Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 15.11.2018

(1. den schůze – 15.11.2018)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 2. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 24. října 2018.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři Tomáš Jirsa a Lumír Aschenbrenner. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 2. schůze Senátu byli senátor Jiří Burian a senátorka Jaromíra Vítková. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, přistoupíme tedy k hlasování.

Nyní jsem obdržel zprávu, že pan senátor Jiří Burian není přítomen, ale to neznamená, že tady není. Ale už je tady.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro můj návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 1 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 70, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijal a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Jiří Burian a senátorka Jaromíra Vítková.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 2. schůze Senátu. Upravený návrh pořadu 2. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Organizační výbor navrhuje, abychom vyřadili z pořadu schůze bod Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, neboť prezident republiky nepředložil Senátu v zákonem stanovené lhůtě žádného kandidáta.

Předseda vlády Andrej Babiš se ze schůze omlouvá a požádal o přeřazení svých čtyř bodů na příští schůzi Senátu. Ministr vnitra taktéž požádal o vyřazení svých dvou bodů, přičemž jeden z nich novela volebního zákona, u které Senátu neběží lhůta.

Jako první navrhuji projednat senátní tisk č. 337 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Organizační výbor dále navrhuje zařadit jako druhý bod dopoledního jednání Stanovisko Senátu k současné politické situaci. Poté navrhuje projednat body ministra školství a dále návrhy zákonů předkládané poslanci. Po obědě bychom projednali body ministryně financí, petici a další body. Ministryně průmyslu a obchodu požádala o vyřazení svého bodu, evropský tisk č. N 167/11, s tím, že u návrhu zákona v senátním tisku č. 339 ji zastoupí ministr spravedlnosti. Navrhuji tedy tento bod zařadit za bod ministra spravedlnosti, tudíž jako pátý bod odpoledního jednání. Ministr zdravotnictví požádal o projednání senátního tisku č. 340. Jedná se původně o senátní návrh senátorky Aleny Dernerové v 17.00 hodin, neboť se chce projednání tohoto tisku a dalšího senátního tisku č. 319 zúčastnit.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Hlásí se pan senátor Ivo Valenta. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, pane předsedo, kolegyně a kolegové. Dovolil bych si navrhnout změnu v pořadu schůze, a to tak, že navrhuji zařadit jako pevné body č. 1 a 2 odpoledne senátní tisk č. 261 a č. 319.

Jenom pro vaši informaci: senátní tisk č. 261 je zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů a senátní tisk č. 319 je o ochraně zdraví před škodlivými účinky, tzv. protikuřácký zákon. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším, kdo se hlásí s přednostním právem, je předseda senátorského klubu ČSSD Petr Vícha. Máte slovo, pane senátora.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. K bodu č. 8 – Stanovisko Senátu k současné politické situaci – který byl zařazen na Organizačním výboru, se chci zeptat navrhovatelů, zda bude přítomen předseda vlády, nějací odborníci, lékaři, případně zástupce státní policie, státního zastupitelství či pan Protopopov nebo někdo další, abychom tady nediskutovali jenom jako ti, kteří to nečetli, s těmi, kdo to nepsal.

Včera pan Kubera řekl, že chceme pozvednout úroveň Senátu. Nemyslím si, že cesta ke sněmovně je tím správným směrem. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným s přednostním právem je předseda klubu ODS Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, odpovím na dotaz pana Petra Víchy. Dnes ráno jsme ještě zjišťovali nebo jsme se snažili zjistit, zda pan premiér bude reagovat na zařazení bodu Stanovisko Senátu k současné politické situaci tím, že by třeba změnil program a přišel věci, které se dnes dějí, vysvětlit.

Odpověď je taková, že máme k dispozici – řekl bych to při projednávání toho bodu – omluvu, kterou zaslal jeho kabinet s tím, že argumenty, které uváděl pan předseda Vícha, samozřejmě chápu a jsou racionální, na druhé straně si myslím, že projednání bodu v případě, že tady pan premiér nebude, a nebude účasten, by mohlo být velmi stručné. Vyjádřil by naše stanovisko jednak k tomu, že není ochoten přijít do horní komory vysvětlit tak závažnou situaci, která nastala, a jednak by mohlo být shrnutím nějaké situace, která dlouhodobě okolo pana premiéra vzniká a která, myslím, nenapomáhá autoritě a pověsti České republiky. A můj názor je, že byť - teď možná předjímám to, co chtěl pan senátor Vícha navrhnout, že bychom ten bod přece jen alespoň stručně projednat měli.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným s právem předností je paní senátorka Zdeňka Hamousová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Dobré ráno všem. Chtěla bych jenom upřesnit, že omluva pana premiéra z neúčasti dnešního jednání už je datována 7. listopadem, tudíž to není omluva taková, že by pan premiér nechtěl přijít vysvětlit nebo debatovat záležitosti, které teď aktuálně vyvstaly. Nepovažuji za seriózní, abychom zahajovali debatu, pokud chceme relevantní, tak jak říkáme, že se chceme chovat s nadhledem na základě věcných informací, s partnerem, který se opravdu pracovně nemůže zúčastnit.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Nikdo jiný se do diskuse nehlásí, čili budeme nejprve hlasovat o protinávrzích. Ty první byly návrhy pana senátora Valenty na přeřazení tisků a ten druhý byl návrh pana předsedy Víchy. Ne, nebyl návrh? Dobře. Nebyl návrh, takže po znělce budeme hlasovat o návrhu na přesunutí tisků č. 261 a 319.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 2 se ze 75 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 48, proti bylo 9. Návrh byl přijat.

A tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy programu a budeme hlasovat o programu, tak jak byl předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 3 se ze 76 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 pro vyslovilo 69, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a návrh pořadu byl tedy schválen.

A můžeme přistoupit k prvnímu bodu našeho jednání, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 337

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 337. Návrh uvede zástupkyně skupiny poslanců paní Jana Pastuchová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Vítejte v Senátu, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Jana Pastuchová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Na úvod mi dovolte jenom zlehčení. Stojím tu před vámi poprvé. Chtěla bych moc poblahopřát nově zvolenému panu předsedovi i vám, kteří tu dnes sedíte na této první vaší schůzi také poprvé. Nyní mi dovolte, abych vás seznámila s návrhem novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, který dnes projednáváte.

V minulém volebním období prošel bez připomínek sněmovnou i Senátem můj pozměňovací návrh, který v rámci zákona o pomoci v hmotné nouzi zavedl povinný způsob výplaty části nejméně 35 % a nejvýše 65 % příspěvku na živobytí u příjemců, kteří jej pobírají déle než 6 měsíců, v posledních 12 měsících prostřednictvím poukázek opravňujících k nákupu zboží ve stanovené hodnotě. Toto opatření je účinné od června 2017, ale do praxe vstoupilo až v prosinci 2017, kdy se ukázalo v některých ohledech jako problematické. Zavedení těchto poukázek dopadlo na některé zranitelné skupiny příjemců příspěvku na živobytí, například klienty sociálních služeb nebo osoby hospitalizované ve zdravotnických zařízeních a přineslo to některé praktické problémy. Problémy se týkají hlavně osob využívajících zdravotnické nebo sociální služby, kdy tyto osoby mají problém uhradit stravu a základní potřeby v těchto zařízeních, protože mají část dávky ve formě poukázek, které v některých zařízeních nelze použít. Každý měsíc je tak nutné řešit způsob poskytování poukázek těmto klientům. Rovněž je zbytečně náročné vyplácení části příspěvku na živobytí prostřednictvím poukázek v situaci, kdy je dávka v nízké výši. V tomto případě je finančně dražší výplata poukázek příjemci než samotná výše vyplacené dávky. Na základě těchto skutečností je nutné tento zákon o pomoci v hmotné nouzi opět změnit. Nikoli ale povinné vyplácení části příspěvku na živobytí zcela zrušit, jak bylo navrhováno v Poslanecké sněmovně. Úřady práce totiž potvrzují, že je i přes drobné nedostatky toto opatření efektivní a to považuji za zcela zásadní.

Rovněž zdůrazňuji a opakuji, že se formou poukázek vyplácí pouze část příspěvku na živobytí, jiných dávek se to netýká. Tyto poukázky lze uplatnit na potraviny, nápoje, kromě alkoholických, oděv, obuv, základní hygienické potřeby, potřeby osobní hygieny, čisticí prostředky, dětské zboží, školní potřeby, hračky, léčiva, doplňky stravy, potřeby osobní hygieny, stravování v zařízení sociálních služeb. Žádá-li občan po státu a veřejných zdrojích dávkového systému v souladu s platnými zákony, definicemi pomoc pro zajištění základní životní úrovně, je přece naprosto legitimní, že pro to stát použije nástroje, které považuje za vhodné, a je přeci naprosto legitimní, že se stát snaží využitím nástrojů jako je např. právě poukázkový systém předcházet zneužití těchto dávek k jiným účelům. Nic nespravedlivého, devastujícího v tomto přístupu nehledejme. Tento způsob sociálních transferů a výplat dávek a příspěvků najdeme napříč celým evropským kontinentem. Používají je vyspělé země EU, používá se v USA či Izraeli. Společným jmenovatelem tohoto způsobu výplaty dávky je poskytnutí účelově vázaného platebního prostředku pro materiální zajištění elementární životní úrovně a osobních potřeb. Dovolte mi rovněž zmínit některé mýty, které se k poukázkám vztahují a často používají. Stravenky berou dražší obchody a lze jich najednou utratit jen omezené množství. Dle dostupných informací z Úřadu práce jsou obchodníky a poskytovateli poukázky akceptovány více než na 16 000 obchodních místech po celé ČR. Mezi těmito místy najdeme ty nejběžnější a českému spotřebiteli dobře známé a vyhledávané obchody. Úřady práce stále mapují aktuální situaci a na základě podnětu občanů rozšiřují nabídku obchodů, kde lze poukázky uplatnit.

Další mýtus. Poukázky uživatelé prodávají pod hodnotou. Toto rozhodnutí je odpovědností příjemce dávky, znovu opakuji, že dostává pouze část příspěvku na živobytí ve formě poukázek, příspěvek na živobytí je určen na pokrytí základních životních potřeb, míst, kde lze poukázky uplatnit, je dostatek. Příjemce tohoto příspěvku zpravidla pobírá i další dávky, na bydlení, na děti, na péči. Pokud poukázku smění pod cenou, lze se domnívat, že peníze z výměny potřebuje na zaplacení jiných záležitostí, než jsou základní životní potřeby. Třetí mýtus, který bych ráda uvedla, příjemci poukázek se cítí diskriminováni tím, že jsou v obchodech označeni za sociální případy, jak bylo uvedeno někde, socky.

Tento problém není problémem zákona o pomoci v hmotné nouzi, nýbrž jednotlivců. Při vší úctě k příjemcům příspěvku na živobytí si myslím, že primárně by si měli vážit toho, že se jim snaží stát nějakým způsobem pomoci, byť chápu, že taková situace může být nepříjemná. Pokud má personál v obchodě poznámky ohledně jejich životní úrovně, je to nemorální, nikoliv neřešitelné. Na druhou stranu, používání poukázek nebo stravenek je zcela běžné u zaměstnanců, kteří je dostávají v zaměstnání jako benefit. Placení v obchodě poukázkami možná není pohodlné, ale jak jsem již uvedla, systém je to z pohledu práce efektivní a lze tak omezovat zneužívání příspěvku na živobytí. Moje kolegyně z Plzeňského kraje, poslankyně, si takové poukázky od jednoho klienta zakoupila a šla s nimi do obchodu, s ničím, s žádnou diskriminací nebo názvy socka se opravdu nesetkala. Ale neříkám, že se to nemůže stát. Nyní se ale vrátím zpět k navrhované novele, která vám přišla z Poslanecké sněmovny, kde jsou již zahrnuty i další pozměňovací návrhy, které byly přijaty. Předložená novela zákona o pomoci v hmotné nouzi definuje zranitelné skupiny osob, na které se nebude vztahovat zákonná povinnost výplaty, nejméně 35 procent a nejvýše 65 procent přiznané dávky ve formě poukázky opravňující k nákupu zboží. Klienti, kterým jsou poskytovány pobytové sociální služby, je poskytována zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení po celý kalendářní měsíc, byla pravomocným rozhodnutím soudu omezena svéprávnost, byl přiznán příspěvek na péči ve 4. stupni, což je úplná závislost, a to ode dne právní moci rozhodnutí o přiznání této dávky, nebo jsou osobou starší 70 let. Dále byla přiznána invalidita, komu byla přiznána invalidita 3. stupně...

Co bych velice ráda zdůraznila? Poukázky se nebudou týkat ani případu, kdy se jedná o důvody zvláštního zřetele, což dává možnost Úřadu práce ČR zohlednit další situace, kdy by poskytnutí části dávky v poukázkách nevedlo k naplnění jejího účelu. V této souvislosti bych ráda zmínila i příjemce dávky, kterým byla zvýšená částka živobytí z důvodu dietního stravování. Těm se příspěvek na živobytí dle novely vyplácí vždy v hotovosti. K tomuto si dovolím říci, že to je velice nešťastné, že tento pozměňující návrh prošel, protože osoby dostávají dávky v hmotné nouzi v poukázkách, ale pokud mají dietní stravování, zaplní nám úřady práce tím, že tam budou chodit pro hotovost, což zvýší i administrativu a práci už teď tak docela náročnou na úřadech práce.

Zároveň se poukázky nebudou týkat příjemců, kdy výše příspěvku na živobytí nepřesahuje 500 korun.

Dále návrh novely zákona obsahuje návrh na zjednodušení řízení v případech, kdy Úřad práce ČR rozhoduje ve správním řízení o změně způsobu výplaty dávek. Aby ke změnám v souvislosti s nevýplatou části příspěvku na živobytí mohlo dojít co nejrychleji.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné ekonomické dopady na státní a ostatní veřejné rozpočty, neboť touto úpravou nevzniknou žádné vícenáklady. Naopak se sníží nedůvodné administrativní a majetkové zatížení Úřadu práce ČR.

Na závěr dodávám, že mi vadí, že v ČR příspěvek na živobytí supluje jiné dávky, jako jsou příspěvek na péči, příspěvek na bydlení, přídavky na děti a jiné. Myslím, že se tak i díky poukázkám odkryl jiný problém, a to, že jednotlivé sociální dávky ne vždy slouží svému původnímu účelu, a celý systém státní sociální podpory i podpory v hmotné nouzi by potřeboval zrevidovat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní navrhovatelko, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 337/2. Zpravodajem výboru byla určena Emilie Třísková, kterou zastoupí senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 337/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Šromová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Děkuji, vážený pane předsedo, paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Jak již předkladatelka tady vše obšírně zdůvodnila, nebudu se k tomu úplně vracet, vyjmenovala zde skupiny, které by byly vyjmuty z povinnosti dostávat příspěvek v hmotné nouzi ve formě poukázek. Po prostudování materiálu a při čtení naší legislativy, bylo tam upozornění na drobnou legislativní připomínku, která se týkala části, kdy se jedná o doplatek na bydlení, kdy do výčtu zařízení hodných zvláštního zřetele se zařazují služby následné péče. Tato formulace je legislativně špatná, protože podle této formulace by mohlo jít o služby ambulantní, kdežto správně by mělo znít například zařízení následné péče. Tato změna formulace vede k nápravě té vadné formulace. To byl jeden z pozměňovacích návrhů, který byl přijat na zdravotním výboru. Další přijatý pozměňovací návrh na zdravotním výboru se týkal vyjmutí povinnosti používat poukázky nebo vydávat poukázky osobám pečující o jiné osoby, tedy o osoby, které jsou víceméně nemohoucí, a to z důvodu, že ty osoby pečující si v podstatě nemohou zvýšit příjem žádnou jinou výdělečnou činností, protože se zpravidla věnují jenom té péči. Takže to by bylo asi z jednání zdravotního výboru, takže si dovolím přečíst usnesení VZSP, který na své 18. schůzi konané 6. listopadu 2018 přijal své 132. usnesení k senátnímu tisku č. 337.

Po odůvodnění zástupkyně poslanců Jany Pastuchové, mé zpravodajské zprávě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Šromovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Petera Kolibu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko, prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případně další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Antl? Přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, vážená paní poslankyně. Paní senátorka Emilie Třísková se včera stala členkou jiného výboru, takže já coby předseda ÚPV, o naše usnesení jde, telegraficky vám sdělím naši zpravodajskou zprávu, resp. naše usnesení.

V rámci podrobné rozpravy na naší 23. schůzi konané 31. října paní senátorka Emilie Třísková předložila a podrobně zdůvodnila své pozměňovací návrhy, s nimiž se všichni členové ÚPV ztotožnili, všichni jsme je schválili. Tím se tak trošku přeneseně řečeno pyšníme peřím vážené paní senátorky. Jde o naše 137. usnesení v minulém funkčním období, k návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi, kdy náš výbor vám pod

I. doporučuje projednávaný zákona vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu paní senátorku Emilii Třískovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR, což jsem učinil do rukou předchozího pana předsedy Senátu, pana Milana Štěcha.

Jinak je tady příloha k usnesení, to jsou ty pozměňovací návrhy, telegraficky řečeno, v tom prvním jde o legislativně technickou úpravu, zařízení služeb následné péče, v tom druhém jde o rozšíření adresátů příspěvku na péči o stupeň III., tedy těžká závislost.

Jinak mi, prosím, dovolte ještě, já jsem se dočetl ze stenozáznamu, že jsem byl včera vyvoláván jako opozdilec po ustavující schůzi výboru, já se všem přítomným, tedy včera přítomným, na schůzi velmi omlouvám, současně skládám poklonu všem ostatním, jak rychle ostatní výbory zvládly tak rychle tajnou volbu předsedy Senátu, kterou my považujeme za jedinou možnou variantu volby předsedy výboru.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, táží se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Vladislav Vilímec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážená paní poslankyně. Já tady vystupuji hlavně z toho důvodu, že v době, kdy do zákona byla přijata ta poplatková povinnost, tak jsem byl v Poslanecké sněmovně členem sociálního výboru, chtěl bych jenom reagovat na slova paní předkladatelky, paní poslankyně Pastuchové.

Není úplně pravda, že by tato poplatková povinnost byla přijímána bez připomínek, tehdy v tom sociálním výboru, možná by bylo vhodné říci, že proti zavedení té poplatkové povinnosti bylo vehementně ministerstvo práce a sociálních věcí. Já jsem tehdy také v sociálním výboru pro to nehlasoval, pak až na plénu, to bylo v souvislosti s dalšími návrhy.

Už tehdy vznikaly obavy, že v některých případech nastanou problémy s uplatňováním poplatků, to znamená, je logické, že paní poslankyně, která tehdy přišla s poplatkovou povinností, s cílem přitvrdit jaksi v boji proti těm, kdo zneužívají sociálních dávek, příplatků na živobytí, že přišla s nějakými změnami. To musím říci, že to je pozitivní, protože Poslanecká sněmovna nebo vůbec zákonodárci mohli na situaci reagovat dvojím způsobem, buď se navrátit k původní úpravě, kde Úřad práce mohl samozřejmě v rámci svých kompetencí poukázky vydávat, nebo přijmout nějaké zpřesnění a určité skupiny příjemců vyjmout z té poukázkové nebo poplatkové poukázkové povinnosti.

Poslanecká sněmovna zvolila druhou cestu, já jsem si velmi podrobně studoval debatu poslanců na plénu i všechny podané pozměňovací návrhy, bylo jich poměrně dost, problém původní úpravy umožňující Úřadu práce příspěvek poskytovat s využitím poukázek tkví v tom, že úřady práce z administrativních a správních důvodů tento přísnější institut moc nepoužívaly.

Z tohoto důvodu si i já myslím, že bychom se k původní, byť upozorňuji, že legislativně asi nejméně problematické úpravě neměli vracet. Diskutoval jsem o tom i s lidmi, kteří se tomuto tématu dlouhodobě věnují, třeba na krajském úřadu v Plzeňském kraji, ani oni nedoporučují vracet se k té volnější původní úpravě.

Pak tedy zůstává otázkou, jaký rozsah příjemců z poukázkové povinnosti vyjmout. To je samozřejmě debata, která je velmi složitá. Osobně si myslím, že výjimek by nemělo být hodně. Jinak by zákon postrádal hlubší smysl. Z Poslanecké sněmovny sem doputoval soubor asi pěti výjimek, s tím, že pokud výše příspěvku na živobytí nepřesahuje těch 500 korun, tak by měl být vyplacen v hotovosti, je to až na to dietní stravování, myslím si, podle mého názoru to je uměřený kompromis.

Vím, že tady se o tom nemluvilo, ale že velká administrativní potíž třeba pro obce, coby opatrovníky, nastala třeba v případě osob s omezenou svéprávností, protože některá větší města takových opatrovanců mají mnoho. Kromě jejich účtů musela ještě evidovat zvlášť poukázky jako ceniny, a to je skutečně velmi problematické. Senátní výbory navrhují tyto kategorie příjemců ještě dále rozšířit, tady jsem trochu na pochybách, to se přiznám. Určitě je na místě opravit nedostatek návrhu zákona, ten legislativní, v tom článku 1, bod 1, kdy Poslaneckou sněmovnou předložený text nedává vůbec jazykový smysl, to je prostě zmatečný text, dokonce se přiznám, že mě to překvapilo jako letitého poslance, že vůbec takový návrh mohl vzniknout v Poslanecké sněmovně, protože když si to poskládáte, tak vůbec to nedává smysl. V každém případě důvod pro vrácení je evidentní.

Co se týká těch dalších věcí, tedy přijetí dalších výjimek, těch dvou výjimek, tedy jak vyjmutí osob, kterým je ve stupni III. přiznán příspěvek na péči, tedy těžké závislosti, či osoby, které pečují o děti do 10 let, bych byl velmi opatrný, to se přiznám.

Nevím, jestli je možné hlasovat, nejsem zkušený senátor, takže nevím, jestli je možné hlasovat o tom usnesení postupně, po usnesení toho výboru, ale skutečně bych byl velmi opatrný, protože takových výjimek můžeme najít hodně, a pak to postrádá úplně smysl.

Takže já určitě jsem pro to, aby se vrátil s pozměňovacími návrhy, nebo s pozměňovacím návrhem tento zákon do Poslanecké sněmovny, protože ten první bod je zmatečný. To myslím, že asi nebude popírat ani paní poslankyně. Skutečně mi to připadá zvláštní, že toto mohlo projít v Poslanecké sněmovně. U těch druhých věcí, já se přiznám, že se zdržím. Pokud to bude možné, tak bych potom doporučoval, aby se hlasovalo o jednotlivých bodech usnesení těch výborů zvlášť. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Alena Šromová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Děkuji, já si dovolím jenom upozornění, právě proto, že jsou rozdílné pozměňovací návrhy z ÚPV a ze zdravotního výboru, je vždy tam jeden společný, další je rozdílný, vzhledem k tomu, že je avizován další pozměňovací návrh, týkající se právě té nešťastné formulace výplaty v hotovosti, tak bych poprosila, aby to prošlo do podrobné rozpravy. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Lumír Kantor. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane předsedo, paní poslankyně, milé senátorky, vážení senátoři. Já jenom avizuji, že budu mít pozměňovací návrh ohledně tohoto bodu programu, ve smyslu těch dietních opatření, tak jak o tom hovořila už paní poslankyně. Chtěl jsem jenom zmínit, že ten stupeň III. a IV., to je těžká závislost – III., IV. je velmi těžká závislost. Z toho vyplývá, že ty závislosti jsou opravdu životně důležité pro ty osoby. Je v tom rozdíl ten, že se jedná o každodenní péči o tyto osoby nebo se jedná o to, že v té trojce, jestli ta osoba je schopná nebo potřebuje pomoci při 24 úkonech životních nebo ve čtyřce je to u 30 úkonech životních v určité péči. To jsem chtěl jenom uvést, abychom věděli všichni, o čem se bude asi hovořit ohledně pozměňovacího návrhu, jestli tam dát tu trojku nebo tam nechat jenom čtverku. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Zuzana Baudyšová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážené předsednictvo, vážené dámy, vážení pánové.

Já se domnívám, že je velice dobře, že přišlo na řadu zpřesnění zákona o pomoci v hmotné nouzi. Na druhé straně jeho důležitost je čím dál vyšší. Hovořili jsme i tady na půdě Senátu o období chudoby, které prodělávají některé rodiny. Čili některé bohaté rodiny jsou stále bohatší a chudé stále chudší. To, co my a naši kolegové děláme, je velká práce v nadaci Naše dítě.

Přerozdělujeme sponzorské peníze pro rodiny, které jsou na tom skutečně sociálně špatně. Jsou to většinou maminky, které pečují o těžce handicapované děti, kde tatínek zmizel a mámy se perou, aby dokázaly udržet rodinu. A jedno, dvě děti, nebo ještě více – dneska se rodí i dvojčata, obě těžce postižená, a tatínek není, takže mi dává velký smysl, že se snažíme zákon o hmotné nouzi ještě trochu vylepšit, aby byl přesvědčivý.

To, co nás nejvíc trápí, je zneužívání dávek v rodinách, kde např. dostali jedno auto, pak změní adresu a na novém bydlišti znovu žádají o přidělení vozu. Takhle jsou některé maminky velmi zdatné. A bohužel, když se obrátíme na úřad práce, tak tam jsou přetížení a tuhle kontrolu po nich nemáme chtít, protože oni tu od toho nejsou. Tak nevím, od čeho jsou, ale dobře. Čili to, co nás trápí, je zneužívání dávek. A v některých rodinách, kdy tatínek se skutečně nechová jako tatínek, tak si také říct, jak tohle vyřešit, jak ty opuštěné matky podpořit.

My přerozdělujeme ročně 12 milionů Kč. Jsou to peníze sponzorské, nejsou to peníze státní, čili zodpovědnost za ty finance je ještě větší, než kdyby to byly státní peníze. Protože víme, jak dá velkou práci to pokrytí sehnat. To, že zákon o hmotné nouzi supluje i jiné dávky, to je svatá pravda. A i tady by bylo asi třeba posvítit na to, aby nebyly tyto dávky, které jsou jasně určeny, zneužívány.

Vážení, díky, a možná to byl takový trochu guláš, ale věřím, že mi rozumíte. Děkuji paní kolegyni Pastuchové, že vystartovala s návrhem tohoto zákona. A věřím, že to dotáhneme do plné spokojenosti rodin, kde skutečně je třeba, aby hmotná nouze nebyla nebo byla úplně minimální. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko, další přihlášenou je paní senátorka Emilie Třísková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Emilie Třísková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené a milé kolegyně, kolegové.

Já bych se chtěla vrátit k pozměňovacímu návrhu, který jsme dali ústavně-právnímu výboru, a chtěla bych vás požádat o jeho schválení. A to z důvodů toho, že se tam jedná o rozšíření osob ve III. stupni příspěvků na péči; IV. stupeň příspěvků na péči dostávají lidé, kteří jsou upoutáni na lůžko, potřebují podporu dalšího člověka a pomoc. A III. stupeň jsou občané, kteří si z výčtu těch deseti hodnotících kritérií nejsou schopni obstarat devět; sedm až devět činností. Jsou to lidé, kteří nemají možnost si sami přivydělat a zvýšit si příjem. Potřebují už sami pomoc a podporu druhého člověka. Takže jsem přesvědčená o tom, že by se tam i tato kategorie, tito občané měli do tohoto zákona dostat. Děkuji vám.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko, další přihlášenou je paní senátorka Renata Chmelová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré dopoledne, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená paní poslankyně.

Já bych chtěla zareagovat na slova předkladatelky, kterými provázela tento tisk. Chci říct na úvod, že se s ní určitě shodnu v tom, že systém vyplácení sociálních dávek není nastaven správně. A chci tady upozornit, že pokud opravdu ho chceme správně udělat, tak je potřeba přijmout skutečně systémové změny. A ty systémové změny musí být zastřešeny zákonem o sociálním bydlení. A bohužel pokud nebudeme mít toto řešení, tak nikdy ten systém správně nenastavíme.

Já si tady neodpustím poznámku, že zákon o sociálním bydlení je v nedohlednu, ač je součástí Programového prohlášení vlády. Takže to bych ráda, aby tady zaznělo.

Musím ještě okomentovat, vy jste o tom, paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedy, mluvila o tzv. mýtech. Mýty, které provázejí ty stravenky. Já za sebe musím říct, že jsem opakovaně několikrát osobně navštívila několik vyloučených lokalit. Mluvila jsem s řadou příjemců této dávky. Jsou to různé rodiny, jsou to i rodiny s dětmi, často různě postiženými. Jsou to osamělí lidé. A to, co tady poslankyně nazvala mýtem, tak moje reálná zkušenost z rozhovorů s těmi lidmi tam, kde žijí, to není.

A tady bych chtěla okomentovat prodej stravenek.Tam je potřeba říct, že mnohdy bydlí v menších městech, malých vesnicích, kde není možné nakoupit, nebo je tam jenom jeden nějaký obchod, a ona má dvě varianty. Buď tam půjde a ten obchodník jí skutečně nabídne, že za tu stokorunu může nakoupit jenom v hodnotě – a slyšela jsem – i 50 Kč. Anebo ona ze svých peněz vezme ty tři děti a pojede do většího města, kde je supermarket, kde jí to za tu stovku prodají. Ale těch 50 Kč utratí za dopravu.

Takže to jenom chci říct, že to není mýtus. A další problém, proč se stravenky prodávají takhle pod cenou, je to, že ostatní sociální dávky, které člověk v nouzi pobírá, jsou rozděleny do několika výplat v rámci jednoho měsíce. A ta matka na začátku měsíce tou stravenkou nezaplatí dětem obědy. Další dávky jí přijdou v následných dnech. Takže moje osobní zkušenost je, že vyplácení sociálních dávek pomocí stravenek je špatně. A to bychom se vrátili na začátek, kde už jsem já tady vystupovala. A za mě by skutečně bylo nejlepší – a to teď tady nebudu navrhovat, ale považuji to za podstatné říct, že předtím, jak to bylo nastaveno, tak to daleko víc fungovalo. A úřady práce samy mohly rozhodnout, komu stravenky vyplatí, nebo ne. A ten plošný systém vyplácení nepovažuji za správné řešení.

Ráda bych tady paní poslankyni požádala o data, o kterých mluvila, že úřad práce to považuje za efektivní. Já jsem několikrát jednala s generální ředitelkou úřadu práce z úřadu práce ve svém obvodu v Praze 10, a já jsem ta data doteď nedostala. Tak bych chtěla o ně poprosit. A zároveň na závěr bych chtěla tady vyjádřit velkou podporu, abychom šli do podrobné rozpravy a skutečně jsme opravili tu povinnost, tu chybu, která nastala v Poslanecké sněmovně, že by měla být povinnost vyplácení v hotovosti. Jen, abyste měli představu, to by šlo skutečně o desítky tisíc poskytnutých dávek. A takové, jaké já mám zkušenosti z úřadu práce u nás na Praze 10, tak země opravdu oslovuje desítky občanů s tím problémem, že úřad práce nestíhá včas vyplácet dávky svým klientům.

Příklad, kdy osamělí senioři potřebují dávku na bydlení, příspěvek na bydlení, a nedostanou ho tři měsíce. A přijdou za mnou, že nájem zaplatit musí, a žijí s tisícikorunou tři měsíce. To není možné. Pokud bychom to neopravili, tak nápor na úřady práce bude tak obrovský, že si to ani ti pracovníci neumějí představit. Tak bych tady chtěla poprosit, abychom to pustili do podrobné rozpravy. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je předseda klubu STAN a nezávislí Jan Horník. Místopředseda Senátu, pardon. To je starý zvyk. Máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové.

Tady bylo řečeno slovo mýty, ale on ten život je úplně o něčem jiném, když žijete možná v Praze a dokonce tady na nějakém velkém sídlišti, a potom, když jste na venkově. Tam nejenže jsou vám ty poukázky úplně nanic, protože on tam žádný krám není. Když náhodou tam je nějaký krám – teď mluvím o našem krušnohorském pohraničí, tak je vietnamský. Snad nechceme a nemůžeme ani očekávat, že by Vietnamci brali poukázky. Neberou je.

Úřady práce. Nejbližší je v Ostrově, to znamená pro mnohé celodenní výlet. My tady připravujeme, novelizujeme tento zákon, ale nemyslíme – a děláme to asi s vědomím spíše velkých měst, kde je všechno dosažitelné, ale lidi v hmotné nouzi žijí i na venkově. A není jich málo. A asi nejsme schopni nastavit kritéria tak, jak by to chtěl i venkov.

Čili já bych chtěl požádat všechny a chtěl bych požádat, aby i ty pozměňovací návrhy, které tady jsou navrženy, abychom je potom schválili, protože to přece jen trošku zjednoduší situaci. A to, co jsem říkal, je z pohledu občanů, kteří jsou v hmotné nouzi, kde jede autobus jednou ráno a večer se vrací, není tam krám, není tam pošta dneska. Tisícová obec nemá poštu. Jenom pošta, co já vím, např. teď byla zrušena v jedné obci, je 5 km daleko. A to jsou všechno problémy, které samozřejmě na sídlišti, v Karlových Varech, v Praze tady v podstatě umíme řešit. Ale na venkově je neumíme řešit. Nezapomínejme na venkov. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím a táži se paní navrhovatelky, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, chce. Máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Pastuchová:  Tak já děkuji za rozpravu. Ráda bych se vyjádřila, znovu bych ráda zopakovala, že jde o část jedné dávky. O část jedné dávky. A ráda bych také poděkovala panu senátorovi Vilímcovi, který byl v minulém volebním období v sociálním výboru. A jen k těm pozměňovacím návrhům. Právě proto jsem dala do této novely důvody zvláštního zřetele. Což znamená, že po dlouhé debatě v Poslanecké sněmovně napříč politickým spektrem, když to můžu takhle říct, jsme došli ke konsensu toho, co jsme vám sem předložili, těch pět nebo šest bodů. A důvody zvláštního zřetele uvolňují úřadům práce ruce, že mohou posoudit takové případy, které tu byly vyjmenovány. Ohledně toho, že to bylo lepší, když to bylo tak, že úřady práce mohly, ale nemusely vyplácet tyto dávky v poukázkách.

Víte, já se tou novelou v hmotné nouzi ve svém minulém období zabývala čtyřikrát a navštívila jsem úřady práce, kde se ty dávky vyplácejí. Tohle nebyl můj nápad, to byl podnět z úřadu práce, aby měli nějaký nástroj, že musí. Protože když mohly, tak to vyplácely v 5 %, protože si nenechaly na sebe nadávat, a vždy to šlo k odvolání a zase se to zrušilo. Takže tímto jsme jim dali trochu nástroj k tomu, že musí.

A já bych moc prosila, nerozšiřujme ty skupiny. Protože jich tam dáme deset a jedenáctá nám opravdu bude chybět. Dejme úřadu práce volné ruce k tomu, že se může rozhodnout i mimo vyjmenované skupiny. Přimlouvám se za podporu zrušení dietního stravování a vyplácení v hotovosti, jak navrhla paní poslankyně Richterová za Piráty, což si myslím, že je velice nešťastné.

A ještě bych možná řekla, že zákon o sociálním bydlení – asi máte pravdu, ale opravdu to není lékem na vše. Ale souhlasím s vámi a znovu opakuji, že systém dávek jako takových by potřeboval celkovou revizi. A doufám, že alespoň něco se v tomto volebním období podaří. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, ptám se, zda si přeje vystoupit k obecné rozpravě zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Antl, respektive paní senátorka? Nechce, děkuji vám. Táži se, ne táži, paní zpravodajko garančního výboru, vyjádřete se prosím k proběhlé rozpravě. Netáži se. Máte slovo.

Senátorka Alena Šromová:  Děkuji za slovo. V obecné rozpravě vystoupili celkem 4 senátorky a 3 senátoři. Zaznělo zde mj., že je potřeba opravit celkově systém výplaty dávek a jinak opakovaně bylo doporučeno postoupení do podrobné rozpravy.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, děkuji vám, takže otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Vážení kolegové, vážené kolegyně, já tady předkládám pozměňovací návrh z návrhu zákona tisku č. 337, kterým se mění zákon 101/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. V článku 1, bodu 2, § 43, odst. 5 na konci textu písmene a) slova „zvýšení částky živobytí z důvodů dietního stravování se vyplácí vždy v hotovosti“, tuto větu vypustit. Odůvodnění máte všichni k dispozici. V podstatě se jedná o opravu určitého znění, které se do zákona dostalo pozměňovacím návrhem při cestě Poslaneckou sněmovnou. Sám jsem byl požádán autorem tohoto znění, zda by nešlo tuto větu vypustit. Jde o to, že to má dva aspekty. První je pro osoby s dietou, to je jakákoli dieta, tedy diabetická, dieta jaterní, dieta u metabolických poruch, která může být velmi nákladná, dieta nefrologická... Prostě všechny diety, kde lékař vystaví potvrzení o tom, že tato dieta je nutná. Pro ty lidi by nastala situace, kdy si musí při této formulaci, která tam teď je, zajít vyplácet dávku na úřad práce. Což je velmi složité, jak předesílali v obecné rozpravě moji kolegové i paní předkladatelka. A pro úřady práce by tím vznikla třeba jenom pro Olomoucký kraj povinnost ročně vyplácet na pokladně až do 2 milionů Kč, asi v 35 tisících dávkách ročně. To je obrovská zátěž pro úřady práce a bylo by dobře tuto větu vypustit a ten pozměňovací návrh přijmout.

Další zajímavý aspekt je, že přes ty důvody hodné zvláštního zřetele se dají dávky na dietu určitým způsobem regulovat.

Nejedná se o ty diety, které jsem nyní vyjmenoval, ale jedná se o určité vlny, které se vzedmou poté, co to rozpoutají třeba některé maminky na to, že by mohly získat od lékaře potvrzení o tom, že potřebují tuto dávku, aby si mohly podnítit tvorbu mateřského mléka. A najednou mají na úřadech práce vlnu maminek, které chtějí podnítit laktaci, tvorbu mateřského mléka a vyžadují tyto dávky.

Tím, že se přijme pozměňovací návrh a zařadí se to do důvodů hodné zvláštního zřetele, tak momentálně to dělaly tak, že je potřeba potvrzení lékaře, gynekologa nebo dětského lékaře, a už je k tomu těžší přístup, než by byl.

Dále to nově ještě umožní nakupovat celiakům, alergikům, diabetikům, atd. ve speciálních prodejnách s výživou a ty často poukázky neberou.

Zdvořile bych vás požádal o přijetí tohoto pozměňovacího návrhu, a tím bychom podle smyslu Senátu, který je v tom, že máme napravovat občasné chyby, ať už vznikly z jakéhokoliv důvodu, tak to je přesně ta situace, kvůli které tady jsme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Faktická poznámka pana místopředsedy Jiřího Oberfalzera.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Chci jenom upozornit pane kolegu Kantora, že nemáme tento pozměňovací návrh rozmnožený do lavic, on o to asi nepožádal. To nám trošku ztěžuje porozumění tomuto návrhu.

Nevím, jestli mě pan senátor Kantor poslouchá...

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Zřejmě neposlouchá.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, takto se to odehrává na půdě klubu. Poprosím o to, protože jinak je obtížné porozumět, co je smyslem tohoto pozměňovacího návrhu.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ještě se hlásí místopředseda Senátu Jan Horník, prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ještě upozorňuji po domluvě s legislativou, že návrh, pokud ho nemáme k dispozici a podepsaný, je nehlasovatelný. Měli bychom asi požádat o tří až pětiminutovou přestávku. A ještě budeme předkládat jiný text pozměňovacího návrhu,

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, děkuji. Nyní je přihlášena paní senátorka Zdeňka Hamousová, předsedkyně klubu ANO.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Chci se jenom ujistit, že jsem dobře zorientovaná v problematice. K tomuto návrhu zákona máme usnesení z ústavně-právního výboru, které je z 31. října, je tam usnesení ve smyslu schválit ve znění předloženého pozměňovacího návrhu. A pak máme ještě usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 6. listopadu, kde se domnívám, že je obsažen pozměňovací návrh pana kolegy Kantora. Teď ho hledám očima, ale není zde.

Jsou zde tedy usnesení dvou výborů s pozměňovacími návrhy, přičemž první bod pozměňovacích návrhů je vždy shodný, druhý bod je pak rozdílný.

A je zde tedy ještě další pozměňovací návrh, resp. nebo bude.

Přesto prosím o podporu usnesení z obou výborů.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Šilar, předseda klubu KDU-ČSL. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Chtěl bych požádat, abychom měli možnost tento návrh rozdat, o desetiminutovou přestávku.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, my s tím počítáme, jenom bych dal ještě slovo panu senátorovi Lumíru Kantorovi a pak uděláme desetiminutovou přestávku, abychom se mohli poradit. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji. K pozměňovacím návrhům bych chtěl říci, že jsou tam vlastně čtyři pozměňovací návrhy. Jeden byl přijat, ten je vlastně společný, pro zařízení pobytové péče, ten byl přijat oběma výbory. Pak byl ústavně-právním výborem přijat návrh paní senátorky Třískové a potom byl přijat ještě návrh o osobách pečujících, o tom jsme moc nemluvili. Ten byl součástí usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. To je třeba pozměňovací návrh. A čtvrtý je můj návrh ohledně dietetických opatření. Tam došlo k situaci, že v okamžiku, kdy se o tom hlasovalo na výboru, my jsme to řádně předložili, ale došlo k nějakému nedorozumění v podstatě kvůli interpretaci naší a předkladatelů, takže se kolegové z výboru zdrželi hlasování, čili to nebylo odmítnuto tím, že by kolegové byli proti, ale hlasování se zdrželi. A pak jsem přišel s tímto pozměňovacím návrhem znovu. Omlouvám se za tento zmatek, ale je to záležitost krátké doby, než se to vyřeší. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji pane senátore a vyhlašuji přestávku do 10.15 hodin na poradu.

(Jednání přerušeno v 10.05 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.16 hodin.)

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dámy a pánové, budeme pokračovat. Ptám se paní navrhovatelky, zda si přeje vystoupit závěrečným slovem? Nepřeje. V takovém případě se ptám, zda si přeje vystoupit v podrobné rozpravě zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Antl? Nepřeje. Takže paní zpravodajko garančního výboru, vyjádřete se prosím k proběhlé rozpravě. Máte slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Dovolím si vás tedy poprosit, zda můžeme hlasovat po jednotlivých bodech a jako o prvním bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu, který je společný z obou výborů, to znamená z výboru ÚPV i ze zdravotního. Tento pozměňovací návrh se týká legislativní úpravy, kdy místo služeb následné péče bude uvedeno zařízení služeb následné péče.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Paní navrhovatelko, vaše stanovisko. Ne. Děkuji. A vy, paní garanční zpravodajko? Souhlasné.

Přistoupíme k hlasování, které zahajuji teď. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 4 se ze 77 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 39 pro vyslovilo 72, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Můžete pokračovat, paní zpravodajko.

Senátorka Alena Šromová:  Druhým pozměňovacím návrhem je návrh přijatý na zdravotním výboru, který se týká vyjmutí povinnosti dávat poukázky osobám pečujícím.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO. Pardon, stanovisko, promiňte. Nesouhlasné. Paní zpravodajka? Souhlasné. Ano, hlasování probíhá.

Konstatuji, že v hlasování č. 5 se z 77 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 39 pro vyslovilo 58, proti byli 4. Návrh byl přijat. Pokračujte, paní zpravodajko.

Senátorka Alena Šromová:  Třetí je pozměňovací návrh z ÚPV, týkající se vyjmutí povinnosti poukázek u třetího stupně, u těžké závislosti. Souhlasné.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 6 se z 77 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 39 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátorka Alena Šromová:  A posledním pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh, který padl zde, týká se vyřazení nešťastné formulace výplaty v hotovosti. (Paní poslankyně: Souhlasné.) Já taky souhlasné.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, obě stanoviska souhlasná. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 7 se z 77 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 39 pro vyslovilo 74, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme nyní k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Aktuálně je přítomno 77, kvórum je tedy 39, já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 8 se z 77 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 39 pro vyslovilo 72, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověřím senátory, kteří odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byla senátorka Alena Šromová a senátorka Emilie Třísková. Zároveň se ptám, zda se svojí roli souhlasí? (Obě senátorky souhlasí.) Souhlasí, souhlasí, ano. Takže budeme o tom bezprostředně hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 9 se z 77 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 39 pro vyslovilo 74, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji paní navrhovatelce, děkuji oběma zpravodajkám, končím projednávání tohoto tisku.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Stanovisko k současné politické situaci

Prosím pana senátora Miloše Vystrčila jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedo. Na jednání OV, které se konalo 13. listopadu, to znamená toto úterý, nám bylo oznámeno jednak to, že předseda vlády ČR Andrej Babiš se omluvil z jednání Senátu již 7. listopadu, tím pádem některé jeho body budou z jednání vyřazeny, některé budou předneseny náhradním ministrem. Zároveň ale v té době došlo k tomu, že v médiích byla veřejnost informována o dalších záležitostech, které minimálně vzbudily podezření ve smyslu toho, zda vyšetřování trestně stíhaného premiéra probíhá zcela regulérně a zejména nezávisle.

Proto byl na OV přednesen návrh, aby, přestože pan premiér se omlouval, byl pozván na jednání Senátu, aby mohl ty věci, které jsou pořád ještě aktuální, horní komoře vysvětlit, protože pokud se něco v médiích objevuje, pokud je to nějakým způsobem prezentováno, tak si myslím, že je správné, pokud ten, koho se ta věc nejvíce týká, dostává možnost věci vysvětlit.

Pan premiér, resp. jeho kabinet obdržel datovou zprávu, ve které bylo dané pozvání, 13. listopadu, s tím, že byla až do dneška bez odezvy, alespoň podle informací, které mám já, na základě nejdříve telefonického dotazu a potom i naší prosby došlo k tomu, že kabinet předsedy vlády reagoval tím, že se pan předseda z dnešního jednání omluvil, aniž by navrhl nějaký jiný termín nebo navrhl, že nějakým jiným způsobem bude horní komoru o tom, jaký je jeho postoj ke kauze, informovat. Já si myslím, že to je trošku škoda, protože pokud se podíváte na to, co je veřejně dostupné, zejména z agentury ČTK, o dnešním programu pana premiéra, tak se dozvíte, že mu program začíná setkáním se zástupci polské vlády zhruba v 10.20 hodin a následně je odpoledne avizována schůzka pana předsedy vlády bez udání termínu s prezidentem republiky. Já si myslím, že Senát PČR by určitě byl ochoten, pokud by tady byl zájem pana premiéra nám věci sdělit třeba po osmé nebo deváté hodině večerní, případně třeba i zítra ráno, se tomu přizpůsobit, neboť se jedná o věci velmi vážné. Bohužel, v odpovědi kabinetu vlády nebo kabinetu předsedy vlády žádná nabídka na to, aby případně byl upraven čas vysvětlení, vystoupení pana premiéra v horní komoře, nebyla zveřejněna, dána nebo poskytnuta.

Teď si dovolím, protože pan premiér tady není, velmi sevřeně něco k tomu, co vedlo k zařazení tohoto bodu.

Situace je taková, že ČR je založena na samostatném a správném fungování moci výkonné a moci soudní a moci zákonodárné. Vzniká otázka, nabízí se otázka, která je opakovaně přetřásána, jestli v případě moci soudní, resp. věcí spojených s nezávislostí mocí soudní je všechno v pořádku, pokud v čele ČR stojí trestně stíhaný premiér. Já si v tomto okamžiku dovolím zmínit odst. 2 čl. 69 Ústavy ČR. Je to slib člena vlády, který zní: Slibuji věrnost ČR, slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení. To, zda dochází nebo nedochází ke zneužití postavení premiéra, který je předsedou Bezpečnostní rady státu a člověkem, který má poměrně významné pravomoci k Bezpečnostní informační službě, je otázka, kterou my se musíme zabývat, neboť opakovaně a naposledy nedávno vznikají podezření, že skutečně vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a podezření i pana premiéra z dotačního podvodu neprobíhá nezávisle, že není ovlivňováno.

Ty indicie, které vedou k těmto pochybnostem, spočívají například v tom, že některé výslechy, o kterých si třeba můžeme myslet, že mohly být provedeny, provedeny nebyly, může docházet i k přesunům možných svědků na místa, kde to není nějakým způsobem vysvětleno.

Já jsem doufal, že dneska některé z těchto věcí pan premiér vysvětlí, protože se tak nestalo, tak si myslím, že je na místě, aby Senát PČR sdělil panu premiérovi, že do doby, dokud nedojde k vyšetření dotačního podvodu, ve kterém on je jedním z podezřelých, že pro nás - jako pro Senát - není akceptovatelné, aby pozici premiéra ČR zastával. A to je také v návrhu usnesení, které jste všichni obdrželi.

Já ho pro pořádek ještě jednou přečtu. Snad to zdůvodnění, které jsem přednesl, je postačující.

Senát Parlamentu ČR považuje účast Andreje Babiše ve vládě ČR do konce vyšetření podezření z dotačního podvodu ve věci společnosti Čapí hnízdo za nepřijatelnou.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, nejprve určíme zpravodaje, navrhuji, aby se jím stal senátor Leopold Sulovský, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Souhlasí. Takže budeme o tomto návrhu hlasovat.

Aktuálně je přítomno 73 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 37. Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 10 se z 75 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 63, proti byl 1. Návrh byl přijat. Já otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor, místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer. Máte slovo, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl podpořit ten návrh usnesení. Myslím si, že je velice střídmý, věcný. Vyjadřuje hlavní podstatu toho současného politického problému, tj. totiž fakt, že předseda vlády je objektem vyšetřování a přitom svými pravomocemi vlastně má vliv a politickou moc nad orgány činnými v trestním řízení.Někde přímo, pokud jde například o GIBS, někde nepřímo, prostřednictvím svého ministra spravedlnosti, prostřednictvím svého ministra vnitra, i když není z jeho strany, ale je to člen vlády.

Všímáme si jistě všichni v poslední době všelijakých personálních změn v těchto strukturách. Je těžké nevěřit tomu, že mají určitý účel. Nechme stranou reportáže, které byly zveřejněny, je možno je rozmanitě zpochybňovat, myslím si, že bychom se neměli opírat o tyto zjištěné skutečnosti. Ty reportáže ovšem dokládají další a další pochybnosti, další a další mlhu a temno kolem celého případu. Já myslím, že prostě nelze toto vyšetřování reálně provádět se vší péčí a odpovědností za situace, kdy ten vyšetřovaný je premiérem vlády.

Byl sněmovnou k vyšetřování vydán, vidíme určitou laxnost toho postupu vyšetřování. A opět já se nedovedu ubránit pocitu, že to souvisí s jeho politickou mocí a s jeho politickou pozicí. Myslím si, že návrh usnesení, které připravil pan kolega Vystrčil, je, znovu opakuji, moudrý, klidný, věcný, že se všichni shodneme, že prostě pro důvěryhodnost průběhu toho vyšetřování a pro důvěryhodnost případného příštího závěru toho vyšetřování je právě velice užitečné, aby nad ním nestál právě ten sám obviněný, aby nebyl v pravomocech, které mohou vyšetřování ovlivňovat.

Prosím vás, abyste tento návrh podpořili. Není ani důležité, jestli pan premiér mohl nebo nemohl přijít, já věřím, že nemohl, anoncoval to v předstihu, nicméně, já myslím pro tento závěr, který je zde navržen v usnesení, ani jeho přítomnost nepotřebujeme, nepotřebujeme, aby nám vysvětloval, jak to je s jeho dětmi a podobně. Všechno jsme to ostatně slyšeli z veřejných zdrojů. Já si myslím, že pro náš závěr to důležité není. Není důležité, jestli jeho děti jsou nemocné nebo nejsou nemocné. Není důležité, jestli jeho syn byl na výletě a kde vlastně byl na výletě. Je evidentní, že se tomu vyšetřování vyhýbá, je evidentní, že orgány činné v trestním řízení nevyužívají nástroje, které jsou pro vyžádání zahraniční pomoci k dispozici, zkrátka nemůžeme se zbavit podezření, že je zde to vyšetřování mařeno. Tedy aby mu byl učiněn průchod, je velmi správné to, co je navrženo v usnesení, aby pan premiér odstoupil a nepřekážel tomuto procesu. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. S právem přednosti je přihlášen pan senátor Václav Láska. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já bych se přimlouval také za to, abychom schválili ten návrh usnesení, tak jak byl zpracován. Když budu trošku předjímat možnou diskusi, která se rozvine, tak rovnou se přimluvím i za to, aby ten návrh zůstal takhle stručný, abychom na něj nic moc nenabalovali, protože on obsahuje to absolutní gró toho, co pravděpodobně chceme sdělit. A to je vlastně permanentní konflikt zájmů Andreje Babiše, kdy on na jedné straně je osobou obviněnou, to je prostě fakt, k tomu ho tady ani nepotřebujeme slyšet, a na druhé straně je premiérem ČR, to je taky fakt.

Málokterá obviněná osoba, teď budu mluvit ze své předchozí zkušenosti policejního vyšetřovatele, málokterá obviněná osoba se jaksi s tím trestním stíháním bez dalšího smíří a neklade žádný odpor. Skoro každý obviněný nějaký odpor klade. Může klást odpor legální, nelegální. Mezi ten legální nebo povolený patří to, že nemusí mluvit pravdu, může lhát, v určitých intencích může napadat orgány činné v trestním řízení, ať už různými podáními oficiálními nebo různými mediálními výstupy. Policisté ČR i státní zástupci jsou dostatečně školeni na to, aby takové výpady profesionálně zvládali.

Nicméně, pokud takové výpady činí řadový občan ČR, a pokud je činí premiér vlády ČR, tak si myslím, že už je to na hranici toho, co po těch policistech můžeme chtít, aby naprosto perfektně zvládali. Pokud jsou pod atakem premiéra ČR, s veškerými pravomocemi, které má, které, jak jsme viděli v minulosti, se nebojí použít. Když bylo zahájeno trestní stíhání Andreje Babiše, tak já jsem si myslel, že určitý pud sebezáchovy ho povede k tomu, že se bude opravdu držet stranou toho, aby jakkoli zasahoval do vedení policie, GIBS, státních zástupců. Ale opak je pravdou. Viděli jste, že on využívá nejenom svých možností, které má, přímo daných, ale že dokáže vyvinout i nátlak prostřednictvím médií na to, aby se zbavil lidí, aby donutil odstoupit lidi, které přímo odvolat nemůže, kteří přímo patří do té struktury orgánů činných v trestním řízení. Pokud toto vidí řadový vyšetřovatel, tak si myslím, že musí být na hranici jeho možností uvažovat o tom, na hranici možností odolat takovýmto tlakům a vést to vyšetřování nadále naprosto objektivně.

To je absolutně nefér, zůstávat v pozici premiéra, když jsem obviněný. Už jenom na této bázi legální obrany obviněného musí být trestní stíhání ztíženo nefér postupem. A to jsme jenom u legální obrany obviněného. Běžně se obvinění brání i nelegálními postupy. Je zcela běžné, že obvinění navádějí svědky, aby vypovídali, nebo nevypovídali jinak, nebo navádějí svědky, aby se někam skryli. A z dostupných informací, které máme, nastává opět podezření, že něco takového se mohlo stát i v této věci. Nechci se spoléhat jenom na reportáže, takže nebudu hodnotit to, jestli syn pana premiéra byl nebo nebyl unesen, ale z dostupných informací, které jsou, včetně třeba i rozhovoru, který poskytl sám pan Protopopov vyplývá, že ten zájem na tom, aby spoluobviněný v trestní kauze pana premiéra nebyl k dispozici orgánům v trestním řízení, že ten tu je. A na tuhle situaci trestní řád myslí. Paragraf 66 – „ten, kdo působí na své spoluobviněné nebo jiným způsobem maří trestní řízení, tak je na něj uvalena vazba.“ Pokud by se podařilo prokázat to, co naznačeno je a k čemu indicie jednoznačně směřují, tak jsme tu dokonce vystaveni situaci, kdy bychom mohli mít premiéra ve vazbě.

Já se domnívám, že to usnesení obsahuje absolutní gró, kdy nemůže být nikdo, kdo ho podpoří, obviněn z jakéhokoli politikaření. Čistě z logiky věci a ze selského rozumu, osoba obviněná nemůže být v pozici premiéra České republiky!

A dovolte mi ještě jednu poznámku bokem, řekněme z mé pozice člena výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Mě na té věci zaujala ještě jedna věc. A to, že syn premiéra ČR se pohyboval na okupovaném Krymu, pohyboval se na východním území Ukrajiny. Já si vůbec nedokážu představit, že tam se kdokoli může dostat, zdržovat a pohybovat bez toho, aby to věděla ruská tajná služba, aby mu to proaktivně umožnila. A znovu opakuji, pro mě, jako člena bezpečnostního výboru, situace, kdy syn premiéra ČR se pohybuje na ruském okupovaném území, pravděpodobně minimálně při vědomí, ne-li při spolupráci ruské tajné služby, je informace veskrze naprosto děsivá. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným s přednostním právem je pan senátor Petr Šilar, předseda klubu KDU-ČSL. Máte slovo, pane předsedo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl velice stručně vyjádřit stanovisko za náš klub. My jsme tento bod, o kterém jsme věděli, že bude zařazen, projednávali na svém jednání klubu a chtěl bych říci, že všichni podporujeme tento návrh usnesení. Je stručné, jasné a vypovídá o naší současné politické situaci, nebo spíše o bídě naší současné politické situace.

Já bych k tomu chtěl dodat jednu věc, kterou bych chtěl tady připomenout. Určitě všichni bychom chtěli žít v právním státě. Bohužel to, co se dneska předvádí nejen před zraky kamer, ale i za pultíky jak našimi, tak Poslanecké sněmovny, tak mně připadá, že se pohybujeme úplně v nějakém snovém světě. Nebo v nějakém řekl bych skoro až polodiktátorském režimu. Trošku bych si vzpomněl teď na to, že jsme si v nedávné době připomínali sto let republiky. A dost často, myslím, že všichni, kdo jsme se zúčastnili jakékoliv akce, tak vždycky padla zmínka o panu prezidentu Masarykovi, o jeho velké morální autoritě a o tom, že prosazoval také humanitní ideály, to znamená především mravnost, morálku. A jedna z věcí tam je také – dostatek pokory a dostatek studu. Bohužel dneska lidi, kteří nám tady předvádějí v přímém přenosu, jak se vládne, jak se manipuluje s mocí, tento pocit studu vůbec nemají.

Traduje se, že pan prezident Masaryk, když byl s někým nespokojen, nebo když chtěl vyjádřit svůj názor, že s tím člověkem nesouhlasí, nebo že udělal něco špatného, tak mu, jak to píše Karel Čapek, tak mu prostě nepodal ruku, když se s ním měl sejít. A stačilo to k tomu, že ten člověk byl společensky i politicky buď znemožněn, anebo velmi omezen. Připadá mi paradoxní, že dnešní prezident místo nepodání ruky, ale i klidně jmenuje premiéra České republiky, který je trestně stíhaný. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným s přednostním právem je místopředseda Senátu senátor Milan Štěch. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já také vystupuji, že chci toto usnesení samozřejmě podpořit a podpořím ho, a také oceňuji, že je velmi stručné a že se nenecháváme zavléct do detailního řešení toho aktuálního problému. Je složitý, jsou tam lidsky velmi citlivé záležitosti, které ovšem vzbuzují asi u mnoha z nás velké otazníky. A chtěl bych jen připomenout, že ta hodně komplikovaná situace je skutečně komplikovaná na základě přístupu jedné osoby, a to je osoby Andreje Babiše jako politika, ale i jako předsedy vlády.

Samozřejmě já uznávám, že hnutí ANO velmi suverénně vyhrálo volby a že v demokratické zemi je to potřeba respektovat, na druhou stranu požadavek od nás, kteří se držíme zásady, že trestně stíhaná osoba nemá mít možnost ovlivňovat zásadním způsobem veřejné dění, natož být v čele exekutivy, je zásada naprosto logická. A myslím, že pro fungování demokratické země nutná.

Já jsem před čtrnácti dny v rozhovoru pro iHNned a pro Hospodářské noviny vyjádřil obavu z průběhu vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Mám tu obavu, že informace ustrnuly, nebo ustaly, že se k tomuto celkem nic směrem k veřejnosti nesděluje. A vzhledem k tomu, že osoba premiéra není osoba běžného občana, tak si myslím, že to něco věstilo, že to není v pořádku. Samozřejmě my jsme předtím byli svědky dost častých střetů zájmů Andreje Babiše, které ve funkci předsedy vlády jsou velmi vážné. Já tady teď nechci řešit tu kauzu aktuální, ale když velmi blízký rodinný příslušník, konkrétně syn, se dostane z jakýchkoli důvodů na území anexovaného Krymu, tak já mám velké otazníky o všech těch věcech. Jak se tam může dostat? Jak to může být zneužívané jak proti osobě premiéra, tak proti naší zemi. Ale říkám si, jestli je nějaké jiné území, které by bylo pro nás, pro zemi, která je součástí Evropské unie a Severoatlantické aliance, hůř dostupné. A nacházím pouze jednu zemi. A to je Severní Korea. Severní Korea.

Takže pokud bych chtěl něco úplně znemožnit, aby země vyznávající hodnoty, ke kterým se hlásíme a kam patříme, a doufám, že patřit budeme, a už jsem je uvedl, aby tam nemohli působit, tak myslím si, že po tom Krymu, který je mimořádně složitou záležitostí a samozřejmě víme, jaká jsou tam bezpečnostní opatření ze strany Ruské republiky, tak je to jenom Severní Korea.

Je to hrozné. Já už se dál nechci vyjadřovat k té problematice toho zdravotního stavu a dalších věcí, do toho člověk nevidí a je to politováníhodné, ale je to velmi vážná věc. A vůbec bych nedoporučoval ponořovat se do těch věcí, které patří lékařům, psychologům a psychiatrům, ale z bezpečnostního hlediska nám to patří. Protože my jako Senát jsme účastníky zahraniční a bezpečnostní politiky velmi a velmi vážně.

Nemůžeme přehlédnout, že člen rodiny, velmi blízká osoba – co je nám bližší než naše děti? – se nachází na území, kde se jen tak nikdo nacházet nemůže. Říkám to nerad, ale vidím jedinou zemi, o které bych mohl říci, že je možná nad tím, nebo přirovnat, a to je Severní Korea.

Je to hrozné, a proto já podpořím tento návrh. A myslím si, že je správný. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným s předností je předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha. Máte slovo, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové.

Po vystoupení Petra Šilara, který tady řekl stanovisko klubu, tak cítím potřebu také krátce vystoupit. Velmi krátce.

My jsme to na klubu neprobírali, protože jsme nevěděli o tom, že to takto bude zařazeno. A v té kauze, která je teď dva dny živá, je více otázek zatím, než odpovědí. Ale potřebuji vysvětlit to, proč jsem se tady ptal dnes při projednávání programu, zda bude někdo přítomen? Zda případně bude přítomen premiér. Protože považuji za slušnost, když se o někom jedná, aby měl možnost být přítomen. My jsme své stanovisko k tomu, že by trestně stíhaná osoba neměla být v čele vlády, vyjádřili už asi před rokem. Celý náš klub, všichni naši senátoři, kteří jsou zde i dnes v klubu, ale nemáme dnes žádné jednotné hlasování k této záležitosti.

Já jsem před časem viděl reportáž, že se tady zatýkalo v jedné z pražských nemocnic a poté vystupoval pan ministr zdravotnictví a říkal: „Protože je podezření, že ředitel může být trestně stíhaný, tak samozřejmě nemůže zůstat ředitelem.“ A v té chvíli si uvědomíte, že jeho šéf, předseda vlády, je trestně stíhaná osoba, a může být premiérem. Čili na tom usnesení samozřejmě neshledávám nic, co by bylo v rozporu s tím, co jsme říkali už předtím. Proto jej osobně podpořím, ale je na členech klubu, jak se k tomu postaví. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  A právě ten je přihlášen. Pan senátor Petr Holeček, předseda klubu. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji, pane předsedo, za slovo. Dámy a pánové, já jsem do dnešního dne nikdy nevystupoval jako člověk, který má přednostní právo. A doteď jsem to nechtěl udělat, protože vím, že za mnou je mnoho dalších senátorů a senátorek, kteří chtějí pohovořit a já jsem je tady předběhl. Za to se tedy omlouvám. Jak říkám, chtěl jsem promluvit až úplně poslední. Ale na druhou stranu zde zazněla slova předsedy ostatních klubů a já cítím také trošku povinnost jako předseda Klubu Starostů a nezávislých se k tomuto vyjádřit.

Usnesení, které tady máme, které – jak jste všichni moji předřečníci říkali – je velmi mírné a velmi slušné, já podporuji. Já osobně toto usnesení vyznávám už mnoho měsíců i let. Já se osobně domnívám, že člověk, který je trestně stíhán, by rozhodně neměl premiérem být. Takže toto usnesení, které tady je, pro mě není žádné novum. Je to pro mě běžná věc a můj osobní názor takový je.

Členové Klubu STAN, kteří se určitě i vyjádří, budou mít k tomu své postoje a svá stanoviska, ale mohu říci, že na jednání klubu tento celkový konsensus k tomuto usnesení určitě vede. Já k tomu mám ještě jednu osobní poznámku. A to je tak trošku poznámka, která se týká příspěvku pana kolegy Víchy, který říkal, že mu tady k tomu chybí určitá vysvětlení, určití lidé, kteří by tato vysvětlení dali. A já mám k tomu také poznámku. Mně tady chybí ministr vnitra, člověk, který by nám řekl, jak se vyšetřování této kauzy, kterou tady teď probíráme, která se táhne už mnoho let, jak to vyšetřování probíhá.

Vím, že i pan ministr byl překvapen tím, co se stalo v posledních dnech, ale on by měl být ta postava, která zde stane a která nám řekne, vyšetřování je takové a takové. Věci, které jste se dozvěděli ve sdělovacích prostředcích, jsou, nebo nejsou pravdivé, policie už to vyšetřuje mnoho měsíců... A tak dále, atd. Toto si myslím, že by zde mělo zaznít. A toto by nám určitě spoustu věcí objasnilo, nebo neobjasnilo. Přítomnost pana premiéra mně nevadí, protože jeho názory na celou kauzu jsou konzistentní, všichni je známe a nedomníváme se, že bychom se od něj dozvěděli něco nového. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, já jenom pro pořádek dodávám, že jsme nepozvali pana ministra vnitra. Ten nebyl pozván, takže se nemohl ani omluvit. A dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Drahoš. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Drahoš:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, mnohé z toho, co jsem chtěl říct, už tady bylo řečeno. Souhlasím s kolegou Holečkem v řadě aspektů. Víte, to usnesení je opravdu velmi kondenzované a v zásadě věcné, mírné, jak tady bylo řečeno. Já mám s účastí trestně stíhaného člověka ve vládě problém od samého začátku. Říkal jsem to také velmi otevřeně během své prezidentské i senátní kampaně. Čili pro mě to není nic, pod co bych se nepodepsal. A ještě dodávám, že také si nemyslím, že by pro toto vyjádření byla nutná přítomnost premiéra Andreje Babiše.

Na druhé straně my tady projednáváme bod „Stanovisko k současné politické situaci“. To mi přijde poněkud podivné, protože to usnesení nic k současné politické situaci neříká. Tohle usnesení z mého pohledu mohl Senát přijmout už před velmi dlouhou dobou. To je jedna moje poznámka.

Druhá moje poznámka, ale tady už mě předběhl kolega Holeček, je, že spíše než premiéra bych tady rád viděl ministra vnitra. Ano, pan předseda konstatoval, že jsme ho nepozvali. Myslím si, že by to bylo užitečnější. Já bych od pana premiéra nečekal nic jiného než to, co jsem od něj slyšel v posledních dnech, týdnech a měsících.

Takže shrnuji, já s tím usnesením nemám problém, ale není to z mého pohledu stanovisko Senátu k současné politické situaci. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. S faktickou poznámkou pan místopředseda Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedo. Já jenom chci zopakovat, že usnesení Senátu bylo pozvat předsedu vlády, nikoho jiného. A chtěl bych jenom, zvažme naše vyjádření ohledně neúčasti ministra vnitra. To je velmi složité, protože je to živý svazek. Je to živý svazek a v případných následných soudních řízeních, pokud by se opíralo o zjištění, která budou v této části a nedávno předchozí, tak by mohlo být obhajobou velmi umně využito, že vyšetřování nebylo zcela svobodné, respektive nezávislé. A myslím si, že by to mohlo situaci spíše zkomplikovat. My bychom naopak měli dbát na to, aby politici do toho nezasahovali, ale aby se vytvořilo zcela férové prostředí pro orgány činné v trestní věci. Počínaje státními zástupci a policií, aby konali v souladu se svým posláním a se zákony naší země. Zvažte, samozřejmě můžete každý činit, co uznáte za vhodné, ale volání, aby se k této věci detailně a konkrétněji vyjadřoval ministr vnitra, si myslím, že by nic dobrého nepřineslo. A naopak by mohlo způsobit problémy. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, s právem přednosti místopředseda Senátu senátor Jiří Oberfalzer. Máte slovo, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, já jsem chtěl říct v podstatě totéž. Ministr vnitra by nás mohl maximálně ujistit, že z jeho pozice se žádným způsobem nezasahuje do průběhu vyšetřování. A mohl by garantovat, že vyšetřovatelé mají úplnou svobodu a nezávislost, aby vyšetřování vedli podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A podle poznatků, které mají. Já rozumím kolegům, že hledají nějakou jinou kompetentní osobu, ale v tuhle chvíli je to v podstatě jenom vyšetřovatel a dozorující státní zástupce. A jistě si nikdo z nás neumí představit, že bychom přizvali vyšetřovatele, aby nám sděloval, jak probíhá vyšetřování a kam momentálně dospělo.

To je jenom faktické ujasnění, že nepotřebujeme ani ministra vnitra, ani premiéra. A jenom taková malá poznámka, trochu jízlivá. Pan premiér se vyjádřil v médiích, že za své děti je ochoten položit život. Tak předpokládám, že je ochoten položit i funkci předsedy vlády.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Lukáš Wagenknecht. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Nechci zdržovat tady debatu samotnou, já bych posunul malinko jiný dopad celé kauzy, která v tuto chvíli probíhá, nějakou delší dobu, která by zajímala osobně mě. Byl bych velice nerad, aby se zasahovalo do samotného vyšetřování. To je špatně. I zatahování ministra vnitra, také by se mi to asi úplně nelíbilo. Ale jsou tady orgány, které by se nám mohly a měly vyjádřit. A jako senátor bych rád nějaká vysvětlení dostal zpětně.

V rámci této kauzy je to nová informace, která je otevřená, my nevíme, jak to je, ale z mého pohledu je zásadní, a týká se zapojení osob společnosti Agrofert ve vztahu k rodině pana Babiše a vlastně ve vztahu k celé té kauze obecně.

My víme, že pan premiér tvrdí, že jeho společnost neovládá, že ji nějakou formou oddělil od samotného svého fungování. Ale pokud všechny subjekty v médiích potvrdí nějaké informace, že opravdu zaměstnanci jeho bývalé současně ovládané firmy fungují pro jeho rodinu, je to pro mě zásadní informace v celému kontextu možného ovládání společnosti Agrofert a dalších dceřiných společností.

Říkám to jenom proto, že to, co je zpětně, ať se vyřeší, do to nezasahujme.

Ale máme pořád živý problém s potenciálním střetem zájmů pana premiéra, který se netýká v tuto chvíli pouze politické roviny, ale i ekonomické. Týká se souhrnného rozpočtu Evropských společenství, týká se miliardových částek na zakázkách, týká se i mediálního možného ovlivňování v rámci našeho českého zákona o střetu zájmů a i nového finančního nařízení.

A protože v tuto chvíli bych rád měl nějakou zpětnou vazbu, a je tady orgán, který je kompetentní a myslím, že by nám měl i odpovědět, což je minimálně Evropská komise, případně další orgány Evropské unie, minimálně bych si dovolil podat osobním dopisem žádost o podání vysvětlení, vzhledem k tomu, že tyto orgány už několik měsíců rozhodují a měly by mít už nějaké stanovisko, jak to v tuto chvíli je.

Máme totiž nové finanční nařízení, které je platné a účinné, a v tuto chvíli bychom měli vědět, jestli opravdu pan Babiš je ve střetu zájmu, nebo není, i v kontextu nových informací.

Já osobně požádám o toto stanovisko, případně vám ho pak poskytnu. Pokud byste se kdokoliv chtěl připojit ke mně, budu velice rád, je to samozřejmě na vás. Děkuji za slovo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Ladislav Václavec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ladislav Václavec:  Děkuji. Dobrý den. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Jsem za klub ANO. Věřím tomu, že pan premiér tady nemá zrovna velký fanklub. Na druhé straně si musíme opravdu uvědomit, že pan premiér byl obviněn v roce 2017, bylo to ještě před volbami, těsně před volbami, a i přesto ve volbách zvítězil, a ANO zvítězilo přesvědčivě. A pan premiér má právo na to, aby byl premiérem. Ano, beru, že morálně obviněná osoba by neměla být premiérem, ale kolik bylo u nás obvinění a obviněných lidí, kde se potom obvinění sejmulo, třeba u pana Faltýnka, a kdo se jim omluvil. Kdo se omluvil lidem, kteří byli dehonestováni v tisku, když byli na nějaké své úrovni. Konkrétně vzpomenu pana Čunka. A řeknu vám další příběh. A je to příběh hejtmana Moravskoslezského kraje a zároveň senátora. Byl to člověk, který byl úspěšný hejtman, ve své době, když byl nepohodlný, tak se na něj vytahovaly kauzy s údajnou korupcí a kauzy s výstavbou penzionu, který měl. Nebudu tohoto člověka jmenovat. Velmi si ho vážím.

Jak to dopadlo? Člověk, který byl v regionu oblíbený, v regionu udělal spoustu věcí, v našem tisku proběhlo několik zpráv o tom, jaký to není obrovský korupčník. A tento člověk se jako úspěšný hejtman nedostal v dalších primárních volbách do kraje ani na pozici jedničky, ani v Krnově, odkud pochází. A když jsem se ptal kolegů ze sociální demokracie, proč, tak říkali, tys to nečetl v novinách? Já jsem četl tyto nesmysly. A sám jsem s tím měl osobní zkušenost, a tato zkušenost byla, že v době, kdy byl hejtmanem, já tam vedu dvě nemocnice. Za mnou přišli novináři, nechci říct bulvární, byli to novináři Mladé fronty, ale přišli s tím, že vyšetřují kauzy, že pan hejtman Palas – budu ho jmenovat, i když podle GDPR bych asi neměl – dodává do nemocnic přes své firmy různé zboží. Řekl jsem jim na to, že nic nemohu samozřejmě vyloučit, ale že s tím, jak znám toto prostředí a znám majitele těchto firem, že si myslím, že to je nesmysl. Oni na to řekli, že to stejně zveřejní a že zveřejní to, že jsem řekl, že to nevylučuji. Řekl jsem, že to je nesmysl, nenechám se dehonestovat, a řekl jsem, že pokud to tak udělají – není totiž žádná páka na novináře, není žádná páka na státní zástupce, kteří si obviní, koho chtějí, a když to potom není, tak se ani neomluví – že si je chytnu, sundám jim kalhoty na veřejnosti a sešlehám je páskem. Oni řekli, že jim vyhrožuji. Já jsem řekl, že jim nevyhrožuji, že říkám, co udělám.

A jak celý příběh skončil? Pan senátor Palas byl obviňován, jak skončil ve funkci senátora, vyšetřování bylo ukončeno, nic se nestalo, bylo to doloženo i finanční policií. Omluvil se mu někdy někdo? Neomluvil.

A tak bych to viděl i u ostatních kolegů. Proto se k tomu, co je zde předloženo, nepřidám. A beru to, co říkal kolega Drahoš. Kdybychom se jako Senát k tomu vyjádřili a udělali takové prohlášení po volbách, kdy se jednalo o premiéra, bral bych to, že je to správné. Dneska si myslím, že je to naprostý nesmysl.

A druhá věc. Vím, co dokáží psychicky nemocní lidé. Setkal jsem se s mnohými. Jsou velmi přesvědčiví. I když se tady hovoří o tom, že kauza, která byla, to nevyvolala a nikdo se k tomu nechce vyjadřovat, a viděl jsem kolegy, kteří vystoupili hned poté a deklarovali, že k tomuto dojde. Proto se také nepřidám.

Poslední věc, která mě k tomu vede, proč se nepřidám, je skutečnost, že bychom se měli ukázat svojí vlastní prací a nevykřikovat to, že někdo je špatný, a budeme ho odvolávat. Připadá mi to zase to, jak tady byla skupina senátorů a začala vykřikovat proti panu prezidentovi v kauze novičok o vlastizradě apod.

Myslím si, že to nepatří do usnesení Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným s právem přednosti je místopředseda Senátu Jan Horník. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, no, my se tím zabývat přece musíme. My máme dbát na ústavnost této republiky. A není přece možné se hájit tím, že část obyvatel dala Andreji Babišovi svůj hlas a de facto si ho zvolila do nejvyšší funkce, a tím se hájí. To přece takhle nemůže být. Kterýkoliv jiný občas, který bude trestně stíhaný, jako je Andrej Babiš, by podle mne nepřijal nabídku kandidovat na nejvyšší funkci. To se přece nemůže stát naprostou normální zvyklostí v této republice. To je někde úplně mimo mísu, mimo mé chápání. Ale budiž.

Co se týče ostatních obžalovaných v této kauze, nebo těch, kteří byli zproštěni, konkrétně pan Faltýnek, že na něj byl dělán jakýsi hon možná mediální. Ale on byl osobou veřejně činnou a velmi vysoce postavenou, a je doposud. Čili on musí strpět jistou míru tlaku, který na něj kladou média, který na něj kladou občané, kteří mají jiný názor. On do této funkce, a my všichni tady v Senátu jsme šli a musíme počítat s tím, že se nezalíbíme určité skupině obyvatel a že tlak na nás bude vyvíjen, a i soudy podle toho samozřejmě rozhodují. Proto tyto osoby musí strpět vyšší míru tlaku, který je na ně činěn.

Nicméně nazpátek k Andreji Babišovi. Andrej Babiš nikdy neměl být zvolen premiérem České republiky. Je pravda, že jsme asi promarnili svůj čas, že jsme se měli ozvat s takovýmto usnesením o hodně dříve.

Ale nastalo to až pod tíhou dalších věcí, které se objevují ve veřejném prostoru, a člověk, který ovládá část médií v ČR, tak by neměl mít možnost nejenom přes svá média, ale i přes svou funkci ovládat orgány nebo skrytě ovládat orgány činné v trestním řízení. A to je ten vzkaz, který my tady dnes, pokud toto usnesení přijmeme, těmto orgánům vzkážeme, že stojíme za nimi, že není nějaký bůh Andrej Babiš, že tady jsou ještě lidé, kteří mají jiné smýšlení, a minimálně si dovolím tvrdit, že to je cca 50 % obyvatel této země, protože ta země je rozdělená napůl, je polarizovaná, bohužel tomu nepřidává pan prezident. Ti, kteří budou hlasovat pro toto usnesení, tak hlasují za jinou, druhou polovinu národa, která tyto věci bere jako za nemorální a nechce s nimi mít nic společného. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Především jsem se chtěl přihlásit kvůli tomu, že už nějakou dobu tady se zblízka zaobírám záležitostmi kolem Evropské unie, ale než k tomu přistoupím, tak přece jen bych rád okomentoval i některé věci, které už tady zazněly v této debatě do této chvíle. Naprosto souhlasím s usnesením, souhlasím s tím, že je napsáno pregnantně a trefně, i když myslím, že velmi snadno by bylo možné nahradit v něm slova Andreje Babiše slovy jakékoliv trestně stíhané osoby. Ale nenavrhuji to jako pozměňovací návrh. Myslím si, že nikdo tady opravdu nezpochybňuje volební výsledky - to, že vyhrálo volby nebo získalo největší počet hlasů občanů hnutí ANO, ale to ještě nezavdává nějaké právo k tomu, aby zrovna trestně stíhaná osoba byla premiérem. Chápu, že ANO to chápe tak, že ANO je Andrej Babiš, ale přece je ještě několik pár dalších členů to hnutí má. Čili požadujeme-li, aby nebyla premiérem trestně stíhaná osoba, tak se tím ještě nebere právo hnutí ANO postavit adepta na premiéra. To, že už tady byla celá řada obvinění, kvůli kterým lidé odstoupili z politických funkcí a pak třeba skutečně obvinění nedopadla nějakou obžalobou, nějakým trestem, to považuji spíše za argument navíc pro toto usnesení, byť přece to patří k politické kultuře, že z politického života se odstupuje pro podstatně menší podezření. Už jenom pro podezření. Tady máme situaci jako trestního řízení ve velmi vážné věci s mezinárodními dopady, dosahy. Čili myslím si, že to je jenom o důvod navíc, aby takováto osoba nebyla premiérem. Je potřeba zdůraznit to, v čem je základ problému. Už to tady zaznělo v představení celého usnesení ze strany senátora Vystrčila, je to zásadní konflikt zájmu. Česká společnost, obávám se, ke konfliktu zájmu je málo citlivá. Zatím s tím asi máme málo zkušeností, ale prevence konfliktu zájmu je jedním z úhelných kamenů fungující demokracie. Musíme si na to dávat pozor.

A teď tedy k evropskému aspektu. Ten je jednoduchý. Premiér je osobou, která za nás jedná na Evropské radě, jakožto zásadním řídícím tělesu Evropské unie. Evropská rada má zásadní slovo v tom, jak bude a nebude EU fungovat a také, jaká bude naše role v EU. A to, že člověk takovýmto způsobem obviněný a nadále za přibývajících obvinění, která jsou blízce sledovaná EU, protože jde o její peníze, tak nemůže mít důvěru ostatních kolegů v Evropské radě. Nemůže a pociťujeme to a budeme to pociťovat čím dál více. I z tohoto důvodu je potřeba, abychom vrátili nějakou elementární věrohodnost ČR v očích svých partnerů. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Trestní stíhání Andreje Babiše ve věci Čapího hnízda je pouze marginální záležitost. Často jsem slyšel, že podobné věci dělali jiní, a je to pravda. Pomáhal jsem rozkrývat spoustu dalších věcí, ve kterých ještě nebyla vznesena trestní obvinění a mohl bych je tady jmenovat. Jsou to kauzy Profrost, korunové dluhopisy, které jsou blokovány jejich vyšetřováním. Je to nabytí 10 % Agrofertu od Spolany, tehdy, společnosti, která byla v konkurzním řízení, a 10 % v hodnotě 600 mil. Kč prodala za 2,5 mil. Kč. A těch kauz by tady bylo spousta, mohl bych je tady vyjmenovávat. Protože této věci odborně rozumím, všechny tyto věci se dají dokumentovat ze Sbírky listin, která je veřejně dostupná na obchodním rejstříku, takže pan Andrej Babiš, kromě toho, že je trestně stíhaný v kauze Čapí hnízdo, není žádná nevinná osoba, která by nikdy nic nezpůsobila. Víte sami, korunové dluhopisy jsem jakýmsi způsobem rozvířil já a v této věci jsem udělal i odborná stanoviska. Dnes je tlak ze státního zastupitelství, aby korunové dluhopisy nebyly vůbec, vůbec u nikoho jakýmsi způsobem odstíhány, a tím pádem se v celé té skupině jaksi i Agrofert schová a nic tam nebude. Ale toto je taková ta sekundární záležitost. Primární záležitost z mého pohledu je to bezpečnostní riziko. Chtěl bych, aby i členové klubu ANO odpověděli na jednu věc. Říkal to tady náš předseda klubu pan Láska, hodně hezky to řekl pan místopředseda Štěch. Jak se může člověk dostat na Krym a na východní Ukrajinu? Jenom za pomocí zpravodajských služeb Ruska. Co za to premiér dostal slíbeno? Co za to dostal slíbeno? Vidíme, že premiér může být okamžitě vydíratelný, a toto je pro mě nejtěžší rovina, bezpečnostní riziko, které nám pan premiér tímto tady připravil. Všechny ostatní věci jsou diskutabilní, nechme je na orgánech činných v trestním řízení. Ale položme si tady tu otázku. Tohle přece řekl sám pan premiér: Můj syn byl na Krymu. Byl na Krymu, co tam tedy dělal? Proč tam byl? Můžeme se domnívat, že proto, aby ho nemuselo Rusko vydat, kdyby bylo mezinárodní dožádání, protože by se potom Rusko začalo tvářit, že Krym není jeho. Ale to je jedno. Důležité je, jak se tam dostal. A myslím si, že se všichni shodneme na tom, že se tam dostal za pomoci ruských tajných služeb. Tady je to naše největší nebezpečí. Někdo bude za to něco chtít. A co za to bude chtít? To už je otázka na pana premiéra. A člověk, který je vydíratelný, nemůže stát v čele jakékoli země. Ale on nestojí v čele jenom jakékoli země. On stojí v čele země, která je členem NATO a Evropské unie. On se dostává k informacím, které může jakýmkoli způsobem zneužít. A tady si myslím, že to usnesení je namístě, protože premiér, který spolupracuje s ruskými tajnými službami, je pro nás velmi, velmi nepřijatelný. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, děkuji za slovo a za možnost tady vystoupit. Žijeme v neklidném světě. Kauza, kterou dnes probíráme, s velikou naléhavostí oslovuje možná dva nebo tři body, které bych chtěl krátce zmínit. Za prvé. S novou naléhavostí nám vrací na pořad dne otázku střetu zájmu nebo přinejmenším velmi vážného podezření ze střetu zájmu. Proto holding, soukromý holding, který je v majetku nějakého svěřenského fondu, pečuje o legitimního syna předsedy vlády. A to je věc, kterou uslyšíme nejenom v médiích, tu uslyšíme i u nejrůznějších dalších institucí, které se tímto zabývají. To je můj první bod. Můj druhý bod. Žijeme v neklidném světě a máme premiérova syna, který je vlastně vydán tak trochu všanc. Je na území východní Ukrajiny nebo na Krymu, kde jedinou pomoc, kterou může dostat, nebude konzulární pomoc České republiky.

Tam se totiž diplomat, český diplomat s mezinárodním krytím, chráněný Vídeňskou úmluvou, prostě nedostane. Tam se dokonce nedostane ani Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Tam se dokonce nedostanou další mezinárodní organizace, které mají za úkol spolupracovat s Ukrajinou a s Ruskem. Jak víme, Ruská federace jim tam zabránila vstoupit. To znamená, že je tak trochu mimo radary, Andrej Babiš mladší se pohybuje na území v doprovodu zaměstnance holdingu Agrofert, je mimo radary nejenom českých bezpečnostních služeb, ale i české diplomacie nebo konzulární pomoci. Já vůbec nezpochybňuji dobrou vůli těch, kteří mu tam poskytovali první pomoc, společnost, doprovázeli ho tam. Ale zneklidňuje mě, že se tam ocitl v určitou chvíli ve společnosti slečny, která nemluvila jiným jazykem než rusky, a dokonce s ní zůstal podle zpráv, které čteme, o samotě několik týdnů.

Tady bych docela rád položil otázku, zda to usnesení, tak jak ho máme, úsporné, strohé, jestli ho náhodou nerozšířit o určitý apel na vládu, protože premiér ČR je také předsedou Bezpečnostní rady státu. Tam se potkává obrana s vnitřní bezpečností, tam se potkává armáda s policií. Tam se také potkávají bezpečnostní služby. Dobře víme, že pokud je předsedou Bezpečnostní rady trestně stíhaný premiér, který má syna v této mimořádně nestandardní situaci, tak to je bezpečnostní riziko jako hrom. A proto stojí za to se vrátit rok nazpátek. Tento Senát projednával novelu o zpravodajských službách. Dokonce v ní měl dvě pozměňovací iniciativy. Tu novelu potom schválila sněmovna, podepsal prezident, psal se měsíc září minulého roku. Ta novela mluví o tom, že se kontrola zpravodajských služeb má dostat pod parlamentní kontrolu, že se má navolit, vybrat grémium pěti moudrých, bezpečnostních autorit, které mají nad bezpečností nebo nad kontrolou zpravodajských služeb bdít. Toto grémium, tato nová instituce dosud neexistuje. Vláda totiž nenaplnila zákon. Mešká. Možná, že by stálo za to vládě připomenout, že rok v neklidném světě, ve kterém vlastně přemýšlíme, která z těch informací, které létají veřejným prostorem, je pravá, že by právě posílení institucí, posílení kontroly parlamentem, vlády a exekutivy, zejména v tomto případě zpravodajských služeb, by mohlo být tou nejlepší odpovědí. Nevím tudíž, jak to naformulovat, ale dávám k úvaze, zda při této příležitosti nebo při nějaké nejbližší příští skutečně vládě nedat výzvu, aby naplnila zákon. Občané ČR a zájmové osoby, ti, kteří mají ze zákona nárok na zvýšenou ochranu, to znamená i členové rodiny ústavních činitelů a předsedy Bezpečnostní rady státu na prvním místě, by totiž měli být také pod dohledem parlamentu. Mluvíme o institucích, jednáme o demokracii a také o svobodě a právním státě.

Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Zatím poslední přihlášenou je paní senátorka Zuzana Baudyšová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem váhala, zda říct pár slov, či neříct. Nejsem politoložka, do politiky, nevím, do jaké míry se mám vůbec montovat. Vím, co je politika, protože jsem taky žila pár let s člověkem, který byl politicky angažován, vím, co všechno se může přihodit nepříjemného.

Ptám se jenom, proč tolik pozornosti kauze Čapí hnízdo? Vždyť tady je tolik jiných kauz, kde zločinci fungují jako na drátku, a tomu se vůbec nikdo neráčí věnovat... Vezměme si kauzu uhlobaronů, která je otevřená taky pomalu 15 let. Nezájem...

Já jenom, co chci říct, zda bych doporučovala vzít v úvahu, jakou roli v celé této kauze hraje závist a nenávist. Bohužel, jsou to silné faktory, které z mého pohledu hrají velmi smutnou a špatnou roli. Ale je to všechno o lidech, jestli budeme kritičtí ke kauze Čapí hnízdo a k panu Babišovi, měřme stejným metrem i dalším kauzám.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové. Rád bych se prvně vyjádřil a vypořádal s jednou věcí, která mě tady trápí, včera jsem říkal, že máme z mého pohledu zbytečně moc místopředsedů, trvám na tom, je to vidět, pan předseda včera schůzi řídil celý den sám, vůbec to nikomu nevadilo, dneska ji řídí taky sám. A pak tady máme ještě přednostní práva, kdy u takto výsostně politické otázky, kde jsme nadáni všichni zhruba stejně, tak vystupují někteří přednostně, aby nám sdělili to, co mohli sdělit ti, kteří už byli řádně přihlášeni. Nad tím bychom se možná měli zamyslet.

Já zcela jistě ale teď zrovna nad tím nemusím žehrat, protože já zcela jistě neřeknu to, co říkali mí předřečníci.

V roce 2015 bylo zahájeno trestní stíhání 9 starostů Bruntálska, kteří byli nebo jsou tedy obviněni z toho, že neoprávněně pobírali odměny ve vodárnách. Já si myslím, že to není pravda, myslí si to oni, jejich právník, ale je to něco jiného. V roce 2018, v červnu, tedy v srpnu, bylo nařízeno... V červnu byli obžalováni. V roce 2018, tedy v srpnu tohoto roku, bylo nařízeno hlavní líčení na říjen, před volbami komunálními. Padni, komu padni. Holt ten soud, ten státní zástupce... Oni nevěděli, že jsou volby, to je úplná náhoda, samozřejmě. Je to 9 lidí, tak se budou vyšetřovat. Jak to dopadne, já nevím. Ale proč nebylo nařízeno to jednání klidně po volbách dva měsíce, nebo v meziobdobí, když je to od roku 2015, to nikdo z nás neví. Já to nevím taky. Jen tak jsem to uvedl, protože to je jedna kauza, kterou se začínám zabývat, protože se na mě obrátili.

Ta paralela vám je, proč to říkám, úplně jasná. Já vůbec nevím to, co tady říkal kolega Goláň, je to velmi smysluplné, to, co říkal, to stojí za zamyšlení, ale my tady neřešíme ani nevíme, co se stalo při privatizaci, jak to bylo s Agrofertem, když se budoval, a tak dále. Já mám svůj názor na tyto privatizační věci. Myslím si, že tam bylo všude tolik faulů proti především ČR a jejím zájmům, tedy finančním a podobně, ale to je pryč. Teď řešíme něco jiného. Teď řešíme to, že před volbami, dva měsíce, tuším, to bylo, náhle se policie vzbudí a požádá o vydání Andreje Babiše, Faltýnka, tedy tehdejších poslanců. Zase to musela být ohromná náhoda. Oni skutečně ti policisté zcela jistě, naprosto nezávisle konali, zrovna to tak přišlo na ten pořad, asi tak jako u těch starostů tady, před těmi volbami. Oni si vlastně ti policisté a státní zástupci, oni si určitě nevšimli, že ty volby jsou, až v poslední chvíli si všimli, že ten Babiš je vlastně poslanec a že budou muset tedy požádat o vydání.

To, co říkám, říkám na rozdíl od vás všech, kteří jste to viděli z druhé strany, já chápu vaše pohnutky, to znamená vyšetřovatelé, státní zástupci a podobně. Chápu to. Je to strašně těžká role, protože téměř vždycky jsou napadáni, obviňováni a tak dále. To chápu. Ale já bych se spíš zamyslel nad tím, jestli 30 let po revoluci vůbec takovéto případy s takovýmito náhodami máme trpět.

My se tady zaklínáme nějakou demokracií, ovšem ta demokracie přece předpokládá, že demokratické orgány, rozdělení moci, nikoho z vás tady nechci školit o těch třech pilířích nezávislých na sobě, samozřejmě, tak že budou fungovat. Odpovězte si každý, že fungují. Mně přijde i toto jednání a mnohé diskusní příspěvky vás, to už vůbec nemluvím o sněmovně, jako kdybyste přišli do úplně jiné země, kde se vůbec nezaobíráme tím, jak je možné, že obviní jednoho, druhého, ten odchází, protože to se tak dělá, ale v těch společnostech, o kterých mluvíme, tak tam se to tak neděje. Tam když někoho obviní, tak to už tedy většinou tak dopadne. Vždyť si vzpomeňte na francouzské prezidenty a tehdejší starosty Paříže a podobně. Tak tam ta podezření byla, to vždycky tedy už šlo opravdu o to, že se něco stalo, ne že se to potom táhne a prošetřuje mnoho let.

To, že... Mně to slunko ani osvícení, pane kolego, nevadí, to je v pořádku. Já to mám. Ale děkuji, samozřejmě, že jste si toho všiml.

Takže my vždycky řešíme to, že upadlo kolo, ale vůbec neřešíme to, že auto už má 50 let životnosti, že se tady něco stalo, že tady něco vlastně jsme nedořešili, protože nikdo z nás, nikdo téměř, samozřejmě, někdo může říct, že ano, ale kdo se v tom vyzná, kdo v tom je, tak že by věřil, že soud skutečně u nás, že všichni soudci spravedlivě soudí, státní zástupci postupují, jak mají, stejně tak policisté. To je velmi nedokonalý svět. Jak se ukázalo. A já vůbec tady nechci vzpomínat svou kauzu, děkuji tady panu kolegovi některému, který mluvil o tom, mně se nikdo neomluvil. V roce 2006 to začalo. Na začátku roku 2007, taková náhoda, až jsem vstoupil do politiky, až jsem se stal senátorem a vicepremiérem, tak se naráz ukázalo, že by tady mohla být nějaká kauza. Pak když se ukázalo, že peníze jsem nemohl vzít, že se dokázalo, že svědkyně nemluvila pravdu, tak se vytáhlo to, že mám sociální dávky, ano, byla to pravda, byla to pravda, já jsem tehdy také nemluvil pravdu, protože jsem řekl, že jsem žádné takové dávky pro nejchudší nebral. Pak se zjistilo, že pět let před mým vstupem do politiky jsem vzal 1800 korun dávek na bydlení, což bylo 46 korun měsíčně. Byl jsem zaměstnanec, nevěděl jsem to, bohužel jsem redaktorovi řekl, že jsem takové věci nebral. Stal jsem se lhářem. Vyšetřovali mě pro dávky. Pak se zjistilo, že nic takového se nestalo. U rodiny, která má čtyři děti, je tam porodné, a tak dále. Tehdy byly nárokovou částí také přídavky na děti. To se shrne, je z vás největší gauner, nikdo tady se nenašel, že by se vás zastal, ani ve sněmovně, protože on je to mainstream, protože se vytvoří film, já si myslím, že ti investigativní novináři, já jsem to viděl předevčírem v záznamu, odvedli úžasně investigativní práci, protože ten člověk, ten syn, on je tak slušný, že se jim omlouvá, že oni jeli tak daleko, on je nemohl přijmout, a tak s nimi mluví. To každý normální člověk je vyhodí a zavře dveře, protože ať si jezdí, kam chtějí, třeba čtyřikrát kolem světa. Ale dobře.

Ale jsem rád, že to tady neřešíme, tyto konkrétní věci. Ale jisté je, jak je možné, že se to stane, že dva měsíce před volbami takhle někoho obviní. Já vám můžu garantovat, určitě to umím, že si najdu lidi, já je znám, kteří pracovali na mém případu, na té druhé straně, koupíte si toho policistu, on obviní každého z vás... To není žádný problém. On to může udělat. A pořád se to děje. My nemáme v této republice žádný systém, který by rychle zareagoval, protože jak to rychle dáte do novin, o tom, že senátor, ministr, premiér... Že tady je nezávislost policie. Tak to tedy trvá hodně času, než se... Protože se všichni bojí to rychle vyřešit. Nikdo se nepostaví. Já se vám nedivím. Já na rozdíl od vás jsem prověřen dostatečně. Tři roky, v jednu chvíli 60 policistů. Všechny podpisy. Čtyři polonákladní automobily, které odjely z úřadu vsetínského s tím, co já jsem podepsal. To mám všechno za sebou. Takže já se tolik bát nemusím. Ale vy všichni ano, protože vy ani nevíte, nikdo z nás neví, co v historii 4, 5 let někdo může vytáhnout a považovat to za trestnou činnost, pak se zjistí, že to třeba trestná činnost není.

V tomto snu žijeme, neudělali jsme od té doby, kdy to začalo vicepremiérem Čunkem, pak to pokračovalo, to se divím kolegům z ODS, že využívají té opoziční role i tady v Senátu, vzpomeňte si na to. Premiér Topolánek řekne něco o gayích, pak se to spustí a odchází. Myslíte si, že ČR na tom vydělává, že premiéři a vicepremiéři se nestarají o to, aby bojovali za ČR, za ty miliardy, které máme dostat? Podle mě to je, samozřejmě, já nevěřím tomu, že by to dělaly zahraniční zpravodajské služby, ale je to ideální věc, jak rozkládat tu hloupou ČR, tedy s námi hloupými představiteli, kteří na to skáčou, vždycky tam dají, vždycky se objeví něco, zkuste pracovat, když jste obviněni... A pak děláte přehmaty, chyby, řeknete, co říct nechcete, protože jak to řekl tady pan kolega, v té době tedy vyšetřovatel, Láska, ano, on ten obviněný má právo i lhát, ale on lhát nechce. Jediný, kdo z toho vykličkoval, tak to byl ten, který by si po zásluze podle mě zasloužil ten trest. A to je náš pan kolega Kalousek, který jediný to pochopil, protože to taky řídil, řekl, nechte činit orgány v trestním řízení, já vám nic neřeknu. Nicméně, každý z nás, kdo je nevinný nebo si myslí, že je nevinný, tak vám bude vyprávět o té nevinnosti. A toho se každý chytí. Každý uděláme chybu. Takže každý uděláme chybu, že řekneme třeba, v té době se domníváme, že je to pravda, pak se to prověřuje ze všech stran, to, co se stalo před dvěma třemi lety, pak se zjistí, že je to zásadní lež, protože to nebylo ve čtvrtek, ale bylo to ve středu, a přitom o nic nejde a podobně.

My žijeme skutečně ve snovém světě, ale vůbec jsme se neposunuli tam, abychom ten svět napravili, protože všichni, kdo se domnívají na určitých místech, že by to měli napravovat, tak buď si to netroufnou, protože jsou v nějakém vyšetřování, tím myslím pana premiéra. Jak tady bylo řečeno, kdyby sem přišel ministr vnitra, to bylo řečeno, že nemůže říct nic, pak by ale musel přijít asi ministr spravedlnosti, protože ten pod sebou má státní žalobce, státní zástupce, ale ten taky nemůže říct nic, protože jde o živý spis, takže je dobře, že jste je nepozvali. A pak ta situace skutečně pro nás všechny je zajímavá, protože my už jsme volali po odstoupení tolika premiérů, ale ta základní věc, proč tedy to sdělení obvinění bylo před volbami, to nikdo ani nezodpovídá. A vlastně po tom bychom se měli pídit, proč to tak bylo, co to bylo za náhodu, jestli tedy skutečně jsou nezávislí policisté a státní zástupci, nebo nejsou. A druhá věc je, jestli to byl dotační podvod nebo nebyl. Já už jsem tady prohlásil několikrát, že nevím, u kolika projektů jsem stál, myslím, že tři miliardy to budou, každý z nich je Čapí hnízdo, každý z nich. Já jsem to na rozdíl od jiných nedělal pro sebe, dělal jsem to pro město, kraj, stát a podobně. Ale je to tak, že EU po vás něco chce a dá nějaké podmínky, vy se jim přizpůsobíte. A když to po pěti letech udržitelnosti uplyne, tak vás někdo může, ano, osočit z toho, že vy jste to sice pět let dodrželi, ty podmínky, ale pak už ne.

A my jsme nedostali tak jednoduchou odpověď. Přitom většina z nás je tu starostů, kteří dotace dělají. Byly dokonce kvůli tomu šetření, myslím normálním způsobem, kdy ministerstvo to zkoumá apod. a všechny ty ostatní orgány, které k tomu jsou určeny, a dokazuje se, jestli jsme to splnili, nesplnili. Já si myslím, že většina z nás jsme tady dost dobrých odborníků, že kdyby nám předložili ten postup v Čapím hnízdě, co se týká z pohledu dotace a z pohledu toho, co měli splnit, a z tohoto pohledu splnili – a nemluvme o morálce, ale o tom, zda to bylo pochybení, nebo nebylo, zda to byl trestný čin, nebo nebyl, tak si myslím, že bychom se v tom vyznali. Ale o to se nikdo nesnažil.

A moje odpověď je, že se o to nikdo nesnaží proto, že bychom náhodou mohli dojít k tomu, že začátek a zahájení té kauzy je vlastně nesmyslné. A když toho člověka uvedete do tohoto stavu, kdy stepuje a nervózní a dělá chyby, tak on se potom proviňuje jakoby navíc. Jestli je to v zájmu České republiky, o tom pochybuji a tvrdím, že není, protože tito lidé nemohou dobře pracovat.

Takže poslední věc. Je mezi námi jeden senátor, který na Krym jel. Ten by vám mohl říct, jak se tam dá dostat nebo ne, to já skutečně nevím. Já jsem tam nejel, ale někteří z nás tam cestovali, tak jak je to složité. To říkám spíš trochu s úsměvem. Takže zkusme přemýšlet jako horní komora o tom, jestli se máme vždycky přidat k tomu, že nám novináři ukáží směr naší politiky, a my tam máme běžet a podstupovat to. S tím, že každý z nás je rád, že se to tomu Babišovi stalo. Protože kdyby se to stalo nám, to by byla hrůza. Ale takhle to je někdo jiný, a tak se k tomu vždycky přidáme.

Ale já se pochopitelně nepřidám k tomuto usnesení, byť chápu, že je celkem mírné, bohužel jsem na klubu KDU, kde se o tom mělo mluvit, zřejmě nebyl. Takže já se k tomu zcela jistě nepřidávám, protože tam bych sdělil tento názor, který mám konzistentní mnoho let, jak mě mnozí znáte. A to je v tom, že primárně bychom se měli zabývat tím, aby se tohle jen tak normálně stát nemohlo žádnému zákonodárci. A poslední věc. Kdyby možná ti zákonodárci zažili rozum, i proti vůli Babiše ho nevydali a nechali se, ať se to šetří, až tím premiérem nebude, tak by to pro Českou republiku jistě bylo levnější. Vezměte si, kolik nás tady je, kolik je v dolní komoře lidí, tedy ve sněmovně, 281 lidí se zdržuje mnoho hodin tím, že řešíme pořád nějakou věc. Zabývá se tím kdo ví kdo. A hlavně vláda a premiér nemohou dost dobře nezávisle pracovat, i kdyby byl nevinný. A to jsem vám chtěl sdělit.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Vosecký. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, já jsem v komunální politice starostou od roku devadesát. Osobně jsem administroval dotace kolem půl miliardy. Myslím si, že to není tolik jako tři, čtyři. Nikdy bych si nedovolil říct, že je to Čapí hnízdo, protože jsem chtěl, aby se rozvíjela moje obec. Svazek obcí Novoborská, aby se rozvíjel venkovský region. A k tomu jsme ty dotace dělali. Když se přijedete podívat, tak to poznáte a uvidíte, že se to za těch dvacet osm let někam posunulo. To je k tomuto. Ano, chodily kontroly, chodí kontroly, chodí namátkové. Já si myslím, že to je v určité chvíli v pořádku. Je tam trochu systém v tom, že jedna kontrola přijde, kontroluje projekt A, přijde za týden další kontrola a kontroluje zase projekt A. Když jí řeknete, tady je výsledek z kontroly, kontrola nad tím mávne, to nás nezajímá, a jede znovu. Tady vidím nějaké chyby.

Řekl bych, že jsem si kontrol užil dost. A mimo jedné dotace, kde jsme ještě stále s Ministerstvem financí ve sporu ohledně výběrového řízení, protože máme stanovisko od ÚOHS, že jsme nepochybili, auditní orgán Ministerstva financí to odmítá uznat. Takže k tomuto.

Ale v každém případě se musím zastat jak policie, tak státních zástupců, protože vždycky se ti, s kterými jsem se potkal, chovali korektně a slušně. To je fakt. Nepopírám, že mezi nimi se najde určité jedno procento, možná méně, kteří se dají koupit. To je možné. Ale pak se musíme bavit o tom, že bychom měli nastavit nějaký systém, aby se to nedělo. Protože tady jsme řešili před chvílí dávky. A řešili jsme je proč? Protože úřad práce ve Vsetíne a úřad práce v České Lípě si to vykládají úplně jinak. Proč si to vykládají úplně jinak? Vždyť mají metodický orgán, který to má řídit – ministerstvo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Omlouvám se, pane senátore, ale dávky nesouvisí s Čapím hnízdem.

Senátor Jiří Vosecký:  Já se jenom snažím říct, že státní správa, vláda a ministerstva pracují špatně. Měli bychom se bavit na toto téma. Jestliže je pravda to, co tady povídá pan kolega Čunek, já netvrdím, že není, tak ale se bavme a chtějme resortní ministerstva, ať nám to tady vysvětlí. Ale shodit všechno na to, že teď tady něco probíráme, s čímž já souhlasím, že za to můžou policisté, že za to můžou státní zástupci, to není pravda. A já se tímto omlouvám, děkuji za pozornost.

Senátor Jiří Vosecký:  Moment! Ještě jednu věc jsem zapomněl. Ona ústava říká takovou jednu maličkost, kvůli které jsem sem šel, „všem stejně“. Lidi mají rádi dřevěný metr. A ne, aby byl na někoho gumový a na někoho železný. To je špatně, prosím vás.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Usnesení, které máme všichni před sebou na stole, je doopravdy stručné, jasné, výstižné. A já zcela souhlasím s tím jeho obsahem. Už tady zaznělo, jaká rizika představuje to, že ve funkci premiéra je osoba trestně stíhaná, jaké jsou tam potenciální hrozby pro důvěru a nestrannost orgánů činných v trestním řízení. Že premiér je v té pozici, kdy doopravdy tyto orgány ovlivňovat potenciálně může. Jakkoliv i já věřím, že jak státní zastupitelství, tak policie je přes některé excesy v zásadě nezávislá instituce.

Já bych ale zdůraznil ten rozměr, že i kdyby se nic špatně nedělo v těch trestních kauzách, kdyby orgány činné v trestním řízení postupovaly naprosto perfektně podle právních principů, podle kterých mají postupovat, tak pořád je tady jedno obrovské riziko, pokud je premiér trestně stíhán v takto citlivé kauze. Že nikdo nebude věřit, že orgány činné v trestním řízením se skutečně chovají podle těch principů, podle kterých se chovat mají. A vlastně je dobře, že tady vystoupil kolega Čunek a upozornil na svoji trestní kauzu, protože ta je přesnou ukázkou toho, co se může stát.

Myslím si, že ještě si snad všichni pamatujeme, jak podezřelým způsobem byla tato kauza ukončena. Jak rozhodl státní zástupce, který vůbec nebyl příslušný pro takovéto rozhodnutí, jaké byly pochybnosti, proč se ta kauza dostala k právnímu rozhodnutí právě k tomuto právnímu zástupci. Můžeme se dohadovat, jestli to bylo nebo nebylo v pořádku, ale ta pachuť ve společnosti tady zůstala. A to je přesně důvod, proč by premiér neměl zůstat ve své funkci, pokud je v takovéto kauze trestně stíhán. Respektive v tomto případě se nikdy do ní neměl dostat. Nikdy neměl být premiérem jmenován. A kdyby stát chtěl být ušetřen těch rizik, o kterých jsem mluvil, a byl zodpovědný, tak nikdy neměl o takovouto funkci v takovéto situaci trestního stíhání usilovat.

A to si myslím, že je ten nejzásadnější problém, o kterém jsem mluvil, ohrožení důvěry v instituce, které jsou zodpovědné za průběh trestního řízení. V této, ale i v jakékoli jiné kauze. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Michael Canov. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Návrh usnesení, jak říkal pan kolega Drahoš, tady mohlo být už mnohem dříve. Vzhledem k tomu textu. To je pravda. Je pravda, že kdyby přišlo mnohem dříve, že já osobně bych měl tehdy problém s hlasováním pro něj. Vlastně z těch důvodů, co tady říkal pan kolega Čunek, ohledně ústavou garantované presumpce neviny v případě, že není čin trestně odsouzen. Nicméně došlo tady k další věci, a to je věc s tím Krymem, ke které došlo. A to je věc podle mě o několik řádů horší než samotná kauza Čapí hnízdo, tak, jak byla vnímána do té doby. Já bych řekl, že mě napadá jenom jeden rozdíl. S únosem syna prezidenta Slovenska Kováče v roce 1995. Tehdy v tom únosu v roce 1995 aspoň unesli, nebo zařídili únos toho syna pana prezidenta cizí lidé. Tady, jak to vypadá, tak vlastní otec. A proto pro ten návrh usnesení budu hlasovat.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Raduan Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já bych tady chtěl říci, že to usnesení je opravdu mírné a je pravdou, že mohlo být možná Senátem přijato již dávno. Například před rokem.

Na druhou stranu já tady vidím jednu novou věc, která tady zazněla od několika kolegů, kteří ji tady zmínili. A to je to, že je tady bezpečnostní riziko, které je z mého pohledu podstatně silnější, než bylo v minulosti. Určitě mít premiéra, který je stíhán, je samo o sobě bezpečnostním rizikem. Ale pokud se ještě k tomu přidá informace, kterou nikdo nepopřel, a naopak ji všichni potvrdili, a to, že jeho syn se opravdu nacházel v určitém období na Krymu. A tady odborníci, kteří tomu rozumí – a já nejsem ten odborník, který by tomu rozuměl – to potvrdili, že na ten Krym se opravdu nedá dostat bez vědomí, řeknu, bezpečnostních nebo tajných služeb Ruska. Tak to je obrovské bezpečnostní riziko, a proto si myslím, že to usnesení je namístě.

A ještě tady řeknu dvě takové krátké poznámky, co se týče toho, že tady pan Andrej Babiš není. Mně to původně vadilo. Chtěl jsem, aby tady byl, chtěl jsem slyšet jeho vysvětlení. Na druhou stranu, když jsem tady slyšel potom vystoupení pana senátora Lásky, který mi tady, de facto jako odborník, připomněl, že obviněný může pro svoji obranu lhát, tak se přiznám, že jeho nepřítomnost tady mi nevadí, protože on by mohl lhát, bez toho, že by se mohl obávat jakéhokoli přestupku... Takže to je jeden z důvodů.

Pak se vrátím k tomu, co tady říkal pan senátor Čunek. Já musím říct za sebe, že jsem také byl u projektu, na který jsme čerpali dotace za dvě, nebo možná tři miliardy, a ani u jednoho bych opravdu neřekl, že to je Čapí hnízdo. Za to dávám „ruku do ohně“. Na druhou stranu neříkám, že nemůžu být obviněn. To je pravdou. Tady možná, že asi to může fungovat tak, že nějaké obvinění může být vzneseno, ale určitě se nedá porovnávat zaprvé primátor s premiérem – já nejsem předsedou bezpečnostní rady státu a de facto nezpůsobuji bezpečnostní riziko.

A pak ještě jedna citace, která tady byla zmíněna panem senátorem Čunkem. On říkal, že pokud jste obviněn, tak můžete dělat chyby. A já nechci premiéra, který může dělat chyby. Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Tak samozřejmě nemohu, já bych nezareagoval, ale, věřte mi, ta moje kauza mě už netrápí. Ta už je pryč a já už se nad ní skoro usmívám. Jenom si dovedu představit tu svou pozici, kdy mě nespravedlnost opravdu vnitřně zžírala. Protože to, proč se ta kauza tak rozjela, bylo právě proto, že jsem vůbec nechápal, o co jde. Vůbec jsem nechápal, že nějací policisté něco vytahují, a to, co jim dneska řeknu do protokolu, tak zítra otiskují v novinách. A nikomu to nevadilo.

Až poté, kdy kauza Čunek proběhla a já jsem se začal bránit, obviňoval jsem ty, kteří to dělali, tak byli tam i odsouzení nebo kárně stíháni nějací policisté, a od té chvíle – to připomínám zde přítomným advokátům, bývalým policistům apod., tak až od té chvíle se začaly vydávat ty propisované blankety, kde je napsáno „obviněný“, „obhájce“... atd. To znamená, aby to nebylo tak jednoduše kopírovatelné, protože nikdo v té době nevěděl, kdo to tam takzvaně odnesl. Protože ti policisté tam byli dva, my jsme tam byli s advokátem taky dva, oni řekli: „Však to advokát zřejmě dal, my nikdy.“ A bylo po vyšetřování.

Hlavně ve chvíli, kdy se určí, že vy jste ti darebáci, ty jsi ten darebák – a celostátní, a noviny to podpoří všemi nesmyslnými důkazy samozřejmě, smyšlenkami, no tak pak už si můžou dělat úplně všechno. Takže až ve chvíli, kdy jsem se mohl bránit, nadechl jsem se a uvěřil jsem tomu, že policisté a státní zástupci mohou býti lidé omylní, že to všechno mohlo být jinak, tedy u nich s tou jejich poctivostí, tak pak se to obrátilo. A pak Nejvyšší soud, milí kolegové a kolego, prostřednictvím předsedajícího, řekl, že zákon byl porušen, ale v neprospěch Jiřího Čunka. A tady vás všechny tak trošičku, kteří nejste právníci, poučím, nahodilost, to, že se trestný čin šetří tam, kde se stal, tak ta nahodilost trestných činů způsobuje, že nemůže dojít tak snadno k nějakým manipulacím.

Pochopitelně u Jiřího Čunka to bylo tak, že advokát přišel na nějakou služebnu, trestný čin se měl stát na Vsetíně, advokát přišel na služebnu někde v Přerově, tam to odevzdal, ti to vzali, poslali to na nadřízené státní zastupitelství a porušili zákon. Místo toho, aby to poslali státnímu zastupitelstvu na Vsetín. Tam to vůbec neposlali, poslali to krajskému. Ti za hodinu řekli: „V pořádku, vy to budete šetřit.“ Takže ten, co to přijal, ten to také šetřil. A kupodivu je tady jediná věc – pro ty kolegy, kteří by to chtěli vědět, hlavně tedy z kruhu právníků – to rozhodnutí státního zástupce, který rozhodl o tom, že se trestný čin nestal a naopak se pak úplně jiný státní zástupce vyjádřil k tomu, že svědkyně nemluvila pravdu, to bylo úplně jiné šetření, a věcně příslušné, tak to jeho šetření nikdo nenapadl.

A to je právě to. Já vám to teď říkám jen z jednoho důvodu, vůbec se nepotřebuji bránit. Já jsem vyhrál v prvním kole, je vidět, že ty lidi mi věří. Ale jde o to, že se to může stát každému z vás. Já tady nestojím kvůli Jiřímu Čunkovi, já tu stojím kvůli vám. Protože jestli se stane, že si někdo usmyslí, že ten potenciální nepřítel, protože je to politik, tak my na něho podáme trestní oznámení kdo ví kde a tady si ho budeme šetřit, ne v místě, kde se trestný čin stal a také ne tím způsobem jako zákon. Zákon ano, zákon určuje, že – a taky by se to mohlo stát, protože je to starosta nebo hejtman, že se to bude řešit někde jinde. Bohužel u premiéra máte pravdu, to nevím, jestli to mají předat k šetření na Krym, nebo do Ameriky. To já chápu, že to nejde. Ale v každém případě tu máme jiné instituty, které bychom mohli využít, ale to je jiná věc. Ale tady jde o to, aby ve chvíli, kdy se způsobí ten mediální masakr, tak pak člověk, který může lhát – ale pozor, já předpokládám, že nikdo z vás by nelhal.

Naopak by se snažil při vědomí naprosté nesmyslnosti a své neviny, té nesmyslnosti obvinění vysvětlovat novinářům ty věci, tak se do toho zamotává a pak se stávají takové záležitosti. A jestli jako v mém případě jsou svědci, kteří nemluví pravdu a je to prokázáno, tak pak se stane, že vy musíte mít svědky, kteří mluví pravdu. Ovšem diskutovat o tom, co se stalo před pěti lety, v té době, kdy se to šetřilo, už to bylo sedm let, a jestli na té poradě to někdo řekl, nebo neřekl, to je celkem komická záležitost. Obracím se na kolegy, kteří mají poradu každý týden v pondělí ráno. Ta dvoustá kdysi, tam se mělo něco stát, tam se mělo něco říct atd. Takže hledejte, není to jednoduché. A pak musíte dokázat nevinu. A tu nevinu, když už si opravdu nepamatujete, co se před sedmi lety stalo, protože se nic nestalo, tady je ještě jedna poučka. Když vykradete banku a někdo vás vzbudí za 10 let, tak vy řeknete, co jste dělal ten den, zkrátka si to alibi pamatujete. Ale když ji nevykradete, tak to zkrátka neřeknete, protože nevíte. Je to den jako každý jiný.

Tak to jen pro vás, protože mně se tady už lehko vystupuje po těch letech, ale vidíte, on vám 10 let bude někdo připomínat, že to mohlo být jinak, ale ono to jinak nebylo, to se nakonec ukázalo. A takhle se dají vyřazovat nepohodlní politici. A zůstávají v politice jenom ti, jak mi to tady bylo řečeno: "Jo, kamaráde, lézt nahoru do politiky musíš tím backgroundem, ty musíš mít ty policajty pod sebou a musíš je umět nějak ovládat atd." Ovšem to není politika, ve které já chci žít. To není stát, ve kterém chci žít. Takže my bychom skutečně měli působit, odhlédnu teď od té kauzy, kterou probíráme, na této kauze bychom si měli říci, jestli jsme udělali všechno pro to, aby se to nikomu už nemohlo stát, tzn. aby se nestávaly záměrné chyby.

A já nevím, jestli tady je jeden jediný, kdo by řekl, že ví a věří tomu, že dva měsíce před volbami bylo požádáno o vydání premiéra, a je mi jedno, jestli je vinen nebo nevinen, ale že to bylo uděláno fakt jako v pořadu dne a věcí, když my všichni víme, že je to úplně jedno, jestli je to o půl roku dříve nebo o půl roku později, pokud ty důkazy k tomu mají.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Czieńciala.

Senátor Jiří Cieńciała:  Já vás zdravím, vážení přátelé, vážený předsedo, vážené kolegyně, kolegové, nebojte se, budu stručný. Co tu bylo řečeno, to je na knihu, krásnou knihu, protože tu převažovaly samé konstruktivní a pozitivní řeči, resp. obsah těch vystoupení. A je to velmi poučné. Aspoň pro mě. Ale já mám trochu problém ne s tím usnesením, s jeho formou a obsahem, to je excelentní, to už musí člověk umět takto krásně naformulovat, ale já mám problém s tím, že nám tady chybí ten obviněný. S tím mám problém. Slyšel jsem argumenty a vysvětlení, že by to nepomohlo, že on by stejně lhal a vykládal něco, co vykládal. Ale já si myslím, že to není tak docela pravda, protože určitě by si z toho něco odnesl. A nejen on, ale i jeho podstatné okolí, s kterým pracuje a které to určitě důkladně sleduje, co se tady děje. Nejsem zase takový skeptik, že bychom se měli na všechno vykašlat a v podstatě se bavit natvrdo a padni, komu padni, protože život je velmi pestrý, člověk je velmi složitý. A nikdy nevíme jeho důvody, příčiny, motivaci.

Čili já chci říci, že všechno je v pořádku, děkuji mockrát všem, co vystupovali tady, kolegovi Horníkovi a jiným, protože opravdu ta slova byla přesvědčivá. Ale vzhledem k tomu, že tu není ten obviněný, já s tou procedurou mám problém a asi toto usnesení neodhlasuji, protože kdyby tady byl, tak by to byla úplně jiná práce. Ale víte, národy různé trpí nějakými syndromy. A náš český nebo československý trpí syndromem pobělohorským a mnichovským. Polský národ trpí syndromem rozebrání Polska. A nás to poznamenalo do takové míry a pořád se to s ním do určité míry táhne. Čili věřím, že se rozhodneme správně, ale věřím, že kdybychom měli trochu snahy i ze strany Senátu a donutili tu vládu, ten timing udělat tak, aby premiér tady byl, bylo by to výživnější a tak bychom se podepsali pod principy, které hlásáme.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Martin Červíček.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já se omlouvám, že zdržuji, ale možná jenom velmi krátce. Můžeme mít na vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a různých okolností různá stanoviska, různé nezodpovězené otázky.

Ale nikdo z nás není seznámen s vyšetřovacím spisem, nikdo z nás v tuto chvíli nenaplňuje roli orgánů činných v trestním řízení. Ta věc je vyšetřována policií pod dozorem Státního zastupitelství.

Já jsem přesvědčen o tom, že to jsou věci, které možná průběžně můžeme někdy požadovat, nějak se s nimi seznamovat, ale nemají v tuto chvíli absolutně žádný vliv na návrh usnesení, které bylo předloženo.

To usnesení zní: "Považuje účast Andreje Babiše ve vládě ČR do konce vyšetření podezření z dotačního podvodu ve věci společnosti Čapí hnízdo za nepřijatelnou." A my se buďto ztotožníme nebo shodneme na tom, že premiér ČR, který je šéfem bezpečnostní rady, který má přímý nebo nepřímý vliv na bezpečnostní a zpravodajské prostředí, může ovlivňovat, ovlivňuje nebo svou činností nebo některými okolnostmi, které se veřejně dozvídáme ze sdělovacích prostředků, může narušovat jakékoli bezchybné objektivní fungování orgánů činných v trestním řízení. Pokud se na tom shodneme, že může ze svého postavení v tuto chvíli takto působit, tak si myslím, že jsme povinni schválit toto usnesení, kterým deklarujeme nějaký svůj názor na současný stav i v souvislosti s vyšetřováním této kauzy. Ale ne na meritum vyšetřování této kauzy. O tom nikdo nic pořádně nevíme.

Děkuji.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A v této chvíli už nikoho přihlášeného nevidím, takže rozpravu končím a ptám se, zda si přeje k proběhlé rozpravě vystoupit navrhovatel? Ano, přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, jenom velmi stručně. Napočítal jsem celkem 20 vystupujících, někteří vystoupili dvakrát. Většina vystupujících fungovala tak, že někteří položili dotaz a jiní odpověděli, takže za to děkuji. Co se týká zásadních připomínek, tak spíše připomenu ty odpovědi.

První dotaz, který tady byl, byl dotaz pana senátora Drahoše, proč až teď a ne dříve? Tam si myslím, že velmi dobře odpověděl například pan senátor Canov. Já jsem v té situaci na tom velmi podobně, že rovněž, pokud ta věc je jednou a je otázkou, zda už je to na takovéto usnesení, ale pokud potom vzniknou další pochybnosti, které tady velmi precizně, řekl bych, jednak ozřejmil pan senátor Láska nebo pan senátor Fischer, tak už ta nádoba přeteče a potom to usnesení je k současné situaci, kdy to podezření a míra pochybností prostě narostla nad úroveň, kdy jsem to usnesení předložil.

Druhá věc, která tady byla, je připomínka pana senátora Václavce, že je možné, když dostaneme ty voličské hlasy, tak pominout obvinění. Já upozorňuji, že jsem nezaznamenal, že by někdo říkal, že se má pan Andrej Babiš vzdát mandátu.

To nikdo neříkal, to mu dali občané, a věděli, že je obviněný. Ale on není pouze poslancem, on je jmenovaným premiérem ČR se všemi těmi pravomocemi, které tady naposled říkal pan senátor Červíček.

Je to člověk, který má zásadní vliv, nebo může mít zásadní vliv na to, zda bude nebo nebude ohrožena bezpečnost republiky a zda nebo nebude vyšetřování nezávislé. On je v úplně jiné situaci jako jmenovaný premiér než všichni ostatní. Mimochodem jak spočítal pan senátor Nytra, těch oprávněných voličů, kteří mu dali hlas, bylo 18 %. A to je vlastně všechno, co jsem k tomu chtěl říci.

Ještě, a to také zmínil pan senátor Červíček, předposlední věc, poprosím, aby v tom usnesení, neboť tam původně bylo "do vyšetření" a pak jsem tam přidal „do konce“, tak tam potom patří „do konce vyšetřování“, nikoli „vyšetření“. „Do konce vyšetřování“, aby to bylo správně česky, „podezření z dotačního podvodu“. Tak prosím, takhle si to usnesení ještě opravte.

A vyjádření k panu senátoru Čunkovi by bylo hrozně dlouhé, neboť já v tom vyjádření vidím spoustu rozporů. Kdybych to měl shrnout do tří vět, tak jsem se nejdříve dozvěděl, že je tady senátor, který má absolutní nedůvěru v to, že tu máme právní stát. Pak je tu senátor, který je spokojen s tím, že nakonec ta jeho kauza dopadla tak, jak měla dopadnout, protože ten právní stát zafungoval. A pak jsem se dozvěděl, že všichni, co budeme hlasovat pro usnesení, tak jsme vlastně plní závisti, nenávisti a nedůvěry. Takže tomu moc nerozumím, je mi to trošku líto, ale takto to usnesení rozhodně myšleno není.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit?

Senátor Leopold Sulovský:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, jestli jsem správně počítal, tak vystoupilo postupně 21 senátorů, jedna paní senátorka. Vyjádření bylo vesměs kladné, čtyři senátoři, tedy jedna senátorka se k tomu vyjádřili tak, že hlasovat pro to nebudou. Takže si myslím, že návrh je podpořit tuto věc. Děkuji za slovo.

Předseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji. Můžeme přistoupit k hlasování. Já usnesení ještě pro jistotu přečtu s tou pravopisnou opravou. Senát považuje účast Andreje Babiše ve vládě ČR do konce vyšetřování podezření z dotačního podvodu ve věci společnosti Čapí hnízdo za nepřijatelnou. A o tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 59, proti byli 4, návrh byl přijat. Končím projednávání toho tisku a my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  My jsme se zde vystřídali, takže dovolte, kolegové, abych zahájil jednání o následujícím bodu. V následujícím bodem našeho schváleného programu je

 

Návrh rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2007/198/Euratom o založení společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy a o poskytnutí výhod tomuto podniku

Tisk EU č. J 163/11

Je to senátní tisk J 163/11. Materiály jste obdrželi pod tímto číslem a sice kromě toho ještě jednací číslo je 163/11/01. Předkladatelem je ministr školství a já pana ministra prosím, aby tento návrh předložil.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já si dovolím předstoupit před vás s takovým lehčím tématem po tom předchozím, a to je termonukleární reaktor. V rámci přípravy nového víceletého finančního rámce EU na období let 2021-2027 předložila Evropská komise začátkem června letošního roku společně s návrhem legislativního balíčku 9. rámcového programu EU pro výzkum a inovace, Horizon Europe. Rovněž návrh rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí z roku 2007 o založení společného evropského podniku pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy a o poskytnutí výhod tomuto podniku. Dovolte mi představit částečně, o co se jedná.

Projekt ITER je zásadním mezinárodním projektem, který spočívá v konstrukci a v provozu experimentálního termonukleárního reaktoru za účelem výzkumu využití jaderné syntézy k výrobě elektrické energie v průmyslovém měřítku, tzn. že je to pokusný reaktor, který by měl posunout možnosti využití termonukleárního reaktoru ne o generaci, ale o několik generací dopředu. Je totiž vysoce pravděpodobné, že jaderná syntéza bude jakožto potenciálně nevyčerpatelný zdroj energie, navíc šetrný vůči klimatu, bude hrát v budoucím evropském i celosvětovém energetickém prostředí velmi významnou úlohu. To, co je potěšující, očekává se, že projekt bude mít velmi pozitivní dopad na evropský průmysl, tvorbu pracovních míst, hospodářský růst. A to právě díky výzkumu a souvisejícím inovacím.

Hlavním účelem předkládaného návrhu je zajistit kontinuitu ve financování projektu ITER, protože toto je záležitost, která běží už od roku 2007. A ta kontinuita by měla pokračovat i v rámci nového víceletého finančního rámce, přičemž návrh rozhodnutí navazuje na předchozí rozhodnutí, jak už jsem říkal, 2007/198 EURATOM prakticky v nezměněné podobě. Maximální výše finančních závazků EU vůči projektu je ve víceletém finančním rámci pro období let 21-27 stanovena cca na 6 mld. eur v rámci rozpočtové obálky pro výzkum a inovace.

Průvodním cílem návrhu rozhodnutí je i usnadnit komplementaritu k výzkumným činnostem v oblasti jaderné syntézy, které jsou v rámci programu Euratom v letech 21-25 připravovány. A zajistit synergie s dalšími komunitárními programy, a to zejm. s nadcházejícím rámcovým programem Horizon Europe, tzn. aby tam docházelo k synergiím v oblasti výzkumu a ne k duplicitě či triplicitě nákladů.

ČR považuje pokračování tohoto projektu za velmi důležitou součást implementace výzkumné a energetické politiky EU. Pro výzkumné organizace, ale i podniky v ČR představuje tento projekt velmi významnou příležitost pro navázání spolupráce s předními zahraničními partnery z veřejného výzkumného sektoru, ale i z aplikační sféry. A možnost využití nejnovějších vědeckých poznatků a jejich propojení až do průmyslové praxe.

Tolik asi úvodní předklad, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji panu předkladateli. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo J 163/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek, jehož tímto prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dušek:  Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, teď už k přízemnějším věcem, jako je budoucnost lidstva. My jsme se návrhem tohoto rozhodnutí zabývali v našem výboru 7. listopadu tohoto roku. Ve shodě s tím, co říkal pan ministr, jsme přijali i návrh doporučení k vyjádření Senátu.

Osobně, protože jsem vystudoval teoretickou fyziku, si nejsem úplně jistý, jestli se někdy dožijeme funkčního trhu jaderného reaktoru, protože o tom, že se spustí do dvaceti let, se říká už posledních 60 let. Nicméně i cesta za tímto unikátním zařízením je důležitá a pro Českou republiku je dle mého názoru velmi významná. A z toho tedy vychází ono doporučení.

Senát oceňuje, že projekt ITER podporuje synergii mezi oblastmi energetiky, průmyslu a výzkumu, stejně jako pozici Evropské unie coby globálního lídra v oboru jaderné syntézy a aplikace jaderné energetiky a nabízí technologicky vyspělým průmyslovým odvětvím příležitost k inovaci i dalšímu rozvoji. A proto ve shodě s pozicí vlády České republiky souhlasí s návrhem dalšího financování projektu ITER, jehož hlavní prioritou je dokončení konstrukce termonukleárního reaktoru jako funkčního energetického zdroje.

V druhé části naše doporučení Senát vyzývá ke konkretizaci způsobu zajištění součinnosti s dalšími programy Evropské unie, aby se eliminovala duplicita a naopak podporovala jejich komplementarita.

Senát apeluje na vyšší zapojení českých vědeckovýzkumných a vysokoškolských pracovišť, stejně jako zástupců soukromého sektoru, do tohoto projektu, který se řadí mezi nejvýznamnější vědeckotechnické projekty počátku 21. století a považuje za prioritu rozvoj navazující energetické infrastruktury Evropské unie, která pro nás bude důležitá, ať už tento reaktor bude fungovat, či nikoliv. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Hlásí se do ní pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Chci položit jenom jednu otázku, kterou jsem již položil, když jsme to projednávali na výboru, ale tam odpověď přítomného náměstka mně zcela nepřišla vyčerpávající, a tak ji zkusím znova.

Považuji za velmi důležitý v našem usnesení bod II. 2. o vyšším zapojení českých vědeckovýzkumných a vysokoškolských pracovišť a ostatně i soukromého sektoru do tohoto projektu. Považuji to za důležité. Myslím si, že tento projekt je pro nás důležitý skutečně ne proto, že by v dohledné době nám vyřešil problémy s energií, ale je důležitý především jako semeniště know how znalostí a místo, kde se produkují extrémně dobře vzdělaní lidé. Známe to dobře z CERN, kde to tak funguje skvěle mnoho desítek let.

A chtěl jsem se zeptat, jestli je tady nějaká jakoby konkrétnější představa, co by se pro větší zapojení českých zejména vědeckovýzkumných a vysokoškolských pracovišť dalo udělat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Do rozpravy se nikdo další nehlásí, tak ji – stihla to ještě paní senátorka Jitka Seitlová, vyrušoval ji kolega, než jsem pronesl zaklínací formuli.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji pane místopředsedo. Vážený pane ministře, mám na vás jeden dotaz: Jak to tedy vypadá v současné době s účastí českých expertů a vědeckotechnických pracovišť v tomto projektu? Měla jsem možnost teď při své návštěvě v Ženevě se kontaktovat s lidmi, kteří pracují v CERN, a oni říkají, že je velký problém, že od nás odchází málo expertů do těchto výzkumných institucí. Proto mám tento dotaz. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji paní senátorce. A teď už se opravdu nikdo nehlásí, ale přece jen. ... Pan senátor Čunek, prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Omlouvám se. Jenom velmi rychle. Když jsem byl v CERN na poslední návštěvě, oni bohužel říkají, že naši mladí nejeví zájem o to, aby tam byli. Možná rozvinu tuto otázku. Nevím, jak tam funguje pobídkový systém, jaké tam mají zázemí. Ale lze asi odpovědět i na to, že zřejmě už to není tak zajímavé, protože mají celkem zajímavé podmínky mladí vědci i tady.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A teď už se opravdu nikdo nehlásí, takže rozpravu ukončuji. Pane předkladateli, vyjádříte se.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji za dotazy. Pokud jde o zapojení, nebudeme si říkat, že to je věc, kam se mohou zapojit všichni naši vědci. A je to velmi specifická oblast. A jsem velmi rád, že Česká republika je velmi aktivním hráčem, protože když budu mluvit o projektu ITER, tak česká vědeckovýzkumná obec je zapojena nejenom přes Ústav fyziky plazmatu Akademie věd, ale také přes centrum výzkumu v Řeži. A tam dokonce malý pokusný reaktor Compass – pokud mám poznačeno správně jméno – je vlastně zmenšeninou ITER. To znamená, že co se týká české infrastruktury i zapojení byť ne velký nebo ne extrémně velký co do čísel, ale co do významu určitě jakoby důležitých vědeckých týmů, zapojeni jsme. Znamená to, že nikdy to nebude masová záležitost, nikdy nebudeme mít stovky nebo tisíce vědců, kteří se budou věnovat fyzice plazmatu, ale Česká republika je důležitým hráčem na tomto poli.

Co se týká obecně, protože otázka směřovala na to, jaké zapojení, jak ho zlepšit, tak vím, že konkrétní kroky, které jsme na ministerstvu učinili v předchozích letech v této oblasti, vedly k tomu, že vědci vědí, že je tento projekt a mají o něj zájem. To, že realizují třeba nějaký projekt na našem území a jsou částečně propojeni s vědeckým týmem, např. v CERN, neznamená, že když vědec není fyzicky přítomen v CERN, že se nepodílí na vývoji, že není jakoby pevnou součástí dané vědecké větve.

To, co byl větší problém, než vědecké zapojení, dovolím si využít této chvíle, bylo, že když my se někde účastníme, máme většinou nárok i na administrativní pozice s tím spojené, a samozřejmě i na pozice v jednotlivých bordech, a ty jsou také nesmírně důležité. A tam se o možné účasti v roce 2015, kdy jsem nastupoval na místo náměstka, uvedu výzkum a vysoké školy, moc nevědělo a začali jsme komunikovat volné pozice a snažíme se je komunikovat vzhledem k vědecké komunitě nebo vůbec k vysokoškolské komunitě, abychom dostali své lidi do rozhodujících pozic i do podpůrného administrativního personálu.

Tyto konkrétní kroky se dějí. Nemáme samozřejmě vědecké umístěnky, nemůžeme jako ministerstvo někomu přikázat, aby tam jel, ale můžeme informaci dávat. A pak to má samozřejmě ještě neformální rovinu na různých plénech lobbovat pro naše lidi. A myslím, že velký úspěch je, co se týká ESFRI, kdy pan prof. Hrušák tam je, a je šéfem toho. A to je velký diplomatický úspěch české vědy. A doufám, že těchto úspěchů bude víc.

Znamená to, že zastoupeni tam jsme poměrně solidně. A my jako ministerstvo se snažíme informovat o příležitostech, které se objevují, tak abychom i v ostatních pozicích zvyšovali svůj podíl na vědeckovýzkumném trhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje, jestli chce vystoupit k proběhlé rozpravě. Nechce. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

A nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Jiří Dušek a jak je uvedeno v tisku č. J 163/11/02. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, prosím, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Registrováno bylo 66 senátorek a senátorů, kvorum 34, pro bylo 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji vám a končím projednávání tohoto bodu.

A můžeme přistoupit k dalšímu, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Evropský sbor solidarity a zrušuje [nařízení o Evropském sboru solidarity] a nařízení (EU) č. 375/2014

Tisk EU č. N 165/11

Senátní tisk č. N 165/11. Pod tímto číslem jste obdrželi materiály a také ještě jeden materiál, a ten je N 165/11/01. Návrh opět uvede pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga. Prosím, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, ještě jednou. Tentokrát mi dovolte uvést návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Evropský sbor solidarity. Návrh nařízení vychází ze sdělení komise Evropský sbor solidarity, na jehož základě byla 7. 12. 2016 zahájena první fáze Evropského sboru solidarity a jehož cílem bylo a je nastavit budoucí fungování sboru na roky 2021 – 2027. V rámci této iniciativy byla od počátku nabízena dobrovolnická práce stáže nebo pracovní příležitosti pro mladé lidi ve věku od 18 do 30 let v celé EU. Jelikož dle názoru komise existuje potenciál pro další rozvoj solidarity, s oběťmi krizí a katastrof v zemích mimo Evropu, navrhuje se nově od roku 2021 rozšíření působnosti tohoto sboru tak, aby zahrnoval podporu operací humanitární pomoci v zemích mimo EU. Sbor by měl zahrnovat činnost, kterou v současné době podporuje iniciativa humanitární dobrovolníci EU. Tato činnost byla zahájena v roce 2014. Dle komise toto uspořádání přispěje nejen k řešení nenaplněných společenských potřeb v Evropě, ale také spolupomůže k řešení humanitárních problémů v zemích mimo EU a k podpoře rovněž osobního, vzdělávacího, profesního a občanského rozvoje mladých lidí. Sbor bude využívat řídící a prováděcí strukturu, která již byla zavedena v rámci programu Erasmus+, což by mělo vést k účinnému a efektivnímu provádění a optimalizaci činnosti a minimalizaci administrativní zátěže, přičemž humanitární aktivity budou mít centralizované řízení. Vnitrostátní orgány určené k řízení akcí v rámci nového nařízení o programu Erasmus+ v každé zemi, která se účastní sboru solidarity, budou jednat rovněž jako vnitrostátní orgány v rámci sboru pro dobrovolnickou činnost a pracovní stáže. Co se týká monitorování té činnosti a hodnocení, tak zase budou použity stávající nástroje, kterými bude stálé monitorování za účelem posouzení pokroku a proběhne tak, jako je to u programu EU zvykem, průběžné hodnocení, a to nejpozději do 4 let od spuštění tohoto programu. Na konci provádění programu provede komise jako obvykle závěrečné hodnocení vyhodnocení. Sbor bude rovněž předmětem nezávislého hodnocení, které bude provedeno 4 roky po jeho zavedení, za účelem posouzení kvalitativních výsledků těch akcí, které v průběhu 4 let budou podpořeny. Pro zjednodušení požadavku na příjemce by měly být v co největší míře využívány zjednodušené granty v podobě jednorázových částek, úhrady jednotkových nákladů a paušálních částek. V souladu s návrhem komise na víceletý finanční rámec pro období let 2021 – 2027 činí navržené finanční prostředky na provádění programu pro toto období jeden a čtvrt miliardy euro. Komise si stanovila dva tyto prostředky. Cíl – do roku 2020 do činnosti sboru zapojit sto tisíc mladých lidí, resp. v tom dalším období, tedy sto tisíc mladých Evropanů. V současné době se do sboru zaregistrovalo zatím 72 000 mladých lidí a přibližně jedna desetina z nich se zapojila do solidárních činností. Teď je čas pro rámcovou pozici ministerstva školství a respektive rekapitulace průběhu. Pokud jde o rámcovou pozici, kterou ministerstvo školství k tomuto návrhu zpracovalo, tak bezpochyby. Sbor solidarity vítáme jako jednu z příležitostí pro mladé lidi zlepšit nejen svůj život a získat nové zkušenosti. Z tohoto pohledu oceňujeme fakt, že sbor doplnil stávající nabídku veřejných i soukromých politik programu a aktivit na národní evropské úrovni. Důležitá je také skutečnost, že činnost může být realizována v rámci přeshraničního i vnitrostátního umístění. Z pohledu ČR je klíčový návrh na implementaci programu prostřednictvím národních agentur programu Erasmus+. Protože předpokládáme, že to zjednoduší výrazně tu funkční strukturu, resp. i související administrativní zátěž. Česká republika ale od začátku pohlížela skepticky na začlenění humanitární dobrovolné pomoci do aktivit sboru solidarity.

Z našeho pohledu by bylo vhodnější, aby sbor pokračoval po roce 2020 v podobě, ke které byla v červnu 2018 dosažena shoda s Evropským parlamentem k programu na zkrácení období let 2018 – 2020. V případě začlenění humanitární dobrovolné pomoci do sboru navrhovala ČR společně s několika dalšími zeměmi neomezovat horní věkovou hranici pro dobrovolníky, kteří tuto specifickou činnost vykonávají. Vyjadřovala rovněž obavy o bezpečnost těchto dobrovolníků a dotazovali jsme se také na obsah školení před výjezdem, které se nutně ze své povahy musí lišit od školení poskytovaného běžným dobrovolníkům. Z prezentace komise, která byla přednesena na jednání pracovní skupiny pro mládež dne 12. 10. vyplynulo, že humanitární dobrovolníci nejsou a nebudou vysíláni do míst, kde se přímo odehrává konflikt či katastrofa. Představují spíše zázemí pro profesionální humanitární pracovníky. Nejsou tak přímo ohroženi na životě, ani by nemělo dojít k přímému kontaktu s lidmi dotčenými katastrofami, ztráty majetku či blízkých osob, takže se nedostávají do krizových situací, které by vzhledem ke svému věku a zkušenostem nemuseli psychicky zvládnout. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli netrvat na striktním požadavku neomezené horní věkové hranice pro humanitární dobrovolníky. Naše rozhodnutí ovlivnila rovněž skutečnost, že ke schválení nařízení postačí kvalifikovaná většina a postoj ČR zastává v současné době jen velmi málo zemí. Tuším, že zůstaly čtyři. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 165/11/02. Zpravodajem výboru je paní senátorka Šárka Jelínková a prosím ji, aby nás seznámila se svou zprávou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Pěkné odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Jako již od včerejška členka ústavně-právního výboru si dovolím ještě přednést zpravodajskou zprávu členky výboru pro evropské záležitosti, jehož jsem byla doposud členkou. Samozřejmě se jedná o výbor neméně důležitý. Dovolím si nyní zjednodušeně svoji zpravodajskou zprávu shrnout k tomu rozšíření působnosti Evropského sboru solidarity, ke kterému dojde na základě tohoto návrhu začleněním evropského sboru humanitární pomoci. Samozřejmě patrnými výhodami tohoto spojení jsou úspory ze společné realizace v rámci jednoho programu. Jedná se o zjednodušení práce zúčastněných organizací. Určitě další výhodou bude zjednodušení přístupu mladých lidí, kteří se chtějí zapojit do solidárních činností. Také již máme výsledky toho, jak fungoval program evropské humanitární solidarity, že byl velmi málo využívaný. Takže lze očekávat, že jeho začleněním do Evropského sboru solidarity dojde k většímu zviditelnění tohoto druhu dobrovolnictví z důvodu propagace pod společnou značkou a zvýší se i zájem organizací a dobrovolníků.

Nyní mi dovolte, aby vás seznámila s doporučením k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Evropský sbor solidarity a zrušuje nařízení o Evropském sboru solidarity a nařízení EU č. 375/2014. Toto doporučení bylo přijato na 29. schůzi výboru pro evropské záležitosti dne 7. 11. 2018. Senát Parlamentu ČR podporuje v obecné rovině cíle iniciativy Evropský sbor solidarity, kterými jsou snaha posílit soudržnost a solidaritu v Evropě i mimo ni, zvýšit účast mladých lidí a organizací na vysoce kvalitních a dostupných solidárních činnostech a poskytnout mladým lidem smysluplné příležitosti k dalšímu osobnímu i profesnímu rozvoji. Upozorňuje však na časový a kauzální nesoulad mezi evaluací stávajícího a připravovaného Evropského sboru solidarity.

Obávám se, že v současné době není dostatečně nastaven systém přípravy a zajištění bezpečnosti mladých lidí, vyjíždějících za dobrovolnými činnostmi na podporu operací humanitární činnosti v některých nestabilních zemích a oblastech, že v těchto zemích či oblastech mohou existovat vážná bezpečnostní rizika, i když v nich přímo neprobíhají žádné ozbrojené konflikty. Připouští však, že začlenění evropského dobrovolnického sboru humanitární pomoci do SS může být vhodnou příležitostí pro zpřísnění požadavků pro organizace, školení dobrovolníků a přijetí dalších opatření pro zajištění bezpečnosti dobrovolníků. Souhlasí s vládou, že v návrhu měla být vyjasněna kritéria pro účast třetích zemí, žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení, a o dalším vývoji projednávání, a to v okamžiku dosažení politické shody potřebného počtu členských států na hlavních prvcích návrhu, nebo již předtím, pokud by se výsledky projednávání v radě začaly výrazně odchylovat od postoje ČR, vyjádřeného v rámcové pozici vlády.

A poslední bod. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní zpravodajko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí, tak ji rovnou končím. Chci se zeptat pana ministra, jestli chce nějakým způsobem reagovat? Paní zpravodajka, předpokládám, také asi ne. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Spustíme si hudbu.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej předložila senátorka Šárka Jelínková, jak je uvedeno v tisku č. N 165/11/02. V sále je aktuálně přítomno 66 senátorů, kvórum činí 34. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO, já taky nesmím zapomenout hlasovat... Kdo je proti, prosím, zvedne ruku teď a stiskne tlačítko NE.

Z přítomných 67 senátorů při kvóru 34 bylo pro 59, nikdo nebyl proti. Návrh je schválen. Děkuji panu předkladateli i zpravodaji.

Postoupíme k dalšímu bodu. A my se zde vystřídáme u umpire.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré poledne, dámy a pánové, vystřídali jsme se u předsednického mikrofonu. Protože je to moje první vystoupení v této funkci, tak bych vám chtěl poděkovat ještě za včerejší z volení do funkce místopředsedy Senátu, předpokládám, že práce místopředsedu Senátu spočívá ještě v něčem jiném než ve vedení schůze. Takže nemám obavy, že by nás bylo příliš mnoho.

Následujícím bodem dnešní schůze je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 332

Je to senátní tisk č. 332. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 332. Prosím, a zároveň vítám, pana poslance Marka Bendu, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Marek Benda:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Je mi ctí zase po dlouhém čase moci vystoupit na půdě Senátu. Pokusím se být maximálně stručný. Předkládám vám návrh zákona, který jsme podali spolu s kolegy poslanci a který schválila Poslanecká sněmovna, který má v jedné drobné věci novelizovat zákon o dani z přidané hodnoty. Jedná se o problematiku služeb, které jsou poskytovány na základě zákona nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci třetí osobě, pokud úplatu za poskytnutí této služby hradí stát. Jde o to, že novelou zákona č. 170/2017 Sb., o dani z přidané hodnoty, bylo řečeno, že tam, kde jsou služby poskytovány v nějakém plnění, které se dotýká více než jednoho roku, platí se vždy na konci dotčeného roku daň z přidané hodnoty. Ale pokud se jedná o služby, které jsou typicky poskytovány advokáty, daňovými poradci, ale i dalšími subjekty podle zákona o bezplatné právní pomoci, a platí tyto služby stát, neplatí je jiná osoba, tak není spravedlivé požadovat, pokud nebylo vyplaceno nic, tak není spravedlivé požadovat, aby byla vyplacena daň z přidané hodnoty za ten příslušný kalendářní rok, pokud ta služba je zaplacena až třeba za rok následující, nebo mnohdy i déle. Jednalo by se fakticky o situaci, kdy by tito poskytovatelé služby dotovali, resp. úvěrovali stát na dani z přidané hodnoty.

Nemůže se v tom nějakým způsobem šidit, protože se jedná o rozhodnutí orgánu veřejné moci, ta služba je poskytována, je placena také orgánem veřejné moci. Proto bych vás poprosil, jestli byste tento návrh zákona mohli schválit. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež nám všem bylo rozdáno jako senátní tisk č. 332/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Tu podstatu už tady pan poslanec řekl, vysvětlil. Když to hrozně zjednoduším, typickým příkladem jsou advokáti ex offo, to znamená, oni vlastně jsou přiděleni, aby tu práci vlastně obhajovali, zatím za to žádné peníze nedostali, takže zatím to bylo tak, že když začaly ty práce v roce 2017, nejpozději do konce následujícího kalendářního roku, to znamená 31. 12. 2018, se považovalo to plnění za zdanitelné, museli by odvést DPH. Takže tady se vlastně v té novele, v tom paragrafu, tuším, 21 odst. 8 uvádí, že to zdanitelné plnění se bude považovat buď dnem poskytnutí služby nebo dnem přijetí platby, a to tím dnem, který nastane dříve.

Věcně si myslím, že je toto bez problémů. Jediný problém je s datem účinnosti. Datum účinnosti je tady navrhováno 1. 1. 2019. My jsme se na výboru poměrně dlouho o tom bavili, nemohli shodnout, jestli se to bude týkat už těch prací, které začnou v roce 2017, tím pádem jestli opravdu 31. 12. 2018 budou muset stejně odvést, protože jsme se nemohli shodnout, říkal jsem si, napíšu na Generální finanční ředitelství, na příslušný odbor, dostal jsem odpověď, že bohužel, ty práce 2017 opravdu budou muset být 31. 12. 2018 zdaněny, tak jsme přemýšleli, jestli neuděláme pozměňovací návrh. Tam je v podstatě zase problém časový, jestli se to dá zvládnout, aby to mělo vůbec nějaký smysl, tak by to musela projednat sněmovna a podepsat prezident nejpozději 25. ledna 2019. Což jsme si nebyli jisti, zda je to reálné, proto jsme nakonec pozměňovací návrh nedali.

A ještě možná jednu takovou poznámku. Asi většina z vás ví, že se připravuje daňový balíček 2019, a právě tato úprava tohoto paragrafu má být v tom daňovém balíčku 2019 už provedena. Takže já na závěr jenom vás seznámím s návrhem na usnesení našeho výboru.

Po úvodním slově zástupce skupiny poslanců Jana Chvojky, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se i vy posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se pak můžete vyjádřit. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí jako první pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane navrhovateli. Je trošku škoda, že jste to nekonzultoval s Komorou daňových poradců, protože tady s tím pozměňovacím návrhem musím všem potvrdit, že musíte všem vašim klientům, pokud na vás vznesou dotaz, říct, že to ustanovení už je platné od 31. 7. 2017, tudíž dopadne na všechna přiznání, která se budou podávat v posledním zdaňovacím období. To nejenom v prosinci 2018, ale i v tom posledním čtvrtletí. To znamená, že ti, co pracují na základě ex offo, jak daňoví poradci, ale jsou to i tlumočníci, nejsou to jenom samozřejmě advokáti, tak budou muset podle tohoto ustanovení k 31. 12. 2018 již přiznat ta plnění. Ale jak je přiznají, to bude prostě oříšek, protože neznají hodnotu, neznají vůbec nic, protože neznají úkony. Takže tady jsme se dostali do situace, kterou jsme chtěli napravit, jak říkal kolega Štohl, pozměňovacím návrhem, ale vzhledem k té účinnosti, že by se to nepovedlo, nebo nedalo by se to schválit, tak jsme od toho pozměňovacího návrhu upustili, proto, aby se aspoň něco dostalo ze Senátu ven. To znamená, jsem pro tuto novelu toho § 21 odst. 8. Žádám Senát, aby ji schválil.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, ptám se, jestli někdo další se hlásí do diskuse? Není tomu tak. Rozpravu končím. A ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit? Není tomu tak. Takže se ptám pana zpravodaje a zároveň ho žádám, aby se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Pavel Štohl:  V rozpravě vystoupil jeden senátor, který víceméně má stejný návrh, to znamená schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, takže padl tady návrh výboru schválit projednávaný zákon, takže přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v současné chvíli přítomno 67 senátorů, potřebný počet hlasů pro přijetí návrhu je 34. Zahajuji proto hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 332, pardon, hlasování č. 14 se z 67 přítomných senátorů pro vyslovilo 61, při kvóru 34, návrh byl proto přijat. Děkuji panu předkladateli i panu senátorovi, který byl zpravodajem.

Dalším bodem jednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 333

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 333. Prosím pana poslance Jaroslava Foldynu, aby nás seznámil s návrhem zákona, zároveň ho v Senátu vítám.

Poslanec Jaroslav Foldyna:  Pane předsedající, děkuji za možnost, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych před vás předstoupil s návrhem novely zákona o daních. Já samozřejmě nebudu předstírat, nejsem expert na daňovou politiku, já tady předkládám návrh zákona, kterým se upravuje výpočet daně pro dvě specifické skupiny. Já tady zastupuji pouze jednu z nich.

Český daňový řád je, troufnu si použít takové nepříjemné slovo, zaplevelen některými smlouvami, jednou z nich je smlouva z roku 1974 mezi ČR a Holandskem, která říká, že dvě profese, a to palubní posádky letadel a palubní posádky lodí, daní jinak, než je obvyklé v EU i dnes, to znamená, daní se dnes, tam, kde pracuješ, tam daníš, kde je sídlo té firmy, v této chvíli, v 74. roce Československá republika upravila daňový řád tak, že palubní posádky lodí a palubní posádky letadel daní v místě trvalého bydliště, nikoli v místě provádění té práce. My jsme se pokusili, protože... Abych vás uvedl do té problematiky, proč to předkládáme. V ČR existuje učební obor a studijní obor Lodní mechanik, Lodní strojník. Je to ojedinělý učební obor v celé Evropě. Ti lidé udělají školu, získají kvalifikaci, nejsou, přestože v této zemi nemají kde pracovat, nejsou závislí, nechodí na úřady práce, nezatěžují český daňový řád a sociální řád tím, že by čerpali nějaké dávky, ale hledají si aktivně práci někde jinde. Ti, co si ji najdou v Holandsku, mají jednu velkou smůlu. Československá republika podepsala v roce 74 smlouvu, která je nutí nebo která stanoví, že musí danit doma, oni berou v Holandsku minimální mzdu, jejich výpočet daně v minimální mzdě je v Holandsku kolem 8 %, to je vcelku, když se do toho započítají i sociální a zdravotní pojištění. My jsme se pokusili, protože české finanční úřady po těch lodnících dlouho vůbec nevyžadovali, aby ti lidé, i když prokazovali příjmy v Holandsku, tak oni je nenutili, nebo nevyžadovali po nich, aby odváděli daně a sociální a zdravotní pojištění. Nicméně si předevčírem a včera na to vzpomněli. Takže zhruba 2,5 tisícům lidí, kteří aktivně hledali uplatnění, vzhledem k tomu, že ČR se ke svému oboru, což je lodní doprava, postavila, jak se postavila, nebudu mluvit o námořní plavbě, kterou jsme nádherně prodali panu Koženému, pan Kožený ji prodal, takže nemáme už nic, budu mluvit o Československé plavbě labsko-oderské, kde jsem dlouhé roky pracoval, když jsem z ní odcházel, měli jsme 1200 lodí. V současné době má Československá plavba labsko-oderská posledních 43 lodí. Majitel prodává firmu německé firmě. Jediné dobro v tom je, že si ta firma nechá sídlo společnosti v ČR. Důvodem tohoto hrůzného propadu je nemožnost nebo neskutečně špatná snaha ČR zajistit splavnost naší řeky, tj. Labe, kdy naši předci investovali miliardy korun do zajištění splavnosti kaskády od Pardubic až do Střekova, ale v úseku 50 kilometrů ze Střekova na státní hranici my nejsme schopni postavit jednu přehradu, řekněme, v části 4,5 až 5 miliard korun, a zajistit pro český průmysl možnost jezdit a vyvážet zboží, které se k tomu hodí, po vodě. Je to levnější a je to ekologičtější.

Tak tito lidé, kteří pracují, tak se dostali do problémů, že v případě, že pracují v Holandsku, jejich minimální mzda se přepočítá na českou, použije se výpočet sociálního zabezpečení tak, jak se používá v České republice, tak na tom prodělávají, promiňte, s odpuštěním, jak to řeknu, prodělávají gatě. My jsme se pokusili tímto zákonem, touto změnou zlepšit jejich situaci. Chápu, že to je velmi specifická snaha řešit situaci pro dvě skupiny lidí, čili to je obsah tohoto zákona a s tímto před vás předstupuji. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu navrhovateli a prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 333/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Štohl:  Ještě jednou hezké odpoledne, pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové.

Pan poslanec tady vysvětlil, aspoň já jsem to tak pochopil, co bylo hlavním cílem, proč tady ten návrh byl podán. V podstatě řešení situace zdanění českých lodníků pracujících v Holandsku. Takže věcně jsme ve shodě, že řešit je to v pořádku, ale problém je, že tímto způsobem, který se tady navrhl, by se dostala do komplikací spousta dalších firem, lidí atd. Co by to znamenalo? Tady nemůžeme řešit jenom samostatně Holandsko, ale pokud by měl někdo příjmy v zahraničí, v zemích Evropské unie a ve Švýcarsku, měl by povinnost podat tady daňové přiznání, tak potom by se ten dílčí základ daně příjmů ze závislé činnosti zvýšil o pojistné ne české, těch 34 %, co je v Česku, ale o pojistné toho daného státu. Takže je možné, že opravdu v Holandsku by na tom teď naši lodníci vydělali, ale co by to znamenalo? Už jsem se zmínil o tom, že by to byly komplikace. Mzdové účetní by nám určitě nepoděkovaly, protože teď by musely opravdu zjišťovat, jaké je pojistné v Rakousku, Německu a dalších zemích.

A já jsem ještě v té zpravodajské zprávě uvedl, že to je jedna strana, mzdové účetní, ale druhá věc je, kdo by to kontroloval? To znamená finanční správa A protože my jsme tady v podstatě neměli vyjádření finanční správy z pohledu kontrolovatelnosti tohoto ustanovení, která by to kontrolovala správně, tak jsem prvně zvažoval, že bych opět napsal na finanční správu. Ale myslím si, že by nebylo vůbec reálné, aby nám v nějakém rozumném časovém termínu odpověděli, protože oni by museli vidět opravdu ty dopady, které s tím jsou. Takže bohužel, i když nápad a myšlenka dobrá, tak náš výbor se rozhodl tento návrh zamítnout.

Dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem usnesení. Po úvodním slově navrhovatele zákona, poslance Jaroslava Foldyny, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout. 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla. 3. pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se i vy posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem tohoto zákona se nezabývat? Protože tomu tak není, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane Foldyno.

Náš výbor rozhodl zamítnout tento návrh. Já vám vysvětlím proč, co se stalo. Musím tady pár věcí upřesnit. Ti lodníci nemají daně v Nizozemsku. Ta smlouva o zamezení dvojího zdanění znamená, že se bude danit na jednom místě. V Nizozemsku nemají danit. Pokud tam odváděli daně, tak si o ty daně měli požádat. Ale ta smlouva je nejstarší smlouvou, kterou máme. Naše země má 88 smluv o zamezení dvojího zdanění, a pokud si někdo pamatuje na poslední zasedání z 11. funkčního období, my jsme tady schvalovali smlouvu o zamezení dvojího zdanění s Korejskou republikou. Přitom ta původní smlouva byla z roku 1995. A my jsme tady novelizovali smlouvu z roku 1995, jenom proto, že to byla Československá federativní republika, která to v roce 1992 sjednala. Máme tady smlouvu z roku 1974, která se absolutně vymyká čemukoliv na světě, nejen v Evropě, je proti všem zásadám OECD, která říká: „Milý poplatníku, pracuješ-li v Nizozemsku, budeš zdaňovat tady.“ Dávno tahle smlouva měla být novelizována. Proč není? Je to logické, protože tady daníme něco, co tu nemáme danit.

Takže dávno měla vláda vyjednat novou smlouvu. A myslím si, že s Nizozemskem by s tím neměla vůbec žádný problém, protože Nizozemsko by takhle mohlo ty lodníky zdanit v Nizozemsku. Takhle každý z těch lodníků, pokud zažádá, tak dostane ty daně v Nizozemsku zpátky. Logicky. Je to smlouva o zamezení dvojího zdanění, takže nemůžeme zdaňovat dvakrát.

Co nám způsobuje tato novela? Je to vytloukání klínu klínem. My chceme zachránit – já mám zase informaci, že to je 500 lidí, vy jste říkal 2500, není to podstatné. Důležité je, že je to pro nějakou skupinu, a jiné skupině způsobujeme mnohem větší komplikace. Samozřejmě ten § 6, odst. 12 se bude aplikovat plošně. Bude se aplikovat na všechny občany EU, kteří pracují u nás. Předmětem zdanění je to místo, kde se vykonává ta práce, což ta smlouva samozřejmě popírá. A vezměte si, že každý občan EU, který u nás bude pracovat, tak sociální a zdravotní odvádí v tom státě, kde je pojištěn. Ale zdaňovat musí tady. Jsou to i různé stálé provozovny. My máme několik klientů, kteří dělají, že zdaňují, třeba Slováci tady v Česku. Přitom sociální a zdravotní odvádějí na Slovensku.

Pokud tohle přijmeme, tak vytvoříme zásadní nerovnost. Vezměte si, proč vznikla super hrubá mzda? Filozoficky tady byla odsouhlasena nějaká 15% daň, ale protože závislá činnost je velkou rozpočtovou položkou, bylo třeba jakýmsi způsobem tu 15% daň korigovat. Proto vznikl jakýsi výpočet super hrubé mzdy. Vznikl tak, jak vznikl. Vznikl na základě definice, že se samostatná hrubá mzda zvyšuje o odvody zaměstnavatele, které jsou dneska 34 %. Kdyby tam někdo dal jednou přímo jenom o 34 %, vyšlo by to stejně, ale u tohoto problému bychom nestáli. A aby se to nějakým způsobem zdůvodnilo, tak se řeklo, že se to zvyšuje o ty odvody. To znamená na příkladu, že když má někdo mzdu 10.000, tak se daň odvádí z 13.400. To znamená, zvyšuje se to o 34 %.

Takovýmhle způsobem je to rovně postaveno pro každého. To znamená, pokud tady bude pracovat Němec, tak vždycky bude mít ten základ daně zvýšení o to sociální a zdravotní, které platí podle českých předpisů. Pokud bychom přijali tuhle novelu, tak každý cizinec, který tady pracuje, bude mít jiný základ daně. Slováci mají 35,1, to znamená, už by neměl 13.400, ale 13.500. Němci mají 20,1, takže Němec by tady měl 12.100. Proč? Ti lidé pracují na stejném místě jako my, jako vy tady, jako naši spoluobčané, a proč by měli mít jiné zdanění?

Ta praktická věc je to, co tady říkal pan poslanec Štohl, že samozřejmě ty výpočty by byly strašně složité. Nastavovat to v softwarech, kontrolovat to z hlediska finanční správy. A také samozřejmě mzdové účetní by si s tím nevěděly rady. Ale v době informačních technologií si myslím, že nakonec by to bylo řešitelné. Ale z mého pohledu tady vidím to, co dlouho judikuje Nejvyšší správní soud, je to neodůvodněná nerovnost. Ten člověk příjmy realizuje v České republice, a proč by měl mít jiné zdanění úplně ze stejného poměru, kdy vedle sebe bude dělat Němec a Čech na manažerské pozici, Čech bude zdaňovat třeba ze 100.000 lopatu, bude mít základ 134.000, ale Němec bude mít 121.000, protože jeho odvody jsou 20,1 %. Tady třeba z mého pohledu to je zásadní věc, protože je to nutno odmítnout i z důvodů praktické realizace tohoto zákona.

Takže já doporučuji, já vím, že pan poslanec Foldyna chtěl udělat z hlediska své poslanecké funkce, co mohl, ale doporučuji vytvořit tlak na vládu, aby si dala do pořádku smlouvu o zamezení dvojího zdanění a neubírala tímto způsobem lodníky a využívala je. Je to vlastně z dob Československa špatné ustanovení ve smlouvě. Protože, jak říkám, my jsme schvalovali smlouvu z roku 1995. A my jsme ji tady obnovovali v roce 2018. A tady je z roku 1974 smlouva, a nikomu nevadí. A víte sami, jak se tady paní Schillerová plamenně rozplývala nad tím, jak potřebujeme chránit investice a proč potřebujeme novou smlouvu. Ale my potřebujeme hlavně novou smlouvu s Nizozemskem, protože tyhle případy budou nastávat častěji než s tou Koreou. Ti lidé budou častěji chodit pracovat do toho Nizozemska. A Nizozemsko na to rádo přistoupí, protože mu to umožní zdanit ty lidi právě v Nizozemsku.

Takže já navrhuji, aby tahle novela zákona byla zamítnuta.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a do diskuse je dále přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové.

Je mi jasné, že o usnesení výboru návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona vyslyšíte. Já ale beru to vystoupení a snahu o řešení tohoto problému jako výzvu k tomu, aby se tím opravdu vláda zabývala, protože je to velmi důležitá věc. Tenhle systém jsem řešil asi před týdnem s celou řadou lodníků, kteří za mnou přišli s prosbou o řešení toho problému. To jsou všechno dopisy, korespondence, kterou kolem toho dělali.

Víte, ten problém je v tom, že finanční úřad tehdy celou řadu z nich špatně informoval o tom zdanění, jak by mělo probíhat, a teď najednou těm lidem vyběhly obrovské statisícové nedoplatky včetně penalizace za to, že daně neodváděli, přestože konali v dobré víře, že ta informace, kterou z finančního úřadu dostali, je pravdivá. Já z tohoto místa opravdu moc prosím o to, aby v tom pan poslanec pokračoval dál, protože ten k té vládě má přece jen blíž, a snažil se tenhle problém řešit. Protože vám informaci i o tom, že tyhle obrovské nedoplatky, které vznikly, zničilo celou řadu rodin těch lodníků.

Ujišťovali mě o tom, že jim dneska už v podstatě nejde o jejich problém, o jejich řešení, ale aby ten problém byl vyřešen do budoucna pro ty učedníky, kteří se těmi lodníky teprve stanou. A víme o tom, jaká je situace na Labi. To znamená, že tady u nás asi najdou velmi malou možnost uplatnění. To znamená, že budou muset asi svoji práci a svoji profesi uplatňovat mimo hranice. A já myslím, že to nejsou zase až tak velké problémy na to, aby se nedaly vyřešit.

Takže, pane poslanče, velmi vás žádám o to, abyste konal dál a snažil se o to, aby tenhle problém byl řešen. Samozřejmě že i já jsem připraven s tou partou lidí, kterých se to týká, přispět k možnosti toho řešení. A za to děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do diskuse přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně, pane poslanče, vážení kolegové.

Zvažovala jsem, jestli mám vystoupit v této debatě, už proto, že to není přímo o lodnících, co chci teď říci, ale týká se to otevření daňového zákona. Takže jen velice krátce. My jsme tady přijímali opatření Senátu už před mnoha lety, bohužel tehdy nám ze zákona o daních vypadlo, nebo není dostatečně řečena otázka směny pozemků. A za tu směnu se platí daň. Přestože já si vyměním pozemek ve stejné hodnotě, tak zaplatím státu skoro 100.000 Kč. Já myslím, že to je velmi nepřiměřené. A protože pan zpravodaj mluvil o tom, že se chystá balíček, tak si jenom dovolím požádat a upozornit, aby se nezapomnělo na to, že i tam je velká nespravedlnost, a aby se tohle upravilo. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, a další diskutující je pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já budu reagovat ještě na pana Doubravu. Tato novely zákona, i kdyby byla schválena, tak nevyřeší to, co bylo v minulosti. To, co bylo v minulosti, si musí lodníci vyřešit sami a musí si sami žádat v Holandsku o vrácení daní. To znamená „Vigilantibus iura“ – „právo přeje připraveným“, takže měli by tyhle věci řešit s odborníky. Zapomněl jsem tady při svém minulém vystoupení ještě jednu strašně důležitou věc, že tohle ustanovení jsme v zákoně už měli. A pro nefunkčnost a proto právě, že zakládalo nerovné rozdíly, bylo v roce 2009 vypuštěno ze zákona a jeho účinnost a platnost byla ukončena.

Je třeba si znovu uvědomit, že třeba naši slovenští spoluobčané by touto změnou zákona utrpěli, protože jejich základ daně by byl vyšší, protože jejich odvody na sociální a zdravotní jsou vyšší. Takže ještě tohle. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do diskuze? Nikdo další se do rozpravy nehlásí a tak rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zdali se chce k obecné rozpravě vyjádřit? Nechce. Tak prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Pavel Štohl:  V rozpravě celkem vystoupili 3 senátoři, respektive 2 senátoři a 1 senátorka. 1 senátor dvakrát. Zazněl tady pouze návrh zamítnout. A ještě možná k paní senátorce Seitlové. Předpokládám, že ten daňový balíček, o kterém jsem se zmiňoval, by k nám měl přijít v průběhu 1. čtvrtletí 2019. Samozřejmě dá se to hrozně těžko odhadnout, ale taková je asi představa, že by to mělo být. Takže ještě jednou. Je jediný návrh – zamítnout tento návrh.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, je to tak. Jediný návrh byl návrh výboru zamítnout předkládaný návrh zákona, proto přistoupíme k hlasování.

V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je aktuálně přítomno 69 senátorů, aktuální kvorum je 35. Zahajuji proto hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 15 se z 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 54, proti byl 1 senátor. Návrh byl přijat.

Děkuji panu poslanci a přistoupíme ještě k tomu, abychom v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověřili senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jím byl senátor Pavel Štohl. A jako druhý prosím nějaký návrh. Ano, pan senátor Goláň. Zároveň se ptám obou, jestli se svojí rolí souhlasí? Pan Goláň ano, pan Štohl, nevidím ho, souhlasí také. Šel si pro kartičku.

Takže návrhy senátorů, kteří budou ve sněmovně obhajovat náš návrh, byli pan senátor Pavel Štohl a pan senátor Goláň. Proto přistoupíme k hlasování o jejich pověření.

Byl podán návrh pověřit senátora Pavla Štola a senátora Tomáše Goláně odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je v současné chvíli přítomno 73 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 37. Zahajuji tedy hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 60, proti bylo nula senátorů. Návrh byl tedy přijat, děkuji. A budeme pokračovat dál.

Následujícím bodem jednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 173/2018 Sb., a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 342

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 342. Návrh uvede poslanec Zdeněk Ondráček, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Zdeněk Ondráček:  Dobrý den, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych jménem skupiny 18 předkladatelů tohoto návrhu novely zákona před vás předstoupil a krátce odůvodnil, co je předmětem tohoto tisku. Jsou zde dvě oblasti, kterými jsme se zabývali, a vycházejí z aktuálních situací a znalostí problematiky řešení přestupků na místě. Po přijetí nového zákona o odpovědnosti za přestupky, který nabyl účinnosti 1. 7. 2017, došlo k situaci, kdy sankce, které lze ukládat za přestupky, zůstaly stejné jako u starého zákona č. 200. A přestupky tzv. bagatelní, které se řeší na místě, se řešily buď napomenutím nebo uložením blokové pokuty. Pro napomenutí však bylo potřeba vyplnit stejné formuláře, stejné bloky jako na pokutový blok a byla vznesena otázka, jaká je společenská poptávka pro to, aby strážníci, popřípadě policisté takto administrativně řešili věc, kterou v podstatě neřeší pokutou, ale pouze postaru domluvou. Zjistilo se, že taková společenská poptávka není, že takové přestupky evidovány nikde nejsou a že to zbytečně policii a strážníky administrativně zatěžuje. A proto jsme se rozhodli, že se navrátíme k modelu, který byl právě v zákoně č. 200 z roku 1990 Sb., o přestupcích, kde bylo uvedeno, že pokud nelze přestupek vyřešit na místě domluvou, uloží se bloková pokuta. Takže tuto konstrukci jsme znovu vrátili do zákona o odpovědnosti za přestupky vložením nového § 91, kdy je první věta nahrazena větou: "Správní orgán může příkazem na místě uložit pouze pokutu, pokud nestačí domluva a obviněný nebo osoba jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, souhlasí se zjištěným stavem věci s právní kvalifikací skutku, s uložením pokuty a její výší atd. Slovo "napomenutí" a "pokuta" se pak poté mění pouze na "pokuta".

Je to usnadnění celé situace. Já jsem si při odůvodňování tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně dovolil říci, příklad, kdy jede řidič se starším vozidlem, které ještě nemá automatické rozsvěcení světel a bohužel zapomene rozsvítit. Pokud ho potká policista, měl by takového hříšníka zastavit, uložit mu pořádkovou blokovou pokutu ve výši 2000 Kč, popřípadě mu uložit nějaké trestné body. Nám to přišlo jako přitažené za vlasy, protože tento přestupek třeba v takto slunečném dni, jako je dnes, není tak společensky škodlivý, aby bylo potřeba za každou cenu takového přestupce trestat. Toto, když jsem odůvodnil, tak nám to přišlo logické, ale ozvali se nám kolegové policisté a strážníci a řekli nám: „Pane poslanče, vy už asi dlouho nesloužíte, protože byste věděl, že za přestupek v dopravě podle zákona 361 nelze uložit nic jiného než pokutu.“ Takže jsme si vyhledali § 125 zákona o provozu na pozemních komunikacích a zjistili jsme, že pokud se přestupku v dopravě dopustí fyzická osoba, tak se za přestupek uloží pokuta. Uloží pokuta. Pokud se ho dopustí právnická osoba, tak za přestupek lze uložit pokutu. A vidíte tam ten rozdíl. Lze uložit, tzn. že ne vždy musí být uložena. Takže jsme chtěli docílit toho srovnání stavu, aby fyzické i právnické osoby, pokud se dopustí protiprávního jednání v dopravě, mohly být vyřešeny i jiným způsobem než vždy za každou cenu ukládáním pokuty, která je v mnoha případech zbytečná a samotné projednání přestupku a vyřešení tzv. domluvou může být tou formou prevence a určitě užitečnější, než za každou cenu trestat každého hříšníka, který se dopustí banálního přestupku, který je ve velmi malé společenské nebezpečnosti nebo chcete-li škodlivosti.

Proto jsme toto projednali s oběma pány ministry dotčených oblastí, jak panem ministrem vnitra, tak panem ministrem dopravy. Obě ministerstva vyvinula patřičnou součinnost, připravila podkladový materiál, který je základem tohoto materiálu, tohoto tisku. Zároveň oba ministři a zároveň poslanci jsou spolupředkladatelé tohoto tisku, protože na tom participovali. Projednali jsme to v příslušném výboru, a proto je tisk podepsán 18 kolegyněmi a kolegy, kdy z každého politického klubu zastoupeného v PS je tam po dvou poslancích, popř. poslankyních. A to tak, že jeden z nich je specialista na dopravu a druhý z nich je specialista na bezpečnost. Takže jsme našli široký konsensus napříč celým politickým spektrem všech devíti politických subjektů a vyplynulo to i z toho, že když jsme projednávali tento bod na minulé schůzi sněmovny, tak ze 161 přihlášených poslanců, podotýkám přihlášených, hlasovalo 158 pro a nikdo nebyl proti. Takže zde vidíte poměrně širokou shodu napříč politickým spektrem, je to věc čistě technická, kdy se vracíme k osvědčenému modelu, tzn. že strážník nebo policista při banálním porušení zákona nemusí vždy trestat přestupce uložením blokové pokuty, ale může zvolit mírnější formu, a tou je napomenutí.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vás tímto požádat o podporu tohoto našeho návrhu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VHZD. Usnesení máme jako senátní tisk č. 342/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor František Bradáč. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavněprávní výbor. Usnesení nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 342/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče, nejprve k legislativnímu procesu aspoň pár stručných poznámek. Předložen Poslanecké sněmovně v září 2018, jak už pan zástupce předkladatelů řekl, skutečně předkladatelem je skupina poslanců napříč poslaneckými kluby bez připomínek vládních.

Sněmovna souhlasila, návrh byl přijat na jejich 20. schůzi 23. října 2018. Ze 161 poslanců hlasovalo pro návrh 158, nikdo nebyl proti. K nám do horní komory českého parlamentu se návrh dostal 24. 10., takže lhůta nám končí 23. 11., jsme ve lhůtě. Jak už bylo konstatováno, dvěma výborům přiděleno. Vy, kdo mě znáte, tak víte, že neopakuji obsah, když ho řekne předkladatel. Předkladatel ho řekl, řekl bych, dokonce několikrát, tak já skutečně jen zdůrazním to důležité. Skutečně vy z vás, kteří znáte, pamatujete ještě tzv. blokové řízení na místě, je to ta obdoba. Jde o ústní opatření před zahájením řízení o přestupku. Není určována vina, tedy bez záznamu v evidenci přestupků. Pouze použití v případech, kdy by pokuta byla nepřiměřená. A pokud jde o míru společenské škodlivosti, je samozřejmě na subjektivní úvaze orgánu, který v dané chvíli rozhoduje. Pokud jde o srovnání, bylo by to srovnání na úrovni stávajícího napomenutí, se kterým je spojena administrativa, kterou nám tady pan poslanec vysvětlil. Jinak je to skutečně na subjektivní úvaze.

Ještě je tady připomínka legislativního odboru. Já jsem se s ní ztotožnil, a proto vám ji připomenu, protože ji považuji za relevantní, že zavedení domluvy jako řešení přestupku je platné rovněž pro přestupky právnických osob. A je logické, že na rozdíl od domluvy konfrontační ne, ale tváří v tvář k fyzické osobě ve vztahu k právnické osobě je to poněkud složitější. Ale nemění to nic na našem usnesení. Já chci říci, že jsme ho schválili úplně všichni členové předchozího výboru ústavněprávního. A já vám přečtu naše 139. usnesení z 23. schůze konané 31. 10. 2018, kdy doporučujeme Senátu parlamentu projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pod II zpravodajem jsme určili mne, tedy senátora Miroslava Antla. A pod III téhož coby předsedu výboru, aby zpravil předsedu Senátu Parlamentu ČR, což jsem učinil řádně a včas.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD, pan senátor František Bradáč? Ano.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane poslanče, milé kolegyně, milí kolegové, jak už tady bylo řečeno a velmi podrobně vysvětleno panem poslancem, nebudu opakovat vše, co tu bylo řečeno. Považuji sám tuto novelu za velice prospěšnou, vrací se do období, kdy platil původní předpis až do roku 2016. Náš VHZD, který projednal tento tisk na své schůzi 8. 11. je stejného názoru a přijal usnesení, s kterým vás nyní seznámím. Po úvodním slově zástupce skupiny poslanců Zdeňka Ondráčka a po mé zpravodajské zprávě výbor I) doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, mne určil zpravodajem a pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám proto obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli se chce vyjádřit ještě pan poslanec? Nechce. Ani pan zpravodaj garančního výboru se nechce vyjádřit, takže padly pouze návrhy obou výborů schválit návrh zákona.

Proto přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve snění postoupeném PS. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 36. Zahajuji proto hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 65, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím tedy projednávání tohoto bodu.

A protože je vyčerpán dopolední program, vyhlašuji přestávku do 14.30. Dobrou chuť.

(Jednání přerušeno v 13.36 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.33 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, následujícím bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Ivo Valenty, Jiřího Oberfalzera, Jiřího Voseckého, Jana Horníka, Zbyňka Linharta a Miloše Vystrčila, kterým se mění zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění zákona č. 183/2017 Sb.

Tisk č. 319

Jedná se o první čtení tohoto senátního tisku. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Ivo Valenta, který má slovo, prosím.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den. Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představil tento návrh zákona. Návrh zákona stanovuje dvě výjimky ze zákazu kouření. První výjimka spočívá ve znovuzavedení tzv. kuřáren, které mohou zřídit všichni provozovatelé restauračních zařízení. Tak zvaná kuřárna však nesmí přesáhnout 30 % celkové plochy daného zařízení. V kuřárnách nesmí docházet k obsluze osob a také v nich nesmějí být podávána jídla nebo nápoje.

Druhá výjimka, se kterou návrh zákona přichází, se týká tzv. malých stravovacích zařízení, hospůdek a barů, kde návrh povoluje kouřit všude. Platí ale, že v takových prostorech se nesmí podávat jídlo a plocha určená pro zákazníky nepřevyšuje 80 m2 .

Za třetí pak dochází k odstranění nesmyslné povinnosti hospodského za škody, které způsobí host pod vlivem alkoholu v okamžiku, kdy opustí restaurační zařízení. V souvislosti s tím pak dochází k zavedení zákazu vstupu osob mladších 18 let do prostor, kde se kouří. Porušení takového zákazu je pak novým přestupkem.

K předložení tohoto senátního návrhu vede především fakt, že stávající úprava tzv. protikuřáckého zákona se v praxi projevila jako nepřiměřeně přísná, a navíc mám vážné pochybnosti o tom, že sama o sobě neměla nějaký zásadní vliv na pokles kouření.

Jeden argument za všechny. Podle studie Univerzity Karlovy poklesl za poslední rok počet cigaret vykouřených průměrným kuřákem za den z 15 na necelých 13, zároveň ale ukazuje, že na to neměl vliv zákaz kouření. Zatímco před zavedením kuřák vykouřil v restauraci 5 cigaret a na ulici zhruba 1,8 cigarety, dnes se poměr takřka obrátil – v restauraci 0,8, ale na ulici 4,5 cigarety.

Absolutní zákaz kouření v restauraci prostě jen vyhnal kuřáky do ulic, kde navíc dochází v mnoha případech k negativní reakci majitelů okolních bytů, k rušení nočního klidu apod.

V důsledku nepřiměřeně přísného kuřáckého zákona dochází také k propadu podnikání, zejména v menších hospodských zařízeních, např. na venkově, a podle dostupných statistik došlo v tomto segmentu k propadu až o jednu třetinu celkových tržeb a k postupnému zavírání desítek a stovek zařízení.

Právě zde bývá, bohužel, s provozem hospod spojen také provoz sálu, který slouží např. k pořádání setkání občanů, obcí, kulturních a společenských akcí, a v případě uzavření hospody v důsledku razantního poklesu návštěvníků často dochází k zavření části jediného prostoru, který v obci sloužil ke společenskému životu obyvatel.

Návrh senátního návrhu zákona vychází z toho, že lze poskytnout ochranu zdraví osob před negativními vlivy kouření v uzavřených veřejně přístupných prostorách, aniž by zároveň toto pozitivum provázely negativní účinky na provozovatele restaurací a hospod.

Návrh zákona podle mého názoru rozumným a přijatelným způsobem zmírňuje nedávno přijatou právní úpravu a upravuje podmínky kouření v uzavřených prostorách podle liberálnějších úprav států Evropské unie.

Tady bych se dovolil zastavit a uvést některé praktické příklady. Zemí s liberální úpravou je poměrně hodně a k absolutnímu zákazu kouření většina liberálních demokracií nepřistupuje. Na důkaz toho si dovolím vyjmenovat některé příklady, a čerpám z analýzy Parlamentního institutu, kterou vám všem mohu dát k dispozici.

Povolené výjimky ze zákazu kouření mají např. tyto země: Dánsko, některé spolkové země Německa, Polsko, Švédsko, Švýcarsko, Estonsko, Chorvatsko, Finsko, Itálie, Nizozemsko, Portugalsko a další.

Zde mám jenom malý obrázek (ukazuje). Červenou barvou znázorňujeme totální zákaz. Jsou to ruské státy a Balkán. A ten, kdo má výjimku, je zelená barva, jsou to kuřárny. Jsou to vlastně všechny severské státy a oranžové mají také nějakou variantu kouření.

Nechci, abychom patřili do červené barvy, ale spíš do zelené, takže nepředkládáme tady nic, co by bylo v rozporu řekněme s některými zeměmi, o kterých jsem tady hovořil.

Rád bych také zdůraznil, že Ústavní soud v rámci posuzování platného znění protikuřáckého zákona zdůraznil, že zákonodárci ve snaze omezit kouření nezvolili právě to nejlepší řešení a že existují jiná řešení, která by při stejném standardu ochrany zdraví šetrněji zasáhla do práv těch, kteří kouřit chtějí – to je přesná citace z nálezu Ústavního soudu.

Závěrem bych rád poděkoval senátní legislativě za připomínky, jsem ale přesvědčen o tom, že ve většině bodů se jedná o nejasnost v pojmosloví, kterou si můžeme vyjasnit na výborech na výborech a případně zpřesnit.

Nesouhlasím ani s výtkou, že novela narušuje ochranu zaměstnanců před kouřením. Jak jsem již uvedl, výjimky ze zákazu kouření mají svá pravidla a omezení.

Věřím ale, že v rámci jednání ve výborech si můžeme vyjasnit některé výtky, které má senátní legislativa, a zároveň bych rád uvedl, že se nebráním debatě nad úpravami návrhu a jsem otevřen jak vašim legislativně technickým, tak věcným úpravám.

Chtěl bych vás proto požádat o podporu přikázání tohoto senátního návrhu zákona do výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaroslava Malého. Máte slovo, pane senátore. Ještě prosím vás, pane kolego, než začnete, poprosil bych o klid v předsálí, protože je to tady docela hodně hlučné.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji mockrát. Vážený pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, vážená skupino navrhovatelů senátorů. Obsah senátní novely jste slyšeli z úst navrhovatele. Jedná se o novelu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a budu velmi stručný a velmi slušný, ale přesto musím říci, že navrhovatelé – jak to říci slušně – mnoho práce na tom návrhu neudělali, protože obsahově včetně důvodové zprávy je totožná s návrhem poslance Marka Bendy a další sněmovní tisk č. 87, který byl Poslanecké sněmovně předložen 14. února 2018 na prvním čtení a na 13. schůzi 8. volebního období dne 28. května zamítnut. Takže je to situace, kterou musím úvodem zmínit. Cílem je umožnit kouřit v malých provozovnách, cílem je usnadnit výdělky a živobytí hospodám na venkově a vyčlenit něco jako kuřárny pro restaurační zařízení. Musím říci, že legislativní podmínky, které tam byly uvedeny v té sněmovně, bude muset vláda pravděpodobně vyslovit i v případě, že by byl předložen senátní návrh. Čili stejné legislativní podmínky pravděpodobně předloží i vláda. Navrhované změny jsou jednak v rozporu se zákonem o ochraně zdraví před škodlivými účinky a jednak nejsou v souladu ani s článkem 8 Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku publikované v roce 2012, ze kterého vyplývá závazek ČR zajistit komplexní ochranu před expozicí tabákovými kouři na veřejných a dalších místech.

Tady bych trošičku odbočil a řekl bych, že nemám nic proti kuřákům a proti jejich návyku. Jejich receptorové zařízení je na nikotin zvyklé a přišel bych o pacienty. Čili není to nic proti. Nemám nic proti kuřákům. Jenom jde o ochranu zdraví, prosím pěkně, hovoříme o ochraně zdraví, nikoliv o kouření jako takovém. To je společenský zvyk a s tím já problém velký nemám. Chtěl bych říci, že má to formální i obsahové nedostatky a formální je především to, že je to totožné, prakticky totožné obsahově se zamítnutou novelou poslance Bendy. Přestože byl tady citován dodatek Ústavního soudu, tak závěr Ústavního soudu je takový, že zákon o ochraně zdraví podpořil, jenom si vyhradil podmínku o jiných podmínkách, jak se to dalo udělat. Autoři se bohužel nevyrovnali se občanským zákoníkem a ustanovení stavebního zákona, čili jsou tam věci, které nejsou jenom slovíčka a pojmy. Jsou to nesrovnalosti s občanským a stavebním zákonem.

A konečně. Chápu to. Novela má chránit tzv. malé podnikatele a má jim umožnit, aby tam chodili hosté, kteří mají 25 % lidí, kteří kouří, aby si tam mohli zakouřit. Ale v podstatě je ženou do obrovských problémů. Mám určitou zkušenost s kuřáckými prostory na psychiatrických odděleních. Pacienti s těžkými psychózami kouří, protože kouření, nikotin, obsazuje receptor v mozku, který snižuje spotřebu antipsychotik. Takže oni v podstatě kouří, protože jim to pomáhá. Dokonce některé sestřičky jim ty cigarety kupují, protože s pacienty není možné někdy vydržet. Tam je to normální. Čili na psychiatrických zařízeních jsou kuřárny. Máme teď velkou stížnost ve špitále a veliké problémy se zaměstnanci psychiatrických oddělení psychiatrické kliniky, kteří si stěžují na nevhodné zdravotní podmínky, a my se snažíme jako vedení fakultní nemocnice jim vyhovět. Snažíme se udělat takové odsávání, aby odér i ty škodliviny, které v tabákovém kouři jsou – je jich něco kolem dvou tisíc – k nekuřákům nepronikají. To je stejná situace jako v té hospodě, kuřárně. Je to naprosto stejná situace, jenom v jiném prostředí, nikoliv řekněme obchodním. Problém je v tom, že to nejde. Že jsou taková zařízení, která je možná použít k odsání kouře, ale jsou finančně nesmírně náročná. Neříkám, že jsou to čisté prostory ve farmakologickém průmyslu. Ale téměř nejsou to tisícové, ale jsou to statisícové hodnoty. Nevím, jestli si to předkladatelé uvědomili, že obchodníky dovedou do takovýchto situací.

Ve shodě se zdravotnickým a sociálním výborem bych vás požádal o zamítnutí, neboť legislativci napočítali 41 legislativních omylů. Počet legislativních omylů přesáhl únosnou mez pro projednání v dalším čtení a návrh je v rozporu s některými zákony ČR a se závěrečným rozhodnutím Ústavního soudu, a tím vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy přihlásil Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Jsem nekuřák, ale je tady vždycky zvykem, že první čtení se pouští, aby to šlo do výborů a aby výbory v tom byly schopny najít nějaký konsensus, případně to upravit. Prosím o propuštění do prvního čtení tak, aby se k tomu výbory vyjádřily a rozhodněme na základě výborů, a pak buď zákon podpoříme nebo nepodpoříme. Ale návrhy poslanců se vždycky pouštěly do prvního čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Jako další se do rozpravy přihlásil Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. S nějakými argumenty navíc zopakuji prosbu pana kolegy Voseckého. Nevím, co je špatného na tom, když si předkladatel nebo předkladatelé vzali jako nějaký mustr poslanecký návrh, protože to, že ho propustíme do výboru, znamená, že ho potom můžeme upravovat, a i já mám o některých návrzích, tak jak jsou nám předloženy, pochybnosti. Ale třeba i jenom to, že v § 11 bychom odstranili odstavec 6, kde je dnes napsáno - zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí požije a následně bude vykonávat činnost, při níž vzhledem k předchozímu požití alkoholického nápoje mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek, je neuvěřitelný odstavec, který jsme kritizovali, který předpokládá, že každý číšník bude lepším prognostikem než Zeman s Klausem dohromady.

Já si opravdu myslím, že je potřeba, abychom tedy nepřipustili takové věci, že normální pracovník v pohostinství bude povinen při podávání alkoholického nápoje už predikovat poměrně s velkou jistotou, že když ho podá, že potom následně ten člověk například vyjde ven, někomu ukradne auto a pojede autem a nabourá se, nebo dokonce sedne do svého auta nebo bude dělat úplně něco jiného, což se dělat, když jste pod vlivem alkoholu, nesmí.

Takže já si myslím, že si opravdu zaslouží ten návrh propuštění do prvního čtení do výborů, abychom následně něco mohli podpořit, a něco třeba naopak mohli nepodpořit.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Jako další se přihlásil do obecné rozpravy senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Ještě jednou dobrý den, já bych reagoval na pana zpravodaje. K těm připomínkám legislativy.

Nechci zdržovat dlouho, ale pár, řekněme, těch nedostatků, o kterých tady bylo povídáno, jsou to třeba nedostatečné požadavky na kuřárny, pojmová nejasnost, lze zpřesnit. Požadavky na kuřárny jsou stejné jako na jiné prostory, z návrhu je patrné, že kuřárny jsou logicky také stavebně odděleným prostorem ke kouření, rozhodně se tedy nejedná o dvojí právní režim, nebo co je myšleno veřejně přístupným prostorem a co pracovištěm. Pojmová nejasnost. Lze zpřesnit.

Ale jinak veřejně přístupný prostor je právně definován jasně, jedná se o prostor například organizace, firmy, kulturní zařízení, zdravotnické zařízení a tak dále.

Zákaz podávání jídla. Ano, lépe pokrmů. Zde by bylo vhodnější užít výraz pokrm, ale znovu to lze upravit jednoduchým pozměňovacím návrhem.

Malé stravovací zařízení zákon nepoužívá. Nepoužívá. Ale používá pojem stravovací zařízení. To, že jsou malá, je definované rozsahem 80 čtverečních metrů.

Tady jsou ještě další dvě nebo tři věci, které opravdu se dají vysvětlit jenom pojmoslovím a malým pozměňovákem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já to nechci moc dlouho obsahově rozříkávat, myslím si, že ta debata ohledně zákona na ochranu zdraví tady byla diskutována velmi bouřlivě a dlouhodobě. A dokonce opakovaně. Ale já musím říct, nebudu pro postoupení tohoto návrhu do dalšího projednávání ve výborech, a to sice z několika důvodů. Jeden je, myslím si, že není úplně pravda, že by toto byl nějaký automatismus. Já sám jsem tu zažil několik senátních návrhů, které nebyly propuštěny do dalšího procesu. Někdy má cenu těm věcem dát nějakou šanci, protože tušíte, že by tam něco dobrého z toho nakonec třeba vzejít mohlo. Já prostě u tohoto v to jednoduše nevěřím. Ty důvody nechci skutečně opakovat. Myslím si, že bychom tu mohli být zase mnoho hodin. A druhá věc je, mně se hrozně nelíbí, škubat pořád s právním prostředím. Ta změna na nekuřácké prostory byla pro ty hospody, restaurace náročná. Už si na to začaly zvykat. Už si na to třeba zvykly. Mnozí víc vydělávají, protože tam teď lidi i jedí, což dřív nedělali. Kuřáci si na to v zásadě zvykli bez velkého remcání a s jistým pochopením pro ostatní v řadě případů, kouří před hospodou, jsou s tím některé lokální problémy, o tom žádná, ale jistě řešitelné.

Takže já si myslím, vyzývám vás, pojďme zkusit to právní prostředí dělat, pokud možno, co nejstabilnější. Některé úpravy jsou potřeba, ale tohle je jenom snaha, něco, co už jednou bylo politicky řádným procesem přijato, tak zase kousíček zvrátit, a to po hrozně krátké době. Já si myslím, minimálně nějaké vyhodnocení prostě trošku doby běžení té stávající úpravy by pro mě bylo naprosto nutným podkladem, abych uvažoval o navrácení části právního prostředí tam, kde bylo před rokem.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy, je pan kolega, senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Dobrý den ještě jednou vám všem. Já se domnívám, že propustit tento zákon je dobře, protože možná bychom některé věci, které mi na něm skutečně vadí, mohli upravit, nejsem určitě sám. Třeba zrovna ten zákon, tedy to, co říkal kolega Hampl, to třeba se dá i vypustit. Ale upravit tento zákon je lépe než ho zcela zamítnout.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Proto rozpravu končím. Ptám se navrhovatele Ivo Valenty, chce-li se vyjádřit k rozpravě? Nechce se vyjádřit k rozpravě, děkuji. Pane zpravodaji pro první čtení, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji za slovo. V obecné rozpravě vystoupilo celkem 5 senátorů, žádná senátorka. Byl tam takový zelený, freudovský komplex u pana kolegy Voseckého, který přiznal, že se jedná o poslanecký návrh. Ale to je, prosím, mimo protokol. V podstatě padl návrh kolegy Vystrčila jako prvního na schválení, resp. postoupení do dalšího kola. Můj návrh nebo návrh výboru je zamítnout. Možná jenom poznámku ještě k tomu prognózování. Já bych to viděl asi tak, že když zastaví autobus plný dětí před hospodou, vyběhne tam řidič, že chce dvě piva, vyžunkne je před barem, tak to je přesně ten případ, kdy ten hospodský může předpokládat, že ten člověk bude páchat nějakou neplechu. Ale to je asi velmi primitivní. Čili já bych to ukončil tím, že je návrh na zamítnutí a návrh na postoupení tedy.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže máme před sebou dva návrhy. Ten jeden je výborový, čili o něm budeme hlasovat jako o prvním. Jelikož jiné návrhy nepadly, proto OV navrhuje, aby... Tam ještě je ten garanční výbor. (Jan Horník se radí, jak postupovat v procesu hlasování.) Děkuji. Takže budeme hlasovat nejdříve o zamítnutí. Přistoupíme k hlasování. Pustím znělku. Přizvu kolegy.

V sále je aktuálně přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je kvórum 32. Zahajuji hlasování. Já jsem zapomněl říct, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A potom kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a tlačítko NE. Jo, tady, aha! Já jsem to měl zakryté.

Zamítnutí bylo schváleno. Konstatuji, že v hlasování č. 18 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 39, proti bylo 12. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodaji. Tím jsme skončili tento bod.

Dostáváme se k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Ivo Valenty, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 261

Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 201. Návrh uvede zástupců navrhovatelů, senátor Jiří Vosecký. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové. Senátní tisk č. 261 v podstatě není nový. Před třemi lety se v podstatě v obdobném znění schválil s tím, že tam byla schválena horní hranice alkoholu v krvi 0,8 promile. Tento návrh č. 261 předpokládá, že by to bylo 0,5 promile, tak jak je to ve všech okolních evropských zemích. Proč se k této úpravě přistoupilo? Ta byla zapříčiněna tím, že Policie ČR začala vybírat a pokutovat cyklisty na vinných stezkách a cyklotrasách, já netvrdím, že za to můžou ti policisté, kteří tam byli vysláni. To svědčí jenom o tom, že jejich vedení jaksi ztratilo trošku selský rozum. Jestliže se tyto kompetence zneužívají, což se zneužívají, tak je zapotřebí jaksi tu kompetenci upravit tak, aby nebyla možná zneužívaná, nehledě k tomu, že ve všech okolních státech platí 0,5 promile alkoholu v krvi. To je přesně to samé, třeba u nás, jako když jedeme z Krompachu na Oybin, tak že si na Oybině dáte pivo, sjedete a vyjedete v Neugersdorfu zase v Čechách, tak v Německu nepácháte trestný čin, ale v Čechách, jak přijedete, tak zase máte problém.

Takže tady v rámci toho příhraničního styku je zapotřebí v rámci sjednocování Evropy jaksi sjednotit pravidla. Nehledě k tomu, že když jsme tady v minulosti schvalovali protikuřácký zákon, tak se všude říkalo, ano, v Evropě to všude mají a u nás to nemají. A teď říkáme, ano, všude okolo nás v Evropě to mají do 0,5, jenom my to nemáme, protože ze zdravotního hlediska absolutní nula, všichni víme, že je nesmysl.

Další věc, která tady je, je ta, že když budu v restauraci, objednám si pivo, vedle budou sedět policisté, oni odjedou o pět minut dříve, já pojedu za nimi, oni vědí, že jsem si dal pivo, oni mi dají nadýchat, já nadýchám do 0,3, oni se mě zeptají, pil jste, já jim řeknu, ne, nepil jsem. V tu chvíli v podstatě nemohou nic udělat. To znamená, je tady zapotřebí vytvořit nějaký stav, aby lidé nebyli vědomě nuceni ke lži, protože tímto způsobem nutíme lidi lhát, protože jestli řeknete pravdu, měl jsem malé pivo, budete mít třeba jenom 0,2, tak prostě máte smůlu. Systém se spouští. Když řeknete, že jste nepili, tak policisté nemůžou nic udělat, poděkuji vám a jedete dál. Takže v tuto chvíli je to i nevýchovné, říkat ano, mluvit pravdu se nevyplácí.

Já bych teď přečetl ustanovení, která tady jsou, když dovolíte. Takže:

1. předně musí jet cyklista na jednomístném kole sám, tedy nepoveze dítě, na sedadle nebo pro přepravu nepotáhne ani žádný přívěsný vozík či připojené dětské kolo,

2. je podmínka, že k takové jízdě dojde jenom na stezkách pro cyklisty nebo účelových místních komunikací nebo silnic 3. třídy, ano, tady může vzniknout jakýsi argument, že některé silnice 3. třídy jsou velmi vytížené, ale to zase záleží na místní samosprávě, kde místní samospráva může dát zákazovou značku, kdy ty silnice 3. třídy, ano, některé tady v okolí Prahy jsou, to je pravda, ale u nás ne, ale tak tam dát zákaz vjezdu cyklistům a je celý problém vyřešení, takže tady argument, že silnice 3. třídy jsou přetížené, jaksi neobstojí,

3. předpokladem využití výjimky ze zákazu je požití alkoholu, je požadavek, aby u cyklisty byla zachována schopnost řídit jízdní kolo, a to tedy konkrétně, aby u něj nebyl zjištěn obsah alkoholu vyšší než 0,5 promile,

4. poslední navrhovanou úpravou je změna, to jsou pokuty, protože pokuty byly v rozsahu od 2500 do 20 000. Já si myslím, že by se to mělo sjednotit na 500 korun, protože rozsah 2500 až 20 000 dává dost velký prostor k tomu, aby vás měli na gumě, já si myslím, že pokuty by měly být jasné a striktní, to znamená 500 korun.

V zahraničí toto funguje, já nejsem přesvědčen, že čeští občané jsou jiní než vedle v Německu nebo v Polsku, chovají se ukázněně. Já si myslím, že by to mělo být obdobné i u nás. Pravdou je, to je pravda, že dál na východ je nulová tolerance. A pak otázka zní, jestli se chceme posouvat na západ nebo na východ. Já si myslím, že bychom se měli posunout na západ, že bychom měli harmonizovat základní právní předpisy, aby turisté a cyklisté, kteří k nám jezdí, v podstatě se nedostávali do problémů.

Jinak je tady ještě pozměňovací návrh, ten se týká vodáků, ale ten bude načten jako výborový. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VHZD jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč. Záznam z jednání výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 261/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, milé kolegyně, milé kolegové. Jak už tady říkal pan předkladatel, tento návrh zákona se tady projednává už poněkolikáté, už to bylo v 10. funkčním období, v 11. a máme ho tady, byť to sklouzlo teď z toho 11. funkčního období.

My jsme tady o něm už diskutovali několikrát, nemá smysl všechno znovu tady opakovat. Nicméně, pro ty nově příchozí, ty základní věci, které návrh novely představuje nebo zavádí, už tady představil pan předkladatel, takže já je nebudu znova opakovat. Jedná se skutečně o prolomení nulové tolerance alkoholu při řízení vyjmenovaných vozidel a na určených komunikacích.

Já jsem při přípravě této zpravodajské zprávy ještě komunikoval i s ministerstvem dopravy a ministerstvem vnitra. Ministerstvo vnitra zásadně nesouhlasí, poslalo mi k tomu stanovisko. Myslím si, že jste jej dostali i v minulém funkčním období všichni. Ministerstvo vnitra, Policie ČR zásadně nesouhlasí s návrhem senátora Ivo Valenta, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, týkající se zrušení absolutního zákazu řízení pod vlivem alkoholu pro omezenou skupinu řidičů.

Já jsem to ještě osobně projednával také s ředitelem dopravní policie, panem plukovníkem Lerchem. Jeho stanovisko je v podstatě shodné s tím, co jsem tady teď přečetl.

Jako zpravodaj na jednání hospodářského výboru jsem přednesl tři zásadní připomínky k této novele.

Zaprvé, navrhovaná novela nepřináší kroky ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Česká republika se naopak zavázala učinit kroky vedoucí ke snížení počtu usmrcených a těžce zraněných osob v silničním provozu. Je to usnesení vlády č. 838 z 21. září 2016.

Já tady nechci tvrdit, že ti řidiči budou nutně opilí. Ale ono i nějaké povzbuzení určitým množstvím alkoholu může znamenat to, že se řidič v konkrétní situaci bude rozhodovat jinak, případně bude více riskovat. Takže já si myslím, že povolení alkoholu do silničního provozu nepřináší zvýšení bezpečnosti. To je zaprvé.

Zadruhé, do vymezených komunikací jsou zahrnuty také místní komunikace a silnice 3. třídy – o tom už tady pan předkladatel hovořil. Což jsou v mnoha případech komunikace hodně frekventované. V některých městech se zejména jedná o komunikace místní. Kdo jste tady ze samospráv, tak víte, že místní komunikace skutečně jsou někdy velmi rušné ulice, kde by toto mohlo být velmi nebezpečné.

A silnice 3. třídy v mnohých regionech tvoří podstatnou část silniční sítě. Takže to je druhá výhrada. A další – o tom tady pan předkladatel také už hovořil, týká se to oblasti pokut. V oblasti pokut přináší novela nepoměr ve výši ukládaných pokut a bezdůvodně vytváří jakousi privilegovanou skupinu účastníků silničního provozu. To si myslím, že určitě není dobře. Proč by jedna skupina měla být nějakým způsobem zvýhodňována, privilegována, kde by byla výše pokuty omezena jenom nějakou výší.

Já jsem z těchto uvedených důvodů na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhoval zamítnutí této novely. Tento můj návrh nebyl přijat. V rozpravě byl ještě předložen pozměňovací návrh, který také nebyl přijat, takže já vás nyní seznámím pouze se záznamem k projednávání tohoto tisku. Protože výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu nepřijal k tomuto tisku usnesení.

Takže je to 5. záznam z 24. schůze, konané 12. června letošního roku, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slovu zástupce skupiny senátorů senátora Jiřího Voseckého, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor I – nepřijal žádné usnesení, když pro návrh zamítnout senátní návrh zákona hlasovali ze 7 přítomných senátorů 3, proti byli 3 a 1 senátor se zdržel. Pro návrh schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacím návrhem hlasovali ze 7 přítomných senátorů 3, proti byli 3 a 1 senátor se zdržel. II – určil mne výbor zpravodajem. III – pověřil předsedu výboru senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Senátní tisk dále projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Carbol. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 261/2. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane předkladateli, já bych vás chtěl informovat, že výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal senátní tisk č. 261 na své 17. schůzi, konané dne 27. června 2018 s následujícím usnesením. Výbor I – doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení. II – určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jiřího Carbola. III – pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane kolego, následně senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Malý. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 261/3. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedající, vážená dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane předkladateli.

Já bych vám přečetl 126. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze 17. schůze, konané 8. 10., k návrhu výše citované novely skupiny senátorů. Jako senátní tisk č. 216. A výbor doporučuje schválit návrh zákona, určuje mě jako zpravodaje pro jednání návrhu zákona a pověřuje předsedu výboru, pana senátora Petra Kolibu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

Já bych přece jen poněkud zůstal, protože to je v rozporu s tím, co jsme tady slyšeli, a pokusil se vysvětlit diskuzi, která na výboru probíhala a proč k takovému závěru, většinovému závěru, nikoli jednoznačnému závěru, došlo. Podle dosavadní úpravy zákona nesmí žádný řidič, tedy účastník na pozemních komunikacích, který řídí tramvaj, nemotorové, motorové vozidlo, jet na zvířeti, požít alkoholický nápoj nebo jinou látku obsahující alkohol, dále jen alkoholický nápoj. A tento zákon má být zmírněn tím, že vyčleníme skupinu řidičů za předpokladu, že takový řidič řídí jednomístné kolo, jede po vymezených komunikacích, převážně cyklistických stezkách, a nepřepravuje v žádném případě děti. A v takovém případě může před jízdou nebo během ní požít alkoholický nápoj, s tím, že zjištěný obsah alkoholu u něj nebude vyšší než 0,5 promile.

Já chápu stanovisko Ministerstva dopravy, já chápu stanovisko Prezidia policie a silničního odboru, domnívám se, že jde o bezpečnost silničního provozu na vybraných komunikacích a nejedná se o propagaci alkoholismu. Hovořilo se o nulové toleranci. Já jsem si položil čtyři otázky, na které se pokusím odpovědět. Smyslem návrhu je prolomení nulové tolerance při řízení pro omezenou skupinu řidičů.

V podstatě jde o to, jestli si řidiči cyklisté na cyklistických stezkách můžou dát jedno pivo. Jedno pivo, nikoli se opít, jedno pivo a dvě deci červeného nebo bílého vína. Nic víc, nic méně. Není to zákon na ochranu opilců. A já jsem si položil otázku, jestli platí nulová tolerance a jak se stanovuje, jestli je vůbec možné změřit nulovou toleranci, jestli na to máme vůbec prostředky, jaká hladina alkoholu je tolerována v Evropě. A hlavně, jestli jsme méně ukáznění, než jsou řidiči v Rakousku, než jsou řidiči v Německu, Holandsku nebo ve Španělsku. A pozval jsem si také poradce. A to příslušníky BESIP – a fakta z BESIP jsou veřejně známá, jsou uveřejněna v Ročence BESIP z roku 2017 o tom, jaká je podle nich ta nebezpečná hladina alkoholu, která způsobuje omezení bezpečnosti silničního provozu.

Takže ta první otázka, jestli lze změřit nulovou hladinu? Já jsem jednal s toxikology a musím říci, že existuje endogenní, čili vnitřní, produkce alkoholu. Nebudu na nikoho ukazovat, budu ukazovat sám na sebe. Pakliže použiji nějakou kvasnou látku, sním něco kvasného, tak moje tělo vytváří jak etanol, čili C2H5OH, tak metanol dokonce, malé množství. A je to detekovatelné plynovou formatografií. Čili je to detekovatelná hodnota alkoholu. Sice minimální, ale je.

Stejně tak víte, že v protialkoholních léčebnách pacienti nesmí pít nealkoholické pivo, čili Birell, dokonce nesmí ani tyčinku Margot, protože v tom je malé množství alkoholu. A stejně tak v birellech je minimální, neříkám, že velké, minimální množství alkoholu.

Policie. Policie má přístroje na zjišťování alkoholu v dechu a tolerance tohoto přístroje je 0,18 – 0,24. Čili dregery nám ukáží pouze větší hodnotu alkoholu než 0,21 – 0,24. Čili policie v současné době toleruje – já si dovolím být neprávníkem, jenom lékařem – jakousi bezpečnou hladinu alkoholu, kterou propouští. A v ostatních zemích je to tak, že Velká Británie a Irsko mají 0,8 promile, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Francie, Belgie, Španělsko, Chorvatsko, Slovinsko, Černá Hora – 0,5 promile. O něco nižší to mají v Polsku – 0,3 promile. V Norsku a Švédsku, Bosna a Hercegovina – 0,4. A ani kapku, jak už říkal kolega Vosecký, si nemohou dát na Slovensku, na Ukrajině, v Maďarsku, Rumunsku a Rusku. Jsou tam ještě četnější omezení, hlavně u řidičů nákladních vozidel, kde jsou podmínky mnohem přísnější.

A pak jsem si položil otázku, jestli jsem ukázněný v Linci, anebo jestli jsem neukázněný v Budějovicích. Já jsem pořád stejně ukázněný, ale v Linci si to jedno pivo můžu dát a jet na kole, v Českých Budějovicích mě za to budou pokutovat. Takže řádný český občan může mít v Rakousku mírnou hladinu alkoholu, řádný rakouský občan v žádném případě. Čili není to zákon o opilectví, nejsou to ti lidé, kteří tlačí kolo z hospody.

A teď ten BESIP, což je docela zajímavá věc. Alkohol za řidítka samozřejmě nepatří. Počet nehod způsobených alkoholem je v České republice obrovský. Policie vyšetřovala jak motorová vozidla, tak tramvaje, tak ostatní vozy, tak také cyklisty. A cyklisté s hladinou do 0,5 promile způsobili 71 nehod z 103 000 dopravních nehod. Čili 71 nehod

ze 103 000 dopravních nehod. Jenom pro srovnání, lesní zvěř udělala 12 000 nehod a chodci pod vlivem alkoholu 200 dopravních nehod.

Je zajímavé z údajů BESIPu, že 0 – 0,2 promile má stejnou nehodovost jako 0,2 – 0,5. Je to 31 a 34 nehod, čili dohromady něco kolem 70 nehod do 0,5. Prudce křivka stoupá nad 0,8. Tam už je to velice nebezpečné a dá se říci, že bezpečnost silničního provozu ohrožuje hladina vyšší než 0,8 promile.

Takže já se domnívám, že není nulová tolerance, že to jenom je takový docela dobrý pojem, a je tolerance nerizikové hladiny alkoholu. Nerizikové hladiny alkoholu. V evropských státech platí povolená hranice těsně pod 0,5 promile, a to nejen na cyklostezkách, ale běžně na silnicích, a doufám, že se Češi umí chovat stejně zodpovědně doma jako v cizích státech.

Z pohledu údajů BESIPu, nikoli z mého přesvědčení, že hladina 0,5 promile cut off hranicí pro toleranci alkoholu pro cyklisty na vybraných komunikacích. Doporučuji to do dalšího čtení a doporučuji schválit. Pokud se týká pozměňovacích návrhů, docela bych přivítal pozměňovací návrh na nošení přileb na cyklistických stezkách, protože si myslím, že úrazů do hlavy u cyklistů je mnohem víc, než je zdrávo. To všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane kolego, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil kolega František Bradáč. Máte slovo, pane senátore. Jo aha, takže nejdříve paní senátorka, předsedkyně klubu ANO, Zdeňka Hamousová. Takže tady je ještě druhé přednostní právo Václava Lásky. Takže teď už doopravdy normálně asi – František Bradáč.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já už jsem k tomu svoje stanovisko řekl, já je nebudu opakovat. Pouze dávám návrh na zamítnutí této novely.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, zamítnutí. Ano, děkuji. Jako další je do obecné rozpravy přihlášená paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, hezké odpoledne, vážení kolegové. Chtěla jsem reagovat jako jeden ze spolupředkladatelů tohoto návrhu zákona. A ještě musím říci, padlo tady předtím slovo, kdo je ze samospráv. Takže použiji toto – kdo je ze samospráv – a právě využiji toho, že jsem ze samosprávy. To znamená, že současně zastupuji město a region. Byly tady uvedeny nebo zmíněny vinné stezky. Žiji a pracuji v Krušnohoří. My u nás nemáme vinné stezky, ale máme tam Pivní stezku krušnohorskou, která je společným produktem v rámci turistického ruchu příhraniční spolupráce, kterou jsme uvedli v život teď v turistické sezoně jara 2018.

Na té Pivní stezce, která není jenom o pivu, je vedena pamětihodnostmi zajímavými místy šesti měst v České republice a osmi měst v Německu. Je tam současně degustace regionálních produktů. Takže Pivní stezka není smyslem jenom jedeme za pivem. Je to v rámci regionální spolupráce, příhraniční spolupráce, a tak, jak už tady zaznělo, narážíme na to, že legislativní úprava v sousedních zemích je jiná a tolerance je tam vyšší než u nás.

Pan doktor Malý zmiňoval jedno pivo a deci vína. Já bych upřesnila, pro mě jsou to dvě malá piva v rámci těch 40 km na kole, příklad. A nebo u té pivní to není součet, ale alternace, při té případné toleranci, o kterou bychom stáli.

Když jsme tento návrh zákona projednávali na výboru pro územní rozvoj, životní prostředí, tak tam zaznívala čísla. Protože už je to pár měsíců, tak si ta čísla nepamatuji, ale naprosto by to věděla kolegyně, která byla zpravodajkou. Dotaz myslím padl od kolegy Vystrčila, protože samozřejmě byli přítomni zástupci BESIPu a Ministerstva dopravy. Dotaz padl – kolik dopravních nehod cyklistů je způsobeno s mírou alkoholu v krvi 0,5 a méně? A odpověď z té cifry dopravních nehod, tak to bylo zanedbatelné číslo. Opravdu ho teď z hlavy nevím. A mrzí mě, že jsem si ten údaj pro dnešní jednání nevyhledala.

To jsou takové z mého pohledu další informace pro vás a chtěla bych vás požádat o to, abyste z pohledu té kombinace regionální produkty, cestovní ruch. S tímto nábojem, protože jsme k tomu produktu přistoupili nově, tak samozřejmě počítáme. S tím, že bude mít další dopad na to, že příště turisté přivezou další své příznivce. A u nás je to zejména na podporu cestovního ruchu. Spojeno tedy s degustací regionálních produktů, mezi něž také patří pivo. Ale není jediné. Ale jsou tam minipivovary na trase, proto název Pivní stezka je pro turisty atraktivnější.

Prosím vás o pohled na návrh tohoto zákona i z tohoto úhlu pohledu. Už jenom proto, jak už tady zaznělo, to téma se nám vrací potřetí. Naposledy je sem uváděl v život pan senátor Škromach. Tam ten požadavek na toleranci byl mnohem větší. Děkuji vám tedy za případnou podporu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko, a jako další se s přednostním právem přihlásil pan senátor Václav Láska, máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo, pane předsedající, omlouvám se, že dělám zmatek svým přednostním právem. Já jsem si musel hlídat, abych nepřeskočil kolegu Čunka, protože pak by mi bylo vyčiněno.

Já si myslím, že ideální situace by byla taková, kdyby ten zákon zůstal v původní podobě s nulovou tolerancí, ale kdyby represivní orgány, v daném případě Policie ČR, reflektovala, že konzumace alkoholu za různými druhy dopravních prostředků je různě nebezpečná pro společnost.

Kdyby reflektovala to, že cyklista nebo vodák, který pije, ublíží ponejvýš sám sobě. Akce, které bylo možné sledovat, velké zátahy na vodáky nebo na cyklisty, považuji ze strany policie za zbytečné. To není o tom, že by se neměl respektovat zákon. Zákon se má respektovat vždycky a cyklista, když způsobí nehodu a bude pod vlivem alkoholu, bude to jeho přitěžující okolnost a on bude muset nést odpovědnost za to, že porušil zákon stejně jako vodák. Ale policie by z hlediska nasazení svých sil měla tu preventivní akci, která se může projevit i v represi těch, které nachytá, zaměřit na ty nejzávažnější porušení zákona. Když pije třeba řidič motorového vozidla, protože tam on ohrožuje daleko víc další lidi. To, že to nedělá a že pořádá občas demonstrativní akce, kdy na jezu bere vodáky a dává jim dýchat nebo že udělá kontrolu cyklistů na vinařské cestě je potom asi důvodem, že to vyvolává takovéto zákonodárné aktivity. Za dané situace, když není moudro na straně policie, tak já takovouto zákonodárnou aktivitu chápu a minimálně do druhého čtení budu chtít, aby prošla. Ale když tady bylo apelováno na zdravý rozum... To už je druhé čtení, pardon, tak se omlouvám, takže za dané situace i podpořím ten zákon ve druhém čtení. Spíše bych opravdu apeloval na policii, když dává razantní stanoviska k tomu, že takovéto zákony ne, tak aby trošku také selským rozumem přemýšlela nad plánováním svých akcí. Opravdu to není o tom, že by se neměl respektovat zákon. Je to jenom o tom, že by policie měla své preventivní síly napnout tam, kde je zákon porušován nejzávažnějším způsobem.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A teď se přihlásil do rozpravy senátor Rostislav Koštial. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem 4. volební období starostou vinařského města Mikulov. Za tu dobu jsem vybudoval mnoho kilometrů cyklotras. Záměrně říkám cyklotras, ne vinařských tras, ale podporoval jsem v okolí i spoustu vinařských tras. Na těchto trasách, možná se o tom někdy budeme bavit, poměrně zoufale chybí infrastruktura. A my motivujeme všechny podnikatele, aby infrastrukturu na těch cyklostezkách vybudovali. Ve vinařské oblasti jako Mikulov se neubráníte, abyste si nedali skleničku, takže prakticky tam každý porušuje zákon. Někdo více, někdo méně, ale převážná většina, troufám si to odhadnout na vysoké procento, jsou ti rozumní cyklisté, kteří si skutečně dají tu jednu skleničku. A musím zmínit takový příklad, jednu z těch cest jsem si oblíbil i já, je asi 40kilometrová, jezdím ji pravidelně, jsem cyklista. A když se rozmýšlím a jedu napřed po české straně, ujedu 20 km, dám si dvě piva, dvě desítky, podotýkám, pak jedu po rakouské straně zpátky, tak jsem nic neporušil. Když jedu obráceně, jedu přes Rakousko a vracím se domů po české straně, tak jsem porušil. Proto, abychom mohli budovat tu infrastrukturu, abychom se zdravým rozumem posoudili tento návrh, tak vás vyzývám a doporučuji, abychom ho přijali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy, je pan senátor Ivo Valenta. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji ještě jednou, dobrý večer. Pan starosta z Mikulova mi vzal to téma, ale myslím, že nebudu jediný, protože nás z toho Slovácka a tady z toho kraje vinařského je víc. Já bych chtěl taky požádat za vinaře a hlavně za ty lidi, kteří opravdu na cyklostezkách jezdí, skleničku si dávají v 99 % a i pan senátor Láska říkal, i já bych se přimlouval k tomu, aby ti chlapi byli tolerantní a prostě nám nešli do vinných stezek. My, když otevíráme vinné cyklostezky, tak nám tam bohužel udělali několikrát velké kontroly policie. A z těch 3500 lidí to spadlo na 500, takže se toho nezúčastnili, měli obavu, strach. Proto i tento zákon, proto jsem spolupodepsal tuto novelu. A byl bych rád, kdybyste ji podpořili, protože si myslím, že dát si skleničku vína nebo to pivko tady v Žatci i jinde je přeci normální. A už tady bylo řečeno, že v Rakousku, když z Moravy přijíždíme do Rakouska, tam si něco dáme, jsme v říši krále Miroslava, že se tam můžeme smát a něco si dát, ale zpátky musíme na hranicích čekat půl hodiny, hodinu, než těch půl promile z nás vyprchá a pak můžeme pokračovat zpátky domů. Takže já bych se také rád vracel zpátky z Rakouska z cyklostezky na Moravu hned, abych nemusel čekat. Ještě po cestě bych si taky dal nějakou skleničku.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy, je pan kolega Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, upozornil bych na jinou věc, než jsou vinné stezky, nicméně ten inspirující příklad z Mikulova, že tady budeme realizovat platby, tzn. tady si nakoupíme víno, napijeme se a v Rakousku budeme dělat jen náklady cestou po jejich stezkách, je celkem zajímavý. Samozřejmě je to celé nesmyslné. Já tento návrh podporuji především proto, že z mého hlediska je nejdůležitější to, abychom podporovali odpovědnost člověka za sebe sama. Ne pořád říkat někomu něco, co má, spadneš.

Ten systém se v jiných zemích, kde k alkoholu i za volantem jsou tolerantní, řeší tím, že to řeší už pojišťovna. Když máte nehodu a máte alkohol, tak máte spoluúčast podstatně větší, než když alkohol nemáte. A myslím si, že to má určitě dobrý účinek na každého, aby byl odpovědný za sebe, protože ho to může zruinovat, když nebude. My se tady snažíme všem všechno zaplatit, ale zároveň těmi zákazy si myslíme, že dosáhneme svého. Všichni víme, že nedosáhneme. Je to samozřejmě takový sport, možná adrenalin. Snad je to, a to je jediný důvod, proč tento zákon je zajímavý, že my rádi něco porušujeme, tak aspoň tak. A dokonce ani nevím, a přiznám se, že to skutečně nevím, jestli to, co jsme schválili, tu novelu, tzn. o napomenutí, jestli to může být tento skutek také, pod napomenutím? To asi nikdo z nás v tuto chvíli neví, jestli policisté mohou tohoto využít. Ale pravdou je, co tady řekl kolega Valenta, tak to skutečně tak bylo. Jak byl ten zákon schválen, tak si pamatuji, že policisté si udělali naráz akci, vyjeli na naše cyklostezky a zapomněli na opilé řidiče motorových vozidel a stáli na cyklostezkách, protože to byl nový zákon. Tak takhle bychom postupovat neměli.

Další věc, velmi se mi líbil příspěvek a zpráva pana kolegy Malého, nicméně naopak v tom předchozím bodu, kdy jsme se bavili hlavně o kuřácích a zmínili jsme se o tom a já jsem proto podporoval tu novelu, abychom ji podpořili právě z toho, že tam zůstala odpovědnost hospodských za to, komu nalijí. A to je pořád stejný duch, ve kterém vybízím, že tady chci, ať odpovědnost má za sebe cyklista. A tam, nechť má zase ten řidič. Ten příklad, že řidič autobusu s dětmi vyběhne, dá si dvě piva a jede zpátky a ještě navíc tak, aby ho hospodský viděl, ten je samozřejmě jistě úsměvný, ale téměř nerealizovatelný nebo z říše snů. Tak tam si myslím, že to byl ten důvod, já jsem o něm nemluvil, aby každý pořád nesl odpovědnost sám za sebe a ne, abychom museli nést odpovědnost za někoho druhého, zvlášť když to nemůžeme mnohdy ovlivnit. A pak někde u soudu budeme dokazovat, že jsme neviděli, odkud přišel, že přijel atd. A tady je to samé, takže podporuji, abychom tuto novelu přijali.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. A další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy, je pan senátor Jaroslav Doubrava, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já na úvod říkám, že pro tuto změnu ruku nezvednu. Proč? Víte, kdyby ty cyklostezky vedly výhradně po stezkách, které jsou k tomu jen uzpůsobeny, pak s tím problém nemám, ale cyklostezky vedou i velmi frekventovanými komunikacemi. A já vám dám příklad. Kdo jezdíte výjezdem na D8, v Holešovičkách teď udělali takový galimatyáš, že se tam motají auta, do toho je cyklostezka. A já už jsem tam několikrát viděl řidiče, naštěstí jsem nebyl v takové situaci já, kdy se jen tak tak vyhýbal cyklistovi, protože v té hádance vůbec nevěděli, kdo kde jede. Někdo tady řekl, že vodák a cyklista může ublížit jenom sám sobě. Já to tak nevidím. Vidím to, že může ublížit, a víte dobře, že ti, kteří požijí alkohol a zaviní nějakou nehodu, z toho většinou vyjdou bez problému, a ten problém zůstává na někom, kdo odpovědný je, a zákaz a požití odmítá. To bude asi všechno, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy, je pan senátor Jiří Vosecký. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Ano, čekal jsem, že tady padne Praha, čekal jsem, že tady padne výjezd odsud na D8, ale zaprvé Praha není celá ČR, to je jedna věc. Souhlasím s tím, že po Praze na kole jezdí jenom sebevrazi, to ale jinak nejde. Pak mi ale tady laskavě vysvětlete jednu takovou maličkost. Jak je možné, když jedu autem v Praze v jednosměrce a proti vám se řítí v protisměru deset cyklistů? A když se zajímám, jak je to možné, tak je to povoleno, to je prý možné. Ověřoval jsem si to, ano, ono je to možné. Tak já nevím, o čem se tady bavíme? Jak se bavíme o bezpečnosti silničního provozu, tady se tím „zasíráme“, a přitom cyklisté mají povoleno v Praze jezdit v jednosměrce v protisměru proti autům! Vysvětlete mi to laskavě. To si zjistěte, páni doktoři, vsadím se o hodně. (Předsedající: Pane senátore, pane senátore...) To je k tomu první věc.

Druhá věc, tento zákon není pro alkoholiky. Tento zákon je pro nás, pro slušné lidi, kteří, když si dají jedno pivo, tak aby nemohli být šikanováni policisty. Nic jiného toto neřeší. To je proto, aby normální lidé nemohli být, prosím, šikanováni policisty. Jestliže policista, a to není ten řadový, jak jsem tady říkal, ten za to nemůže, prostě jeho šéf rozhodne, a on jde. On je povinen vykonat to, co dostane rozkazem, on nepřemýšlí, on to musí vykonat. Takže tady je zamezení šikany slušných lidí, není to pro alkoholiky. Alkoholik vám bude pít, a žádný zákon mu to nezakáže, prosím vás. Takže to k tomuto.

Poprosím o schválení včetně pozměňovacích návrhů, které byly schváleny na výborech. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy, je Jiří Carbol. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tady moje kolegyně, paní senátorka Hamouzová, uvedla připomínku o číslech. Tak já vám řeknu ze statistiky BESIP nebo ministerstva dopravy. V roce 2015 cyklisté zavinili 4226 nehod, z toho bylo 68 usmrcených a 394 těžce zraněných. Z těchto 4226 cyklistů bylo 29,4 % pod vlivem alkoholu. Tak to je jedna připomínka a rád bych, aby to podpořilo návrh kolegy, pana senátora Bradáče, na zamítnutí.

A druhá, chtěl bych vás upozornit na čertovo kopýtko, které je skryto v pozměňovacím návrhu, který byl schválen na výboru pro územní rozvoj. Tam totiž pozměňovací návrh vylučuje spáchání přestupku odmítnutím lékařského vyšetření ke zjištění, zda není vůdce plavidla ovlivněn požitím alkoholu, pokud zjištěný obsah alkoholu u něj nepřekročí 0,5 promile. Když on dechovou zkouškou nepřekročí ten obsah 0,5 %, tak ten vůdce plavidla nebo velitel lodi může odmítnout zjištění krevní zkouškou. Takže on může mít třeba 0,7 promile, ale ti policisté jej nemohou k lékařskému vyšetření odvézt. Takže bych vás na to chtěl upozornit, protože pokud to takto schválíme, nepochybně to bude příčinou diskuse potom v Poslanecké sněmovně.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy, je pan kolega Jaroslav Malý. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji, pane předsedající. Páni senátoři, páni senátorky, já řeknu také čísla. Jsou stejná, jsou z BESIP, nikoli z roku 2015, ale 2017. Nehod cyklistů pod vlivem alkoholu do 0,2 bylo 31, nehod pod vlivem alkoholu do 0,5 bylo 36, takže to jsou čísla. Děkuji vám, na shledanou.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy, je pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, to je právě ten detail nebo ten ďábel skrytý v detailu. Ona ta čísla, která tu byla prezentována, jsou sice pod vlivem alkoholu, ale bez udání hranice, takže my nevíme, jestli ti usmrcení atd. měli 0,2, 0,5 nebo 2,5 promile. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám. A protože vidím, že už se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, není tomu tak, takže tuto obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k obecné rozpravě? Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, senátor Jiří Carbol? Nechce, děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, senátor Jaroslav Malý? Nepřeje si vystoupit, děkuji, pane senátore. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. V rozpravě vystoupilo celkem 11 senátorů včetně jedné senátorky. Většina vyzněla pro schválení. Máme tady tedy tři návrhy. Jeden je na zamítnutí, pak je návrh z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku schválit návrh tak, jak je. A z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí je schválit s pozměňovacím návrhem. To bychom ale museli propustit tento návrh do podrobné rozpravy. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí, potom schválit.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane zpravodaji, schválit nejdříve.

Senátor František Bradáč:  Omlouvám se, nejdříve bude hlasovat o schválení, potom uvidíme, jak to bude vypadat dále.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Přistoupíme k hlasování. Ještě počkám. Prosím vás, je tady požadavek na odhlášení.

Doufám, že jsou všichni znovu přihlášeni. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh senátního návrhu zákona tak, jak jej předložil senátor Ivo Valenta. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že návrh novely zákona byl schválen. Kvorum bylo 35, registrováno 69, pro bylo 50, proti 6.

Návrh byl schválen a proto podle § 130 odst. 8 jednacího rádu Senátu navrhuji, abychom

1. pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání.

A za druhé musíme určit dva senátory, kteří budou Senát zastupovat v Poslanecké sněmovně. Prosím o návrhy. (Z pléna navrženi senátoři Jiří Vosecký a Jaroslav Malý.) Senátoři Jiří Vosecký a Jaroslav Malý by zdůvodnili návrh zákona v Poslanecké sněmovně.

Dám o tom hlasovat rovnou beze znělky.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Aktuálně bylo přítomno 66 senátorek a senátorů, kvorum bylo 34, pro hlasovalo 63.

Tímto končím projednávání tohoto bodu.

A mám zde pro stenozáznam informaci, že z dnešního jednání Senátu se omlouvá pan senátor Tomáš Czernin, který je služebně v zahraničí na senátní cestě.

Dalším bodem jednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 334

Jde o senátní tisk č. 334. Vítám paní ministryni financí Alenu Schillerovou, dobrý den, a prosím ji, aby nás seznámila s návrhem předmětného zákona.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dobrý den, dámy a pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Poslanecká sněmovna postoupila Senátu návrh novely zákona o dluhopisech a některých dalších zákonů. Důvodem předložení tohoto návrhu je snaha odstranit nedostatky ve stávající právní úpravě hypotečních zástavních listů a upravit některé další nedostatky dluhopisového práva, na které upozornila praxe.

Hypoteční zástavní listy jsou cenné papíry, které smějí emitovat pouze banky. Jedná se o dluhopisy, které jsou kryty pohledávkami hypotečních úvěrů. Proto se někdy také obecněji hovoří o tzv. krytých dluhopisech. Z pohledu investorů se jedná o nadprůměrně bezpečné cenné papíry a z pohledu jejich emitenta, tedy banky, představují snadný způsob, jak získat finanční prostředky pro poskytování hypotečních úvěrů za výhodných podmínek.

Naší snahou je především zatraktivnění emise hypotečních zástavních listů pro investory. V současné legislativní podobě hypotečních zástavních listů chybějí zásadní instituty, které jsou v jiných právních řádech vyspělých států západní Evropy obvyklé, což způsobuje negativní hodnocení právního rámce pro hypoteční zástavní listy ze strany ratingových agentur a vede následně k nižší atraktivitě a nižší konkurenceschopnosti České republiky v této oblasti.

Ve stávající právní úpravě byly identifikovány dva zásadní nedostatky, které tato novela odstraňuje. Jedná se předně o nejasný rozsah a režim hypoteční podstaty podle insolvenčního zákona, tedy o rozsah aktiv, která budou náležet do hypoteční podstaty, zejména ve vztahu ke splátkám hypotečních úvěrů po prohlášení konkurzu. A dále se jedná o problematiku automatického zesplatnění závazků z hypotečních zástavních listů v případě prohlášení konkurzu na majetek emitenta.

Novela ve snaze odstranit výše uvedené nedostatky současné právní úpravy staví najisto režim insolvenčního práva v souvislosti s krytými dluhopisy a výslovně vylučuje automatickou splatnost krytí dluhopisů v případě insolvenčního řízení a vylučuje kryté dluhopisy z majetkové podstaty.

Senátní legislativou jsme byli upozorněni na legislativně-technickou chybu v § 337c odst. 1 občanského soudního řádu, kde novelou měníme písmeno b), ačkoliv správně má být změněno písmeno c). Došlo k tomu tím, že v mezidobí byla přijata jiná novela občanského soudního řádu, která posunula označení jednotlivých písmen v § 337c, ale tato skutečnost nebyla v průběhu legislativního procesu zohledněna.

Tato situace nemá jiné řešení, než vrácení návrhu zákona Poslanecké sněmovně s příslušným pozměňovacím návrhem, kterým zároveň dojde i k posunutí účinnosti zákona. Tento pozměňovací návrh by měl být podle mých informací v podrobné rozpravě podán, a proto vás prosím o jeho podporu a děkuji za spolupráci.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 334/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Paní ministryně nás detailně seznámila, co je obsahem tohoto návrhu zákona. Náš výbor se na své 31. schůzi zabýval návrhem zmiňovaného zákona, diskuse byla zejména z důvodu některých legislativních nedostatků, o kterých tady paní ministryně hovořila.

Využil bych tedy této příležitosti a chci poděkovat vašemu legislativnímu odboru, v tomto případě paní Mgr. Evě Jandové, za jeho práci. Myslím si, že kdyby takto pracoval legislativní odbor v Poslanecké sněmovně, tak by mnohdy k takovýmto chybám nedocházelo.

Nebudu o této chybě mluvit, paní ministryně o ní již hovořila. Při projednávání tohoto návrhu zákona jsme se s navrhovatelkou paní náměstkyní Lenkou Dupákovou dohodli, že na výboru tento návrh zákona, protože se projednával minulý týden, s tím, že budeme zbývající týden hledat možnost odstranění této chyby v souvislosti s právě otevřeným zákonem ve sněmovně, občanským soudním dvorem. Bohužel se prokázalo, že takto zmíněnou chybu odstranit nelze, takže není jiná možnost, než vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně.

Prosím vás, abyste neschválili návrh zákona schválit a potom bych načetl pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím, že by někdo tento návrh vznesl, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan kolega Tomáš Goláň. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové. Chtěl bych podpořit paní ministryni i pana kolegu Strnada v tom, abyste poslali tento zákon do podrobné rozpravy, protože jsme dlouho přemýšleli nad tím, jak opravit jakýsi nedostatek legislativní, protože pokud by prošel návrh tak, jak je, tak by se novelizoval § 337c občanského soudního řádu – písmeno, které se týká pozemků a staveb, a najednou bychom tam měli dvě ustanovení týkající se hypotečních zástavních listů. Pod písmenem b) by bylo ustanovení, které by bylo nové, a to písmenem c) to původní. Takže by vypadla velmi důležitá právní úprava. Proto doporučuji neschválit a poslat do podrobné rozpravy a v této podrobné rozpravě schválit případně pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. A nikoho dalšího nevidím, že by se hlásil do obecné rozpravy. A protože zde nezaznělo ani schválit nebo zamítnout návrh zákona – pardon. Takže je tady návrh výborový schválit tuto novelu. Dal bych o tomto hlasovat. Nejdříve bych znělkou sezval kolegy a kolegyně.

Ještě si vás dovolím upozornit, že byl podán pozměňovací návrh nebo je připraven a který podporuje paní ministryně. Dám hlasovat.

Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE.

Při kvoru 34 byli 4 pro, proti 7. Tento návrh byl zamítnut.

Otevírám podrobnou rozpravu.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych tedy načetl pozměňovací návrh.

První. V článku 3 bodu 2 text „b)“ nahradit textem „c)“.

Druhý. Vzhledem k tomu, že tento zákon se bude vracet do sněmovny, tak z hlediska časového původně tento zákon měl platit od 31. 12. nebo od 1. 1. Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po jeho vyhlášení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji panu senátorovi a zeptám se, jestli ještě někdo bude načítat další pozměňovací návrh? Pokud tomu tak není, tak vám děkuji a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Podrobnou rozpravu končím. Přeje si paní navrhovatelka vystoupit se závěrečným slovem? Děkuji. Paní zpravodajko, pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se prosím k proběhlé rozpravě.

Senátor Jaromír Strnad:  Byly navrženy dva pozměňovací návrhy, a to jeden, který řeší uvedený problém a druhý, který řeší účinnost navrhovaného zákona. Myslím, že by bylo dobré hlasovat o obou dvou pozměňovacích návrzích najednou.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Požádám paní navrhovatelku o vaše stanovisko. Souhlasné. A vy, pane garanční zpravodaji? Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Přítomno je 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Pozměňovací návrh byl schválen. Kvorum bylo 35, pro bylo 59, proti nebyl nikdo.

Nyní budeme hlasovat o zákoně jako celku. A to asi můžeme zahájit hned. Dám bez znělky opět hned hlasovat. (Poznámka: Zatím to nefunguje... Ano, už je to tady.)

Aktuálně je tedy 68, kvorum je 35. Kdo jste pro, zvednout ruku a stisknout tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvednout ruku a stisknout tlačítko NE.

Zákon s naším pozměňovacím návrhem byl schválen, pro bylo 58 při kvoru 35.

Teď bychom ještě měli pověřit, kdo nás bude zastupovat v Poslanecké sněmovně. Zeptám se. Byli by dva zástupci, kolega Kratochvíle a kolega Strnad. Dovolím si hned dát hlasovat o těchto dvou senátorech, kteří nás budou zastupovat v Poslanecké sněmovně.

Aktuálně je přítomno 68, kvorum 35. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Při kvoru 35 bylo pro 60 senátorek a senátorů a pověření bylo schváleno. Dovolím si poděkovat předkladatelce, paní ministryni Schillerové, panu zpravodaji, a poprosím kolegu Oberfalzera, že bychom se vystřídali. Nebo Milana Štěcha, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Budeme pokračovat. Při prvním řízení vám chci poděkovat za důvěru při volbě místopředsedů. Samozřejmě, že mě počet hlasů potěšil a věřím, že budeme dobře spolupracovat tak, jako doposud.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony

Tisk č. 335

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 335. Prosím paní ministryni financí Alenu Schillerovou, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předstupuji před vás s návrhem novely zákona č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku ČR. Je to novela, jejíž cíl je jediný. Zvýšit transparentnost nakládání s veřejnými prostředky a ve svém důsledku posílit roli PČR při rozhodování o finančních tocích v řádu miliard korun ročně.

Prosím, dovolím si to zopakovat, protože to je nejdůležitější zpráva z mé předkládací zprávy. Můžu poprosit o klid, pane předsedající? (Předsedající: Prosím?) Je tady dost hluk. (Předsedající: Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, prosím, věnujte se přednášené zprávě, odložte vaše, věřím, ne až tak aktuální rozhovory. Děkuji.) Děkuji, pane předsedající. Protože já si dovolím zopakovat tu nejdůležitější informaci, kterou přináší tato novela. Zvýšit transparentnost nakládání s veřejnými prostředky a ve svém důsledku posílit roli PČR při rozhodování o finančních tocích v řádu miliard korun ročně.

Ambicí novely naopak v žádném případě není jakékoliv rozpouštění prostředků, stejně jako jí není získat pro vládu či ministerstvo financí nový zdroj příjmů, ani žádná jiná podobná z fám, které se budu snažit ve své úvodní řeči vyvrátit. Naopak, zatímco při zachování současného stavu by ministr financí a vláda měli neomezenou možnost zcela mimo rámec Poslaneckou sněmovnou schváleného státního rozpočtu, přesouvat finanční prostředky na celou řadu různých priorit, ať už bytových potřeb, průmyslových zón nebo dopravy, předkládaná novela zakotvuje povinnost zahrnout rozhodování o těchto prostředcích již do samotné přípravy státního rozpočtu, jejich nakládání přísně svazuje s následně schváleným zákonem o státním rozpočtu a jeho Poslaneckou sněmovnou schválenou podobou.

Dovolím si tedy nyní uvést tento návrh v nezbytně nutné šíři souvislostí, věřím, že se mi tím podaří osvětlit, proč je tato novela tak potřebná. Chceme novelizovat zákon, kterým byl od 1. ledna 2006 zrušen Fond národního majetku ČR. Jeho činnost převzalo ministerstvo financí. Zde byl pro správu majetku a financování závazků zřízen zvláštní účet a zvláštní evidence, které jsou vedeny odděleně od státního rozpočtu, s cílem, aby výnosy z privatizovaného majetku sloužily k úhradě právě těch závazků státu, které s privatizací souvisely. Tím je myšlena zejména likvidace ekologických škod, k níž se stát před privatizací zavázal. Od samotného počátku však zákon připouštěl také použití na jiné, neprivatizační účely. Byly to právě tyto jiné, neprivatizační účely, které se postupem času staly hlavními výdajovými tituly hrazenými z tohoto zvláštního účtu. Navíc se k nim postupně dílčími novelami zákona přidávaly další a další.

Z privatizačních zdrojů tak byly hrazeny četné vládní projekty. Například již v roce 2007 investovala vláda z tohoto účtu do oblastí nesouvisejících s privatizací, zejména do Státního fondu dopravní infrastruktury, 21 miliard korun. O rok později, to znamená v roce 2008, to bylo téměř 34 miliard korun. Od roku 2012 byla uzákoněna možnost převádět prostředky z výnosů privatizace do státního rozpočtu. Často se v této souvislosti uvádí, že tyto prostředky měly sloužit na krytí schodku důchodového účtu. Je ale třeba si uvědomit, že ve chvíli, kdy jsou prostředky převedeny do státního rozpočtu, stávají se příjmy státního rozpočtu, jsou k nerozeznání od jiných příjmů rozpočtu, typicky daní.

Jednotlivé příjmy státního rozpočtu, jak všichni víme, nemají mašličky. Od roku 2012 bylo do státního rozpočtu převáděno průměrně 10 miliard korun ročně, a to při zachování bezpečného zůstatku na krytí privatizačních výdajů, zejména nejvýznamnější ekologie.

A tak tomu bylo úplně každý rok, až do roku 2018.

Jedinou podmínkou, která k tomuto převodu musí být splněna, je záporné saldo důchodového systému, to znamená, že příjmy vybrané v daném roce na sociálním pojistném jsou nižší než prostředky vyplácené na důchody. Technická podmínka, která v roce 2018 nenastala, protože se důchodový systém po mnoha letech ocitl v přebytku. Nejinak tomu pravděpodobně bude i v roce příštím.

Ministerstvo financí se jako zodpovědný hospodář rozhodlo tuto absurdní situaci řešit jednoduchou a logickou novelou, která usnadní převádění peněz z jedné státní kapsy do druhé, z privatizačních účtů do státního rozpočtu. Stát zároveň už nebude mít důvod kumulovat peníze na privatizačních účtech, pro případ, že by jejich zdroje zeslábly, protože novela upravuje i opačnou eventualitu, pokud by na privatizačních účtech nebyl dostatek prostředků na privatizační závazky, peníze by se naopak převedly ze státního rozpočtu, stávající úprava to neumožňuje.

Je zjevné, že celá řada argumentů, které zaznívají na odpor proti navrhované novele, je účelová a zavádějící. A s těmi nejnesmyslnějšími bych se ráda hned v rámci svého úvodního slova vypořádala.

Zaprvé. Nikdy nebylo účelem zvláštních účtů privatizace tvořit rezervu na horší časy. Ten, kdo si to myslí, se měl ozvat v roce 2002. Když byly příjmy téměř 130 miliard! Nebo v roce 2005. Když to bylo 110 miliard! Ani 40 miliard z roku 2008 nebylo málo. Hovořit dnes, kdy jsou tyto příjmy v podstatě omezeny na rok od roku klesající dividendu ČEZ, v součtu tvoří zhruba desetinu příjmů z let 2002 či 2005, ani ne polovinu z roku 2008, o rezervách státu je argument přitažený za vlasy.

Zadruhé. Není ohroženo financování ekologických závazků státu. V současném znění zákona není žádná pojistka, která by zabránila situaci, že veškeré dostupné prostředky na zvláštních účtech budou převedeny například na přípravu průmyslových zón, dopravní infrastrukturu či do rozvoje bydlení. To je ryze na rozhodnutí vlády. Protože účet stojí mimo návrh zákona o státním rozpočtu. To je to, co kritizujeme. To je to, co chceme změnit.

Na ekologii by pak nezbyla ani koruna. Navrhovaná novela ale průmyslové zóny či dopravní infrastrukturu jako výdajové tituly škrtá, ponechává v podstatě jen ekologické závazky, rekultivace a to, co přímo souvisí s privatizací. Navíc, usnesením z loňského roku ukládá vláda ministru financí zajistit na ekologii nejméně 4,5 miliardy korun ročně. Jak to ministr financí zajistí? Nejsnáze tak, že je na těch účtech prostě nechá.

A kdyby se stalo něco nepředvídatelného, jako je například prohra v privatizačním soudním sporu, i takové věci jsme zdědili, je tu nově zavedena možnost doplnění chybějících prostředků ze státního rozpočtu. Proto není sporu, že plnění ekologických závazků je navrhovanou novelou řešeno mnohem lépe než doposud.

Zatřetí. Nejde o žádný účetní trik. Za účelem vylepšení bilance. Hlavním cílem navrhované novely je, aby prostředky, které nebudou využité na krytí privatizačních výdajů, nezůstaly na účtu nečinně ležet, ale aby mohly být smysluplně využity na investiční či sociální potřeby dle aktuálního stavu hospodářství. Tento proces bude transparentní a kontrolovatelný, neboť bude podléhat standardním procesům uplatňovaným při sestavování státního rozpočtu.

Na závěr mi dovolte krátké shrnutí.

Novela má eliminovat všechny účelové vládní výdaje a ponechat pouze výdajové tituly související se závazky z privatizace, které tak opět získají prioritu financování. Zdůrazňuji, že v současné době není možné hradit privatizační výdaje z žádných jiných zdrojů. Současně bude novelou umožněno efektivní a transparentní využití volných finančních prostředků. Účinnost novely je předpokládána na 1. leden 2019. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní ministryně, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 335/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážený paní ministryně, kolegyně, kolegové. Jsem postaven docela před těžkou úlohu, protože paní ministryně ve svém úvodním projevu už moje všechny výtky předem zamítla, nicméně se pokusím o argumentaci, která by vás přesvědčila o mém názoru.

Já bych možná napřed začal tím, že vlastně Senát neprojednává státní rozpočet, tohle je takový zákon, který je tomu státnímu rozpočtu nejblíž. Proto si dovolím napřed takový krátký úvod, co jsou to ty zvláštní účty privatizace, resp. Fond privatizace, jaká jsou jeho aktiva, jaká jsou jeho pasiva.

Co se týká aktiv, tak je to zejména dlouhodobý finanční majetek, což jsou majetkové účasti podniků, které jsou určeny k privatizaci. Ten tvoří asi 79 miliard. Potom jsou to některé další drobné položky, včetně krátkodobého finančního majetku, který k dnešnímu dni tvoří cca 30 miliard korun. To jsou ty peníze právě, které jdou buď z prodeje nebo pronájmu státního majetku, nebo z dividend státních podniků. Co se týká podmíněných závazků Fondu privatizace, to je ta druhá stránka toho, proč ten Fond privatizace, resp. Fond národního majetku a jeho Fond privatizace byl založen. Tak největší položka závazků jsou na odstraňování ekologických škod vzniklých před privatizací, cca 102 miliard korun. Potom odstraňování následků hornické, hutnické činnosti – 12 miliard, prostředky pro DIAMO – 25 miliard, celkem ty závazky činí 142 miliard, přičemž když jsem mluvil s paní ředitelkou odboru ministerstva financí, odboru, který má na starosti to odstraňování ekologických škod, soutěží k té realizaci, tak de facto ta hodnota těch ekologických škod ve finále a v tom soutěžním vyjádření netvoří 100 miliard, ale je to hodnota o dost nižší, pohybuje se zřejmě někde mezi 40 a 50 miliardami korun. To jenom pro vaši představu, kolik asi bude potřeba prostředků de facto na to, aby ty podniky, které byly privatizovány, byly z ekologického hlediska uvedeny do vyhovujícího stavu.

Potom co se týká příjmové stránky těch zvláštních fondů privatizace, tak jak už jsem tady řekl, tvoří to ta dividenda státních firem, zejména ČEZ, to je asi 70 %, potom MERO, Český aeroholding a další podobné podniky. Ale to už jsou opravdu drobné.

A co se týká výdajové stránky toho Fondu privatizace, tak kromě těch výdajů, které přímo souvisí právě s tím odstraňováním ekologických škod, kteréžto výdaje v posledních dvou letech asi tvoří 2 až 3 miliardy korun, ale předtím zase, jak jsem mluvil s paní ředitelkou, tak ta činnost byla velmi omezena, ať už díky té vám jistě dobře známe Kalouskově velké zakázce na odstraňování ekologických škod, kde chtěl vlastně vysoutěžit veškerou realizaci těch ekologických škod najednou, za cca 110, 120 miliard, k čemuž nakonec nedošlo. Ta soutěž byla napadena, teď to jde tou cestou odstraňování těch jednotlivých ekologických škod přímými soutěžemi.

To jsou ty příjmové části. A co se týká těch výdajových, tak největší výdaje, jak tady paní ministryně říkala, byla sanace deficitu důchodového účtu, což tvořilo cca 10 miliard korun. Co se týká zdůvodnění té potřeby novelizace, tak to jsem si opsal z materiálů zdůvodnění novely tohoto zákona, doslova zní, že novela vychází z koncepce stabilizace finančního stavu zvláštních účtů privatizace. Upřímně řečeno, mně se tento druh stabilizace finančního stavu zvláštních účtů úplně nelíbil, protože jsou z něj právě škrtnuty veškeré konkrétní body, na které ten privatizační účet mohl být použitý, ať už, bylo to tady řečeno, SFDI, Státní fond rozvoje bydlení, případně území pro průmyslové zóny, nějaké drobné obecně prospěšné společnosti a podobně, což se dá říct, že vytváří jakýsi přehled toho, na co ten Fond privatizace byl použit. Tato novela všechny tyto konkrétní důvody těch výdajů toho fondu škrtá. Zavádí jeden jediný výdaj, a to je do státního rozpočtu, kde je to tedy použito potom podle toho, jak se vytváří státní rozpočet.

Samozřejmě, ano, jak už tady zase bylo paní ministryní řečeno, má tu možnost, že pokud by ten Fond privatizace se dostával do deficitu díky tomu, že by ta dividenda, což je největší zdroj příjmů, nějakým způsobem vyschla, tak zase naopak může být převedeno ze státního rozpočtu.

Nicméně, ještě vás seznámím, než zakončím svoji úvahu, seznámím vás se stanoviskem výboru, seznámím vás s legislativním procesem v Poslanecké sněmovně. Asi nejzajímavější bylo 3. čtení, kdy ze 178 přítomných poslanců vyslovilo se pro 94, 82 bylo proti. Z toho je vidět, že bylo to schválení a postoupení sem do Senátu velice těsné.

Co se týká mého názoru na tuto novelu, zamýšlel jsem se nad tím skutečně, jestli ta novela má přispět k nějaké stabilizaci tohoto účtu nebo jenom otevřít dveře pro to, aby mohly být peníze z tohoto privatizačního účtu převedeny do státního rozpočtu. Já si dovolím říci svůj názor, že tato novela spíše svědčí tomu druhému názoru. Když jsme projednávali tuto věc na výboru, tak k tomu byla velká diskuse. Nakonec téměř všichni diskutující se s tímto názorem ztotožnili a vlastně pak při hlasování vyjádřili podporu mému stanovisku, tento návrh novely zamítnout.

Já ještě snad dodám, že skutečně je otázka, zdali toto je z toho technického hlediska řešení, jestli by skutečně nebylo dobré ponechat ty prostředky na účtu Fondu privatizace, dořešit veškeré to odstranění těch ekologických škod a mít prostě v záloze ty peníze i pro případný deficit důchodového účtu, který dřív nebo později nastane. Myslím si, že je to taková asi otázka přístupu k nakládání s těmi finančními prostředky. Samozřejmě, ve firmě je snaha jakékoli finanční prostředky, které jsou k dispozici, použít a dát je do oběhu. Ale myslím si, že stát by měl fungovat trošku jinak než firma, některé prostředky si schraňovat na horší časy. Myslím si, že právě tento Fond privatizace by k tomu mohl takto přispět, k tomu fungování.

Na závěr vás seznámím tedy se stanoviskem výboru. Výbor na své 31. schůzi 8. listopadu přijal k novele tohoto zákona po úvodním slově zástupce navrhovatele, náměstka ministryně financí Karla Tylla a po zpravodajské zprávě senátora Ladislava Kosa a po rozpravě usnesení, že doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Ladislava Kosa a pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Já prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu. První se přihlásila paní senátorka Zdeňka Hamousová, a já jí uděluji slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Slyšeli jsme usnesení hospodářského výboru a zpravodaj hospodářského výboru zmiňoval to, že se ruší původně stanovené důvody pro použití finančních prostředků z Fondu národního majetku. Paní ministryně ve svém úvodním slově jako předkladatelka naprosto profesionálně zdůvodnila, že teď doposud při této právní úpravy stojí finanční prostředky z FNM mimo státní rozpočet. Jejich použití je výhradně na rozhodnutí vlády. A tímto návrhem zákona se prostředky zapojují do státního rozpočtu. Rozhodnutí o jejich použití je vysloveně v gesci Poslanecké sněmovny a těch, kteří mají pravomoc rozhodovat v rámci státního rozpočtu.

Proto si dovoluji podat návrh, vzhledem k tomu, že žádný další výbor se návrhem zákona nezabýval, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a za takový přístup vám předem děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, zaznamenávám, že padl návrh na schválení. A ptám se, kdo další vystoupí v obecné rozpravě? Pan senátor Vladislav Vilímec. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a senátoři, vážená paní ministryně.

Paní ministryně velmi temperamentně obhajovala návrh tohoto zákona, který, jak jsem měl možnost si přečíst v Poslanecké sněmovně, prošel velmi dramatickou rozpravou.

Musím říci, že většina, nebo část té rozpravy se týkala úplně jiných věcí, než zrovna použití těchto prostředků FNM. A já bych se nechtěl vracet ani do devadesátých, ani do jiných let.

Paní ministryně zde prohlásila takovou tu hlavní zprávu, že tento návrh je spojen s jakousi transparentností využití těchto prostředků.

Já jsem v Poslanecké sněmovně jako letitý poslanec mnohokrát připomínal, že někdy slovo transparentnost nadužíváme. A vždycky ho nadužíváme především v těch chvílích, když potřebujeme něco prosadit. Něco silou prosadit. Já nevím, nejsem přesvědčen, že zrovna tento návrh je spojen s nějakou větší transparentností rozhodováním o těchto prostředcích.

Cílem tohoto návrhu, když si odmyslím nějaké ideové nánosy, tak je umožnění zapojení prostředků, které jsou na těch zvláštních účtech privatizace, nebo spojených s privatizací, které jsou součástí takové souhrnné státní pokladny, ale nejsou součástí státního rozpočtu, to znamená, zapojit je na základě rozhodnutí vlády. I když potom samozřejmě Poslanecká sněmovna schvaluje rozpočet, ale znovu to připomínám, na základě rozhodnutí vlády do státního rozpočtu. Nevidím v tom nějakou velkou transparentnost.

Dosavadní koncepce podmiňovala převod těch prostředků, jak už tady bylo řečeno, vždycky naplněním některých podmínek, které jsou obsaženy v § 5, odst. 3.

Předkladatel – a paní ministryně to tady znovu opakovala – tvrdí, že na zvláštních účtech se hromadí zbytečné prostředky, které nejsou součástí státního rozpočtu a nelze je tedy bez splnění určitých podmínek do státního rozpočtu převést. Ano, nebudu se vracet do minulosti, od toho roku 2011 se tyto prostředky převáděly do státního rozpočtu na úhradu schodku důchodového účtu. Teď víme, že od roku 2017 schodek na důchodovém účtu neexistuje, takže to nelze převádět.

Já se přiznám, že ani ta možnost převádět z toho na úhradu důchodového schodku, se mi moc nelíbila. Je to víceméně běžná spotřeba, to není nic jiného než běžná spotřeba výdajů ve státním rozpočtu.

Z pohledu uvažování MF a optiky MF se samozřejmě jedná o docela racionální úvahu. Na účtech, které nejsou součástí státního rozpočtu, existují prostředky, tak udělat nějakou novelu, aby ty prostředky na základě rozhodnutí vlády a třeba i novelou, nebo přímo zákonem o státním rozpočtu, pak rozhodl o jejich použití v rámci výdajů státního rozpočtu.

Já si pamatuji – a nechci odbíhat skutečně od tématu, ale v minulém volebním období, teď myslím poslaneckém, to ještě paní ministryně Schillerová nebyla ministryní, ani náměstkyní dokonce, tak si pamatuji na projednávání novely zákona o rozpočtových pravidlech. Podle které, s výjimkou krytí plánovaného schodku rozpočtu, vláda prosadila odejmutí pravomoci zákonodárnému sboru. A to jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, ve věci vydávání státních dluhopisů. Určitě si na to někteří senátoři budou pamatovat.

Také hlavním důvodem byla proklamovaná snaha o zajištění efektivnějšího a jednoduššího rozhodování při správě státního dluhu.

To je klasický pohled MF, a já to vůbec nekritizuji, protože paní Alena Schillerová je ministryní financí a samozřejmě se tento pohled snaží prosazovat.

Předložený návrh zákona je poměrně závažný. Samozřejmě neznám aktuální stav na těch účtech, ale aspoň v dubnu, když se projednávalo 1. čtení, tak paní ministryně mluvila o tom, že je tam asi 21 mld. Kč. Ono se to různě mění, teď je dokonce víc. Ono se to ale různě mění, jak se získávají podíly na dividendách apod.

Ale vybízí to skutečně základní otázku. Mají zákonodárci zrušit určitou výjimečnost těchto prostředků, které stát nabyl či nabývá v souvislosti s výnosem prodeje privatizovaného majetku – a především aktuálně teď, nebo současně státu v obchodních společnostech – má to zrušit, nebo nemá? Když se podívám na ten návrh zákona, tak nemám určitě problém z těch dosud zákonem vyjmenovaných účelů použití těchto prostředků vyjmout ty, pro něž dnes buď není smysluplný důvod, nebo účely už dávno ztratily na významu. To znamená, zrušit tam nějaké nadační fondy, národní pokladny apod., protože to už v zásadě pozbylo smyslu.

Dokonce je zjevné, že k finanční podpoře projektů rozvoje území, což je také jeden z těch titulů, který tam je uveden, tak zdroje jsou používány jinde než zrovna tady v těchto privatizačních účtech.

Mluvil jsem o tom, že jsem přesvědčen, že ani v zákoně ten účel převodu do státního rozpočtu na úhradu schodku důchodového účtu nemá moc co dělat s nějakým racionálním využitím těchto prostředků. Protože to jsou víceméně prostředky jakési investiční povahy. Ony byly získávány jednak ve spojení s privatizací, jednak samozřejmě zase jsou získávány ve spojení s nějakými dividendami ČEZu a dalších společností.

Já musím ale říci, že jinak je tomu v případě třeba Státního fondu dopravní infrastruktury. Tady můžeme debatovat o tom, jestli takový fond máme mít, nebo nemáme mít. Na druhé straně zanedbanost této dopravní infrastruktury volá po zajištění mimořádných zdrojů.

Jsem proto přesvědčen, že v současné době daleko lepším řešením, než umožnit převod těchto prostředků do státního rozpočtu bez jakýchkoli podmínek, na základě rozhodnutí vlády, spíše je lépe umožnit převod těchto prostředků na Státní fond dopravní infrastruktury. Tam také samozřejmě Poslanecká sněmovna schvaluje rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury.

A také mohu tady říci a klepat tužkou, že to je také transparentní...

Samozřejmě paní ministryni se tento názor, nebo úvaha příliš nemusí líbit, ale my skutečně nepřijímáme zákony podle toho, zda se to líbí tomu či onomu ministrovi.

Hledáme využití prostředků, aby to odpovídalo, já říkám, určité jedinečnosti těchto příjmů. Byť jsem teď aktuálně předsedou výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak v době, kdy tento výbor projednával zákon, tak jsem ještě nebyl členem. Ale rozumím návrhu toho výboru na zamítnutí. Je to určitě jedno z možných řešení.

Pokud by nedošlo k tomu zamítnutí, tak já zde naproti předkládám pozměňovací návrh, který předpokládá využití těchto peněz, kromě převzatých závazků, i na výdaje do dopravní infrastruktury.

Jsem přesvědčen, že se jedná o rozumný návrh, který povede ke zvýšení kapitálových výdajů a především i investic v dopravě. Vždyť nedávno byla debata s kraji o nalezení, hledání 4 mld. Kč. Takže proč nevyužít tyto prostředky?

Neznám – o tom jsem mluvil, paní ministryně určitě upřesní, jaká je aktuální výše těchto prostředků.

Víte, není to triviální záležitost. Všude, kde se kumulují nějaké miliardy, ať je to dvacet a nebo více miliard, tak to není žádná technická novela. Je to politické rozhodnutí, jak s těmito prostředky budeme nakládat.

A já nemám ani nic proti tomu, a to vůbec nekritizuji, že ten § 4 je doplněn o možnost doplňkových příjmů zase zpětně ze státního rozpočtu, to vůbec nekritizuji.

Samozřejmě návrh zákona vyhovuje MF jednoznačně. Já, kdybych byl ministr financí, tak ho tady budu ještě víc a temperamentněji hájit. Ale nejsem ministr financí, jsem senátor. Ale už méně bude vyhovovat těm, kteří skutečně chtějí jednak uplatnit i prostřednictvím tohoto zákona, to se týká hlavně Senátu, své kontrolní pravomoci, určitý dohled nad tím, kam finanční prostředky budou směřovat a kteří chtějí dohlédnout na využití těchto mimořádných zdrojů. Protože se jedná o mimořádné zdroje a je otázka, jestli tyto mimořádné zdroje mají být převedeny do státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a dále vystoupí s přednostním právem pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající, paní ministryně, kolegové, kolegyně.

My jsme návrh tohoto zákona velice dobře projednávali na hospodářském výboru, takže se také připojuji dopředu k tomu návrhu hospodářského výboru, to znamená zamítnout. Já bych chtěl říci několik slov v souvislosti právě k tomu FNM k situaci hrazení starých ekologických škod vzniklých před privatizací. Čerpám ze zprávy NKÚ z roku 2017 a také z podrobné zprávy, která se dává z FNM pro Ministerstvo financí a z vlády. Já bych chtěl říci a potom se znovu zeptám na tu otázku, jakým způsobem budou právě po zrušení FNM, nebo ten účet, který se rozplyne do státního rozpočtu, jakým způsobem budou zajištěny právě ty hrazené závazky? NKÚ už konstatuje dlouhodobě a znovu, že systém likvidace starých ekologických zátěží je pomalý a málo účinný. A chtěl bych připomenout, že od roku 1991 je uzavřeno 325 smluv. To znamená smluv mezi státem a těmi, kteří mají ve svém majetku tyto staré ekologické škody. To jsou škody po těch podnicích a hlavně na podzemních vodách, ohrožených podzemních vod.

Říkám to ze své zkušenosti dlouhodobě, protože jsem měl po tři volební období jako radní Pardubického kraje tyto záležitosti na starosti. A myslím, že jenom oblast Semtína a dalších podniků na Pardubicku a ve východních Čechách nás přesvědčila o tom, že tam byly a dosud jsou obrovské škody. Protože z těch 320 smluv, ke kterým se stát zavázal a garantuje tam ty škody, to znamená ty částky, nebylo ukončeno 154 smluv. A u 50 smluv nebylo vůbec započato s likvidací. A garance státu v těchto smlouvách k 30. 6. byla 141 mld. Stát se zavazuje, že bude hradit, nebo se podílet na hrazení ekologických škod. Čili ptám se, kde se seberou ty miliony jenom na úhradu těch smluv, když v roce 2006 bylo použito 4,6 mld.? Ale v roce 2016 jenom 659 milionů na úhradu těchto ekologických škod. Za 27 let byl průměr jen 2,3 mld. Kč za rok, to znamená, že při tomto tempu bychom tyto škody na základě těch smluv, to už nemluvím vůbec o dalších, bychom prováděli likvidaci do roku 2100.

A teď si vezměte, že to jsou všechno staré, velmi vážné ekologické zátěže, jsou to tikající bomby na podzemních vodách, na tom, že je vlastně podzemí znečištěné vodou, úniky nebezpečných nejen ropných látek, ale nebezpečných olejů a dalších věcí. Měli byste někdy vidět třeba rozbory těchto vrtů, které jsme měli v Paramu nebo v Semtíně, abyste viděli, a potom mluvit třeba s hydrogeology, kteří nám vykládají, jakým způsobem se tyto podzemní vody pohybují. V Pardubicích to je otázka také podzemních vod, které se dotýkají celého toku Labe.

A říkám to schválně proto takto sugestivně, protože letošní rok, třetí rok je velké sucho, mluvíme neustále o vodách, o zásobách podzemních vod, které jsou naší jedinou rezervou a bohatstvím, které máme. A to i pitných, které jsou. Víte, že to je velký boj o tu vodu. A my se takto o to staráme, přestože jsme přijali některé závazky. Moje otázka je jednoduchá. Jestliže tady byla aspoň nějaká možnost, že část peněz šla na odstraňování ekologických škod, tak bych rád viděl rozpočty, jakým způsobem bude garantováno, že stát nejenom aspoň ponechá částku těch 3 – 3,5 mld., jak mi bylo řečeno na výboru, že se dokonce o 100 % zvýšila, říkala paní náměstkyně, nebo pan náměstek na výboru, tak jakým způsobem to stát bude garantovat, když se ty peníze rozplynou do státního rozpočtu? Budou veřejně kontrolované, veřejně spravované, ale kdo tam zaručí, že ty peníze půjdou jako dosud, aspoň účinnost toho fondu na ty ekologické zátěže, kdo bude dál do budoucna tyhle věci zařizovat?

Já se vůbec divím, že ministr životního prostředí mohl tento zákon ve vládě spálit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch:  Tak já také děkuji, nyní vystoupí Tomáš Goláň. A my se vystřídáme, já musím jít do rozhlasu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, prosím, ujměte se slova.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážené kolegyně, vážené kolegové, nový předseda hospodářského výboru řekl asi polovinu toho, co jsem tady chtěl říct. Ale musím říct, že ta dlouhá rozprava je namístě, protože ten zákon je důležitý. Já to celé zjednoduším. Paní ministryně si tady na začátku zjednala klid a řekla, ať ji posloucháte. A řekla: „Děláme to kvůli transparentnosti. Děláme to kvůli tomu, aby si vláda nemohla dělat, co chce.“ A pak řekla, že je to příjmem státního rozpočtu.

A to si myslím, že jsou dvě věci, které jsou rozhodující k tomu, abychom to zamítli. Může se nám nelíbit struktura výdajů Fondu privatizace, to byl dříve Fond národního majetku, a je to Fond privatizace, ale přece jen ty věci, které jsou v rámci toho fondu výdajovou stránkou, nejsou zase tak zbytečné. Nejsou to zbytečné investice a jsou jakýmsi způsobem pohlídané. Důležité je také vědět, že tento fond privatizace slouží k doplňování schodku fondu důchodového. Ten je sice v přebytku, ale já si myslím, že všichni tušíme, že může přijít horší doba, kdy nebudou takové výběry důchodového pojištění, a pak budeme rádi, že tam rezervu na důchody budeme mít.

Navíc musím říci, že paní ministryni a celé vládě strašně moc věřím, že budou s těmito prostředky nakládat tak, jak jim ukládá zákon a že nepotřebují, abychom je dávali do státního rozpočtu a posílali je do Poslanecké sněmovny, aby o tom rozhodovala, protože stejně Poslanecká sněmovna bude rozhodovat, jak řekl můj předřečník, tak, jak navrhne vláda. A jak rozhoduje Poslanecká sněmovna? No tak, jak chce vláda, protože vláda tam má většinu. Takže já jsem zásadně pro to, jak jsem to už řekl na hospodářském výboru, aby se tento zákon schválil, tzn., že jsem pro jeho zamítnutí.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Dalším diskutujícím je senátor Jiří Čunek. Pane kolego, ujměte se slova.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, paní ministryně, já naopak jsem pro, abychom schválili tento zákon a zrušili tento fond z těchto důvodů. Tady nebylo řečeno, proč vlastně tyto fondy vznikaly. Stejně jako SFDI. Ty vznikaly přeci proto, že se každoročně musel vyrovnávat podle zákona samozřejmě rozpočet státu. Tzn. že všechny prostředky, které byly alokovány, se musely utratit do konce roku. Protože to tehdy nechtěli či neuměli jinak, vytvořily se fondy, do kterých se alokovaly prostředky, které se přetahovaly přes roky. A stejně tak, když se podívám, kdo rozhoduje o tom, co s tímto fondem bude, tak je to zase vláda. Dobře si to pamatuji, protože když jsem v ní seděl, tak tam právě to, co říkal pan kolega Kalousek, chtěl udělat ten ohromný tendr, tehdy to bylo 123 mld. Kč, tvrdil, že to bude jenom 100. Pomiňme všechny ty korupce a takovéto věci. Já jsem pro to nehlasoval a také to proto spadlo ze stolu, protože by tady zase byl někdo, kdo vyhraje soutěž za 100 mld. A za stát by těchto 100 mld. získával a jedna firma by rozdělovala práci po celé ČR. Takže mi to přišlo naprosto nesystémové pro tehdejší dobu. Na rozdělování práce jde o to, aby se ze státních peněz mohly financovat především ekologické škody, které jsou plošně po území, tak aby to mohly také dělat firmy, které v tom území jsou a tam pracují. Tak to dopadlo dobře, to padlo. Ale tady si myslím, že není žádný racionální důvod k tomu, abychom tuto částku nepřevedli.

Co se týká důchodového účtu, který tady byl zmíněn, tyto peníze k tomu vůbec nebyly původně určeny. Nedokážu říci, jestli v nějaké pozdější době tam byla napsána či zapsána nějaká nová stať o tom, že k tomuto mají být používány, protože všechny vyrovnávání důchodového účtu tímto způsobem jsou jen odkladem problémů, které necháváme budoucím generacím. Tento fond a tyto prostředky byly určeny právě primárně pro jiné věci a hlavně ten největší balík byly ekologické škody, které pro vás, kdo jste se tím nezabývali, při privatizaci podniku se ukázalo, že vyčíslit ekologické škody není vůbec jednoduché. Proto se tyto podniky privatizovaly tak, že tyto ekologické škody v budoucnu zaplatí stát, jinými slovy měly být privatizovány tak, jako by tam ekologické škody nebyly. A stát se zavázal, že je bude řešit. To, že to dělal stát pomalu, že jsou tady ty problémy, o kterých tady mluvil pan kolega Šilar a možná ještě jiní, to je jiná věc, ale to je nedůslednost státu. A právě to pošilhávání po tom, mít v nějaké kapse, o které se "nemluví a neví", nějaké peníze, kde si na ně sáhneme místo toho, abychom systémově řešili právě například penzijní záležitosti, tak to si myslím, že je právě špatně. Takže já jsem za to, abychom převedli tento fond tak, jak je navrhováno, do státního rozpočtu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji panu senátorovi. A posledním přihlášeným je zatím paní senátorka Jitka Seitlová. Paní kolegyně, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, kolegové, mnohé z toho, co jsem chtěla říci, tady řečeno už naštěstí bylo, takže doufám, že nebudu hovořit dlouho, ale přemýšlím, čím začít.

Začnu tím, že jsem pamětník. Já jsem tady od roku 1996, od začátku Senátu s určitou přetržkou, když jsem dělala zástupkyni veřejného ochránce práv. S fondem z vlastní zkušenosti, kterou mám in natura, pamatuji si to přesně, tak vím, to bylo trošku jinak, než nám teď říkal pan senátor Čunek. Fond vznikl jako obdoba jaderného účtu. Nevím, jestli víte, co to je jaderný účet, ale jaderný účet říká, že když se vyrábí něco, způsobuje se zaráz nějaká škoda, jsou z toho nějaké důsledky, které musíme řešit. Proto tam odkládáme peníze a na ty se nesmí sáhnout. Naopak se zhodnocují, protože dochází k inflaci. A tam to je, a pak se z toho škody hradí. Tehdy, když probíhala privatizace, tak ano, z privatizace šly prostředky. A prostředky, které šly z privatizace, tak se řeklo: "Teď tady privatizujeme," to říkal pan senátor Čunek dobře, "ale stát se zavazuje, že vám to tady vyčistí, že fabrika, kterou jste privatizovali, bude čistá." Je to smlouva, která je mezi státem a tou osobou, která privatizovala. Musím říci, že loni a předloni se smlouvy neplnily. A dokonce tu byly žaloby ze strany firem, které už zahájily, samy investovaly a dělaly sanace. Stát měl platit za tyto sanace, a ono se tak nedělo. V Poslanecké sněmovně k tomu proběhl velmi dlouhý seminář, byly tam apelace na ministerstvo financí. A ministerstvo financí v loňském roce skutečně přijalo usnesení, usnesení tady mám, že se bude každým rokem dávat 4,5 mld. na tyto škody a že toto garantuje. Vypadá to pěkně, 4,5 mld., ale my jsme slyšeli tu částku. Dneska máme 29 let po roce 1990, tak od privatizace 25 let. Za 25 let jsme řešili necelou třetinu škod, které máme řešit a které už dávno měly být vyřešené. Za 25 let. Místo toho se ten fond postupně stal tou krabičkou, tam jsou ty peníze, je to strašně lákavé, tak si na ně sáhněme. To tak je, to tak prostě finančníci mají, támhle jsou nějaké peníze, tak na ně sáhneme. A ten původní záměr "tady budou, a budou proto, aby se tu čerpalo na to, aby se sanovalo", ten je někde pryč. Já vím, ono je to hrozně hezké, vzít ty peníze a říci: "Postavili jsme tady dálnici." Ono to vypadá na první pohled úžasně. Někdo mi vyprávěl, že starosta vždy radši postaví lavičku, než by vyčistil vodu v podzemí, protože lavička je vidět a té vodě v podzemí lidé tolik nerozumí. Ono to platí i pro tu věrchušku.

Takže je lepší postavit dálnici, kterou každý vidí, než vyčistit staré ekologické zátěže, které ale způsobují, že třeba máme lidi, kteří kvůli tomu zemřou, protože tam dýchají nezdravý vzduch, nebo mají kontaminovanou půdu. O tom se ale málo mluví.

A teď je tam zase ještě nějaký zbyteček. Já to tady mám, dokonce v roce 2006 jsem vystupovala, a má paní ministryně pravdu, tehdy už se to nalomilo - a tehdy se tam řeklo, že se peníze budou vyvádět a budou se vyvádět do různých fondů, ať už dopravní infrastruktury, pro ochranu kulturních památek apod.

Jaký byl výsledek? Výsledek byl ten rok 2017, kdy jsme najednou neměli na sanace a nesanovalo se, protože se vyvádělo.

A já si jen dovolím říci, že už tehdy jsem říkala, že závazků máme kolem 100 mld., vy jste dnes slyšeli, že jich máme 142 mld., jak to tady některý předřečník, myslím, že pan zpravodaj, říkal.

Krásně to vyčíslil. Ale my ten účet, který měl být samostatný, chceme teď úplně fakticky vybrakovat a garantujeme usnesením vlády 4,5 mld. Usnesení vlády může být zítra zrušeno. Usnesení vlády, to si rozhodne vláda. Tak, jak se teď rozhodla 4,5 mld., tak za dva roky se rozhodne zase jinak. Takže při vší úctě k tomu všemu si dovolím říci to, co jsem řekla v roce 2006. Bohužel se tehdy stalo, že fond skutečně, ne fond, ale ten zvláštní účet, a když už se fond rušil, tak sem na to upozorňovala a říkala jsem: Pozor. Ale ten fond se tehdy rušil proto, protože nám to vytýkala EU, že v tom jsou jakési peníze, které jsou mimo. Tak se udělal zvláštní účet. A já říkám, co vlastně děláme? My z toho fondu bereme peníze, z toho speciálního účtu peníze. A tím fakticky zvyšujeme dluh státního rozpočtu, ale skrytě. Protože my máme závazky a ty závazky máme zhruba na těch 142 mld., jak řekl zpravodaj. Ale my se tváříme, že je nemáme, o tom se vůbec nemluví ve státním dluhu. A teď bereme ty peníze, které jsme měli a které jsme si dávali bokem na tento dluh, který máme, na jasně s privátními subjekty sepsané smlouvy. A to je podle mě velmi velmi špatně.

Takže to, že se hovoří o tom, že se bude něco stabilizovat, mně to přišlo trošku úsměvné. Já nevím, jestliže tím, že budeme říkat: "Takhle budeme vyvádět a takhle budeme přivádět," že tím stabilizujeme, to se mi trošku nezdá. Každopádně si myslím, že to, co bychom teď udělali, tak ten účet totálně otevřeme, totálně to úplně otevřeme. A to podle mě není správné, protože tam má stát dluh, peníze k dluhu měly sloužit, mají se zhodnocovat, případně výjimečně využít tak, jak se to původně předpokládalo. A to byl princip, který tu byl.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní kolegyně. A protože se nikdo další do rozpravy nehlásí, tak rozpravu končím. Poprosím paní ministryni, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Bylo tady toho řečeno mnoho, takže já se skutečně vyjádřím tak, jak jsem si dělala v rychlosti poznámky. Velice děkuji za tu debatu, úplně upřímně. Ať už jste se mnou souhlasili či nikoli. Vážím si toho, že debata byla věcná a byla k tématu, protože jak správně poznamenal pan senátor Vilímec, tak v Poslanecké sněmovně mnohdy nebyla vůbec k tématu, a byla skutečně od Šumavy k Tatrám. Tady byla k tématu.

Já se pokusím ještě jednou shrnout podstatu této novely. Dnes má vláda kompetenci peníze z účtu privatizace používat způsobem, který zákon umožňuje. A zákon to umožňuje na celou řadu různých zdrojů, jako je to Fond dopravní infrastruktury, bytová otázka tak, jak jsem je tu jmenovala ve svém úvodním slově. Já děkuji panu senátoru Goláňovi za důvěru, dělá dobře, že věří naší vládě, protože naše vláda skutečně hospodaří s péčí řádného hospodáře, ale nemusí tady vždycky být naše vláda. Může přijít jiná vláda, která třeba nebude takto hospodařit. A není to dobře. My na ty peníze jako vláda dosáhneme a můžeme je používat na účely, a bohužel jak řekla paní senátorka Seitlová, já věřím, nechci jí sahat do svědomí ani si to nebudu dohledávat, nemám na to čas, věřím, že hlasovala tehdy proti, když se hlasovalo proti cupování tohoto účtu, věřím, beru takto její slova, určitě hlasovala správně v té době. Tzn. že když se tady tento účet takto otevíral, tehdy už se otevíral, on už je dnes otevřen, paní senátorko, dnes je otevřen, a my chceme jediné. My chceme to, aby tyto peníze se zapojily do státního rozpočtu pod kontrolu parlamentu. Parlament rozhoduje o tom, jakým způsobem bude sestaven v konečném důsledku státní rozpočet, nic víc, nic míň, toto chceme a toto sledujeme.

A jinak pro vaši informaci až do roku 18 se tak dělo, protože vlastně tehdejší novelou, kterou předložil exministr Kalousek, se do zákona dalo, že se peníze mohou převést do státního rozpočtu, pokud bude v minusu, a teď neříkejme důchodový účet, neexistuje žádný důchodový účet, prosím, nenechte se mýlit, neexistuje důchodový účet, není to pravda, že se mohou převést do státního rozpočtu tehdy, když se bude vybírat méně na pojistném, než se bude vyplácet na důchodech. Takže ono se až do roku 18 to, co teď chceme udělat, dělo. Proto je technická ta novela, proto. Takže my říkáme, nechceme tuto kompetenci jako vláda. A je to přeci jednodušší, když vláda tuto kompetenci má. My chceme, ať ji má parlament, ať se to zapojí do státní pokladny, do cash flow státu a pod dohledem parlamentu jako součást legislativního procesu o státním rozpočtu.

Padlo tady, nebudu vás jmenovat, já jsem si ty poznámky rychle dělala, padla tady celá řada informací o ekologii. Já nabízím, klidně uspořádáme seminář na půdě Senátu a ukážeme vám, co děláme všechno pro ekologii. Jak odbor ministerstva financí v posledních letech skutečně zapracoval. Dojeli jsme na to, že se chystala monstr veřejná zakázka za exministra Kalouska, také jste to tu někteří zmínili. Pořád na to dojíždíme. Jednotlivé případy se připravily, procesují se a je na tom uděláno hodně práce. A hlavně, bude-li zájem, budu vám demonstrovat, kolik jsme ušetřili, za kolik soutěžíme zakázky dnes a za kolik bylo soutěženo předtím. To je také velice podstatné, šetří se prostředky, které na tento účet přicházejí.

Padlo tady srovnání, myslím, že od pana senátora Vilímce, s dluhopisy. Jen pro vaši informaci, to úplně nechávám pod čárou, protože to nesouvisí s tématem. Pro vaši informaci, pokud je plánován deficit do výše schválené v zákoně o státním rozpočtu, tak se v podstatě samostatně dluhopisy neschvalují. Tak jen pro vaši informaci, že je to v kompetenci ministerstva financí.

My v tuto chvíli máme příjmy z privatizace ročně asi kolem zhruba 15 mld. v tuto chvíli na tom účtě. Padaly dotazy z vaší strany, něco přes 30 mld., asi 34. A jenom pro vaši informaci, víte, kolik dělají výdaje na důchody? 472 mld., takže porovnáváme neporovnatelné. Tím odpovídám některým z vás, kteří jste v tuto chvíli se na to ptali nebo na to poukazovali.

Jen ještě poslední shrnutí. Tato novela chce, aby se kompetence vzala vládě, ona ji dnes má, my můžeme ty peníze dát do dopravní infrastruktury, jak tu navrhoval někdo z vás, promiňte, teď nevím přesně, kdo z vás to byl, ten pozměňovací návrh. Kompetenci máme, my ho nepotřebujeme. Vezměte kompetenci vládě a dejte ji parlamentu, ať se peníze rozdělí v rámci procesu o státním rozpočtu. Nic víc, nic míň tato novela neznamená.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji paní ministryni a poprosím zpravodaje, pana senátora Kose, aby shrnul rozpravu.

Senátor Ladislav Kos:  Nebudu se vracet k věcné stránce, protože myslím, že tady zazněl dostatek argumentů, takže čistě jenom věcně. Promluvilo tady šest kolegů senátorů, někteří novelu chválili, jiní ji proklínali. A co se týče výstupů, tak je výborové usnesení na zamítnutí. Potom senátorka Hamousová a pan senátor Čunek navrhli schválení. A pokud by nedošlo k jednomu ani k druhému, tak je tu pozměňovací návrh od kolegy Vilímce.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Zopakuji, že budeme nejprve hlasovat o návrhu schválit. Mám tady podklady, že první v pořadí je schválit, je to podle jednacího řádu.

Tady nerozhoduje skutečnost, jestli byl návrh podán z výboru anebo z pléna. Díval jsem se na to a také mi to bylo sděleno.

Pustíme si tedy trochu Vejvanovského... (Znělka.)

Vidím, že stále běží živá debata, ale podle jednacího řádu se skutečně nejprve hlasuje o návrhu schválit.

Aktuálně je v sále přítomno 67 senátorek a senátorů, kvorum je tedy 34.

Spustím hlasování. Kdo je pro návrh schválit, prosím stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. A kdo je proti, s rozdílným tlačítkem udělejte totéž.

Hlasování č. 25 registrováno 68, kvorum 35, pro bylo 13, proti 45 senátorek a senátorů. Návrh byl zamítnut, resp. nebyl přijat, jak zde mám napsáno. Obojí má stejný důsledek.

Nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout navrhovaný zákon.

Spustím hlasování. Kdo je pro zamítnutí předlohy, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Registrování 69, kvorum 35, pro 51, proti 10. Bylo to hlasování č. 26. Tento návrh byl přijat, čili návrh zákona byl zamítnut.

Proto musíme pověřit naše dva zástupce, kteří v Poslanecké sněmovně budou toto stanovisko Senátu obhajovat. Navrhuji, aby jím byl pan senátor Ladislav Kos. A poprosím o případný návrh dalšího senátora. Pan senátor Vladislav Vilímec je ochoten. Máme tedy dvě jména a poprosím, abychom hlasováním vyjádřili souhlas. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Pověřenci byli pověřeni.

Tímto ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkujeme paní ministryni i zpravodajům.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Petice Za spravedlivou úhradu nákladů základních poštovních služeb

Tisk č. 252

K tomuto bodu máme senátní tisk č. 252. Petici jste obdrželi v tomto senátním tisku.

Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svou zpravodajku senátorku Jaromíru Vítkovou. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 252/1.

Petici dále projednal na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Carbola. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 252/3.

Petici dále projednal na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Strnada. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 252/2.

Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupují petenty a mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě jde o paní Jindřišku Budweiserovou.

Nevím, jestli musím svolávat k hlasování, hlasovali jsme před vteřinkou, tak chvilku hudby vynechám. A prosím, abychom vyjádřili souhlas s účastí paní Jindřišky Budweiserové na schůzi Senátu.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 28 při přítomnosti 66 senátorů a kvoru 34 bylo 52 pro, proti nikdo. Návrh byl tedy schválen.

Dovolte mi, abych zde přivítal zástupkyni petentů a požádal ji, aby nám petici představila. Čeká nás pak ještě vyslovit souhlas s dalšími účastníky diskuse, to si necháme po vystoupení paní Budweiserové.

Dobrý den, prosím, ujměte se slova.

Jindřiška Budweiserová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám zde představila naši petici Za spravedlivou úhradu nákladních základních poštovních služeb.

Jsem předsedkyní Odborového svazu zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb. Tento svaz zastupuje zaměstnanců oborů, které jsem zde zmínila, ale hlavně má téměř 9 000 členů v České poště. Naše kroky vedly k tomu, abychom sestavili petici především proto, že dlouhodobě jsou zaměstnanci České pošty velmi nízko odměňováni a jejich situace se rok od roku zhoršuje. Je to určitě v souvislosti s tím, že, jak víte, od roku 2013 nastala liberalizace trhu poštovních služeb a Česká pošta už nemá vůbec žádné výhody a je v plně konkurenčním prostředí. Přesto má Česká pošta zákonem uložené služby, tzv. základní poštovní služby, které musí vykonávat. Tyto služby jsou ztrátové. Jsou ztrátové hodně. Když to vyčíslíme od roku 2013, tak v prvních letech to bylo 1,7 mld. Kč, od roku 2015 je to 2,1 mld. Kč – prosím, drobné neuvádím – a od státu na úhradu nákladů, a jde opravdu pouze jenom o náklady, dostávala Česká pošta jen zlomek z těchto peněz. To znamená, že Česká pošta musela od roku 2013 do roku 2017 uspořit z vlastních zdrojů 7 mld. Kč. To přineslo velké úspory a tyto úspory se úplně nejvíce dotkly zaměstnanců, jejich pracovních podmínek a především mzdových podmínek.

My vnímáme ekonomickou situaci České pošty, ale mnohem více vnímáme ekonomickou situaci pošťáků, zaměstnanců. Jejich práce je hodně složitá a zodpovědná. A když vám řeknu, že poštovní doručovatelka, která toho musí umět opravdu hodně, v loňském roce v průměru pracovala za 18.700 korun hrubého, tak to opravdu není mnoho.

Jak už jsem zmínila, úhrada nákladů na základní poštovní služby je dána zákonem.

V roce 2013, 2014 to pokrýval kompenzační fond, který bohužel nikdy nebyl naplněn a v současné době je zrovna v Poslanecké sněmovně změna nebo návrh novely zákona o poštovních službách, aby se tyto dva roky vypořádaly a od roku 2015 Česká pošta může dostat úhradu těch nákladů, které vynaloží. Bohužel to bylo degresivně. V roce 2015 700 mil. Kč, v roce 2016 600 mil. Kč a od roku 2017 pouze 500 mil. Kč. Jak už jsem řekla, tak peníze opravdu hodně chybí. Aby to tak nebylo jednoduché, tak samozřejmě ještě tato úhrada státu podléhá notifikačnímu procesu Evropské komise, aby nešlo o nedovolenou podporu podnikání jako takového. A ještě bych ráda řekla, že my tady nežádáme o nic, co by mělo být naprosto bezbřehé, protože nad Českou poštou samozřejmě bdí Český telekomunikační úřad jako národní regulátor a vždy, když Česká pošta předloží svoje náklady na základní poštovní služby, tak prověřuje tyto náklady a také tedy uznává opravdu jejich rozsah tak, jak byly vynaloženy. Naše petice byla velmi důležitá, protože při vyjednáváních o kolektivní smlouvě a samozřejmě o mzdách, což je naše největší povinnost, tak jsme vždycky narazili na to, že opravdu nejsou žádné zdroje. Bohužel Česká pošta nemá miliardové zisky, to už je dávno, kdy měla velké zisky. Změnila se doba. Listovní zásilky jako takové už opravdu se používají čím dál tím méně, protože je tady digitalizace, elektronizace, změnil se trh a samozřejmě vstoupili konkurenti, jak už jsem zmínila, protože od roku 2013 je pošta na úplně volném trhu. To, že stát ukládá základní poštovní služby, tak je to opravdu ztrátová záležitost. Redaktorka Radiožurnálu se mě ptala, když jsme s touto peticí vystoupili a komunikovala jsem i s médii, tak proč si na to pošta nevydělá jako každý jiný podnikatel. A já jsem říkala: Paní redaktorko, žádný podnikatel by nedělal byznys, ze kterého plyne ztráta 2,1 mld. Kč. A jsme tady před otázkou, že Česká pošta poskytuje veřejnou službu. Je to kontakt leckde poslední se státní správou. Vezmeme malé obce, všichni jistě máte své zkušenosti, že obhajujete poštu, aby zůstala až v posledním místě, protože to přináší služby i sociální kontakt a další věci. A jsme veřejná služba a jsme popelkou mezi veřejnými službami, protože když si srovnáme, jak se stát chová k veřejným službám, v dopravě, ať je to železniční nebo autobusová doprava, tak České dráhy dostávají 14 mld. Kč, Správa železniční dopravní cesty dostává 13 mld. Kč a autobusoví dopravci 4,5 mld. Kč, Česká pošta maximálně půl miliardy. To opravdu nepovažujeme za spravedlivý přístup. Myslíme si, že by se stát měl hodně zamyslet nad tím, jak tuto veřejnou službu chce pojmout a je to opravdu na rozhodnutí, co poskytne občanům této země a jakým způsobem se to bude naplňovat. Jenom bych ráda uvedla základní údaje. Česká pošta je největší zaměstnavatel v ČR, má 30 tisíc zaměstnanců. Náklady personální přesahují 12,5 mld. Kč. To je opravdu obrovský objem. Ale je to jasné, protože Česká pošta je založena na lidské práci a jen velmi těžko jde nahradit technologiemi. Samozřejmě v oblasti třeba nějakého třídění balíků nebo logistických centrech to do jisté míry jde, ale samotné doručování, byť občas můžete vidět v médiích roztomilého robůtka, jak veze dopis, tak to opravdu je anomálie a není nic, co by to mohlo vyřešit. Průměrná mzda pošťáků, jak už jsem řekla, vždycky byla o něco nižší než je průměrná v národním hospodářství. Ale bohužel se to výrazně zhoršuje a souvisí to přesně s momentem, kdy Česká pošta musí vykonávat základní poštovní služby a ty náklady o zisku nikdo nemluví. Nemá hrazeny. V roce 2010 průměrná mzda pošťáků zaostávala o 2,5 tisíce za průměrnou mzdou v národním hospodářství. Ale od roku 2014 to je kolem 5 tisíc a dokonce v roce 2017 je to 5 609 Kč. Průměrná mzda v roce 2017 byla 23 895 Kč, zatímco v národním hospodářství 29 504 Kč a medián, což je o něco více vypovídající hodnota, u pošťáků byl 21 564 Kč, zatímco v národním hospodářství 26 843 Kč. Opět to kopíruje rozdíl 5,5 tisíce korun. Nechceme, aby se tento poměr dál zhoršoval, ale pololetní výsledky průměrné mzdy letošního roku, tak tam se ty nůžky rozevřely na 7 tisíc. Ano, celoroční průměry budou trochu jiné. To tak je statisticky, ale nechceme, aby se to zvyšovalo. Pro naše vyjednávání je velmi důležité, aby se mzdy pošťáků narovnaly. Chceme, aby jim bylo přidáno minimálně 3 tisíce korun, a to zdaleka nedoženeme průměr národního hospodářství, protože ten nám mezitím zase uteče. A bez toho, že stát bude platit za to, co ukládá České poště zákonem, aspoň náklady, tak se moc nepohneme, protože finanční prostor tam není. Jak už jsem říkala, 12,5 mld. Kč nákladů, dejme tomu výnosy jsou asi 18,5 mld.

Naše petice sleduje to, abychom podpořili změnu zákona v této oblasti, jak už jsem řekla, teď je návrh novely v Poslanecké sněmovně v připomínkovém řízení. V legislativním procesu jsme se snažili navrhnout změnu zákona v této oblasti, ale nedošlo tam ke shodě a naší snahou je hlavně vytvoření důstojných pracovních podmínek pro zaměstnance České pošty, kteří vykonávají služby pro občany tohoto státu. A chceme, aby měli odpovídající pracovní prostředí a i mzdy odpovídající 21. století. Musíme si uvědomit, že na 30 tisíc zaměstnanců je navázáno až 100 tisíc lidí a že se jedná o životní úroveň opravdu velkého počtu lidí této republiky nebo občanů této republiky.

A proto jsme petici přidali zde v Senátu petičnímu výboru, ale předali jsme ji i vládě a Poslanecké sněmovně, protože si myslíme, že je třeba, aby stát zaujal nějaké stanovisko a je velmi důležité, aby tuto vlajkovou loď, protože státní podnik Česká pošta je vlajková loď a strategický partner případně i pro nějaké další služby pro stát, aby ji podpořil a zlepšil ekonomickou situaci tím, že zaplatí, na co je nárok. Není to žádost o nic navíc, je to jenom o to, aby bylo spravedlivě přistupováno. Je to na rozhodnutí státu, vás zákonodárců jaké služby a v jaké kvalitě se budou poskytovat v oblasti poštovnictví a také je na vašem rozhodnutí a z toho je důsledek, v jakých podmínkách a za jakých mzdových podmínek budou pracovat pošťáci.

Proto vás žádám, abyste v naší petici vyjádřili, že je důvodná. Žádám vás, i pokud se podaří a zákon o poštovních službách bude novelizován i v tom smyslu, aby ta nesmyslná hranice 500 mil. Kč padla. Myslíme si, že je nezbytné tuto hranici zvednout minimálně na 1,5 mld. Kč. Úplně nejvhodnější by bylo, aby tam ta hranice nebyla, a jak už jsem řekla, náklady bude kontrolovat Český telekomunikační úřad.

Děkuji vám za pozornost a prosím vás tedy o podporu naší petice.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní Budweiserová, za vaše vystoupení, prosím, posaďte se na galerii vlády. A nyní ještě musíme provést další procedurální úkony.

Jenom chci říci, že ze seznamu osob doporučených výborem, které reprezentují instituce dotčené touto peticí, se omlouvají František Lukl, předseda Svazu měst a obcí, a také Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů. Prosím, tam se ozývá hluk někde z registrace. Můžeme se utišit... Vyjádřit souhlas vás tedy prosím k vystoupení těchto osob: Karla Tylla, náměstka ministryně financí, Vilibalda Knoba, náměstka ministra vnitra, Petra Očka, náměstka ministryně průmyslu a obchodu. A Ondřeje Mikšíka, ředitele úseku generálního ředitele České pošty. Hlasováním vyjádříme souhlas s jejich účastí na tomto projednávání. Asi pustím znělku...

Dávám tedy hlasovat o souhlasu s účastí na našem jednání. Kdo je pro účast vyjmenovaných osob, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 29, registrováno 63, kvórum 32, pro bylo 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Ještě musíme definovat vyměřený účastníkům diskuse. Navrhuji, aby řečnickou dobou pro vystoupení zástupců dotčených stran byly tři minuty. Toto opět musíme potvrdit hlasováním. Pouštím tedy hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Zařízení je pomalejší než senátoři. Ale už to máme.

Hlasování č. 30, registrováno 63 senátorů, kvórum 32, pro bylo 45, proti nikdo. Čas na vystoupení byl schválen.

Nyní bych rád udělil slovo zpravodajce VVVK, senátorce Jaromíře Vítkové, prosím, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Zdravím v této chvíli kolegyně senátorky a kolegy senátory. Slyšeli jsme předsedkyni petičního výboru k petici, kterou jsme projednávali na VVVK. Předtím než došlo ke konečnému návrhu usnesení, tak jsme požádali o stanovisko VHZD, který se rozhodl peticí nezabývat. Ale VVVK přijal 11. července usnesení č. 112, a to se stalo vlastně základem usnesení našeho výboru.

5. června také proběhlo veřejné slyšení, kde byli přítomni nejen petenti, nebo zástupci petentů, ale i zástupci již zmiňovaných institucí a ministerstev. Myslím si, že jsme slyšeli od paní předsedkyně základní informace, já bych jen chtěla ještě doplnit, že je potřeba vnímat, že opravdu na trhu pošta zajišťuje služby, které vyplývají ze zákona, a ty samozřejmě nemusí být a nejsou vždy lukrativní. Také zde padlo několik slov ke kompenzačnímu fondu, kde opravdu se finanční prostředky nehromadí. Pošta od roku 2013 má neustále snižovaný limit od státu. To se samozřejmě projevuje, jak říkala paní předsedkyně, především na snižování mezd, na tom, že se nezlepšuje pracovní prostředí v provozovnách, samozřejmě to vede k tomu, že i někteří pracovníci odcházejí.

Já jsem ještě mimo to chtěla zdůraznit, že je také snaha některé služby přenášet na jiné subjekty...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Promiňte, kolegyně, kolegové, prosím vás, ztište se. Děkuji.

Senátorka Jaromíra Vítková:  A to například na samosprávy a samozřejmě dochází často k tomu, že v rámci projektu Pošta Partner služby za poštu musí vykonávat například v obchodech, nebo dokonce i na čerpacích stanicích, a to samozřejmě není vhodné. Takže já v tuto chvíli mohu přednést návrh na usnesení, který předkládá VVVK pro tuto schůzi. Senát PČR:

I. bere na vědomí petici Za spravedlivou úhradu nákladů základních poštovních služeb, která je obsažena v senátním tisku č. 252,

II. konstatuje, že petice č. 1/18 Za spravedlivou úhradu nákladů základních poštovních služeb je důvodná,

III. žádá

1. Ministerstvo vnitra ČR a Ministerstvo financí ČR, aby ve spolupráci s Českou poštou a Českým telekomunikačním úřadem prověřila výši limitů financování částí, k nimž je Česká pošta povinna ze zákona a navrhla a následně realizovala udržitelné řešení pro případy ztrátových činností,

2. Ministerstvo vnitra ČR, aby ve spolupráci s Českou poštou, s.p. přezkoumalo možnosti zefektivnění fungování poboček, například lepší spoluprací se samosprávami nebo i dalšími subjekty.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Táži se, zda si přeje vystoupit také zpravodaj VUZP, pan senátor Carbol? Ano, prosím tedy.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jenom potvrdím to, co tady řekla moje předřečnice, paní senátorka Vítková, že jsme přijali na VUZP takovéto stanovisko, které ona přečetla. Víc k tomu nemám co dodat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Táži se nyní pana senátora Jaromíra Strnada, zda je ochoten vstoupit dobrovolně do této debaty? (Jaromír Strnad: Náš výbor se tímto nezabýval.) Prosím? Výbor se nezabýval? Tak tady mám chybnou notu... zněla falešně, ale zvládáme to.

V tom případě máme za sebou vystoupení zpravodajů. Můžeme dát prostor zástupcům dotčených institucí. Nevím, jestli mám kolegy vyvolávat, ale zájem o vystoupení projevil, jak mám zprávy z kuloárů, pan Petr Očko a pan Ondřej Mikšík. Pan Očko například? A pana Mikšíka poprosím, aby se připravil. Připomínám, že jsme odhlasovali délku vystoupení tři minuty. Děkuji, prosím.

Petr Očko:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Za ministerstvo průmyslu a obchodu mi dovolte, abych v kontextu dnes projednávané petice jen stručně shrnul vývoj, který předcházel stavu, kterého se petice týká. Zároveň očekávaný vývoj jednotného evropského vnitřního trhu poštovních služeb, který samozřejmě může ovlivnit i český poštovní sektor.

Ministerstvo průmyslu a obchodu jako gestor legislativní úpravy v oblasti poštovních služeb muselo a do budoucna bude muset vycházet z evropského regulačního rámce, jehož základem je zejména poštovní směrnice a její následné novely. Respektována musí být mimo jiné i pravidla pro veřejnou podporu, v těchto mantinelech se pohybovaly předkládané návrhy novel zákona o poštovních službách, které ale v konečné podobě odrážely politickou vůli vlády a PČR.

K tomu jenom krátce. Proces postupné liberalizace evropského poštovního trhu, který byl završen úplným otevřením tohoto trhu v roce 2011, přičemž ČR využila možnosti dané poštovní směrnicí a úplné otevření trhu odložila o 2 roky, tedy na rok 2013. Znamenal volbu způsobu, jakým budou financovány čisté náklady spojené s poskytováním základních poštovních služeb.

Vzhledem k obtížné ekonomické situaci vláda zvolila při přípravě novely zákona o poštovních službách v té době ze dvou možných variant financování čistých nákladů, tedy ze státního rozpočtu, nebo prostřednictvím kompenzačního fondu, druhovaném, je to tedy kompenzační fond. Ukázalo se však, že z řady důvodů tento systém nebyl funkční. V roce 2015 za příznivějších ekonomických podmínek bylo financování čistých nákladů pro roky 2015 a další změněno na financování ze státního rozpočtu. Byly přitom stanoveny limity této úhrady, které začínaly na 700 milionech korun, následně 500 milionů korun ročně od roku 2017.

V té souvislosti je potřeba uvést, jak tady již zaznělo, že v současné době je v legislativním procesu, nyní stále ještě před 1. čtením v Poslanecké sněmovně, novela zákona o poštovních službách, která řeší financování čistých nákladů za roky 2013 a 2014 ze státního rozpočtu, a to v úhrnné výši 800 milionů korun. Myslím si, že pro Českou poštu je to velmi významná novela, která by měla projít co nejdříve.

My jako ministerstvo průmyslu a obchodu také vnímáme složitou situaci České pošty z hlediska limitů úhrady čistých nákladů, které stávající právní úprava obsahuje. Zároveň je asi vhodné říci, že podobné problémy řeší nečlenské státy EU, a to vzhledem k vývoji komunikačního trhu jako celku, mění se některé potřeby a požadavky díky moderním technologiím, elektronická substituce služeb v průměru v Evropě přináší zhruba... (Předsedající: Čas!) Čtyřprocentní roční pokles objemu listovních zásilek.

Nebudu to rozvádět dál, blížím se ke konci. Proto členské státy a samotná Evropská komise přemýšlely o změnách poštovní směrnice, tento proces bude ještě nějakou dobu trvat. Bude docházet k možné úpravě evropského regulačního rámce pro poštovní sektor tak, aby reagoval na tyto trendy.

My jsme samozřejmě připraveni k diskusi na toto téma jakožto gestor zákona o poštovních službách, jen bych upozornil na důležitost uvědomění si toho, že každá změna limitu úhrady musí podléhat tomu procesu tzv. notifikace, jak tady již zaznělo, a tedy projednání s Bruselem.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane náměstku. Nyní poprosím pana Ondřeje Mikšíka, ředitele úseku generálního ředitele České pošty. Dobrý den. Prosím.

Ondřej Mikšík:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážená zástupkyně petentů. Nejprve bych rád za Českou poštu poděkoval za možnost vystoupit na půdě Senátu, protože se domnívám, že téma udržitelnosti poštovních služeb si to rozhodně zaslouží.

Na úvod možná pro připomenutí, Česká pošta zaměstnává 30 tisíc zaměstnanců, provozuje 3200 poboček, z nichž je 570 provozováno jako Pošta Partner, pravidelně vybírá 21,5 tisíce schránek a např. včera bylo doručováno 230 000 balíků, jenom za jeden den.

Osobní náklady na České poště tvoří téměř 80 procent jejích provozních nákladů. Je to podnik, který, jak už tady zaznělo, stojí a padá s lidmi a s jejich prací. Je současně pravda to, co tady zaznělo, že mzdy na České poště od roku 2009 až do roku 2014 stagnovaly. Došlo k propadu mezd vůči trhu v provozních pozicích až o 20 procent. Tento stav trvá dodnes.

Česká pošta je držitelem poštovní licence a pro český stát zajišťuje jednu z kritických veřejných infrastruktur. Univerzální poštovní službu. Má povinnosti, které ostatní provozovatelé poštovních služeb nemají, jak už tady zaznělo, provozovat 3200 poboček, doručovat každý den, zajistit úřední doručování zásilek a provozovat síť poštovních schránek. Tyto služby občanům nedokáže poskytnout žádný jiný komerční subjekt, který působí na českém poštovním trhu. K zajištění spravedlivé soutěže mezi subjekty na trhu, ty s povinností, což je Česká pošta, a ty bez povinnosti, což jsou naši konkurenti, byl do zákona v době liberalizace vložen mechanismus, jehož účelem by mělo být zajistit odpovídající kompenzace břemene, které Česká pošta na rozdíl od svých konkurentů nese. V současné době ten mechanismus spočívá, jak už tady rovněž zaznělo, v přímé kompenzaci ze strany státu, nicméně ta je limitována částkou půl miliardy korun, která ani zdaleka nepokrývá výši těch podle příslušné metodiky vypočtených nákladů ztráty z poskytování těch povinných služeb.

V minulosti byla Česká pošta proto nucena tu nepokrytou část potřebné kompenzace sanovat různými krátkodobými opatřeními typu odkládání oprav majetku, investic, investic do inovací produktů, zejména do lidí.

Rovněž byla nucena rozprodávat svůj zbytný majetek, tato dočasná nebo krátkodobá opatření, která nahrazovala tu řádnou kompenzaci, vedla k tomu, že dnes Česká pošta není v úplně dobrém stavu. Jak už tady zaznělo, výše té prokazatelné ztráty je kompenzována v současnosti... (Předsedající: Čas!) Pouze do výše půl miliardy korun. A to na rozdíl od jiných odvětví, kde je kompenzována plně. Problémem je tedy ten fixní limit, kompenzace. V současné době je otevřeno okno příležitosti, jak tuto situaci napravit, financování univerzální poštovní služby vyřešit. To okno spočívá nebo ta příležitost spočívá v tom, že je ve sněmovně připravena novela zákona o poštovních službách, v rámci které je možné ten limit kompenzace v té restriktivní podobě, v jaké dnes je, odstranit.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane řediteli, i vám děkujeme za vaše vystoupení. Já jsem sice explicitně rozpravu neotevřel, ale otevřel jsem ji implicitně. Takže se táži, zda se někdo do rozpravy hlásí? Ano, pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti, dámy a pánové, paní předkladatelko, pane předsedající. Já budu jenom velmi stručný, nebojte se. Ale musím tady aspoň dvě nebo tři věci říci.

My jsme se zákonem o poštovních službách jako senátoři zabývali několikrát, několikrát jsme upozorňovali, že pokud ty zákony budou vypadat tím způsobem, jak vypadaly, nebo dnes vypadají, tak musí dojít k tomu, co nám dneska tady petenti říkají, že prostě nebude Česká pošta konkurenceschopná, nebude-li stát schopen správným a spravedlivým způsobem jí sanovat služby, některé základní služby, které ona poskytuje a musí, na základě toho, že nikdo jiný poštovní licenci nechce, než pošta, kterou potom následně úřad vybere. Dneska to tady slyšíme, jedním z těch dopadů je kromě rušení pošt na menších obcích a městysech také to, že pracovníci pošty jsou významně podhodnoceni na svých platech. Já celkem si myslím, že usnesení, které k této věci přijal náš VUZP, je usnesení, které tu věc uznává.

A jsem pro to, abychom se zachovali tak, že ho schválíme a petentům dáme zapravdu. Druhá věc je, do jaké míry si Ministerstvo vnitra a zejména Ministerstvo průmyslu a obchodu, které pořád tvrdilo, že kompenzační fond bude fungovat, a my jsme tenkrát říkali, že fungovat nebude, že od nikoho žádné peníze nedostanou a že to nakonec dopadne tak, že ty peníze nebudou, je schopno, aby ten stav, v kterém se dneska nachází, narovnalo. A to takovým způsobem, aby nebyly poště dávány peníze, které jsou nad rámec toho, co vykonává. Na druhé straně, aby také nebyla podhodnocena a nedocházelo k nespravedlivému neodměňování za práci, kterou odvádějí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji panu senátorovi a poprosím paní Šárku Jelínkovou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Hezký podvečer, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti.

Také nebudu dlouho zdržovat, ale přece jen si dovolím reagovat na tady tuto petici. Stále a dost často tady v Senátu mluvíme o vylidňování venkova. A jedním z mnoha věcí, jak předcházet tomuto trendu, je právě zachovávání, či lépe přibližování, dostupných služeb občanům. Udržitelnost a nabídka poštovních služeb na menších městech či větších obcích by měla patřit mezi tyto priority. Podíváme-li se na demografický trend naší společnosti, na to, jak rychle přibývá osob ve vyšším a vysokém věku, je potřeba se na tuto záležitost podívat i tímto pohledem.

U nás např. v sociálních službách se snažíme, aby lidé zůstávali co nejdéle ve svém přirozeném prostředí, protože jen tento trend je pro naši republiku ekonomiky do budoucna výhodný. A proto větší finanční kompenzace např. České poště de facto směřuje k úspoře finančních prostředků zase v jiných oblastech. To je vše, děkuji za pozornost..

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji paní senátorce a nevidím dalšího přihlášeného do rozpravy, takže rozpravu končím. Poprosím paní senátorku, zpravodajku garančního výboru, aby nás seznámila...

Senátorka Jaromíra Vítková:  K této petici vystoupili 2 senátoři, pan senátor Vystrčil a paní senátorka Jelínková, kdy oba podpořili petici a v podstatě předřečníci, zástupce České pošty i Ministerstva průmyslu a obchodu se také nebrání tomu, aby došlo k tomu, jak zde bylo zmíněno, že se bude hledat náprava. Je to nakonec obsaženo i v usnesení. To znamená, hledat nápravu tak, aby služby a náklady, které jdou za poštou, byly optimálně uhrazeny, aby nedošlo k předražení a ke ztrátě finančních prostředků, ale aby byli spokojeni pracovníci. neutíkali a aby byla zachována služba pro venkov.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, návrh usnesení jste nám přečetla ve svém úvodním vystoupení. Ještě se táži, zda některý z dalších zpravodajů chce vystoupit? Ne, děkuji. Je to vlastně jenom jeden. V tom případě můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení. Já nicméně mám neodolatelné pokušení vás odhlásit. Takže prosím, zaregistrujte se znovu. Asi by výsledek hlasování neodpovídal skutečné realitě. Kdo jste přišli, prosím, ohlásil jsem vás a spustím znělku.

Čerstvě příchozí kolegy upozorňuji, že jsem provedl odhlášení, tak ať se znovu zaregistrují. V sále je momentálně přítomno 45, nyní opět 46 senátorů, kvorum je tedy 14, a to přesto, že už je přítomno 47 senátorů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stlačí tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 31, registrováno 48 senátorů, kvorum 25, pro 46, proti nikdo. Návrh usnesení byl schválen.

Tímto můžeme projednávání této petice ukončit. Já děkuji všem účastníkům debaty, jakož i našim hostům z řad petentů i dotčených orgánů či organizací. A můžeme ukončit i tento bod programu a zahájit nový. Tedy spíše ten další.

A to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 338

Je to senátní tisk č. 338. Návrh předloží pan ministr spravedlnosti a já ho tímto prosím, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátoři, vážení páni senátoři, předkládám vám vládní Návrh zákona, kterým se mění trestní zákoník a některé další trestněprávní předpisy, jejichž cílem, v kostce řečeno, je reagovat na některá doporučení mezinárodních organizací, popřípadě na některé poznatky z praxe.

Tím hlavním cílem návrhu zákona je zejména odstranit některé nedostatky, které v naší trestněprávní úpravě identifikoval výbor expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu v rámci 4. kola hodnocení České republiky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Poprosím o klid v registrační místnosti. Poprosím pořadatelskou službu, aby ztišila zástupy spokojených petentů. Děkuji, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Přičemž v reakci na tato doporučení se především navrhuje zrušit trestný čin podílnictví a podílnictví z nedbalosti. A pro účely trestání těchto tzv. legalizačních jednání zavést novou skutkovou podstatu trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Další věcí, kterou v rámci návrhu zákona řešíme, je potom zajištění plné implementace směrnice Evropského parlamentu o boji proti terorismu. Např. tím, že se rozšiřuje trestněprávní postih takzvaných zahraničních bojovníků bojujících pro teroristické organizace, nebo problematika trestání kyberterorismu, což je věc, která bezesporu bude nabývat na aktuálnosti.

Implementační lhůta této směrnice uplynula 8. září 2018. Dále návrh reaguje i na mezinárodní smlouvu, Úmluvu Rady Evropy o počítačové kriminalitě, tzv. Budapešťskou úmluvu. Respektive na její Dodatkový protokol. A zakotvuje do trestního řádu možnost orgánů činných v trestním řízení požadovat, aby byly zachovány v digitální sféře existující relevantní zkušenosti pro trestní řízení, které by jinak případně bez takového zásahu mohly zmizet v nenávratnu a byly by pro trestní přízeň nepoužitelné. Další změny se potom týkají některých otázek genderově podmíněného násilí, kdy za zmínku stojí především úprava promlčecí doby. Promlčecí doby v případě některých typicky sexuálních trestných činů páchaných na dětech. A to konkrétně v tom smyslu, že u vybraných trestných činů, jako je třeba pohlavní zneužívání nebo znásilnění, by neběžela promlčecí doba do doby, než oběť dosáhne věku 18 let a sama se může proti takovému relevantnímu trestněprávnímu jednání relevantně bránit. Někdy to bývá dáváno do souvislosti s Istanbulskou úmluvou, nicméně je to věc, která s Instanbulskou úmluvou bezprostředně nesouvisí. A je to věc, kterou bychom navrhovali, i kdyby Istanbulská úmluva neexistovala. Protože to považujeme za racionální věc k ochraně obětí těchto trestných činů.

Kromě toho se tam řeší ještě některé dílčí otázky týkající se korupčních trestných činů, některé formulační úpravy, kde reagujeme na poznatky z praxe. Zejména na skutečnosti soudů, státního zastupitelství a policie. Celkově se dá říci, že novela v té podobě, v jaké je předložena, ve které prošla Poslaneckou sněmovnou, je v zásadě nekontroverzní a odpovídá tomu dosavadní projednání i ve výborech Senátu.

V téhle souvislosti možná ještě zmíním, že hlavní debata v dosavadním legislativním procesu se vedla o nové skutkové podstatě maření spravedlnosti, což je skutková podstata, která má nově stíhat ty, kteří v rámci nějakého právního řízení, typicky soudního, vědomě předloží padělaný důkaz s cílem ovlivnit výsledek takového řízení. Může jít typicky o padělanou závěť, o smlouvu s falešnými podpisy atd. V téhle souvislosti byla vedena poměrně obšírná debata v Poslanecké sněmovně o jedné skutkové podstatě, která v návrhu ale už není, protože byla z toho pozměňovacího návrhu vypuštěna. A ta spočívala v tom, že mělo být trestáno jednání, kdy někdo jiného svádí k tomu, aby v takovém řízení předložil takový padělaný důkaz.

Tahle skutková podstata vyvolala velké obavy zejména na straně advokátského stavu, aby nebyla zneužívána k postihu advokátů. Poslanecká sněmovna se rozhodla ji ze zákona vypustit, byť já se domnívám, že nic závadného v té skutkové podstatě nebylo. Na druhou stranu ale říkám, že se tím nevytváří žádná mezera v té právní úpravě, protože jednání kohokoliv, třeba i advokáta, který bude jiného navádět k tomu, aby v řízení předložil falešný důkaz, bude možné postihnout jako návod k takovému trestnému činu za předpokladu, že ten, kdo je naváděn, dospěje alespoň do stádia pokusu. Proto tedy ta právní úprava není ani po schválení pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně mezerovitá.

Já bych chtěl moc požádat o podporu této právní úpravy, protože přináší celou řadu důležitých změn do trestního práva, které byť mohu doufat, že je nebudeme v praxi muset používat, protože takové trestné činy, třeba ty teroristické, nenastanou, tak si myslím, že je dobře, že na to ta naše právní úprava bude do budoucna připravena a bude schopna taková protiprávní jednání postihovat. Zatím děkuji za pozornost a jsem případně připraven zodpovědět nebo zareagovat na diskuzi, která by případně proběhla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkujeme, pane ministře, prosím, posaďte se u místa zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavněprávní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 338/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl a já ho prosím k mikrofonu.

Senátor Miroslav Antl:  Už jsem tady. Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře. Pan ministr, jak jsme slyšeli, řekl všechno, dokonce připomněl to, co jsem chtěl uvést i já. A já jsem stál před rozhodnutím, zdali zvolit variantu A, což znamená stručně až telegraficky, jako vždycky. Nebo variantu B, přečíst svoji celonoční zprávu. Ale protože nejsem ovce, tak jsem zvolil áčko.

Takže pokud jde o legislativní proces, tak nám do Horní komory českého Parlamentu byl návrh zákona doručen 19. 10. 2018. Lhůta nám tedy končí 18. 11. 2011. Jak už vážený pan předsedající zmínil, tak jsme jediným výborem a já se toho zhostím. Pokud jde o tu obsahovou stránku, tady já za sebe – a já jsem to řekl na naší schůzi – vítám určitě ucelení skutkových podstat praní špinavých peněz. Vážený pan ministr to řekl, já jenom dodám, že i pro moje studenty trestního práva to bude jednodušší, když to budu mít ve dvou skutkových podstatách a nebudu muset vymýšlet a vzpomínat na další. Určitě to vítám, je to dobré navrhované ucelení.

Pokud jde o maření spravedlnosti, já tam mám připomínku toho typu, že mně docela vadí to vypuštění odstavce 2. To znamená, to svádění, jak naše legislativa hezky napsala, ke křivostem. Mělo by to tam být. Já myslím, že Evropa to také chce. Do moderního trestního kodexu to patří, tak doufám, že se to objeví později. Ale jak bylo řečeno, Poslanecká sněmovna vypustila, dá se s tím smířit, protože orgány činné v trestním řízení najdou, budou-li chtít, jiný způsob trestního postihu, ale lepší jsou speciální skutkové podstaty, které to plně vystihují.

Násilí na ženách pan ministr opět podrobně zmínil. A samozřejmě, když zmíníme terorismus, tak já si myslím, že se nevyskytne jediná námitka proti rozšíření skutkových podstat, které postihují i příčiny, formy apod. A to je právě ten návrh, který rozšiřuje, podíváte-li se do té zvláštní části trestního zákoníku.

U další oblasti – úplatkářství – žádná připomínka. A ostatně ani naše legislativa, která je velmi precizní, tak žádnou zásadní připomínku nevznáší. A proto avizované usnesení, které jste si určitě už přečetli, a já vám ho tedy shrnu, to je 136. usnesení našeho ústavněprávního výboru z 23. schůze 31. října I – vám, nebo nám doporučuje projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II – určuje M. Antla coby zpravodaje. III – téhož jako předsedu výboru, aby o tom spravil předsedu horní komory českého Parlamentu, což jsem skutečně učinil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, velevážený pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho a tedy otevírám rozpravu. Bude to rozprava obecná. Nikdo se nehlásí, rozpravu tedy zavírám a poprosím, aby mi naznačili - pan předkladatel a pan zpravodaj, zda chtějí komentovat neproběhlou rozpravu. (Ne.) Takže zde máme k dispozici jediný návrh, a to je návrh schválit. Spustím znělku.

Aktuálně je přítomno 57 senátorů, kvorum je tedy 29. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh schválit, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 32, registrováno 58 senátorů, kvorum 30. Pro bylo 41, proti nikdo, návrh byl schválen a novela přijata.

Já děkuji panu zpravodaji za jeho účast a přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 339

To všechno naleznete v senátním tisku č. 339. pak jste také tento návrh obdrželi.

Nyní poprosím pana ministra Kněžínka, aby nás seznámil opět s tímto návrhem.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Děkuji, pane předsedající. Tento vládní návrh zákona novelizuje tři zákony, a to konkrétně zákon o ochranných známkách, zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a zákon o správních poplatcích, přičemž celý tento návrh je podmíněn plněním závazků, které vyplývají pro ČR z členství v EU.

Pokud jde o změnu zákona o ochranných známkách, tak tady se reaguje na novou směrnici EU o ochranných známkách. Ta je konkrétně z roku 2015 a implementační lhůta u ní je stanovena na 14. leden roku 2019. Přičemž tato směrnice a v návaznosti na ni zákon přináší do právní úpravy ochranných známek celou řadu změn. Vůbec ty změny jsou podmíněny tím, aby se právní úprava členských států EU na tomto poli ještě více sblížila. Ta nová směrnice přináší hlubší transpozici, než tomu bylo v případě směrnice dosavadní.

Jelikož je změn celá řada, tak je v zásadě nebudu vypočítávat, nicméně cílem je zejm. zjednodušit zápis ochranných známek a jejich správu, odstranit rozdíly, které doposud panují v jednotlivých národních úpravách. Tím posílit i právní jistotu vlastníků ochranných známek v rámci vnitřního trhu. Patří sem například zavedení certifikačních ochranných známek. Upuštění od obligatorního grafického znázornění ochranných známek, které by bránilo přihlašování netradičních ochranných známek. Zavedení informování vlastníka ochranné známky příslušným vnitrostátním úřadem před uplynutím doby platnosti takové ochranné známky, přičemž nosnou zásadou je, že ochranné známky by měly být řádně užívány.

K tomu bych ještě dodal, že právní úprava ochranných známek byla v ČR naposledy zásadně změněna v roce 2003 a nyní se tedy jedná o revizi právní úpravy po nějakých zhruba 15 letech.

Druhý okruh problémů se potom týká problematiky ochrany obchodního tajemství. A to je právě změna toho druhého z uváděných zákonů, tzn. zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, kde cílem je dokončit transpozici unijní směrnice z roku 2016. Ta z velké části byla již do českého právního řádu implementována, nicméně v rámci notifikace implementace se ukázalo, že některá ustanovení při implementaci byla opomenuta, což vedlo i k tomu, že Evropská komise již proti ČR zahájila první fázi řízení o nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy.

My bychom rádi předešli tomu, aby to řízení pokročilo do další fáze, tzn. Navrhujeme nedostatky, které jsou důvodné odstranit. Konkrétně jde o úpravu, která soudu umožní, aby v případě, že s tím bude souhlasit vlastník nebo nositel práv vyplývajících z obchodního tajemství, tak aby uložil tomu, kdo tato práva porušil, jako náhradu zaplacení kompenzačního poplatku, který v zásadě má odpovídat nejméně licenčním poplatkům, které by jinak byly placeny, pokud by daná věc byla užívána v souladu s právem na ochranu duševního vlastnictví. Zase se z mého pohledu jedná o věc relativně nekontroverzní. Opět platí, že dosavadní projednání bylo poměrně hladké a také moc prosím tedy o podporu tohoto vládního návrhu zákona.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 339/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, který je ovšem omluven a zastoupí ho kolega Karel Kratochvíle. Prosím ho nyní, aby nás se zprávou seznámil.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v tomto pozdním odpoledni nebo časném večeru mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením VHZD č. 252, které se konalo na 31. schůzi konané 8. 11. letošního roku. V návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudu a o znění některých dalších zákonů, zákon o soudech a soudcích ve znění pozdějších předpisů, zákon o ochranných známkách ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví, zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 339.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele, předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, pana Josefa Kratochvíla, a po zpravodajské zprávě senátora Lumíra Aschenbrennera a po rozpravě výbor 1) doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. 2) určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera, kterého já zastupuji. A 3) pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím, posaďte se. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho, otevírám proto obecnou rozpravu. Do které se nikdo nehlásí, tak ji uzavírám. Ptám se pana ministra, zda má zájem ještě něco dodat? Pana zpravodaje? Ne, nese si kartičku. Máme tedy jediný návrh, a to je návrh výboru a zní "schválit". Spustím znělku. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. O tom také budeme hlasovat. V sále je přítomno 56 senátorů, kvorum je tedy 29. Spouštím hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V hlasování číslo 33 registrováno 57, kvorum 29, pro bylo 42, proti 1, návrh byl schválen.

A myslím si, že pan ministr u nás dnešní misi končí. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. A my se zde vystřídáme. Paní kolegyně zahájí další bod našeho programu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobrý večer, milé kolegyně, kolegové, ještě ode mě přijměte všichni noví senátoři a senátorky velkou gratulaci ke zvolení. A chci vám poděkovat za hlasy pro mě, je to pro mě veliká výzva, veliká čest a doufám, že se nám bude dobře spolupracovat.

Naše schůze pokračuje bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 341

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 341. A já prosím pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, aby nás seznámil s návrhem zákona. Hlásí se Zdenka Hamousová, prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý večer, děkuji, omlouvám se panu ministrovi, vítám tě tady, zdravím. Hlásila jsem se už trošku dříve, ale dovolím si procedurální návrh. Po předchozí dohodě a souhlasu s ostatními předsedy senátorských klubů si dovoluji podat návrh na pokračování projednávání a hlasování dnešních dvou zbývajících bodů programu po 19. hodině. Děkuji za vaši podporu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, paní senátorko, o tom budeme neprodleně hlasovat.

Snad mohu bez svolání, jste tady všichni, takže zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, tlačítko ANO, ruku nahoru. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Je schváleno, ano, budeme jednat i po 19. hodině. A pane ministře, máte tedy slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, i za mě v prvé řadě blahopřeji všem nově zvoleným senátorům a přeji jim mnoho úspěchů zde v Senátu. A dovolte, abych na tomto místě představil návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění. Změnu tohoto zákona považuji za jednu z největších za několik posledních let, protože zavádí nový systém úhrad zdravotnických prostředků předepisovaných na poukaz. Změna navazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, který shledal současnou úpravu úhrad zdravotnických prostředků jako neústavní, netransparentní, nepředvídatelnou pro pacienty a rozhodl o jejím zrušení s tím, že dal zákonodárcům čas do konce tohoto roku, aby schválili novou právní úpravu, kterou vám zde nyní prezentuji. Ta stávající úprava stanoví nárok pojištěnce na úhradu předepisovaných zdravotnických prostředků na základě průzkumu trhu v provedení ekonomicky nejméně náročném, což je právě ta oblast, která byla kritizována, protože nejsou jasně daná pravidla, jak se průzkum trhu provádí a jak má být nárok pojištěnce stanoven. My jsme v tomto směru připravili změnu zákona. Pokud by nedošlo od 1. 1. 2019 ke změně, tak by hrozilo to, že spoluúčast pojištěnců na zdravotnické prostředky se zvedne na 25 %, což bezesporu není to, co bychom chtěli, protože oblast se týká celé řady chronicky nemocných pacientů, diabetiků, stomiků, paraplegiků atd. Celkově tyto zdravotnické pomůcky jsou hrazeny ze zdravotního pojištění asi v částce 6 mld. Kč. A bezesporu pacienti, kteří je potřebují, tak jsou zkrátka často v invalidním důchodu a mají poměrně významně nižší příjmy. Takže je třeba zajistit systém, který jim bude garantovat nárok na zdravotnické pomůcky, zdravotnické prostředky.

Nový systém úhrad, my jsme mu dávali velkou důležitost a pozornost tak, aby nemohla být zpochybněna již ústavním soudem jeho ústavnost. Ministerstvo v tomto směru dbalo i na to, aby nová právní úprava byla finančně únosná bezesporu pro systém veřejného zdravotního pojištění, aby dokázala pokrýt co nejvíce potřeb pojištěnců a samozřejmě aby byla přehledná a co nejméně administrativně náročná.

V souladu s článkem 31 Listiny základních práv a svobod novela zákona vymezuje, za jakých podmínek má pojištěnec nárok na dotčené zdravotnické prostředky hrazené z veřejného zdravotního pojištění, neboť obsahuje seznam zdravotnických prostředků, v němž jsou jednotlivé úhradové skupiny, stanoveny úhradové limity a další podmínky úhrady. A také další nástroje, s jejichž pomocí bude možné reagovat na aktuální situaci na trhu se zdravotnickými prostředky jakožto například cenová soutěž nebo dohoda o nejvyšší možné ceně konkrétního zdravotnického prostředku. V tomto ohledu je navíc počítáno s tím, že bude Státním ústavem pro kontrolu léčiv každý měsíc zveřejňován seznam hrazených zdravotnických prostředků předepisovaných na poukaz. Pojištěnec se tak vždy dozví, jaké výše úhrady jsou pro jednotlivé varianty zdravotnických prostředků stanoveny. A v konečném důsledku bude navrhovanou právní úpravou umožněna plná úhrada většího spektra zdravotnických prostředků, než je tomu doposud.

Návrh zákona byl připravován velmi pečlivě, konzultován s odbornou i laickou veřejností. Účastnili se přípravy zástupci všech významných dotčených subjektů jak z odborné sféry, tak samozřejmě zástupci zdravotních pojišťoven, ale i zástupci pacientů, což je velmi důležité, že jednotlivé pacientské organizace, kterých se týká přímo tento zákon a zdravotnické prostředky, které používají, tak se samy podílely na definování právě této právní úpravy a jednotlivých úhradových skupin, takže z mého pohledu skutečně ten návrh je výsledkem vyváženého kompromisu.

V rámci projednávání návrhu v PS byl původní vládní návrh změněn pouze drobně. Převážně parametricky, kdy se u některých vybraných položek zvýšil úhradový limit nebo se upravila indikační omezení nebo se přidaly některé nové úhradové skupiny. Ale systémově zůstal návrh stejný a byl schválen jednomyslně.

Pokud jde ještě o další pozměňovací návrhy, tam bych chtěl zmínit jednu věc, která se netýká přímo úhrady zdravotnických prostředků, ale byla přijata sněmovnou. Je to součást novely zákona 48/97 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a vztahuje se ke snížení ročního limitu na tzv. započitatelné doplatky na předepsané léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely. A to na 500 Kč. Tato změna se týká pojištěnců, kteří jsou poživateli invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně. A pak pojištěnců, kteří byli uznáni invalidními ve 2. nebo 3. stupni, avšak důchod jim nebyl pro nesplnění podmínky coby pojištění přiznán. V zásadě jde o to, že sjednocujeme podmínky pro starobní a invalidní důchodce, pokud jde o limit na započitatelné doplatky na léky, protože doposud invalidní důchodci byli bráni z pohledu zákona jako ekonomicky aktivní, tzn. vztahoval se na ně ten plný limit 5000 Kč jako na jakéhokoli jiného občana ekonomicky aktivního, přitom jejich příjmy bezesporu jsou velmi nízké často a jsou obdobné jako u starobních důchodů, někdy i nižší. Takže v tomto směru byla, řekněme, učiněna tato spravedlivá změna v rámci jednoho z pozměňovacích návrhů.

Na půdě Senátu byl návrh projednán výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, který doporučil schválit návrh ve znění předloženém PS. Mohu říci, že se samozřejmě vedla diskuse o tom návrhu a je jasné, že žádný návrh není dokonalý. Ale my jsme připraveni do budoucna tak, jak zákon bude implementován, ho monitorovat. Novela obsahuje prakticky roční přechodné období, které umožní důkladnou přípravu všech stran a současně dává ještě dostatek prostoru na případná následná vylepšení, byť si myslíme, že skutečně je to kompromis, který je velmi vyvážený. Na ministerstvu zdravotnictví však bude zřízena stálá pracovní skupina, která tuto novelu připravila, bude působit nadále a bude samozřejmě revidovat onen kategorizační strom, protože je jasné, jak vstupují nové zdravotnické prostředky, nové inovativní prostředky, že bude nutné jednou za čas ten kategorizační strom novelizovat.

V tomto směru bych ještě zmínil, že na základě nálezu Ústavního soudu právě tento kategorizační strom musí být přímo v zákoně, to znamená, že nemůže být nárok pojištěnce v podzákonném právním předpisu. Proto je nutné, pokud ho budeme měnit do budoucna, novelizovat zákon. Ale my skutečně v tomto směru budeme kontinuálně na tom pracovat a pokud přijdou nějaké nové zdravotnické prostředky, budeme tuto novelu připravovat a pracovní skupina takto bude nadále na ministerstvu zdravotnictví fungovat.

Na závěr za sebe mohu říci, že tento návrh zákona je veden skutečně snahou, nahradit část zákona o veřejném zdravotním pojištění ve věci úhrady zdravotnických prostředků, která byla zrušena nálezem Ústavního soudu zabránit počínaje 1. lednem příštího roku možné 25procentní spoluúčasti pojištěnců a nastavit skutečně jasná pravidla, transparentní pravidla, která nebudou nikterak zpochybněna z hlediska jejich ústavnosti a která zajistí jasný předvídatelný nárok pacienta na příslušné zdravotnické prostředky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 341/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Žaloudík, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Pan předseda Senátu vyslovil včera vizi, že jednání máme dynamizovat. Tak já půjdu zcela podle této vize.

Je samozřejmě velmi radostné pracovat na materiálu, který byl hezky odpracován a na kterém se účastnili prakticky všichni a který vzniká skoro jako produkt Národní fronty, protože jsem zatím nezaznamenal nikoho, kdo by byl proti.

Pan ministr už vše popsal. Já jsem se měl vyjadřovat ráno pro zvědavá média a nechtěl jsem říkat, že je to 83. novela zákona č. 48/1997 Sb., jako senátní tisk č. 341, tak jsem pro občany říkal, že je to o tom, co a jak se uhradí na hradě i v podhradí. A myslím si, že pod tímto se to pamatuje lépe. Týká se to zdravotnických potřeb. Zákon č. 48/1997 Sb., je velmi komplexní, a až povstane hrdina v této zemi, tak se ho bude snažit globálně novelizovat. Už proto, že má 83 novel, je zřejmé, že je to dílo kontinuální. A to není ironie, protože vývoj v medicíně běží a vývoj je samozřejmě nutný.

A teď přihřeji polévku, protože neřeknu vám nic nového, jenom přihřeji senátní polévku, což není tak často možné. My jsme byli už v roce 2015, když si vzpomenete, nespokojeni s úpravou, která byla stran zdravotnických prostředků. Ona byla hodně taková entropická, převládal tam lehce chaos. A tak z iniciativy řady senátorů, a myslím, že hodně zásluhu na tom měla i paní kolegyně Dernerová, a samozřejmě i řada dalších, jsme podali v lednu tuším 2016 Ústavnímu soudu stížnost, že takto ne. A Ústavní soud už promptně po 16 měsících, což nás skutečně překvapilo i touto operativností 10. května 2017 jednal k této věci, dokonce na otevřeném jednání, kde jsme byli, a potom koncem května vynesl verdikt, že takto vskutku ne a že je třeba, aby úprava ke konci toho roku skončila a byla připravena nová.

Musím říci, že předchozí ministerstvo nad tím meditovalo řadu měsíců a toto ministerstvo decentní se toho chopilo od ledna 2018 velmi intenzivně. A my proto, že jsme mu tak trošku nevěřili, ale to se určitě velice změní, jsme tuším v březnu vyvolali senátní seminář, když jsme chtěli vědět, jak daleko pokročily přípravy. A přesvědčili jsme se, že ministerská práce na tom je velmi intenzivní, a to i v souladu s pacientskými organizacemi, s Českou lékařskou společností, pojišťovnami, takže vznikala konsenzuálně. Materiál má 133 stran, z toho je 117 stran tabulek – pochopíte, že vám je nebudu podrobně tady popisovat. Ale věřte tomu, že došlo historicky poprvé k podrobné kategorizaci zdravotnických prostředků. Došlo také k vymezení odpovědnosti směrem na SÚKL a pak asi k dalším deseti, patnácti novinkám, o kterých poměrně podrobně hovořil pan ministr.

Nemohu než dodat s radostí, že tato norma, dokonce i ve sněmovně, nabyla velkého konsenzu, ze 169 hlasů 168 bylo pro a jeden nebyl proti. A myslím si, že i Senát zváží to, co už pan ministr také říkal, že při nepřijetí této velmi dobře připravené normy bychom vyvolali určitě pozdvižení ve společnosti, protože by to znamenalo v některých kategoriích razantní navýšení zdravotnických prostředků.

A věřte, že je tam všecko, od krycího materiálu, obvazů, tamponů, přes tomické pomůcky, inkontinenční pomůcky, vozíky, imobilizační pomůcky, epitézy, celkem je to 11 kategorií pro mnoho tisíc přípravků.

Mám velkou radost, že jsem mohl toto zpravodajovat. Je to řekl bych zásluha všelidová, včetně Senátu a zejména exekutivy, která to vzala vážně. A mohu jenom konstatovat, že výbor jednomyslně doporučil, abychom tuto novelu schválili. Doporučuji ji schválit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte naše další dění.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, tak, jak pan prof. Žaloudík sdělil, opravdu jsme to byli vlastně my a další, kteří podepsali ústavní stížnost, protože se nám nelíbily číselníky, které VZP vydávala, byly rigidní a zařazování jednotlivých pomůcek bylo takovou prazvláštní, zvláštní cestou.

Pravdou je, že tato kategorizace není vůbec jednoduchá a lehká věc. Pravdou je také to, že nynější vláda a pan ministr to měli krátkou dobu, protože předchozí vláda jaksi nekonala a teprve od prosince roku 2017 se na této novele nebo na novém zákonu začalo vlastně pracovat. Cesta tedy byla trnitá. Je pravda, že jsme velmi komunikovali s panem Dr. Králem, který byl vlastně takovým architektem této kategorizace. A protože mám kolem sebe lidi, kteří tomu trošku rozumějí, opakovaně jsme se s panem Dr. Králem potkávali. A on mi nakonec dal takový itinerář, který bych ráda tady přečetla.

Náběh kategorizace, resp. uvádění do praxe bude postupné, a to od 1. 1. 2019 se změní úhrady pouze u individuálně zhotovovaných zdravotnických prostředků. Ty jsou totiž hrazené procentně a nezařazují se do úhradových skupin.

Průběžně od 1. 10. 2019 vzniknou zcela nové úhrady u dosud nehrazených zdravotnických prostředků.

Od 1. 12. 2019 se změní úhrady u dosud hrazených sériově vyráběných zdravotnických prostředků

Změny úhrad se tak u většiny zdravotnických prostředků projeví až na konci roku 2019, tedy po uplynutí přechodného období, které slouží k roztřídění zdravotnických prostředků do úhradových skupin.

A bylo nám slíbeno, že budeme informováni o tom, jak probíhá toto třídění a jakým směrem se kategorizace bude ubírat.

V současnosti jediná nezodpovězená otázka byla vlastně ta, jaké ceny budou, protože nemáme srovnávací tabulku, jaké jsou v číselníku a jaké jsou teď v kategorizačním stromu. To znamená, že je tady určitý bianco šek, ale dá se předpokládat, že se překlopily číselníkové ceny do kategorizace. A uvidíme, jak se tato situace bude dál vyvíjet.

V každém případě je nutno říci, že je dobře, že tu zákon máme, protože to, co tady bylo, už je jaksi za horizontem, a proto i já podporuji, přes určité výhrady, tento návrh zákona a věřím, že se budeme ubírat správným směrem. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Vidím, že do rozpravy se dále nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Chci se zeptat: Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechcete. Pan zpravodaj doporučil návrh zákona schválit. Po znělce tedy budeme hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Je nás zde aktuálně přítomno 53, kvorum pro přijetí je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat. Kvorum 28, pro 40, proti nebyl nikdo. Děkuji panu ministrovi i zpravodajovi a končím projednávání tohoto bodu.

My přistupujeme k poslednímu bodu dnešní schůze, je jím

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 340

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 340. Návrh uvede senátorka Alena Dernerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající. Dobrý večer ještě jednou, vážené kolegyně, kolegové. Před vámi stojím už po několikáté s tímto návrhem zákona, který jsem tu předkládala zhruba tak před rokem a ambice našeho návrhu zákona je jediná, a to ta, aby tradiční čínská medicína, která není medicínou v pravém slova smyslu, byla jaksi odejita ze zdravotnického zákona a aby se dostala do zákona o léčitelství, léčitelského, který se připravuje. Tohle je jediná ambice našeho zákona senátního. Byl tu schválen a proputoval do dolní sněmovny, kde prošel prvním, druhým a třetím čtením. Během druhého čtení byly k tomuto návrhu zákona přidány pozměňovací návrhy, které předložili jednotliví poslanci. Teď si dovolím předložit jednoduše laicky, o jaké pozměňovací návrhy se jednalo a tím pádem jsem nositelem tohoto média já. Já tomu říkám, že kočička s pejskem uvařili dort, ale ten dort by se měl sníst, protože je důležitý. Vím, že tady řada kolegů bude mít výhrady třeba k formě, k jaké se dostaly jednotlivé návrhy, ale myslím si, že každý návrh má svým způsobem smysl a je důležitý. Takže první z těch návrhů – já tomu říkám pracovně Ukrajina, Ukrajinci – jedná se o návrh zákona, v podstatě takový jenom pozměňovací návrh, kdy všichni víte, že v České republice je nedostatek lékařů a proto tento návrh vznikl na základě především tlaku krajských a okresních nemocnic, kde chybí lékaři jako takoví. Tento návrh stanovuje určité mantinely právě pro lékaře přicházející ze třetích zemí, tedy ze zemí, které jsou mimo EU a v důsledku toho nastávaly určité problémy. Mantinely jsou stanoveny tak, že ten lékař, který přijde, musí být zařazen na akreditované pracoviště a musí být pod dohledem lékaře, který ho bude stále sledovat, bude dohlížet, bude takový „supervisor“ a bude za toho lékaře zodpovídat. V českých poměrech to bude trošku složité, nicméně realizovat se to bude muset. Takové další důležité sdělení je to, že ti Ukrajinci mohli dělat zkoušky do nekonečna, teď jsou tady čtyři pokusy a dost. I když tedy české děti mají tři pokusy, tady jsou to čtyři. Aprobační zkouška nebude skládána v jeden den ze čtyř státnic, ale zvládne se do dvou dnů s tím, že když se neudělá jedna část aprobační zkoušky, tak se může opakovat pouze ta jedna část a nemusí se opakovat celá ta zkouška. Určité mantinely tady jsou a zkouška by se měla udělat za 2,5 roku od té doby, co se ten příslušný lékař přihlásí do tohoto procesu. To je jeden projekt, který byl zařazen.

Další nazývám „záchranář“. Je to tak, že v době, kdy se schvaloval tento návrh zákona, tak se měnilo i vzdělávání záchranářů, a to tak, že řidiči i řidiči sanit by měli být rok na urgentním příjmu a na lůžkovém oddělení jednotek intenzivní péče. A teď se v praxi zjišťuje, že chybí tento lékař, sanitáři, záchranáři, řidiči sanitek, takže se v tomto návrhu zákona říká, že by ti, kteří pracují 7 let v provozu jako řidič záchranné služby, a to plně 5 let jako ten řidič, s tím, že pracovní úvazek je víc jak poloviční, v týdenní pracovní době by nemuseli na tomto urgentu být a mohli být dále řidiči sanity. Protože toto se neschválí, tak zase bude nedostatek právě lékařů sanit.

Další oblast jsou záchytky, které byly a nejsou nebo jich je velmi málo, nejsou na nich lékaři a všichni víme, my tedy z lékařské praxe, že ti, kteří mají problém s alkoholem, jsou pak někam odvezeni, co jsou pod vlivem návykových látek, tak jsou vezeni zase na urgentní příjmy a z těch urgentních příjmů jsou přemísťováni na interní oddělení nemocnic, která potom jsou přeplněná. Takže záchytky jako takové jsou důležité a tento návrh zákona je takový, že rozšířit možnost zajištění výkonu odborného dohledu nad lékařem s odbornou způsobilostí a certifikátem o absolvování základního kmene v případě poskytování protialkoholní, protitoxikomanické záchytné služby a zlepšit tak podmínky pro personální zajištění této zdravotní služby a její dostupnost. Lhůta 20 minut pro fyzickou dosažitelnost protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice lékařem vykonávajícím odborný dohled odpovídá specifickým požadavkům na zajištění záchytné služby. Příslušné ustanovení má ve věcné rovině řešit problém přetěžování zdravotnické záchranné služby a urgentních příjmů v nemocnicích. To je to, co jsem říkala. A pak se tam zatoulaly ještě návrhy na změny pojmosloví, a to v oblasti logopeda, fyzioterapeuta a psychologa. Tam byly nějaké kontroverze a ty se dají vyřešit jiným zákonem, který se určitě tady objeví. Prosím vás, kolegyně, kolegové, je vás tady 20 nových a dostáváte k sobě materii, která je taková nesourodá, za ni opravdu nemohu a jestli by teď nastala nějaká kolize, tak je celoroční práce na tomto návrhu zákona vniveč. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní navrhovatelko a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 340/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Malý, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Malý:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, vážená paní navrhovatelko. Jeden kolega, když jsem teď šel, tak říkal: Netváříš se nadšeně. Tak já nemám moc důvod se tvářit nadšeně, ale přesto se pokusím ve stručnosti říct, co je podstatou změn, které tady velice podrobně paní senátorka Dernerová popsala.

Když jsem to dostal do ruky, tak jsem si říkal, ne snad pejsek s kočičkou, ale spolu se Švejkem, co nám to v tom Sarajevu provedli... Odpověď Švejka byla - myslíte v té nuselské vinárně, jo? Myslím, že to bylo ve Sněmovní ulici, tedy. Ale to prosím nechám. Skutečně původní senátní návrh, který šel do sněmovny, se týkal pouze zrušit odbornou způsobilost k výkonu povolání terapeuta tradiční čínské medicíny a odbornou způsobilost k výkonu povolání specialisty tradiční čínské medicíny.

Sněmovna k tomu přidala, přestože to je zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, řadu změn, které se týkají lékařských zdravotnických povolání, já je jenom budu sumarizovat, je to v podstatě shrnutí toho, co tady bylo řečeno paní navrhovatelkou, zasáhla do novely v mnoha případech, zasáhla do novely, jako podmínku odborné způsobilosti zdravotně sociálního pracovníka, co se týká specializace řidiče vozidla záchranné služby, lékaře na záchytné stanici, psychologa ve zdravotnictví a fyzioterapeuta, logopeda ve zdravotnictví, způsobilost k výkonu sanitáře a ošetřovatele, čili celá řada věcí, které jednak souvisí a jednak nesouvisí s nelékařskými zdravotnickými povoláními. Já když jsem hovořil a požádal jsem zdravotnický výbor o schválení, tak jsem říkal, že to je velice obtížné, protože na jedné straně je to náš senátní návrh, my jsme si ho odsouhlasili, my jsme ho připravili, prošel hlasováním, na druhé straně k tomu sněmovna přilepila celou řadu dodatků. Přesto přese všechno, souhlasím s tím, co říkala paní senátorka Dernerová, vidím jako jádro dobré, čili já jsem nakonec navrhoval schválit, ne proto, by neschválení udělalo větší škodu, ale proto, že je to náš návrh.

Přečtu usnesení VZSP k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96 z roku 2004, o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, nelékařských zdravotnických povolání. K tomu byla přidána změna zákona č. 95, o podmínkách získávání odborné způsobilosti ve výkonu zdravotnických povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.

Výbor tedy doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje mne jako zpravodaje a předsedu výboru, senátora Petera Kolibu, pověřuje, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, tehdy Milanu Štěchovi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tady nikdo takový. Já tedy otevírám obecnou rozpravu. Paní senátorko, první je přihlášený pan ministr. Pane ministře, pojďte. Byla mi avizována vaše přihláška. Prosím, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Cítím povinnost za ministerstvo zdravotnictví se k tomuto návrhu vyjádřit, protože je to v zásadě změna zákonů, které se dotýkají našeho resortu. Předně bych rád uvedl, že pokud jde o tu původní myšlenku senátní novely zákona, týkající se vynětí oněch dvou zdravotnických povolání, zákona č. 96/2004 Sb., tedy terapeuta tradiční čínské medicíny a specialisty tradiční čínské medicíny, tak tady už opakovaně jsem sdělil, že ministerstvo zdravotnictví s tímto souhlasí, domnívá se, že to je na místě. Podporujeme tento návrh. Aktuálně v připomínkovém řízení již je návrh zákona o léčitelských službách, který by měl tuto oblast řešit, řekněme, komplexněji.

Pokud jde o ty další pozměňovací návrhy, které prošly tedy tou Sněmovní ulicí, jak říkal pan profesor Malý, zpravodaj, tak já bych se chtěl vyjádřit k několika z nich.

Zejména tedy pozměňovací návrh, který navrhl výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny. Tady za nás skutečně, jsme přesvědčeni, že ten návrh přináší pozitivní změny, vychází v převážné míře ze zkušeností z praxe, což je velmi důležité. Cílem změn v tomto návrhu pozměňovacím je zjednodušení a zlepšení aplikovatelnosti zákona o nelékařských zdravotnických pracovnících, je to věc, kterou my opakovaně řešíme, kdy jsou v určitých ohledech nastavena pravidla poměrně, řekněme, nelogicky nebo příliš přísně. V tomto směru jde například o to, aby zdravotnický pracovník, řidič vozidla zdravotnické záchranné služby, který si zvýšil kvalifikaci k výkonu povolání zdravotnického záchranáře, nemusel absolvovat roční praxi u poskytovatele lůžkových služeb, dále jde o rozšíření uplatnitelnosti osob, které nedokončí studium v oboru praktická sestra nebo dětská sestra, aby mohly vykonávat povolání ošetřovatel nebo sanitář, nebo jde o upuštění od podmínky absolvovat akreditovaný kvalifikační kurz zdravotně sociální pracovník v případě, kdy by je měly absolvovat osoby s odbornou způsobilostí k výkonu povolání všeobecná sestra, dětská sestra, porodní asistentka nebo zdravotnický záchranář, protože skutečně tito lidé jsou natolik kvalifikováni již tou svojí odborností, že není nutné, aby museli absolvovat znovu takovýto kurs.

Myslím si, že toto je skutečně ve prospěch nelékařských zdravotnických pracovníků a velmi to jde vstříc k tomu, abychom rozšířili možnosti, aby se mohly uplatnit i v jiných oblastech.

Pokud jde o další oblasti a pozměňovací návrhy, které byly schváleny, tady bych se dovolil vyjádřit k věci, která trošku rezonovala v posledních dnech v odborné veřejnosti. Týká se to údajného zrušení klinického psychologa nebo klinického logopeda. Musím říct, že tak tomu skutečně není, tato odbornost se neruší, tady došlo trošku k nedorozumění, tak jak je ten návrh schválen, je nutné říci, že v minulosti tam byla určitá duplicita, protože standardně nařízením vlády jsou stanoveny obory specializačního vzdělávání, označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí. V případě těch psychologů tam byla duplicita s tím, že jednak ta úprava byla v zákoně, pak samozřejmě i v tom nařízení vlády, tak, abychom toto odstranili, tak je nutné, aby právě došlo k oné změně, tato duplicita byla nahrazena, bylo jasně stanoveno v nařízení vlády, stejně jako u ostatních odborností, ony odbornosti se specializovanou způsobilostí, stejně, jako je právě klinický psycholog. To znamená, klinický psycholog se neruší, pouze bude upraven v podzákonném právním předpise, to znamená něco, co chodilo i emailem různých organizací na ministerstvo zdravotnictví, tak skutečně není to tak pravdou. My jsme se snažili to vysvětlit a pomoci k nějaké mitigaci tohoto sporu. Myslím si, že se to snad podařilo osvětlit.

Další pozměňovací návrhy, které byly cestou poslaneckých návrhů přijaty, tak už tady bylo řečeno, velmi důležitá je oblast aprobačních zkoušek. My jako ministerstvo zdravotnictví poměrně často čelíme, řekněme, dotazům ze strany krajů, krajských samospráv, krajských nemocnic, na to, jak jsou nastaveny aprobační zkoušky pro lékaře ze třetích zemí, kdy bylo opakovaně poukazováno, že ten proces je poměrně složitý, úspěšnost je asi 10 %, například díky tomu, že ti lékaři musí absolvovat všechny čtyři státnice v jeden den, což je poměrně náročné, tak to umožníme, aby mohly být ty zkoušky rozděleny do dvou dnů, aby tam byla nějaká určitá perioda pro toho lékaře. Na druhou stranu, je tam, to říkala i paní senátorka Dernerová, to omezení maximálně čtyřmi pokusy, protože my tady skutečně asi nechceme nikdo mít lékaře bez kvalifikace, kteří by se tady pohybovali třeba deset let, dělali by nekonečně množství pokusů těch aprobačních zkoušel neúspěšně. Takže skutečně maximálně čtyřikrát a dost. To z našeho pohledu je správná cesta, že je tam určité zastropování. Je to věc, která má zajistit zase, řekněme, určitou kvalitu.

Ten návrh, tak jak byl přijat, tak v zásadě odpovídá i požadavkům akreditační komise pro aprobační řízení ministerstva zdravotnictví, tedy odstraňuje nejvíce kritizované části aprobační zkoušky.

Druhý návrh, který byl přijat, který bych také velmi rád zdůraznil, protože opět vychází z požadavků krajských samospráv, je právě otázka zlepšení podmínek pro personální zajištění a dostupnost poskytování protialkoholní a protitoxikomanické záchytné služby na těch tzv. záchytkách, kdy je možnost rozšířit zajištění výkonu, tedy odborného dohledu nad lékařem s odbornou způsobilostí tak, že je uzavřena určitá smlouva s lékařem, který bude vykonávat onen dohled, tak, aby zkrátka tento lékař nemusel být přímo zaměstnancem té záchytné služby, což se v praxi ukazuje poměrně složité, toho plně specializovaného, plně odborně erudovaného lékaře zaměstnávat, to znamená, bude možnost pouze na základě smlouvy vykonávat dohled nad lékařem, který nemá tu plnou, specializovanou způsobilost.

Z našeho pohledu jednoznačně návrh, který je správný, protože přispěje k udržitelnosti fungování tzv. záchytek, které se potýkají s personálními problémy. Myslím, že i vy, kteří jste z krajů, to musíte sami vědět. Pro nás tedy toto je určitá garance, že ty záchytné stanice budou fungovat, protože svůj smysl mají.

Takže to jenom za ministerstvo zdravotnictví nějaký základní přehled a základní pozice. My ten návrh podporujeme, tak jak byl přijat, tedy jak tu původní senátní verzi, tak i ty pozměňovací návrhy, přijaté v Poslanecké sněmovně.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, za váš příspěvek do obecné rozpravy, nyní už dávám slovo paní senátorce Jitce Chalánkové, prosím.

Senátorka Jitka Chalánková:  Pěkný večer, děkuji za slovo, paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Už tady mnoho zaznělo, chci být co nejrychlejší, protože čas se skutečně naplnil. Před chviličkou jsme projednávali kvalitu poštovních služeb na venkově a možné zhoršování kvality života na venkově. Ale ono to souvisí také s poskytováním zdravotních služeb, např. služeb zubních lékařů, ale i jiných praktiků, dětských praktiků a podobně.

Rozhodně v tuto chvíli nechci nahrazovat zodpovědnost exekutivy, není to opravdu v mé moci, ani ze dne na den, připravit takový koncepční návrh, který by toto byl schopen obsáhnout. Proto pozměňovací návrh v tuto chvíli podávat nebudu.

Jenom bych krátce chtěla jednak říci, že souhlasím s tím, že je zrušena takzvaná tradiční čínská medicína, za sebe mohu říci, že jsem ani v Poslanecké sněmovně tento návrh na tu tradiční čínskou medicínu nepodporovala. Za to velmi děkuji.

Pokud vznikl tento návrh jako kompilát dvou novel zákonů, jak zákona 96, tak zákona 95, tak bych velice ráda, vzhledem k tomu, co jsem řekla směrem k exekutivě, upozornila, že v roce 2017 došlo na venkově opravdu k početně významnému uzavírání praxí staršími stomatology, a to bez náhrady. Takže my sice budeme hodně zpřísňovat, ale my hlavně ty lékaře nebudeme vůbec mít. Je potřeba se podívat na to v komplexu také toho, kolik máme absolventů. Například v Brně 50 absolventů, z toho 10 z arabských zemí, 20 ze slovenských, 20 absolventů českých, z čehož většina prakticky nikdo na venkov nebude chtít jít. Takže je potřeba se asi podívat pravdě do očí, začít pracovat hodně komplexně, zajišťovat tuto situaci opravdu v celém komplexu.

Desítky českých absolventů pak nejraději zůstávají jako zaměstnanci na klinikách v těch metropolitních univerzitních městech. Nebudu se skutečně zabývat vším. Byla bych velice ráda, kdyby ministerstvo se věnovalo potom dopadům té novely, která se tady objevila, bude pro ni hlasováno, aby se věnovalo také jejím dopadům, protože tam mohou být i drobné chyby. Já se domnívám, že tam jsou, a to jak například ve lhůtách, tak v možném konfliktu se správním řádem. Ale to se uvidí. Až by se vypracovaly ty dopady, tak i já bych ráda nabídla například své služby, pokud by vznikla nějaká pracovní skupina, která by zanalyzovala dopady v celém tom komplexu situace života na venkově. Protože podle uvedených trendů, o kterých jsem hovořila, hrozí během tří let ve věkové kategorii 60 až 99 let odchod 1500 až 2500 stomatologů, s kartotékou, která bývá více saturována než ve velkých městech. To znamená, výrazně přes 2000 pacientů na jednu kartotéku, ve městech to bývá kolem 700.

Bez ošetřujícího lékaře se tak ocitne několik milionů pacientů. Myslím si, že tato situace je skutečně velmi alarmující. Zhoršování stavu chrupu například i u dětí je skutečně postupně zjistitelné. A proto se nabízím a nabízím své služby pro možnou podporu hledání návrhu jednoduchého legislativního řešení, které by zjednodušilo a zpřehlednilo stávající situaci na úroveň např. sousedního Německa, které by zabránilo nevratným škodám v rámci plošné a kvalitní stomatologické péče mimo největší města. Bylo by toho skutečně hodně, ale já si myslím, že nejen v oblasti stomatologie, ale i v jiných oblastech primární péče a péče o občany nebo např. péče o děti a ohrožené děti bychom neměli zcela jednoduše přistoupit na možnost zhroucení desítky let budovaného systému, protože opravdu revolucí se tyto věci dělat nedají, nemají.

Děkuji vám za pozornost. V tuto chvíli pozměňovací návrh podávat nebudu, ale upozorňuji, že považuji situaci za alarmující. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Nyní má slovo pan Raduan Nwelati. Máte slovo.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já budu mluvit velmi krátce. Chápu, že ten zákon je potřeba, že možná ty nálepky nebo doplňky, které tam byly, že byly nutné. Na druhou stranu, já jsem vždycky zastáncem toho, že ten zákon má být schvalován tak, aby byl přehledný pro každého, myslím si, že zrovna při zákonu, který se nazývá, teď si to tady musím najít, uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a zdravotní péče nelékařské... Zdravotní péče... To tam zrovna je řešeno, aprobace lékařů ze třetích zemí, že to není úplně ideální. Tím neříkám, že to nepodpořím. Vím, že to je potřeba.

Na druhou stranu, mně se to nelíbí, když ty zákony nejsou přehledné, člověk když potom pod názvem nějakého zákona najde něco, co prakticky k tomu skoro nepatří, tak to není úplně ideální. To jsem chtěl jenom říct, protože s tím mám problém. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím... Ano! Pan ministr, ano, pojďte. Pan ministr může ostatně kdykoliv, takže i kdybych uzavřela... Máte slovo, jistě.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, já jenom krátce. Cítím povinnost ještě reagovat na paní senátorku Chalánkovou k té otázce vůbec sítě a tak dále. Byť se to netýká úplně toho návrhu zákona. Ale myslím si, že by to tady mělo zaznít, tak se ještě omlouvám trošku za zdržení.

My vnímáme primární péči jako naprostou prioritu, možná, že to snad je zřejmé. Aktuálně pracujeme na reformě primární péče, to znamená, jednak na otázce role praktických lékařů, ale samozřejmě i stomatologů. To, že máme problémy v primární péči, to je jasné. Když se podíváme na průměrný věk odborností, jako je praktický lékař pro děti a dorost nebo praktický lékař dospělý, tak to jsou nejstarší odbornosti. Průměrný věk kolem 59 let. To je věc, která prostě se tady nakumulovala, neřešila se. Je jasné, že si to zaslouží nějaké komplexnější řešení, které nebude určitě vyřešeno, nebo ten problém, lusknutím prstu. My na tom spolupracujeme velmi intenzivně jak s Českou stomatologickou komorou, tak samozřejmě s pojišťovnami. Možná, že víte, že jsme představili a připravili, a funguje, i dotační program, který je zaměřený vlastně na podporu rozjezdu těch malých praxí v odlehlých oblastech, kde máme jasně vydefinovány praxe, resp. oblasti, kde je velmi složité najít stomatologa. Do těchto lokalit my dáváme dotaci 1,2 milionu korun pro mladé stomatology, pro lékaře, kteří jsou ochotni do této lokality jít. Ale samozřejmě se zavážou, že tam budou působit minimálně dalších 5 let. Myslím si, že ten projekt je poměrně úspěšný, protože od května jsme takto přiznali asi 10 dotací. Je třeba si uvědomit, že každý ten zubař může registrovat nebo musí registrovat minimálně 1500 pojištěnců, takže když si to vezmeme celkově, tak je to asi 10 000 nových pacientů zhruba, něco málo přes, kteří dostali tedy nového zubaře. 15 000 vlastně. Takže myslím si, že se snažíme to řešit.

Ale je to věc, která nemá skutečně řešení teď tady hned, zítra, že všude budou dostupní zubaři a praktičtí lékaři. Je to v nějakém systematickém plánu. Stejně tak jsme přijali akční plán na podporu lékařských fakult, kdy navyšujeme financování lékařských fakult tak, aby mohly přijmout i více studentů, a pak jsme měli více absolventů, kteří nahradí stárnoucí lékařskou generaci.

Jen jsem tady cítil povinnost za Ministerstvo zdravotnictví říct, že to vnímáme jako výrazný problém, že na tom velmi pečlivě pracujeme, ale efekty se projeví až s nějakým odstupem. A doufám, že budou pozitivní pro pacienty. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane ministře, vám, a znovu se ptám, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu tedy končím. Paní navrhovatelko, chcete se vyjádřit k obecné rozpravě?

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající, já vás prosím o podporu tohoto návrhu zákona. Vím, že to je komplikované, složité, naprosto s vámi souhlasím, ale to nebylo naše „dielo“. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám a prosím, pane zpravodaji garančního výboru, abyste se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji za slovo, paní předsedající. V rozpravě vystoupil 1 ministr dvakrát, 1 paní senátorka, 1 pan senátor. K tomu nepadl jiný návrh, než přijmout. Pan ministr spíše doplňoval údaje z toho materiálu. Paní senátorka Chalánková hovořila o zubních lékařích, což není obsahem tohoto návrhu, a s panem senátorem Nwelatim souhlasím. Ano, je to přílepek, přesně tak. A svrběla mě ruka a jazyk, než jsem řekl, že to dám k odsouhlasení. Pokud se týká zubních lékařů, tak jenom malou poznámku, není chudých zubních lékařů. Jsou jenom chudé oblasti, kam oni nechtějí. To je asi tak všechno, děkuji vám, a prosím o souhlas.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak děkuji, pane senátore, já vás svolám k hlasování.

Kolegyně, kolegové, než budeme hlasovat, prosím, vytáhněte si karty, já vás znovu přihlásím.

Tak byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 48 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 25. Ještě nám to stoupá, 49. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Návrh byl přijat. Pro 48, proti nikdo. Já ukončuji projednávání tohoto bodu. Ještě paní senátorka Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Já všem moc děkuji, kolegové. Napříč politickým spektrem jste úžasní, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji navrhovatelce i zpravodaji i panu ministrovi. Loučíme se a končím tuto schůzi.

(Jednání ukončeno v 19.14 hodin.)