Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 15.08.2018

(1. den schůze – 15.08.2018)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 17. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pátek 20. července 2018. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Jaromíra Vítková, Zuzana Baudyšová, Jaroslav Kubera, Petr Vícha, Jiří Šesták, Emilie Třísková, Daniela Filipiová, Jiří Cieńciała, Jiří Carbol, Jaromír Jermář a Pavel Štohl. Z dopoledního jednání se omlouvá senátorka Alena Dernerová.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Nejprve bych vás rád požádal, abychom minutou ticha uctili památku našeho kolegy senátora Vladimíra Plačka, který náhle zemřel ve čtvrtek 2. srpna, a zároveň abychom uctili památku tří vojáků naší armády Martina Marcina, Kamila Beneše a Patrika Štěpánka, kteří zahynuli při plnění svých povinností v neděli 5. srpna v Afghánistánu.

Prosím vás o povstání. (Přítomní povstávají.) Děkuji vám. (Přítomní usedají.)

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 17. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Jiří Dušek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 17. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Jiří Dušek.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 1 registrováno 60, kvorum pro přijetí 31, pro návrh se kladně vyslovilo 59, proti nikdo. Návrh byl přijat a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Tomáš Grulich a Jiří Dušek.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 17. schůze Senátu. Upravený návrh pořadu 17. schůze Senátu v souladu s usnesením včerejšího Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Nejprve v duchu tohoto usnesení navrhujeme vyřadit následující body: Petici za kvalitní podmínky pro vzdělávání /senátní tisk č. 227/ z důvodu omluvy ministra školství, mládeže a tělovýchovy, dále Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2017 – jedná se o senátní tisk č. 302 – z důvodu neukončeného jednání ve výboru, dále volbu člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů z důvodu nepředložení kandidáta prezidentem republiky, a dále evropské senátní tisky č. N 133/11 a K 134/11 a č. N 136/11, N 137/11, N 138/11 a N 139/11 a také č. N 148/11 z důvodu přerušení jednání výboru, resp. vzetí výborem na vědomí. Toto jsou návrhy na vyřazení.

Dále navrhujeme doplnit jako první bod Návrh na zkrácení lhůty u tisku č. 312.

Dnešní jednání zahájíme body ministra dopravy, následovaly by dvě výroční zprávy, zbývající třetí bude projednána odpoledne. Posledním bodem dopoledního programu bude bod ministryně financí – jedná se o senátní tisk č. 281.

Po polední přestávce požádala o projednání svých tří bodů ministryně průmyslu a obchodu, následoval by bod ministra životního prostředí, zpráva České národní banky a body ministra spravedlnosti a ministryně práce a sociálních věcí. To jsou pevně zařazené body, ostatní body projednáme dle časových možností.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan senátor Václav Láska, prosím.

Senátor Václav Láska:  Dobrý den. Navrhuji z dnešního jednání vyřadit senátní tisk 282. Je to bod 3. Dohoda mezi ČR a Královstvím Saúdské Arábie o leteckých dopravních službách. Je to tisk, který už jednou byl nedávno na plénu Senátu. Rozhodli jsme o jeho zamítnutí. Tudíž jeho předložení znovu, bez jakékoli změny, mi nepřijde příliš fér vůči Senátu samotnému. Víte, že občas zaznívá, že Senát je instituce slabá, protože když sněmovna chce, tak ho přehlasuje. I u věcí, kde máme výhradní slovo k tomu přistoupit, takže kdybychom něco zamítli, tak nám to bude dáváno tak dlouho, dokud to neschválíme, mi nepřijde úplně fér. Naopak by mi přišlo zcela legitimní, pokud by tento tisk byl předložen po říjnových volbách, kdy dojde k částečné obměně složení Senátu. Pak by mělo legitimitu předložit znovu již jednou zamítnutý tisk, zda obměněný Senát na to nepřijme jiný názor. Tudíž navrhuji tento tisk vyřadit s tím, že by se zařadil na první schůzi po říjnových volbách.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan senátor Tomáš Jirsa se hlásí.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedo, dámy a pánové, kolegové, protože pan kolega Láska přednesl filipiku na vyřazení tohoto bodu, já bych naopak plédoval za ponechání tohoto bodu ze třech důvodů. Ta změna, která proběhla od našeho minulého hlasování, jsou velké reformy, které současný vládce Saúdské Arábie, Mohamed bin Salmán, provádí. Všichni to čteme v novinách. Chodí se na koncerty, otevřely se stadiony, ženy mohou řídit, ale hlavně probíhá jednání s Izraelem o možném dojednání míru na Středním východě. Takže ta změna tady je. I já, když jsem se minule zdržel, tak dnes bych hlasoval pro tu smlouvu.

Druhý důvod, proč bych doporučoval smlouvu ponechat, je, že ta smlouva, neexistence té smlouvy dělá problémy Českým aeroliniím při létání do Saúdské Arábie, protože nemají na rozdíl od jiných států smlouvy.

A poslední důvod je, že po čtyřech letech jede parlamentní delegace v září do Saúdské Arábie v čele s předsedou Poslanecké sněmovny. Bylo by samozřejmě pro parlamentní delegaci, tedy pro náš stát, jako dobře tu smlouvu přivézt.

Takže já naopak pléduji za to, abychom to ponechali v programu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsme v části jednání, kdy se předkládají pouze návrhy, nevede se o nich rozprava. Takže prosím, abychom se toho drželi. Já vím, že to potřebujete říct, ale skutečně, držte se pravidel, že tady se nevede rozprava, že se dávají návrhy pouze. Prosím, pan senátor Láska.

Senátor Václav Láska:  Já jsem chtěl zareagovat jenom na to samé, že tímto postupem došlo k porušení jednacího řádu, protože se nevede rozprava k návrhům, které jsou dány. Já ten jednací řád tedy dodržím a nebudu říkat argumenty pro vyřazení. Ale mrzí mě, když sami porušujeme svůj vlastní jednací řád.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, nechci být soudce, nepřísluší mi to, ale myslím si, že i to vaše předložení bylo drobet delší, než by se ta procesní stránka slušila. Ale pojďme to ukončit. Zazněl návrh, budeme o něm hlasovat.

Jsou ještě nějaké návrhy k pořadu této schůze? Nejsou. Takže budeme hlasovat.

Je nás přítomno 65, kvórum pro přijetí návrhu je 33. Prvně budeme hlasovat o návrhu pana senátora Lásky, vyřadit z pořadu této schůze tisk 282. Víme všichni, o čem budeme hlasovat? Ano.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2, registrováno 65, kvórum pro přijetí 33, pro návrh 22, proti 19. Návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že jiný návrh tady předložen nebyl, tak bych si dovolil navrhnout usnesení, abychom hlasovali nyní o pořadu této naší schůze tak, jak byl navržen včerejším Organizačním výborem a jak máte v písemné podobě na vašich stolech. Jsou k tomu nějaké námitky? Nejsou.

Zahajuji hlasování o pořadu této schůze. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3, registrováno 65, kvórum 33, pro návrh 65, proti nikdo. Návrh byl schválen. My se budeme schváleným pořadem řídit.

Nyní ještě v úvodu navrhuji, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí na našem jednání předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivany Janů, předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka a místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Sokolského a v poslední řadě, jak to mám napsané, i viceguvernéra České národní banky Vladimíra Tomšíka. Budeme hlasovat, pokud nejsou námitky, o všech jménech najednou. Nejsou námitky.

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 4, registrováno 65, kvórum pro přijetí 33, pro návrh se kladně vyslovilo 62, proti 1. Návrh byl schválen.

Jak bylo doplněno do pořadu schůze, nyní projednáme

 

Návrh na zkrácení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým se mění zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky) /senátní tisk č. 312/ ve výborech

Tisk č. 312

Je to senátní tisk č. 312 ve výborech. Já uděluji slovo senátorovi Miloši Vystrčilovi, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Jak již bylo řečeno, já tady přednesu návrh na zkrácení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým se mění zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů. To znamená, vzhledem k tomu, že Senát návrh přikázal 19. července 2018 k projednání výborům, výbory mají na projednání celkem 60 dnů, a protože Senát může tuto lhůtu zkrátit, tak si dovoluji navrhnout, abychom přijali návrh usnesení, který nyní přečtu. Senát zkracuje lhůtu pro projednání návrhu senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým se mění zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky) ve výborech, a to do 14. srpna 2018. Zároveň navrhuji, abychom tím hlasováním, kterým přijmeme toto usnesení, ještě potvrdili zařazení bodu č. 25, kde ten zákon budeme projednávat, do programu naší schůze, což jsme už učinili v rámci toho prvního hlasování. Ale vzhledem k tomu, že ještě nebylo přijato usnesení, které zkracuje tu lhůtu, tak si myslím, že bychom si mohli říci, že zároveň se schválením toho usnesení potvrzujeme zařazení tohoto bodu do programu této schůze. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a otevírám k tomuto návrhu rozpravu. Pan senátor Jan Horník vystoupí.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Jenom upozorňuji na to, že máme to v programu jako poslední bod jednání a měli bychom tento bod projednávat 24 hodin po posledním projednávání včera 14. 8.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Proto je to jako poslední bod. Předpokládá se, že to bude nejdříve někdy v podvečerních hodinách dnešního dne, takže je to v pořádku.

Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Rozpravu uzavírám a budeme hlasovat o usnesení, který máte písemně na vašich stolech, které přečetl pan senátor Vystrčil a s tím, že se tam ještě doplňuje, že potvrzujeme zařazení do programu jako poslední bod této schůze.

Jsou nějaké námitky? Nejsou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám.

Aktuálně přítomno 64, kvorum pro přijetí 33, pro návrh se kladně vyslovilo 62, proti nebyl nikdo.

Tento bod je doplněn a lhůta pro projednání ve výboru byla zkrácena.

Přistoupíme k dalšímu bodu. Vystřídáme se, protože půjdu na tiskovou konferenci.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré ráno. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 313

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 313. Nyní prosím pana ministra dopravy Dana Ťoka, aby nás seznámil s návrhem zákona, a zároveň vás, pane ministře, vítám v Senátu. Prosím.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Vláda předkládá k projednání návrh zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, zejména zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Cílem předloženého návrhu zákona je zejména implementace práva EU, a to především tří směrnic upravujících oblast pravidelných technických prohlídek vozidel, silničních, technických kontrol užitkových vozidel a přípustných rozměrů a hmotnosti vozidel. Nejrozsáhlejší jsou vstupy do zákona č. 56/2001 Sb., v němž bude nejpodstatnější změnou začlenění měření emisí vozidla jako jedné ze skupin kontrolních úkonů do pravidelné technické prohlídky vozidla. Návrh zákona současně počítá s tím, že měření emisí bude možné provést i ve stanici měření emisí před provedením ostatních kontrolních úkonů ve stanici technické kontroly. Bude na rozhodnutí provozovatele vozidla, zda své vozidlo podrobí technické prohlídce pouze ve stanici technické kontroly, nebo bude tato prohlídka provedena ve stanici měření emisí a následně ve stanici technické kontroly. Protokol o celkovém výsledku technické prohlídky bude vždy vystavovat kontrolní technik, jehož odborná způsobilost bude zahrnovat i měření emisí. Současně však bude umožněna existence dílčí kategorie kontrolních techniků, jejichž oprávnění bude omezeno na měření emisí. Zůstane tedy do jisté míry zachován dvoukolejní systém provádění technických prohlídek prostřednictvím stanic technické kontroly a stanic měření emisí, avšak v unijní konformní podobě. Do zákona č. 56/2001 Sb. je dále doplňována úprava pro ztížení přetáčení tachometrů. Zjednodušováno je povolovací řízení pro stanice měření emisí. Přijetím návrhu zákona bude rovněž dosaženo implementace druhého nařízení EU upravující schvalování vozidel. Do zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích vstupuje návrh zejména v oblasti kontrolního vážení. Úpravy povolených hmotností a rozměrů vozidel se týkají rovněž vstupy do zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, kde se navrhuje koncepční změna spočívající v přesunutí části úpravy této oblasti z prováděcího předpisu na zákonnou úroveň. V zákoně o silničním provozu se dále navrhují dílčí změny v úpravě technických silničních kontrol. Se všemi Poslaneckou sněmovnou přijatými pozměňovacími návrhy ministerstvo dopravy vyjádřilo souhlas. Senátní výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona projednal a podpořil jej bez dalšího.

Dovolte mi, abych i vás požádal o podporu předloženého vládního návrhu zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 313/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr už tady v krátkosti uvedl předkládanou novelu zákona, která se nejvíce týká zákona č. 56/2001 Sb., nicméně dovolím si některé věci tady ještě doplnit, zejména ty, o kterých tady nebyla řeč.

Až při projednávání v Poslanecké sněmovně byla doplněna možnost nebo doplněno to, že přihlašování elektrovozidel nebo elektroaut bude osvobozeno od placení správního poplatku. Je to taková drobná úprava, nicméně měla by posloužit ke zpříjemnění toho, aby se tato vozidla používala. Pan ministr už tady uvedl, že největší změna se týká právě stanic měření stanic měření emisí a stanic technické kontroly. Ještě k tomu jenom doplním to, že pokud by se zjistila závada na systému, kdy nevyjde měření emisí, tak opakovanou technickou prohlídku už není možné provádět ve stanici měření emisí, ale pouze ve stanici technické kontroly. Je to taková změna, kterou je potřeba reflektovat. Velký zásah představuje také změna k provozování stanic technické kontroly. Tady se zrušuje zákaz k tomu, aby provozovatelé autorizovaných servisů nebo výrobci mohli provozovat stanici technické kontroly. Nadále toto bude možné. Vyvolalo to určitou odezvu mezi stávajícími provozovateli stanic technické kontroly, kteří se obávají, že to přinese na trh zvýšení počtu stanic technické kontroly, nicméně je potřeba k tomu dodat, že regulace počtu stanic technické kontroly v území zůstává nadále. Regulaci má v pravomoci ministerstvo dopravy a upravuje ji svým zvláštním předpisem – vyhláškou, kde stanoví vzorec pro výpočet pokrytí území stanicemi technické kontroly.

Ta vyhláška, podle slov pana náměstka Kopřivy, který byl na jednání hospodářského výboru, se připravuje k novele, která by měla platit s předpokládanou účinností i tohoto zákona a mělo by dojít k rozšíření přibližně o 20 % stanic technické kontroly v území, je zejména z toho důvodu, aby se zkrátily čekací lhůty ve stanicích a aby se tak zlepšila dostupnost pro obyvatelstvo. To je jedna důležitá věc. Čili ta regulace zůstává nadále v platnosti.

Ke stanicím technické kontroly mám ještě dvě připomínky, které byly diskutovány při projednávání na hospodářském výboru. A týká se to posílení pravomocí osob, nebo posílení oprávnění osob pověřených výkonem státního odborného dozoru nad činností stanic technické kontroly. Tam jsou dvě ustanovení, na která bych chtěl upozornit. Nejsou nijak v rozporu s tím, že bychom je navrhovali zrušit nebo změnit, nicméně považuji za důležité na ně zde upozornit.

Jednak se jedná o to, že je možné provádět zvukové, obrazové, nebo zvukově obrazové záznamy bez vědomí provozovatele, pokud by tam došlo k vážnému podezření, že dochází k vážným porušením podmínek pro provádění technických kontrol. To je jedna věc. My jsme o tom diskutovali na hospodářském výboru. Pan náměstek Kopřiva, který tam byl přítomen, říkal, že s tímto ustanovení v prvním legislativním kole nesouhlasil Úřad pro ochranu osobních údajů, až následně došlo k vysvětlení. A se zněním, které je dnes v zákoně uvedeno, Úřad pro ochranu osobních údajů souhlasil. Jenom na to upozorňuji, že toto ustanovení tam je.

Další věc, na kterou bych chtěl ještě upozornit, je, kdyby se tam zjistila vážná závada, tak orgán pověřený výkonem státního dozoru nejen, že může, tak, jak to je dneska, ale musí zastavit vykonávání činnosti té stanice technické kontroly. Je to určité zpřísnění, je tam stanovena lhůta, dokdy potom musí dojít k zahájení správního řízení, je tam 30 dnů. Čili pokud by do 30 dnů nedošlo k zahájení správního řízení, tak potom ta stanice zase může začít normálně pracovat. V případě, že by k tomuhle skutečně došlo, a nebylo zahájeno správní řízení, tak potom provozovatel stanice technické kontroly samozřejmě má možnost žádat o náhradu. Tady tu zodpovědnost přebírá stát.

Tak to jsou věci, na které jsem chtěl v této věci upozornit. Ještě tam je jedna věc, která byla doplněna až v Poslanecké sněmovně. Pan ministr ji tady nezmínil, nicméně týká se to právě Ministerstva dopravy. A je to povinnost Ministerstva dopravy informovat provozovatele silničních vozidel, kteří mají zpřístupněnou datovou schránku, o blížícím se skončení platnosti technické prohlídky vozidla. To tam bylo dodáno až v Poslanecké sněmovně. Ministerstvo dopravy s tím vyslovilo souhlas. I z tohoto důvodu je tam potom jiná lhůta účinnosti, protože toto ustanovení potřebuje určitý čas na zavedení do praxe. Tam myslím, že je 7 měsíců na to, aby se Ministerstvo dopravy na to připravilo a mělo by všechno, alespoň dle informací, které jsme na hospodářském výboru dostali, tak by na ministerstvo mělo vše probíhat k tomu, aby skutečně bylo možné toto ustanovení naplnit.

Ještě zmíním jednu věc, o které už se v poslední době v některých médiích objevily nějaké informace. Zákon vysloveně stanoví, co lze označit za povinnou výbavu. Potom to vlastní provedení, co ta povinná výbava je, kde má být umístěna a další věci, to už stanoví prováděcí předpis. Ale tento zákon výslovně stanoví, co lze. Takže to jsou věci k té části zákona o podmínkách provozu.

K té části druhé, co se týká změny zákona o pozemních komunikacích, tady připomenu jednu velmi důležitou věc, co se týká zejména obcí. A je to řízení o odstranění vraků. Myslím si, že zejména vy, kteří pracujete na obecních nebo městských zastupitelstvech, toto oceníte, protože toto ustanovení umožňuje podstatně zrychlit odstranění vraků, které mnohdy dlouhodobě překážejí na místních nebo dalších komunikacích. Takže já si myslím, že je určitě dobře, že to tam bylo přidáno. To pravidlo je takové, pokud není znám majitel, tak aby se zjistil, aby bylo možné otevřít vozidlo i bez účasti majitele nebo provozovatele. Stačí k tomu, když se 5 dní předem vylepí na to vozidlo, že k tomu dojde. 5 dní to samozřejmě musí být také zveřejněno na úřední desce. Já si myslím, že tohle je také docela důležité ustanovení, které stojí zato zmínit.

K té další části – změna zákona o silničním provozu. Jsou zde uvedena vozidla s právem přednostní jízdy. U těchto vozidel se upravuje to, že vozidla mohou být nově vybavena, jak mají dneska ty modré majáky, tak to dále může být modročervená barva. Já si myslím, že i toto bude určitým přínosem v našich klimatických podmínkách, že ta modročervená barva bude výraznější a vozidla bude lépe vidět.

Nově se mění také pravidla pro záchranářskou uličku, kdy se to sjednocuje s okolními zeměmi. Já si myslím, že je dobře, že se k tomu přistoupilo. Považuji to za velmi důležité, protože s tím se potkáváme dnes a denně na našich komunikacích. Zatím mám dojem, že vytváření záchranářské uličky funguje spíše chaoticky, že to není úplně dobře známo. Takže tady bych chtěl spíš vyzvat Ministerstvo dopravy, ve spolupráci případně s BESIPEM a dalšími, aby se snažily tuto informaci co nejdřív dostat mezi lidi, mezi řidiče. Protože, jak už jsem říkal, je to dennodenní praxe na našich komunikacích.

Nově se ta ulička bude vytvářet tak, že levý jízdní pruh doleva ke středovým vozidlům, všechny ostatní pruhy, pokud jsou tam 2, 3, 4 pruhy, všechny ostatní doprava. Čili ta ulička se bude vždycky vytvářet mezi levým jízdním pruhem a těmi ostatními doprava. Takže když budete uhánět po dálnici, zjistíte, že už nikam neuháníte, ale začínáte parkovat, tak nezapomeňte na vytváření uličky podle těchto nových pravidel.

Možná jenom připomínky. Přímý přístup do centrálního registru řidičů budou mít nově i soudy a státní zastupitelství. Ještě jednu informaci si zde dovolím, která sice v tom návrhu není, nicméně během projednávání se na mě obrátil pan ředitel Horské služby, který se obával, že nebudou moci jejich vozidla, čtyřkolky, které používali v terénu, že nebudou moci používat jako vozidla s právem přednostní jízdy, protože se tam upravují podmínky pro pravidelnou technickou prohlídku. Mimo ni musí provádět tuto prohlídku jednou za rok, nově bude stačit jednou za 4 roky. Obávám se, že zákon na ně zapomněl a že vypadnou z toho, aby mohli využívat právo přednostní jízdy.

My jsme to potom vysvětlovali jednak s naší legislativou i s pracovníky Ministerstva dopravy.

Oprávnění nebo právo používat přednostní jízdy se opírá o jiné ustanovení, takže jich se to v této chvíli netýká, mohou i nadále toto využívat s tím, že se tam mění jenom to, že pravidelnou technickou prohlídku musí dělat jednou za čtyři roky a ne každý rok, jako tomu bylo doposud. Nicméně pokud si nějakým svým vnitřním předpisem tuto povinnost upraví, právě z důvodu, že vozidla používá i pro přepravu osob, pohybují se v blízkosti osob apod., a chtějí mít jistotu, že vozidla jsou v pořádku, tak si svým vnitřním předpisem mohou upravit, že technickou prohlídku budou dělat jednou za rok, tak jak to dělají doposud a nic tomu nebrání.

K legislativnímu procesu. Třetí čtení v Poslanecké sněmovně se uskutečnilo 29. června letošního roku na 16. schůzi. Návrh byl schválen ve znění přijatých pozměňovacích návrhů a pokud jde o hlasování, z přítomných 159 poslanců bylo pro návrh 113 a jeden byl proti.

K legislativním připomínkám. Zákon, který je nám předložen, je celkem v pořádku. Měli jsme k němu některé připomínky s naší legislativou. Nicméně během projednávání jsme si to s ministerstvem dopravy celkem vyjasnili. Určitá nejasnost zůstává pouze u pokut, které se týkají vysokorychlostního vážení, nicméně není to nic závažného, co by bránilo aplikační praxi a není potřeba kvůli tomu nějakým způsobem do této předložené novely zasahovat nebo ji vracet.

To je zhruba všechno, co jsem k tomu chtěl říct. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento tisk na své 28. schůzi dne 7. srpna 2018. Po úvodním slově zástupce navrhovatele Jakuba Kopřivy, náměstka ministra dopravy ČR a po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určil mě zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, za vaši pečlivou zpravodajskou zprávu, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy.

Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Vidím přihlášenou paní senátorku Chmelovou, ale je to omyl, prosím, odhlaste se. Děkuji. Nikdo takový tedy není.

Otevírám nyní obecnou rozpravu. Jako první je přihlášen pan senátor Zdeněk Nytra. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Možná vás překvapí, když přicházím z té strany, kde sedíme, že bych chtěl tento předložený zákon pochválit, protože si myslím, že řeší spoustu potřebných věcí. Ale z mého pohledu bohužel jednu věc neřeší. Částečně se o tom zmínil pan zpravodaj ve svém přednesu. A to je § 54. Ona to není totiž jenom vyhláška, která omezuje početní stavy stanic technické kontroly, ale přímo odstavce 3 až 9 paragrafu 54 zákona o provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Výpočet je relativně jednoduchý. Vezme se počet evidovaných vozidel, kapacitní možnosti stanic technické kontroly. Já to jenom jednoduše vysvětlím. Počet technických kontrol nebo kapacita STK v rámci daného okresu se stanoví na 80 % potřeby.

A chci upozornit jenom na jednu věc, že měřících stanic emisí tento počet v podstatě omezený není. Měřící stanice, ať už jsou odděleně nebo jsou součástí STK, musí splňovat technické a dejme tomu i personální podmínky a obec s rozšířenou působností jim v tom případě vydá licenci. U stanic technické kontroly je to jinak, dojde se prostě k určitému počtu STK na okres a když je tento počet naplněn, žádné další STK licenci dostat nemůže, i kdyby nakrásně měl technické vybavení na nejlepší světové úrovni, měl tam nejlepší odborníky, má smůlu, musí počkat, až některý provozovatel STK svoji licenci nebude využívat a odhlásí se z evidence STK.

Původně jsem chtěl přednést pozměňovací návrh, který by odstavce 3 až 9 paragrafu 54 zrušil, ale po konzultaci s naší legislativou a nakonec i před schůzí s panem ministrem jsem dospěl k názoru, že by to bylo určitě kontraproduktivní, protože takové ty rychlé legislativní úpravy potom nadělají více škody než užitku, protože se promítají ještě do dalších paragrafů. Ale dohodli jsme se s panem ministrem, jestli to takhle mohu říct, že by se na tom určitě pracovalo při příští novele, takže za to jsem rád a chtěl bych poděkovat.

Ale mám ještě jednu otázku, která se nepřímo dotýká této předlohy, ale rád bych využil této situace. Zaznamenal jsem v televizi, že se připravuje nová dopravní značka, která má bránit vjezdu do protisměru na čtyřproudových komunikacích, kde je oddělené. A trochu mě překvapilo, že si vymýšlí něco, co už je vlastně vymyšlené a že by tato značka měla vypadat úplně jinak, než v okolních státech. Požádal bych pana ministra, jestli by mi na to mohl pak odpovědět. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Pane ministře, chcete reagovat hned nebo až na konci? Až na konci, dobře. Nyní má slovo paní senátorka Renata Chmelová.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Já bych tady chtěla ještě chviličku pojmenovat minoritní část této novely, a to, co se týká odstraňování autovraků.

Jsem senátorkou za Prahu 10 a musím říct, že po novele silničního zákona, která byla předchozí, došlo v Praze k opravdu velkému problému s odstraňováním vraků, hlavně z toho důvodu, že v případě, když nebyl znám vlastník auta, bylo nutné podle této novely vést velmi komplikované a zdlouhavé správní řízení, dokonce když byl neznám, musel se stanovovat opatrovník, což jsou další vysoké náklady pro obce při odstraňování vraků.

A pokládám otázku, jestli navržená novela, která je nám nyní předkládána, nám skutečně pomůže. Jsem ve spojení s naším silničním správním úřadem, který zároveň opravdu sbírá zkušenosti z řádově dalších patnácti silničních správních úřadů, nejen z Prahy, abychom měli nějakou statistiku. A na začátku ledna jsme vedli poměrně podrobné jednání na vašem ministerstvu. A musím si tady bohužel postěžovat, že i po několika urgencích jsme nedostali odpověď, jak s našimi podniky bude nakládáno.

Ráda bych vám sdělila nějaké podrobnější postřehy k tomu, zda skutečně tato novela pomůže odstraňování vraků. Říkáme tam to, že je možné, že v případě, že není dohledán vlastník vozidla, auto za nějakých okolností otevřít a zase ho uzavřít. Ale není jasné, jak se to bude dělat, bude se muset asi přizvat nějaký profesionální autozámečník a jsou to zase další náklady pro obce.

Co se týká toho vydávání usnesení právě při ohledání vozidla, tak tam za nás neustále není řešeno, v případě, že není jednat s kým, v případě, že provozovatel neexistuje, to znamená, poslední se odhlásil, nový se již nepřihlásil, vozidlo z hlediska registru nezaniklo. Tyto autovraky to neřeší.

Další problém je, když ten vlastník nebo i provozovatel toho vozidla zemřel a vozidlo nebylo zahrnuto do dědického řízení. To je další typický příklad, který u nás máme. Další příklad je, když provozovatel doloží smlouvu, že již není vlastníkem nebo provozovatelem, přestože dle registru tak je. Tady se vystavujeme riziku, že můžeme zlikvidovat majetek někoho, čí není.

Dalším velkým problémem, se kterým se potýkáme, jsou vozidla se zahraničními registračními značkami. Tam absolutně není jasný postup, jak máme postupovat, my v podstatě nemáme moc možnost ten autovrak odstranit.

Dále není jasné, že když se provádí to ohledání, tak pokud to vozidlo má značku nebo má viditelný kód, tak se provádí ta fotodokumentace jenom zvenku, ale není jasné, jestli máme vystavovat to usnesení a doručovat. Pokud by to tak bylo, tak to je zase obrovský nárůst administrativy pro ty silniční správní úřady. Není to jasné z toho zákona.

Dalším problémem, se kterým se potýkáme, i reagujeme na různá usnesení soudů, je, že v těch odstavených vozidlech bývá také nějaký majetek, nářadí nějakých řemeslníků atd. Není jasné, jestli se má provádět nějaký soupis, v případě nějakých náhrad škod a tak. Takže když to shrnu, tak podle naší zkušenosti 4 z 5 vozidel v podstatě nejsou vrak, protože velký problém je i definice, co je vrak. Takže k tomu i já jsem vám na ministerstvu dávala podněty, že by toto zasloužilo nějakou revizi. Z těch zbylých vraků, které nám zůstávají na ulici, podle našich zkušeností jich zhruba 20 % je skutečně vraky, ale polovina z nich ten identifikátor má, to znamená, my máme s kým vést to řízení. Pouhých 10 % je nemá. To znamená, tato novela, která je předkládána, řeší jenom minimální množství autovraků, které máme na ulicích. To znamená, že tou novelou může docházet k odstraňování menších počtů vraků.

Já bych tady shrnula nějaké dva zásadní návrhy, které jsem ministerstvu navrhovala právě ve spolupráci s naším silničním správním úřadem. Pokud nám skutečně stát chce pomoct k tomu, aby z komunikací dlouhodobě zmizela nepoužívaná vozidla. V první řadě by se mělo jasně stanovit, že vozidlo, pokud nemá platnou STK, nesmí být na komunikaci ani odstaveno. Tak jako tam teď nesmí být odstaveno vozidlo bez povinného ručení. Takže to je věc, která se domníváme, že nám velmi pomůže.

Druhá věc, jasně stanovit postup, jak s takovým vozidlem naložit. Je-li zaniklé, umožnit vlastníkovi komunikace ho bez dalšího přemístit, např. na odstavnou plochu, a po dvou měsících sešrotovat, tak jak je to v zákonech o odpadech v § 37 odst. 2 až 3. Pokud úředníci v tuto chvíli rozhodnutí v tomto smyslu, je to na hraně zákona. Pokud bychom měli v tomto oporu, velmi by to pomohlo.

Pokud to vozidlo není zaniklé, tak navrhujeme třeba zaslat výzvu osobě uvedené v registru s informací, že měsíc po jejím doporučení bude vozidlo přemístěno na odstavnou plochu a mají např. 6 měsíců na to si ho vyzvednout, pak následně se s ním může nějakým způsobem nakládat.

Takže děkuji. Já ty své podněty a postřehy vám znovu pošlu písemně, protože toho je daleko víc, je toho asi 6 stran. Budu moc rád, když obnovíme nějaké jednání na úrovni ministerstva o zlepšení tohoto stavu.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko, nyní se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Růžička. Máte slovo.

Senátor Jiří Růžička:  Dobré ráno, paní předsedající, pane ministře, vážení kolegové. To, o čem mluvila paní senátorka Chmelová, potvrzuji. Obávám se, že ta novela těch problematických případů nepojízdných, odstavených vraků na ulicích řeší poměrně málo. Rád se přidám k těm připomínkám, protože na Praze 6 řešíme také. Jsem zvědav na odpověď pana ministra. Druhá věc se týká toho, o čem už mluvil pan senátor Bradáč. Já jsem v dozorčí radě Horské služby. Nový ředitel Horské služby, asi půl roku teprve je ředitelem, má zásadní problém s těmi čtyřkolkami, o kterých tady už byla řeč. Musím říct, že s tím vysvětlením, které tady prezentoval pan senátor Bradáč, že to je otázka vnitřních předpisů Horské služby, úplně se nemůžu ztotožnit. Mám pocit, že to tak není. Horská služba se obává, že to ustanovení současné novely nebude umožňovat vzhledem k technickým prohlídkám Horské službě právo přednosti v jízdě. Ale to se týká, ty čtyřkolky a právo přednosti v jízdě se týkají i policie a dalších složek záchranného systému. To není jenom otázka Horské služby. Přestože ministerstvo dopravy něco odpovědělo, tak se s tím pořád ty složky záchranného systému úplně neztotožňují. Tak bych prosil pana ministra, aby na toto jasně odpověděl, jak to je, protože Horskou službu a nepochybuji, že i ty další to velmi trápí. Děkuji předem za odpověď.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, pane ministře. Mám jediný dotaz, jestli máte na základě přijetí tohoto zákona, pokud bude přijat, jestli máte, řekněme, nějaký přehled o tom, jakým způsobem se zlepší technické nebo zkrátí spíš technické prohlídky nákladních vozidel, protože se ke mně zrovna nedávno, je to asi 3, 4 měsíce, dostalo několik stížností od provozovatelů nákladní dopravy s tím, jak nerovnoměrně je, řekněme, ta síť pokryta, s tím, že oni mají velké problémy s těmi časovými možnostmi, kdy jednotlivé technické prohlídky mohou udělat. A pokud ta změna nebo přijetí tohoto zákona projde, tak zda i v této oblasti dojde k nějakému zlepšení nebo k nějaké změně.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, nyní s přednostním právem pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já se přidávám k těm apelům, které tady uvedl kolega Růžička a Bradáč ohledně toho integrovaného záchranného systému. Jelikož jsem z horské oblasti, tak u nás nejsou lékaři, u nás je těžce dosažitelná rychlá záchranná služba. Ale máme tam Horskou službu. To je na mnoha horstvech této republiky, v těch nepřístupných terénech, vzpomínám si, když jsem před léty dával pozměňovací návrh, kdy se tehdy na Horskou službu úplně pozapomnělo, že osoby, které oni převážejí v autě, nemusí být přikurtovány. Tehdy se to podařilo v Senátu opravit. Nicméně, je vidět, že jednotlivá ministerstva, včetně ministerstva dopravy, se úplně ne detailně nebo pozorně věnují této problematice a tyto složky trošku opomíjí.

Minulý rok jsme pořídili čtyřkolku pro naše hasiče. Já mám taky otázku, zdali ji budeme moct v tom režimu, který tady byl řečený kolegou Bradáčem, i nadále používat. A teď ještě, jelikož máme společné projekty a společná cvičení se sousedním Německem, tak ty mají ještě takový zajímavý hybrid, to není ani čtyřkolka, to není ani auto, je to pásové vozidlo. Poměrně drahé. Skoro za 2 miliony korun. Nicméně, to jezdí úplně všude. I samozřejmě na silnici. V Německu jezdit může. Má příslušné povolení a podobně. Má i značku dopravní.

Tak se chci zeptat, jak to bude vůbec fungovat, jak se tento zákon bude naplňovat u těchto zvláštních zařízeních, které úplně ne asi všichni znají a ne všichni vědí nebo musí vědět, o co se jedná. Dokonce si myslím, že pracovníci ministerstva dopravy je asi až tak také neznají, protože se v tom horském prostředí moc nepohybují, a musíme si pomoct, kde umíme. Čili používáme tyto nové prostředky, tak se chci zeptat, jak to bude s těmito novými prostředky.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, paní předsedající, dobrý den, vážení kolegové. Pane ministře, měl bych prosbu. Když budete dělat novelu zákona, ono totiž s technickými kontrolami teď v praxi je to ještě trochu komplikovanější, než jste tady naznačil. Spousta podnikatelů je totiž přihlášena v Praze. Firmy mají sídlo v Praze. To znamená, že Praha jako celek má přihlášeno podstatně víc vozidel, než které tam fyzicky jezdí. Pak ta vozidla jsou v celé republice. A okresy podle toho klíče, jak se technické kontroly propočítávají a povolují, tam mají určité kvorum vozidel, které je. Na to by technické kontroly stačily. Ale teď, když se tam dostane o 20, o 30 procent víc vozidel, které jsou v Praze, tak technické kontroly nestačí; na okresních městech a v okresech technické kontroly jsou přehlceny a jsou tam čekací doby, kdežto v Praze je jich přebytek. A toto je zapotřebí, aby se zhodnotilo. Když se toto nezhodnotí, tak nemá novela v podstatě smysl. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, nyní pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře. Mám jenom procedurální návrh k zastoupení našeho předsedy klubu, jestli bychom před hlasováním mohli dostat 15 minut přestávku.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Před hlasováním bude vyhlášena pauza. A nyní kolegové, kolegyně se ptám, zda ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu končím a nyní přichází vaše chvíle, pane ministře. Pojďte se vyjádřit k obecné rozpravě.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Pokusím se jednotlivé dotazy nebo podněty tady trošku okomentovat. Zahájím to technickými prohlídkami a STK. Trošku zabrousím do minulosti. V minulosti v předchozí novele zákona č. 56 o technických prohlídkách nastala taková poslanecká iniciativa, která výpočet, kterým se určuje počet STK, vzala z vyhlášky, kam podle mého názoru patří, a dala ho přímo do zákona a ty podmínky zpřísnila. Jinými slovy, tady se vytvořila situace, kdy je to teď pro stávající majitele STK velmi komfortní, protože ministerstvo, pokud chce rozšířit počet STK, tak musí udělat novelu zákona, což je komplikovanější věc. Bylo to možno udělat ve vyhlášce. Ta vyhláška byla mnohem pružnější. To znamená, že to, co se stalo v minulé novele, byla změna, se kterou už tehdy ministerstvo dopravy nesouhlasilo, protože si myslíme, že by se mělo pružněji reagovat na vývoj trhu, na ty všechny věci, které tady byly řečeny, ať směrem k nákladním vozům, tak i směrem k tomu, že je to jinak rozloženo v Praze i jinde. Myslím si, že by se to více rozšířit mohlo.

Co ministerstvo dopravy udělat může a dělá, je, že připravujeme vyhlášku, kterou se ještě doplňují parametry do výpočtu a tam přidáváme nějaký čas, který je na manipulaci a zejména na zpracování oněch emisních měření a tím pádem bude možné nějakým způsobem ne úplně komfortním otevřít nebo zvýšit možnost dalších stanic měření technické kontroly. Věřím, že to legislativním procesem a legislativní radou vlády projde a že vyhláška umožní zvětšit trh o zhruba 20 procent. Pokud je tady zájem - a o tom jsem s panem senátorem mluvil – v příští novele se na to můžeme podívat a myslím si, že by se celému legislativnímu procesu kolem „té 56“ hodilo, že by se zase výpočet kapacit vrátil do vyhlášky a nebyl by v zákoně přímo. To by vzpružilo možnost pracovat s množstvím STK a pružně reagovat na to, jestli by se v některých oblastech neměly zvýšit proto, aby řidiči a majitelé vozů nemuseli stát. Tolik k STK. V této novele, kterou teď máte na stole, kterou bychom měli schvalovat, bych chtěl říct, že jsme do samotného výpočtu a samotného stanovení kapacity STK vůbec nevstupovali. Tam ta věc nebyla v žádném případě měněna.

Co se týče vraků, které tady byly zmiňovány, víte, to je záležitost, kterou jsme probírali. Především se chci omluvit, pokud jsme vám neodpověděli a chtěl bych vás pozvat na jednání na ministerstvo dopravy. Protože to je věc, kde chceme opravdu obcím pomoci. A velmi jsme debatovali o tom, že bychom nově v zákoně definovali, že i parkování vozidla je použití komunikace a pro parkování je potřeba, aby vozidlo mělo jak platnou technickou prohlídku, tak i povinné ručení. Víme o praxi, že majitelé vozidel, kteří nemají garáž, tak parkoviště často využívají jako bezplatnou možnost parkovat vozidlo nebo si ho uschovávat, přestože nemá platnou technickou kontrolu a nechtějí se toho vozidla zbavit a nechtějí platit za nějakou pevnou garáž. To nám zatím v procesu neprošlo, protože tam se samozřejmě střetají dva pohledy. První pohled je o to, že by se parkování nemělo zneužívat tímto způsobem. Na druhé straně je otázka, jak moc chceme všechny věci utahovat a řekl bych znemožňovat využití volného prostoru pro parkování tam, kde to má být. Ale vás zvu na to jednání, pojďme věci probrat a my jsme připraveni v této věci postoupit dál, takže chceme opravdu v této věci obcím pomoci. Jenom bych rád řekl, že aspoň podle znalostí, které mám, je dnes možno aplikovat zákon o odpadu a likvidace vozidel, tak jak je – jste říkala, že to je na hraně zákona – mám ujištění z naší legislativy, že to je v pořádku. Případně můžeme dát nějaký metodický pokyn nebo něco a můžeme silničním správním úřadům věc aspoň z našeho pohledu dovysvětlit, takže na jednání bychom ty věci mohli dále precizovat. Pokud by to nestačilo, tak si můžeme říct, jestli při další novele 56, protože se chystají ještě i další věci, tak že by se to tam mohlo upravit nebo precizovat tak, aby to pomohlo. Pravděpodobně to nemůže úplně všem vrakům, ale myslím si, že to tu velkou část nejstarší aspoň tato novela řeší a že pomoct může a byli jsme motivováni k tomu, abychom věcem pomohli.

Co se týká čtyřkolek záchranného systému, chtěl bych tady říct, že jsme byli vedeni k tomu, že jsme chtěli situaci zjednodušit. U některých vozidel, o kterých jsme se bavili, tak tam technická kontrola nebo STK ani nelze udělat, protože jsou to speciální vozidla. Zároveň bych chtěl říct, že v žádném případě tato novela by neměla ztížit práci žádným z těchto vozidel, ať už je to horská služba nebo jsou to jiné složky záchranného integrovaného systému. Pokud jsou tam stále pochybnosti, tak bych mohl pozvat pana nového ředitele horské služby nebo i někoho dalšího na jednání, kde si to vysvětlíme, popřípadě to můžeme upravit zase metodickým pokynem anebo si řekneme, co s tím dál.

Ale chci garantovat, že současné znění toho zákona, tak, jak ho máte před sebou, tak neznemožňuje přednostní jízdu toho vozidla a umožňuje ji nadále úplně stejně.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a nyní žádám zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. V proběhlé rozpravě vystoupilo 6 senátorů, 1 senátorka, z toho 1 senátor měl pouze procedurální návrh. Padl jediný návrh – schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, takže o tomto návrhu bychom měli hlasovat po přestávce, o kterou požádal pan kolega.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, tak to bude. Po konzultaci s klubem ODS stačí 10 minut. Takže my se sejdeme v 10.21 k hlasování o tomto návrhu zákona. Zatím vyhlašuji přestávku, v 10:21 se sejdeme.

(Jednání přerušeno v 10.11 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.21 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v našem jednání. Pan ministr požádal o vystoupení, takže jeho vystoupením se znovu otevírá obecná rozprava. Pane ministře, máte slovo.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zapomněl jsem odpovědět ještě na jeden dotaz, který bych rád upřesnil. To je značka s pacičkou, která by měla zabraňovat tomu, aby vjeli řidiči do protisměru. To, co bylo v České televizi, trošku považuji za projev okurkové sezóny, že není o čem psát, protože můj pokyn a ministerstva je jasný – nebudeme nic vymýšlet. Značka, tak jak vypadá a jak ji znáte ze zahraničí, půjde do vyhlášky a pak bude osazena na dálnicích v České republice.

Chtěl bych proto dementovat, že by o tom někdo debatoval nebo by tam dělal nějakou lidovou uměleckou tvořivost, jak má vypadat značka, která zabraňuje těm řidičům, kteří si nevšimli, že vjeli tam, kam nemají vjet. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že se již nikdo nehlásí, si dovolím rozpravu uzavřít. Byla zde vyjádření jak zpravodaje, tak i pana ministra k proběhlé rozpravě, a my nyní přistoupíme k hlasování.

Aktuálně je přítomno 64, kvorum pro přijetí je 33. A byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 6 registrováno 64, kvorum pro přijetí 33, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli panu ministrovi i zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie o leteckých dopravních službách

Tisk č. 282

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 282 a uvede ho pan ministr dopravy Dan Ťok, kterého nyní žádám o vystoupení.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Česká republika a Království Saúdské Arábie dosud nemají sjednánu

mezinárodní smlouvu v oblasti civilního letectví. Tato dohoda byla podepsána dne 7. prosince roku 2016 a následně byla poprvé předložena Parlamentu v minulém roce k udělení souhlasu s její ratifikací. Nicméně tento návrh byl v červenci roku 2017 v plénu Senátu zamítnut.

Důvodem nebyl nesouhlas s věcnou stránkou dohody, ale šlo více méně o vyjádření politického názoru.

Ministerstvo dopravy se rozhodlo opětovně předložit tento materiál do Parlamentu České republiky, protože tady existuje zájem na smluvní úpravě mezi Českou republikou a Saúdskou Arábií, který je čistě na byznysové úrovni. České aerolinie provozují pravidelní sezónní linku mezi Prahou a Rijádem. Před tímto rokem a před touto letní sezónou zaznamenaly problémy při schvalování povolení svých letů v Saúdské Arábii. Ta nově vyžaduje pro pravidelný provoz Českých aerolinií v příštím letním období roku 2019 ratifikovanou a platnou leteckou dohodu mezi oběma státy.

Přímá linka mezi Prahou a Rijádem má dlouhodobě vysokou obsazenost a přispívá mimo jiné k zajišťování klientely v českém lázeňském sektoru. V roce 2017 přepravily ČSA na letech z Rijádu nebo do Rijádu 4800 cestujících. Daná přeprava generovala pro České aerolinie, a.s., výnosy v celkové výši 35 mil. Kč.

Očekávaný výsledek provozu v roce 2018 je přibližně 5700 cestujících a celkové výnosy jsou ve výši 45 mil. Kč.

Neschválení provozu by z hlediska ČSA znamenalo v roce 2019 další ušlé výnosy v odhadovaném objemu cca 50 až 60 mil. Kč.

Vzhledem k tomu, že jsou lety ČSA, a.s., v drtivé většině obsazeny cestujícími ze Saúdské Arábie nebo občany Saúdské Arábie, lze další negativní dopady spatřovat nejen v oblasti cestovního ruchu České republiky, ale i v lázeňství a dalších návazných službách.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučily dát souhlas s ratifikací dohody. A já si vás tímto dovoluji požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací dohody, přestože rozumím i tomu, co tady při schvalování programu navrhoval pan senátor Láska. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 282/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hassan Mezian. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 282/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Leopold Sulovský.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové, pane ministře. V podstatě tady zopakuji, co tady bylo již řečeno, a sice, že tato dohoda byla Senátu předložena poprvé 17. února 2017, a to jako senátní tisk č. 66. Tehdy s její ratifikací vyslovily souhlas oba garanční výbory, na schůzi horní komory dne 9. července 2017 však vystoupila část senátorů proti vyslovení souhlasu s ratifikací dohody. Část senátorů se tak rozhodla proto, aby byl vyslán diplomatický signál Saúdské Arábii, kterou označili za totalitní a nepřátelsky naladěnou zemi vůči Evropě. To se projevilo i v konečném hlasování, kdy pro souhlas s dohodou se z přítomných 69 při kvoru 35 vyslovilo 25 senátorů a 15 jich bylo proti. Tímto výsledkem byl ratifikační proces ukončen.

Je třeba zdůraznit, že Senát neměl žádné připomínky k obsahu dohody, ale šlo pouze o problém politický nebo lidsky morální.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se tímto vládním návrhem zabýval na své 26. schůzi konané dne 27. června 2018.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele Ladislava Němce, náměstka ministra dopravy České republiky, a po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a královstvím Saúdské Arábie o leteckých dopravních službách.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Hassan Mezian. Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Hassan Mezian:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně a kolegové. VZVOB doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci dohody mezi ČR a Královstvím Saúdské Arábie o leteckých dopravních službách. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. To, že znovu projednáváme tento tisk, vnímám tak, že jsou tu prostě důvody pro to, abychom případně revokovali nebo znovu posoudili své předchozí rozhodnutí. Já to zcela respektuji. Nicméně mi dovolte využít ten prostor, který tu v diskusi je dán, abych tedy diskutoval. To, co mi vadí na této smlouvě, je partnerská strana Saúdská Arábie a její, jak tu bylo rekapitulováno, totalitní, nedemokratický režim. Mohli byste namítnout, že takových totalitních států a zemí je po světě mraky. Tak proč zrovna Saúdská Arábie? Problém vidím v tom, že Saúdská Arábie jako jedna z těch totalitních zemí má chuť, sílu a kapacitu tyto své nedemokratické postoje, názory vyvážet do evropských zemí. Činila tak zejména v minulosti velmi intenzivně. Abych to zkrátil, kdo budete mít zájem, prosím, můžete se podívat na mé stránky, kde je zpracována velmi podrobná zpráva o tom, jak Saúdská Arábie financovala vysílání duchovních šířících tedy tu nejkonzervativnější, nebojím se říci, i nejnenávistnější formu islámu do evropských zemí, významnou měrou tak přispěla k radikalizaci nikoli současných uprchlíků, migrantů, s tím to vůbec nesouhlasí, ale k radikalizaci dětí uprchlíků, kteří do západoevropských zemí přišli a v pohodě tam žili a k radikalizaci došlo jejich dětí, které se tam leckdy i narodily.

To je prostě činnost, která je jednoznačně zdokumentovaná, která Evropu významným způsobem poškodila. Nikde a nikdy jsem neregistroval, že by se za to Saúdská Arábie nějakým způsobem omluvila nebo vyjádřila nějakou lítost. Naopak. Můžeme říci, že v západoevropských zemích už tento vliv není takový, protože se tyto země poučily a dávají si pozor, ale pokud se podíváte na Balkán a na balkánské země, tak tam se tento vzorec znova opakuje. Znovu jsou tam velmi radikální imámové, kteří tam šíří nenávist, vyměňují to za peníze, leckdy to schovávají za charitu, oni na jednu stranu postaví školu, na druhou stranu v té škole vychovávají děti místních muslimů k nenávisti. A zase, když si zdokumentujete zejména finanční toky, z kterých jsou tyto aktivity placeny, tak směřují do Saúdské Arábie.

Proto mi vadí tato země, nejenom proto, že je sama nedemokratická. Takových máme mraky.

Jak tu bylo kolegou naznačeno, o reformačních snahách, ano, já velmi držím palce, teď nevím hodnost toho korunního prince či koho, kdo se tam o to reformaci snaží, i podle našich odborníků na tu oblast je to snaha o reformu velmi vážně míněná. Nicméně, bude to mít velmi těžké. Saúdská Arábie je klanová společnost. Tam to není tak, že jeden byť král zavelí a všichni poslechnou. To bude velmi těžké na vyjednávání. Držím mu palce. Ale neznamená to, že když se tam o něco snaží, že se máme na Saúdskou Arábii už teď dívat jako na demokratickou zemi. Navíc, pokud budeme hodnotit konkrétní kroky, co se v Saúdské Arábii dělo nebo nedělo, tak se podívejte zejména do Jemenu. Je to velká humanitární katastrofa, jsou tam vražděni lidé, jsou tam vražděné děti. A zase, bez jakékoli byť jen omluvy, velmi jaksi arogantní přístup, který odnáší mraky lidí.

Když se diskutuje o Jemenu a vůbec o roli na Blízkém východě, Saúdské Arábie, tak velmi často padá jméno Íránu, že Saúdská Arábie nedělá nic jiného, než že reaguje na íránské kroky. Upřímně, všechno, co se z mého pohledu v té oblasti děje, tak je především mocenský spor mezi Íránem a Saúdskou Arábií. To vidím. Ale já mezi těmito dvěma zeměmi vidím jeden rozdíl. Obě dvě země jsou totalitní, s totalitní vládou, s teokracií, která je velmi vzdálena jakémukoli evropskému pojetí. Ale když se podíváte na občanskou společnost, tak ta íránská je daleko blíž evropskému naturelu než ta saúdskoarabská.

A to, že současný trend zejména amerického prezidenta je všechno vsadit na Saúdskou Arábii, stupňovat tlak a represe vůči Íránu, to z mého pohledu povede jenom vůči jedinému, že íránská společnost, která není taková jako její vláda, bude další dlouhá léta úpět pod nadvládou totalitního režimu. Teď se omlouvám, teď jsem trošku odbočil někam, kde nejsme. Ale chtěl jsem vysvětlit ten svůj postoj vůči Saúdské Arábii, že to gesto, které jsme vyslali, myslím si, že bylo zcela opodstatněné. Pokud teď z praktických důvodů změníme názor, tak ho změníme, ale já si setrvávám na tom, že Saúdská Arábie je pro Evropu a pro evropské země zemí velmi nebezpečnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já vystoupím s trošku opačným názorem, protože mám dojem, že ČR by se měla stavět vstřícně k zemím, kde se dějí nějaké změny. V Saúdské Arábii se očividně tyto změny dějí. Určitě jste si měli šanci přečíst ve zprávách v červenci, že do kokpitu usedne první saúdskoarabská pilotka. Saúdská Arábie otevře leteckou školu. Saúdská Arábie pokračuje ve společenských reformách atd. To znamená, my uděláme přesný opak, nepůjdeme novému korunnímu princi vstříc. Smlouva, která dříve byla, ony vždycky ty smlouvy po určitých letech v té letecké dopravě vyprší, pak se prodlužují, tak ta už tady jednou byla. My jsme s nimi měli spojenectví. Já se chci zeptat kolegů, kterým se to nelíbí, mně se taky nelíbí bezpráví a podobně kdekoli na světě, čili já se ptám, přestaneme tyto služby dělat s Čínou v rámci třeba Tibetu? Udělali jsme něco takového? Omezili jsme dopravní služby nebo vypověděli jsme tuto mezinárodní smlouvu? Udělali jsme to s Ruskou federací v rámci anexe Krymu? Neudělali. Čili ten posun v Saúdské Arábii je poměrně dost velký. Co si myslím, že je velmi negativní pro nás, pro ČR, vzájemný obchod, který děláme my s těmito státy. Všichni tam létají, všichni si ty služby poskytují. My budeme zase těmi chytrými, kteří poskytovat nebudou. Dokonce v rámci výcviku oněch pilotek, tak to bude dělat přední oxfordská letecká akademie, bude to stát 300 milionů dolarů. Budou tam studovat jenom pilotky. Jenom ženy. Je pravda, že v Saúdské Arábii dodnes jsou oddělené restaurace. Máte restaurace pro ženy a restaurace pro muže. Ale už jenom prolomení toho, že ženy už můžou konečně řídit taky auta, tak to bylo velké prolomení. A jsou to změny. Takže pojďme ukázat vstřícný krok, jako to děláme i jinde ve světě. Takže já si myslím, že zamítnutí této ratifikace, tak není pro ČR dobře. Ale není to ani dobře pro arabský svět. Právě takovéto věci vyvolávají potom ještě další a větší krize. Čili pojďme na úrovni vzájemných styků, které se poslední dobou vylepšují, takže pojďme pomoci podnikatelskému světu, který tam létá, pojďme pomoci i českým leteckým společnostem, protože když to neuděláme my, tak ti ostatní už to dávno dělají. Ta smlouva tady kdysi byla, jenom teď bude mít po ratifikaci další nové, budoucí období.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Vystoupí pan senátor Hassan Mezian.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Já budu hodně stručný. Ono to tady zaznělo panem ministrem, že skutečně v tomto případě nejde o politiku. Nechci polemizovat se svými předřečníky o politice těchto záležitostí, ani o tom, jak vypadá společnost v Saúdské Arábii. Ale v tomto případě je obchod pro nás výhodnější. Jak pan ministr sdělil, že ta ztráta, která by byla od klientely ze Saúdské Arábie, je pro ČSA 50 až 60 milionů, ale ještě by to byla i velká ztráta pro lázeňství. Například v Teplicích 25 % lázeňských hostů je z Arabského zálivu. Odhaduji, že ze Saúdské Arábie bude asi tak 5 % pro Teplice. Takže já bych byl pro, oddělit v tomto případě ten obchod od té politiky. Když nepřijedou k nám, tak pojedou jinam, do Ameriky, do jiné části Evropy, ti Saúdové na to mají. Takže když se rozhodujeme, že nebudeme dávat třeba do Saúdské Arábie kaviár, tak jim to nebude vadit. Navíc, my kaviár nedodáváme, nevyvážíme. Takže je potřeba vědět a přemýšlet i obchodně, tak, abychom nekomplikovali život našim lidem.

Děkuji za slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, vystoupí ještě pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Omlouvám se, budu strašně rychlý, jenom chci říct to absolutní, já už jsem smířený s tím, že ta dohoda projde, ale to absolutní upřednostňování obchodu je to, co se už nevyplatilo evropským zemím. Podívejte se na Dánsko 60. a 70. let. Právě oni výměnou za levnou ropu umožnili to, aby saúdskoarabští imámové mohli šířit svoji wahhábistickou víru v Dánsku. A dodnes za to platí. Takže to není absolutní s tím obchodem. A jenom druhá, že ublížíme lázeňství, že k nám nebudou Saúdové létat, oni k nám stejně nebudou létat, protože ve sněmovně se připravuje návrh na zákaz zahalování obličeje. Ti hosté Saúdské Arábie k nám nepřiletí, když tento zákon schválíme. Takže to je prašť jako uhoď trošku. Omlouvám se za druhé vystoupení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  To je v pořádku, děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy k tomuto bodu? Není zájem, rozpravu uzavírám. A ptám se pana navrhovatele, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit? Nechce. Pan garanční zpravodaj se chce vyjádřit? (Garanční zpravodaj váhá.) Není potřeba. Takže přistoupíme k hlasování. Byl dán jediný návrh, který je také v souladu s usneseními výborů, a to je, Senát dává souhlas k ratifikaci.

Přítomno 62, kvórum pro přijetí 32, budeme hlasovat o usnesení, Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi ČR a Královstvím Saúdské Arábie o leteckých dopravních službách. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 7, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 40, proti 5. Návrh byl schválen.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o změně článku 50 písm. a) Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsaný v Montrealu dne 6. října 2016, a Protokol o změně článku 56 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsaný v Montrealu dne 6. října 2016

Tisk č. 284

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 284. Uvede ho ministr dopravy Dan Ťok. Prosím, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Oba protokoly byly jednomyslně přijaty na 39. zasedání shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví ICAO, které se konalo ve dnech 27. září až 7. října 2016 v Montrealu. Protokol o změně článku 50 písm. a) úmluvy mění počet členů rady ICAO, a to ze současných 36 na 40. Tato změna je vhodná kvůli zvyšujícímu se počtu členských států ICAO, současně by měla zvýšit šance na zvolení ČR do tohoto důležitého orgánu v budoucnu, a tím umožnit aktivně zde hájit české i evropské zájmy.

Obdobně zavádí i protokol o změně článek 56 úmluvy pouze jedinou změnu, která spočívá ve zvýšení počtu členů letecké komise ze současných 19 na 21. Zvýšení počtu členů je vhodné nejen kvůli zvyšujícímu se počtu členů ICAO, ale také proto, že více odborníků s různorodými zkušenostmi z odlišného pracovního prostředí z různých částí světa může přinést nový pohled na určité problémy, významně obohatit debatu uvnitř letecké komise a pozitivně tak ovlivnit její výstupy.

VHZD i VZVOB doporučily dát s ratifikací souhlas. Já bych si tímto dovolil požádat Senát PČR o vyslovení souhlasu s ratifikací těchto protokolů. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 284/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Václavec. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 284/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí předseda tohoto výboru, pan Jaromír Strnad, který zastoupí pana senátora Jiřího Cieńciału. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. O čem tedy tato úmluva je? To nám před chvílí pan ministr objasnil. Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s 214. usnesením VHZD k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o změně článku 50 písm. a) Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsaný v Montrealu dne 6. října 2016, a Protokol o změně článku 56 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsaný v Montrealu také dne 6. října 2016. Výbor

1. doporučuje Senátu PČR dát souhlas

a) k ratifikaci Protokolu o změně článku 50 písm. a) Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsaného v Montrealu dne 6. října 2016,

b) k ratifikaci Protokolu o změně článku 56 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsaného v Montrealu dne 6. října 2016,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Cieńciału,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Ladislav Václavec? Vidím, že ano, takže prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Václavec:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal oba dva protokoly a doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu o změně článku 50 i k ratifikaci Protokolu o změně článku 56 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel ani pan zastupující zpravodaj se nechtějí vyjádřit a můžeme přistoupit ke hlasování.

Přítomno 61, kvorum pro přijetí 31 a budeme hlasovat o usnesení:

Senát dává souhlas

a) k ratifikaci Protokolu o změně článku 50 písm. a) Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsaného v Montrealu dne 6. října 2016,

b) k ratifikaci Protokolu o změně článku 56 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsaného v Montrealu dne 6. října 2016.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8 registrováno 61, kvorum 31, pro návrh se kladně vyslovilo 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji jak předkladateli, tak zpravodaji.

Budeme pokračovat v jednání.

Nyní projednáme

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2008/96/ES o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury

Tisk EU č. N 143/11

Tisk EU č. N 144/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 143/11, N 144/11 a N 143/11/01 a dále N 144/11/01. Opět prosím pana ministra dopravy Dana Ťoka, aby nás s těmito materiály seznámil.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Komise v rámci balíčku mobility 3 přichází se souborem opatření ke zlepšení celkové situace v dopravě a navrhuje též rámec pro bezpečnost silničního provozu pro období let 2020 až 2030. V této souvislosti dne 18. května 2018 komise vydala návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury. Cílem komise je snížit počet smrtelných a vážných silničních nehod na silničních sítích v EU, a to zlepšením úrovně bezpečnosti silniční infrastruktury. Ke konkrétním cílům pak patří zlepšení následných opatření v rámci řízení bezpečnosti silniční infrastruktury, podpora harmonizace a sdílení poznatků o těchto postupech a požadavcích mezi členskými státy, ochrana zranitelných účastníků silničního provozu, zlepšování nasazování nových technologií a úsilí o dosažení soustavné vysoké úrovně bezpečnosti silničního provozu ve všech členských státech za účinného využívání omezených finančních prostředků. Obecně lze říci, že i pro ČR je bezpečnost silničního provozu a s tím související snižování počtu zraněných či usmrcených velkou prioritou. Proto vítáme všechna opatření a iniciativy, které pomohou situaci na pozemních komunikacích zlepšit, avšak za podmínky jejich rozumné dosažitelnosti a aplikovatelnosti v místě a čase. Některá ustanovení návrhu směrnice předloženého komisí v rámci balíčku mobility 3 vnímá ČR pozitivně, nicméně návrh obsahuje řadu ustanovení, které jsou pro ČR v předložené podobě neakceptovatelné či neproveditelné a bude proto prosazovat jejich úpravu či vyjmutí. V rámci dosavadního projednávání návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury, se ukázalo, že přístup ČR nijak nevybočuje z přístupu ostatních členských států EU, ba naopak jsme nalezli v řadě členských států EU podporu našim požadavkům, které se týkají především jasného vymezení rozsahu působnosti tohoto návrhu. Další jednání na úrovni zástupců jednotlivých členských států EU pak rozhodnou o konečné podobě tohoto návrhu. Ještě bych se rád vyjádřil k senátnímu tisku č. 144, který se zabývá bezpečností silničního provozu. Bezpečnost silničního provozu je celoevropskou záležitostí, která se řeší integrovaným přístupem. Tradičně stojí na třech pilířích – účastníci silničního provozu, řidiči, chodci, cyklisté, vozidla a infrastruktura. Z hlediska bezpečnosti vozidel to znamená zavést jako standard širokou škálu vyspělých bezpečnostních opatření a zlepšit ochranu zranitelných účastníků silničního provozu jako jsou chodci, cyklisté, osoby menšího vzrůstu a starší lidé. Tento návrh stanoví opatření na zvýšení bezpečnosti vozidel, aby se nehodám předcházelo a snížil se i jejich počet i závažnost a dosáhlo se tak poklesu počtu úmrtí a vážných zranění. Na úrovni EU se již začal revidovat základní legislativní rámec, který v současné podobě tvoří hlavně směrnice 2007/46/ES, o schvalování vozidel, nařízení ES o obecné bezpečnosti vozidel č. 661/2009 a nařízení ES o bezpečnosti chodců, což je č. 78/2009. Směrnice 2007/46/ES bude od 1. 9. 2020 nahrazena novým nařízením EU 2018/858 o schvalování vozidel. Zde jsou stanoveny harmonizované požadavky na bezpečnost, které musí motorová vozidla před uvedením na trh splňovat. Toto navrhované zařízení o obecné bezpečnosti vozidel je tak samostatným regulačním aktem v rámci postupu EU schválení typu a mělo by nahradit nařízení ES č. 661/2009. Text navrhovaného nařízení je doplněn 6 přílohami. Stěžejní je příloha 2, která obsahuje seznam požadavků na vozidla z hlediska bezpečnosti. Česká republika je si vědoma nutností reagovat na technický pokrok, vývoj technologií, i na společenskou potřebu zvýšení bezpečnosti ve všech oblastech silničního provozu. S tím souvisí i nezbytnost nahrazení dnes již téměř deset let starých dokumentů, které upravují obecné požadavky. Z toho vyplývá v zásadě souhlasný postoj k navrhovanému nařízení. Ten ještě podporuje skutečnost, že četné technické prvky obsažené v návrhu jsou již dnes do vozidel běžně montovány. Jednotlivé bezpečnostní prvky výbavy vozidel budou specifikovány v aktech přenesené pravomoci a nelze se k nim zatím konkrétněji vyjádřit. Pouze snad v některých případech lze mít jisté pochybnosti o požadovaném efektu, například systém pro monitorování tlaku v pneumatikách, montáž blokovacích systémů v případě požití alkoholu řidičem a některé další. Většinou jsou to předpisy, o kterých se již delší dobu diskutuje na úrovni EHK OSN. Montáž dalších systémů do vozidel povede ke zvýšení jejich cen, složitosti a náročnosti na servis. Některá navrhovaná opatření připravují půdu pro zavedení prvků plně automatizovaného řízení, to však bude také vyžadovat zásahy do infrastruktury. I na toto hodláme během projednávání poukázat. Rezervovaný postoj zaujímáme ke zmocnění Evropské komise k vydávání aktů v přenesené pravomoci v případě zde uvedených technických specifikací. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 143/11/02 a N 144/11/02.

Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Po velmi podrobném vyjádření pana ministra mám situaci velmi ulehčenou. Moji zpravodajskou zprávu máte k dispozici, takže mi dovolte, abych z ní vypíchl jenom některé věci.

Oba tisky, které společně projednáváme, jsou součástí takzvaného 3. balíčku mobility. Závěrem navržených opatření je dle Evropské komise zvýšit bezpečnost a dostupnost mobility na území EU, zlepšit konkurenceschopnost evropského průmyslu, přispět k větší jistotě pracovních míst Evropské unie a dosáhnout čistšího prostředí a lepší vybavenosti a nepřipravenosti na změny klimatu. K oběma tiskům máme k dispozici jak vlastní návrhy komise, tak rámcovou pozici vlády, vypracovanou gestorem Ministerstvem dopravy, moji zpravodajskou zprávu a zprávu a informaci vypracovanou Janou Zatloukalovou z našeho senátního odboru pro Evropské unii. Omezím se tedy ve svém vystoupení pouze na doplnění a propojení všech těchto dokumentů.

Nejprve bych ale chtěl poděkovat zástupcům gestora za uvedení problematiky a hned bych zdůraznil, že se jako zpravodaj v podstatě ztotožňuji s výhradami obsaženými v rámcové pozici, z nichž některé si osvojuji a jsou součástí návrhu doporučení usnesení výboru pro evropské záležitosti, které taktéž máte všichni k dispozici. První z tisků, návrh směrnice o řízení bezpečnosti dopravní infrastruktury, tj. senátním tiskem 143/11, rozlišuje oblast působnosti stávající směrnice 2008/96/ES o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury.

Vedle pozemních komunikací, které jsou součástí TEN-T se tento nový návrh směrnice vztahuje i na tzv. hlavní silnice, bez ohledu na to, zda se nacházejí ve fázi projektování výstavby či provozu. A dokonce také na silnice a na projekty silniční infrastruktury, které se nacházejí mimo městské oblasti a jsou zcela, nebo zčásti dokončeny s využitím finančních prostředků Evropské unie. Nově je založena i definice zranitelných účastníků silničního provozu, kterými jsou nemotorizovaní účastníci silničního provozu, včetně zejména cyklistů, chodců, jakož i uživatelů jednostopých motorových vozidel.

Druhý z tisků, Návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích na schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků, určení pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti a ochrany cestujících ve voze a chráněných účastníků silničního provozu, senátní tisk N 144/11, je dle názoru komise řešením, jak přizpůsobit stávající právní předpisy v Evropské unii, technickému požadavku a zároveň zavést nové prvky bezpečnosti vozidel, které mohou na silnicích potenciálně zachránit mnoho životů.

Dle názoru komise by tak měly nalézt ve stanovených kategoriích vozidel uplatnění těchto bezpečnostních prvků – systém monitorování tlaku v pneumatikách, inteligentní regulace rychlosti, usnadnění montáže alkoholového imobilizéru, montování ospalosti a pozornosti řidiče, vyspělé rozpoznávání rozptýlenosti, signál nouzového brzdění, detekce zpětného chodu, systém varování při vybočení z jízdního pruhu, vyspělý systém nouzového brzdění, systém pro udržování vozidla v jízdním pruhu, zapisovač údajů o události, např. nehodě, a systém čelní ochrany.

Nejprve bych rád zdůraznil, že já osobně na základě bezpečnosti silničního provozu a všech jeho účastníků považuji především dostatečné zkapacitnění a kvalitní dopravní tahy. Každá kolona a zácpa je totiž stresujícím faktorem pro všechny účastníky silničního provozu vyvolávající problémy. Vyhovující a kvalitní dopravní infrastrukturu okolo pozemních komunikací. Tady bych rád upozornil na potenciální rizika spojená s představou komise, že bude urychleně vybudována podél páteřních komunikací infrastruktura pro všechny alternativní pohony jako varianta ke stávajícím konvenčním palivům. Jednotně vykládané dopravní předpisy a dopravní značení, správné umístění, dobrá čitelnost dopravního značení, redukce dopravního značení na nezbytnou míru.

Víme, že je celá řada míst, která je značkami až příliš přeznačená. Odlišné předpisy a odlišné dopravní značení, přemíra dopravního značení znejisťuje a rozptyluje řidiče. Sjednocení technických parametrů, nově budovaných rekonstruovaných komunikací. Důsledná a včasná údržba komunikací, vyhýbání se dírám, výtlukům, vyjetým kolejím odvádí pozornost řidiče a zvyšuje riziko dopravní nehody, nehledě na výši amortizaci vozidel v důsledku nekvalitního povrchu komunikace.

Za další je snížení počtu a rozsahu dopravních opatření zhoršujících prostupnost komunikací. Rychlé a efektivní odstraňování následků dopravních nehod, které by měly minimálně omezovat a ohrožovat ostatní účastníky provozu, kteří nebyli přímými účastníky dopravní nehody. Tedy moderní technologie umožňují rychle a efektivně zmapovat konkrétní situaci a obnovit prostupnost komunikace. Za nehodu způsobenou někým jiným nesmí být trestány ostatními účastníky silničního provoz.

Tak bych mohl v tom výčtu připomínek pokračovat dál a dál. Ačkoli je rozhodně snaha o zvýšení a zajištění maximální bezpečnosti všech účastníků silničního provozu chvályhodnou aktivitou, mají oba dva projednávané návrhy komise celou řadu slabin. V případě návrhu směrnice N 143/11 jde především o toto – návrh směrnice obsahuje řadu neakceptovatelnou a neproveditelných opatření. Rizikem je dále přílišné rozšíření působnosti této směrnice a značný zásah do práv samospráv obcí a krajů. Tady se rozšiřuje působnost směrnice vedle všech silnic první třídy také na silnice druhé třídy. A v ojedinělých případech také třetí třídy či dokonce účelové komunikace. Nová definice tzv. hlavní silnice je nepředstavitelná, zavádějící a pro potřeby transpozice neuchopitelná. Směrnice dotčené pozemní komunikace musí být taxativně vyjmenovány, případně je nutné uvést konkrétní definiční znaky pro jednoznačné a nepochopitelné určení pozemních komunikací, na které se směrnice vztahuje.

Takzvaná vizuální inspekce, která je v návrhu směrnice zmíněna, je v podmínkách České republiky na více než 55 000 km pozemních komunikací prakticky neproveditelná. Navrhovaná implementační lhůta je podle mého názoru velmi nedostatečná. Pokud jde o nařízení 144/11, jako problém se jeví především to, že některé z uváděných elementů obecné bezpečnosti v sobě skrývají potenciál problematické realizace se zřetelem na skutečný efekt.

Technologická úroveň a technický stav vozidel je rozhodně jedním z klíčových faktorů ovlivňujících bezpečnost silničního provozu, ale i množství emisí z dopravy. Nové bezpečnostní prvky sice zvyšují bezpečnost provozu, zvyšují ale cenu a tím i dostupnost vozidel. A mohou někdy vést k tomu, že řidič vozidla nebude moci intuitivně fyzicky reagovat na konkrétní situaci. Čím složitější systém, tím je i infrastrukturou, takže by mělo předcházet uvedení této silniční infrastruktury do náležitého stavu, tj. v jednotném rámci celého řešení dopravního systému.

Vážené kolegyně a kolegové, výbor po mé zpravodajské zprávě přijal usnesení, které máte všichni k dispozici. Říká, že 20. schůze, konaná dne 8. srpna 2018, k Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2008/96/ES, a o řízení bezpečnostní silniční infrastruktury senátní tisk N 143/11 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích na schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti a ochrany cestujících ve vozidle, nechráněných účastníků silničního provozu, kterým se mění nařízení EU 2018 a zrušují se nařízení číslo 78/2009 a číslo 79/2009 a číslo 661/2009. Tedy senátní tisk N 144/11. A po úvodní informaci Václava Krumphanzla, ředitele Odboru pozemních komunikací Ministerstva dopravy, Jiřího Počty, zástupce ředitele Odboru provozu silničních vozidel Ministerstva dopravy a zpravodajské zprávě Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor přijímá: 1. k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, ve znění směrnice 2008/96/ES o řízení bezpečnostní silniční infrastruktury, k návrhu Nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technologických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti a ochrany cestujících ve vozidle a nechráněných účastníků silničního provozu, kterým se mění nařízení EU 2018 a zrušují nařízení číslo 78/2009, číslo 79/2009 a číslo 661/2009, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, doporučuje Senátu PČR, aby k Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice číslo 208/96 ES o zřízení bezpečnosti silniční infrastruktury, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a systémů konstrukční části a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti a ochrany zdraví ve vozidlech nechráněných účastníků provozu, kterým se mění Nařízení Rady EU tak, jak jsem je jmenoval, přijal vyjádření ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaroslava Doubravu a pověřuje předsedu výboru Václava Havla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Vážené kolegyně, kolegové, doporučení máte k dispozici, dovolte mi, abych ho už nečetl a jenom vás požádal o podporu návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU. A za to vám děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. A otevírám rozpravu. Do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Já jsem čím dál více přesvědčen, že po všech těch problémech s lidovou demokracií, sociální demokracií a občanskou demokracií, křesťanskou demokracií, liberální demokracií je nám zapotřebí kompetentní demokracie, že to nás vyvede z mnoha problémů, které jsou. A to moje vystoupení je samozřejmě velice nekompetentní, protože se divíte, proč tady k silničnímu provozu Žaloudík spíše ze zdravotnictví mluví.

Jednak proto, že ono to nebezpečí na silnicích vždycky končí ve špitále, a jednak proto, že jde o mentální zdraví společnosti. A já si tady přihřeji polívku, nemám kde jinde, protože nesmíme interpelovat ministry, tak se jenom velmi zdvořile otážu v rámci vymahatelnosti zákonů, kdy se podaří odstranit to, co mělo být k 1. 9. 2017, ty billboardy z okrajů. Vím, že mi bude zodpovězeno, že ten problém je komplexní, že se soudíme, že je potřeba technicky, že je to malichernost vzhledem k velkým stavbám apod., ale přece jen voliči se ptají, protože pak pochybují o jiných zákonech, o jiných pravidlech, když tuhle tu banalitu neumíme.

Upozorním zase na 39. km směrem na Brno, ve směru z Prahy 39,2, kde první billboard potažený českou vlajkou se podařilo odstranit. Protože se tam musela rozšiřovat silnice. tak ho tam prostě vybagrovali. Ale velice decentně a uctivě ho postavili kousek dál. A už je tam zase zpátky postavený, protože se ho nechtěli ani dotknout. Tak to byla ta jedna z příležitostí.

Jinak připomenu, co už jsem tady jednou říkal, že když jsme v červnu vezli nějaké zahraniční hosty z Prahy, tak byli překvapeni, že jsme si to tady dávali nějak do souvislostí s údajnou českou xenofobií, že jsme tady neuvěřitelní patrioti. Můj prostořeký kolega v autě na to odpovídal mladší, prostořeký. Já s tím nesouhlasím, protože nejsme ani tak patrioti, jako idioti. Protože si necháme jednak odstranitelné billboardy potáhnout vlajkami a tudíž na ně koukáme celou tu dobu. Já si to vždycky užívám, protože na těch dálnicích jsme pořád.

Tak jsem se chtěl zeptat, kdy budou nové směrnice, další směrnice, budeme diskutovat, budeme cizelovat bezpečnost, pak tady ty rámy, co máme u silnic. Já tady nediskutuji o tom, jestli je to dobře nebo špatně. Tak jsme si zákonem odsouhlasili, že k 1. 9. 2017 tady nebudou, brzy bude roční výročí, a máme je tady prakticky všechny. Možná, že mi někdo bude oponovat, že už některý zmizel v péči nějakých krajských orgánů, ale já zatím na těch velkých komunikacích žádnou změnu nevidím.

Děkuji vám za pozornost a nezlobte se, že jsem promlouval nekompetentně k oblasti, kterou nerozumím, ale kterou konzumuji. Jak v medicíně, tak jako řidič. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji, pane senátore, já jsem pořád čekal, jak to souvisí s tou směrnicí. Až tolik zase ne, prosím, abychom dodržovali Jednací řád. Dále je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně a kolegové. Leží před námi směrnice, která se má zabývat a chce nějakým způsobem přispět k bezpečnosti silničního provozu. To je jistě nesmírně pozitivní. Já také nejsem specialista na dopravní stavby.

Ale přesto jsem se rozhodla, že musím v této chvíli vystoupit s několika dotazy a příklady, které jsou z mého regionu a které bych ráda v souvislosti s přijímáním této směrnice objasnila.

Je to tak, že obecným cílem navrhované iniciativy směrnice je snížit počet smrtelných a vážných silničních nehod na silnicích v síti EU, zlepšení úrovně bezpečnosti silniční infrastruktury. To je tisk 143. Silniční infrastruktura je důležitou součástí nového přístupu k tzv. bodu nula nehodovosti – to přijala řadu států – a ta říká, že bezpečnost silničního provozu není tak, jak jsme zvyklí u nás říkat: řidiči, ty jsi nepřizpůsobil svoje řízení stavu vozovky? No, tak neseš odpovědnost. Tak to chápáno není. Jsou tu tři základní prvky. A tak, jak jsem se poučila, prvním je samozřejmě obezřetnost a schopnost řidiče. Ale druhým je bezpečnost vozidla a třetím, neméně důležitým, je právě infrastruktura.

Trošku mě překvapilo tvrdší stanovisko ministerstva a České republiky vůči této směrnici. Směrnice říká, že by se mělo do roku 2025 zmapovat, kde máme nejvíce nehodové úseky, měla by se zmapovat bezpečnostní rizika a na základě toho pak přijímat opatření a investovat do nápravy těchto zejména nebezpečných úseků. Z tohoto pohledu si myslím, že je to více méně než pozitivní, a do jisté míry chápu, i když s tím nesouhlasím, že ministerstvo dopravy má obavu z toho, aby přijalo tuto směrnici v co nejbližší době, protože stav naší silniční sítě je opravdu, řekla bych, katastrofální.

Ale teď tedy víme, že jsou to staré silnice, jejichž oprava bude náročná, že někdy to nedovolí zástavba. Chci se ale dotknout jednoho případu, který je zcela jiný. V mém volebním regionu se buduje část dálnice 0137/0136 dálnice D1. A součástí toho je dálniční křižovatka Přerov-sever, která má být oproti původně schválenému projektu postavena jinak. Proč? Z původního trojlístku má být útvarová křižovatka s okružním principem řešena naprosto nestandardně. Důvodem je to, že když nastoupila v prvním volebním období vláda, v níž byl ministrem financí pan Babiš, ten tehdy řekl, my snížíme náklady na dálnice, a dal tento zásadní politický pokyn. Tehdy byl ministrem pan Prachař za ANO a ten rozhodl, že právě na této křižovatce musí dojít ke snížení nákladů. A tak se do prostoru, který tam byl, mělo dostat nějaké jiné řešení, jak už jsem řekla, velmi nestandardní, které v České republice zatím nikde jinde není. A navíc tato křižovatka je nepřehledná a má vysoká bezpečnostní rizika.

Navržené krátké průpletové úseky v délkách 100 až 150 metrů se zásadně liší od odborných doporučení, která uvádějí délku minimálně 250 metrů. Aby byly vůbec splněny alespoň minimální požadavky právních předpisů a technických norem bude na některých částech nově budované křižovatky rychlost omezována, někde se uvádí až na 40 km. A to je, prosím, nová dálniční křižovatka, která se má teprve začít budovat. Úspora nákladů tady určitě je, ale je to několik málo procent z celkových nákladů na dálnici.

Dopravní experti a projektanti, se kterými jsem situaci konzultovala, se shodli v názoru, že křižovatka bude nepřehledná. Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnostní politiky a prevence kriminality na můj dotaz uvádí, že průjezd křižovatkou bude pro některé směry složitější, zejména směr Olomouc – Přerov. Zástupci ŘSD a projektanti potvrdili, že původní řešení se jevilo také jako technicky vhodnější. Ředitelství Služby dopravní policie policejního prezidenta ČR odpovědělo v roce 2016 přímo: Křižovatka vykazuje množství kolizních míst, rizik a z tohoto důvodu neshledáváme navrhované řešení jako bezpečné.

Žádala jsem pana ministra, aby se případem zabýval, ale pan ministr řekl, že už je schváleno. Já teď jenom nevím, jestli toto řešení je řešení, které nás čeká do budoucna i pro jiné dopravní stavby a zda tato křižovatka bude opravdu vyhovovat tomu, co nám Evropská komise v systému TEN-T a směrnic přikazuje. A rozumím tomu, že se ministerstvo obává, že by tu měla být nějaká kontrola bezpečnosti pro projekty, které jsou financovány z evropských peněz.

Podle mého přesvědčení by nová a nákladná dálniční křižovatka budovaná pro další desítky let de facto na zelené louce měla vykazovat ty nejlepší bezpečnostní parametry, nikoliv vysoká bezpečnostní rizika, jak je tomu u křižovatky Přerov-sever.

Jsem přesvědčena, že není správné, aby se šetřilo na úkor bezpečnosti silničního provozu za cenu zvýšeného rizika kolizí a dopravních nehod, tedy ohrožení majetku, zdraví a životu osob účastnících se silničního provozu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Další zájemce o rozpravu není, takže rozpravu uzavírám a ptám se pana navrhovatele, zda bude reagovat. Ano. Prosím, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Pane předsedající, chci se zeptat, jestli mi dovolíte reagovat na billboardy, přestože to nesouvisí s předkládaným návrhem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vy můžete de facto hovořit samozřejmě o čemkoliv, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Dobře, toto téma bych trošku okomentoval. Předně bych chtěl říct jednu věc. Když se bavíme o tom, co jsme si schválili v zákoně, je potřeba se podívat na jeho historii a tak, jak byl navržen od začátku. Tento zákon byl podle mých informací, jestli si dobře pamatuji, navržen v roce 2011 a schvalován a myslím, že vstoupil v platnost 2013. Původně přišla iniciativa zrušit všechny billboardy. Pak tento zákon měl tolik pozměňovacích návrhů, že z toho zůstalo, že mají být odstraněny billboardy na silnicích I. tříd a dálnic v jejich ochranném opatření. Nicméně musím upozornit, že tam zůstala spousta přechodných ustanovení, která v podstatě dneska z billboardů dělají asi šest kategorií.

A chtěl bych upozornit, že když si tento zákon podrobně přečtete, tak dvě kategorie z dálnic stejně nedostanete, ty tam zůstanou, protože jsou-li to například billboardy, které měly stavební řízení a jsou podle stavebního zákona povoleny, tak podle přechodných ustanovení tam mají právo zůstat.

Co se týče odstraňování. Máte pravdu, já sám jsem na začátku velmi podcenil, jak to bude složitá věc. Chtěl bych tady připomenout jenom jednu věc. Když jsme s největším provozovatelem – a jednali jsme s ním včera – probírali celou situaci, tak ten říkal, že má jedenáct senátorů, kteří podali proti tomuto zákonu podnět k Ústavnímu soudu. A on čeká na výsledek. Proto se celou dobu zdráhal billboardy odstraňovat. Dohodl jsem se s nimi a má od nich příslib, který doufám, že budou plnit, že všechny billboardy, které jsou z jejich strany, a je jich asi 600, odstraní do šesti týdnů, teď na tom budou intenzivně pracovat.

Zbytek billboardů firmou, se kterou se soudíme, nebo i dalších, které jsou nelegální, dostaly pokyn odstranit billboardy co nejdříve.

Musím jenom říct, že tak, jak zákon je koncipován, je to poměrně složité. A aby tady zazněla nějaká čísla. Přestože se vám zdá, že jsou tam všechny, tak jich bylo kolem silnic I. třídy a kolem dálnic do dnešní doby odstraněna zhruba tisícovka, ale ještě nám jich asi tisícovka zůstává. Nevykašlali jsme se tedy na to, není to tak jednoduché.

Já se nechci na komplexnost vymlouvat, ale musím říct, že i ten můj pokyn je na hraně zákona, já doufám, že za to nebudu potom popotahován a popřípadě že se za mě někdo postaví, když už jsem takové rozhodnutí udělal. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pan senátor Doubrava jako zpravodaj, chce ještě reagovat? (Senátor nechce reagovat.) Není potřeba, dobře. A my přistoupíme k hlasování.

Je nás přítomno 60, kvórum pro přijetí je 31. Budeme hlasovat o usnesení, tak jak navrhl pan zpravodaj Jaroslav Doubrava, jak je v tisku, oranžovém tisku, navrženo. Jedná se o doporučení k vyjádření Senátu, takže my ho budeme akceptovat. Bude to vyjádření Senátu k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady a tak dále.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 9, přítomno 61, kvórum 31, pro návrh se kladně vyslovilo 51. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodaji. A my se vystřídáme v řízení.

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy CO2 pro nová těžká vozidla

Tisk EU č. N 146/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 146/11 a N 146/11/01. Poprosím opět ministra dopravy, pana Dana Ťoka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Cílem tohoto nařízení je přispět ke snížení emisí skleníkových plynů. V tomto případě jde o stanovení emisních limitů CO2 pro nová silniční těžká vozidla, tedy hlavně pro nákladní vozidla a autobusy. Na rozdíl od osobních a lehkých užitkových vozidel, pro tato vozidla zatím limity stanoveny nebyly. Pro snižování emisí skleníkových plynů má i podle orgánů Evropské unie silniční doprava zásadní význam. Podle celosvětového závazku, který EU přijala na základě pařížské dohody o změně klimatu, má být v roce 2030 dosaženo v Evropské unii přinejmenším 40 % snížení celkových emisí těchto plynů v porovnání s hodnotami v roce 1990. Závazek přijatý v rámci evropské strategie pro nízkoemisní mobilitu stanoví pro silniční dopravu snížení emisí skleníkových plynů o 60 % v roce 2050, ve srovnání s hodnotami v roce 1990.

Emise CO2 z těžkých vozidel představují 25 % těchto emisí v silniční dopravě EU, což je přibližně 6 % celkových emisí CO2. Tyto emise přitom od roku 1990 do roku 2015 se zvýšily přibližně o 19 % a dopravní aktivity se stále zvyšují. Z pohledu EU je třeba zohlednit také celosvětovou konkurenceschopnost, protože emisní limity CO2 pro těžká vozidla jsou již zavedeny ve Spojených státech, Kanadě, Japonsku a Číně.

Letos bylo přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady o sledování a vykazování emisí CO2 a spotřeby paliva u nových těžkých vozidel, které se od roku 2019 začne vztahovat na první čtyři skupiny těžkých vozidel. Návrh předloženého nařízení jen logicky následuje. Jako výchozí je použit právě rok 2019, vůči němuž jsou vytyčeny hlavní cíle pro průměrné emise CO2 u vozového parku každého výrobce.

Do roku 2025 je navrženo snížení o 15 % a do roku 2030 nejméně o 30 %. Jako pobídka jsou zavedena vozidla bezemisní, nízkoemisní, která se do průměru započítávají s vyšším koeficientem. Od roku 2026 stanoví komise prostřednictvím prováděcích aktů pro každého výrobce cíl pro tzv. specifické emise. Pokud výrobce překročí tyto emise, komise mu uloží finanční pokutu. Poplatek za nadlimitní emise je stanoven ve výši 6 800 eur za gram na tunokilometr. V roce 2022 by mělo být toto nařízení přehodnoceno, vzhledem k cílům pro rok 2030.

ČR souhlasí se záměry komise, snížit negativní vliv silniční přepravy na životní prostředí, současně plnit závazky vyplývající z pařížské dohody a dalších strategií. Přestože ČR nepatří z hlediska produkce ke stěžejním výrobcům těžkých vozidel, má tento segment průmyslu nezanedbatelný podíl na tvorbě HDP. Oproti vozidlům osobním se zejména nákladní vozidla vyznačují značnou rozmanitostí a specifičností, u těchto vozidel je také další vývojový a technologický cyklus i trh se zde chová odlišně.

Současně je třeba si uvědomit, že snížení emisí CO2 z principu znamená snížení spotřeby paliva, což při zachování stejného výkonu znamená i zvýšení účinnosti. I z těchto důvodů ČR nesouhlasí s navrhovaným snížením emisí CO2 a považuje za realističtější nižší hodnoty. Budeme proto usilovat o nastavení snížení emisí CO2 pro rok 2025 na hodnotu menší než 10 %. Pro další roky lze očekávat větší uplatnění alternativních paliv a elektrického pohonu. Přesto i pro cíl v roce 2030 budeme preferovat snížení emisí CO2 menší než 20 %. Zde by ještě mělo dojít k přehodnocení na základě revize v roce 2022.

ČR nebude také podporovat poplatky za překročení emisí, jak jsou nastaveny v návrhu tohoto nařízení. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane ministře, děkuji jako předkladateli. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 146/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážení kolegové, kolegyně. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy CO2 pro nová těžká vozidla, vyplývá ze závazků EU, které přijala na ochranu klimatu. Především jde, jak už tady zaznělo, o takzvanou pařížskou dohodu, kdy se zavázala Evropa snížit emise CO2 a emise dalších skleníkových plynů.

Jak už bylo panem ministrem řečeno, v ČR je výroba těžkých vozidel zanedbatelná, jde spíše o komponenty. Našeho automobilového průmyslu se toto nařízení... Nijak zásadně ho nepostihne.

Největší podíl ve výrobě těžkých automobilů má Německo, přes 30 %, Nizozemsko – 20 %, následuje Belgie, Španělsko a Švédsko, které mají kolem 10 %. Nicméně, Evropa se nemůže vyhnout v žádném případě snižování CO2, neboť konkurence nespí. Jak už tady zaznělo, severoamerické země, Čína, Japonsko už regulační mechanismy na CO2 zavedly.

Náš VEU projednal tento tisk č. 146 na svém zasedání 8. srpna tohoto roku. Přijal k němu usnesení, které máme jako vždy rozděleno do dvou částí. Máte je k dispozici na svých stolech. V našem doporučení Senátu doporučujeme podpořit neustálé snižování negativního vlivu těžké automobilové dopravy na životní prostředí. V podstatě jiná alternativa ani neexistuje. Považujeme však navržené závazné cíle pro snížení CO2 u nových těžkých vozidel za příliš ambiciózní, které nedostatečně reflektují technologické a vývojové aspekty výroby těchto vozidel. A proto doporučujeme, v souladu s pozicí vlády, aby byl a) pro období 2025 až 2029 stanoven cíl maximálně do výše 10 % snížení, b) pro rok 2030 stanoven cíl buď pouze jako indikativní, který by následně měl být upraven na základě nějaké detailní revize, či již nyní stanoven jako cíl nižší, a to maximálně do výše 20 %. My vycházíme z informací ověřených i u výrobců nákladních aut. Jak už to tu od pana ministra zaznělo, ten vývoj a celý ten technologický proces je daleko pomalejší než v případě osobních automobilů nebo i těch lehkých dodávek. V podstatě to, co se dneska vyvíjí, tak přijde na trh až v tom roce 2025.

Dále v doporučení upozorňujeme, že návrh opět nezachovává princip technologické neutrality, zejména pokud jde o uvedené definice vozidel s nulovými a nízkými emisemi. Jde především o využití stlačeného, resp. kapalného zemního plynu.

To je i v kolizi se zaváděním nebo se směrnicí o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, kde ty členské státy investovaly nemalé prostředky, investují je do té potřebné infrastruktury. Souhlasíme ve svém doporučení se zvýhodněním pro výrobce vozidel s nulovými a nízkými emisemi, v podobě takzvaných superkreditů, které by měly fungovat jako pobídka pro výrobu vozidel s nízkými emisemi a s využitím systémů emisních kreditů a výpůjček, u kterého doporučujeme větší flexibilitu, což je také v souladu s pozicí vlády. V neposlední řadě zdůrazňujeme také nutnost přijetí podpůrných a motivačních opatření, zaměřených na obnovu vozového parku, což si myslím, že je základem. Všichni víme, co po našich silnicích jezdí. Rovněž by to mělo přispět k výraznému snížení emisí z nákladní dopravy.

Určitě v té souvislosti nelze zapomínat na vývoj a využívání nízkoemisních paliv a už řadu let se řešící přesměrování nákladní dopravy na železnici, které se nám určitě příliš nedaří.

Vlastní usnesení VEU č. 256 z 26. schůze, konané dne 8. srpna 2018, zní. Výbor

I. přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy CO2 pro nová těžká vozidla doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy CO2 pro nová těžká vozidla doporučení, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Orla,

IV. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane senátore, za vaši zpravodajskou zprávu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Svolám vás...

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Petr Orel. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl schválen, při kvóru 31 se pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo.

Já ukončuji projednávání tohoto bodu.

A pokračujeme bodem, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zjednodušení opatření na zlepšení realizace transevropské dopravní sítě

Tisk EU č. N 147/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 147/11 a N 147/11/01. Prosím znovu pana ministra dopravy Dana Ťoka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Takže dneska už naposledy. dovolte mi krátce představit návrh nařízení o zjednodušování opatření na zlepšení realizace transevropské dopravní sítě, který Evropská komise předložila v rámci tzv. třetího balíčku mobility koncem května letošního roku. A pozici vlády ČR k tomuto návrhu.

Cílem této iniciativy komise je snížit časová zpoždění při provádění dopravních projektů na hlavní síti TEN-T a přispět k tomu, že příslušná síť bude dokončena včas, tedy nejpozději do konce roku 2030.

Za tímto účelem navrhuje komise integrovat jednotlivé postupy spojené s udělováním povolení do jediného, právně závazného komplexního rozhodnutí, za jehož vydání by byl odpovědný jediný příslušný úřad. Návrh přitom stanoví, že by proces vydání tohoto rozhodnutí neměl trvat déle než tři roky. Pokud jde o pozici ČR k tomuto návrhu, obecně mohu říci, že deklarované cíle této iniciativy samozřejmě velmi vítáme.

Jak jistě víte, s tématikou zjednodušení výstavby dopravní infrastruktury se na ministerstvu dopravy potýkáme poměrně intenzivně a především dlouhodobě, ať už v souvislosti s nedávno schválenou novelou zákona č. 416, o urychlení dopravní a vodní, energetické infrastruktury, nebo při obdobných diskusích nad možnou budoucí podobou zákona o liniových stavbách.

Ukazuje se přitom, že tyto diskuse nejsou nikterak jednoduché. Z tohoto pohledu by za jistých okolností mohlo být jistě přínosné, pokud by se podařilo dosáhnout brzkého přijetí uvedeného návrhu nařízení. Návrh komise však bohužel obsahuje celou řadu systémových nejasností. Je tak dosti otázkou, zda by jeho celkový efekt z hlediska zjednodušování výstavby dopravních staveb nebyl spíše opačný. Řadu pochybností přitom mají i některé jiné členské státy, které přitom mimo jiné upozorňují i na možný nesoulad této iniciativy s principem subsidiarity.

I k této pochybnosti se vyjadřuje rámcová pozice, kterou dnes máte, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, před sebou. S ohledem na výše uvedené bude ČR během dalšího projednávání tohoto návrhu usilovat o výrazné systémové změny v návrhu, aby výsledné nařízení přineslo skutečně požadovaný efekt.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane ministře, vám. Prosím, opět zaujměte, dnes už naposledy, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 147/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Nebojte se, nebudu tak obsáhlý jako v předchozím případě. Zpravodajskou zprávu máte opět k dispozici, takže já se zase jenom uchýlím tedy k tomu výtahu z této zpravodajské zprávy, abych ji nepředčítal celou.

Vážené kolegyně a kolegové, tisk č. N 147/11 je součástí tzv. třetího balíčku mobility a týká se investic do transevropské dopravní infrastrukturní sítě TEN-T.

Komise vyhodnotila proces budování sítě TEN-T. Je zatížen celou řadou administrativních pochybení a bariér. Návrh tohoto zařízení by měl tyto překážky odstranit a přispět tak ke splnění plánovaných cílů, kterým je vytvoření hlavní a globální sítě TEN-T, a to přijetím opatření, které by zajistily maximálně tříletou lhůtu pro povolávací procesy příslušných dopravních staveb. Transevropská dopravní síť TEN-T zahrnuje všechny druhy dopravy – silniční, železniční, leteckou a vodní. Její hlavní síť představují páteřní prvky globální sítě, které mají charakter důležitých transevropských tahů, a má být dokončena do roku 2030. Globální síť navazující na prvky hlavní sítě propojuje pak všechny evropské regiony na úrovni NUTS 2 a má být dokončena do roku 2050. Na dopravní stavby zařazené do sítě TEN-T nařízením Evropského parlamentu a Rady EU č. 1315/2013 lze čerpat finanční zdroje z evropských nástrojů podpory. To je nástroj pro propojení Evropy a další. Tady považuji za potřebné zmínit, že výbor pro záležitosti EU vybral k projednání též tisk N 166/11 – nástroj pro propojení Evropy, který se zabývá financováním dopravní a energetické a digitální infrastruktury. K tomuto dokumentu se ale budeme věnovat na některém příštím našem zasedání. Vybudování transevropské sítě TEN-T je rozhodně nezbytné pro efektní fungování vnitřního trhu EU, postupnou digitalizaci dopravy a snižování emisí dopravy. Žel ale k tomuto návrhu komise lze vytknout řadu závažných nedostatků a v tomto se jako zpravodaj ztotožňuji s rámcovou pozicí ČR vypracované ministerstvem dopravy. Část těchto výhrad převzal výbor pro záležitosti EU do svého usnesení, které máte k dispozici. Jako hlavní výhrady k tisku N 147/11 lze uvést především problematiku schvalovacích procesů, spadá zcela do působnosti členských států. Tato komise je tedy v rozporu s principem subsidiarity. Povolávací procesy se mezi státy značně liší a dosáhnout jejich sjednocení je tak téměř nemožné.

Za druhé. Danou problematiku je zapotřebí na úrovni EU řešit pouze formou doporučení, ne jako legislativní akt, tedy nařízení.

Za další. Navrhovaná transpoziční lhůta je zcela nedostatečná. Návrh nařízení obsahuje celou řadu zcela vážných termínů a nekonkrétních lhůt.

A za poslední. Problematické se mi jeví též ustanovení jednotného společného orgánu pro vydávání komplexních povolení staveb na hlavní síti TEN-T. Toto komplexní povolení představuje zásah do kompetencí správních orgánů členských států EU. Podle mého názoru tento návrh komise opomíjí všechny další dokumenty z „bruselské dílny“, jako je problematika kombinované nákladní dopravy na dopravních trasách TEN-T, vybudování infrastruktury pro alternativní pohony podél těchto tras apod. K oběma zmíněným dokumentům obdržel v uplynulých dnech Senát vyjádření komise příslušným předchozím usnesením Senátu. Zcela ale chybí ucelený koncepční dokument zabývající se dopravou ve všech souvislostech na celém evropském regionu. Nositelem implementačních opatření v podmínkách ČR může být buď zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, tedy stavební zákon, nebo zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní a vodní energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, případně nové zákony, jež by je nahradily. Na tomto by se ale muselo podílet více dozorců, což byla další komplikace. Navíc ČR usiluje na národní úrovni o zjednodušení a urychlení všech fází přípravy a realizace klíčových linií staveb, mezi něž patří i stavby dopravní. Senát jako horní komora Parlamentu by měl obdobně - jako švédský Riksdag, německý Bundestag - zaujmout k tomuto nekoncepčnímu návrhu legislativního aktu komise odůvodněné stanovisko pro rozpor se zásadou subsidiarity. V tomto duchu je tedy koncipováno i doporučení pro usnesení Senátu a lhůta pro uplynutí odůvodněného stanoviska končí 3. září, takže bych vás žádal o podporu návrhu usnesení, které máte k dispozici a které vám rovněž předložím.

Je to 255. usnesení 26. schůze konané dne 8. srpna k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zjednodušení opatření, zlepšení realizace transevropské dopravní sítě, senátní tisk č. N 147/11, kde po úvodní informaci Tomáše Čočka, náměstka ministra dopravy, Marcely Pavlové, náměstkyně ministryně pro místní rozvoj, Vladimíra Many, náměstka ministra životního prostředí a zpravodajské zprávy senátora Jaroslava Doubravy výbor

1. přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zjednodušení dopravních opatření na zlepšení realizace transevropské dopravní sítě doporučení, které je přílohou tohoto usnesení

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zjednodušení opatření na zlepšení realizace transevropské dopravní sítě vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem

3. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaroslava Doubravu

4. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Návrh doporučení máte k dispozici. Takže jestli dovolíte, ho nebudu přednášet, jen vás požádám o schválení návrhu usnesení, které vám náš výbor předložil, za to vám děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Není se tedy k čemu vyjadřovat. Pane ministře, je to váš poslední bod. Nechcete nám nic říct na závěr dnešního vašeho dopoledne, dobře.

Dovolím si vás svolat k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh usnesení Senátu byl přijat, kvorum 31, pro 45, proti nebyl nikdo.

Děkuji, ukončuji projednávání tohoto bodu. Loučíme se s panem ministrem dopravy Danem Ťokem a přistupujeme k následujícímu bodu.

Je jím

 

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2017

Tisk č. 278

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 278. A prosím pana předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka, aby nás se svojí výroční zprávou seznámil. Máte slovo, pane řediteli. Vítejte v Senátu Parlamentu ČR.

Jaromír Novák:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Dovolte mi, abych vás stručně seznámil s nejvýznamnějšími událostmi, které se udály na trhu elektronických komunikací a poštovních služeb v roce 2017, a které jsou předmětem i naší Výroční zprávy, stejně tak i otázky našeho hospodaření a další informace.

V roce 2017 se Český telekomunikační úřad na trhu elektronických komunikací opět zaměřil na prohlubování a rozvoj hospodářské soutěže, kdy úspěšně realizoval aukci v pásmu 3,7 GHz, kde se kromě 2 stávajících operátorů podařilo získat kmitočty 2 novým subjektům – Nordic Telecom a Poda, které by měly spustit služby v rámci tohoto pásma již tento rok.

Také jsme se věnovali prvnímu nutnému kroku pro zavedení regulace v rámci trhu mobilních dat. A to je tzv. test tří kritérií, který je první podmínkou pro to, abychom mohli následně trh analyzovat, případně uložit nápravná opatření. Na mobilním trhu také dvojnásobně vzrostla spotřeba mobilních dat. Co se týče poštovních služeb, tak v roce 2017 skončila platnost poštovní licence stávajícího držitele poštovní služby České pošty, proto Český telekomunikační úřad připravil a provedl přezkum, zda nadále existují důvody, aby bylo uloženo celé portfolium univerzální služby držiteli poštovní licence. Seznal, že tomu tak je a vyhlásil výběrové řízení.

Ve Výroční zprávě máte popsánu skutečnost, kdy Česká pošta však nesplnila všechny podmínky účasti ve výběrovém řízení a Rada Českého telekomunikačního úřadu následně musela z důvodů toho, že Česká pošta nedoložila nákladovou orientaci svých cen, toto výběrové řízení zrušit a přistoupit k druhému institutu, který zná zákon a tedy přímé uložení ze zákona.

Co se týče hospodaření ČTÚ, tak příjem za rok 2017 byl pozitivně zkreslen právě již zmiňovanou realizovanou aukcí, kdy na příjmové straně jsme vykázali 2,1 mld. Kč příjmů do státního rozpočtu. Co se týče výdajů, tak výdaje byly zhruba v půlmiliardové části. Obdobně jako jiné státní úřady v Praze, v současné době bojujeme s problémem obsazování kvalifikovaných pozic právníků, ekonomů, techniků v rámci režimu služebního zákona.

Závěrem mi dovolte poděkovat jak gesčnímu výboru, tak stálé komisi pro sdělovací prostředky za konstruktivní debatu během projednávání našeho tisku. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo, a nyní projednáme zprávu. Zprávu projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, které máme jako senátní tisk č. 278/2. Zpravodajkou komise byla určena paní senátorka Zuzana Baudyšová, kterou dnes zastoupí její kolega, senátor Jan Horník. Prosím, pane kolego, máte slovo. Ještě vydržte chvilku. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 278/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bradáč. Ten nás seznámí se zpravodajskou zprávou a potom až pan senátor. Takže jak jste se dohodli, Organizační výbor má jiné pokyny, já bohužel, prostředník je, takže jestli se na to cítí paní senátorka Syková, tak samozřejmě, je to vaše. Ale garanční je první, takže musíte počkat. Garanční je stejně první. Tak František Bradáč. Tolik zpravodajů jsme tady dlouho neměli, já určím pořadí. František Bradáč je první jako za garanční výbor.

Senátor František Bradáč:  Tak děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal Výroční zprávu na své schůzi 27. června. K údajům, které tady řekl pan předseda, já jsem měl několik připomínek, ale on už je tady z velké části zmínil. Já jsem jenom chtěl připomenout docela zajímavý údaj, že v loňském roce pokračoval strmý nárůst spotřeby dat v mobilních sítích. Byl to podle odhadů dvojnásobek předchozího roku. Já si myslím, že to je docela zajímavý údaj, že ta mobilní data docela rapidně narůstají.

Ještě se při projednávání na hospodářském výboru diskutovalo o licenci o výběrovém řízení České pošty. Ale pan předseda už to před chvílí tady také vysvětlil, takže já už to nebudu dál zmiňovat a rovnou vás seznámím s usnesením hospodářského výboru. Jedná se o 210. usnesení z 26. schůze, konané dne 27. června 2018 k Výroční zprávě ČTÚ za rok 2017.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Marka Eberta, ředitele sekce regulace ČTÚ, po mé zpravodajské zprávě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu ČTÚ za rok 2017,

II. mne určil zpravodajem,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaznamenávejte další případné návrhy.

Paní senátorka Eva Syková už avizovala, že chce vystoupit. Já jsem ráda, že se derete o práci, jenom ty změny ještě musíte nahlásit, aby se to dostalo do našich materiálů a nebyly tu zmatky. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové, já se samozřejmě nehlásím o práci, ale byla jsem požádána, abych zastoupila paní senátorku Baudyšovou.

Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky na své 8. schůzi konané 12. července projednala Výroční zprávu. Byl přítomen pan náměstek, tedy pan předseda Rady ČTÚ, a po jeho úvodním slovu a po Výroční zprávě ČTÚ zaznělo, že minulý rok vnímá jako rok – což je důležité – napravení křivdy na spotřebitelích, ke které došlo přijetím novely zákona o elektronických komunikacích.

Přijetím této novely zákona o elektronických komunikacích došlo k výraznému snížení práv v neprospěch spotřebitelů a paradoxně na straně druhé k výraznému posílení práv operátorů. Zaznělo i to, že zmíněný stav bohužel není řešitelný současnými kompetencemi ČTÚ. Je tedy potěšitelné, že ČTÚ i za této situace vytrval při snášení argumentů a přesvědčování, a to i před soudy, až byla loni – a to zásluhou jejich úsilí - přijata nová novela napravující nesmyslně snížený standard ochrany zákazníka v telekomunikacích.

Jinak bych chtěla říct, že ta Výroční zpráva je členěna do 5 kapitol, z nichž jejich součástí je Výroční zpráva o univerzální službě, Výkaz o hospodaření s prostředky Radiokomunikačního úřadu, Výroční zpráva o poskytování informací podle zákona 106/1999 Sb. a Souhrnná informace o postupu ČTÚ při vyřizování stížností v roce 2017.

Ta zpravodajská zpráva paní senátorky je velmi obsáhlá, myslím, že hlavní věci tady zazněly. Jenom závěrem je tedy možno konstatovat, že Výroční zpráva v plném rozsahu splňuje požadavky podle § 110, zákona 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.

A proto navrhujeme a doporučujeme vzít Výroční zprávu ČTÚ za rok 2017 na vědomí.

Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky

1. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu ČTÚ za rok 2017,

2. určuje zpravodajkou komise pro projednávání tisku 278 na schůzi Senátu PČR senátorku Zuzanu Baudyšovou,

3. pověřuje místopředsedkyni komise senátorku Evu Sykovou, aby s tímto usnesením seznámila předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní senátorko, i vám děkuji za vaši zpravodajskou zprávu a nyní otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu tedy uzavírám, není se k čemu vyjádřit. Pane předsedo? Pane zpravodaji? Ne, takže já si vás dovolím svolat, protože budeme přistupovat k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor František Bradáč. V sále je přítomno 58 senátorek, senátorů, kvórum pro přijetí je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 43, proti nebyl nikdo.

Děkuji panu předkladateli i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu a s panem předsedou se loučím, na shledanou.

My pokračujeme bodem, kterým je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2017

Tisk č. 279

Senátní tisk č. 279. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 279 a prosím místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petra Solského, kterého zde zároveň i vítám, aby nás s Výroční zprávou seznámil. Prosím, pane místopředsedo, můžete si odložit věci a mikrofon je váš.

Petr Solský:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vám ve stručnosti představil Zprávu o činnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2017. Jak asi víte, tak náš úřad vykonává své kompetence ve čtyřech hlavních oblastech – ochrana hospodářské soutěže, kontrola zadávání veřejných zakázek, dozor nad zneužitím významné tržní síly a potom máme rovněž kompetence v oblasti veřejné podpory.

Já bych začal naší tradiční oblastí, což je hospodářská soutěž. V této oblasti vydal Úřad v roce 2017 celkem 49 prvostupňových rozhodnutí, z toho 7 rozhodnutí bylo o zakázaných kartelových dohodách, 2 o zneužití dominantního postavení, 2 v rámci dozoru nad orgány veřejné správy při dodržování hospodářské soutěže a 38 rozhodnutí v oblasti spojování soutěžitelů.

Již po řadu let je prioritou Úřadu v oblasti hospodářské soutěže odhalování kartelových dohod mezi uchazeči o veřejné zakázky, tzv. bid rigging. Ze 7 případů odhalených kartelových dohod dokončených v roce 2017 se právě 6 těchto dohod týkalo tohoto typu zakázaných dohod, tedy dohodnuté nabídky při veřejných zakázkách. V této oblasti jsme uložili sankce ve výši 14 mil. Kč. V těchto případech navíc soutěžitelé využili možnosti tzv. narovnání a všechna naše rozhodnutí tak nabyla právní moci již v 1. stupni.

Celkem jsme ke konci roku 2017 vedli 20 kartelových řízení. Celkově jsme během roku 2017 uskutečnili 21 neohlášených místních šetření právě pro podezření na nekalé praktiky v oblasti hospodářské soutěže, ať už se jednalo o kartely nebo zneužití dominantního postavení.

Co se týče zakázaných dohod, tak byly v loňském roce převážně pokutovány spíše menší a střední podniky. Proto jsme v tomto roce po dohodě s hospodářskými komorami, respektive zájmovými sdruženími právě těchto podnikatelů v jednotlivých oblastech uskutečnili a uskutečňujeme osvětovou kampaň s těmito profesními sdruženími, v rámci níž právě podnikatele seznamujeme s benefity hospodářské soutěže a právě s možnými nepříznivými důsledky a následky při nedodržení soutěžních pravidel.

Co se týče oblasti zneužití dominantního postavení, tak tam jsme v loňském roce dokončili jeden větší zajímavý případ, který se týkal právě zneužití dominantního postavení ze strany společnosti České dráhy. V souvislosti se smlouvami o závazku veřejné služby v drážní dopravě na zajištění dopravních potřeb státu na tratích Plzeň – Most a Pardubice – Liberec. České dráhy uplatňovaly na těchto tratích nekalé praktiky s cílem vyloučit z daného trhu konkurenci. A toto jednání jsme v 1. stupni potrestali pokutou 367 mil. Kč.

Zvýšený počet případů Úřad rovněž řešil v souvislosti s porušením tzv. § 19a Zákona o hospodářské soutěži, který, když to stručně shrnu, zapovídá orgánům veřejné moci, aby svou činností nebo svými vyhláškami i jinými rozhodnutími zvýhodňovaly určité konkrétní soutěžitele nebo konkrétní kategorie soutěžitelů.

Úřad v této souvislosti v loňském roce prověřoval – a v tomto roce prověřujeme nadále – zejména obecně závazné vyhlášky měst a obcí regulující provozování loterií, sázkových a obdobných her v obcích. V loňském roce jsme za tuto oblast uložili druhostupňovou pokutu městu Bílina ve výši 250.000 Kč a prvostupňově byly uloženy pokuty ve výši 499.000 Kč městu Děčín a 744.000 Kč městu Karlovy Vary.

Co se týče další oblasti, kterou je významná tržní síla a kontrola dozoru, dozor nad dodržováním zákona o významné tržní síle, tak v této oblasti jsme v loňském roce vydali 4 rozhodnutí, ve 2 případech jsme akceptovali navržené závazky obchodních řetězců za účelem odstranění závažného stavu a ve 2 případech jsme uložili pokuty. Z pokut asi nejzajímavějším případem byla pokuta udělená v prosinci loňského roku obchodnímu řetězci Globus, který jsme pokutou potrestali ve výši 183 mil. Kč právě za některé nekalé praktiky porušující zákon o významné tržní síle v souvislosti s fungováním takzvaného systému Markant.

Co se týče oblasti veřejných zakázek, tak v rámci této oblasti došlo poprvé k uplatňování v loňském roce nového zákona 134/2016, který vstoupil v účinnost právě na podzim 2016. My jsme tedy vedli ještě řadu přezkumných řízení podle staré právní úpravy, ale již v tomto období byla zahájena celá řada nových přezkumných řízení, právě již pro podezření na nedodržování již nového zákona o veřejných zakázkách. Úřad tedy statisticky v roce 2017 vydal 560 rozhodnutí v přezkumných řízeních ohledně veřejných zakázek. Využívali jsme poměrně taky, nechci říci často, ale ve významnější míře takzvaný institut správně právního příkazu. Těch jsme vydali v loňském roce 44, což je taková zjednodušená forma rozhodování.

Co se týče standardních prvostupňových rozhodnutí, jimiž se věc končí, tak celkem 46 % našich rozhodnutí bylo napadeno rozkladem a přibližně 54 % rozhodnutí bylo zadavateli akceptováno a nabylo již právní moci po tom prvostupňovém rozhodnutí.

Co se týče lhůt, tak tam byla průměrná lhůta pro prvoinstanční rozhodnutí 32,8 dne.

Druhostupňové rozhodování, počítané od přesunu spisu z prvního stupně na druhý po podání rozkladu a vydání rozhodnutí předsedy ve druhém stupni, tak tam byla průměrná délka řízení 52 dnů.

Co se týče nejčastějších pochybení zadavatelů identifikovaných v rámci našich přezkumných řízení v oblasti veřejných zakázek, tak typicky jsou to nepřiměřené a diskriminační nastavení podmínek kvalifikace, nejednoznačné a neurčité vymezení zadávacích podmínek, nesprávný postup zadavatele v zadávacím řízení, který buď nevyloučí nějakého účastníka, kterého by měl pro nesplnění kvalifikačních nebo jiných požadavků vyloučit, nebo naopak nesprávné vyloučení uchazečů, kteří by tu kvalifikaci měli a splňují. Dalším typickým případem je nezákonné využití jednacího řízení bez uveřejnění, udělení veřejných zakázek nebo zadávání veřejných zakázek mimo režim zákona, ač by zadavatel k tomu měl být dle zákona o veřejných zakázkách povinen.

Abych nezůstal jen u sankční činnosti našeho úřadu, tak my i v rámci osvěty, prevence, jsme pořádali dvě velké konference. Jednu v květnu za účasti odborníků Evropské komise právě na téma veřejné podpory přípravy velkých infrastrukturních projektů a veřejné podpory v oblasti vědy a výzkumu. Na podzim jsme potom měli naši tradiční velkou konferenci v listopadu právě na téma hospodářské soutěže, nových trendů v oblasti hospodářské soutěže a rovněž tam byla zahrnuta témata v oblasti dodržování zákona o významné tržní síle.

Takže to je ve stručnosti k naší činnosti za rok 2017 a jsem případně připraven zodpovědět vaše dotazy.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane místopředsedo, děkuji vám za vaši zprávu, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 279/1 a zpravodajem byl určen pan senátor Kratochvíle, kterému nyní předávám slovo, prosím.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Než vás seznámím s 209. usnesením VHZD, který se tím zabýval na 26. schůzi 27. června 2017, dovolte mi, abych malinko doplnil poměrně rozsáhlé seznámení s výroční zprávou pana místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jenom tím způsobem, že tato výroční zpráva se dělí do osmi kapitol, kdy první kapitola se zabývá hospodářskou soutěží, druhá významnou tržní silou, třetí veřejnými zakázkami a koncesemi, čtvrtá veřejnou podporou, pátá mezinárodní spoluprací, šestá personální agendou, sedmá informační činností a servisem a osmá agendou 2018.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s 209. usnesením VHZD. Jak jsem již říkal, bylo to z 26. schůze konané 27. června letošního roku k výroční zprávě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2017, senátní tisk č. 279. Po úvodním slově zástupce předkladatele Petra Solského, místopředsedy ÚOHS a po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu ÚOHS za rok 2017,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

3. pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Já nyní rozpravu otevírám. Nikdo se do ní nehlásí, takže rozpravu uzavírám, není tedy k čemu diskutovat, můžeme přistoupit k hlasování. Já vás svolám. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Karel Kratochvíle.

V sále je přítomno 56 senátore, senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 29. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 43 senátorek, senátorů. Proti nebyl nikdo.

Já děkuji panu místopředsedovi a ukončuji projednávání tohoto bodu.

A máme před sebou poslední bod před polední přestávkou. Je jím

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Polskou republikou o změně a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Polskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 16. července 1993 v Budapešti, která byla sjednána formou výměny nót

Tisk č. 281

Vládním návrhem, který jste obdrželi jako senátní tisk č. 281, uvede nám ho ministryně financí, paní Alena Schillerová, kterou tímto vítám v Senátu Parlamentu ČR. A prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, paní předsedající, dobrý den, dámy a pánové, ráda vás vidím po letních prázdninách. A dovolte, abych vám představila návrh na vyslovení souhlasu Parlamentu ČR s ratifikací dohody mezi ČR a Polskou republikou o změně a ukončení platnosti Dohody mezi ČR a Polskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 16. července 1993 v Budapešti, která byla sjednána formou výměny nót a je předkládána v souladu s usnesením vlády č. 853 ze dne 9. 7. 2008. A číslo 1529 ze dne 1. 12. 2008. Vláda ČR těmito usneseními schválila způsob a postup při ukončování platnosti některých dvoustranných investičních dohod, které ČR uzavřela s členskými státy EU. Seznam dohod určených k ukončení je obsažen v příloze k usnesení č. 853 z 9. 7. 2008. Investiční dohoda s Polskem je uvedena pod bodem 14 této přílohy. Usnesení byla přijata s ohledem na to, že po vstupu ČR do EU se staly dohody o ochraně a podpoře investic uzavřené mezi členskými státy EU nekompatibilní s komunitárním právem, což bylo potvrzeno i nedávným rozhodnutím soudního dvora EU ve věci Achmea číslo C-284/14. V souladu s vládou schváleným postupem předložila ČR ve dvou vlnách návrh na ukončení platnosti dvoustranných investičních dohod uzavřených mezi členskými státy EU dohodou.

První vlna ukončovacích nót byla rozeslána v první polovině roku 2009, druhá v první polovině roku 2016. Polská republika reagovala až na druhou z těchto nót. 10. 1. 2018 zaslala nótu, kterou rovněž navrhla ukončení platnosti stávající investiční dohody formou dohody prostřednictvím výměny nót. Česká strana návrh přijala nótou z 11. 4. 2018 s ukončením platnosti stávající investiční dohody, a to včetně vyloučení aplikace tzv. ochranné lhůty.

Z ujednání smluvních stran tedy plyne, že se na investice existující ke dni ukončení platnosti stávající česko-polské investiční dohody již nebude po dobu dalších 10 let vztahovat ochrana podle této investiční dohody.

Takto vyměněné nóty spolu tvoří dohodu o změně a ukončení platnosti, která je nyní předkládána Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Dohoda vstoupí v platnost tři měsíce po datu obdržení pozdější nóty potvrzující splnění požadavků vnitrostátního práva, nezbytných pro vstup této dohody v platnost. K tomuto datu však dojde k ukončení platnosti stávající dohody mezi ČR a Polskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 16. 7. 1993 v Budapešti. Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážená paní ministryně, děkuji a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 281/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Zeman. Garančním výborem je VHZD, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 281/1. A se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Petr Holeček. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, ano, jak jste slyšeli, jedná se skutečně o výměnu, změnu nebo zrušení nót, které jsou mezi Polskou republikou a ČR. Tyto smlouvy již nejsou v současné době kompatibilní, a proto je zde návrh na to, aby byly zrušeny tyto smlouvy nebo ratifikace těchto smluv. Zákonem nebo návrhem se zabýval hospodářský výbor na svém zasedání dne 27. 6. tohoto roku. A zde je výsledek zasedání. Na tomto zasedání byl přítomen náměstek paní ministryně, pan Ondřej Landa.

A výbor

1. doporučuje Senátu dát souhlas k ratifikaci dohody mezi ČR a Polskou republikou o změně a ukončení platnosti dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 16. 7. 1993 v Budapešti, která byla sjednána formou výměny nót,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne,

3. pověřil také předsedu výboru, pana předsedu Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je asi vše, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se též ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zástupce zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Jan Sobotka? Nepřeje si, děkuji. Takže otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám, není se tedy k čemu vyjádřit, paní ministryně si asi také nežádá, takže můžeme přistoupit k hlasování. Já vás svolám. Budeme hlasovat o vyslovení souhlasu s ratifikací dohody mezi ČR a Polskou republikou atd. tak, jak to tady zaznělo.

Aktuálně je přítomno 58 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s vyslovením souhlasu, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Pro se vyslovilo 47, proti nebyl nikdo, návrh byl tedy přijat.

Já děkuji paní ministryni i pánům zpravodajům.

Ukončuji projednávání tohoto bodu a vyhlašuji polední přestávku. Sejdeme se, přátelé, ve 13:30 přesně.

Děkuji. Dobrou chuť k obědu.

(Jednání přerušeno v 12.35 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.31 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat naším odpoledním programem. Prvním bodem po polední přestávce je

 

Návrh směrnice EP a Rady,kterou se mění směrnici Rady 93/13/EHS z 5. dubna 1993,směrnice EP a Rady 98/6/ES,směrnice EP a Rady 2005/29/ES a směrnice EP a Rady 2011/83/EU,pokud jde o lepší vymáhání a modernizaci právních předpisů EU na ochranu spotřebitele

Tisk EU č. N 123/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 123/11 a N 123/11/01. Prosím paní ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovou, kterou zde vítám, mám takový pocit, že to je její první vystoupení z pozice ministryně průmyslu a obchodu zde v Senátu, aby nás seznámila s těmito materiály. Ještě jednou vítejte, paní ministryně! Prosím.

Ministryně průmyslu a obchodu ČR Marta Nováková:  Dobrý den! Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je to skutečně moje první vystoupení v Senátu, ale doufám, že se ho zhostím k vaší i své plné spokojenosti.

Dostala jsem několik témat. Jedno z nich je téma ochrany spotřebitele a spotřebitelské právo. Dne 11. dubna 2018 předložila Evropská komise návrh směrnice, která mění čtyři platné směrnice na ochranu spotřebitelů, a to s cílem modernizovat spotřebitelské právo a zlepšit jeho vymáhání. Pro úplnost dodávám, že návrh této změnové směrnice je součástí balíčku nazvaného Nová politika pro spotřebitele.

Dovolte mi, abych vás nejprve stručně seznámila s navrhovanými změnami, které se dotýkají směrnice o zneužívajících ujednáních, směrnice o označování cen výrobků, směrnice o nekalých obchodních praktikách a směrnice o právech spotřebitelů. Následně vám představím rámcovou pozici naší vlády k nim.

Tedy k nejdůležitějším změnám, které návrh obsahuje. Nejprve je třeba zmínit, že ve všech změnami dotčených směrnicích se podrobně upravuje ukládání sankcí. V oblasti nekalých praktik návrh obsahuje výslovný zákaz klamavé praktiky ve vztahu k dvojí kvalitě výrobků a nově dává možnost členským státům regulovat podomní prodej. Přiznává též spotřebitelům právo na náhradu v případě, že byli ze strany obchodníka vystaveni nějaké nekalé obchodní praktice.

Navrhuje se také určité zjednodušení v oblasti informačních povinností obchodníků. Naopak se navrhují nové informační povinnosti pro on-line tržiště s cílem zvýšit jejich transparentnost pro spotřebitele, a jisté změny se týkají též práva na odstoupení od smlouvy.

Vláda v rámcové pozici ocenila záměr Evropské komise modernizovat evropské právo. Na druhou stranu ale zdůraznila potřebu zajistit, aby navrhovaná právní úprava byla jasná, srozumitelná a aby zajišťovala právní jistotu. Důležitým aspektem je pak také to, aby budoucí právní úprava byla vyvážená a respektovala oprávněné zájmy jak spotřebitelů, tak i obchodníků. Při zohlednění uvedeného vláda v rámcové pozici podpořila například návrhy týkající se zjednodušení informačních povinností, možnost členských států omezit nevyžádaný podomní prodej nebo organizované akce na svém území, jakož i snahu zamezit diskriminaci spotřebitelů v oblasti tzv. dvojí kvality výrobků.

Vláda naopak vyjádřila nesouhlas s návrhy týkajícími se harmonizování sankcí, včetně jejich výše a rozpočtového určení. Česká republika zaujímá negativní stanovisko k této otázce dlouhodobě. Nemůžeme podporovat návrhy, které neodůvodněně zasahují do českého právního řádu v oblasti správního jednání a správního trestání. Skepticky se vláda v rámcové pozici vyjádřila také k návrhu harmonizace náhrad pro spotřebitele, stane-li se obětí nekalé obchodní praktiky. I zde je vláda přesvědčena, že jde o otázku, jež by měla být řešena na národní úrovni.

Výhrady jsou vyjádřeny také k návrhu omezit práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy v případě, když zboží použije k jinému účelu, než jen k ověření jeho funkčnosti a vlastností.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chtěla bych vás ujistit, že Česká republika při vyjednávání usiluje o přijetí takových pravidel, která budou jasně vymezena, nezpůsobí právní nejistotu a nerovnováhu a budou proveditelná a nezbytná k dosažení stanovených cílů a nebudou ani neodůvodněně zasahovat do našeho právního řádu a tím narušovat princip subsidiarity.

Závěrem svého vystoupení bych chtěla ještě zmínit, že rámcová pozice vlády byla projednána výborem Senátu pro záležitosti Evropské unie, který přijal doporučení, s nímž je možné souhlasit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 123/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou prosím, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro záležitosti Evropské unie Senátu vybral svým 201. usnesením ze dne 24. dubna 2018 tento dokument k projednání. Dovoluji si jen připomenout, že Senát se již v minulosti ochranou spotřebitele v Evropské unii několikrát zabýval. A Senát svým dlouhodobým postojem chrání právo spotřebitele jako stranu, která je více znevýhodněná v rámci obchodních smluv.

Jak již bylo stručně řečeno paní ministryní, cílem předkládaného dokumentu jsou účinnější, přiměřené a odrazující sankce pro přeshraniční porušení předpisů, právo na individuální nápravu v případě poškození nekalými obchodními praktikami, větší transparentnost na on-line trhu, rozšíření ochrany spotřebitelů v rámci digitálních služeb, snížení zátěže pro obchodníky, úprava možnosti členských států přijímat pravidla týkající se určitých forem a aspektů prodeje mimo obchodní prostory či boj proti dvojí kvalitě spotřebních výrobků.

A nyní k 231. usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie z 24. schůze konané dne 20. června 2018 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění čtyři směrnice, již uvedené paní ministryní. Jedná se o senátní tisk č. N 123/11.

Po úvodní informaci Ivany Kocové, ředitelky odboru technické harmonizace a spotřebitelské legislativy ministerstva průmyslu a obchodu, zpravodajské zprávě senátorky Šárky Jelínkové a po rozpravě výbor přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice, již také uvedené, pokud jde o lepší vymáhání a modernizaci právních předpisů Evropské unie na ochranu spotřebitele doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

A doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu uvedené směrnice vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Určuje zpravodajkou výboru projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Šárku Jelínkovou. Pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

A nyní bych vás chtěla seznámit s přílohou tohoto usnesení a tím je doporučení vyjádření Senátu k této směrnici.

Senát Parlamentu ČR

I.

1. považuje za nepřijatelné, že spotřebitelé v EU mohou být uváděni v omyl obchodní praktikou spočívající v tom, že stejně vypadající výrobek pod stejným označením a ochrannou známkou má v různých členských státech odlišnou kvalitu a složení,

2. podporuje úsilí komise odstranit dvojí kvalitu spotřebního zboží z vnitřního trhu Evropské unie a veškeré související podpůrné kroky, například investice do srovnávacích zkoušek spotřebního zboží, podporuje doplnění ustanovení článku 6 odst. 2 směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, které výslovně označí za klamavou obchodní praktiku také jakékoliv uvádění na trh výrobku vydávaného za totožný se stejným výrobkem uváděným na trh v několika jiných členských státech, ačkoliv takové výrobky mají v podstatě odlišné složení nebo znaky, neboť se tímto novým ustanovením uvedená obchodní praktika považuje za klamavou,

3. pokládá stávající znění článku 14 odst. 2 směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů, podle něhož spotřebitel odpovídá pouze za případné snížení hodnoty zboží v důsledku nakládání s tímto zbožím jiným způsobem než je nutné k tomu, aby se obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží spolu s ostatními ustanoveními článku 14, která se týkají závazku spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy za dostatečné pro zajištění práv obchodníka v případě odstoupení spotřebitele od smlouvy,

4. nesouhlasí proto se změnami článku 13 o závazcích obchodníka v případě odstoupení od smlouvy a článku 16 o výjimkách z práva odstoupit od smlouvy směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů, a to z důvodů, že navržené změny povedou k omezení práva spotřebitele odstoupit od smlouvy a mohou být zneužívány nepoctivými obchodníky, kteří se budou bránit oprávněným nárokům spotřebitelů vrátit nechtěné zboží,

5. podporuje stanovení dalších požadavků na informace u smluv uzavřených na internetových tržištích v rámci nového článku 6 směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů vedené úsilím zvýšit transparentnost pro spotřebitele při vyhledávání on-line;

II.

1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení a o dalším vývoji projednávání, a to v okamžiku dosažení politické shody potřebného počtu členských států na hlavních prvcích návrhů, nebo již předtím, pokud by se výsledky projednávání v Radě začaly odchylovat od postoje ČR vyjádřeného v rámcové pozici vlády,

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Tolik tedy zatím má zpravodajská zpráva.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste se také posadila ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Šárka Jelínková. Připomínám, jak je uvedeno v tisku č. N 123/11/02. Dovolím si vás sezvat.

V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 22 a já o návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 15 registrováno 48, pro návrh 38, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a já končím projednávání tohoto bodu. Následujícím bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikové uživatele internetových zprostředkovatelských služeb

Tisk EU č. N 131/11

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky N 131/11 a N 131/11/01 a opět prosím paní ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovou, aby nás seznámila s těmito materiály.

Ministryně průmyslu a obchodu ČR Marta Nováková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. K obsahu jmenovaného návrhu bych ráda upřesnila jeho hlavní cíle. Především je jeho účelem nastavit větší transparentnost ve vztazích on-line platforem a jejich obchodních partnerů, která má být zajištěna cílenou úpravou podmínek poskytování on-line služeb. Záměrem návrhu je také zajištění účinnějších možností řešení sporů ve vztazích on-line platforem a podniků. Návrh je doplněn rozhodnutím Evropské komise o vzniku expertní skupiny EU pro sledování a analýzu postupů internetových platforem. Ministerstvo průmyslu a obchodu ještě před zveřejněním návrhu už v listopadu 2017 uspořádalo k této problematice konzultaci se zástupci tripartity na základě projednání konkrétních příkladů a případů, které podle komise prokázaly nezbytnost předložení legislativního návrhu, a nebyly ze strany českých obchodních uživatelů identifikovány jako problémy ve vztazích s on-line platformami v takovém rozsahu, jež by vyžadoval přijetí legislativního opatření. K této souvislosti je třeba říci, že jiné členské státy EU na základě vlastního posouzení již vztahy on-line platforem a jejich obchodních partnerů legislativně upravily, což do značné míry tříští unijní trh. Pro ČR je proto klíčové být v průběhu projednávání návrhu nařízení aktivní a důsledně prosazovat rámcovou pozici ČR, která je velice vyvážená a konstruktivní. Pozice ČR odráží jak obecnou podporu dokončení jednotného digitálního trhu vhodnými nástroji, tak důraz na zajištění zdravého rozvoje všech podniků, tedy i poskytovatelů, i příjemců on-line zprostředkovatelských služeb. Nařízení v žádném případě nesmí znesnadňovat vstup nových firem na trh. Obchodním uživatelů platforem musí být i nadále umožněn co nejširší výběr poskytovaných služeb, což zajišťuje dostatečné konkurenční prostředí. Nařízení má podpořit vznik a rozvoj evropských lídrů v oblasti digitální ekonomiky. Vzhledem k tomu, že legislativní návrh má podobu přímo aplikovatelného nařízení, je obzvlášť důležité pečlivě zvažovat jednotlivé formulace, které budou v konečném znění obsaženy. Návrh rámcové pozice ČR byl projednán se spolugestorem, což je úřad pro hospodářskou soutěž na úrovni státní správy, i se zástupci tripartity. Rámcová pozice ČR byla projednána příslušnými výbory pro záležitosti EU Senátu i Poslanecké sněmovny Parlamentu. Oba výbory vyjádřily ve svých usneseních souhlas se stanoviskem vlády. Senátní výbor pro záležitosti EU zároveň doporučil vynětí služby internetových vyhledávačů z nařízení. Česká republika tento požadavek již v rámcové pozici zohledňuje, když průběžně požaduje vyjasnění úlohy internetových vyhledávačů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně, a opět vás prosím, abyste se posadila u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 131/11/02.

Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové.

Jak už tady zaznělo, paní ministryně po věcné stránce okomentovala všechny důležité aspekty předkládaného Návrhu nařízení, takže si dovoluji načíst usnesení výboru k senátnímu tisku N 131/11, kde v bodě

I. výbor přijímá k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikové uživatele internetových zprostředkovatelských služeb doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikové uživatele internetových zprostředkovatelských služeb vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem na schůzi Senátu mou osobu,

IV. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Návrh toho doporučení máte před sebou. Jak už tady zaznělo, pozice vlády, která k tomuto nařízení byla přijata, je podporována výborem pro záležitosti EU. A v souladu s tím, co tady už také zaznělo v závěru, doporučuje vynětí služeb internetových vyhledávačů z nařízení, neboť svou funkcí a charakterem se od ostatních internetových a zprostředkovatelských služeb značně odlišuje. Takže tolik jen krátce k tomu komentáři.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane zpravodaji, a prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a můžeme přistoupit hned k hlasování o usnesení.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Libor Michálek. Jenom připomínám, že je to uvedeno v tisku č. N 131/11/02. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 26.

O návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 16, registrováno 53, pro návrh 43, proti nikdo, tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu a budeme pokračovat dalším bodem bloku paní ministryně. A tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a o jejich používání, kterým se mění příloha XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 a zrušuje nařízení (EU) č. 98/2013 o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a o jejich používání

Tisk EU č. N 129/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N129/11 a N129/11/01. A opět prosím paní ministryni průmyslu a obchodu Martu Novákovou, aby nás seznámila s touto materií, prosím.

Ministryně průmyslu a obchodu ČR Marta Nováková:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Prekurzory výbušnin jsou chemické látky, které se mohou používat k legitimním účelům, jako je např. údržba bazénů s použitím tzv. bazénové chemie na bázi peroxidu vodíku, ale mohou být zneužity i k nedovolené výrobě výbušnin. Postupně se zhoršující bezpečnostní situací v Evropě, zejména v reakci na nárůst bombových teroristických útoků za použití těchto látek, se členské státy Evropské unie dohodly na nutnosti omezení přístupu k těmto látkám.

Proto již v únoru 2013 bylo vydáno nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 98/2013 o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a o jejich používání, kterým bylo omezeno zpřístupňování, dovoz, držení a používání vybraných prekurzorů výbušnin osobám z řad široké veřejnosti a stanovena pravidla pro oznamování podezřelých transakcí s těmito látkami. V průběhu roku 2017 Evropská komise dokončila přezkum účinnosti uvedeného nařízení a zjistila, že obsahuje některé nedostatky, které se objevily při jeho uplatňování v jednotlivých členských státech Evropské unie a které je tedy třeba odstranit. Předložený Návrh nařízení přináší proto několik zásadních změn oproti stávajícímu nařízení č. 98/2013. Mění se seznam látek se směsí, které mají podléhat omezením, a mění se hraniční koncentrace některých prekurzorů výbušnin, které jsou rozhodné pro zpřístupňování na základě licencí nebo pro úplný zákaz zpřístupňování.

Dále zpřesňuje některé stávající pojmy a zavádí definice některých nových. Ruší možnost zpřístupňovat prekurzory výbušnin osobám z řad široké veřejnosti na základě pouhé registrace transakcí. Stanoví závazná pravidla pro prověřování žadatelů o vydání licencí pro získání prekurzorů výbušnin. Stanoví nové informační povinnosti hospodářských subjektů při předávání prekurzorů výbušnin mezi nimi. Zpřesňuje postupy pro prověřování zákazníků při prodeji prekurzorů výbušnin, dále rozšiřuje okruh osob, které mají povinnost oznamovat ztráty a krádeže prekurzorů výbušnin o osoby z řad široké veřejnosti, které je získaly na základě licencí.

Zavádí povinnost pravidelně školit kontrolní orgány a hospodářské subjekty a zvyšovat tak jejich povědomí o prekurzorech výbušnin. Svěřuje Evropské komisi pravomoc rozšiřovat v přílohách I a II budoucího přímo použitelného nařízení, výčet prekurzorů výbušnin aktem přenesené pravomoci. Rámcovou pozici k Návrhu nařízení schválil Vládní výbor pro Evropskou unii dne 22. května 2018. V ní je vyjádřena podpora unijnímu legislativnímu opatření směřujícímu k předcházení neoprávněné výroby výbušnin, zvláště odstraňuje-li některé nedostatky dosavadního nařízení č. 98/2013.

Nicméně jsou v rámcové pozici uvedeny i věcné námitky k některým ustanovením návrhu. Především se jedná o výhrady k nastaveným podmínkám pro školení hospodářských subjektů, k příliš krátké lhůtě pro adaptaci národního právního řádu budoucího nařízení, k definici prekurzorů výbušnin podléhajícím omezení, k postupu týkajícího se vydávání licencí fyzickým a právnickým osobám, k absenci povinnosti hospodářských subjektů uchovávat záznamy o prodeji prekurzorů výbušnin.

Sněmovní výbor pro evropské záležitosti svým usnesením č. 95 ze 6. června 2018 přijal stanovisko, ve kterém vyjádřil podporu rámcové pozice vlády ČR, ale uvedl, že navrhovaná lhůta pro adaptaci je příliš krátká. Senátní výbor pro záležitosti Evropské unie projednal návrh 10. července 2018 a svým usnesením č. 240 doporučuje Senátu PČR, aby se k Návrhu nařízení vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. V současné době probíhá projednávání Návrhu nařízení Radou EU na úrovni pracovní skupiny pro technickou harmonizaci. Pozice Evropského parlamentu prozatím není známa, přičemž zodpovědným parlamentním výborem je výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně a prosím, abyste opět zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU.

Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 129/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, ještě jednou hezké odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové.

Opět z věcného hlediska byl tady ten návrh poměrně podrobně komentován, takže si dovolím okomentovat pouze některé body z doporučení vyjádření Senátu PČR k návrhu předmětného nařízení. V bodě I, bod 1 je souhlas se stanoviskem vlády. V bodě II je právě ten požadavek, aby byly zohledněny také směsi obsahující více prekurzorů při současném nepřekročení hmotnostních limitů u žádného z nich. V bodě III je tady kritické stanovisko právě k té informační povinnosti.

Výbor nepřijal žádné usnesení, jak častá by měla být informační povinnost. Takže toto není obsahem návrhu, ale lze akceptovat např. roční lhůtu apod. v bodu IV, kde se žádá o prodloužení transpozice. Lhůta zde v návrhu usnesení uvedena není, ale při debatě, která v této věci na výboru pro záležitosti EU probíhala, zaznělo právě ze strany předkladatele, že by mohla postačovat lhůta dvouletá.

Takže tolik jen ve stručnosti opět k návrhu předloženého doporučením. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se opět nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a přizvu vás k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Libor Michálek. Připomínám, že je to uvedeno v tisku č. N 129/11/02. V sále je přítomno 59 senátorů..., 60... Takže 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

A já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 17, registrováno 61, pro návrh 50, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni obchodu a průmyslu, děkuji i paní senátorce Jelínkové i panu senátorovu Michálkovi, kteří se podíleli na tiscích paní ministryně. Na shledanou, paní ministryně.

A budeme pokračovat dalším bodem. A tím je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí

Tisk EU č. N 154/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 154/11 a N 154/11/01.

A prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, kterého vidím, že přichází, aby nás seznámil s tomuto materiály. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi jenom krátce okomentovat materiál, který už pan předsedající pojmenoval v úvodu.

V květnu letošního roku představila Evropská komise Návrh směrnice o omezení dopadů některých plastových výrobků na životní prostředí. Hlavním cílem této nově navrhované regulace má být snížení spotřeby jednorázových plastů a ochrana světových moří před znečištěním plastovými odpady, které se do mořského prostředí dostávají z různých zdrojů. Množství plastových odpadků v oceánech a mořích neustále stoupá, což snižuje biologickou rozmanitost oceánů a existuje zde i riziko negativního vlivu na lidské zdraví. A to v důsledku postupného rozpadu plastů na mikročástice, které jsou schopné na sebe vázat toxické látky a mohou vstupovat do potravních řetězců.

Možná jste slyšeli nebo četli někde ten bonmot, že v roce 2050 může být už v moři více plastů než ryb na objem. A jakkoli se to může zdát ztřeštěné řešení, tak by se to při neudržitelném dalším vývoji spotřeby plastů mohlo bohužel stát i pravdou. Návrh směrnice cílí na konkrétní výrobky z plastů nebo ty, které plastové materiály obsahují a které se na evropských plážích vyskytují nejčastěji.

Protože já jsem také slyšel, proč to řeší Evropa, když vlastně problém není zdaleka evropský, problém je z Afriky nebo z Asie. To je pravda, ale tady se samozřejmě bavíme také o plastech z evropských pláží, a to znamená, že jsou to plasty, které velmi pravděpodobně pocházejí z Evropy.

Vůči těmto výrobkům je pak navrhováno uplatnit určité regulatorní postupy, které mají snížit jejich výskyt coby odpadů v mořském prostředí. Celkem nově navrhovaná regulace zahrnuje 32 typů výrobků, mezi něž patří například plastové příbory, kelímky, vatové tyčinky, brčka, nápojové lahve, vlhčené ubrousky nebo rybolovná zařízení. Mezi opatřeními, které by měly členské státy přijmout, jsou – snižování spotřeby, například prostřednictvím stanovených cílů, nebo omezením zdarma nabízených výrobků; zákaz uvádění na trh, pokud existují adekvátní náhrady z jiných materiálů; zavádění nových systémů rozšířené odpovědnosti výrobce za účelem zajištění financování nákladů na sběr odpadů ze životního prostředí; informování spotřebitelů o způsobech řádného nakládání s odpady; stanovení nového cíle pro plastové nápojové lahve.

Evropská komise vyjádřila ambici dokončit vyjednávání prioritně, tedy ještě do května příštího roku.

Česká republika vnímá znečištění životního prostředí plastovými odpady jako významný problém a Návrh směrnice tedy považuje za snahu o zavedení některých opatření, která by mohla vést ke snížení tohoto znečištění. Dlouhodobě Česká republika také podporuje aktivity vedoucí ke snižování spotřeby jednorázových plastových výrobků či obecně dlouhodobě podporuje udržitelné nakládání s plastovými odpady. V současnosti Ministerstvo životního prostředí realizuje kampaň, kterou jste možná někteří z vás zaregistrovali, jmenuje se Dost bylo plastu, která se orientuje na snižování spotřeby těchto výrobků v sektoru rychlého občerstvení.

Tady bych chtěl říct, že tato kampaň je založena v této chvíli na dobrovolných dohodách, což já si myslím, že je dobrý začátek. Tedy vyzvat firmy ke společenské odpovědnosti ještě před regulací. To se nám třeba určitě osvědčilo i v případě plastových tašek, lidově řečeno igelitek, kdy některé řetězce, samozřejmě ještě před zavedením regulace, omezily jejich používání nebo vydávání zdarma a teprve potom přišla regulace. Ve vztahu ke zveřejněnému návrhu, tedy v tomto případě Návrhu Evropské komise, nicméně ministerstvo vyjadřuje určité obavy ohledně možnosti efektivní transpozice a také implementace velkého množství regulačních mechanismů, které se právě k plastům vztahují.

Jedná zejména o souvislost této regulace s nedávno schválenou směrnicí o obalech, pokud jde o cíl zpětného odběru plastových lahví na nápoje.

Dále rovněž požadavky na nové systémy rozšířené o odpovědnost výrobců, jejichž vznik Návrh směrnice odpovídá. Tyto záležitosti musejí být podrobně diskutovány, přesto ale samozřejmě Ministerstvo životního prostředí tuto iniciativu Evropské komise vnímá jako důležitou. A znovu zdůrazňuji, že ještě před její platností, protože tady se bavíme někdy zhruba o roku 2025, hrubým odhadem, protože to mělo být 6 let po vstupu této směrnice v platnost, tak máme ambici uvést celou řadu dalších opatření. A musím říct, že zrovna ta naše kampaň Dost bylo plastu začíná rezonovat, začínají se k ní přidávat další subjekty, naposledy třeba město Litoměřice.

Ale máme zájem i od celé řady velkých nejen podniků nebo provozovatelů rychlého občerstvení, ale také dopravců, takže věřím, že ta doba plastová, kdy já jsem to nazval, a omlouvám se, že použiji i v Senátu toto slovo, že lidstvo začalo blbnout na kvadrát z hlediska používání plastů, tak je jasné, že pokud bychom v tom pokračovali dál, tak už je to používání neudržitelné. A myslím, že je nejvyšší čas s tím něco dělat.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Vy už směřujete ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N154/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dobré odpoledne. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, jak už tady zaznělo, návrh směrnice přímo navazuje na evropskou strategii pro plasty v oběhovém hospodářství, ve které se komise zavázala prozkoumat další opatření k řešení problému znečištění moří plastovými odpadky, která by se řídila obdobným přístupem jako pro lehké plastové nákupní tašky. Senát přijal k této strategii kladné stanovisko a ocenil přístup komise. Jednali jsme o tom v průběhu letošního roku. Že nejde o žádný marginální problém, je snad dáno i tím, že na světě se ročně vyprodukuje 300 milionů tun plastových výrobků. A když si vezmeme v potaz, že plast je poměrně lehká hmota, tak jde o obrovské množství.

Situace je bezesporu velmi závažná. Že na tom nejsme v Evropě nejhůř, je asi známo, nicméně evropská moře jsou bezesporu znečištěna. Kdo se pohybuje i třeba ve Středozemním moři a objede si chorvatské ostrovy, tak zjistí, že plasty jsou všude kromě pláží, kde se pravidelně čistí. Samozřejmě nejhůř jsou na tom oceány, kde jsou plastové ostrovy. Mikroplasty se objevují v potravinových řetězcích a také tisíce živočichů hynou ročně kvůli plastům. Při smrti velmi trpí.

Náš evropský výbor projednal tento senátní tisk na svém zasedání dne 8. 8. a přijal k němu usnesení, které je rozděleno do dvou částí. Máte je na stole, jak už bylo řečeno. My v našem doporučení dlouhodobě oceňujeme snahy Evropské komise zaměřené na redukci plastového odpadu a zmírnění jeho dopadů na životní prostředí. Podporujeme zákaz vyjmenovaných plastových výrobků na jedno použití, u kterých existují dostupné a cenově přijatelné alternativy vyrobitelné z udržitelných materiálů. Jak už tu zaznělo, jde o příbory, talíře, brčka apod. Je potřeba možná v té souvislosti říci, že 90 % produkce těchto plastových výrobků je z Asie.

Podporujeme také navržené snížení spotřeby plastových nápojových kelímků a nádob na potraviny. V obecné rovině i vysoké cíle v oblasti tříděného odpadu, tříděného sběru nápojových lahví.

Požadujeme však, a to v souladu s pozicí vlády, jasně zdůvodnění a vyjasnění požadavků na pevné uchycení víčka u plastových nápojových lahví, a to s ohledem na určité ekonomické dopady u výrobců. Je to prostě potřeba vyjasnit.

Požadujeme také vyjasnění cílového roku, v němž budou členské státy povinny zajistit 90 % jednorázových plastových nápojových lahví na trh. Tím rokem je 2025 a mělo by to být 90 %.

A v neposlední řadě ve svém doporučení také žádáme vyjasnění v případě navrhovaného rozšíření odpovědnosti výrobců u produktů, které by měly být předmětem rozšířené odpovědnosti výrobců, a to zejm. ve smyslu požadavku rámcové směrnice o odpadech. Jde o výrobky podléhající směrnici o obalech, v podstatě jde o obaly na bramborové lupínky, cukrovinky apod., kde prostě není úplně jasné, jak se s tímto odpadem vyrovnat.

Dále v doporučení jsme toho názoru, že navrhované opatření bude nutné provázat také rozsáhlými osvětovými kampaněmi a environmentálním vzděláváním, které budou zaměřeny na změnu chování spotřebitelů i firem, jakož i s investicemi odpovídající infrastruktury pro zpracování plastového odpadu. Myslím si, že i u nás velmi chybí zpracovatelný průmysl. Ve svém doporučení také oceňujeme dobrovolné aktivity firem stejně tak jako iniciativu ministerstva životního prostředí.

Oceňujeme také snahu EU jít příkladem při redukci plastového odpadu, avšak upozorňujeme, že v Evropě se vyprodukuje pouze 19 % celosvětové produkce, přičemž v Asii je to skoro 50 %. Částečné omezení plastových výrobků tak představuje samozřejmě jen dílčí řešení tohoto problému.

Závěrem našeho doporučení apelujeme na EU, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu vyprodukovaného na evropském kontinentě, aby už nadále nemuselo docházet k vyvážení odpadů do třetích zemí a zbavování se tak odpovědnosti za jeho negativní vlivy a dopady na životní prostředí. Na rozdíl od usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsme se vyhnuli doporučení vládě, aby podpořila zákaz plastových vatových tyčinek. A to z toho důvodu, že jsem bral v úvahu, že vláda je v tomto flexibilní a že když se objeví na trhu odpovídající výrobek jak ekonomicky, tak z hlediska množství, a ten už určitě je, a to jsou kompostovatelné biotyčinky nebo tyčinky z tvrdého papíru, tak pevně věřím, že pan ministr možná i tady na tomto jednání zákaz těchto vatových tyčinek tady podpoří.

To, že se vyvíjí i v této oblasti věda a výzkum velmi rychle, dokazuje třeba zpráva z minulého týdne, kdy v USA v laboratorních podmínkách už vyvinuli tvrdý plast, který po použití podlehne samovolné sebedestrukci, v podstatě se rozloží na atomy a je možné jej zase využít ve výrobě. Takže pokud bychom se odvíjeli tímto způsobem, tak bychom s těmi plasty v dohledné době mohli mít daleko menší problémy.

Vlastní usnesení výboru pro evropské záležitosti č. 257 z 26. schůze z 8. 8. 2018 zní následovně:

I. výbor přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadů některých plastových výrobků na životní prostředí doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadů některých plastových výrobků na životní prostředí vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR mne – Petra Orla,

IV. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

To je vše zatím, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů.

Těmito materiály se také zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A já se ptám, zdali si přeje vystoupit zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Renata Chmelová? Chce a má slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, pane předsedající, hezké odpoledne. Já budu stručná. My jsme jako náš výbor byli požádáni evropským výborem o naše stanovisko k návrhu směrnice. A jak již bylo řečeno garančním zpravodajem, tak většina našich stanovisek a doporučení evropský výbor přijal. Nebudu je tady opakovat. Jedinou věc, kterou bych tady ráda okomentovala, a čekám, že se tady povede trochu diskuse ohledně těch vatových tyčinek, tak bych zkusila vysvětlit, o co jde.

Já jsem jako zpravodajka pro náš výbor navrhla jednu část usnesení, které vám přečtu a které evropský výbor nepřijal. Část usnesení byla, že doporučujeme vládě podpořit opatření navržená směrnicí včetně uvádění plastových vatových tyčinek na trh. Také pro tyto tyčinky existují cenově dostupné, ekologicky odbouratelné alternativy. Tudíž zde není nutná zdrženlivější pozice zastávaná vládou. Jde jenom o to, abych vysvětlila, že jsme upozornili, že vláda ve svém stanovisku dala souhlas ke všem těm výrobkům a jen u plastových tyčinek uvedla, že jejich omezení uvádění na trh není dostatečně odůvodněno. A já jsem jenom jednoduchým příkladem v jedné velké drogerii nakoupila vatové tyčinky již teď za 24 korun, které jsou běžně k sehnání, jsou cenově dostupné. A jen chceme říci, že by bylo asi vhodné, kdyby vláda už rovnou k tomuto dala souhlas, protože ten výrobek prostě už v tuto chvíli existuje. A je to za mě trošku nadnesené a zbytečné, aby se médii toto přetřásalo, protože si myslím, že došlo spíše k nějakému nedorozumění, než že by tam šlo o nějaký úmysl.

Náš výbor tedy projednal na své 20. schůzi v rámci 122. usnesení na žádost evropského výboru návrh této směrnice. Stanovisko bylo téměř identicky přijato evropským výborem, mě určilo zpravodajkou na jednání schůze Senátu. Děkuji. Dále se pak vyjádřím samostatně za sebe.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní kolegyně, a otevírám rozpravu. První do rozpravy je přihlášen pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, také někdy patřím k těm z nás, kteří polemizují nebo pochybují o některých návrzích Evropské komise a Evropského parlamentu směrem k regulacím. Pochybujeme, zdali to není porušení subsidiarity, zdali to je skutečně nutné upravovat celoevropsky. Ale v této věci, tzn. v návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí považuji tuto směrnici, tento návrh za zcela potřebný, za návrh, který je už do určité míry pozdě, ale přesto si myslím, že mu je potřeba věnovat velkou pozornost. V první řadě jde o moře, jde o řeky, jde o vodní nádrže, ale já bych řekl, že jde o celou naši přírodu na naší planetě, kterou máme možnost obývat. A kdo chodí nebo se občas dostaneme do přírody, a já žiji na Třeboňsku, kde je velký počet turistů zejména v létě, tak musím konstatovat, že přestože se hodně změnilo, ale vzhledem k tomu, jak přibylo používání plastů, tak někdy je ten obraz velmi alarmující a řekl bych, že to je i do určité míry naše ostuda jako lidí, že takový stav znečišťování přírody připouštíme. Samozřejmě to nejsou jen plasty, ale ty plasty, jak víme, jsou vážný problém, jsou nebezpečné a zejména my tím poškozujeme i budoucí stav naší planety a lidí na ní.

Já si myslím, že tady metoda, že bychom měli vychovávat, přesvědčovat, motivovat prostě nestačí, že ten rychlík už ujel, že teď už musí přijít skutečně ta nařízení, případně sankce a příkazy ke spoluúčasti na likvidaci plastů těch, kteří je používají. My jsme jim to jako politici v minulosti, a naši předchůdci, umožnili, všichni výrobci to využili a teď ten zápas o to, dostat to do nějakých přijatelných kolejí bude těžký, ale je nutný.

Zadruhé chci říci, že si zcela uvědomuji, že v Evropě ten problém je vážný, ale proti tomu, co se vyprodukuje a co se dá do přírody, zejména co přijde do moří ve světě, zejména v Asii, je to jenom malá část. Myslím si, že Evropa vzhledem ke své vyspělosti musí jít příkladem. A že bychom také měli apelovat, a v tom usnesení to je, aby Evropa využila svého postavení a v rámci globálních procesů, globálních jednání, v rámci OSN apelovala a byla tou vlajkovou lodí, která povede zápas, aby se spotřeba plastů omezila a aby se výrazně zlepšilo jejich druhotné využívání a jejich likvidace.

Já k tomu usnesení našeho evropského výboru nemám zásadní připomínky. Osobně bych podpořil to, co tady před chvilkou zaznělo, a to je, aby i vatové tyčinky byly u nás odstraněny, aby nebyly používány. Myslím si, že drtivá většina plastů jde nahradit a je důležité, že to nezůstává jen u té oblasti plastů pro spotřebu, ale že to také je směrováno k plastům, které jdou nahradit, například v oblasti rybolovné techniky, protože skutečně i ty jsou u moří vidět, že tam zůstávají plastové sítě, plováky a další a další zařízení. A ona to v celosvětovém měřítku není malá částka. Hovoří se až o 25 % znečištění z těchto zdrojů. Takže chci říci, že stanovisko našeho výboru výrazně podporuji, přál bych si, aby česká vláda na všech úrovních, ať už je to Rada ministrů životního prostředí, ale i Evropská rada, Evropský parlament a Komise si tento problém vzaly za svůj, protože ono nás to v současné době možná úplně tak výrazně nepálí jako například třeba špatný stav průjezdu evropských komunikací nebo v současné době problémy se suchem, ale možná že i plasty jsou a v budoucnu budou jedním z důvodů, proč nám tady ubývá voda. Ale především toto podle mého názoru je v silách lidí řešit a přijmout taková opatření, která pomohou stav zlepšit. Takže jsem pro to, aby došlo jak k zákazu těch předmětů, které jsou pro jedno použití, aby se provedla i regulace a přenesly se náklady na výrobce u těch předmětů, které jsou opakovaně používány. A jsem přesvědčen, že dnešní věda, pokud bude v tomto směru zaúkolována, je schopna vyprodukovat náhradní produkty. A také si myslím, že je potřeba se vrátit k tomu, co fungovalo v minulosti, že řada předmětů této spotřeby byla vratná. Já jen uvedu příklad, vánoční trhy v českých zemích nebo tady v našich městech. Na nápoje o vánočních trzích se u nás dávají kelímky. Přijedete-li do Německa, do Rakouska a do dalších zemí, všude dostanete keramický hrnek, jen zaplatíte zálohu, pak ho vrátíte.

Všude mají velké myčky, umyjí to. Stojí to samozřejmě o něco více, ale myslím si, že z pohledu toho, jak naše planeta je znečišťovaná, že tyto náklady za to stojí. Myslím si, že o něco menší zisk výrobců je lepší řešení, než znečišťování přírody, a prostředky na to, abychom přírodu udrželi, aspoň v tomto směru používání plastů v přijatelném stavu, musíme vynaložit.

Myslím si, že tento návrh je dobrý. Vidím, že vláda k tomu přistupuje zodpovědně, a ještě bych jí držel palce a vyzval k tomu, aby byla ještě aktivnější a aby světově patřila mezi aktivní země. Jako Česká republika jsme například dobří ve sběru druhotných surovin a jejich třídění, i v boji proti zbytečnému využívání plastů a jejich špatnému zpracování bychom měli být v Evropě na předních místech a tlačit naše evropské zástupce, aby i v rámci světa, globalizovaného světa byli aktivní.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. Jako další v pořadí je do rozpravy přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Na úvod chci poděkovat a pochválit zejména naše města a obce za to, jakým způsobem se daří organizovat sběr odpadů a třídění odpadů, protože jak tady již naznačil pan kolega předseda Senátu Štěch, patříme skutečně k naprosté špičce z hlediska sběru odpadů a třídění odpadů. A patříme k této špičce, aniž bychom měli přijatu řekněme nějakou evropskou směrnici. Rovněž tak musím pochválit, nebo rád pochválím i ministerstvo životního prostředí za to, že se podařilo například vyjednat s těmi obchodními řetězci, které igelitové tašky nedávají zdarma, ale že se musí kupovat, což vedlo k významnému snížení jejich používání, a opět to považuji za správný krok, stejně jako mnoho dalších aktivit, které řekl bych dobrovolně a bez nějaké regulace začínají v České republice fungovat.

Proto je určitou otázkou, jestli přistoupit k regulaci a případně, jakým způsobem k další regulaci, resp. k urychlení nevyužívání jednorázových plastových výrobků přistoupit.

Nebudu možná překvapivě tady proti tomu, abychom nezaváděli žádnou regulaci. Na druhé straně bych si dovolil položit několik dotazů a také zároveň vyzvat k určité obezřetnosti, až budeme transponovat evropskou směrnici.

Nejprve k dotazům. Pana ministra bych se zeptal, protože jsme se o tom bavili i na některých jiných fórech, jakým způsobem jednak máme zajištěnu recyklaci odpadů. Mám na mysli zejména plastové láhve. Před nedávnem jsem viděl, jak se vytříděné plastové láhve – viděl jsem fotografii – sypou na skládku, aniž by se s nimi cokoliv dalšího dělalo a aniž by se recyklovaly. A potom je vlastně otázkou, jestli se celá snaha například měst a obcí a občanů České republiky nemíjí účinkem.

A další můj dotaz je, jakým způsobem ministerstvo do budoucna právě recyklaci a další druhotné využívání odpadů je připraveno podporovat, protože si nemyslím, že je správná situace, kdy vlastně říkáme, že jsme schopni se odpadu zbavit tím způsobem, že ho vyvezeme do třetích zemí, ať je to už Čína nebo některé jiné, neboť tam může třeba dojít k tomu, že odpad je využit způsobem, který znečistí životní prostředí. A myslím si, že toto rozhodně nechceme.

Můj hlavní dotaz tedy je, jakým způsobem jsme připraveni se vypořádat s nároky na recyklaci, případně třeba i nějaké jiné využití z hlediska zisku tepelné energie atd. A zajímá mě také, co se děje s vytříděným plastem, který dneska máme ve velkém množství. A moje informace jsou takové, že je problém s jeho odbytem.

Ještě předtím, než vyslovím obavy, chci také poděkovat našemu výboru pro záležitosti Evropské unie za řekl bych velmi vyvážené usnesení, kde jednak upozornil na to, že Evropa není tím největším znečišťovatelem. A je tam také jasně zdůrazněno, že je potřeba se starat i o recyklaci, a to nejen na úrovni České republiky, kdy nám o tom snad pan ministr něco poví, ale i na úrovni Evropské unie.

Pokud bych měl něco zásadního evropské směrnici vyčítat, je to právě to, že se vůbec o podpoře nějaké recyklace a nějakého dalšího zpracování či využití jednorázových plastových odpadů nezmiňuje, což si myslím, že je velká chyba, kterou bychom měli připomínkovat a měli bychom ji na úrovni Evropské unie napravit.

Co se týká mých obav, tady dopředu, třeba i proto, abychom potom pro naše české zákony, kde bude provedena transpozice, mohli zvednout ruku, chci poprosit, abychom nebyli papežštější než papež a abychom s vaničkou nevylévali i dítě, to znamená, abychom skutečně při transpozici mysleli na to, že mohou existovat situace, kdy opravdu není úplně nejvhodnější stoprocentně používání některých jednorázových výrobků zakázat, protože by to třeba velmi znesnadnilo dodržování hygienických předpisů, nebo naopak velmi významně organizaci některých akcí prodražilo, včetně zvýšení znečištění životního prostředí, které by bylo vyvoláno tím, kolik energie atd. se spotřebuje na to, aby se tam některé nejednorázové výrobky mohly používat.

Velmi prosím, aby při transpozici do našich českých právních předpisů bylo myšleno i na to, že mohou existovat situace, kdy se i bez jednorázových výrobků neobejdeme a že by měla být i možnost je potom použít, protože to pro nás všechny je paradoxně ekologičtější než trvat za každou cenu na tom, aby používány nebyly. Zrovna tak se to může týkat některých bezpečnostních důvodů, kdy všichni víme, že třeba v O2 areně nedostanete žádnou plastovou láhev s víčkem, protože z bezpečnostních důvodů, aby nemohly být tyto plastové láhve házeny zavřené na led, se dávají bez víčka, aby láhev naplněná vodou nemohla být jednoduše vržena třeba na plochu, kde se hraje. A zase, když to přeženu, aby náhodou někoho nenapadlo při transpozici napsat, že se víčko v žádném případě nemůže utrhnout, protože v tom okamžiku, když se nebude moci víčko utrhnout, dojde najednou k tomu, že budou-li bezpečnostní problémy v případě některých fotbalových a jiných zápasů. Čili upozorňuji na to o transpozici opravdu přemýšlet, abychom neudělali nějaké zásadní chyby.

Tolik moje řekněme celkem neutrální až spíše příznivá řeč k navrhované směrnici.

Poslední je jenom reakce na pana předsedu Štěcha a na vatové tyčinky. Jsem přesvědčen, že tato věc už je vyřešena v návrhu usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie, kde v bodě II. a) je napsáno, že – když to schválíme – podporujeme zákaz vyjmenovaných plastových výrobků na jedno použití, u kterých existují dostupné a cenově přijatelné alternativy vyrobené z udržitelných materiálů, jak tady paní kolegyně Chmelová říkala, že v případě vatových tyčinek už tomu tak je. Já jsem dokonce už toto opatření ve své rodině na základě výzvy paní kolegyně Chmelové zavedl a už nebudeme kupovat vatové tyčinky, které mají plastové tělo, ale budeme se řídit tím, co tady říkala paní kolegyně Chmelová.

Tolik ode mne. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí do rozpravy je přihlášen pan senátor Ladislav Kos, a má slovo.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové. Z předešlých mých vystoupení zde v tomto sále o mně jistě víte, že podporuji každý zákon či směrnici, které směřují ke zlepšení stavu životního prostředí.

No, co se týče této směrnice, nejsem tak zcela úplně nadšen a chtěl bych tady říci, proč. Tato směrnice jistě má svá určitá pozitiva, ať už je to zákazem nebo omezením některých plastových výrobků, protože zaplať pánbůh za každé kilo plastu, ze kterého se nic nevyrobí a tím pádem z něj nevznikne žádný odpad.

Zaplaťpánbůh za opatření kolem lovných zařízení. To je všechno v pořádku. Zaplaťpánbůh i za zajištění sběru 90 procent jednorázových plastových odpadů do roku 2025. Tak, to jsou ta pozitiva. Tady to moje nadšení končí a teď bych hovořil o věcech, které bych ve směrnici rád viděl, ale které jsem tam nenašel. Co se týče sběru jednorázových plastových nápojových obalů, tzn. 90 procent sběru, tak určitě je to krok správným směrem, ale toto opatření by mělo být doplněno konkrétní kvantitativní a časovou povinností recyklace těchto obalů a jejich přepracováním na nové výrobky. Jinak bude nadále větší či menší část těchto plastových odpadů zejména netříděných mířit do třetího světa. Víceméně o tom tady mluvil i kolega Vystrčil prostřednictvím pana předsedajícího. Už recyklace, resp. tlak na větší recyklaci už by byl důvodný jen proto, že recyklace nápojových obalů, které jsou převážně z materiálu polyetylen, tedy ftalát, nečiní velké obtíže. Po vytřídění, očištění, rozemletí na tzv. flakesy, které lze rozdělit podle zbarvení, a dále je zpracovat na vlákna nebo fólie, případně znovu i na plastové lahve. To znamená, že to zpracování není velkým problémem. Potom samozřejmě problémem je použití tohoto odpadu, protože má to omezení, že z tohoto recyklovaného odpadu už se nesmí vyrábět lahve na potravinářské použití, takže může být použito pouze pro využití technické. Nicméně začínají se rozpracovávat metody například metodou hydrolýzy, kdy recyklačním produktem toho odpadu z plastových PET lahví je čistá kyselina tereftalová, to znamená ta chemická výchozí surovina, ze které se lahve vyrábějí, a pak samozřejmě z této suroviny se mohou vyrábět i lahve nebo výrobky pro potravinářské použití. Proto si myslím, že by bylo vhodné ve směrnici nějak konkrétně podpořit nejen samotný ambiciózní cíl 90 % sběru, ale celý řetězec opatření od smysluplné nabídky zpětného odběru až ke zpracování odpadu na surovinu a využití suroviny na nové výrobky. Tolik tedy k jedné části směrnice.

Další má úvaha směřuje spíš k celkovému využití plastových odpadů. Jak tady již bylo také zmíněno, tak před půl rokem jsme projednávali evropskou strategii pro plasty v oběhovém hospodářství a očekával jsem tak trochu, že tato směrnice si osvojí některé konkrétní aplikace této strategie, ale bohužel zůstala na půli cesty. Jenom dvě fakta, která jsou uvedená v podkladových materiálech Evropské směrnice, a sice ta, že v celosvětovém měřítku skončí každoročně v oceánech kolem 10 mil. tun plastů, což je cca 3 % celosvětové výroby, a že v EU se dostane do oceánu každý rok 150 – 500 000 tun plastového odpadu. Kladu si proto otázku, jestli významnou částí těchto milionů tun a největším nebezpečím pro světová moře je opravdu skupina výrobků, která je vyjmenována v této směrnici, kterou tady projednáváme, a obávám se, že tomu tak není. Udělám jenom malou odbočku. Navíc si myslím, že ČR nepřispívá ke znečišťování moří odpady uvedenými v této směrnici, že talíře, příbory a další plastový odpad končí u nás v komunálním odpadu a následně na skládce nebo ve spalovně. Ty jiné typy odpadů, ubrousků apod. končí, pokud jsou odloženy do kanalizace, což je samozřejmě úplně špatně, tak končí v čistírnách odpadních vod. Stejně tak většina nápojových plastových lahví končí buď v separovaném sběru nebo v komunálním odpadu. To znamená na skládce nebo ve spalovně potom. Samozřejmě skládkování plastů není ten správný konec životního cyklu pro tuto energeticky využitelnou surovinu, ale myslím si, že postupné zdražování poplatků za ukládání na skládku jistě přispěje k nasměrování nerecyklovatelného odpadu do spaloven. I když samozřejmě existuje tady malý háček, a sice že kapacita spaloven je již dnes na nějaké úrovni vytížení a samozřejmě výstavba nových spaloven naráží na odpor obyvatel, kteří žijí v okolí. Proto si myslím, že jediným příspěvkem ČR ke znečišťování světových moří by mohl být vývoz plastových odpadů, resp. vývoz nezpracovatelných plastových odpadů do třetích zemí, kde by následně mohl v moři končit. A chci věřit tomu, že ministerstvo životního prostředí takový vývoz nedopouští a že tedy v tomto směru můžeme mít čisté svědomí. Možná bych zopakoval otázku na pana ministra, jak jsme na tom právě s vývozem nezpracovatelných plastových odpadů do třetích zemí, jestli skutečně tam něco vyvážíme, případně tolik. Neumím úplně posoudit, jak čisté svědomí mají ostatní státy EU, ale domnívám se, že jestliže chce EU pro snížení množství plastových odpadů v moři udělat něco zásadního, měla by svoji aktivitu nasměrovat k postupnému omezování jejich vývozu z EU a nikoliv k parciálním omezováním výroby jednotlivých plastových výrobků, které navíc v celkovém objemu tohoto odpadu tvoří jeho marginální množství. Ono je takovým paradoxem, že zatím zásadní restrikce vývozu plastových odpadů tak provedla Čína, kdy nedávno zakázala mnoho druhů, víceméně téměř všechen plastový odpad dovážet, ovšem zákaz dovozu do Číny měl za následek pouhou změnu destinace vývozu, a nově je tak netříděný plastový odpad vyvážen do Vietnamu, Thajska či Malajsie, které se postupně stávají skládkou nejen Evropy, ale i Spojených států. Postupné omezování vývozů odpadů plastových z EU by tak vytvářelo tlak na snižování výroby a používání plastu a zejména na budování recyklačních a zpracovacích kapacit v zemích EU, kde se v současnosti recykluje pouhých 9 % plastových odpadů. A v tomto tlaku a v rozšiřování recyklační základny vidím skutečně asi hlavní cíl a hlavní způsob toho, jak se s plastovými odpady vypořádat. Samozřejmě jsou i ty dílčí způsoby, to znamená omezení některých výrobků navrhuje tato směrnice, nicméně tento způsob považuji za parciální a skutečně recyklace a následně výrobu výrobků z tohoto recyklovaného materiálu považuji za zásadní věc, která omezí vývoz plastu do třetích zemí. Takže se vrátím s resumé k této směrnici. Dle mého názoru je směrnice málo ambiciózní, řeší pouze minimální segment plastových odpadů, neřeší recyklaci a zejména neřeší asi největší problém v podílu zemí EU na znečišťování světových moří, kterým je vývoz plastového odpadu do třetích zemí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí do rozpravy je přihlášen pan senátor Ivo Valenta. Prosím, pane kolego.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Pane místopředsedo, kolegové, kolegyně. Velmi těžké vystoupení po kolegovi, protože to bylo dlouhé a výstižné. Nicméně dovolte, abych charakterizoval tuto směrnici jedním slovem. Zase regulace. Vztahy zaměřené na redukci plastového odpadu a zmírnění jeho dopadu na životní prostředí samozřejmě oceňuji. Protože ani já se nechci jednou se svými dětmi koupat v Evropě, ani jinde na světě mezi odpadky v moři, ale dovolil bych si z tohoto místa varovat před paušálním nahlížením na problém s plastovými odpady. Tento pohled nelze vnímat černobíle. V první řadě bych rád řekl, že podporuji usnesení našeho výboru, protože souhlasím s tím, že je nutné věnovat pozornost budoucímu konkrétnímu vymezení rozsahu navrhovaného rozšíření odpovědnosti výrobci produktů. Je třeba, aby se tím zástupci ministerstva ve spolupráci s ostatními sektory zabývali. Tady upozorňuji na to, abychom se věnovali rámcové směrnici o odpadech č. 2008/98/ES pro výrobky, které nepodléhají směrnici o obalech č. 94/62/ES, a která s požadavky přijde. Dále bych rád vyzval zástupce ministerstva, aby byli obezřetní, co se týká sankcí na nesplnění opatření, která přijdou. Směrnice zatím žádné nestanovuje a ponechává toto výhradně na evropských státech. Uvidíme samozřejmě, s čím přijde směrnice o obalech. Tam bych si ale jistý nebyl.

Projednávaná směrnice o plastových výrobcích mě vede k připomenutí dvou paradoxů. Zaprvé – je docela ostuda, co jsme zjistili nedávno z veřejných sdělovacích prostředků, a to, že České dráhy obsah jednotlivých odpadních přihrádek smíchávají dohromady. V kontextu nyní projednávaného – a mně to přijde úsměvné – hlavně že se tady hlásíme ke směrnici, a pak si naše státní podniky počínají úplně opačně.

Zadruhé – pak si dobře vzpomínám, jak jsme tady před nějakou dobou schvalovali poměrně zásadní změny ve vinařském zákoně a při té příležitosti jsme kritizovali tzv. BIG boxy. Říkali jsme, že jeden BIG box, který je sice na první pohled z papíru, ale jinak vevnitř je samozřejmě plastový, v objemu 10 litrů a váží 0,4 kg. Zatímco tzv. KEG sud má 50 litrů a dá se znovu naplnit, BIG box se znovu naplnit nedá. Takže BIG box o objemu 10 litrů vznikne také plastový odpad.

V té době to nikdo neřešil, nikdo se nad tím z ministerstva nepozastavoval. Teď se tady bijeme do prsou a říkáme, že musíme omezit plasty. To se samozřejmě týká jen vinotékařů, popřípadě vinař. Ale to samé máme v případě limonád. Ty se ve většině prodávají v plastu. A obávám se, že takovýchto podobných problémů, které mohou v budoucnu nastat v souvislosti s tím, že se tady zavazujeme k jakýmsi normám ohledně plastů, bychom mohli vyjmenovat celou řadu. Já se ptám, jakým způsobem se bude řešit likvidace? Opravdu je ponesou jen vývozci a dovozci? Byl bych nerad, abych se tady zase za rok dožil nějaké novely zákonu o odpadech, které bude říkat, že vinotékaři nebo vinaři nebo výrobci piva či limonád se také budou muset podílet na likvidaci.

Dovolím si zde, prostřednictvím pana předsedajícího, požádat pana ministra, aby této obavě věnoval dostatečnou pozornost a nepřikračoval zbytečně k omezujícím opatřením a novým povinnostem pro podnikatele a pokud možno co nejméně jim komplikoval jejich živnost. Myslím, že tato vláda již českým podnikatelům již zkomplikovala život dost. Osobně jsem přesvědčen, že problém plastů je vhodnější řešit dobrovolnými aktivitami než plošnou regulací a měli bychom se snažit podporovat třídění odpadů mezi veřejností. Máme problém a řešíme ho zákazem, to se mi nezdá úplně odpovědné. Je třeba si uvědomit, že plošné zákazy do této sféry, stejně jako v minulosti do jiných sfér, mohou mít velmi neblahé důsledky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, nemám napsanou řeč, ale řeč pana senátora Valenty mě vede k tomu, abych vystoupila.

Já si naopak myslím, že právě ta cesta, že výrobce je odpovědný za výrobek a obal, který uvádí na trh, až do fáze jeho likvidace je tou správnou cestou, jak motivovat k tomu, aby výrobky a obaly byly, tomu se říká ekodesign, to znamená, že jsou lehce recyklovatelné, že nejsou z mnoha materiálů, které pak nelze zpracovat. Myslím, že tak jedině je možné dosáhnout řádné motivace k tomu, abychom neměli zbytečné obaly a zbytečné výrobky nebo výrobky, které pak nelze zpětně nějak materiálově nebo jinak využít.

Takže, pane ministře, určitě na to odpovíte. Ale já mám ještě jeden dotaz, který mě trošku tíží. Přiznám se, že jsem se dozvěděla, že protože právě asijské firmy tušily, nebo měly informace o připravované směrnici, tak že už mají podepsané smlouvy o dovozu obrovského množství jednorázových plastových výrobků, o kterých tady hovoříme. A to nejsou výrobky, které by se vyráběly tady v Evropské unii, ale jsou k nám právě distribuovány z těchto asijských zemí. Tak já nevím, jestli už to není trošku s křížkem po funuse a jestli ještě můžeme něco zachránit. Opravdu bych se ráda informovala, jak to v tuhle chvíli vypadá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, a další, kdo je přihlášen do rozpravy, tak je paní senátorka Renata Chmelová. Tak prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, já se nebudu opakovat. s mnohým, co zde bylo řečeno, souhlasím, ale ráda bych také reagovala na ten zákaz.

Já návrh této směrnice skutečně považuji jen za jedno z možných opatření k tomu, abychom skutečně nadprodukci plastových odpadů začali omezovat. A ráda bych tady uvedla jeden pozitivní příklad nějaké regulace. Vzpomeňme si, že nedávno jsme tady odsouhlasovali mírné zpoplatnění odnosových plastových tašek. A když se na to teď zpětně podíváme, tak se ukazuje, že v některých případech došlo až k 80% poklesu výdejů plastových odnosových tašek. A naopak obchodníci se zaměřili třeba na recyklované papírové tašky, nebo dokonce na látkové opakovaně používané tašky, takže mně přijde, že je potřeba jít cestou kombinací různých opatření a různých přístupů.

A ten návrh směrnice, který tady máme, považuji za rozumný. Ještě bych tady ráda chtěla vyzvednout i tu dobrovolnou aktivitu, kterou tady provádí Ministerstvo životního prostředí. Mně se ta kampaň moc líbí. A i v rámci toho příkladu omezení odnosových plastových tašek bych ráda připomněla, že už k velké redukci došlo před platností toho mírného zpoplatnění. Právě tím, že ministerstvo vyjednávalo s velkými řetězci. A jenom vám řeknu příklad – jsou už i řetězce, kde si ani nekoupíte plastovou tašku, prostě je nenabízejí. A tak se třeba z roku na rok nevydalo 27 milionů plastových odnosových tašek. A bavíme se o jednom obchodním řetězci v České republice.

Takže to, co jsem tady chtěla zdůraznit, je, že já pevně doufám, že toto je jenom první vlaštovka pro to, aby Evropa ukázala, že může být leader a jít příkladem dalším národním kontinentům v tom, jak s plastovým odpadem nakládat. A byla bych ráda, kdybychom tu směrnici podpořili. Ale na druhou stranu jsem si vědoma těch nedořešených věcí, které v té směrnici jsou. Ona byla hotová za 5 měsíců. Samozřejmě evropské státy tam mohly již při té přípravě své názory sdělovat. A tady já pokládám za takové zvláštní, že jsme v tom návrhu nedostali nějaké spočítané ekonomické dopady té směrnice. To ministerstvo nepřipravilo. A tam je potřeba na tom zapracovat, hlavně z pohledu pevně uchycených víček u těch lahví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Dovolte mi krátkou reakci. Já se musím zastat, jako slovácký senátor, těch vinařů a vinotékařů. Já jsem tady ten zákon velmi kritizoval. Na rozdíl od těch ostatních, my jsme těm vinařům a vinotékařům nařídili, aby plnili víno do těch BEGů. Tradice byla jiná. Dávali jsme to do sudů atd. My jsme jim to nařídili. A teď je za to budeme trestat? Vždyť dneska je takový paradox, že si představte, že na internetu koupíte za tři koruny takový ten kohoutek, takže vy si to můžete nahradit a můžete to do toho BEGu nalévat nahoru dolů, bez nějaké další evidence nebo čehokoliv. Takže stejně ten zákon zase někde někdo nabídl nějakým obejitím.

Takže vyřešilo jenom to, že ti poctiví vytvářejí větší a větší množství plastových BEGů a není to o ničem. A teď jim říkáme, že ty plastové obaly tvoří oni a že za to nakonec budou ještě trestaní. Dobře, tak jim to vraťme zpátky, začněme pít víno z normálních sudů, navíc začne brzo sezona burčáku, doufám, že někdo nám nedá povinnost plnit do plastu burčák. A to by aspoň byla sranda, protože ono by to brzo bouchlo. Takže malá takováhle připomínka Jitce, že za ty vinaře si musíme trošku zabojovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další je přihlášen do rozpravy pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane ministře. Já jen doplním pana kolegu Valentu. Já chci upozornit, že my jsme na ten problém upozorňovali, že nastane, že tady budou tisíce, statisíce Bag-in-Boxů z umělé hmoty, které se budou hromadit. Bude je potřeba likvidovat. Nikdo na to tenkrát nereagoval a pro tu regulaci jsme tady v Senátu hlasovali. Tedy vy jste tady v Senátu hlasovali, abych to řekl správně. Zrovna tak jsme upozorňovali na to, dokonce jsme měli i možnost to ukázat, že do toho Bag-in-Boxu je nazpátek možné nečerpat víno, stačí, když se to pustí naopak čerpadlem atd. To všechno se ukázalo, to všechno platí. Čili jen opakuji to, co jsem říkal já, s tou regulací velmi obezřetně. A jen v krajních případech, kdy to je úplně jasné, že to je potřeba, že to zásadním způsobem narušuje některé další soubory nebo vyloženě ohrožuje naše zdraví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Tomáš Czernin.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři.

My se tady bavíme o plastech ve světových mořích a oceánech, ale já musím říct, my si plasty zaplavujeme pomalu i naši přírodu. Já, jak známo, trávím hodně času v lese. My jsme takový zvláštní národ houbařů, já mám často pocit, že houbař by leknul, kdyby si s sebou nevzal nějaké pití, ale když je ta lahev prázdná, tak je mu těžká, tak ji zahodí v tom lese. A já kolikrát, místo abych lovil, tak běhám a sbírám lahve. Já si myslím, že by to na to bylo řešení. Třeba v Německu mají na plastové lahve zálohu, tím je zaručeno, že se ty lahve vrátí a soustředí na jednom místě a jsou také potom odborně recyklované.

Teď v sobotu jsem viděl takovou tabulku, jak dlouho se který materiál rozkládá, a byl jsem překvapený, že déle než sklo se rozkládá polystyren. To mě překvapilo dost. A já si myslím, že i ten polystyren by se dal nahrazovat čímsi jiným. Teď máme problémy s množstvím dřeva, které je nezpracovatelné po kůrovcové kalamitě a toho polystyrenu jsou ohromné objemy obalového materiálu, tak kdyby se dalo podpořit, aby se to nahradilo třeba dřevěnou vlnou, tak si myslím, že by to bylo naprosto namístě. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní je přihlášen pan místopředseda, senátor Ivo Bárek.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já jenom krátké poznámky.

Samozřejmě, když jsme tady řešili vinařský zákon, tak to bylo na ochranu vinařů. To nebylo nic proti vinařům, protože chtěli nějakou ochranu proti nelegálnímu dovozu vína apod. Samozřejmě proti některým opatřením byli vinotékaři. Takže to jen, abychom trošku věděli, že opravdu Senát byl pro to, aby ochrana našich vinařů a pěstitelů byla.

Potom k té regulaci. Já už jsem v Senátu také nějaký pátek a samozřejmě zažívám různé debaty o regulaci, neregulaci, a naprosto souhlasím s vystoupením pana předsedy Milana Štěcha. Také jsem opatrný v tom, aby se neregulovalo to, co se regulovat nemá. Ale byl tady jeden příklad. Evropská komise chtěla regulovat roamingové poplatky, také tady z jednoho politického spektra zaznívalo, co to všechno přinese, jaký to bude obrovský problém, ale zapomínalo se na to, že někdo to používá. A opravdu došlo k významnému snížení poplatků jednak u cestovatelů, jednak u firem, které vysílaly pracovníky. Takže já myslím, že není potřeba strašit, že se něco bude dít.

Máme tady kolektivní systémy, které fungují. Myslím si, že pan ministr to potvrdí. Samozřejmě zaznívají různé návrhy, že je potřeba rozšířit paletu kolektivních systémů atd. Já se přiznám, že bych byl na to opatrný. A zvláště třeba v plastových odpadech to funguje. Myslím si, že to funguje vcelku velmi dobře. A svědčí o tom čísla, které v rámci Evropské unie máme. Tolik pár připomínek a samozřejmě budu hlasovat pro to usnesení výboru pro evropské záležitosti.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane místopředsedo, a nyní pan senátor Miloš Vystrčil má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, kolegové, spíš jen faktická poznámka. Na vinařský zákon máme rozdílné vzpomínky. To je jedna věc. Druhá – zejména pro pana kolegu Czernina – je to překvapivé, ale je to tak, že my dneska třídíme lépe plastové lahve než Německo, které má plastové lahve zálohované. Takže pozor na to. Opravdu pozor na to, abychom nařídili zálohování plastových lahví, čímž se dostaneme k tomu, že je začneme třídit hůř, než to děláme dneska, protože popelnici máme každý za rohem. Zatímco když se musí s plastovou lahví někam do obchodu, tak najednou končí úplně někde jinde, protože lidi se mají hodně dobře.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak děkuji, další do rozpravy je přihlášen pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Já hodně věcí vyslechnu a nechci na to reagovat, ale na to musím reagovat.

Víte, ono jde o to, z jakého objemu se to procento vypočítává. A Němci ten objem výrazně snížili, protože řadu produktů nahradili sklem. A také se tam nepočítá ten obal, který je vratný. To znamená, že tam se počítá pouze to, co není vratné. Tak je to podobně v Rakousku. Takže já si myslím, že s těmito čísly velmi a velmi opatrně. Ono stačí, vážení, se podívat po té zemi. Já do Rakouska i Německa poměrně hodně jezdím i jako turista, tam skoro nikde nevidíte pohozený plastový obal. Aspoň tady v té části Bavorsko a to, co je nám bližší, Horní a Dolní Rakousko. Ale u nás přece jen pořád, přestože se situace zlepšila, je to tak, jak říkal pan kolega Czernin, je to někdy zoufalé, zejména v lesích.

Takže buďme opatrní s těmi čísly, když si nejsme jisti, že jsou opravdu zcela objektivní a pravdivá.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Čtyřikrát jsem se odhlásil, ale přece jenom...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Sledoval jsem vás, ale už jste tady u mikrofonu. Jen abyste věděl.

Senátor Jiří Oberfalzer:  V rámci té nadprodukce komentářů jsem neodolal. Taky jsem samozřejmě verbální nadšenec.

Já bydlím ve svém obvodu, ve svém bytě sám. A nejméně jednou týdně vynesu takovouhle papírovou tašku z nákupního centra plnou plastů. A kupuji rajčata, v nějaké drogerii a takovéhle věci, nápoje, ale ty nejméně, protože piji vodu z kohoutku, čili plastové lahve to nejsou. Nadprodukce plastů je strašlivá. Je to samozřejmě tím, že to je nejlevnější, je to tím, že se to vyrábí i v zemích, kde už i práce je nejlevnější na světě, a tak to je těm výrobcům nejpohodlnější. I když vratné lahve a vratné obaly by pro ně také neznamenaly tak strašnou zátěž, ale musí se to mýt a musí to někdo vykupovat apod.

O licoměrnosti západní civilizace, která chce být příkladem zbytku světa, tady už padly komentáře. My dobře víme, že když vyvezeme do některých zemí třetího světa odpady, že skončí na začátku na dně moře. Postupně se to uvolňuje a zamořuje to moře. Čili my to dobře víme, jenom si tady takhle umyjeme ruce, že my to likvidujeme a odvážíme. To je velice nepoctivé a měli bychom se zejména starat o to, aby se likvidace dělala u nás. Aby opravdu tady byly provozy. A to je možné všelijakým způsobem motivovat různými poplatky, které tu likvidaci provedou, recyklaci, nebo likvidaci provedou skutečně v místě. Čili už to vyvážení odpadů je podle mého soudu naprosto nemorální a neobhajitelné.

Pak si všimněte, jak se mění obaly. Koupíte si takovouhle nějakou součástku, ale ona je v docela tuhém plastu, zataveném obalu, což je částečně z marketingových důvodů, neboť vzniká plocha na propagaci, komunikaci se zákazníkem, ale také z důvodů regulace, o kterou se staráme my. Protože výrobci musí mít plochu, na kterou umístí povinné informace. Takže je to dvojí záležitost.

Já sám buď kupuji papírové tašky, nebo už mám asi pět síťovek, takže když nezapomenu, tak si ji vezmu na nákup. A je to velice praktické, protože jsou pružné. A myslím si, že k dobrým věcem bychom se měli vracet. S nostalgií vzpomínám na mlékárnu na konci naší ulice, na tu vůni směsi mléka, sýrů, která v tom obchodě byla. Pekárny se vrátily, ty také zmizely jeden čas, ale mlékárny měly specifickou vůni.

A pamatuji se, jak jsme šli s bandaskou pro mléko, tam byla taková ta litrová nebo půllitrová naběračka, do které to přelili, a bylo po ptákách, abych tak řekl. Dneska musíme mít v plastu to mléko. Stejně to není mléko, už je to převařené, není to prostě čerstvé mléko. Také vám nezkysne, ale zhořkne. Zkrátka všechno se na tom světě vede k horšímu. A mě napadlo, když jsem to poslouchal, protože já znám ty strašlivé dokumentární záběry z moře, doufám, že to není všude, ale i ty obsahy žaludků těch vorvaňů, které vyskládají na pobřeží, když on tam zahyne, to je něco děsivého. A mně připadá, že lidstvo, my se bojíme plastů z důvodu rakoviny, čili nám je daleko více líto, že pak sníme rybu, která v sobě má ty mikročástice, které jsou rakovinotvorné, než že těch ryb nakonec bude třetina nebo desetina v mořích. Vždycky ten argument, že můžeme dostat rakovinu, je pro nás silnější. Ale není náhodou lidstvo rakovinou Země? Někdy mi to tak připadá. A protože jsme, aspoň si to myslíme, bytosti inteligentní, tak by bylo dobré, abychom ten svůj účinek globální aspoň přeměnili z toho zhoubného na nezhoubný. Čili dělejme věci, které aspoň tu Zemi nezlikvidují.

A chci upozornit ještě na jeden obor, ve kterém se plastů využívá nadměrně nikdo to tady nezmínil. Je to zdravotnictví. Vzpomínáte si vy z generace, která je mi blízká, jistě na ty vyvařovací nádoby, kde se ty skleněné injekce jakož i ty, ani nevím, jak se tomu vlastně říká, já tomu říkám celé injekce, vyvařovaly i ty hroty i ty nádobky, aby byly znovu sterilní. Ale dnes vám někdo píchne takovýto objem nějaké látky do těla a spotřebuje na to tuhle ampuli, která je ještě zabalená v plastu, aby to bylo sterilní. A kolik toho je za den v té nemocnici nebo ve zdravotnickém středisku? Čili bychom se měli zamyslet možná daleko šířeji a hlouběji, než jak se tady o tom bavíme. A já nevím, jestli z toho je cesta ven, upřímně řečeno, protože Evropa může být lídrem, příkladem, nechme stranou, že by si mohla i odpad likvidovat sama. Může jít příkladem, ale pak máte zbytek světa, kde mají holt starosti, které jsou asi v žebříčku priorit mnohem blíže samotné existence a jeho zachování. To mě vede k tak fatálním závěrům, které ani nevyslovím. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. S právem přednostního vystoupení pan senátor Jan Horník, prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, my jsme na našem výboru k této materii vedli dlouhé debaty, nicméně si dovolím tady něco detailního ještě také zmínit. Všichni známe papírové kapesníčky. Vy určitě vidíte v zimě, kolik se jich vyprodukuje. Kapesníčky jsou v pohodě, ony se ve finále v té přírodě nějakým způsobem rozpustí, což znám z hor, když to tam lidé odhazují, že to potom nacházíme. Ale co je horší, ten obal, ve kterém jsou kapesníčky, ten už nezlikvidujete. Dítěti koupíte třeba bonbóny HARIBO, teď abych nebyl podezřelý z nějaké reklamy, je to zase v tomhle celofánu, kdy se to vyhodí. Ti rodiče nemají čas sledovat dítě, že to vyhodí. Koupíte si bonbóny, ale ty jsou ještě v celofánovém obalu. Koupíte si lízátko a ono to lízátko není na dřívku. Ono je na umělohmotném držátku. Nikdo z rodičů není schopen uhlídat ty děti. A protože u nás máme jakýsi projekt cestovního ruchu, Ježíškova cesta, tak vám musím říci, že dříve nám stačilo, když tam prošla služba jednou za týden a uklízela. Teď musela už chodit dvakrát týdně a teď už chodí 4x týdně. Ale sbírá z těch lízátek ty malinké kousky. To zůstává v té přírodě. Předřečník řekl, že bychom měli začít u sebe. Samozřejmě je hrozné, že to jde do moře, pak to jde do celého potravinového řetězce. Ale my bychom měli začít u sebe. A proč bychom neměli začít my, kteří jsme vždycky papežštější než papež, zrovna v této věci? Proč nenařídíme výrobcům a dovozcům, že tedy lízátka nebudou s žádnou umělohmotnou tyčinkou, ale s dřevěnou. Že když si koupíte od firmy Prima jahodovou dřeň, tak že tam nebude dole lžička z umělé hmoty. Pamatujeme si všichni moc dobře, že byly dřevěné a ještě zabalené v celofánu. To všechno končí v přírodě. Možná ten kelímek se rozpustí jednou za čas, ale určitě ne ta umělá hmota.

Druhá věc, na kterou chci upozornit, a znovu, naštěstí náměstci ministra mi teď už podruhé slíbili, že se tím budou zabývat, a to je záležitost nadměrných obalů, které nejsou ve skutečnosti zapotřebí. Jaký je nejlepší obal? Žádný obal. Když vůbec nevznikne, když ho vůbec nepotřebujeme. Co dělá naše společnost? Koupíte si, a to je takový ten ukázkový příklad, protože ho mnozí asi znáte, koupíte si velké balení tablet do myčky nádobí a zjistíte, že vlastně ty tablety jsou o nějakých 10 cm teprve níž, ale krabice je velká. Bylo mi zdůvodňováno, že to jsou marketingové tahy a že lidé rádi nosí něco velkého, že si doopravdy něco nesou. Blbé je, že jsem tento podnět napsal na ministerstvo životního prostředí, tam jsem dostal odpověď, že to postoupili České obchodní inspekci. A od těch jsem také dostal odpověď, že se tím tedy budou zabývat. Ale lidé nosí pořád zbytečné velké obaly. Kupte si v krabičce plechové Chio buráky. Když to otevřete, zjistíte, že tam chybí nahoře dobré 2 cm. Takže bychom mohli vozit o hodně menší obaly, více by se toho vešlo na náklaďák, ty náklaďáky by tím pádem méně jezdily a tím bychom také šetřili životní prostředí. Přitom to stačí udělat hrozně jednoduše, že se dá podmínka, že třeba 5 % obsahu obalu bude moci být prázdnou částí. Nebo jen 2-3 %. Proč máme nafouklé brambůrky, v ochranné atmosféře samozřejmě, které ve finále zjistíte, že kupujete vzduch? A vozíme vzduch přes celou Evropu křížem krážem. Tak proč nejsme my jako ČR lídrem? A pane ministře, proč my neprosadíme v naší české legislativě, aby opravdu obaly byly jen velikosti nezbytně nutné s maximálně 3-5 % vzduchu? Vždyť je to tak jednoduché. Pojďme se o to pokusit. Můj pokus tento je třetí na plénu Senátu, druhé je na výboru.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další je v pořadí do rozpravy přihlášena paní senátorka Anna Hubáčková a má slovo.

Senátorka Anna Hubáčková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a milí kolegové, já už budu velmi krátká, protože část mého vystoupení mi sebral můj předchůdce, pan senátor Horník. Já jsem také za to, abychom zkusili, jestli umíme regulovat, nebo jestli to umíme osvětou nebo nějak motivovat výrobce, aby obaly byly zaprvé minimálně vyráběné, zadruhé když už, tak unifikované, aby se mohly lépe zpracovávat. A samozřejmě minimálně obalovat. Prostě nejlepší odpad je ten, který nevznikne, zaznívá tu pokaždé. Takže já teď spíš vítám tuto snahu, která byla dnes představena. Podpořím transpozici této směrnice Evropského parlamentu. A říkám to hlavně proto, že poslední dobou s ministerstvem životního prostředí nenacházím společnou řeč. A bude tu bod, kde právě ho nebudu chválit. A tady bych chtěla tuto práci a tuto odvedenou část pochválit.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je přihlášena paní první místopředsedkyně Miluše Horská. Prosím, paní senátorko.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já chci jen nepatrně rozšířit své předřečníky. Já si myslím, že je dobře, že tady slepě neobhajujeme tuto směrnici, ale že vnímáme její důležitost, že ji kritizujeme s tím, že víme, jak je důležité se na tu oblast zaměřit, že je nutná redukce výroby jednorázového plastu, že je velmi potřebná. A také tady zaznívá, že je potřeba vytvořit silnou infrastrukturu pro to, abychom dobře recyklovali. A že Evropa je tím příkladem. Ale já si myslím, že to, co se zde chce předestřít, je to, že je tady jistá společenská odpovědnost firem, právě těch, které ty výrobky vyrábí. Aby ty se zaměřily na to, co budou jak vyrábět a distribuovat. A tohle, že bychom měli brát více v potaz. Jsou to vlastně ty výrobky, které zašpiňují naše prostředí. A jistým společenským, politickým i aktivistickým tlakem můžeme změny docílit. A vítám v tuto chvíli, nevím, jestli tu aktivitu vy znáte, jmenuje se to Bez obalu, jsou to prodejci, kteří nabízí své zboží zákazníkům tak, že si tam chodí se svými vlastními obaly a žádný obal se tam vlastně nekoná. Takže je to další aktivita tímto směrem.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji. Další v pořadí do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, nevím, proč jsem se už podruhé nechal vydráždit, ale možná v reakci na to, že i zdravotnictví to zanešvařuje, to je fakt. My tady totiž řešíme problémy světa a já si troufám říci při veškeré úctě, že ten náš vliv na stav světa není velký. Náš vliv na stav ČR je už o poznání větší, ale také nevelký. Souhlasil bych, vaším prostřednictvím, s panem kolegou Valentou, že když už bojujeme, tak si to nesmíme zase instalovat. Ve zdravotnictví je to tak, že polovinu života jsem strávil v tom, že prádlo k operacím včetně roušek, včetně plášťů se pralo, bylo v tom příjemně. Pak přišly normy, nebudu říkat zákony, ale normy, které samozřejmě prohlásily za kriminální každé pracoviště, které by si něco vypralo a musíme používat všechno na jedno použití. Jestli máme dávat něco do flašek a vracet se k flaškám, k infuzím, prosím, i to by šlo, ale hlavně nesmíme mít normy. My si vytvoříme normy, a jak tady už bylo řečeno, potom zase říkáme, že ty normy se zase do něčeho jiného nehodí. Takže je trošku přenormováno. A abych byl konstruktivní v závěru, tak si myslím, že bychom se nechali rádi pozvat aspoň na nějaký seminář, který by organizovalo ministerstvo nebo který si tady uspořádáme z radosti my. A to, jaký je stav biodegradabilních polymerů, stav vývoje, výzkumu, resp. aplikací biodegradabilních polymerů, neboť ono se nám to zastavilo na úrovni těch objevných 60., 70. let. Polymery a nadšení polyetylenem, polystyrenem a poly vším, co samozřejmě vydrží v té přírodě déle, protože příroda nečekala, že budeme tak tvůrčí. Takže se hledají bakterie, které by to rozpustili. Ano, pravděpodobně se trend zastaví až s tím, až přijdou tyto biodegradabilní plasty a změní to technologie, jako se tomu stalo při první, druhé, třetí průmyslové revoluci a nevím ještě jaké. A do té doby si o tom tady budeme povídat, ale já bych se spíš staral o to, nevíme, jak lze zastavit koncerny, firmy, farma firmy, aby přestaly dodávat něco v plastech. Skutečně nevím, jak to chcete dosáhnout. Nám se nedaří ani dosáhnout, aby udělaly nějaké přiměřené ceny nebo cost sharing nebo něco. Tak nevím, jaký na to máte vy vliv. Já nepatrný. Ale myslím si, že bychom se aspoň u našich firem a tam, kde to jde, měli starat o to, jestli nemohou používat jiné obaly, které příroda snáší včetně těch lízátek na dřevěné tyčce.

A druhá věc je, abychom si nepřidávali normy, které nás pak staví do situace, že musíme používat věci, které bychom normální logikou nepoužívali. Doma si také na postel, nevím, jak vy, ale já mám pořád prostěradlo, které pereme dokola. Také bych si tam mohl dát na jedno použití takové to, co se v tom docela nepříjemně funguje. Ale takhle dnes zafungovalo, myslím, tak 3000-4000 operací denně v ČR. Takhle to probíhalo. Teď, co o tom mluvíme, tak to tam padá všechno do koše, jak jsme si to schválili, přátelé.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já jsem nechtěla hned vystupovat a myslím, že tady unisono stále zaznívá to, že bychom s tím měli něco dělat, že to je velké nebezpečí, že to je špatně. A já s tím 100% souhlasím. Ale prosím vás, je to o něčem jiném. Je to o tom, že ty věci musíme balit do něčeho jiného. Ty věci musíme dnes balit, protože normy na to jsou. A nakonec to, že bychom chodili s bandaskou pro mléko mi opravdu nepřipadá možné. A někdy, když dětem dáváme třeba něco do školy pít atd., prostě to není tak už úplně možné. Také není možné podle mého názoru se ve zdravotnictví vrátit k vyváření skleněných stříkaček, protože já si osobně pamatuji, že můj kolega vědec zemřel na infekční hepatitidu právě proto, že byla špatně vyvařená skleněná stříkačka. Čili těch pacientů, kteří to odnesli, řekněme, i smrtí, bylo docela hodně. Čili o tom to vlastně není. Ale já samozřejmě to cítím a jsem pro to, aby se plasty nepoužívaly. Ale o čem to je? Je to o vědě, přátelé, o tom, aby vědci nejprve, aby EU a celý svět dal peníze na to, abychom vyvinuli jiné obaly, které jsou degradovatelné a které prostě přírodu ničit nebudou a nebudou také v neprospěch našeho zdraví. Podívejte se na ty jogurty. Proč by jogurty nemohly být v jiném obalu, asi ne skleněném, protože to je těžké atd., ale být v jiném obalu, který bude degradovatelný? Nakonec mléko už je v kartonech. A kartony jsou degradovatelné. Čili to není tak nemožné, abychom vyvinuli skutečně obaly, které budou, řekněme, i z papíru. Papír je ovšem také drahý a také s tím tady bude problém, že máme málo lesů a papírových obalů. Nicméně celá řada průmyslových výrobků by se skutečně dala balit do papíru, do papírových kartonů. Zase by na to lidi neviděli, což je v neprospěch firem. Ale jak říkám, pro mě je to o vědě, aby vyvinula materiály, které jsou plně degradovatelné. A pak se tady zbavíme celého toho problému. Dokonce materiály, které budou ještě ve svém důsledku levnější, než jsou ty plasty, které máme dnes. Degradovatelné a budou levnější. To je cíl, na to dejme peníze, aby se to vyvinulo. A zbavíme se tady dle mého názoru tohoto hrozného problému. A jistě se najde spousta vědců a polymerních chemiků, kteří se tomu budou věnovat, pokud na to, řekněme, dostanou v rámci společenského zájmu nějaké dotace.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A zatím poslední do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Růžička. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Růžička:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové. To, o čem teď mluvila paní senátorka Syková, vaším prostřednictvím, pane předsedající, je samozřejmě další z kroků. My se pohybujeme v prapodivné době, kdy se trošku likvidujeme sami.

Máme z toho obavy, moc toho proto neuděláme. I když vím, že se v tuto chvíli bavíme o návrhu směrnice, která bude omezovat tu spotřebu, že asi všechno nevyřešíme, tak se mi zdá sympatické, že tady padlo mnoho věcí a mnoho návrhů. Ta cesta samozřejmě jenom nějaké restrikce není jediná, není úplně správná. Nemám sám rád velká omezování, ale někdy ji používat musíme. Zrovna tak někdy musíme asi používat osvětu, výchovu, vedení, přesvědčování těch lidí k něčemu. Zrovna tak musíme používat i to, o čem tady mluvila paní senátorka Syková, o tom hledat nové možnosti. Možná si vzpomínáte, jak jsme tady asi před měsícem mluvili o těch dvouletých dětech v mateřských školách. Já jsem mluvil také o tom, že je to spojeno mimo jiné s problémem dětských plen a že jsem přesvědčen o tom, že rodiče, když se věnují těm dětem doma, tak si s tím možná dávají větší práci, zatímco v tom společném zařízení se to automaticky vezme a vyhodí. Když jsem mluvil s ředitelkami mateřských škol, které mají ty děti, které používají jednorázové pleny, tak mi potvrdily, jak je to obrovský problém s tím odpadem.

Já nevím, jestli jste to postřehli, ale v poslední době proběhla informace, že novorozeně za svůj život, pokud používá dětské pleny, tak spotřebuje, ten novorozenec, než se naučí chodit na nočník, přibližně tunu dětských jednorázových plen. Přibližně tunu dětských jednorázových plen! Období, za kdy ty dětské pleny se rozloží jako odpad, je 250 let. Tak si představte, že se u nás v naší zemi narodí každý rok 100 000 dětí, plus minus, tak to máme jeden rok 100 000, když to dítě nechodí dva roky na nočník, jako že někdy nechodí déle než dva roky, tak je to další rok dalších 100 000. Tak nám statisíce tun každý rok narůstají a nabírají plén odpadu, který je nerecyklovatelný, já vím, že to je děsné, ale který je nerecyklovatelný a který tedy zamořuje naše životní prostředí. Tam je to otázka samozřejmě jen a jen asi to působení na lidi a té edukace. Takže to jsem chtěl k tomu připomenout, říct. Těch pár slov. Protože všechny způsoby omezování, restrikce, výchova, edukace, i tedy další vývoj mají svůj smysl a svůj význam.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Prozatím další, poslední do rozpravy je přihlášen pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem jenom chtěl říct, ať se vrátíme k tématu a k tomu materiálu, který máme tady předložený. Nepovídejme o všech odpadech, které na světě existují.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Už o tom nikdo nemluví, protože nikdo do rozpravy přihlášen není, takže rozpravu končím. Předávám slovu panu ministrovi, který se jistě k rozpravě chce vyjádřit. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, já se vyjádřím velmi rád. Budu se opravdu snažit, ne budu se snažit, budu stručný, protože bychom se o tom mohli bavit delší dobu. Já si myslím, že nejenom mě, možná i některé z vás překvapilo, jak bujnou debatu tato na první pohled nenápadná evropská směrnice vyvolala. Já bez přehánění řeknu, že jsem strašně rád, že věřím, že můžu očekávat vaši podporu, podporu Senátu, o některých našich krocích, které bezpochyby budou následovat, třeba v rámci novely zákona o obalech, protože my budeme dávat celkový balíček, bude to nový zákon o odpadech, bude to zákon o výrobcích s ukončenou životností a bude to také novela zákona o obalech. A tady se právě hodně bavíme o těch obalových odpadech.

Opravdu jenom ve stručnosti, co jsem zaznamenal, spíše otázky k recyklaci. V ČR to byl, myslím, pan senátor Vystrčil a další se ptali na recyklaci u těch plastových odpadů. Máte pravdu v tom, že ta Evropa si opravdu lhala do kapsy. Byli jsme poučováni některými těmi vyspělejšími zeměmi, jak ta recyklace má vypadat. A teď se zjistilo, že ve chvíli, kdy Čína zakázala ten dovoz, tak najednou mají všichni velký problém, včetně těch velmi renomovaných států v oblasti recyklace plastů, protože se ukázalo, že recyklace v jejich podání byla v tom, že to někde v přístavu naložili na loď a odvezli to do Číny.

ČR tady má lepší pozici, protože my jsme evropskými šampiony v třídění, především plastů. Skutečně ty žluté kontejnery fungují. Jsou jich stovky tisíc a fungují dobře. Patříme mezi tři, nebo dokonce dvě nejlépe třídící země v Evropě. Takže v tomto si myslím, že můžeme být optimističtí, protože naši občané se velmi rychle naučili třídit. V řadě případů k tomu ani nejsou finančně motivováni. V podstatě je to jenom o tom, že v zásadě se dnes jsou schopni rozhodnout se takhle chovat, a to i bez ekonomické motivace.

My dnes v ČR recyklujeme zhruba 50 až 60 procent plastů, což je dobré číslo. Pokud ale bude EU touto směrnicí chtít, abychom se třeba v případě těch jednorázových obalů na nápoje, těch lahví na nápoje, plastových, dostali na 90 procent, tak určitě bude jako jedna z možností zvažováno i zálohování. Momentálně se podobně jako v Německu nebo v některých jiných státech, byť o tom ještě není rozhodnuto, během podzimu bychom měli mít k dispozici studii, poměrně aktuální, určitě aktuální, širokou studii, která by měla hovořit o plusech a minusech zálohování. Musím říct, že to nemá jenom plusy, protože právě by se taky mohlo stát, že v těch kontejnerech žlutých toho nakonec skončí méně, samozřejmě to bude dražší. Bude to dražší i pro obce. To je důležité. Musíme si říct, kdo to vlastně platí, ten systém. Nejsou to jenom výrobci, jsou to i obce. Určitě recyklační technologie podporujeme, budeme i dál podporovat, z Operačního programu Životní prostředí. Těch recyklačních projektů jsou tady desítky. Stát by tady měl sehrát roli i z hlediska podpory těch materiálů, protože dneska je největší problém využití těch recyklovaných materiálů, např. ve stavebnictví. Pokud nejsou zvýhodněny, a teď to není ani tak moc o daních, ty to nezachrání, ale např. si umím představit, že tam bude, byť možná mnozí nebudete souhlasit, nebo někteří, ale že tem prostě pak bude regulace typu nebo naopak rozhodnutí typu, že ve státních zakázkách budou používány primárně a doporučeně tedy nějaké recyklované materiály, protože jinak je velmi těžké pro ně, aby konkurovaly těm primárním materiálům.

Technologická agentura ČR rovněž podporuje celou řadu projektů, které se týkají recyklace. Obecně bych řekl, že je to opravdu hodně o vědě a výzkumu, ale kde je poptávka, bude i nabídka. Pokud byla poptávka pouze po plastech, tak je zřejmé, že ty jsou skutečně nejlevnější. V tu chvíli ti výrobci to samozřejmě vyráběli. Takže vývoz plastů do třetích zemí v ČR není dramatický problém, ale samozřejmě i na nás to dopadá. Ale nejsou to nějaké velké objemy, které by se vozily, už vůbec ne přímo z ČR, ale třeba se vozí ze zemí, kam zase od nás se ty plastové obaly vyváží, např. z Německa.

Paní senátorka Seitlová se ptala na ty asijské výrobce, já se přiznám, že tu informaci nemám, že by tady byly nějaké smlouvy. Ale i kdyby se nakrásně dneska přivezly ty odpady, tak prostě pokud bude ta evropská směrnice platit, tak do 2 let od její platnosti v tomto konkrétním případě by byl zákaz uvádět tyto jednorázové výrobky na trh. Takže i kdyby tady byly, stejně by je ten dovozce nemohl uvést na trh.

Pan senátor Horník, ano, velikost obalů, to je téma, já se na něj tedy těším, protože ono to není vůbec jednoduché, těch pokusů bylo několik, já už jsem tady o tom hovořil, myslím, že před několika týdny nebo měsíce, kdy jsme se tady bavili v jiné souvislosti. Takže budeme to v rámci novely zákona o obalech navrhovat. Ta diskuse bude určitě zajímavá.

Takže já se omlouvám, neodpověděl jsem úplně na všechno, jsem připraven případně samozřejmě individuálně se o tom bavit, pardon, poslední věc jenom. Populární uchošťoury neboli ty vatové tyčinky plastové, určitě jsme připraveni rozšířit ten náš souhlas ministerstva i na tuto komoditu.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Poprosím pana zpravodaje, aby se nám vyjádřil k rozpravě.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. Diskuse k tomu senátnímu tisku byla velice bohatá. Já ji nebudu nějakým způsobem komentovat. Mě to vede jenom k jednomu konstatování, a to, že největším ekologickým problémem této planety je nárůst lidské populace. Od toho se odvíjí možná všechny další ekologické problémy světa.

V diskusi vystoupilo celkem 16 senátorů, resp. 5 senátorek a 11 senátorů. Pan senátor Vystrčil vystoupil třikrát, pan senátor Valenta dvakrát.

Co se týká... Nejvíce takových těch připomínek zaznělo k problematice recyklování, resp. zpracovatelského průmyslu. Já bych chtěl říct, že v našem usnesení, resp. v doporučení se tím zabýváme v bodě 3. Já to znovu přečtu. Navržená opatření bude nutné provázat s investicemi do odpovídající infrastruktury pro zpracování plastového odpadu. A v bodě 5, kde apelujeme na EU, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu, zejména investovala do odpovídající infrastruktury atd.

Nezachytil jsem žádný pozměňovací návrh, tím pádem platí hlasování o usnesení evropského výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je to tak, pane zpravodaji. Já si vás dovolím sezvat k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Petr Orel. To znamená, připomínám, že tak, jak je uvedeno v tisku č. N 154/11/02.

V sále je přítomno 65 senátorů a senátorek, aktuální kvórum je 33. Já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 18, registrováno 65, pro návrh 60, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Já končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu ministrovi i oběma zpravodajům, tak to musím říct.

A my se vystřídáme v řízení schůze.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2017

Tisk č. 308

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 308. Já mezi námi vítám pana viceguvernéra České národní banky, Vladimíra Tomšíka, zároveň ho samozřejmě žádám, aby nás seznámil s úvodem do této zprávy. Prosím.

Vladimír Tomšík:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dobré odpoledne i ode mě. Na úvod mi dovolte omluvit pana guvernéra, který je na dlouhodobě plánované dovolené. Já jsem se rád tohoto úkolu zhostil, protože tato zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem přísluší mně, já jako viceguvernér mám na starosti dohled nad finančním trhem v ČR, takže jsem velmi rád, že mohu před vás vystoupit.

V úvodu chci říci, že tato zpráva je tradiční, už více než podesáté vám ji předkládáme, protože vznikla dobrá tradice, ve chvíli, kdy došlo ke sjednocení dohledu nad finančním trhem v ČR, bylo to v roce 2006, tak bylo ustanoveno, že budeme tradiční zprávu o rozsahu kolem 150 stran předkládat nejenom vám, ale i Poslanecké sněmovně, samozřejmě i vládě k informaci. Tudíž mi dovolte, abych se držel poměrně stručného úvodního slova, které je ale velmi tradiční.

Tato zpráva obsahuje přehled hlavních regulatorních změn v rámci českého a evropského finančního trhu, pojednává o vlastním výkonu tohoto dohledu ČNB nad jednotlivými sektory tuzemského finančního trhu, zároveň sledujeme i zapojení ČNB do činnosti evropských a mezinárodních institucí. Na úvod mi dovolte, abych se věnoval tomu klíčovému sektoru v českém finančním trhu, a to je bankovní sektor, protože stále platí, že v českých bankách je uloženo více než 80 % všech aktiv celofinančního trhu. Tudíž mi dovolte se nejvíce věnovat finančnímu trhu z pohledu bankovního sektoru.

Jsem velmi rád, že mohu konstatovat, že za loňský rok 2017 byl český bankovní sektor zdravý, velmi dobře kapitálově vybavený, byl ziskový a disponoval dostatečnými zdroji. Zcela konkrétně, celkový kapitálový poměr všech bank na konci roku 2017 dosáhl výše 19,9 %, čistý zisk bankovních subjektů mírně vzrostl na 75,5 miliardy korun, bilanční suma celého sektoru přesáhla objem kolem 7 bilionů, což je 7 tisíc miliard korun. Víte, že je to velmi významná část finančního sektoru.

Pokračoval příznivý trend zvyšování kvality úvěrového portfolia domácích bank, zcela konkrétně podíl tzv. nevýkonných úvěrů na celkových klientských úvěrech ke konci roku činil, já řeknu schválně pouhá, 4 procenta, což mimochodem řadilo český finanční sektor mezi jeden z nejlepších v rámci stability a v rámci výkonu celofinančního trhu. Zcela konkrétně ČNB loňský rok vykonávala dohled nad 23 tuzemskými bankami, nad 5 stavebními spořitelnami a 10 družstevními záložnami. V omezeném rozsahu jsme zároveň dohlíželi 24 poboček zahraničních bank působících v ČR. To byl hlavní oddíl finančního trhu, banky.

Dovolte mi, abych se krátce věnoval i pojišťovnictví, protože to je velmi důležitý sektor. Pojistný sektor lze taky považovat za stabilní. Celková aktiva tuzemských pojišťoven, včetně zahraničních poboček, se meziročně zvýšila o 4,4 %, na celkových 486,4 miliardy korun. Zisk sektoru po zdanění činil 10,9 miliardy korun. Hrubě předepsané pojistné mírně vzrostlo o 2,1 %, na 151 miliardy korun. Tuzemské pojišťovny vykazovaly velmi solidní kapitálovou přiměřenost. Jsem velmi rád, že byl uplatňován již nový regulatorní rámec Solvency II, tyto pojišťovny dokázaly se mu plně přizpůsobit. Zcela konkrétně, dohled jsme vykonávali nad 26 domácími pojišťovnami a v omezeném rozsahu nad 22 pobočkami zahraničních pojišťoven.

Pro doplnění této zprávy už jenom uvedu, co dál jsme dohlíželi, co je předmětem této zprávy. V rámci výkonu nad kapitálovým trhem jsme dohlíželi 8 penzijních společností, 28 účastnických fondů, 8 tzv. transformovaných fondů, 33 subjektů s povolením činnosti obchodníka s cennými papíry, 29 investičních společností, 123 investičních fondů s právní osobností takzvanou a 227 podílových fondů.

Zároveň mi dovolte se velmi krátce věnovat, řekl bych, velkému, významově ne příliš signifikantnímu sektoru, ale něčemu, co je velmi důležité z pohledu reputačního rizika celé země, a to jsou samozřejmě směnárny. ČNB totiž rovněž vykonává dohled nad držiteli povolení k činnosti směnárníka. V tomto segmentu jsme provedli 37 kontrol, resp. 457 místních šetření za loňský rok, realizovali jsme dohled nad ostatními drobnými subjekty finančního trhu a v rámci těchto našich zkušeností jsme iniciovali i různé podněty pro tvorbu nové regulace směrem k ministerstvu financí. Víte, že v této chvíli je projednávána před prvním čtením v Poslanecké sněmovně tzv. novela směnárenského zákona.

Na závěr už jenom chci uvést, že z oblasti regulace jsme se připravovali dále i ohledně novely zákona o bankách, novely zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu či vydávání různých vyhlášek a podnikání na kapitálovém trhu.

V oblasti mezinárodní spolupráce velkou váhu věnujeme tomu, jak jsme zapojováni do dohledu v rámci evropských struktur, protože bez ohledu na to, že Česká republika není součástí bankovní unie, jsme součástí tzv. centrálních bank Evropské unie a společně vykonáváme řekněme věci, jako je fond regulace na celoevropském trhu, takže jsme účastni tzv. evropského bankovního dohledu i nad kapitálovým trhem, ale zároveň i nad agentury pojišťovnictví. A v neposlední řadě jako důsledek poslední finanční krize, která byla i v Evropě, vznikl tzv. ESRB, což je European Systemic Risk Board, který sleduje systémové riziko v celé Evropské unii z pohledu finanční stability. A Česká národní banka za účasti pana guvernéra a viceguvernéra, který to má na starosti, se pravidelně účastní těchto jednání a mapuje nesystémová rizika z pohledu celého evropského trhu.

Všechny tyto věci obsahuje právě 150stránková zpráva. Děkuji vám za možnost vystoupit s úvodním slovem a jsem připraven v případě jakýchkoliv dotazů odpovědět. Děkuji, pane předsedo, za slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane viceguvernére, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a budete moci pak k proběhlé rozpravě zaujmout stanovisko.

Chtěl bych nyní požádat garanční výbor, aby nám sdělil své stanovisko. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 308/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Strnad. Pane kolego, prosím, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane viceguvernére, milé kolegyně, milí kolegové. Pan viceguvernér nás detailně seznámil se zprávou o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2017. Náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu tuto zprávu projednal na své 28. schůzi, konané dne 7. srpna 2018. Dovolte mi, abych vás seznámil s 230. usnesením výboru:

Výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít na vědomí Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2017,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a prosím rovněž vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Vše je jasné, není zájem o vystoupení, takže rozpravu uzavírám.

Pane viceguvernére, nemáte na co reagovat, takže slovo si neberete, pan zpravodaj nás seznámil s návrhem usnesení, takže přistoupíme k hlasování.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si vás odhlásit, protože se mi nezdá, že by stav přítomných v sále odpovídal tomu, co je na displeji. Prosím, odhlaste se a znovu se přihlaste. Děkuji.

V současné chvíli je nás v sále přítomno 42, kvorum pro přijetí je 22. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl zpravodaj pan senátor Jaromír Strnad, to znamená vzít Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2017 na vědomí.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 19 registrováno 47, kvorum 24, pro návrh 47, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu viceguvernérovi i zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Ballíček k elektronickým důkazům v trestních věcech

Tisk EU č. N 125/11

Tisk EU č. N 126/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 125/11, N 126/11 a N 125/11/01 a N 126/11/01. Prosím pana ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, kterého mezi námi vítám, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předstupuji před vás s návrhem balíčku k elektronickým důkazům v trestním řízením, který sestává vlastně ze dvou návrh předpisů Evropské unie. Jedním z nich je nařízení, to znamená přímo použitelný předpis o evropských příkazech k vydávání a k uchovávání elektronických důkazů v trestním řízení. Druhý z nich je potom návrh související směrnice Evropského parlamentu a Rady, který stanovuje harmonizovala pravidla pro stanovení právních zástupců za účelem získávání důkazů v trestním řízení.

Oba tyto návrhy představila Evropská komise v dubnu letošního roku a v podstatě cílem návrhů těchto předpisů je usnadnění a zrychlení přístupu policie a justičních orgánů k elektronickým důkazům, které mohou být nějakým způsobem uchovávány na území jiného členského státu. Může se jednat typicky o e-maily, o dokumenty uložené někde na cloudu, na sociálních sítích, v různých aplikacích atp. a může tedy nastat situace, že budou použitelné nebo využitelné, potřebné v rámci trestního řízení, které bude probíhat v nějakém jiném členském státě. Přitom stávající praxe ukazuje, že právě tyto elektronické dokumenty mnohdy bývají klíčovým důkazem pro probíhající trestní řízení.

Návrh nařízení, což má být přímo použitelný předpis, zavádí dva druhy příkazů, což jsou rozhodnutí vydávaná justičními orgány členských států, a to jednak příkaz k vydání nebo příkaz k uchování elektronických důkazů, podle toho, o jakou formu v daném případě půjde. A bude to fungovat tak, že příslušný justiční orgán členského státu vydá tento příkaz a ten bude přímo použitelný na území jiného členského státu, přičemž za účelem realizace příkazu budou muset poskytovatelé elektronických služeb zavést institut tzv. právního zástupce, který bude žádosti vyřizovat.

Toto nařízení bude fungovat na principu vzájemného uznávání. A co je podstatné z hlediska zefektivnění činnosti a jejich realizace, tak do výkonu nebudou přímo zapojeny justiční orgány v tom státě, ve kterém má být potom příkaz realizován, pokud tam nedojde k nějaké sporné situaci.

S tím samozřejmě souvisí problematika zajištění ochrany lidských práv a dalších záležitostí, které by mohly být případně realizací příkazu dotčeny, a zejména jde tedy o ochranu práv směřující ke konkrétnímu elektronickému dokumentu. A tady má být garance dána tím, že orgánem, který může příkaz vydat, má být typicky soud, popřípadě státní zástupce v souladu s předpisy daného členského státu.

Nařízení připouští variantu, že to může být policejní orgán, ale v takovém případě je vyžadováno, aby takový postup byl posvěcen ze strany soudu.

Toto řešení z našeho pohledu garantuje poměrně dobrou úroveň ochrany lidských práv, zejména ochrany soukromí.

Česká republika tento návrh vítá a podporuje jeho přijetí. Vidíme v něm zefektivnění policejní spolupráce a obecně justiční spolupráce.

Co vnímáme jako trošku nedostatečně řešené v návrhu a co budeme tedy prosazovat, aby bylo případně dořešeno, je zejména otázka přezkumu slučitelnosti toho příkazu s požadavky na garanci lidských práv, potom vyjasnění některých technických otázek, jako je zejména zabezpečení komunikace mezi příslušným justičním orgánem a právním zástupcem poskytovatele, který bude příkaz v praxi realizovat. A co ještě bude asi z našeho pohledu potřeba vyjasnit, je otázka ověřování identity právě zasílajícího orgánu a pravosti žádosti. Jinak z hlediska našich potřeb je potřeba říci, že úpravu vnímáme jako potřebnou a z hlediska potom jejího promítnutí nevidím nějaké zásadní překážky pro její pozdější promítnutí do právního řádu ČR. Pokud jde o navazující směrnici, tzn. něco, co bude muset být následně promítnuto podrobněji do zákona, tak ta upravuje zejména otázku právě toho právního zástupce, jakým způsobem má být zřízen, jakým způsobem s ním má být komunikováno atd. Moc děkuji za čas, který byl věnován ze strany výboru. K tomuto návrhu předesílám, že se stanoviskem výboru souhlasíme včetně toho, že budeme prosazovat, aby byla prodloužena transpoziční lhůta na 24 měsíců u tohoto návrhu plus nějaké další dílčí věci a samozřejmě budeme usilovat o to, aby návrh – ale ono to tomu tak nenasvědčuje – neznamenal zvýšení administrativní zátěže a nepřiměřené finanční náklady jak na straně orgánů činných v trestním řízení, které budou vystupovat na straně jedné, tak i na straně poskytovatelů služeb elektronických komunikací, kteří budou potom příkaz v praxi realizovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, máte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 125/11/02 a N 126/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený předsedo, milé kolegyně, kolegové. Myslím si, že mám velmi zjednodušený úkol, protože většinu řekl tady pan ministr. Přijali jsme usnesení, které máte na stole. Z něj bych vytáhl bod č. 4, kdy zdůrazňujeme v souladu s pozicí vládou, že nové nástroje nesmí vést k nepřiměřenému zvýšení administrativy, a pak bod 5 až 6, který už tady zmínil i pan ministr, to znamená, aby došlo k prodloužení transpoziční lhůty na 24 měsíců a aby došlo i k prodloužení povinnosti uchování údajů z 60 na 90 dnů, tak jak je zvyklá obyčejná praxe. Kdybych to chtěl zformalizovat nebo respektive zjednodušit, tak se jedná o to, aby došlo k rychlejšímu předávání těchto elektronických důkazů z jednoho státu do druhého při zachování samozřejmě i určitých pravidel, které jsou zde obsaženy. Žádám vás o schválení našeho návrhu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji vám, pane senátore a i vás prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ústavně-právní výbor se také uvedeným materiálem zabýval a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Miroslav Antl? Ano, v pořádku. A proto otevírám rozpravu. Kdo chce vystoupit v rozpravě? Zájem není, takže rozpravu uzavíráme. Pane ministře, nemáte se k čemu vyjadřovat. Pan garanční zpravodaj nám své doporučení řekl. Budeme hlasovat.

Přítomno 47, kvorum pro přijetí 24. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor zpravodaj Tomáš Grulich a jak je také v oranžovém tisku navrženo usnesení výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 20 registrováno 53, kvorum 27, pro návrh 46, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodajům.

A my budeme projednávat další bod, kterým je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností

Tisk EU č. N 142/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 142/11 a N 142/11/01. A já prosím opět pana ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Děkuji, vážený pane předsedo. Tento návrh se týká rovněž problematiky elektronizace, ale byl stejně tak jako ten předchozí představen Evropskou komisí v dubnu tohoto roku, přičemž v tomto případě směřuje do soukromoprávní oblasti a konkrétně tedy podporuje digitalizaci v oblasti obchodních rejstříků. Předpokládá se možnost, resp. povinnost členských států zavést elektronický způsob zapisování údajů do jejich obchodních rejstříků, a to tak, aby tam mohly být jednak zapisovány potřebné informace a současně v elektronické formě zakládány dokumenty. Evropská komise – a my se s ní v tomto případě shodujeme – si od toho slibuje snížení administrativní zátěže podnikatelských subjektů typicky, kterých se zápis do obchodního rejstříku týká, a s tím související úsporu nákladů na jejich straně. Samozřejmě ona s tím souvisí otázka zajištění bezpečnosti takového systému. Návrh předpokládá prokazování totožnosti prostřednictvím tzv. e-Identity, což v našem případě znamená občanským průkazem s elektronickým čipem, který je v ČR již aktuálně vydáván od poloviny tohoto roku, což má být garance proti případnému zneužití takových údajů. Poměrně podstatné potom je, že směrnice počítá i s možností zachování určité ingerence notářů do zapisovacího procesu, což samozřejmě může být také poměrně důležité z hlediska právní jistoty a je to také věc, kterou ČR vítá i mimo jiné proto, že zkušenosti s občanským průkazem s elektronickým čipem máme poměrně malé, a proto preferujeme i další varianty, aby bylo možné nasbírat potřebné zkušenosti a aby byla garantována ochrana proti případnému zneužití. Co je také poměrně podstatné a co ČR rovněž podporuje na tomto návrhu směrnice, je rozšíření okruhů údajů, které podle směrnice mají být bezplatně dostupné veřejnosti zase prostřednictvím dálkového přístupu a které jsou evidovány v obchodních rejstřících jednotlivých států. Tady ČR má do jisté míry výhodu, protože český obchodní rejstřík je veřejnosti přístupný celý zdarma, takže tady to nebude vyžadovat nějaké zásahy, ale kdo z vás případně někdy hledal informace v obchodních rejstřících jiných států, tak ví, že řada relevantních formací je nějakým způsobem dostupná buď omezeně anebo jejich dostupnost je zpoplatněna. Takže zase se jedná o posun správným směrem. Pokud jde o způsob projednávání návrhu, tak zase předesílám, že se plně ztotožňujeme s usnesením výboru pro evropské záležitosti, který se tímto návrhem zabýval.

A to tedy včetně toho, aby byla prodloužena transpoziční lhůta, která činí aktuálně 24 měsíců, aby byla prodloužena na 48. Protože ono to bude samozřejmě znamenat určité zásahy, zejména v oblasti IT, aby se případně ty rejstříky nějakým způsobem upravily.

Co potom budeme asi v dalším vyjednávání požadovat, abychom si vyjasnili, je otázka vztahů téhle právní úpravy k živnostenskému podnikání. Ale to je otázka potom nějaké další komunikace směrem ke komisi a vysvětlování konečné podoby návrhu té směrnice. Obecně mohu říci, že tady přijetí podporujeme a budu velmi rád a potěšen, pokud tento návrh podpoříte i vy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N142/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek a já ho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr řekl všechno za mě, jelikož náš návrh usnesení se shoduje s návrhem vlády. Výbor pro záležitosti EU se tímto materiálem zabýval na své 26. schůzi minulý týden 8. srpna a součástí doporučení, které máte k dispozici, je samozřejmě deklarace, že Senát podporuje rozvoj účinného moderního a uživatelsky dostupného státu. Proto oceňuje snahu zjednodušit a zrychlit proces založení a zápisu společností a jejích poboček v členských státech EU. Současně však v souladu s pozicí vlády upozorňuje na řadu nejasností, které se k předloženému návrhu váží, včetně např. zajištění bezpečnostních záruk, aby se snížilo možné riziko podvodu. Tedy zejména řádné elektronické identifikace osob. A stejně jako požaduje vláda, doporučujeme prodloužit transpoziční lhůtu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem, rozpravu uzavírám.

Takže můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno 53, kvorum 27. Budeme hlasovat o usnesení tak, jak navrhl pan zpravodaj, senátor Jiří Dušek a jak je i navrženo v oranžovém tisku doporučení k vyjádření Senátu.

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 21, registrováno 54, kvorum 28. Pro návrh se vyslovilo kladně 47, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji jak předkladateli, tak i zpravodaji.

A dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Změny z roku 2016 k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 a k informaci Změny z roku 2016 k přílohám úmluvy č. 185 o průkazech totožnosti námořníků (revidované) z roku 2003 spolu se stanoviskem vlády k nim

Tisk č. 277

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 277 a uvede ho paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou zde mezi námi vítám. A, paní ministryně, máte slovo.

Jana Maláčová:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji.

Předkládaný materiál byl připraven na základě článku 19 Úmluvy mezinárodní organizace práce. Ten vládě stanoví povinnost předložit parlamentu každou novou úmluvu a doporučení této organizace, a to včetně svého stanoviska k nim. Smyslem tohoto závazku je především informovat zákonodárce o aktuálním vývoji mezinárodního práva v oblasti práce a sociálních věcí. Ke splnění této povinnosti byly Senátu a Poslanecké sněmovně předloženy i dva dokumenty přijaté v roce 2016, které se týkají dvou různých úmluv upravující práce námořníků. Ten první dokument mění Úmluvu o práci na moři z roku 2006. K ratifikaci této úmluvy dal parlament souhlas na podzim loňského roku.

Nyní předkládané změny této úmluvy obsahují procesní pravidla týkající se prodlužování příslušného námořního certifikátu, vydávaného podle úmluvy pro jednotlivé lodě. Jde tedy o sladění tohoto postupu s úpravou používanou u jiných certifikátů, které jsou v gesci Mezinárodní námořní organizace.

Protože stávající vnitrostátní úprava v zákoně o námořní plavbě těmto pravidlům plně vyhovuje, navrhuje se ratifikace těchto změn, aby se závazky České republiky v této oblasti udržely v souladu s mezinárodním vývojem.

Co se týče toho druhého dokumentu, ten se věnuje technickým specifikacím vydávání námořnických knížek. Příslušnou Úmluvu mezinárodní organizace práce ČR neratifikovala a řeší tuto problematiku odlišným způsobem. Proto vláda tento druhý dokument pouze vzala na vědomí, bez potřeby nějakých změn. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  I já vám děkuji, paní ministryně, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. To je tady z druhé strany, z pohledu po naší pravici. Tak.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 277/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 277/1. Se zpravodajskou zprávou nás nyní seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Jiří Vosecký, prosím.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, paní senátorky a páni senátoři.

Tento senátní tisk č. 277 projednaly oba výbory, jak výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tak výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, a dospěli ke stejnému usnesení. Pouze je rozdíl v tom, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost to má pod číslem usnesení 141 na 15. schůzi, která se konala 20. července 2018. A výbor pro zdravotnictví a sociální politiku to má jako 115. usnesení ze 16. schůze, konané 11. 7. 2018. A dovolte, abych vás seznámil s usnesením senátního tisku 277.

K vládnímu návrhu, kterým předkládají Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Změny z roku 2016 k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 a k informaci Změny z roku 2016 a k úmluvám číslo 158 o průkazech totožnosti námořníků (evidované) z roku 2003 spolu se stanoviskem vlády k nim – 1. Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací změn z roku 2016 k Úmluvě o práci na moři z roku 2006, vzít na vědomí změny z roku 2016 k přílohám úmluvy č. 185 o průkazech totožnosti námořníků (revidované) z roku 2003 spolu se stanoviskem vlády k nim.

2. určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu mě. 3. pověřuje předsedu výboru pana senátoru Kolibu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu pana Štěcha. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Jirsa? Nepřeje. A otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem, takže rozpravu uzavírám.

Paní ministryně, není na co reagovat, ani pan zpravodaj, takže přistoupíme k hlasování.

Přítomno 57, kvorum pro přijetí 29. A budeme hlasovat tak, jak nám navrhly shodně oba dva výbory, které se tiskem zabývaly, o usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci Změny z roku 2016 k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 a dále, abychom vzali na vědomí Změny z roku 2016 k přílohám úmluvy č. 185 o průkazech totožnosti námořníků, jedná se o revidovanou, z roku 2003 spolu se stanoviskem vlády k nim.

Tolik Návrh usnesení, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování číslo 22, registrováno 57, kvorum 29. Pro návrh se vyslovilo kladně 50, návrh byl přijat, proti nebyl nikdo.

Tak děkuji paní ministryni, děkuji i zpravodajům a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

A my nyní budeme projednávat

 

Návrh doporučení Rady o posílení spolupráce v boji proti nemocem, jimž lze předcházet očkováním

Tisk EU č. J 140/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. J140/11 a J140/11/01. Návrh uvede ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, kterého mezi námi vítám. Dobrý den, pane ministře, a zároveň vám předávám slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás ve stručnosti seznámil a představil vám Návrh doporučení Rady, který se zabývá problematikou onemocnění, jimž lze předcházet očkováním.

Tento dokument byl Evropskou komisí zveřejněn dne 4. května 2018. Návrh byl posléze projednáván v rámci pracovních skupin Rady EU pro léčiva a zdravotnické prostředky a pro veřejné zdraví. Poprvé tomu bylo dne 7. června tohoto roku, kdy byly prezentovány základní pilíře předpokládaného doporučení a zároveň byla členskými státy vyjádřena nejen obecná podpora tomuto návrhu, ale i důležitost diskuze nad tímto dokumentem. Podrobnější rozprava pak byla na programu při dalších setkáních těchto pracovních skupin, které se uskutečnily v červenci. Konsensuální znění, které je výsledkem jednání v rámci pracovních skupin, bude v září tohoto roku postoupeno jednání výboru stálých zástupců.

Česká republika předkládané doporučení Rady uvítala a deklarovala zájem na projednávání dané problematiky. Považujeme ji za velmi přínosnou a aktuální, reflektující současnou epidemiologickou situaci ve světě, obzvláště při obecném klesajícím trendu proočkovanosti proti onemocněním, jimž lze předcházet očkováním. Cílem předkládaného dokumentu je zejména posílení spolupráce a koordinace mezi jednotlivými členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami v oblasti zvýšení proočkovanosti populace a např. také podpora dílčí harmonizace očkovacích schémat v EU. Samozřejmostí je kladení důrazu na podporu výzkumu a vývoje vakcín, řešeno je i posílení dodávek vakcín a řízení zásob očkovacích látek. A to i v případě mimořádných situací.

Za velmi důležitou část doporučení je považováno zahájení diskuzí vedoucích k případnému vypracování pokynů pro společný očkovací kalendář EU s cílem zajištění kontinuity imunizace v případě přesunu osob z jednoho členského státu do druhého. A to zejména u dětí. Další důležité doporučení je vytvoření Evropského vakcinačního evropského systému, sdílení informací ve spolupráci s Evropským centrem pro prevenci a kontrolu nemocí, který bude obsahovat spolehlivé a aktualizované informace o výhodách očkování a jeho bezpečnosti.

K dalším klíčovým otázkám předkládaného dokumentu patří rovněž otázka možného vytvoření virtuálního datového skladu vakcín sdružujícího informace o potřebách a zásobách očkovacích látek v rámci jednotlivých členských států EU. A taktéž otázka sdílení informací o dostupnosti vakcín, nebo naopak o jejich nedostatku v jednotlivých členských státech. V případě zvýšeného výskytu různých onemocnění a nedostatku vakcín by tak tento problém mohl být řešen operativně vzájemnou výpomocí mezi jednotlivými členskými státy.

Doporučení Rady se mj. zabývá vysoce aktuální otázkou neopodstatněných dezinformací rychle se šířících na sociálních sítích a dalšími, ne vždy správnými informacemi, jež ovlivňují mínění obecné populace v neprospěch očkování. Mimo výhod a benefitu očkování jsou šířeny informace zavádějícího charakteru, které posléze navozují obavy z bezpečnosti očkování. Je tudíž kladen důrazný aspekt nejen na vzdělávání široké veřejnosti, ale i zdravotnických pracovníků.

Veškeré avizované kroky by ve svém konečném důsledku měly vést ke snížení výskytu onemocnění preventabilních vakcinací a zlepšit tak nejen zdravotní stav, ale i bezpečnost občanů v celé Evropské unii.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J140/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eva Syková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, návrh – jak už tady bylo řečeno – nám byl postoupen jako nezávazné doporučení, ale reaguje na narůstající trend odmítání očkování a nedostatečnou obecnou proočkovanost v rámci EU, nízkou proočkovanost, pokud jde o některá dobrovolná očkování, jako je např. chřipka, a nový výskyt nemocí, jako je záškrt, které se v EU v minulosti díky očkovány již nevyskytovaly a kterým lze pomocí očkování efektivně předcházet.

Činnosti obsažené v návrhu se zaměřují na zaprvé – váhavý postoj a odmítání očkování a související zlepšení proočkovanosti, zadruhé – na činnosti směřující k udržitelné politice vakcinace v Evropské unii, zatřetí – na koordinaci v rámci Evropské unie s cílem přispět k celosvětovému zdraví. Jde o to, zvýšit proočkovanost, podpořit možnost sjednotit očkovací kalendáře v celé EU, propagovat přijímání očkovacích látek a podpořit výzkum a vývoj očkovacích látek, a to i pro případ mimořádných událostí. Cílem doporučení je poskytnout členským státům vodítka, jak posílit spolupráci, zvýšit proočkovanost a snížit rizika a možné dopady nemocí, kterým lze předcházet pomocí očkování.

Komisi motivovaly 4 skutečnosti, a to je zaprvé – váhavost a klesající důvěra vůči očkování. To jsme tady ostatně viděli i při některých peticích. To, že politiky a programy očkování jednotlivých zemí se značně liší. A to, že je nedostatek očkovacích látek a konečně, že jsou problémy týkající se vývoje a výzkumu očkovacích látek.

Výbor projednal toto doporučení po úvodní informaci Evy Gottvaldové, hlavního hygienika ČR, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu. A po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor přijal k návrhu doporučení rady o posílení spolupráce v boji proti nemocem, jimž se dá předcházet očkováním, doporučení, které zní 1) uznává význam očkování v rámci programu preventivní péče o zdraví a v rámci potírání závažných a obtížně léčitelných onemocnění, která mohou mít těžké zdravotní následky, jakož i nutnost spolupráce nejen na evropské úrovni v boji proti nemocem, jimž lze předcházet očkováním. Připomíná však, že nastavení vnitrostátních očkovacích programů je součástí preventivních programů ochrany veřejného zdraví a že kompetence EU v této oblasti podle článku 6 a článku 168 smlouvy o fungování EU zahrnuje pouze podpůrné, koordinační a doplňující aktivity. 3) obecně podporuje rámcovou pozici vlády a v souladu s touto pozicí doporučovaná opatření rady, avšak zároveň konstatuje, že mnohá z nich nejsou příliš konkrétní a bude třeba je jasně specifikovat. 4) je rovněž toho názoru, že v rámci azylového řízení v členských státech EU je potřeba důsledně prověřovat rizika přenosu infekčních onemocnění, zvláště pak u žadatelů o mezinárodní ochranu z jiných světadílů například z důvodu rizika přenosu řady onemocnění včetně například eboly.

§ 2 žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení a o dalším vývoji projednávání, a to v okamžiku dosažení politické shody potřebného počtu členských států na hlavních prvcích návrhu, nebo již předtím, pokud by se výsledky projednávání v radě začaly výrazně odchylovat od postoje ČR, vyjádřeného v rámcové pozici vlády.

Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Dále po tomto doporučení doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu doporučení rady o poslední spolupráce v boji proti nemocem, jimž lze předcházet očkováním, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého naším výborem. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Evu Sykovou a pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Můžete se posadit ke stolku zpravodajů. Dále se tiskem zabýval výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. A já se ptám paní zpravodajky, senátorky Milady Emmerové, zda si přeje vystoupit? Ano, prosím, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení přítomní, omlouvám se za hlasovou indispozici, ale nemohla jsem vás ošidit o mé vystoupení. Všechno zde bylo řečeno včetně toho, na čem se usnesl ještě před výborem evropský výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. A sice rozšíření usnesení o stanovisko našeho výboru. Jde totiž o to, že tento materiál chce vylepšit a sjednotit očkování v EU. Na druhé straně ovšem nesmíme mít klapky na očích a musíme si uvědomit, že fenomén globalizace a migrace hraje velmi důležitou úlohu. A že je potřeba se také zabývat očkováním a imunitní reakcí u lidí, kteří žádají o azyl. Já jsem o tuto informaci žádala a mám zprávu, že zdravotní stav žadatelů o mezinárodní ochranu, resp. lékařské prohlídky jsou povinnou součástí azylového řízení v členských státech EU. Konkrétně v případě ČR, pokud má lékař v zařízení pro zajištění cizinců podezření na výskyt infekčního onemocnění, měl by být výskyt onemocnění neprodleně hlášen pracovníkům oddělení ochrany veřejného zdraví ministerstva vnitra. Orgán ochrany veřejného zdraví ministerstva vnitra v tomto případě ukládá protiepidemická opatření a jejich dodržování následně kontroluje.

Návrh doporučení se primárně týká posílení spolupráce v rámci členských států EU a upozorňuje na možná přeshraniční rizika uvnitř EU. Je nicméně možné, abychom do našeho stanoviska zařadili bod, ve kterém by výbor upozornil na potřebu důsledného prověřování rizika přenosu infekčních onemocnění zvláště u žadatelů o mezinárodní ochranu jako prevence proti rozšíření infekčních nemocnění, jakým je ebola atd., to už tu citovala paní senátorka Syková.

Pro úplnost vám přečtu ty body stanoviska, které jsme modifikovali oproti návrhu z právního odboru.

1. uznává náš výbor, že význam očkování v rámci programu preventivní péče o zdraví a v rámci potírání závažných a obtížně léčitelných onemocnění, která mohou mít těžké zdravotní následky, jakož i nutnost spolupráce nejen na evropské úrovni v boji proti nemocem, jimž lze předcházet očkováním.

2. připomíná však, že nastavení vnitrostátních očkovacích programů je součástí preventivních programů ochrany veřejného zdraví a že kompetence EU v této oblasti podle článku 6 a článku 168 smlouvy o fungování EU zahrnuje pouze podpůrné, koordinační a doplňující aktivity.

3. obecně podporuje v souladu s rámcovou pozicí vlády doporučovaná opatření, avšak zároveň konstatuje, že mnohá z nich nejsou příliš konkrétní a bude třeba je jasně specifikovat.

4. je rovněž toho názoru, že v rámci azylového řízení v členských státech EU je potřeba důsledně prověřovat rizika přenosu infekčních onemocnění, zvláště pak u žadatelů o mezinárodní ochranu z jiných světadílů. Například z důvodu rizika přenosu eboly a jiných onemocnění.

A doporučuje tedy postoupit tento dokument k projednání plénu Senátu, ale případně i stanovisko Senátu sdělit Evropské komisi.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a otevírám rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom cítím jistou malou potřebu chviličku vás zdržet tím, že vás informuji o tom, že jsem na výboru hlasoval pro toto usnesení. Nakonec jste průběh z toho dostali, nicméně předtím jsem navrhl vyřadit ten bod 4, protože jsem toho názoru, že se netýká toho tématu. To není o očkování, to je o něčem jiném. Lidé, kteří přijíždějí a případně už by měli ebolu, tak tam se to očkováním nijak nevyřeší. To je prostě jiné téma, přijde mi to nesystémové. Nicméně přítomné kolegy v evropském výboru jsem v dostatečném počtu nepřesvědčil o tomto názoru, takže proto máte to usnesení tak, jak je tady. Nicméně mám za to, že ten bod 4 se skutečně netýká meritu dokumentu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Akorát se ptám, vy navrhujete ten bod vyškrtnout, tzn. hlasovat o tom? Já jsem to z toho vystoupení tak nevyrozuměl, ale ptám se raději.

Senátor Václav Hampl:  Já to nemám připravené.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, nemáte, nebude. Dále se hlásí pan senátor Ladislav Václavec.

Senátor Ladislav Václavec:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já považuji tento překlad této směrnice za velmi důležitý a beru to, že jak společný očkovací kalendář je strašně důležitý v EU, ale budeme se tam potýkat s několika problémy. Ten základní problém je, že z 28 států EU je v současné době povinnost základního očkování jen v 10 státech. Ty ostatní základní očkování povinnost nemají. I u nás jsou organizace, jako jsou ty poblázněné matky apod., které využívají dezinformace typu vzniku autismu po očkování, což není pravdou. Bylo to v roce 98, ale od té doby to opakovaně běží a nechtějí očkovat své děti. Takže to sjednotit, aby povinnost základního očkování byla zakotvena ve všech státech EU, bude to velký problém. Myslím si, že to je nutnost.

Další věc, na kterou bych chtěl poukázat, je, a to je příklad Slovenska z tohoto roku, na Slovensku tři lidé, nechci říkat, že byli z romské komunity, kteří se vrátili z Velké Británie na Slovensko, tři lidé nakažení spalničkami. Dokázali od května, během června, do července nakazit 300 lidí. A je to jen kvůli tomu, že proočkovanost proti spalničkám poklesla pod 95 %. 95 % je číslo, kdy je už taková kolektivní imunita, která brání rozšíření nemoci, protože se rozšířit nemůže. U nás je proočkovanost pořád dobrá, ale musíme opravdu tímto očkováním dojít k tomu, abychom v těch základních devíti nemocích, které se u nás povinně očkují, ta proočkovanost 95 % byla. Takže já určitě budu pro a přeji hodně úspěchů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dále je přihlášen pan senátor Jaroslav Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, já budu velice stručný. Mně se to samozřejmě líbí, jako lékař k tomu nebudu v žádném případě mít kritické poznámky, ani k tomu bodu 4. Je to směrnice EU, čili se spíše zeptám, jaká je vymahatelnost právě v těch zbylých kolika, 18 státech EU? Děkuji mockrát.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. A paní senátorka Alena Dernerová nyní vystoupí.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, pane ministře, já také vítám tuto směrnici. Myslím, že je to jedna ze smysluplných směrnic EU. Já jsem dětský neurolog a vím, že ta proočkovanost velmi klesá. Maminky se bojí očkování právě proti spalničkám, protože někdo rozšířil nesmysl, že po něm bývá porucha autistického spektra. A ta epidemie spalniček je opravdu tak nebezpečná, víme, že byla v Itálii, a tyhle státy se potom snaží zavést ex post povinné očkování. Myslím si, že tato směrnice je důležitá, protože bude státy tlačit k něčemu, aby skutečně něco udělaly a aby to očkování probíhalo tak, jak má. Jinak si říkám, že nás se nikdy nikdo neptal, jestli chceme být očkováni, nebo ne. Prostě přišli do školy, oočkovali nás, sami jsme byli rádi, že nedostaneme onu chorobu. Teď všichni mají internet a všichni vyznávají mistra Googla a najdou si tam tolik nesmyslů, které potom musím já pracně v ordinaci vyvracet.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Paní kolegyně Dernerová byla poslední, která se přihlásila do rozpravy, takže rozpravu uzavírám. Pane ministře, chcete reagovat na proběhlou rozpravu? Ano, prosím, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji, vážený pane předsedo, za slovo. Pouze stručně. Pokud jde skutečně o azylové řízení, tak toho se tento návrh skutečně netýká. Je to jiná problematika, byť samozřejmě respektuji to usnesení. Možná bych ještě zareagoval na očkování a to odmítání. Jen pro vaši informaci, my opakovaně narážíme právě na tu otázku aktivních skupin matek atd., nechci je tu nikterak shazovat, a stejně tak i například na zprávu paní ombudsmanky o tom, že stát by měl přijmout i určitou odpovědnost, pokud vyžaduje povinné očkování, za případnou škodu nebo újmu na zdraví těch dětí, kde zkrátka očkování újmu způsobí, což se v některých případech děje. A možná pro vaši informaci, my aktuálně právě na základě několika doporučení, mj. i paní ombudsmanky, připravujeme zákon, který bude řešit právě problematiku odškodňování za újmu na zdraví způsobenou povinným očkováním. Myslím si, že je to na místě, pokud stát něco předepisuje zákonem, nějakou povinnost, tak aby taktéž v případě, že skutečně dojde k nějaké újmě, a ty případy jsou, byť nejsou tak rozsáhlé, jak se tvrdí, myslíme si, jsou v řádech jednotek, tak skutečně tato právní úprava by tady měla být. A předpokládáme, že ještě v tomto roce půjde na vládu. Takže to jen spíše pro vaši informaci. Myslím si, že se tak možná i trošku otupí určité hrany. Z mého pohledu je to správná cesta.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Paní zpravodajko, chcete se vyjádřit? Prosím, paní senátorka Syková jako zpravodajka vystoupí a shrne diskusi.

Senátorka Eva Syková:  Já bych se chtěla vyjádřit k tomu, že vystoupili čtyři senátoři v diskusi. Vítám, že pan ministr zdůraznil to, že tady dojde v těch případech k odškodnění, protože to byl takový slabý bod, kdy tu takové případy byly. Tam je skutečně potřeba se s tím vypořádat. Rovněž je nutné, aby v případě, že je takové dítě nějakým způsobem oslabené a jsou tady vážné zdravotní důvody pro to, že by očkování nemělo být, tak aby na to byl brán zřetel. Ale to jsou tak malé výjimky, že ty nemůžou ovlivnit tu celkovou proočkovanost populace, o kterou tady jde.

Vzhledem k tomu, že tady byla přečtena dvě usnesení, která jsou prakticky identické a neshledávám v nich žádný rozdíl, tak bych doporučovala, abychom přijali stanovisko evropského výboru, garančního výboru. A domnívám se, že ten paragraf neříká nic o tom, že něco máme výjimečného dělat, ale že bychom, jak tady zní, měli prověřovat rizika přenosu atd. u žadatelů. Čili to je zcela takové obecné tvrzení, které bychom mohli přijmout.

Takže já doporučuji, abychom schválili toto usnesení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Budeme hlasovat o usnesení. Aktuálně přítomno je 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí usnesení je 30. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Eva Syková a jak je také v oranžovém tisku k tomuto bodu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V hlasování číslo 23 je registrováno 59, kvorum 30, pro návrh se kladně vyslovilo 52, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi jako předkladateli a samozřejmě i zpravodajům.

Tak, a my ještě teď projednáme další bod, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 767/2008, nařízení (ES) č. 810/2009, nařízení (EU) č. 2017/2226, nařízení (EU) č. 2016/399, nařízení XX/2018 [nařízení o interoperabilitě] a rozhodnutí 2004/512/ES a kterým se zrušuje rozhodnutí Rady 2008/633/SVV

Tisk EU č. N 145/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 145/11 a N 145/11/01. Já nyní prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Vítám ho mezi námi.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR, pověřen řízením ministerstva zahraničních věcí ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámil s obsahem návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, spadajícího do gesce ministerstva vnitra.

Návrh nařízení si klade za cíl novelizovat stávající nařízení o vízovém informačním systému a zároveň pozměnit několik souvisejících legislativních aktů EU. Hlavním podnětem pro navrhované změny je nutnost reagovat na existenci informační mezery v oblasti dlouhodobých pobytových oprávnění udělovaných občanům třetích zemí, jelikož informace o těchto pobytových titulech nejsou na rozdíl od krátkodobých schengenských víz mezi členskými státy sdíleny.

Z uvedeného důvodu je do návrhu nařízení zapracována povinnost členských států vkládat údaje o povoleních k pobytu a dlouhodobých vízech do centrální části vízového informačního systému. Z kategorie vkládaných povolení jsou dle návrhu vyňaty pobytové karty, vydávané rodinným příslušníkům, občanům EU. Údaje vkládané do centrální části vízového informačního systému by měly zahrnovat nejen informace o vydaných nebo prodloužených dlouhodobých vízech a povoleních k pobytu, ale také o těchto pobytových titulech zrušených a dále i zamítnutých z důvodů bezpečnostních a z důvodů ochrany veřejného zdraví. Tyto údaje by tak měly sloužit k usnadnění identifikace prováděné policejními orgány na hranicích nebo na území.

Důležitou změnou obsaženou v návrhu nařízení je rovněž využití interoperability informačních systémů při rozhodování o udělení víza. ČR tento návrh vítá. Považuje jej za významný krok k přizpůsobení vízové politiky EU, současným bezpečnostním a migračním výzvám.

K vzájemnému dosažení žádoucí efektivity ochrany vnějších hranic bude ČR prosazovat zejména navrhované snížení věkové hranice pro odběr otisku prstů z 12 let na věk od 6 let, za účelem posílení boje proti obchodování s dětmi.

ČR bude rovněž podporovat možnost vkládat do vízového informačního systému kopii některých částí cestovního dokladu žadatele o vízum, což usnadní potenciální realizaci návratu do země původu těch osob, které překročily délku pobytu povolenou krátkodobým vízem.

K případným dopadům návrhu nařízení na český právní řád mi dovolte konstatovat, že pokud by byl návrh nařízení přijat, s největší pravděpodobností by si s ohledem na přímou aplikovatelnost nařízení EU nevyžádal žádné změny v souvisejících vnitrostátních právních předpisech. Konkrétní dopady na státní rozpočet lze v současné době odhadnout na cca 120 milionů korun, neboť přijetím návrhu nařízení by vyvstala potřeba výrazným způsobem upravit příslušné národní systémy.

Závěrem bych vás chtěl informovat, že 8. srpna tohoto roku VEU Senátu PČR přijal usnesení, jímž návrh nařízení podpořil a vyjádřil souhlas s rámcovou pozicí vlády k němu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  I já děkuji, pane ministře, máte místo vyhrazené u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 145/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Myslím, že také nemám ani tentokrát nijak těžkou úlohu, neb řadu věcí řekl již pan ministr. Já bych chtěl tady jenom upozornit, že navazujeme na vízový kodex, který jsme schválili v březnu letošního roku, a toto je v podstatě víceméně pokračování toho vízového kodexu. Já vás žádám, abyste přijali doporučení k vyjádření Senátu, které máte před sebou a které jste si mohli přečíst.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Je to v souladu s názorem vlády.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, vaše místo je rovněž u stolku zpravodajů. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem o vystoupení v rozpravě, rozpravu uzavírám. Pan ministr i zpravodaj nemají na co reagovat, takže přistoupíme k hlasování.

Přítomno 57, kvórum pro přijetí 29. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj Tomáš Grulich, jak je navrženo v oranžovém tisku. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 24, přítomno, resp. registrováno 57, kvórum 29, pro návrh se vyslovilo 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A my se vystřídáme v řízení schůze.

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2017

Tisk č. 262

Dovolte mi, abych zde přivítala předsedkyni Úřadu pro ochranu osobních údajů, paní Ivanu Janů. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 262. Prosím paní předsedkyni Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivanu Janů, aby nás s výroční zprávou seznámila. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo. Mikrofon je váš.

Ivana Janů:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. S potěšením vám předkládám zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2017. Je to rok, kdy končí práce úřadu i ČR, jejímž základem byl zákon z roku 2004. Tedy 2000. Je to období, kdy v podstatě jednotlivé státy EU měly svoji vlastní právní úpravu. Od 25. května vstoupilo v účinnost obecné nařízení, které v podstatě sjednocuje právní rámec pro celou Evropu, čili pro všechny státy EU. Má to určitou logiku, poněvadž čtyři svobody EU, volný pohyb osob, kapitálu, služeb a zboží, jsou nutně doprovázeny i osobními údaji, které se připínají zejména k pohybu osob.

Chtěla bych především uvést, že ten nový právní rámec, který nastupuje, to obecné nařízení, je normou, která je přímo aplikovatelná ve všech zemích EU. Jednotlivé státy k ní dopracovávají ještě doprovodné zákony, které budou projednávány v jednotlivých národních parlamentech.

Ten náš doprovodný zákon, zákon o zpracování osobních údajů, je v současné době v Poslanecké sněmovně a přijde, doufám, že v brzké době, sem k vám. Ta lhůta pro ty národní legislativy byla toho 25. května, nicméně nejsme jedinou zemí, která to takzvaně nestihla. Ale jinak si myslím, že další prodlužování už by nebylo příliš zdravé. Dobře víte, že to obecné nařízení, které má vžitou zkratku GDPR, vyděsilo všechny, na které dopadá. Nebyla to snadná situace ani pro Úřad pro ochranu osobních údajů. Myslím si, že pomalu se ta situace zklidňuje. Bylo to hlavně díky tomu, že nové obecné nařízení stanoví pro ochranu osobních údajů vysoké sankce. Je to až 20 milionů eur nebo 4 % ročního obratu jednotlivých organizací.

To samozřejmě vyděsilo kde koho, ale hlavně to bylo použito jako, řekla bych, takový strašák pro to, aby se na trhu realizovaly různé agentury, školící agentury, které v podstatě se vydávaly za znalce ochrany osobních údajů, zejména tedy toho obecného nařízení, které je do určité míry komplikovanou normou. Takže to byl obrovský byznys.

Chtěla bych, aby v té zprávě, kterou vás tady stručně provedu, jste si všimli toho, že úřad, pokud jde o ukládání sankcí, postupuje velice, řekla bych, mírně, že sankce ukládá až vlastně jako nejzazší prostředek donucovací, kdy nejsou plněna uložená opatření. Přesto pokud jde o ty sankce, tak vlastně nikdo se na toto nedíval. Panovalo to obecné vyděšení pod heslem – vystraš a fakturuj.

Chtěla bych říct, že to obecné nařízení v sobě má článek 83 odst. 7, který v podstatě říká, že národní parlamenty, pokud jde o orgány státní moci a veřejné subjekty, mohou samy sankce uzpůsobit a zvolit. To znamená, že ty sankce mohou jít od nuly až do nějaké hranice. Úřad, který spolupracoval s ministerstvem vnitra na tom zákonu, adaptačním, tak v podstatě doporučoval, aby zůstal dosavadní systém sankcí, který se osvědčil.

Zrušit ty sankce za této situace by znamenalo vzít úřadu v době, kdy případ British Analytica ukazuje, jakým způsobem je možno s daty občanů nakládat, jakým způsobem je možno zneužívat až k hranici podkopávání demokratických systémů a demokratických procedur, vlastně to, co na začátku Facebook, internet bylo prostě demokratizačním fenoménem, kdy vlastně každý může prezentovat své názory zcela volně, tak se vlastně časem stalo tou možností zneužívání a vlastně se stalo do určité míry protidemokratickým instrumentem. Takže zejména tedy britský úřad na ochranu osobních údajů šetří tuto kauzu, která je velmi komplikovaná. Už o tom vydal určitou zprávu. Ještě to není úplně dokončeno a došetřeno. Ale myslím si, že to bude vlastně i pro nás velké poučení, jakým způsobem bychom měli pokračovat. Takže se zpátky vrátím k těm sankcím, že ty sankce zrušit úplně by nebylo správné.

Ještě bych k tomu uvedla, až budete mít ten zákon v ruce, že když se podíváte na sankce, které ukládají obce třeba v souvislosti s občanským průkazem, tak vůči občanům by to bylo strašně nevyrovnané, nevybalancované, aby obce byly z této povinnosti úplně eliminovány.

Úřad největší sankci za celou tu 17letou historii uložil městu Brno, a to bylo 80 tisíc. Bylo to přede mnou, za mě, já jsem se jasně vyjádřila, pokud jde o trestání fyzických osob, bylo to v kauze ekolo. A ještě v jedné kauze, která se znovu teď rozvířila, protože o ní rozhodly soudy, tak jsem se vyjádřila, že úřad by takto znovu nerozhodl. Myslela jsem to naprosto vážně, protože není možné občanům vzít z rukou úplně možnost sebeobrany, když je zasaženo do jejich práv.

Teď bych si dovolila, tím jsem skončila takový širší úvod, trošku jsem to použila na to, až tady budete ten zákon, to obecné nařízení nebo ten doprovodný zákon adaptační mít, abyste byli trochu informováni. Teď bych si dovolila vás stručně provést zprávou, výroční zprávou za rok 2017.

V podstatě bych vám dala takový nástin úřadu v číslech. Pokud jde o dotazy, konzultace, podání a stížnosti, tak úřad obdržel celkem 4000 takovýchto podání, 152 jich předal ke kontrole, k tomu se ještě připojilo dalších 20 kontrol z kontrolního plánu. Úřad zahájil celkem 100 kontrol, ukončil jich 110, protože do toho je vtaženo 41 kontrol z minulých let. Uložil celkem 16 nápravných opatření, do těchto nápravných opatření byly podány námitky, kterým bylo vyhověno ve 12 případech druhoinstančním rozhodnutím úřadu, který vede předsedkyně úřadu. Takže vidíte, že i v tom procesu kontrolním nás zajímá, jakým způsobem ta situace konkrétní vůči tomu dotyčnému postiženému probíhá.

Samozřejmě, že se úřad zabývá i nevyžádanými kontrolními obchodními sděleními. To je to, co vám zahltí počítač. Nabídkami. Nejste proti tomu bezbranní. Je potřeba si to zakázat, poslat na příslušnou adresu svůj názor, že si nepřejete další zasílání. Tento svůj krok si zdokumentovat, a v případě, že se to zahlcení opakuje, tak můžete přijít k nám a my tato nevyžádaná obchodní sdělení podle zákona č. 408/2004 projednáme. Celkem jsme dostali 2710 takových podnětů, které se vyřešily, vzniklo z toho 19 kontrol, které byly náročnější. 19 kontrol bylo ukončeno v tomto směru.

Pokud jde o správní trestání, to je oblast, kterou dělají úředníci, celkem bylo 50 věcí s fyzickými i právnickými osobami, s fyzickými 11, s právnickými ten zbytek. V 34 případech, a teď to, co říkám, bylo podle § 40 a) upuštěno od uložení pokuty, tak vidíte, že i tento rok se odehrával spíš v interakci projednat, vysvětlit a netrestat pokutou.

Po našem rozhodnutí, které je dvojinstanční, následuje soudní přezkum. V tomto roce byly podány dvě žaloby. Podala je dvě ministerstva proti našim rozhodnutím a sankcím, které jsme udělili.

Pokut celkem bylo uloženo a odvedeno do státního rozpočtu 6 milionů 100 tisíc. Samozřejmě, že jsme vyřizovali také žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. To znamená, žádosti o informace. Těch žádostí bylo 30. Stížností bylo 23.

ÚOOÚ rovněž dává připomínky k legislativním návrhům, které jdou do Parlamentu a vlastně i do Senátu, sem k vám. Připomínkovali jsme celkem 21 zákonů a 88 prováděcích předpisů.

O legislativní činnosti jsem se zmínila už v úvodu. Převážely práce na implementaci obecného nařízení a na přípravě adaptačního zákona, který rovněž implementuje policejní směrnici. A novel jednotlivých zákonů bylo celkem 36.

Úřad provádí pro zkvalitnění své práce také analytickou činnost, která je rovněž popsána ve výroční zprávě.

Pokud jde o mezinárodní spolupráci, je celkem také široká. Po účinnosti obecného nařízení vznikl na úrovni Evropské unie sbor, ve kterém opět, jak tomu bylo i předtím, zasedají předsedové jednotlivých úřadů. Nic se na tom v podstatě nemění. Zase je to Brusel na jeden, dva dny. A tam se podle nového obecného nařízení už tvoří jednotná vůle v případě, že se nedaří spolupracovat na úrovni jednotlivých států. Těchto zasedání se účastní předseda. Jinak pracovníci úřadu pracují ještě v šesti pracovních podskupinách, ve kterých se připravují materiály pro jednání nejvyššího orgánu, sboru. Je to opět posílení nezávislosti ochrany osobních údajů, poněvadž dřívější uskupení byla pracovní skupina 29, byla poradním orgánem komise. Nyní sbor je vlastně už samostatným orgánem, který je vedle komise a dalších orgánů Evropské unie.

Paní předsedající, to je zhruba představení výroční zprávy a jsem otevřena otázkám jednotlivých senátorek a senátorů. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní předsedkyně, já vám též děkuji, a posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 262/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Petr Holeček. Zprávu projednal i výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 262/2. Zpravodajkou výboru je senátorka Jaromíra Vítková, která je omluvena a zastoupí ji předseda výboru pan senátor Zdeněk Papoušek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 262/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedkyně, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ústavně-právní výbor na 120. schůzi konané dne 9. května 2018 k Výroční zprávě Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2017 přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít výroční zprávu úřadu za rok 2017 na vědomí. Toto usnesení, pokud se nepletu, bylo přijato jednomyslně. Celá zpráva je vlastně tisk č. 262. S některými detaily vás tady seznámila paní předsedkyně. Ode mne je to v tuto chvíli vše. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a případné další návrhy. A nyní se ptám, zda se chce vyjádřit též zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Zdeněk Papoušek. Ano, chce. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený paní předsedající, vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové. Omezím se pouze na konstatování, že náš výbor shledal Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2017 jako podrobnou a přehledně uspořádanou, která popisuje činnost úřadu, a to ve všech oblastech činnosti úřadu, popisuje konkrétní výstupy i vnitřní chod úřadu v roce 2017. A náš výbor na své 18. schůzi dne 16. května 2018 schválil usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít výroční zprávu na vědomí.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní se rovněž ptám pana senátora Petra Holečka, zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, zda si přeje vystoupit. Přeje. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, já se nebudu odlišovat od svých kolegů. I já mohu říci to, že náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se taktéž za přítomnosti paní předsedkyně touto zprávou zabýval, dívali jsme se dokonce i na některé konkrétní případy, které tam byly projednávány. A mohu konstatovat, že usnesení tohoto výboru je takové, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít na vědomí Výroční zprávu pro ochranu osobních údajů za rok 2017, určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru, aby předložil toto usnesení vedení Senátu.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji i vám, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Ve svém vystoupení trošku navážu na úvodní část vystoupení paní předsedkyně Janů, kde hovořila o tom, jakým způsobem je u nás aplikováno obecné nařízení o ochraně osobních údajů, byť nařízení vešlo v platnost a v účinnost vlastně až v roce 2018, a to 25. května, a přesto paní předsedkyně o něm poměrně široce mluvila. Proto se toho budu držet a přestože jednáme o zprávě za rok 2017, tak právě k tomuto nařízení a ke spolupráci ÚOOÚ a Senátu také něco řeknu.

A abych začal pozitivně, musím říci, že jednak výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a potom i Senát se snažil maximálně komunikovat o obecném nařízení o ochraně osobních údajů, kromě jiného i s ohledem na ochranu osobních údajů, a na to, že by na Senát, resp. na výbor ÚOOÚ nereagoval nebo nebyl přístupný setkání, si nemohu stěžovat. Zároveň ale musím bohužel říci, že tím to málem končí, protože pokud se nyní podíváme na další věci a případně reálné a konkrétní kroky, musím se bohužel zarmouceně zmínit o tom, že skoro žádné konkrétní kroky, které by pomáhaly oddémonizovat nebo čelit démonizaci, jak je přímo v úvodním slově zprávy, v případě Úřadu pro ochranu osobních údajů nenacházím. A uvedu příklady. My jsme na plénu Senátu projednávali situaci ohledně GDPR na 12. schůzi dne 15. února 2018. Toto usnesení Senátu zde mám. Nebudu ho celé číst, ale jenom řeknu, že jsme jako Senát poměrně významnou většinou jednak vyjádřili nespokojenost s přístupem odpovědných orgánů (vláda, ÚOOÚ) k dotčeným subjektům obecným nařízením o ochraně osobních údajů. A zároveň jsme vyzvali vládu a Úřad pro ochranu osobních údajů, kromě jiného, aby urychleně zajistily pro oblast GDPR zprovoznění jednoho funkčního, přehledného a v garantované lhůtě na dotazy dotčených subjektů reagujícího informačního portálu.

A pokud se dnes podíváte na stránky Úřadu pro ochranu osobních údajů, kdy jsem si myslel, že by třeba portál mohl fungovat, tak tam jsou skutečně reakce na dotazy. Reakce na dotazy obsahují asi odpovědi na 10 nebo 11 dotazů, které jsou velmi obecného charakteru, a já ze své praxe jsem schopen jmenovat desítky dalších dotazů, které Úřad pro ochranu osobních údajů obdržel například v měsíci červnu a červenci roku 2018, na které dodnes neodpověděl. Dotazy se například týkají problematiky pronajímání bytů nebo problematiky zveřejňování dobrých nebo kvalitních studentů nebo problematiky školních jídelen, a na všechny tyto konkrétní dotazy, které šly a mám je k dispozici od Úřadu pro ochranu osobních údajů, a šly k tomuto úřadu v červnu a v červenci, případně v srpnu, dodnes dotčené subjekty, resp. pověřenci těchto dotčených subjektů nemají odpovědi. Musím se zeptat, kde je tedy konkrétní činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů, kde jsou ty konkrétní odpovědi na konkrétní otázky, které dnes pověřenci kladou, neboť nemají k dispozici adaptační zákon, na což mimochodem jsme také upozorňovali, tam není přímým viníkem, že zákon nemáme už od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tím přímým viníkem je vláda, resp. bývalé vedení ministerstva vnitra, které mělo dva roky na to, aby připravilo adaptační zákon a neučinilo tak, takže dnes všichni se řídí jenom obecným nařízením, které samozřejmě úplně nevyhovuje našemu právnímu řádu, resp. i to je v samotném nařízení, je obecné v některých věcech, tak jak o tom mluvila paní předsedkyně, a umožňuje třeba stanovit výši sankcí nebo nějaký individuální přístup podle toho, jak to které státy EU mají ve zvyku nebo jakým způsobem fungují. Takže to moje vystoupení bych uzavřel tím, že bych možná poprosil paní předsedkyni, aby řekla, jakým způsobem se snažili vypořádat s usnesením Senátu, jaké konkrétní kroky podnikli a proč neodpovídají na dva měsíce staré dotazy. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Dobrý den, paní předsedkyně, paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Už jsem to říkal i na výboru, i v minulosti tady. Ono GDPR je dnes záležitost obchodu se strachem. Takto to funguje, na radnicích, když vezmu tento příklad, se všichni hroutí, hroutí se společnosti, které jsou v nějakém spoluvlastnickém podílu s jinými firmami nebo čistě obecnými samosprávnými firmami. Uvedu jeden konkrétní příklad. Máme kamerový systém a ne ve smyslu, že bychom chtěli kontrolovat pracovníky na pracovišti nebo hlídat majetek, ale máme kamerový systém na Klínovci a teď to na sebe bonznu, protože očekávám, že asi hned se po nás půjde, a to vzhledem k tomu, že mi bylo vysvětleno, že kamery, které jsou tam pro veřejnost a mají jednu z největších návštěvností vůbec z toho našeho pohraničního regionu v Krušnohoří, tak zaznamenávají obraz okolí do dálky až na Karlovy Vary na jednu stranu, na druhou stranu do Německa. Bylo mi vysvětleno, že tam není problém, protože se nedají rozeznat určití lidé, kteří tam přijíždějí auty nebo kteří se tam pohybují. Ale my máme kamery tak nešikovně a nejde je dát jinam na vrcholu, že chodí lidé potom kolem toho zábradlí a do kamer nám mávají. Dokud mávají, tak si myslím, že to není problém, protože vědí o tom, že mávají do kamery a souhlasí s tím. Ale když tam pak někdo přijde a fotí si něco nebo s někým si něco povídá, tak souhlas úplně nemá. Sice máme tabulku, že tam je kamerový systém, ale je to trošku jiný kamerový systém. To je ten, který poskytuje lidem informace, jaké je počasí, máme tam také teplotu vzduchu. Teď budeme umisťovat něco podobného na Boží vyhlídce nad Božím Darem a teď se ptám, protože jsem se informoval u firmy Sitour, která provozuje kamerové systémy ve spolupráci s Českou televizí, tak tam mi bylo vysvětleno, když nebude vidět konkrétní osoba, není to problém, a tam, kde jsme měli špatně umístěné kamery, tak jsme změnili zoom a obličeje jsme rozmazali. Ovšemže při vyhlídce, která bude mít 6 metrů a bude snímat do dálky, ale budou vidět i ti lidé, kteří budou chodit okolo, se chci zeptat, jak dalece porušujeme nebo neporušujeme zákon, což jsem teď na naši obec bonznul, nicméně doufám, že hned někdo nám nevypaří z pultu 100 tisíc. Děkuji předem za odpověď.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, slovo má nyní pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Vážená paní místopředsedkyně, dobrý den, vážené kolegyně, kolegové. Když bilancuji svoji 24letou politickou kariéru, tak musím říct, že jako za jeden ze svých největších omylů považuji zřízení tohoto úřadu. Tehdy, když jsem pro to v Poslanecké sněmovně hlasoval, jsem si myslel, že to bude úřad na ochranu lidí a ne na buzeraci lidí. A bohužel, mám-li to říct opravdu, jak to funguje, tak nesmysly, které vycházejí tady z tohoto úřadu a které ztěžují lidem život a které v zásadě rozvracejí tuto společnost, jsou fakt neuvěřitelné. A v okamžiku, kdy by tady tento ctihodný úřad měl zasáhnout, jako je právě to GDPR, a jak to tady velmi trefně pan kolega Horník řekl, když začal prozrazovat na sebe věci, tak je to obchod se strachem. A myslím si, že právě tehdy měl tento úřad něco začít dělat. Ale on neodpovídá na dotazy, on neposkytuje žádný servis, je mu to jedno, co tady probíhá. A to, že tady probíhají tak nesmyslné věci, že se ředitelé bojí, aby mohli vyfotit tablo svých dětí v první obecné, to tento úřad nechává úplně klidným. GDPR by mělo být úplně o něčem jiném. To by mělo postihovat právě veliké firmy, které manipulují s našimi údaji, které zneužívají naše údaje, ke kterým se dostávají různým způsobem, ale tam tedy činnost tohoto úřadu nevidím ani náhodou. A právě jsem tady očekával, že když už doposud ten úřad nefungoval, tak že teď začne fungovat a že aspoň bude dávat návody, jakým způsobem celou akci zlidštit a jak ji přivést do nějakého normálu. Normálního lidského normálu. Ale to jsem se od tohoto úřadu rozhodně nedočkal a pravděpodobně ani dočkat nemohu. Na tom je nejsměšnější to, že výsledkem tady této záležitosti potom je to, ať jdu s prominutím na kdejakou hloupost a do jaké instituce všemožné, někdy mi už zůstává rozum stát, tak všude mi podstrčí papír, kde mám podepsat, že souhlasím s využitím svých osobních údajů. Aniž bych to vůbec mohl samozřejmě ovlivnit. Když to nepodepíši, tak oni se zdráhají mi tu službu poskytnout. Nedávno se mi to stalo u nějakého tapetáře nebo u nějakého takového nebo firma, která mi dělala zabezpečovací zařízení. Jim říkám, proč vám to mám dávat? Oni říkají: No, to víte, to ony na nás přijdou kontroly a my tam potřebujeme vidět, když tuto službu poskytujeme. Celá tato záležitost nakonec vyjde k tomu, že zmatení lidé budou podepisovat – a já to tedy většinou téměř nepodepisuji téměř nikomu – nota bene, ani tady v Senátu jsem se zdráhal podepsat tu blbost, že mám souhlasit s tím, aby zveřejňovali mou fotku, ale pak se mně zželelo té pracovnice Senátu, která div že neplakala a říkala, že s tím bude mít oplétačky, tak jsem jí to podepsal. Takže sečteno a podtrženo, rád bych se dočkal toho, že tento úřad bude opravdu úřad, který jsem si kdysi myslel, že bude chránit lidi proti velkým tygrům, kteří zneužívají naše údaje, kam se podíváme, ale rád bych se toho dočkal, že toto bude úřad dělat, ale nevěřím tomu.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Takže obecnou rozpravu uzavírám a ptám se paní předsedkyně, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Prosím, máte slovo.

Jana Janů:  Já bych vám všem třem senátorům chtěla poděkovat za vaše postřehy, ale jsou to postřehy, z kterých vidím, že o ochraně osobních údajů, která tady je 17 let, nevíte vůbec nic. Skutečně to tak je. Všichni tři přijďte do úřadu a já vám ukážu, kolik podnětů, stížností Úřad vyřídil, na každý podnět odpovídá. Teď jsme byli úplně zahlceni, takže máte pravdu, že v poslední době – a je to i na našich webových stránkách – se to nestíhá. Vy tady máte 17 let zprávy tohoto Úřadu, já jsem minulý rok tady hovořila o zásadních, závažných věcech, které jsou uvnitř Úřadu. V roce 2010 o tom mluvila ombudsmanka. Je to k dispozici. Žádala jsem, abychom blíže spolupracovali. Tento rok mi to slíbil předseda ústavně-právního výboru.

Nezlobte se, ale ochrana soukromí je základní právo a Úřad pod mým vedením si plní své úkoly. Ale nemůžete po x-letech najednou chtít, aby to fungovalo úplně bez závady. Ani tento Senát nefunguje bez závady. Takže, nezlobte se, přijďte a určitě vám představím, co Úřad dělá. A budete vidět, že ochrana osobních údajů je nosné téma. A jestli jste se trošku zabývali tou British Analytikou, tak bez této ochrany budeme skutečně vydáni technologiím úplně napospas. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní předsedkyně, reagovat s přednostním právem pan předseda? Tak pan předseda Vystrčil, senátor, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Faktická poznámka na to, co říkala paní předsedkyně. Moje otázka. Jak jste se, paní předsedkyně, vypořádali s usnesením pléna Senátu, abyste urychleně zajistili pro oblast GDPR zprovoznění jednoho funkčního, přehledného a v garantované lhůtě na dotazy od dotčených subjektů reagujícího informačního portálu, kde by si ty vaše odpovědi mohli všichni přečíst, protože v řadě případů jsou obdobné. Našel jsem tam těch odpovědí deset.

První moje otázka, nezodpovězená, jenom, že věcem nerozumíme. Druhá – citace z dotazu: „V Praze 26. 6. 2018, dotaz číslo 1: Během školního roku dochází ke zveřejňování žákovských prací na nástěnkách ve třídě. A to v rozdělení na úspěšné a špatné práce. Na oněch pracích jsou uvedena jména žáků. Pedagogové takto činí jakožto motivaci jednotlivých žáků k lepším výkonům. Otázka 1. – Je takovéto zveřejňování úspěchů a neúspěchů žáků nutné podložit souhlasem zákonného zástupce?“ A tak dále, atd.

Odpověď z 26. 6.: Není, neexistuje. Na tuto otázku z 26. 6. neexistuje. Vím to stoprocentně.

Takže, prosím vás, odpovídejte na dotazy a nevykládejte, jací jsme, nebo nejsme.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní místopředsedkyně, paní předsedkyně, kolegyně, kolegové.

Senát je nadán tím, aby se zabýval, aby posoudil, aby se vyjádřil k činnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů. A my jsme dneska poprvé tady byli svědky, že zástupce toho Úřadu, předsedkyně Úřadu, to otočila. Ona tady hodnotí Senát. Samozřejmě jako občanka má právo Senát hodnotit, ale myslím si, že tady je ve funkci, kdy ona při určité kritice – a ne vždycky jenom Úřadu, ale jaksi záležitosti týkající se soukromí a spíše té byrokracie, kterou s tím někdy pociťují občané a nám ti názory sdělují, je mnoho a mnoho subjektů, tak ona to otočila. Místo obrany zvolila útok. Já to považuji za velmi a velmi nešťastné a prosil bych paní předsedkyni, aby toto zvažovala. Tady není jako řadová občanka, je tady jako předsedkyně Úřadu, a není nadána, aby hodnotila instituci, která naopak se zabývá – já myslím, že dnešní jednání to i dokazuje – fungováním Úřadu a touto problematikou.

Mrzí mě to, nečekal jsem to, ale možná to svědčí o nějaké nervozitě, že sama možná pociťuje, že se věci nezvládají tak, jak by se zvládat měly. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. Pan senátor Čunek už nemůže vystoupit, protože rozprava byla uzavřena, ale může na to reagovat paní předsedkyně.

Ivana Janů:  Pane předsedo, omlouvám se za to, co jsem řekla. Opravdu těch pár lidí, které tam mám, kteří skutečně dokážou pracovat tak, jak by měl pracovat celý Úřad, jsou vyčerpaní. Takže Úřad dělá maximum, co dělat může. Vezměte to, budete tady mít ten zákon, budeme ještě ve spojení, myslím si, že to, co se tady říká, to jsou určitě, že vám všude nechávají podepsat souhlas. Nepodepisujte ho. Nikdo vám nesmí odepřít službu, když nedáte souhlas. Ale jak Úřad má zařídit, aby ty papíry ti lidé nedávali? Když si myslí, že tím souhlasem si něco opatří. Ten souhlas je výjimečný, poněvadž většina titulů pro zpracování osobních údajů jsou zákony. Ne souhlas. Kde je zákon, není potřeba souhlas pro zpracování.

Takže je to problematika, která se až v poslední době, tak, jak to někdy v životě bývá, když nastane nějaký zkrat a nějaký problém, tak se o ní začalo vážně diskutovat. Myslím si, že jsem udělala chybu, ale opravdu vědomosti o ochraně osobních údajů jsou strašně malé. A je to důležitá materie, jak už jsem říkala. A můžu vám říct, že Úřad v poslední době pracuje skutečně na plné obrátky. Ale je to velký tlak, nedá se zodpovědět úplně všechno. Podívejte se na ten náš web, udělejte si svůj vlastní úsudek. Existuje telefonická linka, kde se odpovídá na telefonické dotazy. Teď budeme mít čtvrtý běh těch Data Protection Officers a pověřenců organizujeme jejich školení, ale jsme malý úřad a ty věci se nestíhají. Byla tady dlouhá doba na to, aby se ten zákon připravil, mohlo se o něm hodně diskutovat. Čtyři roky se pracovalo na tom obecním nařízení, z Úřadu tam nejezdil nikdo. Jezdilo tam jenom Ministerstvo vnitra. Čili nevím, proč to tak bylo, nebyla jsem v Úřadu. Snažte se to pochopit, musíme to nějakým způsobem zvládnout a Úřad dělá maximum. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní předsedkyně, právo vystoupit má pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Já jen, vážení kolegové, s technickou. Jen si chci, prostřednictvím vás, paní předsedkyně, k paní předsedkyni Úřadu obrátit, že povědomí o ochraně osobních údajů všichni tři, co jsme pomluvili, máme. A právě že ho máme, a mají ho i naši kolegové, hodně se tady debatovalo, tak mnohé radnice, ale nejen radnice, vynaložily ne snad tisíce, ale miliony na věci, u kterých se nakonec zjistilo, že nebudou potřeba. A to je ten obchod se strachem. A bohužel Úřad neudělal nic pro to, aby tomu zamezil. Já teď nemluvím o těch stránkách a o těch pár radách. Před chvílí jsem se na to podíval, doopravdy tady něco nezafungovalo. Ale není to určitě to, že my senátoři byli jsme nevědomí desítky let. Tak to určitě není, proti tomu se ohrazuji. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Paní předsedkyně, ještě chcete reagovat? Ne, tak pan zpravodaj garančního výboru, prosím, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedkyně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové.

V rámci diskuze vystoupili 4 senátoři, z toho 2 dvakrát. Diskuze se vyznačovala tím, že se prakticky vůbec netýkala Výroční zprávy z roku 2017. Možná to je trochu také výtka, že je už srpen, polovina srpna, a teprve teď se probírá tady zpráva z roku 2017. Možná je naše chyba, nevím, jak to bylo, že už se to nedostalo na program dříve.

Návrh usnesení je schválit Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2017. Vzít na vědomí, pardon, zpět, opravuji se. Takže ještě jednou, ten návrh je vzít na vědomí zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2017.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já vám děkuji, pane senátore, a o tom budeme hlasovat. V sále je přítomno 59 senátorek, senátorů, potřebný počet pro přijetí je 30. Já vás ještě svolám.

Ještě jednou opakuji, že budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Michael Canov. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 50, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Já děkuji paní předsedkyni, děkuji zpravodajům a ukončuji projednávání tohoto bodu.

Nyní nás čeká petice. Je to další bod programu našeho jednání. Petice se jmenuje

 

Petice "Ne ohrožení pitné vody pro 140 tisíc lidí"

Tisk č. 226

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk číslo 226. (Na shledanou.) Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Jiřího Čunka. Usnesení výboru máme jako senátní tisk č. 226/1. Petici také projednal na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice výbor pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Jitku Seitlovou.

Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupují petenty, mají požívat práv podle § 142a, odst. 2 zákona o Jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze senátu. V tomto případě je to paní Hana Habartová, starostka z Moravského Písku.

O tom budeme hlasovat, takže přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 56 senátorek, senátorů, potřebné množství pro přijetí je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zdvihne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru, tlačítko NE. Děkuji.

Pro se vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Dovolte mi dále, abych zde přivítala zástupkyni petentů. Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní správy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Těmito osobami jsou: Richard Brabec, ministr životního prostředí ČR se omluvil, zastoupí jej Evžen Doležal, ředitel odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence. Klára Dostálová, ministryně pro místní rozvoj ČR se omluvila. Marta Nováková, ministryně průmyslu a obchodu ČR se omluvila. František Havíř, vedoucí odboru životního prostředí Úřadu Jihomoravského kraje, zastoupí Bohumila Šimka, hejtmana Jihomoravského kraje. Martin Štemberka, předseda Českého báňského úřadu. Martin Ševčík, zástupce vedoucího Stavebního a vodoprávního úřadu města Uherské Hradiště. Jiří Janoška, vedoucí Vodoprávního úřadu města Veselí nad Moravou. Hana Příleská, starostka města Uherský Ostroh. Pavel Koubek, ředitel Vodovodů a kanalizací Hodonín, a. s. David Křivánek, ředitel a vedoucí Služebního úřadu Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně. Vladimír Možíšek, ředitel sekce ochrany veřejného zdraví Krajské hygienické stanice Zlínského kraje, zastoupí Evu Sedláčkovou, ředitelku Krajské hygienické stanice Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně.

Já vás, kolegyně, kolegové, poprosím o klid a jestli byste ten diskuzní kroužek mohli přenést mimo jednací sál. Děkuji vám za pochopení.

Václav Gargulák, generální ředitel Povodí Moravy se omluvil.

A nyní přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 56 senátorek, senátorů, potřebný počet pro přijetí je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Pro se vyslovilo 46, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Dovolte mi tedy, abych mezi námi přivítala zástupce stran dotčených peticí. Než zahájíme projednávání, navrhuji stanovit řečnickou dobu pro vystoupení zástupců stran dotčených peticí na 5 minut. Zahajuji hlasování, už bez fanfáry.

Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Pro se vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Prosím tedy, snažte se dodržovat řečnické příspěvky, aby byly pětiminutové.

A nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice senátoru Jiřímu Čunkovi. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedkyně, milí petenti, kolegyně, kolegové. Svou zpravodajskou zprávu s ohledem na to, že očekávám vystoupení jak zástupců petentů, tak některých senátorů, omezím na nezbytné. Moje zpravodajská zpráva se tedy týká petice „Ne ohrožení pitné vody pro 140 tisíc lidí“.

Tato petice byla Senátu Parlamentu ČR doručena dne 10. 1. a petiční archy obsahovaly 11 415 podpisů občanů, čímž bylo vyhověno zákonu tím, že petice, které jsou podepsány více než 10 000 obyvateli či občany se musí projednávat na plénu Senátu ČR. Petici bylo přiděleno číslo tisku 226, číslo petice je 11/17A dle § 142 zákona 85/1990 Sb., o právu petičním. A byla předána výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Petiční výbor požádal svým usnesením číslo 100 ze dne 14. 2. 2018 výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který je věcně pro oblast petice příslušný, o stanovisko. A 28. 3. 2018 bylo uspořádáno veřejné slyšení, jehož zápis a závěry máte přílohou svých materiálů. Cílem petice je žádost o nepovolení těžby štěrkopísku v lokalitě Uherský Ostroh – Moravský Písek. Petenti odmítají těžbu z důvodu obav znehodnocení blízkého zdroje pitné vody, využívaného cca 140 000 obyvateli. S těžbou dlouhodobě nesouhlasí 57 obcí hodonínského regionu včetně města Uherský Ostroh, na jehož části dobývací prostor leží. Peticí občané legálním způsobem projevili nesouhlas s přístupem úřadu státní správy i v řízení o povolování těžby. Žádají, aby byl na základě prokazatelných změn klimatu znovu posouzen vliv těžby štěrkopísku na vodní zdroje.

Na základě veřejného slyšení, na základě projednání ve výborech přijal výbor usnesení, které doporučil přijmout jako usnesení Senátu Parlamentu ČR. Návrh usnesení zní:

I. Senát Parlamentu ČR bere na vědomí petici č. 11/17 Ne ohrožení pitné vody pro 140 000 lidí obsaženou v senátním tisku č. 226.

II. konstatuje, že petice č. 11/17 Ne ohrožení pitné vody pro 140 000 lidí je důvodná,

III. konstatuje, že jímací komplex podzemní vody Bzenec v blízkosti záměru štěrkopísku je nenahraditelným a v rámci ČR strategickým zdrojem kvalitní pitné vody. Zajištění zásobování pitnou vodou je prioritním veřejným zájmem ochrany veřejného zdraví, zásadou jeho odpovědné ochrany je uplatnění principu předběžné opatrnosti. Při současném stavu poznání je překážkou povolení a realizace záměru těžby a úpravy štěrkopísku v Uherském Ostrohu II. Odborné studie nevyloučily možnost negativního vlivu záměru těžby na jímacím území, a to i v případě dodržení stanovených podmínek v posudku EIA, stanovisko odborné nezávislé české geologické služby zřízené ministerstvem životního prostředí, kde konstatuje, že nemůže záměr těžby označit za akceptovatelný.

IV. výbor doporučuje ověřit při následném posuzování záměru těžby dotčenými orgány státní správy relevantnost veškerých dosud zpracovaných podkladů z pohledu ochrany podzemních vod a s tím spojeného rizika znehodnocení významného vodního zdroje. A současně s uplatněním principu předběžné opatrnosti. Zohlednit při následném projednávání záměru těžby úřady státní správy závěry odborných studií zveřejněných po vydání závazného stanoviska EIA. A nové skutečnosti vyhodnocení hydrologických a hydrogeologických podmínek v důsledku klimatických změn a z toho vyplývajících změn v přirozeném přírodním prostředí jímacích území.

V. připomíná, že při posuzování záměru nejen v procesu EIA, ale i v navazujících řízeních je důležité věnovat pozornost nejen procesním úkonům, ale také především obsahové a odborné kvalitě podkladů a vyhodnocení kumulativních důsledků záměru v území vzhledem k jeho udržitelnosti.

To je návrh doporučení, které máme. Já se omlouvám, ještě dočtu poslední,

VI. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku 226 senátora Jiřího Čunka,

VII. pověřuje předsedu výboru, senátora Zdenka Papouška, toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR a organizačnímu výboru Senátu.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám též děkuji, pane zpravodaji, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Paní zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Jitka Seitlová si přeje vystoupit. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní předsedající, vážené milé kolegyně a kolegové, byla jsem tedy pověřena výborem pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí zpravodajkou k této petici. A já proto, abychom si aspoň velmi stručně řekli to stěžejní k této petici, tak si dovolím pár slov. Budu opravdu velmi stručná, abych zbytečně nezdržovala naše projednání, ale přesto si myslím, že je třeba říci, co se v tom území dělo a o čem tady budeme hlasovat a rozhodovat.

Záměr, který vyvolal obavy občanů a obcí Jihomoravského kraje, předpokládá roční těžbu 200 000 tun za rok štěrkopísku v novém dobývacím prostoru o rozloze 50 ha. Z toho plocha pro těžbu je zhruba 30 ha. Toto území, jak již bylo řečeno, je na katastrálním území Zlínského kraje, ale vodu z tohoto jímacího územím Bzenec komplex využívají především obce Jihomoravského kraje. To je základní problém, který se i podílel na tom, jak se vyvíjelo správní řízení a další věci ohledně řešení situace. Potřeba těžby je zdůvodňována očekávanou poptávkou štěrkopísku, zvláště po kvalitních zrnitostních skladbách. A uvádí se, že štěrkopísky ve Zlínském kraji částečně nahrazují nedostatkový stavební kámen.

To, co je tím zásadním pro to, abychom si uvědomili, k jakému sporu dochází, je to, že celá plocha záměru těžby je jednak součástí chráněné oblasti přirozené akumulace vod CHOPAV kvarter řeky Moravy, a jednak vnějšího ochranného pásma II. stupně tohoto nenahraditelného jímacího území Bzenec komplex. Jižní větev tohoto území již nemůže být nyní z důvodu kontaminace podzemních vod alifatickými chlorovanými uhlovodíky využívána, takže obce mají určitou zkušenost s tím, co se stalo nebo může stát. A to je také jeden, řeknu, z těch pohledů na rizika a obavy, které dále budu rozebírat.

Další zásadní věc, záměr těžby v aktivní zóně záplavového území řeky Moravy. To jsou, myslím, tři zásadní aspekty, které je třeba mít na mysli. A teď si vezměte, že do tohoto území, od počátku zcela nevhodného z hlediska ochrany vod a využitelnosti podzemních zásob vod, najednou má být situováno nějaké otevření prostoru o rozloze 30 ha, který odkryje hladinu spodní vody v aktivním záplavovém území.

Tak to jen říkám velmi stručné jednoduché seznámení s problémem. Celý proces trvá už 12 let. Investor měl zájem už před 12 lety a 3x podal návrh na to, aby byla zahájena EIA. De facto 3x ho v nějaké fázi stáhl, když už se zdálo, že tam bude negativní stanovisko. A vždycky řešil to řízení EIA krajský úřad. Jednou krajský úřad dokonce vydal nesouhlasné stanovisko. Investor, který má zájem těžit, tak postupně snižoval množství toho, co bude těžit. Tím vždy odůvodnil, že je to nový záměr. V roce 2014, na konci roku 2013 předložil nový záměr a EIA, a řízení se ujalo ministerstvo životního prostředí. Já si jen k tomu dovolím ještě říci to, že to bylo zvláštní, protože právě v době od zahájení zájmu investora do roku 2014 už se projevovaly trendy snížení zásob podzemních vod, projevovaly se trendy zvýšeného sucha. Všichni deklarovali, jak musíme vodu chránit, chránit její kvalitu, že má být naprosto prioritním zájmem chránit její kvantitu. Samozřejmě to byly a jsou nadále silná slova, která slyšíme ze všech ministerstev, ale nejsilněji z ministerstva životního prostředí. A proto myslím, že bylo pro mnohé překvapením, když v této situaci ministerstvo životního prostředí vydalo kladné stanovisko EIA. To je samozřejmě provázeno řadou námitek ze strany obcí, je to provázeno řadou negativních stanovisek, která už v průběhu řízení přicházela z orgánů státní správy, které se vyjadřovaly. Nicméně na všechny námitky bylo odpovězeno, je tady geologický a hydrogeologický posudek, který říká, že, a to teď řeknu, že riziko potenciálního vlivu záměru a možnosti jeho znehodnocení prakticky vylučuje. Potenciální rizika při těžbě a po jejím ukončení jsou vyhodnocena jako přijatelná nebo nevýznamná. A jsou navržena opatření pro jejich eliminaci. V době projednání EIA se již obce obracely na Krajský úřad Jihomoravského kraje a bylo to právě, tuším, těch 57 obcí, které požádaly, aby se do toho kraj vložil, protože už neviděly jinou cestu. A kraj vypsal výběrové řízení a na základě výběrového řízení nechal zpracovat nový posudek. A ten nový posudek říká: "Podklady, ze kterých dokumentace EIA vycházela, jsou nedostačující a chybné, identifikovaná rizika záměru těžby v procesu EIA, která byla zjištěna na základě této studie, se zásadně liší s těmi, které byly předtím." Vyjádřil se k tomu i právě, jak už bylo řečeno, Český geologický úřad. A ten jasně řekl: "Ano, toto tak je, je tam zásadní problém s tím, že to původní posouzení, které bylo, nebylo dostačující." Ale EIA je na stole, kladné stanovisko EIA bylo vydáno. Obce ještě jednou žádají ministerstvo o přezkum, ministerstvo neříká, že nemůže přezkum udělat, ale říká, že nevidí důvod, aby přezkum udělalo. A proces je otevřen a pokračuje. Pokračuje tím, že teď má Báňský úřad de facto otevřený prostor pro to, aby rozhodl o souhlasu s dobývacím prostorem a následně mohou existovat další rozhodnutí.

Musím říci, že po posouzení všech materiálů, kterých byl celý kopec, jsem dospěla k závěru, že výtky petentů směřující proti činnosti státní správy jsou zcela pochopitelné a ve světle výše uvedených skutečností oprávněné. Pro průběh celého procesu jsou příznačná rozdílná a měnící se stanoviska orgánů státní správy, obcí a dotčených krajů. Důvěryhodnost procesu navíc zeslabuje opakované převádění kompetencí k rozhodování mezi úřady krajů, jejich nadřízenými orgány, mezi rozhodování krajů a ministerstva.

Teď tady vystupuji jako zpravodajka. Pak bych ještě jenom požádala o doplnění usnesení, ale teď řeknu toto. My jsme ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijali usnesení, které je víceméně shodné s usnesením, které přijal petiční výbor jako návrh pro projednání Senátu. Navíc jsme dali ke zvážení, aby v případě jednoznačného prokazatelného prioritního veřejného zájmu ochrany vod bylo uvažováno o odpisu zásob nerostných surovin štěrkopísku. A pro oblasti chráněné akumulace podzemních vod zpracování nadregionálních a koncepčních podkladů dalšího udržitelného využití území z hlediska dotčených střetů zájmů ochrany vod a těžby surovin. To byl spíš takový odborný námět ke zvážení pro ministerstvo a přímo již k té petici samozřejmě nemusí být tak, jak nakonec přijal zbytek usnesení téměř doslovně výbor petiční tak, jak ho přednesl můj předřečník, pan senátor Čunek.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji vám, paní senátorko. Nyní otevírám rozpravu. Jako první požádám o slovo zástupkyni petičního výboru, paní Hanu Habartovou, starostku Moravského Písku. Prosím, paní starostko, pojďte k mikrofonu. Ještě jednou vás tady vítám, máte slovo.

Hana Habartová:  Pěkný podvečer, vážené dámy, vážení pánové. Ráda vám vyřizuji srdečné pozdravy od našich občanů, kteří s velkou pozorností sledují projednávání naší petice a věří, že nám i tato iniciativa pomůže zvrátit rozhodnutí o těžbě štěrkopísku a tím zachovat zdroj pitné vody pro nás i pro naše budoucí. Plán těžit štěrkopísek v Uherském Ostrohu se zrodil v roce 2006 a od tohoto roku jde firma pana Františka Jampílka z Lázní Toušeň krok po kroku za svým cílem. Firma získala od ministerstva životního prostředí na třetí pokus kladné vyjádření EIA a v roce 2016 podala žádost o stanovení dobývacího prostoru u Obvodního báňského úřadu v Brně, kde je nyní řízení přerušeno.

Co nám vadí na těžbě štěrkopísku? Nejvíce nám vadí to, že se zamýšlený záměr těžby nachází jen 500 metrů od jednoho z nejvýznamnějších zdrojů podzemní vody v ČR. Tento zdroj leží na katastru obce Moravský Písek a je zásobárnou pitné vody pro celý okres Hodonín. V případě znečištění otevřené hladiny ať už při povodni, ale i z jiných důvodů, přijdeme o naši pitnou vodu. Podle vodohospodářů po kontaminaci tohoto vodního zdroje není pro naše občany žádná možnost adekvátní náhrady v zásobování pitnou vodou. V ČR je dnes otázka sucha vnímána jako velmi zásadní a palčivá. A ohrožení zdroje pitné vody na jižní Moravě, jedné z nejsušších oblastí v ČR, bereme jako opravdový hazard, kterému je nutno zabránit.

Naše petice je v pořadí již třetí občanskou iniciativou v dané kauze. První petice byla podepisována v roce 2014 a byla předána petičnímu výboru sněmovny. Další iniciativou byla deklarace nesouhlasu s těžbou štěrkopísku, kterou přijalo 57 zastupitelstev jednotlivých obcí a měst okresu Hodonín svými usneseními. Na základě této deklarace Jihomoravský kraj za hejtmana Haška zadal v roce 2015 vypracování hydrogeologického posudku, který zpochybnil vydanou EIA. Nyní probíhá již třetí projev občanské nespokojenosti se stavem kolem povolení těžby štěrkopísku, s jeho projednáváním nám velmi pomáhá paní senátorka Anna Hubáčková. My, občané, jsme opět vyjádřili svými více než 11 000 podpisy jednoznačně svůj postoj, který vystihuje i název petice Ne ohrožení pitné vody pro 140 000 lidí.

Již několik let dáváme všemi legálními projevy najevo svou nespokojenost s přístupem státních orgánů ve věci povolení těžby, ale naše argumenty a obavy jsou v průběhu celé kauzy zlehčovány a bagatelizovány.

Dne 28. března 2018 proběhlo na půdě Senátu veřejné slyšení ve věci naší petice. Jak jsme později zjistili, vyžádalo si již na podzim roku 2017 ministerstvo životního prostředí u svého odborného pracoviště, a to České geologické služby, posudek, zda zamýšlená těžba může ohrozit kvalitu pitné vody. Stanovisko České geologické služby uvádí, že ve smyslu předběžné opatrnosti nemůže označit záměr těžby štěrkopísků v Uherském Ostrohu z hydrogeologického hlediska jako akceptovatelný.

Proč tento posudek zástupci ministerstva životního prostředí na veřejném slyšení nepředložili? Měla tento materiál k dispozici rozkladová komise ministerstva životního prostředí, která také v březnu tohoto roku přezkoumávala stanovisko EIA k záměru těžby a jeho vlivu na životní prostředí a která tento podnět odložila? Co si o tomto postupu ministerstva máme myslet? Co si máme myslet o tom, že orgány, které ve věci rozhodují, vůbec neberou vážně odpor obcí proti těžbě? Co si máme myslet o tom, že ministr životního prostředí vyhlásil v květnu dotace na vybudování nových zdrojů pitné vody za 600 milionů? My chceme ochránit a zadarmo náš zdroj pitné vody v Moravském Písku, který zásobuje 140 tisíc lidí. Musíme kvůli tomu podepisovat petice a bojovat s úřady.

Vážené dámy, vážení pánové, my občané žádáme prostřednictvím Senátu příslušné státní orgány, aby na základě prokazatelných změn klimatu byl znovu posouzen vliv těžby štěrkopísku na životní prostředí v dané lokalitě a skončilo hazardování s význačným vodním zdrojem. Dále žádáme příslušné orgány, které vydávají stanoviska k těžbě štěrku, aby se zabývaly již třikrát vyjádřeným jednoznačným nesouhlasným stanoviskem občanů, kteří zde žijí a kteří zde chtějí žít i nadále. Naším cílem je dosáhnout toho, aby veřejný zájem, kterým je zásobování obyvatelstva pitnou vodou, byl upřednostněn před soukromým zájmem, kterým je těžba štěrku za účelem zisku.

Všichni víme, že voda je život. Tak se podle toho také chovejme. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní starostko. Můžete si sednout na své místo, děkuji. Nyní, předpokládám, že by rád vystoupil Evžen Doležal, ředitel odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence. Jestli je tomu tak, přistupte sem k mikrofonu. Ano. Pane Doležale, mikrofon je váš.

Evžen Doležal:  Pěkný podvečer, vážené kolegyně senátorky, vážení senátoři, vážení hosté. Já bych jenom krátce rád shrnul to, co se dosud odehrálo v rámci posuzování uvedeného záměru na životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí posuzovalo ten záměr v roce 2013. Byla předložena dokumentace. Následně v rámci standardního procesu probíhá tzv. oponentní posuzování, to znamená, že je vybrán nezávislý zpracovatel oponentního posudku, který celou dokumentaci prověří, prozkoumá, zda odpovídají její studie, zda odpovídají její závěry. Vypořádá všechna obdržená vyjádření, která obdržel v dokumentaci. Následně navrhne návrh toho výsledného stanoviska. To se stalo v roce 2014. Nicméně ministerstvo už v té době vnímalo velký nesouhlas místních občanů a místních obcí s tímto posuzovaným záměrem, protože ministerstvo už v té době vnímalo samozřejmě problematiku podzemních vod jako významnou, tak zcela nad rámec zákona si nechalo zpracovat ještě jeden oponentní posudek, který nebyl zpracován dosud u žádného jiného záměru, který ministerstvo posuzovalo. Bylo to právě z těchto uvedených důvodů, to znamená jak význam zásobování obyvatel podzemní vodou, pitnou vodou, a potom velký nesouhlas, který se udál v případě tohoto záměru.

Ten posudek, který zpracovala nezávislá společnost na základě výběrového řízení, potvrdil ty závěry toho prvního posudku, to znamená, řekl, že tak jak posudek přistoupil ke zhodnocení vlivu toho záměru a vypořádání všech těch vyjádření, je správný. Konstatoval, že dokonce žádná jiná metoda by v podstatě v tom procesu nepřinesla spolehlivější výsledky.

Já bych chtěl, vážené paní senátorky a pány senátory ujistit, že kdyby v tu dobu tenkrát ten posudek, který ministerstvo obdrželo, vyjádřil opačný názor, to znamená, konstatoval by, že ta dokumentace byla zpracovaná špatně, že ten původní oponentní posudek ty chyby neodhalil, že nemůže záměr těžby doporučit, nebo dokonce že konstatuje významná rizika ovlivnění podzemních vod, tak v tom roce 2015 to vydané stanovisko, které ministerstvo životního prostředí vydalo, by bylo zcela opačné. Bylo by nesouhlasné. Pravděpodobně bychom tu dnes neseděli.

Nicméně na základě toho posudku, který původní předpoklady i závěry studií potvrdil, doporučil vydání souhlasného stanoviska, ministerstvo v roce 2015 vydalo souhlasné stanovisko s tím, že záměr nebude představovat ovlivnění podzemních vod.

Po tom procesu vzniká celá řada oponentních a protichůdných studií. My samozřejmě všechny ty studie sledujeme. Jednak v rámci toho, jakým způsobem jsou nám doručovány, a samozřejmě v rámci podnětů, které jsme obdrželi k přezkumu toho vydaného stanoviska, to znamená, že ty studie, které vznikly, jsme všechny obdrželi, znovu jsme přezkoumali, zda z pohledu těch studií se dá konstatovat, že to původní posouzení bylo uděláno špatně, nebo nedostatečně. Ve všech těch případech došlo ministerstvo životního prostředí k závěru, že tenkrát ta posouzení, která byla provedena, byla provedena standardní úrovní, že tam nedošlo k pochybení. Ty podněty ke zrušení stanoviska tím pádem ministerstvo zamítlo.

Nicméně, jak už tu zaznělo, priorita k ochraně podzemních vod nadále platí, ministerstvo životního prostředí se tím významně zabývá, my jsme v kontaktu i s kolegyněmi senátorkami v této věci, jsme v kontaktu i s obvodním báňským úřadem, který v tuto chvíli má rozběhnuté řízení ke stanovení dobývacího prostoru, kterému jsme všechny tyto studie, které od toho data vydání původního stanoviska vznikly, postoupili s tím, aby v rámci svého správního uvážení tyto studie zohlednil v rámci svého rozhodování, a samozřejmě tu problematiku budeme sledovat i nadále, protože jak říkám, jak tu zaznělo už několikrát, ochrana podzemních vod i v této lokalitě, nejenom v této lokalitě, ale v rámci celé ČR je jednou z těch zásadních priorit na ministerstvu životního prostředí.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane Doležale, zastupoval jste ministerstvo životního prostředí jako ředitel odboru posuzování vlivů na životní prostředí. Dále, předpokládám, že vystoupí František Havíř, vedoucí odboru životního prostředí z Jihomoravského kraje. Takže i vás vítáme v Senátu. Máte, prosím, slovo.

František Havíř:  Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové. Dovolte mi, abych v zastoupení pana hejtmana Jihomoravského kraje, pana doktora Bohumila Šimka, řekl pár slov k petici.

Pro občany Jihomoravského kraje, jako i pro část Kraje Vysočina máme kromě podzemních zdrojů 6 vodních nádrží. V těchto 6 vodních nádržích v současné době je necelých 66 % jejich naplněnosti. Ale to neznamená, že máme 66 % vody v ruce, protože ta čerpací odběrná zařízení v těch nádržích nejsou na dně, ale jsou těsně pod hladinou. My doufáme, držíme si palce, že šikovnou manipulací vody v těchto nádržích dožijeme do konce tohoto roku, doufáme, že podzimní a zimní srážky naplní tyto vodní nádrže. I z tohoto důvodu si nemůžeme dovolit ani teoreticky ani vzdáleně nějaké ohrožení dalšího zdroje pitné vody. A to je důvod, proč samospráva Jihomoravského kraje zásadně nesouhlasí se stanovením dobývacího prostoru v Uherském Ostrohu, v Moravském Písku.

Dále vás žádá, abyste připravili a schválili taková legislativní opatření, která zvýší prestiž a ochranu pitné vody, abychom se napříště vyhnuli takovýmto trapným debatám, jestli má přednost písek nebo voda. Vážené dámy, vážení pánové, přeji vám pěkný večer.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, pane Františku Havíři, vedoucí odboru životního prostředí. Nyní by měl vystoupit pan Martin Štemberka, předseda Českého báňského úřadu. Prosím, pane předsedo. I vy máte prostor zde v Senátu PČR. Vítejte, mikrofon je váš.

Martin Štemberka:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jak jsem pochopil z úst svých předřečníků, tak vše je teď na báňském úřadu. Mé vystoupení, měl bych tady říct asi mnohé, ale mé vystoupení bude velmi stručné a velmi obecné.

Mám k tomu dle mého názoru dva vážné důvody.

Ten první je, že projednávaná petice se přímo týká správního řízení o stanovení dobývacího prostoru, které je dosud vedeno u Obvodního báňského úřadu v Brně, Český báňský úřad, jehož jsem předsedou, může v tomto řízení hrát roli odvolacího orgánu.

Druhým důvodem, proč musím být ve vyjádřeních zdrženlivý, je, že v rámci dnešního jednání probíhá diskuse a zejména hodnocení některých podkladů, které jsou součástí zmíněného správního řízení, na základě kterých bude Státní báňská správa ve věci rozhodovat. Obávám se proto, že pokud bych v diskusi přispěl svými názory na konkrétní podklady, na projednávanou věc, mohl bych sebe nebo mnou řízený úřad dostat do kolize se správním řádem a jeho zásadami.

Proto alespoň upřesním několik věcí.

Ta první je, že samotné stanovení dobývacího prostoru, o kterém se nyní vede řízení, ani zdaleka neznamená povolení těžby. Hovořím o tom proto, že se taková zkratka vyskytuje v médiích a vyskytuje se i ve vyjádřeních účastníků řízení. O povolení těžby se vede, pokud je stanoven dobývací prostor, samostatné správní řízení, přičemž jednou ze zákonných podmínek vydání povolení je povinnost těžaře vyřešit střety zájmů se všemi osobami, jejichž právem chráněné zájmy mohou být dobýváním ohroženy.

Dále bych vás také ujistil o tom, že orgány Státní báňské správy ve správních řízeních, které vedou, postupují striktně v souladu se zákony naší země. Účastníci správního řízení mají prostor pro hájení svých práv a zájmů. Úřad se zabývá všemi jejich námitkami, návrhy a podněty. Při rozhodování orgány Státní báňské správy berou v úvahu veškeré podklady předložené v řízení a rozhodují nestranně. To vše platí beze zbytku i pro řízení, které se týká projednávané petice. Nad to však dodávám, že pouze v rámci svých kompetencí.

Dovolte mi reagovat na některé věci, které tady zazněly.

První z nich je, že těžba štěrkopísku by se měla hodnotit z pohledu tří aspektů. Jednak ochrana životního prostředí a vod obecně, jednak ochrana vod z hlediska zdraví lidu a jednak ochrana vod z hlediska toho, že to předmětné území je v záplavovém území. To vše je na báňském úřadu. Ale báňský úřad nemá úředníky, kteří rozumí absolutně všemu, na což pamatuje i zákon. Proto dělí moc. A proto v tom řízení musí být uplatněna, resp. se využívají závazná stanoviska orgánů státní správy, kterým náleží ochrana těch zájmů, o kterých jsem teď hovořil.

Takže si to můžeme vzít popořadě. Napřed ochrana životního prostředí. Máme souhlasné stanovisko EIA. Ochrana zdraví lidu a kvality vod. Máme souhlasné stanovisko hygienické stanice, resp. změněné záporné stanovisko Hygienické stanice Jihomoravského kraje, které provedlo ministerstvo zdravotnictví. A máme také kladné vyjádření vodoprávního orgánu, které se právě tím, že se ta těžebna budoucí má nacházet v záplavovém území, zabýval.

Určitě je pravda to, co říkal můj předřečník, totiž to, že báňský úřad musí na konci toho řízení hodnotit jednotlivé zájmy a všechny podklady, které v tom řízení má. Ale nezlobte se na mě, jestliže báňský úřad má kladná stanoviska orgánů, kterým náleží ochrana těchto zájmů ze strany státu, skutečně může těmto stanoviskům oponovat? Uspěje to nejen na půdě Senátu nebo v očích účastníků, ale uspěje to také u soudu? Nejsem si zcela jistý. Nicméně určitá šance tady je právě v tom, co jsem říkal, že to současné řízení se vede o stanovení dobývacího prostoru. Já vím, že to může být pro laiky poněkud zmatečné, nicméně praktický dopad toho stanovení dobývacího prostoru... Je pouze v tom, že v tom území nemůže nikdo jiný než ten těžař, který dobývací prostor získal, podat žádost o povolení hornické činnosti. Báňský úřad, když hodnotí dopady stanovení dobývacího prostoru, tak jsou prakticky žádné. Jedná se o vymezení území, ve kterém nikdo jiný nepodává žádost o povolení hornické činnosti než ten, kdo dobývací prostor drží. Ale v těch dalších řízení, tam už je to trochu jiné. Tam je postavení účastníků řízení, typicky majitelů pozemků nebo například správce vodního zdroje, mnohem silnější, protože tam se rozhoduje o konkrétním zásahu do toho území. Garantuji vám, že báňský úřad pod mým vedením striktně vyžaduje vyřešení střetu zájmů mezi těžařem a všemi, kterým ta ochrana zájmu v tom území náleží.

Ještě bych se chtěl dotknout jedné věci. Nechci, aby to vypadalo, že si to beru osobně. Ale už na jednání výboru jsem říkal, že v případě, že je pravda to, co říkala paní starostka, že orgány státní správy bagatelizují názory účastníků řízení, názory obcí, jejich odpor vůči těžbě, tak bych byl rád, abych dostal nějaký podnět k tomu, že se tak děje. Já osobně jsem si prověřil postup báňského úřadu, Obvodního báňského úřadu v Brně, což je v mé kompetenci. Nic takového jsem nezjistil.

To je z mé strany v tuto chvíli vše. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji i vám, pane předsedo Českého báňského úřadu, kolegyním, senátorům a senátorkám připomínám, že bývá zvykem, že necháme promluvit petenty, potom tedy bude rozprava pro vás. Petentům zase chci říci, že jsme vám sice určili jeden příspěvek pětiminutový, aby byl příspěvek dlouhý pět minut, ale můžete vystoupit dvakrát, abyste to věděli, tak praví jednací řád Senátu.

Předpokládám, že chce vystoupit Martin Ševčík, zástupce vedoucího stavebního úřadu, vodoprávního úřadu města Uherské Hradiště. Ano. I vy máte prostor u mikrofonu Senátu PČR. Vítejte v Senátu.

Martin Ševčík:  Dobrý podvečer, vážené dámy, vážení pánové. Já zde nejsem za petenty, ani za petiční výbor, ale reprezentuji zde Úřad zemního plánování při Městském úřadu v Uherském Hradišti. Dovolte mi možná doplnit věci, které zde doposud nezazněly. Celý záměr je posuzován bez toho, aniž by byl jakkoli prověřen v územně plánovací dokumentaci dotčených obcí. To je s odpuštěním u takovéhoto záměru poměrně závažná věc. Já se pokusím uvést to na pravou míru. Budu muset zabrousit do historie.

V roce 2005 v podstatě navrhovatel záměru chtěl záměr prosadit změnou územního plánu, která se začala pořizovat. A právě proto, že po něm byla vyžadována EIA, neboli posouzení záměru co do vlivu na životní prostředí, tak se změna č. 4 územního plánu obce Uherský Ostroh usnesením zastupitelstva z 30. 5. 2007 v Uherském Ostrohu rozdělila na čtyři etapy, přičemž byla vyčleněna zvláštní etapa, tzv. etapa 4b, s tím, že tato bude projednávána samostatně, aby nebrzdila ostatní navrhované změny, až žadatel dodá stanovisko EIA, kladné. Následující vývoj územně plánovací činnosti v tomto území byl poměrně překotný. Možná víte, že je to teprve nedávno, co se podařilo schválit zásady územního rozvoje Zlínského kraje.

EIA byla dodána v roce 2015 a do té doby se záměr těžby štěrkopísku v územně plánovací dokumentaci města Uherský Ostroh vůbec nijak neposuzoval. Dodejme, že stanovisko EIA stanovuje nějakých 58 podmínek, které by měly být splněny. A když to řeknu obecně, tak některé z těchto stanovených podmínek zcela jistě budou mít územní průměr, a to možná i na území Jihomoravského kraje, např. obslužná komunikace apod. A reálnost plnění těchto podmínek rovněž není územně prověřena. Proto bych rád uvedl na pravou míru výrok báňského úřadu. On žádným způsobem asi nepochybil, ale on má kladná stanoviska orgánů státní správy, nicméně ještě nemá kladné stanovisko Úřadu územního plánování k záměru, o které si báňský úřad požádal koncem června a stále na něj čeká. Obávám se, že z různých důvodů kladné stanovisko k záměru náš úřad vydat nemůže, protože záměr by buďto musel být prověřen v územně plánovací dokumentaci, což nebyl, a při jejich projednání žádný z orgánů státní správy neuplatnil požadavek na vymezení dobývacího prostoru a spokojil se s tím, že ochrana ložiska nerostných surovin není dotčena. To hovořím o územním plánu Uherský Ostroh, který byl schválen v roce 2013. Tam otázka stanovení dobývacího prostoru vůbec nebyla řešena.

Proto zbývá jedna jediná možnost, a to je záměr povolit podle § 18 odst. 5 stavebního zákona, který připouští povolení některých záměrů v nezastavěném území, pokud je to v souladu s jejich charakterem. Ovšem je-li charakterem území střet veřejných zájmů, pak v souladu s charakterem nemůže být, že se Úřad územního plánování postaví na libovolnou z těchto dvou stran.

To je ode mne v podstatě všechno, a budete-li mít další dotazy, jsem připraven je zodpovědět. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane Martině Ševčíku jako osobě dotčené peticí. A chci se zeptat, zda si přeje v tuto chvíli vystoupit pan Jiří Janoška nebo bude reagovat tak, jak tady má... Dobře, můžeš.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si navrhnout, abychom hlasovali i jednali dnes i po 19.00 hodině a 21.00 hodině.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Budeme hlasovat o procedurálním návrhu, abychom dnes v Senátu jednali i hlasovali i po 19.00 hodině a 21.00 hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Návrh byl schválen a budeme dnes tedy jednat i hlasovat v Senátu i po 21.00 hodině.

Můj dotaz směřuje znovu k panu Jiřímu Janoškovi, jestli si přeje vystoupit v tuto chvíli. Nepřeje.

Nyní bych poprosila o příspěvek Hanu Příleskou, starostku města Uherský Ostroh. Prosím, paní starostko, i vy máte svůj vymezený prostor v Senátu. Vítejte v Senátu, mikrofon je váš.

Hana Příleská:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Zastupuji Uherský Ostroh, malé město v srdci Slovácka. Naše město leží asi 300 km od Prahy. Nejsou u nás lvi, nelezeme po stromech, neležíme ve vinohradech a pořád nepijeme víno. Více než deset let se potýkáme se záměrem těžby a úpravy štěrkopísků na rozhraní Jihomoravského a Zlínského kraje. Jedná se o výhradní ložisko nevyhrazeného nerostu, konkrétně označený B 30-12-200. Dotčené území se nachází v aktivní zóně záplavového území vodního toku řeky Moravy a navíc uvedený záměr je situován v chráněné oblasti přirozené akumulace vod kvarteru řeky Moravy, vyhlášené vládním nařízením č. 85/1981 Sb., kde je těžba nerostů povrchovým způsobem nebo prováděním jiných zemních prací, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, zakázána.

Toto území tedy je nebo by mělo být chráněno zákonem a těžba je zde nebo by měla být nepřípustná. No, ale to bychom asi nesměli být v České republice, kdy slovo "zakázána" lze přeložit, že za určitých podmínek možná.

Pokud by platilo výše uvedené, tak oznamovatel pan František Jampílek nemusel vyhazovat peníze za zpracování studie o vlivu na životní prostředí na uvedený záměr, protože zákon hovoří jasně, že v uvedené lokalitě záměr ze zákona nelze realizovat. Přesto při znalosti těchto skutečností pan Jampílek nechal zpracovat EIA, záměr těžby byl několikrát upravován tak, aby se v EIA objevilo kýžené souhlasné stanovisko, byť je doplněno o 58 podmínek, které by měl žadatel následně splnit nebo plnit.

Uvedená studie měla nezávisle a nezaujatě posoudit vliv na životní prostředí. Jak nezávislá a objektivní je studie, když měření posledních let ukazují, že odtokové a vodní poměry v oblasti jsou zcela jiné, než na které se odvolává či ze kterých vychází EIA.

Podzemní vodu nyní chrání mocná krycí vrstva hlín. Otevřením lokality se podzemní voda změní na vodu povrchovou. Důsledky se objeví záhy. Voda bude vystavena slunečnímu záření, dojde k eutrofizaci a tedy snížení kvality dotčené vody a zvyšuje se riziko kontaminace podzemních vod zdroje Bzenec – komplex, který slouží k zásobování pitnou vodou nezanedbatelné části obyvatelstva Jihomoravského kraje. A to vše se děje za situace, kdy jižní Morava vysýchá a kdy se voda stává stále strategičtější surovinou.

Na jedné straně horujeme za každý kýbl vody, vynakládají se nemalé prostředky na lepší využívání vod, a na druhé straně hazardujeme s podstatným zdrojem pitné vody pro občany České republiky – promiňte, Moravu počítám do České republiky.

Je opravdu nutné řešit až nastalé důsledky? Není lepší a levnější těmto důsledkům předcházet? Je systémově správné, aby posuzování vlivu na životní prostředí měl platit žadatel, nikoliv stát? Je v zájmu žadatele, pokud do záměru vloží vlastní prostředky, aby získal nesouhlasné stanovisko EIA? No, kvůli tomu to asi nedělal. Je v zájmu státu otevřít toto ložisko štěrkopísku v chráněné oblasti přirozené akumulace vod?

Vážení senátoři, odpovězte si sami. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji i vám. Hovořila paní starostka města Uherský Ostroh Hana Příleská. Nyní dávám slovo Pavlu Koubkovi, řediteli Vodovodů a kanalizací Hodonín, a.s. I vy k nám pohovoříte v rámci této petice. Vítejte v Senátu!

Pavel Koubek:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V tomto případě udělám výjimku. Nevyčerpám ani tři minuty. Dobrá zpráva pro vás. Mám potřebu vyjádřit se k tomu, co už tady bylo řečeno stokrát, a to je pohled nás jako instituce, která je zodpovědná za byznys a která musí plnit 24 hodin denně, 7 dní v týdnu veřejnou službu, tak jak to máme vetknuto v zákoně o vodovodech a kanalizacích, a cítíme opravdu velikou obavu o to, co se tady u nás nazývá tím bohatstvím národním. Když to shrnu velmi stručně, tak bych řekl, že už počátek kauzy těžba a úprava štěrku, písku v Uherském Ostrohu byl podivný. A jakoby předznamenal další vývoj. Protože naše společnost nebyla oslovena jako účastník řízení a o té kauze jsme se dozvěděli více či méně náhodou. Ptáme se samozřejmě proč. Brzy poté v roce 2007 a 2008 během jednoho roku tatáž osoba na ministerstvu životního prostředí vydala posudek v roce 2007, který zní: Těžbu nepovolit. A za rok a kousek tatáž osoba napsala: Těžba není problém. Proč asi? Takže tady došlo k obratu o 180 stupňů a každý si můžeme domyslet co budeme asi vidět v této kauze. Dokumenty samozřejmě jsou k dispozici. Ten vývoj, kterým kauza žije, je velmi složitý, protože opravdu je postaven na mnoha posudcích různých institucí a ta dokumentace k tomu už dnes má metr padesát, když to trošku přeženu. Ale nejhorší je, že tedy opravdu hydrogeologové mají pokaždé „jiné“ názory. Ale ti hydrogeologové, kteří vycházejí z dat naměřených, nikoliv vycucaných z prstů, teď nebudu nikoho jmenovat, tak hydrogeologové měří u nás a pro nás a my si je měříme sami. A z těchto dat vychází to, na čem je postavena naše argumentace. Voda je ohrožena. Je právě neskutečné, že navzdory exaktním informacím o hydrogeologii tohoto našeho jímacího území, jeho poloze, v ochranném pásmu vodního zdroje, musíme tady všemi možnými silami čelit státu, který dle našeho přesvědčení nehájí zájmy obyvatel a s odkazy na formální správnost postupu svých úředníků tvrdošíjně straní podnikateli. Mimochodem. Většina podnikatelů aspoň nám známým, kteří působí v miliardovém byznysu, jsou veřejně známými osobnostmi. Viděl někdo někdy z vás pana oznamovatele? Proč tady není, třeba? Jak už jsem říkal. V celé historii projektu byla veškerá data, kterými naše společnost disponuje, pořízena systematickým dlouhodobým terénním sledováním a měřením v dotčeném jímacím území. Ministerstvo životního prostředí tyto dokumenty a data trvale zpochybňuje s odkazy na uzavřený proces EIA. V polovině loňského roku a takto to tady již také zaznělo, byla vytvořena zpráva z pera České geologické služby a ta řekla, že těžba není žádoucí. Ale o tom jsme se nikdo nedozvěděli ani vy, ani my, na to jsme také došli náhodou. Poslední otázka: Proč asi? Vážené dámy, vážení pánové, přeji vám krásný a úspěšný zbytek dnešního dne a ještě jednou hezké letní dny! Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji Pavlu Koubkovi, řediteli Vodovodů a kanalizací Hodonín, který si vyčerpal svých 5 minut. Ptám se, zda si přeje vystoupit David Křivánek, ředitel a vedoucí služebního úřadu Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně? Přeje. Už běží nebo neběží? Běží. Děkuji. Je vás tam mnoho. Tak i vy vítejte v Senátu, těšíme se na váš maximálně první pětiminutový příspěvek.

David Křivánek:  Dobrý den, vážená paní předsedkyně, vážené dámy a pánové. Pokusím se tu výzvu splnit. Budu se snažit být opravdu krátký. To podstatné, co dnes již zaznít mělo, jste asi slyšeli a já z pohledu nás jako orgánu ochrany veřejného zdraví zkusím vypíchnout jen několik věcí, které buď byly zmíněny okrajově anebo nebyly zmíněny vůbec. Zásadní otázka je, jestli může být v důsledku odkrytí hladiny podzemní vody pásmo vodních zdrojů a v aktivní zóně záplavového území ohroženo veřejné zdraví. Jednoznačná odpověď je: Ano. Nám jako orgánu ochrany veřejného zdraví nepřísluší tolik řešit dobývací prostor, ale jsme přesně ti, kteří v tom pana kolegu nevidí, budou v případě znehodnocení pitné vody rozhodovat a tento zdroj uzavírat a odtahovat z provozu. Nebylo zde možná řečeno dostatečně důrazně, že zdroj nemá adekvátní náhradu pro 140 000 obyvatel. To znamená, že v případě jeho znehodnocení máme tady možná pro některé dva náhledy na to, abychom vyřešili, jak jim pomoci, tak jak teď řešíme to, jestli je dobývat nebo nedobývat, ale to řešení je potom potřeba hned a není, neexistuje. Co zde nebylo dále zmíněno, jaké riziko je možné považovat za přijatelné u nenahraditelného zdroje. Přijatelnost je s otázkou.

Dovolím si ještě využít pěti minut a zmínit jednu z podmínek, které zazněly. Je to podmínka 56, která se zabývá otázkou jak. A my se zabýváme jak mají být tyto podmínky splněny. 56 zní: Věnovat pozornost povodňovým stavům a při vyhlášení druhého stupně povodňové aktivity postupovat v souladu s povodňovým plánem. Vytvoříme si obrovský bazén, do kterého nám něco, „opravdu něco“ nateče, my nevíme co a tím pádem se na to nemůžeme připravit, a až to tam bude, tak budeme věnovat pozornost tomu, jak to tam teče a nějakým způsobem řešit, co pak s tím bazénem, protože voda tam nateče a už neodteče. Ta voda tam zůstane. Pokud bude kontaminovaná, jakože na 99,9 % bude, tak nemáme řešení. Jediné, co ještě nebylo zmíněno, v povodí řeky Moravy je spousta chemických továren, které při velké povodni v roce 1997 byly tzv. spláchnuty. Zmíním třeba TOMA, a. s., Otrokovice, kde bylo skladováno vysoké množství toxických látek, zejména chemikálií s obsahem chromu. Jak to u některých takových akcí bývá, v rámci povodní byla zničena i evidence těchto škodových látek. Nikdo neví přesně, kolik látek řekou proteklo a kde se všude tím pádem mohly usadit. Odpovědi si asi na tyto otázky již dlouho na základě výzev ostatních kolegů činíte sami a já bych byl zbytečně dlouhý, protože všechno ostatní bylo řečeno. Nicméně to, co jsem potřeboval aspoň trošičku přiblížit z pohledu orgánu ochrany veřejného zdraví, jsem se snažil nějakým způsobem popsat.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji Davidu Křivánkovi, řediteli a vedoucímu služebního úřadu Krajské hygienické stanice se sídlem v Brně.

Můžete mít, tak jako ostatní petenti, dalších 5 minut, budete-li cítit potřebu, ale platí těch 5 minut platí samozřejmě i pro naše pány senátory tentokrát. Dávám slovo Vladimíru Možíškovi, řediteli sekce ochrany veřejného zdraví. Zastupuje Evu Sedláčkovou, ředitelku a vedoucí služebního úřadu Krajské hygienické stanice Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně. Takže i na váš příspěvek se těšíme při této důležité petici. I vy vítejte v Senátu. Máte slovo, dobrý večer.

Vladimír Možíšek:  Dobrý den, paní předsedkyně, dámy a pánové. Já jsem dnes byl pověřen paní vedoucí služebního úřadu a ředitelky paní dr. Sedláčkové, abych tady přednesl stanovisko Krajské hygienické stanice Zlínského kraje, které bylo vydáno a došlo k závěru, že 7. 7. 2015 došlo k vydání závazného stanoviska, kdy bylo požádáno na základě hlukové studie a studie prašnosti. A došli jsme k závěru, že po splnění veškerých podmínek, které byly předloženy, se závazným stanoviskem souhlasí Krajská hygienická stanice. A za účelem podmínek, které už tady byly dnes sděleny, to znamená, že nebudou ohrožené spodní vody a kvalita této vody. A vlastně jsme dospěli k tomu, že my musíme toto stanovisko vydat.

A z pověření vám tady budu citovat, že jsme tam samozřejmě uvedli i podmínky. A to, jak se týká studie na základě výpočtových koncentrací znečištěných látek, předpokládaného nárůstu emisních koncentrací a jiných, že provozem nebude po předložení těchto studií dobývací prostor a ochrany docházet k překračování limitů. S tím, že podmínka uplatněná v tomto závazném stanovisku, které bylo doporučující, byla stanovena podmínka zdravotních rizik. Jak řekl tady kolega z Jihomoravské Krajské hygienické stanice, my máme nevýhodu tu, že dobývací prostor je na území Zlínského kraje, ale vody řeší Hygienická stanice Jihomoravského kraje.

To je vše, co k tomu mohu říci, protože my jsme se k ostatním věcem – k vodám a podzemním vodám – nevyjadřovali. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji i vám. Hovořil Vladimír Možíšek, ředitel sekce ochrany veřejného zdraví.

Já se znovu táži, zda za osoby dotčené peticí chce hovořit Jiří Janoška? Ne, takže nyní je rozprava otevřena i pro senátory. První je přihlášený pan kolega senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající, vážení petenti, kolegyně, kolegové.

Je to strašně dobrodružné poslouchání musím říct. A to přitom jsem již leccos z toho vyslechl při projednávání na našem výboru. Člověk by řekl, že to snad ani nelze pochopit, jak je to možné? Jak je to možné? Mám určitou osobní zkušenost z Berounska, kdy přišla od nějaké australské firmy skvělá iniciativa, že bychom mohli v Česku zahájit také těžbu břidlicových plynů. Já moc děkuji za nápovědu, ono mi to vypadlo, ono je to hlavně ve vápenci, ale že by se mohlo takto těžit v krasové oblasti na Berounsku. Čili v oblasti Českého krasu. Pak kolega Franc tu teď nesedí, ale dotýkalo se to Náchodska. A pak ještě Valašska.

Mě samozřejmě zajímalo Berounsko, protože ta oblast je přírodně chráněná, je tam Chráněná krajinná oblast Český kras. Je tam rekreační oblast, lidé se tam stěhují za účelem klidného bydlení. A byli pochopitelně zděšeni informacemi, které možná byly trošku přehnané, přebujelé, ale představa, že se tam začne vyvíjet nějaká takováto průmyslová činnost, je netěšila. Rozhodně nejsem odpůrcem podnikání, rozhodně nejsem odpůrcem těžby nerostných surovin, ale všechno má své ale, všechno má nějaké meze.

Pokud šlo o těžbu v Českém krasu – a doufám, že v závěru pochopíte, proč to vykládám, tak to byl nesmysl několikanásobný. Nejen pro okolnosti, nejen že tam je chráněná krajinná oblast, ale celá ta krasová oblast spadá do Barrandienu. To jsme se učili všichni ve škole, co to jsou zvrásněné horniny, jaké jsou zlomy. A ta horninová oblast je taková, že to je všechno posunuté různými tektonickými zlomy, které v minulosti nastaly, a opravdu zvrásněné.

Těžba břidlicových plynů vycházela z principu, že vrtem se dostanete na určitou úroveň, na nějakou vrstvu, kde jsou příslušné nerosty, a pak laparoskopicky postupujete po té vrstvě. Toto tady bylo prakticky nemožné, protože žádná taková vrstva tam není díky těm tektonickým procesům, které v minulosti na tomto dříve mořském dně nastávaly. Kromě toho v krasových oblastech – a tím jsou pro nás zajímavé – je spousta kavit, otvorů. Nemyslím jenom Koněpruské jeskyně, ale spoustu menších proláklin, které by znemožnily použití těch hydraulických tlaků k destrukci té horniny.

Říkám to proto, že z odborného hlediska bylo naprosto nesmyslné v této oblasti o tom vůbec uvažovat. Přesto ten zájem se získal. Stanovisko jedné pracovnice České geologické služby, že to vlastně není žádné zvláštní ekologické riziko. Rozumíte, vy zatlačíte do prostor, kde můžou být díry, tam to někde vyhřezne, a to se nezdálo příslušné paní divné. Ukázalo se, že ona je potom členkou nějaké mezinárodní asociace těžebních, nevím přesně, neumím to, jakých těžebně orientovaných organizací a expertů. Samozřejmě že vynucené druhé stanovisko geologické služby, které jí vypracoval někdo jiný, pochopitelně se k tomu vyjádřilo naprosto zamítavě. Protože zdravý rozum ani jinou možnost nedovoluje.

Já proto rád slyším, že tady je stanovisko České geologické služby na straně zájmu obcí a petentů a že jejich stanovisko je jednoznačné. Nemá smysl, abychom si tady ty peripetie, jak k tomu došlo, že vznikla kladná EIA atd., vysvětlovali. Samozřejmě rád jsem si vyslechl stanovisko předsedy Báňského úřadu, nemám, co bych proti tomu namítal. Jejich odbornost a odpovědnost je tady. Čili všechno to leží podle mého názoru na orgánech ekologických, na orgánech ochrany životního prostředí.

Mě jenom děsí, kolik energie se musí vyvinout na to, aby něco, co je tak samozřejmé, tak automatické, se nakonec podařilo aspoň zpomalit. Protože ještě nemám dojem, že jsme něco zastavili. A v tomto smyslu...

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, i pro vás 5 minut.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Ježiš, já jsem si nedal stopky!

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vy jste vrásnil... Omlouvám se.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já se vždycky rozpovídám. Ano, děkuji, hned končím, zavinu svou řeč... A tedy opakuji jednoznačně, že tak jako na výboru návrh usnesení podporuji, a myslím, že by stálo zato – poslední větu prosím, paní místopředsedkyně, abychom vytvořili nějakou skupinu. Máme tady mezi sebou řadu ekologicky orientovaných senátorů, a zamysleli se nad tímto konkrétním případem. Protože on ukazuje, že má procesní vady, které mohou způsobit vážné nebezpečí.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobrá zpráva pro vás, ještě máte dalších 5 minut posléze, když na to dojde. Tak nyní má slovo paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Paní předsedající, vážení a určitě už trochu unavení kolegové, kolegyně, milí hosté. Hra o vodu pokračuje.

Musím říct, že to podstatné je to, že všechny ty námitky, které tu zazněly, ministerstvo v té své EIA vyvrátilo tím, že řeklo, z té těžebny ta voda, která tam bude odkrytá, ta podzemní voda vůbec neteče k tomu zdroji. A proto nemůže dojít k ohrožení zdroje. To byly ty první posudky, které byly. A proto se nic nestane. I když tam bude povodeň, tak ono to k tomu vodnímu zdroji nedoteče.

Ministerstvo to vzalo za své a řeklo, výborně, já už jsem citovala závěry těch prvních hydrogeologických posudků. Jenže pak je tu druhý posudek, který na základě skutečně všech vrtů, kterých jsou tam desítky, měření, kterých jsou tam stovky, aktuálních měření, které provedl VaK, udělalo skutečný hydraulický model, který byl řádný. A najednou se zjistilo, že ten výsledek je úplně jiný. Že naopak z té těžebny ta voda přímo do toho zdroje poteče. Takže všechny ty obavy z povodní, z toho, k čemu může dojít z hlediska provozu, z toho, k čemu může dojít z hlediska čerpání v té těžebně, to všechno ten zdroj ovlivní.

Jenže teď nám tady řekl zástupce ministerstva, že EIA byla v pořádku, že byla standardní. To znamená, že si trvají na svém. Jak z toho ven? Takže máme tady doktory, já to řeknu v té parafrázi. Takže prvotní diagnóza nepotvrdila riziko nákazy, následné přesnější analýzy ale rizika potvrzují, přesto pacient umře. To je naprosto absurdní situace. Ve spleti zákonů, ve spleti judikatur, ve spleti novel jsme se dostali do takové paradoxní situace. Je to tak, když je vydáno závazné stanovisko, závazné stanovisko není žádným způsobem skutečně zrušitelné. O tom rozhodl jednak Nejvyšší správní soud a následně jsme si to přímo dali do zákona.

Takže musí být vydáno rozhodnutí, pro které je toto závazné stanovisko podkladem, a teprve toto závazné stanovisko, které je podkladem, může být následně v odvolání přezkoumáno, pokud bude napadeno. Ale my už tušíme, že ministerstvo bude říkat – naše EIA byla v pořádku. Teď se obracím, prostřednictvím paní místopředsedkyně, předsedající jednání, na zástupce Báňského úřadu. Ano, existuje judikatura Nejvyššího správního soudu, která říká, jak z toho ven. A říká, že v případě, že jsou známé nové skutečnosti, ten úřad, který rozhoduje, by je měl řádně posoudit a na základě toho rozhodnout. Je to jen judikatura, a zákon říká něco jiného, ale je to judikatura.

Já rozumím tomu, že se Báňskému úřadu do toho nebude chtít, pokud samozřejmě ten garant, odborný garant ochrany životního prostředí, jak to správně pan ředitel řekl, bude říkat – ale EIA je v pořádku, takže se jí držte. No tak zdálo by se, že z toho není řešení a že jsme se ocitli v jakési spleti zákonů. Já myslím, že to řešení podle té judikatury je. A protože ministerstvo říká – EIA je v pořádku, tak já navrhuji, ano, dobrá, EIA je v pořádku, ale aby měl Báňský úřad jistotu, tak ať se vede veřejná oponentura těch hydrogeologických posudků. Tak, aby měl jistotu.

Tato veřejná oponentura dává záruku, že bude nestranná, že bude kontrolovatelná a tam se prokáže, který závěr je správný a jestli tedy k ohrožení může dojít. Proto jsem si dovolila do toho usnesení, které máte, na základě vývoje jednání, které jsme měli ještě mezi vydáním toho usnesení o našem stanovisku, které jsme měli i na Ministerstvu životního prostředí, ještě prosím poslat pozměňovací návrh, který má i pan hlavní zpravodaj, který právě hovoří, že by měla být provedena tato veřejná oponentura. Ta dá jistotu, co je správné, jestli zdroj bude ohrožen, nebo nebude ohrožen, a bude i bezpečně podkladem pro Báňský úřad, který rozhodne o tom, z čeho a z jakých podkladů má vycházet.

Já teď znovu říkám, moje přesvědčení samozřejmě je, že ty poslední posudky jsou správné. Protože jsem si to prošla a mojí profesí je také řekněme to, čím se zabývaly tyto posudky. Nicméně nechci být tím, kdo rozhodne, ať je to veřejná oponentura.

Pane řediteli, znovu prostřednictvím tady naší milé paní předsedající, říkám, máte šanci rozhodnout správně na základě i nových poznatků. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já také děkuji, paní senátorko, vyčerpala jste také svých 5 minut. A nyní tedy dotčená senátorka paní Anna Hubáčková. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Anna Hubáčková:  Paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, vážení hosté, dobrý podvečer.

Z mých úst k tomuto tématu už zaznělo moc a mnohé, cestou novin, cestou mého vystoupení jak v Senátu, tak v různých klubech, na jednáních obcí. Řeknu pár věcí, které z mých úst ještě nezazněly.

Jednak úvodem – Vodovody a kanalizace Hodonín, které tady představoval pan ředitel, jsou 94% majetkem nás, měst a obcí. Pan ředitel Ministerstva životního prostředí, odboru posuzování vlivů, říkal, že jsme v kontaktu. A já to potvrzuji. A říkal také, že vynaložili speciálně navíc finanční prostředky, aby si byli jisti, že postupují správně.

Já bych chtěla říct, že my jak obce jsme vynaložily několikanásobně větší prostředky. A v současné době vynakládáme i na právní služby, abychom si zabezpečili pro své občany vodu sami pro sebe rovněž. Když už jsme u těch finančních prostředků, tak bych si vám dovolila ještě říct, že všichni – i vy – platíte vodné. My, jako Vodovody a kanalizace, za odběr vod, které tam máme, za podzemní vody v současné době při výšce 2 Kč za kubík platíme 13 milionů státu ročně. Pan podnikatel při povolení těžby 200 tisíc tun za rok při stávajících cenách zaplatí státu 0,5 milionů ročně. Musím se na to dívat i z tohoto ohledu, protože štěrku se skutečně nenapijeme, ale na nich ani stát nevydělá.

Takže, dovolte, abych své vystoupení pouze uzavřela i podnětem možná do budoucí legislativy. Posouzení vlivů, závazné stanovisko je platné 7 let. Může být přezkoumáno v podstatě jenom, změní-li se záměr. Nikoli změní-li se přírodní podmínky. To si myslím, že je velmi bolavá část tohoto zákona, protože ty přírodní podmínky se rapidně změnily. Protože podklady, tak, jak říkal pan ředitel, jsou z roku 2013, rozhodnutí z roku 2015, ale v roce 2022, dokdy platí ten posudek, tak ty přírodní podmínky jsou zcela jiné.

Požádala bych a velmi bych uvítala, kdyby došlo k veřejné oponentuře jednotlivých posudků nám, obcím a městům. V tuto chvíli my už jsme přišli v této kauze o tolik peněz, nebo zaplatili jsme cestou Vodovodů a kanalizací tolik posouzení, tolik monitorování, tolik rozborů, že my to jedině uvítáme. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji vám, paní senátorko, a nyní má slovo pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní předsedající, vážení petenti, hosté, kolegyně, kolegové, předesílám, že rozumím těm požadavkům, souhlasím s nimi, situace je velmi vážná a já se obávám, že podobných případů bude přibývat. Byl bych rád, kdyby cesta, která tady byla navržena, veřejná oponentura, kdyby byla ta pravá a hlavně rychlá. Nevím, nejsem odborník, ale podívejte se, jak dlouho tady mluvíme my veřejně a přitom to rozhodnout nemůžeme. A petic je tady relativně hodně a vždy se dlouho mluví, ale zpravidla přijmeme usnesení, nad kterým se pracně domlouváme a pak se toho bohužel mnoho nestane, protože nemáme šanci to rychle ovlivnit.

Chtěl bych tu poukázat na jednu věc, že voda jako taková v krajině, tedy i pitná, začíná u zdravé půdy. Půdy, která má strukturu, určité fyzikální vlastnosti, nebudu zabíhat do podrobností, která jímá vodu. Ta určitě nezačíná u přehrad a určitě nezačíná o dotačních opatření, nic proti nim, na dešťovou vodu a tak, ta začíná u půdy. A dosáhnout takovou půdu, aby plnila tu funkci, tak tam je potřeba té půdě dodat organickou hmotu. Já dám příklad, co tím myslím. Tento týden v pondělí jsem navštívil zemědělský podnik, nebudu v žádném případě říkat jaký, ale doložím, když bude potřeba, že si nevymýšlím. Má výměru kolem 1500 ha, velmi dobře hospodaří a mají hodně hovězího dobytka. A když tam pojedete, a někteří z naší oblasti tam jezdí, tak vás udeří do očí zelená nádherná kukuřice. Schválně jsem se zastavil a byl jsem se ptát, jaké mají výnosy, když slyšíme dnes a denně, jaké budou výnosy. A k mému údivu ten předseda představenstva nebo ředitel, nevím, možná že funkce dělá obojí, nevím, tak mi řekl, že mají výnosy velmi dobré a rozhodně nadprůměrné s celým okolím. U jarního ječmene mají dokonce výnos rekordní. Ne u všech. A to je tím, že mají dobytek. A to je tím, že se o tu půdu starají. Není to záležitost malé farmy nebo velkého podniku, nemluvím o těch nejvyšších, kde to je problém udržet, ale v té oblasti, ono to nesouvisí konkrétně s tímto případem, ale jižní Morava vysychá, tady bylo řečeno. Ano, vysychá. A vysychá už dlouho. A já jsem v té oblasti jel asi před sedmi lety a na 50 km jsem neviděl na obzoru jeden hektar vojtěšky, jeden hektar pícnin pro dobytek, protože dobytek tam není. Čili to bude velký problém. A je třeba se tím zabývat.

Chtěl bych říci, že je potřeba všemožně podpořit to, aby se změnila naše agrární politika, už je dost pozdě, ona není vyvážena. Je to dlouhodobě nastavena tak, že jsme bojovali, a byly to nelítostné souboje, nicméně odborníci jsme věděli, že nastane stav, ale znovu říkám, nemluvím o tomto případu, to je něco jiného, ale obecně to bude přicházet. Prostě se musí podporovat ti zemědělci, kteří s tou půdou hospodaří a kteří tam vrací organickou hmotu. Místo toho, není to jen hnůj, terminus technicus chlévská mrva, místo toho rok co rok se novináři, promiňte, pojímají na řepce, protože kvete žlutě, a ta řepka je jedna z mála zúrodňujících plodin v osevním postupu mimo těch čtyř tun. Tady tito zrovna mají výnos 4,4 tuny v tomto roce. To je prostě špičkový výnos. Ale to je prostě podmíněné tady tímto. A nikdo na to neslyšel, nikdo. Demonstrovali jsme, já, když jsem přišel, tak každý z vás, kdo tady tehdy byl, tak dostal do schránky za agrární komoru nějaké mé stručné zhodnocení stavu, bylo tam, kolik máme dobytka my na půdu, kolik mají sousedi, Rakušané, Němci atd. Tam to je jinak, zatím. Takže to bych chtěl tady jenom takhle připomenout.

Situace je vážná a obávám se, že to nepůjde rychle řešit. A obávám se, že to nejde jen kritizovat, jeden nebo dva velké podniky, tím to nevyřešíme. Touto cestou bez dobytka šlo mnoho a mnoho velkých, malých, nejmenších, protože to bylo výhodné.

Děkuji. Podporuji tady toto a je třeba udělat všechno pro to, aby se to veřejné mínění tím pohnulo. Není to žádná předvolební řeč, nekandiduji, neobhajuji, ale chci, až skončím 13. 10., de iure skončí můj mandát a chci si uspořádat archiv a chci i k těmto věcem něco přispět.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Burian. A má slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení kolegové, kolegyně, já chci hned na úvod sdělit, že zásadně podpořím návrh usnesení výboru tak, jak jsme ho obdrželi. A chtěl bych požádat vás ostatní o stejnou podporu. Co mě k tomu vede? Praktické zkušenosti z našich osmitisícových Sedlčan, kdy v roce 1993 jsme přišli o prameniště pitné vody. Ne tedy těžbou, ale díky vážné ekologické havárii z okolních strojírenských podniků. A osm let jsme řešili prostřednictvím ministerstva zemědělství, jak tuto ztrátu nahradit. Vypracovaly se různé studie, posuzovalo se pět různých varianta včetně techniky, provozu, ekonomiky. A nakonec výsledkem byla jediná možnost, připojení města na vodárenskou soustavu Želivka. To nastalo další martyrium, kde 13 let jsme projektovali, projednávali a sháněli různá povolení. Nikoho nezajímalo, jestli občané mají dostatek pitné vody. Proces se ještě zbyrokratizoval. Nakonec výsledkem bylo, že jsme v roce 2015 realizovali pro nás historicky největší investici za 400 mil. Kč, 32 km potrubí a dva vodojemy na cestě. Máme to za sebou a zaplaťpánbůh teď tu vodu máme v podstatě v pořádku a v dostatku.

To mě vedlo následně k zamyšlení, že bychom se měli té pitné vodě velice intenzivně věnovat. Já jsem v roce 2016, kdy už jsem tu působil, objednal průzkum veřejného mínění, ale jinou metodou, systémem sociální rezonance. A z 18 témat sociálních se hrozba nedostatku pitné vody objevila na 3. místě v tom vyhodnocení.

A nebylo to žádných 200 respondentů. 12 000. To už je přeci výsledek. To mě vedlo nadále k projednávání této problematiky. A musím prozradit, že s panem místopředsedou Ivo Bárkem jsme iniciovali založení tady v Senátu pracovní skupiny na problematiku voda a sucho. Ale tato skupina nebude řešit jednotlivé problémy jednotlivých lokalit nebo jednotlivých obcí, ale celoplošně systémově a koncepčně.

Na závěr tím chci říci, že pitná voda se stává, jestli už se nestala, naprosto strategickou surovinou. Rozhodně to nejsou štěrkopísky. A ať proběhne veřejná oponentura. S tím naprosto souhlasím, ale já zásadně budu podporovat stanoviska dotčených obcí, protože vím, co to je, přijít o pitnou vodu.

Díky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je přihlášena do rozpravy paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, dobrý podvečer. Budu velmi stručná, protože si myslím, že už tady většinově argumentace zazněla. Troufám si vyjádřit, dejme tomu, názorový soulad mých kolegů z našeho klubu. A proč jsem si dovolila ještě vystoupit? Pocházím z regionu a žiji v něm, kde jsme ve srážkovém stínu, takže si myslím, že to vnímání vzácnosti vodního zdroje máme tak trošku v kůži. Pro mě jako laika jsou štěrkopísky nahraditelným alternativním zdrojem, kdežto voda jako zdroj je pro mě nenahraditelným. To je moje laické osobní vnímání z toho pohledu ne profesionálního, ale jak to vidím. Takže stavíme tady proti sobě nahraditelný a nenahraditelný zdroj. O to víc mě zaráží, že tady zaznělo i z kvalifikovaných úst, že pokud dojde k nějakému znehodnocení nebo ke snížení mocnosti toho zdroje vody, tak tady není alternativní řešení pro obyvatele. Takže mi to přijde jako poměrně riskantní proces. Zaráží mě, že jedna krajská hygienická stanice vydá souhlasné stanovisko, předpokládám, že na základě stejných vstupních údajů se rozhodovala i druhá krajská hygienická stanice, ten nesoulad. Co mě tedy velmi zaráží, je to, že v rámci celého procesu, jak jsem tady měla možnost zaznamenat, tak není připravena nebo není to v souladu nebo není to konformní s územněplánovací dokumentací těch dotčených regionů, takže si neumím představit proces, na základě kterého by mohlo dojít ke změně územněplánovací dokumentace. A je tady pro mě dost rozporuplných vyjádření nebo postojů, postupů. Neumím si vysvětlit souhlasné stanovisko EIA, vliv na životní prostředí. Nechci dál zdržovat, jenom vyjadřujeme, nejsem sama, myslím, že mluvím za kolegy, kteří se nacházejí v mém okolí, podporu petentům a cílům petice. Jsem ráda za to konstruktivní řešení, které tady navrhovala paní kolegyně Seitlová. Takže prosím o zvážení i z pohledu nahraditelný a nenahraditelný přírodní zdroj.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dost často jsem, vaším prostřednictvím, pane předsedající, s paní kolegyní Jitkou Seitlovou v rozporu, minule to bylo ohledně liniových staveb a tyto věci. Dnes ji podpořím, a to z jednoho důvodu, a už to tady padlo, pitná voda je strategická surovina a bude mít čím dál větší význam. Ještě tady nepadla jedna věc, která je, že pitná voda z povrchových zdrojů má úplně jinou kvalitu než podzemní voda. To je další věc. Podzemní voda je daleko kvalitnější. A proč ji podpořím? Protože mám životní zkušenost, bylo mi tehdy 18 let, když se ve Stráži pod Ralskem otevřela chemická těžba uranu. On málokdo ví, kolik vagonů kyseliny sírové se tam nacpalo. Kyselina rozložila složky toho komponentu a čerpala se. Uran se vytěžil, odvezl se někam, nikdo neví kam a ještě dodnes se dělá asanace. DIAMO je následná organizace Uranového průmyslu Hamr na Jezeře a stát tam přispívá 3 mld. ročně, aby se to čistilo. V té době byli chytří geologové a říkali: "Proboha, nedělejte to, vždyť ohrožujete zdroje pitné vody pro budoucí generace." A já říkám: "Proboha, jestli vám stojí více kameny než pitná voda pro budoucí generace, vezměme rozum do hrsti a zachovejme si selský rozum a prostě pitná voda by se měla chránit za každou cenu. Ještě podzemní voda." Protože chyba, která se stala u nás na Českolipsku, na tu budeme 3 mld. ročně platit ještě dalších já nevím jestli 10, 15, 20 let. Tak si spočítejte ten ekonomický zisk, který z toho je. Jestli tady padlo, že stát z té těžby štěrkopísků dostane půl milionu, no. A za poplatky za čerpání vody má 13 nebo kolik, tak to pořád ekonomicky pro stát vychází lépe. Nehledě k tomu, že až tam ta pitná voda nebude, těžař odejde, nechá to, ne, že s tím něco udělá, nechá to, stát to bude muset sanovat a v podstatě daňoví poplatníci tam zase ty peníze dají. Proboha, vezměme selský rozum, chraňme pitnou vodu, protože to je jediná kvalitní surovina, kterou máme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím a slovo předávám panu zpravodaji, panu senátorovi Jiřímu Čunkovi, který nám řekne, jak budeme hlasovat. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, ještě je na mně, abych shrnul diskusi. Tzn. kromě petentů vystoupilo osm senátorů. Jejich stanoviska jsme slyšeli. A byl podán jeden pozměňovací návrh, a to paní senátorkou Jitkou Seitlovou. Já pro všechny jen řeknu, v čem její pozměňovací návrh spočívá. Jsou to dvě slova, kterými ona chce doplnit, ne ani změnit, stávající předložené usnesení. A to, že chce, aby doporučení Senátu bylo ověřit veřejnou oponenturou při následném posuzování záměru těžby dotčenými orgány státní správy relevantnost veškerých dosud zpracovaných podkladů. Takže ona vkládá pouze ty dvě slova "veřejnou oponenturou". Takže vše ostatní zůstává tak, jak je, všechna čísla I – V zůstávají stejná. Takže tam se nemění vůbec nic. Tzn. že my ale budeme muset hlasovat tak, že budeme hlasovat první o předloženém návrhu. Pokud ten neprojde, tak to je, tak budeme hlasovat o doplněném usnesení. Moje vyjádření k tomu je, že doporučuji přijmout pozměňovací návrh paní kolegyně Seitlové.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  To znamená, pokud tomu rozumím, pane zpravodaji, tak navrhujete hlasovat v prvním hlasování to původní usnesení výboru a potom, pokud by neprošlo, tak to usnesení kompletní, ale doplněné o ta dvě slova paní senátorky Seitlové.

Senátor Jiří Čunek:  Ano, myslím, že nám nic jiného nezbývá.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže jenom abyste všichni věděli, jak to bude, to znamená, já si vás dovolím pozvat k hlasování.

Je tady požadavek na odhlášení, takže já si vás dovolím všechny odhlásit. Můžete se přihlašovat.

Senátor Jiří Čunek:  Je to vždycky, ať hlasujeme jakkoli, musíme hlasovat na dva kroky. Takže to je jedno.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže jenom připomínám, že nyní budeme hlasovat o usnesení tak, jak ho máte předložené od výboru. Pokud by neprošlo, tak budeme hlasovat o usnesení, které bude, toto výborové, doplněné o ta dvě slova paní senátorky Seitlové.

Takže zahajuji o tom usnesení výborovém... Chcete to ještě jednou vysvětlit? Někteří si myslí, že takto to pan zpravodaj navrhl. Takže ještě jednou... Ještě jednou. V první fázi, prvně budeme hlasovat o usnesení výborovém. Pokud neprojde, tak budeme hlasovat o usnesení, které bude doplněno o dvě slova paní senátorky Seitlové. Takhle to navrhl pan zpravodaj.

Senátor Jiří Čunek:  Ano, tak jsem to navrhl, protože je to nejrychlejší. Takže prosím o hlasování.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já se nechci do toho... Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Při vší úctě k panu zpravodaji, on se musí řídit jednacím řádem. Takže prvně bychom měli hlasovat o tom pozměňovacím návrhu, který doplňuje, rozšiřuje. Když neprojde, bude se hlasovat o původním. Když projde, bude se hlasovat ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já bych to ještě možná doplnil o to, že budeme hlasovat o kompletním usnesení, protože to první a druhé je úplně stejné. Budeme hlasovat o usnesení kompletním výborovém, doplněném o ta dvě slova, to znamená, schválíme kompletní usnesení... To znamená, chcete hlasovat jenom o těch dvou slovech? Dobře.

Senátor Jiří Čunek:  Vzhledem k tomu, že se jedná jenom o vložení dvou slov, tak já, aby se to nepletlo takto, tak jsem navrhl na ty dva kroky. Teď když pan předseda má tento názor, což lze přijmout, teď bychom měli hlasovat pouze o tom, ne o celém usnesení, ale o tom, že v bodě 4 doporučujeme ověřit veřejnou oponenturou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Doplňujeme tato dvě slova.

Senátor Jiří Čunek:  To je podstata pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 30, registrováno 54, pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Jiří Čunek:  A teď budeme tedy hlasovat o usnesení, které bude doplněno o tato dvě schválená slova.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  To znamená ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Všichni rozumíme, o čem hlasujeme? Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 31, registrováno 54, pro návrh 54, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Já děkuji všem účastníkům a končím projednávání tohoto bodu.

Budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a senátorky Aleny Dernerové, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 225

Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 225. Návrh uvede navrhovatelka, paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já přebírám tento návrh zákona od svého ctěného kolegy Vládi Plačka. Ráda bych byla, kdyby tu stál tedy místo mě... Nicméně, jedná se o návrh zákona, který na našem výboru byl projednáván ještě za přítomnosti pana senátora Plačka. Dohodli jsme se na tom, že se přeruší jednání o tomto návrhu zákona do 30. listopadu tohoto roku. Důvodem bylo to, že jsme měli připravený takový návrh, který měl akceptovat to, že by byly umožněny léčebné postupy, terapie všem těm, kteří to potřebují ve smyslu neurovývojových poruch. Návrh byl připraven po široké diskusi odborné veřejnosti, ale bylo tam několik úskalí, na které upozornil i náš legislativní odbor. Na jednání zdravotního výboru byli přítomni představitelé ministerstva zdravotnictví. Ti vnímají tuto situaci právě pro ty jedince, kteří trpí neurovývojovými poruchami, také jako závažnou. Přislíbili v podstatě pomoc při tvorbě a dopracování tohoto zákona. Proto jsme se dohodli, že půjdeme na diskusi s ministerskými úředníky, aby vznikl nějaký smysluplný návrh. Proto nepředkládám teď nic nového, pokračování by mělo následovat nejdéle do 30. listopadu, až budeme mít dopracovaný návrh takový, aby byl konformní i s návrhy ministerstva. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  To znamená, paní senátorko, navrhujete co? Odročit projednávání tohoto návrhu?

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, do 30. 11. 2018.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Tak, děkuji. Senátní tisk projednal VZSP jako výbor garanční a jediný. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Šromová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 225/1. Prosím paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Šromová:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Jak již tady bylo řečeno, po konzultacích došlo k vypracování kolegou, senátorem Plačkem, komplexního pozměňovacího návrhu. Tento návrh se týkal otázky těch nových profesí terapeuta a odborného terapeuta a asistenta. Po konzultaci s legislativou však vyvstaly nějaké otázky, které je potřeba dále dořešit, jako například práce asistenta pod dohledem terapeuta, který sám ale pracuje pod dohledem odborného terapeuta, nebo vznikla tam otázka specializace dětský klinický psycholog, což by byla specializace, která může indikovat terapii neurovývojových poruch, ovšem tento klinický dětský specialista, tato specializace není uvedena v zákoně, ale je jenom v nařízení vlády č. 31/2010, o oborech specializačního vzdělávání. Vzhledem k těmto nejasnostem i k otázce zajištění specializačních kurzů výbor vlastně doporučil, jak již zde bylo řečeno, přerušení projednávání, a to i s ohledem na příslib ministerstva zdravotnictví, které přislíbilo spolupráci na systémovém řešení tohoto návrhu. Proto si dovoluji přečíst usnesení VZSP z 16. schůze konané 11. 7. 2016 k tomuto senátnímu tisku č. 225.

Po odůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů, senátora Vladimíra Plačka, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Šromové a po rozpravě výbor

I. přerušuje projednávání tohoto senátního tisku,

II. doporučuje Senátu PČR odročit projednávání návrhu senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a senátorky Aleny Dernerové do 30. 11. 2018,

III. určuje zpravodajkou pro jednání výboru o návrhu zákona na schůzi senátorku Alenu Šromovou,

IV. pověřuje předsedu výboru, senátora Petera Kolibu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste se rovněž posadila ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k této materii. Nikdo? Ano, hlásí se paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, má slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, jenom krátkou vsuvku. Možná, že budeme hovořit s ministerstvem o tom, že by to mohlo být i třeba formou vyhlášky, ne že by zákon byl tedy moc uzavřenou formou, ale možná formou vyhlášky, tak jako je dán klinický psycholog, ale je to téma teď otevřené, takže prostě uvidíme. Ale určitě uděláme maximum pro to, aby tito lidé měli možnost nějakým způsobem být léčeni, resp. aby jim byl poskytován terapeut. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Máme tady jediný návrh, a to návrh výboru na odročení projednávání návrhu senátního návrhu zákona pana senátora Vladimíra Plačka a paní senátorky Aleny Dernerové do 30. 11. 2018. Já si vás dovolím pozvat k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu odročit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 32, registrováno 52, pro návrh 48, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu.

Dále se dostáváme k bodu, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 245

Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 245. Návrh uvede navrhovatel, pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem teď trošku na rozpacích, já jsem na minulé schůzi navrhl vyřadit ten bod zhruba v nějaké podobné době, jako je teď, s tím, že nepovažuji za vhodné to projednávat ve večerních hodinách za nízké účasti kolegů, která bude řídnout. Navíc vám nemohu slíbit stručnost. Tu argumentaci tady nepochybně minimálně s panem kolegou Vystrčilem povedeme. Možná i s některými dalšími. Takže já teď... Už jsem konzultoval s panem místopředsedou, že bych asi navrhl totéž, ale na příští schůzi navrhnu pevné zařazení na nějaký rozumný čas. Čili já bych teď navrhl vyřazení a pak požádám třeba o první bod odpoledního jednání nebo něco takového. Já vůbec považuji za problematické tu večerní část schůze, u předminulého bodu jsme skoro už ani nebyli schopni odhlasovat pozměňovací návrh správnou procedurou. Takže podávám tento návrh, jestli bychom o tom takto mohli teď hlasovat, vyřadit to ze schůze, zařadit na další schůzi, tam já požádám o pevné zařazení.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, už jsme začali bod projednávat... (Jiří Dienstbier: Já jsem se hlásil předtím.) Tak to se omlouvám, to znamená, jediná cesta podle mě je odročit projednávání tohoto návrhu zákona do nějaké lhůty. (Jiří Dienstbier: Do další schůze.) Třeba do další schůze. To znamená, musíme proběhnout procedurou klasickou, že tedy někdo musí se vyjádřit jako zpravodaj a pak budeme hlasovat po obecné rozpravě o odročení. Takováto je podle mě jediná cesta, když jsme zahájili tento bod. Takže děkuji za úvodní slovo. Je tady návrh pana navrhovatele o odročení.

Senátní tisk projednal ÚPV jako výbor garanční a zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisky č. 245/1 a 245/4. Takže prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Moje úloha je jednoduchá, protože se názorově ztotožňuji s panem předkladatelem, tak vás nyní informuji o tom, že ÚPV se zabýval tímto tiskem dvakrát, na své druhé schůzi revokoval původní usnesení, kde doporučil schválit v předloženém znění. Ale tady si sypu já hlavu popelem, nebyl jsem schopen zpracovat legislativně technické připomínky, jež by posunuly ten návrh zákona dál. Proto se jím ÚPV zabýval včera, kde ten pozměňovací návrh přijal. Máte před sebou usnesení, kde se v prvé části revokuje to první a v druhé části se doporučuje ctihodnému Senátu přijmout návrh toho zákona ve znění pozměňovacího návrhu. Tolik konstatování zpravodaje. Poslední věta. Na závěr, domnívám se, že je to tak velký zásah do činnosti Senátu PČR, že podporuji i jako garanční zpravodaj odročení projednávání tohoto senátního návrhu zákona na, řekněme, příhodnější dobu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Senátní tisk dále projednal VUZP. Zpravodajem výboru je pan senátor Vystrčil. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 245/2. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Náš VUZP přijal k tomuto tisku 109. usnesení na 17. schůzi konané dne 27. června 2018. Po úvodním slově Jiřího Dienstbiera, senátora Senátu PČR, zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR zamítnout projednaný návrh senátního návrhu zákona,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila,

III. pověřuje předsedu výboru Senátu Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Senátní tisk také projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Zpravodajkou komise je paní senátorka Eliška Wagnerová. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 245/3. Paní senátorku tady nevidím, takže ji ani nebudu vyzývat, jestli chce předložit zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Poprosím pana garančního zpravodaje, aby nás provedl případným hlasováním, protože rozprava neproběhla, tak jsem ani slovo nedával panu navrhovateli.

S faktickou poznámkou se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Mám faktickou procedurální poznámku vzhledem k tomu, abychom postupovali férově. A podle jednacího řádu budeme hlasovat nejdříve o zamítnutí, potom o odročení. V tomto případě, protože debata neproběhla, prosím všechny kolegy senátory i senátorky, aby nezamítali tento zákon, ale připojili se k odročení, protože debata o tom, co je a co není správně, neproběhla. A v tomto případě kdybychom zamítli tento zákon, nechovali bychom se férově vůči předkladateli tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Je tady další faktická poznámka.

Senátor Jiří Oberfalzer:  To se zase dostaneme do situace, že budeme podruhé hlasovat o něčem, o čem jsme hlasovali? Vyřešte to nějak! Když teď budeme hlasovat o zamítnutí, tak příště budeme hlasovat o zamítnutí znovu?

Senátor Miroslav Nenutil:  Podle usnesení z jednotlivých výborů nejprve budeme hlasovat o zamítnutí návrhu tohoto zákona, a v případě, že tento návrh neprojde, budeme hlasovat o návrhu senátora Dienstbiera o odročení projednávání tohoto zákona do příští schůze Senátu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Je zde velký zájem senátorů hlásících se vystoupit. Nejprve pan senátor Jan Horník, prosím.

Senátor Jan Horník:  Prosím o desetiminutovou přestávku. (Oživení v sále.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vyhlašuji desetiminutovou přestávku, jak o to požádal pan senátor Jan Horník.

(Jednání přerušeno v 19.52 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 20.02 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak. Přestávka skončila. Předávám slovo garančnímu zpravodaji. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Situace je vážná, nikoliv však zoufalá, a po dohodě s předkladatelem a s představiteli většiny senátorských klubů navrhuji tento postup:

Podle jednacího řádu budeme hlasovat nejprve o zamítnutí. Lze předpokládat, že jsme demokraté a umožníme tím, kdyby tento návrh neprošel, odročení projednávání tohoto návrhu zákona do příští schůze Senátu, kde může proběhnout plnohodnotná a řádná diskuse a tím pádem prostor pro projednání tohoto návrhu zákona.

Tolik komentář.

A nyní podávám návrh tohoto postupu:

V první řadě budeme hlasovat podle výborového návrhu o zamítnutí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dovolím si sezvat všechny senátorky a senátory k hlasování.

Budeme nyní hlasovat o zamítnutí návrhu zákona. Aktuálně je v sále přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 33 registrováno 50, kvorum 26, pro návrh 7, proti nikdo. Tento návrh byl zamítnut.

A nyní budeme hlasovat o odročení posuzovaného senátního návrhu zákona do příští schůze Senátu.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 34 registrováno 50, kvorum 26, pro návrh 45, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a děkuji vám všem za přístup k této materii.

A budeme pokračovat posledním bodem dnešní schůze, a to je

 

Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým se mění zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů(zákon o státním občanství České republiky)

Tisk č. 312

Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 312. Návrh uvede navrhovatel senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Ještě předtím, než začnu hovořit, někdo si tady nechal knihu, nevím, čí to je. Je to Ústava. Můžete to nechat u mě, já to potom přerozdám.

Vážený pane předsedající, milé kolegyně, stále jsem tady takhle i minulou schůzi, i takhle na závěr, tak jak to na mě vychází. A žádal jsem vás, abyste pustili do prvního čtení návrh zákona Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým se mění zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.

Jestli si vzpomínáte, jednalo se o to, že v roce 2013 ministerstvo vnitra připravilo novelu tohoto zákona, kde bylo umožněno Čechům, kteří ztratili československé občanství před rokem 1989 kvůli tomu, že odešli do exilu, tak si mohli přihlášením toto občanství získat zpět.

V materiálu v § 31 byla možnost, aby tímto prohlášením získali občanství děti i vnuci. Tehdejší Poslanecká sněmovna vyškrtla tuto část z tohoto zákona, což se negativně odrazilo ve vztazích českou společností a Čechy žijícími v zahraničí. Do komise jsme dostali několik petic ze zahraničí, i stížnosti, kdy se často stávalo, že jedna rodina měla dvě děti, jedno mohlo mít české občanství, druhé nemohlo mít české občanství, protože tento zákon tam udělal určitou časovou dělící čáru.

Prosím vás, abyste odhlasovali tuto novelu zákona. Jde v podstatě o to, že tento zákon zpracovalo ministerstvo vnitra, už prošel vlastně v té době kolečkem po ministerstvech a tehdy ho všichni schválili, kromě Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor jako výbor garanční a jediný. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 312/1. Prosím pana senátora Dienstbiera, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Jak bylo řečeno, ústavně-právní výbor tento návrh zákona projednal se závěrem, že doporučuje Senátu schválit návrh v předloženém znění. Usnesení bylo jednomyslné. Myslím si, že v celku je tento návrh logický, že za řádného běhu věcí bez historických turbulencí by tito lidé, kterým by návrh měl umožnit získat prohlášení o občanství, to občanství přirozeně měli, protože by ho získali po svých rodičích. A proto tento závěr. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane zpravodaji. A otevírám obecnou rozpravu.

Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A máme tady jediný návrh, a to na schválení.

Budeme hlasovat o návrhu schválit Návrh senátního návrhu zákona. V sále je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24.

A já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 35, registrováno 46, kvorum 24. Pro návrh 49, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu. A ještě se přihlásil pan předseda Senátu pan senátor Milan Štěch.

Senátor Tomáš Grulich:  Já jsem chtěl jenom vykřiknout, že vám děkuji a je docela dobré to dělat na závěr, protože pak už nikdo nic nepovídá.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane předsedo, ještě pověření, omlouvám se. Tak a navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání. A pověřujeme tři senátory, to znamená pana senátora Grulicha a další dva. Pan senátor Grulich a ještě potřebuji další dva. Pan senátor Grulich neobhajuje mandát, takže pan senátor Oberfalzer. A další dva? Pan senátor Nenutil. A ještě jednoho. Koho? (Hlasy z pléna.) Czernin. Takže jasně, takže pan senátor Oberfalzer, Nenutil, Czernin.

Aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Takže ještě musíme hlasovat jednou, takže o tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Takže hlasování pořadové číslo 36, k pověření, registrováno 46, kvorum 24. Pro 44, proti nikdo, návrh byl schválen.

A teď končím projednávání tohoto bodu a pan předseda má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si vám dovolil na závěr této schůze připomenout a zároveň vás pozvat 8. září v sobotu od 14 hodin do naší Valdštejnské zahrady, kde proběhne tradiční setkání senátorek a senátorů s veřejností. Loni tady byly zhruba čtyři tisíce lidí, je připraven opět kulturní program, vystoupí tady známé skupiny. Já bych vás chtěl požádat, abyste pokud možno přišli, protože často se stává, že návštěvníci, kteří jsou z celé republiky, protože jezdí na návštěvu Prahy, se ptají, jestli tady ten jejich senátor je apod. Takže jste zváni, připomínám to. Dostanete ještě pozvánku do vaší elektronické pošty.

Takže děkuji za účast na této schůzi, přeji vám vše dobré. Pokud pojedete na dovolenou, tak si ji užijte, na shledanou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  A já končím dnešní schůzi a příjemnou cestu domů.

(Jednání ukončeno v 20.14 hodin.)