Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 24.08.2016

(1. den schůze – 24.08.2016)

(Jednání zahájeno v 9.05 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 27. schůzi Senátu Parlamentu České republiky a zároveň vás prosím, abyste ukončili své vzájemné rozhovory a věnovali se jednání právě zahájené schůze.

Dříve než přistoupíme k úvodním procedurám, dovolte, abych vás pozval na výstavu fotografií do předsálí Jednacího sálu. Výstava je zaměřena k výročí 21. srpna roku 1968. Z organizačních důvodů se nekonala vernisáž této výstavy a proto bych vás chtěl touto formou na ni upozornit a pozvat vás k její prohlídce.

Dnešní schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v úterý 2. srpna 2016.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Přemysl Sobotka, Václav Hampl, Miroslav Antl, Jaroslav Malý, Radek Sušil, Emilie Třísková, Jan Horník, Pavel Eybert a Zuzana Baudyšová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak doposud neučinili. Pro vaši informaci ještě připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 27. schůze Senátu byli senátoři Milan Pešák a Jozef Regec. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, proto přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 27. schůze Senátu byli senátoři Milan Pešák a Jozef Regec.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 1 registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 57, proti jeden. Návrh byl schválen.

A nyní přistoupíme k projednání a schválení pořadu 27. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Pořad schůze je opět rozdělen do několika bloků. Ráno projednáme dva body ministra dopravy, bod ministryně práce a sociálních věcí a body ministra vnitra. Do jeho bloku také navrhuje Organizační výbor zařadit tři evropské tisky. Jsou to body osm, devět a deset. Odpolední jednání bychom zahájili body ministra průmyslu a obchodu, po kterých bude následovat Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a následující body ministra financí a ministra zdravotnictví.

Jako první bod ve čtvrtek navrhuje Organizační výbor projednat Petici NE – ohrožení zdrojů kvót pro Volarsko – Vimpersko, Strakonicko.

Na pořad se také navrhuje doplnit tisk č. 323, prvé čtení. Je to novela zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích.

Tolik tedy k upřesnění pořadu této schůze na základě návrhů včerejšího Organizačního výboru. Nyní se vás ptám, zda máte návrhy na změnu či doplnění pořadu této naší schůze. Není tomu tak. Dovolil bych si navrhnout, abychom hlasovali o pořadu schůze tak, jak jsem vás před několika okamžiky informoval, a tak, jak máte v písemném návrhu na vašich pracovních stolech. Jsou k tomu nějaké námitky? Nejsou. Budeme hlasovat o pořadu 27. schůze en bloc, tak jak je v písemném návrhu vám předloženo.

Je nás nyní 61, kvorum je 31. Ještě dám raději znovu znělku. Budeme hlasovat o pořadu schůze tak, jak je písemně předložen, a tak, jak navrhl Organizační výbor na včerejším jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 2, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme se tímto pořadem řídit.

A nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 318

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 318. Vítám mezi námi ministra dopravy Dana Ťoka a zároveň ho žádám, aby nás s návrhem seznámil.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předmětem předloženého návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách je zejména zajištění transpozice směrnice 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru. Jedná se o poměrně rozsáhlý vstup do zákona o dráhách a některých souvisejících zákonů, který obsahuje vstupy jak dílčí povahy, tak i změny koncepčního charakteru. Návrh zasahuje zejména do následujících oblastí.

Za prvé kategorizace drah a vymezení přístupů na jednotlivé kategorie drah. Zde se zejména zavádí nová kategorie drah místních. Nově se upravují pravidla k přístupu na vlečky a doplňuje se úprava přístupových práv na dráhy celostátní a regionální včetně postupu při omezení provozování dráhy.

Za druhé provozování zařízení služeb. Jde o novou úpravu, která v návaznosti na směrnici vymezuje zařízení služeb v drážní dopravě. Například nádraží, čerpací stanice a podobně. A upravuje práva a povinnosti provozovatelům těchto zařízení a dopravcům využívajícím služby v těchto zařízeních. Základním požadavkem je nediskriminační přístup dopravců k těmto zařízením.

Za třetí přístup k výkonu činnosti dopravce. Navrhuje se nové znění úpravy, udílení licencí pro provozování drážní dopravy, kde se zejména odstraňují některé dílčí požadavky již neslučitelné s unijní úpravou. A rovněž některá ustanovení nadbytečná s ohledem na obecnou úpravu správního řádu.

Za čtvrté přidělování kapacity dráhy. Jde o nové znění úpravy postupu provozovatele dráhy při jednání s dopravci, o přístupu k drážní infrastruktuře pro účely tvorby ročního jízdního řádu i ad hoc. Dochází zejména k zpřesnění úpravy a zesouladění s unijní úpravou. Navázaná je rovněž úprava řešení sporů mezi provozovatelem dráhy a dopravci před zvláštním úřadem a některé dílčí požadavky na záležitosti smlouvy mezi provozovatelem dráhy a dopravcem.

Za páté posuzování ohrožení hospodářské vyváženosti drážní dopravy provozované na základě smlouvy o veřejných službách. Jedná se o novou úpravu umožňující na základě úředního přezkumu omezit přístup k drážní infrastruktuře pro dopravce, jehož služby by mohly významně narušit ekonomickou rovnováhu veřejných služeb v osobní dopravě. Jedná se o využití možnosti, kterou členským státům dává směrnice 2012/34/EU. Jde přitom o úpravu, která již delší dobu existuje v rámci autobusové dopravy.

Za šesté úprava působnosti a postupu drážní inspekce při šetření mimořádných událostí. Jde o změny právní úpravy, jejíž cílem je odstranit dílčí nesoulad stávajícího znění zákona o drahách se směrnicí o bezpečnosti železnic. Jde zejména o působení o omezení působnosti drážní inspekce na šetření mimořádných událostí, posílení postavení inspekce v této oblasti a zpřesnění pravidel pro provádění tohoto šetření. Vedle výše uvedených témat obsahuje návrh i související změny v oblasti správního trestání a organizace státní správy v oblasti drah zejména v souvislosti s navrhovaným zřízením úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře. Dále některé dílčí vnitrostátní úpravy zejména v oblasti kácení dřevin podle drah a v otázce stavby drah.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, návrh, který vláda předložila Parlamentu ČR a který již byl schválen Poslaneckou sněmovnou, je výsledkem dlouhé a velmi usilovné práce a četných jednání s dotčenými subjekty i orgány veřejné správy. Je nezbytný z hlediska implementace práva EU, ale obsahuje i řešení vnitrostátních problémů v oblasti drážní dopravy. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na svém včerejším jednání doporučil vrátit návrh zákona s několika dílčími pozměňovacími návrhy. Jde jednak o odstranění několika formálních pochybení v návrhu. Jednak o doplnění úpravy přístupnosti vleček. Tyto návrhy jsou účelné a vyslovují s nimi za ministerstvo dopravy souhlas a tudíž podporují návrh výborů pro hospodářství. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře a prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 318/1.

Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr už představil v obecné rovině předkládanou novelu zákona, který se týká zákona o drahách. Já tedy jenom některé věci doplním, které tady ještě možná nezazněly.

Ta novela, která velmi podstatně a velmi výrazně zasahuje do stávajícího zákona, je rozdělena do 10 částí, z nichž nejobsáhlejší je ta první, která se týká toho vlastního těla zákona.

Pan ministr už tady uvedl věci, které se mění, nebo které se doplňují. Já ještě jenom zmíním, že i v té první části je rovněž upravena klíčová činnost úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, který se má nově zřizovat.

Potom v těch dalších částech zákona, které zasahují do jiných, uvedu například, že v kompetenčním zákoně je mezi ústřední orgány státní správy výslovně zařazen i právě nově jmenovaný Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře. Zasahuje tato novela i do zákona o ochraně přírody, kdy k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy již nebude třeba povolení orgánů ochrany přírody a úprava kácení dřevin je přesunuta pouze do oznamovacího režimu.

Co se týká Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, v části 9. dochází výslovně k vynětí jeho předsedy a místopředsedy z působnosti zákona o státní službě.

K legislativnímu procesu: Vláda předložila Poslanecké sněmovně osnovu 23. září roku 2015, 3. čtení se uskutečnilo 13. července a v závěrečném hlasování byl návrh schválen 120 kladnými hlasy ze 166 přítomných. Přijala Poslanecká sněmovna některé pozměňovací návrhy, jeden byl proti souhlasu nebo byl s nesouhlasem ministerstva dopravy, ten se týká § 46s, ke kterému jsme také dostali potom některé připomínky a částečně je... Nebo chyba v tom paragrafu je potom napravena pozměňovacím návrhem.

Při projednávání v hospodářském výboru, nebo ve VHZD, byly přijaty pozměňovací návrhy, které jsou přílohou usnesení, i když ten pozměňovací návrh se zdá být poměrně obsáhlý, do vlastního zákona zasahují pouze první dva body z toho pozměňovacího návrhu, které upravují nebo rozšiřují okruh situací, kdy provozovatel veřejně nepřístupné vlečky umožní dopravci nediskriminačním způsobem užít tuto vlečku nebo její část.

Jak už tady zmínil pan ministr, ministerstvo dopravy, on sám tyto návrhy, které přijal VHZD, podporuje.

Ty ostatní body v pozměňovacím návrhu už se týkají pouze legislativně-technických změn, které v tom zákoně byly. Kdyby se ten zákon nevracel, tak bychom pravděpodobně se s nimi ani nezabývali, protože nejsou tak závažné. Ale když už se zákon bude vracet, tak i po dohodě s legislativou, jak naší, tak ministerstva dopravy jsme se rozhodli, že budou opraveny tak, aby to bylo všechno v pořádku.

Takže mi dovolte na závěr, abych vás seznámil s usnesením, které přijal VHZD na své 30. schůzi dne 23. srpna.

Po úvodním slově navrhovatele Dana Ťoka, ministra dopravy České republiky, a po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. mě určuje zpravodajem,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Hlásí se pan senátor Petr Bratský? (Petr Bratský: Až do rozpravy.) Až do rozpravy, dobře.

Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo se nehlásí, takže zájem navrhnout takovéto usnesení není. Proto nyní otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se zatím jako jediný pan kolega Petr Bratský, prosím.

Senátor Petr Bratský:  Dobré ráno, pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře. Já jenom krátce chci vystoupit na podporu pozměňovacího návrhu, tak jak ho načetli už na hospodářském výboru a nyní pan zpravodaj.

Jedná se totiž o to, že skutečně existují větší komplexy vleček, kde vlastně tu službu na vlečce provádí hlavní vlečkař, má často svoje vlastní prostředky, vlastní lokomotivu, provádí tam veškerý posun. Potom ty vozy sváží buď do nejbližší železniční stanice, nebo naopak na vlečku přijede posun z Českých drah nebo jiného dopravce, který potom vše obslouží.

Může ovšem nastat situace, ona se ukazuje právě v poslední době, že hrozí, že bude nastávat, nebo dokonce již nastává, že ten hlavní vlečkař, pokud se nějak nedohodne, tak si vytváří vlastní podmínky vůči ostatním firmám, které na té vlečce jsou, které využívají ať už těch magacínů neboli skladišť, nebo dalších zařízení – rampy. Mají provozy přitažené k té vlečce, ovšem ten vlečkař je potom má jako rukojmí a může si stanovovat svoje podmínky, třeba i různé ceny nebo různé výjimky ve smlouvách a podobně. Tomu má zabránit tento pozměňovací návrh. Jenom jsem chtěl upoutat vaši pozornost, abyste jej podpořili. Děkuji a přeji hezký den.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí paní kolegyně Ivana Cabrnochová, prosím.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Hezké dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Já bych chtěla využít této příležitosti a zeptat se na jednu konkrétní věc, která tedy úplně bezprostředně asi nesouvisí s tímto projednávaným zákonem. Ale v širším globálu určitě ano.

V současné době proběhla zpráva médii, že SŽDC zrušila tendr na rekonstrukci kolejového svršku, resp. na optimalizaci traťového úseku Hostivař – Hlavní nádraží. Chtěla jsem využít přítomnosti pana ministra, aby mi případně osvětlil nějaké další kroky, jak to bude dál s tímto výběrovým řízením, protože na tuto optimalizaci se měly čerpat prostředky z evropských fondů. Jestli nebude ohroženo toto čerpání, jaký je tam časový horizont, vážou na to nějaké další jiné stavby. Byla bych ráda, kdyby mi odpověděl. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Opravdu musím potvrdit, že to nesouvisí se zněním zákona. Neměli bychom se touto cestou vydávat, protože máme každý plno problémů, které bychom chtěli v jednotlivých resortech řešit. Ale k tomu musíme využít jiné formy. Pan ministr to slyšel, je na něm, jak se k tomu postaví.

Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zdali se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit? Zvedá se, takže asi ano.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Já jenom abych nezdržoval, tak bych navrhl, že bych paní senátorce tu situaci vysvětlil a můj postup k tomu, jenom krátce – nemělo by to ohrozit čerpání CEFu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře, za správný postoj, aspoň z pohledu našeho jednacího řádu. Táži se garančního zpravodaje, zdali se chce vyjádřit? Ano. Takže prosím.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane ministře. V rozpravě vystoupil jeden senátor a jedna senátorka. Je podán pouze jeden návrh z garančního výboru, z VHZD, který je s pozměňovacím návrhem. Takže je potřeba hlasovat nejdříve o pozměňovacím návrhu, který přijal VHZD, a potom o celkovém.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, děkuji. Rozumím vám. Ale bude ten postup drobet jiný. Já teď na základě průběhu jednání otevřu podrobnou rozpravu. Tam jakoby ten návrh buď bude načten, nebo využijeme tisku a pak budeme teprve hlasovat.

Takže vzhledem k tomu, že nezazněl návrh na schválení ani zamítnutí, otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy?

Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám.

Podle pravidel se ptám pana ministra, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit, která neproběhla, ale máme tu návrh z výboru. Pokud jsem dobře sledoval, pan ministr ve své úvodní řeči výborový návrh podpořil. Takže tolik od pana ministra. Pan garanční zpravodaj vlastně v předchozím vystoupení postup řekl. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Znova opakuji, pozměňovací návrh máme k dispozici v žlutém tisku 318/1.

Dovolím si svolat k hlasování.

A my nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je v příloze tisku 318/1. Jenom pro úplnost se táži pana garančního zpravodaje, zdali můžeme o tom návrhu hlasovat en bloc, to znamená o všech bodech (1 – 8)? (František Bradáč přikyvuje.) Je to komplexní pozměňovací návrh tedy. Dobře. Jsou nějaké námitky, připomínky? Nejsou. Takže všichni jsou srozuměni.

Zahajuji hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování č. 3, registrováno 69, kvórum 35, pro návrh 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a nyní budeme hlasovat o vrácení návrhu zákona ve znění přijatého pozměňovacího návrhu Poslanecké sněmovně.

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 4, registrováno 69, kvórum 35, pro návrh 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna roku 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Navrhuji, aby jím byl v každém případě pan garanční zpravodaj, senátor František Bradáč, a prosím o druhé jméno. (Z pléna se ozývá: Petr Bratský.) Petr Bratský, ano. Takže slyšeli jste dvě osoby, dva senátory, kteří zastoupí Senát, a to František Bradáč a pan senátor Petr Bratský. Jsou nějaké jiné návrhy? Nejsou. Budeme hlasovat o tomto pověření.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám, hlasování č. 5, registrováno 69, kvórum 35, pro návrh 62, proti nikdo. Návrh byl schválen. Jmenovaní dva kolegové odůvodní návrh v Poslanecké sněmovně.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona o Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře

Tisk č. 319

Tento návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 319. Já opět prosím pana ministra dopravy Dana Ťoka, aby nás s návrhem seznámil.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předně bych vám chtěl poděkovat za schválení a podporu zákona o drahách. Tento zákon, který velmi souvisí a který předkládáme s předloženým návrhem, implementuje rovněž právo EU, zejména tedy směrnici o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru.

Jedná se o rozsahem nevelký návrh, jehož předmětem je zřízení nového ústředního orgánu státní správy, vymezení jeho základní kompetence a organizace.

Konkrétní a podrobné vymezení působnosti a pravomoci úřadu se pak nachází v příslušných dopravních zákonech, zejména v zákoně o drahách.

Tento nový úřad by měl vykonávat působnost tzv. regulačního subjektu, podle směrnice o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru. Směrnice tomuto subjektu svěřuje především rozhodování sporů mezi provozovatelem drážní infrastruktury a zařízení služeb a dopravci pří přístupu a užívání dopravní infrastruktury, kontrolní pravomoc a rovněž možnost ukládat sankce. Tyto kompetence pak novému úřadu svěřuje i předkládaný návrh zákona.

Ve vztahu k postavení a organizaci regulačního subjektu pak směrnice klade důraz na široce pojatou nezávislost regulačního subjektu na podnikatelských subjektech i na ostatních úřadech a klade určité požadavky i na osoby v čele tohoto subjektu.

S ohledem na tyto požadavky navrhujeme ustavit nový úřad jako nezávislý ústřední správní orgán, v čele s předsedou jmenovaným vládou. Na předsedu pak návrh klade určité požadavky pro jeho jmenování – vzdělání, praxi, stanoví neslučitelnost funkcí a omezuje možnost jeho odvolání. Na ostatní zaměstnance úřadu se pak bude vztahovat služební zákon. Vedle uvedené oblasti drážní dopravy návrh zahrnuje pod působnost úřadu i dílčí oblasti v rámci letecké dopravy, cena za užívání letišť a pozemních komunikací, zavádění služby evropského elektronického mýta.

Jedná se o krok, který je v souladu se směrnicí a působnost nového úřadu tak v sobě slučuje všechny typově obdobné rozhodovací pravomoci, které stávající dopravní zákony obsahují. Je ovšem třeba zdůraznit, že i tak se naprostá většina činností úřadu bude soustředit do oblasti provozování drah a drážní dopravy, obě uvedené oblasti jsou rozsahem nevelké.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem si vědom určité kontroverznosti tématu zřizování nového úřadu. Ministerstvo nicméně tento krok nenavrhuje ukvapeně či nepromyšleně, zvažovali jsme různé přístupy pro převedení regulačního subjektu do vnitrostátního práva, provedli jsme komparaci vybraných zahraničních úprav, ve vztahu k nákladům na zřízení a chod úřadu jsme rovněž v důvodové zprávě navrhli způsob, jak tyto náklady udržet co nejnižší.

Z hlediska výkonu státní správy považujeme navrhovaný model za nejúčinnější. Podařilo se nám jej obhájit i v četných a podrobných diskusích na půdě Poslanecké sněmovny.

Rovněž VHZD na svém včerejším jednání přijetí tohoto návrhu podpořil. Dovolte mi tedy i vás požádat o podporu tohoto návrhu, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Opět prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 319/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, dobré dopoledne. Já jsem poslouchala pana ministra pozorně, myslím, že nemám k tomu, jak popsal tuto předlohu, co více dodat. Takže já vás budu pouze informovat o tom, že ač já jako zpravodajka jsem nedoporučovala schválení, hospodářský výbor navrhuje v souladu se svým včerejším jednáním tento návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Já svoje výhrady potom sdělím v obecné rozpravě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu a táži se, kdo chce vystoupit v obecné rozpravě, tak jak bylo avizováno? Paní senátorka Veronika Vrecionová se ujímá slova.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Já si myslím, že nebudu mluvit příliš dlouho, protože sdělím jen takový obecný problém, který s touto předlohou mám. Já mám zásadní problém s tím, že už i na tomto plénu další tisky, budeme zřizovat řadu dalších úřadů. Myslím si, že v tomto případě to nebylo potřeba. Když jsem se dívala na to, jak postupují okolní státy, tak bych považovala za daleko vhodnější, kdybychom použili drážní úřad, který bychom pouze transformovali do podoby, kterou požaduje Evropská unie. A bohužel i důvodová zpráva předpokládá zvýšené výdaje, což já považuji za zcela zbytečné.

Takže to je ten můj hlavní důvod. Nemyslím si, že je třeba zřizovat další nové úřady. Dalo se postupovat jinou cestou. Já tady mám k tomu analýzu i tu rozpravu, která probíhala v Poslanecké sněmovně, a podobné názory tam zaznívaly. Takže proto já se v tomto případě budu zdržovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Paní senátorka je zpravodajka, takže se posadí u stolku zpravodajů. Děkuji.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já se v tomto případě také domnívám, že nejde o nezávislost, kterou nemůžeme dosáhnout např. tím, že se část ministerstva ujme tohoto úkolu, nebo drážní úřad. To není orgán, který by nějakým způsobem prostupoval zájmy ministerstev, zájmy dopravců atd., které by musel korigovat. To znamená, že by to mohl být klidně úřad nebo lidé v nějakém odboru, kteří v tuto chvíli na ministerstvu pracují. Jestli dobře chápu tuto normu, tak jde pouze o korekci napětí mezi dopravci, to znamená těmi, kteří chtějí využívat dráhu pro svou dopravu, tzn. soukromými dopravci. A pak tím, kdo vlastní koleje jako takové. A ministerstvo v tomto případě v té kolizi není.

Jde o to, jestli skutečně, pokud by to bylo ministerstvo, takže se ptám pana ministra, chtěl bych slyšet tu odpověď, v jaké kolizi je a v jaké kolizi by byl případně drážní úřad. Nebo z jakého důvodu by nemohl tuto činnost provádět, co tomu vadí? Protože přece jen zvýšené náklady se samozřejmě někde promítnou. Možná nemusí být promítnuty do cen jízdného, ale budou promítnuty na výdaje státu na svou správu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem, nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda se vyjádří k proběhlé rozpravě? Byl tázán. Takže ano, prosím.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych rád zareagoval na tu proběhlou debatu. Předně já rozumím tomu, že je obecně kontroverzní zřizovat nový úřad ve státní správě. Tady bych vás chtěl jenom poprosit o podporu z následujících důvodů.

Předně je tady požadavek nejenom EU, ale je to z logiky věci, že úřad, který bude rozhodovat spory mezi dopravcem, tzn. soukromým subjektem, a státem, který reprezentuje jak ministerstvo, tak v současné době i drážní úřad, musí být nezávislý. Analogie je v Energetickém regulačním úřadu a přístupu jiných dodavatelů energie, analogie je v Českém telekomunikačním úřadu a přístupu externích subjektů. A jsou to všechno subjekty, které mají být nezávislé, ze zákona musí být a i z evropských směrnic musí být nezávislé. Tady v tomto případě to bude nevelký úřad, který počítám by neměl mít víc než deset lidí, maximálně patnáct. Prostě malý úřad, který notabene stejně bude absorbovat lidi ze státní správy a pravděpodobně na něj přejdou lidé z drážního úřadu.

My jsme posuzovali, zdali by se nedalo udělat to, že by drážní úřad byl např. oním úřadem, že by se transformoval. To byla jedna z úvah, nicméně po tom, když jsme si prostudovali, jak se to řeší jinde a zejména proto, že my bychom si pak ten drážní úřad museli vytvořit znovu. Protože jsou úlohy, které má dneska drážní úřad, které by nebylo úplně efektivní, aby ho dělal nezávislý úřad, který má zkoumat úplně jiné věci. To znamená, dnešní drážní úřad, který má přes stovku lidí, posuzovat na úřad, který má mít jenom těch deset, kteří budou dělat ty spory, a velmi důležité spory.

Chtěl bych vás upozornit na to, že už v současné době se řeší spor, dokonce až u soudu, pro poskytování kapacity. A myslím si, že je pro nás velmi důležité, a i vůči našim závazkům pro otvírání trhu, aby takovýto úřad tady byl, fungoval. Nebude to nic zásadního, nebude to žádný zásadní nárok na rozpočet. Dohodli jsme se dokonce s Ministerstvem financí, že nebudeme zřizovat nový účet. Bude to řešeno velmi – jak se říká anglicky – Low Profile úřad, takže bych poprosil o vyhovění tomuto návrhu. Byla o tom velmi rozsáhlá diskuze na odborných kruzích a všichni se nakonec shodli, že toto je nejlepší řešení. Takže bych vás poprosil o jeho podporu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a ptám se paní garanční zpravodajky, zda chce vystoupit? Nechce. Takže my přistoupíme k hlasování. Přestože tady byly řečeny některé výhrady, tak jediný podaný návrh je návrh, který je v usnesení garančního a hospodářského výboru. A to je návrh zákona schválit, ve znění postoupeném PS. Přizveme k hlasování.

Takže byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Je nás přítomno 67, kvorum 34. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 6, registrováno nás bylo 67, kvorum 34. Pro návrh 41, proti 1, návrh byl schválen.

Takže já si dovolím poděkovat jak zpravodajce, tak panu ministrovi a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

A my nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 154 o podpoře kolektivního vyjednávání, přijatá na 67. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1981

Tisk č. 270

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 270 a uvede ho paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, kterou mezi námi vítám a zároveň ji žádám o úvodní slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a senátoři. Tento materiál, jak bylo řečeno, obsahuje návrh na ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 154 o podpoře kolektivního vyjednávání a podnět k ratifikaci této Úmluvy vyšel ze strany Českomoravské konfederace odborových svazů, která nás opakovaně vyzývá, abychom se snažili Úmluvy ratifikovat co v největším rozsahu.

Tato Úmluva v osmi věcných článcích obecně vymezuje, co se rozumí pojmem "kolektivní vyjednávání", co je jeho předmětem a jaká opatření mají být na vnitrostátní úrovni přijata pro jeho podporu. Je to obdobné jako jiné úmluvy. Můžeme konstatovat, že tato Úmluva je v souladu s ústavním pořádkem ČR. A co se týče vnitrostátního právního řádu, tak je možné konstatovat, že veškeré závazky jsou již v platné a účinné české právní úpravě obsaženy a ratifikace nezpůsobí, že bychom měli upravovat nebo přijímat nová legislativní opatření. Takže v podstatě je to souhlas víceméně symbolický. A tento materiál byl tedy předmětem jednání výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu parlamentu. A v obou případech bylo tady rozhodnuto o schválení ratifikace. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní ministryně, a prosím, abyste využila místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 270/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 270/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí paní senátorka Alena Šromová. Prosím, paní kolegyně, ujměte se slov.

Senátorka Alena Šromová:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Téměř vše již zde bylo řečeno. Já možná spíše pro zajímavost jenom řeknu, že Úmluva vstoupila v platnost již v srpnu 1982, poté, co ji ratifikovaly dva členské státy. A pro každý členský stát, tedy i pro Českou republiku vstoupí tato smlouva v platnost 12 měsíců po registraci její ratifikace, kterou provádí generální ředitel Mezinárodní organizace práce.

Zdravotní výbor na svých dvou schůzích projednával tuto Úmluvu a na své 20. schůzi, konané 14. června 2016, přijal toto 85. usnesení k senátnímu tisku č. 270. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele paní Dr. Naděždy Břeské, ředitelky legislativního odboru MPSV ČR, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Šromové a po rozpravě výbor zaprvé – doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 154 o podpoře kolektivního vyjednávání, přijaté na 67. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1981. Zadruhé – určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Alenu Šromovou. A zatřetí – pověřuje předsedu výboru senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů a plnila úkoly garančního zpravodaje. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Zdeněk Brož? Nepřeje si. Usnesení výboru máme k dispozici.

Takže nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám a předpokládám, že paní ministryně si nepřeje vystoupit. Paní garanční zpravodajka a pan zpravodaj výboru také ne, takže budeme moci přistoupit k hlasování. Jak už tady zaznělo, v usnesení garančního výboru je návrh vyslovit souhlas. A v usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost je také dát souhlas k ratifikaci. Takže přizvu k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 154 o podpoře kolektivního vyjednávání, přijaté na 67. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1981. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 7, registrováno 68, kvorum pro přijetí 35. Pro návrh 53, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji jak paní ministryni, tak i zpravodajům, a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

A my budeme projednávat další bod, kterým je

 

Návrh zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce

Tisk č. 306

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 306. A já nyní prosím pana ministra Jiřího Dienstbiera, který zastupuje na dnešní schůzi ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Cílem předkládaného návrhu zákona je adaptace právního řádu České republiky na přijetí unijního nařízení o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu. Konkrétně na tu část nařízení, která se týká služeb vytvářejících důvěru.

Toto nařízení zejména stanovuje pravidla pro poskytování služeb vytvářejících důvěru. Takovou službou se rozumí služba, jejímž předmětem je elektronický podpis, elektronická pečeť, elektronické časové razítko, elektronický dokument, elektronické doporučené doručování nebo autentizace internetových stránek certifikátem.

S ohledem na skutečnost, že se jedná o nařízení EU, které je přímo použitelné, může úprava obsažená ve vládním návrhu zákona řešit pouze to, co dané nařízení ponechává výslovně na vnitrostátní právní úpravě. Navrhovaný zákon tak zejména stanovuje některé postupy poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru a požadavky na služby vytvářející důvěru. Dále stanovuje orgánu dohledu nad poskytovali služeb vytvářejících důvěru, který bude s ohledem na svoji dosavadní působnost v oblasti elektronického podpisu Ministerstva vnitra a rovněž sankce za jednání v rozporu s nařízením.

Pokud jde o adaptaci na část nařízení týkající se elektronické identifikace, ta bude realizována samostatně, a to z důvodu relativní samostatnosti této problematiky a pozdějšího adaptačního termínu.

V průběhu projednávání návrhu zákona v garančním výboru zazněla obava týkající se navrhovaného § 7, který upravuje elektronické podepisování při soukromoprávním jednání. Chtěl bych tuto obavu rozptýlit. Předně je třeba říci, že ustanovení řeší vztahy soukromoprávní a zachovává přitom současnou praxi. V současné době je možné při soukromoprávním jednání podepisovat jakýmkoliv typem elektronického podpisu, na kterém se strany dohodnou. Navrhovaný § 7 tuto zásadu bezformálnosti právních jednání, na kterém je vystavěn občanský zákoník, zachovává.

Dále je třeba uvést, že navrhovaný § 7 je i ustanovením adaptačním. Podle nařízení má právní účinky jednotlivých typů elektronického podpisu, vyjma kvalifikovaného elektronického podpisu, stanovit vnitrostátní právo. Navrhovaný § 7 je reakcí na tento požadavek. Nařízení současně zakazuje odnímat právní účinky jiných typů elektronického podpisu pouze z důvodu jejich elektronické formy nebo z důvodu nižších požadavků, než jaké jsou kladeny na kvalifikovaný elektronický podpis. V zásadě jde o požadavky cílené na bezpečnost. Pokud by právní účinky nižších typů elektronického podpisu nebyly stanoveny v návrhu zákona, pak by v českém právním řádu vznikla mezera.

S ohledem na skutečnost, že nařízení přiznává účinek vlastnoručního podpisu pouze kvalifikovanému elektronickému podpisu, by absence § 7 znamenala, že při neformálním soukromoprávním jednání by bylo nutné elektronicky podepisovat kvalifikovaným elektronickým podpisem. V tom lze spatřovat z hlediska dopadů případné absence § 7 největší problém. Pokud by měla být soukromoprávní jednání v písemné podobě podepisována kvalifikovaným elektronickým podpisem, pak bychom výrazně ztížili např. internetové obchodování, které v současné době vyšší úroveň elektronického podpisu nevyžaduje. Není k tomu totiž žádný důvod. Tyto služby jsou založeny na principu dobré víry. Do této smluvní volnosti by stát neměl nijak ingerovat. Nad to by došlo k paradoxní situaci, kdy by pro komunikaci v rámci soukromoprávních vztahů platila přísnější pravidla než v rámci vztahů veřejnoprávních. Z uvedených důvodů je potřeba § 7 v návrhu zákona zachovat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře, a prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 306/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Vystrčil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor se poměrně podrobně zabýval zákonem o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, s tím, že v úvodním slově pan ministr již vlastně označil největší problém, který jsme řešili a na který jsme na výboru úplně nedostali uspokojivou odpověď, a to jsou možné dopady § 7 zákona z hlediska uživatele internetu a elektronické komunikace. Myslím si, že to byl hlavní důvod, proč nakonec výbor nepřijal žádné usnesení. Při hlasování 10 senátorů 5 hlasovalo pro, nikdo nebyl proti a 5 senátorů se zdrželo. To znamená, že výbor nepřijal žádné usnesení. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR mne a pověřil předsedu výboru, také mne, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR, což jsem tímto učinil. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaji, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan kolega Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Byť, jak tady pan ministr, který zastupuje jiného pana ministra, říkal, že se jedná o jakousi adaptaci nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu, tak si dovolím několik slov, protože tato adaptační norma vůbec není nedůležitá a její dopady budou poměrně zásadní. Jak tady bylo řečeno, v roce 2014 přijal Evropský parlament a následně schválila Evropská rada nařízení Evropské unie 910/2014, které se přesně nazývá, že to je nařízení o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu.

První věc, která je velice důležitá, je si uvědomit, že pokud bylo na evropské úrovni přijato nařízení, tak tím pádem je platné i pro Českou republiku bez ohledu na to, zda mi dneska tyto adaptační normy přijmeme nebo nepřijmeme. Máme tady dvě. Je to jednak tento senátní tisk a potom ještě senátní tisk č. 307. Tyto adaptační normy tedy slouží jenom k tomu, abychom harmonizovali náš právní řád s tímto nařízením a abychom to udělali co možná nejlépe. Na druhé straně tyto adaptační normy zároveň dávají prostor příslušným ministerstvům, a nejen jim, k tomu, aby do nich ještě vpašovali nebo umístili nějaké další věci, které potřebují v rámci těchto zákonů změnit, což se tady také v některých případech stalo, např. v dalším tisku je to část, která se týká zveřejňování otevřených dat.

Co tady děláme dneska my, je, že se zabýváme adaptací části evropského nařízení, a to té části, která se týká pravidel vytvářejících důvěru a zejména elektronického podpisu, elektronické pečetě a dalších a dalších věcí. A při debatě, kterou jsme na výboru vedli – já to nyní trošku podrobněji rozvedu – nás zajímal obsah § 7, který, když to volně přeženu nebo volně řeknu, tak říká, že je možné po dohodě stran v rámci běžného elektronického styku používat tzv. prostý nebo někdo říká také primitivní elektronický podpis, což je něco jiného než kvalifikovaný elektronický podpis, který se používá při komunikaci, velmi zjednodušeně řečeno, s úřady. Obava, jestli § 7 potom nezpůsobí, že když si někdo otevře e-mail a klikne tam na něco, tak to znamená, že uzavřel smluvní vztah a následně bude povinen plnit nějaké smluvní závazky, které ani podepsat nechtěl, existuje. A pokud schválíme tento zákon v podobě, jak je navržen, je reálná. Na druhé straně, pokud bychom tak neučinili, dostáváme se do situace, kdy bychom museli respektovat evropské nařízení, a v evropském nařízení existuje článek 25 odst. 2, který říká, že vlastnoruční podpis je rovný pouze kvalifikovanému elektronickému podpisu. Jinými slovy, dostali bychom se do situace, kdy by skutečně, jak tady říkal pan ministr nebo podle výkladu našich právníků z ministerstva vnitra, zřejmě nebylo možné v elektronické komunikaci uzavírat jednoduché smluvní vztahy tak, jak jsme na to zvyklí dneska.

Vysvětluji to tady takto podrobně proto, že při komunikaci s ministerstvem vnitra bylo slíbeno, že sem dnes přijde přímo pan ministr vnitra Chovanec a řekne tady to, co dneska napsali zřejmě panu ministrovi Dienstbierovi, aby tady přečetl. Jsem rád, že se tak stalo, že tady v zastoupení pana ministra vnitra pan ministr Dienstbier jednoznačně deklaroval, že skutečně jiné cesty není, pokud chceme dál uzavírat nějaké vztahy nebo např. i posílat žádosti o zaměstnání nebo kupovat nějaké věci v e-shopu, než povolit díky § 7 nadále existenci primitivního nebo prostého elektronického podpisu.

Na druhé straně říkám jedním dechem, že vystoupení pana ministra beru tak, že v případě všech komplikací a nebezpečí, které jsou s tím spojeny, na sebe ministerstvo vnitra tímto vzalo odpovědnost největší, neboť ono tvrdí, že jiné řešení neexistovalo. Ono tvrdí, že to je jediná cesta, jak nadále zabezpečit elektronickou komunikaci a uzavírání smluvních vztahů na nižší úrovni.

Tolik ode mne. Děkuji za pozornost a v tuto chvíli své vystoupení končím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek, prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Děkuji vlastně za vstup pana kolegy Vystrčila. Nicméně ve mně zůstává obava z něčeho jiného. Každý z nás si asi kupoval jízdenku, letenku nebo v e-shopu nějaké zboží. To je podmíněno vždycky několika aktivními kroky z naší strany, tedy ze strany toho, kdo si něco objednává. Za prvé do tohoto prostoru vstoupí, za druhé tam vyjádří většinou, že rozumí podmínkám a za třetí zatrhne zboží, pak ho znova kontroluje a dává souhlas. To znamená, že u většiny zboží – teď jsem si to kontroloval – musíte udělat několik aktivních kroků, minimálně čtyři, kde to samozřejmě odklikáte. Pominu takové nebezpečí, se kterým se určitě mnozí setkáváme, kdy lidé, když je to v angličtině, tomu nerozumějí, klikají nějakým způsobem, a tak bohužel něco odsouhlasí. Řekněme, že tohle dávám bokem.

Ale mně vadí jedna věc, že dnes jsem očekával, že pan ministr se vyjádří k tomu, aby to nebylo tak, že přitom, kdy nám dojde, kdy komukoliv z nás přijde e-mail, otevřením e-mailu aktivuji souhlasy. Rozumím elektronickému podpisu, všichni s tím pracujeme, je to složitý proces, takže to není tak jednoduché. Ale v procesu objednávání žádný elektronický podpis není, to je souhlas, který vyjadřuji. A tam jde jenom o to, aby bylo zřejmé, že stát si uvědomuje, že chce chránit své občany, nebo v tomto případě ty, kteří užívají e-mail, aby tím, že nějaký e-mail otevřou, protože neví, co je dál, mohli aktivovat nějakou službu. A to tady jasně řečeno nebylo. Nevím samozřejmě, jestli takovou podrobnou odpověď mohu čekat od zastupujícího ministra, to možná ne, ale v každém případě, pokud ji tady nemá, chtěl bych, aby pan ministr Chovanec nebo ministerstvo vnitra se s tím vypořádalo třeba v písemné odpovědi, protože všechny ostatní kroky, jak jsem již řekl, aktivní účast klienta potvrzují. Jde o to, aby to nebylo jenom otevření e-mailu, kdy on se k něčemu zavazuje. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Nyní po zasvěceném komentáři kolegy Čunka musím než konstatovat, že jsem elektronický barbařín, protože já s elektronickým podpisem nepracuji, takže pravděpodobně jsem jediný v Senátu a nevím, jestli mám teď puvoár na to, abych mluvil k tomuto zákonu.

Ale nicméně bych chtěl navrhnout schválit tento zákon ve znění, které nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou. Děkuji mnohokrát.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A táži se, zda se někdo ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. A ptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit na závěr obecné rozpravy? Je tomu tak. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Nebudu tady opakovat argumentaci k § 7 v návaznosti na vystoupení pana kolegy Vystrčila. Jenom bych chtěl uklidnit pana kolegu Čunka, že otevřením e-mailu doopravdy žádnou smlouvu neuzavře.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a ptám se pana garančního zpravodaje, zda si přeje vystoupit, aby nám zhodnotil rozpravu.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane předsedo, vážený pane ministře. V rozpravě vystoupili tři senátoři, byl podán návrh na schválení zákona, žádný jiný návrh nemáme k dispozici. To znamená, že bychom měli hlasovat o usnesení, kterým Senát rozhodne, zda schvaluje návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan senátor Radko Martínek, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přizvu senátorky a senátory k hlasování.

Vzhledem k tomu, že avizovaný aktuální přítomný počet senátorek a senátorů podle mého úsudku neodpovídá faktickému stavu, dovolím si vás odhlásit a požádat, abyste se znovu přihlásili. Připomínám, že je potřeba se znovu přihlásit. Byli jste odhlášeni, prosím, přihlaste se znovu. Zdá se, že se číslo přítomných ustálilo a počet je diametrálně rozdílný, než byl před odhlášením. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Zopakuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je nás přítomno 46, kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 8 registrováno 46, kvorum pro přijetí 24, pro návrh 31, proti jeden. Návrh byl schválen.

A nyní projednáme navazující další zákon, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 307

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 307 a prosím opět pana ministra Jiřího Dienstbiera, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Prvním cílem předkládaného návrhu zákona je reflektovat změny, které přináší unijní nařízení o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu. Případně i kmenový zákon – návrh zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce v příslušných zvláštních zákonech.

Druhým cílem je promítnout v právním řádu závazky České republiky vyplývající z jejího připojení k mezivládní aktivitě Partnerství pro otevřené vládnutí. Stanovit pravidla pro tak zvaná otevřená data. Těmi jsou míněna data, která jsou volně dostupná na internetu ve strukturované a strojově čitelné podobě a jsou zpřístupněna způsobem, který na jejich využití neklade zbytečné technické či jiné překážky. Povinnost zveřejňovat informace ve formě otevřených dat se bude týkat dat veřejného sektoru, která již nyní musí být zveřejňována. Nebude se však vztahovat na územní samosprávné celky.

Datum nabytí účinnosti tohoto zákona koresponduje s datem nabytí účinnosti zákona o službách vytvářejících důvěru. Pro elektronické transakce dnem jeho vyhlášení. Výjimku představují novelizace zákona o svobodném přístupu k informacím autorského zákona a zákona o dani z hazardních her, které nabudou účinnosti dnem 1. ledna 2017. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane ministře. Prosím, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 307/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Vystrčil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal tento tisk. A pokud měl být logicky konzistentní a nepřijal usnesení k předchozímu tisku a tento tisk na něj navazuje, tak nemohlo to dopadnout jinak než stejným způsobem. To znamená, výbor nepřijal žádné usnesení. Určil zpravodajem tohoto tisku mě a pověřil mě, abych předložil toto usnesení plénu Senátu, což jsem tímto učinil. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Pane zpravodaji, prosím, abyste se opět posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Hlásí se pan senátor Radko Martínek? Ne. Nyní se nehlásíte. Nenavrhujete nezabývat se. Navrhuje někdo jiný krok? Není tomu tak.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Radko Martínek. Prosím.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Stejně jako v předcházejícím návrhu navrhuji, abychom schválili předloženou novelu ve znění, jak nám byla postoupena Poslaneckou sněmovnou. Děkuji mnohokrát.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, připojuji se jednak k návrhu pana senátora Martínka, protože všechno ostatní by nemělo logiku, když jsme schválili předchozí tisk s tím, že si dovolím upozornit na jednu věc, kterou tady už pan ministr zmiňoval. Ale trochu to rozvedu. A to je, že kromě části adaptační, kdy se mění zhruba asi 60 zákonů kvůli tomu, že vešlo v platnost od 1. července 2016 nařízení EU nebo Evropské rady a Evropského parlamentu, tak tam dochází ještě k úpravě zveřejňování v oblasti otevřených dat. Úprava – řekl bych, je velmi pozitivní, protože jednoznačně stanoví, že jakým způsobem musí určitý výčet institucí zveřejňovat svá data, a to v podobě strojově čitelné. To znamená velmi dobře zpracovatelné pro různé subjekty, které potom data využívají.

A druhá věc, která s tím velmi souvisí, je, že tato data budou bezplatně využitelná pro všechny podnikatele, firmy a další subjekty, které s nimi budou moci pracovat a tím nám budou vznikat bez ingerence státu různé statistiky nebo další softwarové pomůcky, které budou velmi dobře využitelné, a které by asi těžké státní správa byla schopna bez - řekněme tohoto zájmu soukromého sektoru – připravit. To znamená, i to je důvod, proč jsem se připojil k návrhu pana senátora Martínka, abychom tento zákon schválili. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ptám se, zda si někdo přeje vystoupit ještě v obecné rozpravě? Není tomu tak. Obecnou rozpravu uzavírám. Zazněl jediný návrh, a to návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Ptám se, jestli pan ministr si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan garanční zpravodaj hovořil, takže také ne. Budeme hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Přítomno 48, kvorum 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. (Problém s hlasováním.) Zkusím to znovu. Už to jde, prosím. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 9, registrováno 48, kvorum 25, pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi i zpravodaji. Vystřídáme se v řízení schůze.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré dopoledne i ode mne. Náš program pokračuje bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé volební zákony a další související zákony

Tisk č. 308

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 308. Návrh uvede opět pan ministr Jiří Dienstbier a opět v zastoupení ministra vnitra Milana Chovance. Tímto vám pane ministře uděluji slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky a senátoři. Cílem předkládaného návrhu zákona je zajistit vyšší míru transparentnosti financování volebních kampaní. Předložený návrh zákona je v souladu s programovým prohlášením vlády, v jehož rámci se vláda zavázala ke zpřísnění systému financování politických stran zavedením výdajového limitu pro volební kampaně. Podstata návrhu spočívá v jednotné úpravě pravidel volebních kampaní a jejich financování v zákonech upravujících volby do parlamentů, volbu prezidenta republiky, volby do zastupitelstev krajů a volby do Evropského parlamentu.

Zavádí se definice volební kampaně a její časové vymezení a stanovuje se povinnost kandidujících subjektů zřídit si transparentní účet pro financování volební kampaně. Kontrola nad financováním volební kampaně se svěřuje Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Tento úřad by měl být zřízen novelou zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, která by měla být projednána jako následující bod dnešního jednání. Vedle navrhované právní úpravy pravidel volebních kampaní a jejich financování se u voleb do Poslanecké sněmovny a voleb do Evropského parlamentu navyšuje příspěvek politických stran na volební náklady z 15 na 19 tisíc korun. Navýšení odpovídá inflaci za dobu od zavedení tohoto příspěvku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 308/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radko Martínek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor.

Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 308/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající, kolegyně a kolegové. Pan ministr už tady v zásadě představil ten zákon, já ho tedy jenom dopředstavím. A sice uvedu to, co já v něm považuji za velmi přínosné, co přináší a upravuje, a sice zakazuje kupříkladu využívat média obcí, krajů a právnických osob jimi ovládaných pro vedení volební kampaně, neboť se ukázalo, že tato média jsou zhusta zneužívána a jsou z toho potom různé spory.

Dál tedy stanoví, že kampaň nesmí být anonymní. Vždy musí být, přihlásit se ta osoba, která zadává nějaký, ať už billboard, nebo prostě cokoli. Musí být identifikovatelná.

Dále... Samozřejmě zavádí ten zákon, zkonstruoval přestupky a správní delikty, které se mohou vyskytovat, tedy v průběhu volebních kampaní, ty jsou penalizovány od 10 tisíc do půl milionu, tedy odstupňováno podle závažnosti toho kterého přestupku.

Co je ovšem na tom zákonu poněkud problematické, nebo bylo původně, bylo to zavedení institutu – kampaň vedená ze strany třetí registrované osoby. To tam bylo vneseno do toho návrhu zákona jedním poslancem za hnutí ANO. Ten návrh tedy nebyl příliš kvalitní, nebyl provázaný s ostatními ustanoveními, byl z jiných důvodů těžko použitelný. Proto když jsme obdrželi návrh do Senátu, tak ministerstvo vnitra se obrátilo na Senát prakticky, aby vlastně ty úpravy a opravy nutné, aby ten zákon mohl řádně fungovat, učinil Senát. Připravilo jakýsi návrh pozměňovací, který se stal základem pro projednání v ÚPV. Ale pak ještě ve spolupráci se senátní legislativou ten návrh byl ještě zdokonalen. Bylo nakonec tedy přijato v ÚPV usnesení, které navrhlo Senátu, aby vrátil ten návrh zákona s pozměňovacím návrhem, který je součástí usnesení ÚPV.

Máme tu také usnesení toho druhého garančního výboru. Ona jsou v určité části totožná, ve dvou věcech jsou rozdílná. V jednom návrh z toho druhého výboru, ten rozdíl spočívá v tom, že navrhují i změnu názvu zákona, vypouští tam to slovo „některých volebních zákonů“. To nečiní návrh, který jde z ÚPV, protože návrh, ten pozměňovací, přijatý v ÚPV byl rozšířen, a sice rozšířen, že tedy prakticky vypustil tu jedinou změnu, která se týkala zákona o volbách do obcí, která se vlastně netýkala vůbec voleb, ale přezkumu voleb, a to je vlastně zrcadlově ta formulace obsažená ve všech těch zákonech volebních, ale tedy také v tom obecním.

A sice, tam prostě ten navrhovatel, který chtěl zpochybnit volbu nebo volby nebo způsob hlasování, tak podle dosavadního znění je tam, že ten návrh dává tehdy, když tvrdí, že prostě došlo k nezákonnému jednání, které mohl ovlivnit.

V Poslanecké sněmovně se to změnilo na to, že místo toho „mohl ovlivnit“ je tam formulace „hrubě ovlivnil“. To je formulace, která bohužel je tedy nonsens, protože u těchto věcí volebních ten navrhovatel nikdy nemůže prokazovat se 100% jistotou, že něco hrubě ovlivnil. To je vždy tedy vlastně v hodnocení toho soudu. A koneckonců proč hrubě ovlivnilo? Prostě ovlivnilo tak, že ten výsledek je potom tedy vlastně zpochybnitelný. Je to věc judikatury. Ale je to prostě zbytečné. Zadávalo by to tedy určitě zase problémy ke kontroverzím, než by se ustálila judikatura, která už teď je ustálená. Tak proč tedy do ní nějakým způsobem píchat atd.?

ÚPV navrhlo ze všech těch zákonů volebních tuto formulaci vypustit, a takto jeho usnesení je širší o body 16, 18, 19, 36, 37, 54, 72, 74 a 75.

A proto tedy navrhuji, aby bylo hlasováno tak, jak jsem naznačila, ale ve znění toho pozměňovacího návrhu přijatého ÚPV, protože je prostě širší, než je to druhé usnesení.

V tom gró ale, znovu zdůrazňuji, co se týká opravdu těch volebních zákonů, jsou ta usnesení tedy naprosto totožná. Takže tam k žádným změnám samozřejmě nedošlo.

Jenom avizuji také, že jsem dostala až dnes na stůl pozměňovací návrh pana senátora Michálka, který ale už teď avizuji, že by byl nehlasovatelný, pokud by bylo přijato to usnesení, tak jak jsem ho navrhla, protože vlastně tím pozměňovacím návrhem byly odstraněny ty pochyby, které on se snaží řešit ve svém pozměňovacím návrhu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní senátorko, já vám děkuji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte další rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP? Ano, pan kolega Martínek má slovo, prosím.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych si dovolil vás seznámit s usnesením našeho výboru. My jsme se tím zákonem také podrobně zabývali. Doporučujeme tedy Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Pak určuje výbor zpravodajem mě a pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby toto usnesení předal předsedovi Senátu.

Já si dovolím navázat na to, co tady v komentáři řekla moje ctěná, nebo naše ctěná kolegyně, paní senátorka Wagnerová.

Chtěl bych upozornit na jednu věc. Jednak tento zákon je zákon volební, to znamená, že neexistuje přehlasování jedné sněmovny druhou. Už z tohoto hlediska bych si představoval, že obě sněmovny, když přistoupí ke změně volebních zákonů, tak by k těm změnám měly přistupovat s největší pečlivostí, měly by si rozmyslet pozměňovací návrhy, které přijímají, tak, aby byly opravdu proveditelné.

Tak jak už tady naznačila paní kolegyně, já musím než konstatovat, že znění, ve kterém byl tento zákon postoupen Senátu, je neproveditelné, to znamená, v okamžiku, kdy my nepřijmeme pozměňovací návrh, ať už v jednom, nebo ve druhém znění, tak fakticky musíme ten návrh zákona zamítnout. Protože v tom znění, tak jak je přijato Poslaneckou sněmovnou, tak se tam dostávají věci, které by celou volební kampaň zásadním způsobem znevěrohodnily a v podstatě by ji učinily nerealizovatelnou.

Obecně se domnívám, že volební zákony by měly být jednoduché, přehledné a zcela pochopitelné každému, obávám se, že každou změnou volebního zákona se volební zákony stávají čím dál nepochopitelnější jak pro ty, kteří mají volit, v tomto případě i v následujícím zákoně, který tady bude, tak se to týká i těch, kteří chtějí být voleni.

Upřímně řečeno se nedomnívám, že to je zrovna příspěvek k rozvoji demokracie. Nicméně samozřejmě je určitě pochopitelná snaha nějakým způsobem ovlivnit financování volební kampaně a do jisté míry ty pozice těch politických stran nebo subjektů vůbec, jednotlivých subjektů, které do té volební kampaně vstupují, jakýmsi způsobem zrovnoprávnit.

Chtěl bych ovšem při této příležitosti vzkázat hnutí ANO, jeho předsedovi, panu Babišovi, a jeho souputníkům z Rekonstrukce státu, aby když už připravují nějaké změny zákona, tak by je měli připravit tak, aby byly proveditelné. Speciálně si myslím, že Rekonstrukce státu místo toho, aby nám tady rozdávala letáky, jak předběhneme Rakousko, tak by měla dbát na to, aby když už vyplodí nějaký pozměňovací návrh, tak by to měl být pozměňovací návrh takový, který skutečně přispěje kultuře, volební kultuře u nás, ne aby ve skutečnosti tu volební kampaň znevěrohodnil.

Pokud bych měl totiž předpokládat, že to, co navrhli, myslí vážně, tak pak bych musel konstatovat, že Rekonstrukce státu se snaží, aby ve volební kampani mohly fungovat subjekty, které vlastně znemožní vést volební kampaň těm politickým stranám nebo subjektům, které skutečně kandidují. Protože tak jak oni pojali ten institut třetích, nebo registrovaných osob, jak tady správně moje ctěná kolegyně sdělila, tak by to znamenalo, že by v zásadě kdokoliv mohl na úkor těchto stran vést volební kampaň, dokonce proti nim, a těm volebním stranám by se to odečítalo z jejich volebního účtu, takže by nakonec se mohlo teoreticky stát, že by vůbec kandidovat, nebo volební kampaň vést nemohly.

Protože dřív, než se vzpamatují, tak by měly vyčerpané volební konto. A proto tedy říkám, já to trošku zjednodušuji, ale v zásadě to tak je, a proto říkám, že bez pozměňovacího návrhu, který tady bude přijat, doufám, sněmovnou, tak tento zákon je prakticky neproveditelný.

Já bych asi to viděl tak, že pan ministr Dienstbier by se tady potom vyjádřil na tom, který z těch pozměňovacích návrhů je ten, který odpovídá v podstatě názorům ministerstva vnitra, které je zodpovědné za provádění voleb. Protože oba dva výbory, jak ÚPV, tak náš výbor vycházely vlastně z materiálu, který připravilo ministerstvo vnitra. Také pozoruhodné na celé záležitosti je, že na ministerstvo vnitra se v tom pozměňovacím návrhu v Poslanecké sněmovně nikdo neobrátil. Ministerstvo vnitra, ač s tím pozměňovákem ve sněmovně nesouhlasilo, tak nakonec iniciativně, aby volby vůbec nějak mohli provést, tak muselo udělat pozměňovací návrh, který vlastně ty volby uvádí do proveditelného stavu. Je to, myslím, pozoruhodný přístup. Docela bych si troufal požádat naše kolegy v Poslanecké sněmovně, aby v takovéto práci nepokračovali.

Jinak řečeno, já doporučuji tento návrh zákona jedině tehdy, jestliže bude přijat ten pozměňovací návrh. Nechávám na panu ministrovi vnitra, aby zvolil ten, který je lepší. Já v zásadě nemám nic ani proti tomu, který má ÚPV. Ten rozdíl je akorát v tom, že u nás na výboru zástupci ministerstva vnitra s tímto problémem nás neseznámili. Proto tedy to naše znění.

Jinak takovým paradoxem už jenom je, že ta změna volebního zákona se z pochopitelných důvodů, protože hlavní město Praha se řídí zákony obecními, tak se netýká volebního zákona do hlavního města Prahy. Všichni, co tady sedíme, tak víme, že pokud byly nějaké zásadní problémy ve volbách, tak už několikrát byly právě v hlavním městě Praze, ale té se to tedy paradoxně netýká. Je to proto, že hlavní město Praha si může vybrat, jestli bude postupovat podle zákona o obcích, protože je obec, nebo zákona o krajích, protože je také kraj. Ale ona si zvolila zákon o obcích. Osobně se domnívám, a můj názor je, že by měla postupovat podle zákona o krajích, protože je to bezesporu bližší tomu systému, který je ve volbách v hlavním městě Praze.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego. Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu. Jako první je přihlášen pan senátor Jan Látka. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Já se především omlouvám, že nebudu mluvit úplně přesně k tomu, co projednáváme, ale budu mluvit o volbách.

Problém, se kterým...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Měli bychom ale mluvit k projednávané normě.

Senátor Jan Látka:  Dobrá, tak já se pokusím, jestli to bude úplně daleko od problému, tak mě, paní místopředsedkyně, určitě zarazíte.

Senátor Jan Látka:  Volby jako takové. Jistě by mělo být naším cílem, aby k volbám přišlo co nejvíc občanů, a jestliže přijdou, tak aby jejich záměr nabyl naplnění, to znamená, aby jejich volba byla platná. Já mám bohužel zkušenost, a vracím se k tomu problému – obálky při volbách. Pakliže se nám sejdou dvoje volby, myslím tím třeba obecní a krajské, nebo obecní a senátorské, používáme dvě obálky. Zde právě dochází k tomu problému. Já jsem již před dvěma lety přišel s návrhem něco proti tomu podniknout, protože jsem dokladoval z několika zkušeností, především ve středních a větších městech, že v tom prvním kole, kdy se provádí dvě volby, dochází až k rozdílu 6 – 11 procent hlasů, které jsou neplatné. Jenom proto, že to občané přehodí z jedné obálky do druhé.

Zákon č. 247 z roku 1995, o volbách do Parlamentu České republiky, v části o volbách, o volebních lístcích, hovoří, že v obálce smí být pouze jeden lístek, pakliže jsou tam dva lístky, je to neplatné. Ano, ale tím si myslím, že zákonodárce především myslel dva lístky pro stejné volby. Jestliže tedy jak do kraje, tak do obce můžeme volit pouze jednu stranu, sejdou se nám tam dvě, pak je to určitě špatně. Ale určitě by nebylo špatně, kdyby v jedné obálce byl lístek pro krajské volby, jedna kandidátka, a jeden lístek pro senátní volby.

Navíc to jaksi vsouvání volebních lístků do dvou obálek jenom zvyšuje práci pro ty volební komise. Stejně se to z těch volebních obálek vyndá. Určitě není problém pro tu komisi, aby rozeznala, který volební lístek je pro senátní volby, který pro ty obecní, nebo krajské.

Já bych tedy poprosil pana ministra Dienstbiera, v zastoupení, o to, jestli by ministerstvo vnitra nemohlo vydat určitý výklad, samozřejmě pro letošní volby se to nestihne, ale byl bych rád, kdyby se to stihlo pro ty volby za dva roky, protože třeba se mě budou také týkat. Myslím si, že je určitě špatně, že spousta našich především starších občanů, kteří přijdou k volbám, jejich hlasy zůstávají neplatné, protože pro ně není problém za těmi plentami si splést béžový lístek se světle šedým. Když už tedy na těch obálkách, což jsem taky navrhoval, pro případně senátní volby nemůže být „S“, bylo by to jednoznačné.

Myslím si, že jedna obálka pro oba volební lístky, ale samozřejmě to ustanovení o dvou volebních lístcích, ale myšleno tedy z jedné kategorie voleb, by bylo neplatné.

Takže jestli bych mohl poprosit o metodický výklad ministerstva vnitra, aby se volilo při souběhu těchto voleb do jedné obálky. Samozřejmě by tam ta klauzule o těch dvou volebních lístcích, myšleno v závorce tedy z jedné kategorie voleb, byla neplatná.

Moc vám děkuji za pochopení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Slovo má nyní pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Hezké dopoledne všem. Já navážu na kolegu Martínka, a to v tom, že skutečně volební zákony nejenom že by měly být jednoduché, ale pokud je ty komory projednávají, tak by mělo dojít k nějakému kontaktu mezi nimi, podobně jako máme komisi pro ústavu například, nepochybně senátoři, kteří jsou v této komisi, kontaktují kolegy poslance a naopak. Prostě může se to dít i tím, že jsou ustanovené takové dvě komise v obou dvou komorách, tak lze ta spolupráce navázat snadněji.

Není do budoucna vůbec možné, aby v Poslanecké sněmovně vznikaly takové pokusy, a bylo to předkládáno do Senátu, aniž by to předem bylo projednáno, s takovými chybami, které jsou závažné a které opravdu vedou k tomu, že by se volby podle takto upraveného zákona z Poslanecké sněmovny vůbec nemohly uskutečnit. O to je smutnější ten příklad, který nám také pan kolega Martínek říkal, že Ministerstvo vnitra, když zjistí tato závažná pochybení, narychlo musí reagovat a vlastně se připravují pozměňovací návrhy, které jdou na poslední chvíli v tak důležité věci, jako jsou volby.

On je to takový pokus o rovnoprávnost stran, takové to inženýrství. Na druhou stranu je to ale v přímém rozporu s politickou soutěží volebních politických stran. Není možné nastavovat podmínky tak, jako že jsme si všichni rovni, všichni máme stejné tepláky, stejné kecky a všichni máme stejný směr. O tom to není. Všude ve světě – já jezdím s delegací OBSE na volby po celém světě už 14 let, nebo respektive po té části světa, kterou OBSE zahrnuje. Jsou to země bývalého Sovětského svazu, celá Evropa, Kanada, Spojené státy.

Např. první vítězství Obamy bylo zajištěno tím, že jeho volební tým zvolil takovou taktiku dobrovolníků, které získávali tím, že říkali: „Každý váš dolar, kterým přispějete na moji kampaň, mě zajímá. Každý váš dolar je důležitý pro budoucnost Spojených států.“ A představte si tu filozofii, my na jedné straně, řada z vás půjde do voleb, se snažíme získávat různými dárky a různými sliby pozornost na svoji osobnost, jako co všechno pro ten region děláme. A oni šli opačně. Vy mi dejte dolar, protože kdo vám ten dolar dá, tak vás bude volit. On už ten dolar nezahodí, ten k těm volebním urnám půjde. To je úplně opačný princip. A Obama na tom vyhrál. Ale vyhrál proto, že bylo umožněno získávat dary příznivců svého hnutí, své strany nebo své osoby.

To není možné nastavit, že každá politická strana bude mít stejné volební konto, stejnou částku na nějakou reklamu. Vždyť všichni známe z praxe, že reklamy se dají úplně obcházet. Tak utratíme nějaké peníze a různí podporovatelé si za svoji firmu dají reklamu, kde ale samozřejmě využijí nějakou možnost, jak v té reklamě podpořit někoho, koho podpořit chtějí. To je nekonečný příběh a nesmysl. Takže spíš si v politických stranách získávejme svými volebními programy a tím, co chceme pro společnost udělat, příznivce. A ti třeba potom i přijdou a mohou nám pomoct i s tou kampaní.

Takže já za sebe říkám, že podpořím všechny pozměňovací návrhy, které povedou k tomu, že aspoň bude moct být volba podle toho zákona možná. Dávám tady apel, aby Senát nejen jednal o tom, že bychom potřebovali místo měsíce dva měsíce na práci, což je už dlouhodobé téma, ale aby skutečně v tak důležitých věcech, jako je ústava, volební zákony a podobné věci, kde se komory nemohou přehlasovat, tak aby byly v častějším kontaktu. Aby se vytvořily nějaké podmínky toho takzvaného stykového zákona obou komor, který stále chybí a kde to nastaveno není. Protože potom vznikají – to nechci nazvat ani slovem paskvil – vznikají těžko řešitelné věci. Těžko řešitelné věci, které jsou společensky potom neúnosné. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego, a do obecné rozpravy se nyní hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Volební zákon a omezení volebních výdajů je moje oblíbené téma, protože jsem tady kdysi, když jsem k tomu vystupoval, vykládal o kvadratuře kruhu a dalších problémech, které se lidstvo snažilo řešit, aby poté zjistilo, že to nejde.

Já teď k tomu navážu ještě jednu věc, která je podle mě také hodně důležitá, a to je, jak nahlížíme na poctivé a nepoctivé. Obecně to je tak, že ten, kdo je poctivý, tak vždycky, když se přijme nějaký zákon, tak se ho snaží dodržovat. A čím více přijímáme zákonů, tím víc toho musí dodržovat, tím více musí vyplňovat papírů a tím méně času má na poctivou práci. A ten nepoctivý, když vidí ten zákon a další zákon a další zákon, tak vždycky hledá nějakou díru, respektive nějakou možnost, jak to obejít. A pokud ji nalezne, tak protože je nepoctivý, tak ji použije.

Takže výsledkem může být, jako se např. stalo v jiném případě, kdy jsme byli vyzýváni k tomu, abychom řekli dopředu, že budeme souhlasit s nějakými jedenácti zákony, které budou předloženy ve sněmovně a potom v Senátu, že ti nepoctiví to s lehkým srdcem podepsali. Protože co by nepodepsali cokoliv, co jim může přinést nějaké body. Protože všichni je budou chválit, jak jsou poctiví a chtějí prosazovat ty dobré zákony. A ti poctiví to nepodepsali, protože přece řekli: „My nemůžeme podepsat něco, co jsme nikdy neviděli, co nevíme, jak vypadá."

Já to tady říkám proto, že mám trošku pocit, že zejména z důvodů toho, jakým způsobem byl zákon připravován a jak je nekvalitní, se tady dostáváme do podobné situace. Já potom o tom konkrétně budu za chvilku hovořit.

Ještě maličko k té historii. Když jsme ten zákon projednávali na výboru, tak tam seděli zástupci ministerstva vnitra v čele s panem náměstkem Mlsnou. A jak tady už popisoval pan kolega Martínek a paní kolegyně Wagnerová, tak tam byli zástupci Ministerstva vnitra, kteří přišli s pozměňovacím návrhem. A s tím návrhem přišli proto, abychom ho přijali. Neboť pokud bychom ho nepřijali, tak zákon v té podobě, jak přišel z Poslanecké sněmovny, by byl neaplikovatelný. Byl to legislativní zmetek, který se nedal využít. A Ministerstvo vnitra, respektive jeho zástupci říkali, že tomu nemohli zabránit, protože se to stalo až na poslední chvíli při jednání na plénu Poslanecké sněmovny.

Já jsem se po té schůzi díval do jednání Poslanecké sněmovny a zjistil jsem, že ten návrh takhle špatný a takhle zmetkovitý nebyl předložen až na plénu Poslanecké sněmovny, ale v různých jiných podobách se už vyskytoval v návrzích ústavně-právního výboru, byl projednáván ve výborech.

Takže moje první otázka na pana ministra, který není přítomen, co tedy dělalo Ministerstvo vnitra, když vidělo ten návrh změn toho zákona v Poslanecké sněmovně ve výboru? Proč se na to nepodívalo a nezjistilo, že tam vznikají problémy, které potom způsobí jeho neaplikovatelnost? Nebylo to náhodou proto, že vůbec někdo nechtěl, aby byl přijat? Není to tady celé jedno velké divadlo?

To znamená, není to pravda, že ty věci vznikaly v Poslanecké sněmovně až na plénu na poslední chvíli. Nehledě na to, že v Poslanecké sněmovně existuje elektronická evidence pozměňovacích návrhů, ty jsou dostupné, a Ministerstvo vnitra mohlo reagovat ještě na plénu v Poslanecké sněmovně. Nic takového se nestalo a máme to tady my s těmi pozměňovacími návrhy. Takže to je můj komentář číslo 1 k té historii a k tomu, jak tato vláda odvádí úžasně kvalitní a dobrou práci, jak její poslanci podávají pozměňovací návrhy, které jsou v souladu s tím, co si přeje jejich vláda, a tak dále, atd. Hrůza, hrůza, hrůza.

Teď k tomu zákonu. První věc, kterou si vždycky říkáme – ten zákon by měl být psán tak, aby tomu lidé rozuměli. Přesto v okamžiku, kdy se bavíme o tom a o takzvaných třetích registrovaných osobách, tak z důvodů, které mi nikdo nevysvětlil, akorát to vždycky umně obhájil, je, že se říká, že třetí osoba se může účastnit volební kampaně s vědomím kandidujícího subjektu, nebo bez vědomí kandidujícího subjektu. My všichni, co jsme v zastupitelstvech, víme, že když něco bereme na vědomí, tak to ještě neznamená, že s tím souhlasíme. Takto je i obecné vnímání významu slova „vzít na vědomí“. Přesto zákonodárce místo toho, aby tam nepsal „s vědomím“, ale aby tam napsal „se souhlasem“ a „bez souhlasu“, tak tam napsal „s vědomím“ a „bez vědomí“. Aby to bylo komplikovanější. A teď složitě bude vysvětlovat všem, že „s vědomím“ v tomto zákoně znamená „se souhlasem“, přátelé. A „bez vědomí“ v tomto zákoně znamená „bez souhlasu“.

Nikde jinde tomu tak není. V tomto zákoně tomu tak je, protože ten zákonodárce, kdo připravoval ten zákon, to považoval za správné, neboť je potřeba, aby ten zákon nebyl na první pohled a na první přečtení srozumitelný. Jinými slovy, abychom tomu dobře rozuměli, pokud vám, jako kandidujícímu subjektu, někdo napíše datovou schránkou, že bude dělat negativní kampaň proti vám, tak přesto jste to nevzali na vědomí. Vy jste to přečetli, ale nevzali jste to na vědomí z hlediska tohoto zákona. Vy s tím samozřejmě nebudete souhlasit, tu kampaň nedělá s vaším vědomím, protože bude dělat negativní kampaň. A byli byste blázni, kdybyste říkali, že jste to vzali na vědomí. A tady to tak bude. Prostě ten zákon to tak říká. Vidím, že tady na mě někteří už kývají, tak si to potom rád poslechnu.

Takže když se s tím smířím a řeknu, že „s vědomím“ je „se souhlasem“ a „bez vědomí“ je „bez souhlasu“ a půjdu dál, tak se dostávám k registrovaným třetím osobám. Tady je to taky velmi zajímavé, protože podle toho zákona, pokud tomu dobře rozumím, se registrovanou třetí osobou může stát pouze třetí osoba, která se chce účastnit volební kampaně „bez vědomí“ kandidujícího subjektu. To znamená, pouze ten, kdo se chce účastnit volební kampaně „bez vědomí“ kandidujícího subjektu, tak se může stát třetí registrovanou osobou. Nikdo jiný ne. Pokud děláte účetnictví volební kampaně „s vědomím“, tak nemůžete být třetí registrovanou osobou. To je hodně důležité, proto to opakuji.

A první můj dotaz je, jestli registrovaná třetí osoba je třetí osobou? Jestli registrovaná osoba spadá mezi třetí osoby, mezi obecný pojem třetí osoby spadá i registrovaná třetí osoba. Jestli taky patří mezi třetí osoby. Podle mého názoru by patřit měla. A teď se dostáváme k tomu, co chce pan senátor Martínek, vlastně ne on, ale Ministerstvo vnitra opravit. A týká se to § 16c. Ten § 16c říká, že „do částky, do limitů té volební kampaně podle odstavce 2 se započítávají částky, které kandidující politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejich kandidát, a nebo nezávislý kandidát uhradili nebo mají uhradit. Včetně částek, které“ – a v tom stávajícím znění je: „uhradily nebo se za ně zavázaly uhradit třetí osoby“.

A jeden z možných výkladů byl takový, že v tomto případě mezi třetí osoby by mohly patřit i registrované třetí osoby. A registrovaná třetí osoba se účastní volební kampaně bez vědomí kandidujícího subjektu. A kdyby se do té kampaně zapojila, tak by vlastně ubírala peníze z toho limitu, který má ten kandidující subjekt na svoji kampaň. A každá registrovaná třetí osoba, např. ve volbách do Poslanecké sněmovny, může utratit na pozitivní nebo negativní kampaň 1,8 milionu Kč. To znamená, když jich bude třeba dvacet, tak je to 36 milionů Kč.

A na celou kampaň do Poslanecké sněmovny má ten kandidující subjekt 90 milionů, takže potom by se mohlo stát, že z těch 90 milionů 36 milionů odčerpá 20 registrovaných třetích osob, které dělají kampaň bez vědomí kandidujícího subjektu a můžou ji dělat negativní. To je riziko, kde dle mého názoru je v tom zákoně dneska obsaženo. Bylo by vlastně umožněno negativní kampani snižovat limit na volby kandidujícímu subjektu. Když to zjednoduším.

Pokud tento výklad není správný – ale zdá se, že správný bude, neboť Ministerstvo vnitra navrhuje doplnit, které s vědomím kandidujícího subjektu, tzn. chce tam doplnit – a to je obsaženo v tom pozměňovacím návrhu, který tady bude asi v podrobné rozpravě přednesen panem senátorem Martínkem, respektive ústavně-právním výborem atd., nebo výborem pro územní rozvoj, tak tam chce doplnit, aby do kampaně a do nákladů na kampaň byly započítány pouze výdaje – a teď dávejte prosím pozor, je to důležité –, které jsou vydávány „s vědomím kandidujícího subjektu“. Ale pokud ten návrh, který pan senátor Martínek, respektive Ministerstvo vnitra, přijmeme, že to může být jenom s vědomím kandidujícího subjektu, tak se může stát jiná věc, která je stejně nebezpečná. A to je ta, že registrovaná třetí osoba se účastní kampaně bez vědomí kandidujícího subjektu a bude ji dělat pozitivně. Bude ji dělat pozitivně. V tom okamžiku těch 36 milionů korun, které by registrované třetí osoby vynaložily na tu kampaň ve prospěch toho kandidujícího subjektu bez jeho vědomí by zvýšily limit na tu kampaň z 90 milionů na 126 milionů.

Takže to nemá řešení, protože ten zákon je – omlouvám se všem – blbě. To není dobře uděláno, to bylo šito horkou jehlou, někdo se nad tím nezamyslel a to nemá řešení. To je, jako kdyby chtěli po holiči, který stříhá vlasy, aby ostříhal všechny, co sami sebe nestříhají. Takže když se nestříhal, tak se měl ostříhat, protože sám sebe nestříhá. Když se začalo stříhat, tak se stříhal, čili neměl sám sebe stříhat. Čili to je tady stejné. Registrovaná třetí osoba buď může dělat kampaň, buď budou započítány její výdaje do nákladů, v tom okamžiku může dělat negativní kampaň, snižuje limit. Anebo se nezapočítávají do nákladů, v tom okamžiku může dělat pozitivní kampaň a zvyšuje limit. A tak jsme v tom zákoně, tak to tam vypadá, takhle to je.

A my se teď budeme bavit o tom, jak z toho ven, nebo někdo vysvětlí, že to tak není. Takže tolik ode mě k těm věcem. Já, když jsem si to představoval, tak se mi zdá, jako kdyby ten pozměňovací návrh PS je podobný tomu, jako by byl hasič a teď chce uhasit nějaký doutnající oheň. A teď by měl hadici a spletlo se to a připojil by tu hadici k cisterně s petrolejem. Takže něco takového mi připadá, že se stalo. A to podle mě není dobře. Na druhé straně, protože je potřeba dělat nějaké čárky a protože vždycky je potřeba přijímat nějaká opatření a protože ten mainstream říká, že takhle to je správně, že to je potřeba udělat, tak nakonec stejně to dopadne tak, že nějaké omezení uděláme a řekneme, jo, takhle to je správně, aspoň něco, sic to není dokonalé. Ale když takhle těmi nedokonalostmi budeme prošpikovávat náš právní řád, tak to dopadne tak, že potom ti poctiví se zblázní a jediný, kdo na tom bude vydělávat, jsou ti nepoctiví. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a s přednostním právem nyní vystoupí místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Máte slovo, pane kolego.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, pane ministře, paní senátorky, senátoři, myslím, že samozřejmě je úctyhodná snaha vylepšovat, zprůhledňovat a udělat více férové volební klání. Ovšem vždycky otázkou mnohdy je, kdo za těmi snahami a úsilím stojí a jestli to náhodou mnohdy neslouží jinému účelu.

Dlouhodobě je u nás vedena kampaň proti klasickým politickým stranám, které vždycky byly zárukou fungování demokratického systému a volebních výsledků v demokracii. Tady se bavíme, jestli bude o milion víc, o milion méně. To samozřejmě je možné a určitě to povede k určitému omezení a k určitým manipulacím klasických politických stran, které budou čitelné. Proč ne? Ale ve volbách – a v poslední době je to trend nejen v České republice, ale i v jiných zemích – se najednou objevují různá hnutí, strany na jedno použití, vedené mnohdy oligarchy, kteří ovládají nejenom ekonomiku, ale kteří ovládají i média.

A já si nejsem zcela jist, že právě aktivity některých takzvaných neziskových organizací, které se snaží za každou cenu prosadit něco, co ony považují za správné, povede právě k omezení těchto vlivů. Obzvláště pokud mnohé tyto organizace zřejmě, jak se ukazuje, jsou financovány ze strany těchto magnátů a oligarchů, kteří dneska už napřímo do politiky vstupují.

Jak budou posuzováni zaměstnanci firem rovnajících se dnes různým hnutím a různým politickým nebo neziskovým organizacím, kteří do těch voleb budou vstupovat? Jsou placeni, budou jejich mzdy vykazovány jako příjmy pro volební kampaň? Pomalu říkáme, když přijde kamarád, aby mi zahrál na volebním mítinku, tak ho budeme vykazovat a budeme mu dávat fakturu, aby to bylo transparentní. Fajn, ale na druhé straně tady máme celé týmy a štáby lidí, kteří jsou daleko lépe placeni svými magnáty, svými zaměstnavateli, pro které pracují v politických kampaních zastřeně, různými redakčními články a podobně. A to už se do těch propočtů nevejde.

Já samozřejmě jsem připraven tento návrh zákona podpořit, ale chtěl jsem sdělit své pochybnosti nad účinností tohoto zákona a nad tím, že tento zákon vůbec neřeší otázku oligarchů a nastupujících různých korporací, které najednou začínají do politiky pronikat.

A kdy už se toto dostává mimo systém klasických politických stran. A to už nechci hovořit o tom, že dlouhodobě i mediálně je tady vytvořeno jakési očekávání nějakého vůdce apod. Myslím si, že i některé tyto kroky k tomu můžou jenom napomáhat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego. S přednostním právem vystoupí pan ministr Jiří Dienstbier, prosím.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Já děkuji za slovo. Já raději, vzhledem k povaze projednávaného návrhu, budu reagovat na některé věci průběžně. Především bych chtěl na tu věcnou debatu, kterou tady vedl pan senátor Vystrčil zareagovat jistým vysvětlením. Pokud se např. podíváme do novelizovaného, nebo tedy nově upraveného paragrafu 16c v zákonu o volbách do parlamentu, v odstavci 3 je řečeno, že „kandidujícím stranám se do limitu započítávají částky, které byly uhrazeny. Včetně částek, které uhradily nebo se za ně zavázaly uhradit třetí osoby“. Tedy třetí osoby, které se za stranu zavázaly něco uhradit.

To obsahuje slovo závazek. Tedy tam je potřeba, aby to bylo v nějakém souladu s tou politickou stranou. Není problém v tom, že by se automaticky započítávaly do limitu straně výdaje, které třetí osoby, o jejichž aktivitách ta strana nic neví. Jinými slovy, není možný ten postup, že by někdo účelově straně snížil tímto postupem limit. Ale je samozřejmě pravda to, že tam je jistý problém z hlediska vymahatelnosti těch pravidel ve vztahu k třetím osobám. To je věc, kterou jsme tady diskutovali už kdysi dávno při projednávání senátního návrhu zákona, který řešil podobnou problematiku. Aby bylo možné ty limity uhlídat, tak by zřejmě bylo jediné možné řešení, a to zcela zakázat třetím osobám vést jakoukoli kampaň.

Je otázka, jestli něco takového je možné, jestli je to správné, jestli např. i určité zájmové skupiny, které nechtějí vést kampaň přímo proti, nebo ve prospěch některé strany, ale sledují nějaký legitimní veřejný zájem, jestli se mohou např. zapojit do kampaně. Z tohoto hlediska je asi rozumné upravit i možnost třetích osob do kampaně vstoupit za nějakých pravidel. To je tedy ten pokus s právní úpravou registrace a následného působení v kampani těch třetích osob. Ale tady je potřeba na rovinu přiznat, že to samozřejmě zhoršuje transparentnost a vymahatelnost kampaně. Já bych se nebál toho zneužití, že to někdo úmyslně provede té straně, aby jí snížil limit, ale je tady samozřejmě nebezpečí nepřiznané kampaně ve prospěch té strany a po dohodě s ní.

Ovšem kdyby se něco takového na druhou stranu prokázalo, otázka je na schopnost třeba toho úřadu, který má vykonávat dohled takovou věc prokázat, tak pak z toho samozřejmě vyplývají sankce podle zákona. A už i posledně jsme tady vedli debatu v tom smyslu, že je potřeba tento zákon přijímat s vědomím, že napoprvé se nepochybně nepodaří přijmout zcela neprůstřelnou regulaci financování volebních kampaní. Nepodařilo se to nikde na světě. A už jsem to tady také zmiňoval, v Británii např. mají pravidelný cyklus revizí takových pravidel desetiletí, protože vědí, že po deseti letech se vždy ukáže, kde v té úpravě jsou mezery. A také se vyvíjejí metody techniky kampaně i způsoby financování případně a je potřeba na to průběžně reagovat.

Takže já bych tady netvrdil, že tento zákon jednou provždy a perfektně vyřeší regulaci financování politických stran. Já vůbec nepochybuji o tom, že v případě, že bude přijat, takže v nějakém čase, v řádu X let, se budeme muset k té úpravě vrátit a zareagovat na tu praxi, na zkušenost s aplikací těchto norem. Nicméně si myslím, že to je poprvé, kdy tady budeme mít zásadní regulaci pravidel vedení volebních kampaní. A že to je spíše ku prospěchu, při vědomí těch rizik, která jsem zde zmiňoval.

Možná ještě, abych se k tomu potom nevracel, k tomu, co tady říkal pan kolega Látka. To doopravdy nesouvisí s tím projednávaným návrhem. Předpokládám, že zástupci Ministerstva vnitra toto registrují, nicméně zatím takový návrh předložen nebyl.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, slovo má nyní pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Se zvyšujícím se počtem vystupujících je zcela zřejmé, kolik děr a nedostatků tenhle návrh zákona má.

Já jenom bych chtěl upřesnit možná jednu věc, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, ke kolegovi Vystrčilovi. Pan náměstek Mlsna tady řekl mimo jiné, že s tím pozměňovacím návrhem těm třetím osobám ministerstvo vždy vyslovilo nesouhlas. Já jsem tedy nestudoval steno, takže pokud ve stenu, předpokládám, je, že při hlasování pan ministr s tímto pozměňovacím návrhem vyslovil souhlas, poté nemůže jít na triko Ministerstva vnitra, jak tady bylo víceméně řečeno, ale jde jednoznačně na triko předkladatelů a potom těch poslanců, kteří to schválili.

Kdybych byl vztahovačný, tak řeknu, že hnutí ANO a Rekonstrukce státu vytvořily tenhle pozměňovák schválně, aby mohly blokovat volební kampaň ostatních politických stran. Beru to spíš, jako že to je nedostatek a omyl. Nicméně omyl, který by se stávat rozhodně neměl. Ta otázka „bez vědomí“ a „vědomí“ je opravdu pozoruhodná. Já si taky myslím v souladu s kolegou Vystrčilem, že kdyby tam bylo jednoduše, jednoznačně a nespekulativně napsáno „souhlas“, „nesouhlas“, tak by to bylo určitě preciznější. Pan náměstek Mlsna u nás na výboru vysvětloval ten pojem „bez vědomí“ a „vědomí“ právními zdůvodněními, které – tady se přiznám – nedokážu zopakovat, ač nejsem právník, nebo leč nejsem právník, čemuž jsem v tomto případě rád. Takže je to nějak právně podloženo, nicméně nezbývá, než souhlasit s panem kolegou Vystrčilem, že by ta záležitost by byla mnohem jednodušší, kdyby tam byla prostá dvě česká a srozumitelná slovíčka „souhlas“, „nesouhlas“.

Já se tedy nemůžu úplně smířit s tím, co tady říkal pan ministr Dienstbier, že napoprvé se všechno nepovede. Takových zákonů, co se napoprvé nepovedou, tady máme mraky. A pak se nestačíme divit, co to všecko vyvolává a pak jsou novely novely. Výsledkem toho je, že já považuji celé období od roku 1989, původně jsem si myslel, že to revoluční období, pokud se týká zákonů bude trvat tak 10 let a potom se vrátíme k běžné praxi vyspělých evropských zemí, nicméně revoluční období u nás je pořád. Takže každý měsíc se zvyšují desítky dalších zákonů. A dneska už se v tom nevyznají ani právníci, natož aby se v tom vyznala veřejnost. A jak potom chcete veřejnost nutit, aby dodržovala právní řád, když ten je takový zmatený, nesmyslný a neustále se měnící. Jediný, kdo z toho má prospěch, je ten, který se tím živí. Což jsou ostatně i všechny ty návrhy týkající se nejrůznějších centrálních registrů atd. Protože jsou zde neziskové organizace, které si na tomhle vybudovaly byznys. Já je chápu, aby mohly existovat, tak něco takového musí vzniknout. Otázka je, jestli je to ku prospěchu věci, nebo ne. Já se domnívám, stejně jako kolega Škromach v tomto případě, že čím jednodušší, tím lepší.

Nehledě k tomu, že těch otázek k tomuto zákonu je mnohem víc, než tady jenom naznačil pan kolega Vystrčil. Protože ty otázky jsou také takové, co když bude existovat subjekt, který se na všechno vykašle? Bude mu to jedno a řekne si, já si to udělám sám, jak uznám za vhodné. Tak jakým způsobem pak budeme posuzovat volební kampaň, když nejsme schopni to vyřešit vůbec nijak. A to už nechci mluvit o době, která pevně doufám, že v České republice nenastane, kdy se zde objeví subjekty fašistického nebo polofašistického nebo podobného systému, které se budou chtít dostat k moci jakýmikoli prostředky.

A demokracie má takovou zvláštní schopnost, že pořád vytváří pravidla pro takzvaně slušné. Ale pro neslušné nevytvoří žádná pravidla. A výsledkem toho je, že když se potom utká demokracie s nedemokracií, tak to vždycky prohraje. A myslím si, že tenhle zákon mj. nahrává tomu, že ti, kteří ho nebudou vůbec respektovat, tak nakonec na tom vydělají. A ti, kteří budou takzvaně slušní a budou ten zákon nějakým způsobem respektovat, tak nakonec dopadnou jak hubkaři. Nedejbože, pokud se ještě někdo bude snažit ten zákon dál vylepšovat a vylepšovat a vylepšovat, až k úplnému zničení demokracie v této zemi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. My jsme se nakrátko vystřídali při řízení schůze a s právem přednosti se přihlásila paní místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já tedy, na rozdíl od svých předřečníků, jsem velmi ráda, že tato dvojice zákonů doputovala sem k nám do Senátu. A že tak může dojít k podstatné kultivaci politického prostředí. Já se domnívám, že to, co tady teď kritizujeme, že to je vlastně vývoj. Že k té oligarchizaci společnosti dochází právě proto, že politické strany zřejmě vývojově neobstávají, protože jsou v nějaké lidské krizi.

Takže já sama mám... Možná bychom tady mohli vést debaty o tom, jestli v tomto zákoně nejsme na politické strany a hnutí příliš přísní, na rozdíl od nově vzniklých politických institutů, kde jsou ta pravidla nastavena vágně, a možná, že tak bude docházet k dalšímu obcházení zákonů. Ale právě proto, že se ty diskuze nedějí, využijme náš slovutný Senát. Nám sem bohužel chodí zákony jeden za druhým tak trochu nepovedené. Ale my senátoři, ti starší bratři těch našich poslanců, co nás tak moc neberou, viďte, jsme tady od toho. Tak proč politické strany nevedly tyto diskuze, když je to tak závažná debata? Ale proč na těch různých našich velkých mezinárodních konferencích nevedeme diskuze i o jiných zákonech, které když pak vzniknou, nemusí mít sto pozměňujících návrhů.

Takže znovu opakuji, že si myslím, že to je krok k tomu, aby se na nás občané začali dívat, že začínáme u sebe, že se povedou politické kampaně transparentněji a že na to občan i těmi svými dary dosáhne. Já se přiznám, že podporuji přijetí těchto dvou zákonů a děkuji našim výborům, které dostaly ten zákon do té stravitelné podoby. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, a dalším v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

První věc je taková, že kdo dneska chce dělat průhlednou a transparentní volební kampaň, tak může. Aby si to uvědomili. Může, nikdo mu v tom nebrání a může to dělat klidně nad rámec třeba i toho návrhu zákona, který tady máme. A je otázkou, jestli jsme schopni to potom jako společnost náležitě ocenit, když to někdo udělá. Anebo jestli se spíše přikloníme k někomu, kdo to tak určitě nedělá, protože zároveň třeba vyrábí kuřata, nebo něco podobného, ale tím pádem je v té televizi více než ti, co dělají transparentně kampaň, protože si to může započítat do nákladů.

Takže my tu možnost máme. Co nemáme, a to je naše společná chyba, je možná společnost, která by to vnímala jako vysokou hodnotu. Která potom by se měla odrazit třeba i hodnocení těch lidí, kteří ve volbách kandidují. A nejsem si jistý, že toho dosáhneme tím, že přijmeme nějaký zákon, který nám přikazuje být slušnější, transparentnější, poctivější atd. Protože tak to v životě nefunguje.

Fotbalový trenér, který říká hráčům, aby nefaulovali, a když potom sám hraje, tak dělá fauly zezadu a sprostě řve na své spoluhráče, nikdy nedosáhne toho, aby děti, které trénuje, nefaulovaly. Nikdy. A může jim to říkat před každým zápasem. Tak to prostě není, tak to nefunguje, morálka a ty věci se nedají vymačkat jako šťáva z citrónu, to musí fungovat jiným způsobem a musí se na tom podílet nejen politici, ale třeba i média a další.

Tak to je moje poznámka trošku k tomu, co tady říkala paní místopředsedkyně Horská.

Druhá věc, o které tady mluvil pan Dienstbier, a ta je konkrétní. Já si myslím, že jsou zákony, které se opravdu musí odpracovat a musí se nad nimi sedět a diskutovat. Já, pokud jsem byl pozván, tak jsem chodil do Poslanecké sněmovny na diskuze o tomto zákonu a měl jsem tam připomínky. Jeden příklad. Seděli jsme v Poslanecké sněmovně s poslanci, dalšími zástupci různých neziskových organizací atd., a bavili jsme se o tom zákonu, kde ještě nebyla zavedena a zohledněna třetí osoba. Byl tam i pan senátor Látka tenkrát. A já jsem se ptal: „Jak to tedy uděláme? Tam jsou tyhle a tyhle problémy.“ Odpověď byla: „Uděláme to tak, že to zohledníme tím, že zavedeme třetí osobu. Nebo nějakým způsobem omezíme financování kampaně třetí osobou.“ A moje otázka byla: „A jak to omezíme? Máte to napsané? Pošlete mi to, dejte mi to.“ Nic jsem nedostal.

A ten základ, aby něco fungovalo a něco mohlo mít nějakou logiku, je v tom, že se fakt ty věci odpracují a nedělají se na poslední chvíli někde ve výboru nebo dokonce na plénu. A to je věc, která se tady nepodařila. A není to dobře. A zase se stalo to, co jsem už tedy říkal, omlouvám se, že to opakuji, že ty nedostatky toho zákona na jedné straně zatíží poctivé a znejistí poctivé. A na druhé straně umožní najít cesty, jak navyšovat své volební výdaje těm nepoctivým, aniž by ten zákon porušili. To je možné a já si nemyslím, že lze udělat dokonalý zákon. Ale myslím si, že by to mělo být aspoň tak, že ten zákon někdo poctivě připraví, ale nebude to vypadat tak, jak to vypadá v případě této normy.

Třetí věc, o které tady mluvil pan kolega Dienstbier, a ta je konkrétní, je, pokud pan kolega Dienstbier říká, že z toho § 16c, odstavce 3, s tím, že je tam slovo „zavázali“ vlastně už plyne, že ten kandidující subjekt, když je podporován třetí osobou, tak to musí být již předtím potvrzeno jakýmsi závazkem té třetí osoby, tak tam je otázka zase úplně stejná. A co tedy je s těmi osobami, které se nezavázaly, a přesto se účastní volební kampaně? Výdaje třetích osob, které se nezavázaly, to znamená, účastní se volební kampaně třeba i bez vědomí nebo bez souhlasu kandidujících subjektů se započítávají do těch nákladů, nebo se nezapočítávají do těch nákladů? A jestli se započítávají, tak se ptám, jestli se započítávají i v případě, když registrované třetí osoby dělají negativní kampaň.

A to je věc, která je problém. Já nemám návod, jak to dneska vyřešit, ale ten problém existuje. A my s tímto existujícím problémem budeme ten zákon schvalovat. A já jsem nenavrhoval, aby ten zákon byl zamítnut. Já jen upozorňuji, protože jedinou možnost, kterou zákonodárce má, že vysvětlí, jaké má důvody k tomu, proč se mu ten zákon nelíbí. A třeba i proto, aby se někdo příště opravdu choval trochu zodpovědněji. A více si dal záležet, když nějakou normu připravuje. Nehledě na to, že když předtím má negativní zkušenosti a ví, že tyhle věci bude skutečně někdo číst a bude o nich přemýšlet a budou rozhodovat třeba o tom, kdo vyhraje volby, kdo nevyhraje, to není tak úplně nedůležitá věc. Tak to je ode mě v tuto chvíli všechno, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. A s přednostním právem má slovo opět pan ministr Jiří Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Děkuji za slovo. Trochu se točíme v kruhu. Už jsem to tady řekl – v případě, že to bude dělat bez souhlasu, bez vědomí strany, tak se to nezapočítává do jejího limitu. V případě, že to tak bude, akorát to nebude přiznané, tak v případě, že se to prokáže, jsou v zákoně sankce. V případě, že se to neprokáže, že se neprokáže protiprávní jednání, tak je to jako ve všech případech všude jinde v právním řádu. Pokud se neprokáže protiprávní jednání, sankce nenásleduje. Nic jiného se s tím nedá dělat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. A slovo má nyní pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Já vždycky říkám – cesta do pekla je dlážděna nejlepšími úmysly. Přijímáme zákon, který nám umožní, aspoň zčásti, vést korektní kampaň. Je tam samozřejmě spousta věcí, které se nedají do zákona dostatečně dobře aplikovat. Všichni víme, že největším nebezpečím pro jakoukoli kampaň je tzv. „dobře míněná mediální kritika". Ta se samozřejmě nezapočítává do žádné kampaně, ale vyhrává volby. A tento zákon ji vůbec neobsahuje, a je to nejúčinnější zbraň. Všichni to víme, všichni si pamatujeme Kubiceho zprávu, jak to noviny a televize použily a prostě stálo to jednu politickou stranu vítězství ve volbách. Dobře, že tento zákon, alespoň v tomto znění, který omezuje finanční náklady, budeme přijímat. Je pravdou, že nevyřešíme úplně všecko, to prostě nejde.

Ale mrzí mě tam jedna věc. My jsme posedlí fámou, že všechno musí dozorovat nezávislý úřad. Tento nezávislý úřad, který bude zřízen, i když bude malinkatý, tak si uvědomme, že volby jsou vždycky většinou jednou za dva roky. Rád bych si přál pracovat v takovém úřadu, že prostě jednou za dva roky budu mít napilno, a kampaň netrvá nikdy déle než tři, čtyři měsíce. To je také dobrá práce.

Ale nejsem si jistý, že mánie zřizování těchto nezávislých úřadů nám pomůže v tom, abychom v podstatě vylepšili politické kampaně nebo politickou image mezi občany. Jediné, co nám pomůže, je samozřejmě v podstatě sebekázeň politiků a politických stran a subjektů, které se budou v čestném klání utkávat. To je vše, co můžeme chtít, a to by zákon měl také obsahovat, prostě apel na čest a poctivost.

Využil bych ještě možnosti, že mohu vystoupit, že mi bude končit volební mandát, takže bych se s vámi rozloučil a chtěl bych vám říct, že mi bylo ctí s vámi spolupracovat. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegové, vážení kolegové, vážený pane ministře. Až do teďka jsem měl pocit, že debata se nevede česky, byl jsem i v salonku, kde sedí různí zástupci ministerstev a novináři a ti také na to koukali jako z jara, protože vůbec neví, o čem se tady bavíme. Já tedy zkusím česky, o čem se tady bavíme. A neplatí to jenom pro tento zákon. Pro mnohé zákony, které projednáváme na tomto plénu, platí Vaculíkovo „Držíme býka za rohy a někdo nám ho zezadu kope do zadku". Naivní představa dobrotrusů, že nějakým zákonem zvýší morálku, je velmi naivní. Realita bude taková, že kandidáti v různých volbách budou mít nejvíce starostí o to, aby řádně vedli účetnictví, aby je nikdo nenapadl, protože pro některé neziskové organizace, z nichž některé jsou dokonce spoluautory tohoto zákona, budou rádi sledovat a studovat, kdo a jak a co, jestli např. v hospodě, kam já obvykle chodím a vždycky štamgasti mi tam zaplatí nejeden fernet, jestli to je třetí osoba, která by se měla registrovat, protože evidentně dělají kampaň v můj prospěch.

To je malý příklad toho, kam až mohou absurdity dojít.

Senátor Vystrčil mi včera vyprávěl, jak oni jezdí s polepenými auty, že on, když pojede s polepeným autem, tak vlastně dělá kampaň a měl by o tom všechno účtovat.

Prostě a jednoduše – tudy cesta nevede. Řeknu jenom, co tam úplně chybí. Není tam vůbec omezení financování volebních kampaní státem. My se tady bavíme o milionech a stát financuje volební kampaně miliardami. Tu přidá učitelům, tu horníkům, tu něco zařídí, tu zastropuje důchody těsně před volbami. U nás v nejbližších dnech spadne letadlo, které sestřelí terorista a my budeme zachraňovat ty mrtvé a na konci toho hejtman poděkuje Záchrannému sboru, jak výborně to všecko udělal a bude to v plátku, co kraj za miliony vydává, kde jsme mimochodem tady schválili, že všichni tam musí mít rovné, až na jeden bit rovné, podmínky a velmi často je to předmětem sporů, že ten či onen zastupitel nedostal úplně stejný prostor v novinách, jako dostal jiný. Jak bude tento úřad posuzovat tyto plátky, jestli to byla kampaň, nebyla kampaň.

Mimochodem, pro média, která se také často podílejí na kampaních, jak bude milé obchodním ředitelům jednotlivých, zejména tištěných médií, až bude zjevná cena za inzeráty, kdy součástí obchodních strategií jsou právě ceny za inzeráty. A teď se jejich strategie prozradí, protože to bude někde uveřejněno, přesně, kdo kolik zaplatil za billboard, kdo bude určovat, jestli to byla cena v místě a čase obvyklá, protože tam je napsáno, že to má být podle zákona o cenách. Jediné, co z toho vyplyne, bude to, že politické strany místo volební kampaně si najmou účetní auditory a ti budou neustále sledovat, aby se proboha něčeho nedopustily. A mimochodem, když se dopustí, tak sice tam jsou sankce, ale když bude třetí osoba dostatečně bohatá, tak sankce klidně zaplatí a stejně si bude dělat co chce. Má snad být důsledkem, že budou zneplatněny volby? No, nebudou, volby budou platit i přes věci, které se tam odehrají. Akorát to bude dobré sousto pro některé neziskové organizace, které budou velmi úpěnlivě sledovat a pak dají médiím: tady jsme zjistily, že zrovna štamgast, co mi dal fernety, se nepřihlásil jako registrovaná osoba a je to ilegální volební kampaň.

Já tento zákon podpořit nemohu. Ale abych aspoň něco kladného pro něj udělal, budu navrhovat snížení neuvěřitelných částek, na které já jako chlapec z malého města se dívám úplně u vytržení. A když si vzpomenu na mnoho svých volebních kampaní a kolik mě stály volební kampaně, tak si říkám, kdo na to vůbec mohl přijít, že 90 mil. Kč na volby do Poslanecké sněmovny. Budu tedy navrhovat, aby to bylo 60 mil. Kč, což je i tak strašně moc.

A pokud jde o Senát, a to se netýká těch vašich, kteří kandidují, ale až těch dalších, částku 2 mil. Kč nahradit částkou 1,6 mil. Kč a pokud postoupí, tak 2,5 mil. Kč nahradit částkou 2 mil. Kč. A věřím, že všichni radostně tento návrh podpoříte. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, tedy ji uzavírám. Pane ministře, chcete ještě reagovat? Nechcete, dobře. Pan zpravodaj Martínek také nechce, takže nyní je to na vás, paní garanční zpravodajko, abyste se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. V proběhlé rozpravě kromě pana zpravodaje Martínka vystoupilo následně devět senátorů a senátorek, přičemž tři vystoupili dvakrát.

Nebudu opakovat, co zde v proběhlé rozpravě zaznělo, snad to jenom shrnu tak, že tam samozřejmě zaznívaly různé pochybnosti o tom, a do jisté míry jistě oprávněné, že tento zákon není dokonalý atd.

Chtěla bych v té souvislosti ještě říct, že je mnoho vyspělých demokratických zemí, v nichž se volební zákony tvoří za pochodu a v průběhu desítek let se upřesňují, protože jednoduše život je tak košatý a tak zelený, že od šedého stolu nelze předvídat dopředu všechno. Požadavek, že lze rozmyslet úplně všechno dopředu, je nerealizovatelný.

Úřad – to bude samozřejmě klíčová instituce, která bude odpovídat na všechny otázky, které tady vyvstanou. Bude záviset na tom, jak dobře bude obsazen.

Že by neměl co dělat, se neobávám, jak zaznělo také v diskusi. On kromě voleb, které nejsou jednou za čtyři roky do Poslanecké sněmovny, ale kupříkladu jednou za dva roky do Senátu, krajské volby, parlamentní, prezidentské volby. A potom on také kontroluje financování politických stran. Kromě toho lze také počítat s tím, že bude projednávat různé přestupky, jichž bude nepochybně celá řada, než se ustálí, co opravdu bude vnímáno jako přestupek. Co bude možno vnímat jako obvyklý volební kolorit, řekněme. To bude všechno chvíli trvat. V tomto ohledu musíme být samozřejmě trpěliví.

Pokud jde o návrh pana senátora Kubery – samozřejmě, že jsou nadstřelené náklady. Každému to bylo jasné na první pohled. Ale nejsem si opravdu jistá při jeho postoji k tomuto zákonu, co tím chce dosáhnout. Chci připomenout, že jejich strana, když jde o peníze od státu, tak samozřejmě tam limit nevadí. Tam se překračuje, který byl stanoven Ústavním soudem, což bude ve druhém zákonu, který budeme projednávat. Takže opatrně, opatrně.

V každém případě pokud jde o hlasování. Pokud jde o hlasování, tak jsem již navrhla, jak by se hlasovat mělo. Mělo by se hlasovat o návrhu. (Vstoupení místopředsedkyně Horské.) Promiňte, ona bude ještě podrobná rozprava. Už jsem zase dále.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Musíme nejdříve schválit nebo zamítnout. Paní senátorko, nejdříve budeme schvalovat, potom zamítat. A pak bude podrobná rozprava, pokud se to (vstoupení E. Wagnerové.) Musíme nejdříve schválit. Ani zamítnout, ani schválit nezaznělo, tudíž otevírám podrobnou rozpravu.

Do podrobné rozpravy jako první pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Jenom načtu pozměňovací návrh. Ale abych odpověděl vašim prostřednictvím paní senátorce Wagnerové, co chci dosáhnout. Opatrně, opatrně, to je moje životní heslo – kupředu, ale opatrně. Nic dosáhnout nechci. Jsem známý lakomec, takže když se dá ušetřit, tak ušetřím. Proto máme také na městě tolik peněz, až nám je vyčítáno, že je rychleji neutrácíme. Pozměňovací návrh zní: V části první § 16 odstavec 2a – částku 90 milionů korun nahradit částkou 60 milionů korun. V části první § 16c odstavec 2b, částku dva miliony nahradit částkou 1.600.000 a částku 2,5 milionu nahradit částkou 2 miliony korun. Zdůvodnění – limity navržené vládou jsou enormně vysoké. Kupředu, ale opatrně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore.

Nyní má slovo pan senátor Radko Martínek. Děkuji.

Pane senátore, chcete diskutovat, prosím? Máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Pardon, paní kolegyně, omlouvám se. Protože jsem k tomu byl vyzván, jenom si myslím, že nemusím načítat pozměňovací návrh našeho výboru, protože ho máte před sebou. Nicméně ale je tady jeden problém, jak jsem před chvílí zjistil, a sice, domníval jsem se, že vnitro dá nějaké komplexní stanovisko ke dvěma návrhům. To znamená návrhu ústavně-právního výboru a našem. Bohužel to tak není. A stav je takový, že k pozměňovacím návrhům, které padly v ústavně-právním výboru, a které se liší od našeho, dává vnitro neutrální stanovisko. Poprosil bych paní zpravodajku, která se teď musí vypořádat nějak s nelehkým úkolem, jak budeme o celé záležitosti hlasovat, protože pan ministr samozřejmě nemůže vát stejné stanovisko celému souboru. Myslel jsem si, že se to obejde jedním nebo dvěma hlasováními, ale takhle to asi nepůjde.

Chtěl bych potom od pana ministra nebo respektive hlavně od paní zpravodajky říci, jakým způsobem budeme postupovat při hlasování, protože v tomto okamžiku se přiznám, že jsem poněkud zmaten, co vnitro chce a co nechce. Samozřejmě varianta by byla, že se bude hlasovat nejdříve o našem pozměňovacím návrhu, a pokud bude schválen, tak vlastně je ústavně-právní nehlasovatelný. To je varianta, kterou ale nepředkládám, jenom nabízím jako řešení z celé záležitosti.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pořadí bude určovat paní garanční zpravodajka, takže neuzavírám ještě podrobnou rozpravu. Takže mohu uzavřít. Uzavírám podrobnou rozpravu a prosím pana navrhovatele pana ministra, aby se vyjádřil.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, paní kolegyně, páni kolegové, co se týče návrhů, které byly schváleny jednotlivými výbory, tak za předkladatele – vyslovil bych souhlas v té části, která je společná. Co se týče ústavně-právního výboru ve věci soudního přezkumu, který je zahrnut v bodech usnesení ústavně-právního výboru č. 16, 18, 19, 36, 37, 54, 72, 74 a 75 je stanovisko neutrální. Pro předkladatele jsou obě dvě varianty přijatelné. Samozřejmě je otázka návrhů procedury, jak se bude hlasovat. Z tohoto pohledu pro mě by bylo komfortní, kdyby o těch bodech, které jsem tady uvedl z návrhu ústavně-právního výboru se hlasovalo zvlášť. To znamená ve dvou hlasováních je samozřejmě na zpravodajce garančního výboru, aby navrhla proceduru.

Co se týče návrhu pana senátora Kubery, on se tady přiznal k tomu, že je lakomec, tak nás ani nepřekvapí, že si všechny fernety v hospodě nechá zaplatit, ale na druhou stranu myslím si, že ani on neví, kolik ODS vynaložila přesně na jeho volební kampaň, protože limity které jsou v zákoně nejsou za to, co pan senátor Kubera utratí sám ve svém volebním obvodu z peněz, které mu jeho strana poskytne. Ale to je celkový limit, tam se zahrnou i výdaje na centrální kampaň, třeba billboardovou kampaň, která je společná, protože celkový limit pro stranu je násobkem částek pro jednotlivé senátní obvody. Za každý senátní obvod, v kterém kandidatura je podána. Čili nelze k tomu přistupovat kolik každý z nás jednotlivě vydal v případě kandidátů, kteří byli nominováni politickou stranou, ale z hlediska celkového limitu politické strany a samozřejmě to je otázka nějaké úvahy, kolik limit má být za každý jeden typ voleb.

Já samozřejmě v tuto chvíli budu hájit vládní návrh zákona, tedy nedoporučuji ke schválení pozměňovací návrh pana senátora Kubery.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, já vám děkuji. Ptám se, jestli ještě chce vystoupit pan Radko Martínek se závěrečným slovem. Pane senátore ještě vystoupit? Nechcete, takže paní garanční zpravodajko, prosím, proveďte nás.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já se domnívám, že lze hlasovat tak, že by bylo nejprve hlasováno o celém usnesení, které předložil garanční výbor a pokud někdo s ním nebude srozuměn jako s celkem, jako s celkem. Tak potom tedy pro něj nebude hlasovat, pak se bude hlasovat pro usnesení, které je užší a jiné, pokud jde o tom v nadpisu a myslím si, a dá se o něm hlasovat zase jako o celku. To znamená, že já navrhuji toto.

Nejprve hlasovat o usnesení garančního výboru, když neprojde tak poté hlasovat o usnesení druhého výboru jako o celcích. Ústavně právní výbor byl garanční výbor a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí byl tedy ten druhý výbor.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře.Takže myslím, že jsme... ještě pan zpravodaj Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Jenom k proceduře, já si myslím, že vhledem k tomu, že ministr, který zastupuje ministra vnitra tady navrhoval hlasovat nejdříve o bodech, které se liší, tak bych asi přece jenom doporučoval, aby ta procedura byla taková, aby jedním hlasováním jsme hlasovali o tom, v čem se ty dva výbory liší. Pokud to bude schváleno, tak pak se bude hlasovat o zbytku a myslím si, že by to tak bylo asi čistější, protože je tam rozdílné stanovisko ministerstva, tak abychom se s tím vyrovnali nějakým způsobem. Pokud nebudou schváleny ty čím se liší, tak pak se bude hlasovat o tom společném, což mají oba výbory stejné, jak jsem to konzultoval teď i s naší legislativou. Neměl by to být problém.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Slovo má samozřejmě garanční zpravodajka.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já s tím ne úplně souhlasím, protože samozřejmě negaranční výbor má změnu i v názvu zákona. A to potom není stejný návrh. Není to úplně souladné s tím, co vzešlo z ústavně-právního výboru.

Já nevidím jediný důvod, proč by se nemohlo hlasovat tak, jak navrhuji. A ÚPV je garanční výbor, takže by to bylo korektní. A říkám, stanovisko ministerstva nebylo nesouhlasné, bylo neutrální. Bylo neutrální. Ten zástupce ministerstva se s tím seznámil až na jednání výboru. Dokonce v tom druhém výboru tenhle návrh ani neproběhl, protože ten byl přednesen až na tom ÚPV. Já jsem přesvědčena, že kdyby měl možnost se s ním seznámit, takže by to bylo jinak. Kdyby to byl můj návrh, tak se přiznám, že já bych ho dala dříve. Jenomže mně se ten návrh ministerstva dostal do ruky až v posledních dnech.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní garanční zpravodajko, dostanete ještě prostor. Slovo má nyní pan senátor Petr Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k té nastalé situaci žádám před hlasováním o pětiminutovou přestávku pro poradu klubu. Protože situace je trošku zmatená, mohla by vést k tomu, že projde marná lhůta a tudíž bude platit zákon, který je totálně k ničemu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak vezmeme to na vědomí, bude pětiminutová pauza. S přednostním právem pan navrhovatel, ministr Jiří Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Já v tomto případě bych tady chtěl navrhnout tu proceduru, protože to, co navrhoval pan senátor Martínek, je podle mě v zásadě použitelné, ale přesnější by bylo, kdyby se hlasovalo ve dvou krocích. O tom, co je v návrhu usnesení ústavně-právního výboru. Samostatně ty návrhy, které se týkají soudního přezkumu, které na ústavně-právním výboru navrhovala paní senátorka Wagnerová. To jsou ty body 16, 18, 19, 36, 37, 54, 72, 74, 75, a pak o tom zbytku. Je jedno, v jakém pořadí. Jestli napřed o jedné a pak o druhé části. Ale takto vymezit to těmito body. To znamená hlasovat, rozdělit to usnesení ústavně-právního výboru z hlediska hlasování. Zvlášť o těch bodech, které jsem tady uvedl, a zvlášť o tom zbytku bez těchto bodů.

Protože to je takto oddělitelné, je tam k tomu za předkladatele odlišné stanovisko a může na to být i odlišný pohled mezi jednotlivými senátory a senátorkami.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak, paní zpravodajko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Je to samozřejmě možné, to, co říká pan ministr, nicméně já upozorňuji, že tak jednoduché to není. Pořád upozorňuji na ten název. Tam by se potom stejně nedalo hlasovat o tom... Ústavně-právní výbor, ale ten neměnil název. (Pan ministr Dienstbier mluví bez mikrofonu.) No dobře, ale potom zůstane tedy ten název nezměněn. Ten by se musel hlasovat podle toho návrhu toho druhého výboru. Budeme hlasovat jenom o názvu zákona podle návrhu druhého výboru.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak prosím, zrekapitulujeme si. Paní zpravodajko, ještě dáme slovo panu senátoru Kuberovi a pak budeme hlasovat tak, jak jsme se dohodli. Pan senátor Kubera ještě.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já mám jenom faktickou. Zvu pana senátora a paní senátorku na fernet, protože když vidíte ten chaos, tak aspoň teď vidíte, jaký je to paskvil! Jak se tady v tom matláme a patláme! Ale proto nevystupuji.

Mě zaujalo to, že se tady mluví o tom, jaké je stanovisko, neutrální... Já jsem si nikde nepřečetl, že my hlasujeme podle stanoviska ministerstva. Mně je úplně jedno, jaké stanovisko má ministerstvo. Já hlasuji podle svého slibu, a ne podle toho, co tady vypráví pan Dienstbier. Ale svědčí to jenom o tom, jaký to je bordel a zmatek! Správné bylo tento návrh zamítnout. Je to volební zákon a nestalo by se vůbec nic, protože on se mimochodem těchto voleb vůbec netýká. Takže by se nic nestalo a mohlo by si v klidu ministerstvo sednout, a hezky rychle, ale nemělo by odškrtnutou tu čárku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak děkujeme a paní garanční zpravodajka. Už se rozhodneme, jak budeme hlasovat.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, já jsem svůj návrh řekla. A pokud necháte hlasovat sněmovnu o tom, zda tedy ten můj návrh je přijatelný, zda hlasovat tak, jak já navrhuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já se teď musím zeptat, jestli je to hlasování, jak ho navrhoval pan ministr, pro nás v tuhle chvíli směrodatné? Já potřebuji dát hlasovat. (Rozruch v sále.) Dobře, takže konec rozpravy. Vyhlašuji pětiminutovou přestávku a sejdeme se ve 12.01.

(Jednání přerušeno v 11.55 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.02 hodin.)

Prosím, pojďte na svá místa, budeme hlasovat o tomto zákonu. Paní zpravodajko, prosím, proveďte nás hlasováním.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Tak přece jenom mě všichni udolali, tak bychom nejprve měli hlasovat o usnesení ÚPV, a sice o bodech 16, 18, 19, 36, 37, 54, 72, 74 a 75. Znovu upozorňuji, je to strašných bodů, ale všechny jsou vlastně identické v tom, že se týkají jenom toho případného zpochybnění platnosti voleb, volby nebo hlasování. O nic jiného nejde. A o tu změněnou formulaci tam.

Tak to je první, o čem budeme hlasovat. Mám to říct všechno najednou?

Senátorka Eliška Wagnerová:  Dobře. Potom bychom hlasovali o zbytku toho usnesení, pochopitelně podle toho, jak to dopadne, bychom hlasovali buď o zbytku toho usnesení ÚPV. Kdyby to prošlo, tak tím to vlastně končí. A kdyby to neprošlo, tak bychom museli hlasovat o tom návrhu, který je obsažen v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Protože ten má právě i tu změnu v tom názvu zákona. Bylo by asi nelogické, abychom hlasovali o zbytku za toho stavu usnesení ÚPV a potom zvlášť ještě o změně návrhu zákona. To asi je zbytečné, takže si myslím, že toto. A samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na návrh senátora Kubery, který ovšem je nezávislý na obou dvou těchto...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže se o něm bude hlasovat zvlášť.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Takže se o něm bude hlasovat zvlášť.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Takže protože to je první hlasování k tomuto zákonu...

Senátorka Eliška Wagnerová:  Respektive ale tedy takhle – musí se o něm hlasovat, on by byl... No dobře, fajn.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Budeme o něm hlasovat. Tak budeme hlasovat tak, jak řekla paní senátorka. Je to první hlasování k tomuto zákonu, takže napřed znělku.

V sále je přítomno 64 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 33. A nejprve budeme hlasovat tak, jak o tom mluvila paní senátorka, o těch samostatných bodech. Já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Takže tento návrh zákona byl zamítnut. Konstatuji, že pořadové č. hlasování 10, z 66 přítomných senátorek, senátorů při kvoru 34 pro se vyslovilo 26, 2 byli proti. Návrh nebyl přijat.

Paní senátorko, teď tedy jdeme hlasovat o zbytku toho vašeho návrhu zákona. Prosím, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Za této situace bych navrhovala, abychom nehlasovali o zbytku návrhu usnesení ÚPV, ale abychom hlasovali o tom usnesení, které přijal ten druhý výbor, protože tam je to včetně toho názvu. Znovu opakuji, že bychom jinak museli hlasovat o tom názvu samostatně, což mně připadá hloupé.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. Takže já zahajuji hlasování.

Kdo jste pro návrh tohoto pozměňujícího návrhu, ruku nahoru a tlačítko ANO. A kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Takže konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 47, proti byli 2, návrh byl přijat.

Tak, pojďte nám říct, jak budeme hlasovat dál. Zůstaňte. A teď už ano.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Tedy pozměňovací návrh senátora Kubery.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak to bude poslední hlasování.

Takže zahajuji hlasování. Kdo jste pro pozměňující návrh pana senátora Kubery, tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 33, proti bylo 9. Návrh nebyl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna 2005 pověříme senátory... Zákon jako celek. Nechám o něm hlasovat.

Kdo jste pro schválení tohoto návrhu s těmito pozměňujícími návrhy jako celek? Zahajuji hlasování, kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Takže zákon jako celek byl schválen, pořadové číslo 13, 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35, pro bylo 49, proti byli 3.

Takže pověříme dva senátory. Navrhuji, aby to byla paní senátorka Eliška Wagnerová a pan senátor Radko Martínek, jestli souhlasíte.

Takže nechám o tomto návrhu hlasovat.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte prosím tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 67 přítomných senátorek, senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům.

A my pokračujeme...

Navazujeme na tento bod

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 309

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 309. Opět prosím ministra Jiřího Dienstbiera, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Cílem předloženého návrhu zákona je zavedení transparentnější kontroly financování politických stran a politických hnutí. Stanoví se nové povinnosti těchto politických subjektů. Zejména povinnost používat ke svému financování takzvané transparentní bankovní účty, povinnost vést podrobnější přehled příjmů a výdajů ve výročních finančních zprávách nebo nastavení finančního limitu na dary od fyzických a právnických osob.

Zároveň se navrhuje možnost strany nebo hnutí založit nebo být členem politického institutu. Což je podle návrhu zákona veřejně prospěšná právnická osoba zaměřená na podporu výzkumné, publikační, vzdělávací nebo kulturní činnosti v politickém a veřejném životě. Mj. i na základě doporučení skupiny států proti korupci při Radě Evropy GRECO je obsahem návrhu zákona, rovněž zřízení nezávislého úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, který by měl být nezávislým orgánem, tvořeným předsedou a čtyřmi dalšími členy a dalšími zaměstnanci státu. Předsedu úřadu bude jmenovat prezident republiky ze dvou kandidátů. Jednoho navrhne Poslanecká sněmovna a jednoho Senát. Funkční období předsedy je 6 let a předseda nesmí být jmenován na více než dvě po sobě jdoucí volební období.

Další členy úřadu jmenuje prezident republiky z kandidátů zvolených Senátem. Kandidáty navrhuje prezident NKÚ, Poslanecká sněmovna a senátoři. Funkční období členů úřadu je 6 let a může být jmenován opakovaně. Tolik stručně k návrhu zákona, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 309/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jak už zde bylo řečeno, oba návrhy těchto zákonů, samozřejmě tento a ten, co jsme projednávali předtím, spolu úzce souvisí. Je to i jedna z připomínek naší legislativy, že oba návrhy měly být posuzovány společně, což ne vždy se v dolní komoře dařilo. Jen pro zajímavost, tento návrh zákona se projednává akorát rok a tři dny. Už tu bylo řečeno, že musí dojít ke shodě obou komor, nemůžeme být tedy přehlasováni. S obsahem vás tady podrobně seznámil zástupce předkladatele. Já bych mohl jen vyjádřit podiv nad tím, jestliže ten politický institut má být vytvořen podle návrhu za účelem vytvoření podmínek pro etablování a dlouhodobě udržitelné financování institucí atd., které by se měly zabývat hlavně výzkumnou, publikační, vzdělávací a podobnou činností, pak bylo s podivem, že nebyl přijat návrh ústavně-právního výboru PS, jež výslovně vylučoval možnost, aby tento institut existoval jako obchodní korporace.

Pro další zpřesnění, mluvilo se tu o zvláštním transparentním účtu. Teď se to zavádí do zákona, ale z politické praxe je vám známo, že už i mnohé dosud existující volební strany podobný účet mají a pracují s ním. Tam musí být uváděny všechny platby vyšší než 5000 Kč. Další taková zajímavost, všechny dary, které dostává kandidující subjekt nad 1000 Kč, musí být v písemné podobě a nelze darovat více jak 3 miliony za osobu, ať už fyzickou nebo právnickou, ročně.

O úřadu pro dohled nad financováním politických stran a hnutí už tady bylo řečeno. Přes všechny poznámky naší legislativy doporučuji přijmout návrh tohoto zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte další rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu.

Ano, jako první pan senátor Libor Michálek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Já děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já pouze avizuji podání pozměňovacích návrhů potom v podrobné rozpravě. Protože byť tu normu považuji za posun kupředu, tak jsou tam některé zjevné nesrovnalosti a není dostatečně proporční, podle mého názoru, např. pasáž ukládání pokut. Kdy fyzická osoba za zcela bagatelní porušení může dostat pokutu až 2 miliony korun, aniž by u ní byly podobné formulace jako u právnických osob, že je nezbytné přihlédnout k závažnosti protiprávního jednání, k následkům tohoto protiprávního jednání, k majetkovým poměrům apod. A také tato předloha ne zcela důsledně respektuje tu skutečnost, že pokud jsou uloženy nějaké povinnosti, konkrétně třeba těm politickým institutům, tak že porušení těchto povinností by se potom mělo zrcadlit v množině správních deliktů. Konkrétně v tom § 19a je to děravé jako řešeto.

Takže já nepodpořím ten návrh v předloženém znění a prosím, abyste postoupili do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Jiří Šesták.

Senátor Jiří Šesták:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové.

Já samozřejmě chápu důležitost toho předcházejícího a stávajícího zákona, který zpřesňuje podmínky, i když samozřejmě můžeme mít pochybnosti o tom, jak se budou tyto zákony respektovat. A aby se neobcházely, tak samozřejmě to můžeme mít u každého zákona. Jsem pro tyto zákony, budu pro ně hlasovat, samozřejmě s vyřešením určitých problémů. Jen bych ale chtěl upozornit, že již nyní v těchto zákonech vidíme určité problémy.

A chtěl bych upozornit na bod 19 předložené novely tohoto zákona, kde v § 17, odstavec 8, písmeno I zní text: „zápůjčky a úvěry poskytnuté bankou, platební institucí“ atd. Zde bych chtěl upozornit, že zatímco v původním znění zákona není právě uvedeno „poskytnuté bankou“, že tam jsou zápůjčky a úvěry a teď se to zpřesňuje, tak i při dobré vůli, právě aby byla kontrola, že zápůjčky a úvěry poskytují banky, tak se ale dostáváme do nebezpečí nerovné politické soutěže. Zvláště týkající se menších politických stran nebo hnutí, které nemají majetek a nemají čím ručit. A tudíž velmi těžko mohou dosáhnout na úvěr či půjčku od banky, která bude chtít, aby bylo ručeno třeba nemovitostmi atd.

A tady je otázka, zda tímto posunem, tímto zněním zákona nebude způsobena nepřímá diskriminace menších politických stran a hnutí, která může vést k narušení politické soutěže. Tím pádem bychom se dostali do určitého deficitu ústavně-právního rozměru. Nepodávám pozměňovací návrh, ale upozorňuji na toto nebezpečí, což ukáže samozřejmě budoucnost. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, vidím, že do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. A prosím, pane ministře, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Pouze velmi stručně k tomu, co tady zaznělo od pana zpravodaje Vystrčila na adresu politického institutu, že nebyl schválen návrh na to, aby byly vyloučeny korporace. Já bych tady zdůraznil, že ten politický institut musí mít zapsán statut veřejné prospěšnosti. Čímž je trošku samozřejmě dáno, jaké typy právnických osob mohou být takovým politickým institutem. Je pravda, že za určitých okolností i obchodní korporace může být založena za jiným účelem než podnikáním a může splňovat i podmínky veřejné prospěšnosti. Nepovažuji to však za pravděpodobné a v každém případě tam musí být splněny ty podmínky veřejné prospěšnosti a ten statut musí být zapsán. Takže tam bych problém neviděl.

Z toho, co tady bylo už uvedeno k politickým institutům v té debatě k předchozímu návrhu zákona, tak si myslím, že tam ty podmínky pro to, aby to nebylo zneužíváno k vedlejšímu financování politických stran, jsou nastaveny dostatečně přísně. Protože politický institut má přesně stanoveno, na co prostředky může využívat. Pokud by chtěla politická strana obcházet zákon, tak využije jakoukoli jinou právnickou osobu spíše, než politický institut, protože ta žádné podmínky stanoveny z tohoto hlediska nemá.

Co se týče diskriminace ohledně novelizačního bodu 19, jak o tom tady mluvil pan kolega Šesták. Ona je otázka z hlediska nastavení transparentních podmínek, do jaké míry může být ještě politický subjekt nezávislý v situaci, kdy je úvěrován soukromou cestou, jinými institucemi než těmi, které jsou v tomto bodě uvedeny. A jakou úpravou se tedy z tohoto hlediska lépe dosáhne sledovaného cíle. Ta nynější volná úprava má také svá velmi významná rizika, na která v souvislosti s přijetím této úpravy bylo i v Poslanecké sněmovně upozorňováno. Takže ani návrh tedy podán nebyl, to spíše na vysvětlení. Myslím si, že instituce, které mohou půjčovat peníze, které na to mají řádnou licenci, jsou z tohoto hlediska doopravdy tím nejtransparentnějším řešením.

Děkuji za pozornost a požádám o podporu předloženého návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a nyní má slovo pan zpravodaj. Prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. V rozpravě nepadl žádný jiný návrh, než je návrh garančního výboru, tedy schválit, ve znění postoupeném sněmovnou. Přestože k pozměňovacímu návrhu byla avizovaná možná nerovnost. Nicméně teď budeme hlasovat jako první o usnesení ústavně-právního výboru, tedy schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám a já vás ke hlasování nejdříve svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 62 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 32.

Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, stiskněte tlačítko ANO a dejte ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu zákona, stiskněte tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasování pořadové číslo 15, 62 přítomných senátorek, senátorů, kvorum 32, pro 37, proti nikdo, návrh byl přijat.

A já ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli, zpravodaji.

Pokračujeme bodem

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro otázky azylu a o zrušení nařízení (EU) č. 439/2010

Tisk EU č. N 090/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 90/10 a N 90/10/01.

Nyní opět prosím pana ministra Jiřího Dienstbiera, který zastupuje ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři. Cílem návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o agentuře EU pro azyl, který se teď projednává, je zásadní posílení mandátu v současnosti fungujícího Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu.

Návrh nařízení, bude-li přijat, nahradí stávající nařízení č. 439 z roku 2010, kterým byl Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu zřízen a zároveň změní jméno úřadu na Agenturu EU pro azyl. Navrhovaný mandát uděluje Agentuře EU pro azyl významné pravomoci v oblasti aktivní harmonizace společného evropského azylového systému. Z čistě podpůrného úřadu by se tak měla stát agentura s výraznými výkonnými pravomocemi, které by měly zásadní dopad na oblast řízení mezinárodní ochrany na úrovni členských států.

Návrh nařízení se snaží vybavit Agenturu EU pro azyl potřebnými nástroji, které by jí měly umožnit posílit praktickou spolupráci a výměnu informací v oblasti azylu, podporovat právní předpisy EU, monitorovat a hodnotit provádění společného evropského azylového systému, vyžadovat nápravu nefungujících systémů či poskytovat zvýšenou operativní a technickou pomoc členským státům při řízení azylových a přijímacích systémů. Zejména v případech nepřiměřeného migračního tlaku.

Česká republika podporuje částečné rozšíření současného mandátu Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, nicméně takové rozšíření by se dle názoru České republiky mělo týkat pouze oblastí dobrovolné praktické spolupráce a dobrovolného sbližování systémů řízení o mezinárodní ochraně. Česká republika souhlasí s posílením úlohy úřadu v oblasti nouzové podpory u těch členských států, které se nacházejí pod zvýšenými migračními tlaky. K navrhované možnosti agentury zasáhnout v konkrétním členském státu z vlastní iniciativy, a to i proti nevoli členského státu, se Česká republika staví značně zdrženlivě.

Česká republika rovněž zastává názor, že návrhy na posílení úlohy úřadu v oblasti monitoringu a evaluace kvality řízení o mezinárodní ochraně v jednotlivých členských státech by měly být omezeny především na ty členské státy, které dlouhodobě vykazují nedostatky v oblasti řádné implementace azylového „Acquis“. Nemělo by jít o plošný a trvalý monitoring všech členských států. Návrh je předkládán v podobě nařízení, které je přímo účinné a jeho implementace proto zřejmě nebude vyžadovat rozsáhlou adaptaci vnitrostátního právního řádu. Vzhledem k zásadnímu posunu v mandátu nové agentury však nelze vyloučit dílčí nutnost adaptace vybraných aspektů vnitrostátní právní úpravy za účelem její národní specifikace.

Pokud by byl návrh nařízení přijat ve stávajícím znění, měl by dopady na státní rozpočet. Tyto dopady by byly spjaty s nutností navýšení národních kapacit, a to především personálních, technických a přijímacích v oblasti správy řízení o mezinárodní ochraně. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane ministře, děkuji vám, a opět se, prosím, posaďte ke stolku zpravodajů. Výbor, který projednával tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 090/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Dámy a pánové, chtěl bych vás jenom upozornit na to, že jsme přednedávnem projednávali zvýšení pravomoci Frontexu. A toto je jeden z velmi obdobných materiálů, kdy jsme také souhlasili se zvyšováním pravomocí i tohoto úřadu, nejenom Frontexu, ale každé nařízení má také své ale...

Chtěl bych nejdříve ocitovat z našeho usnesení 419 z 10. funkčního období ze dne 27. dubna 2016 ke Sdělení Komise „Zlepšit společný evropský azylový systém a zdokonalit zákonné možnosti". V něm jsme konstatovali, že „posílení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) by mělo být vedeno snahou o co nejefektivnější odbornou podporu členských států a nesmí vést k zásahům do rozhodovacích pravomocí členských států v oblasti azylu, neboť jsou to členské státy, kdo nese odpovědnost za pobyt azylantů na svém území a kdo má primárně provádět azylovou a migrační politiku; tato demokratická odpovědnost nesmí být narušena přenosem pravomocí na obtížně kontrolovatelnou unijní agenturu s nejasným politickým vedením".

To jsme odhlasovali v dubnu letošního roku a v tomto smyslu jsou vedeny i naše připomínky i k tomuto návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady.

Ocitoval bych z našeho usnesení, že posílení mandátu stávajícího úřadu EASO by se mělo vztahovat především na praktickou spolupráci, podporu členských států a dobrovolné sbližování azylových procedur.

Zdůrazňuje, že veškeré koncepční a analytické nástroje a výstupy agentury musejí mít pouze doporučující povahu a nesmí nad rámec platného unijního a vnitrostátního práva zasahovat do rozhodování v řízeních o mezinárodní ochraně vedených členským státem a do soudního přezkumu těchto rozhodnutí.

Podporuje v obecné rovině vznik expertních podpůrných týmů, které by pomáhaly členským státům v krizových situacích.

Avšak upozorňuje, že pokud jde o otázku vyslání azylových podpůrných týmů na území některého členského státu bez jeho souhlasu, předložený návrh neobsahuje jasná pravidla pro případ, kdy členský stát, jehož azylový a přijímací systém je vystaven nepřiměřenému tlaku, nebude tuto situaci schopen zvládnout a zároveň nebude chtít spolupracovat nebo odmítne či jinak znemožní nasazení těchto týmů na svém území.

Je to velmi podobné tomu, co jsme schvalovali v případě Frontexu.

Požadujeme proto, aby otázka čl. 22 návrhu byla upravena stejným způsobem jako v aktuálním projednávaném znění návrhu nařízení o Evropské pohraniční a pobřežní stráži, tj. aby o vyslání odborníků v takovém případě rozhodovala Rada Evropské unie, nikoliv Komise, a aby členské státy byly oprávněny přijmout odpovídající opatření na vnitřních hranicích s dotčeným státem, pokud by tento stát s rozhodnutím Rady nesouhlasil.

Prosím vás o podporu tohoto doporučení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. A i vy se, prosím, posaďte ke stolku zpravodajů. Otevírám nyní rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Není se tedy k čemu vyjádřit. Byl podán jediný návrh, návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro otázky azylu a o zrušení nařízení č. 439/2010 schválit.

Avšak vzhledem k tomu, že v sále není dostatečný počet senátorek a senátorů potřebný pro hlasování, odhlásím vás a zavolám kolegyně a kolegy z předsálí, aby se dostavili k hlasování.

Vzhledem k tomu, že kolegové do sálu přicházejí, ještě jednou vás odhlásím a prosím vás, abyste se znovu přihlásili, abychom se dostali k číslu, abychom mohli hlasovat.

Budeme nyní hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. V sále je v tuto chvíli přítomno 37 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 19.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Při přítomnosti 38 senátorek a senátorů při kvoru 20 se pro vyjádřilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise o zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu o migraci

Tisk EU č. K 094/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 094/10 a č. K 094/10/01. Prosím opět pana ministra Jiřího Dienstbiera, který zastupuje ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s materiály.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové a kolegyně. Komise dne 7. června 2016 představila ve spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost sdělení o zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu o migraci. Návrh Komise obecně počítá s vytvořením nové formy partnerství s třetími zeměmi založené na komplexním a koordinovaném přístupu jak institucí Evropské unie, tak členských států. Ústředním cílem je dosažení lepšího řízení migrace a prohloubení spolupráce se zeměmi původu a tranzitu migrace.

Klíčovým elementem spolupráce se má stát zejména důvěryhodná a efektivní návratová politika. Sdělení je rozděleno do tří částí. V první části Komise představuje jednotlivé získané zkušenosti, které je potřeba při vyjednávání další spolupráce zohlednit a využívat, např. pravidelné schůzky, navýšení finanční pomoci, spolupráce po vzoru dohody EU – Turecko, využití inovativních nástrojů k poskytnutí cílené pomoci, operativní spolupráce v boji proti převaděčům a podobné případy.

Druhá část se věnuje konkrétněji obsahu jednotlivých partnerství, ztělesněním každého konkrétního partnerství by měl být na míru šitý kompakt, který identifikuje a bude využívat veškeré vhodné instrumenty, nástroje a páky směřující k lepšímu řízení migrace.

Důležitost je spatřována v adresování krátkodobých výzev i nalezení udržitelného dlouhodobého řešení. Třetí a závěrečná část zmiňuje prioritní země spolupráce. Komise do výčtu zařadila Jordánsko, Libanon, Tunisko. Z regionů západní Afriky Nigérii, Niger,Mali a Senegal. Region afrického rohu Etiopii a Libyi. Zmíněné země jsou prioritou, avšak sdělení počítá i s posílením spolupráce s některými asijskými zeměmi, jako je Afghánistán, Pákistán, Bangladéš nebo Írán. A se zeměmi v sousedství konkrétně s Marokem, Alžírem a Egyptem. Česká republika dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zaměřit se při řešení migrační krize na koncepční adresování jejich příčin, a proto se do jisté míry ztotožňuje s deklarovaným dlouhodobým cílem představeného sdělení. Tak jinak předcházení příčinám nelegální migrace a nuceného vysídlování.

V návaznosti na závěry vallettského summitu o migraci z listopadu 2015 ČR považuje za nutné na migrační krizi nejen reagovat, ale zejména ji předcházet formou posílené spolupráce s prioritními zeměmi. Česká republika bude prosazovat, aby se Evropská komise a evropská služba pro vnější činnost při přípravě kompaktů s prioritními zeměmi zaměřily na rozpracování jednotné metody k zamezování nelegálních příchodů a k efektivnímu navracení nelegálních migrantů. Spolupráce se třetími státy musí být založena na kondicionalitě s důrazem na oblast návratové politiky, ochrany hranic, boje proti pašeráctví lidí a posilování kapacit třetích zemí při správě hranic pro zamezování tranzitní migrace.

Co se týče výčtu konkrétních partnerů, měly by být upřednostněny zejména s ohledem na relevanci možné okamžité spolupráce země, které jsou z pohledu EU klíčové pro zvládání migrační krize. To jsou především Libanon, Jordánsko a Tunisko. V širším regionu pak Egypt. Při tvorbě celkového metodického rámce a při tvorbě jednotlivých kompaktů je nutné dbát na zásadní zesílení provázenosti a koordinaci představených nástrojů s poskytováním humanitární a rozvojové pomoci, jak na úrovni EU, tak na úrovni členských států. Česká republika proto vítá záměr podmínit konkrétní podporu včetně financí třetím zemím jejich ochotou či schopností spolupracovat v otázce readmise. Tolik k návrhu a děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře a posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Výbor, který projednal tyto tisky je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 94/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich a já ho prosím o jeho zpravodajskou zprávu. Děkuji.

Senátor Tomáš Grulich:  Kolegyně, kolegové, myslím si, že projednání tohoto materiálu by mělo být velmi jednoduché, protože v předchozích několika letech jsme vždy upozorňovali, že nejlepší boj proti nelegální migraci je spolupráce se třetími zeměmi. Jsou tady i zkušenosti z Evropy například z Itálie, která kdysi podepsala ještě za prostopášného Berlusconiho se zavrženíhodným Kadáfím smlouvu, kdy tenkrát klesla migrace z Libye do Evropy na 10 % po této smlouvě. A lepší příklad je ze Španělska, z jeho spolupráce s Marokem, kdy se jednalo o desetitisíce nelegálních migrantů a po dohodě s Marokem pro spolupráci mezi Španělskem a Marokem klesl příliv nelegálních migrantů na desítky. Z 10 tisíc na desítky. Proto si myslím, že je to skutečně velmi, velmi prospěšné. Jen zde v doporučení uvádíme některé věci, kam bychom se měli více zaměřit, že by se mělo více zaměřit na státy odkud nelegální migranti přicházejí. Samozřejmě nelze říci a nelze úplně zobecnit přesně státy, protože situace se vyvíjí. Proto tady hovoříme spíše o tom, že bychom se měli zaměřit na státy, kde problém existuje.

Poprosil bych vás o schválení doporučení výboru pro EU.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Uzavírám ji. Není se k čemu vyjadřovat, takže budeme hlasovat tak, jak nám řekl pan zpravodaj. Svolám vás.

V sále je přítomno 39 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 29. Já nemohu hlasovat, mně to tady nesvítí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a dejte prosím ruku nahoru. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a dá ruku nahoru. Je schváleno, návrh byl přijat při přítomnosti 42 senátorek a senátorů, kvorum 22, pro 39, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji. A máme před polední pauzou, poslední bod. Je jím

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysoce odborné dovednosti

Tisk EU č. N 095/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk N 95/10 a N 95/10/01. A opět prosím pana ministra Jiřího Dienstbiera, který zastupuje pana ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, hlavním cílem návrhu směrnice, který právě začínáme projednávat je zvýšit atraktivitu EU pro zaměstnávání vysoce kvalifikovaných státních příslušníků třetích zemí a zároveň usnadnit mobilitu těchto osob mezi pracovními místy v různých členských státech. Návrh směrnice se snaží reagovat na stávající i budoucí poptávku po vysoce kvalifikovaných pracovnících EU formou personálního a věcného rozšíření působnosti stávajícího institutu tak zvané modré karty. Tento institut umožňující přístup občanů třetích zemí s vysoce odbornými dovednostmi na pracovní trh EU by se měl nově vztahovat například na osoby s udělenou mezinárodní ochranou či na rodinné příslušníky občanů EU, a to při současném posílení jejich zaměstnaneckých práv. Návrh směrnice přichází rovněž se zákazem paralelních národních systémů pro přijímání vysoce kvalifikovaných pracovníků s omezením možnosti testování trhu práce ze strany členských států, či se zkrácením lhůty pro vydání modré karty z 90 na 60 dní.

Součástí návrhu směrnice je také upuštění od dosavadní možnosti stanovit objem vstupů jak pro státní příslušníky třetích zemí vstupujících na území členského státu, tak pro státní příslušníky třetích zemí přicházejících z prvního členského státu na území druhého členského státu. Česká republika v souladu se svou dlouhodobou opozicí předložený návrh směrnice nepodporuje a jednoznačně odmítá zejména zákaz paralelních národních systémů, jakož i omezování možnosti testování trhu práce či rozšíření působnosti směrnice na držitele mezinárodní ochrany. Oproti dalším legislativním aktivitám preferuje ČR především praktickou spolupráci. Česká republika podporuje pouze takovou legální migraci, která je pro stát a jeho občany přínosná, a která umožňuje reflektovat dlouhodobé potřeby státu. Cílem ČR v oblasti legální migrace je tak zachování omezené míry harmonizace na unijní úrovni a podpora zachování rozhodující role členských států včetně jejich práva stanovit objem legální migrace.

Pokud by byl návrh směrnice přijat, bylo by nutné novelizovat zejména zákon o pobytu cizinců na území ČR a také některé pracovně právní a sociálně právní předpisy. Konkrétní finanční dopad případného přijetí návrhů směrnice nelze v současné době přesně odhadnout. Nicméně potřeba dodatečných nároků na státní rozpočet se nepředpokládá. Tolik vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře a posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 95/10/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím o zpravodajskou zprávu. Máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní předsedající, kolegyně kolegové, již mnohokrát jsme říkali, že legální migrace je tím nejlepším nástrojem proti boji z nelegální migrace. Opakujeme, že legální migrace by měla zůstat v pravomoci u členských států, protože jen tady se odráží určitá specifika, jak v oblasti hospodářské, tak momentálně v situaci na pracovním trhu. Ale i historická zkušenost se státy, odkud legální migranti přicházejí do země.

Před několika lety jsme přijali směrnici o takzvané modré kartě. Já jsem si tuto směrnici opět vyhledal, protože sám jsem dělal i zpravodaje k tomuto zákonu. A tehdy jsme s vědomím, že nám modrá karta vůbec neuškodí, ale že ji pravděpodobně ne příliš využijeme, jsme řekli, ano, budeme to schvalovat, jestli to někomu pomůže, nám to je v podstatě jedno.

Česká republika také reagovala s tím, že vedle té modré karty zavedla takzvanou zelenou kartu, která byla ušita právě na míru potřebám České republiky. Za ta poslední léta bylo vydáno 636 zelených karet oproti 238 modrým kartám. Česká republika ještě patří mezi ty státy, které poměrně využily těchto modrých karet.

Já vám jenom přečtu ze statistiky: Za rok 2014 Belgie vydala 19 modrých karet, Řecko 0, Nizozemsko 8 karet, Španělsko 4, Švédsko 2, a státy, které to výrazněji využily, byla Francie, která vydala za ten rok 602 modrých karet, a samozřejmě Německo, které vydalo 12 108 modrých karet.

Z toho spíše vyplývá, že by mělo být zanecháno na jednotlivých členských státech, aby si určovaly, jakým způsobem získat vysoce kvalifikované pracovníky z jiných zemí a podpořit tak legální migraci. Protože největší problém celého tohoto návrhu směrnice je to, že je zakázáno členským státům, aby paralelně vydávaly své karty a soustředilo se to pouze jenom na to, aby byly vydávány ty takzvané karty modré.

Podle té statistiky, kterou jsem vám četl, tak z toho jasně vyplývá, že ta modrá karta nebyla úspěšnou akcí EU. A z tohoto důvodu přijal výbor pro EU takzvané odůvodněné stanovisko, což je takový ten zdvižený prst. S tím, že zásadně s touto směrnicí nesouhlasíme. Je to v souladu i s názorem naší vlády. Já nebudu číst celé to usnesení, celé to doporučení, máte ho před sebou, kde je všechno přesně zdůvodněno. A prosím vás o odsouhlasení tohoto doporučení. Mluvil jsem i s některými europoslanci, kteří také nesouhlasí s touto směrnicí. Nebyli to jenom europoslanci z ODS, abyste si nemysleli, ale ze sociální demokracie, z KDU-ČSL. Já vám děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, já vám děkuji a posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se opět nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Není tedy k čemu diskutovat a budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. Takže si vás dovolím svolat.

V sále je aktuálně přítomno 48 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování. Tak ještě vám dám prostor, pánové.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Za přítomnosti 52 senátorek a senátorů při kvoru 27 pro se vyslovilo 49, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Nyní následuje polední pauza a sejdeme se ve 14.00.

(Jednání přerušeno v 12.55 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.01 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážené a milé kolegyně a kolegové, začínáme další část naší schůze, a to odpolední. A abych mohl zahájit jednání, potřebuji ještě více karet zasunutých do přístrojů. Myslím, že už se nám to splňuje, takže výborně, myslím, že přítomnost už je řádná.

Zahájil bych následujícím bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 135/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek

Tisk č. 310

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 310. Vítám pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte, pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi uvést novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže, která upravuje znění stávajícího textu zákona s terminologií občanského zákoníku.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže má zájem prostřednictvím novely s ohledem na jeho dosavadní správní praxi zvýšit právní jistotu účastníků správních řízení a zvýšit vymahatelnost práva v oblastech spojování podniků, v oblasti dozoru nad orgány veřejné správy.

V návaznosti na úpravu hlavy IV § 15 odst. 3 písm. b) je před schválením příslušná prováděcí vyhláška. Novela reaguje na aktuální judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu České republiky v oblasti přezkumu zákonného postupu Úřadu při šetření na místě v obchodních prostorách soutěžitelů.

V průběhu projednávání návrhu novely předmětného zákona v hospodářském výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byl předložen pozměňující návrh s úpravou stávajícího textu ustanovení § 22a odst. 4 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Podstatou této změny je reakce na nový zákon o veřejných zakázkách, kdy v zákonu o ochraně hospodářské soutěže zůstává zachována možnost uložit zákaz plnění veřejných zakázek, kterým je myšlen zákaz účasti v zadávacích řízeních a zákaz uzavřít smlouvu spolu se zachováním registru osob, na které se takový zákaz vztahuje.

Dále návrh upravuje pravidla legálního přístupu úřadu do základních registrů vedených ministerstvem vnitra.

Dne 23. srpna 2016 novelu projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a usnesením č. 234 doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Dovoluji si vás požádat i já, vážené paní senátorky a páni senátoři, abyste podpořili svými hlasy usnesení garančního výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám, pane navrhovateli, děkuji, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 310/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kratochvíle, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 30. schůze konané dne 23. srpna 2016 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 135/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek /senátní tisk č. 310/.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele Ing. Petra Rafaje, předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě

výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů.

A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Nebudu se ani ptát pana ministra, chce-li se vyjádřit k něčemu, co neproběhlo. Máme zde tedy jediný návrh, a to návrh schválit návrh zákona dle usnesení garančního výboru.

Svolám všechny nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

hlasování č. 19 registrováno 49, kvorum 25, pro návrh 39. Tento návrh byl schválen a končím projednávání tohoto bodu.

A budeme hned následně pokračovat dalším bodem pana ministra, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu odvolání výhrady Československé socialistické republiky k článku 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy Organizace spojených národů o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a odvolání prohlášení Československé socialistické republiky k článku I Dodatkového protokolu k Úmluvě o promlčení při mezinárodní koupi zboží

Tisk č. 282

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 282. Opět ho uvede pan ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti předkládá Senátu PČR materiál, jehož smyslem je odvolání výhrady čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a prohlášení k souvisejícímu Dodatkovému protokolu o promlčení.

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží patří mezi nejpoužívanější mezinárodní smlouvy, protože upravuje kupní smlouvu jako nejčastější smluvní formu hospodářské spolupráce a představuje globální standard i ve vnitrostátní úpravě mezinárodní kupní smlouvy.

Původní výhrada uplatněná Československem v roce 1991 vyžadovala aplikaci úmluvy, resp. zamezovala jejímu použití v situacích, kdy jeden ze smluvních partnerů není subjektem státu, který úmluvu podepsal, ale na použití úmluvy ho odkáže mezinárodní právo soukromé, prostřednictvím odkazu na právo druhého státu, jež úmluvu přijal.

Uplatnění této výhrady bylo vedeno obavou, aby vnitrostátní úprava Československa nebyla nahrazována úmluvou v době vzniku relativně málo známou.

Současná česká právní úprava již ale sama z úmluvy vychází, tudíž nejsou žádné důvody na výhradě trvat. Odvolání výhrady je v souladu s celosvětovým trendem odvolávání úhrad k úmluvě, s cílem zjednodušit její použití a přispět k dalšímu rozšíření unifikovaného práva upravujícího kupní smlouvu.

Odvolání výhrady a prohlášení je tak v podstatě technický krok, který je také v souladu s trvalou snahou ČR směřující k odstraňování překážek a sbližování právních úprav v oblasti mezinárodního obchodu, které vede k poklesu transakčních nákladů pro podnikatele a k zjednodušení právního prostředí. Odvolání výhrady s sebou neponese žádné dodatečné výdaje či náklady.

Na jednání senátního VHZD a na jednání senátního VZVOB byl návrh na odvolání výhrady projednán bez připomínek a věřím, že i dnes s předkládaným návrhem vyslovíte souhlas.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 282/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 282/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výrobu, pan senátor Karel Kratochvíle. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji, pane předsedající. Dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou z 28. schůze VHZD, která se konala 29. června 2016, k vládnímu návrhu, který se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu odvolání výhrady Československé socialistické republiky k čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy Organizace spojených národů o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a odvolání prohlášení Československé socialistické republiky k článku I Dodatkového protokolu k Úmluvě o promlčení při mezinárodní koupi zboží. Senátní tisk č. 282.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele, Ing. Pavly Slukové, náměstkyně ministra průmyslu a obchodu ČR, a po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla, kterou přednesl senátor Karel Kratochvíle, a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR

I. dát souhlas k odvolání výhrady Československé socialistické republiky k čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy Organizace spojených národů o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a dát souhlas k odvolání prohlášení Československé socialistické republiky k článku I Dodatkového protokolu k Úmluvě o promlčení při mezinárodní koupi zboží,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla, kterého zastupuji,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Jozef Regec? Ano, chce, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jozef Regec:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. VZVOB z 27. schůze konané dne 29. června 2016 přijal usnesení, kde výbor doporučuje Senátu dát souhlas, který je totožný s hospodářským výborem, určil mě jako zpravodaje výboru a pověřuje předsedu výboru, Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A otvírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím.

Máme tady jediný návrh, a to, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Já vás tedy svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o následujícím usnesení. Senát dává souhlas

I. k odvolání výhrady Československé socialistické republiky k čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy Organizace spojených národů o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, kterou učinila Československá socialistická republika při ratifikaci této úmluvy dne 5. března 1990 a

II. k odvolání prohlášení Československé socialistické republiky k článku I Dodatkového protokolu k Úmluvě o promlčení při mezinárodní koupi zboží, které dne 5. března 1990 učinila Československá socialistická republika při přistoupení k tomuto dodatkovému protokolu.

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28.

Já zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 20, registrováno 55, kvórum 28, pro 49. Tento návrh usnesení byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2015

Tisk č. 284

Je to náš senátní tisk č. 284. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí 1. místopředsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Hynka Broma, na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. Já vás musím svolat fanfárou.

V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, nebo 56, aktuální kvórum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 21, registrováno 57, kvórum 29, pro 48. Tento návrh, nebo souhlas k účasti byl schválen.

Dovolte mi tedy, abych zde přivítal pana Hynka Broma, místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 284. Prosím tedy pana místopředsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Hynka Broma, aby nás s výroční zprávou seznámil. Dobrý den, pane místopředsedo.

Hynek Brom:  Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, senátorky, senátoři. Prosím, dovolte, abych za pana předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Petra Rafaje, představil Výroční zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2015.

Výroční zpráva byla projednána včerejší den na hospodářském výboru, kde byla doporučena ke schválení, nebo byla vzata na vědomí tato zpráva. Dovolte, abych vypíchl dva zásadní body, které z této zprávy vyplývají.

První z nich se vztahuje k otázkám, které úřad řeší v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek, a z výroční zprávy vyplývá, že díky činnosti úřadu minimálně v období let 2014 a 15 došlo ke zkrácení správních řízení na cca průměrných 29,5 dne na jedno správní řízení.

Druhým tím zásadním bodem, který k této věci, je, že se úřad v loňském roce vypořádával, i v roce letošním, s desítkami tisíc podnětů ze strany několika organizací, které předkládají úřadu podněty k zahájení spíše formálních řízení v oblasti veřejných zakázek. I s tímto se úřad vypořádal. Celá záležitost byla vlastně řešena i prostřednictvím Senátu v případě přijetí pozměňujících návrhů v dnes přijatém, doposud ještě neúčinném novém zákoně o veřejných zakázkách.

Druhým takovým bodem, který je důležité z této zprávy vypíchnout, je uložení prozatím nejvyšší pokuty v rámci ochrany hospodářské soutěže v oblasti zakázaných dohod, v oblasti stavebnictví, kdy celková úhrnná pokuta ve třech případech, protože se nejednalo pouze o jeden případ, dosahuje v současné době 2,5 mld. Kč. Je to jeden ze zatím největších případů za poslední tři roky v rámci celé EU.

Pokud byste měli jakékoli další dotazy vztahující se ke zprávě, která je samostatně rozdělena na 8 kapitol, tak jsem k dispozici a jsem připraven vám odpovědět na vaše dotazy.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také i já vám děkuji, pane místopředsedo. Prosím, abyste se posadil ke stolečku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Kratochvíle, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Do třetice všeho dobrého a zlého. Rád bych vás seznámil s usnesením VHZD č. 235 z 30. schůze konané 23. srpna 2016, k Výroční zprávě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2015, senátní tisk č. 284.

Po úvodním slově navrhovatele, pana Ing. Petra Rafaje, předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2015,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Rovněž vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otvírám rozpravu k této materii.

Do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já chci jednak poděkovat za tu zprávu, s tím, že mám takové dva obecnější dotazy.

Ten první se týká toho, že my tam v těch jednotlivých částech zprávy vždycky máme napsáno, jaká byla uložená výše pokut, na druhé straně jsem se tam nikde nedočetl, pokud jsem byl pozorný, tak tam není, kolik z těch pokut bylo zaplaceno. To znamená, jaká je prostě účinnost, resp. jaké je plnění těch uložených pokut. To by byla jedna moje otázka, zda by to nebylo možné nějak říci – jednak, řekněme, jak to vypadalo v tom roce 2015, i by mě zajímalo, jak to vypadá dlouhodobě z hlediska plnění těch pokut, jinými slovy placení toho, co úřad uložil.

Druhá moje otázka se týká jenom té části, která se zabývá ochranou hospodářské soutěže, tam jsem se dočetl, že bylo vydáno 287 podnětů, ale přitom bylo zahájeno jenom 33 řízení. Takže čím je to způsobeno, že je tolik podnětů a tak málo řízení? To se nějak vyřazuje, nebo jak je to tam uděláno? Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Hlásí se někdo další do rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím. Předpokládám, že pan místopředseda se chce vyjádřit, takže prosím, pane místopředsedo.

Hynek Brom:  Děkuji, pane předsedající. Nejdříve bych odpověděl na ten první dotaz, který pan senátor Vystrčil řekl v souvislosti s otázkou vymáhání pokut za rok 2015 z hlediska evidence, kterou vede celní správa, protože úřad od roku 2011 nevymáhá pokuty, v souvislosti se změnou vymáhání pokut uložených ve správních řízeních jednotlivými správními orgány byla za rok 2015 na 80 procentech. Je to dlouhodobě zvyšující se trend. Já tady teď u sebe nemám statistiku, abych teď řekl přesná čísla, ale postupně se daří úřadu i ve změně jednotlivých těch kapitol zvyšovat vymáhání pokut.

Já myslím, že asi nejmarkantnější vymáhání pokut je v oblasti hospodářské soutěže, kde díky novele zákona z roku 2012 došlo k zavedení institutu přijetí závazků a narovnacího řízení, které umožňuje subjektům za určitých podmínek při přijetí odpovědnosti za tyto nekalé soutěžní delikty přijmout odpovědnost, vede to i ke snížení pokuty, je vede jednak ke zkrácení řízení zaprvé, zadruhé i k efektivnějšímu vymáhání pokuty, protože pokuta je zaplacená, nikdo nemá vůli se dále soudit.

Samozřejmě, nelze předvídat u těch velkých kauz, o kterých jsem zde hovořil, u toho stavebního kartelu, tam je řádově asi 15 subjektů, takže dojde k tomu, zda někteří zaplatí, nebo někteří půjdou se dále jaksi bránit soudní cestou prostřednictvím správní žaloby, to teď nemohu předjímat.

Ta druhá otázka směřovala k počtu podnětů, které jsou směřovány na sekci hospodářské soutěže. Chtěl bych říci, že všemi podněty se zabýváme. V okamžiku, kdy vyhodnotíme, že ten podnět není důvodem k zahájení správního řízení, tak tento podnět ukončujeme. To znamená, není to o tom, že bychom se jím nezabývali. Jsou to úkony, které správní řád připouští ve svých paragrafech 137 – 139, to znamená těmi úkony před zahájením správního řízení, zda jsou důvody k jeho zahájení.

Musím říci, že některé podněty ukončujeme i formou tzv. soutěžní advokacie, to znamená, že v případě, že se nejedná o závažná porušení hospodářské soutěže, pak při dobrovolném přijetí určitého opatření té dané společnosti může dojít k odstranění takového vztahu, my takový podnět potom dále neevidujeme.

O té soutěžní advokacii je uveden ve výroční zprávě i případ nějakých takovýchto řízení, takže asi takto. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Ptám se pana garančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit k rozpravě? Nechce. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Já vás svolám.

Takže budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor a také jako zpravodaj tohoto tisku, pan senátor Karel Kratochvíle.

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 31. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 22, vzít na vědomí, registrováno 62, kvórum 32, pro 53. Tento návrh byl schválen. Já děkuji jednak panu místopředsedovi, ale také i zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím.

A nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona o centrální evidenci účtů

Tisk č. 312

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 312. Návrh uvede pan ministr financí Andrej Babiš, kterého tady vítám. Takže vítejte, pane ministře...

Takže projednáváme senátní tisk č. 312. Pane ministře, já vám předávám slovo jako navrhovateli tohoto zákona. Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Takže dobrý den, děkuji za slovo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. S ohledem na rozvoj nových technologií bankovnictví v posledních desetiletích by se měly rozvíjet i nástroje, které používají státní orgány. Při současných možnostech provádět transakce online bez ohledu na hranice států zejména daňové orgány či orgány činné v trestním řízení potřebují rychle získat informace o bankovních účtech. To se ukazuje jako zásadní z pohledu aktuálních událostí, ať jsou to teroristické útoky, či aféry typu Panama Papers.

Proto už i EU v posledním návrhu na opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu z července letošního roku požaduje zavést ve všech členských státech automatizované, centralizované mechanismy, které umožní příslušným orgánům okamžitě zjistit, zda a kde má konkrétní fyzická nebo právnická osoba účet.

Návrh vychází ze zkušeností několika členských států, např. Francie, kde takový registr delší dobu funguje a přináší výsledky.

Ministerstvo financí dlouhodobě prosazuje zřízení takové evidence i v ČR. Poslední návrh připravený v úzké spolupráci s ČNB máte nyní před sebou.

Poslanecká sněmovna jej schválila s drobnými změnami velkou většinou hlasů. Doplnila jej o parlamentní kontrolu v novém § 11, s čímž jako předkladatelé nemáme žádný problém.

Návrh byl projednán ÚPV Senátu a VHZD. V obou získal výraznou podporu, vzhledem k uvedenému návrhu, aby Senát oba návrhy schválil ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou.

Jenom chci připomenout, že o tom projektu se mluví 10 let. V minulosti to bylo už na jednání pravicové vlády, ale ve finále to neprošlo, takže to není nic jiného než oprášení minulé iniciativy, která trvá už 10 let. Stejně jako kompetence celní správy.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 312/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení máte jako senátní tisk č. 312/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane předkládající, kolegyně, kolegové. VHZD se tímto návrhem zákona zabýval na své 30. schůzi konané dne 23. srpna 2016. Po úvodním slově zástupce navrhovatele, paní Aleny Schillerové, Ph.D., náměstkyně ministra financí ČR, a po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Leopolda Sulovského a prověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám si, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Jiří Burian? Vidím, že vstává, takže chce vystoupit. A má slovo pan senátor Burian, prosím.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Senátní tisk č. 312, návrh zákona o centrální evidenci účtů, byl projednán na 27. schůzi ÚPV Senátu PČR konané dne 17. srpna 2016, společně i s tiskem následujícím č. 313, což je návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o centrální evidenci účtů. Hlasování k návrhům obou tisků proběhlo pak zvlášť, samostatně.

K senátnímu tisku č. 312 přijal ÚPV usnesení č. 136, ve kterém v bodě 1 doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, v bodě 2 určuje zpravodajem výboru pro projednání tohoto návrhu na schůzi Senátu mne, v bodě 3 pověřuje předsedu výboru Senátu, Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otvírám obecnou rozpravu.

Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Hlásí, vidím paní senátorku Veroniku Vrecionovou jako první. Takže má slovo. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já navrhuji tento návrh zamítnout. Už asi delší dobu slyšíme kolem tohoto návrhu řadu argumentů pro a proti. Já si dovolím shrnout to, co mě k tomuto vede. Poslední asi tři roky zaznamenáváme takovou posedlost vytvářet neustále nějaké registry a evidence. Jednou je to pod zástěrkou boje s korupcí, podruhé s terorismem. Vytváříme tady takovým plíživě nenápadným způsobem, nevím, jak to nazvat jinak, než takového velkého bratra. Občané si toho zatím tak moc nevšímají, ale bojím se toho, že jednou může být pozdě.

Tady k tomuto centrálnímu registru bankovních účtů, já to také považuji za takový první krok k prolomení bankovního tajemství.

A myslím, že je jenom otázkou času, kdy někdo přijde na to, že vlastně nestačí evidovat jenom účty, ale že by bylo také dobré evidovat zůstatky na účtech a případně dispoziční práva. Tento registr je zcela zbytečný, protože již dnes mohou orgány činné v trestním řízení v případě potřeby obeslat banky. Vím, že uslyšíme stížnosti na to, že to trvá dlouho. To se jistě dá ošetřit i jiným jednodušším způsobem, jedním hromadným e-mailem obešlou všechny banky a mohou krátce dostat potřebné informace.

To jsou věci, které mě vedou k tomu, že bych byla velice ráda, kdybyste opravdu opatrně přistupovali k takovýmto návrhům a zvážili zamítnutí. Společně s evidencí tržeb a kontrolním hlášením si myslím, že tady opravdu dochází k tomu, o čem jsem již hovořila, že zde neustále dojde k tomu, že bude monitorován každý náš krok, každý náš výdaj, každý náš nákup. A moc vás tedy prosím o to zvážit můj návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jako další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Zdeňka Hamousová s právem přednosti jejího vystoupení. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Chtěla bych jenom zareagovat, protože jsme slyšeli návrh na zamítnutí, a také zazněly určité pocity nebo vnímání, někdy tedy i fakta v případě konkrétních výstupů registrů, atd. Bylo také řečeno, že si občané příliš zatím těchto velkých „bratrů" nevšímají. Myslím si, že si jich nevšímají proto, že je neobtěžují a proto, že veřejnost také vidí smysl v nástrojích. Myslím si, že se obecně shodneme na tom, že obecně existuje veřejný zájem na účinném odhalování a postihu závažné hospodářské a finanční kriminality. A aby byl tento obecný nástroj účinný, je potřeba, aby měl odpovídající oporu vyjádřenou v příslušných právních předpisech a zákonech. V tomto případě se nebojím zneužití dat údajů, protože evidenci vlastně povede Česká národní banka, která je jistě autoritou v oboru, využije se i její databáze, a ochrana je podle dosavadních zkušeností dostatečná. Kromě dalších důvodů, které si myslím, všichni víte, že EU zvažuje povinné zavedení právě proto, aby boj s terorismem a s hospodářskou kriminalitou byl rychlý a účinný. Již dnes orgány mají přístup k údajům, ale vyžádají si je plošně a odpověď nebo odezva je až i třicetidenní. Nám jde o rychlost, o účinnost a o efektivitu využití.

Prosím o podporu zákona, tak jak byl do Senátu postoupen z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A dalším, zatím posledním do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Ivo Valenta. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Vážený pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Máme zde dnes na stole další z řady zákonů postihující pomyslného velkého bratra. Ten je pod současnou vládou velmi při chuti a snaží se ke své expanzi zneužít historické atmosféry honu na nepoctivce a podvodníky, kterých ale není mezi našimi občany nějak zásadně odlišné procento, než v jiných demokratických zemích, stávají se záminkou k tomu, aby byli i ostatní a všichni ostatní slušní občané vystavěni drobnohledu státní kontroly a šmírování.

Jen pro rekapitulaci: Elektronická evidence tržeb, kontrolní hlášení DPH, registr smluv, registr přestupků, prolomení bankovního a daňového tajemství pro zpravodajské služby, rozšíření využití dat, které si mohou vyžádat od operátorů, registr pacientů, nové registry dlužníků, registr sportovců atd. To vše jsou nové instrumenty, kterými chce současná vláda shromažďovat velmi často citlivé informace o všech občanech. A o všech občanech v podnikatelských subjektech a jejich aktivitách a o kterých jsme zde za uplynulé dva roky jednali a bohužel je většinou, ne mým hlasem, podpořili. A dnes tu máme schválit další registr, který následně bude pro řadu státních institucí s denní aktualizací monitorovat tentokrát údaje o tom, kde mají jednotlivé fyzické a právnické osoby zřízené své bankovní účty.

Je mi dobře znám argument, který říká, že se zavedením centrálního registru účtů nezískají orgány činné v trestním řízení nebo finančně analytický útvar ministerstva financí přístup k žádným novým údajům, ke kterým by neměly přístup již dnes. Zcela zásadní problém ale spatřuji v tom, že se vznikem registru účtů budou tyto údaje soustřeďovat na jednom místě a budou tedy snáze zneužitelné a zobchodovatelné. A tento problém je pak rizikem obecným souvisejícím s jakoukoliv koncentrací osobních údajů do rukou státních institucí, které dle mého názoru v žádném případě nejen kvůli lidskému faktoru nelze považovat za zcela nepropustné a neprůstřelné. Vznik centrálního registru účtů je odůvodňován zejména tím, že současná praxe, kdy si příslušný státní orgán musí informace o vlastnictví účtů vyžádat od každého bankovního domu individuálně, je složitá a zdlouhavá. Děje se tak zejména u osob, které jsou podezřelé ze spáchání trestné činnosti. Zásadní rozdíl je ale přeci v tom, že registr bude shromažďovat data o všech, nikoliv tedy pouze o těch, u kterých je znalost vlastnictví účtů pro stát důvodná. To považuji za nepřijatelné a domnívám se, že to postrádá smysl. Stát si tímto krokem jen opět usnadňuje práci na úkor osobní svobody soukromí, aniž by se namáhal lámat si hlavu s tím, zda neexistuje přeci jen jiné šetrnější řešení. Proč zde např. namísto projednávání tohoto dalšího registru nejednáme o přísnějších pravidlech pro bankovní domy, tak aby byly orgánům činným v trestním řízení více nápomocny, aby se jejich spolupráce zrychlila a aby jejich nečinnost podléhala třeba nějakým příslušným sankcím. Proč neklademe větší důraz na to, aby lépe a efektivněji fungoval stávající systém, aby si všechny jeho součásti řádně povinně plnily své povinnosti. Činíme tak stejně jako u elektronické evidence tržeb, kde se vláda také rozhodla, že namísto důsledné kontroly raději uvalí nové povinnosti na podnikatele. Vždyť přeci i registrem účtů můžeme následně zjistit, že tento systém nebude fungovat, že bude obsahovat řadu chyb a nepravdivých údajů, neboť jak stojí v § 18 – správce registru za správnost evidovaných údajů neodpovídá a nekontroluje. Kdo tedy zaručí, že nebude následně docházet ke zbytečnému postihu a šikaně občanů, kteří nebudou mít možnost ověřit si, jaké údaje jsou o nich v registru vedeny. Namísto toho, aby si stát dal tu práci a snažil se zvýšit efektivitu svého aparátu, raději přichází s naprosto neadekvátním opatřením, které může poškodit řadu občanů. To je nehorázný přístup.

Co mě však ještě víc v souvislosti s projednávanou předlohou zaráží, je to, že původní idea autorů zákona o registru účtů byla ta, že by se v něm měly objevovat také informace o finančních produktech a denních zůstatcích. To je pro mě jasný a varovný signál, o co zde vlastně jde. Dnes jednáme o povinnosti denně aktualizovat informace o vlastnictví účtů, citlivých informací, a domnívám se ale, že to je pouze krok a), že chuť úřednického aparátu této vlády po citlivých informacích našich občanů je bezbřehá a že jim tedy nic nezabrání v tom, aby se příště při nějaké další novelizaci tohoto zákona neobjevil požadavek na to vědět, o jaké účty se jedná a jaké částky se tam nacházejí. To by byl ovšem, vážené kolegyně a vážení kolegové, naprostý vrchol, ta nejhrůznější fikce. A jen proto, že se takový nápad při přípravě tohoto návrhu zákona v hlavách jeho autorů zrodil, se domnívám, že je nezbytné ho zastavit již v zárodcích. Proto se přidávám k návrhu kolegyně na zamítnutí návrhu zákona o centrální evidenci účtů s apelem na zachování zdravého rozumu a prosím o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor František Bublan a má slovo. Prosím.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Naopak podporuji myšlenku na zřízení centrálního registru účtů už jenom z toho důvodu, že jsem podobnou myšlenku inicioval asi před deseti lety. Jsem rád, že jsem se toho dožil, kdy je to konečně projednáváno už i v horní komoře Parlamentu. Myšlenka je celkem jasná. Jednak se tím přiblížíme ostatním evropským státům, protože téměř všude to existuje. A navíc důvod je skutečně v tom, abychom pomáhali odhalit ať už nějaké finanční podvody, nějakou kriminální činnost, případně i podporu mezinárodního terorismu a jiné podobné trestné činy. Protože dosavadní praxe sice umožňuje orgánům činných v trestním řízení dostat se na účet nějaké fyzické nebo i právnické osobě, ale skutečně složitým způsobem, písemně musí to rozeslat asi na 30 finančních ústavů a potom čekat na odpověď.

Mezitím samozřejmě dochází k tomu, protože 30 nějakých finančních ústavů nemusí být vždycky spolehlivých a subjekt, o kterého se jedná tak už mezitím dostane informaci, že se o něho policie zajímá a že mu jde na účet. Takže si převede peníze někam jinam nebo si je vybere apod. Účinnost je potom velmi nízká a myšlenka, aby to bylo na jednom místě, aby to bylo rychlejší, aby to bylo lépe zabezpečeno, aby se zabránilo únikům informací, ta je namístě. Ta zcela určitě pomůže. A obava o to, že je to nějaký velký bratr, který na nás dohlíží a který nám bude kontrolovat naše účty – nevím, mám pocit, že žijeme v otevřené společnosti. Když má někdo velký majetek a má velké peníze, tak se za to nemusí stydět. To je jeho věc. Je to věc jeho úspěchu, jeho schopností, pokud jsou to poctivě vydělané peníze, tak jsou mu jenom ke cti. A navíc majetek tak, jak se vždycky odvoláváme na nějaké křesťanské hodnoty, ale v každém katechizmu najdete, že majetek není integrální součástí člověka. Peníze máme pouze k tomu, aby nám sloužily, aby sloužily případně i ostatním. Myslím si, že není pro poctivého člověka čeho se obávat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Jenom takovou glosu k probíhající diskusi. Musím říci, že jsem na slovo registr citlivá. Většina z vás, kteří tady sedíme nebo z nás, tak jsme si prožili dobu, kdy existovaly jisté registry. Všichni si pamatujeme, jak se nám v té době žilo. A já tu dobu zpět nechci. A proto plně podporuji návrh kolegyně Vrecionové na zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. K mému vystoupení mě de facto vyzval svými slovy pan kolega Bublan, protože já s ním v tomto, co říkám stoprocentně souhlasím. Je tam ale jedno ale. To je ideální, možná idealistické vidění světa. Všichni víme, že majetek nevnímají spoluobčané zřejmě tak, jak on to vidí. Proto mnozí politici uvádí, že mají na účtu 250 tisíc korun, přitom už slouží v této službě 15 let. Říkám si, jestli jsou to náhodou narkomani, alkoholici nebo co dělají s těmi penězi za desetiletý poslanecký plat mají na účtu 250 tisíc korun. Víme, proč to dělají. Dál se o tom nebudu šířit.

Spíše chci k panu ministrovi, který chce zřídit další útvar, jak o tom čteme na ministerstvu financí a na margo toho, že dneska máme potvrzeno, že v této republice nemůžeme věřit policii ani státnímu zastupitelství, protože my nevíme, komu z těch orgánů máme věřit, protože státní zastupitelství naprosto nepokrytě nám sdělilo před několika měsíci, že nevěří větší části policie a věří jenom některým částem policie a ty se budou oslovovat. A naopak policie zase nevěří státnímu zastupitelství. Tam je zakopaný problém toho, proč někteří z nás přemýšlí o tom, zda tento zákon, který je jinak stejně bohulibý, jak pan kolega Bublan řekl, bychom neměli mnozí problém vůbec podpořit, kdybychom se nebáli jeho zneužití složkami, které nedělají, co mají. A nepracují tak, jak mají. Tady je to otázka na pana ministra, protože se v této věci významně angažuje, jak vidíme. Zároveň je vidět, že chce tvořit vlastní systém vyšetřování, která s tímto velmi souvisí, protože nedovedu si představit celní daňový delikt v dnešní době – podotýkám v dnešní době, který by se odehrával jenom v cash. Vždycky to jde přes nějaké účty. To znamená ano, chápu to. Je potřeba tento centrální registr mít. A hlavně musíme mít zajištěno, že ho nikdo nezneužije.

Tady tato obava nebo ta poslední věta, kterou jsem vyslovil, vyzněla prázdně, kdybychom nebyli nabiti mnohými příklady, že se tady tak v této zemi neděje. Vzhledem k tomu, že pan ministr je součástí vlády, která to má zajistit, tak mám jen takovou skromnou otázku, jak tuto část vláda zajistí, abychom tuto centrální evidenci účtů mohli podpořit. To znamená, jak zajistit důvěru v orgány činné v trestním řízení, především státní zastupitelství a policii. Přímo to souvisí s centrální evidencí účtů. Díky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře. Řekl bych krátký příběh, který s tím souvisí. A dopředu říkám, že pan ministr s ním nemá nic společného. Byl jsem svědkem toho, kdy v rámci preventivního prošetřování jedna bezpečnostní složka státu si vyžádala všechny účty jednoho mého kolegy. Někdo z tehdejšího Kalouskova ministerstva to prodal Mladé frontě a Lidovým novinám. Znovu opakuji v dobách, kdy pan ministr ještě neměl s nimi nic společného. A byly to na první straně palcové titulky, že tomu a tomu, té a té přistálo na účtě 40 milionů. Rozebíralo se, jestli to byly úplatky nebo fondy EU. Byly to samozřejmě naprosto čisté peníze z dividend a z prodeje akcií. Prošetřila to protikorupční policie. Byla z toho nula. Ale obrovský skandál na prvních stranách novin. A to byl, prosím, jeden prověřovaný člověk, kterému byly zveřejněny účty. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil a má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Mně to připadá tak trošku jako někde v pohádce, nebo nevím, kde bych řekl. Dostanu za úkol, abych vyčistil chlév, ale nesmí to nikde zapáchat. Nebo něco reálnějšího. Mám nechat odbahnit rybník, ale přitom ho nesmím vypustit. Chceme po vládě, aby zajistila bezpečnost občanů, nějaké další jistoty, aby nás zbavila na jedné straně šmejdů, na druhé straně nebezpečí hrozby terorismu a přitom když jí máme dát nějaké nástroje, tak najednou jsme nějak útlocitní, že by se to mohlo někoho z nás dotknout?

Tak buď to chceme proti všem nešvarům rázně zakročit a bojovat a v tom případě musíme exekutivu vybavit nějakými pravomocemi anebo o tom tady budeme další dva měsíce nebo roky mluvit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A prozatím poslední do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem původně nechtěl vystupovat, protože ten návrh tak, jak byl tady předložen, tak byť já s ním nesouhlasím, tak byl zdůvodněn tak, že je tady zřejmě většina, která si myslí, že když vznikne ten registr, tak nám přinese více bezpečí, než v tom návrhu se skrývajícího nebezpečí. Ale poté, co vystoupil pan senátor Bublan a vlastně sdělil, že je přesvědčen, že poctivý člověk v podstatě by mohl o sobě zveřejnit cokoliv, kdekoliv a kdykoliv, tak musím reagovat. Protože tento předpoklad by mohl být pravdivý v případě, že by všichni lidé byli poctiví.

Ale kdyby všichni lidé byli poctiví, tak to by to stejně potom nebylo potřeba. Ale v okamžiku, kdy mezi námi žijí lidé nepoctiví, tak když ti poctiví o sobě cokoliv zveřejní a dají na vědomí, tak tím také dávají příležitost těm ostatním a můžou způsobit nebezpečí, které bude namířeno nejen proti nim, ale proti jejich rodinám a dalším věcem. Z těch důvodů také nejsou realizovány u rozumných rodin přímé přenosy z diskuzí v kuchyni a spoustu dalších věcí.

Takže já bych byl velmi rád, abychom si při všech těch příležitostech, kdy kvůli našemu bezpečí zavádíme např. další registry, uvědomili, že to není bez rizika že, pokud to budeme dělat způsobem, který nebude velmi uvážený, tak naopak tím té společnosti můžeme zásadním způsobem uškodit a můžeme její integritu zásadním způsobem narušit. To, o čem se tady dneska přeme, je, kde je ta hranice. Pan ministr a další si myslí, že tím, že se zavede registr účtů, ta hranice překročena není. My někteří si myslíme, že už překročena je. A je to závislé na tom, jak vnímáme důležitost svobody a ochrany soukromí jednotlivce. A je logické, že se v tom lišíme. Ale to, že se v tom lišíme, ještě neznamená, že někdo je větší a někdo menší zloděj. Nebo někdo je větší nebo menší bojovník proti korupci. To bych byl rád, abychom si při schvalování nebo neschvalování tohoto zákona uvědomili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Malý:  Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Samozřejmě tato právní norma pomůže policii a bezpečnostním složkám zajistit informace, které nezbytně potřebují, daleko rychleji než v současné době. Ale... A tady je to ale. Pokud bychom chtěli, aby tento zákon nějak výrazněji pomohl policii, pak řeknu kratičký příběh jednoho člověka, kterého jsme se snažili naučit pracovat.

Hledal tak dlouho práci, tak jsme mu samozřejmě pomáhali, až jsme mu ji našli. A jediné, co ho zajímalo, kam mu budou posílat peníze, protože jeho účet je obstavený, protože všude dluží. Takže on má přítelkyni, na kterou budete posílat tyto peníze. Takže ten systém je celkem jednoduchý. Tyto peníze půjdou na osoby, které jsou čisté, kde ty peníze budou probíhat jednodušeji, v malých dávkách, takže se nedopracujeme k té podstatě, kterou chceme. To kriminální prostředí už má tento systém dávno zmáknutý a bohužel je krok před námi. Kromě toho samozřejmě jdou posílat peníze i jiným způsobem. A máme i státy, které tyto registry nemají.

Takže znovu říkám, zákon je to užitečný, pro policii udělá kus práce časové, ale že by to všemu zabránilo, ne. Protože opravdu kriminální prostředí už má dávno vymyšlený způsob, jak to trošku obejít. Takže policie je krok za zločinci jako vždycky. Ale to není nic proti tomu, abychom to neschválili.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je paní senátorka Jitka Seitlová, ta má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane místopředsedo vlády, vážené dámy, vážení kolegové. Nechtěla jsem vystupovat také, ale v té debatě, která tady probíhá, ještě jednou jeden pohled.

My se bavíme o tom, že policie nemusí být ve všem důvěryhodná, může dojít k zneužití. Já jsem zrovna teď měla debaty s řadou takzvaných "ajťáků", kteří upozorňují na obrovská rizika registrů ne z hlediska naší země nebo policie, ale my shromažďujeme obrovské množství dat v jednom centrálním místě. A specialisté vám řeknou: „Žádný soubor nelze ochránit tak, aby se do něho hackeři nebo někdo jiný nedostal.“ A to riziko je tak obrovské, že souhlasím s panem senátorem Vystrčilem, že musíme velmi přísně zvažovat, kdy je to nezbytné, abychom takovéto registry pořizovali. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan senátor František Bublan.

Senátor František Bublan:  Já si jenom dovolím reakci na to, co říkal kolega Vystrčil. My tady nebudeme hlasovat o tom, že se otevřeme a budeme souhlasit, abychom měli zveřejněné naše účty nebo účty všech obyvatel naší republiky. Toto podléhá přísnému režimu. Každý takový vstup nebo žádost o informace o účtech, tak musí schválit soudce, případně státní zástupce, musí tam být odůvodněné podezření, že se ta osoba skutečně podílí na nějaké trestné činnosti. Také výše škody nebo peněz musí odpovídat trestnímu řádu. Takže pokud by se jednalo, já nevím, o deset tisíc, tak to soudce nepodepíše, protože to není věc, která stojí za to, aby toto tajemství bylo prolomeno.

Takže to není tak jednoduché. A nemusíme mluvit o tom, že teď budeme souhlasit s tím, že všechno bude otevřené, všechno bude zveřejněné. Je to skutečně velmi omezeno. A naopak to centrální umístění vítám, protože třeba u zpravodajských služeb, které mají stejné oprávnění, může být praxe zcela jiná. Zpravodajské služby mohou samozřejmě žádat o toto povolení o ten vstup, ale současně mohou mít takzvané osoby spolupracující. A někdy ta praxe je taková, že v bankách mají osoby spolupracující a ty jim ty informace dávají. A to si myslím, že je špatně. Tam ta kontrola není taková důsledná, tam může často docházet k nějakému zneužití. Pokud to bude na jednom místě, bude to řádně podloženo, soudcem povoleno, bude to písemně dokladováno, tak je to daleko průhlednější a také se to dá lépe zkontrolovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak to jsme měli posledního do obecné rozpravy. Já obecnou rozpravu končím a ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k rozpravě? Určitě chce, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Tak je to bohatá debata.

Já, když jsem nastoupil do té funkce, tak jsem o tom samozřejmě nic nevěděl, tak jsem se to snažil naučit a chodil jsem po světě. Na Slovensku jsem objevil Daňovou Kobru a kontrolní hlášení. K dnešnímu ránu máme vybráno 35 miliard daní meziročně navíc. A máme rekordní přebytky díky lepší práci finanční, celní i policie.

A potom tam byly věci, které tam někdo v minulosti zkoušel. A já, na rozdíl od těch lidí, věci dotahuji do konce. Takže se můžeme bavit o tom, kdo vlastně s tím přišel, s tou centrální evidencí účtů? Kdo to byl? No tak byl to pan ministr Janota v roce 2009. A všechny bezpečnostní složky to chtěly. A proč? Protože jde o čas. Průměrný věk karuselové firmy, která nás podvede ročně o 92 miliard, je 23 dní. Takže když se psala na banky ta informace o existenci účtů, vy stále mluvíte o obsahu, je to nesmysl, je to lež. Neříkejte to. Existence účtu.

Organizovaný zločin nám krade spotřební daň nebo DPH a my potřebujeme rychle vědět, kde má účty. A když se psalo na banky, tak to trvalo 30 – 45 dní. A když to byl nějaký privátní bankéř, tak ještě stačil pošeptat tomu klientovi: „Hele, zajímá se o tebe policie.“ Tak taky to zmizelo. Takže já bych vám jenom rád připomněl, že já jsem nic nevymyslel. Já jenom chci dotáhnout věci, které jsou důležité pro boj proti organizovanému zločinu.

Pro informaci z tisku roku 2011, informace: „Ministři Občanské demokracie zablokovali návrh na vytvoření národní evidence bankovních účtů na jednání vlády 10. srpna 2011.“ Premiér byl Nečas. „Na rozdíl od ODS ministři TOP 09 a Věcí veřejných jedno z dlouho chystaných protikorupčních opatření podpořili. Ministr Kalousek tehdy zdůraznil, že by přijetí tohoto návrhu ani o milimetr neoslabilo ochranu bankovního tajemství.“ Tolik citace z médií. 10. srpna 2011.

Takže, prosím vás, já si nic nevymýšlím. Já chci dotáhnout věci, které jsou důležité. Ve Francii to funguje 20 let atd. Takže to jsou věci známé. A znovu opakuji, jde o evidenci, která bude na České národní bance. My s tím nemáme vůbec nic společného. A budou to používat vlastně policisté, státní zástupce, zkrátka bezpečnostní složky. A neumím si představit, že by někdo říkal, že shromažďuje údaje. To není shromažďování, to je evidence, která existuje na padesáti místech. A bude existovat de facto propojením asi na jednom místě.

A pokud tady pan senátor říká, že se to dá obchodovat, tak, prosím vás, to nejsou fotbalové zápasy, které se obchodují. To určitě se neobchoduje. A neumím si představit, že by Česká národní banka něco obchodovala. A já tomu rozumím, že jste za tu historii politiky, v které jste dlouho, zažili toho Kalouska, který šel na FAÚ a zneužíval to. A popravil toho Vondru v ProMoPro 500 milionů. To si ještě pamatujeme, jak toho zneužíval pan ministr Kalousek. Já FAÚ nezneužívám. A FAÚ je podstatně silnější nástroj než centrální evidence účtů. A já jsem tam byl jednou v životě, a nikdy tam nepůjdu zase. A potom přišli poslanci a říkali, ten Babiš má to FAÚ, tak to je špatně. Tak přišli s návrhem parlamentní kontroly. Já jsem souhlasil, kontrolujte si. Protože jsou tam všichni, i opoziční poslanci. Teď přišlo FAÚ, že se chce odčlenit od Ministerstva financí. Nemám s tím problém, nechť se odčlení.

Takže, prosím vás, já zásadně odmítám, že tady někdo někoho chce sledovat nebo zneužívat. Tak to je absolutně nesmysl. Není to nic proti nikomu, jedná se o evidenci účtů, jenom o existenci, o tu rychlost. Ano, abyste to rychle věděli. Hlavně celníci, protože když podvádějí a vyčerpají ten vlak do 24 hodin a ty peníze jedou, tak ten stát, pokud musel psát bankám a čekat, tak přišel o velké peníze, o stovky milionů.

Takže já chápu, že jste nedůvěřiví, že máte nějaké zkušenosti, ale je nesmysl mluvit o zůstatcích na účtu, o existenci. A je to vždycky za povolení soudce, účasti státního zástupce, takže někdo se jenom zeptá, jestli nějaká firma, podle mě občanů se to vůbec ani netýká, má ten účet. A potom následuje rychle to, že pokud je to firma, která páchá trestnou činnost a okrádá nás o peníze, tak my chceme ty peníze zadržet pro státní rozpočet.

Takže já si myslím, že je to jenom věc, kterou tady dlouho někdo chce a já to dotáhl do konce. To je celkem moje pozitivní vlastnost. A stejně je to s celními kompetencemi.

Tak kdo přišel s kompetencí pro celníky? V listopadu 2007 to poprvé navrhl pan Kalousek. Já jsem to včera na tiskové konferenci ukazoval. Je to takový materiál, je to tam jasně napsané. A 2010 s tím přišel pan Janota. Ukazoval jsem referátník ministerstva. 2012 - přišel znovu pan Kalousek, který si to dal do toho jeho slavného „Džimu“. Takže někdo tady 9 let zkouší tuhle kompetenci, kterou mimochodem má drtivá většina států EU. Všichni kolem nás to mají. Všichni, to znamená Německo, Francie atd., nebudu tady o tom dlouho mluvit. Všichni to mají. My jsme poslední.

Protože jak funguje Daňová Kobra? Tu Daňovou Kobru jsem objevil 30. ledna 2014 na Slovensku. A Daňová Kobra je tým. To je tým a většinou daňové delikty, to prověřování odpracuje FAÚ, finanční správa, celní správa. A když už mají na stole třicet šanonů a má to přidělený státní zástupce, je jasné, že se jedná o trestný čin, tak jdou za policií. Teď ta policie, ten policajt to vidí poprvé a teď začne v těch třiceti šanonech listovat a obeznamovat se. V podstatě jde o to, že ten stejný státní zástupce to vlastně dozoruje. Takže tam jde o synergii a o to, že někteří policisté budou mít méně práce a že je to prospěšné. Když to má vojenská policie a většina celních správ v Evropě, tak proč bychom to nemohli mít?

A je to znovu projekt, který bude v roce 2019. Já už tam nebudu. Můžou být všichni v klidu. Takže ty nesmysly, že Babiš posiluje nějakou moc, tak fakt to tak není. A policie, kterou někdo rozprášil, vy dobře víte kdo, tak nechť je ta policie. Můžeme se zeptat, jak policie vyšetřovala daňové delikty. Viktoriagruppe, takový slavný případ, teď slavnostně asi budeme vítat tu naftu, o které nevím kdo rozhodl, že ji budeme skladovat v zahraničí. Neuvěřitelný příběh. Ano, takže tam je trestní oznámení z roku 2007. A nevyšetřilo se vůbec nic.

Takže my spolupracujeme s policií, funguje to. A tady není žádný Velký bratr. To, co my tady chceme, je už standardní. Někde jsou registrační pokladny 20 let, tady nejsou registrační pokladny, a v Rakousku od 1. ledna máte dokonce povinnost brát si účtenku. Takže já vás můžu ubezpečit, že to není Velký bratr, je to věc, která je dlouho potřebná pro orgány, které chrání naši ekonomiku, náš rozpočet a chrání také lidi před podvodníky. Takže z tohoto hlediska bych byl rád, kdybyste věřili, že to je skutečně dobrá věc, kterou někdo chtěl už dávno udělat a já jsem ji teď jenom dotáhl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, a ptám se, zda chce vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Burian? Nechce. A proto požádám zpravodaje garančního výboru, aby se nám vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Leopold Sulovský:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. V rozpravě vystoupili 4 senátorky a 8 senátorů, z toho někteří dvakrát. Zazněly tady pouze dva návrhy, a to je schválit a zamítnout, takže budeme hlasovat o těchto návrzích.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, takže já vás všechny svolám k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

A já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování číslo 23, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 42, proti 12. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. A budeme pokračovat dalším a to souvisejícím bodem k tomuto zákonu. A navazujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o centrální evidenci účtů

Tisk č. 313

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 313. Návrh uvede ministr financí Andrej Babiš. Pane ministře, máte slovo, prosím.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. V tisku 313 se řeší dílčí technické úpravy souvisejících zákonů nutné pro zřízení a fungování centrální evidence účtů. V navržené změně trestního řádu se na základě požadavků praxe řeší narovnání dosavadní formulační nepřesnosti v ustanovení, které s předkládanou věcí souvisí. Finanční šetření je nedílnou součástí každého přípravného řízení o trestném činu, u něhož lze předpokládat výnos. A následně umožnit jeho zajištění a odčerpání, ale slouží i pro úvahy soudu o druhu a formě trestu. Proto státní zástupce i s přípravným řízením zjišťuje majetkové poměry obviněného.

S dosavadními změnami příslušného ustanovení trestního řádu zde vznikla formulace, která neumožňuje zcela jednoznačný výklad. Použitím slov k posouzení poměru obviněného ovšem jednoznačně řadí tuto činnost do fáze přípravného řízení. Pokud by totiž tento postup měl nastat až v dalším stádiu, použil zákon označení obžalovaný. Nejvyšší státní zastupitelství proto navrhlo text § 8, odstavec 2 trestního řádu v rámci projednávání zákona o centrální evidenci účtů zpřesnit. Toto upřesnění jsme následně konzultovali s Ministerstvem spravedlnosti a s dalšími odborníky na trestní právo a shodli jsme se, že taková oprava textu je žádoucí a ústavně konformní, a proto ji v tomto návrhu předkládáme.

Návrh získal jednoznačnou podporu v Poslanecké sněmovně i v ústavně-právním výboru Senátu. Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu je navrhováno změnu trestního řádu vypustit. Což však považuji za chybu vzniklou pouhým nedostatečným pochopením obsahu návrhu. Vzhledem k uvedenému návrhu navrhuji, aby Senát tento návrh schválil, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 313/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 313/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Vidím tady pana senátora, z pravého křídla nám zmizel do levého. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Leopold Sulovský:  Dobrý den ještě jednou, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se touto problematikou zabýval na 30. schůzi dne 23. srpna 2016. A předkládaný senátní tisk má charakter doprovodného zákona k zákonu o centrální evidenci účtů. Navazuje v tomto směru na jeho obsah a cíl a promítá je do dalších právních předpisů.

Připomínku mám ale k problematické novelizaci trestního řádu. Navrhovatel zákona se pokouší o zcela bezprecedentní změny právní ústavy, § 8, odstavec 2. Dle dosavadního trestního řádu je v přípravném řízení umožněno provádět zjišťování údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství, pouze k řádnému objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nikoli ke zjišťování poměru obvinění. To je možné nyní pouze v řízení před soudem.

Navrhovaná novelizace dle důvodové zprávy toto mění tak, že údajně posílí právní základ k provádění finančních šetření a zejména možností zjišťování výnosů z trestné činnosti již v rámci přípravného řízení, což je nepřípustné. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po úvodním slovu zástupce navrhovatele paní Dr. Schillerové, Ph.D, náměstkyně ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě doporučuje Senátu parlamentu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Leopolda Sulovského a pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, aby vystoupil zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Burian. Vzhledem k tomu, že výbor přijal jiné usnesení. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, já jsem se v podstatě částečně o tom zmínil při projednávání respektive toho výsledku ústavně-právního výboru k tomu senátnímu tisku 312. Takže připomenu, že i k tomuto senátnímu tisku 313 přijal ústavně-právní výbor usnesení č. 137, které je fakticky ve stejném znění předchozího usnesení. Tedy připomenu, že v bodě 1 doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V bodě 2 určuje zpravodajem výboru pro projednávání tohoto návrhu ve schůzi Senátu mě. A v bodě 3 pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Nebudu se ptát pana ministra či garančního zpravodaje, když nemáme žádnou rozpravu. Já vás všechny svolám a budeme hlasovat o návrzích usnesení.

Byl jsem požádán, abych vás všechny odhlásil, protože se tady trošičku mění počty. Takže já vás odhlašuji. A můžeme se pomaličku všichni přihlásit. Tak já počkám chviličku, až si to tam naskládáte.

Takže máme tady dva návrhy. A ten první je, abychom tento návrh zákona schválili. Což je usnesení z výboru ústavně-právního. Já zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh schválit, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. A já samozřejmě zahajuji hlasování. Kdo je proti zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Takže usnesení – v hlasování č. 24 registrováno 52, kvorum 27, pro návrh 32, proti. Tento návrh byl schválen a já končím projednávání tohoto bodu.

Tak a pokračujeme dalším bodem z bloku pana ministra financí a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 314

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 314. Prosím opět pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Poslaneckou sněmovnou vám byl 28. července tohoto roku předložen k projednání vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o pojišťovnictví a další související zákony. Obsahově jde téměř výhradně o transpozici nové právní úpravy pojišťovnictví EU do našeho právního řádu, tzv. Solventnost II, jejímž cílem je další postup při sjednocení pravidel přístupu a provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti v rámci jednotného evropského trhu a výkonu dohledu nad touto činností.

Cílem je posílení finanční stability pojišťoven a zajišťoven, transparentnosti jejich činnosti a odpovědnosti dohledových orgánů za stabilitu pojistného trhu.

Významná část úpravy je současně obsažena v přímo použitelných předpisech EU.

S tím je spojena řada nových práv a povinností, jak regulovaných subjektů, tak i ČNB jako dohledového orgánu.

Zvýšené nároky na činnost pojišťoven a zajišťoven by měly vést k výrazně vyšší ochraně pojistníků a dalších osob oprávněných k plnění z pojištění a zajištění.

Evropská úprava jako celek měla být implementována k 1. lednu 2016. Bohužel vzhledem k rozdílnosti názorů na otázku regulace provizí v životním pojištění, a to jak účastníků pojistného trhu, tak i politické reprezentace, došlo v Poslanecké sněmovně k výraznému zpoždění dané implementace. Přitom regulace provizí v životním pojištění je pouze národní úpravou a s právem EU nesouvisí.

Návrh byl Poslaneckou sněmovnou projednáván opakovaně. Původně jako tisk 414, následně jako tisk 750, ve 3. čtení schválen dne 1. 7. 2016.

Ve VHZD Senátu byl návrh zákona projednán dne 23. srpna 2016 s tím, že i když tento výbor nepřijal žádné usnesení, byly vzneseny některé pozměňovací návrhy, ke kterým bych se rád stručně vyjádřil.

Paní senátorkou Veronikou Vrecionovou byl předložen pozměňovací návrh, který byl předložen v Poslanecké sněmovně, kterým měla být činnost pojišťoven rozšířena v zprostředkování pojištění a jiných finančních služeb jako činnost přímo vyplývající z pojišťovací činnosti.

Ministerstvo financí zásadně odmítá toto rozšíření, jehož hlavním účelem je snaha obejít ustanovení čl. 18 odst. 1 písm. a) směrnice EU, tzv. Solventnost II, která přímo zakazuje, aby pojišťovna vykonávala jiné než pojišťovací činnosti a činnosti z toho přímo vyplývající.

Návrh je v rozporu s právem EU v oblasti pojišťovnictví, na němž se ministerstvo financí shodlo jak s ČNB, tak i s úřadem vlády. Přitom návrh nijak neomezuje rozsah činnosti přímo vyplývající z povolené pojišťovací činnosti. Rozhodnutí o rozsahu činnosti jednotlivé pojišťovny ponechává v souladu s implementovanou směrnicí EU na individuálním posouzení dohledového orgánu, tedy ČNB.

Pan senátor Libor Michálek pak přednesl některé pozměňovací návrhy, které mají legislativně technický charakter.

Co se týká podmínek způsobilosti a důvěryhodnosti, je daná problematika předmětem prováděcího nařízení k této směrnici. Navrhovaná změna tak nemá žádný věcný význam.

U pozměňovacích návrhů týkajících se povinnosti zachovat mlčenlivost je třeba vzít v úvahu zákon o ČNB a kontrolní řád, kde je tato povinnost řešena. Neměla by být upravována duplicitně.

To platí o navrženém doplnění smíšené finančně holdingové osoby, která je upravena zákonem o finančních konglomerátech.

Nakonec i pozměňovacím návrhem požadované doplnění osob ve vedení do § 120 odst. 4 by bylo duplicitní, neboť i tyto osoby spadají do okruhu osob s klíčovou funkcí.

Proto vás chci, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, i s ohledem na zpoždění implementace dané právní úpravy EU a hrozbu citelných sankcí ze strany EU, požádat o podporu tohoto návrhu ve znění, ve kterém byl schválen Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 314/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, hezké odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že v tom úvodním slově vlastně zaznělo obsahově téměř vše k té předkládané normě, byly zde komentovány i některé ty pozměňující návrhy, já si dovolím shrnout usnesení, které máte před sebou.

Výbor hlasoval jak o návrhu schválit tuto normu, tak o jednotlivých pozměňovacích návrzích.

Pro návrh, doporučit, schválit předložený návrh z 12 přítomných hlasovalo pouze 6 senátorů. Usnesení tedy nebylo přijato ke schválení. Pro jednotlivé pozměňovací návrhy, které máte předloženy před sebou, tak co se týká těch legislativně technických záležitostí, tam opět bylo vždy 6 senátorů z 12 přítomných. Ten pozměňovací návrh, který tady byl zmiňován, kolegyně Veroniky Vrecionové, tam byli 3 senátoři pro, 9 senátorů proti. Takže tolik na úvod.

Já avizuji, že pokud bude podrobná rozprava, tak opětovně načtu ty legislativně technické pozměňovací návrhy, které vychází z našeho stanoviska legislativního odboru, které se úplně neztotožňují s tím, že ty skutečnosti, které se navrhují doplnit, by byly duplicitně řešeny v těch normách, které tady byly citovány.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tím pádem obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní kolegyněk, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Ještě jednou dobré odpoledne všem. Protože hospodářský výbor jako garanční nepřijal usnesení, máme pouze záznam z jednání, debata byla poměrně rozsáhlá podle záznamu. Argumentace vyvážená. Pan ministr ve svém úvodním slově předkladatele návrhu zákonu reagoval na zmíněné nebo avizované pozměňované návrhy, tak si dovoluji načíst návrh schválit ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. S právem přednosti se další do rozpravy hlásí pan předseda Senátu, Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já tedy k těm jednotlivým zákonům, které jsou tu předkládány, nevystupuji, protože vím, že proběhla už podrobná rozprava zejména ve výborech, ale také, že jsou to všechno většinou záležitosti, které se dlouhodobě připravovaly.

Chci jenom říci, že tady z řad klubu ČSSD vystupuje malé množství senátorek a senátorů, protože vesměs jsou to všechno návrhy, které byly dohodnuty v rámci vládní koalice. Jsou to věci, které ČSSD dlouhodobě měla v programu, současné složení koalice nám umožňuje řadu těch věcí prosadit a také tak činíme. Chápu, že současné strany, které jsou v opozici, s některými návrhy mají problémy. Je to asi v rozporu s jejich přístupy. Ale důležitý bude efekt. Ukáže se po čase, jestli to prospělo ČR, její ekonomice. Já jsem přesvědčen, že ano. Zejména jsem přesvědčen, že řada těch zákonů narovná vztahy, zamezí neoprávněnému obohacování, vytvoření rovnější podmínky a zamezí korupčnímu jednání.

Co se týká tohoto zákona o pojišťovnictví, vím, že jsou neustálé dohady. Samozřejmě máme určité informace od různých skupin, které mají své zájmy. Ale myslím si, že to, co tady dnes máme předloženo, je kompromis, ke kterému se došlo v Poslanecké sněmovně, po poměrně dlouhé rozpravě, že bychom to měli přijmout, protože se domnívám, že i v případě jiného názoru bychom byli přehlasováni. Ale já to neříkám proto, že bych měl nějaký jiný názor. Já tento návrh podporuji, při vědomí, že jsem slyšel obě dvě pomyslné strany toho sporu, ale myslím si, že toto je přijatelný kompromis.

Znovu opakuji, prakticky všechny ty zákony, které jsou tu předkládány, jsou koaličně dojednané návrhy. Považuji je za návrhy, které jdou správným směrem. Rozumím, že jsou na to jiné názory, ale o tom je ta politika, že nakonec většina, možná mírná většina rozhodne – a budoucí období potvrdí, zdali to jsou rozhodnutí správná. Já jsem přesvědčen, že ano, a proto taky pro ty návrhy bez nějaké velké diskuse, aspoň z mé strany, hlasuji.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy, zatím jako poslední, je přihlášena paní senátorka Veronika Vrecionová. A už není poslední. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji, pane předsedající ještě jednou, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já nejsem součástí vládní koalice ani těchto dohod a vím, že ministerstvo financí, pan ministr už to říkal s mým pozměňovacím návrhem, který teď tady avizuji, že bych v případě podrobné rozpravy předložila, tak přesto si ho dovolím teď tady zdůvodnit. Vy máte před sebou ten pozměňovací návrh, vč. důvodové zprávy. Ono je to poměrně složité. Já si dovolím jenom upozornit na dva podstatné odstavečky.

Pan ministr se vlastně odvolával na to, že je třeba vyhovět evropské směrnici. Nicméně v mnoha zemích EU se legislativci s textem směrnice vyrovnali tak, že omezili předmět podnikání pojišťoven, avšak v rámci činností vyplývajících z pojišťovacích činností umožnili v různém rozsahu distribuci dalších finančních služeb, které pojišťovny tradičně poskytovaly. Tady bych chtěla právě říci, že tímto pozměňovacím návrhem bychom nic nového neumožnili, pouze bychom zachovali ten stávající stav. Povolení k provozování těchto činností bylo již historicky ospravedlněno důvody provázanosti distribučních kanálů, existencí kombinovaných produktů s pojistnými a finančními elementy.

Přijetím tohoto pozměňovacího návrhu by došlo bez zatížení pojišťoven dodatečným rizikem jiného podnikání k zachování rovnosti subjektů dnes distribuujících finanční služby. Bude jen svobodnou volbou klienta, kde se rozhodne realizovat své komplexní finanční potřeby.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další v pořadí je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Miloš Vystrčil. Má slovo pan senátor.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já navážu trošku na paní kolegyni Vrecionovou, ale spíš nějakými otázkami na pana ministra.

Já tedy osobně sám jsem toho názoru, že není většinou pro klienta příliš výhodné, aby se pojistil a zároveň uzavřel nějaké investiční spoření, které ta pojišťovna nabízí.

Je pravdou to, že to každý může při uzavírání toho pojištění svobodně posoudit, seznámit se s těmi podmínkami a pak je buď přijmout, nebo nikoli.

Nyní je tady návrh, aby pojišťovny, čistokrevné pojišťovny nemohly nabízet to investiční spoření, s tím, že je tady řečeno, že směrnice EU to nepovoluje, resp. že to z hlediska evropského práva nebo doporučení evropské směrnice není možné.

Můj první dotaz, který tedy je na pana ministra, je, jak je tedy možné, že v některých jiných evropských zemích to ty pojišťovny dělat mohou, tyto produkty investičního spoření nabízet mohou.

Druhý dotaz je, jestli pan ministr považuje za správné, že banky, jejichž primárním cílem je nabízet různé typy spoření, mohou nabízet podle mých informací pojišťovací služby. To znamená, jak to, že tady připouštíme tu asymetrii, zatímco pojišťovny nemůžou nabízet investiční spoření, tak banky mohou nabízet pojištění. Jak je to možné, že toto takhle připouštíme, a tím vlastně jeden typ institucí znerovnoprávňujeme s tím druhým typem institucí.

A potom je tady třetí dotaz. Pokud jsem to dobře pochopil, pokud je pojišťovna zároveň bankou, a takové pojišťovny taky máme, tak ten problém nebude mít, bude moci nabízet jak pojištění, tak bankovní služby. Nemělo by to být tak, že by se měla ta instituce rozdělit? Protože jak to potom vlastně z hlediska té možnosti uplatnit se na trhu bude dopadat? Budeme tím všechny pojišťovny nutit, aby se zároveň staly bankami? Nebo také aby začaly nabízet bankovní služby? Takže to je můj třetí dotaz. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Já jenom velmi krátce. Ten tisk 314, který máme před sebou, je skutečně téměř přesnou implementací příslušné směrnice k Solventnosti II. Takže jak tady vlastně zaznělo, že to znění je předmětem koaliční dohody, víc je to o tom, že skutečně tady implementujeme ty příslušné články, a pouze při jejich implementaci místy došlo k některým nepřesnostem. Ty avizované pozměňovací návrhy legislativně technického charakteru, které právě máte před sebou, tak se snaží, aby skutečně důsledně ta dikce odpovídala tomu, co v té příslušné směrnici je uvedeno.

Jedinou kontroverzí je z hlediska věcného právě ta diskuse o těch souvisejících činnostech pojišťoven. Tak jak ten tisk máte před sebou, tak skutečně je to opět přesná dikce příslušné směrnice. Pravdou je nicméně ta skutečnost, kterou už tady naznačil kolega vystrčil, že při implementaci tohoto konkrétního článku různé státy postupují různým způsobem. A ty související činnosti mají různě široce definované.

Faktem je také ta skutečnost, že pokud my zvolíme tu cestu velmi úzkého výkladu, tak nastane ta regulační arbitráž, a to v tom smyslu, že banky budou moci dělat některé činnosti, které prostě nebudou moci poskytovat pojišťovny, byť prostě při tom širším výkladu i ty činnosti lze za související s pojištěním označit.

Takže zkusme opravdu tu diskusi rozdělit na to, co je čistě věčného, a to je jak široký má být okruh těch souvisejících činností, a to, kde opravdu se pouze nepovedlo přesně překlopit to, co ta směrnice požaduje, a to jsou ty legislativou odkontrolované pozměňovací návrhy.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu končím. A byly tady dotazy na pana ministra, takže, pane ministře, chcete se vyjádřit k rozpravě? Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Od počátku samozřejmě s tím zákonem byl problém, protože vlastně na implementaci evropské směrnice jsme nalepili další věci, které tam neměly co hledat. Takže proto to tak dlouho trvalo.

K tomu dotazu – v jiných zemích, proč je to dovoleno, my si myslíme, že to není dovoleno, že ty země budou mít s tím problémy, v rámci toho, že jim hrozí infringement. My jsme tu úpravu vzali z evropské směrnice. Takže já skutečně ty informace nemám, co má pan senátor. My jsme postupovali striktně podle té evropské směrnice.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Poprosím pana garančního zpravodaje, aby se nám vyjádřil k rozpravě.

Senátor Libor Michálek:  Takže děkuji do třetice. V rozpravě vystoupilo 5 senátorek a senátorů, padl návrh na schválení zákona v předloženém znění. O tomto návrhu by mělo být hlasováno jako první, pokud by neprošel, tak přijdou na řadu příslušné pozměňovací návrhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Hlásí se ještě pan senátor Miloš Vystrčil s technickou. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já jenom faktická poznámka. Já jsem položil tři dotazy, pan ministr odpověděl na jeden dotaz. Neodpověděl, co říká tomu, že banky můžou a pojišťovny nemůžou. A co říká tomu, že budou banky a zároveň pojišťovny, které můžou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak, pane ministře, chcete ještě se doplnit k dotazům? Prosím.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Já na to v této chvíli neumím odpovědět, já nemám takové informace, že by mohly. Já pokud vím, tak tohle podnikání je striktně odděleno. Pokud to nějak funguje, tak je to asi v rozporu s tím, co má být.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji za doplnění odpovědí. A pokračujeme v tom našem dalším programu. To znamená, tak jak říká pan garanční zpravodaj, budeme hlasovat o schválení této materie. Já vás všechny svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro přijetí zákona je 30.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 25, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 45, proti 2. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu.

A pokračujeme dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 315

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 315. Opět prosím pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Předkládaný návrh novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí je kompromisním výsledkem dlouhých debat, které se k problematice regulace některých finančních vztahů pojišťovnictví vedou již několikátý rok.

Cílem navrhované předlohy je řešení současných problémů spojených s předčasným ukončováním smluv o životním pojištění.

Jedná se především o nízkou hodnotu odkupného pro klienty v prvních letech trvání pojištění – investičního nebo kapitálového životního pojištění. Ta vyplývá ze způsobu, jakým pojišťovny nyní na klientech uplatňují náklady související se sjednáváním smlouvy.

Tento mechanismus, předplacený náklad, tak přispívá i k častému přepojišťování a tedy k celkovému zdražování produktů životního pojištění pro klienty.

Přepojišťování je přitom, jak se dlouhodobě ukazuje, systémovým problémem, vznikajícím jak při zprostředkování pojištění, tak i při jeho přímém prodeji na pobočkách pojišťoven.

Předmětem nové úpravy je tak pravidlo o povinném rozložení pořizovacích nákladů pojišťovny na sjednání životního pojištění do určitého minimálního počtu let, tak, aby při předčasném ukončení smlouvy mohla být na odkupném klientovi vyplacena vyšší částka, než je tomu v současnosti.

V tomto případě se úprava vztahuje logicky pouze na ta životní pojištění, která dle pojistné smlouvy zakládají právo na výplatu odkupného.

Vedle ochrany spotřebitele je součástí návrhu zákona také úprava finančních vztahů mezi pojišťovnami a pojišťovacími zprostředkovateli, týkající se způsobu výplat zprostředkovatelských provizí.

Návrh zákona připouští dvě možnosti odměňování pojišťovacích zprostředkovatelů, průběžné a zálohové. Průběžnou odměnu pojišťovna zprostředkovateli vyplatí rovnoměrně, po celou dobu trvání pojištění. Při zálohovém způsobu výplaty může zprostředkovatel získat čas budoucí provize předem, dojde-li však v prvních 5 letech trvání pojištění z jakéhokoli důvodu k jeho předčasnému ukončení, musí pojišťovně poměrnou část provize následně vrátit.

Tato úprava se má dle návrhu zákona uplatnit na zprostředkování veškerých životních pojištění, to znamená jak rezervotvorných, tak i rizikových.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákon VHZD. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 315/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo výboru.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Zastupuji Jana Velebu, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením hospodářského výboru k tomuto zákonu, který jsme projednávali včera.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele, JUDr. Juroškové, náměstkyně ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Jana Veleby a po rozpravě výbor

I. nepřijal žádné usnesení, když pro návrh, doporučit, schválit předložený návrh zákona z 11 přítomných hlasovalo 5 senátorů pro, nikdo proti a 6 senátorů se zdrželo, pro pozměňovací návrhy senátora Libora Michálka z 11 přítomných hlasovali 2 senátoři pro, nikdo proti a 9 senátorů se zdrželo, pro pozměňovací návrhy senátora Petra Bratského z 11 přítomných hlasovalo 5 senátorů pro, nikdo proti a 6 senátorů se zdrželo,

II. určil zpravodajem výboru pro jednání na dnešní schůzi Senátu senátora Jana Velebu, kterého zastupuji,

III. pověřil předsedu výboru, mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat? Vidím takovéto přihlášení. Tak nevidím, už nevidím, protože tam byl přihlášen pan senátor Hajda. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tak jak jsem vás seznámil s usnesením, ti, kteří hlasovali na včerejším zasedání pro, byli jednoznačně zástupci ČSSD a ANO, a proto za náš klub navrhuji schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Zdeňka Hamousová s právem přednosti vystoupení. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji za slovo. Už tady zazněl návrh, který jsem chtěla také udělat, protože prostřednictvím předkladatele návrhu zákona jsme slyšeli, že je to proklientsky a prospotřebitelsky orientovaný návrh zákona. Takže opakovaně již tedy podávám návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a prosím vás o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane kolego.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tento návrh zákona měl být proklientsky zaměřený a prospotřebitelsky orientovaný. Je to zcela jiná norma, než která tady byla projednávána v tom tisku 314, protože ta opravdu řeší výlučně kapitálovou přiměřenost pojišťoven.

Tady se mělo jednat o ochranu spotřebitelů, a to právě v tom smyslu, aby se předešlo těm jednáním, která tady byla popsána. To znamená, klient třeba po dvou, po třech letech zažádá o výplatu odkupného a zjistí, že třeba 150, 180 procent ročního placeného pojistného bylo vynaloženo na odměnu pojistnému zprostředkovateli, a tedy nemá ani polovinu toho, co si myslel, že se mu bude načítat v té tzv. investiční složce.

Tento návrh vlastně rozkládá možnost odčítání provizí do lhůty 5 let. To by se dalo označit jako pozitivní krok správným směrem, ovšem tento návrh žádným způsobem nelimituje vlastně tu odměnu, tu provizi, která může být vyplacena.

Jestliže jsme doposud byli svědky toho, že odměny, provize činily 150 %, 180 %, můžeme se klidně dočkat u těchto 200 % nebo 220 %, a v tu chvíli klient může pět let v investičním životním pojištění se domnívat, že se spoří a fakticky ne třetina, jako dnes, ale třeba opět polovina naspořené částky může jít na tzv. pořizovací náklady na smlouvy, odměny zprostředkovatelů apod. Proto o tom byla včera diskuse na výboru a navrhovalo se, když není vůle ze strany předkladatele limitovat výši odměn, provizí nebo pořizovacích nákladů, pojďme aspoň cestou informační povinnosti, aby klient byl seznámen před uzavřením smlouvy s tím, že provize dosáhne určité výše. Jestli i za těchto skutečností se pak rozhodne k podpisu smlouvy, už je samozřejmě otázka. Ale chceme-li skutečně něco udělat pro spotřebitele, pro klienty, dejme jim možnost, ať mají přístup k informacím o odměnách a o pořizovacích nákladech, které si mohou pak při odkupu strhávat pojišťovny.

Ale návrh je nedokonalý i v řadě dalších oblastí. Tam, kde se právě hovoří o odkupném, pořizovací náklady na smlouvy sice musejí být rozkládány do pěti let, ale nic nebrání tomu, aby pojišťovny měly řekněme poplatek za zrušení pojistné smlouvy a ten také není nijak limitován, takže tam míra ochrany se vůbec v tomto směru nezvyšuje.

A poslední věc, která tady byla diskutována, jestli regulovat jak rizikovou složku, tak rezervotvornou složku, tento návrh opět představuje reguratorní arbitráž, protože v části, která se týká pojišťoven, se hovoří o odčítání pořizovacích nákladů od odkupného, které se ovšem týká pouze těch pojištění, kde je rezervotvorná složka, zatímco v prvním případě ohledně pojistných zprostředkovatelů regulace dopadá pochopitelně i na složku rizikovou. Proto vlastně byl diskutován i tento pozměňovací návrh.

Prosím o to, aby v tomto znění, které je sice kompromisní a které nevadí ani pojistným zprostředkovatelům, ani pojišťovnám, protože každá z těchto skupin si z toho stejně je schopna dál stahovat to, co potřebuje, tak zkusme, prosím, udělat krok vstříc klientům a aspoň o některé pozměňovací návrhy se pokusit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Dobré odpoledne všem. Kolegyně a kolegové, pane ministře. Docela dlouho jsme očekávali, aby se upravily vztahy jak mezi zprostředkovateli a pojišťovnami, ale především vůči zákazníkům. Pojistné vzniká kvůli tomu, že občan si chce sjednat své pojistné a jenom on má právo se rozhodnout, kdy toto pojistné z nějakých důvodů potřebuje nutně uzavřít, ukončit. Lhůta pěti let je samozřejmě dána i s ohledem na to, že pojišťovny zase potřebují mít nějakou právní jistotu, když se někdo u nich pojišťuje, aby alespoň po určitou dobu měly z toho efekt, který očekávají, protože jinak s tím mají spojené určité své náklady.

Kdyby návrh ministerstva financí byl prospotřebitelský, pro občana, nevznikla by tady vůbec žádná diskuse a všichni bychom ho podpořili. On ale upravuje pouze vztahy mezi zprostředkovateli a pojišťovnami. Zákazníka, toho, kdo se pojišťuje, občana se tento vztah prakticky netýká. A z obecné roviny maximální ochrany spotřebitele tedy nelze dovodit požadavek na cenovou regulaci ve vztahu mezi dvěma profesionálními podnikatelskými subjekty.

Proto avizuji svůj pozměňovací návrh, který doplní návrh pana kolegy Michálka nebo stojí vedle něj, řeší nebo snaží se řešit zrovna možná tu samou věc trošku jinak, který omezuje oblast pořizovacích nákladů pojišťoven, které jsou uplatňovány vůči vkladům zákazníků v rezervotvorném pojištění a mají tak primární a zásadní vliv na velikost vyplacení odkupného. Klíčová je právě regulace pořizovacích nákladů jako nejobjemnější položky, která odkupné v prvních letech snižuje.

Můj pozměňovací návrh v tomto kontextu koresponduje např. se situací v Německu. V německé legislativě, která se koncentruje právě na oblast nákladů a nikoliv na jejich dílčí položky, jimiž jsou např. i získatelské provize. Náklady pojišťoven totiž tvoří dominantní část poplatků, které jim v rezervotvorné složce hradí. Jsou to náklady spojené s činností zprostředkovatelů, naopak jsou marginální proti tomu, je to asi 13 %, zatímco 87 % jsou náklady pojišťoven. I z tohoto důvodu by úprava měla sledovat primární regulaci vztahů mezi pojišťovnou a spotřebitelem, nikoliv mezi pojišťovnou a zprostředkovatelem.

Můj pozměňovací návrh se pak dotýká ještě i navrhovaného § 21f odst. 1, kdy se navrhuje vypustit jeho poslední věta. Toto ustanovení totiž přináší znejistění ohledně otázky, v jakých případech vzniká právo na odkupné, což by mohlo vést až k absurdnímu závěru, že tomu tak má být u všech druhů pojištění, nebude-li to výslovně ve smlouvě vyloučeno. Jde rovněž o nepřímou novelu občanského zákoníku, přičemž takový postup je z pohledu základních principů normotvorby jen obtížně akceptovatelný.

Za sebe říkám. Jestli naše pozměňovací návrhy nebudou přijaty, doplatí na to zákazník, občan. Budou-li přijaty, bude dobře. Když nebudou přijaty, pevně věřím, že ministerstvo financí se tímto problémem začne zabývat, že si to vezme do svého nějakého legislativního normotvorného balíčku a bude na občana pamatovat v budoucím čase. Kolegové, ale pevně věřím, že přesto, jak už bylo avizováno, senátoři a poslanci vládní koalice by měli nějak postupovat, aby slíbené zákony „odsejpaly" tak, jak vláda potřebuje, že někteří z vás si uvědomí, že ochrana spotřebitelů, našich občanů je důležitá a že možná podle toho ještě upravíte svůj názor na hlasování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Celou řadu toho, co jsem tady chtěl říct, řekli mí předřečníci a já bych se jenom opakoval. Řeknu jenom to, že jsem o tomto návrhu zákona dost dlouho diskutoval s jeho původním zpravodajem kolegou Velebou. Informoval mě o tom, že poté, kdy rozeslal svoji zpravodajskou zprávu, se dostal k informacím, pro které v původním návrhu usnesení byl jeho návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. A využívám této informace a návrh na zamítnutí zákona podávám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. A zatím jako poslední v pořadí v pomocné rozpravě je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, musím říct, že za mne mnohé řekl pan senátor Bratský a pan senátor Michálek. Nevím, jak za vámi, ale za mnou přišlo několik občanů České republiky, kteří se mi svěřovali s tragickými zkušenostmi s pojistkami, zejména s životními pojistkami. A bylo to opravdu velmi smutné poslouchání, když ti lidé si platí vlastně celá desetiletí nějaké peníze a pak nedostanou nic. A teď, proto, že případně změnili pojistku, protože jim někdo přišel říct: my vám jenom chceme udělat dobře. A nikdo je neinformoval, že v okamžiku, když něco změní, že už zase běží nové poplatky, takže ve výsledku to pak takto dopadá.

Víte, já si tady kladu otázku, jak by tato věc dopadla u soudu, když si vezmeme, že tady je uzavírána pojistná smlouva a nikdo neřekne, jaké jsou náklady pro klienta, který smlouvu uzavírá, vezměte si, že soudy teď rozhodovaly právě ve věci půjček. A tam soud řekl, že klient má právo přesně znát, kolik ho to bude stát ve výsledku, uzavření půjčky. Proč to neplatí u pojistek? Proč to neplatí u pojistek? A proč občan skutečně není přímo ve smlouvě upozorněn na to, že každá změna ho bude stát tolik a tolik. Pak si zatraceně dobře rozmyslí, jestli nějakou změnu udělá nebo neudělá, jestli nakonec nedožije s původní pojistkou.

Toto je veliká nemravnost. A říkám, že mám signály o tom, že se tato věc k soudu sune. Zatím už něco řešil pojišťovácký arbitr, atd. Jak jsem byla informována, proběhlo to také novinami, že tady byli doslova „žraloci", kteří to měli jaksi kalendářně ošetřeno, že jim dobíhala už provize, tak naběhli znovu, říkali, mám novou lepší smlouvu a znovu jim běžela provize. Někteří jsou snad už i trestně za toto stíháni, ale jak to dopadne, to bůh suď.

V každém případě tento model byl totiž v Holandsku, a pravda je, že tam, když se skočilo na tento model a řeklo se, že takhle to nelze, že mnohé pojišťovny opravdu krachly a všechny tratily, protože používaly tento model. A my jsme tento model skutečně přijali právě z Holandska. Vždyť první pojišťovna, která tady byla, nevím, jak už se jmenovala, ING. A teď to teprve pozvolna reparujeme. Ale tento zákon skutečně nic nenapravuje. Nenapravuje. A nenapravuje ho ani zákon, který jsme před chvílí schválili. Myslím si, že z toho jednou bude veliký průšvih a že se pojišťovny možná otřesou v základech, až jim začnou nařizovat, že musejí vracet. Proto alespoň do budoucna bychom měli být obezřetní. A proto já budu rozhodně podporovat pozměňovací návrhy, udělat aspoň něco. Je to málo, měla by tam být informační povinnost mnohem širší, ale aspoň takhle. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A zatím se nikdo nepřihlásil do obecné rozpravy, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana ministra, jestli chce reagovat na rozpravu? Nechce reagovat, dobře. Poprosím pana garančního zpravodaje, zda by nám shrnul proběhlou obecnou rozpravu.

Senátor Jan Hajda:  Děkuji za slovo. Pokud se týká obecné rozpravy, vystoupilo 6 senátorů a senátorů. Zazněl návrh schválit i zamítnout. Zazněly pozměňovací návrhy, takže bychom měli asi jít do podrobné rozpravy.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Dovolím si svolat všechny senátorky a senátory do sálu k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 26 registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 35, proti 7. Tento návrh byl schválen a končím projednávání tohoto bodu a my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, a tímto bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku

Tisk č. 316

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 316. Návrh uvede ministr financí pan Andrej Babiš, kterého nyní žádám, aby nás s tímto návrhem seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku. Cílem návrhu zákona je upravit stávající mechanismy daňového práva tak, aby bylo možné odhalit nepřiznané nebo zatajené příjmy poplatníků daně z příjmů a následně je zdanit.

Návrh zákona obsahuje novelu zákona o dani z příjmů a trestního zákoníku. Návrh zákona umožní správci daně vyzvat poplatníka daně z příjmů k prokázání příjmů, pokud existují významné rozdíly, zákon stanoví hranici alespoň 7 mil. Kč, mezi nárůstem mění poplatníka, jeho spotřebou nebo jiným vydáním na příjmy stvrzenými v daňovém přiznání. Poplatník je povinen prokázat, že majetek byl financován z příjmů, které byly řádně zdaněny nebo zdanění nepodléhají. Pokud poplatník důkazní břemeno neunese, bude mu daň stanovena podle pomůcek. Takto určený základ daně bude zdaněn standardní sazbou daně z příjmů ve výši 15 % nebo 19 % v závislosti na typu poplatníka a poplatník bude zároveň povinen uhradit penále ve zvýšené výši 50 % nebo 100 % stanovené daně v závislosti na poskytnuté součinnosti.

Předložený návrh současně umožní správci daně po naplnění zákonem stanovených podmínek poplatníka vyzvat k podání prohlášení o majetku s cílem zjistit podrobné informace o stavu jeho jmění. Nejde tedy o plošnou povinnost podávat pravidelně majetkové přiznání. V případě, že poplatník poruší povinnost učinit pravdivé prohlášení o majetku, vystavuje se hrozbě trestního stíhání pro trestný čin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku. V návaznosti na to se navrhuje zvýšení horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody za tento trestný čin z jednoho roku na tři roky.

V důsledku pozměňovacího návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou došlo ke změně účinnosti návrhu zákona, a to z původně předpokládaného 1. ledna 2016 na první den druhého kalendářního měsíce následující po měsíci vyhlášení.

Zároveň vás prosím o schválení návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 316/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Senátní tisk projednal také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 316/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Horník, ale toho zastoupí pan senátor Zbyněk Linhart. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 316/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Ještě jednou dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr tento jednoduchý zákon přednesl velmi jasně. Proto mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením hospodářského výboru:

Po úvodním slově zástupce navrhovatele JUDr. Aleny Schillerové, Ph.D., po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě

výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

II. určuje mě zpravodajem výboru pro jednání na dnešní schůzi Senátu;

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan Miroslav Nenutil. Přeje si vystoupit, jak vidím. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jak už jste slyšeli, ústavně-právní výbor nepřijal usnesení, protože v alternativě schválit ve znění postoupeném PS – z 8 senátorů byli pouze 4 pro, 2 proti a 2 se zdrželi. A v alternativě zamítnout byl jeden pro, 3 proti a 4 se zdrželi. Tolik suchý komentář. K bližšímu vyjasnění vystoupím případně v obecné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Taktéž se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Zbyněk Linhart. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal návrh zákona pod senátním tiskem 316, po zpravodajské zprávě kolegy Jana Horníka na svém 27. zasedání 17. srpna 2016. Drobné připomínky byly k technicko-legislativním záležitostem, avšak probíhala poměrně rozsáhlá diskuse k dalším několika okruhům. Například způsobu stanovení limitu 7 milionů korun, možnosti zneužití pravomoci ze strany státního úředníka či reálné uplatňování nástrojů, které jsou uváděny v zákoně a řada dalších věcí.

Předpokládám, že řada z nich tady i zazní při následující diskusi. Výbor na závěr nepřijal žádné usnesení, když při hlasování o schválení hlasovalo 5 pro, 3 se zdrželi a 2 byli proti. Při hlasování o zamítnutí hlasovalo 2 pro, 5 proti a 3 se zdrželi. Takže od nás není žádné doporučení. Tolik základní informace a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo. (Omylem byla puštěna znělka.)

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně, kolegové... Děkuji pane místopředsedo za uvedení znělkou (smích). Vážené kolegyně, vážení kolegové, shrnul bych debatu, která byla na hospodářském výboru. Myslím si, že tak, jak jsem viděl zápisy, že byla na všech výborech stejná. Vyjádřil bych se k tomu následovně.

Za prvé: Vláda plní programové prohlášení, kde se zavázala, že podnikne nezbytné kroky v oblasti prokazování původu nabytého majetku. Chtěl bych zdůraznit, že otázka nabytého majetku, jeho prokazování má dvě části.

Za prvé je to daňová část, kterou schvalujeme dneska, projednáváme. A dále je to trestně právní, která je momentálně v připomínkovém řízení ve sněmovně. Správce daně má právo vyzvat poplatníka, aby prokázal nabytý majetek příjmy, a že příjmy zdanil. Opět tak, jak u jiných zákonů se občas vyskytují emoce. Řekl bych k tomu tolik. I včera zástupci ministerstva financí potvrdili, že objem šedé ekonomiky činí v našem státě 160 mld. korun. Z oboru, kde pracuji například vinařství, jsou minimálně 3 miliardy úniku z DPH. A položme si všichni otázku, kam peníze jdou? Co se za ně realizuje? K tomu se ještě vyjádřím.

Rozhodující úkol v tomto směru mají finanční úřady. A nyní mi dovolte kritiku minulé pravicové vlády. Na trojkových obcích se rušili, převáděli se i pouze do jednoho místa pracovníci finančních úřadů a tím jsme, pokud se týká tady tohoto zákona, ztratili největší kvalifikaci, protože pracovník finančního úřadu, který má na starosti určitý daňový subjekt, do kterého chodí, kontroluje. Pokud je vyřazen z této funkce, tak máme z rukou tu nejlepší kontrolu, co se v tom podniku děje, co se realizuje. To je pokud se týká tohoto a další podle mě negativní jev byl zrušení finanční policie. S tímto souvisí i věci, které padly na výborech, že se tady rozmůže v podmínkách českého státu udavačství. Chtěl bych říci, že ten, kdo by chtěl na někoho poukázat, tak musí mít perfektní údaje o tom, co daňový poplatník odvádí, jaké přiznává příjmy. Podle mého názoru toto může mít pouze pracovník finančního úřadu. Toto jsou tajné dokumenty. Někteří z vás mohou namítat, že je to všechno chráněno apod. Že i v našich podmínkách se dostanou z policie tajné dokumenty apod. Tady si myslím, že je určitá jedna kontrolní výhoda, že každý pracovník finančního úřadu má na starosti určité podniky. A pokud někde uniknou údaje, tak se ví, který pracovník to má na starosti.

Pokud se mi na zákonu něco nelíbí, tak je to, že v podstatě neřešíme otázku prevence. Až otázku postihu. Podle mě by měl být zaveden systém, pokud daňový subjekt, u kterého je podezření, jde do mnohamilionové stavby a podobně a neodvádí například finanční prostředky, by měl prokázat kde na to a jakou činností vzal. Připomněl bych všem kolegům a kolegyním pro nás, co žijeme na vesnici. V současném období je velice složitá situace, poněvadž je boom ukládání finančních prostředků do nákupu půdy. Jsem toho názoru, že ne všichni, bych řekl, házím do jednoho pytle jako podvodníky. Dostávám, i všichni ti majitelé půdy na Mikulovsku dennodenně dopisy, kde jednak, pokud je to od právnických osob a podobně, které podnikají seriozně, že přijedou, udělají smlouvu, peníze vám přivezou na účet. Ale existuje skupina, která vám napíše nebo vlastníkům půdy, že přijedou druhý den, nabízí 200 tisíc na hektar, a pokud vlastník má 9 hektarů, tak přijedou s milionem osm set, že mu to vyplatí na ruku apod. Zajímalo by mě, jak je toto možné, když je možný převod v hotovosti pouze 270 tisíc a peníze jsou asi někde schované doma ve štrozoku apod. Myslím si, že tuto činnost je potřeba potírat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, krátce podruhé a věřím, že naposled. Říkal jsem, že mírně osvětlím situaci v ústavně-právním výboru při hlasování. Největším tématem debat bylo o plošnosti tohoto zákona. Ano, tento zákon platí na všechny poplatníky, ale v žádném případě neznamená, že všichni poplatníci budou muset prokazovat původ svých věcí, svých příjmů. Dalším tématem tam pak bylo možnost, co už tady zmiňoval pan senátor Hajda, jakýchsi náznaků z vnějšku finančnímu úřadu, že třeba jak je možné, že Nenutil má v rodině tři auta, prověřte ho. Pokud já podávám své daňové přiznání a pokud by neodpovídaly příjmy mojí rodiny naší majetkové situaci, pak tedy nikoliv nějaký třetí subjekt odněkud zvenku, ale správce daně mě vyzve, abych prokázal svůj původ.

Takže nějaké udavačství, což už tu bylo také zmíněno, nepřichází v úvahu. Jsem rád, že vláda nakonec zvolila variantu přiznání původu majetku, která se tady diskutovala zhruba už před dvěma roky.

A od nás by měl vzejít signál, že pracovníci finančních úřadů si svou práci dělají dobře. Je zapotřebí jim v tomto věřit. A jsem i přesvědčen v tom, že kdyby nějaký jedinec podlehl nátlaku nějaké třetí osoby, pak by asi dlouho na svém místě nezůstal, pokud by to bylo neoprávněné.

Já tedy prosím také o podporu přijetí tohoto zákona. Zcela určitě se tady objeví argumenty, které už tu zazněly dopoledne, že by hranice pro přiznání, ať už majetku a nebo příjmu, mohla být vyšší, nebo nižší. Zcela určitě se tu objeví argumenty, že to není dokonalé, ale v podstatě všechno, co je nové, nemůže být hned dokonalé. Položme tedy odsouhlasením tohoto návrhu zákona základ pro transparentnost, přehlednost při prokazování původu majetku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Ano, děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, já musím jedním slovem říct, že mě tento zákon víc než zklamal. Já v tom boji samozřejmě kvituji, že stávající vláda má v programovém prohlášení boj proti korupci. A předpokládal jsem, že právě majetková přiznání budou tím základním úhelným kamenem celé téhle záležitosti. Jenomže ono se to zatím sváží do různých jiných zákonů s pochybným významem, notabene které můžou přinést i celou řadu velkých problémů, jako je třeba registr smluv atd.

Představoval jsem si, že zákon o přiznání majetku bude takový, že pokud u občana dojde k nějakému významnému navýšení majetku, tak nějakou jednoduchou formou o tom bude informovat finanční úřad a ten ho porovná s tím, jaké jsou jejich příjmy. A pokud je to v pořádku, tak se samozřejmě nic dít nebude a nebude žádný problém. On si to samozřejmě do jisté míry finanční úřad už může ovlivnit, nebo ověřit teď, ale jenom do jisté míry.

To, jak zní nakonec tady tenhle zákon, že vlastně finanční úřad může konat až v okamžiku, kdy zjistí rozdíl mezi prokázanými příjmy, které tedy on prokáže, a nabytým majetkem ve výši 7 milionů korun, považuji za naprosto neuvěřitelné. Protože jestli ten rozdíl je 7 milionů korun, tak to je pro většinu obyvatelstva naprosto nepředstavitelná částka. A znovu zdůrazňuji, že to není nabytí majetku 7 milionů korun, ale je to rozdíl mezi příjmy, které ten člověk má, a 7 miliony, na které finanční úřad nemá žádný doklad, jak se k těm penězům dostal.

Mě by tedy zajímalo, jak jste na tuhle částku přišel? Protože když si vezmu třeba plat senátora, tak i plat senátora i částka milion korun, která by měla být rozdílem mezi reálnými příjmy a dejme tomu tím, že něco je větší než ty reálné příjmy, tak se mi zdá být poměrně vysoká. Já fakt musím říct, že tenhle zákon je sice takový, že můžeme udělat čárku, že jsme přijali zákon o prokazování původu majetku, ale ve skutečnosti to nic nepřinese.

Když jsem na výboru kladl otázku, co bude činit finanční úřad v okamžiku, kdy ten rozdíl bude méně jak 7 milionů, nebo jakým způsobem řešit tu situaci, kterou tady dokolečka opakujeme, že mnozí daňoví delikventi převádějí majetky na různé příslušníky atd., tak na to mi nebylo příliš uspokojivě odpovězeno. Bylo mi řečeno, že pokud to bude méně jak 7 milionů, tak bude finanční úřad sice konat, ale nebude mít takové prostředky, jako má prostřednictvím tohoto zákona. Tak to je přinejmenším poněkud směšná odpověď.

Já také souhlasím s kolegou Hajdou, že kdysi v minulosti se udělala dvě opatření, která si neseme s sebou pořád. To první je omezení počtu a funkcí jednotlivých finančních úřadů. A bohužel musím konstatovat, je to samozřejmě záležitost ministerstva, kde vy jste nebyl, ale nicméně vy v tom pokračujete. Protože v poslední době došlo k dalším změnám, které přes odpor Senátu tady nakonec prošly, nebo aspoň u nás na výboru, kdy sice nebyly zrušeny finanční úřady, ale podle systému, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, tak v tomto případě se vlk nažral, ale koza nezůstala celá.

Protože ty finanční úřady, které nakonec byly a nebyly zrušeny, aby nenadávali představitelé Senátu a obcí atd., tak vlastně nemají žádné pravomoci a jsou to jenom administrativně vykonávaná místa, kam donesete nějaký formulář, oni vám ho zkontrolují a pošlou ho výš. A to samé se týká samozřejmě finanční policie, která byla nějakým způsobem nahrazena tedy finanční Kobrou. Já sám jako finanční ředitel musím říct, že s finanční policií jsem měl jenom ty nejlepší zkušenosti. A jen na našem ministerstvu se prostřednictvím lidí, kteří byli specializováni právě na bankovní operace, se podařilo zabránit úniku finančních prostředků v desítkách milionů korun. Bohužel to je pryč, tak teď to nějak nahrazujeme. Ale nicméně přesun pracovníků finančních úřadů z obcí měl jeden konkrétní dopad, o kterém vy zase říkáte, že budete řešit, ale jsem zvědavý jak, když v těch místech finanční úřady nejsou. Protože v okamžiku, kdy tam ty finanční úřady byly a ony viděli v zásadě občanům a podnikatelům, nebo podnikavcům, protože normálních podnikatelů se to netýkalo, viděly takzvaně do kuchyně. A v okamžiku, kdy si ten podnikatel koupil například nepřiměřené auto, tak tam měl v tu ránu pracovníka finančního úřadu, který se ho ptal, kde na to sebral?

Jenomže tehdy se proti tomu bránili podnikavci tím způsobem, že se masově přehlašovali do Prahy, kde je nekontroloval nikdo. Určitě s tím máte všichni zkušenosti, protože je to záležitost zcela masová v celé republice. Vy teď tvrdíte, že proti tomu budete bojovat. A budete proti tomu bojovat tedy tak, že oni v Praze nebudou zůstávat, ale v okamžiku, kdy místní finanční úřady byly zrušeny nebo mají pravomoci, jaké mají, tak upřímně řečeno nevím, jak to chcete řešit.

Já tenhle zákon vůbec nepovažuji za zákon o prokazování původu majetku, protože znovu říkám, to, že rozdíl mezi řádnými příjmy a jeho majetkem, který tedy finanční úřad nemůže doložit, je 7 milionů. To považuji za úplně šílené číslo. A pevně doufám, že v budoucnosti se tady s touhle situací něco udělám, protože tohle je neudržitelný stav. Původně jsem měl sice návrh, že tady přednesu pozměňovací návrh, ale bylo mi teď nepřítomným kolegou ministrem Dienstbierem řečeno, že to je jeden krůček, který vede k dokonalosti a že bych ten krůček neměl hatit. Tak já ho tedy hatit nebudu, ale myslím si o tom zákonu své. A doufám, že mi vysvětlíte aspoň ty dotazy, které jsem vám dal.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, tak já udělám ten návrh za pana senátora Martínka. Já navrhuji zamítnout ten návrh zákona. A sice navrhuji to z těchto důvodů. Ta aplikace bude na lidi selektivní. A bude velmi selektivní. A nemá pravdu pan senátor Hajda, při vší úctě, že když někdo bude udávat, že bude muset mít dobré údaje. Známe – a je to naše bohužel tradice, bretschneiderovská – někde někdo něco uslyší u piva, někdo se někde přiopije a něco řekne, někdo to uslyší a už se píše udání, které se ani nepodepíše. Bude anonymní, ale úřad se s ním bude zabývat. A už jsme doma. To je jenom jeden typ. Ale to jsou spíš primitivní případy. Ti lidé, kteří doopravdy budou přemýšlet nad tím, jak ten majetek ulít, ti to nebudou schovávat ani do toho strožoku, o kterém tady byla řeč. A mimochodem, to je nic proti ničemu, i čisté peníze mohou být schovány ve strožoku.

Ale ti to budou ulívat do zlata, ti to budou ulívat do umění atd., které se dá uschovat kdekoliv. A tak dál. A to nebude nikomu zvenčí vlastně známo, že ten člověk třeba koupí Picassa, nebo koupí, já nevím, Renoira, nebo co já vím. Takže zase, to bude jenom náhoda, že se na někoho takového přijde.

Ta aplikace, znovu opakuji, bude selektivní. Selektivní. Což je ale něco, co je v právním státu naprosto nemožné, aby zákon dopadal selektivně, ještě na základě takovýchhle prapodivných mechanismů a nebo na základě libovůle státní správy, která si vytipuje lidi a řekne: „Tak ten má nějak moc peněz, tak se tam půjdeme podívat.“ Tak to je něco, co v právním státu skutečně fungovat nesmí a nemůže. A pokud jde o požadavek, který ten právní stát nedokáže zajistit, že bude prosazován padni komu padni, ale všem, tak nesmí ani takový prostředek přijímat.

Já jsem kdysi četla jedno rozhodnutí německého ústavního soudu, které rušilo tuším daň z dividend. Už si tím ale nejsem úplně jistá. O nějakou takovouhle daň šlo. A proč ji rušilo? Protože ten soudce Kirchhoff, slavné jméno, říká: „Daňová povinnost u nás je založena na přiznání té osoby.“ To je u nás totéž. Přiznám, co jsem vydělala, to je mi zdaněno. „Je založena na přiznání.“ Tady ovšem my nemáme možnost zkontrolovat, jestli skutečně všichni, kdo ty dividendy vzali, je také přiznali. A přiznávají je jenom někteří, kteří jsou opravdu poctiví. A ti, co je nepřiznají, tak my nemáme jak se dozvědět, že je dostali a nezdanili. A to je v právním státu představa nemožná. Protože buď musíme měřit všem stejně, a nebo to nechat.

Tak tohle je můj přístup, který mě vede k tomu, že jsem učinila ten návrh, který jsem učinila. A trvám na něm. Vím, že nebude úspěšný, to už je mi dopředu jasné, ale přesto jsem to říct musela. Protože takovéto znekulturňování toho našeho prostředí, zejména v tom aspektu právního státu, já opravdu trpět a nebudu. A musím se k němu vyjádřit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já budu jen velmi stručný. A teď reaguji na paní kolegyni Wagnerovou, která říkala, že to učiní za pana senátora Martínka a že dá návrh na zamítnutí.

Musím za něj říct, že on nechtěl zamítnout ten návrh, on by chtěl snížit tu částku těch 7 milionů Kč. Protože pro něj a pro nás ostatní je to neuvěřitelná věc. Jestliže je rozdíl tak obrovský, tak říkat to, že když bude rozdíl jen 5 milionů korun, tak úřad nezačne konat? A nebude mu to vadit, že tam je rozdíl? A to je to, co on tím chtěl říct.

Čili my podpoříme ten návrh zákona jako první krok, ale pevně věříme, že budou následovat kroky další. A že finanční úřady... A já jsem žil v přesvědčení, že i dnes, když mají nějaké podezření, že je tam nějaký příjem, který není legální, takže konají. A já bych nechtěl zlegalizovat příjmy do 7 milionů korun. A myslím si, že nikdo z nás. Pro naprostou většinu lidí to jsou nepředstavitelné částky, o kterých my tady jednáme. A má to tedy znamenat, že když někdo si ukradl jenom 6 milionů korun, že se na něj vykašleme? A že až když bude 7 milionů korun, tak pojme úřad podezření a bude jednat?

To je to, co chtěl pan kolega říct. On nechtěl zamítnout ten návrh. On chce, aby finanční úřad měl větší pravomoci, ale zdá se mu, že částka měla být mnohem nižší. Ba jakýkoli rozdíl by měl být prošetřován. Takže já jsem jen na jeho obranu chtěl takto vysvětlit, že my budeme hlasovat pro ten návrh zákona, ale myslíme si, že částka 7 milionů korun je zbytečně vysoká. Že ten název zákona vůbec neodpovídá realitě. Prokazování původu majetku. Nám to spíše na výboru připadalo, že je to zákon, který legalizuje nezdaněné příjmy do 7 milionů korun.

Takže tolik jsem chtěl říct. Budu hlasovat pro návrh zákona s tou výhradou, která tady padla. Možná, že směřujeme všichni k jednomu cíli, ale různými prostředky. Děkuji za pozornost.

No, možná hovořím naposledy, chtěl jsem říct ještě jednu věc. Kolega Malý se tady dnes v podstatě rozloučil. A někteří z nás kolegů senátorů, kterým končí období a už nebudou kandidovat, a někteří budou kandidovat, ale netuší, jestli budou zvoleni, a pravděpodobně další plénum bude až po volbách nebo po uplynutí mandátu. Já bych chtěl teď za sebe všem těm, se kterými se tady už potom nesetkáme, moc poděkovat za výbornou spolupráci tady za ty uplynulé roky. Myslím si, že tady v Senátu máme perfektní atmosféru. Že tady, když někdo hovoří u pultíku, tak až na výjimky se tady nehovoří, neruší se a bez výjimek se tady nikdy neurážíme. A to si myslím, že je věc, kterou si chraňme i do budoucna. A ti kolegové, kteří tady budou končit, tak se o ni také zapřičinili a já jim za to děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor František Bublan.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane místopředsedo, za udělení slova. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já bych si k tomu dovolil také několik málo slov. Samozřejmě mám problém s těmi 7 miliony, také se mi to zdá příliš velká částka. Ale možná větší problém – a to je otázka na pana ministra - je v tom, z čeho bude ten správce daně, v tom případě finanční úřad, vycházet, z jakých informací? Když tedy vyloučíme a budeme nějak marginalizovat nějaká udání, tak na základě čeho finanční úřad začne ten subjekt šetřit.

Já uvedu příklad z Francie – a pan ministr, jako milovník financí, to určitě bude vědět. Tam mají zákon, který se týká především osob, které pracují ve státní správě, mají nějakou možnost rozhodovat o finančních prostředcích. Týká se to samozřejmě ústavních činitelů, ministrů apod. A podle toho zákona tito lidé mají za povinnost, nebo musí podepsat souhlas s tím, aby správce daně měl přístup na jejich bankovní konta, na registr cenných papírů, do katastru nemovitostí, registr vozidel. A dokonce do pojišťoven. Protože, jak říkala paní senátorka Wagnerová, když si někdo koupí Picassa, tak si ho asi pojistí na určitou částku. Pokud tedy nebude riskovat, že mu to někdo ukradne a nebude mít z toho nic.

Takže do všech těchto databází je automaticky přístup. A zase, nedělá to nějaký úředník finančního úřadu, dělá to stroj, dělá to počítač. Ti lidé jsou tam zkrátka zavedeni, jsou napojeni na tyto jednotlivé instituce a na jednu stranu se skládají jejich příjmy a na druhé straně jsou jejich výdaje z těchto registrů. A potom ten počítač jenom zkrátka cinkne a řekne tady je nějaká nesrovnalost a potom nastupuje finanční úřad. A ten se potom ptá, jakým způsobem ten člověk ten majetek nabyl, zda tam nedošlo k nějakému praní špinavých peněz nebo k nějaké nelegální činnosti.

Takže to je pro mě základní, na základě čeho bude finanční úřad vlastně postupovat a zjišťovat tyhle nesrovnalosti mezi příjmy a výdaji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji. Dobrý den, paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já bych ve shodě souhlasil se vším, co tady řekl pan Hajda. A když jsem si ten zákon četl, tak si říkám proboha, my zlegalizujeme, že do 7 milionů je to malá domů a do té doby se nebudeme bavit. Dobře, některé věci se mi vysvětlily, ale jako základní problém tady považuji úplně něco jiného. O tom, že odcházejí firmy, které jsou u nás, jsou na Moravě, do Prahy. Že v Praze v paneláku na Praze 2 jsou na zvoncích schránky, že tam je X firem, že v Praze bude kontrola jednou za 160 let u té firmy, to jsem tady říkal já v Senátu, říkali to tady kolegové. To všichni víme.

Pane ministře, my totiž jako senátoři jedeme každý sám za sebe a posloucháme lidi. Totiž, kdybyste nás poslouchal, když tady mluvíme a říkáme vám, a netelefonoval u toho a sledoval, co tady mluvíme, tak byste věděl, co máte dělat. To je základní problém, který tady je. Protože tyto věci já jsem čekal, že když tady padnou, že se budou řešit. Ty se prostě tady neřeší. Neřeší se to, že vám utíkají peníze, protože ty firmy odešly někam, kde není kontrola. Ta kontrola v Praze je minimální. Vždyť to je skutečnost.

A vy místo toho – teď mluvím já, pane ministře – místo toho, abyste poslouchal naše podněty z regionů, tak si tady děláte věci – on se vám to každý bojí říct, já vám to řeknu na rovinu. Prostě neposloucháte, máte svoje přesvědčení, svůj názor, já vám ho neberu, ale tento zákon považuji za jeden špatný z vaší kuchyně. V podstatě bych řekl, že přes 50 procent je špatných. A prosím, když jste tady a senátoři vám říkají, co se děje z jednoho konce republiky, co se děje na druhém konci republiky, berte si z toho věci a z toho se snažte připravit a vybírejte daně. Takhle mi to v podstatě připadá, když sleduji, co se děje u nás, tak finanční úřady, Ministerstvo financí začíná stagnovat, zamrzat, nebo tuhnout. A to je velké nebezpečí.

Říkám to tady, pane ministře, že vnímám já od nás, že Ministerstvo financí a celé orgány zatuhávají. To znamená, chtělo by některé věci rozhýbat a pak můžeme přijít s takovým zákonem, kterým je přiznání majetku. Ano, je správný, ale 7 milionů, nezlobte se, co ty lidi si o nás řeknou. Vždyť nikdo z nás na ně v podstatě nedosáhne. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já budu mít čtyři takové dotazy.

Ten první zní – jestliže dneska finanční úřady mají podle daňového řádu možnost prokazovat ten rozdíl mezi příjmy a výší majetku, tak kolik takových případů v roce 2015 řešily? Tím, že by doměřily daň nebo nějaký správní úkon v této věci činily. Jestli není dneska chyba v legislativě, jestliže jim dneska daňový řád umožňuje efektivní postup, tak otázka zní, jestli dneska mají finanční úřady metodiku a jestli v rámci té metodiky neřeší ty věci, když je to do 7 milionů korun, protože to je zřejmě zanedbatelná částka?

Třetí dotaz je, jestli je chyba v legislativě, která dneska v daňovém řádu ten postup neumožňuje, tak které konkrétní ustanovení toho daňového řádu je problematické?

A logicky čtvrtá otázka. Které ustanovení tohoto předloženého tisku 316 napravuje ten nedostatek daňového řádu?

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte opět slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ještě jednou děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře.

Tak já nevím, jestli dnes opravdu finanční úřady mohou prověřovat rozdíly mezi majetkem a příjmem. To já bych skoro pochybovala. To může prověřovat samozřejmě policie jako daňové delikty, jako trestný čin daňový. Ale že by to mohl dělat daňový úřad? Ale nejsem expert, možná, že tady někdo expert je, tak mě poučí, že to možné je. Je to jenom můj nedostatek, že to nevím. Ale skoro tady o tom bych pochybovala. Ale jinak teď k panu senátoru Víchovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající. A koneckonců i k panu senátoru Martínkovi. Tady vůbec nešlo o tu výši. Já vím, že pan senátor Martínek by to chtěl snižovat, ale on řekl, že pan senátor Veleba chtěl navrhnout zamítnutí. Proto jsem hovořila tak, jak jsem hovořila, že on tady byl jako jeho alter ego. Ale to je vedlejší.

Tady totiž nejde o tu výši. Tady nejde o tu výši, ta je samozřejmě do nebe volající – 7 milionů, až když někdo, s odpuštěním, nakrade, tak teprve pak na něj půjdou financové? Tak to je směšné samozřejmě. Ale tady jde o ten způsob. O ten způsob, jak se k tomu dostat, rozumíte? Tady nejde o tu výši, ale o ten způsob. A ten způsob dosud byl skrze policii, která když zjišťovala trestnou činnost, tak ji začala vyšetřovat a předávala ji potom dál a dál. Tady ovšem se zavádí tahle zkratka přes finanční úřady. Dokonce se tam zavádí to 50% – 100% penále, a víme, že ze setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu, že tedy takovéto penále je třeba považovat za sankci. Víme, že nelze trestat za jeden delikt dvakrát, to znamená, že vlastně se tím vyblokovává potom s největší pravděpodobností možnost trestní sankce. Teď to bude posuzovat tuším velký senát nejvyššího soudu a v nejbližších dnech na to dostaneme odpověď. Ale ten Nejvyšší správní soud v tomhle hovoří úplně jasně.

Takže já si vůbec nemyslím, že je to zase až tak šikovný nástroj. Já vím, že ty peníze jsou velmi citelné, když někomu seberou. Možná, že někdo by radši obětoval několik let života, než aby přišel o mnoho milionů. I tací jsou. I tací jsou, ale myslím si, že všeobecné povědomí přece jen je takové, že tenhle trestně-právní postih je cosi, co je pádnějšího atd. A tímto zákonem se případně vyblokuje. Tak to je jenom další aspekt, který je třeba si uvědomit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se domnívám, že vím, jak je to podle platné a současné právní úpravy. Když kdokoliv z vás bude mít na účtu 30 milionů, nebo 100, nebo 300, nebo bude mít zámek, nebo něco jiného, tak mu v tuto chvíli musí policie dokázat, že spáchal trestný čin a nějakou trestnou činností ty peníze získal. Pokud mu to nedokáží, tak zkrátka se nic nestane. Některé státy, protože já se přiznám, že tento zákon jsem celkem vítal a možná cesta k němu byla dlouhá, a možná, že tam jsou i ty aspekty, které tady teď byly řečeny, že tam může být nějaká kolize právě, že trestat nemůžeme dvakrát apod. Nicméně některé státy k tomu přistupovaly tak, zvláště ty státy, kde byla změna toho systému stejně jako u nás, že snad – ale neberte mě za slovo, já jsem to jenom četl taky v článku, že doměřovali sto procent. Zkrátka, ty jsi vydělal za svůj život prokazatelně tolik, tvůj majetek je takový a této výše – samozřejmě druhá věc je, co to je, za kolik to nakupoval, délka doby toho majetku. To znamená, on majetek získal v roce 1995, a dneska má úplně jinou hodnotu než předtím. Určitě to bylo těžké, ale ten rozdíl zkrátka, to byla ta sankce nebo ta daň.

Dneska si myslím, že tímto zákonem, právě proto, že nikoho nemůžeme za nic postihnout – a já osobně naopak si myslím, že ta finanční sankce je daleko lepší než jakákoli sankce trestně právního postihu, je zkrátka taková, že tento rozdíl – a teď jde o to, odkdy to bude? Odkdy to bude platit? Komu a jak ty majetky budeme počítat?

Ta diskuse tady ještě bude. Bude tedy ten zákon retroaktivní, nebo platí až od této chvíle? Já samozřejmě vím, že nesmí být, to znamená, vlastně ta naděje, která byla vyvolána už tou diskusí u lidí, že tady někdo v privatizaci nakradl tolik a tolik a samozřejmě nechal ty fabriky padnout, nevyrábí se v nich, nic se tam neděje, to jsou ti gangsteři, které kritizujeme my, zcela jistě. Ne snad ty, kteří k tomu přišli kdovíjak. Nicméně dnes se starají o tisíc lidí, mají spoustu starostí. Tam asi nikdo z nás nijak by jim nezáviděl. Ale právě tito, kteří, a ještě navíc ty areály drží a týrají ty obce a města tím, že je to území nikoho, jenom nějakým způsobem překupují akcie pořád, tak na tyto lidi to stejně nedopadne. Tyto my nechytíme, to je zkrátka pryč.

Jde teď jenom o to, že od chvíle, kdy tento zákon bude nejenom schválen, ale nabude účinnosti a bude vydán ve sbírce a tak dále, tak od té chvíle je tam rozdíl těch 7 milionů.

Já bych se ptal na závěr tohoto spíše vysvětlení pro vás ostatní, pana ministra, že mně se ten rozdíl zdá taky dost velký tedy jako. Proč tam byl? Protože to je otázka. Já jsem nečetl diskusi ve sněmovních výborech. Ani tu diskusi na plénu. Jenom se ptám pana ministra, jak se k tomu došlo, k tomuto číslu, protože tento rozptyl se mi zdá dost velký.

Možná je ta odpověď právě v tom, že řekne: Ano, ale odhad toho majetku a právě ty různé... Tři odhadci, milionové rozdíly u 10 milionů atd. Možná je to tento důvod. Samozřejmě u prokázání peněz, konkrétních peněz na účtu, tak tam je to jednoduché.

Já naopak horuji spíše pro to, abychom šli méně trestněprávní cestou a více cestou toho dodanění, tím je to pro nás jednodušší. Protože ta trestněprávní cesta, ta stejně vyžaduje strašně moc úsilí přijít skutečně na to, na ty vazby. Od toho jsou tady ty orgány činné v trestním řízení, že ony na ty vazby toho zločinného spolčení stejně přichází jinak. Z těch konkrétních kauz, z konkrétního alkoholu, co máme na Zlínsku, z konkrétního pašování drog apod. Zkrátka této trestné činnosti.

Takže mě na tom zaráží skutečně jenom, kdyby nás pan ministr informoval, proč ta výše je právě taková, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se přece jenom hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Ještě to stihl. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Já znova musím zopakovat tu větu Ludvíka Vaculíka, že držíme býka za rohy a někdo nám ho kope do zadku. Ti fikaní, ti už jsou dávno za vodou, těm už nenajdeme vůbec nic. I kdybychom přijali jakýkoli zákon, tak oni mají za sebou, protože mají peníze, tak mají dobré právníky. Ti jim poradí, jak to mají udělat, aby to na ně nedopadlo.

Mě napadlo, že bychom to vyřešili tím, když se dívám na tu televizi tamhle, tam je napsáno: Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku. Že kdybychom vyškrtli to slovo „majetku“, tak by vznikl moc hezký zákon: Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu. To by bylo daleko zajímavější.

Chci tím říct to, že se nám to prostě nepodaří. Tady už to řekl někdo, že nemůžeme jít do minulosti. Vzpomínám si na ten italský film, jak ta Sophia Lorenová tam na těch schodech prodávala ty cigarety, zejména po válce tím prošly všechny režimy, postupně se to civilizovalo, ale já tady mám podezření u tohoto zákona, že to není zákon pro to, abychom něco dokázali, ale že to je zákon pro to, abychom si odškrtli další jednu kolonku od organizací, které měly ve svém programu, ač nejsou politicky angažované, nikam nekandidují, ale přesto mají vliv, možná bohužel větší než vy zákonodárci, protože vy zákonodárci nebo někteří z vás jste velmi bojácní. Protože tady dehonestovat člověka v ČR je velice snadné a ještě to uvidíte s tím, co jste si odhlasovali dopoledne, až budou ty volební kampaně a budou hledat v těch účtech a v těch kampaních, a ti kandidáti budou mít největší strach, aby něco nenašli, tak zapomenou vlastně, že mají dělat kampaň. Mimochodem volební kampaň se dělá od voleb do voleb, nikoli od vyhlášení voleb. Ale to jenom na okraj.

Takže já jsem pro, abychom něco udělali, ale proboha, aby to nedopadlo jako vždycky, že zklamání bude druhou mocninou očekávání. Tak to dopadá většinou.

Ty cifry, které tam vznikají, mně to nebylo úplně moc jasné, už jsem se na to jednou ptal, když jsme tady o tom mluvili, že když si tedy koupím toho Tiguana, jestli se toho dožiji za 4 roky, ale já v tu dobu budu mít důchod, já lehce prokážu, že jsem si ho koupil z účtu, že tam mám legální, tady vydělané peníze, za které jsem si ho koupil. Nicméně když z toho někdo udělá kauzu, tak já budu čelit půl roku nějakým mediálním útokům, než se vysvětlí, že vlastně nic. A to je to největší nebezpečí.

Protože pro média je pochopitelně každá kauza, ale i každá pseudokauza... Jistě jste si všimli, že pan poslanec Farský je lektorem pro zveřejňování smluv. Něco neuvěřitelného. Nadace, nebo jak se to jmenuje, ta Bolda, nebo jak se to jmenuje, pořádají školení o zveřejňování smluv za peníze, kde on je lektorem. Nemluvím o panu Kužílkovi, který si udělal obrovský byznys z ochrany osobních údajů a z tzv. 106, z které jsme občas všichni úplně na mrtvici, protože tady by vám mohli starostové referovat, co řešíme ve 106, jaké neuvěřitelné věci, kdy je ten zákon zneužíván k obchodním účelům, k dehonestaci, k politickým účelům. Také jsme měli dobrý nápad, aby se všechno vědělo a všechno bylo transparentní.

Já nevím, jak vznikla ta částka, ale jenom vím, že v Čechách je více milionářů, než si myslíme. Každý, kdo má domek, auto a chalupu, je milionářem. Podle dnešních cen, evidentně.

Jak k tomu majetku přišel? Kdybychom šli dál, tak domek, v kterém já bydlím, který je ze 60. let, postavil ho člověk, který dělal na šachtě, tak ten je komplet postavený z ukradeného materiálu, protože v té době žádný jiný materiál nebyl než ten, který se udal ukrást na šachtě – od dlažebních kostek, po stará okna (ta tedy koupil, protože je šachta likvidovala, tak je prodávali). Prostě za socialismu skoro nikdo nemohl prokázat, že si rodinný domek postavil z řádně vydělaných prostředků. V té době jsem měl, tuším, 1230 Kč plat, z toho bych si tedy nepostavil ani psí boudu. Já jsem si taky nic nepostavil. Ale poté jsem si ho koupil, tento starý domek, o kterém mluvit jako o vile je velice odvážné. V té době to nebylo možné.

Ale my prostě místo toho, abychom se věnovali věcem zásadním a závažným, které umíme vyřešit, znovu zopakuji... Byla tady řeč a bude tady řeč o alkoholu pro cyklisty. Dluhy za pokuty ve městě už stouply na 42 mil. nedobytných korun za pokuty za dopravní přestupky, z radarů, které má každá vesnice, které se dostanou do správka. Teď jsme hezky prodloužili to správko, tak se tam ty metry budou válet místo 2 roky, 3 roky. Kde máme nějaký výchovný účinek, že vyjedete po Praze 54, po roce vás pozvou do Modřan, že jste udělali přestupek, a dají vám pokutu. A ještě k tomu, když ji zaplatíte, tak bez bodu, i když máme body, protože bez bodů se to jaksi odpouští.

Ale když řeknete, že by se měl bodový systém zrušit, protože k ničemu nepřispěl, žádnou bezpečnost provozu, to je jeden z takových bodů. To je k věci, pane senátore, prostřednictvím pana předsedajícího, to je k věci – o prokazování původu. Kdybyste ten svůj původ prokazoval, to by bylo horší. (Zdeněk Škromach: Nejsem si zcela jistý, ale...) Takže já nemohu k tomu dát žádný komentář, praxe ukáže. Jak to bylo dopoledne, je to začátek, my to potom určitě nějak opravíme, když se to nějak neosvědčí, tak to nějak vylepšíme.

Takže děj se vůle boží.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Do rozpravy se ještě hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Já slíbím panu ministrovi, že mu nedám žádnou otázku, jenom úkol. Ale ten já nemohu. Já myslím, že my se tady bojíme všichni, nebo bylo to tady víckrát vysloveno, něčeho zvláštního, a to je veřejné mínění. Co když někdo na nás něco atd.

Já si myslím, že mnozí z nás, nechci mluvit o sobě, se ničeho bát nemusíme. Já už vůbec ne, já už to mám za sebou.

Ale my přece prokazujeme ten původ. Tady spíš se musíme na tu normu dívat tak, jestli naši spoluobčané, kterých se politika netýká, nemohou být vláčeni nějakým způsobem, může být tento zákon zneužíván. Já v tuto chvíli si myslím, že ani ne. K tomu ale, a teď skutečně neodbočuji a zároveň to myslím skutečně vážně, bychom měli přemýšlet nad tím, zda ochrana každého občana, vč. politika, proti lživým zprávám v médiích je dostatečná.

Vím velmi dobře, že ochrana některých občanů, kteří si do vás kopnou, je velmi dobrá. Ovšem vy to musíte strpět naopak, protože to vaše místo, teď říkám vaše, ale myslím naše místo - politika je právě z hlediska některých soudců a některých soudů tedy tím místem, které pro kopání je určeno. To je ten válec, do kterého může boxovat úplně každý beztrestně. Tu míru doposud si myslím, soudy hledají.

Teď jde o to, že my bychom měli být bráni stejně jako každý občan. A navíc naši „akcionáři“, tedy voliči, přece o nás a o naší práci, pokud nás neznají z těch měst, myslím jako starosty atd., přímo tím, že nás potkávají na ulici, tak o nás reference dostávají hlavně z médií. A teď jde o to, aby pan senátor Kubera, když si koupí toho Tiguana, podle mě on je spořivý, on si dneska může koupit čtyři, ale v pořádku, nikdo z nás mu to nebude závidět, tak... Jsou i ve slevě některé. Tak v každém případě se toho článku nemusí bát, já věřím, že on se nebojí mimo jiné, ale jde o to, aby, jestli ten článek je napsaný tendenčně, tak my bychom měli vědět, že se můžeme bránit a že toho dosáhneme.

Ale dneska, protože víme, že toho zřejmě nedosáhneme, tak to necháváme tak. Ale to je vážná věc, která souvisí s tímto zákonem. Nebraňme jenom sebe, protože budeme muset bránit soudce, státní zástupce, policisty, celou tu státní a veřejnou sféru, která je mnohdy, mnohdy právem, ale mnohdy neprávem, trnem v očích lidí, kteří platí daně a pracují mimo stát.

Takže já si myslím, že tohle je věc, nad kterou bychom se i v souvislosti s tímto zákonem měli zamyslet. Jestli ta ochrana těch, kteří budou nespravedlivě perzekvováni díky tomuto zákonu, je dostatečná. A jestli trest hlavně, pro ty, kteří to dělají, je přiměřený.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje jako předkladatel vystoupit a reagovat na proběhlou rozpravu? Přeje si, prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Byl to velký zážitek pro mě. Já mám pocit, že většina z vás vůbec nebyla nikdy na webu ministerstva financí. Já bych vám skutečně doporučil, abyste si ho někdy otevřeli. Já se vždycky ptám, chodím do práce, na takové tabule, tam jsou všichni ministři financí od roku 1918. Pane senátore Kubero, když se vás zeptám, řekněte mi něco, co si pamatujete od těch ministrů, od revoluce. Co vás napadne? Lehké topné oleje, kupónka, privatizace IPB, ČKA, ekologická zakázka, privatizace OKD, Mostecké uhelné. Nebo co vás napadne? Jednu věc, co udělali ve prospěch těch věcí, které my teď děláme. Jednu! Já jsem předložil 71 zákonů. Plnou čtvrtinu sněmovny. Která opatření v minulosti byla ve prospěch výběru daní a ochrany lidí a státu? Která? Řekněte mi jeden jediný. Vždycky se ptám – do minuty – ale většina... Ale můžete přemýšlet.

Já jsem nastoupil na ministerstvo financí, když tam šéfoval pan Knížek. Kámoš Kalouska. Podal jsem na něj trestní oznámení. Zpronevěra 100 milionů. Měl tam samé své firmy. Jak to fungovalo? Když byl problém, tak se tam šlo, nějak se to vyřešilo. Nezávislá finanční správa. Vy říkáte, že finanční správa je zkostnatělá? Pane Vosecký, prosím vás, když mě peskujete za ty SMS, tak si to aspoň nastudujte.

Víte, v Praze chodila kontrola ne jednou za 160 let, jednou za 200 let. 200 let! A našli jsme jednu paní v office house, v místnosti 5 krát 5, bylo tam registrováno 1600 firem. Na jedné adrese. Tak se podívejte na ten web, co jsme udělali. Vy nevíte, že od 29. 7. tohoto roku na základě zákona, který jsme předložili, má kterýkoli finanční úřad a celní úřad právo kontrolovat kteroukoli firmu v této zemi. To nebylo. Jak to bylo? Praha byla daňový ráj, tady se dělaly největší kšefty. Ty slušné firmy, které byly kontrolované každý druhý třetí rok, ve Voticích, nebo nevím kde, tak taky šly do Prahy, protože nechtěly být stále kontrolovány. Tak o čem mluvíte, prosím vás? My tady děláme zásadní změny. Proč tu nebyla ta Daňová Kobra předtím? Proč tu nebylo kontrolní hlášení, EET, prokazování původu majetku? Samozřejmě, že dneska finanční správa může kontrolovat, i za 100 tisíc. Jasně, že má tu kompetenci. Samozřejmě, že ji má.

A 7 milionů jak vzniklo? Já si myslím, že aspoň kolegové z ČSSD to vědí. Návrh hnutí ANO bylo 5, nebo ministerstva financí, ČSSD říkala 10. Tak jsme se šábli na 7 na koaliční radě. To nevíte? (Ze sálu se ozývá hluk.) Tak dobře, no... Zkrátka byl to kompromis. Mí kolegové říkají, naopak, možná se pletu. (Smích v sále.)

Ale to není podstatné. Dneska je podstatné to, že může finanční správa kontrolovat i 100 tisíc, a taky to dělá. Takže celý zákon o prokazování původu majetku, o kterém tady říkala paní senátorka, že je selektivní, nevím, co to znamená selektivní, když tedy zastavuje policie řidiče na dálnici, tak taky je to selektivní, ne? Tak já nechápu, v čem je problém. Je to posílení kompetencí finanční správy. V podstatě je to... Dneska finanční správa neměla žádné kompetence, když přišla a zeptala se, odkud máte majetek, někdo řekl: Ano, zdědil jsem od babičky. Nebo: Měl jsem, darovali mi obraz Picassa. To dávno tady funguje, není to nic nového. Je to posilnění kompetencí finanční správy. Finanční správa dneska může zpětně kontrolovat 3 roky, pokud zahájí kontrolu a ta se prodlužuje, tak až 5 let. Pokud je to trestný čin, tak je to 10 let. Já myslím, že to není nic nového. Je to posilnění. Není to ani plošné. Já nevím, proč někdo říká, že je to na základě udání. Jak se to bude zjišťovat? Bude se to zjišťovat na základě analytiky. Dneska finanční správa kontroluje firmy, analyzuje firmy. A pokud má někdo větší majetek, než zdanil, tak to není veřejná záležitost. Napíší dopis a vyzvou daný subjekt, aby se k tomu vyjádřil. To není žádná plošná záležitost. Selektivní, na základě nějakých informací z registrů, různé rejstříky máme na nemovitosti, na auta atd. Takže to jsou většinou veřejné informace.

Myslím si, že jsme se to snažili jako vysvětlit. Takže mě překvapují ty útoky na finanční správu, která naopak tady udělala za ten čas více práce než všichni před námi. A to se dá zdokladovat. A podle toho vypadá i ten rozpočet. A podle toho vypadá i ten výběr daní. Toto není zásadní opatření – prokazování původu majetku, které nám zabezpečí nějaké miliardy. Ano, to, že tady politici získali velké majetky, a státní úředníci a různí podvodníci, ano, nikdo je nekontroloval, tak to je. Takže není to žádná poptávka nějakých, nevím, jak tady pan senátor Kubera říkal, neziskových organizací, nebo které si udělají nějakou čárku. To má nějaký efekt. Dneska se to ukazuje už na tom výběru daní. I to EET má dneska efekt. Dneska chodí firmy a ptají se: Když vykážu příští rok nárůst tržeb o 300, 400 procent, jestli ta finanční správa mu bude dělat problémy. Ano, to jsou fakta dneska. Dneska to vidíme na výběru daní přímo fyzických osob, na základě přiznání. Takže je to opatření.

Těch věcí, které jsme udělali pro to, abychom konečně začali vybírat daně, ne že tam chodili podnikatelé na Bentley, kteří měli ztráty a posmívali se těm zaměstnankyním finanční správy a uráželi je, protože samozřejmě nikdo na ně nemohl, tak to už jako končí, to už tady jako nebude. Takže já určitě nesouhlasím s tím, že je to selektivní. Selektivní, já nevím co znamená selektivní.

A určitě to nebude na základě udání. Já nevím, proč někdo říká, že je to na základě udání. Finanční správa má nějakou analytiku, na základě toho bude vybírat.

Nebude to podle mého názoru ani žádná masová akce, protože to se... Většina daňových poplatníků je slušná, nevidím důvod, proč bychom měli tím strašit. Samozřejmě, finanční správa... Já jsem ještě úplně nepochopil ještě ty dividendy, kde je ten problém. U nás se dividendy mezi firmami nezdaňují. Fyzická osoba musí zaplatit 15 %, takže to je samozřejmě handicap. Proto ti majitelé to ani moc nevyužívají, takže já jsem nepochopil, kde je ten problém.

My jsme zavedli různé instituty, jako nespolehlivý plátce, začali jsme se věnovat vlastně pohledávkám, které vznikaly a byly nedobytné, začali jsme to čistit.

Někdo tady mluvil o FIPO, finanční policie, ale ta skončila, tu přece někdo rozprášil tady. My když jsme přišli, žádné FIPO nebylo. My jsme zakládali tu Kobru. Takže ty kompetence se akorát rozšiřují. Není to nic zásadního, ale je to jasný signál do společnosti, že Klondike skončil a že ta finanční správa už tady nebude na smích. Ani ta celní správa. Že dělá svoji práci, a proto má i nějaké výsledky.

Tady mluvil pan senátor Bublan o Francii, ano, Francie samozřejmě je na tom úplně někde dál, Francie například kontroluje pobyt lidí na území Francie. Oni jdou i do odpadkového koše, nebo hlídají přes kamery, sledují, jestli ten člověk tráví víc než 180 dní ve Francii, nebo ne. Potom jestli musí dávat majetkové přiznání atd. To jsou samozřejmě věci, které u nás nejsou, ale já si myslím, že ta finanční správa dělá maximum pro to. Proto já odmítám, že někdo říká, že jsme zkostnatělí. Naopak, my jsme udělali tolik věcí. A samozřejmě po ty věci, které mají zabezpečit výběr daní, protože 5 milionů zaměstnanců každý měsíc platí daně, nikdo se jich neptá, tak samozřejmě bychom chtěli, aby všichni platili daně, aby bylo narovnané prostředí.

Přicházíme s věcmi, které jsou pozitivní pro daňové poplatníky. Od 1. ledna 2017 bude samovyměření, co ulehčí život daňovým poplatníkům. Každá firma dneska, když dá daňové přiznání, tak je kontrolována finanční správou. To skončí. Takže každá firma ze zákona, nebo daňový poplatník ze zákona, když dá daňové přiznání, nikdo ho už kontrolovat nebude, pokud se nestane předmětem nějaké kontroly na základě nějaké analytiky. Zjednodušujeme formuláře, od 1. ledna bude nový formulář. Děláme portál, to znamená, zavádíme portál pro firmy, chceme dělat i konzultace. To znamená, aby někdo mohl konzultovat, a v podstatě na základě toho se rozhodl z hlediska daňového přiznání. Samozřejmě, na finanční správě máme od roku 1992 ADIS IT. Tam chceme vybrat v otevřeném výběrovém řízení nový IT systém. A zákon o daních z příjmů máme z roku 1992. Má 150 novel. Píšeme nový zákon. V září 2017 má být hotový.

Já si myslím, že ta finanční správa a ministerstvo financí toho udělaly dost. Toto je jeden ze zákonů, který má zvýšit tu kompetenci, která už dneska je, akorát tahle kompetence je detailněji propracovaná. Je to pro posílení pozice finanční správy.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. S přednostním právem se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Já se omlouvám, já vlastně tímto otevírám de facto znova rozpravu. To, co tady předvedl místopředseda vlády a předkladatel návrhu zákona, nemůžu přejít.

Zaprvé bych chtěl říci, že ta částka rozdílu, který zjistí správce daně, nakonec v té diskusi byla stanovena tak vysoká, pokud si pořádně vzpomínám, že byly obavy, že když ta částka bude menší, že těch případů bude enormní množství a že pro to velké množství se de facto nebudou ty největší případy na základě těchto principů řešit.

Já sám jsem na základě této informace upustil, že by to měly být rozdíly jakékoliv. Byl jsem názoru, že by to mělo být někde kolem 3 milionů, protože to už jsou velké peníze. Ale nakonec, aby vůbec se něco zrodilo, tak se souhlasilo s návrhem na 7 milionů z toho důvodu, že návrh, pokud si dobře vzpomínám, hnutí ANO ve vládní koalici bylo 10 milionů. ČSSD navrhovala 5 milionů. Ale po těch informacích, které jsem tady řekl. Aby nedošlo v úplném počátku startu tohoto mechanismu k zahlcení a vlastně k jeho znemožnění. Takže toto je potřeba říci, to tady nezaznělo.

Myslím si, že pan ministr Babiš tady předvedl, co je zdrojem jeho politického úspěchu. Prostě pouštět polopravdy, nařčení, opačná stanoviska. Z toho dělat politické body. Myslím si, že bychom se tomu měli jako všichni demokratičtí politici bránit, protože je to velmi nebezpečné. Bylo to jinak. A jestli lžu, tak ať mě pan ministr žaluje.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já jenom chci upozornit ty, kteří nemají přednostní právo, tak nedostanou slovo, protože není otevřená rozprava. Rozpravu může otevřít pouze ministr. Takže jsou přihlášeni s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera...

Senátor Jaroslav Kubera:  Já budu stručný. Jenom odpovím panu ministrovi na ty dvě otázky. Pane ministře, kteří ministři, samozřejmě poslední ministr je vždycky ten nejlepší, až přijde jiná vláda, tak zase bude říkat, že ta minulá byla nejhorší. To je standardní. Ale já vám řeknu aspoň dva případy. Ten jeden ministr byl ministr Kočárník, který mi velmi pomohl s případem paní, kdy se stala nepříjemná věc, paní ve třetím patře se koupala, zemřela ve vaně a totálně vytopila ten byt pod ní. Podle tehdejších pojišťovacích zákonů oni neměli nárok na náhradu, protože mrtvý nemůže způsobit pojistnou událost. Pan ministr Kočárník tehdy podle nějakého předpisu o výjimce zařídil, že ta rodina, která byla úplně na dně, byla uspokojena. To byl první případ.

Druhý byl pan ministr financí Bohuslav Sobotka, který nám odpustil, když jsme díky finančnímu úřadu měli vrátit dotaci ve výši, tuším, asi 10 milionů, protože kolaudace proběhla o 3 dny později, než měla. To nebyla chyba finančního úřadu, to tak bylo v tom zákoně. Pan ministr tehdy tu dotaci odpustil. Ale co já jsem mu neodpustil, on neodpustil celou tu dotaci, ale nechal nám tam milion jako trest. Nemohli jsme se dozvědět, co že ten trest je. Když jsem se ho na to ptal, tak říkal, že to je proto, abychom si to pamatovali.

Takže tolik jenom dva příklady ministrů, kteří nám pomohli.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Já žádám o 15minutovou přestávku, nikoli pro jednání klubu, ale proto, abychom připravili pozměňovací návrh, který by vyhověl tomu, co prosazoval pan ministr Babiš. Dáme pozměňovací návrh na snížení té částky na 5 milionů korun. Chci mu věřit, že to, co říkal, byla pravda.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobrá, je tu tedy požadavek na 15minutovou přestávku, kterému vyhovuji. Vyhlašuji přestávku do 17.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 17.30 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.46 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Kolegyně a kolegové, prosím, zaujměte svá místa a budeme pokračovat v přerušeném jednání. Jenom upozorňuji, že jsem vás odhlásil, takže prosím, abyste se znovu přihlásili se svými kartičkami. Zkontrolujte si, jestli vám svítí modré světélko, abyste měli jistotu, že vaše hlasování bude platné.

Dávám vám šanci zaujmout místa v sále. A nyní po přestávce bude následovat dvojí hlasování. Zazněly dva návrhy, ale to nám řekne zřejmě pan zpravodaj. Požádal bych pana senátora Jana Hajdu, aby jako zpravodaj se vyjádřil k proběhlé rozpravě a aby nám hlavně řekl, o čem budeme hlasovat. Předpokládám, že budeme hlasovat o dvou návrzích – schválit a zamítnout. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. V rozpravě vystoupilo 12 senátorů a senátorů, z toho 2 – paní senátorka Wagnerová a pan senátor Čunek – 2x.

Zazněl zde návrh garančního výboru schválit a zazněl zde rovněž i návrh na zamítnutí a nyní o těchto dvou návrzích bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, je tomu tak, pane zpravodaji. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu po znělce budeme hlasovat.

Ještě připomínám, že jste byli odhlášeni, takže se, prosím, znovu zaregistrujte svými kartičkami. A můžeme přistoupit k hlasování. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 27 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 8, proti byli 3. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že tento návrh nebyl přijat, budeme hlasovat o dalším návrhu, a tím je návrh na zamítnutí, který byl podán v průběhu rozpravy.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 28 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 6, proti bylo 33. Návrh taktéž nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že už žádný jiný návrh nebyl předložen a žádný návrh nebyl přijat, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Nejdřív bych chtěl konstatovat, že tak, jak kolega Vícha tady říkal, že je velkou devizou Senátu, že se k sobě chováme slušně a solidně, chtěl bych vám, pane ministře, říct, že stejným způsobem se chováme také k těm, kteří nám přinášejí sem zákony, a i k vaší osobě, na rozdíl mnohdy od Poslanecké sněmovny.

Nicméně očekáváme podobnou záležitost z obou stran, to znamená nejenom od nás, ale také od vás. A to, co jste tady předvedl – zákon není dobrý – a vy jste se z toho snažil udělat svoji přednost, a to není možné.

Dovolil bych si proto přednést pozměňovací návrh, který uvádí některá tvrzení pana ministra na pravou míru, protože to, co budu nyní navrhovat, navrhoval předseda vlády pan Bohuslav Sobotka, jak jsme byli nakonec ujištěni i z ministerstva financí na výboru.

Pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku /senátní tisk č. 316/.

V čl. I § 38 odst. 1 písm. b) text „7 000 000 Kč“ nahradit textem „5 000 000 Kč“.

Odůvodnění:

Navrhuje se nahradit částku 7 000 000 Kč částkou 5 000 000 Kč, neboť takto stanovený limit se zdá být příliš vysoký.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Upozorňuji jenom, že tady nebyl zodpovězen můj dotaz, který jsem kladl, a sice v kolika případech v roce 2015 finanční úřady už zjistily podle platných předpisů rozdíl mezi příjmy a majetkem. Částečně s touto odpovědí pomohl pan kolega Čunek, který vysvětlil, že pokud jsou zjištěny disproporce, policie sice může konat, ale důkazní břemeno nese policie. A rozumím tomu, že tento zákon má přenést toto důkazní břemeno na osobu, která je prověřována. Nicméně i tak se domnívám, že by bylo vhodné kromě toho, co tady zaznělo, že mají být posíleny kompetence finančních úřadů, to je posun kupředu, že tady bude moci být nařízeno uhrazení penále ve stanovených výších. Ale základní otázka je, jaká je jejich dosavadní činnost nebo činnost za rok 2015, v kolika případech, alespoň odhadem, byly již finančními úřady zjištěny nesrovnalosti v příjmech, v majetku a o jaké rozdíly se tady orientačně jednalo, protože to nám může pomoci k tomu posoudit, jestli hranice 5 mil. Kč je dostatečná. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí ještě pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji ještě za trpělivost, vážené kolegyně a kolegové, protože jsem se dopustil drobného nedopatření. Ze svých zkušeností vím, že např. vynechání jednoho písmene může stát také miliardy, takže svůj pozměňovací návrh přečtu ještě jednou, protože jsem tam zapomněl písmeno „x“, takže ještě jednou:

V čl. I § 38x odst. 1 písm. b) text „7 000 000 Kč“ nahradit textem „5 000 000 Kč“.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Jenom pro upřesnění, pane senátore. Čili je to text, který dostali senátoři písemně. (Souhlas.)

Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Pan ministr si přeje vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Odpověděl bych panu senátorovi Michálkovi. Samozřejmě, že to nevím, a neví to nikdo a také vy to nemůžete vědět, protože to podléhá daňovému tajemství, takže vám to nikdo neřekne.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Zazněl zde jeden pozměňovací návrh a o tomto návrhu budeme v tuto chvíli hlasovat. Zeptám se ještě na stanoviska pana ministra a zpravodaje k tomuto návrhu. (Ministr i zpravodaj souhlasí.)

Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 29 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a můžeme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 30 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 54, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Dovolil bych si navrhnout pana senátora Jana Hajdu a pana senátora Miroslava Nenutila, pokud není námitek nebo není jiný návrh. Žádný takový nevidím. Oba navržení senátoři souhlasí. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Byl podán návrh pověřit senátory Jana Hajdu a Miroslava Nenutila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 31 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod, končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům.

A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 317

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 317. A nyní bych požádal pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Rád bych vám představil novelu zákona o auditorech. Zákon o auditorech upravuje pravidla poskytování auditorské činnosti včetně ověřování účetních závěrek s celostátními auditory a auditorskými společnostmi. Působnost komory auditorů ČR, které samosprávnost a organizaci všech statutárních auditorů a auditorských společností a veřejný dohled nad statutárními auditory a auditorskými společnostmi prováděné Radou pro veřejný dohled nad auditem.

Předložená novela tohoto zákona implementuje požadavky právních předpisů EU, a to směrnice č. 56/2014, kterou se mění směrnice č. 43/2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek a nařízení č. 537/2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu. Cílem novely zákona je posílení veřejného dohledu nad auditory a profesní samosprávou. V oblasti, která prošla výraznou úpravou je systém zajištění kvality, na něž je s ohledem na evropské nařízení kladen vyšší důraz. To znamená, že kontrola kvality auditorů, kteří ověřují účetní závěrky subjektů veřejného zájmu smí být prováděna pouze orgánem dohledu, tedy i zmíněnou Radou pro veřejný dohled nad auditem a jejími kontrolami kvality. Odstavení komory auditorů, jako samosprávné profesní organizace se tímto mění tak, že kontrolu kvality bude provádět už jen u auditorů, kteří neauditorují subjekty veřejného zájmu.

V celé EU je funkce statutárního auditora spojována s veřejným zájmem, proto jsou auditoři podrobováni velmi přísným požadavkům na odbornost, nezávislost a etické jednání, přičemž tyto oblasti jsou na evropské úrovni podrobeny změnám, které v důsledku zvýší kvalitu prováděných auditů a tím validitu ověřovaných účetních závěrek, u kterých je vyžadován audit. Na tyto otázky novela zákona rovněž reaguje. Tímto konstatováním bych rád své úvodní slovo zakončil a chci vás požádat o projednání předloženého materiálu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 317/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Jak už tady bylo řečeno, cílem tohoto zákona je vlastně přizpůsobení zákona o auditorech v Evropské unii. To znamená legislativě Evropské unie. Pan ministr tady řekl, co jsou hlavní oblasti. Je to posílení nezávislosti auditorů, že je to přepracování systému kontroly kvality apod. Novela je poměrně rozsáhlá. Do Poslanecké sněmovny šlo více než 500 stran novely. Kdybych dokumentoval, tak zhruba v první části je více než 200 novelizačních bodů, takže to je poměrně rozsáhlé. Ale myslím si, že je to opravdu všechno vcelku bez problému a i komora auditorů, která v roce 2015 tady tuto novelu připomínkovala, tak dala asi 4 nějaké drobné pozměňovací návrhy, které byly přijaty.

Na základě toho mně dovolte seznámit s usnesením hospodářského výboru. Po úvodním slově zástupce navrhovatele Dr. Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Pan ministr asi nebude chtít vystoupit. Pan zpravodaj také ne. A k hlasování máme jediný návrh, a to je návrh schválit.

V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu, který byl podán návrh schválit, návrh zákona ve znění postoupeném PS. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že hlasování pořadové č. 32 se z 58 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 30, pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento návrh zákona a já projednávání tohoto bodu končím. Děkuji panu ministrovi. Děkuji panu zpravodaji a přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Turkmenistánem o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Ašchabádu dne 18. března 2016

Tisk č. 271

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 271 a uvede ho opět pan ministr financí Andrej Babiš. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. K projednání se vám předkládá smlouva o zamezení dvojího zdanění s Turkmenistánem, která byla podepsána dne 18. března 2016 v Ašchabádu. Česká republika má v současné době uzavřené mezinárodní smlouvy týkající se zamezení dvojímu zdanění s více než 80 státy světa. Turkmenistán však dosud mezi nimi chybí. Při mezinárodním zdanění je přitom zcela zásadní zda země, která má jistou roli v obchodních finančních záměrech českých daňových poplatníků má uzavřenou daňovou smlouvu s naším státem, a to je jistý případ Turkmenistánu.

Sjednaná smlouva nenahrazuje vnitrostátní daňové předpisy a nemůže tak založit novou daňovou povinnost, ale pouze povinnost vyplývající z vnitrostátních předpisů upravuje. Řeší případy, kdy právo vybrat daň mají ve svém vnitrostátním právu zakotvené oba signatářské státy. V těchto situacích je smlouva zajisté nadřazena vnitrostátnímu předpisu. Smlouva standardně upravuje základní formy spolupráce mezi příslušnými úřady obou zemí. Rovněž tak zásadu nediskriminace, neformální řešení sporu, případně vzniklých při jejím provádění. A zajistí relevantní výměnu informací mezi příslušnými úřady obou států. Tato smlouva je pro naše podnikatelské subjekty jistě důležitá. Turkmenistán patří k důležitým státům středoasijského prostoru. Má značné zásoby nerostného bohatství a jistý potenciál své ekonomiky, přičemž lze předpokládat, že v čase bude postavení Turkmenistánu jako jednoho z našich obchodních partnerů nabývat na významu. K tomu zajisté přispěje rovněž tato smlouva, která bezesporu zvýší i právní jistotu investorů obou států.

Na základě již řečeného tedy navrhuje, aby Senátu Parlamentu ČR vzal zmíněné skutečnosti v úvahu při projednávání této mezinárodní smlouvy a vyslovil souhlas s její ratifikací. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 271/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Palas. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 271/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj výboru, nikoliv tak, jak byl určen původně pan František Čuba, ale Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych za našeho kolegu Františka Čubu přednesl jeho zpravodajskou zprávu k projednání 27. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze dne 14. června 2016 ve věci vládního návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva mezi ČR Turkmenistánem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a majetku, která byla podepsána v Ašchabádu dne 18. března 2016.

Jedná se o senátní tisk 271.

Pokud jde o obecné informace ve vzájemných daňových vztazích mezi Českou republikou a Turkmenistánem, existuje v současné době bezsmluvní vztah, což je obecně považováno za velký nedostatek v rámci vzájemných vztahů mezi oběma státy. Předkládaná komplexní daňová smlouva byla na expertní úrovni připravena na základě vzorových modelů OECD a OSN, přičemž samozřejmě současně odráží i specifika daňové politiky obou zemí.

Z historie je, že 18. března 2016 byla v Ašchabádu podepsána smlouva mezi Českou republikou a Turkmenistánem o zavedení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v obou zemích z příjmu a majetku. Za Českou republiku tuto smlouvu podepsal zplnomocněný pan Hynek Pejcha, velvyslanec České republiky v Turkmenistánu.

Vláda ČR vyslovila souhlas s jednáním smlouvy svým usnesením č. 187 ze dne 24. března 2014. Smlouva tedy zajišťuje objektivní rozdělení práva na daň z jednotlivých titulů příjmu a majetku mezi oběma státy, to je mezi státy zdroje a státy skutečného vlastníka. Sjednání této smlouvy o zamezení dvojího zdanění zvýší právní jistotu případných investorů obou států, její uzavření ani provádění nebude mít přímý dopad na státní rozpočet. Sjednání této smlouvy o zamezení dvojího zdanění nevyžaduje změny v českém právním řádu, nedotýká se závazku a jiných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika v současné době vázána.

V návrhu usnesení mi dovolte, Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Turkmenistánem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a z majetku, která byla podepsána v Ašchabádu dne 18. března 2016. Podepsán zpravodaj František Čuba.

Já bych chtěl jenom dodat, že jsme se s kolegou Palasem domluvili, že ta zpráva je společná. Žádám vás o podporu tohoto usnesení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako zpravodaj prosím zaujměte místo u stolku zpravodajů. Takže předpokládám, že pan senátor Jaroslav Palas nebude vystupovat? Nebude. A já otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Padl jediný návrh, a to je, že Senát dává souhlas k ratifikaci. A o tomto budeme za chvilku hlasovat.

Takže přistoupíme k hlasování. A návrh zní: Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Turkmenistánem o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Ašchabádu dne 18. března 2016.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 33 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod, který končím a my se v tuto chvíli vystřídáme v řízení.

A hlásí se s procedurálním návrhem pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolil navrhnout jednoduchou změnu pořadu naší schůze. Teď tedy podle schváleného pořadu budeme projednávat návrh respektive tisk, který předloží pan ministr Němeček. A to je tisk č. 313 pod pořadovým číslem 21 schváleného pořadu schůze. A poté navrhuji, abychom zařadili bod 25, senátní tisk č. 272, což je Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2015. Předseda Úřadu je k dispozici a on už dlouhodobě avizoval, že zítra bude mimo Prahu, tak bych navrhoval ten bod projednat. A poté bychom dnešní jednání ukončili a pokračovalo by se zítra podle schváleného pořadu. A prvním bodem by byla již avizovaná petice pod číslem tisku 208.

Takže já navrhuji v tuto chvíli, abychom za bod č. 21, tisk 311, zařadili bod 25, tisk 272. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já o to dám hlasovat. Nebudu vás svolávat, jsme tady všichni. Takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto procedurálním návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji.

Hlasování pořadové č. 34, z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro se vyslovilo 40 senátorů, senátorek, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Máme před sebou dneska poslední dva body.

 

Návrh zákona o biocidních přípravcích a účinných látkách a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o biocidech)

Tisk č. 311

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 311. Prosím nyní pana ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, vítejte v Senátu Parlamentu ČR. Už jste tady.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl nyní projednávaný návrh zákona o biocidních přípravcích a účinných látkách a o změně některých souvisejících zákonů.

Pro představu mi nejdříve dovolte uvést, co jsou to biocidní přípravky. Biocidní přípravky jsou obvykle chemické směsi určené k hubení, omezení růstu nebo odpuzování škodlivých organismů za účelem ochrany zdraví člověka. Jedná se o dezinfekční přípravky, konzervační prostředky, přípravky na hubení hlodavců apod.

Nyní velice stručně k obsahu. Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je provedení implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 528/2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání, které upravuje značnou část povinnosti v oblasti dodávání biocidních přípravků na trh. V důsledku přijetí přímo použitelného unijního předpisu je nutné odstranit duplicity a odchylky v českém právním řádu a založit pouze takovou právní úpravu, která umožní jeho bezproblémovou aplikaci a provázání s národní legislativou. Nařízení o biocidech kromě harmonizace přináší i nové instrumenty povolání přípravků a nad rámec původního konceptu vnitrostátního povolení, popřípadě vzájemného uznávání vnitrostátního povolení i v jiném členském státě nově zavádí jednotné povolení Unie, jež umožní žadateli dodávat takto povolený přípravek do všech členských států Evropské unie.

Na základě projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně došlo k drobným úpravám týkajících se upřesnění jazykových požadavků na žádost o povolení biocidního přípravku a na žádost o vzájemném uznávání vnitrostátního povolení biocidního přípravku.

Dále došlo k promítnutí terminologických změn souvisejících s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie a nového celního zákona. Sněmovní tisk č. 716. V rámci projednávání návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu schválil dne 23. 8. 2016 pozměňovací návrh obsahující dvě legislativně technické úpravy. Ministerstvo zdravotnictví tyto návrhy podporuje, neboť neprovedení těchto změn by mohlo mít negativní dopad na aplikaci zákona.

Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, nyní projednávaný návrh zákona považuji za důležitý z hlediska zajištění souladu našeho právního řádu s právem EU a z hlediska zajištění řádného fungování trhu s biocidy. Proto věřím, že tento vládní návrh podpoříte. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 311/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Ivana Cabrnochová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, pane ministře. Již pan ministr vás zde velmi podrobně seznámil s obsahem tohoto zákona o biocidech. Já bych tedy jenom v krátkosti shrnula legislativní proces, kdy vláda 31. srpna 2015 schválila tento návrh. Dále byl postoupen Poslanecké sněmovně, kde byla zpravodajkou poslankyně Soňa Marková. K tomuto zákonu byly předloženy dva pozměňovací návrhy. A to jeden paní zpravodajkou Markovou a druhý panem poslancem Volným.

Já bych se k zákonu vyjádřila asi tak, že hlavním cílem předloženého zákona je tedy implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 528/2012, o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání, které upravuje značnou část povinností v oblastí dodávání biocidních přípravků na trh. Návrh zákona však obsahuje dvě problematická ustanovení. A to je § 11, odstavec 1, písmeno L, kdy jsem žádala pana náměstka Policara, aby nám na výboru vysvětlil, jestli se jedná o chybu, jak jsem to správně pochopila. Ano, jednalo se o chybu, a proto jsem na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku navrhla pozměňovací návrh.

To druhé pochybení se týká § 16, odstavce 5 z navrhovaného ustanovení schváleného Poslaneckou sněmovnou. Je zjevné, že v odstavci 5, který zní „právnická a podnikající fyzická osoba do 30 dnů ode dne nabytí právnického rozhodnutí o žádosti rozdíl mezi zálohou na náhradu nákladů, podle odstavce 2, a skutečnou výši náhrady nákladů v případě, že skutečná výše úhrady nákladů nepřevýší zálohu“. Toto je z hlediska smysluplnosti nedostatečné, a proto jsem tam navrhla opět vložit slovo, a to „doplatí“. A to je také součást toho pozměňovacího návrhu, který vzešel na výboru zdravotnictví a sociální politiky.

Navrhuji tedy, aby zákon byl schválen s pozměňujícím návrhem, který byl předložen a schválen na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. A ten bych tedy tady přednesla. Ta zpráva je 92. usnesení z 21. schůze, konané 23. srpna 2016, k návrhu zákona o biocidních přípravcích a účinných látkách o změně některých souvisejících zákonů, zákon o biocidech, senátní tisk č. 311. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele Mgr. Radka Policara, náměstka ministra zdravotnictví, senátorské zprávě senátorky Ivany Cabrnochové a po rozpravě výbor zaprvé – doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení. Zadruhé – určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Ivanu Cabrnochovou. A zatřetí – pověřuje předsedu výboru senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

Mám rovnou načíst ten pozměňovací návrh?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Je součástí naší přílohy, takže nemusíte, máme ho před sebou, abyste ho jako výbor schválili. Takže ho všichni známe.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám, předpokládám, že se není k čemu vyjádřit. Pan ministr už se i ve svém návrhu vyjádřil pozitivně k tomu pozměňujícímu návrhu. Takže všechno je v pořádku, můžeme hlasovat. Já vás svolám.

Není potřeba. Není potřeba.

Takže otevírám podrobnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Podrobná rozprava je uzavřená a teď tedy můžeme hlasovat. Já vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nebyl? Takže hlasujeme o pozměňovacím návrhu tak, jak byl načten. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto pozměňujícím návrhem, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto pozměňujícímu návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 35 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní tedy zákon přijmeme jako celek s pozměňujícím návrhem.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro přijetí tohoto zákona, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu zákona, stiskněte prosím tlačítko NE a ruku nahoru.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50 a proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A teď budeme hlasovat o pověření.

Předpokládám, že do Poslanecké sněmovny půjde paní zpravodajka Cabrnochová a ještě někdo. Hlásí se někdo, kdo by souhlasil v případě, kdyby paní senátorka nemohla? Někdo, kdo je člen výboru zdravotního a sociálního, potřebujeme někoho, nebo určím. Paní senátorko, máte někoho, kdo s vámi spolupracoval? Paní senátorka se brání. Nebrání. Tak paní senátorka Terelmešová, paní senátorka Cabrnochová. Dávám hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a prosím, dejte ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Návrh byl přijat, 54 přítomných senátorek, senátorů, pro 51, proti nebyl nikdo. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane ministře, děkuji paní zpravodajce. Na shledanou. To bylo rychlé. Tak, loučíme se s panem ministrem.

Máme před sebou poslední bod dnešního dne. Je to

 

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2015

Tisk č. 272

Nejprve navrhuji, abychom podle § 50, odstavce 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu pana Jaromíra Nováka na naše jednání. Budeme o tomto návrhu hlasovat.

Vidím, že někdo odchází, tak si vás dovolím ještě raději svolat.

Kdo souhlasíte s přítomností předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Dvořáka, prosím, stiskněte tlačítko ANO, zahajuji hlasování, a ruku nahoru. Kdo jste proti jeho přítomnosti, tak to bude tlačítko NE a ruku nahoru.

Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych přivítala pana Jaromíra Nováka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu. Dobrý den, pane předsedo, můžete hovořit.

Jaromír Novák:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem velmi rád, že zde mohu prezentovat vývoj na trhu elektronických komunikací a poštovních služeb za rok 2015, které jsou předmětem předkládané Výroční zprávy.

Pokud bych měl krátce charakterizovat vývoj na trhu elektronických komunikací, tak rok 2015 se nesl ve znamení rozvoje vysokorychlostního mobilního internetu prostřednictvím nových LTE sítí, kde ze strany operátorů proběhla poměrně masivní výstavba právě nových sítí a ze strany spotřebitelů rostoucí spotřeba datových služeb.

Český telekomunikační úřad na svých webových stránkách také připravil pomůcky pro to, aby si účastníci mohli zkontrolovat teoretický výpočet pokrytí v té dané lokalitě, kde bydlí. A zároveň uvedl aplikaci NetMetr, kdy si můžete v reálném provozu prostřednictvím svého mobilního telefonu nebo počítače změřit kvalitu vašeho připojení a tato data reportovat do otevřené databáze a do mapy. A prostřednictvím této mapy vidět výsledky v různých lokalitách.

Český telekomunikační úřad také dokončil 3. kolo analýz relevantních trhů. A protože v polovině roku došlo k dobrovolné separaci společnosti O2 na společnost CETIN a společnost O2 zahájil v souladu se zákonem o elektronických komunikacích 4. kolo analýz, aby zjistil, jakým způsobem tato separace má vliv na trhy, kde společnost O2 byla označena jako subjekt s významnou tržní silou.

Současně tento krok vedl k tomu, že Český telekomunikační úřad musel zajistit, aby povinnosti, které byly uloženy společnosti O2, byly po separaci i nadále plněny...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegyně, kolegové, pane předsedo, prosím o klid. Věnujte důstojnost této zprávě. Děkuji.

Jaromír Novák:  ...jednou společností. V průběhu roku 2015 také pokračoval trend vstupu na trh virtuálních operátorů. V průběhu roku jsme evidovali zhruba 170 virtuálních operátorů. Jejich podíl na trhu, pokud počítáme SIM karty, byl zhruba 6,8 %. Pokud bychom brali čistě virtuální operátory, kteří jsou nezávislí na síťových hráčích, tak to procento bylo nižší, byly to 3 %.

V rámci poštovního trhu jsme se ocitli již třetí rok po liberalizaci, tedy třetím rokem bez existence vyhrazeného monopolu České pošty na dodávání poštovních zásilek. Na trhu poštovních služeb od roku 2015 působilo 18 podnikatelských subjektů. V rámci kontrolní činnosti a v rámci aktivit na ochranu spotřebitele úřad v průběhu roku 2015 rozhodoval 334 185 účastnických sporů, z toho vydal 217 000 meritorních rozhodnutí. Valná většina těchto sporů byly spory o nezaplacené faktury, o peněžité plnění.

Pokud bych se měl dostat k číslům o hospodaření ČTÚ, tak hospodaření proběhlo v rámci schváleného rozpočtového rámce. Příjmy byly překročeny zhruba o 111 %, ve výši zhruba 1 miliardy 222 milionů, naopak na výdajové stránce se nám podařilo uspořit zhruba asi 215 milionů. Zároveň se Český telekomunikační úřad aklimatizoval a implementoval do podmínek služebního zákona. Byť samozřejmě není tajemstvím, že její aplikace nám působí problémy, např. při nabírání nových expertů, jejich odměňování apod. Současně jsme posilovali další kroky k transparentnosti. Ať už se to týká v oblasti opendat nebo při poskytování informací o využívání rádiového spektra prostřednictvím naší aplikace „Spektrum.ctu.cz“.

Vážená paní předsedající, děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane předsedo, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů.

Zprávu projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, jež máme jako senátní tisk č. 272/2. Zpravodajkou komise byla určena paní senátorka Baudyšová, která je omluvena a zastoupí ji pan senátor František Bradáč. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 272/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bradáč, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Vážená paní místopředsedkyně, pane předsedo, kolegyně a kolegové. Protože pan předseda Českého telekomunikačního úřadu tady řekl už základní věci docela podrobně, seznámím vás tedy jenom s usnesením, které k projednávanému tisku přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Bylo přijato 208. usnesení z 27. schůze, konané dne 14. června 2016. Po úvodním slovu předkladatele Jaromíra Nováka, předsedy Rady ČTÚ, po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor:

I - doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí Výroční zprávu ČTÚ za rok 2015,

II – určuje mne zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu a

III – pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Současně mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, v zastoupení paní kolegyně senátorky Zuzany Baudyšové.

Jedná se o 18. usnesení z 10. schůze konané dne 23. srpna 2016. Po úvodním slovu předsedkyně komise, po vyjádření předkladatele, předsedy ČTÚ, pana Jaromíra Nováka, po zpravodajské zprávě senátorky Zuzany Baudyšové a po rozpravě Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky

I. doporučila senátní tisk č. 272 vzít na vědomí,

II. určuje zpravodajem komise pro jednání tisku č. 272 na schůzi Senátu senátorku Zuzanu Baudyšovou, kterou nyní zastupuji,

III. pověřuje předsedkyni komise, senátorku Danielu Filipiovou, aby s tímto usnesením seznámila předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy jako první se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já mám jenom dva stručné dotazy. Ten první se týká tabulky, která má číslo 13 v té zprávě, kde je vyčíslena četnost různého typu poštovních služeb doručovaných do 2 kg, do 10 kg atd. Je tam poměrně masivní nárůst tzv. jiných služeb z nějakých 6 mil. v roce 2014 na 63 mil. v roce 2016. Tak jsem se chtěl zeptat pana předsedy, co to je za služby, které takhle rychle rostou, neboť je tam kolonka „jiné služby“ a mě by docela zajímalo, o které služby se jedná. To je první dotaz.

A druhý, který se týká nákladů na poštovní služby, pokud jsem to dobře pochopil, tak náklady na poštovní služby byly zhruba v tom roce 2015 o 2 miliardy vyšší, než byly příjmy z poskytnutých poštovních služeb. To znamená, ptám se, jestli je to zejména ztráta, jestli to tak je, jestli je to zejména ztráta České pošty, jak případně ti doručovatelé nebo vykonavatelé těch poštovních služeb tu ztrátu kompenzují, pokud je to mimo kompetenci Českého telekomunikačního úřadu, tak samozřejmě chápu, že na to pan předseda nebude odpovídat. Já se pokusím se dozvědět ty věci jinde.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane předsedo. Já bych chtěla tady poděkovat telekomunikačnímu úřadu za podporu novely zákona, kterou jsem předkládala. Byla to novela zákona, telekomunikačního zákona, který by narovnal vztah klient vs. operátor. Nezadařilo se. Ale třeba není všem dnům konec a podaří se příště.

Myslím si, že Český telekomunikační úřad opravdu bojuje za zákazníky, za klienty, takže mu patří dík.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Uzavírám ji tedy. A ptám se pana předsedy, jestli si přeje vystoupit? Ano. Prosím, máte slovo.

Jaromír Novák:  Děkuji. Já se pokusím zareagovat obecněji na dotazy pana senátora, s tím, že bych si dovolil potom to upřesnění k tabulce zaslat písemně, pokud by to nevadilo, v rámci té tabulky. Obecně řešení ztráty z poskytování základních poštovních služeb má dva režimy. Do roku 2015 vlastně je to prostřednictvím kompenzačního fondu, kam přispívají všichni poskytovatelé poštovních služeb podle nějakého klíče. Od roku 2015, kdy byla schválena novela, by to mělo být prostřednictvím státního rozpočtu. Nicméně není tajemstvím, že v současné době probíhá notifikace a prenotifikace tohoto kompenzačního mechanismu v Bruselu u DG Competition. Snad v průběhu podzimu budeme vědět více, zda budou tato pravidla shledána v souladu s pravidly státní podpory.

Tady ohledně tabulky bych si dovolil zareagovat emailem, pokud bychom se mohli domluvit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Na paní senátorku není potřeba reagovat, to bylo jenom děkování, dobře. Takže nyní poprosím pana zpravodaje, jenom aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě, a budeme hlasovat.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. V rozpravě vystoupil jeden senátor a vystoupila jedna kolegyně senátorka. Oba dva návrhy, které jsou podány, jak z VHZD, tak ze Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky jsou shodné. Oba doporučují vzít zprávu na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji. My můžeme přistoupit k hlasování, takže vás svolám.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor František Bradáč. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 24.

Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Hlasování č. 39, 47 senátorek a senátorů, kvórum 24, pro 43. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu navrhovateli i zpravodajům, končím tento bod a končím celý dnešní den. Zítra se sejdeme v 9 hodin ráno. Na shledanou.

(Jednání ukončeno v 18.47 hodin.)