Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 18.10.2018

(2. den schůze – 18.10.2018)

(Jednání zahájeno v 9.05 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na pokračování 18. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Miroslav Antl, Jaroslav Doubrava, Zuzana Baudyšová, Emilie Třísková, Daniela Filipiová, Karel Kratochvíle, Pavel Štohl, Zdeněk Berka, Leopold Sulovský a ještě paní kolegyně Milada Emmerová.

Pokud jste se ještě nezaregistrovali svými identifikačními kartami, prosím, učiňte tak, ať jsme usnášeníschopní. Vidím, že já jsem také ten, který se ještě nezaregistroval, takže posečkejte. A kdo jste si kartu zapomněl doma, využijte náhradních karet u stolku při příchodu u prezence.

Budeme pokračovat v našem pořadu. Budeme nyní projednávat bod

 

Petice na podporu infrastrukturních projektů: - dálnice D49 Hulín - Fryšták - hranice ČR/SR - dálnice D55 Otrokovice St. Město - Břeclav

Tisk č. 275

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 275. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Jiřího Oberfalzera. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 275/1. Petici také projednal na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Zdeňku Hamousovou. Petici dále projednal na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Františka Bradáče.

Při zahájení projednávání této petice podle našeho jednacího řádu vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu.

V tomto případě to jsou pan Libor Lukáš a pan Libor Žádník.

Přistoupíme nyní k hlasování, abychom to hlasováním schválili.

Budeme hlasovat o osobách, které jsem přečetl a které vystoupí jménem petentů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Děkuji vám.

Hlasování č. 37, registrováno 51, kvórum pro přijetí 26, pro návrh se kladně vyslovilo 49, takže návrh byl schválen.

Já zde zástupce petentů vítám, samozřejmě předpokládám, že také dostanou slovo. Dále Senát hlasováním rozhodne, který z představitelů orgánu územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Těmito osobami jsou Ing. Berenika Peštová, náměstkyně ministra životního prostředí, dále Ing. Marcela Pavlová, náměstkyně ministryně pro místní rozvoj. Ministr dopravy Dan Ťok, dále Ing. Jan Kroupa, generální ředitel ŘSD ČR, se z jednání omluvili. Takže budeme nyní hlasovat o obou dvou paních náměstkyních, aby se mohly našeho jednání zúčastnit. Sestava zůstala stejná, takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

(V Jednacím sále nastává oživení, panuje přátelská atmosféra....) Má to své přínosné účinky, pokud si tu chtěl někdo v tuto chvíli odpočinout, zdřímnout si, už jste probuzení, takže já si myslím, že to splnilo účel a jedeme do jednání...

Takže dovolte, abych mezi námi přivítal zástupce dotčených peticí. My můžeme přistoupit k tomu, že vyslechneme vyjádření, zprávu VVVK, pana senátora Jiřího Oberfalzera, který má nyní slovo.

Já jsem ale opomněl vyhlásit výsledky. (Senátoři: Proběhlo to hlasování?) Možná, že neproběhlo. Takže ještě jednou znovu, vydržte. Takže já zahájím hlasování znovu. Já jsem totiž určitě nevyhlásil výsledek. Tak hlasujte, kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 39, registrováno 51, kvórum 26, pro návrh 50, proti nikdo. Návrh byl schválen. Já už jsem dotčené osoby přivítal, teď má slovo pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, ctění petenti, zástupci relevantních organizací, kolegyně a kolegové. Tuto petici přijal náš výbor na základě pravidel plynoucích z jednacího řádu, k jejímu vypořádání uspořádal výborové veřejné slyšení a vyžádal si stanoviska dvou dalších partnerských výborů Senátu, a sice konkrétně hospodářského výboru a VUZP. Doporučení těchto výborů bylo zapracováno do závěrečného návrhu usnesení. Teď já nevím, pane předsedo, mám číst to usnesení, nebo až po rozpravě?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já si myslím, že je to možné, obojí je správné.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Tak já když jsem rozběhnut, tak to rovnou přečtu. Výbor přijal toto usnesení, má číslo 156, oznamuje OV Senátu, že šetření ve věci petice na podporu infrastrukturních projektů – dálnice 49 Hulín-Fryšták-hranice, dálnice D55 Otrokovice-Staré Město-Břeclav – bylo ukončeno, doporučuje Senátu na základě seznámení a projednání petice, a já teď přeskočím takové ty věci, které už jsem řekl, přijmout návrh usnesení, který je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení, navrhuje Senátu zařadit veřejné slyšení, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru, aby s tímto seznámil předsedu Senátu.

A to podstatné je tedy návrh výboru na konečné usnesení Senátu, o kterém bychom potom po rozpravě měli hlasovat. Ten návrh zní:

I. Senát PČR bere na vědomí petici č. 10/18 na podporu a tak dále, obsaženou v senátním tisku č. 275,

II. konstatuje, že tato petice je důvodná,

III. žádá Ministerstvo dopravy ČR a ŘSD ČR urychlit přípravu dálnice zejména v úseku D4902 a dále v úsecích D4903-05 Lípa – státní hranice ČR/SR, po schválení aktualizované technicko-ekonomické studie urychlit posouzení EIA, termín průběžně,

IV. Senát žádá dále Ministerstvo dopravy ČR a ŘSD ČR, aby ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí prověřilo technické řešení průchodu dálnice D55 v oblasti tzv. Bzenecké Doubravy a dohodli se na alternativním řešení tzv. galerie, popř. i vhodných kompenzačních opatřeních, která zajistí průběh trasy D55 v kapacitním uspořádání,

V. dále aby v návaznosti na schválené zásedy územního rozvoje Jihomoravského kraje plně dále pokračovaly přípravy staveb v úsecích D5508-5513, termín prosinec 2018,

VI. žádáme Ministerstvo dopravy ČR a ŘSD ČR přijmout vhodná technicko-organizační opatření, směřující k urychlení přípravy stavby D5506 v úseku Napajedla-Babice, tak, aby mohlo dojít k jejímu zahájení v roce 2021, termín opět prosinec 2018, tam už někdo slaví, ale jsme teprve na začátku,

VII. Ministerstvo dopravy ČR a ŘSD a dále Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jakož i SPÚ ČR, aby aktivně spolupracovaly při řešení právnických vztahů s pozemky státu, potřebnými pro výstavbu D55 a D49, tak, aby předmětné pozemky zůstaly plně pod kontrolou státu, termín průběžně.

A to si myslím, že je vše. Dovolte mi jenom krátkou poznámku. Výbor věnoval této petici pozornost, dobře víte, že Senát projednával nejméně dvě, co já si vybavuji, podobné petice, možná i další, které vlastně řeší naléhavou potřebu regionů k dokončení klíčové páteřní infrastruktury naší země. Tady se bavíme o regionu, řekněme, z pohledu Prahy odlehlém, který nicméně přiléhá k rakouským, slovenským hranicím, a tudíž i na navázání infrastruktury těchto sousedních států klíčových pro naši pozici v Evropě, také důležitém.

Senátoři jednoznačně podporovali tento zájem, jakožto jacísi reprezentanti regionů, dáno principem, volby do Senáty pochopitelně kladou na tuto otázku a na tyto zájmy velký důraz. V průběhu veřejného slyšení výboru nezaznamenal jsem jedinou námitku, jedinou pochybnost o důležitosti a naléhavosti této stavby, těchto staveb, v podstatě, protože jsme už s jakýmsi předběžným návrhem usnesení i na veřejném slyšení pracovali, nebyla ani vznesena námitka k jeho znění.

Tím chci říci, že tedy očekávám, že Senát se k tomuto návrhu usnesení postaví příznivě a potom zejména v hlasování kladně. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodajka VUZP, paní senátorka Zdeňka Hamousová? Ano, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré dopoledne všem, já bych jenom doplnila vyčerpávající zprávu zpravodaje, kolegy Oberfalzera. V květnu roku 2018 petici podpořilo 13 tisíc podpisů, když VUZP projednával tento materiál v červenci 2018 na své 18. schůzi, konkrétně 11. července, tak v té době už byla petice podpořena 17 tisíci podpisy, počet podpisů se ještě zvětšil k dnešnímu datu. Zástupce ministerstva dopravy vítal tuto petici, protože stavba je zařazena do sítě TEN-T a je obsažena v programovém prohlášení vlády, uváděl tam, což je taková situace reálná, že stavbu nebo přípravu zdržovaly environmentální výhrady, které měly až vlastně charakter obstrukčního jednání, v dubnu 2018 rozhodl Krajský soud v Brně, že zamítá žalobu žalobce spolku Egeria se sídlem v Otrokovicích. Takže toto rozhodnutí krajského soudu by mělo ne odblokovat, ale přispět k urychlení výstavby.

Jinak usnesení VUZP je shodné a je doslova obsaženo v návrhu usnesení, tak jak přednesl kolega. Takže podporujeme, doufáme, že hlasování při projednávání bude podporující a kladné. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD, pan senátor František Bradáč? Ano, takže prosím, pane senátore.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, zástupci petentů. VHZD projednával tuto petici na své schůzi 7. srpna letošního roku. K té zpravodajské zprávě garančního zpravodaje snad jenom doplním to, že při diskusi u nás na výboru padlo i to, zda vůbec máme možnost nebo nějaké pravomoci toto ovlivnit. Nakonec jsme se dohodli, že byť ty pravomoci přímé samozřejmě nemáme, je potřeba tuto petici podpořit, ty žadatele, kteří chtějí řešit palčivé problémy ve svých regionech.

VHZD se nakonec po rozpravě ztotožnil se závěry z veřejného slyšení a stanovisko, které přijal, je s nepatrnou změnou shodné s tím, které už tady četl pan garanční zpravodaj, jediný rozdíl je v odrážce první, III., že u nás tam chybí věta, že po schválení aktualizované technicko-ekonomické studie urychlit posouzení EIA. Jinak je to naprosto shodné. Výbor akceptoval návrh jak VHZD, tak VUZP.

Takže já vás jenom kratičce seznámím s usnesením z naší schůze. Byla to 28. schůze 7. srpna, k petici na podporu infrastrukturních projektů. Po úvodním slově předsedy petičního výboru Libora Lukáše a po mé zpravodajské zprávě výbor

I. projednal na žádost VVVK Senátu PČR předmětnou petici,

II. zaujímá k tomuto dokumentu stanovisko, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

III. mne určil zpravodajem,

IV. pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru VVVK Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, nyní otevírám rozpravu. V rozpravě samozřejmě mohou, a předpokládá se to, vystoupit zástupci petentů, jejichž účast jsme tady schválili. A také předpokládám, že vystoupí zástupkyně dotčených institucí. Takže kdo se hlásí do rozpravy? Ano, hlásí se pan Libor Lukáš. Pane Lukáši, řečniště je vám k dispozici. Chci jenom upozornit, že lhůta je maximálně 10 minut.

Libor Lukáš:  Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dobrý den. Předně chci poděkovat za pozvání k dnešnímu setkání a za toto vystoupení. A taky chci poděkovat za aktivní přístup, který byl věnován této petici, k dnešnímu dni máme signovaných prostřednictvím jak písemných, tak elektronických podpisů asi již 17 tisíc.

Co vedlo k motivům vůbec petici tohoto typu sestavit? Vedlo nás k tomu to, že část některých aktivistických spolků zpochybnila mnohé záměry strategické státu v oblasti Moravy a ve svých například dopisech, které směřovaly Evropské komisi, tak hovořili o tom, že ČR a česká veřejnost není ztotožněna s těmito záměry, v zásadě tyto strategické záměry státu nějakým způsobem tam zpochybnili.

Nám se zdálo, že to není dobře, protože z těch setkání s lidmi bylo jednoznačné, že je vůle v celé té trase Moravy vytvořit páteřní síť. Musím říct, že tento záměr byl již koncipován v 30. letech Tomášem Baťou, takže za 80 let jsme nedokázali postavit páteřní síť, která měla připojit tuto část Moravy a Slovenska do nějakého dopravního módu. A protože, jenom taková, řekl bych, hrstka lidí dokázala velice systematicky blokovat záměry státu a neustálými obstrukcemi namítali ve všech správních procesech, dokonce zde bylo vydáno stavební povolení již v roce 2008, od té doby v zásadě všechny ty procesy byly nastaveny tak, že byly postupně jeden druhým rušen, jak soudy, tak správními orgány. V dnešní chvíli v zásadě nemáme vydané pravomocné rozhodnutí na stavbu jako takovou, a tudíž jsme se rozhodli, že to, aby stát svůj záměr deklaroval a občanstvo jej podporovalo, tak právě proto jsme přistoupili k tomuto kroku.

Pro ty z vás, kteří úplně nevíte, o co se jedná, v které lokalitě to je, tak v zásadě jde o to, že u Kroměříže je tzv. velký moravský dopravní kříž, který se rozdvojuje směrem na východ, směrem na Slovensko, přes hraniční přechod Střelná-Lazy pod Makytou-Púchov, a dále na jih se rozděluje kolem Moravy, vlastně v celém Pomoraví jde potom přes Babice, Uherské Hradiště, Veselí nad Moravou, Strážnice, Hodonín, až s napojením na dálnici D2 u Břeclavi. Tento moravský dopravní kříž je v zásadě v tuto chvíli strategickým záměrem státu, bohužel jsme za posledních 10 let byli strůjci různých obstrukčních chování, tudíž by tato petice měla pomoci jak ŘSD ČR, tak ministerstvu dopravy k tomu, aby prokázala, že vůle občanů je s tímto směrem.

Komplikovanost legislativy v ČR chci demonstrovat dvěma stavbami. Jedna byla povolena v roce 2002, byla to dálnice D11, která byla z Hradce Králové do Smržovic, ta byla sepsána na stavebním povolení, které obsahovalo 15 stran formátu A4. V letošním roce ministerstvo dopravy vydalo rozhodnutí o povolení obchvatu Mikulova, to je dálnice D52, již toto stavební povolení obsahuje 347 stran, což je prostě ten obrovský balvan, který českou legislativu zavalil, v zásadě umožňuje různým spolkům, organizacím, ale i vlastníkům pozemků blokovat strategické záměry státu, petice je v zásadě tady od toho, aby se legislativní prostředí uvolnilo natolik, aby investice státu, které prostě jsou pro všechny prospěšné, zajišťují nám rozvoj, zajišťují nám prosperitu, tak aby byly realizovány.

My navrhujeme, aby například došlo k novelizaci zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Jedná se tu o problematiku ochrany zvláště chráněných živočichů. Taky navrhujeme, aby došlo k úpravě novely zákona č. 500/2000 Sb., což se jedná o správní řád, kde bychom chtěli navrhnout, aby problematika potvrzování či změn vydaných závazných stanovisek měla jiný režim, než momentálně správní řád tyto věci definuje.

Zkrátka, 17 tisíc občanů chce, aby zvítězil zdravý selský rozum a prostě zákony byly zde pro lidi, nikoliv jenom pro kverulanty, kteří nalézají v naší legislativě celou řadu možností, jak jednotlivé záměry a investice státu blokovat, nebo alespoň je zpomalovat.

Chci poděkovat za opravdu poctivost na všech těch výborech, kterých jsem se všech zúčastnil, jak veřejného slyšení, tak taky VHZD, VUZP i VVVK. Všude jsem nalezl porozumění. Byl jsem překvapen tím, to tady nepadlo, že ani na jednom sezení, které bylo veřejné, se neúčastnil ani jeden zástupce těch organizací, kteří de facto blokují jednotlivé stavby, mají námitky ve všech správních procesech, ale veřejných slyšení a veřejného projednávání ve výborech, tam, kde patří tyto názory uplatnit, tak tam nedorazili. Své názory nevyjádřili. Pane předsedo, já chci poděkovat za tento vstřícný přístup Senátu a chci poprosit senátory za 17 tisíc občanů, kteří se podepsali pod petici, aby návrh usnesení tisku č. 275 podpořili. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Přihlášena je paní kolegyně Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Včera jsme projednávali také petici a byla omezena ta doba řečnická na tři minuty, já si myslím, že teď tedy dostali petenti dostatek prostoru pro jejich jednoho zástupce, že ty zbylé doby bychom měli odhlasovat, aby byly rovněž omezeny na tři minuty. Můj návrh je toto.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je to procesní návrh. Budeme o něm hlasovat. Přítomno 51, kvórum 26, bylo navrženo zkrátit řečnickou dobu zástupců stran dotčených z 10 minut, které stanovuje jako maximální možnost jednací řád, na 3 minuty. Senát o tom může samozřejmě hlasováním rozhodnout. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 40, přítomno 53, kvórum 27, pro návrh se vyslovilo 38, proti 2. Návrh byl přijat. Já tedy upozorňuji a žádám, pokud budou vystupovat osoby peticí dotčené, aby respektovaly toto usnesení Senátu.

Pokračujeme v rozpravě. Kdo se hlásí do rozpravy? Paní senátorka Anna Hubáčková se hlásí. Dobře.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré ráno všem, vážený pane předsedající, vážení zástupci petentů, zástupci ministerstev. Já vystoupím velmi krátce, nebudu to dnes zdržovat, pouze jsem z regionu, který je dotčen problémem dopravy, nedořešené dopravy, touto peticí jsme se zabývali, podepsalo ji samozřejmě hodně lidí, především těch, kteří trpí dopravou, přímo přetíženou dopravou ve městech, dopravními nehodami atd. Ale chtěla bych vlastně se ztotožnit se zněním, které tu zaznělo v návrhu usnesení příslušných výborů, v doporučeních a připomínkách, které petenti ve své petici zveřejnili, jenom prostě dovolte poznámku. Veřejný zájem. To je institut, který někdy ohýbáme, někdy prostě jak nám pasuje, tak to do těch řízení dáváme, ne vždy skutečně máme na mysli ten správný veřejný zájem toho člověka, těch lidí, těch občanů. Myslím si, že některá ta problematika, ty problémy jsou řešitelné, jsou třeba řešitelné, delší chvilku to trvá, pak se nějak vyřeší, někomu vyhovuje, že problém je, nemusí tu stavbu připravovat, ani na ní nepracuje, nepřipravuje na ni příslušné finanční prostředky, aby mohly ty práce nějakým způsobem se posouvat. Tolik jenom takový povzdech. Podporují... Nezúčastnili se petenti z mého nebo zástupci, kteří podepsali z mého regionu, největší zájem tam mají starostové. Vy víte, že v současné době probíhá spousta řízení, takže jsem něco jako jejich vyslanec, který má potvrdit zájem na projednání této petice. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové, dobré ráno. Jak bylo řečeno panem senátorem Bradáčem, my bohužel nemůžeme výkonně do těchto věcí zasahovat, ale myslím, že když horní komora se zabývá zcela vážně, řekněme, požadavkem občanů, kterých jsou tisíce, na to, aby stát něco udělal s tím, že není možné, aby se zdržovaly cesty nebo výstavba dálnic, výstavba zásadních koridorů tak dlouho, tak samozřejmě jsme povinni asi přemýšlet spolu se státem o tom sporu s vládou, o tom, jak skutečně této věci pomoci. Já jsem přesvědčen, že ta základní debata je o tom, jaká práva vlastně máme přisoudit jednotlivci, který se domnívá, a dokonce tam takoví jsou, že život bosky v chýši bez dopravních prostředků je ten správný život a chce ho prosadit u všech. My máme v této oblasti několik jedinců, kteří tímto stylem života žijí.

Nemluvím o těch, co jezdí drahými vozy a zároveň se tváří jako ekologové. Ale ti, kteří tu žijí poctivě, a zároveň chtějí tento styl života vnutit celé společnosti, a společnost jim dává tolik práv, že oni skutečně nejenže způsobují tu újmu finanční – zdržením staveb. Ale způsobují hlavně újmu skutečně ekologickou, protože fronty aut, které se tam štosují, mrtvých na cestách přibývá, a zraněných. To si myslím, že je základní premisa, kterou máme také sledovat.

Jsem přesvědčen, že tady jsme postoupili hodně daleko. Že práv, byť už za posledních asi 5 let – schválili jsme zákony, které zkracují některé lhůty. Ale těch práv je pořád velmi hodně. To se k nám plíživě dostává. V lavicích sedí náměstkyně ministrů, tedy ministra životního prostředí a ministryně pro místní rozvoj. Toto jsou dvě zásadní ministerstva – a teď mířím právě k ministerstvu životního prostředí, kdy máme několik druhů, asi 17 druhů zvířat, která musíme chránit, a my bychom měli asi jít tou cestou, že pokud někdo namítne, že je tam jeden druh, a zdrží se stavba tím, že se musí provádět různá šetření, tak by měly být vzaty všechny ostatní druhy pod jednu stížnost – a vyřídit věci naráz. Protože teď nás zdržuje také to, že se zažádá jeden druh, až se to vyřídí za několik let, tak se objevuje další druh... To stojí nejenom strašné peníze, ale také velký čas. To je jedna věc.

Druhá věc, na kterou chci upozornit. Začal jsem si dopisovat s předsedou Ústavního soudu. Teď mu budu odepisovat na jeho dopis. U nás, ale myslím, že je to všude v celé společnosti, vzniká velké napětí pořád z toho, že ten, kdo je slušný, vlastní tam půdu, pochopí, že dálnice nebo jakýkoliv jiný koridor je důležitý, prodá státu za cenu, kterou mu nabízí – teď je to ten osminásobek atd. Tak v případě této dálnice v roce 2004 drtivá většina lidí, dokonce dobrovolně, prodala za 50 Kč, které jim nabízel stát. Ti, kteří si v té trase deset let předtím, jenom v té trase, koupili pozemky, tak státu tyto pozemky odmítli prodat za tu cenu. V konečném důsledku v roce 2015 vysoudili padesátkrát víc, téměř 2,5 tisíce Kč za metr čtverečný. A co ti ostatní? To je čistý návod na to – občane, nebuď hlupák, suď se, dostaneš víc... My jsme se tady nějak vyrovnali s tím osminásobkem. Měli jsme osmi nebo šestnáctinásobek. Když tedy ministr uznal, o tom jsem už mluvil minule, úplný nesmysl, změnili jsme to... Ale stejně jsem přesvědčen, že tento způsob výkupu je naprosto špatný, protože musí být stejný.

Zhruba za 3 týdny začneme vykupovat ve Zlínském kraji velký pozemek, několik hektarů, pro výstavbu nemocnice. Nechali jsme si udělat posudek, za kolik vedlejší pozemky byly obchodovány. A je jedno, jestli jsou zatím zemědělské, nebo nejsou. Zkrátka obchodují se za nějakou cenu, kolem 1500 Kč. My jsme vzali tu nejvyšší cenu, a tu nabídneme všem lidem – a všem stejně, a nikomu víc. Myslím, že stát má postupovat úplně stejně. Samozřejmě to narušují soudy, řekněme, nicméně máme-li je respektovat, tak dobře, když soud jednomu určí, že náhrada byla špatná, je jiná, tak musíme doplatit všem ostatním stejně.

Tady slyším od paní kolegyně, že to není pravda. No, není to pravda teď, ale pro tu spravedlnost by to pravda být měla. Přece není možné, aby stejné metry pozemku někdo, kdo prodá dřív... My totiž navádíme lidi, aby se soudili, a není to jinak. To znamení, že ti co se soudili, tak to tak dostali. Zajímavé na tomto případu je, že ve stejné trase stejné dálnice, stejný soudce, který rozhodl o tom padesátinásobku, soudce David, tak ten coby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o kousek dál jinou kauzu, že dostanou 50 Kč. Bude zajímavé, jak tato kauza dopadne, protože ta je teď ve Štrasburku. Jsou tady dva precedenční rozsudky – ve stejné trase; stejná půda, stejná dálnice. A jeden dostane 50 Kč – ale zřejmě nešel k Ústavnímu soudu. Teď se budou soudit dál. Uvidíme, jak to dopadne. Ale tomuto musíme zabránit. V ČR tady neuděláme pořádek – teď myslím jako vláda a parlament – dokud všichni lidi nebudou dostávat stejné peníze za to, že nám ve stejné trase podají stejnou bonitu pozemku.

Na to jsme chtěl upozornit. Myslím, že tím ve společnosti zajistíme určitý klid v tom smyslu, že ať určíme náhradu jakoukoliv, tak bude pro všechny stejná. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Hlásí se paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Jenom velmi krátce, kolegyně a kolegové, pan senátor Čunek je posedlý tímto případem, protože to tady slyším asi popáté v různých souvislostech, ačkoliv dneska se to toho vůbec netýká.

Jenom chci říct – pro jeho informaci. Práva svědčí bdělým. Je princip, který platí. To znamená, je-li někdo bdělý, střeží si své právo, a prosazuje si ho, tak ho tedy prostě prosadí. Ten, kdo není bdělý, smíří se s tím, že dostane cosi, no tak nic nemá... To je jedna věc.

Druhá věc je, že Ústavní soud, pokud dneska rozhodl, tak za prvé to nebyl soudce David, ten nebyl soudcem-zpravodajem v té kauze. Ale nebudu říkat, kdo to byl, protože by zaútočil příště na jiného soudce. V každém případě tam prostě byla prejudikatura. Senát musel rozhodnout, jak tedy rozhodoval. Dobře. Teď už končím. Protože o tom ten dnešní případ, který tady projednáváme, není.

Byla bych docela ráda, abychom se drželi meritu věci. Tohle jsem považovala za potřebné říct.

Ještě poslední věta. Pokládám za ohavnost a ohavný případ, když senátoři napadají rozhodnutí a soudce Ústavního soudu! Tady platí princip povinné loajality státního orgánu k druhému státnímu orgánu. A jestli ho nebude respektovat ani senátor, tak kdo už?! Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Patrik Kunčar.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobré dopoledne, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Protože jsem ze Zlínského kraje, tak se mě tato petice velmi dotýká, protože samozřejmě dostavba D49 a D55 je dost závažný problém, který náš kraj trápí. Nedávno jsme si připomínali už více než desáté výročí od poklepu na základní kámen dostavby D49, což je velmi smutné. Vnímám, že petice je už prakticky takovým aktem zoufalství. Myslím, že v této věci musí jednat příslušná ministerstva a musí jednat ŘSD.

Když si teď vzpomínám, tak asi dva týdny zpátky jsme poklepali na základní kámen dálničního obchvatu Otrokovic, což je další část D55.

A kdyby se město Otrokovice nevložilo do vypořádání posledního sporného pozemku, tak se stále nic neděje. A vidím, že tady jsou opravdu velké rezervy ve vyjednávání v tom, jakým způsobem se mají zainteresované orgány vložit do jednotlivých jednání. Je to pak samozřejmě i otázkou nastavení legislativy. Víme, že tam jsou také rezervy, a průtahy ukazují, že to skutečně není nastaveno optimálně. I pokud máme nějaké stavby ve veřejném zájmu, je potřeba udělat všechno pro to, aby tyto stavby co nejrychleji pokračovaly.

Mám k dispozici materiál Ředitelství silnic a dálnic, kde je spousta dostaveb dálnic. A svědčí to jenom o tom, v jak špatném stavu je dálniční síť v rámci České republiky. Každý se s tím setkáváme dnes a denně a víme, že je potřeba urychleně dokončit páteřní síť, aby nebyla nejenom zahlcena D1, ale aby nebyla zahlcena také města a obce, kterým dostavba jednotlivých dálnic výrazně ulevila.

Vrátím se ještě k D49, protože tam se mluví o tom, že je to klíčové napojení České republiky a Zlínského kraje na Slovensko. Málo se už mluví o tom, že D49 prakticky končí někde za Vizovicemi a 25 km až po státní hranici bude pouze silnice I. třídy. Myslím si tedy, že pokud toto má být rovnoprávné napojení dálniční sítě na Slovensko, je potřeba se určitě zamyslet, kromě toho, že začneme urychleně s výstavbou D49, také nad tím, jestli tento poslední úsek nepřipravit aspoň jako koridor, aby to v budoucnu mohla být skutečně plnohodnotná dálnice naplněná na Slovensko. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím vás, jenom chci upozornit, abychom mluvili k předmětné věci. Nebudu samozřejmě diskusi omezovat, ale jenom vás chci o to požádat. Prosím!

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, vy jste mě nevyvolal.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Omlouvám se. Hovoří pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážené kolegyně a kolegové, myslím si, že my vždycky velmi často mluvíme o těch věcech, které nás brzdí. To znamená, stane se nehoda, řešíme jenom tuto kolizi, ale vůbec neřešíme to, proč se stala, jestli cesta je fakt dobrá a jestli tam neměla být svodidla, nebo možná měla vést jinudy apod.

Co tím chci říct? To, že v tomto případě je pro mě naprosto nepřijatelný princip, který tady byl řečen. Každý má právo, a kdo je hloupý a nekveruluje, tak ten na tom nevydělá. Ano, tito lidé mohli prodělat, to znamená prodělat pouze to, že sice zdrželi dálnici – to znamená, my mluvíme k meritu věci. Mohu dokázat, do kolika měsíců se zdržela díky tomuto případu, díky tomuto řízení tato dálnice, takže to je také nesmysl říct, že to je úplně něco jiného. To za prvé není.

Ale jsem přesvědčen, že právě my senátoři máme přemýšlet o tom, jakým způsobem přistupujeme k zákonu a k jeho tvorbě a jeho dopadu, tak abychom předvídali chování těch, kteří ho budou užívat. A předvídali ho jinak, než takto, ať každému tam dáme ještě nějaké právo, nějakou kličku, aby právo bylo nejednoznačné a mohl procesy zdržovat.

A tady jde – znova zopakuji – o nesmysl osminásobku a potom šestnáctinásobku. Když jsme toto kdysi udělali, založili jsme tím okamžitě to, kdo to věděl, tak chtěl šestnáctinásobek, a zdržel to, minimálně o žádost ministrovi atd. A pak řekl, já vám to neprodám, ministr nemohl nic udělat a musel to povolit, a nebo to šlo k soudu.

Tady jde o ten princip, že při výstavbě takovýchto tratí musíme skutečně zajistit systém, tak jak jsem to ukázal na příkladu řekněme budoucí nemocnice – a nejde o málo, jde o čtvrt miliardy korun – i tady, chce-li stát na jedné straně si vynutit to, aby koridory stavěl, musí zajistit, aby tam byla spravedlnost ve věci odměny těm, kteří své pozemky musí vydat a nebo vydají dobrovolně. A ten, kdo je vydá dobrovolně, podle mne by měl dostat ještě víc než ten, co je vydá po soudech. Ale to už asi nepůjde. Ale přes to všechno takovýto princip musíme přijmout.

A pak k Ústavnímu soudu. Já jsem se za prvé nespletl. Tentýž soudce byl soudcem Nejvyššího soudu, který soudil ve stejné trase stejné předmětné pozemky. A jako ústavní soudce soudil jiné a úplně jinak. Ale já respektuji rozhodnutí Ústavního soudu, nic jiného nemohu udělat, stejně jako vy ostatní. Ale určitě, když vidíme, že to je jednoznačně špatně, musíme na to jasně upozornit a tak dosáhnout toho, aby i soudy zkvalitňovaly své řízení. A je jedno, kterého stupně soudy to jsou. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Ladislav Kos.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Chtěl bych se lehce zamyslet nad významem petic na toto téma. Jak tady bylo řečeno, máme tady již několikátou petici na několikátý úsek dálniční sítě. A když jsem o tom přemýšlel, de facto takovýchto petic bychom tady mohli projednávat desítky, protože máme spoustu „kritických“ úseků dálniční sítě, které chybějí, ať je to Pražský okruh, hlavně jeho severní část, kde jeho dostavba je v nedohlednu a blokuje to celou dopravu v Praze, tak i úseky na D4, D35, D11, a jistě byste si sami dosadili ze svého regionu úseky další.

Proto si myslím, že pro nás jako pro senátory hlavní smysl těchto petic je to, abychom se zamysleli a abychom tlačili na změnu zákonů, které výstavbu dálnic a silnic brzdí, protože co se týče priorit ve výstavbě jednotlivých úseků, tady si myslím, že je neoddiskutovatelná kompetence vlády, ministerstva dopravy a Ředitelství silnic a dálnic.

Vrátím se ještě k návrhu stanoviska výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Na výboru jsme vyškrtli, jak tady bylo řečeno kolegou Bradáčem, odstavec, kdy se vyžaduje urychlit posouzení vlivu na životní prostředí. To je věc, která se mi skutečně nelíbila a byl jsem iniciátorem vyškrtnutí tohoto odstavce, protože si myslím, že posuzování vlivu na životní prostředí, ač „zdržuje“ celý proces jdoucího záměru až k realizaci, tak je velice důležitý a ukážu to na jednom případě, kdy úsek Pražského okruhu v úseku Zbraslav – Jesenice, resp. Říčany, tak EIA tam byla dělána tak, jak je tam dělána. Obce v okolí, a v dost širokém okolí si stěžují na velký hluk a nyní Ředitelství silnic a dálnic bude dělat dodatečná protihluková opatření v řádu miliardy korun. Myslím si tedy, že proces EIA je velice důležitý a měl by sloužit k důkladnému posouzení vlivu na okolí. Proto chci říct, že podporuji stanovisko výboru pro zemědělství, hospodářství a dopravu.

A na závěr snad jenom jednu poznámku. Mně se tady příliš nelíbí taková ta klišé, která jsou tady uváděna, jako že někteří chtějí žít božsky a chtějí o tom přesvědčit celou naši společnost apod. Myslím si, že to jsou klišé, která sem jednak nepatří a která jsou již dávno překonána. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobrý den! Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Debata se otevřela jako vždycky u tohoto tématu. Dálnice – určitě je to téma velice žhavé, velice náročné a dokládá to, že tento problém nás opravdu tíží.

Za sebe bych jenom chtěla říct zjednodušeně, že se mi zdá, že taháme kočku za ocas, že vůbec neřešíme podstatu problému. A když se podíváme na celý princip, ano, schvalování a projednávání přípravy dálnic trvá opravdu velmi dlouho, a nejenom dálnic. Ale když se podíváte do zákonů, které jsme schvalovali, tak zjistíte, že jsou tam termíny. Jsou tam termíny pro státní správu a dneska jsou tam už i termíny pro soudy. A podívejme se, jestli tyto termíny jsou vymahatelné. Se skupinou senátorů, kterých je zde více, jsem si nechala předložit analýzu těch staveb, které jsou prioritní a bylo pro ně použito zkrácené řízení EIA, protože už dvacet let nebyly vybudovány. Klišé a společenský mýtus, který se šíří, říká, že za všechno mohou ekologové a vlastníci. Ale když se podíváte do této analýzy, zjistíte, že tomu tak není a že zčásti trvá velmi dlouho příprava, velmi dlouho trvá příprava těchto staveb, enormně dlouho, protože už dnes nám chybějí – a to vám mohou dosvědčit řady těch, kteří vedou projekční kanceláře – odborníci na projektování dálnic.

A za druhé, nejenom příprava, ale následně všechna řízení, včetně politických rozhodnutí o tom, že se dálnice budou stavět. Ono je hezké říct, mohou za to vlastníci, kteří chtěli pár korun, nebo mohou za to ekologové, kteří se domáhali toho, aby byl naplněn zákon a možná někdy situaci třeba opravdu zneužili. Ale tak to gró není. Podívejte se, jak dlouho trvá řízení na orgánu státní správy. Rok, dva roky, tři roky. Má to trvat 14 dnů, má to trvat 60 dnů. A to se neděje. Jak dlouho se vedou soudní spory. My v této společnosti opravdu neumíme řešit kverulanty, když už tedy jsou kverulanty, a místo toho děláme nové a nové zákony, kdy znovu vytváříme prostředí spíš pro to, aby tihle – řekněme – kverulanti se v tom dokázali lehce orientovat a nacházeli právě ty cesty, jak prodlužovat a právní předpisy obcházet.

Proto si myslím, že je potřeba se na to podívat trošku jinak, a prosila bych o to, abychom od zmíněných klišé odstoupili. Já tedy říkám příprava, státní správa, soudní řízení. Tam všude jsou rezervy pro to, abychom zkrátili správní řízení a řízení, která nám urychlí přípravu dálnic.

Ale já jsem si uvědomila ještě jednu věc. Ano, dálnice nám pokračují pomalu. Je to pravda a potřebujeme, aby dálnice a vůbec silniční síť fungovala. Silniční síť. Jsou snad ekologové odpovědní za to, nebo snad vlastníci, jak vypadají silnice II. a III. třídy? Je tam problém? Není. A podívejte se, jak dneska vypadají. Je to tedy proto, že za to všechno, jakou máme dálniční a silniční síť, mohou ekologové a vlastníci, jak se to teď obecně traduje? To asi ne.

Mám kousíček ode mne jednu dálnici, byla vybudována někdy v roce 2001, 2002. No, a teď ji celou museli vybagrovat, dva nebo tři kilometry, pořád čekám, že mi ŘSD řekne, kolik to vlastně stálo, nikoho to nezajímá. Ale 15 let stará dálnice se musela celá vybagrovat a teď se postavila znovu. Jaké jsou kontroly, jak probíhá vůbec výstavba našich dálnic? Podívejte, jak se teď spravuje D1. Neustále jsou problémy v tom, že předají úsek a tento úsek je znovu zvlněný a je nedostatečný. Ale za všechno, podle toho, jak se tady někteří domnívají, mohou ekologové a vlastníci. Myslím si, že je potřeba to vzít celé a skutečně se na to řádně podívat, ze všech resortů a ze všech směrů, které tam jsou.

A teď poslední věc. Pan senátor Čunek tak hezky hovořil o tom, že musíme dát vlastníkům stejné peníze. Musíme jim zaplatit za jejich majetek, to je pravda, a já s ním v tomto opravdu souhlasím. Jenže pozor! Proč vlastníci jdou k soudnímu sporu, když dostanou třeba i osminásobek? Proto, že zákon, podle kterého se vychází, je chybný. My všichni to víme. Víme, že zákon dokonce umožňuje dvě cesty ocenění a že samozřejmě ten, kdo peníze nějakým způsobem dále předává, ten kdo na nich jakoby sedí, že to jsou peníze, které chrání, tak si vybere způsob, který vede k tomu, že je nižší ohodnocení. Ale nad tím zatím nikdo nezačal ani pracovat. Neviděla jsem, že by vláda nebo někdo řekl, musíme změnit zákon o oceňování, aby nedocházelo k takovýmto rozporům.

Pojďme se zamyslet nad tím, co udělat pro to, aby ocenění, tedy finanční cesty, které by měly vést k tomu, aby lidé se dostali k řádným penězům, které jim náleží za to, že pozemek dají státu, a aby se nemuseli soudit a aby to bylo všechno správně oceněné.

To jsem chtěla říct, považuji to za nutné. To je situace, kterou máme v naší dálniční a silniční dopravě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. A nyní bude hovořit pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, dámy a pánové. Uvedl bych zde některé věci na pravou míru. Jako starosta, a jsem v komunální politice v podstatě od roku 1990, vím, že i špatný zákon se musí dodržovat a snažil jsem se ho vždycky dodržovat. A jsou instituce v tomto státě, jako jsou stavební úřady, pověřené obce, které mají stejnou povinnost. To znamená, neříkejme, že řízení trvá tak dlouho a že za to mohou stavební úřady. Úředník, který řeší nějakou kauzu nebo vydání stavebního povolení, má lhůty, které se snaží plnit, a když to nejde, řeší to a snaží se to vyřešit. Ale v okamžiku, když tam jsou účastníci řízení a ti dělají stálé námitky a obstrukce, úředník není schopen to splnit, i kdyby se rozkrájel. Úředník za to tedy nemůže. Za to mohou zase obstrukce, které se při řízení dělají. To je první věc.

A druhá věc, která tady je. Ano, jsou vlastníci, kteří to vlastní, a pak tam jsou ekologičtí vlastníci, kteří to koupili kvůli tomu, aby dělali obstrukce. Ano, souhlasím s tím, že zákon vykazuje chyby, protože úředník, když něco udělá a udělá chybu, bude potrestán a sankcionován, kdežto účastníci řízení, kteří tlačí určité své zájmy, a je už jedno, jestli ekologické nebo ekonomické, když tam vznikne nějaká chyba apod., tak oni jsou bez zodpovědnosti. Za každé jednání, které je, by někteří měli mít zodpovědnost.

Když se dostaneme k tomu, že bude-li vyvolána přeložka trasy, což je legitimní v určité chvíli, a ten, kdo ji vyvolá a zjistí se, že to je špatně, měl by být pohnán k zodpovědnosti. A dokud toto nebude, tak pořádek nebude. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A ptám se pana zpravodaje, zdali nám, a předpokládám, že ano, udělá souhrn a připomene nám, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Souhrn bude samozřejmě velmi subjektivní, takže se předem omlouvám, nepostihnu-li cele podstatu naší debaty, ale jak se nám často stává, opustíme téma a vedeme rozpravu, která začasté reaguje na ... (Ze sálu se ozval senátor.) Pane kolego...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím o klid. Řečniště je tady. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Téma je skutečně vzrušivé. Začasté reagujeme na téma vlastní nebo na vystoupení jiných řečníků. Čili jenom připomenu, že se bavíme o petici na podporu dostavby zmíněných dálnic.

Bylo tady několik poznámek, které možná stojí za mojí poznámku. Byl tak trošku vznesen otazník nad otázkou, zda petice mají smysl pro tento druh předmětů, které nejsou v pravomoci Senátu. Vyplývá to ze zákona, vyplývá to z jednacího řádu.

A také to vyplývá z reálné situace, které jsou vystavěny orgány odpovědné za tuto činnost a hlavně občané, kteří na tyto stavby zoufale čekají. My opravdu můžeme vyjádřit jenom podporu, ale myslím si, že ta podpora není bezvýznamná, přece jenom jsme druhá nejvyšší ústavní instituce. Zákony, to je samozřejmě správná poznámka do vlastních řad, nicméně v této oblasti se přece už udělala spousta úprav. A možnost prohlášení stavby za veřejný zájem, pokud si dobře pamatuji, znamená, že se otázka vyvlastnění již nezpochybňuje, případné soudy, které samozřejmě musí být možné pro ochranu vlastního majetku a jeho zhodnocení, nemají už mít odkladný účinek. Čili soud o cenu toho výkupu by neměl stavbu zdržovat. Ale nevím, jestli se nemýlím.

Zastali se někteří senátoři ekologických sdružení nebo ekologických subjektů, já myslím, že opravdu musíme rozlišovat, kdo je skutečný ekologický subjekt a kdo je jenom nějaký spekulant, který se za ekologii schovává. A samozřejmě tím pak škodí těm, kteří to s ekologií myslí doopravdy. Klíčová otázka, která stále, řekl bych, za každým tím vystoupením, byla v podstatě otázka, kdo za to může, jsou to ekologové, tedy spíš kverulanti, jsou to úředníci, jsou to zákonodárci, je to vláda. Pokud se ve výstavbě infrastruktury nic zásadního nezmění, budeme tady takové petice mít velice často. Víte, že je nedostavěný léta letoucí, je to hanba, Pražský okruh, dálnice D3 na území Středočeského kraje, tam se ještě nekoplo, máme tady dálnici, která má být severním spojením s Olomoucí, pokračuje hlemýždím tempem atd.

Budeme příští rok slavit 30 let od sametové revoluce, myslím si, že když sečteme ten výsledek té nové doby, v této oblasti, tak že to nebude zrovna slavné. Nicméně bych si dovolil konstatovat, že zde byl přečten v úvodu návrh usnesení, petičním výborem schválený, že sice zde zazněly nějaké komentáře k němu, ale nikdo nenavrhl žádný pozměňovací návrh. Čili měli bychom hlasovat o tomto návrhu, jak byl přednesen, jak byl schválen výborem, jak ho máte v příloze usnesení VVVK.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, budeme takto hlasovat. Nejdřív přizvu k hlasování.

Přítomno 58, kvórum pro přijetí návrhu usnesení je 30. Budeme hlasovat o usnesení, které přednesl pan zpravodaj, senátor Jiří Oberfalzer, které je přílohou číslo 1 usnesení č. 156 VVVK. Jiný návrh opravdu nezazněl. Všichni jsme srozuměni, o čem budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 41, registrováno 60, kvórum pro přijetí 31, pro návrh se kladně vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Já děkuji zpravodajům a samozřejmě děkuji i zástupcům petentů a dotčeným, kteří se jednání zúčastnili. Projednávání tohoto bodu je ukončeno.

My přistoupíme k projednávání dalšího bodu, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu plus (ESF+)

Tisk EU č. N 156/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 156/11 a N 156/11/01. Já nyní mezi námi vítám paní ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, dobrý den, a žádám, aby se ujala slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych vás seznámila s rámcovou pozicí vlády k návrhu nařízení o Evropském sociálním fondu plus, který zveřejnila Evropská komise již v květnu tohoto roku, přesně 30. května.

Evropský sociální fond plus představuje dle návrhu komise hlavní nástroj EU pro realizaci investic do občanů a provádění evropského pilíře sociálních práv. Podpora z fondu je zacílena na oblasti zaměstnanosti, vzdělávání, sociálního začleňování a zdraví. Evropský sociální fond plus nově spojuje následující fondy a programy. Je to 1) ten současný Evropský sociální fond, iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí, 2) Fond evropské pomoci nejchudším osobám, 3) program EU pro zaměstnanost a sociální inovace, 4) program EU v oblasti zdraví.

Celkový rozpočet Evropského sociálního fondu plus pro období 2021 až 2027 představuje dle návrhu komise zhruba 101,2 mld. eur, z čehož má být 100 mld. eur vyčleněno na programy řízené členskými státy. Celkem 761 mil. eur pak představuje rozpočet na program EU zaměstnanost a sociální inovace a 413 mil. eur rozpočet pro program EU zdraví. Návrh nařízení stanovuje zejména pravidla pro zacílení intervencí fondu a pro tematickou koncentraci těchto intervencí. Převážná většina pravidel pro čerpání prostředků z fondů EU na programy řízené členskými státy je obsažena v tzv. nařízení o společných ustanoveních, které tvoří základ balíčku legislativy pro politiku soudržnosti v letech 2021 až 2027.

Nyní bych ráda nastínila pozici ČR k návrhu nařízení o Evropském sociálním fondu plus. ČR vítá, že budou Evropský sociální fond plus v sobě zahrnuje také iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí a Fond evropské pomoci nejchudším osobám, což významně přispěje ke zpřehlednění programů a zjednodušení implementace. Zásadní pro ČR je však umožnit větší flexibilitu navržených pravidel tematické koncentrace intervencí. ČR obecně souhlasí s potřebou tematické koncentrace, avšak navržená pravidla, zejména nastavení vazby na specifická doporučení Rady a minimální povinné podíly na sociální začleňování a také řešení materiální deprivace, vnímá ČR jako příliš přísná a neumožňující v dostatečné míře zohlednit specifické potřeby jednotlivých států. ČR bude usilovat o větší míru flexibility, aby bylo možné řádně zohlednit specifika jednotlivých členských států EU. Z hlediska věcného zaměření ČR podporuje zacílení intervencí fondu na oblasti na oblasti zaměstnanosti, vzdělávání, sociálního začleňování a zdraví a bude požadovat zachování možnosti zacílení fondu na oblast modernizace veřejné správy. To si myslím, že je pro nás klíčové. Dobře fungující veřejná správa má vysokou evropskou přidanou hodnotu i potenciál významně přispět k řádné implementaci evropského pilíře sociálních práv.

Tolik ode mne na úvod, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní ministryně, máte k dispozici stolek zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 156/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou já nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Pěkné dopoledne, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové. Jak již tady zaznělo z úst paní ministryně, Evropský sociální fond patří mezi nejstarší strukturální fondy EU, nyní mluvíme o Evropském sociálním fondu plus, to znaménko plus v sobě nese to, že je rozšířen tento program o další fondy a programy.

Podrobně jsme slyšeli, které další ty fondy a programy jsou pod Evropským sociálním fondem plus sdruženy. Takže já už si vás dovolím nyní seznámit ne úplně tedy doslovně, ale s usnesením VEU, který přijal na své 28. schůzi dne 16. 10. 2018. VEU se seznámil s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu plus, je si vědom, že investice do lidského kapitálu představují významný faktor růstu evropského hospodářství, přesto si dovolujeme ukázat na některé věci, které jsou ještě hodné zřetele na opravu. Většina z toho je v souladu s rámcovou pozicí vlády.

Jsme přesvědčeni, že by z prostředků ESF+ měla i nadále být podporována modernizace služeb veřejné správy, dále poukazujeme na to, že směšování nástrojů přímého řízení, což jsou fondy, které jsou přímo řízeny Evropskou komisí, nástrojů sdíleného řízení, což znamená, že zde je partnerství Evropské komise a jednotlivých členských států, činí tyto nástroje a programy pro uživatele nepřehlednými. Dále upozorňujeme, že dochází k překryvu činností podporovaných Evropským sociálním fondem plus a Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, který naopak do struktury Evropského sociálního fondu plus, v ní tedy integrován není. Dále jsme přesvědčeni, že s ohledem na princip subsidiarity a znalost specifických vnitrostátních podmínek a potřeb členské státy by měly disponovat dostatečnou flexibilitou, pokud se týká směřování prostředků z ESF podle vlastního vyhodnocení.

Jinak podrobné a doslovné znění usnesení VEU máte před sebou, takže tolik zatím z mé strany ke zpravodajské zprávě.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní senátorko, děkuji, prosím, abyste využila také místo u stolku zpravodajů a plnila úkoly garanční zpravodajky. Já nyní otevírám rozpravy. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Miloš Vystrčil, prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem se přihlásil proto, že jsem si podrobně prostudoval stanovisko vlády i ten vlastní návrh. Dle mého názoru v tomto případě je to tak, že skutečně pokud už to má být uděláno tím způsobem, že i EU ze svého rozpočtu, který vzniká tak, že my tam dáváme nějaké peníze, chce napomáhat i řešení sociálních problémů v jednotlivých státech, tak bychom se měli zachovat tak, aby byla zachována pro jednotlivé státy maximální flexibilita ve smyslu užití těchto prostředků, aby nedocházelo k tomu, že na základě dopředu poměrně přísně stanovených pravidel potom není možné například investovat do modernizace veřejné správy či do sociálně vyloučených lokalit, protože ta pravidla to neumožňují nebo to neumožňují v dostatečné míře. To tady nakonec říkala i v tom svém úvodním vystoupení paní ministryně. Pokud já jsem se díval na to usnesení našeho výboru, tak to se i k této věci, kterou já tady popisuji, částečně vyjadřuje. Na druhé straně se přiznávám, že se mi nezdá, že by bylo z toho celého usnesení úplně jasné, že si myslíme, nebo já si to aspoň myslím, že by mělo být respektováno to, že sociální politika a případně řešení sociálních problémů je výlučnou kompetencí členských států EU, že by to v případě vzniku různých nařízení či jiných pravidel, které připravuje Evropská komise, mělo být respektováno. Proto jsem si dovolil předložit návrh na usnesení, který je, řekněme, protinávrhem, resp. konkurenčním návrhem k tomu návrhu, který předloží VEU, v tom smyslu, aby naprosto jasně, pokud by to usnesení, které já navrhuji, které za chvilku přečtu, bylo schváleno, říká, že samozřejmě počítáme s tím, že je potřeba řešit sociální problémy v jednotlivých státech, ale že by se tak mělo dít zejména na základě úvahy, na které se shodne ten stát, resp. jeho vláda, že by to nemělo být tak, aby případně v tom jsme byli nějak významně omezováni, což tedy mimochodem se těmi pravidly, která jsou navrhována, děje. Takže jsem si dovolil předložit návrh usnesení, který nyní přečtu. Dovolím si poprosit následně potom zpravodajku, aby také o něm nechala hlasovat jako o protinávrhu k tomu návrhu, který přišel z VEU.

Ten návrh můj zní. Senát PČR vnímá navržená pravidla možných intervencí z Evropského sociálního fondu plus jako velmi přísná, a tedy nedostatečně umožňující zohlednění specifik jednotlivých států. Senát PČR doporučuje umožnit pro jednotlivé státy EU větší flexibilitu tematické koncentrace intervencí, z Evropského sociálního fondu plus, aby bylo možné řádně zohlednit specifika jednotlivých členských států. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo další se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Jestli paní zpravodajka bude reagovat?

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji. Vystoupil jeden pan senátor k této oblasti, předložil návrh usnesení, který je samozřejmě stručnější, který se ve většině, v 90 %, dle mého názoru překrývá s usnesením VEU. Tak možná ne v 90 %, vidím pana senátora Vystrčila, že kroutí hlavou, nemám to spočítané přesně. Ale překrývá se velmi s tím naším návrhem na usnesení. Vidím tam rozdíl především v tom důrazu na ta navržená přísná pravidla. Já bych tady, pokud paní ministryně už se k tomu nechce vyjádřit, doporučila, abychom hlasovali tedy nyní o protinávrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ne. Prvně se musí hlasovat o výborovém návrhu, protože to je z logiky toho, že to bylo odborně posuzované, samozřejmě návrh na protinávrh je na místě, ale i včera jste tak hlasovali, v tomto případě jste prvně hlasovali návrh výboru a pak jste hlasovali protinávrh, resp. byla možnost hlasovat protinávrh.

Senátorka Šárka Jelínková:  Dobře, děkuji. Takže děkuji panu předsedovi Senátu. Budeme prvně hlasovat o návrhu VEU, a pokud tento návrh neprojde, tak bude druhým návrhem protinávrh pana senátora Vystrčila.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Děkuji, paní zpravodajko. Paní ministryně? Nemá zájem vystoupit. Takže já nás odhlásím. Takže prosím, abyste si vyndali karty. Znovu se přihlaste, prosím vás. Počítadlo se zastavilo na čísle 44 přítomných, kvórum pro přijetí je 23. Ještě jenom pro úplnost, paní ministryně, vzhledem k tomu, že se nechce vyjádřit, tak je jí jedno, které usnesení přijmeme. (Jana Maláčová souhlasí.) Tak, budeme nyní hlasovat o usnesení, které navrhl VEU. Je to tisk č. 156/11/02. Je to příloha k usnesení. Víme všichni, o čem hlasujeme? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 42, registrováno 48, kvórum pro přijetí 25, pro návrh se vyslovilo kladně 28, proti 6. Návrh byl schválen. My projednávání tohoto bodu končíme. Děkuji paní ministryni i paní zpravodajce. Já bych požádal, abychom se vystřídali.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré ráno, naše schůze pokračuje. Nyní projednáváme bod, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu plus, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový a migrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro správu hranic a víza

Tisk EU č. N 160/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 160/11 a N 160/11/01. Já nyní prosím ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou, aby nás seznámila s těmito materiály, zároveň vás tady vítám, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Děkuji za možnost pronést úvodní slovo. Jedná se samozřejmě o jeden z nejobsáhlejších a nejkomplexnějších balíčků tzv. rámcových pozic k návrhům nařízení pro programovací období 21 až 27. Nyní projednáváme tzv. rámcovou pozici k obecnému nařízení, tj. nařízení o společných ustanoveních k fondům, jako je Evropský fond pro regionální rozvoj, sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský námořní a rybářský fond, potom dále finanční pravidla pro tyto fondy a pro Azylový a migrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro správu hranic a víza.

Jedná se o nejširší z projednávaných návrhů, já jsem velmi pečlivě sledovala i vaši včerejší debatu za účasti paní ministryně Schillerové, protože samozřejmě se to velmi úzce prolíná, víceletý finanční rámec a obecné nařízení, potom dále rámcové pozice k jednotlivým fondům. Já asi opravdu budu očekávat spíše debatu, jenom jsem chtěla moc poděkovat právě i za ty vstupy, které tady včera zazněly, protože jste se hodně zabývali právě tím zjednodušováním a všemi těmito věcmi, padly tady, myslím, od pana senátora Horníka i limitky, děkuji, protože já samozřejmě jsem člověk z praxe, všichni to o mně víte, že jsem léta letoucí byla na té straně barikády, kde se připravovaly projekty, vždy jsem ráda říkala, že jednoho krásné dne by si ti lidé, kteří připravují a realizují projekty, měli vyměnit role s těmi, co implementují, abychom se konečně pochopili vzájemně a hledali ty problémy a hlavně ty věci, jak to řešit.

Takže já samozřejmě všechny tyto věci kvituji. My na vládní úrovni samozřejmě připravujeme i spoustu reakcí a spoustu pracovních skupin, které právě budou vyjednávat tu pozici za ČR. Právě ohledně toho obecného nařízení, tam se to týká takových sedmi zásadních priorit, které bychom chtěli pro ČR vyjednat. Asi první je právě zachování pravidla N+3. To je to pravidlo, kdy v jednom roce Evropská komise uvolní ty zdroje, vy je musíte na úrovni členského státu, dnes máme N+3, vyčerpat do 3 let. Proto se nyní aktuálně ve všech médiích mluví o tom, že zrovna v roce 2018 je právě první naplňování pravidla N+3, jak tedy jednotlivé členské státy čerpají. Toto nám chce Evropská komise schválit na úroveň N+2, což samozřejmě pro ČR je velmi nevýhodné. My tam bojujeme i s tím, že se nám může v roce 2023 potkat právě to pravidlo N+3 a N+2, což by bylo z pohledu implementace evropských fondů velmi problematické.

Myslím si, že tím, že Evropská komise skutečně přichází s mnoha dalšími finančními aspekty, jako je například snížená míra spolufinancování, předfinancování, N+3, že skutečně vytváří rámec a bariéru k tomu, aby se vůbec dalo investovat. A to je přesně to, na co my se musíme zaměřit v rámci těch našich pozic, kterou máte dnes před sebou. Takže první je samozřejmě zachovat pravidlo N+3 na celé programovací období, zvýšit roční míru předfinancování, aktuálně máme zhruba 2,5 až 3 procenta ročně. Evropská komise to chce snížit na 0,5 procenta. Pokud by k tomuto došlo, nebo samozřejmě výsledkem vyjednávání to bylo někde mezi, o to více bude nutno zajistit rychlejší čerpání na úrovni ČR. Tady se skutečně pojďme bavit o tom, jestli předfinancování i z pozice žadatelů nezavést na ty limitky. Proč nutíme žadatele to celé předúvěrovávat? Není k tomu žádný důvod. Všechny zdroje jsou samozřejmě již dnes přes ČNB, myslím si, že by to bylo skutečně výrazné zjednodušení.

Takovým třetím pojmem je flexibilita. To je opravdu velmi pro mě absolutní priorita, co musí ČR vyjednat. Dnes máme 11 tematických cílů. Evropská komise říká, kolik procent z celkové národní obálky máte vyčerpat na daný cíl. A pak se dostáváme do problémů, že například v Integrovaném regionálním operačním programu je obrovský převis na školky, na zdravotnictví, integrovaný záchranný systém atd. Ale my neumíme převést ty peníze, protože jsou alokovány pro určité tematické cíle. Nově se podařilo, že tematických cílů je jenom 5. S tím samozřejmě je spojena další vyjednávací taktika ČR, že na těch 5 cílů, ty první cíle jsou zaměřeny na inovace a na zelenou Evropu, opět je tam, aby se z národní obálky alokovalo 75 %. Proč? My máme úplně jiné potřeby, např. v regionech. Tematický cíl právě regionální politika nebo územní rozvoj, to jsme tam prosazovali na úrovni ČR. Ale zase nás svazují těmi prvními cíli. Takže rozhodně naše pozice musí být, že žádné nastavování 45, 30 procent, ale že to chceme snížit minimálně o 15 %, aby právě zbylo na to, co skutečně ČR potřebuje. A to je to téma flexibility. Proč nám někdo má říkat, promiňte, že řeknu ten výraz, abychom v roce 2018 řekli, co budeme mít v roce 2026 k snídani. Jak to máme vědět? Takhle přesně to plánování vypadá. My jsme současné období plánovali v roce 2008, 2009, 2010, na období 2014 až 2020. Tehdy byla míra nezaměstnanosti 8 až 9 %. Dneska jsme pod 2 %. My na to neumíme reagovat. Neumíme na to reagovat proto, že neexistuje flexibilita přesunu peněz mezi fondy. To znamená, my máme dáno na ESF, dáno na ERDF, ale my bychom dnes třeba tolik na ESF nepotřebovali, zato potřebujeme daleko více zdrojů do investic. Proto přicházíme i s tím, že budeme vyjednávat flexibilitu nejenom mezi operačními programy, prioritami, ale právě mezi fondy. Takže ta flexibilita je skutečně velice důležitá.

Další bod je zohlednění specifik všech fondů. Je velice těžké dělat multifondové programy, když máte speciální nařízení k ESF, k ERDF, Fondu soudržnosti. Nejsou jednotná pravidla ani z pohledu Evropské komise. Potom bude asi diskuse, já jsem si připravila i takový obrázek, který zpracoval rakouský národní orgán pro koordinaci, kde je vidět, jak ta legislativa z úrovně Evropské komise narůstá. Je potřeba s tím něco dělat, protože my si ty bariéry ve finále vytváříme sami. Samozřejmě, podpora zjednodušení systémů řízení a kontroly, velmi důležitý bod. My skutečně se snažíme to řešit tak, abychom to zjednodušování naplnili tak, jak se naplnit má. To znamená, že nebude se kontrolovat všechno. Dneska je 100% vzorek. To znamená, vyjednává se, že bude vzorek třeba 30 %. Není důvod nedůvěřovat našim starostům a starostkám, jak čerpají ty fondy.

Dále kontrola by mohla probíhat na projektu max. jednou ročně, všechny kontrolní orgány by měly respektovat tu kontrolu, která už tam proběhla. A pak samozřejmě velká debata na úrovni Evropské komise je o metodách nebo zjednodušených metodách vykazování. My to umíme u Evropského sociálního fondu, u ERDF bychom s tím začínali nově, to jsou takzvané ty paušály, které už mnohdy znáte. Tam samozřejmě ten paušál jde stanovit, pokud se nakupuje například výpočetní technika. To není tak těžké. Ale u investic, u stavebních investic, to jsme nikdy nedělali. Nemáme ten datový podklad, na základě čeho bychom ty paušály dělali.

Jinak musím říci, že se i podařila ministerstvu pro místní rozvoj jedna ze zásadních věcí, my vždy apelujeme na to, že nemáme dostatek našich lidí v těch orgánech, které to ve finále nastavují pro ty členské země. Já opravdu jsem moc hrdá na to, že moje náměstkyně, paní Olga Nebeská, je členkou High Level Groupu of Simplification, to znamená pro zjednodušování. To znamená, to, co jsme chtěli, tak už se pomaličku, ale jistě zapracovává do těch pravidel.

Já se omlouvám, já bych tady mohla mluvit dlouho, protože jsem skutečně léta z praxe, spíše nechám asi ten prostor pro tu debatu. Ale moc vás žádám o schválení právě té rámcové pozice, tak, abychom měli vlastně ten mandát k tomu na té evropské úrovni to vyjednávat. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 160/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Dobré dopoledne, vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové. Paní ministryně tady obsáhle mluvila o fondech jako takových, samozřejmě v té obecné rovině. Ono totiž spousta tisků na této schůzi se prolíná. Protože jsou o těch fondech, ať už o jednotlivých fondech, nebo o fondech v obecné rovině, jak je tomu u tohoto tisku.

Tento návrh, který nyní projednáváme pod č. N 160 vlastně obsahuje společný soubor základních pravidel pro období 2021-2027, a to pro 7 fondů se sdíleným řízením.

Východiskem této nové úpravy je několik bodů. Jednak snížit administrativní zátěž pro příjemce, což se zase prakticky prolíná u každého projednávaného bodu. To je asi takový nejdůležitější základ. Je tam také samozřejmě požadavek na zvýšení flexibility a je také požadavek na sladění programů s prioritami EU.

Nyní se budu zabývat návrhem usnesení, které jsme vytvořili ve spolupráci s VUZP. Prakticky jsme v souladu s usnesením tohoto výboru. Pouze jsme tam některé věci malinko pozměnili anebo přidali.

V našem návrhu usnesení je, že podporujeme sdružení podmínek pro fondy se sdíleným řízením, samozřejmě podporujeme snížení administrativní zátěže a zvýšení flexibility a účinnosti fondů. Jsme tam v některých bodech v souladu s pozicí vlády, a to pokud jde o zjednodušení základních podmínek, zachování vyšší míry obecnosti, resp. vyjmutí některých navrhovaných kapitol programových dokumentů, aby byla zachována právě flexibilita. Máme tam jeden z bodů, kdy požadujeme, aby bylo zachováno dělení regionů do tří kategorií, což je požadavek, který byl schválen i v jednom z předešlých tisků, který jsme tady projednávali včera. Považujeme za zásadní zaměřit se na naplňování politiky soudržnosti, tj. na vyrovnávání hospodářských, sociálních a územních rozdílů v regionech. Dále tam máme takový bod, kdy vyzýváme vládu, aby se zabývala nízkou kapacitou některých regionů připravovat a realizovat projekty. Někdy se totiž stává, že finanční prostředky i jsou, ale regiony nejsou schopny vytvářet některé projekty a poté je realizovat, a tudíž vyrovnávání úrovně není nebo nepostupuje takovým tempem, jak by mělo a jak bychom si představovali. Nebo možná nepostupuje i vůbec.

To jsou hlavní body našeho návrhu na usnesení k tomuto bodu. Ale jak říkám, jde o prolínání spousty tisků na této schůzi. Budou tady ještě minimálně dva nebo tři tisky, které se budou týkat tohoto programovacího období na roky 2021-2027. To je ode mě zatím všechno, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. VUZP se uvedenými materiály zabýval. Táži se pana senátora Jiřího Carbola, zda si přeje vystoupit. Prosím, jste zpravodajem, máte slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně a milí kolegové. Mám za úkol sdělit stanovisko VUZP, který se zabýval tímto tiskem na své 21. schůzi konané 19. září 2018. Mohu jenom potvrdit slova svého předřečníka, že usnesení našeho výboru a usnesení VEU se velmi podobá. Chtěl bych upozornit jenom na jeden bod, kde jsme v rozporu s pozicí vlády. Je to ten bod, když budu citovat z usnesení našeho výboru, tak výbor nepodporuje pozici vlády, která směřuje k rozdělení regionů do pouhých dvou kategorií dle rozvinutosti, neboť rozdělení do tří kategorií, jak jsou navrhovány v nařízení, je vhodnější pro rovnoměrný rozvoj regionů ČR. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Jako první s přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Mám k tomu celkem tři poznámky.

První je, že děkuji paní ministryni za racionální přístup k věci a k vystoupení, ze kterého je vidět, že je z praxe a problémy poměrně zná. Takže to je dobře.

Druhá věc, na kterou chci upozornit, a nejsem si úplně jistý, jestli ji tady paní ministryně zdůrazňovala, že ve víceletém finančním rámci, který jsme projednávali včera, se zatím počítá s tím, že byť je kohezní politika, tzn. snaha o to, aby se vyrovnávaly rozdíly mezi jednotlivými státy a regiony, hlavní prioritou, kromě společné zemědělské politiky EU, tak paradoxně v novém rozpočtu EU, který je naplánován a který je naplánován jako vyšší oproti tomu minulému, je na kohezní politiku o 7 % méně prostředků. Teď to považuji za úplně absurdní situaci, kdy to, kvůli čemu EU také existuje, když to zjednodušuji, tak dostává v dalším sedmiletém období menší váhu, protože se tam dává méně peněz. Zároveň se o 400 mld. Kč zvyšují např. prostředky na administraci. To si myslím, že je selhání politické – EU a těch lidí, kteří mají politiku EU na starosti. Protože co je důležitější v EU, než nějak vyvážit – a včera jsme o tom hodně diskutovali – společnou zemědělskou politiku, kam jde zhruba 30 až 40 % prostředků. A potom kohezní politiku, kam by měly jít další velké prostředky z těch evropských sociálních a investičních fondů.

Takže fakt tomuto nerozumím. A myslím, že proti tomu bychom se měli z hledisky politiky a jejího směrování, zásadním způsobem ohradit a že bychom v tomto měli velmi tvrdě vystupovat, aby došlo k nápravě. To je moje první poznámka.

Druhá se týká potom věci, kterou jsme měli řešit, a neřešili jsme ji. A je zase pro ČR naprosto zásadní. Tady si myslím, že se nedá nic jiného řešit, že vláda a příslušné orgány, včetně ministerstva paní ministryně, pochybily. A to je, že jsme v rámci předchozích plánovacích období stanovili jakési NUTS 2, o kterých všichni víme, že v některých případech, a já zrovna z takového NUTS Jihovýchod pocházím, jsou dohromady dány regiony, které jsou z hlediska svých potřeb, z hlediska intervencí kohezní politiky naprosto nesrovnatelné. To znamená Vysočina a Jižní Morava.

Pokud se o něco měla tato vláda snažit z hlediska toho, abychom intervence mohli do budoucna lépe zaměřit, tak změnit strukturu NUTS 2 tak, aby k tomuto nedocházelo a abych potom neslyšel, když řekneme, že chceme regiony 1, 2, 3 – rozvinuté, méně rozvinuté, nerozvinuté, tzn., že některé části regionů, které jsou vlastně jakoby rozvinuté, protože jsou součástí Brna nebo Jihomoravského kraje, na to doplatí. 

Problém je jinde. Problém je v tom, že jsme měli – a argument, že Český statistický úřad to nestihne, nemohu vzít – se nad tím zamyslet a neříkat pořád, že Evropská komise nechce NUTS 2 v podobě NUTS 3, protože upozorňuji, že Korutany mají méně obyvatel než Vysočina, a jsou NUTS 2, Korutany jsou v Rakousku, víme to všichni. To není planý argument, a tady někdo zanedbal svoji základní povinnost, aby se snažil uspořádat Českou republiku z hlediska NUTS 2 tak, aby intervence měly logiku a mohly umožnit vyrovnávání rozdílů, a následně říká, protože jsem tuto povinnost zanedbal, a protože vyjímám některé NUTS 2 tak, že tam mám ty, které část regionu potřebuje jako pomoc a část, která nepotřebuje pomoc. Proto vás prosím, udělejme jen dva typy regionů.

A kde chyba primárně je? Tato chyba primárně není v tom, co chceme my, aby byly tři typy regionů a aby se pomáhalo těm nejslabším. Chyba je primárně v tom, že někdo, byť to 14 let ví, nebyl schopen změnit NUTS 2 a jejich strukturu tak, aby to mělo logiku a aby skutečně došlo k naplňování těch základních filozofických řekl bych ideí EU, z nichž jedna říká, vyrovnávejme rozdíly tak, že budeme dotovat dané regiony, aby došlo k vyrovnání rozdílů. Ale pokud region není homogenní a je naprosto heterogenní, protože sestává z Vysočiny a z Jihomoravského kraje, potom to najednou nejde a pak říkáme, my to uděláme v rámci nějakých vnitřních pravidel, který bude řídit vláda. A když to bude řídit vláda, tak všichni víme, jak to dopadá, zvláště když na premiéra mají všichni telefon. Takto to prostě nejde.

Tento problém tady je a musíme se s ním nějak vypořádat. A pokud chceme být spravedliví, měli bychom udělat NUTS rozvinuté, méně rozvinuté a nerozvinuté, ale potom na to někteří doplatí, to znamená ti, kteří jsou součástí bohatšího NUTS, a přesto by také intervenci potřebovali. Jde o to, abychom si řekli, jak to je, abychom si řekli, kde chyba je. Chyba není v úvaze, kterou udělal Senát. Chyba je v tom, co měla udělat, a neudělala, vláda, tato asi ne, omlouvám se, ale minulá nebo předminulá. Tak to prostě je. A chtěl jsem to tady zdůraznit, aby to tak bylo zaznamenáno, protože to je zásadní pochybení, které nám potom neumožňuje rozvíjet zemi z evropských peněz, jak bychom ji rozvíjet potřebovali. To je druhá věc.

Třetí už je jen malá poznámka. Paní ministryně tady hovořila o flexibilitě. V předchozím bodu jsem navrhoval zvýšení flexibility z hlediska ESF+. Minulá paní ministryně před vámi neřekla, že by to chtěla. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Dobrý den, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Miloše Vystrčila bych ještě doplnil. On i Hamburk je NUTS 2 taky, takže v Evropě těch, co si to prolobbovali, je víc. To je první věc k NUTS. Souhlasím s tím, že Liberec je v NUTS, Hradec Králové a Pardubice a také to není v pořádku, jsou tam i některé věci, které je zapotřebí řešit. Ale to je jedna věc.

Včera jsme se tady bavili o bývalých Sudetech, a můžeme se shodnout, je to v podstatě dotační území, které funguje v rámci cíle 3, a je jedno, jestli je to Česko-Sasko, Česko-Polsko, Česko-Rakousko nebo Česko-Bavorsko. Tyto oblasti jsou poměrně výrazně pozadu oproti zbytku České republiky. Ale je tam velmi dobře nastavený dotační program cíl 3, funguje a funguje na všech hranicích dobře. Jsem v podstatě schopen mluvit hlavně za Česko-Sasko, protože o tom vím poměrně dost. V předchozím plánovacím období tam bylo 240 mil. euro, ve stávajícím období se to srazilo asi na 160 mil. euro. Přitom alokace už byla vyčerpána ke konci roku 2016. A v tuto chvíli lidé a starostové tento nástroj chtějí a je jedno, jestli jsou to starostové, jestli to jsou občanská sdružení. Všichni ho chtějí, ale peníze jsou vyčerpané a je to špatné. Vím, že to není jednoduché. Ale je zapotřebí do budoucna se sejít nebo pokusit, aby se do těchto přeshraničních programů dostalo podstatně víc finančních prostředků, protože příhraniční regiony za prvé umějí čerpat. A má to ještě jeden efekt – přeshraniční spolupráce se prohlubuje, a je to takové přátelské a přirozené. Už jenom z tohoto důvodu se přimlouvám za to, aby se zvedl finanční rámec pro přeshraniční spolupráci na cíl v Česko-Sasko, Česko-Polsko, Česko-Rakousko, a budu tomu rád nápomocen.

Ano, limitky, to je hodně dobrá věc, a myslím si, že je budu podporovat. Ještě bych se přimlouval za paušály, protože to je také v pořádku a měly by být.

Ale pak je tady jeden problém. To jsou kontroly. Nemám nic proti kontrolám, protože jsem si jich užil poměrně dost a vím, že přijdou kontroloři, kteří jsou normální, a pak přijdou kontroloři, kteří vám změří délku kanalizace krejčovským metrem. Pak přijde kontrolor, který tam je hodně dlouho, nějakou kontrolou prošel a má už vytříbený selský rozum a v podstatě se s ním domluvíte a je to jednoduché. Ale pak vám přijde kontrolor, který má ještě, když to tak řeknu, mokrý diplom, a je to docela velký problém. Oba víme, že programy se nějak vyvíjejí. Když vypíšete dotaci, jsou k tomu nějaká stanoviska a další věci, a k tomu se žádost napíše, protože je nějaká výzva, a pak se to nějak vyvíjí, protože ten, kdo chce mít dotaci, tak si to sleduje. Ale jestliže je to mladičký kontrolor, on zná poslední programové dokumenty, které jsou, ale v podstatě úplně odmítá přijmout ty, které byly při podání žádostí. A to není správné.

A pak je tady ještě jedna věc, kterou jsem již také zažil. Přišla mi kontrola a tam jsme prošli bez problémů. A pak přišla druhá kontrola, a říkám, proč tady jste, když to mám odkontrolováno minulý týden a tady máte výsledky. To nás nezajímá, my jedeme znovu. Myslím si, že to jsou chyby, kde ministerstva jsou pak pod velkou kritikou a tyto chyby by se měly odstranit.

O regionálním rozvoji jsem již hovořil.

Ale ještě bych doporučoval, jestli by nebylo od věci, když už se žadatelé dostanou do sporů, což se občas stane, protože výklady jsou různé a paragrafy kudrnaté, kdyby na ministerstvu byl odvolací orgán, který by byl mimo auditní orgán, aby obce nebo žadatelé měli jistotu, že to posuzuje nestranný orgán. Řekněme si, když kontrola přijde od poskytovatele a když přijde od finančního úřadu, dostáváme se tam do problémů. Ale mně se osobně stalo, že odvolací orgán odmítl vzít stanovisko ÚOHZ, což považuji za velký právní problém, protože první instance, která je oprávněna kontrolovat výběrová řízení, je ÚOHZ. A jestliže to auditní orgán odmítá vzít v úvahu, nezlobte se na mě, tady to tedy nefunguje. Prosil bych o to, aby obce měly někde samostatný odvolací orgán, který by byl férový vůči žadatelům. A rád budu nápomocen co se týká přeshraniční spolupráce. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaroslav Větrovský. Máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, tři věci. Souhlasím s Milošem Vystrčilem, že je lehce absurdní situace, když na prioritu dáváme méně peněz. Nicméně pokud jsme včera poslouchali debatu, tak my v ústavně-právním výboru jsme se proti tomuto vymezili, když jsme přijali usnesení, které se týkalo nedostatků při provozování právního státu. Tam jsme explicitně uvedli, že s tímto máme problém a že na toto poukazujeme. To je za prvé.

Za druhé. Chtěl bych se zeptat paní ministryně, zda má již nějakou konkrétní představu, jak budou vypadat budoucí operační programy.

A za třetí. Tisky se prolínají, nebudu se už pak hlásit dále k tisku, který se týká jenom kohezní politiky. A chtěl bych se zeptat, jakým způsobem bude naplňována priorita, zda už existuje představa, která se týká udržitelného rozvoje měst, který je tam uveden právě v kohezním programu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Zbyněk Linhart.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Mám toho tady ještě hodně, mám zde celý šanon problémů. Ale protože včera už jsme o tom mluvili, vy jste všechno slyšeli, nebudu zdržovat, paní ministryně mé argumenty a kritiku zná. My si občas dopisujeme a komunikujeme. Chci poděkovat za schůzku se třemi náměstky před třemi týdny, kdy jsme se snažili nějaké věci si porovnat a pochopit se navzájem. To jistě bylo dobře.

Včera jsem pokládal paní ministryni Schillerové mimo jiné dvě otázky, nedostal jsem na ně odpovědi, s tím, že mi řekla, zeptejte se zítra paní ministryně Dostálové. Možná, že úplně nebudu očekávat odpověď na otázky, přesto je tu vyslovím, protože si myslím, že o těchto věcech je potřeba komunikovat intenzivně, tak, jak jsme začali, a doufám, že to byl opravdu začátek.

A to se týká toho, co velmi často slyším, a to je argument, jako omluva pro to, že do chudých regionů nejdou dlouhodobě peníze. Ten NUTS se týká paní ministryně, myslím, že to nebere osobně, není to politika této vlády. Dlouhodobě se nám nedaří nasměrovat peníze na kohezní politiku do chudých regionů. Na to jsou čísla, jsou evidentní. Chtěl bych se zeptat, protože velmi často zní argument – nízká absorpční kapacita regionů. Ale v podstatě fakt nevím, co to znamená, protože jistě to neznamená to, že regiony by neměly kam dát peníze. A může to být mnoho dalšího. Já to tak nevím. Když to čtu v dopisech paní ministryně a dalších ministrů, rád bych si vysvětlil, co to znamená, resp. co s tím. To opravdu může znamenat, že v regionech – a je to dlouhou dobu – je možná nějaký lidský potenciál, možná, že jsme neschopní, blbí, já to klidně vezmu i na sebe. Ale je to součást problému a tak se k tomu také musí přistupovat a doufám, že se nám to podaří nějak vykomunikovat. To je jeden takovýto pojem.

Druhý je o nástrojích, kdy ministerstvo by mělo vědět, jak docílit toho, jak poslat peníze do chudších a nejchudších regionů. Chtěl bych se zeptat, jaké nástroje už nyní by šly použít v rámci tohoto plánovacího období, resp. příštího. Vnímám, že malinká snaha je, ale opravdu velmi malá. A dostávám odpovědi, že do regionů se peníze posílají těm, že jsou speciální výzvy, případně mají bodování navíc. Ale řekl bych, že to je velmi okrajové, spíš nicotné a bylo by potřeba do toho napřít nějakou sílu a nějakou intenzitu, aby objemově to byly podstatné peníze.

Víc tady nebudu zdržovat, protože myslím, že to je na dlouhou podrobnou diskusi, kterou doufám, že se nám podaří vést s ministerstvem pro místní rozvoj, s paní ministryní, která bych řekl, že je v obraze i s náměstky a že to reálně budeme posouvat někam dál.

Pro dnešek jenom tolik a děkuji za odpovědi a za snahu.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A pokud se nikdo z vás už nehlásí do rozpravy, tak ji končím. A předpokládám, že paní ministryně chce reagovat. Prosím, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji moc. Začnu asi od pana senátora Vystrčila. Moc děkuji, já mu i rozumím, že se vždycky rozhořčí, my jsme v tomto více méně naladěni na stejnou notu, takže tomu opravdu rozumím.

Je potřeba si říci – snížení koheze o 7 procent. Znovu zde říkám, že problém je v nastavení evropského rozpočtu jako takového a národní obálky. Srovnáváme se s celou řadou dalších zemí a prosazujeme tzv. face net. Face net je záchranná síť. To znamená, když region bohatne nebo-li stát bohatne, neměl by propadnout alokací na určitou částku, abychom na tom nebyli biti. Face net pro Českou republiku je dnes nastavena na 24 %, nejvíc ze všech zemí. A my se ptáme, proč. A to jsou samozřejmě legitimní otázky, které budeme klást vůči Evropské komisi. A snahou české reprezentace při vyjednávání právě bude změnit face net, to znamená, aby byla třeba 20 % nebo jenom 15 %. A tím víc peněz dostaneme samozřejmě do národní obálky. A potencionálně jednoznačně prioritou vlády je kohezní politika, a samozřejmě velmi důležitá je i společná zemědělská politika. Toto musí být naše snahy, abychom rozpočet povýšili a měli jsme to.

V aktuálním období máme nějakých 580 mld. Kč, očekáváme, že to bude zhruba někde kolem 500 mld. Kč v běžných cenách. A pozor, jsou tam pak ještě tabulky ve stálých cenách a v běžných cenách je to samozřejmě očištěno o inflaci atd., trošičku zkresluje skutečné zdroje. Tam je potřeba si ještě pohrát s čísly.

NUTS 2. My se s panem senátorem známe už léta letoucí, ještě když jsem dělala projekty. NUTS 2 jsou v podstatě nomenklaturní jednotky nebo statistické jednotky. Evropská komise to dělí na NUTS 1, to je stát, NUTS 2 jsou samozřejmě regiony, NUTS 3 jsou příslušné kraje atd.

Problematika NUTS se tady zavedla až v roce 2006, to znamená, že nikdy tam problém takto nebyl, protože je úplně jedno, to nemá žádný vliv NUTS 2 versus výše podpory do daného regionu. To se zavedlo s vyjednáváním regionálních operačních programů, kdy se potom hledalo území, na kterém regionální operační programy být mají.

Tady mi dovolte malý povzdech. Kdybychom bývali nikdy nepřikročili ke změně na 14 krajů a měli jsme Severní Čechy, Západní Čechy, Východní Čechy, tak jsme to nikdy neřešili. Ale vzhledem k tomu, že jsou to statistické jednotky a Evropa měla určitá kritéria, na základě čeho pouštěla tyto peníze, tak jsme tento problém tady udělali v rámci regionálních operačních programů. Ale nyní už je nemáme. Ale NUTS samozřejmě pokračují. Pan senátor se legitimně ptá, zda by to šlo změnit. Ano, ono se začalo včas. Před dvěma lety se skutečně vyhodnocovalo, jak NUTS jsou, tuto statistiku a tuto analýzu udělalo ministerstvo financí, a zjistilo se, že se jakoby nic extra nezmění. Zároveň šla ČR cestou mimo regionálních operačních programů, to znamená centrálních operačních programů. A znovu říkám, že čerpání na úrovni NUTS dnes nehraje roli pro to území.

Reflektuji samozřejmě to, že tady Senát řekl, že to půjde do tří kategorií regionů, že pro méně vyspělé regiony by se měla politika státu k tomu napřímit, to je debata o restartu a o všech problémových regionech. Ale my děláme v podstatě i strategii regionálního rozvoje po roce 2001. Nebudou to jenom tři regiony restartu. Je samozřejmě problém Jeseníků na Olomoucku atd., a takhle bych mohla pokračovat. Znamená to, že budeme muset jako český stát reflektovat tyto potřeby všech regionů.

Co se týká poznámky, že paní ministryně Maláčová zde flexibilitu tolik nezdůrazňovala jako já. Ano, doufám, že je v gesci investiční program, kterého to velmi trápí. Co se týká paní ministryně, ESF+ bude vždycky potřeba. Já to vůbec nezpochybňuji, ani ESF, ani ERDF, jenom říkám, že není možné, aby nám Evropská komise dávala tak limitující podmínky, že s programy a fondy neumíme nakládat podle skutečných potřeb státu. Znovu opakuji: Programujeme v roce X, ale čerpáme v roce Y. A pokud nám někdo v roce 2008 stanovil podmínky na čerpání pro rok 2018, jsme jako stát v jiné situaci. Proto říkám, že je potřeba flexibilita a jednání i mezi jednotlivými evropskými fondy. Ale absolutně to není o kritice, že jako ESF vůbec nepotřebujeme, lidské zdroje jsou úplný základ. Jenom říkám, že dneska máme ESF na 22 % a nezaměstnanost pod 2 %. A zároveň regiony samozřejmě hlásí daleko vyšší potřebu. Zavedli jsme například inkluzi a neumíme na to reagovat, protože neumíme převést peníze, atd. atd. Proto o tom flexibilita.

Cíl 3 – jednoznačně ano. Já sama pocházím z Královéhradeckého kraje. Vím, že přeshraniční spolupráce, u nás Královéhradecký kraj a Dolnoslezské vojvodství na Česko-Polsko se čerpá velmi dobře. Opět je to odvislé od toho, abychom mohli dát co nejvíce do cíle 3, musíme nejdříve zabojovat za face net, to znamená zvýšit národní obálku, ze které jsou potom dávány peníze do Cíle 3 na přeshraniční spolupráci. Nebude určitě snaha to nějak významně krátit. Uvidíme, jestli budeme navyšovat, minimálně aspoň zůstaneme na úrovni, na jaké jsme dnes, což je zhruba 240 mil. euro.

A co se týká odvolacího orgánu a všech těchto věcí. To je záležitostí tzv. metodiky finančních toků, kde v podstatě auditor byl postaven touto metodikou do pozice, jako je rozhodčí na hřišti. Není odvolání proti jeho rozsudku, když to řeknu takhle. Asi si to dovedeme na tomto příkladu všichni představit. Ale musíme se snažit o to, co říkal pan senátor Větrovský. Není možno, aby jedna kontrola přebíjela druhou kontrolu, já mám větší pravdu než vy, kontroly se musí respektovat, nesmí být počet kontrol více než jednou ročně a musíme se snažit opravdu zamezovat byrokracii a opravdu šílenému tlaku na žadatele, kteří pak nic jiného nedělají, než dokládají dokumenty každý měsíc v podstatě jiné kontroly.

Co se týká budoucích operačních programů, ano, ministerstvo pro místní rozvoj teď pouští mezi ministerstva materiál, který se jmenuje Národní koncepce politiky soudržnosti ČR po roce 21. Jsou tam navrženy dva scénáře implementace operačních programů. Jeden je velmi ambiciózní, to znamená, skutečně snižujeme na pět operačních programů. Druhý je status quo, vyjma Prahy, která opravdu nečerpá vůbec, myslíme si, že není tento program nutný, že je potřeba to řešit pro Prahu třeba nástroji, ale že je to zbytečně na úkor té implementace a administrace.

Já sama se přikláním k té variantě status quo, to znamená, současný počet operačních programů. Proč? Samozřejmě by byla ambice snižovat počet operačních programů. Ale pokud nám zároveň Evropská komise k tomu dává ty podmínky, jaké dává, to znamená míra kofinancování, předfinancování, N+2, tak v podstatě ještě do toho ČR si sama udělá ten problém, že začne implementovat některé programy na zelené louce, protože to předtím kolegové nedělali, tak to prostě nejsme schopni stihnout. Mým úkolem je skutečně zajistit to reálné čerpání, proto si myslím, že máme snížené peníze, máme tam limitující podmínky, proto si myslím, že by bylo pro ČR výhodnější zachovat status quo. Pokud by vás to samozřejmě zajímalo, mohu poslat ten materiál vám do mailů, zatím prochází připomínkovým řízením.

Na druhou otázku, to z toho právě vyplývá, v obou dvou variantách je jako jeden z nejsilnějších programů právě budoucí tzv. regionální program, my ho ale nenazýváme Integrovaný regionální operační program, ale Operační program Kvalita života a územní rozvoj. Právě proto, to, co říkal tady i pan Linhart a kolegové, ostatní páni senátoři, že musíme konkrétními nástroji opravdu pomáhat tam, kde to je potřeba. Ať to jsou integrované teritoriální investice, to si dovedu představit, prvky restartu nebo speciální výzvy, pokud se samozřejmě říká, jak pomáháme dnes, už dnes má IROP výzvy pro sociálně vyloučené lokalitě, to znamená, my umíme samozřejmě soustředit pomoc tam, kde to je potřeba. Je také potřeba si říct, že strategie restartu a to vyjednávání, ta vlastně byla schválena loni vládou. My na to reflektujeme konkrétními kroky. Takže např. v rámci relokace jsme vlastně jedna z prvních členských zemí, které se podařila vyjednat tak velká relokace na úkor programu, který měl nějaké problémy, 6,5 mld. jde víceméně do restartu. To znamená, jde to do školství, zdravotnictví, nízkoemisních vozidel, samozřejmě do Operačního programu Životního prostředí, na kvalitu ovzduší atd. Takže já si myslím, že skutečně s těmi materiály pracujeme a snažíme se ty věci řešit.

Co se týká národních programů, opět jste to tady otevřeli včera. Myslím, že paní senátorka Seitlová. Ano, velmi intenzivně jsme debatovali se starosty, skutečně rozpočet ministerstva pro místní rozvoj je největší v historii, zakládáme ten fond, o kterém paní senátorka velmi správně mluvila. Evropské fondy tady nebudou navěky, my se musíme připravit na tu alternativu. Proto státní fond podpory investic, 3,2 mld., budeme tam mít právě jenom pro restart, třeba brownfieldy atd. Takže já si myslím, že ta podpora bude široká. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní ministryně. Nyní poprosím pana zpravodaje, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Proběhla rozprava, kde vystoupili 4 senátoři, víceméně tento tisk vyvolal takovou debatu nad obecnými principy budoucího finančního období, proti našemu návrhu usnesení se nevyjádřil nikdo. Nevzešel zde ani žádný protinávrh. Takže si myslím, že můžeme hlasovat o návrhu VEU.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, a tak se stane. Já vás svolám.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Jeništa. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 27. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a prosím tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 43 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji zpravodajům i paní ministryni a ukončuji projednávání tohoto bodu.

A paní ministryni hned přivítáme u pultíku.

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o Fondu soudržnosti

Tisk EU č. N 161/11

Tisk EU č. N 162/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 161/11, N 162/11, N 161/11/01 a N 162/11/01. Paní ministryně, mikrofon je váš.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Zaprvé moc děkuji za ten předcházející bod, samozřejmě je to pro mě i velký závazek, abychom se snažili s Evropskou komisí opravdu vyjednat ty nejlepší podmínky pro ČR. Co se týká tohoto bodu, tak to je k nařízení Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti.

My jsme spoustu věcí už si tady i v rámci diskuse řekli, samozřejmě, tyto fondy jsou investiční, to jsou typické investiční fondy. To znamená pro investice v ČR. Tady lze asi zmínit, že ten návrh má svoje pozitiva, ale samozřejmě i svoje negativa. To pozitivum je právě i ukotvení fondů malých projektů přímo v nařízení, což se samozřejmě týká hlavně přeshraniční spolupráce. Dále některá opatření navržená na zjednodušení administrace a projektů, to znamená, jsou tam zjednodušení v oblasti právě auditu, menšího počtu kontrol atd. Výkaznictví. Prostě tyto věci je opravdu potřeba brát jako pozitiva. Co naopak vidíme jako problematiku, je nedostatečná výše zálohových plateb. Už jsme tady o tom hovořili, že samozřejmě tyto kombinace, právě zálohové platby, potom vyšší míra spolufinancování, N+2, to jsou všechno ta limitující pravidla, která by mohla brzdit tu investiční výstavbu v ČR.

Co považujeme a co je vlastně v té hlavní pozici za ČR, jsou v podstatě takové tři základní okruhy. První je, že chceme znova, aby mezi cíle Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti byla nadále podpora veřejné správy. My tady samozřejmě ještě máme spoustu cílů před sebou, vč. digitalizace atd., myslíme si, že pro ČR není výhodné, abychom souhlasili s tím, že veřejná správa již dále nebude podporována z evropských fondů.

Dalším takovým tím okruhem tady je právě ta flexibilita, to znamená ta tematická koncentrace. Abychom uměli přesunout nějaké ty alokace mezi tematickými cíli. My jich aktuálně máme pět. Jak už jsem o tom hovořila, právě tím pátým cílem je regionální rozvoj nebo ten územní rozvoj, udržitelný rozvoj měst, ale Evropská komise říká, aby členské státy největší podíl alokace dávaly na zelenou Evropu a inovace atd. My samozřejmě tyto limity, chceme o tom jednat, abychom je ponížili o zhruba 15 %, právě ve prospěch těch regionálních potřeb a dalších věcí.

Takový třetí okruh, který bychom velmi rádi v Evropské komisi akcentovali, je podpora velkých podniků. Já vím, že to vyvolalo mediální zájem, nicméně je potřeba si uvědomit, že ČR historicky stojí na velkých podnicích. My se tady opravdu nebavíme o zemědělských podnicích, ale o podnicích v oblasti energetiky a ICT. Už současné období nám napovídá, že musíme jít cestou propagování velkých podniků, protože aktuálně v Operačním programu Podnikání, inovace, konkurenceschopnost jsme podporu pro velké podniky měli na 20 %. A museli jsme, aby se vůbec čerpalo, požádat Evropskou komisi o navýšení na 40 %. Protože velké podniky v ČR jsou tahounem malého a středního podnikání. Malé a střední podniky do těch podpor bez zázemí velkých podniků nepůjdou. To jsou skutečně hlavní důvody toho, proč se snažíme, aby zejména v oblasti energetiky a ICT byly nadále podporovány i velké podniky.

Já myslím, že zase takto stačí na ten úvod, ty základní priority. Ještě vám vlastně dlužím ten obrázek, o kterém jsem mluvila. Tady jenom pro vaši představu, to je legislativa z pohledu Evropské komise vůči členským státům. Tady máte to období, na které všichni vzpomínáme, 2004 až 2006, pak 2007 až 2013 a tady vidíte všechna nařízení a všechno, co členské státy musí zakomponovat do svých legislativ na současné období. Tam právě proto je potřeba s tím něco udělat, protože to prostě není možné. Tak to jenom, že jsem vám to slíbila. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ministryně, děkujeme i za ten důkaz. Prosím, posaďte se na místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 161/11/02 a N 162/11/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Luděk Jeništa, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Jde o další tisk, který se samozřejmě týká fondů. Paní ministryně tady shrnula tu problematiku, já se budu zabývat pouze tím naším doporučením, opět jsme se ztotožnili s doporučením nebo se stanoviskem VUZP, soustředili jsme se zejména na ten pojem rozložení tematické koncentrace, jak už tady paní ministryně říkala, že se bude usilovat o větší flexibilitu těch prostředků, aby jich tam bylo více volných, nebyly vázány pouze na ty dva politické cíle, 1 a 2. Takže v našem usnesení podporujeme požadavek vlády na zdůvodnění návrhu toho procentuálního rozložení tematické koncentrace, podporujeme požadavek vlády na poskytnutí větší flexibility při stanovování tohoto rozložení, považujeme za nezbytné, aby cíle politiky a specifické cíle byly vybírány na základě v důvodové zprávě doložených kvalitativně a kvantitativně popsaných zásadních regionálních rozdílů v EU.

Ten návrh je stručný, ale myslím, že vystihuje takové to gró a tu podstatu toho problému a hlavně podstatu pozice vlády. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. VUZP se uvedenými materiály zabýval. Já se táži, zda si přeje vystoupit pan senátor...? Nepřeje si pan senátore vystoupit, zpravodaj Miloš Vystrčil. Takže otevírám rozpravu. Jako první pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já se omlouvám, že otravuji na druhé straně tím dokumentuji, že skutečně jako ODS máme zájem na tom, aby EU fungovala. Teď nejsem ironický. My se tady dneska bavíme o desítkách miliard, možná stovkách miliard korun, které v nějakém okamžiku půjdou do Evropy, vůbec není jedno, co my dneska uděláme, jaké závěry přijmeme, tak já mám potřebu se s vámi o některých věcech pobavit, příp. i podělit s nějakými poznatky.

Já jsem v případě tohoto tisku byl pověřen naším VUZP, abych se ujal zpravodajství, to znamená, já jsem ten evropský tisk prostudoval, vzniklo jakési usnesení, které VEU v podstatě akceptoval, s nějakými maličkými úpravami, já tam chci teď upozornit na jednu věc, paní ministryně tyto mé výhrady zná, neboť jsem o tom nejen s ní, ale i s paní ministryní financí několikrát mluvil, ale já si myslím, že to prostě musí zaznít i veřejně.

V tom evropském tisku se nám ukládá jako ČR, abychom 75 % prostředků utratili v rámci cíle 1 a cíle 2, ten cíl 1 se nazývá Inteligentnější Evropa a ten cíl 2 se nazývá Zelenější, nízkouhlíková Evropa. Pak jsou tam ještě další cíle. 3, 4, 5, 6. My 75 % prostředků máme, pokud to nařízení vstoupí v platnost, utratit na tyto dva cíle. Já jsem si vzal tu důvodovou zprávu, tu evropskou, ne tu naši, teď jsem tam zkoušel nalézt, jak ta Evropa přišla na to, že my máme utratit těch 75 % právě na tyto dva cíle. Myslel jsem si naivně, jak jsem na to zvyklý, že tam bude napsáno, ČR z hlediska ukazatelů, jako je úroveň vzdělanosti, jako je, já nevím, makroekonomická stabilita, jako je stav životního prostředí, jako je počet lidí, kteří jsou vysokoškoláky nebo středoškoláky, je na tom takhle, a protože je na tom hůře než ty ostatní státy, týká se to toho cíle 1 a cíle 2, tak my si myslíme, že by bylo dobře, kdyby 75 % prostředků šlo do toho cíle 1 a cíle 2 z hlediska utrácení těch peněz ČR. Ale já jsem nenašel nic. Já jsem v té důvodové zprávě nenašel vůbec nic z hlediska zdůvodnění těchto věcí. Tak jsem se nevzdal. Začal jsem pátrat dál. Tak jsem se ptal, a co vy, MMR, máte nějaké ukazatele, máte nějakou analýzu z Evropy nebo svoji, která říká, že je správně, abychom... Prosím vás, to jsou desítky miliard korun. Že je všechny musíme utratit do toho cíle 1 a cíle 2 atd.? My nic nemáme. Tak jsem se ptal na ministerstvu financí, oni taky nemají. Pak jsem se zkoušel ještě dopátrat... Prostě nikdo nic nemá. Nikdo není schopen podat třístránkovou, čtyřstránkovou analýzu, ze které plyne, že pro ČR je nejlepší, aby ty peníze utratila v rámci priorit, já je nezpochybňuji, Inteligentnější Evropa a Zelenější, nízkouhlíková Evropa, že nemá naopak investovat do nějakých dalších priorit. Já si je nepamatuji. Řeší se sociální věci, zdravotnické věci, infrastrukturní věci atd. Já prostě nevím, jak na to ta Evropa přišla, nejsem schopen se toho dopátrat. Fakt. Já bych prosil, jestli MMR nebo někdo jiný není schopen se toho dopátrat, toho zdůvodnění, proč máme 75 % prostředků právě utratit na tyto věci, jestli bychom to zdůvodnění nemohli dostat, prosím, na dvě nebo na tři stránky. Moje představa je velmi jednoduchá. Že by to mělo vypadat tak, že se řekne, my jsme vyšli z těchto ukazatelů, vy v těchto ukazatelích zaostáváte, proto my si myslíme, protože ty ukazatele lze zlepšit pouze investicemi v CP1 a CP2, to jsou ty cíle, tak jsme tam dali ty peníze, abyste je utráceli. Já si myslím, že jakýkoli jiný přístup je pro mě nepochopitelný nebo neakceptovatelný. My to potom řešíme tím, že to flikujeme a přijímáme usnesení, ve kterém říkáme, my bychom byli rádi, kdyby mohla být ČR z hlediska těch peněz, utrácení těch peněz, flexibilnější, což ale jako je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu to není dobře, protože když mu flexibilitu odhlasujeme, což dneska uděláme, já jsem pro to, tak zase dáváme velké pravomoci o stupeň níž, i ve věcech, které jsou svěřeny EU, kde ona třeba může mít pravdu i proti zájmům vlády, která má nějaké politické cíle, které nemusí být vždy prospěšné celé republice. Takže já to klidně přiznávám. Ale ten problém je v tom, že my dneska jsme tlačeni do toho, abychom dávali ty pravomoci současné vládě, ať je jakákoli, protože co si dělá ta Evropa, není dle mého názoru zdůvodněno, jak by to normálně, v případě, že se to týká desítek a stovek miliard, zdůvodněno být mělo.

Takže můj dotaz na paní ministryni je, jestli třeba se nenachází v jiné situaci, že ona tomu rozumí, proč 75 %, což ale není moc pravděpodobné, neboť stanovisko vlády je takové, že chtějí flexibilitu, zda je tedy možné někde se pokusit získat nějaké informace, které by nám řekly, jak se ta kvalita života a úroveň životní a úroveň rozvoje v těch jednotlivých zemích hodnotí, podle jakých ukazatelů dlouhodobě platných se hodnotí, jak to tedy potom následně se promítá do toho přerozdělení těch prostředků, které EU nebo ty fondy z EU poskytují na ten další rozvoj a vyrovnávání disparit. Abych nekritizoval jenom jednu věc, tak já chci upozornit, že jsem zjistil, že si toto nedělá ani ČR. Ani ČR nemá pro jednotlivé NUTS II udělány časové řady, kde by byly makroekonomické ukazatele, resp. možná má udělané časové řady, ale nemá analýzy, ze kterých by vycházelo, takže, já nevím, emise kysličníku uhličitého na 10 kilometrů čtverečních na Vysočině je dlouhodobě taková... Ta je v Jihomoravském kraji taková... A tak dále. To znamená, že si myslíme, že se to pořád zhoršuje, nebo zlepšuje, rozdíly se zvětšují, nebo zmenšují, takže my si myslíme, že by měly z hlediska intervencí být provedeny takové a takové kroky. A když jsem se ptal na tyto ukazatele, tak vždycky jsem byl odkázán o úroveň níž. Řeklo se, jak se vyhodnocuje úspěšnost toho projektu? My vyhodnocujeme, kolik vzniklo nových pracovních míst. V ten daný okamžik. My ale nevíme, kolik by vzniklo nových pracovních míst, kdyby se ten projekt nerealizoval. To není žádný ukazatel, který říká, co se stalo s tím regionem. Ukazatel, který říká, co se stalo s tím regionem, je například průměrná mzda v tom regionu z roku na rok. Nebo, já nevím, zahraniční investice, z roku na rok. Emise, z roku na rok. Já nevím, už tady některé otravuji, omlouvám se. A tak dále. Ale to se neděje. Pak to nemůže fungovat, vznikají nesmyslné projekty a nesmyslné investice, jenom proto, že nejsme schopni si sednout na zadek a některé věci si vyhodnotit, resp. dát ČSÚ nějaké rozumné zadání.

Takže nejen na evropské úrovni, ale s podobnými věcmi se setkáváme i na té české úrovni, prosím vás, neberte to jako kritiku současné nebo jenom minulé vlády. Je to dlouhodobý problém, se kterým se já setkávám, moc nerozumím tomu, proč my nejsme schopni se k tomu postavit trošku jiným způsobem, neboť nás to velice z hlediska efektivity těch investic potom oslabuje. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Do rozpravy, vidím, se zatím nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Paní ministryně bude jistě reagovat. Máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová:  Děkuji. Ano, tak já tedy musím to vzít odzadu, naprostou pravdu má pan senátor, ano, chybí strategie, neexistuje žádná Evropa 20-30, to, co jsme měli teď, Evropa 20-20, ze kterého by se dalo vydedukovat, členské státy tam dávaly podklady, nic takového neexistuje. To znamená, že skutečně EU jde tzv. celosvětovým trendem, navrhla těch 5 tematických cílů. Já považuji asi za správné to tady říct, protože se bavíme jenom o cíli 1 a cíli 2, ono jich je 5, těch tematických cílů, cíl 1 je tedy Inteligentnější Evropa, kam komise říká, že členské státy mají alokovat zhruba 45 %, a cíl 2 je Zelená, nízkouhlíková ekonomika, kam má členský stát alokovat zhruba 30 % z celého toho objemu. To je těch 75 %, o kterých tady hovoříme, že by ČR měla věnovat do těchto prvních dvou cílů. Třetím cílem je Dostupnost a mobilita, čtvrtým cílem jsou Lidské zdroje a vzdělaná společnost a pátým cílem Udržitelný rozvoj území a městský rozvoj. U té trojky a čtyřky žádné procento nastaveno není, to už je na členském státu, ale když nám stanovují, že na první dva máme dát 75 %, tak samozřejmě se potom pohybujeme v těch dalších rámcích. Jenom na tu pětku, na ten udržitelný rozvoj území, je dáno, že by to zhruba mělo odpovídat 6 % ze všech cílů, protože je jasné, že udržitelnému rozvoji území pomůže např. čistá mobilita, která jednoznačně bude v jiném cíli, než je samozřejmě pod tou pětkou, atd.

To je ale přesně ten důvod, co má vlastně česká vláda ve své pozici, že chceme jednat o těchto nastaveních, chceme ty limity snížit minimálně o 15 %, je to přesně tak, argumentujeme i tím, že není nastavena ta strategie, tu si dělá členský stát sám, proto my pokračujeme i v dalším období, byť to není povinné, ale něco jako dokumentem dohoda o partnerství, abychom si vůbec dokázali vyargumentovat s Evropskou komisí ty pozice.

Takže já s tím nemohu nic jiného než souhlasit, přesně takto se to samozřejmě budeme snažit vyjednávat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní ministryně, nyní prosím zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Z té diskuse i vlastně z těch návrhů usnesení jasně vyplývá, že ČR v této oblasti stojí takzvaně na startu, těch bojů, těch závodů tady bude ještě asi mnoho, ale na druhou stranu je opravdu potřeba, aby se o tom takto diskutovalo, aby ty programy byly nastaveny tak, aby pro naši republiku byly co nejefektivnější. V rozpravě vystoupil pouze pan senátor Vystrčil, víceméně ta diskuse korespondovala s návrhem našeho usnesení, takže vás žádám o jeho podporu.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  O tom budeme hlasovat. Dovolím si vás svolat.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Luděk Jeništa. V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 29. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, prosím, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Návrh usnesení byl přijat. Pro se vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Děkuji zpravodajům i paní ministryni. Končím projednávání tohoto bodu. My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Hezké poledne, dámy a pánové, nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2018

Tisk č. 330

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 330. Senát v 11. funkčním období zřídil pět stálých komisí, prosil bych o klid... Senát v 11. funkčním období zřídil pět stálých komisí a stanovil jim úkoly. Zároveň jim uložil svým usnesením č. 12 ze dne 16. listopadu 2016, aby jedenkrát ročně informovaly Senát o plnění stanovených úkolů. Prosím nyní pana senátora Tomáše Grulicha, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové. Tuto výroční zprávu za rok 2018 máte v písemné podobě, já si z ní dovolím vytáhnout jenom několik důležitějších informací. Komise měla 8 členů. Vedle té komise samostatné zasedala ještě konzultativní rada, která je složena z 20 osob, což jsou úředníci z různých ministerstev a také zástupci krajanských komunit. Měli jsme celkem v letošním roce 13 schůzí a přijali jsme 14 usnesení, z nichž bych vypíchl především žádost o podporu a pomoc krajanské komunitě žijící ve Venezuele, pro vaši informaci, už přijelo asi 50 lidí, kteří přijeli z Venezuely, ČR, resp. ministerstvo zahraničních věcí zřídilo zvláštní konzulát v Kolumbii, který má nejblíž k Venezuele, aby realizoval tuto naši žádost.

Komise uspořádala celkem během roku několik akcí. První uskutečněnou akcí bylo veřejné slyšení Senátu ve spolupráci s VVVK. Týkala se současného života Lužických Srbů, jestliže se ptáte, proč zrovna naše komise, tak v definici krajanské komunity jsou zařazeni i Lužičtí Srbové, přestože to nejsou Češi, ale je to tradice, která už přetrvává od 18. století. Tohoto slyšení se zúčastnili jak Lužičtí Srbové, tak i zástupci Spolku pro podporu Lužických Srbů. Druhou akcí byla výstava o letcích druhé světové války ve službách Královského letectva. Byla tam i taková část, která byla věnována českým letcům v Izraeli, resp. výchově letců v tehdejším Československu v roce 1948 a 49.

5. června komise slavnostně zahájila v Senátu festival dokumentárních filmů České kořeny, který v této době slavil 10 let. 10. července již po sedmnácté uspořádala komise udílení cen Společnosti pro vědy a umění. Dále zde byl zahájen i 29. světový kongres Společnosti pro vědy a umění, který byl založen v roce 1958 ve Washingtonu. 1. srpna 2018 uspořádala komise s odborným partnerem, Českou školou bez hranic, slavnostní setkání Čechů žijících v zahraničí u příležitosti 100. výročí založení Československé republiky a zároveň zahájení 10. mezinárodní konference o výuce češtiny v zahraničí. Pak bych mohl ještě pokračovat, těch akcí bylo několik. Myslím si, že si to můžete přečíst, nebudu dále už z toho nic vypichovat.

Při této příležitosti bych vám chtěl poděkovat za spolupráci v Senátu. Senát byl pro mě dobrým, zajímavým a velice dobrým prostředím pro mou práci, doufám, že jsem zde něco zanechal, jsem rád, že jsem mohl vést komisi pro Čechy žijící v zahraničí, věřím, že bude pokračovat v tom, co jsme započali, to znamená v určité osvětě pro českou společnost, že tady je skupina Čechů, která žije v zahraničí a má zájem o spolupráci s ČR, abychom si toho byli vědomi. Děkuji vám za spolupráci.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím paní senátorku Boženu Sekaninovou, aby nás seznámila se zprávou Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Božena Sekaninová:  Já děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Zprávu o činnosti komise máte k dispozici, proto ji také nebudu číst. Ale jenom informace, v roce 2018 komise pracovala v tomto složení: Antl Miroslav, Hubáčková Anna, Látka Jan, Nytra Zdeněk, Seitlová Jitka, Sekaninová Božena, Sušil Radek, Vosecký Jiří. Členové komise jsou zároveň členy různých výborů a při jejich volbě je respektováno paritní zastoupení jednotlivých politických klubů. Předsedkyní komise byla Božena Sekaninová, místopředsedou Jan Látka. Stejně jako v předchozích letech se komise scházela v pravidelných intervalech tak, aby vždy aktuálně projednala všechny předložené náměty, žádosti, přehledy a podobně.

V roce 2018 se konalo celkem 5 řádných schůzí, na kterých bylo přijato celkem 46 usnesení. V roce 2018 komise neabsolvovala žádnou zahraniční cestu. Plánovaná cesta do Rumunska se nakonec z důvodu nevhodnosti termínu neuskutečnila. Já bych touto cestou chtěla poděkovat všem členům komise za obětavou a svědomitou práci v uplynulém roce. Vám, milé kolegyně a kolegové, přeji zdar vaší práci. Bylo mi ctí s vámi spolupracovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Nyní prosím pana senátora Miroslava Nenutila, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Vždy když jsme někam se Stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova vyjeli, tak jsme se představovali a chlubili tím, že jsme po plénu Senátu nejpočetnějším orgánem, což dokazovalo 21 členů, kteří začali na začátku letošního roku v této komisi pracovat. Nebudu vás zatěžovat statistickými údaji, kolikrát jsme schůzovali, kolik jsme udělali seminářů nebo kolikrát jsme byli na nějakých výjezdních zasedáních. Vážím si toho, že to početné členství komise opravdu dokazuje zájem senátorek a senátorů o práci ve venkovských regionech. Z těch akcí, které se staly tradicí, zcela určitě jste zaznamenali krojované slavnosti, které se tady ve Valdštejnské zahradě v květnu odehrávají, letos jsme pomohli k založení i tzv. síně slávy, pocty na rozvoji venkova, kdy bude oceněna ta osobnost, jež se o rozvoj venkova nejvíce zasloužila.

Navázali jsme úzké kontakty s exekucí nebo s exekutivním výborem evropské organizace Entente Florale, asi budete znát ze soutěže Vesnice roku, Zelenou stuhu nebo Zelené město. A potom vždycky ta obec a to město reprezentují ČR na jakési evropské přehlídce této v uvozovkách zeleně. Jsme pyšni také na to, že se nám od ministerstva životního prostředí podařilo získat stálé příspěvky právě na reprezentaci ČR v těchto soutěžích. Mohl bych mluvit takto ještě dlouho. Ale takovou tou ústřední myšlenkou a i námětem pro další činnosti je ten nejožehavější problém, což je postupné vylidňování venkova. Mám teď na mysli venkova jako spíš vsí. K tomu všemu ta naše činnost směřuje. Závěrem mi dovolte, abych poděkoval za dlouholetou práci tajemnici této komise, paní Šarmanové, která v letošním roce byla vystřídána paní Pilařovou, jež je novou tajemnicí, myslím si, že si vede dobře, jako její předchůdkyně.

Milé kolegyně, vážení kolegové, všechno podstatné, včetně výjezdů, návštěv regionů, případně zahraničí, najdete ve zprávě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím pana senátora Jana Horníka, aby nás informoval o činnosti Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Zprávu o činnosti za rok 2018 Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky máte před sebou, nebudu to číst. Jenom možná pár detailů. Předsedkyně této komise Daniela Filipiová bohužel ke konci toho období ze zdravotních důvodů nemohla být úplně až tak aktivní, takže její práci převzali ostatní členové komise, v sestavě Daniela Filipiová, Zuzana Baudyšová, Jan Horník, Miluše Horská, Václav Chaloupek, Renata Chmelová, Eva Syková a Petr Bratský, který tam byl jako externista. Pokud bych chtěl něco vyzvednout, čím jsme se zabývali poslední roky poměrně intenzivně, a to i na zahraničních cestách případných, tak to byla záležitost fake news, hodně v Pobaltí, kde je to hodně intenzivní problém, protože Rusko leží vedle pobaltských států. Ale samozřejmě řešili jsme tuto problematiku i jinde, např. po Evropě.

Takže my jsme se sešli na třech řádných schůzích, k tomu jsme přijali několik usnesení. Dovolte, abych se přidal k mému předřečníkovi, protože Kateřina Šarmanová byla tajemnicí i této komise. Jí bych chtěl poděkovat za práci, jak vedla i tuto komisi, zvládala obě dvě komise excelentně. Zatím podle toho velmi krátkého období, které můžu zhodnotit, tak kolegyně Pilařová to zvládá úplně stejně, takže máme dobré spolupracovníky.

To je za mě asi za tuto komisi úplně všechno, když tak ještě potom jsou tam nějaké ty aktivity popsané. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo paní senátorce Elišce Wagnerové, aby nás seznámila s informací o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Kolegyně a kolegové, dnes naposledy. Tak tedy, Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury v tom sledovaném období byla složena ze senátorů: František Bublan, Michael Canov, Miluše Horská, Jiří Oberfalzer, Zdeněk Papoušek, Jiří Šesták, Milan Štěch a z nesenátorů Edvard Outrata, Petr Pithart a Miroslav Škaloud, místopředsedou pak byl senátor Jiří Dienstbier. Já jsem tedy byla předsedkyní tohoto tělesa senátního.

Celou tu zprávu máte k dispozici. Ale přesto také jenom pár slovy.

Sešli jsme se na pěti schůzích, uspořádali jsme jeden odborný seminář a uspořádali jsme jednu společnou schůzi s partnerskou komisí Poslanecké sněmovny.

Hlavním tématem jednání komise letos byly volby do Senátu a celostátní referendum. Volby do Senátu byly posuzovány ve dvou aspektech, jednak přemýšleli jsme o tom, jak vypořádat to, aby se tak často neměnily senátní obvody. A konec konců, když tady nyní naposledy byl zákon o změně obvodů v Senátu zamítnut, tak tato problematika začala být opravdu velmi žhavou. A předpokládám, že ministerstvo vnitra vyzve možná i ty senátory, kteří se tomu nejvíce věnovali, aby případně spolupracovali, anebo možná i komisi jako takovou, aby se zúčastnila na přípravách, resp. debatách o tom, jak má nový zákon vypadat.

Druhá otázka pokud jde o volby souvisela s pravidelnými kritikami nízké účasti v senátních volbách při druhém kole voleb do Senátu. Přemýšleli jsme, jak dál. Toho se týkal i odborný seminář, kde vystupovali tři experti, doc. Lebeda, doc. Winter a Dr. Antoš, kteří doporučili, a shodli se na tom všichni tři bezvýjimečně, zrušení druhého kola senátních voleb, ovšem při současném zachování vytvoření takového systému, který by zachoval absolutní většinu nutnou pro zvolení senátorů.

Mluvím samozřejmě o australském modelu, který má být dnes na programu. A přeji kolegovi Dienstbierovi, který je hlavním autorem, úspěch, i když o něm pochybuji, že ho dosáhne. Ale dobře. Ovšem bude se s tím muset asi něco udělat, protože tato kritika se samozřejmě bude opakovat. A ani letos účast nebyla nikterak oslňující.

Dalším tématem, jímž se zabývali, byly otázky referend. Měli jsme k dispozici návrhy SPD, ČSSD, KSČM, ale zabývali jsme se otázkou možného referenda i pod zorným úhlem ve srovnání se zahraničními úpravami. Máme za to, že náš přístup k řešení referend ulpívá v jakémsi ještě v předlistopadovém zděděném modelu, který asi není úplně nejsprávnější. A tam u nás zaznívaly možné jiné přístupy.

Otázku referenda jsme ovšem nedořešili. Musím ale zásadně říct, že jsme byli velmi zdrženliví, sáhnout vůbec po institutu referenda. Ale nechávali jsme to otevřené, ovšem za předpokladu, že bude tento institut vymodelován jinak, než je tomu dosud.

Dále byl v komisi pořízen seznam možných námětů na změny Ústavy, ale s tím jsme se už dál nikam nedostali. To je jedna věc. A druhá věc je. V seznamu dominovala témata, která se vztahovala k postavení Senátu. A zejména tam patřilo prodloužení třicetidenní lhůty, která je dána pro Senát. A pak druhé téma, které jsme zdůrazňovali, bylo rozšíření článku 40 Ústavy, to znamená rozšíření počtu zákonů, které by potřebovaly výslovný souhlas Senátu, kde by nebyl Senát přehlasovatelný Poslaneckou sněmovnou.

To ovšem už zůstává pro dědice se tomuto věnovat. Také ráda bych poděkovala všem členům komise – ostatně k tomu jsme se sešli předevčírem – ale i teď znovu jim mnohokrát děkuji. Děkuji tajemníkovi komise Janu Kyselovi, který velmi pečlivě připravoval všechna naše setkání i semináře atd. Myslím, že to byla dobrá spolupráce, jsem vám všem za ni velmi vděčná, i pro mě to bylo obohacující. A přeji vám, aby se do budoucna dařilo, nejenom členům komise, ale obecně vám všem. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní kolegyně. A nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím.

Ptám se předsedkyň a předsedů komisí, zda, i když neproběhla rozprava, se chtějí vyjádřit. Podle jednacího řádu na to máte právo. Nikdo se nehlásí. Přistoupíme tedy k hlasování a budeme hlasovat o návrhu usnesení, vzít na vědomí informace komisí Senátu o činnosti za rok 2018.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí informace komisí Senátu o činnosti za rok 2018. Aktuálně je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 45 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Informace stálých delegací Parlamentu České republiky o činnosti za 11. funkční období

Tisk č. 329

Informace jste obdrželi jako senátní tisk č. 329. Prosím člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Meziparlamentní unie pana Jaroslava Malého, aby nás seznámil se zprávou o činnosti Stálé delegace.

Pardon, technická poznámka pana senátora Jana Horníka.

Senátor Jan Horník:  Omlouvám se. Hlásil jsem se, protože mám jít za chvíli s Milošem Vystrčilem do Českého rozhlasu a mám tady zprávu OBSE, jestli byste mě nemohli předřadit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ptám se pana kolegy Malého i pana kolegy Kunčara, jestli souhlasí, jestli pan senátor Jan Horník dostane přednost? Souhlasí. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Kolegové, děkuji. Zprávu zkrátím. Má celkem pět stránek, ale zprávu máte před sebou a nebudu ji číst.

Chci vás jenom poprosit, když se podíváte na naši zprávu Stálé delegace Senátu Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, je tam chybně napsáno Poslanecké sněmovny. Zřejmě se to tam vloudilo z toho důvodu, že máme tuto delegaci společnou s Poslaneckou sněmovnou, takže de facto by bylo asi správně Stálé delegace Parlamentu ČR jako celek. Ale pro nás se to týká pouze Senátu.

Nebudu číst všechny věci, které ve zprávě jsou. Ale mám dojem, že pro vás i pro vaše kolegy třeba v Poslanecké sněmovně bych chtěl zdůraznit, že pracujeme doposud ve složení mé osoby, pana kolegy profesora Žaloudíka a pana Dr. Václavce.

Jinak za Poslaneckou sněmovnu se to hodně proměnilo. Delegaci vedla Ivana Dobešová, nově ji vede Karla Maříková, byla v ní jako členka Zuzana Bebarová – Rujbrová, za ni tam je Zdeněk Ondráček, za ČSSD tam byl Ladislav Šincl, nyní je tam Pavel Kozák, za Marka Ženíška je tam Jan Bauer a za Ondřeje Benešíka je Josef Hájek.

Pravidelně se zúčastňujeme zimního, podzimního zasedání Parlamentního shromáždění OBSE. Zimní zasedání je vždycky ve Vídni kolem února a podzimní zasedání bývá na místě, které se určí. Výroční zasedání se konají opět různě po evropských státech nebo ve středoasijských státech.

Tolik k této záležitosti.

Jinak bych asi zmínil nejdůležitější činnost naší delegace, a to jsou místa, kde jsme monitorovali volby. A musím říct, že naše společná delegace s Poslaneckou sněmovnou je velmi kritická a velmi často je aktivní v posuzování nepravostí, které se dějí při volbách. Toto období to bylo v Arménii, v Mongolsku, v Kyrgyzstánu, v Itálii, v Rusku a v Turecku.

Chtěl bych poděkovat všem, kdo v této komisi pracují. A ostatní se dočtete v předloženém tisku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A nyní bych poprosil člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Meziparlamentní unie pana senátora Jaroslava Malého, aby navázal a seznámil nás se zprávou o činnosti této delegace.

Senátor Jaroslav Malý:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Řekl bych, že právě se vracím z Ženevy z jednání Meziparlamentní unie, kolegové tam ještě zůstali, já jsem měl tu čest přijet o něco dříve, abych vám tuto zprávu mohl přednést.

Všechny údaje, které budu říkat, máte ve zprávě, která je, jak říkali moji předřečníci, součástí senátních tisků, a proto se také po vzoru svých zkušenějších kolegů soustředím pouze na základní údaje a řekněme pro mě a možná i pro vás na zajímavější věci.

Meziparlamentní unie je velice stará organizace, starší než OSN a má v současné době 178 členů. Zasedá pravidelně v Ženevě a zasedá také v různých částech světa a řeší závažné řekněme mezinárodně politické problémy.

Za náš Senát za období 2016 – 2018 pracovala delegace ve složení Jaroslav Doubrava, Jan Látka, Jiří Oberfalzer a já. A je tam samozřejmě ještě velká část členů Poslanecké sněmovny, protože Poslanecká sněmovna má tu čest velet této delegaci.

Již jsem říkal, že pravidelná zasedání jsou vždy v Ženevě, to bývá většinou na podzim. Jinak v minulých dvou letech zasedání bylo v Dháce, Bangladéši a Petrohradě. Zasedání v Petrohradě bylo zajímavé tím, že tam bylo nejvíce členů od doby, kdy tato organizace zasedala někdy společně, bylo tam celkem 160 delegací a celkem více než 2 400 účastníků. A témata, kterým se Meziparlamentní unie věnuje, jsou různá, ale především úloha parlamentů ve sledování činnosti národních odborných sil, které se podílely nejen na operacích OSN. Dále to bylo téma boje proti terorismu, téma trvalého míru a jeho hybná síla k dosažení udržitelného rozvoje. Jsou tam diskutována práva žen, jsou tam samozřejmě diskutována i práva menšin, snižování chudoby a podpora prosperity v měnícím se světě, podpora mezinárodní spolupráce, opět udržitelný rozvoj a finanční inkluze žen jakožto hnacího mechanismu rozvoje.

Tímto bych skončil, protože téma žen je důležité téma. A přeji vám, ať si hodně počtete ve zprávě, která je součástí senátních tisků. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A prosím člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO pana senátora Patrika Kunčara, aby nás informoval o činnosti delegace. Prosím, pane kolego.

Senátor Patrik Kunčar:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Stálá delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO za období 2016 – 2018 pracovala ve složení Tomáš Jirsa, Patrik Kunčar, náhradníky byli Zdeněk Brož a Tomáš Czernin. Složení delegace za Poslaneckou sněmovnu bylo dvojí a toto složení máte uvedeno v předloženém senátním tisku. Senátor Tomáš Jirsa působil jako člen výboru pro civilní aspekty bezpečnosti a jeho podvýboru pro demokratické vládnutí. Já jsem byl členem výboru pro obranu a bezpečnost a jeho podvýboru pro transatlantické vztahy, Tomáš Czernin byl náhradníkem výboru pro obranu a bezpečnost a Zdeněk Brož byl náhradníkem ve stejných výborech, jako Tomáš Czernin.

Co se týká jednotlivých zasedání, jejich podrobný seznam máte uvedený ve zprávě.

Nyní na podzim ještě proběhlo zasedání zde v Praze. Poslední podzimní zasedání se bude konat 15. – 22. listopadu 2018 v Halifaxu, kde bude Senát zastupovat Tomáš Jirsa a Tomáš Czernin. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní prosím člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy pana Miroslava Nenutila, aby nás seznámil se zprávou o činnosti této Stálé delegace. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Omezím se pouze na základní údaje.

Čtyři členové horní komory našeho parlamentu mají tu čest reprezentovat Senát ve Štrasburku v tomto Parlamentním shromáždění. Je to paní senátorka Hamousová, pan senátor Jeništa, pan senátor Antl a já. V letošním roce se uskutečnila čtyři týdenní zasedání, jako vždycky ve Štrasburku. Všichni jsme členy různých výborů, ale tím vás nechci unavovat.

Hlavním úkolem tohoto Parlamentního shromáždění je posuzovat, hodnotit a monitorovat úroveň lidských práv v členských zemích. Členskými státy jsou všechny země Evropy, vyjma Běloruska, které nesplňuje základní podmínky pro členství.

Letošní rok i ve Štrasburku byl osmičkový, takže Česká republika a Slovensko tam o sobě daly vědět na několika akcích, mj. i na předávání ceny Václava Havla pro lidská práva.

Myslím, že šéfová tohoto Parlamentního shromáždění madame Pasquierová při srpnové návštěvě Prahy ocenila přínos naší delegace, jejíž součástí jsou i kolegové z Poslanecké sněmovny.

Při této příležitosti bych chtěl poděkovat všem členům delegace za vzornou reprezentaci České republiky a potom i panu tajemníkovi této komise Radku Merklovi.

A dovolte mi, abych zvlášť poděkoval i panu senátorovi Luďku Jeništovi, který se rozhodl, že se bude věnovat spíše Vlašimi, za důstojnou reprezentaci a domluvili jsme se, že za dva roky, které s námi byl v delegaci, mu udělíme diplom. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Ještě počkám, až mu bude předán diplom. Předání diplomu proběhlo a můžeme pokračovat. A nyní prosím člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Středoevropské iniciativy pana senátora Tomáše Grulicha, aby nás seznámil se svou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Milé kolegyně, kolegové, zprávu – jak říkali kolegové přede mnou – máte v písemné podobě. Omezím se jenom na to, že členy stálé delegace byli dva členové horní komory, a to já a kolegyně Emilie Třísková. Tato Středoevropská iniciativa má v podstatě tři dimenze. Jednu dimenzi vládní, jednu dimenzi hospodářskou a jednu dimenzi parlamentní, a v této oblasti jsme byli aktivními členy.

Tato iniciativa má celkem 18 zemí, z toho 10 zemí je zároveň i členskými státy EU.

Během dvouletého volebního období se toto shromáždění sešlo celkem čtyřikrát. Poslední bylo v Chorvatsku, které bylo zaměřeno na udržitelný cestovní ruch. Toť, prosím, vše.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Táži se, jestli si ještě někdo ze zástupců stálých delegací přeje vystoupit. Nikoho nevidím.

Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení – vzít na vědomí informace stálých delegací Parlamentu České republiky o činnosti za 11. funkční období. Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 41, proti nula. Návrh byl přijat.

Nyní budeme projednávat poslední bod dopoledního jednání, kterým je

 

Zpráva předsedy Senátu o činnosti Senátu v 11. funkční období

Tisk č. 331

Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 331. Prosím nyní předsedu Senátu, pana Milana Štěcha, aby nás seznámil se zprávou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, předkládám vám stručnou zprávu, která se především soustřeďuje na čísla, sumář údajů, který je vhodný mít k dispozici – jak jednotliví senátoři, tak také jako instituce.

Období od listopadu 2016 do současné doby obsahovalo 18 schůzí, pléna Senátu. Ale to je jenom ta špička. Samozřejmě, že za tím je velké množství dalších aktivit výborových, komisí, podvýborů, ale také těch drobných věcí, které tvoří naši práci. Je to setkávání s lidmi, kteří nám mají co sdělit. Jejich názory a stanoviska jsou důležité pro naše rozhodování.

Já bych toto období považoval v historii Senátu – 22leté historii – za takové průměrné období, které bylo samozřejmě také poznamenáno menší stabilitou vlády, resp. volbami do Poslanecké sněmovny a problémy s tím spojenými.

V tomto období se potvrdilo, co často říkáme, a co nám někteří nevěřili, že Senát je opravdu pojistka stability, kontinuity polistopadového vývoje. Tím nechci říci, že výsledek voleb do Poslanecké sněmovny znamená nějaké narušení.

Ale řekl bych, že kdyby tu nebyl Senát, že některé politiky oslovovat nějaké pokušení některé věci upravovat jinak. Nakonec to někteří politici dávají najevo, že vybočují i z mantinelů naší zahraniční a bezpečnostní politiky, byť ne nějakým zásadním způsobem, že by kormidlo naší země nasměrovalo někam jinam. Ale jsou to pokusy, které nemůžeme přehlížet.

V této situaci Senát potvrzuje, že je pojistkou stability, parlamentní demokracie a demokracie obecně v naší zemi. Přál bych si, aby to vydrželo i do budoucna.

Co si také myslím, že si tady můžeme říci – já to do zprávy nedával, je fakt, že jsme parlamentní těleso, jsme horní komora. Parlamenty nikde na světě nemají nějakou enormně velkou důvěru, a to z toho důvodu, že jsme diskusní pole a zaznívají tady různé názory. Když slyšíte občany, tak nás spojí se 2 – 3 jmény, které jim třeba výrazně nevyhovují, podle toho posuzují činnost naší komory. Jiná skupina občanů zase vidí úplně jiné osoby tady, které jim nevyhovují... Lidé se spíše rozhodují na základě negativních zkušeností, negativních poznatků, než na základě poznatků pozitivních anebo schopnosti komplexního hodnocení.

V této atmosféře si Senát za poslední léta udržuje podporu veřejnosti mezi 30 – 35 %. Myslím, že jsme docela vyčerpali možnosti. Přitom pokud bereme v potaz, co jsem řekl, že jsme parlamentní kolbiště a že tady zaznívá různost názorů, tak drtivá většina společnosti si také v lecčems nerozumí. Jsou lidé, kterým je to jedno, a těm to opravdu jedno je, podle toho se chovají. Ale aktivní lidé, stoprocentně všemu nerozumí, ale na druhou stranu, když jsou demokraté, tak respektují názory i menšin a snaží se udržet nějaký konsensus ve společnosti, to znamená, aby to nevytvářelo zbytečné konfliktní situace.

Myslím, že v tomto se Senát posunul. Jsem tomu rád. Jistě jste to snad pocítili i z mé strany. Snažil jsem se přispívat k tomu, aby napětí ubývalo. Aby opravdu naše parlamentní těleso bylo na jedné straně srozumitelné a na druhé straně prokazovalo určitý stupeň serióznosti. Má to limity. I ten speaker, nebo předseda, Kanaďané mají speakera, který, když se stane předsedou, tak přestane dělat takovou tu vůbec politiku, je jenom organizátor. Ale to je Kanada. Tohle, když bude čelní představitel Senátu, kdokoliv z nás tady v Česku, tak příště už ho nezvolí. Protože naši voliči chtějí nějaké postoje. Pak jsou postoje buď radikální, které představují některá politická hnutí a snaží se na ně získat nějaké procento lidé. Nebo jsou postoje, které se snaží uchovat určitou slušnost, určitou srozumitelnost, ale přitom spíš spojovat. Tam záleží, jestli najdou porozumění mezi občany. Podle toho, jaké nálady ve společnosti jsou.

My jsme procházeli obdobím, kdy zejména migrační krize velmi výrazně, myslím, že více než si to zasloužilo, ovlivňovala veřejné mínění. Přesto si myslím, že jsme tím obdobím prošli dobře. Přeji si, abychom v tomto vydrželi.

Chci vám poděkovat za práci.

Mám tady ještě, že máme rezervy... Ale o těch tady mluvit nebudu. A byl bych rád, kdybychom si třeba s předsedy klubů o některých věcech pohovořili. Tak jako je to všude, jste tady někteří, kteří jste velmi aktivní, a měl bych sto chutí některé z vás jmenovat. Ale nebudu to dělat. Jste připraveni na jednání, věnujete se tiskům. Máte názory. Někteří to vnímají, že jsou odborníci na všechno.

Osobně mám raději, když vidím, že lidé mají názor, jsou schopní ho prezentovat a je vidět, že se věcem věnují. Než že pouze někdo jiný sleduje, jak to tady probíhá – a případně jenom hlasuje.

Myslím, že práce by měla být více aktivní. Neměla by být aktivistická, ale měla by být aktivní...

Celkově je tady hodně pracovitých členů Senátu. Na nich Senát stojí. Především vám za to děkuji. Také bych vám chtěl popřát, aby vám to vydrželo.

Ti ostatní, kteří se až tolik věcem nevěnují, které nám patří, tak aby v tomto se drobet pokusili přehodnotit svůj přístup.

Jinak vám děkuji za spolupráci. Přeji nám všem, kteří budeme pokračovat, abychom aspoň udrželi, co dneska Senát v České republice znamená. Věřím, že pokud budeme nadále slušným a seriózním tělesem a nebudeme podléhat nějakým krátkodobým vlivům, že se nám možná podaří pozornost, a tím i důvěru v Senát prohloubit, což by bylo mým přáním do dalších let. K tomu vám všem přeji pevné zdraví! (Potlesk. Poklepávání do lavic.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů... (jak mám tady napsáno...) Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. (Pan předseda se asi nevyjádří k neproběhlé rozpravě...)

My můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu – vzít tuto zprávu na vědomí. Aktuálně je přítomno 50 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 47 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 43, proti nula. Návrh byl přijat.

Tímto je vyčerpán dopolední program. Odpoledne – po pauze na oběd – budeme pokračovat ve 13.25 hodin. Dobrou chuť!

(Jednání přerušeno v 12.23 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.27 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat po polední přestávce. Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 245

Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 245. Jenom upozorňuji a konstatuji, že při minulém jednání jsme jej odročili, to znamená, dneska ho máme na tomto jednání. Návrh uvede navrhovatel, pan senátor Jiří Dienstbier, který má nyní slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  (Není zapnutý mikrofon.) Už je slyšet? Jo, dobře. Takže ještě jednou, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych uvedl zmíněnou novelu zákona o volbách do PČR, která zavádí jednokolový systém voleb do Senátu, tzv. australského typu. Já myslím, že v zásadě není příhodnější moment pro projednávání takovéhoto návrhu zákona než těsně po volbách do Senátu, které opět ukázaly, že zájem občanů ČR o účast ve volbách, zejména v druhém kole, tak jak je systém nastaven nyní, je zcela minimální.

K čemu to vede, ilustruji citací nejvyššího ústavního představitele ČR, který na Radiožurnálu 15. října, tedy před několika dny, řekl: Tak výborně, podívejte se, instituce, které voliči nevěří, kterou v podstatě pohrdají, je podle mého názoru hodna zrušení. Následovaly výroky o vyhladovění Senátu, dalo by se asi říci, že nás to nikoho moc nepřekvapilo, že takové výroky přišly. Ono se tak děje poměrně pravidelně vždy právě po volbách do Senátu, kdy se vždy znovu ukáže, že ten zájem o druhé kolo je mizivý, není to jenom po volbách, objevuje se to průběžně. Slouží to k útokům na Senát jako instituci. Je to samozřejmě útok na ústavnost, jak jsem řekl, na Senát, který je důležitou ústavní institucí, která se podílí na dělbě a vyvažování moci ve státě, má garantovat tímto také jeho stabilitu.

Je tedy k zamyšlení, jakým způsobem na toto reagovat. Jestli nezměnit právě tedy i ta pravidla, podle kterých se do Senátu volí.

Zaznívají různé názory, například že se nevyčerpaly všechny možnosti, jak podpořit účast voličů při využití toho stávajícího nebo při zachování toho stávajícího systému, např. lepší informovaností, uvedením informace na volebních lístcích pro 1. kolo nebo například prodloužením lhůty mezi 1. a 2. kolem s možností roznosu lístků do schránek, tak, aby lidé věděli, že to 2. kolo je. Ale asi si nemůžeme dělat iluze, že by tato opatření, byť jsou žádoucí, nějak zásadně změnila volební účast. Ta je dána především jinými příčinami. Prostě pro voliče je příliš náročné přijít během jednoho nebo případně dvou týdnů dvakrát k volbám do Senátu. Když jsou ty volby spojeny s krajskými nebo obecními, tak ještě dorazí také ani ne polovina, ale přece jenom alespoň mezi těmi 40, 50 % k tomu druhému kolu už nikoli.

Také jsem zaznamenal výroky zejména nově zvolených kolegů, že situaci a prestiž Senátu lze zlepšit tím, že přijdou a budou dobře pracovat.

Takovéto výroky slyšíme po každých volbách od nově zvolených senátorů, sami jsme všichni, myslím, jejich autory nebo jedněmi z autorů. Nakonec se vždycky ukáže, že sebelepší práce, i ta atmosféra, kterou tady dnes kdekdo ocenil, tak že nakonec k těm výsledkům nevede v podobě vyšší účasti.

Proto si myslím, že bychom se měli zamyslet nad nějakou zásadnější změnou, která by situaci zlepšila, myslím si, že pokud nám to tedy vadí, že lidé nechodí k tomu druhému kolu, myslím si, že je to zřejmé, že to zásadní zlepšení zatím se neukázalo jako možné, tak nezbývá než se zamýšlet nad tím, jestli je vhodné zavést jednokolovou volbu do Senátu a jakou.

Já myslím, že tak jak jsme tady tu diskusi vedli, tak že je shoda v tom, že rozhodně by Senát neměl být volen tou prostou většinou, tak jak to známe z britského systému voleb do dolní sněmovny, tedy ten princip toho prvního na pásce, bez ohledu na to, jestli je to 6, 15 nebo 70 procent. Protože pravděpodobně by to velmi změnilo povahu Senátu jako takového, kdy samozřejmě ta prostá většina vede k menší reprezentativnosti. V Senátu by asi měly být zastoupeny různé názory, různé pohledy na řešení věcí.

Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury za posledních několik let se touto věcí systematicky zabývala, ostatně, zaznělo to tady dnes už ve zprávě předsedkyně komise, uspořádala několik seminářů se špičkovými experty, ať už z řad politologů nebo ústavních právníků, kde jsme se tímto tématem zabývali. Z těchto seminářů, ostatně zápisy z toho posledního jste všichni do emailu obdrželi, tak vyplývalo, že všichni ti zúčastnění experti se shodli, že právě ten australský systém by mohl být zlepšením té situace, že by to byl krok správným směrem. S větším či menším nadšením, ale byl to závěr v zásadě všech.

Stejně tak z toho jednání vyplynulo, že právě ten australský systém by byl i z hlediska pravděpodobných výsledků nejpodobnější těm stávajícím výsledkům, byť samozřejmě nikdo nemůže garantovat, ani to není pravděpodobné, že by ty výsledky byly vždy stejné, ale v zásadě v naprosté většině případů by tomu tak bylo. A to z toho prostého důvodu, že australský systém v zásadě vede k nutnosti většinové podpory nebo k podpoře, která se blíží té 50procentní většině, nestačí tedy třeba těch 10 %, pokud je to zrovna nejvíce z širokého pole kandidátů.

Nyní tedy k tomu systému, který je navrhován, samotnému, jak už jsem řekl, jednalo by se o jednokolový systém, kandidáti by nebyli na jednotlivých lístcích, ale byli by na jednom společném lístku ve vylosovaném pořadí. Voliči by na tomto volebním lístku volbu provedli tak, že by označili alespoň tři kandidáty, vlastně zjednodušeně, udělili by jedničku, dvojku, trojku, podle pořadí, tak jak by jednotlivé kandidáty preferovali. Mohli by označit i více. Tady bych se trochu zastavil, protože já jsem v debatách zaslechl, že ten systém je pro voliče nesrozumitelný, že je prostě složitý, že by mu neporozuměli. Já bych tomuto názoru oponoval, já myslím, že to označení, ta jednička, dvojka, trojka, že to je naprosto jasné, je to zřejmé, je to pro voliče snadno pochopitelné, jak řekl právě, myslím, na tom semináři komise pro ústavu pan doktor Lebeda, tak byť by voliči nevěděli přesně, jak probíhá to počítání, tak intuitivně by vlastně volili správně. Na rozdíl třeba od mnohem složitějšího komunálního systému, kterému voliči nerozumí, volí intuitivně jinak, než jak ten systém funguje. To znamená, pokud někdo argumentuje, že ten systém, ten australský systém s tím označením té jedničky, dvojky, trojky je složitý, tak to není pravda, ten systém je pro voliče velmi jednoduchý, srozumitelný z hlediska podstaty toho, jak funguje, na rozdíl od mnohem složitějšího komunálního.

To, co je složitější, tím se dostávám ke způsobu počítání, protože byť systém z hlediska účasti je jednokolový, tak z hlediska počítání je to vlastně vícekolový systém. V podstatě kdybych se měl pokusit to srozumitelně vysvětlit, tak v každém kole počítání se spočítá, kdo má nejvíc. Když nemá nikdo přes 50 %, tak se vyřadí nejslabší, jako by se volí, resp. počítá znovu. Akorát že lidé už tedy nejdou znovu volit, my jsme se jich dopředu zeptali, koho by v tom druhém kole volili, kdyby vypadl ten jejich preferovaný kandidát. Jinými slovy, v případě, že vypadne ten, koho označili jedničkou, připočte se hlas tomu, koho označili dvojkou, a takto se ta kola opakují vždy s tím, že vypadne nejslabší, lidé vlastně jakoby znovu hlasují, až někdo získá 50 %, nebo v případě, kdy už zbývají jenom dva, někdo získá prostě větší počet hlasů.

Tady je potřeba připustit, že na rozdíl od jednoduchosti pro voliče je doopravdy tento navrhovaný systém složitější pro okrskové volební komise z hlediska sečtení hlasů. Opět to ovšem nepovažuji za fatální problém, protože pořád i pro okrskové volební komise ten navrhovaný australský systém do Senátu je mnohem jednodušší než počítat komunální volby. To znamená, není to nepřekonatelný problém. Takže pokud někdo tvrdí, že to je složité, tak pro voliče určitě ne, pro okrskové komise ano, ale okrskové komise více či méně úspěšně zvládají i ten mnohem složitější komunální systém. Takže si myslím, že ani tato námitka není relevantní. To je v zásadě asi zcela dostatečný popis toho systému pro úvodní slovo. Já bych byl rád, kdyby Senát tento návrh schválil, s vědomím, že my neschvalujeme finální návrh zákona, který by nám postoupila Poslanecká sněmovna, ale v podstatě v případě, že bychom to dnes schválili, tak zahajujeme standardní legislativní proces, kdy se teprve návrh zákona posílá do sněmovny a ta diskuse začíná v podstatě. S tím, že pokud by sněmovna takový návrh projednala a postoupila Senátu poté, tak je to volební zákon, který podle čl. 40 ústavy musí být schválen i Senátem, to znamená, není tady obava, že by nám sněmovna mohla vnutit nějakou podobu návrhu zákona, se kterou bychom my jako Senát nesouhlasili, nejsme přehlasovatelní, nyní už by se uplatnil ten tzv. člunek podle stykového zákona a musely by se sněmovny dohadovat. Ale dokud by nedospěly ke shodnému závěru, tak by prostě ta změna zákona schválena nebyla.

To znamená, že nehrozí třeba, že by ten návrh sněmovna upravila tak, že by zavedla ten prostý britský systém, té prosté většiny, nám by nezbylo než se s tím smířit. Jsme tady stále pánem situace, bez nás to prostě nejde.

Já samozřejmě vnímám ty nálady zde v Senátu, tuším, že tento návrh to zde nebude mít dnes jednoduché. Nicméně bych ještě upozornil na ty politické souvislosti, ty výsledky, ty aktuální výsledky voleb do Senátu jsem zmiňoval, ale zaznamenal jsem i od některých předsedů stran, nebudu zmiňovat tu vlastní, ale např. i od Pavla Bělobrádka v neděli vyjádření, že ten australský systém je jedna z těch možných perspektivních variant, s tím, že samozřejmě by se to muselo promyslet, prodiskutovat, my už to tady děláme pro ty, co měli zájem, dva roky, jak jsem říkal na půdě komise, byli zvaní všichni senátoři. Tím, že ten proces by tady začínal, tak prostor by tady stále byl.

Takže bych vás doopravdy chtěl požádat, abyste to zvážili, byl bych velmi rád, kdybyste to podpořili, tak, aby byl zahájen legislativní proces projednávání tohoto návrhu. Já myslím, že pokud se nechceme jenom smířit s tou situací, že voliči nemají zájem o volby do Senátu, se zpochybňováním Senátu, neboť Senát si zakládá na tom, že je ochráncem ústavnosti, tak bychom přinejmenším seriózní debatu, jak situaci změnit, měli vést. A o to bych vás chtěl požádat.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Než dám slovo dalším, tak bych přivítal u nás v Senátu všechny ty krojované Hanáky a Hanačky, kteří sem přišli. Vítejte srdečně u nás.

A my budeme pokračovat tím, že senátní tisk projednal ÚPV jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisky č. 245/1 a 245/4. Prosím tedy pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Moje zpravodajská zpráva bude poměrně krátká, protože podstatu návrhu novely zákona objasnil pan senátor Dienstbier, bylo to i tady už projednáváno. Omezím se tedy pouze na konstatování, že ten návrh zákona byl předložen v březnu letošního roku. ÚPV ho projednal na své 21. schůzi v červenci. S usnesením, že doporučuje Senátu PČR návrh tohoto zákona schválit. Naše 17. schůze projednávání odročila na dnešek. A to právě začalo. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů. Senátní tisk dále projednal VUZP. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Vystrčil. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 245/2. Prosím tedy pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Náš VUZP se touto materií zabýval na své 17. schůzi konané 27. června 2018, po úvodním slově Jiřího Dienstbiera, senátora Senátu PČR, zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh senátního návrhu zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila a pověřuje předsedu výboru Senátu, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Jenom připomínám, že o tomto usnesení už jsme hlasovali o zamítnutí, to znamená, pokud bude někdo chtít dávat zamítavé stanovisko, tak bude muset v obecné rozpravě ho znovu podat. Senátní tisk následně projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Zpravodajkou komise je paní senátorka Eliška Wagnerová. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 245/3. Paní senátorku tady nevidím. Ptám se, jestli někdo chce vystoupit z komise místo ní? Pokud ne, tak budeme pokračovat dál, tím, že já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy jako první je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil s právem přednostního vystoupení... Takže pan senátor Miroslav Nenutil, pan senátor Miloš Vystrčil se vzdává přednostního práva. Prosím.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji panu senátorovi Vystrčilovi, já jenom opomenutí, v té mé zpravodajské zprávě jsem opomněl dodat, že ÚPV přijal pozměňovací návrhy, které byly legislativně-technického charakteru. Takže opravuji to svoji větu. ÚPV doporučuje Senátu PČR schválit návrh tohoto zákona ve znění pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové. Já k tomuto tisku mám několik poznámek, s tím, že budu možná trošku reagovat i na to, co tady říkal předkladatel, jednak si tedy vůbec nejsem jistý, že je dnes nejpříhodnější doba, abychom se tím zákonem zabývali, protože mám také trochu pocit, jako kdybychom nejvyššímu ústavnímu činiteli tím dávali zapravdu, a to já si myslím, že ji rozhodně nemá.

Druhá věc, kterou k tomu chci říci, je, že bychom si každý měli položit otázku, jestli Senát v té podobě, jak dneska pracuje, na základě vzniku senátorů nebo mandátu senátora, na základě těch pravidel, které dneska máme, funguje dobře, nebo nefunguje dobře, zda funguje ku prospěchu této země, nebo nikoliv. Já mám pocit, že prostě zásadní problémy s tím, zda Senát plní, nebo neplní svoji roli, nemáme. Naopak jsem přesvědčen, že jsme velmi dobře připraveni i na základě vzniku Senátu tohoto stávajícího volebního systému svojí roli dostát, možná, že v tom nedalekém budoucnu to bude velmi důležité.

Třetí věc, na kterou si dovoluji poukázat, je, že vůbec není jasné, já o tom ještě budu mluvit, vůbec není jasné, že by se zavedením australského volebního systému nezměnil charakter Senátu. Vůbec to není jasné. Vůbec to nevyplývá z ničeho, co jsme mohli ze své zkušenosti si dopředu zjistit, protože žádný takový pokus nenastal. Já dokonce tvrdím, že spíše pravděpodobnější je to, že by se charakter Senátu změnil. Dovolím si možná spíše prostřednictvím pana předsedajícího řečnickou otázku k panu předkladateli Jiřímu Dienstbierovi, protože se zeptám, jestli by tím senátorem podle australského volebního systému měl být člověk, který získá 20, nebo řeknu, aby to bylo nějaké reálné, 2000 prvních pořadí a 4000 druhých pořadí, nebo by to měl být člověk, který získá 2500 prvních pořadí a 4000 druhých pořadí. Já předpokládám, že si všichni odpovíme, že by to měl být ten druhý člověk, který získá 2000 prvních pořadí a 4500 druhých pořadí, což je dohromady 6500 tisíce. Já teď o tom budu mluvit, ten systém připouští, že může nastat situace, že se senátorem stane ten, kdo získal 2000 prvních pořadí a 4000 druhých pořadí, a ten druhý, který tam existuje, získal by 2500 prvních pořadí a 4000 druhých pořadí, by prostě nebyl senátorem. To ten systém za některých okolností připouští, to se klidně může stát, já o tom ještě budu mluvit. Velmi na to bedlivě upozorňuji, ten systém v sobě má skrytou vadu, o které já budu mluvit, a to je potřeba si dobře uvědomit, až budeme hlasovat. Takže moje druhá poznámka nebo třetí, nejsem si vůbec jistý, že to je tak, že by se nezměnil charakter Senátu. Jedna z věcí, která by se klidně mohla stát, že v Senátu zasednou z velké části tzv. šedé myši. Poslední věc, kterou k tomu chci říct, než začnu rozebírat podrobněji ty vlastní problémy toho zákona a jeho kvality, je ta, že pokud se bavíme o skupině expertů, která se bavila o ústavě a o změně toho volebního systému, tak tam byl také ne vůbec mnou přizván expert, který se zabývá, řekněme, matematickým modelováním.

Tento expert, který se zabývá matematickým modelováním, řekl, že je to nejhorší z možných jednokolových systémů, který jsme mohli vybrat. Říkám to tady, abychom doplnili názory všech ostatních expertů, kteří říkali, že by to možná šlo. Tak ten člověk, který se zabývá statistikou a matematikou – a vydělal veliké peníze, protože to zřejmě umí, tak říká, že je to nejhorší jednokolový systém ze systémů, které jsme mohli vybrat. Je to nějaký blog, který k tomu on dokonce napsal.

Nyní k problémům – ke kvalitě. Protože pokud by nám mělo o něco jít, tak je to kvalita zákonů.

Zákon v sobě obsahuje dva problémy. Jeden je, řekněme, problém toho, jak přistupujeme ke svobodě toho, kdo volí a k jeho právům. Druhý je problém matematický.

Problém, jak přistupujeme ke svobodě toho, kdo volí, je jednoduchý. Jestli si myslíme, že je někdo omezen ve svém volebním právu, pokud nemůže, když chce jít volit, volit jenom jednoho – toho, koho chce senátorem. Ten systém, který navrhuje pan Dienstbier neumožňuje, abyste šli volit a zvolili jenom toho jednoho, kterého chcete, aby byl senátorem. A nikoho jiného už nechcete volit. Vy to nemůžete udělat. V rámci volby, jak ji navrhuje pan senátor Dienstbier nemůžete tzv. vytáhnout kartu. Nemůžete, nemůžete... Protože systém říká, jestliže jdete volit, a chcete o někom říct, že chcete, aby byl senátorem, zvolíte ho na prvním místě, tak musíte ještě říct, koho chcete na druhém a na třetím místě, i když na druhém a třetím místě nikoho nechcete... Vy prostě říkáte – já potom nechci jít volit... Nechám to na těch ostatních. Já chci vytáhnout kartu. Systém vám to prostě neumožňuje. On vám to zakazuje. On vám říká – jestli chceš jít volit, a volit jenom toho svého, a nikoho jiného, tak nemůžeš jít volit, protože tvůj hlas bude neplatný. A vy si zvažte, jestli to je dobře, nebo to dobře není. Ale je to zkrátka tak.

Teď k tomu modelu, který vás možná zaujal. Budu to prezentovat na 100 voličích, nebo 100 procentech, nebo na 100 tis. voličích. Představte se, že voleb do Senátu se zúčastní 4 kandidáti. Kandidát A. Kandidát B. Kandidát C. Kandidát D. Kandidát A získá 40 prvních pořadí. Kandidát B získá 25 prvních pořadí. Kandidát C získá 20 prvních pořadí. Kandidát D získá 15 prvních pořadí.

Takže se začíná podle toho systému – kandidátem D, který získal 15 prvních pořadí. A my se díváme, koho má na druhém místě. Může se stát, že v 15 případech bude v druhém pořadí kandidát C. Čili všechny hlasy kandidáta D přechází kandidátovi C, který má 20 prvních pořadí. Nyní se jeho dalšími hlasy stává 15 hlasů pro kandidáta D. Čili má dohromady 35; pětatřicet je více než 25, to všichni víme. Nyní vypadá kandidát B, který získal 25 prvních pořadí. Místo něj do finále postupují kandidát A, který má 40 prvních pořadí a kandidát C, který má 20 prvních pořadí a 15 druhých pořadí. Teď se všichni díváme, jak to vypadá s druhým pořadím kandidáta B. Kandidát B měl 25 prvních pořadí. A může se stát, že 25 druhých pořadí kandidáta B je pro kandidáta C. V tom okamžiku se stane, že kandidát C má nyní 20 prvních pořadí. A 15 plus 25, což je 40 druhých pořadí. Čili dohromady 60; 20 prvních pořadí a 40 druhých pořadí – vítězí! Stává se senátorem. A finalista, který měl 40 prvních pořadí, vypadá! A s finalistou, který měl 40 prvních pořadí, nikdo nepočítá. A nikdo dál jeho hlasy nelustruje. Ale když se na to náhodou podíváme, zjistíme, že kandidát-finalista, který měl 40 prvních pořadí, může mít ve všech případech na druhém pořadí kandidáta B, který mezitím vypadl. V tom okamžiku kandidát B by měl 25 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, což je dohromady 65. Takže kandidát B, který vypadl, když soutěžil s kandidátem C, by najednou – v součtu, když by se započítaly i hlasy poraženého finalisty – měl 25 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, což je 65. A nebyl by vítězem... Protože to nikdo neví. U hlasů finalisty se už nezapočítávají druhá pořadí.

Jinými slovy, systém – a to je matematika – moc se omlouvám, vykazuje tzv. skrytou vadu. To znamená, že může nastat situace, kdy je nespravedlivý, kdy je nebezpečný. Situace není moc pravděpodobná, ale může nastat. Prezentoval jsem to tady na tomto systému. Opravdu není zase až tak málo pravděpodobná...

Je to úplně stejné, jako kdybychom připustili, že nějaká automobilka začne vyrábět auta, která mají skrytou vadu. V tom smyslu, že když bude špatné počasí a pojedete do zatáčky a ještě zároveň nebudete mít dostatečnou sílu na kroucení volantem, můžete havarovat... Že se to skoro nikdy nestane, aby tyhle věci nastaly, ještě neznamená, že se to v nějakém okamžiku nemůže stát, a člověk na to doplatí – havárií, životem atd.

Zrovna tak je pravděpodobné, že se může stát, že člověk, který by si zasloužil vyhrát, pokud připustíme, že lepším kandidátem je ten, kdo má 25 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, než ten, který má 20 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, že nepostoupí, a nestane se senátorem.

A to my chceme schválit? Takovouto věc? To bychom popřeli sami sebe. A popřeli bychom jednu z nejkrásnějších vět – a to je matematika.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane přesedající, kolegyně, kolegové, jakkoliv s kolegou Dienstbierem většinou nesouhlasím, tak oceňuji, že se snaží nějakým způsobem prostě oživit volby do Senátu. Na druhou stranu – jako konzervativec – musím říct, že všichni jsme těmi volbami prošli. To, že tady jsme, přece znamená, že ten systém je relativně úspěšný... (Pobavení v Jednacím sále. Úsměvy.)

Obávám se, v dnešní době návrh kolegy Dienstbiera rozvrací politický systém. Volební systém. To nemůžeme potřebovat v době, kdy už politický systém je rozvrácený. Dneska přece kandidují strany a hnutí, u kterých vůbec není jasné, co si myslí a jakou politiku budou předvádět. Dokonce tyto strany nebo hnutí vyhrávají volby. Výsledkem toho rozpadu je pak také skutečnost, že někteří lidé zvolení do Senátu nemají prostě názor a nevědí, do kterého politického klubu mají vstoupit. A tak o tom svém politickém nenázoru strategicky diskutují a vyjednávají, kam se vrtnout. Za vrchol pak považuji, a bylo mi to pouze řečeno, a nejsem si jist, jestli je to tedy pravda, že jistý kandidát do Senátu – a nebudu ho jmenovat, protože nejsem si tím jist – si založil hnutí Hilšer do Senátu. A i když kandidoval jako nezávislý, tak bude pro to své hnutí inkasovat 900 tis. ročně ze státního rozpočtu. Tak znovu říkám, nejsem si jist, jestli je to pravda. Ale je-li to pravda, tak to považuji za evidentní obcházení ducha zákona. A, promiňte mi něžný vulgarismus, pěkné vyčůrané tunelování státního rozpočtu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, je to hrozně sympatická myšlenka – tento volební systém. Protože skutečně výsledkem by bylo, že se bude volit v jednom kole, účast bude větší. A každý kandidát by měl za sebou v podstatě jistotu nadpoloviční většiny, s kterou by volič souhlasil – jakoby bianco šekem určením těch dalších v pořadí. Sympatické to je.

Přesto už jsem se vyjádřil v předchozích debatách o tomto návrhu, že ho nepovažuji za šťastný. Myslím, že když 22 let učíme lidi jeden volební systém, kterým Senát funguje. Účast voličů není jenom parametr politické váhy. To si uvědomme. Takže bychom ten systém neměli převracet.

To, že se málo voličů účastní druhého kola, je fakt. Vyplývá z toho, že nepřikládají tomu kolu důležitost, že tam nevidí nikoho, komu by chtěli dát hlas. Počínají si tudíž – ti, co nepřišli, ne ti, co přišli - počínají si jako lidé, kteří se voleb neúčastní, ať už jsou to volby jakékoliv. Vlastně nechávají na ostatních, ať to rozhodnou za ně. My můžeme brát, že zbytek voličů, který zůstal doma, zkrátka „pověřil“ ty, kteří přišli. Toto je fakt, který bychom si měli osvojit. Neměli bychom se tím znervózňovat. Říkáme všude, že Senát je pojistka. Myslím, že až na pár nějakých příkladů, které ale nevypadaly strašidelně, zas se tak neosvědčil v očích občanů. Neviděli tu tragédii, kterou Senát odvrátil – a mám na mysli ústavní tragédii.

Je to jako s pojištěním. Když je povodeň, už vás žádná pojišťovna nepojistí. Je to pozdě. Každý, kdo si kupuje pojistku, a myslí na tuto eventualitu... Řeknu to obráceně, aby to bylo gramaticky správně. Žádný z těch, kdo si kupuje pojistku proti této eventualitě, si tu eventualitu nepřeje. Nikdo, kdo se pojišťuje proti povodni či krádeži, si nepřeje, aby to nastalo.

Musíme Senát taky takto brát. Lidi si to nepřejí, ale až to nastane, tak budou rádi, že to existuje. To, že lidi nemají k Senátu nějakou zvláštní úctu, to má mnoho příčin. Jedna je od samého prvopočátku, že se politici, výrazní politici na politické scéně, a vlastně to pokračuje dodnes... Bylo to předevčírem, nebo kdy, že se vyjadřují o Senátu tímto způsobem. Vlastně neustále jsou občané bombardováni zprávou – Senát je zbytečný, jsou to trafiky pro odložené politiky... Darmožrouti apod. Kolik to stojí... Od samého počátku to sdílejí média, která milují tento druh informací. Občan je tím zavalen celým mediálním prostorem. To je výsledek. Nejsme schopní tomu čelit. Není v silách 81 senátorů přesvědčit veřejnost, že to není tak drahá věc, aby nestála zato mít ji pro ty nejhorší případy. Vynechám, kolik dobré práce Senát vykonal. Samozřejmě, že se také většinou volič nedoví o dobré práci Senátu, která je na úrovni běžných zákonů. Všimněte si, že když je zpravodajství z projednávání Senátu nebo ze schůzí Senátu, tak se jenom doslechneme, že Senát neschválil, Senát schválil... Málokdy slyšíme vážné argumenty, proč neschválil. A co je lepšího na tom, že posílá zákony zpátky. Tomu už média nevěnují pozornost. Pak se už jenom dozvědí, co udělala Poslanecká sněmovna. To je další důvod. O tom, k čemu je užitečný i jinak, kromě ústavnosti, se lidé prakticky nedozvědí.

Teď k tomu návrhu zákona. Já se bojím chybovosti. Nedávný případ ze sněmovních voleb, že komise neobracely hlasovací lístek na druhou stranu ukazuje, že opravdu různých chyb může přijít milion. Systém počítá s tím, že se pořadová čísla budou přenášet do počítače, čili tam bude velké množství manuální práce a může tam nastat mnoho chyb. Nevím, jak by se daly, třeba ve zprávě o výsledcích volby, odhalit. Dneska můžeme zjistit, že je někde mnoho neplatných hlasů, že někde nebyl započten nějaký hlas. Ale jak bychom zjistili v množství jednotlivých čísel a součtech pořadí, že tam někdo prohodil něco, nebo vynechal, nevím. Možná, že to jde nějak matematicky pojistit, to nechci zpochybňovat.

Pak vidím problém, jak donutit voliče, aby dával svůj třetí hlas někomu, o koho ale vůbec nestojí. Představme si modelovou situaci. Je to levicový volič. Chce podpořit třeba sociální demokracii. Druhý, kdo pro něj připadá v úvahu, je komunista. My po něm chceme, aby si hledal někoho, kdo je středový, nebo je lidovec, je prostě úplně jiné životní filozofie, nebo dokonce nějakého pravičáka, aby označil za toho třetího, když ho prostě nechce. Oni to třeba neudělají, což je totéž, jako kdyby nepřišli k volbám, nebo kdyby udělali nějakou chybu. To si myslím, že je chyba.

Pak často uvádím zkušenost, kterou máme v ODS při sestavování kandidátek. Pan senátor Dienstbier mě vždy upozorňuje, že to zaměňuji. Uznávám jeho námitku, protože systém není totožný. Ale na jednu jeho vlastnost bych chtěl upozornit. Máme systém, že dáváme pořadová čísla, tak se pak sčítají. Kdo má vlastně nejméně v součtu, dostává se do popředí žebříčku. Je to opravdu úplně něco jiného. Ale všiml jsem si jedné věci. Ve Středočeském kraji máme obrovské množství kandidátů. Je tam 12 okresů a my to sbíráme ze všech okresů dohromady. Čili tam, kde je velké množství kandidátů, které prakticky neznáme, protože třeba někdo od nás, z Berounska, nezná každého jednotlivého kandidáta, který je třeba z Kolína, tak tam většinou dostává největší množství hlasů ten, kdo je první na pořadí na kandidátním lístku. U nás je to podle abecedy. Takže je to ten, kdo je od A nebo od B. Tady by to tak nebylo, protože pořadová čísla kandidátů se přidělují losem. Ale mohl by to sbírat ten, kdo je nejvýš na seznamu z pohodlnosti voliče, který může udělat jedna-dva-tři, a má tři řádky vyřízena atd. Namítnete mi, že volič, který není zodpovědný a nemá skutečný zájem, nejspíš ani nepřijde, nebo s ním nemůžeme v systému počítat.

Myslím, že jsou tady veliká rizika. Příklad, který nám tady Miloš Vystrčil tady předložil, skutečně může způsobit, že budou vítězi ti, kteří byli druzí, třetí, ačkoliv měli výraznou převahu těch pozitivních hlasů, ne negativních.

V úhrnu bych se přece jenom zachoval konzervativně a řekl bych, že systém, který učíme voliče, bychom měli podržet. Tvrdím, že není pravda, že malá účast v druhém kole je důsledkem malého zájmu o Senát. Každý účastník druhého kola senátních voleb věnuje maximální pozornost tomu, aby voliče upozornil na to, že druhé kolo je, a pozval je k hlasování ve své podpoře. Čili příčina malé účasti ve druhém kole je zejména malý zájem o ty kandidáty, kteří postoupili. S tím se ale nedá nic dělat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další v pořadí je paní senátorka Anna Hubáčková. Prosím, máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, mohla bych si osobovat právo i za ostatní kolegy z klubu KDU. Svého času jsme připustili, a myslím, že správně, debatu o tomto systému. Zúčastnila jsem se já, moji kolegové, spousty debat, diskusí k tomuto systému. Přesto nejsme přesvědčení, že povede k větší účasti ve volbách. Osobně jsem podepsala návrh pana senátora Štěcha, kdy by možná větší účast posílilo, kdyby se roznášely volební lístky. Opět jsem to letos z některých volebních okrsků slyšela, že oni nevěděli, že se volí, nedostali domů volební lístky. Toto je možná lepší cesta. Rozhodně ten australský systém přináší tolik pochybností, které nebudu opakovat, protože hodně toho řekl pan senátor Miloš Vystrčil.

Jenom musím říct, že jsme o tom debatovali i na posledním našem klubu. Tento návrh nepodpoříme.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Jako další v pořadí vystoupí pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Přestože již dopředu je mi zřejmé, že šance na schválení tohoto zákona jsou prakticky nulové, chci se pokusit o zázrak, aby, i když se nepodaří, jsem neměl výčitky svědomí možná mnohem později, že jsem se o to nepokusil.

V první řadě se ohrazuji proti zjednodušování, že jde o zákon senátora Jiřího Dienstbiera, jenom Jiřího Dienstbiera. Ne, byli jsme skupina senátorů, on není jediný, pouštět se do něj, že on si něco vymyslel. A konzultovalo se to s mnoha kapacitami. A není náhodou, že ústavní právníci se vyslovili tak jednoznačně v jeho prospěch.

Je před námi problém, který si vlečeme a před kterým neutečeme. A to je katastrofálně nízká účast v jednom z termínů, převážně tedy ve druhém, kdy se koná druhé kolo a není žádná jiná volba, kde volí jeden ze šesti voličů. Odmítám se před tímto faktem schovávat a dělat to, co jsem se také dočetl, že se snaží obrátit nectnost v ctnost, že je dobře, že rozhodují jenom ti kvalifikovaní, co se tím podrobně zabývají, apod. Ne, je to prostě špatně. A ostuda toho dopadá na nás na všechny. To je základ všech zpochybňování. Dříve, než se kdokoliv, počínaje prezidentem, ale nejde zdaleka jenom o prezidenta, a končí miliony obyčejných lidí, kdo argumentuje proti Senátu, tak toto je první argument. Přitom existuje lék, jak to spravit. Ale promiňte, slyším jinou věc. Ano, vy si myslíte, že se vynalezne antibiotikum, ale ne, my budeme používat staré léky. Těmi se nevyléčí nic. Za 14 dní se možná přidá desetina procenta.

A přitom je tady jednoduché řešení, jak účast dostat, minimálně na úroveň, co je v komunálkách nebo v krajských volbách, to znamená mezi 40 % a 50 %. Jenom se toho nebát.

Co se týká samotného systému. Existuje více podvariant tohoto systému. V návrhu je, že by volič volil minimálně tři. Už proti tomu byla argumentace, co, když chce jenom toho jednoho, jednoho, jednoho. To je argumentace toho, kdo chce jednokolový systém po anglickém typu, ať bere vítěz. Je to legitimní, ale řekl bych, že ten, kdo je pro dvoukolový systém, by měl argumentovat spíše ve prospěch australského systému, než ve prospěch jednokolového, kde se volí na první povel. A skrytá matematická vada? No, žádná není, samozřejmě, že není. Když si odmyslíme věci, jak by bylo nepříjemné, že by nikdo nedostal k volbám voliče n-krát po sobě, při 9 kandidátech 9 týdnů po sobě. Když si toto odmyslíme, že by tam volič nešel, a když si odmyslíme nějaké finanční náklady, tak by to přece byla nejlepší metoda. Poprvé by odpadl jeden, podruhé by odpadl předposlední, pak by odpadl další atd., až do finále. To by bylo nejspravedlivější. To by bylo to nejspravedlivější! Samozřejmě to z technických důvodů, že týden po týdnu nikdo nepůjde, nikdo nenavrhuje. Ale australský systém to přesně umožňuje.

I kolega Dienstbier podle mne nesprávně nazval náš navrhovaný australský systém jednokolový. On není jednokolový. On je jednotermínový. A teď proti sobě bude další jednotermínový návrh. To je britský, jednotermínový rovná se jednokolový. Tím se to také odstraní. Ale pak zvítězí ten, kdo v prvním kole bude mít z 10 kandidátů dejme tomu 11 %. Zatím náš jednotermínový způsob je n-kolový. Ten umožňuje, aby se uskutečnila řada kol, těch „n“.

Velice mě mrzí obavy před termínem. Pak jsou další odůvodnění, že by to nezvládla komise apod. Pro voliče by to bylo jednoduché, dokonce zajímavé. Navíc by byl volič konečně svobodný, což doposud není téměř v žádných volbách, při své první volbě. Nemusel by ani trošku volit takticky, ani trošku. Mohl by dát naprostého outsidera na první místo. Třeba by se tak zázračně ukázalo, že outsiderů je spousta. A on by byl výš, protože by neriskoval nic. Kdyby skutečně dopadl velmi špatně, tak by jeho jedničky vypadly v prvním kole a šlo by se do kola druhého.

Prosím vás, byla by to skutečně obrovská šance. Když to neschválíme, jako že se obávám, že to neschválíme, tak dříve nebo později přijde termín do sněmovny, kde bude návrh na to, aby to bylo v jednom kole. Tuto závadu dvoukolového systému, co je v současnosti, že nikdo nechodí ve druhém termínu volit, to odstraňuje také. To chcete? Já to chápu, je to legitimní. Ale ti, co chtějí, aby nerozhodovalo jenom jedno kolo, není mi, prosím, jasné, proč brojí proti tomuto systému, který jde téměř do dokonalosti. Tato podvarianta, která se nenavrhuje, nedává pořadí všech, což mně by se osobně líbilo nejvíce.

A proto, přestože to vypadá, že vážený koncil rozhodne, že se Slunce v postavení se Zemí, že se Země a Slunce v tomto pořadí, víte, jak se o tom hádali, kdo se kolem koho točí, přestože rozhodne, že se Země netočí, spolu s Galileo Galileem prohlašuji, že se přece točí! Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Další je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, děkuji znovu za slovo. Rozhodl jsem se vystupovat a teď nezneužívat pozice předkladatele tak, abych umožnil ještě vést debatu případně i k mým argumentům.

Chtěl jsem reagovat na některé příspěvky, které tady zazněly, v první řadě na kolegu Vystrčila. Ještě jednou k charakteru Senátu. Přijmeme-li australský systém, tak samozřejmě nikdo není schopen říct, že výsledky pokaždé ve všech 27 obvodech budou stejné, jako dnes. To určitě nebudou, v jednom, ve třech obvodech to třeba bude jinak. Ale v naprosté většině případů výsledky budou shodné. To znamená, z hlediska působení tohoto systému, tak pokud nějaký jednokolový, a už jsem tady zmiňoval, že experti na semináři konaném komisí se shodli, že jestli nějaký jednokolový systém vede k podobným výsledkům, je to právě australský systém. Stoprocentní shoda výsledků u žádné změny systému nemůže být dána, není ani pravděpodobná, ale pravděpodobnost v co největší podobě právě u tohoto jednokolového systému.

Nyní ke skryté vadě, k matematické chybě nebo jak to tady bylo nazváno. To není chyba. To je parametr systému. Opět to zaznělo od expertů na zmiňovaném semináři. Ten systém doopravdy v některém případě umožní, aby vyhrál ten, kdo při sečtení prvních hlasů byl třetí. Není to asi příliš pravděpodobné, ale může se to stát. To je parametr z toho systému, protože ten kandidát je nejpřijatelnější pro největší počet voličů, kteří se volby zúčastnili.

Mohu uvést příklad, který tady uváděl pan kolega Vystrčil, že kandidát A má 40 hlasů, B 25, kandidát C 20, kandidát D 15. A v tom modelu to směřovalo ke kandidátovi C, který byl původně třetí. Matematicky je to samozřejmě představitelná varianta výsledku voleb.

Když to trošku promítnu do nějakého možného střetu, který asi není příliš pravděpodobný s těmito čísly. Kdyby kandidát A byl kandidát třeba komunistické strany a kandidáti B, C, D, a jedno v jakém pořadí, kandidáti TOP 09, ODS a STAN, tak pravděpodobně ve všech variantách kterýkoliv z těchto kandidátů B, C, D, by v souboji jeden na jednoho porazil kandidáta A. Ale pokud mezi pravicovými voliči bude nejpopulárnější kandidát C, pokud by se někdo zeptal pravicových voličů, je možná docela logické, že on nakonec bude vítězem.

Čili to doopravdy není chyba systému, to je parametr systému, který se ale neuplatní ve většině případů.

Myslím si, že tak jako to bylo v těch volbách, které právě proběhly, velmi často vyhraje ten, který začne na tom prvním místě, pokud ty rozdíly nebudou minimální, protože ta matematická možnost, že všichni od jednoho kandidáta budou v tom dalším pořadí přecházet k dalšímu, všichni od toho dalšího budou přecházet k třetímu, to je matematická teoretická možnost, ale v reálném světě to není příliš pravděpodobné, rozprostře se to rovnoměrně. Takže není to chyba, je to prostě parametr, který buď někdo přijme, nebo nepřijme.

Pan kolega Vystrčil taky používá termín, nevím, jestli to bylo dneska nebo v těch předchozích debatách, že může vyhrát nějaká šedivá myš, někdo, koho v zásadě ti voliči nechtějí nejvíc, protože ho nemají v největším počtu na tom prvním, případně druhém místě v tom dnešním systému.

Já nevím, o jak silné podpoře kohokoli z nás, kdo tu sedíme, svědčí to, že se těch voleb účastní 16 % lidí, v některých případech, jak jsme zaznamenali, 9 %. V tom případě stačí 5 % oprávněných voličů k tomu, aby byl někdo zvolen senátorem. To je samozřejmě legitimní výsledek volby v tom systému. Já tu volbu v tomto směru nezpochybňuji. Ale nevím, o jak silné osobnosti svědčí to, že 95 % voličů toho kandidáta ignorovalo. Tady navážu na to, co říkal kolega Oberfalzer, myslím si, že se velmi mýlí v tom hodnocení, že malá účast u druhého kola je daná tím, že voličům ti jejich kandidáti vypadli, a proto už nepřijdou podpořit jednoho z těch dvou. To by mohla být pravda v některých případech, možná je to i jedna z příčin, ale ne ta rozhodující. Tady máme opět jako empiricky daná čísla z posledních voleb. Z 50 kandidátů, kteří v těch proběhlých volbách postoupili do druhého kola, u 42 v druhém kole došlo k poklesu absolutního počtu hlasů oproti prvnímu kolu. Pouze 8 z těch 50 dokázalo navýšit ten absolutní počet hlasů. To svědčí o tom, že naprostá většina kandidátů není schopna k druhému kolu přesvědčit, aby přišli, ani všechny ty voliče, kteří pro ně hlasovali, což není určitě tím, že by neměli v oblibě nebo nechtěli hlasovat pro tyto kandidáty, ale prostě jim nestojí za to k těm volbám přijít dvakrát v rozpětí jednoho týdne.

Ty příčiny jsou zjevně jiné, já myslím, že ta největší příčina je samozřejmě to, že nechtějí dvakrát po sobě přijít, ještě když to není v souběhu s tím jiným typem volby. Takže zase abychom si dobře analyzovali příčiny malého zájmu o druhé kolo senátních voleb. Ten australský systém toto naprosto spolehlivě odstraňuje, tím, že umožňuje konat ty volby vždy v souběhu buď s krajskými nebo komunálními. To znamená, ti lidé nejsou nuceni chodit opakovaně k volbám. Přijdou jednou a mají odvoleno ve dvou typech voleb, což je pro ně dostatečná motivace, nebo mnohem větší, přijít. Asi ani tam bychom neměli být spokojeni s těmi 47 procenty, kteří přišli k těm komunálním volbám, resp. k prvnímu kole voleb. V demokratické společnosti bychom měli mít ambici, aby lidé byli motivováni obecně k volbám chodit. I proto je na místě zamyšlení nad tím systémem. Já bych ještě zdůraznil to, co tady řekl kolega Canov, ten systém podle mě doopravdy může být, tím, že volič má možnost označit pořadí, může být pro něj zajímavý. Zaprvé to nevyhrocuje konflikt nutně, ti lidé vlastně přemýšlejí o tom, ne který jeden jediný je přijatelný, ale kteří všichni by mohli být přijatelní, kteří více, kteří méně, nemusí to být tak, že jeden je dobrý a všichni ostatní jsou mizerové, se kterými nechci mít nic společného. Takhle to přece v tom reálném světě nechodí.

Takže to si myslím, že je na tom zajímavé. To, že odpadá ta nutnost taktické volby, to je také dobré pro voliče, protože kdekdo z nás se asi zamýšlel, jestli třeba má smysl volit nějakého kandidáta, pokud jsme si skoro jisti dopředu, že nemá šanci postoupit do druhého kola. Pak možná radši volíme někoho, koho bychom třeba tolik nechtěli, jenom proto, že víme, že mu díky tomu dáme šanci postoupit do druhého kola, že bude přece jenom o něco přijatelnější než někdo jiný, kdo tam může postoupit.

V tomto systému doopravdy prostě označím jako volič toho, koho preferuji nejvíce. Nemusím se rozmýšlet nad tím, jestli má šanci, protože když ji nemá, vypadne, tak můj hlas nemizí, můj hlas se započte tomu, koho jsem označil jako druhého. To je spíš doopravdy výhoda do systému.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí do obecné rozpravy s právem přednostního vystoupení je přihlášen pan místopředseda Jiří Šesták. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tady bylo hodně řečeno, souhlasím s řadou věcí, co říkal kolega Canov, co říkal Dienstbier, myslím si, že nám tady uniká jeden podstatný rozměr této situace, a to je ten, že důvěra v Senát, jak už bylo řečeno, při prezentaci pana předsedy v dopoledních hodinách, se pohybuje mezi 30 a 30 procenty. Přesto v druhém kole, které je rozhodující, přichází kolem 16, 17, 15 %. Ti lidé, kteří věří, uvědomují si podstatnou úlohu Senátu v ústavním režimu naší republiky, tak vlastně nepřichází. To si myslím, že to je jeden ze základních problémů. My bychom se na to měli dívat nejenom z pohledu toho zákona, který je navržen, nebo úpravy zákona volebního, ale i z toho důvodu, co udělat s touto ambivalencí. Myslím si, že především to, že Senát je torpédován, je otřásána důvěra v Senát, je jedna z podstatných příčin toho, že lidé nakonec nepovažují za důležité chodit dvakrát k volbám. Sice jdou, když tam jdou třeba v případě obecných voleb, nebo krajských voleb, tak už tedy volí i do Senátu, ale nepovažují ho za důležitý. Já si myslím, že tady sehrává obrovskou roli třeba role prezidenta republiky. To, co dělá prezident republiky, přece ohrožuje ústavní režim tohoto státu. Ústavní režim tohoto státu. Já si myslím, že stojí za zvážení, aby do ústavy byl včleněn paragraf o povinné loajalitě ústavních orgánů. Mají to některé země. Musí potom ústavní orgány se vzájemně respektovat, jinak jsou vyvozeny určité sankce. Protože tohle ohrožuje fungování státu. Na druhé straně, potom samozřejmě občanská výchova. Občanská zodpovědnost. My žijeme 30 let, dá se říci, ve svobodné společnosti, ale občanskou zodpovědnost prostě cílevědomě nebudujeme. Necháváme to na jednotlivých osvícených učitelích nebo na osvíceném systému, ale v důsledku v horizontu desítek let vlastně nemáme ani teď perspektivu, že vlastně vztah občanů ke státu, k ústavním orgánům, se pozitivně zlepší. Z toho potom vyplývá, že se to snažíme řešit třeba změnou volebního zákona do Senátu.

Myslím si, že by stálo zato to vyzkoušet, samozřejmě, že by bylo dobře, kdybychom to mohli zkusit formou pilotního projektu, jak se bude ten projekt chovat nebo ten systém chovat v českých podmínkách, protože možná, že v australských podmínkách to funguje, možná, že v českých podmínkách to může fungovat hůř nebo naopak lépe, možná že by stálo za to při projednávání najít nějakou formu pilotu, který by nám ukázal ve dvou, ve třech, ve čtyřech částech ČR, jak vlastně se k tomu postaví český občan. Třeba zjistíme, že ho to začne bavit. Na druhé straně, kolega Dienstbier to zmínil, schválením stykového zákona od 1. září tohoto roku prostě funguje tzv. člunek, který je vlastně pojistkou i pro Senát, že pokud chce něco změnit, tak vlastně má to rozhodující slovo, že bez jeho vůle se to nezmění. Bude záležet na vás, jestli přistoupíte na změny, se kterými by přišla případně sněmovna. Takže já osobně bych to podpořil a doporučoval bych hledat ještě možnost nějakého pilotního prověření, potom samozřejmě držet palec na tom knoflíku toho člunku, který potom zabrání případným změnám takovým, které by byly v neprospěch Senátu.

To je tolik, a protože zde mluvím dnes naposledy, tak bych vám chtěl poděkovat za 6 let, co jsem s vámi tady mohl strávit, bylo to pro mě velice příjemných šest let, cítil jsem se poctěn, že zde mohu s vámi zasedat, našel jsem mezi vámi spoustu příjemných, inspirativních lidí, od Václava Homolky až po Lumíra Aschenbrennera, našel jsem si tady spoustu přátel. Budu na tato léta vzpomínat v dobrém. Co bylo ve mně dobré, to jsem se zde snažil zanechat. Budu vám držet palce, jako občan budu hájit Senát i v tom svém občanském dalším životě. Díky vám a držím palce.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkujeme za spolupráci, pane místopředsedo. Další do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová, protože pan senátor Petr Vícha nechce přednostní vystoupení. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Debata nad volebními zákony je vždycky velmi vážnou debatou, protože víme, že když jsme systémy v minulosti měnili, že často se stalo, že přepočty, které dneska máme, tak jsou předmětem šetření Ústavního soudu, nebo se část těch, kteří v tom systému fungují, to cítí velmi nespravedlivě. Jsou to zejména malá uskupení, menší strany, koalice. O tom budeme hovořit, možná až tady bude volební zákon, který už přichází z Poslanecké sněmovny. Z tohoto hlediska se přiznám, že jsem velmi opatrná nad každým takovým návrhem, který přichází. Nemyslím, že by bylo správné říci: Vy jste ti zpátečníci, nebo vy jste ti, kteří chcete něco nového, vy jste ti, kteří chcete to dobré. Naopak je potřeba zvažovat, líbil se mi pojem parametr, místo pojmu chyby, je to takové hezké, diplomatické. Nicméně nevím, jestli to úplně, ten parametr, vystihuje tu podstatu. Já v tuto chvíli budu skutečně spíš ten zpátečník, už proto, že máme zkušenost, tím, jak jsme pustili D´Hondtovu metodu a další systémy na přepočítávání hlasů v komunálních volbách, ty volby. Pak jsou najednou lidé překvapeni, jak to dopadá. Tak myslím, že stojí ještě za zvážení, jak a k čemu se přikloníme. Proto v tuto chvíli nepodpořím ten návrh, byť děkuji panu senátorovi za to, že přišel s touto iniciativou a hledá cestu. To je určitě velice záslužné.

Ale dovolte ještě jeden pohled na problematiku voleb. Já si kladu tuto otázku. Udělali jsme opravdu všechno pro to, aby ti lidé měli chuť a dokonce někdy i možnost jít k volbám nebo volit? Zatím ne. Je to 20, 25 let, ještě víc, kdy jsme měnili volební systémy, ale přesto tu máme lidi, kteří jsou nejen v zahraničí, ale prostě z nějakých pracovních důvodů v ten den k těm volbám nemohou. Už před 10 lety tady byl korespondenční návrh volby, dodnes jsme ho nepřijali, tuším, že jsou tři poslední země v EU, řeknu, to jsou ty směrem na východ, a my, kteří nemáme korespondenční volbu. Bezpochyby bychom tímto systémem určitě přispěli k tomu, že by ta volební účast, nejen v těch našich volbách, byla vyšší. Takže jenom tuto věc jsem chtěla ještě zdůraznit. Víte, já vždycky když si čtu volební zákon, tam je ještě z té doby před rokem 1990: Občan předstoupí před volební komisi. Mladí lidé, nebudu jmenovat, se kterými jsem to komunikovala, tak mi říkali: Proč bychom měli předstupovat před nějakou komisi, která si nás tam bude jakýmsi způsobem lustrovat? Jen takový drobný detail. Říkám: Pojďme zvážit, jestli opravdu jsme udělali všechno pro účast ve volbách, aniž bychom měnili systémy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další v pořadí je pan senátor Petr Vícha. Prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Nejprve oznámím určitou podjatost, protože mně volební systém vyhovuje. Když se mě ptali na to novináři, co říkám na malou volební účast, řekl jsem, že mně počet hlasů stačil.

Ale samozřejmě se nad tím člověk zamýšlí, proč přijde, ale přece jsme to všichni věděli, že přijde v průměru 16, 17 %, protože to tak je pokaždé, tak koho z nás to ještě překvapuje, tak to je. Tak to je! Pokud se nic nezmění, tak to tak bude. Možná mi otevřel oči syn, který mi říkal: Tati, bylo moc pěkné počasí. Važ si toho, že 10 tisíc lidí zvedlo zadky a přišlo kvůli tobě do volební místnosti. 10 tisíc lidí přišlo. Jasně, to právě mělo asi 80 tisíc lidí. Ale přišlo 10 tisíc lidí. Kvůli soupeřce asi 3500. Přišli. Možná se tím my zabýváme víc, než se tím zabývají občané. Shodou okolností teď je to zrovna tak, že ten zákon, který byl připraven dlouho dopředu, tak je tady teď zrovna po volbách.

My jsme jeden pokus udělali, a to je, abychom prodloužili to trápení kandidátů na 14 dnů, aby lidi dostali ty volební lístky, to nám sněmovna zamázla. Myslím si, kolegyně, kolegové, že za 14 dnů to nebude nikoho, ta volební účast, zajímat. Přece pro nás nebylo ani překvapením, že pan prezident co dva roky zopakuje, že Senát nemá legitimitu, protože jenom tak málo lidí přijde k volbám, že to se střídáním prohlašují všichni volební lídři, jejichž strana zrovna v tom daném období neuspěla. To říkal svého času kdysi Gross za ČSSD, teď to říká Babiš. Kdo ví, kdo to bude říkat příště.

Takže myslím si, že teď následujících 14 dnů, měsíc bude v médiích úplně jiné téma. To bude, kolik který odstupující a končící senátor dostane na odstupném. Stejně jako nás nemůže překvapit, že po 30. 6. vždycky je největší téma podle zákona o střetu zájmů, kdo si kde jak ještě vydělal, kdo co zdědil, to přece nás nemůže vůbec překvapit. Stejně jako nás nemůže překvapit, že byť je ten koeficient nárůstu platů zákonodárců daný roky dopředu, tak vždycky se najde někdo, kdo pak řekne: Jak je to možné, že jim to po Novém roce všem stoupne?

Myslím si, že ten zákon má jednu chybu, na výboru jsme se o tom svého času bavili. Už to tady kolega Vystrčil v podstatě naznačil, a to je ta povinnost označit tři, já jsem tam uváděl ten případ. V té době už bylo známo, že budu kandidovat já, někdo z KSČM a někdo z SPD. Takže si myslím, že fakt ti lidi neměli na výběr v tomto případě, aby museli označit ty tři, aspoň já bych to tedy asi nemohl udělat. Ale jak jsem říkal, jsem podjatý. Ale prostě taková kombinace stran může nastat, že nechcete nikoho z SPD a z KSČM, od lidovců chtějte, aby volili sociálního demokrata, komunistu a SPD. A ještě určili pořadí.

Takže to samozřejmě závada je, ale vzhledem k tomu, že většinou se pak najde více odvážných lidí, kteří kandidují, 8, 10, tak tam nějaký výběr vždycky bude.

Výhoda naopak – je o týden kratší kampaň, už nejsou žádné nervy pro ty kandidáty, a protože já to mám ještě daleko, kdyby se to vyzkoušelo, tady bylo řečeno, že by to chtělo nějaký vzorek, tak se to vyzkouší dříve, takže já Jiřího Dienstbiera podpořím už proto, že jsem zvědavý, jak ta debata bude pokračovat ve sněmovně. Ale asi nebude, protože, předpokládám, že ten zákon dneska neprojde.

Děkuji vám za pozornost. A jsem rád, že se s vámi nemusím loučit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Taky děkujeme, pane senátore, že se s vámi nemusíme loučit. Další v pořadí je pan senátor Ladislav Kos. (Jaroslav Kubera se hlásí o slovo.) Pardon... Promiňte, pane místopředsedo. Takže s právem přednosti pan senátor Kubera. Jarda.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Jistě jste si všimli, dobrý den, že jsem nevystupoval na tomto plénu, protože jsme v situaci, kdy cokoli řeknu, bude použito proti mně, žena ráno říkala: Prosím tě, nemluv. Já už mám dost toho, jak tě upalují, když odvoláš, tak tě vynesou. Nikam nechoď, nic neříkej. Všechno použijí proti tobě. Ale protože Petr Vícha je moje levicové dvojče, jak nás nazvali, on si tady dovolil dokonce šprýmovat, což prý je moje vlastnost, pro kterou nejsem hoden a dostatečně důstojný, ještě k tomu malý, takže já řeknu k tomu systému něco podobného. Já jsem taky spokojen. Ale abych byl pozitivní, tak bych navrhoval, aby... Vždycky když se postaví nějaká velká stavba, tak je zkušební provoz. Čili já bych navrhoval, abychom udělali zkušební provoz. Ten by spočíval v tom, že bychom teď, když ustavujeme orgány Senátu použili tento zákon a volili podle tohoto systému předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo, ještě jednou se omlouvám. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Ladislav Kos. Prosím, pane kolego.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Už tady spoustu argumentů padlo, které jsem chtěl tady sdělit, takže se omezím jenom vlastně na dva. Já úplně si nejsem jistý, že tento systém přinese zvýšení volební účasti, neboť já téměř se všemi lidmi, se kterými jsem o tomto systému mluvil a vysvětloval jsem jim pak následně systém toho vyhodnocování, protože samozřejmě, jestliže někdo přijde k volbám, dá někomu hlasy, tak ho zajímá, jak ty jeho hlasy, ti jeho kandidáti budou vyhodnocováni. Bohužel, víceméně všichni mě už na začátku mého vyprávění o vyhodnocování zarazili a řekli: Tomu nerozumím. Nevysvětluj mi to. K takovým volbám bych hodně přemýšlel, jestli bych šel. Musím říct, že i já jsem postrádal v materiálech k tomuto tisku nebo resp. přivítal bych, kdyby na nějakém věcném diagramu či jak se tomu říká, rozvojový diagram, jak tomu říkají počítačoví experti, byl ten systém na nějakých praktických příkladech ukázán, i na příkladech extrémních, tak jak je tady prezentoval kolega Vystrčil, myslím si, že by to trošku přispělo k jeho pochopení. Nicméně by se na těch diagramech možná právě ukázala ta veliká složitost toho vyhodnocování a možná i to, že by to lidi kromě těch argumentů, které tady již padly, odradilo od účasti ve volbách, s takovým systémem. A nakonec to ukazuje i to, že ten systém, to tady dnes nepadlo, padlo to samozřejmě na nějakých minulých, jak našich jednáních, tak seminářích, že ten systém je používán jenom na dvou místech světa. Když se nad tím člověk zamyslí, tak si řekne, proč asi je používán tak málo. Ale to je samozřejmě podružný argument.

Takže tím chci říct, že ten systém přepočtu je velice nepřehledný, mohl by odradit. A potom asi další argument, který tady nepadl, musím říct, že z mého pohledu přitahuje určitým způsobem alespoň část voličů k tomu druhému kolu voleb, a to je systém toho politického vyvažování, že v tom druhém kole voleb mohou ti voliči vyvažovat nějaké síly pro ty jednotlivé politické bloky podle svých priorit. To je asi všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. S právem přednostního vystoupení má teď prostor pan předseda Senátu. Prosím, pane kolego.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že jsme těsně po volbách, máme zase živé zkušenosti, které jsou nám teď připomínány každý den, tak asi projednávání tohoto bodu týkajícího se voleb a především tedy voleb do Senátu využíváme k tomu, že také se zamýšlíme nad tím, co jsme teď prožili, co by s tím šlo dělat, jaké poznatky jsme získali. Já chci upozornit na dva poznatky.

Z několika míst jsem dostal informaci opravdu, že je množství voličů, kteří neví o tom, že se koná druhé kolo senátních voleb, myslím si, že byla do určité míry chyba, že jsme neprosadili návrh, který jsem si dovolil já předložit. Nepřistoupila na něj Poslanecká sněmovna, abych byl přesný. Ale tady u nás taky bylo dost váhajících. Bylo zřejmé, že díky politickému rozložení tomu politickému rozložení to ve sněmovně neprojde.

Stalo se tak, asi to opakovat nebudeme, ale jsem přesvědčen, že se musí zapracovat na té informovanosti, že to druhé kolo je. Velká chyba je, že ty lístky lidé nemají doma. To je velká chyba. Tak jak to odbylo ministerstvo vnitra, že řeklo, že by to nezvládalo, nestačilo by ani 14 dní na to roznesení, myslím si, že v době, ve které žijeme, by se tohle vůbec nemělo ze strany státní správy objevit. Takže lístky domů, možná už i to, že tam bude 14 dní, umožní, že ti kandidáti se ještě představí, ti kandidáti se třeba představí v nějakém rozhovoru, voliči můžou zvažovat, jestli přece jenom oni nereprezentují taky aspoň z nějaké části jejich názor. To je tato věc. A druhá věc, na kterou chci upozornit, vy jste ji jistě slyšeli taky, zažil jsem na vlastní kůži, řeklo mi to taky několik občanů, nešvar, který se objevuje, že u volební komise, členové volební komise vám dávají při prvním kole hlasovací lístky, dají vám, v případě letošních voleb, lístky do zastupitelstva obce, zeptají se, a taky budete chtít lístky pro volby do Senátu? Co se mají co ptát? Občan je suverén, jestli je nechce, tak si to řekne. Ale v každém případě má právo ty lístky nepoužít, zahodit je, roztrhat je. Ale ptát se vyloženě na Senát, že se neptají opačně, že se zeptají: A taky budete chtít lístky do volby do zastupitelstva obecního? To se neptá nikdo. Ale potvrdilo mi několik mých známých, že ta otázka velmi často padá. Já si myslím, že při první příležitosti musíme buď někam dát, nebo bychom od ministerstva vnitra požadovat, aby v nějakých těch prováděcích pokynech jasně upozornilo, že tato otázka je nemístná. Že je nemístná, že se pokládat nemá, že se mají automaticky dát hlasovací lístky pro obě volby, když je to spojené hlasování. Příště bude zase spojené hlasování při krajských volbách, takže to zase bude spojené hlasování. Ono je to prakticky skoro vždycky. Takže to je tento poznatek.

Co se týká tohoto návrhu, já jsem od počátku s ohledem na tu složitost a na to, že to nutí voliče do nějaké pozice, moc nakloněn nebyl, ani teď ještě nejsem příliš nakloněn, ale je tam jedna věc. My bychom to asi měli prodiskutovat, co my považujeme pro tu budoucnost a vývoj Senátu za prioritní. Jestli považujeme, aby Senát byl tvořen výraznými osobnostmi, které dokážou velmi pregnantně formulovat názory, postoje a stát na nich, to znamená lidi, kteří oslovují voliče na první pohled často svou třeba, řeknu, radikálností, nebo si myslíme, že by Senát měl být tvořen takovými uvážlivějšími lidmi, kompromisnějšími, kteří jsou schopni udělat kompromis. Co tím chci říci? Že ti lidé, kteří chtějí tu první skupinu lidí, tak samozřejmě chtějí volit jednoho, nikoho jiného, protože říkají: To je ten člověk, který by nás tady měl zastupovat. Pak je druhá skupina lidí, kteří řeknou: Hlavně ne nějaké moc radikály. Je třeba, aby tam byl člověk, který je schopný vést diskusi, slyšet jiný názor a hledat i nějaký kompromis. Myslím si, že to bychom si měli tak nějak každý uvědomit. Vzhledem k tomu, že já jsem v současné době v pozici spíše, že upřednostňuji lidi dialogu a kompromisu, tak jsem se rozhodl, že také se pokusím dát tomuto návrhu šanci, aby se ještě o něm diskutovalo, dneska tedy ten návrh podpořím. Ale tím nedávám žádný bianco šek, budu samozřejmě sledovat, jak se to vyvíjí, zatím si myslím, že ve sněmovně to bude mít malou naději na nějaký úspěch. Ale přesto si myslím, že je potřeba přemýšlet, protože k prvnímu kolu voleb přišlo nějak okolo 40 %, do zastupitelstva obcí to bylo asi o 4 nebo 5 % víc. Je vidět, že lidi jsou ochotni hlasovat. A to kdyby se jich ještě tak nepatřičně neptali ti členové volební komise v některých okrscích, tak by to možná ještě bylo vyšší. Ten druhý výsledek, 16 %, skutečně příliš nahrává tomu, kdo se chce do Senátu navézt, aby se navézt mohl, protože samozřejmě je to číslo, které je menší. Bohužel, nedivme se, řada lidí, kteří Senátu nepřejí, tak se pokouší tímto faktem oslovovat veřejnost a snižovat význam Senátu. Já patřím k těm lidem.

Myslím si, že je nás drtivá většina, kterým na tom vnímání Senátu u lidí hodně záleží. Myslím si, že to pro další vývoj té společensko-politické pozice bude důležité, takže proto jsem ochoten ještě o tomto návrhu jednat. Tomu návrhu zatím nechat prostor na to, abychom ho mohli důkladně zvážit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, jak jsem říkal, pokusím se reagovat průběžně, abych si to nenechával na to závěrečné slovo. Paní senátorka Seitlová tady zmiňovala problém s častým zpochybňováním počítání výsledků voleb ve vazbě na soudní přezkum. Já bych tady zmínil jednu skutečnost, že jak jsem zmiňoval, komise pro ústavu organizovala vícero debat na toto téma, na téma australského volebního systému, na jedné z těch debat byl i předseda volebního senátu Nejvyššího správního soudu, který právě ocenil, že takto nastavený systém by byl v rámci soudního přezkumu dobře kontrolovatelný. Já vím, že to je malinko jiná věc, jenom v té souvislosti jsem to chtěl zdůraznit, dokonce volal po tom, aby se něco podobného zavedlo i v těch jiných systémech voleb, bylo to relativně čerstvě, myslím, poté, co se přepočítávaly výsledky preferenčního hlasování ve Středočeském kraji, kdy Nejvyšší správní soud ví ze své zkušenosti, že je tam řada zmatků v tom počítání. Otázka je, jak by to dopadlo, kdyby někdo přepočítával důsledně například komunální volby. Tady přecházím k tomu, co zmiňoval pan senátor Kos, když se bavil s někým a pokoušel se mu vysvětlit, jak funguje australské hlasování. To je to, co jsem tady už zmiňoval, co zaznělo z úst pana Lebedy na semináři komise. Ti lidé, když zvolí jedna, dva, tři, podle pořadí preference, tak netuší, jak se počítá, ale intuitivně se ten systém chová tak, jak oni očekávají. Protože kdybychom se z tohoto hlediska bavili o kterýchkoli jiných volbách v ČR, kromě senátních, ty, uznávám, že jsou asi nejsrozumitelnější z hlediska toho počítání, když se budeme bavit o komunálních volbách, tak je v podstatě lidem nevysvětlitelné, jak ten volební systém funguje, dokonce když ti lidé volí tak, jak si myslí, že volí konkrétní osobnosti na kandidátkách, tak ve skutečnosti ten systém se chová úplně jinak, protože primárně nevolí lidi, ale tu stranu, protože ten systém je poměrný. To znamená, tento navrhovaný australský systém je pro lidi mnohem srozumitelnější, aniž by přesně rozuměli tomu mechanismu počítání, které provádějí komise a statistický úřad, ale protože to počítání se chová tak, jak lidé očekávají, což není pravda u komunálních voleb. Myslíte si, že aspoň 5 % lidí, těch, kteří se účastní voleb do sněmovny, vědí, co je to D'Hondtův dělitel, jak se určují počty mandátů ve sněmovně? A přesto tak jak volí, tak vlastně správně, protože intuitivně rozumí tomu systému, což není pravda u těch komunálních voleb. To znamená, skoro u žádných voleb lidé nerozumí, dokonce se ani nezajímají o ten mechanismus určování mandátu. Ale jde o to, jestli intuitivně ten systém se chová tak, jak ti lidé očekávají, když k těm volbám jdou. U toho australského systému to tak je. U sněmovních voleb to tak je. U komunálních voleb to tak rozhodně není.

Co se týká vyvažování v tom druhém kole, tak to vyvažování samozřejmě můžu provést i určováním pořadí v tom jednom kole toho australského hlasování.

Znovu tady zaznělo v debatě, že ten australský systém je složitý. Znovu chci zdůraznit, pro voliče složitý není. Co proboha je složitého na tom, oznámkovat jedničkou, dvojkou, trojkou, podle pořadí, ty tři nejpreferovanější kandidáty? Ale ještě jsem nereagoval předtím na kolegu Vystrčila, to, co tady zmínil pan senátor Vícha, že je vlastně z jejich pohledu vadou toho systému, že nutí označit alespoň tři. Když oni prostě nechtějí více než toho jednoho. Když jsem připravoval ty návrhy, tak v té jedné z prvních variant jsem měl podvarianty té povinnosti. V jedné byla právě povinnost označit alespoň jednoho a pak jenom možnost označit druhého, třetího, teoreticky až devátého, podle toho, kolik je kandidátů. Ta druhá varianta byla alespoň tři. Z těch debat na komisi většinově zazněl požadavek, aby tam byla povinnost označit více než jednoho. Tak nějak to dospělo k těm třem. A to z toho důvodu, že nikdo nechtěl v té debatě ten systém té prosté většiny, ten používaný v tom britském modelu. V momentě, kdy vezmete australský systém a modifikujete ho tak, že stačí označit jednoho, tak kdyby ti lidé se chovali tak, že budou označovat právě jenom jednoho, zase čistě teoreticky, kdyby se tak zachovali všichni, tak se to chová vlastně úplně stejně jako ten britský systém té prosté většiny. I ta povinnost označit tři už je modifikace toho australského, protože čistý australský vyžaduje po voličích, mají povinnost k tomu, aby lístek byl platný, označit pořadí všech. To znamená, kdybychom důsledně uplatnili australský systém a bylo devět kandidátů, tak by voliči měli povinnost označit všechny, jedna až devět. Zase v té debatě jsme řekli, že to už by bylo moc, protože jednak už doopravdy někteří ti kandidáti můžou být natolik extrémní, že už nemusí chtít voliči nikoho z nich označit, navíc, samozřejmě, že by to zvyšovalo chybovost a riziko neplatnosti hlasovacích lístků. Takže to označení těch minimálně tří, to byl výsledek nějakého kompromisu v debatě na půdě komise pro ústavu.

Ale samozřejmě, že ta modifikace s označením pouze jednoho a s možností označit těch dalších je možná. Ale otázka je, jestli to chceme. Jestli chceme australský systém natolik modifikovaný, že se nám může nakonec v tom praktickém provedení deformovat do toho systému té prosté většiny, toho prvního na pásce.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí do rozpravy obecné je přihlášen pan senátor Jiří Carbol. Má slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěl poděkovat za tu debatu k tomu zákonu, jen mám trochu pochybnost, jestli probíhá ve správnou dobu, ve správném termínu. Hodně se obhajují předkladatelé toho zákona tím, že chodí k volbám do Senátu málo voličů. Já bych chtěl říct, že to je snadné změnit. Stačí, když pan prezident nebude spojovat 1. kolo do souběhu s komunálními či krajskými volbami, spojí v tomto souběhu 2. kolo. Samozřejmě, v druhém kole je vyšší účast, vítěz toho souboje dvou v druhém kole bude mít pochopitelně podle té obecné diskuse tady větší sílu mandátu. Je otázka, jestli to něco zásadně změní.

Zadruhé si myslím, že diskuse o tom, jak je Senát vnímán voliči, jestli je možné zlepšit toto vnímání, je založena na slabých kompetencích Senátu. Když si srovnáte kompetence českého Senátu například s americkým či britským senátem, tak ty kompetence jsou výrazně jiné. Třeba američtí senátoři mají právo schvalovat rozpočet unie. Představte si, že my bychom měli toto právo, že bychom hovořili do schvalování rozpočtu ČR, nepochybně pak by síla Senátu byla podstatně vyšší. Takže to znamená ale nezbytné změny ústavy. Ty, jak o tom hovořil již pan předseda Štěch, v dohledné době asi budou politicky v Poslanecké sněmovně neprůchozí, jakékoli změny.

Zatřetí, ten argument, proč být opatrný při schvalování tohoto zákona, je, že nedávno, není to tak dlouho, jsme schválili přímou volbu prezidenta, již dneska můžeme konzumovat výsledek této změny volebních zákonů. Myslím si, že v těchto dvou dnech můžeme konzumovat mnohem intenzivně chování spousty novinářů, kteří lámou z nás senátorů, do kterého klubu bychom chtěli vstoupit, jestli to máme spočítáno správně, jestliže ten klub bude nejsilnější, bude tedy podle zásady poměrného zastoupení navrhovat předsedu Senátu či nikoli.

Takže já bych chtěl varovat před tím, abychom šli do takových experimentů v době, která není úplně jednoduchá. Často tady o tom hovoří pan senátor Vícha. Svět se potácí docela ve složitých problémech, je otázka, jestli my v Senátu tady k tomu máme dávat další příčinu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je pan senátor Zdeněk Nytra, protože pan senátor Vystrčil nepožaduje přednostní vystoupení. Prosím, pane kolego.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane senátore, milé kolegyně, vážení kolegové. Jenom dvě poznámky. Já bych byl velice opatrný s tím, že když se zvýší volební účast, že Senát nebude napadán, protože podle známého hesla, kdo chce psa být, hůl si vždycky najde, tak ono se zase najde něco jiného. A pak bych chtěl upozornit, že voliče nebo nevoliče nepřevychováme nebo nevyměníme. Já jsem zaznamenal v rámci senátní kampaně před prvním kolem úžasnou diskusi, někde z Ústeckého kraje, jak je to možné, že ten Drahoš kandiduje v Praze, jak to, že já nemám jeho volební lístek. To si zase Pražáci jenom zvolí toho Drahoše? Bohužel je to tak. Tam bylo několik příspěvků, ano, teď nebudu, protože přece jenom tato půda má určitou váhu, takže nebudu doslova tu diskusi... Ale byl bych velice opatrný s tím posuzovat toho voliče, jak kdo volí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, jak jsem avizoval, další v pořadí je pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Nejprve abych zase nezapomněl, tak si dovoluji dát návrh, abychom ten návrh zákona zamítli, protože si myslím, že v této podobě by neměl být postoupen do sněmovny. Teď k těm věcem, které tady zazněly, já se vrátím k té otázce, kterou jsem vám položil, na kterou si, předpokládám, každý z vás odpověděl. Jestliže přijmeme filozofii tohoto návrhu zákona, tak je to potom tak, že si myslíme, že senátorem by měl být ten, kdo má nejvíce prvních a případně s tím sečteno druhých pořadí. Ukázal jsem vám, že když ten systém budeme aplikovat, tak může nastat situace, kdy ten, kdo získal 20 prvních pořadí a 40 druhých pořadí, zvítězí nad tím, kdo získal 25 prvních pořadí a 40 druhých pořadí. Kdybychom to celé posčítali, podle tohoto systému, až do konce, což se neděje. Vy si zvažte, jestli to považujete za férové nebo neférové. Pokud to považujete za neférové, nesprávné, tak se jedná o chybu. Pokud to považujete za věc, která je možná a akceptovatelná, tak je to jistý parametr toho systému. Každý si to vyhodnoťte, jak sám chcete. Správné by bylo, abychom šli v jedné nebo druhé linii, a teď prostřednictvím pana předsedajícího reaguji i na pana senátora Canova, abychom to buď celé dopočítali v součtech těch prvních a druhých míst až do konce, nebo to udělali tak, že se podíváme na to jedno kolo, vybereme dva, kteří mají největší počet prvních pořadí, jak se to dělá normálně v tomto systému, a pak vezmeme všechny ostatní, těm prvním dvěma přiřazujeme podle toho, zda jsou výše nebo méně výše, u těch ostatních, ty další lístky. To je ta druhá možnost, kdy bude jednokolový systém, kdy budeme jasně respektovat, že chceme osobnost, to znamená někoho, kdo má první pořadí nejvíc, nebo druhé nejvíc, a potom k nim přidáváme ty ostatní, co si o tom myslí, s tím, že ale tam je to riziko, že někdo si o těch dvou nemyslí nic a nechce je volit. Ale třeba bude muset. Takže ten systém má potom tuto nedokonalost. To je možná možnost, kterou bychom se mohli vydat. Já ji nenavrhuji. Jenom upozorňuji, že není možné v rámci jednoho systému jako přeskočit najednou, když jsem ve finále, ze sčítání prvních a druhých pořadí na to, že vezmu dva nejlepší a potom k nim přidávám ty ostatní, co si o tom myslí. Fakt to není možné a není to správné. Jestli to uděláme, tak se nebudeme chovat správně, kdybych měl navázat na tento historický exkurz pana senátora Canova, tak v roce 1600 byl upálen Giordano Bruno, protože řekl, že vesmír je nekonečný. Oni ho za to upálili. Ona to byla pravda. On tenkrát údajně řekl: Bože, odpusť jim, oni nevědí, co činí.

Teď nazpátek k těm jiným věcem. Samozřejmě, a to je velká chyba, podle mě je to chyba aparátu státního, když jsem o tom přemýšlel, fakt jsem se tomu hodně věnoval, stejně jako pan senátor Dienstbier, ten jeho úporný odpor je úžasný, strašně se mi to líbí, tak jsem zjistil, že prostě vůbec nebyly vyčerpány možnosti toho, jak zvýšit obyčejnými administrativními opatřeními účast voleb v Senátu. Např. že by někdo v prvním kole přidal k tomu strašnému počtu papírů ještě jeden, říkal, bude druhé kolo, že by tam byl velký papír: Bude druhé kolo tehdy a tehdy. Samozřejmě, malými písmeny, pokud nezvítězí v prvním kole. Nebo dostane ten člověk hned dvě obálky, v jedné bude napsáno 1. kolo, v druhé 2. kolo. On se na to takhle podívá, má dvě obálky. Co mám dělat? Mám dvě obálky. Aha, já půjdou ještě jednou. Hned najednou, nemusí se čekat, na co, on si pak vybere ty dva lístky, které vyhrály. Nebo se dá udělat spousta jiných věcí, které se nabízejí, že druhé kolo uděláme teprve s komunálními volbami. Nikdo se tím prostě nezabývá a myslí si, že to budeme vymýšlet my sami atd. Těch možností, jak bez změny legislativy pomoci tomu, aby lidé věděli, že se koná druhé kolo, je spousta, že to nikdo nedělá, že se tím nezabývá, podle mě neznamená, že my máme hned přecházet na jednokolový systém a stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

Takže tolik... A ještě jedna věc, prosím vás, opravdu není pravdou, že ten systém se vždy chová, jak lidé intuitivně očekávají. Lidé intuitivně očekávají, že v tomto systému vyhraje ten, kdo má nejvíce prvních a druhých pořadí v součtu. Nemusí se tak stát. Čili to nemusí být pravda. Není pravda, že se vždycky stane tak, jak lidé intuitivně očekávají. Prostě neříkejme si tyto věci, že takhle jsou, když takhle někdy nejsou. Když takhle někdy nejsou, tak to potom sakra toho jednoho může mrzet. A pokud na něčem ta demokracie je založena, tak na tom, že nebudeme páchat nespravedlnost, i když je málo pravděpodobná. Tak prosím vás, zamítněme tento návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážené kolegyně, kolegové, opět zareaguji na některé věci, které tady zazněly. Pan senátor Carbol i teď pan senátor Vystrčil jako jednu z těch možností zmiňovali spojení druhého kola voleb s jinými volbami. Tedy buď s komunálními nebo s krajskými. Tak jak jsem tady tvrdil, že velmi pravděpodobně, to zaznělo i na těch seminářích, ten australský systém z těch jednokolových se bude chovat nejpodobněji, to znamená, že nebude přinášet zásadně odlišné výsledky voleb od toho stávajícího systému, tak jestli něco přinese zásadně odlišné výsledky, tak je to spojení druhého kola s jinými volbami, protože to znamená, že se nám ta mizivá účast velmi pravděpodobně přenese do toho prvního kola, velmi malý počet lidí provede ten předvýběr, kde, a to známe z doplňovacích voleb do Senátu, při velmi malé účasti často rozhodují dva, tři, osm hlasů o tom, kdo je první, druhý, třetí, čtvrtý. To znamená, extrémně motivovaná skupina podporovatelů nějakého extrémního kandidáta může dorazit, a když dorazí dvě takové skupiny, tak se vám může stát, že v druhém kole v podstatě nemáte, řekněme, většinový, konsensuální volič z koho vybírat. To znamená, že to spojení toho 2. kola, resp. nespojení 1. kola s jinými volbami a nízká účast v tom 1. kole může zásadně změnit vůbec to, kdo postoupí do 2. kola, a tím pádem zásadně ovlivnit složení Senátu. Čili tohle já vidím jako mnohem větší riziko než přechod na australský systém, kde já ta rizika osobně nevidím.

Ale samozřejmě, ani pro jeden ani pro druhý názor nemáme žádná exaktní čísla, je to prostě... Jak hodnotíme tu situaci.

Pan senátor Vystrčil tady říkal, že chyba toho systému je, že se nedopočítává do konce, kolik kdo má prvních a druhých míst, pak v návaznosti na to říkal, že lidé intuitivně očekávají, že vyhraje, kdo má nejvíce prvních, druhých pořadí. Ten systém nesčítá první a druhá pořadí. Některé systémy to dělají, že je druhý hlas v případě, že se nerozhodne prvními hlasy, ale to jsou úplně jiné systémy. V tomto systému se nikdy nesčítají žádná pořadí. Prostě každému kandidátovi je přiděleno pouze tolik hlasů, na kolika lístcích je uveden nejvýše v danou chvíli. Jinými slovy, z pohledu voliče, každý volič v každém kole počítání volí právě jednoho, toho, koho má napsaného nejvýše, tedy s nejnižším číslem, prostě nejpreferovanější z těch, kteří ještě nevypadli. Takto se chová ten systém. To znamená, žádná první a druhá pořadí se v něm nesčítají.

Ten můj výrok o intuitivnosti, to byla citace toho, co zaznělo na semináři komise pro ústavu, ale já to tak taky vnímám, protože jestliže značím pořadí, tak jasně vím, že uvádím tu svoji preferenci. A že k té mé nejvyšší preferenci se v tu každou danou chvíli přihlédne. Čili tam žádný rozpor s tím intuitivním očekáváním není.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. S právem přednostního vystoupení pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Budu jenom stručný, pokud jsem to neřekl, tak se omlouvám, sčítají se samozřejmě počty prvních a druhých pořadí. Já se omlouvám, myslím, že jsem to říkal, ale počty prvních a druhých pořadí se sčítají, tak to přece postupuje, tak se celý systém vyvíjí, tak se postupuje dál, vyškrtávají se ti lidé. Počty prvních a druhých v pořadí. Ne první a druhá pořadí. Sčítají se ty počty, v tom posledním okamžiku se to neudělá. Proboha, tak jinak by se nemohlo nikdy stát, že se ten člověk probojuje, kam až je. Takže to je první věc, která je úplně evidentní. A druhá, samozřejmě, kdyby tomu bylo tak, že by to první kolo bylo samostatné, před tím druhým kolem, které je spojeno s něčím, tak bezvadné by bylo, že by si to všichni kandidáti do Senátu uvědomili, a co by dělali, přesně by dělali všechno pro to, aby těch lidí přišlo co možná nejvíce, a to my přesně chceme, aby řekli, je první kolo, je zvlášť, pojďte, jinak přijdou extremisté, budou volit extremisté, přesně by to mělo ten efekt, který chceme, a kdo by to nedokázal, tak by to prostě nedokázal. Ale ti lidé by to dokázali. Jsem o tom přesvědčený. Ale to už jsou spekulace. Ale opravdu pojďme se držet těch faktů a ne těch věcí, že někdo ví přesně, jak to potom bude, to tak není.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším, prozatím posledním v pořadí do obecné rozpravy je pan senátor Peter Koliba přihlášený. Prosím.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já nechci příliš prodlužovat, ale jak jsem z této diskuse pochopil, tak všichni vnímáme, že ten systém volební v tuto chvíli není dobrý, nebo není úplně vyhovující pro... Je tu celá řada připomínek a nespokojenosti. Z toho vznikla tato iniciativa, vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych chtěl panu senátorovi Dienstbierovi poděkovat za obrovský kus práce, který udělal při tomto pokusu. Ale chci upozornit na dvě věci. Jedna věc je, že australský model funguje v zemích, kde je povinná účast u voleb, což u nás není. Tam se tento systém dostává do úplně jiné roviny, než by se dostal u nás.

A druhá věc. Osobně si myslím, že není vhodná doba na to, abychom takovéto změny ústavy přijímali v tuto chvíli, kdy se bude měnit 1/3 Senátu, navíc vztahy s Poslaneckou sněmovnou nejsou zcela dobře nastavené. Daleko větší problémy vidím ve stykovém zákoně, když přijdete do Poslanecké sněmovny, tak si tam nemáte kde sednout, nemáme stejné postavení, i pravomoci Senátu v tuto chvíli jsou jedna z příčin, proč ten Senát není brán jako stejně významná instituce, jako Poslanecká sněmovna.

Osobně si velice vážím, že můžu být senátorem PČR, pokládám Senát skutečně za významnou instituci, parlamentní instituci, ale tady bych se přimlouval k tomu, abychom byli velice opatrní, nerozhodovali o věci, kterou já osobně bych pokládal za určitý experiment v těch volbách. Ve srovnání s tím systémem, který sice není dokonalý, ale je ověřený, už několik desetiletí. Takže v tuto chvíli můj názor je spíš zdrženlivý. Ale rozhodně jsem pro to, ať se na této problematice dále setkáváme, ale myslím si, že by to měla být spíš otázka nějakých odborných veřejných slyšení, seminářů, konferencí, než přímo otázka pléna, kde tento návrh není zcela obecně přijímán.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele nebo zástupce navrhovatelů, zda se chce vyjádřit? Chce, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já zkrátím závěrečné vystoupení tím, že jsem využíval možnosti průběžně reagovat v rozpravě. Ještě tedy ty poslední dva příspěvky, které tady zazněly. Doopravdy v tom systému se nesčítají první a druhé pořadí, tam se to prostě posuzuje tak, koho v tom daném kole toho počítání by ten volič volil z těch, kteří ještě zůstali. Což on vyjadřuje tou preferencí. To nejde pojímat jako sčítání pořadí. Ale to je v zásadě detail.

Pan senátor Koliba tady říkal, že není vhodné měnit ústavu, ona to není přesně ústava, ale má to tedy samozřejmě nějaké ústavní implikace, je to změna volebního zákona, měnit to v době změny třetiny Senátu, já bych tady zdůraznil, že my tady pouze iniciujeme zahájení legislativního procesu, to znamená, v případě, že bychom to schválili, tak jsme neschválili nic definitivně, že už by se nám to dostalo z rukou. My pouze vysíláme ten návrh jako Senát, který má legislativní iniciativu, do Poslanecké sněmovny. Ta to začne projednávat, v případě, že to projedná a schválí, tak nám to sem přijde ještě znovu k řádnému projednání, tak jako kterýkoli jiný zákon z Poslanecké sněmovny. To znamená, i noví senátoři, v případě, že by to sem doputovalo, tak budou mít samozřejmě regulérní příležitost se k tomu vyjádřit. Tolik k této poznámce.

Jak už jsem říkal na začátku, byl bych velmi rád, kdyby právě ta diskuse se otevřela, kdyby se posunula i do Poslanecké sněmovny, následně pak případně i zase zpátky k nám do Senátu. Když tomu zákonu příležitost dáte, jak jsem říkal, i někteří představitelé některých parlamentních politických stran připustili otevřenost k debatě. Ta si myslím, že je na místě. Já myslím, že bychom tu situaci neměli nechat jen tak bez povšimnutí a říci, jak mi jeden z kolegů tady včera říkal, že orel much nelapá a že budeme ignorovat ty útoky na ústavní pořádek ČR, na Senát jako jednu z ústavních institucí, pokusit se tedy něco s tím stavem udělat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Poprosím garančního zpravodaje, aby se nám vyjádřil k proběhlé rozpravě a řekl, jaká nás čekají hlasování.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. V rozpravě sestávající se z 20 vystoupení vystoupilo 14 senátorek a senátorů, jak tato rozprava, tak i snaha předkladatele byla vedena snahou zvýšit účast voličů ve 2. kole senátních voleb nebo vyvolána a vedena. Z debaty vyplynulo, že jsou vlastně dvě možná řešení, buď ten jednokolový systém, který navrhuje skupina okolo pana senátora Dienstbiera, nebo potom vyplynulo i zlepšit povědomí veřejnosti o způsobu voleb. Padl jediný návrh, a to zamítnout. O tom bychom hlasovali jako prvním. V případě, že nedojde k výsledku, pak se bude hlasovat o usnesení ÚPV, s pozměňovacími návrhy.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Já si vás dovolím sezvat k hlasování. Mezitím vás odhlásím. To znamená, zazní znělka a mezitím se přihlašujte.

Tak jak nám říkal pan garanční zpravodaj, máme tady jediný návrh v této chvíli, a to návrh zákon zamítnout. Ještě nechám prostor... Ano, technická, ještě nesvítí... (Jeden ze senátorů upozorňuje na nízkou účast senátorů přihlášených kartami.) Už jsem odhlašoval, pane předsedo, je potřeba se přihlásit, výborně. To znamená, ještě někdo? Ne. Takže já o návrhu zamítnout zahajuji hlasování. Je nás přítomno aktuálně 43, aktuální kvórum je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. (Jan Horník si stěžuje na nefunkčnost hlasovacího zařízení.)

Návrh byl zamítnut, ptám se pana senátora Horníka, jestli chce, abychom hlasovali znovu? On říkal, že nejde... Tak na mě kouká, já ho musím vyslechnout, dámy a pánové, milé kolegyně, takže se ptám pana... Ano, návrh byl zamítnut. Bylo schváleno. Omlouvám se. Ale zeptám se pana senátora, omlouvám se.

Senátor Jan Horník:  Já pro protokol, hlasoval jsem ANO, pro zamítnutí, ale nešlo mi hlasovací zařízení.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Výborně. Takže hlasování č. 48, registrováno 43, kvórum 24, pro návrh zamítnout 27, proti 12. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji navrhovatelům, hlavně navrhovateli, panu senátorovi Jiřímu Dienstbierovi, protože si myslím, že si taky zaslouží pochvalu, ale samozřejmě děkuji i za tu odbornou diskusi, která tady byla, děkuji i garančním zpravodajům.

A budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh I a II Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů přijaté v Manile dne 28. října 2017

Tisk č. 315

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 315, uvede ho pan ministr životního prostředí Richard Brabec. Pane ministře, vítejte u nás, máte slovo. A my se vystřídáme, prosím.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobré odpoledne, vážené senátorky, vážení senátoři. Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já se pokusím získat vaši krátkou pozornost, slibuji, že opravdu budu stručný v tom úvodu, k problematice, která už tady byla zmíněna, tedy Úmluvě o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů.

Jenom řeknu, že 12. zasedání konference smluvních stran této úmluvy, která se také běžně nazývá Bonnská úmluva, které se uskutečnilo v říjnu loňského roku v Manile, přijalo změny přílohy I a II této úmluvy. Zasedání rozhodlo o zařazení 34 nových druhů do příloh I a II úmluvy, které obsahují seznamy druhů, na něž se tato úmluva vztahuje.

Jedná se konkrétně o 12 druhů savců, 16 druhů ptáků a 6 druhů ryb. To, co se nás týká v rámci ČR, tak to jsou pouze dva druhy. Jedná se o dva druhy ptáků, konkrétně ťuhýka šedého a ťuhýka menšího, jejichž ochrana je na národní úrovni pokryta stávajícím platným právním řádem ČR, nevyžaduje tedy přijetí nových, specifických ochranných opatření. Přijetí změn příloh rovněž nebude mít dopad na státní rozpočet, veřejnou správu ani podnikovou sféru.

K přistoupení k Bonnské úmluvě se ČR tak jako v případě jiných úmluv zavázala plnit závazky, které pro ni vyplývají. Zařazení nových druhů do těchto příloh je důležitým opatřením pro naplňování cíle úmluvy, který přispěje ke zvýšení ochrany předmětných druhů, proto je žádoucí, aby zařazení nových druhů do příloh I a II ČR podpořila, přistoupila k těmto změnám, já bych vás, vážené senátorky, vážení senátoři, rád požádal o podporu tohoto návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 315/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 315/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ještě jednou dobrý den nebo pěkné odpoledne. Zdá se, že máme před sebou jednodušší schvalování než to předtím. Ale nemyslím si, že by bylo o to méně závažnější. Já svoji zpravodajskou zprávu zahájím tím, že podle Světového fondu pro ochranu přírody za posledních 40 let vyhynulo zhruba 60 procent divokých zvířat. Každým rokem vyhyne až 2000 druhů zvířat. Tempo vymírání je nejrychlejší od vyhynutí dinosaurů před 66 miliony let.

Oproti přirozenému vymírání dnes mizí druhy řádově stokrát, tisíckrát větší rychlostí. Vědci vymírání živočichů dávají za vinu chování člověka vůči přírodě, v jehož důsledku dochází ke změnám klimatu, odlesňování půdy nebo znečišťování životního prostředí. Proto je velmi dobře, že máme alespoň Stockholmskou úmluvu, která se snaží chránit volně žijící živočichy, a to způsobem, který tady už naznačil pan ministr, s tím, že o živočichy, o které se rozšiřuje tato ochrana, tak s tím ČR vlastně už nebude mít žádný problém z hlediska nějakých nových právních nebo finančních nároků, protože stejně už v našem právním systému je zahrnut, a tedy je ho potřeba podpořit pouze už jenom formálně.

Náš výbor se zabýval touto úmluvou na své 21. schůzi konané 19. září 2018, přijal usnesení, které máte na svých lavicích. Je tam jediná věc, na kterou bych ráda upozornila, s tím, že výbor vyzývá, aby došlo k opravě v chybě v českém překladu, protože v tom českém překladu nastalo to, že pelikán kadeřavý je uveden nejen v čeledi Pelecanidae, kam patří, ale navíc je mezi buřňákovitými na straně 34 senátního tisku v elektronické podobě. Je důležité, abychom to měli v pořádku, takže máme to i součástí našeho usnesení. Čeština sice není autentickým jazykem úmluvy, nicméně je jistě žádoucí, aby předkladatel uvedenou disproporci co nejdříve odstranil a následně ve Sbírce mezinárodních smluv publikoval bezvadný český překlad. Chci jenom poděkovat naší legislativě, která na tento rozpor přišla, protože to byla velmi pečlivá práce, která poukázala na chybu. Není to úplná drobnost, ale nepřesnost v tom překladu. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB? Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, pane ministře. Náš výbor materii projednal, protože zvířátka je potřeba chránit, doporučujeme schválit. Ale protože na jednání výboru pan náměstek Mana nebyl zcela připraven, budeme tady hlasovat mimo jiné o nody bělotemenném a pilohřbetu obecném, tak já bych se zeptal pana ministra, jestli by nám je mohl trošku představit, protože určitě nikdo neví, oč jde. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pan ministr nám určitě ptáčky představí. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Nikoho nevidím. Takže rozpravu končím. A poprosím, aby se vyjádřil pan ministr k těm ptáčkům.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Já se přiznám, já bych se teď musel zeptat kolegy, který čeká v předsálí, určitě by na to zareagoval, kdyby byla delší diskuse, já vám je taky nepředstavím. Znám ťuhýky, dokonce vám i můžu říct, kolik jich tam je, dneska, těch, které tam do toho nově zařazujeme, ale tyto dva ptáky, co to tam je, tak to vám tedy nepředstavím. To se omlouvám, ale můžu doplnit v rámci dalšího bodu, když mi umožníte, abyste hlasovali o tomto, budete mi věřit, že tam patří, tak v rámci dalšího bodu LIFE vám představím i tyto další dva druhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, ptám se paní zpravodajky? Nechce se vyjádřit. Takže spustím znělku.

Usnesení zní: Senát dává souhlas s ratifikací změny příloh I a II Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů přijaté v Manile dne 28. října 2017.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 49 ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 se pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli a zpravodajům.

A následujícím bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE) a o zrušení nařízení (EU) č. 1293/2013

Tisk EU č. N 155/11

Materiály máme jako senátní tisk č. N 155/11. Prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s těmito materiály.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji ještě jednou za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych jménem svým i jménem ťuhýků vám poděkoval za hlasování k předchozímu mému návrhu.

A teď k programu LIFE. Věřím, že většina z vás nebo všichni z vás, kteří si přečetli tento materiál, víte, že program LIFE je jedním z finančních nástrojů EU, a v tomto konkrétním případě finanční nástroj, který poskytuje podporu projektům v oblasti ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a klimatu v celé EU. Od roku 1992 bylo díky finančním prostředkům z tohoto programu zrealizováno v Evropě více než 4 600 projektů a za čtvrt století existence se uskutečnily zajímavé inovativní projekty za více než 5 mld. eur.

Pokud jde o Českou republiku a využití projektu LIFE, od roku 2004 bylo v ČR realizováno 20 projektů LIFE nebo ještě je realizováno, protože některé projekty jsou v běhu, ve finančním objemu cca 53 mil. eur. A program LIFE přispívá na ekoinovační projekty s příznivým dopadem na životní prostředí ve všech jeho složkách, ať už je to oblast nakládání s odpady, využívání přírodních zdrojů, ochrana vod, ovzduší, klimatu a další.

Jak už jsem řekl, program LIFE v ČR působí zhruba od roku 2004 a národním kontaktním místem je ministerstvo životního prostředí. Toto národní kontaktní místo systémově podporuje všechny zájemce o program s cílem posunout české žadatele na vyšší příčky v tabulce úspěšnosti podaných žádostí, protože ve většině výzev je samozřejmě poměrně ostrá konkurence a není jednoduché v tomto programu uspět.

Stávající programové období probíhá od 1. 1. 2014 do konce roku 2020. A v návaznosti na nový víceletý finanční rámec pro období 2021 až 2027 je právě logicky projednáván také návrh nového nařízení pro program LIFE na totéž období.

A teď už ke konkrétním připomínkám k novému návrhu programu.

Pozice České republiky je zde v zásadních věcech návrhu nařízení ve shodě s ostatními členskými státy. Především se týká následujících priorit:

1. Stanovit nařízením minimální míru spolufinancování pro jednotlivé podprogramy, konkrétně míru spolufinancování ze strany Evropské komise, konkrétně v nařízení odst. 2b by měly být stanoveny podíly spolufinancování. V posledním kompromisním textu nařízení ze dne 21. září letošního roku je stanovena minimální výše spolufinancování ze strany Evropské komise na 50 % uznatelných výdajů projektu. Stanovená minimální výše spolufinancování je však z našeho pohledu příliš nízká a požadujeme vyšší míru spolufinancování. Jenom pro srovnání uvedu, že stávající program LIFE má v prioritních oblastech, které se týkají např. NATURY 2000 spolufinancování ze strany Evropské komise až 75 %. Pokud by tato míra byla pouze 50 %, o to víc peněz by pak samozřejmě bylo potřeba vynaložit ze strany žadatele.

Zatím vypadá, že máme podporu některých dalších zemí a uvidíme, jak nakonec tento návrh dopadne, možná, že to bude něco mezi 50 % a 70 %, zatím nejsme schopni úplně přesně to odhadnout.

2. Druhou prioritou je zachovat Výbor LIFE, kdy prostřednictvím výboru se mohou členské státy vyjadřovat k dokumentům vztahujícím se k tomuto programu. A v první řadě se bude jednat o schvalování víceletých pracovních programů, které obsahují podstatné informace ke realizaci programu.

3. A konečně třetí prioritou je zajištění a posílení podpory národních kontaktních míst, kdy členské státy by měly mít možnost financovat z programu LIFE nejen aktivity, které spadají do kompetence národních kontaktních míst, ale třeba i platy zaměstnanců. Průběh vyjednávání k novému nařízení samozřejmě sledujeme, vyjadřujeme se na pracovní skupině pro životní prostředí prostřednictvím zástupce ze stálého zastoupení ČR v Bruselu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 155/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Orel:  Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, pane ministře. Náš výbor se zabýval nařízením Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu pro životní prostředí a oblast klimatu programu (LIFE) na svém zasedání 16. října 2018 a přijal k němu doporučení, které je v zásadě v souladu i s přijatým usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Toto nařízení je v podstatě jakýmsi naplněním nového finančního rámce, o kterém jednáme v podstatě dva dny na léta 2021 až 2027.

Jak už řekl pan ministr, program LIFE je jediný fond Unie zaměřený výlučně na cílové oblasti životního prostředí a klimatu.

Komise navrhuje téměř 60procentní navýšení finančních prostředků a nový program LIFE by tak měl mít v následujícím období k dispozici 5,45 mld. eur.

Pan ministr to velmi podrobně zdůvodnil, takže já možná ještě zkonstatuji, že dopad na rozpočet ČR se odhaduje na 720 000 Kč na rok. Další dopad finančních prostředků ze státního rozpočtu je samozřejmě odvislý od toho, kolik našich českých projektů v programu LIFE uspěje. Zatím to je, řekl bych, celkem velmi málo projektů. Nastavení projektu LIFE je velmi složité a jenom málo uchazečům se podaří tam uspět. Sám jsem se o to pokoušel dvakrát a vždycky nám nějaké body scházely.

Náš výbor přijal následující doporučení k návrhu nařízení:

Senát Parlamentu České republiky

I. 1. plně podporuje pokračování programu LIFE v příštím víceletém finančním období 2021 až 2027 a výrazné navýšení jeho rozpočtu, neboť se jedná o jediný program EU, který je určený výhradně pro cíle v oblasti životního prostředí a klimatu;

2. oceňuje snahy o zjednodušení programu LIFE, nicméně je toho názoru, že toto zjednodušení ne vždy přispívá k jeho větší srozumitelnosti (jde skutečně o poměrně složité záležitosti ve vztahu vůbec k plnění zadání, které program má);

3. požaduje, v souladu s pozicí vlády

a) aby byly přímo v textu nařízení uvedeny míry spolufinancování, jako je tomu v současném nařízení;

b) bližší vymezení role a specifikaci účasti třetích zemí v programu a uvedení těchto skutečností přímo v textu nařízení; podporuje však rozšíření způsobilých činností na činnosti mimo Unii a mezinárodní spolupráci (tam jde o to, aby se do toho mohly zapojit i země, které v současné době nejsou v EU, nicméně třeba se uvažuje o jejich přijetí, jako jsou třeba některé balkánské země);

c) aby byl zachován Výbor pro program LIFE pro životní prostředí a oblast klimatu, který by se měl nadále podílet na přípravě a schvalování víceletých pracovních programů;

II. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení (pokračuje dále text);

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Vlastní usnesení výboru pak doporučuje toto doporučení schválit jako usnesení Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se uvedenými materiály zabýval a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodajka paní senátorka Jitka Seitlová. Nepřeje, děkuji.

Otevírám tudíž rozpravu. Ptám se, kdo se do ní hlásí? Paní senátorka Jitka Seitlová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pěkné odpoledne. Nemám příliš rozsáhlé povídání. Řekla bych, že můj předřečník senátor a zpravodaj i pan ministr řekli to podstatné.

Mám z našeho výboru ještě jeden dotaz na pana ministra. V původním stanovisku vlády, které jsme měli k dispozici, se objevil také požadavek upřesnění nejenom míry spolufinancování na národní alokace, ale stanovení právě kritéria geografické rovnováhy. To je o tom, jak už zmínil pan senátor Orel, že jsme čerpali z projektu málo, že nejvíce těchto projektů a peněz, pokud vím, čerpalo Španělsko, Portugalsko, jižní země a my jsme se do těchto projektů dostali do dvaceti. To je doopravdy málo. Co pro to tedy udělat, abychom do budoucna snad pomohli těm, kteří více žádají. A dokonce je potřeba říct, že tyto projekty patří i veřejné správě, to znamená, že se tam zapojí třeba města, že se tam mohou zapojit kraje, jak jim napomoci, abychom byli úspěšní v čerpání, a ani jsem neslyšela, že by pan ministr ještě znovu tedy hovořil o tom, že by kritérium geografické rovnováhy mělo být stanoveno. To znamená, že by mělo být stanoveno, kolik která země zhruba by měla z toho celého balíčku dostat? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. A protože nikdo další se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím a poprosím pana ministra, aby se vyjádřil.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Tak, jak říkala paní senátorka Seitlová, dneska ve stávajícím projektu LIFE je procento určité řekněme národní alokace jako minimální je přesně 2,03 %. V novém období 2021 až 2027 nebude tento národní strop stanoven. Paní senátorka Seitlová ví i z výboru, že jsme tuto minimální hranici jako Česká republika dosáhli, takže není v tom problém.

Co pro to můžeme udělat víc? Musíme za prvé díky národnímu kontaktnímu místu maximálně pomáhat žadatelům a také – a to už dneska děláme a jsme připraveni to dělat i nadále – máme speciální výzvu na kofinancování částečných podílů. V současné době přispívá ministerstvo životního prostředí, pokud žadatel má zájem o tuto naši národní výzvu, jsme schopni přispět až na 15 % nákladů, maximálně však 10 mil. Kč u tohoto projektu. Myslím si, že mnohokrát je to spíš o tom, že žadatel se rozhoduje mezi operačním programem Životní prostředí a programem LIFE. Program LIFE je oproti OP ŽP flexibilnější z hlediska některých přesunů položek. Ale – a to si zase řekněme na rovinu – vždycky samozřejmě náleží na míře kofinancování. A pokud žadatel si bude moci svůj projekt financovat přes operační program Životní prostředí v budoucím prostředí a bude tam mít vyšší míru kofinancování, pak asi nakonec zvolí tuto formu.

Program LIFE má nyní ambici být zjednodušen z hlediska programu. My budeme pokračovat v národních výzvách na kofinancování z pohledu ministerstva životního prostředí pro žadatele. Ale troufám si říct, že daleko důležitější bude právě debata o míře kofinancování ze strany Evropské komise. Pokud by zůstala nízká, tak se obávám, že opravdu bude pro subjekty neefektivní nebo nezajímavé do tohoto projektu jít. A pokud to bude možno financovat z OP ŽP, pak asi budou sahat na operační program Životní prostředí, byť ten je relativně rigidní právě z hlediska flexibility přesouvání mezi jednotlivými položkami.

Uděláme pro to maximum. Celá řada těchto projektů je opravdu velmi kvalitních. Mohu vám nyní říci třeba jeden, ze kterého mám vysloveně radost, že jsme ho dotáhli společně s bavorskou stranou. A to je projekt revitalizace rašelinišť na Šumavě. Jinými slovy v minulosti bylo na Šumavě odvodněno 5 000 ha mokřadů, takže dramaticky ubyla voda i z mokřadů. Mnohde tam jsou metr a půl, dva metry hluboké příkopy, které odvodňovaly mokřady. A dneska se budeme snažit v rámci tohoto projektu společně s bavorskou stranou zastavit tyto meliorace, aby zůstalo maximum vody v šumavských mokřadech.

Toto je vzorná ukázka velmi užitečného projektu. Ale pravda je, že záleží na tom, že když je žadatel zkušený, uspěje lépe. My se snažíme méně zkušeným žadatelům právě prostřednictvím národního kontaktního centra maximálně pomáhat s tím, aby dobře vyplnili příslušné dokumenty a abychom je neposunovali v rámci konkurence.

A jenom chci říci pro pana senátora Jirsu. Zjistil jsem jednoho ptáka. Toho druhého kolegové nechytli, tedy ne, že by nechytli toho ptáka, ale nechytli jeho název, takže mě pan senátor Jirsa když tak, určitě doplní. Je to nody bělohlavý. Mohu ho uklidnit. Nežije na Šumavě, žije v západní Austrálii a na tichomořských ostrovech.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Zeptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit. Ano, chce. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Petr Orel:  Děkuji. Jenom bych konstatoval, že do diskuse se přihlásila jedna paní senátorka, a to paní senátorka Jitka Seitlová. Položila dotaz, pan ministr ho zodpověděl. Nezazněl žádný protinávrh, takže by se mělo hlasovat o usnesení Evropského výboru.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Čili budeme hlasovat o znění, jak jste je jako zpravodaj přednesl.

V sále je aktuálně přítomno 40 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 21.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 50 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto tisku.

Mám tady přihlášku pana senátora Petra Šilara. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Dovolil bych si navrhnout doplnit návrh pořadu dnešní schůze o jeden ryze technický bod, a to návrh na pověření dalšího senátora odůvodněním senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 108 o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony v Poslanecké sněmovně. A chtěl bych, aby tento bod byl na posledním místě dnešního programu. Předběžně vám řeknu, že se jedná o to, že tehdy jsme schválili tento zákon, kde byl zpravodajem kolega Plaček, takže i z toho důvodu je třeba, abychom doplnili senátora, který bude zastupovat Senát ve sněmovně. Je to ryze technická záležitost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji za návrh. O zařazení tohoto bodu budeme zřejmě muset procedurálně hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 51 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský obranný fond

Tisk EU č. N 168/11

Materiály máme jako senátní tisk č. N 168/11. Prosím pana ministra obrany Lubomíra Metnara, kterého tady vítám, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr obrany ČR Lubomír Metnar:  Děkuji vám, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Evropská obrana se potýká s významnou neefektivností trhu s obranným materiálem. Řešení této problematiky započal v roce 2016 Evropský obranný akční plán, který zahrnuje za prvé Evropský obranný fond, za druhé podporu investic do dodavatelských řetězců s obranným materiálem a za třetí posílení vnitřního trhu s obranným materiálem prostřednictvím efektivnější implementace směrnic obranného balíčku.

Před zahájením procesu řešení problematiky stagnace evropských obranných schopností stále přetrvává nedostatečná úroveň spolupráce, což omezuje schopnosti zbrojního průmyslu EU udržet kapacity nezbytné pro zachování strategické autonomie EU.

Evropská komise připravuje ve víceletém finančním rámci 2021 až 2027 zřízení Evropského obranného fondu s rozpočtem 13 mld. eur. Z tohoto rozpočtu 4,1 mld. eur bude na výzkum, 8,9 mld. eur na rozvoj schopností, až 5 %, což činí 650 mil. eur rozpočtovaných prostředků bude cíleně vynaloženo na podporu přelomových obranných technologií.

Cílem Evropského obranného fondu je podpora vzniku kooperativních programů, společných výzkumných a vývojových aktivit a řešení podpory všech fází životního cyklu vojenského materiálu.

Evropský obranný fond navazuje na aktivity Evropské komise, které řešíme v současném víceletém finančním rámci prostřednictvím tzv. okna pro vývoj a okna pro schopnosti. Nově Evropská komise spojuje obě tato okna do jednoho nařízení Evropského obranného fondu. Přínosem tohoto spojení má být rychlejší implementace výzkumu a vývoje do finálních produktů a současně přesnější směrování výzkumu a vývoje podle požadavků na dosahování konkrétních schopností. Dle názoru Komise dojde také ke zjednodušení struktury řízení fondu.

Důležitou oblastí Evropského obranného fondu je podpora projektů s přeshraniční spoluprací pro malé a střední podniky a společnosti se střední tržní kapitalizací. Komise také usiluje o nezbytné synergie s dalšími iniciativami EU.

Účinnost Evropského obranného fondu bude od 1. ledna 2021.

Pozice České republiky vychází z přijatých strategických dokumentů, jako jsou Bezpečnostní strategie České republiky, Aktualizovaná obranná strategie a Strategie vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu České republiky do roku 2025.

Zájmem České republiky je připravit výchozí podmínky pro podniky domácího průmyslu, výzkumné instituce a školy pro efektivní čerpání prostředků Evropského obranného fondu.

Česká republika bude prosazovat v oblasti schopností a rozvoje obranného průmyslu co nejjednodušší transparentní přístup podniků k finančním zdrojům EU. V této souvislosti Česká republika vítá úsilí Komise podporovat malé a střední podniky a podniky se střední tržní kapitalizací představené v návrhu Evropského obranného fondu.

V oblasti vývoje vojenského materiálu zajištění interoperability a harmonizace požadavků mezi členskými státy včetně následného společného pořizování vyvíjeného produktu.

V oblasti práv duševního vlastnictví Česká republika podporuje současný režim nastavený v rámci tohoto evropského nařízení na období 2019 až 2020.

Podpoříme však hledání vhodných výjimek z práv duševního vlastnictví pro případy kooperativních postupů následné výroby vojenského materiálu.

Ve finanční oblasti prioritou České republiky je zajištění transparentního a jednoduchého přístupu podniků k prostředkům podpory z Evropského obranného fondu. Budeme požadovat, aby podpora pro subjekty třetích zemí byla využívána pouze v náležitě odůvodněných případech, včetně vedení evidence případů poskytování podpory subjektům třetích zemí.

Priority České republiky v oblasti správy, monitorování, hodnocení a kontroly. Česká republika bude usilovat o výraznější zapojení Evropské obranné agentury do tvorby pracovních programů Evropského obranného fondu. Česká republika podpoří tvorbu monitorovacího systému Evropského obranného fondu s cílem zajistit relevantní data o zapojení malých a středních podniků do projektu Evropského obranného fondu.

Pro Českou republiku je důležité, aby bylo při realizaci Evropského obranného fondu přihlíženo k podstatným bezpečnostním zájmům ČR, protože odpovědnost za obranu má stát, nikoliv Evropská komise.

A chci také znovu připomenout, že pro nás je základním východiskem pro zajišťování obrany České republiky členství v NATO. Budu proto prosazovat soulad cílů Evropského obranného fondu s plánem rozvoje schopností EU a činnostmi prováděnými v NATO.

Zásadní prioritou je vytváření podmínek k udržení stávajících konkurenceschopných kapacit obranného průmyslu ČR, které zajistí rozvoj v oblastech důležitých pro ozbrojené síly ČR. Jedná se především o tyto kategorie:

Informační technologie a komunikace, letecké technologie, technologie pro kosmické využití, kosmické aplikace, laserové technologie a ochrana proti nim, ochrana proti zbraním hromadného ničení a výbušninám, kybernetická obrana, prostředky průzkumu a pozorování, prostředky velení a řízení, logistické zabezpečení, ruční a lehké zbraně a munice, polní zdravotnické zabezpečení a kapacity strategické přepravy.

Výčet oblastí však není uzavřený a může být měněn. Pro nás budou vždy určující aktuální potřeby Armády ČR a schopnosti našeho obranného průmyslu.

V této souvislosti bude ministerstvo obrany vždy důsledně posuzovat návrhy priorit tak, aby měly přednost požadavky armády na získání schopností před požadavky průmyslu na řešení jejich potřeb. Podporu průmyslu včetně komunikace s ním bude ministerstvo obrany řešit na základě vládou schválené strategie vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu do roku 2025, kde je tato oblast velice podrobně rozpracována a neodchyluje se od požadavků představených v Evropském obranném fondu.

Jsem si vědom faktu, že implementace Evropského obranného fondu bude vyžadovat změny v legislativě ČR. Provádění změn bude navazovat na změny řešené v rámci implementace daného evropského nařízení z víceletého finančního rámce let 2014-2020. Provádění těchto změn bude koordinovat MO ČR a participovat budou další ministerstva a úřady podle odpovědnosti za konkrétní upravované zákony. Implementace nařízení Evropského obranného fondu by měla být realizována do dvou let od nabytí účinnosti. V součinnosti s kolegy MO, MPO a MMR budeme sledovat, jak bude umožněno menším zemím a malým společnostem účastnit se společných aktivit a čerpat finanční prostředky z Evropského obranného fondu. Vím, bylo to dlouhé, a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 168/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, pan ministr tady opravdu velmi obsáhle a podrobně popsal vznik Evropského obranného fondu. Nezbývá mi nic jiného, než vás seznámit s návrhem usnesení, které vzešlo z jednání VEU.

V tomto usnesení samozřejmě podporujeme posilování obranné spolupráce členských zemí EU a zřízení Evropského obranného fondu. Zdůrazňujeme tam také, že tato činnost musí být v souladu s činnostmi prováděnými v rámci NATO. Klademe důraz na zohlednění individuálních potřeb, priorit a zájmů členských států v oblasti obranné politiky. Souhlasíme, že realizace společných výzkumných a vývojových obranných projektů pod hlavičkou Evropského obranného fondu přinese řadu pozitivních dopadů na celkový stav evropské obrany.

Zde bych se trochu pozastavil. Současný stav evropské obrany komise hodnotí jako neuspokojivý a pojmenovala několik zásadních nedostatků, z nichž bych chtěl např. vypíchnout skutečnost, že výzkumné a vývojové obranné projekty jsou téměř výlučně řízeny a hrazeny z úrovně jednotlivých členských států. Tím, že členské státy na projektech nespolupracují a zadávají si své vlastní tendry, tak dochází často k velkým duplicitám, a tím by se dalo říct, že také k mrhání finančních prostředků, které jsou odhadovány až na 50 až 100 mld. eur ročně. Také je zde vysoká míra roztříštěnosti, kdy v Evropě existuje údajně 178 různých zbraňových systémů. Např. ve Spojených státech je to pouze 30 zbraňových systémů, tzn., že tento Evropský obranný fond by měl na tomto poli přinést určitě velká pozitiva. Zejména pro zemi, jakou je ČR, oceňujeme, že se tyto projekty budou týkat také malých a středních podniků, což je velmi důležité. Souhlasíme s rámcovou pozicí vlády.

Žádám, abyste návrh usnesení VEU, který máte na stole, podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. VZVOB se uvedenými materiály zabýval. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan František Bublan. Máte slovo, pane senátore.

Senátor František Bublan:  Děkuji za slovo, pane předsedající. VZVOB se zabýval tímto dokumentem. Na základě žádosti VEU. To znamená, nebyli jsme garančním výborem. Nicméně jsme tento dokument projednali. Zaujali jsme k tomu 8bodové stanovisko, které je součástí našeho usnesení, a nakonec i VEU. Takže je v tomto shoda.

Doporučili jsme postoupit tento dokument k projednání na plénu Senátu Parlamentu ČR.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, rád bych využil této své poslední příležitosti vystoupení v Senátu, a chtěl bych poděkovat za to, že jsem zde mohl pracovat. Bylo mi skutečně ctí zde strávit 6 let. Práce mě bavila, bavila mě i účast v zahraničním výboru. Chtěl bych poděkovat všem za spolupráci.

Nakonec mám dvě taková přání. To první přání je, aby Senát nebyl vyhladověn. Druhé přání je, aby Senát byl místem dialogu. Dialogu, kde se skutečně lidé poslouchají a dovedou vést kvalitní diskusi. K tomu vám přeji vše nejlepší a také hlavně hodně zdraví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pane senátore, z naší strany to samé, a kdykoliv budete mít cestu, jste v Senátu vítán, protože vaše zkušenosti jsou využitelné i pro ty, kteří nastoupí v tomto volebním období. Děkujeme.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Po znělce budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Jeništa.

V sále je aktuálně přítomno 39 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 20. Je zahájeno hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 52 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům. Pan senátor Jeništa nám má ještě co říci...

Senátor Luděk Jeništa:  Pan místopředseda mě chtěl obrat o to poslední slovo... Nicméně se nedám... Také tady stojím naposledy. Takže z mé strany bych chtěl říct, že mi bylo velkou ctí s vámi tady 6 let spolupracovat. Moc bych vám chtěl poděkovat za spolupráci, za zkušenosti, za kolegiální i přátelské vztahy. Za poznání, že i vysoká politika může být noblesní, slušná a na vysoké úrovni dialogu. Strašně bych Senátu do budoucna přál, aby se i nadále, a možná ještě ve větší míře, řídil heslem – méně politiky, více rozumu, kvalitní vědomí a čisté svědomí.

Dámy a pánové, ať se vám daří! Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkujeme, pane senátore. Budeme se určitě snažit...

Přistupujeme k dalšímu bodu, a tím je

 

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2017

Tisk č. 302

Navrhuji, abychom nejprve – podle § 50 – vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Eduarda Stehlíka na našem jednání.

O tomto návrhu budeme hlasovat. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 53 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal pana Eduarda Stehlíka, předsedu Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 302. Prosím pana předsedu, aby nás s výroční zprávou seznámil.

Eduard Stehlík:  Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, vážení senátoři, vážené senátorky. Především mi dovolte, abych poděkoval za možnost vystoupit zde jménem Rady pro studium totalitních režimů a jménem instituce, v jejímž čele jsem, spolu s ostatními radními. A zároveň při takovéto historické příležitosti, protože se uzavírá jedno období Senátu, a někteří z vás, se kterými jsme měli vynikající spolupráci, budou pokračovat někde jinde; někteří pokračují v Senátu.

To podstatné, co jsem chtěl říci. Byla vám předložena zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů. Výroční zpráva za rok 2017.

V úvodu bych si dovolil konstatovat jedinou drobnost, že jsem se při hlasování o předložení zprávy Senátu zdržel hlasování, ostatních zbývajících 5 radních bylo pro předložení zprávy Senátu.

Za mě bych, jako předsedu Rady bych chtěl říct, že výborech Senátu, když byla zpráva projednávána, s řadou z vás jsme se tam viděli, bylo konstatováno, že výbory doporučují vzít zprávu na vědomí. Pevně doufám, že příští rok, až tady bude stát můj nástupce, protože jsem tady před vámi poprvé, ale s největší pravděpodobností naposledy, tak doufám, že zpráva bude obsahovat více kvalitní práce. Pevně věřím, že moji nástupci a ti, kteří práci odvedou, ji budou dělat ještě lépe, než je tomu dosud.

Jsem samozřejmě připraven zodpovědět jakékoliv vaše dotazy, které byste měli v souvislosti se zprávou nebo činností instituce. Ale uvědomuji si, že máte za sebou opravdu dva vysilující dny, nechci proto obtěžovat nějakými podrobnostmi. Spíš bych zareagoval na konkrétní poznámky z vaší strany. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám. Zprávu projednal VVVK, který přijal usnesení, jež vám byla rozdána jako senátní tisky č. 302/2 a 302/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Oberfalzer. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ÚPV. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 302/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, pane předsedo, musím říct, že jsem byl připraven – jako v předcházejících letech – abych konstatoval, že předkladatel nás alespoň stručně seznámil se základními aspekty výroční zprávy, což mě tedy pan plukovník mírně zaskočil. Ale pokud na tom budete trvat, tak jej mohu doplnit. Nicméně jsme zprávu všichni dostali v dostatečném časovém předstihu, protože byla předložena – pravda, v letošním roce nezvykle pozdě, až ke konci I. pololetí. Jinak jsme zvyklí dostávat v březnu nebo v dubnu. Potom se také jednou odročovalo její projednání – tady na schůzi Senátu.

Chtěl bych uvítat, že byla zpracována – teď mám na mysli přehlednost a grafiku – podobně jako loňská a předloňská, kde jsme vyjádřili spokojenost. Pro ty z vás, kteří nemají tolik času číst desítky stránek a podrobností, tak hned na prvních dvou se jednoznačně a přehledně dozvíte o všech aktivitách jak Ústavu totalitních režimů, tak i Archivu bezpečnostních složek.

ÚPV tuto zprávu projednal v polovině srpna letošního roku a doporučil vzít ji na vědomí. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VVVK, pan senátor Jiří Oberfalzer... Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pane předsedající, pane předsedo, kolegyně, kolegové, výbor projednával výroční zprávu ÚSTR na svých dvou zasedáních, díky přerušení. Věnoval hodně času mým poznámkám a výhradám. Ale většinově, a řekl bych, že přesvědčivou většinou, nakonec souhlasil s tím, aby Senát vzal výroční zprávu na vědomí. Schválil ovšem ještě jedno usnesení – na mé doporučení. K tomu bych chtěl říct jenom pár slov.

Je to usnesení, že výbor žádá, zkrátím formulace, NKÚ, aby zařadil do plánu své činnosti na rok 2019 kontrolu ústavu podle příslušných písmen zákona o NKÚ, a sice hospodaření a výběrová řízení. Toto usnesení výboru není třeba Senátem potvrzovat, protože podle zákona o NKÚ stačí, když o to požádá jenom orgán Senátu. Přesto jste možná na lavicích zaznamenali tento návrh usnesení, který jsem připravil. Chci vám ho předložit. Je to návrh prakticky totožného usnesení. S tím rozdílem, že by o toto požádal Senát jako celek. Bylo by to z mého pohledu závažnější. Byla by to jaksi silnější karta. Ve svém vystoupení v diskusi, protože nechci zneužívat vystoupení zpravodaje, vám vysvětlím, proč si myslím, že by Senát toto měl učinit.

Čili podstatný závěr pro naše jednání je, že výbor doporučuje vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer... Dobře to čtu? Původně jsem vás tady chtěl hned nechat. Ale nebyl jsem si jistý, jestli někdo nebude rychlejší...

Senátor Jiří Oberfalzer:  Měl jsem si vzít kartu asi... s mým kolenem, momentálně pochroumaným, jsem to měl daleko. Ale stihl jsem to, než jste uzavřel rozpravu...

Dovolte jenom v bodech. Zvažoval jsem, že připravím i návrh na zamítnutí, což jsem učinil ve výboru. Ale jak jsem vás již informoval, neuspěl jsem. Ale rozhodl jsem se, že tento návrh nebudu Senátu podávat. Zejména teď po těchto dvou vyčerpávajících dnech, kdy kupodivu nebyla schůze až tak dramaticky závažná. Ale vyčerpávající byla tedy značně. Nechci dál zdržovat nějakou dramatickou a vyhrocenou debatou.

Řeknu pár argumentů pro zdůvodnění toho, proč se náš výbor obrací na NKÚ. Byl bych rád, aby tak učinil i Senát. Problém je v tom, že kromě toho, že mám spoustu výhrad k tomu, jak ÚSTR pracuje... Ve stručnosti – podivné granty nebo projekty, ve kterých řešitel cestuje téměř po celém světě, aby projekt byl nakonec zastaven... Řada přerušených a nedokončených projektů. Většinou odůvodněných tím, že příslušní řešitelé odešli z Ústavu. Myslím, že to napovídá, že se úplně dobře nehospodaří s penězi. Mělo by být podle mého soudu řešeno, jak projekt bude pokračovat, když třeba skončí jeho řešitel pracovní poměr. To je taková jedna maličkost.

Bavili jsme se o vydaných publikacích, kde ÚSTR, ale je třeba říct, že už jako dědičně a historicky, uvádí i další práce, které vyjdou teprve v dalším roce, než ke kterému se výroční zpráva vztahuje. Tam jsme se džentlmensky dohodli, že v příštím roce se budou opravdu uvádět jenom kalendářně vydané práce a že my budeme respektovat, že dojde k logickému propadu toho čísla. Jestli se to teď bralo s nějakým přesahem, tak pak faktický údaj bude samozřejmě nižší. My si to budeme pamatovat a nebudeme to kritizovat.

Jedna z nejzávažnějších věcí, které jsme zjistili, pokud jde o činnost ÚSTR, se týká rekonstrukce budovy. Ve stručnosti, co mi na tom vadí. Byla činěna podle starého projektu z roku 2004, který byl upgradován architektem, který to původně připravoval. Nebyl proveden stavební průzkum. Vysoutěžil se dodavatel na částku, teď mě, prosím, neberte na detaily, asi 130 mil., nicméně započetím prací se zjistilo, že budova je plná azbestu a že se bude muset také s ohledem na váhu pláště provést úplně generální rekonstrukce včetně všech nosných konstrukcí a prvků. Zkrátka, že se cena vyšplhá asi na 350 mil.

Myslím, že první chyba je v tom, že nebyl proveden průzkum. Spoléhalo se na to, že to může fungovat, jak to bylo kdysi plánováno v roce 2004, a že tudíž dodavatel nemohl začít s prováděním těch prací v plném rozsahu. Likvidoval azbest. Podle některých informací – předraženě.

Hlavně ale nemohl započít celou práci. Tudíž vznikly škody tím, že mu bylo třeba hradit prodlevy způsobené vlastně investorem. Jsou tam i jiné podivnosti. Některé dodatky ke smlouvě s vítězem toho výběrového řízení nebyly činěny se souhlasem technického investora, na kontrolní dny nebyl zván např. architekt, autor práce apod. Nechci se v tom pitvat. ÚSTR tlačil na ekonomku, aby dala souhlas s proplácením faktur, na které nebylo krytí anebo potvrzeno, co se skutečně za ty práce udělalo a zda to bylo adekvátní cenou.

Na tyto a mnoho jiných pochybností, které zde dopodrobna nechci rozebírat, upozornila pracovnice ÚSTR předsedu Rady. Předseda Rady na základě těchto informací podal trestní oznámení. Policie ho přijala. Probíhá šetření. Ať se tou kriminální stránkou věci zabývá orgán činný v trestním řízení, to je pravda. Byly oprávněné námitky, že náš výbor není vyšetřujícím orgánem a měl by to tedy nechat těm kompetentním.

Nicméně si myslím, že je třeba uvědomit si několik věcí. Za prvé. Senát je jediným dohlížejícím orgánem na ÚSTR. Rada nese odpovědnost za činnost, přesněji řečeno, za svou kontrolní činnost. Schvalujeme-li zprávu o činnosti, pak zahrnuje i ekonomické stránky. Nemůžeme tedy oddělit jenom výzkumnou, vzdělávací a publikační činnost od těchto faktů. Jsem přesvědčen, že je tam miss management a že podezření jsou závažná.

Nicméně, jak říkám, nepřesvědčil jsem kolegy, a tudíž usnesení výboru je takové, jak jsem již přednesl.

Navrhl jsem tedy, abychom požádali NKÚ o provedení důkladné kontroly, a sice ekonomiky, tzn. nejenom trestněprávních pochybností kolem rekonstrukce, ale celé ekonomiky Ústavu, a to samozřejmě jiný orgán provést nemůže. Chci k tomu říct, že Rada s takovou kontrolou souhlasila jednomyslně. Jenomže Rada nemá nadání ze zákona úkolovat, když to přeženu, NKÚ. Zatímco Senát a jeho orgány mohou dávat podnět prezídiu, aby určitou kontrolu zařadila do svého programu. (V průběhu vystoupení zvoní mobil...) To jsme tedy učinili tím naším usnesením.

Z těchto důvodů, které už nemusím snad opakovat ani nějak moc rozvádět, bych vás chtěl požádat, abychom požádali NKÚ – Senát jako celek. Ať se na to objektivně podívá. Naše pochybnosti nebo rozsah našich pochybností je úměrný tomu, kolik vlastní kapacity můžeme věnovat debatě s pracovníky ÚSTR zkoumáním veřejných zdrojů atd. Chci jenom zmínit, že ve veřejných zdrojích byla zmíněna jak pochybnost o průběhu této rekonstrukce, tak také skutečnost, že pracovnice, která upozornila na problémy, byla vyhozena nedávno... To samo o sobě nevypadá nejlépe. Dovolil jsem si to na výboru komentovat, že se takto zdá, že Ústav – spíše než aby studoval totalitní režimy, tak si osvojuje jejich praktiku. Nicméně musím říct, že ředitel konstatoval, že s pracovnicí nebyl spokojen již dávno, a proto ji vyhodil nedávno... Ale to nechám viset ve vzduchu, bez komentáře.

Dovolím si přečíst návrh usnesení. (Nevím, jestli bude otevřena podrobná rozprava...)

Proto bych prosil, abychom schválili doprovodné usnesení k našemu stanovisku k výroční zprávě. To by znělo, že Senát:

I. žádá v souladu s § 17 odst. 3 zákona č. 166/1993 Sb., tedy zákona o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů, NKÚ, aby zahrnul do plánu kontrolní činnosti na rok 2019 kontrolu Ústavu pro studium totalitních režimů, a to zejména ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) a f) zákona č. 166/1993 Sb,

II. pověřuje předsedu Senátu předložit toto usnesení prezidentovi NKÚ.

Jak jsem řek – zamítnout nenavrhuji, ale svůj názor na zprávu vyjádřím v hlasování k návrhu o vzetí na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Nenutil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Chtěl bych jenom připomenout, že Senát volí – na návrh veřejných orgánů a institucí – členy Rady ÚSTR. Nedomnívám se, že by se měl zabývat věcmi, které jsou v kompetenci ředitelství Ústavu anebo Rady Ústavu.

Jak to přednesl pan senátor Oberfalzer, vypadá, že si Rada neví rady, a přenáší tuto nějakou odpovědnost na Senát. Zaujetím tohoto stanoviska se dle mého soudu otevírá nebezpečný příklad, že by se takhle na nás mohly obracet i některé další jiné orgány nebo instituce, aby se zvýšila prestiž jejich podání, případně nespokojenosti.

Musím tady bohužel říct, byť si pana senátora Oberfalzera vážím, že velká část jeho vystoupení byla hodně subjektivní... Pokud je mi známo, a v jeho příspěvku to padlo, bylo podáno trestní oznámení, jež bylo přijato, a už se v tomto něco koná. V případě, že se tam potvrdí nějaké pochybnosti, které mimochodem nejsou vůbec předmětem obsahu zprávy, proto jsem se k tomu ani jako zpravodaj nevyjadřoval. A myslím si, že všechno, co tady bylo řečeno v rámci rozpravy, je nad rámec obsahu té výroční zprávy.

Nicméně, pokud jsou nějaká pochybení, každý občan má právo vznést a podat trestní oznámení. Podává-li se k NKÚ, rozhodl o tom už výbor, a nedomnívám se, že by o tomto měl rozhodovat Senát jako celek, protože by se tím mohl zavést nebezpečný příklad pro budoucnost.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je senátor Zdeněk Papoušek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Děkuji. Pane předsedající, pane předsedo, kolegyně, kolegové, musím na úvod říci, že jsem se ztotožnil s námitkami, které tady přednesl pan senátor Oberfalzer, protože otazníků nad činností, zvláště v oblasti ekonomické ÚSTR, je celá řada. Hlasoval jsem také proti tomu, aby tato zpráva byla vzata na vědomí.

Přichystal jsem si zde 4 otázky, na které bych rád získal odpověď. Na jednu z nich už bylo zodpovězeno v úvodu panem předsedou. Protože jsem se chtěl zeptat, jaký by poměr hlasování v Radě, co se týká zprávy o činnosti ÚSTR za rok minulý, a to už bylo zodpovězeno, že všichni byli pro, kromě pana předsedy, který se zdržel, co se týká schválení této zprávy.

Pak bych položil další 3 otázky.

První by byla, když sledujeme počet publikací, které vydával ÚSTR za minulá léta, tak v podstatě kvantum je stejné, ale pokud mám informace, tak počet historiků se zdvojnásobil... Jak je to možné?

Pak bych chtěl ještě také vědět, jestli náhodou nebude vyhlášeno výběrové řízení na ředitele ÚSTR v nejbližší době. Protože je zvykem, že ředitelé různých institucí akademických apod., tak mají mandát na 5 let.

Třetí otázka. Vidíme, že prezident Zeman neposkytuje takové kandidáty, které bychom mohli zvolit do Rady ÚSTR. Pokud vím, tak řadě členů ÚSTR bude končit mandát... Jak to vůbec potom bude vypadat s Radou. Bude vůbec funkční? Děkuji za odpovědi.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, přihlásil jsem se v reakci na vystoupení pane senátora Oberfalzera, které mi v některých momentech přišlo poněkud za hranou. Pan kolega Nenutil to tady označil za subjektivní. Ten moment, který mě zvedl ze židle, tak bylo, když tady pan kolega Oberfalzer řekl, že předseda Rady podal trestní oznámení. A následně zdůraznil, a teď neříkám doslova, já to zvýrazňuji – a představte si, policie ho přijala... Jako kdyby to naznačovalo, že trestní oznámení je odůvodněné a že došlo ke spáchání trestného činu.

V momentu, kdybych tady já podal nějaké trestní oznámení na kolegu Oberfalzera, i kdyby bylo naprosto nesmyslné, tak ho policie přijme... To nic neříká o tom, jestli došlo ke spáchání nějakého trestného činu, nebo ne.

Takže bych prosil, aby se tady falešně nenaznačovaly nějaké okolnosti, které nenastaly. Abychom jednali i ve vztahu k ÚSTR korektně.

Mohl bych tady totiž vznést další pochybnosti. Všichni víme, že od prvního okamžiku, kdy pan předseda Stehlík byl zvolen do Rady, že je tam napětí mezi ním a vedením ÚSTR, takže se můžeme dohadovat, proč se některé kroky dějí. Nicméně pan předseda Stehlík je předsedou Rady. Pokud má pochybnosti o tom, co se stalo i v oblasti hospodaření, má právo podat trestní oznámení. Policie takové trestní oznámení musí prošetřit. Buď ho odloží, nebo bude podnikat další kroky. Pak tam byl ještě jeden moment, který mě taky poněkud nadzvednul, když pan senátor Oberfalzer řekl, že ÚSTR se totalitně sám chová...

Mohl bych tady opakovat jeden příběh, který už jsem několikrát vykládal. Když se v minulosti za předchozího vedení Ústav choval totalitně a pokoušel se likvidovat lidi, kteří byli politicky nepohodlní. Mohl bych to tady uvádět na příkladu mého otce, kdy byla snaha ho obvinit ze spolupráce s Vojenskou kontrarozvědkou, kdy byli vyhazováni lidi v Ústavu resp. v Archivu, kteří upozornili na to, že spis existuje, byť vedení tvrdilo, že spis není; ze spisu jasně vyplývalo, že tam žádná spolupráce nebyla... Takže pokud se budeme bavit v těchto kategoriích, tak si myslím, že jsem schopen o totalitním jednání v minulosti uvést lepší argumenty, než ty, které tady zazněly dnes.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Jen pro pořádek. Říkal jste – zvedl ze židle, ale přitom jste stál, takže vás nemohl zvednout ze židle...

S přednostním právem Petr Šilar, předseda klubu.

Senátor Petr Šilar:  Dámy a pánové, pane plukovníku, chtěl bych jenom krátce požádat, abychom se skutečně vrátili k tomu bodu jednání, tzn. projednávání výroční zprávy. A tyto diskuse, tak jak to vysvětloval Mirek Nenutil, abychom přenesli na Radu ÚSTR, aby si některé tyto věci řešili, i organizační věci a všechny, které se týkají organizace ÚSTR. Samozřejmě to neznamená, že bychom se o to – jako senátoři – neměli zajímat. Já se také o činnost ÚSTR zajímám, především prostřednictvím některých členů Rady, které jsme navrhovali. Já třeba informace, které mám od Zdeňka Bárty jsou trochu jiné, a když bychom šli do podrobností, co kdo řekl nebo udělal, tak by byly třeba jinak interpretovány. Doporučil bych tedy, aby si pánové a dámy, pokud v ÚSTR jsou, věci řešili.

Naopak bych chtěl ke zprávě a k tomu, co ÚSTR dělá. Víte, že jsme ještě byli svědky před x-lety podobných slovních potyček, když jsme se o tom bavili. Otázka kolegy Hermana, který byl odvoláván, a od té doby prostě v ÚSTR funguje jakýsi ne stranický, ale nějaký vnitro názorový boj, velmi nepříjemný. Ústav se zabývá i věcmi, které se právě týkají totalitních režimů. Mnozí lidé jsou ještě pamětníci z té doby, nebo i svědky, takže to nabývá na zajímavosti.

Chci říct k ÚSTR – chtěl bych poděkovat za publikace i za činnost. Především bych chtěl poděkovat za to, že ÚSTR pořádá výstavy, pracuje velice dobře třeba s mládeží. Pracovníci ÚSTR jezdí na různé školy, pořádají se semináře. A hlavně, kvůli té mládeži, jak říkali vždycky soudruzi, o to nám především jde, tak bych chtěl říci, že je to velice důležitá a záslužná činnost. Chtěl bych jim poděkovat za tu práci, pracovníkům ÚSTR za to, co dělají, a to myslím, že do té výroční zprávy patří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Jenom krátká replika na pana kolegu Nenutila. Není pravda, že si nevím rady. Já jsem si poradil a připravil jsem návrh usnesení. Výbor ho schválil. Jenom navrhuji Senátu, aby se k tomu připojil, což se nedá udělat jinou formou, než že schválí usnesení ve stejném znění.

Co je a není nad rámec výroční zprávy, heleďte se, to se nám zaměstnanci Ústavu neustále snažili říkat, ať hodnotíme počet publikací a konference... Ale ta výroční zpráva je o činnosti ÚSTR.

A činnost ÚSTR je všechno. Proto mi neříkejte, že se nesmíme zamýšlet nad tím, co se tam děje ohledně rekonstrukce výběrového řízení a jinak.

Totalitní jednání. Když jsem tady viděl případ totalitního jednání, tak reaguji. A nevím, jestli pan kolega reagoval, když se tato totalitní záležitost, kterou zmínil, odehrávala v té době, o které mluví. A pak se mi nelíbí výraz, ale to je můj postoj – výraz nebezpečný precedens, že Senát, který je zákonem o NKÚ nadán činit podněty a který je – znovu opakuji – jediný kontrolní orgán nad NKÚ a vyjadřuje se ke zprávě, a znovu opakuji, zpráva je o činnosti ÚSTR jako celku, co je na tom bezprecedentně nebezpečného, když požádá NKÚ o kontrolu.

Přátelé, já jsem po velikém úsilí, které jsem věnoval přípravě dvou schůzí našeho výboru ke zprávě a kde jsem zejména kolegy ve výboru se snažil informovat o všech podivnostech a pochybnostech, které jsem zjistil. Nakonec jsem se rozhodl, že nebudu toto projednávání zatěžkávat celým rozsahem svých poznámek. Tím jsem vám ušetřil nejméně půl hodinu referátu. A nechci to dělat, protože na výboru jsem to prohrál a nezdá se mi, že by byla šance, že bychom se tady rozhodli jinak.

Čili nevedu žádný boj, není pravda, že si nevím rady, mám názor jasný, a není subjektivní. To je neznalost těch, kteří to říkají.

Prosím vás o podporu návrhu usnesení z těch důvodů, které jsem řekl. A svůj názor jsem vyjádřil mimo rámec zpravodajské zprávy.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaromír Jermář. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že už zakončím své působení v Senátu, jsem zde dvanáctý rok, takže si pamatuji, když Ústav pro studium totalitních režimů vznikal, vím, jakým způsobem, zpočátku byly problémy, pořádali jsme jako výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice několik veřejných slyšení, ty problémy tam byly.

Připojil bych se jenom k tomu, abych tu neopakoval, co řekl pan senátor Šilar. A především bych chtěl říci, protože se zítra vracím ke své původní profesi do mladoboleslavského muzea jako historik, takže od mnohých historiků mám podněty, kteří jsou nyní už spokojenější s činností Ústavu pro studium totalitních režimů, než to bylo dříve.

Zažil jsem, když jsme pořádali v roce 2010 veřejné slyšení, kdy jsme zvali právě i historiky na toto veřejné slyšení, tak mnozí odmítali přijít.

Moc bych si přál, aby se Ústav stal renomovanou organizací, která se věnuje historii a aby bylo co nejméně politických zásahů do ní, když jsme kontrolním orgánem. Takže já se připojuji k poděkování vedení Ústavu pro studium totalitních režimů.

A jak jsem zde naznačil, protože po 12 letech zde končím, tak i já bych chtěl vám všem poděkovat za spolupráci, ne často jsem zde v poslední době vystupoval, ale této spolupráce si vážím. A i když se těším do své původní profese, budu rád na 12 let v Senátu vzpomínat. Děkuji vám všem za spolupráci a přeji jen vše dobré! (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, i my vám. Dalším přihlášeným je paní senátorka Jaromíra Vítková. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Jenom krátce se připojím ke svým předřečníkům, protože s Ústavem spolupracuji již řadu let. Musím říct, že pro nás a venkovské regiony jsou jejich výstavy a jejich přítomnost na vernisážích nebo na besedách velice přínosné. A velmi kladně samozřejmě hodnotím i práci se školáky, se školami, s pedagogy. A chtěla bych se připojit také k poděkování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Nikoho dalšího hlásit se nevidím, takže rozpravu končím. A poprosím pana předkladatele, zda se chce vyjádřit?

Eduard Stehlík:  Děkuji mnohokrát. Budu nesmírně stručný. Jenom bych poděkoval za to, co jsem tady slyšel v případě jenom osobní reakce řekněme na mě ze strany pana senátora Dienstbiera. Chtěl bych říct jedinou věc. Stal jsem se předsedou Rady v prosinci loňského roku a přiznám se, že bych si ve snu nemyslel, že v době, kdy chci působit jako zklidňující prvek, že jedna z věcí, kterou budu řešit, bude tato zpráva, kdy je předložena Radě zpráva o tom, že Ústav vydal 32 publikací a z nich v době předložení zprávy jich na konci března 17 neexistuje.

To, co tam vzniklo, to napětí, je to, že mám možná jako člověk a odborný pracovník, manažer a historik trošku vyšší nároky na to, jak bych si představoval práci. Není v tom nic osobního, přestože jsem Ústav opouštěl na základě politického zadání některých lidí před pěti lety. Opravdu jsem se od toho oprostil. A jde mi o Ústav, jde mi o to, aby Ústav fungoval, aby pracoval co nejlépe.

Pokud jde o trestní oznámení, souhlasím s vámi, policie ho přijala. A to je všechno. To je to, co mám udělat. Ale nebylo v tom z mé strany nic jiného, než mi byly předloženy naprosto zásadní doklady a já jsem jako občan ČR, pokud mám podezření na spáchání trestného činu, nemohl konat jinak.

To je více méně možná všechno, a děkuji za možnost dnes zde vystoupit.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Jiří Oberfalzer? Ano, přeje, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Již jenom připomenu, že máme návrh na doprovodné usnesení, aby Senát požádal NKÚ o zařazení kontroly ÚSTR do svého plánu činnosti na příští rok.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ten jsem samozřejmě zaregistroval, ale přesto děkuji za připomínku. A nyní poprosím pana senátora Nenutila, aby se vyjádřil. A současně, pane zpravodaji, se vypořádejte s dodatečným usnesením.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. V rozpravě vystoupilo 5 senátorek a senátorů. Byl podán návrh na doprovodné usnesení. Budeme nejprve hlasovat o usnesení obou výborů, jež se tímto materiálem zabývaly. V obou případech doporučení zní vzít zprávu ÚSTR na vědomí. Po dokončení hlasování budeme hlasovat o doprovodném usnesení, jež navrhl pan kolega Oberfalzer.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, je to jasné. Spouštím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 36 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 19. Zahajuji hlasování. Kdo je pro předložený návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 54 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 27, proti byli čtyři. Návrh byl tedy přijat.

A nyní přistoupíme k dalšímu hlasování. A toto další hlasování bude o dodatečně předloženém usnesení panem senátorem Jiřím Oberfalzerem. Ale hlasovací zařízení mi stále svítí. A je zde požadavek na odhlášení.

Proto vás odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili. Počkáme, až se nám ustálí stav. Ale víc než 27 nás už nebude...

Zahajuji hlasování. Ale je zde námitka.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Mám námitku. Vzhledem k tomu, že usnesení bylo schváleno 27 hlasy a nyní nám to ukazovalo 27 přítomných.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Teď je přítomno 35 senátorek a senátorů, takže kvorum je 18. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 56 se z přítomných 35 senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 13, proti bylo 7. Návrh nebyl přijat.

Tímto končím projednávání tohoto tisku.

A dostáváme se k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh na pověření dalšího senátora odůvodněním senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 160/ v Poslanecké sněmovně

Prosím pana senátora Petra Šilara, aby nás s tímto návrhem usnesení seznámil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, velice rychle bych přečetl návrh usnesení:

Je to usnesení Senátu z 18. schůze konané dne 18. října 2018 k návrhu na pověření dalšího senátora odůvodněním senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (sněmovní tisk č. 160) v Poslanecké sněmovně.

Senát pověřuje senátorku Šárku Jelínkovou jako další senátorku, aby návrh zákona odůvodnila v Poslanecké sněmovně.

Ke stávající senátorce Emilii Třískové by se připojila ještě paní senátorka Šárka Jelínková, která by měla nahradit kolegu Plačka.

To je vše.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu tedy končím. A budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan senátor Šilar.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 57 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A vyčkejte, nevstávejte, slovo má předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu vás dlouho zdržovat.

Vzhledem k tomu, že toto je pravděpodobně, na 99 %, poslední schůze Senátu, je mojí povinností, abych vám poděkoval za odvedenou práci v 11. funkčním období Senátu.

Děkuji velmi zřetelně všem našim kolegům, kteří se rozhodli buď už nekandidovat do Senátu pro další funkční období, nebo také se jim nepodařilo mandát obhájit. Myslím si, že se také velmi výrazně podíleli na práci v Senátu, odvedli zde kus práce a je potřeba jim za to poděkovat a popřát jim, aby se jim v jejich pracovním i osobním životě dařilo a zejména, aby jim sloužilo zdraví.

Byli bychom velmi rádi, aby se mezi nás vraceli při každé možné příležitosti, ať už na různé společenské akce, ale především, aby přišli se svými poznatky a aby nám nadále pomáhali v naší práci, protože mají za sebou velkou životní zkušenost a nakonec i praxi zde v Senátu.

Dovolím si vás ještě upozornit, členy Organizačního výboru, kteří se také sejdou jenom v dvoutřetinovém složení, že schůze Organizačního výboru se bude konat tak, jak bylo rozhodnuto, v úterý dne 23. října 2018 v 16.30 hodin. Nezapomeňte na to.

A další věc. Ustavující schůze Senátu, to jistě všichni víte, ale připomínám, že se bude konat 14. listopadu 2018 od 9.00 hodin.

Přeji vám všem, abyste se měli dobře, aby se vám práce dařila i v dalším období. Já se s vámi neloučím, protože tady budu ještě 14. listopadu schůzi zahajovat a také v Senátu ještě dále pokračuji.

Děkuji za spolupráci a přeji vám všem jenom všechno dobré. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předsedo. A já si dovolím osvojit si jménem všech stávajících i budoucích senátorů také poděkování vám. Bylo to plodné období, Senát si vedl rozvážně a byla s vámi výborná spolupráce.

S vámi se samozřejmě neloučíme, ale přejeme vám všechno dobré ve vaší práci. (Potlesk.)

A vám všem děkuji za spolupráci. Mějte se krásně a uvidíme se zřejmě až na ustavujícím zasedání Senátu v novém funkčním období.

Krásný víkend. Končím 18. schůzi Senátu. Na shledanou!

(Jednání ukončeno v 16.56 hodin.)

<<<<<<< HEAD ======= >>>>>>> dcc76c226a822eba7de92542ab205182cf5f82c0