Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 20.12.2018

(2. den schůze – 20.12.2018)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Hezké vážné ráno... Tedy časné jsem chtěl říct, vážné není. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 4. schůze Senátu. Z dnešní schůze Senátu se omluvili tito senátoři a senátorky: Miroslav Antl, Alena Dernerová, Patrik Kunčar, Tomáš Goláň, Zdeněk Papoušek, Jiří Carbol, Jiří Čunek, Ladislav Chlupáč, Ladislav Václavec, Jiří Vosecký, Jan Sobotka, Ivo Valenta a Pavel Karpíšek. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence jednacího sálu.

V úvodu mám jednu změnu pořadu. Navrhuji, abychom jako druhý bod dnešního jednání projednali návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu na podporu reforem, senátní tisk č. N 159/11. I tento bod odůvodní předseda vlády Andrej Babiš. Má někdo ještě jinou připomínku? Ano, pan senátor, místopředseda Jiří Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, pane předsedo, já ještě bych chtěl navrhnout zařazení nového bodu, který se pracovně nazývá Výzva nejvyšším ústavním činitelům. Týká se otázky respektu k našim zpravodajským službám. Navrhuji, aby byl zařazen jako 22. bod, čili za pevně zařazené body dopoledního jednání.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, návrhy jste slyšeli. Budeme o nich, protože jsou procedurální, bezprostředně hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 50 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat. Protože panu místopředsedovi Růžičkovi nefunguje karta, prosím paní senátorku, jestli by... Paní senátorko, panu místopředsedovi Růžičkovi nefunguje karta, toho už jste to naučila, kolegu, tak ještě... Pomaleji, zasunovat pomaleji. (Jiří Růžička: Už je to dobré!) Už je to dobré! Už je to dobré... (Jiří Růžička: Byl jsem moc rychlý.) Byl moc rychlý...

Takže prvním bodem našeho jednání je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 13. - 14. prosince 2018

Tisk č. 17

Senátní tisk č. 17. S informací nás seznámí předseda vlády Andrej Babiš. Vítejte v Senátu, pane premiére. Máte slovo, pane premiére.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Takže dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Prosincové zasedání Evropské rady mělo na programu dlouhodobý rozpočet EU, vnější vztahy, brexit, migraci, vnitřní trh a další otázky. Následně na Evropskou radu navázalo zasedání eurosummitu k procesu posilování eurozóny.

Začal bych dlouhodobým rozpočtem EU. Bylo to poprvé, kdy jsme o něm diskutovali. Naše vláda, resp. já sám se k tomu stavím kriticky. Jednak se mi nelíbí, že evropské struktury nás budou stát o 23 % víc než ve stávajícím období, když máme brexit. Ten rozdíl je až 20 mld. eur. A potom se nám nelíbí ten návrh v jednotlivých kapitolách, protože jsem se zúčastnil v Bratislavě, kde bylo setkání osmi premiérů a sedmi ministrů, tzv. přátel koheze. Ten návrh, místo toho, aby navyšoval rozpočet koheze, tak de facto je to položka, která je nižší než ve stávajícím období. Nám se to nelíbí z toho důvodu, že my jsme jako vláda připravili poprvé v historii naší země 12letý investiční plán. My potřebujeme dohnat ty investice, které jsme v minulosti zanedbali. Např. v této chvíli máme převis poptávky, hlavně ze stran obcí a měst, 12 mld., v porovnání s tím, co můžeme čerpat.

Jsou tam nové programy, které samozřejmě se nám líbí, ale ne v takovém rozsahu. Já jsem tam i vystoupil, kde jsem znovu informoval kolegy, že ČR má velký zájem o získání centra excellence hubu na umělou inteligenci. Myslím si, že máme dost velkou šanci to získat, protože v naší zemi je 500 vědců, kteří se vlastně věnují umělé inteligenci.

My jsme potom i kritizovali, většina vystoupila, vlastně všichni zástupci členských států, my požadujeme větší flexibilitu v implementaci kohezní politiky na úrovni členských států, my skutečně jsme schopni realizovat ty tzv. měkké programy, ty různé konference, semináře, workshopy, analýzy, ze kterých taky moc často nic nepadá, a další věci, tzv. měkké programy z českého rozpočtu. Takže my jsme spočetli ten 12letý investiční plán naší země na 3,5 tisíce mld., 17 tisíc projektů; z toho pokud tato vláda dokončí mandát, tak je to asi 1250 mld., v eurech je to 140 mld. eur na 12 let, 50 mld. na období, včetně předpokládaného rozpočtu 2022.

Byla to první diskuse. My se k tomu vrátíme v červnu 2019 a předpokládá se, že dohoda by mohla být na podzim roku 2019, takže se nepředpokládá, že by tento rozpočet byl schválen za stávající Evropské komise.

Česká republika tím, že v rámci žebříčků kupní síla – produktivita jsme vystoupali od roku 2010 o 7 nebo 8 bodů, takže adekvátně k tomu dostaneme méně peněz, to znamená na období 2021 až 2027 je to 20 mld. euro, je to o 3 mld. euro méně. Nicméně je důležité, abychom o penězích více rozhodovali my a ne Evropská komise.

Vnější vztahy. Evropská rada probrala stav implementace minských dohod. Nadále platí dlouhodobá pozice Evropské unie, že platnost sankcí vůči Rusku je navázána na plnění těchto dohod, a Evropská rada bez větší diskuse se shodla na prodloužení sankcí.

Přijali jsme také jasné stanovisko k situaci v Azovském moři ve světle nedávné eskalace napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.

Dále jsme diskutovali přípravu únorového summitu Evropské unie a Ligy arabských států. Vláda tento summit vítá a jednoznačně podporuje posílení spolupráce s třetími státy v kontextu i prevence legální migrace. Toto už úspěšně praktikujeme na bilaterální úrovni. Před pár týdny jsem navštívil Maroko, kde jsme o tom jednali, a nejenom o obchodních vztazích, ale dnes, i když migrace poklesla o 90 %, hlavní proud je z Maroka do Španělska.

Tématem čtvrtečního večera byl brexit. Paní premiérka nás informovala o situaci ve Velké Británii. Určitě všichni víme, že hlasování bylo odloženo na 11. ledna 2019. Evropská rada nevidí důvod znovu jednat o podmínkách, to, co bylo dlouho vyjednáváno a dosaženo, je maximum možného, a proto v tomto směru, i když na veřejnosti paní premiérka mluvila o nějaké možnosti znovu jednat, tak Evropská rada s tím určitě nesouhlasí.

Nadále největší problém je irský backstop. To je pojistka pro zabránění vzniku hranice na irském ostrově v případě, že nebude včas dosaženo dohody o volném obchodu v Británii. Všichni lídři se shodli, že text výstupové dohody nebude znovu otevírat a nebude o tom debata.

Česká vláda samozřejmě počítá i s divokým brexitem. Řešili jsme to už dvakrát. Na minulé schůzi vlády jsme se domluvili, že dopady do legislativy připravíme a měla by to projednat vláda 7. ledna 2019. A chtěli bychom také oslovit všechny parlamentní strany a Senát a pravděpodobně 11. ledna 2019 bychom chtěli informovat o zákonech, které potřebujeme změnit, tak abychom to stihli do 29. března 2019, kdy to vlastně nastane.

Pro nás je to samozřejmě důležité. Ve Velké Británii pracuje 50 tisíc našich spoluobčanů, žije jich tam 80 tisíc. Británie byla vždy náš strategický partner. Je velká škoda, že odchází z Evropské unie. Když to porovnáme s počtem lidí z Velké Británie, kteří u nás pracují nebo žijí, tak těch je kolem 8 tisíc. Máme proto velký zájem, aby naše vztahy s Velkou Británií pokračovaly, nejlépe samozřejmě v kontextu stávající Evropské unie. Ale uvidíme, jak se to vyvine. Evropská komise by měla ještě do Vánoc, a myslím si, že by to mělo být dneska nebo zítra, zveřejnit z jejího pohledu opatření nebo návrhy na divoký brexit. A potom je otázka, jak se to všechno vyvine a jak to všechno dopadne. A pokud by to britský parlament schválil, tak Evropský parlament to určitě schválí rychle a my jsme pak připraveni jednat a dojednat dohody konkrétně.

Druhý jednací den byla na pořadu migrace. Byli jsme překvapeni, že některé země to znovu zvedly, že tam byly návrhy, které se v minulosti odmítly, to znamená relokace. Došlo tam k celkem velkému střetu. Já jsem tam vystoupil dvakrát. Vysvětloval jsem, že jsem navštívil i Frontex, i Sofia operaci ve středozemním moři, že není možné vycházet z předpokladu, že do Evropy na základě vůle pašeráků přijde ilegální migrant, který porušuje zákony a že to neřešíme. Některé země tam vystoupily velice emotivně. Belgický premiér nám vyhrožoval, že nás vyhodí ze Schengenu, což je samozřejmě nesmysl, protože to je absolutní neznalost evropského práva.

Byl to i určitý dopad vnitropolitické situace v Belgii, kde jeden partner odešel z vlády kvůli marrakešskému globálnímu paktu. My jsme to samozřejmě striktně odmítli. Znovu opakujeme, že je potřeba mít systémové řešení, je potřeba mluvit se severoafrickými zeměmi. Nyní v pondělí jsem byl ve Vídni, kde bylo setkání Afrika – Evropa, a myslím, že Egypt, jehož prezident tam vystoupil, je dobrým příkladem boje proti ilegální migraci. A my samozřejmě potřebujeme mít jasné dohody s dalšími státy, a hlavně například v Libyi mít konečně nějakého partnera, se kterým bychom to domluvili.

A dále je to samozřejmě Marshallův plán pro Afriku, pro jednotlivé země, aby se jim ekonomicky dařilo tak, aby tito lidé nechodili do Evropy. V Evropě je nyní 700 tisíc ilegálních migrantů, kteří nedostali azyl, kteří by měli opustit Evropu. Ale návratová politika, i když Frontex dělá dobře svoji práci, se ne vždy úplně daří, a hlavně, stále v rámci Evropské rady máme na to zásadně jiné názory. V4, ale i další státy, jako Rakousko, jsou s námi a stále více zemí, i když to neříkají nahlas, s námi souhlasí, že relokace a různé kvóty jsou pasé. A byli jsme překvapeni, že to někdo znovu otevřel, když jsme v červnu vlastně prosadili, že žádné kvóty nebudou.

Tolik k migraci.

Vnitřní trh. Vnitřní trh je samozřejmě problém. Některé státy v rámci Evropy mají stále tendenci větší integrace, a přitom jsme nezvládli ani 4 úplně základní svobody – svoboda volného pohybu lidí, služeb kapitálu, a dokončení vnitřního trhu je naše dlouhodobá priorita, protože existují stále bariéry na vnitřním trhu, naše firmy mají problémy, naši přepravci mají problémy, hlavně ve službách. Toto je pro nás priorita a chceme zásadně prosazovat, aby vnitřní trh byl dokončen.

Další věci. Evropská rada přijala závěry k řadě dalších témat. Klimatická konference v Katovicích. K tomu jsme se vyjadřovali, a mluvili jsme také o boji proti dezinformaci, mluvili jsme o akčním plánu Komise.

Podpořili jsme také nedávno přijaté závěry Rady Evropské unie v boji proti antisemitismu, iniciované rakouským předsednictvím.

Co se týká eurosummitu, tento summit se konal v inkluzivním formátu, tedy i za naší účasti. Myslím si, že je dobře, že tam jsme, že vidíme, jak to funguje, jaké jsou tam problémy. Jednání bylo, řekněme, vypjaté, bylo i přerušeno, byly tam různé úpravy formulací závěrů eurosummitu. Eurosummitu se podařilo přijmout společné prohlášení k dalším krokům procesu prohlubování hospodářské a měnové unie. A hlavním tématem diskuse bylo vytvoření nového nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost, který by se stal de facto rozpočtem eurozóny.

Eurozóna je v názoru na tuto iniciativu rozdělena. Při debatě jedna strana opakovala svůj spíše skeptický přístup k takovému nástroji, asi nejsilnější ze všem zemí Finska, a druhá strna naopak vyjadřovala zklamání z toho, že není možné v této fázi jít dále, a to byla především Francie. Tyto debaty budou určitě pokračovat dál, a je to, řekněme, o názoru severních zemí vůči názoru zemí jižních.

Tolik k Evropské radě, děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 17/1 a zpravodajem tohoto výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Nebudu vás zdržovat tím, že bych vás informoval o usnesení evropského výboru jako takovém, které má celkem standardní strukturu, že doporučuje, abyste přijali usnesení ve smyslu našeho doporučení a že mě pověřuje, atd.

Ale podstata našeho doporučení je spíš vyjádřit se k meritu jednání Evropské rady jako takové.

Naše doporučení je tentokrát poměrně stručné, v zásadě vzít informaci na vědomí.

Podle našeho posouzení ze závěrů Evropské rady není toho mnoho, co by bylo potřeba nějakým způsobem rozpitvávat, blíže komentovat, neřku-li rozporovat. Rozporovat, to určitě ne. Skoro bych si troufl říct, že tak, jak některé Evropské rady jsou obsahově docela výživné, bohaté, tak tato z mého pohledu mezi ně úplně nepatří.

Chtěl bych jenom v návrhu usnesení trošku podtrhnout to, že nejen navrhujeme vzít na vědomí závěry Evropské rady jako takové, ale i explicitně závěry mimořádného zasedání Evropské rady podle článku 50, to znamená, tu část, která se týká brexitu. To je samozřejmě velmi volatilní téma, tam je to skoro každý den jinak, i když je pravda, že nyní od 13., 14. prosince se zase tak strašně moc viditelně nového v tom nestalo.

Vítám to, co řekl před chvílí pan premiér, že 11. ledna 2019 dostaneme podrobnější informaci o případných potřebných legislativních změnách, pokud by došlo na ten no-deal. Brexit, to je v souladu s naším usnesením z našeho minulého zasedání, kde jsme o toto žádali, čili jsem rád, že na to dojde. Na našem příštím zasedání na konci ledna 2019 bude tedy možnost toto nějakým způsobem rozebrat.

K tématům, které tam byly projednávány, jenom velmi stručně.

Rozpočet. Tam bych chtěl lehce podtrhnout jednu úplnou drobnost, pokud jde o částky rozpočtu. Pokud jde o částky rozpočtu je to marginálie, ale je to něco, o čem jsme se už zmínili včera. Je to rozpočet Eurojustu, kde se navrhuje poměrně razantní snížení. Evropský výbor, když tuto záležitost předevčírem projednával, explicitně se také vyjádřil k tomu, že toto není šťastný postup, že Eurojust by neměl být tímto způsobem vyhladověván – omlouvám se po ránu, gramatika. Je mu prostě snižován rozpočet, a žádám pana premiéra, aby toto v dalších jednáních bylo případně nějakým způsobem bráno do úvahy, protože Eurojust je instituce, která nepochybně efektivním a rostoucím způsobem je schopna závažné trestné činy v rámci Evropské unie, včetně terorismu, vyšetřovat.

Na evropském výboru jsme se bavili i trochu o té poněkud nešťastné situaci, kdy jedním z důležitých témat pokud jde o rozpočet Evropské unie je zastropování zemědělských dotací, kde Česká republika má řekněme menšinový názor pokud jde o členské státy z důvodu strukturálních, jak se naše zemědělství historicky vyvinulo, a přitom vlastně tento menšinový zájem je jakoby hájen předsedou vlády, který, v tu stejnou dobu je v rámci evropských institucí projednáván jako ten, který v této věci může mít významný konflikt zájmů. Čili jsme tu trošku v oslabené situaci, že meritorní, věcné důvody, proč takovéto zastropování nechceme, mohou být zastiňovány tímto projednáváním. Nicméně byli jsme ujištění, řeknu, panem Černým, který v tuto chvíli je pověřen řízením té sekce, kterou normálně má na starosti státní tajemník pro evropské záležitosti, což je v tuto chvíli pozice neobsazená, že na Evropské radě bude v tomto smyslu zastávána pozice vlády, čili to je věc, která je v tomto smyslu po věcné stránce v pořádku.

Ještě bych si možná dovolil – je to možná trošku lehoulince nad rámec zpravodajské zprávy – reagovat i na to, co tady v úvodním slově řekl pan premiér, že belgický premiér mluvil o nějakém vyhození ze Schengenu apod. Po stránce právní to je něco, co samozřejmě není možné. Ale přesto bych tyto varovné signály bral docela vážně, protože to, že může vznikat nějaký užší konglomerát některých členských států, které v tomto smyslu začnou konat – a teď nemyslím po právní stránce, ale nějakými alternativními kroky – tak si myslím, že je dobře brát vážně a trošku se chystat, aby se nám něco takového nestalo, protože to i z hlediska ekonomických vazeb České republiky by nakonec mohl být velký problém.

A když se nyní vrátím ještě k usnesení. V zásadě si myslím, že je možno vzít informaci na vědomí. Evropský výbor navrhuje vypíchnout ještě dvě konkrétní věci.

Jednou jsou hrozby rozsáhlého a systematického šíření dezinformací a přivítání koordinace v této věci na úrovni Evropské unie. To je něco, čemu se závěry Evropské rady věnují poměrně extenzivně, řekněme relativně vůči některým jiným tématům, třeba ve srovnání s takovou drobností, jako je rozpočet, když si teď dovolím lehkou nadsázku. A přitom je to téma, kterému jsme se úplně nevěnovali, když jsme projednávali mandát na tuto Evropskou radu, a je to důležitá věc. Čili navrhujeme toto explicitně vypíchnout.

A druhá věc je také explicitně zmínit postoj Evropské rady pokud jde o situaci kolem Kerčského průlivu a Azovského moře, protože to je zase věc, které naopak my jsme se poměrně velmi extenzivně věnovali v našem usnesení.

Myslím si, že je velmi dobře, že Evropská rada k tomuto zaujala velmi jasný a silný postoj, a byl bych rád, kdyby Senát toto ocenil a připojil se k tomu. Moc vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane kolego, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, a otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan místopředseda Senátu senátor Jiří Oberfalzer. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, pane premiére, chci jenom reagovat na připomínku výroků pana belgického premiéra, kterou zpravodaj zde zmínil. Myslím si, že to je z řady nehorázných výroků, které občas zaznívají ze starší části EU, jako např. prezident Macron, který říká, že EU není supermarket, kde si můžete vybírat jenom to nejlepší. Připomíná mi to „zlaté hlasy totality“. Když jste chtěli vepřovou kýtu, tak jste si k tomu museli vzít kilo bůčku, aby se vyprodal. Tak nevím, jestli EU má být supermarket, kam si budete chodit i pro to nejhorší, nebo pro to, co nechcete. Výrok pana belgického premiéra si myslím, že je tedy úplně vrcholný nesmysl, říkat, že ti, kteří odmítají nelegální migraci, mají odejít ze Schengenu, a ti, co pouští do svých zemí kohokoli nekontrolovaně, tak ti v Schengenu mají být? Ti tam patří? A není náhodou Schengen právě o ochraně hranic, o společné ochraně hranic a kontrole přístupu osob z třetích zemí do teritoria EU, je to tedy vzájemná bezpečnost? Myslím si, že je to úplně vrcholné a že by naše vláda nebo pan premiér na takové výroky měl reagovat velmi ostře. To, že usilujeme o politiku zdravého rozumu a kontrolu nad tím, koho jako domácí páni vpustíme do svého domu, to si myslím, že je přirozený instinkt pudu sebezáchovy každého jedince, a tudíž i společenství. Myslím si, že na svých postojích musíme trvat a že je třeba občas upozornit kolegy, že my tady nejsme v nějaké doučovací lavici a že nás mohou libovolně kárat. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové. Vyjádřil bych se ke dvěma bodům, ke kterým tady mluvil pan premiér. První věc se týká víceletého finančního rámce. Když jsme to tady na přelomu září a října projednávali, tak jsme byli s názorem vlády ve většině případů ve shodě, takže protože to z projevu pana premiéra nebylo úplně zřejmé, tak jsem se chtěl zeptat, jestli tedy existuje nějaká šance, že by se přece jen náklady na administrativu EU snížily, jak jste mluvil o nárůstu 23 %? Jestli je tedy reálné, že skutečně, když počet členských zemí ubývá, by bylo logické, aby také ubyly náklady administrativy? Pak tady byla ještě jedna věc, že rovněž celkový rozpočet EU se zvětšuje, což také nevím, jestli je úplně logické, když počet zemí se snižuje a tak velká země jako Velká Británie odchází, takže také by mě zajímalo, jestli skutečně to tak zůstává, návrh víceletého finančního rámce, přestože počet zemí se sníží, tak celkový rozpočet zůstává navýšen.

Pak jsem se chtěl zeptat, jestli jsme se někam posunuli, protože tam jsme také s vládou měli úplně stejný názor z hlediska zvýšení flexibility využívání finančních prostředků, které můžeme čerpat z evropských fondů, protože představa, která byla zakotvena v návrhu finančního rámce, říkala, že na některé věci my peníze čerpat nebudeme moci a vím, že stanovisko vlády k tomu bylo velmi podobné jako je stanovisko Senátu, že chceme si sami pokud možno vybírat, na co ty peníze využijeme. A v případě, že se ukáže, že třeba bychom potřebovali peníze realokovat někam jinam, tak si o tom chceme rozhodovat, aniž by bylo potřeba, aby to v Bruselu bylo schvalováno, čili jak ta jednání probíhají, protože zase jsme byli ve shodě. Jediná věc, kde měl Senát jiný názor než byla vláda, byla kategorizace regionů, kde jsme vyslovili názor, že bychom byli spíše pro tři kategorie regionů z hlediska řekněme toho určování, jak velké dotace, resp. finanční pomoci budou regionům poskytovány. Argument vlády byl, pojďme do dvou kategorií regionů s tím, že potom si to vnitřně rozdělíme, jak budeme cítit, že je to potřeba. Ale nám se to úplně nezdálo, protože jsme si mysleli, že by tady měla existovat pro nejslabší regiony a k tomu tady budeme mít i veřejné slyšení. Jakási jistota, že budou nejmasivněji podpořeny z hlediska právě té kohezní politiky, o které tady pan premiér mluvil a kterou bychom měli naplňovat i využíváním evropských fondů. Takže to jsou k tomu víceletému finančnímu rámci nějaké mé, řekněme, připomínky a zejména potom dotazy, kde znovu zdůrazňuji, že jsem měl pocit, že v naprosté většině věcí jsme s vládou jako Senát ve shodě z hlediska našich cílů a toho, čeho chceme v rámci vyjednávání dosáhnout.

Pak tady mám jednu takovou věc, kterou už jsem říkal, když tady byl pan ministr zahraničních věcí Petříček, ale protože premiér velí celé vládě, tak to zopakuji i tady. Dne 20. až 23. listopadu jsme jako delegace výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí navštívili Velkou Británii, a byť jsme tam byli zejména kvůli tomu, abychom se seznámili s tím, jakým způsobem mají elektronizovánu veřejnou správu, tak jsme se nakonec bavili téměř výhradně o brexitu a o tom, co Británie zažívá, a měli jsme i samozřejmě debaty na našem zastupitelském úřadu. A když jsme se ptali, co by bylo dobré dělat, abychom pomohli občanům, kteří ve Velké Británii, myslím tím české občany, pracují, pan premiér říkal, že jich je 50 000, tak ze zastupitelského úřadu zaznělo, že by potřebovali finančně posílit konzulární úsek ve smyslu toho, aby bylo možné s našimi občany žijícími ve Velké Británii nebo pracujícími ve Velké Británii více komunikovat a více administrovat věci, které mohou přijít poté, co k tomu brexitu ať řízenému nebo neřízenému dojde.

Takže to tady také si dovolím vznést jako poznámku, že skutečně zastupitelský úřad ve Velké Británii bych velmi uvítal, pokud by došlo k nějakému finančnímu posílení konsulárního úseku ve smyslu toho, aby mohlo dojít k bližšímu a častějšímu kontaktu s našimi občany žijícími ve Velké Británii a tím pádem i jejich lepší přípravě k tomu, až skutečně k tomu brexitu dojde, aby tam nedocházelo ke zbytečným problémům, které stejně nastanou, ale cílem je samozřejmě nás všech, aby byly minimalizovány. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Především jsem se přihlásil, protože jsem chtěl reagovat na poznámku, která se týká belgického premiéra, potažmo výroků na téma Schengen a naší budoucnosti v Schengenu. Musím říct, že mám osobní zkušenost konkrétně s představiteli Belgie, a to na půdě COSAC, na půdě pravidelné konference evropských výborů parlamentů členských států EU, kde zrovna Belgičané mají sklon občas k vyjádřením, která jsou z mého pohledu trošku víc emotivní než konstruktivní, pokud se to pokusím říct trochu kulantně, ale přesto si myslím, že jakkoli můžeme nakrásně nesouhlasit s těmi výroky, je to namístě v řadě případů apod. Tak si myslím, že to jsou signály, které je potřeba brát vážně a pouhý nesouhlas s výroky nás nezbytně dlouhodobě nemusí nikam moc dovézt. To je to, proč jsem ve svém úvodním slově nebo ve svém slově zpravodaje toto zmiňoval, že si myslím, že ano, některé výroky jsou trochu za hranou, ale přesto bychom je měli brát jako výroky představitelů členských států, a to nejenom Belgie.

Tento druh hlasů je možno občas buď zaslechnout oficiálně, nebo alespoň kuloárně i od jiných členských států, myslím si, že je prostě potřeba jakoby aktivně přemýšlet nad tím, jak tomuto čelit, abychom prostě nebyli v EU nějakým způsobem ostrakizováni, marginalizováni, odsouváni na okraj a podobně. Pouhý nesouhlas s nějakými výroky to prostě nezbytně neudělá. Konkrétně pokud jde o tu migraci, já si myslím, že dneska už opravdu asi v EU to není o tom, že by na vládní úrovni byli nějací nekritičtí obdivovatelé nekontrolované ilegální migrace, to opravdu asi tak není. Představitelé, kteří by chtěli některé členské státy penalizovat za to, že nepřijímají ilegální migranty, ale prostě to, že musíme vymyslet nějaký společný systém spolupráce v této věci, to si myslím, že je pravda. Ty návrhy, které zatím byly na stole, nejsou zrovna šťastné. Je asi na místě, že ČR jim zrovna netleská, zase když to řeknu trochu eufemisticky. Ale to, že nějaký konstruktivní přístup bychom tady přistupovali, myslím si, že je mimo jakoukoli pochybu.

Ještě jsem chtěl říct jednu věc k brexitu. Neřekl jsem ji v tom svém vystoupení jako zpravodaj, protože nebyla úplně v tomto smyslu na evropském výboru, ale myslím si, že starost o 50 tisíc českých občanů ve Velké Británii je určitě důležitá, ale ve skutečnosti pokud jde o to riziko divokého odchodu Velké Británie z EU, které je prostě každým dnem reálnější, tak především je kritické se zaměřit na věci obchodní politiky, obchodních vztahů a bezpečnosti. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Václav Láska. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové. Kolega Hampl víceméně řekl to, na co jsem chtěl reagovat i já. Chtěl bych nabídnout trošku jiný pohled, než který tady dal pan místopředseda Oberfalzer. Reaguji i v tom slova smyslu, že včera jsme tu také měli takovou připomínku, že o tom, jak se EU chová k Velké Británii, lze dedukovat z jednoho prohlášení předsedy Evropské komise. Když budeme chtít se jenom vymezovat, tak vždycky najdete prohlášení někoho, které se nám nelíbí. Ale z jednotlivých prohlášení nedělejme závěry o celkovém přístupu k věci. Rád bych připomněl, že i my máme své nejvyšší ústavní činitele. Kdyby naši spojenci měli reagovat na každé prohlášení některých našich nejvyšších ústavních činitelů, tak v podstatě nebudou dělat nic jiného než že se proti nám budou vymezovat.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, dobré dopoledne i ode mě, já si dovolím navázat na Miloše Vystrčile, pane premiére, také bych se chtěl zeptat, chtěl bych kvitovat pozici vlády k víceletému finančnímu rámci v oblasti kohezní politiky. Já bych se chtěl zeptat, jaká je šance, že se podaří české vládě vybojovat tu částku, která by byla adekvátní právě na tu kohezní politiku, která velice zajímá nás na městech a na obcích. Děkuji za to.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, to byl poslední přihlášený, nikoho dalšího nevidím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano, máte slovo.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. K těm vztahům, my samozřejmě nekritizujeme, my navrhujeme. Znovu opakuji, byl jsem jediný premiér, který navštívil Frontex i tu Sophii, věnuji se tomu dlouhodobě. My máme konkrétní návrhy, jak to řešit. Mně se taky nelíbí, že evropský rozpočet v položce security and defence se navyšuje z 1,7 mld. na 27, to je dalších 25 mld. eur, když na druhé straně jsme členy NATO, pan Trump nás jasně stále vyzývá, abychom plnili své závazky, což se samozřejmě snažíme. Takže si myslím, protože tam je ještě další položka, kromě security and defence, a to je ochrana vnějších hranic, kde Frontex jde z 1,7 na 11,7. Takže já jsem tam sám našel asi 75 mld. eur, o kterých je potřeba debatovat. Ten Eurojust, to jsem nevěděl, tak to jsem si poznačil...

Takže my samozřejmě tu kritiku toho rozpočtu, se kterou jsem vystoupil já, mě podpořil i Sebastian Kurz, a potom je tam samozřejmě debata o tom, kolik máme platit. Tam jsou čistí plátci, kteří samozřejmě nechtějí platit moc, jako Finsko, Švédsko a další, takže je tam debata o 1 %, 1,6 %, 1,11 %... My s tím nemáme problém. Já si myslím, že pokud budeme platit méně, tak více nám zůstane v českém rozpočtu. Ty peníze si tady můžeme podstatně lépe alokovat podle potřeb naší ekonomiky a hlavně samosprávy. Když si vezmeme, teď jsme měli program na mateřské školky, 600 mil., bylo vyprodáno za 16 sekund. Teď tam dáváme dalších 600, hledáme 2 mld. My samozřejmě jsme argumentovali i tím, že v průběhu tohoto období, v březnu jsme psali paní komisařce Cretu, že máme 7 mld., které neumíme čerpat, že to chceme čerpat na jiné věci. Trvalo to půl roku a nakonec nám vyhověli.

Já jsem kritizoval to ESF, my máme 22 % na toto období, na příští máme 20. Mně se to zdá strašně moc, protože znovu opakuji, že chceme ty investice... Proč se navyšuje rozpočet? Tak ten se navyšuje podle podílu na HND a samozřejmě i inkaso z hlediska poplatků, celní správa atd. Takže jestli se nám to povede prosadit, tak to samozřejmě závisí od toho, jak dopadnou evropské volby, kdo bude sedět v té komisi, jestli tam budou Spitzenkandidáti nebo tam budou lidi, kteří budou apolitičtí, protože ta komise se změnila, je politická dneska, kdysi byla apolitická. Takže to jsou všechno věci, které na to budou mít vliv. Ty volby jsou za chvíli. Já si myslím, že to bude mít zásadní vliv, jak bude vypadat komise, kdo jí bude předsedat.

Ohledně Velké Británie, já jsem navštívil Velkou Británii, potkal jsem se s našimi lidmi, kteří tam pracují, ten konzulární úsek, nemám tu informaci, já se zeptám, protože mně to velvyslanec neříkal, takže jsem si to poznačil.

Ohledně těch vztahů, my se snažíme budovat ty vztahy, myslím si, že se nám to daří. Ty názory se mění. Určitě V4 funguje velice dobře, my se setkáváme, budeme mít příští rok setkání s paní kancléřkou i s Beneluxem, i když je pravda, že někteří kolegové po tom vystoupení pana premiéra přišli za mnou, jestli to má smysl. Já myslím, že to má smysl, protože určitě musíme diskutovat s Markem Ruttem, Xavierem Bettelem, který má stejný názor jako Belgie, ale musíme si to vysvětlovat. My se snažíme jim taky vysvětlovat tu naši pozici v rámci Evropy. Země V4 odvedou ročně do zemí investorů, a to je samozřejmě EU, 50 mld. eur. 50 mld. eur ročně. To jsem jim ve svém vystoupení řekl, když pan belgický premiér říkal, že nám dávají peníze. Z Polska 25 mld., ČR 10 až 12 mld. eur. Maďarsko a Slovensko kolem 9. Takže jsme někde na 50 mld. To uskupení V4 je významné v Evropě. My jsme první dodavatel Německa například V4. Takže my v tomto směru i vystupujeme. Snažíme se diskutovat. Dáváme hlavně konkrétní návrhy, já jsem i vystoupil, jak řešit Maroko. Teď jsme byli za africkými zeměmi, které nás kritizovaly, jako Evropu, za nekoordinovaný přístup, to jsme viděli na té konferenci v Palermu, jak tam někteří vystupují. V tomto směru potřebuje ta Evropa být koordinovaná nebo snažit se lépe koordinovat svoji zahraniční politiku, protože ta ne úplně funguje. Takže asi tolik.

A ještě ty regiony, určitě, tak já s tím souhlasím. Tam je samozřejmě různé to kofinancování. Praha je už tak bohatá, dneska má 43 mld. na účtech, jestli skutečně potřebuje peníze z Evropy, spíš ne. Souhlasím s tím, že máme pomoci těm regionům, které to skutečně potřebují. A hlavně musíme postavit tu dopravní infrastrukturu, aby do těch regionů chodili investoři, aby se vraceli naši studenti, když dostudují v Praze nebo v Brně a nezůstávali kolem, ale aby se ty regiony nevylidňovaly. To je vlastně ta politika a určitě s tím souhlasíme, jsme připraveni se Senátem na tom spolupracovat.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Václavu Hamplovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, velmi stručně. Pokud jsem dobře počítal, vystoupili čtyři senátoři, ale neberte mě za slovo, začal jsem si ty čárky dělat možná trochu pozdě, nečekal jsem, že bude rozprava tak bohatá. Nicméně, usnesení nebylo kritizováno, čili máme jeden návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat. Jenom chci ještě na vysvětlenou říct to, že pokud jde o V4, tak ta není předmětem toho usnesení, protože také nebyla předmětem té informace jako takové, byť samozřejmě tradičně, je to, myslím, dobře, zasedání Evropské rady jsou předcházena, bylo tak tomu i v tomto případě, setkáním na úrovni V4, ale téma V4 je úplně jiné téma, které by možná stálo za to, aby si Senát někdy separátně rozebral. Každopádně vás prosím o podporu usnesení, tak jak ho předložil evropský výbor. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování o usnesení, které přednesl pan senátor Hampl.

V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 33. Já zahajuji hlasování. Prosím, kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 51 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Jedna omluva, z jednání se omlouvá pan senátor Žaloudík.

My přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu na podporu reforem

Tisk EU č. N 159/11

Senátní tisk č. N 159/11. Prosím pana předsedu vlády Andreje Babiše, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane předsedo.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych ve stručnosti představil pozici vlády k návrhu zřídit program na podporu reforem.

Jsem rád, že VEU ve svém usnesení ze dne 7. listopadu doporučil Senátu vyjádřit se k programu na podporu reforem v obecné rovině v souladu s pozicí vlády. Evropská komise navrhuje tento program jako součást nového víceletého finančního rámce 2021 až 2027 s cílem podpořit strukturální reformy a překonat tak překážky růstu. Program by měl podpořit odbornou kapacitu veřejné správy a motivovat vlády členských států k provádění reforem. Program částečně navazuje na dosavadní program na podporu strukturálních reforem. Program by podle návrhu komise měl být rozdělen do tří nástrojů. Nástroj pro technickou podporu, tedy pokračování současného programu na podporu strukturálních reforem, nástroj pro provádění reforem, tedy hlavní složku celého programu z tohoto nástroje by měly členské státy obdržet paušální platbu po implementaci konkrétních dohodnutých reforem, a konvergenční nástroj, který by měl poskytovat pomoc členským státům, které dosud neplatí eurem, případně na přijetí společné měny euro.

Vláda obecně podporuje tento program, který by měl motivovat členské státy k plnění reforem dle specifických doporučení Rady EU a zároveň by měl kompenzovat finanční náklady související s realizací reforem. Vláda je ale přesvědčena, že reformní úsilí musí vycházet primárně z domácích potřeb a motivace každého státu, nemělo by být podmíněno dostupností financí EU.

Vnímáme tedy program jako doplňkový ve snaze usnadnit provádění reforem, nikoli jako hlavní motivaci pro reformní úsilí.

K původnímu návrhu Evropské komise máme řadu dotazů a především připomínek, které se snažíme v rámci probíhajícího vyjednávání prosadit. Proto bych ocenil příslušné usnesení VEU, které jde stejným směrem jako pozice vlády. Např. společně s VEU postrádáme v návrhu komise detailnější odůvodnění výše finančních alokací na jednotlivé nástroje programu na podporu reforem. Dle stanoviska vlády je alokace nástroje pro technickou podporu příliš nízká, v porovnání s alokacemi ostatních dvou nástrojů. Nástroj pro technickou podporu přitom navazuje na už vyzkoušený program na podporu strukturálních reforem, do kterého se česká státní správa úspěšně zapojila.

Některá navržená kritéria pro čerpání považujeme za příliš rigidní a neefektivní, to především v případě konvergenčního nástroje. Pokud bude tento nástroj v programu vůbec zachován, tak budeme prosazovat, aby z něho mohli čerpat na posílení své konvergence i neeurové státy, které v nejbližší době euro přijmout nehodlají.

Závěrem děkuji Senátu za zájem o tento program, vláda bude Senát a VEU o výsledcích jednání, o navrženém programu s komisí a členskými státy informovat. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 159/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážení kolegové, vážené kolegyně. VEU se nařízením Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu na podporu reforem zabýval na své 29. schůzi, a to 7. listopadu 2018. Pan premiér už v podstatě velmi podrobně a precizně představil předmětný návrh nařízení, já si dovolím vás seznámit si naším doporučením. Krátce okomentovat.

Navrhujeme Senátu PČR, aby v souladu s pozicí vlády souhlasil v obecné rovině s programem na podporu reforem v rámci víceletého finančního rámce na období 2021 až 2027, avšak postrádáme v odůvodnění výše finančních alokací na jeho jednotlivé nástroje. Z těch podkladových materiálů, které jsme měli k dispozici, skutečně nebylo zřejmé, jak komise došla k výši těch jednotlivých alokací, je určitě důležité v rámci dalších jednání tyto záležitosti vyjasnit a jednotlivé ty nástroje prostě finančně přesně nějakým způsobem alokovat, tak aby to bylo pro všechny země EU jasné a čitelné.

Upozorňujeme, že ačkoli může program podpořit provádění potřebných reforem, mohl by vést členské státy také k podmiňování jejich reformního úsilí dostupností finanční podpory ze strany EU, což by bylo určitě nevhodné, státy by tak měly činit z nějakého svého přesvědčení, ne proto, že můžou dosáhnout prostě na nějakou finanční podporu.

Zastáváme názor, že reformní úsilí by mělo vycházet z národních potřeb a motivace každého členského státu a finanční podpora ze strany EU by měla být pouze doplňková, což by mělo být zohledněno v její výši.

V bodě 4 doporučení podporujeme možnost, aby z programu mohly čerpat pouze ty členské státy, jejichž DPH na obyvatele je menší než 90 % průměru EU, což splňuje většina zemí, které přistoupili do EU v 90. letech a později, samozřejmě, to splňujeme i my s DPH na obyvatele. To je původně finský návrh, který byl na 80 % DPH na obyvatele, ale vláda se přiklonila k 90 % a Senát nebo VEU to akceptoval.

Dále v souladu s pozicí vlády vyjadřujeme pochybnosti o efektivitě nástroje pro provádění reforem, neboť zejména navrhované vyplácení podpory až po dokončení reformy a nutnost zachovat reformu v nezměněné podobě po dobu 5 let neumožňuje reagovat na vývoj hospodářské, politické ani sociální situace. Během těch 5 let se může řada věcí změnit, zcela nepochybně, nikdo nevidí dopředu.

Dále doporučujeme, aby vláda v otázce navrhování a provádění komplexního souboru reforem vedla hlubší dialog s komisí, zastáváme názor, že uzavírání dohod mezi vládou a komisí o provádění reforem a finanční podpoře nesmí vést k omezování politického rozhodování parlamentu o návrzích reformních zákonů, tím, že by byly konkrétní parametry reformy podrobně stanoveny dohodou vlády s komisí, jejich dodržení by se stalo podmínkou pro vyplácení finanční podpory.

Proto požadujeme, aby případné návrhy reformních závazků podané vládou byly předem projednány Parlamentem ČR, aby byl Parlamentu ČR předkládán k projednání též obsah konečné dohody s komisí, a to před jejím uzavřením vládou.

Podporujeme navýšení prostředků nástroje pro technickou podporu na úkor nástroje na provádění reforem, ten nástroj je už zavedený, je už využíván v rámci tohoto víceletého finančního rámce, který běží, evidentně s tím státy EU, nebo ti, kteří se o to ucházejí, už umí zacházet.

Malinko se lišíme s vládou, akorát co se týká konvergenčního nástroje. Tam zastáváme v našem usnesení výboru neutrální názor. A to z toho důvodu, že ten umožnil dodatečnou podporu pouze těm státům EU, které přijmou konkrétní harmonogram vstupu do eurozóny a budou ho naplňovat. Takže nejsou to prostředky, které by se nějak vynakládaly dopředu. My máme určitě jako ČR zájem na stabilitě eurozóny, i když sami v dohledné době tam vstoupit nechceme. Ale stabilita eurozóny je důležitá i u nás, jak jsem řekl, ty finanční prostředky jsou vázány v podstatě na ty státy, které ty podmínky splní, chtějí přistoupit do eurozóny.

To by bylo asi vše, co se týká našeho doporučení, vlastní usnesení je tradiční. Senát přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu na podporu reforem doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu vyjádření Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu na podporu reforem vyjádřil ve smyslu doporučení přijatém výborem, zpravodajem určuje mne, pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

To je zatím vše, děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, já mám jenom jeden dotaz, jestli pan premiér může říct, jaké konkrétní návrhy k tomu nařízení chystá vláda, na ty změny, protože v podstatě se zase ve většině věcí shodujeme, pokud třeba mám být konkrétní, tak jestli budeme navrhovat např. změnu toho poměru těch prostředků, které jsou vynakládány na technickou kontrolu na úkor těch, co jsou vynakládány na provádění reforem atd. Tam je 22 mld. eur na provádění reforem a 840 mil. eur na technickou podporu, což je nesmysl, protože potřebujeme hlavně ty peníze na tu technickou podporu, a tak se ptám, jaký je návrh ČR, kde se to zmiňuje, protože zase je ve shodě stanovisko Senátu navrhované, to je ta římská III., podporuje, s tím stanoviskem vlády, tak se ptám, s čím tedy naše vláda půjde, resp. náš zástupce, který vyjednává podobu definitivní toho nařízení, protože to je návrh nařízení, do té debaty, zda máme nějaké spojence.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, nikoho dalšího nevidím. Takže se táži pana předkladatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Tak určitě na to máme stejný názor, že ty nástroje pro technickou podporu jsou nízké. Samozřejmě, celý ten rozpočet je obrovský komplex různých nástrojů, mě vždycky fascinuje toho, že ty pozice toho rozpočtu se mění, nevím, proč to je stále jiné, nechci tady ani diskutovat, proč to je na 7 let atd. Takže my skutečně prosazujeme to, co jsem tady řekl. Samozřejmě, pokud máte nějaké konkrétnější věci, tak my jsme připraveni to přenášet dál, jak jsem tady slyšel ten Eurojust a tyto věci. Takže v tomto směru určitě na to máme společný názor.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám. Pane zpravodaji, vyjádřete se, prosím, k právě rozběhlé rozpravě.

Senátor Petr Orel:  Děkuji, v rozpravě se vyjádřil jeden senátor, nezazněl žádný návrh na nové usnesení nebo změnu usnesení, žádný protinávrh. Takže ve hře je návrh usnesení VEU.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, děkuji, o tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti přednesenému návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 52 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu premiérovi, děkuji zpravodaji, přejeme krásné prožití vánočních svátků. My se vystřídáme a budeme pokračovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, budeme tedy postupovat podle schváleného programu, dalším bodem je senátní tisk č. 7, a je to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 7

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 7, návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou nyní prosím o její vystoupení.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi představit a blíže odůvodnit návrh zákona, který obsahuje celkem tři věcná opatření, z nichž nejvýznamnější je řešení akutních problémů v lékařské posudkové službě v resortu práce a sociálních věcí.

Je to první návrh zákona, který jsem vládě jako ministryně práce a sociálních věcí předložila.

Nepříznivá personální situace v lékařské posudkové službě spočívá v dlouhodobé značné neobsazenosti systemizovaných míst. Tato neobsazenost se dlouhodobě pohybuje na úrovni zhruba 80 %. Má pak za následek i vysoké pracovní zatížení posudkových lékařů. Tyto personální problémy jsou v současné době zvýrazněny i horní věkovou hranicí 70 let v zákoně o státní službě, navíc k 31. prosinci 2018 skončí lékařům lékařské posudkové služby výjimka z této věkové hranice, stanovená právě v zákoně o státní službě.

Tato věková výjimka se týká zhruba 105 posudkových lékařů, to znamená čtvrtiny všech posudkových lékařů. Vyvstává tak reálné riziko, že od roku 2019 bez přijetí adekvátních opatření budou chybět potřebné kapacity posudkových lékařů a budou tudíž ohroženy nároky pojištěnců a osob se zdravotním pojištěním, je proto nezbytné na tuto situaci reagovat.

Vláda proto navrhla jako právní opatření převod lékařů vykonávajících posudkovou činnost z režimu zákona o státní službě do režimu zákoníku práce, a to s účinností od 1. července 2019. Posudkoví lékaři by svou činnost nadále vykonávali na základě pracovně právního vztahu, tedy i s využitím kratších pracovních úvazků a tzv. smluvních lékařů, působících na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Tento převod je a musí být na bázi dobrovolnosti. V návrhu zákona je zaručeno, že pokud posudkový lékař požádá o uzavření pracovního poměru k 1. červenci příštího roku, musí jeho dosavadní zaměstnavatel s ním pracovní poměr uzavřít. Tím bude zajištěna personální kontinuita.

V důsledku zániku dosavadního služebního poměru ze zákona bude pak náležet přiměřené zadostiučinění, které se pohybuje ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku právě posudkového lékaře. Proto je tento návrh zákona spojen také s rozpočtovými náklady ve výši 50 mil. Kč.

Výhodou tohoto návrhu je, že v pracovně právních vztazích není žádný věkový limit, a dále také to, že sjednávání pracovně právních vztahů je pružnější a umožňuje též širší využívání kratších pracovních úvazků a volnějších pracovně právních vztahů, na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovně právní vztah je též méně formalizován než služební poměr, např. pokud jde o vyhlašování výběrových řízení, skládání úřednické zkoušky či provádění tzv. služebních hodnocení. To vše přispěje k většímu zájmu o činnost v lékařské posudkové službě.

Na základě přechodného ustanovení se umožňuje uzavírání pracovně právních vztahů s posudkovými lékaři již od 1. ledna příštího roku, takže již od tohoto data bude možné uzavírat tyto vztahy s novými posudkovými lékaři a posílit tak lékařskou posudkovou službu.

Na základě tohoto přechodného ustanovení bude možné uzavírat pracovně právní vztahy rovněž s těmi posudkovými lékaři, jimž dnem 31. prosince tohoto roku skončil jejich pracovní nebo služební poměr v důsledku právě již zmiňované uplynutí věkové výjimky v zákoně o státní službě, takže na základě tohoto přechodného ustanovení budou moci tito posudkoví lékaři působit v lékařské posudkové službě plynule již od počátku příštího roku.

Druhým opatřením v návrhu zákona je odlišení účinnosti elektronické neschopenky o jeden rok, to znamená k 1. 1. 2020. V roce 2017 byla schválena úprava tzv. elektronické neschopenky, a to v zákoně č. 259/2017 Sb., s účinností od 1. ledna 2019. Tato elektronická neschopenka se měla týkat všech ošetřujících lékařů a spočívala na bázi dobrovolnosti, tj. ošetřující lékaři si mohli vybrat, zda doklady ohledně dočasné pracovní neschopnosti budou vystavovat v elektronické nebo listinné formě. Tomu byly uzpůsobeny též procesní postupy. V důsledku technické nepřipravenosti zavedení elektronické neschopenky od uvedeného data, kdy se ukázalo, že přijetí věcných a organizačních opatření k zavedení elektronických neschopenek je časově náročnější, než se původně předpokládalo, se navrhuje odložení o jeden rok. K určitému zdržení přispělo i přehodnocení koncepce řešení elektronické neschopenky z hlediska její architektury na počátku roku 2018, předchozím vedením ministerstva práce a sociálních věcí, v důsledku čehož byly práce na technické přípravě na několik měsíců pozastaveny.

Je proto objektivní zkušeností, že v současné době již nelze projekt elektronické neschopenky realizovat v původním termínu od 1. ledna 2019. Pokud by k odložení nedošlo, nastaly by značné problémy a právní nejistota, neboť elektronická neschopenka by byla sice právně zavedena, ale nebyla by v praxi funkční. Tato situace by měla negativní dopad nejen na ošetřující lékaře, ale též na pojištěnce, zaměstnavatele a orgány nemocenského pojištění, v konečném důsledku na výplatu nemocenské, včetně značného prodloužení termínu výplat této dávky.

Toto opatření bylo do návrhu zákona doplněno v Poslanecké sněmovně, neboť původní vládní návrh se nestačil v Poslanecké sněmovně včas projednat.

Posledním opatřením, které návrh zákona obsahuje, dílčí úprava podkladů, z nichž posudkoví lékaři vycházejí při posuzování zdravotního stavu. Jedná se o doplnění těchto podkladů o další odborný nález, kdy v případě pervazivních vývojových poruch se bude vycházet také z vyšetření dětského klinického psychologa. Toto doplnění je činěno na základě poznatků praxe, zejména stanovisek odborných lékařských společností.

Návrh zákona obsahuje významná opatření v oblasti sociálního zabezpečení, jak z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, je potřebné návrh zákona schválit a ve sbírce zákonů vyhlásit ještě letos, aby nenastaly uvedené negativní následky.

Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vás proto požádat o podporu návrhu zákona podle senátního tisku č. 7. Ráda bych ještě v této souvislosti uvedla, že ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2019 připraví komplexní reformu lékařské posudkové služby. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně. Přijměte, prosím, u nás místo, u našeho stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 7/2. Zpravodajskou výboru byla určena paní senátorka Šárka Jelínková. Organizační výbor určil garančním výborem tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 7/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Šromová, kterou prosím, aby nás seznámila se svou zprávou.

Senátorka Alena Šromová:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Chtěla jsem tady vás seznámit i se svou zpravodajskou zprávou, ale v podstatě po zcela vyčerpávajícím přednesu paní ministryně vám nemám co nového dodat. Jen bych možná ještě zmínila, že v původním vládním návrhu se ještě řešil přesun posuzování nepojistných sociálních dávek z ministerstva nebo z komisí ministerstva práce a sociálních věcí na Českou správu sociálního zabezpečení, ale toto na základě komplexního pozměňovacího návrhu předsedkyně výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny, poslankyně Radky Maxové, bylo vlastně vyjmuto z tohoto návrhu. Když jsem já to studovala, přiznám se, že i já bych nedoporučila v současné době převod z komisí ministerstva práce do struktury České správy sociálního zabezpečení právě pro vysokou míru nepřipravenosti.

Ale to v té naší předloze, která přišla, již není. Já nebudu již tady znovu opakovat, jak je důležitá práce posudkových lékařů, jak jich je nedostatek, i vzhledem k jejich věkovému složení, i to, že pokud pracují v rámci služebního zákona, je právě velký problém třeba práce na ten zkrácený úvazek, práce na dohodu, kterou se řada těchto posudků řeší. Já si dovolím ještě poznámku k té povinné elektronické neschopence. Tady ten odklad se vztahuje na to, co jsme schválili my v roce 2017, což byla nepovinná elektronická neschopenka, tzv. úplná. Ale musím jenom pro vaši informaci říct, že v současné době funguje již několik let tzv. částečná elektronická neschopenka, ale musím říct, že většina lékařů ji stejně nepoužívá. Je to i o tom, že tam je potřeba více tiskopisů vytisknout, než v té plánované, kde bude například jeden. Ale to jenom tak na okraj.

Já si dovolím přednést svůj návrh na schválení tohoto návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, především z důvodu akutní potřeby řešit právě situaci posudkových lékařů, z nichž velká část, jak jsme již slyšeli, je v důchodovém věku, nedostatek by tak mohl ohrozit právě práva žadatelů o posouzení tohoto zdravotního stavu.

A na závěr si dovolím přečíst usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, které výbor přijal na své 2. schůzi konané dne 4. prosince 2018 k tomuto senátnímu tisku č. 7.

Po odůvodnění zástupkyně předkladatele Ing. Ivy Merhautové, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí, mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Šromovou,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Lumíra Kantora, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Šárka Jelínková. Nepřeje, děkuji.

Proto se nyní táži, zda je zde ten, který by chtěl navrhnout, abychom se návrhem zákona nezabývali. Nevidím nikoho, ani elektronicky, ani prostým zrakem. Proto otevírám obecnou rozpravu. Vzhledem k tomu, že jsem tam naskočil jako první, poprosím pana 1. místopředsedu Senátu Jiřího Růžičku, aby mě vystřídal v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Místopředseda Senátu pan Jiří Oberfalzer se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane 1. místopředsedo. Já jsem tam nenaskočil, ale rovnou plynule jsem byl umístěn elektronikou k mikrofonu.

Mám jenom poznámku. Včera jsem avizoval, že jsem před dvěma, třemi lety úspěšně usiloval o změnu služebního zákona ve věci zachování pracovní příležitosti a funkce některých klíčových státních organizací a institucí, jako byla zejména Česká správa sociálního zabezpečení, šlo o kvalifikační předpoklady. Tohoto mého v zásadě jednoduchého návrhu využilo ministerstvo vnitra k celé řadě dalších změn. Těmi již zdržovat nebudu, o těch jsem se zmiňoval včera. Ale ministerstvo práce a sociálních věcí tam tehdy navrhovalo odklad účinnosti právě věkové hranice pro lékaře lékařské posudkové služby, z důvodu, že jich je již ve velkém počtu u hranice 70 let a že by to mohlo posudkovou službu ohrozit.

Navrhovali čtyři roky, myslím si, že to byla právě paní poslankyně Maxová, která vystoupila proti tomu a lhůtu zkrátili. A já jsem očekával, že ministerstvo přijde s nějakou novou koncepcí nebo s nějakým plánem, jak zajistí lékařskou posudkovou službu. A přichází nyní tedy s tím, že ji vlastně vyjme ze služebního zákona, což mně nějak principiálně nevadí, lékaře to samozřejmě staví do jiného postavení, a tím se vyhne věkové hranici.

Čili je to ovšem řešení, jak nechat – a teď mi odpusťte ten výraz – lékařskou posudkovou službu přestárlou, a nevidím v tom příliš řešení, jak do ní dostat více lékařů. Myslím si, že by měl být na to koncept trošku širší, než jenom takovéto administrativní opatření a že by se měla hledat cesta, jak zapojit praktické lékaře do této služby, jak rozšířit okruh lékařů, kteří tuto službu mohou poskytovat, samozřejmě s odpovídajícím systémem vzdělávání. Ale já těmto detailům až tolik nerozumím, takže tuto reformu nechci navrhovat. Ale očekával jsem tenkrát, a byla to předchozí vláda, která v podstatě narazila se svým návrhem. A tak jsem si myslel, že již tehdejší paní ministryně zahájí nějaké přípravy a že nová paní ministryně už nám ukáže nový systém.

Ale toto je opatření, kterému rozumím a nechci mu bránit. Ale zase je to jenom hašení ohně a není to tedy zásadní koncept, který by nám zajišťoval dlouhodobou udržitelnost této důležité služby.

To je tato mírně kritická poznámka.

Pak k odkladu elektronických neschopenek. Nebudeme tady asi usilovat o to, abychom trvali na původním termínu, když dostáváme jasnou zprávu, že to nemůže fungovat, že to není připravené. Ale dovolte mi obecnou poznámku k těmto významným velkým konceptům, a netýká se to jenom této vlády, ani této paní ministryně, ale i vlád předchozích, zejména té předcházející, kdy veliké koncepty a průlomové změny fungování některých služeb státu se odkládají, protože se prostě nestihnou. A pak se tedy ptám, proč jsou jim dávány termíny, které se ukazují téměř vždy jako nesplnitelné a proč se tedy rovnou na to nevyčlení více času, anebo, jestli to funguje tak, jak u mnohých, že se věci řeší, až když opravdu hoří, čili na poslední vteřinu a nikoli s tím výhledem, že máme nějaký termín, ke kterému máme být hotovi.

Jinak si všimněte, že nenavrhuji nic, ale jenom jsem si nemohl nepovšimnout těchto dvou aspektů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane místopředsedo. A jako další je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já v hlasování návrh tohoto zákona podpořím, nicméně nemohu si odpustit sdělit dojmy, které mám, jaký my zákonodárci vytváříme kocourkov, slušně řečeno.

My přijmeme zákon v roce 2015, kterým něco nastavíme, a vzápětí přijímáme různé normy nebo různé smlouvy, kde se tomuto nastavení snažíme vyhnout.

Ano, vracím se zase ke služebnímu zákonu, který byl schválen v roce 2015 nebo začal být účinný, a v § 74 odst. 1 říká: Služební poměr skončí dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zaměstnanec dovršil věk 70 let.

Určitě si vzpomínáte, jaký guláš to způsobilo hned po schválení služebního zákona ohledně našich velvyslanců. Když se zjistilo, že dvě paní velvyslankyně – velvyslankyně v Sýrii paní Eva Filipi a velvyslankyně na Slovensku paní Livie Klausová – přesahují tuto hranici, tak se hledalo, jak z toho vyklouznout. A pak nakonec se tam snad ustanovily dohody o provedení práce.

A nyní se dokonce přijímá vlastně novela zákona kvůli tomu, abychom se služebnímu zákonu vyhnuli, takže sami před sebou utíkáme před tím, co jsme si vytvořili.

Ale když se vrátím k samotnému ustanovení ve služebním zákonu, které vlastně vyhazuje sedmdesátileté ze služebního poměru, ze služby státu, tak si říkám, to je vlastně diskriminace, diskriminace podle věku. U nás se brojí proti diskriminaci ve všem možném, ale tady najednou ne, tady je diskriminace podle věku přímo v zákoně. A já bych dokonce tuto diskriminaci do určité míry pochopil, kdyby nebyla absolutní. Ano, síly věkem ubývají, zpravidla je rozumné v tomto čase skončit. No jo, ale co s těmi pracovníky, kterým je sedmdesát a chtějí sloužit státu a stát o ně má zájem, co s nimi?

Ti nesmějí. To už není obyčejná diskriminace, to je genocida 70 plus. A to se mi tedy hrubě nelíbí, protože co může dělat 70 plus, když chce sloužit státu? Maximálně být členem vlády, senátorem, poslancem nebo prezidentem. Téměř nic jiného pro stát nemůže dělat.

A proto jsem dokonce chtěl připravit pozměňovací návrh ke služebnímu zákonu včera, který by zněl, že by se přidala k tomuto ustanovení poznámka: Pokud služební orgán nerozhodne jinak. Konzultoval jsem to s legislativou a ta mi v závěru obsáhlého stanoviska sdělila:

"Obávám se tak, že jakkoliv je vámi zamýšlená úprava věcně zcela racionální a možná, její korektní implementace do textu zákona by vyžadovala velmi masivní zásah do struktury celého předpisu. Takový zásah, dovoluji si domnívat se, přesahuje účel senátních pozměňovacích návrhů a měl by být svěřen standardnímu legislativnímu procesu."

A protože já respektuji naši legislativu, tak jsem se rozhodl, že by to tedy mělo být uděláno takto, a proto si dovoluji obrátit se prostřednictvím pana předsedajícího přímo na našeho předsedu, který tu teďka není, a věřím, že mu to bude vyřízeno, že se to dozví, který sám patří mezi 70 plus, aby se zastal svých vrstevníků, aby pro ně bojoval a domluvil s předsedou vlády vládní návrh, který tuto genocidu vůči 70 plus odstraní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, váš vzkaz vyřídím. Jenom upozorňuji, že genocida je vyhubení, a samotné odstavení od funkce ještě nemusí bezprostředně přivodit smrt. Ale neříkám, že to je vyloučené.

Jako další senátor do rozpravy se hlásí paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Můj předřečník má zřejmě pravdu, že se skutečně může jednat o diskriminaci z hlediska věku. A tak já jsem jeho myšlenku určitě podpořila a obrátím se na veřejného ochránce práv, který má v gesci posouzení diskriminace, aby to posoudil.

Ale k tomu jsem opravdu nechtěla původně vystoupit. Je to tedy správný námět, souhlasím s ním. Před mnoha a mnoha lety tento věk už byl samozřejmě takový, že málokdo zvládl práci, a víme, že v důsledku zvyšování věku i kvality věku, kterého se dožíváme, možnost práce po sedmdesáti letech je, a někdy jsou to kvalitní lidé, takže určitě ano.

Ale chtěla jsem hovořit k tomu problému, o kterém se tady zmiňoval místopředseda našeho Senátu Jiří Oberfalzer. Naprosto s ním souhlasím, a jenom dodám, že to není jenom návrh, který pan místopředseda Oberfalzer dával, ale veřejný ochránce práv již upozorňoval před více než deseti lety na nedostatečnou funkčnost posudkové správy, na nedostatečnost lidí, kteří tam jsou. A paní ministryně říká, 80 % posudkových lékařů chybí. Domnívám se, že to, co navrhujete, že tam tedy budou pracovní smlouvy, tak nevím, jestli se zvýší atraktivita možnosti finančního ocenění. Nicméně tento problém to bezpochyby neřeší, je to jenom jakási další záplata. A to tedy není jenom posudková služba tam někde v pozadí nefunguje, ale lidé pak čekají na příspěvky na péči, prodlužuje se to, trvá to velmi dlouho, dopad do praxe je vážný.

Proto se přidávám k tomu, co řekl pan místopředseda Oberfalzer, a stejně tak apeluji na to, aby bylo připraveno řádné systémové řešení, které by napravilo situaci, která tam je. Nechci říct, jak to tedy řekl pan místopředseda, na co čekáme, a navíc někteří lidé, kteří tam jsou, velice kvalitní lidé, a někteří už opravdu pracují jenom proto, že je potřeba, aby to někdo napsal, aby to někdo udělal. A věřte, že věda z hlediska informací, které máme ve zdravotních oborech, jde velmi rychle dopředu. A pak posudky jsou napadány, jsou tam zbytečné prostoje. Je to problém, kterému je potřeba, paní ministryně, věnovat pozornost. A prosím proto, aby skutečně už konečně se to dostalo na pořad jednání ministerstva práce a sociálních věcí, případně ministerstva zdravotnictví a přišlo systémové řešení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji paní senátorce a dalším v pořadí je pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážená paní ministryně. Pane předsedající, vaším prostřednictvím k panu senátorovi Canovovi. Tato diskriminace je i v jiných zákonech, a ještě horší, protože v zákonech o bezpečnostních sborech je ta uzávěra na 65 letech, a ve služebním poměru nejsou jenom výkonní policisté, celníci nebo hasiči, kteří běhají po venku, ale dejme tomu i úředníci.

Touto předlohou se můžeme zabývat dvěma způsoby, ať už věcně, tak obsahově.

Chtěl bych z věcného hlediska upozornit na jednu věc, protože lékařská posudková služba se nezabývá jenom posuzováním invalidity atd. jednotlivým lidem, ale ona má podle mě i velice důležitou funkci, která bude mít návaznost i na další projednávaný návrh zákona. A to znamená, že posuzuje pracovní neschopnost a tím pádem prověřuje rozhodnutí obvodních a závodních lékařů, to znamená, že má v podstatě kontrolní funkci.

A i z tohoto důvodu já opravdu nejsem přesvědčen o tom, že lékaři, aspoň v této oblasti, na vedlejší pracovní poměr jsou schopni vykonávat tuto podle mne velice důležitou funkci. Ale budiž!

Měl jsem původně připravený pozměňovací návrh, týkající se elektronické neschopenky, ale nakonec jsem se rozhodl ho nepodat.

A teď se dostanu k formální stránce věci. Dneska je 20. prosince. Vím, že to není primárně asi chyba současné paní ministryně, ale řekl bych chyba ministerstva takového, a to zásadní, protože my v podstatě nemáme dnes absolutně jinou šanci, než to schválit, protože když to neschválíme, když to vrátíme, tak skončí stovka, možná víc než stovka lékařů posudkové služby. A když k tomu připočtu neobsazená tabulková místa, tak 1. ledna 2019 je lékařská posudková služba v troskách, bude tam chybět polovička lidí. Oni prostě budou muset skončit.

Když to neschválíme, tak paní ministryně správně řekla, že vytvoříme paskvil, protože bude v podstatě neschopenka legislativně zakotvena, a ona prostě není. A chci upozornit, že poslancům tento návrh, kde ještě dokonce odložení této neschopenky nebylo, byl odeslán 28. srpna 2018. To přece nikdo nemohl myslet vážně, že se to legislativně stihne. Nemáme tedy jinou šanci – a zase navážu vaším prostřednictvím, pane předsedající, na pana senátora Canova – a já jsem v tom už v pohodě, jsme tu jako hasiči, ne jako senátoři. My vynuceně prostě zvedneme ruku, že to bude platit, anebo ne, že tady vytváříme paskvil, ono se stačí podívat na první, resp. na druhou stranu zákona, kolik bylo novel.

Jedna služba prostě přestane fungovat, a ještě k tomu vytvoříme legislativně něco, podle čeho se nedá řídit, protože to fyzicky neexistuje. A to se mně nelíbí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pane senátore Canove, pan senátor Nytra vám mým prostřednictvím vzkazuje, že problém, o němž jste hovořil, se týká i bezpečnostních složek.

A nyní prosím pana senátora Lumíra Kantora.

Senátor Lumír Kantor:  Dobrý den, já totiž myslím, milí kolegové a kolegyně, stejně jako pan předsedající, že to není problém jenom bezpečnostních složek a tohoto zákona, ale to obecně celé společnosti. Názor na starší lidi je hluboce zafixován těmi lety, které tady nějak proběhly. Včera shodou okolností, a proto mě to přimělo, ještě na jednu věc vystoupit, tak jsem viděl výsledky, a to teď neřeknu z hlavy, z nějakého velkého průzkumu, názoru na seniory, a z toho vyplynulo, že v evropských zemích rozvinutých na západ od nás u velmi mladé populace, dejme tomu do 25 let, zjišťovali, jak dalece považují starší populaci, senioři třeba mohu naznačit, za užitečnou. Tam to bylo 18 % lidí, kteří říkali, že tato starší populace je neužitečná. A v ČR je to 50 %. Mně se to nezdá možné. Myslím, že to bude zatíženo nějakými metodickými chybami atd. Ale to je hrozivé číslo 50 % lidí. I kdyby to bylo 40 %, kdyby to bylo 30 %. To je jedna věc. To jsem chtěl jenom doplnit. Plně podporuji tady postoje pana předsedajícího nebo jeho prostřednictvím paní senátorky Seitlové.

A druhá věc je ještě z jiného ranku, a to je to, co se děje ve zdravotnictví obecně a potažmo i na ministerstvu práce a sociálních věcí, a to je nedostatek lékařů. Myslím, že toto byla poslední kapka, která mě přesvědčila o tom, že je potřeba, aspoň co my můžeme udělat, tak určitě výbor pro zdravotnictví a sociální politiku svolá veřejné slyšení, abychom probrali všechny věci, které se dějí už v současné době toho, že tady máme minus 3, 4 000 lékařů a ten další prognostický vývoj se dá očekávat, že to bude ještě dál. Protože to je také mimo jiné věc, která ohrožuje nás všechny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. A než přijde pan senátor Malý, tak mi dovolte malou edukativní poznámku. Prostřednictvím předsedajícího oslovujete jiné kolegy. Pokud o nich hovoříte ve 3. osobě anebo se odkazujete na jejich výrok, nepotřebujete prostřednictvím. Jde pouze o 5. pád. Pane kolego, prosím, mikrofon je váš.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane místopředsedo, paní ministryně, dámy a pánové. Použiji 5. pádu prostřednictvím pana místopředsedy. Děkuji panu senátoru Canovovi a panu senátoru Nytrovi, když se mě zastali jako nejstaršího člena ohroženého genocidou. Chtěl bych mít jenom faktickou poznámku. Čas běží a je evidentní, že zákon prošel garančním výborem bez ztráty kytičky a že bychom ho měli schválit. Jenom dovolte, abych se vyjádřil spíš jako lékař. Nebudou žádní mladí posudkoví lékaři. Prostě nebudou. K posudkové činnosti musíte mít dlouhodobé zkušenosti. A teď to prosím berte jako nevhodný vtip – na posudkového lékaře jde lékař až po prvním infarktu. To jsou zkušení lidé, kteří svoji zkušenost potom prodávají v rámci posudkové činnosti a v rámci své specializace. Čili nedivme se tomu, že ti posudkoví lékaři jsou starší. Jsou starší a budou i nadále starší. To, co tady navrhuje ministerstvo ve své novele, se v medicíně jmenuje bridging. Je to takový anglický výraz pro přemostění určité situace a jsem rád, že bridging tady projde, protože jinak bychom skutečně byli bez posudkových lékařů. A také jsem rád za ten slib, že se v příštím roce k tomu bude ministerstvo výrazněji věnovat a pokusí se nějakým způsobem tu strukturu posudkových lékařů upravit pro roky budoucí, abychom bridging nemuseli nadále používat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Jen ještě upozorním pana senátora, že nepoužil 5. pád, protože řekl: Děkuji panu senátorovi. Kdyby řekl: Děkuji, pane senátore, pak bych měl svou roli v tomto vzkazu.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji, pane místopředsedo. Příště to použiji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, vyřídím si. A z toho důvodu jsem také nevzkazoval panu senátoru Canovovi, že na něj pan senátor Nytra naváže, protože to je konstatování, ani jsem nevzkazoval paní senátorce Seitlové, že pan senátor - předchozí řečník - s ní souhlasí.

Dámy a pánové, zdá se, že jsem vyčerpal všechny uchazeče o účast v obecné rozpravě, a proto nyní prosím paní navrhovatelku, zda se k rozpravě vyjádří. Děkuji.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Ke čtyřem hlavním bodům, které tady padly. V podstatě jsem svůj úvodní vstup zahajovala tím, že tento návrh zákona byl prvním návrhem, který jsem posílala na vládu, bylo to tři týdny nebo dva a půl týdne poté, co jsem byla jmenována do funkce, právě s tím a nepoužila jsem ten expresivní výraz hašení požáru, ale byli jsme postaveni před tu situaci, buď budeme připravovat systémovou reformu, která ale je dlouhodobou záležitostí, nebo se pokusíme právě nějakým způsobem za několik málo měsíců stabilizovat přechodným opatřením lékařskou posudkovou službu. A my jsme se samozřejmě rozhodli o to přechodné opatření, právě proto obsah tohoto návrhu zákona je spíše technicistní, s tím, že opravdu jsme započali práce na systémovém řešení tohoto problému.

Co se týká obecně toho problému. Padlo to tady ve všech příspěvcích. Lékařů máme nedostatek a lékaři nemají zájem o posudkovou službu, resp. pokud, tak až bych řekla ve druhé polovině své profesní kariéry. A to je jádro celé té problematiky. Ráda bych připomněla, že vláda před několika měsíci učinila celou řadu opatření, protože máme každoročně tuším, že více než 1000 studentů, kteří sice splní přijímací zkoušky na lékařské fakulty, ale z důvodu kapacit nejsou na lékařské fakulty přijímáni, a proto vláda se snaží právě z kapacitních důvodů tyto úspěšné studenty přijmout. Nicméně je to věc, která bude i přes maximální finanční podporu, tak ten výsledek uvidíme za 10 let, co se týká nějakého většího počtu lékařů, ale samozřejmě, co se týká činnosti lékařské posudkové služby, tak tam je to mnohem dlouhodobější záležitost. O té reformě jsem již hovořila. Budeme nejpozději v březnu, v dubnu toho příštího roku konat celou řadu kulatých stolů, kde bychom chtěli řešení konzultovat. Samozřejmě budete k těmto konzultacím zváni tak, abychom se nám skutečně do podzimu roku 2019 podařilo předložit komplexnější novelu do meziresortního připomínkového řízení.

Co se týče eNeschopenky, tak toto je věc, která se nestihla zase v jiné předloze v Poslanecké sněmovně projednat, proto jsme využili tohoto návrhu zákona, nicméně celá ta situace kolem eNeschopenky bude také ještě složitá. Několikrát jsem avizovala, že udělám maximum pro to, opravdu maximum pro to, aby eNeschopenka byla od 1. 1. 2020 funkční a účinná. Zároveň bych ale ráda připomněla, že jsme měli před dvěma týdny kulatý stůl právě k problematice, protože se záležitost řeší ve třech různých předlohách z důvodu časového a již nyní právě můžeme pozorovat velmi ostrý nesouhlas zejména praktických lékařů s tzv. eNeschopenkou. Na druhou stranu je to velmi vysoký zájem zejména zaměstnavatelů, kteří na co nejrychlejší účinnost eNeschopenky v té první fázi, tzn. 1. července příštího roku, dovolím si říct, tlačí. Takže za mě takto vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně, nyní se táži, zda chce vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní Šárka Jelínková? Ne, děkuji paní senátorko. Proto prosím garanční zpravodajku, aby se vyjádřila k rozpravě.

Senátorka Alena Šromová:  Budu stručná. V rozpravě vystoupilo celkem pět senátorek a jedna senátorka a jiný návrh než schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, nezazněl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji a o tom budeme hlasovat.

Budeme tedy hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Aktuálně je v sále přítomno 62 senátorů, kvorum je tedy 32. Spouštím hlasování. Kdož jsi pro, stiskni ANO, zvedni ruku. A kdož jsi proto, učiň totéž, ale s tlačítkem NE.

Hlasování č. 53 při kvoru 32 v přítomnosti 62 senátorů, pro bylo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a my paní ministryni gratulujeme k tomu, že k úspěchu došlo. Je to její první legislativní návrh podaný ve funkci ministryně. Než otevřu další bod, ještě prosím do záznamu: Z dnešního jednání se omlouvá také senátor Petr Koliba.

A nyní přistoupíme k dalšímu budu programu, je to senátní tisk č. 323, je to tedy

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 205 o zaměstnanosti a důstojné práci pro mír a odolnost, přijaté na 106. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 2017 spolu se stanoviskem vlády k němu

Tisk č. 323

Tuto předlohu opět uvede paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a já ji prosím o její slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Předkládaný materiál byl připraven na základě článku 19 Ústavy Mezinárodní organizace práce. Ten vládě stanoví povinnost předložit Parlamentu každou novou úmluvu a doporučení Mezinárodní organizace práce, a to včetně svého stanoviska k nim. Smyslem tohoto závazku je především informovat zákonodárce o aktuálním vývoji mezinárodního práva v oblasti práce a sociálních věcí. Ke splnění této povinnosti tak bylo Senátu a Poslanecké sněmovně předloženo doporučení č. 205 přijaté v roce 2017, které se věnuje otázce potřebných reakcí k úspěšnému zvládání situací po závažných konfliktech nebo živelných pohromách z hlediska sociálního a zaměstnanosti. Doporučení obsahuje základní vodítka jak v oblasti prevence, tak i pro následný postup v postkrizovém, rekonstrukčním období. Zdůrazňuje význam funkčních trhů práce, udržitelného podnikání i komplexních sociálních systémů, také pak krizového řízení a plánování, jakož i roli, kterou sehrává sociální dialog při prosazování a provádění udržitelných řešení. Vychází také z toho, že dobře fungující společnost umožňující důstojný život obyvatel je soudržnější a odolnější vůči potenciálním konfliktům ať již přeshraničním či vnitrostátním. Rozbor jednotlivých doporučovaných opatření ukázal, že vodítka v oblasti prevence již nyní patří ke standardním a tradičním součástem českého práva, stejně tak i požadavky na krizové řízení jsou dostatečně reflektovány ve stávající legislativě. Případné reakce na katastrofy tak budou vedeny ve smyslu doporučení a vláda z tohoto důvodu nepovažuje za nutné přijímat na základě tohoto dokumentu nějaká nová opatření. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní ministryně, prosím, posaďte se. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 323/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Václavec. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví, sociální politiku a tento výbor přijal usnesení vtělené do tisku 323/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Žaloudík, ovšem zastoupí ho pan senátor Lumír Kantor a já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor Lumír Kantor:  Ještě jednou tedy dobrý den. Mě to mrzí, že pan senátor Žaloudík není přítomen a omluvil se, protože budete ošizeni o jeho květnatou zpravodajskou zprávu, která začíná exkurzí do sociologie vysvětlivkami ohledně názvu pracovat pro mír, kde zdůvodňuje, že je to velmi, velmi dobré a vysvětluje také důstojnost práce pro odolnost, která je v názvu s tím, že výraz odolnost pochází z překladu pojmu resilience z anglického textu. To znamená také nezdolnost, houževnatost, pružnost, nezlomnost a tím pádem se potom zabývá pan senátor rozborem toho, že resiliencí je schopnost sociálního systému vstřebávat rušivé podněty nebo jim čelit. Doporučuji tedy k přečtení, pokud máte tu možnost, doporučení. A potom v další části píše, že doporučení nebylo přijato za účelem nahrazení staršího doporučení č. 71 z roku 1944 k zaměstnanosti o přechodu od války k míru a jedním z toho významného sdělení nového doporučení je potřeba předcházet krizím a posilovat odolnost společnosti vůči konfliktům a katastrofám k budování podpory připravenosti a akceschopnosti veřejné správy, environmentální udržitelné ekonomiky, sociální dialog právního státu a občanské společnosti. Materiál řešený v textu o 12 stranách textu českého a 16 anglické verze lze profilově rozdělit do 13 okruhů. Jsou tam velmi důležité věci i z pohledu toho, čeho se obává naše společnost česká. Jedná se tam o sociální dialog zaměstnavatelů, zaměstnanců, eliminace nucené práce, obchodování s lidmi, možnost přístupu migrantů na trh práce a podnikání, problematika uprchlíků a navrácení osob. Vládní stanovisko se jeví tak, že jednotlivá opatření jsou součástí a standardní součástí a tradiční součástí českého práva. Vaše případné reakce na katastrofy budou vedeny ve smyslu doporučení a z tohoto důvodu se nejeví potřeba přijímat na základě tohoto dokumentu nová opatření. V srpnu vám přečetla své usnesení vláda, kde vzala na vědomí doporučení s tím, že jednotlivé resorty budou k zásadám v něm obsaženým přihlížet v rámci svých působností. A náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby vzal toto doporučení i stanovisko vlády ČR k němu na vědomí a přijal tak skutečnost, že resorty budou k zásadám v něm obsaženým přihlížet v rámci svých působností. To bylo na 17. schůzi 8. 10. 2018. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost stanovil zpravodajem senátora Ladislava Václavce, ovšem zastupuje ho pan senátor Pavel Fischer. Ptám se, zda si přeje vystoupit? Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji moc, pane předsedající, vážená paní ministryně, náš výbor se tímto také zabýval a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí toto doporučení. To je všechno. Máme k tomu zvláštní usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Nyní se táži, a to se vlastně netýká tohoto případu, tak se netáži a ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy, kterou tímto otevírám. Nehlásí se nikdo.

Ptám se tedy zpravodajů, zda se chtějí vyjádřit k rozpravě, která nenastala? Ani paní ministryně? Takže děkuji. Máme tedy ve hře, teď jenom si ověřím se zpravodajem, zda se to shoduje, návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem. Takže je to správně, já jsem toto zaklínadlo nezaslechl, zaslechl jsem o vzetí na vědomí.

Senátor Lumír Kantor:  Já tedy přečtu usnesení, které jsme přijali. Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, doktora Hůrky, zpravodajské zprávě senátora Jana Žaloudíka a po rozpravě doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí doporučení Mezinárodní organizace práce č. 205, o zaměstnanosti a důstojné práci pro mír a odolnost, přijaté na 106. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 2017 spolu se stanoviskem vlády k němu, čili, ano, tak jak jste to říkal, tak to platí.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Já si tady jenom připomínám, že bod se jmenuje Informace k doporučení Mezinárodní organizace práce, čili, ano, je to tak, jak říká pan zpravodaj, tuto informaci budeme brát na vědomí. Spustím znělku.

Budeme tedy hlasovat o tom, zda vezmeme na vědomí informaci, kterou nám předložila paní ministryně. V sále je přítomno 63 senátorů, kvórum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 54, návrh byl přijat. A to proto, že z 63 přítomných senátorů pro hlasovalo 42, přičemž kvórum bylo 32. Děkujeme paní ministryni. Tím se s ní loučíme. A gratulujeme jí ke 100% úspěchu s jejími předlohami na této schůzi.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 6

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 6. Předložit nám jej přišel zástupce navrhovatelů, pan poslanec Pavel Kováčik. Já ho prosím, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona.

Poslanec Pavel Kováčik:  Vážení páni senátoři, paní senátorky, vážený pane předsedající, dovolte, abych vás požádal o příznivý přístup k návrhu zákona, který teď zrovna máme na tabuli, a to je změna zákona o spotřebních daních, pracovně nazvaný zelená nafta. Je to víceméně evergreen nás, co jsme okolo zemědělství dlouhodoběji. Já bych velmi krátce, abych vás nezdržoval, vás chci jen seznámit s odůvodněním, že tento návrh upravuje dosavadní návrh v několika směrech, nebo dosavadní platný zákon v několika směrech. Tím prvním je, že prodlužuje účinnost i pro rok 2019 a další, protože ta účinnost skončila posledním dnem letošního roku, tím druhým je, že zahrnuje i živočišnou výrobu, kombinovanou a čistou, citlivé komodity a révu vinnou. A tím třetím je, možná jsem tím měl začít, že celou administrativu okolo vratky spotřební daně pro účely zemědělské výroby, ať už je to lesní, rybářská atd., ta, co jsem jmenoval, velmi zjednodušuje, což bylo podmínkou podpory i ze strany ministerstva financí, čili dnes již není potřeba vzhledem ke změnám, které jsou, se kterými jste se seznámili, není potřeba složitých kontrol, zejména ze strany celní a finanční správy, není potřeba složitého vykazování, sjednocuje určité sazby, je podle našeho soudu, je to 34 předkladatelů, tuším, téměř z celého politického spektra, je to opatření účinné. Zejména v době, kdy živočišná výroba prochází v ČR opakovanými krizovými situacemi, turbulencí cen, přestává se čím dál tím více a více vyplácet, dramaticky se snižují stavy ať už skotu, prasat, drůbeže, ovcí a dalších hospodářských zvířat, což má negativní dopady na kvalitu půdy, údržnost půdy pro vodu, obsah humusu v půdě a další a další souvislosti, včetně tedy osevních postupů, kde dosavadní pícniny, které byly příznivé pro úrodnost a udržování vody v krajině, jsou potom další plodiny, které jsou například ty všeobecně komentované, žluté, ať už je to řepka nebo slunečnice nebo kukuřice pro účely výroby energie, nikoli pro účely spotřeby v živočišné výrobě, což je nepříznivé.

Celý ten komplex opatření má za cíl udržet konkurenceschopnost českých, moravských a slezských zemědělců a potravinářů v tom souboji na tzv. jednotném trhu EU. Já bych si dovolil vás požádat, abyste byli podobně přízniví v názorech na tuto úpravu, jako byli poslanci a poslankyně v Poslanecké sněmovně. Zdali to tak stačí jako úvodní slovo, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 6/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, já ho prosím o jeho zprávu.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, pane poslanče. Já bych chtěl poděkovat za úvodní slovo, protože je tam prakticky vše, co jsme projednali i na našem hospodářském výboru. Jsem velmi rád, že mohu přečíst usnesení tohoto výboru, který doporučuje Senátu PČR schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajem určuje moji osobu a pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR, což se stalo.

Velice krátce k tomu bych chtěl připomenout, že ten institut zelené nafty skutečně považujeme za velmi významnou pomoc zemědělským podnikatelům. Víte, že jsme mnohokrát mluvili o dotacích, v poslední míře, když jsme projednávali otázku zastropování těch zemědělských dotací v EU nebo v rozpočtu EU, takže jsme to dopodrobna rozebírali, v čem zemědělci a zemědělští podnikatelé potřebují i tu podporu, především oblast živočišné výroby je velice důležitá, protože mimo všech těch pozitivních věcí, které mají pro osevní postup, pro úrodnost půdy a pro zajištění výroby masných produktů, tak chci říci důležitou věc, že to také přispívá k sociálnímu klidu na našich vesnicích, protože který zemědělský podnik má živočišnou výrobu, tak tam je náročnost na zemědělskou práci, na pracovníky, tam prostě je i zaměstnanost zajištěna právě v tom zemědělském podniku. Takže to je také velice důležitý stimul při podpoře té živočišné výroby.

Proto z těchto důvodů i já jako zpravodaj bych chtěl vás požádat o vaši podporu předmětné legislativní předlohy. Je to význačná pomoc, jejíž účinnost je od 1. ledna letošního roku, získáme tímto, zemědělci získají určitou jistotu, aby mohli v příštím roce plánovat hospodaření a finanční prostředky pro své podnikání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Pan senátor Pavera? Ne. Tak asi jste se přihlásil omylem. Nebo ne? Do rozpravy. Takže nikdo nenavrhuje, a proto otevírám obecnou rozpravu. Jako první tedy je přihlášen pan senátor Pavera. Já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor Herbert Pavera:  Hezké a příjemné dopoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče Kováčiku, pane bývalý kolego, milé kolegyně, kolegové. Chtěl bych se vyjádřit právě k tomuto návrhu zákona o spotřebních daních. Já jsem ho na výboru nepodpořil, byl jsem totiž zastánce toho, že by dotací mělo být co nejméně a měly by být co nejjednodušší. Ale protože přece jen od jednání VHZD už uplynula nějaká doba, mezi tím jsem se setkal s řadou zemědělců, blíže jsem se ještě zabýval tím návrhem zákona, on svým způsobem je zjednodušen, není tak byrokratický, je vázán na hektar i na dobytčí jednotku. Takže nakonec jsem se rozhodl, že ten zákon o spotřebních daních podpořím i já, protože zemědělci si opravdu zaslouží podporu ze strany státu.

Přimlouval bych se za to, abychom nějakým způsobem tlačili na pana ministra zemědělství i zemědělský výbor Poslanecké sněmovny, aby se snažil dotace pro zemědělce opravdu co nejvíce zjednodušovat, aby je spojoval s tím, aby zemědělci se více věnovali ochraně půdy proti erozi i aby byla zachována její kvalita pro budoucnost a samozřejmě také aby bylo více financí pro první hektary těch menších zemědělců. Také aby se více podpořila potravinářská výroba na vesnicích, taková ta zpracovatelská, u těch menších farmářů a zemědělců.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl tady vyjádřit absolutní podporu tomuto návrhu, chtěl bych poděkovat panu poslanci za iniciativu v této oblasti. Svoji podporu opírám o čtyři zásadní důvody. Tak jak tady řekl předřečník, je to zjednodušení byrokracie, zjednodušení celého toho systému, ke kterému došlo podle toho nového návrhu. Druhým důvodem je, že zelená nafta je naprosto standardním nástrojem v Evropě, mají ho téměř všechny státy. Třetím důvodem je, že podporuje živočišnou výrobu. A čtvrtým důvodem, a posledním, je to, že podporuje zaměstnanost na venkově. Takže děkuji a ze strany našeho klubu jasná podpora. Díky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Koštial. Připraví se pan senátor Jirsa.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, já jsem zemědělec, já jsem zemědělec celý život, samozřejmě, zemědělství je řehole, je potřeba zemědělcům obecně pomáhat. Nicméně tady před sebou mám dvě plné A4 problémových bodů, které se týkají různých vratek, které se týkají dotací obecně. Právě dotace, evropské dotace a naše potažmo dostávají do zemědělství do těch problémů, se kterými se dneska potýkáme, už to tady bylo zmíněno. Špatné osevní postupy, nedostatečná vododržnost, skutečně zemědělci se potýkají s obrovským problémem, který, když se nebude řešit, tak to dopadne špatně.

Nicméně musím říct, že touto novou normou napravujeme určitou diskriminaci z minulosti, takže přestože obecně to považuji za špatnou normu, tak se přikláním a žádám vás o podporu této změny, protože odstraňuje určité diskriminace z minulosti, kdy byli vyřazeni ze systému podpory nebo vratky nebo zelené nafty, byli vyřazeni drobní zemědělci, byli vyřazeni specialisté, jako jsou vinohradníci, sadaři a mnozí jiní si na to nemohli sáhnout.

Takže já bych doporučil, abychom dnes hlasovali pro tuto normu, nicméně rád bych vyzval vládu, aby se zabývala obecně zemědělskou problematikou a vyřešila ten problém, kdy se podporují velké korporace, které prakticky, právě tyto korporace nám, řekněme, zvyšují ty dopady na české zemědělství, na sucho, abychom tyto věci systematicky odstraňovali, protože obecně dotace a vratky daní nejsou systémová opatření.

Takže prosím o schválení tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Tomáše Jirsu.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane místopředsedo, pane poslanče, dámy a pánové. Já bych jenom podotkl, že z tohoto zákona nebudou mít prospěch pouze podniky pana premiéra, tak jak to občas kritizujeme, ale chtěl bych říct, že včera jsme mluvili s Asociací soukromých zemědělců, oni také podporují tento zákon, což je pro mě důležité, abych mohl hlasovat pro. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pan senátor... Pardon, s přednostním právem pan senátor, pan místopředseda Senátu Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobré dopoledne, dámy a pánové. Dobrý den, pane poslanče, pane předsedající. Já s tím mám taky velký problém, s těmito zákony. A zrovna u zemědělství. Žádný jiný obor v ČR není podporován takovým způsobem v rámci rozmaru počasí. Jsou jiní podnikatelé, kteří nepodnikají v zemědělství, ale v jiných činnostech lidských, tam žádné podpory a daňové úlevy a podobně nejsou. U zemědělců je to tak, že jednou zaprší, tak je to špatně, tak žádají kompenzace. Jednou je sucho, žádají kompenzace, jednou přijde vítr, položí obilí, žádají kompenzace. V podstatě já mám vysokou školu zemědělskou, dneska lituji toho, že jsem za tímto pultíkem, že jsem se nedal na zemědělství jako takové, protože vidím to ve svém okolí, vidím, jak farmáři, ti šikovní farmáři, kteří mají relativně dobré ekonomické vzdělání, mnohdy ekonomické vzdělání na vysoké škole zemědělské, ti se v tom umí pohybovat. De facto oni z těch dotací jenom mohou žít. Bohužel u nás se podporují ty velké korporace, řekl to kolega Koštial už tady.

To, co dneska předvádí na půdě, to je nehorázný způsob hospodaření, naši předci se musí obracet v hrobě. Jestli se něco radikálně nezmění, osevy, způsoby změny plodin, kdy v podstatě jde jenom o velký byznys, kdy se ta půda de facto budoucna vyjídá, to by mělo skončit. Já fandím malým zemědělcům a středním zemědělcům, které znám, jsou v mém okolí, kteří mají vlastní produkty a kteří fungují. Ale ty obrovské konglomeráty, na které jsme byli vždycky hrozně hrdi, když se tvrdilo, že nám to zbytek Evropy závidí, tak my jsme taky záviděli, když jsme byli malé děti, bylo nám řečeno, že v Sovětském svazu ráno traktorista vyšle buldozer, který oře, a nikdo v tom nesedí, pak stojí na druhé straně a večer tam přijede ten traktor, otočí se a jede zase nazpátek. To nám tloukli do hlavy, my jsme jim asi ty velké lány záviděli. Tady se scelovaly, rozkradly majetky bývalých rolníků a zemědělců a scelovaly se. Byly nucené do JZD a do dalších šíleností. Jinde se udělaly státní statky, tam, kde se to ukradlo de facto původním hospodářům, kde došlo třeba k vysídlení, zejména v Sudetech, tak tam nadělali ty obrovské statky. Já si pamatuji na soudruha Nikodýma, který byl shodou okolností šéfem statku Abertamy, shodou taky předsedou Národního výboru, tenhle člověk se pyšnil tím, že v 1100 metrech pěstoval žito. To, že potom to žito zetlelo, sklízeli se sněhem, to byly neskutečné věci. Takže já k tomu mám odpor, k tomu, co tady bylo, co mnozí dneska říkají v rámci Evropy, že to je naše výhoda. Já mám dojem, že to je obrovská nevýhoda. Mně se naopak líbí dneska hospodářské celky, když přejedete hranici do sousedního Bavorska, vidíte tam ty malé usedlosti, vím, že to není jednoduché, na těch malých celcích hospodařit, ale ta krajina vypadá úplně jinak. Kdo létáte letadlem, tak to seshora vidíte. Já fandím středním a malým zemědělcům, v žádném případě těm velkým.

Bohužel, jak už to tady řekli kolegové, ono vlastně se nedá nic dělat, protože kdybychom zamítli toto daňové zvýhodnění, tak to nezamítneme jenom pro ty obrovské konglomeráty, ale bohužel to jde i na ty malé. Čili já se zdržím hlasování. Ale není to proto, že bych nechtěl zemědělství podporovat, ale všeho s mírou, zejména zemědělce střední a malé. Nikoliv ty obrovské statkáře. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným, tak pozor, opět vykřičník... Je tedy Miloš Vystrčil, předseda klubu ODS.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, já se moc omlouvám panu Goláňovi, já budu velmi stručný, jenom aby to nezapadlo ke kolegovi, panu místopředsedovi Horníkovi. Kdybychom ten návrh zamítli, tak zelená nafta bude fungovat dál, nic se nestane, to není o tom, že bychom rušili nebo nerušili zelenou naftu pro nikoho, prosím pěkně. Ten zákon je o nějakém zjednodušení poskytování dotací, ale není o tom, zda bude nebo nebude zelená nafta. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, takže to byla spíš faktická poznámka. Prosím pana senátora Goláně o jeho vystoupení.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážený pane poslanče. Pan Vystrčil už mi vzal půlku mojí odpovědi, ano, zelená nafta nezanikne, ale touto novelou přichází nové zvýhodnění, tam je důležité říct to, že to zvýhodnění 9.800 korun na tisíc litrů bude právě pro ty zemědělce, kteří dělají tu živočišnou výrobu, to znamená, ne pro ty velké aglomeráty, protože ty velké aglomeráty dělají rostlinnou výrobu, pěstují řepku. Tohle je to nejdůležitější. To právě je to, co pomáháme těm úplně nejmenším zemědělcům, protože ti ostatní budou mít to nižší zvýhodnění, které je 4.380 korun na tisíc litrů. I ti, co budou s tou živočišnou výrobou kombinovat některé plodiny, jako vinnou révu, ty vybrané plodiny, tak dosáhnou taky na to vyšší zvýhodnění. Takže vidíte sami, že nastalo konečně něco, že se plošně něco nedotuje, ale podporuje se to, co je pro nás nejdůležitější. A to je ta živočišná výroba, ta vinná réva a ty plodiny, které prostě chceme, i chmel a další, které chceme, aby tady zůstaly zachovány. Takže já, byť už nejsem v hospodářském výboru, tak se přimlouvám za to, aby tato novela byla přijata, jsem pro to, aby byla schválena. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Jelikož nevidím dalšího přihlášeného, obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, přejete si vystoupit k proběhlé rozpravě? Prosím.

Poslanec Pavel Kováčik:  Já vám děkuji za slovo, jenom krátce, kolegyně a kolegové, chci poděkovat za tu rozpravu, protože vystihla přesně to, co bylo cílem, chci pozdravit svoje bývalé kolegy, některé z kraje, některé obecně. Ale to teď není o tom, je to o tom, že zelená nafta je standardní mechanismus, který, pokud nebude, tak se možná nic moc nestane, ale ztížíme konkurenceschopnost našich zemědělců. Jediné, s čím bych mohl polemizovat, já osobně odjakživa nerozlišuji, jestli je zemědělec malý, střední nebo velký, ale český, moravský a slezský zemědělec je ohroženým druhem jako celek. Tento návrh by měl zjednodušit právě těm, kteří dosud si stěžují, že proto, že nemůžou, nemají na to, předat tu agendu někomu jinému, aby ji za ně vyřídil, to znamená především těm malým a středním, tak by měl usnadnit přístup k této kompenzaci, i těm nejmenším zemědělcům.

Já osobně jsem pracoval na tom spolu s panem Václavem Hlaváčkem a s panem ministrem na tom, aby tam byla i ta réva vinná. Je to také proto, že zejména jižní Morava, ale také střední a severní Čechy, zejména ta jižní Morava dnes je jednou z nejpostiženějších oblastí suchem. Každá kompenzace, která do té krajiny přijde, například i touto cestou podpory révy vinné, tak pomůže udržet život a zaměstnanost na naší vesnici. Moc děkuji za tu diskusi. Přimlouvám se za to, aby ten návrh u vás, kolegyně a kolegové, prošel. Současně, protože už asi nebudu mít šanci promluvit, vám přeji hezké svátky a mnoho dobrého do nového roku.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane poslanče. Prosím garančního zpravodaje o jeho závěrečné slovo. Pan senátor Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem se nestihl přihlásit do debaty ještě, tak mi dovolte ještě před závěrečným slovem jenom tři poznámky k tomu návrhu, především k vystoupení kolegy Horníka, kterému bych chtěl vzkázat, že zemědělci skutečně, jak říkal poslanec Kováčik, nejsou dobří podle toho, jak jsou velcí a malí, ale podle toho, jací jsou skuteční hospodáři. Dneska máme i rodinné farmy, které mají více než 600 hektarů, takže si myslím, že to není o velikosti, ale o tom, jestli ti zemědělci dobře hospodaří. Tady to je právě podpora systému přes DPH, to znamená, je to podpora, která je systémová, která je pro všechny zemědělce, to znamená pro ty hospodáře, kteří nějakým způsobem podnikají v zemědělství. To bych chtěl zdůraznit. A potom jsem chtěl jenom připomenout z hlediska odbornosti, že to žito do těch hor patří, to jsme se vždycky učili, to není chyba.

Ale jinak bych chtěl říci závěrečné slovo, že vystoupilo 7 senátorů, s tím, že většinou to bylo podpůrné stanovisko, nikdo nenavrhl žádný jiný návrh, než který máme na stole, a to je návrh VHZD k tomu, abychom tento návrh zákona přijali.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Vyřizuji vzkaz panu místopředsedovi Horníkovi, že zemědělci jsou dobří nebo špatní, nikoli malí a velcí. Padl jediný návrh, a sice schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Proto zahájím hlasování, ale až po znělce.

V sále je přítomno 63 senátorů, aktuální kvórum je tedy 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO. A kdo je proti, stiskne tlačítko NE. Obě skupiny však souběžně zvednou ruku.

Hlasování č. 55, při přítomno 63 senátorů, kvóru 32 bylo pro 53, proti nikdo. Návrh byl přijat. Gratuluji panu navrhovateli a děkuji mu za jeho účast na naší schůzi.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, a protože ještě neudeřila 12. hodina, kdy chce vystoupit paní poslankyně Valachová, máme zařazen bod dneska schválený, a sice je to

 

Výzva Senátu PČR nejvyšším ústavním činitelům

Ten navrhl VZVOB. Navrhovatelem bude předseda tohoto výboru, já ho prosím, aby se ujal slova. Kdo to nevíte, tak je to senátor Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji za slovo, dovolte, abych vás seznámil s návrhem, kterému říkáme Výzva Senátu PČR nejvyšším ústavním činitelům.

Než ho přečtu, tak bych vám chtěl říct krátké uvedení a zdůvodnění. Žijeme ve světě, který není bezpečný, těch bezpečnostních hrozeb přibývá, mluví se hodně o poplašných zprávách. Když k tomu připočítáme elektronizaci, digitalizaci, kybernetické hrozby a připustíme, že ty staré hrozby zůstávají, tak si uvědomujeme, jak důležité je analyzovat i ty jemné signály z prostředí. Pro to, abychom se dokázali v tomto světě zorientovat a také bránit, tak se musíme opřít nejen o profesionály u nás doma, ale také v sousedních zemích a v našich spojeneckých svazcích. K tomu, aby tohle všechno fungovalo, je potřeba velká dávka důvěry a kontinuity, volby – nevolby.

Nedávno jsme byli svědky toho, že po zveřejnění některých výročních zpráv, ať už šlo o NCOZ nebo Vojenské zpravodajství, Bezpečnostní informační službu a další, se u nás objevila poměrně zjitřená diskuse. Ta diskuse je samozřejmě legitimní, ale je-li vedena příliš otevřeně, tak té důvěře neprospívá. Jsme totiž všichni na jedné lodi. Dnes se skutečně rozhoduje také o naší svrchovanosti, a protože bychom to nechtěli, toto téma, dále vyhrocovat nebo politizovat, tak jsme se v našem textu, který vám dneska předkládáme, a který je poměrně krátký, rozhodli nejmenovat, ale obecně vyzvat ústavní činitele. Jde nám skutečně o to, abychom byli obecní a šli napříč politickým spektrem. Tuto výzvu zarámováváme také tím, že se blížíme k roku 2019, kdy si připomínáme 20 let vstupu do NATO. Zdá se mi proto, že je na místě přemýšlet o tom, jak pracovat v tomto novém prostředí s těmi výzvami, které jsou kolem nás, a proto mi dovolte, abych nyní přečetl návrh toho usnesení, které předkládáme.

Jmenuje se Výzva Senátu PČR nejvyšším ústavním činitelům, a budou tam dvě malé jazykové úpravy.

Senát PČR

I. vyzývá všechny ústavní činitele, aby se vší vážností přistupovali k obsahu zpráv, vypracovávaných BIS, ÚZSI, Vojenským zpravodajstvím a dalšími institucemi ČR, podílejícími se na zajištění jejich bezpečnosti a obrany – a tady bude ta změna - doporučení těchto zpráv při výkonu svých ústavních pravomocí důsledně v souvislosti se zajištěním bezpečnosti ČR naplňovali,

II. v souvislosti s nadcházejícím 20. výročím - změna - vstupu ČR do NATO se tímto opakovaně přihlašuje k našemu dílu odpovědnosti v této pro ČR klíčové politické a obranné mezinárodní organizaci,

III. pověřuje předsedu Senátu, aby s přijatým usnesením seznámil nejvyšší ústavní činitele.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Musíme k této předloze stanovit zpravodaje, já navrhuji, aby jím byl pan senátor Jiří Dienstbier. Ptám se, zda tuto úlohu přijímá? Ano, vidím, že ano. Budeme tedy hlasovat o stanovení zpravodaje. Spustím fanfáru.

Budeme hlasovat o tom, že zpravodajem pro tento bod bude pan senátor Jiří Dienstbier. Spouštím hlasování... Kdo je pro, již jistě hlasoval... A kdo je proti, může tak učinit nyní. Nám všeobecně známým způsobem. Stisknutí a zvednutí.

Hlasování č. 56, při přítomnosti 63 senátorů a kvóru 32 bylo pro 54, proti nikdo. Návrh byl přijat. Já poprosím pana senátora, zda by se ujal role zpravodaje a bude-li mít zájem, také vystoupil.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já myslím, že všichni máte před sebou ten text s upřesněním, které tady zaznělo od pana kolegy Fischera. Já bych pouze zkonstatoval, že oba dva ty věcné body se týkají zajištění bezpečnosti ČR, každý v jiné oblasti, nicméně to je to, co je spojuje, možná k tomu bodu I., já bych tady také považoval za důležité, abychom tu debatu nevedli v osobní rovině, ale k té podstatě věci, abychom tímto vlastně i ocenili tedy práci našich tajných služeb, resp. vyjádřili respekt k jejich úsilí, aniž bych si myslel, že musíme přistupovat ke všem jejich závěrům a doporučením zcela nekriticky, nevést o nich případně debatu, ale měla by být vedena nějakým uměřeným způsobem, a tak, abychom nezpochybňovali jejich autoritu, i ve vztahu k jejich zahraničním partnerům.

Tolik z mé strany prozatím vše.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se do ní pan předseda Jaroslav Kubera. Než dojde, já využiji času, abych mu vyřídil vzkaz od pana senátora Canova, že by se měl více prát za seniory starší 70 let. On mu to pak dovysvětlí.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já rozumím tomu vzkazu, vaším prostřednictvím, pana senátora, on se týká jedné velmi vážné věci, protože jistě jste si všimli, že venku padá sníh, není tam úplně hezké počasí, opět kalamita na D1, sněmovna v tuto chvíli projednává kalamitu, ale poslanci už dnes asi na Vánoce neodjedou, jak to vypadá, samozřejmě se to týká toho teroru, který tady panuje, kdy skupina daňových poplatníků, která dává tomuto státu až 80 mld. ročně, je dehonestována tím, že profesor ekologie, který cestuje na ekologickou konferenci do New Yorku, stojí před Letištěm Václava Havla v tomto počasí, tam kouří, a když je silnější kuřák, tak kouří víckrát, a kolikrát kouří, tolikrát projde rámy, tolikrát si zuje boty a sundá opasek. Myslím si, že boj proti nešvarům je správný, ale neměl by zacházet do takových extrémů.

(Jiří Oberfalzer: Pane předsedo, já se omlouvám. Špatně jste pochopil smysl toho vzkazu. Týkalo se to úlohy seniorů ve veřejné správě...nikoliv kuřáků.) Ale to nesouvisí s naším usnesením, omlouvám se. Jsem potěšen, souhlasím s panem senátorem... K tomu usnesení bych řekl, že je vůbec škoda, nevyrušujte mě, pane místopředsedo... (Jiří Oberfalzer: Já musím zkorigovat téma vašeho vystoupení) Téma, já říkám, že souhlasím s panem senátorem Dienstbierem, jen mě mrzí, že vůbec musíme takové usnesení přijímat. Mně připadá naprosto přirozené, že takové chování ústavních činitelů by mělo být samozřejmostí, on to zmínil, vůbec to není o tom, jestli někdo má k nějaké zprávě nebo k nějaké instituci nějaké výhrady, to je v pořádku, nic není hodné kritiky, ale má to dělat civilizovaným způsobem. A ten necivilizovaný způsob mimochodem je ten slavný Twitter a Facebook, kdy i světoví státníci, o našich nemluvě, si názory vyměňují na těchto sociálních sítích. Je to nedůstojné proto, že takto vážné věci si mají vyřídit, bylo by přirozené, kdyby si ten, kdo má kritiku, tak si pozval šéfy těch služeb, konzultoval to s nimi, řekl jim své výhrady, ale určitě ne přes Twitter, bohužel, to se děje, proto já souhlasím s tím usnesením. Je dobře, že není jmenovité, protože ono se to netýká jenom jednotlivých lidí, nakonec i vy všichni jste ústavní činitelé, i nás všech se to týká. Takže já velmi to usnesení podporuji a prosím o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji tedy, byla to podpora usnesení VZVOB. Rozumím tomu správně? Jinak váš vzkaz panu senátorovi Canovovi nevyřídím, protože nebyl v pátém pádu, to jsme si tady nacvičovali během dopoledního projednávání.

A nyní prosím s přednostním právem pana senátora Miloše Vystrčila.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Mám humor pana předsedy Senátu rád, přesto si myslím, že tato situace je docela vážná. A jsem rád za toto usnesení, a i když se tady budu opakovat, tak to udělám, protože budu vyjadřovat i stanovisko našeho senátorského klubu občanských demokratů.

Jedna věc, kterou řeknu na úvod, je, že v demokratické zemi – a Česká republika je demokratickou zemí – je to tak, že zpravodajské služby a bezpečnostní složky má země proto, aby chránily její svobodu, nezávislost a demokracii. A pokud dojde k tomu, že je zpochybňována jejich činnost či kompetence, tak je ohrožována svoboda, nezávislost a demokracie České republiky. Beru to tak, pro vás pro všechny, že pokud toto usnesení přijmeme, to usnesení znamená, myslím tím ústavní činitele, včetně těch nejvyšších, že je potřeba brát vážně a respektovat zpravodajské služby, což tady říkal můj kolega Jiří Dienstbier, a že je potřeba zbytečně nevyvolávat nejistotu a zpochybňovat jejich činnost. A potom je potřeba také poctivě a pečlivě monitorovat a přijímat případně nějaká efektivní opatření, místo některých populistických opatření.

A pokud si toto nedokážeme uvědomit a pokud začneme dělat politickou kampaň i z věcí, které se týkají základních svobod a základní obhajoby nezávislosti České republiky a její demokracie, tak se nám to samozřejmě vrátí ve zlém.

Ještě jednou za náš senátorský klub, který říká, že toto usnesení podpoříme, a myslím si, že je správné, že ho tady na půdě Senátu projednáváme.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem vystoupí nyní místopředseda Senátu pan senátor Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo. Pane předkladateli, dámy a pánové, byl jsem pro to, aby to zůstalo v úrovni výboru, myslel jsem si, že výbor to projednal zodpovědně, že to projednal v širším rozsahu, byť jsme to neměli původně na pořadu. Ale pokud většina byla názoru brát to na pořad, tak jednoznačně tento materiál, toto prohlášení podpořím.

Chci akorát zareagovat na to, co tady zaznělo, že by si neměli politici vyměňovat názory přes Facebook, internet apod. Ono je to těžké. Když někdo udělá nějakou věc, která velmi osloví nebo si jí všimne veřejnost a my na to nereagujeme, je to považováno tak, že souhlasíme. A víte, že rychlá reakce má význam, opožděná reakce už má minimální význam, a často se za tím hledá nějaká spekulace další.

Moc bych si přál, aby se takováto překvapení neděla, aby nikdo takováto stanoviska od boku neprováděl, neříkal je v soukromých nebo jiných, i veřejných médiích, protože to jsou věci, o kterých by se skutečně měly radit ústavní špičky, a když by dospěly k závěrům, měly by je použít.

Já vím, že každý politik má právo se vyjádřit, ale jsou přece jenom věci, které jsou velmi citlivé a měly by to zvažovat.

Ale chci říci, že si myslím, že není možné mlčet, protože vinou těchto představitelů je to i určitý obraz instituce, kterou reprezentují a když by mlčeli, bylo by velké nebezpečí, že tato instituce a oni osobně s prohlášením souhlasí.

Já nechci být také osobní, když jsme to v této rovině zvolili, ale chci jenom říci, že ne vždycky to jde se polemice ubránit, protože problém je ten, kdo polemiku vyvolal. To je ten problém. Nereagovat znamená, že to může být chápáno jako souhlas, což samozřejmě není pravda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo. A s přednostním právem se hlásí předseda klubu STAN Petr Holeček.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, nejsem člověkem a přítelem toho, abych opakoval něco, co tady bylo řečeno. Ale jsou určité situace a určitá vyjádření, která si toho zasluhují.

Myslím si, že toto prohlášení Senátu České republiky je prohlášení, na které spousta lidí z řad veřejnosti čeká. My i vy jsme oslovováni s tím, že se v současné politické době v České republice říkají různá slova a říkají různé věty, které jsou trošku v rozporu s jakoby oficiálním pohledem českých politiků na věc. Ale přesto zaznívají, a lidé pak nevi. Jeden politik řekne něco takového, druhý politik řekne něco takového, a Česká republika kráčí nějakým směrem.

A myslím si, že toto prohlášení je právě potvrzením toho, že český Senát je ústavní orgán, který ví, kam Česká republika má kráčet a že Česká republika kráčí tím správným směrem. Jsem proto moc rád, že tady toto prohlášení zazní. Myslím si, že hovořím za všechny senátorky a senátory z klubu. Starostů a nezávislých, a my si za tímto prohlášením stojíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A prosím nyní pana senátora Václava Hampla.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chci jenom stručně vystoupit kvůli tomu, že jsem nějakou dobu předsedou výboru pro záležitosti Evropské unie a tam několik posledních let je zřejmé, že bezpečnost je jednou z úplně nejhlavnějších priorit Evropské unie jako celku, ale i našich občanů České republiky pokud jde o vztah k Evropské unii. Jsou to otázky bezpečnosti. Je to jedno z úplně nejzásadnějších témat, ne-li vůbec ono nejzásadnější. A tam je sice hezké připomínkovat různé materiály, které vznikají na společném půdorysu Evropské unie, ale především si musíme hlídat pořádek sami doma. A z tohoto důvodu chci výrazně podpořit přijetí tohoto stanoviska.

Je to možná trošku opakováním věcí, které by měly být samo evidentní, ale také asi nemusím vypravovat, že jsme v situaci, kdy stojí za to takovéto věci veřejně a důrazně připomenout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A další přihlášenou je paní místopředsedkyně Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré poledne, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Jsem velmi ráda za to, jakou práci výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost odvedl a jsem velmi ráda, že Senát je opravdu tou komorou, která zajišťuje v této rozbouřené době ústavnost demokracie v České republice. Dopadly tak i naše volby. A cesty, kterými se naše politika vydává, z mnohých úst nejsou dobré. A musím kvitovat to, že jste v usnesení nejmenovali, a přesto si myslím, že by tady mělo zaznít to, že ten, kdo Českou republiku nereprezentuje dobře, ten, kdo jí dokonce těmito výroky i dalšími škodí, je bohužel náš přímo volený prezident Miloš Zeman.

Děkuji za toto stanovisko, děkuji, že se shodneme napříč spektrem, a myslím si, že našim voličům v této zemi podáváme jasný vzkaz. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně. A předseda Senátu Jaroslav Kubera se ujme dalšího diskusního vystoupení.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Považuji jenom za nutné vysvětlit ještě jednou sociální sítě. Víte, ono to není tak, že teď se na nás tisíce občanů dívají. Nedívají. Oni si budou číst na "Právě dnes", na jednotlivých serverech, co se tady odehrávalo. A to nikdy není originál, to není přímý záznam. To je úryvek, velmi často vytržený ze souvislosti. A diskuse pod tím probíhají potom tak, že ten první se vyjadřuje k tomu, o čem je řeč, a třetí už napadá toho druhého, a pak už pokračuje sto a tisíc příspěvků, kde se velmi hrubě a sprostě napadají jednotliví diskutující podle toho, na které straně sporu stojí.

Tolik k tomu. Ono není možné zprávu originálně dodat. Je jenom pár lidí, jako já, kteří na tom visí dvacet hodin denně a sledují. Ještě stíhám teď sledovat paralelně sněmovnu, dálnici D1.

A tedy v pátém pádě, ctěný pane senátore Canove, prostřednictvím předsedajícího. Vzhledem k počasí jsem vyčlenil pro dnešek prezidentský salonek pro vaše neřesti, abyste nemuseli kouřit venku. Je to výjimka, protože vás nechci trápit, nechci, abyste všichni prožili Vánoce jako nemocní. Ono to opravdu není legrace. Když vyjdete v oblečení ze sálu a jste tam deset minut, tak to nemusí dobře dopadnout.

Ale jinak znovu opakuji. Toto usnesení podporuji, je správné. A myslím si, že to, že se nejmenuje, je správně, protože to by zase bylo to, co nechceme, takové to útočné a trošku by to devastovalo naši výzvu. Já ho podporuji v té podobě, jak ho pan předseda Fischer předložil.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. A protože nevidím dalšího přihlášeného, obecnou rozpravu končím.

Pane senátore Canove, vyřizuji vám vzkaz pana předsedy, že pro vás zařídil klimaticky přijatelné podmínky pro oddávání se vaší neřesti. A chci znovu upřesnit, že došlo k záměně vzkazů. Tento vzkaz jsem panu předsedovi vyřídil v kuloárech poté, co mě pan senátor Canov o to požádal, zatímco ten pronesený v rozpravě se opravdu týkal postavení seniorů ve společnosti, zvlášť těch, kteří jsou starší 70 let.

Tolik k tomuto tématu.

Jenom chci upozornit pana senátora Hilšera, že jsem rozpravu ukončil, takže jeho přihlášku už nemohu přijmout.

A nyní poprosím pana navrhovatele, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji moc za udělení slova. Z mého pohledu je dobře, že zůstáváme v míře obecnosti a velmi děkuji za vaše vystoupení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A nyní prosím zpravodaje, aby shrnul rozpravu a dal nám doporučení k hlasování.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, shrnutí rozpravy bude velmi jednoduché, protože všichni, kteří vystoupili, podpořili přemnožený návrh usnesení. Žádné jiné návrhy nezazněly, takže jediné, o čem bychom měli hlasovat, je to, co máte všichni před sebou na stole, se dvěma drobnými jazykovými úpravami, tak, jak je načetl předkladatel.

Přidal bych možná ještě jednu poznámku k debatě o Facebooku, Twitteru apod. Myslím, že kultivovanou debatu lze vést všude a že to je možná také součástí toho problému, že nejsme schopni dodržovat stejná pravidla slušnosti a někdy i zákonnosti, ať už se pohybujeme v jakémkoli reálném nebo virtuálním prostředí.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Budeme hlasovat, ale nejdříve zahraji. (Znělka.)

Budeme hlasovat o návrhu schválit navržené usnesení v mírně upraveném znění, tak jak jej předkladatel pan předseda Fischer předložil. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů a kvorum je stále 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 57, přítomno 62, kvorum 32. Pro bylo 57 z přítomných senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo.

Děkuji a končím tento bod. A mám avizovaný procedurální bod. Prosím pana senátora Jana Horníka.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, navrhuji, abychom předsunuli bod, náš senátní tisk č. 16 před bod paní poslankyně Valachové. To znamená před bod č. 22. Bod č. 16 bude podle všeho velmi krátký. Jde o to, abychom tento bod aktuálně projednali před bodem paní poslankyně Valachové. Je to z toho důvodu, abychom měli schváleny hlavně naše zákony, ostatní body nejsou již tak podstatné.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano. Prosím, otázka podstatnosti bodů je subjektivní názor. Ale návrh je jasný a je to procedurální návrh. Dovolím si jenom poznamenat, že není v rozporu s přáním paní poslankyně Valachové, protože ona chtěla svůj bod zařadit po 12.00 hodině, čili my jí v tomto smyslu nevycházíme nevstříc.

Hlasujeme tedy o změně programu, a sice, aby se stávající bod č. 26 předsunul před bod 23.

Přítomno je v této chvíli 59 senátorek a senátorů, kvorum je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

hlasování o změně programu bylo pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Teď už dvanáctá hodina není rozhodující, protože jsme právě schválili, že na pořad přijde

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 16

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 16. A prosím paní poslankyni Věru Kovářovou, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Poslankyně Věra Kovářová:  Dobrý den. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám představila návrh novely zákona o dani z přidané hodnoty, která si klade za cíl snížit sazbu DPH na jízdné ve veřejné dopravě z 15 % na 10 % a cílem je, aby zůstalo více peněz ve veřejné dopravě.

Jak jistě víte, veřejná doprava je z velké části kryta z veřejných financí, to znamená, část leží na státu, část na krajích a část na obcích.

Kromě jiného je také třeba konstatovat, že máme osmou nejvyšší sazbu v Evropské unii.

Ráda bych vám přiblížila, jak došlo k tomu, že jsme podali tento návrh. Na konci minulého volebního období se na mě obrátili zástupci dvou velkých krajů, a to Prahy a středních Čech s tím, že významným způsobem rostou výdaje na veřejnou dopravu. Důvodem bylo za prvé: Nařízení vlády nařídilo zvýšení mezd řidičů. To nezpochybňujeme, protože víme, že je nedostatek řidičů a že řidiči musí dostat více peněz.

Za druhé: Při každém navýšení minimální mzdy dochází automaticky i k navýšení mezd řidičů, a to z toho důvodu, že oni jsou zařazeni v páté skupině, tzv. institutu zaručení mzdy, tudíž okamžitě jim narůstá mzda také při zvýšení minimální mzdy.

Zástupci obou krajů argumentovali tím, že mohou následovat dva kroky. Rychlejším řešením může být snížení DPH z 15 % na 10 % na jízdné ve veřejné dopravě. A druhým krokem může být memorandum mezi státem a kraji, který by financoval krajům autobusovou dopravu. Něco podobného již existuje na železniční dopravu ...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Paní poslankyně, nezlobte se. Kolegové, trošku hlučíte, prosím, ztište se. Děkuji.

Poslankyně Věra Kovářová:  Já se omlouvám, trošku jsem vypadla z rytmu ...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já se vám omlouvám, paní poslankyně, ale spíš bych se divil, že jste nevypadla před tím. (Oživení v sále, smích.)

Poslankyně Věra Kovářová:  Včera se mi to stalo na hospodářském výboru, kde panu senátoru Kratochvílemu zazvonil jeho mobil a jistě všichni víte, jaké má vyzvánění.

Zkusím se tedy vrátit k původní myšlence. Zkrátka a dobře druhým krokem by mělo být memorandum mezi státem a kraji s tím, že by stát financoval částečně autobusovou dopravu. Byli jsme si vědomi také toho, že takováto smlouva mezi kraji a státem se bude vyjednávat delší dobu, což se také potvrdilo. Zatím není návrh na stole. Čili ten první krok relativně rychlý, i když jsme zákon podávali již v lednu, je tedy snížení DPH na jízdné ve veřejné dopravě. Argumenty, které zaznívaly, byly zřejmé. Například takové navýšení minimální mzdy stojí například Středočeský kraj – v minulém roce to bylo 80 mil. Kč, v příštím roce by to mělo být 100 mil. Kč, a to samozřejmě jsou velké finanční prostředky. Čili cílem tohoto návrhu je, aby část peněz zůstala ve veřejné dopravě, a to právě na sanaci navyšování nákladů, na mzdy, na inflaci, a samozřejmě také úspora by se dala použít na zlepšení dopravní obslužnosti. Samozřejmě jsme zaznamenali výtky, že snížení DPH bude znamenat výpadek pro obce. Je to pravda, že ta částka, kterou my jsme počítali – bylo to v roce 2016 – by byla asi jedna miliarda Kč a z toho asi 200 mil. Kč by vypadlo obcím. To samozřejmě není dobré. Na druhou stranu, zbytek z miliardy, tzn. více než 700 mil. Kč, by právě mohlo zůstat krajům a obcím na financování dopravní obslužnosti.

Dámy a pánové, dovolte, abych vás poprosila o podporu našeho návrhu, protože si myslím, že ulevit jakýmkoli způsobem obcím a krajům v oblasti veřejné dopravy se rozhodně vyplatí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní poslankyně a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 16/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladislav Vilímec, a já ho prosím, aby nás seznámil se svou zprávou.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nejprve přečtu usnesení ze 4. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k tomuto senátnímu tisku č. 16. Po úvodním slově zástupce skupiny poslanců Jany Kovářové, po zpravodajské zprávě senátora Vladislava Vilímce a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Vladislava Vilímce a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

To je dikce 20. usnesení ze 4. schůze.

Připojím k tomu několik poznámek k návrhu zákona. Je to poslanecký návrh zákona. Cílem, jak předeslala paní poslankyně Kovářová, je přesun jízdného ve veřejné dopravě do druhé snížené sazby, tedy z 15 %, to je ta první sazba 10 % DPH, čímž by buď mělo dojít dle předkladatele ke zlevnění jízdného, případně při zachování jeho cen by mohly být prostředky neodvedené na dani využity ve prospěch rozvoje veřejné dopravy či pro navýšení mezd řidičů ve veřejné dopravě. Spíš bude platit asi ta druhá alternativa. Nedomnívám se, že dojde úplně ke snížení jízdného. Paní poslankyně mluvila o určitém dopadu na veřejné rozpočty. Ano, ten návrh dle propočtu předkladatelů, které nebyly zpochybněny ministerstvem financí, se v důsledku přijetí této úpravy sníží výnos DPH o přibližně 900 mil. Kč. V návaznosti na platné rozpočtové určení daní to tedy bude znamenat určitý dopad do rozpočtu obcí asi kolem 200 mil. Kč a krajů ve výši kolem 80 mil. Kč. Podotýkám, že sice rozpočtový dopad na straně územních rozpočtů existuje, ale nyní z mého pohledu energií. Koneckonců na schůzi výboru jsem uváděl, že nedávno paní ministryně financí na celostátní finanční konferenci Svazu měst a obcí avizovala, že letošní daňové výnosy u obcí dosáhnou částky zhruba 230 mld. Kč. Neříkám, že je to zanedbatelný výpadek, ale je to určitě přiměřená záležitost.

Podotýkám, že při dalších posunech položek, jsem příznivec toho, aby byla pouze jedna snížená sazba, aby nebyla 15 % a 10 %, ale pouze 10 % ...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, chci vás upozornit, že máte mít vystoupení zpravodaje, zdá se, že jste již přešel do rozpravy.

Senátor Vladislav Vilímec:  Dobře, já se pak přihlásím do rozpravy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, usnesení jste nám přednesl, je to zřejmé. A nyní se ptám, zda je tu někdo, kdo by chtěl navrhnout, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nevidím nikoho, otevírám tedy obecnou rozpravu. A hlásí se pan senátor Vladislav Vilímec.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji za upozornění, pane místopředsedo. Nebudu své vystoupení nějak dlouze protahovat. Pokud by došlo k více posunům takovýchto položek, je pak určitě namístě, aby se jednalo o nějaké kompenzaci o tom, jak změnit rozpočtové určení daní.

Chtěl bych také zdůraznit, že tento návrh významně podporuje Sdružení místních samospráv. Pokud se týká Svazu měst a obcí, to zaujalo neutrální stanovisko, včera jsem si to ověřoval. A paní poslankyně uvedla, že v současné době je výše sazby DPH v České republice osmou nejvyšší v Evropě. Tady je ale potřeba uvést z pohledu výše sazby DPH, že tzv. snížená sazba DPH byla počínaje rokem 2012 zvýšena o 14 % v souvislosti s financováním důchodové reformy. Ta byla pak zrušena, vyšší snížená sazba však zůstala, byť na některé položky je ale uplatněna tzv. druhá snížená sazba 10 %. Z pohledu systémovosti přístupu, jak jste uvedli v první části mé zprávy, je tudíž velmi správné přejít postupně na jednu sníženou sazbu ve výši 10 %. Ještě k tomu návrhu bych chtěl říci, že doznal určitých změn pak v průběhu jednání v Poslanecké sněmovně, takže se pak do toho návrhu, do seznamu služeb, kde bude desetiprocentní sazba DPH, ještě dostala také lodní doprava, což tam původně, myslím, nebylo. A pokud se týká dopravy veřejné, tak je ta zmínka, že je to s výjimkou lyžařských vleků, což nastartovalo aktivitu Asociace horských středisek, které také chtěly prosadit, aby vleky byly zahrnuty do desetiprocentní sazby, nicméně jak legislativa v senátní zprávě poukázala, lyžařské vleky nejsou podle zákona o dopravě kvalifikovány jako veřejná doprava, ale pouze jako účelové dopravní zařízení. Takže myslím, že to je namístě také uvést.

Pokud se týká i mého postoje k tomuto návrhu, samozřejmě přišel hodně pozdě. Je tam účinnost 1. ledna 2019, sami dobře víte, že jakmile je zvláště u DPH navrhovaná účinnost jiná než počátkem roku, tak je to značný problém. Proto nedoporučuji vracet tento senátní tisk s nějakými pozměňovacími návrhy, neboť by ta navržená účinnost zákona zjevně nemohla platit.

Jako zpravodaj tohoto tisku tedy samozřejmě se přidávám k usnesení hospodářského výboru schválit novelu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Chalánková.

Senátorka Jitka Chalánková:  Jenom krátce. Nemám námitek proti tomuto návrhu. Jen jsem se také chtěla zeptat, jaké bude mít tato novela dopady do rozpočtu. To už jsme slyšeli, téměř jednu miliardu korun. Je to tak? Ano, ano, státního. Pak tady zaznělo, že bychom se dostali do podobného režimu, kdybychom museli poskytovat dotaci, která je poskytovaná železniční dopravě na provozování, tedy krajům, kdy dostávají dotaci na základě memoranda na podporu železniční dopravy. Není to úplně jednoduché, protože vykazování efektivity této dopravy si pamatuji zkraje, není úplně snadné. Chtěla bych tady uvést paralelu s tím, že stát poskytuje dotace krajům například na sociální služby, což je nenároková záležitost. Přestože se o ní tolik mluví, tak si musíme uvědomit, že legislativně je to nenároková záležitost – dotace na poskytování sociálních služeb krajům, a i zde by hrozilo podle evropské legislativy, že by kraje měly platit DPH zpět státu podle toho, jak jsem si zjišťovala. Něco podobného by asi hrozilo také při realizaci podpory veřejné dopravy při převedení dotace na kraje v situaci, kdy máme snížené sazby jízdného pro vybrané skupiny obyvatel, takže tam také se obávám, že by došlo k těmto změnám a dopadům do rozpočtu. Protože pokud bychom převedli tuto dotaci, což ještě není, ale může se to stát, zatím to hradí stát. Stát hradí dopravcům dopravné za vybrané skupiny obyvatel. Ale to je jiná problematika. Proto se na paní poslankyni neobracím, je to věc ministerstva dopravy. Takže se připojuji k tomu, co tady řekl již pan senátor Vilímec. Nenapadám nijak tady toto. Jenom bych chtěla upozornit, že je zde mnoho neznámých do příštích let.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu mít na paní poslankyni jeden velmi důležitý dotaz. Protože, abychom si uvědomili. Tady tento dopad bude takový, že pochybuji, že dopravci to jízdné zlevní. My jim snížíme DPH a vůbec nemůžeme předpokládat, protože jízdné nějakým tajným způsobem se ustálilo, takže oni ho nezlevní. Uvědomme si, že budou realizovat větší zisky. A chtěl bych vidět tu systémovost, tu provázanost, protože jsme se dozvěděli, že do státního rozpočtu bude o jednu miliardu nižší o bod. Samozřejmě státní rozpočet celou DPH podle rozpočtových pravidel distribuuje na jednotlivé obce, kraje a na jednotlivé samosprávní celky, zda dotace do dopravy z těchto celků budou poníženy. Protože samozřejmě dopravce dostane větší zisk, bude realizovat větší zisk, takže tím pádem si myslím, že nepotřebuje takové dotace. Takže to byl můj první dotaz a potom druhá věc je, samozřejmě jsem pro každé snížení daní, takže návrh samozřejmě podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Asi jde o dotace na dopravní obslužnost.

Senátor Tomáš Goláň:  Omlouvám se ještě, jedna technická poznámka na pana předsedu hospodářského výboru. Není vůbec důležité, aby to bylo schváleno s účinností od 1. 1. Protože nejsme v dani z příjmů, ta má zdaňovací období celý rok. Tady jsme u zdaňovacího období měsíční nebo čtvrtletní, takže jakýkoliv posun nebude vůbec problematický, může to klidně platit od 1. 2. 2019 a bude tam pouze zpoždění měsíční. Takže omlouvám se, ještě toto jsem zapomněl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore a prosím paní senátorku Jelínkovou, která je zatím poslední přihlášenou do rozpravy.

Senátorka Šárka Jelínková:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Ještě jednou si dovolím tady podtrhnout to, co tady tak zaznělo možná i skoro mimochodem, jak málo času jsme měli na projednání docela takového důležitého zákona s dopady, které tady sice snad nějakým způsobem máme vyčísleny, ale možná ještě nejsme o tom všichni přesvědčeni, jestli dopady budou opravdu jenom tak pozitivní, tak jak je tady předkládáno, a protože když si vezmu, že jenom výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ji projednával den před zasedáním pléna v úterý nebo ve středu ráno dokonce, ve středu ráno, tak nevím, jestli to opravdu není příliš uspěchané projednávání takto důležitého zákona. A teď spíše směřuji dotaz na paní poslankyni, jelikož mám informaci, že hejtmani se proti této novele zákona ohradili, ale bohužel tady dnes už není přítomen jediný hejtman senátor, který by nám k tomu možná mohl podat vysvětlení, jestli má paní poslankyně to projednané a z jakého důvodu hejtmani nesouhlasili tady s tou novelou zákona. Děkuji za odpověď.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. S přednostním právem vystoupí pan senátor Horník, místopředseda horní komory Parlamentu České republiky.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně. Snížení sazby v podstatě nepůjde, podle mého, zejména pro zisky společností, které provozují veřejnou dopravu. Protože všechno jde nahoru. To znamená, např. víte, jaké problémy byly v Ústeckém a dalších krajích s řidiči. Všichni chtějí dnes mít úměrné nějaké peníze, a pokud provozovatelé veřejné dopravy to nasměřují tím správným směrem, tak si řidiče udrží a budeme mít kvalitní, a doufejme, bezpečné řidiče. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji a s přednostním právem je přihlášen nyní pan senátor Vystrčil zatím jako poslední.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně. Jednak budu souhlasit s panem senátorem Goláněm, jediné, co může návrh, pokud ho schválíme, způsobit, je, že se nebude zvyšovat jízdné, že se nebude zvyšovat. Rozhodně se nesníží, a nemalujme si tady nějaké ideály, že někdo bude snižovat jízdné. Může se stát, že se bude nezvyšovat nebo se bude pomaleji zvyšovat. Tak to je první věc.

Druhá věc je, že se velmi přidávám k paní kolegyni Šárce Jelínkové, s tím, že byla diskuse i před Organizačním výborem, zda návrh zákona máme takhle narychlo zařadit. Nakonec díky vstřícnému přístupu výboru a členů výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a jejich ochotě návrh zákona projednat, za což jim patří poděkování, ho dnes projednáváme, a samozřejmě byl bych velmi rád, kdyby to paní poslankyně a další předkladatelé vnímali a nějak vnímali i to, že naše milosrdenství není nekonečné. Takže tolik ode mě.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, a ještě se přihlásil pan místopředseda Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegové, kolegyně. Po určitém rozmyšlení návrh nepodpořím, a to z jakého důvodu. Už tady asi zazněl. Kdyby to bylo v době a byla tam nějaká legisvakance delší, že to budou moci objednatelé, to znamená především kraje, promítnout do ceny, aby s tím mohly kalkulovat v ceně jízdného, tak bych určitě zvedl ruku. Ale teď je to v době, kdy je to takový předvánoční dárek provozovatelům dopravy. To jsou soukromé subjekty v drtivé většině, a pak bych doporučoval, zvažme, jestli dárků neuděláme více, třeba 10, protože veřejné služby nám dělá řada dalších subjektů, takže nepodpořím. Znám některé ty provozovatele dopravy, není s nimi příliš seriózní jednání, a že by se to promítlo do mezd zaměstnanců, tomu vůbec nevěřím. Akorát to bude prostředek pro tvorbu většího zisku jejich. Proto to nepodpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Červíček.

Senátor Martin Červíček:  Dobrý den. Vážené kolegyně, kolegové. V současné době vykonávám mimo jiné pozici náměstka hejtmana pro dopravu. A chtěl bych tady možná trošku upřesnit nějaké nepřesnosti, které vznikají o tom, jestli je to o jízdném anebo jestli dáváme někomu dárek nebo nedáváme.

Každý rok objednatel veřejné dopravy je pod obrovským tlakem, co se týká financí, které musí poskytovat z rozpočtu krajů jednotlivým dopravcům. V Královéhradeckém kraji ročně poskytujeme na veřejnou dopravu zhruba 350 mil., díky nařízení vlády, které se zvýšilo některé náležitosti financování řidičů, jsme se dostali do stavu, že každý rok v rámci platných uzavřených smluv musíme neustále schvalovat dodatky, kterými doplňujeme finance, které jsou součástí mandatorních nákladů a platů a všech těch věcí, které souvisejí s cenou dopravního výkonu za jeden kilometr v rámci veřejné dopravy.

Není tomu ani jinak, na přelomu tohoto roku, z vlastní zkušenosti vím, že pokud se nám podaří snížit DPH z 15 na 10 % pro provozovatele veřejné dopravy, tak pro objednatele vzniká vyjednávací prostor ne o tom, že to půjde od jejich zisku, ale o tom, že se jim snížily náklady, díky tomu my nemusíme slepě přistupovat k tomu, že za každou cenu budeme donuceni poskytovat vyšší finance v rámci dalších dodatků smluv. Takže já se přikláním ke schválení tohoto návrhu. Nejenom principiálně kvůli snížení DPH, tak jak je navrhováno, ale myslím si, že v té reálné praxi nakonec to povede k tomu, že ty kraje nebudou muset vynakládat takové finanční prostředky v rámci jednotlivých smluv ve veřejné autobusové a železniční dopravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pan senátor byl posledním přihlášeným, proto obecnou rozpravu končím. Prosím paní navrhovatelku, aby vystoupila se svým závěrečným vystoupením, odpověděla na vznesené dotazy.

Poslankyně Věra Kovářová:  Nejprve mi, milé senátorky a milí senátoři, dovolte, abych vám poděkovala za to, že jste strpěli tu rychlost, kterou jste měli na projednávání tohoto zákona. Já už jsem to zmínila na hospodářském výboru, opravdu za to velmi děkuji, za tuto vstřícnost.

Co se týká některých dotazů, které zde padly, část vysvětlil pan senátor Červíček, to, že opravdu systém financování veřejné dopravy je velmi složitý. Co se týká zlevnění jízdného, tak v té naší důvodové zprávě o tom nikde nepadlo žádné slovo. Přesně to řekl pan senátor Vystrčil. Je to o tom, aby se to jízdné nemuselo zvyšovat. A to je důležité. Jsou sice skupiny, které dnes mají výrazné slevy, jsou to studenti a důchodci, ale přece jenom, máme zde velký segment těch, kteří studenty ani seniory nejsou, tam samozřejmě potom by byly do těch rodinných rozpočtů dopady poměrně značné.

Co se týká vyjádření pana senátora Štěcha o tom, že to zůstane soukromým dopravcům, ono to vlastně tak není, už zde to bylo vysvětleno. Cílem našeho návrhu, aby ta úspora zůstala jednotlivým objednavatelům, to znamená krajům, městům a obcím. Snížením DPH se reálně zvýší výnosy o 5 procent neodvedené daně, a to se pozitivně projeví snížením kompenzace, tzn. snížením úhrady prokazatelné ztráty.

Takže je to tak, že dopravci jsou vždy pod kontrolou objednavatelů, oni nemohou si vyčíslit svou prokazatelnou ztrátu na základě nějakých smyšlených čísel, nicméně ta prokazatelná ztráta bude o 5 procent nižší. O to méně budou potom kraje jim proplácet.

Možná bych také ještě připomněla, že dopravci, to jsou tedy ty soukromé subjekty, provozují veřejné služby převážně v integrovaných dopravních systémech, tam o tarifu, který je, rozhodují samosprávné orgány. Pokud tomu tak není, tak je regulováno jízdné v rámci usměrňování státem, to znamená, že žádný z dopravců nemůže s jízdným nakládat bez jakékoliv regulace. Pokud stačí toto vysvětlení.

Co se týká toho, zda přišlo stanovisko Asociace krajů, tak ten zákon není předvánočním dárkem. Ten zákon v Poslanecké sněmovně je od ledna. To, že se nedostane dříve na program projednávání, je možná tím, že je to návrh opoziční, prostě to se stává, že to nejde tak rychle jako některé, podotýkám, vládní návrhy. Není to také dárkem předvánočním proto, že ten nápad předložit tento zákon přišel již před téměř 2 lety, bez ohledu na to, zda jsou Vánoce či nikoli, přišel právě proto, v důsledku těch navrhovaných nařízení vlády, zvýšení mezd řidičů, zvýšení minimální mzdy.

Takže myslím si, že to nesouvisí s nějakou volební kampaní, jak se často říká, ale zkrátka a dobře se na mě obrátili zástupci dvou velkých krajů, a to Prahy a středních Čech.

Vyjádření hejtmanů, ten zákon ležel v té sněmovně téměř rok. Vyjádření Svazu měst a obcí ministerstvo dostalo, vyjádření Asociace krajů ministerstvo nedostalo, teprve během projednávání se předsedkyně Asociace krajů začala zajímat o tento návrh, jejich stanovisko přišlo až po našem upozornění, že ona jako poslankyně vyžaduje stanovisko Asociace krajů. Bohužel tedy bylo negativní. Nicméně Praha a střední Čechy se vyjadřovaly k této problematice velmi kladně, Ústecký kraj také, pan hejtman bohužel na tom jednání nebyl. To stanovisko bylo přijato, aniž by ho projednala dopravní komise, takže bylo negativní.

Znamená to tedy, že je sice negativní, ale na druhou stranu zástupci většiny krajů mají na svém území velká města, nebo i středně velká města, tato města mají svoji městskou hromadnou dopravu. Městská hromadná doprava, na ni se nevztahují ty slevy, které poskytuje stát na regionální dopravu, tudíž pro města s městskou hromadnou dopravou to znamená potom velké úspory, protože často ta města poskytují slevy stejné, jako poskytuje stát, aby občanům vlastně vyrovnal, je to většinou politické rozhodnutí, ale aby občanům vyjednal tu ztrátu, kterou mají ostatní v regionální dopravě. Pokud jsem zapomněla na nějaký dotaz a nezodpověděla jsem ho, tak se omlouvám.

Mám už končit? Já se zeptám, pak ještě bude probíhat rozprava? (Jiří Oberfalzer: Rozprava již je uzavřena, paní poslankyně.) Dobře, takže já vám ještě jednou děkuji za to, že jste tento zákon projednali, že jste ho zařadili na program, prosím vás o podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, můžu vás ujistit, paní poslankyně, že jste odpověděla na všechno, co bylo vzneseno ze strany senátorů.

Já nyní poprosím pana zpravodaje.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane místopředsedo, nejprve statisticky. Do rozpravy se přihlásilo 7 senátorek a senátorů. Pokud tady byla vznesena pochybnost z hlediska lhůty, která byla velmi omezená k projednání na příslušném výboru, tak já jsem jako předseda výboru dbal na to, aby každý senátor, který je členem výboru, máme tam jenom senátory, nemáme tam senátorky, dostal dopředu zpravodajskou zprávu, podrobnou, tedy jsem si jist, že jsme tento návrh, byť to bylo v časové tísni, projednávali jsme to skutečně ve středu se vší zodpovědností.

Pokud se týká stanoviska Asociace krajů, já jsem také stále ještě náměstkem hejtmana Plzeňského kraje. Mně jako senátorovi nebo předsedovi výboru nedoputovalo žádné oficiální stanovisko Asociace krajů, na celostátní finanční konferenci Svazu měst a obcí paní předsedkyně Asociace krajů, paní poslankyně Vildumetzová Mračková, o této věci mluvila. Podle mého soudu, nechci polemizovat s paní předsedkyní, ty dopady rozpočtové na daňové výnosy krajů nejsou tak výrazné, jak uváděla. Takže já to spíše beru jako určitý její osobní názor.

Takže chtěl bych na závěr říci, že v rozpravě nezazněl žádný jiný návrh, takže pouze budeme hlasovat o návrhu na schválení ve znění, které bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Je to přesně tak, jak říkáte.

Budeme hlasovat o návrhu schválit ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Je nás 62, kvórum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 59, přítomno 62, kvórum 32, pro bylo 47, proti byli 4. Návrh zákona byl schválen. Poděkuji paní poslankyni, pogratuluji jí k jejímu úspěchu.

My můžeme přistoupit k dalšímu bodu, já vás nebudu mást pořadovým číslem, neboť jsme v něm několikrát zamíchali v pořadí, půjde o

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 11

Máme tady navrhovatelku? Vteřinka, dobře. Já zatím sdělím, že tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 11. Představí nám ho zástupkyně navrhovatelů, paní poslankyně Kateřina Valachová, která již se objevuje na horizontu a kvačí k řečnickému pultíku. Vítejte, paní poslankyně. Pokud nepotřebujete vydechnout, tak vás rovnou zvu k mikrofonu.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte, abych vám představila návrh zákona, jehož cílem je obnovit proplácení nemocenské od prvního dne nemoci. Podle návrhu by se tak mělo stát 1. července 2019.

Víte všichni, že se jedná o poslanecký návrh ČSSD. Určitě jste také ve veřejné rozpravě slyšeli vícekrát důvody, proč tento návrh zákona byl předložen. Za předkladatele bych vás chtěla požádat, senátoři a senátorky, o uvážení, zda je opravdu spravedlivé a poctivé, že doposud v naší zemi je to tak, že za první tři dny nemoci nemocný pracující nemá žádnou, ještě jednou, žádnou náhradu mzdy.

Sluší se připomenout na půdě horní komory, komory Parlamentu ČR, že toto není úplně ten správný odraz listiny základních práv a svobod, která nám jako občanům v nemoci zajišťuje přiměřené hmotné zabezpečení. Není to chudinská dávka, není to dokonce tím spíše nic, co bychom měli mít takto zajištěno.

Zdraví je nejvyšší hodnota. Myslím si, že tohle je věc, na které bychom se měli shodnout. Ačkoli na proplácení nemocenské pracujícím od prvního dne nemoci nepanuje shoda mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, je potřeba poctivě přiznat, že se tuto shodu nepodařilo přes všechnu snahu dosáhnout, jsem přesvědčena o tom, že tento zákon, bude-li schválen, bude nakonec i ve prospěch našich zaměstnavatelů a naší hospodářské politiky. Co mě k tomu vede?

To, že neproplácíme první tři dny nemoci, že se přetahujeme přes statistiky, jak to je s pracovními neschopnostmi, nebo není, zda jich máme málo, méně, měli jsme jich méně, budeme jich mít více, to přece, vážení senátoři, vážené senátorky, neznamená, že jsme méně nemocní, zda máme pracovní neschopenku. Jsou to dvě úplně odlišné věci. Naopak, seriozní průzkumy z posledních let ukazují, že 2/3 zaměstnanců v této zemi, jsou-li nemocní, nemoc přecházejí z důvodu obavy o výpadek příjmu, já se domnívám, že i toto je k úvaze, zda toto, pokud pominu, že zdraví je nejvyšší hodnota, je hospodárné. Ne, není. Jenom se tyto náklady přesouvají úplně zase do jiných zdrojů veřejných, nicméně plynoucích zase z kapes všech daňových poplatníků, a to je veřejné zdravotní pojištění.

Zaměstnavatelé podle našeho návrhu zákona nebudou oškubáni, jak někdo rád tvrdí, počítáme s kompenzací snížení pojistného o 0,2, což znamená zhruba 3,5 mld. korun. To není malá částka. Stejně tak chci připomenout, že při změně podmínek v roce 2008, kdy stát změnil pravidla, jak přistupovat k nemocenské a opravdu přesunul část odpovědnosti na zaměstnavatele, to znamená, že prvních 14 dnů hradí náhradu mzdy zaměstnavatel, 15. dne nastupuje stát, tak tehdy poskytl zaměstnavatelům kompenzaci, která jediná byla změřena, ta efektivita, z čísel, které máme, z roku 2009, se ukazuje, že už tehdy vznikla na straně zaměstnavatelů v uvozovkách rezerva ve výši 6 mld.

Podotýkám, pro ty, co by mě snad podezřívali, že se domnívám, že zaměstnavatelé, každý z nich, ve svém podniku mají poklad, tam skrývají těch 6 mld., schovávají je před námi, tak to si samozřejmě nemyslím. Ale pokud se bavíme o systému, o kompenzacích a o tom, jak to bylo vypočítáno, tak to bylo přesně takto.

Také bych chtěla upozornit na to, že to, že tři dny neplatíme lidem nemocenskou, neznamená automaticky, že budeme zdravější. Stejně tak jako například u bezpečnostních složek, kde naopak už dnes hradíme 100 procent náhrady mzdy od prvního dne nemoci, tak to neznamená, že by naše bezpečnostní síly nemoc zneužívaly. I toto vám dávám k úvaze jako argument.

Vážené senátorky, vážení senátoři. Těším se na rozpravu, která vždy v Senátu podle mých zkušeností je věcná, i když někdy ostrá. Jsem připravena odpovídat na vaše dotazy, otázky a přesvědčovat vás o tom, že je správně obnovit proplácení nemocenské od prvního dne nemoci pro všechny pracující, je to poctivé a zdraví je nejvyšší hodnota. Bylo by nám ctí, kdyby horní komora s tou dolní v tomto případě táhla za jeden provaz.

Těším se na rozpravu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji paní předkladatelce. Konstatuji, že senátní tisk projednal ÚPV, jehož usnesení máte pod číslem 11/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Radek Sušil. Dále tisk projednal také VHZD. Usnesení máte jako senátní tisk č. 11/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jaroslav Větrovský. Organizační výbor určil dále garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 11/1. Zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Lumír Kantor. Já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji za vyzvání, vážený pane předsedající, paní poslankyně, milí kolegové, kolegyně. Zpravodajskou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákoník práce, tam je důležité, že ten předložený návrh zákona novelizuje 13 zákonů. Jsou vypsány ve zpravodajské zprávě. Jde o poslanecký návrh zákona, jehož předmětem je změna těch ustanovení zákoníku práce, které upravují náhradu mzdy, platu nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v prvních 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Jedná se o to, že návrh zákona karenční dobu bez náhrady eliminuje. Obsahově se tak vrací k právní úpravě, která byla účinná do 1. 1. 2008.

Jako kompenzační opatření tam jsou vypsána, že se snižuje výše odvodů na pojistné, o sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, v čl. 21, a potom je tady ještě, v důsledku přijatého pozměňovacího návrhu poslance Karla Raise, osnova rovněž obsahuje změnu zákona o vysokých školách, který s původní materií, to znamená zrušením karenční doby, obsahově vůbec nesouvisí. Navrhovaná změna má za cíl stanovit oproti obecné úpravě zákoníku práce speciální pravidla pro rozložení pracovní doby akademických pracovníků, respektující specifickou povahu jejich pracovní činnosti.

Zákon předložila 21. 2. 2018 skupina poslanců, Jan Hamáček, Jan Birke, Kateřina Valachová a Petr Dolínek. Vláda přijala souhlasné stanovisko 21. 3. tohoto roku. První čtení proběhlo v květnu, hospodářský výbor doporučil Poslanecké sněmovně zamítnout předlohu, výbor pro sociální politiku naopak schválení předlohy. Byly podány pozměňovací návrhy. Třetí čtení se uskutečnilo v říjnu, kdy bylo z přítomných 189 poslanců 128 pro, 35 proti. Ve zpravodajské zprávě jsou dále rozepsané jednotlivé články, které se zabývají aplikací v různých zákonech. V těch 12, o kterých jsem hovořil. V čl. 22, tam je změna zákona o vysokých školách. To je ten poslanecký pozměňovací návrh, který byl přijat. Ta změna spočívala ve vytvoření nového ustanovení v § 70a zákona o vysokých školách, který má zakotvit úpravu přítomnosti na pracovišti a rozvržení pracovní doby akademických pracovníků, respektující specifika jejich činnosti.

V našem rozboru senátním z legislativního odboru vzniklo několik problematických bodů, nebo našlo se několik problematických bodů. Tady je dlužno poznamenat, že původní návrh zákona byl poznamenán řadou legislativně technických odporů v nedostatku, většina byla ale odstraněna přijetím potom takového upravovacího pozměňovacího návrhu přítomné paní poslankyně Valachové.

Asi nejproblematičtější z hlediska legislativního se zdá čl. 22, to je ten pozměňovací návrh, který nesouvisí s hlavní částí novelizace zákona, je tam několik problémů. Ale jako nejproblematičtější je to, že by si zaměstnavatel evidoval jen tu dobu pracovní, kterou sám rozvrhuje, nicméně zase z něho nepadá povinnost, výluční povinnosti zaměstnavatele evidovat odpracované doby, směny, je tam prostě mnoho rozporů nebo více rozporů v zákoníku práce v jednotlivých paragrafech. Dá se předpokládat, když to zkrátím, že se dá předpokládat, že tady dojde k výkladovým problémům, opakovaným výkladovým problémům, je jisté, že bude časem domyšlena úprava tohoto pozměňovacího návrhu.

V závěru jsme na výboru přijali závěr, v závěru tedy je doporučení schválit. Výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajem určuje Lumíra Kantora a pověřuje předsedu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, Radek Sušil? Vidím, že ano, prosím ho tedy o jeho vystoupení.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, paní poslankyně. Dovolte, abych vás seznámil s usnesením ÚPV ze své 2. schůze, která se konala 12. prosince. Jedná se o 7. usnesení, kdy po úvodním slově paní poslankyně Kateřiny Valachové, která vystoupila jako zástupce navrhovatele, a po zpravodajské zprávě, kterou jsem přednesl já, výbor

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi mne,

III. pověřuje pana předsedu, aby sdělil tuto informaci panu předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní se táží zpravodaje VHZD, pana senátora Větrovského? Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedající, paní poslankyně, VHZD na své 3. schůzi 11. prosince přijal 14. usnesení, ve kterém doporučil Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Ve VHZD tedy padl návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, kdy podle mých záznamů hlasovali pro tento návrh 3 senátoři, 5 se zdrželo, 1 byl proti. Nicméně právě pozměňovací návrh, který byl předložen panem předsedou Vilímcem, byl schválen většinou 5 hlasů, kdy dva byli proti, dva se zdrželi. Podstatou tohoto pozměňovacího návrhu, který byl ve VHZD předložen, je v podstatě zvýšení kompenzací pro zaměstnavatele, a to tak, že v podstatě zachovává náhradu mzdy ve výši 60 procent vyměřovacího základu od prvého dne, pouze zvyšuje slevu na pojistném odváděném zaměstnavateli, a to z 0,2 % na 0,35 %. To je role zpravodajská. Já se poté přihlásím k jedné záležitosti do obecné rozpravy, týkající se eNeschopenek.

Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Ptám se, zda chce někdo navrhnout, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nevidím nikoho takového. Proto přistoupíme k obecné rozpravě, kterou touto formulí otevírám. Prosím pana kolegu Víchu s přednostním právem.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Nedá mi to, abych k tomuto zákonu krátce nevystoupil.

Zaznělo tady stanovisko ÚPV, které bylo zamítavé. Jak jsem se informoval, bylo to zejména kvůli tomu, že tam je tak trošku možná nevýznamný přílepek týkající se vysokých škol, ale nebylo to kvůli té karenční době.

Je stanovisko VHZD, které také má něco do sebe, které říká o tom, že by se mělo více kompenzovat zaměstnavatelům, ale jsem rád, že to tady zaznělo v úvodu, ta data jsme si získali, že přitom, když se tehdy zaváděla ta karenční doba, tak ta kompenzace byla vyšší. Proto já bych byl rád, kdybychom dnes tuto záležitost podpořili, ve znění, tak jak z Poslanecké sněmovny přišla.

Ono se říká, sytý hladovému nevěří, ale věřte, že ti lidé, kteří jsou s nízkými příjmy na minimální mzdě, mají pak přijít ještě o tu mzdu za ty první tři dny nemocenské, tak velmi často si berou raději dovolenou a není to dobře.

Jasně, může docházet k určitému zneužívání, vždycky k tomu docházelo, dochází v jiných oblastech, ale abychom kvůli tomu trestali ty lidi, to si myslím, že není správné. Samozřejmě, dneska nejsme všichni tady v pořádku, jsme nachlazeni, ale jinak se nám sedí tady v teple v lavicích, jinak se nemocnému pracuje někde na stavbě, když je nemocný.

Já bych jen jednu věc, možná bych to tady neměl říkat, ale podívejme se, jak my sami máme nastavenou záležitost týkající se nemocenské. Tuším, že 30 dnů nám je propláceno. Připomenu tady i případ kolegy Čuby, který tady byl nemocen, nehodil se marod a pobíral plný plat, tuším, dva roky. Kolegyně, kolegové, žádám vás o podporu tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Dalším v pořadí je pan senátor Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. Já to otočím z té druhé strany, co už tady můj předřečník řekl. Senát si dal za úkol, že nebude pouštět zákony, ve kterých jsou přílepky. Tady je přílepek, který vůbec nesouvisí s tím, co původně bylo poslaneckým návrhem. Já bych se přimlouval, abyste si ještě přečetli, co tam je, protože je tam velice závažná věc. Mění se zákon o vysokých školách, takovým způsobem, že se úplně narušuje princip závislé činnosti. V tom zákoně o vysokých školách je řečeno, že rozvrh pracovní doby se bude evidovat pouze v tom okamžiku, kdy ten akademický pracovník bude na té akademické půdě, vlastně na tom svém pracovišti. Mimo co bude trávit, jakékoli výjezdy, jakékoli přednášky, jakékoli sympozia, se evidovat nebudou. Pak je tam ještě další věc, že se jim to nebude proplácet. To znamená, že bude vyslán zaměstnavatelem někam, tam, kde bude mimo své pracoviště, si bude sám ten zaměstnanec, ten akademický pracovník, hlídat tu svoji pracovní dobu, ale zaměstnavatel mu to neproplatí. Tady dochází k absolutnímu porušení principu závislé činnosti, kdy já jsem povinen konat na základě příkazu svého zaměstnavatele, ale nemám nárok na zaplacení. Uvědomte si, že jestli tohle pustíme dál, tak tady spustíme lavinu podobných přílepků, a hlavně znepříjemníme život těm akademickým pracovníkům. A to není všechno. Pokud ta pracovní doba nebude evidována, pak nebudou zajištěny bezpečnost práce a další věci. To znamená, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby ten zaměstnanec se nenacházel na nebezpečných pracovištích. Ale on přece má dělat rozvrh 40denní pracovní doby, on do toho rozvrhu přestane zasahovat, nemůže žádným způsobem ovlivnit, jestli ten zaměstnanec se bude nacházet na pracovišti, které je nebezpečné, které je proti všem předpisům, které ten zaměstnavatel přijal, ale bude za to odpovídat. Je tady velice nebezpečný precedens, že pustíme něco, co v budoucnu by mohl někdo opakovat.

Ještě k tomu jsem chtěl říct jednu věc, že vůbec takovým způsobem narušit ten princip závislé činnosti, chtít po někom, aby si platil věci, které dělá, například zaměstnavatele ze svého, si myslím, že bychom neměli tady propustit.

K té třídenní karenční době, já jsem takovýmto způsobem tady představil stanovisko ÚPV, protože ÚPV byl absolutně proti tomu přílepku, vůbec proti tomu porušení těch principů právních, je to vlastně legislativní nonsens. Dále k té karenční době, já jsem vystupoval i na ÚPV stejným způsobem, kdy jsem říkal, ty tři dny nejsou o zdraví, je to psychologie, je to prostě psychologie, osvědčilo se to. Je to psychologie, za ty tři dny prostě nikdo, když opravdu neonemocní, tak nepůjde do práce. Ale osvědčilo se to, fungovalo to. Proč to prostě měnit? Já si myslím, že se to osvědčilo stejně jako tehdy zdravotnické poplatky, které z politických důvodů byly zrušené, toto si myslím, že je možná taky trochu politické, ale myslím si, že předkladatel to myslí dobře, ale tři dny nikdy nebudou o zdraví. Tři dny budou o psychologii, o uvažování toho člověka. Mně se dneska nechce plnit ten úkol, nebo prostě fakt jako dneska... Tak já tam prostě nepůjdu, protože mě to tam nebaví. To je z mého pohledu tady pohled na tu třídenní karenční dobu. Ale pro mě je nejdůležitější ten přílepek, který si myslím, že by neměl Senát pustit dál. Takže já budu hlasovat pro to, aby návrh byl zamítnut.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je Vladislav Vilímec, pane senátore, prosím.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Vždycky když se otevře zákoník práce v Poslanecké sněmovně, tak tam kromě těch původně avizovaných změn vždycky připutují další, pan poslanec Rais už v minulém volebním období se snažil několikrát prosadit ten jiný rozvrh té pracovní doby. Tentokrát se mu to povedlo, v souvislosti... Nevím, kdo pro ten návrh hlasoval, museli ale asi hlasovat i ti, kdo podali tuto iniciativu. O karenční době, která byla zavedena v roce 2008, se vedou neustále vášnivé diskuse. Především levice se vícekrát pokusila dosáhnout zrušení karenční doby, ať už takovou tou legislativní cestou, to znamená, že dávali návrhy na zrušení karenční doby, nebo několikrát se obrátila i na Ústavní soud. Neuspěla. Dneska je to další pokus. Mně se především nelíbí, paní poslankyně zde uvedla, že nebylo možné při nejlepší vůli dosáhnout alespoň elementární shody mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na toto téma, mně se právě nelíbí, že je to podáváno bez toho, že by tady byla nějaká aspoň elementární shoda na tripartitě, shoda mezi zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců. Protože já tomu rozumím tak, co uvedla paní poslankyně, že ten návrh je ve prospěch zaměstnavatelů, to určitě není ve prospěch zaměstnavatelů. Jsem si tím naprosto jist, protože minimálně když to vezmu teď z toho pohledu finančního, hospodářský výbor musí samozřejmě především reflektovat ty záležitosti ekonomické, tak to znamená pro zaměstnavatele jaksi dopad, roční dopad někde mezi 4,5 a 5 mld. Kč zvýšených nákladů. To myslím, že není norma, která by byla ve prospěch zaměstnavatelů.

Příznivci zrušení karenční doby samozřejmě argumentují tak, jak argumentovala paní poslankyně. Tam se ty argumenty vyměňují. Z druhé strany navážu na pana senátora Goláně, že prostě statisticky je jednoznačně prokázáno, že karenční doba přispívá k větší odpovědnosti zaměstnanců a také, ať chceme nebo nechceme si to připustit, zmenšuje prostor pro fiktivní nemocnost, což je dáno mnoha statistikami. Jsou statistiky oficiální, statistiky z Ústavu zdravotnických informací... Takže to nejsou nějaká čísla, která si někdo někde obstaral. Ale to jsou oficiální čísla. Použiji pouze jedno číslo. Z těch dostupných statistik vyplývá, že zatímco v roce 2007 bylo evidováno 2 804 000 případů nemoci, to znamená před zavedením karenční doby, v roce 2016 to bylo 1 556 000 případů. A pokud se týká počtu dnů nemoci, tak v roce 2007 činil 32 700 000 dnů nemoci, zatímco v roce 2016 to bylo 17 700 000 dnů.

Když půjdeme do historie, a paní poslankyně vždycky uvádí to, co je v její prospěch, tak ano. V době, kdy se zaváděla karenční doba, a karenční doby existují i v jiných zemích, než jen v České republice, tak ano, o jeden procentní bod se snížilo pojistné placené zaměstnavateli za zaměstnance. Ale také pozor! Zapomíná se, že v té době se úplně zrušilo pojistné placené zaměstnancem. To znamená, že na nemocenské pojištění zaměstnanců platí pouze zaměstnavatelé. I toto je potřeba uvést. Navíc před zavedením karenční doby náhrada platu či mzdy činila ve výši 30 % vyměřovacího základu, kdežto tento návrh novely zákoníku práce vychází z toho, že se bude platit stejně tak jako čtvrtý až čtrnáctý den 60 %. (Velký hluk v sále.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane kolego, promiňte, nezapomeňte svou řeč. Kolegové, prosím vás, ztište se nebo se odsuňte se svou debatou mimo tento sál.

Prosím, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pan místopředsedo. S vědomím toho, že tento návrh je předkládán, aniž by došlo k nezbytné dohodě na tripartitě, že se tedy nejedná o návrh vládní, jak by se předpokládalo, na kterém se shodla vládní koalice, ale je to ještě návrh, který byl předložen jednou paní poslankyní a dvěma poslanci za sociální demokracii, a v tak významné věci se mi nezdá, že je možné obejít připomínkové řízení. Jsem přesvědčen, že to není možné.

I v souvislosti s tím určitě podporujeme zamítnutí tohoto návrhu. Sám ho dávat už nebudu, protože ho předložil ústavně-právní výbor, byť možná z jiného důvodu, než k tomuto mému postupu mám.

Když se konec konců podíváte na jednání Poslanecké sněmovny, nebylo to vůbec jednoduché. Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny přece také zamítl návrh tohoto zákona, a teprve pak na plénu došlo k prosazení tohoto návrhu, nevím, jak dalece tam došlo k nějakému většímu politickému tlaku.

A avizoval jsem i na hospodářském výboru, že pokud by návrh na zamítnutí nebyl schválen, určitě podpořím coby předkladatel pozměňovací návrh, který byl schválen hospodářským výborem. Tento pozměňovací návrh alespoň zvyšuje na nějakou přiměřenou výši kompenzaci zaměstnavatelům, která je dle mého soudu, z mého pohledu ještě představitelná. Snižuje se tedy sazba pojistného, která je, nikoliv o 0,2 %, ale o 35 setin procenta, jak to tady už zdůraznil jeden pan senátor.

Chtěl bych říci, jaký je rozdíl mezi návrhy kompenzací. Zatímco paní poslankyně nebo Poslanecká sněmovna přichází s tím, že natvrdo roční náklady zaměstnavatelů budou činit při nejlepším optimismu 4,5 mld. Kč, když se uvádí 3,5 mld. Kč snížení pojistného, tak návrh hospodářského výboru snižuje náklady na úroveň 2 mld. Kč.

Chtěl bych říci ještě jednu věc, která někdy zaniká, a je možná dobré si připomenout čísla výběru pojistného na nemocenské pojištění a také dávek nemocenského pojištění. Když se podívám na kapitolu ministerstva práce a sociálních věcí, na kapitolu státního rozpočtu na rok 2019, který byl schválen včera, tak ministerstvo práce a sociálních věcí předpokládá, že pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, to znamená to, co vlastně platí zaměstnavatelé, příjem z toho bude činit 60 mld. Kč, kdežto dávky nemocenského pojištění, to znamená ty, které se platí z tohoto příjmu, činí jenom 36 mld. 200 mil. Kč. A když k tomu připočtu dejme tomu položky, jako je podpora v nezaměstnanosti a aktivní politiky zaměstnanosti, dělá to necelých 10 mld. Kč.

Chci z toho jenom vyvozovat, že jsme v zásadě v situaci, kdy stát získává na nemocenském pojištění daleko více peněz, než kolik peněz pak vydává na dávky nemocenského pojištění.

Pokud dejme tomu neprojde návrh na zamítnutí, už proto z toho důvodu jsem přesvědčen, že kompenzace vůči zaměstnavatelům by měla být mnohem vyšší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A dalším v pořadí je pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo. Já budu podstatně stručnější. Když jsme vedli polemiku v hospodářském výboru, tak jsme se s panem předsedou trošku špičkovali, zda jde o pohled pravicový či levicový. Já jsem říkal, že budu chtít mít pohled hlavně objektivní. A proto, abych pohled měl objektivní, sehnal jsem si data, jak se vyvíjí počet nemocenských například v Jihočeském kraji, protože jsem senátorem za obvod Táborsko, což je v Jihočeském kraji.

Od roku 2009 do roku 2017, kdy jsou uzavřeny roky, tak počet nemocenských se neustále meziročně zvyšuje, pouze v letech 2012 a 2013 se výrazně snížil počet vyplácených nemocenských, protože právě v té době bylo nemocenské vypláceno až od 22. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. To říkám proto, aby si každý sám udělal pro sebe obrázek, jaká je korelace mezi zavedením karenční doby a tím, že se nám zvyšuje počet vyplácených nemocenských či nezvyšuje.

A druhou důležitou věcí, kterou bych tady chtěl zmínit, je záležitost elektronických neschopenek, která se koreluje mezi dvěma zákony, které jsme projednávali. Jednak to byl zákon o sociálním zabezpečení a dnes ohledně karenční doby, kdy určitě zavedení elektronické neschopenky souvisí právě se zrušením karenční doby jako řekněme se základním kontrolním mechanismem toho, který zaměstnavatelé by měli dostat do ruky tak, aby měli okamžité zprávy o tom, zda pracovník je na nemocenské.

Jenom takový krátký exkurs, který s tím souvisí, bude možná zajímavý, však to bude krátké:

V roce 2010 byly neschopenky zavedeny jako elektronický nástroj, kdy k dnešnímu dni využívají tyto neschopenky podle mých údajů 3% lékařů. V roce 2018 je zavedena povinná účinnost, ale v důsledku nepřipravenosti je termín posunut až na 1.1.2020. Ale my teď právě v korelaci se zrušením karenční doby bychom měli zavést povinnou neschopenku pro všechny lékaře – říkám to správně, paní poslankyně? – tak, aby byla zabezpečena kontrola a s tím, že od 1.1.2020 bude zaveden nový institut tzv. nové eNeschopenky.

Tolik jenom krátce. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A prosím paní senátorku Jitku Chalánkovou.

Senátorka Jitka Chalánková:  Vážená paní poslankyně, vážený pane předsedající, zkusím hovořit rychle, protože už mnohé zaznělo. Také mě mrzí, že není tak zásadní návrh zákona předkládán jako vládní návrh zákona. Je to škoda, že nedošlo k vydiskutování a k připomínkovému řízení a především k dohodě se zaměstnavatelskými svazy. To tady skutečně na stole není.

Jenom krátce. Úprava dnes platná v roce 2008 prošla i ohněm Ústavního soudu, který po úpravách ji ponechal v platnosti.

Dále bylo diskutováno a již jsme to právě teď slyšeli, že bude plně funkční elektronická neschopenka právě z důvodu možné lepší kontroly práce neschopných.

Pokud se týká úpravy, která v současné době platí, jsme mezi evropskými zeměmi v průměru, kde tyto karenční dny jsou v rozsahu jednoho až sedmi dnů a my jsme tedy se třemi dny na průměru evropských států.

Zaznělo, že zaměstnavatelé v současné době platí jak odvody do balíku nemocenského pojištění, to znamená, že zaměstnanci už dneska neodvádějí, tak výplatu nemocenských dávek po celou dobu 14 dnů.

Ale především bych chtěla upozornit, že v dnešní době nedostatku zaměstnanců, kdy se zaměstnavatelé přetahují o zaměstnance, nabízejí jim různé benefity, takže i tato možnost zde je, je na stole, protože zaměstnavatelé nabízejí sick days podle toho, jaké mají možnosti, takže nabízejí sick days a tyto sick days jsou velmi často využívány, a již mám z našeho regionu ohlasy, že pokud dojde ke schválení této novely zákona, tak zaměstnavatelé samozřejmě zruší s okamžitou platností tyto možnosti využívání benefitů zvaných sick days.

Mysleme tedy také na zaměstnavatele, na konkurenceschopnost našeho hospodářství. O kompenzacích ve výši snížení o 0,2 % zaměstnavatelům v odvodech pojistného mám informaci, že to skutečně stačit nebude.

Já bych se také připojila, při veškerém svém sociálním a zdravotním cítění, k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona, a pokud neprojde, tak potom k úpravě, kterou zde představuje pan senátor Vilímec.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. A nyní poprosím paní senátorku Šárku Jelínkovou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Vážená paní poslankyně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Většina tady už opravdu zazněla, a také se pokusím být stručná. Budu mluvit i za klub KDU-ČSL.

Připomeňme si, že obnovení proplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci se stalo opravdu klíčovým bodem programového prohlášení vlády. A nyní k nám tento zákon přichází jako zákon poslanecký a není tedy zatížen přílepkem, který je pro mnohé z nás málo akceptovatelný.

Pro nás jako pro klub je samozřejmě přijatelné zrušení karenční doby s tím, pokud bychom se přihlásili ke zvýšení kompenzací zaměstnavatelů, protože mezi zaměstnavateli jsou samozřejmě i neziskové organizace, pro které je znovu placení prvních tří dnů pracovní neschopnosti svých zaměstnanců hodně zatěžující. Nemohou svůj rozpočet použít ve prospěch většinou prospěšných činností, kterým se věnují.

Byli bychom principiálně pro pozměňovací návrh, zvýšení kompenzace zaměstnavatelů, ale bohužel z důvodu tohoto přílepku bude většina klubu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. A s přednostním právem může nyní vystoupit předseda Senátu Jaroslav Kubera.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, nepromluvit ke karenční době, jako kdyby člověk nebyl. Je to potřeba. To jsou ty zákony, kde všichni víme, o co jde a všichni tomu rozumíme.

Použiji několik praktických případů. Paní ministryně Maláčová předběhla dobu a je v situaci, kdy nezaměstnanost v krizi stoupne a má takový úžasný návrh, že by to mohlo být například tak, že by existovala tzv. sdílená pracovní místa, to znamená čtyři hodiny by pracovala na úřadě jedna úřednice a další čtyři hodiny jiná úřednice, tak bychom zaměstnali dvě. Totéž by platilo u policie, u městské policie. Ale my žijeme v trochu jiné době, než která možná přijde. Ono je to tak, že řidič městské hromadné dopravy ráno jezdí městskou hromadnou dopravou a odpoledne jezdí příměstskou dopravou. Ne proto, že by si chtěl přivydělat, ale proto, že nejsou řidiči. A situace už je taková, že dopravní podniky si netroufnou ani zaměstnance kritizovat, nedej bože, aby řekli řidiči, že dneska jezdí trojkou a zítra pojede dvanáctkou, protože on řekne, že je zvyklý na trojku, a jestli se to šéfovi nelíbí, tak si ráno přinese neschopenku.

Lékaři jsou v prekérní situaci, protože móresy soudit se se zdravotnictvím už zasáhly i Českou republiku. Nechal jsem se poučit lékaři, že zánět slepého střeva má několik fází a je jedna z těchto fází, kde je velmi obtížné ho identifikovat. A potom lékař si nemůže dovolit nevěřit tomu člověku, který si přijde pro neschopenku, protože kdyby, nedej bože, se druhý den ukázalo, že on v práci zkolaboval, tak má lékař samozřejmě na krku policii, státní zastupitelství a bude vyšetřován. Není to tedy tak jednoduché. Lidé si na to zvykli a dnes většina podniků dává různé sick days a podobné výhody, že když lidi potřebují, tak kupodivu tam dohoda zaměstnanců a zaměstnavatelů je docela dobrá, funguje u většiny podniků, vždycky na úřadě jsem říkal, když chcete jít k holiči, klidně běžte, já vás poučím, zejména u lidí, u kterých jsem věděl, že potom tam budou do šesti a stejně si tu práci udělají, takže není důvod jim v tom bránit, když kadeřník má odpoledne třeba jenom do pěti a ona tam musí být do sedmi.

Je to spíš taková nafouknutá bublina, na které si někdo dělá politický kapitál, protože ono to velmi dobře vypadá, jako my se o vás staráme a my vám to zajistíme, ale výsledek se prostě nedostaví. Musíme si počkat na dobu sdílených míst, ale ta je ještě před námi, možná přijde, nevím kdy, a pak to bude možná zajímavé. Ale v tuto chvíli to vůbec zajímavé není a nemocnost roste dramaticky. Jakmile karenční doba je, tak někdo chce vymalovat, no tak si přinese neschopenku a vymaluje si. To není všeobecné, že by to tak dělali všichni, jsou lidé, kteří to nikdy nedělají, naopak jsou lidé, kteří vůbec lékaře pokud možno nevyhledávají, protože se řídí zásadou – nechoď tam nebo ti něco najdou. Mně teď kamarád nabídl očkování proti zápalu plic. Když jsem se lékaře zeptal, jestli on se nechal očkovat – to víš, že jo, to mi má udělat imunitu, a co když mi to neudělá, dostanu zápal plic. Není to tedy tak jednoduché. Vidím, jak se tamhle kolegyně směje, protože je odbornice, já jsem v tomto absolutní laik. Ale, mimochodem, přece vy to víte, že počet tabletek, které sníme a nepomohou nám žádné eNeschopenky, nic takového, prostě léky se nadužívají, obecně se nadužívají ve velké míře. Já vždycky říkám svým kamarádům, že nejlepší jsou lentilky, tam jsou všechny barvy tabletek, a když si vyberete, že modrá je viagra, tak to funguje, placebo naprosto dokonale. A když si vyberete žlutou, tak nedostanete nikdy horečku dengue.

Ale to je spíš vtip. Ale když užíváte víc než dva léky, tak je přece evidentní, že léky občas působí proti sobě. Bývalý předseda Senátu Přemysl Sobotka vždycky říkal, nikdy nečti příbalový leták. Ve chvíli, kdy si přečteš příbalový leták, tak tutově to máš játra a ledviny, takže raději ty prášky nejez.

Já jsem zásadně proti tomu. Ono to na první pohled vypadá, že je to pro pracující jako dobře, ale dobře to není a nedohoda se zaměstnavateli, a víte co, tak kompenzace, o které tady mluvíme, jak má být velká, ona kompenzace jim možná uleví finančně, ale toho skladníka jim nedodá, nedodá jim pracovní síly.

My se divíme, D1 je teď velkým předmětem jednání v Poslanecké sněmovně, zase tam bude dneska veselo. My se tomu divíme, ale tak to prostě je. Nic si nenamlouvejme. A omlouvám se mé lásce Kateřině Valachové, že jsem tak ošklivý, ale Káťo, já to tak nemyslím, já se s tím prostě smířit nemohu. A nevěřte tomu, že to je někomu ku prospěchu. Nikomu to ku prospěchu není, stejně jako nikomu není ku prospěchu, že teď si v době největších uzávěrek před koncem roku musí zaměstnanci brát dovolenou, protože jinak přijde inspekce práce a dá zaměstnavateli pokutu. A už nám léta slibují, že zruší tento paragraf, aby se mohl dohodnout zaměstnanec, že si převede týden dovolené do příštího roku. Co je státu do toho, státu do toho nic není.

Ale stát přesně selhává tam, kde se o nás starat má, a tam, kde nám do života mluvit nemá, tak se nám do života stále ingeruje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. A dalším přihlášeným je pan senátor Rostislav Koštial.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, dámy a pánové, vážená paní poslankyně. Dneska už toho tady hodně zaznělo. Nebudu opruzovat nějakými čísly, protože ta už tady zazněla. Začnu z konce, skutečně kompenzace jsou bezvýznamné, ani nejsou v plné výši, že by to podnikatelům jakoby kompenzovalo. Nicméně mi připadá, že toto navrhuje jenom ten, kdo nikdy nepodnikal, ten, kdo nikdy ráno nečekal, jestli mu přijdou zaměstnanci do práce, jestli bude nakrmen dobytek, jestli se mu rozjedou autobusy a náklaďáky, a má závazky, které musí plnit, a dělají to různým způsobem. Toto je přesně ten moment.

Já jsem přestal podnikat před dvanácti lety, a už tenkrát snili jsme sen, že budeme mít před bránou deset nezaměstnaných a všichni se budou třepat na práci, už tenkrát jsem měl tento problém a vždycky jsem každé ráno řešil, jestli mi přijde dost lidí do práce, abych splnil všechny povinnosti a samozřejmě potažmo potom zaplatil daně státu a vyřešil všechno. Dneska je úplně jiná doba.

Dneska se každý den kolegové – pořád jsem ještě z toho prostředí nevypadl, mám své přátele v podnicích, živnostníky - a ti se denně třepou, jestli jim někdo donese nějakou neschopenku, a to máme třídenní karanční dobu. Jsem zásadně proti tomu a jsem také zásadně proti tomu, abychom to i pozměňovacími návrhy posunuli někam jinam. Tento režim, tento systém funguje a držme se toho a neměňme to, co funguje. A ještě bych něco řekl. Dneska už tady při "dépéháčku" zazněla věta o tom vánočním balíčku. Toto je populistický vánoční balíček a nehlasuji pro něj. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Bek.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážená paní poslankyně, vážený pane předsedající. Chci se jen krátce vyjádřit k tomu přílepku, který považuji za velmi problematický, nejenom z formálních, ale také z obsahových důvodů. On vstupuje do terénu, který je samozřejmě velmi obtížný. Postavení akademických pracovníků je živě debatovaná otázka na všech univerzitách. Ale jsem přesvědčen, že to navrhované řešení spíš vyvolává řadu otázek, než by pomáhalo řešit konkrétní situaci. Navíc zasahuje poměrně výrazně do toho, co bylo dosud svěřeno jednotlivým univerzitám jako věci jejich autonomie. Univerzity musely nějakým způsobem upravit pracovní dobu svých zaměstnanců, musely upravit pobyt na pracovišti a současná situace je taková, že defaultní nastavení je takové, že akademický pracovník je v pracovní době v práci. A speciálním opatřením je mu například umožněna práce z domu. Ten návrh, tak jak je předložen, říká opak. Kromě přímé pedagogické povinnosti, tedy kromě přednášky, by bylo defaultní nastavení být kdekoliv a zvláštním opatřením by zaměstnavatel stanovoval, že musí být zaměstnanec na svém pracovišti a to považuji za málo rozumné nastavení, a proto budu hlasovat proti takovému zákonu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore a zatím posledním přihlášeným je pan senátor Štohl. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové. Zkusím být opravdu velice stručný. Myslím si, že se to dá shrnout ze dvou pohledů.

Z pohledu zaměstnance jsem pro, aby tedy zaměstnanec měl proplácenou nemocenskou od prvého dne. Máme školu, která má zhruba 40 zaměstnanců a vím, že většina, když byla nemocných, buďto si brala dovolenou anebo tedy opravdu, když nemoc nebyla nijak vážná, tak chodila i do práce. Takže to je ten pohled z hlediska zaměstnance, že já se přikláním k tomu, že opravdu se nemocnost sice statisticky docela výrazně snížila, ale ne, že by to bylo z pohledu, že by byli méně nemocní, ale opravdu, buď to byla dovolená anebo nějakým jiným způsobem. Protože pro spoustu, myslím, lidí výpadek peněz za tři dny je docela výrazný.

Druhá věc, druhý pohled je z pohledu zaměstnavatele. Zkusím se zastavit jenom. Kompenzace, o které se teď tady bavíme, 0,2 nebo nějaké jiné desetiny procenta, o které by se snížily odvody. Myslím si, že se to nedá stejně úplně přesně vyčíslit, o kolik zaměstnavatel by na tom prodělal, protože víme, o kolik se teď zvýší nemocenská, když první tři dny budou propláceny, těžko to úplně odhadneme. Popravdě je to k zamyšlení. Ne, že bych to dával jako pozměňovací návrh, mně by se líbilo, kdybychom to vrátili k roku 2008, kdy nemocenskou od prvého dne platil stát. To znamená, nemuseli bychom řešit, jestli je nějaká kompenzace nebo jiná, ale znovu opakuji, nebudu to podávat jako pozměňovací návrh, protože to ani nemám připravené. Jenom kdybych se logicky nad tím zamyslel, tak mně by se to zdálo nejspravedlivější. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. S právem přednosti vystoupí pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové.

V té první části bych chtěl jenom říci, že pokud do takto závažného zákona, který je předkládán s poslaneckou iniciativou, se ještě navíc dostane přílepek v té podobě, jak tady popisoval pan senátor Goláň, případně pan senátor Bek, tak si myslím, že ta situace je ještě mnohem obtížnější v tom smyslu, že by se to dít nemělo, zvláště, když předkladatelem je velmi zkušený legislativec.

Teď k tomu vlastnímu zákonu. Paní poslankyně tady říkala, že zdraví je nejvyšší hodnotou. S trochou nadsázky chci upozornit, zdraví může být dobré nebo také špatné, nebo také pevné. Předpokládám, že paní poslankyně myslela pevné zdraví, že je nejvyšší hodnotou. Proč to říkám? Říkám to, protože si myslím, že ještě vyšší hodnotu než zdraví je pravda. A když se podíváme na zákon, tak je možná dobré si některé pravdy říci. Určitě je pravdou, že není dobře, pokud nemocný člověk jako nemocný chodí do práce a že bylo mnohem lepší, kdyby se léčil. Pak je ale také pravdou to, že peníze, které dostává člověk, když je doma a nechodí do práce, seberou z nemocenského pojištění. Pojištění se to nazývá proto, že je člověk tím pojištěn, aby dostával peníze, když je nemocen. Pojištění má tu vlastnost, že jednak to bývá tak, že nejste saturováni v plné hodnotě, pokud jste pojištěni, často, a někdy to může být i tak, že třeba první tři dny nebo dva dny nedostanete nic. Je to jakási spoluúčast toho pojistníka, který si platí nějaké pojištění a ta pravidla pojištění se schvalují zákonem. Tady to říkám, protože se mi v tomto smyslu vůbec nezdá ta narážka na Listinu základních práv a svobod, protože to je nemocenské pojištění. To je pojištění. Můžeme se bavit o tom, jestli to pojištění má mít vlastnost, že první tři dny pojistník nic nedostává, ale je to bych řekl nějaký standardní mechanismus, který se nějak nevymyká možnému přístupu. A potom je tam jedna důležitá věc, že samozřejmě když je někomu vypláceno pojištění ve formě mzdy, tak to někdo musí zaplatit. A teď je ta otázka. Tady velmi souhlasím s panem senátorem Štohlem, kdo to má platit. Jestli to má zaplatit zaměstnavatel, tak to potom znamená, že on ty peníze někde musí vzít. Když je někde bude brát, tak je buď vezme ze svého zisku, anebo peníze vezme jiným zaměstnancům. On je vezme jiným zaměstnancům. Poslouchejte dobře. A teď, když zrušíme karanční dobu, tak si myslíte, že to budou více využívat poctiví zaměstnanci nebo nepoctiví zaměstnanci. Myslím si, že to budou více využívat nepoctiví zaměstnanci. A pokud nepoctiví zaměstnanci budou využívat možnost placení nemocenského od prvního dne, tak kdo to zaplatí? Buď zaměstnavatel ze svého zisku nebo zaměstnavatel z peněz poctivých zaměstnanců. Takže tady nesouhlasím úplně s panem senátorem Štohlem v tom, že se to ostatních zaměstnanců netýká. Velmi se jich to týká. A týká se jich to v tom smyslu, že se klidně může stát, že z peněz poctivých zaměstnanců budou placeny prostředky, které budou dostávat ti, co třeba simulují nebo jak říkal pan kolega senátor Kubera, si doma malují. Neříkám, že to tak je, ale upozorňuji na to z toho důvodu, že v tom případě, pokud si myslíme, že by nemocenská v prvních třech dnech měla být placena, tak by bylo daleko férovější, kdyby to dělal stát. Kdyby to platil stát a stát, který vybere na nemocenském pojištění dnes více než vydá, by to měl zaplatit, říct já to udělám, protože pro mě je to dobré zdraví občanů tou nejvyšší hodnotou. Ale chtít to po tom zaměstnavateli znamená, když mu nedám možnost, aby si on zkontroloval, zda ten člověk opravdu chodí do práce, nechodí do práce, protože je nemocný, je poměrně neférové, resp. bych řekl do jisté míry jaksi nátlakové. Druhá věc, která se určitě stane a je pravdou také, že se může stát, že zvýšením nemocnosti se snižuje konkurenceschopnost toho zaměstnavatele, toho podnikatele. To znamená, že pokud přestane být konkurenceschopný, se může stát, že potom má méně zakázek a potom v nějakém okamžiku bude mít také třeba méně zaměstnanců. I to je nebezpečí, které je s tím návrhem spojeno, a bylo by velmi dobré, abychom si to uvědomili a velmi zvažovali, jakým způsobem k tomu přistoupíme. To znamená, připojuji se k tomu, abychom v této podobě a takto koncipovaný zákon zamítli, a pokud ne, tak abychom aspoň udělali tu věc, že těm zaměstnavatelům budeme minimálně 60 % z jejich předpokládaných navýšení výdajů kompenzovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore a přihlásila se paní navrhovatelka, tak jí dávám slovo nyní.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři. Chtěla bych zareagovat na to, co doposud v rozpravě zaznělo. Tak jak je to? Trestáme naši zemi, zaměstnance za nemoc? Staráme se opravdu o to, co máme? Nebo se opravdu snažíme vytlouct politický kapitál z problému, který neexistuje? Balíme vánoční balíčky pod stromeček anebo chceme skutečně jako zákonodárci reagovat na celospolečenský problém?

Musím říct, že jako vždy prostřednictvím předsedajícího mě Jaroslav Kubera inspiroval.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Není potřeba prostřednictvím.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Víte, v roce 1889, to jest za císaře pána, to byl poměrně konzervativní člověk. To bylo tak, že pokud jste byli nemocní do tří dnů, tak jste nedostali nic. Tedy slovy předřečníka, je to nějaká míra odpovědnosti, ale za císaře pána, když jste byli nemocní déle jak tři dny, světě div se, dostali jste nemocenskou od prvního dne. A to je totiž přesně to, co také zaznělo od předřečníků, zda jde nebo nejde o tzv. poctivé zaměstnance. Takže já odpovídám – i když se mi ten přívlastek vůbec nelíbí – ten opačný, nepoctivý zaměstnanec, co to je? Je jich většina? Budeme podle toho dělat pravidla v Parlamentu? Ale dobře. Poctiví zaměstnanci, budou to ti, co vydělají na tomto zákoně anebo ne? Tak to tady padlo. Říkám, budou to rozhodně poctiví zaměstnanci, kteří na obnovení nemocenské od prvního dne vydělají, a víte proč? Víte, co je těch 3,5 mld. Kč, které jsme vyčíslili na kompenzaci zaměstnavatelům? To nejsou ti, co jak za císaře pána to možná zkoušeli do tří dnů si hodit marod, prodloužit si víkend. To jsou neplacené tři dny na naše průměrné pracovní neschopnosti nás všech, co jsme tady v sále, co jsme venku, a jsme nemocní týden, 14 dní a nedostaneme první tři dny ani korunu. To je ta částka. A já tvrdím, a samozřejmě je to otázka názoru, že stát, pokud neplatí vůbec nic první tři dny, pak v tuto chvíli z hlediska toho, kolik je to výpadek příjmu, na průměrnou pracovní neschopnost je to zhruba 2.500, na průměrnou mzdu zhruba 25.000 Kč. To má většina zaměstnanců. Je potřeba si to připomenout. Nedělejme si výpočty ze stotisícového platu. Tak já vám říkám, že nemoc v naší zemi znamená pro většinu pracujících ta průměrná nemoc, ne to fixlování do tří dnů, možná, pokud k tomu dochází, ta průměrná znamená, že nemocný zaměstnanec má ohroženo placení běžných potřeb. Nájmu, věci pro školy, pro děti, tak to je. A potom tady zvesela řešíme oddlužení a insolvenční zákon a zachraňujeme je. Takto to podle mého soudu je vážení senátoři a senátorky. A jak je to s těmi třemi dny? Je pravda, že jsem od zaměstnavatelů, pokud jsem něco slyšela, jako nějaký věcný argument, tak opravdu, že jim dělá problém v rámci výrobních linek, v rámci směnnosti, kterou musí zajistit v rámci velmi tvrdých podmínek na trhu v Evropě, ve světě, protože samozřejmě řada našich zaměstnavatelů je vázána tvrdými podmínkami svých dodavatelů ve tvrdé mezinárodní konkurenci. Když nepřijde, neomluven zaměstnanec do práce. Ale prosím vás, to budeme řešit tak, že nezaplatíme lidem nemocenskou od prvního dne? Co je problém? Není problém to, že si nedokážeme došlápnout tedy na takového zaměstnance, který, ač tuto povinnost má v zákoníku práce, má bezodkladně informovat zaměstnavatele o své nepřítomnosti a nemoci? Tak tak neučiní anebo není problém v tom, že z objektivních důvodů naši lékaři, právě proto, že nemají podporu skrz elektronickou neschopenku, mohou uznat pracovní neschopnost až tři dny zpětně? Tři dny zpětně, dámy a pánové? A potom to je přesně ten prostor, který možná někomu vyhovuje a někdo to zneužívá. Ale není to většina, nejsme to my, nejsme to zaměstnanci, nejsou to pracující. A teď, jak je to s tou kompenzací. A co je vlastně v zákoně? Tam je 60 % vyměřovacího základu, to znamená polovina platu nebo mzdy, přijde vám krácení od prvního dne nemoci, když jste skutečně nemocní, polovinou platu a mzdy jako malá spoluúčast? A opět se bavím o většině platů a mezd našich zaměstnanců, které jsou, jaké jsou a já vím, že pan senátor z Vysočiny to ví nejlépe. Protože víme, jaké má Vysočina pracující na Vysočině, jaké mají průměrné mzdy. Okolní země, to je také důležité. Protože rádo se používá argument, tak je to bezva, všichni mají karanční dobu, tak my ji budeme mít také. To není úplně tak pravda. V Německu ji nemají, na Slovensku ji nemají, tak všichni tušíme, kde probíhá ekonomika v naší ekonomice, kdo nám konkuruje, kam nám utíkají naši zaměstnanci. Našim zaměstnavatelům, kam utíkají zaměstnanci? Třeba do Německa, protože tam lépe platí a dámy a pánové, mají tam tu nemocenskou 100 %, 100 % od prvního dne. Tak budou utíkat ještě rychleji. Nevím, jestli to ocení zaměstnavatelé. Sick days. Sick days – 100 % náhrady mzdy. Pořád jsem nepochopila, proč by to měli zaměstnavatelé přestat dělat, když obnovíme nemocenskou od prvního dne? 100 % náhrady mzdy je sick days. A prosím, také tady zaznělo. Většina zaměstnavatelů. Ne, jsou na to přesné analýzy, jsou to pouze sektory, v žádném případě to nejsou výrobní podniky, my se bavíme o linkách. A řekl to tady Petr Vícha. Ono to jinak je, když máte 37,5, pokud jste v teplé kanceláři, teď to podotýkám, nemyslím vůbec na vás, klidně to myslím na sebe, jsem právnička, tak jsem vždycky seděla v teplé kanceláři, přiznávám se. Tak ano, měla jsem 37,5 a prostě jsem to zvládla. Jsem hrdinka. Ale nevím, jestli kdybych měla 12hodinovou směnu noční a byla bych na lince, to také dokázala. Jsem přesvědčena o tom, že není správně, pokud tři dny neplatíme zaměstnancům nic. Je to špatně.

A poslední věc a přiznám se vám, vážení senátoři a senátorky. Byla jsem zcela šokovaná, když jsem se to dozvěděla. Zdravotní sestřičky, zdravotní sestřičky v důsledku kombinace směnnosti a oněch neplacených 3 dnů nemají placeno, pokud jsou úplně běžně nemocní, jsou to také lidé. Týden, 14 dní nemají placeno, až 6 dní. Potvrdí vám to zdravotnické odbory. A nemocné sestřičky se nám starají o nemocné pacienty. Výborně. Ne, to není normální, to není poctivé. Prosím vás o podporu návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, jenom upozorňuji, to bylo vystoupení do obecné rozpravy, paní poslankyně se přihlásila, má na to právo, závěrečné slovo teprve přijde. Jenom ještě malý vzdělávací dovětek. Kromě toho, že oslovujeme 5. pádem, nikoliv 4. nebo 6. či 3., tak jednací řád konstatuje, že senátoři se navzájem neoslovují, čili netýká se to ani ministrů, ani poslanců, ani jiných připuštěných hostů do diskuse. Budeme si to stále připomínat. Pane senátore Goláni, prosím, pojďte.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu tady asi stručný po tom plamenném projevu paní poslankyně Valachové. Nechtěl jsem se vyjadřovat už k té třídenní karanční době, nicméně musím. Musíme si uvědomit jednu věc. Stát schvaluje něco a přikazuje to někomu, aby to platil za něj. Stát tady říká tři dny prostě budete platit vy podnikatelé tu nemocenskou. Už jsem to tady nechtěl říkat, dokonce jsem chtěl říct, zbavte se toho přílepku, pošlete nám to zpět a my vám to tady schválíme, je na to dost času. Ale tady mě překvapuje už to, že jednou jsme museli my jako zaměstnavatelé strpět, že platíme tu nemocenskou my, těch prvních 14 dnů. A teď někdo říká, tak budete platit další tři dny. Tak ať to stát nekompenzuje. Ať to stát přímo platí. Ty kompenzace jsou takové jakoby neurčité, ať to stát přímo platí. Ať stát nám klidně zvedne nemocenské odvody. Ale ať celou tu nemocenskou platí.

Vždyť to je taková evidence šílená, co my musíme dělat, ať to zaplatí celé a my prostě si necháme klidně zvednout nemocenské pojištění. Bude to průhledné, bude to systémové, ale takhle se prostě stát zbavuje jakési odpovědnosti a říká: My vám to něčím vykompenzujeme, ale vy to celé zaplatíte. Takže to jsem se musel k té karenční době po tom plamenném vystoupení ještě jednou vyjádřit.

Vrátím se zpátky k tomu, co jsem říkal na začátku, je to celé nebezpečné díky tomu přílepku. Děkuji panu Bekovi, že to tady řekl. Zapomněl jsem tam říct, že samozřejmě v rámci té špatné evidence doby se nebudou hlídat povinné přestávky a podobné věci, nicméně chtěl jsem říct, že ÚPV byl celý až na předkladatele proti, to znamená, jenom předkladatel byl pro, se zdržel hlasování, celý ÚPV byl proti, a dokonce náměstek z ministerstva práce a sociálních věcí nám tam vysvětloval sám, jaký to bude mít dopad na akademické pracovníky, sám ten, kdo tam byl spolupředkladatelem, říkal, abychom ten zákon zamítli. Tak znovu prosím o to, aby byl zamítnut. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Následujícím řečníkem bude pan senátor Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, já jsem se přihlásil jenom proto, že chci avizovat, že pokud by zákon nebyl zamítnut a postoupil do podrobné rozpravy, že budu chtít navrhnout pozměňovací návrh, který je vám v tuto chvíli právě rozdáván ve smyslu vyškrtnutí toho přílepku, který se týkal vysokých škol. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, kolegové. Já chci jednak paní kolegyni Valachové poděkovat, že se přihlásila do obecné rozpravy, někdy to předkladatelé nedělají a hlásí se až na konci, kdy se nedá reagovat, takže já v reakci na ten její projev jenom chci říci, že jsme nedostali odpověď, jak jsem pochopil, spousta z nás by to byla ochotna i podpořit, na to, proč nenavrhuje, aby ty první tři dny platil stát, proč jsme tu odpověď nedostali.

Pak jsme tedy ještě nedostali druhou odpověď, co ona si myslí o tom přílepku, zda to je nebo není přílepek. Já jsem jí položil tyto dvě otázky. Dozvěděl jsem se všechno možné o Vysočině atd., ale to, že to bylo z mé strany i pozitivní, že tedy jde jenom o to přijmout nějaké jiné řešení, které může dopadnout, když bude přijato v té podobě, jak je to v návrhu zákona napsáno, na některé zaměstnavatele velmi tvrdě, proč to tedy neřeší jiným, jednodušším způsobem, jsem se nedozvěděl.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Paní poslankyně jistě odpoví ve svém závěrečném vystoupení. Nyní s právem přednosti místopředseda Senátu Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Já jsem původně, když jsem tento bod, když se tento bod začal projednávat, se domníval, že buď nevystoupím nebo velmi stručně. Budu hovořit asi delší dobu, protože jsem poznal, že když my hovoříme stručně, tak to vypadá, že nemáme argumenty. Někteří hovoří od Aše až k Beskydám, smetou tam páté přes deváté. Záleží na odvaze řídícího, jestli je na to upozorní, že jsou mimo téma. Samozřejmě, někteří rádi reagují opakovaně, jako repliku, mají na to plné právo, proto i já dostávám jaksi takovou větší chuť, abych také hovořil déle, byť vím, že to některé nebude zajímat.

Předně, vím, že to vystoupení moje třeba od řady dalších nic nezmění, že je to záležitost politická, je rozhodnuto, tak to je. Ale to neznamená, že nejsou argumenty.

Co se týká toho, že první dny nemoci platí jako náhradu mzdy zaměstnavatel, to není přece nic neobvyklého, podívejte se po světě, podívejte se po Evropě. My když jsme se na to hned po revoluci ptali v některých zemích, já jsem pracoval v odborech, tak nám řekli: To je jasné, to tak musí být. Protože zaměstnavatel musí být motivován a de facto nucen, aby se prioritně staral o pracovní prostředí, protože z velké části případnou nemoc ovlivňuje pracovní prostředí. Možná je to pro vás nová věc, ale je to tak, přemýšlejte o tom, jestli je to pravda nebo není.

Není to stoprocentní, samozřejmě, jsou nemoci, které jsou dané jinými faktory, ale část nemoci je daná pracovním prostředím.

Další věc. Když jsem tady sledoval tu diskusi, musím říci, že se asi shodneme, že každá nemoc začíná, řekněme, prvním dnem. Ona může začínat tak, že ji necítíme, že ji nevidíme, že ji nejsme schopni identifikovat, ale prostě začíná prvním dnem. Ať se nám to líbí nebo nelíbí. Tady zaznělo, že máme, z těch, kteří tu nemocenskou by měli první tři dny, prostě že máme polovičku, kteří by to zneužívali, tady zaznělo. Přece nechcete říci, že máme 50 % lidí v této společnosti, kteří když marodí, tak že mají nějaký jiný úmysl než to, aby se léčili. To je velmi odvážné!

Hodně se setkávám, v minulosti to bylo ještě četnější, s nadnárodními firmami. Vždycky jsem se jich ptal, co považují v ČR za špatné a co za dobré. Doufám, že vás nepřekvapím. Víte, co řekli na prvním místě, za to dobré? Čeští zaměstnanci. Pak byla teprve ta legislativa, já nevím, ta byla spíš taková, jde to, mohlo by to být lepší. Ale na prvním místě byli čeští zaměstnanci. Kdybychom si udělali obrázek z tohoto jednání tady, vystoupení některých našich kolegů, tak vůbec tak by to nebylo. Nechci se dál o tom rozvádět. Je to velmi citlivé téma.

Řešení by bylo, ale nemáme na něj schopnosti, byť se o to lidstvo odnepaměti snaží, elixírem mládí a dalšími produkty, které se nikdy nepovedly uvést v život, a to je vymýtit nadace. To samozřejmě se nestane, a proto vždycky bude existovat, že je první den nemoci, ať se nám to líbí nebo nelíbí.

Co se týká zákona o vysokých školách, já jsem dostal informace, a to je chyba, že k tomu je třeba i to vysokoškolské prostředí, to znamená ty organizace vysokoškoláků prostě nedaly podnět, aby buď v té sněmovně to nebylo, nebo abychom to tady vypustili, objevilo se to až tady, já také souhlasím, že to je cizorodý prvek do té novely, že by to tam být nemělo. Je to chyba.

Co se týká, že tady o tom jednáme, byl použit ten můj termín, který jsem tady měl k té dopravě, že to je předvánoční dárek... Odnepaměti strana, které jsem členem, to má ve svých programových dokumentech. Když se to v roce 2008, s účinností od roku 2009, zrušilo, tak to bylo pouze a jen čistě politické rozhodnutí. A bylo to převálcování politické scény. My to vracíme zpátky. Tam nebyla dohoda sociálních partnerů, bylo to převálcování politické scény. Samozřejmě tou většinou, která tehdy byla. Měla na to právo, stalo se tak, od roku 2009 se prvé tři dny nemoci nevyplácela náhrada mzdy nebo neplatily se nemocenské dávky.

Víte, opakovaně tady zaznělo jako hlavní argument, pokus, že to je hlavní argument, že to funguje, proč to rušíme. No jo, ono to funguje jak pro koho. Ono to funguje pro toho, kdo prostě má tu starost se zajištěním těch činností, chápu. Ale není to stoprocentní a řeknu proč. Ono to nefunguje pro ty, kteří první tři dny nedostanou nic, a přitom mají rodinné rozpočty postavené na měsíční příjmy, a nemají rezervy. Pro ty to vůbec nefunguje. A pro ty, kteří říkáte, že to pro ně funguje, ono to taky nefunguje. Ale to, že se neplatí náhrada první tři dny, vlastně neznamená, že se zajistí, že ti lidé prostě na těch pracovištích budou. Oni tam stejně nejsou. Oni si berou dovolené, kde můžou, tak si berou sick days, což je ještě lepší, to bych si vzal samozřejmě také. Ale většinou si berou dovolené. Část z nich prostě zůstane nemocná, protože už tu dovolenou nemá nebo ji chce šetřit pro rodinu. Takže jde o to, ten účel, aby ta linka mohla jet a nechyběli ti pracovníci, to prostě stejně nesplní.

A jestli to splní, tak je to o to horší, protože ten člověk, který tu nemoc má, já vycházím z principu, že považuji každého člověka předem za slušného, když zjistím, že to tak není, tak změním názor, ale ti lidé, kteří mají skutečně tu nemoc, tak oni jsou často nuceni, aby na to pracoviště šli, ta nemoc se prostě prohloubí a místo týdne nebo 10 dnů marodí 14 dní nebo půl roku. Ale to nepřísluší nám, rozhodnout, jestli je člověk nemocný nebo není, jestli tu nemoc jenom hraje, to přece patří doktorům, to patří lékařům. My je tímto také zpochybňujeme, když říkáme, že ti lidé se hodí marod. To znamená, že mu to někdo musí napsat, on si to nemůže napsat sám. Já jsem nemocný... Beru si nemocenskou. On si to nemůže napsat sám.

Co se týká věci, o které jsem se původně chtěl jenom vyjádřit, tak se k ní dostanu, to jsou kompenzace. Ještě bych chtěl říct k tomu to, že je potřeba se vrátit do roku 2008, to snížení, to mám zejména vzkaz pro hospodářský výbor, to snížení pojistného z 3,3 na 2,3 vyměřovacího základu v roce 2008 se připravilo a propočítalo na vyplácení náhrady mzdy na 21 dnů. Na 21 dnů minus první tři dny. Náhrada mzdy se měla platit, tak to bylo projednávané, k tomu jsou dokumenty, od 4. do 21. dne. Až 22. den měla nastupovat nemocenská, to znamená nemocenské pojištění. K tomu bylo stanoveno to snížení o to 1 %. Až poté došlo k tomu, protože byl kolem toho tlak, že jsem udělal ústupek, snížilo se to na 4 a 14. Proto také došlo k tomu, to je další věc, že v roce 2009 měl být ten výpadek pro státní kasu 10 mld., on byl zhruba 9,6, ale na tu náhradu mzdy zaměstnavatel vyplatil jenom 4 mld. a 6 mld. zůstalo. Nemusí se to líbit, ale byla tam vata. Já neříkám, že se to týkala každé konkrétní firmy, zejména ty malé firmy s tím mohly mít problém, když potom třeba dva tři lidi, byla tam nějaká epidemie, ale to stejně nepřimělo k tomu, že by ti lidé na tom pracovišti byli.

Takže ta rezerva tam byla. A proto nemůžu souhlasit s tím, aby se ještě, pokud by byl ten návrh vpuštěn s pozměňovacím návrhem, aby se ještě to pojištění snížilo o dalších 15 setin, to znamená z těch 0,2, které jsou v návrhu zákona, to znamená kompenzace podnikatelům/zaměstnavatelům, aby se to ještě zvýšilo na 0,35, protože to je další 1,5, 2 mld. korun výpadku. A pak se bude tvrdit, že nejsou peníze. Já jsem přesvědčen, že po ekonomické stránce, to znamená na těch penězích, zaměstnavatel na tom v průměru neprodělali, naopak, ale samozřejmě vím, že pro zaměstnavatele není nejdůležitější tato částka. Pro ně je nejdůležitější, aby ti lidé na těch pracovištích byli. Tam si myslím, že to řešení je, aby ti lidé, pokud možno, skutečně byli zdraví, aby byly dobré pracovní podmínky, aby se k tomu zdraví chovali zodpovědně. To jsou věci, kde si myslím, že bychom na tom měli pracovat. Myslím si, že takové kouření, drogy, alkohol, to je právě to, co nejvíc ohrožuje to, aby lidé mohli podávat špičkový výkon. Samozřejmě jsou věci, na které nemáme sílu, to jsou různé genetické věci a epidemie, ale tam, kde můžeme, tam bychom měli napnout síly, abychom nezpůsobovali nebo nepřispívali nechtěně k tomu, že vlastně ti zaměstnavatelé pak na těch... Ti zaměstnanci na těch pracovištích u zaměstnavatelů nejsou.

To jenom několik málo poznámek. Znova říkám, nechci a nechtěl jsem přesvědčovat přesvědčené, chtěl jsem jenom, aby tady byla také reakce na to, co tady zaznělo, že může být jiný úhel pohledu, že tento pohled já dlouhodobě sdílím, jako ho sdílí ČSSD.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo, prosím nyní pana senátora Vystrčila.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, já prvně chci říci, že plně respektuji úhel pohledu pana místopředsedy Senátu Milana Štěcha, je to jeho názor. Já tomu rozumím, zrovna tak bych byl rád, kdyby on aplikoval stejný přístup k nám, kteří máme jiný názor. Nenaznačoval, že my to děláme jenom proto, že to je politikum.

Pak chci říct druhou věc, já jsem neslyšel, že by tady někdo řekl, že polovina pracovníků je nepoctivých, neslyšel jsem to, a protože se pan kolega Štěcha díval na mě, tak sděluji, že jsem to rozhodně neřekl. Co jsem řekl, je, že může existovat nepoctivý pracovník. A pokud existuje, tak to může být tak, že potom ti poctiví zaplatí to, co ten zaměstnavatel musel zaplatit, pokud on byl nemocný, aniž by byl nemocný. To je celé. Může existovat. A když to převedu do řeči, byli ti, co tady říkají, že toto může nastat, tak jsou plísněni. To je úplně stejné, jako kdybych já řekl, že tady bylo řečeno, že většina zaměstnavatelů jsou nepoctiví, že nemají žádný zájem na tom, aby jejich zaměstnanci měli dobré pracovní podmínky. To tak samozřejmě není. Já vím, že to tak není.

Pokud dneska někdo říká jako důvod, proč první tři dny má platit zaměstnavatel, že ten důvod je v tom, aby zaměstnavatelé připravili pracovníkům dobré pracovní podmínky, tak vlastně taky interpretací pana kolegy Štěcha říká, že všichni zaměstnavatelé jsou takoví, že nechtějí, aby jejich pracovníci měli dobré podmínky, a to samozřejmě není pravda, já si to nemyslím. Tak tu logiku, prosím vás, nepoužívejme.

Může existovat nepoctivý pracovník, a může existovat zaměstnavatel, který nemá zájem na tom, aby lidé, které zaměstnává, měli dobré pracovní podmínky. Ale nedělejme ze sebe někoho, kdo o někom prohlašuje apriori, že je nepoctivý, minimálně v polovině případů atd. To se mě fakt dotýká, pokud to bylo myšleno vůči mně, tak se proti tomu výrazně ohrazuji. Já lidem věřím, věřím tomu, že naprostá většina pracovníků je poctivých.

Když jsem říkal, že může existovat nepoctivý zaměstnanec, tak jsem to myslel tak, že potom by stát to břemeno měl vzít na sebe, protože když toho nějakého zaměstnavatele potká, tak by to neměl stanovovat on, ale měl by to stanovovat ten stát, protože má nějaký zájem to stejně řešit, i přes tato, byť minimální rizika. To jsem měl na mysli, to jsem tady potřeboval říci, protože si myslím, že je potřeba věci uvádět na pravou míru.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nebylo to poslední vystoupení v obecné rozpravě. Takže teď po prezentaci názorů si ještě budeme prezentovat, jak jsme to mysleli. A prosím pana místopředsedu...

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Omlouvám se, ale pan kolega Vystrčil mi dal velký náskok, už vystupuje potřetí, já jenom jednou. Já doporučuji, a nebudu už dál polemizovat, si přečíst neupravený stenozáznam z té části, taky jsem řekl, že to tak možná nebylo myšleno, ale tak to tedy řečeno minimálně v tom bloku bylo. Já jsem schválně velmi opatrně řekl, k tomu, aby zaměstnavatelé taky byli zúčastněni, že i to, jaké jsou podmínky na pracovištích, jsou důležité proto, nebo od toho se na západě odvíjelo, což jsem tu informaci dostal někdy v roce 91, 92, aby zaměstnavatelé neměli podíl na tom, že tu nemocenskou platí formou náhrady mzdy. Řekl jsem i pracovní podmínky. A také jsem ještě vysvětloval, že jsou tady věci, které třeba ovlivnit nemůžeme, a další a další.

Takže to bylo přirovnání, které příliš nesedělo, já vím, že se hodilo, ale doporučuji... Nebudu tady rozvíjet polemiku, podívejme se na tu část, já jsem to tedy pochopil, udělal jsem si tady hned poznámku, proto se, jako bych se divil, že bych to překroutil, že to bohužel tak vyznělo, že ta polovička těch, kteří ty tři dny by chtěli, aby byly placené, že tam je, teď nebudu říkat to procento, část nepoctivých. Je potřeba se na to podívat, já myslím, že se domluvíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, přečteme si stenozáznam všichni. Tímto obecnou rozpravu uzavírám. Poprosím paní navrhovatelku, která se zdržela už dalších vystoupení, aby nyní reagovala i na to, co zaznělo od jejího posledního vystoupení.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři. Děkuji vám za předkladatele za velmi věcnou debatu. Pokud některé z vás mohla popudit nebo překvapit některá část mých plamenných projevů, tak věřte, že to nebylo z neuctivosti k Senátu. Já a moje zkušenost dlouhodobá s rozpravami tady v Senátu, ať zde vystupuji v jakékoli pozici, je taková, že každý senátor a každá senátorka vždy přistupují poctivě k rozpravě. Vždy ta rozprava má pro mě přínos. Za předkladatele tedy za proběhlou rozpravu děkuji.

Bezpochyby jsme se nevyhnuli tomu, co provází tento návrh zákona na obnovení proplácení nemocenské od prvního dne nemoci celou jeho cestou, a to je, řekněme, pohled ze strany zaměstnavatelů a pohled ze strany zaměstnanců.

Já jsem už v tom úvodním slově se snažila tyto dvě skupiny propojit a žádat vás, abychom schválili tento návrh zákona, protože podle mého skutečně poctivého vnitřního přesvědčení je přínosný jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele.

Zjevně se neshodujeme v tom, jestli kompenzace, které tento návrh zákona přináší, jsou dostatečné, to je věc názoru, nemá asi smysl rekapitulovat, co vše tady zaznělo. Jestli kompenzace je nebo není dostatečná. Co je důležité ale říci, že na náměty zaměstnavatelů bylo reagováno nikoli pouze tímto návrhem zákona, ale také zákonem, který upravuje eNeschopenku, která má reagovat na to, co opravdu řada zaměstnavatelů namítá, že potřebují z hlediska zajištění fungování svých podniků, svých firem to, aby co nejrychleji věděli, zda a proč a omluveně zaměstnanec, zaměstnankyně nepřijdou do práce. Chci na to jenom upozornit, protože tohle opravdu zaznívalo ze stran zaměstnavatelů. Bylo snahou na to zareagovat.

Nyní, protože to dlužím z rozpravy, se vyjádřím k tomu, proč ten návrh zákona není pojat tak, aby stát platil od 1. dne nemoci nemocenskou. S tím, že by se tak dělo po dobu 11 dnů. Musím říct, že jsme tuhle variantu zvažovali. (Jiří Oberfalzer: Kolegové, prosím vás, buďte tišší, rušíte tok myšlenek.) Musím říci, že jsme tuhle variantu zvažovali. Nicméně, z pohledu legislativně technického, s ohledem na to, jakými změnami, zaznělo to tady z úst Milana Štěcha, došlo k těm změnám v roce 2008/2009, je to velmi komplikované vrátit tu úpravu zpátky a zároveň ji nastavit zcela odlišným způsobem. Je to vlastně, dá se říct, přemalování mapy nemocenského pojištění. Bez pochyby by to mohla být jedna z variant. Je poctivé říct, my jsme se nad tím zamýšleli, diskutovali jsme o tom, nakonec jsme zvolili tuto variantu, s tím, že jsme opět, stejně jako ten zákonodárce a tehdejší většina v roce 2008 šli tou cestou rozdělení na zaměstnavatele stát a kompenzace směrem k zaměstnavatelům.

Ještě bych připomněla z hlediska toho, jakou cestu jsme zvolili, zda to bylo moudré, to, že návrh, který je poslanecký, má svůj původní odraz v senátorském návrhu, v návrhu Senátu, byl to Senát, který v roce 2015 tady na plénu projednával způsob, řekněme, řešení obnovení nemocenské od prvního dne, také tehdejší Senát, tehdejší senátorská reprezentace, tehdejší většina šla tou cestou, kterou jsme zvolili i my. Nicméně, možné to je. Ta druhá varianta.

K té druhé variantě jenom poznamenám, že řada zemí, které mají v Evropě nebo ve světě několik dnů nemoci neplaceno, je to skutečně odraz toho pojistného principu, bylo to tady dobře na řečnickém pultíku vysvětleno v rozpravě, tak také je fér říct, že řada těchto zemí ale následně má např. 6 týdnů placení náhrady mzdy ze stran zaměstnavatele, 6 týdnů. To znamená, je to, řekněme, mnohem náročnější pro zaměstnavatele. Tak jenom chci upozornit na to, že pokud bychom přistupovali k jakékoli změně nemocenského pojištění, je potřeba vnímat všechny prvky, nevybírat jenom ty, které se nám možná v tuto chvíli hodí do politické rozpravy.

A druhá věc, co se týká přílepku. Asi ode mě neočekáváte, že budu popírat, že to přílepek není. To ne. Ano, je to přílepek. Jak k tomu došlo? Budu otevřená, došlo k tomu tak, že tato změna byla opravdu v Poslanecké sněmovně předložena na poslední chvíli. Týkala se tedy úplně něčeho jiného, to znamená pracovního vztahu akademických pracovníků. Já jsem za předkladatele na to reagovala tak, že jsem se opravdu snažila velmi rychle zjistit stanovisko reprezentací České konference rektorů a Rady vysokých škol. Tam mně bylo sděleno, že souhlasí s touto změnou, také jsem zajišťovala stanovisko Odborového svazu vysokoškolských zaměstnanců. Tam jsem narazila na rezervovaný přístup a na určité varování z hlediska bezpečnosti práce, že to není promyšleno, ale oni v podstatě se přidali, řekněme, k tomu konsensu této vysokoškolské akademické reprezentace.

Vzhledem k tomu, že opravdu nám záleželo na tom, aby byla obnovena nemocenská od prvního dne pro pracující, řekněme, sněmovna podlehla, nutno zase na rovinu říct, že tento pozměňovací návrh měl velkou oporu, a to zejména tedy nikoli pouze ze stran politického hnutí předkladatele, to znamená hnutí ANO, ale i pravicových stran, to znamená, on opravdu byl schválen s velkou většinou hlasů. To je také důležité říct.

Chtěla bych avizovat, že oceňuji pozměňovací návrh kolegy Hampla, který mně byl avizován, který by se měl pokusit vypustit tento přílepek z novely zákoníku práce, který projednáváme. Avizuji již tedy v rámci svého závěrečného slova souhlas předkladatelů s vypuštěním tohoto přílepku.

Děkuji vám za rozpravu, ještě jednou, mám-li se vyjádřit k plamennosti svého projevu, tak vy, co mě znáte déle, tak víte, že to souvisí s mou dynamickou povahou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní poslankyně. Nyní se táži, zda chce k obecné rozpravě vystoupit zpravodaj VHZD, senátor Jaroslav Větrovský? Nechce. Dobře. Dále se ptám zpravodaje ÚPV Radka Sušila, zda chce vystoupit? Nechce. A proto žádám garančního zpravodaje, pana senátora Kantora.

Senátor Lumír Kantor:  Dovoluji si tedy podat zprávu o naší obecné rozpravě a průběhu. Zatím bylo 18 příspěvků, z toho dva senátoři měli dva příspěvky, jeden senátor měl tři příspěvky. Máme tady vlastně před sebou avizo na dva pozměňovací návrhy. Ale v zásadě máme tady závěr garančního výboru, postoupit ve znění přijatého Poslaneckou sněmovnou, a potom tady máme ÚPV, ústy zpravodaje Radka Sušila, zamítnout. A máme tady stanovisko VHZD, s panem senátorem Větrovským, vrátit s pozměňovacími návrhy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, nyní mi dovolte, já bych nejprve všechny odhlásil. Račte se znovu zaregistrovat. Zdá se, že se stav ustálil. Rovnou spustím znělku.

Kolegové a kolegyně, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Je nás přítomno 60, kvórum 31. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 60, registrováno 62 senátorů, kvórum 32, pro bylo 16, proti 27. Návrh nebyl přijat.

Budeme tedy nyní hlasovat o návrhu zamítnout. Spouštím hlasování rovnou. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 61, přítomno 62, kvórum 32, pro bylo 37 senátorů, proti 14. Návrh byl přijat.

Teď musíme ještě pověřit, pane zpravodaji, koho byste doporučil, aby zastupoval názor Senátu v Poslanecké sněmovně? Vy, nebo? (Lumír Kantor: Někoho z ÚPV, protože...) Tak například pan senátor Vilímec? Ano, pan senátor Kantor je pro. Ano, ÚPV, kdo? (Senátoři z ÚPV navrhují Radka Sušila.) Radek Sušil nechce... Mirek Nenutil? Taky ne. ÚPV nechce tuto úlohu plnit. Takže koho máme dalšího? Jaroslav Větrovec? Třeba? Já ho nevidím ale. (Milan Štěch: Tamhle je, vpravo, ty neznáš kolegu Větrovce?) Já znám kolegu Větrovce, ale nevidím ho na svém místě. Větrovský! Já jsem ho přejmenoval, pardon. Není přítomen. Tak ještě jedno jméno bychom... Co pan kolega Goláň například? Dobře. Souhlasí. Takže ještě nějaké doplnění?

Budeme tedy hlasovat, pane kolego Větrovský, máte zájem zastupovat Senát? Nemáte, dobře. Tak to dopadlo dobře. Takže by nás zastoupili pan senátor Vilímec a senátor Goláň. Nechám o tom hned hlasovat. Prosím, kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Co nevidět se zeptám, kdo je proti. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 62, přítomno 62, kvórum 32, pro bylo 59, proti 0. Máme pověření schváleno.

Já děkuji zpravodajům, děkuji paní předkladatelce, příběh nekončí.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Přesto děkuji za rozpravu a samozřejmě se budeme těšit na vaše zástupce, jsem ráda, že jste velvyslance vyslali, v Poslanecké sněmovně, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. V každém případě nácvik debaty do sněmovny zde proběhl. Vyhlašuji přestávku do 15 hodin. Je to přestávka spíš bezpečnostní než polední. A prosím, abychom se sešli zpět v 15.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 14.15 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.01 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, začíná naše dnešní odpolední část schůze Senátu. Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., a zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku

Tisk č. 10

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 10. Vítám v Senátu paní ministryni financí Alenu Schillerovou a prosím ji, aby nás seznámila s návrhem zákona. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, dovolte, abych nejdříve poděkovala Senátu za vstřícný přístup a umožnění mi vystoupit až v odpoledních hodinách, protože jsem se musela zúčastnit jednání v Poslanecké sněmovně, kde byl projednáván náš prioritní zákon. Děkuji tedy za tuto vstřícnost a cítím tady dnes vánoční atmosféru, tak si myslím, že to bude příjemné jednání.

Dovolte mi, abych vám stručně představila návrh novely zákona o směnárenské činnosti a zákona o platebním styku.

Není žádným tajemstvím, že praktiky některých směnáren nedělají České republice dobré jméno. Mluvím samozřejmě zejména o území hlavního města Prahy. Turista může dostat za euro 15 korun nebo mu naúčtují poplatek 28 %. To jsou věci, které se nám dostávají na stůl, a o kterých slyšíme z praxe.

Toto se děje i přesto, že zákon dnes již vyžaduje informovat klienta o kurzech a poplatcích na kurzovním lístku i na předsmluvních informacích, které klient obdrží před provedením směny. Ukazuje se však, že především turisté se v těchto informacích neorientují a nevýhodnost směny poznají až následně.

Další posilování informačních povinností proto není řešením.

A chtěla bych zdůraznit, že tyto požadavky jsme získávali z praxe, že to nebyla žádná vlastní iniciativa ministerstva financí. Na tuto situaci reaguje několika opatřeními. Jednak se zavádí právo zákazníka odstoupit od smlouvy o směnárenském obchodu do tří hodin od provedení směny. Pokud se jedná o směnárenský automat, pak je lhůta pro odstoupení stanovena na tři pracovní dny. Nemůže-li zákazník odstoupit od smlouvy proto, že mu v tom brání překážka na straně směnárny, například nějaká technická nebo dlouhodobé onemocnění směnárníka, že je zavřeno, tak pro odstoupení je stanovena náhradní lhůta v délce šesti měsíců.

Aby nedocházelo ke zneužití institutu odstoupení pro spekulace je rozsah, v němž je možné odstoupit, omezen na 1000 euro. A toto zase vyplývá z analýzy, kterou jsme prováděli ve spolupráci s Českou národní bankou a je to přes 90 % transakcí.

U obchodů, kde je možné odstoupit od smlouvy, se ruší předsmluvní informace. Klient tak obdrží jeden doklad, kde budou uvedeny všechny pro něj potřebné informace, včetně informace o právu odstoupit.

Institut odstoupení není na finančním trhu nijak neobvyklý. Odstoupit je možné například od smlouvy o spotřebitelském úvěru, či od některých druhů pojistných smluv. Možnost odstoupení představuje menší zásah do svobody podnikání, než případná regulace směnného kurzu. Navíc je třeba říci, že velká část klientů směnáren jsou zahraniční turisté, kteří tráví v České republice jen několik málo dní. Nemají tak časový prostor efektivně se bránit u finančního arbitra či u soudu.

Lhůta a finanční limit pro odstoupení jsou nastaveny tak, aby bránily těm nejkřiklavějším případům nevýhodného kurzu. Míří tedy především na situace, kdy se klienti bezprostředně po provedení obchodu dožadovali vrácení peněz, leč často marně. Právě pro tyto situace představuje možnost odstoupení efektivní nástroj řešení.

Návrh dále stanoví, že výhodnější podmínky směny, tzv. VIP nabídky, nesmějí být inzerovány formou směnného kurzu. V provozovně a jejím okolí bude moci být jenom jeden kurzovní lístek. To má zamezit záměně standardního kurzu a výhodnějších nabídek. Jenom pro vaši informaci: Bývalo běžné, že ve směnárně visela velká cedule s kurzem VIP nabídek nebo takového toho průměru a pod tím malý kurzovní lístek, a cizinec se domníval, že si směňuje peníze za to, co bylo uvedeno na velké poutající tabuli a v podstatě si směňoval za mnohem nevýhodnější kurz. To byla nebo je to někdy běžná praxe.

Omezuje se rovněž právo požadovat poplatky za provedení směnárenského obchodu. Poplatky budou muset být promítnuty přímo do směnného kurzu, klientům tak bude stačit porovnat směnné kurzy a nebudou muset dopočítávat výši poplatků. Poplatky budou povoleny pouze v případě proplacení šeku, výkupu mincí nebo platby kartou, neboť v takových případech je objektivně směnárenský obchod spojen s vyššími náklady.

Účinnost zákona je navržena na první den třetího kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení. Trh je o budoucí regulaci dobře informován díky široké mediální pozornosti i díky rozsáhlým konzultacím, které jsme se směnárníky při přípravě zákona prováděli.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, s ohledem na mnou uvedené argumenty vás prosím o laskavou podporu schválení tohoto návrhu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 10/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterému předávám slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Děkuji paní ministryni. Ona vždy předložený návrh zákona vysvětlí tak, že zpravodaj má ulehčenou pozici. Já tedy pouze zopakuji, že hlavním motivem navrhovaného zákona je omezení některých nekalých praktik některých – zdůrazňuji některých – provozovatelů směnárenské činnosti, zvýšení úrovně směnárenských služeb, poskytnutí vyšší ochrany zákazníků.

Zákon se skládá ze tří částí, za prvé změna zákona o směnárenské činnosti, dále změna zákona o platebním styku a za třetí účinnost.

Dovolte mi, abych vás seznámil s legislativním procesem ve sněmovně. Třetí čtení proběhlo 14. listopadu 2018 na 20. schůzi, kdy byl s návrhem zákona vysloven souhlas ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, když se pro tento zákon ze 179 přítomných vyslovilo 157 poslanců a pět bylo proti.

Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s 15. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k uvedenému zákonu:

Výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do té se jako první hlásí pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážení paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Novela tohoto zákona byla přijata s velkou slávou, s tím, že se konečně šmejdům zakroutí krkem. A dále o nekalých praktikách směnáren v centru Prahy už předtím byla veřejnost informována z reportáží Janka Rubeše a pak i dalších. Nepochybně tam nebylo všechno v pořádku. A já osobně drtivou většinu změn, které jsou uvedeny v návrhu zákona, i podle doporučení České národní banky, bych podpořil.

Ale co se týče možnosti odstoupení od smlouvy do tří hodin, tak se přiznám, že se mi to tam vůbec nelíbí. Ale vůbec ne. A to přesto, to bylo vydáváno jako hlavní plus této novely zákona.

Ono dokonce i v samotném odůvodnění, a říkala to i paní ministryně, že je tam limit 1000 eur, že ten má zabránit spekulacím na vývoj kurzu o zneužití práva odstoupit od smlouvy. Ale jak je to u výměn pod 1000 eur. Tam nemůže nikdo spekulovat na vývoj kurzu tak jednoduše, že uvidí jinou směnárnu, kde je kurz lepší a prostě si to vypoví, když se to úplně nabízí. U toho zneužití je to perfektní návod, jak na druhou stranu se dá směnárna naprosto zničit. Stačí skupina zájemců nebo i srandistů, která bude chodit, jeden za druhým si půjčovat, pak to budou do tří hodin vracet, tak sněmovnu úplně odrovnají. Ba dokonce nikde jsem nemohl najít, že by bylo zakázáno vracet poskytnuté koruny opakovaně, takže teoreticky i jenom jeden člověk, nějaký srandista, pokud to nebude ze zlého úmyslu, vyměnit si 990 eur, za čtvrt hodiny je vrátit, za dalších pět minut si vyměnit zase 990 eur a zase je vrátit. A tak to může dělat po celou otevírací dobu směnárny, přímo se to nabízí. Já, kdybych byl student gymplu, tak jak se znám, na školním výletě do Prahy bych toto dělal.

A proto je to pro mě důvodem, že to nemohu podpořit. To je jedna věc. Nezlobte se, bylo z toho nadšení a podle mne je to ujeté. představte si to v jiných oblastech. Kdyby někdo zjistil, že jiná benzínka prodává levnější benzín, tak by tam šel benzín vrátit apod. Nebo někdo by zjistil, že v Makru prodávají levněji sardinky, tak by to šel také vrátit? Nevím.

Podle mě je to princip velmi špatný. A ostatní opatření by stačila na to, aby nekalosti nějak zabránila. Ale toto je pro mě nepřijatelné, takže podávám návrh na zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Do obecné rozpravy je dále přihlášen pan senátor Lumír Aschenbrenner.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Očekával jsem, když vystoupil kolega Canov, že vystoupí s obdobným závěrem jako já, já to řeknu možná pouze trošku jinými slovy.

Já samozřejmě věřím, že tento zákon je tvořen dobrými úmysly. Tímto dobrým úmyslem je pomoci zákazníkům, v tomto případě tedy převážně turistům. Ale jak se říká, mnohý dobrý úmysl vede do pekel. Nemyslím si, že tento zákon nás vede přímo do pekel, ale jako zbytečný mi v každém případě přijde.

Rovněž tak vím, že směnárníci a směnárny nejsou mezi veřejností zrovna oblíbení, ale ruku na srdce, ale to my také ne.

Pokud se týče vlastního obsahu zákona, obsahuje poměrně dost povinností, konkrétně i povinnosti povinných informací na doklady. Nebudu je číst, jenom řeknu, že je jich mnoho.

Další součástí zákona jsou sankce. Za neoznámení změny údajů České národní bance je sankce 100.000 Kč, za nevydání dokladu je sankce 1.000.000 Kč, za neuveřejnění kurzovního lístku je sankce 5.000.000 Kč.

Já nevím, jestli si vzpomínáte na prastarý vtip z vietnamské tržnice, že čím víc druhů, tím víc Adidas, ale mně to přijde, že čím větší sankce, tím lepší zákon.

A když už jsem u tohoto zákona, vždycky se mi moc líbilo slovo zákonodárce. Netušil jsem, že se stanu někdy, trošku omylem, jedním z nich. A zákonodárci darují zákony. A protože jsou Vánoce, byl bych rád, kdybychom naše občany ochudili o jeden dáreček a tento zákon jim pod stromeček nedali, neboli nepoeticky řečeno, také jej navrhuji zamítnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji panu senátorovi Lumíru Aschenbrennerovi. A nyní má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Děkuji mým předřečníkům panu senátorovi Canovovi a panu senátorovi Aschenbrennerovi, prostřednictvím paní předsedající, za to, že vlastně zdůvodnili, proč tento zákon, i dle mého názoru, není dobrý. Když jsem tedy přemýšlel, jak se mohlo stát, že vznikl, tak jsem si myslel, že to třeba bude alespoň tak, že to všude okolo nás mají. Proto jsem si nechal Parlamentním institutem udělat studii, jak to tedy okolo nás vypadá. A zjistil jsem, že ze 17 zemí, kterými jsou Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království Velké Británie a Švédsko, to má jenom jedna, a to je Řecko. Tím, že to má, myslím to, že mohou odstoupit od smlouvy o výměně bez udání důvodů. A pak je tam ještě uvedena jedna, a to je Rumunsko, ale Rumunsko to má pouze pro případ, kdy se ukáže, že došlo ke směně ve směnárně za jiný kurz než ten, který je venku na směnárně napsán. A když potom dostanou ten lístek, je tam jiný kurz. Jediná země, a to je Řecko, má to, co je navrhováno v zákoně a o čem velmi trefně mluvil pan senátor Canov.

Tím pádem si skutečně myslím, že není vůbec žádný důvod, abychom se tímto směrem vydali, byť to může vůči turistům působit velmi líbivě. Ale příklady, co uváděl pan senátor Canov, jsou naprosto realistické. Já přidám další. Představte si, že byste si koupili v nějaké samoobsluze balený chléb, následně byste zjistili, že v jiné samoobsluze je lacinější, tak pokud by tento zákon platil i pro prodej balených potravin, mohl byste teoreticky jít na základě smlouvy tento balený chléb vrátit a jít si koupit lacinější do jiné samoobsluhy. Až takhle daleko by to mohlo dospět, kdybychom v duchu této novely postupovali i v jiných oborech.

Vím, že to není to samé, říkám to spíše pro přiblížení. Ale to hlavní, co jsem chtěl říct, je sdělit, jak to vypadá v jiných, řekněme nám blízkých zemích, a případně se zeptat paní ministryně, proč jsme k tomu přistoupili, když to jinde takto neřeší, proč jsme nezvolili jiné, méně invazivní řešení, a hned několik jich mě napadlo, která směnárníci navrhovali.

A pak bych se chtěl ještě paní ministryně zeptat, zda je pravdou, že ministerstvo spravedlnosti s tímto paragrafem, který umožňuje odstoupit od smlouvy bez udání důvodů, nesouhlasilo, zda to je pravda.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně. Paní ministryně uvedla, že se to odehrává zejména kolem centra Prahy, ale ono už se to odehrává de facto desítky let zejména v pohraničí nebo v jiných centrech cestovního ruchu, jak takovéto směnárny dávají nadměrné poplatky těm směňujícím. Mě zaráží jedna věc. Ono to bylo poprvé už zmíněno, když se novelizací zákona už Poslanecká sněmovna zabývala, byl to návrh Starostů a nezávislých. De facto se to zamítlo z důvodů, že ministerstvo financí připravuje svůj vlastní návrh. Nicméně co dělala celá ta léta Česká národní banka? Co dělal guvernér, co dělali všichni ti, kteří tam jsou, kteří jsou za to placení, aby dozorovali nad trhem, mj. i devizovým? Vždyť oni celá léta nedělali nic. Ale bohužel nedělaly nic ani vlády předchozí. A to je jedno, jestli byly zleva, zprava nebo ze středu. V podstatě nedělaly nic. Nechaly slušné lidi, turisty, kteří k nám přijížděli, okrádat.

Je třeba si uvědomit, že samozřejmě cizinci nejsou znalí české řeči, takže jsou hrozně lehkou kořistí. A to se děje dodneška. To se děje v pohraničí naprosto všude, na všech tržnicích apod. Já se ptám, jak mohly tyto směnárny dostat koncesovanou živnost? Já žiji v pohraničí a pamatuji si velmi dobře, když směnárenství bylo úplně v počátcích a když bylo tehdy ještě ministerstvo obchodu a cestovního ruchu a byla ministryně, mám dojem, paní Štěpová, a za ní se tento trh uvolnil. Mohl ho provádět ten, kdo měl vzdělávání v oblasti právě cestovního ruchu. Byly to třeba střední ekonomické školy apod. A tito dostávali licenci.

Oni potom museli samozřejmě strpět všechny kontroly, které chodily z ministerstva financí. A mezitím se trh rozjel takovým způsobem, že poplatky někteří směnárníci vytáhli tak nahoru, že vy tam skutečně můžete mít směnu, ale ten poplatek je šílený. Já třeba nevím, proč není stanoveno, že do 500 eur bude nějaký poplatek, přiměřený, já řeknu procento, dvě, nebo já nevím, kolik přesně, a všechno, co bude nad 500 eur, už bude za poplatek do těch 500 eur. Je to hrozně jednoduché. Podle mého by se tím všechno vyřešilo. A hlavně hrozně lehce by se nepoctiví směnárníci nachytali. Já se domnívám, že v současné době je nemáme šanci nachytat. Protože nachytají je pouze ti, kteří si budou hrát na cizince, budou dělat směnu a zjistí, že tam došlo k nějakému problému nebo nepřiměřenému obohacení směnárníka.

A ony tři hodiny, vy jdete, něco vidíte, tady nějaký křišťálový lustr, jdete do nejbližší směnárny, vyměníte, s lustrem přijedete na hotel. Jste nadšený, večer se setkáte s kolegy ze zájezdu a říkáte jim, jaký máte super lustr, ale oni vám řeknou: "No jo, ale to jste za to dali moc." Za tu směnu. A ono bude dávno po třech hodinách. Kupoval jsem v 15 hodin a na hotelu se to dozvím v 19 hodin. Co si počnu? Nic. Co potom ten cizinec má dělat, když druhý den stejně odjíždí? Nemá šanci. Řekněme si to na rovinu, nemá vůbec žádnou šanci.

Takže úplně netvrdím, že budu hlasovat proti, na druhou stranu ta novela o směnárenské činnosti je naprosto nedostatečně připravená. A myslím si, že bychom měli klást větší důraz na Českou národní banku, která má možnost proti těmto nepoctivcům postupovat. A myslím si, že i ministerstvo financí. A že by se to velmi rychle rozkřiklo. Když se podíváte na ostatní provozovatele, kteří mají např. restaurační činnost, tak tam mají hygienu, ČOI, tak tam mají finanční úřady, DPH, kontrola, jestli odvádějí, neodvádějí, a tak dál, atd. Ti jsou pod neustálým veřejným tlakem. A tady se veřejně ví, že někteří ze směnárníků naprosto nestydatě okrádají, a stát není schopen proti tomu nic udělat.

Tak já se ptám, jak máme vlastně silný stát, když proti těmto nepoctivcům neumíme zakročit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám.

Předpokládám, paní ministryně, že chcete zareagovat.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Děkuji za tu debatu, byla věcná, a já se pokusím, nebudu vás vyjmenovávat, když dovolíte, budu reagovat tak, jak jsem si dělala poznámky.

Já bych chtěla říct, že asi... Nebo ne asi, ale určitě souhlasím s tím, co zaznělo naposledy od pana senátora Horníka, že v podstatě ten cizinec nemá žádnou šanci, když se setká s takovouto praktikou. On je tu na pár dní, nemá možnost obrátit se na soud, na arbitra, nemá možnost uplatnit různé opravné nástroje, které jsou případně v zákoně k dispozici. Odjede. A odjede s velice hořkým pocitem.

Já jsem řekla, že ten problém je zejména na území hlavního města Prahy, ale setkali jsme se s těmito nekalými praktikami, myslím, že to dokonce i od pana senátora Horníka zaznělo, že je to i oblast různých příhraničích částí naší republiky. My jsme prosluli takovými třemi nekalostmi a se všemi se snažíme bojovat. První věc je ta, že jsme prosluli názvem, že Česká republika je kasinem v centru Evropy. Ministerstvo financí před volbami prosadilo tzv. nový hazardní zákon. Nebudu vás tady teď unavovat, máme velké výsledky v oblasti boje s hazardem, s nelegálním hazardem, a myslím si, že se té nálepky začínáme postupně zbavovat. Budu dělat tiskovou konferenci začátkem roku a uvedu konkrétní čísla a konkrétní výsledky. Po nějakém roce a něco účinnosti nového zákona o hazardu.

Druhá nálepka jsou taxikáři. Tam se snažíme samozřejmě s tím bojovat také. Uzavřeli jsme memorandum, řešíme Uber atd. Tak já vás s tím nechci unavovat, ale jsem kdykoliv připravena odpovídat na vaše dotazy. A třetí nálepka, kterou máme, jsou směnárny. A ta nám dělá v zahraničí obrovsky špatné renomé, protože ti lidé odjíždějí od nás s podivnou pachutí.

Odstoupení, nebo tento návrh této změny – a tam nejpodstatnější je ta možnost odstoupení, i když je tam ještě celá řada doplňkových nástrojů – požadovala i Česká národní banka. Ano, ona má kompetence, stát má dohled, ale považuje stávající nástroje, protože se samozřejmě podílela na tvorbě této novely, považuje tyto stávající nástroje za nedostatečné. A v podstatě není schopna účinně proti těmto praktikám z pohledu nástrojů, které má k dispozici, bojovat.

Padl tady podnět, že by to někdo zneužíval. My jsme proto zvolili 1000 euro, protože Česká národní banka nám dala statistiku, že 90 % transakcí se děje do 1000 euro. Já nevím, možná tady pan senátor je kreativní, mě by to nenapadlo jako studentku, abych obcházela směnárny a 995 euro nebo 990 euro měnila. A možná bych ani neměla ty peníze, těch 990 euro bych v té době ani neměla, abych do těch směnáren chodila. Ale dobře, on to vidí takto, tu kreativitu, já si myslím, že to je hodně málo pravděpodobné. I když jedinci se mohou objevit, neočekávám žádné masivní zneužití. Očekávala bych ho, kdyby tam ten limit 1000 euro nebyl. Takže já si myslím, že tohle neočekávám, že by nastávalo. A to zneužití výkonu práva samozřejmě chrání i směnárníky. To je tam vzájemně a recipročně.

Co se týče pana senátora Aschenbrennera, tak já bych k tomu řekla, pokud si dobře pamatuji, tak hovořil o zavádění příliš vysokých sankcí, jestli se nemýlím. Pokud jsem si to dobře poznamenala. Tak ty nové přestupky přibyly pouze v souvislosti s novými povinnostmi, to znamená s odstoupením od smlouvy od směnárenského obchodu se zákazem úplatu, v ostatních případech se jedná jen o precizaci stávajících předpisů. A jsou to vlastně sankce, které už dnes jsou v zákoně uvedeny. Pak mám pocit, jestli jste hovořil o těch nových informačních povinnostech, já jsem si tady udělala poznámku, tak jediná nová informační povinnost, která se zavádí, je povinnost informovat zákazníka od možnosti odstoupit od směnárenského obchodu a administrativní zátěž směnárníků naopak snižujeme. Protože předsmluvní informace u směnárenských obchodů, které jsou dohodnuty 1000 eur, rušíme. To znamená, že u těchto obchodů dostane klient pouze jeden doklad. A na tom dokladu bude poučen o tom, že může do tří hodin odstoupit od problému.

Další, co zaznělo. Pan senátor Vystrčil hovořil o srovnání s evropskými zeměmi. Ono je to, pane senátore, těžké, protože ta novela reaguje na naše české, dovolte mi trošku nadneseně říct, krojované zvláštnosti. Nikoliv to není evropský fenomén.

Čili situace ve směnárenství je logicky odlišná od ostatních zemí eurozóny, protože řada evropských zemí nemusí uskutečnit směnu v hotovosti. Detailní právní úprava směnárenství v západní Evropě není obvyklá. Oni prostě ten problém nemají. My jsme se tím institutem odstoupení inspirovali v jiných sektorech finančního trhu nebo občanského práva. Příkladem je podomní prodej, pochůzkový prodej, kterému se směnárenství velmi blíží tím, že směna se často děje u výdejního okénka a vyžaduje rychlé rozhodnutí klientů. Takže tolik k tomu.

Ještě se ptal, pane senátore, na stanovisko ministerstva spravedlnosti. Ano, v rámci meziresortu zazněly určité připomínky. Byly vydiskutovány a nakonec do kolonky vypořádání je uvedeno, vysvětleno. Takže diskutovali jsme ty problémy, hovořili jsme o nich, ale nakonec jsme si je vysvětlili, protože skutečně ten problém je velmi specifický. Jen možná pro vaši informaci ještě, a to se nestává často, v Poslanecké sněmovně tento zákon podpořilo 150 poslanců, takže v podstatě byl podpořen napříč politickým spektrem, což jsem po jeho schválení velice ocenila. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní ministryně, a nyní žádám garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. V rozpravě vystoupili 4 senátoři, z toho 3 se záporným stanoviskem, 2 senátoři navrhli zákon zamítnout. Nyní tedy budeme hlasovat nejprve o návrhu schválit, tak, jak doporučuje hospodářský výbor. V případě, že by tento návrh neprošel, budeme hlasovat o návrhu zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, děkuji, tak budeme hlasovat. Já si vás dovolím svolat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 55 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat při kvoru 29, pro se vyslovilo 37. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni i panu garančnímu zpravodaji.

Přistupujeme k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Senátu Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii

Tisk č. 271

Projednávání tohoto senátního tisku jsme na 16. schůzi Senátu odročili do projednání v Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna tento tisk projednala dne 1. listopadu 2018. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 271 a uvede ho opět ministryně financí Alena Schillerová. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Dovolte mi, abych poděkovala za schválení novely zákona o směnárenské činnosti, moc si toho vážím. Děkuji vám.

A teď k takzvanému fiskálnímu paktu.

Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedla vládní návrh na přístup České republiky ke smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, také známé jako fiskální pakt. A já už napříště budu používat jenom označení fiskální pakt. Vzhledem k tomu, že od posledního projednávání tohoto materiálu se v Senátu obměnila část jeho členů, dovolila bych si poněkud obšírnější úvod.

Vládní návrh spolupředkládá Ministerstvo financí a Ministerstvo zahraničních věcí. Vláda přistoupení ke smlouvě poprvé schválila svým usnesením č. 189 ze dne 24. března 2014. Opravdu 14, je to už tak dlouho. A bylo to mj. také na základě usnesení Senátu č. 510/2012, který vyzval Senát vládu, aby v zájmu občanů České republiky neprodleně zahájila řádný ratifikační proces smlouvy. Senát přistoupení ke smlouvě následně schválil svým usnesením č. 581 ze dne 20. srpna 2014, a to dokonce třípětinovou většinou přítomných senátorů, kdy pro návrh hlasovalo 58 senátorů, v Poslanecké sněmovně se však ratifikaci smlouvy v jejím minulém funkčním období nepodařilo dokončit.

Dne 14. února 2018 proto vláda přijala usnesení č. 109, kterým pověřila předsedu vlády, aby smlouvu o stabilitě, koordinaci, správě atd., fiskální pakt předložil předsedovi Poslanecké sněmovny k vyslovení souhlasu Poslaneckou sněmovnou s přístupem ke smlouvě.

Vláda se rozhodla smlouvu již opětovně nepředkládat Senátu parlamentu, a to z toho důvodu, že Senát vyslovil souhlas s přístupem ke smlouvě svým usnesením 581 z 27. srpna 2014. V návaznosti na tuto skutečnost vyjádřil zástupce Senátu svou nespokojenost – byl to vlastně předcházející předseda Senátu pan Štěch - s výše zmíněným usnesením vlády již vyslovil zájem na opětovném předložení smlouvy Senátu. To odůvodnil zejména argumentem zavedené ústavní zvyklosti opětovného předkládání mezinárodních smluv také Senátu, pokud Poslanecká sněmovna nestihla vyslovit souhlas svých ratifikací před koncem svého volebního období.

Zástupce Úřadu vlády – je to trošku jako v té pohádce o kohoutkovi, tak já se to snažím trošku polopaticky – zástupce Úřadu vlády s argumenty Senátu nesouhlasil. Což odůvodnil mj. principem materiální kontinuity, který se na Senát uplatňuje, na rozdíl od Poslanecké sněmovny, která pracuje na základě principu materiální diskontinuity. To znamená, že Senát, když jednou něco schválí, tak to platí. Když to Poslanecká sněmovna nestihne, tak se musí znovu. Dále upozornil na fakt, že usnesením, kterým Senát vyjádřil souhlas s přistoupením ke smlouvě, nebylo nikdy zrušeno a je tedy stále platné.

Nicméně teď já, jako ministryně financí, už jsem v té době stála v neřešitelném dilematu a v zájmu započetí ratifikačního procesu nakonec Ministerstvo financí ustoupilo ze své právní kvalifikace, podpořené Úřadem vlády, a souhlasilo, aby byla smlouva zaslána znovu ke schválení Senátem. Takže přišla zpět do Senátu. V Senátu byl návrh projednán výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výborem pro záležitosti EU a výborem pro zahraniční věci, bezpečnost a obranu. Všechny výbory Senátu doporučily dát souhlas s přístupem ke smlouvě.

Senát projednal materiál na své 16. schůzi 18. července 2018, to už jsem tu byla já, jestli si vzpomínáte, a věnoval se především otázce přenosu pravomocí a faktu, že Senát má tuto smlouvu projednat v podstatě již podruhé. Mezi senátory nepanovala v těchto otázkách shoda. Někteří senátoři, mj. i bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, autorita, zastávali názor, že Senát by se již podruhé neměl touto věcí zabývat, protože již jednou jej schválil. Viz materiál opětovné předložení Fiskálního paktu. Mám k tomu podrobnou analýzu, když budete mít zájem, tak ji vyjmu ze svých složek a přečtu vám ji. Závěrem Senát usnesením č. 452 odročil projednávání tohoto senátního tisku, protože tady se rozvinula vysoce odborná debata, která vyústila v závěr, že se jednání přeruší, než to projedná Poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna dala souhlas k ratifikaci usnesením č. 381 ze dne 1. listopadu letošního roku. A tak jsem tu zpět.

Nyní k samotné podstatě. Smlouva byla podepsána 25 členskými státy EU dne 2. března 2012. Vstoupila v platnost 1. ledna 2013, a jejími smluvními stranami jsou v současné době všechny členské státy EU, s výjimkou České republiky a Velké Británie. Je to hrozná ostuda v Evropské unii, říkám to otevřeně. S ohledem na blížící se brexit je tedy Česká republika jediným členem EU, který smlouvu neratifikoval. Primárně je smlouva určena zemím eurozóny. Její ratifikace však nijak neovlivňuje naše rozhodnutí o vstupu do eurozóny a k ničemu nás nezavazuje. Čili mýty, které se šířily Poslaneckou sněmovnou, že to bude znamenat vstup přijetí eura, není pravda. Dokonce – a to mám tady dál – vláda se 12. prosince tohoto roku opětovně, teď jsem to měla na vládě, společný materiál s guvernérem ČNB rozhodla datum vstupu do eurozóny nestanovovat. A návrh na přistoupení k této smlouvě na tom nic nemění. Tento Fiskální pakt nemá nic společného se vstupem do eurozóny. Vyplývá to z jeho povahy, z povahy dohody, kterou mezi sebou uzavřely jak země eurozóny, tak i země neplatící eurem, a to včetně těch, které o vstup do eurozóny neusilují. Jako např. Dánsko. Dánsko nechce nikdy vstoupit do eurozóny, a přitom přistoupilo k fiskálnímu paktu.

Pro stát mimo eurozónu, který smlouvu podepíše a ratifikuje, se smlouva použije až od jeho vstupu do eurozóny. Ledaže tento stát oznámí úmysl být k dřívějšímu okamžiku vázán všemi ustanoveními hlav III a IV této smlouvy nebo jejích částí. Tato ustanovení požadují zavedení pravidla vyrovnaných rozpočtů vládního sektoru, mechanismu nápravy odchylek od vyrovnaného hospodaření do vnitrostátních právních řádů smluvních stran. Vláda se rozhodla ke smlouvě přistoupit, aniž by učinila toto oznámení. Dokonce stejně tak postupovalo Chorvatsko, Maďarsko, Polsko nebo Švédsko.

Dokonce my nepřistupujeme ani k těm článkům III a IV, která nastavují ta přísná fiskální pravidla. My ani nemusíme, protože my je máme nastaveny vnitrostátním předpisem. A to zákonem o pravidlech v rozpočtové odpovědnosti, který se stal účinný 1. ledna 2018. Na základě něho vznikl výbor rozpočtové prognózy. My jsme to iniciovali jako Ministerstvo financí. Chtěli jsme drába nad sebou. Národní rozpočtová rada – to jsou nezávislé orgány, které hodnotí makroekonomické prognózy Ministerstva financí. Hodnotí odhad příjmů státního rozpočtu a provádí jakýsi dozor nad veřejnými financemi České republiky.

Tato smlouva, tento fiskální pakt nebude mít žádné přímé ani nepřímé dopady na státní rozpočet. Protože v současnosti je český fiskální rámec v zásadě v souladu s ustanoveními smlouvy. My máme tuto vnitrostátní úpravu. A navíc ještě platí tzv. Pakt stability, který je přijatý v rámci celé Evropské unie.

Já se ještě chci tady vyjádřit k přenosu ústavních pravomocí, ale ještě bych chtěla říct jednu věc, jaký má význam ten fiskální pakt. Význam je ten, že je spíš v tuto chvíli symbolický, protože my se stejně řídíme vnitrostátní úpravou, která má stejně přísná pravidla. A faktický dopad, kdybych to měla vysvětlit, je ten, že by správně premiér ČR, a je jedno, kdo tím premiérem je, by neměl být vpuštěn na jednání tzv. rozšířené eurozóny. On tam samozřejmě vpuštěn je, oni ho nenechají sedět přede dveřmi. Ale je tam vpuštěn jen z jakéhosi milosrdenství. A je to velmi nedůstojné a velmi v Bruselu nad tím kroutí hlavu, co je za problém v České republice, že nechce přistoupit k Fiskálnímu paktu. A my se musíme účastnit rozšířeného jednání euroskupiny. Já jsem na ně jako ministryně financí také zvána. Ne samozřejmě na všechna jednání, jenom na určitá. A ta jednání jsou důležitá. My musíme vědět, kam ta eurozóna směřuje, musíme vnímat její problémy. To všechno je důležité pro naše vlastní směřování, i když nechceme zatím směřovat ke konkrétnímu datu, kdy se přijme euro.

Dovolte mi ještě pár slov k otázce přenosu pravomocí, ohledně kterého se vede debata již od roku 2012. Dle některých dřívějších právních analýz se jednalo o smlouvu podle článku 10a) ústavy, kterou jsou přenášeny pravomoci na mezinárodní instituci, a takto se i původně ke smlouvě přistupovalo. Mj. také na základě argumentu procesní opatrnosti. Ministerstvo financí a Ministerstvo zahraničních věcí, jako spolupředkladatel návrhu, jsou však dlouhodobě přesvědčeny, že smlouva je mezinárodní smlouvou, kterou nejsou přenášeny žádné nové pravomoci na mezinárodní organizaci či instituce. Stejný názor zastává i Ministerstvo spravedlnosti a Legislativní rada vlády. K posunu ve změně kvalifikace smlouvy došlo také z důvodu, že na úrovni EU byly přijaty sekundární předpisy, které z velké části konzumují obsah Fiskálního paktu. To je to, o čem jsem hovořila před chvílí. Z toho vyplývá, že pokud došlo k přenosu pravomocí, stalo se již tak vstupem ČR do Evropské unie. Případně následnými změnami primárního práva EU.

Oba spolupředkladatelé, tedy jak Ministerstvo financí, tak Ministerstvo zahraničních věcí, tedy ke smlouvě přistupují jako mezinárodní smlouvě, která nepřenáší pravomoci dle článku 10a) ústavy a k jejíž ratifikaci podle článku 10 ve spojení s článkem 49 ústavy postačí souhlas prosté většiny členů v obou komorách parlamentu.

Závěr, zda se jedná, nebo nejedná o přenos pravomocí, nelze činit obecně, ale je potřeba se zabývat obsahem jednotlivých ustanovení. Z analýzy obsahu přitom vyplývá, že k přenosu pravomocí ve smyslu článku 10a) ústavy nedochází. A že veškeré pravomoci, jimiž orgány EU podle této smlouvy disponují, na ně byly přeneseny již v minulosti smlouvou o fungování EU.

Smlouva sice dosud není součástí právního rámce EU, nicméně úzce na něj navazuje, odkazuje na již existující a fungující mechanismy evropského práva a využívá, promiňte... (Kroky.) Omlouvám se.

Smlouva sice není dosud součástí právního rámce EU, nicméně úzce na něj navazuje, odkazuje na již existující a fungující mechanismy evropského práva a využívá existujících institucionálních struktur EU. Znovu zdůrazňuji, že Česká republika je poslední zemí EU, kromě Velké Británie, která k Fiskálnímu paktu zatím nepřistoupila. Přistoupení ke smlouvě tedy zcela oprávněně patří mezi prioritní témata České republiky. Nesouhlas se smlouvou se v minulosti stal zcela zbytečně výrazem negativního postoje České republiky vůči EU, a to zejména v politické rovině. Toto není v zájmu vlády. A domnívám se, že ani většiny politické reprezentace. Přistoupení ke smlouvě umožní České republice účastnit se, jak jsem již řekla, plnohodnotně vybraných summitů eurozóny... (Kašel.) Omlouvám se, už mám dost tento týden. A nebudeme... získáme si respekt... (Kašel.) na půdě Evropské unie. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Bylo řečeno vše, paní ministryně, děkujeme. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 271/1 a se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, já budu velice stručný, protože i přes záchvaty kašle paní ministryně to znovu perfektně zdůvodnila. A proto vzhledem k tomu, že jsme i tuto záležitost projednávali vlastně už teď podruhé v našem výboru, tak bych si dovolil přečíst usnesení. Protože výbor po diskuzi tento návrh přijal. A doporučuje Senátu parlamentu dát souhlas s přístupem ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu.

Návrh následně projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 271/2 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který si přeje vystoupit. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Václav Hampl:  Ano, jenom krátce, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, dámy a pánové.

My jsme se v evropském výboru zabývali v rozpravě i tou otázkou, nebo tou procesní, protože Senát už jednou souhlas vyslovil a že tedy platí, nicméně jsme k tomu přistoupili v tom smyslu, že ten materiál nám byl přikázán, tedy se vyjádříme vůči plénu s doporučením. Což jsme udělali a naše doporučení je rovněž vyslovit souhlas. Já bych jenom stručně zareagoval na to, co říkala paní ministryně, když mluvila o tom, že pan premiér je samozřejmě vpuštěn na jednání euroskupiny. To myslím vůbec samozřejmě není, to je skutečně velkorysost. Samozřejmého na tom není vůbec nic. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost? Ano. Pan senátor Jirsa, jehož výbor také tento návrh projednal. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Tomáš Jirsa:  Paní předsedající, paní ministryně, náš výbor projednal tuto materii 20. června a doporučuje dát souhlas s přístupem ke smlouvě. Určil zpravodajem výboru kolegu Zdeňka Brože, který ale už mezi námi nesedí, a tak jsem byl určen náhradním zpravodajem a hlásím se do diskuze.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, děkujeme. A jako poslední projednala tento návrh stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlament procedury. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Jiří Dienstbier, kterého se ptám, zda si přeje vystoupit? Přeje, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já jenom velmi stručně uvedu, že komise toto projednávala, nezaujala k tomu stanovisko. A já si své vystoupení, kde se vyjádřím k něčemu, co zaznělo na komisi, také nechám spíše do rozpravy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, děkuji, a já rozpravu nyní otevírám. Jako první se tedy přihlásil s přednostním právem pan místopředseda Milan Štěch, prosím.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, já jenom všude vystoupím k té procesní stránce. Ten problém je v tom, že když sněmovna se rozpustí nebo skončí její funkční období a zůstanou tam tisky, které nejsou projednány a předtím ty samé tisky byly projednány u nás, tak jestli se máme, nebo nemáme tím zabývat. Problém byl ovšem v tom, že v minulosti nám přišlo mnoho tisků z vlády, to znamená z jednotlivých resortů, přišly nám opakovaně, zejména mezinárodní smlouvy, a i z Ministerstva financí. Byl jsem informován, že to byla smlouva s Kosovem, a my jsme je projednali znovu.

Takže tím pádem jsme byli de facto postaveni před to, že asi je z logiky věci nutné, abychom se chovali stejně. Jenom jednu výhodu by to mohlo mít, že už jsme to jednou tady projednali, schválili velkou většinou, že bychom možná tu podrobnou rozpravu nemuseli vést. Ale tím nechci upírat zejména právo vyjádřit se nově zvoleným senátorům. Což také je jedna z věcí, že už to dneska projednáváme přece jen v jiném složení Senátu.

Tak to jenom k tomu, paní ministryně, co mě k tomu tehdy vedlo. Nebyl to můj plezír, dlouhá chvíle, ale bylo to usnesení organizačního výboru, který rozhodl, že musíme postupovat tak, jak jsme postupovali v jiných případech. A bylo to posíláno z vlády, takže samozřejmě asi by bylo logické, abychom drželi stejný přístup. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Ona to vlastně paní ministryně říkala. Vše, co chci zopakovat, já už jsem tady říkal v minulém období, když nám to celé opakovaně sněmovna dala poprvé. Senát je kontinuitní komora, na rozdíl od Poslanecké sněmovny. Toho se musíme držet, to je jeden ze základních principů. V roce 1996 Senát vznikl a od té doby jede kontinuálně. To sněmovna je diskontinuální, která vždycky po čtyřech letech, někdy i dříve, skončí a jmenuje se nová a jde všechno u ní – u ní! – od začátku.

A proto, když jsme ten proces zahájili tím schválením v roce 2014, 27. srpna, tak to platí. Naprosto jednoznačně, tam není co řešit. Jestli tady říká pan místopředseda Štěch, že kdysi to sněmovna nedodržovala, já nevím, já jsem to nezažil. Ale pokud to udělal, tak šel proti základnímu principu Senátu a bylo to naprosto špatně. A my se podle mě musíme držet toho základního principu, který je. Prostě od nás to je schváleno. Pak jde o ten režim. Ústava, článek 10a, ústava článek 10. Senát šel podle článku 10a, neboť podle tehdejšího vyjádření vlády a těch dalších orgánů se některé pravomoci přenášely. Takže článek 10a, nutná ústavní většina v obou komorách. Poté, už dávno po schválení Senátem, jiná vláda přišla na to, že se nic nepřenáší a že stačí článek 10.

Jinak to je podle mého názoru sporné a v případě spornosti má být ta náročnější varianta. A jednak moc té vládě nevěřím, že to byly tak nezištné úmysly. Já si dodnes myslím, že to bylo z obavy, že by jim to ústavní většinou v Poslanecké sněmovně neprošlo. A teď se za to staví. Pokud to projde nakonec, nebo kdyby se domluvilo, že to je všechno desítka a přes můj nesouhlas by to Senát odhlasoval podle té desítky, tak to podle mě může kdokoliv napadnout u Ústavního soudu, možná i u Evropského soudního dvora, kvůli tomu, že to neodpovídá tomu článku 10, ale právě tomu článku 10a. Což bych už sám o sobě neriskoval.

Ale hlavně si myslím, že by se mělo jet podle toho článku, podle kterého se ten proces začal. A ten se začal v tom roce 2014. Samo Ministerstvo financí to tvrdilo. To je zajímavé, že když řekl něco pan předseda Senátu, že ustoupilo ze svého názoru, tak dá Ministerstvo financí. Ale já, když předkládám něco Ministerstvu financí, ze své pozice starosty, tak to mně ještě neustoupilo nikdy. To byl takový pokus o vtip.

Tehdy bylo v Senátu 22 dnešních senátorů, když se o tom tehdy hlasovalo. I když tedy, to musím prásknout, pan zpravodaj Petr Šilar nebyl tehdy přítomen. Ano a ještě jeden nebyl přítomen, takže 20 jich to odhlasovalo dokonce. Takže to vědí, že to oni sami odhlasovali. Já si prostě myslím, že to je nehlasovatelné. Pokud by nastal spor o to, jestli to je platné, když my to máme 10a a oni 10, tak já si myslím, že ano. Z toho důvodu, že to 10a je tvrdší limit, tvrdší procedura. Tvrzení, že ne, tak to je asi, jako kdyby Usain Bolt splnil limit na olympijské hry 9,8, pak se zjistilo, že je limit měkčí o 11 sekund a, Bolte, tys to nesplnil, tys to neběžel podle toho měkčího limitu.

Takže to si myslím, že není. Ale co by podle mě bylo úplně nejčistší, ať se sněmovna nebojí, ať to tam vrátí a schválí to podle deset. Teď, když to schvalovali podle desítky, tak pro bylo 106 ze 153 poslanců. A to nehlasovalo. Ze stran, co jinak hlasovaly, kompletně pro, chybělo apod. Patnáct poslanců ano, dva Piráti, sedm poslanců ČSSD, čtyři z KDU-ČSL, dva ze TOP 09, jeden ze STAN. Kdyby byli všichni přítomní, tak by těch hlasů bylo 137. Takže výskot nad ústavní většinou. A oni ve sněmovně dokáží přijít všichni, když chtějí atd. Podle mě by to bylo jednoznačné. Takže na závěr svého vystoupení oznamuji, vím, jak to udělat, ale jsem přesvědčen, že by Senát měl odmítnout o tom hlasovat, možná přijmout nějaké usnesení v tom smyslu, že to odmítá, že to všechno schválil. Kdyby o tom hlasoval, tak proto, že neexistuje, není tlačítko Je nehlasovatelný, já bych zmáčkl tlačítko Zdržel se, ale do stenozáznamu oznamuji, že to u mě znamená, že je to nehlasovatelné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Řídícímu nepřísluší komentovat, ale tehdy to bylo stanovisko, které jsme tady zaujmuli i s naším legislativním odborem. Omlouvám se, že jsem vybočila ze svého rámce. Pane senátore Tomáši Jirso, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Paní ministryně, paní předsedající. Mně by návrh pana kolegy Canova nehlasovat docela vyhovoval, protože budu navrhovat něco podobného. Napsal jsem si tady citace paní ministryně, jak mluvila o té smlouvě. Neovlivňuje nás k ničemu, k ničemu nás nezavazuje. Použije se až k postupu do eurozóny, fiskální pakt nebude mít dopady na státní rozpočet a má symbolický význam, nepřenáší pravomoci. V poslední době jsme se v ČR bavili o třech podobných paktech, smlouvách, které kdyby nevstoupily do mediálního prostoru, tak by prošly pravděpodobně jako nůž máslem stejně jako fiskální pakt. Istanbulská deklarace, prof. Piťha otevřeli problematiku ve svém kázání ve Svatovítské katedrále a najednou to vypadá, že by se nemusela schválit. Migrační pakt – vláda ho schválila, pak vešel do veřejného prostoru, pak se od toho odstoupilo, a pakt o uprchlících - zase debata - schválili jsme to. Takže u všech třech deklarací, které jsem jmenoval, tak se operovalo stejně. K ničemu vás nezavazuje, je to symbolické, neovlivňuje nás to.

Dovolil jsem si ke svému vystoupení, než přejdu k mému návrhu a závěru, jestli byste vydrželi dvě citace. První citace je z posledního vydání času Echo24 a je to rozhovor s Markem Morou, který byl několik let ředitelem kabinetu generálního tajemníka Evropské rady. Čili úplně nahoře v Evropské unii a tady mluví o, cituji: Byly státy, které chtěly tvrdě potrestat Británii. Nebudu je jmenovat. Zněla odsud spousta řečí ve stylu: Kdyby tady nebyla Británie, už jsme mohli být v evropské integraci dávno úplně jinde. Pár řádek dál: Ty nemožné debaty po brexitu. Jak ta evropská bublina neuvěřitelně zírala. Většina lidí z bruselské byrokracie odsuzovala brexit jako nepochopitelnou věc. Pak přišly debaty ve stylu: Konečně jsou venku. Kdyby tam bývaly nebyly od začátku, mohly jsme být mnohem dál na cestě k evropské federaci. Teď se nám aspoň uvolní ruce, konečně bude cesta dopředu. Zase pár řádků dál: Koukají na vás jako na zaostalého, jak to, že nesdílíš náš názor, nás intelektuálů, kteří chceme budovat evropskou federaci. A poslední dvě věty: Takové ty debaty, že Macron někde rozjel rychlík, vlak, který pojede jako rychlík a nám ujede, proto musíme rychle naskočit. Od počátku jsem říkal, že žádný rychlík prostě není, že budou mít problémy do něj naskakovat i mnohé státy eurozóny, natož my. Nemusíme si dělat žádné starosti, že by nám něco ujelo. Debata o další integraci bude strašně složitá, potrvá roky. Konec citace pana Marka Mory. A druhá citace, kterou mi vydržte, a víte, že moc nemluvím, je to z poslední knihy britského filozofa Rogera Scrutona Kde to jsme, současný stav Británie. Dva krátké odstavce. Znovuzískání naší národní suverenity znamená získat zpět kulturu povinnosti zodpovídat se. A myslet si, že to nějakým způsobem ohrozí výkonnost naší ekonomiky, našich obchodních vztahů a naší schopnosti vyjednávat, je, to všechno znamená neuvědomovat si, co pro nás britská svoboda znamená. EU navíc postrádá mechanismy, jak se právně vrátit o krok zpět nebo něco změnit. Nemá schopnost reagovat na aktuální potřeby jednotlivých zemí. Je to politický řád, který nedokáže přiznat chybu. A tím se pro tak významnou členskou zemi, výraznou členskou zem, jako je Británie, z principu stává bezprostřední nebezpečí.

Paní ministryně nás informovala, viděli jsme to v médiích, že před 10 dny ministerstvo financí, ČNB nedoporučila a vláda to schválila – nedoporučila vstup do eurozóny. Do jakého paktu tedy dnes vstupujeme? Vstupujeme do paktu, který je symbolický, k ničemu nás neovlivňuje, nezavazuje, ale státy, které tam jsou, ho neplní. Máme tam podmínku 60 % dluhu, Řecko 178, Itálie 131, Portugalsko 125, Španělsko 98. Pomáhá to těm státům plnit kritéria, která tam jsou? Fiskální pakt, když si představíme – a promiňte tu symboliku – svobodu jako šišku uheráku, tak už jsme někde v půlce a fiskální pakt zase ukrojí – má pět bodů, tak ukrojí pět koleček z té svobody. Můj návrh, pokud neprojde návrh schválit, tak můj návrh je odročit do doby rozhodnutí ČR vstoupit do eurozóny.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a o slovo se nyní přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Jak jsem říkal, jak se vyjádřím k rozpravě i k části rozpravy, která proběhla na půdě Stálé komise pro Ústavu, jak jsem zmínil. Komise nepřijala žádné usnesení, ale to nebylo proto, že by se nezískala většina pro nějaký návrh, on žádný návrh nebyl předložen. Takto jsme se dohodli, že k tomu usnesení přijímat nebudeme a že budeme nějakým způsobem interpelovat nebo sdělíme část té rozpravy, která zazněla, což samozřejmě může udělat i kterýkoliv člen komise, přinejmenším tedy člen v minulém volebním období.

Napřed bych se vyjádřil k tomu opakovanému projednávání a hlasování na půdě Senátu. Tady je pravda, že komise v minulosti se touto otázkou zabývala. Dospěla k jinému závěru než naše senátní legislativa. Komise se domnívala, že vzhledem ke stálosti Senátu jako komory, pokud jednou dá Senát souhlas k ratifikaci nějaké mezinárodní smlouvy, tak že je to z pohledu Senátu vyřešeno, nicméně jak už tady zmiňoval pan místopředseda Štěch, je tady určitý střet názorů, a je tady určitá zavedená praxe, že k tomu opakovanému hlasování dochází. V tomto případě je situace ještě o něco komplikovanější, protože nyní je smlouva, jak už také bylo zmíněno, předložena v jiném režimu, než byla předkládána posledně. Posledně to bylo v režimu článku 10a, tedy vyžadovala se třípětinová většina přítomných senátorů. Nyní vláda předložila tu smlouvu jako běžnou mezinárodní smlouvu, kde se vyžaduje pouze prostá většina přítomných senátorů, a z tohoto hlediska asi i s ohledem na nějakou bezpečnost procedury bych doporučoval, abychom v té věci znovu hlasovali, aby tady nebyla založena jakákoliv pochybnost o tom, zdali došlo k souhlasu obou komor Parlamentu s ratifikací. Z tohoto hlediska já chápu pozici paní ministryně financí a vlády, že v situaci nejistoty takto postupovaly. Rozhodly-li se tedy postupovat při ratifikaci jako běžné mezinárodní smlouvy. A to bylo také podstatou jednání komise, zdali má postupovat podle článku 10a či nikoliv, když už se tak v minulosti postupovalo. Myslím, že tím hlavním argumentem, který zněl, je, že v zásadě obsah fiskálního paktu je zahrnut do už schválených nebo projednávaných sekundárních předpisů evropského práva, a z tohoto hlediska, je-li to tak, tak nemůže docházet k přenosu pravomocí, protože aby bylo možné vydat nějaké předpisy sekundárního práva Evropské unie, tak musí mít právní základ v primárním právu.

Jestliže už ten základ v primárním právu je, tak to znamená, že pravomoc už byla přenesena na nadnárodní úroveň ze strany všech členských států EU. A otázka samozřejmě, jestli to tak tedy je či není. V debatě, kde byli přizváni někteří experti, tak zaznělo např. od pana docenta Wintra, že samotné pravidlo vyrovnaných rozpočtů není přenesení pravomoci. To znamená, že v této věci by asi nebylo třeba postupovat podle článku 10a, nicméně zmínil, že samozřejmě pokud by se EU, resp. členské státy rozhodly přesto tato pravidla zahrnout do primárního práva, ne pouze do sekundárního, pak změna primárního práva by samozřejmě musela proběhnout v režimu článku 10a, ale nikoliv kvůli posouzení toho, zda jde či nejde o přenos nějaké další pravomoci, ale z hlediska procesní ekvivalence, kdy změna mezinárodní smlouvy, která byla přijata v nějakém režimu, se provádí poté ve stejném režimu bez ohledu na to, jestli tam ještě k nějakému přenesení pravomoci dochází či nikoliv. V debatě bylo rovněž zmíněno, jestli nemůže založit nějaký přenos pravomoci skutečnost, že v určitých situacích může Evropský soudní dvůr vystupovat v rozhodčím řízení ve sporech vzešlých z té smlouvy, nicméně ředitel odboru kompatibility pan Mgr. Ing. Uher na jednání upozornil na to, že tato pravomoc Evropského soudního dvora vystupovat jako rozhodčí soud už je založena právě primárním právem a že ve stanovených věcech se na něj mohou členské státy při řešení sporů obracet. Pokud bychom tento výklad přijali, rovněž tady nejde potom o žádný přenos pravomoci na základě fiskálního paktu. Ještě pro úplnost bych zmínil, že v tuto chvíli není podstatné to, že Česká republika se rozhodla nepřistoupit k fiskálnímu paktu jako celku, to znamená k hlavám 3 a 4, protože v momentě, kdybychom už na základě schváleného přenosu pravomocí v primárním právu vstoupili do eurozóny, tak se na nás automaticky vztáhne ten fiskální pakt jako celek. To znamená, že kdyby ty hlavy 3 a 4 zakládaly přenos pravomoci, tak bychom s tím už teď v tuto chvíli museli nakládat v režimu článku 10a, nicméně myslím si, že se dá dovodit z té debaty, že ten názor, že by režim článku 10a byl založen, i když se podíváme na pakt jako celek, tak ten tam tedy rozhodně nepřevažoval nebo nijak nezněl a tady bych znovu zdůraznil, že bereme-li to, že je možné přijmout předpisy sekundárního práva, už v rámci toho stávajícího rámce primárního práva, tak pak doopravdy nemůže být řeči o nějakém dalším přenosu pravomocí. Čili bych se spíše postavil za to, že můžeme tady při svolování s ratifikací postupovat v tom běžném režimu, nikoliv v tom kvalifikovaném podle článku 10a. A co se týče toho opakovaného hlasování, byť rozumím třeba kolegu Canovovi a dalším, tak i s ohledem na to, že je to právě v jiném režimu, tak bych tady doporučoval z hlediska určité jistoty, abychom znovu hlasovali v režimu, tak jak nám to bylo vládou předloženo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní se o slovo hlásí pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dámy a pánové. Jednak bych trochu reagoval na zde zaznělé citace protagonisty brexitu. Argumenty protagonistů brexitu samozřejmě všichni dobře známe a myslím si, že stejně dobře bychom mohli zase tady citovat mnoho různých autorit včetně např. bývalých britských premiérů včetně Davida Camerona, kteří to vidí dost jinak, když to řeknu. Takže to si myslím, že tady asi se nemusíme těmito věcmi příliš krmit. Zvlášť proto, že s fiskálním kompaktem to zase souvisí řekněme jenom velmi volně. Ukrajování svobody fiskálním kompaktem. Musím říct, moc tomu nerozumím. Jaké svobody? Já jako občan ČR nějak zvlášť netoužím po tom, aby vláda ČR měla bůhvíjakou svobodu v tom, jak strašně moc zadluží generaci mých dětí a mých pradětí. Přece chceme fiskálně odpovědnou vládu v této zemi trvale. To je v našem zájmu. To není žádné ukrajování svobody. A jenom to, že se k tomu přihlásíme trošku jakoby veřejným způsobem, tak pro mě není žádné ukrajování svobody. Pak jsem chtěl říct ještě trošku k té nešťastné procesní stránce, řekněme, nebo jestli o tom znovu hlasovat, nehlasovat. Především mám trochu obavu z toho, co říkal pan kolega Canov, zdržet se jako projev nehlasovatelnosti, to se bojím, že způsobí zmatek, protože hlasovat o usnesení, že Senát dává souhlas s přístupem k paktu a pro takovéto usnesení fakticky nehlasovat tím, že se zdržím, tak by potom mohlo vést k výsledku, že Senát jednou už svůj souhlas dal, pak o tom znovu jedná, jestli ten souhlas dal, a pak ho vlastně nedal. Velmi bych tady vyzýval ke snaze a vím, že to není jednoduché, ale jako velkou hodnotu bych tady viděl přece jen nějakou konzistenci postoje Senátu právě proto, že je to kontinuální těleso, byť se obměňuje, tak si myslím, že ta hodnota konzistence je tu dost významná, včetně anebo s tím také souvisí hodnota nějaké jistoty toho postoje. Dovolím si dát možná k úvaze, nemám to v tuto chvíli důkladně rozmyšlené, připravené, reaguji na tu rozpravu tak, jak zatím zazněla. Ale je otázka, jestli by to usnesení nemohlo znít ani ne tak, že Senát dává svůj souhlas s přístupem k fiskálnímu kompaktu, nýbrž že Senát znovu potvrzuje svůj souhlas s přístupem k fiskálnímu kompaktu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, vám a nyní se hlásí o slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Teď řeknu dvě věci, které půjdou proti sobě, ale má to své důvody. Ta první je, že nejdříve budu obhajovat to, co tady říkal pan bývalý předseda Senátu Milan Štěch a budu to dokladovat stenozáznamem a vůbec to není namířeno proti paní ministryni, ale je to prostě tak, že ona zrovna v tom stenozáznamu figuruje jako doklad toho, že dříve nás sněmovna a právníci, zřejmě i paní ministryně vnímala jinak než to říkala dneska. Je to stenozáznam z 21. března 2018, kdy byl projednáván vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi ČR a republikou Kosovo o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů, která byla podepsána v Prištině dne 26. listopadu 2013. Vnímám teď z projevu paní ministryně, který samozřejmě ona si nepsala, nebo minimálně tu část, protože se to týká nějaké právní interpretace, kterou samozřejmě si ministr financí nedělá. A teď cituji paní ministryni: Pro vaši informaci mluví prostředník v Poslanecké sněmovně. Pro vaši informaci uvádím, že PS bohužel nestihla v průběhu minulého volebního období tuto významnou smlouvu, tu jsem citoval, projednat ve druhém čtení, a tudíž je nutné celou tuto část legislativního procesu zopakovat. To je ta materiální diskonkredita. Senát tuto smlouvu již také jednou projednával, a to v dubnu 2014, kdy vyslovil souhlas s její ratifikací. A teď pozor, to je ta změna názorů, kterou jsme dnes zaznamenali. Paní ministryně pokračuje v té době, nicméně s ohledem na legislativní proces musí být i tento postup zopakován. Čili ten náš postup zopakován. V této souvislosti je třeba uvést, že v současné době zahraniční a hospodářský výbor Senátu tuto smlouvu na svém zasedání 14. února 2008, já doplňuji znovu, tedy projednal, a ve svém usnesení znovu doporučil dát souhlas s její ratifikací. To znamená, to je stanovisko ministerstva financí a paní ministryně z 21. března 2018 při svém vystoupení v Poslanecké sněmovně. Tak to je a teď jsme z toho takoví zmatení, protože jsme na základě toho na Organizačním výboru přijali usnesení, ve kterém jsme přistoupili na to, že pokud nějaká mezinárodní smlouva nebude schválena PS a bude schválena Senátem, tak protože ji PS projednává znovu, tak my to budeme dělat také znovu.

Čili jsme více méně vyšli, udělali krok proti tomu, co si myslí například pan senátor Canov, a řekli jsme, nebudeme dělat problémy a budeme tyto věci znovu schvalovat. A dneska paní ministryně přišla a řekla, že vládneme materiální kontinuitou a že tudíž to, co už jsme schválili, je vždycky schváleno a že se ty věci už podruhé dělat nemusí.

Když zase my budeme vstřícní, tak bychom na to měli přistoupit a můžeme třeba podruhé tomu uvěřit, ale pak by to mělo být tak, že už jsme schválili smlouvu řekněme ústavní většinou, Pakt stability a v tom okamžiku už to sněmovna od nás má schváleno ústavní většinou. A potom já za sebe říkám, že podporuji usnesení, které navrhuje pan senátor Canov, dobře, přistupme na to, že máme materiální kontinuitu a vyzveme Poslaneckou sněmovnu, ať to znovu schválí ústavní většinou a tím to celé bude v pořádku.

To je věc, kterou tady dnes říkám, s tím, že usnesení, které předkládá pan senátor Canov přijmeme, tak potvrdíme to, že už do budoucna vždycky Senát bude fungovat tak, jako kdyby měl materiální kontinuitu a už o tom nebudou žádné debaty, protože tímto usnesením to bude vlastně dáno pro všechna další jednání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Byl vám rozdán text návrhu usnesení, přečtu ho. Byl bych velice vděčný zpravodajovi, kdyby ho zařadil k hlasování ještě před hlasováním o návrzích schvaluje, případně zamítá.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pardon, ale takový návrh není, schvaluje či zamítá. O tom nemůžeme dát hlasovat.

Senátor Michael Canov:  Dobře, přečtu návrh usnesení, který tady mám před sebou:

Návrh usnesení Senátu senátora Michaela Canova k vládnímu návrhu, kterým se překládá Senátu Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii /senátní tisk č. 271 z 11. FO/:

Senát

konstatuje, že horní komora disponuje materiální kontinuitou. Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii schválila dne 27.8.2014 ústavní většinou v souladu s čl. 10A Ústavy České republiky a vyzývá Poslaneckou sněmovnu ke schválení Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii ve stejném režimu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři. K návrhu, který tady teď přednesl pan senátor Canov, se obávám, že tento návrh je nehlasovatelný, protože když si uvědomíme, jaká je situace, tak vláda předložila fiskální pakt jak sněmovně, tak znovu Senátu v běžném režimu. Sněmovna už návrh projednala, v běžném režimu jej schválila a projednávání ukončila. To znamená, že sněmovna už nemá žádný návrh, který by mohla projednávat, v tuto chvíli ani předložen, to znamená, nemůže se k němu vrátit a hlasovat o něm jinak, než už o něm jednou hlasovala, když projednávání je ukončeno.

A kdybychom to takto nechali, tak se obávám, že stav je takový, že nebyl dán řádně souhlas k ratifikaci, protože to proběhlo v jiném režimu v obou komorách, tedy není tady shodný závěr obou komor Parlamentů, nebo přinejmenším v této věci bude značná pochybnost.

Myslím si, že v tuto chvíli doopravdy jediné bezpečné řešení, i právě k jinému režimu, jak to bylo předloženo, provést opakované hlasování i zde, protože je to vlastně přivolení k něčemu jinému, než o co jsme byli posledně žádáni díky změně režimu.

Bál bych se tady sporů o to, jestli vůbec souhlas byl či nebyl dán, kdybychom takto postupovali, při vědomí stanoviska Komise pro Ústavu, ale jak jsem říkal, je tady rozpor mezi stanoviskem komise, mezi stanoviskem senátní legislativy a mezi postupem vedení komory, kdy, jak tady zaznělo, takto opakované předložení vládou si Senát prostřednictvím svého vedení výslovně vyžádal.

Situace tedy není teď úplně jednoduchá. A pokud toto hlasování neprovedeme, nedáme souhlas, tak se obávám, že asi nebude právní jistota, zda řádně souhlas obou komor k ratifikaci byl dán či nikoliv.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore za dovysvětlení. A nyní opět pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Já osobně celkem nemám moc velký problém s tím, že by Senát vyjádřil souhlas znovu v jiném režimu, v režimu jiného paragrafu Ústavy. Ale také souhlasím s tím, že tady bychom vytvářeli jistý procesní precedens z hlediska fungování Senátu. A proto se mi zdá návrh senátora Canova dobrý ... já to dořeknu, ale má to pokračování, dobrý v tom smyslu, že lépe formuluje to, co já jsem měl trošku na mysli, že Senát odkazuje na to, že už tento pakt schválil, nebo připojení k tomuto paktu, nicméně přišlo by mně o hodně lepší, kdyby text, tak jak ho předložil kolega Canov, končil slovy: ... dne 27.8.2014 ústavní většinou. Čili všechno o článku 10 by tam už být nemuselo, a už vůbec ne výzva Poslanecké sněmovně, protože přesně platí to, že ta už projednávání uzavřela. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A znovu má slovo pan senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Vyjádřím se také podobně jako pan senátor Hampl k možnému procesu projednávání. Bylo by asi dobré, kdyby pan senátor Hampl potom upřesnil, zda to myslel jako svůj další návrh, to znamená, zda myslel svůj návrh jako návrh, který by se měl také hlasovat. A potom by zpravodaj měl říct, pokud to je jako individuální návrh, jak by se měl hlasovat jen o tom a o ničem jiném, tak je potřeba to takto předložit.

Vyjadřuji se k tomu tím způsobem, a poprosím, jestli by případně pan senátor Canov také mohl dávat pozor, že bych navrhoval, abychom umožnili všem se maximálně v souladu se svým přesvědčením vyjádřit, jestli by bylo možné o usnesení pana senátora Canova hlasovat jako o usnesení, které má dvě části. Ono to tak je.

První část by končila nikoliv tím, jak říkal pan senátor Hampl, ale končila by tím: "...v souladu s článkem 10A Ústavy České republiky." To by byla první část tohoto usnesení.

A druhá část usnesení by pak byla: "Vyzývá Poslaneckou sněmovnu ke schválení."

A je na každém, jestli by pro druhou část hlasoval nebo ne, protože druhá část už je sporná vzhledem k tomu, co říká pan kolega Dienstbier. Ale první část, která končí tečkou za "České republiky", jenom řekne, že dneska říkáme, že máme materiální kontinuitu a že jsme to schválili podle článku 10A. A co udělá Poslanecká sněmovna, je její problém. A jestli se bude scházet nebo nebude scházet, jestli to umí nějak revokovat nebo neumí, atd., to už jsou věci další.

Navrhuji, aby se o usnesení pana senátora Canova, pokud s tím pan předkladatel bude souhlasit, hlasovalo odděleně jako o usnesení, které má dvě části.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. S přednostním právem se hlásí pan místopředseda Senátu Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Předně chci říci, ať už se rozhodneme jakkoliv, jako o prvním bychom měli hlasovat o usnesení výboru. Tam jsou čtyři kroky, čtvrtý krok je schválit, třetí je tam to, co tady říkal kolega Jirsa, odročení, a další a další. A teprve poté by mělo přijít hlasování, které tady formuluje a připravuje pan kolega Canov.

Vyzývám k tomu, abychom schválili to, co doporučuje garanční výbor, protože jsme takto postupovali i v jiných případech mezinárodních smluv, a zavádíme zbytečně určitý prostor pro případné žaloby a zpochybňování tohoto usnesení. My se tady usneseme k tomuto tisku, který předložila vláda, je totožný s tiskem, který byl ve sněmovně, ústavně je režim stejně, to znamená, že nikdo to nebude moci zpochybnit, a bude to prostě vyřízené. Přijde mi to, že tady to komplikujeme, že z toho děláme vědu a popíráme sami sebe. To není, že jsem to já, já jsem vycházel ze stanoviska legislativy a z předchozí praxe, kterou chtěla vláda a která tady byla zaběhnutá.

Nechápu, jak se to tady takhle může rozvíjet. Chápu to, že některým se to nelíbí, tak ať hlasují pro odročení nebo pro zamítnutí, budiž. Ale že se využívá tento problém dvojího možného projednávání, mi přijde, že není úplně namístě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Sleduji debatu, tak jak probíhá, velmi pečlivě, i minule jsem ji sledovala. A musím říct, že je to vlastně tak trochu jinak. Někdo to možná vnímá v jiné dimenzi, já to vnímám v této dimenzi.

Je obava, že v Poslanecké sněmovně tento souhlas neprojde. Proto se to tam nedalo jako 10A.(Hluk v sále.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní senátorko, promiňte. Prosím o klid v levé části sálu.

Senátorka Jitka Seitlová:  Byť jsou pro to řekněme různé právní argumenty, které se vždycky vytáhnou z kontextu. Dobrá. A teď máme na druhé váze materiální kontinuitu Senátu, v zásadě princip této komory.To je na vážkách, jak se rozhodneme. O to přece dneska jde. Ať si vykládáme, co chceme. Mně připadá, a to říkám svůj názor, že bychom měli trvat na materiální kontinuitě Senátu a nepodléhat momentálním politickým nesnázím, které jsou třeba v Poslanecké sněmovně se schválením podle 10A.

To je tedy to, co si o tom jako prostý senátor nebo senátorka v tuto chvíli já myslím. A proto mi připadá usnesení, které připravil pan senátor Canov, jako smysluplné. Můžeme samozřejmě hlasovat o dvou částech. Myslím si, že ta první je v pořádku, ta druhá už je na zvážení. Ale to je teď současná politická situace, která nastala ve sněmovně. A té bychom neměli obětovat to, co je základem a principem činnosti Senátu.

A jestli jsme někdy postupovali jiným způsobem, tak si nemyslím, že to bylo správně, a musíme se do budoucna takovýchto postupů, podle mého názoru, vyvarovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Nyní se hlásí o slovo pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. K tomu, co tady nyní říkala paní senátorka Seitlová, tak tuto debatu bychom mohli velmi jednoduše vést v momentě, kdy bychom měli stejné režimy. Tady doopravdy je to předloženo v jiném režimu, a v momentě, kdybychom my přijali takovéto usnesení, dokonce i to zkrácené, jak to formuloval pan kolega Vystrčil, tak nejistotu, zdali byl dán souhlas s ratifikací, založíme, a budeme mít každý jiný názor, jestli jsme souhlas dali nebo nedali a může to vést ke zpochybňování vůbec ratifikace fiskálního paktu, pokud samozřejmě vůbec nějaký souhlas by byl dán, pokud by interpretace tady byla založena.

Myslím, že vzhledem k jinému režimu, doopravdy i z hlediska řekl bych procesní opatrnosti nebo předběžné opatrnosti by bylo dobré, abychom o tom hlasovali. A můžeme samozřejmě vyslovit názor, pokud by tady někdo takové usnesení předložil, je-li teď vhodný okamžik ho tady formulovat, jestli by nebylo vhodné to třeba projednat na některé z příštích schůzí, konstatovat kontinuitu jako princip fungování Senátu a neopakování procedury schvalování do budoucna.

Ale velmi nerad bych tím zatěžoval toto jednání, i ke specifikům, která tady jsou. Chápu, že někomu jde o zdůraznění principu kontinuity Senátu a někomu možná zase jde o to, aby se vůbec neschválila ratifikace fiskálního paktu. A v této kombinaci by to mohl být pro fiskální pakt a díky tomu i naší pozici v EU, doopravdy jsme tam dneska trošku za exoty, kdy kromě Velké Británie jsme doopravdy už jediní, tak by to v tuto chvíli mohlo být trošku smrtící koktejl to, co tady probíhá.

Byl bych rád, abychom postupovali tak, jak ostatně vyplývá i z jednacího řádu, abychom napřed hlasovali v souladu s doporučeními výborů o schválení a tak případně projednali nějaké doprovodné usnesení, které se i ke kontinuitě Senátu vyjádří.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní opět se hlásí o slovo pan senátor Michael Canov. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Nesmírně si cením vyjádření pana kolegy Hampla a paní kolegyně Seitlové. A samozřejmě souhlasím s rozdělením hlasování na dvě části. Ta první je, že Senát konstatuje, že horní komora disponuje materiální kontinuitou. Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii schválila dne 27.8.2014 ústavní většinou v souladu s článkem 10A Ústavy České republiky.

A pak druhé usnesení: Vyzývá Poslaneckou sněmovnu ke schválení Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii ve stejném režimu.

Zároveň bych si velice přál, kdyby to navrhl zpravodaj, případně kdyby vyšlo usnesení tohoto Senátu, aby se o těchto návrzích hlasovalo nejdříve, to znamená, ještě před jinými návrhy. Opravdu bych si toho vážil, protože dokáži pochopit, že jsem senátoři, kteří jsou pro to, co jsem navrhl, aspoň pro první část, ale zároveň nechtějí riskovat, že když kvůli této části se neschválí předtím návrh kladný a pak by se neschválilo i toto, tak by nebylo nic, myslím nic jako z dneška.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se hlásí pan senátor Václav Láska. Prosím, máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Vážená paní předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Říká se, že na deset právníků je dvanáct právních názorů, a jsou to právníci, kteří i věci relativně jednoduché komplikují a řeší složitě. Musím říct, že když jsem sledoval dnešní jednání, tak mám pocit, že Senát je plný právníků. Úplně mi uniká smysl diskuse, který tu je veden, nebo resp. chápu jednotlivé motivace. Ale ono existuje jednoduché pravidlo z pohledu práva. Pokud si nejste nějakým postupem jistí, měli byste volit variantu, která v případě, že bude chybná, způsobí nejmenší škody. A z toho důvodu já v žádném případě, ať znám vaši motivaci pro usnesení, pro toto usnesení fakt nemohu hlasovat, protože v případě, že by se do budoucna ukázalo, že vaše právní úvahy, které se tu rozvedly, byly chybné, tak následky z hlediska přistoupení k paktu by byly fakt katastrofické. Naopak, pokud by se ukázalo, že byla chybná úvaha znovu hlasovat a znovu schválit, tak tam ale žádné drastické následky nevidím.

Je trochu zvláštní , že zrovna právník vás vyzývá k jednoduchosti, většinou je to obráceně. Ale já tady nejsem placený od hodiny, takže nebudu hledat těžká řešení a doporučuji to jednoduché řešení – pojďme znovu hlasovat a znovu doporučit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně a kolegové. Já v podstatě kromě poslední věty souhlasím s panem senátorem Láskou, to znamená, že navrhuji, abychom odročili hlasování o fiskálním paktu na příští jednání schůze Senátu a bude prostor si věci vyjasnit, protože se skutečně ukazuje, že to všechno má více stran. Je evidentní, že nejsem pro to, abychom hned všechno odsouhlasili. Na druhé straně si myslím, že bavit se o tom takto nepřipraveně, na základě toho, že někomu z nás něco nějak připadá, není úplně nejlepší ani naše vizitka, včetně mé.

To znamená, navrhuji – a to snad nebude bráno jako nějaký úskok, abychom to jenom do příští schůze odročili a tam to projednali s tím, že si to vydiskutujeme v rámci těch orgánů, které máme k dispozici, tak, aby tady příště debata o tom, jak budeme hlasovat, neprobíhala už a už se přímo jednalo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, uzavírám ji. Dávám slovo paní ministryni v tuto chvíli, jestli stojíte o shrnutí. Závěrečné slovo vaše.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, paní předsedající, dámy a pánové. Já jsem poslouchala debatu pečlivě, všechny názory, děkuji za ně. Bohužel, neviděla jsem příliš velký posun oproti té debatě předcházející. Myslím si, že to velmi dobře shrnul pan senátor Dienstbier. Ten problém má několik rovin.

První rovina je ta, zda potřebujeme nadpoloviční většinu. Právní názor Legislativní rady vlády na úrovni legislativy, které to přísluší, i jednotlivých resortů, je ten, že nepotřebujeme. A je to přesně proto, co řekl pan senátor Dienstbier, protože došlo k posunu. 6 let projednáváme fiskální pakt, máme v Bruselu z ostudy kabát. Nikdo to nechápe, každý nad tím kroutí hlavou. Proč? Vypadáme jako euroskeptici. A my nejsme euroskeptici, my jsme hrdý národ, který chce být v Evropské unii a chce tam být slyšet. Ale těžko se nám vysvětluje, proč jsme nepřijali fiskální pakt. Za ta léta jsme ho vykostili. Vypustili jsme článek III a článek IV, čímž jsme vypustili materiálně to, co by vytvářelo ten přenos pravomocí. Proto jsme dospěli k názoru, že nepotřebujeme dvoutřetinovou většinu pro jeho schválení.

Jinak mimochodem, na půdě Poslanecké sněmovny teď v listopadu fiskální pakt podpořily všechny kluby, kromě ODS a tuším komunistů. A samozřejmě to, že to nebyla nadpoloviční většina, bylo způsobeno neúčastí některých poslanců těch klubů z různých objektivních důvodů. Jenom aktivně se předsedové vyjádřili na podporu. To znamená, že fiskální pakt prošel napříč. Nebyla to žádná dohoda na úrovni koalice a strany podporující koalici.

V podstatě článek III a IV zaváděl ta přísná fiskální pravidla, to, že schodek bude maximálně do minus 1 % HDP, to, že se sleduje strukturální saldo, které může být, atd. Tato pravidla tam nemáme, protože jsme nebyli schopni za těch 6 let – a já jsem samozřejmě nebyla u celého toho procesu, ale mám ho nastudovaný a od kolegů, kteří u toho procesu byli, tato pravidla jsou jednak obsažena v Paktu stability, což je úrovni Unie jiný předpis. A máme – a to jsem tady zdůraznila, jenom to zopakuji, abych to shrnula – máme zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, národní předpis, účinný od 1. ledna 2018, kde to máme zakotveno. To znamená, že my nemůžeme mít schodek už dneska 150 miliard, jaký byl za vlády ODS, a za pana exministra Kalouska, protože podle tohoto předpisu by mohl být schodek maximálně minus 86 miliard. Podle těchto předpisů máme tedy 40.

To znamená, že to je ten důvod, proč nepotřebujeme dvoutřetinovou většinu. Pak je další problém, zda – a to je ta debata, kterou tady vedete a já skutečně nemám ambici tu debatu jakkoliv degradovat, je legitimní, jak je to s tou kontinuitou či diskontinuitou. A skutečně tam jsem byla vedena pragmatismem. To znamená, tak, jak říká pan senátor Vystrčil, tak, jak jsme sem vrátili zpátky tu mezinárodní smlouvu, vrátili jsme sem zpátky i fiskální pakt pro nějakou jistotu. Protože ty právní názory – a vidíte to i tady, že jste vlastně názorově štípnutí. To znamená, že nikdo nemáme úplně patent na rozum. A já jsem vystudovaný právník, ale nikdo z nás nemá ten patent na rozum. Nakonec seděla tady paní Wagnerová, bývalá letitá ústavní soudkyně, která také měla na to nějaký názor, který nebyl úplně jednoznačný. Takže to je ten důvod, proč je to tady zpátky.

Já osobně nemám do toho co mluvit, bude na vás, jak se rozhodnete. Já bych jenom chtěla požádat, abychom, pokud to bude možné, aby to rozhodnutí bylo takové, že dáváme do Evropské unie jasný signál, že přistupujeme k fiskálnímu paktu. A byť je v té podobě, v jaké je, neobsahuje článek III, článek IV, tak pořád je to vlastně jakýsi symbol – dneska už je to symbol toho, že jsme členy a cítíme se být členy Evropské unie a podporujeme myšlenky a hodnoty. Mohu vás ubezpečit, že když přijala Poslanecká sněmovna v listopadu fiskální pakt po 6 letech, tak to v Bruselu nezůstalo bez povšimnutí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní ministryně, a nyní se táži pana senátora Petra Šilara, zda si přeje vystoupit na závěr? A aby nás seznámil s tím, jak budeme hlasovat.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji, já bych chtěl jenom lakonicky říct, že mimo 3 zpravodajů vystoupilo 8 senátorů, z toho 5 dvakrát a 2 třikrát. Padly tady návrhy na usnesení, především tady je návrh na usnesení od pana Canova, který navrhl potom po změně rozdělit na dvě části. Je zde návrh výboru, který doporučuje schválit tento návrh a dát souhlas s přístupem ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii. A třetí návrh, který tady padl naposled, byl návrh odročit do jednání příští schůze. Předtím tady byl ještě návrh odročit do té doby, než vstoupíme do měnové unie. Ale ten návrh, který tady předložil kolega Vystrčil, by se měl podle jednacího řádu, jestli tomu dobře rozumím a jestli jsem dobře pochopil kolegy z legislativy, o tom návrhu odročit by se mělo hlasovat jako první, potom výborový návrh a potom by se měl hlasovat případně ten návrh, i přes prosby kolegy Canova, hlasovat až potom jako třetí v pořadí, když nebude schválen souhlas.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já se ptám, jestli má někdo nějaké námitky? Nemá. Já jenom, že mám to původní usnesení, vy jste ho změnili? Já tady mám to původní, co přišlo. Takže hlasovat by se mělo o tom změněném. Já vím, to jenom se ptám, abych věděla, o čem budeme hlasovat. Já si vás dovolím odhlásit. Vyndejte prosím své hlasovací karty. A pustím znělku.

Takže nejdříve budeme hlasovat tak, jak řekl pan garanční zpravodaj. Senát odročuje mezinárodní smlouvu do příští schůze tedy? Tak to bylo míněno.

Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh nebyl přijat. Kvorum 27, pro 22, proti 15.

Pokračujeme v hlasování – Senát dává souhlas s ratifikací.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a dejte ruku nahoru. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Je schváleno, návrh byl přijat při kvoru 27, pro 34, proti 7. Návrh byl přijat.

A teď tedy o tom doprovodném usnesení. Jo, konec, takže ne, nehlasujeme. Už tím pádem, jak jsme schválili, tak už je to nehlasovatelné.

Děkuji za projednávání tohoto bodu, děkuji paní ministryni, garančnímu zpravodaji a my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobré odpoledne. Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám, která byla podepsána v Paříži dne 7. června 2017

Tisk č. 320

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 320 a uvede ho ministryně financí Alena Schillerová. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, úvodem mně dovolte poděkovat za schválení Fiskálního paktu. Mám dneska moc hezký den.

Teď mi dovolte uvést následující bod, a to je Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisku ve vztahu...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Prosím, klid! Pardon, paní ministryně. Prosím klid. Děkuji.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji také.

...ve vztahu k daňovým smlouvám, která byla podepsána v Paříži 7. června 2017.

Ta Úmluva je jedním z hmatatelných výsledků projektu tzv. BEPS, neboli Base Erosion and Profit Shifting, a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Byla vypracována jako inovativní přístup, který má formu mezinárodní mnohostranné úmluvy a který umožňuje hromadnou a v relativně krátkém časovém úseku realizovatelnou implementaci závěrů tohoto projektu do obsahu existujících mezinárodních smluv o zamezení dvojímu zdanění.

Česká republika se rozhodla této Úmluvy využít. A to tím způsobem, že jejím prostřednictvím bude do svých bilaterálních smluv o zamezení dvojímu zdanění implementovat všechny takzvané minimální standardy, které z projektu BEPS v kontextu těchto smluv vyplynuly. Dohodnuté minimální standardy se dotýkají především zavedení pravidla proti zneužívání těchto bilaterálních smluv. Výslovného zmínění cíle a smyslu smluv. A dále pak tyto standardy přinášejí změny do článku smluv o zamezení dvojímu zdanění, které se dotýkají oblasti řešení případu dohodou s dílem účinného a včasného řešení případně vzniklých sporů v oblasti aplikace a interpretace těchto významných mezinárodních daňových smluv.

Z celkového počtu 88 platných smluv Česká republika nyní pokryje Úmluvou 52 smluv, a to takových, kde lze v tuto chvíli předvídat dopady Úmluvy do jejích textů. Smlouvy, u nichž jsou dopady nyní nepředvídatelné, a to například z toho důvodu, že druhá smluvní strana nekomunikuje nebo problémy neřeší, Úmluvu zatím nepodepsala, smlouvu s Českou republikou Úmluvou nepokryla apod. Česká republika tuto zemi tedy pod režim Úmluvy nezařadí. Pokud jde v tuto chvíli o nepokryté platné smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, nic nevylučuje jejich možné zahrnutí pod režim Úmluvy v budoucnu. To se týká jak smluv v tuto chvíli již platných, tak samozřejmě i smluv, které v tuto chvíli v platnosti ještě nejsou.

Jen pro vaši informaci, v kontextu smluv o zamezení dvojímu zdanění uvádím, že v současné době jsou k podpisu připravovány smlouvy o zamezení dvojímu zdanění s Irákem, Bangladéší a Katarem. K podpisu jsou již české strany připraveny smlouvy s Kyrgyzstánem, Ománem, Gabonem, Botswanou, Kamerunem a Senegalem. A projednávány Parlamentem ČR jsou nyní kromě této mnohostranné Úmluvy i smlouvy s Jižní Koreou, Ghanou a Kosovem.

Vážené dámy, vážení pánové, dovoluji si tedy navrhnout, aby Senát Parlamentu ČR vzal zmíněné skutečnosti v úvahu při projednávání této mezinárodní Úmluvy a vyslovil souhlas s její ratifikací tak, jak to doporučují po jejím detailní projednání i příslušné senátní výbory. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 320/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Láska. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 320/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Petr Šilar. Máte slovo, pane předsedo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Dneska počtvrté. Paní ministryně to vysvětlila, ale já si přesto k tomu dovolím něco dodat, protože tuto záležitost jsme dlouho projednávali i na hospodářském výboru. Především proto, že jsme k tomu přijali usnesení a doporučujeme Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Mnohostranné Úmluvy o implementaci k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisku ve vztahu k daňovým smlouvám, která byla podepsána v Paříži dne 7. června 2017 s tím, že budou učiněny výhrady, jejichž text je uveden v příloze tohoto usnesení.

Přílohy usnesení samozřejmě byly odsouhlasovány a vycházejí jako stanovisko České republiky. Těch výhrad je k osmi článkům. Máte je uvedeny v příloze toho usnesení. Vím, že vláda se s tím ztotožňuje, nebo respektive my jsme se na výboru s tím ztotožňovali, těch výhrad je v té příloze ještě víc. Ale protože je máte písemně, tak je nemusím číst. A předpokládám, že i tohle všechno je brané v úvahu právě ve vztahu souhlasu té ratifikace. Takže to je velice složitý dokument právě tou přílohou, ale přesto tady je souhlas s doporučením k ratifikaci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Václav Láska? Nepřeje si vystoupit, a proto otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první hlásí pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, zdravím vás. To by nebyly daně, abych k tomu něco neřekl. Já bych chtěl pana Petra Šilara upravit v těch výhradách. Ty výhrady nejsou výhrady, že by se něco nelíbilo. To jsou věci, které máme perfektně pokryty těmi smlouvami. Jak řekla paní ministryně, těch smluv je na světě tři tisíce, a kdyby se tři tisíce smluv mělo novelizovat, tak to není možné. Proto se přijala tato Úmluva. A ta Úmluva je založena, paní ministryně mi to potvrdí, na tom, aby nebyly zneužívány smlouvy dvojího zdanění. To znamená, aby byla možnost vyjednat jakýmkoli způsobem mezi těmi stranami, které budou s těmi daňovými rezidenty v kontaktu, kde se něco zdaní. A jde o to, aby se neobcházel zákon. To znamená, aby se neobcházel smysl a účel té úpravy.

A ty výhrady jsou přesně tím, co už je perfektně pokryto, tak proto se dává výhrada, protože není třeba to novelizovat. Je třeba říct, že podle Úmluvy článku 30, odst. 3 bude tahle Úmluva automaticky nadřazena všem mezinárodním bilaterálním smlouvám a začne podle toho, až bude ratifikována, platit i na ty smlouvy, které máme pokryty. A těch je 52.

Tohle neznamená nic jiného než jednotnou novelizaci 52 smluv o zamezení dvojího zdanění. A ty výhrady jsou ty části, které nenovelizujeme, to znamená ty, které máme perfektně upraveny. To je vše, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a táži se, zdali ještě někdo chcete vystoupit v rozpravě? Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Prosím paní navrhovatelku, zdali se chce k rozpravě vyjádřit?

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji mnohokrát, pane předsedající, já bych jenom poděkovala panu senátoru Goláňovi, je to přesně tak. Já jsem to dokonce i podepisovala tehdy místo pana ministra, ještě jako náměstkyně, v Paříži. Připojilo se tam asi 68 států. A ono to přesně takhle o tom je. Tam je jakýsi standard, a buď se země k tomu připojí, nebo ne. Samozřejmě chce to vždycky vzájemnost, protože chce to dohodu. Když se nepřipojí, začíná standardní vyjednávání o smlouvě, ale je to dobré v tom, třeba vám dám takový příklad jenom z praxe, že my se 12 let snažíme o přejednání smlouvy s Německem. A Německo nechtělo, protože tam máme určité věci jako stálá provozovna, které jsou pro nás nevýhodné. A teď, protože nechce přistoupit k tomu standardu, k tomu zjednodušenému, tak s námi vyvolalo jednání o přejednání o smlouvy.

Takže buď se přistoupí k tomu standardu a ve zjednodušené proceduře se to přijme – říkám to velmi laicky, tak se na mě nezlobte, ale abyste to chápali, anebo se začne jednat. A i to je dobré. Takže určitě je to krok dobrým směrem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní ministryně, ptám se, jestli má zájem vystoupit zpravodaj? Nemá zájem vystoupit. A protože zde máme dva výborové návrhy, kterými oba dva dávají souhlas s ratifikací, tak budeme... hlasovat rovnou o přijetí těchto dvou návrhů. Dám znělku.

V sále je aktuálně přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29.

Přistoupíme k hlasování, spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Návrh byl schválen při kvoru 24, pro bylo 42, proti nebyl nikdo. Já vám děkuji. Děkuji zpravodaji. Určitě, paní ministryně, vy můžete kdykoliv.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji mnohokrát, pane předsedající. Je to tak, jak jste říkal, že dnes máte den dárků. Já moc děkuji za podporu všech tří návrhů. Mně se tady zatím moc nedařilo, tak se cítím dneska velmi dobře. Děkuji za to pochopení a všem vám chci popřát krásné Vánoce, hodně štěstí do nového roku a těším se na spolupráci v příštím roce. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní ministryně, my jako Senát jako celek vám také přejeme všechno nejlepší a dobrý vklus do roku 2019. Já vám děkuji.

A dalším bodem dnešního jednání jsou

 

Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2019

Tisk č. 20

Pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 20. S těmito pravidly vás seznámí pan senátor Vladislav Vilímec.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já přečtu usnesení organizačního výboru, který schvaluje návrh pravidel hospodaření senátorských klubů pro rok 2019, ve znění přílohy usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu č. 8 ze dne 5. prosince 2018. Schvaluje návrh usnesení Senátu, který je přílohou tohoto usnesení a pověřuje senátora Vladislava Vilímce, aby tento návrh na schůzi Senátu přednesl a odůvodnil.

K samotným pravidlům. Pravidla ohledně výše měsíčního příspěvku a propočtu na jednotlivé senátorské kluby jsou naprosto identické. Jsou to platná pravidla, v roce 2018 je tam jedna změna. Změna spočívá v prodloužení lhůty na předložení peněžního deníku senátními kluby, ať už kopie, nebo originál, z 5 na 10 dní po té lhůtě, která je platná. To je jediná změna. Je to vstřícnější vůči senátním klubům. Takže to je k těm pravidlům. A jednak je samozřejmě připojen návrh usnesení k pravidlům hospodaření senátorských klubům pro rok 2019.

Senát schvaluje k provedení § 22 zákona č. 107/1999 sb. o jednacím řádu Senátu pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2019, které jsou přílohou tohoto usnesení, a to s účinností od 1. ledna 2019. O tomto usnesení bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vám děkuji a poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Jako první se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já nejsem zařazen v klubu, proto nemohu mluvit do pravidel hospodaření klubu. Já bych chtěl jenom vyjádřit přesvědčení o tom, že nám, kteří nejsme zařazeni v klubech, zůstane možnost vyfasovat si alespoň kancelářské potřeby. Za to děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vám děkuji. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže ji uzavírám a poprosím pana zpravodaje, zdali se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nechce se vyjádřit, děkuji. A proto můžeme přistoupit k hlasování, ale přesto ještě pustím znělku.

O návrhu budeme hlasovat tak, jak jej přednesl pan senátor Vladislav Vilímec. V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, počet pro přijetí, kvorum, je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Tlačítko NE.

Návrh byl schválen při kvoru 23, pro bylo 38, proti nebyl nikdo. A bylo to hlasování č. 67.

Dalším bodem je

 

Vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýborů výborů Senátu

V § 42, odst. 1 se praví: „Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo souboru otázek se souhlasem Senátu podvýbor.“

Usnesení výboru, které zřídily své podvýbory, vám byla rozdána na lavice. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ve svém usnesení č. 4 ze dne 14. listopadu 2018 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro sport, výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Prosím pana senátora Zdeňka Papouška, aby nás s tímto usnesením seznámil. Vidím, že není, může... Děkuji, předseda klubu se ujme slova. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Drahoš:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, zastoupím kolegu Papouška, který byl v té chvíli předsedající výboru. Konstatuji, že výbor atd. se usnesl zřídit podvýbor pro sport, zvolil předsedu podvýboru pana senátora Pavla Karpíška, statut podvýboru máte. A pověřil kolegu Papouška, já ho tady zastupuji, aby předložil Senátu a požádal o schválení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore Drahoši, děkuji vám. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve svých usneseních č. 6 a 7 ze dne 5. prosince 2018 a č. 18 z 11. prosince 2018 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro dopravu a energetiku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a podvýboru pro zemědělství výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Prosím pana senátora Vladislava Vilímce, aby s těmito usneseními seznámil.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane místopředsedo. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po úvodním slovu senátora Vladislava Vilímce, předsedy výboru, a v souladu s příslušným ustanovením o jednacím řádu Senátu a po rozpravě zřídil podvýbor pro zemědělství, zvolil ve veřejném hlasování předsedou podvýboru senátora Karla Kratochvíleho a schválil statut podvýboru, který je přílohou také těchto usnesení.

Na jednání 5. prosince z 2. schůze sedmým usnesením výbor zase po úvodním slovu senátora Vladislava Vilímce a v souladu s příslušným ustanovením o jednacím řádu Senátu a po rozpravě zřídil podvýbor pro energetiku a dopravu, zvolil ve veřejném hlasování předsedou podvýboru senátorku Hanu Žákovou, schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení a pověřil senátora Vladislava Vilímce toto usnesení předložit předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí svým usnesením č. 4 ze dne 12. prosince 2018 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro bydlení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Prosím pana senátora Zbyňka Linharta, aby nás s tímto usnesením seznámil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na svém jednání dne 12. prosince rozhodl zřídit podvýbor pro bydlení. Zvolil členy tohoto výboru, které máte v příloze, resp. usnesení, zvolil předsedkyní tohoto podvýboru kolegyni senátorku Renatu Chmelovou a schválil také statut, tak jak jej máte v příloze usnesení. Tolik z naší strany.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Dalším výborem je Organizační výbor, který ve svém usnesení č. 5 ze dne 20. listopadu 2018 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro státní vyznamenání Organizačního výboru. Prosím pana senátora Jiřího Růžičku, aby nás s tímto usnesením seznámil.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobrý podvečer.

5. usnesení z 1. schůze z 20. listopadu 2018 k návrhu na zřízení podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání a volbě jeho členů.

Organizační výbor

1. zřizuje podle § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu podvýbor Organizačního výboru pro státní vyznamenání,

2. stanoví počet členů podvýboru na 11, s tím, že podvýbor bude mít za klub ODS tři členy, Starostové a nezávislí tři členy, KDU-ČSL a nezávislí dva členy, ČSSD jednoho člena, klub pro liberální demokracii Senátor 21 jednoho člena,

3. doporučuje Senátu vyslovit se zřízením podvýboru souhlas,

4. volí členy podvýboru tyto senátorky a senátory: Jaroslava Kuberu, Jiřího Oberfalzera, Jana Tecla, Mikuláše Beka, Jana Horníka, Jiřího Růžičku, Miluši Horskou, Lumíra Kantora, Milana Štěcha, Miroslava Adámka, Václava Lásku,

5. volí předsedou podvýboru předsedu Senátu Jaroslava Kuberu,

6. pověřuje místopředsedu Senátu Jiřího Růžičku, aby tento návrh přednesl,

7. ukládá podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání předložit Organizačnímu výboru svůj statut v termínu do 31. ledna 2019.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, proto končím rozpravu a můžeme přistoupit k hlasování. Spustím znělku.

Budeme hlasovat o tom, že Senát souhlasí se zřízením podvýboru pro sport, výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, podvýboru pro bydlení, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, podvýboru pro dopravu a energetiku, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, podvýboru pro zemědělství, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a podvýboru pro státní vyznamenání Organizačního výboru.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 23. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Návrh usnesení Senátu byl schválen při kvoru 23, pro bylo 45, proti nebyl nikdo a bylo to hlasování č. 68.

Děkuji a končím projednání tohoto bodu.

A máme poslední bod před sebou, budeme pokračovat

 

Návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Situace ve strukturálně postižených regionech"

Usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a návrh usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Zbyňka Linharta, aby nás seznámil s návrhem na konání veřejného slyšení.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Myslím, že je to poslední bod, nejlepší nakonec. Připomenu jenom několik málo věcí. Dne 17. května letošního roku jsme zde na plénu měli jeden speciální bod, kde jsme v takové úvodní prezentaci se věnovali situaci, která dlouhodobě je velmi nepříznivá, nepříjemná a to je situace ve strukturálně postižených regionech. Přitom jsme zjistili, že se nejedná, pokud jde o ty problémy, že se nejedná jenom o tyto regiony, o tyto kraje, ale i o další menší celky, Jesenicko, některé menší regiony na Vysočině, v jižních Čechách atd. Z toho hlediska jsme také zjistili, že zřejmě nefunguje úplně dobře regionální politika, rozdělování kohezních fondů atd. Proto jsme také zde na plénu přijali usnesení, kterým jsme našemu výboru – výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dali za úkol, abychom k této problematice uspořádali veřejné slyšení. My jsme jako výbor toto splnili a připravili jsme toto veřejné slyšení, tak jak máte v návrhu usnesení před sebou, a to na 29. ledna příštího roku, s tím, že máte v usnesení přímo pořad toho jednání. Jedná se o několik bloků, kde sebereme základní údaje a skutečnosti, pak bude pozván předseda vlády, aby vystoupil a řekl nám k tomu, co vláda dělala a dělá. V této problematice je pak několik dalších bodů a nakonec paní ministryně Dostálová, která nám snad představí to, co vláda připravuje v této oblasti. Pak součástí toho návrhu usnesení máte i seznam zvaných hostů. Vidíte, že je poměrně obsáhlý, ale jsou mezi nimi samozřejmě především mimo jiné i poslanci, europoslanci, poslanci z regionů a předsedové výborů.

Pak vlastně i zástupci samospráv z regionů atd., zase, jak to vidíte v tom seznamu. Těch zvaných je poměrně hodně. Jak to tak bývá, ne všichni asi přijdou, čili nakonec se sem do sálu snad vejdeme. A já doufám, že jednání bude do jisté míry úspěšné, že z něho vzniknou nějaké závěry, které potom tady po projednání v našem výboru tady na plénu přijmeme něco dalšího. A možná po roce se dostaneme k další podrobné problematice. Tak, jak už jsem naznačil, nejde jenom o ty tři regiony, které jsou na tom možná relativně nejhůř, ale věnovat se i té regionální politice na nižším měřítku, v menších regionech. A potom třeba někdy příště a bude to výsledek toho veřejného slyšení, které předneseme tady na plénu.

Takže tolik za mě, asi to stačí, a jsem připravený samozřejmě případně odpovědět vaše otázky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první hlásí Zdeňka Hamousová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, kolegové a kolegyně, budu velmi stručná. Já jenom na základě požadavku a debaty s naším kolegou Cieńciała, tak bych si dovolila rozšířit v III – „zve k účasti a případnému vystoupení v rozpravě kromě senátorů tento seznam o 6 jmen.“ Ráda bych je nadiktovala. Předpokládám, že nebudete mít nic proti. Jsou to všechno osoby, které na základě zmocněnce pro strukturálně postižené regiony Jiřího Cieńciały s projednáváním ještě souhlasí.

Je to Josef Babka, Moravskoslezský kraj, Jakub Unucka, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje, Pavel Bartoš, prezident Sdružení pro regionální rozvoj Moravskoslezského kraje, Jan Březina, předseda Krajské hospodářské komory Moravskoslezský kraj, Gabriela Nekolová, zástupkyně vládního zmocněnce, od nového roku to bude národní manažerka programu projektu Restart. Programu Restart. A Karel Tichý, metodik programu Restart. To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní senátorko, táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu ukončuji a poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Zbyněk Linhart:  V rozpravě vystoupila 1 senátorka s návrhy tak, jak jste teď slyšeli, nebudu opakovat. Já nemám nic proti rozšíření, jenom říkám, že už ten strop zvaných hostů je poměrně velký a dále to rozšiřovat nevím, jestli je vhodné. My jsme se snažili z každého toho regionu pozvat tři zástupce stejnoměrně, takže tady teď bude dalších několik lidí z Moravskoslezského kraje, asi to je nic proti ničemu. Jestli pan Cieńciała... Škoda, že mi to neřekl, když jsme se o tom bavili. Tento návrh mi neříkal před tím, než odjížděl, je to asi dvě hodiny, a říkal, že jinak k tomu nic nemá. Ale asi je možné ten seznam rozšířit, nic se nestane.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a přistoupíme k hlasování. Dám naposledy dneska znělku.

Budeme o návrhu hlasovat tak, jak jej přednesl senátor Zbyněk Linhart. V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 21.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 69 bylo z přítomných 40 – vy mi vytahujete karty. Prosím vás, můžeme ještě chviličku dokončit tento bod? Při kvoru 21 pro bylo 38, proti nebyl nikdo.

Já bych vás ještě požádal o chvilku strpení. Jako předsedající se s vámi chci rozloučit, popřát pěkné svátky a dobrý vstup do roku 2019. Což jsem už přál i paní ministryni Schillerové. A mám tady ještě jednu přihlášku do diskuze na konci dnešního pléna, našeho předsedu Jaroslava Kuberu.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Milé senátorky, vážení senátoři, všimněte si toho drobného rozdílu. Já bych vám chtěl popřát krásné vánoční svátky a do nového roku vše dobré. A současně poděkovat za spolupráci, která, i když to tak někdy nevypadá, tak je výborná. Mě to s vámi strašně baví, doufám, že vás to bude se mnou také bavit. Takže to, že se tady občas poškorpíme nebo máme na věci jiný názor, to není to nejpodstatnější. Důležité je, aby se to nikdy a nijak neprojevovalo v našich osobních vztazích. Dnes jste tady možná slyšeli, že jsou ministryně, které politicky raději nechci komentovat, ale osobně jsou mi velmi milé, přátelím se s nimi. Přátelil jsem se i s jinými ministryněmi. Víte, že vždycky říkám „znám mnoho ministrů minulých, současných i budoucích“. Někdy to tak bývá, že nový ministr nebývá lepší, a ještě na toho starého vzpomínáme. Tak to ostatně bývá i mezi senátory. Takže vám přeji všechno dobré, díky a všem se omlouvám, koho jsem se kdy nějak dotkl. Nikdy to nebylo v žádném zlém úmyslu. Hezké Vánoce.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já děkuji panu předsedovi, ale... (Potlesk.) ale jenom, abychom věděli, jak jste vytáhli kartu, tak my už jsme nemohli de facto jednat, protože nás bylo méně jak 27. Teď nás je 24.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já se s dovolením právě chystám na to upozornit, že v tom případě rozloučení pana předsedy je vlastně neplatné. Kdyby si tam ještě dva lidi dali kartu na chviličku, buďte tak hodní, to je vteřinka.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Máme 25 jenom, je to málo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne vyndat, zandat. Tak, děkuji. A teď se s vámi loučím já, krásné Vánoce. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Na shledanou.

(Jednání ukončeno v 17.27 hodin.)