Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 19.07.2018

(2. den schůze – 19.07.2018)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 16. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Miluše Horská, Daniela Filipiová, Anna Hubáčková, Renata Chmelová, Alena Dernerová, Emilie Třísková, Ivo Valenta, Tomáš Jirsa, Zdeněk Papoušek, Ladislav Kos, Jiří Čunek a od 11.00 hodin paní senátorka Jaromíra Vítková.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. A pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Dalším bodem 16. schůze Senátu je

 

Petice na podporu přípravy a realizace dálnice D43 (Brno - Moravská Třebová) a Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje

Tisk č. 242

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 242. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Zdeňka Papouška, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Zdeněk Berka. Usnesení výboru máte jako senátní tisk č. 242/1.

Petici dále projednal na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Cieńciału a usnesení máte jako senátní tisk č. 242/2.

Na závěr petici projednal na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Radko Martínka a usnesení máte jako senátní tisk č. 242/3.

Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst.2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to zástupce petentů pan Tomáš Janda.

Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 35 zaregistrováno 50, kvorum 26, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen, a dovolte mi, abych tedy zde přivítal zástupce petentů.

Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Těmito osobami jsou: 1. náměstek ministra dopravy Ing. Tomáš Čoček, náměstkyně ministryně pro místní rozvoj Ing. Marcela Pavlová, JUDr. Bohumil Šimek, hejtman Jihomoravského kraje, který je omluven, Ing. Petr Vokřál, primátor města Brna, je omluven, Ing. Jan Kroupa, generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic ČR, je omluven a paní Bc. Hana Nedomová, starostka Boskovic, předsedkyně Svazku obcí pro výstavbu rychlostní komunikace R43, se rovněž omluvila.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o těchto představitelích státní správy a veřejné správy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 36 registrováno 53, kvorum 27, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen a dovolte mi, abych mezi námi přivítal zástupce stran dotčených peticí.

Dříve, než zahájíme projednávání, navrhuji stanovit řečnickou dobu pro vystoupení zástupců stran dotčených peticí na tři minuty.

Zahajuji o tomto návrhu hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 37 registrováno 53, kvorum 27, pro návrh 48, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátorovi Zdeňkovi Berkovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Jak bylo řečeno, převzal jsem tuto zpravodajskou zprávu od kolegy Papouška, takže si dovolím ocitovat v podstatě to hlavní, co v jeho zpravodajské zprávě je.

Tedy k Petici na podporu přípravy a realizace dálnice D43 (Brno – Moravská Třebová) a Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje.

Silniční dopravní propojení Jihomoravského a Pardubického kraje z Brna na Svitavy a dále je dlouhodobě kapacitně přetížené a dopravně nebezpečné. Zástupci samospráv, podnikatelské sféry a občané dotčeného regionu proto žádají už 20 let o vybudování rychlostní silnice, resp. dálnice D43 mezi Brnem a Moravskou Třebovou, čímž by došlo také k dálničnímu propojení D1 a D35. Výstavba dálnice D43 je sice v úvahách ministerstva dopravy České republiky asi 15 let, ale je skutečností, že tato dálniční stavba patří mezi nejméně připravené dálniční stavby, které jsou momentálně ve strategii ministerstva dopravy sledovány.

Petice občanů na podporu přípravy a realizace dálnice D34 (Brno – Moravská Třebová) a Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje vznikla 16. září 2016.

Předsedkyně petičního výboru v tehdejší době, senátorka Jaromíra Vítková, předala petiční archy se 17 034 podpisy občanů 15. února 2018 do rukou předsedy Senátu Milana Štěcha.

Veřejné slyšení k této petici se ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu uskutečnilo dne 13. března letošního roku.

Celková délka dálnice D43 by měla být 78 km, přičemž její severní část v délce cca 46 km je připravována v jediné trasové variantě. Oproti tomu jsou v jižním úseku Bořitov, resp. Černá Hora až D1 definovány variantní korydory.

Denní intenzita dopravy v jižní části stávající silnice 1/43 dosahovala již v roce 2010 podle údajů Jihomoravského kraje 40 tisíc vozidel. D43 nebyla i přes snahu ministerstva dopravy zařazena do výčtu prioritních staveb.

Sdělil jsem, že bylo veřejné slyšení. Myslím, že o detailech budou informovat petenti.

A nyní tedy k doporučení.

Projektová příprava stavby od jejího prvopočátku od vyhledávacích studií přes EIA, územní rozhodnutí, stavební povolení, výkupy pozemků, tendr na zhotovitele až do výstavby trvá v naší zemi statisticky 12 let. Přípravu staveb negativně ovlivňují především průtahy a zdržení, jako jsou odvolání části veřejnost k navrženým dopravním řešením a jejich následné soudní spory. To jsou hlavní důvody, které brzdí také příprav D43.

Logicky by měla být řešena nejdříve kritická dopravní situace na I/43 v okolí Brna, tedy v jižní části zamýšlené D43. Vzhledem k vleklým sporům a protestům kolem trasování nové komunikace se příprava nové dopravní stavby v její jižní části prakticky nehýbá z místa a její realizace je tudíž v nedohlednu. Za této bezvýchodné a neustále se zhoršující dopravní situace vznikla také předmětná petice občanů. Představitelé petentů proto také navrhují, aby stavba D43 vzhledem k většímu rozsahu přípravy začala od severu, tedy od D35 z Moravské Třebové, a to i přesto, že se kritická situace v jižní části nezmění, nicméně se ale začne konečně stavět s perspektivou postupného dokončení D43 v celém rozsahu.

Doporučuji tedy podpořit danou petici, týkající se urychlení přípravy výstavby D43, a také navrhnout zařazení této silnější stavby do výčtu prioritních silničních staveb v České republice, aby se mohl urychlit jak celý proces přípravy této silniční stavby, tak její následná realizace.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice si vyžádal, jak bylo řečeno. Stanoviska výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Lze říci, že tato stanoviska jsou zapracována do navrženého usnesení. S navrženým usnesením, které je poměrně dlouhé, vás detailně seznámím až po proběhlé diskusi. Ještě podotýkám, že usnesení nebylo konzultováno s ministerstvem dopravy a s Ředitelstvím silnic a dálnic.

Toť vše k mé zpravodajské zprávě.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jaromír Strnad, který zastupuje pana senátora Jiřího Cieńciału. Chce. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem výboru pro hospodářství, zemědělství dopravu k Petici na podporu přípravy a realizace dálnice D43 (Brno – Moravská Třebová) a Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu

1. souhlasí s touto Peticí na podporu přípravy a realizace dálnice D43 (Brno – Moravská Třebová) a Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje a konstatuje, že je důvodná;

2. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky požádat ministerstvo dopravy ČR o zařazení stavby D43 do výčtu prioritních dálničních a silničních staveb I. třídy v souladu s novelou zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury;

3. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky požádat ministerstvo dopravy ČR urychleně zadat vypracování studie proveditelnosti stavby D43 v úseku Moravská Třebová – Bořitov;

4. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky požádat zastupitelstvo Jihomoravského kraje, aby urychlilo práce na aktualizaci Zásad územního rozvoje kraje tak, aby bylo dosaženo územní stabilizace trasy D43;

5. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky požádat ministerstvo dopravy ČR, ŘSD, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a Státní pozemkový úřad ČR, aby urgentně vyřešily vlastnictví pozemků nutných k výstavbě D43 tak, aby se tyto pozemky nedostaly do rukou spekulantů, a to nejlépe uzavřením smluv o smlouvách budoucích;

6. doporučuje postoupit dokument k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Radko Martínek. Chce. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Také já bych si dovolil vás seznámit s 94. usnesením z 15. schůze našeho výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí k této petici:

Výbor zaujímá na základě žádosti výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice v Senátu Parlamentu České republiky stanovisko, které je přílohou tohoto usnesení, určuje mě zpravodajem a pověřuje předsedu, aby vás seznámil s tímto usnesením.

Myslím si, že není potřeba, abych vám tady podrobně četl toto usnesení, protože ho máte písemně před sebou a můžete si ho každý přečíst. Nicméně bych si dovolil několik poznámek.

Podrobně jsme to probírali včera, kdy jsme se obecně zabývali touto záležitostí.

Je zcela zřejmé, že Senát bude postupně zavalen takovýmito peticemi, protože několik těchto petic už jsme probrali, toto je další v pořadí a další v pořadí je už tzv. na čekačce, protože probíhají projednávání v jednotlivých výborech Senátu.

Důvod je jednoduchý – obyvatelstvo přestává být trpělivé s tím, že se neustále odkládají klíčové stavby, které obyvatelstvo nesmírným způsobem zatěžují.

Záležitost silnice D43 je zajímavá. Je to sice, jak bylo řečeno, dálnice tak trochu opomíjená, přitom je perspektivně v zásadě z evropského hlediska nejdůležitější dálnicí České republiky, protože z hlediska evropského a není pochyb, že bychom získali i finanční prostředky na výstavbu této dálnice, protože Poláci postupně dostavují dálnici z Wroclavi až do Klodzka, a pokud by se tato dálnice zrealizovala i v té části, kde ještě není vůbec plánovaná, to znamená na sever od Moravské Třebové, byla by to nejrychlejší spojnice Sever – Jih nebo Baltské moře – Jaderské moře – jak chcete – v Evropě. Znamená to, že je zcela evidentní, že potencionálně je to jedna z nejdůležitějších dálnic České republiky. Je tady samozřejmě jasná otázka a je zcela namístě, abychom si řekli, jestli chceme budovat na území České republiky tranzitní dálnice nebo ne. A to je otázka právě pro tuto dálnici, protože hlavní smysl této dálnice je celoevropský.

Nicméně když se zaměříme jenom na náš význam, je to samozřejmě spojnice mezi dvěma klíčovými dálnicemi České republiky, a to je D1 a bohužel dosud nedokončené D35 a právě u Moravské Třebové má být dálniční křižovatka těchto dálnic. A znamenalo by to tedy nejenom spojení a možnost propojení severu na jih, ale také v případě nějakých kolapsů na těchto dálnicích. Je to další využití této silnice.

Pokud se týká této silnice, jako bývalý hejtman Pardubického kraje musím konstatovat, že silnice z Moravské Třebové na hranice Pardubického kraje je zcela připravena, protože je naprosto jednoznačně koridorově zajištěna v rámci Zásad územního rozvoje Pardubického kraje. Dokonce na území Pardubického kraje se v této chvíli již realizuje první část této dálnice.

A to v úseku mezi dálniční křižovatkou na D35 a silnicí I/35 a bude sloužit jako propojení mezi touto dálnicí a stávající silnicí I/35 i v případě úsekové výstavby silnice D35. Takže ta se už v současné době projektuje. V zásadě sice tedy v jednom pruhu, jak říkám zatím propojení, ale nicméně je v tom koridoru té budoucí silnice.

Já bych při této příležitosti jenom mohl zdůraznit, že celé obyvatelstvo v tomto území dlouhodobě to požaduje, naprosto marně, chtěl bych upozornit na to, že na našem území dokonce obce vykoupily pro ŘSD neboli pro stát pozemky na stavbu této silnice, nicméně od okamžiku, kdy je vykoupily, tak je stát nechává být. Nechává je zaprvé v jedné jistotě, jestli se vůbec ta silnice bude stavět, kdy se bude stavět atd. Musím tady konstatovat, využít toho, že jsou zde přítomni zástupci příslušných dotčených institucí, těm obcím už začíná končit trpělivost, ptají se, proč oni mají ze svých finančních prostředků vykoupit pozemky a potom je držet, když ministerstvo dopravy neprojevilo nejmenší zájem s nimi aspoň jednat o tom, jestli ty pozemky vykoupí a za jakou cenu. Nebo jakým způsobem s těmi pozemky mají nakládat.

Celý problém této silnice není na území Pardubického kraje, ale je na území Jihomoravského kraje. Tato silnice je naprosto bezproblémová až po město Kuřim. Od města Kuřim ovšem bohužel, D1 je velmi problémová, pro město Kuřim je problematická bohužel díky tomu, že se doposud nepostavila, jsou řešena nejrůznější provizoria, takže to vypadá, že město Kuřim bude obklíčeno ze všech stran silnicemi, každý, kdo zná situaci na sever od Brna, tak ví, že ta situace je tam naprosto neudržitelná. Tam se každé ráno a každé odpoledne táhnou kilometrové fronty aut, které směřují buď do Brna nebo z Brna. A ta silnice je tam prakticky neprůjezdná. Myslím si, že prostě ta situace, teď je to tam úplně strašné, protože se ještě ta část opravuje, takže to je naprostá katastrofa. Je samozřejmě otázkou, jak se to má řešit, protože takovýmto způsobem druhé největší město ČR nemůže být dopravně řešeno.

Ten hlavní problém ovšem je v Brně, kde sice je část této silnice, té tzv. Hitlerovy dálnice, postavena, ale bohužel mezitím došlo ke změnám a vystavilo se v Bystrci celé nové sídliště, které je v bezprostřední vzdálenosti toho původního koridoru té Hitlerovy dálnice, navíc tedy ta silnice by teoreticky, jak to bylo plánováno, měla jít přes východní část brněnské přehrady, která samozřejmě je základním rekreačním centrem pro město Brno.

To všechno jsou reality, kterou jsou známé už desítky let. Bohužel je nikdo neřeší. Před časem jsem se velmi potěšil, když jsem zjistil, že Jihomoravský kraj přijal zásady územního rozvoje. Ovšem když jsem si je přečetl, tak jsem nevěřil vlastním očím, protože Jihomoravský kraj to vyřešil tak, že si do svých zásad územního rozvoje nedal, nebo nevyřešil ty základní koridorové stavby, netýká se to jenom této silnice, ale samozřejmě se to týká i další silnice směrem na Vídeň. To je věc naprosto neuvěřitelná. Kdyby náhodou kolegové z Jihomoravského kraje říkali, že Pardubický kraj to měl jednoduché, tak neměl, protože my jsme se skoro 3 roky hádali s ministerstvem životního prostředí o alternativních trasách. Až jsem vzal ministra životního prostředí a dovedl jsem ho na místo, které zastánci životního prostředí, hlásali, že to je nejlepší, viděli, jaká je to ve skutečnosti hrůza, tak teprve potom se nám podařilo změnit názor ministerstva životního prostředí a stabilizovat tu trasu. Takže nám to trvalo taky asi 3 roky, než se nám to podařilo vůbec dohodnout.

To znamená, že z mého pohledu je samozřejmě nejdůležitější ten bod 5 toho našeho usnesení, dokud totiž zastupitelstvo Jihomoravského kraje nepřipraví a neschválí, to znamená tak, aby to nabylo právní moci, zásady územního rozvoje kraje, které budou obsahovat tyto základní koridorové tratě, tak se prostě na jih od Pardubického kraje nehneme. Samozřejmě není absolutně možné, aby ŘSD plánovalo nějakou výstavbu, pokud nemá tu trasu stabilizovanou. Ona má stabilizovaný jenom ten severní bod, a sice hranice Pardubického kraje. Dál je to dneska ve hvězdách.

Nicméně jsme se snažili to aspoň nějakým způsobem posunout, takže i v té části, která je po Boskovice, nebo kdybychom to měli říct, po Černou horu, kde zase ta silnice je prakticky bezproblémová, tak i tam by se to dalo stavět, dejme tomu, alespoň v jednom pruhu, po té trase v současné době, a to proto, že doposud ta silnice I/43 vede údolím řeky Svitavy, a ta situace těch občanů tam je naprosto neuvěřitelná. To už nemluvím o desítkách nehod, zpravidla se smrtelným následkem.

Nicméně Senát tohle nevyřeší, protože to musí vyřešit jiné orgány, které jsou k tomu určeny, takže nám nezbývá než vyzývat, jenom bych si troufal upozornit, že zatím ještě je pěkné, že občané věří aspoň Senátu, žádají nás o pomoc. Až nebudou věřit ani Senátu, tak bůhví co se stane. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Otvírám rozpravu. Jako první do rozpravy se přihlásila paní senátorka Jaromíra Vítková, která je zástupkyní také petičního výboru. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vám krátce přiblížila důvody, proč vznikla petice, o které dnes diskutujeme.

Vystupuji v ní jako předsedkyně petičního výboru, ale dle právníků se nejedná o střet zájmů, nejsou porušena lidská práva. Petice totiž vznikla v srpnu 2016, když jsem působila jako místostarostka města Boskovice. Město Boskovice v roce 2003 společně s dalšími obcemi a městy založilo svazek pro tehdy ještě R43 a v té době jsem již byla místostarostkou a plně jsem tuto iniciativu podporovala.

Předsedkyní petičního výboru jsem byla určena 16. září 2016, právě z důvodu, že situaci okolo dálnice D43, vč. její historie, dobře znám. Jak je uvedeno v petici, pro desetitisíce, já si troufám říci, že pro sto tisíc obyvatel je nutné řešit dopravu v severní části Jihomoravského kraje a v přilehlých oblastech kraje Pardubického. Proto 4. dubna 2003, jak jsem již uvedla, jsme společně se starosty 26 obcí a měst uvedeného území založili dobrovolný svazek obcí pro výstavbu rychlostní komunikace R43. V té době se uvažovalo o využití tělesa německé dálnice, která byla naprojektována před druhou světovou válkou českými projektanty, ale realizace začala až za války. V terénu je zachováno těleso a řada staveb, které by mohly být využity pro plánovanou D43, která v délce 78 kilometrů propojí D1 a D35. V průběhu se objevila celá řada problémů. Některé obce neměly územní plány, a tak se stavělo i v ochranném pásmu, ekologové nacházeli oblasti, kde by měla být vyhlášena ochrana dle zákona a podobně.

Svazek inicioval různé aktivity. Byly zpracovávány různé studie, vybíraly se různé varianty. Čas plynul. Situaci ještě zhoršovala absence zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje. V roce 2015 jsem začala navíc jednat s podnikatelskými subjekty regionu. Všichni podnikatelé se shodli v tom, že špatná dopravní přístupnost je limitujícím prvkem možného většího rozvoje. Proto vedle petice, kterou předala v únoru 2015 předsedkyně svazku a starostka města Boskovice, Bc. Nedomová, ministru dopravy ČR, Ing. Ťokovi, jsme společně s podnikateli zaslali panu ministrovi dopravy, generálnímu řediteli ŘSD a radním Jihomoravského kraje výzvu k řešení a urychlení příprav. A k realizaci D43.

Připomněli jsme již vynaložené finanční prostředky v souvislosti s vyhledáváním a projednáváním různých tras. V té době se jako největším problémem jevilo právě to, že nebyly schváleny zásady územního rozvoje. V září roku 2016 jsem založila petiční výbor, aby zazněl hlas nejen samospráv, nejen podnikatelů, ale také ostatních občanů, kteří se dopravují do města Brna, příp. směřují do Pardubického kraje. Nelze také opomenout stav životního prostředí v obcích, kterými proudí doprava po stávající I/43. Nelze opominout bezpečnost chodců a stresy řidičů, kteří se nemohou v těchto obcích plynule pohybovat a napojit na stávající I/43.

Vážené senátorky a senátoři, nejsem dopravní inženýrka, ale dovolím si citovat několik údajů.

Stávající silnice první třídy I/43 již v roce 2010 v údajích Jihomoravského kraje vykazovala denní intenzitu dopravy více jak 40 000 vozidel. Z údajů nehodovosti Policie ČR Brno-venkov a Blansko je pro úsek I/43 v úseku obce Česká – Lipůvka – Stvolová vykazováno v roce 2017 celkem 2 166 nehod, z toho 18 úmrtí, 41 těžkých zranění a 705 zranění lehkých. Za prvních pět měsíců roku 2018 zemřelo na tomto úseku již 6 lidí. Je třeba podotknout, že alkohol v těchto případech neměl téměř žádný vliv. V říjnu 2016 byly zastupitelstvem Jihomoravského kraje schváleny již několikáté zásady územního rozvoje, které byly opět napadeny, nicméně soud potvrdil jejich platnost. Odpůrci však opětovně odmítají rozhodnutí soudu a stále se odvolávají.

Soud uznal, že i hlasy petentů dnes projednávané petice jsou velmi důležité a přizval je jako přidružené účastníky.

Důležité je připomenout, že v průběhu roku 2017 proběhla také řada jednání za účasti ministerstva dopravy, ŘSD, Jihomoravského, Olomouckého a Pardubického kraje, se statutárním městem Brnem. Všichni se shodli na nutnosti vybudování D43. Shoda je největší v severní části, tedy od Moravské Třebové, po Černou horu nebo jinak po Bořitov. Ministerstvo dopravy přiznalo, že v našem regionu je nejen velmi špatná dopravní situace, ale i stav přípravy je snad nejhorší v celé ČR.

Vážené senátorky a senátoři, petiční výbor předložil petici se 17 034 podpisy, ale v této době už je více než 18 000 podpisů. Naplnili jsme tak podmínky uvedené v zákoně č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, stejně tak se konalo veřejné slyšení a projednávání ve výborech.

Za petiční výbor navrhuji, aby v usnesení byly uvedeny pro severní, podotýkám severní část D43 následující úkoly. Investor, čili ŘSD, ve spolupráci, resp. na základě pokynů z ministerstva dopravy zadá vypracování studie proveditelnosti dané stavby, hodnocení ekonomické efektivnosti stavby, záměr projektu vč. projednání EIA, zpracování podkladů pro územní rozhodnutí, jeho vydání, následně provedení geometrických plánů výkupu pozemků a konečně podklady pro stavební povolení a jeho vydání. S ohledem na fakt, že pro úsek v okolí Kuřimi a Brna není ještě shoda, pro severní část považujeme za důležitý intenzivní postup přípravy a následné realizace s tím, že v období stavby bude připravena projekčně i jižní část. Mám tady i stanovisko náměstka primátora a také Jihomoravského kraje, protože Jihomoravský kraj měl v březnu pro tu jižní část kolem Brna 15 variant, vč. tzv. jižní tangenty, protože ta dopravní situace se tam musí řešit vcelku. Očekává se, že v září letošního roku by měl z tohoto počtu vzniknout zúžený počet variant, a to na základě dopravní a studie životního prostředí, vč. studie rozptylové a hlukové. Toto potom do roku 2020 bude zapracováno do aktualizovaných zásad územního rozvoje a následně do územního plánu města Brna, tak, aby mohlo být v roce 2022 vydáno územní rozhodnutí i pro tu jižní část.

Vážené senátorky a senátoři, na závěr chci upozornit, že občané uvedeného území jsou značně unaveni sliby, které v průběhu více jak desítek let od politiků dostávali. Je třeba, abychom společně urychlili všechny potřebné kroky vedoucí k urychlení přípravy a k realizaci D43. Každá oprava, současně je to objížďka kvůli uzavřenému mostu u Černé hory, který je v havarijním stavu, a dále opravy mezi Kuřimí a Lipůvkou zhoršují časové dojezdy lidí do práce, zhoršují jejich bezpečnost a také naději na zlepšení.

Na závěr musím v této chvíli poděkovat za intenzivní spolupráci ministerstvu dopravy, ŘSD, Jihomoravskému kraji, Policii ČR na úrovni okresní i krajské. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Jenom bych vás chtěl upozornit, pokud máte nějaké další doplňky k usnesení, které tady jsou, co jste četla, tak je potřeba je dodat písemně.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Ne, já žádné doplňky nemám, protože to usnesení, které přednesl pan senátor, zpravodaj, vlastně vyplývají ze všech projednávání, která probíhala, to znamená z veřejného slyšení, z obou odborných výborů, a to vše bylo konzultováno s ministerstvem dopravy i s ŘSD. Čili to usnesení je společné a je opravdu projednáno i s tím Jihomoravským krajem. Já bych jenom chtěla říct, že včera bohužel se petice nedostala na jednání, ale petenti zde byli zastoupeni, byl zde i pan ředitel Kroupa a další, kteří chtěli tuto aktivitu podpořit. Opravdu je to projednáno napříč. Tak jak jsem řekla v závěru, naši občané už jsou velmi znechuceni, někteří mi děkují, že se ta petice předkládá, někteří říkají, už jsme takových petic podepsali mnoho a nic se nestalo. Já si myslím, že by opravdu, jak tady zaznělo od pana senátora Martínka, mělo vzejít to, že aspoň Senát chápe ty problémy v té lokalitě a že ti lidé nejsou osamoceni. Je to projednáno i s Jihomoravským krajem, pan náměstek Maleček dokonce hovořil do televize, když jsem předávala panu předsedovi v únoru petici, tak naprosto, aniž jsme se viděli, bylo to v televizi, on mluvil v Brně, já v Praze, naprosto podpořil ty myšlenky, které jsem řekla. Takže já jsem přesvědčena o tom, že tato petice si opravdu i s těmi stanovisky, s těmi termíny zaslouží podporu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, ještě jednou, děkuji, já jsem měl jenom obavu, aby tam všechno bylo obsaženo, to, co vy jste říkala. Obsaženo to tam je, což jsem já spokojený. Budeme pokračovat dál v rozpravě. Písemně je do rozpravy přihlášen pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Možná k vašemu údivu se hlásím do této rozpravy, ale já musím, protože jsem zde jako úsekový důvěrník. Ve věci liniových staveb jsme všichni úsekoví důvěrníci, protože silnice procházejí našimi mnoha obvody. A volební obvod 55 obsahuje právě tu kritickou oblast nad Brnem, vedle Brna, západně od Brna či přes Brno. A kdybych chtěl být hodně racionální a posunout jednání k bodu dvě, jak všichni chcete, tak bych řekl, že věci by mohly být jasné, protože nechť se staví od severu, kam to jde. A tam, kde to nejde, tak ať se věci urychlí, zejména v gesci Jihomoravského kraje.

Bylo hezké, že jsme tady vyslechli, že se všichni zástupci dotčených složek státní správy shodli, takže u Brna je to těch patnáct variant řešení, případně dva koridory v územním plánu, což je neuvěřitelná shoda. Ta shoda je dnes demonstrovaná i v tom, že 60 procent zástupců státní správy se omluvilo, a to zejména těch, kteří... Je fajn, že se sešli s petenty včera, je škoda, že se nesešli se senátory dneska. Zcela jsem pro, aby se věci urychlovaly. Nechci vzpomínat historii, ale musím vzpomenout jednu věc. Vy jste tady taky nebyli všichni, co tady sedíte, ani já, ale Senát tady měl v roce 2006 také petici občanů za podporu dálnice 43, která znamenala obchvat celého Brna. Myslím, že to tehdy tady deklarovala paní Jana Pálková. A těch podpisů, teď je jich 17 – 18 000 a tehdy jich bylo 37 000. Takže nevím, jestli to znamená, že spíš zájem upadá, nebo se zvyšuje?

Je jasné, že ta situace se dopracovává kritického vrcholu a nejen občané těch vesnic a těch oblastí jsou v riziku. Ale já nespím pouze jednou, a to vždycky, když jedu na Hradec Králové, protože nevím, co přijde a jak dlouho budu čekat v Litomyšli a kde jinde všude.

Takže věci jsou vám myslím jasné, ale ono by to asi všechno mohlo být jednodušší, kdyby se neříkalo, že územní plán Jihomoravského kraje je hotov, když má ve věci tady toho sjezdu z dálnice patnáct variant a dva koridory. Potom je tedy otázka, co s tím máte urychlovat vykupováním, když nevíte, v kterém koridoru. A jak se máte bavit s ekologickými aktivisty, kdekterá žabka, protože nevíte přesně, kde ta žabka je vy nevíte, kde máte vlastně ten reální koridor.

Rozumím také tomu, že spoléhat se a hovořit o Hitlerově dálnici a korpusu, nebo tělese. Víte, já jsem po tom tělese jezdil dvaadvacet let. Já jsem tam bydlel, takže o korpusu vím. Jsou to asi 3 km korpusu, v té době to bylo daleko za Brnem, byla to dobrodružná silnice pro trampy, teď je to jeden z hlavních tahů na všechna ta sídliště a rekreační oblasti a to všechno, co tam je. Tak to asi také nebude pravé ořechové. Navíc když na ten korpus najíždíte od Troubska, takovou tou úzkou uličkou, tak také nemáte pocit, že vyjíždíte na onu slavnou Hitlerovu dálnici. Zejména když tam třeba najednou dva kamiony.

Já bych nechtěl obtěžovat zbytek republiky, jenom bych chtěl říct, že já teď cítím jednu věc. Protože přišly i jiné náměty proti těm peticím apod., a víte, že to nejhroznější, co se může zemím přihodit, je občanská válka. Ani ne tak válka se zevním nepřítelem. Víte, co to pak budí? Budí to i migrační tlaky. Tak nevím, kdyby nám kolem Brna vypukla občanská válka, kam by migrovali? Asi všichni do Prahy potom, protože tady je nejlíp. Ale určitě by to kolegové nepřivítali. A myslím si, že je i v zájmu všech ostatních regionů, aby ten severojižní tah fungoval.

My východozápadní tahy jakžtakž umíme, severojižní tahy jakžtakž neumíme, a mnozí tak nějak ani nechtějí. Platí to pro to, co tady říkal i pan kolega Martínek, to znamená, že územní plán Jihomoravského kraje neobsahuje napojení na Rakousko, kteří tam čekají za Poysdorfem už kus, kdyby to mohli napojit, protože to jde poměrně všechno rychle. Je to problém státní správy a samosprávy Jihomoravského kraje. Jsem zcela pro, aby se stavělo tam, kde je to jasné, protože už to, že se věci trošku rozhýbají po těch x-letech, bude určitě pomoc a určitě to odčerpá tam všechny ty objezdy. Jestliže z 80 km se dá 40, 50 km postavit, nechť se tak stane. A dostaneme se třeba do situace, kterou tady včera deklaroval vážený pan kolega Koliba, že v Porubě je také všechno už postaveno, a chybí tam těch 400 m, kde se zatím moc jezdit nemůže. Tak tady se zatím nebude jezdit, než se kluci domluví, kterým koridorem.

Já si myslím, že je potřeba velmi intenzivně sledovat a studovat, možná z pohledu aktivit senátorů v regionech, jakou naději má ta optimalizovaná varianta, která dělá obchvat Brna na D43, na ten nájezd. Protože celý ten pes je zakopán právě v tom jižním dolním úseku. A je jasné, že Jihomoravský kraj za minulého hejtmana v tom neudělal nic dobrého. A za současného hejtmana mě nemůže uspokojit, že územní plán je sice hotov, ale má x-variantních řešení, takže čekáme, co se stane v roce 2022. V roce 2022 se stane samozřejmě to, že bude zase jiný hejtman. Takže musíme se na to dívat takto.

Já ještě využiji této příležitosti, abych řekl, že všechno, co rozhýbe tyto dálniční koridory, bude fajn. Dokonce bych se nebránil ani petici za zprůjezdnění celého toho úseku od Rozvadova po statutární město Třinec, protože si myslím, že i tam jsou rezervy. A musím to tady říct, protože jinde nemám příležitost. Já, když jsem tady v prosinci říkal, že zákon je jedna věc a jeho vymahatelnost další, protože každou neděli sleduji v rámci upevňování právního vědomí na ČT2 ty westerny večer, tak když jsem tady v prosinci říkal, že jaksi nemáme vymahatelnost ve věci třeba těch billboardů, tak mě vážený pan kolega z východní Moravy tady upozorňoval, že jsem málo trpělivý, že přece se to musí nějaký čas odstraňovat. Tak ať jsem trpělivý.

Já tedy jsem trpělivý pořád, akorát mě rozesmály dámy. Vezl jsem nějaké naše hosty na nějakou naši konferenci z Prahy z letiště a ty dámy ze západních zemí říkaly: „Jej, vy jste hrozní patrioti,“ stran těch vlajek kolem dálnice. A můj prostořeký mladší kolega povídá: „Madame, we are really not patriots, we are idiots.“ Čili nejsme až tak moc patrioti, jsme spíše idioti. Já jsem ho hned okřikl, nesouhlasím s tím. A říkal jsem, že je to takový dočasný patriotismus, který je způsoben nevymahatelností zákona. To znamená, že od 1. 9. žádný billboard u silnice stát nemá.

Dokonce když pojedete na 39. km, 39,2 – takhle vpravo na Brno, tak tam se musela rozšiřovat dálnice. A tam vznikala skutečně reálná příležitost tu konstrukci normálně vyorat a zahodit. Nevěřili byste – a sleduji to celou dobu, jak citlivě s ní zacházejí. Oni ji tak oborali, pak ji trošku vyorali, aby tomu soukromému majetku u té dálnice neublížili, protože by to určitě budilo nějaké spory. Takže toho kolegu jsem okřikl, protože společensky je to tak správné, ale myslím si úplně totéž, co říkal on. Nejsme ani tak patrioti, jako máme rezervy.

Prosím vás, já si i poté, co mě jako úsekového důvěrníka na tom úseku lobbovali rovněž, a to z obou stran, protože všichni občané chtějí dálnici, nikdo nechce, aby šla před jejich okny nebo poblíž, všichni tam chtějí, jak bylo už řečeno včera, i ty nájezdy, čili tak. Ale, víte co, židovské pravidlo říká, že když není vůbec žádné řešení, tak jsou vždycky ještě tři. Čili já bych se zajímal určitě o to, jestli existuje vůbec nějaká optimalizovaná varianta, která – v rámci hesla světu mír – umožní, abychom na jižní Moravě a zejména v mém milovaném obvodu 55 Brna Venkov neměli občanskou válku, protože se vás to dotkne také.

Nicméně pokládám ty návrhy z těch výborů za velmi racionální. To znamená, tam, kde to jde stavět, a tam, kde to nejde, tak tlačit, aby to šlo. A to tlačit velmi intenzivně, s tím, že bych byl rád, kdyby se zástupci státní správy scházeli nejen s petenty, ale i se senátory. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jaromíra Vítková a já pak následně po ní dám slovo panu Ing. Tomáši Čočkovi, 1. náměstkovi ministra dopravy.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Já jen velmi krátce. Chtěla jsem říct, že paní Pálková a další petenti mě navštívili a vysvětlovali jsme si ty věci. A pořád dokola jsem opakovala – nám se jedná o tu severní část. To znamená Moravská Třebová až Černá Hora, Bořitov. Brno a Kuřim, to se musí dohodnout. Samozřejmě že to nebude jednoduché, ale je to i spor mezi městskými částmi.

V podstatě vím, že jedna část by chtěla, další zase nechce. Určitě nechci vstupovat, i když jsem zastupitelkou Jihomoravského kraje, tady do kompetencí krajské rady, ale je potřeba, abychom opravdu tomu severu pomohli. Protože město Boskovice kvůli tady tomu, že přes ně jezdí občané do Jevíčka, do Velkých Opatovic, my budeme muset ze svých vlastních financí stavět snad obchvat. My jsme čekali na tu dálnici s tím, že se tato doprava odvede mimo naše město. U nás už je to také neudržitelné. Takže je to spojitá nádoba.

A petentům jsem také říkala, těm proti, těm odpůrcům, že nikdo si na tom severu nechce na jejich úkor řešit svoje problémy. Musí se k tomu ale už přistoupit, jinak opravdu ten náš region je na tom hůř jak nějaké pohraničí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Nyní má slovo pan Ing. Tomáš Čoček, 1. náměstek ministra dopravy, jak jsem avizoval. A pak bude mít slovo paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, pane 1. náměstku, dobrý den.

Tomáš Čoček:  Dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já nebudu opakovat to, co tady zaznělo. Je pravda, že to usnesení bylo konzultováno s Ministerstvem dopravy. Já si dovolím několik pohledů na tuto komunikaci.

Jednak je skutečně pravdou, že je to jedna z nejméně připravených staveb, když to vezmu v tom celém liniovém uspořádání. Je také pravdou, že to jako Ministerstvo dopravy považujeme za velmi tragické. Protože je to dopravní tah, který vykazuje obrovskou nehodovost, který trpí velkými kongescemi. A celkově dopad na lidské zdraví a životní prostředí je tam velice negativní.

Těch důvodů, proč se to dostalo do stavu, ve kterém je to dnes, je historicky několik. Ukazuje to na nesmírně komplikovaný proces, který výstavbu liniových, nejen dopravních, ale obecně liniových staveb v České republice provází. Já v této souvislosti si dovolím nesmírně poděkovat za postoj Senátu ke včera schválené novele zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury. Jednak děkuji všem, kteří ten zákon podpořili, protože si myslím, že má velkou šanci ten proces urychlit, ale i děkuji za tu diskuzi, která tady proběhla. Protože pro nás je to podstatným impulsem i pro další úpravu legislativy v této oblasti. Rád bych ujistil, že v té části vybraných staveb, na které se vztahuje mezitímní rozhodnutí, je i komunikaci 43. Takže tady by to mohlo přípravu urychlit.

Co se týká samotné stavby a současného stavu, platí to, co zaznělo. Je zde stále nedořešená jižní část dálnice, kde v tento okamžik probíhá územní studie, kterou dělá Jihomoravský kraj. Měla by být hotová na počátku roku 2019. A která vlastně teprve bude podkladem pro rozhodnutí o trasování a charakteru toho tahu. Tato studie následně bude sloužit pro aktualizaci zásad územního rozvoje. A de facto až poté lze zahájit ty klasické kroky projektové a stavební přípravy. Do té doby stát neví, kudy komunikaci povede. Není schopen zahájit ať už ekonomické posuzování, ale také i majetkoprávní přípravu.

Co se týká té severní části, ona je s tou jižní zásadním způsobem spojena. My tam nicméně v tento okamžik zpracováváme technicko-ekonomickou studii, která je vzájemně konzultována s těmi výstupy, které dělá Jihomoravský kraj. A ta technicko-ekonomická studie má za cíl říct, jaký charakter bude mít ten sever v návaznosti na řešení jihu. V tento okamžik uvažujeme o tom, že by to nebyla klasická dálniční stavba dvakrát dva pruhy, že by to bylo řešeno jako řekněme rychlostní silnice s mimoúrovňovými kříženími. Nicméně nikoli dálničního tahu, což by nám umožnilo daleko častější sjezdy, daleko častější křížení, byť mimoúrovňová.

Ono by to pro obsluhu území bylo přínosnější. A je otázka, jestli převýší ten dálkový charakter dopravy, nebo ta místní obslužnost. Na základě výstupu technicko-ekonomické studie, který bychom měli mít do konce roku, a v návaznosti na výsledek územní studie Jihomoravského kraje už na tom severu budeme moci rozjet další stavební přípravu. Byť s tím rizikem, že pokud by ten jih selhal, tak jsou to z určité části neefektivně vynaložené prostředky. Hrozí nebezpečí – tady zaznělo, začněme stavět od severu, on ten jih se dořeší. Problém je, že když uděláme kapacitní vyřešení té severní části, tak přivedeme další dopravu na jih a doprava může už definitivně na tom jihu zkolabovat. I tak budeme postupovat v té severní přípravě s tím, že lze v případě, že by jih selhal, tak tu přípravu lze zastavit.

Ale na závěr bych rád ujistil, že to považujeme za nesmírně důležitou stavbu. V téhle souvislosti si také dovolím omluvit pana ředitele ŘSD. On tady skutečně včera byl přítomen už od té debaty o čtyři sta šestnáctce, de facto až téměř do těch večerních hodin, dneska bohužel má setkání k výstavbě jiné dálnice s majiteli pozemků na hradecké dálnici D11. Toto jednání bylo velmi komplikovaně dojednávané, takže prosil, abych ho tady tímto i částečně omluvil a zastoupil.

Závěrem, budeme se snažit v rámci možnosti, které nám legislativa dává, tu silnici co nejrychleji dostavět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane 1. náměstku, a slovo má paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Dostala jsem dopis. Jednak od někdejších petentů právě z toho roku 2006. O té petici se zmiňoval pan senátor Žaloudík, a ti mě potom také navštívili. A ti mají dva problémy. Jedním z nich je, že je to ta poslední věta té petice, která zní: „Odsuzujeme účelové neopodstatněné, popřípadě nepravdivé, snahy kokoholiv, kdo aktivně vědomě usiluje o další komplikace, neschválení nebo zrušení uvedených zásad.“

Oni v tom vidí – a v návaznosti, tedy jako příklad - uvádějí vyjádření na sociálních sítích od Thomase 1975. Což má být údajně muž, který zde teď před chvílí promluvil. A ten tam napsal: „Pan Čoček, tedy ten náměstek ministra dopravy a další, by si měli uvědomit, že s prudiči z Bystrce, Ostopovic, Bosonoh nebo Drásova nic neudělá. Na ně platí pouze silová řešení, popřípadě je eliminovat jejich vlastní minulostí apod. Ministerstvo dopravy by si mělo pořídit oddělení pro boj s vnitřním nepřítelem. Ekologičtí aktivisté, spekulanti, potížisté plus nějaké nápravné zařízení pro ně. Jedno mě zrovna napadá.“

No tak tohle, když si dají dohromady, tak samozřejmě se cítí velmi uražení a znechucení z toho. Protože oni ty spory, které opravdu vyvolávali u Nejvyššího správního soudu, vyhrávali. A v téhle petici jsou označeni takto. A někdo tady potom pro ně plánuje nějaká nápravná zařízení. No tak to je špatně, a to také přispívá k vyvolávání té nálady, kdy potom opravdu občanská válka hrozí velmi velmi snadno.

Ale co jim vadí dál? A tady já si myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet.

Vadí jim, že paní kolegyně Vítková vystupuje v několika, řekla bych, rolích, do kterých se proměňuje flexibilně.

A sice, že vlastně už jako senátorka podávala tuto petici. Jako senátorka. Neříkám... Petice tedy začala vznikat dříve, ale podaná byla, když už byla paní senátorka senátorkou. A teď vystupuje chvíli jako senátorka, chvíli jako předsedkyně toho petičního výboru. A ti lidé – a to jsou jejich slova – nevědí, co si o tom mají myslet, protože ji považují za podjatou. Samozřejmě, že tedy takhle přehoupává z role do role. A faktem je, že tady jde o rozhodování ve vlastní věci, to je marná sláva. A tady máme pořád střety zájmů. Včera jsme se tady o tom dlouze bavili v souvislosti s tím návrhem pana hejtmana Netolického, a teď tady sami toto neumíme nahlédnout a nějakým způsobem se s tím vypořádat.

Já tady dávám jenom ke zvážení, abychom my všichni, kteří jsme se dostali do takové pozice, zvažovali, zda tedy z té jedné pozice přece jen necouvnout a zůstat u té jedné, kterou dneska máme, to znamená, jsme senátoři. A jsme tu od toho, abychom posuzovali. Protože oni pokládají to jednání přinejmenším za neetické, když tedy nikoliv za nezákonné.

Já jen připomenu, že ta petice z roku 2006 k návrhu tehdejšího pana senátora Slavotínka vlastně nebyla projednaná. S tím, že bylo řečeno, že tam jde o problémy, k jejichž řešení Senát není příslušný, nemá kompetence. Což je samozřejmě svatá pravda. A bylo řečeno, že se to postupuje tehdy Jihomoravskému kraji a městu Brno, které byly v té věci kompetentní. Ta situace se teď v podstatě opakuje. Tak to je samozřejmě otázka. Ano, Senát může vyzývat, koho chce, k čemu chce, ale kompetenci k tomu, aby to řešil, nemá. Takže je to takové povídání. A to si myslím, že nakonec každý z nás to dělá v běžném životě při rozhovorech atd., že podporuje věci, o kterých se domnívá, že stojí za jeho podporu.

Takže to je tedy další věc. Takže já prosím, aby se toto vážilo. A ti petenti, jestli je pravda to, co bylo řečeno, že tedy to vystoupení na těch sociálních sítí je vystoupením zástupce paní senátorky, tak to potom by si měli udělat pořádek ve vlastních řadách, protože to opravdu nepůsobí dobře. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já také děkuji a opět je přihlášena paní senátorka Jaromíra Vítková. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Takže ještě jednou, vážený pane předsedající, paní senátorky, senátoři. Já jsem tady zopakovala několikrát, že už jsem v roce 2003 byla u vzniku svazku pro urychlení R43. V té době jsem nemohla předjímat, a nakonec ani v září roku 2016 jsem nemohla předjímat, že budu senátorkou. A v této chvíli, pokud bych měla zvažovat, tak se radši vrátím do svého rodného města a opustím Senát. Protože já jsem tady o tomto přesvědčena, že toto dělám s naprosto čistým svědomím a s přesvědčením pomoci těm lidem. Protože moji známí, a nakonec i moje rodina, dojíždějí do Brna, a já také, a tu situaci znám, jaká je. A nechtěla bych být dalším člověkem, který na té silnici zemře.

Takže to je tady k tomuto. Navíc jsem to konzultovala s právníky. Pan ředitel Eberle mě ujistil, že to není kolize zájmů. Mluvila jsem s ním telefonicky. A co se týká petentů, jako je paní magistra Bobčíková, zmiňovaná paní Pálková, já jsem s nimi jednala. A stále opakuji, že ony nemají dostatek informací. Ony nevědí, že se chystá, nikdo z Brna je neinformuje, že se chystají studie, které mají najít nejlepší průchodnost terénem, aby to obtěžovalo co nejméně lidí. Takže s tím se tedy také neztotožňuji.

A to, co tady zaznělo o sociálních sítích, na mých sociálních sítích, na mém Facebooku se nikdy nic takového neobjevilo. A to, co je v té petici, ty poslední věty, tak tu petici já jsem dávala dohromady tehdy s radním Jihomoravského kraje, a nikdo to nepovažuje za nějaký útok na lidská práva. A já tady mám dokonce i odpověď, která šla z výborů, a pokud byste chtěli, tak to mohu přečíst. Ale je to naprosto zbytečné, abych to četla. Prostě výbor se postavil za mě. Takže já opravdu nemám pocit, že bych chtěla škodit lidem kolem Brna. Já chci pomoci lidem, kteří do Brna dojíždí od nás z Boskovicka, kteří žijí na Letovicku a v okolí té 1/43. A jak jsem řekla, mají nesnesitelné problémy přejít z jednoho chodníku na druhý. Když vyjíždí z boční ulice, je to stejné jako od nás, když vyjíždíme na 1/43, tak to je risk. Buď to zvládnu, anebo bude havárie. A myslím si, že tady tohle už by se mělo opravdu řešit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další je přihlášen do rozpravy pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já musím říci, že samozřejmě je dobré pro komunikaci, když se zejména se zúčastněnými osobami komunikuje slušně. Na druhou stranu tvrdit, že to, co tady paní senátorka Vítková dneska vykonává, že je v čele petentů, že to je střet zájmů, pak si myslím z mého pohledu, že to je přitažené za vlasy a je to absurdní.

Víte, tyhle výklady, dosáhnout svého názoru, mi někdy přijde, že to snižuje autority. A vadí mi to, je to škoda. A já si o sobě myslím, že naopak, když jsem senátorem za nějakou oblast, je tam silný názor, ti občané žádají moji angažovanost. A někdo jiný má angažovanost jiným směrem. Když se stanu senátorem, poslancem, není to konec angažovaného občana. Stanu se politikem, a tím nemůžu být angažovaný občan? Musím jenom být tím politikem v té škatulce? Vždyť by to nebyla pravda, vždyť by to bylo falešné. Vždyť nám to naše osobní zkušenosti, postoje, snad i svědomí říci nedovolí.

Víte, mně už tyhle věci začínají vadit – já si myslím, že jsem hodně zelený člověk. Kdybyste přijeli ke mně domů nebo do okolí, my máme všechno kolem zelené, o všechno pečujeme, používáme málo chemie, skoro žádnou... Já jsem k tomu byl rodiči veden, protože jsme ze selského venkovského prostředí. Ale to, co se u nás děje, to jsou pseudozelení. To jsou pseudozelení!

Vážení, já jezdím poslední léta do Alp na rekreaci, chodíme s manželkou po horách. V Alpách je jeden zemní stroj za druhým. Připravují tam nové sjezdovky, alternativy, kácí se, sází se. Samozřejmě víme, jak tyto alpské země pečují o přírodu, ale pečují tak, aby tam ti lidé mohli žít, protože je to živí. U nás, když jsme projednávali sjezdovku na Šumavě, nebo věci kolem Šumavy, tam by se nemohlo nic. Opravdu si myslím, že se to u nás přehání. A proto také řada lidí třeba to hnutí zelených, vnímá čím dál více negativně. Na jedné straně samozřejmě víme, že mají velký přínos zejména ty skupiny lidí, které vycházejí z vědeckého poznání, z Akademie věd a z odborných ústavů, ale na druhé straně některé občanské aktivity opravdu... Lidi, kteří chtějí, aby příroda byla chráněna, de facto poškozují. Poškozují proto, že to přehánějí.

A já si myslím, že tady tvrdit, že paní senátorka Vítková má nějaký střet zájmů. Ani náhodou ho nemá, podle mého. Naopak, já bych byl rád, aspoň moje přesvědčení je, kdyby každý senátor byl angažovaný ve prospěch občanů, když občané to od nich žádají. A oni se s tím vnitřně ztotožňují. Ať s tím názorem jdou na veřejnost, a ne, ať ho někde tutlají. Takže to je můj názor. Drobet mě ta diskuze tady vyrušila, promiňte, ale vadí mi to. Vadí mi to, protože se to přehání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Mně to jenom nedá, rychlou reakci. Jednak si myslím, že ta petice opravdu nemá mnoho společného se zelenými. A druhá věc je, přece jen srovnávat Šumavu s Alpami, je trošku problém rozlohy. I v Alpách jsou národní parky, srovnatelné velikosti, jako je třeba Národní park Šumava, a v nich se samozřejmě nebagruje. Jenom holt ty Alpy jako celek jsou trochu větší, takže mají i končiny, které jsou mimo národní park. Ale jinak se omlouvám, že to téma jde trochu mimo tu petici jako takovou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, pane předsedající, vážené milé kolegyně, já jsem byla také oslovena těmi petenty, protože jsem působila v Brně, takže se na mě obraceli. A velmi jsem zvažovala, konzultovala jsem tu celou situaci, a nerada bych samozřejmě tady z pozice senátorky rozhodovala o tom, nebo nějakým způsobem dopředu stanovila, která z těch budoucích tras kolem Brna je ta správná. To si myslím, že je věcí skutečně Jihomoravského kraje, to je věcí města Brna, a do toho bych nerada zasahovala.

Ale byla jsem ujištěna, že žádným způsobem my schválením této petice do tohoto problému nevstupujeme. Sice jsme slyšeli teď pana náměstka Čočka, že budou velice vázáni, pokud půjdou ze severu, aby město Brno rychle situaci vyřešilo. Já si myslím, že se toho problému ujali senátoři z Brna a že to je velice dobře. Ale skutečně si nemyslím, že to je o nějakých zelených nebo pseudozelených. Těch se to v tomto případě vůbec netýká. Týká se to toho, že jedna část města Brna, to znamená, zejména bystrcké sídliště, nechce samozřejmě, aby mu tam vedla dálnice. A to je pochopitelné, tomu každý rozumí, já tedy myslím, že to je jasné. A teď je druhá část, kde zase jiné obce nechtějí, aby to tam vedlo. Někdo to rozhodnout musí. A možná, jak říká pan senátor Žaloudík, je tady nějaká další třetí cesta. Takže to je skutečně na Jihomoravském kraji.

A jenom řeknu, víte, mně to tak trošku připadá, že ty petice, které tady jsou, určitě je pravda, že má paní senátorka právo na to, aby tady hájila zájmy občanů svého regionu. To bezpochyby. Já si myslím, že tomu věnovala obrovský kus práce a úsilí, ale myslím si, že trošku pláčeme na cizím hrobě. Že Senát není ten, kdo má tyhle věci možnost jakkoliv řešit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a další do rozpravy je přihlášen pan senátor Radko Martínek. A prozatím jako poslední. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené kolegyně.

Tak zaprvé se chci zastat paní senátorky Vítkové, protože dělá jenom to, co je její povinnost. Ať už jako zastupitelka Boskovic, ať už jako senátorka. Zadruhé, je to samozřejmě o pseudozelených, protože když jsem vám říkal o tom, jak napadali trasování na Pardubickém kraji, tak oni chtěli vést tu silnici alternativně podle jedné bakalářské práce právě údolím řeky Svitavy a vydávali to za ekologické řešení. Až jsem chytl, s prominutím, za ruku ministra životního prostředí a přivedl jsem ho na místo a ukázal jsem mu, co ti takzvaní zelení chtějí, to znamená, aby ta silnice vedla nad hlavami všech těch měst a obcí, které tam jsou, tak teprve pochopil, že někteří jeho úředníci, kteří se vehementně těchto lidí zastávali, tak že nehájí vůbec žádné zájmy zelených, ale bůhví jaké.

Navíc existuje při téhle silnici jistý pán, který se jmenuje Firbas, a tento pán dlouhodobě zaměstnává všechny úřady naší republiky. A je to zase typický příklad. My uděláme správnou věc, abychom umožnili občanům se ptát na různé věci. A pak se objeví takovýhle pan Firbas, který zaměstnává všechny samosprávy, všechna ministerstva neustálými dotazy a podle zmíněného paragrafu vyžaduje, aby mu písemně veškerá rozhodnutí, která činí, úřady posílaly. Takže já, když jsem se stal ministrem na Ministerstvu pro místní rozvoj a paní náměstkyně, nevím, jestli to místo zrušili, ale mně nezbylo nic jiného, než vyčlenit jednoho úředníka, který se bude věnovat jenom panu Firbasovi. A to samé se týká samozřejmě všech obcí, kterých se tahle silnice týká. Jakékoliv rozhodnutí neustále je takovýmhle způsobem napadáno.

Ale jinak má paní kolegyně Seitlová i paní kolegyně Wagnerová pravdu. My to nevyřešíme, musí to vyřešit město Brno a Jihomoravský kraj. Někdy mám pocit, že moje rodné město je úplně zakleté, protože tam se snad nepodaří nic. Nebo skoro nic. Ale každopádně nedávno jsem byl na nádraží v Brně, které se už stává úplnou katastrofou. To je fakt ostuda, neuvěřitelná ostuda tohoto města. A tohle odvedení dopravy z města je asi druhý příklad toho, jak pružní zastupitelé města Brna a samozřejmě Jihomoravského kraje jsou.

Takže doufejme, že moje rodné město se probere a usoudí, že konečně je potřeba řešit vážné věci, a ne pseudoproblémy, které se tam řeší každou chvíli.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak děkuji a protože se do rozpravy už nikdo nehlásí, tak rozpravu končím. A, pane zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, vyjádřete se prosím k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Zdeněk Berka:  V rozpravě byly především doplněny informace, co se týká předmětné dálnice, a to zejména paní kolegyní Vítkovou a panem náměstkem. To je podstatné. Pokud se týká návrhu usnesení, pane předsedající, mám ho číst celé, nebo stačí se odkázat na....

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Myslím, že ho máme všichni v tisku. Jenom připomínám, že je to tisk 242/1.

Senátor Zdeněk Berka:  Ano, je to tak, máme ho všichni v tisku, číst se to celé nemusí. Jenom připomínám, že to bylo vytvořeno i na základě stanovisek výborů, které se tím zabývaly, a po konzultaci s Ředitelstvím silnic a dálnic a ministerstvem dopravy. Takže předkládám tento návrh usnesení a žádám o jeho podporu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak ano a já vás sezvu k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Zdeněk Berka. To znamená, jak je uvedeno v senátním tisku č. 242/1.

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 38, registrováno 57, kvorum 29, pro návrh 48, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu a děkuji všem zúčastněným.

A budeme pokračovat dalším bodem dnešní schůze. A tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu

Tisk EU č. N 124/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo N 124/11 a N 124/11/01. Vítám tady pana ministra vnitra Jana Hamáčka a prosím ho, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR, pověřen řízením ministerstva zahraničních věcí ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady, jehož cílem je posílit zabezpečení průkazu totožnosti občanů EU a povolení k pobytu vydávaných občanům EU a jejich rodinným příslušníkům vykonávajícím právo volného pohybu.

Návrh nařízení reaguje na skutečnost, že úroveň uvedených dokladů se v rámci jednotlivých členských států výrazně liší, což značně zvyšuje riziko podvodů s doklady a jejich padělání. Z tohoto důvodu stanoví návrh nařízení minimální bezpečnostní prvky, které by měly v budoucnu obsahovat všechny národní průkazy totožnosti, jakož i doklady o pobytu vydávané občanům EU a jejich rodinným příslušníkům.

Pokud by návrh nařízení byl přijat, byla ČR povinna zabudovat do zmíněných dokladů, tedy především do občanských průkazů bezkontaktní čip obsahující dva geometrické identifikátory, a to zobrazení obličeje a otisky dvou prstů. Česká republika vítá v obecné rovině všechna opatření, která si kladou za cíl posílit zkvalitnění kontroly na vnější hranici Schengenu, a proto podporuje zavedení jednotného standardu průkazu totožnosti, které se využívány rovněž jako cestovní doklady. V této souvislosti ČR rovněž souhlasí se zakotvením možnosti pro členské státy dobrovolně se rozhodnout, zda budou či nebudou vydávat průkazy totožnosti s biometrickými údaji. Na druhou stranu však nesouhlasíme s plošným zavedením biometrických údajů do průkazu totožnosti občanů EU, neboť takové opatření by představovalo příliš velkou zátěž pro veřejnost, mělo by výrazný dopad na státní rozpočet a významně by se dotklo ochrany osobních údajů. V případě, že by se většina členských států EU při projednávání návrhu nařízení přece jen shodla na zavedení biometrických údajů do průkazu totožnosti, ČR by se snažila prosadit omezení biometrie alespoň na jeden údaj, a to na zobrazení obličeje, které je veřejností považováno za méně citlivé než jsou otisky prstů. Přestože nařízení EU je přímo použitelné, bylo by v případě jeho schválení nezbytné přijmout novelu zákona o občanských průkazech a zavedení nového typu dokladů pro rodinné příslušníky občanů ČR a u občanů EU by pak bylo mít též dopad na zákon o správních poplatcích. Pokud by vyvstala povinnost plošně integrovat biometrické údaje do průkazů totožnosti, to by mělo značný dopad na státní rozpočet. Definitivní částku nelze odhadnout, ale dá se říci, že by se pohybovala v řádu několika miliard korun. Závěrem bych vás chtěl informovat, že 20. června tohoto roku výbor pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR přijal k návrhu zařazení usnesení a v něm podpořil sjednocení podoby a úrovně zabezpečení těchto typů dokladů a zároveň zdůraznil, že v souvislosti s jejich výměnou by mělo být prodlouženo přechodné období tak, aby byly k dispozici všechny hardwarové i softwarové nástroje pro pořízení dokladů a jejich následné kontroly.

Tento návrh nařízení byl také projednán 20. června výborem pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, který k němu přijal usnesení, jímž návrh nařízení podpořil, nicméně však odmítl plošné zavedení biometrických prvků v době, kdy pouze 15 členských států má povinnost nebo existuje v 15 členských státech povinnost mít průkaz totožnosti.

Děkuji vám za pozornost a děkuji vám i za případná doporučení k návrhu nařízení.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 124/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek a toho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dušek:  Pěkné dopoledne. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Jak už naznačil pan ministr, tímto návrhem nařízení jsme se na našem výboru pro záležitosti EU zabývali 20. června tohoto roku na naší 24. schůzi. Musím říct, že diskuse byla poměrně rozsáhlá a výsledkem je doporučení k vyjádření, které jste dostali jako senátní tisk. Podoba toho doporučení vychází jednak z toho, že jsme se snažili nebo respektive návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady má vést k posílení zabezpečení průkazu totožnosti občanů EU a potom povolení k pobytu občanů EU a jejich rodinných příslušníků. Jenom pro zajímavost. Takových dokumentů je dnes po Evropě zhruba 300 různých druhů, a pokud budeme posuzovat to, že by informační hodnota na průkazech totožnosti měla být stejná pro všechny státy a průkazy by měly být zabezpečeny, tak zastáváme názor, že by měly obsahovat biometrické údaje podobně jako obsahují dnešní cestovní doklady, tzn. záběr obličeje a také otisku prstu. Jinak, jak říkal pan ministr, myslíme si, že to přechodné období by mělo trvat delší dobu, a ostatní samozřejmě, jak už jsem řekl, se týká právě toho, jak by měly být informace zabezpečeny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore a prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy nikoho nevidím, že by se hlásil, takže rozpravu končím a máme tady návrh usnesení, tak jak jej přednesl pan senátor Jiří Dušek a já si vás dovolím pozvat k hlasování.

Jen zopakuji, že budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Jiří Dušek, tzn., jak je uvedeno v tisku N 124/11/02.

V sále je přítomno 56 senátorů a senátorek a potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 39 registrováno 57, kvorum 29, pro návrh 45, proti nikdo, návrh byl schválen a já končím projednávání tohoto bodu.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, který m se mění nařízení (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)

Tisk EU č. N 116/11

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. N 116/11 a N 116/11/01 a opět prosím pana ministra tentokráte zahraničních věcí Jana Hamáčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR, pověřen řízením ministerstva zahraničních věcí ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Předmětem předloženého návrhu je novelizace vízového kodexu jako právního nástroje upravujícího vydávání krátkodobých schengenských víz, tzn. víz k pobytu do 90 dnů v rámci jakéhokoliv 180denního období. Vízový kodex nebyl novelizován od svého přijetí v roce 2009 a je proto nutno je přizpůsobit vývoji vízové a migrační politiky. Tento návrh je založen na snaze o nalezení rovnováhy mezi podporou legálního cestování a posílením nástrojů na boj s nelegální migrací. Mezi nejdůležitější prvky návrhu patří poslední vízové procedury pro žadatele s předchozí pozitivní schengenskou historií, pro které se zavádí povinné vydávání vícenásobných víz s postupně se prodlužující platností. Zároveň se v návrhu upouští od povinnosti osobní přítomnosti při podání žádosti s výjimkou případů, kdy je nutný odběr biometrických dat.

Jako nástroj řešení problémů spojených s nelegální migrací se na druhé straně v návrhu propojuje vízová politika se spoluprací jednotlivých třetích zemí v oblasti readmise a nelegálních migrantů. Novela dokonce zavádí možnost určitých odstupňovaných vízových restrikcí vůči nespolupracujícím třetím zemím. Kromě toho se s cílem pokrýt zvyšující se náklady na zpracování žádostí o víza a v kontextu nutných inovací IT navrhuje mírné zvýšení vízového poplatku ze 60 na 80 euro. Návrh dále reaguje na změny, které do vízového procesu přináší vývoj vízové praxe. K těm nejdůležitějším patří potřeba širší spolupráce s externími poskytovateli služeb, tzn. využívání vízových center při přijímání žádostí o víza či postupující digitalizace správních procedur při zachování integrity a bezpečnosti vízového procesu.

Dojednaný mandát Rady projednání s Evropským parlamentem může ČR z hlediska svých pozic podpořit. Velkou pozornost bude nicméně třeba věnovat podzimním trialogům s Evropským parlamentem, neboť lze očekávat velmi obtížná jednání především kvůli negativnímu postoji Evropského parlamentu k výše zmíněnému propojení vízové politiky se spoluprací v oblasti readmise. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výbor, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 116/11/02. Zpravodajem výboru jej pan senátor Tomáš Grulich, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Pane předsedající, milé kolegyně a kolegové, mám velmi jednoduchou situaci. Máme zde v doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR v návrhu výboru pro záležitosti EU některé připomínky. Chci jenom zdůraznit, že tyto připomínky vycházejí již z usnesení č. 615 z října 2014, setrváváme tedy stále na svém názoru, který není ani v rozporu s přístupem vlády České republiky.

Proto vás žádám, abyste doporučení výboru pro záležitosti Evropské unie schválili.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím také, abyste se posadil ke stolečku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich, to znamená, jak je uvedeno v tisku N 116/11/02. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 40 registrováno 59, kvorum 30, pro návrh 50, proti nikdo. Návrh byl schválen a končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Sdělení o politice rozšíření EU pro rok 2018

Tisk EU č. K 127/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 127/11 a K 127/11/01. A opět prosím pana ministra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR, pověřen řízením ministerstva zahraničních věcí ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládané Sdělení Evropské komise Strategie rozšíření EU (dále jen sdělení) je pravidelný balíček dokumentů připravovaných Evropskou komisí. Obsahuje úvodní strategický dokument a souběžně též hodnotí zprávy pro všechny kandidátské a potenciální kandidátské země.

Evropská komise ve svém posledním sdělení potvrzuje, že střednědobá strategie z listopadu 2015 zůstává v platnosti. Komise zdůrazňuje, že rozšiřování proces je i nadále založen na pevných kritériích a spravedlivé a přísné kondicionalitě. Jednotliví uchazeči o členství v EU se musí zaměřit na reformy v klíčových oblastech, jimiž jsou zejména právní stát, reforma soudnictví, boj proti korupci a organizovanému zločinu, bezpečnost, základní práva, demokratické instituce, reforma veřejné správy, ekonomický rozvoj a konkurenceschopnost.

Komise současně zdůrazňuje, že vzhledem ke komplexní povaze reforem jsou o dlouhodobý proces.

Tím, co je nejvýznamnější v letošním balíčku, je to, že Komise doporučuje zahájit přístupová jednání o členství s Albánií a Makedonií. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 127/11/02 a zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Evropský výbor Senátu se rozhodl projednat tento materiál a tím ho vlastně také předložit vám k projednání na tomto zasedání pléna Senátu, zejména proto, že problematika rozšiřování, zejména vůči zemím západního Balkánu, je problematika, kterou se Senát dlouhodobě zabývá, v zásadě ji podporuje. Čili přesto, že nejde o materiál legislativní povahy, je to materiál řekněme informativní, přišlo nám namístě mu věnovat pozornost.

Evropský výbor materiál projednal na své schůzi 20. června, což má tentokrát jistou důležitost, jak za chvíli uvidíme. Přijali jsme usnesení, které má obvyklou podobu, jejíž podstatou je doporučení usnesení pro plénum, které jste dostali, jak řekl pan předsedající. Stručně bych ho okomentoval.

Především si myslíme, že je dobře znova opakovat naši dlouhodobou podporu rozšíření západního Balkánu, ale ne jako nějaké řekl bych jako bezpodmínečné kamarádství k zemím, ke kterým máme třeba jazykově nebo historicky blízko, ale především jako nástroj stabilizace tohoto regionu, jako nástroj motivace k důležitým reformám tak, aby západní Balkán nebyl zdroje rizika pro zbytek evropského kontinentu, ale naopak potenciálně jednou platným a užitečným členem širšího společenství.

Myslím si, že stojí také za to, když už to projednáváme, ocenit pokrok, který se ve většině těchto kandidátských zemí – ony formálně nejsou kandidátské – ale v těch zemích západního Balkánu, který tam nastal. To je myslím evidentní zejména v případě Albánie, určitě v případě Černé Hory, v případě Makedonie a do jisté míry i v případě Srbska. O hodně problematičtější je to v případě Bosny a Hercegoviny a už úplně hodně problematické je to v případě Kosova.

Proto také připomínáme v návrhu usnesení, že kromě ocenění pokroku je potřeba opakovat to, že mnohem víc stále ještě zbývá dodělat, což je pravda pro všechny tyto země, samozřejmě v různé míře.

Pak si myslíme, že zpráva velmi dobře zdůrazňuje jeden specifický aspekt západního Balkánu, a to jsou hluboké jizvy mezi těmito jednotlivými státy, které si udělaly hodně špatného v nedávné minulosti i v dávnější minulosti, pořád to tam je. A problematika nedořešených bilaterálních vztahů je dneska vlastně jednou z klíčových bariér toho, aby se opravdu mohly nějakým způsobem evropským zemím mohly přibližovat. I proto si myslíme, že perspektiva členství v Evropské unii je velmi užitečná motivace, s tímto něco udělat, což je nepochybně velmi obtížné, ale myslím si, že to je jakoby v nejlepším duchu Evropské unie, která vlastně vznikla ze snahy smířit nepřátele po konci druhé světové války, která byla úspěšná.

Pak si také myslíme, že je třeba se krátce vyslovit k Turecku. To je velmi problematická záležitost. Je to oficiálně formálně vzato kandidátská země, a přitom vnitropolitická situace tam nenabrala skutečně dobrý směr, když to takhle vyjádřím. Přestože jsem dneska zahlédl v titulcích v médiích, že snad zvláštní stav, to jakési „stanné právo“, v hodně velkých uvozovkách, uznávám, že to není správný termín. Ale zvláštní stav, který tam platil dva roky, by měl snad nyní končit. Nicméně to, že byla přijata celá řada legislativy v Turecku, která skutečně jde hodně za hranou pokud jde např. o ochranu základních práv, si myslím, že je pravda. Ale nicméně pořád Turecko zůstává velmi důležitým partnerem Evropské unie, zatím zůstává kandidátskou zemí, ale tak, jak jsou některé země v Evropské unii, které navrhují, typicky Rakousko, ukončit přístupová jednání, protože to nemá cenu a protože to nemá perspektivu. My navrhujeme v tomto usnesení takovýto postoj nezaujímat a spíše podporovat pokračování dialogu a spolupráce tam, kde to rozumně jde.

A takříkajíc zase směřovat k tomu, aby i touto formou se třeba ta situace v Turecku jednou začala trochu vylepšovat. Pak je tu v bodě II. 4. podpora zahájení jednání o přistoupení s Makedonií a Albánií. U tohoto je právě důležité to datum, kdy jsme to projednali, 20. 6. To bylo předtím, než proběhla Evropská rada, o které jsme se bavili včera, která už tomu dala zelenou. My už teď malinko, když o tom debatujeme dnes tady, tak trošku podporujeme něco, co už tu zelenou dostalo, byť za rok.

Poslední věc je Kosovo. Já jsem ho už trochu zmínil. To je země, která je jasně na té poslední pozici, pokud jde o nějakou perspektivu v EU. Kromě jiného taky proto, že hold těžko může přistoupit jako členský stát do EU země, kterou některé členské státy EU neuznávají jako stát. Pokud v této věci se nějakým způsobem něco nestane, tak ta evropská perspektiva tam ani vůbec nemůže být reálná. Říkám, nehledě na to, že je tam potřeba ještě hodně jiných věcí odpracovat na té vnitrostátní rovině.

Poslední bod z toho usnesení vyjadřuje určitou lítost, že sofijský květnový summit nevyústil v o něco ambicióznější politické závazky, pokud jde o to rozšíření. Tím opět naznačujeme, že patříme k té části EU, která považuje to rozšíření nebo politiku rozšíření za dobrý nástroj, jak ten region ovlivňovat. Fakticky bych řekl, že nicméně ty výstupy toho sofijského summitu jsou možná docela dobrým kompromisem právě mezi těmi zeměmi, které moc nepodporují, a těmi zeměmi, které spíše podporují. Dokonce je to možná maximum možného, co se fakticky dalo na tom summitu očekávat. Děkuji vám za pozornost. Budu rád, když naše usnesení podpoříte.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jenom několik málo poznámek, protože západní Balkán, což je většina země, která je v nějaké čekatelské řadě, jsme v minulých letech jako výbor navštívili, některé země jsme navštívili s evropským výborem, takže pan zpravodaj určitě mně ty zkušenosti potvrdí. Já musím konstatovat, že tyto země udělaly docela velký pokrok, už jenom v těch opatřeních ohledně právního státu, nějakého souladu s tou evropskou legislativou. Ty pokroky tam jsou. Ale jedna věc, která skutečně vadí, do budoucna bude těžké ji nějak řešit, tak to jsou sousedské vztahy. Ty jsou na velmi špatné úrovni. Je to samozřejmě pozůstatek rozpadu Jugoslávie a těch následných válek a etnických čistek. Ale to tam přetrvává a bude to trvat možná nějaké další dvě generace.

Já mám takový malý příklad. My jsme měli jednání v Kosovu, v kosovském parlamentu, bylo to v době, kdy Kosovo mělo určitý hraniční spor s Černou Horou ohledně několika málo čtverečních kilometrů. Nicméně EU Kosovu dala jako podmínku, aby se tento spor vyřešil. Ta podmínka byla pro určitou vízovou liberalizaci. To si myslím, že je docela velký motiv pro to, aby se ten spor dokázal vyřešit. Ale ti politici, se kterými jsme jednali, tak ti řekli, že to obětují, tu vízovou liberalizaci, ale že zkrátka neustoupí v tom sporu o těch několik čtverečních kilometrů. Potom po několika měsících došlo k tomu řešení, takže asi ustoupili, ale mě to překvapilo, že jsou ochotni kvůli takové celkem marginální záležitosti obětovat to, co pro každou zemi je výhodné a je velmi lákavé.

Ještě jeden takový pozitivní moment, který jsme tam zaznamenali. Většina politiků v těchto zemích, ať už se jedná o Albánii, Makedonii, mimochodem v Makedonii jsme byli zrovna v době, kdy došlo k rozhodnutí nebo ke sdělení komise o možnosti zahájení přístupových rozhovorů. Takže jsme to tam s nimi mohli tak trošku oslavit. Většina těch politiků v těchto zemích jsou mladí lidé. Není to ta garnitura těch bývalých politiků, kteří po rozpadu Jugoslávie se dostali k moci v těch jednotlivých zemích. Ale už jsou to noví lidé, jsou to mladí lidé, většinou jsou to lidé, absolventi západních univerzit. Takže je to úplně jiné myšlení. V tomto ohledu si myslím, že to je docela nadějné. Možná naším úkolem je, my jsme se o to také snažili, dát jim tu perspektivu. Pokud ta perspektiva nebude, tak i nálada obyvatel bude taková pesimistická a ta snaha o ty reformy bude daleko omezenější. Takže to jenom několik takových málo postřehů z těchto cest a z těchto jednání. Určitě si myslím, že je to na dobré cestě. Sousedské vztahy budou asi klíčovým tématem i na budoucí léta. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, dalším v pořadí s právem přednostního vystoupení je pan místopředseda Jiří Šesták. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já bych navázal na pana kolegu Bublana, protože jsem se účastnil některých těch cest po Balkánu s oběma výbory, nebo s jedním, takže bych přidal jednu takovou zkušenost. Jsem rád, že pan ministr zde zastupuje i resort zahraničí v současné době, potvrzuji to, co říkal pan kolega Bublan, že jsou ty sousedské vztahy velmi problematické. Aby se v tom člověk trošku orientoval, tak musí jít mnoho století nazpátek.

I při řadě jednání s vrcholnými politiky, když jsme se dotázali, kdo z těch sousedů je třeba nejbližší jim, tak jako my máme celkem s našimi sousedy dobré vztahy, s někým úplně bezproblémové, tak vlastně nebyli schopni říct jediného partnera, ke kterému mají pozitivní vztah. Nicméně jsem si ale uvědomil jednu důležitou věc, kdy my pořád jsme na takové rovině, kdy zpochybňujeme kolikrát smysl, význam EU. Tak tam se ukázal jeden obrovsky pozitivní aspekt EU, v tom je i náš možný přínos do tohoto regionu, že tyto země řeší problémy, které vznikly před mnoha sto lety a udržují se. De facto neutralizují třeba jakékoli sousedské vztahy. Najednou v jejich touze jít do té prosperující části Evropy, v jejich touze se mít lépe, tak najednou jsou schopni si sednout ke společnému stolu a uzavřít smlouvy, dohodnout se, vyřešit problémy, na které neměli sílu a čas za těch mnoho desítek nebo set let nazpátek. Ta jejich touha být v Evropě je obrovsky motivující. Já si myslím, že bychom si to měli uvědomovat, posilovat je v tom, dávat jim v tom naději. Nezapomínat na to, že mír a klid v té zemi je i zárukou míru a klidu v celé EU. Takže ta EU v tomhle sehrává obrovsky pozitivní vliv. To by bylo dobře, abychom si my uvědomili, my, kteří zrovna žijeme v té klidnější části Evropy. Takže to je jenom určitý střípek do té mozaiky těch názorů, které tady padly. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Radko Martínek. A má slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já bych si dovolil plynule navázat na mého váženého předřečníka, pana kolegu Šestáka, my jsme měli zhruba před pár týdny nebo v zásadě měsíci možnost s komisí pro rozvoj venkova absolvovat cestu po celém západním Balkáně, a to autem, nikoli letadlem, do hlavního města, ale autem, musím říct, že to bylo velmi zajímavé, protože kromě Kosova jsme navštívili všechny země bývalé Jugoslávie a Albánii.

Já jsem si tak zopakoval svou cestu z dětství z roku 64, kdy jsem to absolvoval taky, kromě Albánie, protože tam se tehdy vůbec nemohlo. Musím říct, že Balkán zažil přes všechno to, co se tam od té doby událo, tak neuvěřitelně pozitivní vývoj. Já bych taky chtěl podpořit to, a myslím si, že EU může sehrát na Balkáně obrovsky pozitivní roli, chtěl bych podpořit to, aby ČR byla v tomto velmi aktivní. Myslím, že to nakonec mnohým těm národům dlužíme, protože oni se za nás postavili v těžkých chvílích našeho národa. Myslím si ale, že bychom měli tlačit na to, aby pokud možno do EU vstoupily ty národy všechny naráz, protože eventuální rozdíl v tom vstupu by bohužel potom mohl mít velmi negativní vývoj... A to pozitivní, co se tam evidentně, co jsme viděli všichni, jak vy, tak my, co se tam projevuje, to obrovské nadšení pro EU, které třeba u nás bohužel nevidíme, tak je tam. Myslím si, že pro ně je to jakási vize do budoucna. Musím také podpořit to, co říkal kolega Šesták, ty rány nejsou jenom z jugoslávské války, ale ta jugoslávská válka vlastně navázala na rány z minulosti. Jsou tam ovšem dva neuralgické body. A to je bohužel tedy Kosovo, ale také Bosna a Hercegovina. Když tím územím projíždíte, tak to vidíte natura. Zatímco ty ostatní země se rozvíjejí, tak my jsme projížděli celými neobydlenými územími, například v Bosně a Hercegovině. Ten rozdíl prostě té země, viděli jsme také samozřejmě vlajky, jak chorvatské, tak potom srbské, nikoli bosensko-hercegovinské, ty jsme tedy nezahlédli.

Takže je vidět, že Bosna a Hercegovina je jakýmsi způsobem umělý stát, který je držen při životě svým způsobem mezinárodním společenstvím, je velkou otázko, co bude do budoucna. Samozřejmě tím nejneuralgičtějším bodem je Kosovo. Já musím říct, že jsem v životě, už jsem toho procestoval dost jako poslanec, tak jsem nikdy nebyl tak pozitivně překvapen jako v Albánii, po všech stránkách. Je zajímavé, že albánští politici aspoň při jednání s námi se do značné míry distancovali od Kosova. Oni prostě to Kosovo, ono je to taky tak, že je to pro nás možná zajímavé, taky jsem si to neuvědomil, když jsme tam byli, že zatímco Albánie je ve své podstatě z velké části ateistická nebo dejme tomu vlažně islamistická, tak oni docela, protože tam se k oficiálnímu kateismu hlásí skoro 60 % obyvatelstva, vidíte to i na té zemi, protože když pak jedete tím okolím Kosova, bohužel v Makedonii, tak tam je jedna mešita za druhou, kdežto v samé Albánii to není tak slavné. Ale fakt je, že Kosovo je velký podle mě dluh. Já osobně si myslím, že ČR udělala velkou chybu, že uznala tento stát za stát. Já bych velmi přivítal to, abychom revidovali tuto věc, nehledě k tomu, že neustále ještě pořád v čele tohoto státu jsou lidé, kteří se přímo podíleli a značným způsobem se podíleli na těch hrůzách, které se v této oblasti děly, já je nemůžu považovat za představitele samostatného státu, ale za válečné zločince. Jednat s válečnými zločinci je opravdu velmi problematické. Takže to jsou samozřejmě dvě věci, které se budou těžko řešit, protože samozřejmě jsou v tom zájmy nejrůznějších mocností a nejrůznějších států. Ale obecně si myslím, že ten Balkán je opravdu na dobré cestě, EU může sehrát velmi významnou roli, možná že je to historická příležitost, jak této části, říkalo se tomu vždycky – sud prachu Evropy – tak tomuto sudu prachu Evropy dopomoci k nějaké rozumné budoucnosti.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, další v pořadí je přihlášen pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane kolego.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené, milé kolegyně, kolegové. Já bych nechtěl polemizovat o tom, co tady zaznělo od předešlých kolegů, ať to byl kolega Martínek nebo kolega Bublan nebo ostatní kolegové. Ale já bych chtěl, aby něco zaznělo.

Když slyším jazykovou blízkost, náboženskou blízkost, kulturní blízkost, nebo odlišnost, tak s tím nemohu souhlasit. Vzhledem k tomu, že jazyková blízkost nikdy nemůže zaručovat, že ty dva národy se mezi sebou domluví, nebo náboženská blízkost může zaručit mnohem víc, že ti lidé budou s námi komunikovat mnohem lépe. Jeden z důvodů, třeba z mnoha důvodů, je, že žijeme v zemi, kde je většina lidí ateistů. Ve světě jsou taky normálně vzdělaní lidé, do svých vztahů si nenechají mluvit náboženstvím. Proto spousta našich chyb právě, které děláme, doplatíme na to, že to bereme... Kulturní blízkost, náboženskou blízkost, jazykovou blízkost... Arabové mezi sebou jsou, některé arabské země mluví arabsky, ale zase některé arabské země jsou nám bližší než mezi sebou. Znáte to všichni. Jezdíte do světa, do těch zemí a vidíte to. Pouze toto jsem chtěl říct, děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je do rozpravy přihlášen pan senátor Václav Hampl. Prosím.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Já jsem chtěl také zareagovat na některé věci, které tu v té diskusi znějí. Jednak ctěnému kolegovi Martínkovi, vaším prostřednictvím, Albánie je vlažně islámská, nikoli vlažně islamistická. To jenom chápu, že to je asi přeřek. Ale je to samozřejmě docela důležité. Byť i v Albánii, ještě víc asi v Bosně a Hercegovině, je samozřejmě docela výrazný vliv Turecka, v případě Bosny, a Kosova, vliv Saúdské Arábie, potažmo některých islámsky extremistických vlivů z těchto zemí. Takže i to je věc, kterou je potřeba tam dosti vnímat a vnímat ji i jako rizika takříkajíc za naším prahem, za našimi dveřmi.

Ale já jsem se primárně chtěl přihlásit kvůli jiné věci. Asi teď není ta správná doba ji nějak podrobněji řešit, ale ta otázka toho, jestli všechny ty západobalkánské země by měly přistoupit, až to jednou bude z hlediska jejich vnitřního stavu možné, najednou, nebo prostě podle toho, jak budou připravené. Momentálně převládající postoj v EU i mezi těmi státy západobalkánskými je: Ne, mělo by to být prostě tak... Pojďme říct kritéria. Ta kritéria jsou splněna, v momentě, kdy jsou splněna tou kterou zemí, tak nechť je jim umožněno přistoupit.

Ten alternativní pohled, ať přistoupí, až to půjde, všichni najednou, tak si myslím, že je i z jejich strany chápán jako jisté držení pod krkem jedněch druhými. Ono už to... Trošku na to narazil tady, myslím, kolega Bublan, už ten důraz na ty bilaterální vztahy, oni jsou občas schopni použít k tomu, aby si vzájemně to ztěžovali, to přistoupení k EU. Trošku je obava, že to, že Srbsko má jako jednu z podmínek, aby se pohnulo dál, nějak urovnat vztahy s Kosovem, je samozřejmě velmi problematické, v situaci, kdy se Srbsko cítí velmi dotčeno tím, jakým způsobem Kosovo se osamostatnilo. Navíc Kosovo občas je ochotno toto použít tak, aby Srbsku uškodilo v této věci. Už jenom ten bilaterální požadavek to občas dělá složité. A kdyby to mělo být ve smyslu, až budete všichni najednou hotovi, tak si myslím, že by to vnímali jako velmi zásadní relativizaci té upřímně míněné nabídky, až budete hotovi, tak se můžete přidat.

Pokud jde o Kosovo, jestli to byla chyba, chyba to možná byla. Pokud to byla chyba, tak to nebyla zdaleka jen chyba ČR, já si nicméně myslím, že to je v tuto chvíli jedno, to je prostě gin, který se zpátky do flašky, myslím si, nacpat nedá. V momentě, kdy prostě těch zemí, které neuznávají Kosovo, je po světě, neřku-li po Evropě, výrazná menšina, tak jako revize tohoto rozhodnutí, myslím si, že, já nevím, neumím si představit, že by něčemu pomohlo, že by to byl nějaký krok vpřed.

To, že, jak už jsem řekl, to, že dokud aspoň členské státy EU v tomto nebudou mít nějaký víceméně jednotný postoj, tak že to bez toho nepůjde, to je jiná věc. Ale jako představa, že ten jednotný postoj bude znamenat, že ta většina, která Kosovo uznává, postupně tedy ho přestane uznávat, nakonec se sjednotíme na tom, že ho neuznáváme, to se mi zdá dost jako divoká představa.

Je taky pravda, že z těch, tuším, pěti členských států EU, které Kosovo neuznávají, tak jsou mezi nimi rozdíly. Na jedné straně Slovensko, jehož neuznání je relativně vlažné, řekl bych, až po Španělsko, jehož neuznání z důvodů spíše vnitropolitických je velmi razantní. Takže to si myslím, že je potřeba také mít na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí, zatím poslední, je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné dopoledne, děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se s dovolením stručně přidám ještě ke svým předřečníkům, protože jsem měl také tu možnost absolvovat cesty po západním Balkáně. Chtěl jsem říci i to, co už před chvílí stačil říct náš pan předseda Hampl, co se týká Kosova. Ale přesto přese všechno to ještě řeknu. Tam opravdu je značně důležitá role EU, ta touha po účasti býti v EU je obrovská. Jak říkal pan předseda v tom předcházejícím vystoupení, mělo by se něco stát. Stát by se opravdu mělo. Pokud tam nebude EU, tak to dokonce i oni všichni sami tam prezentovali při jednáních, když tady nebude EU, tak tady bude Saúdská Arábie. A to je značně nebezpečné. Takto bychom si uprostřed Evropy vytvořili normální vřed. Takže myslím si, že Kosovo je problém řešení velice aktuální a akutní. Jenom ještě navážu na pana místopředsedu Šestáka, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Ten hovořil o těch možnostech kompromisů a domluv mezi jednotlivými státy. Nezazněla tady záležitost Makedonie a Řecka, kdy Makedonie byla de facto již před 10 lety připravena na vstup do EU, avšak kvůli názvu země byla blokována Řeckem, které celou tu oblast považuje za svoji Makedonii, a tím pádem ta blokace vyvolala úplně jiné politické nálady v Makedonii, tedy té bývalé Jugoslávské republice Makedonie, jak zní oficiální název, vyvolala extrémní nacionalismus. Když dnes člověk přijede do Skopje, tak má z toho takový docela zvláštní pocit, oni tomu sice říkají, té nové výstavbě, baroko, ale to jsou takové obrovské, bílé, nové paláce, se sloupy, na všech možných místech jsou sochy. I na mostech přes řeku Vardar, na těch nových mostech, je jedna socha střídavě s lampou a zase další socha. Ptali jsme se, co ty sochy všechno znamenají, jestli to jsou všechno sochy těch makedonských významných osobností. Ale není tomu tak. Právě např. na střeše jedné té budovy je v té celé řadě těch soch, na co jsme byli upozorněni, socha Karla IV. Hned vedle Churchilla. Tak jsme se ptali, co má ten Karel IV. s tím územím společného, resp. historicky, v minulosti jsme nikdy asi tam v té oblasti nějak účinní nebyli, Karel IV. asi už vůbec ne. A to je přesně odpověď. Vše, co je evropské, je pro nás inspirující, je pro nás motivující, je naše. Ta obrovská touha vstoupit do EU v Makedonii je taktéž. Pozitivní už je to, že byli schopni najít cestu mezi Makedonií a Řeckem, domluvit se, jakým způsobem to řešit, co se týká toho názvu.

Je tady právě návrh, že by ta bývalá Jugoslávská republika Makedonie měla nový název Severní Makedonie, a tím pádem by se odblokovaly záležitosti mezi stávající Makedonií a Řeckem. Takže ta pozitivní role EU je na západním Balkánu opravdu obrovská.

A poslední věc, ve všech zemích, které jsme navštívili, tak jsme slyšeli obrovské díky za naši podporu, za naši podporu všem těm zemím k možnostem vstupu do EU. Takže máme tam jako ČR opravdu perfektní, pozitivní zvuk. Myslím si, že bychom v tom měli určitě pokračovat a tu podporu dále představovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Do rozpravy už se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A pan ministr se může vyjádřit po rozpravě, k proběhlé rozpravě. Pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR, pověřen řízením ministerstva zahraničních věcí ČR Jan Hamáček:  Děkuji, já nechci zdržovat, nicméně chci potvrdit, že západní Balkán patří mezi prioritní oblasti české zahraniční politiky, chtěl bych poděkovat Senátu za jeho aktivitu, za aktivitu jednotlivých výborů, protože z těch vystoupení bylo vidět, že jednotlivé výbory jezdí do zemí západního Balkánu, dělají tu důležitou práci na poli parlamentní diplomacie. To znamená, ČR je vidět v těch jednotlivých hlavních městech i mimo ně. To je určitě dobře. Za to děkuji. A poslední poznámka k tomu konceptu rozšíření. Já samozřejmě vnímám ty argumenty, které tady padly k nějakému koordinovanému postupu, aby se zopakoval ten velký třesk, který proběhl při tom velkém rozšíření EU. Nicméně tak jak vnímám aktuální situaci a náladu, tak si myslím, že spíše bychom šli cestou rozšiřování o ty státy, které budou připraveny, tak, aby nedošlo k tomu, o čem mluvil pan senátor Hampl, to znamená, že ta připravenost či nepřipravenost bude používána v rámci soupeření mezi jednotlivými státy, to si myslím, že by asi atmosféře v této oblasti neprospělo. Takže ještě jednou děkuji vám všem za to, že podporujete naši zahraniční politiku na západním Balkáně. Vážím si toho.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře, ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě? Dobře, rozumím, nechce. Víme, co budeme dělat. My budeme hlasovat o usnesení evropského výboru. Takže já si vás dovolím sezvat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl. Připomínám, že to je tisk č. N 127/11/02. V sále je přítomno 62 senátorů a senátorek, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32. Já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 41, registrováno 62, kvórum 32, pro návrh 53, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu.

A dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 291

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 291. A prosím pana ministra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR, pověřen řízením ministerstva zahraničních věcí ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já nejprve chci požádat o pochopení. Samozřejmě není úplně standardní, aby ten bod neuváděl ministr, který je tomu příslušný. To znamená, v této chvíli ministr práce a sociálních věcí. Nicméně všichni víte, co se stalo. Pan ministr Krčál podal demisi, pan prezident demisi přijal. A sociální demokracie navrhla kandidátku na ministryni, nicméně to jmenování pravděpodobně proběhne až příští týden. Pokud je možné, abyste akceptovali, že to dnes zvládnu já, tak bych vám byl za to vděčen.

Dovolte mi, abych uvedl, co je smyslem a účelem tohoto návrhu zákona. Důvodem předložení je snaha o sjednocení postupu dvou pojišťoven, kterými jsou Česká pojišťovna a Kooperativa, při výpočtu náhrady za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která přísluší zaměstnanci z důvodů pracovního úrazu nebo nemoci z povolání podle § 271b), odst. 3 zákoníku práce. Uvedené ustanovení totiž upravuje výpočet předmětné náhrady v době, kdy zaměstnanec nedosahuje žádného výdělku, neboť je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání tak, že za dosahovaný výdělek považuje výši minimální mzdy.

Pojištění, které realizují zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, však přistupují k výši minimální mzdy rozdílně. Kooperativa vychází při výpočtu náhrady po celou dobu evidence uchazeče o zaměstnání z minimální mzdy, která byla v platná době, kdy se zaměstnanec stal uchazečem o zaměstnání. Česká pojišťovna naopak vychází z aktuální výše minimální mzdy, což při každém jejím zvýšení snižuje uchazeči o zaměstnání poskytovanou náhradu za ztrátu na výdělku. Mezi stejnými skupinami zaměstnanců tak dochází k nedůvodným rozdílům ve výši poskytované náhrady, což nelze dále akceptovat.

Vláda zvážila oba právní názory na výpočet náhrady a rozhodla, že se připojí k postupu, který uplatňuje Kooperativa, nikoli Česká pojišťovna. A proto byl vládní návrh zákona zpracován tak, aby se při výpočtu náhrady za dosazovaný výdělek považovala výše minimální mzdy platná v den zařazení uchazeče o zaměstnání do evidence u úřadu práce. Návrh obsahuje rovněž obdobnou úpravu výpočtu náhrady u příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání, neboť i u nich se v době, kdy jsou vedeni jako uchazeči o zaměstnání, namísto dosahovaného výdělku používá institut minimální mzdy.

K vládnímu návrhu zákona byl ve sněmovně předložen pozměňovací návrh, v jehož znění byl následně návrh zákona schválen. Ten doplnil ustanovení § 271b), odst. 3 zákoníku práce tak, že se při výpočtu uvedené náhrady bude u uchazeče o zaměstnání zohledňovat výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení uchazeče o zaměstnání do evidence. Shodně se pozměňovací návrh promítl i do právní úpravy zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a v zásadě i do zákona o vojácích z povolání.

Ačkoli se tato změna na první pohled zdá velmi jednoduchá, je v zásadě věcnou změnou stávající právní úpravy ve výpočtu náhrady. Přestože, jak jsem již řekl, cílem vládního návrhu bylo sjednocení postupu dvou pojišťoven při zohledňování výše minimální mzdy. Garanční výbor Senátu, tedy výbor pro zdravotnictví a sociální politiku návrh zákona projednal dne 11. července a doporučil návrh zákona schválit, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. A já vás tedy žádám, protože respektuji jednomyslnou vůli Poslanecké sněmovny, jakož i doporučení garančního výboru Senátu, tak vás tedy žádám, abyste předložený vládní návrh zákona, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, podpořili. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 291/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Kantor, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé dámy a vážení pánové, kolegové.

Zpravodajská zpráva k návrhu zákona, o němž jsme teď mluvili, je poměrně dobře předloženo panem ministrem. Bylo to schváleno ve 3. čtení 23. května 2018 v Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Ze 178 poslanců pro návrh zákona hlasovalo 177 poslanců, nikdo nebyl proti. Jak uvedl pan ministr, tam se jedná opravdu o to, že je to opatření, které vede k tomu, aby se narovnaly vztahy mezi vyplácením takzvané renty. Ta renta vzniká u choroby z povolání nebo u pracovního úrazu tím, že z celkového platu před pracovním úrazem se odečte část, kterou ten člověk má jako výdělek, a ten rozdíl, to je ta renta.

V případě – a to je tento problém, že ten člověk jde o evidence uchazečů o zaměstnání, tak ta renta se počítá z minimální mzdy. A v tomto okamžiku docházelo k těm problémům mezi pojišťovnami. Některá pojišťovna interpretovala, že ten rozdíl je podle prvního dne přijetí uchazečů o zaměstnání v rámci minimální mzdy, a v tom druhém případě to bylo tak, jak se vyvíjela i během toho ucházení o zaměstnání v evidenci, tak, jak se vyvíjela ta minimální mzda. Čili to je první poselství toho zákona, sjednotil se na tom, že to bude ten první den, kdy se člověk přihlásí. To si myslím, že je jedna důležitá věc.

Druhá důležitá věc je, že v rámci pozměňovacích návrhů tam je ta situace, že člověk dostává rentu vypočítanou z minimální mzdy při první evidenci do zájemců o zaměstnání. Čili to jsou dvě zprávy, které z toho vyplývají. Toto se týká ještě vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů, aby to bylo úplně jasné. A závěr výboru je, že doporučil schválit návrh zákona, ve znění postoupeném sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Takže obecnou rozpravu končím. A máme tady jediný návrh. A já si vás dovolím sezvat k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 61 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 31.

A já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 42, registrováno 61, kvorum 31. Pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 306

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 306. A opět prosím pana ministra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR, pověřen řízením ministerstva zahraničních věcí ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři.

Předložený návrh zákona obsahuje dvě významná opatření v oblasti důchodového pojištění. A to zvýšení základní výměry důchodu z 9 na 10 % průměrné mzdy a dále zvýšení důchodu o 1000 Kč měsíčně důchodcům, kteří dovršili věk 85 let. Tato navrhovaná zvýšení jsou sice dílčími, avšak významnými opatřeními v rámci důchodového pojištění, která směřují ke zvýšení životní úrovně důchodců. Zvýšení základní výměry důchodů se bude týkat všech důchodů, tedy nově přiznávaných důchodů i důchodů vyplácených. U zvýšení vyplácených důchodů je třeba upozornit ještě na přechodné ustanovení obsažené v článku II, bodu 1 návrhu zákona, jehož účelem je při zvýšení důchodu vlivem 2019, to znamená, při prvním zvýšení podle nových pravidel, zajistit, aby se u žádných důchodců, tedy ani u důchodců s nejvyššími důchody, nemohla nová úprava projevit nepříznivě.

Další přechodné ustanovení zajišťuje, aby zvýšení o 1000 Kč bylo od splátky důchodu splatné, vlivem 2019 poskytnuto i těm důchodcům, kteří věk 85 let dovršili již před účinností navrhovaného opatření, tedy před 1. lednem 2019.

V návaznosti na diskusi v Poslanecké sněmovně bych chtěl zdůraznit, že návrh zákona neznamená oslabení principu zásluhovosti při výpočtu rozhodující části důchodu, tedy procentní výměry, u nově přiznávaných důchodů se nijak nemění způsob výpočtu této procentní výměry důchodu na základě celoživotních příjmů a jen se zvyšuje všem stejně výše základní výměry. Což povede ke zvýšení celkové výši důchodů u všech nově přiznávaných důchodů, počínaje rokem 2019.

V roce 2019 se bude jednat o částku cca 330 Kč měsíčně. To znamená, že každý důchod přiznávaný v roce 2019 bude o tuto částku vyšší, než kdyby platila pravidla stanovená současnou právní úpravou. U vyplácených důchodů se rovněž nemění pravidla celkové valorizace. A také u těchto důchodů nová úprava přinese prakticky u všech důchodů vyšší navýšení všem o stejnou částku než podle současné právní úpravy. Přitom v důsledku přechodného ustanovení dojde v lednu 2019 k razantnímu zvýšení vyplácených důchodů. U průměrného důchodu se bude jednat přibližně o 900 Kč měsíčně, neboť podle zvýšení stanoveného podle dosavadní právní úpravy, se všechny důchody bez ohledu na jejich výši zvýší navíc cca o 330 Kč.

Po roce 2019 budou podle navrhované úpravy také zvyšovány vyplácené důchody více než podle úpravy současné, byť už v závislosti na výši důchodu bude rozdíl menší, jen v řádu desetikorun až korun. Podle podrobných propočtů Ministerstva práce a sociálních věcí, jen v ojedinělých případech u velmi vysokých důchodů, může v některých letech v závislosti na vývoji jednotlivých parametrů rozhodných pro stanovení výše valorizace důchodů nastat zcela nepatrné oslabení celkové částky, zvýšení, která by náležela podle současné a podle navrhované úpravy. K tomu může dojít při zvýšení v roce 2020, kdy u důchodů vyšších než 22 000 Kč by rozdíl zvýšení mohl činit řádově několik korun. Např. u důchodů vyšších než 32 000 Kč by tento rozdíl činil 10 Kč. Přičemž při zvýšení v roce 2021 by ani u těchto vysokých důchodů tento negativní dopad nenastal, neboť i tyto důchody by byly oproti dnešnímu stavu zvýšeny více, to znamená o 9 Kč.

Z uvedeného je jednoznačně zřejmé, že navrhovaná úprava princip zásluhovosti nijak nenarušuje. Pro úplnost je třeba ještě uvést, že v Poslanecké sněmovně byl návrh zákona doplněn o dílčí úpravu týkající se náhradní doby pojištění. U osob pečujících o osobu závislou na pomoci jiné osoby podle zákona o sociálních službách, kdy se to, že se podmínka společné domácnosti nevyžaduje, v případě blízkých osob vztahuje také nově na asistenta sociální péče.

V Poslanecké sněmovně byl tento zákon schválen prakticky všemi přítomnými poslanci, pouze dva se zdrželi. A já věřím, že i Senát návrh zákona schválí a přispěje tak k výraznému posílení úrovně důchodů z českého důchodového pojištění, a proto vás tedy prosím o podporu návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také i já vám děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 306/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Vosecký, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Pan trojjediný ministr nás seznámil v podstatě se zprávou, kterou jsem měl podobně připravenou, takže se nebudu opakovat. Na zdravotním výboru se diskutovalo o dalších bodech, které jsou, to znamená ženy, vdovské důchody. Byly připraveny i pozměňovací návrhy k těmto věcem, ovšem tyto pozměňovací návrhy nebyly v té kvalitě, aby bylo možno o nich hlasovat, takže se stáhly. A výbor pro zdravotnictví a sociální politiku přijal na své 16. schůzi, konané dne 11. 7. 2018, usnesení, senátní tisk č. 306, v tomto znění: Výbor Senátu PČR schválil schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určuje zpravodajem výboru k projednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Jiřího Voseckého. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal také místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, tudíž otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je přihlášen jako první pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

K předloženému návrhu si dovolím na úvod říci, že si myslím, že v tomhle případě se vláda a navrhovatel chovají rozumně, neboť dochází k navýšení důchodů v jedné části návrhu toho zákona, která je směrována k lidem starším 85 let. To znamená těm, kteří se narodili v roce 1933 a dříve. A tudíž, pokud to byli muži, tak šli vlastně do důchodu v roce 1993 a tudíž procentní část důchodu se jim počítala, byť s nějakou valorizací, ze mzdy, kterou pobírali od roku 1986 do roku 1993. A ty jejich důchody jsou v porovnání s těmi, co šli do důchodu později, poměrně velmi nízké. Tudíž v tomto smyslu i díky tomu, že část výše důchodu byla počítána i ze mzdy, co pobírali ještě za socialismu.

Takže z tohoto důvodu návrh zákona má logiku a já ho vítám. Na druhé straně, v rámci této úvahy, nebo úvahy vedené v tomto směru, se stala podle mě jedna chyba, možná přesněji nespravedlnost.

A to je to, že zejména za socialismu, ale postupně to přecházelo i do období po roce 1989, tomu bylo tak, že ženy, které vychovávaly děti, měly možnost – vlastně tenkrát to byla často povinnost – odejít do důchodu dříve než v 60 letech. A to je tak, že pokud žena vychovávala 5 dětí, tak to bylo v 53 letech. A pokud vychovala třeba 2 děti, tak to bylo v 55 letech. Jinými slovy, je to tak, že pokud jsem hovořil, že muži 85letí byli narozeni v roce 1933 a šli do důchodu v roce 1993, a ta procentní část důchodu se jim vypočítávala z toho období 1986 – 1993, tak potom byly ženy, které jsou dneska například 80leté a mohly jít do důchodu v 55, to znamená, mohly se narodit v roce 1938, následně vychovaly dvě děti, šly do důchodu v 55, to znamená, šly opět do důchodu v roce 1993, stejně jako ten 60letý muž, a důchod se jim počítal ze stejného období. Protože ženy obecně, zejména za socialismu, měly nižší platy než muži, tak mají už dnes nižší důchod než 85letý muž. A touto úpravou se stane, že ten 85letý muž a starší bude mít přidáno dalších 1000 Kč. A ta 80letá žena, která vychovala 2 děti, šla do důchodu ve stejném okamžiku jako ten muž, nedostane přidáno a nebude mít nyní o 2000 nižší důchod, ale o 3000 nižší důchod.

To je jeden z důsledků toho návrhu. A já si myslím, že v tomto směru je ten návrh nespravedlivý. A zrovna bych řekl nespravedlivý k ženám, matkám, to znamená těm, kteří se starají o naši budoucnost. A moc nechápu, proč tímhle způsobem navrhovatel zákona postupoval, když měl poměrně jinou elegantní možnost, jak to vyřešit. A to je vztáhnout plánované navýšení k době pobytů nebo k době čerpání starobního důchodu. Což potom by znamenalo, že do toho navýšení by byly zařazeny i ty ženy matky, protože by to navýšení záviselo na době čerpání důchodů, a nikoli na tom, kolik je jim let.

A to je přesně obsahem toho mého pozměňovacího návrhu, kdy já navrhuji, aby se navýšení 1000 Kč, které mělo býti uděleno všem, kteří mají věk 85 a vyšší, bylo uděleno těm, kteří čerpají starobní důchod 25 let a více. Proč 25? Je zase logické a vyplývá to přesně z toho, co jsem říkal, protože 85 je 25 plus 60, to znamená, je to přesně tak, že rok 2018 minus 85 je 1933 plus 60 je 1993. Plus čerpání přesně 25 let důchodu. A pak jsou tam ženy, které jsou mladší než 80 let, protože rodily děti a staraly se o děti, a ty na tuhle další motivaci respektive bonifikaci důchodu nedosahují. Čili přesně proto 25 let. To je přesně ta doba, která odpovídá tomu, abychom, řekněme, zespravedlnili navyšování důchodu pro ty, kteří tu procentní část důchodu měli vytvářenou zejména z těch příjmů, které měli za socialismu a hned po roce 1989 těch prvních zhruba 5 let.

Takže tolik moje vysvětlení pozměňovacího návrhu a můj komentář k tomu návrhu zákona. S tím, že na závěr si vás logicky, na základě toho, co jsem říkal, dovolím požádat, abyste tento návrh propustili do podrobné rozpravy. A abyste následně, si dovolili poprosit, v podrobné rozpravě podpořili ten můj pozměňovací návrh. Nyní si ještě uvědomuji, že bych také měl říct, co to bude stát a kde se na to vezmou peníze. Ten současný návrh zákona počítá s tím, že navýšení důchodu pro osoby starší 85 let by způsobilo navýšení výdajů českého státu o 2,2 mld. Kč. Pokud bychom přistoupili na ten můj pozměňovací návrh, tak by to bylo zhruba 4,1 mld. Kč. Čili chybí tam nějaké 2 miliardy. Jedna z možností, jak ty 2 miliardy získat, je velmi jednoduchá. A to je zrušit nařízení vlády, které některým důchodcům umožňuje čerpat slevu na jízdné v hromadné dopravě. Kterou zase budou čerpat přesně ti, kteří neodpovídají tomu popisu v důvodové zprávě k tomuto zákonu, který charakterizuje ty důchodce, kteří by měli právě mít navýšený důchod. Protože např. mají potíže i s tím nalézt do vlaků.

Takže přesně je možné udělat to, abychom zrušili dotace pro důchodce, kteří jsou řekněme, já jim říkám, čiperní a kteří by měli nějakou slevu, když jedou vlakem, ale soustředit se na tu nejslabší skupinu. Na tu skupinu, která už je poměrně hodně starší a která už je více závislá na tom, jestli o ně někdo pečuje, jestli se o ně někdo stará, a která neprávem trpí za to, že část jejich důchodu byla vypočítána z jejich socialistických mezd. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a dalším v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Děkuji. Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já nebudu teď asi vypočítávat věci tak, jak by byly, kdybych se v případě svým způsobem naštěstí dostal do podrobné rozpravy. Já bych plně podpořil názory pana kolegy Vystrčila, prostřednictvím pana předsedy. Protože opravdu ta skupina žen je velmi zranitelná. Skupina žen matek a k tomu ještě důchodkyň. Můj pozměňovací návrh eventuálně se bude zabývat zvýšením důchodů o 500 Kč v závislosti na počtu dětí. Za každé dítě 500 Kč měsíčně.

To má dva aspekty. Jeden aspekt je ten, který se týká žen samotných, které jsou v důchodovém věku a mají výrazný deficit oproti mužům. Až 2000 Kč, to je 22 % důchodu, kdy mají těch peněz méně. To je myslím docela důležitá částka na výši těch důchodů. A je to velmi nespravedlivá částka, protože ty ženy se věnovaly v podstatě činnosti, která je pro tento stát jedna z nejdůležitějších z dlouhodobého hlediska. A to je výchova dětí. Výchova dětí je základ našeho státu, našeho prostředí, ve kterém potřebujeme děti. A tím se dostávám k tomu druhému aspektu, a to je propopulační politika.

Protože pokud ta žena – já vím, že přirozeně v relativně nízkém věku nemyslí na to, co bude mít na důchodu, ale určitě hraje roli to, kdyby její maminka, té budoucí matky, řekla, já mám důchod větší, protože mám třeba 4 děti, tak to určitě hraje roli. Do období husákových dětí v 70. letech to bylo asi 200 000 dětí. A splňovalo to takový ten předpoklad reprodukční kontinuity, že národ nevymírá. Teď už několik let, a hodně let, od poloviny asi 90. let, minimálně jsme na úrovni demografické, takže národ v podstatě pomalu vymírá. A my potom srovnáváme jednotlivé roky a říkáme si, letos se narodilo víc dětí, než zemřelo lidí, ale to se sčítá v dlouhodobém hledisku. Takže teď to není 200, ale zhruba několik posledních let 110 000 dětí. Dokonce kolem 90. let to bylo kolem 80 000 dětí, nebo 90 000. Odpusťte mi nějaké nepřesnosti.

A myslím si, že tohle by byla velmi významná pomoc. Konkrétní pomoc. Neviselo by to na tom, abychom si vykládali, jestli mateřská dovolená se má jmenovat dovolená, nebo mateřská péče. To jsou všechno slova, proklamace atd. Jistě důležité, nikomu to neberu, ale tohle je konkrétní věc, která by mohla pomoct konkrétním ženám. Ty ženy to neutratí v nějakých daňových rájích, ale utratí to zase za věci osobní spotřeby v podstatě. Tak to jsou ty argumenty, které považuji za důležité. Čili vás poprosím o podporu při podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a s právem přednostního vystoupení vystoupí v obecné rozpravě pan senátor, pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Předně chci říci, že samozřejmě tuto novelu podporuji. Tato novela je vlastně odrazem, že se naší zemi daří. Já jsem tady včera řekl, že to není jenom zásluha politiků, vlády, ale především je to zásluha celého hospodářství. Ale myslím si, že i předchozí vlády k tomu přispěly. A je to dobře, je to odrazem toho, že nám roste hospodářství, hrubý domácí produkt, rostou nám mzdy, z mezd se vybírá větší objem na sociální pojištění. A po mnoha letech loni nedošlo k nějakému výraznému propadu důchodového účtu. A vypadá to, že za současného ekonomického trendu jsme schopni takto důchody ufinancovat.

Na druhou stranu ovšem nějaké velké rezervy tam nejsou, to je asi potřeba přiznat, a pokud bychom chtěli důchody více zvyšovat, což osobně bych přivítal, tak musíme ale rozhodnout nebo respektive vláda musí najít a sněmovna a asi i samozřejmě naše podpora by byla nutná, aby se prostředky přesunuly do oblasti na sociální pojištění, resp. na důchodové zajištění, což by znamenalo nějaký systematický přesun z jiných zdrojů příjmů pro veřejné rozpočty. Myslím si, že vláda šla na maximum, kam mohla jít, jsem tomu rád, protože v minulosti v koaliční radě jsme se o tom tvrdě domlouvali. Musím říci, že dnešní předseda vlády tehdy moc pro zvyšování důchodů nebyl, ale k tomu se vracet nechci. Chci se vyjádřit k avizovaným pozměňovacím návrhům, a to proto, protože bych byl rád, abychom ten návrh hned při prvním hlasování schválili. Pozměňovací návrhy nejsou prakticky nic nového, objevili se v Poslanecké sněmovně, tam nebyly přijaty a slyšeli jsme, jakou velkou většinou PS návrh schválila. V návrzích neodstraňujeme žádné chyby, tzn. jsme zvyklí provádět revizi zákona a máme především dbát na to, aby byl v souladu s Ústavou s dalšími právními předpisy, aby tam nebyly chyby. Chyby tam nejsou a návrhy, které jsou tady avizovány, jsou avizovány k větším hmotným požitkům, tzn. k navýšení pro určité skupiny.

Vůbec tím neříkám, že skupiny by si to nezasloužily nebo že by to nebylo dobré, ale chci jenom upřesnit - ale má to rizika; chci jenom upozornit, že pokud to budeme vracet vzhledem k tomu, že sněmovna v blízké době hlasovat nebude, tak účinnost 1. 9. nebude, což tedy považuji, že by nám asi veřejnost a důchodci moc nezatleskali. To je jedno velikánské riziko.

Za druhé jsem přesvědčen, že sněmovna naše návrhy nepřijme, protože tam zazněly. Nic nového bychom tam neposlali.

A za třetí to má rizika. Musím říci, že to, co navrhuje pan kolega Kantor, sice s pohledem odměnění a uznání péče matek o to, že přivedly na svět děti, že se o ně staraly, to je zásluhodné. Ale my jsme se v této zemi, přátelé, v roce 1995 při přijetí zákona o důchodovém pojištění, se vydali jiným směrem. Tehdy jsem pro to nebyl. Ale dnes jsem pro to, abychom hájili systém, když už jsme ho takto vybudovali a abychom do něj nevkládali neprovázané zásadní změny.

Přijali jsme systém, který je v Evropě běžný, rovných příležitostí. Přijali jsme systém, který by neměl nikoho v tomto systému diskriminovat, a pokud bychom tedy chtěli ocenit mateřství, ocenit rodiny, že mají hodně dětí a já jsem pro, tak to znamená zásadní změnu systému důchodového zabezpečení, zejména na straně plateb do systému. To znamená, že by méně měly platit podle mého rodiny, které jsou s větším počtem dětí a více by měly platit ty rodiny, které takový počet dětí nemají, protože náklady na děti, to je také velká částka, která zatěžuje rodinný rozpočet.

Osobně bych pro to byl, ale to by chtělo velmi dobře připravený zákon, to by musela udělat vláda, ministerstvo a samozřejmě by k tomu musela být určitá diskuse, abychom nikoho nepoškodili a splnilo to ten účel, na kterém by se asi řada politických subjektů a nás politiků shodla. Toto se ovšem nestalo a jednorázové navýšení ženám, které mají děti, o 500 Kč na každé dítě, zní to pěkně, ženy by to ocenily, ale je to proti tomu, co se tady od roku 1995 zavádělo a musím připomenout samozřejmě 15 mld. Kč. 15 mld. Kč ročně, které ani v rozpočtu nejsou a myslím si, že nebudou, protože tento návrh valorizace jde na hranu. To říkám zcela zodpovědně, pak by se muselo říct, že se tam bude třeba dávat nějaké procento ze spotřební daně nebo nevím, z čeho. Takže to je první. A to, co tady navrhl kolega Vystrčil nebo avizoval, že navrhne.

Také tomu rozumím, je to jiný systém k tomu navýšení o 1 000 Kč. Otázkou je, je to polemické. Protože zase na druhou stranu – ano, ženy odcházely do důchodu dříve, výdělky žen byly menší než byly u mužů. Bohužel výdělky žen jsou i dnes menší než jsou u mužů, to se nám jako politické garnituře po roce 1989 nepodařilo nějak zásadně posunout, ale nezapomeňme na druhou stranu, zase budou argumentovat někteří s tím, že ženy se dožívají v podstatně vyššího věku. Takže prosím, zvažme to, nemáme to domyšleno, nemáme to prodiskutováno a dovolím si říct, nestřílejme to od boku, je to vážná věc a jak říkám, znamenalo by to odsunutí účinnosti a také musíme říci, když jsme zodpovědní, kde na to peníze vezmeme. Chtěl bych vás kolegyně a kolegové požádat, pojďme v prvním hlasování návrh schválit, pustit to do života. Věřím, že prezident to podepíše, ať to nekomplikujeme, neboť si myslím, že to je dobrá předloha. Důchodci, ať také mají svůj podíl na tom, že se naší zemi hospodářsky daří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore a dalším v pořadí s právem přednostního vystoupení je pan senátor Petr Šilar. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, děkuji za slovo, pane ministře v nepřítomnosti a kolegové, kolegyně. Nemám připravenu řeč ani nejsem expert na důchodové pojištění. Chtěl jsem jenom připomenout, že návrh, který tady předložil kolega Kantor, je opakování návrhu, který zazněl v PS a chtěl jsem říci, že to není výstřel z aurory ani z děla jednorázový, ale že to je právě na základě propracovaného návrhu důchodové reformy, kterou naše strana předkládala, dlouhodobě předkládá a nějakým způsobem probojovává. Takže to je součást, není to jednorázové navýšení. Samozřejmě je to hodně peněz, ale myslím si, že je potřeba se tímto návrhem seriózně zabývat. Z toho důvodu si myslím, že i kolega Vystrčil má návrh daleko propracovanější, že si myslím, že po dohodě s kolegou Kantorem jsme říkali, je mít té podpory, bez ohledu na účinnost a bez ohledu na věci, které tady zazněly. Protože si myslím, že potřeba využít příležitosti, když se právě o důchodovém pojištění jednání, tak využít, aby se to nějakým způsobem vylepšilo, a ne jenom udržovalo a přelepovaly se některé návrhy. Ostatně návrh, který vzešel z dílny, kterou máme před sebou, je výrazem populistických projevů současné vlády, která peníze rozdává podle potřeby anebo podle veřejného mínění a podle toho, kde cítí své voliče. Je to bohužel tak. Je tu ale jedna věc, která mě zaujala na včerejší tiskovce – už jsem to věděl dřív – když se novináři ptali pana Babiše, předpremiéra naší vlády, kde na to v rozpočtu vezmeme peníze – nevím, jestli jste to zaznamenali – to nebudou peníze na navýšení z rozpočtu. Ale on řekl naprosto otevřeně, že tam vezmou peníze, které jsou ve fondu národního majetku. A fond národního majetku má svůj specifický zákon a paní ministryně Schillerová byla pověřena k tomu, aby už připravila návaznosti na tento návrh důchodového zajištění novelou tohoto zákona o fondu národního majetku. Peníze, které jsou dnes na fondu národního majetku, nevím, kolik jich tam je, tak mají přesné určení. Když fond vznikal, tak tam byly dány a peníze mj. jsou především určeny na likvidování ekologických zátěží, které tady máme z minulého režimu. Čili tady se jednorázově vyberou peníze na tuto záležitost, ale to je pouze na jeden rok. Co v příštím roce? To znamená, že se v tom musí počítat i v tom rozpočtu. Čili návrh je populistický, není zodpovědný a je to návrh, který nemá zadní kolečka. Chtěl jsem na to jenom upozorňovat, zeptat se předkládajícího pana ministra, jestli vůbec ví, jak se to bude v rozpočtu řešit. Toto jsou informace z tiskové konference pana premiéra. Pozastavuji se nad tím a jenom to tady připomínám, aby to zaznělo, že návrh je velmi, velmi, velmi neošetřen do budoucna.

A chtěl jsem vás také požádat, abychom tento zákon pustili do podrobné rozpravy, abychom mohli o pozměňovacích návrzích kolegů Vystrčila i kantora hlasovat. Bylo by dobré využít tuto příležitost, abychom tento zákon pozměnili k lepšímu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A další v pořadí je paní senátorka Eva Syková. Pan senátor Vystrčil nevyžaduje přednostní vystoupení. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Chtěla bych samozřejmě pochválit tento vládní návrh, o kterém si myslím, že je velmi důležitý, a asi se všichni shodneme na tom, že tady najdeme konsenzus nad tím, aby se důchodové pojištění zlepšilo.

Musím říct, že bych chtěla podpořit oba pozměňovací návrhy. Oba tyto pozměňovací návrhy považuji za důležité. Nechtěla bych samozřejmě, aby se nějakým způsobem dlouhodobě odročovalo schválení tohoto zákona, ale přesto, když už to děláme, tak si skutečně myslím, že tyto dvě věci, které jsou tady navrhovány, jsou důležité.

Je jeden problém, který mám s návrhem pana kolegy Vystrčila je, že pokud bychom to chápali tak, že navýšení u žen, které odcházejí do penze, bude za 25 let od té doby, co skutečně odešly do penze, tak bych to považovala za velmi nesprávné, protože ty ženy, které nemohly třeba pracovat, že měly více dětí a pracují ve skutečnosti, když jim děti vyrostly, tak šly třeba do důchodu v 65 letech. A pak by vlastně v tomto zákoně nedosáhly na navýšení penze ani v 85 letech.

Pokud to bude formulováno tak, že buď anebo, tak si myslím, že by to bylo správné řešení. Buď za 25 let od té doby co šly do penze, nebo v době, kdy dosáhnou 85 let věku, jako všichni. Měla bych k tomu tuto připomínku.

Co se týče příplatku u žen, které mají děti, 500 korun za každé dítě, to považuji za velmi důležité. Dokonce bych tady navrhovala 1.000 Kč za každé dítě. Už jsem to někde napsala, myslím, že to bylo i v senátním časopise.

Myslím si, že to je velice důležité za prvé proto, protože ženy to utratí a nepřinese to žádnou velkou škodu, ale hlavně proto, abychom skutečně zvýšili porodnost. My na jedné straně říkáme, že mají být tři roky doma a že není dobré, aby dávaly děti do školek a aby šly do práce atd. A chceme, aby měly víc dětí a tak chceme třeba, když budou mít tři děti, aby byly doma téměř 15 let, protože to přesně nepůjde. Proto si skutečně myslím, že u těchto žen, u kterých svým způsobem tím skutečně utrpí jejich důchod, tak bych dokonce navrhovala, aby dostaly 1.000 Kč za každé dítě. Ale to asi neprojde. A proto jsem výrazně alespoň pro to, abychom přistoupili k podrobné rozpravě a abychom se bavili o tom, že bychom schválili tento pozměňovací návrh.

Jedna věc se mi tady trošičku nelíbila, která tady zazněla. Chtěla bych prostřednictvím pana přesedajícího říci, že říkat, že ženy se dožívají vyššího věku, mi nepřipadá fér. To mi nepřipadá jako férový argument, protože i muži se dožívají vysokého věku, i přes sto let, takže bych průměr, že se ženy dožívají vyššího věku, tady nepoužívala, pokud by to mělo být nějakým způsobem v jejich neprospěch.

Pokud mi vysvětlíte, že těch 25 let nebude od doby, kdy skutečně pobírají důchod, ale kdy měly nárok na důchod, podpořila bych oba dva pozměňovací návrhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Jako další v pořadí je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já v poslední době až příliš často souhlasím s panem předsedou Štěchem, a tak jsem rád, že nyní nastává situace, kdy s ním souhlasit nemohu. Včera byla tříhodinová debata o tom, jestli jsme nebo nejsme svébytná horní komora. Jestliže se Poslanecká sněmovna usnese, a následně nám sem pošle zákon, my jdeme do pozoru a do 30 dnů musíme zákon projednat. Proč to říkám? Jestliže my se dneska usneseme a pošleme Poslanecké sněmovně nazpátek pozměňovací návrh můj, který tady schválíme, a ona se do 30 dnů sejde, tak je všechno v pořádku, nic se neposunuje a normálně všechno funguje a všichni mají peníze tehdy, kdy by je měli mít.

Jediný problém je v tom, že my jaksi podvědomě si nedovedeme představit, že když se Senát usnese, že by se Poslanecká sněmovna do 30 dnů sešla, protože to je nepředstavitelná věc, že jsou přece ta dolní komora... Oni přece mají naplánované dovolené... Oni se přece nebudou do 30 dnů scházet, když to je potřeba pro tuto zemi a pro 200 tisíc matek, které vychovaly děti...

Opravdu máme tomuhle myšlení podlehnout? Anebo si řekneme, jestli nám opravdu o věc, milí poslanci a poslankyně, tak to jednou udělejte jako senátoři, které pořád někteří kritizujete – prostě běžte do pozoru, do 30 dnů se sejděte, projednejte navrácený návrh zákona, buď řeknete, že máte pravdu, anebo schvalte v podobě pozměněné, kterou vám poslal, který vám poslal Senát. A všechno je v pořádku a od 1. září může být vydáno nařízení a následně důchody se zvyšují, jak je naplánováno...

Je to takhle možné. Speciálně ještě jednou zejména pro média. Nic takového, co říkal pan předseda Štěch nehrozí, pokud by se poslanci chovali způsobem, jako se musíme po celou dobu trvání Senátu chovat v Senátu!!! Sejít se do 30 dnů poté, co se Poslanecká sněmovna usnese a následně nám pošle tisky. To je všechno, co by stačilo, aby to bylo!!!

Prosím vás, řekněme si to jasně, a neberme za své, že to u nich není možné, když my to děláme po celou dobu existence Senátu!

To je jedna věc, kterou chci říct a kterou chci zdůraznit. Není tam vůbec žádný problém! Jen se sejděte a přijeďte! My to děláme pravidelně, máme dovolené, ze kterých jezdíme, máme spoustu dalších věcí, které musíme řešit, rušíme pořád dokola schůzky, nevíme, kdy kdo sem něco pošle atd. Nemáme klid na práci, ještě jsme za to kritizováni všemi, co oni si dovolí, oni tady pořád jsou a nejsou... My nevíme, kdy tady máme být, protože Poslaneckou sněmovnu to v naprosté většině případů nezajímá! A jednou, kdyby náhodou je měl potkat stejný osud, tak my to budeme zohledňovat a bát se, aby se náhodou někdo nemusel vrátit z dovolené? Nebo něco podobného? To je naprostý nesmysl, tuto argumentaci nepřijímám! A zdůrazňuji, že je v silách Poslanecké sněmovny, i po přijetí poslaneckého návrhu a poslání s pozměňovacími návrhy do sněmovny to přijmout tak, aby nedošlo k žádnému posunu účinnosti! To je jedna věc.

Omlouvám se za emoce... Ale když slyším - Poslanecká sněmovna - a vidím jednoho poslance v roli tří ministrů, tak mě to takhle popadlo... (Pobavení v Jednacím sále.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vy už křičíte jako já, pane senátore...

Senátor Miloš Vystrčil:  A teď druhá věc se týká paní senátorky Sykové. Zdůrazňoval jsem, že můj návrh se vztahuje jednak ženám, které vychovávaly děti, ale zejména k těm, které mají část svého důchodu, tu procentní část, ještě vypočítanou z dob socialismu. Pokud se tak neděje, což by byly ostatní případy, které jste popisovala, tak tam nespravedlnost také je. Ale přiznám se, že nebylo v silách tohoto pozměňovacího návrhu, abych ji odstranil, ale je podle mě menší, než případ, který já jsem popisoval. To je všechno.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Peter Koliba, pardon, s přednostním právem pan senátor Jan Horník, omlouvám se. Dneska ještě nevidím červeně, tak jsem si toho nevšiml... (Pobavení...)

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové za náš klub chci jednoznačně podpořit slova Miloše Vystrčila, ale i předsedy klubu KDU-ČSL Petra Šilara, a to v následujícím.

To, co tady řekl Miloš Vystrčil, je naprostá pravda. Vezměte si, kolik času jsme měli na ty zákony, které přišly teď z Poslanecké sněmovny. Přitom se mnohé věci daly udělat, daly se poslat jinak do Senátu...

A jak to dopadlo? Jsme vždycky v nějaké tísni. My v té šílené tísni nacházíme lepší řešení. Na co neměla vláda čas. To je jedno, která vláda tam sedí. Na co neměli čas mnohdy poslanci... Takže mám dojem, že tohle všechno je pro dobro této země, není to proti ní. My jsme tady od toho v tom Senátu, abychom vylepšovali a abychom směrem k občanům konali co nejlépe jako parlament, jako celek.

Pak mi dovolte ještě tu druhou poznámku, podpořit Petra Šilara v tom, co včera řekl premiér této země, kde se na to vezmou peníze. No tak z Fondu národního majetku. Takhle se snad nedá hospodařit ani doma. Přece nemůžu si vzít hypotéku, abych věděl, že příští rok na ni nebudu mít, že na ni budu mít jenom v té době, kdy budu mít pár korun našetřených. Takhle to potom dopadá u těch lidí, na které jsou uvaleny exekuce. Mně vadí, že premiér této země v podstatě neví, kde z rozpočtu tohoto státu teď a v budoucím období najde finanční prostředky, které jsou jistě zapotřebí pro skupinu obyvatel, těch starších obyvatel, kterým moc přeji, aby se toho dožili a navýšení důchodů obdrželi.

Takže jenom chci říct za náš klub, že my nebudeme hlasovat proti tomu, aby byly navýšené důchody, jenom se budeme zdržovat v tom prvním hlasování, abychom se dostali do podrobné rozpravy, aby mohl být načten pozměňovací návrh Miloše Vystrčila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Vaším prostřednictvím, přestože s panem předsedou ne vždycky souhlasím, s předsedou Senátu, tak v dnešním jeho vystoupení jsem s ním úplně zajedno. Prosím vás, rozhodujeme velice důležitý zákon, je to zákon, který ovlivní celou řadu lidí, kteří si zaslouží ty peníze. My jsme na jednání VZSP projednávali nějakým způsobem předloženou myšlenku pozměňujícího návrhu. Ale ani forma zpracování, ani v podstatě, nebo určité riziko, že dojde skutečně k posunu, buďme pragmatičtí, přesto že souhlasím, vaším prostřednictvím, s panem senátorem Vystrčilem, že jsme nerovnoprávní s Poslaneckou sněmovnou. Nemáme tam ani svoje místo, kde můžeme sedět. Byl jsem na projevu prezidenta republiky a nepustili mě ani na galerii si sednout do řady. Jenom využívám příležitost, že je tady pan místopředseda vlády, určitým způsobem. Ale to je jiná otázka. To se netýká tohoto tisku. To je otázka stykového zákona a tohle by se mělo dořešit v jiné souvislosti než s tímto tiskem.

Ale abych se vrátil ještě k meritu věci, k tomuto tisku.

Na jedné straně nerozumím logice svých předřečníků, kdy kritizujete, jak je to populistické, jak je to nesystémové, jak to vláda předložila, nevíte, kde na to sebere peníze, na druhé straně dáváte pozměňující návrhy, které to navyšují o 15 miliard. Já tomu nerozumím. Přestože já plně souhlasím s tím, že ženy si to zaslouží, přestože já plně souhlasím s tím, že by měly dostat navýšení. Ale my tady vstupujeme do jakési ekonomické kalkulace ministerstva práce a sociálních věcí, navíc, jak říkáte sami, není to nic nového, v Poslanecké sněmovně se to projednávalo. Ale neodargumentovalo se to, neschválilo. Takže já toto vnímám jako trošku Pyrrhovo vítězství, když prosadíme pozměňující návrhy, proto já osobně budu hlasovat pro přijetí návrhu, tak jak byl poslán před Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Šárka Jelínková. Máte slovo.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně. Mnohé už tady zaznělo v diskusi. Ale řekněme si opravdu na rovinu, dlouhodobá opravdu pořádná důchodová reforma v naší republice už dlouhodobě prostě není, neshodla se na ní žádná politická reprezentace, ať už jsme se střídali ve vládách, nebyla, není. Nyní všichni přistupujeme, každý svým způsobem a svým pohledem, možná k nesystémovým způsobům zasahování do tohoto důchodového pojištění.

Ale to nic nemění na tom, že pokud už vláda také sáhla k tomuto nesystémovému zvýhodnění, samozřejmě je to důležité, lidí nad 85 let či nad 100 let, tak myslím si, že je důležité na to, abychom nezapomínali na ženy, které jsou v důchodě a které mají, jak už tady taky zaznělo, o 2000 menší důchody. Když už i ODS přistupuje a vzala si tak možná trošku náš lidovecký návrh, ještě jej nějak vyprecizovala jiným způsobem, když cítí i tady pravice, že je potřeba, abychom na ženy nezapomínali, tak se na to podívejme z tohoto pohledu. Nejsme schopni se domluvit na jednotné důchodové reformě pořádné, přistupujeme k nesystémovým řešením, ale pošleme my jako horní komora do podrobné rozpravy, abychom mohli schválit návrhy, které přednesl Lumír Kantor. Ty ze strany ODS možná vypadají na první pohled víc vypracované, ale souhlasím s připomínkami kolegyně Evy Sykové, že by nám z toho některé ženy vypadly. Takže děkuji vám za to, že se na to podíváme takto, že nebudeme na ženy dlouhodobě zapomínat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já nebudu dlouho... Už jsem jednou mluvila. Myslím si, že ten pozměňující návrh bude asi trošku pozměněn, kolegy Vystrčila, že bychom se hlavně neměli dostat do tlaku, že teď, když nebudeme žádné pozměňovací návrhy dávat, tak že už to bude rychleji a od 1. 9. Já toto nepovažuji skutečně za správné, aby tady na nás byl v tak důležité věci, a konečně se k tomu vláda přihlásila, abychom teď tady postupovali takovým urychleným způsobem, že radši nebudeme žádné pozměňovací návrhy dávat, aby už to honem bylo. Já si myslím, že oba ty pozměňovací návrhy jsou nesmírně důležité, že přinesou vládě body, že to je dobře a že bychom se měli o nich bavit, že bychom je, i když je třeba Poslanecká sněmovna neschválí, dobře, tak třeba se nad tím zamyslí a třeba se to podaří.

Co se týká financí, to tady můžeme říkat, kde se na to vezme, jak se na to vezme. Ale prostě na některé věci se ty prostředky najít musí. Myslím si, že tohle je věc, na kterou by se ty prostředky najít měly.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Božena Sekaninová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Božena Sekaninová:  Já děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Důchod není charita, ale poděkování. Já bych byla poslední, která by nechtěla poděkovat ženám a matkám za to, že vychovaly děti. Chtěla bych také posílit vdovské a vdovecké důchody, chtěla bych posílit i kolegův návrh, ale pojďme to dělat systémově, chce to širší diskusi, chce se zeptat, jestli na to jsou peníze. Protože nevěřím poslancům, že do měsíce se sejdou, tak bych navrhovala, abychom schválili návrh, tak jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny, s tím, že diskuse bude k těmto návrhům probíhat při reformě celkové důchodové, protože důchodová reforma potřebuje, abychom vedli širokou diskusi, a tyto návrhy tam můžeme uplatnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. V tuto chvíli už do obecné rozpravy není nikdo přihlášen, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce. Zpravodaj?

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Vystoupilo celkem osm senátorů, z toho dva dvakrát. Jsou podány dva pozměňovací návrhy plus návrh výboru. S tím, že bych ještě upřesnil, zapomněl jsem tady říct, že tato novela je zásah do rozpočtu 14,2 miliardy. To je pravdou. A pravdou je, že se neví, kde se v roce 2002 na to vezme. To je druhá pravda. Pak je tady ještě další věc, která je, vystoupil pan předseda, ten upozornil, že bude-li přijat pozměňovací návrh, tak bude ohrožení platnosti této novely, což jako může znamenat, že těch 320 nebo 330 Kč nebudou důchodci dostávat od 1. 1. 2019, ale souhlasím s Milošem Vystrčilem, že ten prostor na to, aby takto důležitý zákon pro občany Poslanecká sněmovna přijala, sešla se včas a chovala se jednou trochu víc zodpovědně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O něm budeme po znělce hlasovat.

Byl vznesen požadavek odhlásit a přihlásit, takže to učiňte. Takže v sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 32, já zahajuji hlasování. Prosím, kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 43, ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 se vyslovilo 23, proti nebyl nikdo. Návrh nebyl přijat.

Já otevírám podrobnou rozpravu. Do té se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já tady předstupuji s pozměňovacím návrhem, který jste všichni dostali na stůl, předtím než ho přečtu, tak se ještě krátce vyjádřím k jeho obsahu, s tím, že znova opakuji, že se týká toho, že pokud by byl přijat, tak by v současné situaci kromě těch lidí, kteří dneska dosáhli věku 85 let, zároveň byl navýšen důchod o 1000 Kč i těm, kteří jsou v důchodu více než 25 let, což v naprosté většině jsou ženy, které vychovávaly 1, 2, 3, 4, 5 nebo více dětí. Co se týká návrhu paní profesorky Sykové, tak já ho považuji, ten návrh, za legitimní v tom smyslu, že je racionální. Ten problém by mohl nastat, ale nenastává ani v horizontu 5, možná v horizontu 10 let. Neznám zákon, který by se 10 let neměnil, to znamená, pokud by někdy nastal problém, o kterém mluvila paní profesorka Syková, tak je 10 let na to, abychom ho vyřešili a přidali jsme tam i tu hranici 85 let, protože v tom okamžiku už ti lidé budou třeba pracovat do 65, do 70 let a pak by se to samozřejmě muselo řešit.

Ale teď minimálně 5 let to, že tam nepřidáme to, co navrhovala paní profesorka Syková, vůbec nevadí, protože všichni ti, co je jim více než 85 let, jsou vlastně zahrnuti v tom mém pozměňovacím návrhu.

Nyní si ho dovolím přečíst. Týká se senátního tisku č. 306.

1. V čl. I bod 4 upravit takto.

4. § 67a zní:

1) Procentní výměra vypláceného důchodu se zvyšuje o a) 1000 Kč měsíčně ode dne, v němž uplynulo 25 let od první splátky důchodu vyplacené poživateli, b) 2000 Kč měsíčně ode dne, v němž poživatel důchodu dosáhl věku 100 let.

2) Jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů, zvyšuje se podle odst. 1 procentní výměra starobních důchodů, uplyne-li 25 let od první splátky důchodu vyplacené poživateli v kalendářním měsíci, v němž se zvyšují důchody podle § 67, náleží zvýšení podle odst. 1 písm. a) v procentní výměře zvýšené podle § 67.

2. V čl. II bod 2 upravit takto.

2. Uplynulo-li 25 let od první splátky důchodu vyplacené poživateli před 1. lednem 2019, zvyšuje se procentní výměra vypláceného důchodu o 1000 Kč podle § 67a zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2019, od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2018; toto zvýšení náleží v procentní výměře zvýšené podle § 67 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. září 2018. O tomto zvýšení se nevydává písemné rozhodnutí. Poživatel důchodu obdrží o tomto zvýšení písemné oznámení s tím, že ustanovení § 86 odst. 2 věty druhé zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení se použije obdobně.

Tolik všechno, prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Lumír Kantor, který má slovo.

Senátor Lumír Kantor:  Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Já předkládám pozměňovací návrh, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, tisk č. 306.

Zaprvé v čl. I za bod 4 doplnit nový bod, který zní:

5. Za § 67a se vkládá nový § 67b, který zní: 1) Procentní výměra starobního důchodu žen se zvyšuje o 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě. Zadruhé: Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na zvýšení procentní výměry starobního důchodu podle odst. 1 je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu 10 roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení 8. roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu roku. To však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat.

Odstavec 2. V čl. 2 za bod 2 doplnit nový bod 3, který zní:

3. Splnila-li žena podmínku výchovy dítěte pro zvýšení procentní výměry starobního důchodu před 1. lednem 2019, vzniká nárok na zvýšení procentní výměry starobního důchodu o 500 Kč podle § 67b zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2019, od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2018. Toto zvýšení náleží k procentní výměře zvýšené podle § 67 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. září 2018, případně procentní výměře zvýšené podle § 67a zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2019.

Článek 3 upravit takto.

Čl. 3 Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2018. S výjimkou ustanovení čl. 1 bodu 2, 4 a 5 a čl. 2 bodu 2 a 3, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2019.

Odůvodnění. Ženy mají v průměru o 2000 Kč nižší důchody než muži. Přitom ženy, které se staraly o děti a vychovávaly je, přišly často o kariérní postup v práci nebo o práci, kterou dělaly rády, ale z důvodu pobytu na rodičovské dovolené při více dětech i delší než 3 roky na toto místo již nenastoupily. I když je pak často důvodem nízkých důchodů žen, které ač vychovaly nové daňové poplatníky, jsou pak bity na stáří nízkými důchody.

Proto je zde návrh, aby k důchodu dostala každá žena za vychované dítě 500 Kč. Je to ocenění společnosti ženy jako matky nebo mámy a finanční přilepšení, aby důchodkyně často nemusely potupně prosit o dávky, neboť nízká výše jejich důchodu je na pokrytí jejich potřeb často nestačí. Navíc takto investované peníze důchodkyně neutratí v nějakých daňových rájích, ale vrátí se zpět do systému formou nákupu za spotřební zboží, léky apod.

Tento návrh je alespoň malým přilepšením ženám-matkám, na které by společnost neměla zapomínat, a naopak jim jako poděkování za výchovu dětí pomoci zkvalitnit jejich jednu etapu života, ocenit tady přínos společnosti.

V Praze 18. července 2018. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan senátor Petr Vícha. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já jen žádám o 5 minut před hlasováním pro poradu klubu vzhledem k předneseným pozměňovacím návrhům.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, váš požadavek jsem zaregistroval. Další přihlášenou je paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážení přítomní. Já nemám připraven ten pozměňovací návrh. Jak jsem tady navrhovala, tak velmi se mi líbí ten návrh pana kolegy Vystrčila, ale nebudu ho moci podpořit. Prosila bych vás tedy, abyste ho nepodpořili, ačkoliv je to věc správným směrem, protože my máme skutečně polovinu žen, možná že ještě víc, já tu statistiku dneska nemám, ale většina těch žen skutečně pracuje po těch 55 letech, nezažádala si o důchod. To znamená, že pracují třeba do 65 let. Tím pádem když vlastně budou muset mít 25 let od přiznání důchodu, tak se vůbec ani v těch 85 letech na to nedostanou. Takže v tom případě je pro většinu asi přece jenom lepší, když v těch 85 letech to navýšení mít budou. Pan senátor Vystrčil říkal, že to do toho pozměňovacího návrhu dát nejde. Buď, nebo. Což by bylo nejlepší řešení. Tak já si myslím, že když nebudeme říkat, že něco nejde, budeme říkat, že to neumíme. Čili to neumíme tam dát správně. Tak pak takovýto pozměňovací návrh je například pro ženy vysokoškolačky zásadně nevýhodný, protože ony právě proto, že pečovaly o děti, pokračují třeba ve své kariéře dlouho ještě poté, co už by do důchodu mohly jít. Takže to opravdu mě mrzí. Ale rozhodně bych podpořila ten pozměňovací návrh, který předkládá kolega Kantor, protože si myslím, že to aspoň trošku ty znevýhodněné ženy v ČR podpoří.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Já jenom, abych se vyjádřil úplně přesně. Uznávám logiku a správnost úvahy paní senátorky Sykové. A zároveň říkám, že v současné době ta situace, kterou ona označuje jako rizikovou, nenastává, protože nyní to je tak, že skutečně nemáme ženy, které by ještě nebyly 25 let v důchodu a zároveň měly více než 85 let. Nebo je jich naprosté minimum. Pokud to začne být problém, tak nejdříve dle mého odhadu za 5, za 10 let. To už bude možné tu úpravu provést. A pokud paní senátorka přišla s tímto návrhem, já ho opravdu nepovažuji za špatný, v tuto chvíli tak legislativa na tom mém pozměňovacím návrhu pracovala celý den. A co je nejhorší, je, kdybychom v případě, že se jedná v tomto případě o stamiliony, možná i miliardy, udělali věc, která potom bude mít dopady, o kterých nevíme přesně, jak velké budou, přičemž to vylepšení v tomto okamžiku je naprosto marginální, pro mě, řekl bych, skoro nulové. A to riziko, do kterého bychom šli, že to uděláme například tím způsobem, že někdo bude chtít dostávat dva důchody atd., protože tam bude špatná spojka a podobně, je poměrně veliké. Naše legislativa mi řekla, že za tu krátkou dobu, kterou máme, není schopná garantovat, ne připravit, ale garantovat naprostou správnost toho návrhu v té podobě, aby nedošlo k nějaké kolizi, kterou bude někdy využívat při sporech se státem apod.

Proto bych při vší úctě k paní senátorce, prostřednictvím pana předsedajícího, paní senátorko, prosil, abychom si v tomto věřili, uvědomili si, že skutečně to, že by nedošlo k novelizaci tohoto zákona během 2, 3 let, je velmi málo pravděpodobné, nehledě na to, že to je nakonec i v našich silách, abychom to udělali, kdyby se ukázalo, že to je problém. To je všechno.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, jenom upozorňuji, že teď by měla být diskuse k pozměňovacím návrhům. Obecnou rozpravu už jsme dávno ukončili. Slovo má pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Já jsem si toho vědom, ale přece jenom nemůžu než nereagovat. Mě neuspokojuje, že na tom dělala celý den naše legislativa. To má základní dopady do rozpočtu státu. Pokud jsem to správně pochopil, pokud se mýlím, tak mi řekněte, ale to nebylo projednáno ani na jednom výboru. To znamená, že příslušná ministerstva se k tomu vůbec nemohla vyjádřit. Věcně já s tím souhlasím. Ale přece Senát se bude chovat takovým způsobem, že bude zasahovat takovýmto způsobem do státního rozpočtu, tu 2 miliardy, tu 4 miliardy, tu 16 miliard. To přece není možné. To není jenom legislativa. To nemůžu udělat tak, že mně tady legislativa něco nachystá. Ale taky se musím zabývat tím, kde k těm penězům přijdu. Já nevím, kam se to Senát řítí, tímto návrhem zákona. Říkám, já věcně proti tomu nemám vůbec nic, rád bych to podpořil. Ale proč proboha ti autoři, když už všechno pominu, tak proč to neprojednávali na výborech a nepozvali si k tomu příslušná ministerstva.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Jenom poznámku, pane senátore, legislativa z hlediska právního, nikoli z hlediska dopadu na státní rozpočet. To je nic...

Senátor Radko Martínek:  Pane místopředseda, toho jsem si právě vědom, proto to říkám, že v tomto případě legislativa nemůže být ta hlavní.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Jitka Seitlová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající. Velmi krátce. Máme na to krátký čas. Musím vystoupit s tím a říct: Prosím, organizační výbore, příště zvaž, kdy stanovíš plénum, dej třeba dvě pléna, abychom měli dost času připravit pozměňovací návrhy, aby se tady neobjevovalo, že to nebylo projednáno ve výboru. Rozumím tomu, že jenom ta legislativa nestačí. Ale skutečně tohle je zásadní věc. Možná to skutečně mohlo být připraveno i ze strany obou těch předkladatelů ještě precizněji. Připomínka, kterou má paní senátorka Syková, já jí hrozně rozumím, protože není pravdou, že se to týká málo žen. Znám velmi mnoho žen, které pracovaly do 65 let, protože prostě se bály, že nebudou mít skoro žádný důchod, právě proto, že se staraly o ty děti. A je jim, věku, který pan senátor si myslí, že ne. Takže mám s tím trošku problém, pro který ten pozměňovací návrh hlasovat. Já budu hlasovat pro pozměňovací návrh určitě tedy pana senátora Kantora. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, s přednostním právem předseda Senátu, senátor Milan Štěch. Máte slovo, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Předně chci říct, protože od paní kolegyně Seitlové už asi potřetí zaznělo na této schůzi, že jsme si ty lhůty sami zkrátili. Zaprvé tento zákon přišel v první várce a bylo na něj 30 dnů, jako na každý jiný. To je první věc. To jsem si teď ověřil. Druhá věc.

Když přišly ty tři zákony, tak já jsem se dotázal mimo jiné předsedů výborů, zdali jim ta lhůta stačí, protože samozřejmě jsem věděl, že alternativou je svolat plénum třeba zase za týden. Ten názor byl, že jim stačí.

Takže já bych byl pro to, abychom tyto věci zvážili a abychom toho nezneužívali. Já klidně se nebudu příště bavit s výbory a natáhnu to na těch 30 dnů, ať se to líbí, nebo nelíbí, ale nakonec stejně rozhodne organizační výbor, protože já se řídím jeho doporučeními. Myslím si, že to vyjádření předsedů výborů bylo v tomto směru jasné.

Myslím si, že dneska tato část naší schůze nebude patřit k těm šťastným. Ona nebude patřit k těm šťastným, protože plně souhlasím s kolegou Martínkem, takovéto vážné věci, které mají jak systémové dopady, tak ekonomické dopady, by skutečně měly probíhat tak, že budou dobře posouzeny ve výborech. V odborných výborech. A byla na to lhůta, která je nám běžně daná. Toto asi bude pominuto. Já chci říci, vážení, my tady napravujeme věci, že najednou chceme řešit ženy. Já jsem v roce 1995 lobboval za ženy v Poslanecké sněmovně. A zákon o důchodovém pojištění byl vyměněn politickými stranami za vinařský zákon. Tehdy se mohly ženy ošetřit. Neošetřily se, jsou tady někteří tehdejší poslanci; neošetřily se, naopak se vylila vanička s dítětem. A dneska se stejné politické subjekty probudily, jsou uvědomělejší. Mají na to právo, ale tak to aspoň připravme systémově, a ne tady na místě. A nakonec tento pozměňovací návrh už byl v Poslanecké sněmovně vznesen a byl tam odmítnut.

Takže já si myslím, že dneska – a je to můj názor, nemusíte se mnou souhlasit. Ale to, co se navrhuje, nesvědčí o profesionální práci. A proto já osobně ani nemůžu pro ten pozměňovací návrh hlasovat, protože i Miloš Vystrčil řekl, že to tolik nestojí, ale má určitě rizika, jak už tady naznačila paní kolegyně Syková, a my je nemáme vyhodnocené. Vždyť to jsou systémové věci. A ať se na mě přátelé, nebo kolegové z ODS nezlobí, to, co jste možná do období tři roky zpátky prosazovali, tak teď jdete 180 stupňů proti tomu. Ale máte na to právo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předsedo, další přihlášenou je paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové. Já mám jednu velmi krátkou poznámku. A k té mě přivedla včerejší návštěva pana předsedy NKÚ, který měl velmi přesnou analýzu, jak se v České republice hospodaří, kde jsou jaké peníze, v podstatě jsou naprosto nedobytné...

A domnívám se, že by bylo velmi dobré vrátit se k NKÚ. Protože to je opravdu cesta, odkud utíkají peníze. Ty peníze by samozřejmě mohly pomoci i v důchodovém systému, kde peníze chybí.

Takže moje vidění věcí je, k tomu výstupu NKÚ se určitě vrátit, a bude stoprocentně peněz i na ženy, které si peníze zaslouží i ve vyšších důchodech.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Paní senátorko, omlouvám se, ale jsme v podrobné rozpravě, takže pokud máte něco k pozměňovacímu návrhu, prosím, ale obecná rozprava už byla ukončena.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Ne, ne, toť vše, co jsem chtěla sdělit. Díky.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, technická pan předseda.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já se omlouvám, jak jsem tady řekl, že ten zákon přišel v první várce, byla to informace, kterou jsem měl od legislativy, přišel v druhé várce. Ale platí tam to druhé, že výbor mi sdělil, že mu lhůta do dnešního pléna stačí, abychom to zařadili. Tak taky o tom rozhodl Organizační výbor. Ale já si myslím, že v tom to ani není. Že to je v tom, že ty věci se nechávají tady na plénum, protože je to takové docela politické rozhodování.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Vosecký, jako senátor. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dobrý den, dámy a pánové.

Já bych tady jenom uvedl pár věcí na pravou míru. Na výboru se projednávaly pozměňovací návrhy. A říkal jsem to tady ve zpravodajské zprávě. Ale ty nebyly v té kvalitě, abychom mohli přijmout usnesení k nim. To znamená, že se přijalo usnesení, které jsem tady načetl. Takže ne, že by se na výboru neprojednávaly návrhy. Projednávaly se pozměňovací návrhy, ale nebyly v té kvalitě, tak, abychom je mohli sem propustit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a dalším přihlášeným je pan senátor Peter Koliba, máte slovo, pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Opravdu jenom fakticky. Jako předseda výboru vám mohu garantovat, že pozměňovací návrh pana senátora Kantora byl projednán. Pozměňovací návrh pana senátora Vystrčila nebyl projednán na našem výboru - jako garančním výboru. A pozměňovací návrh pana senátora Kantora nebyl schválen. To znamená, my jsme to projednávali, my jsme o tom diskutovali, byli tam zástupci MPSV. A většinovým hlasováním členů výboru nebyl tento pozměňovací návrh přijat. Pan senátor Kantor ho přesto předložil na plénu. To jenom fakticky, abyste věděli, že výbor se tím zabýval. Výbor to projednal. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A do rozpravy se hlásí pan senátor Lumír Kantor. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Vážené kolegyně, kolegové, je asi na mně, abych teď řekl, že tak, jak to říkal pan senátor Koliba, tak to bylo. Čili projednal se z hlediska právního i legislativního i praktického. Na argumenty Ministerstva práce a sociálních věcí, které spočívaly hlavně v tom, že pokud půjdou pozměňovací návrhy, tak se celý proces zbrzdí a nebudou důchody včas u lidí. To byl ten hlavní argument. Já si vzpomínám, že jsme tady projednávali, je to možná rok a půl, promiňte mi teď, byl to zákon č. 96, zdravotnický zákon o nelékařských povolání, a tehdy se nám tam objevily – a patří to k věci – homeoterapie, čínská terapie atd. A tady tehdejší pan ministr zdravotnictví říkal, pokud se to dostane teď, pokud se něco stane a nepůjde to dál, tak je ohrožen systém sester, vzdělávání sester atd. A ono to v podstatě prošlo atd., ale v systému vzdělávání sester se toho stalo velmi málo. A není jich víc díky tomu, že jsme tehdy překotně ten zákon přijali. Takže proto jsem si dovolil i v této souvislosti nebo v kontextu této úvahy předložit svůj pozměňovací návrh. Protože to považuji za důležité s těmi ženami. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Ano, je pravdou, že ten můj pozměňovací návrh nebyl na výborech projednán, protože jsem ho tam nepředložil. Počítal jsem s tím, že ho budu konzultovat zejména s ministrem práce a sociálních věcí, což se nepodařilo z důvodů toho, že nebylo jasné, s kým tak učinit. A co se týká vlastního obsahu návrhu zákona, tak děkuji za to, že tady bylo připomenuto, že ten návrh zákona byl podáván už v Poslanecké sněmovně. Tudíž lze předpokládat, že se tím mohli minimálně lidé, kterých se to týká, hlouběji zabývat a mít o těch důsledcích nějaké povědomí.

A nyní k těm hrozbám a k těm věcem, které s tím souvisí. Já neříkám, že ten zákon je dokonalý, ale pokud ten zákon necháme ve stávající podobě, tak to navýšení o 1000 Kč pro ty, kteří jsou starší 85 let, se týká 180 000 lidí, zhruba tak asi. A z těch 180 000 lidí jsou tam možná nějaké ženy starší 85 let. Toho typu, jak o tom mluvila paní kolegyně Syková nebo paní kolegyně Seitlová. Netroufnu si říct, kolik je to procent, ale řekl bych, že to budou jednotky procenta. A když ten pozměňovací návrh přijmeme, tak k těm 180 000 přibývá dalších 140 000 lidí, kterým poskytneme jakési sociální opatření, které souvisí s tím, že vychovávali děti, nepracovali potom dál - a šli do důchodu v 54, 55, 56 letech.

Mají v průměru, ono to podle mého názoru u nich většinou je více, o 2-3000 nižší důchod než ti pánové, kterým je více než 85 let, a zároveň se jich toto opatření nedotkne. A pak vážíme vždycky na vahách, jestli skutečně ten problém, který existuje – já neříkám, že neexistuje – a který tak popisuje paní kolegyně Syková, nebo paní kolegyně Seitlová, většinou u těch lidí lze předpokládat, když pracovali takovou dlouhou dobu, že nemají úplně tak nízký důchod, je větším problémem než ta bolest, nebo ten problém, který způsobíme tím, že se zachováme nespravedlivě. Ty matky, které šly do důchodu v těch pětapadesáti, šestapadesáti, třiapadesáti, prostě pomineme a v rámci toho stávajícího návrhu zákona se na ně vykašleme. Tak to je velmi jednoduché. Takto to je.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Peter Koliba, ale pozor, předtím ještě pan předseda Senátu s přednostním slovem. Omlouvám se, pane senátore. Pouští, ano, děkuji, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Já jenom fakticky, vaším prostřednictvím, panu senátoru Kantorovi. Není pravdou, že to byl pouze časový faktor. Byly tam obsahové věci, tak, jak to přednesl zpravodaj výboru. A je o tom záznam. Takže, prosím vás, nezkreslujte skutečnosti, mluvte pravdu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Víte, když budeme chtít v tomhle udělat do určité míry zpětně, retroaktivně nějakou spravedlnost, to znamená řešit méně vydělávající ženy v minulosti, ale to trvá dneska také, budeme chtít nějak odškodnit. Nezapomeňme, že náhradní doby za ty děti se započítávaly a ten dřívější odchod do důchodu, ten nehraje prakticky ve výpočtu toho důchodu skoro žádnou roli. To tam nemá skoro žádnou váhu. Ale já se tedy potom ptám, co s těmi profesemi, kde lidi dělali za pár korun praktickou stejnou práci jako ženy, dělali i někteří muži? Vidíte, kam se s tou spravedlností dostaneme?

Špatně? Já si myslím, že to není zpracované. Že to není domyšlené. A jestli se chceme zachovat jako zodpovědné těleso, tak bychom pro ty pozměňováky neměli hlasovat, nechat projít marnou lhůtu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A do diskuze se nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Ano, chce, máte slovo, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR, pověřen řízením ministerstva zahraničních věcí ČR Jan Hamáček:  Děkuji, já velmi stručně. Z pozice vlády nemohu navrhovat podporu žádného pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a prosím pana zpravodaje, abyste v souladu s pozměňovacím návrhem přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat.

Senátor Jiří Vosecký:  Já bych řekl, že jsou všechny na stole.

Senátor Jiří Vosecký:  Já jsem teď nerozuměl otázce, co jste říkal.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já jsem říkal, abyste nás provedl pozměňovacími návrhy a hlasováním o nich.

Senátor Jiří Vosecký:  Jo, dobře, dobře. Takže první pozměňovací návrh...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pardon, pardon, přestávka, protože ona už byla před hlasováním o pozměňovacích návrzích, ne před celkovým. Ano, vyhlašuji pět minut. Stačí, pane předsedo klubu? Takže pětiminutová přestávka.

(Jednání přerušeno v 12.43 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.48 hodin.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Takže přestávka byla vyčerpána, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové.

Máme dva pozměňovací návrhy. Pozměňovací návrh kolegy Vystrčila, kolegy Kantora. První hlasování bude o pozměňovacím návrhu pana kolegy Vystrčila, druhé hlasování bude o návrhu kolegy Kantora a třetí hlasování bude, když to projde, jako o celku.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Omlouvám se, pane senátore, nebylo projeveno přání odhlásit, přihlásit, takže prosím. (Děje se.)

Pojďte, pane senátore. Pojďte nás provést. Vy byste si to představoval, že já to tady za vás budu dělat? To ne... (Šum v Jednacím sále.)

A prosím stručně, aby věděli senátorky a senátoři, o čem hlasujeme.

Senátor Jiří Vosecký:  Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana kolegy Vystrčila. Všichni ho víte, protože ho máte na stole.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, aktuálně je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 33. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Pan navrhovatel? Já jsem se ho nezeptal, ale vím jeho stanovisko. Pane zpravodaji, vaše je jaké? No už je to jedno. (Smích)

Takže konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 44 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 34, proti byl 1. A návrh byl přijat.

Další pozměňovací návrh. Můžete tady zůstat, nemusíte chodit sem a tam.

Senátor Jiří Vosecký:  Druhý pozměňovací návrh je pana kolegy Kantora. Všichni ho máte na stole, takže můžeme hlasovat.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Takže aktuálně je přítomno 64, aktuální kvorum je tedy 33. Pan navrhovatel, stanovisko? Negativní. Pan zpravodaj? Stanovisko?

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Také negativní, ale přesto budeme hlasovat. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 45 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 18, proti nebyl nikdo a návrh nebyl přijat.

Můžete pokračovat, pane zpravodaji.

Senátor Jiří Vosecký:  Takže bychom teď hlasovali o návrhu jako celku. To znamená včetně pozměňovacího návrhu pana kolegy Vystrčila.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano. (Dohadování se mimo mikrofon.) Ano, jenom tady nemám ještě připravený návrh hlasování. Neukazuje se mi tam. Jo, ukazuje.

Takže aktuálně je přítomno 64, aktuální kvorum 33. A já zahajuji návrh o celém vrácení návrhu s pozměňovacími návrhy.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

A já konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 46 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 se pro vyslovilo 33, proti byl 1 a návrh byl přijat.

A nyní nám zbývá ještě pověřit senátoři, kteří půjdou obhájit náš návrh do sněmovny. Navrhuji, aby to byl pan senátor Miloš Vystrčil a ještě náhradník, nehlaste se všichni. Možná, že pan senátor Vosecký jako zpravodaj. Je proti tomu námitka? Není-li, budeme o tomto hlasovat.

Aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum je 32. A já zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 47 z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, panu předkladateli, děkuji zpravodajům. (Dozvěděl jsem se, že dva Krčálovy body vezme Toman.)

A tím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Běloruskou republikou o důchodovém zabezpečení, podepsaná v Minsku dne 14. března 2018

Tisk č. 272

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 272. A jak jste slyšeli, uvede ho v zastoupení pan ministr Miroslav Toman. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, máte před sebou návrh na ratifikaci mezinárodní smlouvy o důchodovém zabezpečení s Běloruskem.

Hlavním smyslem předkládané smlouvy je vymezit, ve kterém státě bude migrující pracovník platit sociální pojištění. Lze ji považovat za obdobu smlouvy o zamezení dvojímu zdanění v sociální oblasti. Vedle úpravy odvodů pojistného je stěžejní částí smlouvy úprava nároku na důchody. Vychází se ze zásady, že stát poskytuje důchod odpovídající době pojištění získané podle jeho právních předpisů. Pokud v době pojištění získané v jednom ze smluvních států pro nárok dostatečné...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Omlouvám se, pane ministře, já jenom zjednám pořádek. Prosím, já vím, že máte radost, ale jsme u jiného bodu. Máte slovo, pane ministře, prosím.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Děkuji. Pokud v době pojištění získané v jednom ze smluvních států pro nárok dostatečné nejsou, ale součet dob v obou zemích je dostatečný, obsahuje smlouva zásadu sčítání do pojištění a možnost stanovení takzvaných dílčích důchodů. Po obsahové i formální stránce je smlouva standardním mezinárodním dokumentem. Bližší informace o smlouvě jsou obsaženy v předkládací zprávě. Rovněž byly poskytnuty při projednávání smlouvy v příslušných výborech Senátu, které její ratifikaci doporučily. S ohledem na uvedené navrhuji schůzi Senátu vyslovit s návrhem na ratifikaci předložené smlouvy souhlas. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 272/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 272/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodajka tohoto výboru paní senátorka Alena Šromová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře. Nebudu opakovat, co již zde bylo řečeno. Jenom podotknu, že smlouvou jsou upraveny pouze důchody, nikoli další sociální dávky. Konkrétně se tedy jedná o důchody starobní, invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí. Co se týká nároku na český státní rozpočet, předpokládá se zvýšení nároku, ale víceméně se jedná o dílčí důchod pro několik stovek osob. Tudíž z hlediska celkových nákladů na důchody v České republice se jedná o částku zcela nepatrnou.

Proto si dovolím přečíst usnesení z 16. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, konané dne 11. července 2018. Toto usnesení se týká tohoto senátního tisku č. 272. A výbor po odůvodnění zástupkyně předkladatele, Ing. Ivy Merhautové, MBA, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí, Mgr. Tomáše Martince, náměstka ministra práce a sociálních věcí a mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor zaprvé – doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Běloruskou republikou o důchodovém zabezpečení, podepsané v Minsku dne 14. března 2018. Zadruhé – určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Alenu Šromovou. A zatřetí – pověřuje předsedu výboru senátora Petera Kolibu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Patrik Kunčar? Ano, přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal na své 15. schůzi dne 20. června vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva mezi Českou republikou a Běloruskou republikou o důchodovém zabezpečení. Obecně vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Běloruskem v oblasti sociálního zabezpečení nejsou v současnosti smluvně upraveny.

Původní smlouva je velmi stará z roku 1959, ještě mezi ČSSR a SSSR. Bilaterální jednání byla zahájena v roce 2011 a výsledkem je předkládaný návrh této smlouvy. Smlouva přinese nad rámec vnitrostátních právních předpisů možnost přiznání dílčích důchodů v případech, kdy doby pojištění v té které ze smluvních stran nezakládají nárok podle jejich právních předpisů. Smlouvy respektují existující národní sociální systémy, nezasahují do jejich podstaty, ale stanoví přesná pravidla koordinace. Jejich cílem je odstranit kolize vznikající při aplikaci národních zákonů a vyloučit omezení nároků na dávky z důvodu občanství, bydliště nebo kratší doby pojištění získané na území některého ze smluvních států. Vláda ČR se sjednáním smlouvy vyslovila souhlas svým usnesením v srpnu 2016. Smlouva byla podepsána českou stranou 14. března 2018, do Senátu byla předložena v květnu 2018 a Poslanecké sněmovně byla předložena 30. dubna 2018. Co se týká finančních dopadů, tak jak už tady bylo zmíněno, nebudou nikterak závratné, nicméně finanční dopady budou.

Na můj dotaz, kolika osob se to bude týkat, když se uvádí několik stovek, tak v současné době se jedná o přibližně 800 běloruských občanů, a o občanech ČR v Bělorusku informace nemáme. Z hlediska celkových plateb na důchody v ČR se tak nebude jednat o zásadní zvýšení nákladů a prostředky na provádění smlouvy budou čerpány z kapitoly ministerstva práce a sociálních věcí.

Po odůvodnění zástupce předkladatele Ivy Merhautové, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí ČR, zpravodajské zprávě senátora Patrika Kunčara a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi ČR a Běloruskou republikou o důchodovém zabezpečení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Nechce. Paní zpravodajka k rozpravě, která neproběhla? Také nechce. Budeme po znělce hlasovat o usnesení tak, jak ho navrhuje garanční výbor.

Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28 a já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 48 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 46 a proti nebyl nikdo a návrh byl tedy přijat. Děkuji panu předkladateli, zpravodajům, končím projednávání tohoto tisku.

Dalším projednávaným bodem je

 

Návrh doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně

Tisk EU č. J 119/11

Senátní tisk č. J 119/11. Prosím pana Miroslava Tomana, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Evropská komise dne 13. března 2018 předložila v rámci tzv. balíčku sociální spravedlnosti návrh doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně. Cílem doporučení je podpora všech osob samostatně výdělečně činných a pracovníků s nestandardními smlouvami, kteří z důvodu svého typu smlouvy nebo postavení na trhu práce nejsou dostatečně chráněni systémy sociální ochrany. Pokud jde o nezaměstnanost, nemoc, mateřství nebo otcovství, pracovní úrazy a nemoci z povolání, zdravotní postižení a stáří. Jde o podporu členských států, aby umožnily všem výdělečně činným osobám se zapojit do odpovídajících systémů sociální ochrany získat a využít odpovídající nároky jako účastníci systému a usnadnit převoditelnost nároků sociální ochrany mezi systémy a zvýšit transparentnost práv sociální ochrany. Česká republika v tomto směru uvítala, že jde o nelegislativní úpravu, jejíž plnění bude monitorováno v rámci procesu evropského semestru. Česká republika bude především dbát na zdržení principu subsidiarity a proporcionality, přičemž návrh by měl respektovat specifika národních systémů sociální ochrany. S cíli stanovenými v doporučení souhlasíme. V návrhu je doporučováno, aby přístup sociální ochrany k pojistnému systému byl povinný pro všechny pracovníky i pro osoby samostatně výdělečně činné s výjimkou pojištění v nezaměstnanosti pro OSVČ, kde je doporučováno zajištění alespoň dobrovolného pojištění pro tyto osoby. Český systém v jistých případech funguje obráceně. Je dobrovolný, tedy umožňuje volbu opt-in, tedy o zajištění účasti se musí požádat. Zde tedy Česká republika nesplňuje požadavky vyplývající z návrhu doporučení. Naopak u pojištění v případě nezaměstnanosti jde nad rámec doporučení, neboť systému jsou povinni se účastnit též osoby samostatně výdělečně činné. Pro případ možného budoucího tlaku v rámci procesu evropského semestru na změny vnitrostátní legislativy bude ČR během vyjednávání usilovat o zmírnění znění doporučení směrem k zavedení dobrovolných systémů pro všechny osoby cílové skupiny na základě doložky o účasti. V případě doložky o neúčasti to znamená možnost se do systému přihlásit nebo ze systému odejít. Vzhledem ke zvolenému právnímu zákonu navrhovaného doporučení je přijetí návrhu ze strany ČR vázáno na předchozí souhlas Parlamentu a tolik mi dovolte poděkovat a tolik úvodem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli a prosím vás, abyste sledoval místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 119/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Dovolte mi, abych přečetla návrh výboru pro evropské záležitosti. Jenom si ještě dovolím podotknout, že tak, jak tady již zazněl typ dokumentu, je to doporučení, je to nezávazný právní akt, avšak tato nezávaznost neznamená absenci právního významu. Národní soudy by měly brát doporučení v úvahu zejména v případech, kdy tato doporučení mohou napomoci interpretovat národní či unijní právní předpisy. Návrh je součástí balíčku předpisu o sociální spravedlnosti jako je například evropský pilíř sociálních práv či již projednávaný tisk zde v Senátu transparentní a předvídatelné pracovní podmínky.

Nyní přečtu doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných v sociální ochraně. Senát Parlamentu ČR

1. souhlasí s výhradami návrhu doporučení uvedenými v rámcové pozici vlády, jak tady zazněly ze strany pana ministra

2. upozorňuje, že nastavení systému sociálního zabezpečení spadá podle článku 153 Smlouvy o fungování EU do kompetence členských států a že opatření přijatá podle tohoto článku nesmí významněji ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému

3. zastává názor, že komisí doporučovaná povinná účast osob samostatně výdělečně činných na systémech sociálního zabezpečení by vedla k podstatnému navýšení nákladů na odvody na straně osob samostatně výdělečně činných i na straně státu s ohledem na povinnosti výplat odpovídajících dávek a že by v jejím důsledku zanikla flexibilita a výhody, které se s prací osob samostatně výdělečně činných pojí a pro které je tato forma práce vyhledávána

4. oceňuje s ohledem na výše uvedené, že komise zvolila formu právně nezávazného doporučení, nicméně dodává, že přijetí takto konkrétně formulovaného doporučení v kombinaci s monitoringem ze strany komise může vést k silnému tlaku na změny systému sociální ochrany v členských státech

5. považuje za vhodné sjednotit definice obsažené v předloženém návrhu doporučení s ostatními platnými nebo projednávanými právními předpisy EU, zejména pojmy zaměstnanec a pracovník a jejich vzájemný vztah a doplnit definici osob samostatně výdělečně činných.

Tento požadavek už zazněl z naší strany i při projednávání tisku o předvídatelných pracovních podmínkách.

6. konstatuje ve shodě s vládou, že vzhledem k právnímu základu návrhu, kterým je též článek 352 Smlouvy o fungování EU, bude souhlas zástupce vlády ČR v Radě s přijetím konečného znění doporučení dohodnutého členskými státy podmíněn předchozím souhlasem Senátu podle § 190 zákona č. 108/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.

II. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto usnesení a o dalším vývoji projednávání, a to v okamžiku dosažení politické shody potřebného počtu členských států na hlavních prvcích návrhu nebo již předtím, pokud by se výsledky projednávání v Radě začaly výrazně odchylovat od postoje České republiky vyjádřeného v rámcové pozici vlády;

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se uvedenými materiály zabýval, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka paní senátorka Daniela Filipiová, která není přítomna, a ptám se pana předsedy, zda určí náhradního zpravodaje. Je jím pan senátor Vosecký a má slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, výbor na své 15. schůzi konané dne 10. května 2018 přijal 111. usnesení k návrhu doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně /senátní tisk č. J 119/11:

Po odůvodnění zástupce předkladatele doc. JUDr. Petra Hůrky, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, a to zpravodajské zprávě senátorky Daniely Filipiové a po rozpravě výbor

1. projednal na základě žádosti předsedy výboru pro záležitosti EU návrh doporučení Rady o přístupu pracovníků a osob samostatně výdělečně činných k sociální ochraně,

2. zaujímá toto stanovisko k tomuto návrhu (stanovisko máte v příloze k usnesení, tak ho nebudu číst),

3. určuje zpravodajkou pro jednání na schůzi Senátu senátorku Danielu Filipiovou,

4. pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu výboru pro záležitosti Evropské unie.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Není tedy nutné, aby se předkladatel ani zpravodaj vyjadřoval.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla senátorka Šárka Jelínková a jak je uvedeno v tisku č. J 119/11/02. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 27.

Zahajuji hlasování a prosím, kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. A kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 49 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 se pro vyslovilo 44, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto tisku, děkuji předkladateli i zpravodajům.

Na pořadu máme další bod, kterým je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci

Tisk EU č. N 120/11

Je to senátní tisk č. N 120/11. Prosím pana ministra, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám představil v současné době projednávaný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci.

V České republice jsou dominantním realizačním subjektem na konci zemědělsko-potravinářské vertikály nadnárodní obchodní řetězce. Z této jejich pozice bohužel vyplývá používání nekalých obchodních praktik proti malým producentům a dodavatelům potravin. Zvláštní pravidla týkající se nekalých obchodních praktik ve 20 členských státech svědčí o značných obavách ohledně nekalých obchodních praktik na vnitrostátní úrovni. Různorodost přístupu k nekalým obchodním praktikám v členských státech je však značná. V některých členských státech neexistuje žádná anebo je neúčinná zvláštní ochrana proti nekalým obchodním praktikám. Ministerstvo zemědělství dlouhodobě apelovalo na ustanovení společného legislativního rámce EU proti potírání nekalých obchodních praktik. Díky našemu úsilí i úsilí několika dalších členských států předložila Evropská komise 16. dubna letošního roku Radě ministrů návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci. Cílem tohoto návrhu je snížení výskytu nekalých obchodních praktik, v potravinovém řetězci zavedení minimálního společného standardu ochrany v celé Evropské unii sestávajícího z krátkého seznamu konkrétně zakázaných nekalých obchodních praktik.

Návrh směrnice reflektuje zranitelnost nejslabšího článku a nerovnováhu z pohledu vyjednávací pozice v potravinovém řetězci. Ochrana se proto vztahuje na malé a střední dodavatele, pokud prodávají potravinářské produkty kupujícím, kteří nejsou malými či středními podniky. Záměrem této oblasti působnosti je přispět k odpovídající životní úrovni zemědělského obyvatelstva, což je cílem společné zemědělské politiky podle čl. 39 podle Smlouvy o fungování EU.

Navrhovaná opatření doplňují stávající opatření členských států a tzv. dobrovolný kodex chování iniciativy dodavatelského řetězce. Směrnice jednoznačně zakazuje čtyři praktiky a další čtyři praktiky zakazuje v případě, že nejsou srozumitelně a jednoznačně sjednány při uzavření smlouvy o dodávkách.

Směrnice umožňuje podávání podnětů organizacemi producentů při zachování důvěrnosti stěžovatele. Návrh směrnice dále ukládá členským státům určení donucovacího orgánu a stanovuje jeho pravomoci. V České republice předpokládá určení ÚOHS. Návrh směrnice je tak minimálním jednotným základem regulujícím nekalé obchodní praktiky v Evropské unii. Navíc členským státům směrnicí dává možnost, aby na svém území stanovily přísnější podmínky nad rámec opatření směrnice, pokud to specifické okolnosti trhu vyžadují, tj., aby rozšířily seznam praktik považovaných za nekalé, nebo okruh subjektů, na něž se opatření vztahují.

Ministerstvo zemědělství zpracovalo s ÚOHS jako spolugestorem k návrhu směrnice rámcovou pozici, která byla schválena 15. května letošního roku.

Česká republika v souladu s rámcovou pozicí návrh směrnice v nastávajících jednáních obecně podporuje a při projednávání návrhu podpoří i případné rozšíření seznamu praktik považovaných za nekalé nebo rozšíření působnosti směrnice na všechny články potravinového řetězce.

Cílem rakouského předsednictví je dosáhnout za svého předsednictví politické dohody. Nyní probíhají úpravy textu návrhu směrnice na úrovni pracovní skupiny pro horizontální zemědělské otázky. Na přelomu září a října předsednictví plánuje návrh diskutovat na Stálém výboru pro zemědělství pro přípravu mandátu pro jednání s Evropským parlamentem.

Tolik úvodem a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 120/1/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Výbor pro záležitosti Evropské unie se zabýval návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci na své 24. schůzi dne 20. června 2018.

Budu velice stručný. Pan ministr poměrně podrobně návrh směrnice zdůvodnil. Nicméně Evropská komise navrhuje zakázat některé velmi škodlivé nekalé obchodní praktiky v potravinovém řetězci, aby zajistila spravedlivější jednání s malými a středně velkými zemědělci a výrobci potravin. Tento zákaz se vztahuje na opožděné platby za potraviny podléhající rychlé zkáze, rušení objednávek na poslední chvíli, jednostranné nebo retroaktivní změny smluvních podmínek a nucení dodavatelů, aby platili za znehodnocené produkty.

Další praktiky uvedené v návrhu směrnice budou přípustné pouze v případě, že se na ně vztahují jasné a jednoznačné předchozí dohody mezi partnery. Návrh dále ukládá členským státům povinnost určit donucovací orgán, v případě ČR je to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který bude nová pravidla posuzovat, v případě potřeby také ukládat odrazující sankce. V neposlední řadě návrh umožňuje podávání stížností a zavádí opatření na zachování důvěryhodnosti a anonymity stěžovatelů, aby upozorněním na nekalé obchodní praktiky nedošlo k poškozování jejich obchodních zájmů.

Přijetí směrnice si vyžádá novelizaci zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle, při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejich zneužití.

Doporučení výboru k vyjádření Senátu PČR podporuje v tomto případě pozici vlády a respektuje také usnesení VHZD. Je možné říct, že jde veskrze o pozitivní materiál. Já si dovoluji přečíst usnesení.

Výbor přijal 229. usnesení na své 24. schůzi 20. června. Po úvodní informaci k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci, po úvodní informaci náměstkyně ministra zemědělství, s přihlédnutím ke stanovisku VHZD a zpravodajské zprávě senátora Petra Orla a po rozpravě výbor

I. přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby k návrhu předmětné směrnice se vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Orla,

IV. pověřuje předsedu výboru, Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik zatím, děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. VHZD se uvedenými materiály také zabýval. Já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Jan Veleba? Ano, přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já si přeji vystoupit, ne abych to opakoval, to tady bylo všechno řečeno, s tím, že vás chci požádat, abyste toto usnesení podpořili. My jsme se tím zabývali, náš výbor, jak tady bylo řečeno, na své 24. schůzi 12. června 2018. Usnesení je takové, že jsme schválili stanovisko, které jsem jako zpravodaj připravil k této směrnici Evropského parlamentu o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v potravinovém řetězci. Máte to všichni ve svých materiálech. Bylo to tady přečteno. Byli jste s tím seznámeni. Pokládám toto za velmi důležitou záležitost. Prosím vás, abychom toto podpořili. Děkuji. Všechno.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Není se tedy k čemu vyjadřovat, budeme po znělce hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Petr Orel.

V sále je aktuálně přítomno 52 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 27. Já zahajuji hlasování. Prosím, kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 50 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 44, proti byl 1. Návrh byl přijat. Já děkuji předkladateli, děkuji zpravodajům.

Přistoupíme k následujícímu bodu, kterým je

 

Návrh nař. EP a Rady o transparentnosti a udržitelnosti hodnocení rizika ze strany EU v potravinovém řetězci, kterým se mění nař. (ES) č. 178/2002 [o obecném potravinovém právu], směr. 2001/18/ES [o záměrném uvolňování GMO do životního prostředí] a další

Tisk EU č. N 132/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 132/11 a N 132/11/01. Prosím pana ministra zemědělství Miroslava Tomana, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vám představil návrh nařízení Návrh nařízení EP a Rady o transparentnosti a udržitelnosti hodnocení rizika V EU v potravinovém řetězci, předložený v dubnu letošního roku, kterým se mění, jak tady bylo řečeno, 8 dalších nařízení a směrnic EU. Ty mají v současnosti zajistit, aby vědecké hodnocení bezpečnosti pesticidů před schválením EU vycházelo pouze ze studií zadávaných veřejnými orgány. Jde o konkrétní reakci na výsledky iniciativy Zakažte glyfosát, kterou podpořilo více než 1 milion občanů EU.

Návrh reaguje také na výsledky kontroly účelnosti nařízení o obecném potravinovém právu, která potvrdila, že současný systém založený na důsledné aplikaci analýzy rizik je funkční, určité nedostatky jsou však v transparentnosti, při posuzování bezpečnosti produktů, v proceduře před uvedením na trh.

Interní procesy na úrovni Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, tzv. EFSA, byly označeny jako neprůhledné, především pokud jde o používání dat poskytovaných komerčními subjekty. Byla také zpochybněna schopnost EFSA dlouhodobě udržet vysokou úroveň vědeckých expertiz a zdůrazněna potřeba větší spolupráce s členskými státy. Cílem návrhu je uvedené nedostatky napravit prostřednictvím 4 pilířů. První je posílení transparentnosti procesů hodnocení rizik, s klíčovým opatřením proaktivního zveřejňování všech studií a stanovisek poskytnutých EFSA k posouzení produktů, s výjimkou ochrany duševního vlastnictví a výhradními právy na údaje.

Druhým pilířem je zvýšení kvality a spolehlivosti studií přes jejich registr a institut konzultací ke studiím ze strany EFSA. Navrženo je také provádění kontrol EU a možnost vyžádat za mimořádných okolností ad hoc studie, s cílem ověřit důkazy.

Třetím pilířem je posílení vedení EFSA a dlouhodobé udržitelnosti jeho činnosti. Podle návrhu budou ve správní radě EFSA nově zastoupeny všechny členské státy, které se aktivně zapojí do procesu vyhledávání a nominace nových členů vědeckých panelů.

Posledním pilířem je zlepšení komunikace o riziku se stanovením cílů a zásad. ČR návrh nařízení v obecné rovině přivítala. Reaguje na celou řadu problémů, které jsou i z pohledu ČR vnímány jako zásadní pro důvěryhodnost a pro činnost EFSA.

K dílčím ustanovení máme celou řadu výhrad, které jsme již písemně sdělili zástupcům rakouského předsednictví v Radě EU a Evropské komisi. Jedná se především o členství ve správní radě, v návrhu se hovoří o zástupci jmenovaném Evropským parlamentem, ale není uvedeno, jestli se jedná o člena Evropského parlamentu nebo jmenovaného experta a také chybí jeho kvalifikace. Dále se ve správní radě snižuje poměr členů, které reprezentují spotřebitelské organizace, a potravinářský průmysl. Nyní to jsou 4 z 15. V budoucnu to budou 4 z 35. Tuto změnu považujeme za nevyváženou a mohla by být negativně vnímána veřejností.

Nařízení také ukládá, aby členské státy zavedly opatření, že jejich experti ve vědeckých panelech budou mít dostatek finančních prostředků a čas k řešení úkolů souvisejících s jejich členstvím ve vědeckém panele EFSA. Dále také uvádí, že členský stát bude garantovat nezávislost těchto expertů.

Tuto povinnost nelze plně zajistit, protože nemůžeme ovlivňovat fungování organizací, ve kterých vědci pracují, ať to jsou univerzity nebo soukromý sektor. Dále vnímáme jako negativní, aby každý členský stát posuzoval nezávislost expertů individuálně, což by mohlo vést k nerovnému přístupu.

Pokud jde o časové hledisko, projednávání ambiciózním plánem Rakouska, ještě během letošního podzimu přenést diskusi k návrhu do Evropského parlamentu, na jaře roku 2019 mít nařízení schválené.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 132/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Orel, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Orel:  Děkuji za slovo, vážené dámy, vážení pánové, VEU se touto problematikou zabýval na své 25. schůzi 10. července. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o transparentnosti a udržitelnosti hodnocení rizika ze strany EU v potravinovém řetězci, kterým se mění nařízení č. 178/2002, o obecném potravinovém právu, a mění se tak dalších 8 odvětvových evropských předpisů, které nebudu číst, zapamatovat si je neumím.

Současná podoba obecného potravinového práva EU vychází z právní úpravy z roku 2002, je relativně zastaralá. Během toho období došlo k několika krizím, které vyvolaly prostě potřebu změnit tuto směrnici. Jak už tady zaznělo, poslední případ se týkal procesu obnovení licence pro herbicid glyfosát. Ten proces schvalování vyvolal velký zájem veřejnosti. Stály tam proti sobě posudky Světové zdravotnické organizace a Mezinárodní agentury pro vývoj rakoviny, proti zjištění úřadu EFSA a Evropské agentury pro chemické látky.

Ty studie byly v určitém rozporu. Evropská komise se nakonec rozhodla respektovat úřad EFSA a Evropskou agenturu pro chemické látky. Došlo k povolení.

To byl taky důvod k tomu, že se vyvolala evropská občanská iniciativa, zakázat glyfosát a chraňte lidi a životní prostředí před toxickými pesticidy. Splnit parametry evropské iniciativy není jednoduché, podle lisabonské smlouvy, ale v tomto případě se to podařilo.

Návrh nařízení není problematický, zaměřuje se výhradně na zlepšení transparentnosti či zlepšení fungování Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, tzv. EFSA. Větší zapojení členských států v jeho řídící struktuře, vědeckých panelech, čímž chce reagovat na obavy vyjádřené v evropské občanské iniciativě.

Z pohledu spotřebitelů lze určitě ocenit povinnost úřadu EFSA zveřejnit veškeré informace týkající se žádosti o povolení, jakož i navrhované vytvoření veřejného rejstříku obsahující zadané studie týkající se látek, na něž se vztahuje systém povolení udělovaných na základě potravinového práva, který bude spravovat úřad EFSA.

Určitě lze přivítat, že komise bude moci požádat úřad EFSA, aby sám zadal vědecké studie ověřující důkazy předložené žadatelem. V případě nějakých sporů. Počítá se, jak už také bylo řečeno, s větším zapojením členských států v řídící struktuře a vědeckých orgánech EFSA. Pozice vlády je k danému návrhu pozitivní. Jde o nařízení, tedy přímo použitelný právní předpis, který nemá přímý dopad na legislativu. Nepředpokládá se také žádný dopad na státní rozpočet.

V doporučení VEU Senátu předložený návrh zařízení podporuje, neboť ke zpřísnění a vyjasnění pravidel týkajících se transparentnosti, zvýšení spolehlivosti a objektivity studií, zlepšení správy a vědeckých kapacit úřadu EFSA a vypracování komplexní strategie týkají se informování o rizicích.

Naše doporučení je ve shodě, tak jako v případě minulém, s usnesením VHZD. Nicméně nejde o nic menšího v tomto případě než o zdraví občanů a bezpečnost v potravinovém řetězci, jak známo, trh s potravinami je otevřený.

Co se týká vlastního usnesení, je to usnesení č. 239 z 25. schůze konané 10. července. K nařízení, jehož název už jsem dvakrát četl. Těch 8 souvisejících oborových nařízení také nebudu už vyjmenovávat. VEU

I. přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o transparentnosti a udržitelnosti hodnocení rizika ze strany EU v potravinovém řetězci, kterým se mění nařízení č. 178, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, to doporučení máte všichni na stole,

II. doporučuje Senátu PČR, aby k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o transparentnosti a udržitelnosti hodnocení rizika ze strany EU v potravinovém řetězci, kterým se mění nařízení č. 178/2002, o obecném potravinovém právu, a dalších 8 směrnic, aby se vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Orla,

IV. pověřuje předsedu výboru, Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji, to je vše.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. VHZD se uvedenými materiály zabýval. Já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Jan Veleba? Nepřeje. Takže otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Takže není ani třeba se k ní vyjadřovat. Po znělce budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Petr Orel, jak je také uvedeno v tisku N 132/11/02. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 28. Já zahajuji hlasování. Prosím, kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 51 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům.

Dalším bodem našeho jednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich

Tisk č. 295

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 295. Návrh uvede senátorka Eliška Wagnerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Jde v tomto případě o senátní návrh zákona, takže vlastně s ním jsme se seznamovali už několikrát v průběhu jednak čtení předchozích zde, ve výborech atd. Poté tedy podstatou je ta přestupková imunita, otázka přestupkové imunity u ústavních soudců a podstata toho návrhu je, že se ten mechanismus má dostat do souladu s úpravou, která je platná pro poslance a senátory.

Byl ten náš návrh potom v Poslanecké sněmovně, samozřejmě, kde nakonec ve 3. čtení získal 144 hlasů pro, proti bylo tedy 21 hlasů. Zdrželo se 5 hlasů. Těch, kteří byli proti, údajně byli proti proto, že říkají, že byla chyba, že se něco udělalo s tou přestupkovou imunitou právě i u poslanců a senátorů, že tedy by byla hloupost v tom dál pokračovat i u ústavních soudců. Já nevím, mně ten argument připadá lichý, tak prostě s ním samozřejmě souznít nemohu.

Já myslím, že... Nevím, už k tomu nemám co dodat. Jenom vás prosím, abyste podpořili ten zákon ve znění, ve kterém přišel ten návrh zákona z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní navrhovatelko. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 295/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Ten senátní návrh zákona byl do sněmovny poslán v prosinci loňského roku, v červnu letošního skončilo jeho projednávání, s tím výsledkem, o kterém už informovala paní senátorka Wagnerová. Jak legislativa Poslanecké sněmovny, tak i naše k němu měly některé technické připomínky. Ale vzhledem k tomu, že ani tady u nás v Senátu, ani při projednávání v Poslanecké sněmovně k tomu nebyla vedena žádná rozprava, patrně proto, že se to týká z celých 10 milionů obyvatel ČR pouze 15 lidí, tak byl přijat. Já tímto chci poděkovat naší legislativě za všechny připomínky, nicméně i z toho důvodu si myslím, že pokud bude schválen tento návrh zákona, v tom znění, ve kterém jej postoupila Poslanecká sněmovna, nemělo by to činit pro těch 15 lidí žádná životní traumata.

Seznámím vás s usnesením ÚPV, který vám doporučuje schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže není třeba, aby se navrhovatel či zpravodajové k něčemu vyjadřovali. Budeme po znělce hlasovat.

Konstatuji, že aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 28, já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 52 z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 se pro vyslovilo 52, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Mám tady přihlášku zřejmě omylem, pana Veleby... Není omylem? Je omylem! Takže vyhlašuji radostně přestávku na oběd do 14.30 hodin. Jsme ve skluzu, takže musíte rychle...

(Jednání přerušeno v 13.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.30 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Hezké odpoledne, dámy a pánové, budeme pokračovat v odpoledním programu. Věřím, že kolegové dojdou co nevidět, tak, abychom byli usnášeníschopní.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 288

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 288. A já prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobrý den, pane ministře, mikrofon je váš.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vám stručně představil vládní novelu zákona o ochraně ovzduší.

Především bych chtěl říct, že původním předmětem toho vládního návrhu byla výhradně transpozice evropské legislativy, která se týká biopaliv a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot. A zde konkrétně se zlepšuje pozice dodavatelů motorového benzínu a motorové nafty, kde jim návrh umožní, aby do minimálního povinného podílu biopaliv dvojnásobně zohlednili množství biopaliv, která jsou vyrobena z použitého kuchyňského oleje, kafilerních tuků a takzvaných pokročilých biopaliv.

Konkrétně to tedy znamená, že tento návrh směřuje na zvýšení podílu a zlepšení pozice pokročilejších biopaliv oproti biopalivům první generace. Tedy především těm biopalivům rostlinným. Protože ta druhá generace se vyrábí především z odpadů, popřípadě dalším technologicky pokročilejším způsobem. Kromě toho se také do povinného snížení emisí skleníkových plynů bude lépe možno zohlednit zemní plyn či zkapalněný ropný plyn, čistá a vysokoprocentní biopaliva, elektřinu a případně vodík. A rovněž si nově budou moci dodavatelé motorového benzínu a motorové nafty snížit emise skleníkových plynů z pohonných hmot i prostřednictvím takzvaného snížení emisí z těžby. To znamená, všechno směřuje k tomu, aby se snížil podíl biopaliv první generace a naopak se navýšil podíl těch pokročilejších biopaliv.

Kromě toho novela by také změnila způsob stanovení sankcí za nesplnění povinnosti snížení emisí skleníkových plynů, kde oproti tomu stávajícímu způsobu nový způsob sankcionování vyplývá z reálného, skutečného množství emisí skleníkových plynů, o které dodavatel nesplnil své povinnosti a bude tak spravedlivější. Kromě toho byl při projednávání v Poslanecké sněmovně – a to veřejnost a určitě i vás, stejně jako poslance Poslanecké sněmovny – zaujalo ještě více, tak se diskutovaly i některé další body. A nakonec se vtělily do pozměňovacích návrhů, které máte k dispozici. A z těch pozměňovacích návrhů bych rád okomentoval jen několik těch hlavních.

Zaprvé je to možnost obcí zakázat spalování některých paliv na svém území, a to ještě před rokem 2022, kdy podle platného zákona, respektive podle novely z roku 2012, tak v roce 2022 bude zakázán provoz kotlů první a druhé emisní třídy. Tedy těch nejstarších kotlů, většinou na tuhá paliva, nebo všechna tuhá paliva, především na uhlí, zůstane na hnědé uhlí. A tento schválený poslanecký pozměňovací návrh dává možnost obcím, pokud se tak rozhodnou, aby obecní vyhláškou na svém území zakázaly spalování některých paliv. Předpokládám, že by to mohlo být třeba hnědé uhlí. Podotýkám a zdůrazňuji, že se jedná o možnost, nikoliv o povinnost pro obce. A mělo by se to opravdu týkat pouze kotlů první a druhé emisní třídy. A vyjmuty tak budou tedy kotle třetí a lepší třídy, které podle stávajícího zákona budou moci být provozovány i po roce 2022.

Další pozměňovací návrh, který je důležitý pro stovky tisíc lidí, je úprava pravidelných kontrol technického stavu a provozu kotlů. Protože se ukázalo, že ty kontroly technického stavu a provozu kotlů, které byly zavedeny na kotle na tuhá paliva, tak právě z důvodů toho, že byl relativně omezený počet odborně způsobilých osob, tak tyto osoby samozřejmě využívaly své komparativní výhody v tu chvíli a omezené konkurenceschopnosti na trhu. Takže my jsme se rozhodli po poměrně dlouhých debatách s odbornou asociací výrobců kotlů a s dalšími subjekty, že zavedeme zaprvé – snížení frekvence povinných emisí ze dvou na tři roky a také zavedeme jednotnou databázi odborně způsobilých osob. A právě kombinací zvýšeného počtu odborně způsobilých osob a jasnou regulací, by se dalo říct, té ceny za kontrolu, tak jsme pevně přesvědčeni, že stovkám tisíc lidí tímto pozměňovacím návrhem můžeme ušetřit až tisíce korun. Protože ta vlastní revize stála většinou několik set korun, ale oni si k tomu připočítali dopravní náklady. Samozřejmě třeba ten technik dojížděl ze stokilometrové vzdálenosti a v tu chvíli ta revize vyšla až na několik tisíc korun, což je samozřejmě nepřijatelné. Tento návrh by to měl zásadním způsobem řešit. Skutečně jsme ho diskutovali s celou řadou odborníků z praxe a skutečně jsou přesvědčeni, že to bude zásadní změna.

A poslední věc, kterou bych rád okomentoval, je změna u programu zlepšování kvality ovzduší, takzvané PZKO, které byly zavedeny. Pro stávající programy zlepšování kvality ovzduší ruší navržená změna stávající formu vydání prostřednictvím takzvaného opatření obecné povahy a uzákoňuje tam aktivnější zapojení obcí a krajů na přípravě a následné realizaci programů.

Ta změna reaguje na rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 2017, který zrušil některé části opatření obecné povahy o vydání těchto programů. A jako jednu z hlavních příčin neúčinnosti některých stávajících PZKO právě označil nedostatečnou vymahatelnost. Navíc se ta původně zvolená opatření obecné povahy po několika letech aplikační praxe, byť byla v dobré víře a po diskuzi s celou řadou právníku zvolena, tak se ukázala jako ne zcela ideální, právě z hlediska vymahatelnosti těch jednotlivých opatření.

Chci tady zdůraznit, protože to byla velká debata i ve sněmovně, že z hlediska účasti veřejnosti nedojde ke snížení stávajících standardů, neboť programy zlepšování kvality ovzduší jsou vždy předmětem posuzování vlivů, plánů a programů na životní prostředí, v jehož rámci samozřejmě má veřejnost své místo.

Takže to asi na úvod, vážené senátorky, vážení senátoři, a jsem připraven na případnou diskuzi. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk číslo 288/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 288/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně a kolegové.

Pan ministr myslím v té své úvodní řeči velice jasně popsal ty body, které jsou součástí návrhu novely zákona, který před vámi leží. Je to de facto novela, která je transpozicí tří směrnic. A tyto tři směrnice, které před určitou dobou, před dvěma, třemi, čtyřmi roky byly schváleny a postoupeny tedy transpozici, tak bohužel všechny tři jsou již po tom termínu, kterým měly být přijaty. Dvě z nich jsou rok po termínu a jedna měla být přijata, tuším, k 1. 7. tohoto roku. Takže ve všech jsme bohužel po.

Tím hlavním důvodem, který byl vždycky v úvodu toho předloženého návrhu, proč se to má přijmout, je tedy to, že je zde hrozící síla pokut za neprovedení transpozice ve stanoveném termínu.

Já musím říct, že návrh, který před námi leží, naštěstí nemá takové nějaké nedostatky nebo nejasnosti, které by snad, podle mého názoru, a stejné vyplynulo i na projednání na výboru, že není třeba nějakým způsobem brzdit přijetí této novely, byť určitě padnou dotazy, ke kterým se bude pan ministr ještě vyjadřovat.

V tuhle chvíli si myslím, že je třeba říct, že výbor projednal tento návrh a na 18. schůzi, konané 11. července 2018, po úvodním slově paní náměstkyně ministra životního prostředí paní Bereniky Peštové výbor doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Já se potom ještě v obecné rozpravě vyjádřím k obsahu podrobněji. Ale to myslím, že je už součástí spíše obecné rozpravy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátor pan Petr Šilar? Přeje si vystoupit, prosím.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Náš výbor projednal tento návrh zákona velice podrobně. Měli jsme tam i mnoho připomínek, především legislativních, které byly zodpovězeny ze strany paní ministryně a zástupců Ministerstva životního prostředí. Chci říci, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento návrh zákona přijmout a ve znění tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. A chtěl bych říci jenom tři pozitiva, nebudu potom už vystupovat v obecné rozpravě, ale chci říci, že se tam objevují, tak, jak říkal v předkládací zprávě pan ministr, že ty změny provedené oproti původnímu vládnímu návrhu byly ještě doplněny ve sněmovně správným směrem. A to především v době, že závaznost imisních limitů je stažena i na obce a kraje při výkonu jejich samostatné působnosti s dopadem na ovzduší.

Obce a kraje zmiňuji proto, že i osobně jako dlouholetý starosta a radní kraje, který měl tuto věc na starosti, tak jsem velice rád, že se to vztahuje i na samosprávu. A obce získávají pravomoc k vydání obecně závazné vyhlášky, která může zakázat spalování určitých paliv v zastaralých domácích kotlích, a to dříve než v září 2022, kdy začne ze zákona platit zákaz provozu neekologických kotlů. Čili to je posun dopředu.

A potom podle mě důležitá věc – doplňují se povinnosti dodavatelů motorového benzínu nebo motorové nafty ve věci minimálního snižování emise skleníkových plynů. Ono se neustále tvrdí, nebo je taková představa, že emise skleníkových plynů jsou nejdůležitější z našich velkých průmyslových a teplárenských zdrojů. Ale ukazuje se právě, že emise velkých zdrojů jsou naopak podstatně nižší, protože se udělala hromada práce v našem sektoru energetiky a výroby tepla. A třeba právě u prachových částí se velcí výrobci podíleli pouze 6,5 %. Naopak největší podíl prachových částic, chemických prachových částic je lokální vytápění domácností z 54,5 %. Čili to je právě to, co my jsme vždycky říkali. Je velice důležité a je potřeba soustředit tuto záležitost také na obce, na města a na regiony, protože tam je velký zdroj znečištění. Jinak, kde je potřeba ještě hodně přidat.

Mimo jiné emise z letecké dopravy jen loni stouply o 13 %. To je také další projekt, který by si zasloužil pozornost. Ale co se týče obecně tohoto zákona, tak posouvá věci k lepšímu a myslím si, že by mohlo být přínosem ke zlepšení stavu o ochraně ovzduší. Díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní kolegyně Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ještě jednou dovolte, abych vás pozdravila po obědě. Doufám, že jste si trošku vydechli po tom včerejšku a dnešním dopoledním maratonu.

Já se ještě vrátím k procesu přijímání transpozic směrnice. Neprovedení transpozice do našeho právního řádu. Řekneme si, mělo to být, ale nic se neděje. Jenomže ono to má konkrétní důsledky pro podnikatele, pro spotřebitele pohonných hmot. Zdrželo to možnost započítávání biopaliv z odpadních tuků a pokročilých biopaliv jako dvojnásobku do emisních úspor. Stejně jako možnost započítávání alternativních paliv a elektřiny.

My víme, že Evropské unie udělala revizi, jak fungují biopaliva. A právě zjistila, že biopaliva prvního řádu, to znamená, že to je např. řepka, tak mají obrovský tlak na využívání zemědělské půdy a že to není dobře. A právě proto přijala tuhle směrnici, ve které změnila některé limity toho, do jaké míry mají být biopaliva – teď to řeknu zjednodušeně – z té potravinářské biomasy, tak se říká, přimíchávána a snížila limit na maximálně 7 %. A naopak podpořila to, že dvojnásobkem je možné započítávat alternativní biopaliva, to znamená elektřinu, vodík, řasy a další. To nechci teď rozvíjet. Ale podstatné je, že my jsme to nevyužívali. A my jsme to mohli využívat už od roku 2015, 2016. 2015 ještě možná ne, ale po roce jsme tu směrnici už mohli přijmout. A tím by se snížil tlak na obrovská pole řepky, které máme. My sami to vnímáme jako nedostatečné a lidé říkají, proboha, proč tady pěstujeme tolik řepky?

Takže biopaliva mohla být řešena jiným způsobem, pokročilými biopalivy, a tím by ti, kteří mají tu povinnost přimíchávat – teď je to do 3,5 %, tak vlastně by to mohli plnit jiným způsobem. A současně bychom tím také dříve podpořili celý ten průmysl, který bude využívat odpadní tuky, případně pokročilá biopaliva.

A to je velká škoda. A já si neodpustím tu větu, že celá situace nepřijetí transpozice se nejeví, vzhledem ke střetu zájmu některých politických představitelů, jako náhodná. Já vím, že pan ministr řekne, no tak to bylo ve sněmovně, ale já si myslím, že je škoda, že to skutečně nebylo přijaté.

Potom je tam další věc, o které bych se ráda zmínila. Dnes prováděné transpozice se týkají zejména otázek pohonných hmot, ale současně se týkají systémů, daňových systémů, které fungují mezi jednotlivými státy při dovážení a vyvážení biopaliv. A musím se přiznat, že nejsem specialistou na tyto daňové otázky, a proto jsem si vyžádala prostřednictvím Ministerstva životního prostředí od Ministerstva financí a Ministerstva průmyslu a obchodu stanovisko, zda s tím souhlasí. Já bych nerada, abychom tady měli druhé „soláry“, takže mám tady skutečně, že Ministerstvo financí – bohužel je to jen z pozice nějakého ředitele odboru napsané - že to je v pořádku. A stejně tak z Ministerstva průmyslu a obchodu. To říkám proto, aby bylo jasné, že ta garance je tam nezbytná. Protože pochody daňových systémů jsou tak složité, že je potřeba, aby to posoudil jedině specialista.

A teď bych ráda také pochválila ministerstvo za to, že přijalo tu novou úpravu, která se týkala kotlů, které byly kontrolovány. Jde o to, že domácí kotle nebudou kontrolovány za dva roky, ale budou kontrolovány za tři roky. To je první změna. A druhá změna, o které pan ministr hovořil, je změna, která se týká jakéhosi seznamu, který bude na stránkách ministerstva, ze kterého si lidé budou moci vybrat nejbližšího autorizovaného kontrolora, který jim zkontroluje, jaké jsou limity pro ten kotel a zda je technicky řádně provozován.

Současně nejen, že si vyberou, ale současně bude stanoveno, co všechno má ta kontrola obsahovat. To bylo také předmětem stížností. Já jsem jich měla velmi mnoho. A lidé řekli: „Zaplatil jsem sedm tisíc, ten člověk tady byl dvacet minut a dal mi jakýsi papír, který tam podepsal, a vůbec nebylo jasné, co z toho kontroluje.“ To si myslím, že náprava nyní je velice dobře. Pouze je škoda, že seznam bude na stránkách až od roku 2020. A tam už bude druhé kolo kontrol, protože to první končilo v roce 2017. A ti, kteří si pořídili kontrolu dřív, tak se budou muset bez toho seznamu zatím obejít.

Já mám ještě jeden takový dotaz a chci se o tom zmínit, protože v Poslanecké sněmovně, když se tento návrh zákona projednával, tak rozsáhlá diskuze se vedla zejména k pozměňovacím návrhům. Padl tam pozměňovací návrh s tím, že by měly být limitovány výjimky, které budou stanoveny od roku 2021 pro velké spalovací zdroje. Debata byla velmi bouřlivá, opravdu, to tedy bylo velmi silné. Závěr debaty byl, že v tu chvíli, kdy se zákon schvaloval, nejsou dostatečně připraveny podklady, které by zhodnotily, jak by takové opatření dopadlo do celého systému zejména teplárenství a dodávek tepelné energie. A že je možné uvažovat o tom, že by tam nějaká omezení byla, ale že je potřeba k tomu vytvořit jakousi pracovní komisi.

Já jsem se již na výboru ptala, jestli se taková komise sešla, zda funguje. Protože samozřejmě pro občany našeho státu je důležité, abychom zlepšili životní prostředí nejen pomocí těch kotlíků, ale také pomocí velkých zdrojů. A my limity budeme muset plnit. A teď je otázka, do jaké míry je nezbytné tyto výjimky stanovovat. Víme, že 60 % obyvatel naší země žije v podmínkách znečištěného ovzduší nad limity, které jsou stanovené.

Bylo mně řečeno, že se pracovní komise ještě nesešla. Chtěla bych se zeptat pana ministra, jestli je možné, aby tam byli i zástupci Senátu a zda je už komise nějakým způsobem připravovaná.

To je dotaz, který v tuhle chvíli mám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko, a jako další se do obecné rozpravy přihlásila paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Já jsem se touto novelou zákona zabývala a chtěla bych podpořit ten návrh zákona. Mám nějaké dotazy a některé připomínky. Už tady o tom hodně hovořila paní senátorka Seitlová. Ta uvedená novela zákona, kterou nám podala Poslanecká sněmovna, jak již bylo řečeno, je novelou transkripční. Zahrnuje dvě evropské směrnice, které se týkají metody výpočtu jakosti benzínu a motorové nafty. A také směrnici, jak se mají o těchto skutečnostech podávat zprávy.

Jak řekl pan ministr Brabec již ve sněmovně, jedná se o umožnění dodavatelů motorového benzínu a nafty do minimálního povinného podílu biopaliv, dvojnásobně zohlednit množství biopaliv, která jsou vyrobena z použitého kuchyňského oleje, kafilerních tuků a pokročilých biopaliv. To je důležité pro snižování procenta biopaliv vyrobených v první generaci, tedy těch potravinářských biopaliv.

Chtěla bych se zeptat pana ministra, jak to tedy bude zohledněno? Protože tady to nevypadá, že na to bude dostatečný důraz. Zároveň je možné do povinného snížení emisních skleníkových plynů zohlednit také zemní plyn či zkapalněný ropný plyn a čistá vysokoprocentní paliva, to je benzín a nafta. Je důležité, že se mění způsob uplatňování sankcí za nesplnění povinností snížení emisních skleníkových plynů tak, aby byl systém spravedlivější. Musíme si také uvědomit, že do Poslanecké sněmovny byla tato novela zákona o ochraně ovzduší předložena již v předchozím volebním období a nepodařilo se ji doprojednat. Tak Evropská komise zahájila proces impeachmentu.

Proto je nutné, aby předložený zákon bylo možné vyřešit v co nejrychlejší době. Je také pravdou, že během projednávání zákona došlo k řadě pozměňovacích návrhů, které ne vždy souvisely s projednávanou materií. Nehodlám se zde zabývat jednotlivými návrhy a protinávrhy, chtěla bych však obecně říci, že zákon jako celek částečně splňuje, což jsem od něj očekávala. Dokonce mi velmi konvenují začleněné pozměňovací návrhy poslankyně Fialové, která se v nich ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí snaží ušetřit občanům peníze za často zbytečné každoroční kontroly komínů. Jsem také ráda, že novela pomůže starostům lépe zvažovat a hlavně rozhodovat, na jaké aktivity vedoucí ke zlepšení životního prostředí dají, nebo nedají peníze. Jestli je pro jejich obec důležitější čistička vzduchu ve škole, nebo častější úklid prašných ulic.

Ale snažit se přes transkripční zákon řešit tak složitou věc, jako jsou limity těžby a zrušení ekologických výjimek, jak se o to pokusili někteří poslanci, mi připadá nevhodné. Ale já jsem si vědoma některých oblastí, kde je životní prostředí nepřiměřeně přetěžované. V mém senátním obvodě na Praze 4, jak jsem se již několikrát zmiňovala, především na Jižní spojce jsou místa, kde občané velice těžce dýchají atd. A bude třeba situaci velmi rychle řešit. Již několikrát jsem na to upozorňovala jak ministra životního prostředí, tak ministra dopravy a jsem přesvědčena, že postupně hledáme řešení, které by občanům Prahy 4 zajistilo stejně kvalitní ovzduší, jako mají obyvatelé jiných městských částí. Což souvisí i s včera projednávaným zákonem o liniových stavbách.

Přesto chci, abychom tento zákon podpořili, zvláště pokud se podaří zmenšit osevní plochy řepky, jejichž alergeny dnes dráždí většinu obyvatel a především dětí.

Možná bych mohla s nadsázkou říci, že raději využijeme již jednou použité oleje do našich motorů, než aby skončili přes skládky ve zdrojích podzemní pitné vody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobré odpoledne, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Jak už bývá bohužel v poslední době zvykem, ten návrh zákona má dobré části, má méně dobré části. Nemyslím si, že mi přísluší spekulovat o tom, proč transpozice trvala tak dlouho. Je jenom úsměvné, že potom se dočteme, že přínos pro státní rozpočet je ten, že ČR nebude platit pokutu za zpožděnou transpozici v dalších měsících.

Obecně k jednotlivým bodům. Určitě paní senátorka Seitlová tady vyjmenovala plusy. Je tady trošku problém s nízkoemisními opatřeními. Mně to připadá celé jako pokus-omyl. Zkusíme. To možná není na vině ČR, ale spíše některé jiné orgány, protože biopaliva první generace, všechno bylo fajn, všechno jsme museli plnit. Pak se zjistilo, že to není až tak prospěšné, takže biopaliva druhé generace jsou. Tady je třeba upozornit, že výroba biopaliv je podstatně technologicky náročnější a ekonomicky náročnější. Teď je moderní elektromobilita, ale nejsem si jistý a dodnes mi to nikdo nevysvětlil, jestli v rámci elektromobility se do kladných vlastností elektromobility počítá i výroba primární elektrické energie. Ztráty, které máme s cestou elektrické energie, pochopitelně místně, v rámci obce, města, ušetří to mikroživotní prostředí bych řekl. Ale v globálním měřítku o tom nejsem přesvědčený, ale dejme tomu.

Chci se ale zeptat pana ministra, protože na to nám na výboru bylo ne zcela odpovězeno, a to je to nové znění § 9 a to jsou nové úkoly pro místní a krajské samosprávy, protože obec a kraj a teď cituji – provádějí opatření, která jim byla uložena v příslušném programu zlepšování kvality ovzduší, tak, aby bylo imisních limitů dosaženo co nejdříve pro tyto účely atd. atd. Když jsme se na to snažili získat odpověď, tak nám bylo odpovězeno, že budou společně nalezena opatření ze strany ministerstva životního prostředí a samosprávy. Ale budu znovu citovat – provádějí opatření, která jim byla uložena. Tady mi to nějak nesedí, takže jestli možná pan ministr nebo možná i s některými z vás mi to vysvětlí lépe. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, chce. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Určitě rád se vyjádřím, vážené senátoři, vážené senátoři, děkuji za dotazy. Úvodem bych chtěl, a na tom mi tedy hodně záleží, nerad používám silná slova. Ale mohu vám odpřisáhnout, že důvodem toho zdržení, tak jako to bohužel bylo i v jeho zákoně o vodách, který byl takové dvojče, které putovalo sněmovnou, tak bylo to, že se – a mám k tomu konkrétní důkazy – stalo několikrát, že když už jsme byli skoro na řadě, tak nás přeskočil jiný program nebo tam byl mimořádný bod ve sněmovně a my jsme posouvali a posouvali a věřte, že bych byl nejšťastnější, kdyby to bylo přijato dřív. Ale bylo to o nějakých prioritách projednávání PS a tam jsme měli také své priority, a i když toto byly infringementové věci, tak se nám to nepovedlo tak rychle, jak jsme si přáli.

Opravdu vám mohu říct zcela seriózně, že ten důvod byl pouze a pouze tento. Poměrně dlouho jsem se pohyboval v této oblasti – ČR bude mít řekl bych trošku opačný problém. Protože my, i když pojedeme paliva první generace nebo biopaliva první generace, tak i s biopalivy první generace a i s dvojnásobným započítáváním biopaliv druhé generace bude mít ČR problém, aby vůbec splnila naše závazky, které máme z hlediska snížení emisí skleníkových plynů z pohonných hmot 6 %. Protože ono to také souvisí s cenou ropy a s tím, že dramaticky klesla poptávka po vysokoprocentních biopalivech, která právě dorovnávala procenta. A ČR bude mít i dramatický problém s tím, aby vůbec splnila ten svůj desetiprocentní cíl na obnovitelné zdroje v dopravě, kam se samozřejmě započítává i toto. Takže biopaliva druhé generace – a říkal to pan senátor Nytra, má úplnou pravdu – byl nějaký řekněme další pokus; ve chvíli, kdy o něm EU rozhodovala, tak byl spíše v rovině vědecko-výzkumné. Protože už teď měla být biopaliva třetí generace a upřímně řečeno ty jsou zatím jenom v laboratořích a i druhá generace, což jsou různé přepracované oleje, tak v podmínkách ČR znamenají i v této chvíli významně menší podíl, protože je málo výrobců, kteří je vůbec produkují, takže i to dvojnásobné započítávání nám příliš nepomůže. Budeme mít opravdu problém.

Zůstanu ještě u otázek paní senátorky Seitlové. Určitě vítám a budu rád, když Senát dá i svého zástupce, zástupkyni nebo zástupce nominanta do té pracovní skupiny, která by měla být skutečně založena k otázkám velkých spalovacích zdrojů a omezení výjimek z nových limitů pro ně, protože debata byla, jak tady bylo řečeno, docela intenzivní v PS, a my bychom rádi dostali všechny klíčové subjekty k jednomu stolu. Už jsme oslovili k nominaci zástupce MPO povolovacích orgánů provozovatele zdrojů nevládních organizací a momentálně připravujeme dokument pro první jednání pracovní skupiny, takže pokud jakoukoliv formou bude mít Senát zájem svého nominanta předložit, tak ho velmi rádi budeme akceptovat. Poslední – ano, seznam ještě odborně způsobilých osob – termín jsme zvažovali proto, že byl takto navržen i po dohodě s asociací výrobců a s dalšími asociacemi tak, abychom zvládli samozřejmě to vytvořit. Nicméně. Podle informací, které máme, je vysoce pravděpodobné, že tento seznam odborně způsobilých osob bude k dispozici už tento rok nebo příští rok. Takže samozřejmě ten rok 2020 je nejzazší termín a jsem pevně přesvědčen a my pro to uděláme všechno, že bude dřív.

Ještě paní senátorka Syková se ptala, tak jenom zopakuji, že opravdu podíl pokročilejších biopaliv by měl být zohledněn právě tím, že budou započítávána dvojnásobně oproti biopalivům první generace, i s tím, že tam budou nějaké další změny, a třeba právě i v PS došlo k tomu, že byl zastropován podíl započítávání emisí skleníkových plynů z tzv. snížení emisí z těžby na jedno procento, protože tam se vedla docela odborná debata o tom, zda je to vůbec zkontrolovatelné. Ale jsme přesvědčeni, že toto dvojnásobné započítávání svůj efekt jednoznačně přinese.

Ještě k tomu, na co se ptal pan senátor Nytra. Určitě máte pravdu v tom, že je potřeba i u čisté mobility započítávat celý životní cyklus. To znamená, že se říká takový bonmot, že výfuk elektromobilu končí v elektrárně na uhlí, což je samozřejmě pravda, ale je to vždycky v proporci. Dneska zhruba 45 % výroby elektrické energie České republiky je z uhlí. A tento podíl by měl klesat do roku 2040 podle platné státní energetické koncepce až na 15 %. A značka ideál je potom strategie, kterou má dlouhodobě ministerstvo životního prostředí a také ji podporuje. Jinými slovy, na střeše fotovoltaický panel, baterka v garáži a elektromobil, který se přes noc nabíjí. Jak na panely, tak na akumulátory, které jdou dnes cenově dramaticky dolů, dáváme velmi významné dotace ze Státního fondu životního prostředí. Zdůrazňuji investiční dotace, ne provozní, protože to byla velká chyba, která se bohužel stala tím, že v roce 2008, 2009, 2010 se prostě přešvihla provozní podpora. Dodnes s tím samozřejmě budeme bojovat nebo bojujeme. Provozní podpora a dodnes s tím bojujeme. Toto je investiční podpora a mělo by to potom vést k soběstačnosti a vlastně takřka k ostrovnímu provozu. A podíl uhlí na čisté mobilitě by měl postupně klesat.

Pokud se týká paragrafu 9, mohu vás, pane senátore, uklidnit, že už je tam zkušenost s programem zlepšování kvality ovzduší a je naprosto zřejmé – byly tam zmíněny obce, ale tam samozřejmě úkoly budou řekněme adekvátně tomu, co jednotlivé orgány mohou zajistit a co mají v kompetenci. Jinými slovy, je samozřejmě nesmysl pro obce tam dávat povinnost, aby stavěly okruhy, protože to je třeba povinnost Ředitelství silnic a dálnic. Ale uvedu vám konkrétní příklad, který by byl úplně typický, že tam například bude úkol, ale není to sankcionováno. Pevně věříme, že obce i kraje mají nyní samy tu největší ambici se na tom podílet, protože to dělají pro své občany. A třeba takový typický úkol pro obec může být například zvýšit četnost úklidu z hlediska snížení prašnosti nebo udělat tam nějaké místní opatření. Každý tam bude mít to své. A myslím, že stávající PZKO jasně ukázala opatření, že řada krajů a řada obcí si to prostě vzala za své a své úkoly plnily, a plnily je samozřejmě adekvátně podle toho, co mají v kompetenci a jaké jsou jejich možnosti rozpočtu.

Je to tedy společný úkol a je naším společným cílem zlepšit kvalitu ovzduší, a bez krajů a bez obcí to nemůžeme dokázat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátor Petr Šilar? Nepřeje si vystoupit. Paní zpravodajko, prosím, kdybyste se vyjádřila k právě proběhlé rozpravě jako zpravodajka garančního výboru.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo, pane předsedající! Proběhla debata, vystoupili včetně mě tři senátoři, myslím, že otázky byly zodpovězeny. Chci jenom dodat, že pokud se týká programů ozdravění nebo snížení znečištění ovzduší, je tam opravdu trošku slabina, protože se zrušilo opatření obecné povahy. Ale vím, že praxe teď ukáže a že pro obce tam nebudou sankce. To je to, co snad i ve výboru trošku uklidnilo kolegy.

Zazněly dva návrhy, návrhy výborů. Oba tyto návrhy říkají, že máme návrh schválit tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. O tom tedy budeme hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 53 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění zákona č. 303/2017 Sb.

Tisk č. 303

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 303. Návrh uvede poslankyně Kateřina Valachová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám představila poslanecký návrh zákona ve věci novely vysokoškolského zákona.

Velká novela zákona o vysokých školách zavedla od 1. září 2016 nový systém akreditací. V této souvislosti byly tehdejší studijní programy, uskutečňované vysokými školami k poslednímu dni před účinností velké novely, tj. k 31. srpnu 2016, akreditovány podle nové právní úpravy prostřednictvím přechodného ustanovení, a to nejméně na dobu tří let ode dne nabytí účinnosti velké novely. To znamená, že akreditace bude platná do 31. srpna 2019. V rámci úvah o nastavení a zavádění nového systému akreditací panovala obecná shoda na tom, že předkládání žádostí o akreditaci bude kulminovat po ustavení Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství a přípravě nových vnitřních předpisů na podzim a v závěru roku 2017.

Nicméně realita, zejména aplikování správního řízení a správního řádu, v praxi ukázalo, že takto stanovená doba zákonem je nedostatečná a že tedy akreditace naopak kulminují v průběhu roku 2018 a také v roce 2019. Proto skupina poslanců a poslankyň přišla s návrhem, s datumem 31. prosince 2024 prodloužit do této doby možnost stávajících studijních programů, a tedy akreditací. A není to tady proto, že by šlo o zakonzervování původního stavu, nýbrž proto, že toto legislativní opatření má umožnit dostudování většině stávajících studentů a také poskytnout dostačující čas Národnímu akreditačnímu úřadu pro dokončení své práce v oblasti akreditací.

Co se týká legislativního procesu, Poslanecká sněmovna se dohodla na schválení tohoto návrhu zákona již v prvním čtení a Senát projednal tento poslanecký návrh ve svém výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a doporučil ho schválit.

Dovoluji si samozřejmě vás, vážené senátorky a senátoři, požádat jménem všech předkladatelů o podporu této změny vysokoškolského zákona, která má za cíl umožnit klidné dostudování všech studentů a studentek ve stávajících studijních programech a zároveň dát dostatečný čas do 31. prosince 2024 Národnímu akreditačnímu úřadu pro dokončení nových akreditací a tedy zvýšení kvality vzdělávání v rámci vysokých škol. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní navrhovatelko. A dovoluji si vás poněkud opožděně přivítat u nás v Senátu. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 303/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Berka, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Myslím, že podstatu tohoto návrhu vysvětlila paní poslankyně Valachová, nicméně bych jenom stručně doplnil, a to tak, že ten proces akreditace podle těch novelizovaných ustanovení toho zákona 137 se oproti původním předpokladům výrazně zpomalil, takže nedojde k tomu plynulému přechodu mezi dosavadními studijními obory a novými studijními programy. Byly původní předpoklady, že do konce roku 2018 budou akreditovány takřka všechny studijní programy, ale ty nebyly naplněny. Z toho vyplývá, že to přijímací řízení by mělo být ve studijním roce 2019 až 2020. Předpokládá se, že žádosti o akreditaci podle toho nového vysokoškolského zákona budou podávány až v roce 2019 až 2020. Z toho vyplývá to ohrožení plynulého přechodu. Nyní tedy, proč byla zvolena ta doba prodloužení do roku 2024. To datum bylo stanoveno na základě skutečností, že 160 dosavadních studijních programů je akreditováno právě do 31. 12. 2024.

Z tohoto důvodu je toto datum navrženo jako konec platnosti všech starých studijních programů. Takže jedná se o v podstatě technickou novelu vysokoškolského zákona. Ve výboru nikdo nenavrhoval nic jiného, všemi hlasy bylo přijato to doporučení Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Takže já vás vyzývám k podpoře této novely. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Pavel Štohl. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové. Já velice vítám tuto novelu. Paní poslankyně asi potvrdí, že před několika měsíci jsme se společně na to téma bavili, protože já působím v oblasti vysokého školství poměrně dlouhou dobu. Dostával jsem poměrně časté dotazy z různých vysokých škol, jak to opravdu bude. Já si myslím, že tato technická novela řeší dva problémy. Paní poslankyně mě bude kontrolovat, zda jsem to správně pochopil.

První věc je, že pokud by nebyla přijata tato novela, tak se podle starých akreditací bude přijímat naposledy v září 2018, to znamená v tomto akademickém roce, který bude nastávat, a protože podle staré verze zákona do 31. 8. 2019 bylo možné nabírat studenty podle staré akreditace. Teď pokud jsem se dobře díval, tak je tam posunut termín do 31. 12. 2019. To znamená, že vlastně budou vysoké školy moci nabírat studenty podle starých akreditací i v září 2019. To znamená, o jeden akademický rok to jde později. Podle mě je to hrozně důležité. Proč? Už tady zaznělo, z různých důvodů spousta vysokých škol ještě nemá nové akreditace. Některé to možná trochu podcenily, posunuly. I z hlediska Národního akreditačního úřadu je to poměrně složité, to správní řízení. Je určitě nutné mít minimálně půl roku dopředu, vědět, na jaké obory můžu studenty lákat. Myslím samozřejmě lákat v tom dobrém slova smyslu. To znamená, jaké nabízet studijní programy. To znamená, nejpozději v lednu 2019 by mělo být jasné, které studijní programy budu moci nabízet. A pokud bych neměl novou akreditaci, tak bych v lednu 2019 nevěděl, co můžu těm stávajícím, resp. nadcházejícím studentům nabídnout za studijní program. Takže to je první věc, že o rok se posouvá, kdy můžeme nabírat studenty podle starých akreditací.

Druhý důvod, druhá věc, která se nám tady mění, je, že podle té staré dikce zákona nebylo možné, podle starých akreditací, dostudovat. To znamená, někdo nastoupil v září 2018 na vysokou školu, potom ta vysoká škola nebude mít příslušný ekvivalent akreditován, a teď co dál. Takže mu asi nabídne v tom dobrém případě nějaký obdobný studijní program. Jakoby ukončí ten starý studijní program a bude převeden na ten nový. Je to administrativně docela složité. Navíc, nemyslím, že to je úplně nejšťastnější řešení, že já nastoupím na určitý studijní program a potom zjistím v průběhu studia, že nakonec budu dokončovat ta studia v jiném studijním programu. To už vůbec nemluvím o tom, že by mohla nastat varianta, že škola nebude mít vůbec ani obdobný studijní program, nově akreditován, takže potom, co s tím. Přejdou na jinou vysokou školu apod.

Dle mého tato novela zákona o vysokých školách řeší dva problémy. Zaprvé o rok posouvá možnost nabírat studenty. Zadruhé je podle starých akreditací možné dostudovat. Takže myslím si, že i pro všechny vysokoškoláky je to dobrá zpráva, také se určitě přimlouvám za to, abyste podpořili tuto novelu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Táži se paní poslankyně, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Chce, prosím.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Já si jenom dovolím stručně zareagovat na to, co tady bylo řečeno mým předřečníkem. S tím, že tak jak shrnul ty dvě situace, které jsou samozřejmě ve prospěch studentů a studentek, tak je shrnul správně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Zdeněk Berka:  V proběhlé rozpravě vystoupil jeden senátor, v podstatě shrnul praktické důsledky té novely, otázka, kterou předložil, byla zodpovězena. Já tedy doporučuji, abychom hlasovali o návrhu výboru, to znamená, doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, je to tak. Dávám znělku k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně přítomno je 57 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 54 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 53, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Já děkuji paní poslankyni.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Děkuji za předkladatele za hladké projednání a doufám, že na nejbližší schůzi vám to budeme moci také oplatit, u nějakého jiného senátorského návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Budeme si to pamatovat...

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 305

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 305. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Jan Skopeček, kterého vítám u nás v Senátu. Prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Skopeček:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Děkuji za možnost tady vystoupit a představit vám ve stručnosti zákon, resp. novelu školského zákona. Budu opravdu velmi stručný. Jde v ní o to, že se ruší povinnost přijímat 2leté děti do mateřské školy, zároveň se také ruší povinnost přednostního přijímání 2letých dětí do mateřské školy. A třetí součástí toho zákona je prodloužení doby, po které by měly střední školy být financovány stávajícím způsobem, tedy posunutí z roku 2008 až na rok 2009, to je asi také důležité zmínit. Toto jsou tři hlavní součásti té naší novely zákony. Já vás poprosím o její podporu, protože o tom byla docela dlouhá diskuse v Poslanecké sněmovně. Mám zprávy, že i u vás v Senátu. To asi vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal VUZP, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 305/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zbyněk Linhart. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 305/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Růžička, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Mikrofon je váš.

Senátor Jiří Růžička:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, pane předsedající, pane poslanče. Krátce doplním to, o čem mluvil pan poslanec. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., tedy školský zákon, ta změna, kterou navrhla skupina poslanců, přišla do prvního čtení v lednu 2018. Potom druhé čtení proběhlo 12. června a třetí čtení toho zákona se konalo 29. června 2018.

Podstatné je, že v závěrečném hlasování se pro novelu, kterou už uvedl pan poslanec, pro návrh zákona, vyslovilo 142 poslanců, 142 ze 154 přihlášených, 12 se zdrželo a nikdo nebyl proti.

Tak jak už říkal pan poslanec, první změna, první zákon, návrh zákona se týká především povinnosti mateřských škol vytvořit místa pro 2leté děti, druhá změna se týká financování regionálního školství, resp. odložení jeho účinnosti o jeden rok.

K nám do Senátu přišel návrh tohoto zákona 2. července. My jsme ho projednali na výboru 17. července. Výbor o tom debatoval, hlasoval. Přijal usnesení, které máte všichni k dispozici. To usnesení nebylo přijato jednomyslně, ale přijato bylo ve znění, tak jak jste ho dostali. Já pak znění usnesení ještě přečtu před závěrečným hlasováním. To je pro tuto chvíli všechno.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Zbyněk Linhart? Přeje si vystoupit. Prosím, pane kolego.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jen stručně uvedu, že náš výbor se tímto tiskem zabýval minulý týden ve středu, přijal doporučení, abychom schválili tento zákon v předloženém znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. S tím, že ten první bod, jak tady zaznělo, to znamená zrušení povinnosti přijímat děti od 2 let do školek, to byla jednoznačná shoda u nás na výboru, připomenu, že před 2 lety, v roce 2016, když jsme tu novelu zákona tehdy tady přijímali, tak z našeho výboru šel návrh pozměňovací na to už v tom zákoně tehdy to zrušit. Myslím, že kolegyně Hamousová tehdy předkládala tento návrh. Bohužel, neprošel. To bylo jednoznačné.

Pokud jde o ten druhý bod, to znamená odložení o ten rok účinnosti toho nového způsobu financování, o tom byla debata, řekl bych, že tak půl na půl, možná větší část výboru zvažovala, jestli neprodloužit o další rok. Ale nepřijali jsme usnesení k tomuto. Ani pozměňovací návrh. S tím, že jsme tuto věc nechávali víceméně na garančním výboru jako odborném gestorovi v této věci.

My navrhujeme schválit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil písemně pan senátor Zdeněk Brož. Prosím, pane kolego.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové. Já se vám v první řadě musím omluvit, že poruším některá svá pravidla, nikdy jsem tady nemluvil déle než 5 minut, dneska to bude možná 8. Poprvé jsem se přihlásil do diskuse písemně, možná taky poprvé půjdu proti, jak cítím, celému proudu, který se valí z Poslanecké sněmovny a možná i z výboru a možná půjdu i proti vašemu mínění, tak se dopředu omlouvám. Ale kdybych neřekl to, co mám na srdci, tak bych si to vyčítal. A protože to chci říct přesně, tak se taky omlouvám za to, že budu ten svůj projev číst.

V tuto chvíli se nacházíme v legislativní situaci, která je typická pro tuto zemi a její legislativní proces. Možná dokonce modelová. Říkám to s politováním a při plném vědomí, že jsem i já součástí tohoto procesu, a část viny tedy padá i na moji hlavu. Zákon, jehož novelu v tuto chvíli projednáváme, byl přijat v loňském roce, měl v plném rozsahu platit od roku příštího. Dnes bude školský zákon zásadně změněn, případně časově odsunuta část týkající se financování škol a školských zařízení, uvidíme, zda to bude o rok nebo o dva.

Důvodem má být to, že školství a samospráva, kterých se zákon především týká, nejsou na tyto změny připraveny. Asi je dobré zdůraznit, že zákon byl přijat jako vládní návrh, vládní většina byla v době, kdy byl zákon předložen a schválen, stejná jako je dnes. Dnes máme na stole poslaneckou iniciativu na změnu tohoto zákona. Podle politické mluvy dokonce opoziční poslaneckou iniciativu. Předpokládal bych, že vládní většina bude hájit svůj zákon, že byl v minulém roce předložen promyšleně a zodpovědně a že byly spočítány jeho dopady. Rád bych připomenul, že jsem se snažil jistotě školského prostředí prospět a na tomto místě při projednávání zákona položil všechny důležité otázky, že jsem představil modelový propočet nárůstu nákladů na konkrétní škole, ze které se dal odvodit mnohamiliardový roční nárůst nákladů na naše školství v rámci celé ČR.

Odpověď paní ministryně zněla jasně. Ano, financování je zajištěno, domluveno s ministrem financí, dnes premiérem, dokonce mělo být zahájeno modelově již od 1. 9. 2018, tedy letošního roku.

Mimochodem, zákon i v tuto chvíli platí tak, jak byl v loňském roce schválen, a proto bych předpokládal, že financování školství pro rok 2018 by s ním mělo počítat. Raději se nebudu ptát, jestli to tak je a v rozpočtu je s tím počítáno. Myslím, že se spíš automaticky předpokládá, že dnes tento problém vyřešíme a účinnost odsuneme.

Pokud je nepřipravenost školského a samosprávného trhu skutečně hlavním důvodem dnes navrhovaných změn a odkladů, tak mám pro nás všechny jednu hodně špatnou zprávu. Takových zákonů je většina. Ti, jichž se zákon týká, nejsou na počátku účinnosti zákona připraveni téměř nikdy. Rozbor důvodů, proč to tak je, by byl příliš dlouhý. Ale tím hlavním důvodem je, že ministerstva až na malé výjimky rezignovala na proškolení a systémové metodické vedení těch, kteří mají zákon uvádět v život. V lepším případě nabízí proškolení různé agentury, samozřejmě za nemalé obnosy, v horším případě jsou ponecháni ti, kdo mají zákon implementovat, zcela svému osudu. Velmi špatné je, že už si všichni zvykli na změny a odklady zákonů natolik, že většinou již nevěří, že zákon bude skutečně účinný a že se vždy najde někdo, kdo zařídí změnu nebo odklad, jako v tomto případě.

Důsledkem je pak to, že se doopravdy nikdo na zavedení zákona nepřipravuje, dostáváme se do začarovaného kruhu, který snad už ani nejde rozetnout. Naučili jsme se žít podle hesla, že vždycky je všechno úplně jinak. Jen si nejsem jist, že to je nejlepší životní krédo pro další rozvoj školství a vlastně i celé země.

Dnešní novela po nás chce, abychom schválili dvě podstatné změny. Tou první je odklad nového modelu financování o rok, podle pozměňovacího návrhu, který máme na stole, dokonce o dva. K modelu financování mi dovolte malý výlet a rekapitulaci, jak probíhalo financování našeho základního a středního školství. Bude vycházet z mé osobní zkušenosti. Od roku 1990 do roku 1999 jsem pracoval ve vedení dosti velké základní školy. V roce 1990 se ekonomické a politické kyvadlo dostalo doprava a financování bylo úžasně jednoduché. Co dítě, to suma peněz. Byla to krásná doba a aktivní škola se mohla mít opravdu dobře. Jenže aktivní škola se časem dostala do povědomí veřejnosti a rodiče byli ochotni několik dní stanovat v parku před školou kvůli zápisu dítěte a všichni učitelé tam chtěli učit. Aktivní škola měla dokonalou naplněnost, mohla být proto ještě aktivnější. Ale tím vznikala značná nerovnost mezi jednotlivými školami.

A tak jsem se slzou v oku jako ředitel aktivní školy musel uznat, že pokud má stát garantovat jakž takž stejné vzdělání všem, je třeba financování změnit. To se stalo ve druhé polovině 90. let, jenže jak u nás bývá zvykem, skočili jsme od jedné zdi ke druhé. Místo rozumné úpravy se změnilo vše. Normativní výpočet upřednostnil počet tříd do té míry, že se vyplatilo zakládat fiktivní třídy a pak děti slučovat v rámci některých předmětů. Myslím, že ten pozoruhodný dokument, dle kterého se školy řídily, vstoupil do vědomí ředitelů jako žlutá kniha. Pak přišel se vznikem krajů tzv. agregovaný normativ a převod kompetencí na kraje. To přineslo do financování škol další zajímavý prvek. Totiž v každém kraji se financovalo jinak, podle různých kritérií, která zde nechci rozvádět. Mezitím se zrušila podpora talentovaných dětí ve specializovaných třídách na základních školách, tuto funkci měla převzít víceletá gymnázia. Odchod několika dětí ze třídy základní školy na víceleté gymnázium způsobí podle stávajících zásad financování mnohdy značné organizační problémy, v některých menších školách téměř neřešitelné.

Do této chvíle jsem nepochopil, proč za každým dítětem v době povinné školní docházky nejde stejná finanční částka. Základní školy, ze kterých děti odešly na víceletá gymnázia, jsou hůře financované. Mělo by to být naopak. Ze všech důvodů výše uvedených jsem na tomto místě podpořil zavedení nového systému, který není dokonalý, ale přináší školám skutečně velmi příjemné a stabilní prostředí, pokud ovšem bude zafinancován a vláda a ministerstvo se nevyděsí, že tento komfort bude něco stát. Na to jsem ale upozorňoval už minule. Dovolte mi nyní citovat úryvek z toho, co jsem zde řekl při projednávání zákona.

Bude třeba podpory mnohem širší, z konkrétních tabulek, které doprovází tento zákon, vyplývá, že by mohly školy v ČR požadovat nárůsty až tisíců učitelských míst, my jim v tuto chvíli slibujeme, že prostřednictvím doprovodných tabulek s údaji pH max., rozuměj maximální počet hodin odučených školou, zafinancujeme jejich požadavek. Z konkrétního výpočtu na základní školu se 600 žáky vyplývá, že se počet nárokovaných hodin může zvýšit tak, že bude třeba téměř o 7 učitelských úvazků více. Vyjádřeno finančně: více než 2 miliony korun ročně navíc. Bude následovat tlak na zřizovatele v souvislosti s nárůstem kmenových tříd a potřebou tříd na dělení hodin. Pokud bychom tyto naděje škol nesplnili, může to vzít učitelská veřejnost jako další politické plácnutí do vody. To by nebylo dobré. Proto po případném schválení předloženého návrhu zákona práce ministerstva a vlády nekončí, ale teprve začíná, s cílem přesvědčit veřejnost, že je tato reforma opravdu míněna vážně. Konec citátu.

To je přesně to, co jsem tady řekl, přesně na to jsem dostal přesné odpovědi, jak je všechno připraveno. Bylo to před rokem a něco.

V tuto chvíli tedy s lítostí konstatuji, že b) je správně, že jsme naděje škol nesplnili, že se jednalo a jedná o další politické plácnutí do vody, že to není dobré. Podle mého názoru to není dobré. Ale svět se neřídí podle mého názoru. To jsem se naučil už dávno. Na závěr kapitoly financování si dovolím upozornit ještě na jednu věc. Praha a blízké okolí a možná ještě některá velká města mají zcela jiné organizační podmínky než zbytek republiky. Měli bychom to vždy vzít v úvahu.

Druhým tématem a navrhovanou změnou je vytvoření možnosti umístění dětí od věku do 2 let do mateřských škol. Připadá mi až neuvěřitelné, kolik fám a hysterie vzniklo kolem tohoto dle mého celkem nevinného, ale hodně dobrého návrhu. Zopakujme si, že současná úprava ukládá obcím a městům, vytvořit v budoucnosti pro umístění 2letých dětí do mateřských škol. Byl jsem svědkem neuvěřitelných diskusí, četl i oficiální materiály, které byly formulovány tak, že bude povinnost umísťovat 2leté děti do mateřských škol v tom smyslu, že tam budou muset docházet. V podtextu je, že je budeme trvat z náruče rodičů a bude na nich snad uplatňována nějaká státní výchovná ideologie. V podobném duchu je psána i důvodová zpráva, pokud jste si ji nepřečetli, tak píše o masové přítomnosti 2letých a rozvratu školek, což je podle mě hodně nadnesené. Aby nedošlo k omylu, já jsem absolutně zastáncem toho, aby mohla být doma matka či otec s dítětem doma tak dlouho, jak to jen bude možné, samozřejmě pokud pro to jsou v dané rodině podmínky.

Pokud jsem ale pochopil dobře původní záměr ministerstva, měli jsme společnými silami obcí, mateřských škol a státu vytvořit takové podmínky, aby v případě potřeby a zájmu mohli rodiče 2letého dítěte umístit dítě do garantovaného a kontrolovaného zařízení za příznivých finančních podmínek, které budou podobné jako v současné mateřské škole. V tom spatřuji účinnou podporu mladých rodin. Co je na tomto záměru špatného? Že bude úprava prostor školek stát nějaké peníze? To ano, ale před pár týdny byla vyhlášena již několikátá výzva právě za tímto účelem, s dotací 300 milionů, s minimálně žádanou částkou 2 miliony. Že to bude stát nějaké organizační náklady a nějaké pracovní místo pro zvláštní péči o 2leté děti? Ano, ale dokázali jsme to kdysi v jeslích, tak to nyní nedokážeme? V době, kdy se mohou na společném řešení domlouvat místní akční skupiny, svazky obcí, kdy existují svazkové školy, kdy je možné se dohodnout s obcí s rozšířenou působností na spolupráci? To se mi nechce věřit. Mimo jiné proto, že v mém městě takové zařízení pro 2leté od 1. září otevíráme, mimochodem již rok funguje při jiné mateřské škole. Pokud někdo tvrdí, a to jsem si také přečetl, že jsou 2leté děti pro vzdělání nezralé, tak ho zvu na exkurzi. Rozvrat mateřských škol se také nekoná.

Podle jiného zákona, o státní sociální podpoře, může si vybrat maminka dítěte či otec dítěte, jak dlouho zůstane s dítětem doma. Jednou z alternativ je také dvouletý pobyt. Tohle tedy budeme také měnit? Doufám že ne. Ale co je pak špatného na tom nabídnout rodinám, kde potřebují oba rodiče pracovat, splácejí hypotéku, nechtějí ztratit pracovní erudici nebo mají jiný důvod, abychom jim nabídli umístění dítěte do veřejnou správou garantovaného zařízení. Alternativa je totiž soukromé zařízení zhruba za 10 tisíc měsíčně. Chůva rozhodně není levnější. Tohle je naše alternativní nabídka rodičům 2letého dítěte? Moje tedy určitě ne. Občas se v tom případě uvádí jako alternativa dětská skupina. Ale moc jsem jich zatím kolem sebe neviděl. A navíc to není školské, ale sociální zařízení. V tom vidím poměrně značný rozdíl a také vidím značně nekoordinovaný postup.

A tak za sebe říkám, že pro mne jsou rodiče 2letých dětí, kteří potřebují tuto naši pomoc, důležitou skupinou, je mi opravdu líto, že jim tuto možnost upíráme. Mohla by přitom být jednou z účinných pomocí mladým rodinám, které evidentně pro další rozvoj této země potřebujeme, a o tomto tématu často mluvíme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, já se na rozdíl od svého předřečníka naopak omluvím, že nemám svůj příspěvek připraven písemně. Myslím si, že mít ho připravený písemně není nic k omluvě. Myslím, že to je naprosto v pořádku. Já nicméně se pokusím vyjádřit podobné myšlenky jako můj předřečník.

Nejdříve bych chtěl nicméně vyjádřit určité zklamání nad uvedením do tématu ze strany předkladatele. Dozvěděli jsme se, tuším, zhruba tři věty o obsahu toho návrhu, ale absolutně vůbec nic o jakémkoli zdůvodnění. Já musím říct, mám velký problém s touto novelou, a to především proto, že hrubě nesouhlasím s tím, aby se zákony měnily každý rok. Uznávám, že jsou technické změny, že se prodlouží nějaký termín pro něco, to byl ten předchozí případ apod. Ale fundamentální otočení tím kormidlem o 180 stupňů, to přece nemůžeme dělat každý rok, nechme tomu aspoň chvíli k vyhodnocení. Jinak naprosto souhlasím s tím, že ten zákona proboha svatého není žádná povinnost, dávat děti ve 2 letech do školky, ale současně si myslím, že mluvíme-li tady o rovných právech, příležitostech apod., o tom, že máme nedostatek pracovních sil apod...

Jednou jsme vytvořili tu příležitost pro rodiče, zejména maminky, aby se mohli například zúčastnit pracovního procesu už od tohoto věku dětí, tak tomu nechme nějaký čas. A vyhodnoťme to, jak to běží a pak se bavme o nějaké změně. Ale čistě jenom politický populistický výkřik nějaké části obyvatelstva – podařilo se nám tento krok znechutit, tak teď je pojďme zachránit, s tím hrubě nesouhlasím. A myslím si, že by Senát opravdu udělal čest své pověsti, kdyby na takovéto věci nenaskakoval. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego, a jako další s právem přednosti se do debaty přihlásil pan Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, já jsem myslel, že už nebude zapotřebí, že už to tady tak nějak projde, a vidím, že jsme zase na začátku. Přece to nejde takhle jenom říct.

Teď mluvím z pozice primátora, to jsou stovky milionů korun, které se vyhodí, protože my nevíme, kolik maminek porodí, my nevidíme do jejich postelí. Ale to hlavní je, že dvouleté děti ve školce? Dvouleté děti patří do jeslí. My dokonce jesle máme, a fungují, dávají si tam ty maminky, které právě chtějí do pracovního poměru, ty si tam dávají děti. Ty jesle nejsou přeplněné, pokrýváme poptávku pro tyto malé děti, ale představa přebalovacích pultů? V jeslích kdysi byly zdravotní sestry, teď se zdravotní sestry vyloučily...

To není jenom o tom, tak to necháme vyzkoušet, utratíme ty miliony, a pak se ukáže, že to je nesmysl, tak to zase zrušíme. Tady proběhlo několik seminářů, kde to bylo tak jednoznačné. Tady o tom nebyly vůbec pochyby, že dvouleté děti tam nepatří. Já si stejně tak myslím, že pětileté děti nepatří povinně do školky. Je to jenom úlitba učitelkám prvních tříd, protože některé děti – a nebudu říkat, které děti, abych nebyl osočen – nejsou připraveny. A ony jim se takhle předpřipraví a ony v té první třídě aspoň jakžtakž jsou připravené. Ale pak je potřeba buď prodloužit školní docházku, anebo udělat, což se částečně dělá, takové ty přípravné třídy. Ale je to součást základního školství.

My jsme udělali ze školek v zájmu takového toho, musíme si toho pracujícího socialistického člověka vychovat už od jeslí, aby byl takový, jak my si ho představujeme. Ti dobrotrusové jsou nekoneční, oni pořád vědí...

Znovu opakuji, že v občanském zákoníku hned v úvodu je věta, že každý může žíti podle svého. Nebo má právo žíti podle svého. Tu my porušujeme dennodenně tisíckrát, protože neustále zasahujeme! Protože si někteří z nás myslí, že my víme lépe, co máme jíst, co máme dýchat, kdy máme chodit spát, kdy máme chodit nakupovat... A to je nekonečný příběh, a ta svoboda nám tak pomalinku protéká mezi rukama a pak se budeme divit, kde jsme to skončili.

Takže pojďme o tom hlasovat. Senát měl jednoznačné stanovisko, tak nevím, proč by ho teď měl měnit? Takové to vyzkoušíme to, to jsem slyšel u protikuřáckého zákona. A jaký je výsledek? Tuny vajglů po silnicích, hluk, stížnosti, na letišti ty dvě telefonní budky soudruh ředitel posunul před letiště, abychom znovu a znovu museli procházet tou kontrolou, zouvat si ty boty. Zdá se vám to normální? Ne, to je zloba, zloba a nenávist, nic jiného!!!

Takže moc prosím, Senát si to vyjasnil podle mě už dávno, takže není důvod to teď zase znovu zpochybňovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu místopředsedovi Senátu. A jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Růžička. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Růžička:  Děkuji za slovo. Ten tisk, který teď projednáváme, ty změny jsou výrazné dvě. Teď mluvíme o změně, která se týká povinnosti vytvořit místa v mateřských školkách pro dvouleté děti. V mateřských školách pro dvouleté děti. Tak, jak už tady říkal pan místopředseda Kubera, tak se uskutečnilo kolem toho mnoho setkání, debat, jednání. A protože jsem u nich často byl, tak musím říct, že ta jednání nebyla jednoduchá, názory byly velmi rozdílné. Dost často úplně protichůdné, tak řeknu jenom pár slov k téhle části tisku, o kterém teď mluvíme.

Věci, které mluví proti povinnosti vytvořit v mateřských školách místa pro dvouleté děti v poměrně krátkém časovém údobí, byly celkem jednoznačné. Jednak mateřské školy jsou vzdělávací zařízení. Mateřské školy nejsou žádná péče o děti, které třeba jsou i nesamostatné a nezvládají ještě základní hygienu, což se ve dvou letech dost často ještě stává. Druhá věc je ta, že v mateřských školách pracují učitelky, nepracují tam sociální pracovnice, nepracují tam zdravotní sestry. Další věc, která k tomu nepochybně patří, je ta, že v současné době nemáme – a skutečně to je tak – v některých lokalitách dost míst ani pro tříleté děti. Především se to týká velkých měst, prstenců kolem velkých měst.

Tím nechci zpochybňovat, že jsou místa, kde k tomu podmínky mají a vytvoří to. Proč ne?

A v neposlední řadě bychom také měli připomenout to, že Svaz měst a obcí vyčíslil tu potřebu financí tak, aby se vytvořila místa pro všechny dvouleté děti. A to by asi bylo potřeba, protože nevíme, kolik dvouletých dětí by do těch škol chodilo, nebo nechodilo, tak by zřizovatelé tu povinnost měli vytvořit. Tak to vyčíslil na 26 miliard. 26 miliard, prosím, a každý rok mandatorní náklady na provoz, na mzdy a tak dál, atd., na dalších 5 miliard. Což jsou veliké peníze, které je třeba také vzít do úvahy.

A v poslední řadě, tak, jak tady trošku také zaznělo, že jsou velmi důležitou skupinou rodiče, tak já si myslím, že pro mě jsou důležitou skupinou i ty děti, které mají své potřeby. A o těch mluví velká část vývojových psychologů, velká část neonatologů, dětských lékařů. Neříkám, že vždycky jsou zajedno, ale já jsem studoval literaturu v celém světě, tak ty názory na to nejsou jednoznačné a jednoduché.

Na závěr téhle poznámky si dovolím říct jednu věc. Nikdo možnost zřídit místa v mateřských školách pro dvouleté děti tam, kde to přichází v úvahu, nebere. Vrací se to, jenom řeka se vrací do koryta, bych řekl. Ta možnost tady je, ale není to povinnost zřizovatelů ani škol ta místa vytvářet. To je tedy moje poznámka k tomu, co se týká části toho tisku dvouletých dětí v mateřských školách.

Druhá část, která je pro mě velice důležitá a mám tam své pochybnosti a přivítal jsem to, o čem mluvil pan senátor Brož, vaším prostřednictvím, pane předsedající, to se týká těch nákladů, které s sebou některé změny nesou, přinášejí, a my vlastně nevíme kolik a jaké. Já teď udělám takový malý exkurz do financování regionálního školství, jestli dovolíte, protože přece jen je to problematika, v které se pohybuji. A možná, že se v ní orientuji víc než lidé, kteří se s tím dennodenně nesetkávají.

Jak se financuje regionální školství? Regionální školství se financuje ze státního rozpočtu z prostředků Ministerstva školství do jednotlivých krajů. Do jednotlivých krajů se rozepisuje podle počtu dětí v určitých věkových skupinách – od 3 do 6 let, od 6 let do 15 let, od 15 do 18 atd. Víme samozřejmě z výkazů, ví to i ministerstvo, kolik dětí v jednotlivých skupinách je a která jako zřizovatel dostane prostředky přesně podle dětí. To samozřejmě vypadá dobře a mělo by nám to zajistit financování regionálního školství dostatečně, pokud bychom ze státního rozpočtu do školství dávali dost peněz. Což samozřejmě neděláme.

Dáváme velice málo v porovnání s ostatními zeměmi OECD. Téměř nejméně. Pak to nestačí. A co se s těmi penězi děje dál? Kraje si z těch normativů, které pro jednotlivé věkové skupiny má vypočítáno Ministerstvo školství, tak si vytvoří své krajské normativy. A ty krajské normativy jsou nižší než ministerské, protože kraje si vytvářejí určitou rezervu a chtějí také trošičku, s prominutím, žonglovat s tím, jak a které školy budou podporovat a jak to budou dělat. To vede k tomu, což je podstata toho, proč je třeba financování regionálního školství změnit, že jsou velké rozdíly mezi jednotlivými kraji, jsou velké rozdíly mezi jednotlivými kraji třeba i ve stejném typu škol. Ale dokonce jsou rozdíly i mezi školami stejného typu v jednom kraji.

Takže z tohohle pohledu se mi zdá, že je správné, a bylo správné, uvažovat o nějaké změně financování regionálního školství, což se tedy před tím rokem udělalo. Ale – a teď narážíme na ty problémy, které s tím přicházejí – my, pokud... pokud... by se přijal... Nebo takhle, ta změna školského zákona, kterou jsme přijali před rokem tady v Senátu, tak měla nastat už od 1. září 2018 a od 1. ledna 2019 se mělo to financování zajistit v tomhle režimu, který jsem teď naznačil. Proč pravděpodobně tahle skupina, nebo skupina poslanců, přišla s tím návrhem to o něco odložit, má samozřejmě mnoho souvislostí.

Já si dovolím připomenout jen některé. Jednak kdyby to nastalo teď, tak samozřejmě školy by vůbec nemohly finančně racionálně existovat a fungovat. Protože úvazky se vytvářejí půl roku předem. A pokud to není potvrzeno, tak těžko by ředitelé ty úvazky mohli dělat a vytvářet. Takže pro ředitele škol je potřeba je s tím důkladně seznámit. A i když Ministerstvo školství dělalo po krajích různé akce a pořádalo semináře, kde to vysvětlovalo, tak si myslím, že většině ředitelů škol to ještě jasné nebylo. Je třeba také získat čas a prostor na to, aby se s tím seznámili i úředníci na straně zřizovatelů. Protože administrativa s tím spojená je nová a bude samozřejmě přinášet jisté problémy.

Je také třeba připravit prováděcí předpisy, které doteď nejsou. Když jsem se ptal pánů z Ministerstva školství, tak jsem se dozvěděl, že teď už jsou připraveny k tisku některé prováděcí předpisy, ale zdaleka nejsou všechny.

A teď, co mě asi pálí nejvíc, tak (protože tohle je poslanecký návrh), tak k tomu není žádná podrobná analýza finančních dopadů. Ani nemůže být. A to je velice zásadní věc. A tím se vracím k tomu, co jsem říkal, o čem tady mluvil pan senátor Brož. My vlastně nevíme, co to bude stát. My vůbec netušíme, co to bude znamenat. Já si dovolím ocitovat z materiálu, který doprovázel návrh změny financování regionálního školství. Tam se uvádělo v důvodové zprávě, která ovšem už zase reagovala na situaci starou řekněme dva tři roky, tak někdy na pomezí 2014 – 2015.

„Finanční vyčíslení nákladů spojených s implementací navržených řešení lze odhadnout jen velmi rámcové.“ To bych ještě chápal, ale „z dosud provedených propočtů lze odhadovat, že by se náklady mohly v prvním roce pohybovat mezi 2,5 – 5 miliardami korun.“ Jo? Spíš výše. Víme, jak se odhadovaly finanční náklady na inkluzi a kolikanásobně byly překročeny. Já se obávám, že tady to bude také. My nevíme, netušíme, jaké ty náklady skutečně budou.

Musím říct, že se to odhaduje velice špatně, ale to souvisí i s tím, o čem se tady před chviličkou mluvilo, kolik to bude znamenat nových učitelů, v jakých budou zařazeni třídách a tak dál, atd. To už jsou tak detailní věci, že tím vás nechci úplně zatěžovat. A to je ta moje poslední poznámečka k tomu. My netušíme, jaké to bude mít personální dopady. My netušíme, kolik bude potřeba nových učitelů, protože pokud budou ty školy financovány v tom novém režimu podle vyučovaných hodin v maximálním možném počtu, to PH MAX, kterému nerozumí ani lidé ze škol, těžko to chtít po nás všech, tak v tom okamžiku samozřejmě vzroste počet učitelů. My je vůbec nemáme, natož abychom věděli, jak je zaplatíme.

Takže to jsou věci, které mě zneklidňují a znepokojují. A proč si dovoluji avizovat v tuhle chvíli, že pokud by to prošlo do podrobné rozpravy, tak bych vznesl pozměňovací návrh na to, aby se odložilo ještě o další rok, tedy ne o rok, jak navrhují poslanci, ale spíš o dva roky, abychom všechny tyhle věci si mohli ujasnit a vyřešit a dát do pořádku. Přestože moc dobře vím, že financování regionálního školství v současné podobě, tedy na žáka – na jednoho žáka, v uvozovkách – je velmi nedokonalé a vede k tomu všemu, co vidíme. Že je školy honí, že nechávají na svých školách žáky, kteří vůbec nejsou schopni tu maturitu udělat, a my je platíme x-let. A tak dále. To si samozřejmě velice dobře uvědomuji.

Ale také si velice dobře uvědomuji, a protože jsem starý člověk, tak si moc dobře uvědomuji, že každému podle jeho potřeb (což je pro mě výtažek toho, jak by se to financování mělo zlepšit), nefunguje už vůbec.

Takže to jsou moje poznámky k těm dvěma částem návrhu zákona, který k nám doputoval. A pokud by to došlo do podrobné rozpravy, tak bych potom přednesl svůj pozměňovací návrh na prodloužení lhůty ne o rok, ale o dva roky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore, a s právem přednosti se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Václav Láska. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, děkuji za slovo. Mě upřímně trošku překvapila výzva, vaším prostřednictvím, pana místopředsedy, že v tom máme jasno a že bychom neměli diskutovat. To mi přijde vcelku neobvyklé. My tu trávíme dlouhé hodiny diskuzí nad ledasčím, třeba nad tím, jestli budeme po dálnici jezdit 130 nebo 150 km/h, a že bychom zrovna o tomhle tématu neměli diskutovat, že v tom máme jasno, to mi nepřijde úplně namístě.

Já osobně jsem do této diskuze šel, že si ji rád vyslechnu. Protože já v tom úplně nemám jasno. Já jsem na jedné straně vnímal – a teď předestřu, že se budu věnovat pouze té části, která se týká povinnosti přijímat dvouleté děti do školek. Tak na jedné straně jsem vnímal určitou argumentaci, jestli zrovna školky jsou to zařízení, které je připraveno tenhle úkol splnit. Některé relevance jsem slyšel, ale na druhé straně hodně slyším na to, že tu vytváříme nějaký prostor pro svobodné rozhodování rodičů.

Takže já jsem tu diskuzi očekával rád. A shodou okolností hned první dva příspěvky kolegů Hampla a Brože mě přesvědčily o tom, že nemůžu podpořit tuhle novelu. Protože to, co bylo precizně formulováno především kolegou Brožem, tak s tím já se naprosto ztotožňuji a děkuji za to, že mi v tom udělal jasno.

Nelíbí se mi, že někdy ta diskuze je odváděna někam jinam. Tady zase zaznělo, že je to nějaký pokus o to, diktovat lidem, co mají, co nemají dělat, že je to nějaký zásah do jejich svobod. Pro mě je to přesně obráceně. Je to vytvoření prostoru pro to, aby se rodiče mohli svobodně rozhodnout. Svobodně rozhodnout, jak přistoupí vůbec k tomu mít děti. Jestli budou akcentovat v určitém věku své pracovní závazky, povinnosti, nebo jestli zůstanou s dětmi co nejdéle.

To, aby se mohli svobodně rozhodnout, znamená, že my musíme vytvořit prostředí pro to, aby se mohli rozhodnout pro jedno, nebo pro druhé. Takže já to, co se navrhuje zrušit, tak to já vnímám nikoli jako zase nějaké autoritativní rozhodování státu a přikazování lidem, jak se mají chovat. Já to naopak vnímám jako pokus o to, zajistit lidem svobodu rozhodnout se.

Vůbec je asi v naší společnosti zažité, že jsme mistři světa v tom, odargumentovat, proč něco nepůjde a jak to bude špatně. Ale děláme strašně málo pro to, aby něco šlo. A z mého pohledu, pohledu z praxe, pro rodiny s dětmi děláme strašně málo. A je plno rodin, které si musí vůbec rozmyslet to, jestli si vůbec mohou dítě dovolit. A naše společnost je v takovém stavu ekonomickém, finančním, rozvinutém, že by vůbec nemělo být na pořadu dne, aby mladé rodiny byly ve stavu, aby se rozmýšlely, jestli si ekonomiky můžou, nebo nemůžou dovolit děti.

Takže my jako stát děláme pro tyhle rodiny strašně málo. A když už se k nějakému pokusu rozhoupeme, tak než bychom se soustředili na to zrealizovat to a dotáhnout to, protože ten původní návrh zákona, to byla myšlenka, pojďme zkusit nějakým směrem. Ale aby to fungovalo, tak to samozřejmě neskončí tím, že my to tady odmáváme, ten zákon. Tam musí pokračovat další aktivita, samosprávy, státu, aby se ten záměr realizovat. A než bychom se pokusili ten záměr zrealizovat, tak radši po roce přijdeme s tím, že je to blbost a zrušíme to. A to není zodpovědný přístup státu vůči vlastním občanům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, a jako další do obecné rozpravy se přihlásila senátorka paní Eva Syková. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, vážený pane poslanče.

Já jsem skutečně v šoku, že po roce tady zase vypukla taková hysterie okolo toho, abychom nemohli tomu, kdo se svobodně rozhodne a má dítě na takové úrovni, že jej chce dát do školky, do předškolního zařízení. Takže tady diskutujeme to, že to zase šmahem rychle zrušíme. Vždyť jsou ostatní země, které jsou ještě vyvinutější, než jsme my, v oblasti školství. A ty všechny to dovolují těmto dětem. Ty všechny pro ně vytvářejí tu možnost. A to, že tady je nějaká nesvoboda, vždyť nikdo vůbec nikoho nenutí. Vždyť nemusí ty děti chodit do těch pěti let vůbec do školky, když na to přijde.

V tomhle právě vidím tu svobodu, že ti rodiče, kteří chtějí děti umístit do školek a myslí si, že ty děti po tom touží. Já mám dvě vnučky. A vnučka, které byly dva roky, když ta její pětiletá chodila do školky, tak se mohla zbláznit, že ona tam taky už nemůže chodit. A strašně tam chtěla, žádné plenky neměla. Bylo to vzdělatelné dítě. Dneska ráno, já to nemůžu najít na počítači teď, jsem si přečetla zrovna studii o tom. Studii, kterou udělala IDEA. IDEA udělala studii na dětech v Německu, které takhle navštěvují předškolní zařízení. A zjistila, že všem těm dětem to prospělo, že to je vysloveně pozitivní záležitost, když se tyto děti vzdělávají. Vysloveně pozitivní. A ať už jsou to děti z rodin, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny, nebo to jsou naopak děti, které jsou jedináčci a jsou z těch bohatších rodin, protože ty se zase naučí s těmito dětmi dohromady zavčas sžít.

Pan senátor Brož i pan senátor Láska to tady už několikrát, vaším prostřednictvím, pane předsedající, řekli. Tahle hysterie okolo toho, že tady odtrháváme děti z náručí mámy, že dvouleté děti patří do náruče mámy, to jim přece nemůžeme nařizovat. Vždyť to je proti svobodě přece.

Když si ty mámy samy o sobě myslí, že pro ty jejich děti bude dobře, a pro celou rodinu bude dobře, když i s tím druhým dítětem, které už třeba do školky dávají, budou chodit zároveň do jedné školky, vždyť je to vážně pro tu porodnost i pro to, aby rodiny byly motivovány pro to, aby měly více dětí. A nebudou jedno dítě vozit do školky a druhé, protože tam nemůže ještě a je pro to zralé, ho budou vozit kdoví kam do nějaké soukromé školky nebo do nějakých jeslí. Čili dvouleté dítě je prokázáno, já jsem neurofyziolog, já to studuji celý život, pro jejich mozek, pro jejich vzdělávání, pro všechno je vysoce důležité, aby už byly vzdělávány. To nejsou nevzdělatelné děti, ty nepatří do jeslí. Do jeslí patří půlleté děti, roční děti, nebo rok a půl možná staré ještě, které nemají komunikační schopnosti. Ale dvouleté dítě je komunikativní dítě, které už se může vzdělávat. A dobře to víte. A jestli někoho máte v příbuzenstvu, tak víte, jak dvouleté dítě je na výši.

A celá ta záležitost se právě odvíjí už od dvou let. Vyvíjí se dětský mozek a potřebuje už vzdělávat, od dvou let. Není pravda, že je pro ně lepší, když jsou doma jenom s mámou. A, podívejte se, doma jsou ty dvouleté děti také se staršími sourozenci. A také kvůli tomu ty starší děti nejsou žádným způsobem znevýhodněny. Zcela naopak. Čili tak, jako by měli být staří lidé s malými dětmi, tak i malé děti by měly být se staršími dětmi. Čili já nechápu tady tu hysterii. A že sem přijde po roce někdo z Poslanecké sněmovny, vůbec nám to nezdůvodní, a řekne, tady tohle, tohle, tohle ne, a tady zase to po roce změníme... A ten boj, který tady byl, který tady paní ministryně Valachová a mnoho dalších žen, které myslely trošičku dopředu, s prominutím, prosadily, a my jsme to schválili, tak teď okolo toho vytvoříme hysterii, že ty matky jsou nějaké zrůdy, které chtějí dát ty dvouleté děti náhodou do školky.

Ale samozřejmě, že to chce také určitou vstřícnost. Chce to vstřícnost předškolních zařízení, aby ty mladší děti tam mohly být třeba jenom půl dne. Vždyť to není takový problém. Moje vnučky zase byly v Německu a chodily tam ty mladší děti třeba na půl dne. A ty starší tam zůstávaly ještě odpoledne a měly třeba nějaký jiný program. Všecko se dá dělat. Jak tady už bylo řečeno, neříkejme, že to nejde, ale udělejme to tak, aby to šlo. A ty finanční náklady tak obrovské nebudou. Tady pan senátor Brož, vaším prostřednictvím, zase sdělil, jak to u nich docela funguje a jak to žádné obrovské náklady nijak nemusí přinést. Čili tam, kde o to nebude zájem, to samozřejmě také nemusí být. Nevytvářejme okolo takovou hysterii, že jsme tady něco zvláštního, co jinde není. Vždyť je to všude v Evropě, proboha. Už všude v Evropě chodí takhle staré děti do předškolních zařízení. A aby byly v postýlkách v jeslích, jak to bývalo, to není pro dvouleté děti. To opravdu není. Jesle nejsou až tak, možná, že pro některé ano, ale dvouleté děti jsou vzdělatelné děti, skutečně. A samozřejmě tam třeba půjdou 2,5leté děti nebo podobně.

Takže je možné samozřejmě i tam pro ně vytvořit zvláštní třídu. Takže to, že to tady bráníme tím, že to bude strašně nákladné atd., ono se nakonec ukáže, že se to ekonomicky vyplatí, když ty jejich matky půjdou do práce, půjdou do zaměstnání. Vždyť my nemáme vůbec lidi na práci. A tady se jedná o vysokoškolsky vzdělané děti, třeba o lékařky. Moje snacha je lékařka. A teď, když nemůže do práce, protože nemá kam dát to druhé dítě, nemůže je všechny vozit kdoví kam, tak když tyto ženy jdou do práce, tak se to už vrátí. Celý náklad na takové zařízení se vrátí.

Čili nevytvářejme okolo takovou hysterii. Není to zkouška, omyl, schválili jsme to, nechme to, ať to proběhne. A neměňme všechno hned okamžitě zase vzápětí, protože se to někomu nelíbí. A já fakt nevím, já jsem neviděla nikde žádný důkaz, jak to těm dětem škodí. Řekněte mi někdo, jak to těm dětem bude škodit. Máte nějaký důkaz? Žádná studie to neříká, nikde nic takového není, že to těm dvouletým dětem škodí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako další se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Moje předřečnice vyčerpala všechny emoce tady, které jsou v sále, tak snad vám suše jenom řeknu, že kdybych se přidal k tomu, co řekl pan kolega Brož, tak to bych podepsal a mohl bych zase jít.

Ale přece jenom trošku pragmaticky, ve stručnosti bych se chtěl k tomu vyjádřit, aby v tom bylo trošku větší jasno. Není potřeba okolo toho takhle dlouho hovořit. Naopak si myslím, že to svobodné rozhodnutí do toho dáváme, protože předtím na příkladu dvouletých dětí byla stanovena povinnost je přijímat. Myslím si, že se ruší tato povinnost. Je dobře, je to správně, protože už dnes třeba u nás 2,5leté děti chodí do školky, do mateřské školy, není s tím problém a zřizovatelé tady mají podle mne volnou ruku a v místech, kde se to potřebujeme, v regionech, kde se to vyžaduje, tak ať si to zavedou. Možná, že tady je námět i pro ministerstvo zdravotnictví, potažmo ministerstvo práce a sociálních věcí, aby se zase uvažovalo o zřízení jeslí a nějak toto narovnali, aby to školství šlo už opravdu od nejmenších dětí. Naopak si myslím, že pětileté děti, že zůstávají při povinnosti v posledním ročníku mateřské školy navštěvovat mateřskou školu, že to je dobře, protože to oceňují i učitelky prvních tříd základních škol, které říkají, že opravdu jsou trošku více stmeleny kolektivem a hlavně ve slovní zásobě českého jazyka a vůbec takové té gramotnosti se vyrovnávají rozdíly především u dětí ze sociálně slabších rodin. To si myslím, že je dobře a že se v tom mělo dále pokračovat. A co se týče odkladu financování regionálního školství o jeden rok nebo o dva, jak se navrhuje v našem výboru nebo pokud by se dostal do podrobné rozpravy tento zákon, což tedy nedoporučuji, tak ten jeden rok musí stačit. Za rok, kdybychom to odložili o dva roky, tak za rok budeme úplně ve stejné situaci a budeme říkat, že to není připravené a bůhví jak to všechno dopadne, tak ať se to vyzkouší v prvním roce, ať se to zavede, ať se poučíme a budeme o jeden rok vepředu, protože pak se zkušenosti z toho dají zúročit a nějak systém napravit. Mně se samozřejmě také všechno toto nelíbí, ale pragmaticky bych vás chtěl požádat, abychom schválili to předložené znění z PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Mě teď trochu překvapil kolega předřečník. Musím říct, že i mně se líbilo vystoupení našeho kolegy Brože, že ocenil, podpořil v minulosti reformu financování regionálního školství. V zásadě jsme ji tady podpořili většinově, očekávali jsme, že to přinese něco pozitivního a mě v zásadě mrzí, že se to vůbec odkládá i o ten rok, natož o dva. Protože když to v tom zákoně bylo, tak se stát na to měl připravit a měl zajistit prostředky a poskytnout je tedy do regionálního školství. A já bych chtěl mluvit především o druhém tématu, a to je to zrušení nároku na umístění dítěte do mateřské školy od dvou let. Když jsem se tady v minulých dnech či týdnech o tom s některými kolegy bavil, tak tady s těmi, kteří jsou pro zrušení tohoto nároku, tak převládá, tak jak jsem to vnímal, pohled komunální zkušenosti. Komunálních politiků v obcích, kteří to vnímají jako problém. Ostatně to tady zaznělo například od pana místopředsedy Kubery, že to bude vyžadovat nějaké náklady, které budou podle toho sdělení zbytečně vyhozené, protože se bude muset držet nějaká kapacita atd. Jsou to starosti pro starosty, pro obce. Ale už to tady také zaznělo, z toho druhého pohledu je právo rodin na umístění dítěte do předškolního zařízení, a to dokonce až od dvou let, přestože je možné čerpat rodičovskou dovolenou, tak teď nově i dokonce do půl roku. Což prakticky není možné, pokud poté, co skončí, není nějaká možnost nějakého předškolního zařízení. Tím tady teď proboha nevolám po tom, aby chodily ještě mladší děti do mateřských škol. A my v tuto chvíli bez náhrady tento nárok pro rodiny od dvou let rušíme, aniž bychom to nahradili čímkoliv jiným. A doopravdy to je situace, která odebírá svobodu těmto rodinám a zpravidla ženám, matkám, těch se to týká mnohem častěji. Protože jim říkáme, že pokud si nezaplatí to drahé soukromé zařízení, pokud náhodou někde není kapacita a ty kapacity často nejsou, tak byť by chtěla zpravidla žena, ale může se to někdy týkat i muže, pokračovat třeba v profesní kariéře, nějakém odborném vzestupu nebo alespoň udržování nějakého profesního života, tak nemůže, nemá šanci. Bráníme jí v tom, že nejsou vytvořeny podmínky. Považuji to za krok zpět, je to doopravdy zhoršení postavení rodin, je to omezení jejich svobody vybrat si, že bude třeba mnoho let s dětmi doma jeden z rodičů anebo že třeba oba dva chtějí v té profesní dráze pokračovat. Samozřejmě bych byl ochoten debatovat o tom, od jakého věku mají děti chodit do zařízení školského typu. Možná, že pro některé dvouleté děti může být mateřská škola tím méně vhodným zařízením, než nějaké jiné. A bral bych, kdybychom se bavili o tom, že by měly být i jiné typy zařízení, kam by bylo možné děti umístit dříve než ve třech letech. Ať už jsou to zmiňované dětské skupiny nebo mikrojesle. A tady samozřejmě vnímám časté oprávněné stesky starostů nebo obecních politiků, že je potřeba také myslet na financování, zatímco u školek nějaký režim financování je, tak i pro dětské skupiny pro mikrojesle systém nastaven není. To se teď nesystémově financuje z evropských fondů, ty vyschnou a pak najednou nebude, jakým způsobem toto zajistit. Ale kdybychom se bavili o tomto, jak nastavit financování různých typů zařízení, tak aby obce reálně měly možnost zafinancovat místa v předškolních zařízeních různého typu alespoň od dvou let, když ne od dřívějšího věku, to bych bral. Ale my tady doopravdy teď, pokud schválíme tento návrh zákona, tak bez náhrady rušíme nárok rodin na umístění dětí od dvou let do předškolního zařízení. A teď je mi jedno, jakého typu. V tomto případě konkrétně té mateřské školy.

A možná ještě jedna poznámka. Dnes jsme se tady bavili o změnách výplaty důchodů, byla tady také velká debata, jak ocenit matky za to, že vychovaly děti a mimochodem, právě to, že není dostatečná péče včetně předškolních zařízeních, vede k tomu, že spousta žen, zpravidla žen, nemůže v té profesní kariéře pokračovat. Máme tady díky tomu obrovské rozdíly v odměňování, rozdíl mezi odměňováním žen a mužů je zhruba 22 %, to se promítá potom do důchodu, kde jsou podobné rozdíly mezi důchody žen a mužů, a také to vede třeba ke zvýšenému riziku chudoby právě osamocených žen seniorek. A to s tím samozřejmě velmi úzce souvisí a pokud servis rodinám nenabídneme, tak tento problém nerovnosti tady bude přetrvávat a také tu bude přetrvávat demografický problém, protože podle informací, které mám za poslední léta k dispozici, tak země, které garantují místa v předškolních zařízeních a dokonce dříve než od dvou let, někde v podstatě od narození jako nárok, nikoliv jako povinnost bych znovu zdůraznil, tak mají často i lepší demografický vývoj. Mají vyšší porodnost, a tedy řeší tím i tento problém.

Z tohoto důvodu nemohu podpořit navržený zákon a dokonce, protože si nejsem jist, jestli formálně návrh zazněl, tak dávám návrh na zamítnutí zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. S právem přednosti se přihlásil pan místopředseda Senátu Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedající. Výjimečně budu souhlasit, vaším prostřednictvím, s kolegou Dienstbierem. Už jsem tady naznačil cesty, že jsou i jiné cesty než obecní školky, kde mimochodem můžete úplatu za školku díky tehdejšímu zákonu, který říká, že maximální úplata je do výše poloviny neinvestičních nákladů za uplynulý rok.

To vede k fantastickým rozdílům, až dvojnásobně, ačkoliv jsou to stejné školky, ale protože zrovna se tam vynakládaly nějaké náklady, kupoval se tam bezlepkový konvertor nebo kotel, nebo něco jiného, tak najednou ta školka je dražší.

Ale chtěl jsem říci jinou věc. My si tady pořád pleteme právo a nárok. Je přece jasné, že to je právo. Tak pojďme si říct, že by bylo hezké, kdyby každá rodina dostala rodinný domek se zahrádkou. To je přece krásné, a neříkat, že to nejde. Ale já vám řeknu, co nejde. Viděl jsem teď na jedné cestě v zahraničí, že jedna maminka si vezme pět dětí, nedělají z toho žádnou vědu, kterou by okamžitě z toho udělali u nás, co musí všechno mít doma, aby mohla uvařit snídani. To tam nemají. Maminky jí zaplatí nějakou celkem malou částku, ta jedna má byznys, protože se stará o tyto děti, a ty ostatní mohou chodit do práce. Představte si to v českém prostředí. To tady nebylo řečeno. To není tak, že děti do školky jen tak přijdou. V tu ránu přijde banda s kulatými razítky, jsou to hasiči, hygienici a další a budou chtít, aby všecko bylo. Přece to malé dítě nemůže chodit na velký záchod, co mají vyšší oddělení. Ono musí mít malinký záchod, byť doma chodí na stejný záchod, co mají rodiče... Tady byrokratický šiml okamžitě začne pracovat. A jestli tedy stát to chce takhle pojmout, že je na to nárok, tak ať stát buduje státní školky. Měl jsem delegaci z Malty, oni mají shodou okolností stejný počet školek, jako my, jedenáct, a z toho je jediná obecní. Všechny ostatní jsou soukromé. Ono to není tak, jak se nám to tady líčí, ono je potřeba to celé říct, jak to tam je, kolik tam stojí školka, kolik stojí tady. Ona není bezplatná...

Je možné to řešit přesně těmi skupinami, jinými způsoby, protože my nevíme ani kolik dětí bude. To, že říkal pan kolega, že my jsme začali stavět, no, co jsme měli dělat? My jsme nevěděli, jak to dopadne, od začátku jsme říkali, že to je špatně. Ale když se udělá zákon, tak musíme podle tohoto zákona konat.

Jenom taková drobnost. My jsme vybrali místo, kde je základní škola v naivním domnění, že tam vystavíme školku, a jídelna bude použita z té školy. Ne, ne, ne, dámy a pánové, my musíme vybudovat zvláštní jídelnu, všechny sítě se přesunou. To jsou obrovské náklady. A není tam vůbec jisté, a co když maminky tam děti potom nedají, co budeme se školkou speciálně pro malé děti dělat?

Já jenom chci, abychom řekli všechno, ne vždycky jen to, co se hodí. Je samozřejmé, že všechno je možné i nemožné možné, jak říkal Bohumil Hrabal. Ale máme přece nějakou soudnost, že právo a nárok jsou dvě velmi rozdílné věci, ale my je velmi často zaměňujeme, a vůbec ne jenom u dvouletých dětí a školek.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane kolego.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Asi bych se měl nejdříve ohradit, vaším prostřednictvím, pane předsedající, proti bandě s kulatými razítky a hasiči, ale nechám to tak.

Vážný argument. Nic po roce neměňme. Opět tady něco měníme. Chci připomenout, že předcházející zákon, kdy to byla čistě oprava chyby, podotýkám, z pera té samé bývalé ministryně školství. 58 přítomno, 53 pro, 5 se zdrželo, a to si myslím, že proto, že mají zasunutou kartu a nebyli tady, ne proto, že by s touto novelou nesouhlasili. To bylo naprosto v pořádku. Teď najednou hysterie, že opět něco měníme a napravujeme. Domnívám se, že to byla chyba. Kupodivu chyba vás co teď nejhlasitěji vystupujete, protože proti tomu zákonu bylo hodně připomínek, a vy jste to tenkrát protlačili silou. Bohužel.

Mám pocit, že někteří z vás původní zákon, který se má měnit, ani nečetli. Tam je přesně napsáno – budu citovat – povinnost školek přijímat od roku 2020 i dvouleté děti ze spádové oblasti. Znamená to pro otce, pro školky a následně pro zřizovatele, obce vytvořit místa pro všechny dvouleté děti. Neumím si přestavit, jestli už maminka v porodnici bude dostávat dotazník, jestli dítě dá do školky nebo nedá, a pak ho bude v půlročním nebo čtvrtročním intervalu obnovovat zájem nebo nezájem. Kdyby – a navážu vaším prostřednictvím na pana senátora Dienstbiera – se jednalo o nějaký metodický pokyn nebo o něco, kde by byl nějaký procentuální koeficient, že třeba obec by měla zajistit pro, já nevím, 30 %, 50 % dětí ze spádové oblasti. Jestli je pravdou investiční číslo 26 miliard a 5 miliard provozních nákladů ročně. V podstatě před dvěma nebo třemi hodinami jsme neschválili pětistovku měsíčně pro matky za každé dítě, protože by to stálo 15 mld. Kč a v rozpočtu to není. Tady bychom vyhodili peníze jenom proto, aby se naplnil zákon. Povinnost v zákoně je takhle dána. Bohužel. Není tam ani slovo o tom, že dvouleté děti do školky musí.

Už jsem se zmínil o prostoru pro svobodné rozhodování rodičů. Ano, vytvořme tento prostor, ale ne tím, že uložíme obcím zřídit povinně pro všechny dvouleté děti místo ve školce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane poslanče, dámy a pánové. Nebudu se nyní zabývat jinými věcmi, o kterých mám vážné pochybnosti a své naivitě, když zvítězil nový režim a považoval jsem za jeden z největších výdobytků nového režimu zavedení tříleté mateřské a myslel jsem si, že to bude úžasné, že nebudou teď nové matky v novém prostředí muset vodit křičící děti, jak jsme to zažili my všichni, ráno v šest, v sedm hodin do školek, jak jsme je vodili my všichni za minulého režimu. Z této naivity, jako z mnoha jiných naivit jsem se vyléčil. Dneska to skoro vypadá tak, že je to proti dětem a proti matkám.

Halasné zastánce této novoty bych chtěl upozornit, jak úzká je cesta k tomu, když se odvoláváme pořád na okolní země, že v rámci těchto velmi pozitivních změn někoho napadne, abychom to také změnili pro matky z tří let třeba na jeden rok mateřské. Myslíte si, že to všechny matky přivítají? Myslíte si, že to přivítají matky, opravdu i ty tzv. chudé. Znám celou řadu matek, které naopak považují za velmi přínosné, že s dětmi mohou být. Myslíte, že budou rády, když budou moci dávat povinně dítě do školky a nebudou mít mateřskou tři roky? Myslíte si to?

Moje matka byla celá léta ředitelkou školky a jeslí. Vyrůstal jsem v tom, takže bych vám to mohl vyprávět hodiny. Ale chtěl bych se teď zaměřit čistě jenom na formální věci v celé této záležitosti. A říkám to proto, že jsem na všechno to, co teď budu říkat, paní ministryni Valachovou upozornil na všechno.

První věcí jsou dvouleté děti. Vyzýval jsem ji, že jestli chce, aby dávala dvouleté i dokonce méněleté děti, tak s tím přece máme zkušenosti, tak ať zavede jesle a ať je zaplatí, aby děti také měly řádnou péči. Prostě dávat to jenom tak mýrnyx rozkazem ze zákona děti povinně do školek, je prostě nesmysl! A je to nesmysl proto, že dokonce legislativa ukládá každému zákonodárci, když uloží nějakou povinnost, aby vylíčil náklady, co to bude stát. A v čem je problém dvouletých dětí? Ono to normálně funguje, u nás také ve městě to funguje. Děti, které jsou zralé, do školek berou, není v tom žádný problém. A je rozdíl mezi tím, jestli to berete dobrovolně, na základě toho, že ty děti jsou vyspělé, anebo povinně, protože vám to ukládá zákon.

A když vám to ukládá zákon, tak to znamená, že každá obec musí vytvořit pro celou populaci kapacity, a to jednak prostorové, jednak také pracovní. To znamená personální. Musí je držet. Bez ohledu na to, jestli ty děti tam reálně chodí nebo nechodí. Každý, kdo zná situaci ve školkách, tak ví, že v té třídě v současné době je zhruba těch 21 dětí. Ale ty děti všechny tam samozřejmě každý den nechodí, protože některé jsou nemocné, některé prostě jsou někde s rodiči atd. Je zcela jasné, že když uděláme tuto povinnost, tak se vyskytnou rodiny, které nebudou chtít dodávat ty děti 2leté do té školky. To znamená, ta místa tam budou chybět, ale bude na ně personál, bude na ně samozřejmě prostor, který bude muset ta obec držet.

Pan kolega Kubera, který tady už není, myslím, vcelku jasně řekl, že je zase velký problém, že ty obecní školky pod kuratelou všech těch institucí. To je taky zajímavá věc. Tam když uděláte jenom kousek vedle, tak máte hned na krku hygienu a všechno další, ty věci jsou tak přísné, že to je až hrůza. Vedle toho máme skupiny, mikrojesle, tam ti lidé nemusí mít žádné vzdělání. Nemusí vlastně hygiena, takové věci se tam nevedou. Ale v těch obecních školkách ano. Dokonce to došlo tak daleko, že ministerstvo školství, které tedy teď říká to, že by měly 2leté chodit do školky, tak nařizuje těm učitelkám ve škole, aby měly vysokoškolské vzdělání. Vedle toho jsou ti, kteří se starají o ty rodiny v těch mikrojeslích, ti nemusí mít žádné vzdělání. Tam není žádný nárok. Je to dobře? Není to dobře, samozřejmě.

Takže ten problém je zase v tom, že, dejme tomu, nějaký úmysl není podložen prostě tou reálnou, hmotnou realitou. Ty dvouleté děti povinně, to je prostě omyl právě proto, že je tam to povinně. Samozřejmě, jako chápu, že jiný je problém v Praze, jiný problém je u nás na venkově. U nás na venkově to prostě jde. Máme a ty ředitelky mají chuť, pokud je to možné, těm rodičům vyjít vstříc.

Druhý problém, který je s těmi 2letými dětmi spojen, je, přátelé, to, že tento zákon neplatí jenom na školky, jako máme u nás ve městě, třeba pětitřídní školky, kde si s tím zase ta ředitelka nějak pomůže. Ale vezměte si příklad jednotřídní školky, kterých jsou tisíce po vesnicích, ty jednotřídní školky mají pouze dvě učitelky, jedna je tam dopoledne, druhá odpoledne, společně jsou tam dvě hodiny zhruba kolem oběda. Mají stejný počet dětí. Teď my v tom samém zákoně jim ukládáme, aby připravily řádně děti na školní výuku, vedle toho jim v tom samém zákoně ukládáme, aby tam měly 2leté děti, bez ohledu na to, jestli jsou na to připraveny nebo ne. Jak má ta jedna osoba zároveň uklidňovat to brečící dítě, které se jí drží za sukni, a zároveň vychovávat to dítě, které má jít do školky? Já bych chtěl ty autory, kteří toto zastávají, ať si tam jdou, ať tam na měsíc do této školky jdou, ať nám to předvedou. Skláním se před nimi, jestli to dokážou.

U větších školek to samozřejmě jde, protože se naberou chůvy, zase druhá otázka je, že na ně vlastně není žádný koeficient, jak by se měly zaměstnávat, takže to jde z nějakých dotací. Tolik k 2letým dětem.

A nyní k reformě financování škol.

Já patřím mezi ty, kteří si myslí, vždycky jsem podporoval a myslím si, že ten záměr je velmi správný. Prostě dál financovat školy tak, od žáka, je nemožné. To se zvrhlo do situace, kdy to vede k naprostému úpadku českého školství. Protože ti ředitelé prostě tam drží ty děti, jak to tady pan kolega Růžička vysvětlil, nabírají kdekoho, nejraději nedělají přijímačky, protože potřebují ten příslušný počet hlav. Já jsem fakt přivítal to, že konečně se tím někdo začal zabývat. Byl jsem za to paní ministryni Valachové vděčný. Nicméně, když jsem se to dozvěděl, šel jsem na ministerstvo školství, ptal jsem se, dotaz, aby mi řekli, jaké to bude mít dopady na jednotlivé regionální školy Pardubického kraje. Dostal jsem odpověď, že nic takového nemají.

Já vám teď řeknu svou osobní zkušenost. Já jsem dělal několikrát osobně reformu financování obcí. Jestli jsme dělali reformu financování obcí, tak dřív než ta reforma se spustila, tak jsme věděli, jaký to bude mít dopad pro každou obec v republice, každá ta obec v republice věděla, jaký to bude mít pro ni dopad. A protože nám bylo jasné, že nemůžeme dělat žádnou reformu, aby nějaká obec se ocitla v minusu nebo velkém minusu, tak ten základní požadavek byl, aby ta reforma proběhla tak, že ta nejhorší obec bude mít nulu. To znamená, nepřibude jí nic, ale taky neubude. Až na nějaké výjimky.

To znamenalo, že každá reforma financování obcí, kterou uděláte v této zemi, za to vám dám hlavu, já to mám jednou, protože to bylo několikrát, když tady někteří vykřikovali něco jiného, bude stát státní kasu minimálně 10 miliard korun. Minimálně 10 miliard korun. Tak, aby ten nejhorší, který nedostane nic, měl nulu a neměl ztrátu. A ten nejlepší si tedy polepšil.

Jestliže chceme změnit financování škol, tak to přece nemůže znamenat, že ti, kteří jsou na tom špatně, na tom budou dobře, a ti, kteří jsou na tom dobře, budou na tom špatně. Já jsem přesvědčen o tom, že má-li tahle reforma proběhnout, tak prostě především ten, který ji provádí, to ministerstvo si musí být přesně jasné, jemu musí být jasné, jaký to bude mít dopad na každou jednotlivou školu v této zemi. A pokud toto nebude vědět finančně, tak to prostě nemůže provést. Protože ono bude jak potom řešit situaci, že se ty školy, které budou mít nabraných x desítek nebo stovek žáků, najednou se dostanou do insolvence? Jiné tedy na tom budou dobře? To prostě není možné. A proto si myslím, že ten odklad, a teď otázka, na to by měli odpovědět lidé z ministerstva školství, u nás odpovídali, rok jim stačí, musí být především v tom, že na konci tohoto roku, pokud se to má odložit o rok, musí každý ředitel každé školy vědět, jaký to bude mít na něho konkrétní dopad. A kolik dostane peněz.

A pokud to nebude vědět, tak se na to prostě nemůže připravit. Potom tedy my samozřejmě tady vaříme z vody, protože nevíme vůbec, jaký to bude mít dopad, myšlenka, která je veskrze pozitivní, se do budoucna může stát úplně tragickým omylem, který úplně rozvrátí české školství. Takže já si myslím, že ta zásada práce kvapná, málo platná, resp. dvakrát měř, jednou řež, platí v tomto případě určitě, já bych si nikdy nedovolil dělat reformu financování obcí, aniž bych věděl, jaké to má dopady. Upřímně řečeno, když si to vezmeme, tak těch škol je zhruba tolik, jako obcí v ČR. Protože některé obce nemají školy, některé mají, některé jich mají víc.

Takže můj odhad je takový, že ta reforma, pokud bude založena na tom, že ta nejhorší škola bude mít nulu, to znamená, že bude mít to, co má dnes, nebude mít peníze navíc, tak bude stát státní kasu minimálně 10 miliard korun. Minimálně 10 miliard korun. A tam je samozřejmě ještě otázka, kterou tady ani nechci rozebírat, že pokud bude větší dělba tříd, tak bude potřeba víc učitelů. Ty učitele ta škola taky musí v předstihu mít. Protože když je mít nebude, tak bude shánět kdejakého důchodce a každého, kdo se jí namane, aby byl ochoten jít učit. Jak bude vypadat výuka, když tam budou lidi, kteří nebudou mít příslušnou kvalifikaci?

Takže já jsem jednoznačným zastáncem změny financování škol, ale chtěl bych, abych věděl předem, co to bude znamenat, zejména ten, který to provádí, tu reformu, aby si byl stoprocentně vědom, že prostě ty školy i po této reformě, všechny školy, budou financovatelné, to znamená, že se nedostanou do ekonomických či personálních obtíží. To je jenom otázka, kterou si musíme zodpovědět, jestli to má být za rok nebo za dva roky, já bych to nejraději neodkládal, protože každý rok znamená další pokračování tohoto nesmyslného financování, které je. Ale dokud si nebudeme vědomi této situace, tak to podle mého názoru, pokud jsme trochu odpovědní za naše české školství, které už tak strádá, tak prostě si nechceme rozvrátit to školství jenom tím, že jsme udělali něco, o čem jsme nevěděli, jaký to má dopad. Takže já samozřejmě tu otázku, jestli za jeden nebo za dva roky, nedokážu odpovědět. Mělo by na to odpovědět ministerstvo školství. U nás na výboru, když jsme to probírali, tak zástupkyně ministerstva školství nám dokazovala na nějakých měsících, že všichni budou do konce letošního roku vědět, od září příštího roku, že to bude nějak nabíhat, že to bude ještě nabíhat postupně, já jsem tomu nerozuměl, jak to bude nabíhat postupně. Ale v každém případě je otázkou, jestli stačí rok na to, aby tyto výpočty udělali. Já osobně si myslím, že to stačí, protože oni fakticky všechny ty... Protože každý ředitel a každý člověk, který je ve školství, ví, ty desítky dotazníků a finanční, které tam posílají... Oni tam všechna ta fakta mají. Otázka je, jestli je mají zpracované tak, aby je mohli použít. S tím mám tedy velké obavy, protože léta jsem se divil, když tady pan kolega Růžička říkal o tom financování, tak jsem nechápal, proč podle jakéhosi koeficientu dostávají ty školy na zaměstnance, když mají zprávy o věkové struktuře těch kantorů, vědí, kdy podle zákona má jim být přidáno, proč to nedělají na každého člověka, kteří v té škole jsou.

Výsledek těchto tzv. koeficientů je takový, že školy, které mají mladý personál, mladé složení toho pedagogického sboru, tak mají peněz dost. Ty, které mají starý sbor, tak mají peněz málo. Přitom ministerstvo školství má každého toho kantora vedeného, má na něj veškeré informace, ví, kdy bude postupovat do jiného tarifu, a přesto to nedělá.

Takže jestli to nedělá i v této jednoduché věci, tak si nejsem úplně jist, že to stihne udělat v té složitější věci, jako je tato reforma.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil senátor Petr Holeček. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem sem přišel jenom proto, že mě trošku nadzvedl názor jednoho předřečníka přede mnou, který říkal, že pro rodiny s mladými dětmi tento stát nic nedělá, že jsou rodiny, které se rozmýšlejí, zda vůbec mají mít děti, že prostě tento stát pro rodiny skutečně nic nedělá. Víte, já jsem 20 let učil. Vidím za posledních mnoho let, jak stát skutečně pro ty rodiny dělá. Podívejte se, jak vypadají školky a školy, ve školách, jak vypadá zařízení ve školách, jak děti a studenti vyjíždějí do zahraničí, jak ve školách učí odborníci, experti, cizí studenti. To všechno, vážení přátelé, stojí velké peníze. Ale obce i stát na to dávají nemalé sumy. Takže to, co jsem tady slyšel, jsem považoval za nutné, abych tady alespoň tímto způsobem dementoval.

Druhá věc je taková, že lidé si skutečně zvykají na to, že od státu dostávají všechno. Není to jenom v oblasti školství. Ale je to i v oblastech normálního života. Já jako starosta to, myslím si, také dovedu posoudit, protože za mnou chodí lidé s mnoha správnými, dobrými požadavky, které jsou důležité, které já zcela chápu. Ale zase za mnou chodí lidé, kteří mají požadavky, které já jim splnit ani nemůžu, jsou to požadavky, které nejsou rozumné, jsou to požadavky třeba, na které by doplatila ta obec, to znamená ostatní občané, kteří to nepotřebují, kteří to ani nechtějí.

A teď jsme v takovéto situaci, kdy máme řešit, jestli děti 2leté do školky patří nebo nepatří. Jestli obec má školku pro 2leté děti zřídit. Co ji to bude stát. Co na to řeknou ti ostatní občané, kteří budou tím trošku trpět, protože jsou třeba staří, nemají děti, nezajímá je to tak úplně. Jsme tady tak trošku jako na rozcestí.

Já jsem tady byl, tuším, že to bylo na jaře. Pan kolega Růžička tady pořádal takový veliký seminář v těchto prostorách, kde byly samé paní ředitelky, paní učitelky mateřských škol, kde byli dětští psychologové, kde byli zástupci dětských skupin atd. Prostě pedagogové a psychologové, kteří o člověku, o lidské duši, o vzdělání malých dětí toho ví asi nejvíce.

Ta beseda byla velmi obsáhlá, velmi bouřlivá. Ale musím vám říct, že zde vyzněl jednoznačný hlas, že všichni se přiklonili k tomu, že 2leté děti by prostě do školky neměly chodit.

Samozřejmě, někteří rodiče by si to přáli. Zase zde říkám, třeba starosta města, že pokud by u mě v obci nebo ve městě se naskytlo několik rodičů, kteří by na tom trvali, byl bych možná ochoten tu jednu školku na to připravit, aby tam ty děti mohly chodit. Ale na druhou stranu, aby to bylo povinné pro tu obec, tak s tím já tedy skutečně nesouhlasím.

Víte, bylo zde ještě řečeno to, že je nad tím jakási hysterie. Já si vůbec nemyslím, že je to hysterie. Jsem rád, že tady o tom takto obsáhle hovoříme, většina z nás je v klidu a s rozvahou, protože jsme tady buď bývalí učitelé nebo bývalí starostové nebo lékaři, je tady většina lidí, kteří do tohoto problému vidí, kteří k tomu dokážou něco říct. Ale já, když už jsme o tom tady jednali loni, tak já jsem zde také vystoupil a byl jsem proti tomuto návrhu, protože si myslím, že je nerozumný, proto budu podporovat návrh z Poslanecké sněmovny, protože když se na to podívám, jak říkám, i přes oči lidí, kterým věřím, kteří dokážou k tomu odborně promluvit, tak si myslím, že to, co jsme tady měli, to, co jsme paní ministryni předtím vyčítali, tak jsem rád, pokud se to vrátí zpátky do kolejí, které tady byly předtím.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Zdeněk Berka. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já jsem svého času se zabýval evropskou iniciativou, která se nazývala Barcelonské cíle. Tato iniciativa v podstatě sleduje to, kolik dětí starších 3 let navštěvuje předškolní zařízení a kolik dětí mladších než 3 let. Tam byl v té době značný rozdíl právě v těch dětech mladších 3 let. Francie, Německo. Protože Německo je za hranicemi mého volebního obvodu, tak jsem se do toho Německa rozjel, do partnerského města, tam jsem s nimi tento problém diskutoval. Nebo ne problém, ale tuto tematiku. Tam skutečně je to tak, že děti starší 3 let, pokud o to rodič požádá, jsou povinně přijímány do takového zařízení.

Náklady na výstavbu těchto zařízení, pokud jsem si dobře zapamatoval, byly 100 miliard korun. Dobře to koresponduje s tím údajem, který tady byl řečen, který vyčíslil Svaz měst a obcí, pokud by to mělo být zřejmě pro většinu té populace těch mladších 3 let, že to je asi 26 miliard korun. Takže to je dobrá shoda. Nicméně ten motiv je tam jasný. Ta mateřská dovolená tam je maximálně jeden rok. Takže ti rodiče jsou motivováni k tomu, aby ty děti tam v podstatě dávali.

My to tak nemáme u nás. U nás, myslím, že mateřská může být 3 roky, možná i rok, ale až tři roky. Takže v podstatě těch dětí mladších 3 let tam zase... Není tlak, aby tam chodily všechny.

Já jsem byl v době, 2016, kdy se schvalovala novela školského zákona, zpravodajem. Vím, že se tyto návrhy schvalovaly ve výboru. Ten návrh, aby byla povinnost obcí zřizovat školky pro děti mladší 3 let, tak jsme to nepodpořili. Nepodpořili jsme to. Byl tam velký tlak Svazu měst a obcí, který se obával právě těch nákladů, které s tím budou spojené. Nicméně na tom plénu Senátu, kde se to projednávalo, tak se to projednávalo s dalšími velkými tématy, jako obvody mateřských škol, spádové obvody mateřských škol, povinnost umísťovat to dítě v době 5 let do té mateřské školy, individuální vzdělání druhého stupně atd. Takže se tam sešlo dohromady asi 40 nebo 45 návrhů. Nakonec plénum Senátu to odsouhlasilo ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, protože pokud by se všechny ty návrhy schválily, tak by to určitě nemělo šanci projít v Poslanecké sněmovně.

Ty problémy, kterou jsou s těmi dětmi, které jsou dávány, mladší 3 let, do těch předškolních zařízení, pojmenoval velmi dobře předřečník, pan senátor Růžička, prostřednictvím pana předsedajícího, s těmi souhlasím. Fakt je ten, pokud by to byla povinnost, tak tam je povinnost přijímat děti třeba starší 2 let, které nemají základní hygienické návyky, a pak tedy péče o takové děti, aby se o ně staraly učitelky s vysokoškolským vzděláním, je do jisté míry mrháním kvalifikací. Vím, že se navrhuje, aby se o to staraly chůvy. Bylo tady řečeno, že chůvy nejsou vlastně definovány v zákoně o pedagogických pracovnících, tudíž nelze je proplácet, proplácejí se pouze z dotací. Ty dotace někdy skončí, a pak už to nebude možné.

Takže závěrem bych k tomuto tématu chtěl říct to, že v podstatě vítám tuto změnu, protože si myslím, že dobrá samospráva v obci nabídne tuto službu svým občanům, např. v Sokolově, kde jsem dělal starostu, jsme to už před lety udělali. Stálo to několik milionů korun. Funguje to docela dobře. Nicméně je to na základě dobrovolnosti těch zařízení, tyto děti přijímat. Tam se tedy sleduje, zda to dítě má základní hygienické návyky, zda je tedy do značné míry soběstačné.

To by bylo k tomu. Takže já toto podpořím, tuto změnu. Pokud se týká financování regionálního školství, tam tedy souhlasím s tím, že je to změna prospěšná, která zabrání tomu, aby ty normativy mezi kraji byly značně rozdílné, aby byla taková ta honba za počtem žáků ve školách, to by se mělo do značné míry eliminovat. Ale měli jsme na výboru pana ministra, kterému jsme kladli otázky. Otázka je, zda se to stihne v tom odkladu jednoho roku nebo ne. Byli jsme ujištěni, že ta doba jednoho roku je dostatečná. Proto si myslím, že pokud nám to takto ministr sdělil, tak bychom měli vyhovět, pokud by cítil samozřejmě, že ta doba není dostatečná, že to nestihnou, tak stačilo říct a přiklonili bychom se k tomu pozměňovacímu návrhu, který předložil pan senátor Růžička.

My jsme to schválili vlastně těsnou většinou. Některé hlasy se zdržely nebo byly proti. Nicméně souhlasím s tím, aby ta doba byla jeden rok. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím poděkovat skupině poslanců z Poslanecké sněmovny zde reprezentované poslancem, panem Skopečkem, a Poslanecké sněmovně jako celku, že mě zbavil po 16 měsících mého černého svědomí, které mám od 8. března 2017.

8. března 2017 byla pátá schůze Senátu, kde jsme probírali novelu školského zákona. Já jsem na toto projednávání tehdy připravil návrhy na dvě změny, které jsem vám dokonce v předvečer všem rozeslal nebo už několik dní předtím všem rozeslal emailem. Pak jsme měli v předvečer 7. března schůzi našeho klubu, za přítomnosti paní ministryně tehdejší a jejích úředníků, kde jsem ty dva pozměňovací návrhy, druhý se týkal pomocné vyhlášky, jako přednesl. Po schůzi si mě vzali ti úředníci bokem, přesvědčovali mě tak dlouho, až jsem jim slíbil, že ten jeden pozměňovací návrh stáhnu, že je prý špatně připraven. Ten se týkal právě toho, že neměla být zavedena ta povinnost od 2 let chodit do školky.

Jestli někdo z vás má sloní paměť, tak si možná i vzpomenete, já jsem si to ještě dneska našel ve stenozáznamu, jak jsem vám to pak sděloval, že jsem ten pozměňovací návrh stáhl, že je špatně připraven... Když jsem se vrátil na místo, když mě cestou sprdnul kolega Vystrčil, proč jsem to stahoval, že by to určitě podpořili ostatní, dokonce i náš pan legislativec říkal, že to bylo připraveno úplně v pořádku, tak přesně od toho momentu mám to černé svědomí.

Nyní je šance, že konečně tedy dojde k tomu, že ta povinnost bude stažena pryč. Měl bych ještě poznámku k tomu, že ta změna pro veřejnost nic neznamená v tuto chvíli, neboť tato povinnost k dnešnímu dni ještě neexistuje, ve smyslu, že by byly školky povinné přijímat. Bylo by to až od 1. září 2020. Takže by se zachoval ten stav, jaký je k dnešnímu dni. Já tedy každopádně podpořím ten návrh, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Vím, že kolega Růžička navrhuje ten odklad toho financování ještě o další rok. Kdyby nebylo toto přijato, to znění Poslanecké sněmovny, tak bych pak teprve podpořil ten jeho pozměňovací návrh, protože si myslím, že ten rok by mohl stačit. Ale teď je pro mě prioritní, abych se toho černého svědomí zbavil definitivně s tím, že ta dvouletá povinnost bude prostě odstraněna. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Větrovský. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, když jsem připravoval na projednávání tohoto zákona, tak jsem se pozval na poradu ředitelů základních a mateřských škol ve svém volebním regionu, v Táborsku. Zde jsme debatovali o tom, jak naložit s tou povinností pro zřizovatele ve smyslu mít kapacity pro všechny 2leté děti. Je tady třeba říci, že téměř jednohlasně mi ředitelé těch školských zařízení sdělili, já v tomto se s nimi ztotožňuji, že v podstatě ten problém dnes je vyřešen. Pokud kapacity pro 2leté děti u mě ve volebním regionu jsou, tak v podstatě ty děti 2leté do těch školek chodí. Tady se bavíme pouze o té povinnosti. Ta povinnost, ta vadila jak zřizovatelům, tak ředitelům těch základních a mateřských škol. To je první věc. Druhá věc, Radko Martínek, vaším prostřednictvím, tady hovořil velmi správně o dopadech na financování regionálního školství, pokud bude zavedena ta reforma, o které se tady bavíme.

Já jsem si zjišťoval ve spolupráci s odborem školství Krajského úřadu Jihočeského kraje, pokud budou zavedeny ty parametry, počet odučených hodin maximálně, co to bude znamenat v Jihočeském kraji pro školství. V Jihočeském kraji to bude znamenat nárůst o 234 lidí na základních školách, o 68 učitelů na gymnáziích a o 429 učitelek v mateřských školách. Pak jsem zvedl telefon a zavolal jsem si na Jihočeskou univerzitu, Pedagogickou fakultu, kolik že vychrlí absolventů. Do 100 absolventů. Takže takovéto dopady budou v Jihočeském kraji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. S přednostním právem se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Kolega Větrovský mě požádal, abych se přihlašoval až po něm, abych ho nepřeskočil. Já jsem sledoval pozorně tu debatu na televizní obrazovce v kanceláři, což mi dalo tu možnost například při emotivním vystoupení kolegyně Sykové ztlumit zvuk. Musím velmi ocenit kolegu Brože, v podstatě to je přesně to, kolikrát my tady řekneme, my jsme to říkali, ono to přesně tak dopadlo. Mně to nedalo, já jsem potřeboval podpořit své kolegy-starosty, zejména proto, že dnes desetitisíce dětí v ČR mladších 3 let chodí do mateřských škol.

V našem městě, zjišťoval jsem si to, několik desítek dětí mladších tří let chodí do mateřských škol. Není jediný rodič, který by nebyl uspokojen ve svém požadavku. Musím zaklepat, nemáme jediného praštěného rodiče, který by ve věku dva roky a jeden den dítě neschopné chodit do mateřské školky, počůrávající se, nám ho tam násilím dával. A myslím si, že o ničem jiném ta celá záležitost není. Jsem pro, aby pro děti toho věku, a ještě i mladší, a posléze už i pro těhotné maminky jsme měli nějaké zařízení, jestli to půjde tímto směrem, ale myslím si, že to není mateřská škola. Že to povinně není mateřská škola.

Kolega Dienstbier tady říkal – a zvedli jsme tu diskuzi už včera, hodinovou – starostové si to chtějí ulehčit. Přece odhadnete, kolik těch dětí asi bude. Ale o tom to není. Jestli je dána nějaká povinnost a my víme, kolik dětí starších dvou let máme, tak kdyby všechny přišly, tak my je musíme uspokojit, tak bychom měli mít pro ně kapacitu. A to znamená mít připravené budovy, mít připravenou kapacitu, mít připravené učitelky. Ty budovy, to je o souhlasu hygieny a tak dále. A oni se tam potom budou šťourat v nose, ty budovy budou prázdné, protože je to jasné, všichni tam ty děti nedají.

A to ještě můžeme dnes alespoň do těch databází jít a vědět, kolik dětí se narodí a kolik kdy dětí bude mít dva roky. Posléze, jestli to tak půjde dál jako s GDPR, že nebudeme mít ani přístup k registrům, tak ani nebudeme vědět, kolik těch dětí vlastně máme. Takže za sebe jednoznačně podpořím ten návrh, který přišel z Poslanecké sněmovny. Nehodlám se tady vyjadřovat k záležitosti druhé, která je velmi složitá, ta reforma. Musím říct, že naše školy se na ni těší, protože to přinese vyšší finance, ale uvidíme, nakolik to je v této chvíli připraveno, nakolik stát na to dá finance.

Nehodlám zde vést ani odbornou debatu, co je pro děti lepší, jestli být s rodiči tak dlouho, jak to jen lze. Protože samozřejmě vnímám, že můžou být rodiny, které potřebují to dítě někam dát. Protože z nějakých různých důvodů, sociálních, profesionálních, potřebují jít do práce. Ale osobně zastávám názor, že čím déle je dítě u maminky, tak je to pro ně lepší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Jiří Růžička. Ne, pardon, s přednostním právem paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, dobré odpoledne, omlouvám se, že jsem využila přednostního práva. Celé odpoledne, co projednáváme tento návrh zákona, zvažuji, jestli vystoupit, nebo ne. Protože si troufám říci, že jsem jednak profesně kvalifikovaná, a jednak současně z pozice zástupce zřizovatele, to znamená starostky dvacetitisícového města, z toho praktického pohledu také mám co dodat. Chci jenom reagovat teď na výrok nebo na slova, která tady zazněla – starostové si chtějí ulehčit. Ráda bych to okomentovala konkrétním příkladem.

Určitě ten, kdo má znalost a už se tady ohradil proti razítkům hasičů, tak mateřská škola, nebo třída mateřské školy v prostorách základní školy je samostatný požární úsek. Když jsme ve městě potřebovali reagovat na zvýšenou potřebu umístit děti do mateřské školy, tak jsme šli nejjednodušší cestou, zdálo se mně to, na základní školy, tam, kde je vhodný volný prostor. Ukázalo se, k překvapení jednak zřizovatele, zástupců města, jednak ředitelů a ředitelek základních škol, že to, že má volné prostory na základní školy, ještě neznamená, že tam můžu poměrně rychle a bez větších nákladů a starostí umístit třídu mateřské školy.

Tím, že je to samostatný požární úsek, i v momentě, kdy chcete, aby učitelky mateřské školy měly svoji šatnu, tak je to také samostatný požární úsek, tak se ukazuje, že je to i ve volných prostorách stávajících školských zařízení, která odpovídají hygienickým předpisům, ale pro vzdělávání dětí ve věku od šesti let těžko řešitelné. Nakonec jsme začali

1. května a podařilo se nám otevřít třídu mateřské školy na volné kapacitě základní školy až od konce listopadu. A to jenom díky tomu, že jako ředitelka základní školy jsem se domluvila, pronajali jsme si prostory na té základní škole, kde je volná kapacita, relativně volná kapacita, a s vyšším osobním rizikem jsme šli do pronajatých prostor. Protože když právní subjekt na druhém právním subjektu chce společně něco realizovat, než se papírově všechno vyřídí, tak vám uběhne školní rok.

Tím chci jenom ukázat to, že si to starostové nechtějí ulehčit, ale pokud máme garantovat místa v mateřské škole pro děti od dvou let, tak s nimi jako starostové potřebujeme dopředu počítat. V pololetí roku 2018 těžko ještě zjistím, pro kolik dětí potřebují připravit, i když tu vůli eventuálně zřizovatel nebo zakladatel má, připravit potřebný počet míst. Za stávající legislativy, která byla, než jsme přijímali novelu zákona, tak už bylo možné podle školského zákona umístit dítě v mateřské škole.

Zúčastnila jsem se jednání školského výboru, kde jsem argumentovala touto možností už paní tehdy ministryně Valachové. Ona uváděla na tom jednání školského výboru příklad z praxe v jižních Čechách, kdy ředitelka mateřské školy vůči zřizovateli chce mít jistotu. Tehdy moje argumentace, že nebude mít problémy, když bude mít v mateřské škole umístěné dvouleté děti. Moje argumentace tehdy byla, že je to přece o tom, jestli funguje normální komunikace mezi zřizovatelem a ředitelem mateřské nebo základní školy, tak není potřeba dělat novelu zákona.

Takže když jsme měli projednávání tohoto návrhu zákona na výboru pro územní rozvoj zhruba před týdnem, tak jsem se tam také snažila ukázat paní náměstkyni ministra školství, že zřizovatelé, to znamená starostové obce, potřebují s náběhem dopředu vědět, jaký počet dětí by to tedy měl být. Protože pokud všichni rodiče nevyužijí tu svobodnou volbu, které už za té právní úpravy předtím měli, umístit své dítě v mateřské škole, tak blokujeme poměrně velkou kapacitu – a říkám, že poměrně velkou kapacitu, pokud se budeme bavit o všech dvouletých dětech – pro ostatní děti, kdy rodiče to jejich umístění potřebují relativně urgentně, ale ta možnost už při té úpravě stávajícího návrhu zákona tady.

Ráda bych tedy poukázala na ten pohled z praxe, že starostové se nechtějí zbavit odpovědnosti, ale potřebujete všechno naplánovat. Měli jsme tady novelu, nebo urychlení zákona o dopravních stavbách, je to všechno o té projektové nebo předprojektové přípravě. Dneska nepotkáte projektanta s volnou kapacitou. Když už pominu ty peripetie, opravdu velmi přísné, hygienické a požární. Děkuji za pozornost a už přeji schvalování novely... Před rokem jsem pro ni nebyla, a teď, se znalostí toho terénu, budu podporovat návrh tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan zpravodaj Jiří Růžička, prosím.

Senátor Jiří Růžička:  To ještě není závěrečná zpravodajská poznámka, ale jenom poznámka jaksi senátorská.

Když jsem poslouchal tady tu rozpravu, tak každý z nás má téměř jasno. A argumenty druhého nepřesvědčují příliš a ví, pro co bude, nebo pro co nebude. Ale to, co mě zaujalo, bylo to, že tady několikrát padlo, tak nepodléhejme hysterii... No dobře, ale nikdo hysterii nepodléhá. To není náhlý nápad nějaké skupiny senátorů, který přišel v květnu a chtějí ho teď okamžitě realizovat. To je věc, o které se mluví od samého okamžiku, kdy se ta věc začala připravovat a kdy se o ní začalo mluvit a rozhodovalo se.

Jsem rád, že o tom promluvil pan senátor Canov, vaším prostřednictvím. To nebylo vůbec argumentačně příliš podložené, to spíš byl takový tlak, který souvisel s tím, jestli neschválíme tohle, tak celý ten školský zákon se někam posune a my nebudeme moci financovat školy atd.

Moc dobře si na to vzpomínám, na ty ranní snídaně v sedm hodin apod. Takže to není žádná hysterie. A bylo také řečeno, nepodléhejme hysterii, ale hledejme možnosti. Ale ty možnosti prosím jsou. A já říkám tedy, vylepšujme ty možnosti, pracujme na těch možnostech.

Už se tady mluvilo o dětských skupinách. Jsou to dětské skupiny. Jsou financovány z evropských zdrojů, ale také závazný příslib, že dál budou financovány z národních zdrojů. Jsou to možnosti zřizovatelů. Kolikrát tady teď zaznělo, že zřizovatelé a tedy ředitelé tu možnost hledají. A ti zřizovatelé to přece dělají pro své občany, hledají možnosti, jak vyjít vstříc těm, kteří to opravdu potřebují, z různých důvodů. To samé by asi platilo pravděpodobně pro ředitelky některých mateřských škol. Tlačme trošku na zaměstnavatele.

Já jsem byl na jedné besedě v Českém rozhlase, kde se do mě paní exministryně Marksová a redaktorka pustily, jak je to možné a co dětské skupiny. Tak jsem se jí zeptal, kolik je v tom Českém rozhlase matek s malými dětmi? A kolik tam je dětských skupin? Žádná. Přece tam jsou desítky a desítky malých dětí.

Takže ať také lidé, zaměstnanci tlačí na zaměstnavatele, aby jim vyšli vstříc. U nás ve škole mám takových matek asi šest a tlačí na mě. A jsem připraven tu dětskou skupinu u nás ve škole zřídit. Takže i to jsou další možnosti. Samozřejmě to, co je velkým problémem, je délka pracovní doby. U nás na kratší pracovní úvazek pracuje 5 % lidí. 5 % lidí. A s tím se samozřejmě nedá nic dělat, než ty děti šoupnout do té školky od rána do večera. Zatímco třeba v Holandsku pracuje na zkrácený pracovní úvazek asi 65 % lidí. Pak to je trošku jiná záležitost, jestli to dítě chce dát do nějakého zařízení na dvě hodiny denně, nebo na osm hodin denně. Samozřejmě souvisí s tím i možnosti daňových úlev pro ty, kteří poskytují ty kratší pracovní úvazky. Protože všichni asi tušíme a víme, že když to je do nějaké částky, tak je to pro zaměstnavatele nevýhodné, když na ně musí platit sociální a zdravotní pojištění atd.

Takže spíš ty věci, které jsou jistou alternativou a možností pro ty, kteří to chtějí a potřebují, tak je vylepšujme. A ne, že to hodíme na krk a na hlavu zřizovatelům a ředitelkám mateřských školek a vy se starejte.

Závěrem řeknu jenom jednu věc, že na Praze 6, v mém senátním obvodu, by to znamenalo nárůst téměř 800 dětí, kdyby se tohle realizovalo. A my nejsme téměř schopni umístit děti tříleté. A to není jenom otázka financí, to je i otázka místa, protože to není kde stavět. Není kde stavět. A to je jenom poznámka samozřejmě, protože tady se uváděly příklady z praxe jednotlivých starostů Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. A jako zatím poslední se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Jan Sobotka. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, páni senátoři. Já jenom krátce.

Já jsem chtěl říci z pozice starosty města, že mně nejvíc vadí ta povinnost. Problém je v tom, že něčí právo přenášíme na něčí povinnost. Takže to si myslím, že by nemělo být. Takže opakuji zkráceně, funguje to, mladší než tříleté děti jsou přijímány. Zadruhé – po diskuzi s ředitelkami nebo s pracovnicemi těch zařízení to je pořád stejná věc, ony s tím nesouhlasí, aby tam ta povinnost byla. A zatřetí – jak už tady zaznělo mnohokrát, teď je i novinka, že vlastně není prostor, třeba i stavební pozemky, ale stavebně upravovat naše zařízení je obrovský problém.

Mě třeba napadla taková věc, opravdu není to taková legrace, že si hasič vymyslí, že na dvě dvouleté děti musí být jedna učitelka, aby je dokázala odnést v případě požáru. Takže my tady zatím pracujeme s tím, že si můžeme nabrat učitelky, ale při průměrném platu asi 18 000 hrubého už vidím ten zástup učitelek, který se nám hlásí do těch školek. Takže nejsou. A já si myslím, že těch problémů je hrozně moc. Takže zásadně chci říct, že řešíme problém, ale přenášíme ho na obce. A těch jsou tisíce, měst a obcí, a všude ten problém je podobný. Takže si myslím, že někomu dát právo, a jinému dát povinnost, je v této chvíli zaprvé zbytečné a za druhé velmi problematické.

Jen se chci vyjádřit k podkladu té lhůty. Já si myslím, že rok stačí. Já si myslím, že to taky tak je, že asi není potřeba ani hovořit o tom protinávrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Šárka Jelínková. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Se zajímavostí pozoruji tady tu debatu, do které se hodně ve velké většině zapojují muži. I když ono složení Senátu je přece jenom pořád více mužské, ale dovolte mi přispět několika informacemi a pohledem i ženským, který se týká především té oblasti umísťování dvouletých dětí do mateřských škol. Dítě do tří let věku se formuje až 90 % osobnosti. Jde tedy o naprosto klíčové období lidského života. Absolutně nejdůležitější v tomto období je bezpečná vazba mezi mámou a dítětem. Tato vazba se utváří zejména jejich vzájemným kontaktem, když jsou přirozeně spolu. Malé dítě potřebuje ze všeho nejvíc být se svou mámou. Dítě buduje do tří let důvěru v sebe sama a svět kolem sebe. Potřebuje doslova najít svůj domov a máma je v tomto směru pro dítě nikým a ničím nenahraditelná. Jakékoli dlouhodobé odtržení dítěte od mámy může být v tomto věku pro dítě i nebezpečné.

Víme, že malé dítě potřebuje určité množství pozornosti, určitý počet dotyků, určitý počet pohlazení, pohledů z očí do očí. Žádná učitelka ani chůva není schopna v tomto směru plnohodnotně nahradit mámu. Malé dvouleté dítě např. vnímá sebe sama a mámu jako jednu bytost a neumí se od mámy oddělit. K tomu dochází až kolem věku tří let. Rodičovství je nejtěžší a nejdůležitější věcí na světě. Ne kariéra, ne peníze, ne placení daní. Nechtějme, aby se stalo běžným zvykem a normou odkládat malé dvouleté děti do mateřské školy. A k tomu bychom mohli tímto způsobem postupně směřovat.

Chápu, že některé matky mohou být v takové situaci, že jim nezbude nic jiného, než dvouleté dítě do mateřské školy umístit. Nebo některé děti mohou mít akcelerovaný vývoj a bude pro ně užitečné, aby začaly chodit do mateřské školy dříve. Ale o přijetí dítěte do mateřské školy před završením třetího roku by se mělo rozhodovat pečlivě, odpovědně a po diskuzi s rodiči a učitelkami.

Česká republika má světový unikát v tom, že umožňuje matkám tříletou mateřskou dovolenou. Je to dobrá a zdravá věc. V tom jsme v celosvětovém měřítku moderní a ostatní země by se od nás tento přístup mohli učit. Jsme přesvědčeni, že by byla velká a hloupá chyba tuto výsadu rušit nebo ji jakkoliv ohrožovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako zatím poslední se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Luděk Jeništa. Prosím, pane kolego.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Platí tady školský zákon, který říká, nebo říkal, že v září 2017 byla povinnost přijímat čtyřleté děti do předškolního zařízení. Já jsem tehdy jako zřizovatel školek ve Vlašimi podepsal smlouvy o společném obvodu asi s dvanácti okolními obcemi. Podepsal jsem to proto, že jsem cítil, že tam nebude žádný problém, těch čtyřletých dětí, které ještě nebyly ve školce, bylo málo. V letošním roce je povinnost přijímat tříleté děti. Já jsem ty smlouvy s těmi obcemi už nepodepsal. Nepodepsal jsem je proto, že mám obavu, že o týden starší tříleté dítě bude v naší školce na úkor o týden mladšího tříletého dítěte z Vlašimi, tedy zřizovatele. Nedovedu si představit, jaká ta situace bude, až by nastala povinnost přijímat dvouleté děti.

Pojďme jako zákonodárci vycházet z faktu. Ten fakt říká, že nemáme dost míst v předškolním zařízení. Někde možná ano, jsou samozřejmě oblasti, kde máme, ale je spousta oblastí, kde nemáme. A nebudeme si nalhávat, že tady je fakt, že ani v době, kdy nastane tato povinnost, ta místa mít nebudeme zkrátka. Prostě nebudeme. Jsou oblasti, kde už dneska letos v září nebude splněna povinnost, nebude splněna zákonná povinnost přijmout tříleté děti.

Ti starostové, s kterými jsem nepodepsal smlouvu, jsou v situaci, kdy oni nesplnili svou zákonnou povinnost zajistit pro své tříleté děti místo ve školce. A pokud, prosím vás, někde někdo nemůže objektivně splnit svou povinnost ze zákona, tak bychom takový zákon měli upravit. Samozřejmě že mít místa ve školce je určitá prestiž každé obce. My jsme před pěti lety postavili dvoutřídní školku, pak jsme zřídili jednu školku, teď na podzim začínáme přistavovat další třídu školky. A já věřím, že postupně se dostaneme do situace, kdy budeme moci brát i ty dvouleté děti. Ale v tuto chvíli je ta situace taková, že je třeba tento zákon zkrátka upravit. Nedá se nic dělat.

Co se týče financování školství. Normativní financování. Já jsem se nedávno bavil s jedním krajským radním pro školství, a on říkal, to by se nemělo měnit, to vyřeší trh. Normativní financování nikdy nemůže vyřešit trh. Nikdy. Tak to nejde prostě. My jsme třeba ve Vlašimi, než nastaly státní maturity, tak jsme slavnostně předávali maturitní vysvědčení na zámku. A nástavby učňovské už teď dva nebo tři roky to předávání zrušily. Protože ono není komu ho předávat. On tam tu maturitu nikdo neudělá. Takže tohle říkám, to normativní financování opravdu je už zapšklé, zastaralé a je třeba ho změnit. Otázka je, jestli je třeba to posunout o rok, nebo o dva, to ať posoudí větší odborníci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, a s právem vystoupit se hlásí do obecné rozpravy pan ministr školství a tělovýchovy pan Robert Plaga. Dobrý den, pane ministře, prosím.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Já se stručně vyjádřím k tomuto návrhu zákona, který v tuto chvíli v tom znění schváleném Poslaneckou sněmovnou, skutečně řeší dva podle mého názoru zásadní body. Tou první je přijímání dvouletých dětí do mateřských škol. Už to tady v diskuzi padlo, tak já to jenom shrnu. To, jak byl zákon napsán, nebo v tuto chvíli je napsán, tak skutečně uvalovalo povinnost na zřizovatele vytvořit kapacitu pro dvouleté děti ve školkách. V předchozím příspěvku padlo, a je to pravda, že v některých oblastech není dostatečně pokryta ani kapacita pro tříleté. Týká se to prstence okolo Prahy, okolo Brna a pak některých dalších oblastí v rámci České republiky. Toto musí být primární povinností státu. A samozřejmě nikdo neříká, že se nemají vytvářet dostatečné kapacity a samozřejmě slaďování profesního života s životem rodinným.

Ale – a zase to číslo už tady padlo, a já ho jenom shrnuji – 45 000 netříletých dětí v dnešní době navštěvuje mateřské školy. Tedy dá se podle mého názoru usuzovat, že zřizovatelé, kteří tu kapacitu mají, a děti, které jsou vyhodnoceny jako zralé na vstup do mateřské školy jako předškolního vzdělávacího zařízení, tak se tam dostávají. Ano, samozřejmě ne všude. A teď vezmu tu alternativu, která byla propsána do zákona. Ta znamenala – a my máme z pěti výzev, které jsme jako Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy realizovali – průměrnou cenu jednoho místa, ať už někdo rekonstruoval nebo vytvářel jinou kapacitu, tak vycházela cca na 280 000 Kč. Tedy ty odhady, které hovořily o tom, že kdybychom vytvořili kapacitu dalších 60 000 míst, aby byly připraveny opravdu kapacity v celém území pro všechny děti dvouleté a starší, tak skutečně dosahovala nikoli jednotek miliard korun, ale od 16 do 24 miliard korun, podle toho, jestli vy jste tu kapacitu vytvořili opravdu na 100 procent, anebo na nějaké odhadované procento dětí, které by to navštěvovaly. Ale samozřejmě je potřeba počítat s tou variantou absolutní. Tedy jsme někde na 28 miliardách korun.

To druhé, co na tomto typu řešení péče o děti od dvou do tří let hapruje, je bezpochyby fakt, že pokud vám přibude v systému šedesát tisíc dětí, čistě teoreticky, musíte je mít zabezpečeny těmi konkrétními pracovníky v mateřských školách. Ať už jim budeme říkat učitelky nebo chůvy. A ty také v systému chybí. To znamená, to zploštění té povinnosti přijímání dvouletých ze strany zřizovatelů není rezignace na slaďování profesního života s životem rodinným, ale tato varianta je z mého pohledu neefektivní, je plošná, neřeší konkrétní věci. Jak už tady padlo, nemáme v konkrétních oblastech i z přispění státních peněz, kdy v posledních třech letech jsou investiční pobídky, v uvozovkách, tedy investiční program, který podporuje výstavbu nových kapacit mateřských škol i základních škol, tam, kde je to potřeba, tak nemáme pořešeny ještě ty tříleté. A uvalujeme na zřizovatele tuto povinnost, když vidíme, že pokud ji mají, tak už tu kapacitu pouštějí a ty děti tam přijímají. Z mého pohledu toto není ten správný nástroj.

Za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy říkám, že zrušení této plošné povinnosti pro zřizovatele je krokem dobrým. Ano, já tady mohu v tuto chvíli říct, že chci vést debatu o jeslích, dětských skupinách, tedy o jiných formách, alternativních formách s Ministerstvem práce a sociálních věcí, s Ministerstvem zdravotnictví, ale prosím, pojďme v tuto chvíli si říct, co je reálné a podle mého názoru správné.

To je k tomu prvnímu bodu, takže já za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podporuji tento poslanecký návrh v tomto bodu. Co se týká novelizačního bodu, respektive odkladu reformy financování, změna financování regionálního školství je podle mého názoru krokem správným směrem. A už tady zase v té diskuzi padlo, takže jsem pouze shrnující v tom, že my jsme se skutečně v únoru tohoto roku začali bavit s jednotlivými kraji, respektive nikoli s krajskými reprezentacemi, ale s řediteli škol. Ano, je to změna systému, ředitelé velmi vážně mají obavu z toho. Ale ta obava plyne z toho, že budou jinak napočítávat ten rozpis rozpočtu a chtějí vidět – a já jim rozumím – porovnání současného roku, stávajícího výpočtu normativního s tím výpočtem novým. To jsme si řekli, že v druhé polovině letošního roku, respektive na podzim letošního roku jim na nějakých modelových výpočtech bude poskytnuto. Což zvýší úroveň jistoty jednotlivých ředitelů.

To, co tady také padlo, a to, co budeme v roce 2019, pokud bude schválen zákon tak, jak je teď připraven v roce 2019 dělat, tak nenecháme tu reformu o rok předkopnout a nechat ji spustit od 1. 1. 2020, ale jak tady správně bylo řečeno, to musí být spuštěno od září toho roku. Tedy přes rozvojový program uvolníme prostředky – a mám je už v prvním návrhu rozpočtu, který je teď schválen – na to, aby ti ředitelé mohli naladit takzvaně ten rozvrh podle těch PHmaxu, tedy počtu hodin maximálních. Takže plynule nastartují v tom září a od 1. 1. 2020, když se změní způsob financování, to plynule přejde do toho nového systému. Ten stávající stav by samozřejmě byl takový, že kdo by se nestihl připravit z jiných peněz dříve, tak 1. 1. 2019 by už nic nového v tom systému neudělal. Jak tady pan senátor Růžička řekl, rozvrhy a vůbec celý plán se chystá půl roku dopředu. Naprosto souhlasím.

To, co se týká odhadů, jak tady padlo 2,5 – 5 miliard Kč, ano, je potřeba si říct, že ta reforma má minimálně dvě složka. Ta první složka se týká vyrovnání regionálních disparit, o kterých tady bylo také hovořeno, že pokud bychom našli stejný typ školy se stejnou výukou, díky těm krajským normativům v současném systému, dostane jiné peníze. A já se ptám, jestli je to tak správně? Já si myslím, že není.

Neříkám konkrétní učitel na konkrétní škole. Ten může dělat něco navíc. Kde jsou, tak jsou netarifní možnosti ocenění toho pedagoga, kde má ředitel prostředky k dispozici. Ale v principu regionální disparity budou – ale tady varuji před nějakým delším odkladem – čím víc budeme navyšovat peníze na tarifní složku, tak bude to srovnání dražší, protože pokud posunete celý systém o 15 % v tarifu nahoru, tak za rok potřebujete vyšší objem prostředků k tomu, abyste regionální disparity vyrovnali, protože se začnou samozřejmě nůžky ještě více rozevírat. Druhou složkou – a tam není možné, a to uznávám, zase říct číslo přesně pro každou školu v ČR, jsou počty hodin maximální, nebo chcete-li investice do zvýšení kvality výuky, tedy aby bylo možné při určitém rozsahu žáků dělat to, co ředitel a mnoho ředitelů dnes dělá v míře omezené, ale za stejné peníze, které normativně dostane na hlavu, a to je dělit hodiny. Až je to matematika, ať jsou to jazyky. A tam to může narazit, i když bude nápočet ze strany ministerstva nějakým způsobem proveden, tak samozřejmě je to na reálu výuky a někde se naráží na to – a zase, nejsme schopni říct, jestli je to u každého, proto chci modelový nápočet na podzim letošního roku, aby si každý mohl provést, tak je možné, že nebude mít kam hodiny dělit. To znamená, že sice bude mít k dispozici 960 hodin podle výpočtu, ale jelikož kapacita školy a místností je třeba 880, tak jeho PH max nebude moci být využit na maximum a tedy nedostane se k penězům, ke kterým by se mohl dostat v tom případě. Na rovinu říkám: Ale toto není problémem ani toho ředitele, to je problém zřizovatele školy. Budova kapacity je problém zřizovatele dané školy. Ale zase říkám: Pojďme, a proto je roční odklad – pojďme se podívat na modelové nápočty, tím dokážeme zpřesnit i hodnoty, tak jak tady po tom volal pan senátor Růžička.

Abych ještě řekl, jak náběh – a že regionální disparity chceme řešit také postupně. Když jsem řekl, že PH maxi od 1. 9., tak v roce 2019, aby se nám i přes roční rozložení neposunuly negativní dopady, tak samozřejmě přes rozvojový program chceme částečně zavřít nebo minimálně nenechat rozevřít nůžky mezi jednotlivými regiony. To znamená, počítáme s tím, že regiony, které jsou na tom opravdu nejhůř, z hlavy vám řeknu rovnou Zlín a Vysočinu, nějakým způsobem podpoříme přes rozvojový program. To, co bylo pozitivní a myslím si, že by to nemělo zapadnout, byť to přímo nesouvisí, tak je podpora mateřských škol, kdy rozpočtově v roce 2019 chceme podpořit možné překryvy v mateřských školách, on to spíše váže na první bod, kdy už mám zase v prvním návrhu rozpočtu přislíbeno, ale jsou tam propsány prostředky na to, aby mohly překryvy dvouapůlhodinové anebo rozšíření provozní doby mateřských škol, aby mohly být realizovány už v roce 2019. To znamená, není to povinnost, která byla bez peněz jako to bylo minulý rok, kdy se od toho spěšně couvalo, ale v tuto chvíli je to možnost, která bude jednotlivým školám zaplacena. To je taková doprovodná věc ještě možná k tomu prvnímu bodu.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si požádat o podporu tohoto názoru ve znění, které leží před vámi, a samozřejmě budu rád, když budeme věci, které se týkají změny financování a vůbec celé vzdělávací soustavy, protože je to věc, která si myslím, že je a ta dnešní debata o tom svědčí, je ve fokusu vašeho zájmu, tak ji budeme dále diskutovat. Ještě jednou děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, za vaše vystoupení a protože se nikdo do obecné rozpravy již nehlásí, tak ukončuji .... Ještě tam bliklo... Pan senátor Zdeněk Brož.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji ještě jednou za slovo. Zase poruším své zásady a vystoupím podruhé. Bude to strašně krátké, obsahově se k tomu vyjadřovat nebudu, protože to by bylo na dlouhé rozbory. Jenom bych chtěl upozornit na jistou absurdnost této chvíle. Hájím tady zákon, který předložila vláda a ministerstvo v tom znění, v jakém ho předložila v roce 2017. My jsme rok a čtvrt poté a já si tady připadám, že jsem tady předkládal nějaké nové návrhy, které bylo potřeba tvrdě zkritizovat a vymést, a možná za to může expirační doba ministra školství. Protože ty se střídají tak rychle a výměna možná byla taková, že si to nedokázali předat, ale co když tedy bude expirace tohoto pana ministra stejně rychlá jako minule paní ministryně, tak tady budeme příští rok sedět a budeme to řešit úplně stejně. Je to trošku absurdní, protože jenom hájím systém. Tady bylo něco schváleno v minulém roce, byl rok a čtvrt na to, aby se udělal nějaký krok. On se neudělal vůbec žádný. My to tady teď rozebíráme podrobně, jak bude financování, jak nebude financování, jestli je dost času nebo není dost času. Za rok toho času bude ještě méně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám a nyní s právem vystoupit na poslanec Jan Skopeček. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Skopeček:  Děkuji pěkně za slovo. Chci ještě zareagovat na kritiku od pana senátora Hampla a paní senátorky Sykové, že jsem to uvedl příliš stručně. Myslel jsem, že za to budu pochválen, nechtěl jsem zdržovat jednání Senátu. Koneckonců problematika je medializovaná, všichni své návrhy a pozice víme. Nicméně, abych nezůstal dlužen a nebyl snad kritizován za to, že se bojím předložit svůj politický pohled na to, tak to rád udělám. Skutečně si myslím, že dvouleté děti patří více k mamince než do instituce typu mateřské školy. Nejsem samozřejmě profesí dětský psycholog, ale koneckonců semináře, které probíhaly k této tématice, jasně naznačily, že drtivá část dětských psychologů se k tomuto názoru kloní a tento můj intuitivní názor podporuje. Mám také za to, že mateřské školky nemají být státem organizovaný babysitting, že mají zůstat vzdělávací institucí, a podle mého názoru ne všechny dvouleté děti jsou schopny se začít vzdělávat jako dvouleté v mateřské školce. Zároveň si myslím, že dvouleté děti by podle mého názoru ochromily vzdělávací funkci na školách, a to zejména proto, že současné paní učitelky jsou připravovány poměrně precizně na vzdělávací roli, nikoliv na roli toho, že se budou starat o dvouleté děti, které často nemají třeba i základní hygienické návyky. Argumentem pro to, proč tento zákon rovněž podporuji, jsou obrovské náklady, které tato věc bude znamenat pro samosprávy města, obce. Poměrně často diskutuji se starosty měst a obcí a náklady, které už teď mají s tím, jak zajistit kapacity školek, jsou obrovské. Nedovedu si představit, jak by to malé obce zvládaly ve chvíli, kdy by tam ta povinnost byla. Shodou okolností pocházím ze Středočeského kraje a tam zejména v blízkosti Prahy - ale ono se to posunuje v našem kraji dál a dál, více a více kilometrů od Prahy - to skutečně problém je. Také bych chtěl uvést na pravou míru, že tu nikdo nezakazuje lidem ani školám, ani jednotlivým obcím budovat takový typ školky, které budou přijímat dvouleté děti. Je to na zvážení pana starosty, je to na zvážení samosprávy, je to na zvážení ředitele nebo ředitelky nejčastěji mateřské školky, zda si ona myslí, že má takový potenciál, takovou kapacitu, takové prostředky k tomu, že bude schopna se starat jak o tříleté, tak o dvouleté děti. Zároveň si myslím, že povinností bychom poškodili zejména děti, které tam jsou dnes. Protože je zřejmé, že paní učitelky by se musely dominantně starat o dvouleté, se kterými bezesporu bude více práce, a z logiky věci by zbylo méně času na děti starší, pro které by to znamenalo zhoršení vzdělávacího procesu. Rád bych se také vyjádřil k diskusi, aspoň některým námitkám. Bylo tady řečeno, že pro rodiny a maminky tento stát nic nedělá. Myslím, že to říkal pan senátor Dienstbier. Hrubě s tím nesouhlasím, velmi bych varoval před takovouto paušalizací. Když se podíváme na délku rodičovské dovolené, to bychom tedy také měli diskutovat a zastánci dvouletých dětí ve školkách by měli říkat: Tak snižujme, zkracujme rodičovskou dovolenou. Považuji to za výborný výdobytek. Nesouhlasím ani se zprávou OECD, která byla zveřejněna před pár dny a která kritizuje ČR právě za to, že máme tak dlouhou rodičovskou dovolenou, která podle OECD znamená, že naše ženy díky tomu jsou samozřejmě delší dobu mimo pracovní proces a kvůli tomu mají nižší příjmy než muži. Rozevírá to nůžky příjmové mezi ženami a muži. Považuji naši délku rodičovské dovolené za výhodu a nesouhlasím v tomto smyslu se zprávou OED. Čili to, že máme v mezinárodním srovnání jednu z nejdelších rodičovských dovolených, je snad jasný příklad toho, že tento stát si rodiny a maminek váží. Stejně tak, když se podíváte na náš daňový systém, tak nejrůznější slevy zejména se zvyšovaly právě pro rodiny s dětmi, na jednotlivé děti. Daňový systém náš také v porovnání s vyspělými zeměmi je velmi, velmi pozitivně nastaven pro rodiny. Naopak mírně diskriminuje samostatné individuální osoby bez rodiny.

Co se týče změny financování, dovolte mi můj názor. Působil jsem do října minulého roku jeden rok jako radní pro školství Středočeského kraje, které zřizují zejména střední školy. Já s tímto systémem jako takovým nesouhlasím, mám k němu vážné výhrady. Nemyslím si, jak tady zaznělo, že povede k větší kvalitě středních škol, o jejichž klesající kvalitě všichni dobře víme. A podle mého názoru tomu bude spíše naopak, protože tento systém bude ubírat těm nejlepším školám, těm nejlepším, kteří lákají nebo kteří mají dostatek studentů, bude pomáhat těm školám, které spíše přežívají. Já s ním nesouhlasím. Myslím si, že pokud by chtěla skutečně politická reprezentace zvýšit kvalitu našeho středního školství, musela by udělat jinou věc, nikoliv změnu financování, ale musela by najít politickou odvahu, na tomto případě by musely najít politickou odvahu krajské reprezentace, a sice dají odvahu k tomu, rušit střední školy, kterých máme v České republice, myslím si, že ve všech krajích, nadbytek. Tyto střední školy jsme nechali ve stejné kapacitě přesto, že demografický trend v posledních letech byl klesající, čili méně dětí má nabídku stále stejného množství škol. To byla základní příčina toho, proč kvalita našeho středního školství šla dolů se změnou financování to nezlepšíme, zlepšíme to jenom v okamžiku, kdy politická reprezentace na krajské úrovni najde odvahu k tomu, aby školy, které nemají nárok na přežití ať už díky malému počtu dětí nebo díky slabým výsledkům ve státních maturitách, aby našla odvahu a zrušila je.

Tímto vystoupením jsem snad rozptýlil obavy z toho, že bych na tento zákon a na vzdělávání v České republice snad neměl názor nebo že bych ho chtěl tajit. Bylo to v první fázi skutečně motivováno snahou spíše dát prostor vám a stručně tento zákon tady představit, ale slibuji paní senátorce Sykové, že až sem příště půjdu předkládat nějaký zákon, že si připravím půlhodinový projev. Děkuji pěkně za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane předkladateli. A protože se již nikdo nehlásí do obecné rozpravy, obecnou rozpravu končím. Táži se opět pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit ještě k obecné rozpravě. Nechce. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj ... (Hlásí se garanční zpravodaj.) Pane kolego, ještě vydržte, musím postupovat protokolárně. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí senátor Zbyněk Linhart. Nepřeje. A nyní máte jako zpravodaj garančního výboru slovo vy, pane kolego.

Senátor Jiří Růžička:  Kolegyně a kolegové, nebudu příliš dlouhou debatu prodlužovat. V obecné rozpravě vystoupilo celkem 18 senátorů a jeden ministr, tři senátoři vystoupili dvakrát. Tematika je to, jak vidět, velmi závažná a velmi důležitá. Všichni jsme slyšeli argumenty, řekl bych pro i proti. Jsem rád, že nakonec vystoupil i pan ministr v obecné rozpravě a že promluvil k tomu, řekl bych, argumentačně, jasně. Doufám, že to tak i bude. Poděkuji i panu poslanci Janu Skopečkovi, že na závěr řekl to, co asi bylo potřeba říci na začátku, ale na druhou stranu reagoval i na některé věci.

Suma sumárum tedy rozprava proběhla... (Hluk v Jednacím sále.)

Senátor Jiří Růžička:  Vzhledem k tomu, že zazněly návrhy obou výborů návrh zákona schválit ve znění, jak k nám přišel z Poslanecké sněmovny, a také zazněl jeden návrh pana senátora Dienstbiera návrh zákona zamítnout, měli bychom v tomto duchu podle našich pravidel také hlasovat, pokud se nemýlím, nejdříve o návrhu schválit v podobě, v jaké zákon přišel z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, děkuji. Znělkou svolám další nepřítomné senátorky a senátory. Ještě dříve, než přistoupíme k hlasování, byl přednesen požadavek na vaše odhlášení. Odhlašuji vás. A nyní prosím, zasuňte své karty tak, aby vám svítila modrá světélka. Vypadá to, že počet přítomných se ustálil.

Vzhledem k tomu, že zazněl návrh na schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, budeme o tomto návrhu nyní hlasovat. Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 55 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 48, proti bylo pět. Návrh byl přijat.

Děkuji panu poslanci a my se vystřídáme u řídícího pultu.

Poslanec Jan Skopeček:  Já také poděkuji za podporu a děkuji i za zajímavou diskusi. Přeji vám hezký zbytek schůze a dobré jednání, a někdy na shledanou. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vystřídali jsme se u řídícího pultíku a budeme nyní projednávat bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu

Tisk č. 247

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 247 a uvede ho ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Robert Plaga. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Ještě jednou dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci (oživení v sále).

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zde jsou senátorky a senátoři.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Pardon, ano, to je velké faux pas, ale jsem nadšený, že tady mohu zůstat...

Ještě jednou začnu:

Vážené senátorky, vážení senátoři, samozřejmě.

K vyslovení souhlasu s ratifikací předkládám změny přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Tato úmluva je takový evergreen, který si pamatuji hned po svém nástupu na ministerstvo, byla přijata na 33. zasedání generální konference UNESCO v Paříži v roce 2005 a je mnohostrannou smlouvou, která pro Českou republiku vstoupila v platnost v roce 2007.

Jednoznačným účelem této úmluvy je zohlednit nové okolnosti v boji proti dopingu, posílit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit celosvětově smluvní rámec pro společný boj vládních i nevládních organizací proti dopingu.

Tato úmluva patří do kategorie smluv, kdy přijetí změn je podmíněno souhlasem Parlamentu České republiky a ratifikací prezidentem republiky.

Příloha I. je nedílnou součástí této úmluvy a přijetí jejích změn vyžaduje dodržet stejný ústavně-právní postup. Ten důvod, proč pravidelně ministr školství nebo ministryně školství předstupuje před Parlament České republiky, souvisí s vývojem dopingových látek a metod v oblasti sportu. A proto je úmluva v této části každoročně aktualizována, aby reagovala – dovolím si říci bohužel – na vývoj, který v oblasti využívání podpůrných prostředků ve sportu je vždycky o krok rychlejší, než odhalování tohoto dopingu.

Její změny aktualizují a doplňují tuto přílohu o nově zařazené látky a metody, které mají prokazatelně dopingový účinek.

Průběžně dochází také k vyřazování některých látek a metod ze seznamu, a to v případech, kdy jejich zařazení na seznam nadále nesplňuje kritéria, která jsou Světovou antidopingovou agenturou stanovena.

Možná, aby to nebylo tak obecné, pro rok 2018 je nejzajímavější změnou, že alkohol nebude považován za dopingovou látku a zákaz alkoholu bude přímo v gesci mezinárodních sportovních federací dle jejich sportovně technických předpisů. Tak dokážu si představit, že třeba v automobilovém sportu ten zákaz nadále zůstane platný.

Dovolím si poslední obecnou větu. Předložený materiál nemá žádné dopady na státní rozpočet, veřejné rozpočty, a netýká se samozřejmě rovnosti postavení mužů a žen. Je to opravdu technická novela a ten seznam je platný pro všechny, kteří v oblasti sportu chtějí dodržovat nějaká pravidla.

Děkuji a ještě jednou se omlouvám za úvodní faux pas.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ne, vůbec, to je v pohodě, pane ministře. Takže děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 247/4. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Václavec. Dále návrh projednal podvýbor pro sport výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento podvýbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 247/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Homolka. Také ústavněprávní výbor projednal tento návrh a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 247/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Větrovský. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 247/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru i podvýboru pro sport pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, smyslem a účelem této Mezinárodní úmluvy je zohlednit nové aktuální okolnosti v boji proti dopingu a tím podpořit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit co nejširší celosvětově smluvní rámec pro společný boj proti dopingu. Součástí předmětné úmluvy je Příloha č. I obsahující seznam zakázaných látek a metod. A dále Příloha II, jež obsahuje mezinárodní standard pro terapeutické výjimky.

Světová antidopingová agentura upravila pro rok 2018 přílohu 1 aktualizací Přílohy 1 z předchozího roku o nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem. Bližší informace o konkrétních změnách jsou terminologicky velmi náročné a pochopitelně spíš pro příslušné odborníky, kteří tomu rozumí. Pro ilustraci bych uvedl dva příklady. O alkoholu mluvil pan ministr, tak já v kategorii S1 byl jako příklad exogenního anabolického androgenního stereoidu doplněn androsteron. A opačný příklad. Ze seznamu zakázaných látek byl vypuštěn glycerol, s odůvodněním, že jeho schopnost ovlivnit objem plazmy je u sportovce minimální. Tak jenom pro ilustraci, abyste si uměli představit, že to je opravdu asi složitá věc a každoročně se tedy vyhodnocuje.

Legislativní proces – Vláda ČR vyslovila souhlas s přijetím změn Přílohy I, usnesení číslo 123 ze dne 21. 2. 2018, Senátu byla předložena 9. března. Přijetí těchto změn nemá dopady na státní rozpočet, ani veřejné rozpočty, netýká se rovnosti postavení mužů a žen. O tom ostatně mluvil i pan ministr. Protože se změna Přílohy I stane součástí českého právního státu až po projednání parlamentem a ratifikování prezidentem republiky je třeba v proceduře pokračovat a ukončit ji. V minulých letech docházelo v podstatě každoročně k prodlení s ratifikací a tím i publikací ve Sbírce mezinárodních smluv. Někdy až v závěru příslušného roku, což bylo terčem kritiky. Z tohoto pohledu došlo k značnému časovému zlepšení. A napadá mne otázka, zda to není trochu zásluhou nové funkce vládního zmocněnce pro sport. Ale nečekám na to ani nějakou reakci.

Na závěr bych vás seznámil s usnesením našeho výboru k Vládnímu návrhu, kterým se předkládají Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I, Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Zdeňka Papouška, po odůvodnění doktorem Karlem Kovářem, náměstkem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, po zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky a po rozpravě výbor zaprvé – doporučuje Senátu parlamentu dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Zadruhé – určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku číslo 247 na schůzi Senátu senátora Václava Homolku. A zatřetí – pověřuje předsedu výboru senátora Zdeňka Papouška předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Takže prozatím děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Ladislav Václavec? A má slovo, prosím.

Senátor Ladislav Václavec:  Dobrý den, kolegyně, kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jednohlasně doporučuje Senátu parlamentu dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy č. I i II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

K tomu bych chtěl jenom ještě doplnit, že ta Příloha č. II ještě upravuje i množství držení infúze, která se ještě nebere jako doping. To je ještě jedna taková změna. A co mně připadá vtipné u toho alkoholu, že dosud byl zakázaný v lukostřelbě a v parašutismu, a už není. Takže možná budou ještě lepší sportovní výsledky na tomhle poli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Jaroslav Větrovský? Chce a má slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Ústavně-právní výbor se zabýval Vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlas s ratifikací změny Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu na své 19. schůzi dne 18. dubna a přijal 106. usnesení, ve kterém doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Tuším, že hlasování bylo jednomyslné, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy vidím, že se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A předpokládám, že se pan ministr i pan zpravodaj nechtějí vyjadřovat k něčemu, co neproběhlo. Takže budeme hlasovat o usnesení tak, jak je navrženo ve výborovém tisku. Takže já si vás dovolím sezvat.

A budeme hlasovat o následujícím usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci změn Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 56, registrováno 57, kvorum 29, pro návrh 46, proti návrhu nikdo. Tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol prodlužující a upravující Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vědeckotechnické spolupráci podepsaný v Praze dne 27. 4. 2018

Tisk č. 274

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 274 a uvede ho ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga. A pan ministr má slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga:  Vážený pane předsedající, teď bych z toho zkusil uniknout, vážené dámy, vážení pánové.

Dovolte mi, abych vás seznámil s odůvodněním návrhu na ratifikaci Protokolu prodlužujícího a upravujícího Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vědeckotechnické spolupráci. Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vědeckotechnické spolupráci byla podepsána v Praze 6. září 2007 a je, musím říct, že se osvědčila během doby své platnosti, a je v současnosti základem pro širokou výzkumnou spolupráci mezi Českou republikou a Spojenými státy. Přičemž tato Dohoda definuje její základní rámec a pravidla pro tvorbu následných specializovaných ujednání.

Na jejím základě byla např. sepsaná Dohoda mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvem energetiky Spojených států o spolupráci v civilním výzkumu a vývoji v oblasti jaderné energetiky, která je jedním z příkladů velmi dobré a úspěšné česko-americké vědecké spolupráce. Nejde však rozhodně o příklad jediný. Na existenci dohody jsou dále navázány individuální spolupráce našich univerzit a výzkumných pracoviště, včetně například dodávek materiálu a vybavení pro výzkumné infrastruktury. Víte, že ELI Beamlines, jako velký laser, tam má velkou dodávku toho superlaseru ze Spojených států amerických.

V neposlední řadě je duch té Dohody naplňován pravidelně vyhlašovanými veřejnými soutěžemi na podporu výzkumných projektů, které jsou založeny na spolupráci českých a amerických institucí. Z těchto důvodů lze prodloužení Dohody na další období považovat za velmi žádoucí. A já to vnímám za velmi pozitivní efekt toho, že skutečně i americká strana měla zájem o prodloužení této Dohody, jako důkaz toho, že ta Dohoda skutečně byla naplňována, a nebyla pouze formální a na papíře.

Dohoda je základem pro významnou mezinárodní spolupráci mezi Českou republikou v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, zejména formou společných projektů v oblasti VaVal, jejíž oborové zaměření je upraveno v článku 1, bodu 3 této Dohody.

Důležitosti dohody nasvědčuje stoupající zájem o česko-americkou bilaterální spolupráci ze strany českých, ale i amerických institucí, a tomu přímo úměrný počet bilaterálních projektů podporovaných v programech mezinárodní spolupráce MŠMT. Skutečně nejsou to jednotky projektů, jsou to desítky projektů, desítky žadatelů, kteří mají zájem o tuto bilaterální formu spolupráce. Česko-americká spolupráce v oblasti vědy a výzkumu patří podle strategie bilaterální spolupráce, schválené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, k prioritním aktivitám v oblasti vědy, výzkumu a inovací.

Z obecného hlediska si dovolím konstatovat, že prodloužení Dohody je plně v souladu se zahraničně politickými zájmy České republiky jako celku. Návrh Protokolu prodlužujícího a upravujícího Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vědeckotechnické spolupráci předložila americká strana a navrhla jím prodloužení Dohody o další desetileté období. To znamená, ten důvod, proč tu před vás předstupuji, bylo skutečně to, že byla sjednána na období deseti let. Americká strana iniciovala, respektive předložila a navrhla její prodloužení. A upravila – a to je jediná zásadnější změna – Přílohu A týkající se duševního vlastnictví. Došlo tam ke zpřesnění v oblasti duševního vlastnictví, protože ten vývoj i v této oblasti jde dopředu mílovými kroky.

Ostatní ustanovení této dohody zůstávají nezměněna. Prodloužením této dohody nevzniknou další nároky na státní rozpočet z hlediska republiky, protože aktivity máme hrazeny v rámci rozpočtových prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. A stejně tak je tomu i v případě ostatních ministerstev. Dohoda i Protokol jsou plně v souladu s ústavním pořádkem a ostatních součástí právního řádu České republiky se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných mezinárodních smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

S návrhem na sjednání Protokolu vláda vyslovila souhlas svým usnesením ze dne 11. dubna 2018, číslo 232. A Protokol byl podepsán v Praze dne 27. dubna 2018. Protokol doporučil k odsouhlasení dne 20. 6. 2018 výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu ČR. Děkuji vám za pozornost i za podpoření tohoto materiálu. Díky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 274/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Zeman. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení č. 274/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Zdeněk Berka. A pan senátor Berka má slovo.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně. Já mám ulehčenou práci, protože pan ministr tady v podstatě řekl vše podstatné, co se týká tohoto Protokolu a Dohody o vědeckotechnické spolupráci.

Při projednávání na výboru nebyl žádný pozměňovací návrh. Dá se říct, že všichni podpořili návrh usnesení, které zní – výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu prodlužujícího a upravujícího Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vědeckotechnické spolupráci, podepsaný v Praze dne 27. 4. 2018.

Toť asi vše z mé zpravodajské zprávy.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Zeman? Nevidím ho tady, takže nepožaduje vystoupení, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy vidím, že se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat.

A budeme hlasovat o následujícím usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu prodlužující a upravující Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vědeckotechnické spolupráci, podepsaný v Praze dne 27. 4. 2018. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 30. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 57, registrováno 58, kvorum 30, pro návrh 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A já děkuji panu ministrovi i oběma zpravodajům a vidím, že je přihlášen pan senátor Jan Horník. A má slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovoluji si dát návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19. hodině.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dobře, takže je to procedurální návrh, tak já o něm dávám hlasovat. Bez znělky. A zahajuji o tomto návrhu hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 58, registrováno 59, kvorum 30. Pro návrh 37, proti 6. Návrh byl schválen.

A budeme pokračovat následujícím bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 296

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 296. Prosím pana ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, kterého u nás tady v Senátu vítám, mám dojem, že poprvé v této funkci, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám představil vládní návrh novely zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Což je návrh, který je projednáván už poměrně dlouhou dobu, protože vláda ho v původní verzi schválila už v roce 2016. Nicméně v minulém volebním období nedošlo k jeho doprojednání v Poslanecké sněmovně, a proto musel být předložen znovu.

Jedná se v podstatě o euronovelu zákona, kterou se česká právní úprava má uvést do souladu se směrnicí z roku 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu. V jejím případě už implementační lhůta uplynula už před poměrně dlouhou dobou, konkrétně 22. května 2017. Nicméně, jak říkám, bylo to způsobeno tím, neprojednáním v minulém volebním období Poslanecké sněmovny.

Pokud jde o cíl této navržené právní úpravy, tak ten je v zásadě poměrně jednoduchý. Tedy zavést do českého právního řádu nový institut Evropského vyšetřovacího příkazu. Což má být relativně jednoduchý nástroj pro přeshraniční výměnu informací v trestním řízení a zejména pro přeshraniční získávání důkazů. V téhle souvislosti je potřeba říci, protože to také někdy vůči tomuto návrhu zaznívalo, že tento návrh nepřináší žádné nové pravomoci orgánům Evropské unie, ani orgánům činným v trestním řízení, ale pouze v procesní rovině přináší nový nástroj, který by měl být výrazně efektivnější a rychlejší než dosavadní využívání institutu žádostí o právní pomoc. Protože ten Evropský vyšetřovací příkaz je bezprostředně použitelný a je podle něho rovnou postupováno. To znamená, nedochází k posílení žádných pravomocí, ať už cizích států, členských států nebo samotné Evropské unie vůči České republice.

Návrh obsahuje ještě některé další dílčí úpravy, třeba zavádí novou skutkovou podstatu přestupků za porušení povinnosti mlčenlivosti v souvislosti s trestním řízením. Nicméně tedy, jak jsem říkal, gró spočívá v té směrnici. Pokud jde o dosavadní projednávání v Poslanecké sněmovně, tak ten návrh tam prošel poměrně hladce. Byl podán jenom jeden pozměňovací návrh, který byl schválen. A já bych tímto chtěl poprosit, aby i v Senátu byl tento návrh schválen, ve znění, ve kterém byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 296/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Provedu. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Budu velmi stručný. Pan ministr se vyjádřil i k legislativnímu procesu. Já bych k tomu chtěl říct, že ten zákon byl skutečně opakovaně předkládán, respektive novela zákona. Jinak pokud jde o dění u nás v tom druhém kole, tak 25. 6. 2018 doručeno do Horní komory českého parlamentu, lhůta nám končí 25. 7. 2018. Předpokládám, že stihneme projednat.

Jinak k obsahovým problémům, respektive neproblémům, se vyjádřil vážený pan ministr. Já bych k tomu řekl spíš něco ze své praxe, co to znamená. Ten Evropský vyšetřovací příkaz výrazně může zkrátit trestní řízení, protože to, co v rámci právní pomoci může trvat deset měsíců či rok, nebo i více, tak tím, že je tam lhůta maximálně tříměsíční, případně i kratší, tak při dožádání toho, v uvozovkách, přikazujícího státu dochází k tomu, že do tří měsíců se důkazy vrátí právně ověřené účinné, tedy využitelné pro trestní řízení domácí, tedy té dožadující se země. A v tu chvíli vlastně ani nezáleží na tom, jestli ten druhý stát, který byl dožádán, nějak participuje. Protože jinak to problém. Pokud oni nemají zájem, tak ještě porovnávali vzájemnou trestnost apod.

Takže já se velmi přimlouvám za tento Evropský vyšetřovací příkaz. Ostatně ústavně-právní výbor, respektive jeho delegace, byla zcela nedávno ve Velké Británii. A při návštěvě Londýna na ministerstvu vnitra a poté na ministerstvu spravedlnosti jsme byli dotazováni, proč to ještě nemáme, že jsme jeden ze tří posledních států. A že tím brzdíme i tu možnost zrychlení trestního řízení. Tak jsme jim slíbili, že 11. 7. v ústavně-právním výboru projednáme, doporučíme. To jsme udělali, a že snad i vy schválíte, takže do konce července bychom se už skutečně měli zařadit mezi ty státy, které chtějí mít zrychlené řízení.

Já mluvím samozřejmě o přípravném, a to z toho důvodu, že z mé praxe to bylo tak, že když se dělal mezinárodní drogový zločin, zvlášť závažný, tak je tam lhůta jenom pro přípravné řízení trestní dvanáct měsíců. V tu chvíli vy musíte sehnat i důkazy v cizině, což bylo velmi složité, pokud tam nebyla nějaká osobní komunikaci, případně účast a výslech prostřednictvím toho domácího prokurátora, státního zástupce či vyšetřujícího soudce. Tak proto říkám zcela bez problémů a prosím o schválení. Jinak vás informativně seznámím s naším 119. usnesením, které navazuje na to, co jsem říkal. Doporučujeme ke schválení, já coby zpravodaj Antl, to jsem stále já coby předseda, seznámil předsedu Horní komory českého parlamentu s naším usnesením. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a rovněž prosím, abyste se posadil ke stolečku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím a tím pádem otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A máme tady jediný návrh pro hlasování, a to návrh schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí návrhu je 29. A já o návrhu schválit zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 59, registrováno 57, kvorum 29. Pro návrh 50, proti nikdo, návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu.

A nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Meziamerická úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech (Nassau, 23. května 1992) a Opční protokol k Meziamerické úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech (Managua, 11. června 1993)

Tisk č. 246

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 246 a uvede ho opět ministr spravedlnosti Jan Kněžínek. Pane ministře, opět mikrofon je váš.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Tak ještě jednou krásné odpoledne.

Vládní návrh, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu přístupu tato mezinárodní smlouva, která svým názvem může možná působit trošku matoucím dojmem, vyžaduje alespoň stručné vysvětlení.

Pokud jde o Meziamerickou úmluvu, tak ta byla sjednána v roce 1992 v rámci Organizace spojených národů a jedná se v zásadě o standardní smlouvu upravující trestněprávní spolupráci mezi smluvními stranami. Ta smlouva má v současné době 28 smluvních stran, přičemž Česká republika, pokud tedy přistoupí k této smlouvě, tak bude prvním evropským státem, který se stane smluvní stranou této dohody. Jaké výhody z toho poplynou?

V případě mezinárodní spolupráce v trestních věcech v zásadě připadá do úvahy několik různých režimů. Nicméně tím, že se ČR stane smluvní stranou této dohody, tak bude zajištěna možnost vzájemné právní pomoci v trestních věcech s 25 smluvními státy, se kterými v současné době Česká republika nemá uzavřenu žádnou mezinárodní smlouvu o takové spolupráci.

Přitom se jedná o státy poměrně významné. Namátkou mohu uvést kupř. Mexiko, Kolumbii nebo Venezuelu. Ale, jak říkám, je to celkem 25 států, zejména latinskoamerické a karibské oblasti. Ta spolupráce tedy bude probíhat v zásadě na základě žádosti o spolupráci, která bude činěna standardní cestou.

Ještě stojí za zmínku, že navrhujeme, aby k této mezinárodní smlouvě byly ze strany České republiky učiněny dvě výhrady. První z nich spočívá v tom, že Česká republika by si vyhradila právo povolit průvoz přes území České republiky. V případě průvozu pro účely trestního řízení tak, aby ta žádost byla udělána v dostatečném předstihu a na základě nezbytných dokumentů. A dále se vyhrazuji, a to je možná důležitější a souvisí to s ústavním pořádkem České republiky, vyhrazuje si právo nepovolit průvoz státních občanů České republiky. To souvisí s Listinou základních práv a svobod, kdy tedy žádný občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.

Pokud jde o druhou výhradu, tak tady si Česká republika vyhrazuje právo odmítnout poskytnutí právní pomoci, pokud by to v České republice vyžadovalo využití jakéhokoli donucovacího prostředku. A taková pomoc by se týkala činu, který není trestním podle vnitrostátního právního řádu. Jinými slovy, výhrada striktně vyžadující to, aby byla respektována zásada oboustranné trestnosti.

Z hlediska procesního potom je potřeba asi říci, že souhlas s přistoupením České republiky k Úmluvě a současně k jejímu opčnímu protokolu schválila vláda 23. října 2018, že tato mezinárodní smlouva výrazně napomůže mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech s 25, jak už jsem říkal, latinskoamerickými státy je v souladu s ústavním pořádkem s ostatními mezinárodně právními závazky. A já moc prosím, abyste vyslovili souhlas k přistoupením k této Úmluvě a současně i k jejímu opčnímu protokolu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení číslo 246/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Láska. Finančním výborem je ústavně-právní výbor, přijal usnesení, senátní tisk č. 246/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Ještě jednou, vážené dámy, vážení pánové, pane ministře, vážení pane předsedající, děkuji i za předvolání.

V tuto chvíli velmi rychle. Já se připojuji vlastně k suplice pana ministra a také prosím o vyslovení souhlasu. Jinak, pokud jde o ty naše legislativní poznámky, tak vláda vyslovila souhlas, to už tady bylo řečeno, v říjnu 2017. Oběma komorám předloženo 9. března 2018. Organizační výbor přikázal dvěma výborům, které zde byly konstatovány. Jinak 60denní lhůta k projednání ve výborech. Tu jsme respektovali, ostatně jako vždycky.

Pokud jde o obsahové poznámky, já bych ještě jednou zvýraznil to, co tady řekl vážený pan ministr, a to se týká toho – a je potřeba také něco oslavit, že Česká republika skutečně byla v něčem první. To znamená první přistoupení evropského státu, který využil otevřenosti této Úmluvy i pro země mimo organizaci amerických států. A ještě legislativní odbor nám tady říká, že podobného prvenství jsme dosáhli i v roce 2011. To jsme ovšem, aspoň já jsem u toho nebyl, neoslavili.

Takže tady to je takové to příjemné konstatování. Jinak není třeba k obsahu, pan ministr nám vše sdělil. Pokud jde o ty výhrady, které on rovněž podrobně odůvodnil, tak já je přece jen musím přečíst, protože jsou součástí usnesení ústavně-právního výboru Senátu PČR, který vám, respektive nám všem, tímto pod I – Doporučuje vyslovit souhlas České republiky k Meziamerické úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech (Nassau, 23. května 1992) a k Opčnímu protokolu k meziamerické úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech (Managua, 11. června 1993) s tím, že při uložení Listiny o přístupu budou učiněny následující výhrady: Česká republika si vyhrazuje právo odmítnout poskytnutí pomoci, jak je vymezeno v článku 5 Meziamerické úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech (Nassau, 23. května 1992), v případě, ve kterém by vyřízení žádosti o pomoc vyžadovalo v České republice užití jakéhokoli donucovacího opatření, pokud se pomoc týká činu, který není trestným činem dle vnitrostátního právního řádu České republiky.

Dále Česká republika si vyhrazuje právo povolit průvoz přes území České republiky, který by se měl uskutečnil dle článku 21 Meziamerické úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech (Nassau, 23. května 1992), a to na základě žádosti podané v dostatečném předstihu, ke které budou připojeny nezbytné dokumenty a která bude zaslána Ministerstvu spravedlnosti ČR. Česká republika si vyhrazuje právo nepovolit průvoz občanů České republiky.

Tolik I, II, zpravodajem Antl, III – Antl, coby předseda ÚPV informuje předsedu Senátu PČR. Což jsem provedl řádně a včas. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkujeme za vystoupení. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Václav Láska? Chce. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo. Já jenom zpravodajsky. Náš výbor věc projednal, došel ke zcela totožnému závěru jako výbor garanční. To usnesení tu bylo předneseno, všichni jste ho pečlivě vyslechli, tudíž já ho nemusím opakovat a končím svůj výstup.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Výborně, děkuji, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Já mám jednu otázku. A sice Meziamerická úmluva může být nápomocná v kauzách sporů o děti, únosů dětí, ve smíšeném manželství? Bohužel vzhledem k tomu, že Amerika neratifikovala Úmluvu o právech dítěte, tak dostat nebo vyřešit spor smíšených manželství s dětmi, když chtějí na návštěvu do České republiky a vidět babičku, tak je to stále problém. Díky za odpověď.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím. A samozřejmě, pane ministře, můžete zareagovat. Prosím, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Tak samozřejmě, vážená paní senátorko, ona se poměrně těžko hledá odpověď na nějaké konkrétní případy, jejichž konsekvence nejsou úplně známé. Nicméně samotná Úmluva upravuje především pomoc v případě vyšetřování, trestního stíhání a trestního řízení. To znamená, hypoteticky, bude-li tam nějaký únos dítěte, je možné samozřejmě, že i ty nástroje budou využity. Ale budou využity pro účely trestního řízení, nikoli pro účely soukromoprávních vztahů.

Dále je potřeba říci, že Spojené státy jsou jedním z těch 28 smluvních stran, v případě 25 nám to přináší nový právní institut. V případě Spojených států amerických, tam už zrovna ty mezinárodní smluvní instituty máme v tuhle chvíli. To znamená, tam tato mezinárodní smlouva žádnou změnu nepřinese.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak děkuji, pane ministře. Chce se vyjádřit pan garanční zpravodaj? (Pan ministr řekl všechno...) Děkuji, pane garanční zpravodaji a můžeme se pustit do hlasování. Já si vás dovolím sezvat.

A budeme hlasovat o následujícím usnesení:

Senát Parlamentu ČR souhlasí s přístupem České republiky k Meziamerické úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech (Nassau, 23. května 1992) a k Opčnímu protokolu k Meziamerické úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech (Managua, 11. června 1993) s tím, že při uložení listiny o přístupu budou učiněny následující výhrady: Česká republika si vyhrazuje právo odmítnout poskytnutí pomoci, jak je vymezeno v článku 5 Meziamerické úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech (Nassau, 23. května 1992) v případě, ve kterém by vyřízení žádosti o pomoc vyžadovalo v ČR užití jakéhokoli donucovacího opatření, pokud se pomoc týká činu, který není trestním činem podle vnitrostátního právního řádu ČR. Česká republika si vyhrazuje právo povolit průvoz přes území ČR, který by se měl uskutečnit do článku 21 Meziamerické úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech (Nassau, 23. května 1992), a to na základě žádosti podané v dostatečném předstihu, ke které budou připojeny nezbytné dokumenty a která bude zaslána ministerstvu spravedlnosti ČR. Česká republika si vyhrazuje právo povolit průvoz občanů ČR.

Aktuálně je přítomno 56 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 29 a já o návrhu usnesení zahajuji hlasování.

Kdo je pro toto usnesení, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto usnesení, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 60 registrováno 57, kvorum 29, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na odvolání výhrady České republiky podle článku 29 odst. 4 Úmluvy o počítačové kriminalitě

Tisk č. 264

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 264 a uvede ho ministr spravedlnosti Jan Kněžínek a pan ministr má opět slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Do třetice a pak už slibuji, že jen dvakrát. Předstupuji nyní s vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu k vyslovení souhlasu návrh na odvolání výhrady, kterou ČR učinila v roce 2013, k Úmluvě o počítačové kriminalitě. To bylo v době, kdy k ní přistupovala. V čem výhrada, kterou se nyní navrhuje odvolat, spočívá? Jde o to, že ČR v roce 2013 si vyhradila právo odmítnout žádost učiněnou podle této Mezinárodní úmluvy na tzv. zajištění dat na nějakém elektronickém nosiči, za předpokladu, že tam nebude doložena podmínka oboustranné trestnosti. Jinými slovy, v tomto případě jde v zásadě o jakýsi předstupeň pro případné pozdější zajištění důkazů. Nicméně praktické zkušenosti ukázaly, že postup je v tomto případě neefektivní a oboustrannost samozřejmě bude zkoumána, ale až v okamžiku, kdy s těmi daty bude namístě nějakým dalším způsobem nakládat. V tomto případě ale jde opravdu jenom o to, aby se data uchovala pro pozdější použití. A žádný orgán veřejné moci k nim ještě v tuto chvíli nezískává přístup, tzn. neseznamuje se s jejich obsahem. V praxi, kdy zkoumala zároveň podmínka oboustranné trestnosti, tak to vedlo k oddálení provedení tohoto opatření, které plní jen zajišťovací lou tak, aby data nezmizela před tím než takové opatření bude přijato. S ohledem na mezitímní neinvazivní povahu do obsahu dat nyní ČR navrhuje odvolání této výhrady s tím, že podmínka oboustranné trestnosti bude platit až pro předávání dat a my v tom spatřujeme zefektivnění vzájemné právní pomoci, zejména v oblasti postihu kyberkriminality. A já tímto tedy žádám, aby Senát Parlamentu ČR vyslovil souhlas s odvoláním této výhrady k Mezinárodní úmluvě o počítačové kriminalitě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení č. 264/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Zeman. Garančním výborem je ústavně-právní výbor, ten přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 264/1 a opět nás se zpravodajskou zprávou seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Miroslav Antl, který je předvolán na základě jeho usnesení.

Senátor Miroslav Antl:  Ano, dostavil jsem se řádně a včas. Děkuji vážený pane místopředsedo. Znovu dobrý den všem. Velmi stručně opět naváži na přání pana ministra a přimluvím se o totéž. Náš výbor tuto věc projednával dvakrát, nikoliv proto, že by měl větší oblibu tohoto senátního tisku, ale spíše proto, že mezitím po tom prvním projednání došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny, takže jsme museli bez dalších rozprav znovu projednat a to jsme udělali, o čemž svědčí naše usnesení z 9. května 2018. To byla naše 20. schůze. Jinak doporučili jsme vám dát souhlas k odvolání výhrady ČR podle článku 29 odst. 4 Úmluvy o počítačové kriminalitě, pod II. jsme určili zpravodajem senátora Miroslava Antla a pod III. pověřili senátora Miroslava Antla coby předsedu ústavně-právního výboru, aby seznámil předsedu horní komory českého parlamentu s tímto naším usnesením. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Zeman? Nechce. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a máme tady návrh na dáti souhlas k ratifikaci. Pozvu vás ke hlasování.

Budeme hlasovat o následujícím usnesení:

Senát souhlasí s odvoláním výhrady České republiky podle článku 29 odst. 4 Úmluvy o počítačové kriminalitě. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí návrhu je 28 a já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 61 registrováno 55, kvorum 28, pro návrh 48, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a já končím projednávání tohoto bodu.

Dostáváme se k dalšímu bodu, a tím je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES

Tisk EU č. N 122/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 122/11 a N 122/11/01. A prosím opět pana ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Návrh směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů byl představen Evropskou komisí na základě veřejných konzultací, které proběhly v roce 2016 a na základě kterých Evropská komise dospěla k závěru, že stávající zakotvení hromadné ochrany práv spotřebitelů, konkrétně tedy ve směrnici z roku 2009, se jeví jako nedostatečné.

Už dnes v podstatě existuje směrnice, která upravuje problematiku tzv. zápůrčích žalob. Nicméně, co má přinést tato směrnice nově, je možnost podávání hromadné žaloby na náhradu škody... (Předsedající: Přátelé, ztište se...)

V zásadě by se tedy ten režim použil na případy, kdy dojde k nějakému poškození práv spotřebitelů, a tu žalobu v zásadě v jejich zájmu podává někdo jiný. Tímhle způsobem chrání jejich práva. Pokud je to uvedeno v nějakém případu, samozřejmě asi každý příklad bude pokulhávat. Ale určit jde o institut, který by mohl být využit např. v souvislosti s problémem tzv. Dieselgate aféry, která asi patří mezi nejznámější.

Dále je asi potřeba uvést, že členské státy ve svých právních řádech mají už dnes v nějaké podobě zavedenou hromadnou žalobu. ČR v tomto případě představuje ovšem výjimku. Jedná se o stát, který hromadnou žalobu nemá, nicméně v dubnu 2018 byl vládou schválen věcný záměr zákona o hromadných žalobách, tzn., že i bez této směrnice jde o záležitost, která s v ČR připravuje k řešení.

Nechci zabíhat do nějakých úplných detailů. Nicméně, pokud jde o postoj ČR k této směrnici, tak ten jednak vychází z toho, že ČR vítá snahu ochránit spotřebitele a dát lepší ochranu jejich právům. Doporučuje, aby se komise zejména soustředila na problematiku softly a různých doporučení atd., než aby nějakým striktním způsobem sjednocovala pravidla pro jednotlivé členské státy. Jak už jsem říkal, dneska je úprava v členských státech různá a může se rozcházet do budoucna. Pokud je funkční, tak by nemělo být důvodem této směrnice, aby byl tento model opouštěn.

Současně, pokud směrnice bude nadále projednávána, tak ČR záleží na tom, aby právě členským státům včetně samotné ČR byl ponechán co největší prostor na to - řešit při naplnění cílů, které směrnice má, řešit otázku hromadných žalob v souladu s vnitrostátními procesními právními předpisy. To znamená, aby v tomto případě byla zvolena nižší míra harmonizace a šlo se spíše po cíli, než po procesních postupech.

S tím samozřejmě souvisí to, že by asi mělo být na členských státech, jestli si zvolí model tzv. opt-in anebo opt-out. Oč jde? Jde o situaci, kdy v případě modelu opt-in ti jednotliví poškození spotřebitelé sami přistupují k žalobě, zatímco v případě modelu opt-out se má naopak zato, že žaloby je podána v zájmu všech, i těch, kteří o tom nevědí, kteří aktivně neprojeví vůli, ale oni naopak mohou aktivně projevit vůli – nebýt na žalobě účastni.

V čem jsou hromadné žaloby efektivní? Zejména tam, kde jednotlivému spotřebiteli vznikne v zásadě minimální škoda, vůbec jemu samotnému by se nevyplatilo ji vymáhat, ale v celém součtu všech poškozených spotřebitelů je to do jisté míry prevence vůči tomu, aby byly činěny kroky, které jsou způsobilé spotřebitele poškodit.

Jinak pokud jde o projednání v Senátu, mám poznámku, že se ztotožňujeme s usnesením senátního výboru pro evropské záležitosti. Ale to říkám jaksi v předstihu, protože usnesení bude teprve předneseno.

Děkuji za pozornost a moc prosím o podporu předloženého návrhu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 122/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že pan ministr obsah směrnice okomentoval, dovolím si jenom v krátkosti okomentovat některé z těch bodů, které jsou v návrhu doporučení vyjádření Senátu Parlamentu ČR – k návrhu směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES.

V bodu I je obecná podpora zavedení účinných možností spotřebitelů podat zástupnou žalobu – já tady jenom doplním informaci, v jakých oblastech lze takové žaloby efektivně uplatňovat. Je to třeba také na finančním trhu, kdy byli poškozeni, příklad, klienti nějakých investičních nebo podílových fondů atp. Oceňuje, a to už je bod II, že v návrhu se odráží snaha co nejvíce respektovat a zachovat rozmanité právní úpravy v jednotlivých členských státech, a nikoliv stanovit jeden výlučný model, kterému by se všechny státy musely přizpůsobit.

Dostávám se k bodům, které mohou činit určité problémy. Rozhodli jsme se ve VEU zdůraznit v bodu III, aby se dbalo na to, aby nedocházelo ke směšování soukromoprávních, veřejnoprávních mechanismů, zejména se to týká čl. 6 a čl. 15. Potom je tady navrženo přímo odmítnout koncepci čl. 6, kde právě u nepatrných nároků vysouzená částka bez dalšího propadá na veřejně-prospěšný účel. Taková úprava právě popírá podstatu institutu náhrady škody. Aby se k tomu přistoupilo konstruktivně, tak se v bodu 5 navrhuje, aby na veřejně-prospěšný účel propadla pouze ta část vysouzeného odškodnění, kterou by si spotřebitel nevyzvedl k určitému datu.

Závěrem – to už jsme u bodu 6, zastáváme názor, že by spotřebitel měl mít možnost vystoupit z probíhajícího řízení v případech, kdy jeho zahrnutí do zástupné žaloby není vázáno na jeho souhlas.

Tolik komentář k návrhu doporučení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Já rozpravu otevírám. Hlásí se někdo do rozpravy? Nikoho takového nevidím. Rozpravu končím, a budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, jak jej předložil senátor Libor Michálek. Připomínám, tak je uvedeno v tisku N 122/11/02. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum pro přijetí návrhu je 27. O návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 62. Registrováno 52, kvórum 27. Pro návrh 41, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie

Tisk EU č. N 141/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 141/11 a N 141/11/01. Prosím pana ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, který zastoupí pana premiéra Andreje Babiše, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dnes poslední bod, se kterým před vás předstupuji, tentokrát v zastoupení pana předsedy vlády, je představován návrhem směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Evropské unie, tedy tzv. whistleblowerů. Jde v zásadě o případy, kdy osoba, která je v nějakém pracovněprávním vztahu, nebo vykonává nějakou závislou práci, v rámci výkonu této práce odhalí nějaké protiprávní jednání a učiní o něm oznámení, což v praxi velmi často následně vede k tomu, že jsou vůči takové osobě následně činěny nějaké kroky šikanózní povahy s cílem se jí nějakým způsobem pomstít, nebo ji nějakým způsobem typicky z té práce, když to tak řeknu, vyštípat.

Právní úprava ochrany oznamovatelů je už dnes zakotvena v právních řádech některých členských států. V případě České republiky je tato právní úprava poměrně kusá. Je pravda, že najdeme asi obecné instituty v zákoníku práce, které zakazují postihovat zaměstnance, resp. postupovat vůči němu jinak, než v souladu se zákonem. Nicméně v zásadě kromě právní úpravy služebního poměru státních zaměstnanců, kde je upraven institut tzv. prošetřovatelů, podrobnější úprava chybí, byť je součástí plánu legislativních prací vlády na letošní rok a Česká republika sama chystá vlastní právní úpravu.

Je potřeba říci, že návrh směrnice, pokud se tedy vrátím k návrhu směrnice, předpokládá, že bude dopadat zejména na porušení vyjmenovaných aktů Evropské unie, ty jsou uvedeny v příloze této směrnice, a bude se týkat především právě výkonu závislé práce, to znamená pracovněprávní vztahy a služební poměry. A ono to pak může mít jisté praktické problémy. Dopadá to i na problematiku osob samostatně výdělečně činných, podílníků, členů managementů, dokonce na dobrovolníky a neplacené stážisty, kteří by také podléhali tomuto režimu, pokud by v souvislosti s výkonem například neplacené stáže odhalily nějaké protiprávní jednání.

Není to něco, co my apriori odmítáme. Návrh směrnice je přesně to, co naopak Česká republika vítá, ona to sama chce do svého právního řádu zakotvit. Nicméně v rámcové pozici České republiky v podstatě žádáme zejména, aby v dalším projednávání návrhu směrnice byly vyjasněny právě otázky týkající se osobní působnosti a zejména, aby bylo diskutováno o efektivních nástrojích, kterých v jednotlivých případech lze využít, protože zatímco třeba u pracovněprávních vztahů se tyto nástroje asi dají představit poměrně snadno, u neplacených stážistů se budou hledat asi poměrně obtížněji, a právě o tom by měla být i další diskuse na poli Evropské unie.

Jinak pokud jde o nástroje, kterými potom oznamovatel, whistelblower, je chráněn, tak mezi ně patří například obrácení důkazního břemene v případě, že je vůči němu činěn nějaký krok a on se posléze brání žalobou. To znamená, že v takovém případě by musel zaměstnavatel prokazovat, že postih nesouvisel s protiprávním jednáním, a pokud by toto důkazní břemeno neunesl, mělo by se za to, že naopak souvisel. Připadá do úvahy institut předběžných opatření, kterými bude do doby rozhodnutí zakázáno postupovat podle některých třeba pracovněprávních úkonů, které by jinak byly přijaty. A jedním ze zvažovaných institutů je např. imunita vůči žalobám v souvislosti s pomluvou, samozřejmě za předpokladu, že oznámení bylo učiněno v dobré víře.

Podstatné je, že samotný návrh směrnice, až na některé dílčí věci, které jsem uváděl, v podstatě konvenuje záměru na zavedení ochrany oznamovatelů v České republice, kdy mimo jiné je zvažována ochrana nejenom vůči oznámení trestných činů, ale i vůči jiným druhům protiprávních jednání, zejména vůči přestupkům, protože oznamovatel, laik mnohdy ani neví, nedokáže kvalifikovat, jestli půjde v konkrétním případě o přestupek nebo o trestný čin.

Pokud by směrnice byla přijata, pokud by projednávání probíhalo tak, jak je předpokládáno, měla by být do právních řádů členských států promítnuta někdy v průběhu roku 2020, 2021, což je doba, kdy předpokládám, že my už budeme mít naši na směrnici v zásadě nezávislou právní úpravu, což by bylo fajn.

Moc prosím o podporu této směrnice, která je poměrně důležitá s tím, že pokud jde o usnesení výboru v tomto návrhu, nemáme k němu žádné výhrady. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 141/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek a prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Poslanec Jakub Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady odpovídá obecně uznávaným mezinárodním standardům v pěti oblastech. Je to jednak okruh osob, které mají podléhat oznámení, také z hlediska okruhu deliktů, které mohou být předmětem oznámení. Je to také důraz na interní mechanismy, tzv. volí přímo oznámení před tím, než případně dojde k oznámení vůči nějaké nezávislé instituci. Čtvrtá oblast se týká právě toho, aby existovala nějaká nezávislá instituce, která přizná dané osobě statut whistleblowera. A pátou oblastí pak jsou nástroje vlastní ochrany.

Návrh usnesení je relativně stručný, vzhledem k tomu, že ho máte před sebou, nebudu ho tady číst. Jenom krátký komentář k tomu, co bylo diskutováno na výboru pro záležitosti Evropské unie. Byly to zejména dvě oblasti. První se týkala právě okruhu deliktů, protože tak, jak to směrnice navrhuje, týkalo by se to porušení práva EU, to znamená porušení předpisů, které jsou tam vyjmenovány, zejména v oblasti veřejných zakázek, ochrany spotřebitele atd. A je to určitý paradox, protože whistleblowing je často spojován právě s korupcí, že pokud by ke korupci došlo, například v rámci stavebního řízení, tak by se tato úprava na tato oznámení nevztahovala. To je ovšem dáno tím, jak směrnice může být koncipována, aby nezasahovala do práva národních států, takže tak, jak tady bylo zmíněno panem ministrem, že se připravuje národní úprava, toto by mělo být ošetřeno a tudíž jsme nakonec nedali tento podnět do návrhu usnesení.

Druhá oblast se týkala ochrany právnických osob, které mohou být dotčeny svým oznamovatelem. A tam je právě důležitý prvek, že než se oznamovatel obrátí vně instituce, je povinen dodržet určitý vnitřní procesní postup. To znamená, že pouze, pokud by selhala ta která organizace a nebyla schopna v rámci nějakého interního auditu se s daným podnětem adekvátně vypořádat, teprve potom je právo obrátit se vně, ledaže by nastaly nějaké skutečnosti ohrožující například zdraví nebo životy osob apod.

Usnesení máte před sebou, prosím vás o jeho podporu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Dušek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, s návrhem souhlasím, nicméně si myslím, že jedna informace by tady zaznít měla, abychom nebyli potom za pár let vyděšeni. Tento návrh zavádí mimo jiné povinnost pro soukromé firmy s více než 50 zaměstnanci nebo s ročním obratem víc než 10 milionů euro a také pro všechny obce s více než 10.000 obyvateli povinnost zřídit interní mechanismus oznamování – je otázka, co to přesně bude – a zároveň musí vzniknout nebo bude ustaven nějaký úřad, který bude přijímat oznámení, pokud nebudou fungovat interní mechanismy.

Jde o to, abychom věděli, že se na nás takovéto věci také chystají. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se ještě jednou, zda chce ještě někdo vystoupit v rozpravě. Nechce, takže rozpravu končím.

Ptám se pana ministra, jestli chce nějak zareagovat? Není třeba. Pan zpravodaj také ne. A přistoupíme tedy k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Libor Michálek. V sále je přítomno 51 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 26.

A já zahajuji o tomto návrhu hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Registrováno 51, kvorum 26, pro návrh 30, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi za předložení všech bodů a všem zpravodajům, kteří se na tom podíleli.

Tak a budeme pokračovat dalším návrhem. A tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 297

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 297. A já žádám pana senátora Libora Michálka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane navrhovateli.

Senátor Libor Michálek:  Takže do třetice, dobrý podvečer všem. Já se pokusím být opět stručný. Ten návrh zákona o daních z příjmů, tak, jak ho máte už před sebou, byl v Senátu projednáván v závěru minulého roku. Jednalo se o senátní návrh zákona, který následně procházel procesem v Poslanecké sněmovně. A v rámci tohoto procesu došlo k přijetí pozměňovacího návrhu pana poslance Stanjury. A jen v krátkosti, čeho se ten pozměňovací návrh týká.

Náš původní senátní návrh vycházel z toho, že institut tzv. fondů pro kvalifikované investory by neměl být zneužíván k daňové optimalizaci. A pokud byly případy, že byl třeba pouze jediný investor, ten do toho, v uvozovkách, fondu vložil nějaké své aktivu, a místo, aby platil daň z příjmů např. 19 %, tak odváděl 5% daň, tak mi to umožňovalo pouhou registraci příslušných akcí na burze. Ve světě je naopak běžné, že ano, daňové zvýhodnění tyto fondy mají, ale za určitých podmínek. Ty podmínky směřují zejména k tomu, aby u daného fondu byla diverzifikovaná struktura akcionářů nebo podílníků. A samozřejmě, aby na straně investic byla také určitá míra diverzifikace.

Takže, jak říkám, náš původní návrh byl, aby v § 17, odst. 1, písmeno a) bylo úplně vypuštěno to písmeno a), které umožňovalo daňovou optimalizaci pouze při formální registraci. Tohle opatření vlastně nevylučovalo, aby mohly fungovat standardní fondy, protože v tom § 17b) je několik dalších písmen, podle kterého může ten základní investiční fond existovat. Nicméně tak, jak máte před sebou dneska ten návrh, tak vlastně jde z části v tom směru, který už jsem komentoval, to znamená, připustit, aby tam bylo daňové zvýhodnění. Nicméně za předpokladu diverzifikované vlastnické struktury. To znamená, že žádný z akcionářů nemá na tom investiční fondu podíl větší než 10 %. A to ani skupina vzájemně propojených osob.

Tento návrh byl zde v Senátu diskutován trošku v pozměněné podobě už v roce 2014, kdy do zákona o daních z příjmů ten institut základního investičního fondu byl začleňován. Tehdy to tady těsně neprošlo, respektive kvorem 28 prošel ten původní vládní návrh, takže tak, jak to dnes máme před sebou, tak je to pokus doplnit ty podmínky, které tady už před 4 lety byly diskutovány. Ten návrh byl diskutován, na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je návrh tohoto zákona. Já také prosím o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 297/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo, hezký podvečer, vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Předkladatel tady zmínil, že ten původní návrh byl upraven sněmovním pozměňovacím návrhem. Zmínil i jednu z podmínek, která pro ten fond je stanovena, a to je, že žádný poplatník nemá základní podíl na základním fondu většiny 10 %. A je tam ještě jedna podmínka, že neprovozuje živnostenské podnikání stanovené živnostenským zákonem. To bych pouze doplnil, co také změnil pozměňovací návrh Senátu.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento návrh na své schůzi 11. července a přijal usnesení, ve kterém zaprvé – doporučuje Senátu parlamentu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zadruhé – určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátora Lumíra Aschenbrennera. A zatřetí – pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Tolik ode mě zatím vše.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. A tudíž otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže máme tady jediný návrh výborový, a to schválit. A já vás sezvu k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 64, registrováno 51, kvorum 26. Pro návrh 42, proti nikdo. Tento návrh byl tedy schválen. A já děkuji všem zúčastněným na této materii. A hlásí se o slovo pan předseda Senátu senátor Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nám zbývá projednat ještě šest bodů. A je tam jeden bod, který v každém případě potřebujeme dnes projednat, a proto navrhuji, aby teď nyní následoval bod číslo 49, což je tisk číslo 301. A je to Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Takže prosím, abychom toto teď schválili.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je to procedurální návrh, takže já o něm budu dávat hned hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 65, registrováno 51, kvorum 26, pro návrh 43, proti nikdo. Tento návrh byl schválen, to znamená změna pořadu. A já tedy pokračuji následujícím bodem, a tím je

 

Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání

Tisk č. 301

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 301. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen předseda Senátu pan senátor Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ještě jednou děkuji, vážený pane řídící, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tak jako každý rok v tuto dobu završujeme proces shromažďování, posuzování a zde projednávání návrhu Senátu na udělení a propůjčení státních vyznamenání prezidentem republiky u příležitosti řádového dne 28. října. Komise, respektive podvýbor Organizačního výboru Senátu začal opět pracovat 24. ledna letošního roku. Byly vyzvány senátorské kluby a jednotliví senátoři, aby předávali návrhy na státní vyznamenání. Byla informována i veřejnost. A k stanovenému datu se sešlo 41 návrhu. Podvýbor Organizačního výboru posoudil ty návrhy. Z těch 41 návrhů bylo ovšem 12 návrhů, které si nikdo ze senátorů ani senátorských klubů neosvojil. Byly tam i některé návrhy, tak snad je možná vhodné slovo provokativní. A nakonec po projednání zbylo 29 návrhů.

Musím říci, že členové podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání tak jako v předchozích letech si každý vzal určitou část návrhů a provedl ověření. A součástí ověření bylo i ověření, nebo dotaz, zda v případě, že by byli navrženi, tu nominaci přijmou, v případě, že prezident se rozhodne, tak budou vyznamenaní. Všechno bylo učiněno, ale asi ve dvou věcech došlo k nějakému nedorozumění, nebo nedopatření. A poté, co podvýbor předložil organizačnímu výrobu těch 29 návrhů... Pardon, tak ještě před tím Organizačním výborem jsme se dozvěděli, že 2 návrhy z těch 29 jsou mimo hru. Zaprvé pan Václav Smil nám sdělil těsně před zasedáním organizačního výboru, že si nepřeje být navržen. A u pana Karla Janouška se zjistilo, že byl již vyznamenán v roce 2016, a to vyšším stupněm, než byl navrhován.

Takže organizační výbor posoudil a navrhl dnešnímu plénu 27 dovolím si říci osobností. Ovšem došlo k tomu, že opravdu asi v jednom případě k ověření nedošlo tak, jak by mělo. Ale to se může stát. A 12. června veřejně paní Mašínová, která byla mezi těmi navrženými, sdělila, že není ochotna si vyznamenání převzít. Proto já z toho seznamu, který máte k dispozici, a tam je 27 jmen, navrhuji, abychom paní Mašínovou na základě jejího vyjádření ze seznamu vyřadili. Ona projevila přání, že být vyznamenána nechce.

Takže kdyby se to podvýbor nebo Organizační výbor dozvěděl do té doby, jak by to mělo být, tak podle praxe, kterou máme, bychom ji samozřejmě nenavrhli, aby se tady nestala předmětem nějakých polemik médií, o což určitě ani ona zájem asi nemá.

Takže tolik předložený návrh. Jinak ta jména a na jaké řády nebo stupně je osobnost navržena, máte v předloženém tisk. Říkám, je to 27 osobností a chci jenom sdělit, že ty řády nebo ty stupně jsou tak, jak bylo přání, ale většinou si hlava státu, prezident, ty stupně, když se rozhodne, rozhodne sám. Samozřejmě naším úspěchem je, když nám ty kandidáty vybere, což někdy se stává, že třeba je 5, 6, 7, 8. Také se nám stalo, že prezident z té naší nominace nevybral nikoho. A samozřejmě ten stupeň, to je na jeho uvážení.

Takže zatím za mě vás žádám, abyste přijali to usnesení, že Senát s návrhem na udělení státního vyznamenání v řádový den uvedený v přijatém usnesení souhlasí a v duchu případných hlasování navrhuji první hlasování, aby na základě vyjádření paní Mašínové došlo k vyřazení této osoby. Toť všechno.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane předsedo, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otvírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové.

Já se hlásím s procedurálním návrhem. To znamená, v okamžiku, kdy přistoupíme k hlasovací proceduře, tak si dovolím požádat o to, abychom hlasovali tak, že budeme Řád Bílého lva hlasovat odděleně od ostatních, a to po jménech. To znamená i ta jména odděleně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, rozuměl jsem. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Václav Hampl. Ten se nějak rychle odhlásil a přihlásil a odhlásil. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Já jsem měl tentýž návrh, tak jsem se zase rychle odhlásil.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Aha, tak tak to je, takže to máme. Další do rozpravy se někdo hlásí? Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu končím a budeme tedy hlasovat zaprvé o prvním usnesení, a to je o? Pane předsedo, prosím, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já se nejdřív pokusím zařadit... Napodruhé se to podařilo, což je úspěch, musíte uznat. Ale dokonalý nejsem, to vidíte.

Tak děkuji. Takže první návrh byl ten můj návrh, který – znovu opakuji – na základě vyjádření paní Mašínové vyřadit ze seznamu návrhu na Medaili Za zásluhy paní Zdeňku Mašínovou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak a já si vás dovolím ještě sezvat všechny.

Pro příchozí, jenom jsem vás odhlásil, takže prosím, abyste si zkontrolovali svoje karty a světélka.

Takže ještě jednou, pane předsedo, prosím, takže první návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže první návrh je – na základě vyjádření paní Mašínové vyřadit Zdeňku Mašínovou ze seznamu Medaile Za zásluhy.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak všem je jasné, takže já o tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Registrováno 45, kvorum 23, pro návrh 34, proti 2. Tento návrh byl schválen.

Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak dále na základě požadavku, který tu zazněl od pana senátora Vystrčila, nyní budeme hlasovat o udělení Řádu Bílého lva, nebo o návrhu na udělení Řádu Bílého lva plukovníku Vladimíru Košanovi, in memoriam.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak všichni rozuměli, o čem budeme hlasovat. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 67, registrováno 45, kvorum 23, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Druhá osoba, která tam je, tak je návrh na Řád Bílého lva, Ing. Vladimír Remek.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak všichni jsme rozuměli tomuto návrhu, takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Registrováno 45, kvorum 23, pro návrh 16, proti 5. Tento návrh byl zamítnut.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A teď máme dvě možnosti. Já navrhuji následující, abychom hlasovali o zbytku všech osob, které jsou tady navrženy, a to hlasování se netýká už pana Košana, kterého jsme odhlasovali, netýká se pana Remka, kterého jsme vyřadili, a netýká se ani paní Mašínové, kterou jsme také vyřadili. Takže hlasujeme o zbytku en bloc.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Všichni rozumí. Takže zahajuji o tomto návrhu hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 69, registrováno 46, kvorum 24, pro návrh 45, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ne, já bych ještě prosil..., abychom přijali následující usnesení: „Senát souhlasí s návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2018, uvedený v příloze v duchu předchozích hlasování.“

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, rozumím. Takže ještě o tomto návrhu nechávám hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 17, 70, registrováno 46, kvorum 24, pro návrh 43, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu a děkuji za předložení tohoto bodu.

A budeme pokračovat dalším bodem a my se vystřídáme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak hlásí se pan senátor Ivo Bárek. Je tady drobet provozní problém.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vzhledem k tomu, že tady nemáme pana senátora Vladimíra Plačka, který se z důvodů nemoci omluvil teď ze zbývajícího jednání, tak doporučuji, abychom vyřadili bod číslo 45, což je senátní tisk číslo 225, z programu dnešního jednání.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak slyšeli jste návrh.

Ještě, prosím vás, je tady jeden návrh, jestli můžeme spojit, na hlasování.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já bych měl po předchozích konzultacích ještě jeden podobný návrh, a to vyřazení bodu 47 tisku 245, to je ta volební novela. A také přeložení na srpnovou schůzi.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak slyšeli jste návrhy, ptám se, jestli má někdo námitky, abychom hlasovali společně o obou návrzích? Námitky nejsou, takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem přeřadit na 15. srpna? Kdo je proti? Předtím tedy samozřejmě, kdo je pro, stiskne ANO, zvedne ruku, kdo je proti, stiskne NE a zvedne ruku.

Tak děkuji vám, hlasování 71, registrováno 45, kvorum 23, pro návrh 43. Takže návrh byl přijat.

A my nyní projednáme

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některý zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 239

Tento návrh zákona uvede paní senátorka Jitka Seitlová a připomínám, že se jedná o senátní tisk 239. Takže paní kolegyně, prosím vás o vaše vystoupení.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, vážené a milé kolegyně a kolegové, kteří jste ještě zůstali do těchto pozdních hodin věrni tomu, co je třeba projednat.

Já budu velmi krátká, protože před vás předstupuji již podruhé a návrh byl projednán ve výborech. Tedy cílem novely je odstranit nespravedlivě stanovené povinnosti vlastníků nemovitostí, u kterých bylo zřízeno věcné břemeno prvku distribučních energetických sítí, a musí hradit náklady nezbytných přeložek. Podle energetického zákona platí, že za přeložku energetické sítě vždy hradí náklady žadatel. Náklady se pohybují ve výši kolem 50 – 150 000 Kč. Přitom podnikatelé v energetických odvětvích jsou oprávněni umísťovat tyto inženýrské sítě a jejich prvky na cizích nemovitostech i pod hrozbou vyvlastnění, a přitom cena za zřízení věcného břemene je jednorázová, ve výši několika desítek, maximálně 1000 Kč.

Musím říct, že všichni, se kterými jsem hovořila, tak se shodují v tom, že tohle je velmi nespravedlivé. A teď jsme hledali cestu, jak tedy tu situaci řešit, abychom definovali příklady, ve kterých je to nespravedlivé, žádat. Předložila jsem návrh, který byl ve velmi tvrdých debatách se zástupci energetických odvětví nakonec upraven tak, že z tohoto návrhu vypadly teplovodní sítě a plynárenské sítě, kde byla řada řekněme nevyjasněných věcí a těch přeložek je tam velmi, velmi málo. A my chceme řešit situaci tak, aby se, pokud možno, podařilo najít shodu alespoň většinovou podporou, takže proto jsem předložila pak komplexní pozměňovací návrh, který říká, že se novela týká jenom elektroenergetických sítí. Týká se případů, kdy z důvodů špatného technického stavu zařízení distribuční soustavy vzniká škoda na nemovitosti, nebo kdy jde o přeložku, kterou je nutno provést pro účely změny nebo odstranění stavby, pokud tato povinnost vyplývá ze zvláštního předpisu, a tím je právní předpis stavební.

Takže já jenom tedy velice krátce. Ty pozměňovací návrhy asi zpravodajové dalších výborů ještě vysvětlí, já jenom doporučuji, abychom přijali to poslední usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu, protože v hospodářském výboru došlo k nějaké nepřesnosti. A my jsme u nás na výboru pro územní rozvoj hlasovali poslední, takže ten už by měl být opravdu v pořádku. Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji, paní senátorka se posadila ke stolku zpravodajů a předkladatelů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Nytra. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 239/1. A já tedy nyní žádám pana senátora o zpravodajskou zprávu.

Senátor Zdeněk Nytra:  Výbor pro územní správu, životní prostředí a... to třetí jsem zapomněl. Projednal na svém zasedání a doporučuje Senátu ve svém usnesení přijmout návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu paní Jitky Seitlové. A to v tom, ve kterém ho projednal ten náš výbor, protože v hospodářském výboru byl špatný odkaz na jeden zákon. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane senátore. A protože jste garanční zpravodaj, tak se prosím posaďte ke stolku zpravodajů. Tak senátní tisk také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, usnesení máte jako senátní tisk č. 239/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lumír Aschenbrenner a já ho také žádám o zpravodajskou zprávu.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo, jen aby nebyl trošku zmatek. Já si myslím, že garančním výborem jsme my, hospodářský, proto se kolega Nytra cítil trošku zaskočen. Ne, že bych se pral o práci, ale garanční jsme my.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, já se tedy omlouvám, ale já to mám tady v podkladech takto. To mi věřte, že si nepamatuji usnesení organizačního výboru několik měsíců staré. Takže tak si to, prosím vás, prohoďte.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  My si když tak sedneme dva na jednu židličku...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ale vidíte, že se vyplatí být pořád v pohotovosti, v pozoru. Takže omlouvám se i za organizační odbor a prosím, pane senátore, plňte funkci garančního zpravodaje v plném rozsahu.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Garanční výbor, to je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, projednal tento materiál na své schůzi

12. června a přijal následující usnesení – doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu tohoto usnesení. Zadruhé – zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu určuje senátora Lumíra Aschenbrennera. A zatřetí – pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Ona už to tu trošku zmínila paní předkladatelka, která to samozřejmě jako vždy dokonale a podrobně vysvětlila. Jen malý dodateček, usnesení obou výborů jsou úplně shodná. Jsou shodná i včetně příloh, ale liší se drobně v odkazu. A ten odkaz na zákon, konkrétně na stavební zákon, je dobře citovaný ve výboru nikoli garančním, ale v tom druhém výboru. Takže s tímto detailem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. A otevírám podrobnou rozpravu. Pardon, otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Ivo Bárek. Prosím, pan senátor Ivo Bárek. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já jen velice krátce. Já bych chtěl poděkovat paní senátorce za vůbec tu práci, kterou měla kolem tohoto. Protože i ti pozměňovací návrhy, ty komplexní, samozřejmě musela nějak zpracovávat a musela to diskutovat. I na mě se obracela řada provozovatelů různých to sítí. A musím říct, že debata s nimi byla velmi praktická a pragmatická. Myslím si, že té politiky tam opravdu bylo nesmírně málo. Já, co jsem měl, tak jsem jí předával ty materiály bez toho, že bych to nějak významně komentoval, protože jsem věřil tomu, že ona to vezme za ten správný konec. Což se podařilo. Takže chtěl jsem jenom poděkovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Teď mi organizační odbor, já jsem se omluvil Organizačnímu výboru, přinesl usnesení Organizačního výboru a z něj vyplývá, že garančnímu výboru byl přikázán výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Pane senátore Nytro, vy z toho neuniknete. (Smích.)

Vzhledem k tomu, že se nikdo další nehlásí do obecné rozpravy, tak obecnou rozpravu uzavírám. A protože nebyl dán návrh na to, abychom vrátili k novému projednání, ani abychom schválili, ani abychom zamítli, a není ani návrh na odročení, takže otevírám a zahajuji podrobnou rozpravu.

V podrobné rozpravě lze podávat pozměňovací návrhy. Kdo se hlásí? Tak pan garanční zpravodaj, pan senátor Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Takže teď oficiálně dobrý večer, vážený pane předsedo, vážená paní senátorko, vážené kolegyně, kolegové.

Jménem našeho výboru podávám komplexní pozměňovací návrh, který ale je obsažený v senátních tiscích 239/1 a 239/2. Takže si dovolím ho nečíst a dovolím si vás požádat, vážený pane předsedo, o hlasování o tomto komplexním pozměňovacím návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám. A samozřejmě ještě se ptám, jestli někdo další má nějaký návrh? Nemá, takže podrobnou rozpravu uzavírám a táži se paní navrhovatelky, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. A zpravodaj hospodářského výboru pan Aschenbrenner? Také si nepřeje, takže, pane senátore, garanční zpravodaji, zopakujte ještě jednou, i když jste to uvedl.

Senátor Zdeněk Nytra:  Takže budeme hlasovat o v podstatě komplexním pozměňovacím návrhu, který máte před sebou, k senátnímu tisku č. 239. A jenom upozorňuji, že budeme hlasovat o pozměňovací návrhu, respektive o usnesení výboru pro veřejnou správu. Tam je správně ten odkaz na stavební zákon, a ne o pozměňovacím návrhu, respektive usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já to jenom upřesním číslem, budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je v tisku 239/1.

Budeme hlasovat o komplexním pozměňovacím návrhu, uvedeným v tisku 239/1. Paní předkladatelka ve své úvodní řeči doporučila a pan zpravodaj načetl, takže se má zato, že samozřejmě také doporučuje. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování 72, registrováno 45, kvorum 23, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Všichni víme, o čem budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 73 registrováno 45, kvorum 23, pro návrh se kladně vyjádřilo 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A my ještě dokončíme. Podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili

1. předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona o souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání

2. určíme tři senátory, aby návrh zákona odůvodnil v Poslanecké sněmovně.

Předpokládám, že paní předkladatelka, paní senátorka Seitlová, pan senátor Nytra a třetí jméno .....Tam se kroutí hlavou. Kdo? Tak pan senátor? Ne. Proti vůli bych nedoporučoval postupovat. Tak kdo třetí? Vyberte někoho, kdo má vaši důvěru. Pan senátor Linhart. Všichni tři souhlasí? Ano. Takže budeme nyní hlasovat o návrhu, tak jak jsem ho již uvedl, tzn. pověřit předsedu, aby učinil, co se má učinit a tři senátory, kteří nás zastoupí a odůvodní ve sněmovně – kolegyně Seitlová a senátoři kolegové Nytra a Linhart.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám.

Hlasování č. 74 registrováno 45, kvorum 23, pro návrh se kladně vyjádřilo 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji jak paní navrhovatelce, tak i zpravodajům a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Nyní projednáme

 

Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátorů Ivo Valenty, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 261/ ve výborech

Tisk č. 261

Uděluji slovo senátorovi Jiřímu Voseckému, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobrý den, dámy a pánové. Usnesení Senátu ze 16. schůze konané dne 19. července 2018. K návrhu na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátorů Ivo Valenty, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 261 ve výborech:

Senát prodlužuje lhůtu pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátorů Ivo Valenty, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů ve výborech, a to do 30. září 2018. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se chce vyjádřit? Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan senátor Vosecký se už vyjadřovat nebude a my může přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Jiří Vosecký a jak máme v tisku v písemné podobě.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování pořadové č. 75 registrováno 45, kvorum 23, pro návrh se kladně vyjádřilo 42, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A posledním tiskem dnešního zasedání této schůze je

 

Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým se mění zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů(zákon o státním občanství České republiky)

Tisk č. 312

Je to tedy tisk č. 312, první čtení. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede předseda Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, pan senátor Tomáš Grulich, kterého žádám o jeho slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové. Budu se snažit být velmi stručný, neb se jedná o první čtení a samozřejmě podrobněji o této novele zákona můžeme hovořit posléze, pokud propustíte tento návrh komise pro Čechy žijící v zahraničí do dalšího čtení. Jenom velmi stručně. 10. října 2012 přišel zákon o státním občanství do Poslanecké sněmovny, kde byla v § 31 možnost, aby lidé, kteří ztratili československé, popř. české nebo slovenské občanství před rokem 1989 na základě jejich odebrání, měli právo získat zpět toto občanství prohlášením. V tomto paragrafu bylo, že se to týká dětí i vnuků těchto bývalých občanů Československa, popř. České nebo Slovenské republiky. V Poslanecké sněmovně možnost pro děti a vnuky byla vyškrtnuta a když vstoupil tento zákon v platnost, tak se objevily poměrně silné protesty z krajanské komunity, protože došlo k tomu, že jsou rodiny, které mají jedno dítě, které mohlo mít české občanství, druhé dítě, které nemohlo mít české občanství, protože tam byla určitá časová dělící čára. Dostali jsme dokonce dvě petice ze zahraničí a na cestách, které absolvujeme, nás žádají o to, abychom tento zákon novelizovali a vrátili do původní podoby, tak jak to v tom roce 2012 předložila tehdejší vláda. Poprosím vás, abychom to odhlasovali s tím, že bych navrhoval, aby výbor, který by to měl projednat, abychom to postoupili ústavně-právnímu výboru.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Dienstbiera. Pane senátore, prosím, ujměte se slova.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Jak už tady zaznělo, jedná se o první čtení, takže tady není zatím příliš co projednávat. Pan předkladatel tady už zmínil, čeho se návrh zákona týká. A já bych se ztotožnil i s návrhem na to, aby byl zákon přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru, pokud tady nezazní ještě nějaké další návrhy. Ale předpokládám, že pokud ne, bylo by to takto dostatečné.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a také vás prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel už nebude reagovat na rozpravu, která vlastně neproběhla.

Nezazněl jiný návrh než návrh na přikázání, takže poslouchejte:

Navrhuje se senátní návrh zákona přikázat výboru k projednání. A Organizační výbor navrhuje, a tady to bylo také navrženo, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor. Jiný návrh nebyl.

Přítomno je 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24.

Budeme hlasovat tak, jak bylo navrženo.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 76 registrováno 46, kvorum 24, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji vám za aktivní účast.

Vážené kolegyně a kolegové. Děkuji vám za aktivní účast na schůzi a 16. schůzi Senátu končím.

Další schůze Senátu je naplánována na 15. srpna 2018, pokud se samozřejmě ještě něco neudá, což bychom vám dali vědět, ale zatím 15. srpna 1018 by měla být zahájena 17. schůze Senátu.

Děkuji vám, přeji vám hezký zbytek dne a na viděnou!

(Jednání ukončeno v 20.03 hodin.)

<<<<<<< HEAD ======= >>>>>>> dcc76c226a822eba7de92542ab205182cf5f82c0