Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 12.06.2019

(1. den schůze – 12.06.2019)

(Jednání zahájeno v 10.03 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 9. schůzi Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pondělí 27. května 2019. Z dnešní schůze se omluvili senátoři Pavel Štohl, Tomáš Czernin, Marek Hilšer, Jaroslav Doubrava, Patrik Kunčar a Milan Štěch.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. (Paní senátorka Chalánková zaujme své místo, páni senátoři nahoře Cieńciała a spol., zaujměte své místo, Dušek, do lavice...)

Nyní – podle § 56 odst. 4 – určíme dva ověřovatele této schůze.

Navrhuji, aby ověřovateli 9. schůze byli senátor Přemysl Rabas a senátorka Šárka Jelínková.

Má někdo z vás připomínky k tomuto návrhu? Žádné nejsou. Budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 1 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 pro vyslovilo 72, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Přemysl Rabas a senátorka Šárka Jelínková.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 9. schůze Senátu.

Upravený návrh pořadu 9. schůze v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Organizační výbor navrhuje doplnit 1. čtení dvou senátních iniciativ. Senátní tisky č. 92 a 94.

VZVOB navrhuje doplnit bod Vyjádření nesouhlasu s postupem Dumy Ruské federace, která chce legitimizovat invazi vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968.

VUZP navrhl zřízení dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv. V souvislosti s tím navrhuje Organizační výbor doplnit body Návrh na zřízení dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv a stanovení počtu jejích členů, Ustavení dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv, Volba předsedy dočasné komise Senátu k návrhům auditních zpráv, které projednáme zítra.

Dále Organizační výbor navrhuje doplnit petici Zdravé a prosperující lesy pro příští generace, jejíž šetření příslušný výbor ukončil, a to na čtvrtek – jako čtvrtý bod jednání.

Naopak navrhuje vyřadit petici Za zákon pro zelené lesy Šumavy, jelikož výbor její šetření neukončil.

Předseda vlády se ze schůze omluvil. Požádal o vyřazení tisku N 019/12. U ostatních tisků jej zastoupí ministr zahraničních věcí a ministryně financí.

Na pořad zároveň navrhuji doplnit Informaci vlády o výsledcích summitu EU-Čína, kterou přednese ministr zahraničních věcí.

Body ministra zahraničních věcí bychom projednali dnes v úvodu schůze.

O projednání dopoledne požádala ministryně práce a sociálních věcí a ministr vnitra.

Jako poslední body před polední pauzou bychom projednali výroční zprávu ÚOOÚ, volbu místopředsedy tohoto úřadu a volbu člena Rady pro studium totalitních režimů.

Odpoledne bychom projednali body ministryně financí a další body.

Stejně tak požádal o přeřazení výroční zprávy na příští schůzi Senátu prezident NKÚ Miloslav Kala.

Dále navrhuji vyřazení tisku K 016/12, jelikož jej VEU vzal na vědomí.

Veřejná ochránkyně práv požádala o projednání svého tisku 13. června jako druhý bod. Poté budeme projednávat petici Braňme média veřejné služby.

Ministr dopravy požádal o zařazení svého bodu na čtvrtek za pevně zařazené body.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Ano, pan senátor Jiří Dienstbier se hlásí. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat, aby bod programu 18, senátní tisk č. 92, tj. návrh senátního návrhu ústavního zákona Stálé komise Senátu byl projednán dnes odpoledne jako pátý bod. Jsou tam čtyři body pevně zařazené. Požádal bych o zařazení tohoto – jako pátého.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, děkuji. Dále se hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré dopoledne všem, děkuji. Dostala jsem opakovanou žádost pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, která je datována 11. června. Žádá, aby z pořadu této schůze Senátu byl vyřazen bod č. 8 a 9. Osmička je senátní tisk č. 46, devítka je senátní tisk č. K 013/12. A žádá o zařazení na program schůze Senátu 24. července. Tato žádost šla včera i vám, pane předsedo, ale pravděpodobně někdy ve večerních hodinách.

Děkuji za vyhovění.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Máme tedy dva návrhy, jeden návrh pana senátora Dienstbiera a návrh paní senátorky Hamousové a po znělce budeme o obou návrzích hlasovat. (Znělka.) Pardon, to byla jenom hudební vložka, hlásí se totiž pan senátor Hampl. Pane senátore, máte slovo, omlouvám se, že jsem si nevšiml obrazovky.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vím, že tyto procedurální návrhy by neměly být podrobovány rozpravě. Jenom se chci zastat evropského tisku K 13/12, protože to je záležitost, kterou evropský výbor projednal už před několika měsíci a je to diskusní dokument v rámci Evropské unie. A když už Senát jakoby vynakládal energii a práci k těmto tématům něco říct, bylo by dobře, aby to na plénu bylo projednáno předtím, než diskuse proběhne a skončí. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, přikláním se také k tomu, co tady říkal pan předseda výboru pro záležitosti Evropské unie Hampl, že to, co se dnes děje, to znamená žádost pana ministra Brabce, abychom znovu neprojednávali zejména tisk K 013/12, je řekl bych přístup, kterým bych označil za velmi neodpovědný ze strany vlády, protože tato diskuse dneska probíhá, my k tomu máme přijmout nějaké usnesení na úrovni Senátu. Ale tento bod bude pravděpodobně vyřazen, neboť pan ministr nemá čas sem přijít, byť si zase myslím, že to není až tak nevypočitatelné, kdy se bude zasedat na plénu Senátu a případně jsme schopni na Organizačním výboru mu vyhovět i z hlediska času, tak to vidím jako krok ze strany vlády velmi nezodpovědný. Je otázkou, jestli to máme vtělit i do nějakého usnesení, nebo jestli stačí takto na mikrofon říci, že obecně i na Organizačním výboru jsme se bavili o tom, že takovýto přístup členů vlády, v tomto případě pana ministra životního prostředí, není ve prospěch České republiky a spíše ukazuje na to, že přes všechna prohlášení a další věci, které často z úst některých členů vlády slyšíme, realita je úplně jiná, vlastně na tom, zda budeme realizovat své návrhy a prosazovat své principy a postupy na úrovni Evropské unie, nám nezáleží, neboť příslušný člen vlády, když se má o takových věcech jednat, není schopen přijít do Senátu v době, kdy je to potřeba. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Přihlášena je paní senátorka Hamousová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Vnímám, co tady bylo řečeno. Současně tlumočím, nebo se snažím reálně tlumočit názory, které tady zaznívaly, ztotožňuji se jenom s tím, že u senátního tisku K 013/12 ještě nebylo zahájeno projednávání v Poslanecké sněmovně, tudíž odklad na 24. července v rámci schůze Senátu je reálný, protože projednávání v Poslanecké sněmovně ještě neproběhlo. Děkuji vám tudíž za podporu žádosti pana ministra Brabce.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a opět pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, omlouvám se, ale paní senátorka mi ještě více nahrála. My víme, kdo má většinu v Poslanecké sněmovně, takže to je jen další důkaz toho, že co jsem říkal, je pravda. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, nyní pan senátor Petr Holeček. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Já se chci připojit na stranu pana kolegy Vystrčila a odmítnout toto, protože uvědomme si, že jsme se s přístupem vlády setkali už v minulých letech, s přístupem vlády, kdy ministři v podstatě neplní své povinnosti, to znamená, neinformují Senát a opakovaně nechodí do Senátu Parlamentu České republiky a opakovaně my odkládáme a odkládáme návrhy zákonů nebo tisky, které bychom tady měli projednat. Já si myslím, a kolega Vystrčil to tady trošku naznačil, že by bylo dobře s panem ministrem a vůbec s vládou o tomto jednat a poprosil bych asi pana předsedu Senátu, aby nějakým způsobem prokonzultoval toto jednání, protože je opakované a většině našich senátorů z našeho klubu tedy určitě se nelíbí a my nebudeme hlasovat pro odložení těchto návrhů. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Tomuto návrhu bude vyhověno už po včerejším Organizačním výboru, já v tomto smyslu napíši dopis na vládu. Dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Nenutil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, porušuji sám to, co teď budu kritizovat. Projednáváním pořadu schůze Senátu se hodně začínáme přibližovat Poslanecké sněmovně, kdy jim trvá několik hodin, než se na některém programu dohodnou.

Znovu se omlouvám, že porušuji sám to, co říkám, ale jinak by to asi zaznít nemohlo. Toto mají být procedurální návrhy a debata k tomu má být při těch jednotlivých...

Omlouvám se těm, kterých jsem se dotkl, ale věřím, že většina z nás je konstruktivních. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, opět pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já děkuji panu předsedovi Holečkovi za podporu této nebole s tím, že pan ministr životního prostředí vůbec nepřijde. Na druhé straně i po poradě s kolegy si myslím, že debata, která nyní probíhá, by mohla být, pokud vůle vlády s námi spolupracovat je opravdová, dostatečnou výstrahou. A v tuto chvíli, pokud pan předseda Senátu již slíbil i tady veřejně, že dopis s upozorněním, že tento přístup není Senátem vnímán jako správný, napíše panu premiérovi, případně panu ministrovi, abychom ještě tentokrát vyhověli návrhu nebo žádosti pana ministra a schválili jsme program, protože tím trucpodnikem, když pan ministr nemůže, ničeho nedosáhneme. A přece jen si myslím, že toto varování v tuto chvíli by mohlo stačit a nemuseli bychom hned jít do poslední verze, kdy vyřazení odmítneme a může se teoreticky stát, že bychom potom bod projednávali i bez ministra, což asi tady nikdo nechce.

I vzhledem k tomu, co se děje v Poslanecké sněmovně, a omlouvám se panu kolegovi Holečkovi a děkuji za podporu, bych ještě tentokrát byl pro to, abychom program schválili v té podobě, jak ho pan předseda Senátu přečetl a abychom ještě akceptovali žádost pana ministra Brabce přednesenou paní kolegyní Hamousovou.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a dalším přihlášeným je pan místopředseda Jan Horník, Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobrý den. Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Myslím ale, že varování by mělo být poměrně ostré. Přece není možné, aby vláda nekonala. Oni tedy makají, jak tvrdí, ale nám se přece stalo, a stalo se to i Poslanecké sněmovně, že oni si raději udělají výjezd do regionů a pak tady nikdo není nebo se nechávají zastupovat. Znamená kolegy, kteří o meritu věci k tomu projednávanému zákonu nevědí skoro nic. A vždyť přece vidíme v Poslanecké sněmovně, když probíhají interpelace, že tam skoro nikdo není, takže není koho interpelovat. Tam tato vláda nemaká, ta vláda si jede na svůj vlastní byznys v čele s předsedou této vlády. A to je zapotřebí natvrdo tady říct.

Poprosil bych o jednu věc. Vím, že se tyto věci dělají diplomaticky apod., ale ony se také dají dělat diplomaticky trochu tvrději. Proto bych chtěl poprosit pana předsedajícího, pana předsedu Senátu, aby to nebylo jenom nějaké lehké varování. Veřejnost tady musí vědět, že vláda nemaká, byť tvrdí něco jiného, a pak to rozšiřuje PR pana Prchala.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já to rád napíši ostře, ale abych pan nebyl kritizován za přílišnou ostrost. Ale nicméně nám nezbývá nic jiného, než vyřešit hlasování. A tato hlasování budou dvě. První bude po znělce o návrhu pana senátora Dienstbiera a bezprostředně poté budeme hlasovat o návrhu vyřadit body č. 8 a 9 a hlasování rozhodne. (Znělka.)

Zahajuji hlasování o návrhu pana senátora Dienstbiera. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. A kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 2 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 71, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat.

A budeme nyní hlasovat o návrhu vyřadit body 8 a 9 z pořadu dnešního jednání. Zahajuji hlasování. Nelze. Nezahajuji. Běží? Tak tady mi to neběží.

Jestli vám to běží, tak kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

A já konstatuji, že vhlasování pořadové č. 3 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 se pro vyslovilo 33, proti byli 4. Návrh byl zamítnut.

Tím jsme vyčerpaly všechny návrhy k programu a budeme nyní hlasovat o programu jako celku. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 4 se z přítomných 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 66, proti byli 2. Návrh byl přijat.

A my můžeme přistoupit k projednání prvního bodu, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání neformálního zasedání hlav států a předsedů vlád EU, které se konalo dne 9. května 2019 v Sibiu

Tisk č. 87

Senátní tisk č. 87. Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 87. S informací nás seznámí ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, kterého vítám a až si uloží podklady, má slovo. Máte slovo, pane ministře, vítejte.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dne 9. května 2019 proběhl v rumunském Sibiu neformální summit hlav států a předsedů vlád členských států Evropské unie. Hlavním výstupem summitu je společná deklarace k budoucímu směřování EU. Hlavním cílem této politické deklarace bylo symbolicky potvrdit jednotu Unie a odhodlání pokračovat v evropské spolupráci.

Formou deseti závazků se lídři v deklaraci přihlásili k větší soudržnosti v době, kdy Evropu čekají velké výzvy. Zavázali se v tomto smyslu hledat společná řečení problémů a chránit a prosazovat principy demokracie a právního státu. Důležitou oblastí je dle deklarace obnovení důvěry občanů skrze efektivní vynaložení politického úsilí EU na oblasti, v nichž Evropské unie přináší přidanou hodnotu a respektování kompetencí členských států.

Lídři se zavázali také podporovat snížení rozdílů mezi jednotlivými členskými státy. Závěrem deklarace hovoří o posílení role Evropské unie jako globálního hráče, budování mezinárodního řádu postaveného na obecně uznávaných pravidlech a společně řešených takových výzev, jako je ochrana životního prostředí či klimatické změny.

Na jednání dále lídři diskutovali o příští strategické agendě, která vylíčí priority a cíle Evropské unie v příštích pěti letech. V návaznosti na summit v Sibiu probíhají tento týden v Bruselu intenzivní jednání o návrhu textu strategické agendy.

Vláda ČR je od počátku v debatě o budoucím směřování Evropské unie aktivní. Na základě inkluzivní debaty na národní úrovni vláda připravila komplexní pozici České republiky ke strategické agendě. Za klíčové priority pro budoucí činnost Evropské unie považujeme především dokončení vnitřního trhu, včetně rozvoje v digitální oblasti, posílení role Evropské unie na světové scéně, mj. prostřednictvím ambiciózní obchodní politiky a racionální klimatické politiky, která bude v souladu s konkurenceschopností našeho průmyslu.

Zadruhé, zajištění bezpečnosti v Evropě včetně ochrany vnějších hranic, efektivní spolupráce se třetími státy, zamezování migrace nebo spolupráce v kybernetické bezpečnosti. A v neposlední řadě náš požadavek je na obnovení institucionální rovnováhy. Potřebujeme, aby především Evropská komise jednala jako nestranné a apolitické těleso, které bude pomáhat hledání kompromisů mezi zájmy jednotlivých členských států.

To jsou klíčové priority vlády ČR pro budoucnost EU, které prosazujeme i do textu strategické agendy. Její výsledný text by měla přijmout červnová Evropská rada, o níž budeme dále hovořit v dalším bodu jednání. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie, tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 87/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, dobrý den. Ano, evropský výbor projednal informaci o setkání v Sibiu, nebo o summitu v Sibiu, stejně tak, jako jsme společně tady krátce před časem diskutovali přípravy na summit v Sibiu, ten mandát.

A už tehdy zaznělo to, že původní ambicí setkání v Sibiu bylo vytyčit, domluvit cestu, jak dál v sedmadvacítce poté, co odejde Velká Británie. Jenže mezitím se přihodilo to, že Velká Británie zatím ještě pořád neodešla. Teď naštěstí máme všichni trochu pohov, pokud jde o to permanentní bombardování informacemi, co nového v brexitu a nebrexitu, jakýsi oddechový čas. Ale každopádně v tomto smyslu jednání v Sibiu nakonec jako by nemohlo naplnit ambice, s kterými bylo původě designováno.

Přesto bych si dovolil říct, a je to můj osobní názor, ale evropský výbor ho alespoň explicitně neodmítl, že prohlášení ze Sibiu je docela dobré čtení. Doporučuji vám ho, je to několik stručných bodů. Jsou samozřejmě deklaratorní, není tam nic fundamentálně nového, že by se Evropa otáčela o 180 stupňů, kde ještě nebyla. Ale jakoby shrnutí nějakých důležitých věcí, tak, jak je v tuto chvíli vnímáme jako evropské věci v Evropské unii. Tak mně to ve skutečnosti přijde užitečné čtení, které bych si dovolil vám doporučit.

Nicméně vzhledem k tomu, že to je tak, jak to je, význam setkání v Sibiu nakonec je reálně menší, než jak se předpokládalo, tak evropský výbor neshledal na summitu a na jeho výstupech nic, co by bylo potřeba nějak specificky komentovat, neřkuli rozporovat. A proto vám předkládá návrh, abychom tuto informaci a výsledek jednání ze Sibiu vzali na vědomí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane kolego, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí a budeme tedy po znělce hlasovat o usnesení tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 5 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Informace vlády ČR o programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 20. - 21. června 2019

Tisk č. 88

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 88 a s informací nás seznámí ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jak již bylo řečeno, 20. a 21. června letošního roku proběhne v Bruselu zasedání Evropské rady. Toto zasedání bude mít na programu několik okruhů včetně institucionálních otázek, otázky víceletého finančního rámce, otázky klimatické politiky a další témata.

Na jednání Evropské rady by mělo dále navázat zasedání Eurosummitu v inkluzivním formátu a také krátké neformální zasedání o brexitu. Nyní stručně k jednotlivým tématům. Jak již jsem zmínil v předchozím bodě, Evropská rada by měla v kontextu přípravy příštího institucionálního cyklu nejprve schválit novou strategickou agendu. Dále by lídři

měli učinit rozhodnutí v oblasti nového personálního obsazení vedení evropských institucí. Substantivní debata na toto téma započala již na neformální večeři premiérů a prezidentů 28. května v Bruselu. Předpokládám, že tuto debatu všichni pozorně sledujeme i prostřednictvím médií.

Evropská rada by měla především navrhnout kandidáta na pozici předsedy Evropské komise, kterého následně bude schvalovat Evropský parlament. Současně by měla rozhodnout o příštím předsedovi Evropské rady a také o vysokém představiteli Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Součástí diskuze může být také pozice prezidenta Evropské centrální banky, kde pochopitelně hlavní slovo mají státy eurozóny.

Vláda České republiky v obecné rovině bude primárně bránit princip geografické rovnováhy, protože náš region, o tom jsme přesvědčeni, musí být dostatečně reprezentován na nejvyšší úrovni. V tomto smyslu bude důležitý balíčkový přístup, tedy princip sjednání obsazení všech vysokých funkcí najednou na červnovém zasedání. Při nominačním procesu budeme dále podporovat osobnosti, které budou zárukou obnovení institucionální rovnováhy v Evropské unii. Klíčová pro nás nebude jejich politická příslušnost, ale především zkušenosti a předpoklady pro správný výkon funkce.

V případě víceletého finančního rámce má Evropská rada na programu i právě toto téma. Jedná se tedy o diskusi o rozpočtu Unie na léta 2021 – 2017. V rámci vyjednávání příštího finančního rámce rumunské předsednictví Rady připravilo novou verzi tzv. negociačního balíčku, který bude základem pro další diskusi lídrů. Evropská rada si stanovila cíl dokončit vyjednávání o víceletém finančním rámci v průběhu podzimu tohoto roku. Vláda ČR plně podporuje stanovený harmonogram s cílem dosažení vyvážené dohody o víceletém finančním rámci co nejdříve v průběhu finského předsednictví.

Hlavními prioritami Vlády ČR pro vyjednávání zůstávají zajištění odpovídajících prostředků pro Českou republikou na kohezní a společnou zemědělskou politiku a prosazení efektivní podmínek pro jejich implementaci. Zároveň také podporujeme, aby Evropské unie měla dostatečné zdroje na prosazování své zahraniční politiky na to, aby mohla hrát roli globálního hráče.

Tím třetím okruhem jsou témata spojená s klimatickou politikou. V rámci probíhající debaty o dlouhodobé strategii EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů by červnová Evropská rada měla pokračovat v přípravách tohoto dokumentu s výhledem na zářijový klimatický summit OSN.

Vláda ČR bude i nadále bránit racionální přístup v této oblasti a plně podporovat naplňování závazků v rámci Pařížské dohody bez vytváření nových obligatorních cílů, které by mohly ohrozit konkurenceschopnost evropského průmyslu.

Důležité také bude respektování národních specifik v oblasti užívání nízkoemisních energetických zdrojů, což byl jeden z principů, na kterých se shodli lídři již na březnové Evropské radě. V dalších otázkách březnové Evropské rady bude obsaženo několik témat. V rámci evropského semestru by Evropská rada měla projednat doporučení pro jednotlivé členské státy. Lídři by se měli také vyjádřit k naplňování politiky boje proti dezinformacím, s ohledem na zkušenosti z květnových voleb do Evropského parlamentu.

Evropská rada by měla také rozhodnout o dalším prodloužení platných sankcí EU proti Rusku. S ohledem na neutěšenou situaci na Ukrajině a nedostatečný pokrok v implementaci Minských dohod vláda ČR tento krok podporuje.

Evropská rada by se měla rovněž vyjádřit k politice rozšiřování Evropské unie v souvislosti s otázkou možného zahájení přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií. Bude tak navazovat i na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti, která proběhne 18. června v Lucemburku, kde bude diskuze o tzv. zprávách o pokroku jednotlivých zemí západního Balkánu, které představila Komise 29. května letošního roku.

Vláda ČR považuje politiku rozšiřování za nejerektivnější nástroj na zajištění stability v regionu západního Balkánu, a i proto také podporujeme ambice Albánie a Severní Makedonie. Je podle našeho názoru důležité zajistit evropskou perspektivu partnerům, kteří zodpovědně pracují na jejich vstupu do EU. Máme, jsem přesvědčen, morální zodpovědnost je v tomto smyslu nezklamat. Bohužel některé členské státy mají obecně zdrženlivější pozici. V této oblasti platí jednomyslnost, výsledkem tedy bude muset být určitý kompromis. Já stále doufám, že se podaří v příštím týdnu vyslat jasný a silný signál zemím západního Balkánu, že politika rozšiřování pokračuje dále.

V případě Eurosummitu, který bude na okraj jednání Evropské rady, proběhne jeho zasedání v inkluzivním formátu. Zaměřit by se mělo na proces prohlubování hospodářské a měnové unie. Jednou z klíčových otázek bude řízení tzv. rozpočtového nástroje pro eurozónu.

Česká republika není členem eurozóny a tyto otázky se jí tak úzce nedotýkají. Máme však zájem na stabilitě eurozóny, se kterou jsme hospodářsky provázáni. A kroky směřující k posílení eurozóny proto Vláda ČR podporuje. Důležité je pro nás zachování inkluzivního formátu jednání. Tedy aby do klíčového rozhodnutí byly zapojeny i státy stojící mimo eurozónu. Pokud jde o rozpočtový nástroj pro eurozónu, důležité pro nás bude, aby tento návrh žádným způsobem negativně neovlivnil celkový rozpočet Evropské unie.

Posledním diskuzním tématem červnového summitu bude brexit. Tentokrát je ovšem plánováno velmi krátké jednání ve formátu EU 27 na samý závěr pátečního zasedání. Další vývoj v otázce brexitu bude zcela záviset na politickém vývoji ve Velké Británii.

Vláda ČR nicméně podporuje snahy o zabránění tzv. no-dealu a dojednanou dohodu o vystoupení považuje za neměnnou. Uděláme nicméně všechno pro to, abychom si i po případném brexitu zachovali s Británií co nejlepší vztahy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 88/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Ještě jednou Dobrý den, dámy a pánové. Tentokrát je to usnesení trošku obsáhlejší než k tomu předchozímu bodu. A já se vám na jednu stranu omlouvám, ale současně říkám, že se omlouvám za něco, za co nemůžu, že toto usnesení jste dostali teď. Možná je to výhodné, že ho zrovna máte v ruce, a ne v nějaké hromadě jiných papírů, takže snadno se na něj můžete podívat.

Ten důvod, proč jste ho dostali teď, je, že evropský výbor přerušil projednávání tohoto bodu na své minulé schůzi a vrátil se k tomu až dneska ráno tímto plenárním zasedáním. A sice z toho důvodu, že jsme tak, jak to u Evropské rady bývá, neměli dostatek informací, resp. jsme netušili, jak může vypadat návrh závěrů. V tuto chvíli to, alespoň neformálně, k dispozici je. A to je to, co také reflektuje to navržené usnesení.

To je na vysvětlení toho, proč to dostáváte na poslední chvíli. A je to také možná i vysvětlení toho, proč se navržené usnesení nedotýká úplně všeho, o čem mluvil pan ministr.

Konkrétně se nedotýká té věci ohledně velkých šéfů Evropské unie, když to tak řeknu, předsedy Evropské komise, předsedy Evropské rady, vysokého představitele, nebo vysoké představitelky, protože to v tom závěru návrhu není. To je věc nějaké debaty mezi leadery, až se sejdou.

Já bych si dovolil, tak, jak to většinou dělávám, stručně okomentovat navržené usnesení. Respektive částečně i jeho genezi. Jednak samozřejmě navrhujeme vzít tu informaci tak, jak jsme ji slyšeli od pana ministra na vědomí. Pak si myslíme, že by bylo dobře, evropský výbor se v tom celkem shodl, explicitně podpořit novou strategickou agendu EU na roky 2019 – 2024. Alespoň ve smyslu výčtu těch priorit, které se tam navrhují, a v tom smyslu, že to jsou racionální priority.

Z našeho pohledu není asi projednávání mandátu na Evropskou radu tím oním místem, kdy strategickou agendu meritorně projednávat. A také jsme to tedy nedělali. Ona je nějakým navázáním na dosavadní strategickou agendu a v klíčových prioritách se zase tak strašně moc neliší. Kromě toho, že jich je o jednu početně méně, tím, že se to trošku přeskupilo.

Dalším bodem v usnesení, bod č. 3, je téma, které tam vzniklo na základě debaty dnes na výboru. Žádost, návrh, aby explicitně ve strategické agendě byla zmíněna i problematika demografického poklesu v Evropské unii. My jsme si vědomi – na té debatě na výboru to zaznělo a já to tady zdůrazňuji, že otázka rodinné politiky, prorodinné politiky patří přesně mezi ty věci, které zůstávají v kompetenci členských států, nejsou přeneseny na úroveň Evropské unie.

Čili v tomto jakékoli další společné konání Evropské unie bude tím pochopitelně ovlivněno. Ale výbor se shodl, že stojí zato tento problém, který je celoevropský, společný, tak nějak explicitně zmínit a explicitně traktovat. V dalším navrhujeme, aby Senát stručně okomentoval agendu víceletého finančního rámce. Zase, není to ten moment, kdy to nějak meritorně probírat. Zvlášť v situaci, kdy už to Senát udělal. My jsme projednávali jak víceletý finanční rámec jako takový, tak některé politiky, které jsou na něj navázány, které má financovat. Typicky připomínám společné zemědělské politiky, projednání kohezní politiky, projednání Horizon Europe, projednání Erasmu atd.

Čili na tato svoje stanoviska navrhujeme se tady stručně odvolat a připomenout, že takto Senát vnímá některé z těch priorit.

Pak je tu bod č. 5, který si možná umíte představit, že na výboru byl poněkud kontroverzní. Neprošel hlasováním úplně jednomyslně. Naopak, prošel relativně těsně hlasováním. A týká se znepokojení nad tím, že situace kolem předsedy vlády neprospívá vyjednávací pozici České republiky v Evropské radě. A já bych dodal, těch navazujících institucí a orgánech.

V debatě na evropském výboru znělo to, že Senát samozřejmě není nějakým tělesem, které by v této věci mělo vyjádřit nějaký právní soud nad tou věcí. Ale současně tam znělo to, že to je politický problém par excelence. Je zcela namístě, aby Senát jako politické těleso tuto situaci nějakým způsobem reflektoval.

Další bod se týká východního partnerství. Jsme rádi, že v návrhu závěru se objevuje zmínka o desetiletém výročí. Ale zejména zadání pro Evropskou komisi připravit další konkrétní kroky, jak ve východním partnerství postupovat v dalších letech. To si myslím, že pro iniciativu, která nese velmi výraznou českou stopu, tak je dobře.

Pak jsou tu věci, o kterých se také zmínil samozřejmě pan ministr, které se týkají zahraniční agendy, konkrétně Ukrajina potažmo Rusko. To, že krok Ruské federace je jednostranný s usnadněným vydáváním ruských pasů občanů Ukrajiny, kteří žijí v Luhanské oblasti, není zrovna v duchu Minských dohod. Ale zejména zopakování požadavku, aby zadržovaní námořníci z Kerčského průlivu byli puštění. A ty lodě také, aby se tam přestalo... Já bych měl sklon říct prudit, ale to nepřísluší na Senát. Aby se tam postupovalo podle platného mezinárodního práva.

Tak a konečně navrhujeme se vyjádřit znovu a explicitně. Já vím, že už jsme to udělali několikrát, ne-li mnohokrát, ale teď je dobrý moment z našeho pohledu znovu se vyjádřit k té otázce zahájení přístupových jednání se Severní Makedonií a Albánií. Je to věc, která není přímo starostí Evropské rady jako takové. Mělo by to být rozhodnuto asi o 3 dny dříve, na Radě pro obecné záležitosti, tuším, jestli se nepletu. Nicméně tady ta jasná explicitní podpora toho, že je dobře tuhle věc dál neodkládat, protože to jinak hrozí tím, že západní Balkán odlifruje pryč od Evropské unie s důsledky, které nebudou dobré pro Evropské unii. Tak si myslíme, že je dobře tady zdůraznit, zvlášť v situaci, kdy existují náznaky, že schválení zahájení přístupových jednání možná nebude nekomplikované, že nebude mít nepřátele, nebo členské státy, které tomu nebudou nakloněny.

A v poslední části také navrhujeme reagovat na to, že závěry se mají týkat problematiky hybridních hrozeb, vyhodnocení dosavadních kroků a přípravy dalších kroků. Zase odkazuji na to, že toto je tematika, kterou Senát nedávno explicitně projednával. Má v té věci usnesení, čili tady si myslím, že by nemělo být těžké se dohodnout. Podpořit to, aby se Evropská rada zbývala prohloubením spolupráce v těchto záležitostech.

Moc vám budu vděčen, pokud se takovéto usnesení rozhodnete podpořit. A děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Lukáš Wagenknecht. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedo, Dobrý den, dámy a pánové. Já velice krátce zareaguji. Veškeré komentáře podporuji. Musím se vyjádřit k bodu č. 5, abych uvedl kontext toho bodu.

My tady máme nějaký návrh, abychom k tomu vyjádřili určité znepokojení nad možným problémem pana premiéra, který může do budoucna nějakou formou ohrozit samotné jednání Evropské rady. A já jenom, aby bylo pochopitelné, o co jde, protože evropská pravidla jsou komplikovaná. My tady máme riziko nějakého možného porušení střetu zájmů politika, který zastupuje Českou republiku na jednání Evropské rady. To znamená, pokud by se do budoucna potvrdilo, třeba za rok, za dva, nebo za deset, protože to může trvat dlouho, že pan premiér by byl ve střetu zájmů podle evropského nařízení, a tím by ovlivňoval i nastavení evropských fondů, tak co se může teoreticky stát. Může se stát to, že veškerá jednání pana premiéra Babiše ohledně nového rámce, ale i další věci, které se týkají dotací a veškerých financí evropských společenství, mohou být zneplatněna.

To znamená, že by mohly být právně neplatné, protože by byly hlasovány člověkem, který je ve střetu zájmů a je to protiprávní hlasování.

Jenom proto říkám, neberte tuto věc na lehkou váhu. Vím, že pan ministr je ve vládě, je vás víc, kteří se o tomto bavíte, doufám, že se o tom bavíte. Ale jestli by nějaká zpětná vazba mohla být, jestli i tato vláda to vnímá jako nějaké možné riziko. Ono teoreticky na tu Radu může místo pana premiéra, jestli to chápu dobře, lítat taky pan prezident, který by také mohl tuto situaci vyřešit a byla by ta rizika minimalizována.

Tak jenom, jestli jste tedy takovou věc řešili, nebo ne, nebo jestli vám to je v tuto chvíli tak trochu jedno, neřešíte to, a čekáte, jak to dopadne. Ale říkám, toto riziko je, že kvůli možnému postupu jednoho politika v České republice, který vlastně má problém, by celá Evropa mohla být v budoucnu za hlupáky. A bude to potom na České republice, a mně to docela vadí!

To byl můj komentář k tomu, pokud reakce bude, budu rád, pokud ne, tak chápu, že se vyjádřit nemůžete. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je předseda ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Začal bych hned pátým bodem. Mluvím o návrhu usnesení a ztotožňuji se hned s tím – vyjadřuje znepokojení. Nepokračuji, nechci se vyjadřovat k dalšímu obsahu. Vyjadřuji znepokojení nad tím, že v 9.50 hodin bylo schváleno toto usnesení, my ho dostáváme dnes v průběhu projednávání tohoto bodu. Kdysi jsme se domlouvali, že by bylo ideální, aby výbory vzájemně o sobě měly přehled, aby dostávaly všechno týden předem. Dělejme schůze týden předem. Pak jsme se dohodli na 24hodinové lhůtě, aspoň 24 hodin. Ale mně připadá velmi nemravné a nedůstojné, abychom se zabývali doporučujícím usnesením, které schválil výbor 10 minut před zahájením pléna Senátu Parlamentu České republiky.

Nadto jsem z úst a ze slov váženého pana předsedy výboru pro záležitosti Evropské unie vyrozuměl, že obdrželi to, na co čekali a že stejně jde o jakési neformální vyjádření. To je to, co mě zaujalo a že usnesení, to, co nám předkládá, nepostihuje vše, co tam je .

Já osobně jsem pro schválení prvního bodu – bere na vědomí.

Toť za mě vše. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Zbyněk Linhart. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Od vás a také od zpravodaje zazněla zmínka o finančním rámci, který by se měl projednávat. My jsme se mu tady věnovali na podzim loňského roku. A zůstanu u jedné věci, která nás tu hodně trápí a zajímá nás. Týká se vlastně kohezní politiky, kohezních fondů v budoucnu. Tím zrcadlem, které máme do minulosti a vidíme, jak paradoxně kohezní fondy z velké části směřovaly do bohatých regionů a vidíme, jak se rozevírají nůžky mezi regiony. A Evropská komise ve svém předchozím stanovisku, vlastně i Výbor regionů navrhoval, aby v České republice byly tři úrovně regionů, to znamená třetí úroveň region, který má 75 % a méně HDP na obyvatele, ale vláda České republiky s tímto nesouhlasila. Zajímalo by mě, jaké je aktuální stanovisko vlády k této věci, jestli přistoupíme na tři úrovně regionů, tak aby do třetí úrovně regionů byly předem dané a jasně vymezené peníze ve velkém objemu a ty se tam musely utratit a nebyly paradoxně sledovány do bohatých regionů. Chtěl bych se proto zeptat na aktuální stanovisko vlády a jaký bude postoj při tomto jednání. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Ale pardon, omlouvám se, s přednostním právem nyní vystoupí předseda klubu a místopředseda Senátu Jan Horník. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane ministře, dámy a pánové. Doplním jenom to, co tady říkal pan kolega Linhart. Jde o rozdíl, jaký byl názor Senátu a jaký má vláda a jaký má Evropa. Evropa v podstatě chce to, co chceme my, ale vláda to nechce. A člověk, který je ve střetu zájmů jako premiér, míří na své firmy, které má zaparkované ve svěřenském fondu. Proto dotaz zní takto: Co tato vláda vlastně podporuje, když i Evropa chce něco jiného a Senát chce něco jiného, abych to upřesnil. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A nyní pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Přihlásil jsem se kvůli dotazu, který za chviličku položím. Ale když zrovna na mne přišla řada, jenom ještě rychle zareaguji na to, co říkal pan kolega předseda ústavně-právního výboru.

Znovu opakuji: Je to mimo naši kontrolu, časový režim Evropské rady běží nezávisle na časovém režimu Senátu, a tak, jak se nám to jakoby podaří, aby se to potkalo, tak to uděláme.

Čili je zcela v pořádku, pokud se rozhodnete, že nehodláte podpořit usnesení, které jste dostali v podstatě na začátku projednávání tohoto bodu, naprosto tomu rozumím. Na druhou stranu si myslím, že věcně toto usnesení není zas tak jakoby komplikovaná materie, aby během rozpravy bylo nemožné nebo příliš nezodpovědné to nějakým způsobem zvážit. Z našeho pohledu je to snaha poskytnout vám opravdu co nejrelevantnější, co nejakorátnější informace tak, jak jsou k dispozici.

Jinak si prosím, račte povšimnout, že všechny ostatní návrhy usnesení, které máte od evropského výboru, dostáváte minimálně s týdenním předstihem. V tomto se evropský výbor chová jaksi zcela podle dohody. Jenom u Evropské rady jsme dali přednost tomu, abychom vám vůbec mohli předložit něco, co má nějaký obsah a ne jenom nějakou všeobecnou deklaraci, že se bude konat Evropská rada.

To jenom na okraj tohoto. Ale naprosto rozumím, že pokud s tím má někdo problém, a zejména jsem otevřen případným návrhům, jak v této věci pro futuro postupovat. Já si skutečně myslím, že nějaké meritorní věcné projednání Evropské rady je velmi užitečná a důležitá věc, kterou Senát může pokud jde o chod Evropské unie dělat. A sám preferuji spíše jistou pružnost tak, abychom se mohli vyjádřit pokud možno co nejzaostřeněji versus mít jakoby klid na to 10 dní dopředu si číst návrh usnesení, který říká, že bereme na vědomí nějakou informaci, která k nám doběhne.

Přihlásil jsem se kvůli dotazu na pana ministra.

Jedna z věcí, která není v draftu závěru, je skutečně problematika tzv. velkých šéfů – předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise a vysokého představitele/představitelky. Je něco, co by se na toto téma dalo jakoby okomentovat, co se v této věci dá čekat. Rozumím, že to jsou věci senzitivní, že je samozřejmě těžké vybalovat na veřejném jednání, jako je jednání Senátu, nějaké předběžné kuloární dohody apod. Nicméně byl bych rád za jakoukoliv informaci, kterou je možno v této chvíli poskytnout. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. A než dojde a dostane slovo, my se vystřídáme v řízení schůze, protože mě čekají další neodkladné povinnosti vyplývající z funkce předsedy Senátu. Máte slovo, pane senátore. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička.)

Senátor Jiří Čunek:  Dobrý den, pane předsedo, dobrý den, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Rád bych upozornil na jednu věc. Na můj návrh byl přijat v návrhu usnesení, o kterém teď mluvíme, bod 3), kde žádáme, aby navržené priority bodu 2) strategické agendy byly doplněny o podporu prorodinné politiky.

Uvědomuji si, a bylo to komentováno na výboru, že prorodinná politika je věcí členských států, každého samostatně. Nicméně Evropa vymírá. My jsme to trošičku nahradili eufemismem, demografickým vývojem. A myslím si, že úplně první prioritou Evropy by mělo být, aby podporovala to, aby nevymřela, aby měla vlastní občany atd. atd., se všemi konsekvencemi, posléze přistěhovalecké politiky.

Tento návrh je důležitý také proto, že strategická agenda Evropy se potom pochopitelně odráží v tom, co členské státy při čerpání evropských fondů mohou použít na svou strategickou agendu.

A tady bych připomněl, že zrovna v tuto chvíli víme, že Česká republika může čerpat pro příští období, to znamená 2020 až 2024, až 550 mld. Kč. A tato záležitost je nyní v připomínkovém meziresortním řízení.

A bohužel nebo bohudík – to nevím – to funguje tak, že strategické cíle Evropy musí být pochopitelně sledovány i jednotlivými členskými státy, aby mohlo dojít k jejich naplnění, a to i přes eurofondy. Proto je zde toto usnesení, abychom je mohli použít. To není samozřejmě na to, aby případně, jak si někdo představuje, byly dávány nějaké finanční prostředky atd. řekněme vícečetným rodinám, ale jde o to, aby byla podporována např. bytová politika, bytová výstavba s podporou fondů.

A tady rozšířím jenom mírně svůj pohled. Včera bylo jednání Asociace hejtmanů, kde jsme diskutovali o přistěhovalcích. Bylo konstatováno, že cizinců na území České republiky je 570 tisíc, někteří se tady chtějí usadit. Dále bylo konstatováno, že vláda navýšila počet místo pro Ukrajince, a to se týká pana ministra, jeho konzulárního oddělení, z 20 tisíc na 40 tisíc, jenomže bychom samozřejmě preferovali, aby sem nejezdili jenom námezdní lidé, kteří odjíždějí, ale aby sem jezdily celé rodiny, čímž se tady mohou usadit. Je to svým způsobem naše kultura. A myslím si, že tato imigrační politika nám všem může vyhovovat. Ale města a kraje potřebují, abychom měli prostředky na to, jak jim pomoci, ubytovat je, začlenit je do společnosti takto plným integrovaným způsobem.

To je jeden návrh.

A pak bych požádal, aby bod 5) – vyjádření znepokojení – se hlasoval odděleně, a to z toho důvodu, že jsem přesvědčen, že bychom neměli oslabovat pozici tím, že si neumíme problémy, které máme, vyřešit tady.

Nebudu dál rozvádět všechny důvody. Řeknu jenom jedny. Svého času jsem byl v podobné situaci, kdy kdekdo vyjadřoval kdejaké znepokojení. Faktem je, že oslabení vlády tím, že premiér je takto oslaben, je naprosto zřejmé. Nicméně to sebemrskačství, kdy vidím u některých našich kolegů politiků neuvěřitelnou radost z toho, aby Česká republika byla z Evropské unie maximálně penalizována kvůli této věci, ve chvíli, kdy tato záležitost není ještě vůbec vyřešena, a to normálním řádným způsobem. V tuto chvíli přišel nějaký podnět sem, na to někdo bude nějak reagovat, a to je ping-pong, který bude trvat ještě hodně dlouho. A z nás zřejmě nikdo neví, kde je vlastně pravda, a ta se zřejmě ukáže, až dlouhý proces, který je zbytečně dlouhý z mého pohledu i u nás, u naší policie a státní zastupitelství, řešení této záležitosti dělá velký problém na politické scéně České republiky.

Z tohoto důvodu si myslím, že jakékoliv sebemrskačství vůči oslabení našich pozic v jednání Evropské rady. Podíváte-li se, kolik ministrů, premiérů, dokonce i prezidentů – myslím tím například Francii – mělo dost závažné problémy, které řešili ve svých zemích, tak zcela jistě jiné státy velmi dbají na to, aby nepoškodily samy sebe, příjem evropských peněz do svých veřejných rozpočtů jim, že se snažily nepřenášet své problémy na evropskou úroveň.

Zítra máme diskutovat o Dočasné komisi, která tady má vzniknout. Myslím si, že je správná chvíle hlasování o závěrech této komise, abychom se k takovýmto věcem vyjádřili. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Předpokládám, že pan zpravodaj Hampl pečlivě sleduje debatu. Máme to chápat, že navrhujete, aby se o bodu 5) hlasovalo odděleně? (Senátor Čunek souhlasí.) Děkuji, to jen pro upřesnění.

Jako další je do diskuse přihlášený pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře. Chtěl jsem za prvé uvítat to, že o tomto bodu jednáme, že tady je robustní detailní usnesení, a chápu, že se muselo narodit tak pozdě proto, že přišly informace teprve na poslední chvíli.

Evropská spolupráce potřebuje detailní rozpravu v národních parlamentech, bez tohoto nebude fungovat. Proto, abychom nevzdalovali více proces rozhodování na evropské úrovni, je úplně správně, že o tom dnes jednáme, jakkoli připouštím, že by bylo mnohem komfortnější mít podklady týden dopředu. Ale to v tomto případě nešlo, jak jsme slyšeli.

Mám proto první věc. Sám budu hlasovat pro toto usnesení, a dříve, než předám slovo dalším, mám dotaz na pana ministra. Mluvil jste o obsazování nejvyšších rolí. Zajímala by mě role vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, resp. představitele, který se bude hledat. Ze zkušenosti, kterou jsme s ní učinili vyplývá, že se paní Mogherini vyhýbala kontaktu s národními parlamenty, že se vlastně vyhýbala možnosti s nimi jednat. Mluvím nyní o závěru jejího mandátu, na začátku to možná bylo jinak. Proto jsem se chtěl zeptat, jaká máte kritéria pro výběr. Za sebe bych doporučoval doplnit, abychom tam dali, že ten člověk je uzpůsoben k tomu, aby systematicky jednal s parlamenty členských zemí, a to proto, aby je dával pořád na palubu, ověřoval u nich mandát a vysvětloval další kroky. Bez toho by se nám tento proces mohl roztrhnout. Proto jsem se chtěl zeptat, jaká kritéria máte vy, takový ten portrét člověka, kterého hledáme na tuto funkci. A za sebe bych doporučoval doplnit: Potřebujeme člověka, který bude respektovat subsidiaritu národních parlamentů a bude s námi pracovat, to znamená, že se s námi bude konfrontovat a brát si od nás zadání, abychom se nevzdalovali občanům například v otázce bezpečnosti, která je tak důležitá v dnešní době. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za příspěvek i za dotazy na pana ministra. A předávám slovo panu senátorovi Jaroslavu Větrovskému .

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane ministře, dámy a pánové. Chtěl bych se zeptat prostřednictvím předsedajícího pana ministra, a naváži na to, co tady říkal Zbyněk Linhart, a to jsou priority spočívající v kohezní politice. My víme, že v návrhu víceletého finančního rámce byly poměrně značně omezeny prostředky právě na kohezní politiku. A chtěl bych se zeptat, jak je reálné, protože vláda deklarovala, že se bude snažit o to, aby tyto prostředky byly navýšeny či zachovány alespoň v té výši, v jaké byly. Chtěl bych se zeptat, jak je toto reálné a jaké jsou výsledky dosavadního vyjednávání o výši částky, která by měla směřovat právě pro využití především měst a obcí v České republice. Díky.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dotazy na pana ministra se zvyšují. A vyzývám nyní pana kolegu senátora Mikuláše Beka, který je jako další přihlášen do diskuse.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jenom stručně. Podpořil jsem pátý bod usnesení, byť sám se domnívám, že by měl být ostřejší.

Jsem přesvědčen, že ta formulace je korektní, protože se nesnaží dělat soudce v té kauze, pouze konstatuje ten empirický fakt, že pozice ČR je oslabena. Já si neumím představit, že by se někdo domníval, že je teď posílena tou situací. Také si nemyslím, že je to sebemrskačství, protože jsem přesvědčen o tom, že základní rolí parlamentu je kontrolovat vládu a poskytovat jí zpětnou vazbu, v tom nespatřuji žádné sebemrskačství, nýbrž naplnění základní funkce parlamentu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, další do diskuse je přihlášen pan senátor Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se musím vyjádřit ještě k tomu bodu 5, u kterého pan Čunek navrhl, aby se hlasoval odděleně. Já si myslím, že zítra si to tady užijeme, protože budeme sestavovat komisi nebo dočasnou komisi pro práci Senátu ve věci zpráv, které přišly z Bruselu.

Já bych chtěl říct jednu věc, že problém střetu zájmů je problém pana premiéra, nikoliv naší republiky. Tohle musíme zásadně oddělovat.

To znamená, že pokud je premiér ve střetu zájmů, tak má naše republika problém právě kvůli panu premiérovi. Nemůžeme říkat, že tím, že na tohle upozorňujeme, že jakýmsi způsobem porušujeme zájmy ČR. To v každém případě je velký argumentační faul. Ten problém má jeden jediný problém.

A já proto říkám, abychom ten pátý bod schválili. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji. Pan senátor Nwelati již přichází k řečnickému pultíku a má slovo.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já také tady vystoupím na podporu toho bodu číslo 5, protože opravdu se nedomnívám, že by tady někdo z nás měl mít pocit, že pozice ČR je posílena při vyjednávání, tím, co se děje kolem pana premiéra. Já si myslím, že se máme vyjádřit, že jsme znepokojeni, protože to je fakt, že je pozice ČR oslabena jenom tím, že je nějaké podezření. Tady nikdo nesoudí, nikdo neříká, jestli závěry té komise jsou v pořádku nebo správné, nebo ne. To určitě ukáže čas. I proto zřizujeme nějakou komisi, která toto má nějakým způsobem ještě dál, aspoň získávat informace nebo shromažďovat informace, protože také ona nebude rozhodovat, kdo má pravdu. Ale to, že jsme znepokojeni, to je fakt.

Já bych taky velmi poprosil, aby byl podpořen bod číslo 5. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, do diskuse je ještě jednou přihlášen pan senátor Sunek, tedy Čunek, promiň.

Senátor Jiří Čunek:  Tady tu čínskou variantu Sunek svého jména jsem ještě neslyšel, ale Čína je velká. (Jiří Růžička: Senátor a Čunek, z toho vzniklo Sunek.) Děkuji.

Já bych jenom chtěl upozornit kolegy na to, že domnívám se, jsem o tom přesvědčen, že se jednání Evropské rady ani jiných orgánů příliš nezměnilo za 10 let, já jsem tam jezdil a v určitých chvílích jako vicepremiér jsem zastupoval premiéra. Pozice premiéra každého jednotlivého členského státu je dána tím, jaký klid nebo co si o něm ti ostatní kolegové myslí. Lhostejno na to, co si skutečně myslí, jakou on má podporu doma. To je zcela jisté, že když někdo jiný měl podporu malou, to znamená, byly problémy, které musel řešit, tak to ostatní vnímali, ono se to vždycky projeví samozřejmě, to známe každý ze svého osobního života, kdy je někdo nějak handicapován, ať už je nemocen nebo má nějaké jiné problémy, tak samozřejmě mu nezbývá tolik pozornosti a sil, aby řešil jiné. To je pravda. Určitě. Ale jinak si myslím, že ti ostatní vnímají jenom to vnější prostředí, proto to říkám ze znalosti věci. Ta druhá věc, ta se týká toho, co řekl pan jeden z předřečníků, to jsou střety zájmů, hájení osobních zájmů a tak dále. Ono je to asi možné, ale velmi obtížně, aby někdo z premiérů hájil pouze svůj osobní zájem.

To, o čem jednáme, ten hlavní problém, o kterém jednáme, je zemědělská politika v kombinaci s tou zelenou politikou. Možná si to někteří z vás, kteří sledujete tyto záležitosti déle než, řekněme, své volební období, kdy jste tady, tak ta záležitost přece byla tzv. zelené politiky nastoupena už dávno, což je více než 10 let. Vlády, jednotlivé vlády přijímaly některá svá rozhodnutí k ochraně klimatu, k nahrazení zdrojů ekologickými zdroji, my jsme vymysleli u nás, že se výrazně bude podporovat a samozřejmě Evropa to podporuje taky, i podporovala, že se budou podporovat biopaliva. Já si myslím, a očekával bych, protože nejsem odborníkem na tuto problematiku, že se začneme soustředit na to, abychom řekli, že, ano, řepky je tady hodně, faktem je, že v Rakousku je jí podstatně méně, očividně, když jedete, podíváte se z letadla, aspoň si to myslím, ale nehledal jsem ta procenta, kolik se pěstuje jakých plodin v jakých státech, ale v každém případě je možné tuto politiku nějakým způsobem chtít ovlivnit. V tom to je, že my bychom tedy neměli pouze tak vyjadřovat nějaký názor jenom k tomu, že někdo může být, a možná i je, má zájem na tom, aby se pěstovaly plodiny, které produkuje ať už sám nebo jeho svěřenský fond a podobně. A pak je tady druhý problém, protože pan ministr zemědělství byl také nějakým způsobem komentován, že by mohl být ve střetu zájmů, tak já myslím, že bychom měli jako parlament, teď myslím jako celek, se vyjadřovat k těmto věcem, jaké zájmy v této záležitosti konkrétně, od toho máme výbory, podporujeme, chceme podporovat a tak dále. Ti, co jsou starostové, tak všichni ví, že do roku 2024 se má skončit skládkování. Už teď se mluví o tom, protože Evropa řekla, že to bude do roku 30, my sami jsme si určili, že to bude do roku 24. Pak bylo řečeno dávno předtím, kolik procent máme nahradit těmi z ekologických zdrojů. My jsme si stanovili vyšší počet než ostatní státy a než jsme museli. Tam bychom měli mířit a rozebrat to, jestli náhodou v uvozovkách tady nejsme větší eurohujeři a zrovna použiji to slovo sebemrskači, to znamená, že chceme být jakoby v některých věcech nejlepší, ale pak to způsobí, že vůbec nejlepší nejsme a jdeme cestou, která je špatná a kterou tady všichni kritizujeme, jinými slovy, ano, vytvořilo se na základě dobrého úmyslu předpolí pro to, aby někteří, kteří pěstují tyto plodiny, dostávali více peněz a bylo to pro ně podstatně výhodnější, než aby pěstovali plodiny jiné, chovali jiný dobytek a tak dále. Všichni víte, jak je to heterogenní, velmi téměř chaotické, podpora, že když pěstujete něco, tak z toho máte zisk malý, když pěstujete něco jiného, máte z toho zisk velký. Přitom bychom měli v zemědělské politice, která je v celé Evropě výrazně dotační, dbát na to, aby všichni zemědělci, řekněme, stejně šikovní, měli zisky přiměřené, podobné a tak dále. Při pěstování potřebných rostlin, tedy obecně řečeno.

Myslím si, že zatím jsem si nevšiml, že by někdo mířil k těmto konkrétním číslům, pak bychom se dostali k tomu, co vlastně ČR podporuje, co ten premiér, s čím on tam jezdí, je to jenom jeho zájem nebo zájem pana ministra zemědělství, nebo je to zájem ČR vyjádřený také tím, že jednotlivé zemědělské výroby, pardon, výbory obou parlamentů vlastně a spolu třeba s evropskými výbory ví vlastně, co chceme, co prosazujeme, co chceme získat z Evropy, co Evropa má podporovat. To je právě to, o čem mluvím, že pak se dostáváme k diskusi, která mně osobně připadá, že to je pouze diskuse o našem domácím poli politickém, každý se snaží tu domácí politiku vyhrát na tom, že způsobí mnohdy faul, celé ČR.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore Čunku. Ptám se, jestli někdo další se ještě hlásí do rozpravy, protože tomu tak není, tak rozpravu končím. Předpokládám, že se bude chtít vyjádřit a odpovědět na dotazy pan ministr, prosím, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi krátce reagovat na některé dotazy, které zde byly vzneseny. Dovolím si začít otázkou obsazování vysokých pozic v rámci evropských institucí. Jak již jsem naznačil, v tuto chvíli se jedná o to, že bude projednáván balíček, který musí zajistit jak geografickou, já jsem přesvědčen, že bude hrát také svůj význam i vyváženost genderová. A také samozřejmě již zaznívá opakovaně, že bude důležité hledět i na kvalifikaci jednotlivých kandidátů pro konkrétní pozice. V tuto chvíli je nicméně ještě moc brzy hovořit nebo komentovat jednotlivé návrhy na konkrétní pozice, jelikož členské státy spolu v tuto chvíli vedou diskusi o možných jednotlivých kandidátech. Já bych předpokládal, že více informací o tom, jak bude tato záležitost řešena, budeme vědět těsně před zasedáním Evropské rady. Nicméně jako tomu bylo již před 5 lety, ta otázka skutečně nakonec se řeší kompromisem až na samotném zasedání.

V případě dotazu pana senátora Fischera, já vnímám váš požadavek, na druhou stranu bych ale rád doplnil, že kompetenci za zahraniční politiku má ve vztahu k našim zahraničním partnerům vláda ČR, vysoká představitelka pro zahraniční politiku se zodpovídá především členským státům, nicméně je to spíše otázka, která směřuje v tom případě na mě, jak je třeba aktivněji řešit mandát, přípravu na jednotlivá zasedání Rady ministrů zahraničních věcí, které předsedá právě vysoký představitel, vysoká představitelka. Komunikace přímo s parlamenty. Evropská služba pro vnější činnost samozřejmě konzultuje s členskými státy své pozice, činí tak prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí. V tomto směru bych si dovolil částečně paní Mogherini obhajovat, protože tak, jak jsou nastavené v tuto chvíli kompetence právě i ve vztahu k pozici vysoké představitelky, ona nemá zodpovědnost vůči parlamentům členských států. Nicméně je to samozřejmě také o nějaké kultuře komunikace.

V případě kohezní politiky priorit pro vyjednávání víceletého finančního rámce mandát ČR, české vlády byl opakovaně projednáván, s tím, že opakovaně zde byly stanoveny dvě klíčové priority, a to je udržení maximální možné míry podílu kohezních fondů na evropském rozpočtu, také společné zemědělské politiky, v tomto směru bych chtěl doplnit, že pro ČR je především klíčové dojednat takové podmínky, aby mohla flexibilně si stanovovat priority, na které může kohezní fondy využívat.

Co se týká celkového objemu prostředků, tak česká vláda opakovaně prosazuje, aby byl zachován poměr kohezních fondů v rámci struktury rozpočtů EU, tak, aby nebyl ponížen na úkor jiných činností, které se z evropského rozpočtu financují, zejména co se týká některých nových činností EU v jiných kapitolách.

Nicméně musíme vzít také v potaz, že debata o víceletém finančním rámci je ovlivněna skutečností, že Velká Británie odchází z EU, Velká Británie byla velkým přispěvatelem do společného rozpočtu. To má také dopad na celkový objem. Nicméně stále ještě není dojednaný kompromis, co se týká například celkového objemu evropského rozpočtu v poměru k HDP EU.

V případě struktury nebo nastavení té struktury, jak by ČR měla čerpat kohezní fondy, strukturální fondy, já se přiznám, že v tomto případě bych požádal o možnost odpovědět písemně panu senátorovi, vzhledem k tomu, že se jedná o kompetenci ministerstva pro místní rozvoj, tak já bych se potřeboval seznámit s aktuálním vývojem jednání s paní ministryní Dostálovou. Samozřejmě, ta vládní pozice byla přijata s cílem nebo na základě vyhodnocení současného stavu. Potřeboval bych si nicméně ověřit aktuální stav jednání v této oblasti, protože tam samozřejmě probíhá jednání mezi českou vládou a Evropskou komisí.

V otázce střetu zájmů a vlivu na pozici ČR při vyjednávání víceletého finančního rámce, já bych chtěl doplnit, že pozice ČR v tomto jednání je dána na základě mandátu, který schvaluje vláda, se kterým je seznámen i PČR. PČR se k tomuto mandátu mohl opakovaně vyjádřit, v tuto chvíli na Evropské radě 20. a 21. června se bude především řešit harmonogram dojednávání rozpočtu, já jsem v úvodním slovu avizoval, že nepředpokládáme, že by dohoda byla dosažena již v tuto chvíli, dohodu očekáváme v průběhu podzimu. Samozřejmě, vnímám, že předběžná auditní zpráva Evropské komise vyvolává některé otázky, na které bude potřeba odpovědět, především ze strany pana premiéra. Nicméně, pozice ČR v tomto jednání je založena především na tom, jak jsme schopni společně s našimi partnery vytvářet koalice, které prosazují obdobné postoje, v tomto směru ČR se snaží maximálně podpořit především pozici společně se skupinou států tzv. přátel koheze, to je jedna z priorit, zároveň také prosazujeme prostředky na vnější aktivity EU, opět je to na základě dlouhodobých kontaktů s našimi evropskými partnery. Co se pana premiéra týká, tak já předpokládám, že budeme také muset počkat na finální verze auditních zpráv, které by měly v této záležitostí také nám říci, jaká je konečná pozice evropských institucí.

Poslední téma, které vznesl pan senátor Čunek, rodinná politika. Já samozřejmě tuto informaci mohu předat panu premiérovi i příslušné paní ministryní, já bych možná doplnil, že v této oblasti ale již v rámci tohoto víceletého finančního rámce ČR čerpala prostředky na prorodinnou politiku, a to především na posílení, rozvoj a péči o děti v předškolním věku. Ministerstvo práce a sociálních věcí využívalo evropské fondy na projekty minijeslí, na rozvoj dětských skupin a další opatření právě na usnadnění souladu pracovního a rodinného života. V tomto podle mých informací ministerstvo práce a sociálních věcí bude pokračovat. Vnímá to jako jednu ze svých priorit, i s ohledem na budoucí čerpání evropských fondů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, za odpovědi i za snahu odpovědět na něco, co je v kompetenci jiného ministra, ráno jsme o tom vedli debatu, že by bylo dobře, aby tady byl příslušný navrhovatel, tedy v tomto případě pan premiér. Nestalo se. Děkuji i tak za odpovědi. Prosím pana senátora Hampla, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a případně nám ujasnil, jak budeme hlasovat.

Senátor Václav Hampl:  Ano, diskuse byla obsáhlá, dlouhá, já vám za to děkuji. S dovolením jsem si nedělal čárky, kolikrát kdo vystoupil, pochopil jsem, že to není nutnou povinností zpravodaje, takže tuto informaci když tak můžeme následně dohledat ze stenozáznamů, pokud by ji někdo potřeboval.

Pokud jde o usnesení, zazněl v rozpravě jediný návrh, a to sice hlasovat bod 5 navrženého usnesení separátně.

Já bych si dovolil stručně jakožto zpravodaj, který tento bod navrhl, se i k tomuto vyjádřit, jestli mohu poprosit pana předsedajícího o zprostředkování mé reakce na kolegu Čunka, já mu to řeknu ještě kuloárně osobně, ale na plenárním zasedání potřebuji, aby to bylo zprostředkováno předsedajícím, já jsem dosud věřil tomu, že v té jeho kauze, kterou tady velmi často zmiňuje, tak že byl reálně nevinen, ale pokud nepřestane nás opakovaně ubezpečovat, že to bylo to samé, jako má teď Babiš, tak tomu přestanu věřit.

Ale to jenom tak jako na okraj. Spíš to sebemrskačství, přenášení na EU, máme si to řešit doma, ty věci. O tom to ale přesně je, toto usnesení. Račte si povšimnout, že návrhem toho usnesení není na rozdíl od nějakých jiných usnesení evropského výboru, že ukládáme předsedovi Senátu, aby to někam poslal, nemá to posílat Evropské komisi, nemá to posílat Evropské radě, nemá to posílat nikomu. To usnesení samozřejmě bude veřejné, v češtině, bude viset na webových stránkách Senátu, tak jako naše usnesení visí, a samozřejmě bude-li si ho někdo v Evropě chtít někde nějak dohledat, tak bude moct, bude si to moct přeložit. Ale není to žádné bonzáctví, když použiji oblíbený termín pana premiéra. Je to právě ta role Senátu, někdo už to tady říkal, řešit si ty věci doma. Senát je domácí politické těleso, kde domácí politický problém má být řešen. Tady zněl zájem ČR, koheze, zemědělská politika, to je právě ten problém, že pak sedí u stolu lidé, kteří odpovídají za daně od svých daňových poplatníků, které mají poslat do nějaké jiné země, ta jiná země říká, že to má jít na zemědělskou politiku pro velké firmy, sám má takovýto problém s Evropou. To není domácí problém, to je, že prostě evropské orgány tady jako ventilují nějaký problém. My samozřejmě můžeme si nakrásně říkat, že to nejsou kompetentní lidé, já si to tedy nemyslím osobně, ale klidně to můžeme vykřikovat. Ale jde o to, že ti partneři u toho jednacího stolu si to nemyslí. V tom je prostě ten problém. Naprosto souhlasím s Mikulášem Bekem, že tato věta je v podstatě jenom strohé konstatování reality, není to žádný soud té věci, je to prostě konstatování toho, že v této věci máme problém. Samozřejmě bychom mohli teoreticky počkat s takovouto nějakou formulací na podzim, je-li pravda, že teď se meritorně ten rozpočet moc řešit nebude. Na druhou stranu, teď je moment, kdy toto máme na stole, rozpočet další EU je součástí programu, je součástí agendy, je součástí navržených závěrů, čili já jsem pevně přesvědčen, že je zcela na místě, aby Senát také se vyjádřil. Byť samozřejmě budeme hlasovat odděleně, tak vás moc prosím, abyste i tento bod svým hlasováním podpořili. Skončím tím, že tedy návrh na hlasování, hlasovat nejprve o bodu 5 a pak hlasovat o celku toho usnesení. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji, pane senátore. Vaši poznámku panu Čunkovi zprostředkuji. Nyní svolám k hlasování.

V souladu s tím, co uvedl tady pan senátor Hampl, nejprve budeme hlasovat o bodě číslo 5 toho usnesení, které jsme všichni obdrželi. To je ten bod, že vyjadřujeme znepokojení nad oslabením pozice ČR a tak dále.

Pokud je jasno, aktuálně je přítomno 72 senátorů, aktuální kvórum je, pardon, pan senátor Zeman asi se spletl, nebo se hlásí? Spletl se... Aktuálně přítomno je 72 senátorek a senátorů, kvórum 37. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já mohu konstatovat, že při kvóru 37 bylo pro 53 senátorek a senátorů. Návrh byl přijat.

Takže to byl bod číslo 5, teď podle toho, co navrhoval pan senátor Hampl, budeme hlasovat o celém usnesení, tak jak ho přednesl zpravodaj a předseda VEU, pan senátor Hampl. Nemůžu zahájit hlasování, něco tady není úplně v pořádku. Tak se, prosím, odhlaste a znovu se přihlaste. Tak, už to nabíhá.

Paní senátorka Hamousová má nějakou poznámku?

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Jsem si vědoma toho, že hlasujeme, ale když jsem sledovala rozpravu, tak pan senátor Antl navrhl hlasovat pouze o bodu číslo 1, vzít na vědomí, takhle jsem to pochopila

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ještě k tomu vyjádření pana senátora Hampla, zaznamenal jsem to také, ale pan senátor Hampl...

Senátor Václav Hampl:  Já jsem se explicitně ptal kolegy Antla, jestli to tak myslel, on řekl, že kdyby to tak myslel, tak by to tak řekl, a že to tak nemyslel, takže proto jsem tuto variantu neřekl.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Už jsem se na to informoval předtím, než jsem panu senátorovi udělil slovo. Takže teď budeme hlasovat o celém usnesení. Přítomno je 68 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 35. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 7 se z 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 59, proti bylo 5. Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji předkladateli i zpravodaji a my postoupíme k dalšímu tisku.

Procedurální poznámka, pokud se nemýlím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, kolegové, moc se omlouvám, jednak procedurální návrh a potom ještě jedna faktická poznámka. Začnu tou faktickou poznámkou, ono to na sebe navazuje, aspoň to potom ukáže, jestli dokážeme být i přesto velkorysí, tady už pan, tuším, senátor Hampl nebo někdo jiný říkal, že by bylo dobré, kdyby pan premiér nám přednášel své body sám, tak pan premiér, je to zpráva stará 20 minut, 28 minut, na svém Facebooku vzkazuje občanům a tím pádem i senátorům, že je na Baťově kanálu, že tam je krásně. Takže se tam můžete všichni na to podívat. Je to opravdu tedy úžasný projev pochopení a přípravy na jednání v Senátu, když nám vzkazuje v době jednání Senátu, že je na Baťově kanálu a že se má krásně...

Takže asi nejlepší by bylo, kdyby tam úplně už pak zůstal.

A teď k tomu. Já jsem předtím, když jsme projednávali návrh paní kolegyně Hamousové ohledně vyřazení bodů, které má dneska přednášet pan ministr životního prostředí Brabec, říkal, že si myslím, že bychom ty body měli vyřadit. Přesto potom v nějakém zmatení své mysli, nebo možná jsem pomátl, nebo řekněme nějakým způsobem ovlivnil i ostatní, nakonec nehlasoval pro vyřazení těch bodů, které dneska má přednášet pan ministr Brabec.

To znamená, je potřeba ty věci přiznat, takže já to přiznávám, že jsem hlasoval nakonec jinak, než jsem měl v úmyslu.

A jediné, jak to můžu napravit, že sám podám nyní procedurální návrh, aby body 7 a 8, to znamená, senátní tisk č. 46 a senátní tisk č. K 013/12, které má dnes předkládat pan ministr Richard Brabec, byly z programu této schůze vyřazeny. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak děkuji za doplnění informací a děkuji za návrh. Prosím, vytáhněte ještě karty a zase se přihlaste.

A v souvislosti s tím, co pan senátor Vystrčil navrhl, budeme hlasovat o tom, vyřadit body č. 7 a 8 z jednání Senátu pro dnešek. Je každému jasné, o čem hlasujeme? Tak děkuji a bez znělky zahájím hlasování. Aktuálně je přítomno 61 senátorek a senátorů a já spouštím hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem pana senátora, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

A já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 8 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 vyslovilo pro 55, proti byl 1.

Návrh byl tedy přijat a body 7 a 8 budou vypuštěny z dnešního jednání Senátu.

A my budeme pokračovat v jednání. Vystřídáme se u stolku předsedajícího.

(Předávám slovo panu senátoru Horníkovi.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobrý den, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych pokračoval dalším bodem, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích summitu EU - Čína, který se uskutečnil dne 9. dubna 2019

Tisk č. 93

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 93. S informací nás seznámí ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, dovolte mi, abych vás krátce informoval o výsledcích summitu EU – Čína, který se uskutečnil 9. dubna 2019 v Bruselu.

Já bych na úvod rád pohovořil krátce a obecněji o vztazích Evropské unie s Čínou. Evropské unie a Čína jsou dvě z největších hospodářských a obchodních mocností světa. EU je pro Čínu nejvýznamnějším obchodním partnerem. Čína je od roku 2003 komplexním strategickým partnerem EU a jejich vzájemné vztahy jsou rok od roku intenzivnější. Vedeme spolu více jak 60 sektorových dialogů.

Vzhledem k rostoucím globálním, politickým a ekonomickým ambicím Číny si EU uvědomuje potřebu realističtější, asertivnější a mnohotvárnější pozice vůči Číně s cílem více bránit a prosazovat unijní hodnoty. Klíčové je dosáhnout v tomto přístupu a v tomto postupu především silné unijní jednoty. Jen v tomto roce byla Čína ústředním tématem neformálního zasedání ministrů zahraničních věcí EU v Gymnichu v Bukurešti Rady pro zahraniční věci a Evropské rady. Což je samo o sobě důkazem toho, jak důležitým se pro EU vztah s Čínou stal.

Tento trend bude do budoucna zcela jistě pokračovat. Mnohá témata z bilaterálních vztahů členských států EU budou podle mého názoru europeizovány. Vrcholným orgánem vztahů mezi EU a Čínou jsou každoroční summity. Ten poslední se uskutečnil právě 9. dubna letošního roku v Bruselu. Za Evropskou unii jednali předseda Evropské rady Donald Tusk, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a vysoká představitelka pro zahraniční politiku Federica Mogherini. Za Čínu se summitu zúčastnil premiér

Li Kche-čchiang a ministr zahraničních věcí Wang I.

Ze summitu bylo vydáno společné prohlášení, což lze považovat za úspěch. V letech 2016 a 2017 skončily summity právě bez společného dokumentu. Dokument obsahuje hlavní principy vztahů mezi oběma partnery. Vydání společného prohlášení je tak důležitým politickým gestem, kterým EU a Čína vyslaly zprávu, že spolu umí komunikovat a eventuálně i nalézt společnou řeč v některých citlivých oblastech.

Přijetí společného prohlášení je částečně i zásluhou České republiky, neboť v momentu, kdy obtížné vyjednávání mezi EU a Čínou uvízlo na mrtvém bodě kvůli neústupnosti čínské strany v několika klíčových tématech a předseda Tusk již avizoval neúspěch. Česká republika společně s Francií, Německem a Velkou Británií vyzvaly Evropskou službu pro vnější činnost k uskutečnění ještě jednoho kola jednání. Ukázalo se, že právě zde došlo k průlomu čínské neústupnosti.

Dovolte mi, abych shrnul nejdůležitější principy společného prohlášení. EU prosadila svou politiku jedné Číny. De facto tak uhájila své pojetí vztahů s Tchaj-wanem. To znamená, že EU rozvíjí oficiální diplomatické vztahy s Pekingem, ale vyhrazuje si možnost spolupracovat s Tchaj-wanem ve vybraných oblastech, jako jsou věda, výzkum, inovace, vzdělání, investice, kultura, cestovní ruch a pak P to B.

Politika jedné Číny Vlády ČR je tak plně v souladu s unijní politikou. Obě strany se také zavázaly k dokončení vyjednávání o investiční dohodě mezi EU a Čínou do roku 2020. Investiční dohoda je nesmírně důležitá, neboť předpokládá zavedení rovných podmínek pro oba partnery v přístupu na své trhy. V tuto chvíli je obchodní vztah mezi trhy a Čínou značně asymetrický, neboť čínský trh je na rozdíl od toho unijního uzavřený. Nebo více uzavřený. Pro evropské, potažmo české exportéry a investory, je velmi obtížné na čínské trhy proniknout kvůli řadě netarifních bariér.

Kromě závazků sjednání investiční dohody Evropské unie prosadila do textu zmínku o tzv. rovných podmínkách v ekonomických vztazích. Omlouvám se za anglický výraz „level playing field“, čemuž se čínská strana do poslední chvíle bránila. Je to de facto závazek poskytnout unijním firmám stejné podmínky, jako mají čínské v EU. Evropská unie do prohlášení také prosadila problematiku lidských práv. Včetně závazku pokračovat v lidskoprávním dialogu Evropské unie – Čína. Jedná se o důležité téma, kterému se Čína tradičně brání. Nabízí své vlastní pojetí lidských práv založené na zlepšování životní úrovně obyvatel. Nicméně lidskoprávní dialog s Čínou probíhá jednou ročně. A EU se k lidským právům v Číně vyjadřuje i na mezinárodních fórech.

Potvrzen byl závazek posílení pravidel v oblasti průmyslových subvencí, k podpoře reforem WTO, včetně vyřešení krize v odvolacím orgánu WTO.

V textu se objevuje zmínka o nepřípustnosti nucených transferů technologií, což je jedno z neuralgických témat ekonomických vztahů s Čínou související úzce s ochranou duševního vlastnictví.

Byl přijat závazek v hledání synergií mezi čínskou iniciativou Pásmo a stezka a unijní strategií ke konektivitě. Evropská unie si ve stále větší míře uvědomuje, že čínská iniciativa se promítá do vztahů Asie a Evropy a čínský model také do čínského modelu vnímání správy věcí veřejných. Odpovědí na tuto iniciativu je právě unijní strategie ke konektivitě, která usiluje o totéž, ale na základě respektu k principům udržitelnosti, transparentnosti, otevřenosti a rovných přístupů.

Byl nalezen alespoň základní jazyk k některým společným zahraničním a bezpečnostním otázkám. Např. Írán, Afghánistán, KLDR. Evropská unie si je vědoma, že bez přispění Číny bude jen velmi obtížné hledat řešení pro některé závažné globální problémy dneška. Čína bude např. z našeho pohledu hrát důležitou roli při zajišťování denuklearizace Čínské lidově demokratické republiky. Je také v našem zájmu spolupracovat s Čínou na podpoře mírového procesu v Afghánistánu.

Dovolte mi skončit konstatováním, že Česká republika považuje strategické partnerství EU – Čína za jeden z pilířů našich vztahů s Čínou. Vítáme skutečnost, že se vztahy s Čínou ve stále větší míře dostávají na agendu EU. Česká republika vystupuje aktivně v prosazování unijních priorit a principů, např. při sjednávání společných výstupních dokumentů s Čínou, kde se důrazně zasahuje o jejich soulad s politikami a hodnotami EU a také s výstupními dokumenty summitů na úrovni EU – Čína. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 93/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Ještě jednou ode mě, jakožto zpravodaje evropského výboru.

Jak pan ministr řekl, ten summitu, a možná trošku v uvozovkách summit, nebo s vysvětlením summitu EU – Čína je vlastně pravidelná záležitost. A my, alespoň za dobu, co tu jsem, tak to projednáváme poprvé. To souvisí s tím, že to je summit v tom smyslu, jak říkal pan ministr, pouze předsedy Evropské rady, Evropské komise, vysoké představitelky pro zahraniční věci na jedné straně a čínského premiéra a ministra zahraniční na druhé straně. Čili relativně úzký summit. Není to summit, tak, jak někdy říkáváme Evropské radě, že jsou tam všichni představitelé členských států. A informace, které jsme na evropském výboru začali k tomu summitu dostávat, byly, že byl úspěšný. Že byl neobvykle úspěšný, nečekaně úspěšný.

A proto jsme si to vyhodnotili tak, že je možná namístě se naší diplomacie zeptat, v čem to spatřuje jako úspěšný summit. A nakonec to dospělo až k tomu, že to projednáváme tady. Což si myslím, že je velmi dobře, abychom věděli, že máme jako Evropské unie za sebou úspěšný summit s Čínou. Myslím, že v současné době je to docela dobrá zpráva.

V čem je úspěšný, to říkal v zásadě pan ministr. Já bych tam možná zdůraznil jistou novost, posun, to, že ve společném prohlášení je celá řada věcí, na které jsme nebyli zvyklí, že to máme s Čínou takhle na papíře. Každému může být docela nápadné to, že sice na jedné straně je tam potvrzení politiky jedné Číny, ale současně je tam zcela domluveno, že to neznamená, že bychom nemohli mít jako Evropské unie nebo členské státy Evropské unie také separátní domluvy v celé řadě důležitých věcí s Tchaj-wanem. To je nepochybně významná věc, takto to mít na papíře.

A těch věcí je tam celá řada. Hodně se týkají právě obchodní politiky, otevřenosti, respektive zatím nedostatečné otevřenosti čínského trhu a investičního prostředí v Číně pro hráče z EU. A toto je věc, která – aspoň na té deklaratorní rovině – se výrazně posunuje. Nebo posunula tímto společným prohlášením. To si myslím, že je dobře vědět. A proto také usnesení, které vám evropský výbor navrhuje, začíná tím, že oceňujeme výsledky summitu. Myslím, že skutečně to stojí zato to ocenit.

Jiná věc je, že „papír snese všechno“. Ta deklarace, to společné prohlášení je velmi zajímavé, ale otázka faktické realizace jednotlivých opatření bude asi běh na trošku delší trať. V některých případech docela asi na dlouhou trať. Ale pořád si myslím, že aspoň základ nějaké společné domluvy je velmi užitečný. Evropský výbor vám předkládá návrh usnesení, které tady oceňuje výsledky summitu a zdůrazňuje v zásadě některé podstatné principy dalšího společného fungování s Čínou. Zejména otevřenost ekonomických vztahů, nediskriminaci, spravedlivé, rovné podmínky, transparentnost. To mimochodem jsou formulace, které text dohody obsahuje.

Zdůrazňujeme absolutní prioritu ohledu na bezpečnost České republiky a jejích občanů a také zdůrazňujeme potřebu dodržování mezinárodních standardů ochrany lidských práv a závazků vyplývajících z mezinárodního práva. To je mimochodem také jedna z věcí, které se v tom komuniké docela zajímavým způsobem posouvají v tom smyslu, že Čína je otevřená dialogu s EU na téma stavu lidských práv v Číně.

Děkuji vám za pozornost a za případnou podporu našeho návrhu usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane kolego, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tímto otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první hlásí pan kolega Pavel Fischer. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl jsem panu ministrovi poděkovat, že nás seznámil takto v detailu s přípravou a průběhem sezóny, které bychom skutečně mohli říkat čínská sezóna. Z hlediska intenzity summitů, Evropská rada, usnesení Evropského parlamentu a zároveň, když se podíváme do agend, které se tam probíraly, tak je skutečně vidět, že se něco mění.

Co to je? A jsem velmi rád, že jsme slyšeli, že i Česká republika v tom měla svoji roli a že pomohla v průlomu jednání. Co se to vlastně mění? Evropské unie se tady sešikovala a dokázala prosadit v jednotném postoji poměrně složité agendy do toho závěrečného dokumentu. To je velmi dobrá zpráva. A je to také pozvání, abychom nadále pracovali na tom, abychom nejen v rámci EU, institucí, ale také mezi členskými zeměmi intenzivně přemýšleli nad strategickými otázkami, před které nás dnešní svět staví a které mimochodem právě i Čína přináší.

Jaké ty otázky jsou? Když jsem se díval do výzkumu, který mezi evropskými firmami provedla Evropská obchodní komora, tak z toho vychází, že se zhoršují podmínky podnikání pro firmy z EU na čínském trhu meziročně o 5 %. Loni to bylo 48 % firem, které říkaly, že podnikání není jednoduché, že se potýkají s řadou problémů. Letos už je to 53 %.

Dále oslovené firmy soudí, že výrazně posiluje role Komunistické strany Číny v ekonomice a také, že sílí tlak na přenos technologií. Toho nejcennějšího, s čím tam firmy chodí. Proto je to klíčové slovo, které tady padlo také – vzájemnost, reciprocita – tak důležitá.

Děkujeme tedy moc za to, co jste nám tady přednesl, pane ministře. Těším se na pokračování, protože se nám zdá, že bez jednotného synchronního postupu evropských zemí skutečně by nás mohly naše partikulární zájmy velmi zraňovat a oslabovat. A chci se také přihlásit k tomu usnesení, které předkládá evropský výbor. Budu hlasovat pro. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a vidím, že nikdo další se již nehlásí do rozpravy, a proto ji zavírám. A ptám se zpravodaje tisku, jestli se chce, pane ministře, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ani kolega se nechce přihlásit. Takže nikdo, takže já si dovolím dát rovnou hlasovat. Znělkou vás svolám do jednací místnosti.

Ještě chviličku počkáme, ještě se nám blíží někteří kolegové, někteří běží, vteřinku. Přemek Sobotka byl velmi rychlý tehdy, ten nečekal. Já zahajuji hlasování. Máme aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 9 při kvoru 33 pro bylo 57, proti nebyl nikdo.

Tímto končím tento bod a dostávám se k dalšímu bodu, který bude přednášet pan ministr. Je to jeho bod, protože ty tři předešlé body byly body pana premiéra. Pan premiér je momentálně na Baťově kanálu. A možná, že ho voda někam odnese, třeba už se ani nevrátí. Takže já děkuji za tyto 3 body přednesené panem ministrem Petříčkem.

A 4. bod, který máme dneska na pořadu jednání, je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o přístupu Republiky Severní Makedonie k Severoatlantické smlouvě podepsaný 6. února 2019 v Bruselu

Tisk č. 60

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 60. A uvede ho ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi krátce uvést tento bod. Summit Severoatlantické aliance v červenci 2018 pozval bývalou Jugoslávkou republiku Makedonie, aby přistoupila k severoatlantické smlouvě. Tento krok umožnilo dosažení tzv. Prespanské dohody v červnu minulého roku, kde se bývalá Jugoslávská republika Makedonie a Řecko dohodly na změně názvu na Republika Severní Makedonie. Makedonský parlament tuto dohodu schválil a schválil ústavní změny dne 11. ledna 2019. A o 2 týdny později tuto dohodu ratifikoval i řecký parlament.

Tím se Řecko oficiálně vzdalo svých výhrad vůči vstupu Republiky Severní Makedonie jak do Severoatlantické aliance, tak do Evropské unie. Česká republika dosažení Prespanské dohody uvítala. Podařilo se tím uzavřít spor, který trval více než 20 let. A de facto tím došlo k odstranění zásadních neshod mezi dvěma evropskými zeměmi. I proto to také vnímáme jako historickou záležitost. Zejména z pohledu regionu západního Balkánu.

Podpisem přístupového Protokolu Severní Makedonie dne 6. února 2019 v Bruselu byl formálně zahájen proces přistoupení země k Severoatlantické smlouvě. Tento proces podléhá ratifikaci ve všech členských státech NATO. Po podpisu Protokolu se Republika Severní Makedonie již zapojila do jednání NATO jako přizvaná země, avšak bez práva podílet se na rozhodování.

Jsem přesvědčen, že vstupem Severní Makedonie do NATO dojde k posílení euroatlantického ukotvení této země, celkové stability a bezpečnosti na Balkáně i samotné Aliance. Severní Makedonie již nyní nezanedbatelně přispívá k zajištění naší společné bezpečnosti svou účastí v alianční misi Resolute Support v Afghánistánu a podporou alianční mise Kosovo Force v Kosovu. Rovněž také napomáhá regionální stabilitě na západním Balkáně svou účastí v řadě regionálních iniciativ na podporu vzájemné spolupráce a bezpečnosti.

V přípravě na členství v NATO podnikla Severní Makedonie řadu reforem. V oblasti vlády, práva, fungování multietnické společnosti, boje proti korupci a obranného a bezpečnostního sektoru. A Aliance je připravena ji v tomto reformním úsilí dále podporovat. Severní Makedonie svým členstvím v NATO nejen zásadně zvýší svou vnitřní bezpečnost, vnější bezpečnost rovněž, a to především skrze výhody vyplývající z kolektivní obrany.

Vstup Severní Makedonie do NATO je zároveň potvrzením kontinuity alianční politiky otevřených dveří. Je příkladem pro ostatní uchazeče, že členství přijde po splnění podmínek. A to se především týká zemí západního Balkánu. Rozhodnutí o nových členech Aliance je vždy spojeno s odpovědností členů stávajících. Věřím, že Senát rozhodne správně na návrh vlády. Vstup Severní Makedonie do NATO je podle mého názoru správným krokem a těším se, že i vaším rozhodnutím umožníme, že se Severní Makedonie stane 30. členem naší Aliance. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A konstatuji, že garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 60/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Jaroslav Zeman. Pane senátore, máte slovo. Já si ještě dovolím poprosit, aby na recepci se kolegové nebo zástupci ministerstev trochu ztišili, protože doopravdy nás to tady ruší. A zejména ty, kteří jsou u řečnického pultíku. Pane senátore, můžete.

Senátor Jaroslav Zeman:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, kolegyně. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vydal 58. usnesení na 8. schůzi, konané dne 14. května 2019. K vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o přístupu Republiky Severní Makedonie k Severoatlantické smlouvě, podepsaný 6. února 2019 v Bruselu.

Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu o přístupu Republiky Severní Makedonie k Severoatlantické smlouvě, podepsaného 6. února 2019 v Bruselu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Tímto otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první hlásí pan kolega Tomáš Jirsa. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane ministře, dámy a pánové, pane předsedající. Já samozřejmě návrh podporuji, budu hlasovat pro, a chtěl bych říci, že bychom měli mít k Makedonii úctu. Byli jsme tam se senátním výborem se podívat na ochranu hranic před nelegálními migranty mezi Řeckem a Makedonií, slouží tam také naši policisté. A zatímco Řecko nechrání schengenskou hranici a nelegálním migrantům umožňuje volný pohyb po Řecku, aby mohli volně odcházet do západní Evropy, tak ploty mezi Makedonií a Řeckem jsou stejné, jako byly na hranici mezi východní a západní Evropou, přesto za minulý rok tam bylo 4500 lidí chyceno při pokusu přejít tyto ploty a vráceno zpátky do Řecka. A ptali jsme se našich policistů, co je s těmi lidmi dál. Oni říkali, no oni jenom popojdou o pár desítek kilometrů dál podle plotu a zkouší se podhrabat tam. Znovu tedy říkám: Makedonie si zaslouží naši úctu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A jako další se hlásí pan senátor Pavel Fischer. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, to, o čem budeme hlasovat, je velmi důležitý bod, protože zrovna do teritoria západního Balkánu, kde se přece jenom soupeří o vliv, kde jsou různé nabídky, kde jsou dokonce i alternativy přicházející z velké dálky, z Asie, ale i z větší blízkosti, právě spolupráce bezpečnosti a ve strategických otázkách opřena o určité hodnoty demokracie, svobody a respektu k právu, to je věc, která nás musí zajímat. Jedná se o to, že rozšiřujeme teritorium stability, vytváříme prostor pro naše firmy a dáváme velký moment, velký šťouch do toho, aby se spolupráce rozběhly. A proto jsem chtěl jenom tuto chvíli zmínit. Jedná se skutečně o velmi důležité rozhodnutí právě v případě země, která jak dobře víme, zůstávala dlouho na střídačce, protože tam probíhala velmi složitá jednání.

Proto jsem chtěl jenom podtrhnout význam našeho hlasování. Hlasujeme skutečně také o naší vlastní bezpečnosti, o naší vlastní prosperitě, o kterou se tímto dělíme s obyvateli Severní Makedonie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A protože už nevidím, že by se někdo hlásil do rozpravy, tak ji ukončuji a poprosím pana ministra, jestli se chce vyjádřit. Ano, chce se vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček:  Vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych podpořit slova vašich kolegů, ať už se týká významu Severní Makedonie i z pohledu naší bezpečnosti. Zároveň bych chtěl ještě skutečně vyzdvihnout, že v situaci, kdy i Evropská unie a euroatlantické společenství potřebuje vysílat do oblasti západního Balkánu jasné signály, že jejich euroatlantická perspektiva je i námi míněna vážně. Tento krok je především potvrzením, že i aspirace na to být členy NATO a Evropské unie jsou odměněny poté, co splní všechny podmínky.

Zároveň bych chtěl vyzdvihnout skutečně obrovskou politickou odvahu lídrů na straně Severní Makedonie i Řecka, že po několika desetiletích uzavřeli vzájemný spor, který jde hlouběji pod povrch, protože se týká samotné otázky identity dvou národů.

Děkuji moc a opět poprosím o podporu tohoto návrhu, o podporu toho, aby Severní Makedonie se stala 30. členem Severoatlantické aliance. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane ministře. A zeptám se zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost kolegy Jaroslava Zemana, zda se chce vyjádřit. Chce se vyjádřit. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Zeman:  Jenom krátce bych se připojil k panu ministrovi. Byl jsem také loni v Makedonii se senátním výborem a ocenili jsme práci českých policistů a ocenili jsme i postoj Makedonie, která na rozdíl od Řecka si umí hranice bránit. Je to sice malá země, ale dobrá země.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane zpravodaji. A přistoupíme nyní k hlasování. Zazněl pouze jeden návrh, a to schválit tuto materii v předloženém znění. Dovolím si ještě znělkou svolat kolegyně a kolegy k hlasování. (Znělka.)

Byl předložen návrh, že Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o přístupu Republiky Severní Makedonie k Severoatlantické smlouvě podepsané 6. února 2019 v Bruselu.

V sále je momentálně aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 10 bylo pro 65 senátorek a senátorů při kvoru 33, proti nebyl nikdo.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Můžeme postoupit k dalšímu bodu. Budeme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 259/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 84

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 84. A mezitím, co jsem uváděl předmětnou novelu zákona, dostavila se mezi nás paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Tímto ji mezi námi vítám a prosím ji, aby nás seznámila s návrhem zákona. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji.Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi uvést, jak již bylo řečeno, senátní tisk č. 84, což je novela zákona o nemocenském pojištění, která se týká problematiky elektronizace ve vztahu k dočasné pracovní neschopnosti, tedy projektu tzv. eNeschopenky.

Jen ve stručnosti uvádím, že platnost tzv. eNeschopenky byla schválena v minulém roce v jiné předlože a její účinnost bude od 1. ledna roku 2020. Tato novela zavádí, zjednodušeně řečeno, povinnost elektronického hlášení lékaře o vzniku a zániku dočasné pracovní neschopnosti okresním správám sociálního zabezpečení, a pak také různé věci, které byly v průběhu naší komunikace ministerstva práce a sociálních věcí upřesněny jak se zástupci lékařů, tak i se zástupci zaměstnavatelů. Jednalo se tedy o dodatečné požadavky.

V diskusích ohledně eNeschopenky zaměstnavatelé požadovali zavést plně funkční eNeschopenku, a to v návaznosti na zrušení karenční doby optimálně již od 1. července 2019.

Na druhé straně zástupci lékařů požadovali, aby zavedení eNeschopenky bylo co nejjednodušší v jedné etapě a s potřebným časem na přípravu.

V průběhu legislativního procesu se tedy vyjasnilo, že nejvhodnějším způsobem je zavedení eNeschopnky v jednom kroku s účinností od 1. ledna 2020, a já jsem tuto verzi od počátku prosazovala a podporovala. A jsem tomu ráda.

Sněmovní tisk č. 204 byl proto upraven tak, aby co nejvíce odpovídal požadavkům zaměstnavatelů a lékařů, předloženým návrhem zákona se zavádí komplexně eNeschopenka s účinností od 1. ledna příštího roku. Důležité je, že v navrhované úpravě byly věcně akceptovány nejdůležitější požadavky zaměstnavatelů. Zejména byl zohledněn jejich požadavek na zakotvení tzv. proaktivních notifikací, to znamená, že pokud zaměstnavatel požádá o zasílání notifikací a víz, o dočasných pracovních neschopnostech svých zaměstnanců, dojde po přijetí hlášení ošetřujícího lékaře Českou správou sociálního zabezpečení k zaslání elektronické notifikace zaměstnavateli. Dále byla upravena lhůta, v níž orgány nemocenského pojištění sdělují zaměstnavatelů informace o pracovní neschopnosti jejich zaměstnanců. Tyto informace budou sdělovány neprodleně. Co se týká ošetřujících lékařů, ti budou mít na výběr dva plnohodnotné způsoby, jak eNeschopenku vystavit. A to buď ve svém lékařském software, nebo v bezplatné internetové aplikaci na e-portálu České správy sociálního zabezpečení. Technické řešení v rámci lékařského software nebude vyžadovat po lékařích využití elektronického podpisu ani žádného nového identifikátoru, neboť bude využit systémový certifikát vydaný Státním ústavem pro kontrolu léčiv, který již lékaři používají pro potřeby eReceptu. Použití druhého způsobu, to znamená té internetové aplikace e-portálu České správy sociálního zabezpečení, znamená, že se do této aplikace lékař přihlásí jakýmkoliv uznávaným identifikátorem, např. datovou schránkou. V současné době Česká správa sociálního zabezpečení intenzivně pracuje na zabezpečení technického řešení eNeschopenky, od začátku června již probíhá testovací prostředí, takže lze prohlásit, že projekt eNeschopenky bude od 1. ledna 2020 plně funkční.

Jen pro vaši informaci, ráda uvedu přehled těch nejdůležitějších kroků, které jsme v minulých měsících podnikli za účelem zajištění fungování eNeschopenky, důležité je, že všechny smlouvy s dodavateli jsou vysoutěženy a uzavřeny. To znamená, všechny rámcové a dílčí smlouvy jsou podepsané a účinné, tak jak byl nastaven harmonogram, na pravidelné téměř týdenní bázi se konají různé workshopy a školení, je průběžně komunikováno se zástupci lékařů od České lékařské komory, České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, Sdružení praktických lékařů, ale i se zástupci zaměstnavatelů, naposledy jsme měli pro lékaře 17. května workshop o nastavení těch lékařských software, 14. 6. budeme mít zase workshop se zástupci zaměstnavatelů.

Principy fungování eNeschopenky jsou plně zafixované, důležité je, že právě jak na straně zaměstnavatelů, tak na straně lékařů na nich panuje shoda, na konci měsíce dubna byl v souladu s harmonogramem, který si ministerstvo práce a sociálních věcí nastavilo, tak zveřejněn popis rozhraní datové věty, od tohoto okamžiku již mohou poskytovatelé lékařských software programovat. 3. června byla pro vývojáře lékařských software spuštěna testovací verze, která umožní testování externí komunikace, 20. června se bude konat školení nebo workshop pro zaměstnavatele a poskytovatele mzdových a personálních software, do 31. července budou zveřejněny úpravy datových vět pro právě tyto poskytovatele. Průběžně také probíhá komunikace se SÚKL, dochází k finalizaci dohody, ta bude podepsána, jakmile bude tato novela schválena, průběžně také komunikujeme velmi intenzivně s ÚZIS, probíhá zde technické jednání kvůli registru lékařů, 12. června, to je dnes, probíhá technické jednání k řešení eNeschopenky pro služební orgány, zejména pro Vojenské zpravodajství nebo Bezpečnostní informační službu, 17. června proběhne v sídle dodavatele kontrolní den, kde nám bude ukázána implementace části změn do aplikace Nemocenská.

Důležité je, že pilotní testování a ověřování eNeschopenky se předpokládá ve všech třech typových nemocnicích nebo zdravotnických zařízeních, spolupracujeme s centrem IKEM, pak s Klinikou doktora Pírka v Mladé Boleslavi a také v krajské nemocnici v Kraji Vysočina, konkrétně v Pelhřimově. Toto pilotní testování už probíhá. Testování celého řešení eNeschopenky bude možné nejpozději od 1. října tohoto roku. Od 1. listopadu tohoto roku bude možné postupně lékaře připojovat do celého systému. V příštím týdnu také zahájíme komplexní informační kampaň.

Pro úplnost ještě k novele dodávám, že tímto návrhem také dochází k odložení účinnosti začlenění informačních systémů České správy sociálního zabezpečení do jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. Je to ale věc, která s technickým řešením eNeschopenky nesouvisí. Účinnost těchto ustanovení se odkládá na 1. ledna 2022. Navržený postup a posun snižuje rizika, která by s sebou mohla nést souběžná realizace projektu eNeschopenka a převedení registru České správy sociálního zabezpečení ke stejnému datu. A také to umožňuje za stávající organizační a odpovědnostní struktury zaměřit se plně na odpovědné zavedení projektu eNeschopenky a také na odpovědnou realizaci přechodu všech IT systémů MPSV k 31. 12. 2020 na nové systémy informační.

Navíc, jak už jsem zmiňovala, toto začlenění nemá přímou návaznost na projekt eNeschopenky, tento jednotný informační systém bude třeba celkově posoudit v rámci koncepce IT celého resortu.

Závěrem si vás, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolím požádat o podporu projektu elektronizace v oblasti nemocenského pojištění, který ve svých důsledcích ulehčí práci ošetřujícím lékařům a zlepší informovanost zaměstnavatelů ve vztahu k dočasným pracovním neschopnostem jejich zaměstnanců, což je účelné zejména s přihlédnutím ke zrušení tzv. karenční doby, k níž dochází k 1. červenci tohoto roku. Pro mě je zásadní, že dojde také k odlehčení a ulehčení pacientů. Návrh zákona již podpořil VZSP, který ve svém usnesení doporučuje schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Velmi děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní ministryně, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 84/1. Zpravodajem výboru je paní senátorka Alena Šromová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Vážená paní ministryně, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Jak jsme již zde slyšeli, předmětem návrhu je úprava elektronizace dočasných pracovních neschopností. Jde tedy o zavedení povinnosti ošetřujícího lékaře předávat rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti výlučně elektronickou formou. Paní ministryně již tady nás seznámila s podrobnostmi tohoto zákona. Já si dovolím tady možná jenom pár připomínek, jinak blíže bych se vyjádřila a podrobněji ještě v podrobné rozpravě.

Co se týká legislativního procesu, návrh byl do Poslanecké sněmovny předložen 13. června 2018, poslední třetí čtení proběhlo 10. května letošního roku, návrh zákona byl schválen ve znění komplexního pozměňovacího návrhu poslance Romana Sklenáka.

Legislativní odbor Senátu měl připomínky spíše technického charakteru, po konzultaci s předkladateli jsem byla ubezpečena já i celý pak zdravotní výbor, že nebudou žádné aplikační dopady. Na základě jednání v rámci zdravotního výboru i na základě znalostí a odpovězení otázek u kulatého stolu nebo dalších schůzkách mezi ministerstvem a Českou správou sociálního zabezpečení a zástupci zdravotního výboru pak zdravotní výbor přijal na své schůzi konané 4. 6. tedy 39. usnesení k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tento tisk.

Po odůvodnění zástupce předkladatele, docenta doktora Petra Hůrky, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Šromové a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Šromovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zdali někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Jelikož nikoho takového nevidím, tak otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se velmi rychle přihlásilo 5 senátorek a senátorů. Jako první Jaroslav Malý. Já ho poprosím, aby vystoupil, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Malý:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, že jsem byl zase nejrychlejší, málokdy se mi to stává. Musím říci, doplnil bych paní senátorku Šromovou z jednání zdravotnického výboru, v tom, že to jednání bylo zajímavé, bylo ostré z hlediska členů zdravotnického výboru, k mému potěšení a zároveň překvapení, ti, kteří tam byli vysláni, tak na všechny otázky a podněty odpověděli přiléhavě, to znamená správně. Nebyla tam žádná pochybnost o tom, že ten výklad nebo ty otázky budou někde ve vzduchu. Pak také to hlasování proběhlo tak, jak proběhlo, nikdo nebyl proti. Sedm členů toho výboru bylo pro. Já se přiznám, že málokdy chválím, nemá se příliš chválit, já bych tady pochválil paní ministryni a její spolupracovníky za to, že to odmakali, že skutečně velmi poctivě reagovali na všechny připomínky ze zdravotnického prostředí, z prostředí sociálního. Ty připomínky nebyly úplně liché, nebyly úplně jednoduché. Já jsem zpočátku byl velmi kritický a velmi opatrný k tomu návrhu, mně šlo o to, aby nevznikl další papír, další způsob přihlašování do nějakého serveru, a tím se ta práce toho lékaře ještě více znesnadnila, lékaři nemají rádi administrativu, podle posledního výzkumu nebo průzkumu Společnosti praktických lékařů až 50 % doby stráví ten lékař administrativou.

Tento návrh, tak jak byl připomínkován, tak jak bylo na připomínky reagováno, by měl výrazně ušetřit čas toho lékaře. Podle mé soukromé ankety u několika praktických lékařů by to mělo být až 2 hodiny týdně. Já jsem byl překvapen a jsem zároveň potěšen. Pokud se týká mě jako nemocničního lékaře, tak mi šlo o to, abych nemusel se přihlašovat do dalšího serveru, do dalšího portálu ČSSZ, abych jedním kliknutím ve svém programu, na svém počítači se dokázal dostat k formuláři o elektronické neschopence, tu zase bez nějakého velkého násilí a úsilí mohl odeslat a podepsat. To všechno tam v současné době funguje. Je to na principu B2B, čili není tam nic, co by mně z hlediska uživatelského jako lékaři vadilo. Potěšilo mě i to, že by měla se zrušit tzv. evidenční kniha, čili další papírování, které jsme měli na ambulancích, jako evidenční kniha neschopenek by díky tomuto byla zrušena.

Ti klienti nebo ti práceneschopní budou vybaveni jedním papírem, aby měli něco doma pro případ dlouhodobé neschopnosti, já to považuji za ještě přípustné a možné. Takže já bych z hlediska uživatelů vás, neuživatele tohoto systému, poprosil o schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já děkuji panu senátorovi, poprosím pana kolegu Jiřího Carbola, aby vystoupil, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Věcně všichni zřejmě souhlasíme se zavedením eNeschopenky. Výhrady, které někdy vůči tomu systému, který je předkládán, zaznívají, jsou vyvolány hlavně tím, že tato komplexní změna v systému nemocenského pojištění neprošla řádným legislativním procesem v Poslanecké sněmovně, vlastně tento návrh byl nahrazen komplexním pozměňovacím poslaneckým návrhem. Původně mělo být také časově sladěno spuštění eNeschopenek a zrušení karenční doby. K tomu bohužel nedochází. Na druhé straně je třeba říci, že nepřijetím tohoto zákona bychom pouze oddálili nezbytnou a potřebnou elektronizaci. Všichni jsme obdrželi email od Hospodářské komory, který navrhoval zamítnutí tohoto zákona. Já předpokládám, že ministerstvo práce a sociálních věcí začne intenzivně jednat s Hospodářskou komorou, podnikatelskými svazy a lékařskými komorami a zaručí bezproblémový rozjezd systému, tak, jak o tom paní ministryně tady hovořila ve svém úvodním slovu. Přijetím novely zákona se zlepší kontrola případného zneužívání dočasné pracovní neschopnosti, to je velmi významné.

Dnešní posílání nemocenského lístku poštou odpadne, zaměstnavatel se v podstatě okamžitě dozví o práci, o pracovní neschopnosti pracovníka, samozřejmě může provádět kontrolu, dodržování léčebného režimu, rovněž lékařům odpadne část administrativní činnosti, jak o tom hovořil můj předřečník. Možná vzpomenu určitý odpor před zavedením elektronických receptů, když se na to podíváte, dnes je úplnou samozřejmostí elektronický recept, jeho výhody jsou dnes zřejmé jak pro lékaře, tak pro pacienty. Ze všech těchto důvodů vyjadřuji podporu předložené novele a chtěl bych vás požádat o její schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je paní senátorka Alena Šromová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Šromová:  Vážené kolegyně, kolegové, ještě jednou, já si teď dovolím mluvit z pohledu někoho, kdo 35 let neschopenky píše dnes a denně. Dovolím si shrnout pár věcí, výhodných jak pro lékaře, zaměstnavatele, musím podotknout, že řadu věcí zde již paní ministryně řekla, ale spíš jenom pro ujasnění.

Podotýkám také, že zde se nejedná o odklad nějaké elektronické neschopenky, nejde ani o žádnou první etapu, ale jde o zavedení úplné elektronické neschopenky, tak, jak byl i požadavek zaměstnavatelů, lékařů.

Dovolím si shrnout výhody z pohledu teď mne jako lékaře.

Místo dosud platného 5stránkového tiskopisu, který jsme tiskli teď pacientům, dostane pacient pouze jeden tiskopis. Někdo možná namítne, proč dostane zase papír, proč se to neřeší elektronicky, pravda je, že pacient potřebuje mít u sebe nějaký průkaz pojištěnce, se kterým chodí na kontroly, kde lékař píše datum další kontroly, eventuálně při předání pacienta do péče jiného lékaře, slouží to tomu pacientovi jako doklad.

Dosud chodil pacient také s lístkem, většinou byl problém, protože nevěděl, jestli má mít u sebe žlutý, červený, modrý, bylo to značně komplikované. V tomto vidím velké zjednodušení. Tento doklad pacientovi zůstane po celou dobu, nebude ho měnit, v podstatě mu zůstane i jako doklad po ukončení neschopenky, což bude pro něho výhoda ta, že v případě ztráty, ke které by nemělo dojít, když to bude elektronické, bude mít neustále doklad u sebe.

Všechno ostatní bude lékař, což je zase pro něho výhoda, posílat elektronicky. Lékař je povinen toto učinit do 24 hodin, místo dosavadních 3 dnů, kdy jsme měli na odeslání neschopenky. Výhoda pro lékaře je ta, že již nemusí od pacienta zjišťovat přesně údaje o jeho zaměstnavateli, event. pokud nepracuje s vlastním software, tak veškeré údaje se mu načtou i prostřednictvím software České správy.

Další výhodou, jak už jsem zde říkala, je to, že pokud lékař nepracuje se svým vlastním počítačovým programem, nebo pokud vystavuje jednu, dvě neschopenky do roka, nebude chtít investovat do vlastního lékařského software, může eNeschopenku vystavit bezplatně přes portál České správy sociálního zabezpečení. Já si dovolím jenom takovou poznámku, že jsem se ptala těch, kteří dodávají program mně, jestli už spolupracovali, jestli byli na školení MPSV, bylo mi potvrzeno, že ano, že vývojáři již s nimi byli v kontaktu, již proběhla ta školení, jak říkala paní ministryně. Takže jsem si to potvrdila i z druhé strany.

Je třeba zde podotknout ještě jednu věc, že v případě, tak jako u zmiňovaných eReceptů, v případě, že budou nějaké technické problémy s eNeschopenkou, tak lékař může vystavit papírovou neschopenku, ta bude mít, pravda, trochu jiný formát, než měla dosud, nebude pětistránková, ale pouze tří. Všechny tiskopisy, které lékař potřebuje v rámci evidence práce neschopného, všechna hlášení o změnách vycházek, změnách bydliště, o trvání neschopenky, veškeré tím pádem tzv. lístky na peníze, vše bude lékař posílat online, nebude muset nic vypisovat papírově.

Jak zde bylo již zmíněno, pro podpis lékaře bude stačit stávající podpis, který používáme při eReceptech, víceméně v těch nemocnicích bude vše upraveno v datové větě, takže bude možno toho lékaře, který neschopenku vystavil, identifikovat.

Také zde již padlo, že nebude potřeba vést papírovou knihu práce neschopných, což je velmi výhodné, v případě potřeby se vše zjistí na základě těch elektronických odeslání. Je výhoda pro toho lékaře i to, že nemusí pro ty tiskopisy nikam jezdit, nic nikde vyzvedávat. To by bylo asi stručně z pohledu mne jako lékaře.

Co se týká zaměstnavatelů, je třeba zde říct, že zaměstnavatel už dnes si může, dnes, myslím od ledna letošního roku, může se dostat k informacím v rámci online přístupu ve službě e-portálu České správy sociálního zabezpečení, ale tam se musí přihlásit. Právě po zavedení eNeschopenek, pokud si ten zaměstnavatel aktivuje notifikační službu, což zaměstnavatel musí učinit, pak mu ty zprávy z České správy sociálního zabezpečení o jeho zaměstnancích stran vystavení trvání neschopenky a event. ukončení a všech změnách budou přicházet již automaticky. Pak už nemusí nikde se přihlašovat a žádat.

Zaměstnavatel bude také podklady na Okresní správu sociálního zabezpečení zasílat elektronicky, tím pádem jako podklady týkající se výpočtu nemocenské, způsobu výplaty mzdy. Toto bude důležité pro to, aby zaměstnanec dostal vyplacenu nemocenskou ve stejné formě, jako dostává výplatu, pokud si zaměstnanec nepožádá o nějakou změnu.

Z pohledu pacienta bude výhoda, jak už jsem zde říkala, v tom, že bude mít pouze jeden tiskopis, nebude muset hlídat, jestli odevzdal zaměstnavateli správný díl, odpadne takové to běhání stále do ordinace pro duplikát vystavené neschopenky, protože pacient odevzdal něco jiného, než měl. Výhoda pro pacienta bude především ta, že v době, kdy je nemocen, není zcela fyzicky fit, tak nebude již muset od lékaře utíkat s lístkem na peníze ke svému zaměstnavateli. Toto vše půjde automaticky.

Je zde také výhoda v tom, že zaměstnanec někdy odevzdal lístek na peníze, čili doklad o trvání pracovní neschopnosti zaměstnavateli, ale ten, pokud ho včas neodeslal na Okresní správu sociálního zabezpečení, pak došlo k tomu, že zaměstnanec čekal dlouho na výplatu nemocenských dávek. Toto vlastně nyní odpadne, protože veškeré hlášení o trvání neschopnosti přijde přímo na příslušnou správu sociálního zabezpečení.

Já si tady ještě trochu rýpnu, protože osobní přínos vidím i v tom pro pacienta, že pacient, který bude v péči odborného ošetřujícího lékaře, bude potřeba z jeho pohledu neschopenka, tak tuto neschopenku již nyní mu měl vystavit odborný ošetřující lékař, ale je pravda, že vzhledem právě k té papírové formě, k složitosti vyzvedávání, k nutnosti vést tuto knihu to někteří odborní ošetřující lékaři nedělali, a tak pacient nemocný musel běhat třeba například po nějaké ortopedické operaci k obvodnímu lékaři, k praktikovi, jenom proto, aby se mu vystavila neschopenka, stejně po všech kontrolách musel zase zbytečně sedět u praktika, aby nahlásil, jaký je stav, co se děje. Toto vše by mělo odpadnout tím, že i pro toho odborného lékaře bude daleko jednodušší vystavit tu elektronickou neschopenku, aniž by musel mít jakýkoliv tiskopis a vést jakoukoliv knihu.

Takže já osobně jsem pro, budu hlasovat pro schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní kolegyně, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan Peter Koliba. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já si dovolím taky několik slovo k projednávání tohoto tisku a této novelizace v rámci elektronizace, v rámci eNeschopenky. Mám několik poznámek.

Jedna je, škoda, že to přichází až teď, že už jsme o eNeschopence mluvili v minulém období, zazněla tady slova, jak je to výhodné, že to je nepovinné, tím, že to bylo nepovinné, tak to skončilo fiaskem, nepoužitelné.

Já vítám to, že to je teď povinné, že to bude zavedené plošně. Vítám taky to, že se tím zjednoduší administrativa lékařů a zpřehlední se evidence a předávání informací. V této souvislosti bych chtěl paní ministryni požádat, aby určitým způsobem iniciovala nebo ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví se přimluvila na vytvoření jakési profesní identifikační karty. My jsme v rámci veřejného slyšení o projednávání elektronizace ve zdravotnictví na tento problém narazili, protože je to samozřejmě otázka i governmentu jako celku, je to otázka identifikace, což je základ jakékoli elektronizace, kde my víme, že v podstatě eGovernment a elektronizace ve zdravotnictví se reálně posune v horizontu 10 let, kdy budou mít všichni elektronické občanské průkazy, nicméně je to doba příliš dlouhá, celá řada těch procesů by se dala realizovat jednoduchým, jedním dokumentem, elektronickou identifikační profesní kartou zdravotníka. Tím by se daly sjednotit veškeré v současné době poměrně komplikované přístupy k eReceptu, kde potřebujete certifikát SÚKL, potřebujete komerční certifikát, kvalifikovaný certifikát, na to, abyste se zaregistrovala, každý rok se ten certifikát musí obnovovat. Jsou subjekty, které za to berou peníze, některé ty subjekty jsou soukromé, nejsou státní.

Já se moc přimlouvám, víte dobře, že jsem zastáncem elektronizace a jsem skutečně pro to, že elektronizace přinese zjednodušení, transparentnost a celou řadu výhod, jak se to ukázalo u eReceptu, především pro naše klienty, pro občany. V tom bych poprosil paní ministryni, aby na to nezapomněla, že tady tento krok by to posunul zase poměrně rychle dál a zjednodušil veškeré procesy. Ale osobně určitě tento zákon v této verzi podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a poprosil bych paní senátorku Jitku Chalánkovou, aby přišla k řečnickému pultu. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já jsem bohužel na tom výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, takže mě odpovědi zodpovědných pracovníků nemohly uspokojit.

Chtěla bych se vrátit k tomu, co říkala paní ministryně, že navazujeme na zrušení karenční doby. A v té době byla také slíbena tato neschopenka. Jestli to byla či nebyla dohoda na úrovni vlády, to nemohu soudit. Já se vracím k tomu, že zrušení karenční doby je chybou. Zaměstnavatelům jak kompenzace, které byly dojednávány, nestačí, tak také zavedení této elektronické neschopenky asi celou neblahou situaci pro zaměstnavatele nevyřeší. Zaměstnance to asi do té práce až tolik nepřivede.

Pokud se vrátím k samotnému projednávání této eNeschopenky, tak v Poslanecké sněmovně existoval návrh sněmovního tisku 204, který rušil původní zákon, který se nepodařilo včas realizovat. Pak se v Poslanecké sněmovně objevil tisk 333, který zaváděl 1. fázi a zůstal viset jako neprojednaný. K sněmovnímu tisku 204 pak pan poslanec Roman Sklenák načetl komplexní pozměňovací návrh, kterým zavedl právě tuto povinnost eNeschopenky.

Já to považuji za špatný legislativní postup a za nevyužití a obejití řádného připomínkového řízení. To mi opravdu zásadně vadí, protože shodu mezi zaměstnavateli a lékaři před sebou nemáme. Paní ministryně nám zde nastínila možnosti využívat dvojího přístupu, jak přes eRecept, tak přes portál České správy sociálního zabezpečení, a také to, které kroky lze předpokládat, aby mohla být neschopenka řádně uvedena do praxe. Na základě všech těchto slíbených kroků lze předpokládat účinnost od 1. ledna 2020.

V Poslanecké sněmovně se také paní ministryně Maláčová ohradila proti lidové tvořivosti poslanců. Já se omlouvám, myslím si, že já bych si dovolila ohradit také proti lidové tvořivosti úředníků Ministerstva práce a sociálních věcí, kteří slibují a pilotní projekty provádějí. Nicméně tyto pilotní projekty již dávno proběhnout měly a řádné připomínkové řízení také proběhnout mělo.

Pokud jde o elektronizaci celých systémů, o kterých zde byla řeč, no nedejbože, aby došlo k blackoutu. Já jsem také pro elektronizace, nicméně domnívám se, že cesta dobrovolného postupu, i když nepřinese ten kýžený benefit ihned, je správnější. S ohledem také na ústavní práva a na Listinu základních práv a svobod. To už je trošku jiná agenda, já osobně tento návrh, vzhledem k postupu, kterým prošel v Poslanecké sněmovně, nepodpořím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko, a další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Alena Dernerová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já jsem dětský neurolog, já nemusím psát neschopenky, ale komunikuji velmi intenzivně s praktiky, se svými kolegy, i vlastně se specialisty pro dospělé. A musím říci, že oni tento návrh neschopenky podporují, i přes nějaké chyby a nedostatky, které tady jsou. Ale řekněme si, který zákon, který tu projednáváme, je bezchybný. Takřka žádný. A vždycky říkáme, bude novela, ona není. Tady si myslím, že ten zákon není vůbec tak špatný.

Komunikovala jsem i s panem dr. Uhrem, což je vlastně ten člověk, který hájí zájmy po právní stránce právě praktických lékařů. A ten také nemá zásadních připomínek. Takže to mě naplňuje důvěrou, že tento projekt bude nakonec fungovat. Takže já za sebe říkám, že ho podpořím. A myslím si, že to, že byly eRecepty také povinné, byly tam drakonické pokuty, tak postupně se pokuty snižovaly. Tady žádná sankce není za to, kdyby někdo elektronickou neschopenku nenapsal, anebo by mu nešla napsat. Takže já si myslím, že není důvodu se obávat toho, že eNneschopenky nebudou fungovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, a dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jan Žaloudík. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Máme celou řadu kontinuálních vizí společně tady všichni, jako Národní lidová fronta, že budeme mít eGovernment a eHelps, tedy elektronické zdraví namísto toho přirozeného. A protože máme všichni po kapsách e-karty z našich e-bank a e-spořitelen a všelijaké e-slevy a všechno běží nějak tak, tak ten proces tady bude na stole pořád a řešíme to jako Lego po kostičkách. A toto je jedna z těch kostiček. A jednalo se o něm už dlouho. A je zcela přirozené, že i kdybychom to drželi, jak budeme chtít dlouho, tak naši synové, vnoučata, pravnoučata určitě budou žít v elektronickém režimu.

A protože už docela dlouho byla poměrná neschopnost dát dohromady elektronickou neschopenku, než se toho chopila naplno teď paní ministryně, tak si myslím, že bychom to měli uvést jako schopnost mít elektronickou schopenku. Ona totiž ta schopenka říká obojí. Ze začátku, kdy je člověk neschopen, a pak že je uschopněn. Tak to neviďme negativně. A že potom na třech pracovištích se vyskytne výpadek proudu, na jednom pracovišti nebude fungovat software, tak se to spraví. Když si uvědomíte ten cirkus kolem elektronického receptu, tak se to instalovalo.

Já bych varoval před jednou věcí, aby se neočekávalo, že od prvního dne to bude na 100 %. V přírodě není nic. Mnozí z nás jsou 100%, ale třeba já ne. Takže nebude to 100%, bude to třeba 99,8. A druhá věc, abychom už nedělali nikdy do budoucna takové ty drakonické sankce, které pak neumíme uplatnit. Protože když někdo nevypíše recept, tak dostane 2 miliony pokuty. To už je potom lepší uťatá ruka, protože myslím, že úrazově ruka není zdaleka 2 miliony. Tam to bylo nějak v desítkách tisíc tuším.

Takže, prosím vás, je to normální proces. Není to ani nějaká ústavní záležitost, kterou bychom tady posilovali demokracii, nebo oslabovali, je to normální. Možná že ve více direktivních méně demokratických režimech založených na kompetentní demokracii by to někdo oznámil v novinách, že se přechází na elektronickou neschopenku. My takhle ve Spořitelně jsem měl servis 24, tuhle mi oznámili, že za 10 týdnů mám přejít na systém George. A když to neudělám, tak si tam nemůžu ukládat svoje úspory. Takže takhle to berme. Berme to jako technikálii, která samozřejmě bude mít nějaké mušky.

Máme také uzákoněno samozřejmě, že máme jezdit po obcích 50 km/h, a když to měří naši kolegové od policie, tak říkají, že se občas stane, že někdo těch 50 km/h nejede. A tak ho buď opraví, chytí, nebo s tím něco udělají. Ale nedívejme se na to, co všechno může nastat. Úplně všechno. Ve vísce pod horama 1. ledna při navození toho může fakt nastat leccos. Ale systémově je to správné. Elektronizujeme zdravotnictví, tak děláme, co můžeme. Já bych si to představoval podstatně rychleji, upřímně řečeno, ale toto souvisí se zdravotnictví, i když je to v oblasti sociální péče.

Ale víme, že to pomezí také nemáme prokopáno, což je zdůvodněno tím, že vzdálenost mezi dvěma ministerstvy je 100 metrů. A to je vzdálenost nemalá pro MŽP hlavonožce, dokonce nepřekonatelná. Takže buďme pyšní na to, že aspoň něco malinko se pohnulo v té věci. Já jsem pro eSchopenku, ano. Pro eSchopenku, projevení schopnosti mít eSchopenku... Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane profesore, za praktický vhled do této materie. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy Není tomu tak, takže rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, chce, máte slovo, paní ministryně.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající, ve stručnosti. Co se týká toho tady zmiňovaného stanoviska Hospodářské komory, tak bych ráda uvedla na pravou míru, že tak, jak jsem to stanovisko dostala doručené, tak se vyjadřuje k jiné verzi eNeschopenky, kterou dnes projednáváme. Vyjadřujeme se k té předchozí verzi, která ale byla zavrhnuta. Takže je potřeba vědět, že zde došlo, řekněme, k nějakému chaosu.

Co se týká poznámek – a já za ně děkuji – ohledně toho živelného projednávání. V průběhu tvoření toho návrhu, o kterém se zde bavíme, tak to přiznávám, že opravdu legislativní proces byl – použiji ještě jednou to slovo – živelný, ale přičítám to tomu, že jsme se jako Ministerstvo práce a sociálních věcí opravdu maximálně snažili vyjít všem požadavkům všech aktérů, kterých se to týká, vstříc. To znamená, jak lékařů na jedné straně, tak zaměstnavatelů na druhé straně. A zároveň tam byla podmínka technické realizovatelnosti na Ministerstva práce a sociálních věcí a nějaké uživatelské jednoduchosti.

Takže to bych shrnula jako hlavní důvod. A myslím si, že konečný výsledek, který zde dnes předkládáme, tak bude opravdu krokem kupředu. Tak, jak se na rok 2019 sluší a patří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní ministryně, a zeptám se naší zpravodajky, kolegyně Šromové, ano, chce vystoupit. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Já si dovolím jenom shrnout, že v obecné rozpravě vystoupilo celkem 7 senátorů a senátorek a zazněl jediný návrh, schválit zákon, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji. A protože doopravdy žádný jiný návrh nezazněl, tak přistoupíme k hlasování. Já znělkou svolám kolegyně a kolegy.

V sále je přítomno aktuálně 68 senátorek a senátorů a potřebný počet přijetí tohoto návrhu je 35. Ještě chviličku počkám, protože někteří kolegové dobíhají. A mám dojem, že už je to v pořádku, čili si dovolím dát hlasovat. Spouštím hlasování.

Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Já vám děkuji. Hlasováním č. 11 bylo pro 50 senátorek a senátorů při kvoru 36, nikdo nebyl proti.

Gratuluji, paní ministryně. A my ještě přistoupíme k určení kolegů, kteří nás budou zastupovat... Omlouvám se, už vlastně není co, takže už to půjde přímo k panu prezidentovi... Omlouvám se.

A, prosím vás, na základě jednání klubů, které tady mezitím proběhlo, jsem dostal informaci, že bychom chtěli dokončit bod, který bude předkládat místopředseda vlády pan Hamáček. Protože podle programu, který jsme si schválili, tak on by potom přišel až po paní ministryni Schillerové. A vzhledem k tomu, že je to dneska nejvyšší ústavní činitel z Poslanecké sněmovny, který mezi nás zavítal, a není na Baťově kanálu, tak si dovolím tento bod projednat tak, jak kolegové navrhli. Jedná se o

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 83

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 83. Prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361 z roku 2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

Důvodem pro přípravu tohoto návrhu je nález Ústavního soudu, kterým dochází s účinností k 30. červnu t. r. ke zrušení § 48, odst. 2 zákona. Cílem předloženého návrhu je stanovení podmínek a omezení pro výkon jiné výdělečné činnosti příslušníků přímo v zákoně. Doposud jsou tyto podmínky a omezení upraveny vnitřními předpisy, což shledal Ústavní soud neústavním. Příslušník bezpečnostního sboru bude moci se souhlasem služebního funkcionáře vykonávat jinou výdělečnou činnost za předpokladu, že tato činnost nepovede ke střetu zájmů osobních se zájmy služby, k ohrožení dobré pověsti sboru nebo k ohrožení důležitého zájmu služby. Zjistí-li služební funkcionář, že došlo ke změně okolností, za kterých byl souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti vydán, bude mít povinnost tento souhlas zrušit.

Návrh rovněž vymezuje okruh činností, které bude moci příslušník vykonávat ze zákona, tedy bez souhlasu služebního funkcionáře. Jedná se především o činnosti, které je možné vykonávat bez souhlasu i v rámci jiných zaměstnaneckých vztahů, správa vlastního majetku, vědecká a pedagogická činnost, literární, umělecká. Návrh je výsledkem kompromisu, který vznikl z činnosti pracovní skupiny složené ze zástupců bezpečnostních sborů, odborových organizací a Ministerstva vnitra. A všichni účastníci tohoto jednání se na tomto kompromisu shodli.

Návrh zákona byl sněmovnou schválen, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Návrhy mj. zavádějí možnost plošného navýšení služebního příjmu příslušníků sborů o stejnou nominální částku, a to prostřednictvím stabilizačního příplatku. Přičemž tento příplatek bude vyplacen pouze za předpokladu dostatečných finančních prostředků v rozpočtu jiného resortu. Dále se jednotně upravují práva bývalých příslušníků a jejich případné benefity. Tyto pozměňovací návrhy jsem připravil já v reakci na pozměňovací návrhy poslance Zdeňka Ondráčka, které vyvolaly ze strany bezpečnostních sborů obavy a z mého pohledu bylo nutné tyto obavy rozptýlit.

Další z pozměňovacích návrhů ruší mechanismus, podle kterého se vypočítávají základní platové tarify příslušníků sborů. Tyto tarify bude svým nařízením určovat vláda. A to podle zachování principu zásluhovosti mezi jednotlivými základními tarify i mezi všemi tarifními stupni. Předpokládané datum nabytí účinnosti je dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. A vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu je účinný již k 30. červnu tohoto roku, bych si vás dovolil požádat o schválení tohoto zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, já vám děkuji, pane ministře. Takže rychle to neumím jako vy a, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 83/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Martin Červíček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máte jako senátní tisk č. 83/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Láska. Nyní vás prosím, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou, pane senátore Lásko. Máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Co se týče obsahu té vlastní novely, tak s tím vás pan ministr seznámil, předpokládám, že ještě se k tomu vrátíme v podrobné rozpravě, ale z hlediska zpravodajské zprávy obsah sedí. Co je problematické a čemu bych rád věnoval pozornost, a bylo to i otázkou diskuze na našem výboru, je ten procesní stav, ve kterém se nacházíme. Protože tenhle návrh zákona reaguje na situaci, kdy Ústavní soud úpravu určité problematiky, tzn. možnost přivýdělku policistů a ostatních bezpečnostních sborů, tak, jak byla v té době platná a účinná, tak ji zrušil. A zrušil ji s účinností k 1. červenci 2019. To znamená, to je za nějakých 20 dní? Možná méně.

A my jsme v situaci, kdy k nám přichází návrh nové zákonné úpravy, krátce před tím, než pozbude účinnosti ta stávající. Tudíž je vcelku legitimní otázka, jestli my vůbec můžeme dělat něco jiného, než tento návrh schválit, resp. co se stane, když využijeme našich oprávněných pravomocí a třeba ten návrh zákona vrátíme s pozměňovacími návrhy sněmovně. Na tuto otázku na našem výboru pan náměstek odpověděl, že by vznikl chaos, protože tato problematika by vůbec nebyla upravena a tudíž policisté by mohli podnikat naprosto volně, bez omezení. A velmi špatně by se situace později dostávala zpátky.

Já bych tedy možná výslovně i požádal pana ministra, jestli by nám tuhle skutečnost mohl skutečně objasnit a řekl nám, co se fakticky stane, pokud my bychom se rozhodli třeba ten zákon vrátit do sněmovny? To znamená, že by nenabyl účinnosti do 1. července. To si myslím, že je informace pro nás poměrně podstatná.

Pak důležitá okolnost je, že přestože možnost, jak nakládat s touto novelou, je pravděpodobně pro nás velmi omezena, tak přesto k němu v této novele byly ve sněmovně přidány další 4 pozměňovací návrhy, které v podstatě nebyly nutné. Respektive nesouhlasily s rozhodnutím Ústavního soudu, přesto tam byly přidány. A ty pravděpodobně budou sdílet osud toho zákona jako takového.

Pan ministr je v krátkosti zmínil, ale vzhledem k tomu, že to byly pozměňovací návrhy ve sněmovně, tak k nim nebylo příliš mnoho podkladů, jak je posoudit. Já bych tady viděl za nejzajímavější, nebo nejpodstatnější...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, promiňte, že vás přerušuji, ale doopravdy tady se nedá jednat. Prosím v recepci, ať jdou kolegové do restaurací, ale ať se tam nezdržují i ministerští pracovníci. Tak můžete pokračovat, omlouvám se.

Senátor Václav Láska:  V pohodě, děkuji. Tak asi nejpodstatnější pozměňovací návrh, který předložil pan ministr poslanec Hamáček, se týká zavedení stabilizačního přípravku. Není k němu příliš podkladů a je nastaven tak, že může vzbuzovat pochybnosti. Jednak není zřejmé, jak má být využíván, kdy má být využíván, zároveň ten limit, který je tam nastaven, je poměrně vysoký. Dává možnost v krajním případě konkrétnímu policistovi přidat k platu až 66.000 Kč/měsíc. Tak je ten horní limit.

Je férové přiznat na druhou stranu, že ta částka fakticky přidělovaná bude limitovaná tím, že s touto změnou není spojeno žádné navýšení rozpočtových prostředků. Jinými slovy, na co si který funkcionář služebního sboru našetří, to může rozdělovat. Ale i tak ta částka vzbuzuje pochybnosti. Já jsem jako zpravodaj konzultoval s panem policejním prezidentem, jaké jsou záměry policejního sboru, a on mi sdělil, že pokud toto bude schváleno, tak je chtějí využívat v těch sborech, kde buď z územního hlediska, nebo věcného mají podstavy a příspěvky, které by chtěli dávat, je tak maximálně 2 – 3000 Kč, že na víc nemají. Ale to je slovo policejního prezidenta, podklady k tomuto pozměňovacímu návrhu jsou velmi chudé.

Další věc, na kterou je třeba upozornit, že tento návrh novely nemá žádnou legisvakanční lhůtu, tzn. že bude účinný okamžitě bez legisvakanční lhůty, což je poměrně nestandardní. Není to tedy protiprávní, ale nestandardní a souvisí to zejména s tím, že zákon by měl nabýt účinnosti do 1. července, kdy předchozí právní úprava je Ústavním soudem zrušena.

Já se k diskuzi potom asi vrátím ještě v obecné rozpravě. Teď jenom tedy ukončím svoji roli zpravodaje a sdělím, že tedy náš výbor přijal po seznámení se s tou věcí následující usnesení. A to je, že 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR pro její návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem mě a pověřuje předsedu výboru Senátu Pavla Fischera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Martin Červíček? Ano, přeje si. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jenom velmi stručně za ústavně-právní výbor, který tento návrh novely projednal 5. 6. A doporučil, že tento návrh doporučuje ke schválení. Musím potvrdit slova předřečníka, kdy návrh novely zákona o služebním poměru měl v první řadě za cíl včas nahradit stávající úpravu ve smyslu ústavního nálezu. Musím říct, že se na ústavně-právním výboru vedla velká debata o tom, jestli v polovině června s předpokládanou účinností 1. července je možné se shodnout na tom, že to je dostatečně včas předložené k projednání v rámci Senátu.

Samozřejmě tato novela upravuje nově omezování výdělečné činnosti příslušníků, kdy je to upraveno 3 kritérii. Ústavně-právní výbor opět o tomto debatoval. Shodl se na tom, že některé pojmy jsou neurčité a apeloval na Ministerstvo vnitra, jestli bere vážně naše připomínky a jestli je připraveno na nějaké metodické sjednocení. Což bylo mimochodem v debatě přislíbeno. Velmi podrobně jsme se bavili i o dalších souvislostech, které novela přináší. Jako je ve své podstatě přenesení rozhodování služebních funkcionářů do tzv. správního řízení, do řízení o věcech služebního poměru.

Poukázali jsme v rámci debaty na ústavně-právním výboru na některé nesrovnalosti, které mohou vést k problému v aplikační praxi, jako je převedení důkazního břemene, absence odkladného účinku a samozřejmě problematika vůbec nárůstu administrativy a dalších věcí. Ale k tomu bych se chtěl vyjádřit v rámci obecné rozpravy možná podrobněji. Takže jen zkonstatuji, že opět jsme zkonstatovali v rámci ústavně-právního výboru, že aplikační praxe ukáže, jestli s tím budou problémy a jakým způsobem bude ministerstvo přistupovat k nějakému sjednocení.

Další změny, které podle mého názoru vůbec nesouvisí s nálezem Ústavního soudu a s jeho doporučením, se týkaly rozvolnění respektive tolerantnější úpravy pro příslušníky, kteří budou jmenováni do orgánů právnických osob, kde se nově zavádí možnost, že budou moci pobírat odměnu. Dále fixované stupňování základních tarifů, nový stabilizační příplatek a institut tzv. příslušníka ve výslužbě. Shodli jsme se na tom, že to jsou instituty, které velmi pravděpodobně vůbec v této novele nemusely být obsaženy. Např. prostředek stabilizačního příplatku pro příslušníka je určitě velmi vhodný nástroj. Také jsme zdvihli obočí nad 24násobkem, protože mám pocit, že dobře míněná myšlenka dostala určitou pachuť a je úplně irelevantní, jestli v důvodové zprávě se píše, že záleží na rozpočtových možnostech daného bezpečnostního sboru.

Nicméně jako zpravodaj si dovolím konstatovat, že jsme shledali návrh novely jako ústavně komfortní, doporučili jsme sjednocení metodického postupu, zejména v souvislosti s neurčitými právními pojmy a s povinností služebního funkcionáře opatřit si odpovídající důkazní prostředky. S tím, že nakonec se ústavně-právní výbor usnesl, že doporučuje schválit tento návrh novely.

Já podrobněji k problémům, které se řešily nejen na ústavně-právním výboru, vystoupím v následující části obecné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy, už je to tady, s přednostním právem, ale stejně je první, rovnou i zpravodaj. Máte slovo, hlásí se Václav Láska. Pane senátore, můžete.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo. Já asi rozbor věcných rozporů nechám na kolegovi Červíčkovi. My jsme tam zajedno, myslím si, že on k tomu bude malinko kompetentnější. Jeho služební poměr skončil mnohem později než ten můj a mé znalosti jsou o to starší. Ale to, čemu se chci věnovat a co je opravdu pro mě velmi podstatné, je, do jaké role byl Senát zase znovu a opětovně vehnán.

Tedy do role, kdy má před sebou novelu zákona, ke které minimálně část senátorů má otázky, pochybnosti, možná bude mít pozměňovací návrhy. Ale vzhledem k tomu, že nám přišla v době, v jaké nám přišla, to znamená pár dní, 14 dní předtím, než musí být schválena, protože jinak by nastal v určité problematice chaos, tak jsme vlastně vyřazeni z nějaké svobody rozhodování.

A co tam vidím ještě jako horší moment. Tohle to nám možná pan ministr vysvětlí, že bylo složitější projednávání ve sněmovně, že ve sněmovně byl návrh na rychlejší projednávání, který neprošel atd., možná to obhájí.

Ale druhá věc, která je téměř neobhajitelná, že přestože ve sněmovně všichni věděli, že tento zákon bude mít pravděpodobně takovýto život, že naše možnost se k němu vyjádřit, dát třeba pozměňovací návrhy, je minimalizovaná, ne-li vyloučena, tak přesto se k tomuto návrhu zákona přilepí pozměňovací návrhy, které s ním nesouvisí a které tam být nemusí. A tím jsme úplně opět vyloučeni ze hry, a už nejenom hnáni tím, že se musí nahradit zákonná úprava zrušená Ústavním soudem, ale prostě z vůle zákonodárce, a pan ministr mi odpustí, i z vůle pana ministra, který v pozici poslance tam tyto pozměňovací návrhy dal, prostě do tohoto zákona přilepil věci, se kterými nemůžeme nic dělat, protože budou sdílet osud hlavní novely, která reaguje na zákonnou úpravu změn zrušených Ústavním soudem. A to mi přijde vůči Senátu maximálně neférové, akorát že já nemohu dělat nic jiného, než že pana ministra a jeho kolegy poslance prosím, aby k Senátu zachovávali větší úctu a nezbavovali ho jeho zákonné a ústavní pravomoci se k zákonům nejenom vyjadřovat, ale třeba i navrhovat změny a pozměňovací návrhy, protože tímto postupem, pane ministře, jste nám tuto možnost vzali.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A dalším přihlášeným je senátor Martin Červíček. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si navázat tam, kde skončil můj předřečník. Návrh novely měl za cíl včas nahradit zrušenou právní úpravu ve smyslu nálezu Ústavního soudu.

Moc se omlouvám, ale myslím si, že takovýto zákon nejenom, že si zaslouží velmi podrobnou debatu a případně zvážení různých pozměňovacích návrhů, což je velmi komplikované s avizovanou dobou účinnosti. Ale myslím si, že neobstojí ani argumenty typu toho, že legislativní proces nějak probíhá ve sněmovně nebo v Senátu. Jsem přesvědčen o tom, že pokud se budu držet striktně toho, co bylo předmětem nálezu Ústavního soudu, tak se domnívám, pane ministře, že pracovní skupina, která tak kompromisně se shodla ve své podstatě na třech kritériích, protože nic jiného nebylo předmětem nálezu Ústavního soudu, tak nemusela zasedat a jednat o této záležitosti pět měsíců. Jsem o tom bytostně přesvědčen a myslím si, že by se mnoho věc uspíšilo.

Prosím věcně k návrhu. Vláda navrhla novou úpravu omezování výdělečné činnosti, která má vyžadovat napříště individuální souhlas služebního funkcionáře. Služební funkcionář si bude o tom rozhodovat s právním uvážením, kdy bude limitován jenom třemi kritérii, která byla stanovena přímo zákonem. Jedním z těchto kritérií je vyloučení střetu zájmů, ochrana dobré pověsti sboru a přednost má důležitý zájem služby. Daný souhlas lze samozřejmě zrušit, jestliže následně výdělečná činnost příslušníka z uvedených podmínek vybočí.

Jsem bytostně přesvědčen, že všechny tyto podmínky obsahují do určité míry neurčité právní pojmy, jejichž výklad může být zejména při aplikační praxi velmi problematický a může činit větší či menší potíže.

Výrazné výkladové problémy by zřejmě neměla vyvolávat kritéria typu dobrá pověst bezpečnostního sboru a důležitý zájem služby, a to především proto, že už to je v jiné části zákona definováno, kdy se například za zájem bezpečnostního sboru považuje včasné a kvalitní plnění úkolů bezpečnostního sboru.

Co bude určitě vyvolávat výkladové problémy, je neurčitý pojem střetu zájmů osobních se zájmy služby. K tomu trošku dovolím poukázat na stanovisko ministerstva vnitra ze 14. 7. 2017 k aplikaci ustanovení § 81 zákona o státní službě, kde je výslovně uvedeno:

Výdělečná činnost nesmí bránit řádnému plnění úkolů služebního úřadu a služebních úkolů státního zaměstnance. Při tomto posouzení služební orgán přihlédne k povaze informací a poznatků, které státní zaměstnanec získává při výkonu služby a neudělí souhlas s takovou činností, která by mohla vést k jejímu zneužití.

Budeme se analogicky řídit výkladem, který upravuje zákon o státní službě? Nebo tento pojem bude upřesněn nějakým metodickým výkladem ministerstva vnitra? Pracuje se, pane ministře, na metodickém výkladu, který by upřesňoval tato tři kritéria, která jsou klíčová pro posuzování toho, jestli policista bude mít povolenou či nebude mít povolenou výdělečnou činnost.

Malá poznámka k tomu. I z diskuse, která se vedla na výborech anebo interně s ministerstvem vnitra, jsem nabyl dojmu, a jsem za to velmi rád, že tady nikdo nechce bezbřehým způsobem pustit výdělečnou činnost u příslušníků bezpečnostních sborů, protože se domnívám, že každý z nás potřebuje připraveného, odpočatého příslušníka bezpečnostního sboru, až se dostaneme do situace, že budeme chtít pomáhat a chránit. A mám pocit, že takto nejasná úprava v neurčitých pojmech bez jakéhokoliv metodického výkladu bude znamenat, že jednotliví služební funkcionáři budou různým způsobem postupovat při rozhodování o povolení nebo nepovolení výdělečné činnosti. A je to z mého pohledu obrovský problém, který se bude velmi složitě narovnávat, různými odvoláními a rozkladovými komisemi apod.

Co je pro mě velmi zásadní a co tato novela obsahuje, je, že souhlas a jeho zrušení bude předmětem řízení ve věcech služebního poměru, kdy se sice zaručují práva účastníků řízení, jsou tam dvě instance rozhodování, je tam možnost soudního přezkumu, zrušení souhlasu je v režimu tzv. rychlého procesu s vyloučením odkladného účinku odvolání.

K odkladnému účinku se dostanu. Nicméně doposud nebyla praxe ani stávající úprava rozhodování o povolení nebo nepovolení výdělečné činnosti nesvazovala řízení ve věcech služebního poměru. Rozhodování dosavadní praxe bez tohoto správního řízení, ani Ústavní soud, ani rozsudkem Nejvyššího soudu v této věci nebylo rozporováno. Nebyl v tuto chvíli sebemenší důvod z mého pohledu zbytečně z hlediska nárůstu administrativy, složitosti v souvislosti s důkazním břemenem služebního funkcionáře, který bude muset vše mít přesně doloženo, aby případně zamítl nebo povolil, tak z mého pohledu je to zbytečně přidělaná povinnost, která se vztahuje k celému správnímu řízení.

Mimochodem, existuje x – věcí dalších v rámci zákona o služebním poměru, kdy služební funkcionář o obdobných věcech, které nesouvisejí s přímým výkonem služby, rozhoduje bez toho, aniž by to bylo řízení v rámci správního řízení, resp. řízení ve věci služebního poměru.

Nejedná se o rozhodování ve věcech, které se služebního poměru přímo týkají, ale o posouzení, zda chování a jednání příslušníka mimo službu není v rozporu se zájmy zaměstnavatele.

A opět mohu samozřejmě dostat odpověď na tuto připomínku asi ve smyslu toho, že to bude sjednoceno, i postup v rámci řízení ve věcech služebního poměru. Ale věřte mně, řízení ve věcech služebního poměru je neuvěřitelně administrativně náročný a problematický proces, pevně věřím tomu, že nejenom u bezpečnostních sborů. A je to zbytečné, nikdo nás k tomu nenutil, a my to zavádíme.

Zmínil jsem se tady o důkazním břemenu řízení. Řízení ve věcech udělení či neudělení je postaveno na principech správního řízení a důkazní břemeno ohledně nesplnění či splnění podmínek pro udělení či neudělení souhlasu nebo zrušení souhlasu má služební funkcionář, který je povinen zjistit stav věci, pro něž nejsou důvodné pochybnosti a jsou v takovém rozsahu, aby mohly nezbytně rozhodnout.

Ale ono může docházet i k situacím, kdy například všechny irelevantní informace ten funkcionář nebude ani znát, může se velmi často stát, že povolí výdělečnou činnost, protože součinnost toho příslušníka nebude taková, nebudou dostatečně obstarány všechny důkazní prostředky pro to, aby rozhodl jinak. Nebo obráceně, zjistí v čase, že se objevily nějaké okolnosti, které tomu původnímu rozhodnutí nenasvědčují, bude je muset zrušit. To mimochodem přináší další problém, protože v momentě, kdy tam není odkladný účinek, což je následující moje další připomínka, tak to znamená, že ten příslušník musí okamžitě tu svoji výdělečnou činnost ukončit, následně při nějakém přezkumu se zjistí, že třeba ten služební funkcionář změní svoje stanovisko, vrátí se k tomu původnímu, to, co probíhá třeba v průběhu měsíce, 14 dní, tří týdnů, díky tomu, že musel zrušit tu výdělečnou činnost, se může stát i předmětem sporu. Příslušník vs. bezpečnostní sbor, potažmo ministerstvo vnitra.

Tím jsem přešel plynule k problematice odvolání bezodkladného účinku a prostě považuji tuto absenci, asi z hlediska právního nelze hovořit o nějakém rozporu, nicméně tak jak je postaven ten koncept řízení ve věcech služebního poměru za ne příliš ideální.

Návrh zákona samozřejmě přináší i další věci, jako tolerantnější úpravu pro účast příslušníků v orgánech právnických služeb, jejich zřizovatelem či zakladatelem je stát. Zároveň se ze zákona vypouští dosavadní zákaz odměny za výkon funkce v daných orgánech.

Není důvod, aby příslušník pobíral další plat za členství v řídících a kontrolních orgánech, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je stát. Příslušník je přece vyslaný služebním funkcionářem a jedná v těchto orgánech jako zástupce ČR. Je povinen prosazovat jejich zájmy a tuto činnost vykonává jako příslušník ve své pracovní době, za kterou již pobírá odměnu. Navíc jsem přesvědčen o tom, že se bavíme o marginálních věcech, opět to nebylo předmětem cíle, který tady vznikl nálezem Ústavního soudu.

Další věc. Novela upouští od zákonem pevně fixovaného stupňování základních tarifů a jejich tarifních tříd pro služební funkcionáře, pro služební příjmy příslušníků. Čímž vláda získává možnost stanovit toto stupňování svým nařízením vlády podle situace v bezpečnostních sborech.

Já si dovolím trochu osobní poznámku. Nabourává se tím možná trochu kariérní řád, ale na druhou stranu já jsem v posledních 5 letech po podobném opatření volal, protože si myslím, že plošné přidávání příslušníkům bezpečnostních sborů, kdy dáváme všem 10 %, bylo nešťastné, protože policista v základní úrovni dostane 1300, to je těch 10 %, a policista ve vrcholové úrovně dostane 3500, protože to je těch jeho 10 %. Prosím, berte to jako příklad. Ty nůžky se tady rozevíraly 5 let. 5 let tady nebyl nikdo schopen na to zareagovat, říct, vážení, plošné přidávání jenom rozevírá nůžky v bezpečnostních sborech. Není možnost diferencovat a nějakým způsobem srovnávat finanční náležitosti. To je podle mě ten předmět té stabilizace, to už tady dávno mělo nějakým způsobem být.

Na druhou stranu upozorňuji na to, to bych docela rád znal i od vás odpověď, dochází k trochu narušení toho kariérního ne řádu, ale těch věcí, které souvisejí s tím, že je někdo ve třetí, ve čtvrté, v páté, v osmé, v deváté, protože se může samozřejmě stát, že při neuvážlivém rozhodování vlády bychom po čase měli všechny srovnané na jednu finanční úroveň, což by asi nikdo si taky nepřál.

Nový stabilizační příplatek pro příslušníka, já tento prostředek vítám, je to nástroj, kterým se umožní stabilizovat dílčí věci, resp. dílčí pozice, služby, možná útvary, stabilizační příplatek, který se přiznává za nějakých podmínek, přiznává se mimo jiné na jeden kalendářní rok, s tím, že se rozpočítává do měsíčních platů.

Výborný nástroj ke stabilizaci. 24násobek průměrné měsíční mzdy. Já bych to i těm příslušníkům přál, ale to je mimochodem 800 tisíc plus minus ročně. Já rozumím tomu, že v důvodových zprávách se psalo něco o tom, že záleží na rozpočtových možnostech, ano, to je argument, jenom apeluji na zdravý selský rozum a správné rozhodování služebních funkcionářů. Pevně věřím tomu, že aplikační praxe nepřinese kauzy typu toho, že někdo někde neuvážlivě přiznal někomu stabilizační příplatek, nebude to zdůvodnitelné, ta jeho výše. Když tam dáváme takovou hranici 24násobku. Z mého pohledu je to zbytečné, protože o to vůbec nešlo těm bezpečnostním sborům. Ty chtěly mít ten nástroj. Myslím, že nejenom my dva, pane ministře, tušíme, že se jedná řádově o symbolické odměny, proto ten 24násobek je jenom červený hadr na něco.

Nový institut příslušníka ve výslužbě, považuji to za určité doplnění stávající úpravy zákona o služebním poměru, ta věc se neřešila s ohledem na ustanovení v zákoně, ale řešila se tak nějak aplikační praxí, která byla přijatelná pro všechny bezpečnostní sbory, navíc se trošku cítím ve střetu zájmů, protože jsem taky veteránem.

Prosím, dovolte mi zkonstatovat, že jsem přesvědčen o tom, že naplnění nálezu z Ústavního soudu v souvislosti s tím ústavně konformním uspořádáním, vč. těch podmínek, které jsou tam stanoveny jako kritéria, já považuji za splněné. I přes tu výhradu k těm neurčitým pojmům. Tam si umím představit, že velmi pravděpodobně se s tím nejenom ministerstvo vnitra, ale především bezpečnostní sbory vypořádají sjednocenou praxí na základě metodických postupů, které budou nějakým způsobem schváleny.

Co je pro mě obrovským problémem, je zmíněné správní řízení, řízení o věcech služebního poměru, považuji to za naprostou zbytečnost, administrativní zatížení, řečnicky bych se zeptal, kdo to vlastně chtěl, co je ten kompromis, kdo vlastně s tím přišel. Jsem přesvědčen o tom, že se vůbec nesnižují práva příslušníků bezpečnostních sborů, příslušníci mají možnost podat žádost, nechat ji posoudit a reagovat i na rozhodnutí příslušných služebních funkcionářů bez toho, aniž by to muselo být řízení o věcech služebního poměru. To je moje první výhrada, na kterou bych chtěl reagovat pozměňovacím návrhem. Pokud z obecné rozpravy přejdeme do té podrobné. A co se týká mé druhé zásadní připomínky, tak ta se týká toho institutu, který rozvolňuje určitým způsobem úpravu pro účast příslušníků v jednotlivých orgánech právnických osob. Tam jsem už ve svém předchozím vyjádření vyjádřil přesvědčení o tom, že je příslušník, který je vyslán služebním funkcionářem do těchto orgánů, povinen prosazovat tyto zájmy a vykonává tuto činnost ve své řádné pracovní době. Proto nevidím důvod, proč došlo k tomu rozvolnění, budu navrhovat taky, aby to pobírání odměny, které je dnes povoleno, bylo tímto způsobem upraveno a zrušeno. Nicméně to budou pozměňovací návrhy, které avizuji dopředu, v případě, že se dostaneme do podrobnější rozpravy.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra, jelikož s přednostním právem Miloš Vystrčil, ho nechtěl uplatnit, takže máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mám toho teď trochu více. Nejdřív k těm lhůtám, ano, pokud schválíme jakýkoli pozměňovací návrh, tak ten zákon účinnosti k 1. červenci nenabude, teoreticky se může stát, že všichni příslušníci bezpečnostních sborů budou moci podnikat neřízeně. Na druhou stranu si myslím, že to jsou pouze, nebo to můžou... Vyloučit to nejde, ale budou to pouze jednotky případů, protože jakmile se Poslanecká sněmovna k těm našim pozměňovacím návrhům vyjádří, schválením nebo zamítnutím, podepíše pan prezident, vstupuje v platnost zákon a jeho § 47 hovoří jasně, co potřebuje příslušník k tomu, aby mohl vykonávat jinou výdělečnou činnost. To je jedna věc.

Druhá věc, já rozumím tomu, že ten služební zákon je složitý. Možná by opravdu stálo za úvahu, teď mě neberte za slovo, mít 100 paragrafů, které platí pro všechny bezpečnostní sbory, a pak mít samostatnou část pro hasiče, pro policii, protože je naprosto rozdílný výkon služby u policie, u hasičského záchranného sboru, nedej bože u Bezpečnostní informační služby atd.

Chtěl bych podpořit svého předřečníka, co se týká toho správního řízení, resp. řízení ve věcech služebního poměru. Jenom pro ilustraci, aby to nebylo chápáno jako vlastně útok na ty jednotlivé policisty nebo hasiče nebo další příslušníky bezpečnostních sborů, jsou další příklady, např. žádost o přeložení do jiného služebního místa působiště, kde taky se nerozhoduje v tomto sešněrovaném režimu, ten příslušník, pokud mu není vyhověno, tak může podat stížnost proti rozhodnutí toho služebního funkcionáře. Opravdu, věřte mi, bychom z těch služebních funkcionářů udělali naprosto šílené administrátory, místo toho, aby se věnovali tomu skutečnému výkonu služby. Myslím si, že té administrativy už mají dneska hodně.

Naopak si dovolím nesouhlasit s kolegou, senátorem Červíčkem, co se týká té tabulky, protože to je záležitost, která byla vložena pozměňovacím návrhem pana poslance Ondráčka. Když to projde tím zákonem, tak se nic neděje. Tam ty mechanismy nebo automatismy zůstávají. Na druhou stranu, ony jsou ve všech tabulkách, které stanovuje vláda svým nařízením, těch nařízení je několik, od učitelů, přes doktory, přes státní službu, přes armádu, všude jsou ta procenta, která odlišují jednotlivé tarifní třídy mezi sebou, jednotlivé tarifní stupně.

V té důvodové zprávě je uvedena věta, že to, že tam jsou určitá procenta, např., to je opravdu pouze jako příklad, základní tarif v 4. tarifní třídě je o 6 % vyšší než v 3. tarifní třídě atd. Tento mechanismus vede ke vzniku kritického nedostatku příslušníků sloužících na základních útvarech. Opak je pravdou. U hasičů, u policie, v podstatě není problém sehnat na ty stanice lidi, ale přesvědčit výjezdového hasiče, aby šel dělat na denní směnu, to je nebetyčný problém, z vlastní zkušenosti vím, že už technik-specialista v 4. platové třídě je stejně placený jako velitel velké stanice, který je na denní směně. Jestli máte představu, že krajští ředitelé, a platí to nejenom u hasičů, ale i u policie, jsou nejlépe placenými příslušníky těch jednotlivých krajských sborů, není to pravda. Díky tomu, že směnní příslušníci mají tabulku o 10 % navýšenou kvůli tomu, že se zrušily kdysi příplatky za svátky a podobné věci, tak mají ten tarif zvýšený o 10 %. Zvláštní příplatek, kdysi se to jmenovalo, rizikový příplatek je podstatně vyšší u výjezdových hasičů, logicky, je to otázka placené pracovní pohotovosti, kterou tráví např. hasiči, 16 hodin mají výkon práce a 8 hodin pohotovost na pracovišti. To všechno jsou atributy, kdy jsou minimálně 2,5 až 3 třídy rozdílu mezi jednotlivými stupni. U hasičů jsem se moc neptal, protože tam vycházím z praxe. Ještě jsem ji nestihl zapomenout. Projednával jsem to s několika vysoce postavenými funkcionáři u policie, všichni se shodli, že pokud by vláda dospěla k tomu, že bude ty jednotlivé tarifní třídy k sobě přibližovat, tak to opravdu zbortí kariérní systém u bezpečnostních sborů. Přitom jsou tady atributy, kterými se dá zabezpečit to, aby dostali všichni stejně. Stejně nominálně, ne procentuálně. Už zmiňovaný zvláštní příplatek. Nechci zmiňovat moc osobní příplatek, protože to je opravdu za skutečně odvedenou práci nebo kontinuálně odváděnou práci, kdysi k tomu atributu taky bylo přistupováno, nemyslím si, že to je moc šťastné, protože velice těžko už se to odebírá atd., musíte tomu člověku dokázat, že se výkon jeho činnosti snížil. Ale například zvláštním příplatkem. To je totiž to, když se jedná o navýšení mzdových prostředků pro příští rok, tak odboráři chtějí všechno do tabulky. Vždycky jsem jim poděkoval, že se starají hlavně o mě, protože hasiči v 3. tarifní třídě pochopitelně tímto krokem přidali méně než mně v 10. tarifní třídě. Protáhli obličeje a některým to potom možná došlo. Takže opravdu se to dá řešit různým způsobem. Dá se udělat i bez toho odstranění toho mechanismu, přidat všem stejně. Druhý problém, na který chci upozornit, je, že příslušník nebo občan, který se bude hlásit do bezpečnostního sboru, by v podstatě měl ukončit svoji jinou výdělečnou činnost, absolvuje všechny ty záležitosti, bude přijat, požádá služebního funkcionáře a začne tu samou výdělečnou činnost znovu.

Pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, protože to není tak podstatné jako řízení ve věcech služebního poměru a další věci, ale přece jenom pokud bychom se dostali do podrobné rozpravy, rád bych vám předložil návrh, aby si občan mohl požádat o povolení té jiné výdělečné činnosti už v rámci toho přijímacího řízení, protože ten občan je vždycky přijímán na konkrétní služební místo, on není přijímán obecně k policii, není přijímán obecně k Bezpečnostní informační službě. Takže služební funkcionář má dostatek prostoru a informací k tomu, už dopředu posoudit, jestli jmu to povolí nebo nepovolí. Případně i ten občan má šanci si rozmyslet, jestli k tomu sboru vůbec nastoupí, protože on bude vědět dopředu, jestli bude moct dál jezdit u dopravního podniku s autobusem na brigádě, což byla mimochodem činnost, která u hasičů byla podporována, protože oni tím získávali praxi. Řezání motorovou pilou, výškové práce. Takže on bude dopředu vědět, bude mít jakousi právní jistotu, že nebude v případě vstupu do služebního poměru...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane kolego, pardon, prosím vás vepředu, v recepci, jste fakt hodně hlasití, běžte vedle do těch místností, já už to říkám dneska potřetí, mě to nebaví. Máte slovo, pane senátore, omlouvám se.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, já to jenom dokončím. To znamená, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, rád bych předložil ustanovení dvou paragrafů, které toto umožní rozhodnout už v rámci přijímacího řízení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Teď vystoupí pan senátor Vystrčil, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane první místopředsedo vlády, vážené kolegyně, kolegové. Jsem neodborník, tak nebudu tolik mluvit o těch jednotlivých pozměňovacích návrzích, nakonec pan kolega, generál Červíček, a pan kolega Nytra, který byl ředitelem krajského záchranného hasičského sboru, tady ty věci vysvětlili. Já k tomu řeknu spíš takové tři obecné poznámky. Ta první je, že ten nález Ústavního soudu byl zveřejněn 18. října 2018, to znamená, ministerstvo vnitra a vláda neměly zase tolik času na to, aby tu věc, kterou ten Ústavní soud napadl, a to je, že je potřeba jiným způsobem udělat ekonomické vymezení aktivit příslušníků bezpečnostních sborů, udělal a napravil. Přesto z pro mě ne příliš pochopitelných došlo k tomu, že už v rámci toho návrhu vládního a následně potom ještě v Poslanecké sněmovně se na řešení toho problému, které označil Ústavní soud jako nevyhovující, nabalily k tomu zákonu další věci, které nám teď projednávání v Senátu významně komplikují. To, že my dnes jsme v situaci, kdy víme, že pokud vrátíme ten zákon do sněmovny s některými pozměňovacími návrhy, tak v tom okamžiku dojde k situaci, kdy od 1. července bude kterýkoli příslušník bezpečnostního sboru teoreticky moci vykonávat jakoukoli další práci, je nepříjemné. Ale není naší vinou, jak to tady říkal pan garanční zpravodaj Láska, že jsme se do této situace dostali. Takže to je první věc, kterou jsem chtěl říci.

Druhá věc, která s tím souvisí, je, že naprosto pro mě nepochopitelně, předpokládám, že to ještě pan první místopředseda vlády vysvětlí, dochází k navýšení administrativy z hlediska fungování příslušníků bezpečnostních sborů. My všude říkáme, že je hlavně potřeba, aby dělali tu svoji práci, to znamená, zachraňovali životy, majetky a zdraví lidí, potom zjistíme, že je nutíme k tomu, aby ty věci, které nebylo potřeba dělat ve správním řízení, dělali ve správním řízení. Když někdo nastupuje, tak aby nejdříve výdělečnou činnost, a potom nazpátek, pokud mu bude povoleno, ji zase znova zakládal atd. Zase pro mě věci nepochopitelné. Jasný důkaz nekvality přípravy toho zákona. Ty další věci, které se týkají působení příslušníků bezpečnostních sborů v některých orgánech státu za úplatu, byť to budou dělat ve své práci, jsou pro mě taky nepochopitelné. Co se týká toho odměňování a těch věcí, o kterých tady mluvil pan kolega Nytra, to si myslím, že by si zasloužilo delší debatu než to, že to někdo navrhne v Poslanecké sněmovně a následně mu to Poslanecká sněmovně schválí, protože se to většině zřejmě příslušníků záchranných sborů bude líbit, přece je potřeba se hlavně zalíbit. Takže zase z toho mám velmi takový nedobrý a hořký pocit.

Já to normálně neopakuji, ale myslím si, že prostě když si uvědomíme, jakým způsobem, s jakou nekvalitou je připraven tento zákon, který k nám přišel do Senátu, teď budu se opakovat, ale já jsem o tom přemýšlel, musím to tady zopakovat, protože tady je první místopředseda vlády.

My jsme dnes, pane první místopředsedo vlády, začínali, já jsem potom dostal zprávy, podíval jsem se na Facebook pana premiéra, ten oznamoval před 3 hodinami, že začíná výjezd, téma doprava a sucho, já, to je pan Andrej Babiš, ministr dopravy Vladimír Kremlík a ministr životního prostředí Richard Brabec před 3 hodinami vyjížděli po Baťově kanále a my jsme tady měli projednávat body Andreje Babiše a body ministra Brabce. A oni nám oznamovali z Facebooku slovy Andreje Babiše, že jsou tedy na výjezdu v kanále. Já jsem o tom přemýšlel dál. Teď jsem si říkal, protože jsem bývalý učitel, co by se asi tak stalo, kdybych já šel do hodiny učit, teď v té hodině, kdy mám učit, bych začal psát na Facebook, protože tam to píše pan Andrej Babiš, že tedy děti jsou hodné, že teď se jedno usmálo. Teď bych se nechal vyfotit a dal to na Facebook. Tak mám učit v té hodině? Nebo jsem na tom Baťově kanále, abych všechny informoval, že tam jsem a že tedy je tady krásně, že jsme vyjeli s panem ministrem dopravy a s panem ministrem životního prostředí, kteří měli být tady? Cítíte tu obrovskou aroganci? Ten člověk, který tam sedí, vykládá, že on píše, on nám píše. Já jsem tady. Přitom to evidentně nepíše. To znamená, kdo to píše? Kým je placen? Je to možné? Dovedete si představit, že já jako zástupce ředitele gymnázia v Telči bych řekl paní sekretářce, aby šla se mnou do hodiny, tam mě fotila a říkala, že se děti smějí, že tam je to hezká atmosféra, následně to psala mým hlasem, mým jazykem, jako že to píšu já, protože samozřejmě to nemůžu psát, když jsem na té fotografii nebo když dělám některé jiné věci? To je přece úplně absurdní svět, ve kterém se ocitáme. My to normálně bereme jako normální, je to věc, kterou my akceptujeme, všem nám to už připadá normální. Ale tohle někdo musí platit, tohle někdo musí dělat. Tohle je ten případ toho, jak se maká. Když jsem se nad tím teď zamýšlel, vrátilo se mi to zpětně, tak je to pro mě něco úplně hrozného. Ten člověk si vlastně myslí, že může úplně všechno! To je ten výsledek. On opravdu může úplně všechno, jak to vypadá. I díky vám, pane první místopředsedo. To je asi k tomu, co jsem chtěl říci.

Omlouvám se, že jsem se odklonil od tématu. Ale ono to s tím souvisí. Je to prostě šílené, že někdo, kdo maká, zároveň nemaká, jen nám všem sděluje, že maká. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Proto poprosím pana navrhovatele, pana ministra, aby se vyjádřil k obecné rozpravě. Ještě jsem zapomněl říct, že obecnou rozpravu končím. Takže jsem ji skončil.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já děkuji za tu rozpravu. Pokusil bych se odpovědět nebo objasnit některé věci, které tady padly, pokusím se to nějak strukturovat. Co se týká vzniku tohoto tisku, tak jak správně bylo řečeno, v loňském roce v říjnu Ústavní soud nějak judikoval, ministerstvo vnitra muselo reagovat. My jsme od začátku koncipovali tu odpověď nebo tu reakci na judikát Ústavního soudu jako novelu zákona, která měla ambici projít Poslaneckou sněmovnou podle § 90. To znamená v prvním čtení. Tak, abychom zajistili, že se to do Senátu dostane včas. Ten materiál přišel do Poslanecké sněmovny v únoru, my jsme ty podzimní měsíce věnovali diskusím se zástupci jednotlivých bezpečnostních sborů, diskusím se zástupci odborů a nějakou dobu nám to trvalo. Ten tisk, který přišel do sněmovny, byl výsledným kompromisem, na kterém se shodli všichni ředitelé bezpečnostních sborů, všichni zástupci odborových organizací. Ten tisk přišel do sněmovny, padl návrh na projednání v režimu § 90, nicméně Poslanecká sněmovna, resp. 2 poslanecké kluby, a to konkrétně klub ODS a klub TOP 09, zavetovaly projednávání podle § 90, a tudíž nám ten zákon spadl do toho standardního režimu, a to je mimochodem důvod, proč to do Senátu dorazilo později. Ale to, prosím, není vinou předkladatele, my jsme od začátku žádali, považovali za vhodnější, aby ten materiál prošel v režimu § 90, všechny ostatní změny zákona č. 361, abychom zvládli v rámci vládní novely.

Toto je vysvětlení, jak se stalo to, že to sem přišlo takto pozdě. Co se stane, když to Senát dnes vrátí? Stane se to, že od 1. července nebude výdělečná činnost příslušníků bezpečnostních sborů nijak regulována. Já samozřejmě si nemyslím, že každý policista si okamžitě založí bezpečnostní službu, resp. bude dělat nějaké melouchy, ale to riziko, že tady nebude zákonná regulace, tady je, přijde mi férové vám to otevřeně říci.

Co se týká těch jednotlivých pozměňovacích návrhů, ve chvíli, kdy ten zákon spadl do standardního procesu v Poslanecké sněmovně, tak se samozřejmě objevila spousta poslaneckých návrhů, které chtěly předběhnout dobu, resp. nechtěly čekat na vládní novelu či poslaneckou novelu, která tam je zaparkovaná, prostě uplatnily ty pozměňovací návrhy při nejbližší možné příležitosti, to je standard v Poslanecké sněmovně. Já musím říci, že některé ty pozměňovací návrhy vzbudily celkem solidní paniku v bezpečnostních sborech. Já samozřejmě vím, že je takový úzus, že jakmile se zákon č. 361 otevře, tak bezpečnostní sbory začnou spekulovat, že hlavním cílem otevření zákona č. 361 je zrušení výsluh. To se stalo opět v tomto případě, musím říci, že některé pozměňovací návrhy, které byly načteny, šly tím směrem, vzbuzovaly obavy u toho sboru. Já jako ministr vnitra jsem na to reagoval tak, že jsem se snažil tu atmosféru ve sborech uklidnit, prosím, to není žádná legrace. Pokud se podíváme na to, jaké je složení našich příslušníků bezpečnostních sborů, já teď budu mluvit hlavně o policii, protože tam ten problém byl největší, tak ti lidé jsou zkušení policisté, kteří mají takříkajíc naslouženo, mohli by odejít do civilu s výsluhami, tak těch je vysoký počet.

Bavíme se o několika tisících naprosto klíčových pozic u Policie ČR. A pokud tady vypukne panika, která bude mít za následek, že aspoň část z nich si podá žádost o odchod, tak se nám rozpadnou naprosto klíčové útvary policie. Proto mým cílem bylo uklidnit atmosféru ve sboru a dát jasně najevo, že a) nehrozí žádné rušení výsluh a současně jsme předsunuli některé věci, na kterých byla dohoda, a stabilizační příspěvek zejména do tohoto zákona s jiným cílem, uklidnit atmosféru u policie.

Říkám to velmi otevřeně, tak, jak to je. Můžeme se bavit o tom, jestli 24násobek je moc, nebo málo, ale z mého pohledu klíčové je to, že zákon umožňuje takovýto příplatek vyplatit a bude na rozpočtech jednotlivých bezpečnostních sborů a jejích ředitelích, jak se s tím popasují. Já jsem přesvědčen, že v čele sborů stojí naprostí profesionálové, kteří nejsou dobrodruzi, aby tady dělali něco, co nebude ku prospěchu sboru. Tolik tedy stabilizační příspěvek.

S tou tabulkou myslím, že pan senátor Červíček to popsal. Je to pokus aspoň trošku přivřít nůžky, které se postupně rozevírají. Ale zase – a to reaguji na pana senátora Nytru – nikdo nechce tabulku kompletně rozbourat. Zase, já počítám s tím, že ti, kteří o tom budou rozhodovat, vláda vezme v potaz všechny aspekty, které tady padly, a nikdo nechce nivelizovat obviňování tak, že by se platilo všem stejně. To je k té tabulce.

Co se týká celé debaty o tom řízení. My jsme si to už tady vyříkávali s panem senátorem Červíčkem mimo mikrofon. Já zopakuji to, co jsem říkal ve sněmovně. My jsme jako Ministerstvo vnitra došli k nějakému textu, a to je obsahem toho návrhu zákona. A s tímto obsahem textu souhlasili všichni ředitelé bezpečnostních sborů. Všichni. Řekli, ano, takto nám to vyhovuje, takto jsme spokojeni, takto to chceme. Tudíž já jako ministr vnitra jsem asi neměl jinou možnost, než říct, dobře, tak pokud s tím všichni takto souhlasíte, tak je to asi v pořádku. A neměl jsem žádnou motivaci je začít přesvědčovat, že to má být jinak.

A já opravdu všem ředitelům bezpečnostních sborů věřím, že pokud mi oni jako profesionálové řeknou, ano, takto nám to vyhovuje, tak jsem neměl důvod dokument dále předělávat. Souhlasily s tím takto odbory a poslali jsme to do sněmovny. To je na vysvětlenou a nechci tady zabředávat do způsobu, jakým řízení bude vedeno. Ale všichni čelní funkcionáři bezpečnostních sborů, ať je to GIPS, ať je to rozvědka, ať je to BIS, policie, hasiči, celníci atd., všichni s tímto takto vyslovili souhlas.

Co se týká metodiky, samozřejmě metodika bude připravena. Ono zase – a to tady v těch vystoupeních padlo – je něco jiného výdělečná činnost u policie, kde to je samozřejmě asi nejcitlivější, možná ještě s GIPSem, a dám stranou úplně služby, ale největší debata byla o policii. Pan policejní prezentace na všech jednáních, a pokud byl tady, tak to určitě zopakoval na výboru, řekl, že bude maximálně restriktivní. To znamená, tam bude ze strany policejního prezidia maximální restrikce. A není možné, aby se to nějakým způsobem rozvolňovalo a bude jednotná metodika.

U hasičů je to samozřejmě jiná věc. Naprosto souhlasím s tím, co říkal pan senátor Nytra. Pokud hasič ve volném čase řídí autobus, tak si zvyšuje kvalifikaci a je to ku prospěchu věci. A ty příklady, které tady padaly, nemá cenu opakovat. Tím chci jenom říci, že to je sbor od sboru. To, co je ku prospěchu hasičům, tak pak samozřejmě může být trošku problém u sborů jiných. Ale zase říkám, je to text, na kterém jsme se shodli.

Já jsem se snažil odpovědět na všechny náměty, které tady padly v diskuzi. Jsem přesvědčen, že tak, jak je to upraveno a jak to bylo doručeno do Senátu, tak je to zákon, který je v pořádku. Znovu říkám, od sboru jsem na to žádné námitky neslyšel a věřím a doufám, že Senát s tím návrhem, tak, jak byl postoupen Senátu, vysloví souhlas. Znovu říkám, to, že se 361 v tomto volebním období ještě asi měnit bude, je pravda. A my diskuzi na resortu vedeme. Takže pokud by se ukázalo, že některé věci, které tady padly, jsou tak závažné, že je potřeba je opravit, tak to asi jsme schopni zvládnout v případné další novele. Ale já bych opravdu prosil, pokud s tím nemáte naprosto zásadní problém, tak nevystavujme sbory nejistotě, nedostaňme je do situace, že tady bude po nějakou dobu situace, kdy přivýdělečná činnost nebude žádným způsobem regulována.

Za sebe se můžu omluvit za to, že máte pocit, že jste do něčeho tlačeni. Ale já jsem se v úvodu svého vystoupení snažil vysvětlit, že vůle předkladatele byla opravdu projednat podle devadesátky pouze v rámci těch bodů, které byly judikovány Ústavním soudem, a Poslanecká sněmovna se rozhodla jinak, což je ovšem už mimo kontrolu Ministerstva vnitra. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane ministře, a ptám se, zdali si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Martin Červíček? Nechce vystoupit, děkuji. A chci poprosit zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo, pane předsedající. V rozpravě vystoupili 4 senátoři, byly avizovány 2 pozměňovací návrhy, ale první budeme hlasovat o usnesení dle výboru, tzn. schválit postoupenou novelu, ve znění postoupeném ze sněmovny.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, je tomu tak, pane zpravodaji. Čili my tady máme 2 návrhy 2 výborů, kde je to schválit v postoupeném znění Poslaneckou sněmovnou. Já zahájím hlasování. Nejdříve svolám senátorky a senátory do sálu.

Já zopakuji pro příchozí, že byl podán schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 70 senátorek a senátorů při kvoru 36.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro předložený návrh, zvedněte ruku, zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 12 při kvoru 36 pro bylo 40, návrh byl schválen.

Tím pádem děkuji panu ministrovi za jeho vystoupení, gratuluji, a opustíme tento bod.

A jelikož jsme si řekli, že budeme pokračovat, tak abychom mohli pokračovat v hlasování tajném, co se týče naší volební komise, tak nejdříve musíme probrat Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2018. A proto nejdříve navrhuji, abychom podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů paní Ivanu Janů na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. A vzhledem k tomu, že jsme před chvílí hlasovali, tak já hlasování zahajuji.

(Rozruch v sále.) Takhle byla domluva mezi kluby a takto jsem byl informován. Tak prosím, domluvte se, předsedové klubů. Tady jde o to, že musíme udělat tajné hlasování a využít polední přestávku. (Pauza.) Tak máte nějaké resumé? Já tedy nevím, jestli si můžu dovolit dát hlasovat o tom, zdali přestávku ano, nebo ne. Tak to asi nemůžu.

Takže jako předsedající doopravdy budu pokračovat v jednání tak, jak jsem předtím nastínil.

To znamená, bod

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2018

Tisk č. 76

Zopakuji ještě návrh, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů paní Ivanu Janů na našem jednání. A protože jsem viděl, že všichni tady zůstávají v sále, tak zahajuji tímto hned hlasování. Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, aby předsedkyně Úřadu se zúčastnila našeho jednání a mohla vystoupit, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování č. 13, pro bylo 57 při kvoru 35, takže jsme tímto hlasováním umožnili paní předsedkyni Úřadu vystoupit.

Já bych chtěl poprosit paní Janů, už ji vidím. Dovolte mi, abych přivítal předsedkyni Úřadu pro ochranu osobních údajů paní Ivanu Janů a požádal ji o slovo v předmětné záležitosti.

Ivana Janů:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážení senátoři, mám-li obecně zarámovat Výroční zprávu za rok 2018, kterou vám za Úřad předkládám, tak musím uvést, že jsem nesmírně ráda, že rok 2018 je za námi a můžeme se objektivněji bez emocí zamyslet nad tím, co GDPR přineslo. A nejen nám v České republice. Obecné nařízení je náročná a komplikovaná právní norma, která se však v globalizací propojeném světě jeví jako nezbytná, potřebná, protože i život s technologiemi je velmi náročný a rizikový.

Je patrno, že tento soubor pravidel pro ochranu soukromí se stává globálním standardem. Co tím myslím? Jsou tím inspirováni významní hospodářští partneři Evropské unie, jako je Japonsko a Spojené státy. Jsou inspirovány jeho silnými a moderními pravidly. Principy a pravidla, které GDPR vyžaduje, odpovídají potřebám života společnosti a jsou použitelná v rozdílných právních řádech demokratických států. To zdůrazňuji, demokratických států, kde jedinec je stavěn nad stát. Občan je stavěn do nadřízené polohy.

V posledních 2 letech Úřad věnoval hodně sil informování a konzultační podpoře těch, kteří se zpracováním osobním údajů zabývají, kterým vznikají povinnosti. Zdlouhavé očekávání adaptační legislativy zákona, kterým obecné nařízení mělo být usazeno do terénu právní praxe, také situaci správců a zpracovatelů příliš neulehčilo. Úřad rovněž prosazuje ochranu osobních údajů podle dalších zákonů, kde uplatňuje všechny formy dozorové činnosti, to znamená, působnost, od upozornění a konzultace po kontroly, správní řízení i ukládání sankcí a pokut.

V této oblasti jde o oblast elektronicky šířených obchodních sdělení, telemarketingu, která jsou vnímána jako obtěžující. Za tato porušení byla uložena polovina všech pokut za loňský rok. Celkem jich bylo uloženo, v penězích vyjádřeno, 7,2 milionů, a polovina byla z této oblasti.

Dalším naším úkolem, pro veřejnost trochu neviditelným, je provozování významné součásti elektronicky vykonávaných agend veřejné správy, známé pod zkratkou ORP, která je pro ochranu dat ve veřejné správě klíčová. Jedná se o kritický systém, který je součástí základních registrů a má strategický význam pro bezpečnost dat i našeho soukromí.

Pane předsedající, to je první fáze mého vystoupení. Druhá fáze by byla, že bych vás provedla daty Úřadu ve zkratce, ale vzhledem k tomu, že asi času není nazbyt a my jsme představili kompletní zprávu ve třech výborech, tak se vás ptám, jestli je to nutné.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní předsedkyně, nutné to není, ale je to vaše právo.

Ivana Janů:  Takže já přihlédnu k tomu, že jsme ve zpoždění. Já ještě musím letět do Bruselu dneska, takže pokud máte otázky, tak bych uvítala, že bych další část své zprávy nepřednesla.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Jestli by to bylo všechno, tak já bych vám poděkoval. A jen pro steno ještě uvádím, že kolegové obdrželi tuto materii jako senátní tisk č. 76. Můžete si sednout k místu zpravodajů, to znamená, tahle první židlička od vás napravo.

A já budu konstatovat, že senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 76/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Balatka. Zprávu projednal i výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 76/3. Zpravodajem výboru je senátor David Smoljak. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této Výroční zprávy ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 76/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore. Nevím, jestli jsem řekl správně Michael?

Senátor Michael Canov:  No neřekl, Michal, ale děkuji za nápravu, ano.

Bylo tady řečeno, že není třeba seznamovat s detaily zprávy, že s ní byly podrobně seznámeny výbory, což je pravda. I další, takže já jenom přečtu usnesení ústavně-právního výboru.

Výbor 1. Doporučuje Senátu PČR vzít Výroční zprávu Úřadu na ochranu osobních údajů za rok 2018 na vědomí. 2. Určil mě zpravodajem. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

A ještě, než odejdu od mikrofonu, tak jenom taková povzbudivá poznámka. Zde v Senátu je samozřejmé, že vždycky probíráme Výroční zprávy za minulý rok. To znamená, v tomto případě v roce 2019 za rok 2018. Já jsem to srovnal se sněmovnou. Tam jim leží teď na probíhající schůzi k projednání 8 Výročních zprávu, z toho za rok 2018 je jediná, 5 je za rok 2017, 1 za rok 2016 a 1 za rok 2015. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkujeme, pane senátore, je vidět, že tady v Senátu asi pracujeme trošku pilněji. Já vás poprosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda se chce vyjádřit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor David Smoljak? Ano, chce. Pane senátore, máte slovo.

Senátor David Smoljak:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je to moje první zpráva, tak si to nemohu nechat ujít. Ale přečtu pouze usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice k Výroční zprávě Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2018, senátní tisk č. 76.

Po úvodním slovu po odůvodnění Výroční zprávy předsedkyní Úřadu pro ochranu osobních údajů paní JUDr. Ivanu Janů, po zpravodajské zprávě senátora Davida Smoljaka a po rozpravě výbor 1. Bere na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2018. 2. Doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2018. 3. Určuje zpravodajem pro projednání senátního tisku č. 76 na schůzi Senátu PČR senátora Davida Smoljaka. 4. Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Drahoše předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR a Organizačnímu výboru Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a dalším, kdo chce vystoupit, je zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Miroslav Balatka. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Balatka:  Pane předsedající, dámy a pánové, já budu také velmi stručný. Zprávu jsme na výboru projednali. Já jsem i navštívil Úřad a mluvil jsem s panem ředitelem Mgr. Prokešem a přečtu vám tady usnesení hospodářského výboru.

Po úvodním slovu předkladatele ředitele sekce správní Úřadu pro ochranu osobních údajů Josefa Prokeše a po zpravodajské zprávy senátora Miroslava Balatky a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2018. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Miroslava Balatku. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a já nyní otevírám rozpravu k této zprávě. Nevidím, že by se někdo hlásil, čili já rozpravu ukončuji. A tím pádem není ani k čemu se vyjadřovat. Ani zpravodaj, ani paní předsedkyně nechtějí vystoupit, takže bychom přistoupili rovnou k hlasování.

Hlasovali bychom o návrhu usnesení Senátu, tak, jak jej navrhl senátor Michael Canov. Já vás všechny nejdříve znělkou svolám.

V sále je aktuálně přítomno... Já ještě chviličku počkám. Je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 14 pro bylo 48 při kvoru 31, nikdo nebyl proti.

Děkuji paní navrhovatelce i zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem, kterým navážeme, je

 

Volba místopředsedy Úřadu na ochranu osobních údajů

Tisk č. 79

Návrh předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů a na místopředsedu Úřadu jste obdrželi jako senátní tisk č. 79. Uděluji slovo předsedovi volební komise panu Jaroslavu Větrovskému a prosím jej, aby nás seznámil s usnesením volební komise.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Konstatuji, že volební komise Senátu obdržela ve stanovené lhůtě, stanovené volebním řádem pro volby konané Senátem, a pro nominace vyžadující souhlas Senátu od předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů návrh, aby do funkce místopředsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů byl zvolen pan Josef Prokeš. Součástí předloženého návrhu měly být doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti navrženého kandidáta, stanovených zákonem č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů.

Těmito doklady byly: kopie platného občanského průkazu s podpisem navrženého, čestné prohlášení kandidáta, že nebyla omezena jeho svéprávnost, originál či ověřená kopie výpisu z evidence rejstříku trestů, originál či ověřená kopie dokladu o ukončení vysokoškolského vzdělávání, magisterského studijního programu zaměřeného na informatiku či právo, čestné prohlášení o neslučitelnosti funkcí a činností, čestné prohlášení o tom, že navržený není členem politické strany nebo politického hnutí, originál nebo ověřená kopie negativního lustračního osvědčení a čestné prohlášení podle § 2 lustračního zákona, životopis navrženého. Dále bylo třeba prokázat potřebnou znalost anglického, německého nebo francouzského jazyka a nejméně 5 let praxe v oblasti ochrany osobních údajů nebo lidských práv a svobod. Při jiném zaměření studijního programu je třeba prokázat praxi delší než 10 let.

Volební komise Senátu se sešla 21. května 2019 na své 5. schůzi a přijala usnesení č. 9, se kterým si vás nyní dovolím seznámit. Usnesení č. 9 z 5. schůze z 21. května 2019, tedy k předloženému návrhu na místopředsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů zní: Komise zaprvé konstatuje, že ve lhůtě stanovené volebním řádem pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu, obdržela níže uvedený návrh na místopředsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů, pan Josef Prokeš. Kdy navrhovatelem byla předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Zadruhé komise konstatuje, že navržený Josef Prokeš nepředložil originál či ověřenou kopii lustračního osvědčení, ale jen čestné prohlášení, kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky. Dále pak žádost o vystavení lustračního osvědčení

z 30. dubna 2019 a potvrzení Ministerstvo vnitra o převzetí žádosti o vydání lustračního osvědčení z téhož dne.

Ostatní podmínky volitelnosti stanovené zákonem o zpracování osobních údajů pro funkci místopředsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů byly splněny. Pokud Josef Prokeš předloží volební komisi negativní lustrační osvědčení do 11. června, 16 hodin, považovaly se podmínky za splněné, neboť byly naplněny podmínky stanovené příslušným zákonem pro výkon této funkce.

A zatřetí, komise předložila předsedovi komise senátora Větrovského, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním, což nyní provádím. Nyní tedy mohu konstatovat, že navržený Josef Prokeš předložil včas ověřenou kopii negativního lustračního osvědčení a tím jsou tedy splněny všechny podmínky volitelnosti stanovené příslušným zákonem pro výkon uvedené funkce. Pro volbu bude použito ustanovení článku 6 volebního řádu, tedy volba podle zvláštních předpisů. Senát rozhodne, zda volba bude provedena tajným způsobem, jinak volí hlasování veřejným. Za volební komisi doporučuji, stejně jako při stejné volbě v minulých letech, hlasovat většinovým způsobem tajným hlasováním.

Zde zatím končím své vystoupení a dovolím si předat slovo zpět panu předsedajícímu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, a navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho Jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí Josefa Prokeše a předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivany Janů. O tomto návrhu budeme hlasovat. Já, protože mezitím uběhl čas, tak rychle spustím ještě znělku.

To bylo dokonce zbytečné, čili já hned přistoupím k hlasování o předloženém návrhu. V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Spouštím hlasování.

Kdo jste pro toto usnesení, pardon, pro účast těchto dvou osob na plénu, zmáčkněte tlačítko ANO, zvedněte ruku. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování č. 15 při účasti 64, pro bylo 51, kvorum bylo 33, proti nebyl nikdo. Čili já poprosím teď paní předsedkyni, jestli má zájem vystoupit. Ale dostal jsem zprávu, že možná to není ani třeba. Čili nemusíte.

Dobře. Čili paní předsedkyně se zříká té možnosti. A poprosím pana Prokeše, jestli by mohl přijít mezi nás a říct nám svůj projev.

Josef Prokeš:  Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za pozvání a možnost před ctěným senátním sborem vystoupit. Dovolte tedy, abych se vám coby kandidát na místopředsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů představil a stručně osvětlil pohnutky a úmysly, proč se o tuto veřejnou funkci ucházím.

Ochraně osobních údajů se profesně věnuji s malými odbočkami téměř 18 let. Ochrana údajů je v základu veřejnoprávní regulací a moje zkušenosti s úřadováním věcí veřejných v oblastech spravedlnosti a bezpečnosti začínají už rokem 1992, co si nesu celou svou profesní kariérou jako nějaký stále platný impuls, který uplatňuji i nyní, čili z této praxe považuji takové osobní zkušenosti z agend týkajících se období politických režimů minulého století včetně politických procesů, kde je patrné, jak snadno člověka ubije jednostranně akcentovaná a zneužitá procesní mašinérie a s tím související byrokracie. V podstatě podobné hrozby zneužití společenských procesů vnímám také u některých dnešních technologií zpracováním dat, které jsou vlastně dobrým sluhou, ale špatným pánem. Čili hrozí zásahy do svobody a důstojnosti člověka.

Dalším krédem je ochrana údajů coby praktický a dynamický obor související s řadou jiných oblastí nejen právních, tedy zejména technologií. Vždycky jsem se proto snažil udržovat nějaký profesní vhled a kontakt se souvisejícími obory, např. praxí v oblasti elektronických komunikací. V nedávných letech tedy i spolkovou činností zaměřenou na jistou formu propagace moderní ochrany osobních údajů.

Ve stávající pracovní pozici mimo jiné rozvíjím modely osvěty, a chcete-li, poradenství široké laické i odborné veřejnosti. Dozorový úřad však také disponuje určitě účinnými formami kontroly a vymáhání práva, to je důležité nejen nad velkými správci a jejich často mnohem většími dodavateli informačních systémů včetně státu, který je velkým správcem a nemalým porušovatelem některých bezpečnostních předpisů a ochrany údajů.

Při výkonu funkce místopředsedy to v mém pojetí znamená propojení těchto dvou poloh dozorů agend. Plastičtěji podáno to například znamená výrazný posun od pouhého a pro veřejnost ne vždycky srozumitelného zveřejňování úředních zpráv o činnosti v oblasti ochrany osobních údajů k něčemu, co bych nazval průběžným a aktuálním zveřejňováním zobecňovaných poznatků s úřadem vedených řízení, konzultací, kontrol, náprav i těch sankcí.

Tím směřuji k závěru a zdůraznění, že důvodem mé kandidatury je také ztotožnění se současným stávajícím směrem zaměření Úřadu pro ochranu osobních údajů pod vedením paní předsedkyně, paní doktorky Janů a kurz, který bych stručně nazval rozumné a vyvážené ochrany osobních údajů podpořené samozřejmě novými a přesnějšími pravidly podle obecného nařízení GDPR.

Věřím – to je moje přesvědčení závěrečné, že heslo dobrého hospodáře bude nezastupitelné a bude nezbytnou součástí také při zacházení s údaji lidí, ať jsou to zaměstnanci, zákazníci, uživatelé služeb, spoluobčané. A k tomu všemu bych rád přispěl službou České republice na pozici, o kterou se ucházím.

Děkuji vám za pozornost a jsem připraven zodpovědět případné dotazy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane Prokeši. Tímto byla zahájena rozprava a ptám se, kdo se do této rozpravy hlásí. Nikoho nevidím, to znamená, že rozpravu končím a my rozhodneme hlasováním, zda volba proběhne tajným hlasováním. Ale musím stejně využít znělky, protože hodně lidí odešlo, takže si vás dovolím svolat.

Budeme hlasovat, zdali volba proběhne tajným hlasováním. Dovolím si zahájit hlasování, kdy při aktuálně přítomném počtu senátorek a senátorů 63 je aktuální kvorum 32, spouštím hlasování.

Kdo jste pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 16 pro bylo 47 při kvoru 37, proti nebyl nikdo. Hlasování proběhlo pozitivně. Tento návrh byl přijat.

Dovolím si teď přerušit projednávání tohoto bodu, abychom potom mohli následně tajné volby provést najednou.

Dovolím si otevřít další bod, kterým je

 

Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Tisk č. 78

Návrh prezidenta republiky na nového člena Rady na místo Naděždy Kavalírové vám byl rozdán jako senátní tisk č. 78. Uděluji slovo předsedovi volební komise panu Jaroslavu Větrovskému a prosím jej, aby nás seznámil s usnesením volební komise. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající. Dovolím si tedy konstatovat, že volební komise Senátu obdržela ve stanovené lhůtě stanovené volebním řádem pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu od prezidenta republiky Miloše Zemana návrh, aby do funkce člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů byla zvolena paní Lenka Procházková. Součástí předloženého návrhu měly být doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti navržené kandidátky stanovených zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů. Těmito doklady byly čestné prohlášení kandidáta, že nebyla omezena jeho svéprávnost, originál či ověřená kopie výpisu z evidence rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce, originál či ověřená kopie lustračního osvědčení, čestná prohlášení podle § 7 odst. 6 a § 19 odst. 1 a 3 zákona č. 181/2007 Sb., stručný životopis kandidáta. Volební komise Senátu se sešla 21. května 2019 na své 5. schůzi a přijala usnesení č. 8, se kterým si vás nyní dovolím seznámit. 8. usnesení z 5. schůze volební komise konané dne 21. května 2019 k předloženému návrhu na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů zní:

Komise

1. konstatuje, že ve lhůtě stanovené volebním řádem pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu obdržela níže uvedený návrh na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Lenka Procházková, navrhovatel prezident republiky,

2. konstatuje, že navržená kandidátka splňuje podmínky volitelnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů,

3. pověřuje předsedu komise senátora Větrovského, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním, což právě činím.

Zatím děkuji a předávám opět slovo.

Ještě si dovolím jeden odstavec, a to je tedy, že pro volbu člena rady bude použito ustanovení čl. 6 volebního řádu, tedy volba podle zvláštních předpisů. Senát rozhodne, zda volba bude provedena tajným způsobem, jinak se volí hlasováním veřejným. Za volební komisi doporučuji stejně jako při stejné volbě v minulých letech hlasovat většinovým způsobem tajným hlasováním. Děkuji a předávám opět slovo panu předsedajícímu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane předsedo, já vám děkuji, navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidátky Lenky Procházkové a ředitele odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky Václava Pelikána. O tomto návrhu budeme jednat. Ale protože někteří odešli, tak vás svolám znělkou.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 17, souhlas s účastí, pro bylo 46 senátorek a senátorů při kvóru 32. Tento návrh byl schválen.

Dovolte, abych mezi námi přivítal obě dvě zmíněné osoby. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Předpokládám, že pan ředitel i paní Procházková budou chtít vystoupit. Je na vás, kdo vystoupí první. Pane řediteli, máte slovo.

Václav Pelikán:  Vážený pane předsedající, děkuji za udělené slovo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Do sedmičlenné rady Ústavu pro studium totalitních režimů jako vrcholného orgánu této instituce má právo prezident republiky navrhovat ke zvolení Senátem jednoho člena. Po úmrtí paní Naděždy Kavalírové dne 20. ledna 2017, tehdejší členky rady, zůstává toto místo neobsazeno. Je tomu tak proto, že na schůzi Senátu dne 19. dubna 2017 se nepodařilo paní Lenku Procházkovou zvolit. Pokud pan prezident znovu navrhuje paní Lenku Procházkovou jako kandidátku členství v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů, je tomu tak proto, že je přesvědčen o tom, že paní Lenka Procházková nejenže splňuje zákonné předpoklady pro výkon této funkce, ale především v období komunistické totality prožila svou aktivní činností jako signatářka Charty 77 a publikováním v samizdatových tiskovinách, a tím se osvědčila i morální pevnost, podporou proti tomuto režimu.

Paní Lenka Procházková byla uznána jako účastnice odboje a odporu proti komunismu, v loňském roce, 28. října, jí bylo uděleno státní vyznamenání za zásluhy pro rozvoj kultury.

Ústav pro studium totalitních režimů, přestože se zabývá režimy jako metodou vládnutí, je institucí v podstatě nepolitickou. Jeho úkolem je stručně řečeno zkoumat a nestranně hodnotit dobu nesvobody té nacistické okupace a období komunistické totalitní moci.

Z tohoto hlediska by člen Rady Ústavu pro studium totalitních režimů měl mít vztah k předmětu činnosti ústavu, měl by splňovat odpovídající morální předpoklady a měl by v neposlední řadě svou dosavadní činností osvědčit schopnost tuto zvolenou funkci vykonávat. Paní Lenka Procházková všechny tyto předpoklady splňuje, doporučuji, aby je Senát vzal v úvahu a paní Lenku Procházkovou členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů zvolil.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane řediteli, teď poprosím paní Lenku Procházkovou, aby přišla mezi nás a promluvila k nám. Paní Procházková, máte slovo.

Lenka Procházková:  Děkuji za slovo, vážený Senáte. Ústav, do jehož rady mě prezident republiky nominuje, zkoumá příčiny a průběh dvou totalitních režimů v naší nedávné historii. Zkušenosti českého národa s totalitou jsou ovšem dávnější. Z geopolitického hlediska je poloha naší země nepohodlná, neboť naše vlast leží v průsečíku vlivů. Současně je to ale zkouška odolnosti, kterou skládáme znovu a znovu. Málokterý národ má tak dramatické dějiny. To, že jsme tu pořád, že dosud máme svůj jazyk a svou kulturu, i když naše elita byla pravidelně vybíjena nebo nucena odcházet do exilu, to dokázali ti, co zůstali. Ten tzv. plebs neboli lid obecný uchovával český sen o samostatnosti a předával jej dalším generacím jako dědičný úkol. V roce 1918 se tento sen našich tvrdohlavých předků stal realitou. Na 20 let. Pak přišel Mnichov a druhá republika, kdy se za pouhý půlrok oddělili tvrdohlavci od měkkýšů. Mnichovský syndrom tedy nespočívá jenom v šoku ze zrady vnější, ale obsahuje i trpkost z toho, jak rychle mnozí ze zastánců demokracie a suverenity rezignovali nejen na společný úkol, ale i na svou lidskou mravnost. Totalita následného protektorátu měla bohužel své ochotné předskokany, kteří pro německé nacisty loajálně vyhledávali a cejchovali jejich oběti už v předstihu. Po šesti letech německé okupace světová válka skončila. Zásluhou vnitřního a vnějšího odboje jsme sice byli zařazeni k vítězům, ale od nové totality, tentokrát spojené s ideologií komunistickou, nás to neochránilo. Importované mlýny smrti sice po 6 letech ztratily energii, ale doktrína se držela tmelem strachu dlouhých 40 let.

Pak se kyvadlo znovu pohnulo. Brzy budeme slavit 30. výročí svržení totalitního režimu. Všichni věříme, že byl poslední. Víra je skvělá věc. Mnohdy i hory přenáší. Zatímco zkušenost, ta se přenáší osobně z člověka na člověka, z generace na generaci. Ze sdílených zkušeností je zřejmé, že příčiny vzniku totalitních režimů se v čase proměňují, že jejich ideologie jsou také rozdílné, avšak metody, jimiž jsou totality nastolovány, jsou si vždy podobné. A právě zkoumání těchto metod a rozpoznávání jejich prvních příznaků, pokud se znovu vyskytnou, vede ke včasnému varování a k obraně před jejich zakořeněním. Evokuje to práci zahradníka, který své záhony a stromy chrání před škůdci. Ale můžeme si představit i lékaře, jehož praxe mu umožňuje diagnostikovat chorobu a zvolit správný způsob léčby. Někdy si však pacient nechce svou chorobu přiznat a vytěsňuje z mysli její příznaky, protože se bojí, že kdyby šel k doktorovi, mohl by se dozvědět nepříjemnou pravdu. A tak svou nemoc zbaběle ignoruje, a pokud je nakažlivá, šíří ji i mezi zdravé. Tímto obrazným příměrem chci říct, že když ÚSTR, Ústav pro zkoumání totalitních režimů, zkoumá fakta a mapuje cestičky, které v minulosti vedly ke skluzavce totality, má to nejen historický, ale i preventivní význam, neboť jsou-li známy praktiky, jimiž si totalita připravuje terén pro uchopení moci, umí demokracie tomu záměru čelit. Prvním prostředkem obrany demokracie je svoboda slova. Té se totalita bojí jako čert kříže, neboť ona pro svůj záměr potřebuje uniformitu názorů nebo alespoň postojů. Způsoby, jimiž totalita uniformitu zavádí, jsou stále stejné, patří k nim přeměna školství na výrobu lidských zdrojů, přepisování historie, podle potřeby budoucího diktátu, zesměšňování ideálů předávaných z generace na generaci, třídění lidí podle jejich užitkovosti, záměru, uniformity. Dehonestace těch, kteří záměr vytuší a varují před ním. Mediální podpora záměru, šířením tzv. jediné pravdy. Vytipování vnějšího nepřítele a ostrakizace těch, co nesouhlasí. Přeměna významu starých slov podle aktuální potřeby. Tolerance projevů a činů vyjadřujících pohrdání vlastním národem a jeho symboly. Podpora předskokanů, jinak řečeno, páté kolonie. Udavačství představované jako ušlechtilé rebelství. Dvojí metr při hodnocení stejných skutků. Odhalování vnitřních nepřátel a vytváření jejich seznamů. Hloubení příkopů mezi generacemi a mezi městem a venkovem. Manipulace lidí k nátlakovým akcím a mediální propagace takových akcí. Vytváření prostředí nenávisti, které inspiruje i k fyzickému napadání lidí pro odlišný politický názor. A nakonec pěstování démona souhlasu pomocí strachu.

Těch znamení, která signalizují nástup každé totality, je samozřejmě mnohem víc. Ale mé vystoupení je časově limitované. Pak budete hlasovat, zda jsem hodna toho, abych usedla na uvolněné místo v Radě ÚSTR a uplatnila své znalosti a zkušenosti. Jak už jste slyšeli, před 2 lety mě tehdejší složení Senátu nezvolilo, moje skutky proti někdejší totalitě byly shledány příliš lehkými ve srovnání s druhou miskou vah, zatíženou mými články, knihami a veřejnými projevy, reagujícími na současnou politickou situaci.

Kdysi to byl strojem psaný samizdat, jehož autoři a šiřitelé byli vystaveni policejní zvůli, dnes je to například internetová alternativa, které je vyhlašován boj, jiná doba, jiné nálepkování, pokročilejší praktiky cenzury, ale stejný záměr, vykolíkovat terén a připravit jej pro novou dračí setbu.

Na závěr vás chci ujistit, že i když Česká televize už dnes ráno věděla, že nebudu zvolena, opravdu jsem velmi zvědavá na výsledek vašeho tajného hlasování. Nikoliv z osobních, ale z výzkumných důvodů. O Senátu se tvrdí, že je pojistkou demokracie. Té naší, stále mladé demokracie, která může dospět a udržet se pouze na principu svobody slova a na svobodném šíření informací a rozličných názorů. Takže pro mě je ctí účastnit se dnes tohoto výzkumu, byť jenom jako lakmusový papírek. Děkuji vám za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní Procházková. Ptám se, kdo se chce přihlásit další do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu ukončuji. Vzhledem k tomu, že bychom měli rozhodnout o tom, jakým způsobem budeme hlasovat, to hlasování by mělo proběhnout tajně, takže já vás nejdříve sezvu...

V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 18 bylo pro 52, kvórum bylo 32. Nikdo nebyl proti.

Tímto byl tento návrh přijat. Teď bych dal slovo předsedovi volební komise a otevřel ten předchozí bod, což byla volba místopředsedy Úřadu na ochranu osobních údajů, protože jsme ho přerušili, aby se mohl vyjádřit k tajné volbě, k oběma těmto projednávaným bodům.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Přesně tak, děkuji, pane předsedající, dovolím si vás tedy seznámit s průběhem samotné volby. Hovořím teď o kandidátovi nebo o volbě místopředsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, nicméně ten princip volby bude úplně stejný, budeme tady mít dvě volby, jejich princip bude úplně stejný, to znamená, obdržíte následně dva barevně odlišené hlasovací lístky. Hlasovací lístek oranžový, hlasovací lístek bílý. Hlasovací lístek oranžový se týká volby místopředsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, hlasovací lístek bílý se týká volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Nyní tedy k průběhu volby. Prezidentský salonek je připraven pro tajnou volbu místopředsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů a stejně tak pro volbu člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. U prezence před salonkem obdržíte jeden oranžový hlasovací lístek s tím, že volíte takto. Pokud souhlasíte s navrženým kandidátem, zakroužkujete pořadové číslo 1 před jménem kandidáta, pokud s tímto kandidátem nesouhlasíte, přeškrtnete jeho pořadové číslo křížkem. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném místě, na jiném než vydaném tiskopise a ten, který byl upraven jiným způsobem, než jsem nyní uvedl.

V prvém kole je pak zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Takže to jsem hovořil o volbě místopředsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Mám ještě povinnost vás seznámit s průběhem volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Stejně tedy, prezidentský salonek je připraven pro tajnou volbu člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. U prezence před salonkem obdržíte jeden bílý hlasovací lístek s tím, že volíte takto. Pokud souhlasíte s navrženým kandidátem, zakroužkujete pořadové číslo 1 před jménem kandidáta, pokud s tímto kandidátem nesouhlasíte, přeškrtnete jeho pořadové číslo křížkem. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem, než jsem nyní uvedl. To platí pro obě volby.

A teď i pro obě volby platí, že v prvém kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Pro obě volby platí, že nezíská-li kandidát nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se druhé kolo volby. Stejně tak pro obě volby platí, že do druhého kola volby postupuje nezvolený kandidát z prvého kola. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků.

Nebyl-li by ve druhém kole zvolen žádný člen rady či ten, koho volíme, jako místopředsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů, koná se na neobsazené místo nová volba podle volebního řádu. Volební místnost je nyní připravena, prosím členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků a hlasování potrvá, takže na vydávání lístků si dáme, je 15:04 hodin, tak do 15:20 hodin budeme vydávat hlasovací lístky. Výsledky volby poté vyhlásíme po volební přestávce. Takto, pane předsedo?

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane předsedající, děkuji, je to zřejmé. A protože někteří z nás, což jsem tady slyšel na plénu vidět, nestihli ještě vůbec se najíst, čili já bych teď vyhlásil přestávku, vyhlašujeme volbu. Nazpátek bychom se vrátili do lavic v 16 hodin.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Takže děkuji a lístky vydáváme do 15.20 hodin, děkuji, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže teď přerušuji jednání.

(Jednání přerušeno v 15.04 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážené senátorky a senátoři, zahajuji přerušené jednání a dávám slovo Jaroslavu Větrovskému, aby nás informoval o výsledku prvního kola první volby. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky prvního kola první volby, a nejprve budu hovořit o volbě místopředsedy Úřadu na ochranu osobních údajů.

K volbě místopředsedy Úřadu na ochranu osobních údajů bylo vydáno hlasovacích lístků 66, počet odevzdaných platných i neplatných lístků rovněž 66, neplatné byly dva hlasovací lístky.

Pro pana Josefa Prokeše bylo odevzdáno 55 hlasů.

Konstatuji, že v prvním kole první volby byl zvolen pan Josef Prokeš a já mu gratuluji.

Dále si vás dovolím seznámit s výsledky prvního kola první volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Počet vydaných hlasovacích lístků 66, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků rovněž 66, z toho byly neplatné čtyři hlasovací lístky, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0.

Pro paní Lenku Procházkovou bylo odevzdáno 9 hlasů.

Konstatuji, že v prvním kole první volby nebyl nikdo zvolen.

Do druhého kola první volby postupuje paní Lenka Procházková.

Po neformální dohodě s místopředsedy Senátu předpokládáme, že by druhé kolo první volby mělo proběhnout zítra před polední přestávkou.

Děkuji za pozornost.

(Řízení schůze se mezitím ujala místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. A nyní pokračuje náš odpolední program. Srdečně vás zdravím.

Dalším bodem, který nás čeká, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 82

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 82. Návrh uvede ministryně financí Alena Schillerová, kterou vítám v Senátu Parlamentu České republiky a prosím ji, aby nás seznámila s návrhem zákona. Paní ministryně, máte slovo. Vítejte v Senátu!

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dobrý den po čase. A dovolte, abych vám představila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění.

Tento zákon představuje transpozici evropské směrnice o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Jedná se o přepracovanou směrnici, která reguluje tyto instituce a která rozšiřuje požadavky na jejich činnost. Konkrétně se jedná o opravu systému správy a řízení instituce, politiku odměňování, rozšířené požadavky na informační povinnosti vůči účastníkům a dále o možnost přeshraničních převodů penzijních plátců.

Jak už bylo uvedeno kolegy, kteří mě zastupovali ve výborech, v České republice není systém zaměstnaneckých penzí zaveden. Přesto je Česká republika povinna ustanovení nové směrnice do právního řádu provést. Proto jsou doplněna stávající ustavení zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, kterým již byla implementována předchozí směrnice v této oblasti.

Povinnost transponovat všechna ustanovení směrnice byla řešena již před Evropským soudním dvorem, který rozhodl, že ačkoliv není systém zaměstnaneckých penzí v republice zaveden, je přesto Česká republika povinna transponovat všechna ustanovení směrnice.

K tomu jenom stručně doplním, že u nás funguje doplňkový penzijní systém založený na individuálních smlouvách penzijních společností, kdy účast není podmíněna vazbou na zaměstnavatele, nicméně zaměstnavatel může účastníkovi tohoto pilíře přispívat. Na tento systém se však transponovaná směrnice nevztahuje.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro zdravotnický a sociální politiku. Usnesení máte jako senátní tisk č. 82/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Karpíšek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 82/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Větrovský, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane zpravodaji Větrovský, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji. Dámy a pánové, paní ministryně mi značně ulehčila moji zpravodajskou roli. Já tedy velice stručně zkonstatuji, že návrhem zákona se skutečně provádí transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady, že se vztahuje na zaměstnanecké penzijní systémy. Jedná se tedy o penzijní systémy, v níž je účast navázána na pracovní poměr. A v České republice opravdu není systém zaměstnaneckých penzí zaveden. Nicméně i když není v České republice systém zaměstnaneckých penzí zaveden, jsme přesto povinni ustanovení směrnice do právního řádu provést, což vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie v této záležitosti. Proto návrh zákona doplňuje ustanovení zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění.

Garančním výborem k projednávání tohoto tisku byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení tak, jak jsem ho navrhl, a to je, že výbor doporučil Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a dále mě obligatorně určil zpravodajem výboru pro projednávání této věci na schůzi Senátu a pověřil našeho pana předsedu Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Prozatím děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji i vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Pavel Karpíšek. Ano. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Karpíšek:  Děkuji. Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, vážení paní ministryně, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že všechno bylo již řečeno, přečetl bych jenom jeden z bodů, který přijal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Kromě jiného doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ostatní je v písemné podobě.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám též děkuji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřilo vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu.

Jako první se do ní hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Přihlásil jsem se kvůli zdánlivé maličkosti, která se týká této transpoziční novely zákona. Jak jste už slyšeli vlastně dvakrát nebo třikrát, dochází k tomu, že do zákona na základě přijaté evropské směrnice transponujeme některá pravidla, která by měla instituce, které spravují prostředky, které zaměstnavatelé dávají svým zaměstnancům na důchody, do různých institucí. A o tom, jakým způsobem mají být tyto prostředky spravovány, hovoří § 10f, který se nazývá Investování. Nechal jsem vám rozdat na stůl návrh pozměňovacího návrhu.

A protože se tady v Senátu často bavíme o tom, jestli náhodou neděláme více, než Evropská unie po nás chce. A to je také můj dotaz na paní ministryni.

Pokud by to vysvětlila tak, že by se ukázalo, že moje argumentace není správná, tak samozřejmě potom je zbytečné ten návrh podávat. Ale pokud by se ukázalo, že tomu tak není, tak si skoro dovoluji požádat vás, abyste ten tisk pustili do podrobné rozpravy.

O co se jedná? Jedná se o to, že v rámci § 10f) je napsáno, nebo jsou stanovena pravidla, jakými mohou instituce prostředky zaměstnanců spravovat. V odstavci 1, bod c) je také napsáno, že aktiva se investují hlavně na evropských regulovaných trzích. A v mém pozměňovacím návrhu je tabulka, ze které vyplývá, že evropská směrnice po nás chce pouze to, abychom do zákona dali změnu, která řekne, že aktiva se investují hlavně na regulovaných trzích, nikoliv pouze evropských. Čili naši úředníci tam přidali „evropských“. To znamená, zbylé regulované trhy z celého světa jsou tím pádem omezeny, nebo je jim doporučeno, aby to ty instituce nedělaly.

Samozřejmě ono se nás to dneska netýká, protože my zaměstnanecké penzijní pojištění dneska nemáme zavedeno, ale nevím, který aktivní úředník na Ministerstvu financí, nebo někdo jiný, přidal slovo „evropských“, takže můj dotaz na paní ministryně je, proč tam slovo evropských přibylo, když to po nás ta směrnice nechce. A pokud by to paní ministryně nevysvětlila tak, že by se vám to zdálo přijatelné, tak si vás dovolím poprosit, abychom pustili ten tisk do podrobné rozpravy a slovo „evropských“ jsme zase škrtli. Protože tam nemá co dělat, neboť to po nás nikdo nechce a přidali jsme si to tam sami, podobně jako kdysi rovné okurky nebo bezdotykové baterie. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, jestli ještě se někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám. Paní ministryně, byla jste vyzvána, budete jistě reagovat.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážený pane senátore, tak já doufám, že se mi to podaří vysvětlit a že skutečně to není, tak, jak jsem řekla. Je to transpozice něčeho, co nemáme na území České republiky, přesto to transponovat musíme podle rozhodnutí Soudního dvora EU. Ale nicméně chci odpovědět poctivě na váš podnět, na váš dotaz. A to tak, že bych byla ráda, kdyby ten pozměňovací návrh byl odmítnut nebo se o něm dále nehlasovalo, protože si stojím za tím, že transpozice směrnice tak, jak je obsažena v návrhu zákona, je správná.

Protože hovoří-li transponovaná směrnice o regulovaném trhu, tak se tím myslí v terminologii českých zákonů tzv. evropský regulovaný trh. Ta transponovaná směrnice totiž definuje regulovaný trh pomocí odkazu na směrnici o trzích finančních nástrojů, v níž je regulovaný trh definován jako trh, který byl povolen v souladu s touto evropskou směrnicí, tedy v některém členském státě EU.

Tomu v terminologii českých zákonů odpovídá potom termín „evropský regulovaný trh“, který je takto definován v § 55, odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Stejným způsobem s pojmem regulovaný trh ve smyslu evropských směrnic zacházejí i jiné zákony. Např. zákon o obchodních regulacích, v němž je pojem regulovaný trh ve smyslu evropských směrnic také transponován pomocí termínu „evropský regulovaný trh“. Takže není to nic, co by náš právní systém už neznal.

Naopak, kdyby došlo k vypuštění slova „evropský“, tak, jak požadujete, tak by to znamenalo nepřípustné zúžení. Protože regulovaný trh v terminologii českých zákonů znamená pouze regulovaný trh, který byl povolen v České republice. To vyplývá z definice regulovaného trhu, která je obsažena v § 55, odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. A která je použitelná pro celý právní řád, tedy i pro zákony, které zvláštní definici pojmu regulovaný trh nemají.

Poznamenávám ještě na okraj, už nad rámec, že v praxi má tato diskuze pouze malý praktický význam, protože rozporované ustanovení zákona stanoví, že instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění investují aktiva hlavně na evropských regulovaných trzích. Jedná se tedy spíše o určité vodítko než o striktní právní pravidlo. A rozhodně to neznamená, že by instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění nesměly investovat aktiva i jinde, musí však dodržet zásadu obezřetnosti.

Takže já doufám, že se mi to snad podařilo vysvětlit. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní ministryně, a nyní, pane zpravodaji výboru pro zdravotnictví a sociální politikou, přejete si vystoupit? Asi ne, takže, pane garanční zpravodaji, je to na vás. Prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Jaroslav Větrovský:  V proběhlé rozpravě vystoupil 1 senátor, který položil otázku paní ministryni, ta na ni odpověděla, takže v tuto chvíli já registruji pouze 1 návrh. A to je návrh 2 výborů na schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A tak budeme také hlasovat, ano. Já si vás dovolím svolat...

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 62 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat, pořadové číslo hlasování 19, 66 přítomných senátorek, senátorů. Pro se vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Já vám děkuji, paní ministryně, a ukončuji projednávání tohoto bodu.

A my pokračujeme

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o ochraně investic mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Singapurskou republikou na straně druhé, podepsaná dne 15. října 2018 v Lucemburku všemi členskými státy Evropské unie a dne 19. října 2018 v Bruselu za Evropskou unii a Singapur

Tisk č. 33

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 33. A uvede ho opět ministryně financí paní Alena Schillerová. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, dovolte, vážené dámy, vážení pánové, abych vám uvedla Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o ochraně investic mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Singapurskou republikou na straně druhé, která byla podepsána 15. října 2018 v Lucemburku všemi členskými státy Evropské unie a dne 19. října 2018 v Bruselu za EU a Singapur.

Tato Dohoda – dovolím si dále už hovořit ve zkratce jenom jako Dohoda – o ochraně investic byla tedy podepsána na podzim minulého roku a svůj souhlas s ratifikací už vyslovil v Senátu výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Rovněž v Poslanecké sněmovně se k ratifikaci Dohody kladně vyjádřil rozpočtový i zahraniční výbor.

Sjednaná Dohoda by měla zajistit vysokou úroveň ochrany investic a svým obsahem nezasahuje do práva státu na regulaci ve veřejném zájmu. Jsou v ní obsaženy veškeré inovace přístupu EU k ochraně investic včetně mechanismu vynucování, které nejsou zahrnuty v naší platné dvoustranné investiční dohodě se Singapurem z roku 1995, kterou tato Dohoda nahradí. Implementací Dohody bude zajištěno, že se investorům z EU a jejich investicím v Singapuru poskytne spravedlivé a rovně zacházení a nebude nedocházet k jejich diskriminaci ve srovnání se singapurskými investicemi.

Dohoda rovněž chrání investory z EU a jejich investice v Singapuru před vyvlastněním, s výjimkou případu, kdy se jedná o vyvlastnění pro veřejné účely, v souladu s řádnými postupy na nediskriminačním základě za současného vyplacení náhrady ve výši spravedlivé tržní hodnoty vyvlastněné investice.

Dohoda obsahuje moderní a reformovaný mechanismus, řešení investičních sporů, který se skládá ze stálého tribunálu 1. stupně a stálého odvolacího tribunálu, jež by řízení o urovnání sporů měly vést transparentním a nestranným způsobem. Z pohledu práva EU Dohoda představuje mezinárodní smlouvu tzv. smíšeného typu, jež je sjednávána společně EU a jejími členskými státy, neboť se týká i oblastí, které jdou nad rámec pravomocí Evropské unie. Dohoda vstoupí v platnost poté, co bude schválena dle příslušných vnitrostátních procesů všemi členskými státy, bude odsouhlasena Evropským parlamentem a dojde k přijetí příslušného rozhodnutí Rady, kterým se Dohoda uzavírá. Sjednání Dohody je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky a ostatními součástmi právního řádu se závazky převzatými v rámci jiných platných mezinárodních smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky vyplývajícími z členství České republiky v EU. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní ministryně, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 33/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Sobotka. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 33/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Miroslav Balatka.

Senátor Miroslav Balatka:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já vás stručně seznámím se zpravodajskou zprávou. Na hospodářském výboru jsme tuto smlouvu projednali a po diskuzi jsme neshledali žádnou věc, která by bránila tomu, abychom ratifikovali tuto dohodu, takže vám přečtu pouze usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Po úvodním slovu zástupce navrhovatele Ondřeje Landy, náměstka ministryně financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Miroslava Balatky, kterou přednesl senátor Leopold Sulovský, a po rozpravě výbor 1. Doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Dohody o ochraně investic mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na straně jedné a Singapurskou republikou na straně druhé, podepsané 15. října 2018 v Lucemburku všemi členskými státy Evropské unie, a dne 19. října 2018 v Bruselu za Evropské unii a Singapur. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátu senátora Miroslava Balatku. 3.

Pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Ptám se pana zpravodaje, ano, pan zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Jan Sobotka, si přeje vystoupit. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Sobotka:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já to nebudu natahovat, jenom vám potvrzuji, že výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu ratifikovat tuto smlouvu podle předlohy paní ministryně, ke které nemám co dodat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane senátore, a nyní otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám, není se tedy k čemu vyjadřovat. Ani paní ministryně asi nechce reagovat, ani pan zpravodaj, takže přistoupíme k hlasování.

Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o ochraně investic mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Singapurskou republikou na straně druhé, podepsané dne 15. října 2018 v Lucemburku všemi členskými státy Evropské unie a dne 19. října 2018 v Bruselu za Evropské unii a Singapur.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, tak tlačítko NE.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 36. A návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 64, proti nikdo, takže já ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům i paní ministryni.

A my pokračujeme dalším bodem, kterým je

 

Rozpočtová strategie sektoru veřejných institucí na léta 2020-2022 a Konvergenční program České republiky (duben 2019)

Tisk č. 81

Tento materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. 81. A uvede jej ministryně financí Alena Schillerová. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi představit letošní rozpočtovou strategii sektoru veřejných institucí České republiky. Rozpočtová strategie, jejíž nedílnou součástí je konvergenční program, byla 29. dubna schválena Vládou ČR. Následně byl konvergenční program zaslán Evropské komisi a Radě EU k posouzení. Rozpočtová strategie je závazný dokument, který je zpracováván dle zákona č. 23 z roku 2017 Sb. o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

Při jejím vypracování se Ministerstvo financí řídilo nejen zmíněným zákonem, ale i metodickými postupy schválenými Národní rozpočtovou radou. Dodržení zákona a metodických postupů pak Rada potvrdila ve svém stanovisku z 16. dubna.

Rozpočtová strategie stojí na makroekonomickém scénáři a predikci příjmů, jež byly posouzeny nezávislým výborem pro rozpočtové prognózy. Ten 15. dubna shledal prognózy na roky 2019 a 2020 za realistické. Následně pak 30. dubna vydal stanovisko i ke střednědobému výhledu na léta 2021 a 2022. V něm označil střednědobý makroekonomický výhled Ministerstva financí jako vnitřně konzistentní. V klíčových makroekonomických parametrech neodchylující se od vývoje, jaký členové výboru pokládají za pravděpodobný.

Z realistickou označila makroekonomickou predikci i Evropská komise ve svém hodnocení konvergenčního programu z minulého týdne. Rozpočtová strategie v prvé řadě stanovuje konsolidovanou výši výdajových rámců státního rozpočtu a státních fondů. Je tak výchozím dokumentem pro přípravu návrhů státního rozpočtu. Vláda na jejím základě schválila na roky 2020 a 2021 rámce, které jsou oproti výdajovým rámcům ze střednědobého výhledu státního rozpočtu o 6 miliard nižší. Na jejich snížení má vliv zejména zpřísnění minimální výše střednědobého rozpočtového cíle pro Českou republiku o čtvrt procentního bodu. To má zajistit přípravu na budoucí růst výdajů související s očekávaným stárnutím populace. Nové výdajové rámce tak umožňují pro roky 2020 a 2021 deficit státního rozpočtu ve výši maximálně 58 miliard Kč.

Nicméně jak víte, předložila jsem na konci května vládě předběžný návrh příjmů a výdajů státního rozpočtu, pro rok 2020, který počítá s deficitem 40 mld. Kč.

Nyní stručně ke druhé části. Strategie. Jak jsem uvedla, součástí rozpočtové strategie je konvergenční program ČR, zatímco první část strategie s odvozenými výdajovými rámci může zahrnovat pouze schválené finanční vztahy, ve druhé části obsažený konvergenční program naopak charakterizuje a vyčísluje i záměry vlády. V letech výhledu proto predikujeme snížení přebytku veřejných financí z letošních 0,3 % HDP na -0,5 % HDP v roce 2022. Strukturální saldo, to znamená saldo očištěné od vlivů ekonomického cyklu, by mělo v letech výhledu dosahovat stabilní hodnoty -0,5 % HDP. V celém horizontu konvergenčního programu by tedy měl být dodržen střednědobý rozpočtový cíl ve výši -0,75 % HDP. To konstatovala i Evropská komise ve svém doporučení z 5. června, ze kterého si dovolím citovat. Na základě přepočteného strukturálního salda je i nadále střednědobý rozpočtový cíl po celé programové období více než naplňován. Dále Evropská komise uvedla, cituji, že ČR v letech 2019 a 2020 ustanovení paktu o stabilitě a růstu dodrží. Přestože fiskální politika je v letech 2019 a 2020 prozatím orientovaná mírně expanzivně, očekáváme pokles dluhu v poměru k HDP. Pro konec roku 2022 odhadujeme veřejné zadlužení těsně pod hranicí 30 % HDP a neutrální fiskální úsilí.

Dovolte mi tedy skončit v této fázi se stručným představením letošní rozpočtové strategie, děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Program projednal VEU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 81/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Mikuláš Bek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, evropský výbor se zabýval tímto tiskem na svém jednání 4. června a přijal k tomu doporučení, aby Senát vzal tyto dokumenty na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, garančním výborem je VHZD. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 81/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladislav Vilímec, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené senátorky, senátoři. Já přečtu usnesení VHZD k tomuto senátnímu tisku. Ten konvergenční program včetně té rozpočtové strategie se nám bere vždycky jenom na vědomí, nebo aspoň to tak bylo tradicí. Takže i to se stalo v případě doporučení našeho hospodářského výboru. Senát, resp. VHZD na své 12. schůzi dne 4. června 2019 projednal Rozpočtovou strategii sektoru veřejných institucí na léta 2020 – 2022 a Konvergenční program ČR z dubna 2019. Zaujímá k tomuto dokumentu stanovisko, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vladislava Vilímce, pověřuje mě jako předsedu výboru, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. V tom stanovisku se píše: VHZD navrhuje doporučit Senátu PČR přijmout následující usnesení. Senát PČR

I. bere na vědomí Rozpočtovou strategii sektoru veřejných institucí na léta 2020-2022 a Konvergenční program ČR (duben 2019),

II. upozorňuje na skutečnost, že rozpočtová strategie nezohledňuje reálné finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům obcí a krajů, především v resortech ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, v případě finančních vztahů ke zdravotním pojišťovnám ani valorizaci výši plateb státu za tzv. státní pojištěnce.

Já potom vystoupím určitě v rozpravě, takže odůvodním více toto stanovisko a usnesení našeho výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane garanční zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou nyní otevírám. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí jako první? Pan senátor Zbyněk Linhart, Miloš Vystrčil s přednostním právem, nenárokuje. Pan senátor Zbyněk Linhart.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Tak tu máme další strategii. Ale nenechme se mýlit, ona to moc strategie není, to bychom si museli definovat nebo připomenout, co to slovo strategie vlastně znamená. Strategie je dlouhodobý plán činností, zaměřený na dosažení konkrétního cíle, říká jedna z definic. Málokteré slovo v naší veřejné správě je tak používané jako třeba slovo strategie. Máme také vedle toho slovo koncepce, tomu všemu většinou předchází ještě analýza, analýzy nám docela jdou, pak také následně po koncepcích a strategiích používáme velmi často akční plány, vláda používá velmi často priority. Ale protože těch priorit nejenom tato vláda má hodně, tak ve výsledku nemá nic. A tak je to i s těmi strategiemi. Každý desátý dokument, který vydává vláda, vládní instituce atd., je tak či tak pojmenováván strategií. Máme stovky nejrůznějších strategií na národní úrovni, pak máme také krajské, regionální, místní akční skupiny mají strategie, obce mají strategie, obecné, pak třeba na dopravu atd. Takže strategií máme celou řadu. Dozvídáme se z těch strategií něco, co chceme dosáhnout, co je vlastně cílem těch strategií? Spojuje nějaká strategie na celostátní úrovni toho, co vlastně chceme jako celek? Nějaká strategie strategií? Nic takového nemáme. My jsme minulý týden na našem výboru projednávali strategii regionálního rozvoje na léta 2021+. Dnes už má po těch dvou letech práce taková strategie více než 200 stran. Na posledních 15 stránkách je vyjmenováno mnoho desítek, možná zhruba sto strategií na národní úrovni. Nenašel jsem tam opět v zásadě žádný konkrétně stanovený cíl, žádný měřitelný indikátor. Nenašel jsem tam především ani nějaké finanční rámce té budoucí strategie regionálního rozvoje, tak jsem očekával, že se to dozvím třeba v té strategii, kterou tady máme dneska. Bohužel, zase tomu tak není.

Ohledně financování strategie, té, o které mluvím, kterou jsme měli na výboru, se říká, že, cituji, lze předpokládat, že nejvýznamnějším finančním zdrojem pro realizaci strategii budou fondy EU. Takže my dva roky děláme na strategii, to je pro regionální rozvoj, pak budeme dva roky pracovat na tom, jak budou vypadat operační programy EU, nic proti tomu, kdybych měla aspoň malou naději v to, že ta strategie bude sloužit jako podklad pro ty operační programy, ale tomu už dávno nevěřím. Když už mluvíme o těch strategiích, známe jich jistě mnozí celou řadu, nějaká z těch stovek strategií přinesla nějaké vyřešení nějakého problému? Já se podívám na mnoho z nich a moc ty výsledky nevidím. Třeba strategie na snižování disparit nebo strategie na snižování vyloučených lokalit. Kolik těch strategií jsme měli, máme? Jistě další zpracováváme. A co se děje reálně? Ty lokality se zvyšují a počet lidí v nich žijících se zvyšuje. Proč se tedy vlastně často neptáme, když už děláme delší strategie, než je začneme dělat, neptáme se a nezjišťujeme, v čem ty strategie nějak nefungují, proč ty naše přístupy nefungují a proč je děláme i nadále stále stejně.

Nyní tu máme tzv. strategii, tentokrát rozpočtovou. Jestli jste to někdo četl, tak nalezl tam někdo v této strategii, v čem je strategická? Proč se jmenuje strategie? Čeho chceme dosáhnout? Co chceme zmírnit? Jaké cíle chceme dosáhnout? Já jsem to tam nenašel. Tušíme například, že máme problém s financováním regionů, že nám posledních 20 let se zvyšují disparity mezi regiony. Taková reflexe tam tedy žádná není.

Někde jsem zaregistroval, teď se o tom hodně mluví, především ministr Havlíček říká, že budeme země budoucnosti, budeme inovovat, investovat do výzkumu, vývoje, inovací, máme na to dokonce i logo. Máme i několik strategií, např. inovační strategie ČR 2019-2030. Ale jestli to myslíme vážně, tak se to někde musí projevit ve financích. Když se podívám do těch tabulek tohoto dokumentu, který tady dneska probíráme, tak na příští 3 roky jsou tam stejná čísla. Takže asi to tak úplně vážně nemyslíme.

V těch tabulkách v zásadě stagnují výdaje na sociální věci a na bezpečnost. Já myslím, že zrovna v pondělí vláda projednávala sociální služby, já myslím, že vzhledem na demografický vývoj to nemůžeme myslet vážně, že sociální služby se evidentně budou muset zvyšovat.

Nebo když se v této strategii píše, že zákon o střetu zájmů zpřehlednil znění a zpřísnil sankce. To jako opravdu? Zpřísnil? Proč nám tedy Evropská komise musí říkat, že nejsme schopni uplatňovat ani český, natož evropský zákon o střetu zájmů? Proč my říkáme, že EU nemá pravdu a že my máme opačný názor, když je to tak přehledné? Co je tedy potom pravda? Já nebudu rozvádět nějaké další věci, ten dokument je obsáhlý, je tam toho poměrně hodně. Ale vězte, ať už tady přijmeme jakékoli ostatní, ať už to vezmeme na vědomí, nebo budeme v bezvědomí, ten výsledek bude bohužel stejný.

Je to taková naše tady hra v ČR, pokračování předstírání, možná, že právě to je tím hlavním cílem v ČR, neustále dokola psaní dalších a dalších strategií. Prostě předstírat strategii. To bohužel nemůže k ničemu vést a myslím, že dlouhodobě jsme toho svědky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, nyní s přednostním právem místopředseda Senátu Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já budu stručný, já jenom navážu na to, co tady říkal můj předřečník. Strategie. Jenom abyste věděli, včera jsem byl na jednání, kde se taky probírala jedna strategie. Byl jsem tam v zastoupení Senátu, protože jsem do té komise nanominován. Tam přijeli odborníci z celé republiky, my jsme po roce, kdy se připravovala strategie, tak jsme se včera dozvěděli, ta strategie jde teď do finále. Jenom abyste věděli, ta strategie je na roky 2019-2020. To, že máme už půl roku, to znamená, je to na čtyři půlroky, tak tu jednu čtvrtinu už máme pryč. Strategie možná, když nebude moc připomínek, tak bude předložena vládě někdy v září, to už je skoro konec roku. Tak proč děláme strategii proboha na roky 19-20? My jsme samá strategie, už to řekl můj předřečník.

Já se chci v této souvislosti zeptat, jakou má vláda strategii v oblasti budoucího finančního rámce evropského společenství, protože už jsme se na to tady dnes jednou dopoledne ptali, kdy vláda prosazuje vlastně dvě území, která budou v rámci ČR podporována. Evropa říká, že by tato území měla být troje, to znamená, to jedno, ve kterém se nenachází ty regiony, kde se ty nůžky rozevírají pořád víc a víc. Já bych chtěl vědět, co stojí v cestě, proč třeba neprosazujeme to samé co EU, což už tady v Senátu několikrát zaznělo. Proč tedy budeme prosazovat dva regiony, aby si na to sáhli i ti super bohatí? Tím pádem budou ti super chudí ještě víc chudnout. Krásný příklad je Karlovarský kraj. Nemusíte chodit daleko. Žádné strategie, nic vám nepomůže. Přitom by si stačilo sednout ke stolu a to všechno, co vidíme, kteří jsme v tom terénu, tak na to nepotřebujeme strategie. My potřebujeme pomoc, když nám tento stát nepomůže, tak to bude horší a horší a přijdou další generace politiků a budou vytvářet další strategie. Asi před dvěma dny jsem se dozvěděl v Českém rozhlase, už ani nevím, kdo to tam říkal, nicméně víte, kdy má dohnat ČR Německo? Říkali tam 80 let. Prosím vás, zapomeňte na strategie. Tohle je něco šíleného. Jestli jsme říkali po revoluci, že doženeme možná Německo za 20 let, možná za 10, tak už je to 80. A když budeme s těmito strategiemi takto nakládat, takhle s nimi budeme do budoucna pracovat, nebudeme i finanční prostředky dávat tam, kde by to mělo význam, abychom se někam pošoupli dopředu, tak v ten okamžik mám dojem, že ta další generace politiků, tady jednou bude stát nějaký její zástupce a bude říkat: Ty Němce možná doženeme za 150 let. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan senátor Vladislav Vilímec.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, vážená paní ministryně, tak strategií je mnoho ve všech možných oblastech, já bych v tomto případě úplně nevinil paní ministryni, že ten dokument nazvala Rozpočtová strategie, protože to vyplývá ze zákona o rozpočtové zodpovědnosti. Ministerstvo financí musí dělat tu rozpočtovou strategii. Ale... Dokonce nechci tady kritizovat ani ten pravděpodobný makroekonomický scénář těch hlavních ukazatelů, zrovna v den, kdy náš výbor projednával tuto rozpočtovou strategii, tak jsme byli také na jednání s ČNB, nebo s Bankovní radou ČNB, tam musím říci, že ČNB je o něco optimističtější v těch výhledech, než je tedy opatrné ministerstvo financí. Takže to jenom uvádím na okraj věci. Shodneme se na tom, že ten cíl, který je stanoven, je tedy v této strategii předpokládáno, že bude dosažen, samozřejmě se mi nelíbí, když porovnáte konvergenční program z minulého roku a z letošního roku, tak ten letošní konvergenční program je jaksi pesimističtější, než byl ten z toho minulého roku. Ale každá strategie kromě těch pěkných čísel, které se nějak vypočítávají, výdajové rámce, tak musí mít nějaký reálný obsah. Za těmi čísly musí být reálné výdaje. Když se pak podíváte na ty jednotlivé podkapitoly, když to řeknu, ty finanční vztahy toho státu, státního rozpočtu a státních fondů, třeba k rozpočtům úřední úrovně, k rozpočtům vysokých škol a podobně, tak já tam, řekněme, ty strategie vládní moc nevidím. Takže to samozřejmě vedlo i výbor k tomu, že jsme to jednak podrobně projednávali za účasti pana náměstka Karla Tylla, nemohli jsme si nevšimnout, že v některých těch oblastech, jako je třeba oblast finančních vztahů státního rozpočtu k rozpočtům třeba krajů, v kapitole ministerstva práce a sociálních věcí, jsou tam navrhovány prostě objemy naprosto nedostatečné. V zásadě ten problém, který se teď nějak řeší, ohledně financování sociálních služeb, nemyslím si, že zrovna šťastně, já jsem přesvědčen, že dvě miliardy jaksi ve více než bilionovém rozpočtu se najdou bez nějakých problémů, ale to tady nechci rozebírat. Ale přece stejný problém bude v příštím roce, za dva roky, za tři roky. To nebude tak, že budou výdaje na sociální služby se snižovat. Přesto ta strategie vychází z toho, že ty finanční vztahy v sociální oblasti ve vztahu ke krajům, a to jsou pouze sociální služby, budou buď na úrovni, na které byly v minulém roce, nebo se budou dokonce mírně snižovat. Takže to já nepovažuji za reálné naplnění té strategie. Samozřejmě podobné je to v případě školství, kde také vládní představa, teď nevím, jestli v roce 2021, je průměrný plat 45 tisíc ve školství. Když se podíváte na ty objemy a na ty finanční vztahy ke krajům, které tzv. rozdělují ty peníze, tak já tam nevidím, že bychom se dostali na 45 tisíc. Buď by muselo být méně škol, nebo nějaké další úspory ve výdajích ve školství. A mohl bych samozřejmě pokračovat, vysoké školy a další instituce.

To nás vedlo k tomu, že jsme upozornili na politický vzkaz. Senát upozorňuje vládu, že strategie v těchto případech neobsahuje reálné výdaje, které určitě nastanou se stoprocentní jistotou. A strkat hlavu do písku jako pštros si myslím, že není úplně ideální. To je na dokreslení usnesení výboru pro hospodářství.

Probírali jsme to, stejně tak je to v případě třeba zdravotních pojišťoven, otázky platby za státní pojištěnce. Dokonce strategie přiznává, že se nezabývá tím, že to neřeší, že neřeší otázku případné valorizace plateb. To považuji za chybu, považovali jsme za potřebné, aby Senát na to upozornil. Nemůžeme v tuto chvíli měnit strategii, ani to neschvalujeme, bereme ji na vědomí nebo maximálně ji nemusíme brát na vědomí.

Chceme upozornit ministerstvo financí, upozornit stát, že ne všechny výdaje, které obsahuje strategie – a ta obsahuje výdajové položky, jsou skutečně reálné. Ostatní věci – mám tady toho hodně, ale nechci úplně zdržovat. Probírali jsme to s panem náměstkem Tylem celkem na takové poměrně velmi odborné bázi. Samozřejmě jenom snad jedna poznámka. Svého času, už jsem byl senátorem, jsme tady schvalovali – zamítli jsme to a vrátilo se to řekněme s novelou zákona o zrušení Fondu národního majetku. Zákon připouštěl, že peníze na zvláštních účtech ministerstva financí se převedou do běžných příjmů státního rozpočtu. Samozřejmě, že strategie počítá s tím, že každoročně ze zvláštních účtů ministerstvo financí za příjmů tzv. miliardových se přesune 15 mld. Kč. To znamená, že obava, kterou Senát měl, se naprosto naplňuje. Ale teď tady nechci skutečně mluvit hodně odborně, protože nechci to ani zdržovat, pouze na konto vysvětlení paní ministryni, proč výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu vedle toho obligátního bere na vědomí také přistoupil i k upozornění, že v určitých kapitolách a především ve vztahu ať už ve vztahu k vysokým školám, ve vztahu ke krajům, obcím, výdaje nejsou naplněny reálným způsobem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Do rozpravy se nyní hlásí paní senátorka Jitka Chalánková.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně. Domnívám se, že by možná k mé řeči tady měla sedět spíše jiná paní ministryně, paní ministryně práce a sociálních věcí. Chtěla bych podpořit svého předřečníka a jsem ráda, že takový návrh na usnesení padl a rada ho podpoří.

Budu se věnovat pouze dvěma kapitolám na výdajové straně, a to velmi krátce. V celku pominu oblast důchodů a činnosti tzv. důchodové komise pro spravedlivé důchody, protože ta skutečně se reálnou reformou celé oblasti důchodů vůbec nezabývá. To, co nás čeká vzhledem k vývoji demografické křivky po roce 2030 znamená, že tato oblast účtu, de facto účtu důchodového se propadne až o minus 200 mld. Kč, když nebudeme nic dělat. Tento vlak odjíždí, doba růstů pomalu končí, lidé si platí vysoké odvody na dani z přidané hodnoty, která byla navýšena právě z důvodu realizace důchodové reformy, která byla zrušena, nicméně nebyla snížena úroveň vysoká hladina daně z přidané hodnoty. Lidé platí, stát má vysoké příjmy z DPH, nicméně žádnou reformu zodpovědnou nečiní. Ta reforma by nemusela být pouze fondová, stačilo by se podívat na vysoké odvody v oblasti sociálních odvodů zaměstnanců, event. ostatních a snížit tyto povinné odvody a platit právě z té vysoké hladiny DPH vzniklý deficit na oblasti důchodového účtu. Tento vlak samozřejmě už je pryč, zaměstnavatelé platí vysokou cenu práce, která dusí státní hospodářství, a co bude v příštích obdobích, je v nedohlednu. Každá reforma v této oblasti musí počítat s poločasem dopadu až 20 let.

Co uděláme dnes, tak se nám ukáže až za 20 let jako dobrý nebo možná snad nedej bože špatný krok. Zafixování věku do odchodu do důchodu neřeší samozřejmě vůbec nic, to se zase odfixuje. Druhá věc je stárnutí populace. Slyšeli jsme, jak chybí peníze na poskytování sociálních služeb, zejména služeb péče, které mají být dofinancovány dvěma, dvěma až půl miliardami korun, z toho miliarda ze státního rozpočtu, a zbytek snad z evropských peněz, tak to je řešení naprosto nesystémové, co bude příští rok, nikdo neví. Již jsem při převádění tzv. skutečně nenárokové dotace na poskytování sociálních služeb v Poslanecké sněmovně upozorňovala, že v této chvíli se máme zdržet tohoto převedení a právě začít na opravdu řádné debatě a řádné reformě tohoto systému poskytování péče. Tento můj pozměňovací návrh přijat nebyl. Peníze byly převedeny na kraje pouze formou metodiky, tato dotace je nenároková, proto to opakuji, že nenároková, samozřejmě ji všem přeji. Ale musíme si uvědomit, že kdyby došlo ke krizi, tak ve státním rozpočtu může v této položce být číslovka 0. To souvisí právě se zněním zákona o sociálních službách, ta situace je velmi závažná. Přesto byly tyto peníze převedeny na kraje, když jsem žádala o doložení notifikace tohoto kroku Evropskou komisí, tak jsem dostala odpověď, že stačí konzultace s konzultačním místem, což je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tak se tedy nedomnívám. Domnívám se, že reforma péče a zákona o sociálních službách je zásadní, musí být skutečně komplexní, nikoliv taková, jak se nám nyní nabízí, která má být příští týden nějak projednána. To je pouze kosmetická věc. Musí jít opravdu k meritu věci a podívat se na všechny složky tohoto zákona. Nebudu to teď rozebírat, jsme úplně v jiné kapitole a na jiném plénu.

Upozorňuji na dvě velmi zásadní a nebezpečné položky ve výdajové straně a upozorňují na to opakovaně i konvergenční programy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko a nyní je do rozpravy přihlášena paní senátorka Šárka Jelínková.

Senátorka Šárka Jelínková:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Předřečníci už se té oblasti, které se chci aspoň krátce věnovat, už tady docela podrobně věnovali. Jedná se o výdajovou stránku na sociální služby. Myslím si, že pohledem dnešní situace, kdy jsou sociální služby nedofinancované dvěma miliardami, byť z toho, co bylo zatím přislíbeno a bylo na páteční tiskové konferencemi dvěma ministryněmi prohlášeno, že na sociální služby se peníze našly, tak řekněme si, že to je jenom půl pravdy, protože zatím máme jenom jednu miliardu. Ta miliarda a půl z evropských peněz na individuální projekty je rozložena na tři roky, tudíž mluvíme o půl miliardě peněz a je zřejmé, že kraje nestihnou zadministrovat tady tuto částku, aby zavčasu poskytovatelům, kteří to potřebují, peníze došly. Mluvím o tom také proto, protože když se opravdu seznámí člověk podrobně tady s tímto plánem a závazným dokumentem, tak na sociální služby jsou až do roku 2022 alokovány prostředky ve stále stejné výši. To, že nám chybí novela zákona o sociálních službách atd., to už tady všechno zaznělo. Znám i argumenty paní ministryně Schillerové, že nikdy do sociálních služeb tolik peněz nešlo jako v současné době, avšak řekněme si na rovinu, že tato oblast byla dlouhodobě velmi podfinancovaná. A navýšení prostředků vzniklo i na základě rozhodnutí vlády, která oproti původně plánovaným 5 % přidání mezd pracovníkům v sociálních službách přidala 7 % včetně ještě příplatků za směnnost a peníze zatím nejdou. Ale proč ještě o tom mluvím, když už mluvíme o nějakých výhledech a strategii a plánování, tak buďme připraveni na to, právě přemýšlím, proč tento výhled nepočítá ještě s dalšími věcmi, o kterých tady bylo mluveno, nejenom demografické stárnutí, ale v současné době probíhá také reforma psychiatrické péče a chystá se, že mnoho uživatelů a klientů nebo pacientů, kteří jsou dnes dlouhodobě v psychiatrických léčebnách, přejdou pod sociální služby, budou vznikat nové sociální služby pro tuto cílovou skupinu.

Další věcí je, jak jsme byli zatím neformálně seznámeni paní ministryní práce a sociálních věcí, tak pod zákon o sociálních službách bude přecházet i hospicová a paliativní péče. To znamená, že se nám ze segmentu zdravotnictví budou přesouvat různé cílové skupiny pod sociální služby, takže demografický vývoj a tyto dvě záležitosti do toho zasáhnou velmi významným způsobem. Proto chci tady upozornit, protože mluvíme tady o závazném dokumentu, který má nějak rozpočtově a strategicky plánovat budoucí finance. Připadá mi, že tento dokument je opravdu jenom cár papíru, který by plnil povinně nějaká čísla, ale neodpovídá vůbec realitě. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. A nyní se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní předsedající, chtěl bych se jenom zeptat paní ministryně, ptal jsem se na to i na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k otázce vodohospodářství, kde je uvedeno v Konvergenčním programu, že v rámci kapitálových transferů byl zaznamenán převod majetku provozovateli vodohospodářské infrastruktury v hodnotě necelých pěti miliard korun. Chtěl bych se zeptat, o co v tomto případě šlo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A ještě má nyní slovo v rozpravě pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Mám také na paní ministryni v podstatě dva dotazy. První se týká toho, že když si porovnám návrh Konvergenčního programu, který byl vypracován na základě zákona o rozpočtové odpovědnosti v roce 2018, a potom návrh, který projednáváme dnes a který byl vypracován v roce 2019, tak vidíme, že tyto návrhy se liší tím, že se významně změnilo plánované saldo. Saldo je rozdíl mezi příjmy a výdaji. Zatímco pro rok 2019, který právě teď máme, v Konvergenčním programu z roku 2018 bylo plánováno kladné saldo, to znamená přebytek příjmů nad výdaji, 59 miliard, tak v dnešním máme 18 miliard. V roce 2020 v loňském Konvergenčním programu byl plánován přebytek, resp. saldo 58 miliard a teď tady máme najednou mínus 11 miliard. A konečně v roce 2021 byl plánován v roce 2018 přebytek nebo saldo kladné 56 miliard a nyní máme mínus 21 miliard. To znamená, paní ministryně, že jste zásadním způsobem změnili svůj názor na to, jak se bude vyvíjet rozdíl mezi příjmy a výdaji. A já bych tedy čekal, že experti ministerstva financí budou samozřejmě upravovat své prognózy z roku na rok, abyste z pozitivního vývoje salda udělali zásadně negativního vývoj salda. Nevím, jestli to svědčí o dobré schopnosti některé věci předvídat. A chci se zeptat, čím je to způsobeno, že jste najednou takovým zásadním způsobem změnili názor na to, jak se bude vyvíjet rozdíl mezi příjmy a výdaji z kladného na zásadně záporný, s tím, že nepopírám, že si uvědomuji, že kvůli růstu HDP relativní dluh zůstává stejný nebo mírně se snižuje, ale absolutní hodnota dluhu roste.

Druhá věc, na kterou se chci zeptat, souvisí s neustálými prohlášeními některých ministrů včetně pana premiéra, jak se Česká republika stane tygrem a jak budeme podporovat inovace vývoj – výzkum a umělou inteligenci, a když se podívám na predikci podpory výzkumu a vývoje a inovací – mluvil tady o tom již pan kolega Vilímec – tak když začnu rokem 2019 a skončím rokem 2022, neinvestiční výdaje na vývoj, výzkum a inovace jsou v roce 2019 10,6 mld. Kč, v roce 2020 10,6 mld. Kč, v roce 2021 10,4 mld. Kč a v roce 2022 10,4 mld. Kč. Jinými slovy, my hodláme podporu výzkumu a vývoje a inovací z hlediska státní podpory snižovat. U investičních výdajů je to za všechny tyto roky pořád stejně, a to je 700 mil. Kč. A obdobně stále stejnou částku plánujeme na výdaje v oblasti Akademie věd České republiky. Proto se ptám, proč v těchto věcech, které jsou řekl bych pro každou zemi z hlediska její budoucnosti naprosto zásadní, my buď stagnujeme ve výdajích, to znamená, že reálně klesáme, protože tady bude nějaká inflace, anebo dokonce i nominálně klesáme. To znamená, že tomu nerozumí a vůbec mi to nejde dohromady s těmi různými prohlášeními, která často zejména od některých ministrů, včetně premiéra, slýchávám. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Paní ministryně chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano. Prosím, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Omlouvám se, že budu mluvit déle, protože i vy jste měli hodně podnětů. Já nebudu vyjmenovávat, vezmu to tak, jak jsem si rychle dělala poznámky během vašich vystoupení.

Trochu si dovolím odkázat vás třeba na detaily. Chápu, že Konvergenční program je dlouhý, takže jste ho někteří celý nečetli, takže vás třeba odkáži na různé kapitoly, kde věci, na které se mě ptáte, jsou uvedeny.

Souhlasím s tím – a tím začínám reagovat tuším na pana senátora Linharta, že označení strategie je trochu matoucí. S tím souhlasím, protože správnější by bylo, že se jedná o strategické výdajové rámce. Nakonec pan senátor Vilímec tady řekl správně a já mu děkuji, že tak, jak se tento materiál jmenuje, si nevymyslelo ministerstvo financí, ale řekl to zákon, zákon, pro který hlasoval i tento Senát. Je to zákon č. 23/2007 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Právě ten zákon, který navazuje na Pakt solidarity a stability Evropské unie, právě ten zákon, který připravilo ministerstvo financí v minulém období a který nedopustí právě někdy předlužení této země, tak jak jsme toho byli svědky u některých minulých vlád, protože má dluhovou brzdu. A nejen pro stát. Má ji pro kraje, má ji pro města. Už tady nebude nikdy obec Prameny, protože máme tuto dluhovou brzdu. A prosadilo ji ministerstvo financí. A ministerstvo financí dokonce prosadilo,aby vznikl nezávislý Výbor pro rozpočtové prognózy a Národní rozpočtová rada, aby mělo na sebe bič, aby tady byl nezávislý orgán, který bude kontrolovat makroekonomické predikce a bude říkat, bez ohledu na to, v jakém dresu je ministr financí, jestli predikce je správná, jestli je poctivá, jestli odhad příjmů, na kterém je postaven návrh státního rozpočtu, odpovídá předpokládané skutečnosti. A nemuseli jsme tyto orgány mít. Víte proč? Protože povinně podle Paktu solidarity je musí mít až země eurozóny. A my jsme je chtěli dobrovolně. A jsme rádi, že tady jsou a už několikátou makroekonomickou predikci posuzovaly.

Při vší úctě k České národní bance čtu predikce České národní banky. Mám velmi korektní vztahy s panem guvernérem. Vážím si České národní banky, naprosto respektuji její nezávislost podle Ústavy. Ale nebudu se řídit makroekonomickou predikcí České národní banky, byť je mi to podsouváno, jednou odborovým předákem, jednou tady senátorem, protože je jediný, kdo může posuzovat makroekonomické predikce ministerstva financí, je Výbor pro rozpočtové prognózy. A ten opakovaně řekl, že jsou realistické. A já si nemohu dovolit nafukovat příjmy v rozporu s touto predikcí. To by bylo na moji rezignaci. A to nikdy neudělám.

A stejně tak je tady další orgán, který posuzuje makroekonomické predikce ministerstva financí, a ten konstatoval minulý týden, že jsou realistické, a to je Evropská komise. A to jsou pro mě autority jediné ze zákona a z předpisů Evropské unie, které musím respektovat.

Tolik jenom na vysvětlenou, při vší úctě, proč se nebudu řídit čísly, která ona prezentuje. A ona se zas tak neliší. Česká národní banka před měsícem označila růst ekonomiky 2,5 % a my 2,4 %, takže to zase není takový rozdíl, myslím si, že tu jednu desetinku přežijeme.

Ta strategie, už jsem vysvětlila doufám, proč se jmenuje strategie, obsahuje cíl. (Reakce pobavení v sále.) Jsou to maximální výdajové rámce a střednědobý rozpočtový cíl. A to je potom zásadní pro výdaje státního rozpočtu a státních fondů na další 3 roky. Kam až můžeme jít. Že nemůžeme jít někam donekonečna. Byly tady vlády, které měly 150miliardové schodky. Pamatujete si to? Já to dohledám.

Já to tady mám od celé novodobé historie. Takže to už se nikdy nestane. Tady je dluhová vrstva, už se to nikdy nemůže stát. Proto je nereálné to, co řekla včera Národní rozpočtová rada opakovaně, byť si vážím těch expertů, že v roce 2069 budeme mít schodek 229 miliard. No nebudeme. Jedině za předpokladu, že bychom vystoupili z Evropské unie, a to se určitě shodneme, že nechceme. Protože jinak budeme vždycky podléhat dluhové brzdě. Proto je to jenom matematický propočet. Ale vážím si třeba Národní rozpočtové rady v tom – a někteří z vás to tady řekli, myslím, že to byla paní senátorka Chalánková, jestli říkám dobře jméno – zaznělo, že má pravdu v tom, že veřejností finance z pohledu stárnutí populace budou neudržitelné. A budou neudržitelné po roce 2030, až půjdou do důchodu takzvané Husákovy děti.

My jsme tady všichni generace, která víme, co jsou Husákovy děti. To znamená, že už teď se na to musíme připravit. Zase buďme spravedliví, 30 let to žádná vláda nezvládla. Takže teď se tady zlobit na tuto vládu je mírně nespravedlivé, ale tato vláda se chce o to pokusit. Paní ministryně Maláčová to má v gesci, slíbila, že představí teze. Potřebujeme důchodovou reformu. Potřebujeme to řešit. Český statistický úřad vyšel s analýzou stárnutí obyvatelstva. Řekl, že se prodlužuje věk odchodu do důchodu. V podstatě v průměru v důchodu máme strávit 25 let. Už se prodlužuje pro generace dnešních ročníků 39 a méně na nějakých 27 let. Pojďme se o tom bavit. To jsou všechno témata k diskuzi, které řeší a mají vliv na udržitelnost veřejných financí.

Když jste se mě ptal, pane senátore Vystrčile, proč tak náhle to zhoršení veřejných financí a strukturálního salda? I když pořád plníme – a Evropská komise to jasně řekla – plníme pakt solidarity. Plníme strukturální rozpočtový cíl. Ale zhoršení tam je. A já jsem toto řekla v úvodním slově. Jeden ze základních důvodů je právě stárnutí populace. A udržitelnost veřejných financí. Ale to řekla Evropská komise opakovaně, řeklo to OECD. Řekli, máte problém, tady máte problém.

Protože představa, paní senátorko Chalánková, že snížíme odvody za sociál, tak my z nich financujeme důchody. To je v tuto chvíli neudržitelné. Nebudu vám to tady slibovat, nebudu vám lhát. A DPH, DPH jsme snížili. Celkově za posledních 5 let se snížily daně o 100 miliard, a pokud tady schválíte novelu zákona o EET v červenci, tak tam je součástí sazbový balíček DPH dalších 3,4 miliardy. A když se projednával v roce 2012 ten nepovedený opt-out, ten pokus o důchodovou reformu. To nebyla důchodová reforma, to byl pokus. V době, kdy všechny evropské země ustupovaly od těchto třech pilířů, tak tady jsme je zaváděli. Přihlásilo se tam 80.000 lidí a v podstatě v té době jsme neměli třeba 10% sazbu, jako máme dnes.

Můžete mi vyčítat, já bych také radši měla dvě sazby. Nebo jednu sazbu, 10 %, ta by byla úplně ideální, ale nemůžeme si to dovolit. A tak se aspoň snažíme mít na vybrané položky, tam, kam nás pustí směrnice Evropské unie. My si taky nemůžeme dělat, co chceme, v DPH jsme limitováni směrnicí EU, tak tam, kde nás pustí, tak tam jsme se snažili 10% sazbu zavést. A teď v tom sazbovém balíčku, který je součástí novely zákona o EET, kterou minulý týden schválila Poslanecká sněmovna, tak máme třeba 10% sazbu na služby s vysokým podílem lidské práce. Máme tam to vodné, stočné. A vydáme na Ministerstvu financí platební cenový výměr, tak, abychom to promítli do konečné ceny. A tak dále. Čili určitě se snižováním DPH od roku 2012, kdy byl opt-out, se pohnulo zcela určitě hodně významným způsobem.

Rovněž tím, že ta strategie obsahuje konvergenční program, tak indikuje záměry vlády ostatním zemím EU a Evropské komisi, a to v oblasti fiskální. My to nemůžeme od sebe odtrhnout. Strategie a konvergenční program tvoří jeden celek. Proto my už jsme tyhle debaty, kolegové, vedli na rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny a odtrženo to samozřejmě nedává smysl. A do té strategie, tam je napsáno pouze to, co vláda měla jasně schváleno k 5. dubnu letošního roku. Poučena z těchto diskuzí, budu-li u toho, tak to příští rok připravím jinak.

A podívejte se, do konce dubna, říkala jsem to ve své úvodní řeči, jsem vložila, jak mi ukládají rozpočtová pravidla, první návrh státního rozpočtu na rok 2020. A tam to všechno je. Tam jsou platy učitelů. Jak je zabezpečíme, pane senátore? Teď nevím, který se na to ptal, omlouvám se. No zabezpečíme je růstem. Tím růstem těchto platů. Kdo dal víc do regionálního školství a platů pedagogů než tato vláda. Pro vysoké školy – 2 mld. na rok 2019. Máme skoro miliardu na rok 2020 v rozpočtu. Kdo tam dal víc?

Mám vám připomenout ty platy, které byly mezi lety 2013 a 2019. Rozdíl průměrného platu pedagogů je více než 10.000 Kč. Dali jsme tam 15 % pro rok 2019, 10 % máme v rozpočtu 2020 a 9 % 2021, čímž plníme prohlášení vlády, že v roce 2021 bude průměrný plat pedagogů 45.000 a nějaké drobné.

To, že jste tady některý z vás diskutovali, a teď prosím při vší úctě, já to říkám s velkou pokorou, že to tady budete hlasovat a že je to jedno, jestli je to tak, nebo onak, tak já jenom bych chtěla říct, že je to vaše rozhodnutí, že o tom tady Senát vede rozpravu. A plénum, tak jsem to chtěla. Poslanecká sněmovna to např. na plénum nedává. Ale to bych si v životě nedovolila nějak hodnotit.

Financování sociálních služeb si nechám na závěr, to bude dlouhá řeč. Musíte to vydržet, omlouvám se vám. Bylo tady moc témat a já cítím potřebu se k nim vyjádřit.

A v konvergenčním programu je i valorizace plateb za státního pojištěnce. Strategie to nemá po roce 2020, protože legislativa mluví jen o období do roku 2020. Znovu opakuji, rozpočtová strategie má dvě části. V první z nich jsou odvozeny maximální rámce pro výdaje na další 3 roky a zopakovány platné, to znamená schválené, finanční vztahy. Je to tedy výchozí, nebo ji můžeme nazvat jako nulovou variantu pro nadcházející rozpočtová jednání.

Proto se zcela jasně v úvodu rozpočtové strategie píše: „Strategie v částech 2 – 5 odvozené výdajové rámce rozvádí a aktuálně platné finanční vztahy mezi jednotlivými úrovněmi veřejných rozpočtů a zahajuje tím nový rozpočtový proces.“ Proto tam není to, na co se mě ptáte, na co se ptali někteří poslanci v rozpočtovém výboru mých kolegů.

Rovněž na straně 5 je uvedeno: „Další část strategie ilustruje vztahy státního rozpočtu a státních fondů vůči klíčovým částem či oblastem veřejných rozpočtů. Vyčíslení finančních vztahů je založeno na současných platných vztazích daných obvykle zákonem či aspoň usnesením Vlády ČR.“

Takže materiál tak často vychází ze zákona o státním rozpočtu na rok 2019, střednědobého výhledu státního rozpočtu na léta 2020 a 2021, popřípadě je opřen o aktuální predikci Ministerstva financí. Jako je tomu u daňových příjmů územních rozpočtů, respektive příjmů z pojistného na veřejné zdravotní pojištění u zdravotních pojišťoven.

Kapitoly č. 2 a 5 strategie tedy ani nepředjímají ani neupravují další vztahy státního rozpočtu a státních fondů vůči předmětným oblastem. Uvedené částky slouží jako východisko v rámci přípravy státního rozpočtu, rozpočtu státních fondů a jejich střednědobých výhledů v souladu s novým výdajovým rámcem. A ve druhé části rozpočtové strategie je nelze od sebe oddělit, je konvergenční program. A tam jsou rozepsány záměry vlády. Tam jsou všechny tyto záměry. Tzn. ať už je to rodičovský příspěvek, ať je to důchod, který se zvyšuje na 300.000 z 220.000 po dlouhých 6 – 7 letech, ať už jsou to důchody – 900 Kč. Připomínám, že třeba letošní navýšení důchodů 900 Kč bylo víc než za 5 let vlád ODS dohromady. Jen tak pro připomínku, když už si říkáme o tom, co vláda dělá, nebo nedělá. Protože realizuje svou politiku. Prostřednictvím státního rozpočtu. Tedy včetně toho, že vláda počítá i s navýšením platů pedagogů. To je v tom konvergenčním programu.

A že to není v rozpočtové strategie? Protože tam jsou věci, které jsou do 5. dubna a je to odkázáno na konvergenční program. To nelze oddělit. Ale já jsem poučena a příští rok to udělám trochu jinak. Protože pak se to takto odtrhává od sebe a nedává to smysl.

Co se týče veřejných vysokých škol, tak mezi rokem 2019 a 2020 jste konstatovali, že je tam nějaký významný pokles. No není. V tabulkách v kapitolách 2 – 5 rozpočtové strategie jsou záměrně pro aktuální rok 2019 uvedeny hodnoty ve dvou sloupcích. V jednom včetně prostředků z EU a finančních mechanismů, ve druhém bez těchto prostředků. Střednědobý výhled je totiž bez prostředků z EU a finančních mechanismů. Musí se tedy prosím srovnávat srovnatelné.

Zase tady padlo, mě to mrzí, už jsem to tu říkala, když se zákon projednával, říkala jsem to, když Poslanecká sněmovna přehlasovávala senátní návrh vetem, opět se tu objevilo, někdo z vás to řekl, ani nevím, já si nepíšu, kdo to řekl, že vláda projídá prostředky z privatizačního účtu a znetransparentňuje tyto toky. No, prosím vás, nejde o žádné rozpouštění rezerv. To jsou peníze dneska, to už nejsou žádné privatizační, tam už dneska nic není. To jsou peníze z dividend státních podniků. Ty patří do státního rozpočtu, rozpočet s nimi počítá.

My jsme to nemohli udělat proto, protože bývalé vlády některé tam zavedly takovou vtipnou pojistku, že se ty peníze převedou do rozpočtu, pokud bude rozdíl mezi penězi, které se vyberou na sociální pojištění, a vyplatí, pokud bude záporný. On už je několik let kladný. Vybíráme víc, než vyplácíme na důchodech. Takže jsme peníze museli nechat bokem. A ony se používaly. Ty bývalé vlády to udělaly chytře. Mimo rozpočet je poskytovaly do SFDI atd. Takže to není pravda. A předtím se normálně převáděly do státního rozpočtu, když se vybíralo méně, než se vyplácelo.

Takže jenom tam byla tato pojistka, aby se peníze mohly vyvádět do SFDI. A nebylo zákonným účelem tohoto zvláštního účtu tvořit rezervu na horší časy. Takže my jsme udělali jenom to, že v souladu s rozpočtem na rok 2019 jsme je převedli do státního rozpočtu a tam se v souladu se zákonem, který schválila řádně v řádném legislativním procesu Poslanecká sněmovna, používají. A je projídání, že je použijeme na důchody a platy pedagogů, na investice? Co je tedy z toho projídání? Já se ptám, co z toho je projídání?

Ale pokud se to někdo domnívá – a říkala jsem to tu, teď se budu opakovat, tak se měl ozvat mnohem dřív. Možná v roce 2002, kdy příjmy privatizačního účtu byly 130 miliard. A výdaje 120 miliard. Nebo v roce 2005, kdy příjmy dosáhly 110 miliard a výdaje 60. A tehdy to skutečně byly příjmy z privatizovaného majetku, nikoli pouze dividendy z majetkových účastí států, jako je to v současné době.

A ta možnost převádět tyto prostředky z výnosu privatizace do státního rozpočtu byla uzákoněna v roce 2012. A každoročně do rozpočtu bylo převáděno v průměru asi 9 miliard. A také v roce 2007 investovala vláda z tohoto účtu do oblastí nesouvisejících s privatizací, zejména do Státního fondu dopravní infrastruktury 21 miliard. O rok později to bylo dokonce 34 miliard. A všechno se to dělo mimo státní rozpočet. To znamená bez jakékoli možnosti Poslanecké sněmovny tyto výdaje ovlivňovat.

Takže bych chtěla říct, že toto konstatování je opravdu podle mého soudu faulem.

Ještě jsem tady měla pár poznámek, než přejdu k sociálním službám. S demografickým vývojem samozřejmě konvergenční program pracuje, a to má jak dopady do důchodů, zdravotního, dlouhodobou péči vzdělávání. A co se týče reformy psychiatrické péče, na tom samozřejmě pracujeme také velice intenzivně. Měla jsem několik jednání na toto téma jak se zástupci lékařů, lékařských komor, tak s ministrem zdravotnictví. A využívá se tam všech zdrojů tak, aby reforma byla dokonána, protože je důležitá. Velmi důležitá.

Ještě, pane senátore Vystrčile, proč takový rozdíl mezi rokem 2018 a 2019. Já už jsem částečně odpověděla, ale ještě to prosím trochu chci doplnit. A 2019, promiňte, a 20. Prostě rychleji přišlo ochlazení ekonomiky. Nebudeme si lhát do kapsy. 2,4 % růstu není žádná tragedie, je to dlouhodobý průměr vývoje české ekonomiky, je to pořád dvakrát rychlejší růst, než je průměr Evropské unie, třikrát rychlejší růst, než je Německo.

Německo minulý týden ohlásilo 0,6 %. Tam jsme nečekali takové rychlé zpomalení. My, když jsme dělali tuto prognózu makroekonomickou, my, experti Ministerstva financí, tak jsme vycházeli z růstu v Německu 0,8. To není takový rozdíl, ty dvě desetinky tam nehrají nějakou roli. Co je dobrá zpráva, je ta, že skutečně je to postaveno na zpomalení růstu ekonomiky Německa. Protože my jsme navázaní ekonomicky na Německo. To víme. Vývozem zhruba asi 30 %.

To znamená, že nevychází toto zpomalení z problémů vnitroekonomických. Vnitroekonomických v rámci České republiky. Jsme připraveni dobře na zpomalení tempa růstu. Jsme připraveni tak, že máme zdravé veřejné finance – konstatovala to opakovaně Evropská komise, máme snižující se dluh. A to, že říkáte, že nominálně roste dluh, taky roste HDP. Nemůžete říct A, a neříct B. Když se bavím s kolegy ministry financí v rámci Evropské unie, tak samozřejmě, abychom se mohli bavit a srovnávat, tak se musíme srovnávat jen přes procentuální vyjádření vůči růstu HDP. A to neustále snižujeme.

Takže, prosím, pracujme s těmi čísly korektně. A to jsou všechno dobré předpoklady. Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Už asi 30 měsíců si držíme... Dneska říkala paní generální ředitelka úřadu práce na jedné společné konferenci pro leadery veřejné správy, říkala, držíme si toto prvenství už 30 měsíců. Poslední čísla 2,6 %. Jsou to většinou lidé, kteří jsou buď nezaměstnatelní ze zdravotních důvodů, anebo pracovat nikdy nebudou. Nechtějí. Tak ona to vysvětlila. To už je skupina, kterou asi do práce nedostaneme. Buď má zdravotní problémy, tomu rozumíme, o takovou skupinu se musíme postarat, anebo pracovat nechtějí. To tak je.

Ale znamená to, že samozřejmě s ochlazením ekonomiky je to předpoklad ten, že se ta díra bude zacelovat. Máme 350 000 volných míst. Víte, že tato vláda schválila před týdnem projekt Ukrajina, na základě kterého sem přijde pracovat 40 000 lidí z Ukrajiny. A nebudou to jenom dělníci. Chceme přivést lékaře, sestry. Vytvořili jsme předpoklady pro to, aby se mohlo nabrat větší množství lékařů. Vytvořili jsme předpoklady proto, že ukrajinský lékař, když sem přijede, to jsme zjistili na výjezdech do krajů, tak to, co naši lékaři, já nevím, jestli máte v rodině lékaře, když lékař dělá státnice v 6. ročníku, tak je dělá 6 let. Já mám 3 lékařky v rodině. 3 svoje neteře. Takže vlastně celý rok dělá státnice.

A po ukrajinském lékaři jsme chtěli, aby je udělal v jeden den. No tak logicky, kdo to asi udělá? Génius. Vlastně jsme vytvořili podmínky, protože máme regiony, kde nám chybí zubaři, kde nám chybí v nemocnicích doktoři a všechno se to táhlo.

Snažíme se ty věci řešit, ale samozřejmě nejde to všechno hned. A co se týče konvergenčního programu, tak já předpokládám, že až ho budeme tvořit na rok 2021, tak se tam promítnou jednak úpravy na výdajové straně. Víte, že jsem do rozpočtu 2020 promítla docela razantní úspory. Ale i na příjmové straně, protože máme připravené legislativní návrhy, které posílí příjmovou stranu. Jako je digitální daň, jako je sazbový balíček na spotřebních daních, protože nám roste průměrná mzda a nezvedala se nám 10 let třeba spotřební daň na tvrdý alkohol.

A víte, kolik spotřebuje, jenom tak už na okraj, víte, kolik se spotřebuje v České republice na osobu litrů ročně čistého lihu? 12 litrů. Včetně kojenců. Když jsme to prezentovali s přednostou adiktologické kliniky a s dalšími lékařskými experty, tak opravdu rozum zůstal stát.

(Směrem k předsedající: Mohu si s dovolením vzít vodu?) (Předsedající: Určitě.) Ještě než přejdu k sociálním službám, čímž završím svoje vystoupení, tak ještě odpovím na pan senátora Větrovského, to je taková technikálie, ale samozřejmě jsem si to vytáhla, řeší to konvergenční program na straně 12, v rámci kapitálových transferů byl zaznamenán také převod majetku provozovateli vodohospodářské infrastruktury v hodnotě 4,9 mld. Tato transakce však neměla dopad do salda hospodaření sektoru vládních institucí. Detail trošku větší. Město Plzeň převedlo v loňském roce svoji vodohospodářskou infrastrukturu na Vodárny Plzeň akciová společnost, kterou vlastní ze 100 %. Vodárny emitovaly nové akcie v ceně majetku a těmi splatily vzniklý závazek vůči městu. Město tím navýšilo hodnotu své účasti ve vodárnách. Transakci zachytil ČSÚ dle metodiky evropských národních a regionálních účtů z roku 2010, na které stojí konvergenční program, jako naturální, kapitálový transfer na jedné straně a odpovídající úbytek finančních aktiv na straně druhé. Pro kompletní vysvětlení je nutné dodat, že zatímco město Plzeň je součástí sektoru vládních institucí, Vodárny Plzeň nikoliv. Jestli to takto stačí, pane senátore? Děkuji vám.

A ještě, pane senátore Vystrčile, k tomu ochlazení ekonomiky, ještě jsem chtěla dodat, že obce a kraje také začaly razantně investovat, detaily prosím kapitola 4.1 konvergenčního programu. Děkuji.

A teď k sociálním službám. Asi jste zaznamenali v médiích, že tady probíhala diskuse, která byla vyeskalována, ono by to takhle nevyeskalovalo se, kdyby nebylo před evropskými volbami a nevyvolala se mimořádná schůze Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že jsme dostávali velkou řadu dopisů, ať už to byla ministryně Maláčová, já, premiér, věděli jsme, že ten problém tady existuje.

Jenom pro vaši informaci, dotační politika, nemám s sebou tento graf, kdykoli pošlu komukoli z vás, mluvím o tom každý den, ale mám to v hlavě, protože opravdu jsem věnovala teď sociálním službám mnoho času, abych to nastudovala a pochopila. Dotační politika sociálních služeb začala v roce 2007. Tehdy do sociálních služeb šlo něco málo přes 7 mld. Pak byly roky, kdy to dokonce klesalo. 8, 9, 10... 6... Takhle to šlo dolů. Začalo to stoupat v roce 2014. Proč asi? A pro rok 2019, už to stoupalo docela razantně, 8, 9, 10, 11... V roce 2019, v tomto rozpočtu, šlo do sociálních služeb, prosím, podržte se, 15,7 mld. A co je výsledek? A to se ptám, kudy chodím. Výsledek je ten, že jsou všichni nespokojeni. Takže se ptám, v tom případě máme systémový problém. Jestliže 15,7 mld., což prezentuje nárůst oproti roku 2007 o 120 procent, mezi léty 13 a 19 o 104 procent, výsledek je ten, že je obrovská nespokojenost, tak já si kladu otázku, kde je problém. Chci a požaduji, budu o tom mluvit i v pátek na vládě, na vládě budeme vlastně probírat tu miliardu, nakonec je to i požadavek Poslanecké sněmovny, chci analýzu, kam jdou ty peníze, kde konkrétně chybí, kde je ten problém, já ji nemám, tu analýzu. Stát se podílí na sociálních službách, na tom celkovém balíku, částkou vyšší jak 50 %. Já ani nevím, kolik se podílí kraje. Já nechci vyvolávat pnutí, válku a boj. Já chci objevit problém. Chci ho zjistit. Dneska Seznam má příběh, nechci to samozřejmě bagatelizovat, Seznam má příběh, že se z dotace 5,5 mil. na sociální služby pořídil dům s bazénem. Dneska je to na Seznamu. Kde bydlí, nevím... Na sociální bydlení. Bydlí tam někdo, nevím, četla jsem to na Seznamu, nevím, do jaké míry je to pravda, vím, že se píše ledacos. Takže to je první věc, chci analýzu.

Druhá věc, a to začalo ministerstvo práce a sociálních věcí, já to samozřejmě vítám, i když jsem zatím nedostala šanci se k tomu vyjádřit, určitě ji dostanu, musí přijít novela zákona o sociálních službách, musíme si jasně nastavit podíly, kdo bude co financovat. Představa, že to ufinancuje stát, že každý rok tam budeme sypat podle pohádky Beránku, otřes se, nebo Oslíčku, otřes se, to prostě takhle nepůjde. To prostě nepůjde. Když jednou ty peníze někde vezmete, když je někde přidáte, někde je vezmete. Všichni hospodaříte někde. Minimálně ve svých domácnostech. Ten princip je pořád stejný. Já jsem se stala 13. prosince 2017 ministryní v první Babišově vládě. Vstoupila jsem do třetího čtení rozpočtu a tehdy, abychom vůbec ten rozpočet schválili, tak se rozhodlo, že se dají do sociálních služeb navíc 3 miliardy. Pro rok 2019 se dalo o 800 milionů více. Uznávám to, že se zvedly platy, z 5 na 7 procent v sociálních službách, takže to je 380 milionů, uznávám to, že se zvedly příplatky sestřičkám, to je asi 629 nebo 630, to je ta miliarda, o kterou se s paní ministryní podělíme. Já dám půl z vládní rozpočtové rezervy, ona z nespotřebovaných nároků dá půl miliardy z minulých let. Paní ministryně vyřídila evropské peníze na individuální projekty ve výši 1,5 mld., slíbila maximální součinnost, tak proč budeme utrácet české peníze, když máme evropské. Protože jinak mi to nedává smysl, kde je potřeba té druhé miliardy. Nebo chci tu analýzu. Chci to vědět. Takže máme, miliardu dáme, miliarda a půl půjde z evropských peněz, paní ministryně maximálně bude součinná, navíc ještě nad to paní ministryně dá asi půl milionu, promiňte, půl miliardy, omlouvám se, na sociální práci, na SPOD, na ty děti, OSPOD, děkuji, a na nějaké osoby s autistickou poruchou. Takhle nějak mi to říkala. Asi půl miliardy. Navíc ještě nad tuto miliardu. Takže zase ze svých nespotřebovaných nároků z minulých let.

Takže prostě opět se dává velký balík, ale my si musíme říct, co bude dál. Toto není řešení. Toto ponižující handlování, neustále každý rok. Musí se zvednout úhradová vyhláška, která je v gesci MPSV, volají po tom kraje, uložila to Poslanecká sněmovna ve svém usnesení, volá po tom šéf asociace těch sociálních pobytových domů, nezvedala se několik let, důchody šly nahoru, příspěvek na péči šel nahoru. Tato úhradová vyhláška, je prostě nutné ji zvýšit. Už i Poslanecká sněmovna to uložila ve svém usnesení. To je zase několik set milionů. A samozřejmě musíme se bavit o tom podílovém financování, kolik zaplatí stát, kolik zaplatí kraje, ale kolik zaplatí třeba i ten, koho se ta péče týká. Takže musíme o tom otevřít regulérní diskusi a ukončit tady toto ponižující každoroční, každý rok na jaře, prostě kolorit, začneme silnicemi II. a III. tříd, na které taky se v roce 2005 nebo 2007, pane senátore, vy jste hejtman, kdy se to převádělo do majetku krajů, tak nějak to bylo, tak se tehdy uvolnil z RUD podíl na tyto silnice, já jsem si to všechno nechala vyhledat, do koruny. Asi 3,5 mld. jde z RUD na tyto silnice. Otázka je, jestli to všechno prostě jde do těch dvojek a trojek. Takže začneme vždycky tímto koloritem, v době krize. Já nechci vyčítat, já jenom říkám, je tady doba, pojďme se o tom bavit.

V době krize se podepsalo s kraji memorandum, že se budou dávat 3 mld. do regionálních železnic, jestli to říkám dobře, dávají se pořád, jsme konjunktura 5 let, pořád. Musíme si říct, já netvrdím, každý se potýká se svými problémy, ale musíme se o nich bavit, toto není řešení, toto porcování státního rozpočtu není řešení. A hlavně ten rozpočet na to nebude jednou prostě mít. To je celé o udržitelnosti veřejných financí. Takže ono nepomůže, já jsem říkala v Poslanecké sněmovně, ukazovala jsem ten graf, kolik se od toho roku 2007 do těch sociálních služeb dalo, ukazovala jsem, kdy to klesalo, které roky, tomu pravicovému spektru, které vlastně eskalovalo tu mimořádnou schůzi. Ukazovala jsem, kdy to právě naopak rostlo, ty obrovské peníze do sociálních služeb. Řekla jsem, my to vyřešíme, stejně to musíme vyřešit my, kteří jsme součástí exekutivy. Ale toto ostřelování, vy to nechcete dát, vy to dejte a tak dále, my jsme teď u vlády. My se musíme chovat rozpočtově odpovědně. My musíme zvažovat a hledat systémová řešení, protože tato země tady bude i za dva roky, ta tady nebude jenom do voleb v roce 2021. Bude tady i za 5, 10, 20 let. Všichni máme děti a vnoučata, chceme prostě, aby žila podle toho, na co má, aby její veřejné finance byly udržitelné.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, paní ministryně, děkuji za vyčerpávající reakci. Ptám se nyní zpravodaje VEU... Ano? Pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, ale protože paní ministryně je zkušená ministryně, tak už vystupuje tak, abychom nemohli reagovat, takže faktická poznámka. Ve dvou minutách 3 poznámky k paní ministryni.

První je, ve vší pokoře, jak vy říkáte, jsem rád, že jste si nakonec uvědomili, že pokud děláme prognózu demografického vývoje v roce 2018, tak vypadá úplně stejně jako v roce 2019. Tam není žádný rozdíl. A pokud někdo v tom má rozdíl, tak asi něco nedělá dobře.

Druhá věc, ochlazení ekonomiky. Já tedy nevím, jednak jsem si myslel, že jste v některých okamžicích vybrali peníze díky tomu, že jste zlepšili výběr daní, pokud se podíváte na predikci příjmů do roku 2021, tak rostou meziročně o 4 %. To znamená, pokud předpokládám, že mi příjmy rostou o 4 % meziročně, do roku 2021, tak kde je to ochlazení ekonomiky, když jste předtím zlepšili výběr díky tomu, že jste udělali opatření.

A to třetí, trochu v nadsázce, trochu vážně. Paní ministryně, moc to nepřehánějte s kritikou pana premiéra, abyste neskončila jako pan Kněžínek, protože když se ptáte, kde je problém, tak problém je v tom, kdo to řídí, ne? Kde jinde, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak, to byla faktická. Paní ministryně, vy můžete reagovat... Nechcete, dobře. Tak znovu se ptám pana zpravodaje Beka? Nechce vystoupit. Takže pane garanční zpravodaji, proveďte nás právě proběhlou rozpravu. A budeme hlasovat. Pan garanční zpravodaj.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, paní místopředsedkyně, já si neodpustím tři poznámky, protože ono, já to znám i z Poslanecké sněmovny, ministr když pak mluví mimo diskusi, tak na to vůbec nemůžete reagovat. Tři krátké poznámky. Docela bych byl rád, kdyby paní ministryně sledovala.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, nechte nám paní ministryni, pan zpravodaj bude rychle reagovat...

Senátor Vladislav Vilímec:  Paní ministryně je zkušená politička v tom, že začne kritizovat něco, co tady vůbec nezaznělo. Já řeknu jednu poznámku, to jsem byl já, paní ministryně, kdo mluvil o ČNB, tak jsem vás vůbec nevybízel, abyste plnila nějaké rozpočtové prognózy ČNB, abyste podle nich nepostupovala, pouze jsem řekl, za tím si stojím, dokonce to zmíním jako pozitivum, že ministerstvo financí je opatrnější ve svých prognózách než ČNB. Nic víc jsem neřekl.

Co se týká projídání, ani toto slovo tady nepadlo, pouze jsem konstatoval, že to, o čem jsme se tady bavili někdy v prosinci 2018, tak se stalo, nechci to otevírat. Prostě peníze z účtů ministerstva financí se přesunuly i podle rozpočtového strategického výhledu ve výši každoročně 15 miliard do běžných příjmů státního rozpočtu. Nic víc.

Pak bych chtěl říci, vy jste použila slovo – poučila – že jste se poučila z té debaty. Já myslím, že ta debata nebyla marná, věřím, že v tom příštím roce, až budeme schvalovat tu rozpočtovou strategii, tak bude obsahovat skutečně reálné výdaje. Nebudeme mluvit o tom, že zatímco konvergenční program je obsahuje, tak rozpočtová strategie je neobsahuje. To jsou pouze tři poznámky, protože o sociálních službách, to by bylo na dlouhé povídání, ale tam nejsou na vině kraje, tam je na vině stát, když mluvíte o tom, že je potřeba udělat novelu zákona o sociálních službách, já s tím souhlasím, s tím musí ale přijít stát, musí s tím přijít vláda.

Jako zpravodaj pouze zkonstatuji, že vystoupilo 7 senátorů a senátorek. Jinak tady vlastně není jiný návrh usnesení, jsou tady usnesení výborová, to znamená garančního výboru, to vzetí na vědomí, plus to upozornění, které můžu ještě znova přečíst. Takže já bych to znova přečetl...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ale ono bylo součástí, takže nemusíte, nemusíte, pane zpravodaji, my jsme ho všichni dostali, je to z výborů, takže potvrzeno. Takže budeme hlasovat. Já myslím, že počet se tady příliš nezměnil. Chcete odhlásit? Ne, je to v pořádku, vidíme to. Takže si vás svolám.

Pane zpravodaji, já předpokládám, že budeme hlasovat o obou usneseních, ale teď tady zní dotaz, že ne. Chcete hlasovat zvlášť o každém usnesení? Je to vzetí na vědomí, je to z výborů. Je problém nějaký? Není. (Senátoři diskutují o způsobu hlasování.)

Senátor Vladislav Vilímec:  Já bych doporučil, protože ten rozdíl je pouze v tom bodě 2... Jak výbor evropský, tak výbor hospodářský bere vždycky na vědomí, ale výbor hospodářský, já to ještě znova přečtu, upozorňuje na skutečnost, že rozpočtová strategie nezohledňuje reálné finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům obcí a krajů především v resortu ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a v případě finančních vztahů ke zdravotním pojišťovnám ani valorizaci výši plateb státu za tzv. státní pojištěnce. Já bych doporučoval jako zpravodaj garančního výboru, abychom hlasovali o usnesení garančního výboru. To znamená o tom rozšířeném usnesení, včetně toho upozornění.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Hlasuje 66 senátorů, 67, kvórum pro přijetí je 34.

Takže návrh byl přijat. Při kvóru 35 se vyslovilo 63 pro, proti byl 1. Takže já ukončuji hlasování, děkuji za projednávání tohoto bodu, děkuji zpravodajům a děkuji za angažmá paní ministryni. Tohle byl její dnešní poslední bod, tuším.

Dalším bodem je

 

Návrh na vyslovení souhlasu Parlamentu České republiky s vysíláním sil a prostředků Vzdušných sil Armády České republiky do vzdušného prostoru Slovenské republiky a s přijímáním sil a prostředků Vzdušných sil Ozbrojených sil Slovenské republiky ve vzdušném prostoru České republiky za účelem provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci při vzájemné ochraně vzdušného prostoru

Tisk č. 59

Tento senátní tisk uvede ministr obrany Lubomír Metnar, prosím, pane ministře, máte slovo, loučíme se s paní ministryní financí. Vítejte, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Lubomír Metnar:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dobrý den, děkuji za slovo. V rámci spolupráce České republiky a Slovenské republiky v oblasti obrany a bezpečnosti učinili premiéři obou států na společném zasedání vlád v roce 2015 prohlášení, ve kterém deklarovali oboustranný zájem na spolupráci vzdušných sil České a Slovenské republiky při ochraně vzdušného prostoru obou států proti hrozbám nevojenské povahy. Hrozbou nevojenské povahy je například unesený civilní letoun, který únosci hodlají zneužít jako nástroj teroristického útoku. Pokud by byl útok veden například na přehradu, jadernou elektrárnu, chemickou továrnu, tak následky by mohly být nedozírné. Takovéto hrozby jsou označovány mezinárodně jako renegát. Základní podmínky spolupráce při ochraně českého a slovenského vzdušného prostoru před hrozbami nevojenské povahy byly vymezeny ve smlouvě mezi Českou a Slovenskou republikou o spolupráci při vzájemné ochraně vzdušného prostoru, která byla podepsána v Bruselu 15. února 2017. Protože se jednalo o tzv. prezidentskou smlouvu, po jejím podpisu následovalo její projednání oběma komorami Parlamentu ČR. Po vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny i Senátu vstoupila smlouva v platnost 1. prosince 2017. Z tohoto důvodu byl zpracován tento materiál, ve kterém je navrhováno, aby Parlament ČR vyslovil souhlas s vysláním sil a prostředků vzdušných sil Armády ČR v celkovém počtu do 10 osob do vzdušného prostoru Slovenské republiky, a to po dobu její platnosti. Obdobně je formulován i souhlas přijímáním sil, slovenských sil a prostředků ve vzdušném prostoru ČR. Takto koncipovaný souhlas reflektuje skutečnost, že oba státy disponují vlastními stíhacími letouny. Vyslání či přijímání stíhacích letounů k plnění úkolů podle smlouvy se proto předkládá jen ve zcela ojedinělých případech. Takovým případem může být jenom pro zajímavost, kdy se to stalo, rok 2012, kdy došlo v Čáslavi na ranveji k havárii letadla a bylo na několik hodin toto letiště uzavřeno a nebyli schopny naše letouny vzlétnout. To je ten případ.

Další jenom na doplnění, co bych vám k tomu doplnil, je, že v rámci NATO budeme druhým případem, protože prvním takovým případem byly země Beneluxu, které mezi sebou takovouto smlouvu a dohodu učinily. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 59/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Czernin, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Jan Sobotka. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jan Sobotka:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Myslím si, že předloha pana ministra byla dokonalá. Jenom bych doplnil, jestli jsem to nepřeslechl, v podstatě jde o to, že se sjednává pomoc mezi Českou a Slovenskou republikou v případě nevojenských záležitostí. Nevím, jestli by zazněl ten příklad v případě třeba použití civilního letadla k teroristickým útokům atd. Jenom zdůrazňuji, že to je opatření, na které nemyslí naše spolupráce v rámci NATO. Náš výbor to projednal na 7. schůzi konané dne 24. dubna 2019 a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s tím a já to pro jistotu přečtu:

1. s vysláním sil a prostředků vzdušných sil Armády ČR v celkovém počtu do deseti osob do vzdušného prostoru Slovenské republiky za účelem provádění smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci při vzájemné ochraně vzdušného prostoru, a to po dobu platnosti této smlouvy a bez rozmístění těchto sil a prostředků na území Slovenské republiky,

2. doporučuje Senátu vyslovit souhlas s přijímáním sil a prostředků vzdušných sil, ozbrojených sil Slovenské republiky v počtu 10 osob ve vzdušném prostoru České republiky za účelem provádění smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci při vzájemné ochraně vzdušného prostoru a po dobu platnosti této smlouvy bez rozmístění těchto sil a prostředků na území České republiky.

To je, si myslím, vše podstatné k tomuto. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů, sledujte případnou další rozpravu a plnění povinnosti z toho vyplývající.

Otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám, není se k čemu vyjadřovat. Budeme hlasovat tak, jak řekl pan zpravodaj. Pane ministře, asi nechcete nic. Jenom připomínám, že můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru. Připomínám však, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR a s pobytem ozbrojených sil jiných států na území ČR je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.

Přítomno je 65 senátorů, kvorum pro přijetí je 41.

Ještě jednou připomínám. Přítomno je 66 senátorek, senátorů. Kvorum pro přijetí je tentokrát 41. Dám vám prostor, pánové.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 41 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji, s panem ministrem se loučíme a my se střídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  A my jsme se zde vystřídali. Budeme pokračovat projednáváním schváleného programu, kde jsme jako 5. bod odpoledního jednání schválili

 

Návrh senátního návrhu ústavního zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 92

Tento návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 92 a uvede ho nikoli předseda Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, neboť je omluven, a zastoupí ho pan senátor Zdeněk Hraba. Poprosím ho o jeho slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mým úkolem je vám přiblížit návrh senátního návrhu ústavního zákona, kterým se mění Ústava ČR, tedy zákon č. 1/1993 Sb., meritorně je návrh velmi jednoduchý a navrhuje se prodloužení lhůty k projednání obyčejných zákonů – tedy nejedná se o ústavní zákony – ze 30 dnů na 60 dnů.

Tato věc už tady byla projednávána a debatována mnohokrát. A důvodem pro změnu v tomto čase je tedy plánovaný přechod na elektronizaci legislativního procesu. To je první věc.

Druhá věc je, aby se ještě zkvalitnil legislativní proces, kterým tvoříme právní předpisy.

Prvním důvodem je tedy elektronizace, protože nás čeká nahrávání pozměňovacích návrhů do systému. Celý tento proces se tedy prodlouží, prodlouží se jak ve výborech, tak pravděpodobně i na plénu. Šedesátidenní lhůta ke také odůvodněna tím, že bychom v případě pozměňovacích návrhů mohli rozdělit projednávání do dvou čtení a tudíž odfiltrovat tak zákony a právní předpisy, které jsou bezrozporné, které bychom projednali rovnou, a potom zákony, kde bychom měli nějaké pozměňovací návrhy, tak by se projednaly ve výborech, prodiskutovaly, aby legislativní práce byla kvalitní.

Návrh Komise pro Ústavu a parlamentní procedury obsahuje samozřejmě ještě přechodná ustanovení s tím, že návrh zákona, který byl Senátu postoupen přede dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona, který nyní projednáváme, se dokončí ve lhůtě podle článku 46 Ústavy České republiky, účinnost, legisvakance je tedy dána prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení.

Je ještě jedna věc, na které se komise usnesla a kterou bych určitě nerad opomenul, je žádost o zkrácení lhůty pro jednání ve výborech, pokud nebude návrh zamítnut a postoupen k přepracování navrhovateli, aby byla zkrácena o třicet dnů.

Tolik z pozice navrhovatele.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, zástupče navrhovatele, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Antla, kterého poprosím o jeho vystoupení.

Senátor Miroslav Antl:  Ano, jsem připraven. Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, já zkonstatuji to, že senátní tisk č. 92 byl doručen Senátu 5.6.2019. Podle § 127 odst. 3 jednacího řádu Senátu Organizační výbor – a to už tady bylo konstatováno – přikázal návrh jako garančnímu výboru ústavně-právnímu výboru, určil mě jako zpravodaje. V tuto chvíli podle § 128 jednacího řádu Senátu máme na výběr, co s tím dál.

Pokud jde o věcný obsah návrhu všichni pamětníci – a teď nechci nikoho znevážit tím, že je tady třeba druhý, třetí mandát – si jistě pamatujete, že Senát zejména při jakýchkoliv vyjednáváních s dolní komorou českého Parlamentu stál o to, aby měl prodlouženou lhůtu na 60 dní, protože třicetidenní lhůta je skutečně minimální. Víme všichni, že jakmile přijde 39 nebo 40 zákonů na jednu schůzi, není prostě v lidských silách, pokud to nesledujete od začátku, zvládnout. Je to i obtížné pro zpravodaje konkrétního senátního tisku. A Poslanecká sněmovna, co si budeme říkat, nám to "zpestřuje", resp. ztěžuje tím, že do vládního návrhu, který můžeme sledovat, můžeme ho nenápadně připomínkovat, ač nejsme připomínkovým místem, tak v tom udělá takový nepořádek, že je schopna k jednomu paragrafu dát tři pozměňovací návrhy a v tom už se pak opravdu nikdo nevyzná.

Připomenu třeba jenom občanský zákoník, který měl 2038 paragrafů. A už jenom to stačí na 30 dní sledování, navíc výbor musí být o týden dřív apod., takže o šedesátidenní lhůtu jsme stáli, byl jsem u vyjednávání, a dokonce se domluvili předsedové obou komor, že takhle ano.

No, nebudu to zdržovat, takže navrhnu rovnou usnesení:

Navrhuji, aby návrh senátního návrhu ústavního zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, byl přikázán ústavně-právnímu výboru Senátu Parlamentu České republiky.

K tomu jenom dodávám, že vystoupí-li kdokoliv z jiných výborů, že si přeje, aby se tím jejich výbor zabýval – zejména oslovuji předsedy výborů – rozšíříme usnesení.

Toť ve stručnosti můj závěrečný návrh. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. K návrhu ústavního zákona, jakož i k výzvě pana zpravodaje, aby se případně přihlásily další výbory k přikázání, není povedeme rozpravu, a sice obecnou. Tímto ji otevírám.

Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, tak ji končím. Děkuji. Předpokládám, že navrhovatel ani zpravodaj nebudou chtít vystoupit.

Tím pádem nám nezbude nic jiného, než hlasovat o návrhu přikázání. Zazníme. (Znělka.)

Budeme tedy hlasovat o návrhu pana zpravodaje, aby byl tento návrh ústavního zákona přikázán ústavně-právnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. A teď má příležitost ten, kdo je proti, zvednou ruku a stisknout tlačítko NE.

Hlasování č. 23, kdy aktuálně bylo přítomno 68 senátorek a senátorů a kvorum bylo 35, návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a zpravodaji i všem zúčastněným. (Z pléna zazněla připomínka, že je třeba hlasovat ještě o zkrácení lhůty.) Ale nemyslete si, že už je hotovo. Kromě toho, že jsme návrh přikázali, musíme ještě vyhovět návrhu na zkrácení lhůty pro projednávání. Nebudu spouštět znělku, zahájím hlasování hned.

Kdo je pro zkrácení lhůty, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Páni senátoři by potřebovali zkrácení lhůty na hlasování.

Ale návrh byl přijat, a to proto, že z přítomných 66 senátorek a senátorů bylo pro 60 senátorů, ačkoliv by bývalo stačilo 33.

Tím jsme se vypořádali s tímto bodem. A teď tedy doopravdy děkuji předkladateli i zpravodaji. Dalším bodem našeho programu je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu

Tisk č. 74

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 74. Uvede ho ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga. Pane ministře, prosím o vaše slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Každoročně jsem se dostavil s návrhem, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, s tím, že minulý rok to bylo aspoň zajímavé v tom, že byl tam alkohol, jehož užití se rozvolňovalo a dávala se tím jednotlivým sportovním federacím možnost to nějakým způsobem upravit.

A dávala se aspoň možnost to nějakým způsobem upravit. Letos v souvislosti s vývojem dopingových látek a metod v oblasti sportu je příloha 1 Úmluvy aktualizována. A změna spočívá pouze v upřesnění názvů skupin a látek, které jsou zařazeny v této příloze od minulého roku.

Další změny např. zpřesňují a limitují používání zakázaných látek výživových doplňků. A co se týká změny přílohy 2, tak pro rok 2019 dále upřesňuje pro sportovce i lékaře použití některých nejméně závažných dopingových látek k lékařským účelům. Poslední větu, kterou vám opět letos řeknu, je, že předložený materiál nemá žádné dopady na státní rozpočet, veřejné rozpočty a netýká se rovnosti postavení mužů a žen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, rovnost postavení mužů a žen ve sportu není možno dosáhnout. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 74/2 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Sobotka. Nicméně garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 74/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodajka výboru paní senátorka Jaroslava Vítková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Pěkný už večer, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Tak, jak bylo řečeno, každý rok Senát a vláda parlament, vlastně Poslanecká sněmovna, musí vyjádřit souhlas s ratifikací příloh 1 a 2 citované Úmluvy. Náš výbor se tímto problémem zabýval a přijal usnesení 44, kdy doporučuje Senátu parlamentu dát souhlas k ratifikaci změny přílohy 1 a 2.

Poslanecká sněmovna ještě tento materiál neprojednala, vláda odsouhlasila. A jediné, co je třeba dodat, tak předkladatelé připomínali, že bohužel ten proces je dosti zdlouhavý, protože ty přílohy platí už od 1. ledna letošního roku.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní zpravodajko, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj zahraničního výboru pan senátor Sobotka? Prosím ho o jeho slovo.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Já samozřejmě jako vždy – v to máte před sebou – ve zkratce jenom potvrdím, že výbor zahraniční pro obranu a bezpečnost doporučuje Senátu PČR ratifikaci této smlouvy. Protože, jak říkal pan ministr, je to velmi formální změna přílohy č. 1 a 2. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. A otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Táži se pana předkladatele i paní zpravodajky. Dávají najevo, že nechtějí již vystoupit, a proto tedy budeme hlasovat, zda dáme souhlas k ratifikaci této přílohy 1 a přílohy 2. Přesněji řečeno její novelizace. (Znělka.)

Budeme hlasovat o dání souhlasu k ratifikaci. V sále je přítomno 64 senátorů, kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 25, při kvoru 33 hlasovalo pro 60, návrh byl schválen.

Pane ministře, gratuluji vám. Vašemu krátkému angažmá.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Já se toho zmocním, děkuji a zase za rok s tímto tématem.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  My vás jistě uvidíme dřív, s maturitami nebo něčím jiným, ale ať se vám daří a hezké léto.

Dalším bodem našeho programu je

 

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2018

Tisk č. 58

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů pana Eduarda Stehlíka na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat, když dovolíte, bezprostředně. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 26, při kvoru 33 pro bylo 52, návrh byl schválen.

Nejprve si asi tu zprávu vyslechneme. Obdrželi jsme ji jako senátní tisk č. 58. A já tedy poprosím pana předsedu správní rady, nebo Rady ÚSTRu, aby nás s ní seznámil.

Eduard Stehlík:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení páni senátoři.

Vzhledem k tomu, jak silně pracovní máte za sebou den, tak opravdu se budu snažit být maximálně stručný. Výroční zpráva je poměrně obsáhlý dokument. Obsahuje veškeré informace týkající se vědecké práce Ústavu, jeho výstavní činnosti, vzdělávání a v neposlední řadě obsahuje zvláštní kapitolu, která se věnuje přestavbě sídla Ústavu, kterou já v současné době spatřuji jako jeden z problémů, který Ústav musí v každém případě vyřešit. A budu vás potom velice žádat o podporu a pomoc, pokud to bude možné.

Ústav pro studium totalitních režimů je v současné době z mého pohledu nejen jako předsedy Rady, ale i historika, který se věnuje 20. století, institucí mimořádně důležitou. Protože není tady v současné době žádné významnější pracoviště, které by se věnovalo do takové hloubky a tak detailně záležitostem týkajícím se moderních dějin. Ať už jsou to dějiny protinacistického nebo protikomunistického odboje.

Celá řada dalších institucí není takovým způsobem personálně pokryta. Nebo případně bere tato období už jako tak moderní, nebo tak stará naopak, že se jim nevěnují. Proto bych byl rád, kdybyste vyslovili s tou zprávou souhlas, protože zpráva oproti té loňské, kvalitnější, lépe zpracovaná. Zároveň vzhledem k tomu, že můj mandát v úterý příští týden 18. června končí v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů, na takové symbolické datum 18. června, v den Hrdinů 2. odboje a výročí smrti našich parašutistů v Resslově ulici, takže zase jako historik vidím to datum jako zajímavé.

Ale chci vám v této souvislosti jako Senátu poděkovat za pozornost, kterou věnujete Ústavu, za podporu, které se Ústavu dostává. A zároveň bych vás chtěl velice poprosit, abyste vzhledem k tomu, jaká situace se vyvinula v současné době s Radou Ústavu, protože nástupce paní Kavalírové, tedy to místo navrhované prezidentem je neobsazeno. Jedno místo navrhované Poslaneckou sněmovnou není obsazeno od března, můj mandát končí toto úterý, to znamená, že ze 7 radních zůstávají radní 4. Stačí, aby jeden jediný dlouhodobě onemocněl a Rada je neusnášeníschopná. A ten Ústav bezpochyby potřebuje, takže vím samozřejmě, že to není záležitost jen vaše, ale pokud to bude jenom trošku možné, moc vás prosím o podporu v této věci.

V každém případě ještě jednou děkuji za spolupráci, děkuji za všechno, co pro Ústav děláte, a budu se třeba možná v budoucnu těšit, ať už v rámci Rady, nebo v rámci jiného orgánu s vámi na spolupráci. Děkuji mnohokrát.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Zprávu projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 58/2. A zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Goláň. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této Výroční zprávy, promiňte, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 58/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Chaloupek a já ho nyní prosím o jeho vystoupení.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážený pane plukovníku.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na své 7. schůzi, konané 11. června 2019, přijal 50. usnesení k Výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2018. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jiřího Drahoše, po odůvodnění plukovníkem Eduardem Stehlíkem, předsedou Rady ÚSTRu a Mgr. Zdeňkem Mazdrou, ředitelem ÚSTRu, po zpravodajské zprávě senátora Václava Chaloupka a po rozpravě výbor bere na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2018. 2. Doporučuje PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2018. 3. Určuje zpravodajem pro projednání senátního tisku č. 58 na schůzi Senátu PČR senátora Václava Chaloupka. 4. Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Drahoše předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Goláň. Z neverbální komunikace vyvozuji, že ne. Děkuji. V tom případě otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, a proto se přihlásím já a poprosím paní kolegyni, zda by mě vystřídala v řízení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže slovo má pan místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Tentokrát to asi bude poklidnější projednávání, ale aby přece jenom to neměl pan předseda tak snadné, tak já si dovolím položit jenom pár otázek, pane předsedo, nejde o žádný komentář.

Zaprvé se chci ujistit, a možná mi odpoví pan zpravodaj, minule jsme tady hovořili o otázce jakéhosi přetékání publikací a vročování, ačkoli vycházejí v dalším roce, jenom se ujistím – a možná stačí kývnout, že tento závěr, který jsme přijali, Ústav respektoval. Takže tím bych nezdržoval.

A měl bych tedy dotaz na otázku rekonstrukce Ústavu, o které jsme hovořili. Poslední informace byla, že bylo podáno trestní oznámení. Čili jestli v této věci je něco nového, jestli nějaké závěry policie již sdělila. A pokud jsou komunikovatelné, čili nikoli tajné, zda by nám je pan předseda sdělil. A pak ještě bych se chtěl zeptat na osud ředitelky ekonomického odboru, která upozornila na nějaké nesrovnalosti. A mám pocit – a bojím se, že právem, že se obávala o své místo v Ústavu. Tolik z mé strany.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní do obecné rozpravy je přihlášený pan senátor Václav... Jestli je možno reagovat hned? Je možno, tak dobře, takže pan Eduard Stehlík.

Eduard Stehlík:  Děkuji mnohokrát za slovo, budu se snažit být velice stručný. Pane senátore, máte pravdu, v loňském roce bylo podáno trestní oznámení ve věci rekonstrukce Ústavu pro studium totalitních režimů. Bylo podáno trestní oznámení na osobu neznámého pachatele. Podal jsem ho přímo já Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. V současné době to stále řeší Policie ČR, bližší informace k vývoji případu nemám.

Pokud jde o ředitelku ekonomického odboru Ústavu paní Ing. Jaroslavu Rákosníkovou, která poskytla podklady, které byly potom předány Policii ČR, nebo Vrchnímu státnímu zastupitelství a řešila je Policie ČR, paní Rákosníková dostala z rozhodnutí vedení instituce z Ústavu výpověď. I když Rada nemůže do personálních otázek zasahovat, to je přímá záležitost vedení instituce. Takže byl s ní rozvázán pracovní poměr. V současné době, pokud vím, tak byl jsem dotázán na její odbornou způsobilost, kterou jsem potvrdil. A v současné době, pokud vím, pracuje jako ekonomka v Muzeu Policie ČR.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Děkuji, pane předsedo, za odpověď. A do rozpravy je přihlášen pan senátor Hampl. Já ho tedy poprosím o jeho vystoupení.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, dámy a pánové, já jenom velmi stručně. Pan předseda ÚSTRu zmínil ve svém vystoupení blížící se konec jeho mandátu. Já to datum vidím také jako velmi symbolické. A nedá mi to, abych při této příležitosti mu tady nepoděkoval za práci, kterou pro ÚSTR odvedl. Myslím si, že jeho působení v čele Rady ÚSTRu skutečně znamenalo veliký přínos pro tu situaci, kterou jsme mnozí senátoři, možná většina z nás, do té doby sledovali s jistým znepokojením.

Samozřejmě ÚSTR asi má ve vínku to, že holt jeho cesty budou trošku volatilní. Někdy to bude trošku nahoru, někdy to bude trošku dolů. Tak jsme rádi za každé trošku nadechnutí. A znovu opakuji, chci panu plukovníku Stehlíkovi poděkovat. Nemám v té věci připraveno usnesení. Pokud vím, nebývalo to tady úplně zvykem, ale chci alespoň, aby to tady zaznělo, děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane senátore, jednak za vaše vystoupení a stejně tak za to, že jste nezapomněl dosluhujícímu panu předsedovi poděkovat. Já si dovolím mimo jednací řád mu popřát, aby ve volbě do nového mandátu uspěl.

Rozpravu tedy uzavírám a táži se navrhovatele či zpravodaje, zda chtějí ještě nějakým způsobem vystoupit? Takže ne, pustím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2018. Spouštím hlasování. V sále je 63 senátorů, kvorum 32.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo jste proti, stiskněte ruku, promiňte, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Ale ruku si samozřejmě můžete stisknout s kýmkoli, koho chcete pozdravit.

Hlasování č. 27, kvorum 32, pro 60, návrh byl schválen.

Pane předsedo, gratuluji vám k úspěšné prezentaci v Senátu a také se připojuji k blahopřání a poděkování.

A my můžeme přistoupit k dalšímu bodu programu, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jana Horníka, Marka Hilšera, Petra Holečka, Davida Smoljaka a Jiřího Růžičky, kterým se mění zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 94

To vše ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 94.

Jde o první čtení. Návrh uvede zástupce navrhovatelů, pan místopředseda Jan Horník. Já ho tedy prosím o jeho vystoupení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, tento návrh zákona vznikl velmi rychle a vznikl na základě výzvy, kterou k nám politikům, je jedno jestli poslancům nebo senátorům, vzneslo minulý týden Václavské náměstí. Tam jsme byli vyzváni, abychom konali. My když jsme zjišťovali, jak bychom mohli konat, tak jsme si řekli, že bychom mohli urychlit legislativní proces právě u tohoto zákona, který tady máme před sebou. Já jsem se snažil poměrně rychle dát dohromady nějaké kolegy, ale samozřejmě tím, že my jsme neměli připraven vlastní návrh zákona, tak jsme, teď to řeknu úplně na rovinu, použili jako nosič základ včetně důvodové zprávy, ten samý text, který vlastně byl předložen v Poslanecké sněmovně. Tehdy to předkládala TOP 09 a STAN, ale to není důležité. My jsme naopak chtěli, abychom tady zafungovali jako Senát jako jeden celek, to znamená bez toho, aniž bychom si hráli na nějaké partaje, nicméně času bylo málo, nakonec se podařilo ty zpracovatele, kteří připravovali návrh tohoto zákona, novelu těchto dvou zákonů, v Poslanecké sněmovně přesvědčit, že dali souhlas s tím, abychom mohli tu celou kompletní materii použít. To jsme udělali, já jsem to konzultoval ještě na poslední chvíli s kolegou Milošem Vystrčilem jako předsedou klubu ODS a hlavně jsme se bavili o tom, že není čas, že pokud to chceme stihnout, chceme to dát ještě na dnešní plénum, tak asi nám nezbude nic jiného než použít již nějaký vypracovaný návrh, který znova, připomínám, není ideální, v žádném případě není ideální. Teď další problém nastal v tom, že jsme museli podepsat návrh tohoto zákona v pondělí, když většina z vás je ve svých volebních obvodech a v Senátu se nenachází. Ta shoda jmen je náhodná a hlavně není vůbec podstatná.

Já bych samozřejmě o hodně raději viděl, kdyby se tam objevily všechny kluby, napříč kterými tady máme, které by to předkládaly, ale skutečně na to čas nebyl. Takže jsme to podepsali, návrh těchto novelizací dvou zákonů, ti, kteří tam jsme, abychom to mohli dát do zpracování pro OV. To se podařilo, včera to bylo na OV schváleno na program dnešního jednání pléna Senátu, k tomu jsme potřebovali ještě mít taky zpravodaje tohoto tisku. Protože mně byl nejblíž kolega Pavera, tak jsem zvolil... Pardon, kolega Hraba. Protože on se o tyto věci zajímá. Nicméně mi řekl, kolego, je tam ale hrozně moc chyb, já to nemůžu ani podepsat. Já jsem říkal, tak podepsat ne, ale jako zpravodaj. Pojďme se k tomu postavit, že toto je nějaký nosič, na kterém potom ostatní odborníci z ostatních klubů by zapracovali. Takhle zněla i dohoda s klubem ODS, přes jeho předsedu, že by na tom mohl dělat pan Červíček, za nás pan Hraba, za ostatní kluby další odborníci v této oblasti, abychom mohli i tomu náměstí vzkázat, že tedy konáme. Na rozdíl od Poslanecké sněmovny. Nebudu zastírat pravdu v tom, že pokud bychom teď při tomto projednání tohoto tisku byli schopni dát tento tisk do výboru ÚPV, ta domluva ještě byla samozřejmě i s jeho předsedou, panem Antlem, to znamená, kdybychom to byli schopni udělat, tak asi tam hodně věcí dozná dost velkých změn, nicméně jde tam o to, to meritum věci zachytit, je to nejdůležitější, bez těch ostatních balastů, které tam v té Poslanecké sněmovně samozřejmě byly.

To jenom k tomu, proč jsme se touto cestou pustili, znova chci říct, že to není návrh klubu STAN, ale že to je návrh senátorů mnohých, kteří se na tomto domluvili. My jsme to i včera představili, když jsme měli v Senátu pozvané aktéry z onoho hnutí, které se jmenuje Milion chvilek pro demokracii. Tam byl jistý příslib, že se pokusíme toto poslat proti těm návrhům, které jsou v Poslanecké sněmovně. Díky tomu my jsme mohli možná Poslaneckou sněmovnu vyprovokovat k nějakému konání. Takže to je ten důvod, proč to tady dneska máme, proč se tím zabýváme.

Já nepůjdu do detailů, ani k nim nebudu nic říkat, protože nejsem právník, nerozumím tomu, ale já bych potom poprosil zpravodaje, který byl určen včera OV, a to je Zdeněk Hraba, který by nás potom s těmi novelami těchto dvou zákonů podrobněji seznámil.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  To si nejsem jistý, jestli tuto výzvu můžu uposlechnout, ale děkuji vám v každém případě, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Předpokládám, že pan senátor Hraba, který byl určen OV, aby byl zpravodajem v tomto prvním čtení, nás provede zejména jako zpravodaj, ne jako předkladatel. Prosím ho o slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, samozřejmě počítám s tím, že má role v tuto chvíli je role zpravodaje, zpravodajská zpráva nemůže nezačít ničím jiným, než že se návrh týká tedy změny zákona č. 283 z roku 1993 Sbírky, o státním zastupitelství a řízení zákona tedy č. 7 z roku 2002 Sbírky, o řízení ve věcech soudů, státních zástupců a soudních exekutorů. Návrh, který byl předložen tedy dne 10. června 2019, si podle předkladatelů klade za cíl posílit nezávislost státních zástupců na eventuálních tlacích a politicích vlivech, jak je uvedeno, a to tím, že bude časově omezen výkon funkce vedoucích státních zástupců, stanoven důvod pro odvolání vedoucích státních zástupců, kdy toto odvolání bude tedy možné výhradně v důsledku rozhodnutí kárného senátu v kárném řízení, stanovení požadavků pro výkon funkce nejvyššího státního zástupce a dalších vedoucích státních zástupců. Účinnost, tak jak navrhovatelé tedy uvádí, je naplánovaná na 1. ledna 2020.

Legislativní souvislosti, ono už to bylo zmíněno tedy navrhovatelem, návrh senátního návrhu zákona je totožný s poslaneckým návrhem zákona, tisk tedy č. 110, který byl v tomto volebním období do Poslanecké sněmovny tedy 17. dubna 2018 na 12. schůzi v prvém čtení zamítnut. Důvodová zpráva je rovněž totožná. Vláda k tomuto návrhu zákona, tedy poslaneckému, tehdy vytkla jeho nekoncepčnost a nedostatečné zdůvodnění navrhovaných změn. S tím, že opomíjí i praktické problémy, které by mohly nastat na okresních státních zastupitelstvích, tím, že by byla stanovena nemožnost opakovat funkci vedoucího státního zástupce, vzhledem ke kapacitám lidí na státních zastupitelstvích a nutné rotace by bylo nezbytné tedy stanovit i minimální praxi, která je v návrhu uváděna jako 4 roky na okresního státního zástupce. Návrh senátního zákona je rovněž totožný ještě s dalším návrhem, který se objevil v Poslanecké sněmovně, a to je návrh č. 476, který byl předložen dne 9. května 2019, v souvislosti s výměnou, tedy s rezignací ministra spravedlnosti a jmenováním paní ministryně. Vláda se k tomuto návrhu rovněž vyjádřila negativně, s tím příslibem, že ministerstvo spravedlnosti připravuje novelizaci zákona o státním zastupitelství, která bude komplexní. K tomuto návrhu bych snad jenom uvedl, abych se zdržel svých kritických poznámek, že obsahuje tedy ve své textaci takové neurčité právní pojmy, jako je třeba vysoký morální kredit, není v něm uvedena na rozdíl od jiných právních úprav v jiných státech třeba propustnost právních povolání, mám na mysli soudce a advokáty, jak je to třeba na Slovensku v případě generálního prokurátora, stejně tak neřeší třeba minimální věk na nejvyššího státního zástupce, tak jak je na Slovensku třeba těch 40 let konkrétně. Rovněž tam jsou diskutabilní i přechodná ustanovení, která řeší to, jak dlouho bude ještě moci působit příslušný vedoucí státní zástupce.

Nicméně, nenavrhuji ani zamítnutí ani vrácení tohoto návrhu předkladateli.

Navrhuji, aby Senát PČR tedy přikázal návrh senátního návrhu zákona k projednání ÚPV ve lhůtě zkrácené o 30 dnů, tak, aby tedy byl výsledek už patrný na následujícím plénu v červenci tohoto roku. Toť vše, pane předsedající, z mé pozice.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já děkuji panu zpravodaji za jeho vystoupení. Než otevřu obecnou rozpravu, tak pro jistotu, aby nedošlo k promarnění příležitosti, mám avizovaný procedurální návrh pana předsedy Holečka, předsedy klubu STAN.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, já bych chtěl požádat po dohodě se všemi kluby senátními, abychom všechny dnešní navrhované body programu, tj. ještě mimo tohoto bodu senátní tisk č. 89 a vyjádření nesouhlasu s postupem Dumy Ruské federace projednali dnes po 19. hodině, a to včetně hlasování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, návrh je jasný, je procedurální, a proto o něm budeme hlasovat bez rozpravy.

Děkuji, budeme hlasovat o návrhu jednat a hlasovat o následujících dvou tiscích 89 a vyjádření nesouhlasu s postupem Dumy a tak dále i po 19. hodině. Zahajuji hlasování, kdo jste pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko. Ano, tady si jenom ujasňujeme, že půjde o projednání i hlasování po 19. hodině.

Hlasování č. 28, kvórum 32, pro 57, návrh byl schválen. Můžeme tedy dokončit dnešní návrh programu.

Po vystoupení zpravodaje otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí, teď se podívám, kde jsou vykřičníky, místopředseda Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobrý podvečer, pane předsedající, dámy a pánové, velice krátce a jednoduše, sice to pan senátor Hraba trošku zmínil, ale myslím, že by mělo jasně zaznít, abychom hlasovali i o návrhu zkrátit tu lhůtu na projednání ve výborech o 30 dnů. Takže to je návrh, tamto je návrh toho postupu, tohle je návrh na zkrácení lhůty.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Jde o zkrácení o 30 dnů?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Takže všichni vnímáme, že návrh zněl – na 30 dnů, čili aby do 30 dnů byl tento návrh v přikázaných výborech projednán. Dalším přihlášeným do rozpravy je s přednostním právem paní Zdeňka Hamousová, předsedkyně klubu ANO.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Já bych jenom chtěla doplnit informace, použiji ani ne terminologii, ale slova, která tady zazněla. Rozumím tomu, že se jedná o vzkaz náměstí, že konáme, protože ten návrh má dost chyb, bylo avizováno, že v rámci dalšího čtení by tyto chyby měly být odstraněny, rozumím také tomu, že bylo řečeno, že smyslem je vyprovokovat k nějakému konání, tak bych ráda doplnila, že je připravený vládní návrh zákona, je napsán, připraven, můžu vyjmenovat jednotlivé parametry, je připraven poslat do legislativního procesu, rozumím také tomu, že jako členové Senátu chcete vyslat jasný signál rychle, v tomto případě, ano, vláda vysílá jasný signál, jsme připraveni. Ale to legislativní kolečko, včetně dalšího vypořádání, není tak rychlé jako tento návrh zákona. Jenom pro doplnění informací, návrh zákona je napsán, mohu vám sdělit parametry, ale protože není finální podoba ve smyslu, že je to oddiskutováno těmi kompetentními osobami, tak ani jednotlivé parametry zmiňovat nebudu. Zdržím se při tomto návrhu hlasování, protože vnímám, že vládní návrh je napsán, v podstatě je to reakce vlády, která cítila potřebu návrh připravit komplexně, podotýkám, děkuji za vnímání poznámky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan kolega Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Jedná se o rychlou novelu, ona není tak rychlá, zákona o státním zastupitelství, vyvolaná politickými a občanskými nepokoji. Jak už řekl správně vážený pan zpravodaj, tak máme vlastně tři možnosti. To znamená, vrátit k dopracování, no, podívám-li se do jednacího řádu Senátu, do § 128 odst. 2, a slyším-li, že ten návrh není v pořádku, že by se měl dopracovat, tak mě samozřejmě napadá, tak jo, tak to vrátíme, ať se dopracuje. To je první varianta. Druhá je zamítnout. A třetí varianta je přikázat výboru k projednání. Já jsem to velmi zvažoval, byť jsem to dostal také jako všichni do své emailové schránky včera odpoledne. Takže jsem zvažoval, co s tím dál.

My máme možnost si vzít do výboru, to je navrhováno, já se přimlouvám za tuto možnost, že by to bylo přiděleno ÚPV Senátu PČR, ovšem bez vytváření jakéhokoliv týmu. Já už jsem se zmiňoval, když to se mnou bylo projednáváno, že v tom případě to ale nejde udělat jako normální, běžnou výborovou schůzi, ale tak, že bych tam přizval odborníky pro mě jako pro bývalého 22letého státního zástupce, odborníkem je připomínkové místo číslo jedna, to je nejvyšší státní zástupce a oba vrchní státní zástupci minimálně. A prodiskutovat s nimi, jak by to vypadalo v praxi. Znovu říkám, je to narychlo.

Jsem připraven a členové ústavně-právního výboru horní komory českého Parlamentu samozřejmě také projednat velmi podrobně – a to je velká výjimka pořadu schůze ÚPV několikahodinové schůze, i když naše schůze jsou zpravidla do 30 minut každý bod – s tím, že pozveme hosty, s tím ale – a teď to říkám v uvozovkách na férovku, že třicetidenní lhůta je pro nás naprosto neakceptovatelná. Nechte prosím 60 dnů, podívejte se, kolikátého je dneska. Museli bychom do 11. 7. vám něco předložit už jakoby usnesení výboru a vy po nás nechcete jenom usnesení výboru, podle mně vy po nás budete chtít podrobnější stanovisko, kterému byste rozuměli. Abyste věděli, co vám doporučujeme, jak to vypadá, a když v tom budeme dělat změny, tak asi budete chtít vědět proč. Proč je to tak, proč to nemá být jinak a skutečně 30 dní, pokud tak rozhodnete, tak jistě, my se sejdeme, ale nezaručuji kvalitu našeho vyjádření. Jinak vnímám tady tuto výzvu jako jakési – protože všichni víme, kdo jste tady déle, tak víte, jak to je. Když se podá senátní návrh, dospěje do dolní komory českého Parlamentu a tam to nechají. Když se jí líbí, tak to nechají zaparkované. A vezmou si z toho, co se jim líbí a podají vlastní návrh a pak to jde dál. Dobře. Chápejme to, aspoň já to tak chci vnímat, berme to jako výzvu dolní komoře, co my jsme schopni akceptovat v případě, že nám pošlou svoji verzi. To znamená, toto my chceme, vy si udělejte verzi jakoukoli a my ji schválíme, protože už jsme se tak dohodli. To je rychlejší legislativní proces. V tuto chvíli samozřejmě souhlasím s návrhem váženého pana zpravodaje, pokud jde o tým, byl tady zmíněn pan senátor Martin Červíček, pan senátor Zdeněk Hraba, všichni víte, že jsou členové ústavně-právního výboru, jsem ješitný, ale nevadí mi, že jsem nebyl zmíněn, tak se zmiňuji sám. Ano, sám se přidám. Jenom prosím o lhůtu na 60 dní. Myslím, že nic s tím ani po milionové demonstraci 22. června nezkazíme a chtějme prosím především kvalitu. Rád bych předal něco, co má odůvodnění naprosto srozumitelné. Už se začínám opakovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Jenom faktická oprava, abyste nezmátl demonstrující. Demonstrace je 23. června a dokonce se tam měnil čas konání. Kdyby náhodou prošlo zkrácení lhůty, tak chci upozornit pana senátora, který to dobře ví, že mohou přijít s usnesením o žádosti o prodloužení lhůty. Ale je to lepší, rozumím, z vašeho pohledu, abyste to dostali rovnou na rozumný čas. Dosti komentářů. Dalším přihlášeným je pan senátor Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Hlásím se také do služby. Včera jsem si to všechno podrobně prostudoval. Ptal jsem se na stanovisko pana Miroslava Antla jako mého předsedu. Já jako místopředseda chci pracovat na ústavně-právním výboru, chci pracovat na tomto zákonu a také udělám všechno pro to, aby věci, které budou připomínkovány, aby v rámci projednání byly dány do pořádku. Proto také říkám, že jsem to i s panem Láskou diskutoval se všemi a chci, abyste to poslali do prvního čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem je přihlášen pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Návrh můžeme pojímat různým způsobem a je pravda, že to jeho přiblížení je maličko nestandardní, byť u nějakého víza byli zástupci všech senátorských klubů. Dovolím si nabídnout jeden možný přístup, jak k tomu přistupovat a poprosím ještě pana slovutného předsedu našeho ústavně-právního výboru, jestli by i tento přístup nebyl ochoten akceptovat, zejména z hlediska lhůty.

Tady jde o to, že návrh je tady předložen proto, abychom si otevřeli jakési okno k tomu, abychom byli schopni poměrně rychle v případě potřeby poslat do dolní komory velmi stručnou změnu zákona, která ochrání základní principy nezávislosti justice, případně nejvyššího státního zástupce. S tím, že není, nebo nemá být zajištěno, že se znovu potom později věci nebudou nějak měnit, ale v tuto chvíli to nejdůležitější aspoň jak já to vnímám z vnějšku je, aby Senát udělal nějaký krok, kterým půjde naproti tomu, aby nezávislost justice byla posílena, byť třeba na toto, a to je právě rozhodnutí každého dle některých z nás kritické období, kdy třeba hrozí některé zásahy, které současný zákon umožňuje a nějaká jenom malá změna by tomu aspoň na čas než přijde komplexní návrh zákona, mohla zabránit a to jsem bral jako cíl předložení tohoto nosiče, že by následně náš ústavně-právní výbor, který je složený dle mého názoru z velmi dobrých a zkušených právníků, jakýmsi komplexním pozměňovacím návrhem potom následně nabídl Senátu nabídl něco mnohem stručnějšího a možná i trošku něco jiného. A kdyby jenom zajistil na nějakou dobu ochranu nezávislosti justice tak, aby to případně nemohlo být, jak to dnes aspoň podle toho, co slyším z médií a nedělám si znovu právo na to, že jsem znalec, dle některých hrozí.

A pokud máme mít tuto možnost, tak jednak musíme to okno otevřít, to znamená měli bychom propustit ten zákon do 1. čtení, byť všichni budeme vědět, že se úplně změní, nebo by se úplně změnil, tudíž není moc smysl tady vysvětlovat, co v něm dneska je obsaženo.

A druhá věc, mělo by tam být 30 dnů, aby nabídka přišla hodně brzy. To znamená, aby nabídka tady existovala, aby mohla být poslána dolní komoře, která následně potom v okamžiku, kdy deklarovala svými nejvyššími představiteli, zejména vládními, že je pro posílení nezávislosti justice, tady měla nabídku, která existuje, nebrání nějakým dalším koncepčním změnám, netváří se jako něco, co by mělo třeba fungovat trvale a nelze to vylepšit nějakou komplexní novelou, ale zároveň zajišťuje základní principy nezávislosti justice včetně třeba zobtížnění odvolání nejvyššího státního zástupce. A to my laici jsme takto vnímali a v tomto smyslu jsem i za sebe propuštění do 1. čtení tohoto návrhu zákona přivítal nebo podpořil, ale je to na každém z nás. Zaznamenal jsem samozřejmě i názory, že tyto věci nehrozí, že jsme zbytečně polekaní nebo zbytečně se obáváme věcí, které nastanou. Na druhé straně myslím si, že princip předběžné opatrnosti a nějaké role Senátu bychom možná naplnit mohli.

Abych zbytečně dlouho nemluvil, tak si myslím, že je na každém možná napříč senátorskými kluby tuto příležitost si dát možnost, abychom do dolní komory poslali něco, co posílí nezávislost justice, a druhá věc je potom směrem k ústavně-právnímu výboru k panu slovutnému panu předsedovi, případně dalším dotaz, jestli by přece jen, v případě, že by šlo jen o takový dočasný možná i zásah, který by posílil některé věci tak, aby k nějakým velmi naší nezávislost justice poškozujícím krokům zabránil, nebyli schopni vypracovat do 30 dní. Tolik ode mě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Čunek. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Přestože se domnívám, že tento návrh je zcela zbytečný a normálně bych ho i s ohledem na to, jak vypadá, nepodpořil, tak ho podpořím z jediného důvodu, a to proto, že podporuji téměř všechny senátní návrhy s ohledem na kolegialitu, když někdo chce podat senátní návrh, nechť ho podá a nechť se projedná. Nicméně rozumím tomu, co tady žádá předseda ústavně-právního výboru, tj. 30 dní, protože si zcela jistě uvědomuje, že s ohledem na nekvalitu předloženého materiálu práce nebude jednoduchá, proto ji říká, v tomto smyslu bych ho zcela jistě respektoval, protože poslat návrh jenom proto, že je to v tuto chvíli, ale možná, že za chvíli to zase nebude mediálně zajímavé, aby se řekněme tomu návrhu vysmívali doslova v dolní komoře, to si myslím, že pan předseda nechce.

Proto bych mu zcela jistě vyhověl. A proč si myslím, že se nic nestane za 60 dní. Já na rozdíl od předkladatelů a možná i většiny z vás se domnívám, že tady přece žádnému státnímu zástupci a zároveň soudci v České republice – aspoň to tak vnímám – nic zásadního nehrozí. Nebo je tady snad ten, kdo se domnívá, že státní zastupitelství postupuje rychle atd. Vezměte si, kdy došlo k požádání dolní komory o vydání poslanců Faltýnka a Babiše, to bylo, pokud se nemýlím, dva měsíce před volbami, kdy byly volby, podívejte se dnes a pořád ještě jaksi tento návrh je tam někde zaparkovaný. To znamená, že můj názor na to je takový, že státní zastupitelství nekoná. A vy byste nejraději nějakým podobným návrhem – věřím, že tento návrh to právě nebude obsahovat – petrifikovali stav nekonání. Osobně jsem přesvědčen, že zvlášť nejvyšší státní zástupce má dbát na to, aby chránil své lidi, pobízel je samozřejmě k práci tak, aby se práce nezdržovaly a buď se věc těch, kterým bylo sděleno obvinění vyřeší tím, že z nich bude toto břímě sejmuto, anebo půjdou k soudu, to znamená bude jim sdělena obžaloba. Ale tady všechno trvá strašně dlouho. Já si skutečně myslím, že ochrana státních zástupců a soudců je tady na tak velké úrovni, že zcela jistě se nikomu z nich nic špatného neděje. Dokonce kdo myslím z ostatní povolání to má tak, že ředitel podniku, alias nějaké představenstvo, když vezmu vládu, vyvolává, že toho zaměstnance nepropustí, i kdyby vůbec nepracoval, i kdyby měl jakékoliv chyby. To se zkrátka teď tady děje, takže ti lidé mohou být zcela v klidu, a my se tady můžeme přetrhnout, abychom nutili vypracovat návrh za 30 dní, kterému se potom v dolní komoře vysmějí.

Myslím si, že to je prostě politické gesto, ale respektuji své kolegy a proto tento návrh podpořím. A myslím si, že ta fáze bude taková, že vláda se svým návrhem zřejmě bude standardně postupovat a ten potom přijde i k nám. Nevěřím tomu, že by to asi mohlo být jinak. Ale chtěl jsem vám sdělit jenom důvod své podpory, a to je kolegialita.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným je pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jako místopředseda ústavně-právního výboru musím podpořit svého předsedu, protože skutečně je rozumné, aby lhůta byla normálně 60 dnů. My tady dneska, nevím po x- letech, máme konečně naději, že budeme mít normálně na projednávání zákonů, které k nám přijdou ze sněmovny, 60 dnů místo 30 dnů a zdůvodňujeme to kvalitou projednání. A vzápětí tady uděláme opak u něčeho, kde sám předseda to přiznal, že to je návrh zákona, který dostal od někoho, jakože mě zná. A kdybychom tento text schválili, tak schválíme něco, což by vedlo k horšímu, než je to teď. Po 7 letech by státní zástupce skončil navždy, nesmí se opakovat jeho funkce, a spousta dalších věcí. Tam musí být vysoký morální kredit. No, to mi řekněte, kdo to bude hodnotit. A byly tam ještě další a další věci. A tady se nás snažíte donutit do 30 dnů, abychom dodali zmetka? To snad, proboha, není cílem, snad musíme mít kvalitu, nemluvě o tom, když všichni dobře víme, že senátní zákon přijde do sněmovny a tam ho probrat dneska anebo také za dva roky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem nyní 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za slovo a děkuji i za debatu. A vzhledem k tomu, že si předsedy ústavně-právního výboru velice vážím, pana místopředsedy také, svůj návrh na zkrácení lhůty o 30 dnů na 30 dnů stahuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Čili návrh na zkrácení lhůty není momentálně ve hře. Dalším přihlášeným s právem přednosti je pan senátor Jan Horník, místopředseda Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já jsem chtěl říct něco podobného, ale vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu senátorovi Canovovi bych chtěl jenom říct, že nenutíme ústavně-právní výbor v žádném případě. Mám dojem, že debata, jak tady teď proběhla, je velice důležitá a že všichni, kteří tyto věci teď řešíme, naprosto chápeme a důvody, které jim byly řečeny, jsou namístě. Na jedné straně chceme 60 dní, na druhé straně zkracujeme lhůtu. Tady momentálně nejde asi o život, není to nějaká prioritní oblast, že bychom byli někde napadeni a museli jsme něco řešit rychle, takže 60 dní je namístě, nehledě na to, že jsou prázdniny, budou volna, budou nějaké dovolené apod. A já předpokládám, že v srpnu stejně asi bude plénum Senátu, takže se rovněž sejdeme, takže dneska je skoro jedno, jestli by to bylo 24. července anebo to padne na nějaké datum srpnové. Mám dojem, že jsme tady došli k nějakému konsenzu, že je dobře to takhle udělat. A omlouvám se kolegovi Antlovi, že jsem na něj zapomněl, protože jsem s ním o tom mluvil a dokonce on byl jeden, který se takhle přihlásil na zpravodajování tohoto zákona a pak po domluvě to nechal Zdeňkovi Hrabovi. Za to mu také chci poděkovat.

A pak zde nebyli ještě zmíněni i jiní právníci, kteří sedí v tomto ctěném Senátu, kteří jsou velmi schopní lidé a sedí v ústavně-právním výboru. Proto věřím tomu, že ty nesmysly, o kterých jsme se tady bavili a které zmiňoval kolega Canov, že budou vypuštěny a že doopravdy odejde něco velmi slušného, kvalitního, co bude moci vláda použít, pokud bude chtít, nebo Poslanecká sněmovna. A když ne, tak budeme mít samozřejmě smůlu a bude tam ležet klidně dva roky, dokonce to může být až tak dlouho, až bude zvolena nová Poslanecká sněmovna a zůstane to pod stolem úplně stejně, jako náš návrh atomového zákona, který předkládala tehdy Jitka Seitlová. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Jenom chci upozornit, že není třeba žádat prostřednictvím předsedajícího, pokud neoslovujete kolegu a pokud komentujete jeho výroky, není to nutné.

Hlásí se pan senátor Miroslav Antl. Pane senátore, prosím, ujměte se svého slova.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za to, že se mohu ujmout svého sousloví. Já jsem si samozřejmě už napsal poznámky, jimiž jsem chtěl reagovat nesouhlasně na to, co tady probíhalo. V tuto chvíli a historicky poprvé, Senátu Parlamentu České republiky chci poděkovat za vstřícnost oběma místopředsedům, ale i vám dalším, pokud tak budete hlasovat, protože už jsem si napsal poznámky, že v tu chvíli bychom se museli sejít hned. Ale v tuto chvíli vyhlašuji příští schůzi ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky na 3. července 2019 v 09.00 hodin. Pokud s tím budou ostatní souhlasit a bude nás dostatek, tak oslovíme ostatní senátorky a senátory, aby přišli do Zeleného salonku, abychom pracovali společně. Ještě vám dáme vědět.

Tímto chci říct, že se pokusíme, abychom mohli projednat tento senátní tisk, bude-li schůze Senátu 24. července, prostě obecně na příští schůzi pléna Senátu Parlamentu České republiky.

Toť vše. Nemusím tedy přednášet protinávrh, mám ho tady napsaný, ale četl bych vám něco, co je zbytečné. Díky za vstřícnost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, je to na vás. Další přihlášený není, rozpravu tedy ukončuji Pane zpravodaji, chcete vystoupit v rozpravě? Ne, necítíte potřebu. Pan zpravodaj nám navrhl, a Organizační výbor učinil totéž před nedávnem, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu byl ústavně-právní výbor.

Pro formu se ptám, zda zazní nějaký jiný návrh, přihlásí se jiný výbor k projednávání? Ne, takže máme jediné téma k hlasování. Nejprve si zahrajeme. (Znělka.)

Děkuji, budeme hlasovat o přikázání tohoto návrhu zákona ústavně-právního výboru.

Kdo je pro? Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 29, kvorum 32, pro bylo 54 senátorů a senátorek, návrh tedy byl schválen. A já vám děkuji za účast na jeho projednávání.

A můžeme přikročit k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání

Tisk č. 89

Senátní tisk č. 89. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen 1. místopředseda Senátu pan senátor Jiří Růžička. Děkuji, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já také děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Tímto tiskem završujeme projednávání návrhu Senátu PČR na udělení a propůjčení vyznamenání prezidentem republiky podle § 8, zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních u příležitosti dne 28. října.

Podvýbor pro státní vyznamenání začal pracovat 17. ledna tohoto roku. A na jednání byla stanovena lhůta pro podávání návrhu na propůjčení nebo udělení státního vyznamenání pro tento rok do 31. března 2019. O lhůtě a možnostech byli informováni všichni senátoři, kluby a samozřejmě i veřejnost.

K tomuto datu bylo doručeno 26 návrhů, jeden z těchto šestadvaceti návrhů se žádný senátor neosvojil, podvýbor tedy projednával 25 návrhů. Každý člen podvýboru si vzal určitou část návrhu a provedl ověření správnosti údajů, zda je navržené ocenění adekvátní, případně zda navržení jsou ochotni vyznamenání přijmout. Organizační výbor tedy dnešnímu plénu navrhuje 25 jmen na vyznamenání. Konkrétní jména a návrhy řádů a stupňů máme všichni v navrženém tisku. A rád bych podotkl, že konečné slovo tak či onak bude mít stejně prezentace republiky.

Usnesení máme všichni k dispozici a já bych toto úvodní slovo tímto zakončil.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane první místopředsedo, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Bradáč.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dovolím si vystoupit v zastoupení kolegy Patrika Kunčara, který je z dnešního jednání omluven. A byl jsem požádán, abych dodatečně ještě přednesl jeho návrh na udělení vyznamenání pro pana Jana Andrýska. Materiál jste dostali na stůl všichni před nějakou chvílí. Jedná se o návrh na Medaili za hrdinství. Jen velmi stručně připomenu z toho zdůvodnění, které je v tom návrhu uvedeno.

Toto ocenění by mu bylo uděleno in memoriam, nebo návrh je na udělení in memoriam. Jedná se o občana Uherského Brodu za jeho činnost v protifašistickém odboji. Měl významný podíl na ilegálních přechodech osob prchajících před zatčení. V roce 1940 byl po prozrazení cesty zatčen. Další podrobnosti máte uvedeny v materiálu, který jste všichni obdrželi.

Já připomínám jenom, že vystupuji skutečně na požádání kolegy Patrika Kunčara. Jsem si vědom toho, že tento materiál nebyl podán ve lhůtě, která byla stanovena, nebyl projednán podvýborem, takže k tomu nemohlo být zaujato ani stanovisko podvýboru. A je tedy na plénu, jakým způsobem rozhodně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Orel.

Senátor Petr Orel:  Já děkuji za slovo, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Já nemám diskuzní příspěvek, já mám procedurální návrh za náš klub liberální demokracie Senátu 21. A to, aby se samostatně hlasoval návrh na udělení státního vyznamenání pro pana Petra Martana, který je navržen na Medaili za zásluhy.

Dle sdělení nebo vyjádření legislativního odboru je takový postup možný. Já vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, samozřejmě je možné navrhovat oddělené hlasování o kterémkoli z navržených, takže bereme na vědomí. Do rozpravy se nikdo další nehlásí, proto ji končím.

A teď navrhuji, abychom odděleně hlasovali o panu Petru Martanovi, jak bylo před chvílí navrženo, a pak navrhuji, abychom též samostatně hlasovali o návrhu, který v zastoupení přednesl pan kolega Bradáč. Ale slovo má především navrhovatel.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Myslím, že už bych jenom opakoval to, co teď řekl pan místopředseda předsedající. Tím, že byly 2 návrhy teď na plénu předloženy, tak skutečně bychom měli hlasovat zvlášť o tom návrhu na udělení státního vyznamenání panu Andrýskovi, to je ten dodatečný návrh. A zvlášť vyslyšet přání pana senátora, nebo návrh pana senátora, a zvlášť hlasovat o udělení návrhu panu Martanovi. A pak bych navrhoval hlasovat en bloc o všech ostatních 24 jménech.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a myslím, že s touto instrukcí můžeme přistoupit k hlasování. (Znělka.)

Doufám, že bude v souladu s tím, co jsme si dohodli. Když dám nejprve hlasovat o návrhu vyznamenání pro pana Jana Andrýska, což byl návrh podaný panem kolegou Kunčarem prostřednictvím přítomného pana kolegy Bradáče. Přítomno je 57 senátorů, kvorum 29. Spouštím hlasování.

Kdo je pro udělení státního vyznamenání panu Andrýskovi, nechť zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 30, kvorum 29, pro bylo 46. Tento návrh byl schválen.

Dále byla žádost o oddělené hlasování o návrhu Medaile za zásluhy pro pana Petra Martana. Spouštím hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Vidím, že Šumava tady má zastání, ale jenom bez jeho osoby. Toto hlasování, které mělo číslo 31, kvorum 29, pro bylo 18. Návrh nebyl schválen.

A nyní podle... Nebyl schválen, čili... (Rozruch v sále.) (Hlasy: Oddělené hlasování.) O tom jsme nehlasovali...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  To jsme nehlasovali, ale já jsem tady jasně říkal, že budeme hlasovat odděleně o těch dvou jménech a pak en bloc o těch 24. To jsem tady řekl.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Prosím vás, kolegové, takže padl tady návrh na oddělené hlasování, ke kterému máme respekt. Zpravodaj navrhl tento postup, a je to jeho právo, navrhovat postup hlasování. Takže já myslím, že není nutné hlasovat o tom, že budeme hlasovat odděleně.

Takže zpochybňujete výsledek hlasování. Dobře, takže toto hlasování prohlásím za zmatečné pro nedorozumění předmětu o hlasování.

A jen koukám na organizační odbor, jestli mohu přikročit k dalšímu hlasování. Čili znovu budeme tedy na žádost kolegů hlasovat o tom, zda budeme hlasovat odděleně o panu senátoru Martanovi. Rozumím správně vašemu návrhu? (Rozruch a domlouvání se v Jednacím sále.)

Dobře, bude stačit, když všichni víme, že teď budeme hlasovat o panu Martanovi? Ano, zda mu bude, nebo nebude uděleno vyznamenání. Dobře, správně, zda to bude návrh Senátu. Takže spouštím znovu hlasování. Hlasujeme o tom, zda Senát navrhuje pana Petra Martana na Medaili Za zásluhy.

Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 32, kvorum 29, pro 21.

Návrh byl zamítnut.

A nyní bychom tedy hlasovali o zbytku všech návrhů en bloc. Je to těch 24 jmen, která máte ve svých podkladech.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Tak jen připomenu, že nejprve hlasování č. 33, kvorum 29, pro 54.

Návrh byl schválen.

Čili schválili jsme 24 navrhovaných, a pana Andrýska zvlášť.

Tímto končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu zpravodajovi a všem zúčastněným.

A můžeme přikročit k poslednímu bodu dnešního programu, kterým je

 

Vyjádření nesouhlasu s postupem Dumy Ruské federace, která chce legitimizovat invazi vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968

O faktickou poznámku či jinou mě žádá pan předseda Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, vzhledem k tomu, že zítra budeme také zřizovat, nebo nezřizovat komisi k návrhu auditních zpráv a ta komise se také týká některých potenciálních členů, kteří ne všichni mohou být přítomni po celý den zítřejšího jednání, tak si dovoluji navrhnout změnu zítřejšího programu již dnes, aby to případně další, kterých se to může dotknout, věděli dopředu.

To znamená, navrhuji, aby jako první bod zítřejšího dopoledního jednání byl bod č. 23, Návrh na zřízení dočasné komise Senátu. Druhým bodem byl bod č. 24, Ustavení dočasné komise Senátu. Třetím bodem bod č. 25, Volba předsedy dočasné komise Senátu a současně i bod č. 28, Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, což by znamenalo, že zřejmě potom už by se skončilo a šlo se potom už na oběd. A tím pádem bychom to udělali tímhle způsobem.

To znamená, ještě jednou, první bod zítřejšího dopoledního jednání současný bod č. 23, následně 24, a potom současně 25 a 28. Tolik ode mě jako procedurální návrh, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, předpokládám, kolegové, že jste pochopili navrhovanou změnu. Znamená to zejména, že petice se odsune nejspíše až na čas po obědě. Dobře. Nevidím žádnou námitku, pro jistotu spustím znělku. Znělku si vyposlechneme, pak už nebudu svolávat. Ale ještě se stihl přihlásit pan senátor Smoljak. A po tomto entrée může prohovořit.

Senátor David Smoljak:  Já k tomu chci jenom připomenout, že původně jsme měli jako druhý bod, tzn. ráno, mít projednání petice na obranu médií veřejné služby a k tomuto bodu je pozváno asi 30, nebo 40 hostů, kteří sem přijdou na 9. hodinu. A bude dost trapné, když je necháme čekat až do odpoledního času.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, beru to jako upozornění, navrhujete tedy, nebo spíš jenom ovlivňujete hlasování? Což je samozřejmě plně vaším právem.

Senátor David Smoljak:  Navrhuji, aby k tomuto přesunu zkrátka nedošlo .

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorka Hamousová, předsedkyně klubu.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  My, když jsme konzultovali přesuny těchto bodů, tak jsme si byli vědomi toho, že tady budou pravděpodobně zástupci petentů. Původní odhad byl, že ty tři body by mohly být v relativně krátkém čase zúřadovány. Osobně si to nemyslím na základě zkušeností z minula, ale je tady přece varianta, že pokud by se projednávání protáhlo, tak můžeme přerušit projednávání těch prohozených bodů a přijmout petenty na ten avizovaný čas. A pak pokračovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Kolegové, já se musím přiznat, že jsem se dopustil pochybení. O procedurálním návrhu se hlasuje bez rozpravy. Čili já už jsem panu senátorovi Smoljakovi neměl dávat slovo, ani paní senátorce.

Hlasujeme nicméně teď. O návrhu na změnu programu tak, jak byl předložen panem senátorem Vystrčilem. A to, protože je procedurální, tak bez rozpravy.

Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 34, kvorum 30. Pro bylo 32.

Procedurální návrh byl schválen. A ještě se omlouvám navrhovateli, že jsem dopustil rozpravu.

Nyní tedy můžeme přistoupit k poslednímu bodu dnešního programu, již jsem ho uvedl.

Usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, číslo 69 ze dne 5. června 2019 vám bylo rozdáno na lavici. Kolegové, ukončete diskusi, hlasování skončilo, program je změněn.

A já prosím pana senátora Fischera jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal slova. Pane předsedo, mikrofon je váš.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji za udělení slova. Náš výbor se zabýval tím, co zaznívalo v ruské Dumě 30. května. Zabývali jsme se tím na řádné schůzi, přijali jsme usnesení, které jste dostali, a ve stejný den se stejnou věcí zabývala také Poslanecká sněmovna. Přeskočila vlastně projednání ve výborech a přijala usnesení. Vzápětí jsme dostali odpověď od Ministerstva zahraničí Ruské federace.

A my v tom dnešním textu, který jste dostali včera, chceme navrhnout usnesení Senátu, ve kterém jednak navrhujeme na to, co bylo ve sněmovně, a jednak shrnujeme to, nač nám záleží.

To usnesení má několik bodů, já je teď přečtu, jestli je můžu načíst?

Senátor Pavel Fischer:  Dostali jste je na stůl, ale já to přečtu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne, protože to není součástí tisku, tak je musíte přečíst.

Senátor Pavel Fischer:  Tak je načtu. A bude to znít takto: Usnesení Senátu PČR, jedná se o nesouhlas s postupem Dumy Ruské federace, která chce legitimizovat invazi vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v srpnu 1968. Senát 1. Je mimořádně znepokojen tím, že by přijetí novely zákona o vojenských veteránech Ruské federace mělo být odůvodněno jejich údajným oprávněným vstupem na území Československa na 21. srpna 1968 v souvislosti s plněním úkolů při potlačení pokusu o tzv. státní převrat v Československu.

2. Trvá na tom, že okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy byla porušením mezinárodního práva.

3. Konstatuje, že by šlo o vážné porušení smlouvy o přátelských vztazích o spolupráci mezi Českou republikou a Ruskou federací z roku 1993.

4. Vyjadřuje vážnou obavu, že by po zkušenostech s obsazením suverénního území Gruzie a Ukrajiny mohlo jít ze strany Ruské federace o další pokus směřující k legalizaci jakéhokoli podobného násilného aktu.

5. Vyjadřuje zájem na politickém dialogu s Ruskou federací, avšak jedině za podmínky, že ruská strana nepřipustí zpochybňování principů mezinárodního práva a Smlouvy o přátelství a spolupráci mezi Ruskou federací a Českou republikou z roku 1993.

6. Vyzývá nejvyšší ústavní činitele České republiky ke společnému prohlášení, aby vyjádřili tak nesouhlas s přijetím navrhované novely zákona o vojenských veteránech.

7. Pověřuje předsedu Senátu Parlamentu ČR Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedkyni Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace paní Valentinu Ivanovnu Matvijenko.

Navrhuji, aby se zpravodajem stal pan senátor Jan Sobotka.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Návrh na zpravodaje jsme právě slyšeli, budeme tedy hlasovat o tomto návrhu po znělce.

Budeme hlasovat o návrhu na určení zpravodaje pro tento bod programu. Aktuálně je přítomno 56, kvorum 29.

Spouštím hlasování. Navržen byl pan senátor Sobotka. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 35, kvorum 29, pro 54. Návrh byl schválen.

Poprosím tedy pana zpravodaje, aby se ujal své úlohy. Můžete promluvit jistě už teď.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo. Jen si najdu brýle...

Já bych jenom doplnil předsedu výboru, že tímto problémem se zabývala 9. schůze zahraničního výboru pro obranu a bezpečnost, konaná 5. června 2019. A myslím si, že není třeba doporučení výboru celé předčítat, protože bylo v duchu navrženého usnesení. To usnesení bylo mírně upraveno k tomu, aby lépe vyjadřovalo stanovisko Senátu. Jestli ho chcete přečíst, můžu, ale...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Není třeba, pane kolego.

Senátor Jan Sobotka:  V podstatě je tady 6 bodů, které jsou velmi podobné tomu usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Není to třeba, děkuji mockrát. To máme jako senátní tisk u sebe. To, co jsme četli, byl návrh usnesení Senátu, tak, jak jej doporučuje výbor a jeho předkladatel, pan předseda. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Prosím pana senátora Fischera.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji za slovo. Tento bod nám nespadl z nebe. Ani jsme si ho nevytvořili. Ale přichází v reakci na probíhající diskuze v Dumě Ruské federace, kde usilují o to, ospravedlnit výhody pro vojenské veterány novou interpretací okupace ze srpna 1968. Nejde tu úplně o dílo jediného poslance, jde tu spíše o proces, který bychom měli pozorně analyzovat a podle toho také konat.

Takže pod číslem 1091640-6 najdeme v dokumentech Dumy návrh dodatku zákona o veteránech. Pochází z roku 2016. V předkládací zprávě se na straně 5 mluví o tom, že „je potřeba okupantům z roku 1968 přiznat výsluhy, neboť v tehdejším Československu bojovali a nastolovali pořádek. Jde tu vlastně o snahu změnit intervenci u nás na bojovou akci. Celý záměr se odvolává na to, že je třeba konat ve jménu historické a sociální spravedlnosti.“ Konec citace.

„Pokud připustíme, že je třeba skutečně konat v duchu spravedlnosti,“ jak se v ruském textu píše, neměli bychom pominout, že tento zákon se odvolává na nějaký vyšší princip spravedlnosti, ale zároveň ho hned popírá. Jak dobře víme, příslušníci armády vojsk zemí Varšavské smlouvy v roce 1968 v Československu se žádných bojových akcí vlastně nezúčastnili. To znamená, že podmínky uznání zmíněné kategorie příslušníků ozbrojených sil veterány bojových operací splněny tady nejsou. Předkladatel přesto usiloval ospravedlnit výhody pro okupanty, veterány, čímž ale popírá mezinárodní právo a dokonce popírá i Smlouvu o přátelství a spolupráci mezi našimi zeměmi z roku 1993.

V preambuli této smlouvy totiž jasně stojí, že si „obě strany přejí definitivně skoncovat s totalitní minulostí spojenou s nepřípustným použitím smlouvy v Československu v roce 1968.“ Konec citace.

Novela zákona u ruských veteránech, o nichž dneska mluvíme, ani v roce 2018 neprošla. Neměla totiž podporu ze strany Ministerstva obrany.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Promiňte, pane kolego, vážení kolegové, prosím vás, jsme ve finále, chápu, ale vydržte ještě chvilku. Opravdu je tady špatně slyšet.

Senátor Pavel Fischer:  Návrh zákona byl přesto předložen, schválen ale nebyl. Status veterána přináší občanu zvýšenou penzi, zvýhodnění v rámci služeb státu, dopravu, pozvání na oficiální oslavy apod. Co je tu tedy nového? Jeden z poslanců Dumy Ruské federace, který tuto novelu předkládal, uspořádal 30. května kulatý stůl. A to za účasti zástupců všech frakcí parlamentu i zástupců vlády. Na této schůzi prosadil usnesení, jímž přítomní poslanci vyzývají Dumu k tomu, aby zákon urychleně přijala. Tedy aby uznala okupaci Československa v roce 1968 za opodstatněnou. Jak to máme číst?

Jedná se tady jenom o opakovaný pokus novelu zákona o veteránech prosadit? A aby se to podařilo, míchá se tady sociální politika s výklady historie a se zahraniční politikou. Ostatně totéž bylo kritizováno i v samotné rozpravě na půdě Dumy Ruské federace v minulých letech.

Přestože se zdálo, že novela zákona v této podobě už nemůže projít, ten poslední kulatý stůl ukázal na něco nového. Přítomní zástupci politických stran totiž schválili, že mohou opět zkoušet legitimizovat okupaci roku 1968. A vycházejí tak vstříc mj. i hlasům, které zpochybňují dějinné události tohoto roku a které dnes slyšíme v ruské společnosti.

Rozhodně nechceme upírat důchodcům oprávněné výsluhy. Jejich situace může být z hlediska sociálního skutečně svízelná. Vítáme proto, že ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov v reakci na tyto hlasy potvrdil, že Smlouva o přátelství a spolupráci mezi námi platí. Ale neměli bychom zapomínat na to, že návrh o veteránech v Dumě stále leží a může se opět vrátit na stůl k projednání.

Takže proč vlastně máme přijímat toto usnesení? Parlament je suverén. Je také strážcem Smlouvy o přátelství, kterou ratifikoval. A protože Ruská federace má dvoukomorový systém, považujeme za správné, abychom se vedle sněmovny k tomu jako Senát také vyslovili. A aby o tom předseda Senátu informoval svůj protějšek. Mezinárodní kontext je mimořádně citlivý, nemá smysl, abych ho tady teď připomínal. Ale samotný fakt, že jsme svědky situace suverénní okupace území Gruzie nebo Ukrajiny stačí na to, abychom viděli, že skutečně nejde o věc, kterou můžeme vytrhnout z kontextu a pouze ji přenechat historickým debatám.

Stojíme o politický dialog. Očekáváme, že ruská strana se jasně přihlásí k tomu, na čem nám záleží a k čemu se ostatně sama zavázala. Je pro nás dobrou zprávou, že ministr zahraničí Ruské federace jasně sdělil, že smlouva o přátelství platí. Je tu pořád jeden důležitý otazník. Jaký bude osud této novely zákona o veteránech? A v jaké podobě nakonec bude schvalován? Ti, kdo o tom budou v obou komorách ruského parlamentu rozhodovat, by od nás měli slyšet jasné slovo. A měli by nám pomoci deaktivovat tu politicky výbušnou materii, která je politického charakteru a kterou mohou dělat pouze v parlamentu.

Dnes tedy vymezujeme hřiště, Senát a sněmovna tím mohou pomoci koordinovat společný postup všech ústavních činitelů České republiky, i proto doporučuji, abyste hlasovali ve prospěch tohoto usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane senátore, a protože se nikdo další nehlásí, rozpravu ukončuji a poprosím pana zpravodaje, jestli chce vystoupit? Nepovažuje za nutné. Máme tedy ve hře návrh usnesení Senátu tak, jak jej přečetl ve svém úvodním vystoupení pan předseda Fischer. Já vás nejprve odhlásím. Ano, můžete zastrčit karty, počkáme chviličku, než se ustálí počet, ale pustím mezitím znělku.

Děkuji, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh usnesení k tomuto bodu. Spouštím hlasování.

Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 36, kvorum 28, pro bylo 54 přítomných senátorů, návrh byl schválen, a to drtivou většinou, takže to pokládám za šťastné uzavření dnešního programu, který jsme tímto vyčerpali.

A těším se s vámi srdečně zítra.

Připomínám, že byla učiněna změna programu zítřejší schůze a byly předřazeny body týkající se ustavení komise Senátu. Začíná v 9.00 hodin, po dohodě 2. den schůze začíná vždy v 9.00 hodin. Krásný večer, na shledanou.

(Jednání ukončeno v 19.45 hodin.)