Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 31.01.2019

(2. den schůze – 31.01.2019)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na pokračování 5. schůze Senátu.

Z dnešního jednacího dne se omluvili senátoři Jiří Oberfalzer a Vladislav Vilímec. Z dopoledního jednání Rostislav Koštial, Jiří Cieńciała, Karel Kratochvíle, Radek Sušil, Petr Šilar, Tomáš Goláň, Jaroslav Zeman, Michal Kortyš, Ladislav Chlupáč, Jiří Čunek, Jiří Carbol, Anna Hubáčková a Petr Holeček.

Než přistoupíme k prvnímu bodu, navrhuji přeřadit body ministra zahraničních věcí za bod ministryně práce a sociálních věcí, která ministra bude dnes zastupovat.

O tomto návrhu – bez znělky – zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku. (A kdo se nestačil zaregistrovat, má smůlu... Někdo je pomalý...)

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 37 se z 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Následujícím bodem je

 

Petice na podporu biotroniky

Tisk č. 314

Jde o senátní tisk č. 314. Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 314. Petici projednal VVVK. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Václava Chaloupka. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 314/1.

Petici projednal na žádost VVVK výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten určil svého zpravodaje pana senátora Petera Kolibu. Při zahájení projednávání petice vezme senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv – podle § 142 odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu.

V tomto případě jsou to paní Dobromila Přibylová a pan Tomáš Pfeiffer.

Přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 38 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přijal zástupce petentů.

Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu.

Touto osobou je náměstek ministra zdravotnictví Radek Policar.

Přistoupíme k hlasování. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 28.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 39 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 se pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych mezi námi přivítal pana náměstka jako zástupce strany dotčené peticí.

Než zahájíme projednávání, navrhuji stanovit řečnickou dobu pro vystoupení zástupců stran dotčených peticí na 3 minuty. (Po znělce budeme hlasovat.)

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 40 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Uděluji nyní slovo zpravodaji VVVK, senátoru Václavu Chaloupkovi. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážení hosté. Senát Parlamentu České republiky, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice v 9. usnesení k petici "Na podporu biotroniky":

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jiřího Drahoše, informaci senátora Václava Chaloupka k petici č. 15/18 "Na podporu biotroniky" (senátní tisk č. 314) a po rozpravě

výbor

I. oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice č. 15/18 Na podporu biotroniky (senátní tisk č. 314) bylo ukončeno;

II. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky na základě seznámení a na základě stanoviska výboru pro zdravotnictví a sociální politiku přijmout návrh usnesení, který je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení;

III. navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad únorové schůze Senátu bod: Petice č. 15/18 "Na podporu biotroniky";

IV. určuje, že osobami zastupujícími petenty, které požívají práv podle § 142a odst. 2 jednacího řádu Senátu, jsou mluvčí petičního výboru petice uvedeni v příloze č. 2 tohoto usnesení;

V. doporučuje, aby na projednávání na schůzi Senátu byli pozváni: zástupci petentů a ministr zdravotnictví, které výbor považuje za peticí dotčené, a kteří jsou uvedeni v příloze č. 2 tohoto usnesení;

VI. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 314 na schůzi Senátu senátora Václava Chaloupka;

VII. pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Drahoše toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu České republiky a Organizačnímu výboru Senátu.

Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky.

Senát Parlamentu České republiky

bere na vědomí

petici č. 15/18 Na podporu biotroniky obsaženou v senátním tisku č. 314.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Peter Koliba. Přeje. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal na základě dopisu předsedy výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na 18. schůzi dne 6. listopadu 2018 petici "Na podporu biotroniky" (senátní tisk č. 314) a přijal 133. usnesení:

Po úvodním slovu místopředsedy výboru senátora Jana Žaloudíka, po odůvodnění zpravodaje předsedy výboru senátora Petera Koliby výbor:

I. bere na vědomí petici Na podporu biotroniky;

II. pověřuje senátora Petera Kolibu, aby toto usnesení předložil předsedovi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. A nyní prosím paní Dobromilu Přibylovou. Předpokládám, že bude chtít vystoupit. Připraví se pan Tomáš Pfeiffer a pan Radek Policar, náměstek ministra zdravotnictví.

Dobrý den, máte slovo.

Dobromila Přibylová:  Dobrý den. Vážené dámy a pánové, vážení senátoři. Petice vznikla jako reakce na veřejně vyslovenou žádost jednoho z ministrů zdravotnictví, aby lidé zasílali negativní zkušenosti z prací léčitelů. Asymetrie této žádosti nastartovala proces, se kterým vám seznámí ředitel profesní komory Sanátor pan Tomáš Pfeiffer. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a poprosím pana Tomáše Pfeiffera. Dobrý den, máte slovo.

Tomáš Pfeiffer:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Petice, kterou dnes projednáváme, je spíše zaměřena na snahu zvýšit edukaci, vzdělání v této oblasti, protože sám dobře vím, že lidé, kteří hodnotí tuto oblast, často sklouzávají k představám o výdělečných činnostech, o podvodech, zvláště pro mediální oblast.

Poté, co petice vznikla, vzniká i profesní komora Sanátor, která se postupně začala začleňovat do evropských struktur. A na konci tohoto procesu tady stojím já před vámi. Stojím zde jako člověk. Stojím tady proto, abych vás žádal ne kvůli sobě, ale kvůli nám všem, o zájem o tuto oblast.

V této chvíli jsme členy Platformy pro evropskou zdravotní politiku při Evropské komisi, jsme členy svazu ANME, který sdružuje významnou část evropských organizací v této oblasti, účastníme se jednání na mezinárodní úrovni, naposledy například akce v Evropském parlamentu, která se týkala ájurvédy, předtím v Senátu římském, kde se projednávaly standardy.

Za několik dní mě čeká cesta do Londýna, kde jsem pozván do Britského parlamentu na akci obdobnou. Proč to tady říkám? Ne abych jaksi zveličoval svoji osobu, ale proto, abych připomněl, že v dnešní době je posun v oblasti alternativy ve světě obrovský.

Zde je publikace, kterou vydala naše komora (ukazuje). Je to publikace vědecká a kdo z vás bude mít zájem, v předsálí ji může získat, včetně její elektronické podoby, která obsahuje všechna relevantní data na flashdisku.

Při postupném pronikání do tematiky zjišťujeme, jak mnoho různých nejvýznamnějších organizací Evropy a i světa se této tematice věnují. A jsou to materiály, které zde najdete, Evropské komise, parlamentu. Najdete zde studia americké v rámci NATO. A všechny tyto studie, všechna tato vyjádření podporují zařazování po řádném výzkumu těchto oblastí do zdravotního systému.

Není bez zajímavosti, že vojenský zdravotní systém NATO začíná zařazovat atraktivní postupy do svých zdravotních systémů, což je možná paradoxní i v tom, že jako členové NATO se s důsledky tohoto posunu můžeme setkat i u nás.

Je tu také kazuistika, jsou zde další věci, které jsou zásadní. Ale víte, já ještě pořád jsem tady za to, co žiji. Já jsem ten kluk z Prahy, který se potkal před mnoha lety, více než čtyřiceti, s mužem, který mě zcela změnil. Já jsem byl skeptik, technik a prošel jsem určitým vývojem. Je-li dobrý nebo špatný, to vám nehodlám predikovat, jste svobodní. V mé ordinaci se objevil nejeden člověk, který byl zachráněn z těžkých stavů onkologických. Jsme napadáni, že zbavujeme pacienty lékařů. Není to pravda. Odeslal jsem onkologům možná mnoho desítek lidí. Jsme napadáni pro ziskovost. Léčím vždy zdarma. To je zásada mého oboru.

Je mi už 65 let, tak kolik mám roků před sebou... Mně je strašně líto, že jeho potenciál ještě není vyčerpán. Víte, na jednání třeba v Bruselu se dozvídám informaci, že je předpokládaný vývoj v onkologii do roku 2030 až 300procentní nárůst ve světovém měřítku. Jedna věc je ničit buňku různými způsoby, a tak zachraňovat pacienty. A je to díkybohu to, co medicína udělala. Je to nejvyspělejší obor. Já tu nestojím jako odpůrce medicíny, ale jako ten, který se pokouší svůj obor postupně zařazovat do normálního provozu.

Tento nárůst je obrovský. Je způsoben tím, že přes obrovský pokrok v hledání způsobu jak ničit buňku nádoru, stále ještě není známa příčina jejího vzniku.

A teď se dopustím výroku, který mně velmi přinesl odsouzení.

Můj učitel, pan Josef Zezulka, na to přišel. A těch případů je mnoho. Nebudu vás obtěžovat, mimo jednoho případu, abyste se dostali trochu do rámce.

Můj nejlepší případ je žena, která má nádor v žaludku, který je tam velký, že způsobí neprůchodnost potravy. Je operována, ale nádor není vyňat, nebylo to možno, a udělám obchvat... Je poslána domů bez jakékoliv další léčby. K tomu je dokumentace, včetně vyjádření lékařů. Během dalšího roku tato žena s představou, že umírá, se zachraňuje, já se s ní potkávám dalších 23 let, než umírá na úplně jinou diagnózu.

Jsme často napadáni v tom smyslu, že se jedná o spontánní případy. Navštívili jsme inkognito nestora české onkologie, pana profesora, a ptali jsme se, kolik za jeho života, ošetřil možná tisíce pacientů, bylo případů spontánního vyléčení. Řekl, že ani jeden, i když v literatuře jsou uváděny.

Já vás poprosím, abyste rozlišovali, abyste se neřídili mediálním obrazem, abyste také nesklouzávali do jakýchsi klišé, která ne vždy mohou odpovídat pravdě.

Skutečný léčitel, biotronik, není nevzdělaný, není na opozitu medicíny, naopak, velmi si ji cení a má své výsledky, které ho doženou až sem před vás, a to v zájmu vás. My nemusíme léčit, ale něco přece jenom by tam mohlo být. A dokud se to nepromyslí, neprozkoumá, tak nikdy nemůžete říct, že to je špatně.

Mimochodem, když se budeme bavit o vědě, já bych zde připomněl několik významných osobností. Tu největší - největší vědec, který kdy žil, byl, prosím pěkně, pan Tesla. Díky jemu jste tu vy všichni, svítíte a máte výrobu na svých automatizovaných linkách, běh točivých strojů atd.

Tento muž pracoval na základě jakési intuice. Nepracoval pokus – omyl, on to všechno vymyslel v hlavě, přišlo mu to jako vnuknutí, pak to v hlavě sestrojil, opravil - a potom vyrobil. Není doceněn dodnes.

Podívejte se na zakladatele moderní vědy, Isaaca Newtona. Je to pár let, co se podařilo přeložit jeho tajný poznámkový sešit. Ukázalo se, že tímto zakladatelem je jeden z největších evropských lidí, kteří se zabývají oborem, který se dřív nazýval lidově alchymie.

Podívejte se na další případ. Říkám to proto, abychom si uvědomili, že když pro něco nejsou důkazy, ještě neznamená, že to není. Je to otázka dalšího vývoje a času, a proto tady tedy stojím.

Myslím si, že to, co bych si přál, samozřejmě nepřekračuje realitu. Já vím, že nemůžete odsouhlasit radikální změny. To není cílem. Ale cílem je vytvořit možnost komunikace, protože komunikace je nesmírně důležitá.

Od této chvíle už nejsem ten někdo, kdesi, ale jsem ten, koho jste viděli, který vám řekl svůj názor, a vy jste si zachovali svůj. V žádném případě tedy nechci kázat, jak máte myslet, co máte dělat.

Ale žádám o komunikaci. Bylo by krásné mít možnost tady v nějakém pracovním workshopu se věnovat těmto otázkám hlouběji, ukázat všechny ty věci, které dnes jsou ve světovém měřítku. To je jedna z věcí.

Bylo by ještě krásnější... Podívejte, dnes se přednášejí mé obory na mnoha univerzitách. Buďto jako kurzy, a dnes už i jako řádné obory, na světových univerzitách, Yale, Stanford a dalších.

Dvacet a více procent evropských univerzit má tyto programy. Bylo by dobře, aby naši medici nezískali informaci, že je to placebo nebo podvod, ale mohli se seznámit s těmito obory v nějakých krátkých, řekněme hodinách, aby byli informováni.

Nejprestižnější je kupodivu studie, kterou vypracovalo NATO. Jejich ústav začínal s rozpočtem milion, dnes 123 bilionů dolarů. Jsou nejdále a vzniklo to velmi kuriózně. Zjistili, že vojenský personál užívá z 50 a více procent alternativu při řešení svých zdravotních obtíží. To je vedlo k tomu, že se začali touto problematikou zamýšlet, začali si dělat vlastně screening té věci, začali to zkoumat. Tato studie, která vyšla v roce 2017, je pravděpodobně nejrozsáhlejší. A jsou tu i další, je zde Cochranská studie, tedy cochranská databáze, což je nejprestižnější medicínská databáze vůbec. A ta dnes registruje 4 tisíce RCT, čili těch nejhodnotnějších studií ...

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Prosím, upozorňuji na čas.

Tomáš Pfeiffer:  Ano, budu končit. Registruje 18 tisíc RCT studií, těch nejhodnotnějších. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a poprosím nyní pana Radka Policara, náměstka ministra zdravotnictví. Dobrý den, máte slovo, pane náměstku.

Radek Policar:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Petice Na podporu biotroniky se obrací na státní orgány s návrhem a žádostí, nechť je biotronika Josefa Zezulky umožněna jako možný doplněk klasické medicínské léčby. Dále nechť jsou vytvořeny podmínky pro rozvoj biotronického oboru, aby se stal veřejně dostupný a také, aby Profesní komora Sanátor – svaz biotroniků v čele s Tomášem Pfeifferem nechť je dána státními orgány možnost podílet se na začlenění a ustavení biotroniky do struktury nemedicínských oborů sloužících ke zlepšení kvality života občanů České republiky.

Úvodem bych rád řekl, že ministerstvo zdravotnictví doporučuje a podporuje jako přístup k řešení zdravotních problémů pacientů medicínu založenou na důkazech, čili postupy lékařské, ošetřovatelské a dalších zdravotnických oborů regulovaných v České republice dvěma zákony o zdravotnických povoláních, jejichž praxe vychází z vědeckých poznatků. Máme za to, že pokud mají orgány státu něco doporučovat v péči o zdraví, mělo by jít o přístupy, které byly za pomoci vědeckých metod ověřeny jako bezpečné a účinné. Stát by neměl hazardovat s důvěrou občanů obecně a v tak důležité oblasti, jako je lidské zdraví, obzvláště. Proto je namístě mít přísné požadavky pokud se jedná o doporučení způsobů řešení nemocí.

Vedle toho však rozhodně platí, že ministerstvo zdravotnictví zcela respektuje svobodnou volbu člověka rozhodnout se, jakými prostředky bude řešit své zdravotní problémy. To, zda pacient vyhledá lékaře, bude se léčit sám, nechá si poradit od bylinkáře, upne se k některým spirituálním postupům nebo se třeba obrátí na biotronika, je rozhodnutí svobodného občana, v němž mu stát nijak bránit nebude.

Stejně tak respektujeme svobodu poskytovatelů různých léčitelských metod, včetně biotroniků, nabízet pomoc nemocným dle svého přesvědčení za podmínky, že svou činností nemocného neklamou, nepodvádějí nebo nepoškozují.

Z tohoto pohledu a dle současné právní úpravy je první bod petice, aby byla biotronika Josefa Zezulky byla umožněna jako možný doplněk klasické medicínské léčby, již dávno splněn. Ministerstvo zdravotnictví připravilo návrh zákona o léčitelských službách, u kterého před pár dny skončilo meziresortní připomínkové řízení, máme v úmyslu jej do konce února předložit vládě, který by nadále nijak nebránil činnosti biotroniků, byla by pouze vyžadována jejich evidence státem. Biotronika by tak i v budoucnu mohla být nabízena jako doplněk ke zdravotním službám, a to ke zdravotním službám poskytovaným podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů.

Pokud však jde o rozvoj a postavení biotroniky v systému komplementárních, alternativních postupů poskytování zdravotních služeb, nemáme za to, že toto je rolí státu. Úspěch v těchto oblastech je dle našeho soudu úlohou pro představitele biotroniky, stejně jako ostatních léčitelských metod. Pokud biotronika nestojí na pravidlech vědy, nelze tak vědeckými metodami ověřit její bezpečnost a účinnost, není na místě, aby ji stát jakkoli propagoval. V takovém případě máme za to, že je rolí státu biotronice umožnit její existenci, ale je úkolem pro samotné představitele biotroniky, aby přesvědčili ostatní, že to, co nabízejí pacientům, je jim ku prospěchu. Tuto práci za ně stát odvádět nemá.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu... Ježíš! Ne! Omlouvám se, prosím, pane senátore. Jenom jsem se špatně díval, omlouvám se. Máte slovo.

Senátor Jiří Dušek:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážení hosté. Vyslechli jsme tady zajímavé názory. Já možná překvapím, ale já v podstatě v lecčem s předkladateli této petice souhlasím. Jistě se shodneme v názoru, že příroda skrývá řadu nejrůznějších tajemství a poučení pro náš každodenní život. Nicméně to, že tady dneska svítí elektřina, že tady máme teplo, že neumíráme na banální nemoci, není výsledkem toho, že by nám to bylo nějak shůry dáno, ale je to výsledkem práce bezpočtu, možná stovek tisíc většinou velmi anonymních vědců, kteří se snažili rozlousknout tajemství přírody a využít jej v náš prospěch.

A to tím způsobem, jak postupuje věda v dnešní době, to znamená aplikací tzv. kritického způsobu myšlení, který se také snažím dnes a denně propagovat. Občas by se hodil i aplikovat na nás na politiky.

Pokud vezmeme tyto věci v úvahu, tak já osobně nemůžu dojít k jinému názoru, než že vymezení biotroniky jako takové je velmi podivné. Já jsem se trošku věnoval této tématice. Snažil jsem se najít nějaké vymezení toho, co předkladatelé chtějí v textu, ať už v té petici nebo na stránkách toho sdružení, je velké množství hezkých slov, ale obvykle nic moc konkrétního, takže se nelze téměř o nic opřít. Jeden případ za všechny. Taková citace. Biotronika je působení vitálních sil na pacienta u chorob vzniklých na podkladě bioenergetické nedostatečnosti a podobně. Neubráním se názoru, že se jedná o, nechci říct, šarlatánství, ale rozhodně se tomu velmi blíží.

Explicitně se dokonce v té petici uvádí, že biotronika by měla sloužit jako doplněk klasické léčby. Máme různé doplňky, potravinové doplňky, máme preparáty na růst vlasů apod. Pan náměstek ministra říkal, že tato možnost už zde je. A potom také v petici je hezké sdělení, že bychom měli profesnímu spolku Sanátoru – svaz biotroniků dát možnost podílet se na začlenění a ustavení biotroniky do struktury nemedicínských oborů. Já jsem se díval na to, co profesní spolek Sanátor – svaz biotroniků je. Podle jejich výroční zprávy se jedná o náboženskou organizaci, která například organizuje náboženské duchovní obřady, modlitby za uzdravení, biotronické duchovní působení, mše apod. Aby bylo zřejmé, já nemám nic proti studiu tajemných přírodních jevů. Příroda je velmi zajímavá, velmi tajemná. Myslím si, že skýtá ještě velké množství nejrůznějších poučení pro nás pro lidi. Dokonce neodsuzuji biotroniku jako takovou, protože zcela jistě alespoň jako placebo efekt zřejmě evidentně funguje. Nicméně, nemůže se ztotožnit s tím, abychom tímto způsobem, byť jenom legitimizovali takovéto snahy, dokonce si troufám říci, že je velmi nebezpečné vpouštět do zdravotnictví takovéto aktivity.

Nechť biotronika existuje, nicméně, musí se na ni pohlížet jako na jiné záležitosti, aplikovat kritický způsob myšlení, aplikovat moderní vědecké postupy, a pokud obstojí, nechť je nějakým způsobem dál využívána. Já si myslím, že neobstojí. Navíc nesouhlasím s tím, abychom formou petice, pokud chcete zkoumat něco v přírodě, nepotřebujete na to petice, stačí na to ti vědci, kteří sami si vybírají témata, která chtějí zkoumat. Petice, které vymezují jenom konkrétní nějaké věci pro konkrétní společnost, tak takové petice si myslím, že by se vůbec neměli na půdě Senátu projednávat. Ostatně, jeden z citovaných předkladatelů, jak možná víte, obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos anticenu Bludný balvan za proplétání ezoteriky s byznysem. Proto navrhuji jiné usnesení, a to usnesení, které jste dostali na své lavice.

Senát PČR považuje petici č. 15/18 Na podporu biotroniky za bezdůvodnou. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, tak poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Václav Chaloupek:  V rozpravě k petici Na podporu biotroniky vystoupili dva zástupci petentů, jeden zástupce dotčeného ministerstva zdravotnictví a jeden senátor s návrhem usnesení považovat petici za bezdůvodnou.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Takže poprvé budeme hlasovat o protinávrhu, tj. o tom, že považujeme petici za bezdůvodnou, po znělce budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 41 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 33, proti byli 2. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto tisku. Děkuji petentům, děkuji panu zpravodaji a my se vystřídáme. Já jdu přijmout horníky...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A my pokračujeme. Dobré ráno, kolegyně, kolegové.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Senátu Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu návrh doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně

Tisk č. 22

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 22 dne 7. ledna 2019, bezprostředně po jeho obdržení byl pak podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí, paní Jana Maláčová. Paní ministryně, vítejte v Senátu. Já bych poprosila kolegy vlevo, jestli by se mohli utišit. Paní ministryně, prosím, nezačínejte. Pánové, prosím o klid. Děkuji. Prosím, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, paní předsedající. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Evropská komise v březnu minulého roku předložila v návaznosti na evropský pilíř sociálních práv v rámci tzv. balíčku sociální spravedlnosti návrh doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně. K návrhu doporučení byla vládou schválena rámcová pozice, se kterou souhlasily obě komory PČR. Právním základem návrhu doporučení byl zvolen čl. 153 a č. 352 Smlouvy o fungování EU. Protože doporučení upravuje oblast sociálního zabezpečení a sociální ochrany a dotýká se také osob samostatně výdělečně činných, což je mimo rámec současných kompetencí EU. Vzhledem ke zvolenému právnímu základu schválení v Radě vyžaduje jednomyslnost a přijetí návrhu v Radě ze strany ČR, je podle jednacích řádů vázáno na předchozí souhlas obou komor PČR.

Vládní návrh byl proto nyní postoupen k projednání Senátu a Poslanecké sněmovně. Doporučení je reakcí na realitu současného trhu práce, kdy s ohledem na nové technologie a pracovní postupy narůstá počet pracovníků v nových, často pružných, ale dost často také v tzv. prekérních pracovních poměrech. Cílem doporučení je tedy podpora všech osob samostatně výdělečně činných a pracovníků s nestandardními pracovními smlouvami, kteří z důvodu svého typu smlouvy nebo postavení na trhu práce nejsou dostatečně chráněni systémy sociální ochrany.

Doporučení přitom respektuje pravomoci členských států v nastavování úrovně jejich národních systémů sociální ochrany. Pro ČR byl problematický původní návrh komise v oblasti formálního pokrytí OSVČ na bázi povinné účasti ve většině systémů sociální ochrany. Jedná se o povinnou účast v důchodovém, nemocenském a zdravotním pojištění a dobrovolnou účast v pojištění proti nezaměstnanosti a při pracovních úrazech a nemoci povolání.

Výsledný kompromisní text však zavádí větší míru flexibility a členským státům je doporučováno zajištění přístupu OSVČ k sociální ochraně ve všech dávkových systémech krytých doporučením alespoň dobrovolně, a kde je to vhodné, tak na povinném základě.

To byla také jedna z hlavních výhrad, které ve vyjednávání měla ČR. Vzhledem k tomu, že při vyjednávání byly zohledněny všechny požadavky ČR v souladu s rámcovou pozicí, je Poslanecké sněmovně i Senátu navrhováno vyslovit s doporučením souhlas.

Na závěr bych ještě chtěla podotknout, že v návaznosti na přijaté doprovodné ustanovení VEU č. 27 k uchopení a výkladu institutu předchozí souhlasu obou komor parlamentu, pro postup vlády v Radě, Ministerstvo práce a sociálních věcí požádalo Úřad vlády o zpracování výkladu a stanovení jednotného postupu pro všechny resorty v případech těchto vázaných mandátů. Úřad vlády přislíbil adekvátní řešení nalézt. To je v tuto chvíli ode mě vše. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní ministryně. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VEU jako výbor garanční. Výbor určil zpravodajku, senátorku Emilii Třískovou, přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky č. 22/1 a 22/2. Nyní prosím paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Emilie Třísková:  Já děkuji, vážená paní předsedající, vážené a milé kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně. Paní ministryně nám podrobně představila vládní návrh, kterým se předkládá Senátu PČR k vyslovení předchozího souhlasu návrh doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně velmi podrobně. Já bych asi pouze shrnula a zkonstatovala, že cílem návrhu je poskytnutí podpory osobám samostatně výdělečně činným a pracovníkům s nestandardními smlouvami, kteří nejsou dostatečně chráněni systémy sociální ochrany v oblastech nezaměstnanosti, nemoci, mateřství a otcovství, pracovních úrazů apod. Podstatou návrhu je umožnění všem pracovníkům bez ohledu na typ právního vztahu zapojit se do systému sociální ochrany, vč. získání a využívání nároků plynoucích pro členy systému. Nástroj ve formě doporučení Rady je zvolen z toho důvodu, že na rozdíl od směrnice ukládající závazné výsledky poskytuje prostor pro spolupráci na úrovni EU a členských států, stejně jako prostor pro řešení vývoje a různých dimenzí této problematiky na vnitrostátní úrovni.

Je potřeba říci, že doporučení Rady již Senát projednával v červenci, konkrétně 19. 7. 2018, jako senátní tisk J 119/11, přijal k němu usnesení, ve kterém souhlasí s výhradami k návrhu, doporučeními uvedenými v rámcové pozici vlády.

O konkrétních krocích hovořila paní ministryně. Vláda v odůvodnění vládního návrhu skutečně uvádí, že se jí podařilo do kompromisního znění prosadit všechny podstatné změny, které byly požadovány schválenou rámcovou pozicí.

Seznámila bych vás nyní s usnesením VEU, které bylo přijato na 4. schůzi konané dne 15. ledna 2019 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Senátu PČR k vyslovení předchozího souhlasu návrh doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně, senátní tisk 22.

Po úvodní informaci Jiřího Kinského, zastupujícího náměstka pro řízení sekce evropských fondů Ministerstva práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátorky Emilie Třískové a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit předchozí souhlas s návrhem doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně, určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Emilii Třískovou a pověřuje předsedu výboru, váženého pana Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Zároveň bych vás seznámila i s doprovodným usnesením, o kterém hovořila i paní ministryně. Toto doprovodné usnesení vzniklo z důvodu, že VEU odmítá uvedený výklad jednacího řádu Senátu vládou, který je v rozporu s účelem institutu předchozího souhlasu jakožto kontrolní pravomoci parlamentu vůči vládě. VEU na své 4. schůzi konané dne 15. ledna 2019, přijaté v souvislosti s projednáváním vládního návrhu, kterým se předkládá Senátu PČR k vyslovení předchozího souhlasu návrh doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně, senátní tisk č. 22, na návrh předsedy výboru Václava Hampla a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR přijmout doprovodné usnesení, které je přílohou tohoto usnesení, vy jste jej obdrželi v písemné podobě, pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, prosím, posaďte se též ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou nyní otevírám. Do rozpravy se... Ano, pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já jsem trochu váhal s tím se přihlásit, protože se nehlásím k meritu věci. Já si myslím, že to vyslovení předchozího souhlasu je neproblematická záležitost, připojuji se ke zbytku evropského výboru v tom vám doporučit ten předchozí souhlas udělit. Považoval jsem nicméně za vhodné a snad i užitečné se přihlásit a lehce rozvést nebo dovysvětlit možná to doprovodné usnesení, o jehož přijetí vás chci také požádat. To se totiž netýká meritu té smlouvy, to se týká procesu. Týká se to sice konkrétně opravdu toho institutu předchozího souhlasu. Ten vlastně máme v jednacích řádech obou komor zaveden proto, nebo pro ty situace, kdy rozhodnutí Rady EU nebo v Evropské radě vlastně mohou měnit jaksi nastavení pravomocí mezi členskými státy na jedné straně a EU v obecném slova smyslu. To je věc, kterou normálně upravují evropské smlouvy, Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU. Toto je jakýsi mechanismus, který umožňuje ty smlouvy... Udělat něco, co je mimo ty smlouvy.

Samozřejmě, z hlediska parlamentní demokracie, tak legitimita demokratická EU celá se odvíjí od souhlasu národních parlamentů s evropskými smlouvami. Má-li exekutivní orgán, Rada EU i Evropská rada, složená z představitelů exekutivy, dělat něco, co, řekněme, obchází... Obchází zní negativně. Ale prostě nějakým způsobem doplňuje nebo částečně mění to, co je v těch smlouvách, tak to by měl být mechanismus, který umožňuje těm parlamentům přece jen jakoby nebýt úplně vyautováni. A to je ten mechanismus toho předběžného souhlasu, toho, že náš představitel v Radě, příslušný ministr, popř. v Evropě radě premiér nemůže s věcmi, které pod toto spadají, vyslovit souhlas, aniž by předtím dostal pro to souhlas parlamentu. Tady je trošku jeden chyták, o tom to celé je. Ten je potřeba si uvědomit. Zatímco když my tady hlasujeme, tak víte, že když se hlasuje o nějakém návrhu, tak zdržet se hlasování de facto znamená tak trochu být proti. Fakticky ve svých důsledcích to je to samé jako být proti. Ale v Evropské radě a v Radě EU v těch případech, kterých je mnoho, kde je vyžadována jednomyslnost, čili de facto ten stát má právo veta, tak tam ten mechanismus je takový, že když se náš ministr vzdá, tak se vyřadí z toho hlasování, hlasují všichni ostatní, čili on se vzdá toho práva veta. Jinými slovy, vzdát se hlasování je v podstatě tak trochu jako souhlasit. Umožní to, aby ostatní to odsouhlasili. Toto zkřížení těch efektů toho, co znamená zdržet se u nás, co znamená zdržet se v Evropské radě, potažmo v Radě EU, tak to je jádro toho sporu. To, že u tohoto zákona, pardon, u této smlouvy vlády říká v tom doprovodném materiálu, že i pokud by souhlas parlamentu nedostala, tak že by se v Radě zdržela, aby umožnila ostatním členským státům to odsouhlasit, tak by vlastně znamenalo, že to je způsob, jak, přestože ten souhlas parlamentu nedostala, tak nakonec ve výsledcích dosáhne něčeho, co bude pro ČR závazné. To je podle našeho názoru výklad, který není dobrý, není správný, obcházel by roli parlamentu. Já zdůrazňuji, že si nemyslím, že by v tomhle Ministerstvo práce a sociálních věcí jaksi záměrně tady chtělo nás nějak obalamutit. Jde tu skutečně o ten procesní způsob nějak si ty noty vzájemně vyladit, protože on ten institut toho předchozího souhlasu zatím nebyl využíván příliš často. Takže proto to precedenčně považuji za dosti důležité.

A ještě možná na závěr chci zdůraznit, že možná stojí za to se tomu věnovat teď, kdy se to netýká z našeho pohledu té materie, protože jak doufám, my v tomto případě ten souhlas vyslovíme, čili fakticky je to irelevantní pro tento konkrétní případ, ale jde skutečně o ten procesní precedens. Takže vás moc prosím, abyste toto usnesení podpořili. Jsem rád, že slyším, že Úřad vlády už v této věci začal nějak konat, už i na základě usnesení VEU. Doufám, že ten výsledek nějakým způsobem bude reflektovat ty podstatné aspekty toho, co jsem se pokusil tady přetlumočit. Děkuji vám za pozornost a za podporu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane senátore, vám. Nyní rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně. Já se přiznám, že jsem trošku povinen tady vystoupit dneska u tohoto bodu, a to proto, že jsem členem VEU. Tehdy jako člen jsem nijak výrazně proti tomu souhlasu nevystupoval. Také jsem podpořil usnesení výboru. Protože jsem trošičku změnil názor, já vám hned řeknu potom, proč, tak jsem se cítil povinen tady vystoupit v rámci toho, že jinak bych to považoval za neuctivé vůči členům toho výboru, vůči všem kolegům tady, pokud bych hlasoval jinak a vůbec jsem to nezdůvodnil.

Sociální oblast je plně v kompetenci národních parlamentů a vlády, to vychází ze Smlouvy o fungování EU. Já se přiznám, že když jsme to projednali v tom výboru, tak jsem měl pocit, že proč ne. Já také souhlasím s tím, že osoby samostatně výdělečně činné by měly mít přístup k sociální ochraně, tak proč ne pro to nezvednout ruku, je to jenom doporučení Rady. Bude to stejně v naší kompetenci, abychom si to upravili tak, jak budeme potřebovat. Na tom jsem de facto názor nezměnil, že se tím můžeme zabývat my sami jako stát, jako parlament, jako vláda. Můžeme to řešit, můžeme si to nastavit, jak chceme.

Ale nemyslím si, že je nějaký úplně vážný důvod pro to, aby takovéto de facto doporučení rady existovalo, protože je to opravdu na nás, abychom se rozhodli, abychom to činili, nemusíme mít na to doporučení Rady. Takto to já vnímám. Také když jsem se podíval na usnesení Senátu, který, jak tady bylo už řečeno, tento předběžný souhlas projednával v minulosti, tak tam byla vyslovena obava, že doporučení Rady sice není závazné, ale že se tak považuje jako téměř malinko za závazné, protože EU potom trošičku tlačí ty členské státy, aby v uvozovkách to doporučení nějakým způsobem respektovaly, snažily se ho dodržet.

Já se nedomnívám, že je opravdu nutné, aby sociální oblast, která je plně v kompetenci členských států bez toho, aby do toho EU mohla nějakým způsobem zasahovat, aby se to měnilo, a proto nebudu hlasovat pro ten předběžný souhlas. To se týká toho prvního usnesení VEU. A opravdu jsem cítil tu povinnost, já vím, že vás tady možná zdržuji, ale chci vysvětlit ten můj postoj, protože bych se necítil úplně komfortně vůči kolegům. Příště se snad poučím a pokusím se ty informace získat podrobněji ještě před jednáním toho výboru, abych mohl vystoupit na tom výboru, tak, abych potom nemusel měnit svůj názor.

Co se týká toho doprovodného usnesení, tam ho plně podporuji, protože si opravdu myslím, že pokud není vysloven souhlas, tak není možné, aby vláda se zdržela hlasování, a tím umožnila, aby to doporučení Rady bylo de facto platné, závazné. To je ten princip, protože jestli nemá vláda ten předchozí souhlas, to znamená, že parlament, ať to je Poslanecká sněmovna nebo Senát, s tím nesouhlasí. Kdyby s tím souhlasila, tak by ten souhlas de facto vyslovila. Proto si myslím, že v tento moment je vláda povinna hlasovat proti na Radě, a tím de facto to usnesení v té Radě zablokovat a umožnit to schválení. To je vše.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, za váš příspěvek do diskuse. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí. Není tomu tak.

Rozpravu uzavírám.

Paní ministryně, chcete se vyjádřit? Prosím, je to vaše právo, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji. Já bych přece jenom ráda zdůraznila, že i pro nás je, řekněme, to upřesnění jednotného postupu pro všechny případné budoucí situace – s ohledem na předchozí souhlas – důležité. Doufám, že se nám podaří právě postup s Úřadem vlády v příštích týdnech či měsících vyjasnit.

Pak ještě zpátky k tomu doporučení Rady. Je to skutečně tak, že s nadcházející robotizací, digitalizací, tím, jak se bude proměňovat trh práce, tak bude opravdu ta flexibilita pracovních úvazků nebo zapojení na trh práce nabývat na důležitosti. Domnívám se, že je to i smyslem tohoto doporučení. Poukázat na to, že flexibilita často, jak jsem zmiňovala ve svém úvodním příspěvku, může vést k prekarizaci. A proto je zde doporučováno, samozřejmě na dobrovolné bázi, aby se členské státy, v jejichž gesci sociální politika plně je, na tuto záležitost zaměřily.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní ministryně. Prosím paní zpravodajku o její stanovisko k proběhlé rozpravě, a budeme hlasovat.

Senátorka Emilie Třísková:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, v rozpravě vystoupili dva senátoři. Vystoupila a vysvětlila podstatu věcí i paní ministryně. Vzhledem k tomu, že nebyl dán žádný pozměňovací návrh, navrhuji hlasování o usnesení VEU. A potom, jako druhé hlasování, doprovodné usnesení, které bylo předloženo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, na tom se shodneme. Dovolím si vás svolat.

Senát vyslovuje předchozí souhlas s návrhem doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně.

Zahajuji hlasování. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 32.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji. Kdo je proti, prosím, tlačítko NE.

Návrh byl přijat. Pro 45, proti nikdo.

Nyní budeme hlasovat – už bez znělky – o doprovodném doporučení, jak zaznělo od paní zpravodajky.

Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro 60, proti nikdo.

Ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni, děkuji paní zpravodajce.

My pokračujeme. Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o založení mezinárodní nadace EU - LAC podepsaná v Bruselu dne 7. listopadu 2018

Tisk č. 3

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 3. V zastoupení ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka ho uvede ministryně práce a sociálních věcí paní Jana Maláčová. Paní ministryně, máte opět slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych vám představila Dohodu o založení mezinárodní nadace EU-LAC, kterou vláda ČR předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací.

Myšlenka založení nadace EU-LAC vznikla na 6. summitu zemí EU a společenství latinskoamerických a karibských států v květnu roku 2010 v Madridu, přičemž hlavním cílem existence nadace mělo být přispět k posilování partnerství a ke vzájemnému poznávání a porozumění mezi oběma regiony. Nadace EU-LAC nejdříve existovala jako subjekt založený v souladu s německým občanským právem, aby se poté na přání členských zemí proměnila v mezinárodní organizaci. Její zakládací dohoda, kterou nyní vláda Parlamentu předkládá, byla otevřena k podpisu dne 26. října 2016.

Dohodu o založení mezinárodní nadace EU-LAC tvoří celkem 30 článků, které stanovují cíle nadace, obecná pravidla a pokyny, pokud jde o její činnost, strukturu a fungování. Dohoda vymezuje všechny členy nadace EU-LAC, což jsou státy Latinské Ameriky a Karibiku a státy EU. Nadace je rovněž otevřena účasti společenství EU-LAC jako takového, což je společenství latinskoamerických a karibských států.

Dohoda neobsahuje žádné povinnosti plynoucí z členství v nadaci. To není spojeno ani s žádným jednorázovým nebo pravidelným finančním závazkem majícím dopad na státní rozpočet. Vklady z textu dohody jsou dobrovolné. Nadace navíc může využívat zdrojů získaných prostřednictvím vnějšího financování od veřejných a soukromých institucí.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR v tuto chvíli nemá v plánu finančně na chod nadace přispívat.

Činnost nadace spočívá v realizaci projektů zaměřených na prohlubování vazeb mezi oběma regiony, tedy EU, Latinskou Amerikou a Karibikem. Primárně pomáhá v navazování kontaktů mezi organizacemi z obchodní, kulturní, ale i sociální oblasti. Podporuje kontakty mezi občanskou společností, např. v oblasti vysokého školství nebo mládeže. Vytváří databázi kontaktů mezi univerzitami, vědeckými centry i malými a středními podniky. Nadace podporuje též výzkum vztahů mezi EU-LAC, a to včetně finanční podpory vybraným výzkumným projektům.

Po schválení kolegiem MZV dohoda řádně prošla meziresortním připomínkovým řízením. Byla schválena vládou ČR, a to usnesením č. 454 z 10. července 2018. V souladu s tímto usnesením dohodu následně dne 7. listopadu 208 v Bruselu podepsal velvyslanec a stálý představitel ČR při EU, pan Mgr. Jakub Dürr.

ČR se tak coby poslední členská země EU připojila k dalším 57 signatářským zemím obou regionů. Vláda ČR se vyslovila pro podpis dohody, neboť na rozvoji vztahů s Latinskou Amerikou má ČR zájem, mj. s ohledem na politiku diverzifikace obchodních vztahů s důrazem na partnery mimo EU. Je možné počítat s přidanou hodnotou pramenící ze skutečnosti, že ČR nebude mimo dění, které EU jako celek vykazuje vůči regionu Latinské Ameriky a Karibiku.

Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, věřím, že na základě všech uvedených skutečnosti podpoříte rozvoj vazeb ČR s tak perspektivním regionem, jako je Latinská Amerika a Karibik a vyslovíte souhlas s ratifikací předmětné dohody. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní ministryně. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 3/1. Se zpravodajskou zprávou vás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pane senátor Ladislav Václavec, kterému dávám slovo.

Senátor Ladislav Václavec:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, VZVOB se touto problematikou zabýval na své 4. schůzi dne 29. ledna a přijal své 20. usnesení, kdy po odůvodnění zástupce předkladatele Martina Povejšila, náměstka ministra zahraničních věcí, zpravodajské zprávě senátora Václavce a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Dohody o založení mezinárodní nadace EU-LAC, podepsané v Bruselu dne 7. listopadu 2018,

II. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Ladislava Václavce,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Pavla Fischera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Zaujměte též místo u stolku zpravodajů a zaznamenávejte další případné návrhy z rozpravy, kterou opět otevírám.

Pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, nechci příliš zdržovat u bodu, který se zdá být možná relativně neproblematický, ale jenom jsem chtěl zdůraznit, že region Latinské Ameriky, přestože je docela vzdálený, tak má jednak vazby na ČR historicky, a teď nemyslím nezbytně jenom dávnou historii, velmi silné a i na dost osobní úrovni.

Rozhodně je tam na co navazovat. Je co rozvíjet.

Druhá věc, kterou jsem chtěl připomenout, že třeba pro Portugalsko, které má jazykově blízko zejména k Brazílii, tak ten region je právě obchodně a ekonomicky úplně zásadní. Myslím, že pozvolné rozvíjení vztahů tímto směrem může být pro ČR definitivně přínosné.

Třetí věc, kterou jsem chtěl zdůraznit. S Latinskou Amerikou nás pojí poměrně bohaté vazby akademické, vědecké, ale i studentských výměn. Naše zkušenost v Evropě ukazuje, že je to opravdu výborný trojský kůň, kterým se posléze prosazují i vztahy v dalších oblastech, včetně těch ekonomických.

Zrovna takováhle nadace je, myslím, jedním z vynikajících nástrojů, jak právě tento relativně levný způsobe kontaktů efektivně podporovat. Proto si myslím, že toto je chvályhodná záležitost.

Skoro bych měl dotaz, ale asi spíš na pana ministra Petříčka, kdyby tu byl, jestli by nestálo zato ten nulový příspěvek do nadace ČR i výhledově aspoň symbolicky zvýšit, aby účast byla nejen formální, ale i nějak materiálně naplněna.

Paní ministryně se asi ptát nebudu, spíš požádám o vyřízení názoru, že by bylo možná užitečné o tom uvažovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Uzavírám ji. Paní ministryně, chcete se vyjádřit? Pan zpravodaj asi také ne...

Tudíž můžeme hlasovat. Svolám si vás...

Senát dává souhlas s ratifikací Dohody o založení mezinárodní nadace EU-LAC, podepsané v Bruselu dne 7. listopadu 2018.

V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 31.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, prosím, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 53, proti nebyl nikdo.

Děkuji. Ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni, která ale zůstává. Děkuji panu zpravodajovi.

Pokračujeme dalším bodem, kterým je

 

Sdělení o posílení zásad subsidiarity a proporcionality a výroční zprávy Komise o vztazích s vnitrostátními parlamenty, subsidiaritě a proporcionalitě

Tisk EU č. K 184/11

Tisk EU č. K 185/11

Tisk EU č. K 186/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 184/11, K 185/11, K 186/11 a K 184/11/01, K 185/11/01 a K 196/11/01.

Tady by teď měl být pan předseda vlády Andrej Babiš, ale opět ho zastoupí paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou opět prosím, aby nás seznámila s materiálem. Prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám ve stručnosti představila tzv. Balíček k subsidiaritě, který komise vydala 23. října loňského roku.

Jde o tři nelegislativní dokumenty, nové sdělení a dvě pravidelné každoroční doprovodné zprávy za rok 2017. Cílem komise je posílit zásady subsidiarity a proporcionality v EU. Ty jsou přitom od nepaměti zásadami, kterými by se Evropská komise při navrhovaní legislativy měla řídit. Komise také zdůrazňuje, že to téma vnímá v širším kontextu své snahy o lepší tvorbu právních předpisu.

Sama ale – na základě své předchozí pracovní zkušenosti vím, jak je to důležitá problematika pro národní parlamenty.

Cílem sdělení je naznačit způsoby, jak prohloubit uvedené zásady v rozhodovacím procesu EU. Dokument navazuje na závěrečnou zprávu komisí zřízené pracovní skupiny z července minulého roku a v jejím čele stál 1. místopředseda předseda komise Frans Timmermans. Rada EU, tedy členské státy na činnosti této skupiny, která byla složena ze zástupců výboru regionů a národních parlamentů přímo neparticipovaly. Evropský parlament nabízenou účast odmítl.

Mezi klíčové prvky sdělení patří návrh na zavedení společné metody pro hodnocení subsidiarity a proporcionality prostřednictvím jednotné hodnotící tabulky.

Národní parlamenty by dle komise měly získat větší časovou flexibilitu při vydávání odůvodněných stanovisek, kterými konstatují, že nějaký návrh legislativy v rozporu s principem subsidiarity.

Do výpočtu 8týdenní lhůty by se neměla započítávat letní přestávka, to je ale již dnes neformální praxe, a nově také svátky v období Vánoc a Nového roku. Komise také zamýšlí připravovat sdružené odpovědi vícero parlamentům upozorňující na porušení subsidiarity, a to i v případě, že nedosáhnou nutného prahu pro aktivizaci žluté karty. Ta představuje jednu třetinu hlasů všech komor národních parlamentů.

Komise chce také dále intenzivněji zapojit regionální parlamenty a další lokální aktéry, např. města a obce. Postoje těchto subjektů by měly být více zohledňovány např. v pokynech komise k tvorbě právních předpisů, při přípravě veřejných konzultací anebo v rámci platformy pro lepší tvorbu právních předpisů, tzv. REFIT.

Komise také zamýšlí systematičtěji posuzovat subsidiaritu v prováděcích aktech nebo v aktech přenesené v přenesené pravomoci, které jsou jí svěřeny. Evropská komise také hodlá své, zatím obecné záměry, upřesnit při hodnocení právních předpisů v první polovině tohoto roku.

Co se týká doprovodných zpráv, zpráva o používání zásad subsidiarity a proporcionality informuje o tom, jak byly tyto dvě zásady v roce 2017 uplatňovány institucemi EU a zejména jak fungovala kontrola jejich dodržování národními parlamenty.

Zpráva se týká obecně vztahů Evropské komise s národními a částečně i regionálními parlamenty členských států v tom samém časovém období. Zprávy konstatují mírný pokles počtu odůvodněných i jiných stanovisek zaslaných parlamenty Evropské komisi v rámci mechanismu kontroly subsidiarity a politického dialogu. Jen pro vaši informaci – komory zaslaly celkem 576 stanovisek, z nichž 52 bylo odůvodněných.

Mezi národními parlamenty se zvýšil zájem o vzájemnou koordinaci vstupů do politického dialogu s Evropskou komisí. Komory zaslaly Evropské komisi celkem 4 společná stanoviska.

Obě komory Parlamentu ČR patří tradičně mezi nejaktivnější z národních parlamentů, co se týká dialogu s Evropskou komisí.

Senát by dokonce třetí nejaktivnější komorou v zasílání stanovisek.

Výhrady národních parlamentů k porušování principů subsidiarity se nejčastěji týkaly návrhů o vnitřním trhu s elektřinou a balíčku o službách. V rámci politického dialogu se parlamenty vyjadřovaly také k Bílé knize o budoucnosti Evropy a k Balíčku o mobilitě, co se týče pozice vlády ČR.

Vláda vítá snahu Evropské komise posílit uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality.

Oceňuje, že tak Evropská komise hodlá činit způsobem, který nevyžaduje změnu smluv. Kladně hodnotíme zejména větší flexibilitu pro vydávání odůvodněných stanovisek národními parlamenty, jedná se sice o kosmetické změny, jdou však správným směrem. Vhodný je také úmysl pravidelně hodnotit z hlediska subsidiarity dopady právních aktů, které Evropská komise vykonává v přenesené pravomoci, či posuzovat potřebnost stávajících předpisů. Nevyjasněný je ovšem záměr Evropské komise intenzivněji zapojit regionální a lokální orgány do posuzování uvedených principů. Kromě pozitivních aspektů, např. větší zohledňování jejich zkušenosti při iniciaci legislativy ze strany Evropské komise a při veřejných konzultacích může tento návrh přinést také řadu rizik.

Nejistým by např. bylo větší zapojení těchto aktérů přímo do rozhodovacího procesu, např. jejich sledováním a kontrolou zásadou subsidiarity. Takové uplatnění by neodpovídalo realitě unitárních států, jakými je ČR, mohlo by EU vystavit riziku zpomalení rozhodovacího procesu. Domníváme se, že roli místních a regionálních samospráv již dnes dobře plní Výbor regionů. Paralelní vznik dalšího nástroje pro kontrolu subsidiarity by jenom rozředil význam tohoto orgánu a zvýšil administrativní břemeno. Rezervovaně se také stavíme k plošnému uplatňování navrhované hodnotící tabulky. Jde o potenciálně užitečný nástroj, avšak jeho aplikace by měla zůstat pouze na dobrovolné bázi a týkat by se měla výhradně komunikace mezi komisí a národními parlamenty.

Můžu tady shrnout, že návrhy komise přinášejí řadu rozumných parametrických změn, dlouhodobě však upozorňujeme na skutečnost, že zcela klíčovou roli při posuzování subsidiarity má samotná komise. Měla by respektovat tento princip již v okamžiku návrhu legislativy. Měla by být méně politická a více zdrženlivá, netlačit legislativu na sílu. Komise bohužel často nezohledňuje postoje národních zákonodárců, a to dokonce ani v situacích, kdy došlo k aktivizaci žluté karty, naposledy v roce 2016, v případě tzv. směrnice o vysílání pracovníků, kde se vyjádřily i obě naše parlamentní komory.

Závěrem bych ráda uvedla, že vláda velmi oceňuje činnost Senátu PČR, který v roce 2017 patřil jako již tradičně mezi nejaktivnější komory v celé EU. Doufejme, že tomu bude i nadále a vašemu hlasu bude ze strany komise více nasloucháno. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ministryně, děkuji za vaši zprávu i za pochvalu Senátu, to tady není každý den, takže si to takhle dovolím. Musím vám oznámit, že z dnešní schůze Senátu se omlouvá pan senátor Jan Žaloudík. Pan senátor už je zde, výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. K 184/11/02, K 185/11/02 a K 186/11/02. Zpravodajem je pan senátor Václav Hampl, kterého opět vítám u mikrofonu.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Subsidiarita plus s ní blízce související proporcionalita, myslím, nejsou moc oblíbenými tématy. Působí to tak trochu suchopárně a tak trochu šroubovaně jako ta slova samotná. Já si myslím, že jedna z věcí, které by EU mohla udělat pro přiblížení se občanům, je vymyslet nějaké lepší označení pro subsidiaritu a proporcionalitu. Ale to jenom na okraj. Myslím, že už jsem to tady asi říkal, že nejsem originální.

To, co máme teď k projednání, jsou dvě věci, které jsou rutinní, které se každý rok opakují. Většinou s nimi naložíme tak, že je vezmeme na vědomí. To je ta pravidelná zpráva o uplatňování zásad subsidiarity a proporcionality a výroční zpráva o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty. Tam jsou v zásadě spíše takové ty faktografické, až skoro statistické údaje typu, že hodně makáme tady v Senátu na evropských záležitostech a tak. Je to tradiční záležitost, že patříme v tomto k nejaktivnějším. Jsem rád, že nás vláda za to poklepává po rameni. Ale je to samozřejmě disciplína, ve které není potřeba nějak jako kvantitativně závodit. To spíš skutečně jde o ten věcný obsah, do jaké míry vidíme ty jednotlivé návrhy hodné nějakého komentování konkrétního. To, co v tomto balíčku je navíc oproti tomu běžnému každoročnímu režimu, je právě to sdělení komise, posílení úlohy zásady subsidiarity a proporcionality při tvorbě politik EU. To je vlastně ten důvod, proč usnesení, které se vám tady navrhuje, je obsáhlejší než jenom prosté vzatí na vědomí statistických údajů.

Já bych... Mnozí z vás jste to ode mě už asi v nějaké podobě slyšeli. Já bych přece jen lehce zrekapituloval, kde se to vzalo. Zhruba před rokem nebo trochu víc než před rokem byla iniciována Evropskou komisí, předsedou Evropské komise, vznik pracovní skupiny na posouzení zásad subsidiarity a proporcionality. Hodně to souviselo s tím, že parlamenty členských států EU řadu let měly v této oblasti stížnosti. Dost jsme vnímali, že to uplatňování zásad subsidiarity, resp. kontrola uplatňování zásad subsidiarity ze strany národních parlamentů je, řekněme, trošičku bezzubá. Vznikla tady tato pracovní skupina, podílí se na ní zástupci regionů a podílí se na ní zástupci národních parlamentů. Evropský parlament se odmítl toho zúčastnit. Ta pracovní skupina dostala jako vstup pro svou práci několik málo písemných podkladů, pokud jde o tu práci národních parlamentů, tak, tuším, asi tři, nebo nejvýš čtyři, jeden z nich vlastně pochází odsud. To byl materiál, který se zásadní pomocí našeho evropského oddělení vlastně shrnoval to, co konference evropských výborů parlamentů členských států řadu let k subsidiaritě a proporcionalitě říkala. Byly to spíš než nějaké takové obecné principy, tak zcela konkrétní věci, často relativní drobnosti, které by ale to posuzování subsidiarity mohly vylepšit. Ve výstupu té pracovní skupiny začátkem léta uplynulého roku, tak řada těchto věcí se objevila. Teď se promítla právě do této zprávy, kterou máme před sebou. Považoval jsem za užitečné, aby ty věci, které z těchto našich návrhů se tam promítly, abychom v našem usnesení podpořili, přivítali a připomenuli i ty, které jsme taky říkali, že by bylo potřeba, ale přitom se do toho sdělení nedostaly.

To je možná v obecné rovině. Já možná úplně nebudu přeříkávat to usnesení, snad jenom zdůrazním, že jedna z dlouholetých věcí je, že my máme poměrně málo času na odůvodněné stanovisko, což je taková ta razantnější forma nesouhlasu nebo vyjádření názoru, že subsidiarita je narušena. Máme osm týdnů, když do toho přijdou Vánoce a Silvestr, tak to bývá problém. Tady v Senátu jsme zvyklí, že máme málo času na všechno, ale ostatní parlamentní komory s tím mívají problém. Tady skutečně komise otevřela tu možnost, že, ano, že by se to mohlo vyloučit, to období Vánoc a Silvestra, tak jako už vyloučeno období srpna jakožto parlamentní prázdniny v řadě zemí. Nicméně, komise se tváří, že to nejde udělat bez souhlasu Rady, a proto je tu bod II. 3., kde žádáme vládu naši, aby nám pomohla a iniciovala v Radě nějaké vyjádření, které by řeklo, dobře, my taky, stejně jako Evropská komise, nemáme problém s tím, aby bylo období Vánoc a Nového roku vyloučeno.

Na rozdíl od vlády paní ministryně tady říkala, že zastává rezervovaný postoj k tomu tabulkovému dotazníku. My tady v bodě IV. vyjadřujeme vlažný souhlas, vlažné přivítání, já bych to rozebral na dvě části. Jedna je, že ono je to takové trochu technokratické řešení, takové trošku úřední, do excelové tabulky něco dáme. To není úplně ta krásná část toho, ale to, proč si myslím, že stojí za to přece jen to trošku přivítat, je, že snad poprvé, co pamatuji, komise tady připouští, že subsidiarita a proporcionalita není jenom v úzkém výkladu, ale že má i širší kontext, že i to, jaké příslušné opatření vyvolá efekt v nějaké národní politice, tak vlastně spadá taky do nějakého posouzení subsidiarity.

V bodě VI. bych ještě možná okomentoval... Podporujeme to, že to prodloužení lhůty z hlediska odůvodnění stanovisek z těch 8 týdnů na 12 by byla velmi dobrá věc, ale to asi nejde rozumně udělat bez změny smluv, a to nikdo nechce teď. My pro něj neplédujeme. Jenom říkáme, až by se jednou třeba ty smlouvy otevřely, tak na to nezapomeňte.

A ten bod VII., já ho tady nechci úplně parafrázovat, to je ten souhrn věcí, které už jsme také navrhovali společně s COSAC, s konferencí evropských výborů členských států, ale nedostaly se do té zprávy. Čili to třeba, že nejenom že my máme 8 týdnů na odůvodněné stanovisko, ale že i komise by nám mohla odpovědět v nějakém rozumném termínu, řekněme, třeba taky těch 8 týdnů.

Možná ještě důležitější je ten další bod. Komise navrhne nějaký legislativní akt, nějak se diskutuje, národní parlamenty vyjádří vůči němu odůvodněné stanovisko, ať už je splněna žlutá karta, nebo se na ni přímo nedosáhne, ale je nějaký významný počet reakcí takovýchto na to, takže potom ta další verze, kterou komise předloží, tak že by měla explicitně zdůvodnit, jak tedy se ta verze vyrovnala s těmi odůvodněnými stanovisky.

A poslední věc, to je ten třetí bod v tom bodě VII., možná nemusí být úplně jasný, ty legislativní akty mají důvodovou zprávu a pak mají samozřejmě k tomu celý další aparát, různé posouzení dopadů. Ale jenom ta důvodová zpráva a ten legislativní akt se překládá do úředních jazyků EU, to znamená např. do češtiny. Ale to příslušenství ne. To znamená, přece jen ta přístupnost těch informací, často zásadních z hlediska posouzení subsidiarity, tak jsou pro nás hůř viditelné. To se dá snadno řešit tím, že se do té důvodové zprávy takříkajíc překlopí víc té faktografie, víc těch informací obsažených v tom příslušenství. To je vysvětlení toho posledního bodu. Moc vám děkuji za pozornost. Budu rád, když toto usnesení podpoříte.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, za to, že jste nás provedl touto problematikou. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, tedy ji uzavírám. Není se k čemu vyjádřit. Budeme hlasovat, pane senátore, vzít na vědomí. Svolám si vás.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl, jak je uvedeno v příslušných tiscích. Aktuálně je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Ukončuji projednávání tohoto bodu. Paní ministryně se s námi loučí... Ne, ještě jeden bod. Ano. Děkuji panu zpravodajovi z VEU.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance Roční analýza růstu na rok 2019: Pro silnější Evropu tváří v tvář celosvětové nejistotě

Tisk EU č. K 001/12

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 1/12 a K 1/12/01. I v tomto bodě předsedu vlády Andreje Babiše zastoupí ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou prosím dnes naposledy k mikrofonu.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Velmi stručně. Dovolte, abych vám představila pozici vlády k roční analýze růstu na tento rok, kterou 21. listopadu spolu s dalšími doprovodnými dokumenty zveřejnila Evropská komise. Komise analýzu publikuje každoročně jako součást cyklu koordinace hospodářských politik EU, tzv. evropského semestru. Jelikož jde o poslední roční analýzu růstu, publikovanou v rámci mandátu Junckerovy komise, analýza obsahuje bilanční srovnávání ekonomických ukazatelů mezi rokem nástupu Junckerovy komise v roce 2014 a současným stavem.

Evropská komise konstatuje, že evropská ekonomika již 6. rokem stabilně roste, míra nezaměstnanost klesla z 5 na předkrizovou úroveň a investiční výpadky způsobené krizí jsou téměř vyrovnány. Komise však upozorňuje, že v některých členských státech přetrvává vysoká nezaměstnanost, zejména strukturální, vysoké schodky rozpočtu, pomalý růst produktivity a velké příjmové nerovnosti.

EU čelí rizikům protekcionismu v obchodních vztazích a pomalému rozšiřování digitálních technologií. Dlouhodobě také rizikům spojeným se změnou klimatu a také stárnutím populace.

Komise následně v dokumentu popisuje své tři klíčové priority pro následující období. Zaprvé jsou to vysoce kvalitní investice, zadruhé zaměření strukturálních reforem na růst produktivity, inkluzivnost a kvalitu institucí, v neposlední řadě zatřetí zajištění makroekonomické stability a zdravých veřejných financí.

Vláda ČR obecně souhlasí s předloženou analýzou makroekonomické situace v EU, ČR podporuje investice do digitální ekonomiky, vláda proto v minulém roce přijala program Digitální Česko, který pomůže občanům, firmám a veřejnému sektoru připravit se na změny spojené s digitalizací. Vláda podporuje investice do ochrany klimatu, avšak zdůrazňuje nutnost zachování jaderné energetiky v dalších plánech Evropské komise. Ke zdravým veřejným financím, dlouhodobě upozorňujeme na problém vysokého zadlužení některých států EU a jejich neochotu plně dodržovat dohodnutá fiskální pravidla. Ráda bych ale v této souvislosti zdůraznila, že v rámci EU jsou veřejné finance ČR ve vynikající kondici.

Vláda také vítá závazek Evropské komise pokračovat s jednotlivými státy v dialogu, hospodářské politice, v rámci evropského semestru, který považujeme za dobrý mechanismus koordinace.

Závěrem bych ráda poděkovala VEU za diskusi k roční analýze růstu a za stanovisko, které je ve stejném duchu jako pozice vlády. Velmi vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní ministryně, vám. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 1/12/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Mikuláš Bek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nepovažuji také za nezbytné předčítat text, který máte v senátním tisku k dispozici. Roční analýza růstu, jak napovídá název, je skutečně dokumentem, který je pravidelně projednáván evropským výborem a Senátem. Já bych chtěl toho krátkého času spíše využít ke komentáři k tomu, co je v tom dokumentu. Je dobré zdůraznit to, že tentokrát ten evropský semestr bude mít o něco větší význam než jindy, protože se v něm připravují témata, která budou potom prioritami toho dalšího období financování politiky soudržnosti mezi lety 21 až 27. Takže už teď lze z té analýzy růstu možná odečíst některé akcenty, které budou z pohledu komise důležité, a proto tentokrát je také velmi důležitá aktivní pozice ČR v tom procesu.

Ten náš návrh vyjádření se soustřeďuje jednak na hodnocení analýzy, kde se s ní v zásadě ztotožňujeme, pokud jde o analýzu rizik, tak specifikaci těch priorit. V další části se obracíme spíše směrem k vládě, kterou chceme povzbudit k tomu aktivnímu vyjednávání právě s tím delším časovým horizontem. Také podporujeme vládní pozici vůči nástrojům, které jsou tam zmiňovány jako prostředky realizace těch strategií, a to zejména program Invest EU a potom nově navrhovaný program na podporu reforem, kde sdílíme vládní stanovisko, které je poměrně opatrné, protože tak jak zatím se rýsuje ten program na podporu reforem, tak do jisté míry hrozí dublování s jinými nástroji, ČR má přirozeně zájem na tom, aby významná část těch prostředků byla alokovaná do ostatních nástrojů. Jenom drobná poznámka se týká toho, že v té vládní pozici jsme nenašli stanovisko k jednomu instrumentu, který je v té analýze zmiňován explicitně v závěru, kdy jsou do jisté míry členské země nabádány k zřizování národních rad pro produktivitu, výbor nemá žádnou ambici naznačovat vládě, co by měla udělat. Jenom jsme čekali, že se k tomu postaví explicitně a řekne, jestli něco takového má v úmyslu nebo nikoliv.

Tolik můj komentář k tomu stručnému dokumentu. Samozřejmě vás prosím o podporu toho vyjádření.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, uzavírám ji tedy. Paní ministryně asi nechce vystoupit? Pan zpravodaj nás seznámil s celou věcí, takže budeme hlasovat. Dovolím si vás svolat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Mikuláš Bek a jak máte uvedeno v příslušném tisku. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, prosím tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, prosím tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat, pro se vyslovilo 51, proti byl 1. Já děkuji za hostování paní ministryni, děkuji zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Na shledanou, paní ministryně.

Naše schůze pokračuje.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 23

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 23. Prosím pana poslance Václava Klause, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte v Senátu Parlamentu ČR.

Poslanec Václav Klaus:  Vážené senátorky, vážení senátoři, dobré ráno. Přišel jsem vás seznámit s poměrně nekonfliktním zákonem, týkajícím se významných dnů ČR.

Úvodem rovnou řeknu, že nejsem fanoušek inflace významných dnů a dalších specifikovaných dnů v kalendáři, ale jsou nějaké výjimky. Byl jsem loni v létě odhalit v rodné obci památník sokola Pekáčka zabitého nacisty, tam jsem byl požádán Máchalovou župou sokolskou, abych zdvihl toto téma. 20 let jsem byl sám sokolem, rozhodl jsem se, že při oslavách 100 let republiky by bylo milé i v úctě ke starým sokolům, často zahraničním, uctít jejich přínos vzniku republiky tímto zákonem a udělit jim 8. říjen jako významný den republiky. Den sokolstva.

Sokolské hnutí je také spojeno s celou Československou a Českou republikou. Je nadstranické, chodili do něj cvičit zástupci všech možných politických stran a směrů. Není to nic úzce partikulárního. Koneckonců, jak řekl Masaryk, bez Sokola nebylo by legií, bez legií nebylo by republiky.

Proč 8. říjen? Sokolové byli také vždy nositeli demokratických tradic, a proto byli trnem oku všech totalit, které šly okolo nás už v minulém století. Měli velký problém po roce 1948 a ještě větší problém měli po příjezdu Reinharda Heydricha do protektorátu, který 8. října Sokol rozpustil a tisíce činovníků sokolských uvrhl do koncentračních táborů. 3000 z nich zahynulo, vč. dorostenek a žen. Čili 8. říjen je v tomto smyslu smutným dnem, ale je to připomínka i hrdinství těchto sokolů.

Nechci vás již déle zdržovat, máte na programu jistě mnoho dalšího. Čili myslím, že jako úvod by to snad stačilo, kdyžtak zodpovím vaše otázky, děkuji za podporu tohoto zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 23/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Papoušek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní předsedající, vážený pane předkládající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Podstatné věci tady byly řečeny, možná něco jenom na doplnění. Ten významný den by měl být 8. října, což je už slaveno sokolskou obcí delší dobu, protože v té době, v tento den v roce 41, tak došlo k velké razii mezi činovníky sokolstva. Bylo zatčeno asi 1500 činovníků z řad sokolstva, proto je stanoven tento 8. říjen. Jedná se o stanovení nebo rozšíření významných dnů, těch specifických dnů. Těch specifických dnů máme tři druhy: státní svátky, ostatní svátky a významné dny. Z těch významných dnů jenom pro vaši informaci, asi to víte, ale je třeba 16. leden, Den památky Jana Palacha, nebo vyjímám 28. březen, Den narození J. A. Komenského, 7. duben, Den vzdělanosti, 15. květen, Den rodin, atd.

Samozřejmě, Sokolu nejde jenom o tělocvičení, ale má obrovský přesah do těch poloh, že hájili demokratické hodnoty a hodnoty svobody a rozšířili se i do mezinárodních vod, čili po vzoru pražských organizací, tak byly zakládány organizace sokolstva i v zahraničí.

V Poslanecké sněmovně, jak už bylo řečeno, nebyl žádný problém odsouhlasit tento návrh zákona, z 182 poslanců bylo 170 pro.

Sokolové vždycky byli trnem v oku oběma totalitám, takže nacisti sokolstvo zrušili, samozřejmě neotáleli zrušit sokolstvo i komunisté. V roce 48 se uskutečnil poslední poválečný sokolský slet. Prakticky se proměnil v nejmasovější protikomunistickou demonstraci. Během toho sletu a ihned po něm byli představitelé sokolstva zatýkáni. Ten slet se nesl pod heslem: Nikdo nám nebude předepisovat, koho máme milovat, protože se začalo určovat, že máme milovat SSSR, Gottwalda apod. Oni říkali: Ne, nikdo nám to nebude určovat, my si budeme milovat, koho chceme.

Takže stručně k tomu meritu věci. Náš výbor přijal usnesení, na to si tady obléknu sokolskou čepičku, kterou mi půjčil můj kamarád Michal Doležal, tak se sluší a patří si ji nasadit. On bude mít určitě radost. Je to takové nějaké menší, to nevadí, snad mi to nespadne. Když to spadne...

14. usnesení z 3. schůze konané dne 29. ledna VVVK. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně, pardon...

Ti novináři mě tak zmátli, ta média... To je sebranka! (Miluše Horská: Pan senátor se vžil do role.) To byla varianta, která... Takže beru zpět!

Pouze doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje mě jako zpravodaje výboru a pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Drahoše, předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane senátore, děkuji za zprávu i za ilustraci, ale vidíte, když jsou v tom emoce, tak pak rozum přestává fungovat. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Ivo Bárek. Máte slovo, pane kolego. Bez čepičky, s čepičkou?

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, paní místopředsedkyně, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Vystupuji zde na podporu tohoto návrhu. Sokolské hnutí v celé své dlouhé historii, už tady o tom bylo hovořeno, vycházelo a stálo na straně demokratických a humanistických principů a podílelo se od počátku a velice významně na utváření naší české národní identity. Zásluhy Sokola na pozitivním směřování českých dějin jsou neoddiskutovatelné. Vlastenecké a demokratické postoje a myšlenky i připravenost za ně bojovat však přinesly členům a příznivcům této organizace v dobách nesvobody a totality mnoho příkoří, strádání a také obětí. Jsem rád, že sokolské myšlenky, hnutí i Sokol samotný překonaly tyto těžké zkoušky. Prokázala to i aktivní účast na loňských oslavách 100. výročí vzniku naší republiky, vč. velmi úspěšné organizace 16. všesokolského sletu.

Jako dlouholetý příznivec těchto myšlenek a tohoto hnutí budu velmi rád, pokud se mezi významné dny naší republiky zařadí i památný Den sokolstva a bude připomínkou těchto obětí, ale i ideálů, které by se neměly v současné i budoucí době vytratit, ale spíš bychom na nich i nadále měli stavět. Já děkuji za předložení tohoto návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane senátore, vám. Do obecné rozpravy se dále hlásí pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, páni senátoři, vážené paní senátorky. Sokol se ve francouzštině vyslovuje „sokol“. Sokol de Paris byl založen roku 1892. Sokol byl jeden z prvních týmů, který se přihlásil, že bude bojovat v první světové válce. Byli to sokolové, kteří žili ve Francii, kteří nastoupili jako dobrovolníci do jednotek. Byli tak famózně odvážní a zorganizovaní, že se jejich rotě začalo říkat „rota Nazdar“. Zdá se mi, že proto, abychom pochopili skutečný význam návrhu, který dnes projednáváme, se musíme vrátit před rok 1918. Je jenom dobře, že o tom jednáme dnes, několik měsíců po připomínání 100. vyhlášení naší státnosti.

Sokolové skutečně pomohli dát Československo na mapu světa. Proto i návrh, který tady dnes máme, je návrhem světovým. Proto ho samozřejmě velmi podporujeme a hlásíme se k němu. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové. Jenom jednu věc, která mě napadla, když tady o sokolech mluvíme, zejména v minulém čase, tak jsem si uvědomil, že je o nich možné mluvit i z hlediska přítomnosti. Nevím, jak vy, ale pokud já se zúčastním například různých akcí, které připomínají Den vzniku samostatného Československa, Den veteránů nebo Den svobody a demokracie, tak tam moc lidí není. Ale kdo tam vždycky na Vysočině je, tak jsou sokolové. Já jim za to chci poděkovat. Chci říct, že nejen kvůli té minulosti, ale i díky té současnosti, kdy oni na těchto akcích nechybí, si určitě ten významný den zaslouží.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se... Ano, paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Paní místopředsedkyně, vážené a milé kolegyně a kolegové, naši hosté, páni poslanci. Dovolte, abych ještě také přispěla jenom doplňující snad informací, snad vzpomínkou. V rámci Komise pro krajany žijící v zahraničí jsem měla možnost navštívit hodně těch krajanských organizací v zahraničí. Musím říct, že hybnou silou a jádrem těchto organizací byli v mnoha případech právě sokolové. Po celém světě. Teď jednu tu vzpomínku, která je pro mě pořád silná.

Byli jsme v Torontu, v Kanadě. Najednou na tom jejich velkém stadionu byl mezinárodní sokolský slet. Na druhém konci světa napochodovali sokolové z různých zemí světa, s vlajkami, já jsem byla strašně pyšná na to, že ta malá Československá republika má takovéto dědictví, které nejenom v minulosti, ale i teď nám dělá takovou skvělou prezentaci. Byla tam spousta mladých lidí. Musím říct, že někteří z nich už ani neuměli česky, ale byli to sokolové. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana poslance Klause, jestli se chce vyjádřit? Ne. Děkuji. Pan zpravodaj má slovo. Prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě, pane garanční zpravodaji.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Stručně, v obecné rozpravě vystoupili 4 senátoři a senátorka. Všichni vyjádřili podporu návrhu tohoto zákona, takže za chvilku budeme hlasovat pod heslem sokolským: Tužme se!

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A schválit, viďte? Takže já si vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, stiskněte tlačítko ANO a dejte ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, prosím, stiskněte tlačítko NE a dejte ruku nahoru. Děkuji. Návrh byl přijat. Pro 57, proti nebyl nikdo. Ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji panu poslanci, panu zpravodajovi, pane poslanče, gratuluji vám k hladkému průběhu. Děkujeme za tento bod. Vyřiďte pozdravy v dolní komoře parlamentu, prosím.

Poslanec Václav Klaus:  Děkuji za milé projednání. Hezký den.

Naše schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 29

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 29. Já zde vítám a prosím paní poslankyni Miloslavu Rutovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Máte slovo, dobrý den.

Poslankyně Miloslava Rutová:  Dobrý den. Krásné dopoledne, paní předsedající, pane předsedo, dámy a pánové. Jsem zde za kolegu Raise, který vás všechny velice zdraví, je churav, ale spalničky nemá... Takže tady vás mám pozdravit. Předkládám tedy za něj návrh zákona, kterým tedy se doplňuje den 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii, ještě plus nebo a Dnem studenstva. Víte, já jako můj předseda školského výboru nejsem příznivcem nějakých extra dalších svátků. Ale obrací se na nás spousta studentů, studentských rad, všech možných studentských institucí, že jim chybí jejich svátek. My všichni víme, že tedy ten den 17. listopad, Den studenstva, na základě čeho vznikl. Už to bylo v 39. roce, když tedy byla naše země okupována nacistickým Německem. Studenti z Hlávkovy koleje byli odvlečeni, bylo jich 9 popraveno, byli v koncentračních táborech. Spousta se jich nevrátila domů. Ten den 17. listopad je odkaz, který je spojen s připomínkou těchto tragických událostí. V českých a slovenských právních předpisech se však 17. listopad jako tento svátek objevil až v roce 1990, kdy v rámci novely zákona o státních svátcích byl 17. listopad poprvé v historii zařazen mezi významné dny jako den boje studentů za svobodu a demokracii. Novým zákonem č. 245 Sb., o státních svátcích, významných dnech a dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, byl 17. listopad poprvé zakotven jako státní svátek, a to opět jako den boje studentů za svobodu a demokracii. Ale v roce už 1941 během schůze Mezinárodní unie studentů bylo přijato prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu, které vyzdvihlo odvahu a činy českých studentů vysokých škol, kteří jako vůbec první zvedli svůj hlas na znamení odporu proti nacistickým utlačovatelům. Právě na základě těchto pražských událostí byl 17. listopad po celém světě připomínán jako Mezinárodní den studenstva. Ale bohužel, ČR stále zůstává výjimkou. Právě že se na nás obrací Rada vysokých škol, ať je to zákonná reprezentace vysokých škol, Studentská komora Rady vysokých škol, Národní reprezentace studentů a Národní parlament dětí a mládeže, s prosbou, zdali by nemohl ten 17. listopad jako Den boje za svobodu a demokracii být doplněn Dnem studenstva. Tímto vás moc prosím a žádám, abyste tedy prosbu těch studentů vyslyšeli.

Vím, že mnoho připomínek je k tomu, že minulým režimem byl tento Den studenstva zprofanován, že byl zneužit, ale já mám osobní názor, že bychom se neměli pořád koukat dozadu, že žijeme tady a teď, že by opravdu ti studenti, kteří i v tom roce 89 se o tu svobodu a demokracii zasadili, si ten Den studenstva opravdu zasloužili. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Ten nepřijal usnesení a záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 29/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Papoušek, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Zatímco předchozí návrh zákona byl přijat bez problémů jak v Poslanecké sněmovně, tak tady, tak ne takto tomu bylo při schvalování tohoto návrhu zákona, kde se objevily dva názorové proudy, jeden z nich podporoval přijetí tohoto návrhu, druhý byl odpůrcem. Z těch, kteří podporovali tento návrh, tak se u nich objevovaly názory, že je potřeba opravdu zdůraznit význam studentstva při boji za demokracii, za lidskou svobodu a podobně. Kdežto druhá skupina poslanců tvrdila, že to příliš ředí nebo oslabuje význam dne 17. listopadu jakožto dne, který je označen jako Den boje za svobodu a demokracii. Poměrně těsně byl tento návrh schválen. Byl schválen 105 hlasy.

To je zatím všechno. Ještě se přihlásím do obecné rozpravy. Děkuji. Čili ještě náš výbor tedy, jak už bylo řečeno, nepřijal žádné usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, už bylo řečeno, i ode mě. Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravy a případné další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, tudíž otevírám obecnou rozpravu. Jako první místopředseda Senátu, pan senátor Milan Štěch. Máte slovo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Vystupuji a hned na úvod sděluji, že navrhuji tento návrh zákona schválit, abych neopomněl důležitou procedurální záležitost. Teď několik vět k tomu, proč podporuji tento návrh.

Zaprvé musím říci, že je mi opravdu líto, že se o tom v minulosti a možná ještě v současnosti vede taková rozprava. Plně podporuji, že máme Den boje za svobodu a demokracii jako státní svátek, jako významný den. Myslím si, že to, že k tomu se připojí Mezinárodní den studenstva, to vůbec neoslabuje, vůbec to neznamená nějaké snahy soustředit pozornost nějakým jiným směrem. Ale přece se všichni snad shodneme, jako jsme se shodli předtím, na zásluhách významu Sokola v minulosti i v současnosti, že 17. listopad roku 1989 také navázal na 17. listopad a na události vůbec podzimu roku 1939.

Právě ten svátek nebo ta událost roku 39 byla tím odrazovým můstkem, od kterého se organizátoři a aktéři událostí roku 89 vlastně odkazovali a od kterého se to odvíjelo. Samozřejmě, těch impulsů bylo daleko více. Ale není to v žádném protikladu. Je zbytečné tady podle mého vést ty diskuse a nějakým způsobem říkat, že něco je důležitější a něco méně důležitější. Proč já vystupuji? Být to v normální situaci, tak se nebudu vůbec hlásit do diskuse.

Já jsem mnoho let zpátky už jako místopředseda, pak jako předseda pravidelně 17. listopadu každého roku zhruba v posledních 10 letech chodil na akce 17. listopadu, ale začínal jsem vždycky ráno v 9 hodin ráno u Hlávkových kolejí. U Hlávkových kolejí se nesešel jenom Svaz bojovníků za svobodu, ke kterému máme kritické připomínky, k jeho vedení, myslím si, že jsme to dali jasně najevo, já bych prosil, abychom se uměli povznést na dvě tři, dokázali, že ty věci vnímáme v nějakém kontextu a umíme z toho vyloučit ty, kteří to zneužívají nebo s tím pracují špatně. Ale tam prakticky vždycky, zejména ti pamětníci, kterých už je dneska, že bychom je na ruce spočítali, událostí roku 39 se na mě obraceli jménem svým a svých vrstevníků, abych v parlamentu pomohl prosadit to, aby se ten pojem Mezinárodní den studentstva vrátil do kalendáře.

Oni to považovali, že to je asi zapomenutí na ně. Samozřejmě, že vám tady nemusím připomínat to, co je snad známo, že Mezinárodní den studentstva je jediný mezinárodně uznávaný svátek, který má kořeny a ten vznik je z událostí v Československu. Následně za 2, 3 roky byl ve Velké Británii prohlášen za Mezinárodní den studentstva. Bylo tady hovořeno, já to podporuji, že sokolové, to, že my se k nim tak výrazně hlásíme, že to není jenom česká záležitost, že to je světový návrh, že to je světová událost, myslím si, že je správné, co tady zaznělo, že bychom měli být pyšní na to dědictví Sokola, určitě jsme, řada z nás to dává najevo. Já sám se zúčastňuji řady sokolských akcí. Myslím si, že bychom se měli povznést nad ty problémy, které tady v minulosti byly vyvolané, co je důležitější, jestli ten boj za svobodu a demokracii, nebo Mezinárodní den studentstva, obojí je důležité. Navazuje to na sebe. Povznesme se nad to, jako jsme se přihlásili prakticky všichni k tomu odkazu sokolstva, jeho podpoře, pokusme se i takto přistoupit, zapomenout na ty diskuse. Dneska jsme 30 let po politických změnách. Víme, že ten Mezinárodní den studentstva byl zneužíván. Ale co nebylo zneužíváno? Co nebylo zneužívané? Proto bych chtěl požádat, abychom aspoň v té diskusi dbali, že se na nás dívají lidé, kteří v tom roce 39 a následných letech ztratili své blízké, nebo to zasáhlo do jejich rodin. Oni to považují podle mého zjištění za vážnou věc. Možná více, než my si dovedeme představit.

To, že tento návrh podporují současné studentské a mládežnické organizace, které reprezentují studentstvo, ať vysokoškolské nebo středoškolské, tady zaznělo. Nebudu to opakovat. Takže moc prosím, povznesme se nad některé ty minulé diskuse. Myslím si, že tam nebylo vždy všechno košér, že bychom měli dát najevo, že si vážíme všech a těch událostí a těch obětí, které přišly v roce 39 a následně, že si zrovna tak vážíme všech, kteří se zasadili v roce 1989 o změny a poměry, ve kterých my dneska můžeme žít. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, nyní má slovo pan místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer. Máte slovo, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající, paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové. V roce 2000 byl schválen PČR státní svátek 17. listopadu jako Den boje za svobodu a demokracii. Já jsem si našel důvodovou zprávu k tomuto rozhodnutí. Rád bych vám z ní odcitoval. Státní svátky každého státu mají vyjadřovat základní milníky, kterými se ubíral vývoj státu do jeho současné podoby. Mají připomínat občanům tradice, ušlechtilé cíle a dějinné zvraty, na nichž je budována česká státnost. Z tohoto hlediska je dosavadní výběr státních svátků téměř dokonalý. 5. červenec, 6. červenec, 28. říjen, 8. květen. Schválením 17. listopadu jako státního svátku dovršíme tuto řadu o svátek boje za svobodu a demokracii a oceníme přínos mladé generace, který spojuje obě výročí, která se k tomuto dní váží.

Prosím vás, už v důvodové zprávě je jasně řečeno, že tento státní svátek a jeho symbolika se vztahuje k oběma významným událostem, které se v našich dějinách staly, ať to bylo v roce 39 nebo v roce 89.

Myslím si, že nikdo nepopírá úlohu studentů, jak v tom prvním, tak v tom druhém. Ten druhý případ z roku 89 využil to datum, protože mohl získat k takovému datu povolení uspořádat shromáždění, v podstatě ovšem jak v roce 39, tak v roce 89 demonstrovali studenti, ale i jiní občané za svobodu a za demokracii. Myslím si, že Mezinárodní den studenstva není dějinnou událostí. Ten byl symbolicky stanoven na to datum s ohledem na události roku 39. Nechme stranou všechny konotace, které později k tomu byly přilepeny nebo se vynořily. Ale Den studentstva není dějinná událost. Myslím si, že je správné se podržet toho vztahu k významu těchto dvou událostí. A to byl vždy boj za svobodu a demokracii, jak v roce 39, tak v roce 89. Já si myslím, že přídomky a další dovětky jsou tam zcela zbytečné. Opakuji se, je zcela na nás, abychom nezapomněli připomínat obě historická období, ve kterých toto datum sehrálo klíčovou roli.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, nyní obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Jiří Drahoš.

Senátor Jiří Drahoš:  Paní předsedající, paní poslankyně, kolegyně, kolegové. V diskusním příspěvku pana místopředsedy Štěcha už zaznělo leccos z toho, co jsem chtěl říci. Ale přesto. Já jsem ve výboru podpořil změnu názvu nebo rozšíření toho názvu. Já to nechápu tak, jak tady zmínil kolega Oberfalzer, že je to nějaká devalvace. Je to státní svátek, je to svátek, který zůstává. Já rozumím, ale je to státní svátek, který zůstává bojem za svobodu a demokracii. Víte, důvod, proč podporuji poslanecký návrh, nikdo mě nepodezírejte ze sympatií k Mezinárodnímu svazu studentstva nebo bývalému režimu. Ale já jsem stejně jako kolega Štěch chodil, nebo chodím více než desetiletí, k Hlávkově koleji, každé ráno 17. listopadu, setkával jsem se tam s těmi přeživšími, s těmi studenty z roku 1939, kteří tam měli i možnost promluvit. Už je jich opravdu, ani možná ne na prstech jedné ruky. Pan doktor Vojmír Srdečný, který tam hovořil v roce 17, loni na podzim, už nemohl. Já jsem měl tu příležitost se s nimi bavit. Oni říkali to, co tady zaznělo od kolegy Štěcha, že oni samozřejmě jsou si vědomi důležitosti 17. listopadu 89 pro naše moderní dějiny. Ale přesto by velmi uvítali, kdyby ten původní záměr, kvůli kterému vyšli, nebo který využili, ať už to interpretujeme jakkoli, studenti v roce 1989, kdyby byl v názvu připomenut.

A druhý důvod. Já jsem tam také často hovořil se zástupci studentů. Těší mě, že na připomenutí tohoto pietního aktu přichází stále více mladé generace. Když jsem před těmi dvanácti, čtrnácti lety tam byl poprvé, bylo tam obecenstvo s věkově velmi vysokým průměrem a minimum studentů. Dnes je tam studentů plno, a já také respektuji jejich žádost vyjádřenou reprezentacemi o připomenutí roku 1939 v názvu. Ačkoliv tedy také nemám rád dlouhé názvy svátků a čehokoli, nejsem toho názoru, že by se tím – teď to tady nezaznělo, ale zaznělo to v Poslanecké sněmovně – rozmělňoval, devalvoval nebo jakkoliv znevažoval význam Dne boje za svobodu a demokracii.

Já za sebe návrh Poslanecké sněmovny podporuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní poslankyně, vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Podávám tímto návrh na zamítnutí návrhu zákona, který přišel z Poslanecké sněmovny. Ztotožňuji se se stanoviskem klubu Otevřené demokracie, určitě ho také většina z vás zná. A proto si v odůvodnění dovolím z jejich stanoviska krátce zacitovat:

17. listopad byl od roku 1990 významným dnem ČSFR pod názvem "Boj studentů za svobodu a demokracii". V roce 2000 se stal státním svátkem a název změnil na "Den boje za svobodu a demokracii". Úprava je šťastná. 17. listopadem se otevřely dveře k přeměně normalizační komunistické diktatury k parlamentní demokracii a právní stát. Naše země se pak díky tomu stala součástí západního společenství demokratických států, které se zhmotnilo v institucích, jako je NATO a EU. Na boji za svobodu a demokracii se počínaje demonstrací ze 17. listopadu 1989 podíleli nejen studenti. Název zároveň pokrývá i důstojnou oslavu demonstrací z podzimu roku 1939, na níž se rovněž nepodíleli jen studenti. Taková oslava se ostatně i od roku 2000 pravidelně konala. A zároveň nepřipomíná nic z toho, jak byly události z roku 1939 později účelově zneužity českými komunisty a jejich ruskými komunistickými patrony. Když jsme vzpomínali 100 let založení Československa, kdekdo připomínal Masarykova slova: Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Naše Česká republika se zrodila z těch ideálů, které jsme tu zmínili. Ty ideály se zhmotnily i v soustavě našich státních svátků, včetně 17. listopadu. Nedopusťme, aby teď byla tato soustava chystanou zákonnou úpravou a vůbec postupným přejmenováváním svátků zavržena, znejasněna a nakonec podloudně přepsána, tak jak se to stalo s 28. říjnem po komunistickém puči z roku 1948.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Paní předsedající, dámy a pánové. Myslím si, že dávat hloubku významným datům v naší historii a v našem kalendáři, dává smysl. Ale neměli bychom se u toho příliš svářit. A tak mně dovolte jenom nabídnout jeden pohled, který tady dneska nezazněl a který je vlastně aktualizací pro to, o čem jednáme.

Tento svátek je totiž dvojjediný. Nejde jenom o rok 1989, ale právě i o rok 1939. Tehdy celá řada studentů, kteří nesměli už dál studovat, našla oporu v zahraničí. Příkladná solidarita univerzity v Oxfordu, která si upravila vnitřní předpisy, nakonec umožnila, že celá řada našich mohla dostudovat a získat diplomy v zahraničí. Jednalo se o výjimečný projev solidarity a kolegiality, takže se vlastně Oxford stal takovým patronem našich studentů. A pak není divu, že potom, přestože měli diplomy z Londýna, Bristolu, Sheffieldu, Newcastlu nebo Edinburghu, vždycky tam byl odkaz na Oxford.

Je to pro nás pozvání do dnešní doby. Je jenom otázkou času, kdy v nějaké zemi, a nemusí to být zrovna Venezuela, ale některá bližší, budou studenti také zbaveni možnosti studovat, takže to je apel i pro dnešní dobu.

Jednejme tudíž o těchto věcech i proto, že mohou mít velmi významný apel do současnosti. Sám za sebe se budu klonit k tomu, název rozšířit právě z úcty k těm, kteří našim studentům otevřeli náruč a projevili solidaritu, jako to udělala univerzita v Oxfordu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Musím říci, že se také kloním k tomu, aby tento den byl rozšířen o název Mezinárodní den studenstva. Já to nepovažuji za oslabování nebo rozmělnění významu tohoto dne. Myslím, že tam není přejmenovávání , je to jenom rozšíření, a myslím si, že to je zvýraznění určitého detailu, který ještě víc podpoří význam tohoto dne, jako když malíř také zvýrazňuje detaily na plátně, tak tím nepopírá celou malbu, ale ještě víc ji nechá vyniknout.

To je tato věc.

A za druhé. Jak jsou názory, jak zneužili tento název Mezinárodní den studenstva komunisté, komunistický režim, tak na to bych se vůbec neorientoval, protože komunisté kradli co mohli, ale kradli majetek a kradli i symboly, kradli ideje, parazitovali na událostech apod., takže vůbec bych se nevymezoval takhle vůči nim, hodnotil bych tu věc samotnou. Tak to vidím. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Musím říct, že nemám úplně silný názor na to, jestli máme ponechat původní název svátku nebo přijmout ten nový. A říkám to jako účastník aktivit v roce 1989. Byl jsem členem skupiny Stuha, která organizovala demonstraci na Albertově 17. listopadu 1989. A tehdy důvodem, proč se to konalo právě v tento den, byla samozřejmě přirozeně vzpomínka událostí, které tomu předcházely mnoho desítek let zpátky a kdy jsme chtěli jednak uznat odvahu i utrpení studentů z roku 1939, ale samozřejmě jsme také cítili nějakou naši povinnost ozvat se a vyjádřit se k tomu, jaké poměry byly tehdy v Československu a zastat se obnovení demokracie a svobody i v tehdejším Československu.

Nemá tedy pravdu pan místopředseda Oberfalzer, že toto datum bylo vybráno, protože bylo možno získat povolení. Tato demonstrace nebo manifestace by se konala v každém případě, to byl jenom bonus, který byl potom navíc po jednání s Městskou vysokoškolskou radou SSM, které umožnilo tuto demonstraci legalizovat, a to zřejmě zvýšilo zájem o účast, informovanost o této akci a přispělo možná k tomu, jak rozsáhlá a nakonec vlastně úspěšná byla i mnohem úspěšnější v cíli k obnově svobody a demokracie, v což nikdo z těch, kdo to organizovali, myslím si, nedoufal, že to bude tak rychlé.

A z tohoto hlediska si myslím, že je dnešní název – Den boje za svobodu a demokracii – samozřejmě správným popisem toho, o co šlo studentům v roce 1939 i toho, o co šlo studentům v roce 1989.

Ale stejně tak, Mezinárodní den studenstva, jak už tady bylo zmíněno, změnit na Den 17. listopadu, vznikl také jako výraz úcty a respektu ke studentům a k tomu, čeho se odvážili a jak za to zaplatili v roce 1939. Čili mně to nepřijde vlastně nijak v rozporu. To znamená, že pokud změníme název svátku tak, jak se navrhuje, tak si myslím, že to bude také odrážet historickou realitu a vlastně ty hodnoty, které si asi všichni chceme připomínat.

Proto jsem se rozhodl, že spíše podpořím tuto změnu, i z toho důvodu, že dnešní studenti, zase o několik desítek let později, nebo jejich reprezentace, toto přání vyjadřuje, že nevidím důvod, proč nevyhovět i jejich vnímání tohoto odkazu, a jak jsem říkal, obě tyto varianty jsou pro mě vlastně dobré, jsou správné a nevidím důvod pro to, vést nějakou příliš emotivní debatu o tom, která z těchto variant bude nakonec platit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Mikuláš Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, budu také znovu velmi stručný. Mně je také vlastně trochu jedno, jak se tento svátek jmenuje, protože jsem si ho užil v roce 1989 cestou z Albertova na Národní třídu, stejně tak, jako tam řadu let chodím teď jak k Hlávkově koleji, tak na Žitnou a potom na Albertov. A název je pro mě třeba vedlejší.

Ale jako dosud ještě jako lektor se cítím být zavázán stanovisku právě dnešních studentů. To nejsou lidé, kteří by byli nějak postiženi minulostí a asociacemi, které možná pro nás jsou symbolicky důležitější. A rozhodně to nejsou lidé, kterým by bylo možné vytknout nějaký sentiment po starých pořádcích. To jsou naopak studenti, kteří se dneska stavějí velmi aktivně ke společenskému dění a 17. listopad i dnes chápou jako velkou příležitost k tomu, postavit se na stranu demokracie a svobody.

Budu tedy ve svém hlasování respektovat jejich přání, byť já sám osobně mám zážitek spíš niterní a je mi tento název, s prominutím, opravdu jedno.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Václav Hampl. Ale v této chvíli už není poslední.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, dámy a pánové. Je to trošku rektorská záležitost, Mikuláš Bek, současný rektor, já minulý, Karel Rais je jeden z navrhovatelů, nebo možná hlavní z navrhovatelů, také rektor. Máme tedy se studenty něco společného.

Patřím také k těm, kteří chodívají k Hlávkově koleji, i když teď jsem tam z různých důvodů asi tři roky nebyl. A mohu naprosto potvrdit, že pro pamětníky událostí z roku 1939 je to velmi důležité téma, a myslím, že právem.

Chci říct, že budu hlasovat pro rozšíření názvu. Nicméně jsem si vědom a respektuji a reflektuji ty námitky, které tady citoval kolega Canov, třeba ze stanoviska Klubu na obranu demokracie. Chápu, že to je jakoby důležité, jak tyto symboly pokud možno moc nerozmělňovat. Ale musím říct, že mně připadá, že vlastně už v listopadu 1989 a od té doby pořád jedna z věcí, které na tom pro mě vždycky byly velice fascinující, je právě ta jakoby vnitřní spřízněnost, spojenost s rokem 1939, s tím, co se dělo v roce 1939, tato záležitost, tento symbol, se potom po půl století najednou přelil do aktuálního dění v roce 1989, které vyústilo v naši svobodu a demokracii.

Pro mě jakoby připomenutí a jakéhosi zdůraznění tohoto aspektu skutečně není rozmělňováním připomínání naší svobody, je rozšířením toho.

A přísně vzato, ony to nebyly zdaleka jediné dva případy, rok 1939 a rok 1989, kdy role studentů byla, řekněme, hodně nepřehlédnutelná. To máme i další příklady. Blíží se nám Vítězný únor. Předpokládám, že tak, jako každý rok, půjdou vrcholní představitelé nebo některý z vrcholných představitelů Senátu položit věnec a pronést slavnostní řeč do Nerudovy ulice, do místa, kde se střetli studenti s policií 25. února 1948, jakožto vlastně jediná skupina, která nějakou konkrétní akcí otevřeně udělala něco proti zvratu pořádků, proti komunistickému puči. A takových případů bychom našli více, i když bychom už museli jít do trošku ještě starší historie – 1848 atd.

Myslím si, že k tradici naší země patří to, že tam, kde jde o svobodu, studenti většinou u toho nejen nechybějí, ale často jsou i jednou z hlavních hybných sil.

A poslední věc, kterou jsem k tomu chtěl říct. Návrh, který tu teď je, vnímám jako jakýsi kompromis, protože v předchozích iteracích návrh byl Mezinárodní den studenstva, řekl bych začátek toho názvu. A pak bude za svobodu a demokracii, což trochu chápu, že může jakoby aspekt svobody a demokracie opticky, symbolicky umenšovat. Ale teď, když to máme v opačném gardu, kdy pořád se to jmenuje Den boje za svobodu a demokracii a přidá se k tomu aspekt studentů, připadá mi to jako rozumný kompromis, který nemám problém podpořit, i když je samozřejmě pravda, že máme možná i důležitější věci k řešení v naší zemi, než je přesné jméno státního svátku. V tom se shodnu s Mikulášem Bekem. Děkuji vám moc za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně. Pozorně jsem poslouchal všechna vystoupení, v některých případech i pamětníků. A pak jsem si uvědomil, že rok má 365 dní a poté jsem si představil, jak se na Den boje za svobodu a demokracii a na Mezinárodní den studenstva bude dívat dospělý člověk za 100 let. A jediné, co mi z toho vyšlo, je, že se může i stát, že on si bude myslet, že 17. listopad je dnem boje za svobodu a demokracii a potom ještě něčím dalším, což je Den mezinárodního studenstva, který je také bojem za svobodu a demokracii a že jedině správné logické řešení – a teď se omlouvám za tuto logiku – je, aby 17. listopad byl Den boje za svobodu a demokracii. Tečka. A Mezinárodní den studenstva. Tečka. To znamená, aby to v jednom dni, jako se někteří z nás narodili v jednom dni, to byly v jednom dni dva svátky, z nichž jeden se nazývá Den boje za svobodu a demokracii a druhý se nazývá Mezinárodní den studenstva. A já říkám, že pokud by to někdo navrhl tímto způsobem, tak bych pro to hlasoval. Ale spojit to spojkou "a" znamená, že jakoby pro lidi za 100 let nebo za 200 let říkáme, že to jsou dvě věci, které spolu nějak nesouvisejí, nebo jak to je? A teď pozor! My to dneska víme, je nám to všem jasné a všichni tomu rozumíme. Ale nemělo by to být správně tak, že v jednom dni se prostě staly dvě významné věci a budou v jednom dni dva svátky?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, tedy ji uzavírám,.

Ptám se paní navrhovatelky, jestli si přejete vystoupit? Ano, je to vaše právo, prosím.

Poslankyně Miloslava Rutová:  Dobrý den ještě jednou. Všem vám moc děkuji za diskusi, kterou jsem si tady vyslechla. A chtěla bych říci jenom jednu věc. Všem těm, kteří vyhoví, a dovolí, aby studenti měli kromě Dne boje za svobodu a demokracii také i svůj den, dovolím si poděkovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám též děkuji. A nyní prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Zdeněk Papoušek:  V obecné rozpravě vystoupilo – bohužel jsem to přestal počítat – myslím 9 senátorek a senátorů, ale to není až tak podstatné. Podstatné je, že zazněl návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a dále zde byl podán návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Nejdříve bychom měli hlasovat o návrhu schválit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, tak to budeme hlasovat. Děkuji, pane zpravodaji. Dovolím si svolat další senátorky a senátory do sálu. (Znělka.)

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Schváleno, návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 38 senátorek a senátorů, proti jich bylo 6.

Ukončuji projednávání tohoto bodu. Gratuluji paní poslankyni, děkuji panu zpravodaji.

Loučíme se s paní poslankyní, na shledanou.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 27

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 27. Návrh uvede poslanec Jan Čižinský, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, vítejte v Senátu.

Poslanec Jan Čižinský:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za slovo. Velmi si vážím možnosti zde v Senátu tento návrh zdůvodnit a děkuji za vlídné přijetí.

Přípravné třídy základní školy jsou pro děti, u kterých pedagogicko-psychologická poradna doporučí, že jsou pro ně vhodné, aby se vyrovnal jejich vývoj. Jeden pedagog je na maximálně 15 dětí v mateřské škole je to jeden pedagog na maximálně až 28 dětí. Ale v tuto chvíli je podmínkou, aby dítě mělo také odklad školní docházky, což ale v praxi znamená, že děti narozené v září až prosinci se do přípravných tříd prakticky nedostanou. To znamená, když to dám do extrému, dítě narozené 31. srpna, se do přípravné třídy může dostat, protože může dostat odklad a stanovisko pedagogicko-psychologické poradny, zatímco dítě narozené 1. září nemůže dostat odklad a přestože pedagogicko-psychologická poradna jako odborné pracoviště řekne, že přípravná třída by pro toto dítě byla vhodná, tak odklad nedostane, do přípravné třídy se také nedostane, a kdy by se mohlo dostat, tak prakticky až v sedmi letech a do školy by potom dítě šlo vlastně až v osmi letech.

Novela, kterou zde předkládám za skupinu poslanců, toto řeší, nikoho k ničemu nenutí, jenom umožní dětem, které se narodí mezi zářím a prosincem a u kterých řekne pedagogicko-psychologická poradna, že pro ně přípravné třídy jsou vhodné, aby se do nich dostaly, pokud to budou jejich rodiče chtít.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím ještě, neberte to jako zpupnost, pokud se vyjádřím k pozměňujícímu návrhu. Ten je věcně správný. Ale dovolte mi, abych z praktických a taktických důvodů se k němu zachoval negativně. Je to z toho důvodu, že bych byl velmi rád, kdyby novela, kterou tady nyní navrhujeme, mohla platit už při letošních zápisech, na což čekají rodiče dětí i ředitelé. A tak jsem chtěl poprosit, jestli by věcně naprosto správný záměr, rozšířit tuto možnost ze státních a církevních i na soukromé školy, nemohl být buď samostatným návrhem, anebo navrhujeme součinnost. Nyní je ve sněmovně novela č. 309, týká se školského zákona, že bychom tam přidali tento návrh, který je věcně správný, protože je potřeba upozornit, že návrh, se kterým tady přicházím za skupinu poslanců, nemá podporu ministerstva školství, to znamená nemá podporu koalice. A toto správné rozšíření by v praxi náš návrh mohl, tak říkajíc, zabít. Návrh prošel velmi těsně a mám velkou obavu, že kdyby přišly společně do sněmovny, tak když vezmu negativní stanovisko ministerstva a určitou řevnivost mezi komorami, že by neprošlo vůbec nic. Proto nemějte mi za velkou troufalost, pokud prosím, zda by nebylo možné schválit návrh zákona v původním znění. A za skupinu poslanců navrhuji spolupráci na tom, aby rozšíření bylo pozměňujícím návrhem tisku č. 309 a budeme se snažit, aby to bylo předřazeno a rychle projednáno. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 27/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michal Canov. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 27/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jaromíra Vítková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážená paní předsedající, senátorky a senátoři, vážený pane poslanče. Stala jsem se zpravodajkou, nastudovala jsem potřebné podklady a projednala jsem tuto záležitost ve svém obvodu s řadou pedagogů i s řadou ředitelů jak mateřských, tak i základních škol. Projednala jsem to s některými pracovníky inspekce a také jsem obdržela doporučení pedagogické komory.

Při projednávání ve výboru jsem doporučila, aby výbor doporučil Senátu znění z Poslanecké sněmovny.

Stejně tak to doporučil i ústavně-právní výbor.

K pozměňovacímu návrhu se v této chvíli nevyjadřuji, za výbor ale vnímám, co navrhuje pan poslanec a ztotožňuji se s tím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko, též se posaďte, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu a další návrhy.

Ano, pan senátor Michael Canov, zpravodaj ústavně-právního výboru má slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane poslanče, vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Přečtu stručně usnesení ústavně-právního výboru:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Ivo Valenta, pan místopředseda, který měl přednostní právo, vám nechal slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den. Paní předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Děkuji za přednostní právo, potěšilo mě to, lekl jsem se, že už jsem šéfem nějakého klubu, ale to nejsem.

Zachytil jsem tuto poslaneckou iniciativu až možná v pozdější fázi a velmi mě mrzelo, že poslanci, kteří měli tento bohulibý návrh, a já se s ním ztotožňuji, a kteří s ním přišli, zapomněli, že mimo církevní, obecní a státní školy také jsou soukromé. Myslím si, že soukromé školy dávají rodičům a dětem velkou alternativu a velmi příjemnou a dokáží vlastně doplnit celý vzdělávací systém.

A to, že tu je možnost zřizovat v základních školách přípravné třídy, které by neměly suplovat mateřské školy, ale řeší odklad povinné školní docházky atd., už nechci opakovat.

Podíval jsem se, a nahlédl jsem do dostupných statistik školního roku 2016/2017 a konstatuji, že nejde o nějak zanedbatelné množství dětí. O odklad školní docházky požádalo celkem 16.629 dětí, což představuje téměř 11 % všech dětí, které v tomto školním roce šly k zápisu. Přitom u drtivé většiny dětí – 93 % – není sledováno žádné postižení.

Předložená novela školského zákona má však tu jednu výraznou vadu, o které jsem před chvilkou hovořil, a to je, že jsou tam, bohužel všechny školy, ale soukromé školy tam nejsou.

Své vystoupení možná zkrátím.

Myslím si a rád bych zdůraznil, že soukromé školy definuje školský zákon jako školy, které jsou zřizovány jinou právnickou nebo fyzickou osobou, než státem, krajem, obcí nebo registrovanou obcí. Z platné právní úpravy tedy vyplývá, že pokud je soukromá, stejně jako například církevní škola, zařazena do školského rejstříku, je vzdělání v ní získané rovnocenné a analogické jako ve školách veřejných. Právě proto nevidím jediný důvod, proč bychom měli soukromým školám upírat možnost zřizovat přípravné třídy.

Z toho důvodu předkládáme s kolegy Janem Teclem a senátorem Ladislavem Chlupáčem pozměňovací návrh k předložené novele školského zákona, který vám byl v písemné podobě rozdán do lavic a který pouze rozšiřuje v § 47 v odst. 1 okruh těch, které jsou oprávněny zřizovat přípravné třídy, a právě o jiné právnické a fyzické osoby, které jsou zřizovateli soukromých škol. Stejně jako v případě církevních škol pak vydává souhlas ke zřízení přípravné třídy ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Dámy a pánové, byl bych rád, kdybyste zvážili podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Předejdeme tím zcela zbytečné, přitom nikoliv zanedbatelné diskriminaci soukromých škol vůči školám veřejným.

Možná malou poznámku: Proč tam vlastně nebyly zařazeny soukromé školy, pane poslanče, když tam jsou všechny ostatní? Záměr nebo nedbalost nebo zapomnětlivost? Myslím si, že toto by se nemělo stát, a proto apeluji a chtěl bych, abychom šli do podrobné rozpravy, abych tam mohl pozměňovací návrh načíst. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní tedy s přednostním právem je ne řadě místopředseda Senátu pan Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré poledne, teď už nemám přednostní právo. A jsem docela rád, že přede mnou mluvil pan senátor Valenta, protože to, o čem mluvil, že se při této změně zapomnělo na soukromé školy, také považuji za velkou chybu.

Pan poslanec Čižinský mluvil o tom, že se bude vstupovat do školského zákona v nějaké větší míře v co nejkratší době. Já osobně tedy budu dbát, aby se na toto nezapomnělo, pokud by dnes návrh prošel, protože to považuji opravdu za nesprávné, že zde nejsou uvedeny soukromé školy. Nevím, proč to vzniklo. Domnívám se, že spíš jistou nedbalostí a prostě se nepovažovala tato věc za důležitou, a přitom důležitá je, aby to platilo i pro soukromé školy. To musím říct.

Ale chtěl jsem mluvit ještě i o něčem jiném, což by mělo trošku širší souvislosti. V naší zemi se narodí každý rok plus minus 115 tisíc dětí. Když tyto děti dosáhnou věku šesti let, tak hned následující školní rok mají povinnost školní docházky, pokud tedy nedostanou odklad z povinné školní docházky. Tento odklad může být z různých důvodů – nezralost fyzická, nezralost psychická, nezralost vyplývající z toho, v jakém prostředí vyrůstají. Odborníci mluví o tom, že odklad by měla dostat přibližně dvě, tři procenta dětí. Skutečnost je taková, že každý rok dostane odklad 20 % dětí! Prosím, dvacet procent dětí z populačního ročníku dostane odklad. Nepochybuji o tom, že je to často přání rodičů, protože se bojí, že by jejich děti třeba neuspěly v kompetitivním prostředí – a my jsme se dostali tak daleko, že školu opravdu považujeme za kompetitivní prostředí, takže jsme se dopracovali toho, že 20 % dětí nenastupuje v době, kdy by měly nastoupit do základní školy, především z těch důvodů, o kterých jsem mluvil předtím, z jisté nezralosti.

A v minulém období se zavedlo několik opatření. Jednak je to předškolní vzdělávání v mateřských školách. Všichni dobře víme, že jsme o tom mluvili nedávno u nás v Senátu. Mateřské školy zřizují předškolní vzdělávání, které je povinné pro děti, pokud dosáhnou věku pěti let. A teď zase jedno číslo. Měli jsme jisté pochybnosti, jak to bude fungovat, a skutečnost se ukázala možná ještě horší, než jsme si mysleli. Povinné předškolní vzdělávání nenavštěvují více než tři procenta dětí, to znamená plus minus 3 500 dětí stejně do toho nenastoupí. Jsou to pravděpodobně ty děti, které pocházejí z toho řekněme nízko-motivačního sociálně kulturního prostředí. To je poměrně hodně.

Zavedly se také přípravné třídy pro ty děti, které nenastoupí na povinnou školní docházku. A ty, jak už tady pan poslanec říkal, nejsou pro děti s odkladem školní docházky věkem.

Děláme tedy všechno možné, nebo děláme hodně pro to, aby děti, které nastoupí do školy, byly úspěšné, aby se toho hodně naučily, aby škola pro ně byla spíš motivační, pozitivní motivací, než nějakým strašákem. A přitom najednou se dostáváme do momentu, kdy vyřadíme spoustu dětí, které jsou narozeny třeba 1. září, což nedává vůbec žádný smysl a není to vůbec logické. Co zbývá těmto dětem nebo jejich rodičům? Buďto se vrátí do mateřské školy – přitom všichni dobře víme, jaký zoufalý nedostatek míst v mateřských školách máme – anebo tyto děti jdou předčasně do normální základní školy, což také není dobré.

Je to poměrně jednoduché opatření, které navrhli poslanci, i s tou chybou, že se to netýká soukromých škol. Opravdu myslím, že pokud vstoupíme do školského zákona, měli bychom na to dbát. Ale jinak si myslím, že je velice správné předložený návrh zákona podpořit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane místopředsedo. Nyní má slovo pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. A důvody jsou následující:

Změna, která je předložena, je na první pohled drobná, je to zahrnuto v několika slovech. Jednou z nezbytných podmínek pro to, aby mohlo dítě nastoupit do nultého ročníku, do přípravné třídy je, že je mu povolen odklad. Nyní je tam řečeno, že pouze takové dítě má přednost, že musí tedy být přednostně přijato. Ale jinými slovy podstatou tohoto návrhu je, že tam může přijít jakékoliv jiné dítě, které odklad nemá, ne jakékoliv, ale to, které je v posledním předškolním roce, ale jakékoliv z těchto dětí.

A úprava, která byla přijata, měla své podstatné důvody, ona má vnitřní logiku. Cílem bylo, v souvislosti se zavedením povinného jednoho roku předškolního vzdělávání, aby pokud možno všechny děti doopravdy absolvovaly jeden rok předškolního vzdělávání ve standardních mateřských školách, tak, aby se lépe připravily na to, aby pak byly schopny zvládat základní vzdělávání.

Praxe předtím byla, že nám často vznikaly přípravné třídy, například při praktických školách nebo při školách, které měly praktické třídy, které sloužily v předchozím období – a teď to řeknu naprosto na rovinu – k segregaci dětí. A teď nepodezírám pana poslance Čižinského ani další navrhovatele, že toto je motivem. Předpokládám, že to byly důvody spíše kapacitního charakteru, než něco takového. A prostě to tak bylo. A zatímco děti ze standardních rodin chodily do mateřských škol, tak děti ze sociálně slabšího prostředí, případně ve spojení s menšinovou etnicitou, byly masivně umisťovány, zejména v některých lokalitách, do těchto přípravných tříd.

To považuji za naprosto nepřijatelné, a mimo jiné proto, že úprava je takto nastavena, že teprve dítě, které absolvuje jeden povinný školní rok v mateřské škole, tak v případě, že mu je povolen odklad, tak pouze potom může nastoupit do přípravné třídy, protože už bylo ve společném vzdělávání se všemi, a to znamená, není tady riziko vyloučení dítěte z většinového normálního prostředí. A to považuji za zásadní. A proto si myslím, že bychom tento návrh měli zamítnout.

Logiku nemá ani ten argument, že dětem, které se narodily v září až v prosinci, je tomu takto bráněno. Logika je přece jasná – buď dítě dovršilo příslušného věku a byl mu povolen odklad, tak nyní podle právní úpravy může do přípravné třídy, a je jedno, jestli je to v září, v prosinci nebo v lednu. Tam přece není žádný rozdíl. A tato změna se vlastně netýká dětí narozených koncem roku, ta se týká všech, protože kromě dítěte narozeného třeba 1. nebo 2. září tam samozřejmě mohou jít i ty děti, které se narodily v lednu až srpnu, které tak ještě nedosáhly školního věku. Toto je naprosto nepodstatné.

Ale důvod, který jsem uváděl na začátku, považuji za naprosto zásadní. Vím, že to nebyla všeobecná praxe, nicméně ta segregace nebyla ani neobvyklá praxe, a myslím, že tu připustit nemůžeme, že cílem musí být i nadále, zavedli jsme povinnost jednoho povinného předškolního roku, aby děti chodily do standardních mateřských škol v maximální možné míře. A pokud to absolvují, tak podle dnešní právní úpravy při povolení odkladu potom mohou jít do přípravné třídy, pokud jeden povinný rok v mateřské škole nestačil pro to, aby se dostatečně připravily na zvládnutí základního vzdělávání.

A proto, jak jsem říkal, navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A hlásí se pan poslanec Jan Čižinský se svým slovem.

Poslanec Jan Čižinský:  Děkuji za slovo. Jenom krátká reakce. My máme pedagogicko-psychologické poradny, aby za nás tyto věci rozhodovaly. To znamená, že bych rád zareagoval, na pana senátora. Pedagogicko-psychologická poradna je zodpovědná za to, koho do přípravných tříd posílá. A přípravná třída a mateřská škola mají úplně stejný výukový program, mají stejné rámcové plány. Jediná změna je, že v přípravné třídě je možnost výuky individuálnější, protože poměr je jedna ku maximálně patnácti, kdežto v mateřské škole jedna ku maximálně dvaceti osmi.

A ještě bych rád ohledně zmíněného pozměňovacího návrhu. Náš návrh se týkal přípravných tříd a týkal se tak, jak jsou v současné chvíli zřizovány, to znamená, že to není nějaká naše chyba, ale je pravda, že ministerstvo, když zřizovalo přípravné třídy, tak udělalo tu chybu, že na soukromé školy zapomnělo.

Ale je to trend, že jde o praktické věci, chybějí zápisy, a ředitelé, rodiče i děti na to čekají. Ale současně jsem hluboce přesvědčen, že samostatně tyto návrhy mohou projít oba, zatímco spolu bohužel neprojde ani jeden. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane poslanče. S přednostním právem se do diskuse hlásí pan místopředseda Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Já jsem zrovna z rodiny, kde jsme tento případ zažívali před 15 lety, kluk se narodil 8. září, nechodil do české školky, chodil do německé školky, na což mám také dotaz, jestli by mi pak byl někdo schopen ho zodpovědět, jestli musí navštěvovat v německé části, kam chodí do školky, přípravnou třídu nebo nikoliv, protože on neabsolvoval školní zařízení v České republice. A těchto pohraničních školek je o hodně víc, než se o tom možná všeobecně ví. Polovina dětí třeba z našeho regionu chodí do německých školek, dostávají se dál na základní školy, dostávají se pak dál na střední školy, a naše malé městečko má dokonce jednu studentku na vysoké škole.

S tímto se moc nepočítá. Žádal jsem již všechny ministryně a ministry školství, naposledy paní Valachovou, aby udělala změnu ve školském zákoně, protože tam jsou potom problémy s proplácením dětí v zahraničí. Na české straně dochází k proplácení přes krajské úřady, na německé straně musíte dítě dotovat, nebo ho dotuje německá strana. Jsme v jedné Evropě, ale ono to pořád nefunguje, všechny ministryně mi to slibovaly, do dneška se nic nestalo. A školský zákon už byl několikrát otevřen.

Ale to jsem malinko odbočil. Mému synovi nyní bylo 15 let, věkově by spíš už měl absolvovat 9. třídu, ale tu absolvuje teprve nyní, ale fotbal už nehraje za U15, ale za kategorii U16 – 19, to znamená i mezi devatenáctiletými.

A ještě jsem zapomněl říct, že se samozřejmě vyvíjel trošku jinak, protože německé vzdělávání, které nabývají děti ve školkách, asi není o hodně jiné, ale školka byla naprosto jiná, než jsme obvyklí my zde v České republice. A když potom přišel do soukromé základní školy v Karlových Varech, najednou tam vyvstávaly problémy trošku víc s českým myšlením. Vím, že to je individuální případ apod., ale protože také měl špatné sykavky, když jsme nepoznávali, co přímo chce říct, ono se to potom srovnalo. A my jako rodičové jsme najednou pochopili, že takové to socialistické myšlení – takhle zařídíme děti, takhle sem je prdneme, tady tohle to musí mít – tak se nám to s manželkou přestalo líbit a rozhodli jsme se, že na to, aby se dostal do struktury života, je ještě času dost a že se budeme snažit udělat maximum pro to, abychom mu ponechali dětství, a teď řeknu, o rok delší, což se nakonec podařilo. Museli jsme mít všechny příslušné papíry. Ale jsem pořád toho názoru, kdy život se dokonce prodlužuje, věk se prodlužuje, jenom za těch třicet let, o kolik se prodloužil, tak si myslím, že bych netlačil na to, že musíme už ta nejmenší mrňata mít supervzdělaná apod., což někteří dávají, ale někteří to dávají později. A není nikde napsáno, že ti, kteří to dají později, že pak nejsou v životě úspěšnější, kolikrát to bývá i naopak.

Já asi podpořím návrh, který přišel z Poslanecké sněmovny. Jenom jsem chtěl upozornit, že život a zákony, které na to uzpůsobujeme, nemusejí být vždycky úplně akurátní. A já bych dětem dopřál co největší hravost a klidně bych posunul zahájení školní docházky až od osmi let. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane místopředsedo. A nyní s hlásí o slovo paní senátorka Jaromíra Vítková.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji. Chtěla bych navázat na pana místopředsedu Horníka. Ano, každé dítě je individuum. Je to individualita, osobnost, a tak bychom k tomu měli přistupovat.

Zárukou by měla být i pedagogicko-psychologická poradna, která doporučí rodičům, co s dítětem.

Chtěla bych vás i upozornit, abyste nahlédli do závěrečné výroční zprávy České školní inspekce. Tam se hodně dozvíte o těchto věcech.

Odkladů je velké procento. Setkávala jsem se s tím, když jsme – jako zřizovatel – jednali s paní učitelkou z mateřské školy, tak už dopředu vždycky bylo několik desítek míst, máme velkou mateřskou školu, tak několik desítek míst už dopředu, ještě před zápisem dětí do mateřské školy, se věnovalo právě dětem s tím odkladem.

Vím, že každé dítě je jiné. Některé musí opakovat školku v tom smyslu, že musí dozrát do té první třídy, ale je řada dětí, právě i v období mezi 31. srpnem a 31. prosincem, které na to, lidově řečeno, mají, aby do přípravné třídy šly, nebo by šly nejraději přímo do školy..., a bere jim to potom chuť do školky chodit ten další rok, když tam musí zůstat.

Úplně poslední věc, kterou bych měla říct. Nejde o tisíce dětí. Jde o poměrně malé počty. Týká se to především velkých měst. Komunikovala jsem s náměstkem primátora v Brně. Pro ně je to docela závažná věc.

U nás, vzhledem k tomu, že má dost velkou kapacitu, i té mateřské školy, tak pro nás to není zásadní, zřizovat tuto přípravnou třídu. Tím myslím moje město ORP Boskovice.

Vracím se zpět k návrhu, abychom znění z PS podpořili.

Co se týká soukromých škol, mám také zato, že by měly mít stejnou možnost, aby zřizovaly tyto třídy. Ale to můžeme napravit v dalším kroku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Nyní pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane poslanče, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, myslím, že tento návrh novely zákona docela dost dokonale klame tělem. Když jsem ho dostal – jako zpravodaj – tak na první pohled, když jsem to dostal, říkám – no, to je jasné, že ano... Nicméně, když jsem si pak prostudoval materiál, tak jsem dospěl k názoru přesně opačnému. Pak jsem jako zpravodaj neuspěl...

Nicméně některé své poznatky řeknu. Člověk, když si to přečte, důvodovou zprávu, co kdy bylo v Poslanecké sněmovně, tak řekne, no, jasně, všechny ty děti s odkladem chodí do přípravných tříd, teď jde ještě o to, aby dostaly ještě možnosti další, tak jim to umožněme... Chyba lávky.

Z dětí, které mají odklad, do přípravných tříd chodí 14 % dětí. Slovy, čtrnáct procent.

86 % dětí, které mají odklad, vůbec do přípravné třídy nechodí. Chodí do mateřské školy.

V samotné Praze, která má nejvyšší počet těch, co chodí, tak tady 40 % dětí, které mají odklad, chodí do přípravné třídy, 60 % tam nechodí – a jsou v mateřské škole.

Podle současného znění je aspoň zárukou, že v přípravných třídách jsou děti s odkladem. Tady se vlastně doporučuje, aby tam mohly chodit další děti, takže se udělají třídy, kde mohou být děti mladší, ukazuje se na podzimní apod. Pokud jsou to ty podzimní, mají chuť a nějaké schopnosti jít rovnou do první třídy – tak ať tam jdou.

Já jsem 10. prosince, a šel jsem takhle do první třídy v pěti letech v roce 1966. A nebyl jsem nejmladší v té třídě..., 21. prosince byla mladší spolužačka.

Ne, my zadržíme, a budeme je dávat do přípravných tříd, kde budou s nějakými dětmi s odkladem, pokud tam ještě nějaké budou, ty s odkladem. A naopak, paradoxně tyto děti přijdou o to, když jim ještě není sedm let, prostě jim je šest, aby do třídy s odkladem šly, protože přece už v té třídě sedí rok s odkladem. Honza Horník říká, vždyť mi tady chodí děti v osmi, a přitom vlastně argument, proč říká, že přijme ten zákon je ten, že právě těm dětem podzimním by bylo skoro osm... To si úplně protiřečí.

Tak dál... Souhlasím s tím, co tady říkal kolega Jiří Dienstbier v tom smyslu, když to přijmeme, tak to bude tak, že možná nějaké třídy budou dál, možná jich bude i víc. Budou mít jenom jednu vadu. Do přípravných tříd pro děti s odkladem budou chodit děti, které odklad nemají, jsou mladší. Takže bude zabráněno, aby se nudily podzimní děti, kterým ještě není v září šest, aby se nudily v mateřské školce. Zato se tam budou nudit děti s odkladem, které ho mají, ten odklad, a je jim dávno šest.

Znovu opakuji. Návrh novely zákona klame tělem.

Proto já pro to hlasovat nemohu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, pane poslanče, jak mi moje kamarádka, jak mi moje kamarádka Alena Šromová říkala, proč se hlásíš, jsi doktor, nech mluvit pedagogy, tak se hlásím proto, že jsem ten doktor, v jehož ordinaci končí děti, které mají nějaké problémy výchovné. A doputují ke mně třeba z pedagogicko-psychologické poradny, nebo přijdou sami rodiče, protože se jim na dítěti něco nezdá, nebo je pošle mateřská školka.

Naopak já vítám přípravné třídy. Nemůže v nich končit kdekdo. Tady je pedagogicko-psychologická poradna, která řekne, to dítě je zralé, nebo není zralé. Protože nikdo si netroufne dítě dát jen tak do přípravné třídy. Ony navíc třeba nejsou. Konkrétně u nás, třeba v Mostě, je přípravných tříd strašně málo. Rodiče nechtěli nechat dítě ve školce, a říkají, tam prostě končí děti úplně jiné, nás tam nechtějí vzít do té přípravka... Přípravka je trochu o něčem jiném, než přípravný ročník v mateřské škole.

Přípravné třídy nebyly segregační. Povinný předškolní rok jsme tady schválili pro to, že se měl týkat dětí, které jsou z určité skupiny sociální, které odmítají anebo nejsou schopny dát dětem tu přípravu pro školu. Ale chyba lávky. Tyhle děti tam stejně nekončí. Ne proto, že něco my špatně děláme. Ale rodiče se vůbec nepřihlásí... U nás z magistrátu hledají ty rodiny, jejichž děti by měly končit ve školce, v pátém roce věku anebo v přípravce, ale nemůžou je dohledat. Normální lidi děti do školky nebo přípravky dají rádi. Pak je problém s určitou skupinou lidí, kterou ale nejsme schopní – jako společnost – převychovat. Chodím do komunitních center. Vím, jak to tam vypadá a musím říct, že segregace tady u nás neexistuje. Naopak, jsme velmi liberální a snažíme se pomoci. Není nic stoprocentní. Z 90 % říkám, že jsme společnost velmi tolerantní.

Plně souhlasím se vznikem přípravných tříd. Mělo by jich být více. Pak by se mělo doplnit, že by tam měly spadat i soukromé školy, protože soukromých škol bude přibývat. Už vzhledem k tomu, že tady máme systém integrace, inkluze, který není zrovna šťastně postaven. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní senátorko, děkuji vám. S přednostním právem paní senátorka Zdeňka Hamousová, slovo pedagoga, senátora.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Ráda bych ale předeslala nebo doplnila, že důvodová zpráva není komplexní. Přípravné třídy fungují v našem školském systému. Fungovaly. A od roku 2017, novelou školského zákona, se udělalo ta, že do přípravné třídy může nastoupit dítě, které má pouze udělený odklad školní docházky, po předchozím vyšetření pedagogicko-psychologického zařízení a se souhlasem rodičů. Zavedl se povinný rok předškolní docházky, dejme tomu, do mateřské školy.

Protože jsem z regionu – jako paní doktorka Dernerová – tak konkrétní situace. Dám příklady. Znám města z regionu Chomutov, Louny, Most, Žatec; dvacet až padesát tisíc obyvatel. V těchto městech bývají přípravné třídy v počtu – tak dvě přípravné třídy na 50tisícové město, jedna přípravná třída na 20tisícové město. Souhlas se zřízením přípravné třídy dává zřizovatel a krajský úřad. Tento souhlas se každý rok obnovuje. Není to automaticky. Fungování přípravné třídy je na každý rok tímto režimem podstupováno.

Neztotožňuji se v žádném případě s tím, že přípravné třídy mají anebo budou mít nějaký segregační charakter. V přípravné třídě jsou děti, které mají cílenou předškolní přípravu. S tím, že novela školského zákona od roku 2017 uložila povinný rok předškolní přípravy, tak jsme na radnicích začali z registru obyvatel vyhledávat ty děti, které potřebuje pozvat k zápisu školy a ty děti, u kterých jsme povinni – jako obec – zajistit jeden rok předškolního vzdělávání. Takže jsme posílali rodičům těchto dětí informaci, že jejich dítě se blíží do věku povinné předškolní docházky, nabízíme jim tyto a tyto možnosti. Většina poslaných pozvánek se nám vrátila. S tím, že adresát je neznámý, protože se dost často jedná o skupiny rodičů, kteří nepovažují systematickou předškolní přípravu za nutnou nebo za tak podstatnou, aby sami zapojili svoje dítě do dlouhodobého předškolního vzdělávání.

Nakonec je praxe taková, že dost – v září – se objeví rodiče, není jich málo, kteří zareagují na naši tehdejší výzvu z dubna roku předcházejícího začátku školního roku a řešíme to tak, že se potom dělá individuální docházka, což zákon umožňuje.

Když se podíváme na docházku do mateřských škol těchto dětí, tak docházka je jim zákonem zaručena, je jim umožněna. Všichni máme zájem na tom, aby jejich docházka byla co nejširší a aby co nejvíce absolvovali předškolní přípravu v mateřské škole.

Když budeme ovšem sledovat konkrétní docházku, zjistíme, že docházka je velmi sporadická.

Čili tento návrh zákona vrací situaci do fungování školského zákona před rokem 2017. Přípravnou třídu můžeme zřídit pouze se souhlasem zřizovatele a krajského úřadu na jeden školní rok. Je tam kvalifikovaný personál a cílená předškolní příprava. Myslím si, že naším cílem, aspoň to tak odečítám, aby legislativa vždycky umožňovala normální a praktické fungování praxe.

Tento návrh, nebo dílčí novela, zrovna patří k těm, co dobré fungování praxe umožňuje. Proto bych vás poprosila o podporu tohoto návrhu zákona.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Ještě jednou, dobrý den. Byť se to nezdá, v mém věku, ale mám děti školního i předškolního věku, takže vím, o čem tady někteří hovořili. Zvlášť ten poslední 4,5letý teď půjde do věku toho předškolního.

Když jsem si poslechl všechny kolegy a kolegyně, kteří tady hovořili, sám jsem přesvědčen, že zákon je velmi dobrý, a je na podporu našich dětí. Nechci, aby spadl, nechci, aby neprošel.

Proto s velmi těžkým srdcem, nerad to dělám, ale s kolegou Teclem jsme se dohodli, že nebudeme předkládat avizovaný pozměňovací návrh. Zároveň s apelem a přísliby, které tady zazněly i od pana místopředsedy a dalších, bych je moc požádal, aby se to podařilo vyrovnat v jiném zákonu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Nyní pokračuje rozprava. Slovo má pan senátor Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, nebudu dlouho zdržovat. Připojuji se k argumentům, které podporují novelu zákona, jak přišla z PS, ačkoliv bych byl velice rád, kdyby zahrnovala i soukromé a církevní školy. To bych velice rád, a myslím, že je skandální, že to tam vůbec není... Pardon, je to velice špatné. Byl bych velice rád, kdyby to bylo v co nejkratší době napraveno. Jinak chci říct, že budu také podporovat znění, které přišlo z Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Herbert Pavera. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné brzké odpoledne. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, milé kolegyně a kolegové, krátce zareagují na některé věci.

Přípravné třídy, které mají být, jsou určitě výborné. Jenom upozorňuji, že nemohou být třeba na menších vesnicích, protože dětí s odkladem tam není tolik, aby se tam zřizovala přípravná třída. Spíš se jedná o města, kde mají více škol a více dětí. Rodiče se nemusí bát o tyto děti, které mají odklad. Protože vždycky paní učitelky, ať už ve škole, nebo v mateřské škole, tyto děti pečlivě připravují na jejich vstup do školy. I s odkladem. Mají větší zatížení. Mají i různé předškolní kroužky apod.

Tolik pro ty, kteří mají obavy, že když budou mít odklad, že bude třeba horší, když nebude v přípravné třídě. Nebude tomu tak. I paní učitelky ve školkách jsou velmi šikovné a věnují se dětem, aby všechno dohnaly.

Co se týká odkladů. Samozřejmě, že odklady dává pedagogicko-psychologická poradna, doporučuje, potom na žádost rodičů, kteří častokrát i z důvodu nezralosti odkládají vstup dětí do školy o něco později. Nechme to na rodičích. Protože když je talentované dítě a je narozené po začátku školního roku, tak může právě na základě přezkoušení na pedagogicko-psychologické poradně klidně nastoupit mimořádně do první třídy. To už dneska existuje. Dokonce i později narozené dítě. Myslím, že to by tady mělo také zaznít.

Jenom na závěr říkám, že novela přímo říká, že děti mohou být zařazeny. Nemusí, ale mohou, což je také pozitivní. Zákon, nebo novelu, samozřejmě také podpořím, protože jako bývalý ředitel, učitel i starosta jsem rád, když děti se těší do školy, když nastupují do školy a když jich máme co nejvíce připravených a zralých. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám. Ještě jeden do diskuse, zatím... Pan senátor Miroslav Nenutil má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, naprosto chápu ty z vás, kteří mě při svém přihlášení „prokleli“, stejně tak asi já těch posledních sedm řečníků...

Vystoupil jsem hlavně z toho důvodu, co řekl můj předřečník. My se buď neposloucháme, nebo špatně čteme. Tam není, že obce, církve musí zřizovat. Je tam – mohou... Nikde tam není psáno, že děti musí chodit do přípravných tříd. Mohou, za určitých podmínek. Nezlobte se, ale tři čtvrtiny té debaty bylo zbytečné, a já už skutečně končím. Děkuji

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do diskuse, do obecné rozpravy. Není tomu tak. Uzavírám ji.

Pane poslanče, prostor je váš, jestli se chcete vyjádřit...

Poslanec Jan Čižinský:  Děkuji. Nebudu zdržovat. Jenom to, co tady zaznělo z mé strany, že podpoříme, že se budeme snažit, aby bylo předřazeno 1. čtení toho tisku 309, které bude soukromé školy zahrnovat, tak to platí, a děkuji za vstřícnost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Také vám děkuji. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Canov? (Nepřeje.) Děkuji.

Poprosím garanční zpravodajku, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Jaromíra Vítková:  V naší rozpravě vystoupilo 8 senátorů, z toho jeden dvakrát a 3 senátorky. Chtěla bych poděkovat za stažení pozměňovacího návrhu.

V této chvíli bychom měli asi hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  O návrhu – schválit. Ale zaznělo tady, musíme říct, i – zamítnout. Tedy napřed – schválit. (Ano.)

Dovolím si vás svolat.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 29... (Žádost některých senátorů o odhlášení...) Dobře, vyndejte svoje hlasovací karty. Odhlásím vás, nabíhá nám...

Aktuálně je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 27.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Bylo schváleno. Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 42, proti 2.

Ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji za košatou diskusi. Děkuji panu poslanci i paní a pánovi zpravodajům. (Poslanec J. Čižinský: Za všechny předkladatele bych rád velmi poděkoval)... A hlavně za ty děti, viďte... Na shledanou.

Dámy a pánové, přistupujeme k poslednímu bodu dnešní schůze. Je jím

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 28

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 28. Návrh uvede paní senátorka Emilie Třísková. Paní senátorko, vidím vás, máte slovo.

Senátorka Emilie Třísková:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vám předložila zákon, který je vlastně původním senátním návrhem předloženým zemřelým panem senátorem Vladimírem Plačkem, a dalšími senátorkami Miluší Horskou, Šárkou Jelínkovou, Emilií Třískovou, a senátory Lumírem Kantorem a Jiřím Voseckým.

Návrh zákona byl schválen na 14. schůzi Senátu dne 25. dubna 2018 v 11. funkčním obdobím, usnesením č. 405.

Zákon řeší navýšení příspěvků na péči pro těžce zdravotně postižené občany do 18 let věku a nad 18 let věku ve III. a IV. stupni závislosti. Jedná se o občany, kteří se nacházejí dlouhodobě v nepříznivém zdravotním stavu, a nejsou schopni zvládat základní životní potřeby. Vyžadují každodenní pomoc, dohled, péči, podporu jiné fyzické osoby.

Jedná se o postižené děti, nemocné občany, kteří jsou upoutáni na lůžko. Ale také o občany umírající, kteří chtějí důstojně dožít za pomoci rodiny, sociálních a zdravotních služeb doma, v přirozeném prostředí, na které jsou zvyklí a které je pro ně v této fázi života nejdůležitější.

Dochází k navýšení příspěvků na péči osobám závislým ve IV. stupni, což je úplná závislost, kteří nevyužívají pobytové služby, z částky 13 200 Kč na částku 19 200 Kč. Zákon také obsahuje úpravu navýšení příspěvků na péči osobám závislým ve III. stupni, což je těžká závislost, kteří nevyužívají pobytové služby. Na částku u dětí z 9900 Kč na částku 13 900, u dospělých z částky 8800 na částku 12 800.

Účinnost zákona byla původně navržena od 1. ledna 2019. Přijatým pozměňovacím návrhem je stanovena odděleně pro úpravu zakotvující navýšení příspěvků ve IV. stupni – prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení. A pro úpravu navýšení příspěvků ve III. stupni – od 1. července 2019.

Pokud bych se zmínila a hovořila o legislativním procesu, tak návrh zákona byl předložen PS dne 26. dubna. Vláda vyslovila se senátním návrhem nesouhlas. První čtení proběhlo dne 21. září 2018 na 19. schůzi, kdy sněmovna přikázala návrh k projednání výboru pro sociální politiku jako garančnímu, a dále výboru pro zdravotnictví. Nová ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová s návrhem zákona vyslovila souhlas.

Dne 26. 9. 2018 doporučil výbor pro zdravotnictví PS, aby vyslovila souhlas se senátním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Druhé čtení se konalo dne 13. listopadu 2018 na 20. schůzi PS. Byla přednesena celá řada pozměňovacích návrhů, které se týkaly navýšení příspěvku ve III. stupni. Garanční výbor na své schůzi dne 22. listopadu 2018 vyjádřil doporučující stanovisko pouze ke dvěma návrhům poslankyně Lenky Dražilové a poslance Romana Sklenáka.

Třetí čtení proběhlo na 24. schůzi PS, a to dne 7. prosince 2018. Sněmovna schválila návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů poslance Romana Sklenáka. V závěrečném hlasování se z přítomných 168 poslanců vyslovilo 165 a proti nebyl nikdo.

Všech těchto citovaných jednání jsem se zúčastnila osobně.

Změny provedené ve sněmovně oproti senátnímu návrhu se týkaly příspěvku pro osoby závislé ve stupni III., které nevyužívají pobytové zařízení, kde byl, jak jsem již říkala, navýšen příspěvek na částku 13 900 Kč u dětí a na částku 12 800 Kč u dospělých – § 11 odst. 1 a 2, písm. c). Tato skutečnost je promítána do ostatních ustanovení zákona – do § 12, který se ruší; odst. 2 a 3 v § 22 se ruší odst. 3.

K legislativně technické úpravě dochází rovněž v § 13 a v § 21 odst. 1 písm. e). Z návrhu byla vypuštěna úprava zakotvující odložení vlastní výplaty zvýšené dávky o tři kalendářní měsíce. Dosavadní bod 3, čl. 2 senátního návrhu. V návaznosti na tuto skutečnost došlo k legislativně technické úpravě předchozích ustanovení.

Navrhované zvýšení částek příspěvků na péči se dotkne v ČR 85 200 občanů. Předpokládané navrhované mandatorní výdaje činí 4,6 mld. Kč.

Znovu bych závěrem chtěla říct, že cílem zákone je řešit osoby s nejvyšší mírou podpory, kteří žijí doma a umožnit jim důstojný život a dožití v domácím prostředí.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 28/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Šárka Jelínková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 28/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Kantor, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně a vážení kolegové, paní předsedající, paní předkladatelko. Zpráva byla tak podrobná a vyčerpávající, že není k ní potřeba dlouze hovořit.

Zdůraznil bych tady pouze dva faktory.

Jeden faktor je, že návrh byl koncipován právě pro osoby, které jsou v domácí péči, které nejsou v ústavní péči. Je to proto, abychom podpořili tyto obětavé lidi, kteří mají doma osoby ve III. a IV. stupni závislosti. To je velmi důležitý faktor. Protože – za prvé – ulehčí těm pobytovým službám atd., ale je to určité poděkování a určitá naděje pro ty, kdo se starají, o ty v těžké závislosti a jsou v domácím prostředí. To je prvek, který se opakuje od raného dětského věku až do stáří. Většina z nás, kdo by se ocitli v podobné situaci, tak by chtěli být doma, mezi svými blízkými. To je jeden faktor, který jsem vám chtěl říct.

Druhý faktor. Není to tak dlouho, co pan – tehdy předseda – Štěch nás vyzval k minutě ticha za pana senátora Vladimíra Plačka, který je předkladatelem toho zákona. Vlastně dnešním přijetím potvrdíme to, že jeho místo tady bylo velmi pevné a velmi užitečné.

Přijali jsme usnesení z našeho VZSP ze dne 22. 1. k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Po odůvodnění zástupkyně skupiny navrhovatelů senátorky Emilie Třískové, zpravodajské zprávě senátora Lumíra Kantora a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Lumíra Kantora,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.

To je všechno, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Zpravodajka ÚPV paní senátorka Šárka Jelínková si přeje vystoupit...

Senátorka Šárka Jelínková:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, již tady bylo – směrem k této novele zákona – řečeno téměř všechno.

Dovoluji si jen krátce říct usnesení ÚPV, a pak něco malého jenom za sebe...

ÚPV na svém 3. zasedání dne 23. ledna 2019 doporučil Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Nyní velmi krátce za sebe. Jako zpravodajka, i jako spolupředkladatelka této novely vás prosím o schválení tady této novely. Všechny důvody už snad tady za mě řekli dva milí kolegové, předřečníci. Myslím, že by to byla taková i hezká tečka za dnešním jednáním pléna. Podpořit ty nejpotřebnější v jejich domácím přirozeném prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje, podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak.

Otevírám obecnou rozpravu. Jako první pan senátor Pavel Karpíšek. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Pavel Karpíšek:  Dobré popoledne, vážená paní předsedající, vážené kolegyně senátorky a páni senátoři, především chci hned na začátku říct, že budu hlasovat stejně a podpořím schválení tohoto návrhu zákona, stejně jako jsem hlasoval při jednání zdravotního výboru.

Přesto bych chtěl říct několik poznámek. Řada z nás ví, nebo možná všichni víme, že hranice mezi III. a IV. stupněm závislosti je někdy velice blízka. Při posuzování je velice obtížné, kam zařadit toho našeho spoluobčana, jestli do III., nebo IV. stupně. Příspěvek na péči pro osoby zařazené v těchto jednotlivých stupních už je v této chvíli diferencován a návrhem tohoto zákona, kdy dojde k navýšení v rozdílné výši, a to ve III. stupni o 4000 Kč, a v IV. stupni o 6000 Kč – ještě více rozšíříme nůžky, kde rozdíl toho příspěvku je.

Myslím, že pokud schválíme, a já věřím, že schválíme návrh tohoto zákona, měli bychom v blízké době otevřít diskusi, a tuto diferencovanost narovnat, najít prostředky pro to, aby byla navýšena stejně i pro ten III. stupeň. To je jedna věc.

Druhá věc. V řadě případů nevyužívají lidi jenom domácí péči, jsou doma v přirozeném prostředí, nebo v pobytové službě. Především třeba u dětí je tato péče kombinovaná. Je samozřejmě velice nákladná.

Myslím, že když nacházíme ve státním rozpočtu prostředky na tom, aby se populisticky nakupovaly různé skupiny voličů rozdáváním lecčeho zdarma, tak bychom měli najít i prostředky na to, abychom našli na navýšení příspěvku pro ty, kteří to nejvíc potřebují, i v pobytových službách.

Určitě bychom se k tomu v nejbližší době měli vrátit. A věřím, že tuto diferenciaci nebo tento rozdíl při poskytování III. a IV. stupně, ale i těm, kteří jsou v těch pobytových službách, že najdeme ten prostor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Dalším diskutujícím je paní místopředsedkyně Horská – s právem přednostním.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážené kolegyně, kolegové, jenom krátce. Mám opravdu velkou radost, že se nám podařilo senátní návrh protlačit do Poslanecké sněmovny – a zpět. To není pravidlo.

Jsem také ráda, že se debata jaksi nezúžila pouze na má dáti – dal, kolik to přinese peněz, jak to tak už bývá v takových případech, a bývá potom i neúspěch, který nás potká, že se nepřijme zákon...

Myslím ale, že jsme tady prokázali vyspělost v české občanské společnosti za posledních 30 let. Jistě si všichni vzpomínáte, že po sametové revoluci se děly různé přísliby. Myslím, že i dnešní politici, kteří mají dneska úplně jiný názor, tak tehdy slibovali, že se vyprázdní ty ústavy pro duševně nemocné... A že se vyprázdní ty dětské domovy, které byly plné dětí, které tam třeba nepatřily...

Všichni jsme byli účastníci rozhovorů. Nebyly do leckdy příjemné rozhovory, když jsme si tady dokazovali, že děti patří do rodin a že ti lidé, kteří mají nějaký problém, a můžeme se tam dostat všichni, jenom vstoupíme do ulice, nebo si napíšeme SMS za jízdy, a jsme tam... A život se ze sekundy na sekundu změní...

Hovory mě tady leckdy uráželi, protože z mé profese – pracuji s těmi handicapovanými, a hlavně s celými rodinami dlouhodobě, tak vím, jak je to těžké, když nemůžete chodit, a jdete někam prosit...

To, že jsme umožnili skupině, která byla v minulých obdobích nejenom odkázána na ústavy, ona tam byla přikazována, protože my jsme handicapované neměli moc šanci potkat na ulicích... Oni se nesměli objevovat.

My tady vlastně těm lidem a jejich pečujícím osobám dáváme svobodu.

Napříč politickým spektrem vám tady můžeme dát takový slib, ke kterému jsme se zavázali sami – se senátorkami a senátory, že budeme pokračovat dál. Protože vláda je nám tady dlužna nabídnout jaksi lidské podmínky i těm osobám, které tedy skutečně doma o své rodinné příslušníky, ať už jsou to narozené děti s těžkou vadou, nebo je to rodinný příslušník po nějaké těžké autonehodě, tak oni pracují 24 hodin. Přála bych vám, kdybyste se sem podívali, když takové slyšení máme, měli jsme, budeme mít, když vidíte ty hrdiny života, o kterých se většinou nikde nepíše, pokud to noviny někde nevezmou jako – případ – a není to to pozitivní, co bychom chtěli, ale jsou to hrdinové života, protože žijí život toho svého rodinného příslušníka.

To moje poděkování vám – oběma komorám – patří za tyto všechny lidi, nevyjímaje nás a naše rodinné příslušníky, a ještě jednou také za toho Vláďu Plačka, který by z toho jistě měl velikou radost!

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Zatím posledním přihlášeným je pan kolega Herbert Pavera. Prosím.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné odpoledne. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, potěšilo mě to. Rád bych poděkoval všem předkladatelům za podání tady této novely. Myslím, že Vláďa Plaček, jak už tady bylo řečeno, by měl radost. Já jsem ten, který ho tady nahradil...

Určitě rád podpořím tento zákon. Věřím, že když se na nás dívá shora, že bude mít i on velkou radost.

Škoda, jen chci říct, že ve sněmovně se nepodařilo, nebo nemyslelo se na to, že by se měl nějak valorizovat ten příspěvek i do budoucna, abychom třeba za 5 nebo 10 let se nemuseli mít zase nový zákon, mohlo to už být v zákoně. Ale vím, že vláda má úkol, a věřím, že se ho zhostí, aby se to opravdu nemuselo za 3, 4 roky nějakým způsobem opravovat.

Chtěl bych upozornit a poprosit nás všechny, abychom tlačili i na paní ministryni a na vládu. Oni nejsou posudkoví lékaři, to asi víte sami. Mnozí lidé, kteří mají právo na ten příspěvek, se ho častokrát ani nedožijí.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Zatím poslední se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Jsem velmi rád, že tu mohu vystoupit a poděkovat všem, kteří se zasadili, aby se tento návrh podařilo prosadit v obou komorách.

Každý, kdo pečuje o svého nemocného doma, tak vlastně pomáhá humanizovat společnost, polidšťovat společnost. Dnes jsme mluvili o subsidiaritě. Tohle je přesně praktický příklad toho, jak péče o naše nejbližší může na jedné straně odlehčit velkým institucím státu nebo obce. A zároveň ušetřit tím pádem peníze, a zároveň pomoci lidem, aby se starali o ty, které považují pro svůj život za nejdůležitější.

Něco o tom vím. Dvacet let jsem se doma staral o dítě se IV. stupněm. A velmi dobře si vzpomínám, že každá změna v ocenění, a někdy šla nahoru, a někdy šla také dolů v ocenění těmi prostředky, které jsme na něj dostávali, tak jsme cítili. Nešlo jenom o peníze. Peníze jsou tady prostředkem společenského uznání, lidského ocenění a také povzbuzení v tom, že to dává smysl – a že to ostatní vidí a podporují. Jsem všemi deseti pro. Děkuji moc, že jsem tady mohl vystoupit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. (Nikdo.)

Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Paní senátorko, přejete si vystoupit? (Není potřeba.) Všechno bylo již řečeno. Ptám se také paní senátorky Šárky Jelínkové... (Nepřeje si.)

Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji za slovo. Proběhla debata, zúčastnili se jí 4 senátoři a senátorky, nepadl žádný jiný návrh, nežli tuto senátní novelu postoupit, a ukončit řádně, tak jak byla předána z Poslanecké sněmovny.

Ohledně diskuse. Byla tam snaha o systémovou změnu, myslím, od paní poslankyně Pekarové Adamové, že by valorizace byla ve smyslu, myslím, že životního minima. Snaha tam byla, ale neprošlo to. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Můžeme hlasovat. Svolávám poslední dnešní hlasování...

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů. Kvórum pro přijetí je 27.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, prosím, ruku nahoru a tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 53, proti nebyl nikdo.

Děkuji za projednávání tohoto bodu. Gratuluji nám všem!

(Poprosila bych, aby dámy senátorky tady u nás zůstaly v prostředku, máme pro vás nějakou zprávu.

Končím dnešní schůzi. Přeji šťastnou cestu domů.

Příští měsíc na shledanou!

(Jednání ukončeno v 12.58 hodin.)