Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 13.06.2019

(2. den schůze – 13.06.2019)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 9. plenární schůze Senátu. A chci se jenom zeptat, zda někdo navrhuje nějakou změnu programu. Včera jsme si odhlasovali změnu dnešního programu. Vidím pana předsedu Vystrčila, jak se hlásí.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Byť jsem se včera večer snažil, aby bylo dopředu všem známo kvůli dnešnímu programu, že se změní pořadí projednávaných bodů, tak se bohužel stalo, že paní veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová přijela ráno hned s tím, že předpokládala, že by její Souhrnná zpráva o činnosti byla projednána jako 1. bod. A vzhledem k tomu, že si tak nastavila i další program, který nezávisí jenom na ní, ale i na spoustě dalších lidí, kteří ve 13.00 hodin čekají v Brně, tak navrhuji, protože tato chyba je dle mého názoru na naší straně, a nemyslím tím ctěné senátorky a senátory, abychom udělali to, že bod č. 24 předřadíme bodům č. 20, 21, 22, 23, 25, 26 a 27.

Uvědomuji si, že je to nějaká další změna. Zároveň vím, že někteří z vás i tento postup navrhovali už dříve, takže se za to omlouvám, ale zároveň si myslím, že Senát se vždycky choval tak, aby těm ostatním, pokud je to možné, vyhověl, aby nedělal věci, které jsou zbytečné.

Můj návrh, pane předsedající, je, abychom bod č. 24 dnes projednali jako první a pořadí ostatních bodů by tím pádem zůstalo zachováno, kromě bodu č. 24.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano. Pochopili jsme, je to procedurální návrh, byl dostatečně vysvětlen a předpokládám, že umíme správně rozhodnout. Proto spustím znělku. (Znělka.)

Byl podán návrh na změnu programu dnešní schůze, a sice předřadit bod č. 24, Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv, ostatním bodům, které máme dnes na programu.

V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tuto změnu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 37 – změna programu – kvorum 27, pro bylo 51 senátorek a senátorů. Návrh byl schválen.

Děkuji všem za vstřícnost. A v tom případě prosím, abychom přikročili k tomuto bodu, kterým je

 

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018

Tisk č. 56

Podle jednacího řádu musíme nejprve vyslovit souhlas, aby paní veřejná ochránkyně práv se mohla zúčastnit našeho jednání. Už je připravena u mikrofonu. Prosím vás tedy, už nyní bez znělky, spouštím hlasování. Kdo je pro, aby se paní Mgr. Šabatová mohla účastnit našeho jednání, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 38 kvorum 28, pro bylo 50 senátorek a senátorů. Účast paní Šabatové je schválena. A já bych jí tedy bezprostředně udělil slovo. Prosím, paní ombudsmanko.

Anna Šabatová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. (Velký hluk v sále.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Promiňte, paní ombudsmanko. Pánové, prosím o klid. Děkuji.

Anna Šabatová:  Chtěla bych vám moc poděkovat za vaši velkorysost, kterou jste právě vyhověli mé prosbě, vážím si toho velice.

Chci vás seznámit s činností veřejného ochránce práv prostřednictvím zprávy, kterou máte před sebou. A dovolím si opravdu velmi stručně shrnout, co bylo celý rok předmětem naší práce ve čtyřech oblastech, které máme zákonem uloženy k ochraně lidí v nejrůznějších situacích, ať už před úřady nebo v zařízeních, kde je omezena lidská svoboda.

V oblasti veřejné správy, naší tradiční působnosti, jsme obdrželi 8 152 podnětů a z toho bylo 69 působností. Šetřili jsme v 654 případech a pochybení jsme ze všech šetřených případů zjistili ve třech čtvrtinách. Úřady, asi až na pětiprocentní výjimku, se snažily nějakým způsobem pochybení napravit.

Nejvíce podnětů se týkalo oblasti sociálního zabezpečení. Je to tradiční, nemění se to od začátku existence kanceláře.

Připomínkovali jsme 18 materiálů ministerstev, z toho 15 bylo právních předpisů, to znamená zákonů nebo vyhlášek, a uspěli jsme zhruba v polovině případů v 84 připomínek. Současně šíříme dobrou praxi prostřednictvím školení, kulatých stolů a konferencí, kterých jsme uspořádali 36, velmi často k ad hoc tématům, meziresortně je to velmi praktické a skutečně to posouvá situaci k lepšímu.

Pokud jde o prevenci špatného zacházení, navštívili jsme 27 zařízení systematickými návštěvami. Šlo o domovy pro osoby se zdravotním postižením, zařízení pro výkon zabezpečovací detence, psychiatrické nemocnice a policejní cely a další. Sledovali jsme v 54 případech vyhoštění a předávání cizinců do zemí původu. V oblasti před diskriminací, kde letos slavíme 10 let a právě dnes máme v kanceláři odborný seminář na toto téma, který zahajuji, jsme vyřídili 342 stížností a diskriminaci jsme konstatovali v 8 % případů.

Velmi se také věnujeme osvětové činnosti v této oblasti.

Pokud jde o naplňování práv osob ze zdravotním postižením, první rok byl ve znamení toho, že jsme objeli celou republiku, setkali jsme se s množstvím nejrůznějších účastníků z organizací pro práva lidí se zdravotním postižením. Ustavila jsem poradní sbor, který již pětkrát zasedal, a provedli jsme některé výzkumy a vyřídili jsme řadu individuálních stížností.

Přikládám ke zprávě také 10 nových legislativních doporučení pro Poslaneckou sněmovnu. Tady zmíním jediné. Požaduji a dlouhodobě usiluji o to, aby byl zrušen poplatek 10 000 Kč za podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a nezákonnosti veřejných zakázek. Snižuje to podle mne transparentnost činnosti úřadu.

Pokud jde o hospodaření Kanceláře, utratili jsme 187 mil. Kč, rozpočet jsme překročili o 28 mil. Kč, ale bylo to plánované. Toto překročení jsme kryli z úspor předchozích let. A překročení rozpočtu bylo proto, že jsme přistavěli k naší Kanceláři malý objekt, protože se už ukázalo, že se všichni do naší budovy nevejdeme.

V loňském roce u nás pracovalo 157 zaměstnanců a z toho 121 se přímo podílelo na odborných úkolech ochránce.

Děkuji, že jste vyslechli mé úvodní slovo a prosím, jestli ke zprávě něco máte.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Prosím, paní ombudsmanko, posaďte se ke stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ústavně-právnímu výboru a ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Miroslava Adámka. Usnesení výboru máte jako tisk č. 56/2. Organizační výbor dále určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A ten přijal usnesení, které máte jako tisk č. 56/1. Zpravodajem výboru je stanoven pan senátor Jan Tecl, kterého nyní žádám o jeho vystoupení.

Senátor Jan Tecl:  Vážený pane předsedající, vážená ochránkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Úvodem mi dovolte, abych vás informoval o tom, že tuto zprávu projednává Poslanecká sněmovna, a zde petiční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně zprávu schválit a současně přijmout usnesení, ve kterém upozorňuje vládu na význam a potřebu řešit nedostatky zjištěné ombudsmankou Annou Šabatovou.

Chtěl bych říct, že zprávu považuji za přehlednou a vyváženou. Paní ombudsmanka nás s ní seznámila a já bych možná pouze doplnil, že v roce 2018 ochránkyně navrhla vládě dvě změny zákonů a dvakrát vládu vyrozuměla o nezákonné praxi ministerstev, a to konkrétně v dubnu roku 2018 upozornění na nezákonný postup ministerstva pro místní rozvoj při krácení dotací a v červnu roku 2018 upozornění na nezákonný postup ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy při přezkumech u maturitních zkoušek.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice přijal své 51. usnesení k Souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018.

Po úvodním slově předsedy výboru senátora Jiřího Drahoše, po odůvodnění Souhrnné zprávy Mgr. Annou Šabatovou, Ph.D., veřejnou ochránkyní práv, po zpravodajské zprávě senátora Jana Tecla a po rozpravě:

výbor

1. bere na vědomí Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018

2. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít na vědomí Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018

3. určuje zpravodajem pro projednávání senátního tisku č. 56 na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Jana Tecla

4. pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Drahoše předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Adámka, zda chce vystoupit. Ano, prosím ho tedy k mikrofonu.

Senátor Miroslav Adámek:  Dobrý den, pane předsedající, paní ombudsmanko, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor přijal 27. usnesení na své 7. schůzi konané dne 24. dubna 2019 k Souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018.

Po úvodním slově Mgr. Anny Šabatové, veřejné ochránkyně práv, po zpravodajské zprávě, kterou jsem přednesl, výbor:

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018 na vědomí

2. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu mne

3. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Paní místopředsedkyně Senátu Miluše Horská neuplatňuje přednostní právo, proto prosím paní senátorku Jitku Seitlovou, aby se ujala slova.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážená paní ombudsmanko, veřejná ochránkyně práv. Myslím, že se tady potkáváme naposled v tomto roce, protože nám bude končit mandát. A dovolila bych si říct, že práce, kterou jste odvedla, byla rozsáhlá, náročná a potřebná a chtěla bych vám za ni poděkovat. Myslím, že se to tak patří.

Vážení kolegové, pane předsedající, chtěla bych říct, že pozice ombudsmana byla v České republice velmi dlouho odkládána a byl to jeden z posledních institutů, který v České republice vznikl, v rámci celé Evropské unie jsme byli skutečně poslední. Do dneška je jeho pozice a role velmi obtížná a je vidět, že i trošku podceňovaná. Je to škoda.

Pokud máte k dispozici závěrečnou zprávu, všimněte si, že je tam spousta doporučení, doporučení ve prospěch občanů naší země. A doporučení trvají někdy deset let i více, než jsou vůbec brána v potaz a než jsou řešené.

Jenom bych připomněla, že už v roce 2004, 2007 jsme upozorňovali na to, že děti, které jsou třeba pokutovány v tramvaji, protože jedou na černo, nebo mají dluhy v dětských domovech, protože rodiče za ně neplatí poplatky za odpad, že je to naprosto neetické, nemorální a nesprávné. A vy víte, že teprve teď v roce 2019 se konečně sněmovna odhodlala k tomu, že situaci bude řešit. To máme tedy 13 či 14 let od doby, kdy jsme upozorňovali na tuto situaci, já také ještě z pozice zástupkyně veřejného ochránce práv, a teprve dneska zde máme řešení.

Prosím, podívejte se na doporučení veřejné ochránkyně práv, která jsou hned na začátku této zprávy, a všimněte si, že je jich velmi mnoho, která tam jsou opakovaně uváděna. Víme, že jsou třeba ne rozsáhlá, že by měnila rozpočet nebo měnila něco zásadního, asi to možná z pohledu některých jsou drobnosti, nicméně pro běžného občana jde často o zásadní věci a tím se mu ztěžuje život.

Upozorním jenom na jednu, která mě už dlouho trápí. Už v roce 2004 upozorňoval veřejný ochránce práv, že i ve správních rozhodnutích mělo být poučení o tom, že lidé mají možnost podat proti správnímu rozhodnutí soudní žaloby.

Bylo by to ve prospěch těch lidí, protože řada z nich to opravdu neví, termíny uběhnou, teď jsem se setkala s některými dokonce takovými případy, kdy přijdou a řeknou: A to jsme tedy propásli, protože ta lhůta je krátká. Je to fakticky drobnost. Od roku 2004 se to nedaří. Co mě zaujalo v této zprávě, byla informace k velmi aktuálnímu a ožehavému tématu, a to je stavební právo. Když se podíváte do této kapitoly, zjistíte, že množství stížností na tuto oblast výrazně vzrostlo. Nejenže množství stížností vzrostlo, ale zástupkyně veřejného ochránce práv upozorňuje a upozorňovala už před mnoha lety, v mé pozici, kdy jsem tam byla já, dneska upozorňuje celý tým právníků, kteří řeší stavební právo, že dneska se vyplatí stavět načerno. Vyplatí se stavět načerno, protože řízení, která vedou k odstranění stavby, jsou zdlouhavá, dodnes, za 10, 15, 20 let se nepodařilo vyřešit financování toho, že když úřad rozhodne, že stavba má být odstraněna, že skutečně odstraněna je. Ale nejen to. Víme, že stavební právo, dneska se debatuje velká novela. Co velká novela říká? Máme tady spoustu různých... Paní ministryně chodí s takovým tím kolečkem, všechna ta závazná stanoviska. Ale už vůbec nemluví o tom, co je největším problémem, na co upozorňuje veřejný ochránce práv, že stavební právo je nejen pro běžného občana, ale i pro stavební úřady, tak jak dělala analýzu veřejná ochránkyně práv, naprosto nesrozumitelné. Kolik druhů a postupů řízení máme? Ohlášení, různá spojená řízení, stavební řízení, územní řízení, EIA, rozhodování, která jsou společná, to je asi 15 druhů různých řízení, která se různě prolínají, každý má jiný proces. Nejenže se v tom nevyzná občan, ale skutečně i úředníci, pak dělají chyby, když dělají chyby, tak se to odvolání vrací, nebo dokonce to končí u soudu. Ale tímto problémem, touto řádnou analýzou se bohužel ministerstvo pro místní rozvoj nezabývalo. Já tady o tom hovořím proto, že si myslím, že je strašně důležité, aby si paní ministryně uvědomila a vzala tu zprávu veřejného ochránce práv, protože jí pomůže řešit problém stavebního práva.

Zmínila jsem se jen o této věci, jistě by bylo možné hovořit o věcech dalších, ale znovu říkám, děkuji veřejné ochránkyni práv a celému jejímu týmu za práci, kterou odvedli.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou je paní místopředsedkyně Miluše Horská, prosím ji o slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážená paní obhájkyně lidských práv, paní ombudsmanko, kolegyně, kolegové. Přede mnou hovořily dámy, které na vlastní kůži pracovaly pro ty druhé z pozice té nejvyšší a její zástupkyně, já teď vám chci poděkovat oběma dámám, ale celému týmu za celý Senát. Víte, když se člověk stane politikem, máte každý svoji individuální zkušenost, přicházíme z nějakých pracovních pozic docela vnímanými pozitivně od občanů, tak když se staneme těmi politiky, tak se to strašně rychle otočí. My na sebe bereme všechnu tíhu a všechny nespravedlnosti světa, možná, že právě my ženy s tím máme problém se trošku vyrovnat, než zase se nadechneme a začneme pracovat. Ale asi je to normální, chápu to, rozumím tomu. Co mě ale překvapuje, že se tak mnozí lidé a především tedy bohužel politici z té dolní komory, naši kolegové, takto často dívají na úřad ombudsmanky. Mají ho často za zbytečný, za to, že jim někdo bude něco dirigovat, že je bude poučovat, že jim do toho bude s prominutím, jsme v Senátu, já vám hlavně, těm novým, i když jste zkušenými ve svých oblastech, chci říci, že já coby nová senátorka v tom vysokém věku, když je člověk nováček, tak je to taky velmi zvláštní, tak jsem strašně rychle potřebovala pomoc. Tu pomoc jsem našla v kanceláři ombudsmanky. Já jsem tu kancelář i navštívila opakovaně, chci vám říct, že oni opakovaně, zase promiňte ten výraz, vandrují do všech oblastí, mají neskutečně hluboké znalosti, protože v tom terénu prostě jsou. Jsou nám většími parťáky, než by se to mohlo zdát, protože vy víte, že i s tou legislativou se různě koušeme, já tady jenom konstatuji, že možná je to v podstatě každý rok, kdy s kanceláří ombudsmana dělám nějaký seminář, vždycky na závažné téma, teď i děkuji vám, kolegové, kdo jste přijali záštitu společně, budeme mít na podzim seminář o antidiskriminačním zákoně, takže si myslím, že naopak je to to podhoubí, které vám takhle přijde na ruce, připravené, nadšené, s těmi mladými. Je to prostě radostné. Paní ombudsmanka je tím hodně ovlivněna. Ten úřad takto vypadá honosně, vy jste vlastně i milí a laskaví k těm svým mladým, vy tam máte dětský koutek, tam se chovají včely, to prostě byste nevěřili, co všechno se v tomto úřadě dá vidět. Takže jak kážou, tak konají pro své lidi. To taky není úplně běžné. Takže jsem vám to, milé kolegyně, kolegové, chtěla říct, abyste se někdy netrápili, vytočili příslušné číslo, oni velice ochotně se s vámi sejdou a pomohou vám tam, kde i vaše třeba legislativní historická paměť nemůže dosáhnout, tak prostě, promiňte, u ombudsmanů to vědí.

Milá paní ombudsmanko, je to takový zvláštní název, ale já myslím, že už se zažil, protože my si, představte si ten název nebo to označení té profese, půjčujeme senátoři, říkáme, že jsme ombudsmanem v našich krajích, už se to teď třeba projevilo i v těch setkáních na ulici, Milion chvilek pro demokracii, že nás třeba senátory tam zvou, kdežto ty ostatní tam třeba nezvou, že vlastně najednou se nám ti lidi odmění, protože vnímají, že ten přístup toho Senátu, senátorů, je třeba trošku jiný.

Ještě jednou moc děkuji, přeji pevné zdraví celé rodině, tolik nadšených a mladých, kteří už vám taky trošku zestárli, viďte, ono už to nejsou jenom ty začínající, protože taky jsem slyšela kritiku, jak ti mladí nemají tu zkušenost, ne, já myslím, že je to v pořádku, že už léta dokazujete, že jste s těmi nejpotřebnějšími, ať i Senát tu vaši osvětu, vám s ní pomáhá, vzájemně si pomáháme, protože si myslím, že hájení lidských práv, to není ostuda, jak nás někdy za to nazývají, ale je to svaté právo, svatá povinnost, takže ať se vám daří v životě, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně, protože se do rozpravy nikdo nehlásí, tak ji končím. Poprosím pana garančního zpravodaje, aby se... Nejprve ale dám slovo s odpuštěním paní ochránkyni lidských práv, protože ona je navrhovatelkou.

Anna Šabatová:  Děkuji moc, já bych chtěla poděkovat za ta laskavá a vlídná a povzbuzující slova, chtěla bych říct celému Senátu, že ač nemám vlastně tu zákonnou povinnost, tak tvrdě uloženou, jako my ji máme zákonem vůči sněmovně, že jsem vlastně vždycky chodila radši sem, nějak jsem víc cítila, že vás ten obsah naší práce zajímá. Ještě jednou děkuji moc, loučím se s vámi, protože příští rok tady bude už můj nástupce nebo nástupkyně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, nyní poprosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil.

Senátor Jan Tecl:  Děkuji za slovo, pane předsedající, konstatuji, že v rozpravě vystoupily celkem dvě senátorky, nezazněl žádný návrh na usnesení v rozpravě, zároveň bych se chtěl připojit k svým předřečnicím a také poděkovat za odvedenou práci a popřát v dalším životě vše dobré.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, táži se pana zpravodaje ÚPV, zda chce vystoupit k rozpravě? Vypadá to, že ne. V tom případě přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2018. V sále je 59 senátorů, kvórum je 30, prosím, kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 39, kvórum 31, pro 55, návrh byl schválen. Gratuluji, paní ombudsmanko, i ze své pozice se s vámi loučím a děkuji za vaši práci. Budeme se těšit, že váš nástupce nalezne úřad v dobré kondici a bude plynule prospívat naší republice. Ještě jednou vám děkujeme za to, že jste podstoupila torturu cesty z Brna na toto projednávání a teď hlavně tu cestu zpátky. Ať se vám daří, na shledanou.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, původní číslo 20, je to

 

Návrh na zřízení Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv a stanovení počtu jejích členů

Než přivolám navrhovatele či zástupce navrhovatelů, tak ještě musím splnit jednu povinnost. Z dnešního jednacího dne se omluvili senátoři Jaroslav Kubera, Jaroslav Doubrava, Marek Hilšer, Tomáš Czernin, Patrik Kunčar, Miroslav Adámek, kterého tady ovšem vidím, Alena Dernerová, Miroslav Nenutil, Šárka Jelínková, Jiří Carbol, Pavel Karpíšek, Ladislav Kos, Ivo Valenta, Jiří Drahoš, Jiří Dienstbier, Peter Koliba a Jan Žaloudík.

Nyní tedy přistupme k návrhu na zřízení Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv a stanovení počtu jejích členů.

Návrh usnesení vám byl rozdán na lavice. Poprosím pana předsedu klubu ODS Miloše Vystrčila, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jak řekl pan předsedající, máte před sebou návrh na zřízení Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv a stanovení počtu jejích členů.

Zároveň k tomu návrhu usnesení máte ještě přílohu, kde jsou zmíněny a sumarizovány základní úkoly Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv, aniž bych chtěl ty další věci nějak prodlužovat, tak přesto takové dvě nebo tři poznámky. První poznámkou je, že komise je dočasná, druhou poznámkou je, že komise by neměla, pokud ji schválíme, být komisí vyšetřovací, ale komisí, která bude sumarizovat veškeré dostupné informace, s tím, že v případě prvního návrhu auditního zprávu ty informace k dispozici dneska jsou, v případě té druhé auditní zprávy, tzv. zemědělské, se ukáže, zda k dispozici budou či nebudou. Komise by měla skončit svoji činnost nejpozději 31. ledna 2020, s tím, že samozřejmě je pravomocí Senátu, pokud bude mít pocit, že naplnila své úkoly dříve, případně ukončit její činnost dříve.

Tolik asi v tuto chvíli na úvod, ode mě všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. K tomuto bodu nyní otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, a proto ji uzavírám. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Předpokládám, že pan navrhovatel nemá již co dodat.

V sále je přítomno 60 senátorů, kvórum je 31. Budeme hlasovat o návrhu... (Senátoři požadují provést znovu přihlášení senátorů k hlasování.) Požadavek na odhlášení, prosím, vyndejte karty a zastrčte je zpět. Mně se zdá, že to nejde, jo, už... Můžeme? Takže hlasujeme o návrhu schválit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 40, kvórum 29, pro 52. Návrh byl schválen. Děkuji vám, pane navrhovateli.

My můžeme přistoupit k dalšímu bodu. A ten je

 

Ustavení Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv

Tady nastupuje role předsedy volební komise, prosím pana senátora, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovoluji si vás informovat, že volební komise v souladu s čl. 4 volebního řádu a v souladu s dohodou senátorských klubů obdržela od předsedy senátního klubu ODS, senátora Miloše Vystrčila, návrh na členy a předsedu Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv. Volební komise v této souvislosti přijala na své 7. schůzi konané dne 12. června 2019 usnesení č. 11, se kterým si vás nyní dovolím seznámit.

Tedy 11. usnesení ze 7. schůze konané dne 12. června 2019, kdy komise

I. mění bod 1 usnesení č. 10 ze dne 12. června 2019, konstatuje tímto, že ve lhůtě stanovené volebním řádem pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu obdržela tyto návrhy na členy dočasné komise: Miroslav Adámek, Mikuláš Bek, Michael Canov, Martin Červíček, Jiří Dienstbier, Tomáš Goláň, Václav Hampl, Renata Chmelová, Miroslav Nenutil, Zdeněk Nytra, Ladislav Václavec a Lukáš Wagenknecht,

II. konstatuje, že ve stanovené lhůtě obdržela návrh na předsedu Dočasné komise, pan senátor Zdeněk Nytra, kdy tento návrh předložil senátní klub ODS,

III. pověřila mne, předsedu komise, abych s tímto usnesením seznámil Senát před volbou.

Nyní tedy vracím slovo panu předsedajícímu k tomu, aby mohl zahájit rozpravu, po ukončení rozpravy tedy budeme hlasovat o tomto bodě. Děkuji, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji hned končím. Můžeme přikročit k hlasování o návrhu, který před chvílí byl předložen. Spustím znělku.

V sále je přítomno 59 senátorů, kvórum je 30, zahajuji hlasování o návrhu schválit návrh předložený předsedou volební komise. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 41, kvórum 30, pro bylo 58, návrh byl schválen. Děkuji.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu, který se týká této komise, je zařazen v našem programu, je to

 

Volba předsedy Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv

Opět poprosím o slovo předsedu volební komise. Mám tady... Volba předsedy...

Tady mě předseda upozorňuje, že až bychom přistoupili k volbě, tak by bylo dobré současně také, děkuji za upozornění, hlasovat nebo účastnit se volby člena Rady ÚSTR. Takže já se zeptám, zda někdo něco namítá, proti tomu, abychom sloučili tyto dva body? Protože nenamítá, tak autokraticky... Čili odbudeme si proceduru pro tuto volbu a vzápětí proceduru pro druhou volbu. Děkuji mockrát, pane předsedo, za upozornění.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si vás informovat, že volební komise obdržela ve lhůtě stanovené volebním řádem Senátu od senátního klubu ODS návrh, aby předsedou Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv byl zvolen pan senátor Zdeněk Nytra.

Připomínám v této souvislosti usnesení volební komise č. 11 ze dne 12. června, se kterým jsem vás již seznámil v předchozím bodu při projednávání bodu Ustavení volební komise. Nyní tedy si dovolím předat slovo zpět panu předsedajícímu a po ukončení rozpravy si vás dovolím provést s průběhem volby.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, k návrhu otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Děkuji, pane předsedo, prosím, ujměte se opět slova.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Pro úplnost konstatuji, že způsob volby předsedů komisí upravuje čl. 2 bod 11 volebního řádu. Nyní tedy k úpravě hlasovacího lístku. Paní kolegyně, páni kolegové, budeme, já teď trochu odbočím, budeme provádět opětovně dvě volby.

Budeme volit nyní předsedu Dočasné komise a následně v dalším bodu budeme volit opětovně ve druhé volbě člena Rady ÚSTR. Budete tedy mít k dispozici opět dva volební lístky. Dnes nebudou barevně rozlišeny. Budete mít tedy dva bílé hlasovací lístky. Nicméně, počet kandidátů rovná se počtu volených. Takže nebude to nic složitého. Věřím, že zvládneme tuto dvojí volbu zrealizovat. Nyní tedy k úpravě hlasovacího lístku. Na hlasovacím lístku je uvedeno pořadové číslo jedna před jménem navrženého kandidáta. Pokud s tímto kandidátem souhlasíte, zakroužkujte pořadové číslo před jeho jménem. Zakroužkujte pořadové číslo před jeho jménem. V případě nesouhlasu pořadové číslo jedna přeškrtněte písmenem X. Pořadové číslo je třeba buď zakroužkovat, nebo přeškrtnout písmenem X, pokud se tak nestane, hlasovací lístek bude neplatný. Pro vaši informaci uvádím, že v prvém kole je předsedou komise zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nezíská-li kandidát nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se druhé kolo volby, do kterého postupuje nezvolený kandidát. Následně poté ve druhém kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nebyl-li předseda komise Senátu zvolen ani ve druhém kole, koná se nová volba podle volebního řádu. Prozatím děkuji za pozornost, s tím, že bychom se mohli věnovat volbě další.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, v této chvíli tedy přerušíme tento bod, abychom mohli, jak správně pan předseda uvádí, zahájit přípravy volby člena Rady ÚSTR, konkrétně II. kola.

 

Volba člena Rady ÚSTR - II. kolo

Tisk č. 78

Pane předsedo, jenom upozorním, že je to senátní tisk č. 78. Poprosím pana předsedu, aby nás opět seznámil s návrhem.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající. Paní kolegyně, páni kolegové, jak jsem vás již informoval, v prvním kole první volby nebyla paní Lenka Procházková včera zvolena členkou Rady ÚSTR. V souladu s čl. 6 bod 16 volebního řádu postoupila Lenka Procházková do druhého kola první volby, které se uskuteční nyní. Dovoluji si vám připomenout úpravu hlasovacího lístku. Pokud souhlasíte s navrženou kandidátkou, zakroužkujte pořadové číslo jedna, uvedené před jejím jménem. Pokud s touto kandidátkou nesouhlasíte, přeškrtněte pořadové číslo jedna křížkem. Neplatný hlasovací lístek, je to totožné jako u té první volby, odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise, a ten... Který byl upraven jiným způsobem, než jsem nyní uvedl. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Nebyl-li ve druhém kole volby zvolen člen rady, koná se na neobsazené místo nová volba podle volebního řádu.

Takže ještě jednou si dovolím shrnout. Obdržíte dva hlasovací lístky, jeden hlasovací lístek bude s kandidátem na předsedu Dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv. Podobný hlasovací lístek obdržíte k volbě člena Rady ÚSTR. Oba hlasovací lístky se opravují totožným způsobem. Pane předsedající, je 9.47 hodin, my bychom potřebovali jako volební komise na vydání hlasovacích lístků zhruba 15 minut, tedy do 10.05 hodin, a poté následně 10 minut na spočítání výsledků.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  To znamená, že bychom mohli pokračovat v 10.15 hodin?

Senátor Jaroslav Větrovský:  Ano, myslím, že v 10:15 hodin by mohla schůze pokračovat. Dámy a pánové, volební místnost je připravena, prosím členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, volba je vyhlášena, přerušuji jednání do 10:15 hodin, kdy nás komise seznámí s výsledky.

(Jednání přerušeno v 9.47 hodin.)

(Jednání zahájeno v 10.18 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v přerušené schůzi.

Jako první informaci bych doporučil, abychom se seznámili s výsledkem voleb. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky voleb, které jsme právě uskutečnili.

Za prvé vás seznámím s první volbou – II. kolem, kdy jsme volili člena Rady ÚSTR - na návrh prezidenta republiky.

Počet vydaných hlasovacích lístků 62. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 62. Z toho neplatných 4 hlasovací lístky.

Pro paní Lenku Procházkovou bylo odevzdáno 8 hlasů.

Konstatuji tedy, že ve II. kole první volby nebyla zvolena paní Lenka Procházková za členku Rady ÚSTR.

Za druhé si vás dovolím seznámit s výsledky první volby I. kola volby předsedy dočasné komise Senátu k návrhům auditní zprávy, jež se konala tedy dnes – 13. června.

Počet vydaných hlasovacích lístků 62. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků rovněž 62. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula.

Pro pana senátora Zdeňka Nytru bylo odevzdáno 58 hlasů.

Konstatuji, že v I. kole první volby byl za předsedu dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv zvolen pan senátor Zdeněk Nytra. Já mu gratuluji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Připojuji se ke gratulaci, pane kolego, ať si tuto práci užijete ke cti Senátu!

Mám zde přihlášku k procedurálnímu návrhu... Pane kolego, chcete teď vystoupit. Dovolíte, že bychom nechali právě zvolenému laureátovi reflektovat skutečnost...

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chtěl bych z tohoto místa nejprve velice poděkovat za důvěru. Budu se opravdu snažit řídit dočasnou komisi tak, abychom naplnili úkoly, které jste jí před malou chvílí svěřili. Zároveň bych chtěl z tohoto místa požádat všechny přítomné členy dočasné komise, jestli bychom se mohli v 10.30 hodin sejít ve Valdštejnově pracovně na prvním velice krátkém zasedání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Nechci vám do toho mluvit, pane předsedo... Nechcete to udělat v polední přestávce? Jenom taková poznámka na okraj...

Nyní tedy prosím trpělivého kolegu Strnada.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Mám zde procedurální návrh. Vím, že během tohoto pléna se program přesouval několikrát.

Vzhledem k tomu, že pan ministr dopravy je zde přítomný a má vládní návrh, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Chilskou republikou, dá se předpokládat, že tento bod nebude dlouhý.

Pak jsou petice.

Navrhuji, aby se tento bod předřadil před petice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Návrh je jasný. Tento bod bychom projednávali bezprostředně poté. Pustím znělku...

Dámy a pánové, budeme hlasovat o návrhu na změnu pořadu schůze. Všichni jsme ho slyšeli, spouštím hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 42. Kvórum 30. Pro 49.

Návrh byl schválen.

Poprosím, abychom přikročili k senátnímu tisku č. 54. Než pan ministr dorazí, tak ještě pro steno – z dnešní schůze se také omlouvá paní senátorka Jitka Chalánková.

Budeme tedy projednávat

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Chilskou republikou o letecké dopravě

Tisk č. 54

Jak jsem již sdělil, jde o senátní tisk č. 54.

Poprosím pana ministra o jeho vystoupení.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji ještě jednou za předřazení tohoto bodu, vážím si toho.

Chtěl bych konstatovat, že vzájemné vztahy mezi Českou a Chilskou republikou nebyly až dosud v oblasti civilního letectví upraveny žádnou mezinárodní smlouvou.

Impulzem pro úpravu vzájemných smluvních vztahů byl zájem leteckých dopravců o obvyklou obchodní spolupráci formou ujednání o společném označování linek tzv. Coast Shearing mezi Santiago de Chile a Prahou, přes španělský Madrid.

Tato letecká dohoda, podepsaná dne 11. prosince 2018 v Nairobi, zavádí smluvní rámec pro výkon obchodní letecké dopravy mezi smluvními stranami. Obsahuje liberální úpravu přístupu na přepravní trh včetně standardních ustanovení o provozní bezpečnosti a ochraně letectví před protiprávními činy. Sjednání této dohody je předpokladem pro oboustranný rozvoj přímých i nepřímých mezinárodních leteckých služeb mezi Českou republikou a Chile.

Vážení páni senátoři, vážení paní senátorky, dovoluji si tímto požádat Senát Parlamentu ČR o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal VZVOB a přijal usnesení č. 54/2. Zpravodajem je určen pan zpravodaj Ladislav Václavec. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení č. 54/1. Zpravodajskou zprávu přednese pan senátor Leopold Sulovský. Prosím ho tedy o jeho slovo.

Senátor Leopold Sulovský:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že tato problematika byla dostatečně vysvětlena.

Dohoda vstoupí v platnost 60. den od data doručení nóty, kterou jedna strana oznámí druhé straně diplomatickou cestou, že všechny nezbytné vnitrostátní postupy a formality byly splněny. Platnost dohody lze ukončit písemným oznámením diplomatickou cestou kterékoliv ze stran.

VHZD se tímto vládním návrhem zabýval na své 9. schůzi, konané dne 24. dubna 2019.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele Ladislava Němce, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Chilskou republikou o letecké dopravě. Určuje mě zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu a pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Václavec.

Senátor Ladislav Václavec:  Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, VZVOB na své 7. schůzi, konané 24. dubna 2019 se k tomuto tisku jednohlasně vyjádřil stejně. Doporučuje schválení tohoto tisku.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, máme tedy dva shodné návrhy usnesení.

Otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásím, proto ji zavírám. Chce se ještě někdo z účastníků vyjádřit? Ne.

V tom případě přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 59 senátorů, kvórum je 30.

Zahajuji hlasování. Hlasujeme o souhlasu s ratifikaci této dohody.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 43, kvorum 30, pro bylo 57.

Návrh byl schválen. Gratulujeme, pane ministře, přejeme hezký víkend. Je to za vámi.

Ministr dopravy ČR Vladimír Kremlík:  Vážené dámy, vážení pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám a na shledanou!

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Na shledanou, pane ministře.

Dalším bodem je

 

Petice Braňme média veřejné služby!

Tisk č. 283

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 283. Kolegové, prosím, utište se, toto není přestávka. Pokračujme dalším bodem. Obdrželi jste ji jako senátní tisk č. 283. Jestli budete zlobit, tak vyhlásím přestávku na kuloárové rozhovory.

Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a určil svého zpravodaje pana senátora Chaloupka. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 283/1. Petici také projednala na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Ta určila svým zpravodajem rovněž pana senátora Václava Chaloupka. Její usnesení máte pod tiskem č. 283/2. Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost účastnit se schůze Senátu. V tomto případě to je paní Alena Švejnohová.

Přistoupíme k hlasování o souhlasu s její účastí.

V sále je 55 senátorů, kvorum 28, hlasujeme o souhlasu účasti na jednání paní Švejnohové.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku nyní a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 44 kvorum 28, pro 39, návrh byl schválen a budeme pokračovat dál.

Vítám samozřejmě zástupce petentů. Senát dále rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou účastnit této schůze. Těmito osobami jsou Kateřina Kalistová – náměstkyně ministra kultury, Petr Dvořák - generální ředitel České televize, René Zavoral – generální ředitel Českého rozhlasu, Jan Bednář – předseda Rady České televize, Anna Dohnálková – předsedkyně Rady Českého rozhlasu, Ivan Krejčí – předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, mám zde však poznámku, že se ze schůze omluvil, Michaela Marksová, která zastupuje předsedu Rady ČTK Miroslava Augustýna, Josef Šlerka – Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Martin Vadas – člen Filmového a televizního svazu, Adam Černý – reprezentant Syndikátů novinářů, Anna Marvanová za platformu Svobodu médiím a Renáta Klusáková za iniciativu Za otevřenou Vltavu. O účasti těchto rozpoznaných osob budeme hlasovat též.

Už nebudu pouštět znělku, protože jsme před chvílí hlasovali, a naopak zahájím hlasování, zda Senát vysloví souhlas s jejich účastí na projednávání tohoto bodu.

Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 45 kvorum 28, pro 41 senátorů a senátorů. Návrh tedy byl schválen.

Rychle se musím zorientovat v prezidiálce. Ano, a tady je další důležitá věc, a sice, abychom stanovili délku vystoupení pro účastníky diskuse z řad dotčených orgánů a reprezentantů petice a návrh výboru je pět minut. Dávám hlasovat o tom, že poskytneme řečníkům pětiminutovou lhůtu na vystoupení.

Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO a kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 46 kvorum 28, pro 38, návrh byl schválen.

Nyní prosím, abychom přizvali k zahájení diskuse pana senátora Chaloupka, jakožto zpravodaje výboru, ale také Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Pane zpravodaji, seznamte nás, prosím s návrhy vašeho výboru i vaší komise.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, stejně jako Stálá komise pro sdělovací prostředky, se zabývala peticí Braňme média veřejné služby! Většinou nebo naprosto jsme se shodli, že petice je důvodná, že obavy petentů o to, aby nebyly ovlivňovány sdělovací prostředky, aby nesílily tlaky na to, aby sdělovací prostředky se staly jakousi hlásnou troubou politických stran, je důvodná. Dovolil bych si vám přečíst 38. usnesení k petici Braňme média veřejné služby!

Výbor

1. oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice č. 144 Braňme média veřejné služby! bylo ukončeno

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR na základě seznámení a projednání petice Braňme média veřejné služby! na veřejném slyšení výboru 23. října 2018 a na základě stanoviska Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky usnesení č. 127 ze dne 9. ledna 2019 přijmout návrh usnesení, který je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení

3. navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu bod petice č. 14/18 Braňme média veřejné služby!

4. určuje, že osobami zastupujícími petenty, které požívají práva § 142 Senátu, jsou mluvčí petičního výboru petice uvedeni v příloze č. 2. Ti byli přizváni.

A teď návrh usnesení Senátu Parlamentu ČR:

Senát Parlamentu ČR

1. bere na vědomí petici č. 14/18 Braňme média veřejné služby! obsaženou v senátním tisku č. 283;

2. potvrzuje, že si je vědom nezbytnosti udržet institucionální a ekonomickou nezávislost médií veřejné služby jako hlavních garantů poskytování ověřených informací, stejně jako dalšího komplexního mediálního obsahu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pane zpravodaji, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu.

Otevírám rozpravu, do které se písemně přihlásil pan senátor Herbert Pavera a tím pádem má přednost. A já ho poprosím, aby se ujal svého vystoupení.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné dopoledne. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, milí kolegové, vážení přítomní hosté. Petice Braňme média veřejné služby! je vyjádření důsledku politické situace, která v současné době nebo v posledních letech u nás nastává. Všichni asi zaznamenáváme to, že v poslední době se velmi zvýraznila kritika novinářů, především vinou některých politiků, z nichž vyniká především náš pan prezident Zeman, který je kritizuje na každém kroku. Pozadu nezůstává ani náš pan premiér Andrej Babiš. A výpadky vůči novinářům a snahou o omezování jejich činnosti vynikají i poslanci SPD a komunistů. A takovým paradoxem, důsledkem dnešní politické situace je i to, že předsedou Podvýboru pro svobodu slova a média v Poslanecké sněmovně je komunistický poslanec, to znamená člen strany, která kdysi cenzurovala zprávy a která se o to snaží i v současné době.

Pokud chceme mít zachovanou demokracii v naší zemi, musíme svobodu slova a média chránit. A věřím, že i dnešním projednáním této petice přispějeme k tomu, abychom chránili média i novináře a nezávislost médií. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A já bych nyní vyzval reprezentanty petičního výboru, konkrétně paní Annu Švejnohovou, aby nám svoji petici představila.

Anna Švejnohová:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Vy tuto petici máte jako součást senátního tisku, takže si dovolím vyjádřit za petenty k petici Braňme média veřejné služby!

Ne každá petice má tu výhodu, že se jejich spoluautor mezičasem, mezi odevzdáním 20 000 podpisů a projednáním na veřejném slyšení panem senátorem, což se u této petice stalo, a proto za svou petici promluvím jen stručně.

Ráda bych vás na tomto místě ujistila o tom, že toto téma rezonuje celou občanskou společností, což mimo jiné dokazuje, že je málo míst, které v ČR nemáme podpisy jako podporu této petice.

Děkuji Stálé komisi Senátu pro média, že se rozhodla podniknout konkrétní kroky v této věci, tj. mimo jiné obrovská satisfakce pro občanskou společnost, která si uvědomuje, že v těchto klíčových tématech je třeba, aby se spojila a svoji žádost o projednání formulovala.

Je zcela zřejmé, že média veřejné služby jsou pod politickým tlakem a je třeba tomuto tlaku čelit. Řada politických subjektů se snaží skrze rady média ovládnout a kontrolovat. Měli by tam zasednout takoví lidé na základě svých schopností, nejenom na základě politického přesvědčení.

Ještě jednou vám děkuji, že tuto petici projednáváte tak zodpovědně, jak se mi zdá. A jménem všech petentů vám za to děkuji a prosím, předávám vám nyní tu práci, abyste média veřejné služby bránili vy a my jsme vám přitom připraveni kdykoliv pomoci, pokud budete naši občanskou společnost zpátky potřebovat. Díky moc!

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní Švejnohová. Zájem o vystoupení mám signalizován také od paní náměstkyně Kateřiny Kalistové a od pana Adama Černého. Nejprve poprosím paní náměstkyni Kalistovou, hlásí se také pan Adam Černý ze Syndikátu novinářů ČR a hlásí se také pan Benda. Paní náměstkyně, prosím.

Kateřina Kalistová:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Média veřejné služby ztělesňují v evropském kontextu princip moderní demokratické společnosti. Důvodem pro toto postavení v evropských zemích je skutečnost, že tato média jsou považována za jednu z klíčových záruk mediální plurality ve společnosti. Tento fakt ve svých předpisech uznává EU a přiznává veřejnoprávnímu vysílání zvláštní postavení. Vychází se především z protokolu 29 připojenému ke Smlouvě o fungování EU. Kromě těchto obecných záruk evropské instituce připomínají role veřejnoprávních médií při konfrontaci s aktuálními okolnostmi. Například závěry Rady o intenzivnějším poskytování evropského obsahu v rámci digitální ekonomiky, přijaté v listopadu za rakouského předsednictví, uvádí:

V prostředí roztříštěných informací a hrozeb pro národní bezpečnost hrají profesionální sdělovací prostředky klíčovou úlohu v produkci, šíření a ověřování informací a jsou tak nepostradatelné pro veřejnou diskusi. V této situaci zůstává role nezávislých veřejnoprávních médií při ochraně demokracie, plurality, sociální soudržnosti a kulturní a jazykové rozmanitosti rozhodující.

Rovněž Rada Evropy v posledních 25 letech deklarovala a připravila celou řadu textů, které jednoznačně vystihují nezastupitelnou roli médií veřejné služby pro demokracii, pluralitu a kvality informací. Tyto principy platí i v českém prostředí, a mohu vás ujistit, že ministerstvo kultury je bude i nadále respektovat a řídit se jimi, neboť je zřejmé, že i v ČR mají média veřejné služby nezastupitelné postavení.

Zdůrazňuji, že současná vláda tuto skutečnost výslovně uznala ve svém programovém prohlášení, v němž deklarovala svou vůli zachovat stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií a důsledně podporovat jejich nezávislost.

Je pochopitelně možné vést diskusi o možných zlepšeních, jiném nastavení systému kontroly či financování, vždy však musí být zachována redakční i ekonomická nezávislost těchto subjektů na státní moci, stejně tak zajištěna udržitelnost případných změn do budoucna.

V nejbližším období nemá ministerstvo kultury v úmyslu novelu stávajících zákonů. V několika posledních letech byla vedena celá řada diskusí na toto téma, avšak nikdy nebyla jednoznačně prokázána potřeba, ale i politická shoda pro nastavení nového právního rámce fungování médií veřejné služby.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní náměstkyně. A nyní poprosím pana Adama Černého a připraví se pan Jan Bednář, kterého jsem také přejmenoval, tak se mu omlouvám. Dobrý den, pane předsedo.

Adam Černý:  Dobrý den. Velice děkuji za možnost podpořit petici, kterou petenti podali, a pokusím se nevyčerpat pět stanovených minut.

Připomněl bych několik skutečností, co považuji za základ demokratické společnosti. Je to parlamentní demokracie, jejíž jsou senátorky a senátoři součástí. Je to nezávislá justice a jsou to svobodná média. A ty dohromady umožňují bohatý život občanské společnosti. Pro svobodná média, a to je velmi důležité, je podstatná funkce médií veřejné služby. Proč? Proto, že jiná média, soukromá média v současné době v důsledku změn a využívání sociálních sítí jsou ekonomicky slabá a proto politicky zanedbatelná. Média veřejné služby proto představují jediná média, která si společnost prostřednictvím speciální daně platí, aby měla dostupnou kvalitní novinařinu. Uvedu jediný příklad. Jedině média veřejné služby mají zahraniční zpravodaje. Žádné jiné médium to nemá. Čili to je jenom jediná ukázka, proč je to důležité.

Důležité by bylo, kdyby se Senát mohl zamyslet nad tím, připomenu, že Senát vznikl až později po Poslanecké sněmovně, že by se mohl zabývat myšlenkou, zda nenavrhnout, rozšířit způsob jmenování členů mediálních rad, tak, aby Senát se stal součástí toho procesu jmenování. A potom bych upozornil ještě na důležitou větu, která je v tom návrhu usnesení, že se mluví o institucionální nezávislosti, o tom tady byla řeč, protože institucionální nezávislost je ochránit ji před politickými tlaky, které sílí, jde o ekonomickou nezávislost, koncesionářské poplatky byly naposledy stanoveny asi před 15 lety, upozornil bych na to, možná, že generální ředitel České televize by o tom mohl mluvit lépe, se změnou technologickou, která vypadá velmi technicky, přechodu na nové frekvence, může tento přesun mít významný dopad na ekonomické fungování České televize, případně Českého rozhlasu, který také čeká digitalizace, že nebudou mít prostředky na to, aby mohly plně plnit svou službu. Děkuji vám za možnost tady vystoupit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane předsedo, dalším přihlášeným z řad dotčených institucí je předseda Rady ČT Jan Bednář. Prosím ho o slovo.

Jan Bednář:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já bych se chtěl krátce zmínit o tom, jak by bylo možné podpořit, posílit nebo zabezpečit nezávislost médií veřejné služby do budoucna v ČR. Nezávislost, já to vidím tak, že se to dělí na dvě takové části. Tou první je finanční nebo ekonomická nezávislost médií, která je určitou základní podmínkou pro to, aby byly nezávislé, a pak je ta institucionální nebo politická, redakční nezávislost.

K té finanční nezávislosti bych chtěl říci, že v zásadě ten systém je nastaven dobře, máme v ČR rozhlasové a televizní poplatky, ty představují rozhodující část příjmů médií veřejné služby. U ČT je to 90 % příjmů České televize, představují televizní poplatky. Pouze 10 % jsou příjmy z reklamy nebo z prodeje různých výrobků.

To si myslím, že je velmi správně, ale co chybí, co nemáme na rozdíl od mnoha evropských zemí, je indexace těchto televizních a rozhlasových poplatků. Prakticky v celé Evropě tato indexace existuje, to znamená, že se poplatky pravidelně valorizují, s ohledem na vývoj inflace. Děje se to v mnoha zemích každý rok, kde se každý rok přepočítávají ty poplatky, někde to je po 2 letech, někde to je po 4 letech, např. v Německu je to po 4 letech. To znamená, že vždycky jednou za 4 roky zasedne v Německu příslušná odborná komise, která spočítá, kolik byla ta inflace za to uplynulé období, stanoví prostě návrh na to, jak by ty poplatky nově měly vypadat. Takováto pravidelná valorizace v ČT neexistuje. Tím se dostáváme vždycky do těžko řešitelné situace, že jednou za 10, za 15 let vlastně ta média už nemají dostatek prostředků na to, aby vůbec mohla normálně fungovat, musejí různě omezovat služby. Myslím si, že je to velká škoda, že by to takto nemělo být. To je ta finanční nebo ekonomická nezávislost, která si myslím, že je základní podmínkou pro tu nezávislost médií veřejné služby.

Pak tady byla zmíněna ta institucionální. Já osobně si myslím, že ten návrh, že by se do té volby členů rad nějakým způsobem zapojil Senát, já bych to podporoval, myslím si, že by to bylo velmi rozumné, protože podívejte se, Poslanecká sněmovna se proměňuje každé 4 roky dost radikálně, jsou nové volby a je úplně nová většina politická v Poslanecké sněmovně. Zatímco Senát má, řekl bych, dlouhodobě mnohem stabilnější politické složení, ty změny nejsou tak dramatické. To je velmi důležité, aby v těch radách byla situace stabilní, aby se ty rady neměnily příliš ve svých názorech a pohledech na tu mediální scénu, tak si myslím, že by to velmi prospělo, kdyby polovinu nebo určitou část těch členů těch mediálních rad volil Senát. Ty rady by byly stabilnější a prostě lépe by plnily tu svoji funkci. Myslím si, to je můj názor, že Senát vždycky je považován za jakousi ústavní pojistku demokracie, že by ji mohl a měl hrát i v této oblasti.

To je všechno, co jsem chtěl říci, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, já jenom na mikrofon oznamuji, že se hlásím do diskuse. Ale tady to nejde použít v technologii předsedajícího. Vyčkám až po vystoupení kolegy Davida Smoljaka. Čili prosím ho...

Senátor David Smoljak:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Když jsme tady před rokem v Senátu předávali petici na obranu médií veřejné služby, tak já jsem coby petent skutečně netušil, že za rok už budu při projednávání této petice tady stát jako člen tohoto ctihodného tělesa, zároveň jako člen Stálé komise pro sdělovací prostředky.

Jak se ta situace za rok změnila? Nezměnila se jenom u mě, změnila se i ve společnosti. My jsme tuto petici připravovali v době, kdy média veřejné služby byla pod silným tlakem čelních představitelů tohoto státu, zejména pana prezidenta a pana předsedy vlády a čelila silným verbálním útokům. Ta situace se změnila tak, že dnes už ta média tak silným verbálním útokům nečelí, ale začíná se měnit situace v radách těchto médií. Zákon říká, že v radách by měly být zastoupeny významné regionální politické, sociální a kulturní názorové proudy. Skutečnost je taková, jak vidíme, že současná většina v Poslanecké sněmovně si ze všech těchto aspektů vybrala jenom to politické, a to ještě ne ve smyslu zastoupení různých politických směrů, ale jenom toho svého. Místo tohoto různorodého zastoupení v radách do těchto rad vysílá jenom zástupce jednoho politického a názorového přesvědčení, a to sice přesvědčení, že médiím veřejné služby je nutné pořádně utáhnout uzdu, nebo je úplně zrušit. V tom vidíme veliké nebezpečí, proto jsem rád, že jsme tu petici tehdy nazvali Braňme média veřejné služby, protože je to výzva jak veřejnosti, tak vám, tedy dnes už můžu říct nám, zákonodárcům, abychom se pokusili tomuto neblahému trendu čelit.

Já tu teď stojím jako petent, senátor, člen komise pro sdělovací prostředky. Je to zdánlivě jakýsi konflikt zájmů, ale já jsem jako občan, jako petent, jako zákonodárce, ve všech těchto rolích jsem přesvědčený, že ta média veřejné služby jsou důležitá, že ta jejich nezávislost je důležitá pro udržení nějakého demokratického směřování naší země, takže v tom žádný rozpor necítím.

Já musím říct, že shodou okolností v těchto dnech přišel do Stálé komise pro sdělovací prostředky podnět od místopředsedy Rady Českého rozhlasu, ve kterém píše mimo jiné: Jako místopředseda rady, jehož mandát zanedlouho vyprší, snad mohu po pěti letech v této pozici vyslovit na adresu zákonodárců následující podnět. Domnívám se, že o členech Rady ČT a Rady ČRo by měly rozhodovat v poměru 50:50 obě komory PČR, tedy jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. Ve větším počtu a širším spektru volitelů by se mohlo lépe naplnit ustanovení příslušných zákonů o veřejnoprávních médií, které konstatují, že v těchto dvou radách mají být zastoupeny významné regionální politické, sociální a kulturní názorové proudy. Ano, to je ten citát, který už jsem tady před chvílí použil.

My jsme v té komisi tyto argumenty uznali za relevantní a zavázali jsme se připravit návrh systémového řešení úpravou mediální legislativy, to už cituji přímo z toho usnesení té Stálé komise pro sdělovací prostředky, budu velice rád, když nám v tom budete nápomocni.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer. Prosím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, zejména zástupci médií a dotčených institucí. Já tady budu mluvit v několikeré roli. Zaprvé jsem byl osm let předsedou Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, za tu dobu jsme odeslali do sněmovny dva návrhy, jak by se mohly upravit poměry či postupy při volbě členů rad České televize, také ČTK je veřejnoprávní médium, jenom abychom věděli a také Českého rozhlasu.

My jsme dokonce byli celkem nesmělí, protože jsme navrhovali, aby Senát nominoval třetinu, nebo nějakou jinou, menší část by také ovšem mohl nominovat např. ministr kultury, nebo prezident, tak jak to mají například v Dánsku, kde jsme byli na zkušenou. Ani jeden z těch návrhů neprošel, my jsme to dokonce měli tak promyšlené, že jsme se podívali do zákona, jaké poslání má Česká televize, jaké úkoly má Český rozhlas, pokusili jsme se z těch zaměření definovat ty instituce, které by nominovaly do rady, čili to bylo pro to řešení bavorské, abych tak řekl, kdyby parlament bral jenom na vědomí ty nominace.

Kopírovali jsme tedy přesně poslání těchto médií a přidělili jsme právo volby Senátu v těch, která jsou taková, řekl bych, maličko nadčasová nebo duchovnější, zatímco ta, která jsou bližší exekutivě, jsme navrhovali pro sněmovnu. Jeden návrh byl vrácen, nebo, chcete-li, shozen, druhý také propadl. Sněmovna to prostě nechce. Nechce se vzdát tohoto svého mocenského vlivu na tyto instituce. Proč to vlastně vzniklo? Je třeba připomenout, že tyto zákony o České televizi a Českém rozhlase, jakkoli byly později novelizovány, vznikaly v době, kdy Senát ještě nebyl ustaven. Tudíž poslanci velmi rádi nepočítali s tím, že by v tom mohl hrát nějakou roli. Myslím si, souhlasím s předřečníky, že by Senát v tom roli hrát měl, a to už z podstaty toho, jak je založen, jak se proměňuje, zkrátka je protiváhou sněmovny, zejména v této otázce dozoru nad médii veřejné služby by měl své platné místo.

Senát, a to jsme také navrhovali, by měl také projednávat zprávu, výroční zprávu Českého rozhlasu a České televize, teprve při zamítnutí z obou komor jsme navrhovali případné řešení v rozpuštění té rady. Čili musely by se obě komory shodnout na tom, že nesouhlasí s tím návrhem výroční zprávy, pak by to mohlo mít příslušné důsledky.

Jenom pro zajímavost, samozřejmě schválení či neschválení výroční zprávy je právě ten bičík šikovný na to, jak zcela převrátit poměry v dozorčích orgánech těchto institucí, stačí neschválit dvě zprávy a rozpouští se příslušná rada, může potom výhradně sněmovna, jak to teď máme nastaveno, navolit kompletně novou radu.

Já jsem teď úplně zapomněl, já se podívám směrem k té galerii, ale přinejmenším rok 2017 stále leží ve sněmovně, teď si nejsem jistý, jestli rok 2016... Ano, kývání, tak jsem měl to tušení správné. Čili ty zprávy tam leží, čeká se, až se najde odvaha, s odpuštěním to tak musím říci, a zamítnout je. Společenská atmosféra je taková, že si myslím, že si to dnes vláda dovolit nemůže, ale co když se trošku změní nebo vznikne... Bude vypuštěn bílý psík a veřejnost začne věnovat pozornost jiným otázkám, tak se pak v tichosti může udělat.

Možná si ještě uvědomme, v jaké situaci je dneska mediální svět ČR. Deníky jsou, přiznám se, že přesně neznám situaci Práva, ale jinak vesměs jsou v rukou oligarchů, zkratkovitě řeknu, velkopodnikatelů. Je možné pozorovat, že nejenom Mladá fronta DNES a nejenom Lidové noviny, ale i třeba Blesk a jiné, tam je cítit jakási shoda, že se nebudou moct do té politiky angažovat, ingerovat do ní, aby si vytvořily klid pro práci. Svoboda půdy Senátu mi dovoluje takovéto úvahy zveřejňovat.

Tištěná média prakticky můžeme škrtnout. Pak jsou elektronická média, která jsou vesměs soukromá. Jediné, co není v soukromo-vlastnických poměrech nebo v držení soukromníků, jsou vlastně ta média veřejné služby. Čili je to, řekl bych, jediný zaručený nosič informací, ale i jiného programu, který nemůže prosazovat úzké zájmy nějakého majitele. Proto je důležité, aby rady těchto institucí byly diverzifikované, protože mají reprezentovat široké spektrum zájmů veřejnosti. To jsou otázky religiózní, duchovní, vzdělávací, menšiny a podobně. To všechno mají tato média obsluhovat, myslím si, že se v mezích svých možností o to snaží.

Žijeme tedy ve světě, kdy, když se občan má něco dozvědět, např. o významném představiteli současné exekutivy, tak má k dispozici nezávislé internetové servery, které ty informace poskytují, může se něco dozvědět v České televizi. A ona je samozřejmě v těžkém postavení, protože ona nemůže ignorovat, co se týká vlády, současně je neustále ohrožena, že bude napadena neobjektivitou, nevyvážeností a jinými podněty. Pokud jí ztížíme tu pozici tím, že jim začneme zamítat výroční zprávy, nebo si modifikovat ty rady tak, aby zprostředkovávaly ten vliv těch soukromoprávních subjektů, tak se můžeme s tou svobodou veřejných médií zcela rozloučit.

Já jsem tady vedl několik veřejných slyšení na tuto tématiku ještě v té době, kdy jsem byl těch osm let předsedou mediální komise. Dokonce jsem řídil veřejné slyšení, uspořádané vzdělávacím a petičním výborem k této petici, protože jsem v té době byl členem tohoto výboru. Já se omlouvám, že se budu opakovat, ale já vždycky zdůrazňuji jednu věc. Politiky nezajímá jiná programová činnost než zpravodajství a publicistika. To všechno ostatní jaksi mohou tolerovat a klidně i bohatě subvencovat, pokud náhodou se rozhodnou. Ale co jim vadí, jsou zprávy, co jim vadí ještě víc, je publicistika. Dneska s odpuštěním publicistika, která se zabývá politikou, prakticky existuje, ale výhradně jenom na těchto dvou stanicích, nemyslím stanice, ale v těchto dvou médiích, v rozhlase a v televizi.

Všimněte si, že když se vznáší kritický hlas, proti komu zaznívá... Proti reportérům nebo přímo jenom proti panu Wollnerovi, zaznívá proti paní Fridrichové, protože to jsou ty programy, kde mohou ti novináři prezentovat své názory, protože tak jako v novinách můžete napsat názorový sloupek, toto jsou nosiče pro názory těch novinářů. A to je samozřejmě nesnesitelné. Oni si tam říkají, co chtějí. Oni tam říkají věci, které my nechceme slyšet. Tomu je třeba učinit přítrž.

Já se vrátím ke své poznámce, že si myslím, že v této době v žádném případě není myslitelné, aby, buďme konkrétní, Andrej Babiš ještě ke svým ostatním problémům přidal nějakou likvidaci nezávislosti veřejnoprávní televize, veřejnoprávního rozhlasu. Ta doba není. Ale může se proměnit. To nebezpečí je opravdu vážné. Všimněte si, jakým způsobem prospívá předsedovi vlády, že nejčtenější deníky o něm nepíší. Nebo když tak jenom v určitém duchu. Že se o jeho problémech vůbec nedozvědí. To přece strašným způsobem ovlivňuje veřejné mínění a v důsledku kvalitu demokracie v ČR. Jestli tedy, ale správně na to upozornili autoři petice, jestliže my dopustíme, aby tato média byla okleštěna nebo nějakým způsobem svázány do kazajky cenzurních zájmů, tak vlastně můžeme v krátké době tu demokracii také pohřbít.

Jsme 30 let po listopadu 89. Do výročí zbývá pár měsíců. Já jsem často, když bylo 20, 25 let po revoluci, říkal, že ČR, potažmo Československo, si užila v historii pouhých 20 let demokratického období. Pouhých 20 let! Mezi válkami. A že my vlastně přesluhujeme. My máme tu exkluzivní dobu, kdy už to je 30 let. Ale prostě někde mrazí, že to možná už je zase nadlouho moc.

Omlouvám se, že jsem vyčerpal tolik času, ale leží mi to na srdci, myslím si, že je strašně důležité, abychom vyslali jasný signál, že s tímto nesouhlasíme, že budeme také ve střehu, jakmile by se odehrálo cokoli, co by mělo přispět k omezení svobody těchto médií. Máme tady komisi, máme příslušný výbor garanční, věřím, že i všichni ostatní nad tím budeme bedlivě bdít. Opravdu jde o naši demokracii. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane místopředsedo. Nyní ještě pro steno, omlouvá se paní senátorka Třísková z dnešního jednání. Vystoupí paní místopředsedkyně Miluše Horská, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážení petenti, zástupci kulturních institucí, dámy a pánové. Já si myslím, že zvolení kolegy petenta, který se stal senátorem, že to charakterizuje závažnost a dramatičnost této doby, ve které žijeme. Ano, naše demokracie je ještě křehká, to, co je běžné na západ od nás, když se otřese pod někým půda, že odchází, odstupuje, je to tak v pořádku, tak bohužel to se u nás neděje, řekla bych, že naopak je to pravdou.

Petici Braňme média veřejné služby považuji za velmi, velmi potřebnou, stejně jako považuji za potřebnou jakoukoli iniciativu, která poukazuje na důležitost a nezbytnost médií ve veřejné službě. V době, kdy slýcháme od našich nejvyšších politiků hlavně kritiku na média veřejné služby, kdy se nesmyslně exhibují na podivných soukromých stanicích, je tak velmi milé zjistit, že česká společnost je ochotna za média veřejné služby bojovat. Nejen těch 18 tisíc podpisů je toho důkazem.

Vyspělá demokracie má mít podle mě kvalitní a nezávislá média veřejné služby. Existence médií veřejné služby by měla být zakotvena i do Ústavy ČR.

Dnes to bude těžké, přinést na pořad dne, ale je to k diskusi, viďte, stejně jako snaha o větší politickou nezávislost médií veřejné služby. Politici by skutečně měli hlavně respektovat autonomii novinářského řemesla, jejich intervence do systému, existence médií veřejné služby je tedy nepřípustná. Politici tady u nás však měli ty choutky ovlivňovat média veřejné služby, zdá se, že je ty choutky neopouští. Ostatně sněmovna si přivlastnila právo schvalovat výroční zprávy České televize, takže politici nikdy jinak většinově neopustili myšlenku ovládat Českou televizi. Někteří politici se cítí být akcionáři České televize, což je velké nepochopení. Veřejnoprávní média jsou službou veřejnosti, ne poslanců, natož například ještě pana premiéra. Nemají dělat ani PR prezidentovi, jak mu to dělá pitoreskní Barrandov. Naopak. Jejich nezávislost vyplývá ze zákona, např. ze zákona o České televizi z roku 1991.

Můžeme se ale určitě bavit i o tom, jak obsazovat mediální rady, jak už to tady zaznělo od mých předřečníků. Stávající stav, kdy je to na sněmovně, v mých očích nevzbuzuje dobrý dojem. Máme různé modely z jiných zemí, jak to může a mohlo by fungovat, můžeme zapojit různé skupiny obyvatelstva, např. akademickou obec, odborníky na média a tak dále. Otázkou je, kdy více než nyní, právě zapojení Senátu. Děkuji předřečníkům, že vám to přijde jako logické vyústění dnešní situace.

Ale zpět k petici. Když vidím ty tlaky na naše veřejnoprávní média, hlavně na Českou televizi, tak je skoro malým zázrakem, že tomu dosud dokážete čelit. Systém médií veřejné službě, který byl nastaven od 90. let, tedy dosud funguje. Vím, že to kritici našich veřejnoprávních médií nechtějí slyšet, ale i na základě různých výzkumů, např. výzkum Reuters z minulého roku, se Česká televize i Český rozhlas těší vysoké míře důvěryhodnosti. Jsou tedy dosud objektivní, pluralitní, rozmanití a inteligentní.

Veřejnoprávní média to v rámci současné konstelace ve sněmovně opravdu nemají jednoduché. Do mediálních rad jsou voleni podle mého soudu problémoví lidé. Naposledy Ladislav Jakl, který opakovaně hovořil o České televizi a Českém rozhlase jako o zbytečných institucích. Slýchám o tom, že jsou to šašci a provokatéři, kteří to nemyslí vážně, a tak dále. Ale já si myslím, že to vážně myslí. Tady funguje parta ANO, komunistů, Okamurovců – skutečně hodně dobře. Přátelé, v příštím roce a půl skončí v Radě České televizi devět radních. Takže ještě před parlamentními volbami může mít Babišova skrytá koalice Kavčí hory pod palcem.

Dalším problémem jsou už zmíněné neschválené výroční zprávy o hospodaření a činnosti České televize, které se hromadí ve sněmovně. Tím se zbytečně posiluje určité napětí. Do Polska a Maďarska máme sice ještě daleko, ale tyto příklady tady jsou, a co pak považuji za skutečně skandální, je nedávné vyjádření Miloše Zemana, který vyzval poslance, aby neschválili výroční zprávy České televize. Ptám se: Proč? Je to další díl jeho soukromé rozvratné války proti demokratickým institucím a právnímu systému naší země. Koneckonců, známe a víme, jak vyzval k finančnímu vyhladovění Senátu nebo jak podrývá důvěryhodnost bezpečnostních služeb našeho státu.

Já plně stojím za touto peticí a děkuji za tu práci, co jste odpracovali, děkuji i občanům naší země, kteří to tak cítí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně, a dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Ladislav Faktor.

Senátor Ladislav Faktor:  Pane předsedající, dámy a pánové, já se musím dneska představit jako pirát, nikoli jako člen politické strany, ale jako člověk, který tady zakládal v ČR tzv. duální systém vysílání, to znamená, já jsem startoval v roce 90 první soukromou rozhlasovou stanici v jižních Čechách, nastartoval jsem ji zejména proto, že mi tenkrát Český rozhlas, bylo to v roce 90, odmítl pořad, ve kterém jsem použil slovo bolševik. To mě tak strašně naštvalo, že jsem s kamarády založil nejdřív pirátskou a posléze legální rozhlasovou stanici. Proto chci připomenout, že v ČR existuje duální systém, že jsou tady i soukromá média, ta zase budu já tak trošku bránit.

Já jsem v současné době hlavně konzumentem Českého rozhlasu, samozřejmě, jako všichni, nicméně si nemyslím, že by soukromá média měla stát stranou. Máme tady svobodu slova, tu bych chtěl zachovat. Nejenom ve veřejnoprávních médiích. Ať se nám to líbí nebo ne, součástí demokracie je svoboda slova. Je třeba ji držet. Nemyslím si, že by bylo dobré protěžovat jenom a pouze česká veřejnoprávní média. Myslím si, že pluralita je nutná v současné době. Co se týká té historie, tak já si pamatuji, jak to celé vznikalo, bylo to v roce 92, protože vznikla soukromá média, následkem toho rychle vznikly rady, rady jsou volené dosud stejným způsobem, je pravda, že vždycky se to parlamentu hodilo, protože vždycky tam parlament měl svůj vliv. Myslím si, že Senát, pokud se podaří změnit legislativu, tak že Senát bude významným partnerem pro volbu všech mediálních rad. Takže braňme svobodu slova, nejenom ve veřejnoprávních médiích. Díky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, prosím pana kolegu Wagenknechta.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti. Já bych velice krátce řekl svůj názor na tuto problematiku, protože působím v naší Stálé komisi pro média, jsou věci, které mě nenechávají chladným, já pak někdy i konám a je to trošku pak zábavnější, vždycky pak přinesu nějakou zpětnou vazbu, která není úplně pozitivní. První věc, kterou řeknu, já jsem nějakou dobu v nějakých médiích fungoval, psal nějaké texty, mně se nelíbí, že náš pan premiér nazývá reportéry veřejnoprávního média České televize zkorumpovanou pakáží. Myslím, že ten příměr je úplně strašný, člověk, který sám má problémy na úrovni korupce, o které se tady bavíme, otáčí takovéto věci a napadá veřejnoprávní média. Myslím, že podobný problém má i pan prezident, akorát to formuluje malinko jinak.

Já bych hrozně nerad, abychom se dostali do stavu, já mám několik kamarádů v Budapešti, v Maďarsku, oni mi říkali, jak to vypadá dneska tam. Nechci jakoukoli formou kritizovat jiný členský stát, jak funguje, ale ta média tam dopadla úplně tristně podle mého názoru. Já bych velice nerad, abychom měli pod kuratelou jednoho politika veškerá veřejnoprávní média a v konečné fázi pak i ta soukromá. To si myslím, že je potřeba, já myslím, že je to naše role, Senátu, abychom v tomto pomáhali, tomuto bránili. Jak České televizi, tak Českému rozhlasu.

Tady také padlo, co se týká těch médií jako celku, máme soukromá a veřejnoprávní. My jsme teď řešili opět problém některých politiků a jejich střet zájmů, který se týká právě ovládání soukromých médií. Můj osobní pohled na současný stav je, když ráno jedete v Praze metrem nebo někde v nějakém menším městě jdete na vlakové nádraží, co zdarma dostanou lidé do ruky. Je to deník Metro nebo 5+2 nebo jiné tiskoviny. Kolik z těchto lidí ví, že to jsou de facto holdingové tiskoviny? Velice málo. Ty texty, které v nich jsou, mohou být zaměřené nějak, nemusí. Takže i proto si myslím, že je větší potřeba ta veřejnoprávní média, která by měla být objektivní, a podle mého názoru jsou, opravdu nějakou formou posilovat.

My jsme tady už i konali, na půdě stálé komise už jsme k tomu udělali jeden seminář, hodně věcí, které tady padají, s odborníky byly probrány. Byla tam diskuse věcná, byla i nějaká kritika toho, ale ty závěry byly stejné, které se tady opakují. Pojďme řešit na té legislativní úrovni dvě hlavní věci. Systém financování veřejnoprávních médií, tak, aby opravdu nemohl být tlak některého politika, který řídí stát jako soukromou firmu, který v rámci toho vnímá média jako svoji dceřinou společnost, kterou může v rámci rozpočtu omezit a tím ji zlikvidovat. To je podle mě špatně. Tento přístup i v této době je velice důležitý, aby se opravdu odhodil, pojďme společně se o tom bavit, jak dlouhodobě zajistit dostatek prostředků pro veřejnoprávní média, aby fungovala opravdu nezávisle a objektivně.

Další věc, kterou řeknu, toho se také bojím, ono to může, je to spojené i s těmi nominacemi do těch rad, které teď probíhají, všichni asi to čtete denně v médiích, co se děje, moje první zkušenost, když jsem byl ve stálé komisi, byla, že na tu komisi přišli dva poslanci z volebního výboru Poslanecké sněmovny, kteří jsou ti, kteří mají tu odpovědnost primárně za ty volby. Oni jsou ti, kteří mohou jakoukoliv formou finálně ovlivnit složení těch rad. A na mě to působilo tak, že mě poučovali o tom, že Senát by neměl nic politizovat, de facto by Senát neměl dělat vůbec nic v této oblasti. Nicméně po této zkušenosti jsem osobně šel se podívat na tu volbu do Rady Českého rozhlasu. Když jsem to viděl, bylo mi velice smutno. Řeknu jeden z příkladů. Jeden z poslanců se ptal jednoho nominanta, který nakonec byl nominován, dneska je v Radě Českého rozhlasu, na jeho názor ohledně jednoho proruského dezinformačního webu, jestli si myslí, že to je dezinformační web nebo není. Ten člověk řekl, že se o to nezajímá, že vlastně neví ani. Tak takovíto lidé dneska mají hájit nezávislost informací ve veřejných médiích. Je to velice smutné. I proto si myslím, že opravdu je potřeba začít řešit tady odbornou debaty s odborníci v té první fázi. Ne tu politickou. Aby nám odborníci řekli, co si oni sami myslí o tom, jak do budoucna nastavit ta pravidla tak, aby se nám nestalo to, co se nám dneska stává. Já myslím, že to půjde, že to nebude takový problém, ale pojďme o tom hlavně nahlas mluvit. I proto díky petentům dnes, kteří to téma zvedají, že se o tom opravdu veřejně debatuje, protože jak to znáte, co není ve veřejném prostoru dneska, tak vlastně není problém pro nikoho.

Ještě zmíním jednu věc z jednoho projektu, ze které mám velkou radost i v těch médiích, která jsou internetová, např. iRozhlas Českého rozhlasu, výborný, krásný projekt. Toto je další posun, já bych za to chtěl pochválit Český rozhlas, že takovéto projekty dělá, že opravdu fungují, že je nechce eliminovat, že je bude podporovat, doufám, i v dnešní době, ta doba, jak je rychlá, tak někteří lidé ty informace sají de facto i z této části toho mediálního prostoru, nemají čas číst ty noviny v té tištěné formě. Tyto projekty nebo i ty investigativní projekty České televize, jako Reportéři ČT a jiné, ty nesmí být jakoukoli formou omezovány.

Jenom velice závěrem... Já tedy vnímám, že, někdo tomu říká klišé, že Senát je pojistkou demokracie, ta naše role je velice důležitá dneska, pojďme to opravdu proaktivně řešit. Nenechme si říkat těmi, kdo nominují do dozorčích rad lidi, kteří vnímají Aeronet jako něco, co je úplně v pohodě, těmito lidmi se nenechme tahat do nějaké politizace. Ne, je potřeba ten systém revidovat a bavit se o tom nahlas. Děkuji všem za pozornost a petentům za to, že toto téma zvedají. Velice díky!

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. S přednostním právem nyní vystoupí pan místopředseda Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobrý den, kolegyně, kolegové, vážení hosté. Já jsem fakt nechtěl vystupovat, protože všechno řekl náš momentálně předsedající, místopředseda Senátu. Ale já jsem byl překvapen, že vlastně když tedy máme svobodu slova ve veřejnoprávních médiích, jako je Český rozhlas a Česká televize, tak jsem pochopil z vystoupení pana kolegy Faktora, že u soukromých médií tomu tak není. Vždyť tam nikdo nikomu nebrání. My dokonce tolerujeme v této společnosti takové médium, jako je televize Barrandov. A toho všeho znajícího člověka, který to komentuje. Ano, on občas dostane nějakou pokutu, ale to se stává i těm veřejnoprávním médiím. Já jsem nepochopil, kde není svoboda slova u těch soukromých médií. Vždyť proboha, kdyby nebyla, tak ani ta média nebudou, tak to nebude fungovat. Čili chci potvrdit to, co řekl předřečník, pan Wagenknecht, já mám naopak úplně obrácený názor, než tady byl prezentován. Česká televize a Český rozhlas udělaly za těch 30 let obrovský posun dopředu, vzpomeňme si ty prvotní telenovely a ty, teď ani nemůžu říct to slovo, které bych chtěl říct, kterými zahrnovaly naše občany.

Podívejme se na to dneska, jak to funguje. Jaké jsou vzdělávací programy. Jak funguje ČT24, jací jsou tam fundovaní lidé. Debaty fakt stojí za to. Kolikrát si říkám, ježíšmarjá, ten redaktor musí být hrozně zběhlý v tom, aby nestranil jedné nebo druhé straně. Někdy dokonce mám pocit, že mi připadá, že tam přijde až hodně toho nacionalistického třeba ze strany těch, kteří jsou tam zváni z SPD, nebo z KSČM. Škoda, že jsme KSČM nezakázali, ty komunistické strany. Mají dneska prostor jako hrom v médiích. Cožpak my tady nemáme svobodu slova? Máme ji. Máme ji úžasnou. Pojďme se jí snažit co nejvíc ubránit.

Snahy, a já to taky řeknu na rovinu... Pan Babiš je pro mě predátor... Já to tady neřeknu poprvé. Už jsem to řekl poněkolikáté. Ještě v době, když to tak nevypadalo. Pan Babiš je typický predátor! To je člověk, a teď je to řečeno obrazně, který zabíjí, aniž by musel. On nepotřebuje tu potravu. On zardousí! Protože on to má v povaze.

Samozřejmě, co říkal kolega Wagenknecht, je naprostá pravda. Ten člověk, byť si myslíme, a někteří občané říkají, on má peněz dost, on nepotřebuje víc... To je obrovský omyl!

Vzpomeňte si, když se tady rozhodovalo o zákonu o přimíchávání biopaliv do paliv, kdy zvednutím tady ruky v té době zejména sociální demokracie, KDU-ČSL, daňový zákon tehdá nepředkládal ministr financí Babiš, ale ministr zemědělství Jurečka, nevím, za co to tam bylo... Ale tím zvednutím ruky jsme mu odsouhlasili každý rok jednu miliardu navíc, kterou by normálně neměl, protože už by tato biopaliva nebyla sponzorována.

Je to predátor! Pro mě klasický. Samozřejmě, že se tenhle predátor před ničím nezastaví. Samozřejmě cílí, co zase ještě do toho svého portfólia schramstne!

Teď je aktuální záležitost, která se toho také týká Oleo Chemical. Jsou to paliva druhé generace, která jsme tehdá chtěli mít, ne tu první generaci (Předsedající: Pane místopředsedo, jen vás upozorním na název našeho bodu...)

Já vím... Nicméně chci ukázat to predátorství, které tady funguje a když se na někoho zaklekává... Nu, a tohle je takové nenápadné zaklekávání, kterého bychom se mohli dožít, a pak budeme najednou říkat, že jsme tehdá nebyli ostřejší, že jsme se víc neozvali.

Proto si myslím, že momentálně tak jak funguje ČRo, ČTK, jak funguje ČT, braňme to, protože podle mého tu svou službu pro občany dělají dobře. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Poprosím pana senátora Čunka. Také se hlásím do rozpravy, takže poprosím kolegyni Horskou jestli by mě vystřídala.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, začnu netradičně. Ne kritikou, ale možná pochvalou. Do veřejnoprávních médií chodím rád. Nejraději do pořadů, které jsou živé, kde se nedá nic upravit, pozměnit, zkreslit atd.

Souhlasím s panem předřečníkem, že mnoho komentátorů, ať už v ČRo, nebo v ČT je erudovaných, postupují vyváženě a nakonec ten, kdo tam není poprvé, tak si tam svůj prostor může, podotýkám, v živém vysílání většinou získat také. Potud si myslím, že je to v pořádku. Tak to má být.

Bohužel tady pan předsedající upozornil pana předřečníka, že zavlekl debatu na biopaliva. Myslím, že bylo dobře, že to udělal. Protože je to téma dnešních dnů. Je to téma možná i části nějakých demonstrací. A téma, které by mělo být televizní.

A to, proč jsme tady tehdy hlasovali, tak já si to celkem dobře pamatuji. Bylo to dílem proto, že jsme museli nově notifikovat. Bylo to také dílem, že jsme nově zdaňovali a získali z biopaliv dvě miliardy navíc atd.

Bylo by dobře, kdybychom jednali kompetentně. Ne jaksi, že všechno je špatně, a že všechno bylo zase dobře...

Možná zrovna tuto věc, o které jsme hlasovali, tak by bylo dobře, a to dávám našemu výboru příslušnému k úvaze, jestli by nebylo dobře se vrátit k tomu hlasování. K tomu zákonu. A ´tak začít vlastně rozmotávat to, co je pomluva, nebo co je skutečně pravda.

Nicméně, jsem přesvědčen, a nebudu o tom pochopitelně mluvit, protože už jsem to udělal víckrát, o tom, že ČT, někdy i ČRo se fatálně spletou. Fatálně zasáhnou do života. Nejenom politiků, ale i lidí, podnikatelů – chybou svých redaktorů. Nikdo z nás neví, jestli je to chyba systémová. Stádovitá. Nebo ojedinělá.

Teď k tomu svůj názor. Je to dobře i špatně. Jsem přesvědčen, že nenajdeme člověka a lidi, na kterých bychom se shodli, že to jsou ti, kteří mají absolutní důvěru celé společnosti, a tím pádem to mohou dělat. Pak musíme hledat něco jiného, a to už tady bylo řečeno. Myslím, že teď přemýšlím – mluvili o tom kolega Wagenknecht, kolega Oberfalzer, a ještě i ostatní. Jsem přesvědčen, že musíme hledat jedině systémové řešení. To znamená, ne, po čem mnohdy volají davy, dejte tam někoho... Kolikrát už jsme tam dali člověka. Dokonce i já jsem se osobně spletl, když u jednoho z členů Rady jsem byl přesvědčen, že je to člověk, který nemá žádnou vadu... On neměl žádnou morální vadu. Ale byl z kategorie těch, kteří se o práci moc nezajímali. Nakonec ji ani moc nevykonával, a dobře, atd. Tím se stávaly chyby.

Jsem tedy přesvědčen, že musíme hledat systémové řešení. Některá systémová řešení tady byla dokonce nalezena.

Náš velký úkol je, abychom dokázali najít prostor – např. včera jsme si zřejmě nějak vytvořili, a není tady pan předseda Kubera, ale zřejmě vedení Senátu nalezlo nějaký prostor dohody s vedením Poslanecké sněmovny o tom, abychom jednali o prodloužení lhůty, kterou jsme tady nakonec včera schválili. Je to záležitost, která se snad podaří. Jenomže při těchto věcech musíme úplně stejně dojít ke konsensu, jinak tady budeme plakat úplně zbytečně... Uděláme to ještě dvakrát, a už nám ani tito lidé, ani nikdo jiný, nebudou tolik věřit. Jsme tady zbyteční, není to nanic, a nepochopí ty konsekvence, o kterých tady my víme... To znamená, snaha dojít k tomu, aby systémová řešení, která demokracie samozřejmě zná, to jsou jednotliví zástupci, abychom je tady dali.

Přičiním poslední poznámku, protože jsem se náhodou podíval na svou levou stranu, a tady vystoupil předseda Rady... Jsem přesvědčen, že jedna ohromná možnost už teď, kterou máme, a kterou jsem včera kritizoval u soudců, státních zástupců apod., v tom smyslu, že lidé, kteří jsou obdařeni určitou funkcí, tak by měli v souvislosti s funkcí, když zjistí, že jim někdo podkopává nohy, že na ně někdo tlačí, že na členy Rady je vykonáván nátlak, tak to mohou přijít říct. Toto je jedna forma, jak se sem dostat. Pak je tady forma, že se tady dostal v tomto smyslu náš kolega, kolega Smoljak, nebo jsou tady jiní kolegové, kteří tady mohou vystoupit, zařadit bod. A v rámci toho bodu lidé z tak důležité oblasti, tzn., že by to nemusely být jenom petice, podpisy. Ale určitě všichni známe, nebo se mohou kolegové poradit, o způsobu, jak rychleji dostat aktuální věc k projednání, tzn., že teď to naznačuji... Začne schůze. Zvedne se pan senátor a řekne, že by chtěl zařadit ten a ten bod, týká se toho a toho, myslím, že co se týká médií, tak se snad ještě nikdy nestalo, že by se taková věc odmítla. Tady pak může veřejně u tohoto pultíku někdo sdělit.

Myslím, že systémové řešení je to hlavní. Ale i situace, kterou teď někteří navozují, a já ji tak necítím, že tady někdo rychle něco ovládne, mění se něco... Dělají to u těch soukromých. Největší nebezpečí je skutečně to, že lidé, kteří to dostávají do ruky, ty info časopisy, které jsou vlastně placenou inzercí, tak bohužel si skutečně myslí, že je to nějaký objektivní tisk, a vůbec objektivní být nemůže.

Takže ale mluvme jenom o těch, které objektivní mají být z podstaty, a to je ČT a ČRo. Dospět k tomu můžeme tímto systémovým řešením.

V případě aktuálních problémů, myslím, že umíme zajistit i to, abychom o tom jednali aktuálně tady. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Teď vystoupí s přednostním právem pan místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer.

Pokud byste pánové, politici, dovolili, připravila by se zástupce petentů, paní Renata Klusáková z Iniciativy Za otevřenou Vltavu, aby se mohla připravit.

Máte slovo, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající, vyklidím pole... Jenom mě ještě tady inspirovaly některé poznámky k jiným poznámkám, jak to tak bývá...

Zareaguji na kolegu Faktora. Rozuměl jsem jeho vystoupení. Je třeba si tady uvědomit, že se tady nebavíme o pozici soukromoprávních stanic. Nikdo jim nich nechce touto peticí vzít. Jak sám, a já ho za to chválím, prezentoval svoji účast na vzniku duálního systému, čili souběhu soukromých i veřejnoprávních médií, tak to si myslím, že optimální model.

Zkrátka, tato petice se soukromoprávních subjektů netýká.

Také zde zazněl velmi krátký, ale jaksi oceňující komentář k tomu, co se v ČT, a dodejme jedním dechem, že i v ČRo za léta, těch 30 let naší svobody, podařilo.

Já bych vás chtěl upamatovat, že úprava koncesionářských poplatků, nevím už, který to byl rok, ale probíhala v souvislosti s první digitalizací televizního vysílání. Tam se v zájmu té funkce zvýšili poplatky. Nevím, jestli to byl rok 2011? 2008? Už si to nepamatuji. Už v roce 2008 došlo k úpravě poplatků, ale od té doby ne. Je to 11 let, to si uvědomme. Ale co televize za tu dobu udělala. Díky tomu, že získala nové frekvence, díky digitalizaci, tak vlastně rozjela dětský kanál, který se střídá na stejné frekvenci večer s kanálem ČT art. Rozjela už dříve kanál ČT sport, vyprofilovala ČT2 a rozjela, ale to je staršího data, to je ještě za předchůdce současného generálního ředitele, ČT24. Přiznám se, že jsem v té době moc nevěřil, že ten kanál bude mít plnohodnotnou náplň. Ale mýlil jsem se ve svých pochybách. Má. Je to chlouba našeho mediálního prostředí – kanál ČT24.

Na Slovensku to třeba televize, a musím říct, v tamějších politických poměrech, nedokázala, a nemohla dokázat. Tuhle úlohu tam plní soukromá stanice TA3 (můžete to přeložit jako Tatry...) Je to soukromoprávní televize, která má publicistický a zpravodajský charakter a funguje podobně jako ČT24, tedy čtyřiadvacet hodin denně. Tenkrát jsme tam byli na zkušenou s naší komisí. Říkal mi šéf téhle stanice, že nechápe, jak to ta ČT dokáže, že i na půlnoční debaty, vzpomenete, bývaly takové debaty, dokáže přivést vysoké politiky. U nich to zřejmě nebylo možné, nebo by o to neměli zájem.

Ale stanice ČT24, i když je to asi stanice, nevím, nikoliv pro masového diváka, a noční hodina, která zcela jistě není pro masového diváka, přece jenom má určitý ohlas a reputaci. Myslím, že je potřeba si všimnout toho, co se tady dokázalo. A vracím se smyčkou – pozor, za stejné peníze! Nedošlo k navýše prostředků. Víte, že někteří mediální mágové, o kterých tady už dneska byla řeč. Já je nebudu jmenovat, protože jim nechci dělat propagaci. Ale rozpoutali kampaň proti nenažranosti ČT, proti strašným penězům, které získávají, a ti ostatní chudáci je nemají... Ale uvědomte si, kolik stanic zde vzniklo. A je to všechno za stejné peníze. To samozřejmě není udržitelné dlouhodobě. Ale rozhodně nemůže nikdo říct, že jsou tyto stanice přeplacené. Ani nevím z hlavy, kolik stanic má ČRo. Možná si nechám napovědět od pana generálního ředitele... deset stanic. Dvacet? Dvacet stanic, které jsou programově profilované a poskytují odlišnou službu.

Jak ČT, tak ČRo se vlastně touto nabídkou setkávají s úkolem, který jim zákon dává. Poskytovat tuto službu. Když jsem mluvil o tom, že politiky zajímá jenom zpravodajství a publicistika, tak si myslím, že je třeba tady taky říct, že televize poskytuje taky vzdělání, kulturní programy i sport... Já jsem z toho úplně nadšený nebyl, ale uznávám, že vysílají ty soutěže, které nemají masový zájem. Takže v podstatě vytvářejí podporu menšinovým sportům, které pochopitelně také chceme udržet a chceme, aby se jim mládež věnovala.

Plní úkol v té komplexnosti, jak to má uloženo jak ČRo, tak i ČT ve svém zákoně.

Nebavme se jenom o tom, jestli se nám líbí, nebo nelíbí zpravodajství. Jestli nás štve, nebo neštve nějaký redaktor svými názory. Říkal tady pan kolega Čunek, že občas někde uletí, no, to je jasné, to se prostě stane. Pak je jenom důležité, aby se zjednala rychlá náprava. Ale jinak je to cena za svobodu.

Pokud byste chtěli svobodu omezit o to, aby nikdo nemohl udělat chybu, tak samozřejmě jste zpátky v cenzuře. Tak prosím, všímejme si, že ČT a ČRo jsou opravdu mnohem víc než zprávy, mnohem víc než publicistické pořady. A je jich víc, než Reportéři a 168, pokud jde o ČT. Znám jiné pořady, které jsou vysílány v jiných časech a zabývají se méně politikou jako takovou, ale ochranou občanů vůči moci, vůči moci soukromých nebo státních subjektů. To všechno je potřeba.

Toto všechno by likvidací ČT ztratila česká veřejnost. A právě proto je ČT financovaná, a ČRo, omlouvám se, vždy musíme mít toto sousloví, aby mohly být realizovány tyto programy, které nemohou být komerčně úspěšné. Proto dostávají koncesionářské poplatky. Aby mohla být naplňována služba, kterou žádný soukromý subjekt dělat nemůže, protože by si na ni nevydělal. A ten si zase musí vydělat. To asi všichni chápeme. To nikdo neupírá.

Prosím, prosím – ČT a ČRo. Kdysi jsem upozorňoval, jakou ČRo hrál roli v historii tohoto národa. V nejosudovějších chvílích. A protože je to modernější médium, tak totéž platí o ČT v roce 1968. Ale dokázala se nakonec probudit i v roce 1989. Tato média jsou spjata s českou historií. A myslím, že je třeba je chápat tak trochu jako národní instituce a bránit je! Prosím, braňme média veřejné služby!

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane místopředsedo. A nyní předávám slovo paní Renatě Klusákové z iniciativy Za otevřenou Vltavu. Prosím, máte slovo.

Renata Klusáková:  Dobrý den. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem ráda, že tu mohu promluvit. Jsem posluchačka Českého rozhlasu, zaměstnankyně Českého rozhlasu a zároveň zástupce iniciativy Za otevřenou Vltavu, která je součástí platformy Svobodu médiím. Za 2005 signatářů otevřeného dopisu, který iniciativa Za otevřenou Vltavu zaslala v loňském roce generálnímu řediteli Českého rozhlasu a Radě Českého rozhlasu, chci vyslovit přesvědčení, že Rada Českého rozhlasu v současné době už neplní svou funkci, a to podle naší zkušenosti proto, že už není orgánem, který zastupuje veřejnost a který vykonává jakousi nezávislou kontrolní činnost. Naopak Rada Českého rozhlasu je od veřejnosti zcela odtržená. Rada se uzavřela v úřednickém režimu, nejedná veřejně, podněty posluchačů vyřizuje s pokryteckou formálností, její veřejná jednání nepočítají s diskusí s veřejností a písemný kontakt s veřejností zatížila takovou mírou procedurálních obstrukcí, že jej v podstatě znemožnila. Na důležité podněty reaguje alibisticky, nedůležité podněty naopak zveličuje.

Stížnost iniciativy Za otevřenou Vltavu, kterou jsme podali na generálního ředitele Českého rozhlasu za nedodržování kodexu Českého rozhlasu, a to v řešení problematiky kolem stanice Vltava. Jeden z bodů byl například to, že pan ředitel s iniciativou Za otevřenou Vltavu nekomunikoval bez zbytečných průtahů, jak mu kodex ukládá. Rada tuto situaci vyřešila nebo tuto naši stížnost, tento bod například vyřešila tak, že stížnost předala řediteli k vyjádření, pan ředitel samozřejmě napsal, že nic neporušil, a tím bylo vše vyřešeno. Rada převedla stížnosti posluchačů na vedení jmenováním ombudsmana, který zametá stížnosti pod koberec. Čili na Radu tím pádem přichází méně stížností, což je vykládáno jako spokojenost s vysíláním Českého rozhlasu. Do Rady byli v poslední době jmenováni dva radní, za nimiž nestojí žádné společensky významné organizace, jako stály za jinými nezvolenými kandidáty. Posílalo se tak zastoupení tohoto typu radních v současné Radě. Nechci spekulovat o tom proč a čí je to zájem.

Vážení senátoři a vážené senátorky. Tady se teď bojuje o obsazení do Rady České televize a do Rady ČTK. Prosím nedopusťte, aby tyto rady dospěly do situace, v jaké už je nyní Rada Českého rozhlasu. Děkuji, že jsem tu mohla vystoupit, že jsem mohla říct to, co mám na srdci, svobodně, je to pro mě doklad toho, že svoboda slova stále existuje a že se nemusím bát toho, že zítra budu z Českého rozhlasu propuštěna. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám. A nyní budeme pokračovat podle seznamu přihlášených. Nyní vystoupí pan Raduan Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážení petenti, vážené kolegyně a kolegové. Původně jsem nechtěl vystoupit, ale diskuse mě vyprovokovala k tomu, abych tady k tomu také pár slov řekl.

Jak tady už někdo zmínil, tak Senát je pojistkou demokracie. Myslím si, že nejdůležitější pojistkou demokracie v našem státě jsou právě svobodná média, která budou korektní a právě korektnost by měla být vyjadřována ve veřejnoprávních médiích.

Velmi se mi tady líbila myšlenka, že by obsazování rad v budoucnu měla být aspoň zčásti v kompetenci Senátu, protože, jak tady bylo řečeno, tak Senát se obnovuje jiným způsobem, než Poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna se de facto mění jednou za čtyři roky, pokud vydrží celé čtyři roky. A může se stát, pod jakýmkoliv de facto i mediálním obrazem, že se promění tzv. vzhůru nohama, zatímco u Senátu se to může stát jenom u třetiny Senátu. Myslím, že potom je větší garance, že tyto rady budou stabilnější a že nebudou podléhat řeknu zrovna takové politické situaci, která je tzv. na forhontu.

Velmi mile mě překvapila poznámka, protože jsem poplatníkem, tak bych si to měl uvědomit, že od roku 2008 se koncesionářské poplatky de facto neupravovaly, což musím říct, klobouk dolů před řeknu Českou televizí a Českým rozhlasem, protože pokud příjmy se nemění od roku 2008 a náklady se musely změnit dramaticky. Každý, kdo někde něco dělá, tak ví, že během doby mezi lety 2008 až do dnešní doby, že ceny všeho možného se tak výrazně zvedly, včetně ceny práce, ceny energií atd. Myslím si, že i toto je téma a tady ta myšlenka, že by mělo dojít v nějakých intervalech k automatické valorizaci, podle toho, jak se vyvíjí ekonomika, tak to si myslím, že je myšlenka, se kterou bychom měli pracovat.

Chtěl bych se ještě jednou připojit k těm předřečníkům, kteří poděkovali petentům a vůbec iniciátorům této petice za její zpracování. Chci znovu říci, tak, jak to říkal pan senátor Čunek, který uvedl, že kdykoliv by bylo třeba, že věří, že všichni senátoři budou ochotni zařadit nějaký bod na program jednání Senátu, pokud to bude potřebné a bude potřeba podpořit veřejnoprávní média.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana senátora Wagenknechta, zda by ještě nechal předběhnout jednu uchazečku o vystoupení, a to sice paní Hanu Dohnálkovou, předsedkyni Rady Českého rozhlasu. (Senátor Wagenknecht souhlasí.) Prosím tedy paní Dohnálkovou, aby se ujala slova.

Hana Dohnálková:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, dámy senátorky a vážení páni senátoři. Neměla jsem v plánu vystoupit, nemám tady připravenou ani žádnou řeč, udělala jsem si teď v rychlosti pár poznámek. Jsem předsedkyní Rady Českého rozhlasu a děkuji za tu možnost, že budu moci teď reagovat zejména na slova paní Renaty Klusákové a nemohu nereagovat.

Protože se dnes scházíme zejména kvůli petici Braňme média veřejné služby!, tak musím říci, že já osobně, a troufám si říci, že i většina radních Českého rozhlasu tu petici podporuje, bránit média veřejné služby je samozřejmě velmi důležitá věc a pro nás také zásadní. To je nutné v první řadě zmínit, že samozřejmě děkuji iniciátorům za jejich práci.

To, co mě znepokojilo, jsou samozřejmě slova paní Renaty Klusákové, která tady vystoupila za iniciativu Za otevřenou Vltavu, kterou my velmi dobře známe. Ona zde zmínila to, že Rada neplní svoji funkci, nepracuje, rozebírala zde veřejná jednání, která dle jejího vyjádření a patrně i tedy zástupců oné organizace nejsou v pořádku. Toto zásadně odmítám. Rada Českého rozhlasu pod mým vedením si troufám říci, pracuje dobře a plně v souladu s tím, co jí ukládá zákon o Českém rozhlase. Shodou okolností jsem byla pozvána na jednání Stálé komise pro sdělovací prostředky, vidím tady pana senátora Wagenknechta, ten byl přítomen v úterý. Byla jsem tam pozvána na podnět, který zde už dnes také byl zmíněn, mého kolegy pana místopředsedy Jiřího Vejvody, který se zaobíral dvěma věcmi, jedné věci, která se stala na veřejné schůzi v dubnu.

To byla dle mého jakási marginálie, kterou jsme probrali. A druhá věc, ta byla velmi zásadní, a to byl pohled pana kolegy Vejvody na způsob volby rad v budoucích letech. To byl ten jeho také návrh nebo jeho zamyšlení nad tím, že by radní měl volit spolu s Poslaneckou sněmovnou také Senát. To je naprosto v rámci mého názoru, pokud to mohu tak vyjádřit, naprosto v pořádku. Pan místopředseda na to má samozřejmě právo. A ten nápad samozřejmě shledávám jako možný a také velmi cenný. Nicméně, k věci, na kterou reaguji, to je paní Klusáková. Chtěla bych říci, kompetenci směrem k naší práci má plně v rukou Poslanecká sněmovna, konkrétně volební výbor PS, který od iniciativy Za otevřenou Vltavu dostal také detailní dopis s řadou otázek podobných těm, které zmínila paní Klusáková. Pan předseda Berkovec, poslanec, předseda volebního výboru poslal dopis mně samozřejmě k detailnímu vyhodnocení a odpovědím. Učinila jsem tak, odpověděla jsem detailně na všechny otázky, tedy jak rada pracuje, na celou kauzu ohledně Vltavy z minulého roku, byla jsem předvolána na volební výbor a věc byla uzavřena. Došli jsme k nějakému závěru, který nebyl vůbec negativní pro Radu Českého rozhlasu, a v tuto chvíli tedy nerozumím slovům paní Klusákové, proč zde na půdě Senátu má potřebu říkat toto o kontrolním orgánu Českého rozhlasu. Samozřejmě paní Klusáková má možnost opět se obrátit na volební výbor, který samozřejmě může jednat, může znovu pozvat Radu Českého rozhlasu, může hovořit se mnou, vše zodpovím, a pokud nebudou poslanci spokojeni, tak mají samozřejmě plné právo konat tak, jak jim ukládá zákon. Tak tolik za mě. Omlouvám se, že jsem vyrušila to jednání i tímto, ale musela jsem reagovat. Za tu možnost vám děkuji. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji a prosím pana kolegu Lukáše Wagenknechta.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Omlouvám se, že vstupuji podruhé. Něco jsem zapomněl. Již mně je 40 let a už zapomínám. Jenom jednu věc, která je pro mě podstatná, taková ta, která byla na konci toho, co jsem chtěl říct. K problémům financování to je asi jasná věc, ale k tomu fungování rad.

V životě jsem už zažil pár případů, kdy máte nějaký názor, stojíte si za ním, ale stojíte relativně proti silnému protihráči, partnerovi. Dneska tady máme třeba pana premiéra, máme komise, auditory, také nějakou formou komunikují, mají nějaké postavení a mohou nějakou formou názory obhajovat. Když to postavení máte rovnoprávné, tak je to docela komfortní situace. Ale když to postavení není rovnoprávné, když tím protipartnerem je premiér, který má velkou moc nebo prezident, nebo kdokoliv jiný. Teď se bavím o roli samozřejmě těch nejvyšších ve dvou institucích – v rozhlase a ČT. Ty dva lidi musím opravdu chránit, protože současná situace fakt není příjemná. A jenom řeknu druhou věc. Pokud tito lidé by nebyli chráněni a mohlo by docházet – jak říct to slovo – k sebecenzuře. A nemyslím teď v tom slova smyslu mediálním, ale v tom toho konání, nekonání. Vezměte si, že budete zaměstnanec Českého rozhlasu nebo České televize a budete vědět, když uděláte nějaký výstup ohledně nějaké kauzy, nějakého politika, že by to nikdo nemusel de facto chtít. Pak tu máme lidi v dozorových orgánech, kteří jsou nově zvoleni. Už jsem tady jednoho zmínil. Máme tam třeba i člověka, který říká veřejně, že by zrušil Českou televizi, Český rozhlas, a tito lidé mají moc nad odvoláváním a jmenováním těch nejvyšších, a už jenom to může bez jakéhokoli pokynu začít vyvolávat nějaký vnitřní pocit, negativní pocit toho, aby třeba nekonal. A to je to nejhorší. K tomuto musíme přispět, aby se to nemohlo dít. Je fakt, že tady dnes mohou vystupovat zaměstnanci Českého rozhlasu, mít kritické názory na Radu, teď nebudu hodnotit věcný meritorní spor, který tady asi v tuto chvíli je, jeden názor je, že Rada nefunguje, jak má, ta se obhajuje. Je asi potřeba to dál sledovat a řešit, ale už to, že k tomu mohou vystoupit, je úžasné, že to mohou udělat. Ale připomeňme si, kolik jiných zaměstnanců Českého rozhlasu nebo ČT sem přijde a na půdě Senátu budou říkat kritický názor, pokud ho budou mít, a který se bude zaměřovat na ty tlaky, které jsou přímé nebo nepřímé, až na vrcholné úrovni, přes politiky Poslanecké sněmovny až na samotnou Radu, která dohlíží, a může nějakou formou odvolat toho nejvyššího. V tomto směru bych byl velice rád, abychom tomu mohli maximálně zabránit. Jde o to, aby vnitřní pocit zaměstnanců, kteří mají důležitou práci pro celou naši společnost, dávat objektivní a vyvážené informace, aby tak dělali a aby nikdo z nich neměl ani sebemenší pocit, že když tuto práci udělá dobře, že ho třeba někdo odvolá nebo že mu sníží plat nebo cokoliv jiného.

Toto je pro mě to podstatné, v životě už jsem to zažil kolikrát, mě to tedy nikdy nezviklalo, ale je mnoho lidí, kteří mohou být zvikláni. Mají hypotéku a když přijdou o příjem, tak budou úplně v neživotní situaci. I to jsou takové různé nuance vazeb, které tady jsou, a opravdu to je nejpodstatnější, aby jak byli chráněni ti dva nejvyšší, kteří támhle sedí, pánové, kterých si moc vážím, aby oni byli chráněni právě i díky nám. Ale pak aby i oni dva bránili ty své zaměstnance maximálně. To je jejich hlavní role, jejich nejnepříjemnější práce, a to, aby se dělo, aby to fungovalo, jak fungovat má. Už to je za mě dnes vše a díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor David Smoljak, přichází zleva, prosím.

Senátor David Smoljak:  Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se jenom krátce to zasadit do širšího rámce, abychom nezůstávali u detailů. Ve třech zemích Visegrádu po nástupu nějakého politického suveréna moci prvním terčem jeho po nástupu k moci a po vítězných volbách, po drtivě vyhraných volbách byla nezávislost justice a nezávislost médií. Bavili jsme se o tom na určité konferenci novinářů ze Slovenska, Maďarska a Polska a ti nám říkali: Začalo to na Slovensku za Mečiara, pokračovalo to za Orbána v Maďarsku, za Kaczyńskeho v Polsku a teď jste na řadě vy. Myslím si, že to není úplně nevyhnutelné. Jsou asi tři věci, které mohou zabránit tomu, aby se tento suverén moci nezávislosti těchto dvou klíčových institucí zmocnil. A je to jednak aktivní účast veřejnosti. Té jsme svědky každý týden. Potom určitá solidarita a integrita pracovníků médií a justice, a nebo těchto institucí, integrita jejího vedení, které nepodlehne pokušení moci při likvidaci nezávislosti napomoci, a pak tzv. brzdy a pojistky moci, které mají zabránit koncentraci moci do jedněch rukou. A to je právě ta věc, o které se tady bavíme. Návrh toho, aby se pravomoc rozložila mezi obě komory českého Parlamentu, je právě ten prvek brzd a pojistek, který nutně potřebujeme, který nebude stačit, ale je nezbytnou součástí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. A dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer, prosím.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, dámy a pánové, milí hosté. Mluvíme o tématu, které je pro budoucnost a současnost naší demokracie a pluralitního státu u nás nesmírně důležité. Dotýkáme se totiž samých základů, ve kterých vidíme jako prvního aktéra občana. A proto jsem chtěl velmi ocenit všechny ty, kteří toto téma přinesli.

Koncept veřejnoprávního média přece jenom vznikal v historicky úplně jiné době. Tehdy ještě nebyl Facebook, tehdy ještě nebyly vůbec výrazy jako followeři nebo lajky; anebo hejty a nemáme také v té době zdaleka tolik zkušeností s tím, jako když se do veřejné politické debaty vlamují statisíce falešných účtů, které manipulují s veřejným míněním, například před volbami nebo ve chvíli, kdy jde o něco zcela zásadního, a to ne jenom na nějaké individuální úrovni, ale doslova v průmyslovém měřítku.

Co tedy vlastně je z toho nového pro vás jako zástupce veřejnoprávních institucí? Zdá se mi, že tady zůstává vaše role stále stejná, ale možná ještě s větší naléhavostí vidíme, jak je důležité, abyste ověřovali informace, abyste upozorňovali na manipulaci s veřejností a abyste dávali čas našim lidem na větší témata investigativní, která vyžadují čas, peníze a profesionální zázemí.

Na ta totiž v těch malých institucích často nezbývá čas nebo chybí prostředky. Takže možná bychom to mohli také říci v tom smyslu, co od vás očekáváme, tady bych řekl, že nejprve bych řekl, co očekáváme od všech těch velkých hráčů, ať už to jsou firmy nebo politické skupiny nebo partaje. Aby vás nechaly pracovat. To znamená, aby vám nenutily nějaké formáty nebo přístupy nebo agendy nebo témata, která buď máte nebo nesmíte pokrývat. A co očekáváme od vás? A od vašich lidí? Tady bych řekl, že očekáváme, že nebudete hlídat úzce stranickou agendu, ale že budete jim stále opakovat ten étos veřejné služby. To znamená, že vaše lidi budete formovat v tom smyslu, aby obstáli v té nepřízni, která se dříve či později i v jejich případě, budou-li pracovat na něčem citlivém, musí projevit. Zároveň očekáváme, že si uvnitř budete hlídat ty nejvyšší parametry profesionální práce z hlediska novinářské. Víme, jak je to dneska složité, ověřovat nějakou informaci ze tři nezávislých zdrojů ve chvíli, kdy tím žije už celý web, a může jít třeba o nějakou manipulaci, ale myslím si, že vaše role právě s ohledem na to, jak se proměňuje informační prostředí kolem nás, mimořádně roste. To neznamená, že byste byli nekritizovatelní. Naopak. Ale o to důležitější je, abyste byli také nároční k sobě a ke svým lidem, za nás, co jsme se tady sešli, nad tím přemýšlíme, chce jenom vyjádřit, že nás vaše role zajímá, že vás budeme doprovázet, že vám budeme připraveni nastavovat kritické zrcadlo a povzbuzovat vás v tom, co děláte. Příklad tohoto slyšení ukazuje, že to jde i bez změn zákona. Ale to, že by v tom Senát chtěl a mohl hrát svoji roli, už jsme slyšeli, k tomu se samozřejmě i já hlásím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, nyní prosím pana senátora Vystrčila.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážení petenti, dámy a pánové. Já si myslím, že je jasné, že je bytostným zájmem každého demokrata je bránit média veřejné služby, že je to dokonce takový trochu sobecký zájem. Já to vysvětlím, protože když se mně někdy občané ptají, správně říkají, že je pro mě jako senátora jednodušší něco vyjednat na nějakém ministerstvu nebo zařídit, aby se nějaký úřad choval jinak, tak já řeknu, je to pravda, ten důvod není ani tak v tom, že jsem zvolený senátor, ale v tom, že ti, kteří jsou potom oslovováni, ať je to úřad nebo třeba ministr, se bojí toho, že když nebudou reagovat, tak já to tady do toho mikrofonu řeknu a vy to napíšete. Proto se snažím vyhovět, v tom je ta vaše role nezastupitelná, abyste se věnovali i věcem, které nejsou mediálně tak zajímavé, abyste ty věci sdělovali pravdivě veřejnosti. My zase potom máme úkol vás bránit a dělat všechno proto, abyste to tak, jak jsem popsal, mohli dělat, ale chci upozornit, že ta závislost vlastně v této věci je vzájemná, protože vy jste ochránci toho, aby tady mohla normálně fungovat demokracie a svobodná společnost, pokud tak nebudete činit, tak potom ten důvod, abychom my vás chránili, nebude tak silný. Takže asi jsem řekl věci, které jsou každému z nás jasné, na druhé straně je dobře, že při příležitosti projednávání takovéto petice si to můžeme znovu takto uvědomit a zopakovat, já to mohu využít i k tomu, abych vás poprosil, abyste se nebáli a skutečně ty věci, které my tady říkáme, nezkresleně dávali veřejnosti na vědomí, protože těch možností, že se tak děje zkresleně a nepravdivě, přibývá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, posledním přihlášeným je pan senátor Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, nebudu už dlouho zdržovat, ale rozpomněl jsem se na jeden, myslím si, že velice přiléhavý výrok historika Timothyho Snydera, rád bych ještě, aby tady zazněl. Zní takto: Ochraňuj instituce a braň je. Instituce nám pomáhají zachovat slušnost a zároveň potřebují, abychom jim pomohli. Mluvit o našich institucích máš právo jen tehdy, pokud jednáš v jejich zájmu. Instituce se neubrání samy od sebe. Pokud se jim nedostává soustavné ochrany, zhroutí se jedna po druhé. Myslím, že jsme svědky toho, že různí zneuživatelé moci se vždycky snaží instituce demokratické kontaminovat nebo přímo ovládnout. Proto třeba se plní náměstí a proti tomu se protestuje, proto třeba petenti jsou zde a představují nám svoji petici, já jim za tuto aktivitu velice děkuji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, a protože už se nikdo nehlásí, tak rozpravu uzavírám. Poprosím však paní Švejnohovou, jestli by chtěla zhodnotit rozpravu, pokud je ještě zde. Pokud ne, prosím? (Alena Švejnohová si nepřeje vystoupit.) V tom případě poprosím zpravodaje garančního výboru a komise, aby zhodnotil naši rozpravu.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, zástupci veřejných médií i zástupci petentů. Nejprve bych vám chtěl poděkovat za vaše připomínky, dnešní debaty se zúčastnilo 6 zástupců petentů, 12 senátorů, z toho 3 dvakrát. Ještě jednou bych připomněl návrh usnesení Senátu.

Senát bere na vědomí petici Braňme média veřejné služby obsaženou v senátním tisku č. 283, zadruhé potvrzuje, že si je vědom nezbytnosti udržet institucionální a ekonomickou nezávislost médií veřejné služby, jako hlavního garanta poskytování ověřených informací, stejně jako dalšího komplexního mediálního obsahu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Požadavek na odhlášení, tak vás poprosím, vyjměte kartu a znovu ji zasuňte. Zdá se, že počítadlo se pomalu ustaluje, nebo doběhne, než se rozhodneme hlasovat. Návrh jsme slyšeli, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh usnesení přednesený panem zpravodajem. Zahajuji hlasování. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum je 26. Kdo jste byli pro, zvedli jste ruku a stiskli tlačítko ANO. A kdo budete proti, zvednete ruku a stisknete tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 47, kvórum 26, pro bylo 50. Návrh byl schválen. Děkuji všem účastníkům diskuse za zodpovědný přístup k tomuto tématu i za podporu tohoto návrhu. Našim hostům děkujeme. Od rána zde držíme petenty další petice, a proto přistoupíme bez prodlevy k dalšímu bodu jednání.

My se zde vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Počkáme chviličku ještě, jak se zklidní davy v recepci. Už tomu tak je...

Takže dalším bodem je

 

Petice Zdravé a prosperující lesy pro příští generace

Tisk č. 53

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 53. Petici projednal VVVK. Ten určil jako svou zpravodajku senátorku Jaromíru Vítkovou. Usnesení výboru máte jako senátní tisk č. 53/1. Petici také projednal na žádost VVVK konkrétně VHZD. Ten určil jako svého zpravodaje pana Karla Kratochvíleho. Usnesení výboru máte jako senátní tisk č. 53/2. Dále petici projednal VUZP. Ten určil jako svého zpravodaje pana Miloše Vystrčila. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 53/3. Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupují petenty, mají požívat práv podle § 142 odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě to jsou paní Marie Růžková, Richard Podstatzký, František Kučera a Radomír Charvát.

Já se podívám, oni tedy všichni odběhli, ale já přesto pustím znělku, protože budeme hlasovat, aby mohli být přítomni jednání a mohli případně vystoupit. Takže znělkou svolávám kolegyně a kolegy.

Nikdo nepřibyl, já spouštím tedy hlasování. Aktuálně je přítomno 40 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 21. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při aktuálním hlasování č. 48 pro bylo 30, kvórum bylo 21. Čili jsme schválili tento návrh. A tudíž mi dovolte, abych přivítal zástupce petentů. Já se tady ještě musím podívat... Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Těmito osobami jsou Vladimír Dolejský, náměstek ministra životního prostředí, Václav Lidický, ředitel odboru hospodářské úpravy a ochrany lesů, ministerstvo zemědělství, Pavel Kouřil, ředitel odboru rozpočtových politik strategických odvětví národního hospodářství, ministerstvo financí, Vlastimil Fidler, ředitel odboru práva veřejných zakázek, ministerstvo pro místní rozvoj, Vladimír Krchov, ředitel lesního a vodního hospodářství, Lesy ČR, Erik Geuss, ředitel České inspekce životního prostředí, Michal V. Marek, ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR, Libor Řehák, prezident Asociace profesionálních myslivců ČR, Miroslav Svoboda, vedoucí katedry ekologie lesa, Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita. Takže já přistoupím hned k hlasování, aby se mohli pléna zúčastnit, už nebudu svolávat znělkou, protože jsme tady všichni ti, kteří jsme hlasovali. Spouštím hlasování. Kdo jste pro návrh, tak jak zazněl, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 49 bylo při účasti 40 senátorek a senátorů, kdy bylo kvórum 21, pro 29, tento návrh byl schválen.

Dovolte mi, abych mezi námi přivítal zástupce stran dotčených peticí. Než zahájíme projednávání, navrhuji stanovit řečnickou dobu pro vystoupení zástupců stran dotčených peticí na 5 minut. Takže hned zahájím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 50, jedná se o procedurální návrh, pro bylo 29, tento návrh byl přijat. Jenom ještě, kvórum bylo 21.

Nyní uděluji slovo zpravodajce výboru VVVK, senátorce Jaromíře Vítkové. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, petenti a hosté. Petice Zdravé a prosperující lesy pro příští generace, kterou Senát obdržel, byla podepsána 16 543 občany naší země. Ve zkratce mohu říci, že se týká především situace, která postihla vlastníky lesních pozemků, a to tedy kůrovcovou kalamitou. Jedná se o vlastníky, ať už jsou to velcí vlastníci, jako Lesy ČR, nebo jsou to obce, města, církev, nebo případně vlastníci malí, fyzické osoby.

Petenti ve své petici uvádí, že nejsou schopni finančně, organizačně ani nemají kapacity na to, aby tuto kalamitu zvládli. Petice, která byla doručena do Senátu, byla nejdříve projednána na schůzkách s petenty, následovalo veřejné slyšení, postupně byla projednána v garančním výboru, tedy ve VVVK, který si potom vyžádal stanoviska dalších výborů, a to VHZD, včetně jejich podvýboru pro zemědělství, a dále samozřejmě i svoje stanovisko dodal VUZP.

Ještě bych na úvod dodala, že petice byla předána také do Poslanecké sněmovny, kde k této petici také přijali usnesení.

Já bych v této chvíli nechala prostor petentům, případně zástupcům jednotlivých ministerstev nebo institucí. Mohu ještě v této chvíli přečíst návrh na usnesení.

Náš výbor, který, jak jsem řekla, vycházel i z podkladů od citovaných výborů, přijal toto usnesení, kdy souhlasí s peticí Zdravé a prosperující lesy pro příští generace, konstatuje, že petice je důvodná, doporučuje Senátu na základě seznámení a projednání petici č. 3/19, Zdravé a prosperující lesy pro příští generace, přijmout návrh usnesení, který je v příloze č. 1. Tato příloha je velmi důležitá, protože obsahuje jednotlivá ustanovení citovaných již dříve výborů a podvýborů, určuje vlastně konkrétní úkoly s konkrétními termíny a těmi, kdo za úkoly zodpovídají. Takže toto já považuji úplně za nejdůležitější. Budu tedy citovat.

Senát PČR

I. důrazně připomíná, že stát nemůže využívat výsledky hospodaření ve státních lesích zejména pro posilování příjmů státního rozpočtu, neboť tím znemožňuje jejich odpovědnou správu a ochranu,

II. důrazně upozorňuje, že současná situace v českých lesích vyžaduje realizaci mimořádných kroků a opatření, zejména v oblasti přímé podpůrné ekonomické a odbytové pomoci, v oblasti možného nasazení všech dostupných pracovních sil a prostředků, v oblasti přijímání rychlých změn zákonných a podzákonných norem a v oblasti činnosti orgánů státní správy ve prospěch vlastníků lesů,

III. žádá vládu, aby při realizaci těchto mimořádných kroků a opatření postupovala koordinovaně a ve spolupráci s vlastníky obecních, církevních a soukromých lesů,

IV. doporučuje uvolnění minimální částky 3 mld. Kč na pomoc vlastníkům lesů při zpracování kalamity a opětovném zalesnění pro rok 2019, a to v termínu 30. září 2019, odpovědnost má ministerstvo zemědělství, ministerstvo financí a vláda,

V. doporučuje vyčlenit adekvátní částku pro roky příští, které budou ještě náročnější na likvidaci následků současné kalamity, ve státním rozpočtu na rok 2020 bude potřeba na obnovu lesů 5 až 7 mld. Kč, odpovídá ministerstvo zemědělství a financí v termínu 31. 12. 2019,

VI. žádá o součinnost vládu a pomoc všech resortů, to znamená neprodlené plnění opatření přijatých v rámci meziresortních koordinačních jednání, k řešení kalamitní situace v lesích, které řídí ministerstvo zemědělství, odpovídá vláda, a to neprodleně,

VII. podporuje přijetí novely zákona o lesích, kdy je mimo jiné třeba upravit odpovědnost vlastníků lesů za škody návštěvníků, to znamená kalamitní situace, možnost ponechání souší, které způsobují nestabilní porosty, odpovídá Poslanecká sněmovna a Senát v termínu 30. září,

VIII. žádá vládu ČR o vydání mimořádného opatření k sadebnímu materiálu v kalamitních oblastech, to znamená umožnit přenos reprodukčního materiálu v rámci ČR nebo aspoň z hercynské oblasti do karpatské, odpovídá vláda v termínu 30. srpna 2019,

IX. podporuje změnu dosavadního mysliveckého plánování, při stanovení stavu zvěře je třeba postupovat podle hodnocení vlivu zvěře na les, aby škody zvěří nebyly zásadním limitem pro úspěšnou obnovu, zahájit přípravu návrhu novely zákona o myslivosti, za účelem snížit vysoké stavy zvěře a škod, které působí na lesních pozemcích, odpovídá ministerstvo zemědělství v termínu 31. 12.,

X. doporučuje v současné kalamitní situaci zrušit výběrová řízení na provádění těžby a sanace a přepravy kůrovcového dříví, protože lhůty, odvolání a podobně ztěžují rychlé a účinné zasahování v napadených oblastech, doporučuje předložit návrh na úpravu novely zákona o zadávání veřejných zakázek do Poslanecké sněmovny, což umožní veřejným zadavatelům v lesním hospodářství operativně reagovat na kalamitní situaci v lesích, odpovídá ministerstvo pro místní rozvoj v termínu do 30. září 2019,

XI. žádá o předložení návrhu způsobu výkupu dřevní hmoty od drobných vlastníků lesů, tedy zohlední stávající situaci na trhu dřeva, odpovídá ministerstvo zemědělství a Lesy ČR v termínu neprodleně,

XII. doporučuje zahájení diskuse o reformě státní správy lesů a správy malolesů, odpovídá ministerstvo zemědělství a Lesy ČR v termínu neprodleně.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní zpravodajko, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD, senátor Karel Kratochvíle? Ano, přeje, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté. VHZD se tímto také zabýval, ale především jsem svolal podvýbor pro zemědělství, kde jsme přijali doporučení a zdůvodnili jsme, že tato petice je opravdu důvodná, protože tento stav, pokud se pohybujete po našem venkově, vidíte, že naše lesy kůrovcovou kalamitou velmi trpí, že se všude hromadí nezpracované dřevo a veškeří vlastníci lesů, lesních pozemků, kteří mají lesy na starosti, tak mají s touto kalamitou velké problémy. Dneska nejsou jenom problémy už finanční, ale jsou i kapacitní, to zpracovat, myslím si, že tento stav pro český venkov je poměrně havarijní.

Proto mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením VHZD, k petici Zdravé a prosperující lesy pro příští generace. Je to senátní tisk č. 53/2.

Výbor požádal o stanovisko svým usnesením z 23. dubna 2019, k petici, jak jsem již říkal, nejdříve podvýbor pro zemědělství, a to na druhé schůzi 24. dubna 2019, přijal usnesení číslo 6, které se stalo podkladem pro usnesení VHZD. Obsah petice Zdravé a prosperující lesy pro příští generace poté projednal VHZD na své desáté schůzi konané dne 21. května 2019 a přijal usnesení č. 64, označené jako senátní tisk č. 53/2, se kterým vás nyní seznámím.

VHZD

I. projednal na žádost VVVK předmětnou petici,

II. souhlasí s peticí Zdravé a prosperující lesy pro příští generace a konstatuje, že petice je důvodná,

III. vyjadřuje souhlas s usnesením č. 6 podvýboru pro zemědělství ze dne 24. dubna 2019, které tvoří přílohu usnesení č. 64 VHZD,

IV. navrhuje doporučit, postoupit petici k projednání na nejbližší schůzi Senátu PČR,

V. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

VI. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil usnesení č. 64 předsedovi VVVK.

VHZD tedy podpořil usnesení podvýboru pro zemědělství, zaujal k této petici stanovisko. Stanovisko obsahuje několik bodů, nebudu je číst, protože jsou součástí již předneseného návrhu na usnesení kolegyně, paní senátorky Vítkové.

Myslím si, že se tímto náš VHZD se může plně ztotožnit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám, pane zpravodaji, děkuji, teď se táži, zdali si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, senátor Miloš Vystrčil? Ano, přeje, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Náš výbor se zabýval předmětným tiskem s tím, že se tak dělo na základě toho, že garanční výbor si vyžádal naše stanovisko, naše stanovisko všichni máte k dispozici, neboť je součástí materiálu, který jsme obdrželi. Děkuji garančnímu výboru, že ho celé zapracovali do toho textu, který tady paní senátorka Vítková přečetla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám rozpravu. Za petiční výbor by vystoupil pan Charvát. Pane Charváte, můžete mezi nás, budete mít slovo. Dobrý den.

Radomír Charvát:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jmenuji se Radomír Charvát, jsem jedním z petentů této petice, jinak občanským povoláním jsem lesník, jsem správce lesního majetku ve východních Čechách o výměře asi 5000 hektarů, v lesnictví pracuji 42 let. Dlouhou dobu jsem vykonával i funkci neuvolněného starosty. Co nás vedlo k sepsání petice, kterou považujeme za velice stěžejní?

Během 4 týdnů jsme shromáždili 16 tisíc, přes 16 tisíc podpisů, protože situace vlastníků lesů a zejména lesů jako takových v ČR je neudržitelná. Myslím, že všichni, kteří jezdíte na venkov, jezdíte zejména třeba po silnici D1 a tak dále, vidíte stav lesů, který nastal. Celou situaci nepovažuji zatím za ekologickou katastrofu, ale nazývám to, že je to katastrofa společensko-ekonomická. Proto jsme se obrátili touto peticí i na Senát ČR, protože očekáváme podporu a řešení, které jsme shrnuli v několika bodech. Ty body byly akceptovány do návrhu usnesení, tak jak je tady paní senátorka přednesla, zejména nás vede obava ze ztráty velké plochy lesů v této republice, z dalších důsledků, které opravdu mohou mít ekologický charakter, nejspíše budou mít. Je to otázka vody v této republice.

Situace od roku 2015 se diametrálně zhoršuje, nedá se očekávat v nejbližších dnech, že nastane nějaké zlepšení. Lesy se nedokážou adaptovat tak rychle, nedokážou si poradit s touto zhoršenou situací, která je bohužel velmi zjednodušeně chápána jako kůrovcová kalamita. Z oblasti, ze které pocházím, dochází k hromadnému hynutí borových porostů, dubů i dalších listnatých dřevin. Dá se říci, že řešení není jednoduché. Vlastníci lesů, kteří poctivě těžili napadené dříví, kterého mimochodem v roce 2018 podle statistického úřadu bylo 23 milionů kubíků. Zpracovatelské kapacity v této zemi jsou nastaveny zhruba na 12,5 milionu kubíků jelikož kůrovcová kalamita a soušová kalamita je i za našimi hranicemi, ať na východ nebo na západ, jsme v problému, že tradiční země, kam jsme umisťovali přebytky našeho dříví, nám toto dřevo odmítají, nastala situace, která skutečně nemá řešení. Lesníci v minulosti toho od státu příliš nepožadovali. Prodej dříví zajišťoval i ostatní funkce lesů, které jsme na vlastní náklady pro tuto společnost hradili. Mírné podpory z hlediska některých vybraných činností do lesnictví nám pouze kompenzovaly určité náklady. Byly to skutečně minimální peníze, někde kolem 1 mld. Po roce 2005 se scvrkly až na 130 mil. v roce 2013.

V současné době skutečně zdroje na udržování lesa jako takového, na udržování jeho funkcí, nám došly. Vlastníci mají zpracované dřevo, chodí se na něj koukat, protože ho nemůžou prodat, další povinnosti je čekají, bude to otázka rychlého zalesnění. Můžeme říci, že situace, která je v naší republice, se už tady historicky několikrát opakovala. Jaksi s existencí lesů kalamity neustále byly a budou, bohužel, tato má své rozměry i společenské v tom, že když např. před 100 lety zhruba byl mnišková kalamita, stát v té době vlastnil pouhých 17 procent rozlohy lesů, ale velmi pomáhal. Školní děti sbíraly motýly, vojsko zasahovalo postřikem, celá společnost se zapojila. Teď se nám zdá, že jsme zůstali v tom boji jako lesníci a správci lesů sami. Je to otázka i státních lesů, které jsou stejně postiženy, bohužel, kroky minulé neuvážené politické reprezentace ze státních lesů vygenerovaly rezervní fondy, které tam byly v obrovské výši, dneska státní lesy jsou prakticky bez prostředků a potýkají se stejnými problémy jako my. Je potřeba do budoucna řešit problematiku lesního hospodářství a jejich financování i jako celek.

Co se týká zjednodušování situace, že si za to lesníci a vlastníci můžou sami, že pořád sázeli jenom smrky, prosím vás, toto můžou říct pouze diletanti, kteří neznají věci, které se v přírodě odehrávají, lesníci vždy byli pouze realizátory přání a společenské objednávky. A protože v těch letech 20. minulého století byla společenská objednávka, okamžitě a rychle plochy po mniškové kalamitě, které činily asi 400 000 hektarů, dneska je odlesněno po kůrovci zhruba asi 110 tisíc hektarů lesa. Tak přání bylo okamžitě nahradit to ekonomickou dřevinou. Byl to smrk, lesníci pouze naplnili přání společnosti, naši předkové to udělali náramně dobře, rychle, my jsme z těchto lesů celá společnost docela dlouho a dobře prosperovali.

Takže nevytýkejme nic našim předkům, nevytýkejme nic smrku, budeme ho i do budoucna potřebovat, nezavírejme před tím oči. Z lípy si dům nepostavíme. To je věc jedna. Věc druhá. Vyskytují se jednoduchá řešení, jak změníme systém lesního hospodářství, jak ti lesníci byli hloupí a nereagovali na klimatické změny. Musím tyto věci vyvrátit, u státních lesů i u nestátních lesů, lesníci dlouhodobě mění věkovou strukturu, mění druhovou skladbu lesů, bohužel, my jsme ve své práci byli přesvědčeni o tom, že ta společnost to vnímá, neměli jsme čas na Facebooku uveřejňovat naše úspěchy tak, jak se to úspěšně daří některým neziskovým organizacím, které zasázejí dva stromky, a okamžitě s tím jsou na Facebooku a ohromují veřejnost.

My jsme sázeli miliony a miliony stromků. Ale byli jsme zticha a pracovali.

Dneska, bohužel, na to další zalesňování, na další výchovy porostů nemáme peníze. Došel nám zdroj z prodeje dřeva. Jestliže chceme zachovat ekologické funkce lesa, jestliže chtějí občané někam chodit na houby, kteří existenci lesa brali jako samozřejmost, vstup do lesa jako samozřejmost... To, že jim z lesa teče do obecního vodojemu voda, to brali pořád jako samozřejmost. Ono se to může v krátké době změnit. Samozřejmost to nebude. Čili peníze nám vyschly, potřebujeme do toho soukolí, které je nutné, aby dál pracovalo. Aby se pohybovalo. Potřebujeme nalít jiný zdroj. A ten my teď, bohužel, nemáme.

Proto se obracíme na vás, abyste nás podpořila. Aby vláda slyšela na naše nářky. Aby pochopila vážnost situace. Protože se lehce může stát, že tato republika přijde o významnou část svých lesů.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Také děkujeme. Nechal jsem ten čas trošku delší než pět minut, protože kolegové, kteří také mají každý z nich pět minut, tak zatím nechtějí vystupovat. Takže jsme nechali pana Charváta říct slova za celý petiční výbor.

Poprosím pana Vladimíra Dolejského, náměstka ministra životního prostředí, aby přišel mezi nás a vystoupil. Rovnou budu avizovat dopředu vystoupení Václava Lidického, ředitele odboru hospodářské úpravy a ochrany lesů Ministerstva zemědělství ČR, aby to potom netrvalo dlouho...

Já pana Dolejského nevidím... Ano, už mezi nás jde.

(Jenom se ještě zeptám kolegy s přednostním právem – bude to asi až po té rozpravě... Děkuji.)

Takže pane náměstku, máte slovo.

Vladimír Dolejský:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych přednesl krátké stanovisko MŽP k předmětné petici.

MŽP si uvědomuje současný stav lesních porostů na území ČR. Včetně ekonomických, ale i ekologických dopadů a vlivu tohoto problému na nestátní vlastníky lesů, a to přestože problematika lesního hospodářství primárně nespadá do jeho působnosti.

MŽP v předložené petici postrádá konkrétní požadavek na řešení neúnosné situace s přemnoženou spárkatou zvěří. To je naprosto zásadní limitující faktor pro úspěšnou obnovu lesa, včetně zajištění širšího spektra dřevin pro budoucí vyšší stabilitu lesních porostů, což dvojnásob platí pro obnovu rozsáhlých kalamitních ploch.

Navíc v současné, nepochybně napjaté, ekonomické situaci nadměrné náklady na ochranu lesa proti zvěři vlastníky lesa stále významně zatěžují. Zároveň reálně hrozí, že podpory na zalesnění kalamitních ploch budou vynakládány neefektivně.

Za této situace se MŽP domnívá, že je i v zájmu nestátních vlastníků, aby byl naplněn legislativní úkol přijatého Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu (usnesení vlády, leden 2017, který v horizontu roku 2020 Ministerstvu zemědělství ČR ukládá legislativní úkol v rámci zákona o myslivosti, odvozovat výši lovu od stavu ekosystému, a tím mj. zajistit dosažení únosných stavů spárkaté zvěře.

Vážené senátorky, vážení senátoři, vážení hosté, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane náměstku. Dále vystoupí Václav Lidický, ředitel odboru hospodářské úpravy a ochrany lesů Ministerstva zemědělství ČR. Po něm by se připravil pan Pavel Kouřil, ředitel odboru rozpočtových politik strategických odvětví národního hospodářství Ministerstva financí ČR.

Pane řediteli, máte slovo.

Václav Lidický:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, hosté, přeji vám pěkné odpoledne. Jako představitel MZ si vám dovolím přednést krátkou pozici k návrhu usnesení Senátu související s předloženou peticí.

My jsme se zabývali tím, jak se vlastně k té petici postavit. Protože tak jak je petice dnes postavena, jak byla představena, tak s ní MZ v minulosti vyjádřilo souhlas.

Mým úkolem je tedy spíš možná reagovat na návrh jednotlivých usnesení, přednést opatření, která MZ v průběhu, nebo už před tou peticí přijímá, nebo připravuje k přijetí a zastavit se u úkolů, které úplně nevyplývají z explicitního znění petice, ale které se objevily v návrhu usnesení Senátu.

Když dovolíte, tak v návrhu usnesení se důrazně připomíná, že stát nemůže využívat výsledky hospodaření ve státních lesích, neboť tím znemožňuje jejich odbornou správu a ochranu.

V této věci jsem dnes oprávněn říci, že v případě státního podniku Lesy ČR ... (Předsedající: Pane řediteli, pardon, prosím na recepci a tam v pozadí – je tady velký hluk... Můžete pokračovat, děkuji.)

Děkuji.

Odvody ze státního podniku Lesy ČR v letošním a v dalším roce nebudou realizovány. Upozorňuje se tu na současnou situaci v českých lesích. MZ připravuje řadu, zejména ekonomických nástrojů, na podporu vlastníků, zejména nestátních lesů. Ať už v podobě úpravy nařízení vlády č. 30/2014, nebo teď aktuálně připravované podpory na zvládnutí velmi obtížné situace vlastníků nestátních lesů v podobě příspěvku až do výše 3 miliard korun pro letošní rok a v budoucnu zřejmě odsouhlaseného navýšení tohoto příspěvku pro další roky.

V této chvíli probíhá novela zákona o lesích (sněmovní tisk 408), kde se řada opatření upravuje. Upravuje se postavení odborného lesního hospodáře. Upravuje se tam postoj k sadebnímu materiálu. Připravujeme opatření obecné povahy k sadebnímu materiálu a jeho přenosu pro podzimní termín zalesňování.

Rád bych se zastavil u dvou bodů, které explicitně nevyplývají z petice a které se v návrhu usnesení objevily. K těm bych řekl pár poznámek.

Můj předřečník, pan náměstek Dr. Dolejský, tady zmínil stavy zvěře a jejich dopady na lesní hospodářství. V této souvislosti včera na jednání zemědělského výboru Poslanecké sněmovny a na jednání výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny pan náměstek pro sekci lesního hospodářství MZ Mgr. Mlynář představil vizi návrhů podzákonné normy, která bude formulovat pravidla pro plánování lovu. Bude to odvozovat ze stavu životního prostředí. Je to projekt, který pilotně MZ v minulosti, prostřednictvím Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, právě pro MŽP, pro jednu vybranou oblast již zajistilo. Takže po otestování účinnosti a efektivnosti tohoto opatření s ním budeme pracovat na celostátní úrovni.

Druhou záležitostí, o které bych se rád zmínil, je žádost o předložení návrhů způsobu výkupů dřevní hmoty od drobných vlastníků.

Rád bych v této souvislosti ctěné auditorium jenom upozornil na to, že bude, pokud dojde k realizaci státního výkupu, tak to bude státní intervence do trhu s dřívím s dopady, které si možná dnes úplně neumíme představit. S cenovou politikou, která v této chvíli asi také nemá úplně jasný rámec. Takže tady bych velmi prosil a požádal Senát o zvážení formulace tohoto bodu, neboť podpory, které v tuhle chvíli připravujeme ve výši 3 mld. a v budoucnu 6 mld., nebo tak, jak se vláda nakonec rozhodne, budou směřovat k tomu, aby vlastníci právě velmi dobře zvládli situaci absolutního převisu dříví na trhu.

A to i s tím, že se cílí na ponechání určitého množství suchého dříví po suchu nebo potažmo opuštěného kůrovce, ponechání v porostech a kompenzaci nákladů spojených s jeho asanací.

My tady připravujeme nějaké opatření, které cílí na problém převisu dříví na trhu. Nicméně se v této chvíli domníváme, že státní intervence by mohla mít velmi nedozírné následky na stabilitu a na reakci neliberálního trhu s dřívím, který tady vládne.

Závěrem bych chtěl říci, že ministerstvo zemědělství v podstatě souzní s peticí, a tlumočili jsme to i na jednotlivých výborech, tak jak petice byla projednávána, takže my, ať už této chvíli realizujeme nebo připravujeme opatření, tak se domnívám, že to, co je v gesci ministerstva zemědělství, směřuje k naplnění cílů předložené petice.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane řediteli, děkuji. Čas se nám nepodařilo dodržet, překročili jsme ho, ale vy jste přišel s aktuálními informacemi, čili to bylo pro nás důležité.

Poprosím pana Pavla Kouřila, ředitele odboru rozpočtových politik strategických odvětví národního hospodářství ministerstva financí, aby předstoupil, a připraví se pan Vlastimil Fidler jako ředitel odboru práva veřejných zakázek ministerstva pro místní rozvoj. Pane Kouřile, máte slovo.

Pavel Kouřil:  Dobrý den, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, vážení hosté. Ve své stručné informaci bych chtěl zareagovat na jeden požadavek petentů, to znamená, aby vláda vyčlenila dostatečné zdroje k tomu, aby se dokázala nějakým způsobem aktivně zvládat situace, která postihla jednu třetinu zalesněného území České republiky.

Přetlak nabídky méně kvalitního kalamitního a kůrovcového dříví způsobil výrazný pokles cen dříví a tím i výrazný pokles tržeb. Proti dlouhodobým průměrným cenám smrkových sortimentů, které se prodávaly za 2 000 Kč za m3, se dnes ceny dříví pohybují výrazně pod 1 000 Kč za m3. Za této situace je žádoucí pomoc státu zejména vlastníkům nestátních lesů, aby se dokázali vyrovnat se ztrátou výnosů pod úroveň, kdy již nejsou schopni zajistit obnovu nuceně vytěženého lesa a jeho následnou odbornou správu.

Finanční podpora vlastníků nestátních lesů v současné době zahrnuje 4 základní tituly. Za prvé jsou to finanční příspěvky na hospodaření v lesích v rámci rozpočtu ministerstva zemědělství. Pro rok 2019 byla pro tento účel schválena částka 621 mil. Kč. Ale ministerstvo zemědělství počítá s navýšením této částky v tomto roce až na úroveň miliarda 150 milionů Kč, a to třetinou mezi některými výdajovými tituly ministerstva zemědělství v tomto roce.

Počínaje letošním rokem dochází k urychlení výplaty těchto příspěvků a výplata bude probíhat dvakrát do roka.

Druhým titulem je dotace z programu Rozvoje venkova. Dotace jsou od roku 2018 poskytovány i na stroje potřebné pro zpracovávání kůrovcových těžeb.

Třetím titulem jsou investiční a provozní úvěry od Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Tyto úvěry jsou poskytovány podnikatelům v lesním hospodářství za výhodnějších podmínek, než ostatním subjektům.

A čtvrtým titulem je vratka spotřební daně ze zelené nafty. Je od roku 2017 poskytována osobám hospodařících v lesích. V roce 2017 bylo vyčerpáno 31 mil. Kč, v roce 2018 to bylo cca 70 mil. Kč.

V reakci na aktuální stav uvažuje vláda s navýšením finančních prostředků, finanční podpory vlastníkům nestátních lesů. Zmínil to můj předřečník kolega z ministerstva zemědělství. V těchto dnech už je ukončeno připomínkové řízení k iniciativnímu materiálu ministerstva zemědělství, jehož prostřednictvím bude předložen návrh do vlády na realizaci dotačního programu v tom avizovaném a v návrhu usnesení uváděném objemu tří miliard korun, a to v období 2019 a 2021, přičemž ministerstvo zemědělství už teď připravuje nějaké kvalifikované odhady možných škod a možné podpory v letech následujících. Mimoto ministerstvo zemědělství ve spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj připravuje také nové dotace určené obcím na opravu místních komunikací poškozených, zvýšenou frekvencí pojezdu techniky provádějící těžbu a odvoz kalamitního dříví. Dotace by měly být poskytovány prostřednictvím programu ministerstva pro místní rozvoj. Jmenuje se Podpora vládou doporučených projektů v oblasti rozvoje regionů a objem tohoto programu je připravován na 270 mil. Kč. Závěrem svého vystoupení bych chtěl zmínit, že problematika boje proti stavu, který nastal v lesích, v jedné třetině lesů ČR, bude předmětem diskusí při přípravě návrhu státního rozpočtu a to v té řekl bych nejdůležitější komunikační fázi to bude počátkem měsíce srpna letošního roku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane řediteli. A nyní bych poprosil pana Vlastimila Fidlera, ředitele odboru práva veřejných zakázek ministerstva pro místní rozvoj, aby vystoupil. Pane Fidlere, máte zde u nás slovo.

Pavel Fidler:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Dovolil bych si stručně představit postoj ministerstva k desátému bodu návrhu usnesení. Jde o otázku, zdali má být obecně lesní hospodářství vyjmuto z působnosti zákona o zadávání veřejných zakázek.

Zákon o zadávání veřejných zakázek řeší z procesního hlediska férovou a transparentní soutěž. Takto je tedy i nastaven. A každý zásah, který by znamenal omezení jeho působnosti, je z tohoto pohledu samozřejmě rizikový.

Zároveň tento zákon je harmonizační, přebírá tedy evropské zadávací směrnice a evropské zadávací směrnice nám jako členskému státu přímo určují, které výjimky z působnosti hospodářské soutěže ve veřejných zakázkách jsou přípustné. Evropské zadávací směrnice neznají nějakou takovouto možnost, která je požadována, čili z tohoto pohledu je velmi problematická. Zároveň určitý prostor by byl tedy v případě zakázek nižších, které evropské zadávací směrnice neregulují, nicméně tam je finanční objem poměrně nízký.

Se zástupci petentů jsme měli debatu a tíží je v podstatě dvě věci. První otázka je, jak řešit kalamitní stavy, které nastanou. Tyto případy zákon řešit umí, zná postup, který se jmenuje jednací řízení bez uveřejnění a je přímo napasován na nějaké katastrofy, kalamitní situace, kdy zadavatel bez dalšího přímo může uzavřít smlouvu a může tedy dojít k plnění a není tam žádná prodleva, nejsou tam žádné lhůty.

Druhá cesta, kterou považujeme za správnou, je v podstatě řešit vůbec otázku nastavení zadávacích řízení ze strany velkých zadavatelů. Můžeme se bavit o Lesích České republiky, mohou to být samozřejmě i obce, samosprávy, které jsou vlastníky lesů.

A závěr z této debaty je, že každý zadavatel se chová po svém, každý zadavatel řeší situaci jinak a v různé kvalitě. Řešení bychom tedy viděli nikoliv ve změně zákona, ale v tom, že bychom my jako ministerstvo, jako centrální orgán, který řeší veřejné zakázky, do této otázky vstoupili metodicky. My to děláme i v různých oblastech. A se zástupci odborné veřejnosti, zástupci Lesů České republiky, vlastníků lesů, ministerstva zemědělství bychom sestavili nějaký návod, nějaký postup pro zadavatele, aby věděl, jak se vůbec mají chovat, jak mají nastavit kvalifikaci, jak mají nastavit hodnotící kritéria, aby nedocházelo k tomu, že bude preferována pouze cena na úkor kvality.

Jestli tato cesta není řekněme tvrdá z pohledu změny zákona, je to tedy opatření tzv. měkké. Ale myslíme si, že je správné, že bychom vytvořili nějaký standard pro zakázky týkající se lesního hospodářství, který by byl obecně akceptován, který by byl návodem pro jednotlivé zadavatele, jak se mají chovat.

Děkuji vám za pozornost. To je z mé strany vše.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane řediteli, já vám také děkuji. Chci jenom připomenout, že v rozpravě může samozřejmě potom ještě případně vystoupit pan Vladimír Krchov, který je ředitelem lesního a vodního hospodářství Lesů České republiky.

A pro záznam bych ještě uvedl, že se omlouvá náš kolega senátor Herbert Pavera.

A nyní vystoupí s přednostním právem pan senátor Petr Šilar, ale stejně byl první přihlášený. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Vážené kolegyně a kolegové, pane předsedající, páni petenti. Moc děkuji petentům za boj a za petici. Říkám to jako člen našeho hospodářského výboru i zemědělského výboru, a dneska potřetí jsem si to znovu zopakoval v souvislosti s usnesením. Jsem tomu nesmírně rád, protože jste zvedli hlas a že se zformulovaly palčivé body, které trápí naše lesy. A není to jenom politicky proklamovaný kůrovec a boj proti kůrovci a dělání si politických čárek, ale je to skutečně návod. A usnesení je podle mě velmi dobré a doporučuji, abychom ho přijali naprosto jednoznačně, protože je pravdivým obrazem skutečnosti.

Chtěl bych také poděkovat za vystoupení panu Charvátovi, protože si myslím, že to řekl velmi dobře, a nejenom proto, že to je můj krajan, jsme i dlouholetí kamarádi, ale vím o tom, že to je především lesní odborník a srdcař, který věci, které říká, myslí opravdově a jsou také pravdivé.

Jsem rád, že zvedli hlas právě odborníci, lesníci, že to není tak, jako třeba u jiných petic, jenom protest. Toto je skutečně návod na to, jakým způsobem hospodařit, aby všechny důležité body připomněly řídící orgány jak ministerstva, tak správy lesů, státní správa na všech úrovních, aby si uvědomily, že je potřeba jednat odborně, prostě z hlediska hospodáře. Za to moc a moc děkuji, a jsem také velice rád, že už jednotlivá ministerstva, jednotlivé odbory na petici reagují a že už se některé věci děkují. Zaplať pánbůh za to.

Je tedy potřeba vydržet a dotáhnout to do konce, nejenom finanční prostředky, ale nějakým způsobem bychom všichni měli něco udělat. Myslím si, že není řešení vytvářet krizové scénáře nebo krizové štáby. Říkal jsem na výboru a říkal jsem to i několikrát, že by členové krizového štábu raději měli vzít motorové pily, jestli s tím umějí zacházet, a šli něco dělat do lesa, anebo potom vzít motyky a sázet stromky. Tím bychom udělali daleko víc, než kdybychom jenom zasedali a povídali.

Z mé strany tudíž velká podpora. A chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za to, že jste to udělali.

A ještě jednu věc. Jsem docela rád, že se v petici ozývá i zmínka o spárkaté zvěři a jsem rád, že to připomněl i pan náměstek Dolejský. Myslím si, že to je trošku zanedbávaná věc, že se mluví o vlivech sucha a o kůrovci, ale skutečně stav spárkaté zvěře – a to říkám i jako myslivec – je velmi neúnosný. Většina lesníků jsou také myslivci a správci honitby jsou zároveň majiteli lesa nebo nějakým způsobem mají možnost to ovlivnit a oni si trošku udržují tento stav, aby měli co lovit – to jim nevyčítám – a někdy i stavy spárkaté zvěře se podceňují anebo někdy se i neprávem uvádějí. To říkám z praxe, to není napadání myslivců, ale to je fakt.

Prosím vás, i stav spárkaté zvěře je potřeba řešit a v zákoně o řízení myslivosti je potřeba udělat důležitá opatření.

Ještě jednou moc děkuji za tuto petici A jenom ústy Havlíčka, jak říkal, aby nám to řečnění z huby do rukou přejíti ráčilo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dalším přihlášeným do rozpravy je senátor Jaroslav Větrovský. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážené paní kolegyně, páni kolegové, pane předsedající. Dovolím si rovněž ve svém krátkém vystoupení pohled člena hospodářského výboru, jak říkal Petr Šilar, ale rovněž pohled starosty města, které vlastní 450 ha lesa, města, které leží na kraji Vysočiny, která je fatálně zasažena kůrovcovou kalamitou.

Chtěl bych na úvod poděkovat těm, kteří organizovali tuto petici a vyjádřit jim obrovský obdiv za to, že toto téma, které hýbe dneska veřejným prostorem a hýbe vůbec naším lesním hospodářstvím, zvedli.

Domnívám se, a tak, jak každé pondělí po ránu se bojím už dneska na poradu na radnici, protože se děsím toho, co mi náš hajný, náš odborný lesní hospodář, bude říkat, co se nám v našem městském lese zase přihodilo, tak musím říci, že jsou tady dva fatální problémy.

Prvním z nich bude, kde budeme brát prostředky na zalesnění těch holin, které se dotvoří.

Ale ten druhý – a tento problém je teď velice aktuální, a prosím dotčená ministerstva o pomoc – jedná se o pobídku k odbytu dřeva, které je v tuto chvíli vytěženo a je na lesních skládkách.

Chtěl bych požádat, zda by bylo možno nějakým způsobem pomoci, nějakou pobídkovou intervencí s odbytem tohoto dřeva, které je v lesích na skládkách.

Musím říci, že stav je opravdu velice vážný. A ještě jednou obrovské uznání těm, kteří organizovali petici, za to, že toto téma tady dnes rezonuje.

A na závěr mi dovolte, abych upřímně poděkoval paní zpravodajce za perfektní práci v mých očích a za to, že dokázala petici dovézt sem k projednávání v bodě, kdy je tento problém aktuální. Moc vám za to upřímně děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dalším přihlášeným s přednostním právem je místopředseda Senátu pan Milan Štěch. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane místopředsedo, vážení petenti, kolegyně a kolegové. Senátní obvod, který zastupuji, je kalamitou velmi postižen, to znamená Vysočina a východní část jižních Čech. Chtěl bych říci, že jsem hovořil s některými starosty z příhraničí, zejména z jihočeské části. A ti mě informovali, že v Rakousku, kdy dolní Rakousko je prakticky sousední část, a takový výskyt kůrovcové kalamity tam není. A údajně bylo důvodem to, že byly nasazeny všechny možné složky k tomu, aby se první ohniska kůrovce vytěžily.

Dokonce hovořil o tom, že to byli hasiči, že to byla policie. Nevím, jestli je to pravda, ale určitě by bylo dobře, aby si to naše kompetentní instituce ověřily a na příští případnou kalamitu, jestli ještě bude co žrát pro kůrovce, tak aby se možná lépe připravily. To je jedna věc.

Druhá věc. Já zcela podporuji tu petici, ta petice je oprávněná, opodstatněná, samozřejmě, že už vidíme a pomalu by oči brečely, jaké množství dřeva je vytěžené, nemá odbyt, jaké množství zničeného dřeva ještě stojí. Bojíme se odříznout kůru nebo odloupnout kůru u na první pohled, zdá se, dobrého stromu, abychom tam nenašli další ohniska, což se děje.

Já si myslím, že ta petice i to usnesení, které tady je připraveno, je v pořádku, že tady bude mít velkou podporu. Ale co chci říci, je jiná věc. Znám některé podnikatelské subjekty, které na první pohled by na dnešní kalamitě mohly vydělat. Jsou to štěpkaři, kteří mají štěpkový sortiment, nejsou nadšení. Oni jsou hospodáři, myslí na několik let, minimálně deset let dopředu, bojí se, co bude po odeznění této kalamity, jaké dřevo bude nabízeno, v jakých cenových úrovních. Mě také v této souvislosti napadá, jestli by se přece jenom neměla naše společnost, ta kompetentní instituce, včetně nás zákonodárců, podívat na to, co má prioritu. Já rozumím tomu, že je asi dobrý docela počin, když společnost si některé své přírodní oblasti chrání, mám na mysli poměrně rozsáhlé národní parky, ale jestli dneska někteří odborníci říkají, že při tomto stavu vývoje klimatu je docela možné, že za nějaká desetiletí se nechá smrk pěstovat pouze ve výškách nad 600, 700 metrů, že v těch nižších oblastech bude ohrožen, bereme-li v potaz, že my máme velké množství našeho dřevařského průmyslu založené právě na hmotě, která je smrková, myslím si, že ta ekonomika to nutně potřebuje, jestli bychom přece jenom neměli o těch oblastech té zvýšené ochrany uvažovat jinak, udržet nějak tu krajinu, aby byla zdravá, aby byla původní. Ale také abychom tyto oblasti mohli více využívat, protože se může stát, že ten smrk nikde jinde za takových 50, 40 let, možná i dříve, mít nebudeme. Budeme mít sice velké CHKO, ale nebudeme mít co pro dřevařský průmysl... Ono se může říct, že jsou země, které dřevařský průmysl rozvinutý nemají, je to tak, ale my už jsme vyklidili pole a jsme slabí v zemědělství, v agrárním sektoru, nejsme soběstační v základních komoditách, zejména mám na mysli masa, ovocnářství a další a další. Ono se soustředit jenom na jeden obor, to znamená zpracovatelský průmysl a strojírenství, zejména v našem případě, tak to si myslím, že je říkání si o velké problémy. Já si myslím, že tu určitou diverzitu, ten velký sortiment naší ekonomiky, včetně dřevařského průmyslu, je potřeba si udržet a přemýšlet desítky let dopředu, já si myslím, že k tomu přemýšlení je vhodné se znova vrátit, k možnosti využití dřevní hmoty, která snad v budoucnu bude zachovaná i v těch oblastech nad 600, 700 metrů, kde my většinou máme CHKO, kde ta ekonomika moc si s tím nerozumí.

Takže to je taková výzva do budoucna, abychom se na to i podívali, neřešili to zase, až bude pozdě, až nám tady budou říkat dřevaři, my končíme, jdeme od vás, protože my nemáme z čeho vyrábět. Ona nemusí být pořád takhle plodná léta vysoké zaměstnanosti, může přijít období, kdy nám bude každá nabídka práce jaksi dobrá, myslím si, že dřevařský průmysl má u něj tradici, že bychom na něj měli myslet i v těchto dobách.

Ještě jednou petentům je třeba poděkovat, určitě je ten návrh usnesení podle mého názoru v pořádku, mám také otazníky u těch veřejných soutěží, protože víte, u nás každá dobrá věc se dokáže některými vykuky perfektně zneužít. Ale mimořádná doba si žádá mimořádná opatření. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Poprosím pana senátora Raduana Nwelatiho o jeho slovo.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane místopředsedo, vážení petenti, kolegyně, kolegové. Já tady vystoupím velice krátce, jsem členem podvýboru pro zemědělství, tam jsme tu petici projednávali docela podrobně. Také vystupuji proto, že zároveň jako primátor, nebo město Mladá Boleslav také vlastní lesy, které nejsou sice natolik postižené jako v jiných regionech, ale taky tam máme tento problém. Já bych se připojil k podpoře této petice a chtěl bych poděkovat za její přípravu a za to, že se dostala až na půdu Senátu, že ji můžeme projednat. Určitě návrh usnesení podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, dalším vystupujícím je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážení petenti, vážené kolegyně, kolegové. Podobně jako pan místopředseda Štěch jsem také z Vysočiny, která je zasažena tou kalamitou nejsilněji, je to region, který je jedním z nejvíce zasažených, já bych k těm věcem, o kterých se tady teď bavíme, řekl několik takových faktů, které je potřeba si nějak uvědomit. Ta první věc je, že kůrovec nepřišel zničeho nic. Pokud se podíváme na text té petice, tak v té jeho druhé části petenti píší, že jsou silně znepokojeni situací v ČR, kde v důsledku pomalého a nepříliš efektivního postupu státu při řešení současné kůrovcové kalamity jsou ohroženy statisíce soukromých, obecních lesních majetků, ekonomickou a ekologickou devastací. Já dodávám, že jsou také ohroženy majetky státní, ekonomickou a ekologickou devastací. Těch důvodů je několik.

Ten první je, že státní lesy dneska tvoří více než 50 procent plochy lesů v ČR, pokud se někdo nestará o státní lesy, tak ti soukromí vlastníci nemají šanci proti kůrovci bojovat, protože většinou mají své lesy v sousedství těch státních lesů. Pokud se tedy podíváme na to, jak ty státní lesy stály v čele toho boje proti kůrovci, neboť už v roce 2014, 2015, 2016, určitě, se vědělo, že ta kalamita hrozí, tak zjistíme, že ten přístup státu je naprosto tristní, že místo toho, aby stát ponechal lesům prostředky na to, aby mohly bojovat proti kůrovci, příp. se nějakým způsobem zabezpečit z hlediska materiálně-technického, tak vysál z Lesů ČR od roku 2013 do roku 2018 celkem 33 mld. Kč. My si tady často vykládáme o tom, jak někteří nezodpovědní podnikatelé, poté, co koupili nějaký majetek, například na severu Moravy, ho následně vytunelovali, jak je to hrozné, jak je to nezodpovědné a sprosté podnikání, následně zjistíme, že stát, který má státní podnik, ze kterého za 6 let vysaje 33 mld. Kč, má problém tam nějaké peníze vložit, aby ho zachránil. Aby zachránil to zásadní, co my tady máme, a to je přírodu, přírodní bohatství a společenské hodnoty. Fakt se nezlobte, ale já se musím ptát, jak je možné, že ten stát tak pomalu a liknavě zachraňuje naše přírodní bohatství. Jak je možné, že se nic neděje, že to trvá, že tady vystupují lidé, kteří říkají, že metodicky pomohou při výběrových řízeních. To je fakt legrace. Že tedy mají 6 dotačních titulů, ze kterých je možné čerpat. Člověk, který přichází o les, si bude brát zvýhodněný úvěr. To mu pomůže! Jako fakt, to si tady někdo dělá legraci! Tady jde o naše hodnoty, my si tady vykládáme, resp. někteří zástupci státu nám vykládají, jak se jede dál, močálem černým kolem bílých skal. A pak já se musím zeptat, a opravdu chce ten stát ty lesy zachránit, nebo potřebuje, aby ztratily svoji hodnotu a daly se částečně někým koupit? Jak to tedy je? Já prostě ten pocit, že je chce zachránit, nemám. Kdyby je chtěl zachránit, protože to jsou biliony, jakou mají ty lesy dneska cenu, samozřejmě ta cena významně klesá, poklesne, tak by se musel chovat úplně jinak, než se chová. Jsem o tom přesvědčen, nevěřím tomu, že ty možnosti neexistují, že je nelze najít. Vždyť naši představitelé hlavní jsou mistři na to, aby našli nějaké prostředky, když je to potřeba.

Takže já opravdu při vší úctě k té práci, kterou v Senátu zejména paní senátorka Vítková a další odvedli, tak jsem přesvědčen, že jestli se tady stát nevzpamatuje, nepoužije všechny nástroje k tomu, aby zachránil své lesy, tím zachránil i soukromé lesy, tak se z toho nevyhrabeme a dopadne to tak, že tady budeme bez lesů. Minimálně nějakou dobu. A to je přece věc, kterou bychom jako odpovědní hospodáři, ti, co mají děti a vnuky, připustit opravdu neměli.

Já teď navážu na to, co tady říkal paní místopředseda Štěch, a to je otázka, tak si řekněme, co má tu prioritu. Vezmu to z jiného konce. Fakt má prioritu to, že někteří mají slevu na jízdném, nebo že se tady přemýšlí o tom, že se někomu budou dávat zdarma obědy, nebo to, jestli tady budou nebo nebudou lesy. Fakt má prioritu to, aby tady v podstatě žádný ministr neseděl, když jde o naše národní bohatství, a poslal své náměstky, příp. úředníky, kteří přijdou, jak přijdou, omlouvám se do Senátu, a taky na tom záleží, nebo je lepší být někde na kanále a dávat něco na Facebook.

Opravdu, jako já si nemyslím, že tohle je zodpovědný a správný přístup k našemu společnému majetku. Jak kdysi říkal pan ministr zemědělství, je to náš společný problém. Měli bychom se takhle k němu postavit, měli bychom ho řešit. Soukromí vlastníci lesů ho bez pomoci státu nevyřeší. To je úplně jasné, my když přijmeme dnešní návrh usnesení, který velmi podporuji, tak stejně pokud ti, co mají v rukách tu skutečnou moc, to nevezmou za své, nic nezměníme. Já to tady petentům otevřeně říkám, jediné, co můžeme udělat, a to se snažíme maximálně, chci všem kolegyním a kolegům za to poděkovat, je tlačit ze své pozice horní komory na vládu a na odpovědné činitele, aby se konečně přestali schovávat a začali ten problém reálně řešit, se všemi pro a proti, které to bude znamenat, protože ty kroky, které bude potřebovat učinit, nebudou vždycky kroky příjemnými, bude to někoho bolet, ale jiné možnosti nemáme, pokud chceme skutečně naše přírodní bohatství pro tu budoucnost zachovat, a tím si vlastně zachovat i to, že nadále budeme zemí, která je dřevařskou velmocí, budeme schopni nadále smrk používat třeba jako stavební materiál, abychom o něj úplně nepřišli.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan místopředseda Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. To všechno, o čem tady mluvíme, co se děje ve velké části republiky s kůrovcem, mají Krušné hory za sebou. Tam šly skutečně tehdy miliardy, říká se mi to docela s nelehkým srdcem, že tehdy ta společnost ten problém pochopila, snažila se pro to něco dělat. To znamená, tisíce brigádníků sázely úplně nové porosty, hledaly se nějaké možnosti, tam byl ještě ten problém s tím kůrovcem daný v tom, že ty lesy byly oslabené těmi exhalacemi, které přicházely nejenom z těch elektráren v ČR a z Polska, ale zejména z Německa. Tedy ze Saska. Všechny ty doly, ty fabriky, které tam byly, ty komíny, ty když zmizely v 90. letech, já už jsem to tady možná jednou říkal, tak Krušné hory a Jizerky mají podle ČHMÚ, kdy tam dělali na všech horách ČR měření ovzduší a další záležitosti, bylo to podpořené tehdy evropskými fondy, tak Jizerky a Krušné hory dopadly nejlépe.

Tu kalamitu obrovskou, o které mluvíme, máme za sebou. Ale samozřejmě je tady velká obava, že tak jak to přichází, jde to od východu, tak že to samozřejmě může ty dneska 40leté smrkové porosty i v těch Krušných horách napadnout. Já tady chci vyzvat zástupce ministerstev, aby to nenechali dopadnout tak, jak to nechali dopadnout třeba na Vysočině, jak to tady teď říkal kolega Vystrčil. Aby tedy doopravdy tam, kde nejsou ty chráněnky, tam, kde je ochranný les nebo zvláštního určení, tak tam aby se zasahovalo velmi rychle. To vám každý lesák řekne, já jsem to zažil před těmi 40 lety, napadený strom, který v terénu se mnohdy i špatně hledá, to vezmete letadlo, zaplatíte 5000 korun, lesák si vylétne nad svůj les, aspoň takhle jsme to léta dělali, najde ty napadené stromy, pak jde tedy lokalizovat do území dolů, kde je ten napadený strom, a jeho okolí nechá posekat. Dneska je to úplně jinak, dneska ani nemusíme do letadla, protože jsou tady různé moderní prostředky, které vynesou kameru do ovzduší, jsou schopné to přímo monitorovat. Tady já vyzývám ministerstva, včetně toho, co tady řekl jeden z předřečníků, ministerstva obrany, oni mají taky tato letadélka, jsou schopni to lokalizovat, ale to musíme chtít. Miloš Vystrčil, kolega, to tady před chviličkou řekl úplně jasně. My budeme tak dlouho vymýšlet, včera co řekl kolega zase Linhart, různé strategie, mezi tím kůrovec napadne úplně všechno. My tady máme komisi voda-sucho, ale víte co, ta houba musí fungovat. Když nám nebude fungovat houba, tak vy dole, já žiji nahoře, ale vy dole nebudete mít vodu, protože ty naše lesy nahoře ji nebudou schopny zachytit. Nechat si ji na pozdější období do potůčků a potom zvětšujících se toků. Je to úplně jednoduché, k tomu nepotřebujete mít žádné vysoké školy. Ale mně vadí, že tato vláda se k tomu nepostavila čelem, že po dva dny sem nepřišel zodpovědný ministr, který to má na starosti, a budou psát nějaké proklamace zase do tiskovin, jak bojujeme s kůrovcem, my furt s něčím bojujeme, vymýšlíme pravidla dotační, ale zkusil si někdo z těch lidí, z těch úředníků, jít na druhou stranu a podat si nějaký projekt na dotaci? Zkusil si to nějaký úředník? Já mám jednu kolegyni, která si to vyzkoušela, která mi řekla, tak to já jsem vůbec nevěděla. Pochopila, jaké ptákoviny ona vyžaduje po těch, kteří získají ty dotace. Tady bych přímo apeloval, aby pracovníci ministerstev, mající na starosti dotační tituly, aby šli do praxe, já klidně vezmu některé na moji radnici, děláme dotační věci, aby viděli, jak to je nejednoduché, jak ty kontrolní orgány jsou tvrdé, jak na vás zakleknou auditní orgány ministerstva financí, předtím ještě třeba centra pro regionální rozvoj, hele, to už se bojíte vůbec nějakou žádost o dotaci dát, a teď co ti vlastníci těch obecních, menších lesů, co mají dělat. Oni neví, co dříve s tím dřevem, a teď ještě aby podávali žádosti o dotace, a vy jim s tím tedy pomůžete... Ale vy už jim neřeknete to b), že potom na ně zakleknete, když udělají sebemenší chybu, tak jim podepište, že tu chybu neudělají, dopředu, že po nich nepůjdete. Tohle je zásadní problém této společnosti, to je zásadní problém všech těch peněz, které jsou z národních zdrojů, které k nám jdou z Evropy. Pak se nedivme, že ti chytrolíni, o kterých se tady taky mluvilo, tu situaci zneužívají, ale víte, kolik jich je, já nevím, je to jedno promile... Ti ostatní, to děláme všichni v dobré víře, protože se chceme mít lépe a chceme, aby ta společnost prosperovala. Ale bohužel, ta byrokracie a ta administrace nám přerostla hlavy, ona už požírá sama sebe.

Tady vláda slíbila, že sníží o 10 % úřednictvo, prosím vás, ona slíbí, zruší, ale vytvoří hned další odbor. Tady nikdo nenašel za těch posledních 20 let tu sílu, aby doopravdy pustil 30 % úředníků v dnešní době digitalizace k vodě, budeme mít okamžitě lidi do fabrik, budeme mít okamžitě lidi na sázení stromků a tak dále. Ale to by tito lidé už asi nedělali, protože oni všichni vystudovali ty vysoké školy na administraci a já nevím na co všechno, jsou úplně zbyteční. Ale oni přece sami si nenechají svoje místo zrušit, oni nepůjdou za panem ministrem a neřeknou, hele, já dělám dvě tabulky ročně, které jsou úplně na nic, já to dělat ale nebudu, zrušte moje místo, oni to neudělají, protože stát se o ně velmi dobře jako o úředníky postará. Takže prosím vás, vy, kteří zde jste z těch ministerstev, bohužel se to nedá přenést na vaše ministry, nevím, jak jste schopni jim to sdělit. Ať makají, ale trochu jinak. Ať mezi nás chodí. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane místopředsedo, další je do rozpravy přihlášen pan senátor Koštial.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, dámy a pánové, já budu velmi krátký. Abychom lépe pochopili, o čem se tady bavíme, tak skutečně teď řešíme pozemky, které Lesy ČR mají, 1,3 mil. hektaru lesů. Ty ostatní lesy, které jsou v tom, jak řekl Miloš Vystrčil, bez toho, že budou ty lesy zdravé, tak ty ostatní budou trpět tím sousedstvím. Ale co je podstatné a velmi důležité, že celkem těmi lesy protéká 38 tisíc kilometrů vodních toků, z toho 20 tisíc kilometrů drobných vodních toků. Já mám obavu, že až se příště bude chtít pan premiér s panem ministrem z životního prostředí projet po Baťově kanále, tak s tímto přístupem už bude ten Baťův kanál suchý, oni nebudou mít po čem jezdit. Takže jenom tohle jsem vám chtěl sdělit. Ještě společenská hodnota těchto lesů je spočítaná na 12 bilionů korun. Takže víme, o co teď bojujeme.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dále do rozpravy je přihlášen pan senátor Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové. Já bych pouze doplnil pár věcí, protože jsem celý život byl na venkově, tak o tom lese něco málo vím. Takže když byl jemně chycený strom, tak hajný dělal všechno pro to, aby se ho zbavil. To byla první věc. Jak se nová výsadba nebyla poškozena, tak se stavěly oplocenky, to znamená, kdyby se dávaly finanční prostředky na oplocenky a další věci, ono by to taky začalo fungovat. To je jedna věc.

Teď co se týká místních komunikací. Jako starosta vím, že jsem vždycky válčil s Lesy ČR, protože po místních komunikacích, které nemají tu únosnost, jsou asfaltky, tak ta Tatra, když tam jela, měla naloženou fůru, tak v podstatě lámala kraje. Vždycky si vybrali období, kdy bylo po jaře nebo po dešti, to znamená, ta spodní vrstva nebyla únosná, nikdy jsme od Lesů nic neviděli. Takže nějakých 270 milionů pro obce do celé ČR, nezlobte se na mě, ale to z pohledu starostů je směšné, je to pouze výsměch. To je k tomu.

Jak jsem slyšel, že bude metodická pomoc těm lidem, kteří mají lesy, že jim tedy pomůžou ministerští úředníci, já si myslím, že něco podobného tady je. Proč bychom vymýšleli vymyšlené? Proč když zemědělci mají přímé dotace na určitou část, tak můžeme dát lidem, nebo majitelům, kteří mají napadeny lesní porosty, dát přímé dotace, ty přímé dotace se zkontrolují, jestli byly využity na to, co jsou, ale v podstatě nic jiného s tím dělat nebudeme. Takže tady ta cesta je, jen ji chtít najít. To je k tomuto. Takže bych doporučoval, aby to bylo v záznamu, přímé dotace pro napadené lesy. Myslím si, že by to neměl být problém. Pak tady, aby bylo do záznamu zase pro ministerské úředníky, chtěl bych upozornit na jeden kardinální problém, který je tam u nás v Jizerkách. Když tak mě kolega Canov může ještě doplnit, protože jeho se to týká osobně. Kousek od ní je jeden z největších polských dolů Turów. Ty půjdou o dalších 100 metrů už pod hladinu moře, to znamená, je jen otázka času, kdy se ten důl otevře, půjde dolů, takže nám vytečou celé Jizerky do Polska, bude s tím problém, takže celé Jizerky uschnou. To je jenom proto, aby ministerští úředníci věděli, že ten problém tady hrozí, že by bylo dobré, aby s tím ministerstvo dělalo, ne abychom tady stáli za 3, 4, 5 let a říkali, my jsme to nevěděli. Tak proto říkám do záznamu, ano, je nebezpečí, že vyschnou Jizerky, protože Turów půjde o 100 metrů pod hladinu moře. To je všechno, děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, zatím poslední přihlášený do rozpravy je pan senátor Burian.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane první místopředsedo, vážení petenti, vážení kolegové, kolegyně. Já jsem tady zaznamenal od úvodu pana Radomíra Charváta, kdy se vyjádřil, že jde o katastrofu společensko-ekonomickou, zatím možná neekologickou. Já si myslím, že je to už i ekologická katastrofa, jestli není, tak velice brzy bude. Proč tohle říkám? Už v základní škole nás učili všechny důležité funkce lesa v krajině. Mezi ty nejdůležitější, které považuji já, je zachycení vody v krajině. Jestli se bude dál rozšiřovat ten stav, kterým jsou holiny, nedostatek lesů, už takhle jsme na tom velice špatně s vodou, bude to ještě horší. Proč to říkám? Protože existuje, připomínají se různé akční plány, existuje tady koncepce na snížení následků sucha a nedostatku vody, kterou přijala vláda usnesením č. 528 v červenci 2017, ta koncepce má pět pilířů. Jeden z nejdůležitějších je zachycení vody v krajině. To má vazbu bezprostředně samozřejmě na lesy. Proč teď toto říkám? Ztotožňuji se naprosto s kolegou Vystrčilem, tohle by přece měla být naprosto úloha státu. Ne nějakých pomyslných dotačních titulů, byrokratizace procesů, roztříštěnost legislativní, roztříštěnost meziresortní, to je to nejhorší. Toto všechno by měla být úloha státu. Jak k lesům, tak k těm záležitostem klimatických vlivů a nedostatku vody. Díky.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Velmi důležité téma, důležitá diskuse, takže pokračujeme. Pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Já budu opravdu krátký, nechtěl jsem už ani vystupovat, ale nedá mi to, mám tady několik poznámek. Tu poslední, kterou jsem si napsal, tak ji tady musím říct, minimálně tu.

Podívejme se tamhle na to, kde máme ministry, kde máme náměstky. Tady není ani jeden náměstek, takže my tady, myslím, v zásadě už asi víme, směřujeme k usnesení, které tu máme, které jsme tu tvořili, ale prostě ti, co to reálně mají realizovat, mají na starosti, tak tady nejsou. Ministr ani náměstek. Pan předseda Kučera, scházíme se opakovaně, už loni na výboru u nás jsme řešili tento problém, nebo snažili jsme se řešit, snažili jsme se to téma otevřít, za účasti tedy náměstků nebo ministrů. Ale zatím jsme slyšeli jenom sliby. Ať už to bylo loni v září nebo letošní rok v lednu. Ačkoliv ten problém je samozřejmě zřejmý několik let. Pokud se mluví o těch 3 mld., tak taky už loni v září jsme slyšeli o 3 mld., stále slyšíme jenom o 3 mld., ale ti soukromí vlastníci potřebují ty peníze co nejdřív. Nepotřebují asi velké dotace na techniku, tak jak jsme slyšeli na posledním jednání výboru, že budou 50procentní dotace na velkou techniku, tak to si možná nakoupí Uniles a podobné firmy, ale oni potřebují prostě fakt peníze na ten les, ne na velké náklaďáky, tak jak je člověk vidí, jak nám jezdí přes naše komunikace a přes naše města, se zakůrovaným dřevem, kde je kůrovec, a oni ho léta rozvážejí po celé republice a nic se neděje.

A kde jsou zase státní orgány a např. Česká inspekce životního prostředí? Velmi často je to tak podobné, i v tomto případě. Nedělají v zásadě to, co by asi měly.

Loni jsme možná mohli být svědky, a slyšeli jsme mimořádné jednání sněmovny, které bylo k tomuto tématu, a my jsme tam mj. slyšeli, že problém je to velký. Ale v národních parcích je situace vyřešena. Já vím, že v národních parcích má být jiný přístup k lesu. To všechno chápu. Byl jsem deset let u zakládání národního parku. Všechno jsem schopen pochopit. Ale proč si lžeme, když v té době, kdy ministr říkal, že v národních parcích je situace v pořádku, tak NP České Švýcarsko vyhlašoval kalamitní stav. To je zase jeden z těch dalších přístupů, kde si nalháváme, předstíráme a nemluvíme si pravdu.

Protože z těch bezzásahových území v národních parcích, a nezpochybňuji opět, jak se tam má nakládat, ale nemůžeme dělat věci ode zdi ke zdi a každého půl roku jinak. Je evidentní, že z území národních parků, pokud se ta věc podcení, neřeší, tak jsou napadeny další lesy soukromých vlastníků, obecních lesů a také Lesů ČR, což je u nás vidět masově. Je evidentní, jak stav nastal.

Tolik ode mě. Omlouvám se za tříminutové zdržení. Ale minimálně jsem chtěl upozornit na to, že jsme tady asi ve shodě. Ale ti, co to mají na starosti, tady dneska nejsou a už víc než rok jenom slibují...

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Protože nevidím nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy, tak ji končím. Prosím paní zpravodajku VVVK, aby se vyjádřila k právě proběhlé rozpravě.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo. Ještě než se přímo vyjádřím k rozpravě, domnívám se, že nejde pouze o ekonomický dopad, ale že jde opravdu o téměř ekologickou katastrofu, protože to vidím ve svém vlastním obvodu. Působila jsem čtyři období jako místostarostka. Měla jsem na starost také městské lesy. Vnímám, že dochází k ohrožování i zdrojů pitné vody. Protože můj obvod je obvodem, kde je řada malých zdrojů pitné vody podzemní, a jestliže dochází k devastaci lesních porostů, tak samozřejmě ty zdroje jsou o to citlivější.

Boskovicko, Letovisko, Tišnovsko, Lomnicko – jsou opravdu hodně zasaženy. Dochází úplně ke změně charakteru krajiny.

Co se týká této rozpravy, tak vystoupil jeden zástupce petičního výboru. Dále vystoupili zástupci výborů, které dávaly stanoviska k petici. Vystoupilo deset dalších senátorů.

Všichni jsme se víceméně shodli na tom, že je třeba odsouhlasit i usnesení, která jsou součástí toho stanoviska. Chtěla bych říct, co se týká vystoupení pana náměstka životního prostředí, kdy hovořil o nutnosti nějakým způsobem korigovat množství spárkaté zvěře – je to pod bodem č. 9.

K dalším věcem se vyjadřovat nebudu, protože nakonec jsme se dohodli na tom, že usnesení mohou zůstat, jak jsou navržena.

Jen bych dodala, že za tu dobu, ona nebyla dlouhá, co jsem to začala projednávat, tak došlo aspoň k posunu, že byla poněkud zmírněna povinnost těch, kteří ošetřují dřevní hmotu insekticidy, takže tam nemusí být to přísné osvědčení, které stojí také řadu peněz.

Nechci už zdržovat. (Vidím, že už spousta kolegů spěchá...)

Já jsem četla návrh na usnesení na začátku, tak se domnívám, že už ho nemusím opakovat. (Předsedající: Rozhodně ne.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko.

Můžeme přistoupit k hlasování. Spustím znělku...

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej už přednesla paní senátorka Jaromíra Vítková a jak je ostatně uvedeno i v senátním tisku č. 53/1.

V sále je aktuálně přítomno 42 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 22.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s usnesením, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo všech 42. Proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji.

Končím jednání Senátu, nejenom to dnešní, ale i včerejší. Přeji vám hezký zbytek týdne.

Upozorňuji ještě všechny na to, že zítra se od 9.00 hodin koná veřejné slyšení Senátu ke koridoru Dunaj-Odra-Labe. Kdo má zájem, je samozřejmě zván a vítán.

Tímto definitivně končím 9. schůzi Senátu. Hezký den, na shledanou!

(Jednání ukončeno v 13.57 hodin.)