pohledu je síť, protože tam se toho dá nacpat, dá se z toho vytáhnout, to všecko funguje. Ale v okamžiku, kdy se to přežene, tak to celé spadne, a může to být pořádný problém. Proto v podstatě ČEPS už není na svých hranicích, instaluje omezovače, aby, když fouká moc větru, k nám nešel velký přebytek, protože elektrika funguje jako každé jiné médium, voda apod., cestou nejmenšího odporu. To je první věc, která je.

Ale druhá věc je, co se stane – a to je to, k čemu se vrátím – je to, že přestane svítit sluníčko, fotovoltaika v noci nejde, jestli se nepletu, přestane foukat vítr, větrník nejde. A kde já zajistím potřebnou elektriku pro to, aby se doma svítilo, aby fungovaly ledničky, aby fabriky běžely. Tady je zapotřebí mix, vyvážený mix přesně spočítaný. Proboha, my to tady nikdo nemáme, my se tady bavíme o něčem a nemáme relevantní data. Tak se bavme o tom, ale na základě opravdu relevantních dat. A to přesně souhlasím s kolegou Nytrou – my tady děláme něco, k čemu nemáme žádné podklady.

A pro to já nemohu hlasovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Miloš Vystrčil už uplatní své přednostní právo, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já tady obvykle vystupuji s tím, že kroky této vlády, resp. jejích ministrů kritizuji. Musím říci, že z hlediska globálního zaměření a naplánování naší energetické koncepce nemám moc, co této vládě vytknout. Jsem přesvědčen, že to, co vláda představila, je realistický plán, dle mého názoru jediný možný, pokud zároveň chceme maximálně naplnit všechna přání, co tady říkal například pan senátor Hampl nebo pan senátor Rabas či paní senátorka Seitlová, byť tomu asi oni nevěří.

Pak jsem si všiml jedné věci, která mi opravdu vadí. Na to velmi skromně upozornil pan senátor Dušek. Prostřednictvím pana předsedajícího, pane senátore Hample, pan senátor Dušek jasně řekl při svém prvním vystoupení, on nemusel nic upravovat, že ke změně klimatu dochází a že je otázkou, jak hluboko se na tom podílí – to je jeho citace – i člověk. Takže říkat, že říkal, že o člověku nemluvil, není pravda. To vy jste řekl ve svém dalším vystoupení po něm.

Pak tady pan senátor Rabas řekl, že říkáme, že spotřebou fosilních paliv nemá cenu se zabývat. Slyšel jsem tady, jak paní senátorku Žákovou, tak další, že to nikdo neřekl, že nemá cenu se s potřebou fosilních paliv zabývat. Všichni řekli, že by bylo dobře, kdybychom pokud možno fosilní paliva dále nepoužívali, akorát mají jiný názor, jak to udělat a jakým způsobem postupovat.

Tak jsem to vnímal já a opravdu jsem velmi pozorně tyto věci poslouchal.

Pan senátor Bek řekl, že vyvážíme 14 TWh a že to je málem výroba Dukovan. Musím říct, že když vyvezeme 14 TWh, tak je někde prodáme, někdo je musel koupit. Kdyby je od nás nekoupil, musel by je vyrobit. Kdyby je někdo chtěl vyrobit pomocí obnovitelných zdrojů, tak by to od nás nekoupil. To znamená, že pokud dneska vyvážíme elektrickou energii, tak bychom ji samozřejmě vyvážet nemuseli, ale v tom okamžiku ten, kdo ji od nás kupuje, by ji nemusel vyrábět. Jinými slovy, je velmi pravděpodobné, že z hlediska celkové uhlíkové stopy, zvláště, když budeme předpokládat, že je elektřina ještě vyrobena jadernými elektrárnami, že děláme to nejlepší, co můžeme, že někomu jinému bráníme v tom, aby spaloval uhlí a vyráběl elektrickou energii, když to přeženu. Ale opravdu neříkejme, že by se nespotřebovala energie, když my jsme ji neprodali. Spotřebovala, vzali by ji lidé jinde. Tak by to zkrátka bylo, a ne, že by to tak nebylo.

To je další věc, která tady zazněla. A zase si myslím, že to není fér.

Jinak upozorňuji, že pokud se dostaneme z 22 % podílu obnovitelných zdrojů na 23 %, tak to jedno procento – jestli pan ministr bude dávat pozor – je podle mého názoru tak asi 0,8, 0,7 TWh. To znamená, že když spotřebujeme 70 TWh ročně, je to asi jedno procento toho, co potřebujeme. A to je všechno, co se stane, když nebudeme na 22 %, ale na 23 %. Neříkám, že to není důležité, ale mnohem důležitější pro nás je, a byl bych rád, pane ministře, kdyby to bylo v roce 2035, pokud jde o Dukovany a ne v roce 2040, je to mnohem důležitější, abychom měli co nejdříve nový jaderný zdroj, který nahradí zdroje, které, jak tady říkala paní senátorka Žáková, v Dukovanech končí. Je otázkou času, kdy nebude možné v Dukovanech vyrábět elektrickou energii, dojde k velmi prudkému skoku, nějakých 16, 17, 18 TWh ročně najednou bude chybět a my to 0,8 TWh, kterou děláme v OZE, nenahradíme. Takhle to zkrátka je. Nevím, jestli jsme na to připraveni v této zemi sociálně to ustát, i environmentálně, popřípadě i společensky obecně, ekonomicky. To já nevím. Zkuste to říct svým vnukům a dětem, že najednou se situace zásadně změní a že všechno bude vypadat trošku jinak, než jsme dneska zvyklí, a nebo si řekněme, že budeme hledat nějaký společný názor na to, jak dál postupovat. A velmi bych o to prosil, a prosil bych, že ti, kteří se k této věci stavějí realisticky nebo nějakým jiným způsobem, nebyli od těch, kteří jsou zásadními příznivci například obnovitelných zdrojů energie nálepkování, že oni je nechtějí. Ale chtějí, ale jsou tam problémy. Jeden naznačil pan senátor Nytra, když tady mluvil o tom, že v případě spotřeby betonu a oceli primárně větrníky vycházejí hůře. Primárně, neříkám, že dlouhodobě. Tak to zkrátka je. Tak si to přiznejme a chovejme se v tomto směru nějak rozumně.

A na závěr už jenom zopakuji to, co už tady bylo také řečeno, asi nejpregnantněji panem senátorem Nytrou. Já si opravdu také myslím, že Senát tady není od toho, aby říkal, jaký motor má mít raketoplán, případně jak se má změnit spotřeba oktávie. My jsme tady od toho, abychom řekli, jaká mají být pravidla, která se mají dodržovat, co si myslíme, že by vláda měla dělat, jakým směrem by se měla vydat, že by měla maximálně snižovat spotřebu fosilních paliv, že by měla maximálně snížit emise C02, ale nemyslím si, že jsme my to grémium, které je schopno říct, jak je to nejsprávnější. To si fakt nemyslím, stavět se do nějaké pozice, která dle mého názoru, ve shodě, například s panem senátorem Nytrou, nám skutečně nepřísluší.

Prosím vás, mějme toto na paměti. A pokud by mělo dojít k nějaké změně, tak si dovedu představit, že část senátorů nebo jejich většina bude v části I. bod 2 navrhovat, aby tam bylo ve výši minimálně 22 %. Mimochodem, bod č. 3 v části I. evokuje, pojďme dělat tohle to. Ale říkat, že my chceme 23 %, protože víme, že to je možné, atd., to je hodně troufalé a nepříliš pokorné. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní bude mít slovo Ladislav Chlupáč. Pane senátore, prosím.

Senátor Ladislav Chlupáč:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jestli si vzpomínáte, já jsem tady kdysi vystupoval ohledně zajímavého geotermálního projektu. Na úvod chci říci, že nemám nic proti jaderné energetice. Ale musíme si říci, že je tady ještě jeden velký problém, a pan ministr o něm dobře ví. A je to otázka dořešení místa, kde budou hlubinná úložiště. Dodnes to není dořešeno, nicméně věřím, že i tady se najde řešení a cesta, protože co si budeme namlouvat, bez jaderné energetiky asi energetická koncepce u nás by nebyla možná, nebylo by možné ji naplnit.

Chci tady říci jenom dva příklady. Kdo se bojí něčeho nového, bojí se pokroku, tak nemůže podporovat vědu a výzkum. A mně to tak někdy u nás připadá.

Hovořil jsem tady o tom, že více než 13 let naše město pracuje na unikátním geotermálním projektu. Pane ministře, asi víte, že v Litoměřicích je vědeckovýzkumné centrum, které jsme zrealizovali díky podpoře Karlovy univerzity a dalších pěti univerzit a je zmapováno, že na území republiky je zhruba 50 míst, kde se tento zdroj energie dá využívat. Nejdříve je třeba samozřejmě udělat první krok a prokázat, že to skutečně funguje. A hlavně se toho nebát, proboha, protože jestli chceme změnit do budoucna energetickou koncepci, tak musíme najít náhradní zdroje pro to, abychom něco mohli vyměnit, zastavit, musíme mít náhradní zdroje.

Potom to, co tady ještě nezaznělo, ale paní senátorka Seitlová si to pamatuje, zaznělo to, když se projednávalo na kulatém stole to, zda má význam kanál Dunaj – Odra – Labe. Tam, ale trošku omezeně, zaznělo to, že ČVUT kdysi přišlo s úžasným projektem, už je to daleko více než 10 let, který se tady znovu objevil. A je to myšlenka – myslím, že pan ministr o ní také slyšel – jiného kanálu, kanálu Dunaj – Vltava a následné napojení na Labe.

Proč o tom mluvím? Tam je souvislost nejenom s řešením splavnosti Labe bez dalších staveb, řešení povodní, řešení sucha, ale je tam hlavně možnost vybudování další hlubinné elektrárny, jejíž výkon by mohl nahradit celý jeden blok jaderné elektrárny.

Ale pokud se chceme dostat k tomuto řešení, musíme někdy začít a musíme skutečně vědu a výzkum podporovat a musíme podporovat i reálné projekty, protože projekt, o kterém teď hovořím, je daleko, daleko levnější než původní megaprojekt Dunaj – Odra – Labe. Nic proti němu, ale je tady projekt, který by měl daleko větší efekt, daleko více efektů, byl by daleko levnější a dal by se zrealizovat v poměrně velice krátké době. A ekonomická výhodnost je tady samozřejmě nasnadě.

Prosím, nezapomínejme na to, že je potřeba někde začít, podporovat daleko víc vědu a výzkum a nebát se nových věcí a nebát se realizovat projekty, které tady již dávno byly vymyšleny. Tento projekt totiž začínal ještě kdysi dávno, jeho počátky jsou už za Rakouska – Uherska, takže to není nic náhodného, nic nového, co by se tady najednou objevilo.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Orel.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, budu stručný. V úvodu jsem řekl, že jedním z podkladů, který jsem měl nebo který jsem absolvoval v rámci přípravy na tyto senátní tisky, tak jsem absolvoval přednášku a prezentaci energetického konzultanta Michaela Schneidera, který každoročně vydává zprávu o stavu jaderné energetiky. A už jsem také řekl, že nejsem a priori proti jaderné energetice. Tam zazněla celá řada argumentů, statistik. Nikdo mi pana Michaela Schneidera nezpochybnil, že by to byl někdo, kdo nemá erudici, naopak, co jsem slyšel, je to člověk, který o jaderné energetice ve světě ví možná nejvíc.

A tady některý z předřečníků řekl, že OZE nebo vítr občas nefouká, slunce občas nesvítí. Ale jeden z údajů tam zazněl zcela jasně, že odstávky v případě jaderných bloků, ať plánované nebo neplánované, se v podstatě rovnají tomu, jako když vítr nefouká, nebo slunce nesvítí. Je to skoro obdobné.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A zatím posledním přihlášeným je pan senátor Ladislav Kos, prosím.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Začnu tím obligátním, že jsem nechtěl vystupovat, ale k vystoupení mě vyprovokoval pan kolega Vystrčil, vaším prostřednictvím, pane předsedající, když tady mluvil o tom, že vyvážíme energii, která může být vyrobena v jaderných elektrárnách, takže umožňujeme někomu druhému, aby měl elektřinu bez uhlíkové stopy.

Jenom bych replikoval na pana kolegu. Co když energie, kterou vyvážíme, je právě z hnědouhelných ošklivých elektráren, a naopak vyvážíme uhlíkovou stopu, resp. emise. Diskuse se tady dostala už do velice absurdní polohy. A při příležitosti toho, když jsem se dostal k tomuto pultíku, tak mně se nelíbí na energetické koncepci fetiš jaderné energetiky. My si říkáme, že všechno bude v pohodě, prodloužíme Dukovany, pak postavíme jeden nebo dva nové reaktory v Dukovanech, potom postavíme třeba ještě jeden reaktor v Temelíně. Ale už tak moc nepřemýšlíme o tom, co když je nepostavíme, ať už z nejrůznějších důvodů, protože ekonomika výstavby jaderných elektráren se rok od roku zhoršuje. Všichni víme, jaké problémy mají současné stavby jaderných elektráren v Evropě. Nakonec poslední příklad je jenom odložení uvedení do provozu bloku v Mochovcích asi o půl nebo o tři čtvrtě roku, atd., atd. O tom by se dalo mluvit dál, o Paksi, Flamanville apod.

To je jedno veliké ekonomické úskalí a úskalí technické. A pak samozřejmě úplně nevíme, jaký postoj může nastat v EU za pět, deset nebo patnáct let směrem k jaderné energetice. Myslím si, že sázet jenom na tuto kartu je dost velké riziko a vidím strašně málo úsilí na plánu B, který vidím v nějakých záložních plynových elektrárnách a samozřejmě v podpoře obnovitelných zdrojů, o kterých tady byla řeč. A ty jsou v ČR skutečně popelkou, v jiných zemích je tato podpora mnohem intenzivnější, cenná energie z obnovitelných zdrojů už se nějakým způsobem vyrovnává cenně z jaderných bloků, takže je to velká škoda. My jsme zásadní podporu fotovoltaiky v tomto státě ukončili někdy před osmi roky, kdy se stal průšvih, který se stal. A od té doby je fotovoltaika něco toxického, s čímž si nikdo nechce špinit ruce. A když se podíváme do okolních států, tak tam v každé vesnici vidíme masivní nasazení fotovoltaiky na střechy, vidíme tam bioplynové stanice u jednotlivých farem apod. A bohužel v naší republice je to skutečně nic. Já jsem senátor z panelového sídliště Prahy 11, kde na veřejných budovách, hlavně školách, jsou ohromné rovné plochy, kde by fotovoltaika mohla fungovat a kde by nebyl architektonický ani technický problém ji umístit. Ale není podpora toho, a komunální rozpočet se s takovou investicí nevyrovná.

Přimlouval bych se tady za to, aby podpora obnovitelných zdrojů začala co nejrychleji a aby začala co nejmasivněji.

A co se týče usnesení, nevím, jestli toto všechno by ošetřilo, jak navrhoval kolega Vyskočil, uvedení minimálně 22 %. Přimlouvám se za nějakou vyšší ambici, než je 22 %. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Přihlášen je ještě pan senátor Jiří Vosecký, prosím.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já jsem se předtím asi špatně vyjádřil, takže bych to doplnil.

U každého alternativního zdroje, mimo vodního, je zapotřebí, aby byla adekvátní rezerva, to znamená k fotovoltaickým větrníkům někde musí být rezerva, řekněme horká. To je úplně něco jiného, než když máme plánovanou odstávku, protože v okamžiku, kdy jsem schopen plánovat, tak plánuji půl roku, rok dopředu, takže na ČEPS nebo kde jde velín, když to tak řeknu, vědí přesně, kdy co. Oni si to všechno naplánují tak, aby to vycházelo. Ale nikdo není schopen poručit větru dešti. Jestliže někdo ano, tak je dobrý a já mu za to děkuji a fandím.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Pan kolega Jiří Vosecký byl posledním přihlášeným. Nikdo se již nehlásí, rozpravu uzavírám. A nyní má možnost se k bohaté diskusi vyjádřit místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, moc děkuji za diskusi. Vážím si ji. A vytknu ještě před to, co řeknu, určitou nabídku, kterou jsem zde řekl naposledy – možná si na to vzpomínáte – když jsme tady diskutovali opět něco o energetice, protože chápu, že to hýbe světem, a je to dobře. Bylo by asi skutečně dobré, abychom se třeba potkali v nějakém delším časovém horizontu, abychom tam vzali všechny argumenty a abychom tam diskutovali třeba i energetickou koncepci, protože já jsem se připravil spíš na diskusi k obnovitelným zdrojům a ono se to dostalo na výrazně širší lištu, i když chápu, že to souvztažnosti má. Rád to udělám a vezmu k tomu všechny kompetentní odborníky, a dokonce si myslím, že bychom vám předtím zaslali informace tak, abyste měli nějaké relevantní podklady. Velmi si totiž vážím toho, co zde řekla řada z vás, že bychom měli pracovat s fakty, měli bychom pracovat s daty, pokud možno nezávislými. Tady trochu varuji před všemi různými komerčními postupy, které nás dnes a denně zahlcují geniálními daty, ale velmi často, když se na ně podíváme, tak zjistíme, že zatím jsou možná trochu jiné zájmy, protože energetická diskuse, která probíhá, a je dobře, že probíhá, je za prvé nesmírně odpovědná, protože rozhodnutí, která činíme v následujících měsících nebo letech, tak tím skutečně ovlivníme následující dvě generace.

Ale současně, a to si přiznejme, my tím ovlivníme i ekonomické zájmy celé řady subjektů. A tlak je dnes obrovský, opravdu gigantický všech těch, kteří mají finanční a ekonomický zájem na tom, aby se dělo to či ono řešení. Za b) je tady obrovský tlak ekologů, je tady velký tlak EU, jsou tady nějaké přirozené ekonomické zájmy a investiční možnost našeho rozpočtu. A pochopitelně jsou tady bezpečnostní zájmy. Takže tohle všechno jsou fakta, která musíme na lékárenských vahách velmi nestranně posuzovat, nesmíme se dostat pod žádný tlak, musíme to vnímat apoliticky, nesmíme to vnímat ideologicky. Já tomu rozumím, že každý má trošku nějaký zájem, ale k tomuto nesmíme sklouznout. A vážím si toho, co tu řekli někteří kolegové, že vnímají kroky vlády, že jsou skutečně nestranné v tomto slova smyslu. A to garantuji, že jsou nestranné, nepodlehneme žádným ideologickým tlakům čistě už jenom proto, že další energetickou koncepci a důsledky budou řešit další a další vlády. Toto není otázka jen jedné vlády.

Pojďme k některým věcem, které zde padly. První, co je třeba si uvědomit, je to, že se dekarbonizuje. Zcela jednoznačně se dekarbonizuje, plán je tady jasný, je zřejmý. Není na nulu jako v Německu do roku 38, protože to prostě nezvládneme. Je to dáno tím, že tady máme 45 % energetických zdrojů z uhlí. Proto jsme vytvořili uhelnou komisi, ta je nestranná, jsou tam zástupci všech významných stran a ten jízdní řád se připravuje. Do určité míry bude odpovídat nejen energetické koncepci, ale rovněž tomu, jak se nám bude dařit popohánět další a další zdroje. Problém nenastane za 5 let, nenastane za 7 let ani za 10 let. I když budeme dekarbonizovat rychleji čistě proto, že dnes musíme energetickou koncepci vnímat z úhlu pohledu celoevropského. My si můžeme koupit energii nebo ji můžeme vyvézt. Toto všechno se bude minimalizovat, protože přibližně od roku 2025 začneme být, a mrkněte se, prosím, na poslední analýzu ČEPS, začneme být z lehkého exportéra spíše importérem, bude to na nule. Situace vážná začne být po roce 35, kdy po pravdě řečeno nebude moc kde brát. Kritická situace po roce 2040. Tam nebude fakticky kde brát. Bude pouze Španělsko, Francie a jedna skandinávská země, kde se bude dát brát. A to je dáno prostě tím, že se v těchto zemích dekarbonizuje. Dokonce v Německu se ještě snižuje jádro až na nulu, respektive odstavují se jaderné bloky.

Čili situace někdy do roku 2040 nebude pro nás kritická, maximálně budeme moci dráže kupovat energii. A to bude jednoznačně dražší. Tady, prosím, nespekulujme, kolik dnes stojí energie a kolik bude stát za 2, za 3 roky. Tam je takových faktorů, které to ovlivní. Mj. i to, že energie bude málo, takže její cena půjde pravděpodobně nahoru. Problém nastane po roce 2040, proto jádro musíme řešit dnes. A samozřejmě bychom byli rádi, aby to bylo třeba v roce 35, 37, uvidíme, jak se to podaří.

Jenom podotýkám jednu věc, nežijme v iluzích, prosím pěkně, že dekarbonizaci nám nahradí obnovitelné zdroje. Mrkněte, prosím, do současného podílu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. To, co jsem tu řekl v mém prvním příspěvku, že nás stojí obnovitelné zdroje téměř 50 miliard a jenom fotovoltaika nás stojí skoro 30 miliard, tak prosím pěkně, ta fotovoltaika nám dneska dělá 3 % ze zdrojů elektrické energie. Tzn. to jedno 2% posunutí, které řešíme, to při vším respektu v tom nebude mít vůbec žádný vliv na zdrojích elektrické energie. My musíme posilovat někde jinde. Což neříkám, že nebude zájem posílit to o další 2 %, která tady dnes řešíme, ale obnovitelné zdroje ještě dlouhou dobu budou naprosto minoritním přispěvatelem pro zdroje elektrické energie.

Důležité je to, co zde rovněž padlo ve smyslu obnovy nebo respektive aktualizace státní energetické koncepce. Ano, ta se musí aktualizovat s ohledem na nové zdroje, to je jednoznačné. A bude se aktualizovat v průběhu příštího roku, takže tam budou čísla možná trochu jiná, ale nebudou úplně odlišná od toho, co zde bylo.

Hlubinné úložiště, ano, 30. 6. příštího roku budou známy čtyři poslední lokality.

Co se týká kanálu Dunaj – Vltava, vím o tom projektu. Projekt má jeden velký háček. Jakkoli je nesmírně ambiciózní a pravděpodobně s ohledem na energetiku by byl hodně zajímavý, to uznávám, problém je v tom, že by se muselo vykoupit nebo dohodnout s majiteli pozemků v Rakousku, a to na úrovni přibližně 20 km, to je v podstatě mezi Lipnem a mezi teoretickým ústím Dunaje, tím teoretickým ústím trubky, která by tam vedla. Tzn. muselo by se jednat se stovkami majitelů v Rakousku, kteří by museli dát souhlas k tomu, že pod jejich pozemkem povede nějaká trubka. Z mého pohledu je to takřka nerealizovatelná věc.

Počerady – tady panuje trošku mylný úhel pohledu toho, že rozhoduje vlastník, kdo bude vlastnit elektrárnu. To je úplně nepodstatné. Zaprvé musíme dnes vycházet z toho, že se vychází z nějaké povinnosti správce hospodářského ve smyslu například ČEZ. Ono to není tak, že stát přijde a řekne: "Prodejte, či neprodejte." Tam se musí postupovat podle nějakých kritérií a ta jsou jasná, jsou dána zákonem o obchodních korporacích. Ale to není to nejpodstatnější. To důležitější je to, že jestli budou či nebudou fungovat Počerady, o tom nerozhoduje finální vlastník, o tom rozhodne nakonec stát, který nastaví ekologické parametry. A když to zjednoduším, on může zavřít Počerady, ať je bude vlastnit ČEZ nebo kdokoli jiný. To důležité a rozhodující bude to, aby stát nastavil parametry ekologického charakteru, za jakých elektrárny mohou či nemohou fungovat.

Já se domnívám, že je to asi vše, protože by toho bylo skutečně ještě na dlouhou dobu. Myslím si, že ještě jednou opakuji rád se sejdu a případně dovysvětlíme některé náležitosti, které jsou se státní energetickou koncepcí spojené. Děkuji mockrát.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní má slovo pan zpravodaj, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. V diskusi vystoupilo, jestli jsem to dobře počítal, 19 senátorů, někteří vystoupili až 4x, někteří 3x, někteří 2x. Já si netroufám nějak hodnotit diskusi, myslím, že pan ministr se k tomu celkem pregnantně vyjádřil. Pro mě jako zpravodaje je důležitý návrh kolegy senátora Nwelatiho, který navrhuje, abychom jednotlivé body návrhu usnesení evropského výboru hlasovali jednotlivě. A od pana senátora Hampla zazněl návrh na doplnění usnesení o bod číslo 7.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, po znělce budeme hlasovat. Jak jsem to vyrozuměl, budeme hlasovat 1-6 samostatně. Pak budeme hlasovat číslo 7 a to, co projde, odhlasujeme v kompletním usnesení. Návrh, kdyby zazněl, je mi líto, nebyl předložen písemně, takže nezazněl žádný návrh. Je nás přítomno 72, kvorum pro přijetí návrhu je 37. A já prosím pana zpravodaje, aby předložil první návrh.

Senátor Petr Orel:  Budeme hlasovat o bodu I, 1) oceňuje systematický a komplexní přístup Evropské komise k dosahování cílů energetické unie a vytváření základů pro úspěšný přechod na čistou energii v EU.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Pro návrh 41, kvorum bylo 37, proti 7, návrh byl přijat. Prosím další.

Senátor Petr Orel:  Budeme hlasovat o bodu I, 2) respektuje rozhodnutí vlády předložit ve finálním znění českého vnitrostátního plánu kompromisní cíl pro podíl energie z obnovitelných zdrojů ve výši 22 %.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Kvorum 37, pro návrh 48, proti 1, návrh byl přijat. Prosím další návrh.

Senátor Petr Orel:  Jde o bod 3), kdy doporučujeme vládě ČR průběžně jednat s dotčenými subjekty a hledat způsoby, jak při aktualizaci vnitrostátního plánu v roce 2023 výrazněji navýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v rámci energetického mixu ČR a snížit spotřebu primární energie při zohlednění geografických a klimatických podmínek, ekonomických možností ČR a předpokládaného budoucího vývoje jednotlivých technologií.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Slyšeli jste, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Kvorum 37, pro návrh 53, proti 8, návrh byl přijat. Prosím další návrh.

Senátor Petr Orel:  Jsme u bodu 4)

Senát připomíná bod I, 4) usnesení číslo 126 z 20. března 2019 ke sdělení komisi Čistá planeta pro všechny, ve kterém Senát vyzývá vládu, aby výrazně podpořila výzkum, vývoj a inovace v oblasti obnovitelných zdrojů energie včetně akumulace energie z těchto zdrojů a jejich využití v našich přírodních podmínkách.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Slyšeli jste návrh. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování 20, kvorum 37, pro návrh 67, proti nikdo, návrh byl také přijat. Prosím další návrh.

Senátor Petr Orel:  5) podporuje snahu vlády ČR zvyšovat odolnost energetického systému, kybernetickou bezpečnost a odolnost kritické infrastruktury stejně jako podstatnou roli jaderné energetiky při snižování emisí oxidu uhličitého a zajištění energetické bezpečnosti ČR. A to při zohlednění ekonomické udržitelnosti tohoto zdroje ve srovnání s dalšími rozvíjejícími se možnostmi a při zohlednění mezinárodně-bezpečnostních aspektů.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, slyšeli jste návrh. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování 21, kvorum 37, pro návrh 67, proti nikdo, návrh byl přijat. A prosím šestku.

Senátor Petr Orel:  Bod 6) doporučuje rovněž vládě ČR nastavit taková dotační pravidla, která by umožňovala výhodnou instalaci fotovoltaických panelů jak na střechy větších objektů (například průmyslové areály, zemědělské farmy, brownfieldy), tak samozřejmě i na menší objekty při zachování zemědělské půdy.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 22, kvorum 37, pro návrh 45, proti 5, návrh byl také přijat. A teď ten doplněk, prosím.

Senátor Petr Orel:  Vložený bod 7) žádá vládu a další instituce státní správy, aby v zájmu zřetelného pokroku v redukci produkce skleníkových plynů jako i v zájmu ochrany zdraví obyvatel ČR důkladně zvážily následující možnosti: a) neudělit výjimku z limitu pro emise škodlivin elektrárně Chvaletice, která je jedním z nejhorších zdrojů znečištění v ČR, b) neprodávat elektrárnu Počerady, která je podle řady studií nejhorší elektrárnou ČEZ z hlediska znečištění a s ním souvisejících zdravotních komplikací obyvatel, nýbrž ji postupně odstavit z provozu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Slyšeli jste, to byl návrh pana Hampla, který byl přečten. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 23, kvorum pro přijetí 37, pro návrh se vyslovilo 22, proti 14, návrh byl zamítnut.

A nyní bychom měli hlasovat o celém doporučení k vyjádření Senátu, jak bylo v usnesení výboru, jak jsme odhlasovali v bodech 1-6, plus II. Je to tak, pane zpravodaji? Ano. Všichni srozuměni. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování číslo 24 kvorum bylo 37, registrováno 72, pro návrh 58, proti nikdo, návrh byl schválen. Takže děkuji všem zúčastněným, hlavně zpravodaji. A projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, po poměrně dlouhém projednávání předchozího bodu budeme nyní projednávat

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, podepsaná dne 20. května 2019 v Praze

Tisk č. 102

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 102 a uvede ho pan ministr vnitra Jan Hamáček, kterého mezi námi vítám. Pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, materiál, který vám je předložen, obsahuje návrh na ratifikaci tzv. readmisní dohody s Mongolskem. Smluvní dokumenty tohoto typu jsou jedním z důležitých nástrojů boje proti ilegální migraci. Dohoda obsahuje zejména základní závazek smluvních stran přijmout zpět na území svého státu občana, který nesplňuje nebo přestal splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území druhého státu. Dále obsahuje hlavní zásady týkající se postupu při realizaci tohoto závazku, což je podávání žádostí, lhůty pro vyřízení, lhůty pro realizaci, převzetí ustanovení týkajících se ochrany osobních údajů a tak podobně. Účelem dohody je maximálně zrychlit předávání nelegálně pohybujících se osob, zkrátit jejich pobyt v zajišťovacích zařízeních a tím i snížit náklady související se zadržením a následným předáním těchto osob. Dohoda je na výslovnou žádost mongolské strany navenek sjednávána jako mezivládní smlouva. Vnitrostátně však vyžaduje vyslovení souhlasu Parlamentem ČR a ratifikaci prezidentem republiky, neboť jde o mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob a zakotvující úpravu vyhrazenou v zákonu.

K provádění dohody byl sjednán protokol, ten byl podepsán zároveň s dohodou 20. května tohoto roku v Praze. Protokol je smluvním dokumentem vládní kategorie a je k materiálu přiložen pro informaci. Jeho platnost je vázána na platnost dohody. Děkuji a prosím o schválení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane ministře. Prosím, abyste využil místa u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 102/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar.

Garančním výborem je ústavněprávní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 102/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den všem, vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře, pana ministra jste slyšeli, byl stručný, rychlý, ale řekl vše. Vyjádřil se i k legislativnímu procesu. Jen doplním, že tisk byl nám předložen 25. 6. 2019. Ve stejný den i PS. Tam je evidován pod číslem 533. Náš ústavněprávní výbor projednal na naší 12. schůzi tento tisk dne 17. července 2019 za přítomnosti 1. náměstka zde přítomného pana ministra vnitra, pana doktora Ing. Jiřího Nováčka. A vydal své 39. usnesení, jímž pod I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci dohody mezi vládou ČR a vládou Mongolska o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, podepsané dne 20. května 2019 v Praze.

II. určuje senátora Antla zpravodajem tohoto senátního tisku.

III. téhož v roli předsedy, aby informoval předsedu horní komory českého parlamentu.

Jinak k tomu nemám co dodat. Tam je třeba připomenout, že skutečně ten přiložený protokol byl pro informaci, je mezinárodní smlouvou vládní kategorie, takže jej nemusíme my schvalovat. Naproti tomu readmisní smlouva je mezinárodní smlouvou ve smyslu článku 49, písm. a) a e) Ústavy ČR, kde souhlas je potřebný. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Patrik Kunčar? Ano, prosím, pane senátore, můžete hovořit.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, jak už zaznělo z úst obou mých předřečníků, tato dohoda je naprosto bezproblémová. Proto výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal senátní tisk číslo 102 na své 11. schůzi dne 13. srpna 2019 a po odůvodnění zástupce předkladatele Jiřího Nováčka, 1. náměstka ministra vnitra, a po mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací dohody mezi vládou ČR a vládou Mongolska o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, která byla podepsána dne 20. května 2019 v Praze. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pane ministře, předpokládám, že už nechcete vystoupit. Zpravodajové také ne. Takže přistoupíme k hlasování. Vzhledem k prázdným lavicím považuji za povinnost nás odhlásit, aby bylo hlasování objektivní, takže se hlaste. Chvilku počkám. Pane senátore, přihlaste se, protože jsem vás odhlásil. Slyšeli jste návrh dát souhlas k ratifikaci. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Bylo to hlasování číslo 25, bylo nás přítomno při hlasování 57. Kvorum pro přijetí 29. Kladně se vyjádřilo 57, proti nebyl nikdo, návrh byl schválen. Takže vám děkuji a my se v řízení schůze vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, dalším bodem našeho programu je

 

Balíček k politice rozšíření EU pro rok 2019

Tisk EU č. K 026/12

Tisk EU č. K 027/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo K 026/12, K 027/12 a K 026/12/01 a také K 027/12/01. Poprosím pana ministra, aby nám představil.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych zastoupil pana ministra zahraničních věcí, který je na zahraniční služební cestě, a okomentoval tento materiál. Sdělení Evropské komise o politice rozšíření EU pro rok 2019 bylo letos vydáno koncem května a EK v něm hodnotí aktuální stav rozšiřovacího procesu a pokrok jednotlivých aspirantských zemí. Rada EU pro obecné záležitosti v reakci přijala své závěry k rozšíření a stabilizačnímu a asociačnímu procesu dne 18. června. Rada potvrdila, že rozšiřování zůstává klíčovou politikou EU a představuje strategickou investici do míru, demokracie, prosperity, bezpečnosti a stability v Evropě. Ministerstvo zahraničních věcí připravilo rámcovou pozici ČR, která byla 22. července schválena na úrovni vládního výboru pro EU. Rámcové pozice byly projednány 6. srpna ve výboru pro záležitosti EU Senátu.

Mezi hlavní prvky letošní zprávy patří to, že Černá Hora a Srbsko jako přistupující země by měly vyvinout větší úsilí při plnění klíčových reforem, především v oblasti právního státu. Vnitropolitický vývoj v Turecku stále neumožňuje odblokovat přístupový proces, který od roku 2016 de facto neprobíhá. Severní Makedonie a Albánie splnily všechny nutné podmínky k zahájení přístupových rozhovorů. A integrační úsilí Kosova stále brzdí složité vztahy se Srbskem. Politika rozšiřování EU patří mezi dlouhodobé priority české zahraniční politiky. Pozice naší země k politice rozšiřování zůstává konzistentní. Sdílíme důraz na plnění principů právního státu jakož i ekonomický rozvoj a posílení konkurenceschopnosti.

Podmínkou integrace do EU je skutečný pokrok v reformách a v regionální spolupráci. Oceňujeme úsilí Černé Hory a Srbska v přijímání a provádění domácích reforem a věříme, že obě země budou pracovat na nápravě nedostatků identifikovaných EK. Pro Srbsko je rovněž důležité, aby pokročilo v procesu normalizace vztahů s Kosovem.

Turecko se bohužel od EU vzdaluje, i když je důležitým partnerem v řadě oblastí, jako je migrace, boj s terorismem, obchod či energetika. Pro zlepšení vztahů s EU je třeba, aby země pokročila v oblasti právního státu i v normalizaci vztahů s Kyperskou republikou. ČR podporuje zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a Albánií. Rozhodnutí Evropské rady v této záležitosti bylo letos bohužel již 2x odloženo, neboť zde zatím mezi členskými státy nepanuje konsensus. To podle nás vysílá špatný signál celému regionu a demotivuje země západního Balkánu v jejich reformách. My chceme, aby se EU posunula k pozitivnímu rozhodnutí co nejdříve a ČR je ochotna jednat o požadavcích Francie na úpravu metodologie přístupových jednání, ale jakákoli úprava této metodologie musí probíhat paralelně s běžícím přístupovým procesem. Nesmí to být nástroj pro zablokování procesu integrace zemí západního Balkánu do EU.

Pokračujeme v podpoře procesu integrace Kosova s tím, že pro pokrok je zapotřebí posun v normalizaci vztahů se Srbskem. A v tomto kontextu by Kosovo mělo přehodnotit rozhodnutí zavést cla na dovoz zboží ze Srbska a Bosny a Hercegoviny. Co se hodnocení přihlášky Bosny a Hercegoviny týče, vítáme vydání souhlasu, věříme, že Bosně a Hercegovině poslouží jako návod, jak postupovat v procesu integrace do EU a při splnění všech podmínek plně podporujeme úsilí Bosny a Hercegoviny získat status kandidáta na členství v EU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který projednával tento tisk v Senátu, byl výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 026/12/02 a K 027/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Hampl a já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Evropský výbor projednal tyto materiály už na svém zasedání 6. srpna, takže už je to docela stará záležitost. My jsme to plánovali tak, že to projednáme plenárně na zasedání v polovině srpna, nicméně nám došla tehdy žádost pana ministra Petříčka, jestli bychom to neodložili. Tedy rozuměno Senátu došla tato žádost s tím, že by se rád projednání na plénu v Senátu osobně zúčastnil, čemuž se i po mém doporučení organizační výbor rozhodl vyhovět.

Nicméně máme další schůzi o čtvrt roku později a pan ministr Petříček tu není, čímž nechci říci, že bych nerad viděl pana ministra Hamáčka, tím spíše, že v botách ministra zahraničí také nějakou dobu stál.

Téma je dnes, my už jsme se ho trochu dotkli, když jsme mluvili o závěrech poslední Evropské rady. A nakonec vůbec to téma západního Balkánu, mluvíme o něm pravidelně. Nakonec i to sdělení o politice rozšíření je každoroční záležitost a my se jí každý rok zabýváme. A letos tam, myslím, není nic fundamentálně nového, něco, co bychom nečekali nebo s čím bychom zásadně nesouhlasili. Naopak si myslím, že report je kvalitní text, užitečný pro všechny, které problematika zajímá, jednotlivé země je zajímají, tak je to užitečné hodnocení, s kterým lze souhlasit.

Novinka je žádost Bosny a Hercegoviny o členství, respektive návrh stanoviska komise. Tady celkem platí znovu, že stanovisko komise lze akceptovat, lze s ním souhlasit. To hodnocení Bosny a Hercegoviny podle mého názoru sedí.

Návrh usnesení toto konstatuje. Dále připomíná dlouhodobou podporu procesu rozšíření, nicméně pro jistotu tady navrhujeme ještě znovu zdůraznit, také to není novinka, že to ale není nějaký bianco šek pro ty země, ale že je to za podmínky a předpokladu, že si ony plní své domácí úkoly. A v posledním bodě jsme v srpnu navrhli vyjádřit lítost, že není dostatek konsensu v EU ve prospěch dalšího pokročení v procesu rozšiřování. Nyní máme další odklad, pokud jde o Severní Makedonii a Albánii. Čili znovu připomínáme to, co už jsme jednou dnes diskutovali, že bychom měli uvažovat i variantu, že rozšíření nebude možné nebo pokračování v procesu rozšíření. Radši mluvím o procesu rozšíření než o rozšíření. On ten proces nakonec rozšířením nezbytně nemusí dopadnout, respektive země by měly mít jistotu, že když budou dělat své domácí úkoly dobře, tak že to rozšířením nakonec skončí. Ale když je nebudou dělat dobře, tak to tím prostě skončit nemusí. Takže lépe je podle mě mluvit o procesu rozšíření než o rozšíření. V tom nebude možná možné pokračovat bez toho, že se domluvíme na nějaké smysluplné, řekněme, reformě nebo posunu vnitřního chodu EU. Děkuji za pozornost a za případnou podporu tohoto usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím, posaďte se. A já otevírám obecnou rozpravu k tomuto tisku. Tam se nikdo nehlásí, proto ji také končím. A můžeme přistoupit k hlasování podle návrhu, jak nám jej předložil pan zpravodaj. Pustím znělku. V sále je přítomno 61 senátorů, kvorum 31. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh usnesení, jak jej předložil zpravodaj výboru pro EU. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V hlasování číslo 26 kvorum 33, pro 59 senátorů, proti nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu zastupujícímu předkladateli a také panu zpravodaji.

O slovo se přihlásil s přednostním právem 1. místopředseda Senátu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Jako vždy vás tady, paní ministryně, vítáme přátelsky, i když trošku neobvykle. A myslím, že jménem svým i svých kolegů vám můžeme slíbit, že nebudeme číst žádné SMS, tím méně hanlivé. Děkujeme.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A dalším bodem našeho programu je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Kyrgyzské republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti, která byla podepsána v Biškeku dne 9. dubna 2019

Tisk č. 85

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 85 a uvede ho ministryně financí, paní Alena Schillerová. Prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Dobrý den. Děkuji za uvedení, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych vám přiblížila smlouvu o zamezení dvojímu zdanění s Kyrgyzstánem, která byla podepsána dne 9. dubna 2019 v Biškeku. Cílem zahraniční politiky ČR je zajisté rozvoj vzájemně výhodných všestranných hospodářských vztahů s ostatními státy světa. Uzavření této mezinárodní daňové smlouvy sleduje záměr omezit daňové zatížení podnikatelských subjektů při vyloučení jistě nežádoucího mezinárodního dvojího zdanění. V současné době existuje ve vzájemných daňových vztazích mezi ČR a Kyrgyzstánem bezesmluvní stav, přičemž pro funkcionalitu daňových vztahů a rozvoj vztahů mezi oběma státy vůbec je existence smlouvy o zamezení dvojímu zdanění nepochybně potřebná.

Kyrgyzstán představuje poslední zemi z bývalého Sovětského svazu, se kterou doposud ČR nemá smlouvu o zamezení dvojímu zdanění. Smlouva o zamezení dvojímu zdanění, která se ve vzájemných vztazích mezi ČR a Kyrgyzstánem v současnosti navrhuje, byla připravena na základě vzorových modelů OECD a OSN, přičemž samozřejmě reaguje na vnitřní daňové předpisy obou zemí. Smlouva obsahuje všechny tzv. minimální standardy, které vyplývají z projektu BEPS. Tato daňová smlouva je pro naše podnikatelské subjekty velmi důležitá. Bilaterální vztahy mezi ČR a Kyrgyzstánem jsou dobré, avšak dosavadní objem obchodní spolupráce je v absolutních číslech stále na skromnější úrovni. V posledních letech se trend zřetelně mění a došlo ke zvýšení kontaktů mezi podnikatelskými sférami obou zemí, což spolu s dalšími opatřeními vytváří předpoklad pro růst vzájemného obchodu v dalších letech. Zmínit lze například v dubnu 2019 uzavřenou dohodu o spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvem hospodářství Kyrgyzské republiky.

Kyrgyzstán patří k zemím střední Asie a se svojí ekonomikou nabízí českým investorům řadu možností pro investice, například v oblasti lehkého průmyslu, potravinářských a zemědělských provozů, např. technologie výroby piva, čistíren odpadních vod, vodních elektráren, dopravní techniky a v neposlední řadě také turistiky.

Bilance vzájemné obchodní výměny je vzhledem k poměrně nízkému dovozu Kyrgyzstánu výrazně ve prospěch naší země. Výše celkového obratu obchodu se v roce 2017 více než zdvojnásobila oproti předchozímu roku na hodnotu přesahující 16 mil. amerických dolarů, v roce 2018 lehce přesáhla hodnotu 11 milionů amerických dolarů a v Kyrgyzstánu je aktivní například česká firma Regulus, která dodala topný systém do stavby největší jurty na světě.

Závěrem bych chtěla konstatovat, že text smlouvy plně odráží vývoj a trendy v mezinárodní daňové oblasti. Tato daňová smlouva umožní koordinaci činnosti daňových úřadů obou států směřující k omezení případných daňových úniků a v neposlední řadě umožní relevantní výměnu informací. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 85/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Václavec. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení a je to senátní tisk č. 85/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru Michal Kortyš. Prosím, pane senátore.

Senátor Michal Kortyš:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci dohody o převádění a sdílení příspěvků do jednotného fondu pro řešení krizí, podepsané v Bruselu dne 21. května 2014.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Bylo to stručné a výstižné. Dále se ptám zpravodaje ze zahraničního výboru bezpečnostního, zda si přeje vystoupit? Ano a pan senátor Václavec nám předloží informaci o jednání výboru.

Senátor Ladislav Václavec:  Já děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já tady vystoupím. Jenom jsem měl pocit, že pan předchozí zpravodaj vystupoval k něčemu jinému. Že nevystupoval tady k tomuto čtení, ale...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Tak zatím vystupte a uvidíme, jestli přehodnotí svou zprávu.

Senátor Ladislav Václavec:  Ano. Výbor pro obranu a bezpečnost na svém zasedání doporučuje vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR vyslovení souhlasu s ratifikací smlouvy mezi vládou ČR a mezi vládou Kyrgyzské republiky o zamezení dvojího zdanění, tak doporučuje jeho přijetí. Tak děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já moc děkuji, pane zpravodaji, ještě hledím ke garančnímu zpravodaji, zda nechce nahradit své vystoupení jiným, lepším? Beru zpět své hodnocení, že to bylo stručné a výstižné, bylo to pouze stručné. (Smích.) (Senátor J. Kortyš: „Já se omlouvám.“) Jasně, těch papírů je moc...

Senátor Michal Kortyš:  Ještě jednou a lépe. Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Kyrgyzské republiky o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti, která byla podepsaná v Biškeku dne 9. dubna 2019.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pane zpravodaji posaďte se na místo zpravodajů a sledujte rozpravu. A tuto já otevírám. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se čistě formálně paní navrhovatelky či pana zpravodaje, zda chtějí vystoupit? Nikoliv, v tom případě ještě pana zpravodaje senátora Václavce? Ne. V tom případě můžeme přistoupit k hlasování. Máme zde vlastně jediný návrh a já vás svolám.

V sále je aktuálně přítomno 67 senátorů, kvorum je 34. Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Vládou ČR a vládou Kyrgyzské republiky o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti, která byla podepsána v Biškeku dne 9. dubna 2019.

Spouštím hlasování. Prosím, kdo je pro, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 27, kvorum 34, pro 63, pro nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji zpravodajům a paní navrhovatelku přizvu hned, co otevřu další bod. A tím bude

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí, podepsaná v Bruselu dne 21. května 2014

Tisk č. 91

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 91. A uvede ho opět paní ministryně Schillerová.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás stručně informovala o předložené dohodě o převádění a sdílení příspěvků do jednotného fondu pro řešení krizí, označované také jako IGA. IGA je mezivládní dohoda, která doplňuje text nařízení o jednotném mechanismu řešení krizí a řeší některé otázky související s ustanovením a fungováním jednotného fondu pro řešení krizí.

Vůči České republice se IGA použije ode dne jejího případného vstupu do Bankovní unie, a to buď přijetím eura, či uzavřením institutu tzv. úzké spolupráce s Evropskou centrální bankou a zapojení do jednotného mechanismu dohledu. Pro Českou republiku jako členský stát mimo eurozónu v současnosti nevyplývají z předpisů, respektive z uzavření IGA, žádné další povinnosti. IGA je však relevantní pro státy, které se Bankovní unie prozatím neúčastní. Prostřednictvím ustanovení o tzv. mimosmluvní odpovědnosti totiž IGA zajišťuje, aby státy stojící mimo Bankovní unii skrze rozpočet Evropské unie nehradily případné náklady rozhodnutí v rámci jednotného mechanismu řešení krizí, na kterých s nebudou podílet.

IGA také upravuje postup pro případ budoucího přistoupení nového člena do Bankovní unie či případné vystoupení člena z Bankovní unie. IGA se tedy věcně dotýká i postavení nečlenů Bankovní unie, proto se Česká republika aktivně zapojila do procesu vyjednávání textu dohody a stala se také jejím signatářem.

Vláda vyslovila souhlas se sjednáním IGA v květnu 2014 a na základě toho pak dohodu za Českou republiku podepsal velvyslanec a stálý představitel České republiky při Evropské unii pan Martin Povejšil. Samozřejmě s výhradou ratifikace.

V témže roce pak byla IGA předložena oběma komorám Parlamentu ČR k vyjádření souhlasu s ratifikací. Senát svůj souhlas udělil ještě v prosinci 2014, v Poslanecké sněmovně byla IGA projednána ve výborech s doporučením udělit souhlas s ratifikací, avšak do konce volebního období nedošlo k dokončení projednání ve 2. čtení. IGA je proto znovu předkládána oběma komorám parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací. Došlo pouze k aktualizaci znění předkládací zprávy, která je součástí vámi obdrženého materiálu.

Zároveň bych si dovolila závěrem doplnit, že ratifikaci dokončily již všechny státy eurozóny a ostatní signatářské státy, prozatím stojící mimo Bankovní unii, s výjimkou České republiky, Dánska, Polska a Chorvatska. Přičemž Chorvatsko tak plánuje učinit v nejbližší době. Proto si tedy dovoluji sdělit, že by bylo velmi vhodné, kdyby Česká republika nezůstala příliš dlouho v trojici signatářských států, které dohodu stále neratifikovaly a dokončila svůj ratifikační proces. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení č. 91/2. Zpravodajem byl určen senátor Ladislav Václavec. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení pod senátním tiskem č. 91/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan senátor Michal Kortyš, pokud se ovšem nechce odkázat na svoje vystoupení v předchozím bodu. (Smích.) Děkuji, pane senátore, prosím.

Senátor Michal Kortyš:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, tentokrát jsem se lépe připravil, vážené senátorky, vážení senátoři.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na svém 85. usnesení z 15. schůze, konané dne 7. srpna 2019, k vládnímu návrhu, který se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí, podepsané v Bruselu dne 21. května 2014, senátní tisk č. 91.

Na naší schůzi po úvodním slovu zástupce předkladatele Lenky Dupákové, náměstkyně ministryně financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Kortyše a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci. Dohoda o provádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí, podepsané v Bruselu dne 21. května 2014.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se ke zpravodajskému stolku. Táži se pana senátora Václavce, zda si přeje vystoupit jako zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost? Prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Václavec:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost má také jednoznačné stanovisko. A to je doporučující souhlas ke schválení tohoto vládního návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore a nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Předpokládám, že další zúčastnění se vyjadřovat nebudou. Děkuji vám, a proto přistoupíme k hlasování.

Aktuálně je přítomno 69 senátorek a senátorů, kvorum 35. Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o převádění a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí, podepsané v Bruselu dne 21. května 2014.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 28, kvorum 35, pro 60, proti nikdo, návrh byl schválen.

Dalším bodem našeho programu je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Argentinskou republikou o vzájemné správní pomoci v celních otázkách

Tisk č. 96

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 96, uvede ho opět paní ministryně financí Alena Schillerová, prosím.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, dovoluji si předložit návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Argentinskou republikou o vzájemné správní pomoci v celních otázkách. Dovolím si dále o ní hovořit jen jako o Smlouvě, která byla podepsána v Buenos Aires dne 6. března 2019.

V této souvislosti si dovolím uvést, že vzhledem k narůstající potřebě mezinárodní spolupráce mezi celními orgány v boji proti porušování celních předpisů a také vzhledem ke skutečnosti, že celní správy ČR a Argentinské republiky nemají v současnosti žádný právní nástroj, který by jim umožňoval účinně spolupracovat při předcházení a šetření porušení celních předpisů, se celní správy smluvních stran dohodly na tom, že předloží svým vládám návrh na uzavření smlouvy. Účelem Smlouvy je především zabránit poškozování finančních zájmů obou smluvních stran formou účinné spolupráce při předcházení a šetření porušování celních předpisů.

Smlouva umožní také výměnu informací a zkušeností celních zpráv v oblasti podloudného dovozu zboží a nezákonného obchodu s omamnými a psychotropními látkami. Za provádění Smlouvy bude v České republice odpovědné Generální ředitelství cel. Provádění Smlouvy nebude mít dopad na státní rozpočet a nevyžádá si ceny v personálním, materiálním, ani finančním zajištění činnosti celní správy. Naopak lze předpokládat snížení počtu a rozsahu celních podvodů a tím zajištění vyšších příjmů do státního rozpočtu. Vláda ČR odsouhlasila návrh na sjednání smlouvy 31. října 2018 usnesením č. 705. Z výše uvedených důvodů si vás dovoluji požádat o podporu uvedeného návrhu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení pod tiskem 96/2, zpravodajem je pan senátor Ladislav Faktor. Ovšem garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení č. 96/1. Zpravodajem je pan senátor Ladislav Kos, a já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento tisk na své schůzi dne 7. srpna 2019. Víceméně meritum věci tady paní ministryně zmínila. Já bych snad jen konstatoval, že obchodní výměna s Argentinou se děje v řádu sto milionů dolarů. A to jak na straně exportu a importu. Na straně exportu jsou to zejména motorová vozidla, stavební stroje, importu dominují rovněž motorová vozidla, ale pak zemědělské komodity – vlna, tabák, maso apod. Argentina je třetím největším obchodním partnerem České republiky v Latinské Americe.

To jen asi na úvod, abychom věděli, o jaké částky jde. Nicméně samozřejmě daňová a celní kontrola je určitě namístě. Jen bych pak doplnil, že tato smlouva má povahu smlouvy prezidentské, tudíž je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR. Domnívám se téměř s jistotou, že Senát je první, že v parlamentu se tato věc ještě neprojednávala. Na výboru nepadly žádné připomínky ani námitky k předložené smlouvě, tudíž výbor pro zemědělství, hospodářství a dopravu přijal následující usnesení. Doporučuje Senátu parlamentu dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Argentinskou republikou o vzájemné pomoci v celních otázkách. Určuje mě zpravodajem a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, a táži se pana senátora Faktora, zda si přeje jménem svého výboru vystoupit? Přeje, tak ho zvu k mikrofonu.

Senátor Ladislav Faktor:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal tuto smlouvu pod senátním tiskem č. 96

23. července 2019 s doporučením pro hlasování – souhlas s ratifikací.

Jenom si dovolím několik poznámek. Argentina je největší španělsky mluvící země na planetě. Je to druhá největší ekonomika v Jižní Americe. A je to také prezidentská republika. Možná, že se tam trochu inspiruje náš pan prezident. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, trošku jste vybočil z výsostných vod zpravodajské zprávy, odpustíme vám. A protože máme oba zpravodaje za sebou, tak mohu otevřít obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, tak ji uzavírám. A předpokládám, že stejně jako v předchozích případech nebudou chtít ani navrhovatelka, ani zpravodaj vystupovat. Proto spouštím znělku.

Přítomno je 69 senátorek, senátorů, kvorum 35. Budeme hlasovat o tomto návrhu: Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Argentinskou republikou o vzájemné správní pomoci v celních otázkách.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. A kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 29, kvorum 35, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu návrh nařízení Rady o opatřeních týkajících se plnění a financování souhrnného rozpočtu Unie v roce 2020 v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie

Tisk č. 144

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 144 dne 11. října 2019. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119k jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh uvede paní ministryně Alena Schillerová. Prosím.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vám představila návrh, kterým se předkládá Senátu k vyslovení předchozího souhlasu návrh na řízení Rady o opatření, která se týkají plnění a financování souhrnného rozpočtu Unie v roce 2020 v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie.

V březnu letošního roku uděloval Parlament ČR předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady, které mělo minimalizovat dopady možného tvrdého brexitu na rozpočet EU v roce 2019. Nařízení bylo následně Radou přijato 9. července 2019. Spojené království nakonec ke konci března z EU nevystoupilo. Termín byl opakovaně odložen. Naposledy až na 31. leden 2020, poté, co v polovině října dosáhli vyjednavači shody nad upravenou výstupovou dohodou.

Přestože se zdá, že nejistota skončí a Spojené království by mohlo z Evropské unie odejít spořádaně, tzn. s dohodou, stále ještě musí být její text schválen v britském parlamentu. I proto probíhaly a nadále probíhají přípravy na všechny scénáře, včetně odchodu bez dohody. Evropská komise v září předložila členským státům a jejich národním parlamentům aktualizovaný návrh pro rozpočtovou oblast. Návrh nařízení Rady o opatřeních týkajících se plnění a financování rozpočtu Unie v roce 2020 v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie.

Tento návrh pro rok 2020 umožní, aby se Spojené království i po tvrdém brexitu mohlo podílet na financování rozpočtu EU a naopak z něj čerpat stejně, jako by bylo nadále členem EU. Vláda přijala k návrhu nařízení rámcovou pozici, kterou schválila 26. září. Z pohledu České republiky je klíčové, aby Spojené království v maximální míře dostálo svým finančním závazkům z doby svého členství v EU. A proto vláda navrhla návrh komise podporovat.

Návrh komise umožní, aby Spojené království do rozpočtu EU dále přispívalo i v roce 2020 a tím se minimalizovaly dopady případného tvrdého brexitu na rozpočty ostatních členských států včetně České republiky. Evropská komise opět zvolila jako právní základ pro toto nařízení článek 352 Smlouvy o fungování EU, tzv. doložku flexibility. Ta vyžaduje, aby v souladu s kontrolou principu subsidiarity byly informovány obě komory Parlamentu ČR. V souladu s jednacími řády Poslanecké sněmovny a Senátu je vláda povinna si před tím, než udělí souhlas v Radě, vyžádat souhlas obou komor Parlamentu ČR. Proto vláda nyní předkládá návrh uvedeného nařízení oběma komorám Parlamentu ČR k vyslovení předchozího souhlasu tak, aby za Českou republikou mohla v Radě toto nařízení schválit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Návrh projednal výbor pro záležitosti EU jako výbor garanční. Určil zpravodajem senátora Mikuláše Beka a přijal usnesení pod číslem 144/1. Prosím, pane zpravodaji, seznamte nás se zprávou.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Pokud prožíváte pocit d?ja vu, tak zcela právem, neboť Senát vyslovil předchozí souhlas k prakticky identickému nařízení, jen s tou číslovkou 19, 20. března tohoto roku. Vše podstatné z hlediska obsahového vysvětlila paní ministryně, tak já jenom shrnu, že výbor pro záležitosti EU se tím návrhem zabýval na své 15. schůzi 24. října a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit předchozí souhlas s návrhem tohoto nařízení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte prosím místo u zpravodajského stolku. A ještě bych prosil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který též projednal tento text a přijal usnesení č. 144/2. Jeho rozhodnutí nám přednese pan senátor Michal Kortyš. Prosím, pane senátore.

Senátor Michal Kortyš:  Děkuji. Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. My jsme také probrali, jako na začátku tohoto roku, tuto dohodu, nebo tuhle flexibilitu, a doporučujeme vládnímu návrhu, tedy ze 17. schůze, která se konala 23. října 2019, k senátnímu tisku č. 144 k Vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR vyslovení předchozího souhlasu k návrhům nařízení Rady a opatřením týkajících se plnění a financování svého souhrnného rozpočtu Unie v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie.

Navštívila nás, jak už jsem říkal před chvílí, Lenka Dupáková, náměstkyně ministryně financí ČR, a po zpravodajské zprávě senátora Michala Kortyše a po rozpravě doporučujeme vyslovit předchozí souhlas, tak jako jsme udělali před půl rokem. Britové zatím váhají, nebo spíš řeší, jak odejít z Evropské unie, přejde jim to do příštího roku a my se snažíme udělat jim to komfortnější, tak, aby nebyli ve vakuu. Já si myslím, že to je správně a že pokud to bude ještě v roce 2021, takže jim umožníme to samé.

Senát Parlamentu ČR vyslovil předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady a opatření týkající se plnění a financování souhrnného rozpočtu Unie v roce 2020 v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Myslím, že není vaší rolí malovat čerta na zeď, ale máme zde dvojnásobný souhlas. Otevírám nyní obecnou rozpravu, do níž se nikdo nehlásí, takže si uzavírám. Zúčastnění mi naznačí, zda chtějí či nechtějí vystoupit. Myslím paní navrhovatelku a zpravodaje. Ne, takže přistoupíme k hlasování.

V sále je 68 senátorek a senátorů, kvorum 35. Budeme hlasovat o tomto návrhu: Senát vyslovuje předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady o opatření týkajících se plnění a financování souhrnného rozpočtu Unie v roce 2020 v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie. Jak je uvedeno v tisku č. 144/1.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 30, kvorum 35, pro 64, proti nikdo. Návrh byl přijat. Ukončuji projednávání tohoto bodu.

Děkuji paní ministryni, a doufám, že se u nás neumazala...

A dalším bodem našeho programu je

 

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2018

Tisk č. 115

Navrhuji nejprve, abychom podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí viceguvernéra České národní banky Tomáše Nidetzkého na našem jednání. Spustím znělku.

Hlasujeme o souhlasu s účastí na jednání, zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 31, kvorum 36, pro 64, nikdo proti. Návrh byl schválen.

A dovolte mi tedy, abych pana viceguvernéra zde mezi námi přivítal. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 115, a já nyní prosím pana Nidetzkého, aby nás s ní seznámil.

Tomáš Nidetzký:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dobré odpoledne, dámy senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych vás stručně seznámil s pravidelnou zprávou o výkonu dohledu nad finančním trhem za rok 2018.

Já bych chtěl v úvodu říct, že Česká národní banka vykonává jednotný dohled nad finančním trhem a z pohledu institucí, na které dohlížíme, tak dohlížíme na banky ve všech jejich podobách. To znamená banky, také stavební spořitelny, dále úvěrová družstva, pojišťovny, penzijní fondy, investiční společnosti, dohlížíme na nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrům, dohlížíme platební instituce, dohlížíme distribuci, tzn. vázané i samostatné zprostředkovatele. A v neposlední řadě také takové instituce, jako jsou směnárny.

V roce 2008 jsme dohlíželi v celkovém množství 200 000 subjektů, které byly na finančním trhu. Považuji za důležité zdůraznit, že 178 000 subjektů byli pojišťovací zprostředkovatelé. I díky novele zákona o distribuci pojištění se tento počet zprostředkovatelů zredukoval na 38 000. Z pohledu toho, na co dohlíží ČNB, tak dohlížíme 3 oblasti. Je to oblast obezřetnosti, tzn. dohlížíme kapitálové vybavení finančních institucí, dohlížíme jejich likviditu, dohlížíme jejich solventnostní pozici u pojišťoven. Druhou takovou oblastí, kterou dohlížíme, tak dohlížíme odbornou péči. To je oblast, která je nejbližší problematice ochrany spotřebitele. Tzn. dohlížíme na to, jaké produkty a jakým způsobem jsou klientům distribuovány. A v neposlední řadě tou třetí oblastí je dohled nad oblastí praní špinavých peněz a financování terorismu. Tady máme sdílenou odpovědnost společně s finančně analytickým útvarem.

Začal bych bankovním sektorem, protože bankovní sektor je nejvýznamnější z celého finančního sektoru. Představuje 81 % finančních aktiv celého sektoru, v nominálním vyjádření je to 7,3 bilionů Kč. Bankovní sektor je podobně jako česká ekonomika velmi otevřený, tzn. většina vlastníků bank pochází z Evropské unie. České banky tvoří pouze 7 %, nebo banky s českými akcionáři tvoří pouze 7 % bankovních aktiv. Jedná se o 7 bank, z toho 2 banky jsou státní banky – Česká exportní banka a Českomoravská záruční rozvojová banka.

Co se týče stavu bankovního sektoru, tak bankovní sektor je na jedné straně velmi konsolidovaný, protože z 6 největších bank tvoří 80 % celkových bankovních aktiv. Na druhé straně bankovní sektor je vysoce konkurenční. Z pohledu kapitálové přiměřenosti patří český bankovní sektor k nejlépe kapitálově vybaveným bankovním sektorům v Evropě. Kapitálová přiměřenost dosáhla v roce 2018 19,6 %. Přes tuto vysokou kapitálovou přiměřenost ale zůstává bankovní sektor velice profitabilní. Profitabilita bankovního sektoru, měřená návratností kapitálu, dosáhla 17 %, měřeno návratností aktiv 1,1 %.

Z pohledu růstového potenciálu v roce 2018 bankovní sektor rostl. Rostl jak v oblasti vkladů o 4 %, tak v oblasti úvěrů o 7,2 %. V oblasti úvěrů byl růst primárně tažen růstem úvěrů na rezidenční bydlení, tzn. hypotečních úvěrů. A když už jsem otevřel otázku úvěrů, tak se musím také zmínit o kvalitě úvěrového portfólia. Podíl nevýkonných úvěrů dosáhl za bankovní sektor celkem 3,4. Je to jedna z nejmenších hodnot v rámci celé Evropské unie. Pokud bychom se podívali jen na hypoteční úvěry, tak podíl nevýkonných expozic v oblasti hypotečních úvěrů klesl pod 2 %. Tady v této oblasti je to samozřejmě dáno přílivem nových hypotečních úvěrů, které samozřejmě to portfólio naředí.

Když už jsem zmínil úvěry, tak bych chtěl říct, že z pohledu likvidity bankovního sektoru ukazatel podílu úvěrů na vkladech dosahuje 74 %. To znamená, pořád má český bankovní sektor mnohem více vkladů, než má úvěrů.

Já vždycky připomínám, když se bavíme o makroobezřetnostních úvěrových ukazatelích, že bankovní sektor není jen o hypotečních úvěrech, ale je převážně o vkladech klientů. Český bankovní sektor je skutečně ve výborné kondici, je stabilizovaný. Stejná situace se odehrává v druhém nejvýznamnějším segmentu. Je to segment pojišťoven. I v segmentu pojišťoven vidíme nárůst ziskovosti. Sektor pojišťoven zvýšil zisk o 3 mld. na 14 mld. Kč. Je to samozřejmě mnohem méně, než byl zisk bankovního sektoru, který dosáhl 81 mld. Kč. Na druhou stranu u pojišťoven se projevuje velice dobré vybavení z pohledu rezerv, které jsou již dneska diskutovány ohledně jejich případného zdanění.

Když už jsem otevřel rezervy, tak ty souvisí i s kapitálovou vybaveností pojišťoven. Použitelný kapitál pojišťoven skutečně významným způsobem přesahuje solventnostní regulatorní požadavky a i z tohoto pohledu jsou pojišťovny velmi dobře připraveny na případné katastrofické škody nebo zhoršení ekonomických podmínek. Celková bilanční suma pojišťovací sektoru dosáhla téměř 500 mld., 490 mld. Kč.

A co se týče nárůstu hrubého pojistného, tak ten se za rok 2018 zvýšil o 3 procenta na 156 mld. Kč pojistného.

Už jsem tady zmínil jak technický účet životního pojištění, tak technický účet neživotního pojištění. Dosáhl pozitivních hodnot a dosáhl vyšších hodnot než v předchozím roce. To se nakonec projevilo na vyšší profitabilitě pojišťovacího sektoru.

V oblasti bank a pojišťoven bych možná chtěl podotknout ještě jednu věc, že Česká republika se opravdu nachází ve velmi pozitivní a konformní ekonomické situaci. V ČR máme nejnižší nezaměstnanost v rámci EU. Co se týká nárůstu mezd, tak mzdy rostou solidním tempem více než 7 % ročně, což se samozřejmě velmi pozitivně projevuje na celé stabilitě finančního sektoru.

Na druhé straně už jsem tady zmínil jednak kapitálovou vybavenost bank, zmínil jsem také výši rezerv a výši kapitálu pojišťoven, takže jak banky, tak pojišťovny jsou připraveny na ekonomické zpomalení a zhoršení ekonomické situace bez nějakých závažnějších dopadů do jejich fungování.

Dovolil bych si tady okomentovat ještě dva sektory, které jsou významné. Jedním z těchto sektorů je sektor penzijního připojištění. V sektoru penzijního připojištění operuje u nás osm penzijních společností. Ty spravují osm tzv. transformovaných penzijních fondů, což jsou penzijní fondy, které přešly z minulosti, a 28 účastnických fondů, což jsou nové fondy. Celkový objem aktiv penzijních fondů narostl o šest procent na 470 mld. Kč.

Co se týká penzijního připojištění, sektor je stabilní, samozřejmě sektor stejně jako sektor fondového investování se potýká s inverzní výnosovou křivkou. A co se týká výnosů penzijních fondů, nedosahují takových očekávání, jaké by si klienti asi představovali. Na druhé straně bych tady chtěl připomenout, že do výnosů penzijních fondů se musí také započítávat pro klienty příspěvky zaměstnavatele a také daňové odpočty a příspěvky státu, které samozřejmě přispívají ke zvýšení zhodnocení penzijních fondů. Ale tím, že transformované penzijní fondy klientům garantují nuly, tak jsou na straně investic omezené a nižší rizikovost investic se musí projevit ve zhodnocení.

Poslední oblast, kterou bych chtěl okomentovat, a významná oblast finančního trhu je oblast podílových fondů kapitálového trhu. V roce 2018 jsme se v této oblasti zaměřili především na odbornou péči, protože jednak v lednu vstoupila v platnost novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která si dala za cíl, že zvýší transparentnost podnikání. Na druhé straně se nám na kapitálovém trhu začaly objevovat korporátní dluhopisy. My jsme jako Česká národní banka několikrát vystoupili, zveřejnili jsme investiční desatero, abychom laickou veřejnost informovali o všech rizicích spojených právě s investicemi do korporátních dluhopisů, které jsou investičním nástrojem, ale opravdu pro zkušené investory. Několikrát jsme komunikovali, že i korporátní dluhopisy vydané s prospektem České národní banky nejsou garancí toho, že emitent tohoto prospektu dostojí svým závazkům, protože Česká národní banka v prospektu schvaluje to, že jsou tam uvedeny všechny informace pro to, aby mohl udělat investor kvalifikované rozhodnutí, nikoliv nepotvrzujeme schválením prospektu to, že daná investice dosáhne těch výnosů, které v prospektu slibuje.

Co se týče legislativního procesu. Paní ministryně už odešla, nicméně chtěl bych jí poděkovat za spolupráci s ministerstvem financí. Diskuse nejsou jednoduché, ale snažíme se najít kompromis. Podíleli jsme se společně na zákonu o bankách a spořitelních družstvech, podíleli jsme se na společném zákonu, který jsem tady zmínil, o podnikání na kapitálovém trhu, a také v roce 2018 se finalizoval zákon o směnárenské činnosti. Byla to taková oblast, která nám působila v minulosti spíš reputační než finančně stabilitní problémy. Ale i nová opatření, která se v této oblasti udělala, pozitivně nám zapůsobila na tuto systémově nevýznamnou oblast, ale reputačně nepříjemnou.

Na závěr bych chtěl ještě připomenout aktivity České národní banky v oblasti mezinárodní spolupráce v dohledové činnosti. Našimi partnery jsou dohledové autority. Jednak je to Evropská bankovní autorita, pak je to autorita, která se zabývá dohledem nad pojišťovnami a penzijními fondy a v neposlední řadě je to autorita, která se zabývá dohledem nad kapitálovým trhem. Pravidelně se účastníme jednání všech dohledových autorit. Cílem samozřejmě je harmonizace dohledu v rámci EU. Z pohledu makroobezřetnostního dohledu spolupracujeme s Evropskou radou pro systémová rizika. To je Evropská rada pro systémová rizika, která nám jako České republice nedávno vydala varování týkající se makroobezřetnostních ukazatelů, kdy na jedné straně jsme sklidili pochvalu, že jsme zavedli situaci, která se odehrává na trhu rezidenčního bydlení, tyto makroobezřetnostní ukazatele. Na druhé straně v ČR je pořád máme jako doporučení, nejsou právně vymahatelné. A to byl právě důvod varování, které jsme dostali, a doporučení, abychom tyto ukazatele zatracovali do legislativy a byly vymahatelné.

Dámy a pánové, v případě vašich dotazů jsem připraven na ně odpovědět, buď přímo tady na plénu, pokud byste obecně k činnosti České národní banky měli jakékoli dotazy, můžete se obrátit i přímo na mě a i mimo toto jednání vám mohu dovysvětlit některé body.

Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji pane viceguvernére, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení pod č. 115/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladislav Vilímec, kterého žádám o jeho vystoupení.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedající, vážený pane viceguvernére, paní senátorky, páni senátoři. Garanční a zároveň jediný výbor, který projednal Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2018 přijal usnesení k této zprávě. Tato zpráva je velmi podrobná, je to zpráva pravidelná, která se předkládá oběma komorám Parlamentu ČR.

Přečtu vám usnesení výboru:

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po úvodním slově zástupce předkladatele Vojtěcha Bellinga, ředitele sekce regulace a mezinárodní spolupráce na finančním trhu ČNB, po zpravodajské zprávě senátora Vladislava Vilímce a po rozpravě

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2018,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vladislava Vilímce,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Jak jsem již uvedl, předkládaná zpráva je velmi podrobná, skládá se ze tří částí. Pan viceguvernér podrobně zmínil některé věci. Chtěl bych říci, že důležité v této zprávě je obecná velmi pozitivní konstatace, že vývoj tuzemského bankovního sektoru v roce 2018 je možné považovat za stabilní. Myslím, že je to hlavní zpráva pro nás.

Jinak bych si dovolil maličko upřesnit název bývalého finančního analytického útvaru. Poté, co se oddělil od ministerstva financí, je to analytický úřad. To jenom pro přesnost. Jinak všechny věci, které uvedl pan viceguvernér, odpovídají zprávě, kterou výbor projednal a doporučuje i plénu Senátu vzít na vědomí.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do níž se nikdo nehlásí, tak ji hned zavírám, a svolám kolegy.

Pro úplnost jsem se pana viceguvernéra ptal, zda se chce vyjádřit, ale nepožaduje to.

Budeme tedy hlasovat o návrhu, který nám přednesl garanční zpravodaj, to jest vzít na vědomí Zprávu o dohledu nad finančním trhem.

Momentálně je přítomno v sále 69 senátorek a senátorů, kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 32 kvorum 35, pro 62, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkujeme panu viceguvernéru Tomáši Nidetzkému a přejeme České národní bance mnoho úspěšných roků.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Mongolskem, podepsaná v Praze 20. května 2019

Tisk č. 99

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 99 a uvede ho ministryně práce a sociálních věcí paní Jana Maláčová, kterou nám organizační odbor ihned obstará.

Dobrý den, paní ministryně, byli jsme rychlejší, než jste si dovedla představit. Prosím, předložte nám váš návrh.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám vysvětlila účel Sdělení Komise Efektivnější rozhodování...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Paní ministryně, omlouvám se, ale na programu naší schůze je nyní souhlas s ratifikací Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Mongolskem. Je to senátní tisk č. 99.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, přesně tak, špatně jsem si to přečetla. Proto ještě jednou nový pokus:

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi seznámit vás s návrhem na ratifikaci dvoustranné Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Mongolskem /senátní tisk č. 99/.

Předložená Smlouva o sociálním zabezpečení s Mongolskem je standardní smlouvou tohoto typu, která by měla navázat na již sjednané smlouvy, zejména o zamezení dvojího zdanění či o ochraně investic. Jejím úkolem je především vymezit, ve kterém státě bude migrující pracovník platit pojištění, a současně pak stanovit z toho plynoucí důchodové nároky.

Pro zaměstnavatele vysílající své zaměstnance do druhého státu je důležité mít jistotu v tom, kam mají za ně odvádět pojistné a pro pracovníky samotné pak především to, že doba pojištění ve druhém smluvním státě se jim tzv. neztratí, ale v budoucnu se zohlední v přiznaných důchodech.

Pokud by vás zajímalo, kolik v současné době na území našeho státu pracuje občanů Mongolska, tak je to zhruba 4 500 pracujících či zaměstnanců a necelých 250 OSVČ a náklady na jejich důchody za každý rok pojištění by představovaly částku málo přes 10 mil. Kč.

Podrobnější informace ke smlouvě jsou rozvedeny v předkládací zprávě. Kladně se k návrhu na ratifikaci vyslovily dva odborné výbory, kterým byla smlouva předložena k projednání. Dovoluji si proto požádat Senát o podobný souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení pod č. 99/2 a zpravodajem byl určen senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení pod č. 99/1. A se zpravodajskou zprávou nás přijde seznámit pan senátor Rostislav Koštial. Prosím, pane senátore.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy a pánové. Budu velmi stručný, protože všechno, co mám ve své zprávě, zaznělo z úst paní ministryně. Dovoluji si jenom podotknout, že v tomto případě je to mezi námi vzácná shoda, ne vždy se totiž shodneme na těchto věcech.

Proto se omezím pouze na usnesení z 8. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, která se konala dne 23. července 2019 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Mongolskem, podepsaná v Praze 20. května 2019.

Výbor po odůvodnění zástupkyně předkladatelky paní Mgr. Martinou Štěpánkovou, náměstkyní ministryně práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátora Rostislava Koštiala a po diskusi

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Mongolskem, podepsané v Praze 20. května 2019,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Rostislava Koštiala,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se pana zpravodaje zahraničního výboru, zda si přeje vystoupit? Vidím, že ano. Prosím, pane kolego.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jak už tady zaznělo, také výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal tento senátní tisk č. 99.

Zmínil bych tady jenom něco malinko, protože už bylo řečeno, že se tento tisk týká více než 4 500 mongolských pracovníků a je jasné, že tento počet bude do budoucna narůstat, takže je to určitě velmi důležitá smlouva týkající se sociálního zabezpečení. Jenom bych zdůraznil, že v této smlouvě se vedle povinnosti placení pojistného jsou z dávek upraveny pouze důchody, nikoliv další dávky, to znamená na české straně důchody starobní, invalidní a pozůstalostní.

Jak už tady paní ministryně řekla, finanční dopad na rozpočet ČR vzhledem k objemu vyplácených prostředků není až tak výrazný, a pro mongolské pracovníky je to jistě velmi důležitá smlouva.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost po odůvodnění zástupkyně předkladatelky Kateřiny Jirkové, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí a po mojí zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací této smlouvy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Nikdo se nehlásí, tak ji končím. Předpokládám, že nebude komentář k rozpravě, která neproběhla. A proto přistoupíme k hlasování

V sále je 70 senátorek a senátorů, kvorum je 36. Budeme hlasovat o tomto návrhu – Senát dává souhlas s ratifikací smlouvy o sociálním zabezpečení mezi ČR a Mongolskem, podepsané v Praze dne 20. května 2019. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V hlasování číslo 33, kvorum 36, pro 65, nikdo proti. Návrh byl schválen.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu. A je to

 

Sdělení Komise Efektivnější rozhodování v oblasti sociální politiky: určení oblastí pro přechod k hlasování kvalifikovanou většinou

Tisk EU č. K 025/12

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk číslo K 025/12 a K 025/12/1. Prosím paní ministryni o uvedení tohoto návrhu.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jedno ze sdělení, které EK v roce 2019 dala k možným změnám v hlasovací proceduře směrem od jednomyslnosti ke kvalifikované většině, se také dotýká sociální oblasti. EK v něm u zákazu diskriminace a v oblasti sociálního zabezpečení a ochrany pracovníků zamýšlí nad možností využít překlenovacího ustanovení podle článku 48 Smlouvy o EU. V případě, kdy rada rozhoduje jednomyslně, dovoluje toto překlenovací ustanovení Evropské radě přijmout rozhodnutí, které umožní radě v oblasti, v určité oblasti nebo v konkrétním případě rozhodovat kvalifikovanou většinou. Každá taková iniciativa Evropské rady je oznámena vnitrostátním parlamentům. Nevysloví-li žádný vnitrostátní parlament během šesti měsíců svůj nesouhlas, může Evropská rada jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu přijmout rozhodnutí, které umožní radě rozhodovat kvalifikovanou většinou.

V ČR je využití uvedeného překlenovacího ustanovení předmětem tzv. vázaného mandátu, kdy vláda musí žádat parlament o předchozí souhlas s kladným hlasováním v radě. Rámcová pozice byla schválena bez rozporu na jednání výboru pro EU, na vládní úrovni dne 3. června tohoto roku.

Já bych ráda podotkla, že je ČR konzistentní v diskusích o budoucí podobě EU, nepodporuje jakoukoli revizi smluv směřující ke změně schvalovací procedury ve prospěch širšího využití hlasování kvalifikovanou většinou k sociální oblasti či oblasti antidiskriminace. Stejně rezervovaně se staví i k tomuto sdělení.

V navrhovaných oblastech ČR prosazuje respektování principu subsidiarity a proporcionality a nepovažuje požadavek na jednomyslné hlasování za nedostatek v oblasti ochrany občanů, brzdu při hledání společných řešení měnících se výzev v sociální oblasti nebo za překážku efektivního a pružného rozhodování.

ČR sdílí názor komise, že členské státy EU čelí podobným výzvám v souvislosti se společenskými změnami, demografickým vývojem a se změnami trhu práce, jako je nadcházející robotizace, automatizace, digitalizace, všechny ty "izace". Konkrétní dopady se však liší podle skladby obyvatelstva, podoby trhu práce, kulturního a sociálně-ekonomického prostředí a společensko-historického vývoje. Členské státy by si proto měly zachovat výhradní možnost reagovat na vývoj situace a samostatně rozhodnout, na který konkrétní dopad daných změn zaměří svá opatření. Mj. vzhledem ke svým finančním možnostem. Pozice ČR je proto z výše uvedených důvodů velmi rezervovaná, spíše odmítavá.

Na závěr bych vás chtěla informovat, že EK představila toto sdělení na květnovém jednání pracovní skupiny pro sociální otázky a dále na jednání rady ministrů práce a sociálních věcí dne 24. října s tím, že jde z její strany jen o iniciaci diskuse a nebude na konci svého funkčního období podnikat další kroky. Zda bude diskuse dále vedena a jakým směrem se bude ubírat, již záleží na členských státech a nové Evropské komisi.

A ještě na závěr připomenu, že tento návrh byl projednán na příslušném výboru 6. srpna tohoto roku. Tolik ode mne vše a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení číslo K 025/12/02. Zpravodajkou tohoto výboru je paní senátorka Emilie Třísková a já ji prosím o její zprávu.

Senátorka Emilie Třísková:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené a milé kolegyně, kolegové, paní ministryně vše podstatné sdělila, seznámila nás podrobně s tímto materiálem. Proto bych vás seznámila s usnesením výboru pro záležitosti EU, která tento materiál na své 13. schůzi dne 6. srpna 2019 projednávala a přijala 104. usnesení ke sdělení komise Efektivnější rozhodování v oblasti sociální politiky, určení oblastí pro přechod k hlasování kvalifikovanou většinou, senátní tisk číslo K 025/12. Po úvodní informaci Martiny Štěpánkové, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátorky Emilie Třískové a po rozpravě výbor I. přijímá ke sdělení komise Efektivnější rozhodování v oblasti sociální politiky, určení oblastí pro přechod k hlasování kvalifikovanou většinou doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke sdělení komise Efektivnější rozhodování v oblasti sociální politiky, určení oblastí pro přechod k hlasování kvalifikovanou většinou vyjádřil ve smyslu doporučení přijaté výborem.

III. určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Emilii Třískovou.

IV. pověřuje předsedu výboru, pana Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní zpravodajko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Václav Hampl. Prosím ho o slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já si při vší úctě dovolím nesouhlasit s paní zpravodajkou ve tvrzení, že paní ministryně řekla vše podstatné. Já si myslím, že to podstatné tu ve skutečnosti zatím nezaznělo, a to sice, čeho se přesně konkrétně navrhovaný přechod má týkat? Nebo jsem špatně poslouchal? Ještě si to potom skouknu ve stenozáznamu, abych někoho neosočoval neprávem. Ale myslím si, že je důležité si uvědomit, že se návrh týká dvou zcela konkrétních věcí. Jedna z nich je nová legislativa, případná budoucí, v úzké oblasti zákazu diskriminace. A druhá se týká doporučení, ne vázající legislativy, ale pouze a výlučně doporučení v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků. A já, musím říci, jsem hlasoval na evropském výboru proti navrženému usnesení, protože s ním opravdu hodně silně nesouhlasím. Já si myslím, že tohle jsou zrovna oblasti, kde bychom klidně mohli naznačit dobrou vůli, vůbec by se nám nic nestalo. Naše ochrana proti diskriminaci je, myslím, docela silná. A představa, že nám to někdo bude kazit, protože se na nás domluví, si myslím, že je docela iluzorní. A pokud jde o ta doporučení, tak to si myslím, že je už úplně zvláštní se tomu bránit. Samozřejmě doporučení někdy mohou být velmi silná, může být nepříjemné slyšet doporučení, které se nám nelíbí, ale je úplně jasný rozdíl mezi doporučením a závazným aktem.

Takže já si myslím, že pokud toto usnesení přijmeme a pokud se následně bude vláda v tom smyslu chovat, tak si myslím, že zahazujeme jednu jednoduchou, jakoby lacinou, když to dovolíte, příležitost ukázat dobrou vůli tak, jak jsme se o tom bavili dopoledne, pokud jde právě třeba o obavy zemí, jako je Francie, Holandsko nebo Dánsko, z nějakého dalšího rozšiřování.

Prostě musíme být schopni se podívat na vnitřní rozhodovací mechanismy tak, abychom byli schopni akomodovat případně rostoucí počet členů.

A ještě bych také reagoval na jednu věc, toto není revize smluv, prosím pěkně, to není revize smluv. To je chování, postup v rámci existujících smluv. A také bych chtěl zdůraznit, že kvalifikovaná většina není nic nedemokratického. To je zcela běžné, všichni to znáte ze zastupitelstev. Známe to tady ze Senátu. Naopak ta jednomyslnost je možná poměrně v demokratických mechanismech ne úplně obvyklá, protože ona skutečně brání pružné reakci, když stačí, aby kdokoli, jeden něco zablokoval. Tak to prostě bývá těžší. Kdyby na magistrátu Prahy platilo pravidlo jednomyslnosti, tak ta Praha je v daleko šílenějším stavu, než už takhle je. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, Václav Hampl mě skoro ve všem předběhl, co jsem chtěl říci, něco velmi podobného. Doopravdy jsme tady o tom mluvili ráno v souvislosti se zprávou z Rady EU ve vztahu k rozšiřování EU, kdy doopravdy ten jednomyslný systém rozhodování je naprosto neefektivní a blokuje EU v řadě směrů. Já si myslím, že pokud máme zájem na tom, aby se mohla EU rozšiřovat, tak musíme hledat mechanismy, aby rozhodování bylo efektivní, protože se pak nemůžeme divit dalším státům, že při neefektivním rozhodování nechtějí tuto neefektivitu ještě prohlubovat zvyšováním počtu těch, kteří se na jednomyslnosti mají podílet.

Já bych proto také apeloval na to, abychom postup přehodnotili. Rozhodně nemohu také podpořit usnesení, které tady máme navržené z evropského výboru. Těžko asi budeme v tuto chvíli přesvědčovat nebo lámat vládu, aby změnila stanovisko, i kdybychom tady našli pro postoj, který já zastávám, většinovou vůli. Jen bych chtěl na vládu apelovat, aby se zamyslela nad tím, jestli trošku konstruktivnější postoj k rozhodovacím mechanismům, ke zprůchodnění rozhodovacího mechanismu v EU, nestojí za to.

Václav Hampl tu zmiňoval, o jak úzkou oblast se tady jedná. Měli jsme tady podobné návrhy, ke kterým jsme přijali bohužel velmi podobný postoj v oblasti daní, ve vztahu k energetice. Vždy to jsou v zásadě velmi úzce vymezené oblasti. A my to vždy jen zásadně odmítneme. A to je naše převažující pozice k řadě klíčových problémů na evropské úrovni. Jsme zásadně proti. Nevím, jestli si tím získáme nějaké sympatie nebo podporu v nějakých věcech, které pro nás klíčové jsou, i když si myslím, že EU třeba ve vztahu k Irsku velkou míru solidarity dokázala prokázat v minulých dnech, ale nevím, jestli my si jsme schopni těmito svými postoji, které stále opakujeme a opakujeme, něco takového vysloužit, až to budeme my potřebovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je pan senátor Nwelati. Prosím.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, já tady musím vystoupit zase naopak na obhajobu usnesení výboru pro EU. Jsem zastáncem toho, že v této záležitosti bychom měli trvat na tom, že se má rozhodovat jednomyslně a ne kvalifikovanou většinou. Je to opravdu oblast, kde by si měla ČR zachovat suverenitu ve smyslu, řešit sociální oblast dle vnitřních rozhodnutí a ne podle, řeknu, Rady Evropy s tím, že určitě pokud to bude přijatelné pro všechny členské státy, tak jednomyslnost je tam možná. Je možné ji využít a určitě je správné, aby to tak zůstalo.

Takže jsem chtěl jen vystoupit na podporu usnesení výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A protože se nikdo další nehlásí, tak rozpravu zavírám. Chci se zeptat paní ministryně, zda se chce vyjádřit? Prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji. Možná velmi stručně, pane předsedající. Já si myslím, že právě ta jednomyslnost v sociální oblasti často vede k tomu, že se podaří snáze naleznout kompromis. To je moje roční zkušenost jako ministryně práce a sociálních věcí na evropské úrovni. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. A paní zpravodajka garančního výboru chce komentovat rozpravu? Ano.

Senátorka Emilie Třísková:  Já bych pouze shrnula to, že v rozpravě vystoupili tři senátoři a nebyl podán žádný pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, takže máme k dispozici pouze návrh předložený garančním výborem a o tom budeme také hlasovat. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvorum je 36. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Emilie Třísková a jak je uvedeno v tisku číslo K 025/12/02. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. V hlasování číslo 34 kvorum 36, pro 54, proti 7, návrh byl schválen. Děkuji paní předkladatelce, že si počkala na své body. Děkuji. Ještě jednou se loučím s paní ministryní.

A přikročíme k dalšímu bodu programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 137

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 137. A já poprosím pana ministra Vladimíra Kremlíka, aby nás s ním seznámil.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, ministerstvo dopravy předkládá k projednání návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 266 z roku 1994 o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony. Hlavním cílem tohoto předkládaného návrhu zákona je provést transpozici směrnice EP a Rady EU číslo 2016/23/70 ze dne 14. prosince 2016, kterou se mění směrnice EU 2012/34, pokud jde o otevření trhu vnitrostátních služeb v přepravě cestujících po železnici a správu a řízení železniční infrastruktury. A to do vnitrostátního právního řádu. A adaptovat vnitrostátní právní řád na nařízení EP a Rady EU 2016/23/38 ze dne 14. prosince 2016.

Oba tyto unijní předpisy tvoří součást tržního pilíře 4. železničního balíčku, přičemž jejich implementací dochází zejména ke stanovení povinností provozovatelů dráhy celostátní nebo regionální, nebo veřejně přístupné vlečky směřujících k vyloučení diskriminačního jednání a střetu zájmů ve vztahu k dopravcům, povinností osob přidělujících kapacitu dráhy, přídělců, povinností podnikatelů v rámci vertikálně integrovaného podniku a povinností provozovatelů dráhy provozujících drážní dopravu.

V zákoně o veřejných službách je pak v návaznosti na zmíněné unijní předpisy upravena zejména problematika dopravního plánování, dále se nově vymezují případy, kdy bude možné smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících zadat bez nabídkového řízení. A rovněž se zavádí nová právní úprava jednotného jízdního dokladu.

Kromě výše uvedených unijních předpisů je součástí návrhu zákona i sada legislativních opatření, která směřují k adaptaci právního řádu ČR na nařízení EP a Rady EU 2016/424 ze dne 9. března 2016 o lanových drahách, o zrušení směrnice 2000/9ES, spočívajících zejména v úpravě pravidel pro navrhování a výstavbu lanových drah a lyžařských vleků a jejich uvedení do provozu.

Nad rámec implementace shora uvedených předpisů EU je navrhováno rovněž odstranění několika nedostatků stávající právní úpravy obsažené v citovaném zákoně o drahách a v zákoně o veřejných službách v přepravě cestujících. I tyto změny jsou však relevantní z hlediska právních předpisů EU. PS PČR schválila návrh zákona ve znění celé řady pozměňovacích návrhů. Zejména se dvěma z těchto pozměňovacích návrhů se ministerstvo dopravy neztotožnilo. S ohledem na průběh projednávání návrhu zákona ve 3. čtení, zejména vzhledem k drtivé podpoře předmětných pozměňovacích návrhů ze strany poslanců nicméně nelze očekávat změnu jejich postoje ani v případě vrácení návrhu zákona PS PČR.

V zájmu urychleného přijetí návrhu zákona, jímž má dojít k dokončení transpozice směrnice EU 2016/23/70 proto ministerstvo dopravy navrhuje schválit návrh zákona v podobě, v jaké byl Senátu PČR předložen. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu VHZD, jenž přijal usnesení pod tiskem 137/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Michal Kortyš, kterého nyní zvu k mikrofonu, aby nám svou zprávu přinesl.

Senátor Michal Kortyš:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, na 17. schůzi konané dne 23. října se VHZD vyjádřil k návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Tento senátní tisk číslo 137 byl předložen a po úvodním slově zástupce předkladatele, Jakuba Kopřivy, náměstka ministra dopravy ČR, a po zpravodajské zprávě senátora Kortyše výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS.

Chtěl bych k tomu něco dopovědět, ale myslím, že k tomu bude rozprava, tak si počkám na rozpravu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím. V tom případě otevírám obecnou rozpravu. Prosím, pan senátor Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, musím říci, že nejsem úplně rád, když transpozice evropských nařízení či směrnic slouží jako vehikl pro to, aby se do zákonů dostávala problematická ustanovení, která zpochybňuje i vláda ve svých stanoviscích. Necítím se být velkým expertem na problematiku drah, jen při podrobném čtení tisku jsem narazil na jeden případ ustanovení, které vyvolává celou řadu otázek, než že by spíše podle mého soudu řešilo situaci, která je samozřejmě důležitá.

Do transpoziční novely byly přidány prvky, které s ní nijak nesouvisí. To je například zcela nový § 10, který se týká odstraňování dřevin, kdy dosavadní úprava předpokládala posuzování konkrétní situace při odstraňování překážek. Nové znění přináší celou řadu zpřesnění, která lze uvítat, ale obsahuje také pasáž, která mě zarazila, protože při důsledné aplikaci by zřejmě vedla k větším zásahům, než bychom si mnozí představovali.

Odst. 3. § 10 obsahuje velmi extenzivní definici toho, co jsou rizika, co jsou ohrožující případy dřevin, které je možné odstraňovat. A ta definice vlastně říká, že všechny dřeviny, které při svém pádu mohou zasáhnout do prostoru dráhy. Představte si, že to znamená, že strom spadne, má 25 metrů, tzn. i strom vzdálený 25 metrů by bylo žádoucí odstraňovat, protože je ze zákona prohlášen za riziko. Sice zodpovědný orgán má právo ho odstranit, ne povinnost, ale ve chvíli, kdy je ze zákona prohlášena situace za rizikovou, tak se předpokládá, že budou lidé aktivně jednat.

Zákon se netýká jenom vlaků, týká se třeba také tramvají. Takže si představte tramvaj 22, která jede na Brusnici, všude okolo jsou stromy. A ze zákona se zdá, že jsou ty stromy rizikem. Já se domnívám, že to je případ vsuvek do zákona, které vyvolávají celou řadu otázek a pochybností. A pokud byste seznali, že si tato předloha zaslouží podrobnou rozpravu, tak bych si dovolil předložit pozměňovací zákon. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je pan kolega Wagenknecht. Prosím, pane senátore, vaše vystoupení.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedající. Já mám úplně stejný přístup jako tady kolega senátor Bek. Pokud byste zvážil, že by měla být podrobná rozprava, tak bych se v ní také rád něčím konkrétním zabýval. Je to jedna z věcí, která se týká poskytování informací v rámci jednoho ze zákonů, který je v balíčku novelizován. A je to zákon o veřejných službách v přepravě cestujících. Jde o to, že tento zákon zavádí nový informační systém jednotný proto, abychom měli jednotnou jízdenku. A tam se sesbírají různé informace ohledně cestujících, přepravců, tarifů a dalších věcí. Já jsem hodně zvažoval právě informace ohledně cestujících, protože dnes si myslím, že když jdete kupovat jízdenku, tak a priori není požadavek o tom, aby po vás dopravce informace chtěl a vy jste mu je dával. Nicméně je to obchodní vztah. Nově tady stát bude zavádět nový systém, kde by tyto informace měly být. A když to zjednoduším, v oblasti cestujících si vy koupíte jednak jízdenku a vaše informace o vás, které mohou být sebrány, vaše jméno, příjmení, identifikace občanského průkazu a jiných budou v databázi. V této oblasti jsem byl hodně na vážkách, jestli to nějakou formou z toho vyjmout. A nakonec zastávám názor, že to tam ponecháme, protože nevíme, jak bude systém fungovat.

Nicméně je tam druhé písmeno, které zavádí sběr informací ohledně i kupujících. Tzn. že já půjdu koupit jízdenku mé přítelkyni, mému zaměstnanci, komukoli jinému. A v tomto informačním systému ne o cestujícím, ale o vás také budou sbírány. Tzn. že v databázi státu bude informace o tom, kdo kupuje jízdenky někomu jinému. Je to podle mého názoru další zásah do osobních práv nás všech. A mně se databáze obecně nelíbí. Pořád sbíráme o někom informace, někde je evidujeme, potom mohou uniknout.

V tomto případě jsem si opravdu jistý, že tady ani neočekávám, že je pro mě nějaké možné vysvětlení, proč by někdo měl sbírat informace o tom, kdo kupuje jízdenku pro někoho jiného. Je to nesmyslné podle mého názoru. Proto to navrhuji vypustit z toho samotného zákona. Nechci tu být celkově negativistický, ale máte to, jako byste šli do muzea a stát si sbíral informace o tom, že kupujete lístek do muzea pro někoho jiného. Takže je to spíše technická věc, ale na druhou stranu věc osobní, která se týká nás všech. Nelíbí se mi a rád bych se tomu potom případně věnoval v podrobné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já jsem se jen přihlásil proto, abych akcentoval ta vystoupení, která tu měli kolegové, pan senátor Bek a Wagenknecht. Jsou z toho důvodu, že bych, pane ministře, teď mluvím sám za sebe a možná nejen za sebe, rád uvítal vaši reakci ještě v rámci obecné rozpravy, protože nám opravdu není jasné zejména v případě připomínky pana senátora Beka, jak to tedy je myšleno, protože pokud by to skutečně znamenalo, že každý strom, který může padnout, má výšku 30 metrů, bude vykácen, protože opravdu může padnout, a začnou tímto slepým způsobem úředníci fungovat, tak nám vzniknou kolem dopravních koridorů 30metrové pásy po obou stranách, kde nebudou stromy, protože je nechali vykácet, neboť hrozí, že by teoreticky, kdyby přišla vichřice nebo něco jiného, mohly padnout na trať. Takže opravdu bych uvítal, kdybyste ještě v rámci obecné rozpravy vystoupil a řekl k tomu názor druhé strany, respektive názor navrhovatele či předkladatele. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pan ministr mi naznačil, že této prosbě vyhoví, takže mu uděluji slovo.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážený pane předsedající, děkuji moc za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych si dovolil stručně zareagovat. Vzal bych to podle pořadí. Pokud jde o záměr pozměňovacího návrhu pana senátora Beka ke kácení dřevin, chtěl bych k tomu říci následující. Jedná se v zásadě o jednu ze tří verzí pozměňovacího návrhu, který se věnuje téže materii. S danou verzí vyslovilo souhlas samo ministerstvo dopravy. V PS se jednalo o pozměňovací návrh F12 pana poslance Ferance. Pokud jde o předmětnou větu, tak tato věta představuje zpřesnění právní úpravy v tom smyslu, že blíže vymezuje stromoví, které ohrožuje plynulost drážní dopravy nebo provozuschopnost dráhy. Jeho smyslem je ochránit životy strojvůdců. To je to, kam je toto ustanovení směřováno. Staví se najisto, které stromoví je nebezpečné, a tím ve svém důsledku práva vlastníků lépe chrání. Vymezuje jasně, o jaké stromoví se jedná s cílem chránit životy strojvůdců. Daný pozměňovací návrh podpořilo i ministerstvo životního prostředí v PS, s nímž tato problematika byla ministerstvem dopravy projednávána. Obavy, pokud jde o plošné kácení v celém ochranném pásmu dráhy, si myslím, lze rozptýlit. Kácení budou podléhat pouze ty stromy, které jsou v dopadové vzdálenosti od dráhy. Strom rostoucí v ochranném pásmu dráhy, který svou výškou nemůže při pádu zasáhnout do dráhy, kácen být nemůže. Pozměňovací návrh se snaží řešit aktuální případy pádů stromů do dráhy, které bezprostředně ohrožují lidské životy. To je v obecné rovině reakce na případný pozměňovací návrh pana senátora Beka.

Pokud jde o vyjádření se k případnému pozměňovacímu návrhu pana senátora Wagenknechta k jednotnému jízdnímu dokladu. Jak byl zamýšlen pozměňovací návrh, jak ho vnímám, tak spočíval ve vypuštění údajů o kupujícím, aby se neevidovaly v informačním systému pro jednotný jízdní doklad. Dané údaje je v případě pořízení jízdenky na internetu, nikoli fyzicky, vzdáleným přístupem nutno evidovat v daném systému, neboť údaje o bankovním spojení na kupujícího při uplatnění práv z přepravy se vrací vždy na účet, z něhož bylo zaplaceno. Je nutno pak mít doklady pro vystavení faktury. Čili se jedná o nakupování přes vzdálený přístup. Je možno samozřejmě pořídit jízdní doklad i bez těchto údajů, ale pouze na pokladně, tzn. fyzicky. Takže pokud jde o fyzické zakoupení, tam se údaje nedávají. Pak se může pořídit anonymní doklad bez poskytnutí jakýchkoli údajů. Takže se nejedná ve všech případech, ale pouze o ty případy, kdy se jedná o vzdálený přístup.

Jde-li o otázku, k realizaci jakých práv je poskytování údajů nezbytné, pak jsou to především ta práva z přepravy, například vrácení jízdného, kompenzace při zpoždění, náhrada škody při poškození zařízení pro přepravu imobilních osob.

Takže takto jsem se snažil vysvětlit, že je to skutečně mířeno na případy vzdáleného přístupu, nikoli fyzického nákupu na pokladně. Děkuji za slovo, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Dalším přihlášeným je pan senátor Červíček, prosím.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěl poděkovat ministerstvu dopravy za to, že se rozhýbalo v tématu jednotné dopravní jízdenky. Nicméně podle mých informací z posledních jednání jsem přesvědčen, že tady existují ještě dva problémy, na které jsem nedostal odpověď a ani tento zákon s tím nijakým způsobem nepracuje v důvodových zprávách. Jedna věc se týká samotné technické implementace nejen systému, který bude zřizovat ministerstvo dopravy v souvislosti s jednotnou dopravní jízdenkou, ale především v návaznosti na systémy jednotlivých krajů, které musí být připojeny do tohoto systému. Já jsem informován o tom, že má docházet k nějakému plánování zkušebního provozu v některých krajích a na to, že účinnost je plánována na prosinec roku 2020, tak jsem zvědav, jestli předpokládané, co je v zákoně, bude nakonec naplněno.

A v souvislosti s tímto se hovoří v zákoně o povinnosti platit dopravcům náklady, které budou spojené s touto technickou implementací. A nehovoří se, za kým náklady půjdou. Za zřizovatelem? Ministerstvem dopravy? Nebo se budou dopravci obracet na jednotlivé kraje, které jsou objednavateli veřejné služby v rámci například železniční dopravy v jednotlivých krajích?

Tak to jsou mé dvě poznámky a poprosím o nějakou stručnou reakci. A možná ke svým předřečníkům souvislosti s povinností správy železnic v souvislosti s kácením různých porostů apod. Já s tím souhlasím, nejsem si úplně jistý, jestli jste nás ujistil v tom, že nebudou káceny zbytečně jednotlivé stromy, které jsou různě vzrostlé apod. Ale já mám trochu ještě jiný, obrácený problém, který čtu z toho ustanovení. Povinnost se mění na právo. A z praxe moc dobře vím, že povinnost už v současné době není 100% naplňovaná a že dochází k různým problémům, které souvisí s provozem na železnici a že si to velmi často správa usnadňuje tím, že vydává tzv. foukací rozkazy apod., protože není v dostatečné míře schopna zajistit průjezdnost na jednotlivých úsecích drah. Ale to je jen má poznámka, na kterou žádnou odpověď neočekávám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A dalším přihlášeným je pan senátor Kortyš.

Senátor Michal Kortyš:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chápu, že se tady brání příroda a stromy, ale myslím si, že to, co se tady vlastně přednáší, tím se kopíruje energetický zákon, který už sám o sobě toto praktikuje a nemám pocit, že by tam vznikly nějaké široké vykácené lesy. Je pravda, že tam je stanovena šířka vykácení daleko menší, protože dráty jsou nahoře a lokomotiva je dole, když to řeknu. Takže dopad stromu musíme počítat s celou jeho délkou, která dopadne dolů. Je tady také problém v tom, že když vykácíme stromy, které jsou krajové, které daleko víc drží, a pak necháme ty nekrajové na kraji, tak ty padnou daleko dříve, protože nejsou tak ukotvené, jak by měly být. Takže sníh, který by napadl, si myslím, že by k tomu byly hodně náchylné. Takže pokud by se mělo kácet nebo udělat to, aby se vlakvedoucí cítil bezpečně, opravdu to musí být tak, jak je který strom dlouhý, tak ho naměřit ke kolejím, aby když padne, aby opravdu padl vedle kolejí, protože blíž to nemá význam a myslím si, že by to bylo ještě horší, než kdybychom to nechali, jak to je.

Co se týká zákona, já tam mám jiné otázky. Tady je napsáno, že po skončení prací je povinen uvést nemovitosti do původního stavu. Také je lesní zákon, který říká, že když se vykácí, tak se musí do určité doby olesnit. Kdo to bude řešit? České dráhy nebo SŽDC nebo majitel?

Potom tam mám ještě jednu otázku, kde se píše, že dostane přiměřenou jednorázovou náhradu.

Co bude za 30 let, když mu vyrostou stromy, nebo se to osází, zase mu vyrostou a zase mu je budou kácet? O tom jsem mluvil s panem náměstkem Jakubem Kopřivou a žádal jsem ho, jestli by neudělali metodiku pro tenhle prostor, pro kácení stromů kolem dráhy. Neudělali metodiku, aby bylo jasné i pro toho majitele, i pro drážní úřad, co je hodně kácení, co je málo a jakým způsobem se uklízí, jakým se dělají náhrady a jestli se bude osazovat, nebo nebude, nebo se to bude vyjímat z lesního půdního fondu a kdo to zaplatí.

To jsou otázky, které mě zase iritují a nevím, jestli tady panu ministrovi řeknu, že to pan Kopřiva slíbil, že tu prováděcí vyhlášku nějakou udělá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Nytra. Poprosím ho o slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Asi už dobrý večer, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Pane ministře, dovolím si s vámi nesouhlasit ohledně toho § 10, odst. 3, protože ta předmětná věta zcela mění význam té věty první. Protože v té první větě se říká, že provozovatel, já to budu zkracovat, má právo odstraňovat stromy ohrožující bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy. To znamená, jsou nějaké nemocné, narušené, nakloněné atd. Ale ta druhá věta říká, že všechny stromy, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdu dráhy, jsou stromy ohrožující. I když jsou zdravé, vydrží tam ještě 100 let, tak je to strom ohrožující. A tím pádem Správa železniční dopravní cesty ho může vykácet.

Udivuji některé kolegy, že se tady biju za stromy, ale tady si opravdu myslím, že to poslední souvětí tam nepatří. Ještě k češtině. Já nevím, kdo to psal, ale kdyby se prohodily ty dvě věty v tom posledním sousloví, tak je to podstatně srozumitelnější. Když to přečtu: „Stromovím ohrožujícím bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy nebo provozuschopnost dráhy jsou stromoví a jiné porosty, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdného průjezdu dráhy.“ Jinými slovy, všechny stromy.

Takže já za sebe budu podporovat, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, ten pozměňovací návrh pana senátora Beka. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Wagenknecht, prosím.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl panu ministrovi poděkovat za jeho reakci. Nicméně, jak jsem říkal, já s ní asi spokojený nebudu, to jsem říkal dopředu, protože podle mě nemá racio. A já to ještě jednou zopakuji. Zaprvé, já jsem v tom zákonu nenašel nikde ustanovení, které by přímo říkalo, co jste řekl vy. To se týká pouze elektronického nákupu, toho nutného dokladu. Ale i kdyby to tam bylo, racio to nemá žádnou logiku.

Já v maloobchodu funguji dlouhou dobu. Když si zákazník cokoli koupí přes internet elektronicky, nemusíte schraňovat jeho údaje ohledně jeho fotografie, jeho IČO nebo čehokoli dalšího. Nemá to racio. Zkrátka pokud někdo bude reklamovat, ten vztah nebude na tom internetu propojený. To neznamená, že po internetu vám pošle nějakou informaci, vraťte mi peníze a vy mu je pošlete. Stejně přijde na přepážku s nějakým konkrétním dokumentem, který si vytiskne z internetu a s tou paní na té přepážce bude řešit, vraťte mi peníze, protože buď nejel vlak, nebo je tam nějaký jiný problém atd.

Takže z tohoto důvodu opravdu ještě jednou zopakuji, že není důvod schraňovat informace o kupujících jízdních dokladů. Já si osobně myslím, že to není ani v případě cestujících. Ale tady nebudu do těch procesů zasahovat, protože nevím, jaké tam máte procesy spárované s těmi dopravci, tak tady nebudu tak ultimátní. Ale opravdu, omlouvám se, ale to vysvětlení nebylo dostačující a není logické a nebude nikdy. Zkrátka nemáte důvod sbírat informace o občanech, kteří si kupují lístky. To je, jako kdybyste chtěli, když si koupím v sámošce rohlík, tak já budu chtít evidovat ten rohlík, že jsem ho koupil, protože to je státní pekárna.

Já tady uvádím takové bizarní příklady, ale je to nelogické a pojďme tyhle údaje o občanech neschraňovat. Máte rizika ty údaje pak ochránit, ony pak někde utečou, bude s tím nějaký problém. Nic ochránit stoprocentně ani není možné. A druhá věc je, proč pořád ta data ten stát chce? Já tomu ani nerozumím, k čemu vám ta data budou? Budete mít nějakou databázi lidí, kteří si koupili jízdenku. Proč? K čemu vám ta databáze bude? K ničemu.

Možná to do toho textu dopsal nějaký horlivý úředník, já to tak vnímám, anebo má nějaký jiný záměr. Ale dělat kvůli tomu opět komplikovanější nějakou část toho informačního systému bude stát další peníze. A to na udržení těch dat, na jejich zakládání, ale ony vám k ničemu nebudou. A já, jako občan, který jezdí vlakem relativně často, nechci, aby někdo věděl, že jsem koupil někomu jízdenku. Proč bych to někam, do nějaké databáze státu dával?

Takže já všechny prosím, zvažte to. My tady máme těch zákonů, které přicházejí, mnoho, není to pouze pana ministra, kde úředníci nějaká data schraňují, pak se s nimi pracuje. Ale proč to pořád chceme? Stát by měl být štíhlý, občanům poskytovat nějakou službu a nešmírovat je. Nemyslím to teď v tuto chvíli ve zlém, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Michal Canov. Michael.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já musím velmi podpořit pozměňovací návrh kolegy Mikuláše Beka. Vím, že už tomu dal podporu kolega Nytra. Totiž v tom paragrafu, kde je psáno, že provozovatel dráhy má právo, on má povinnost, to z toho vyplývá. Pokud provozovatel dráhy bude vědět, že něco ze zákona ohrožuje bezpečnost, tak to samozřejmě musí zlikvidovat. A tady ze zákona, pokud by ta druhá věta zůstala, každý strom, každý strom, který je v tom geometrickém dosahu, by musel být zlikvidován, i naprosto zdravý apod. To znamená, že výsledek by musel zákonitě v zákonu skončit přesně tak, jak se obával při předložení pozměňovacího návrhu kolega Bek. Tzn. že by tam vznikly šílené pásy, kde nebude ani stromeček. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, zatím posledním přihlášeným je pan senátor Mikuláš Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, ještě v obecné rovině chci říct, já jsem si dobře vědom, že tady dochází k jistému konfliktu zájmů. Tady je nějaký zájem trochu estetický na podobě krajiny, která 150 let vznikala podél těch tratí. Je tady nějaký zájem ekologický na tom porostu, na odstínění hluku. A jsou tady práva vlastníků pozemků podél těch tratí. A to je podle mě velmi důležitý aspekt celé té debaty. A samozřejmě je tady strašně důležitý aspekt bezpečnosti na dráze. Toho jsme si také dobře vědomi. Ale to, co mně vadí, je ta automatičnost řešení a to, že je zodpovědný orgán zbaven povinnosti posuzovat konkrétní míru rizika v konkrétním místě. Ale paušálně se nastavuje mechanismus, který se bude slepě vykonávat.

A to považuji za chybu. Myslím si, že i ve vztahu k vlastníkům těch pozemků je namístě to konkrétní posouzení, aby se oni mohli také bránit. To jsou případy investic do lesů. Já vím, že budou dostávat náhrady, ale tohle přece nezbytné, pokud bude zodpovědný orgán posuzovat konkrétní míru rizika tak jako dosud a vyhodnocovat ji. A já si umím představit, že samozřejmě jiná situace je na dráze, kde se jede rychlostí 30 km/h, a samozřejmě je jiná situace na trati, kde se jezdí 160 km/h. To je logické a má to být součástí posouzení toho rizika. Ale nejen délka stromu, který by náhodou padl na trať.

Proto si myslím, že je to špatný postup, který brání konkrétnímu posouzení a bude postihovat plošně práva vlastníků, kteří užívají ty pozemky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Pravidlo funguje, nesmíme ohlásit poslední příspěvek. Paní senátorka mě přesvědčila o tom, že to je riskantní. A já ji poprosím o její vystoupení.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, velmi krátce. Já podporuji samozřejmě pozměňovací návrh pana senátora Beka, ale je ještě jiný pohled na tu věc. My jsme mluvili o drahách, kde se jede průměrnou 30km rychlostí, někdy i 160km, a tak proč to nemáme u silnic? Anebo také budeme mít u silnic takové koridory? Tam řidiči nehrozí nebezpečí? Já mám takové zajímavé číslo – 1800 stromů za rok vykácených v Jihomoravském kraji podél silnic, které jsou. Kolik je vysazeno? Jenom 1000. A my víme, že každý ten strom má svou obrovskou funkci. My máme ta čísla. Kdyby právě proti tomu horku, které je, pro zadržení vody, pro stabilizaci třeba toho území je nesmírně důležitý.

Pan premiér hovořil o tom, že budeme vysazovat miliony stromů. A my je tady budeme po tisících, možná desetitisících kácet? Jenom proto, že přijmeme takovýto plošný zákon? Já si myslím, že to není správně. A byla to jen další poznámka a pohled k tomu, co tedy vlastně a jaké srovnání v té praxi se může dít. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní kolegyně, dalším přihlášeným je pan senátor Nwelati. Hlásí se pan senátor Holeček, předseda klubu.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, já se hlásím jenom s technickou připomínkou. Byl bych rád, kdybychom tento bod dojednali po 19. hodině. Tento jeden bod pana ministra. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, návrh tedy zní dokončit tento bod včetně hlasování? Ano, pane kolego, tak to myslíte? Ještě i po 19. hodině. Je to procedurální návrh, takže svolám kolegy.

Děkuji, budeme hlasovat o procedurálním návrhu projednat tento bod včetně hlasování i po 19. hodině. V sále je přítomno 68 senátorek, senátorů, kvorum 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 35, kvorum 35, pro 59, proti nikdo. Návrh tedy byl schválen a my můžeme pokračovat. A dalším přihlášeným je senátor Nwelati. Pane kolego, jste nedočkavý...

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Ona paní senátorka Seitlová mi trošičku část z toho, co jsem tady chtěl říct, vzala. Protože já jsem tady chtěl právě říct, že kolem silnic také budeme kácet vzrostlé stromy, které samozřejmě při pádu mohou zasáhnout do komunikace. Ale to neznamená jen kolem dálnic, ale kolem všech silnic, i na tzv. okreskách. A také se to týká chodníků ve městě. Já jako primátor bych měl také dbát na bezpečnost občanů a měl i vykácet stromy, které mohou spadnout na chodník, na chodce.

A vystoupení pana ministra určitě naopak potvrdilo tu obavu, kterou tady i pan kolega senátor Bek říkal. Naopak tady zaznělo, že opravdu dojde k vykácení všech stromů, které dosáhnou při svém pádu až na tu dráhu. Takže já velmi také podporuji ten pozměňovací návrh a doufám, že se dostaneme k tomu, abychom o tom hlasovali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, a nyní tedy pan senátor Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych, prostřednictvím pana předsedajícího, paní kolegyni Seitlové, když tady líčila, jak každý ten strom má obrovský význam, ocitoval z dopisu, který píše ředitel Národního parku pan Pavel Hubený paní starostce Strážného Králíkové, která brečí, že jí kolem Strážného usychají lesy a nikdo s tím nic nedělá. Tak pan ředitel Hubený píše, že se jedná „o jednotky tisíců napadených stromů na několika stovkách hektarů. A na těchto místech se nezpracovává a nezasahuje, protože je to ta nejlepší ochrana přírody, kterou můžeme mít.“ Tisíce stromů na stovkách hektarů, a vy tady brečíte za každý jeden strom kolem trati. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Takže pouze závěr toho sdělení byl oslovení, paní senátorko, brečíte tady. To bylo to hlavní. A protože už není další přihlášený do obecné rozpravy, tak ji končím. A pana ministra požádám, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážený pane předsedající, děkuji moc za slovo. Moc děkuji za tu možnost projednat tento tisk i po 19. hodině, vážím si toho. A já bych si dovolil velmi stručně zareagovat na jednotlivé náměty a podněty vás, vážená paní senátorko, a vás, vážení páni senátoři.

Pokud jde o pana senátora Červíčka, tak zkušební provoz je předpokládán od 1. května 2020. Provoz na celé síti České republiky je předvídán od 1. září 2020. 4 měsíce jsou zapotřebí na zkoušení provozu. Ostrý provoz by pak měl začít od prosince 2020. Jednotné jízdní doklady budou platit v dálkové a i regionální dopravě. Tedy na všech vlacích na železnici, které jsou objednávány státem nebo kraji. Pokud jde o integrované systémy krajů, návrh zákona jim umožňuje zapojit se, jakmile budou technicky připravené.

Pokud jde o kácení dřevin, které tady vzbudilo skutečně poměrně obsáhlou diskuzi. Ministerstvo dopravy vychází z toho, že je prokázáno, že velmi často padají nejenom nemocné stromy, ale i stromy zdravé. A to například vlivem povětrnostních vlivů, deště, silného větru, dokonce většina pádů stromů do dráhy představuje pády zdravých stromů.

Drážní inspekce, která šetří nehody na železnici, ve svých opakovaných závěrečných zprávách důrazně doporučuje přijetí právní úpravy v navrhovaném smyslu. Čili drážní úřad, to je ta instituce, která šetří silniční nehody, tedy železniční nehody.

Pokud jde o pana senátora Wagenknechta, tak bych chtěl zdůraznit, že rozdíl je v tom, že člověk nepřijde na přepážku, ale kupuje si právě lístek vzdáleným přístupem prostřednictvím formuláře po internetu. To je ten rozdíl. Fotografie kupujícího nebude evidována v systému. Jde čistě o údaje umožňující dohledat bankovní spojení a fakturační údaje.

Pokud jde o § 10, odst. 3, tak jak byly zmiňovány ty stromy, tak to stanoví právo provozovatele dráhy odstranit. Nikoli ? priori povinnost, ale jeho právo. A je třeba si uvědomit jednu věc, že oproti ochraně životního prostředí v daném případě stojí skutečně zájem ochrany lidských životů. Tak, jak to konstatovala i drážní inspekce. Zájem ochrany přírody a krajiny je v působnosti ministerstva životního prostředí, které s navrhovanou právní úpravou, tak, jak byla předložena, souhlasilo. Takže zase orgán ochrany životního prostředí souhlasil.

Drážní inspekce se ve svých závěrečných zprávách důrazně ohrazuje a doporučuje přijetí právní úpravy, tak, jak byla předložena Poslanecké sněmovně. Čili v tomto slova smyslu. Pokud jde o samotný vztah k silničnímu provozu, tak tyto dvě věci nelze ztotožňovat. Na dráze nemůžete uhnout, nemůžete se stromu vyhnout. To je základní věc. Jde zcela o jiný druh provozu, pokud jde o silnice, je tam zcela jiná brzdná dráha. Na železnici se nejezdí podle rozhledových rozměrů, tak, jak se díváte jako běžný řidič v autobuse nebo v autě. Není možné reagovat změnou směru jízdy, vyhnout se. Nelze porovnávat železnici a silnice. V tomto ohledu ten argument není správný. Dovolte mi takto to říci.

Tak to je za mě, za ministerstvo dopravy. Já bych vás všechny požádal, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, abyste prosím zohlednili moje slova a schválili návrh zákona tak, jak byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Moc vám děkuji za trpělivost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, a nyní požádám garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Chce-li.

Senátor Michal Kortyš:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Z debaty bylo jasné, že jde o dvě věci. O nechci říct GDPR, nebo jak se tomu říká, tzn. ochrana osobních údajů, a o stromy, které jsou podél trati. Já myslím, že jsem to tady řekl i dost zřetelně, že chápu pohnutky, které tam jsou. Ale tím, že jsem – teď se omlouvám, já nechci být jako ministr dopravy, který tam kdysi byl, že si hrál s vláčky, ale když jsem jezdil vlakem, tak jsem neřešil, jestli tam jsou stromy, nebo nejsou, prostě ten koridor tam byl. Teď dorostl a bohužel ti mašinfírové, kteří v těch vlacích jezdí, občas mají docela nahnáno.

A jak zde bylo řečeno, na rozhledové poloměry, nebo těch 40 nebo 50 km na té dráze v té kabině, kterou jsem viděl minulý týden v Přerově, kde nám dělají facelift osm set desítek, tak je to jenom plechařina, kde on má hodně málo místa na to, aby utekl z té kabiny. Já bych řekl, že skoro žádné.

Takže jestli můžu poprosit, podpoříme. Já bych podpořil to, jak to bylo předloženo a jak jsem řekl na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, a znamená to, že máme ve hře zatím jeden jediný návrh, a to je schválit. Je to tak, pane zpravodaji? Výborový návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pustím znělku. Právě udeřila 19. hodina, a my končíme obecnou rozpravu.

Ano, jsem požádán o přeregistraci. Prosím, vyjměte své karty a zaregistrujte se znovu. Počkáme ještě, až se ustálí počítadlo. Ještě... ještě... Dívám se po sále, jestli všichni mají světélko a nemá nikdo žádný problém. Děkuji.

Takže budeme hlasovat o návrhu garančního výboru, schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 36, kvorum 33, pro 27, proti 12. Návrh nebyl přijat.

Otevírám proto podrobnou rozpravu.

A hlásí se pan kolega Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, já myslím, že vše podstatné bylo řečeno. Vzhledem k tomu, že se domnívám, že první část 3. odstavce vytváří dostatečnou oporu pro odstraňování těch rizik, dovoluji si přednést tento pozměňovací návrh. V článku 1. se mění bod 10. takto: V paragrafu 10, odst. 3 se 2. věta vypouští. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, myslím, že je to srozumitelné. A dalším přihlášeným je pan senátor Wagenknecht.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, já také načtu pozměňovací návrh, který jsem tady avizoval. Jen bych k tomu ještě věcně doplnil, že vyjádření pana ministra mě nepřesvědčilo. Protože opravdu něco jiného je ten proces ex post, který se dá udělat separátně, a není důvod ty věci ohledně kupujících evidovat nějakou dobu. Takže 1. v čl. VII bodu 10, v § 7a, odst. 5, písmeno g vypustit. Následující písmena h – j označit jako písmeno g – i. 2. v čl. VII bodu 10, v § 7a, odst. 6 slova „a – g“ vypustit a slova „f – j“ nahradit slovy „f – i“. To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A nevidím dalšího přihlášeného, tedy podrobnou rozpravu ukončuji. Poprosím pana ministra, aby se vyjádřil k těm návrhům, i když asi tušíme.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jak jsem zde již předestřel v předchozím vyjádření, za ministerstvo dopravy nesouhlasím s oběma pozměňovacími návrhy. Moje stanovisko je tedy nesouhlasné, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, takže máme dopředu jasno o stanoviscích pana ministra. A nyní poprosím pana garančního zpravodaje. Nechcete se vyjadřovat, já myslím, že to zvládneme i bez průvodce. Čili jako první budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Beka. Já se jenom dívám, jestli někdo vyžaduje znělku? Ne, takže když dovolíte, já rovnou nechám hlasovat. Všichni vědí doufám, o čem hlasujeme.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, stiskl tlačítko NE.

Hlasování č. 37,, kvorum 33, pro 38, proti 3, návrh byl schválen.

Další pozměňovací návrh byl předložen panem senátorem Wagenknechtem, všichni jsme ho slyšeli. Nechávám tedy o něm hlasovat.

V sále je 64 senátorek a senátorů, kvorum 33. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

A je to tady, hlasování č. 38, kvorum 33, pro 37, proti 3. Návrh byl schválen.

Nyní bychom nechali hlasovat o tom, zda vrátíme tento návrh Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ANO a ruka nahoru. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh byl schválen. Čili vrátíme tuto předlohu Poslanecké sněmovně a v souladu s § 3, odst. 2, zákona 300/2017 stykového zákona pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Předpokládám, že bude pan senátor Bek, pan senátor Wagenknecht souhlasit s tím. Dáme ještě třetího? Máme někoho? Pana senátora Nytru nebo Nwelatiho, kteří se angažovali? Jako že možná? Tak pan senátor Nytra kýve, že souhlasí. Nějaký jiný návrh? Dobře, necháme tedy o těchto třech hlasovat. Ještě jednou opakuji, senátor Bek, Wagenknecht a Nytra.

Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo bude za chvíli proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 40, s pověřením, kvorum 33, pro 60, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Ukončuji tedy dnešní jednání. Další dva body, které zůstaly panu ministrovi, možná předloží některým jiným z členů vlády. A já jen upozorním, že zítra začínáme v 9 hodin. A konkrétně pevně zařazeným bodem, tisk č. 73, Petice za zákon pro zelené lesy Šumavy. Prosím, přijďte, přijedou petenti, ať se mají s kým o tom pobavit. Děkuji všem za aktivní účast a přeji dobrou noc.

(Jednání přerušeno v 19.09 hodin.)