Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 18.07.2018

(1. den schůze – 18.07.2018)

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím o klid, zahájíme jednání 16. schůze Senátu. Prosím o klid i v předsálí.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 16. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v úterý 3. července 2018.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Miluše Horská, Daniela Filipiová, Anna Hubáčková, Renata Chmelová, Alena Dernerová, Emilie Třísková, Ivo Valenta a Tomáš Jirsa.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní - podle § 56 odst. 4 - určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 16. schůze Senátu byli senátoři Michael Canov a Jaromír Strnad. Má někdo z vás k tomuto mému návrhu připomínku? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 16. schůze Senátu byli senátoři Michael Canov a Jaromír Strnad.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

hlasování č. 1 registrováno 71, kvorum pro přijetí 36, pro návrh se kladně vyslovilo 70, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Michael Canov a Jaromír Strnad.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 16. schůze Senátu.

Upravený návrh pořadu 16. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Navrhuji na základě usnesení Organizačního výboru na pořad doplnit čtyři návrhy zákonů, které byly Senátu postoupeny 2. července 2018. Jsou to senátní tisky 303 až 306 včetně, a které výbory již projednaly.

Dále doplníme na pořad schůze senátní iniciativu Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, senátní tisk č. 312.

Navrhuji vyřadit senátní tisk č. 261 a zařadit na pořad bod Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátorů Ivo Valenty, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 261) ve výborech.

Dále navrhuji vyřadit volbu člena Rady u Ústavu pro studium totalitních režimů a také tři výroční zprávy, a to senátní tisky č. 262, 278 a 279, které budou zařazeny na příští schůzi Senátu, která bude zahájena 15. srpna 2018.

Dnes jako 5. – 7. bod navrhuji projednat senátní tisk č. 298 a 292 a Výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu. Předseda vlády počítá se svou účastí na jednání dnes, ve středu 18. července, od 11.00 hodin. Předloží své první dva body, u dalších jej zastoupí ministryně financí a ministr spravedlnosti.

Jako první bod odpoledního jednání navrhuji projednat zprávu o činnosti veřejného ochránce práv a po ní senátní tisk č. 304. Následoval by blok ministryně financí, která zároveň zastoupí ministryni pro místní rozvoj.

Na žádost paní senátorky Vítkové navrhuji zařadit na středeční odpoledne, předpokládám, že to spíš bude podvečer nebo večer, projednání Petice k dálnici D43.

Ve čtvrtek dopoledne bychom projednali body ministra Jana Hamáčka a ministra zemědělství pana Tomana.

Ministr životního prostředí o projednání svého bodu jako první bod odpoledního jednání 19. července. Následovaly by senátní tisky č. 303 a 305 a po nich body ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Jedná se o tisky č. 247 a 274. Poté by následovaly body ministra práce a sociálních věcí.

Další body, tedy senátní iniciativy a body ministra spravedlnosti jsou zatím bez pevného zařazení a budou projednávány dle vývoje projednávání tisků zde na plénu.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan senátor Michael Canov se hlásí.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji vyřadit z programu schůze tisk č. 271, který je zařazen pod bodem č. 20, což je, jednoduše řečeno, Fiskální pakt. A to proto, že Fiskální pakt byl Senátem již jednou schválen, a to pod totožným číslem v 9. funkčním období Senátu, to znamená předminulém, kdy plénum Senátu na své 24. schůzi dne 27. srpna v hlasování č. 3 jako usnesení č. 581 schválil tento Fiskální pakt, tehdy potřebnou ústavní většinou. Pro bylo ze 73 senátorů 58 senátorů, tj. 79 %, proti bylo 10 senátorů. Tady mám i sjetinu jednotlivých hlasování. Zúčastnilo se toho i dnešních 36 senátorů a 5 dnešních senátorů nebylo přítomno.

Sice znám stanovisko legislativy, které tvrdí, že vzhledem k tomu, že nebyl přijat tento zákon tehdy Poslaneckou sněmovnou – a od té doby se Poslanecká sněmovna změnila – a vzhledem k parlamentní praxi, že se má zákon schvalovat znovu, ale já si nemohu pomoci. Podle mého názoru by se jednalo o porušení ústavy, neboť tento Fiskální pakt byl schválen podle článku 10a) ústavy.

Jenom ještě taková poznámka, že tehdy vláda byla názoru, že Fiskální pakt spadá pod článek 10a) ústavy, kde jsou speciální mezinárodní smlouvy, kde se přenášejí nějaké pravomoce, a vyžadoval schválení ústavní většinou. Nyní zastává jiný názor, že stát stačí schválit podle článku 10 jako takovou obyčejnou mezinárodní smlouvu prostou většinou. Nicméně jsem názoru, i kdyby tento přemet vlády byl pravdivý, o čemž mám důvodné pochyby, tak i přesto schválení ústavní většinou je podmnožinou schválení prostou většinou, a proto není možné říci, že tehdejší hlasování neplatí.

Vezměte si, kdyby dneska Fiskální pakt nebyl schválen, tak by to znamenalo co? Takže podle mého názoru ten bod je nehlasovatelný, a proto navrhuji jeho vyřazení z pořadu schůze.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, já samozřejmě na to musím zareagovat, byť teď jsme v části projednávání, kdy by se mělo hlasovat a neměla by se vést diskuze, ale musím na to reagovat.

To, aby se tento tisk, tzv. Fiskální pakt, znovu projednal, byl výhradní požadavek i naší legislativy, prakticky všech právníků, s kterými jsem se setkal, protože bylo přistupováno k tomu, že proces nebyl dokončen v Poslanecké sněmovně. A jako u jiných... Já vím, že jste se o tom bavili, ale ne všichni. Takže já to tady chci jenom připomenout. A nebyl dokončen a byl to vyloženě požadavek i nás tady senátorů na základě požadavků naší legislativy. A samozřejmě je na vládě, protože ten proces nebyl dokončen, tak jako kdyby ten zákon nebyl projednán, protože jedna komora nestačí, musí být obě dvě komory. A tudíž je na vládě, jakou formou to předloží.

Proceduru, jakou se to má schvalovat, můžeme projednat při projednávání toho bodu. A já se moc přimlouvám za to, abychom ten bod nevyřazovali, protože bychom udělali zmatek a popřeli bychom stanoviska našich odborných útvarů.

Paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedo, dámy a pánové. Já se velmi omlouvám, ale pokud jde o to, zda se má hlasovat opakovaně už o jednou odhlasované mezinárodní smlouvě, to jsme přece řešili. Komise pro ústavu to přece řešila, požádala tehdy vás, pane předsedo, abyste intimoval její názor vládě, respektive Úřadu vlády a Ministerstvu zahraničních věcí. Ti byli i u toho, souhlasili s tím, že totiž, když je to opravdu jednou odhlasováno v té komoře, že se to vracet nebude. Protože je nonsens tvrdit, že Senát má hlasovat znovu, protože se obměnila druhá komora. Senát zasedá nepřetržitě, ten není přerušován a tak dál!

Jinými slovy, na tom jsme se usnesli, poslali jsme to i dalším orgánům, vaším prostřednictvím, pane předsedo, a teď ten problém je v něčem jiném. Teď ten problém je v tom, že my jsme to hlasovali tehdy podle toho, že jsme potřebovali ústavní většinu, podle 10a), a nyní to vláda předkládá jako normální mezinárodní smlouvu, tudíž že nepotřebuje tu ústavní většinu. A teď ale se ptám, a odpověď na to není vůbec jednoznačná, je to tedy košer? Není to košer? Má pravdu pan senátor Canov? Já se spíše kloním k tomu, co tu řekl on a jak to vysvětlil on.

Bylo-li jednou něco odhlasováno vyšším počtem hlasů a náročnější procedurou, tak se pod to musí skrýt i tedy to, když se nakonec bude ta smlouva považovat za smlouvu nižšího řádu. Opačně by to přirozeně nešlo. Čili souhlas. A já se omlouvám, že tady diskutuji hned v úvodu takhle, ale tohle je věc, která už by se opravdu jednou provždy měla rozetnout. A já jsem myslela, že jsme ji už rozetli, přispěním právě naší komise, a jak je vidět, ne. Tak jsem se ozvat musela.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, já jen připomínám, že to byl požadavek naší legislativy. A je pravda, že vláda se rozhodla, protože proces nebyl dokončen, postupovat jinak. To znamená, že to nebude ústavní zákon, ale že to bude formou běžného hlasování.

Tak ale rozhodneme hlasováním. Pan ředitel ještě za mnou, moment chvilku.

Takže ještě jednou, ještě mi pan ředitel připomíná, že to bylo i usnesení organizačního výboru. Děkuji. Tak.

Ptám se, jestli někdo další má připomínky nebo návrhy? Pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že to takhle úplně jednoduše nemůžeme spláchnout. My si nemůžeme ústavu takhle vykládat, jak chceme. Přece jednou, když je něco schválené, je to schválené, dokonce ústavní většinou. Čili buď to musíme revokovat ústavní většinou, to znamená, to naše původní rozhodnutí musí tohle složení Senátu zrušit. Anebo musíme najít nějakou jinou cestu. Ale z té ústavy si nemůžeme dělat cár papíru. Podle mého to skutečně nejde.

A tím popřeme naprosto veškeré principy, proč tady sedíme a proč hlídáme ústavnost, proč hlídáme zákony apod.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Jenom velmi stručně. Všechno to, co tady teď probíhá, už je rozprava k tomu bodu. Nechme to na programu a řešme to, až to bude na pořadu dne.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jen zopakuji, že to je de facto nový návrh. Vláda předkládá nový návrh. Tak děkuji. Ještě někdo má nějaké návrhy na změnu či doplnění pořadu této schůze? Nemá, takže přistoupíme k hlasování.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích a změně a doplnění pořadu 16. schůze. Petr Šilar se ještě hlásí.

Senátor Petr Šilar:  Promiňte, já jsem laik ústavy, ale jestli tady byl návrh na vyřazení bodu, tak se bude hlasovat o vyřazení toho bodu?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Samozřejmě by se hlasovalo o vyřazení samostatně. Bude se o něm hlasovat samozřejmě.

Tak. Co se týká návrhů Organizačního výboru, které včera byly projednány, tak tam nebyly žádné připomínky. Prakticky jediný návrh, který bychom měli hlasovat samostatně, byl právě návrh pana kolegy Canova, a to je vyřadit bod 20, senátní tisk č. N 128/11. Ptám se, jestli jsou nějaké výhrady? Nejsou, tak já dám znělkou možnost, abyste se dostavili na hlasování.

Přítomno je 71, kvorum pro přijetí je 36. A budeme hlasovat o vyřazení bodu 20 z pořadu dnešní schůze.

(Hluk v Jednacím sále.) Je, pardon... Pardon, tak já jsem si to špatně zaškrtl, omlouvám se. Tisk 21, senátní tisk 271, ano. Tak všichni víme, o čem budeme hlasovat, aby nebyly zmatky? Omlouvám se.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Registrováno 71, kvorum pro přijetí 36, pro návrh 34, proti 15. Návrh byl zamítnut.

A nyní bychom hlasovali o pořadu 16. schůze tak, jak byl předložen organizačním výborem a jak jsem i v odůvodnění k tomuto bodu uvedl. Jsou nějaké námitky? Zapomněli jsme na něco? Nezapomněli, takže můžeme hlasovat o pořadu této schůze jako celku.

Tak přítomno dále 71, kvorum 36, zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 3, registrováno 71, kvorum pro přijetí 36, pro návrh 66, proti 1, návrh byl schválen.

A nyní projednáme bod, kterým je

 

Zpráva mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl senátor Tomáš Goláň platně zvolen

Pana senátora Tomáše Goláně mezi námi vítám, přeji mu vše dobré, aby se mu práce dařila a byla pro něj zajímavá. A v této souvislosti chci připomenout, že znění § 41, odst. 1, písmena A Jednacího řádu, podle něhož mandátní a imunitní výbor zkoumá, zda jednotliví senátoři byli platně zvoleni, a svá zjištění předkládá Senátu.

A nyní již uděluji slovo předsedovi mandátového a imunitního výboru a žádám ho, aby nás informoval o závěrech jednání výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že mandátový a imunitní výbor Senátu přijal na své 5. schůzi, konané dne 11. července tohoto roku, usnesení č. 12 tohoto znění:

"Usnesení č. 12 z 5. schůze mandátového a imunitního výboru. Výbor ověřil platnost volby senátora ve volebním obvodu číslo 78, sídlo Zlín, zvoleného ve 2. kole doplňovacích voleb do Senátu Parlamentu ČR ve dnech 25. a 26. května. Ověření proběhlo v souladu s § 41, odst. 1, zákona A číslo 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR přijmout zjištění mandátového a imunitního výboru, kterým se potvrzuje, že není překážek, aby nově zvolený senátor Tomáš Goláň složil Ústavou předepsaný slib. Pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Oberfalzera seznámit s tímto usnesením Senát Parlamentu ČR."

Pro úplnost dodávám, že mandátový a imunitní výbor měl pro svá zkoumání o platnosti volby senátora Tomáše Goláně k dispozici doklad o ověření nově zvoleného senátora, potvrzení o převzetí osvědčení o zvolení senátorem, přílohu usnesení Státní volební komise č. 213 ze dne 21. května 2018 k souhrnným výsledkům 1. kola doplňovacích voleb. Přílohu usnesení senátní volební komise č. 215 ze dne 28. května 2018 k vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků doplňovacích voleb do Senátu PČR ve volebním obvodu č. 78, sídlo Zlín, konaných ve dnech 18. a 19. května 2018 a ve dnech 25. a 26. května 2018. V neposlední řadě jsme pak měli k dispozici čestné prohlášení senátora o neslučitelnosti funkcí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Chce někdo vystoupit, vyjádřit se? Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan předseda mandátového a imunitního výboru se už nebude asi vyjadřovat. A my tedy přistoupíme k hlasování o návrhu tak, jak máme v tisku výboru a jak přednesl pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Dovoluji si tedy předložit návrh usnesení Senátu, který zní: Senát bere na vědomí usnesení mandátového a imunitního výboru č. 12 ze dne 11. července 2018 k ověření platnosti volby senátora Tomáše Goláně, zvoleného v doplňovacích volbách do Senátu Parlamentu ČR v květnu 2018.

O předloženém návrhu budeme hlasovat. Přítomno 71, kvórum 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 4, registrováno 71, kvórum 36, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu předsedovi mandátového a imunitního výboru. Projednávání tohoto bodu končím.

Nyní, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Slib senátora

Podle čl. 23 Ústavy ČR skládá senátor slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní. V souladu s jednacím řádem tak učiní pronesením slova slibuji a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Složení slibu poté senátor stvrdí svým podpisem. V této souvislosti připomínám ještě čl. 25 ústavy, který upravuje zánik mandátu. Stanoví, že mandát zaniká mimo jiné odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou.

Vlastní akt slibu proběhne takto. Pan senátor Václav Láska přednese ústavou předepsaný slib. Senátor Tomáš Goláň jej složí do rukou předsedy Senátu. Poté svůj slib stvrdí podpisem.

Nyní vás všechny prosím, abyste povstali, a zároveň prosím pana senátora Václava Lásku, aby předstoupil k řečnickému pultu a přečetl slib daný ústavou. Pan senátor by se měl dostavit sem. A já půjdu k němu.

Senátor Václav Láska:  Slibuji věrnost České republice, slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony, slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Senátor Tomáš Goláň:  Slibuji. (Senátor stvrzuje svůj slib podpisem. Ostatní senátoři se usazují.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Mohu konstatovat, že senátorský slib složil senátor Tomáš Goláň bez výhrad. Dovolte mi, abych mu ještě jednou poblahopřál a konstatoval, že od tohoto okamžiku je právoplatným členem Senátu.

Tímto je ten bod projednán a uzavřen.

Přistoupíme k dalšímu bodu, a to je projednání

 

Změny v orgánech Senátu

Vzhledem k volbě nového senátora rozhodneme o zařazení senátora Tomáše Goláně do výboru Senátu. Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhem, který vzešel ze senátorského klubu, jehož je senátor Tomáš Goláň členem. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Dovoluji si vás informovat, že volební komise obdržela ve lhůtě stanoveném volebním řádem Senátu od Klubu pro liberální demokracii - Senátor 21 návrh na zvolení senátora Tomáše Goláně členem VHZD. Zároveň konstatuji, že vzhledem k již Senátem schválenému počtu členů tohoto výboru, to jest 12, není třeba měnit počet jeho členů, jde vlastně o naplnění schváleného počtu. Nyní vás budu informovat, že volební komise přijala na své 12. schůzi konané 11. července 2018 usnesení č. 21, kde se konstatuje, že komise

I. navrhuje v souladu s čl. 4 bod 6 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Tomáše Goláně členem VHZD,

II. pověřuje mě, abych s tímto usnesením seznámil Senát.

Na závěr si ještě dovolím jménem volební komise navrhnout, aby Senát hlasoval o zařazení do orgánu Senátu aklamací, většinovým způsobem. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit, takže rozpravu uzavírám. Budeme hlasovat o usnesení, že volíme senátora Tomáše Goláně členem VHZD.

Počet zůstává stejný i kvórum, to znamená 71, 36. (Někteří senátoři jsou hlasití.) Prosím, potichu. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 5, registrováno 71, kvórum 36, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pan senátor Tomáš Goláň se stává členem VHZD.

Děkuji vám. Projednávání tohoto bodu končím.

Projednáme ještě jednu organizační záležitost, a to je

 

Změna zasedacího pořádku

§ 51 jednacího řádu stanoví, že každému senátorovi je v Jednacím sále Senátu vyhrazeno stálé senátorské křeslo. Navrhuji, aby senátor Tomáš Goláň měl místo vedle senátora Petera Koliby a senátor Jiří Šesták měl místo vedle senátora Jaroslava Doubravy. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Můžeme přistoupit k hlasování. Nebudu dávat znělku, protože jsme před chvilkou dokončili hlasování. Budeme hlasovat tedy o tom, aby pan senátor Goláň měl místo tak, jak jsem uvedl. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 6, registrováno 71, kvórum 36, pro návrh 64, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tento bod je také uzavřen.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 298

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 298. Návrh uvede hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, kterého mezi námi vítám. Zároveň ho žádám, aby nás s návrhem seznámil.

Martin Netolický:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl legislativní návrh Pardubického kraje, který byl schválen zastupitelstvem kraje už na podzim minulého roku, ale k této legislativní iniciativě se buď svou vlastní legislativní iniciativou či usnesením připojily i další kraje. Tato novela, kterou jsme předložili, tak se tváří jako velmi jednoduchá a technická, nicméně má v rámci českého právního řádu dalekosáhlé dopady. My jako zástupci územních samospráv, protože tato věc byla projednána jak se sdružením místních samospráv, tak Svazem měst a obcí, chceme jednou provždy učinit za dost výkladu správního řádu, zejména v oblasti podjatosti a tedy § 14 správního řádu. Poradit si s tím termínem tzv. systémové podjatosti, se kterým se setkáváme v poslední době velmi často. Systémová podjatost bývá namítána ve věcech, kdy úředník územního samosprávného celku má rozhodovat ve správním řízení ve věci daného samotného územního samosprávného celku. Je to záležitost výkladová, protože s pojmem systémová podjatost se setkáváme až na základě judikatury. Ale chci zdůraznit, že ani judikatura k problému systémové podjatosti nebyla totožná. Měla svůj vývoj.

My se vlastně tímto definitivně také vyrovnáme se spojeným modelem veřejné správy, který u nás má dlouhou historii, od 19. století, který byl od 1. 1. 2003 posílen vznikem obcí s rozšířenou působností a tou další kategorizací obcí s pověřeným obecním úřadem, obcemi, samozřejmě tato záležitost se týká i krajů, krajských úřadů, protože pokud kraje ze zákona a stejně tak i obce vykonávají vedle samostatné působnosti působnost také přenesenou, tak je logické, že rozhodují i v prvním stupni či druhém stupni o záležitostech územního samosprávného celku jako takového.

Chci zdůraznit, že vývoj judikatury byl opravdu velmi bohatý. První taková vlaštovka, která se týkala systémové podjatosti, tak byla již v roce 2004, kdy krajský soud ve správním senátu Hradec Králové rozhodoval jakýsi spor v Jičíně. Následně se to dostalo postupně až k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten tehdy doznal, že skutečně se o podjatost nejedná. Od té doby ovšem uplynulo poměrně dost času. V těch dalších námitkách podjatosti Nejvyšší správní soud svou judikaturu změnil. Za dané situace se vyjádřil, že podjatostí je.

Já se domnívám, že přijetí této novely pomůže velmi výrazným způsobem ke zkrácení správních řízení. Nebudou ty námitky systémové podjatosti nadále tedy možné. Domnívám se, že nám všem to usnadní práci. Vzhledem k tomu, že vy sami jste často starosty, místostarosty či členy zastupitelstev krajů a obcí, tak máte pochopení pro tento návrh, který tedy byl projednán i s ministerstvem vnitra. Ministerstvo vnitra spolu s námi se snažilo najít formulaci, která odpovídá koncepci celého zákona, tedy správního řádu.

Skoro bych chtěl dodat, protože je to takové úsměvné v těchto dnech, že zrovna na problematiku vzájemného vlivu státní správy a samosprávy v obcích a krajích jsem psal diplomovou práci. Nicméně to je taková vedlejší záležitost. Každopádně budeme velmi rádi, pokud i vaším rozhodnutím se připojíte k Poslanecké sněmovně a návrh zákona podpoříte.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal VUZP, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 298/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radko Martínek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 298/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Stručně bych shrnul jednání ÚPV k tomuto bodu. Pokud se podíváte na ten návrh, tak on vypadá doopravdy velmi jednoduše, protože se doplňuje v zásadě v paragrafu, který upravuje podjatost, nový odstavec 2, který říká, že úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku. Na první přečtení tento odstavec může vyvolávat dojem, že o tu podjatost nemůže jít, pokud je právě ta námitka podjatosti založena pouze na té skutečnosti, že ta osoba je v nějakém vztahu ke státu nebo územnímu samosprávnému celku. Pokud se však podíváte na důvodovou zprávu, tedy na úmysl předkladatele, tak ten je mnohem širší. Nakonec to tady vyplynulo i z předkladu pana hejtmana Netolického. Úmyslem je říct, že ta podjatost není dána nikdy, pokud základem té podjatosti je právě vztah úředníka ke státu nebo územnímu samosprávnému celku. K tomu z důvodové zprávy je, smyslem je, že v situaci, kdy úřední osoba, která je v poměru ke státu nebo k ÚSC, rozhoduje ve věci, jež se přímo nebo nepřímo týká státu nebo tohoto územního samosprávného celku, není sama o sobě, ani s případně dalšími přistupujícími skutečnostmi důvodem podjatosti. Ty další skutečnosti, to vyplývá ze zmiňované judikatury, protože i soudy dospěly k závěru, že důvodem podjatosti není sama ta skutečnost vztahu úředníka ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku, že tam musí tedy přistoupit další skutečnosti. Úmyslem předkladatele tedy je vyloučit tu podjatost i v případě přistoupení těch dalších skutečností. To jsou tedy dva možné výklady. To už samo o sobě je problém, pokud jsou tady tyto dva možné výklady předloženého návrhu.

Upozorním na stanovisko senátní legislativy, která zcela v závěru říká, že lze uvést tolik, že pokud by výluka znemožňující vyloučení úřední osoby v daném řízení byla formulována jako absolutní, jen těžko by obstála při hodnocení z hlediska souladu se základními zásadami správního řízení, především zásadami rovnosti a nestrannosti, vycházejícími z ústavního pořádku. To znamená, kdybychom přijali ten záměr a výklad toho, že se jedná o absolutní výluku, tak je tady pochybnost z hlediska dodržení zásad správního řízení a vlastně i ústavních principů, tedy ústavnosti.

Na ÚPV nakonec převážil názor, respektive návrh, který formulovala paní senátorka Wagnerová, která navrhla schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, s tím, že je-li tady pochybnost, tak soudy vyloží zákon ústavně konformním způsobem. Což tak doopravdy je. Není tady důvod například předkládat návrh k Ústavnímu soudu, i ten by odmítl zrušit, pokud lze zákon vyložit ústavně konformním způsobem. To znamená, že v zásadě ten názor byl takový, že ta změna ničemu neuškodí, protože je tady ústavně konformně vyložitelná, ale pak je tady samozřejmě ta skutečnost, že zřejmě nenaplní ta očekávání, která od toho má předkladatel, protože v zásadě jestliže ta změna takto vyložená v podstatě odpovídá stávající judikatuře, tak se také nemusí vůbec nic změnit. Je jenom otázka, jestli na nějakou dobu se do toho nevnese nejistota. Ale já vůbec nepochybuji, že až se to dostane k Nejvyššímu správnímu soudu, že on to v zásadě vyloží stejným způsobem. Tak jako vykládá současné znění zákona. Nicméně jak jsem říkal, závěrem, na konec ÚPV bylo na základě argumentace, že v zásadě se nic moc nezmění, to znamená, ničemu to neškodí, tak ÚPV přijal doporučení schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a případně zaujal stanovisko.

Nyní se ptám, kdo si přeje vystoupit? Zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Radko Martínek. Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Také já se vám pokusím přednést návrh usnesení, které bylo přijato jako 114. usnesení na 18. schůzi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 298.

Po úvodním slově hejtmana Martina Netolického, zástupce Pardubického kraje, zpravodajské zprávě mé, pana senátora Radko Martínka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu:

1. Schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

2. Určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Radko Martínka.

3. Pověřuje předsedu výboru Zdeňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Protože můj ctěný kolega Dienstbier tady jako zpravodaj ústavně-právního výboru sice avizoval, že přečte usnesení výboru, ale potom k tomu připojil své názory, tak já si dovolím aspoň stručně to okomentovat. Jako spoluautor reformy veřejné správy tento návrh vítám. A vítám ho zejména proto, že postupy některých soudů v zásadě nabourávají systém státní správy a samosprávy v našem státě. Jako spoluautor reformy musím říct, že když jsme přišli ke spojenému modelu, tak jsme kladli veliký důraz a musím říct, že jsme to konzultovali s nejrůznějšími ústavními právníky tak, abychom dosáhli toho, že v rámci spojeného modelu bude zajištěna samostatnost působení k přenesené státní správě. A myslím, že historie fungování tohoto modelu ukazuje a nakonec i reference některých našich kolegů z cizích zemí nebo z okolních zemí ukazují, že tento model má bezesporu své velké výhody, a myslím si, že funguje bez problémů. Nicméně postupy některých soudů v zásadě tento systém nabourávají právě tvrzením o systémové podjatosti, která podle mého názoru není oprávněna. Samozřejmě je oprávněna ve zcela výjimečných případech, ale obecně tak, jak to někteří posuzují, není oprávněná, a znamená to potom samozřejmě v důsledku to, že se celý systém komplikuje, že dochází také k prodlužování soudních sporů, protože soudy potom trvají mnohem déle, a výsledek je – ono bohužel to je taková tradice našeho soudního systému – že každý soud rozhoduje jinak, to znamená, že nejasnost je poměrně jednoznačná. Nejsem sice tady od toho, abych posuzoval, jak postupují soudci, jenom bych si dovolil upozornit, že náš soudní systém je založen na kontinentálním právu, nikoliv na precedentním právu, tak jak si to někteří soudci vysvětlují, a nejenom tady v tomto případě, i v jiných případech, a pak se divíme, že soudní spory u nás fungují takovým způsobem, jako fungují, ale to je spíše otázka na vedení justice, aby si v tom udělala pořádek. Protože pokud každý soud rozhoduje jiným způsobem, tak potom samozřejmě se můžeme divit, že soudní spory se vlečou, jak se vlečou. Domnívám se a samozřejmě praxe ukáže, že tento návrh je návrh správný, protože vůli zákonodárce ještě dále specifikuje, ale protože máme samostatnou soudní moc, tak samozřejmě nemůžeme vyloučit, že soudní moc to dál bude vykládat jiným způsobem. Ale každopádně si myslím, že teď budou mít na stole soudci ještě preciznější výklad úmyslu zákonodárce, který zákon tvrdil. Proto doporučuji, abychom tento návrh přijali.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh není předložen, takže otevírám obecnou rozpravu. Přihlášen je pan senátor Jiří Čunek, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane hejtmane, vážené senátorky, vážení senátoři. Rád bych pro ty, kteří v této duální zprávě nepracovali nebo tolik nežijí, tak upřesním jednu věc. Novela je z našeho pohledu zásadní, všichni hejtmani, kteří probírali a pověřili pana kolegu hejtmana Netolického, aby s tímto návrhem Pardubický kraj přišel, s tím souhlasí. A myslím si, že to není úplně ta kosmetická záležitost. Dokonce souhlasím s předřečníkem senátorem Martínkem v tom, že soudy sice mohou jinak, ale teď to budou mít o hodně těžší. Teď ta situace je taková, znám ji dobře, protože mně se několikrát týkala, že mohla padnout ze strany a také padla několikrát námitka, že vzhledem k tomu, že starosta, v jehož obvodu, na jehož úřadu je stavební úřad, tak řekl, že cesta je velmi potřebná, kterou tady staví, a že občané už ji chtějí 50 let, tak toto stačilo na to, aby vyjádřili námitku podjatosti, protože on na tom má zájem, a samozřejmě se tím musel zabývat nadřízený orgán, to znamená v tu chvíli se řízení přerušuje, jde celá věc k nadřízenému orgánu, což je stavební úřad krajský. Ten z obavy už z některých rozsudků, které padly, předává tuto záležitost ministerstvu a teď jsme zhruba v jenom roce zdržení stavby. Ministerstvo někdy také z určité obavy řekne, ať můžete stavět, ať nejsou žádné problémy, tak to dá do jiného kraje. A ty problémy nejsou tak malé, protože když to dá do jiného kraje, tak každý kraj dostává a každý stavební úřad dostává ne podle počtu výkonů, které skutečně udělá, to není norma za kus, ale dostává stále stejný příspěvek, to znamená, že to nabourává finanční situaci a situaci samozřejmě zdržení na stavebních úřadech, živnostenských atd., protože jiný pověřený úřad, tedy jiný kraj, musí zpracovat dokumentaci a teď si vezměte, že jsou některé stavby, které skutečně blokují jednoho pracovníka toho stavebního úřadu na celý rok, jsou to velké stavby. Takže oni za své peníze, aniž by dostali nějaké jiné peníze, musí tady tyto záležitosti zpracovat. Takže ona ta věc není tak úplně jednoduchá, jde i do finančních záležitostí, samozřejmě nejproblematičtější jsou přímé náklady jednotlivých investorů. Na Vsetíně, když jsem ještě byl starostou a jednu stavbu jsem takto v tomto smyslu preferoval, že ji Vsetín potřebuje a v tu chvíli jsem se stal hejtmanem, tak díky tři čtvrtě ročnímu zpoždění na podjatost stavba bude stát dohromady město i toho soukromého investora zhruba o 15 – 20 mil. víc. A to nikoho nezajímá. Důvody, proč podjatost ohlásili, zcela jistě nebyly v rovině, vůbec se tam neprokázalo, že by by starosta či hejtman do materie zasahoval.

A pak je tady jiná věc, na kterou chci upozornit, a co zákon způsobí, že on přenáší svým způsobem - dle mého názoru, protože už jsme o tom jednali mnohokrát, a to bych jaksi spíš chtěl dovysvětlit, stanovisko zpravodaje kolegy Dienstbiera. Způsobuje, že teď ten, kdo chce namítnout podjatost, a já jsem přesvědčen, že by měla, a musí být možnost namítnout podjatost, protože se může stát, že některý starosta, místostarosta atd., může způsobit svým chováním důvodné podezření, že o podjatost jde. Oni to musí nějakým způsobe specifikovat.

Teď nemusí specifikovat nic. Řekne, že tu stavbu chtěl a proto je podjatý, a řeší se to. Dnes musí podle mého názoru, pardon, po schválení tohoto zákona, jakože věřím, že bude schválen, musí ti, kteří chtějí namítnout podjatost, specifikovat jasné důvody, to znamená jak zasahoval do řízení, jak ovlivňoval řízení na úřadě, že obcházel například dotčené osoby, narušoval proces zákonného rozhodnutí státní správy apod. Tam jsem přesvědčen, že určitě, když k tomu dojde, tak podjatost je důvodná, určitě zůstává v našem právním řádu. A když takhle bude specifikována a pokud se takový případ najde, nemůže žádný nadřízený správní orgán říct, s ohledem na to, že on nemůže být z principu podjatý, tak podjatost nebude konstatovat. To by určitě konstatoval už i nadřízený krajský úřad, příslušný odbor, když by tam takové důvody hodné zřetele byly. Ale doposud z praxe, když jsme se dívali na portfolio námitek podjatosti z největší, tak tam právě žádná taková věc nebyla. Stačilo jenom, že vyjádřil vůli, že ten zákon chce.

Já obavu odpůrců této změny, které jsem u nás ani nezaznamenal, ale spíš ve veřejnosti, že tady by podjatost tímto měla být smetena za stolu, to není, ale naopak lehkost namítnout podjatost každému jen proto, že sedí na daném místě a příslušnou věc či stavbu chce a podporuje, bude odstraněna.

Závěrem chci říci, že také podporuji tento návrh a děkuji panu hejtmanovi, že ho předložil.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, a nyní vstoupí pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já se trochu obávám, že skutečně očekávání předkladatele nekorespondují se zněním návrhu, tak jak tu byl dán. Pokud zde bylo řečeno, že po schválení tohoto návrh podávat námitky nebude možné, není to pravda, to není žádné zakazující ustanovení. Ustanovení zákona je v podstatě rekapitulace judikatury, a to ještě rekapitulace velmi strohá, protože nikdy do jednoho paragrafu nemůžete precizně vtěsnat, co chcete sdělit, na rozdíl od judikatury, od rozhodnutí soudu, které je precizní a podrobné.

Pokud tento návrh projde, tak se z mého pohledu moc nezmění. Jak říkám, není to zakazující ustanovení, námitky budou moci být dále podávány, stejného znění, bude znovu o nich rozhodovat soud. Teď bude mít navíc vyjma judikatury ještě oporu ve znění zákona. Ale jak tu zaznělo, znění tohoto paragrafu není nijak precizní, ani nemůže být v zákoně a bude dále předmětem dalších výkladových stanovisek soudu.

Trošku se obávám, že tento návrh, pokud projde, vnese do této problematiky zase trošku nejistoty, zase se bude vykládat, a možná věc malinko zbrzdí, než ji posune dopředu.

Jak tu zaznělo, určitá nedůvěra nebo spíš neakceptace pomalého vývoje judikatury a rozhodování soudů, já jako právník to chápu, ale na druhou stranu si myslím, že je to lepší a preciznější cesta nechat danou problematiku vyložit soud, který se jí potom bude držet, než do toho sáhnout z pozice zákonodárce, dát tam novou zákonnou normu a jediné, co se stane, že znovu bude vykládána zákonná norma, a výsledek, že tyto námitky nebudou možné, ten se určitě nedostaví, ten z toho neplyne. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní se hlásí o slovo pan senátor Jan Sobotka.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, milí kolegové. Chtěl bych jenom krátce říci a podpořit tento návrh, protože v současné době v Královéhradeckém kraji jsme svědky toho, jak tento systém paralyzuje normální život. Pro představu – o stavbách města Hradce Králové rozhoduje stavební úřad v Hořicích. A jak zde říkal pan kolega Čunek, je to také o tom, že krajský úřad se snaží posílit personálně a finančně stavební úřad, aby to vůbec zvládl.

My jako zastupitelstvo Královéhradeckého kraje jsme se přiklonili k této iniciativě, přestože právně chápu ty záležitosti a důvody, které jste tady sdělili, ale beru to jako určitý pokus. Jenom, abych to vysvětlil – když řeknu z pozice starosty města, pokud město schválí rozpočet a dá najevo určitý záměr, tak systémová podjatost vašeho vlastního úřadu je zřejmá, a vůbec si nedovedu představit, že by města a obce v naší zemi, které chtějí něco tvořit a budovat města, měla rozhodování o stavbách svěřit sousedním městům, případně menším. Nepovažuji to tedy za rozumné a z tohoto důvodu budu podporovat přijetí tohoto zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A hlásí se pan zpravodaj Jiří Dienstbier, prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Jako zpravodaj jsem shrnul to, jak jsme vedli debatu na ústavně-právním výboru, ale tady bych se vyjádřil ještě jednoznačněji. Myslím, že ve variantě, tak jak byl záměr vyloučit to vždy, kdy je tam vztah úřední osoby k tomu, o jehož zájem se jedná, případně státu a ÚSC, byl by neústavní, a kdybychom to takto vyložili, bylo by to důvodem spíše pro zamítnutí návrhu zákona.

Druhá varianta, která je doopravdy pravděpodobnější, že soudy to vyloží ústavně konformním způsobem, to znamená, že podjatost je vyloučena jenom, pokud někdo namítá pouze to, že úřední osoba rozhoduje o něčem, kde je účastníkem řízení samosprávný celek nebo stát, tak tady doopravdy odpovídá stávající judikatuře. Změna zákona nezmění vůbec nic, soudy budou rozhodovat prakticky úplně stejně, po nějaké době nejistoty, než se to dostane znovu třeba k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodne v té věci úplně stejně, že pokud tam přistoupí nějaké další skutečnosti, že může jít o případ podjatosti. To znamená, že my se stejně nevyhneme podávání námitek, jak už tady také zaznělo, jejich individuálnímu posuzování v každém konkrétním případě. Znamená to, že tato změna neřeší vůbec nic, vůbec nic se nezmění. Vaše problémy, které jsou reálné na obcích, krajích, případně i v rozhodování státu, že někdo může zneužívat námitky.

A k tomu, co tady říkal pan senátor Čunek. Ani dnes nestačí pouze říct, vy jste úředníkem obce, o jejímž stavebním záměru se rozhoduje. Musí tam přistoupit i další skutečnost, pak je to otázka odvahy toho, kdo rozhoduje o námitce podjatosti, aby ji odmítl, pokud je opřena pouze o tuto jednu skutečnost, protože pro to má oporu už v dnešní judikatuře soudů.

To znamená, že my tady přijímáme návrh, o kterém podle mě víme, že nezmění vůbec nic na praxi. A je otázka, jestli takové zákony vůbec máme schvalovat, protože proč schvalovat zákon, který v zásadě nic nemění, kromě toho, že do toho vnáší na nějakou dobu nejistotu, to znamená spíš to doopravdy zhorší.

Proto zde aspoň formálně, abych měl čisté svědomí, podávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Vnímám, jaká je tady realita, že je tady o tom poptávka, že to pravděpodobně projde, ale protože buď při jednom výkladu je to neústavní, porušuje to základní ústavní principy i principy správního práva, nebo v druhém případě to nic neřeší, a v obou případech podle mne je to dobré k zamítnutí, protože vy, kteří od toho něco očekáváte, nakonec budete zklamaní, že soudy rozhodují dále úplně stejným způsobem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych na úvod mého krátkého vystoupení říci, že jsem také podjatý, určitě v tomto zákoně, protože jsem člen krajského zastupitelstva Pardubického kraje.

A chtěl bych říci, že tento návrh zákona o podjatosti projednáváme celou dobu, co jsem členem krajského zastupitelstva. A je to již od roku 2000, jsem jeden z nejdéle sloužících krajských zastupitelů.

Chtěl jsem k tomu říci, že to je možná z pohledu právního marná snaha, nic se nezmění, ale jsem přesvědčený o tom, že jakákoli změna pozitivně k lepšímu, aby se využila možnost využívání té podjatosti pro různé stěžovatele nebo ty, kteří brání rozumným stavbám a skutečně paralyzují nejen některé stavby, ale paralyzují třeba i rozvoj příslušné oblasti regionu nebo kraje, tak je potřeba, abychom tomu udělal přítrž. I když třeba malinkou. Já jsem velice pro, aby se tento návrh zákona přijal, protože nám to pomůže.

Vůbec bych nespoléhal na judikaturu soudů a to, že soudce bude mít tu odvahu podjatost odmítnout. Vím to z praktického hlediska. Kolega Dienstbier se mýlí v tom, že soudci na tuto hru vždycky přistoupí a podjatost přiznají a klidně to nařídí. To je dlouhodobá zkušenost z praxe, z rozhodnutí Krajského soudu v Pardubicích, potažmo Hradce Králové.

A chci říct jednu velice praktickou věc. Je tam záležitost, bude to probíhat i v jiném zákoně o liniových stavbách, kde je ve výčtovém zákonu navrženo také jedno vodní dílo, to jest Plavební stupeň Přelouč. Tato záležitost se projednává přes 20 roků v Pardubickém kraji. A právě to, že odpůrci stavby, ti aktivisté využili právě tento systém podjatosti, aby stavbě zamezili, když už nemohli uspět nějakým jiným způsobem, tak to navrhli podjatostí a zase se celá stavba odložila nebo prodloužila. Takže já jsem pro, abychom se na to také podívali z praktické stránky. Ty zákony by měly něčemu sloužit. A jestliže tento zákon pomůže aspoň v některých momentech ke snížení paralyzování těch našich rozvojových staveb, tak to bude jenom k dobrému. Takže, prosím vás, podpořte tento návrh zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a s přednostním právem vystoupí paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré dopoledne všem, děkuji. Osobně se cítím také podjatá, protože jsem zasažena praxí. Tudíž z praktického pohledu, tak, jak se potýkáme v rámci systémové podjatosti, tak, jak je podávána a jak nám prodlužuje proces v praxi, prosím vás o podporu tohoto návrhu zákona. Aby o záležitost rozhodovaly jiné regiony než tam, kde to potřebujeme řešit, jenom proto, že systémová podjatost je jakýmsi módním trendem a způsobuje dlouhodobé komplikace, je to realita. Takže cítím se osobně podjatá, protože vím, jaké jsou problémy v praxi. Prosím o podporu, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Omlouvám se všem za druhé vystoupení, ale já se na vás obrátím, protože mnozí z vás si pamatují, když jsme schvalovali důvody, pro které jsme rozšířili dovolání k Nejvyššímu soudu. Tak já si dobře pamatuji, protože to bylo tehdy v ústavně-právním výboru, že tehdy téměř jistě to byl místopředseda, tehdejší, současný místopředseda Nejvyššího soudu dr. Fiala, který nás přesvědčoval tím, že vlastně bychom měli tyto dovolací důvody rozšířit. A to z toho důvodu, že se bude sjednocovat právní názor v České republice. To znamená, když Nejvyšší soud rozhodne i v těch jiných záležitostech, ve kterých dříve nerozhodoval, takže soudy tím budou více vázány a nedojde k tomu, co tady bylo zmíněno, že na jedné straně republiky rozhodne okresní soud v jedné věci úplně jinak než na druhé straně. Pokud tedy ta věc už např. prošla někdy v historii dovoláním, a já jsem přesvědčen, že v tomto případě hranice toho, kdy jde skutečně o podjatost – a to tady z mého pohledu všichni chápeme, že nějaké neoprávněné zásahy do řízení ze strany nějakých funkcionářů jsou celkem jasné, kdy mají být a kdy nemají být, nebo už tam nemají být. Ale já jsem přesvědčen, že touto normou něco přece jen způsobíme. Vezměte si, jaký je ten proces. To znamená, někdo na odboru výstavby, tedy stavební úřad prvního stupně řekne, že to je v pořádku, přijde tam námitka podjatosti, i když není opřena o žádné důvody, tak jenom proto, že ten člověk je funkcionářem a může to chtít z pohledu funkce, tak může být rychle rozhodnuto, velmi rychle rozhodnuto, na kraji, protože to je jasné. A v zákoně je jasné a je specifikováno, že tohle právě žádná podjatost není. A stejně rychle může být rozhodnuto na ministerstvu. A pak už se může stavět. Protože on to sice může namítnout k soudu, ale musí žádat soud o předběžné opatření. A když soud tady bude mít toto naše rozhodnutí a bude jasné, že tam jiné důvody nebudou, tak to předběžné opatření nevydá.

Já chápu – a teď se obracím přes předsedajícího na pana senátora Dienstbiera, já chápu, že si v tom našem systému někteří soudci dělají, co chtějí. Ale myslím si, že teď se jim svým způsobem trochu omezí rozhodnutí, ačkoli to udělat mohou, ale budou vědět, že tohle přece podjatost není, když tam někdo napíše tu jednu větu. Ale tou jednou větou, stejně jako dnes, i po platnosti této novely se k soudu dostat může, to je pravda, ale já jsem přesvědčen, že to řízení na všech stupních bude trvat daleko kratší dobu. Myslím v tom meritu věci, že se nebudou muset tím zabývat takovým způsobem, protože teď už ta cesta bude zcela jistě jednodušší. Já jsem o tom přesvědčen.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a ještě je přihlášen pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně, kolegové.

Já mám povinnost tady sdělit stručně, že s tímto návrhem souhlasím, podporuji ho. A dokonce stejně tak zbylí členové našeho bývalého emeritního senátního klubu. Ty důvody jsou jasné. V terénu je to tak, že ti, kteří žijí v tom regionu, tak je považují za natolik kompetentní, že myslím, že není třeba, abychom donekonečna řešili potraviny pro média, nebo potravu pro média, tady ty spory, neustálá protahování správního řízení, neustálé prodlužování, to určitě dobré není. A ti, kteří rozhodnou, tak v tom regionu žijí. A pokud udělají chybu, tak ta chyba bude zhodnocena voliči a v tom dalším období už tam bude sedět někdo jiný. Takže není tady jediný důvod, abychom tady z mého pohledu tento senátní tisk návrhu zákona neschválili.

Jenom poznámka. Není štiplavá, neberte to tak, ale je velmi zvláštní, že některé významné senátní kluby se ani na tomto nedovedou domluvit. Musím to tady říct. Asi víte, o čem mluvím. Ale to je přece jasné tady toto. Aspoň tedy pro mě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit, rozpravu uzavírám. A táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Ano, prosím, máte, pane hejtmane, možnost reagovat.

Martin Netolický:  Vážené dámy, vážení pánové. Ono toho zaznělo poměrně hodně, ale já myslím, že bychom opravdu měli přejít k meritu problému. Protože v těch rozhodnutích jednotlivých správních senátů krajských soudů apod. se často dočítáme o „úmyslu zákonodárce“. Úmysl zákonodárce, podle kterého jsou vykládány jednotlivé případy o podjatosti v rámci § 14, odst. 1. A v těch jednotlivých judikátech jsem se dočetl, co všechno měl zákonodárce v úmyslu, ale já myslím, že tímto rozhodnutím jednoznačně právě ten úmysl říkáme. Protože v České republice máme spojený model územní veřejné správy, obce a kraje vykonávají samostatnou a přenesenou působnost, a proto se také předpokládá, že k takovýmto situacím může docházet.

A já myslím, že je dobré, pokud jasně řekneme, že nesmí být vyvolána podjatost jenom kvůli tomu danému poměru. Já myslím, že ten explicitní text vůbec nevadí tomu, co tady říká pan kolega Dienstbier i ostatní právníci z ústavně-právního výboru, nebo členové ústavně-právního výboru. Já myslím, že to v rozporu není, protože, jak zaznělo, tak v těch judikátech také musí být de facto zdůvodnění podle prvního odstavce. To znamená, že skutečně dochází k podjatosti na základě poměru k dané věci.

Já budu velmi rád, pokud tento text podpoříte, protože mám obavy, že tady opravdu ta debata může vést k tomu, že poté se jednoho dne přehodnotí stávající model územní veřejné správy a opět budeme přemýšlet o nějaké reformě. Např. že bychom opět mohli oddělit veřejnou správu, čili výkon státní správy a samosprávy. Ale nevím, jestli po patnácti letech od reformy, která mimochodem nebyla úplně levná, jestli jsme připraveni na tyto zásadní změny a jestli jsme připraveni na to, aby nám vznikaly okresní úřady. A poměrně silné okresní úřady, protože tak, jak jsem zaznamenal i debatu na Ministerstvu pro místní rozvoj ve vztahu ke stavebním úřadům, že by chtěli superstavební úřad, tak to je mimochodem výrazné oslabení spojeného modelu. Protože stavební úřady byly na obcích, pokud se nemýlím, dávno před reformou veřejné správy, protože rozhodovaly v prvním stupni ještě před rokem 2003.

Je potřeba si jednoznačně říct, že pokud budeme takovýmto způsobem postupovat i nadále, pak je to debata o oddělení výkonu státní správy a samosprávy. Ale to znamená nemalé prostředky. Za chvíli tady bude pan premiér, on určitě by byl rád, abychom oddělili státní správu a byl posílen státní prvek. My se domníváme, že decentralizace byla správným krokem, a dekoncentrace také, a domníváme se, že bychom měli v tom tradičním modelu, v tom posíleném modelu pokračovat.

Takže on je to skutečně právní spor, o kterém se tady bavíme. Je to poměrně i závažný spor, ale ten § 14, odst. 2 podle našeho názoru ničemu neškodí. A naopak ten úmysl zákonodárce, na který se všichni odkazují, tak zpřesňuje.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane předkladateli. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Radko Martínek? Nepřeje si vystoupit. A nyní bude mít slovo garanční zpravodaj pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, nebudu tady opakovat, co zaznělo v rozpravě. Shrnul bych ji pouze tak, že jsou zde formálně předloženy dva návrhy. Jeden na schválení zákona, druhý na zamítnutí zákona, a v tomto pořadí bychom o návrzích měli hlasovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pokud by tento návrh neprošel, je navrženo hlasování zamítnout.

Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, 68, kvorum pro přijetí je 35. A nyní tedy budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 7, registrováno 68, kvorum pro přijetí je 35, pro návrh 56, proti 3. Návrh byl schválen.

A já děkuji jak předkladateli, tak zpravodajům, a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

A nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 292

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 292. Návrh uvede náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Jan Krkoška, kterého mezi námi vítám a, pane předkladateli, máte možnost návrh předložit, prosím.

Jan Krkoška:  Vážený pane předsedo, vážení senátoři, senátorky.

K návrhu Zastupitelstva Moravskoslezského kraje na vyjádření vydání zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Dne 12. 9. 2017 Zastupitelstvo města Třince přijalo usnesení, kterým požádalo Zastupitelstvo Moravskoslezského kraje o předložení návrhu novely zákona o obcích Poslanecké sněmovně za účelem doplnění seznamu statutárních měst o město Třinec. Dne 14. 12. Moravskoslezský kraj, tím myslím Zastupitelstvo Moravskoslezského kraje, také odsouhlasila tenhle zákon, který bych dnes chtěl přednést a požádat vás o odhlasování.

Do výčtu statutárních měst obsažených v § 4, odst. 1 Zákona o obcích se doplňuje Třinec. Počet statutárních měst se tak navrhuje zvýšit na číslo 26. Proč zrovna Třinec? Protože je významným městem, je jedno ze společenských center dopravních uzlů Těšínského Slezska. Je obcí, která spravuje 12 obcí. Na Třinecku působí jeden z největších zaměstnavatelů, a to Třinecké železárny. Město Třinec, které má 36 000 obyvatel a celkem v rámci ORP 60 000 obyvatel. Věřím, že dnešní Senát tenhle zákon podpoří. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Všechno? Takže děkuji vám a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 292. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Cieńciała. Návrh zákona dále projednala stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 290/3. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Miloš Vystrčil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 292/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Nytra, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane náměstku, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. VUZP na svém zasedání dne 11. 7. přijal usnesení, ve kterém doporučuje předložený návrh schválit ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Já bych k tomu pouze doplnil to, že v podstatě žádný zákon, ani zákon o obcích, neurčuje a nevymezuje přesná pravidla pro to, které město může tento status statutárního města získat. Je to vyjádřeno pouze vůlí zákonodárců, tím, že města jsou vyjmenována v zákonech o obcích. V ČR existovalo dříve 13 statutárních měst plus Praha, v současné době je to 25 statutárních měst plus hlavní město Praha. Tímto se navrhuje, aby se ten seznam rozšířil o město Třinec. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úlohu garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit VHZD, pan senátore Jiří Cieńciała? Přeje si vystoupit? Tak prosím.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Prosím vás, já jsem původně nechtěl k tomu vystupovat. Ale morální hledisko, vlastenecké hledisko, lokální hledisko toho regionu mě k tomu nutí. Já tu nutnost považuji jako správnou. Proto jsem se přihlásil k diskusi.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ne, diskuse není. Vy jste zpravodaj, pane senátore.

Senátor Jiří Cieńciała:  Promiňte, ale víceméně ty dvě věci jsou z hlediska obsahu v zákrytu. Ta procedurální stránka, která se týká zpravodajství nebo zpravodajské zprávě, proběhla ve VHZD. Ostatní drobné podnikatelské záležitosti, myslím si, velmi solidně, bez velkých stresů. A víceméně jsme si notovali, že jsou lokality, že chvála bohu, že jsou takové lokality, jako například obraz Třinecka, na takovém významném místě, jako je rozhraní tří státu, v centru Evropy. Takže nebyl žádný velký problém, aby výbor hospodářský tento návrh jednoznačně podpořil. Já bych tady chtěl jenom ještě uvést další argumenty, které zazněly na výboru a které jsou, myslím, relevantní. A to takové, jako je strategickým lídrem Třinecko jako takové. Díky tomu, že tam mají Třinecké železárny obrovskou průmyslovou zónu, která tam vznikla v poslední době. Obchvat Třince, bavíme se o infrastruktuře, tady zazněla celá řada argumentů v jiných souvislostech. Já jsem se na tom osobně podílel se starostkou nebo s městem, opravdu to je sisyfovská práce. Naštěstí, to se podařilo, zrealizovat obchvat. Existuje bohužel, vzhledem k tomu, že nemáme dořešené zákony, dneska se o nich budeme bavit taky v jednom materiálu, který předkládám jako zpravodaj, se to podařilo zajistit ze dvou třetin. Jedna třetina je neřešená a blokuje celé propojení na Slovensko. Dále si myslím, že Třinci je přiřčena vedoucí role v řešení... Město je jako průkopník čisté mobility. Město koupilo deset elektromobilů a autobusů a další jsou na cestě. Jsme zapojeni jako region, jako město do smart regionu, do procesu, který je velmi náročný, který ještě bude trvat nějakou dobu. Tak bych mohl pokračovat, abych aspoň zmínil třineckou výzvu. Ta třinecká výzva na základě konkrétních příkladů, jak se brzdí ty liniové stavby, se setkala s velkým ohlasem. Za to děkujeme, že se to tak ujalo. Nehovořím o různých společenských a jiných sportovních událostech, jako je mistrovství ČR mužů a žen v atletice, Invent Arena, která byla postavena z prostředků Třineckých železáren, za účasti Třince, extraligový hokej, Davis Cup, Beskydská laťka, příprava mistrovství světa. Čili ty věci bych chtěl zdůraznit. Na konec bych přečetl návrh. Na základě všech těch událostí a zejména rozvíjení kontaktů, jak společenských, kulturních, tak hospodářských s Polskem a se Slovenskem, naposledy jsme to stvrdili před měsícem, že jsme podepsali memorandum v souvislosti s uhelnými platformami, že ta spolupráce se bude ještě dále prohlubovat. Minulý týden proběhlo v Bruselu velké jednání těchto regionů i dalších. Tam jsme v podstatě byli víceméně vyznamenáni morálně, řečeno slovy a ústy představitelů Evropské komise. Řekli: Kdyby pracovaly regiony tak, jak pracují v ČR, tak Evropa by měla mnohem méně problémů.

Čili náš výbor doporučuje jednoznačně projednat tento zákon, schválit ho a zařadit město Třinec nebo region Třinec do té skupiny statutárních měst. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, pan senátor Miloš Vystrčil? Ano, prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane zástupce Moravskoslezského kraje, vážené kolegyně, kolegové. Stálá komise pro rozvoj venkova se zabývala návrhem změny zákona o obcích na svém včerejším zasedání. Po poměrně podrobné diskusi nepřijala usnesení. To je všechno.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není předložen takový návrh, takže pokračujeme v jednání, a to tím, že otevírám obecnou rozpravu. Přihlásil se pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já bych si dovolil především pogratulovat panu náměstkovi hejtmana za to, že jeho kraj nemá jiné problémy než tento. Myslím si, že to bude příznivá zpráva pro celou republiku, že se mnohým uleví.

Nyní vážně k celé záležitosti.

Původně když se objevila záležitost, že někteří starostové nebudou starostové, ale primátoři, tak musím konstatovat, že se to týkalo pouze pěti měst, a to těch největších měst ČR, to znamená Prahy, Plzně, Brna, Ostravy a Olomouce. Tak jak bohužel jsme poslední dobou svědky devalvace všelijakých hodnot, tak postupně si tuto představu, že starostovi už nestačí být starostou, ale musí být primátorem, tak s tímto návrhem přišla celá řada dalších měst. Takže dneska jich máme celou řadu. Nicméně pokud zařadíme Třinec, tak se dostaneme do další kategorie, protože se zase bude snižovat počet, pak byl jakýsi úzus, že by to měla být krajská města. To by mělo ještě nějakou logiku. Pak zase se přišlo s tím, že by to měla být města aspoň nad 50 000 obyvatel. Ani tuto podmínku Třinec, pokud vím, nesplňuje.

Abychom se zabývali tím, jaký to má pro Třinec a Třinecko význam, žádný. Protože jestli se starosta bude jmenovat starosta nebo primátor, je to úplně jedno, bude to řádově stát město Třinec náklady ve výši, dejme tomu, stovek tisíc. Ale to je všechno, co to přinese, kromě dobrého pocitu pana nebo paní starostky, myslím, momentálně, že je tam paní starostka. Tak že se bude už nazývat, když půjde na sněm s ostatními starosty, tak se bude nazývat primátorkou.

Já samozřejmě chápu, že když se podívá kousek od Třince, přes hranice, tak tam je primátorem každý starosta každé vesnice. Takže chápu, že to je možná ten důvod, který tu záležitost vyvolává, který trošku irituje starostu nebo starostku poměrně velkého a bezesporu významného města ČR.

Pokud bychom ovšem měli k této záležitosti, já si myslím, že Senát je tady od toho, aby byl uvážlivý, rozumný, tak by se neměl pouštět do toho, že bude tady pokračovat v těch, jak jsem říkal, devalvacích hodnot, protože potom je jasné, že, možná bych panu náměstkovi pak navrhl, sedím tady, starosta Bohumína, že by pak tam mohl být Bohumín, mohl by to být také Havířov a celá řada dalších. Možná by tak mohla být všechna ta města tam v okolí Ostravy, aby se s Ostravou nehádala.

Tady žatecká starostka zase významně ukazuje... Ten je významný pivní tradicí. Nevím, jestli by jí pomohlo, že bude primátorka pivního města.

Ale vážně, já si myslím, že bychom neměli k tomuto přistupovat. A pokud bychom k tomu měli přistupovat, tak existují podle mě jenom dvě systémové reakce. První reakce je taková, že by tedy statutárními městy nebo statutáry a primátory byli představitelé všech trojkových obcí, pak by to dávalo jakousi logiku, že by se odlišili tím, že mají jakési vyšší postavení, dejme tomu, nebo bychom museli přistoupit k dalšímu nepopulárnímu kroku, to znamená, že naopak některým městům toto odebrat. Například zůstat u těch krajských měst. Protože si netroufám tvrdit, že se najde tady politická reprezentace, která by se pustila do toho odebírání, tak si myslím, že pokud tedy projde Třinec jako další statutární město, tak je na místě, aby se Senát v tom dalším období zcela seriózně zabýval tím, že připraví návrh zákona, kdy všichni starostové trojkových obcí se stanou primátory, protože jinak to opravdu nedává smysl. Výsledek je prostě tento chaos, který v ČR jest. Někteří tvrdí, že to přinese tomu městu bůhví jaký prospěch. Není to pravda. Město nedostane ani víc peněz na státní správu, primátorka, jak si někteří myslí, že si polepší finančně, nepolepší si finančně.

A stejně tak si nepolepší finančně ani město Třinec. Neexistují žádné dotace, které by byly jenom pro statutární města. Takže fakticky to nepřinese městu Třinec vůbec nic. Kromě nákladů, které, dejme tomu, bude platit na úkor toho, že by tam postavila pár nových chodníků. Ale to už si musí rozhodnout, to můžeme rozhodnout samozřejmě my, tím, že to buď schválíme, nebo neschválíme. Ale především by si to měli rozhodnout v Třinci a v Moravskoslezském kraji. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane hejtmane, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Tohle je devastace non plus ultra. Jako já ve finále, když jsem si vyslechl kolegu, vaším prostřednictvím, pane předsedo, Cieńciału, že vlastně je to vlastenecké hledisko, tak prosím vás, můj malý Boží Dar, já k němu mám neskutečně vlastenecké hledisko, žiji na hranicích se Saskem, bojuji za to, abychom tam udrželi tu českou řeč. Je to super vlastenecké hledisko. Taky přemýšlím o tom, jestli po 30 letech starosty bych se nemohl stát primátorem. Je to devalvace, naprostá devalvace. Podle zákona o obcích i ti, kteří mají magistrát, tak jsou jenom obcí. I město Praha je pouze obcí.

O čem se bavíme? Bavíme se o prolomení stropu 40 tisíc obyvatel. Nebo už je prolomen částečně. Ale v menším měřítku. Dříve byla jakási hranice daná 50 tisíci. 50 tisíc mají, například 49 tisíc město Karlovy Vary, Chomutov. Ale tady se dostáváme na stav 35 tisíc. Já mám ve svém kraji úplně všechno to, co tady bylo řečeno předtím i předřečníkem, panem Cieńciałou. Taky je tam spojnice všech možných cest, myslím město Cheb. To má 32 tisíc obyvatel. Jenom o tři tisíce méně. Velmi důležité. Celá léta nás bránili před imperialismem na té železné oponě. Mají zásluhy. Podle mě by měli za tyto zásluhy taky sklidit minimálně primátorské označení jejich starosty. Prosím vás, nedělejme z toho bramboračku, zastavme to. Máme 25 statutárních měst. Buďme rádi, že je máme. Nevymýšlejme další. A pokud nějaké město v budoucnosti, když se bude vylidňovat zejména venkov, tam máme problém. Budou se zvětšovat města. Některé město se dostane na 50, 60, možná 100 tisíc, tak z něj potom uděláme primariát. Takže já chci vyzvat Moravskoslezský kraj, nemám nic proti němu, protože jsme ve stejně ohrožených regionech, myslím tím ještě spolu s Ústeckým a Karlovarským krajem, vím, jak je ten život v našich krajích těžký. Ale na druhou stranu, tohle je devalvace. A je to jenom proto, že to město si usmyslelo, že tedy bude mít magistrát, že paní primátorka nebo paní starostka bude hold nosit titul primátorky. Čili já bych byl rád, kdybychom byli schopni to tady v Senátu zastavit. Není to nic proti Třinci ani Moravskoslezskému kraji. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Plaček. Prosím.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné dopoledne, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já zase vystoupím přesně s opačným návrhem. Ačkoli jsem z Opavy, Třinec je od Opavy dosti daleko, tak přesto přese všechno jsem přesvědčen o tom, že Třinec jako významné město, město hutníků, de facto centrum těšínského Slezska, by si tento statut určitě zasloužilo. Chápu ten návrh Moravskoslezského kraje, nechť je tedy Třinec statutárním městem. Rád bych vás vyzval k podpoře tohoto návrhu. A pokud se jedná o těch dalších postupech, které již zazněly, ano, řekněme, Třincem to skončí, pak zkusme přemýšlet o nějakém systémovějším způsobu určování statutárních měst. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní má slovo pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážené kolegyně, kolegové, pane předsedo. Já jsem jeden z těch dlouholetých starostů, který tak úplně nechápe, proč by měl být... Když je starosta, tak se stará, když je to primátor, my si vždycky děláme legraci, tak ten nemusí pracovat, ten už je vysmátý, ten je od reprezentace. Nicméně já vnitřně vůbec ty pocity nemám. Nevím, jaký je mezi tím rozdíl. Asi bych o to nikdy nežádal. Možná to je takové to právo na sebeurčení, takže toto je ještě jedno z těch nejmenších, které mně ani tak moc nevadí. Jsou jiná sebeurčení, která mě dráždí daleko víc. Jsou společensky naprosto tragická. Na Slovensku skutečně, teď zcela vážně, celý tento bod je takový odlehčený, protože je legrační, vlastně vůbec o nic nejde. Pan senátor Martínek to možná říkal správně, že je vidět, že ty problémy asi žádné nemáme, protože to je tak vždycky. Jak jsou velké problémy, ty se řeší, ty malé se řeší až ve chvíli, když se stanou velkými, protože žádné jiné nejsou. Ale na Slovensku je to tak, že, protože to máme za hranicí, my se s nimi stýkáme stále, že tam kdo je starosta obce, tak je starosta, kde je město, tak je primátor. Myslím si, že se posunujeme tímto směrem. Tím dojde k takové té normální devalvaci. Pak i primátoři budou muset normálně se starat, jako starostové, nechť je to tak. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vystoupí pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegyně, pane náměstku. V prvé řadě vůbec nic nemám proti Třinci. Ale jak už tu několikrát zaznělo, měla by být dána nějaká pravidla. Dnes vláda prohlašuje Veverskou Bítýšku z městyse na město. Podle určitých pravidel. Jedním z nich je 3 tisíce obyvatel. A potom musí splňovat nějaká další. Proč něco podobného nebo nějaká podobná pravidla nemohou platit pro statutární města?

Pan senátor Horník už tady mluvil o Chebu. Stejně tak by to mohly být Klatovy jako podobně významné centrum v Pošumaví. Padlo tady také, ano, potvrďme Třinec, neboť Třincem to končí, pak začněme něco dělat.

Jenže dokud nebude vydán nějaký signál, který způsobí to, že se třeba Třinec nestane tím statutárním městem, do té doby patřičné orgány a instituce s tím nic dělat nebudou. V podobném duchu se vedla i debata Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova a ani já jsem nepodpořil – nebyl jsem ani pro, ani proti, ale stejně tak budu hlasovat i teď. Senát řekněme jako rada starších by neměl dělat takováto líbivá nebo laciná hesla. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore a nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobrý den, nechtěl jsem to své vystoupení nechávat až na závěrečné stanovisko zpravodaje, protože bych se chtěl vyjádřit ke dvěma záležitostem. Vaším prostřednictvím, pane předsedo, bych chtěl panu senátorovi Martínkovi říct, že právě že existují dotační tituly, které jsou vypsány pro statutární města, např. čistá mobilita. Je to tak, kdy zrovna město Třinec bylo velice aktivní nebo je velice aktivní v této oblasti a nemohlo na tomto dotačním programu participovat. Rozumím diskusi, na druhou stranu – opět prostřednictvím pana předsedy - návrh pana senátora Martínka, že by se o tom měla vést nějaká širší nebo obecnější debata. Na druhou stranu toto není chybou zastupitelstva Moravskoslezského kraje, a už vůbec ne města Třince. Nechci tady diskutovat o tom, jestli hlavní leitmotiv byla touha paní starostky mít na poslední dva měsíce volebního období titul primátorky, to mně nepřísluší.

Na na druhou stranu taková je dnes legislativa, takhle hovoří zákon o obcích. Žádný jiný zákon to neupravuje. Krajských měst, jestli se nepletu, máme 13, když z toho je pořád vydělená Praha, tak už tam dnes máme stejně dalších 12 měst, o kterých můžeme diskutovat, jestli ano, nebo ne. Takže se vůbec nebráním do budoucna této diskusi, ale přijde mi trochu nefér to vytýkat Moravskoslezskému kraji, že využil této možnosti a návrh tady předložil. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Co se týká statutárních měst a nominace toho, kdo je a kdo není statutárním městem, tak pokud se podíváme do historie, tak zjistíme, že statutárními městy se stávala města, která byla něčím výjimečná a byla něčím výsadní, a možná proto v zákoně o obcích to je tak, že města jsou vyjmenována a postupně jak zákonodárný sbor začíná mít přesvědčení, že výsadních a výjimečných měst je více a více a je to třeba i na základě iniciativy měst nebo krajů, tak tam další a další města přibývají. A jsme tady jenom dnes od toho, abychom řekli, jestli Třinec je nebo není výsadním, výjimečným městem, a jestli to, že je ocelovým městem nebo městem, kde se dlouhodobě hraje hokej, už je důvod pro to, abychom zvedli ruku a oni se stali statutárním městem.

Skutečně tam nejsou žádná pravidla a je to tak, že to, co by se mělo brát jako hlavní kritérium, je to, jestli vy si myslíte, že to město je výjimečné, výsadní, je takové, že by se mělo stát statutárním městem, což potom nevylučuje, že by se někdy statutárním městem třeba mohla stát i Telč, která je městem v UNESCO, na druhé straně zatím Telč ani kraj Vysočina toto nenavrhují. A v tom je potom to riziko, jestli my dokážeme v nějakém okamžiku odlišit to, jestli ještě přidávat nebo už nepřidávat, a myslím si, že v tomto smyslu bychom dnes měli rozhodovat. Když se podívám na Třinec, na jeho historii a na to, kdo dnes už je statutárním městem, tak můj pocit je, že Třinec tam patří, byť nevím, jestli by tam patřil, kdyby měst třeba bylo jen deset. A když jich je dnes 25 plus Praha, tak mám pocit, že už asi Třinec patří a říkám to tady, jak to je, na druhé straně, abych to trošku odlehčil, nevím, jestli to pan Cieńciała a další ví, ale nejvíce statutárních měst je v Ústeckém kraji, kde jich je pět a potom v Moravskoslezském kraji, kde jich je také dnes pět, a pokud se Třinec stane statutárním městem, tak jich v Moravskoslezském kraji bude šest a Moravskoslezský kraj bude držet první příčku, neboť tam bude šest statutárních měst, zatímco třeba v Plzeňském kraji nebo na Vysočině je to město jenom jedno, jinými slovy hrozí riziko, že se tyto kraje budou snažit Moravskoslezský nebo Ústecký kraj dohonit, což by nebylo určitě dobře. Takže to je ta jedna část toho, co jsem chtěl říci.

Druhá část je reakcí na to, co tady říkali někteří mí předřečníci, že by to měla mít nějaká jasná pravidla a že by měl být vydefinován jakýsi statut měst. Potom jediné, co přichází do úvahy dle mého názoru jako člověka, který se zabývá třeba i tou regionální politikou, je, že se budeme dívat, o koho se město stará, jaký region obhospodařuje, jaký region vede. V tom případě se nabízí pouze dvě možnosti dle mého názoru logické. Tou první je, že vezmeme krajská města, protože jsou v čele krajů a jsou to hlavní města krajů, kterých máme 14, a tím územním celkem, v jehož čele ona stojí, jsou kraje, a druhá možnost je, že máme správní obvody obcí s rozšířenou působností, to je další typ tzv. normativního regionu a potom by jich bylo tedy 205. A všechny obce s rozšířenou působností by se staly statutárními městy, a tím pádem by tam nebyli starostové, ale primátoři.

Ale předpokládám, že k tomuto kroku připraveni nejsme a tímto směrem jsme se v zákoně o obcích nevydali, a proto já za sebe si dovolím podpořit návrh, abychom Třinec jako statutární město odsouhlasili, neboť z hlediska toho prvního způsobu posuzování, tzn. dnes té výsadnosti, výjimečnosti si myslím, že když se podívám na současná statutární města, tak Třinec, řekněme v mých očích, kritéria, která jsou potřebná pro to, aby se město mohlo stát statutárním městem, splňuje. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, a nyní vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane hejtmane, kolegyně, kolegové. Děkuji Milošovi, že udělal to shrnutí, že Ústecký kraj a Moravskoslezský jsou těmi, které mají dnes po pěti statutárních městech, ale paradoxně jsou to ty kraje, které jsou nejzaostalejší, které jsou strukturálně postižené, a řeší se tam takovéto detaily, místo toho, abychom se zabývali smysluplnými věcmi. Pak ale zjišťuji, že pokud tyto dva kraje budou mít celkem 11 měst, máme 14, které tomu jsou díky krajům, což je 25, a pak tam přibude ještě jedno, jedno je tam navíc, tak asi potom se budu snažit, aby se tam dostal Cheb, protože ten je velmi významný. Chci se zeptat, až nastane shon ostatních měst, aby se také staly statutárními městy, co si tady my s tím počneme a budou mít možná i víc obyvatel než má momentálně Třinec a tím neodporuji tomu, že by tam možná mohl patřit. Ale asi jedna důležitá věc, která tady nezazněla, pane předsedo, a to je to, že dávám návrh na zamítnutí návrhu tohoto zákona o obcích.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, a vystoupí pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jak jsem pozorně sledoval tuto diskusi, lituji, že jsem se nepřihlásil na výzvu pana předsedy, kterou tradičně u všech zákonů říká, jestli někdo navrhuje nezabývat se. Mohli jsme si ušetřit minimálně půl hodiny času a mohli jsme se věnovat důležitým zákonům, které nás čekají. Jedním z nich je třeba zákon o urychlení výstavby dopravní infrastruktury.

Chtěl bych se ohradit proti výrazu, že Moravskoslezský kraj je nejzaostalejší kraj v České republice. My, kteří tam bydlíme, si to rozhodně nemyslíme. Ano, patříme mezi strukturálně postižené regiony, ale je to také dáno historií tohoto kraje. Když se řekne nejzaostalejší, omlouvám se, ale ve mně to vyvolá takový pocit, že jsou tam lidé hloupí, líní, nepracují, nestarají se. A mám pocit ze své praxe, že se potkávám ve svém kraji s lidmi, kteří jsou chytří, vzdělaní a snaží se kraj dostat někam výš.

Proč město Třinec navrhuje, a my to dnes projednáváme, aby se stalo statutárním městem? No proto, že jsou iniciativní, přišli s tím, je to jejich návrh, po moha dalších městech před nimi, které si o to požádaly a Poslanecká sněmovna i Senát to schválily, možná i bez těchto dnes takových trochu planých řečí, tak proč prostě město přišlo jako další v řadě. A může přijít Cheb, ať přijdou i další města, která o to mají zájem, ať projeví tuto iniciativu. Ono to není jenom, že se změní název města na ceduli, musejí se změnit razítka, musejí se změnit hlavičkové papíry, něco to stojí. Ale je to také o tom, že takové město se o něco snaží. A že se Třinec snaží docela hodně, tady, jak si myslím, snad všichni vědí. A uvedu jeden příklad. Když tam byl pan prezident Zeman na své návštěvě po krajích, požádal Třinecké železárny, zdali by neuvažovaly o tom, že koupí závod Mittal, který se má v současné době prodávat, důvody znáte. To je přece vyjádření toho, že někdo je silný v ekonomické oblasti.

Nechci zdržovat. Děkuji za pozornost a poprosím vás o podporu schválení tohoto návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Petr Vícha s přednostním právem.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, vážený pane náměstku, milé kolegyně, vážení kolegové. Já si také nemyslím, že zaostalost v kraji je dána počtem statutárních měst a že se teď Moravskoslezský kraj dostane na první místo. Může to možná nám všem připadat, že je zbytečné tady o tom diskutovat. Na druhé straně je to důkazem toho, že je mír a že máme možnost diskutovat i takovéto banální záležitosti z toho pohledu, že to Českou republiku nic nestojí a skutečný jediný náklad bude na razítka a s tím spojené administrativní věci pro Třinec.

Chtěl bych zde jako zástupce Moravskoslezského kraje říct jenom jednu věc, že tento kraj je jistým způsobem specifický. Je tam velmi hustá zástavba a tak třeba okresním městem je Karviná, která má v současné době méně než 60 tisíc obyvatel, a v tomto okrese je Havířov, který má od 20 tisíc obyvatel více. A zrovna okres Frýdek-Místek je jistým způsobem specifický, že tam je město Třinec, které je, lze říci, odlišným regionem od Frýdecka, Třinec je tam lídrem. A byť prolamujeme hranici 40 tisíc obyvatel, tak si myslím, že to republiku skutečně nebude nic stát, a já sám při znalosti věcí tohoto kraje to podpořím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Petr Vícha byl poslední přihlášený senátor do rozpravy. Chce ještě někdo vystoupit? Nechce, rozpravu uzavírám. A ptám se, zda si přeje vystoupit předkladatel. Přeje, prosím, máte slovo.

Jan Krkoška:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi ještě reagovat na zmiňovaná slova. Opravdu se nedomnívám, že Moravskoslezský kraj je zaostalý. Ba naopak. Domnívám se, že Moravskoslezský kraj je dynamický, a do této dynamiky právě Třinec nám přináší velkou energii, energii, která je směřována v rámci Smart City, samozřejmě v rámci Restartu nebo jiných uhelných platforem, které dneska Moravskoslezský kraj chystá právě pro rozvoj našeho regionu. Chceme být regionem pro mladé lidi, kteří nám dnes utíkají, takže děláme všechno pro to, abychom byli velkou součástí jedné mladé rodiny.

Vím, že toto je téma, kdy můžeme diskutovat hodně o tom, co se v minulosti zanedbalo, jestli to je školství nebo něco jiného. Buďme rádi, že zrovna město Třinec je opravdu město, které přispívá právě pro mladé rodiny, pro mladé lidi, je tam největší zaměstnavatel, a to jsou Třinecké železárny, které rozvíjejí i rodinnou politiku. To si musíme uvědomit.

Děkuji za pozornost a věřím, že tento zákon všichni podpoříte.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane navrhovateli. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jiří Cieńciała. Nepřeje. A nyní se vyjádří garanční zpravodaj k proběhlé rozpravě a shrne ji.

Senátor Zdeněk Nytra:  Ještě jednou dobrý den všem! Musím konstatovat, že v rámci diskuse vystoupilo deset senátorů, z toho jeden senátor dvakrát. V rámci projednávání ve výboru zazněl návrh na schválení návrhu zákona a v rámci diskuse zazněl návrh od pana senátora Horníka na zamítnutí návrhu zákona. A v tomto pořadí bychom měli hlasovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, přizveme k hlasování.

Byl dán požadavek, abychom se všichni odhlásili. Odhlašuji vás, a prosím, abyste se znovu přihlásili.

V tuto chvíli je nás přítomno 57, kvorum pro přijetí je 29. Byl podán návrh - schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 8 registrováno 57, kvorum pro přijetí 29, pro návrh 35, proti 3. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli, děkuji i zpravodajům, a blahopřeji k úspěšnému projednávání zde.

Pan senátor Jan Horník se hlásí.

Senátor Jan Horník:  Pane předsedo, chci zpochybnit toto hlasování, protože jak tady bylo řečeno, v jakém pořadí by se mělo hlasovat - a někteří kolegové hlasovali v podstatě pro zamítnutí, ale započítalo se to jako hlasy pro schválení. Minimálně jeden kolega za mnou, pan senátor Jiří Růžička, tak hlasoval. Dávám námitku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Vážení, posaďte se znovu.

Budeme hlasovat o námitce, to znamená o tom, zdali bude předchozí hlasování prohlášeno za neplatné. Je nějaká námitka proti tomu? Není.

Kdo souhlasí s tím, že předchozí hlasování bude prohlášeno za neplatné?

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Kolego Martínku, prosím vás, neveďte diskuse, ruší to celý průběh. Jestli bylo předchozí hlasování zmatečné, bylo to proto, že tady vystupoval někdo hlasitě a zmátl možná ostatní.

Registrováno 57, kvorum 29, pro návrh 33, proti 11. Budeme opakovat hlasování.

Přeje si ještě někdo vystoupit? Dobře. Tak vás odhlašuji. A teď se můžete znovu přihlašovat.

Jsme prakticky teď na vyšších číslech, to znamená, že někdo došel... Přítomno 59, kvorum pro přijetí je 30. Zopakuji, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tom teď budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 10, registrováno 59, kvorum 30. Pro návrh 34, proti 8, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji předkladatelům, děkuji i zpravodajům a blahopřeji k úspěšnému projednání.

My se teď vyměníme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dobré odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové.

A budeme pokračovat dalšími body. A těmi budou pevně zařazené body, které máme projednat po 11. hodině, takže jenom avizuji, že to bude senátní tisk č. 307 a senátní tisk č. 266, které bude předkládat pan předseda vlády Andrej Babiš. Takže nyní projednáme bod, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. - 29. června 2018

Tisk č. 307

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 307. A s informací nás seznámí předseda vlády Andrej Babiš. Pane předsedo, máte slovo, prosím. Dobrý den.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Dobrý den, děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři.

Dovolte mi představit výsledky z červnového zasedání Evropské rady, jejichž součástí bylo také zasedání ve formátu EU27 k brexitu a také Eurosummit k budoucnosti hospodářské a měnové unie.

Jak je už tradicí před zasedáním Evropské rady, setkali se premiéři V4. Musím říct, že spolupráce funguje velice dobře, že vystupujeme jako jeden blok, že máme stejné názory nejen na migraci, ale hlavně i na rozpočet, na vnitřní trh a další věci. V4 byla rozšířena o přítomnost pana Macrona, francouzského prezidenta, který se těsně před Evropskou radou vrátil k rétorice o tom, že ti, kteří nepřijímají migranty, by měli být nějak finančně postiženi, což jsme samozřejmě odmítli. A myslím si, že na tom zasedání se vysvětlily naše vzájemné pozice, což se i následně odrazilo na jednání Evropské rady, která trvala do půl páté ráno.

Také jsme mluvili o pracovní mobilitě, o vnitřním trhu. Nám samozřejmě vadí různé restrikce pro naše dopravce, podnikatele, firmy. A pan prezident Macron slíbil, že budeme hledat nějaké kompromisní řešení. Pokud jde o samotnou Evropskou radu, tak nejsledovanějším tématem byla samozřejmě migrace. Migraci máme na stole každý den. Dnes těsně před půlnocí přišel dopis od pana premiéra Conteho, který reaguje na moje vyjádření k tomu, že my skutečně máme jiný názor na řešení migrace než např. Itálie.

Z hlediska nelegální migrace se dosáhlo společným úsilím částečně migraci zastavit. A to je samozřejmě ta západobalkánská trasa, kde jsme společně V4, Rakousko s balkánskými zeměmi pomáhali personálně, finančně a technicky.

Navzdory tomu, že Evropa mění názory na migraci a v podstatě dochází na naše slova z roku 2015, tak to jednání bylo velice složité a celou Evropskou radu, hlavně Itálii, blokovala s odvoláním se na to jednání o migraci, které probíhalo od osmi večer až do rána. Já si myslím, že jsme tam skutečně dosáhli velkých úspěchů. A to v první řadě to – a to potvrdila červnová Evropská rada, že o reformě Dublinu se musí rozhodovat jednomyslně, tedy konsensem. To je zásadní věc, kterou se nám podařilo prosadit. Je to velký úspěch, protože tím pádem se nebude opakovat situace z roku 2015, kdy jsme byli na úrovni ministrů vnitra přehlasováni. Kde už rozhodování premiérů bylo do počtu.

Takže konsensus nad budoucí podobou azylového systému je pro nás zásadní. I proto, že zajistí udržitelnost nového rámce. A ten musí být funkční a současně odolný proti zneužívání. Jeho pilířem bude plná kontrola nad vnějšími hranicemi Evropské unie.

Pokud jde o celou reformu azylového systému, ta se skládá ze sedmi návrhů. A Dublin byl jedním z nich. Zatím nebyl schválen ani jeden z těchto návrhů. Česká republika se jejich projednávání aktivně účastní a pečlivě uplatňuje svoje výhrady a požadavky. V tuto chvíli jednotlivé návrhy podle nás stále neřeší největší problémy stávajícího systému dostatečně efektivně. Klíčové je v první řadě odstranit motivaci pro nelegální migraci do Evropské unie a zamezit druhotné migraci mezi členskými státy v případě těch, kteří už na území Evropské unie jsou. Mimochodem, na území Evropy se nachází asi jeden a půl milionu ilegálních migrantů, kteří nedostali azyl. Podle zákonů jednotlivých členských zemí by měli vlastně Evropu opustit.

Proto není řešením ad hoc rozdělování migrantů, jak to nyní žádá Itálie. My si myslíme, že podobný přístup je kontraproduktivní, a proto jej nebudeme podporovat. Tuhle věci si ale musí dohodnout především země, do nichž migranti připlouvají. To jsou samozřejmě Řecko, Itálie, Malta a Španělsko, které projevují ochotu je přijmout, jako Německo. Ale samozřejmě to má také nějaký vývoj.

Za bulharského předsednictví, které skončilo koncem června, se zásadně pozice nezměnily. Myslím si, že je důležité, že od 1. 7. má předsednictví Rakousko. My jsme v červnu měli V4 v Budapešti, za účasti rakouského premiéra Sebastiana Kurze, a myslím si, že máme stejné názory. A nejen na migraci. Ale klíčové je, že ta reforma se bude schvalovat jednomyslně. Velkou nadějí pro vyjednávání je samozřejmě pozice rakouského kancléře, který by měl být zárukou toho, že chaotický přístup k řešení migrace z roku 2015 se nebude opakovat.

To jednání bylo velice náročné. Víceméně ve čtyři ráno jsme se dostali do pozice, kde byl zásadní rozpor. Bylo to tvrdé. Nám se podařilo obhájit tu pozici. Díky tomu Evropská rada potvrdila, že veškerá redistribuce migrantů může být jen na dobrovolném základu. To je myslím velmi důležité. A je to také definitivně ne kvótám, se kterými přišla Evropská komise v r. 2014. Které se samozřejmě ukázaly jako nesmyslné, protože rozdělovaly Evropu, jsou pro nás nepřijatelné a platí to, že o tom, koho do naší země přijmeme, budeme rozhodovat sami. To samozřejmě neznamená, že se nebudeme podílet na řešení migrace. To děláme dlouhodobě, ale důležité je, že my si sami určíme, jakým způsobem to budeme dělat podle našich možností.

To je velice důležitá záležitost. V rámci jednání Evropské rady, když došlo i k přerušení Rady a jednalo se mimo záznam individuálně a následně nakonec byl nelezen kompromis. Já jsem přesvědčen o tom, že řešení migrace Evropa nezvládla. Naproti tomu summit mezi prezidentem Trumpem a Putinem, kde bylo jasně z jejich strany řečeno, že chtějí usilovat o řešení v Sýrii, o mírové řešení, to má přímý vliv na nás. Protože tam čeká na pět milionů uprchlíků – v Turecku, Libanonu, Jordánsku. Způsob řešení migrace je mír v Sýrii, Marshallův plán pro Sýrii, kde evropské firmy mohou růst, mohou dodávat, mohou se podílet na rekonstrukci země a ty síly, které zemi opustily, se mohou vrátit.

My jsme ten proces nezvládli. Ten summit měl proběhnout hned po inauguraci pana prezidenta Trumpa. Iniciátorem podle mého názoru měla být Evropa, protože zkrátka problém v Sýrii bez Ruska a bez Spojených států nevyřešíme. My jsme ten prostor vyklidili a samozřejmě dnes je potřeba se k tomu vrátit. Myslím si, že výsledek jednání obou dvou prezidentů dává naději, že tento problém bude aktivně řešit. A je potřeba samozřejmě, aby se Evropa do tohoto procesu zapojila.

Pokud jde o další aspekty závěrů Evropské rady k migraci, závěry připouští možnost řízení kontrolovaných center pro migranty v členských státech. Ale to my nechceme. My říkáme, že chceme ta centra mimo Evropu, že je potřeba aplikovat model „Ellis Island“, že musíme vyjednávat se Severní Afrikou individuálně. Ale ten základ je to, že ilegální migrace musí skončit. Musíme bojovat proti pašerákům, kteří vydělali podle Europolu za rok 2016 na migraci 5,7 mld. euro. Náš boj není účinný, Frontex musí změnit kompetenci, nejenom dostávat stovky milionů euro a hlásit, že teď je zase nová trasa z Maroka do Španělska. To je pro nás neakceptovatelné. My si myslíme, že je potřeba to řešit i modelem Turecka, i když to samozřejmě také není úplně ideální pozice. Ale díky za to, stálo nás to 3 miliardy euro. Teď Turecko chce další 3 miliardy euro. Dlouhodobě je to samozřejmě problém, ale je potřeba vyslat jasný signál, že není možné mít dva schengeny.

Jeden schengen na hranici polsko-slovensko-ukrajinské. Když naše firmy a instituce chtějí sestřičku nebo zaměstnance z Ukrajiny, tak čekají někdy i rok na pracovní povolení. A na druhé straně do Evropy přicházejí tisíce ilegálních migrantů bez papírů. Tenhle stav pro nás není z dlouhodobého hlediska udržitelný. My jsme samozřejmě od nástupu vlády 13. prosince 2017 aktivně propagovali naši pozici, vyjednávali jsme bilaterálně na všech schůzkách s premiéry jednotlivých evropských států. A myslím si, že to přineslo i výsledky.

Z hlediska toho, že v noci přišel dopis od italského premiéra, který mě zve na návštěvu Itálie. Já jsem už mezitím navrhl termín 30. 7., ale pan premiér nemá čas, takže budeme hledat jiný termín. A určitě budeme reagovat a deklarovat jasnou naši pozici. Myslím, že je to stejná pozice všech zemí V4, které i díky této Evropské radě získaly respekt v rámci vyjednávání Evropské rady.

V rámci Evropské rady jsme řešili obranu a bezpečnost. V závěrech nám Evropská rada potvrdila vůli prohlubovat spolupráci s NATO. Tu my dlouhodobě podporujeme a zdůrazňujeme, že unijní obranné aktivity nemají za cíl NATO nahrazovat. Samozřejmě mezitím byl i summit NATO, kterého se účastnil i pan prezident. Já jsem se účastnil druhý den s panem Hamáčkem, kde jsme vysvětlovali naši pozici. Já jsem konkrétně argumentoval, že není možné jenom sledovat parametr procent vůči HDP. Protože když si vezmeme naše výdaje 2013 až 2019, když to porovnáme, rozdíl je 0,14 %, ale v absolutních hodnotách je to 50 % za těch 6 let. A do roku 2024, kdy máme závazek 2 %, jak vystupovali ostatní premiéři, např. Francie, že to chtějí naplnit 2024, tak ten rozdíl je 150 % vůči roku 2013. Takže ten trend je dynamický a myslím, že i americký prezident to pochopil. I když samozřejmě argumentoval, že má také nárůst HDP. Ale samozřejmě to je těžká debata o tom, že americký prezident nás kritizuje na 2 %. Zároveň kritizuje deficit, takže volně přeloženo do normální řeči je, kupujte americké zbraně a budete mít víc procent na výdaje, na obranu a nižší deficit. Čemuž samozřejmě rozumím, pan prezident Trump je byznysmen, takže to chápu. I když reakce jiných zemí byla argumentačně také jiná.

Evropská rada se věnovala také hospodářským otázkám, především zdanění. V závěrech vyzvala k boji proti daňovým únikům a podvodům. Nám se podařilo do závěrů prosadit výzvu efektivního výběru DPH a urychlenému přijetí krátkého opatření k této oblasti. Je to ten věčný boj o reverse charge; 14. 6. 2018 to byly 4 roky, co jsem vystoupil jako ministr financí na půdě Ecofinu, kde jsem argumentoval, že úniky na DPH karuselového obchodu jsou v Evropě vyšší než celý rozpočet a že chceme mít ten pilot, jak mělo Rakousko. Takže čtyři roky za to bojujeme a snažíme se přesvědčit poslední země, jako Slovinsko a Francii. I když já jsem o tom mluvil i s prezidentem Macronem, tak snad na podzim by se to mohlo povést. Ale nechci ještě křičet, že se to povede, ale je to na dobré cestě.

Já jsem samozřejmě ten náš projekt propagoval na Evropské radě, vícero premiérů to podporuje. Takže uvidíme v říjnu na Ecofinu, jestli to dopadne nebo ne. Velkým tématem byla obchodní politika, samozřejmě diskuse o obchodní politice, složitost vztahů s USA. My si myslíme, že pozice, že USA uvalují cla, my jsme reagovali taky, stupňování této obchodní války není dobrý přístup, proto jsme prosazovali vyjednávání. Nakonec Evropská komise de facto nominovala na jednání pana Junckera, který bude jednat s prezidentem Trumpem ve Washingtonu, myslím, 27. července. Ta pozice je složitá. Je složitá. Musíme udělat maximum pro to, aby prezident Trump nezavedl cla na automobily, protože to by mělo podle expertů negativní dopad nejenom na HDP v Německu, ale i ve Francii a samozřejmě na nás, protože jak je všeobecně známo, v každém německém autě je jedna desetina výrobků z ČR.

Je potřeba vyjednávat. Pan prezident Trump je byznysmen, doufejme, že pan Juncker ho přesvědčí, že nebude mít housera, že to jeho vystoupení nebylo úplně, jak bych to řekl... Doufejme, že se mu to povede, budeme mu držet palce.

My škodovky nevyvážíme do USA, samozřejmě o to víc aktuálnější jsou různé debaty o tom, že po summitu Trump – Putin je potřeba možná znovu se vrátit a apelovat možná na nějaké politické gesto Ruska, znormalizovat vztahy a znovu začít dělat byznys, protože samozřejmě ty sankce asi neprospívají nikomu. Určitě každé restrikce ve světovém obchodu jsou negativní pro všechny. Evropská rada dále schválila závěry k podpoře inovací a digitální agendě, v návaznosti na květnový summit v Sofii. Závěry vyzývají k podpoře výzkumu a vývoje, zdůrazněme, na revoluční inovace. Mělo by dojít k usnadnění přístupu inovačních podniků k financování. V oblasti výzkumu a vývoje bohužel ČR doposud nedokázala postupně příležitosti financování plně využít. Takže my určitě se budeme snažit, aby z těchto fondů mohli čerpat i české firmy a výzkumníci.

Evropská rada dále vyzvala k dokončení jednotného digitálního trhu, to ČR samozřejmě podporuje.

Následně jsme debatovali víceletý finanční rámec. Evropská rada se poprvé zabývala příštím víceletým rámcem EU na roky 21 – 27. Proběhlo to velice krátce, de facto bez diskuse. My jsme už na V4 v Budapešti se Sebastianem Kurzem o tom mluvili. Ten návrh rozpočtu je nepřijatelný. Nepřijatelný je hlavně rozpočet těch evropských struktur, protože pokud po brexitu odchází 15 % obyvatelstva, Evropská komise navrhuje navýšení rozpočtu o 20 %, tak to považuji za neuvěřitelné a nepřijatelné a dokonce skandální, protože ten rozdíl je 25 miliard eur. 25 miliard eur nás má stát za to období to navýšení. Ten rozdíl. Takže to určitě v tomto směru s rakouským kancléřem máme stejný názor. Otázka je, jestli vůbec tato komise zvládne ten rozpočet. Čekají nás evropské volby příští rok. Tato komise je značně zpolitizovaná. Otázka je, jak to dopadne.

Ta naše pozice, i když v minulosti jsme měli údajně jenom jednou pozici, nevím tedy proč, ale my těch pozic máme samozřejmě vícero, a to je, že my si myslíme, že není potřeba navyšovat příspěvky jednotlivých členských států. ND, ten růst je tam 8 %. To by mělo stačit. A samozřejmě se nám nelíbí snižování rozpočtu koheze a zemědělství, že se tam zavádějí nové programy, které, občas máme pocit, že jsou šité na míru jiným státům. My v tomto směru ani nemáme zkušenosti s čerpáním těchto programů a zase se nám to nelíbí. Takže my máme ty priority, chceme prosazovat jasně naše zájmy. To vyjednávání samozřejmě bude velice složité a tvrdé.

Co je velice pro nás důležité, je to, abychom mohli sami rozhodovat, na co peníze vydáme. Protože my sami víme nejlépe, kde jsou peníze potřeba. Já jsem už v dubnu psal paní komisařce Cretu ohledně toho, že nečerpáme některé programy a že to chceme vlastně použít na jiné programy, kde máme převis, jako zdravotnictví a školství. Vyjednávala paní ministryně Dostálová. Nakonec Evropská komise nám dala na to souhlas. I to je trošku absurdní, že jsme v takové pozici, proto samozřejmě chceme prosadit, abychom měli to hlavní slovo, protože si myslím, že my hlavně potřebujeme peníze na investice, na dopravní infrastrukturu, tak jak se to povedlo Španělsku kdysi dávno. My tady máme obrovský deficit. Ten náš růst je tažen spotřebou a exportem. My potřebujeme hlavně růst, aby byl tažen investicemi.

Takže to bude tvrdá debata. Je otázka skutečně, jestli je možné dojednat ten rozpočet v tom ambiciózním termínu, to znamená do voleb do Evropského parlamentu na jaře.

Samozřejmě, většina států, jako my, tvrdí, že záleží na tom, zda bude dohoda na obsahu. Ale my určitě chceme mít, aby ten návrh byl spravedlivý, vyvážený. Některé ty návrhy, vůbec nerozumíme, jak k tomu ta komise došla, takže budeme tvrdě vyjednávat.

Na okraj Evropské rady se taky konalo zasedání eurosummitu v inkluzivním formátu, tedy i za účasti zemí mimo eurozónu. Tématem byl další rozvoj eurozóny. Pro nás je samozřejmě důležité, že se můžeme účastnit těch jednání. Ale určitě přijímání eura místo koruny není pro nás na pořadu dne. Víceméně ten eurosummit probíhal podobně jako migrace, to znamená, Itálie proti zbytku, hlavně severu, kdy sever říká, buďte rozpočtově odpovědní, snižte zadlužení, udělejte reformy a potom budeme solidární. Jih říká, nejdřív buďte solidární a potom to uděláme. Já jsem celkem rád, že se toho nemusíme zúčastňovat.

My určitě musíme počítat s tím, že ta konjunktura jednou skončí, nevíme, co se stane ve vztahu k USA. My samozřejmě, naše výroba automobilů je obrovská. Závislost naší ekonomiky je velká na automobilovém průmyslu. Takže může se stát z hlediska světového obchodu leccos. My musíme být připraveni. V tomto směru naše česká koruna je velice důležitá, pokud by došlo k nějaké krizi, doufejme, že nedojde, ale z tohoto pohledu si myslím, že je dobře, že nejsme v eurozóně.

Eurosummit se dohodl na přípravě cestovní mapy směrem k dokončení bankovní unie, především v systému pojištění vkladů. ČR v diskusi o dokončení bankovní unie klade důraz na snižování rizik a zachování našich pravomocí. Současně podporujeme, aby státy eurozóny důsledně pokračovaly ve strukturálních reformách a posilovaly udržitelnost svých veřejných financí, protože i když nejsme v eurozóně, tak samozřejmě, že ekonomika, výsledky členských států eurozóny jsou pro nás důležité, protože 90 % exportu směřuje do zemí našeho exportu, směřuje do zemí EU. Proto my jim říkáme, aby si brali příklad z našich veřejných rozpočtů a z našeho zadlužení, protože my ho stále snižujeme. I když samozřejmě nás někteří kritizují za ten deficit, ale tím, že to HDP roste, tak absolutně dluh se snižuje i při tom deficitu. Tam jsme mezi jedněmi z nejlepších v Evropě. Takže můžeme i členským státům eurozóny sloužit příkladem.

Posledním tématem, kterým se Evropská rada v červnu zabývala, byla aktuální situace ve vyjednávání o brexitu. Stále je zapotřebí dojednat určité aspekty výstupové dohody, zejména pak otázku irské hranice, která samozřejmě je v celém tom vyjednávání velice složitá a zatím žádné řešení nebylo nalezeno. Otázka je, jestli vůbec bude nalezeno. Ale my s napětím sledujeme to vyjednávání. Samozřejmě, že jsme účastni. Ale problém je, že tu výstupovou dohodu je potřeba nalézt do října, aby se stihl ratifikační proces dohody, jak na straně EU, tak v Británii.

Pokud jde o budoucí vztah, Británie minulý týden zveřejnila svou představu, takzvanou Bílou knihu budoucího uspořádání mezi EU a Británií. Teď samozřejmě v britské vládě je určité pnutí. Hlavní vyjednávač britský David Davis a ministr zahraničí Boris Johnson nesouhlasili s měkkým postojem premiérky Mayové a ten nesouhlas vyjádřili jejich rezignací. Takže my hlavně doufáme, že budeme mít v britské vládě i nadále stabilního partnera pro vyjednávání.

Samozřejmě, důležité je pro nás obchod a pobyt našich lidí, kteří pracují ve Velké Británii a mají skvělou pověst expertů, nemají pověst levné pracovní síly. To je, myslím si, že pro nás velice dobré.

Takže z našeho pohledu je stěžejní zhodnocení ve světle principů stanovených Evropskou radou, jako je zachování integrity vnitřního trhu, nedělitelnost čtyř svobod a autonomie rozhodovacího procesu EU.

První reflexe a posouzení návrhu Velké Británie na úrovni EU proběhne na Radě pro všeobecné záležitosti tento pátek za přítomnosti unijního vyjednavače, pana Michela Barniera. Tam budou formulovaná prvotní zhodnocení EU na britský návrh.

Takže tolik informace ohledně Evropské rady, která se konala 28. a 29. června. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane premiére. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 307/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové. Ano, VEU projednal informaci o průběhu a závěrech Evropské rady na svém zasedání 10. července, tedy zhruba před týdnem, přijal k němu usnesení, jímž vám doporučuje stručné vyjádření k závěrům Evropské rady, které máte před sebou. Dovolte, abych ho stručně okomentoval, než vás požádám o jeho podporu.

Především bych řekl, že tak jak možná bylo vidět z obsáhlého vystoupení pana premiéra, tak ty závěry Evropské rady, teď myslím tu písemnou podobu, lze tam vysledovat jistý trend, k tomu, že jsou delší a podrobnější. Tentokrát mají, tuším, 11 stránek, nebo něco takového. 10 stránek. My jsme bývali zvyklí v podstatě na 2,5 stránky poměrně dlouhou dobu. Já nejsem milovníkem dlouhých textů, ale v tomto případě si myslím, že je to dobře, že ten text se poměrně podrobně zabývá docela konkrétními věcmi, které je potřeba udělat. Je to vidět zvláště právě v té části, která se týká té migrační problematiky.

Pokud jde o to navržené usnesení, my navrhujeme v zásadě vzít tu informaci na vědomí. S tím, že několik málo věcí se ještě navíc jakoby vypichuje, zdůrazňuje. Jako pozitivní nebo jako nějaká výzva.

Na prvním místě, možná jsem chviličku nedával pozor, ale mám pocit, že to pan premiér nezmínil, pokud ano, tak se omlouvám, je to záležitost Makedonie, Albánie, konkrétně jejich přizvání k zahájení přístupových jednání. Je to věc, která možná, když si ty závěry budete číst, ona je tam trošku schovaná, protože tam je vlastně jenom odkazem na jednání Rady o EU několik dní předtím, která tuto zelenou dala. Šéfové vlád ji tedy potvrdili.

Nemusím připomínat, že to je dlouhodobě pozice Senátu, že evropská perspektiva západního Balkánu je v našem vlastním zájmu, zejména v tom smyslu povzbuzení a motivace zásadních, důležitých reforem, které je potřeba v těchto zemích udělat, tak aby byli stabilnější, solidnější partneři pro nás, jak v politickém, tak v obchodním smyslu. Ta zelená pro Makedonii, Albánii je s ročním odkladem, což je možná, předpokládám, že je to jakýsi kompromis mezi tím udělat to rovnou, což byl původní návrh, versus neudělat to nikdy. Myslím si, že ten roční odklad je docela rozumný, racionální kompromis.

Asi nemusím připomínat, že pokud jde o Makedonii, tak vlastně to bylo umožněno tou dohodou s Řeckem o změně názvu bývalé Jugoslávské republiky Makedonie na Republiku severní Makedonie.

Další věc, stručně se navrhujeme vyjádřit i k návrhu rozpočtu EU na další období, byť vlastně jenom v jedné jednotlivosti, a to sice konkrétně k výzvě na navyšování rozpočtu na vědu, inovace a vzdělávání, protože to jsou prostě ty dopředu hledící investice, které skutečně mohou zvyšovat konkurenceschopnost a relevantnost EU, jejích členských států, v globálním měřítku v dlouhodobém horizontu.

To, proč nenavrhujeme nějaké další vyjádření k rozpočtu, je to, že si myslíme, že nás čeká ještě nějaká podrobnější debata. My bychom asi chtěli v evropském výboru k tomu uspořádat nějaký seminář nebo veřejné slyšení. Myslíme, že je to důležité. Pan premiér mluvil o tom, že nesouhlasí s redukcí v společné zemědělské politice a ve strukturálních fondech. To já samozřejmě chápu, že z jeho strany takový postoj je. Na druhou stranu si nejsem úplně jist, jestli to, že když se podíváme na EU z hlediska jejího rozpočtu, tak je to vlastně zemědělské sdružení. Drtivá většina rozpočtu v současné době je na zemědělství. To, nevím, zda úplně odpovídá těm prioritám, které máme. Navíc od toho rozpočtu teď očekáváme další nové, dosud neexistující priority, které nebudou laciné, jako je společná obrana nebo právě aktivity v migrační problematice. Tam třeba to zásadní posílení Frontexu a přehození na něj těch nepříjemných, horkých brambor, jako jsou třeba deportace, tak nepochybně bude stát peníze. Čili toto si myslím, že v tuto chvíli asi v rámci vyjádření k závěrům Evropské rady nemá smysl příliš rozříkávat, je to na nějakou podrobnější debatu v jiném formátu.

Pokud jde o migraci, tam navrhujeme zejména ocenit to, že pro jednou skutečně je to ústup od poměrně jednostranného opakování, hlavně si pojďme přerozdělit ty žadatele o azyl, k poměrně strukturovanému komplexnímu souboru konkrétních opatření. To si myslím, že je opravdu dobrý posun. My navrhujeme zejména zdůraznit ten aspekt posílení rozvojové spolupráce s africkými partnery.

Měl bych k tomu sklon lidově říct něco jako Marshallův plán pro Afriku. Dokud se Afrika nedá po ekonomické stránce trochu do pořádku a s ekonomickou stránkou souvisí i správní aspekt, aby se tam peníze neztrácely, tak skutečně migrační problematika bude velký hlavobol do budoucnosti.

Snad nepřekročím svou roli zpravodaje, když teď rovnou řeknu, že úplně nesouhlasím s tím, co tady řekl pan premiér, že Evropa migraci nezvládla. V tuto chvíli jsme někde na číslech jednotek nových příchozích denně. Vlna z roku 2015, 2016 je zcela jistě zvládnutá v podstatné míře, netvrdím, že zcela úplně, a to, že už naběhla celá řada mechanismů, které s tím pomáhají, tak to si myslím, že je evidentní to, že migrační vlnu nezvládly některé konkrétní členské státy na základě toho, že nevyužily pravomoci, které si nechaly a nepředaly je do lůna společné EU, to je samozřejmě jiná záležitost. Tak. A tím vás prosím o podporu usnesení, které navrhuje evropský výbor.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego, a prosím, abyste se rovněž posadil u stolku zpravodajů a otevírám rozpravu. Do rozpravy je přihlášen pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, vážený předsedo vlády, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Spíše než na vystoupení předsedy vlády pana Babiše budu reagovat na zpravodajskou zprávu pana kolegy Hampla – a jenom jednu poznámku. Ale myslím si, že je důležitá. Ano, všichni víme, že společná zemědělská agrární politika v rámci EU je poměrně nákladná, spotřebovává velký podíl prostředků, které společně dáváme do EU. Samozřejmě, že pokud by se prostředky krátily, že to bude asi bolestivé, ale z rozhovoru s našimi zemědělci vím, že pokud by se objemy krátily všem a byla zachována anebo zlepšeny podmínky pro rovnou soutěž, tak oni by se toho až tak nebáli. Ale na druhou stranu víme, že země zejména jako je Francie, Španělsko, země, které mají velký podíl agrárního sektoru, to asi jen tak v nejbližší době nedovolí a víme, že země např. Švýcarsko, která není v EU, tak i na agrární politiku dává prostředky poměrně velké, značné. Ono tomu není jinak ani ve Spojených státech. Ale co je problém nového rozpočtového období, je to, že se má změnit struktura, že se má větší díl společné zemědělské politiky dát na podporu malých zemědělců, malých farem, a naši zemědělci to oprávněně chápou jako velké riziko, které by mělo postihnout něco, co je záležitostí každého státu. Také bychom mohli naříkat, že v našich podmínkách není možné mít dvě úrody, protože naše podnebí není tak vyhovující jako např. v Itálii nebo ve Španělsku nebo ve Francii. Ale musíme se s tím vyrovnat při prakticky agrární politice EU. A jestliže máme – z historických důvodů víme – velké farmy, které samozřejmě mohou tento faktor i ekonomicky využívat, ale ono to není zadarmo, takže by měly být v uvozovkách trestány a měla by být větší podpora těm malým, samozřejmě našim zemědělcům, a mně osobně se to také jeví jako velmi nebezpečné a v celku neodůvodnitelné, protože rozdílů je mezi zeměmi hodně a je to dáno historickým vývojem, ale de facto zemědělské komodity se prodávají na společném evropském a světovém trhu a jakékoli zvýhodňování nějakých subjektů na základě rozlohy hektarů se jeví velmi nesystémové, protože pak by se muselo přihlížet k podmínkám, které jsou dány v podobě podnebí, polohy, kde se země nachází.

Takže bych se přimlouval za to, abychom skutečně za tuto věc bojovali, abychom to nedovolili a snažili se maximálně naše zemědělce ochránit, protože ono to nesouvisí jenom s důležitou věcí soběstačnosti potravin, ale souvisí to i s krajinotvorbou. A víme, že někdy největší náklady jdou právě na to, aby se udržely, řekl bych, přijatelné podmínky s ohledem na životní prostředí a údržbu a ochranu naší krajiny. To je jedna věc.

A druhá věc. Pokud tady sedí předseda vlády, tak musím říct jednu poznámku. A jsem strašně nerad, že ji musím říct, ale řeknu ji. A to je věc, která nesouvisí tedy s jednáním Rady, ale se summitem NATO, který proběhl 13. 7.

My všichni, kteří jsme zastánci EU a víme, že to má dnes v globalizovaném světě pro nás existenční hodnotu, aby se EU jako funkční celek po všech stránkách; hospodářské, politické, obranné, ale i sociální udržela a byla funkční, tak dostáváme velkou ránu do týlu, když televizní stanice ukazují pana Jean-Claude Junckera, jak se pohybuje ve stavu, který nazývají ty stanice... Nebyl jsem tam, nemohu to potvrdit, ale sděluji, že prostě je tam pod vlivem alkoholu.

Myslím si, že by se i páni premiéři, kteří tvoří nejvyšší orgán - Radu, možná měli pobavit o tom, jestli stav je udržitelný, protože možná, že to víc poškozuje EU, než některé jiné věci týkající se např. tvorby společných politik anebo některých nařízení, které často kritizujeme, ale toto působí velmi a velmi neprofesionálně a ta důvěra, že jsou tam skutečně lidé na svém místě u občanů, řadových občanů se velmi a velmi výrazně snižuje. Je to jenom takový dotaz, upozornění.

Myslím si, že bychom k tomu neměli být lhostejní, protože z rozhovoru s občany jsem zaznamenal, že skutečně si z toho dělají srandu a že to tu Evropskou unii celou snižuje! Víme, že na tom vydělávají samozřejmě některé politické směry i v naší republice a myslím si, že bychom to přehlížet neměli! Vím, že je to složité, že to není jednoduché, ale pokud by byla šance na to upozornit, že by to takhle nemělo pokračovat, že by se s tím něco mělo dělat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Chtěl bych položit pár dotazů panu premiérovi v otázce migrace. Ty závěry, které byly na Evropské radě přijaty, tak mám pochybnost o funkčnosti nějakého řešení, které tam je navrhováno.

Nicméně přijměme pozici pana premiéru pro tuto chvíli, že by neměla být přijímací centra v Evropě pro příchozí migranty, ať už jakéhokoli druhu, azylanty nebo ekonomické migranty, to je vcelku pro tuto otázku jednu, že by měla být tedy tato centra umístěna v severní Africe mimo území EU a zároveň že by měla být tady agentura Frontex, která jenom nebude konzumovat 200 mil. a bude také poskytovat nějakou reálnou ochranu hranic. Všichni víme, že aby toto řešení mohlo být funkční, tak je k tomu potřeba souhlasu severoafrických zemí s umístěním přijímacích center.

Takže bych chtěl položit zcela konkrétní otázku, jaká diplomatická aktivita ČR, případně konkrétně pana premiéra byla v této věci vyvinuta. Jestli tedy už jsou nějaké předpoklady, že na základě této aktivity nejenom ČR, ale já se ptám na Českou republiku, protože předpokládám, že samozřejmě ostatní členské země tu aktivitu musí vyvíjet také, tak jestli tedy už nějaká naše aktivita vede k tomu, aby tady byl předpoklad souhlasu severoafrických zemí.

Další konkrétní dotaz, který bych měl, jak se budou tato přijímací centra financovat. Jestli ČR, která má nějakou pozici, přišla s návrhem nebo jestli má aspoň názor.

Předpokládám, že by to mělo být ze společného rozpočtu, tzn. bude ČR souhlasit s navýšením evropského rozpočtu na financování této části migrační politiky anebo bude souhlasit s omezením právě těch zemědělských dotací nebo kohezních fondů, ze kterých hodně čerpáme. A další dotaz je na Frontex, jaká je představa fungování Frontexu pana premiéra potažmo vlády, jestli ČR zejména prosazuje to, aby Frontex se přeměnil v plnohodnotnou agenturu, která bez omezení bude působit i na území členských států jako plnohodnotná agentura ve svěřených oblastech migrace a znovu, jakým způsobem se toto bude financovat.

Protože předpokládám, že to budou mnohem větší finanční nároky, než jsou na Frontex dnes. A ještě jeden dotaz. Jaká je představa ČR společného solidárního řešení migrace v případě, že se s africkými zeměmi tedy nepodaří vyjednat umístění přijímacích center. Ptám se, protože ČR je občas považována za potížistu, který všechno jenom odmítá a nepřichází se žádnými pozitivními řešeními, těmi společnými řešeními. Takže na tyto konkrétní otázky bych rád znovu odpověď. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Jan Veleba. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane premiére, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Chtěl bych pouze říct to nebo se optat pana kolegy Hampla. Zemědělské sdružení - už tady o tom mluvil pan předseda Senátu – chtěl bych nějaké vysvětlení, co to obnáší, protože – a doporučení – zítra bude zde u dvou senátních tisků, které s tím nepřímo souvisí nebo které souvisí s potravinami, se zemědělstvím – bude tady ministr zemědělství Miroslav Toman, který jistě bude mluvit o společné zemědělské politice, a myslím si, že EU anebo nová společná zemědělská politika, že se opravdu nedá nazvat zemědělským sdružením. Už nebudu tady říkat čísla. Než si přečtete čísla, kolik tvoří náklady na společnou zemědělskou politiku z celkového rozpočtu EU, tak je to zlomek. Oficiální nové číslo neznám, protože se tam opravdu hraje na desetiny procenta z celkového rozpočtu. Pan premiér to určitě ví a připojuji se k tomu pozastavení nad bolestí zad pana Junckera. Díval jsem se na to, i když mě normálně takové věci už nebaví, ale určitě tento představitel EU má nulovou autoritu člověka, který se na to podívá. A poslední věc. Moje poznámka. Chtěl bych požádat všechny demokraty v tomto sále, když přijde předseda vlády, nejsem člen hnutí ANO, ani jsem nikdy nebyl – tak bychom i my měli zachovat určité slušné chování, protože si pamatuji, když tady byli jiní premiéři, třeba vzpomenu pana Topolánka nebo další, tak si nepamatuji, že bychom nevydrželi tady sedět a že by někteří zkrátka odcházeli. Myslím si, že to nebylo. Zameťme si prvně tady před svým prahem a potom můžeme to chtít po dalších. Za obojím dvojím si samozřejmě stojím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je přihlášen pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi stručně reagovat na některé věci, které tu už zazněly teď během rozpravy a pak mám několik věcí k panu premiérovi. Pokud jde o opilství. S tím samozřejmě souhlasím, jenom bych se v tomto trochu zastal projednou pana premiéra. Myslím si, že když zrovna premiér ČR bude toto téma zvedat na Evropské radě, tak bude celkem jednoduše odbyt poukazem na to, ať si nejdřív uděláme pořádek doma než začneme majstrovat ostatní. Padl tu na mě dotaz ohledně společné zemědělské politiky. Právě proto my tady nenavrhujeme nějaké podrobnější usnesení k tomu rozpočtu, protože je to na podrobnější debatu. Pokud tedy – já vím a teď jsem neměl ten čas to ještě jednou ověřovat – vím, tak v tuto chvíli v současném rozpočtu jde na společnou zemědělskou politiku 40 % evropského rozpočtu.

A teď k tomu, co říkal pan premiér. Jednak chci jenom stručně, aby to tu zaznělo takříkajíc na záznam, nemyslím si, že je dobře, že nejsme v eurozóně. Samozřejmě nemusíme řešit některé problémy, které eurozóna společně řeší, ale ona je řeší jaksi systematicky, cílevědomě a poměrně úspěšně. Myslím si, že bychom měli jednoznačné benefity z toho, kdybychom v ní byli. Doufám, že k tomu v nějaké rozumné perspektivě dojde.

Další věc. Chtěl jsem se trošku zeptat. Je tam také jedna zmínka ke konci o tom, že by bylo dobře přijmout pokud možno mechanismus na prověřování přímých zahraničních investic. To je materiál, který jsme tady před časem také projednávali. Možná si vzpomenete, že legislativní návrh je relativně měkounký. On říká, že země, které takový mechanismus mají, tak si ho nějakým způsobem v základních aspektech připodobní vzájemně a že také ty investice, které se přímo dotýkají zájmu EU jako celku, tak že také bude moct Evropská komise prověřovat. Česká republika nicméně nepatří k zemím, které by takovýto mechanismus měly a já souhlasím s Evropskou radou, že takovýto mechanismus je důležitý, čili můj dotaz směřuje k tomu: Nestálo by za to urychlit práce i na nějaké domácí legislativě v této zemi, resp. možná dotaz před proměním na oznamovací větu: Myslím si, že by bylo dobře to urychlit.

Tak. A pak několik věcí k migraci. Ve hrubých věcech se ztotožňuji s tím, co tady říkal kolega Dienstbier v tom smyslu, že mechanismy, které se navrhují nebo o kterých mluví závěry Evropské rady, tak jsou samozřejmě zajímavé zejména ve svém celku, ale v jednotlivostech tam zůstává celá řada dalších otázek. Především si myslím, že jistě je dobře, že jsme se zbavili nějakých povinných přerozdělovacích mechanismů, ale pořád si musíme zodpovědět otázku, jak my budeme pomáhat s tím, když nastane nějaká krizová situace. Jakoby pouhý přístup ve smyslu no ať si to nějak vyřídí země, které jsou postiženy, tak jednak není úplně moc hezké a jednak se nám může hezky vrátit. Teď nedávno vyšel docela věrohodný průzkum veřejného mínění v Rusku a tam dvě třetiny Rusů mladších tuším 35 let tvrdí, že nechtějí zůstat v Rusku. Někam budou chtít jít a u nás mají už docela solidní záchytné body. To, až se rozsype Ukrajina, o tom darmo mluvit. Je možné, že také přijde moment, kdy třeba my bychom potřebovali s tímto nějak pomoct. A já teď skutečně prosím pěkně rozumějte mi dobře. Tímto rozhodně neargumentuji na nějaký povinný relokační mechanismus. Jenom si opravdu myslím, že je už nejvyšší čas, abychom začali přicházet s konkrétními věcmi, jak pomoct s tím, když bude náhlá velikánská vlna prosím pěkně žadatelů o azyl. Můžeme si samozřejmě mezi sebou říct, že velká část z nich fakticky se ukáže být ekonomickými migranty, ale formálně vzato oni přicházejí a žádají o azyl a toto azylové řízení je potřeba administrativně vyřídit. Čímž se trošku dostávám k té otázce dobrovolnosti. Myslím si, že to je samozřejmě dobře, že toto se podařilo prosadit. Vůbec si nemyslím, že je dobrý nápad první věc, kterou potom uděláme, odmítnout jakoukoli pomoc. Tak. To je všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je přihlášen s právem přednostního vystoupení pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ještě jednou, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane místopředsedo. Zareaguji jenom na nějaké věci, které tady zaznívaly v diskusi.

Za prvé bych chtěl říci, že já osobně vůbec nemám pocit, že by při předkládání zprávy panem předsedou vlády tady byl nějaký odchod. Podívejte se, dovoluji si tvrdit, že v současné době je tady více senátorek a senátorů, než bývalo zvykem, když tady předsedové vlády byli. A mějme také na mysli, že někteří z nás na tři, na čtyři minuty odešli, protože předtím jsme projednávali bod možná hodinu, ne-li déle, a já jsem od devíti do jedenácti hodin řídil schůzi. Nehledejme v tom nějaké zlé úmysly nebo snad nějaká gesta, že bychom tady používali. Myslím si, že to tak vůbec nebylo a nevím z čeho pan senátor Veleba vycházel.

Bývá obvyklé, že po ukončení bodu je nějaký odsun a zase přísun, protože lidé si potřebují také odejít.

To je jedna věc.

Druhá věc. Já jsem tady nevyzýval, aby pan premiér na Radě s tím vystoupil, nebo jestli se předsedové vlád o tom třeba budou bavit, protože o řadě věcí se hovoří v kuloárech, takže by to možná bylo dobře. A já sám vám mohu říci, že pokud bude ještě nějaké společné zasedání předsedů parlamentů nebo horních komor, tak určitě na to upozorním. Už jednou jsem si dovolil na to upozornit, když bylo zasedání představitelů evropských parlamentů přímo v Lucemburku, pan Juncker přišel o půl hodiny později, a první bylo: Co vám tu vlastně vůbec mám říkat? Dojem na nás byl velmi otřesný a také nám nepřišel příliš jistý.

Myslím si, že k tomu nemůžeme být lhostejní, máme zodpovědnost a lidé to kritizují. To je přece pravda, takže jsem nevybízel a ani nevybízím, abychom my byli nebo náš předseda vlády aby byl ten, který to bude otevírat. Nebylo by to asi úplně etické, ale určitě by bylo dobré se o tom s předsedy vlád bavit, protože to poškozuje už takhle pošramocenou pověst Evropské unie.

Tolik jenom reakce na diskusi, která tady probíhá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Jako další do rozpravy je přihlášen pan senátor František Bublan a má slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, dovolte mi několik málo slov k závěrům Evropské rady týkající se migrace. Jak jsem si přečtl dokument nebo jednotlivé body, tak jsou tam teze, které působí možná tak nějak obecně, ale aspoň pro mě jsou docela důležité, a od toho se tak odvíjí ostatní jednotlivosti, které už jsou podrobnější.

Tam je, myslím hned v první větě napsáno, že je potřeba zachovat komplexní přístup k migraci v souladu s našimi zásadami a hodnotami. A myslím si, že to bychom měli mít vždycky na zřeteli, naše hodnoty a naše zásady, a také komplexnost, protože migrace, tak jak říkal pan premiér, máme na talíři každý den, ale budeme ji mít na talíři ještě mnoho let. A bohužel, pokud se nebudeme snažit to řešit komplexně, tak nám to nepomůže a může se opakovat rok 2015.

V závěrech je samozřejmě velký důraz kladen na ochranu vnějších hranic, na rozbití převaděčských center a odstranění motivace, což je možná taková nějaká kapitola, která by i pro nás mohla být trošku důležitá, že bychom se na tom mohli podílet.

Obecná formulace ohledně platforem nebo hotspotů je obecná z toho důvodu, že skutečně nevíme, kde by to mohlo být umístěno, jestli na území Evropské unie nebo na území Evropy, ale nikoliv Evropské unie, to znamená třeba některé země západního Balkánu. To jsou velké otázky a zatím se k tomu nikdo nehlásí. A mimo Evropskou unii, to znamená severní Afrika, ta je problematická, jednak z toho důvodu, že to jsou země, kde už většina lidí, co přišli ze Sahelu a ze Střední Afriky, tak už je, oni se tam pohybují, oni tam zkrátka žijí už několik let. Navštívili jsme Alžírsko, navštívili jsme Maroko, víme, jak to tam vypadá. Tam lidí, kteří jsou jaksi schopni nebo mají tendenci přejít do Evropy, je velké množství. A navíc ještě jsou smícháni s místními, protože vezměte si, jaké procento Maročanů, Egypťanů, Tunisanů, Alžířanů se objevuje mezi migranty už na území Evropy, to znamená, že není to tak jednoduchá situace, nehledě na to, že bychom se mohli ptát, jaké právo tam bude platit, jaké azylové právo bude platit na území některých zemí severní Afriky, např. Libye, jak to budeme mít pod kontrolou, kdo to bude financovat, i když to je možná až ta nejmenší otázka. Těchto otázek je tam hodně, a proto formulace je obecná a zatím nepropracovaná.

Byl bych v tomto směru také trošku opatrný, protože si vzpomínám, že když jsem ještě jezdil na Radu pro justici a vnitro, tak už tehdy v letech 2004, 2006 se řešila otázka migrace. Tehdy hlavně ministři z Malty a z Kypru to vnášeli na každou Radu jako velké téma, protože jich se to dotýkalo, jsou to malé země a měly s tím velký problém. A tehdy to byl, bohužel, německý ministr vnitra, který se tak nějak nešťastně vyjádřil, právě pokud jde o myšlenku zřízení nějakých center. On to tak nemyslel, ale termín byl, že zřídíme koncentrační tábory. A jak to vyslovil, tak v jednacím sále to jenom zahučelo a debata skončila, protože si všichni uvědomili, tak pozor, co to bude, jakou to bude mít podobu, jaký to bude mít dopad i na ty lidi, kteří se tam ocitnou, atd.

Byl bych v tom trošku opatrnější, chce to hodně propracovat a můžeme tomu třeba také přinést nějakou přidanou hodnotu.

Při Radě tam byly samozřejmě i názory na tvrdší variantu, to znamená, aby všichni, kteří se budou snažit dostat nějak do Evropy, byli okamžitě vráceni zpět. Ono to také tak jednoduché není, protože i dnes je zřejmé, že z lidí, kteří putují z oblasti Sahelu, je asi pět procent, možná deset procent těch, kteří mají nárok na mezinárodní ochranu, na azyl. Stále tedy musíme počítat s tím, že někteří lidé, kteří se dostanou do vlny ekonomických migrantů, toto právo mají, takže nemůžeme tak tvrdě všechny odmítat. A jde také o to, kam je vracet, aby zůstali na moři i s dětmi? Je to těžká otázka.

Také nezvítězila varianta povinných relokací, a ty dobrovolné považuji za kulturnější, i pro nás, aby se přihlédlo k tomu, jaké možnosti ta která jednotlivá země má, kolik má ubytovacích zařízení, sociálních pracovníků, tlumočníků, apod.

Nicméně trošku mě vadí – a to je možná určitá výtka na pana premiéra, i když to média možná zjednodušila – že to vyznělo jako zvítězili jsme, povinné relokace nebudou a my nikoho nepřijmeme, nás se to netýká. Nebo mně to přijde, jako když někdo pořádá nějaký koncert a napíše tam vstupné dobrovolné a my na tento koncert jdeme, ale nic nezaplatíme, protože je to dobrovolné, takže nás se to netýká. Měli bychom nějak přispět. Vím, že přispíváme na mnoha místech a snažíme se finančně pomoci i pomocí policistů atd. Ale tady toto už je věc, že tito lidé třeba na území Itálie nebo na moři jsou, a teď už jako nic nepomůže, že někam posíláme nějaké peníze. To už je blízko nás. Ten člověk, který potřebuje pomoc, je skutečně jako za našimi dveřmi, takže dobrovolnost neznamená, že řekneme, že se nás to nedotýká, ale měli bychom být nějak vstřícní.

Chápu zase pana premiéra, že řekl větu, že je to cesta do pekel, když nyní třeba budeme reagovat na italskou žádost.

Já se trošku bojím, že cesta do pekel je někde jinde. Já jsem nedávno četl, že v Maďarsku – a to je také trošku výtka, abychom se z té maďarské politiky trošku oddělili, v Maďarsku funguje taková mládežnická organizace vládnoucího Fideszu premiéra Orbána, jmenuje se myslím Fidelitas, a tady tito mládežníci vylepovali červené nálepky na dveře a kanceláře nevládních organizací, které se zabývají migrací, s nějakým nápisem: „Pozor, toto jsou v podstatě nepřátelé Maďarska.“ To mně skutečně připomíná 30. léta minulého století, když se takhle označovali někteří lidé, nebo některé etnikum, a víme, jaké to mělo konce. Takže toto bych nazval cestou do pekel. Pozor na to, abychom nepřekročili nějakou tu hranici a pamatovali více na tu solidaritu.

A potom ještě, abychom také jenom neříkali ne, ne, ne, ale také něco přidali. Myslím si, že by hodně pomohla v boji proti převaděčům nejen ta represe, ona má také svoje možnosti a svoje meze, ale abychom jim vzali zbraň z ruky lepší informovaností. Protože v mnoha těch zemích jsou ti lidé závislí pouze na tom, co jim ti převaděči řeknou, jaké informace jim dají. Samozřejmě jsou nepravdivé, zkreslené atd., protože oni z toho mají peníze. Ale kdybychom dokázali v těch zemích pomocí našich zastupitelských úřadů nebo nějakých nevládních organizací, IOMu atd., skutečně dávat informace, máte, nemáte nárok na azyl. Jste bezpečnou zemí? Nejste bezpečnou zemí. Toto by bylo velmi důležité.

Vím, že jsme tenkrát, ještě v těch minulých letech, měli takovou podobnou informační kancelář myslím v Gruzii a ještě v nějaké kavkazské republice, a tam to docela zapůsobilo. Aby ti lidé věděli, jestli se vůbec na tu cestu mají vydat, nebo nevydat. Takže to je jenom takový motiv, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a dalším v pořadí do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Cieńciała. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Cieńciała:  Děkuji, vážené dámy, kolegyně, vážený premiére, předsedající a vážení kolegové.

Jenom stručně. My se tady točíme – a celá Evropa, dneska už i svět – kolem jedné věci. Pardon. (Zvoní mobil.) Já se omlouvám, já ty dotykače nemám rád...

A točíme se kolem čeho? Na jedné straně kolem přežití, na druhé straně kolem komfortu, na další straně kolem bídy. Někdo v minulosti řekl, že další světová válka budou hladoví proti přežraným. Promiňte to drsné slovo. A my se tady o tom aspektu také trochu bavíme. V roce 2014 bylo první zasedání v jednom krizovém regionu, jako je Ostravsko, a byl tam také dnešní pan premiér jako ministr financí. A ta myšlenka, kterou tady šíří, kterou jsme někteří pochopili a šíříme také, to je dát jim tu práci v té Africe. Já nevidím žádnou jinou cestu. Ale ne nucenou prací ? la koncentrační tábory, jak tady zazněla nějaká vzpomínka nebo informace, že někdo to tak chápe. Já myslím, že tam je jim potřeba postavit ty fabriky. Kolem světa se koulí hafo kapitálu, ale nevíme, kam ten kapitál investovat.

Tak vybrat regiony v Africe – a ty jsou v podstatě vybrané – a světový kapitál mezi ně tak trochu rozdělit. A tam udělat taková centra a tam jim postavit ty fabriky. Např. delta Nilu je nebetyčně úrodná. A tam se vejde spousta firem, které mohou produkovat zeleninu a všechno, co s tím souvisí, s agrokulturou... A tam sledovat dva cíle. My na jedné straně trpíme nedostatkem pracovních sil, a na druhé straně odmítáme emigranty. Proč? Poněvadž nejsou na to připraveni. A to bych dal jako nutnou podmínku. Kdo chce docílit významné země, průmyslové nebo nějaké jiné, ať dostane příležitost naučit se pracovat. Ať se naučí pracovat v jakékoli oblasti. A když projde takovou přípravkou a splní nějaká kritéria, že umí pracovat a umí zabrat za práci, tak prosím, tak je přivítáme s otevřenou náručí. Poněvadž ta naše civilizovaná Evropa degeneruje. Respektive se ztrácí, nemá kdo pracovat.

A to bych považoval za velmi důležité a klíčové podle mého názoru, aby taková příležitost, postavit v Africe takové fabriky různého druhu, a ti lidé, aby se naučili v té Africe u sebe doma pracovat. Já jsem přesvědčen, že celá řada z nich, kdyby si to zkusila, tak z té emigrace rezignuje a zůstane doma mezi svými. To je normální zásadní a přirozený pud každého člověka.

Čili to je asi všechno. Všechno, co tady bylo řečeno, zejména mým předřečníkem panem kolegou Bublanem, je velmi relevantní a povzbuzující a inspirativní. Ale podle mého názoru je to, abychom jim tu práci zabezpečili tam. A tam je naučili a připravili je na vstup do civilizované Afriky, do Evropy, Ameriky, Spojených států a do dalších regionů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a zatím poslední je přihlášen do rozpravy pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já jenom tři poznámky, nebo tři dotazy.

První se týká toho, že já oceňuji, že se podařilo dojednat, že nebudou povinné kvóty. A připojuji se k těm dotazům, které tady v různé podobě už zazněly, a to je otázka, čím za to zaplatíme? To znamená, jakým způsobem situace bude vyřešena. S tím, že mě by speciálně zajímalo, zda se počítá, že by se i díky tomu, že nebudou povinné kvóty, nějakým způsobem měnil ten víceletý finanční rámec, o kterém tady pan premiér také krátce mluvil.

Ta druhá věc, to je spíš nějaké ujištění, že jsem to dobře pochopil. Došlo k tomu, že reforma společného azylového systému bude učiněna poté, co bude existovat konsensus. Tak se tedy ptám, zda tomu mám rozumět tak, že s tou reformou budou muset souhlasit všichni. Jestli to takhle je, že skutečně je domluveno, že k reformě azylového systému dojde teprve tehdy, až všichni s tím plánem, s tím, co bude navrženo, budou souhlasit.

A třetí věc, ta trochu navazuje na tu první, a to je víceletý finanční rámec a nařízení, které bude dneska projednáváno na úrovni Evropské unie, i tady nakonec v Senátu, které souvisí se stanovením víceletého finančního rámce Evropské unie na roky 2021 – 2027. Já jsem se tam chtěl zeptat, jaké jsou priority vlády v této věci? To znamená, co ona by chtěla prosadit. Protože, pokud my dostáváme materiály, tak tam vždycky je stanovisko vlády k nějakým návrhům, které tam jsou. Ale když se někdo vyjadřuje k nějakým návrhům, tak to ještě neznamená, že tím vyjadřuje své názory a své návrhy.

To znamená, my bychom v rámci těch jednání, která povedeme např. i na výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu, velmi uvítali, pokud by tam mohl přijít zástupce vlády. A my jsme o tom už teď mluvili předběžně, který by řekl, a náš názor na to, jak by měl vypadat víceletý finanční rámec, je tento... A aby řekl, jaký je názor České republiky. A ne, aby se jenom vyjadřoval k tomu, co někdo jiný navrhuje, protože z toho potom nevyplývá, jaký je náš názor. Takže to je taková moje třetí prosba. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A dalším v pořadí do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Děkuji za možnost podruhé vystoupit. Já bych jenom upřesnil ten rozpočet na zemědělství. Trošku jsem vás možná uvedl v omyl, ale v současné době je to tak, že náklady na společnou zemědělskou politiku činí – a takhle jsem to myslel – asi 0,3 %. Ale ne ze současného rozpočtu Evropské unie, ale z hrubého domácího produktu všech členských států Evropské unie. Tím chci říct, že tomu zemědělství se sice dávají peníze, ale nemůže se to brát tak, chtít zrelativizovat to, že rozpočet společné zemědělské unie je zkrátka zlomek toho, co ve srovnání s HDP všech států.

Po roce 2020 to má být tak, že ta 3 % – srovnávám to, opakuji – na celkové HDP, společná zemědělská politika je, nemýlím-li se, jediná snad společná politika Evropské unie, a myslím si, že je namístě, aby byla společná, tak se bojuje o to, nebo lobbuje o to, aby se navýšila, to je pravda, ta částka. A pokud to tak bude, tak od roku 2020 – a zase, bude tam nějaké náběhové období – by to mělo být 1,14 %, když vezmeme toto číslo na celkový hrubý domácí produkt všech států Evropské unie. Takhle jsem to myslel a prosím, aby to takto bylo chápáno.

Samozřejmě jestliže celkem je to v současné době 40 % z rozpočtu, to je pravda. Ale ten rozpočet Evropské unie je minimální. Tak se musím ptát, kde je těch dalších 60 % do těch 100 %. A moc by mě zajímalo, jestli se tím Evropské unie bude také zabývat. Jestli se tím bude někdo také zabývat. Když tady bylo vzpomenuto chování pana Junkera, tak asi tam je peněz dost, kdybych to řekl hodně syrově a hodně metaforicky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, do rozpravy se hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji za slovo, mám spíš jenom věcnou doplňující informaci. Když bylo vzpomenuto chování, myslela jsem, že nebudu reagovat na repliku, ale jen na vysvětlenou. Když přišel pan premiér, tak my jsme jako zástupci klubu měli domluvenou tiskovou konferenci s jasně stanoveným časem. S panem premiérem jsme se míjeli, rozhodně to z naší strany není projev neúcty. Vzhledem k tomu, že početně máme 6 senátorů, tak 2/3 našeho klubu byly zrovna v tu chvíli na tiskové konferenci.

Jinak myslím, že o vztahu vůči našemu panu premiérovi není pochyb ze strany senátorského klubu ANO. Děkuji za vyslechnutí k dobrému chování.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji za vysvětlení a rozpravu končím, protože se nikdo už do rozpravy nehlásí. A ptám se pana premiéra, jestli se chce vyjádřit? Určitě ano, byla mu položena řada otázek. Prosím, pane premiére.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Já se určitě chci vyjádřit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Předpokládal jsem, určitě.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Ano. Když vznikla první vláda, tak jsme věděli, že nedostane důvěru, ale ona vznikla 13. prosince proto, abych 14. prosince konečně jasně formuloval zájmy České republiky v Evropské unii. A mimochodem, ten „reverse charge“ je jediný český legislativní návrh v historii naší účasti v Evropské unii, za který bojujeme už 4 roky. Takže my jsme aktivní. A pokud mám odpovídat panu senátorovi Vystrčilovi, prostřednictvím pana předsedajícího, no tak my máme jasný názor. Nechceme navyšovat odvody, stejně jako Finsko a Rakousko. Říkáme HDP roste, bude +8 %, proč bychom měli navyšovat? Nechceme.

Potom jasně říkáme, proč snižujete kohezi a zemědělství? Proč? To je to, co my umíme dobře čerpat. A my jsme historicky měli problémy s čerpáním. A proto říkáme, zemědělství, podporujeme Francii, která to nechce snižovat. A další země, je jich tam 12. A samozřejmě o zemědělství je mi blbé tady mluvit, o zemědělství, ale já chci jenom říct, že dnešní vláda mluvila o tom, kam uložíme jaderný odpad v roce 2065. To už mě se netýká samozřejmě. Ale měli bychom myslet na naše pravnuky a pravnučky, a já nevím, vnučky, jestli do roku 2065 budeme mít dostatek vody. A jestli také možná budeme potravinově soběstační. Protože každý stát by měl především uživit svůj národ. A tam nebyla žádná koncepce. My jsme si řekli, všechno dovezeme. A proto jsme i nesoběstační. Dneska možná dovážíme 30 % syrového mléka a dovážíme 50 % másla. Na příklad. A tak dále.

Zemědělství, ano, 34 % rozpočtu, no tak pokud bychom mohli, tak to zrušme. Naši zemědělci jsou nejproduktivnější. To není o našich zemědělcích, to je hlavně o těch majitelích půdy. A těch jsou stovky tisíc, to hlavně nejsou naši zemědělci. Takže ano, ale to bychom museli přesvědčit Francii a Německo. Na tom je přece založená Evropské unie, na tom zemědělství. Vždyť největší politická akce ve Francii je Salon de l´Agriculture, kam občas přijde prezident, a zemědělci jsou tak naštvaní, že to tam zapálí...

Takže ano, kdybychom to zrušili, měli bychom skvělou strukturu, produktivitu. A máme podstatně méně. Takže říkám proč, i když na vstupu jsme nedostali ty podmínky, tak proč se to snižuje, když my to umíme čerpat? A proč tam přicházejí nové programy, kde je navýšení o 60 %? Z jakého titulu? Které možná jsou připraveny pro to, aby si to ti čistí plátci vzali nazpátek. O tom to je. A my potom můžeme diskutovat o tom, že rok 2021 až 2027, jaké bude to naše saldo? Kolik my dostaneme? Já jsem to počítal na prstech, možná plus miliardu euro ročně. A zároveň odejde kolik dividend? 10 miliard? 12 miliard eur odejde kam? No do těch členských zemí.

A taky tak argumentuji, když mluvím s Markem Ruthem např. Říkám: „Tolik dividend jsi dostal od nás.“ Takže ta argumentace, že my jsme v nějaké pozici a že jsme nějací chudáčci, určitě ne. Takže my máme jasný názor – nechceme navyšovat, rozpočet je špatně. Tady se ptali všichni, kde vezmeme ty peníze? Znovu opakuji, 25 miliard euro nás stojí struktury Evropy. Navyšují si rozpočet o 20 %, to je skandál! A na co jdou ty peníze? Já jsem si to konečně od Gregora minule dozvěděl – na tlumočníky a důchody. Abychom věděli.

A proč si úředník navyšuje rozpočet, když snižuje? Ano, takže my máme jasný názor. Chceme držet kohezi, tak jsme v bloku s V4 a s dalšími. V zemědělství jsme v bloku s Francií a dalšími. Nenavyšování. Takže my tam vystupujeme aktivně a jasně aktivně mluvíme. A já jako jediný jsem také mluvil o inkasu, říkám premiérům A z čeho my tady žijeme? No my všichni žijeme z daní. Tak o tom to je. Takže já si myslím, že tam vystupujeme úplně jasně, máme jasné názory, máme jasné návrhy, i co se týká migrace. Já bych zopakoval panu senátorovi Vystrčilovi, prostřednictvím pana předsedajícího, že největší úspěch je, že Evropská rada o reformě Dublinu bude rozhodovat jednomyslně. Konsensem, jednomyslně, všichni musí souhlasit. To je jako u daní. Ano, mně vyčítali, že je vydírám z „reverse charge“? Ano, to je náš zájem. A to, že Francouz chce digital? Taky my chceme. A Finsko, tedy Švédsko chce e-knihy? Fajn, ale nechť laskavě vnímají naše zájmy také. My máme zájmy. Je to boj.

I když jsme všichni na jedné lodi například při vyjednávání vůči prezidentovi Trumpovi. Co se týká pana Junckera, tak já jsem tam nebyl. Česká televize hlásila, že má housera... Blesk hlásil, že byl v nějakém stavu... Tak pokud to tak bylo, tak to je samozřejmě ostuda. Ale já se zeptám kolegů, jak to tedy bylo. A samozřejmě, pokud to tak bylo, že skutečně byl v nějakém alkoholovém opojení, tak určitě to není dobrá výchozí pozice na vyjednávání s panem Trumpem 27. července. Protože pan Trump potřebuje silné protějšky. Je to byznysmen.

Takže tady si myslím, že... Já určitě k té vaší poznámce nevím. Já si myslím, že za nás, pokud je to pravda, nikdo v takovém stavu v zahraničí, aspoň si to nepamatuji, že by někdo vystupoval. A eurozóna, ano, já tam nechci být. Nechci tam být. Já to znám, to my říkali kolegové. Protože my, kdybychom tam teď vstoupili, tak víte, kolik bude to euro? Ten kurz? 20 bude.

Možná budeme mít pocit, jak jsme všichni bohatí. Ale co ti naši exportéři potom? A co tedy to, že nakonec bude někdo rozhodovat za nás? A že některé státy jsou rozpočtově neodpovědné a jsou předlužené, neplní kritéria, nedostanou ani sankce.. Tak já v této chvíli říkám, že to fakt nepotřebujeme. Proč se bavíme o eurozóně? Neexistuje dvourychlostní Evropa. Naše rychlost je skvělá. Nejnižší nezaměstnanost. Velký růst. Nízké zadlužení. Takže my můžeme sloužit Evropě v různých věcech příkladem. Takže určitě to euro by mělo podle mého názoru velice negativní dopad celkově na naši ekonomiku, hlavně z hlediska českých firem. Myslím těch dovozních. To, co by se vozilo ještě víc, než se vozí. Co se týká otázek pana senátora Dienstbiera, prostřednictvím pana předsedajícího, diplomatická aktivita je jasně v rukou těch států, které tam jsou, které to mají za úkol. To znamená Itálie, Francie, Španělsko, spolupráci s OSN vyjednávají. Oni jsou pověřeni vyjednávat. To je jejich problém. Oni tam mají vliv. Oni tam mají ty vztahy. Takže tak jsme se domluvili. My jsme solidární, samozřejmě. Dali jsme na Sahel peníze. Já mám tady ten rozepsaný dopis na předsedu vlády Conteho. Tady to píšeme. Czech Republic has provided support for the Air Force by italian government in many ways. Last year we allocated almost ten million euro for the project let by italy focusing on building capacities. 10 milionů euro jsme dali na ten fond! Itálie dostane 500 milionů euro na africký fond. Takže jsme solidární. Jsme solidární! A jsme aktivní. Taky říkáme, jak to mají dělat. Tady pan senátor Hampl vystoupil, prostřednictvím pana předsedajícího, ano, já si myslím, že ta Evropa nezvládla tu migraci. My jsme měli okamžitě v lednu 2017 běžet za Trumpem a za Putinem a řešit to. A těch 6 miliard euro, co dostane Turecko teď, tak jsme mohli dát té Sýrii na ten Marshallův plán, aby ti lidé se vrátili domů. Když mluvíme o nějakých táborech, tak tam jsou ty tábory, tam je 3 miliony uprchlíků v Turecku a v Libanonu a v Jordánsku. Celkově 5 milionů. A teď jak rychle tedy tu Sýrii dáme do pořádku? Evropa by měla být aktivní. Čím rychleji, tím méně peněz půjde do Turecka. Mělo by to jít do Sýrie, myslím si.

Z hlediska financování, ano, my jsme dali Turecku peníze. Teď chtějí další. 6 miliard euro. To je balík peněz. Takže to jsme dostali k tomu, že jsme byli impotentní to vyřešit. Od roku 2014 tady někdo vykládal o kvótách. Nesmysl. My jsme řekli: Kvóty ne. Je potřeba to řešit. Ty modely jsou. Ty lodě nemají vyplout. Je absurdní, když létají ilegální migranti do Tripolisu letadlem a potom jdou na loď. Tam chodí ty lodě neziskových organizací a hlásí: Tady jsme, přijďte. Ti ilegální migranti, oni zaplatili za naději za lepší život. To je cesta do pekel. To znova opakuji. To je problém. Velký problém. Přece není normální mít různé Schengeny. Každý mluví o eurozóně. Ano, bavme se o západním Balkáně. My říkáme, že my chceme, aby země západního Balkánu se staly součástí EU, aby udělaly reformu, abychom je vzali. Ale ty velké státy se k tomu staví rezervovaně. A co se stane? My říkáme: Bavme se o Schengenu. Proč není Bulharsko, Rumunsko v Schengenu? Ani Chorvatsko? Řecko je. A proč tedy se nebavíme, že celá Evropa by měla být Schengen? To máme bránit. Tohle teritorium. A pokud to neuděláme, tak samozřejmě Čína, Rusko, Turecko, na západním Balkáně oni tam jsou, oni tam investují, dávají peníze. A potom ta Evropa nebude kontinent, ale ta hranice půjde od maďarského plotu až po Jadran. To asi nechceme... Takže tam jsme taky aktivní a vystupujeme aktivně. Takže já si myslím, že děláme aktivní politiku. Já osobně se angažuji. Myslím si, že je o nás slyšet, že to vnímají ostatní.

Jaké je to řešení? Tak samozřejmě to řešení... Kdo má bojovat proti těm pašerákům? Libyjská pobřežní stráž. Ne? My jim dáváme peníze prostřednictvím toho italského fondu. A ten Frontex, který konzumuje tolik peněz, akorát hlásí ty trasy, tak možná by se měl transformovat kompetenčně a pomáhat té libyjské stráži bojovat proti těm pašerákům. Takže to jsou konkrétní věci, které navrhujeme, které já dám i na papír. Napíšu premiérovi Contemu, který samozřejmě reagoval, jak reagoval. To, že každý den přijede nějaká loď, ani italská vláda v tom nemá jasno... Budou si to rozdělovat někteří, tak já si myslím, že to skutečně není cesta k tomu řešení. A to není ta pomoc těm ilegálním migrantům, kteří, opakuji, platí za tu cestu do Evropy. Platí!

My máme jasnou strategii, máme nejnižší nezaměstnanost, bereme lidi, teď Srbsko jsme navýšili na 2000, Filipíny, Mongolsko, Ukrajina a tak dále. Naše firmy to rozhodují, naše nemocnice, naše instituce o tom rozhodují. Já myslím, že je to správně. Proto si myslím, že z hlediska toho se to skutečně zásadně změnilo. Teď je potřeba, abychom v tom pokračovali, a ta Evropa postupně mění ty názory, protože přijdou evropské volby, všichni se budou zase divit, jak to dopadne, jak to dopadlo v Rakousku, jak to dopadlo v Itálii. Postupně ty pozice se mění. A samozřejmě v tomto směru si myslím, že nastal obrovský obrat, když si vzpomeneme, jak to bylo v Rakousku v roce 2014, jak to je dnes.

Takže my jsme aktivní, máme názory, máme návrhy, k tomu rozpočtu... K tomu rozpočtu taky. To není jenom o výdajích. Tam nikdo nemluví o výdajích, ale o příjmech. To jsou ty daně. A o nákladech. Tam jsem našel spojence u Kurze, který má na to stejný názor. Takže jsme aktivní, máme návrhy, nevezeme se nejsme žádný černý pasažér. Jsme aktivní. Jsme proevropští. Ale jasně proti ilegální migraci, protože to považuji za absurdní situaci, jak chodí k nám lidi a jak chodí dnes do Itálie atd. Takže z hlediska toho si myslím... My jsme samozřejmě připraveni o tom debatovat. Ale myslím si, že budeme pokračovat v tom trendu, budeme aktivní. Myslím si, že je dobře, že jsme aktivní a dáváme naše názory. Není to o tom, že by nám někdo něco diktoval nebo doporučoval. Jsme svrchovaný stát. Je jasné, že Evropa potřebuje reformu. Stále nějaké regulace, stále chrlí nějaké směrnice. O tom bychom se taky mohli pobavit, co k nám stále chodí, jaký to má potom osud, jestli se to zavádí, co se s tím dělá. Takže my potřebujeme méně různých regulací, méně různých direktiv v Evropě. Potřebujeme silnou pozici členských států. Ne že Evropská komise nám bude diktovat a my budeme v pozici, jestli nás přijde někdo z Evropské komise nebo ne... Oni žijí z našich daní, Evropská komise, členské státy mají mít hlavní slovo. A to my děláme. Jsem přesvědčen, že v tomhle směru je plno spojenců, že Evropa se musí poučit z brexitu. A hlavně musí dosáhnout těch čtyř základních svobod. Vnitřní trh. Stále omezují naše lidi, dopravce, naše firmy atd.

Takže vraťme se k těm základním čtyřem svobodám. Jak to řekl Jacques Delors, to už je 30 let, a bojujme za to. Určitě my, naše vláda bude aktivní. S naším koaličním novým partnerem máme na to stejný názor.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Václavu Hamplovi, aby se nám vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Václav Hampl:  To určitě udělám, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já bych si dovolil velmi stručně reagovat na něco, co tu zaznělo v debatě. Já jsem se nechtěl už znova hlásit do rozpravy, abych to dál neprodlužoval. Jenom jsem chtěl říct to, co říkal kolega Cieńciała, udělejme ta pracovní místa v Africe, to chápu jako podporu toho našeho bodu, kde říkáme, Marshallův plán pro Afriku je jedním z důležitých opatření, i když asi zdaleka ne jediným z dlouhodobého hlediska. Jen připomínám, že pořád ta situace se nám trošku jakoby komplikuje tím, že kromě toho, že musíme vyřešit, koho necháme u nás usídlit, jak je to pro nás výhodné z hlediska jeho pracovních schopností a podobně, takže se nám to ještě tak trochu komplikuje těmi žádostmi o azyl. To je prostě nějaký základní závazek mezinárodního práva, azylová řízení udělat bez ohledu na to, jestli ten člověk je práce schopný nebo není.

K panu senátoru Velebovi, kde je těch 60 procent... Veliká část toho jsou ty kohezní peníze. Tuším něco blízkého 80 procent rozpočtu EU v současné době padne dohromady na společnou zemědělskou politiku a na kohezní politiku. K tomu, co říkal pan premiér, na to by se dalo reagovat dlouho. To není rozhodně na místě, abych teď dělal coby zpravodaj. Přece jenom si ale myslím, že část toho nárůstu institucí EU padá právě na vrub těch institucí jako Frontexu, těch datových bank, obsluhy těch datových velkých souborů a podobně, což jsou prostě věci, které souvisí s řešením právě těch migračních krizí. A také si nejsem úplně jistý, jestli argumentovat dividendami oproti evropským dotacím, jestli není trochu míchání hrušek s jablky, protože dividenda jsou cena za to, že ti podnikatelé tady investovali, vytvořili nějaká pracovní místa, nějaké pracovní příležitosti. Hold za to dostávají nějaké platby.

Nechci dále zneužívat tuto situaci, shrnu, že diskuse byla poměrně bohatá. Jestli jsem si dobře dělal čárky, tak vystoupilo 9 senátorů a senátorek, z toho 2 dvakrát. Ale nicméně nezazněl žádný návrh na jiné usnesení než to, které navrhuje evropský výbor, takže vás poprosím o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je to tak. Takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Hampl. Připomínám, že to je uvedeno v senátním tisku č. 307/1. Já o tomto usnesení zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 11, registrováno 63, kvórum 32. Pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen. Mně tady na obrazovce svítí pan senátor Jaroslav Doubrava a paní senátorka Zuzana Baudyšová. Předpokládám, že to není k tomuto tisku? (Senátoři se omlouvají za chybné přihlášení.) Tím je to vyřešeno. Takže tento bod končím.

Budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2017

Tisk č. 266

Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 266. Uvede ji předseda vlády Andrej Babiš. Prosím, pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Andrej Babiš:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dnes jsem tady téměř dvě hodiny, takže nebudu zdržovat. Rok 2017 je za námi. Probíhala samozřejmě debata o budoucím směřování EU. Velké téma byl brexit, obrana. Mimochodem, v tom rozpočtu je tolik různých obranných možností, že my říkáme, že bychom to měli soustředit do jednoho balíku, aby to bylo přehlednější. Zřízení evropského obranného fondu, například iniciativa PESCO, to je posílení spolupráce. O migraci už nebudu mluvit. Ani o eurozóně. Vnitřní trh je samozřejmě důležitý. My chceme, aby Evropa prohlubovala vnitřní trh. Byl předložen tzv. servisní balíček, který obsahuje legislativní návrhy, týkající se evropského elektronického průkazu služeb, notifikace povolovacích režimů. Jednotný digitální trh. Doprava. Bylo klíčové zveřejnění balíčku Mobilita 1 do konce května. Balíček Mobility 2 byl předložen na začátku listopadu. Energetika a klima.

Samozřejmě, v energetice ty různé návrhy na navyšování obnovitelných zdrojů, my v tom nemáme úplně dobré zkušenosti. Tam bude potřeba, aby vláda aktivněji vystupovala v Bruselu a vysvětlovala, že každý máme jinou energetickou koncepci. Takže velice stručně. Já myslím, že důležité je hlavně to, co bude s EU. Já myslím, že zásadní vliv budou mít na to ty příští evropské volby, příští rok.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane premiére. Garančním výborem je VEU. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 266/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové. Usnesení je jednoduché. Doporučujeme vzít Senátu zprávu na vědomí. Já jenom připomenu, že to je zpráva, kterou každoročně dostáváme na základě zákona o jednacím řádu Senátu. Je to zpráva speciálně připravená pro Senát jakožto možná tu komoru, která to evropské dění sleduje možná trochu těsněji než sněmovna.

Myslím si, že je to zpráva, která je velmi užitečná pro celkový přehled a pro takříkajíc příruční knihovničku, pro to, kdyby člověk někdy v budoucnu, což se někdy stává, potřeboval rychle dohledat historii nějakého dění, tak tato zpráva rozhodně k tomu nebo soubor těchto zpráv, tak jak rok za rokem přicházejí, tak si myslím, že jsou velmi užitečné. Ta zpráva z věcného hlediska je zcela jistě v pořádku. My jsme ty věci podstatné, které se tam řeší, tak jsme je společně tady probírali. Takže asi není nic, co bychom tady my si neříkali. Z těch hlavních věcí si myslím, že opravdu zásadní je ta realizace britského hlasování o odchodu z EU, tím, že premiérka podala tu žádost o odchod 29. března. Myslím si, že docela důležitý je římský summit, včetně jeho prohlášení, rozhodně Bílá kniha, kterou jsme tady poměrně důkladně probírali. A PESCO, které jsme také velmi důkladně probírali. Poslední, co, myslím, stojí za zmínku v souvislosti s děním v roce 2017, tak je celá série opatření k prohlubování té hospodářské a měnové unie, bankovní unie a unie kapitálových trhů.

Jistou novinkou je také ten tzv. pilíř sociálních práv, který ovšem v roce 2017 teprve začal vznikat a na obrátkách nabírá až v roce 2018.

To je stručná informace. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a budeme hned hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl zpravodaj výboru pan senátor Václav Hampl.

Dovolím si pozval další senátorky a senátory k hlasování do sálu. Jenom zopakuji, že budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl zpravodaj výboru pan senátor Václav Hampl. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30.

A o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 12 registrováno 59, kvorum 30, pro návrh 51, proti nikdo, návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu premiérovi a děkuji i panu zpravodaji.

Budeme pokračovat posledním bodem před polední přestávkou, a tím je

 

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2017

Tisk č. 254

Dovolte mi, abych zde přivítal pana Miloslava Kalu, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 254 a poprosím pana prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, pane prezidente, máte slovo.

Miloslav Kala:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vám představil výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2017.

32 kontrolních akcí u 222 kontrolovaných osob, objem zkontrolovaných finančních prostředků a majetku představuje téměř 150 mld. Kč. Na úrovni systému, tedy strategických a koncepčních materiálů a programů, bylo zkontrolováno více než 900 mld. Kč. Příslušným správcům daně bylo odesláno 35 oznámení z 18 kontrolních akcí, bylo podáno jedno oznámení o skutečnostech nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin a byla poskytnuta součinnost NKÚ orgánům činným v trestním řízení v jedenácti případech.

Všechny závazné ukazatele rozpočtové kapitoly NKÚ byly dodrženy, výdaje byly vyčerpány v částce 504 mil. Kč na 97,2 %, příjmy činily 1,8 mil. Kč. Roční účetní závěrka NKÚ byla ověřena auditorem. Kromě toho proběhly čtyři kontroly ze strany externích orgánů.

Personální zajištění činnosti NKÚ se dařilo udržet při míře fluktuace 3,7 % na úrovni 461 zaměstnanců, z toho 70 % v kontrolních sekcích.

V současné době řešíme ve spolupráci s kontrolním výborem Poslanecké sněmovny, ministerstvem financí a ministerstvem práce a sociálních věcí problém rozevírajících se nůžek mezi platy státních úředníků a kontrolory NKÚ, na které se služební zákon nevztahuje.

Z mezinárodních aktivit bych zmínil skutečnost, že na 10. kongresu Eurosai v Istanbulu byl Nejvyšší kontrolní úřad zvolen předsedajícím této významné organizace na léta 2020 až 2023. V současné době zastávám pozici prvního viceprezidenta. Kongres přijal naši strategii CCC EEE a III a náš projekt mezinárodního benchmarkingu.

A nyní mi dovolte okomentovat některá naše zjištění a kontrolních závěrech. Před závorku bych vytkl tato fakta: V uplynulém roce stát dosáhl lepších výsledků v oblasti veřejných financí. Za závažnou ale považuje NKÚ skutečnost, že období hospodářského růstu není využito ke konsolidaci veřejných rozpočtů a ty se vzdalují od zásad dobré praxe. Původně rozpočtovaný schodek státního rozpočtu měl v roce 2017 dosáhnout 60 mld. Kč, ale výsledný deficit činil 6 mld. Kč. Rozdíl plánovaného a skutečného deficitu je tedy 54 mld. Kč, což je sice menší rozdíl než v roce 2016, kdy činil 132 mld. Kč, přesto svědčí o nedůsledném a formálním sestavování státního rozpočtu a tváření skrytých rezerv.

Otázkou je, jak stát plní svoje funkce, když takto nedbale řídí svoji rozpočtovou politiku a rezignuje na fiskální politiku. Rozpočtovými operacemi má přece stát ovlivňovat agregátní poptávku. Rozpočtová politika má ovlivňovat rozdělení celkové výroby mezi spotřebu a tvorbu kapitálu, fiskální operace mají vliv na makroekonomické agregáty.

Na výsledné saldo státního rozpočtu měly zásadní vliv nejen hospodářský růst a efektivnější řízení likvidity státní pokladny, ale zejména malá investiční aktivita. K tomu se vyjádřím ještě za chvíli.

Na příjmech rozpočtu se negativně podepsal nízký příliv peněz z Evropské unie. Ke zlepšení čerpání nedochází ani v pátém roce aktuálního programového období. Hrozí významné riziko, že do konce období nebude realizován dostatečný počet kvalitních projektů a nebude tak vyčerpána alokace příslušných programů. Výše prostředků v žádostech o průběžnou platbu odeslaných Evropské komisi dosahuje jen 12,3 % z hlavní alokace, což je 72 mld. Kč. Výše prostředků proplacených konečným příjemcům se pohybuje na úrovni 18.6% z hlavní alokace, tj. něco více než 100 mld. Kč. Neschopnost efektivního čerpání a realizace kvalitních projektů vidím o to kritičtěji i s ohledem na budoucnost financování z fondů Evropské unie a významné ztráty, které naší republice hrozí. Přidělených a tedy i snadněji dostupných dotačních programů bude stále méně. Pokud budeme chtít tuto ztrátu kompenzovat čerpáním z jiných programů a fondů společenství, budeme muset být schopni kvalitou svých projektů konkurovat ostatním žadatelům ze zemí Evropské unie. Bohužel poznatky z našich kontrol řízení operačních programů v České republice mne v tomto směru nenaplňují optimismem.

České republice byly navíc zaslány dva varovné dopisy o pozastavení proplacení prostředků ze strany Evropské komise s požadavky na přijetí nápravných opatření v procesu administrace prostředků ze strany řídících orgánů v České republice pro operační program Podnikání a inovace a operační program Doprava.

A nyní k některým vybraným problémům v hospodaření České republiky.

Jak jsem řekl, stát dosáhl lepších výsledků v hospodaření státního rozpočtu, ale za cenu velmi nízkých investic. V roce 2017 bylo vyčerpáno z konečného rozpočtu kapitálových výdajů jen 48 %. Rozdíl mezi konečným rozpočtem a skutečností je tedy 90 mld. Kč. Jedná se o nejnižší investice státu za posledních 12 let a investiční podpora státu byla v roce 2017 dokonce nižší, než v letech ekonomické recese.

Druhým problémem je administrativní náročnost, nízká výkonnost veřejného sektoru a byrokratická aplikace práva. Česká republika zůstává podle Světového ekonomického fóra v hodnocení konkurenceschopnosti ekonomiky na 31. místě, ale v pohledu výkonnosti veřejného sektoru je Česká republika až na 100 místě ze 137 posuzovaných zemí. Bez zásadní reformy aplikace práva tak, aby se občan dočkal účinného moderního a uživatelsky dostupného státu bez modernizace soudnictví, bez zrychlení rozhodování a předvídatelnosti rozhodování úřadů nelze změny dosáhnout. Veřejný sektor je v současné době brzdou rozvoje společnosti. Špičkou ledovce je délka vyšetřování a soudů, desítky let trvající přípravy výstavby klíčových dálnic. Stát není schopen realizovat výstavbu liniových staveb, energetických projektů, stimulovat a podporovat dostatečnou nabídku bytů nebo včas vysoutěžit výběr mýtného systému.

Společným jmenovatelem je fakt, že stát neumí čelit silným zájmovým skupinám. Pro projednání je vhodné si připomenout, jak efektivně funguje obchod s chudobou v oblasti sociálního bydlení nebo byznys s exekucemi, které mají katastrofální sociální dopady. V této souvislosti připomínám i problematiku platných soudců a jejich navázání na průměrný plat ve veřejném sektoru, čímž byl vytvořen vztah, který je diskriminační, způsobuje neoprávněné rozevírání nůžek mezi soudci a zbytkem veřejné správy. Citelné je to zejména u sociálních pracovníků, učitelů a dalších. Pro srovnání se stačí podívat na poměr platu soudců a učitelů v ČR a Německu. Příkladem, jak efektivně zablokovat stát, je proces plánování administrativní přípravy a vlastní realizace výstavby liniových dopravních staveb. Územní příprava, prosazení koridorů a výběr optimální varianty trvá v průměru 13 let. Řada staveb je však připravována mnohem déle. Pro představu příprava výstavby dálnic v Polsku trvá méně než 5 roků.

V letech 2011 až 2017 bylo ročně zprovozněno průměrně 16 km dálnic. Naproti tomu v letech 2006 – 2010 to bylo v průměru 56 km. Reálné je v letech 2018 – 20 zprovoznit pouze 52 km, což je v průměru pouze 17 km ročně místo plánovaných 25. V roce 2015 činily celkové výdaje do dopravní infrastruktury 95 mld. Kč, v roce 2016 to bylo již 80 mld. Kč. Pozitivní zprávou je, že v letech 2008 – 2012 stál kilometr dálnice 340 mil. Kč, kdežto v letech 2013 – 2017 to bylo v průměru 152 milionů.

Čtvrtým problémem, na který chci poukázat, je problém informačních technologií. V ČR existuje 7700 informačních systémů veřejné správy. Jejich pořízení stálo 110 mld. Kč a na jejich provoz je ročně vynakládána částka 25 mld. Kč. V roce 2017 dosáhly výdaje na informační technologie jenom u ministerstev téměř 13 mld. Kč, ale skutečná hodnota výdajů je ještě vyšší.

Mohu zde hovořit o celé řadě příkladů. Informační systém MS 2014 plus náklady 870 milionů korun, budování informačního systému Národní elektronický nástroj pro administraci a zadávání veřejných zakázek. V současné době dokončujeme kontrolu informačních systémů ministerstva práce a sociálních věcí, v jejímž průběhu jsme podali již několik trestních oznámení. Dalším projektem založeným na informačních technologiích je výběr mýta. Tento projekt sledujeme od jeho zavedení. Dlouhodobě upozorňujeme na velmi vysokou provozní nákladovost systému, která dosahovala přibližně 31 %. Provozní nákladovost bez započtení nákladů na pořízení činila 24 % a v Rakousku, které provozuje obdobný systém, tak dosahují nákladovosti 12 %. Původní smlouva s vítěznou firmou měla skončit v roce 2016. Jak víte, byla prodloužena do roku 2019, ale současná situace kolem výběrového řízení nás nenaplňuje optimismem. Nabídky podané ve výběrovém řízení ale ukazují, že lze takový systém vybudovat a provozovat s nákladovostí okolo 10 %.

Pátým problémem - zdravotnictví. Systém nákupu ve fakultních nemocnicích, jejíž roční náklady se pohybují od 2,5 mld. Kč do 7,7 mld. Kč, je netransparentní. Kontrolované nemocnice nakoupily léčiva za více než 5,5 mld. Kč v letech 2014 – 2016 bez zadávacího řízení často formou nákupu přímo od výrobců či distributorů, často bez jakéhokoliv smluvního vztahu jen na základě objednávek. Systém bonusů patří k zavedeným obchodním praktikám a lze ho považovat za šedou zónu českého zdravotnictví.

Uzavírání individuálních smluv způsobuje u léků a zdravotnických prostředků velké cenové rozdíly. Nemocnice nakupují shodné léky za ceny s rozdílem i 33 000 Kč za jedno balení, takže cena jednoho balení centrového léku stála v jedné nemocnici 95 000 Kč a ve druhé téměř 130 000 Kč. Je běžná praxe, že tentýž dodavatel prodává tentýž lék do různých fakultních nemocnic za naprosto různé ceny.

U zdravotnických prostředků je situace obdobná. Dvě kontrolované nemocnice nakoupily kardiostimulátory a kardiovertery za 342 mil. Kč bez písemné smlouvy. Cena stejného kardiostimulátoru od jednoho dodavatele se lišila tak, že v jednom případě stála 85 000 Kč, ve druhém 168 000 Kč za stejný přístroj. Kardiovertery kupovaly nemocnice od jednoho dodavatele s cenovým rozdílem až 520 000 Kč za kus, tentýž kardioverter stál 630 000 Kč v jedné nemocnici a 1 150 000 Kč ve druhé.

Problém č. 6 – podpora systému sociálního bydlení a ve skutečnosti podpora majitelů ubytoven. Stávající systém sociálního bydlení je velmi drahý a nefunkční. V rámci podpory bydlení ministerstvo práce a sociálních věcí vyplatilo v letech 2012 – 2016 60 mld. Kč. Kromě toho ještě MMR a Státní fond rozvoje bydlení vyplatily ve stejném období 1,8 mld. Kč, ale podpořily tím pouze 2 650 bytových jednotek. Pro srovnání Slovensko. Ve stejném období vyplatilo na dotacích do rozvoje bydlení 3,8 mld. Kč, podpořilo 27 900 bytových jednotek. Z toho na pořízení nájemních bytů bylo vyplaceno 3,2 mld. Kč a podpořeno bylo 7 944 bytových jednotek. A přitom problém sociálně vyloučených lokalit se dle dostupných údajů dále zhoršuje. V roce 2005 existovalo 310 sociálně vyloučených lokalit, ve kterých žilo 80 000 lidí, v roce 2016 je takových lokalit 606 a žilo jich v nich již 115 000 lidí.

Velmi stručně k problému č. 7 – věda, výzkum, inovace, kde vidíme obří investice do betonu, ale malé výsledky ve vědě.

Úroveň veřejných výdajů činila 0,65 % HDP, ale ČR zaostává v počtu světově nejcitovanějších publikací k získávání grantů European Research Council, ale i ve výsledcích aplikovaného výzkumu. Česká republika nedosahuje ani průměrné inovační výkonnosti. V této souvislosti jsme prověřovali také investice do budování 48 vědeckých výzkumných center, kde se proinvestovalo 36 mld. Kč. Pro jejich provoz v době udržitelnosti bude třeba vynaložit ze státního rozpočtu 24,5 mld. Kč. U nejméně 5 z 11 kontrolovaných center hrozí, že nesplní podmínky udržitelnosti a návratnosti investice.

Problém č. 8 – ukázka dočerpání alokace končícího programového období za každou cenu v podpoře regionálního rozvoje v rámci meziobecní spolupráce. Cílem podpory mělo být zlepšit kvalitu života obyvatel cestou vzájemné spolupráce mezi obcemi a rozvojem místních partnerství. Místo toho vzniklo 258 strategií a 176 akčních plánů celkem za 619 mil. Kč. Tyto strategie nejsou závazné, jejich přínos je nejasný. Nelze vyhodnotit, zda vynaložené prostředky měly nějaký pozitivní dopad na kvalitu života občanů.

Problém č. 9 – omezená schopnost efektivně modernizovat ozbrojené síly. U významných veřejných zakázek, které mají zajistit splnění cílů koncepce Armády ČR, dochází opakovaně k problémům při výběru dodavatelů, prodlužování termínu realizace nebo rušení výběrových řízení. Ministerstvo obrany připravuje od roku 2015 nákup 12 nových víceúčelových vrtulníků za 12,5 mld. Kč. Do užšího výběru se dostaly dvě firmy. Ministryně obrany začátkem letošního roku původní požadavky armády označila za nesplnitelné nechala zadávací dokumentaci přepracovat. Obdobný postup byl v případě tendru na modernizaci českého dělostřelectva v hodnotě 1,3 mld. Kč bez DPH, kdy uzavření smlouvy s vítěznou firmou bylo nejprve odloženo a počátkem letošního roku zrušeno.

Problém č. 10 – podpora sportu nevede k podpoře sportujících. Celkem ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v letech 2013 – 2015 rozdělilo přes 2,2 mld. Kč.

Dotace byly poskytovány celorepublikovým svazům a sdružením, které podporu přerozdělovaly i tak, že si část podpory ponechávaly na svůj provoz.

Například jeden z příjemců prostředků v roce 2013 čerpal 63 % dotace na úhradu mzdových nákladů. Nerovnoměrnost regionálního pokrytá ukazuje, že dotace přepočtená na jednoho obyvatele činí v Karlovarském kraji 2 Kč, v hlavním městě Praze 495 Kč. Proces schvalování žádostí o dotace byl netransparentní, evidence žádostí neprůkazná. Poskytoval akceptoval neúplné a nesprávné žádosti. Expertní komise pouze formálně schvalovala seznamy akcí k podpoře. V této věci bylo podáno oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Konečně bod č. 11, rozvolněné podmínky u podpory lesnictví umožnily dotace až ve výši 100 %. Ani po letech poskytování dotací nejsou systémy nastavovány tak, aby byly prostředky hospodárně a efektivně využívány. Ukázkou je případ rekonstrukce dvou úseků jedné lesní cesty. V části, kdy byl stanoven limit výdajů a byla vyžadována spoluúčast, rekonstruoval příjemce dotace lesní cestu za 3000 Kč za metr. Naproti tomu v části, kde finanční strop stanoven nebyl, stála úprava jednoho metru cesty více než 13 000 Kč. Přitom se jednalo o dva úseky téže cesty.

Systém umožňoval stavět i za ceny, které si žadatel o dotaci sám určil, a stát mu tuto částku uhradil. Jeden příjemce vybudoval např. 5 pozorovatelen z věže s průměrnou cenou 300 tisíc Kč za jednu. Posledním problémem, na který chci poukázat, jsou nedostatky ve vedení účetnictví státu, které mohou ohrozit rating.

Příkladem, jak stát realizuje nákladné projekty, může být reforma účetnictví. Nikdo nedokáže ani odhadnout, kolik tato reforma stála a stojí. Ministerstvo financí ukládá účetním jednotkám řadu povinností. Po upozornění NKÚ na jejich neplnění následně tato zjištění bagatelizuje a označuje je za nevýznamná. Otázkou je, proč tyto povinnosti ukládá?

V účetnictví účetních jednotek jsou takové nesprávnosti či neúplnosti zachycených informací, že omezují jejich využitelnost. Zejména pak v souhrnných účetních výkazech za Českou republiku. Využití dat z účetnictví k řízení fiskální nebo rozpočtové politiky je představou z jiného světa.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, to byl tucet problémů, na kterých jsem ilustroval výsledky řízení státu. Jistě, vznikají komise a pracovní skupiny, vypracovávají se tuny analýz, výsledkem je nepřehledný byrokratický systém, který lpí na otravných maličkostech a není schopen se vypořádat se zásadními strategickými rozhodnutími ani s notorickými potížisty. Každé rozhodnutí soudu, úřadu nebo třeba školy je formálně dokonalé, často na desítkách stran a často nepochopitelné pro takzvaného obyčejného člověka.

Nedávno jsem četl rozsudek soudu, který se obsáhle vypořádával s rozdílem mezi pojmy „sjednat úplatek“ a „zjednat úplatek“. To je jen střípek ukazující, v jakém systému se pohybujeme. Tradiční byrokratické instituce pracují relativně uspokojivě za předpokladu, že je prostředí stabilní, úkol je relativně snadný, každý občan vyžaduje tutéž službu a kvalita služby není tím nejdůležitějším kritériem. Naši občané ale očekávají něco jiného. Že budou žít ve výkonném, spravedlivém a levném státě, který zabezpečí potřebné funkce, bude uživatelsky přívětivý, otevřený a transparentní a bude dodržovat vlastní jasná a předem známá pravidla.

Pokud si přečtete naši Výroční zprávu, zjistíte, že takový stát nemáme. Budu jen opakovat – výkonnost státní administrativy silně zaostává za výkonností ekonomiky. To znamená, že neefektivní stát brzdí naši společnost. Děkuji Vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také vám děkuji, pane prezidente. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této Výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 254/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Veleba, kterého tady nevidím. Takže ho nechám a určitě on přijde, nebo se tady někde pohybuje. A dále Výroční zprávu projednal ústavně-právní výbor. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 254/2. A zpravodajem byl určen pan senátor Michael Canov, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Ústavně-právní výbor doporučil plénu Senátu přijmout zprávu na vědomí prakticky jednomyslně.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore. A vidím tady, že se hlásí pan předseda výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který zastoupí pana senátore Velebu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych i já vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Konkrétně se 180. usnesením k Výroční zprávě NKÚ za rok 2017.

Výbor zaprvé – doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu NKÚ za rok 2017. Zadruhé – určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Velebu. Zatřetí – pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a poprosím, abyste se jako náhradník za pana senátora posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Tak. Takže máme zpravodajské zprávy a já otevírám rozpravu k této materii. A vidím přihlášené pány senátory, takže prvním je pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Tohle se šíleně poslouchalo. A ještě šílenější je, že to bereme jenom na vědomí. Pan premiér tady předtím mluvil o tom, jak jsme na tom dobře, jak máme úspěšnou ekonomiku. Ale dovedete si představit, jak bychom ji mohli mít úspěšnou, kdyby všech těch dvanáct bodů, které tady uváděl pan prezident, de facto byly čistých a nemuselo by se tady o nich vůbec mluvit.

Dovolte mi, abych poděkoval panu prezidentovi a jeho pracovníkům za zprávu, kterou nám poslali, a zejména za to, že se nestyděli, nebo na rovinu říkají, jak se naše společnost, naše hospodářství – a zejména oblast s nakládáním s veřejnými prostředky, kde se v České republice nacházíme. Je to šílené. Já nevím, co k tomu dodat víc. Nicméně bych očekával, že bychom měli přidat do usnesení, které tady máme od dvou výboru, jakýsi vztyčený prst směrem k vládě v České republice. Je tady nová vláda. My jsme tady dostali velmi znepokojivé informace a mnoho jde právě za vládou, za vládními organizacemi. Podívejme se na mýtný systém, jakou dobu se s tím potýká ta předchozí vláda. A jakou dobu se s tím bude potýkat i tato vláda. Jak se v podstatě nehospodárně, bez ohledu na to, jaký ministr tam zrovna je, jestli je to ministr, který opisoval, nebo neopisoval, je to úplně jedno. Chovají se všichni stejně a prostředky, které by mohli utrácet svědomitě, smysluplně, tak vyhazují do vzduchu a v podstatě se jim skoro nic neděje. Kauzy, které plynou až do stadia trestných oznámení, ty se řeší mnoho, mnoho let. A v podstatě lidé, kteří o svěřených penězích rozhodují, tak nabývají dojmu, že si můžou dělat, co chtějí.

Asi ne nadarmo se všeobecně ví – i důvěra občanů je největší na samosprávní celky. To znamená na obce, pak jdou kraje a pak teprve přichází stát. Takže čím méně státu budeme odvádět, čím budou nižší daně, čím budeme občany méně zatěžovat; a podnikatele, tím uděláme lépe. Protože peníze se vyhazují do vzduchu a jsou tady jen pro ty, kteří jsou schopni se na tom systému přiživovat!

Vím, že nemáme připravené nějaké další konkrétnější usnesení, nicméně směrem k vládě, nové vládě teď, doufám, že dojde k posunu. I když k tomu moc, bohužel, nevěřím za ta léta předchozí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji za pozornost.

Senátor Jan Horník:  Je mi z toho smutno.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  A dalším v pořadí do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Pokud to mám trošku odlehčit, tak bych s určitou nadsázkou řekl, že jsem konečně pochopil, proč k nám přicházejí vládní návrhy zákona, které chtějí, aby se změnila ústava, aby NKÚ mohl kontrolovat obce. Obcí je hodně a on by neměl tolik času na to, aby kontroloval státní instituce, jako je např. ministerstvo financí nebo ministerstvo zdravotnictví, nebo případně jejich nemocnice.

Pak ještě jedna věc. Věřím, že nepřítomný pan senátor Veleba se uvědomí, že čím kdo zachází, tím také schází. Zatímco někteří nebyli přítomni při jednání a vystoupení pana premiéra, on není přítomen při jednání a vystupování pana prezidenta. Ale věřím, že je tomu tak, že tam usilovně jedná s paní ministryní financí o tom, že jí sděluje, že NKÚ shledal, že náš daňový systém je složitý a nepřehledný. Což je pravda. A já děkuji pracovníkům Nejvyššího kontrolního úřadu, že nám to takhle explicitně do té zprávy přímo napsali.

Co se týká dalších věcí, tak skutečně se zdá, že výkonnost našeho veřejného sektoru se nebezpečně přibližuje výkonnosti evropského veřejného sektoru, kde – jak nám dnes pan ministr financí sdělil, tak ten veřejný evropský sektor potřebuje na příští rok o 23 % více prostředků, což jsou potom hodnoty na těch 7 let myslím 83 miliard euro. Myslím si, že z toho bychom si brát vzor neměli a měli bychom se skutečně nad tím, jak náš veřejný sektor funguje, zamyslet a zkusit některé věci zjednodušit.

Je to zkrátka tak – a ten závěr pana prezidenta to potvrzuje, že tím, že se neustále snažíme o to, aby čím dál více věcí bylo přístupnějších, dostupnějších, automaticky k dispozici atd., tak dochází k tomu, že se ocitáme v takovém obklíčení, že všichni všechno pořád dokola vykazujeme. Nikdo stejně nic nečte, kromě těch, co hledají nějaké pomluvy na někoho jiného a následně je potom využívají k tomu, aby ho zničili nebo mu aspoň poškodili pověst. A celkově to potom významně zpomaluje rozvoj České republiky a atmosféru v zemích Koruny české výrazně zhoršuje.

To je nějaký takový úvod, který se částečně dotýká toho, co tady pan prezentace NKÚ říkal. Teď několik konkrétních dotazů. Já jsem z té zprávy zjistil, že celkem NKÚ provedlo 32 kontrolních akcí. S tím, že z té zprávy jsem nevyrozuměl, možná proto, že jsem nebyl dostatečně pozorný, kolik vzniklo kontrolních závěrů? Protože víme, že z těch kontrolních závěrů jich 28 projednala vláda, 12 projednal výbor Poslanecké sněmovny. A mě by zajímalo, jaké to je procento z toho počtu, kolik těch závěrů je. S tím, že zase na druhou stranu tam NKÚ říká, že ty závěry byly celkem slušně potom vyhodnoceny a nějakým způsobem využity.

A pak jedna věc, kterou tady už naznačil pan kolega Horník. Je otázkou, jestli by do budoucna mělo stačit, že pouze tu zprávu NKÚ vezmeme na vědomí. Jestli bychom se také neměli snažit nějakým způsobem akcentovat některé poznatky v té zprávě tím, že přijmeme usnesení. Dneska ho tedy bohužel připravené nemáme, byť si myslím, že ta zpráva by si to zasloužila. A druhá věc je, a to je otázka na každého z nás, do jaké míry s těmi poznatky pracujeme v tom smyslu, že bychom i z té své pozice senátorů nebo senátorských výborů či senátorských klubů tlačili na instituce, které se evidentně nechovají efektivně, nebo evidentně se chovají v rozporu s právním řádem nebo na hranici právního řádu ČR. Protože těch poznatků, které jsou v té zprávě uvedeny, je velké množství.

To znamená, spíše na závěr i slovo do našich řad, jestli bychom neměli s tou zprávou NKÚ pracovat také ještě někdy jindy než v okamžiku, kdy ji projednáváme na plenárním zasedání Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A dalším v pořadí do rozpravy je přihlášen pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane prezidente, vážené kolegyně, kolegové.

Kontrola je důležitá součást činnosti jakéhokoli státu. Myslím si, že bohužel v České republice těch kontrol jsou mraky. A bohužel musím konstatovat, že většina z těch kontrol není kontrola, ale buzerace. V tomto směru velmi oceňuji, že Nejvyšší kontrolní úřad se dal jinou cestou. Když čtete teorie, k čemu má sloužit kontrola, tak kontrola má především sloužit k poučení, má sloužit k nápravě a teprve potom k trestům. Existují tady instituce, které se soustřeďují na úplně něco jiného než na poučení toho kontrolovaného, aby se vyvaroval chyb.

Myslím si, že Nejvyšší kontrolní úřad, jak jsem již říkal, v poslední době, nebo za poslední léta udělal opravdu velký skok dopředu. Byl jsem samozřejmě jako člen vlády svědkem nejrůznějších kontrolních zpráv v době, kdy jsem byl ve vládě. Už tehdy jsme to nebrali jako jednoduchou věc a brali jsme to velmi vážně. Ale nicméně ne vždycky musím říct, že závěry potom obsahovaly to, co obsahovat měly. A také mnohé opakované kontrolní nálezy NKÚ svědčí o tom, že ne vždy si kontrolovaný uvědomil, že to poznání je skutečně poznání, kterým by se měl řídit, s kterým by měl pracovat. A mnohé instituce se soustředily na to, aby vyvrátily nebo nějakým způsobem zpochybnily to, co Nejvyšší kontrolní úřad ve svých zprávách uváděl.

Nicméně doba se mění a mám takový pocit, že dneska už se neodváží prakticky nikdo zpochybňovat kontrolní zprávy NKÚ. A já musím říct, že je čas od času čtu. Čtu to, co mě zajímá, nečtu samozřejmě všechnu tu spoustu zpráv, které NKÚ dává. Ale myslím si, že v tom prostoru kontroly je tady – a nakonec i z té zprávy, kterou máme my dneska k dispozici, tak je vidět nejen konstatování, ale zároveň i jakýsi návod, kam bychom se měli posunout. A v tomto smyslu je pozice NKÚ naprosto nezastupitelná.

Já se nemohu smířit, vaším prostřednictvím, pane předsedající, s panem kolegou Vystrčilem, který to zahájil tím, že když se budou kontrolovat obce, takže nebude čas tady na tyhle, a to že je záměr vlády, a předkládáte i tyto návrhy. Já si myslím pravý opak. Já si myslím, že by postupně měly být vytvořeny podmínky pro to, aby i obce měly tuhle zpětnou vazbu. A nakonec z toho, co Senát dělá, protože Senát se svým způsobem mnohdy vymyká z té běžné praxe našich rozhodovacích orgánů, a když jsme se tehdy zabývali tím rozšířením pravomoci NKÚ, tak jsme udělali to, co podle mě neudělal vůbec nikdo v celé republice, a rozjeli jsme se do okolních zemí. Zjišťovali jsme informace, jak to tam vypadá, co potřebujeme, nebo ne.

Vzácná shoda byla v tom, že i obce, ty kontrolované, oceňovaly právě to, že mají možnost kontroly Nejvyšších kontrolních úřadů v jednotlivých zemích. A to právě proto, že to je úřad nepolitický, netrestající, pokud tedy samozřejmě nepřijde na nějaký trestný čin. A naopak je to zpravidla v těch státech vždycky orgán, který poskytuje jakousi metodiku a spolupráci a obecné poučení z těch kontrolních nálezů. Samozřejmě to poučení je pro toho kontrolovaného, ale pokud ta instituce je schopna to konkrétní pochybení v řadě dalších potom sledování zobecnit a vytvořit z toho jakýsi obecný model, tak si myslím, že pro každého, kdo řídí veřejnou správu, je to to nejlepší, co může dostat. Protože nikdo z nás není natolik chytrý, aby se nevyvaroval chyb.

Takže v tomto smyslu samozřejmě tleskám a děkuji panu prezidentovi. A nejenom jemu, ale zejména jeho pracovníkům, protože ono to je také o tom, aby se postupně dával dohromady kádr lidí, kteří v tom Nejvyšším kontrolním úřadu pracují při těch kontrolách se znalostí věcí.

A to není určitě jednoduché. Takové lidi získat, udržet je, aby dlouhodobě na té věci pracovali. A pokud přijde, já pevně doufám, že i Senát změní v dalším období svůj názor na to rozšíření pravomocí NKÚ v tom smyslu, jak jsem říkal, tak samozřejmě si nemyslím, že může NKÚ hned v tom prvním okamžiku začít s tou kontrolou obcí, ale to první, co by měl začít dělat, vytvářet pro to postupné podmínky, to znamená tak, aby zaprvé ten náběh byl postupný, zadruhé aby se vytvářela i ta skupina odborníků, lidí, možná i těch, kteří dříve pracovali ve veřejné správě, kteří budou schopni objektivně posuzovat jednotlivé věci. Ne tak, jak to činí mnohé instituce v současné době.

Ten vlastní obsah té kontroly je samozřejmě varující. Nemůžeme si samozřejmě myslet, nikdy to nebude tak, že všechno bude v pořádku. Ale je smutné, jestliže český stát v této chvíli probíhá obdobím, které je nejšťastnější v celé jeho historii, kdy občané i tento stát se má v zásadě nejlépe, jak se měl kdykoli. My toho nedokážeme využít pro to, abychom tu situaci ještě zlepšili a navíc si vytvořili rezervy pro to, až bude hůř. Správa NKÚ o tom hovoří zcela přesvědčivě. Jestliže stavíme základní silniční síť tak dlouho, jak on tady popisuje, tak to samozřejmě znamená, že plýtváme neuvěřitelnými finančními prostředky. Já to teď nebudu rozebírat, protože to budu rozebírat při jiném zákoně, který tady máme. Otázka jiná zní: Máme se zabývat vládou, vyzývat vládu, aby něco dělala? Určitě ano, ale myslím si, že vláda už v této chvíli přistupuje k tomu, teď je úplně jedno, jaká v současné době je, jaká bude, ale věřím, že to už bude klasické, přistupuje k těm kontrolním zprávám jinak, než přistupovala v minulosti. Doufám, že to tak bude pravidlem. Ostatně, je to pravidlem i v jiných zemích. Já si myslím, že by bylo důležité, abychom se zamysleli nad tím, co pro to můžeme udělat my. Můžeme tady samozřejmě přijmout usnesení. Ale hlavní poučení by pro nás mělo být, proč je neefektivní ta veřejná správa? Protože mimo jiné my zákonodárci ji zavalujeme absolutními nesmysly, hloupostmi, složitostmi, se kterými se ta veřejná správa potom nedokáže nějakým způsobem vypořádat. Z jedné strany to vede k tomu, že ti schopní jsou zahlceni nesmysly, místo toho aby řešili skutečné problémy. Z druhé strany to znamená, že ti neschopní toho využívají k tomu, aby nemuseli dělat to, co je potřebné.

Takže já po 24 letech v politice a převážně regionální, protože to vždycky byla moje specializace, tak na podzim skončím. Chtěl bych si přát, aby Senát v tomto smyslu byl ještě důraznější, než byl doposud, a nepřipustil ty nejrůznější výmysly, které mnozí úředníci dělají proto, aby dokázali svoji existenci, ale ve své podstatě potom to stojí finanční prostředky, nervy a bohužel i strašná zklamání a nespokojenost občanů této země.

Měli bychom skutečně odmítnout to, abychom tady byli ve vleku nejrůznějších zdůvodnění, kdy někdo si to přeje, my to budeme dělat. Je to známé přísloví české, jestliže někdo jiný skočí do studny, tak ty neskočíš taky. Takže možná bychom se v tom měli tímto způsobem řídit, nejenom ve vztahu k té EU, jak tady říkal pan Babiš, ale ono všechno zlo nepochází z EU, my si toho zla hodně děláme sami. Dokonce bych si troufal říct, že rozhodující většinu, protože jsme mnohdy papežštější než papež.

Takže na závěr, co bych chtěl říct, jednak bych chtěl znovu ještě poděkovat. Zpráva je, myslím, jasná, bez jakýchkoli plytkostí a toho balastu, kterým jsme neustále zahalováni, zahlcováni, přes balast se nedostaneme k jádru věci. Jak jsem říkal, přál bych si, aby to, co tady bylo dneska řečeno, aby po nějakých 10 letech jsme, až tady jednou budete zase posuzovat další zprávu takovou, tak aby v řadě těch oblastí jsme byli přece jenom dál, než jsme v současné době.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Větrovský. Má slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážené paní kolegyně, páni kolegové, pane prezidente. Já si dovolím vám poděkovat ještě jednou, byť jsem tak učinil již při našem bilaterálním setkání. Já velice na té zprávě oceňuji její otevřenost a transparentnost. Mě tam velice zaujalo, že v podstatě každý se dozví, co ten který kontrolor NKÚ prováděl, které kontroly se zúčastňoval. Mně to velmi ostře kontrastuje například s počínám specializovaných finančních úřadů, které pořádají nájezdy na města a obce, když jsem žádal o plán kontrolní činnosti, žádal jsem o to, aby mi bylo sděleno, ti kteří kontroloři provádí ty nájezdy, tak dle jednacího řádu Senátu mi byly tyto informace odepřeny. Takže NKÚ je naprosto v antagonismu s tímto. Já mu za to děkuji.

Velice bych chtěl ocenit absolutní profesionalitu, která čiší jednak z pana prezidenta, ale i vůbec z práce NKÚ, já věřím tomu, že pokud bude zaručeno, že se odstraní například duplicity a multiplicity při kontrolách měst a obcí, bude ten NKÚ pouze jediným kontrolním orgánem, který zároveň bude na rozdíl třeba od těch specializovaných finančních úřadů také provádět metodickou činnost, tak je to jednoznačně krok správným směrem.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Milada Emmerová. Má slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedající, vážený pane prezidente. Jsem přesvědčena, že tento elaborát, který tady byl dnes přednesen, je naprosto poctivou prací. Sleduji činnost NKÚ už jenom proto, že jejím prezidentem je bývalý poslanec Kala, znám ho jako člověka super poctivého. Ten by jistě nesnesl, kdyby úřad, za který drží určitou záruku, tak aby nepracoval poctivě a tak, jak má. A protože je vám známo, že jsem ze zdravotnictví, tak bych chtěla říct, že rozšíření kompetencí NKÚ by se mělo rozprostřít přes všechny nemocnice v naší republice, poněvadž pokud se budou tyto kontroly dít podle toho, kdo je zřizovatel, tak prostě nebude jednotná zdravotnická politika, nebude jednotné a jaksi kvalitní zdravotnictví pro všechny naše občany.

Nemocnice mají jediného společného jmenovatele, a to jsou zdravotní pojišťovny. Jak jednají porůznu, to taky leckterý z vás zažil. Takže i to je potřeba jednotně posuzovat. Ministerstvo zdravotnictví ručí za úroveň veškerého zdravotnictví, tedy nejenom za svá zařízení, která má v gesci. Myslím, že tato zeď už byla prolomena v nedávné době, kdy byla kontrolována pražská Nemocnice Na Františku, která není podle mého v gesci ministerstva zdravotnictví, a přesto už se jí týkala některá nedopatření, snad přečiny nebo jak bych to měla nazvat. Takže ministr zdravotnictví ručí za úroveň veškeré péče. A to si všichni pamatujme. Každý budeme jednou lékaře potřebovat. I já jsem to nedávno zažila. Jsou v tom veliké rozdíly.

Moje známá mi včera sdělila, že kardiolog, u kterého je v dispenzární péči, jí odmítl předepsat lék Isoptin, poněvadž jí to má napsat praktický lékař. Ten má dovolenou. Takže ona je bez tohoto léku, který se jenom s velkým rizikem vysazuje. A tak dále. Kolegyně Šromová, lékařka, kroutí hlavou. Ano, všechno je možné.

Chtěla bych, aby se jednou provždy i pro mě vysvětlilo, proč některé nemocnice v naší republice jsou s vyrovnaným rozpočtem z jedné třetiny, proč z jedné třetiny jsou nemocnice v mírném zisku a proč z jedné třetiny jsou nemocnice v těžkém propadu. To se týká mého kraje, Plzeňského kraje. Ani vám tu nebudu prozrazovat to číslo, jak kraj podporuje tyto zadlužené nemocnice, protože z jednoduchého důvodu ho neznám pro letošek ani přesně. Ale stoprocentně je počítáno s tím SOHZ na příští rok a asi úplně donekonečna.

Myslím si, že kdyby se ty kontroly prostě sjednotily pro všechny nemocnice, podle pravidelného zadání v bodech z pozice ministerstva zdravotnictví, že by se odhalily všechny zločiny, nejenom rozdíly, v nákupu různě drahých instrumentů. Myslím si, že by konečně naše zdravotnictví se pozvedlo skoro ze dna. To vám říkám naprosto odpovědně, protože ty věci tam v té nemocnici také prožívám.

Myslím si, a to už tady jeden z kolegů řekl, že pozornost zaslouží samozřejmě léková politika, která se mi zdá na hotovém scestí, neboť máme registrováno 50 tisíc preparátů, což je samozřejmě mimo mysl každého lékaře. Ta bichle zvaná brevíř neustále tloustne. Účelnost toho prostě nevidím.

A úplně závěrem, že vítám návrh, že by se tímto měly zaobírat jednotlivé výbory Senátu, měly by přijmout určitá ustanovení, závěry, ty by se potom měly řešit, možná zrovna na vládní úrovni. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A zatím poslední do rozpravy je přihlášena paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane prezidente Kalo, milí kolegové. Já se přiznávám, že ještě se nedokážu orientovat, jak vlastně vykročit, co se s tím dá dělat. Kladu si otázku, že by to patřilo do Hospodářských novin. Na druhou stranu se obávám, že by to působilo jako poplašná zpráva, nevím, do jaké míry je to, nebo není, správná cesta. Víme, říká se, všude se krade. Ale probůh, tohle právě je též o určitých ekonomických zločinech, ale je třeba hledat správnou cestu.

V této době se točíme kolem GDPR, že je to ochrana občanů a tak dále. Nikdo nerozumí, k čemu to vlastně bude dobré. Tady máme taková fakta díky kontrolnímu úřadu, díky NKÚ, se kterými se domnívám, že je třeba spolupracovat, ale nemyslím si, vy víte, pane prezidente, určitě lépe, jak vlastně vykročit, aby první byla kontrola a druhá byly závěry z té kontroly.

Je škoda, že odešel pan premiér. Myslím si, že by to měl slyšet a reagovat na to. Ale je to, jak to je.

Takže velké díky, myslím si, že by byla velká škoda, kdyby se nějakým způsobem závěry této kontroly... Myslím si, že by měly odeznít aspoň po kouskách, abychom byli schopni to nějak přijmout za fakta a tak. Já nad tím budu přemýšlet, ale vy asi nějakou cestu máte, kudy vyjít, jak vlastně s těmi závěry, které připadají, že je to fake, že to není pravda, jak s nimi naložit. Čili velké díky. Jsem ráda, že jsem měla možnost si poslechnout tuto smutnou zprávu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prozatím poslední.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Jednak děkuji panu prezidentovi za to, že mi sdělil, že těch závěrů kontroly bylo 32. Já jsem to z toho úplně nepochopil, protože tam bylo 32, řekněme, nějakých provedených kontrol, tím pádem že je z každé kontroly jeden závěr, mi nebylo úplně jasné. Ale to není to, proč jsem se přihlásil, to hlavní. Já tedy velmi málokdy nesouhlasím s panem kolegou Martínkem. Velmi si vážím paní kolegyně Emmerové. Přesto si dovolím říci, že si myslím, že hlavní zprávu, která plyne z toho, co jsme se dozvěděli ze zprávy NKÚ, není to, že by bylo dobré, kdyby NKÚ kontroloval všechny nemocnice a ještě obce a ještě všechny další, abychom to potom mohli porovnávat. Hlavní zprávou je, že ty managementy nefungují, že ty managementy, ti, kteří řídí tyto instituce státní, nemocnice a podobně, nefungují. Protože na různé supermarkety nechodí žádné NKÚ. A přesně se nikdy nestane, že by v supermarketu ten obchodní zástupce nakupoval potraviny dráž než za nejlepší cenu. Neděje se to. A nemají NKÚ. A nepotřebují ho na to, aby si to zorganizovali. To je prostě jinak. Tady nefungují ty managementy. Tady je špatně řízený veřejný sektor. NKÚ nám říká, vy špatně řídíte nemocnice, z hlediska nákupní politiky. To je možné zlepšit, aniž bychom dělali další porovnání s krajskými nemocnicemi a podobně. Ta základní chyba je jinde. A to je podle mě ta hlavní zpráva, kterou by se měly odpovědné orgány zabývat. Jestli my je k tomu vyzveme, buď usnesením výborů, protože dneska to na plénu nemáme zajištěno, to je prostě zase naše odpovědnost. Ale velmi prosím, abychom to nebrali tak, že tím, že zvýšíme kontrolní činnost, zabezpečíme lepší fungování podniků. Bude více kontrolorů, nic moc se nezmění, protože to hlavní je, abychom si uvědomili, co ty kontrolní zprávy pro nás mají znamenat z hlediska těch výkonných funkcí, které byly kontrolovány.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A předpokládám, že pan prezident NKÚ se bude chtít vyjádřit k rozpravě. Takže máte slovo, pane prezidente.

Miloslav Kala:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já budu velmi stručný, i když mě napadá spousta věcí, o kterých bychom měli vést debatu, nabízím ji, jsem k ní připraven, kdykoliv budete mít zájem, ať už na výboru nebo na jakémkoliv jiném fóru.

Ta první věc, chtěl bych vám poděkovat za ta slova uznání. Věřte tomu, že těch 461 zaměstnanců z toho bude mít radost, že je to povzbudí k tomu, aby dál pracovali u nás na NKÚ. Je to strašně důležité. Takže za to vám moc a moc děkuji.

Ta druhá věc, já jsem tak nějak pochopil, někdo z vás říkal, že ta zpráva je šílená nebo že prostě to byly facky nebo něco takového. Tak já jenom zdůrazňuji, že všechno, co jsem tady říkal, tak dostáváte postupně v těch 32 týdnech vždycky v pondělí jako informaci o skončené kontrole. Bohužel, v tom mediálním prostředí čteme jenom ty titulky, takže tam prostě něco zazní. Ale tato fakta, která jsem tady uváděl, nebyla z titulků novin nebo internetových zpráv, ale to byla fakta z těch našich kontrolních závěrů, to znamená z těch zpráv, které dostáváte, jsou k dispozici, které si můžete přečíst. Samozřejmě, byly zkoncentrovány tak, abych vás upozornil na ten problém.

Třetí problém, ta kontrola obcí a ten problém rozšíření působnosti, který se tady diskutuje, já vím, že jsme tady nedávno se tím docela vážně zabývali, skončilo to, jak to dopadlo. Ten hlavní důvod, proč potřebujeme kontrolovat obce, není to, co tady zaznívá, ale je to, že v okamžiku, kdy na nějakou tu cestu lesní, o které jsem mluvil, přidá obec jednu korunu, tak NKÚ to už nemůže zkontrolovat. To je ten problém. Takovýchto akcí, nejde nám o lesní cesty, ale prostě celé školství, zdravotnictví, sociální služby a tak dále, všechny ty obrovské systémy, které ten stát provozuje, tak všechny jsou provozovány nějak sdíleně z těch státních prostředků a veřejných prostředků. Na to, abyste změřili jejich účinnost, vyjádřili se k té efektivnosti, měřili ta 3E, to všechno, co my se profesionálně snažíme dělat, tak prostě na to vám chybí nějaký segment toho financování, na který nedohlédnete. A potom to nemůžete srovnávat ani s těmi okolními zeměmi, ani v těch jednotlivých letech, ani mezi sebou navzájem. V tom to je důležité. V tom je to důležité. Ty všechny ostatní věci, že budeme kontrolovat, jestli se koupily levně kopačky nebo něco takového, nebo hasičům nějaká výstroj, to je prostě zástupný problém. Ale toto je to důležité, proč NKÚ by mělo tu působnost dostat.

A poslední věc, o které hovořil pan senátor Vystrčil, co je tou hlavní zprávou. Ano, Já souhlasím s tím, že je to poukázání na to, ale nejenom na management institucí, ale na celkový systém, jak funguje. Zmínil jsem ve zprávě dvě čísla – před pěti lety jsme spočítali, že kilometr dálnice stojí 350 mil. Kč, teď jsme spočítali, že za další čtyři roky je to v průměru 150 nebo 160 mil. Kč. Tvrdím, že NKÚ na tomto výsledku má svůj podíl. Kdo si to pamatujete, kolikrát jsem byl v televizi, kolikrát se o tom psalo v novinách, kolikrát jsme říkali, že dálnice v České republice jsou dražší než v Německu, tak tím jsme nasvítili tento problém a přinutili jsme management, který je za to zodpovědný, aby se tím zabýval. Je samozřejmé, že v první fázi bylo – srovnáváte nesrovnatelné, nerozumíte tomu, bagatelizace atd. Ale tím se nemůžeme nechat zastavit, musíme dál na to poukazovat. A podívejte se, že to výsledek má! Teď už se objevují zase zprávy – teď už je to na dně, teď už to zase poroste. A my brzy přijdeme se zprávou, ve které ukážeme, že to na dně není, že pořád ještě je to víc, než v Německu, ale už ne tolik.

V tomto to má smysl, a to je podle mého názoru tou hlavní zprávou – nasvítit jednotlivé problémy. A můj výčet toho tuctu nebyl vyčerpávající, byla to jenom určitá výseč. Ale jde o to nasvítit na ně tak, aby se o ně zajímala veřejnost, novináři, vy jako politici, aby vláda byla nucena tyto věci řešit a aby je neřešila tím, o čem jsem mluvil na začátku, že ustavíme další komisi a přidáme nějaká další opatření. Tento systém se musí inspirovat v těch zemích, kde se jim to podařilo trochu lépe. A to je podle mne cesta přenastavit tyto systémy tak, aby efektivnost byla skutečně dosažena.

Ještě jednou moc děkuji za možnost představit naši výroční zprávu a za její příznivé přijetí a těším se kdykoliv na diskusi nad těmito tématy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také i my děkujeme, pane prezidente. A prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k průběhu rozpravy.

Senátor Jaromír Strnad:  V rozpravě vystoupilo šest senátorů a senátorek, z toho jeden senátor dvakrát. Žádný z vystupujících nepřišel s žádným konkrétním návrhem. Zazněl tady pouze jediný návrh, a to vzít zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2017 na vědomí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor Jaromír Strnad. Je zde požadavek na vaše odhlášení a na zpětné přihlášení. Všechny vás odhlašuji a můžete se zase přihlašovat.

V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 13 registrováno 53, kvorum 27, pro 53, proti návrhu nikdo. Návrh byl schválen a končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu i zastupujícímu garančnímu zpravodajovi Jaromíru Strnadovi.

Kolegyně a kolegové, vyhlašuji nyní polední přestávku do 15.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 14.04 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.01 hodin.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážené kolegyně a kolegové. Budeme pokračovat v jednání 16. schůze Senátu. Dalším bodem je

 

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2017

Tisk č. 255

Je to senátní tisk č. 255. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí paní veřejné ochránkyně práv paní Anny Šabatové na našem jednání. A o tom budeme po znělce hlasovat.

V sále je v tuto chvíli přítomno 37 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 19.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování bylo registrováno 40 senátorek a senátorů, kvorum 21, pro 28. Návrh byl přijat.

Vítám paní ombudsmanku. Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 255. A nyní poprosím paní Annu Šabatovou, aby nás se souhrnnou zprávou seznámila. Vítejte, paní ombudsmanko!

Anna Šabatová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Prostřednictvím výroční zprávy si vás dovoluji seznámit s výsledky své činnosti za uplynulý rok tak, jak mi zákon ukládá, chránit lidi před problematickým jednáním správních úřadů, systematicky navštěvovat různá zařízení a chránit tak lidi před špatným zacházením a pomáhat obětem diskriminace.

Pokud jde o základní a původní působnost veřejného ochránce práv, tedy vyřizování stížností na úřady, obdrželi jsme 8.191 podnětů, z toho 68 těch, jimiž se mohl ochránce zabývat, tedy podnětů k působnosti. Zahájili jsme přes 750 šetření, pochybení úřadů nebo diskriminaci jsme zjistili ve dvou třetinách šetření. Úřady pochybení až na výjimky napravily. Nejvíce podnětů se týkalo tradičně sociálního zabezpečení. Tvoří čtvrtinu podnětů k působnosti a jejich množství trvale roste meziročně o 6,5 %. Stěžovatelé stále více žádají o pomoc s přiznáním příspěvků na péči, dávek pro osoby se zdravotním postižením, nemocenského, důchodu či sociálního zabezpečení s cizím prvkem.

Problémům vyvolaným samotnou právní úpravou se snažíme předcházet. Uplatnila jsem 108 připomínek k 18 návrhům zákonů. Zhruba u poloviny jsem uspěla buď zcela nebo částečně. O dobrou správní praxi usilujeme i prostřednictvím školení, kulatých stolů a konferencí -celkem jsme jich uspořádali 65 – a také různých systémových šetření a výzkumů. Vydali jsme také tři sborníky stanovisek ochránce z oblasti Rodina a dítě, to již druhý v pořadí, Dávky pomoci v hmotné nouzi a Občanství Evropské unie. Vydali jsme také Desatero dobré praxe sociální práce při řešení obtížné životní situace, a to proto, aby sociální pracovníci věděli, pokud přešetřujeme jejich činnost, jaká jsou kritéria, jimiž se při kontrole řídíme.

Loni jsme navštívili v oblasti prevence proti špatnému zacházení 22 zařízení. Šlo o léčebny dlouhodobě nemocných, policejní cely a psychiatrické nemocnice a tam se zaměřením na ochranné léčení. Zahájili jsme sérii návštěv domovů pro osoby se zdravotním postižením. Zjištění z návštěv daného typu zobecňujeme v souhrnných zprávách. V loňském roce jsme vydali takovou zprávu z návštěv léčeben dlouhodobě nemocných a policejních cel. Tam pak vedu další jednání s úřady.

Pokud jde o ochranu před diskriminací, podnětů s námitkou diskriminace bylo 384 a lze říci, že průměrně zjistíme diskriminaci u 7 % případů, resp. máme ji za vysoce pravděpodobně prokázanou. Je také část případů, kdy máme silné podezření, ale vzhledem k tomu, že poskytujeme metodickou pomoc, jsme velmi obezřetní, abychom tvrdili, že šlo o diskriminaci a člověka třeba nevehnali do nějakého řízení, které by nemuselo dobře dopadnout. V této oblasti je to bohužel tak, že často se namítanou diskriminaci nedaří prokázat, ale ani ji vyvrátit.

Lidé diskriminaci namítají nejčastěji v oblasti práce a zaměstnávání a také podnikání. A nejčastěji je důvodem zdravotní postižení. V loňském roce se na nás obrátilo 84 lidí, kteří trpí nějakým zdravotním postižením a měli dojem, že jsou diskriminováni.

Každým rokem mám také několik legislativních doporučení pro Poslaneckou sněmovnu. Jde většinou o drobné věci takového typu, kde se domníváme, že mohlo také dojít k opomenutí zákonodárce. A to se stalo i letos. Navrhla jsem, aby byla zrušena povinnost předkládat v úředním styku doklady ze zvláštní matriky. Tady tedy nejde o opomenutí, ale podle našeho názoru jde o relikt z minulých časů. Zvláštní matrika ve většině zemí neexistuje, nebo jen dobrovolná. A my se setkáváme s velmi dlouhými lhůtami například pro dítě, které se narodí v zahraničí a domníváme se, že v dnešním otevřeném světě je zvláštní matrika jakýsi přežitek minulosti.

Požadujeme také, aby byl zakotven přestupek postihující špatné zacházení v zařízeních sociálních služeb. Jde o to, že neexistuje skutková podstata přestupku, když jde třeba o dost velké zanedbání pracovníků sociálních služeb, a jediný teoreticky možný postih je až trestní postih. A víme, že trestní řízení je ultima ratio a že některá pochybení nedosahují intenzity trestných činů. Podala jsem několik trestných oznámení v souvislosti s poskytováním sociálních služeb a všechna byla odložena. Mohu to na jedné straně chápat, ale neexistuje mírnější typ postihu, který by byl více odpovídající dané situaci a chránil by velmi křehké osoby v těchto zařízeních.

Požadujeme také upravit jasná pravidla řízení, v němž zdravotní pojišťovny rozhodují o některých zdravotnických službách, mj. také o řízení podle § 16. Každá pojišťovna to dělá jinak, není to sjednocené a domníváme se, že to je špatně. Byla bych ráda, kdyby byla zrušena podmínka sterilizace pro úřední změnu pohlaví u trans lidí.

Je to situace, která byla už judikována Evropským soudem pro lidská práva a v zásadě se od ní postupně ve všech zemích upouští, resp. v mnoha zemích upouští a ve většině zemích dnes už není podmínkou sterilizace k úřední změně pohlaví. Také jsem upozornila na potřebu osvobodit od daně z nabytí nemovitostí pro nové bytové jednotky v rodinných domech, kde už mezitím se ujal tohoto návrhu jeden poslanec. Ráda bych řekla, že letos po delší době Poslanecká sněmovna všechny tyto moje návrhy a ještě tři další z loňského roku, protože loňská zpráva se vůbec nestihla projednat v Poslanecké sněmovně, zahrnula do usnesení, jímž uložila vládě se v ní zabývat a rozhodnout, jak bude dále postupovat. Pokud jde o věci, které se obvykle zmiňují, na všech úkolech se podílelo včetně uklízeček, řidičů a dalších osob 136 zaměstnanců Kanceláře Veřejného ochránce práv a hospodařili jsme 123 678 000 Kč. Dovolte, abych vám poděkovala za spolupráci, kterou jste mi poskytli ve výborech a mám jako vždy radost spolupráce se Senátem, který je pro mě příjemnějším prostřednictvím než Poslanecká sněmovna. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní ombudsmanko, zpráva byla přikázána ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku č. 42, která není přítomna, nejsem si tedy jistý, zda podepsala souhlas se zpracováním osobním údajů, která je omluvena, zastoupí pan senátor č. 3, který předpokládám podepsal, je to pan senátor – podepsal, pane senátore? Podepsal, podepsal. Takže pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pane předsedo, GDPR není žádná show. GDPR je taková věc, která by nás měla stále zajímat a měli bychom proti takovým nesmyslům bojovat. Toto byla jedna ukázka toho boje. Protože to, co jsme tady podepisovali na celou stránku a podepisuje to celá republika a jsou to tuny papírů, ekologové musí plakat. Takže já z toho nedělám žádnou show. Show z toho udělali ti, kteří přijímali takováto nařízení. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní Šabatová. Dovolím si zastoupit paní senátorku. Ona již také podepsala, takže Emilii Třískovou, s tím, že to nejpodstatnější tady paní ochránkyně řekla z těch činností doporučení Poslanecké sněmovně i vztahy s ústavními institucemi. Ta zpráva je dál dělena podle kapitol. Jedna se zabývá rodinnou, zdravotnictvím a prací. O sociálním zabezpečení už tu byla řeč. Další je věnována veřejnému pořádku. Potom problematice stavebního řádu. Jedna je věnována justici, potom i dohledu nad omezováním osobní svobody a poslední část pak věnována rovnému zacházení a diskriminaci.

Mně nezbývá teď nic jiného než konstatovat, že ústavně-právní výbor jednomyslně přijal usnesení, kde doporučuje schůzi Senátu vzít tuto zprávu na vědomí; a ve druhém a třetím bodu, tak jak už je obvyklé.

Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání této souhrnné zprávy výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 255/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Zuzana Baudyšová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. (Poznámka předsedajícího: Na pana senátora se neobracejte, ten vás nepřihlásí... Ten má sám se sebou problém...) Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená a milá ochránkyně práv, milí kolegové. Projednávaný materiál, kterým je Zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2017, byl předložen Senátu 29. března letošního roku.

Tento tisk je zároveň projednáván Poslaneckou sněmovnou jako sněmovní tisk č. 134. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který na své schůzi 18. dubna přijal k tomuto tisku následující usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 255/1. Jestli dovolíte, přečtu usnesení:

Senát Parlamentu ČR, 11. funkční období, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, ve svém usnesení 124 ze 17. schůze, která se konala 18. dubna k souhrnné zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2017 sděluje následující:

Po úvodním slovu předsedy výboru pana senátora Zdeňka Papouška, po odůvodnění souhrnné zprávy Mgr. Anny Šabatové, Ph.D. veřejnou ochránkyní práv, po zpravodajské zprávě senátorky Baudyšové a po rozpravě výbor:

I. Bere na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2017.

II. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2017.

III. Určuje zpravodajkou pro projednání senátního tisku č. 255 na schůzi Senátu Parlamentu ČR na dnešní schůzi senátorku Zuzanu Baudyšovou.

IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Zdeňka Papouška předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Čili toť vše v usnesení a myslím si, že paní ombudsmanka nám sdělila velmi hezky, co obsahuje výroční zpráva veřejné ochránkyně práv za loňský rok, takže domnívám se, že jsme tu úlohu již naplnili. (Dotaz na předsedu: Mohu se posadit?)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, děkuji vám, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám rozpravu. Do diskuse je přihlášena paní senátorka Šárka Jelínková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji. Dobré odpoledne, pane předsedající, paní veřejná ochránkyně práv. Dovolím si dotknout se jednoho bodu z vaší zprávy, a tou je kontrola kvality poskytovaných služeb, zařízení sociálních služeb a především ochrana práv uživatelů těch, kteří v těchto službách pobývají. Nevím, jestli je vám známo, tak na ministerstvu práce a sociálních věcí došlo v uplynulých dnech k tomu, že byla ukončena spolupráce s externími spolupracovníky expertními inspektory kvality sociálních služeb, kteří byli důležitým a kvalitním prvkem v tom kontrolním systému, který máme uzákoněný v zákoně o sociálních službách. Je to velmi čerstvá informace, se kterou pracuji. Chceme samozřejmě interpelovat vládu, ale jelikož ministerstvo v současné době není personálně obsazené, tak není teď koho interpelovat.

Ale chci vás o tom také informovat, abyste o tom věděla a třeba i ve spolupráci s námi směrem k MPSV vyslala signál, že tento krok není určitě krokem správným směrem. Kvalita sociálních služeb, posun a vývoj může být snížen. A dohled nad tím,a by byla dodržována práva osob v zařízeních sociálních služeb je opravdu ohrožena. Zvláště v současné době, kdy víme, že všechny profese trpí personální nouzí, sociální služby tomu nevyhýbaje, tak je potřeba určitě tady tuto kontrolu, aby byla jak ze strany vás, tak i ze strany inspekce kvality sociálních služeb dodržena minimálně na stejné úrovni. Nebo samozřejmě by mělo docházet dle mého názoru i k jejímu rozvoji a zkvalitňování. Ale tímto krokem ministerstvo šlo o krok zpět. Takže spíš vás žádám jen o spolupráci tady v tomto, aby se na Ministerstvu práce a sociálních věcí nad tím zamysleli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Doubrava. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Já bych se chtěl dotknout jedné věci. A to ve věci, no, budu používat romská komunita.

Paní Šabatová, mohu vám uvést x-důkazů o tom, že při hodnocení této komunity vycházíte z nepravdivých a neověřených údajů. Příklad vám mohu dát - Janov, Litvínov apod., kde očividně jste komunikovala a rozsáhle komunikovala s mosteckým bytovým družstvem a údaje, které jste tam uváděla, byly naprosto mimo realitu.

Šlo o to, že si tam někdo postěžoval z romské komunity, a vy, aniž byste věděli, tak jste vyrukovali na družstvo, okamžitě jste reagovali - xenofobové, rasisti a já nevím, co všechno, na tom, že nemají právo romskou komunitu otravovat, řeknu-li to zkráceně. Ale vůbec jste se nezajímali o to, čím a jak moc romská komunita otravuje tu majoritu. Takže já bych vás chtěl poprosit, abyste napříště, pokud takováhle jednání povedete, takováhle šetření povedete, abyste vycházeli z reality a ze skutečné věci, nebo ze skutečné znalosti toho problému a věci. Za to bych vám poděkoval.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já mám jednu připomínku k práci toho celého aparátu ombudsmanky. Stalo se to tento rok v jednom našem zařízení. V Domově důchodců ve Zlíně udělali kontrolu naši spolupracovníci a došlo k tomu, že objevili, že sestry a lékaři, kteří tam pracují, od pacienta, který užíval jeden druh léků a zemřel, tak vzhledem k tomu, že půl krabičky zůstalo nevyužito tou jeho smrtí, tak použili tento lék u jiného pacienta, kterému ho dávali dál. Tím šetřily prostředky našeho státu.

Toto bylo shledáno jako pochybení až tak zásadní, že o tom vaši mladí spolupracovníci informovali tisk. Takže to dopadlo tak, že ve veřejnosti to bylo prezentováno téměř tak, jako by se tam děly kdo ví jak nekalé věci. Já jsem tu situaci nechal prověřit, nebudu vás tím unavovat, je ve zkratce taková, jak jsem ji popsal teď. Protože jsem taky nevěděl, jestli tam nedochází k nějakým jiným záležitostem. Nicméně ta informovanost a ten zásah do veřejnosti byl vážný. Myslím, že tam ze strany vedení toho příslušného zařízení proti vám – teď myslím proti úřadu a možná konkrétně proti těm, kteří to způsobili, bude vedeno nějaké soudní řízení na ochranu osobnosti. Ale to není tak důležité.

Důležité je to, že by váš úřad měl dbát při své práci také na ochranu nejen těch, kteří tu ochranu potřebují, ale také dbát na určitou diskrétnost v těchto věcech, až se skutečně vyjasní, o jaké pochybení šlo. Tak nás to poškodilo. Samozřejmě díky tomu, že tato zařízení jsou plná, tak nás to zřejmě, doufám, neohrozilo tak, že by se od nás lidé odhlašovali, protože to zařízení je potřebné. Ale ono pracuje dobře a jenom díky chybě vašich spolupracovníků se zvedla vlna velké nevole, kterou jsem potom já musel řešit osobně, právě nařízením šetření v tom domově, co se vlastně stalo. A zjistilo se, že to byla skoro bych řekl možná nějaká chyba, ale určitě ne ani úmyslná, ani nikoho nemohla poškodit. Šlo skutečně jen o tady tuto záležitost.

Takže by bylo dobře, kdyby ten váš úřad sice informoval o své práci veřejnost přes média a tisk, ale bylo by dobře, kdyby je informoval správně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Vosecký, má slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych vás, paní ochránkyně, chtěl požádat o takovou maličkost. Já jsem si ty informace neprověřoval, ale když byla kauza Krásná Lípa, tak jsem se stavil na pivo v Krásné Lípě. A tam se povídá, lidi povídají, je to celá Krásná Lípa, že tam byly nějaké neshody, na váš podnět tam byla poslaná Česká školní inspekce, Česká školní inspekce provedla šetření. S tím šetřením vaši pracovníci nebyli spokojeni a požadovali po České školní inspekci, aby ho přepracovala. Nevím, jak to dopadlo dál, ale původní inspektoři, kteří se účastnili té inspekce, odmítli tento protokol podepsat.

Já bych vás chtěl poprosit, abyste celou situaci prošetřila, protože si myslím, že i vy máte nějaké povinnosti. Jestliže jiný státní orgán dojde k nějakému závěru, který se vašemu orgánu nebo vašim lidem nehodí, tak byste ho měla respektovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem se rozhodl vystoupit v reakci na pana kolegu Doubravu, protože si myslím, že možná, byť to bylo nevědomky, tak přesto takováto rasistická a xenofobní slova by tady neměla zaznívat.

Protože tvrzení, že romská komunita někoho obtěžuje, je typicky stereotypním a xenofobním výrokem. Může někoho obtěžovat, nebo chovat se protiprávně, nebo neslušně konkrétní Rom, nebo konkrétní Nerom, ale ne romská komunita. To je právě celý ten problém, že je potřeba rozlišovat na úrovni odpovědnosti konkrétních lidí za jejich jednání. Takovéto zjednodušování a stereotypizace nemůže vést nikdy k ničemu dobrému. Čili já bych velmi prosil, aby se tady podobné výroky na půdě Senátu neobjevovaly.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je opět pan senátor Jaroslav Doubrava, zřejmě v reakci na ta slova. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem uvedl romskou komunitu v Janově u Litvínova. To znamená, přijeďte se tam podívat a uvidíte, o čem hovořím. Já jsem nemluvil obecně o Romech, jako o minoritě, já jsem mluvil o konkrétní komunitě v Janově.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, vysvětleno. Do rozpravy se nikdo další nehlásí, takže rozpravu končím a ptám se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit? Určitě chce. Máte slovo, paní ombudsmanko.

Anna Šabatová:  Děkuji. Nejdřív bych se vyjádřila k paní senátorce Šárce Jelínkové, že jsem nevěděla tu informaci a budu jí věnovat pozornost. Děkuji.

Pokud jde o komunikaci s Krušnohorem, já jsem nevedla žádné šetření v Janově. Já jsem pouze upozornila Krušnohor, že na svých stránkách má protiprávní vyjádření, urážlivá, a požádala jsem ho, aby je odstranili. Ani jsem to nepublikovala. Prostě jsem je vyzvala, aby ty urážky ze svých stránek odstranili a oni to nakonec učinili.

Zařízení ve Zlíně si nevybavuji teď zcela konkrétně, ale pravděpodobně jsme konstatovali pochybení v nakládání s léky. Tak, jak jste to popsal, tak to nepochybně chybné nakládání s léky je. A domnívám se, ale to teď nevím stoprocentně, že jsme to nemedializovali, protože běžně tu komunikaci nemedializujeme. Až když se ta výměna informací skončí, tak to anonymizovaně dáváme na internet. Takže úplně mi není jasné, jak se ta informace dostala do veřejnosti, ale pochybení to nepochybně bylo. Bylo vytčeno. A v tuto chvíli si nevzpomínám, protože takových doporučení jsou stovky, jak zařízení zareagovalo. Ale na tom je právě postavena ta naše práce, že my to zkontrolujeme, vytýkáme a čekáme opatření k nápravě. Medializujeme pouze sankčně a skoro si s jistotou dovolujeme tvrdit, že jsme tady sankci nepoužili. Ale musela bych se podívat konkrétně.

A pokud jde o Krásnou Lípu, ano, je pravdou, že na náš podnět tam šetřila Česká školní inspekce. Shledala tam řadu pochybení a není mi známo nic mi o tom, že by někdo odmítl podepsat protokol. Já jsem posoudila to šetření inspekce a měla jsem dojem, že by měli přijmout ještě nějaká další opatření, aby se ten stav, který tam vznikl, odstranil. Ale není mi známo, že by někdo odmítl podepsat nějaký protokol, ale je pravdou, že jsem šetřila Českou školní inspekci. S řadou věcí jsem s ní souhlasila. A nesouhlasila jsem nakonec s tím, že nevyvodili ze svého šetření žádný závěr, který jim zákon umožňuje. Tím to ovšem skončilo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Prosíme paní zpravodajku garančního výboru, aby zhodnotila průběh rozpravy a předložila návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování. Paní zpravodajko.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové. Při dnešním pracování s Výroční zprávou veřejné ochránkyně práv za rok 2017 vystoupilo v průběhu jednání 6 senátorů a paní ombudsmanka. Vzhledem k tomu, že jsem již celé usnesení, pane předsedající, četla, mám ho znovu přečíst?

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Přečtěte ještě pro jistotu.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Ještě jednou. „Senát Parlamentu ČR, 11. funkční období, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, 124. usnesení ze 17. schůze, která se konala 18. dubna 2018. K souhrnné Zprávě o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2017. Jedná se o senátní tisk č. 255. Po úvodním slovu předsedy výboru pana senátora Zdeňka Papouška, po odůvodnění souhrnné zprávy paní magistry Anny Šabatové Ph.D, veřejné ochránkyně práv, a po zpravodajské zprávě senátorky Zuzany Baudyšové a po rozpravě výbor zaprvé – bere na vědomí souhrnnou Zprávu o činnosti veřejné ochránkyně práv za rok 2017. Zadruhé – doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí souhrnnou Zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2017. Zatřetí – určuje zpravodajkou pro projednání senátního tisku č. 255 na schůzi dnešního Senátu Parlamentu ČR na dnešní schůzi senátorku Zuzanu Baudyšovou. Začtvrté – pověřuje předsedu výboru senátora Zdeňka Papouška předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Podepsán Zdeněk Papoušek vlastní rukou, předseda výboru, Václav Homolka, ověřovatel výboru, Zuzana Baudyšová, zpravodajka výboru.“

Jestli dovolíte, tak bych poděkovala paní Šabatové za to, že musela čekat do odpoledních hodin, za její trpělivost a samozřejmě i za vaši práci a práci celého kolektivu VOP.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní zpravodajko, a můžeme přistoupit po znělce k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 15 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 58, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Já děkuji navrhovatelce, oběma zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

A dalším bodem našeho jednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 304

Senátní tisk č. 304. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 304. Návrh uvede zástupce skupiny navrhovatelů, poslanec Martin Kolovratník, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo.

Poslanec Martin Kolovratník:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, přeji vám dobré odpoledne a moc děkuji za pozvání.

V úvodu svého vystoupení to malinko odlehčím. Prozradím, že jsem tady coby zástupce předkladatelů podruhé v životě. A poprvé v životě to bylo asi před třemi lety s tímto zákonem, s poslední novelou tohoto zákona. Dnes se tedy s tou takzvanou čtyři sta šestnáctkou mezi vás vracím. Takže to je i pro mě do jisté míry trošku symbolika.

Já k tomu zákonu asi jenom velmi stručně uvedu, jak ten nápad celý vznikl a jak to také proběhlo v Poslanecké sněmovně. A nebudu vás příliš zatěžovat detaily jednotlivých pozměňovacích návrhů. Protože zaprvé jsme je už projednali s řadou z vás a vašich kolegů na vašich třech výborech, a spíš počítám s tím, že určitě se tu rozproudí debata, že na mě budete mít otázky na tělo, kterým budu připraven čelit a rád je potom zodpovím v rozpravě.

Jedná se tedy o zákon, který je zákonem speciálním. Je to zákon, který tedy urychluje výstavbu dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Je to zákon z roku 2009. Vlastně ta současná podoba i ten můj odkaz, když jsem tady byl naposledy, do něj vtělila to, co se v praxi velmi osvědčilo. To, co funguje, je současný systém především získávání pozemků potřebných pro stát, pro státní investory, Ředitelství silnic a dálnic a nebo pro Správu železniční cesty, případně Ředitelství vodních cest, když získává od občanů majetek, pozemky nutné pro výstavbu těch liniových staveb. Vy, kteří se o tu problematiku zajímáte, je to ten takzvaný osminásobek ceny, který se majitelům nabídne na dobu

90 dnů. A pokud tedy nedojde ke shodě, není možné udělat směnu pozemků, není dohoda s majitelem, tak poté se přistupuje k tomu takzvanému vyvlastnění za dvojnásobek.

Tohle v tom zákoně zůstalo a dlouhodobě jsme na resortu dopravy diskutovali některé možnosti, řekněme zlepšovací návrhy, jak přípravu staveb urychlit.

Tady jenom připomenu obecně, že dneska příprava ať už dálnice nebo silnice 1. třídy, železničního koridoru, u nás v České republice opravdu trvá nepřiměřeně dlouho. Je to v průměru 12 let i více. Takže my jsme se zamýšleli, jak to udělal, jak tomu pomoct, aby se to trošku zkrátilo. Už před více než rokem některé z návrhů jsme se snažili zařadit do tehdejší novely stavebního zákona, do té velké. Řada z vás si ji bude pamatovat, protože jste ji také diskutovali a projednali. Ve sněmovně byla na jaře loňského roku. A v rámci toho velkého balíčku stavebního zákona jsme měli několik návrhů i pro tento zákon 416.

Vzhledem k tomu, že loni jsme měli těsně před sněmovními volbami, tak už nebyla politická vůle, nebyly tedy ty návrhy přijaty. My jsme se k nim vrátili a oprášili jsme je. A to je asi ten jeden z důležitých momentů a i pro vás vysvětlení, proč to není vládní návrh, proč to není ministr nebo zástupce vlády, proč je to poslanecká iniciativa? My jsme se dohodli, že to bude takový – a teď mi prosím promiňte ten výraz – „hotfix“ – zlepšovák, rychlé zlepšení, na kterém získáme dohodu v Poslanecké sněmovně v nějakém rychlejším režimu. Ale že nemáme ambici toho tzv. velkého liniového zákona, nebo zákona o liniových dopravních stavbách. Takže pouze jenom vylepšujeme ten zákon stávající.

Ve sněmovně se nám povedlo dosáhnout toho, že zaprvé – na začátku února, když jsme ten návrh podávali, tak se od něj podepsali zástupci všech devíti poslaneckých klubů. Opravdu všech devět klubů je tedy pod tím návrhem podepsáno. To je podle mě první důležitá věc. A ta druhá, možná ještě důležitější, povedlo se nám tu dohodu udržet. To znamená, během toho pečlivého projednávání jsme se scházeli ať na výborech, řekněme v té oficiální struktuře nebo proceduře sněmovny, přes několik prodloužení termínu hospodářského výboru, tak jsme se scházeli i neoficiálně v pracovních skupinách prakticky každý týden.

A povedlo se dosáhnout toho, že když ve finále v závěru června byl ten zákon, který vám teď předkládáme a kde vás tedy budu prosit o podporu, když byl hlasován v Poslanecké sněmovně, tak ze 160 přítomných poslanců 156 hlasovalo pro. Tedy po vzájemných diskuzích a vyvažování názorů jednotlivých klubů napříč celým politickým spektrem se nám povedlo dosáhnout, když opravdu prakticky všichni poslanci nebo všechny kluby ve sněmovně mu vyslovili důvěru a podpořili ho.

A není to jenom symbol, není to nějaký marketinkový nebo mediální tah, ale je to důležité z toho důvodu, že tady jsme ukázali opravdu vůli a shodu celé sněmovny na tom znění těch pozměňovacích návrhů. A ilustračně můžu říct, vím, že jste to tu diskutovali, že jsem i dneska s některými z vás mluvil, ilustračně mohu zmínit třeba energetiku. Když jsme chystali poprvé první znění, tak zlepšovací návrhy, ty pozměňovací návrhy jsme mínili i pro energetické stavby. Samozřejmě zástupci energetiky a Ministerstva průmyslu – teď nechci říci, že lobbovali, ale hodně nás přemlouvali a snažili se a tlačili na to, aby i energetika pod nimi byla. A my jsme řekli ne, zatím to chceme zkusit pouze pro dopravu. A když na dopravě bude shoda, když to zafunguje v dopravních stavbách, tak se třeba za půl roku nebo za rok můžeme – a mělo by to být už formou vládního návrhu – vrátit právě i k energetice. Takže to, o čem se tu bavíme, nebo co vám dnes představuji, tak se opravdu týká jen a pouze staveb dopravních.

Nebudu teď pochopitelně suplovat roli vaší paní zpravodajky, ta to řekne za malou chvíli, ale prodiskutovali jsme ten návrh na vašich třech výborech. Ty nás tedy podpořily a doporučily, abyste tento návrh propustili ve znění, které sem bylo zasláno Poslaneckou sněmovnou. A i o to vás chci, kolegyně a kolegové, moc a moc poprosit. Vnímám to jako velmi důležité a myslím si, že kdyby se nám povedlo najít shodu obou komor parlamentu, to znamená, kdyby se i Senát v tomto případě přiklonil na stranu Poslanecké sněmovny, že to bude i velmi silný symbol, impuls pro veřejnost, že jsme schopni a ochotni se dohodnout, i tak, jak jsou ty dvě komory parlamentu odlišné, že tady nám jde o jednu věc a jsme s ní v souladu.

Samozřejmě chápu, že některá ustanovení mohou být pro některé z vás nepřijatelné. Máte obavu, aby nebyla pošlapána, poničena práva jednotlivců, vím, že určitě bude velká debata o těch tzv. průzkumech, geotechnických průzkumech potřebných pro územní povolení pro umístění staveb, ale možná tady to opět bude jediný bod, u kterého se zastavím, s vaším dovolením. Zase, je to ilustrační příklad. My když jsme poprvé ten návrh podali nebo připravili, tak byl mnohem radikálnější. My jsme v tom prvním návrhu měli, že každý musí strpět průzkumy, abychom mohli stavbu umístit. A právě – a to vám tady chci podtrhnout – to je výsledkem té půlroční pečlivé mravenčí práce v Poslanecké sněmovně, kde některé poslanecké kluby řekly, to je pro nás nepřijatelné, nikdy pro tenhle pozměňovací návrh nebudeme hlasovat. Tak jsme hledali mechanismy, jak to zmírnit, aby to bylo přijatelné, abychom tu ručičku vychýlili víc na stranu těch poškozených, těch občanů.

Takže třeba v tomto případě jsme se dohodli s ostatními kluby na tom, že v tom pozměňovacím návrhu jsou pro investora mnohem přísnější povinnosti. Musí písemně nejpozději 14 dnů před zahájením oznámit, co bude dělat přesně, v jakém rozsahu. Exaktně v tom zákonu je řečeno, že musí šetřit práva poškozeného, takže je to věc, o kterou se právník v případném sporu může opírat. Může říkat, ta práva byla, nebo nebyla šetřena. A i výsledkem té politické dohody bylo třeba to, že přiznáváme za ten poškozený majetek – typicky, velmi často jsme diskutovali s bývalým ministrem zemědělství Marianem Jurečkou, kterému ležela na srdci práva zemědělců, že bude poničena úroda na poli, takže přiznáme dvojnásobek té škody, která byla majiteli způsobena těmi předběžnými vrty.

Takže na tomhle příkladu bych vám rád ilustroval, že to nebyla věc, kterou jsme jako poslanci bez meziresortního řízení nějak narychlo slepili nebo narychlo vymysleli. My jsme opravdu půl roku velmi intenzivně pracovali jak uvnitř svých poradců a spolupracovníků legislativy ve sněmovně, tak s externími odborníky, se zástupci Asociace pro rozvoj infrastruktury. Snad mohu zmínit člena Legislativní rady vlády Františka Korbela, který mi k tomu dával nějakou oponenturu, řekněme z toho druhého úhlu pohledu. A asi takovou největší zárukou nebo jistotou, že jsme pamatovali opravdu na všechno, bylo vyjádření zástupců Zeleného kruhu pana Vondrouše, který mi řekl, že takto nastavené pozměňovací návrhy jsou i pro občanské spolky poměrně přijatelné a není to věc, kvůli které by chtěli bojovat proti státu. A byli rádi, že jsme s nimi také mluvili, že jsme si to s nimi vysvětlovali.

A poslední věc, kterou zmíním v úvodním slově, protože je často trošku mylně pochopena, je seznam staveb, o kterém se diskutuje. Seznam staveb se týká pouze jednoho pozměňovacího návrhu, takzvaného mezitímního rozhodnutí. Kde jsem rád, jsem překvapen a zároveň jsem rád, že tohle nebylo předmětem sporu tady v Senátu, že jste to znění při diskuzi na výborech podpořili. Je to institut, který už zná český právní řád. A je to institut, který říká, že poté, co budou vyčerpány všechny možnosti, tedy ten osminásobek, směna pozemků, jednání a dojde až k vyvlastnění, pokud investor – a opět ty podmínky pro něj jsou zpřísněné, pokud tedy investorovi budou chybět k zahájení té strategické stavby pouze jeden dva majitelé, a je evidentní, že dohoda není možná, a teď nechci zbytečně jitřit emoce z různých důvodů, tak může požádat o to takzvané mezitímní rozhodnutí. Vyvlastňovací úřad mu tedy povolí získat stavební povolení a zahájit stavbu. Ten spor, ten soudní spor o výši náhrady, o to vyrovnání, dále poběží, ale nebude blokovat zahájení stavby. A to si myslím, že je velmi důležité.

A omlouvám se, ještě jedna věc, která pomůže lidem. Není to tedy, abyste neměli pocit, že tady jenom posilujeme stát a dáváme tady strašně nebezpečné nástroje do rukou státu nebo státních investorů na úkor občanů, jednu věc, kterou já vnímám jako hodně důležitou, je naopak pro občany a pomůže jim. To je zavedení takzvaných specializovaných vyvlastňovacích úřadů a úřadů pro umístění stavby, to znamená pro územní řízení. Dneska je bohužel praxe složitá. Vy, když umísťujete liniovou stavbu, typicky dálnici, která vede přes dva tři kraje, tak podle katastru rozhodují ty malé stavební úřady na jednotlivých obcích s rozšířenou působností. Jsou zatížené, ta praxe je často velmi nejednotná. A my jsme se dohodli i napříč resorty, s kolegy z MMR především, na tom, že toto rozhodování bude na krajských úřadech s odloženou účinností, kde by měla být vyšší profesionalita a také jednotná praxe, jednotné rozhodování úředníků. Aby to bylo i férovější, aby ten postup byl jasný vůči občanům.

Takže tolik na úvod. Ještě jednou zopakuji, moc a moc prosím o vaši aktivní podporu, o podpoření té verze, kterou jste obdrželi ze sněmovny. Pokud bychom dnes byli úspěšní, tak po podpisu prezidenta ten zákon může začít fungovat velmi rychle. A když budete chtít, mohu uvést i konkrétní případy dálnic, kde se nám to územní řízení teď zpožďuje v řádu měsíců až roků, kde opravdu ta konkrétní pomoc bude znatelná už na podzim letošního roku. Takže děkuji za pozornost a těším se na debatu.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 304/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jitka Seitlová. Dále návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 304/2. A zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Větrovský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 304/1 a zpravodajem výboru je pan Jiří Cieńciała, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Cieńciała:  Děkuji vám, pane předsedající a řídící. Vážené senátorky a kolegyně, vážený předsedo, řídící, vážený kolego a vážení kolegové.

Prosím vás, po tom výkonu, který tady předvedl kolega, který předkládal tuto zprávu, já myslím, že není k tomu co dodat. Já bych si jenom dovolil vyjádřit svůj dojem, že tento zákon a jeho tvorba je příkladem spolupráce všech zúčastněných politických subjektů na tomto procesu. A já tomu říkám, je to spolupráce „cross country“, „nesting“ a „disgusting“. Já myslím, že kdybychom všechny zákony takovýmto způsobem projednávali, tak by odpadla taková extempore, o kterých tu byla řeč dopoledne, když se tady uváděly nějaké příklady z projednávání různých zákonů, institucí, na naší úrovni, ale i na úrovni Evropské unie. Kdo to nezažil, tak si myslím, že by to měl zažít, aby věděl, o co tam jde a o čem se tam jedná.

Já bych si ale dovolil zopakovat velmi stručně, co ten zákon obsahuje, jaké jsou rozdíly ve srovnání s tou čtyři sta šestnáctkou. Tak zaprvé – v příloze k zákonu se zavádí seznam strategických staveb státu, pro které se uplatní možnost využití institutu mezitímního rozhodnutí. To je § 4a) a příloha. Co jsou to ty strategické stavby infrastruktury? Tím, že navrhovatel založil zvláštní přístup, jsou obsaženy v příloze, jak jsem se zmínil, Poslanecká sněmovna výčet modifikovala, respektive rozšířila o některé silnice 1. třídy, speciálně dráhy, a vyjmenovanou infrastrukturu pro vodní a leteckou dopravu.

Dneska ovšem budeme projednávat jeden zákon, jednu petici, a tam zrovna se to velmi hodilo v té diagonální dálnici, nebo silnici 1. třídy Jihomoravského a Pardubického kraje. Spolu se změnou přílohy byla provedena i úprava 4a) a institut předběžného uvedení v držbu, bylo při vědomí jeho způsobilosti vyvolat podstatný zásah do vlastnických práv, nahrazen novou úpravou využívající mezitímní rozhodnutí, podle § 148 správního řádu. Hlavní rozdíl od využití institutu předběžného uvedení v držbu spočíval ve skutečnosti, že mezitímním rozhodnutím se neumožňuje zahájit práce na nemovité věci ještě před rozhodnutím o vyvlastnění, nýbrž že lze rozhodnout o odnětí vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě a o jeho přechodu na vyvlastnitele. I když dosud trvá spor o výši náhrady za vyvlastnění, čímž má být lépe ošetřeno právo vyvlastňovaného. Jestli jsem to tak správně pochopil, děkuji.

Za další se mění pravidla pro doručování. To se týká zejména § 2, odst. 5 a 6. Za další, vkládá se takzvaná fikce souhlasu dotčených orgánů, které ve stanovené lhůtě nevydají závazné stanovisko, podle § 2, odst. 7. Dále – upravuje se příslušnost k vedení územního řízení a řízení o vyvlastnění, jehož předmětem je stavba dopravní infrastruktury podle § 2e). Dále se zavádí povinnost strpět průzkumné práce, ty částečně komentoval předkládající, v čem spočívá ten problém, proto se k tomu nebudu vracet a nebudu se tím zdržovat. Určitě v rozpravě zazní na toto téma debata.

Za další se stanoví pravidla pro přeložku infrastruktury, podle § 2g). Dále se řeší některé záležitosti týkající se budování infrastruktury elektronických komunikací. Za další se navyšuje minimální výše úplaty za zřízení, změnu nebo zrušení práva odpovídajícího věcnému břemenu, nebo práva vztahového, § 3d), odst. 3. Intertemporální ustanovení zajistí bezproblémový přechod na novou právní úpravu. To je článek II. To je ten další rozdíl, nebo ta další změna, ta další delta oproti zákonu 416.

Jaký byl legislativní proces, ten byl tady vzpomenut. Já si nesmírně vážím té skupiny poslanců, která je velmi široká a dosahuje skoro dvacítky, a ještě za přizvání různých expertů z různých institucí si myslím, že to byla enormní krásná práce, týmová práce. A překonat začátečníci rozdíly pochopení a přístupu pojetí, o tom něco vím, ale z jiné praxe, např. hospodářské. Ale myslím, že tady je absolutní analogie a absolutní podobnost. A za to patří uznání těm lidem, kteří na tom pracovali a dosáhli úspěšného konce.

Já bych v tom mohl pokračovat, líčit, jak to v jednotlivých čteních pokračovalo, nebo jak to probíhalo, ale já se pustím přímo do návrhu usnesení, a ten je úplně jednoduchý. Ten jste dostali, to jsme všichni obdrželi. Ten návrh usnesení jde shrnout – výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal dne 11. 7. 2018 návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/209 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací. Ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů. A doporučuje Senátu Parlamentu ČR jeho schválení, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou PČR.

Ještě se s vámi mohu podělit s jedním dalším pozitivním dojmem z toho celého procesu, a to bylo v procesu projednávání v našem hospodářském výboru. Někteří kolegové přišli opravdu s konstruktivními a perspektivními úpravami, ale my jsme se dohodli, že ten zákon je tak akutní, tak potřebný, že nesmíme zdržet jeho schválení ani o den. A já bych vás o to srdečně prosil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorka Jitka Seitlová? Přeje. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené milé kolegyně a kolegové. Náš výbor se zabýval návrhem novely zákona 416/2009 na dvou jednáních. Respektive to bylo na 18. schůzi výboru a dále to pak bylo na další schůzi výboru, na 19. schůzi výboru. Jednání bylo přerušeno. A to z toho důvodu, že pro projednání takto náročné novely bylo vlastně velmi málo času. My vedeme, resp. Senát prostřednictvím našich představitelů, a nejen nich, často debaty, veřejné debaty, že doba třiceti dnů, která je nám svěřena pro to, abychom se zabývali zákony z hlediska toho, jestli skutečně tak, jak nám byly zaslány, odpovídají principům, které mají být respektovány. Zda tam nedochází k nějakým nespravedlnostem, nebo zda se něco neopomnělo v textu a nejsou tam třeba nesourodé věci.

Toto všechno je třeba, tak jak jsme to slíbili našim voličům, prověřit. A v tuto chvíli jsme tady a máme zákon, který byl Senátu přeposlán 2. července odpoledne. Dnes je 18. července, takže sami vidíte, že dnes na plénu je to po šestnácti dnech, které jsme měli. První jednání výboru, nejen našeho, ale všech těch, které byly vyjmenovány jako zpravodajské výbory, bylo asi po osmi dnech. Nechci už hovořit o tom, že mezitím byly dva dny volna, to víte, všechno samozřejmě zde hrálo roli.

Myslím si, že to je situace, která není pro nás pro všechny docela snadná. A teď bych citovala předkladatele, který před nás předstoupil s tím, a ze stena cituji to, co zaznělo v Poslanecké sněmovně: Pokud vše dobře dopadne – myslí se, pokud to tady ve sněmovně bude schváleno – je předjednáno, že by se tento zákon měl stihnout projednat v Senátu zhruba do 14 dnů během července, takže s podpisem prezidenta počítáme v září.

Nezjistila jsem po celou tu dobu, s kým to bylo předjednáno, jak to bylo předjednáno. A musím říct, že jsem proto ani nehlasovala pro program, který byl schválen Organizačním výborem, tak jak ho dneska máme, protože to samozřejmě nemělo cenu. Ale myslím si, že to není dobrá zpráva pro nikoho z nás. Pokud takto zásadně zkrátíme dobu projednání, stáváme se jakýmsi formálním institutem pro to, abychom schválili něco, co zásadně, zcela zásadně v mnoha ohledech vstupuje do ústavních práv v mnoha aspektech České republiky.

Tolik k projednání, jak jsme teď byli postaveni před tento návrh zákona. Je to poslanecký návrh zákona, byť samozřejmě rozumím tomu, že měl být projednáván zejména s ministerstvem dopravy, jak jsem si stačila všimnout i ve sněmovně, když jsem tam docházela, abych sledovala už vývoj tohoto zákona. Bezpochyby ale neprošel Legislativní radou vlády a všemi příslušnými resorty. Některé resorty k tomu dávaly připomínky, ale v žádném případě není možné říct, že všechny tyto připomínky byly respektovány, akceptovány a zapracovány do návrhu.

A nyní svoji zpravodajskou zprávu omezím na to, že senátní tisk č. 304 byl na 19. schůzi výboru konané dne 17. července 2018, tj. včera, doporučen Senátu Parlamentu ČR schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Toto usnesení bylo přijato v těsném rozdílu jednoho hlasu navíc pro schválení. Debata se tam otevřela. A já osobně jsem přesvědčena, že opravdu na to, abychom se řádně s tímto materiálem seznámili, bylo poměrně velmi málo času a nevyužili jsme ani krátkou dobu, kterou nám dává Ústava. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jaroslav Větrovský. Ano, přeje. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Omezím se pouze na konstatování, že ústavně-právní výbor projednal návrh zákona na své 21. schůzi dne 11. července 2018 a přijal usnesení č. 126, kterým doporučil Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, kdy z 10 přítomných senátorů hlasovalo 8 pro.

Dále se vyjádřím v obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji za stručnost. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. A protože nikoho takového nevidím, otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první hlásí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, za udělení slova. Myslím, že většina z vás už zaznamenala debaty, které jsem otevřela o tomto návrhu novely zákona č. 416/2009 Sb., takže před vás předstupuji, abych k tomuto zákonu řekla pár slov a případně ještě nějaké další návrhy.

Víte, zákon, který před námi teď leží, je vlastně novelou zákona, který byl zase původní poslaneckou novelou a tato poslanecká novela byla několikrát opakovaně novelizována. A vždycky se říkalo – je to taková právní úprava, která není úplně dobrá, je to takové trošku – nyní přemýšlím o vhodném slově – že jako vždycky se tam něco napláclo a zase se napláclo. Čekali jsme přitom zákon o liniových stavbách. Vláda v minulém volebním období, pan ministr Ťok slíbil, že připraví zákon o liniových stavbách, řádnou cestou, která by skutečně odpovídala vážnosti situace.

Takový zákon, přestože to byl slib a bylo to i v legislativním programu vlády, nebyl předložen.

A musím říct, že si také vážím iniciativy skupiny poslanců, která se rozhodla, že přispěje k tomu, abychom situaci nějakým způsobem řešili. Rozhodli se a dali dohromady nějakou skupinu, která by měla připravit nějaké právní úpravy, které by zrychlily dopravní stavby. A myslím si, že všem společně, že tady skoro nebo určitě nikdo není, kterým by nevadil současný téměř havarijní stav naší dopravní infrastruktury. To je samozřejmě velmi dobrý počin, a je to bohulibý počin a určitě díky za něj.

Ale teď k tomu, jak byl tento návrh poslán k nám do našeho senátního tělesa na tomto projednání.

Všechny úvodní řeči, které tu byly ze strany předkladatele řečeny, jsou jistě velmi pěkné a vypadají velice hezky, ovšem v detailu bývá právě skryt ďábel. Já to teď přeháním, věřím, že to ďábel není, ale bývá to tak. Přestože na to byl velmi krátký čas, bylo potřeba se podívat, co přesně v jednotlivých ustanoveních je.

Jenom bych upřesnila to, co tady řekl náš hlavní zpravodaj, senátor Cieńciała. Tato novela zákona měla hlavní těžiště v tom, že teprve předkládala předběžnou držbu, ne že předběžná držba platí, tak jak to mohlo malinko z toho, co říkal pan senátor, zaznít. Je to tak, že původní návrh měl těžiště návrhu předběžná držba. Předběžná držba byla právně – řeknu – velmi těžko schůdná. Víme, že i v jiných zemích, třeba na sousedním Slovensku, byla velmi problematická z hlediska Ústavy a ústavního práva a byla tam nějaká rozhodnutí, která nebyla ve prospěch předběžné držby. A v tuhle chvíli se předkladatel rozhodl pro jiné řešení, a to je řešení tzv. mezirozhodnutí, byť můžeme i tam, a zaslechla jsem to, nejenom zaslechla, ale znám argumenty, i tam hovořit o tom, že není úplně nejčistší. Vycházíme z toho, co je ve správním řádu. Znamená to, že ve správním řádu je uvedeno, že ano, že může takové rozhodnutí padnout, byť v správním řádu nebyl vůbec myšlen takovýto způsob využití. Ale dobrá. Přestože si myslím, a nemyslím si to jenom já, myslí si to i někteří poslanci, např. pan předseda klubu ODS Stanjura, který v poslední řeči řekl, že si nemyslí, že to zrychlí přípravy dopravních staveb. Přesto, že si myslím, že to významně nemusí pomoci, dobrá, dejme tomu prostor, pokud by to takto mělo být prospěšné.

Je tam i řada dalších pozměňovacích návrhů, které se ale netýkají jenom těch staveb, které jsou vybrané. A musím říct, že tam zase ještě je ústavní polemika o tom, jestli to je tak dobře nebo to tak není dobře, jestli takhle může být postaven seznam. Myslím si, že přímo v zákoně chybí, na základě čeho jsou stavby vybrány. Ale dobrá. Máme tam seznam, na kterém se sněmovna dohodla.

Co už je trošku složitější jsou pozměňovací návrhy, které padaly až poté, co byl návrh předložen. A tyto pozměňovací návrhy se týkaly např. toho, že se prolamuje právo vlastníka pozemku dostávat všechny písemnosti včetně rozhodnutí, které se týkají toho, že jeho práva jsou omezena, odňata nebo má nějaké povinnosti. Myslím si, že to je naprostý zásah do práv, která jsou nyní zásadou. Ve sněmovně proti tomu byly podány pozměňovací návrhy, které neprošly. Takže tam nebyla shoda. Ale dobrá, i tohle je skoro možné, i když si myslím, že aspoň rozhodnutí měli lidé dostávat.

Pak tu máme další problém, a to je, řekněme, fikce jakéhosi závazného stanoviska. Hovořili o tom někteří poslanci a teď i někteří senátoři. To je pomoc, protože tam se to zdržuje, protože úřady nám závazná stanoviska nedávají a trvá to velmi dlouho. Tomu rozumím. Mám jenom jednu otázku, jaký bude postih pro toho, kdo takové závazné stanovisko nedal, když se chceme vyhnout např. korupci. To je moje otázka na předkladatele.

Pak je tam další věc, která je podle mě také taková jako velmi silná z hlediska vypuštění územního souhlasu a kolaudace přípojek elektronických komunikací do délky 100 metrů. Byť je to jakási trubička, tak když lidé vám tuto trubičku přes váš pozemek povedou, znamená to, že už tam nikdy nic nepostavíte. To už je samozřejmě věc, která tam bude mít právo být, je to prostě věcné břemeno, které tam budete mít už navždycky.

Ale to jsou všechno věci, které, dobrá, takže fajn, je to potřeba pro to, abychom zrychlili stavby, tak jsem si řekla, ano, cítím to jako potřebu.

Ale pak je to něco, co je pro mě, musím říct, opravdu limitem. A to je právě vstup a vjíždění na pozemky. Nedomnívám se, že to snad bylo záměrem předkladatele, i když mi někteří právníci řekli: A vy myslíte, že oni to opravdu nechtěli, že si toho fakt nevšimli? Já to nevím. Ale teď se dotkněme paragrafu Vstup a vjíždění na pozemky. Ano, je pravdou, že pro to, abychom budovali a připravovali dopravní stavby, musíme vjíždět na některé pozemky a dělat tam průzkumné práce.

Jaký je současný stav? Současný stav je takový, že pokud mají být provedeny průzkumné práce, vlastník buď dá souhlas, anebo když nedá souhlas, rozhodne krajský úřad, který stanoví podmínky o vstupu. Je vlastně tím, kdo v danou chvíli je jakýmsi gestorem toho, že právo vstupu a vjíždění nebude zneužito.

Proč se tomu tak neděje? Kolik je takových vlastníků? Podle statistik, které byly různě prezentovány i z ministerstva dopravy, je takových případů jedno až na některých stavbách řekněme 5 % všech vlastníků, kterých se týká neudělení souhlasu. To krajské úřady asi nestačí rozhodovat, jsem si řekla. Ale ono to tak není. Všichni jste dostali do svých schránek stanovisko ministerstva dopravy, které zpracovalo ŘSD. To uvádí myslím tři případy, proč stavby na těchto vstupech a vjíždění stojí. A tam se říká: Krajské úřady nechtějí rozhodovat, protože k tomu nemají výklad, o který žádaly. A tento výklad žádaly od ministerstva životního prostředí a tento výklad jim nebyl dosud vydán. A proto my teď novelou říkáme: Nebude se rozhodovat, nebudou dohody, nebude ani projednání s vlastníky. My teď budeme dávat otevřené právo oprávněnému investorovi, aby vstupoval a vjížděl na základě oznámení tak, jak to tady bylo řečeno. Je to přiměřený zásah? Je to vůbec nezbytný zásah?

Dotknu se paragrafu 2s. A tento § 2s říká, že na základě toho ustanovení má oprávněný investor právo vstupovat a vjíždět na všechny cizí nemovité věci. Co jsou to cizí nemovité věci? Cizí nemovité věci nejsou jenom pozemky, tak jak si to všichni jistě myslíme, že se musí vjíždět na pozemky. Ale cizí nemovité věci jsou všechny stavby, chatky, rekreační objekty, ale i dvorky, které jsou součástí stavby. To všechno jsou cizí nemovité věci.

Mnozí z vás si možná pamatují – není to tak dávno - kdy jsme tu projednávali, jak přísně má být chráněno obydlí, jak přísně mají být chráněny podnikatelské objekty, které nejsou veřejně přístupné a za jakých podmínek se do nich může vstupovat. Při projednávání na výboru bylo řečeno, no, ale oni určitě se tak chovat nebudou, to my nepotřebujeme. Znám několik obydlí, přes které jde dnešní dálnice, nebo části obydlí, přes které jde dnešní dálnice. A znám i několik takových podnikatelských areálů, přes které jde nebo má jít dálnice.

Domnívám se, že to snad ani nebyl záměr a že tak – dávám příklad – jako třeba v německém zákoně říkají, no tak ano, na cizí nemovitosti, ale vyjma obydlí a podnikatelských subjektů. A to v tomto návrhu není. A budou samozřejmě i ti, kteří možná nebudou nikam vstupovat.

Ale pojďme dál, kdo má toto oprávnění? Toto oprávnění má oprávněný investor. Když poslanci předložili návrh novely, tak v návrhu novely, který dali, měli ještě předběžnou držbu, vláda tehdy souhlasila, ale řekla, pozor, musí být dořešena otázka oprávněného investora, protože ten není nikde řádně definován. Je to pouze legislativní zkratka a takhle to nelze používat.

To stejné řekl nakonec i náš právní odbor. Ale zůstalo to tak, jak to je. A na výboru jsme ještě měli dotazy, jestli může být oprávněným investorem někdo jiný než ŘSD nebo stát. Odpověď na výboru je: Ano, může. Jednoznačně může. Čili je to oprávněný investor, který buď je nějakou státní institucí, ale v žádném případě to není tak, že by to vždycky tak muselo být. A pozor! Všechny možnosti – to je potřeba říct pro toto vysvětlení – se týkají nejenom dálnic, silnic I. třídy, ale všech dopravních staveb, které jsou v politice územního rozvoje a všech dopravních staveb, které jsou v územních plánech, nebo v některých územních dokumentech.

Chci jenom říct, že to nejsou jenom silnice, jak někdo myslí, ale když se podíváte na to, co zákon myslí dopravními stavbami – odkazuji na zákon – jsou to samozřejmě dopravní cesty a jsou to samozřejmě letiště. To jenom pro upřesnění, abychom věděli, čeho se to týká.

To je další věc – oprávněný investor. Tam si dokážeme samozřejmě představit soukromé osoby, a hned bych mohla uvádět, které. Někdy právě z hlediska toho, jakým způsobem invazivně se chovají, jsou často předmětem různých mediálních kritik apod.

Dobrá. Pojďme dál. Pokud bychom vycházeli z toho, co je třeba v německém zákoně, na který předkladatelé odkazovali, tam oprávněného investora jako takového vždycky nějakým způsobem potvrzuje úřad, vstupuje tam, je garantem ochrany práv vlastníka.

A teď pojďme k průzkumným pracím. V zákoně jsou měřící a průzkumné práce. Ty měřící jsou méně náročné, a jistě pochopíme, že každý by umožnil – pojďte si to tady proměřit nebo si odeberte vzorek. Ale mimo to je tam zase celá rozsáhlá skupina prací, velmi invazivních prací.

Pod pojmem průzkumné práce se myslí: štoly, vrty, jádrové vrty, strojně kopané sondy, to všechno je to, co je tedy tímto paragrafem umožněno pro oprávněného investora, který bude dělat průzkumy všude, kde on se rozhodne, kde by mohl být třeba koridor té budoucí cesty nebo nějaký takový záměr je stanoven třeba v politice územního rozvoje. A to je podle mě docela brutální. Víte, tady nejde jenom o to informování. Tady jde o to, že vlastník chce třeba u zásahu být. Vždyť je to jeho zahrádka, a řekne: Tak kopejte o tři metry dál nebo já tady u toho budu a prosím vás, tu hlínu mi dávejte doleva. Ale my jsme tam neumožnili ani to projednání s ním. Prostě dostaneš papír - a musíš umožnit a hotovo. A nikdo se o tom s tebou nebude bavit. Máš čas, nemáš čas. Jak to je? Jsi nemocný? A nejen to. Zemědělské pozemky mají často uživatelé. Je ten dotyčný vlastník v rámci krátkého termínu schopen vůbec uživatele o tom informovat, ať si nafotí, jak to tam vypadá? Aby se pak mohl domáhat náhrady škody? Pokud se týká ... znovu se vrátím k tomu německému zákonu, na který odkazovali sami předkladatelé. Tam musí dostat oznámení také uživatel, nejenom vlastník. A teď pojďme zase dále. Takže teď jsme v situaci, že všechny práce jste provedli a já mám nárok na tu dvojnásobnou náhradu. Fajn, takže se budu domáhat dvojnásobné náhrady. No, když se nedohodneme, což bývá velmi často, protože víme, že právě to jsou nejčastější spory. Ne, stát toho dotyčného vlastníka nechrání. Říká: No, tak si běž k soudu, řeš to soudní cestou. Já si představím babičku, dědečka, který má malou zahrádku, a řekne: To se mám soudit? A to se mám soudit se státem nebo s ŘSD? Vždycky tam, podle mého názoru, má být mezičlánek. Pokud stát stanovuje takovou možnost invazivního vstupu, měl by v takovém případě stanovit i určitou adekvátní minimální ochranu nějakým nezávislým orgánem, který tu situaci nějakým způsobem řeší v první fázi. Máme to u vyvlastnění, máme to u věcných břemen, přitom tady ten zásah může být daleko invazivnější, a tady ho najednou nemáme.

Takže vážené kolegyně, vážení a milí kolegové. Děkuji za pozornost, kterou jste věnovali mé dlouhé rozpravě. Ale jsem přesvědčena, že ochrana soukromí, ochrana vlastnictví zasluhuje ze strany Senátu takovouto pozornost a že bychom opravdu měli zvážit, zda připustíme, aby byl schválen takovýto návrh, který pustíme do praxe s těmito řeknu nejenom nedostatky, ale ustanovení, která bohužel nebrání zneužití, a to právě ve prospěch práva, ochrany vlastnictví, které jsme vždycky před tím velice silně chránili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Eliška Wagnerová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Mnohé z toho, co řekla moje předřečnice, v podstatě sdílím a skutečně je tomu tak. Zásahy jsou konstruovány v mnohých případech jako opravdu podezřelé z toho, že budou shledány nepřiměřenými. A já přidám svou trošku do mlýna. Rozmáhá se nám tu takový nešvar, říká klasik. A sice, že čím větší je konsensus, nejlépe souhlasí-li všichni, tak se může cokoliv. To je případ tohoto zákona. Pan poslanec tady mnohokrát zdůraznil, jaká to byla perfektní shoda napříč politickými stranami atd. No, já říkám. Víte, i kdyby to byla shoda stoprocentní, tak nelze přebít stoprocentní dohodou ústavnost. To nelze přebít. Tak. Děkuji. Naši legislativci ve svých připomínkách správně uvádějí, že tedy k tomu zákonu byli od počátku výhrady ve vztahu právě k dodržení ústavnosti a přiměřenosti zásahů atd. a především k tomu institutu předběžné držby. To, že se vyřešilo tím, že byl přijat ten institut mezitímní rozhodnutí, že pochybnosti byly rozptýleny. No, tak za prvé institut mezitímní držby - paní předřečnice to tu zmiňovala – ano, slovenský ústavní soud to skutečně zrušil jako neústavní ustanovení a tento institut mezitímního rozhodnutí ... Já vím, co je mezitímní rozhodnutí, ale to byl úplně jiný obsah ten institut, jaksi právní. To v tomto případě je úplně svébytný nějaký jakýsi ... má to mít obsah. Ale. Především tam naši legislativci uvádějí, že sehrává roli skutečnost, že pravidla týkající se tohoto mezitímního rozhodnutí mají dopadat toliko na konkrétní zákonodárcem vypočtené stavby dopravní infrastruktury, čímž se narušuje požadavek obecnosti zákona. Z právní teorie vyplývá, že zákon musí být obecný a musí dopadat ta jeho regulace na předem neurčený počet subjektů. Tady je tomu přesně naopak. Tady ty subjekty jsou vypočtené, na které má případně dopadnout to mezitímní rozhodnutí takzvané. A máme tady hned dvě plenární rozhodnutí Ústavního soudu. Jedno je Pl. ÚS 2408, druhé Pl. ÚS 2404, populární názvy jsou jezy na Labi a letištní vzletová dráha. V obou případech právě šlo o to také, že se ta tehdejší regulace týkala konkrétních případů. Tak v případu vzletové dráhy říká Ústavní soud: ustanovení zákona stanovující pro konkrétní stavbu – zde konkrétní stavby – neodůvodněně odlišný procesní režim porušují princip rovnosti v právech, jakož i článek 11 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod, dle níž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. No, a v tom druhém rozhodnutí, tam je to v podstatě také tedy obdobný případ. Jak chybí tedy ta obecnost, jedná se o konkrétní případy, tak tomu zákonu schází podstatný materiální znak právní normy, jímž je obecnost, říká v tom druhém Ústavní soud. Domnívám se, že je to přesně tento případ celé té konstrukce, tak toho slavného mezitímního rozhodnutí a jeho konstrukce a přílohy, kterých zákonů a vzhledem i k námitkám, které zde uváděla paní kolegyně Seitlová, já pro tento návrh ruku rozhodně zvednout nemohu a jaksi bych vás chtěla požádat, abyste zvážili, jak se zachováte vy, protože si myslím, že zákon, bude-li přijat – skončí dřív nebo později u Ústavního soudu a jestli ten bude dodržovat svou prejudikaturu, zejména tyto dva nálezy, tak si dovedeme všichni představit, jak by to mohlo dopadnout. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným .....

Senátorka Eliška Wagnerová:  Promiňte, ale ještě tedy můj návrh, protože ten tu nepadnul, tak aby padl, je zamítnutí návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Registruji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Větrovský. (Reakce na řeč zpovzdálí: Tady bohužel to tak možné není, protože to není ministr, zatím, jestli k něčemu nedošlo, co jsem nezaznamenal? Ne.)

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážené paní senátorky, pane předkladateli, zatím ještě ne ministře. Je těžké vystupovat po dvou kolegyních, které tady podrobily předložený návrh v drtivé kritice. Já na rozdíl od nich pokládám zákon, resp. novelu za velice potřebnou, důležitou a velice, velice ctím tu hodnotu, která ho předchází, a to je politická shoda v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že když se dokázalo domluvit 9 politických frakcí na tom, že se tady předloží takovýto návrh, který povede k urychlení výstavby nezbytné infrastruktury a důležité infrastruktury, takže je to obrovská hodnota.

A myslím si, že určitě stojí zato ji tady připomenout. To, že zákon je důležitý, svědčí i to, že tady na programu dnešního jednání, nebo nevím, jestli dneska, ale možná, že zítra budeme projednávat petici za urychlení výstavby jedné z dálnic. To jenom tak pro ilustraci. To, že je v České republice pomalá příprava, ta pomalá předinvestiční a predprojektová příprava a i následná výstavby, to už tady říkal pan předkladatel. Já mám možnost pracovat ve Sdružení za výstavbu dálnice D3 a D4, což jsou dálnice, které vedou na jih České republiky. A my máme možnost býti konfrontováni s realitou, která je třeba v Rakousku, kde začali se stavbou dopravní infrastruktury, která vede z Lince na hranice o mnoho, mnoho měsíců či let déle. A dneska jsou již téměř na hranici s Českou republikou. Zákon se tedy snaží ve svém návrhu řešit urychlení – akcentuji na to urychlení přípravy výstavby důležité infrastruktury, tedy té infrastruktury, která nepochybně je ve veřejném zájmu.

To, že tady na miskách vah budeme vyvažovat naprosto nezpochybnitelný – a já to tady musím zdůraznit – nezpochybnitelné právo na vlastnictví majetku a veřejný zájem, to je nabíledni. Ano, budeme tady vyvažovat míru toho veřejného zájmu. Já tvrdím – a zastáváme to i u nás v klubu, že všechny ty stavby, které jsou uvedeny v té příloze, která tady byla také již citována, tak nepochybně všechny jsou ve veřejném zájmu. Já bych chtěl vidět, která z těch staveb, kdo teď půjde vyjímat některou z těch staveb a říkat, tahle zrovna ve veřejném zájmu není. Já osobně si myslím, že všechny ty stavby jsou velice důležité a že nepochybně ve veřejném zájmu jsou.

Co se týče zpochybňovaného § 2f), což je ten paragraf, který řeší vstupy na pozemky, tak jednak se týká pouze dopravních staveb, které jsou definované v původním zákonu z roku 2009. Zadruhé, lidé, kterých se týká ten vstup na pozemky, tak jsou informováni při projednávání několika kol územně plánovacích dokumentací, ať už krajů či obcí o tom, že jejich pozemky, jejich majetky, jejich nemovité majetky leží v místech, kde může v budoucnu býti připravována výstavba klíčové dopravní infrastruktury.

Pan předkladatel tady uváděl – a myslím si, že je třeba to ještě jednou zdůraznit – tam jsou poměrně značná represivní opatření, která říkají, jak má oprávněný investor nakládat s nemovitým majetkem. To znamená, on ho musí uvést do původního stavu. V případě, že tam způsobí nějakou škodu, tak je tam dvojnásobná náhrada za tuto škodu. Tady bych chtěl jenom říci, že ty vstupy na pozemky bývají jedním – a to jste se dočetli i ve stanovisku Ministerstva dopravy, které snad měli všichni senátoři k dispozici – bývají jedním z častých obstrukčních nástrojů, kdy poté není možné pořídit validní data pro to, aby bylo dále postupováno v projektové přípravě dopravní infrastruktury.

Novela zákona zavádí podle mě velice důležitý nástroj mezitímního rozhodnutí. Jde o standardní nástroj, který již nyní je upraven ve správním řádu. To znamená, že veškeré debaty, které tady jsou kolem předběžné držby, tak v tuto chvíli jsou úplně liché, protože v návrhu zákona institut předběžné držby je vypuštěn.

Na závěr vystoupení věřím, že snad jediné v obecné rozpravě bych chtěl říci, že jsem měl tu čest být čtyři roky také členem výboru pro rozvoj Jihočeského kraje, kde jsme se zabývali přípravou výstavbou dopravní infrastruktury na území Jihočeského kraje. A v té době jsem pátral, jak je možné, že v Rakousku, Německu, jak to, že jim to tak jde? Jak to, že oni dokáží dálnice a dopravní infrastrukturu připravovat a následně stavět. Já nejsem právník, ale bylo mi řečeno od právníků té stavby, že on ten právní systém není zase tak odlišný od toho našeho. Nicméně co je důležité, panuje v něm absolutní stabilita a absolutní předvídatelnost. A já prosím o to, abychom ten zákon podpořili i z těchto důvodů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Radko Martínek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené dámy a pánové.

Těsně před obědem jsme si zde vyslechli zprávu pana prezidenta Kaly. A jedním z těch nejdůležitějších problémů, které vidí NKÚ v České republice, je délka výstavby silnic a dálnic v České republice. Uváděl vám tady i srovnání s okolními státy a uváděl, že je to jeden z největších vůbec problémů, ale ono to má samozřejmě vážné dopady. Je třeba se zamyslet nad tím, proč tomu tak je právě v České republice? Jak už jsem dopoledne říkal, já už jsem čtyřiadvacet let v politice. A když jsem nastupoval jako nic neznající ještě starosta Moravské Třebové, přes kterou mají jít hned dvě silnice, jednak R35 a R43, tak u té R35, protože je to klíčová druhá spojnice mezi východem a západem ČR, jsem se zcela naivně domníval, že do konce mého volebního mandátu, to znamená za čtyři roky, ta silnice bude postavena. Je to silnice, která vede z Hradce Králové do Mohelnice. Jediné kopce, které jsou v cestě, jsou kopce kolem Moravské Třebové. Jinak je to silnice po rovině.

Když si srovnám to, co vidím např. v Chorvatsku, jakým způsobem stavěli silnici Chorvaté, tak za ty čtyři roky postavili nesrovnatelně víc kilometrů v nesrovnatelně složitějším terénu. A co je zajímavé, ty nejtěžší stavby tam stavěly české firmy. Tak potom je otázkou, neumíte to? Nedokážeme postavit silnici? Nebo v čem to je? No v tom to určitě není. Je to určitě v něčem jiném. A ty důvody jsou v zásadě dva. A zase to tady pan kolega Kala, aspoň v jednom případě, říkal. Ten první případ je nefunkčnost systému. To znamená systému státní správy. Proč je ta nefunkčnost systému státní správy? Protože státní správa nedodržuje lhůty. Je pochopitelné, a to právě tenhle návrh zákona mj. řeší, to, na co poukazujeme již dlouho, pokud o takovýchto zásadních stavbách mají rozhodovat stavební úřady o počtu jednoho nebo dvou lidí, kteří se s takovou stavbou nikdy nesetkali, ti lidé k tomu bezesporu přistupují s naprostou vážností. Ale možnost dopustit se chyby je veliká.

A právě tady ten prostor dopustit se chyby je jeden z prohřešků té státní správy. A právě ten princip dopustit se chyby je také to, co je nejčastěji zneužíváno těmi takzvaně ekologickými společnostmi. Jsou to zpravidla lidé, skupiny lidí, kteří si především budování silnic nepřejí. A protože si je nepřejí, tak dělají všechno pro to, aby se neuskutečnily. A mj., když se podíváte na žaloby, které podávají, tak je podávají téměř výhradně nikoli proti záměru té silnice, ale proti formálním chybám, kterých se úřady v průběhu schvalování dopouštějí.

To znamená, první předpoklad je, abychom ty chyby omezili. Mimochodem ten návrh tím, že to soustředí pod krajské úřady, které jsou v této věci obeznámeny, mají dostatečně erudované úředníky, jsou to úředníci, kteří zpravidla pracují na zásadách územního rozvoje, to znamená, s tímto problémem se setkávají, taktéž všichni ti lidé, kteří na krajském úřadu pracují, protože ten systém a komplex zásad územního rozvoje je zpravidla velmi složitý, vyjadřuje se k němu spousta osob, tak tito úředníci si jsou moc dobře vědomi důležitosti a správnosti toho rozhodnutí. A proto si myslím, že tenhle zákon přispěje k tomu, že se omezí počet chyb při tom správním řízení.

Druhý důvod, v čemž chybí státní správa, je nedodržování – a teď zdůrazňuji – zákonem stanovených dob pro rozhodnutí. Zákonem stanovených dob pro rozhodnutí. Téměř v každém zákoně, nebo v každém zákoně, máme uvedeno zákonem, kolik má příslušný úředník na to, aby rozhodl. Je to zpravidla 60 dnů. V odůvodněných případech, které ten úředník musí odůvodnit, je možno to rozšířit o dalších 30 dní. Z nějakého zvláštního důvodu, zvláštního zřetele, se může ještě dál prodlužovat.

Co se masově děje v České republice? Masově se děje, že nejen u těchto staveb infrastrukturních, ale téměř u všech rozhodnutí se nedodržují termíny. A proto ti, kteří se dožadují rozhodnutí veřejné správy, tedy státní správy nebo samosprávy, tak musí strpět to, že přestože je porušen zákon, tak oni se nemůžou dopracovat k rozhodnutí. A nemůžou se tedy domoci toho rozhodnutí. A to je jedna z hlavních příčin toho, proč se nestaví. Protože celá řada rozhodnutí trvá řádově měsíce.

A uvedu vám jeden konkrétní případ, abyste viděli, jak to ve skutečnosti je. Když jsme dělali zásady územního rozvoje Pardubického kraje, což byla anabáze, kterou bych vám tady mohl vykládat až do dvanácti do večera, tak mj. tam potřebujete v tom určitém stadiu EIA. Nechci vám ani vypočítávat, kolikrát jsem byl na Ministerstvu životního prostředí a prosil jsem je, aby ale EIA nějakým způsobem byla zpracována. Úplně jsem rezignoval na zákonné lhůty, které oni k tomu mají. Ale byl tam pozoruhodný exces, který je typický a který ty stavby může zdržet úplně neuvěřitelným způsobem.

My jsme se dopracovali toho, že EIA byla hotová a trvalo tři čtvrtě roku, než byla zveřejněna. Ona byla hotová, ale tři čtvrtě roku trvalo, než byla zveřejněn. Přestože byla hotová, tak to nic neznamená. EIA je platná až tehdy, když je zveřejněná a je k tomu vedeno příslušné řízení. Takže tři čtvrtě roku se válela na Ministerstvu životního prostředí, bez ohledu na to, že byly porušeny všechny zákonné normy a EIA nebyla. Nakonec jsme se k ní přece jen dopracovali. A tento zákon znovu řeší tuhle situaci. Je to sice drsná situace, někteří tady dokonce tvrdí, že je to nezákonné, a já tvrdím, že to nezákonné je.

A sice, že v okamžiku, kdy úřad nedodrží zákonem stanovenou lhůtu, tak podle tohoto zákona se předpokládá, že souhlasí. Je evidentní – a tady myslím paní kolegyně Seitlová se ptala, co se stane s tím úředníkem, když nedodrží tu lhůtu. Já to samozřejmě nevím, ale pokud bych byl vedoucím jakéhokoli toho útvaru a ten člověk to udělal poprvé, tak dostane zcela určitě nějakou výstrahu. Samozřejmě podle důležitosti toho rozhodnutí, ale pokud to udělá opakovaně, tak toho úředníka dělat nebude. Protože v tom okamžiku to padá na jeho vedoucího a na celý úřad. A ten úřad nemůže připustit to, že díky jeho neschopnosti, díky tomu, že není schopen naplnit literu zákona, tady dochází k věcem, které jsou proti názoru toho úřadu, který to rozhodnutí má vykonávat.

Takže z tohoto pohledu jsem přesvědčen o tom, že je to významný posun, pokud se tady tahle část uplatní. A myslím si, že by bylo nasnadě, aby se tahle část postupně do našeho právního řádu dostala jako běžný princip. Protože jinak se nehneme z místa. Jinak tady můžeme mluvit, desítky hodin tady rozebírat proč, co a jak, a nikdy se nedopracujeme k žádnému cíli. Takže to je ten případ veřejné správy.

Ten druhý způsob, proč se u nás nestaví, jsou lidé, kteří si stavět nepřejí. Jsou to lidé, kteří se označují různým způsobem, zpravidla, jak jsem říkal, ochránci životního prostředí. Tito ochránci životního prostředí mají za cíl stavbu jakýmkoli způsobem zdržovat. A jsou v tom velmi vynalézaví a jsou velmi chytří. Mimochodem jsou to jedny z nejbohatších právních kanceláří v České republice. Běžte se podívat do Brna, co tam jedna nejmenovaná právní agentura, která se tím celý život zabývá, jakým způsobem tahle firma prosperuje.

Tak tihle lidé to dělají několika způsoby. Ten první způsob, protože jsou velmi chytří, a musím říct velmi erudovaní, tak se snaží vpašovat nejrůznější věci do zákonů, které potom komplikují celý systém. Jsou to většinou takové věci, které se potom lehce dokáží, že byl formálně porušen zákon. To je např. stanovení nějakého konkrétního dílčího dat. A na tom se pak točí celý systém a soudy to potom na to formální pochybení házejí pod stůl.

Druhý případ, který dělají, je ten, že si zakupují pozemky v prostorách, kde mají ty stavby být. Ono to není tak, jak říká paní kolegyně Seitlová, že budou překvapeni ti vlastníci, ona hlavně bývá překvapena státní správa. Protože státní správa, než se dopracuje k tomu, kde má nějaká ta silnice být, tak to zpravidla trvá několik roků. Protože vybudovat územně plánovací dokumentaci to znamená zásady územního rozvoje, územní plán, každý, kdo se toho systému zúčastnil, tak ví, že to je na roky. I změny jsou na roky, to není na měsíce, jsou na roky. Mimo jiné proto, že se k těm změnám, k těm zásadám vyjadřují všechny možné institut, včetně samozřejmě občanských sdružení atd. Včetně vlastníků, kterých se to týká. Včetně vlastníků, kterých se to týká a kteří mají zájem o své vlastnictví.

To znamená, že v tomto prostoru, v tomto období se rozhoduje o tom, kudy ta trasa povede. Závěrem zásad územního rozvoje kraje je koridor, v kterém se může pohybovat. A ten koridor se zpravidla pohybuje v řádu několika set metrů. Tuším, že v normálním případě je to asi do 300 metrů, v některých odůvodněných případech to může být až 600 metrů. To znamená, to je koridor, do kterého se budoucí stavitel musí vlézt. V okamžiku, kdy zásady územního rozvoje jsou přijaty, tak v tom okamžiku to všichni vědí. Ale bohužel, k mé velké nelibosti, pokud se týká státu, jako investora těch silnic, tak investor silnic nemůže v tomto okamžiku vykupovat pozemky. On musí podle pravidel, které má, čekat, až bude provedeno stavební řízení. Dokonce až nabude právní moci stavební řízení. A teprve potom se může s tomuto vlastníky těchto pozemků jednat.

Dokonce teď díky nám se uzákonilo přednostní právo pro investora. Nicméně ani to přednostní právo nemůže investor využít. Pokud totiž někdo požádá o vydání toho pozemku v té trase – mimochodem se to teď děje na D1, jenom, abyste věděli, tak na D1 se to teď děje, tam má stát přednostní právo. Nicméně když si podá nějaký soukromník v té trase žádost o vydání toho pozemku, tak samozřejmě majitel uplatní přednostní právo. Ale pokud není udělaná příslušná dokumentace, tak, světe, drž se, ten stát se musí toho přednostního práva vzdát. To znamená, že až bude mít příslušnou projektovou dokumentaci, tak to bude získávat nikoliv od toho původního vlastníka, ale od toho, který si to koupil. Proč si takoví lidé kupují takový pozemek? Asi ne proto, aby ho užívali, když vědí, že tam povede silnice.

To znamená, že jestliže tady tvrdíme v této chvíli, že je to o těch babičkách a dědečcích, při vší úctě, vaším prostřednictvím, paní kolegyně Seitlové, tak to není o žádných dědečcích, babičkách, ani ne o slušných lidech, protože s těmi se vždycky investor dohodne. Vždycky. A zvláště po tom, co jsme tady přijali, to znamená principy, jak se vykupuje, jaké částky se nabízejí atd., tak už to nejsou ty nicotné částky, ty podvody, kdy ty lidi dostávali opravdu nicotné částky za majetek, který měl hodnotu. Ale dneska jsou to velmi slušné peníze. A s tomuto lidmi se vždycky investor dohodne. S kým se nedohodne, jsou nejrůznější spekulanti.

Zase bych mohl tady rozebírat, kteří jsou to spekulanti, tak rozdělím to na dvě skupiny. Ta první skupina jsou spekulanti, kterým jde o to, získat z toho co nejvíc peněz. A druhá skupina jsou spekulanti, kteří si tu stavbu nepřejí.

A s těmihle se potom opravdu těžko jedná, s nimi se dohodnout nemůžete. Většinou z drtivé většiny, neříkám zase, protože znám opravdu jeden konkrétní příklad, kdy zájem toho člověka, aby se to nevedlo tou trasou, je hodný zřetele. S tím jsme myslím velmi slušně také jednali a snažili jsme se najít s ním nějakou dohodu, což je běžné, jak tedy kraj, tak investor. Tak s těmito lidmi se nedohodnete nikdy.

A zase vám uvedu konkrétní příklad, abyste nebyli tady o těch dědečcích a babičkách. Na pětatřicítce existuje, přestože už je poměrně daleko, jeden velmi sporný bod, a to je obchvat města Litomyšle. Tam na sebe narazila dvě občanská sdružení. Jedno občanské sdružení chce, aby ta města šla dál od Litomyšle, jenomže bohužel v tom případě se dostává do oblasti jedné vesnice, která tam je, tak tam vzniklo druhé občanské sdružení, které zase chce, aby to bylo dál od té vesnice.

Já ještě jako hejtman jsem uspořádal schůzku na radnici v Litomyšli, a to ještě v té době, kdy jsme dělali zásady územního rozvoje. A snažil jsem se s nimi dohodnout. Takže jsem přišel, říkám jim, děláme zásady územního rozvoje, pojďte se dohodnout na nějakém kompromisním řízení a my to podle toho upravíme. Mluvil jsem s těmi, kteří chtějí, aby to bylo dál od Litomyšle. A proč chtějí, aby to bylo dál od Litomyšle? Protože tam mají postavené rodinné domky, přestože se už léta ví samozřejmě, že tam ta silnice povede.

A tihle lidé mně sdělili: „Pane hejtmane, tak buďto to bude po našem, anebo to nebude.“ A já jim říkám: „No přece nemůžete chtít, aby silnice 35 vedla přes Litomyšl, pak šla prostředkem Litomyšle a za Litomyšlí zase šla tou trasou?“ Odpověď zněla: „Jestli nebude po našem, je nám to úplně jedno.“ A s takovými lidmi se prostě nedohodnete. A přesně na takové lidi cílí tady tahle změna. Protože tihle lidé se musí donutit k tomu, aby veřejný zájem byl silnější než zájem osobní nebo skupinový.

Já samozřejmě nevylučuji, že to může někdo podat k Ústavnímu soudu. A sám jsem velmi zvědav, jak bude Ústavní soud rozhodovat, protože v tomto případě je otázkou, co je víc, jestli osobní zájem, mnohdy ne příliš ušlechtilý, anebo veřejný zájem. Já jen bych chtěl připomenout to, že to, že tady nemáme silniční síť, tak působí neuvěřitelné problémy obyvatelům této země. Znamená to naprostou životní devastaci. My se tady bavíme o všelijakých náhradních zdrojích, o energii atd., a přitom necháváme tyhle silnice vést středem města.

Poslední příklad za všechny. Náš klub měl výjezdní zasedání do Luhačovic, když jsme s kolegou jeli zpátky, jeli jsme přes město Přerov. Město Přerov je výkladní skříní téhle záležitosti. My jsme to město Přerov, ať už jsme jeli do Luhačovic, nebo zpátky, tak jsme ho projížděli víc jak hodinu. Ve frontách kamionů, které šly téměř středem města. Úplně katastrofální situace. Pro mě, který tam jede jednou za rok, se to dá vydržet, ale tam jsou desítky nebo stovky lidí, kteří to musí strpět každý den. A to, že tady bude odpoledne a na příští schůzi petice na jednotlivé dálnice, to jenom svědčí o tom, že ty lidi už přechází trpělivost. Už vyčerpali veškeré možnosti.

Když si vezmu třeba tu čtyřicet trojku, nebo i tu pětatřicítku, kolik bylo kolem toho jednání, přesvědčování, nikdy to k ničemu nevedlo. Takže výsledek je, že drtivá většina těch lidí, kterých se to opravdu týká, kterým to ničí zdraví, pro které to znamená likvidaci zdraví jejich dětí, protože mají potom astmatické a další potíže, tak ti už toho mají dost. A když se podíváme kolem – a někdy se ofrňujeme nad některými zeměmi, tak když se podíváte třeba na nějaké balkánské země, o kterých si myslíme, že jsou sto let za opicema, tak tam si tyhle věci uvědomují a také je řeší.

Protože ovšem jsem v politice 24 let, tak si zase nemyslím, že tenhle zákon je ten, který spasí svět. A je samozřejmě otázkou, jestli zase někdo nenajde nějakou kličku, jak se toho zákona zbavit, nebo jak ho obejít tak, aby to nemohlo fungovat tak, jak si předkladatel toho zákona přeje. Ale nicméně každá snaha, která v tomto smyslu je, tak je velmi potřebná. Prostě ta situace je fakt neudržitelná. To není jenom o trasách těch dálnic, těch jedniček, ale to je o trasách celých dvojek a trojek. Já jako bývalý hejtman Pardubického kraje můžu říct, že my jsme cpali každý rok do dvojek a trojek neuvěřitelné peníze. A ty peníze jsou tak, že kdybych je takhle vzal, otevřel tamhle okno a takhle je vyhodil. Protože já to opravím, pak tam jezdí všechny kamiony, za dva nebo za tři roky nejpozději ta silnice je v úplně stejném stavu, jako byla předtím.

Všichni se ptají, jak je možné, že teď ta celá mostová epidemie je u nás. Najednou padá jeden most za druhým. Když jedete krajinou, tak jak jsem to už tady taky myslím říkám, my využíváme těch ženistických mostů, abychom se vůbec někam dostali v mnoha případech, a proč to tak je? No protože po těch silnicích jezdí auta, která tam nemají co dělat. A my jsme to nechali dojít tak daleko, že jsme ty mosty úplně zdevastovali. A teď to bude stát miliardy, aby se ty mosty postavily zpátky. Ale ty mosty nepostavíte za rok. To bude trvat řádově desítky let, než se ty mosty dají dohromady tak, aby splňovaly ty technické parametry, které by měly mít. Protože těch mostů jsou stovky. A kdybychom si načetli, kolik to je ve finančním vyjádření, tak jsou to miliardy.

A my tady rozhodujeme o tom, jestli přispějeme nějakou pšenkou k tomu, aby se ta situace možná zlepšila, anebo to necháme být svému osudu. A to je všechno, o čem tady budeme rozhodovat, až budeme hlasovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, sám bych to lépe neřekl. Dalším přihlášeným je pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane poslanče.

Dneska jsme si zopakovali slib senátora. Ráno jsme ho vyslechli, kde slibujeme, že budeme dbát zájmů všech občanů České republiky. Proč jsem se rozhodl zrovna k tomuto tisku vystoupit také? Jsem senátorem za volební obvod Ostrava Poruba. A možná jste už o té situaci informováni, nebo jste tam projížděli kolem, je tam dokončena čtyřproudová silnice v délce asi 25, 30 km, které chybí 400 m, slyšíte dobře, 400 m, možná méně, úsek, který je blokován věcným břemenem. Ani ne majetkem, ale věcným břemenem jednoho člověka, který si vzal zasvé, že to bude blokovat a udělá všechno pro to, aby to zablokoval.

A v tomto našem právním státě, kdy mám velkou úctu k osobnímu majetku a k respektování práv občanů, nezlobte se, je tady skutečně veřejný zájem, kdy denně stovky nákladních automobilů projíždí sídlištěm nebo částí Ostravy Porubou, centrem v podstatě, aniž by mohlo využít již dokončenou, předanou a odevzdanou část čtyřproudové silnice. Řekněte mi, obrací se na mě občané, kteří jsou bezradní. Nebudu vám říkat, že po objízdné trase zemřely desítky lidí při dopravních nehodách, protože není vyřešena bezpečnost. Ta původní stará silnice mezi Ostravou a Opavou vede úseky, které jsou velice nebezpečné. Při jedné dopravní nehodě, je to asi 2 roky zpátky, zahynulo 5 lidí u jedné dopravní nehody. Vjelo osobní auto pod autobus v nebezpečné zákrutě. A řekněte mně, kde je moje povinnost jako senátora, na kterou stranu se mám postavit? Na stranu toho člověka, který vědomě, aniž by mu ten úsek té půdy patřil, pouze má nějakým způsobem získané věcné břemeno, ani ne na přímou část té silnice, ale na část, která je součástí stavebního řízení, anebo jsou to právě těch, dneska již třeba nežijících, občanů, kteří by mohli – a ta silnice je dokončena víc než rok a půl, je dokončená celá čtyřproudová část, která je nevyužitelná. Ředitelství silnic a dálnic si platí hlídací službu, aby tento úsek nebyl poškozen občany, kteří zrovna nemají úctu k majetku.

Měli jsme několik jednání s krajem, s krajskou policií, s ředitelstvím silnic a dálnic, všichni chtějí přispět. A všichni jsou bezmocní. Takže já tento, přestože to je poslanecký návrh, vítám a já osobně ho rozhodně podpořím. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Ladislav Kos. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já možná začnu takovým praktickým příkladem. Na mě se obrátil jeden můj známý s tím, že má hospodářskou budovu u silnice. V vzhledem k tomu, že ta silnice je součástí dálniční přípojky, tak bude potřeba tu silnici rozšiřovat. A protože ta hospodářská budova stojí těsně u té silnice, tak se začalo hrát o osud této hospodářské budovy. Byl vytvořen nákladový znalecký posudek s cenou 2,5 milionu, odečetly se roky za amortizaci, ta cena spadla na 800.000. A pak ŘSD použilo zázračný koeficient 0,3, z toho důvodu, že ta stavba je na samotě a že není součástí žádného většího celku. Takže cena za tu hospodářskou budovu, která mu byla nabídnuta jako náhrada, činí 240.000 Kč. Za což, všichni uznáte asi, nic nového nepostaví, takže bude mít pozemek bez hospodářské budovy.

A já tady ten příklad dávám právě proto, protože teď v současné době mám možnost komunikovat s ŘSD a s úřady a nějakým způsobem se snažit jednak tu cenu nějak, v uvozovkách, vylepšit, nebo zařídit nějaké jiné řešení. A já se obávám, a to je možná můj trochu dotaz, jak by dopadl, kdyby spadl do dikce tohoto zákona, do mezitímního rozhodnutí. Jestli by měl, nebo neměl zúžené pole působnosti v tomhle tom, v uvozovkách, vyjednávání, o tom, jak tenhle ten problém řešit.

Když se vrátím k tomu zákonu jako takovému, tak musím konstatovat, že bych byl nerad, aby se výstavba dálniční sítě stala jakýmsi fetišem, jakýmsi svatým grálem, kterému se má podřídit naše jednání a konání. A dokonce potlačení našich osobních práv. Ono někdy tou výstavbou dálniční sítě, jejím zintenzivňováním nedosáhneme úplně toho, čeho chceme. Já bych uvedl možná příklad z Prahy. Jak všichni víte, tak dálnice v České republice jsou projektovány paprskovitým způsobem a víceméně všechny se sbíhají v Praze. A asi všichni znáte situaci kolem Pražského okruhu, který v současnosti není dostavěn a tím pádem se mu nějaká tranzitní velká kamionová doprava Sever, Jih, Východ a Západ vyhýbá.

Jak to bude vypadat po dostavbě celé dálniční sítě v České republice a po dostavbě dálničního okruhu kolem Prahy, se můžeme jenom domnívat. Nicméně lze předpokládat, že tranzitní kamionová doprava se velice zintenzivní. A vzhledem k tomu, že Pražský okruh, ač by měl být nějaký aglomerační a nějakým způsobem mimo zástavbu Prahy, tak se třeba dotýká velice těsně a intenzivně sídliště Černého Mostu, který všechny ty negativní stránky té intenzivní kamionové dopravy si pak užije.

Tím jsem chtěl jenom zdůraznit, že ta výstavba má svoje klady, ale i negativa. A za každou cenu tu dálniční výstavbu katalyzovat nějakým zvýhodňováním asi není ve všech případech úplně dobré. Navíc pokud nějakým způsobem kolidují s právním řádem, tak, jak jsme to tady slyšeli už od některých předřečníků. Ono by se pak asi dalo diskutovat o tom, jestli bychom neměli projednat a vymyslet nějaké zvýhodnění pro bytovou výstavbu, protože ta je také ve veřejném zájmu. Bytů hlavně v Praze, ale i v dalších velkých městech je veliký nedostatek, takže zřejmě i bytová výstavba by chtěla nějakým způsobem podpořit, dát jí nějaký doping.

Další věcí, která mě tady na tom zákonu znepokojuje, je to, že se říká, že to hlavní se týká jen a pouze záměrů uvedených v příloze tohoto zákona. Ten seznam záměrů je už teď docela košatý. Jednak se může velice rychle rozkošatit, a já jsem nikde v návrhu nezaznamenal pravidla, jaké záměry mohou být pak do seznamu prioritních staveb doplňovány, kdo a jak je bude doplňovat a s jakou periodicitou. Takže já si myslím, že tady je připravena taková Pandořina skříňka, po jejímž otevření pak můžeme mít mnohostránkový seznam záměrů nejen na výstavbu dálnic, ale i silnic 1. třídy. Možná nejenom 1. třídy, ale i výstavbu regionálních železnic, plavebních kanálů a bůhví čeho ještě. Takovou ukázkou toho je naddimenzovaná komunikace 1/12, která je součástí tohoto seznamu, nebo kontroverzní labský plavební stupeň Děčín.

Víte, po omezení účasti veřejnosti v územních a stavebních řízeních jsem velice citlivý na další omezování práv občanů. A tento zákon, ať si to každý vykládá jakkoliv, je fakticky omezuje. Proto pro tento zákon nemohu zvednout ruku a počkám si na plnohodnotný zákon o liniových stavbách. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a posledním přihlášeným je pan senátor Jan Sobotka. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, milí senátoři, senátorky, vážený pane předkladateli. Dovolte mi takovou poznámku novice, juniora, čekatele. My jsme se tady před polední přestávkou rozplývali nad činností NKÚ a nad tím, jak je to v naší zemi hrozné. A mimo jiné je to hrozné v tom, že jsme před lety stavěli 50 km dálnic ročně, teď stavíme 15. A my máme teď možnost něco pro to udělat. Tak já jsem pro to něco pro to udělat.

Říkám to proto, že jsem jakýmsi členem neformálního sdružení na dostavbu D11. A jako předseda Svazku krkonošských měst a obcí to považuji za klíčovou stavbu pro celé naše území. A my jsme tam v situaci, že polská strana stojí 30 km před hranicemi a čeká, až my se naučíme stavět dálnice. My máme v současné době vysoutěženy dvě stavby. Ale ta jedna se bude realizovat, druhá se zatím neví. A je to na přeskáčku, protože mezi Hradcem Králové a Smiřicemi ta stavba nemůže začít, protože je napadena.

Takže já se ptám, protože je to stavba transevropská, jak budeme vůbec vypadat, protože nám to trvá roky. A já bych ještě chtěl říct, že tak, jak říká pan prezident NKÚ, to není průměrná stavba, ale průměrná doba těch staveb není 12 let, to je 25 a 30 let. A jak tady bylo řečeno, já si myslím, že tato záležitost cílí – a teď to řeknu trošku kulantně – buď na spekulanty, anebo na ty, kde se s těmi vlastníky pozemků něco stalo. To znamená, tvoří si jakýsi by-pass, abychom mohli pokračovat v té přípravě, abychom mohli pokračovat a nějakým způsobem se připravit na tu realizaci.

To znamená, že většinou ti lidé o té stavbě vědí roky, desítky let. A vždycky to je tak, že 90 % těch věcí je dojednáno a zbývá tam 10 % těch problémových. Já jsem byl účasten několika i veřejných projednání a jednání ŘSD s vlastníky, a vždycky se hledá nějaká cesta, jak si pomoci v těch pravidlech, které stát umožňuje tomu ŘSD dát. Takže já bych ještě chtěl říci svoji zkušenost, jenom velmi souhlasím s tím, co řekl pan Martínek, všechno bych podepsal. Chci říct, že tady nezazněla jedna věc. My se bavíme o tom, že státní správa – a to bylo v té zprávě NKÚ také, že je nějak výkonná a nevýkonná. Ale, přátelé, já nevím, jakou máte vy zkušenost, státní správa nerozhoduje vůbec. My máme problém ne s lhůtami, ale s tím, že každý si to pinká – krajský úřad napíše, že pochybil městský úřad, pak to dá jinému úřadu, pak to dá třetímu úřadu. My si to tady jenom pinkáme, a nic se neděje. Z hlediska realizace těchto staveb jsme úplně marní.

Z hlediska realizace těchto staveb jsme úplně marní. Takže já si myslím, že v tom je zásadní věc. Státní správa nerozhoduje. Alibisticky to předává někam jinam nebo něco takového. Takže já za sebe si myslím, že bychom tak, jak to tady zaznělo, můžeme-li něco málo udělat, samozřejmě nevíme, jestli to je ta úplně správná cesta, tak to udělejme. A já se vůbec nebojím toho, že ty stavby jsou tam vyjmenované. Vždyť to jsou ty stavby ve veřejném zájmu. Ty přece všechny chceme a musíme je mít. Takže já si myslím, že je dobře, že to tam je napsané, protože pro ty jiné stavby to neplatí. Takže to naopak vidím jako určité pozitivum. Takže bych se přimlouval, abychom se o něco pokusili, protože to je obrovský problém, který trápí tuto zemi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. S právem přednosti, ale i tak pan senátor Miloš Vystrčil, protože je v pořadí. Jak bych mluvil, kdybych mohl. Ale vy to říkáte za mě, že? Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, dámy a pánové, vždyť přeci situace, ve které se nacházíme, je naprosto standardní. Tzn. máme před sebou zákon, kde jsou dobré věci a špatné věci. A my máme rozhodnout, jestli se přikloníme ke schválení toho zákona, protože se nám zdá, že těch dobrých věcí, které zákon přináší, je více než špatných věcí, které ten zákon přináší. To je třeba stejné, jako když se oženíte. Teď k těm dobrým věcem, které zákon obsahuje a které tady, myslím, naznačil nebo řekl, popsal pan kolega Martínek.

První věc, která, bych řekl, že je průlomová, vznikla díky poslaneckému pozměňovacímu návrhu ve sněmovně. Tuším, že ho podával některý z poslanců za ODS, což sděluji velmi rád, a to je, že tam vznikla jakási fikce podmíněného souhlasu, resp. tedy to, že pokud nějaký dotčený orgán, který má vyjádřit svůj názor na probíhající správní řízení, tak neučiní do 60 dnů, tak se počítá s tím, že souhlasí. Což si myslím, že je věc velmi dobrá, všichni po ní voláme a nyní ji máme k dispozici. A pokud zákon odsouhlasíme, tak vejde v případě těchto staveb v účinnost. A my budeme moci vyhodnotit, zda to funguje a případně zda by se to nedalo rozšířit i do jiných oblastí našeho právního řádu. Druhá věc, která v tom zákoně je a o které se, myslím, ještě nemluvilo, je náprava chyby, která se stala v případě schvalování stavebního zákona. A to je, že se k různým typům staveb vyžadovalo vyjádření orgánů územního plánování a územní obce 3. Tzn. že i když někdo chtěl přestavovat dům v místě, kde je povolená zástavba, tak musel mít vyjádření orgánu územního plánování, že na tom místě je povolena zástavba nebo výstavba. Protože jsme to takhle hloupě schválili, protože nám to paní ministryně Šlechtová řekla, že takto to bude správně. Takže to jsou ta minimálně dvě jasná pozitiva.

A pak tady máme ten § 2f, ke kterému se dá přistoupit tak, že pokud je nějaký investor a chce něco postavit, tak jeho hlavním cílem je, aby co nejvíce naštval majitele pozemku a všechny, kterých se stavba dotýká. A v tom případě samozřejmě málem oznámení o tom, že vstoupí na dané území, pošle tomu člověku zašifrované a zároveň tam vstoupí tak, aby mu způsobil co nejvíce škod. A nebo, protože tím investorem v naprosté většině případů bude asi zřejmě v případě staveb dopravní infrastruktury veřejná správa, resp. nějaká veřejná korporace, tak se bude snažit s tím člověkem nějak vyjít, domluvit se a chovat se, řekněme, v tom smyslu, aby jak je přímo v zákoně napsáno, byla co nejvíce šetřena práva vlastníků. Samozřejmě se tak nemusí stát a samozřejmě tam je nějaké riziko, že se někdo bude chovat v rámci útoku na soukromý majetek příliš invazivně. V tomto případě zase máme možnost, že to buď zkusíme, jestli to v této podobě a s těmito formulacemi bude fungovat, nebo nebude. Já jsem spíše pro to, abychom to zkusili, protože jinak se nikam nepohneme.

V této souvislosti si dovolím upozornit, že ani zpravodajka našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Jitka Seitlová nenapadala a nic nenamítala proti vyjmenování některých staveb a proti tomu, co tady popisoval pan kolega Větrovský jako existence mezirozhodnutí atd. Ten problém je skutečně obecně se stavbami dopravní infrastruktury, kterých se dotýká ten § 2f, kde dle názoru některých, a já tomu rozumím, že to tak někteří vnímají, není prostě dostatečně ochráněno soukromí a není dostatečně ochráněn soukromý majetek, kdy někteří říkají: "Takto by se jednat nemělo, měl by mít člověk možnost se vyjádřit." A pod tím, že tam je napsáno: "Nejvíce šetřit práva vlastníků." Tady tu ochranu a možnost přístupu nevidí. Myslím, že to, jestli to takhle může fungovat, nebo ne, napoví praxe. Praxe nevznikne, pokud zákon nepropustíme. A já si myslím, že jediné, co by bylo dobré, pokud si mohu dovolit něco iniciovat, tak aby náš VHZD zkusil říci třeba ŘSD, aby řeklo, v kolika případech se v každém roce § 2f uplatnil, abychom věděli, jak to vypadá, kolik problémů vzniká. A když uvidíme, že to nefunguje, že skutečně dochází k buzeraci soukromých vlastníků, tak se pojďme bavit o tom, že to změníme. Ale jestli dneska řekneme: "To nebude fungovat, my tady máme jen investory, kteří sami od sebe chtějí napadnout soukromé vlastnictví a chtějí se se všemi pohádat," tak se nikdy tohle nedozvíme.

Čili to je můj, řekl bych, pragmatický přístup k té věci, který si vám dovoluji navrhnout, abychom v rámci procesu aplikovali s tím, že úplně na závěr si neodpustím jednu věc, která tady ještě také nezazněla, a to je, že samozřejmě při přípravě toho velkého zákona o liniových stavbách naprosto selhalo ministerstvo dopravy a ministr dopravy. Ti naprosto selhali. A to, že vy prostě lepíte nějaký zákon v PS, všichni se scházíte formálně, neformálně, odjíždíte z dovolené a na dovolenou atd., a nám to tady všem vykládáte, to je skutečně k rozplakání, ale uvědomte si, že takhle profesionální práce nevypadá. A jestli PS chce nahrazovat vládu, tak aby se také nestalo, aby v nějakém okamžiku vláda nenahrazovala PS. Takhle se prostě pracovat nedá a já si myslím, že kromě jiného by si pan poslanec z dnešního jednání Senátu také měl odnést to, že nám se to hrubě nelíbí a není to zvykem, aby tímto způsobem nám bylo vysvětlováno, jak je nutné zachránit stát a všechny okolo, protože ministerstvo dopravy je neschopné.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pane poslanče, v březnu vláda navštívila Zlínský kraj, bylo to při těch spanilých jízdách vlády. My jsme se snažili, aby to nebylo jen o tom, že uvidí kus krásného kraje, ale snad se dozví problémy, které nás tíží. A připravili jsme materiál, který je všeobecně platný a který jim byl "předáván" na každém setkání v jakémkoli kraji, protože to jsou přesně problémy, které se nás týkají všech.

My jsme tam vypíchli, a já jsem pracoval s tím týmem odborníků, který nejen na kraji, ale i tady v Praze, základní problémy, které má dopravní infrastruktura, takže kdo z vás o to budete mít zájem, já vám to přepošlu. Stalo se to tak již mnohokrát, ale v každém případě je to tak, že zaprvé je deklarován nějaký veřejný zájem na dobudování dopravní infrastruktury. A ten je pojmenován v jednotlivých materiálech. Od politiky územního rozvoje, schválení zásad územního rozvoje, územní plán obcí, krajů atd.

Pak je majetkoprávní příprava, to je vyvlastnění. To jsme tady řešili. Jestli si vzpomínáte někteří, kteří jste tady déle, už si nevzpomínám, který to byl z těch ministrů dopravy, kdo tady seděl, tehdy se schvalovalo to, že aby se urychlila výstavba, tak se stanovila nějaká platba. A zároveň se řeklo: "V případech odůvodněných, které ministr může uznat, tak tam z 8násobku byl 16násobek." A já jsem tady tehdy říkal, že se mi to zdá úplně nesmyslné, protože každý přece bude chtít 16násobek, každý z majitelů přeci má svůj oprávněný zájem. Říkalo se, že ne atd., pan ministr tady také řekl, že ne. Nakonec to dopadlo tak, že všichni chtěli 16násobek a my už jsme to mimo jiné měnili, jestli si vzpomínáte. Tady to bylo.

Takže my také děláme chyby z toho, že nechceme uznat sami sebe, podívat se na člověka, jak se každý chová. A jestliže můj soused dostal 16násobek, proč já bych měl chtít 8násobek? To jsme už překonali.

Takže si myslím, co se týká tohoto kroku, tam jsme se posunuli, nicméně ještě nejsme tak daleko, aby to bylo jako v Německu, tzn. že se stanoví ta stavba, staví se. A kdo není spokojen, tak se soudí a vyřeší se to už během stavby. 10 let se jezdí po dálnici a pak soudy vyřeší, jakou platbu kdo má dostat, když s tím byl nespokojen tehdy.

Pak je to posouzení samostatně, posouzení vlivu na životní prostředí, tedy EIA. O tom víc moc nebudu. My jsme tady o tom nemluvili, nicméně vzhledem k tomu, že předminule jsme o tom diskutovali tady dost dlouho, tak víte, že tato záležitost se překonává nejméně rok. Ale většinou tak dva roky.

Pak tady máme zákon o ochraně přírody, krajiny. Výjimku zvláště chráněných druhů živočichů. Je jich mj. 17. Teď jsem se tak zadíval na pana kolegu Orla, ale nemyslel jsem to tak, zkrátka ti, kteří chtějí bránit výstavbě, tak jednou řeknou, že to je tak jako u nás křeček, soudy rok a půl zasedají o tom, aby zjistily, že tam skutečně není, ačkoli jsou tam tisíce posudků. Jsou tam takové pikanterie, jako že třeba zákon předpokládá, že tam při té velké stavbě si stavebník musí najmout a musí si platit ekologa, člověka znalého v oboru, který sleduje za peníze toho, kdo staví, jestli staví skutečně podle zákona na ochranu životního prostředí a především zvláště chráněných druhů. Ve chvíli, kdy ten člověk vydá nějakou zprávu a někdo to napadne, tak my jsme řekli: "Vy tady máte průběžnou zprávu, ten člověk tady je ze zákona." A oni řeknou: "Ale ten je podjatý, protože si ho platí ten investor." Ale on to dělat musí. Takže se stanoví nový posudek atd. Takže potom chráníme medvěda, jestli tam nechodí, protože on tam historicky kdysi chodil atd. Zkrátka těch překážek je dalších 17 a oni mají čas. To je začarovaný kruh, mohl bych tak pokračovat.

Tzn. toto je jeden střípek, proč jsem vás tady zdržoval, protože toto je jeden střípek na cestě k tomu, a já bych si představoval, a tady se přikláním k tomu, aniž bych chtěl kritizovat současného ministra, protože bychom měli kritizovat všechny ministry a všechny vlády dopředu, jako by to nevěděli, že tento proces se má zrychlit a měl by být stejně rychlý jako někde u našich sousedů, což se neděje, ale musíme zpracovat tedy, a to urychlení udělat nejen v tomto případě, pane poslanče, ale i v těch ostatních, které jsem četl. Protože ty, když nebudou, tak se to stejně potom někde zadrhne.

Ale tady jde o to, a proto podporuji tento návrh, že tady jde hlavně o přípravu té stavby. Tzn. my jsme teď v procesu a úplně chápu, já naopak zcela úplně neironicky to, co kolegyně Seitlová namítala, já tomu rozumím. Myslím si, že je potřeba o tom přemýšlet, a to jsme také dělali, včera jsme o tom mluvili hodně dlouho, jestli skutečně nějaké ústavní principy, a to především ochrana osobního majetku zvláště fyzických osob, ale i právnických, jestli tady neutrpí. A já jsem přesvědčen, že tady jde o přípravu stavby. A hlavně se mluví o tom, že tady nebudou nějaká hornická dobývání apod., ale že se tam budou dělat sondážní vrty a sondážní příprava. A teď všichni, byť jste mnozí humanitního vzdělání, tak jste nějakou stavbu viděli, tak tady ty vrty, příprava se dělá tak, že se buď kopou, tzn. zhruba nejvíce je to díra 2x2 metry je to díra, ale většinou jsou to dnes už vrty, kterými vám zatíží ten pozemek. Zcela jistě to nemůže být tak, že přijdou a vrtají vám v ložnic i skrze barák, ale mohou to učinit na zahradě. Ano, může se stát, že pro to, aby tam přijela technika, ale ona tam mnohdy technika nemusí být a právě proto se tam dělá ruční kopání nebo něco jiného, tak se zkoumá to podloží. Ale to není vůbec nevratná a invazivní záležitost v 99 %. A teď my kvůli tomu, a teď jsem řekl 99 %, protože to je hovorová záležitost, ale v kolika procentech tedy, když tam najede ta souprava, udělá vrt do určité hloubky, aby zjistila, jaké je tam podloží, jestli se tam vůbec někdy historicky v té trase, která je v té přípravě, jak jsem říkal, politiky a zásad územního rozvoje atd., kolik vlastně takových vrtů se tam musí udělat? Moc to není. Tzn. že ten zásah při této přípravě je velmi malý. To není, že už je tam ta výstavba. Pak nabíhá územní řízení, stavební řízení. Toto jsou mj. účastníci toho řízení. Takže chceme-li pomoci tomu, abychom vůbec věděli, kde stavbu dále dělat, tak my vlastně už v té přípravě to máme zrychlit, ale to není invazivní věc, že někomu bouráme obydlí. A já jsem přesvědčen, že právě při té přípravě je tolik problémů, mj. ty problémy nastávají dál. To, co je teď s tím, že oni se mohou bránit, tak oni se potom budou bránit i v tom územním i ve stavebním řízení. A já už vás ani nechci zatěžovat historkami, které jsou. Jen vám řeknu jednu věc, mám hotový dopis předsedovi Ústavního soudu, kdy jsem teď půl roku ten dopis sušil stále u sebe a neustále to s odborníky probírám, protože se mi nezdálo možné, že jeden z ústavních soudců, který byl námi tady také doporučen, tak vydal takové doporučení, které naprosto nesmyslně zvýhodnilo jednu stranu právě ve výkupu pozemku státu pro přípravu stavby. Mj. po hříchu to je rodina, je to jméno, které jako naschvál chtělo mít zřejmě zahrádky zrovna tam, kde vedla dálnice, takže ty tisícenásobky toho, co vydělali na tom a zdrželi dálnici o 10 let. Nakonec tam bylo rozhodnutí Ústavního soudu, které je tak neuvěřitelně prapodivné, že kromě mě, který se to zdráhá přiznat, všichni u nás na úřadě říkají, že je to korupce jednoho z ústavních soudců. Je-li to tak, nebo není, je to neuvěřitelně podivné, protože jiný vlastník tady vedle, ten dostane 10násobně méně a jiný podle toho, že dokázal zdržovat celý ten proces, tak dostal až po 10 letech samozřejmě tu odměnu. A tím, jak rostly ceny, tak on na tom vlastně vydělal. Takže zdržel dálnici, významně vydělal a ještě posudky, které rozhodly o tom... Ano, je to strašné, tady paní kolegyně sama to také říká, že je to strašné, já to také říkám. Takže tady jsou potom takové věci, kdy v naší zemi, byť je tady, jak to dnes bylo jednou řečeno, se žije asi nejlépe v historii, tedy minimálně materiálně, ale jsou tady tak šílené nespravedlnosti, které jsou dány i soudy, tzn. nesmyslnými rozhodnutími, že pak lidé, kterým se de facto žije dobře, tak když tu nespravedlnosti vidí, tak to samozřejmě posuzují jinak.

Takže já jsem přesvědčen, že tento návrh změny zákona je potřebný, že není tak invazivní, že by opomněl práva účastníků. Ti mají dost práv se bránit. A navíc jsou účastníky řízení a v následujících záležitostech určitě nejsou vyloučeni z procesu. Takže si myslím osobně, že je potřeba dát tomuto zákonu zelenou s tím, že kdyby tam byly nějaké chyby, tak se velmi rychle odhalí a já si myslím, že nebudou tak zásadní, budou jen finanční, ale ono skutečně na tom, že se dálnice nestaví, tak na tom umírají lidé. A nejen tím, že těmi exhalacemi a já nevím čím, co tady bylo vyjmenováváno, ale skutečně nehody, které se stávají tím, že jsou tady kolony, lidé jezdí v napětí nejen přes Přerov, ale i přes ostatní místa, kde dálnice chybí, tak tam jsou naprosto jednoznačně prokázány ztráty na lidských životech.

A my tady budeme přemýšlet o tom, jestli náhodou někdo nebude poškozen o jeho právo, protože mu padla jedna třešeň. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pane poslanče. Já tedy nebudu mluvit tak dlouho jako někteří moji předřečníci. Ale chtěla bych zdůraznit, že opravdu tento návrh zákona budu podporovat, chtěla bych ho podpořit, protože je v zájmu 99,99 % našich občanů. Uvědomme si, že my tady zastupujeme naše občany. My tady máme podle mého názoru něco prospěšného pro ně udělat. V zásadě je zcela jasné, že návrh tohoto zákona je důležitý, nutný, že je urgentní, že prostě je třeba ho mít co nejdříve, protože jsme už strašně pozadu, už jsme deset let pozadu nebo ještě možná více. Takže opravdu je velikým problémem výstavba dálnic. Myslím si, například, když vezmu to, co pálí můj obvod, to je třeba Prahu 4, tak to, že Praha nemá obchvat, že nemá okruh, je prostě neomluvitelná záležitost. Všechny takové ty námitky, proč ho nemá, proč se to tamhle nemůže kvůli Běchovicím, proč se to tamhle, jak tady bylo zmíněno, že bude zhoršené prostředí na Černém Mostě, to já nepovažuji za takové argumenty, které brání tomu, abychom byli jediným velkoměstem snad v Evropě, které ten okruh nemá. Nehledě na to, že skutečně to ohrožuje desetitisíce občanů. Můj obvod Praha 4 má 200 tisíc obyvatel přibližně. To, že kamiony projíždějí už léta a budou ještě dlouho projíždět Spořilovem, je skutečně na životě ohrožuje, protože my jsme provedli jako ústav, který jsem vedla, měření, která ukázala, že jsou tam mnohonásobně překročeny limity emisí a hluku atd. Nyní se prokazuje, že ta neurodegenerativní onemocnění, jako je například amyotrofická laterální skleróza nebo Alzheimerova choroba nebo srdeční choroby, plicní choroby, nádory, všechny tyto choroby, i vlastně plodnost našich budoucích děvčat, která tam vyrůstají, to všechno je ohrožené těmito emisemi. Čili já si myslím, že opravdu je nutné, abychom tento zákon skutečně měli co nejdříve. Já bych už v zájmu těch občanů na vás tedy apelovala, abychom ho schválili. I když jsou tam některé problémy, které já chápu, které tady paní senátorka Seitlová předkládá, tak si myslím, že to skutečně nejsou vážné věci, že, jak už tady taky bylo řečeno, pokud se někomu stane křivda, tak ji budeme řešit až potom, nikoli aby to bránilo té stavbě, když ji budeme začínat. Čili ty stavby, stejně jako tady bylo řečeno, opět v Německu, prostě se začnou, budou se dělat. Všechny ty připomínky, ty křivdy atd. se budou pak řešit a vyřeší se, které budou. Ale to jako já skutečně si nemyslím, že by někdo někomu dělal vrty v ložnici nebo něco podobného.

Na té zahradě, když už ti lidé žijí v těchto lokalitách, tak asi to tak hrozné nebude, určitě to nebude někde v nějakých chráněných územích a chatách apod. I kdyby, tak je to skutečně v bytostném zájmu, jak jsem řekla, 99,99 % občanů.

Nemohu s tím tedy souhlasit, i když chápu ty důvody, které tady jsou. Je třeba opatrnosti. To, abychom stavěli aspoň zase 50 kilometrů dálnic ročně, je pro mě priorita, abychom měli Pražský okruh, je priorita. Tomu musíme mnohé podřídit. Myslím si, že jinak se bez takového zákona skutečně nikam nepohneme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Jitka Seitlová. Má slovo a my se mezitím vystřídáme.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji za slovo, vidím, že se vystřídají vedoucí našeho jednání. Pane předsedající, ráda bych vystoupila k tomu, co tady bylo řečeno. Dovolte mi, abych řekla, že i mým zájmem, a stejně tak bych mohla plakat a právě tak nad Přerovem, je to, abychom měli rychle postavenou dopravní síť, aby ta síť byla kvalitní. Jestli si však někdo myslí, že tímto zákonem, který teď tady máme, situaci změníme, jenom tímto zákonem, nebo víceméně hodně tímto zákonem, znovu odkážu na to, co zaznělo v Poslanecké sněmovně, za kluby, které to tady třeba dneska budou podporovat.

Tam bylo řečeno, my tomu nevěříme. Dobrá, ale tak to schvalme. Veřejnost je rozhořčena, najdeme viníka, uděláme další zákon. A zase chvilku společnost uklidníme.

Kolikrát, a někteří z vás už tady jsou také déle, jsme měli přesně stejnou argumentaci. Byl to nedávno stavební zákon. Ano, přece stavební zákon, musíme ho takhle schválit, protože ten nám zrychlí stavby, ten vyřeší problémy. Jaký byl výsledek? Myslím si, že výsledkem je už to, že ho musíme teď měnit. My jsme upozorňovali, že je tam řada chyb. Předtím sám pan poslanec říkal, že tady byl v roce 2016. Pane poslanče, takže už to bylo vyřešené v roce 2016, kdy jste slibovali zase nějakou právní úpravou, že to bude dobré? Kolikrát byl novelizován zákon, já jsem si to nechala vytáhnout, kolikrát? Vždycky se řeklo: Tento zákon se schválí. A už to bude dobré! Zase se uklidnila veřejnost. Ano, už to bude dobré. Ale ono se nic nestalo. Naopak. Ty stavby nám pořád trochu stojí. Pořád se to zhoršuje. Je tedy na místě otázka, je to v těch právních úpravách? Chtěla bych poděkovat panu senátorovi Martínkovi, protože on část toho řekl. Řekl to velmi dobře. Tím, kdo brzdí stavby, je nefunkční státní správa. Krásně to popsal, jak se nerozhoduje, jak ta rozhodnutí, která mají být vydána, vydávána nejsou. Upozorňovala jsem tady jenom na to, že kraje najednou nerozhodují, přestože mají v zákoně napsané, že rozhodovat mají.

Tento zákon v jediném ustanovení řeší státní správu. V jediném jednom ustanovení. V žádném jiném. Ale našel si viníka. Na toho soustředí všechna ta omezení. A to je vlastník těch pozemků.

Dámy a pánové, nezlobte se na mě, položila jsem si otázku. Je tato právní úprava skutečně směřovaná na ty, kteří tady byli popsáni ze strany pana senátora Martínka, tj. na ty, kteří dělají obstrukce? Ne. Máme problém se státní správou. Výsledkem je, že omezujeme práva všem vlastníkům. No výborně! To je princip, ke kterému jsme teď přišli. Ano, tak to je. Řekli jsme, že za to může státní správa. Já můžu citovat z těch dalších věcí, které jsou příčinou toho, že dneska stavby trvají 20 let. Poprosila jsem s několika kolegy senátory - ŘSD, aby mi napsali, čím se stalo, že nejsou 20 let některé stavby. Byli to snad vlastníci? Byli to snad ty ekologické organizace, o kterých tento zákon tedy už vůbec není? Ne. Bylo to tak, že EIA někdy skutečně trvala dlouho, ale zase proto, že to leželo na úřadech? Hezky to tu někdo popsal, že tam leží rok až dva. A pak to leželo 5 až 6 let na projekčních organizacích. Teď nedávno jsem měla setkání s představiteli ŘSD, ti říkali: Ano, my máme problém. Nebudu jmenovat ty projektové kanceláře. My máme strašný problém. My buď nestíháme, nebo zase tam toho máme moc. Vůbec to neuděláme. Máme nekvalitní lidi. A pak to musíme celé opravovat, dokonce to pak opravují zpracovatelé, ti, kteří vysoutěžili. Na tom se to zastaví. Příprava trvá hrozně dlouho, a to se říkalo už v roce 2009, 2015, při každém projednání, které je. Takže nejenom státní správa, ale také příprava.

A teď taky si dovolím jeden příběh.

U nás se kolem roku 2000, teď nechci přesně, jestli 2001 nebo 1999, slavnostně otevírala nová dálnice. Teď tamtudy jezdím, říkám: Proboha, co to tady dělají? Až úplně na podloží celé 3 kilometry jsou vybagrované, celá dálnice se dělá znovu. Zatím jsem neslyšela, že by se tomu věnovala média. Jak to, že se nějakých 15, 16 let stará dálnice celá vykope a musí dělat znovu? Tam se to, nevím, jestli vlnilo. Ale byl tam nějaký velký problém. Já jsem teď požádala ŘSD, aby mi k tomu něco řekli. To byste měli vidět, jak tam to šlo rychle, jak ty stroje to tam tedy rychle opravovaly. Byť tam znovu bylo spousta havárek a byly tam i smrťáky.

Jaká je kvalita výstavby těch silnic? Teď jsem byla na takovém duelu, s jedním panem kolegou. Ti redaktoři mi tam říkali: Jak je možné, že někde postaví most, celý předělají, za 16 hodin, a u nás dva kilometry jednoduché dálnice trvají dva roky? Ale to všechno jsme tady neřešili. Vrátím se k těm 20letým stavbám.

První, 6 let se projektovalo, pak se řeklo, vlády řekly: My na to nemáme peníze. To bylo tak do roku 2010. Po tom roce 2010 přišel jeden pan ministr, můžu ho jmenovat, pan ministr Bárta, ten všechny stavby zastavil. Takže jsme se k nim vrátili až v roce 2015, 2016. To je výsledek té analýzy pro dopravní stavby, jak podle kopíráku.

Takže ne, že by to byly nevládky, které podávají a třeba někdy opravdu zbytečně nějaký návrh na přezkoumání. To je samozřejmě oprávněné, o tom debatovat. Ne, že to někdy jsou vlastníci, jsou takoví i spekulanti. Ale tento zákon nemíří na spekulanty. Pokud by mířil, tak by například ten paragraf, který mluví o tom rozhodování kraje, řekl: Tento paragraf, prosím, ať se řeší odborně, jak vyvlastňujeme v zkráceném řízení. A tam bychom měli ty spekulanty. Ale my to teď směřujeme úplně na všechny. Většinou souhlasím s panem senátorem Vystrčilem, ale já s ním nemohu souhlasit v tom, že máme schvalovat zákon, který víme, že umožňuje zneužití, a to tak zásadního práva, a řekneme: Tak to vyzkoušíme, kolik bude těch postižených. Tak to si nemyslím, že je role Senátu. S tím se opravdu ztotožnit nemůžu.

Nechceme, tedy alespoň já nechci, aby se celý zákon jako takový zrušil. My chceme jenom opravit to, kde jsou, řekněme, zásadní nedostatky, které umožňují zneužití, a to je jediné, o co vás prosím já, abychom § 2f prostě vypustili, aby se udělal řádně a sloužil tak, jak sloužit má.

Jak tady řekl pan senátor Čunek, ano, tak jak je to v těch německých zákonech, stejně tak to můžeme udělat i u nás. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. S přednostním právem se přihlásil pan místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. Prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den, ještě jednou, já jsem zjistil s hrůzou, někteří pamatují, že jsem vám tady četl: Právníci, pište zákony stručně a jasně. Vzpomínáte si? Dneska jsem zjistil, že autor je právníkem, pracuje na ŘSD ČR. Já jenom znova kousek z toho přečtu.

Závody v přijímání právních předpisů se rok od roku stupňují. Axiom. Pravda. 100procentní. Stále, více, více, více, až už sami více píce republice. Nevíme. Teď jsem dostal úžasnou knížku, jak přežít v houštině českých zákonů. Nevím, jestli mi pomůže, ale zkusím si to přečíst. Vyšlo ve Sbírce zákonů 10 796 stran formátu, to už určitě není pravda, už je to zažloutlé, to už vyšlo mnohem víc. Co je to majoránka? V jedné vyhlášce ministerstva zemědělství, tam je, že majoránka, majorana hortensis, je suchá směs listů, květních klásků, květů nebo jejich částí bez stonků, barvy světle zelené atd. Já nebudu pokračovat. Další je: Nekrmte zvěř, což se dá říci slovy, nekrmte zvěř, a tady je popsaný celý odstavec, jak se dá v našem zákoně, já tomu říkám Pohádky Boženy Němcové, naše zákony totiž nejsou legislativní, ony to jsou opravdu povídky. To jsou celé odstavce a povídání. Já když jsem se pokoušel, když jsme tady mluvili o tom alkoholu pro ty vodáky a pro ty cyklisty, to není prostě tak, že v zákoně je, že v ČR platí hranice 0,3, takže já navrhnu, bude platit 0,5 a je to. Buď někdo může souhlasit, nebo ne. Vůbec ne! To je tak složitá provázanost, ještě s jinými a dalšími, že ani s tímto se nikam nedopracujeme. Já podpořím ten zákon proto, že přece ta příčina je přesně tady. Tak jak různé lobbistické skupiny do všech zákonů... Já už jsem tolikrát slyšel, že teď už se postaví rodinný domek na ohlášení. Ale ejhle, plot vyšší 1,5 metru musí mít územní rozhodnutí! Zdá se vám to normální? Já jsem se tady rozčílil a pan předseda mě opravoval. To, co jsme dnes ráno podepisovali, ten papír, že můžou naše fotografie dát kamsi, to je přece taková zrůdnost! Neuvědomujeme si, co jsme tady dneska schválili, to, jak může cizí stát fízlovat v cizím státě bez našeho souhlasu! Tady ty věci prochází a výbor vítá a opět vítá, aby pak dal 9 věcí, pro které už tolik nevítá. Proč rovnou, normálně neřekneme, jinak ta unie se zničí sama, běžte s tím někam, na nic to nepotřebujeme. A druhá věc, která nás strašně trápí, že z jednotlivostí, něco se stane, okamžitě někdo přijde, musíme nějak změnit zákon. Ono se stalo. A na druhé straně já každý den vidím v televizi reportáž o jednom automobilu nebo motocyklu nebo autobusu, který vjel na železniční přejezd a byl smeten vlakem. Myslíte si, že existuje zákon, kterým bychom tomuto zabránili? Přece každý ví, že když svítí ta červená, tak tam nemá jezdit. Ale debil tam pojede, i kdyby to viděl čtyřikrát denně! Na toho zákon neplatí! Na blba, který jezdí se třemi promile, ještě zfetovaný, přece zákon neplatí! Ale my kvůli tomuto blbovi obtěžujeme miliony lidí s těmito, tady neřekl pan senátor Martínek, co se děje s těmi závaznými stanovisky, které teď trošku zmírňujeme. Prostě my nejsme schopni, protože kvalifikační předpoklady pro toho člověka, který to má vydávat, jsou takové, že takového člověka nenajdete. A když prosíte ministerstvo o výjimku, kdopak to tam dal, do toho zákona, že tam musí být tato kvalifikace, která neexistuje? Kolega Martínek hezky říká: Tak toho úředníka vyhodím. Ti úředníci jsou nadoraz. Doslova nadoraz. Kdybyste viděli, co se děje na agendě řidičských průkazů, kde máme v zasedací místnosti zastupitelstva stany, kde fotografujeme. Já přijdu sem a už tady zase vidím Evropa a další znaky do občanského průkazu, což je samozřejmě byznys zejména pro Státní tiskárnu cenin, která opět bude tisknout nové průkazy, pak se dozvíte, jaká úžasnost je ten občanský průkaz s čipem, co si všechno občan zařídí, jak bude jenom doma u počítače, a to chceme, aby děti pořád nebyly na počítači a sami budeme lidi nutit, aby všechno dělali z domova z počítače! Ale chyba lávky! Bez datové schránky si můžete ten občanský průkaz naloupat. Bez datové schránky, za kterou budete platit tu autorizaci, že ten podpis je ten podpis, budete cvakat. Jako města cvakají každý rok neuvěřitelné částky tomu divnému profíkovi, tak jako jsme zaplatili ty miliony na GDPR, aby nám poradili, že vlastně ty skříně nemusí být zamčené...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pane kolego, já bych prosil, abychom se vrátili k návrhu zákona č. 416.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ale já jsem u něj stále. Já jsem u něj, že tady můžeme říkat, co chceme, a pokud neuděláme radikální opatření, úplně nejlepší by bylo ten zákon zrušit a nechat život plynout. A představte si, ono by se vůbec nic zvláštního nestalo. My jsme neměli územní plán asi do roku, já nevím, 99 nebo 2000. Nic se nestalo. Stavělo se. Neudělal se žádné nevratné kroky. Bez těch papírů, které dneska... To necítíte, jak je to naprosto šílené? Že už se s tím nedá žít... Ti lidé čekají 4 měsíce na to závazné stanovisko, na úplnou banalitu. A to teď nemluvím o těch, abych nerozčiloval milou kolegyni, o těch žabyčkářích, kteří donesou brouka páchníka, hodí ho na zem, vyfotí a už tam máme, jak se to jmenuje, Natura 2000. A takhle říkají: Tady dálnice? Ani omylem! Tady je svišť, kterého tam vysadili, toho sviště. Řekněme si pravdu, jak to je, pane senátore, dívám se na vás, jak to zneužívají ty organizace. My jsme ty ekoturisty tady nezmínili. Oni jsou taky vážnou překážkou. Ale díky čí hlouposti? No přece naší! Oni by nemohli napadat ty procesní předpisy, kdyby nebyly takové, jaké jsou. Oni to mají velice snadné.

Oni to mají velice snadné, oni tam vždycky najdou .... No, ale tady to vy jste neudělali procesně úplně přesně, jak jste měli. A nespoléhejte se, prosím, na krajské úřady. Nám krajský úřad shazuje skoro všechna naše rozhodnutí, všechny naše pokuty z prostého strachu, že nechtějí do basy. Protože my jsme ještě nezmínili veřejné zakázky, které zdržují ty věci neskutečně, takhle bych mohl hodiny pokračovat. Prostě je třeba škrtat, škrtat a škrtat.

A my děláme pořád obráceně. Úplně zásadní věc. Všem, kteří mají kulatá razítka, tyto razítka změnit na hranatá. Přeložím do češtiny. Kulaté razítko znamená, že památkářka špatně vyspí, tak vy okna nevyměníte. Když se vyspí dobře, tak okna vyměníte, to je ten dobrý případ bez finančních příspěvků, které se občas dávají, aby se to povedlo, že? Protože tam, kde je kulaté razítko, tak se točí prachy, protože to někdo má, že? Teď si vymohly další instituce kulatá razítka, takže oni jenom řeknou nesouhlasíme a hotovo.

Dnes mi pan ministr Ťok bude prověřovat, jak je to s tou policií, které jsme tu také schválili kulaté razítko. Takže když policie řekla, že kruhový objezd nebude, tak si samospráva může naloupat, prostě nebude, protože technik na policii se mu nezdá. A hotovo. Takhle přece nemůžeme postupovat. Kdyby měl hranaté razítko, tak to česky znamená: Kamaráde, vysvětli nám, proč si tedy myslíš, že to takhle by být nemělo? Že by ta trasa neměla vést tudy, ale měla vést až tudy. Že ten přechod tady není potřebný a ty si myslíš, že je potřebný. Ale s kulatým bum hotovo, nemáš. Takže sebrat kulatá razítka, ale nechat je hranatá, aby oni museli zdůvodňovat. To je jedna z cest, ale tady to je opravdu malý krůček k tomu. Proto to podpořím. To není samozřejmě dokonalé. Ale těch případů, zase já to beru pozitivně. Jestli mi tam budou vrtat, tak ať mi přitom vyvrtají tu studnu na zahradě, protože vody je nedostatek, tak to snad vyřídí. Převést to do pozitivního. My pořád všechno negativní, negativní. Mimochodem také obce tady pláčou. Ale co dělají obce? No, my tu dálnici chceme, ale ne u naší vesnice, ale chceme tři mosty, že tady jsou tři farmáři, kteří potřebují na pole. To kamaráde ne, dálnici vám posuneme, ale most bude 30 km a ty pojedeš 30 a 30 na pole. Ještě to tak chceš? To je pořád nekonečný příběh. Spalovna nebezpečného odpadu v Pardubicích. Nikdo jim neumí vysvětlit, že ji potřebujeme. Je to tak jednoduché. Milá paní, co tam křičí na stadionu - teď jsem to nedávno sledoval – no, vy si pěkně přineste igelitku. Igelitku také ne, papírovou tašku, když půjdete do nemocnice. A na co? No na ty obvazy z vašich bércových vředů, ty si musíte vzít ....... a vy přece jste protestovala, že nechcete spalovnu. Někdy lidé protestují a nevědí proč, že si myslí, že už máme všechno hotové.

A pokud jde o ty slavné evropské staré země, no, ty si to vybudovaly v době, kdy ještě ptáčníci nebyli tak mocní jako ekoteroristé, tak oni už mají vybudováno a teď si vymýšlí složité předpisy, které nás brzy zdržují. Tak to prostě je. Oni si to udělali v době, kdy dávno ještě nebylo všechno tak, jak je to teď, takže relativně výstavba byla snadná. A teď nám neustále posílají další a nové brzdící směrnice a nařízení, které nám v tom brání. Takže jsem chtěl jenom říct, pane poslanče, já to podpořím, byť dokonalost, ale co je dokonalost? Kdo z nás je dokonalý? Nikdo. Takže nečekejme, že tento zákon bude dokonalý a bude to ještě dlouhá cesta... Nabádám k tomu, abychom se pokoušeli o shodu. My se stále snažíme bojovat. Neustále bojujeme, všechny možné skupiny pořád bojují. Proto je devět subjektů v Poslanecké...Pořád bojujeme, a přitom se pořád bojovat vůbec nemusí. V Řecku sice dluhy mají velké, ale lidsky je to tam naprosto úžasné. Přeji vám, aby to tady bylo také někdy tak. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkujeme. A jako další se do obecné rozpravy přihlásil senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Nechci už to moc prodlužovat, chtěl bych to trochu vrátit k meritu toho zákona. Jenom bych oznámil k tomu, co tu teď zaznělo, jakkoliv to rozhodně nejde komentovat v nějakém celku, ale i na západě se v současné době staví poměrně dost dálnic. Ne, že by měli postaveno. A jak už tu zaznělo, výrazně rychleji než u nás a levněji. Chtěl jsem říci jinou věc. Tady padla spousta plamenných slov a argumentů pro to pojďme podpořit ať se rychleji staví dálnice, ale myslím si, že to je jaksi pláč na špatném hrobě. V tom není žádný rozpor. To všichni chceme a myslím si, že jediné, v čem je potřeba se nějak kompromisně domluvit, je opravdu to, že ten paragraf je napsán takovým způsobem, který skutečně může vést k tomu, že nebude ochráněna velmi fundamentální práva lidí, kteří si to, takříkajíc, nezaslouží. Tady zaznělo, vždyť oni ti investoři se chtějí chovat slušně. No, to bychom tu nemuseli být, že ano? Zákony se dělají proto, aby se dělaly nějaké mantinely tomu, když se lidé nechovají tak, jak by bylo potřeba. Takže bych na toto byl velmi opatrný a myslím si, že v této věci v uvozovkách opsat – samozřejmě vím, že je to dnes citlivé slovo opisování – ale tu německou legislativu. Prostě, ano, jasně, umožněme průzkum na soukromém vlastnictví, ale přece s nějakými mantinely, s nějakým omezením, prostě to, že tu zaznělo, vždyť to přece nebude nikdo nikomu kopat v ložnici. Já bych řekl, to tam fakt není napsané v tom zákoně. Mohou vám přijít kopat sondu do ložnice. Tak, jak je to tam napsané, tak mohou. Ano? Ale nechci malovat čerta na zeď, nejspíš se to moc dít nebude, ale může se to dít. Byli jsme svědky likvidace konkurence prostřednictvím prostředků finanční správy, ano? Zajišťovací příkazy. Tato novela, tak jak je napsána, umožňuje fyzickou likvidaci provozu bagry, ano? A teď zase říkám, nemyslím si, že by to bylo něco, co se bude dít běžně. Ale jenom bychom měli být hrozně opatrní na to, jakému narušení velmi fundamentálních základních práv tím otevíráme cestu. Takže já bych vyzýval, s dovolením, k tomu, pojďme aspoň propustit zákon do podrobné rozpravy tak, aby v této konkrétní věci jsme měli šanci případně to ještě upravit. Děkuji moc.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A jako další se přihlásil do obecné rozpravy senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Mám dojem, že už tady bylo všechno řečeno a já mám dokonce takový dojem, že už je jasné, jak to dopadne. To znamená, že tento zákon bude schválen z příspěvků, které tady proběhly. Nicméně na druhou stranu musím říct, že náš klub sám v podstatě má volné hlasování. Někteří budou hlasovat pro, někteří se zdrží. Proč se zdrží? Víte. V minulosti jsme tady byli. Vzpomeňte si, když jsme tady souhlasili za minulých vlád o placení u lékařů poplatků. To změnilo úplně politickou scénu. Najednou se tady objevila silná politická strana, bylo to oranžové tsunami, 41 senátorů. Když jsme vysvětlovali předkladatelům, že by tam neměli být novorozenci, kteří se narodili a hned měli platit a tohle – ne, to se všechno upraví a tohle, tak nakonec je to stálo i místo a skončili v propadlišti nebo mnozí skončili v propadlišti. Před tím varuji. To, že se domluvili všichni v Poslanecké sněmovně, je hrozně nádherné, domluvme se. Oni se také tehdy domluvili. Ale přece musíme dbát na zákonnost. A já bohužel nejsem přesvědčen o tom, že se podařilo poslancům udělat ideální návrh novely tohoto zákona. Dávám to za vinu minulé vládě. To znamená vládě sociální demokracie, KDU-ČSL a ANO. Kde je pan ministr Ťok? Co dělal celou tu dobu, nebo co celou dobu dělalo toto ministerstvo? Už to tady bylo řečeno. Co dokázal Bárta, ten to dokázal zastavit v celé republice. A jak všichni horovali a jak voliči mu naskočili na hezké slečny poslankyně. Jak to dopadlo? Teď to tady máme. A já před tím varuji, abychom zase neudělali nějakou chybu. A čekal bych, že ale velmi rychle ministerstvo dopravy, přijde s jasným návrhem, kde už nebude žádné zdali by, nebo právníky. Jsou tady legislativní právníci, jsou poslanečtí, vláda je má, ministerstvo je má, právníků je tady jako hrom, a my nejsme schopni předložit pořádný zákon, nakonec se musí domlouvat politické strany v PS, dávat to tady dohromady. Předložit nějaký návrh, který není úplně ideální, který ale všichni chceme a cítíme, že ho potřebujeme.

Nebudu už déle mluvit. Chci jenom říct, že někteří z našeho klubu STAN budou hlasovat pro, někteří se hlasování zdrží, ale ne, že by to nechtěli, ale že případně očekávají, že to dopadne na marnou lhůtu a bude všechno vyřešeno... Ale půjde to za poslanci, nepůjde to za senátory. Půjde to za poslanci, protože připravili, podle mého, názoru ne ideální návrh novely zákona.

Jinak pokud návrh bude schválen, v podstatě to půjde k panu prezidentovi, když to půjde marnou lhůtou, půjde to také panu prezidentovi. Výsledek je stejný, ale ne ideálně postavená novela zákona půjde trochu na vrub Poslanecké sněmovny a půjde zejména na vrub ministerstva dopravy a ministra Ťoka.

Tam je ta chyba. My se tady všichni rozčilujeme, ale ministerstvo v podstatě nebylo schopno připravit řádný návrh a teď to tady předkládají chudáci poslanci, kteří dávají dohromady své právníky atd. Jak to může dopadnout, jak tenhle stát vůbec může fungovat, vždyť je to šílené! Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. A zatím jako poslední se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, myslel jsem, že již nebudu vystupovat, ale po vystoupeních a zejména po vystoupení pana senátora Hampla musím reagovat, abych některé věci uvedl na pravou míru.

§ 2f určitě není napsán dobře. A mně také vadí, že tam existuje určitá volnost výkladu a že může skutečně dojít k tomu, že se veřejný zájem střetne s nedotknutelností soukromí takovým způsobem, že bude velmi obtížné pro vlastníka pozemku se bránit. Přesto, pokud já jsem říkal, že to máme vyzkoušet, myslel jsem to v tom smyslu, že § 2f je napsán způsobem, že pokud se investor bude chovat slušně a bude dodržovat to, co je tam napsáno a nebude hledat všechny možné kličky, jak to obejít, tak by k ohrožení soukromého vlastnictví dojít nemělo.

Řeknu, proč si to myslím, protože asi čtu jinak než například pan senátor Hampl, a omlouvám se v tomto případě, i jinak, než paní senátorka Seitlová: Každý je povinen umožnit provádění měření a průzkumných prací v rámci přípravy stavby dopravní infrastruktury prováděné oprávněným investorem, a to i před zahájením řízení, kterým se stavba umisťuje nebo povoluje, nebo řízení, kterým se stavba umisťuje a povoluje.

A teď to důležité: Za tímto účelem má oprávněný investor a jím zmocněné osoby právo vstupovat a vjíždět na cizí nemovité věci.

Mohu samozřejmě připustit, ale vzhledem k tomu, že pan Hampl je profesor, že vstupovat a vjíždět může znamenat třeba i vstupovat do vnitřních prostor..., ale v tomto případě je toto vstupování myšleno tak, že se udělá krok na pozemek, na nemovitost, že se nikam dovnitř nepoleze. Můžeme samozřejmě přijmout výklad, že se poleze do například kuchyně ... Ale to je potom ten výklad, kterým říkáme: Ano, jsme mimo realitu a je to tak, že je tady nějaký zlý úmysl, i kdyby se tak stalo. Potom tam je, že oprávněný investor nebo jím zmocněné osoby jsou povinni co nejvíce šetřit práv vlastníků. Jedno z práv vlastníka je přece právo na soukromí, na soukromé věci. A on je povinen šetřit tato práva. Odpověď znám: Co znamená je šetřit? Můžeme se o tom bavit, ale pokud rezignujeme na to, že jsme schopni jako politici, jako veřejnost, jako veřejné mínění se bránit tomu, když si někdo tento paragraf vyloží tak, že mu to umožňuje vstoupit neohlášeně do kuchyně a tam udělat vrt, tak si myslím, že jsme úplně mimo mísu a že se tady nejedná o rozumnou argumentaci, ale o obyčejné strašení.

Oprávněný investor nebo jím zmocněné osoby jsou povinni co nejvíce šetřit, to jsem říkal. A teď: A nejméně 14 dní předem jim provádění měření nebo průzkumných prací na jejich nemovité věci písemně oznámit na adresu, atd. A teď pozor! V oznámení podle předchozí věty musí být uveden důvod provádění měření nebo průzkumných prací na nemovité věci, popis činností – to znamená, že předpokládám, že by tam byla i činnost vstupu do kuchyně – které mají být provedeny, rozsah, způsob, termín a upřesnění místa. To znamená, mělo by tam být napsáno, budu si tam vařit čaj, přijedu tam s vrtnou soupravou, budu vrtat u vás v kuchyni, bude to vedle sporáku, atd. To všechno by mělo být oznámeno dopředu, pokud se tak děje. Když si představím, že by někdo zvedl telefon a následně řekl: Dostal jsem oznámení, že mi přijede investor, kterým je městský úřad ten a ten, město to a to a bude mi vrtat v kuchyni, to jsem tedy zvědav, co by se dělo. Neříkám, že § 2f je dobře napsaný. Ale prosím vás, chovejme se rozumně. Připouští to nějaké omezení soukromého vlastnictví, které mně není sympatické a vadí mi. Ale není to v té podobě, jak to tady někteří vykládali, aby vystrašili všechny okolo sebe. Tak to prostě není, tak to nevnímám. Tím neříkám, že jste to neměli napsat, pane poslanče, lépe. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající. Fakt nechci zdržovat, ale musím říct, že co je psáno, to je dáno. A tak, jak je to tam napsáno, věta šetřit práv vlastníka, má deklaratorní charakter. Tak dobře, on nebude šetřit práv vlastníka. Co ten člověk udělá? Jak se bude bránit? Já neříkám, že bude vjíždět přímo do kuchyně. Ale zákon to umožnil a je takhle blbě napsaný. Nemohu za to, že to nenapsali líp. A já jako senátor nemohu přece s čistým svědomím zvednout ruku pro něco, co to umožňuje. Nebude to jenom ŘSD, vždyť jsem to vysvětlila. To budou i další soukromí investoři, a my ani nevíme, kdo všechno to bude oprávněný investor. A oprávněný investor má právo vjíždět a vstupovat.

Nechci nikoho strašit. Říkám, že zákon má být napsaný tak, aby chránil práva tak, jak je chránit má.

A zásah, který tam máme, mohl být napsán úplně jinak a mohl dosáhnout stejného cíle, aniž by takováto ustanovení měl. A je samozřejmě na nás, jestli pod tlakem veřejného mínění – ano, my chceme, aby se stavěly stavby – to teď schválíme, anebo jestli tento paragraf jako takový zvážíme a řekneme, tak ať se napíše líp. Já jsem ho chtěla napsat, ale za 14 dní, vážené kolegyně a kolegové, to prostě nejde. S čistým svědomím nemohu napsat za 14 dní nový paragraf.

Dám teď příklad, a nechci odbočovat. Ale sněmovna má GDPR, a sněmovna teď přerušila jednání a řekla, miliardy, které jsou hrazeny těmi lidmi, kteří by potřebovali zákon a jsou třeba zbytečné, to nás nezajímá, dáme si dovolenou. Ale na nás se tlačí, abychom přijali zákon do 14 dnů, který má takto zásadní nedostatky. Rozumím tomu – prostřednictvím pana předsedajícího – že pan senátor se snaží najít výklad. Ale výklad je něco jiného, než to, co bude v praxi a jak to bude realizováno. Proto prosím, když se to vrátí jedním pozměňovacím návrhem, který je velmi jednoduchý, tak nezhatíme zákon, dokonce některé účinnosti třeba z hlediska krajů nabývají až pozdější platnosti, takže tím nic nepoškodíme a zachováme pozici Senátu, která nám po celou dobu náleží.

Ale je to na vás. Vím, že někteří z vás jsou rozhodnuti. Je to tak. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. A jako zatím poslední se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, nechtěl jsem vůbec vystupovat, ale když jsem si zákon přečetl – omlouvám se – říkal jsem si, že se hlasování zdržím, a souhlasím s tím, co zde říkal Honza Horníků a pod toto se přesně podepíši. To je v pořádku.

Ale vezměme si, že nyní se obhajujeme něčím. Druhá věc, která je, že je určitá skupina lidí v této republice, jsou to tak dvě, tři procenta, víc jich není, vytvoříme zákon, protože tady máme dvě, tři procenta lidí, kteří některé věci řeší do extrému a mají srandu nebo legraci z toho, že vytvářejí problém.

Viz D8 mezi Ústím a Prahou, ta mohla být dávno postavená. Postavená nebyla, ty důvody všichni víte, nikdo se neptá na to, co s těmi autonehodami, s těmi mrtvými, za kým to jde. Z tohoto důvodu, ač ten zákon má určité nedostatky, přehodnocuji se za to přesvědčení a podpořím ho. Protože opravdu je zapotřebí to zkusit. A neříkejme, že všichni investoři jsou špatní. Ano, může se stát, že z těch sto dva jsou. Ano, bude-li to tak, musíme to řešit.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Martin Kolovratník:  Tak chci a musím. Bylo by to ode mě nekorektní, jenom sedět a mlčet. Tak paní senátorky a páni senátoři, moc děkuji za tu rozpravu. Nečekal jsem, že bude takhle dlouhá, ale myslím si, že to je správně a je to v pořádku. A já jsem si dělal poznámky, vím, že toho v programu máte hodně, tak pokusím se hrozně rychle. Ale bylo by nefér, kdybych nereagoval na ty vaše dotazy a bohužel často i nepochopení, která tam zazněla. A bude to možná trošku na přeskáčku.

To hlavní, co jsem zaznamenal od paní zpravodajky Seitlové, tak tam se musím trošičku vymezit a mrzí mě to. Já jsem nechtěl, abychom byli ve sporu, nebo aby se to tady dostalo do sporu, že sněmovna sem něco silou natlačila, že na vás hraji emoce, jak jsme se všichni krásně dohodli a svět bude krásný. A že vy musíte. Samozřejmě nemusíte, je to na vašem rozhodnutí. Ale, jak už jsem řekl na úvod tady té debaty, já vás o to moc prosím, abyste nás podpořili a ten aktivní souhlas vyslovili. A není třeba pravda, to byla – a musím to slovo říct – lež, když zaznělo od paní senátorky Seitlové, že se nic nestalo od té poslední novely. Tak já uvedu konkrétní příklad. Když se tehdy zaváděl dnes platný osminásobek, který se nabízí, ta zvýšená cena lidem, tak ilustračně na dálnici 35 v mém kraji, Pardubickém kraji, na 20 km bylo 1400 majitelů. Tedy ŘSD říkalo: „No oni s námi nemluví, protože dvojnásobek je málo a ta definice toho vyvlastnění je nejasná.“ 1400 pozemků bylo potřeba vykoupit na 20 km. Zavedl se osminásobek, dneska jsou vykoupeny všechny během 3 let. Takže ono to pomohlo, staly se nějaké věci.

A já bych to možná – a odpusťte i to přirovnání – přirovnal k tomu, že možná jsme měli zařazenou dvojku, jeli jsme na dvojku, a není to samospásné. Pan senátor Vystrčil měl pravdu a řada dalších kolegů. My to teď nezachráníme, ale já věřím, že z té dvojky zařadíme na trojku, možná na čtyřku. Že to tempo možná malinko zrychlíme. Není pravda, že bych si troufl tvrdit na plénu sněmovny, že tady mám něco předjednané. Takovou drzost bych neměl, aniž by se tak nestalo. A říkal jsem to přece ne výboru pro veřejnou správu.

Seděli jsme někdy v druhé půlce června, pan senátor František Bradáč to může potvrdit, na vašem podvýboru pro dopravu, kde jsme tady avizovali, dopředu jsme představovali ty myšlenky toho zákona. Takže ta jednání proběhla.

Na paní senátorku Wagnerovou, to jsem si zvlášť poznačil, já jsem obyčejný inženýr s technickým vzděláním, diplomku mám doufám v pořádku, a nedovolil bych si s vámi s vaším právnickým vzděláváním polemizovat. Ale ta obecnost, o které jste hovořila, je myšlena právě v rámci toho seznamu těch prioritních staveb. Tam mezi nimi jsou stejná pravidla. A to bylo inspirováno právě tím Německem. Němci mají takzvaný Bundesverkehrswegeplan, kde stavby, pokud jsou odhlasovány Bundestagem, se dostávají do takzvaného zrychleného režimu. A v rámci toho zrychleného režimu pro všechny stavby platí stejné podmínky. A tady je ta logika vlastně stejná.

Teď k tomu seznamu, na to se několik z vás právně ptalo. To je součást zákona. Myslím, že pan senátor Kos měl na mě tu otázku. Je součást zákona, to znamená, nemůže si někdo jen tak ledabyle tam něco dopsat nebo škrtnout. Pokud budeme chtít někdy v budoucnu upravovat ten seznam, opět to bude změna zákona. Takže opět bude muset projít debatou, tím testem demokratickým ve sněmovně. A i vy senátoři se k těm případným změnám samozřejmě budete vyjadřovat.

Pan senátor Vystrčil, byť mi dal za uši, tak s ním souhlasím a chci říci, přátelé, my nehrajeme na notu zhůvěřilým investorům, aby někde běhali s těmi bagry a soupravami.

Poslanec Martin Kolovratník:  My jsme přijali – a to je důležité říci – my jsme na plénu Poslanecké sněmovny přijali doprovodné usnesení k tomuto zákonu, kde dáváme za úkol Ministerstvu dopravy, aby jednou ročně vypracovalo analytický přehled, jak tato ustanovení fungují, jak je státní investoři využívají. Jednou ročně, bude to vždycky k červnu, k datu 3. čtení, ho budeme mít. Takže já neznám sněmovní procedury teoreticky, pokud by to pro vás bylo přijatelné, podobné doprovodné usnesení by určitě mohl přijmout i Senát, nebo já, pokud mi důvěřujete, mohu slíbit, nebude s tím problém, že ten materiál budeme sem do Senátu samozřejmě poskytovat. A to si pište, že si je budeme sakra kontrolovat, jestli to funguje a jak s tím pracují.

Oprávněný investor, soukromníci. Opět je potřeba znát vnitřní procedury Ministerstva dopravy. V současné době, pokud se nám povede, a já věřím, že ano, nějaké PPP projekty rozjet, tak celou tu majetkoprávní přípravu až do stavebního povolení zajišťuje stát. To znamená, zástupci státu, teprve potom se bude tendrovat ta stavební firma. Ale to už bude dávno po těch průzkumech a po tom ohrožení majetku. Takže opravdu nejde technicky, není možné, aby kdokoli kdekoli vrtal. I proto, že ta kontrola je mnohonásobná. Resort má interní procesy. Než se zahájí nějaké trasování, musí být udělané technicko-ekonomické studie, jestli tam jsou přepravní proudy, jestli je poptávka, jestli taková silnice bude mít smysl.

Musím říct, že tolik kritizovaná Evropské unie nás v tomhle kultivuje. Ty procesy kontrolní v rámci Operačního programu doprava, jestli jsou ty peníze efektivně vynaloženy, jsou velmi přísné. A my musíme, nebo ŘSD a SŽDC si musí zdůvodnit, proč a kudy se chce posunout.

A vím, že toho času už je málo, takže já skončím. A odpusťte mi možná trochu emotivně, bude tady dneska – a bylo to zmíněno – ta Petice pro dálnici D43. A to myslím, že paní senátorky a páni senátoři, odpovídá na všechno. Prosím, dejte nám tu důvěru, pojďme to zkusit. Není to všespásné, zkusíme malinko zrychlit, proto jsme na tom také pracovali půl roku. Já bych si nedovolil před vás předstoupit s něčím, co je odfláknuté, co bychom tam za týden spíchli na koleni, odhlasovali silou ve sněmovně a přišli sem do Senátu. Opravdu s velkou pokorou sem přicházím s prosbou. Půl roku jsme se snažili všechno vyvážit a ty pojistky najít. A vidíte, že lidé ne, že se brání dálnicím, oni nás politiky jak ve sněmovně, tak tady v Senátu prosí a volají, pojďte nám pomoct. Jsou tu petice pro výstavbu dálnic.

A proto vás moc prosím, pokud někteří z vás ještě váháte, dejte nám to pozitivní kladné doporučení. To znamená propuštění ve znění Poslanecké sněmovny, ať ukážeme veřejnosti tu shodu obou komor, s tím, že chceme české infrastruktuře a ekonomice pomoci. Moc děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru senátor Jaroslav Větrovský? Nepřeje si vystoupit, děkuji. Táži se, zda si přeje vystoupit k obecné rozpravě zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, paní senátorka Jitka Seitlová? Přeje si vystoupit, prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, k té rozpravě...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosil bych o klid, přátelé.

Senátorka Jitka Seitlová:  Bohužel musím, protože jsem byla nařčena ze lži. Takže ještě jednou cituji přesně stenozáznam z Poslanecké sněmovny. Pane poslanče, můžete si to ověřit: Pokud vše dobře dopadne (myslí se tím hlasování ve sněmovně), je předjednáno, že by tento zákon měl stihnout projednat Senát zhruba do 14 dnů během července. Takže nelhala jsem, tak to je ve stenozáznamu. Doufám, že to steno je oprávněné.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se prosím k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážené kolegyně, vážený předsedající, vážení kolegové, v rozpravě vystoupilo 13 senátorů a senátorek, z toho jedna třikrát.

Já nemám nic jiného na mysli, jen velmi racionálně to všechno ukončit. A doporučuji to, co bylo předneseno jednak ve zprávě předkladatele, a jednak ve zprávě mé jako zpravodaje a ostatních kolegů. Čili víceméně usnesení schválit v duchu usnesení Poslanecké sněmovny. To je asi všechno. Já myslím, že ta diskuse byla velmi zajímavá a velmi tvůrčí. A věřím, že celá řada z nás si z toho vzala poučení. A já osobně si nic jiného nepřeji, aby i ostatní zákony, které tady byly projednány a budou složité, že dospějeme ke stejnému závěru, že jedině politický konsensus nás posune vpřed. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, ale váš úkol je nám říci, jak budeme hlasovat, o čem.

Senátor Jiří Cieńciała:  Ježišmarjá, tak já to mám jasné. Promiňte, já se omlouvám. Čili návrh na hlasování je schválit. Akorát se zeptám paní senátorky Wagnerové, která, jak jsem zaslechl, jestli to, co řekla, že zamítnout, je protinávrh?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, bylo to řečeno veřejně jako návrh – zamítnout.

Senátor Jiří Cieńciała:  Čili myslím si, že první budeme hlasovat o schválení.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, první budeme hlasovat schválit a potom hlasovat o návrhu zamítnout. Souhlasím, dávám znělku ke svolání senátorek a senátorů.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně přítomno je 66 senátorek a senátorů, 67, opravuji, aktuální kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. (Ruch v sále.) Takže dávám odhlášení, vyndejte si své karty, chvíli počkejte. Ustálilo se nám to na původním čísle 67, aktuální přítomnost 68, aktuální kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 16 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 50, proti byli 2. Návrh byl přijat.

A nyní přistoupíme k hlasování o pověření, ne vlastně pardon. Pardon, pardon, omyl. Je to ukončeno, blahopřeji, pane poslanče.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 311/2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev a o změně některých zákonů

Tisk č. 299

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 299. S technickou poznámkou se přihlásila paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní kolegyně. A prosil bych o klid! O klid!

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji, mám procedurální návrh. Po předchozí konzultaci s předsedy senátorských klubů a vzhledem k obsáhlosti programu, který nás čeká na této schůzi, si dovoluji navrhnout dneska jednat a hlasovat po 19. hodině do 21.00 hodiny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, takže budeme hlasovat o procedurálním návrhu, že budeme jednat a hlasovat po 19. hodině, a to nejpozději do 21. hodiny. Dávám znělku na svolání všech senátorek a senátorů.

Byl dán návrh na odhlášení, takže prosím, všechny odhlašuji. Byl dán takový návrh, musíme mu vyhovět. Takže zkontrolujte své přihlášení. Aktuálně přítomno je 52 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 17 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 51, proti byli 4. Návrh byl přijat.

A nyní budeme pokračovat v projednávání zákona číslo 311/2013 Sb., který máme jako senátní tisk číslo 299. Vítám tady paní ministryni financí Alenu Schillerovou, která bude zastupovat paní ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dobrý den, dámy a pánové. Dovolte, abych uvedla následující bod programu, kterým je návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 311 z roku 2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev a o změně některých zákonů.

Tento návrh byl 11. července 2018 projednán ústavně-právním výborem Senátu a výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A bylo přijato usnesení doporučit Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, která ho schválila dne 13. června 2018.

V prvé řadě bych ráda přiblížila předložený návrh novely a její původní cíl. Následně bych se vyjádřila k přijatým pozměňovacím návrhům Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Zákon č. 311 v § 24 upravuje výhodu takzvaného odloženého vzniku společenství vlastníků pro některá bytová družstva. Ne však pro všechna tato družstva, ale pouze pro ta, která začala převádět byty před 1. 7. 2000 a současně také započala s výkonem správy společných částí. Tato výhoda byla součástí dnes již zrušeného zákona o vlastnictví bytů, avšak v poněkud širší podobě.

Podle zrušené úpravy vznikalo společenství ex lege v případě, kdy podíl družstva na společných částech poklesl pod jednu čtvrtinu. Do té doby vykonávalo družstvo funkci správce a rozhodovalo také o běžných otázkách správy domu, ačkoli již mělo podíl na společných částech nižší než jedna polovina. Nový zákon na základě pozměňovacího návrhu při jeho schvalování přijal úpravu, podle které byl povinný vznik společenství vlastníků jednotky poučnosti nové úpravy vázán na snížení podílu bytového družstva, na společných částech domu, namísto původně stanovené hranice poklesu pod jednu čtvrtinu na pokles již pod jednu polovinu.

Tím však došlo k situaci, že zákonná úprava nedopadla na ta družstva, kde podíl poklesl pod jednu polovinu před účinností zákona, avšak nepoklesl pod jednu čtvrtinu, kdyby společenství vzniklo podle úpravy obsažené ve zrušovaném zákoně o vlastnictví bytů. Pro tuto skupinu družstev v důsledku absence zvláštní úpravy začala platit obecná úprava k založení společenství obsažená v občanském zákoníku, podle které je třeba k založení společenství přijetí stanov stoprocentní souhlas vlastníků jednotek.

Cílem navrhované úpravy je tedy především zaprvé – odstranit věcnou chybu dosavadního znění tak, aby bylo zřejmé, že k odloženému založení a vzniku společenství vlastníků jednotek má dojít po snížení spoluvlastnického podílu bytového družstva na společných částech domu pod jednu polovinu.

Zadruhé vztáhnout právní úpravu podle § 24 také na ta bytová družstva, u nichž se spoluvlastnický podíl na společných částech domu snížil na méně než jednu polovinu v době před dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku a tohoto zvláštního zákona.

A zatřetí jasně stanovit, za jakého počtu hlasů vlastníků jednotek je shromáždění podle tohoto zákona způsobilé k jednání a usnášení. Nad rámec předloženého návrhu byla diskutována i otázka splácení úvěru v rámci diskusí, které čerpala bytová družstva na opravy, modernizace, rekonstrukce společných částí v době, kdy již byl dům rozdělen na jednotky, které byly ve vlastnictví dalších vlastníků. A s tím spojené otázky přechodu těchto závazků na právní nástupce původních vlastníků.

Vzhledem k tomu, že dříve existovala různá praxe při uzavírání úvěrových smluv správcem společných částí domu, jímž v těchto případech bylo bytové družstvo, a otázky přechodu těchto závazkových vztahů nelze uspokojivě vyřešit zákonnou změnou, bylo shledáno jako vhodné ponechat řešení v individuálních případech bytovým družstvům, a to až do konce splácení úvěru, což se promítlo do příslušných přechodných ustanovení. Z těchto důvodů ministerstvo pro místní rozvoj vyslovilo souhlas s pozměňovacími návrhy, které se následně ve schváleném znění PS objevily.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavněprávní výbor. Usnesení máte jako senátní tisk č. 299/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Burian. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 291/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Carbol, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, vážená paní ministryně, já mám velice jednoduchou úlohu, protože paní ministryně obsah návrhu velice detailně popsala, takže v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí č. 115 výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupením PS. A určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Carbola. Takže vás poprosím potom o podporu tohoto návrhu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Jiří Burian? Přeje si vystoupit.

Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní ministryně, kolegové, kolegyně, ústavněprávní výbor Senátu Parlamentu ČR se zabýval senátním tiskem č. 299 na své 21. schůzi, která se konala 11. července tohoto roku a přijala 125. usnesení, ve kterém výbor 1) doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS. 2) určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci mne. A za 3) pověřil předsedu výboru Senátu Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zdali někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, zdali se chce vyjádřit? Pan garanční zpravodaj? Ne. Takže zde je jediný návrh, a to schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Svolám znělkou všechny kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Aktuálně přítomno je 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se ze 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 48, proti bylo nula. Návrh byl přijat. Tímto končíme projednávání tohoto bodu.

A dalším bodem je

 

Návrh zákona o distribuci pojištění a zajištění

Tisk č. 289

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 289. Návrh uvede ministryně financí Alena Schillerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, návrh zákona o distribuci pojištění a zajištění představuje transpoziční normu, kterou se do našeho právního řádu implementuje evropská směrnice o distribuci pojištění. Současně ale chceme touto novou právní úpravou reagovat i na řadu konkrétních a dlouhodobých problémů na tuzemském pojišťovacím trhu. Řešíme zde především problém poškozování klientů sjednáváním nevýhodných pojistných produktů, problém nízké kvalifikace distributorů pojištění a v neposlední řadě také to, že orgán dohledu, tedy ČNB, v současnosti nemá k dispozici dostatečně účinné preventivní ani sankční nástroje, jak na tuto situaci reagovat. Když to tedy shrnu, tak hlavními cíli zákona jsou ochrana spotřebitele a náprava reputace pojišťovnictví coby důležité součásti finančního trhu a ekonomiky.

Jádro zvýšení ochrany spotřebitele při sjednávání pojistných produktů spočívá především v posílení odpovědnosti pojišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů za kvalitu jejich distribuční sítě. A dále v důrazu na to, aby byl klient srozumitelně a transparentně informován o podstatných aspektech pojištění, které je mu nabízeno. To se týká především prodeje investičního životního pojištění, což je produkt, se kterým bývá nejvíce spojován problém tzv. přepojišťování.

Proto také zavádíme speciální standardizovaný formulář, který by měl klientům umožnit se v nabídkách pojištění snáze zorientovat a vyhodnotit si lépe výhodnost daného pojistného produktu. Pozitivně by v tomto ohledu měla působit i nedávno schválená regulace provizí a výplaty odkupného, kterou ze stávající úpravy nový zákon beze změny přejímá.

Zákon také dále zavádí nový standard odborné způsobilosti pojištění. Zatímco stávající systém požadavků na odbornost distributorů pojištění je postaven spíše na formálním ověřování teoretických znalostí ze všech pojistných odvětví, nový zákon oproti tomu zdůrazňuje potřebu spíše hloubky než šíře potřebných znalostí. A dále téže souvisejících praktických dovedností, které jsou nezbytné pro kvalifikované jednání se zákazníkem.

Návrh zákona prošel několikaletou veřejnou konzultací a je předkládán v kompromisním znění podporovaném jak ČNB, tak i Českou asociací pojišťoven a všemi reprezentativními profesními zástupci pojišťovacích zprostředkovatelů. Věnovali jsme mu opravdu velký čas a PS ho tedy schválila ve znění, které je vám dnes předkládáno ke schválení.

Děkuji vám mnohokrát za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní navrhovatelko a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, paní ministryně udělala tomuto zákonu velice věcný úvod. Já jenom snad konstatuji, že při projednávání na výboru proběhly příspěvky Komory pojišťovacích zprostředkovatelů, které se nelíbí nová registrace spojená se zkouškami a s poplatky za novou registraci a následně každoroční obnovování této registrace. Nicméně zástupci jak ČNB, tak i ministerstva financí tento krok objasnili. Jak tady paní ministryně říkala, měl by sloužit stejně tak jako ta povinná tabulka k životnímu pojištění pro zkvalitnění služeb pojišťovacích zástupců, zprostředkovatelů. Takže nebudu dál svůj projev prodlužovat. Přečtu, že po diskusi, která tam proběhla, tak výbor jednohlasně doporučuje Senátu Parlamentu schválit návrh znění zákona ve znění postoupeném PS. A zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mě jako zástupce výboru.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil v těsném závodě pan senátor Miloš Vystrčil s přednostním právem před přednostním právem senátora Jana Horníka.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, já si nemohu pomoci, chci, ale budu muset k tomu návrhu zákona trochu podrobněji promluvit, protože si nedovedu úplně vysvětlit to kladné hodnocení zákona, které tady zaznělo. A je na vás, abyste si potom udělali vlastní úsudek. První věc, kterou asi víte, ale já ji zopakuji pro jistotu, je, v jaké situaci se nacházíme. Ta evropská směrnice, která se nazývá Směrnice o distribuci pojištění, byla přijata 20. ledna 2016. Doba transpozice směrnice byla do 23. 2. 2018, teď máme červenec 2018, směrnice není transponována. Tzn. moje první otázka, paní ministryně, je, proč není transponována? Kde byl problém? Co je tak zásadní příčinou toho, že nemáme transponováno a děláme to s pěti nebo šestiměsíčním zpožděním?

Když se dělá nějaká transpozice, tak potom jsou v podstatě dvě možnosti. První je, že transponujete směrnici do stávajícího zákona. Ten platný zákon je zákon 38 o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Nebo napíšete nový zákon. Ministerstvo financí, protože se mu asi zdálo, že má dostatek času nebo že to je efektivnější, tak napsalo nový zákon, který bychom dnes měli schválit. A mně prostě není jasné, proč nebyla využita transpozice tím druhým způsobem, a to je, že nebyl transponován ten starý zákon. Paní ministryně na to už trošičku odpověděla, že se jim zdálo, že jsou tam některé nedostatky, které jsou vlastně neopravitelné v rámci starého zákona, a proto máme před sebou nový zákon.

V novém zákoně, který bychom dnes měli schvalovat, je jednak promítnuta transpozice, pak jsou tam věci, které platily i v tom zákoně, který v současné době platí. A pak jsou tam přílepky, které si dovolím, že jsou v přímém rozporu s tím, co doporučuje směrnice. Ta směrnice, kterou tady mám, má vždycky znění, text a má preambuli. A v té preambuli je v bodě 18 napsáno, že zprostředkovatelé, kteří jsou již v členských státech registrováni, by neměli mít povinnost se podle této směrnice znovu registrovat. Jinými slovy směrnice sama od sebe říká, že by bylo dobré, že pokud některý stát tu směrnici bude transponovat, tak by neměl již fungující pojišťovací zprostředkovatele znovu zatěžovat nějakými dalšími poplatky. Já vám za chvíli řeknu, jak to vypadá v tomto zákoně.

A druhá věc, která tam platí, je bod 72 té preambule. A ten bod 72 říká, že tato směrnice by neměla malým a středním distributorům pojištění a zajištění, což jsou ti pojišťovací zprostředkovatelé, po novu samostatní zprostředkovatelé, ukládat příliš velkou zátěž. Jedním z nástrojů dosažení tohoto cíle je řádné uplatňování zásady proporcionality. Tato zásada by se měla vztahovat jak na požadavky na distributory pojištění a zajištění, tak i na výkon dohledových pravomocí. Jinými slovy, ta směrnice zase, abychom si nemysleli, že za všechno může EU, říká: "Prosím vás, až tu směrnici budete transponovat, tak nenavyšujte zátěž pro zprostředkovatele, oni už toho mají dost. Opravdu se to snažte napsat tím způsobem, aby se tak nestalo."

Teď jaká je skutečnost? V současné době je registrováno v registru, který vede a udržuje ČNB, zhruba 150 000 pojišťovacích zprostředkovatelů, kteří pokud chtěli být zapsáni v tom registru, tak museli zaplatit nějaké peníze. Zhruba v takové výši, že dnes ČNB od těchto pojišťovacích zprostředkovatelů už inkasovala 1,2 mld. Kč. 1,2 mld. Kč inkasovala ČNB za to, že vede registr pojišťovacích zprostředkovatelů. A teď, co se děje? ČNB podle stávajícího zákona, tzn. to je ten zákon 38 § 17, odst. 1, písm. e) dlouhodobě nedodržuje zákon. A to nedodržování zákona Českou národní bankou způsobilo, že pořád v registru máme 150 000 pojišťovacích zprostředkovatelů místo skutečných 20-30 000, kteří fungují. Ten § 17 v současnosti platného zákona říká kromě jiného, v § 17, že ČNB svým rozhodnutím zápis v registru zruší – pokud zruší zápis v registru toho pojišťovacího zprostředkovatele, tak on přestává fungovat, nemůže dál tu činnost vykonávat – pokud registrovaná osoba neprovozuje činnost pojišťovacího zprostředkovatele nebo samostatného likvidátora pojistných událostí nejméně po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců.

Tak já jsem si našel ten registr, který udržuje ČNB, a protože jsem zjistil, že zpravodajem tohoto zákona je pan senátor Kos, tak jsem tam zadal příjmení Kos a vyjelo mi celkem 20 Kosů, kteří jsou tam registrováni jako pojišťovací zprostředkovatelé. U každého z těch 20 Kosů jsem si našel v té registraci, kdy ukončil činnost. 19 z těch 20 Kosů, 19 ukončilo činnost před více než dvěma roky. 19 z 20 Kosů ukončilo činnost před více než dvěma roky, jinými slovy podle § 17, odst. 1 daného písmene měli být už dávno vyřazeni z registrace a dávno neměli být evidováni mezi těmi 150 000 zprostředkovateli. Neděje se tak a my tady máme 150 000 pojišťovacích zprostředkovatelů, kteří jsou uvedeni v registru, z nichž v tom samém registru se dá dohledat, že více než 60-70 % z nich už ukončilo činnost. A to se tam dá dohledat tím způsobem, protože když pojišťovna ukončí s pojišťovacím zprostředkovatelem činnost, tak to oznámí ČNB.

Tam zřejmě sedí úředník A, a ten úředník A do toho registru napíše, že pojišťovna napsala, že pojišťovací zprostředkovatel skončil, ukončil činnost. Ale už tam není úředník B, který by následně řekl: Aha, platí § 17 odst. 1 písm. e. Registrovaná osoba neprovozuje činnost pojišťovacího zprostředkovatele nebo samostatného likvidátora pojistných smluv událostí nejméně po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Čili já bych měl podle odst. 1 svým rozhodnutím zápis v registru zrušit. Neděje se tak. Takže ČNB porušuje zákon, ministerstvo financí to zřejmě neví. Moje otázka číslo tři na paní ministryni, možná by to měla být případně i na někoho z ČNB, je, proč ČNB porušuje zákon. A proč to ministerstvo financí nechává bez povšimnutí?

A jedeme dál. Takže to teď řešíme. Řešíme to tak, že tedy jsme řekli, že přijmeme nový zákon, že to uděláme tím způsobem, abychom to nějak vyčistili. V novém zákoně, to je tento zákon, který máme před sebou, jsme se rozhodli, že v § 9 odst. 1 a 2 říkáme, že oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele trvá do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byl samostatný zprostředkovatel zapsán do registru. To je odstavec 1. Který mimochodem říká, že novým zákonem a jeho přijetím se všichni zprostředkovatele musí znovu zaregistrovat. Čili je porušena preambule, bod 17. Prosím vás, nechte je dál fungovat, nenuťte je se znova registrovat a znova platit. A v odst. 2 je napsáno, že ČNB evidentně těch 1,4 miliardy nestačí. A teď ty nové peníze jí taky nestačí, protože za tu registraci se znova zaplatí 10 tisíc. Ještě je napsáno: ČNB samostatnému zprostředkovateli prodlouží oprávnění činnosti vždy o dalších 12 měsíců, po zaplacení správního poplatku. ČNB samostatnému zprostředkovateli zaplacení správního poplatku neprodleně potvrdí. Zaplať pánbůh, že to aspoň potvrdí. Ten poplatek je 5 tisíc. Takže, milí, já se neznám s žádným pojišťovacím zprostředkovatelem, resp. podle nového zákona samostatným zprostředkovatelem. Je to tak, že podle nového zákona ti, co už byli zprostředkovateli a znovu chtějí být zprostředkovateli, tak přestože oni jedou furt dál, tak zaplatí znova 10 tisíc, a pokud to chtějí dělat, tak potom za rok dalších 5 tisíc. A budou to platit pořád. A jestli si náhodu myslíte, že ten správní poplatek je tam proto, aby ČNB dělala nějaký dozor nebo dohlížela na kvalitu těch zprostředkovatelů, v žádném případě. To nikoho nezajímá. ČNB, což je logické, zajímají ty prachy. Ale nezajímá ji to, jestli to někdo dělá dobře nebo nedělá dobře.

Mimochodem, o to jsem se také zajímal, jestli ČNB kontroluje, jestli pojišťovací zprostředkovatel pracuje správně. ČNB tak může činit. Ona může kontrolovat pojistné smlouvy a potom podává na veřejně dostupném webu zprávy. Já jsem si ty zprávy prošel. Ne sám, s pomocí kolegů. Za celou dobu ČNB nemá tam jedinou zprávu, ve které by bylo napsáno, že smlouva sepsaná mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem byla nesprávná. Ano, jsou tam nálezy, že nebyl správně vyplněn registr, že nebyla správně vyplněna data v registru zprostředkovatelů. Ale že by ČNB kontrolovala meritum věci, jinými slovy podívala se na to, jak jsou napsané smlouvy, to ani jednou v celé historii neudělala, resp. není o tom na tom veřejně přístupném webu ve zprávách ČNB, o jejich kontrolní činnosti, ani jedno slovo. Takto to dneska vypadá. Přesto říkáme, že to není dobré, že to nefunguje, že má málo pravomocí. A ta ČNB není schopna ani vyškrtnout lidi z registrů, ani provést jednu kontrolu jedné smlouvy. Druhá možnost je, že všechny smlouvy byly v pořádku. Ale pak by nebyla pravda, co říkala paní ministryně, že to úplně nefunguje. To si musíme vybrat. Kdyby dělala ty kontroly pořádně, tak potom by ty smlouvy nemohly být v pořádku. Čili bod 17 preambule, prosím vás, nenechte je znova platit. Ve směrnici, je to tedy jenom v preambuli, není to přímo ve směrnici, na ten jsme se vykašlali v rámci transpozice. Co se týká potom toho přezkoumávání té odbornosti, tak si o tom každý může udělat svůj názor, když prostě žádnou kontrolní zprávu ČNB za celou dobu, kdy ona měla mít dozor nad těmi zprostředkujícími pojišťovateli, nenajdete. Takže tak to je.

Další věc, která je taky velmi zajímavá, je, jakým způsobem ta ČNB v tomto novém zákoně bude mít dispozici udělování akreditací těm, kteří potom nadále mohou ty zprostředkovatele přezkušovat, příp. je školit, ale to nechám být, abych zase nebyl příliš dlouhý.

Moje čtvrtá otázka na paní ministryni je, proč je povinná nová registrace a proč jsou tam poplatky za další roky fungování lidí jako samostatných zprostředkovatelů, když ty poplatky nejsou spojeny s žádnou službou ve smyslu posilování odbornosti, zlepšování služby a zlepšování kvality těch samostatných zprostředkovatelů. Tak.

Teď co by nás mělo zajímat nejvíce. Jak tady paní ministryně říkala... Ochrana spotřebitele. To znamená ochrana těch, co podepisují ty smlouvy. První věc, která se stala, je, že podle starého zákona, pokud někdo dělal pojišťovacího zprostředkovatele, tak musel mít uzavřeno pojištění na svoji činnost, v rámci kterého bylo i zahrnuto pojištění na to, že on může udělat chybu při vyplňování té smlouvy. Třeba může špatně vyplnit adresu baráku, který je pojišťován. V okamžiku, kdy on toto udělá, za dva roky u takto vyplněné smlouvy ten barák shoří, tak se stane to, že přijde pojišťovna a řekne: Ale to není ten barák, který je v té pojišťovně. My vám nedáme ani korunu. V tom okamžiku až do této doby je to tak, že ten zprostředkující pojišťovatel má povinnost být pojištěn na tento omyl, jinými slovy on řekne, ano, udělal jsem chybu, jde za pojišťovnou, pojišťovna mu vyplatí nějakou část z té škody, která vznikla, on má nějaké peníze, aby to nahradil tomu člověku, se kterým sepisoval tu smlouvu. Dneska, jak jsme zvýšili tu ochranu toho spotřebitele, tak ta povinnost z toho nového zákona zmizela. Ten samostatný pojišťovatel nemusí ze zákona mít uzavřenou smlouvu pojišťovací, ve které by byl pojištěn na omyl. To znamená, můj dotaz je, jak to tedy je s tou ochranou spotřebitele, co se tedy zlepšilo, když najednou nemusí být to pojištění na ten omyla předtím muselo být to pojištění na ten omyl?

Co se týká kontrolní činnosti ČNB, pojistných smluv, o tom jsem už mluvil. Jak jsem říkal, je dohledatelný na webu přehled pravomocných rozhodnutí ČNB, ani jedno pravomocné rozhodnutí ČNB není o tom, že by někdo z pojišťovacích zprostředkovatelů napsal špatně pojišťovací smlouvu s nějakým spotřebitelem. Prostě ČNB inkasuje 1,2 miliardy korun, ministerstvo financí se na to kouká a jedeme dál močálem černým kolem bílých skal.

A teď byrokratická zátěž, § 79 a 80 tohoto zákona. Neuvěřitelné věci! Dříve to bylo tak, že pokud docházelo k nějakému jednání mezi pojišťovacím zprostředkovatelem a případně klientem, tak potom jednak si ty různé dokumenty ponechával ten klient, jednak si ty různé dokumenty ponechávala ta pojišťovna, pro kterou ten pojišťovací zprostředkovatel pracuje. Dneska jsme to tak vylepšili, že ty dokumenty si ještě musí taky ponechávat ten zprostředkovatel. Musí je, prosím, skladovat a pojišťovna také minimálně 10 let. To znamená, v případě, že se pojistí na dva roky, tak deset let tam to všechno musí shromažďovat a musí archivovat. A teď úplná lahůdka je, že když se nedomluví na pojištění, tak to stejně dva roky musí skladovat, to, že se nedomluvil. A pozor, jestli si myslíte, že skladuje jenom pojistné smlouvy, tak neskladuje jenom pojistné smlouvy. On skladuje i záznamy z jednání. V těch záznamech z jednání musí být spousta dalších věcí. Já vás nechci otravovat, já vám to nechci číst. Ale jestli máte sílu, § 79, § 80, přečtěte si to. To je neuvěřitelný byrokratický kolos, který někdo vybudoval, který prostě toho... Já fakt s nimi nemám nic společného. Úplně musí zničit. Neboť on bude mít prostě tři skříně plné papírů, kde bude mít záznamy záznamů o záznamech se záznamy. Takhle to prostě máme udělané. To je to naplnění té preambule č. 72, preambule té směrnice. To znamená, abychom si to řekli, jak to je.

Evropa říká, prosím vás, nenechte znova pojišťovací zprostředkovatele platit, už jednou zaplatili, snažte se, aby tomu tak nebylo. ČR říká, zaplaťte. Evropa říká, prosím vás, udělejte to tak, aby to zatížení bylo proporcionální. To znamená, ty malé, ty zprostředkovatele, nechte je být. Nenakládejte na ně žádné povinnosti. ČR říká, všechno co skladovaly pojišťovny, klienti, skladujte to taky, k tomu ještě skladujte i to, když náhodou jste se nedomluvili. Takže to jsou výsledky, které jsou v tomto zákoně, jak já jsem ho přečetl, jak jsem se já s ním musel tři čtyři hodiny zabývat, i když mě to vůbec nebaví. Ale vůbec k ničemu jinému jsem nedošel.

Můj názor je, že se to opravit nedá. Můj názor je, že se to dá jedině zamítnout. Navrhuji ten zákon zamítnout, protože stejně je po transpozici, dávno už je konec, už jsme stejně všechno prošli, někdo prostě si 26, 28, 30 měsíců, prostě pracoval tak, že to nemáme transponované, najednou někdo po nás chce, abychom toto schválili... Když jsme prostě všechno, co jsme mohli, porušili. My se tady něčím holedbáme, pak nakonec to dopadne tak, že to všechno je jinak, navýšili jsme byrokracii, mačkáme malé podnikatele. Děláme všechno pro to, aby těch papírů přibývalo a velkou instituci jako ČNB klidně necháme porušovat zákon, aniž by nám to vadilo.

Navrhuji zamítnutí a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu kolegovi. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jan Horník. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já mám hrozně zjednodušenou pozici. Měl jsem to štěstí, že Miloš Vystrčil mě s přednostním právem předběhl, protože řekl úplně vše, co jsem chtěl. Myslím si, o hodně víc ještě.

Já jsem úplně šokován. Nemám žádné zájmy v této oblasti. Obrátil se ale na mě náš pojišťovací makléř obce, který dlouhodobě dělá pro naši obec pojišťovací smlouvy. V době, když mi radili ostatní, protože jsme si to dělali sami jako město, proč si nevezmeme pojišťovacího makléře, tak jsem se obával a skoro jsem si říkal, to vypadá jako nějaké sprosté slovo, ten makléř. Pánbůh ví, co ten s námi bude chtít dělat. Já musím říct po těch letech, což asi je 15 let, se nám to osvědčilo. Nemusíme se o to starat, stará se o to všechno on. Ale když vidím, kolik těch smluvních ujednání, kolik těch jednání kolem toho probíhá... My v podstatě potom už jenom podepisujeme. On nám i hlídá, abychom nepřepláceli pojistky. Po x letech vypisuje znova výběrová řízení a hledá tu nejlepší pozici finanční pro obec u těch největších pojišťovacích domů. Říkám si, proč to takhle těmto lidem komplikujeme. Představa, že jenom za naši malou obec, máme pojištěné velké majetky, zhruba za půl miliardy, je to od aut, po rolby, skútry, vleky, baráky, nevím co všechno, tak je to obrovské množství papírového krámu, v dnešní době, když všechno můžeme dělat elektronicky, tak to stejně musí být papírově. Několikrát podepsáno, orazítkováno. A teď navíc ještě přibývá to, že ty skříně se budou plnit, vršit a plnit. To znamená, takovýto makléř, který by za normálních okolností mohl to svoje OSVČ dělat i v nějakém bytě, tak si bude muset nějakou vyhradit nějakou místnost nebo najít nějaké skladovací prostory. Dneska i díky GDPR to budou muset být chráněné prostory. Čili ta zátěž, která se na ně navaluje, je úplně nešťastná a je šílená.

Já musím zopakovat ještě jednou tu preambuli, kterou už tady říkal Miloš Vystrčil. Ta preambule té směrnice, bod 72, zní: Tato směrnice by neměla malým a středním distributorům pojištění a zajištění ukládat příliš velkou zátěž. Příliš velkou zátěž! Říká Evropa! To neříkáme my. To říká Evropa. Jak my se podle toho chováme? Pokračuje bod 72: Jedním z nástrojů k dosažení tohoto cíle je řádné uplatňování zásady proporcionality. Čili jedním z nástrojů, oni nám přímo říkají, co bychom měli dělat. A my děláme pravý opak. Já jsem nepochopil jednu věc. To jsou ty obrovské výdělky, které na tom má ČNB. Co s tím de facto má ČNB společného? Měla by dozorovat. Ale je to tak, asi jako ČNB dozoruje trh v rámci směnáren. Tak dlouho, až na to musíme dělat zákon. Přitom by to bylo hrozně jednoduché. Kdysi dávno v 90. letech jsem s manželkou měl taky směnárnu. Vím, jaká jsme museli dodržovat pravidla už v té době. Je to hrozně jednoduché. Jenom dát procenta a nic víc, přes to nesmíte jít. A co dělá ČNB? Nakonec to musí řešit Poslanecká sněmovna svojí iniciativou nebo následně, protože to bylo zamítnuté, tak to teď bude řešit ministerstvo financí podle aktuálních informací. Ale znova, ČNB de facto je dneska výdělečný podnik. To číslo já mám trošku jiné od Miloše Vystrčila. On mluvil o tom, co se zaplatilo doposud o těch zprostředkovatelů, 1,2 miliardy, já mám 1,3 miliardy, ale ono je to celkem jedno. A to, že budou muset opakovaně de facto za nic, kontrolní činnost vůbec nedělají, mají v tom totální nepořádek, je asi docela zajímavý i ten okamžik, že zpravodajem je kolega Kos, a těch kosů tam máme 20. A my vlastně nevíme, který z těch kosů ještě je funkční, nebo už není funkční, který ještě létá nebo nelétá.

Ono se bohužel sluší říct, ČNB v tom má bordel. Samozřejmě, nelze než souhlasit, s takhle zpackaným zákonem, být pro jeho zamítnutí.

Nicméně, kdyby náhodou, tak je připraven pozměňovací návrh, prosím vás, dostali jste ho do lavic. Není to ten první, protože ještě po rychlé úpravě s legislativou... Teď vám roznesli nový. Je tam ještě zdůvodnění u toho tisku 290, tam je ještě taky pozměňovací návrh. To odůvodnění je z toho prvního návrhu, což máte taky na lavicích. Já už kolem toho nechci dál mluvit, protože je to zbytečné. Ale ona ta materie je poměrně velmi těžká. Obdivuji Miloše, který se tomu doopravdy podrobně věnoval. Protože většinou, když nám takovéto věci přijdou, jelikož tomu moc nerozumíme, máme tady hodně právníků, hodně doktorů, máme tady i hodně starostů, ale tohle jde trošku mimo nás. Pak zvedáme automaticky ruku. Ono to pak dopadá, jak to dopadá. Stát bobtná a bobtná a zatěžuje podnikatelský sektor čím dál tím víc.

Já se chci zeptat paní ministryně, jestli toto je to zjednodušení státní správy, jestli toto je to ulehčení podnikatelskému sektoru, jestli to skutečně je to tak, jak to ANO myslí, tak to potěš pánbůh, ty další čtyři roky...

Za mě tedy jenom, připojuji se k návrhu Miloše Vystrčila, zamítnout, jednoznačně zamítnout. A pokud by to bylo propuštěné do podrobné rozpravy, tak potom jsou tady připraveny ony pozměňovací návrhy, které popravdě řečeno byly dělané horkou jehlou, byly ale dělané ve spolupráci s legislativou. Snad by uměly částečně této novele ta křídla trošku přistřihnout, aby ti kosové nemohli tak dobře létat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, táži se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Nechci předjímat, ale paní ministryně bude jistě chtít vystoupit. Prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dělala jsem si rychle poznámky. Nebude to tak, jako k dotazu č. 1, 2,3, protože každým s tím dotazem přišlo x poddotazů, takže já tak, jak jsem si to plynule psala, tak budu reagovat převážně na pana senátora Vystrčila, protože ten mluvil, pan senátor Horník na něho odkazoval, doplnil to už minimálně. Tak. Nejdříve k transpoziční lhůtě. Transpoziční lhůta byla ze strany Evropské komise prodloužena do 1. 7. 2018 a účinnost dle Evropské komise na 1. 10. 2018, takže máme tento problém zhojen. Další dotaz. Proč jsme neprovedli novelu a šli do nového zákona? Právě kvůli komplexnosti úpravy. Řekla jsem to v tom úvodním slově. Zřejmě asi nedostatečně jsem to vypíchla. V podstatě jsme pracovali s oběma variantami při přípravě zákona a pokud bychom šli do novely, zákon by se stal velmi, velmi nepřehledným. Čili byla to naše zodpovědnost, naše volba, takto jsme předložili celý nový zákon. Bylo tady hodně řečeno kolem registrů České národní banky. Neřeknu vám teď přesně, jaké je číslo v registru. To skutečně bych si v tuto chvíli vymýšlela, ale nemám důvod vám nevěřit, když jste testovali toho kosa několikrát a ano, připouštím a my to víme a ČNB s námi o tom otevřeně mluvila, když jsme zákon připravovali, protože se připravovala ve spolupráci s ČNB, ale se všemi asociacemi. Samozřejmě jsme debatovali. Jsem se 13. prosince loňského roku stala ministryní a vyvolala jsem velká pracovní jednání nad diskusemi napříč všemi pojišťovacími asociacemi, které existují na trhu v ČR. Takže ano, je tam celá řada mrtvých duší. A ČNB deklaruje, že není schopna bez tohoto nového zákona tyto mrtvé duše vyčistit. Protože jste řekl 150 000, já to číslo nevyvracím ani nepotvrzuji, a to by znamenalo, pokud to číslo je relevantní, že by musela zahájit 150 správních řízení. Protože ona ani není schopna zjistit, jestli ti lidé tu činnost vykonávají. Prostě je to zapleveleno a tuto novelu ČNB potřebuje zejména proto, aby mohla důsledně provádět kontroly a mohla cíleně vést případná správní řízení. Jinak poznámka, že to je ministerstvu financí jedno, samozřejmě není to jedno ministerstvu financí. Proto přicházíme s tímto novým zákonem, ale jenom bych si dovolila poznámku. Určitě je tady celá řada renomovaných právníků a určitě víte, jaké je právní postavení ČNB a že ministerstvo financí nedohlíží nad ČNB. Nemá žádnou kompetenci dohledovou a maximálně s ní spolupracuje na tvorbě legislativy, za kterou zodpovídá. Ano, jeden ze základních nástrojů nebo jeden ze zásadních nástrojů je ten příslušný poplatek, který se zavádí na roční bázi. Je to jakási motivace k tomu, že ten, kdo poplatek zaplatí, tak prostě je to zcela určitě signálem o tom, že tu činnost vykonává. Jinak bych ho zřejmě neplatil. Poplatky nové vstupní, tzn. pro toho, kdo začíná tu činnost jsou 10 000 Kč pro samostatné zprostředkovatele, 2 000 Kč pro tzv. vázané zástupce. Pokud jenom obnovuje činnost podle tohoto nového zákona, tak je to 5 000 Kč a pro toho samostatného zprostředkovatele a 1 000 Kč u vázaného zástupce. Samozřejmě, že pamatujeme i na to, že pokud on se tzv. přeregistrovává, tak v tom prvním roce přeregistrace poplatek nemá. Je od něho osvobozen, čili provádí to zdarma. Jinak máme samozřejmě provedený průzkum a je to v rámci finančních trhů naprosto běžná výše. Navíc se domnívám, že to není částka nijak likvidační. Pak tady byla dlouze řeč o nějakém pojištění na omyl. To si troufnu říct, že vůbec nevím, o čem je řeč. Tam musí být dány a stanoveny podmínky tak, jak jsou doteď. Tam se nemění vůbec nic v tomto novém zákoně. To znamená, tak jak to bylo již stanoveno v původní právní stávající úpravě, tak to je stanoveno i tady. A teď si ještě dovolím doplnit pana nebo zareagovat krátce na pana senátora Horníka. Veškeré informační povinnosti – ano, jsou tam uloženy veškeré nové informační povinnosti pro tyto subjekty, ale všechny a to říkám naprosto ze znalostí věcí, vyplývají z povinnosti transponovat směrnici. To znamená, nepřidali jsme tam ani jednu navíc. Mluvil jste dále o směnárenském zákonu. Ano, vláda předložila vlastní návrh směnárenského zákona. Ono to nesouvisí s tímto zákonem, ale dovolím si jen jednu větu i v Poslanecké sněmovně. Je to důležitý zákon a to, co říkáte, tak se bez novely, kterou předkládáme, velmi významné, kdy umožníme odstoupit do dvou hodin při transakcích a další komplexní věci, které dneska praxe v podstatě vyžaduje a nejsou upraveny zákony, nelze je ukládat bez toho, aniž by byla zákonná úprava. A tu jsme předložili a ta je v PS a začne se projednávat po prázdninách. No, administrativní zátěž, to by bylo téma. To kdybych teď otevřela, věřte mi, že to je jedna z mých priorit. On-line finanční úřad, dnes jsme o tom velmi debatovali na vládě, ale to bychom tady seděli do těch 21.00 hodin, které jste si odhlasovali na projednávání těchto bodů, ale určitě na to přijde řeč v některých jiných následujících diskusích. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní ministryně. Technická poznámka. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Protože paní ministryně vystoupila a my už nemůžeme vystupovat, tak pouze faktická poznámka. Dvě věci. První. Dozvěděli jsme se, že ministerstvu financí nevadí, že ČNB dlouhodobě porušuje zákon, to je první věc, kterou jsme se dozvěděli. A druhá. Ta se týká paní ministryně a pojištění na omyl. § 27 odst. 2 současného platného zákona. Pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem činnosti pojišťovacího zprostředkovatele, to je dnes samostatný zprostředkovatel, nebo samostatného likvidátora pojistných událostí musí být sjednána tak, to znamená, musí být pojištěn tak, a teď je tam písmeno c) – aby z pojištění nebyly vyloučeny škody způsobené jednáním z nedbalosti, omylů nebo opomenutí. To dnes musí ten zprostředkovatel mít. Teď v novém zákoně to není. To je všechno. To znamená, někdo vám sjedná smlouvu, nemá to pojištění, hotovo.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor Ladislav Kos:  V rozpravě vystoupili dva senátoři. Padl jednak výborový návrh na schválení zákona a jednak návrh senátora Horníka na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji. Takže jako první budeme hlasovat o schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dávám znělku, abychom se sešli na hlasování.

Budeme hlasovat o schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně přítomno je 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 29, proti bylo 13. Návrh nebyl přijat.

Nyní přistoupíme k hlasování o návrhu zamítnout.

Takže. Aktuálně přítomno je 66 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 20 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 22, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jan Horník. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, už jsem tady avizoval pozměňovací návrh, který by měl aspoň částečně zmírnit novelu tak, jak nám byla předložena, a trochu ji přizpůsobit více směrnici.

Tak, jak máte text pozměňovacího návrhu před sebou, museli bychom udělat pozměňovací návrhy pod body 1 až 24 u senátního tisku č. 289. Ale pak bychom také museli schválit u senátního tisku č. 290 pozměňovací návrhy pod body 1 a 2. Hlasovalo by se to u senátního tisku č. 289 v podstatě en bloc a u senátního tisku č. 290 také en bloc.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Až k tomu dojdeme. (Senátor Horník souhlasí.) Dobře, děkuji. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Nehlásí. Prosím pana senátora Jana Horníka, aby své pozměňovací návrhy načetl.

Senátor Jan Horník:  Pozměňovací návrh senátora Jana Horníka k návrhu zákona od distribuci pojištění a zajištění /senátní tisk č. 289/.

Bod 1. V § 5 odst. 2 text § 120 odst. 4 až 6 nahradit textem § 120 odst. 4 a 5.

Bod 2. § 9 včetně nadpisu upravit takto:

§ 9

Trvání oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele.

Trvání oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele není časově omezené a za podmínek stanovených tímto zákonem opravňuje samostatného zprostředkovatele k provozování registrované činnosti také v ostatních členských státech.

Bod 3. V § 11 odst. 1 písmeno d) upravit takto.:

d) neprovozováním činnosti samostatného zprostředkovatele nejméně po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nebo.

Bod 4. Nadpis v § 18 upravit takto:

Vznik a trvání oprávnění k činnosti vázaného zástupce.

Bod 5. V § 18 na konci odstavce 1 doplnit větu Trvání oprávnění k činnosti vázaného zástupce není časově omezené a za podmínek stanovených tímto zákonem opravňuje vázaného zástupce k provozování registrované činnosti také v ostatních členských státech.

Bod 6. V § 18 odstavce 3 až 5 vypustit.

Bod 7. V § 20 odst. 1 písmeno f) upravit takto:

f) neprovozováním činnosti vázaného zástupce nejméně po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nebo.

Bod 8. Nadpis v § 27 upravit takto:

Vznik a trvání oprávnění k činnosti doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele.

Bod 9. V § 27 odstavec 2 upravit takto:

2) Trvání oprávnění k činnosti doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele není časově omezené.

Bod 10. V § 27 odstavce 3 a 4 vypustit.

Bod 11. V § 29 odst. 1 písmeno f) upravit takto:

f) neprovozováním činnosti doplňkového pojišťovacího zprostředkovatele nejméně po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nebo.

Bod 12. V § 56 odst. 7 vypustit

Bod 13. V nadpisu § 62 slova nebo prodloužení vypustit.

Bod 14. V § 62 odst. 1 úvodní části ustanovení slova nebo prodlouží vypustit.

Bod 15. V § 62 odst. 3 slova nebo prodloužení vypustit.

Bod 16. § 64 včetně nadpisu upravit takto:

§ 64

Trvání akreditace

Akreditace se uděluje na dobu neurčitou

Bod 17. V § 66 odst. 1 písmeno d) upravit takto:

d) neprovozováním činnosti akreditované osoby nejméně po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nebo.

Bod 18. V § 74 slova jednotlivé pojištění nahradit slovy konkrétní pojistnou smlouvou.

Bod 19. V § 116 odst. 1 písmeno b) vypustit.

Následující písmena c) až i) označit jako písmena b) až h)

Bod 20. V § 116 odst. 2 písm. a) slova d) až g) nahradit slovy c) až f)

Bod 21. V § 116 odst. 2 písm. b) slova a) až c), h) nebo i) nahradit slovy a), b), g) nebo h)

Bod 22. V § 120 odstavec 6 vypustit.

Následující odstavec 7 označit jako odstavec 6.

Bod 23. V § 122 doplnit odstavec 3, který zní:

3) Osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky, odborné znalosti a dovednosti pro distribuci pojištění podle § 56 odst. 3) tohoto zákona se neprokazují osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nepřetržitě alespoň po dobu 3 let poskytovaly nebo zprostředkovávaly pojištění nebo zajištění, nebo se jako pracovníci osoby oprávněné distribuovat pojištění nebo zajištění přímo podílely na distribuci pojištění nebo zajištění nebo byly za distribuci pojištění nebo zajištění odpovědné.

Bod 24. V § 124 text § 62 odst. 3, § 63 odst. 4 a § 64 odst. 4 nahradit textem § 62 odst. 3 a § 63 odst. 4.

To je k senátnímu tisku č. 289. Tyto úpravy by zmírnily dopad zákona a trošku přiblížily tento návrh zákona evropské směrnici.

Když bychom toto prohlasovali, byl by ještě pozměňovací návrh k senátnímu tisku č. 290.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Chci se pro upřesnění ještě dotázat, zda navrhujete, aby se to hlasovalo vcelku. (Souhlas.)

Přeje si navrhovatelka vystoupit se závěrečným slovem? Je tomu tak, prosím.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Pozměňovací návrhy jsem v podstatě slyšel teď, neměla jsem je k dispozici, což mě trochu pro tuto diskusi hendikepuje, ale co jsem stihla za tu chvíli postřehnout, tak tyto pozměňovací návrhy nám vracejí zpět, vracejí nás do nepřehlednosti, do zabrání České národní bance transparentně sledovat a kontrolovat tyto lidi, a tím způsobem vlastně ochraňovat spotřebitele. A to je skutečně špatně, protože vy možná máte, pane senátora Horníku, máte štěstí, že máte kvalitního pojišťovacího zprostředkovatele. Já vám to velmi přeji a věřím, že jich je takové velké množství, ale ne všichni takové štěstí mají. A lidé se v tom neorientují.

A ti lidé se v tom neorientují. Sami říkáte, že i pro vás, vzdělané lidi, senátory, byla těžká orientace v této normě. Pro každého těžká je. Je to většinou norma pro odborníky, a proto je velmi dobře chránit spotřebitele. Chránit ho tím, že bude kontrolovat důsledně Česká národní banka tyto lidi, že budou přezkušováni. A to bylo smyslem této komplexní úpravy. Tato celá řada věcí, které byly diktovány – a já nemám teď šanci za tu chvíli je úplně detailně napadnout, ale už jenom to, co jsem slyšela, jak pan senátor mluvil, tak nás vrací hluboce zpět. A to je krok špatným směrem. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní ministryně, a pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Nechcete. Technická poznámka pan senátor Horník.

Senátor Jan Horník:  Já jsem chtěl říct jenom technickou, že senátoři a Senát měl stejně kratší čas než na tom Ministerstvu financí, nebo vaši předchůdci, nám tu směrnici transformovat a dát v pořádku, tak, abychom se jí mohli zabývat. My jsme na to měli 14 dní.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, nicméně, pane garanční zpravodaji, teď bych vás poprosil, abyste přednesl návrh na hlasování. Byť se to zdá všem jasné, ale je to váš úkol.

Senátor Ladislav Kos:  Teď budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, nebo o komplexním pozměňovacím návrhu, který přednesl senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji. Paní navrhovatelko, vaše stanovisko k tomuto? Paní ministryně, prosím o vaše stanovisko k tomuto návrhu.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Omlouvám se ještě jednou. Negativní, samozřejmě.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. A vaše stanovisko, pane zpravodaji? Prosím?

Senátor Ladislav Kos:  Neutrální.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Neutrální, děkuji. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Dávám znělku, kterou svolám.

Aktuálně přítomno je 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 33. Je tady technická poznámka, pan senátor Čunek? Ne, není, dobře.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 21 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 21, proti bylo 10. Návrh nebyl přijat.

Tím končí projednávání tohoto bodu a uplyne marná lhůta. Děkuji za projednávání tohoto bodu.

A nyní projednáváme související bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o distribuci pojištění a zajištění

Tisk č. 290

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 290. Návrh uvede ministryně financí Alena Schillerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené dámy a pánové, teď budu velmi stručná. Senátní tisk č. 290 představuje návrh souboru změn platných zákonů, které vyplývají z tohoto tisku, který jste před chvílí projednávali. To znamená z návrhu zákona o distribuci pojištění a zajištění. A konkrétně se jedná o změnu živnostenského zákona, zákona o pojišťovnictví, zákona o správních poplatcích, zákona o finančním arbitrovi a občanského zákoníku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní ministryně. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 290/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji. Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Tento návrh zákona věcně souvisí s projednáváním předchozího senátního tisku 289 a s novým zákonem o distribuci pojištění a zajištění. Je nutné proto, jak tady bylo řečeno, novelizovat těch 6 dalších právních norem. V tom spočívá podstata tohoto senátního tisku. Takže jenom informace. Tisk byl projednán na 27. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Doporučuje schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a určuje zpravodajem mě. Tolik k tomuto zákonu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Paní senátorka Eliška Wagnerová, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Navrhuji tedy opravdu nezabývat se, protože mně to připadá jako jediný adekvátní způsob, jak se vypořádat s tím, když jsme neodsouhlasili tedy ten hlavní zákon. Tak jenom kvůli tomu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Takže budeme bez rozpravy o tomto návrhu hlasovat. Přistoupíme k hlasování.

Vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, budeme o tom nyní hlasovat. Aktuálně přítomno je 66 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kde je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 22 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 58, proti bylo 0. Návrh byl přijat a tímto je tento bod ukončen v projednávání.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona o poskytnutí státní záruky České republiky na zajištění zápůjčky České národní banky pro Mezinárodní měnový fond

Tisk č. 293

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 293. Návrh uvede ministryně financí Alena Schillerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedla návrh zákona o poskytnutí záruky, státní záruky České republiky na zajištění zápůjčky Mezinárodnímu měnovému fondu.

Vláda v srpnu minulého roku rozhodla, že Česká republika vyhoví žádosti Mezinárodního měnového fondu o poskytnutí nové bilaterální zápůjčky, jejímž účelem má být zajištění dostatečné likvidity Mezinárodního měnového fondu v případě nepředvídatelných událostí. Ministerstvo financí navrhlo poskytnout zápůjčku ve výši 1,5 mld. eur z devizových rezerv České národní banky, ve stejné výši, jako byla předchozí zápůjčka z roku 2013. Česká republika doposud poskytla Mezinárodnímu měnovému fondu 2 půjčky, respektive zápůjčky, v celkové výši 2,53 mld. eur, přičemž obě byly zajištěny státní zárukou podle zvláštního zákona č. 216/2013 Sb.

První půjčka poskytnutá v roce 2010 byla zcela splacena v roce 2016, druhá půjčka z roku 2013 nebyla v průběhu celého období ze strany Mezinárodního měnového fondu čerpána a dle dohody její splatnost skončila v srpnu 2017.

Zákon o rozpočtových pravidlech č. 218 z roku 2000 Sb., v § 73 opravňuje s účinností od 1. ledna 2001 Českou republikou poskytovat státní záruky pouze na základě zvláštního zákona. Záruka za zápůjčku bude tedy činit 1,5 mld. eur. V rozpočtových pravidlech je však také stanovena povinnost dlužníka zaplatit do státního rozpočtu 0,5 % ze zaručené částky. Je tedy nereálné, abychom tuto úplatu...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosil bych o klid, pánové!

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  ...požadovali po Mezinárodním měnovém fondu, proto se v návrhu speciálního zákona tato částka nepožaduje. Dovoluji si ještě upozornit, že nová smlouva o poskytnutí bilaterální půjčky mezi Českou národní bankou a Mezinárodním měnovým fondem již byla uzavřena ve Washingtonu v říjnu minulého roku, v rámci výročních zasedání Mezinárodního měnového fondu, ale smlouva vstoupí v platnost až po vstupu platnosti zákona o státní záruce. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 293/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně. Paní ministryně nám detailně řekla, co je obsahem tohoto zákona. Já bych snad jenom doplnil, že vláda označila poskytnutí této půjčky za svoji prioritu, nebo za prioritu České republiky. Dále bych doplnil, že 3. čtení ve sněmovně proběhlo

30. května na 13. schůzi, kdy byl s návrhem zákona vysloven souhlas, když se pro něj v hlasování vyslovilo 117 poslanců ze 152 přítomných.

Dovolte mi, abych vás seznámil s 223. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor zaprvé – doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zadruhé – určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada. A zatřetí – pověřuje mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu.

Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Zřejmě paní ministryně, ani pan zpravodaj se nepotřebují k ničemu vyjádřit, protože obecná rozprava neproběhla. A máme tady jediný návrh a tím je návrh na schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dávám znělku na svolání kolegů.

Aktuálně přítomno je 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 23 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 53, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., a další související zákony

Tisk č. 294

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 294. Návrh uvede ministryně financí Alena Schillerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedla vládní návrh zákona, který novelizuje zákon o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu a zasahuje taktéž do insolvenčního zákona a zákona o soudních poplatcích. Cílem tohoto návrhu je upřesnit a doplnit už některá dříve implementovaná ustanovení evropské směrnice, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků. Tato směrnice byla přijata v reakci na finanční krizi a jejím záměrem je do budoucna předejít záchraně úvěrových institucí z prostředků daňových poplatníků.

Zároveň však na základě zkušeností s dosavadním fungováním garančního systému finančního trhu jsou korigovány některé aspekty jeho fungování a úprava výběru příspěvků do fondu pro řešení krize. Navrhované změny vyplývají především z praktických problémů spojených s aplikací nové právní úpravy a převážná většina změn je tudíž technického charakteru. Navrhuje se tak např. v souladu se směrnicí rozšířit současné pravomoci České národní banky ve vztahu k možnosti využití jednoho opatření k řešení krize, takzvaného moratoria.

Za účelem urychlení celého procesu řešení krize jsou navrhovány rovněž dílčí změny v insolvenčním zákoně a zákoně o soudních poplatcích. Dle těchto navrhovaných změn by Česká národní banka měla nyní jako orgán pro řešení krize disponovat pravomocí podat insolvenční návrh a zároveň by měla být v postavení orgánu pro řešení krize osvobozena od povinnosti platit poplatky v rámci insolvenčního řízení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 294/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Holeček, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Jak jste slyšeli ze slov paní ministryně, je to skutečně zákon o takzvaných ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu. A je to v podstatě zákon, který vychází ze zákona předcházejícího. A jak jste také slyšeli, vlastně napravuje určité věci, který ten předcházející zákon má, nedostatky nebo drobné úpravy. Základním rysem tohoto zákona je skutečně to, že se jistým způsobem posilují funkce České národní banky. A ještě jen bych doplnil paní ministryni, že cílem té směrnice, nebo toho zákona je zajistit s ohledem na ochranu finanční stability a jiných veřejných zájmů harmonizaci eventuálního selhání bank nebo finančních ústavů.

Takže já vám teď přečtu to, k čemu dospěl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Na své 27. schůzi, konané 11. července, po úvodním slově paní náměstkyně ministryně Lenky Dupákové a po zpravodajské zprávě výbor zaprvé – doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zadruhé – pověřil zpravodajem výboru mne. A zatřetí – pověřil předsedu výboru pana Strnada předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Přihlášený je pan senátor Lumír... Jenom teď se ptám na návrh zákonem se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. A nyní se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Lumír Aschenbrenner. Prosím, pane kolego, teď jste správně.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, měl jsem původně připraveno poněkud delší vystoupení a vzhledem k délce trvání některých předchozích bodů vám řeknu rovnou závěr, snad to oceníte. Závěr zní – pro tento materiál jsem nehlasoval již při jeho projednávání v hospodářském výboru a nemohu pro něj hlasovat ani nyní zde na plénu. Jedná se samozřejmě tak jako vždy o změnu vedenou dobrými úmysly. Já osobně se domnívám, že se jedná o další z mnoha zbytečných změn, které omezují a regulují život naší společnosti, a to zbytečně. Jen místo hrozby terorismu, která vede k dobrovolnému se vzdávání části našich občanských svobod, je to tentokrát hrozba krize na finančním trhu. Proto dávám návrh na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Hlásí se někdo další do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Můžete i nemusíte.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji, pane předsedající. Já bych ráda, ale nejsem si jistá, jestli reagoval pan senátor na předložený návrh, protože jsem tam nenašla vazbu. Takže nejsem schopna reagovat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Holeček:  V rozpravě mimo paní ministryně vystoupil jeden pan kolega senátor a přednesl zde návrh zákon zamítnout.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže jak budeme hlasovat?

Senátor Petr Holeček:  Takže nejprve budeme hlasovat o tom, zákon schválit.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, takže budeme nejdřív hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Dávám znělku. Ještě jednou zopakuji, protože máme dva návrhy. Tak nyní budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Aktuálně přítomno je 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 38, proti bylo 11. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 300

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 300. Návrh uvede ministryně financí Alena Schillerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, návrh tohoto zákona představuje transpozici směrnice o minimálních požadavcích na podporu mobility pracovníků mezi členskými státy zlepšením nabývání a zachování doplňkových důchodových práv, která měla transpoziční termín v květnu 2018. Návrh zákona již byl předchozí vládou předložen k projednání v PS, nicméně legislativní proces nebyl z důvodu konce volebního období dokončen. Směrnice se vztahuje pouze na zaměstnanecké penzijní systémy. To jsou takové systémy, v nichž je účast navázána na pracovní poměr a v nichž zaměstnavatel uzavírá smlouvu s finanční institucí o správě prostředků a výplatě dávek. I když v ČR není tento systém ještě zaveden, to bych chtěla, prosím, podtrhnout, jsme přesto povinni ustanovení směrnice do právního řádu provést. Na první pohled toto konstatování může působit zvláštně, ale otázka, zda je ČR povinna transponovat směrnice z oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění, byla předmětem řízení před soudním dvorem EU již v letech 2008-2010 a soudní dvůr tehdy rozhodl, že ČR tuto povinnost má i přes to, že systém zaměstnaneckého penzijního pojištění v ČR neexistuje. Proto návrh zákona doplňuje ustanovení zákona o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, což je zákon, kterým byla již dříve implementována evropská pravidla v této oblasti. Podpora mobility pracovníků je realizována tím, že směrnice odstraňuje překážky vytvářené některými pravidly zaměstnaneckých penzijních systémů. Jako příklad bych uvedla požadavek ohledně čekací doby a věku. Je-li nabytí důchodových práv podmíněno čekací dobou nebo dobou aktivní účasti v systému, nesmí být tato doba delší než tři roky. A je-li nabytí důchodových práv podmíněno minimálním věkem, nesmí být tento věk vyšší než 21 let.

Dále jsou instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění povinny informovat účastníka systému před skončením zaměstnání o tom, jaký dopad bude mít skončení zaměstnání na jeho důchodová práva ze systému.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 300/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Prosím, pane kolego.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes projednávaná novela tohoto zákona je nutná z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/50EU ze dne 16. dubna 2014 o minimálních požadavcích na podporu mobility pracovníků mezi členskými státy, zlepšení nabývání a zachování doplňkových důchodových práv. Ta je zaměřena na podporu mobility pracovníků a za tímto účelem odstraňuje překážky vytvořené některými pravidly doplňkových důchodových systémů vázaných na zaměstnání. Konkrétně lze například vypíchnout, že v kolektivních smlouvách lze stanovit odlišné podmínky nabytí důchodových práv a pravidla zachování odložených důchodových práv, ale pouze za předpokladu, že nejsou pro odcházející zaměstnance méně příznivá a nevytvářejí překážky volného pohybu osob.

VHZD se touto novelou zákona zabýval na své 27. schůzi konané dne 11. července a dovolte, abych vás seznámil se svým 222. usnesením. Po úvodním slově zástupce předkladatele Lenky Dupákové, náměstkyně ministryně financí ČR, a po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona postoupeném PS.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné návrhy. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Paní navrhovatelka asi nemá důvod se vyjádřit. Pan garanční zpravodaj také ne, takže tu máme jediný návrh, a to je návrh na schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS.

Aktuálně je přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 59, proti byla nula. Návrh byl přijat.

A my se nyní vystřídáme u řídicího pultu, než budeme pokračovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ještě jednou dobrý večer. Nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi vládou České republiky a vládou Íránské islámské republiky, podepsané dne 18. prosince 2017 v Teheránu

Tisk č. 249

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 249 a uvede ho paní ministryně financí Alena Schillerová. Paní ministryně, prosím, ujměte se slova.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, tento materiál je předkládán na základě usnesení vlády č. 398 ze dne 22. května 2017, kterým bylo schváleno sjednání dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi vládou ČR a vládou Íránské islámské republiky. Dohoda byla podepsána dne 18. prosince 2017 v Teheránu. Za ČR ji podepsal velvyslanec ČR v Íránu, pan Svatopluk Čumba. A za Írán náměstek ministra financí a ekonomických záležitostí, pan Mohammad Khazaei. A nyní se předkládá Senátu Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s její ratifikací. Jedná se o další mezinárodní dohodu, která upevňuje právní postavení a působení českých investorů v Íránu. V této souvislosti odkazuji na již sjednanou mezinárodní smlouvu o zamezení dvojího zdanění či mezinárodní dohodu o hospodářské spolupráci. Sjednáním této investiční dohody ČR následuje jiné členské státy EU, které v minulosti takovou dohodu o podpoře a ochraně investic s Íránem již sjednaly, kterými jsou například Francie, Německo či Slovensko.

Sjednání dohody navazuje na uvolnění finančního režimu v Íránské islámské republice. Postupné odstraňování obchodních překážek usnadňuje českým investorům působení na íránském trhu a přináší ochranu českých investic včetně možností využití systému řešení sporů prostřednictvím mezinárodní arbitráže.

Účelem dohody je zajistit českým investorům srovnatelné podmínky investování na území Íránu, jakými disponují jak íránští investoři, tak zahraniční investoři působící v Íránu. V případě nedodržení přijatých závazků Íránem například v případě nezákonného vyvlastnění českých investic íránskými státními orgány se českým investorům nabízí varianta řešení jakýchkoli sporů vyplývajících z dohody buďto smírem nebo prostřednictvím mezinárodní arbitráže.

Dohoda obsahuje všechny standardní záruky a principy ochrany investic, jakými jsou standard rovného a spravedlivého zacházení, zákaz nezákonného vyvlastnění, standard poskytnutí plné ochrany a bezpečnosti. A následuje nejnovější trendy ve sjednávání mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic. Dohoda je kompatibilní s právem EU a zohledňuje specifické právní prostředí obou smluvních států.

Dohoda se uzavírá na dobu 10 let a vstoupí v platnost 30. dnem po obdržení poslední notifikace, že byly splněny všechny náležitost pro vstup této dohody v platnost. Zastupitelský úřad ČR v Teheránu informoval ministerstvo financí, že text dohody byl schválen íránským parlamentem. Dohoda bude platná až do doby, než ji jedna ze stran písemně nevypoví. Po písemném vypovězení bude dohoda aplikovatelná pro investice učiněné před vypovězením po dobu dalších 10 let, což má za následek, že vypovězením se automaticky nezhoršuje právní ochrana pro již učiněné české investice na území Íránu.

Sjednání dohody je v souladu se zahraničně-politickými zájmy ČR, bude přínosem pro spolupráci ČR s Íránskou islámskou republikou v ekonomické oblasti a zajistí srovnatelnou ochranu investorů a jejich investic, jako požívají ostatní členské státy EU, které již mají investiční dohodu uzavřenou.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní ministryně. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 249/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hassan Mezian. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 249/1. Zpravodajskou zprávu nám předloží pan zpravodaj tohoto výboru, senátor František Bradáč.

Prosím, pane senátore.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové, děkuji za slovo. Paní ministryně už tady objasnila zásady, které zmiňovaná dohoda obsahuje. Je potřeba říci, že dohoda obsahuje klíčové aspekty ochrany investic, nicméně oproti ostatním dohodám bilaterálním se přeci jen trošku liší právě proto, že jde o Írán. Obsahuje prvky, jimiž se od jiných dohod liší. Zatímco definice investora je v případě fyzické osoby standardní, v případě právnické osoby je v dohodě obsažen požadavek na výkon podstatné obchodní činnosti na území smluvní strany dohody. Odlišnost představuje rovněž požadavek Íránu, aby byly investice vázány na posouzení jejich souladu s právním řádem hostitelské smluvní strany orgánem k tomu příslušným. A vedle konkrétních výjimek je v dohodě obsažena i generální výjimka. Hlavním účelem těchto výjimek je především zabránit, aby íránští investoři mohli vznášet nároky vztahující se k opatřením EU, kterým se ČR musí podřídit. Čili aby požívali výhod vyplývajících z členství EU, zejména výhod vnitřního trhu EU.

VHZD projednal návrh této dohody na své 21. schůzi dne 17. dubna letošního roku. Po úvodním slově zástupce navrhovatele Ondřeje Landy, náměstka ministryně financí ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi vládou ČR a vládou Íránské islámské republiky, podepsané dne 18. prosince 2017 v Teheránu. II. mne určil zpravodajem na schůzi Senátu. A III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Hassan Mezian?

Ano, prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje Senátu ČR dát souhlas k ratifikaci. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní ministryně nechce už vystupovat. A pan senátor František Bradáč také nemá potřebu, není na co reagovat. Takže můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno 61, kvórum pro přijetí 31, budeme hlasovat o usnesení, které máme v tisku a které také přednesl garanční zpravodaj. Já ho zopakuji. Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi vládou ČR a vládou Íránské islámské republiky, která byla podepsaná dne 18. prosince 2017 v Teheránu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO... Pardon, ještě jednou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 26, registrováno 62, kvórum 32. Pro návrh 53, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji za předložení a za zpravodajské zprávy.

Dále budeme projednávat

 

Balíček ke zdanění digitálních služeb

Tisk EU č. N 117/11

Tisk EU č. N 118/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 117/11 a N 118/11 a dále N 117/11/01 a N 118/11/01. Já nyní opět prosím paní ministryní financí Alenu Schillerovou, aby nás seznámila s těmito materiály.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové. Dovolte mi představit iniciativu Evropské komise obecně a její konkrétní návrhy k problematice zdanění zisků společností operujících v rámci tzv. digitální či digitalizované ekonomiky.

Hlavním argumentem potřeby změn je hypotéza, že stávající pravidla mezinárodního zdaňování příjmů již neodpovídají dnes často využívaným obchodním modelům s vysokou mírou digitalizace.

Mezi členskými státy panuje obecná shoda o tom, že jde o téma důležité a že je potřeba ho diskutovat. Ale už nepanuje shoda o tom, ani na globální úrovni, ale ani v EU, jak změnit stávající pravidla. Základní myšlenkou je, aby zisky společností byly zdaňovány v jurisdikci, kde byla vytvořena hodnota. Stanovit takovou jurisdikci však již není v mnohých případech jednoduché. Představte si takové klasické příklady, facebook, google a další.

Diskuse je rozdělena na řešení dlouhodobé na úrovni daní z příjmů a týkající se i smluv o zamezení dvojímu zdanění, což je číslo tisku N 117/11, a dočasné, někdy také nazývané krátkodobé opatření, které stojí mimo daň z příjmů, je to číslo N 118/11. Návrh dlouhodobého řešení se zaměřuje na reformu pravidel zdanění příjmů právnických osob tak, aby byly zisky zdaňovány tam, kde podniky vykazují interakci s uživateli, která je významného rozsahu a odehrává se především prostřednictvím digitálních kanálů. To znamená koncept tzv. významné digitální přítomnosti.

Návrh zaprvé určuje pravidla stanovení zdanitelného vztahu u digitálních podniků, které obchodují přes hranice, v případech neexistence fyzické obchodní přítomnosti. To se týká především rozšíření významu přiřazeného pojmu stálá provozovna, tak jak je dosud chápán, a uplatňován pro účely daně z příjmů v jednotlivých členských státech.

Zadruhé tento návrh velmi obecně stanoví zásady pro připisování zisků oné významné digitální přítomnosti. ČR podporuje snahu komise přispět předloženým návrhem do debaty na mezinárodní úroveň a posunout ji dále. Souhlasíme, že je potřeba nějakým způsobem reagovat na měnící se podmínky provozování činnosti podniků, zejména v důsledku digitalizace ekonomiky. Ale současný systém nepovažujeme za nefunkční.

Má-li dojít k tak významné změně konceptu stálé provozovny, tak je pro nás důležité, aby řešení, které bude případně uváděno do praxe, bylo široce prodiskutované. Akceptované na široké mezinárodní úrovni. Nikoli jenom na půdorysu EU. To nestačí. A co možná nejefektivnější.

ČR bude podporovat, aby byl pro diskusi o návrhu vyčleněn adekvátní čas. Diskuse... Republika bude podporovat, aby byl pro diskusi o návrhu vyčleněn... Diskuse musí být komplexní a zahrnout mimo jiné dopady na daňové poplatníky, spravovatelnost z pohledu správců daně, nákladů na výběr daně jak na straně státu, tak i na straně poplatníků, vliv na obchodní vztahy na mezinárodní úrovni atd. Máme za to, že dopady zavedení konceptu významné digitální přítomnosti budou významně odlišné. Bude-li princip aplikován pouze omezeným okruhem zemí.

Řešení navrhované na úrovni EU tedy musí současně zohledňovat celosvětový kontext. ČR podporuje přijetí takového řešení, které zohlední fakt, že na rok 2020 plánuje OECD zveřejnění finální zprávy, text Challenges and Racing from Digitalization, a to především s ohledem na skutečnost, že na základě dosavadního vývoje nelze vyloučit, že tato zpráva bude rovněž obsazovat doporučení, jak přistoupit k modifikaci pravidel pro vznik a existenci stálé provozovny v duchu významné digitální přítomnosti.

Možná je také varianta, že v tomto duchu budou v budoucnu upraveny i modelové smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, publikované OECD a OSN, ze kterých ČR rovněž vychází. V tomto kontextu je třeba při jednání vzít v potaz rovněž možnost, že by se doporučení OECD mohla rozcházet s evropským řešením.

Z výše uvedených důvodů bude ČR prosazovat, aby působnost volného řešení nebyla omezena pouze na území EU. Případná společná pozice členských států EU by měla z pohledu ČR sloužit spíše jako jasný signál směrem k OECD a dalším mezinárodním organizacím a uskupením, než jako do praxe uvedená konkrétní legislativní úprava. ČR vítá, pokud se EU podaří ovlivnit a uspíšit debatu vedoucí ke globálnímu a široce akceptovanému řešení na mezinárodní úrovni.

V neposlední řadě je nutné zmínit, že opatření dlouhodobého charakteru si kladou za cíl koncepční změnu pravidel pro zdaňování zisků společností a nelze je spojovat s problematikou daňových úniků a podvodů, nýbrž jde ve svém důsledku jen o hledání nového způsobu rozdělení celkového daňového výnosu, resp. základu daně mezi zúčastněné státy.

Krátkodobé řešení by konkrétně spočívalo v zavedení obratové daně ve výši 3 % a vztahovalo by se pouze na relativně velké entity s obratem nad 750 milionů eur ročně. Tato daň by byla uvalena pouze v případě, že tyto velké entity poskytují reklamní služby na internetu nebo služby spočívající ve zpřístupňování mnohostranných digitálních rozhraní uživatelům či předávání dat shromážděných o uživatelích, která byla generována činností těchto uživatelů na digitálních rozhraních. V případě těchto uživatelů zapojených do zdanitelných služeb, kteří se nacházejí v různých členských státech, nebo dokonce jurisdikcích mimo unii, by byly zdanitelné příjmy rozděleny poměrně mezi členské státy dle digitální přítomnosti těchto uživatelů.

ČR oceňuje, že návrh daně by byl uvalen i na podnikatelské entity ze třetích zemí, nejen na firmy z EU, čímž by byly zajištěny srovnatelné konkurenční podmínky. Stejně tak oceňujeme, že nastavené registrační prahy by měly zajistit, že bude minimalizován primární dopad na malé a střední podniky a návrh by tak nezasáhla ani žádnou z českých firem. Z fiskálního, rozpočtového hlediska by měl být tento návrh pro ČR pozitivní.

Nicméně, zásadním nedostatkem tohoto řešení je, že navržená daň z digitálních služeb bude daní obratovou a ne příjmovou. Z hlediska daňové teorie je jednoznačně spravedlivější přístup přes zdanění zisku. Toto krátkodobé řešení by mělo být realizováno pouze po nezbytně dlouhou dobu, než bude nalezena shoda na dlouhodobém koncepčním řešení zdanění digitální ekonomiky.

Vzhledem k rozdílným prioritám jednotlivých států v oblasti digitální ekonomiky je možné, že hypoteticky zvolené dočasné řešení by mohlo být v účinnosti po dlouhou dobu a v extrémním případě by se mohlo stát dokonce definitivním řešením.

ČR je otevřena spolupráci na návrhu směrnice. Nebude v případě zavedení této dočasné daně bránit celoevropskému úsilí, které je zcela prioritní pro některé členské státy.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní ministryně. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 117/11/02 a N 118/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že paní ministryně tady poměrně podrobně informovala o obsahu obou směrnic, tak si dovolím pouze načíst doporučení k vyjádření Senátu PČR k návrhu směrnice Rady, kterou se stanoví pravidla týkající se zdanění právnických osob v případě významné digitální přítomnosti, tj. tisk N 117/11, a k návrhu směrnice Rady o společném systému daně z digitálních služeb jako daně z příjmů z poskytování určitých digitálních služeb, tisk N 118/11, a to v tom smyslu, že Senát PČR

I.

1. vítá v obecné rovině snahy o komplexní přístup ke zdanění digitální ekonomiky, nicméně

2. navrhuje právě v otázce té dlouhodobě platné směrnice N 117/11 zaujmout rezervovaný postoj a zadruhé v otázce návrhu N 118/11 zaujmout pozitivní postoj.

Ten bod 3 potom zdůrazňuje potřebu hledání komplexního přístupu na celosvětové úrovni a nutnost kooperace s příslušnými mezinárodními organizacemi, jako například OECD. Ty důvody vlastně pro tento přístup už tady zazněly, takže velmi ve zkratce. Právě ten tisk N 117/11, který má přinést dlouhodobé řešení, se má vztahovat na subjekty bez ohledu na to, kde mají daňovou rezidenci, to znamená ať v členském státě nebo ve třetí zemi, z toho důvodu právě je nutné vést tu debatu na půdě OECD, a to také z důvodu, že tato směrnice N 117/11 se má vztahovat na daleko širší okruh než ta následující, dotýkala by se subjektů, jejichž příjmy za zdaňovací období přesáhnou úroveň 7 milionů eur, nebo počet uživatelů digitální služby v tom členském státě přesáhne za zdaňovací období počet 100 tisíc, případně podle obchodních smluv počet 3 tisíc za zdaňovací období.

Naopak ta směrnice, která má přinést to krátkodobé řešení, tak se vztahuje na konsolidované celky, kde ten obrat přesahuje 750 milionů eur za poslední účetní období nebo tržby generované v EU ve výši minimálně přes 50 milionů eur, takže jak tady zaznělo, tohle krátkodobé opatření by mířilo právě na subjekty typu facebook, google apod.

Tolik na úvod, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. VHZD se uvedeným materiálem také zabýval. Táži se pana zpravodaje, pana zpravodaje Pavla Štohla, zdali chce vystoupit? Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Štohl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením VHZD. Výbor

I. projednal tento balíček dokumentů na žádost evropského výboru,

II. zaujal stanovisko, které je v podstatě totožné s evropským výborem,

III. pověřil mne zpravodajem na schůzi Senátu,

IV. pověřil předsedu výboru, senátora, pana Jaromíra Strnada, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě... Pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý večer, vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Já mám jenom jednoduchý dotaz, týká se té směrnice uvedené v tom evropském tisku 118. Přestože tam jsou v podstatě vymezené oblasti, na které se to určitě nebude vztahovat, platební, komunikační služby, sdílení dat atd., není to náhodou první krok k tomu, aby tím dalším byla harmonizace daní v rámci EU jako takové? Protože v podstatě tady se bavíme pouze o digitálních službách. To je mi jasné. Ale pak to bude argument, když to jde u toho, tak by to mohlo jít i v další oblasti. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo další se nehlásí. Rozpravu uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky, zda bude reagovat? Ano, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, já jsem si jenom s panem senátorem vyjasňovala, o kterou daň se mu jedná. Úplně jsem to nezachytila. Ale já to vysvětlím komplexněji. Co se týká harmonizace, nepřímé daně, to znamená daň z přidané hodnoty, daň spotřební, ty jsou harmonizované dávno. To znamená, tady už je jednotná směrnice, je to harmonizováno, my musíme vlastně jakoukoli národní úpravu přijmout v souladu, třeba spotřební daň, ta je ještě mnohem více v souladu s touto směrnicí. Můžeme si dovolit se odchýlit jenom velmi minimálně a v přímo stanovených mantinelech.

Pokud míříte na daň z příjmů, tak ty pokusy tady už jsou roky. A dál budou pokračovat. Protože daň z příjmů je zatím výsostně národní daní, jako taková, každá ta země to má upravené jinak, ale tady už roky existují modely, jako typ CCCTB a CCTB, což je snaha o sjednocení tzv. konsolidovaného základu. A pak vlastně o krok dál ještě pokračování a sjednocení těch podmínek pro zdanění.

Nicméně, ty debaty se táhnou roky. Podle mého odborného odhadu se roky ještě potáhnou, protože je to skutečně velmi komplikované téma. Každá ta země si svým způsobem hlídá svoje.

Nicméně, Evropská komise zahájila někdy na podzim loňského roku debatu o tzv. definitivním režimu na DPH, protože přestože je to harmonizovaná daň, tak se tady vytvořily snahy, které podporuje zejména Francie, vytvořit tady jakýsi definitivní režim, to znamená vytvořit tady to spravování daně, když to řeknu velmi zjednodušeně, z přidané hodnoty na území celé EU, takže vám dám takový příklad. Například německou daň by spravoval bulharský správce daně. Dala jsem takový příklad, protože tím trochu podsouvám to, jaké to jsou docela velké debaty. A právě Francie je velkým podporovatelem tohoto krátkodobého řešení. Takovéto daně z obratu, jakési zavedené. My to chápeme. Ale na druhé straně, já už jsem několikrát na půdě Ecofinu řekla, že to chápeme, že máme otevřenou mysl takovýmto návrhům, rozumíme tomu, že tady máme velký problém, kterým jsou digitální platformy, že ty zisky nám zůstávají někde v sídle těch firem, ve vymezené stálé provozovně, a že ty země, což je velice často v zámoří, takže my musíme tu debatu otevřít nejlépe na platformě OECD. Ale že i my máme svoje priority. A naší prioritou také jako krátkodobé řešení je vlastně reverse charge, o kterém jsem tady už několikrát hovořila. Protože jsem přesně nevěděla, kam míříte, pane senátore, tak jsem to trošku vzala komplexněji. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan garanční zpravodaj chce se vyjádřit? Není potřeba, takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Libor Michálek a jak je uvedeno v tisku č. N 117/11/02.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 27 registrováno 63, kvorum 32, pro návrh se kladně vyslovilo 53 senátorů a senátorek. Takže návrh byl schválen. Já vám děkuji, děkuji předkladatelce i zpravodajům.

Dalším bodem, který projednáme, je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení pravidel usnadňující používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestních činů a o zrušení rozhodnutí Rady 2000/642/SVV

Tisk EU č. N 128/11

Tak. Promiňte, paní senátorka se hlásila s procedurální záležitostí. Prosím.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že je pokročilý čas, tak pravděpodobně nedojde na projednání petice pod bodem 23. A já jsem chtěla požádat o zařazení jako 1. bod na zítřejší dopoledne. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je to procedurální záležitost. Budeme hlasovat. Dovoluji si bez znělky, protože jsme před chvilkou hlasovali. Takže všichni víme, o čem budeme hlasovat, aby petice byla zařazena jako zítra první bod.

Tak. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 28 registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 50, proti 1. Návrh byl schválen.

Tak. A hlásí se ještě kolegyně Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Omlouvám se a mám prosbu, procedurální návrh tedy, protože paní ministryni teď rozjednáme jeden senátní tisk a zbyly by dva. Zdá se, že ne příliš časově náročné body k projednání. Takže si dovolím dát návrh, abychom dnes dojednali body paní ministryně, projednali i s možností hlasování po 21.00 hodině. Byl by to celý balíček bodů. Paní ministryně zítra má svůj program, dnes na to čekala. Vím, že je to riziko konání, čekala tady čtyři hodiny, než přišla na pořad schůze. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Takže slyšeli jsme procedurální návrh. Budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 29 registrováno 60, kvorum je 32, pro návrh 50, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A ještě tedy jeden procedurální návrh, který jsem obdržel teď, přečtu ho. Po zítřejším projednávání – ráno petice, což je tisk č. 242, který jsme před chvilkou odhlasovali, by podle původního programu následoval ministr Hamáček, který zároveň zastoupí ministra práce a sociálních věcí, takže navrhuji, aby body 34 až 37 byly zařazeny jako pátý a osmý bod dopoledního jednání ve čtvrtek 19. července. Tak. Je to procedurální otázka. Tak prosím, paní senátorka Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pardon, pane předsedo. Vzhledem k tomu, že se tu řeší zítřejší program, tak už jsem avizovala právě panu předsedovi, abych požádala, aby ten bod, který byl zařazen pod bodem 29, měl být projednáván dnes, tak, aby byl zařazen na zítra před polední přestávkou jako poslední bod. Bude to na pět minut. Protože to je návrh, který už jsme tady měli.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Takže poté, co budeme hlasovat o tom návrhu, který jsem před chvilkou přečetl, budeme hlasovat o tomto návrhu, ano?

Tak. Slyšeli jste před chvilkou návrh, aby ty body Hamáčka byly ještě doplněny o body, které měl předkládat pan ministr Krčal, protože on ho zastoupí vzhledem ke situaci, kterou známe. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 30 registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A ještě tedy budeme hlasovat o návrhu, který přednesla paní kolegyně Wagnerová, aby před polední přestávkou zítra byl zařazen bod č. 29, který ona přednáší nebo je účastna. Tak. Rozumíme všichni? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 31 registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 53, proti byl nikdo. Návrh byl schválen.

Tak. A my budeme pokračovat tiskem, který už jsem začal a já ho zopakuji. Projednáme nyní Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení pravidel usnadňující používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestních činů a o zrušení rozhodnutí Rady 2000/642/SVV. Senátní tisk č. 128. A já opět prosím paní ministryni financí Alenu Schillerovou, aby se ujala slova.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení pravidel usnadňujících používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestních činů byl představen Evropskou komisí 17. května 2018 na jednání pracovní skupinu pro vymáhání práva Rady. Tento návrh navazuje na akční plán pro posílení boje proti financování terorismu, komise z února 2016. Tedy mimo jiné obsahoval návrh provést revizi v této souvislosti velmi relevantní čtvrté směrnice proti praní špinavých peněz. Tato revize byla jako tzv. pátá směrnice proti praní peněz, definitivně schválena v květnu 2018 a zavádí mimo jiné povinnost všech členských států zřídit registry bankovních a platebních účtů a stanoví dostupnost informací v nich obsažených pro finanční zpravodajské jednotky a další příslušné vnitrostátní orgány. Další příslušné orgány odpovědné za prevenci, detekci, vyšetřování a stíhání trestních činů nemají ve většině členských států k informacím o bankovních účtech přímý přístup. Využívají buď paušální žádosti na všechny finanční instituce nebo prostředníky, například je vyžadován souhlas státního zástupce nebo soudu.

V obou případech údajně dochází v řadě států ke zpoždění a paušální žádosti navíc zvyšují administrativní i finanční zátěž pro finanční instituce.

Nicméně v této souvislosti bych ráda uvedla, že v České republice je od 1. ledna 2017 v provozu centrální evidence účtů, která plní svou roli naprosto bezchybně a žádné negativní signály jsme v tomto smyslu nezaznamenali.

Cílem návrhu směrnice, o které zde hovoříme, je stanovit přímý přístup do národních centrálních registrů pro orgány policie, správce daně, protikorupční orgány a úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, prostřednictvím národních jednotek má být umožněn přístup Europolu.

Návrh dále stanoví opatření týkající se spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami a policejními orgány a mezi nimi navzájem, včetně stanovení lhůty pro odpověď.

Pozice vlády České republiky k tomuto návrhu, která je vyjádřena v rámcové pozici a rovněž byla prezentována na jednání výše uvedené pracovní skupiny Rady, je značně opatrná a poměrně velmi kritická. Máme výhrady jak k postupu Komise se zveřejněním návrhu, kdy Komise nekonzultovala návrh s příslušnými pracovními výbory, ale rovněž k samotnému obsahu návrhu. Naší hlavní výhradou je, že návrh je zcela jednoznačně v rozporu s mezinárodními standardy v této oblasti, a to jak se čtvrtou a pátou směrnicí proti praní špinavých peněz, tak i s doporučeními SATF, zejména pokud jde o práva a povinnosti finančních zpravodajských jednotek, ale i v řadě dalších oblastí. Dalšími nedostatky jsou nedostatečné a nejednoznačné definování některých pojmů, nevyvážený vztah k Europolu, problematika ochrany osobních údajů.

Na základě zásadních výhrad a nedostatečné připravenosti a prodiskutování tohoto materiálu Česká republika požadovala jeho stažení a zásadní přepracování. Ale protože se nám pro tento náš návrh nepodařilo získat mezi ostatními členskými státy dostatečnou podporu, budeme požadovat důkladné prodiskutování jednotlivých sporných ustanovení na expertní úrovni a zásadní přeformulování některých článků.

Ráda bych zde za vládu vyjádřila poděkování jak výboru pro záležitosti Evropské unie Senátu, tak výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny, že ve svých usneseních k tomuto dokumentu pozici vlády podpořily. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní ministryně, také děkuji. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 128/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pan senátor Tomáš Grulich má slovo!

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, omlouvám se, že jsem se pár vteřin zdržel, protože jsem tam měl nějakou diskusi s kolegy.

Výbor pro záležitosti EU vám doporučuje usnesení, které máte na stole. A chtěl bych z tohoto usnesení zdůraznit některé body, nebudu usnesení číst celé, protože to nemá význam.

Chtěl bych upozornit hlavně na bod č. 2, kde požadujeme, aby se nevykládala tato směrnice tak, že by omezovala parlamentní kontrolu nakládání s registrem bankovních účtů, což považujeme za velmi důležité. V bodě č. 3 se shodujeme s vládou. To je to, co říkala paní ministryně. A jediný rozdíl, který jsme uvedli v bodě č. 5, je, kdy nesouhlasíme s vládou s tím, že povinnost finanční zpravodajské jednotky poskytovat v určitých případech na žádost informace orgánů činným v trestním řízení, by mohla zpochybnit provozní nezávislost FIA, neboť ta spočívá spíše v požadavku, aby nikdo nemohl zakazovat šetření určitých skutečností nebo předávání relativních zjištění příslušným orgánům, což směrnice respektuje. Ta to respektuje a vláda s tím nesouhlasila a my s tím naopak souhlasíme.

A žádám vás, jestli byste přijali návrh usnesení tak, jak jej předložil výbor pro záležitosti EU.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že paní ministryně nechce již vystupovat, pan garanční zpravodaj nás seznámil s tím, o čem budeme hlasovat, takže přistoupíme k hlasování.

Přítomno je 60 senátorek a senátorů, kvorum 31. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak nás s ním seznámil pan senátor Tomáš Grulich a jak je uvedeno v tisku č. N 128/11/02.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V okamžiku hlasování č. 32 registrováno 60, kvorum 31, pro návrh 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní projednáme

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Senátu Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii

Tisk č. 271

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 271 a uvede ho ministryně financí Alena Schillerová, která má opět slovo.Prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedla vládní návrh na přístup České republiky ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, který je také známý jako tzv. fiskální pakt, takže napříště budu používat jenom toto souhrnné označení.

Vládní návrh spolu předkládají ministerstvo financí a ministerstvo zahraničních věcí. Vláda přistoupení ke smlouvě schválila usnesením č. 109 ze dne 14. února 2018 a Poslanecká sněmovna se návrhu věnovala v prvním čtení během května a června, načež byl přidělen k projednání zahraničnímu a rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny.

V Senátu byl návrh projednán výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výborem pro záležitosti EU a výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Všechny výbory Senátu doporučily dát souhlas přistoupení ke smlouvě.

Smlouva byla podepsána – a teď prosím o pozornost – 25 členskými státy EU dne 2. března 2012 a vstoupila v platnost 1. ledna 2013. Vznikala tedy v době vrcholící dluhové krize eurozóny. Jejím cílem proto bylo posílit důvěru finančních trhů ohledně nápravy vysokého veřejného zadlužení a tím přispět ke stabilizaci financí vládního sektoru členských států. Tuto stabilizaci návrh smlouvy zajistí zavedením pravidla vyrovnaných rozpočtů vládního sektoru a zavedením mechanismu nápravy odchylek od vyrovnaného hospodaření do vnitrostátních správních řádů, které jsou obsaženy v hlavě III. a IV. této smlouvy. Tato pravidla se týkají pouze států eurozóny a signatářů smlouvy mimo eurozónu, kteří dobrovolně oznámí úmysl, že tím chtějí být vázáni.

Prosím pozor! Smluvními stranami smlouvy jsou v současné době všechny členské státy EU s výjimkou České republiky a Velké Británie. Když odhlédneme od toho, že Velká Británie je v brexitu, jsme v podstatě poslední zemí, která nepřistoupila k této smlouvě, což nám určitě nedává dobré jméno.

Primárně je smlouva určena zemím eurozóny. Její ratifikace nijak neovlivňuje naše rozhodnutí o vstupu do Eurozóny. A nijak nás k ničemu dodatečně nezavazuje. Vláda se v prosinci minulého roku rozhodla datum vstupu do Eurozóny nestanovovat a návrh na přistoupení k této smlouvě na tom nic nezmění. Pro stát mimo eurozónu, který smlouvu podepíše a ratifikuje, se smlouva použije až od jeho vstupu mezi země eurozóny. Ledaže dotčená smluvní strana oznámí úmysl být v dřívějším okamžiku vázána všemi ustanoveními hlav 3 a 4 této smlouvy nebo jejich částí.

Vláda České republiky se rozhodla ke smlouvě přistoupit, aniž by učinila toto oznámení. Stejný postup zvolily Chorvatsko, Maďarsko, Polsko nebo Švédsko. Smlouva tedy nebude mít žádné přímé ani nepřímé dopady na státní rozpočet. V současnosti je český fiskální rámec v souladu s ustanoveními smlouvy. Stěžejní ustanovení smlouvy jsou již obsažena v českém právním řádu, zejména v pravidlech rozpočtové odpovědnosti z roku 2017.

Oba spolupředkladatelé návrhu ke smlouvě přistupují jako k mezinárodní smlouvě, která nepřenáší pravomoci dle článku 10a) ústavy a k jejíž ratifikaci postačí souhlas prosté většiny členů v obou komorách parlamentu. Smlouva sice dosud není součástí právního rámce EU, nicméně úzce na něj navazuje a využívá existujících institucionálních struktur EU. Relevantní ustanovení smlouvy se pohybují v mezích pravomocí na Evropskou unii přenesených a doplňují je. Smlouva na Evropskou unii ani jinou mezinárodní organizaci či instituci nepřináší žádné nové pravomoci, ale odkazuje na již existující a fungující mechanismy evropského práva. Jedná se proto o mezinárodní smlouvu tzv. prezidentské kategorie dle článku 49 ústavy, k jejímuž schválení postačuje prostá většina v obou komorách parlamentu.

Posouzení, zda dochází k přenosu pravomocí na mezinárodní organizaci či instituci a zda se tedy pro vnitrostátní schvalování mezinárodní smlouvy použije postup podle § 10a) ústavy, nelze udělat obecně. Ale je potřeba se zabývat obsahem jednotlivých ustanovení, což oba spolupředkladatelé učinili. Z analýzy obsahu jednotlivých ustanovení přitom vyplývá, že k přenosu pravomocí nedochází. Přistoupení ke smlouvě dle mého názoru patří zcela oprávněně mezi prioritní témata České republiky. Nesouhlas se smlouvou se stal zcela zbytečně výrazem negativního postoje České republiky vůči EU, a to zejména v politické rovině. Toto není v zájmu vlády a domnívám se, že ani většiny politické reprezentace.

Přistoupení ke smlouvě umožní České republice mj., aby se plnohodnotně účastnila vybraných summitů eurozóny, na níž by v opačném případě jako jediná členská země vedle Británie chyběla či byla odkázána na dobrou vůli předsedy Evropské rady, zda Českou republiku na jednání summitu eurozóny v poli pouhého pozorovatele přizve. A v současné době probíhá diskuze ohledně reformy eurozóny, které se chceme aktivně účastnit a ratifikace smlouvy...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní ministryně, promiňte. Prosím o klid, děkuji.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  ...a ratifikace smlouvy by to měla umožnit. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní tedy garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 271/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Petr Šilar. Prosím.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Ještě, prosím vás, vydržme chvilku v těchto večerních hodinách. Tento bod projednal nás výbor v úterý 12. června, čili už to bylo dřív, ještě před tímto jednáním. A chtěl bych jenom připomenout, vzhledem k tomu, že tady vlastně ráno proběhla ta diskuze, tak jsem chtěl jenom připomenout ve své zpravodajské zprávě, že tento vládní návrh, který se předkládá Parlamentu České republiky je obsahově totožný s návrhem projednávaným Horní komorou v 9. funkčním období pod číslem tisku 271, nesoucí stejný název. Senát sice dne 27. srpna usnesením č. 581 vyslovil souhlas s přístupem České republiky k Fiskálnímu paktu a za přítomnosti 73 senátorek a senátorů při kvoru 44 pro návrh bylo 58, proti bylo 10. Nicméně Poslanecká sněmovna, z důvodů ukončení 7. volebního období v rámci materiální diskontinuity nestihla návrh vedený pod číslem sněmovního tisku dojednat.

Proto proběhlo 1. čtení, posléze se k Fiskálnímu paktu ve sněmovně vyjádřily tři sněmovní výbory – zahraniční rozpočtový výbor – konečné rozhodnutí však Dolní komora neučinila. Čili sněmovna má tuto věc ještě na hrbu. Po věcné stránce bych vás chtěl seznámit, že výbor přijal usnesení, které projednal tento bod. Přijal usnesení, ve kterém pověřil mě jako senátora, který má tuto zprávu předložit, a usnesení, která schvaluje a doporučuje Senátu PČR tento vládní návrh s vyslovením souhlasu s přístupem smlouvy ke stabilitě přijmout. To po věcné stránce otázky těch věcí, co se týče přijetí, nebo nepřijetí, jsme neřešili. Odkazuji se na dnešní debatu ráno při schvalování vládního zákona. Čili po věcné stránce usnesení našeho výboru je tento návrh přijmout.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a plnil úkoly garančního zpravodaje. Návrh také projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 271/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl a nyní jej žádám o jeho vystoupení. Tak zastoupí ho pan senátor Vladimír Plaček, prosím.

Senátor Vladimír Plaček:  Dobrý večer, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Já jen připojím usnesení výboru pro záležitosti EU k tomuto tisku, aby to bylo kompletní. Takže seznámení je, že výbor pro záležitosti EU jako 223. usnesení z 24. schůze dne 20. června 2018 projednal senátní tisk č. 271. Budu to zkracovat. A výbor za I - doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s přístupem ke smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, která byla podepsaná v Bruselu dne 2. března 2012. II – určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátu pana senátora Václava Hampla, já jsem v jeho zastoupení. A III – pověřuje pana předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane senátore. Návrh také projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 271/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož, kterého vidím, že je připraven vystoupit, takže prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, pane předsedo, já budu velmi stručný. Výbor projednal na své 15. schůzi, konané 20. června, a usnesení je jednoznačné – doporučuje Senátu PČR dát souhlas s přístupem ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A jako poslední projednávala tento návrh stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlament procedury. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Jiří Dienstbier, kterého se ptám, zda si přeje vystoupit? Ano, přeje, prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Stálá komise projednala tento materiál s tím, že nepřijala žádné stanovisko, ani usnesení. Cílem projednávání byla především okolnost změny posouzení této smlouvy, kdy nově je předkládána oproti minulosti tato smlouva podle článku 10 a článku 49 Ústavy ČR, a nikoli podle článku 10a), tak, jak to bylo posledně a jak to Senát schválil.

Právní názory se lišily i na komisi. Já v tuto chvíli nepůjdu asi do podrobností, případně bych se pak vyjádřil podle toho, jak se bude odvíjet debata zde na plénu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, úvodem mi dovolte, abych si za sebe a za pana místopředsedu Šestáka posypal hlavu tunou popela, protože jsme museli odejít na tiskovou konferenci a zásluhou toho nebyl tento bod vyřazen ze schůze. Opravdu si sypu ten popel.

Nyní k té podstatě, už o tom byly znovu zmínky, jak říkala paní senátorka Wagnerová, tento zákon byl Senátem schválen ústavní většinou. Fiskální pakt. Bez ohledu na to, že se měnilo funkční období PS, je to stále platné a účinné usnesení. Tzn. Senát to dávno schválil. Nyní tedy nastává nesmysl, kdy máme schválit něco, co je dávno schváleno. Kdyby to byl jen po mně, byl bych nejradši, abychom si všichni u tohoto bodu nehlasovali, což se dá dělat pouhým zdržením, ne vytažením karty, to bychom tu jako nebyli přítomni. Zdržením, protože by se hned ukázalo, jak by se to vzalo v úvahu, že je to dávno schváleno. Dokonce pokud bude dán návrh na zamítnutí, tak budu hlasovat pro to zamítnutí, aby se ukázalo to samé ještě silněji, protože to bylo prostě schváleno před několika lety a to, že mezitím se sněmovna vyměnila, to je podle mého názoru v rozporu s Ústavou, že se toto anuluje a mizí.

Bez ohledu na to, co jsem teď řekl, se za sebe zkusím vyjádřit k té změně kvalifikace ze článku 10a Ústavy, kde mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci, to bylo tak, tak to předložila vláda ČR v roce 2014. Na článek 10, kde se údajně nic nepřenáší. Sám jsem byl svědkem na komisi pro Ústavu i vystoupení několika ústavních právníků. Nikdo by nedal ruku do ohně ani za jedno, ani za druhé. Ani že je to podle desítky, ani že to je podle 10a. Nicméně jsem přesvědčen, že pokud ta věc není jednoznačná, tak se má postupovat podle přísnějšího kritéria 10a.

Ostatně za sebe se dopouštím spekulace, že důvodem přenesení změny názoru vlády z 10a na 10 bylo to, že se vláda obává, že by tato smlouva nebyla schválena ústavní většinou v dolní komoře, že to je ten pravý důvod překvalifikace. Myslím si, že pokud dojde k tomu, že ten fiskální pakt bude schválen normálními prostými většinami, že dříve nebo později to někdo napadne u Ústavního soudu nebo budou jinak probíhat spory o to, zda jsme fiskální pakt vůbec schválili nebo neschválili.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní je s přednostním právem přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, kolegyně, já se přiznám k tomu, že jsem hlasoval pro návrh na vyřazení toho bodu, jak ho tu přednesl pan senátor Canov. A zároveň musím říci, že když jsem hlasoval pro vyřazení bodu, tak jsem poté, co jsem absolvoval nějaké konzultace, dospěl k názoru, že jsem udělal chybu a že v podstatě bylo dobře, že pan senátor Canov s panem místopředsedou Šestákem byli na tiskové konferenci a ten bod zůstal v programu toho jednání. Řeknu, proč si to myslím, a řeknu zároveň i to, jakým způsobem uvažoval organizační výbor, když přijal své usnesení č. 126, ve kterého kromě jiného i situaci, ve které dneska jsme, řeší.

Protože není přesně v právním řádu popsáno, jak postupovat, když PS neprojedná některý z návrhů zákona nebo návrhů na schválení mezinárodní smlouvy před tím, než skončí, a zároveň Senát tak učiní, tak jsme se tím zabývali v organizačním výboru a několikrát jsme už přemýšleli o tom, jak se v Senátu máme chovat. A výsledný závěr je takový, a už jsme ho několikrát aplikovali, že pokud PS skončila své funkční období a začíná své nové funkční období, tak tím pádem, pokud předkládá třeba i ten samý návrh, který předtím nestačila projednat, tak je to nový návrh, i kdyby se lišil třeba jenom čárkou nebo tečkou nebo se nelišil vůbec. A v tom okamžiku by s ním Senát měl pracovat jako s novým návrhem, byť už předtím o tom samém návrhu hlasoval. Jinými slovy, i pokud by to bylo tak, že by PS dnes jednala o návrhu této smlouvy tak, že by hlasovala také třemi pětinami, jak jsme o tom my rozhodovali v té době v roce 2014, tam my bychom stejně museli také těmi třemi pětinami o tom znovu rozhodovat, protože ten návrh je novým návrhem, byť je úplně stejný jako ten starý návrh, protože ten starý návrh PS neprojednala, čili on končí, nebyl schválen oběma komorami. A pokud ho vláda dává znovu, tak je to nový návrh.

Když si představíme, že by vláda s tímto samým návrhem přišla po 15 nebo po 20 letech, tak by tu také vystupoval pan senátor Canov a říkal: "O tom přeci nebudeme hlasovat, my jsme před 25 lety odhlasovali, že s tím třípětinovou většinou souhlasíme?" Nebo byste to brali nějak úplně jinak a říkali, že ne apod.? Je možná i tato úvaha. Ta úvaha, kterou Senát nejen přijal z hlediska usnesení organizačního výboru, což není podstatné, ale aplikoval několikrát při svém chování aplikoval, je taková, že se chováme tím způsobem, že pokud prostě spadne některý zákon ve sněmovně díky tomu, že končí funkční období sněmovny pod stůl, tak se o něm jedná jako o novém zákoně. A to je prostě věc, kterou si myslím, že bychom měli dodržovat, pokud nechceme sami popírat své minulé chování.

To je můj názor, já ho upravuji, měním ten názor, protože debata byla poměrně dlouhá. Legislativně není jasné, jak se chovat, ale mně toto připadá čistší a připadá mi to i z hlediska toho praktičtější.

Druhou věcí je, jak je možné, že se stalo, že vláda měla názor, že je potřeba ten návrh projednat třípětinovou většinou, tzn. podle 10a Ústavy, a najednou dospěla k názoru, že stačí prostá většina? To je věc, která mě velmi zaráží a je to velmi nestandardní. V tuto chvíli se mi to vůbec, ale vůbec nelíbí, protože se na tom návrhu vlastně nic nezměnilo. Čili je otázka, co se tedy změnilo a proč najednou máme hlasovat prostou většinou o něčem, co předtím bylo ve stejné podobě a přitom vláda měla názor, že se tam má hlasovat třípětinovou většinou? To je velmi zvláštní přístup, který samozřejmě mně a nejen mně vadí. A já za sebe říkám, že se mi ten přístup nelíbí a nelíbí se mi ani to, že jsme do tohoto způsobu chování tou Poslaneckou sněmovnou tlačeni ještě dříve, než ona sama tak učinila. Ona ještě sama nerozhodla, odjela si na prázdniny, zasedne někdy, já nevím v říjnu nebo kdy, bude nějak hlasovat, my vlastně ani nevíme, jestli bude prostou většinou hlasovat. A po nás se chce, abychom prostou většinou hlasovali před tím, než PS jakkoli rozhodla.

Tzn. v tomto případě tady můžeme vést další hodinovou, půlhodinovou debatu o tom, co se bude dít, co se nebude dít. Já v tomto případě, abychom spíše mohli přenést debatu do kuloárů a případně do nějakých odborných úrovní, navrhuji, abychom ten bod odročili do doby, než bude projednán PS.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier. Návrh na odročení je normální procesní záležitost, která proběhne hlasováním až po obecné rozpravě. Prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Děkuji. Já bych se rád vyjádřil k některým věcem, které už zazněly v náznaku ve zpravodajských zprávách, i k tomu, co tady teď říkali přede mnou kolegové. Tady je samozřejmě několik otázek, které vznikly při projednávání. Jedna je, která tady teď byla hodně popisována panem senátorem Vystrčilem, a to, jestli máme hlasovat o mezinárodní smlouvě nebo obecně o mezinárodních smlouvách znovu, pokud jsme už tak v minulosti učinili a mezitím skončilo funkční období PS, kdy se tak dělo. Je tady zmíněno usnesení organizačního výboru, které se přiklonilo k jisté praxi, která tady doopravdy byla. A o tom pravděpodobně bude mluvit následně přihlášená paní senátorka Wagnerová jako předsedkyně komise. Je tady také stanovisko komise, které vyjádřilo jiný názor. A také šel nějaký dopis na vládu, že se tímto jiným postupem má postupovat a že je tady Senát jako kontinuální komora atd. A i různá ministerstva při předkládání mezinárodních smluv postupovala velmi odlišně. Čili tady jsou různé názory, různá usnesení a asi je představitelné jako výklad oboje.

Další problém, který tady je, který byl zmíněn, tak je, že už jsme o tom hlasovali, respektive už to bylo jednou předloženo, ale podle článku 10a, a nyní je to předkládáno podle článku 10, článku 49 Ústavy ČR.

To samozřejmě ještě posouvá předchozí otázku někam jinam, protože by asi bylo dobré, aby pokud to vláda nyní předkládá oběma komorám znovu v jiném režimu, aby to v tom jiném režimu obě komory posoudily, přestože my jako Senát jsme to už v tom jiném režimu v minulosti posuzovali. To je asi i nejbezpečnější cesta z toho hlediska, aby nevznikly nějaké ústavní spory o to, jestli obě komory daly shodný souhlas k ratifikaci téhož dokumentu. Tzn. že já bych spíše doporučoval, aby když to bylo v jiném režimu předloženo, abychom to v každém případě znovu projednali bez ohledu na to, jak bychom v jiných situacích hodnotili ten předchozí problém.

Teď k té samotné změně kvalifikace. Už když to předchozí vláda předkládala v roce 2014, tak tam byly různé názory na to, v jakém režimu se to má předkládat, jestli podle článku 10 nebo podle článku 10a, tedy jakou většinou by se mělo v parlamentních komorách hlasovat. Tehdy převážila z hlediska bezpečnosti ta pozice, že se to raději předloží v tom článku 10a, ať je to radši tou vyšší většinou než tou prostou s tím, že i tehdy byly poměrně silné názory, že je to zbytečné. Nicméně se tak prostě stalo.

To, co je posun, tak že mezi tím se odehrály určité kroky v legislativě EU. Byly přijaty nebo jsou v procesu schvalování návrhy sekundárního práva, sekundárních předpisů EU, které podle výkladu vlády tak, jak jsme byli informováni, vlastně zcela konzumují ten obsah fiskálního paktu. A jestliže se přijímá sekundární právo, tak to musí být zcela v mezích primárního práva. A pokud je to všechno konzumováno, to svědčí spíše tomu, že k žádnému přenosu nedochází, protože to už je vlastně kryto nyní primárním právem, tedy vlastně byla pravomoc už přenesena vstupem do EU a dalšími změnami primárního práva, s kterými nutně musela souhlasit jako člen i ČR. Čili to přisvědčuje k tomu, že by tam neměl být žádný přenos.

Na komisi pro Ústavu přítomní experti zmiňovali, kde oni by potenciálně mohli vidět nebo naopak neviděli přenos pravomocí. Pan docent Winter, který byl přítomen, zmiňoval, že ta rozpočtová pravidla, že to je prostě závazek z běžné mezivládní smlouvy, protože to je další specifikum, že fiskální pakt je jakýsi hybrid. Sice tu smlouvu přijímaly členské země EU, ale nedělaly to v tom právním rámci EU, ale vlastně jaksi vedle klasickou mezivládní smlouvou. A to z toho praktického politického důvodu, že nebyla ta příslušná většina nebo příslušný souhlas se schválením v tom právním rámci EU. Mj. blokovaný tehdy Velkou Británií a ČR. Čili pan docent Winter hodnotil ty rozpočtové závazky jako standardní závazek, který na sebe členský stát smlouvou přebírá, aniž by docházelo k tomu přenosu pravomoci s tím, že tam nic jiného v zásadě není, kde by k tomu přenosu mohlo docházet.

Pan profesor Kysela upozornil ještě na jiný problém, kde by někdo možná mohl vidět ten přenos pravomoci, a to je založení pravomoci Evropského soudního dvora posuzovat spory z fiskálního paktu jako mezinárodní smlouvy. Oproti tomu tam ovšem padlo, že už dnes článek 273 smlouvy o fungování EU umožňuje rozhodčí doložkou založit pravomoc k rozhodování sporu mezi členskými státy EU ve věcech, které mají nějaký vztah k předmětu smluv EU, což tady naplněno je. I v preambuli fiskálního paktu je odkaz na článek 273 smlouvy, kdy tam je jasný úmysl právě postupovat podle primárního práva EU a založit rozhodčí doložkou ve fiskálním paktu tu možnost předkládat spory Evropskému soudnímu dvoru.

Toto jsou informace, které spíše svědčí, že by nemělo docházet k přenosu pravomocí podle mého názoru. A z tohoto hlediska by asi bylo únosné postupovat podle článku 10, hlasovat prostou většinou.

K těm otázkám, které tady vznášel pan senátor Vystrčil, co se změnilo v mezidobí, je to tedy vývoj především v oblasti sekundárního práva EU, který nasvědčuje tomu, že už dnes tím primárním právem veškeré ty oblasti, ty povinnosti, ten přenos, nějaký možný přenos je pokryt a že vlastně k žádnému novému přenosu pravomocí nedochází. Ale v každém případě z hlediska bezpečnosti toho procesu by asi bylo vhodné, abychom my stejně jako PS hlasovali v tom režimu, v jakém vláda předložila, obě dvě komory shodně, tzn. nespoléhali se na to, i kdybychom vyřešili tu předchozí, tu první otázku, takže už jsme jednou hlasovali a není to potřeba, tak to by asi platilo, kdyby tady byl stejný režim. V tom jiném režimu z hlediska právní bezpečnosti by asi měly obě komory posoudit návrh v tom režimu tak, jak byl nově vládou předložen. A prostě myslím, že bychom tak postupovat měli.

A možná ještě poslední věc, tady nevidím žádný důvod čekat na PS a z tohoto důvodu to odročovat. Ten důvod odročovat bych viděl, kdybychom si chtěli vyjasňovat ještě ty právní otázky, tzn. ten režim, podle jakého článku, případně jestli vůbec, pokud už jsme to jednou schvalovali. Ale jen ten fakt, že PS je teď někde na prázdninách možná už a že bychom my měli rozhodovat dříve stejně jako posledně, tak kvůli tomu bych asi neodročoval.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A paní ministryně s přednostním právem.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji, pane předsedající. Já skutečně budu velmi rychlá, abych tu paní senátorku netrápila. Pan senátor Dienstbier to řekl úplně perfektně. Já nemám, co bych k tomu dodala. Já pouze to jen věcně doplním v tom směru, že ten fiskální pakt, v podstatě my jsme nepřistoupili k hlavně 3 a 4 a není vůbec pochyb, tzn. lidově řečeno, promiňte mi ten výraz, hrozně se za něj omlouvám, my jsme ho v podstatě vykuchali. A ten zbytek, co tam zůstal, tak rozhodně nemůže být žádným přenosem pravomocí.

A my jsme si to mohli dovolit proto, že jsme jednak přistoupili k paktu stability a jednak jsme přijali zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, kde tyto důležité hlavy máme zapracované. Já bych jen chtěla ještě jednu větu. Ten fiskální pakt se projednával šest let. Já jsem do toho vstoupila vlastně v prosinci loňského roku a historicky se nám podařilo teď v tom půlroce dostat ho po šesti letech do druhého čtení, on se schvaluje ve dvou čteních, do druhého čtení v PS. A je to, prosím vás, na půdě EU obrovská ostuda, protože náš premiér se nemůže účastnit na úrovni rady jednání euroskupiny. A my nechceme euro. My jsme jasně řekli, že nechceme stanovovat žádné datum pro přijetí eura, nezavazujeme se k přijetí eura, ale chceme to sledovat, chceme sledovat, co se děje, protože abyste mohli správně řídit zemi a rozhodovat o budoucnosti, tak musíte mít informace.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. A nyní paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Já budu opravdu krátká. Souhlasím s tím, co tady říkal kolega Dienstbier. Tak to skutečně také na té komisi probíhalo. Ale přeci jen odpověď panu senátoru Vystrčilovi vaším prostřednictvím, pane předsedo. Ano, byla tady praxe, která byla podle mého názoru a od samého počátku dle mého názoru naprosto vadná a chybná. A v komisi jsem už já usilovala o to, aby se změnila. Vyvolala jsem to jednání, komise opravdu odborně toto posoudila, měla tam tehdy přizvány experty z ministerstva zahraničních věcí a z Úřadu vlády. Ministerstvo zahraničních věcí jednoznačně souhlasilo s námi, s tím návrhem, že jednou schválená smlouva je prostě schválenou smlouvu, leda by se v ní něco změnilo v mezidobí. Nebo leda by uplynula skutečně tak dlouhá doba, že by to založilo otázku změny poměrů, abych tak řekla, která by byla důvodem pro to, aby se posuzovala ta smlouva znovu. Ale nic z toho tady neplatí. A toto usnesení, které jsme tehdy přijali, jsme intimovali panu předsedovi, ten ho měl dát dál. Dal ho jistě dál. A pravda ovšem je, že nám tehdy bylo sděleno, že by bylo nepraktické s tím začínat v půlce nebo v konci volebního období a tedy vlády. A řeklo se: "Bude se to dělat od chvíle, až tady bude po volbách nová vláda." Přišla nová vláda, buch a je to tam, kde jsme byli. To mi přijde jako neefektivní práce té komise. A vy jste na tom organizačním výboru patrně to usnesení neznali, je mi líto. Ale prostě na to jste asi nereagovali, na toto usnesení. Ale nevadí.

Dobře, hlasujte si o tom, jak chcete. Já tady už stejně za chvilku nebudu a bude to na vás. A budete se s tím potýkat vy. Tohle měla být také úspora práce pro Senát, aby se nezabýval zbytečně atd. Je to holt, jak to je. Jinak věcně to samozřejmě podporuji, tu smlouvu. Hlasovala jsem pro ni tehdy a budu pro ni hlasovat znovu. Tedy když na to nakonec přijde a budu muset o ní hlasovat znovu, protože opravdu nepatřím k těm, která by měla být zaškatulkovaná, že jsem euroskeptik, protože nejsem. Takže toť všem. To jsem potřebovala osvětlit. Je mi to ale líto, protože je to neefektivní práce.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Slyším zde poznámku, že budu opakovat. Nebudu opakovat. To podstatné řekla paní senátorka. Nesouhlasím se stanoviskem, abychom posuzovali náš přístup ke schvalování, souhlas s ratifikací obdobně ke schvalování zákonů. Také zde zazněla věta, že sněmovna nám toto posílá. To není pravda, sněmovna věc neprojednávala a v tomto smyslu při schvalování takovýchto předloh jsme obě komory na sobě nezávislé. Čili tím se nemusíme trápit vůbec.

Zcela se ztotožňuji s paní senátorkou Wagnerovou, že bychom neměli opakovat chybu jen proto, že už jsme ty chyby dělali v minulosti. Prostě je to nesmyslné. Souhlas s ratifikací dané smlouvy nepodléhá tomu, jakým způsobem se obměňuje sněmovna. Čili trvejme na svém stanovisku a prosím, nedělejme takové věci. Pak právě opakování těchto chyb nás bude do budoucna čím dál tím víc zavazovat k tomu, abychom postupovali nesystematicky a dělali úkony, které by jednou třeba i mohly vnésti do věci zmatek.

Jinak úplně přesně nerozumím výroku paní ministryně, která říká, že my nechceme euro, ale chceme, aby pan premiér Babiš seděl na poradách eurozóny. Myslím si, že by nám to mělo být jedno, dokud tam nebudeme. Já si myslím, že jo, protože euro nechceme. Ale nevadí, ať tam pan premiér chodí a vyjedná se to jiným způsobem.

Já ale podporuji návrh na odročení, protože je dost pokročilá hodina a další ústavněprávní vysvětlování bychom si mohli rozložit v čase.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nemám ve zvyku vystupovat k jednomu bodu vícekrát, ale musím se vyjádřit k tomu, co říkal předseda klubu ODS, když mě přímo oslovil, takže oslovuji vaším prostřednictvím. Nejedná se o schvalování zákona. Jedná se o vydání souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy. Je to smlouva, která spatřila světlo světa 30. ledna 2012, takže ano, i kdyby to bylo za 15 let, tak to platí. Dokonce i kdyby to bylo za 25 let, tak to platí, protože vyslovujeme souhlas s ratifikací smlouvy 30. ledna 2012. Kdyby měl mít pravdu kolega Vystrčil, tak by spolu s naším schválením to musela schválit celá EU27 také znovu.

A pak tady upozorňuji na jednu věc. S tím nepřistoupením k hlavně 3 a 4, pokud se nepletu, tak to rozhoduje vláda, přistoupení k hlavě 3 a 4. A my bychom měli přistupovat k té smlouvě, jako by tam ta hlava 3 a 4 byla v tomto smyslu právě proto, že to pak rozhoduje vláda. A tím spíš podle článku Ústavy 10a.

Děkuji.

 

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý pozdní večer, vážená paní ministryně, pane předsedo, dámy a pánové. Já se moc nebudu pouštět do právních výkladů, protože to mi nepřísluší. Akorát bych vaším prostřednictvím panu senátorovi Dienstbierovi vzkázal, že s tím nesouhlasím, protože je mi úplně jedno, jakým režimem nám to vláda předložila. Já vám přečtu to usnesení. Senát vyslovuje souhlas s přístupem ke smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, která byla podepsána v Bruselu dne 2. března 2012. Tam není vůbec nic o tom, jestli nám to bylo předloženo v takovém režimu nebo v takovém režimu. Takže jestliže už to jednou Senát schválil, tak by to neměl schvalovat podruhé a je úplně jedno, jestli to... Já bych tomu rozuměl, kdyby to schválil běžnou nebo prostou většinou. A pak se přišlo na to, že se to musí schválit třípětinovou většinou, takže naprosto logicky rozumím. Ale tady se chováme absolutně nelogicky a v tom usnesení není vůbec nic o tom. Kdyby tam bylo, že to schvaluje Senát v režimu tom a tom, pak tomu rozumím. Ale takhle tam není ani písmenko o tom, v jakém režimu to schvalujeme.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Asi je doopravdy nešťastné, že nám tento bod vyšel na takto pokročilou hodinu. Už to je náročné. Nicméně k tomu, co tady říkal pan senátor Nytra. Samozřejmě v usnesení není režim, nicméně vláda předkládá v nějakém režimu. Ten režim je součástí toho projednávání, hlasuje se stanoveným kvorem. To je nějaký celkový proces, to znamená, je to tady v tuto chvíli v jiném režimu.

Ještě co se týče té nutnosti schválit to ve stejném režimu v obou komorách. Já jsem tady během dne konzultoval s panem doktorem Eberlem. Jestli jsem to správně pochopil, tak naše státní legislativa zastává ten názor, že je nezbytné, aby to bylo ve stejném režimu schváleno v obou komorách parlamentu. Když se vrátím ještě k jednání komise pro ústavu. Pan profesor Kysela na komisi zmiňoval opět, doufám, že budu interpretovat jeho vyjádření stejně, že v minulosti se právě ta otázka režimu řešila a že se přijalo stanovisko, že ten, kdo to předkládá v nějakém režimu, je vláda. To znamená, že vláda určí ten režim svým předkladem. A to mj. i proto, že se v minulosti problém, co se stane, kdyby... Nebo možná, že k tomu i došlo, to si teď nevybavuji, ale co se stane, kdyby každá ze sněmoven postupovala v jiném režimu. Pak by asi doopravdy vznikl ústavní problém.

Není jasné, jestli by to bylo v pořádku. Proto jsem říkal už ve svém předchozím vystoupení, že bez ohledu na to, jaký závěr vyslovíme k tomu problému, jestli, když jsme se jednou už vyslovili, jestli to padá pod stůl s koncem volebního období sněmovny, nebo jestli to usnesení trvá. Tak vzhledem k tomu jinému režimu, že bychom tady hlasovat měli v tom režimu, tak, jak to bylo předloženo podle článku 10. Jinak vyvoláme pochybnosti o tom, jestli obě komory shodně přivolily k ratifikaci této mezinárodní smlouvy.

Jinak by asi bylo vhodnější u mezinárodních smluv postupovat tak, jak schválila stálá komise pro ústavu a nikoliv organizační výbor. Ale tady je ještě ten jiný rozměr věci toho režimu. My vlastně tím, že to je v jiném režimu, schvalujeme i trošku něco jiného. Pravděpodobně.

Ano, paní profesorka Wagnerová na to má jiný názor, já vím, že ho vyslovila na komisi. Ale já jenom sděluji to, co zaznělo na komisi od pana profesora Kysely. Pokusil jsem se zprostředkovat, doufám, že přesně, stanovisko naší senátní legislativy. Proto znovu říkám, doporučoval bych hlasovat tak, jak to bylo v tom článku 10 předloženo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím, vydržte, klid, vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já plynule navážu. Usnesení organizačního výboru nejsou pro rozhodování Senátu nijak závazná. To si myslím, že si musíme říct jako první věc. Druhá věc je, zaznělo zde, že vlastně všechno stejně platí. Takže k čemu takovou smlouvu potřebujeme, když vlastně všechno už dávno platí? Já chci upozornit, že jsme v Senátu schválili souhlas, nebo vydali souhlas k ratifikaci s Lisabonskou smlouvou. To byla největší tragédie, kterou mohl Senát udělat. Názorně to vidíme, že se vlastně Evropské unie neustále prolamuje do jiných pravomocí vedlejšími cestami, oklikami apod. A pak tady stojíme v diskuzi nad předlohou, která v podstatě nemá žádný smysl. Jenom že je ostuda, že jsme ji ještě neratifikovali. Ale všechno tedy platí a navíc Senát má souhlas s ratifikací vysloven. Dobře, debaty o režimu apod. nechám stranou.

Já pro jistotu, kdyby neprošel návrh na odročení, abychom měli k té diskuzi víc času, dávám návrh na zamítnutí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, já si to poznamenám. Tak nyní vystoupí pan senátor Michael Canov, prosím.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jste právě svědkem mého osobního rekordu – potřetí k jednomu bodu.

Ale tentokrát se vyjádřím k tomu, co říkal senátor Dienstbier a vlastně se odkázal na legislativu. Že se nemůže změnit režim, jedna komora jedním, druhá druhým způsobem. Jenže ten, kdo to předkládá, je vláda. Z této logiky vyplývá, že vláda nemůže měnit ten režim. Že když jednou nasadí ten režimu, tak ho najednou nemůže chtít změkčit. To znamená, když to vláda předložila v roce 2014 podle 10a), tak to musí teď předložit pro tu Dolní komoru v 10a). Z této logiky jednoho režimu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak teď se hlásím já.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak další do rozpravy je přihlášen pan předseda Senátu, pan senátor Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. Vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, prosím ještě chvilku o strpení.

My se tady pouštíme do velmi extrémní nebo možná velmi sáhodlouhých výkladů, úvah. Teď jsme od pana kolegy Canova slyšeli, že když už vláda jednou předložila, že nemůže předložit vlastně nic jiného. Já si myslím, že předložit může, protože proces je ukončen tehdy, když se vyjádří obě dvě komory Parlamentu ČR. Ale to se nestalo ještě. Já bych chtěl skutečně apelovat na to, co tady částečně zaznělo. A shoduji se v drtivé většině s názorem pana kolegy Vystrčila. A vy jste tu hovořili, nebo tu bylo řečeno, že Senát má kontinuitu a že tudíž to, co jednou bylo přijato, platí.

Ale, víte, my máme opravdu tu kontinuitu a ta kontinuita není jenom to, že jsme stálá komora, že jsme nerozpustitelní, ale ta je především podle mě založena na principu, že naše rozhodnutí ve věcech jsou předvídatelná, že jsou kontinuální a že nemáme rozhodnutí, která by prakticky ve stejných věcech byla rozdílná. A já chci jenom upozornit, že tady je tak dlouhá praxe, a prosím, abyste to poslouchali, tady je tak dlouhá praxe, že se tisky, které nebyly – a zejména mezinárodní smlouvy, které nebyly doprojednány v celém parlamentu, to znamená v Poslanecké sněmovně, po nástupu nové vlády vždy, vždy, vždy projednávaly tady v Senátu. Já tady mám přehled.

Začalo to v roce 2010. To se podařilo dohledat, kdy vláda Petra Nečase požádala o opětovné projednávání mezinárodních smluv. A Senát, tehdy ještě bylo jiné vedení, vyhověl, nebyla o tom žádná polemika. V roce 2013 bylo opětovně do Senátu postoupeno zhruba kolem 20 mezinárodních smluv. A tady bylo dohodnuto, že se znovu ty smlouvy projednají. Na podzim roku 2017 po skončení 7. volebního období bylo takto projednáno znovu 7 mezinárodních smluv. Je pravda, že organizační výbor se tím zabýval. A zabýval se tím proto, protože se objevily některé připomínky a došel k tomu usnesení, které tady bylo zmiňováno z 5. prosince, a bylo to usnesení 126. Potom jsme de facto tento princip dále drželi. Dále drželi a myslím si, že pokud bychom ho dneska změnili na návrh, nebo tedy po diskuzi v komisi pro ústavu a ústavní procedury, kde nedošlo k žádnému jasnému závěru. Pan senátor Dienstbier tady hovořil o tom (pan senátor Dienstbier říká: „u Fiskálního paktu“). U Fiskálního paktu nedošlo k žádnému konkrétnímu závěru, tak si myslím, že bychom to posouvali dál, ačkoli to vlastně posunuté v minulosti předtím bylo.

Takže já se domnívám, že v této věci je naprosto suverénem tato komora. A já si myslím, že nikdo nemá nadání, vyjma Ústavního soudu, nám říkat nějaké závazné stanovisko. A já se domnívám, že i po těch informacích, které tady paní ministryně předložila, že vláda to tedy předkládá znovu, že to hodlá předložit v tom režimu 10, a ne 10a), v Poslanecké sněmovně. Takže dokonce si myslím, že pro závaznost pro Českou republiku je daleko přijatelnější ten měkčí režim, to znamená 10, než 10a). A proč na sebe brát ještě tu těžší, to znamená v podobě, že to bude schváleno podle ústavy 10a), což je podle mého tvrdší, nebo jasnější vyjádření. A že to v tom režimu 10 úplně stačí.

Domnívám se, že bychom to nakonec měli rozhodnout hlasováním. Já osobně nemám problém s tím odložit to a počkat na Poslaneckou sněmovnu, ale v každém případě by nebylo šťastné, kdyby to Poslanecká sněmovna projednala, schválila v režimu ústavy podle článku 10, a pak bychom tady znovu vedli tu diskuzi, že to má být podle článku 10a). Myslím si, že by to nebylo dobře. A to o to více, že jsme doposud postupovali de facto tak, jak jsem tady říkal. Možná, že byla nějaká výjimka. Ale v drtivé většině, kterou jsem tady uváděl, to takto bylo. A prakticky to bylo asi za třech vedení Senátu a asi za čtyři vlády. A vždycky to tak fungovalo. A my jsme vlastně nepředložili žádné důvody, proč by to najednou tady mělo být jinak.

Je to podle mého krok, který není z naší strany odůvodnitelný. Nebo není odůvodněn dostatečně. A já v tom drobet vidím, jestli někdo je proti tomu, abychom tu pravomoc přenášeli, abychom vedle Británie, která je v brexitu, která odchází, byli jediná země, která to mít opravdu nebude, tak ať tak hlasuje, ale já si myslím, že bychom hlasovat nakonec měli. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane předsedo, dalším v pořadí s právem přednostního vystoupení je pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, možná paní ministryně, a jsem rád, že po mně bude hovořit paní kolegyně Wagnerová, protože může potom i odpovědět na otázku, kterou chci položit. Zejména těm zastáncům opětovného hlasování. Co se stane, když my jsme předtím tu záležitost schválili, a když teď budeme hlasovat prostou většinou, a ono to neprojde, protože část je proti a část, že nesouhlasí s procedurou. Které usnesení Senátu pak bude platit? Chtěl bych v tom mít jasno předtím, než budu hlasovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji a já bych vyhověl paní ministryni, protože paní ministryně žádá pětiminutovou přestávku. Jo? Dobře, tak paní senátorka Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo, doufám, že už naposledy. Já jsem se jenom opravdu chtěla ohradit proti tomu, že to byla naprosto stoprocentní praxe. No, nebyla! Proto také ta komise přijímala to usnesení, které přijímala. A chtěla to sjednotit. A chtěla to sjednotit ve prospěch Senátu. K panu předsedovi Víchovi. Vaším prostřednictvím, pane předsedo, neodpovím, protože to vlastně nevím. To neví zase nikdo. Já bych tedy věděla. Samozřejmě, já bych věděla. Holt tomu, komu to bude vadit, tak ať se obrátí na Ústavní soud a on by tedy řekl. A to by mě fakt zajímalo, co by řekl? Ale jinak, pokud jde o to, že tu někdo dělá rozdíl, že jde o jiný předmět díky té proceduře, kterou se hlasuje, no tak to je nonsens. Na komisi se o tom mluvilo a uváděl se příklad, který kdysi platil. V naší ústavě se dělal rozdíl mezi normálními smlouvami mezinárodními a smlouvami o lidských právech. A tam ty důsledky byly opravdu jiné, protože smlouvy o lidských právech měly být i důsledkem pro ústavní soud, který podle nich měl postupovat. Tam to mělo opravdu v těch důsledcích jiné to. A co k tomu řekl?

Protože se skutečně stalo, že byla určitá sociální, já nevím, charta, jestli to dokonce nebyla? Nebo co já vím. Faktem je, že jedna sněmovna to hlasovala procedurou obyč a druhá tou kvalifikovanou. A co řekl k tomu Ústavní soud? Že to bude nakonec on, kdo bude říkat, která smlouva je o lidských právech, a která není. Protože mu to nebude diktovat vláda. Protože lidská práva nejsou poskytována vládou. Ale to je loňský sníh... Ale v tomto případě, jaký je tady důsledek? Je tady vůbec nějaký dohledatelný důsledek? Že by to bylo něco jiného, když se to přijme procedurou podle 10a), a tou procedurou podle 10? No, není.

Čili já si myslím – a vy jste to ještě tady podpořil tím, že jste vyloučil i ten Evropský soudní dvůr, o čemž já taky... No dobře, tak jsem k tomu zdrženlivá, nevím, ale faktem je, že tady žádný jiný důsledek není! A to je to, co mě na tom ještě víc irituje. Že my tady budeme znovu cvičit o něčem, co žádný jiný důsledek nepřinese. No, nepřinese jednoduše. Takže je to jedno, dobrý, ale to už nemá smysl dál to rozebírat. A já už fakt, ať tady řeknete cokoliv, tak se zavazuji, že už vystupovat nebudu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak a ještě se přihlásil pan místopředseda Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Je to zvláštní, že vždycky když už si myslíme, že tomu rozumíme, tak zjišťujeme, že tomu nerozumíme. Takže já musím polemizovat, vaším prostřednictvím, s paní senátorkou, že to nemá důsledky, protože samozřejmě důsledky to má. Jestliže se o něčem hlasuje kvalifikovanou většinou – a já jsem zásadně proti, tak je pro mě snadnější to zablokovat, než když se hlasuje prostou většinou. To snad je jasné...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak ještě pan senátor Horník? Ano.

Senátor Jan Horník:  Vážení kolegové, kolegyně, já mám ale dojem, že tady je dáno ústavou, co je Senát, a co Poslanecká sněmovna. My máme přece jiný státotvorný účel daný ústavou, než je Poslanecká sněmovna. Ti se rozpustí po čtyřech letech a přicházejí noví, kdežto tady minimálně 54 senátorů zůstává. Aby ten stát se nemohl zastavit. Přijde nějaký válečný konflikt apod. My máme jinou úlohu. To znamená, u nás to musí fungovat přece kontinuálně. A že do toho vstupuje vláda? To je její problém, my nejsme její podřízení. My jsme ta vrchní komora, která samostatně rozhoduje! A to si musíme uvědomit. My jsme nad tou Poslaneckou sněmovnou, byť je o kousek výš... A nemůžeme to vzít jako cár papíru. Já to takhle nemůžu přijmout, jak je to tady vysvětlované, že my se budeme muset řídit podle toho, co řekne vláda, a podle toho, co řekne Poslanecká sněmovna.

Jinak ještě bychom mohli dát procedurální návrh, že bychom mohli hlasovat po 24. hodině. Ale to je jenom vtip...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jenom chci říci, že tady nezaznělo, že se musíme řídit podle Poslanecké sněmovny. To tady nezaznělo, ale to je jenom připomínka. Tak pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já musím nezůstat pozadu za panem kolegou Víchou. Já jsem se chtěl taky ještě zeptat, co by se stalo, co bychom dělali, kdybychom tenkrát tu smlouvu neratifikovali? Zvlášť kdybychom to neschválili, jestli bychom to teď mohli znovu schvalovat, nebo ne. Mě by to zajímalo. Kdybychom to tenkrát neschválili, a když jsme to tedy jednou neschválili, jestli bychom znovu mohli hlasovat o tom, že to teď zkusíme schválit. Protože to je vlastně stejné. Když jsme to tedy neschválili, tak už jsme to jednou neschválili, tak přece nemůžeme znovu, kdyby to vláda navrhovala. Nebo můžeme hlasovat o novém hlasování? Nebo jak to tedy je? Rozumíme si?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já nechci zabředat do Jednacího řádu, ale já myslím, že v případě zamítnutí nějaké předlohy je možné o ní hlasovat nejdříve po třech letech. Čili to by se asi vztahovalo i na tohle. Ale to už jsou teoretické...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jenom chci připomenout, pane senátore, k vašemu návrhu zamítnout, že takový návrh hlasovat nemůžeme.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Ano, už jsem byl informován, pane předsedo, takže ho přetransformuji na naléhavou výzvu, abyste nedali souhlas s ratifikací. Tak.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan senátor Oberfalzer byl poslední přihlášený, takže rozpravu uzavírám. Paní ministryně, chcete přestávku? (Až potom...) Jo tak, no dobře. Takže teď se ptám paní předkladatelky, paní předkladatelko, paní ministryně, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Teď je vaše možnost se vyjádřit k proběhlé rozpravě. Možnost říkám. Nevyužijete svého práva, takže bych prosil garančního zpravodaje, aby vystoupil a seznámil nás s průběhem rozpravy a s postupem hlasování.

Senátor Petr Šilar:  Jenom krátká rekapitulace. Vystoupili 4 zpravodajové a potom vystoupilo 10 senátorů a senátorek. Někteří z nich několikanásobně a byl zde překonán i osobní rekord kolegy Canova. Takže to je k tomu velice stručně. A k průběhu hlasování bych se rád obrátil na Jednací řád. Nevím, v jakém pořadí by se mělo hlasovat. Zazněl zde návrh schválit z našeho garančního výboru. Potom odročit toto jednání, a zamítnout, není možné hlasovat. Takže tyto dva návrhy zde zazněly.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vás tím tedy provedu, když dovolíte. Takže bychom teď měli v prvém případě hlasovat o návrhu na odročení, protože to pořadí stanovené naším jednacím řádem je, že dáváme návrh na posouzení s mezinárodní smlouvou, pak návrh na vrácení mezinárodní smlouvy a třetí je návrh na odročení. Ano, lhůta tady byla řečena, ta byla po projednání Poslanecké sněmovny. To jsem si poznamenal. A pak by teprve byla čtyřka, a to je dát souhlas s ratifikací. Ano? Je to tak? Tak. Rozumíme si všichni? Takže přizvu k hlasování.

Pan senátor Kratochvíle má nějakou procedurální? Nemá, to je omyl.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je nás přítomno 60, kvorum pro přijetí návrhu je 31. Teď vás odhlásím, tak to vezmeme znovu potom. Tak se odhlaste a prosím, přihlaste se znovu.

Je nás přítomno 58, kvorum 30. Nyní v souladu s naším jednacím řádem budeme hlasovat o návrhu, který předložil pan senátor Vystrčil, a to je návrh na odročení do doby až návrh tisku projedná Poslanecká sněmovna. Rozumíme všichni?

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám, prosím klid.

Hlasování č. 33 registrováno 59, kvorum pro přijetí je 30, pro návrh se vyjádřilo kladně 30, proti 11. Návrh byl schválen.

Takže tento tisk se odročuje až do doby, než budeme znát usnesení Poslanecké sněmovny k tomuto tisku.

Ano, budeme pokračovat.

Paní ministryně, nemohu předvídat plénum Senátu, je suverén.

Děkuji. Končím projednávání tohoto bodu. Prosím. Vidím, že už jsou myšlenky v pohybu, někde i únava, vydržte - poslední bod.

Nyní projednáme Doporučení pro doporučení Rady k Národnímu programu reforem České ...

Ano, ta pětiminutová pauza. Ano. Takže pauza do 21.58, paní ministryně. (Smích.) (Hlasy ze sálu: Je to jako ve sněmovně...)

(Jednání přerušeno v 21.54 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 21.59 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Přestávka uplynula. Tak, prosím o klid. Prosím o klid, posaďte se, vydržte do finále dnešního dne.

A vystoupí pan senátor Canov.

Senátor Michael Canov:  Chci říct, že se mi rozbilo hlasovací zařízení... Přihlášen jsem, takže jsem na sjetině jako nepřítomen. Hlasoval jsem přitom ANO. Hlasování nezpochybňuji. Nefunguje mi to ale dál... Když si tam chci dát teď jméno. Ano, teď jsem naskočil, předtím mi to nenaskočilo. Takže mi jde o to, aby mi aspoň další hlasování fungovalo...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, prosím klid, žádnou komunikaci pana senátora, na druhou stranu se oslovuje prostřednictvím řídícího.

Nyní budeme projednávat

 

Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2018 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2018

Tisk EU č. J 130/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. J 130/11 a J 130/11/01. Pana předsedu vlády Andreje Babiše zastoupí paní ministryně financí Alena Schillerová, kterou prosím, aby nás seznámila s těmito materiály.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové, dnes již naposledy. Dne 23. května 2018 zveřejnila Evropská komise návrh hospodářsko-politických doporučení pro všechny členské státy, vč. ČR. Jedná se o závěrečnou fázi z letošního cyklu koordinace hospodářských politik mezi členskými státy tzv. evropského semestru. Komise ve svém návrhu vyšla z národního programu reforem ČR a z konvergenčního programu, který obsahuje mimo jiné prognózu vývoje veřejných rozpočtů.

Cílem doporučení je upozornit na oblasti, ve kterých česká ekonomika vykazuje slabiny. Komise navrhla ČR celkem dvě doporučení. To je v evropském srovnání, dovolím si vás upozornit, velmi dobrý výsledek.

České ekonomice se daří, identifikované problémy jsou strukturálního a dlouhodobého charakteru. První doporučení směřuje k veřejným financím, druhé pak k odstraňování stávajících překážek růstu. Na ČR se v současnosti vztahuje preventivní složka paktu o stabilitě a růstu. Dle prognóz v konvergenčním programu konstatuje, že ČR ustanovení paktu o stabilitě a růstu v letech 18 a 19 dodrží.

Rada rovněž oceňuje přijetí zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který výrazně posílil fiskální rámec ČR. Rámcovou pozici, kterou schválil výbor pro EU na vládní úrovni dne 6. června, připravil Úřad vlády ve spolupráci s resorty. Zapojeni byli i hospodářští a sociální partneři.

Jsem rovněž ráda, že doporučení byla diskutována i na senátním VEU, a to 20. června 2018.

Nyní prosím k obsahu doporučení.

Obsah doporučení není pro ČR nijak překvapující. S komisí probíhá dialog na všech úrovních. Předseda vlády například poslal dopis předsedovi Evropské komise Jean-Claude Junckerovi, v dopise nastínil reformní záměry naší vlády. Komise vzala tyto priority na vědomí. Doporučení také dobře reflektují ekonomický růst v ČR a příznivou situaci na trhu práce díky rekordně nízké nezaměstnanosti. Jenom pro vaši informaci, nezaměstnanost v ČR je nejnižší vůbec v EU.

Na druhou stranu se však trh práce potýká s nedostatkem pracovníků, což představuje bariéru pro hospodářský růst. Přitom však poukazují na dlouhodobé strukturální slabiny české ekonomiky, na jejichž odstranění vláda pracuje.

V oblasti fiskální udržitelnosti čelí ČR v dlouhodobém období středně velkým rizikům. Především díky zvyšujícím se výdajům spojeným se stárnutím populace.

Doporučení z letošního roku jsou proto podobná doporučením z roku minulého.

Konkrétně nám komise doporučuje se zaměřit na udržitelnost veřejných financí s důrazem na důchodový systém, postupy zadávání veřejných zakázek, boj proti korupci, povolovací postupy u infrastrukturních projektů, administrativní zátěž, podporu výzkumu, vývoje a inovací a podporu zaměstnanosti znevýhodněných skupin.

Oproti předešlým rokům ubylo doporučení v oblasti elektronizaci správy a přibylo doporučení posilovat kvalitní inkluzivní vzdělávání a podporovat učitelské povolání. U všech oblastí konstatuji, že se jim vláda aktivně věnuje. Jsou součástí programového prohlášení vlády a postupné odstranění identifikovaných překážek a problémů patří k našim prioritám.

Pozice vlády. Vláda oceňuje nízký počet doporučení, již druhým rokem máme pouhá dvě doporučení, což vnímám jako pozitivní signál ze strany komise. Pro srovnání, lépe jsou na tom pouze Dánsko a Švédsko s jedním doporučením, dvě doporučení mají Rakousko, Německo, Estonsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko a Slovinsko. Nejvíce, celkem pět doporučení, obdržel Kypr.

S analýzou hospodářské situace ČR ze strany komise a přetrvávajících výzev se v obecné rovině ztotožňujeme. O tom vypovídá i skutečnost, že k samotnému návrhu doporučení ČR poprvé jsme nevznesli žádné připomínky. Vláda bere doporučení velmi vážně, bude pracovat na jejich splnění.

A teď k dalším krokům. Doporučení byla projednána radou Ecofin, Epsco a GAC, následně politicky potvrzena na nejvyšší úrovni Evropskou radou a konečně, finálně jsme je schválili na radě Ecofin v pátek 13. července, kde jsem byla účastna.

Dalším krokem v procesu evropského semestru na národní úrovni je zpráva o plnění národního programu reforem 2018, kterou vláda předloží koncem letošního roku.

Závěrem bych ráda poděkovala za plodný dialog k evropskému semestru na národní úrovni a za velmi aktivní zapojení zástupců Senátu.

Pokud budou samozřejmě další dotazy, tak se můžeme podrobněji bavit o těch jednotlivých doporučeních. Zatím vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní ministryně. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 130/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Plaček, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vladimír Plaček:  Dobrý pozdní večer, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. I přes pozdní noční hodinu... Budu ale velice stručný. A to z jednoho prostého důvodu, protože paní ministryně pojmenovala naprosto vše, co pojmenovat měla. Nechci se zbytečně opakovat. Takže opravdu, jak říkám, i přes tu pokročilou hodinu budu velice stručný. To znamená, že vás seznámím de facto pouze s usnesením VEU, a to z 221. usnesením z 24. schůze z 20. června 2018, Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2018 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na rok 2018, senátní tisk č. J 130/11.

Po úvodní informaci Zbyňka Smetany, ředitele odboru koordinace hospodářských politik EU Úřadu vlády, zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka, kterou v mém zastoupení zase pro změnu přednesl pan senátor Václav Hampl, po rozpravě výbor

I. přijímá Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2018 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2018, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, jak je psáno, je příloho, máte ho k dispozici, nebudu ho předčítat,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se k Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2018 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2018 vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Vladimíra Plačka,

IV. pověřuje předsedu výboru, pana senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Peter Koliba. Prosím.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně, kolegové. Já vím, že je pozdní noční hodina, mě trošku mrzí, že takhle důležitý tisk probíráme jako poslední, už na to nemáme v podstatě sílu. Já oceňuji velice práci vlády v tom, že ta doporučení jsou jenom dvě. Nicméně se velice přimlouvám, aby přestože ta elektronizace tam už není, aby byla brána vládou jako velice důležitý úkol, hlavně co se týká elektronické občanky a elektronizace zdravotnictví. Toť vše. Pěkný večer.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Ještě se... Paní ministryně, do rozpravy se hlásíte? Ne. Tak kdo ještě se hlásí do rozpravy? Pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, jenom velmi stručně. Já upozorňuji na jednu věc, která v tom materiálu je, tady úplně nezazněla, a to je, že vláda si stěžuje na to, že není pochválena za to, že snižuje administrativní zátěž podnikatelů, což jsme dneska viděli v rámci schválení tisku č. 289 a 290. Takže upozorňuji na to, že pokud to máme brát vážně, tak se v tomto případě velmi rozchází reakce vlády s tím, co jsme dneska měli schválit, bylo to z dílny této vlády. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nikdo další se nehlásí? Takže rozpravu uzavírám. Paní ministryně nyní bude reagovat, prosím.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Já vím, že už je pozdě, ale to nemohu nechat bez odpovědi. Budu velmi věcná a stručná.

Jenom si dovolím pár ekonomických čísel. Já jsem je tady neříkala, nechtěl jsem vás unavovat, ale je to potřeba evidentně neustále připomínat. Příště si donesu takovou velkou tabuli, kde mám trajektorii, v menším s ní chodím i spát, tam sleduji ty ekonomické výsledky, jak nám tady šly od toho roku 2005. Pořád mám na paměti, jak nám bylo v roce 2008 dobře a pak to prostě všechno bylo pryč. Takže tři ekonomická čísla. Rychlá.

Máme 4. nejnižší dluh v EU. Máme 3. nejvyšší přebytek veřejného sektoru v EU. A pozor, teď nejdůležitější číslo ze všech, strukturální saldo. Velice často ho používá pan exministr Kalousek. To je saldo veřejného sektoru, očištěné od ekonomického cyklu. To znamená, bez ohledu na to, jestli jsme nahoře nebo dole. A to máme +1,1 % HDP. Jinak podle paktu solidarity bychom ho teoreticky, to já nikdy nedopustím, mohli mít až -3 %. Pak už chodí taková ta varovná doporučení a už prostě Evropská komise vyhrožuje zastavením subvencí, což samozřejmě některé země, nebudu jmenovat, tak se jich to dotýká. Takže my tohoto všeho jsme si vědomi. Musíme samozřejmě se snažit o to, abychom tato dobrá ekonomická čísla udrželi. Je to určitě i dobrým výběrem daní, i když samozřejmě ekonomický růst nám nahrává.

K vaší poznámce, pane senátore, promiňte, jméno jsem zapomněla, tak vy víte, že jedním z velice důležitých úkolů této vlády je digitalizace, digitální Česko. Máme to v koaliční smlouvě. Byla na to speciální tisková konference na úrovni předsedy vlády, máme ve všech oblastech resortu, budu-li mluvit za resort ministerstva financí, tak je to pro mě především online finanční úřad. A co se týká snižování administrativní zátěže, to je pro nás prostě absolutně na prvním místě. Dnes jsme o tom velmi opět debatovali na vládě. Každý resort má za úkol, debatovali jsme prostě o materiálu, který zpracovává každoročně MPO, dohodli jsme se, že musíme tomu vtisknout konkrétní, věcnou, jasnou podobu. To znamená, že každý resort si připraví reálné věci, na kterých dělá, pracuje, budu-li mluvit za sebe, tak pracuji, především... Protože můžete si dát samozřejmě těch úkolů 150, ale splníte třeba jeden, to nemá cenu. Dát si reálné úkoly, které pocítí podnikatelé, pocítí občané. Pro mě třeba je to online finanční úřad. Ministerstvo vnitra má občanky, ministerstvo zdravotnictví má další své priority, další projekty má MPSV atd.

Debatovali jsme třeba s Českým statistickým úřadem, s panem předsedou, o tom, že je celá řada výkazů, které se pokusíme eliminovat. Takže snaží se tato vláda dělat konkrétní kroky pro občany. Věřím, že budeme schopni je ve velice krátké době prezentovat. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, jenom si dovolím malinkou poznámku, promiňte mi to, že to jsou výsledky de facto ovlivněné chodem celého národního hospodářství, především jsou to výsledky, kdyby se to vzalo na vládní úrovni, prezentované za předchozí vládu. Děkuji.

Nyní přistoupíme k tomu, co nám řekne pan zpravodaj, k hlasování. Prosím.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupili dva senátoři. Nezazněl žádný jiný návrh než ten, který jsem přednesl, to jest usnesení VEU.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Vladimír Plaček a jak je uvedeno v tisku č. J 130/11/02. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 34, přítomno 47, kvórum pro přijetí 24, pro návrh se kladně vyslovilo 38, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni za blok předkladatelský, za velké množství návrhů, děkuji zpravodaji. Končím jednání pro dnešní den. Budeme pokračovat zítra v 9.00 hodin. Budeme pokračovat... Ráno první bod je petice.

(Jednání ukončeno v 22.17 hodin.)

<<<<<<< HEAD ======= >>>>>>> dcc76c226a822eba7de92542ab205182cf5f82c0