Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 14.07.2016

(1. den schůze – 14.07.2016)

(Jednání zahájeno v 9.05 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 26. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pátek 17. června 2016.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Miloš Vystrčil, Jiří Carbol, Radko Martínek, Jan Žaloudík, Václav Hampl, Lubomír Franc, Zdeněk Brož, Miluše Horská, Lumír Aschenbrenner, Alena Dernerová, Jaroslav Palas a Daniela Filipiová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami a připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovatelkami 26. schůze Senátu byly senátorky Zuzana Baudyšová a Emilie Třísková. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Pan kolega Patrik Kunčar chce vystoupit? Ne, to byl omyl.

Připomínky nejsou, takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovatelkami 26. schůze Senátu byly senátorky Zuzana Baudyšová a Emilie Třísková.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Hlasovací zařízení bohužel nenabíhá, zkusím to znovu. Prosím dát hlasovací zařízení do provozuschopného stavu. Prohlašuji toto hlasování za neplatné, vydržte, budeme hlasovat znovu.

Nyní již můžeme začít hlasovat. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Z přítomných 55 senátorek a senátorů při kvoru 28 pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen. Konstatuji, že ověřovatelkami této schůze Senátu byly určeny senátorky Zuzana Baudyšová a Emilie Třísková.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 26. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením včerejšího Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Nad rámec písemné pozvánky navrhuji zařadit čtyři nové body. Prvním je Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, kterou navrhujeme zařadit na první místo. Po tomto bodu bychom projednali dva návrhy zákonů předkládané ministrem životního prostředí. Jedním z nich je i další nový bod, a to novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a pak by následovaly tři body ministra průmyslu a obchodu. Odpoledne zahájíme bodem ministra obrany a poté bude následovat 9 bodů ministra financí. Do jeho bloku také navrhuji zařadit nový bod, a to evropský tisk k DPH. Dále budeme projednávat návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání a čtyři senátní iniciativy. Jednou z nich je také poslední nově navrhovaný bod, a to senátní tisk č. 301.

O pravděpodobném rozšíření pořadu jste byli informováni minulý týden elektronickou poštou.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan kolega Jan Horník s přednostním právem.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já mám návrh, který včera neprošel Organizačním výborem, který předkládal kolega Bublan, který podle mého docela logicky navrhl zařazení bodu 21, to znamená senátní tisk č. 301, pevně za bod 7 našeho návrhu programu, to znamená, aby tomuto bodu senátního tisku 301 byl přítomen ministr obrany Martin Stropnický. Já dávám tedy tento návrh znova dneska.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan kolega Patrik Kunčar nyní vystoupí.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já jsem měl totožný návrh právě z důvodu, který tady prezentoval kolega Horník, že tady bude pan ministr, takže aby tento bod 21, resp. senátní tisk č. 301 byl pevně zařazen za bod 7, jako druhý bod odpoledního jednání. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, obdobný návrh, děkuji. Chce ještě někdo se přihlásit v rámci rozpravy k pořadu této schůze? Není tomu tak. Takže uzavírám tuto rozpravu, můžeme přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 26. schůze.

Nejdříve bych si dovolil dát hlasovat o doplnění těch 4 doplňujících návrhů, tak, jak byly navrženy z Organizačního výboru, to znamená, že do pořadu 26. schůze Senátu se doplňují body, které jsou nyní zařazeny v tom pracovním návrhu jako body 1, 2, 16 a 21.

Předpokládám, že toto bude schváleno, protože nebyly žádné námitky, a poté bychom hlasovali o návrhu, který tady zazněl, a to je bod číslo, nyní uvedený jako 21 v návrhu, zařadit jako nový bod 8 a ostatní body posunout, přečíslovat.

Nejsou námitky? Takže přistoupíme k hlasování.

Nyní budeme hlasovat o doplnění 4 bodů, a to 1, 2, 16 a 21. Zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3, přítomno 61, kvórum 31, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o návrhu kolegů Horníka a Kunčara, aby bod 21 byl zařazen jako nový bod 8, ostatní body byly posunuty a přečíslovány. Zahajuji hlasování, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 4, registrováno 62, kvórum pro přijetí 32, pro návrh 50, proti 5. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o pořadu 26. schůze jako celku ve znění předchozích hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 5, registrováno 62, kvórum 32, pro návrh 59, proti 1. Návrh byl přijat.

Takže budeme se schváleným pořadem 26. schůze řídit.

Nyní projednáme první bod, a to je

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. - 29. června 2016

Tisk č. 300

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 300. Prosím a i mezi námi vítám předsedu vlády Bohuslava Sobotku, aby nás s touto informací seznámil. Pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Přeji dobrý den. Dovolte mi, abych zde jako už tradičně vystoupil s informací vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, tentokrát jde o jednání Evropské rady, která se konala 28. června letošního roku.

Ta Evropská rada přirozeně byla poznamenána výsledkem hlasování ve Velké Británii, o vystoupení Velké Británie z EU. Poznamenalo to nejenom obsah Evropské rady, ale taky její formu. Takže Evropská rada byla rozdělena na zasedání, kterého se ještě zúčastnil David Cameron, britský premiér, a pak byla rozdělena na neformální jednání 27 států následující den, už bez Velké Británie.

Já jsem využil toho jednání Evropské rady také, abych se sešel s předsedou Evropské rady Tuskem, s předsedou Evropské komise Junckerem a také s předsedou Evropského parlamentu Schulzem. Chci vás také informovat o tom, že během jednání Evropské rady se také uskutečnilo jednání v tzv. slavkovském formátu, ve formátu předsedů vlád ČR, Slovenska a Rakouska. Dohodli jsme se na tom, že tato sousedská spolupráce ve formátu těchto tří zemí bude pokračovat i v nadcházejícím období. Předsednictví v tomto uskupení převzalo Slovensko, které připravuje setkání v Bratislavě.

Před jednáním Evropské rady proběhla i tradiční koordinační schůzka předsedů vlád zemí V4, byla to vlastně poslední koordinace ještě pod českým předsednictvím ve V4. V rámci V4 jsme se dohodli na společném přehlášení předsedů vlád zemí V4 ke vztahům EU a Velké Británie a také k budoucímu směřování EU. Jsem rád, že jsme dokázali nalézt v rámci V4 společnou pozici a také země V4 vystupovali v rámci jednání Evropské rady jednotně.

Nyní mi, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych se věnoval těm jednotlivým klíčovým oblastem, které souvisí s jednáním Evropské rady.

Pokud jde o brexit, hlavním tématem našich jednání byl dopad výsledku referenda ve Velké Británii o setrvání v EU. David Cameron informoval o výsledcích referenda a potvrdil, že rozhodnutí o tom, kdy a jak Velká Británie spustí formální proceduru, vedoucí k vystoupení z EU, přijme až jeho nástupce ve funkci předsedy vlády.

Jak já osobně, tak i další předsedové vlád zemí EU dali najevo lítost nad rozhodnutím Velké Británie, zároveň panovala shoda na tom, že rozhodnutí Velké Británie je třeba respektovat, novou britskou premiérku nyní čeká nelehký úkol, zklidnit vnitropolitickou situaci ve Velké Británii, udržet územní integritu Velké Británie a dá se očekávat, že oficiální oznámení Velké Británie o vystoupení můžeme čekat na podzim letošního roku, ale je také docela možné na základě těch předchozích vyjádření nové britské premiérky, že to může být až na počátku roku 2017.

Jak jsem zmínil, druhý jednací den se uskutečnilo neformální zasedání 27 členských států bez Velké Británie, výstupem tohoto jednání je společné prohlášení, které obsahuje výzvu Velké Británii k co nejrychlejší aktivaci čl. 50 smlouvy EU a také obsahuje ujištění o tom, že Velká Británie je až do svého odchodu plnohodnotným členem EU a nadále pro ni platí až do jejího odchodu z EU všechna práva a povinnosti členského státu.

Prohlášení obsahuje stanovisko všech 27 zemí, že před oficiální notifikací Velké Británie, to znamená před oficiálním oznámením o tom, že Velká Británie odchází z EU, nemohou začít žádná vyjednávání o vystoupení. Také součástí toho prohlášení sedmadvacítky je to, že budoucí vztah EU a Velké Británie musí být založen na rovnováze práv a povinností.

Největší důraz v tomto prohlášení, musím říct, že ČR tyto pasáže velmi silně podpořila, největší důraz je kladen na nedělitelnost 4 svobod jednotného trhu, buď tedy platí všechny 4 svobody, nebo neplatí žádná. To bylo pro ČR klíčové, jsem rád, že stejnou pozici zastávají i ostatní členské státy EU.

Tento princip bude základem pro nadcházející vyjednávání s Velkou Británií. Na tom je shoda i v rámci visegrádské čtyřky.

Neméně důležitá však bude i debata o budoucnosti EU. Ve formaci 27 států jsme se shodli na společné vůli pokračovat v integraci, na vůli zachovat jednotu v rámci EU a shodli jsme se také na tom, že je důležité zahájit velmi silnou politickou reflexi toho, jak se má vyvíjet budoucnost EU. Tahle diskuse, tato reflexe by měla poskytnout silný impuls pro reformu EU.

Budoucí směřování Evropy a budoucnost naší společné spolupráce v Evropě bude hlavním tématem neformálního summitu, který se uskuteční 16. září v Bratislavě.

Aktuální evropské otázky, to znamená podmínky, formulace podmínek pro vystoupení Velké Británie z Unie a také změny ve fungování EU budou také předmětem summitu visegrádské čtyřky ve Varšavě, který se uskuteční příští čtvrtek, 21. července.

Čili teď nás čeká formulace pozice ČR pro jednání V4, příští týden a následně formulace našich pozic, naší představy o změnách v EU pro jednání v Bratislavě.

Jsem přesvědčen o tom, že EU je v současných podmínkách stále jediným možným efektivním modelem naší společné budoucnosti, která musí být založena na stabilitě a která musí být založena na mírové spolupráci v Evropě.

EU by se podle názoru vlády ČR měla znovu přiblížit občanům. Pokud jde o realizaci těch věcí, těch politik, které souvisí se zlepšováním života lidí. EU musí být akceschopnější, musí být efektivnější, musí být méně byrokratická.

Prioritními oblastmi pro fungování EU by podle názoru vlády měla být otázka zajištění hospodářského růstu, zaměstnanosti a sociální stability. Tím druhým důležitým pilířem by mělo být zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti občanů a bezpečnosti členských zemí EU.

Pozicí ČR pro budoucí vyjednávání se bude zabývat pracovní skupina pro otázku vystoupení Velké Británie z EU a pro řešení otázek spojených s budoucím směřováním EU, která byla na konci června ustavena vládou, první zasedání skupiny se uskuteční dnes. Skupinu vede státní tajemník pro evropské záležitosti a je složena ze zástupců jednotlivých ministerstev a také partnerů hospodářského, sociálního dialogu, dalších hostů a odborníků.

Současně jsme oslovili také parlamentní politické strany a chceme zorganizovat rovněž pracovní skupinu zástupců parlamentních politických stran, tak, abychom do diskuse o budoucím směřování EU zapojili politické strany, také parlament. Já bych stál o to, aby výstupy skupiny byly konzultovány i s oběma komorami parlamentu.

Tolik velmi stručně k té agendě brexitu. Určitě s agendou brexitu se budeme trvale setkávat, pokud jde o budoucí jednání Evropské rady. Já bych byl ale velice rád, kdyby agenda brexitu nebyla hlavní agendou, o které budeme jednat v rámci Evropy v příštích měsících. Bude to důležitá součást naší práce, ale podle mě je klíčovou součástí agendy. V příštích měsících v EU by měly být pozitivní změny ve fungování EU, které tomuto projektu získají větší podporu občanů.

Dalším tématem, o kterém jsme jednali, bylo téma migrace. Evropská rada přijala závěry k migraci, které ČR mohla podpořit. Já jsem rád, že se podařilo neotvírat rozdělující témata, že se podařilo udržet zaměření debaty závěrů na řešení příčin migrace a v souladu tedy s dlouhodobou pozicí ČR.

Další téma, o kterém jsme jednali, byla otázka zaměstnanosti, růstu a investic. Evropská rada přivítala dosavadní výsledky investičního plánu, vyzvala k pokračování prací na prohlubování hospodářské a měnové unie a označila také za svoji prioritu boj proti daňovým únikům a proti praní špinavých peněz.

Já jsem velmi rád, že se ČR podařilo do závěrů Evropské rady prosadit pasáž, která se týkala situace v evropském zemědělství. Byl to jeden z hlavních cílů, se kterým jsem jel na jednání Evropské rady. Víte, že česká vláda patřila k jedněm z prvních vlád v rámci EU, které iniciovaly jednání o situaci v zemědělství na evropské úrovni.

Byla to česká vláda, která vyzvala Evropskou radu, aby přijala závěry a jasnou výzvu směrem k Evropské komisi, byla to česká vláda, která připravila společnou pozici zemí V4 a byla to také česká vláda, které se podařilo do závěrů Evropské rady prosadit pasáž, která úkole Evropskou komisi.

Vyzvali jsme tedy na jednání Evropské rady, aby Evropská komise přijala všechna nezbytná opatření, včetně případné finanční pomoci na podporu zemědělců. Reagujeme tak na krizi na evropském zemědělském trhu. Tento trh je zasažen poklesem cen mléka, je zasažen poklesem cen vepřového masa. My vidíme i tady v ČR, že to našim zemědělcům působí výrazné problémy. Očekáváme, že Evropská komise přijde s balíčkem konkrétní finanční pomoci, kterou bude možné rozdělit mezi evropské zemědělce.

Očekáváme tedy, že tyto návrhy Komise budou předloženy na Radě pro zemědělství AGRI, která se sejde 18. července letošního roku.

To bylo jedno z klíčových témat, na kterém ČR v souvislosti s jednáním Evropské rady pracovala.

To druhé téma, které se týkalo ČR, bylo téma EIA, to znamená posuzování vlivu na životní prostředí. Já jsem rád, že jsme si mohli na setkání s předsedou Evropské komise Junckerem potvrdit dohodu, která vznikla v uplynulých měsících, která se týká posouzení problematiky EIA, pokud jde o 10 klíčových infrastrukturních staveb v ČR.

My jsme v uplynulých letech jako ČR byli konfrontováni se situací, že jsme neměli harmonizován zákon o posuzování vlivu na životní prostředí. Já teď nechci podrobně popisovat ty peripetie, které se tady odehrávaly v minulých letech. Dá se to podle mého názoru shrnout jednoduše. Minulé vlády buď nechtěly, nebo neuměly dosáhnout dohody, buď nechtěly, nebo neuměly harmonizovat naši legislativu. Ze všeho nejvíce se spíše bály lidem říci pravdu na rovinu, jak to ve skutečnosti s těmi našimi dopravními stavbami je. Prostě žádná předcházející vláda nechtěla na sebe převzít tu odpovědnost, aby jasně lidem řekla: Naše zákony nejsou v souladu s evropskými pravidly, a pokud nedáme naše zákony do souladu s evropskými pravidly, tak žádnou z těchto staveb nejenom že nebudeme moci začít, ale žádnou z těchto staveb nebudeme moci financovat z evropských fondů.

Když naše vláda nastoupila, tak jsme byli konfrontováni se situací, že nevyřešení problému EIA mohlo zablokovat čerpání starých evropských fondů, ne mohlo, ale zcela jistě by zablokovalo čerpání jakýchkoli nových evropských fondů na dopravní stavby, a nejenom na dopravní stavby.

Byla dosažena dohoda, která se týká těch klíčových dopravních staveb, které mají mezinárodní význam, které prochází ČR. Dohoda se týká těch dopravních staveb, které jsou ve skutečnosti připraveny.

Pokud jde o EIA, vy tady za malou chvíli budete diskutovat o příslušné novele zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, tak vy víte, že máme starou EIA na cca stovku dopravních staveb. Ale když se na tu stovku dopravních staveb podíváte blíže, podíváte se na ně podrobněji, tak zjistíte, že i když na ně máme EIA 10 – 15 let, tak ve skutečnosti se většina těch staveb vůbec nestihla připravit.

Nemáme vykoupeny pozemky, nemáme velmi často ani územní rozhodnutí, a už vůbec nemluvím o tom, že bychom na tyto stavby měli v dohledu stavební povolení.

My jsme vybrali stavby, které nejenom jsou důležité z hlediska rozvoje ČR, ale vybrali jsme stavby, které mají územní rozhodnutí, vybrali jsme stavby, které mají vykoupené pozemky, nebo se pohybují na vysokém procentu vykoupených pozemků, vybrali jsme ty stavby, kde můžeme v dohledné době vydat stavební povolení a kde především je můžeme začít stavět. Opět v dohledné době.

Je to 10 klíčových dopravních staveb, které můžeme začít stavět v horizontu roku 2017. Je to 10 klíčových dopravních staveb, které budeme moci teď už financovat z fondů EU.

Jaká je tedy dohoda s Evropskou komisí?

Přijmeme speciální zákon, vy ho za malou chvíli budete projednávat, který umožní na úrovni vlády a ministerstva životního prostředí vydat ověření EIA bez toho, aniž bychom u těchto klíčových dopravních staveb museli podstupovat celý proces posuzování vlivu na životní prostředí od samého počátku.

Tento režim je předjednán s Evropskou komisí, Evropská komise garantuje, že pokud u těchto 10 staveb použijeme tento speciální režim, tak bude možné tyto stavby financovat z fondů EU.

O jaké stavby se jedná?

Jedná se o dálnici D3, úsek Úsilné – Třebonín, je to vlastně D3 kolem Českých Budějovic. Jedná se o D6, o obchvaty Lubence, Řevničova, o spojení mezi Řevničovem a Novým Strašecím, to znamená tři úseky na D6. Jedná se o D48, část obchvatu Frýdku-Místku. Jedná se o zahájení výstavby D35, to znamená úseky mezi Opatovicemi nad Labem a Ostrovem. Jedná se o D49, úsek Hulín – Fryšták. Jedná se o D55 v úseku obchvatu Otrokovic. Jedná se o D11, o úsek mezi Hradcem Králové a Smiřicemi. A jedná se o úsek silnice Ostrava, prodloužená Rudná. A tou desátou stavbou je modernizace železničního koridoru mezi Sudoměřicemi a Voticemi ve Středočeském a Jihočeském kraji.

To jsou tedy ty klíčové stavby, kterých se týká dohoda s Evropskou komisí. Objem finančních prostředků, které se těchto staveb týkají, se pohybuje kolem 50 miliard korun. Budeme schopni tedy čerpat na výstavbu těchto staveb fondy EU.

Proto, abychom mohli tuto dohodu realizovat v praxi, potřebujeme tedy přijmout příslušnou novelu zákona o EIA, vláda tu novelu projednala 15. května. Poslanecká sněmovna ji schválila ve zrychleném řízení 29. června. A já pevně věřím, že tento návrh zákona podpoří také Senát, tak, abychom co nejdříve mohli tento zrychlený režim posouzení EIA u těchto klíčových dopravních staveb využít, abychom dosáhli vydání stavebních povolení, aby se mohlo začít soutěžit, aby se tyto klíčové dopravní stavby mohly začít stavět.

Vážené senátorky, vážení senátoři, tolik tedy k závěrům jednání Evropské rady. Já samozřejmě jsem připraven potom následně ještě reagovat na vaše otázky v rámci diskuse.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane premiére, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 300/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Besta, kterého nyní žádám o vystoupení.

Senátor Zdeněk Besta:  Dobré dopoledne, děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane premiére, milé kolegyně a kolegové. Nyní v tomto senátním tisku č. 300 projednáváme, jak nás celkem detailně už seznámil pan premiér, informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady ze dne 28. – 29. června.

Jak si jistě někteří vzpomínáme na poslední červnové schůzi, 25. schůzi Senátu, jsme vzali svým usnesením na vědomí informaci naší vlády o pozici a o programu jednání této do jisté míry průlomové Evropské rady. Takže logickým vyústěním předešlého materiálu o pozici vlády jsou závěry, resp. výsledky jednání Evropské rady, které nám pan premiér předložil.

Bylo jakousi nepsanou tradicí, že se tato materie z Evropské rady brala pouze na vědomí. Tentokrát VEU po úvodní informaci paní Šestákové, zástupkyně státního tajemníka pro evropské záležitosti, a zpravodajské zprávě Zdeňka Besty a po rozpravě připravil krátký, pouze 5bodový návrh usnesení, který máte k dispozici. Je to zejména proto, že tato Evropská rada, jak již bylo konstatováno, se sešla těsně po brexitu, který se stal do jisté míry stěžejním bodem jednání Rady, kdy většina účastníků byla přinejmenším zaskočena turbulencí, kterou výsledek britského referenda vyvolal, a dodnes se objevují protichůdné názory na to, jak se k tomuto pro Evropu nepříliš dobrému výsledku stavět.

Proto v návrhu našeho usnesení vyzýváme vládu, aby při nastavování budoucích vztahů s Velkou Británií zastávala konstruktivní a pragmatickou pozici a usilovala o dosažení oboustranně prospěšného kompromisu.

Zastáváme názor, že není vhodné vyvíjet nepřiměřený tlak na Velkou Británii, s důrazem na nepřiměřený, protože tento tlak, jak jistě víme, už existuje.

Čili nepřiměřený tlak na Velkou Británii k okamžitému zahájení vyjednávání o vystoupení z EU podle čl. 50 smlouvy o EU, a to zejména z důvodu nutné určité sebereflexe a reflexe a zklidnění na obou stranách.

Jako přímý důsledek brexitu u nás podporujeme zřízení pracovního týmu na úrovni vlády, který bude řešit dopady a připravovat podklady pro jednání o novém nastavení vzájemných vztahů.

Pokud mám informace, tak pracovní skupina se už dneska schází.

V usnesení, o kterém teď hovořím, jsme ocenili postoj vlády ČR v otázkách nelegální migrace i snahu Evropské rady o uplatňování dalších bezpečnostních postupů, vč. zavádění motivačních prvků pro zamezení nelegální migrace.

A poukazujeme na to, že prioritou je ochrana vnějších hranic Evropské unie. Otázkou je, zda již to není dost pozdě.

Z výsledku jednání Evropské rady je potěšující fakt, který chci zdůraznit – a teď se budu opakovat po panu premiérovi, čili fakt, že rada v kapitola "Zaměstnanost, růst a investice" připomněla své předchozí závěry týkající se obchodu a ocelářského průmyslu a chce tuto otázku detailně projednat na svém říjnovém summitu. A také, to se týká zemědělství, což už také bylo řečeno, vyzvala komisi, aby urychleně provedla nezbytná podpůrná a finanční opatření v odvětví mléka a mléčných výrobků i vepřového masa.

Takže závěrem si myslím, jakkoli je to složité, nebo bylo to složité, že vláda prostřednictvím našeho premiéra splnila zadání. A proto navrhuji přijmout plénu návrh usnesení z 31. schůze VEU k informaci o jednání Evropské rady ve dnech 28. – 29. června. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní otevírám rozpravu, do které se hned na úvod hlásím s krátkým vystoupením...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže slovo má předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové. Já vystoupím velmi krátce.

Nechci tady ex post pronášet nějaké zásadní vystoupení. Myslím si, že kostky jsou vrženy a že teď je na řadě rozumný a vyvážený postoj jak jednotlivých zemí, včetně České republiky, tak i Evropské komise Evropského parlamentu. A trpělivá jednání, aby nebylo sekundárně způsobeno více škod, než které asi zákonitě přijdou. I když na druhou stranu, jak někteří politologové uvádějí, může to být šance pro některé země – a souhlasím, i pro naši zemi –, protože některé stabilní instituce, ať už podnikatelského sektoru nebo samotné EU historicky sídlily pouze v té západní části EU, včetně Velké Británie. A situace, která vznikla po brexitu, jistě umožní jednání o jejich případném přemísťování, kde jsem přesvědčen, že by ČR mohla být velmi dobrým místem se stabilním politickým prostředím. Ale i dobrým infrastrukturálním spojením se zbytkem EU. A že bychom se této šance měli snažit maximálně využít.

To se týká jak soukromého sektoru – mám na mysli zejména banky, které ve velkém množství sídlí ve Velké Británii, ale také další instituce, podnikatelské subjekty, ale i samotné instituce EU.

Ale to není to hlavní, o čem jsem chtěl hovořit. Já bych chtěl pouze zvýraznit dva momenty. Že v těch dalších jednáních bychom neměli v žádném případě připustit, a souhlasím s postojem vlády, aby nějakým způsobem byla narušena rovnováha, vyváženost čtyř základních svobod, na kterých stojí EU. To by bylo porušení všech základních principů. To ovšem neznamená, že nemůže dojít ke změně – a očekávám, že dojde ke změně – obsahu Lisabonské smlouvy a některých dalších vnitřních pravidel.

A druhou věc, kterou chci říci, je to, že krátce po brexitu se objevilo od některých představitelů, zejména mám na mysli Francie, Německa, států Beneluxu, jakýsi náznak, snaha, dokonce i prohlášení samotného předsedy Evropské komise, že by se nyní měla urychlit integrace EU. To znamená, že by mělo dojít k většímu politickému prohloubení v rámci 27 států.

Považoval bych to za velikánskou chybu, protože kdyby byl takovýto postup vnucován zemím, jako jsme my, tak by to mohlo urychlit tendence ke krokům nebo postupům, podobným, jaké proběhly ve Velké Británii, a určitě by to nebyla správná reakce. Já použiju jednoduché a snad pochopitelné prohlášení. Já se domnívám, že by EU měla usilovat o to, aby se polidštila. To znamená, aby byla srozumitelná lidem, aby dělala věci, které jsou nezbytně nutné, a nepřijímala zejména směrnice, které národní státy nepotřebují. Nenavrhujeme je Evropské komisi, aby společně byly řešeny, a přesto nám jsou z druhé strany vnucovány.

Jsme toho svědky i v těchto týdnech, viz pokus o další úpravu směrnice týkající se střelných zbraní, spalovací motory některých strojů a zařízení a podobné iniciativy, které v současné době osobně nepovažuji za kroky správným směrem, ani za kroky potřebné pro vyvážený a kvalitní život občanů v rámci zemí tvořících Evropskou unii.

To je jedna část, kterou jsem zde chtěl sdělit. A druhou část, kterou chci říci, je to, že bychom do našeho návrhu usnesení měli doplnit nový bod 4 – je to tedy můj návrh, který by obsahoval návazně na bod 3, který se týká zřízení pracovního týmu na úrovni vlády, který už dneska začne pracovat, tak doplnit následující nový bod 4:

"Senát Parlamentu ČR" – a teď tedy ten text – "žádá vládu, aby návrhy nastavení vzájemných vztahů České republiky a Velké Británie, jakož i EU a Velké Británie, byly průběžně konzultovány se Senátem PČR".

To slůvko "konzultovány" jsem ochoten nahradit "projednávány", nebo i slůvkem "informovány", tak, jak je váš většinový názor. Ale myslím si, že slůvko "konzultovány" je vyvážené a vyhovuje jak tomu projednávání, tak té informaci. Takže první můj návrh je "konzultován se Senátem PČR". Nakonec, pokud jsem pozorně poslouchal, ve vystoupení pana premiéra tato nabídka byla vyslovena.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. Dalším v pořadí je přihlášen pan první místopředseda Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže i ode mě dobré dopoledne, pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové.

Tady jsme slyšeli pohled našeho pana premiéra na jednání rady o brexitu a i určité závěry, které vyplývají pro Českou republiku jako takovou. Je jasné, že je potřeba řešit vztah EU – Velká Británie, ale i ČR – Velká Británie. To, že byla ustanovena komise, to já kvituji s povděkem, ale mně jde o to, jaká to bude komise, z koho bude složená. Jestli jsem to pochopil, tak to bude převážně úřednická komise. A podle toho, co já celá léta vím, tak úředníci by měli pracovat minimálně na pokyn politiků. To znamená vlády. A protože je to téma, které je do budoucna – teď se bavím nejen o tom vztahu k Velké Británii, ale i o tom, jak náš premiér a my všichni jsme hovořili o určité reformě Evropské unie. Kdo dá zadání úředníkům, jak mají postupovat a jaké návrhy připravovat?

Předpokládám, že opozice by v tomto procesu měla být jasným partnerem, protože vláda v určitém okamžiku skončí a bude nastupovat jiná vláda. A to, co se dojedná, bude dojednáno na řadu let. A víme, jak probíhala předvstupní jednání. Také to dělali úředníci a také nekonzultovali, aspoň co já vím, příliš s politiky a dopadli jsme, jak jsme dopadli.

Takže moje otázka, pane premiére, jaká bude účast představitelů opozice v této komisi? Vy jste tady naznačil, že bude jakási parlamentní, ale přece vy budete mít hlavní vztah k té skupině, kterou vy jste sestavili na vládě.

Takže názor opozice v této chvíli bude velmi utlumen.

Reforma Evropské unie. I vy sám, pane premiére, jste o tom hovořil. Ale mně jde o to, jaká bude? Jestli ta reforma bude směřovat podle představ Francouzů, eventuálně Němců, a možná i Italů, bude to větší centralizace? A to je myslím věc, kterou musíme zvážit nejen na úrovni české, ale i na úrovni Visegrádské čtyřka. Podle mého názoru menší centralizace – a předseda Štěch se o tom také zmínil. Skutečně marginální věci se stávají dominantními a EU neumí své velké problémy řešit. Ale to máme všichni za sebou.

Role komise. Jaké bude stanovisko České republiky? Ministr zahraničí plus někteří opoziční politici jsme navrhovali, aby předseda Junker byl odvolán, protože i on má svůj díl na tom, že brexit dopadl tak, jak dopadl. Jestli mám dobré informace z otevřených zdrojů, tak stejná vláda (ministr zahraničí) najednou ústy premiéra byla vyslovena podpora panu Junckerovi. Já si myslím, že pan Juncker by neměl být předsedou Komise, protože on ten svůj díl opravdu má.

Na co máme ministryni zahraničí EU? Já nevím. Já jsem ji slyšel asi třikrát, a vždycky jsem z toho byl smutný. Jednou se myslím dokonce rozplakala. A mně se spíš chtělo plakat nad tím, jak ona pracuje a že tu roli vyjednavačů přebrali Němci, Francouzi a další. Chápu, že některé země mají výsostné postavení, nebo výsostnější než ostatní, ale v EU jsme si doufám ještě chvilku všichni rovni.

Jaké závěry vzniknou pro jednání 21. 7. V4 ve Varšavě? Bude skutečně Senát seznámen nějakou písemnou formou o tom, s jakým zadáním se tam jede? A samozřejmě chápu, že to bude v obecnější poloze, protože před vyjednáváním se nerozdávají karty natvrdo, aby byla šance někde ustoupit a eventuálně přitvrdit.

Jestliže slyším našeho ministra financí Babiše, že italské banky jsou větším nebezpečím pro Evropu, než je brexit, tak já se ptám, jak budeme navrhovat, aby se řešily všechny ty věci po finanční krizi? Ona jenom zmizela z médií, ona existuje dál. Jak to bude s imigrací? Skutečně nápady, které přicházejí z Bruselu, že za každého přijatého imigranta bude platba z evropských peněz deset tisíc euro? Kde to jsme? Co si to dovolují v tom Bruselu - obchodovat s lidmi? To je pro mě šokující záležitost. O kvótách se nechci bavit, to je samozřejmě stále platná věc. Jenom abychom si to uvědomili. Ale jak to chtějí pánové v Bruselu dosáhnout, nevím.

A na závěr řeknu citát. A myslím, že už jsem ho tady říkal. Předseda Evropského parlamentu Schulz před x-lety na jednání, kterého jsem se zúčastnil, pronesl větu: "Evropská unie se odtrhla od občanů a vy, politici z jednotlivých zemí, musíte naučit milovat občany Evropskou unii." Já si pamatuju, jak mě učili milovat Moskvu. Díky.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Dobrý den, vážení páni předsedové, kolegyně a kolegové.

Já bych se chtěl pana premiéra zeptat, proč jednání Evropské rady se pak už nezúčastnili zástupci Velké Británie? Protože, pokud vím, jsou stále členy Evropské unie, protože referendum přece neaktivuje 50. článek smlouvy. Druhá věc je, proč je tak výrazný tlak na co nejrychlejší aktivování článku 50 ze strany Evropské unie?

Já si myslím, že celý výsledek referenda v EU ve Velké Británii je důrazným varováním Evropské unii, že pokud se zásadně nezmění její chování a její jednání vůči státům, pak to povede k jejímu rozpadu. Jinak navrhuji nebo podporuji návrh pana předsedy na doplnění toho našeho usnesení.

Já bych ale, jestli dovolíte, pane premiére, položil ještě jednu otázku. V poslední době mi dochází velké množství dotazů na to, co je pravdy, že vláda poskytla Brdy ke zřízení velké vojenské základny, kam by měli být přesunuti američtí vojáci z Německa, dokonce v počtu asi třinácti tisíc. Já na to odpovídám, že jsem přesvědčen o tom, že tak podlého jednání vůči lidu České republiky by se vláda nedopustila, nicméně rád bych od vás slyšel ujištění, že ta moje odpověď je správná. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji a prosím nyní o vystoupení pana předsedu Jana Velebu.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Moje vystoupení bude krátké a bude reakcí na úvodní vystoupení pana premiéra. Po brexitu nastala taková situace, jaká nastala. Nastalo velké překvapení. Ovšem jak pro koho, ale hlavně, co podle mého názoru nastat mělo a nenastalo, tak byla sebereflexe zodpovědných politiků Evropské unie. Já jsem žádnou sebereflexi nezaznamenal. Zaznamenal jsem dva výrazné konkrétní kroky. Předseda Evropské komise Juncker vyzval k zavedení eura. Rozumím tomu, v podstatě povinné euro pro všechny země. Tak to je zcela určitě sebereflexe v tom opačném gardu a ukazuje, jak si předseda Evropské komise představuje řízení Evropské unie v těchto krizových situacích.

Druhá reakce významná, možná ještě významnější, bylo berlínské jednání šesti ministrů zahraničí. Byli tam ministři zahraničí Německa, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucemburska. Je to velmi zvláštní, aspoň pro mě. Nevím proč jenom šest z dvaceti sedmi, bez Británie? A když už jenom šest, tak nevím, proč tam nebyl pozván, aspoň pro formu, někdo z nově přistoupených zemí? Takže já osobně nemám důvěru a chtěl bych znát, pane premiére, váš názor na tuto schůzku.

Zemědělství. Je dobře, že česká vláda si situaci uvědomila. Ta situace je podle mého názoru ještě horší, než zkrátka prosákne, protože zemědělci na tuto situaci nenašli sílu společnost upozornit. Ceny mléka jsou takové, jaké jsou, masa jsou takové, jaké jsou. Ale jsme teď ve žních a ony k tomu přistupují ještě ceny obilí. A pokud se zhoupnou ještě k tomuto všemu ceny obilí, tak bude zkrátka opravdu velký problém.

Mě osobně mrzí to, z pohledu toho, co jsem v minulosti dělal, tzn. šéfa České agrární komory, měl jsem velkou radost z toho – beru tak teď poslední čtyři léta nazad, když nepočítám tento rok –, tak jsem měl velkou radost z toho, že v zemědělství začíná ekonomická situace, kdy zemědělci mohou mimo obnovy investic, mimo financí do nových investic, což je základ rozvoje, že mohou začít konečně ve velkém nakupovat to, bez čeho se neobejdou, to znamená půdu. A to se teď touto situací zastavilo.

Takže je dobře, že vláda tu situaci řeší, ale já bych byl ještě radši, kdyby místo výzev, nebo kdyby vedle výzev, které jsou v pořádku, kdyby následovaly rychlé činy. A já, pane premiére, mezi zemědělci jsem. Jsem v podstatě mezi nimi každý týden. A jestliže je takováhle situace a do dnešního dne nejsou vyplaceny kompenzace za sucho, které proběhlo v loňském roce, tak to není dobrá vizitka řekněme vlády konkrétně, konkrétně resortu zemědělství a konkrétně současného ministra zemědělství.

A pokud se týká toho balíčku, připravuje se teď skutečně balíček pomoci chovatelům dojnic, chovatelům prasat. Mám informace, že k tomu pravděpodobně dojde někdy v prosinci. Asi se s tím mělo začít dřív, ale řeknu tady jednu kacířskou myšlenku, že ty balíčky, to je dobré, to se zkrátka musí udělat. Protože ti zemědělci jsou na tom tak, že neberou ani 6 Kč za litr mléka. Ale jsou to jenom balíčky a pokud se ta situace nezotaví, tak se ta situace bude znovu opakovat. A je třeba to řešit generálně. A to generální řešení je najít trh pro toto zboží. A to mléko – nechci tady poučovat, už budu končit – ta cena mléka, to zhroucení ceny mléka, to nastalo ze dvou důvodů.

První důvod byl ten, že Evropská unie zrušila k poslednímu dubnu letošního roku kvóty na mléko. Všichni, kdo měli investice, tak se na to připravili, zvýšili stavy dojnic. A druhý důvod je ztráta ruských trhů. A když ta krize začala, už jsem to tady jednou říkal, tak v tu dobu se na ruský trh udávalo 36 procent sýrů z celkového vývozu EU. Takže byla otázka času, kdy se trh zhroutí.

Poslední věc, reforma Evropské unie. Mně se to osobně – berte to jako můj názor –, mně se to těžko poslouchá. Protože jestliže ta situace dojde tak, že nastane brexit, za chvilku budou v Rakousku opakované volby, prezidentské volby, to může být druhý takový polobrexit. Něco začínajícího. A jestli předseda komise, kterého jste vy osobně podpořil a váš ministr řekl v médiích, že by měl odstoupit – já tomu tedy moc nerozumím –, chce to řešit další centralizací, další integrací – a vy jste to tady zopakoval, tu integraci, tak já nevím, jak se ta reforma udělá? A ti politici jsou odtrženi. Citát pana prvního místopředsedy je přesný. Jsou odtrženi. Protože kdyby se teď udělaly průzkumy veřejného mínění, tak v mnoha zemích to dopadne podobně jako ve Velké Británii.

Jediná možnost je decentralizace, jediná možnost je rychlá reforma Evropské unie. Já ale nevidím politika, já ale nevidím, že ti, kteří u toho jsou, kteří u toho byli, že by takhle nějakým způsobem přepnuli v hlavě knoflík a chovali se jinak. To tak zkrátka nebude.

Takže podle mého názoru to napětí poroste, bude se měnit politická mapa v jednotlivých zemích. Budou volby ve Francii, budou volby v Německu. A já osobně z toho vývoje mám obavu. A jestliže se nedovede říct, vy za to spoluzodpovídáte, předsedo Evropské komise, předsedo Evropského parlamentu, předsedo Evropské rady, a jestliže si píšete vzájemné velezdvořilé děkovné dopisy, tak já tomu zkrátka, přátelé, nevěřím. Děkuju.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, vystoupí pan Jiří Dienstbier, ministr, s přednostním právem.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. V návrhu usnesení, které máme předloženo, se zdůrazňuje, že bychom neměli vyvíjet nepřiměřený tlak na Velkou Británii, aby zahájila postup podle článku 50 Lisabonské smlouvy, který by vedl k tomu dvouletému vyjednávání o ukončení členství Velké Británie v EU. Jistě je pravda, že bychom neměli vyvíjet nepřiměřený nátlak, že sama Británie si musí ujasnit ten ohromující rozsah problémů, do kterých se sama hlasováním dostala, které bude muset v jednáních nejenom s EU řešit, aby si stanovila svoji pozici.

Na druhou stranu příliš dlouhé otálení s iniciací tohoto procesu samozřejmě prodlužuje jakýsi stav nejistoty. A ta nejistota nepřispívá nikomu. Nejistota v tom, jaké podmínky vzájemných vztahů budou mezi Británií a Evropskou unií nastaveny. A to neprospívá nikomu. Tradičně se uvádí, že zejména ekonomiky jsou velmi citlivé na jakoukoli nejistotu. Proto je v našem zájmu, společném zájmu členských zemí EU, aby tento proces odstartoval v přiměřeně krátké a jednání doopravdy začala a věděli jsme, jakým směrem se vlastně vydáme.

Je samozřejmě trošku paradoxní to, že do čela vyjednávání podle toho, jak vypadá průběžné sestavování britské vlády se dostávají ti, kteří vedli tu "leave campaign" za vystoupení Británie z EU, a kteří používali argumenty, které byly zjevně lživé. Na příklad z hlediska schopnosti dosáhnout přístupu na společný trh členských zemí EU, aniž by to Británii cokoli stálo. Ať už finančně, nebo akceptace dalších částí těch svobod, které uplatňujeme na společném trhu včetně svobody pohybu.

Ono je to i z tohohle hlediska v našem zájmu, aby ten proces probíhal co nejrychleji, protože si myslím, že právě na tom vyjednávání se ukáže, jak lživá ta kampaň za vystoupení Británie z EU byla. A jak ve skutečnosti to bude pro Británii nevýhodné. Stejně tak, jako by to bylo nevýhodné i pro další země EU. A tím spíše pro Českou republiku, která je uprostřed kontinentů a svojí ekonomikou je závislá na obchodních vztazích s dalšími členskými zeměmi EU.

Je totiž naprosto zřejmé, že Británie nemůže dosáhnout těch cílů, které deklarovala a také asi by to bylo pro nás neakceptovatelné, že bychom umožnili Británii učinit dohody, které by jí dávaly pouze ty výhody, které ze společného trhu plynou, ale vše, co je pro ni nevýhodné, a naopak může být výhodné pro nás, třeba volný pohyb osob, bychom v těchto jednáních obětovali.

Vyjednávání bude to nepochybně vyvolávat velké napětí, velké otazníky, protože očekávání těch, kteří naskočili na "leave campaign" v Británii, jsou nerealistická a v této nejistotě bychom jednak neměli být dlouho a jednak si myslím, že je dobře, když se ukáže, jak falešné tyto argumenty byly. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí paní kolegyně Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si, pane premiére, na vás vznést následující dotaz, který se týká byť jiného tématu, a to je vzhledem k tomu, jak negativní dopad má na můj volební obvod oddalování stavby silničního okruhu kolem Prahy, a to zejména stavby 511 Běchovice-D1. Nemohu tedy nevystoupit a nezeptat se vás na některá fakta.

Považuji za podstatné, že se vláda snaží zabránit opakování procesu EIA u těch částí dopravní infrastruktury, které jsou pro Českou republiku životně důležité a které již měly být dávno dokončeny. Bohužel se to nakonec netýká klíčové součásti silničního okruhu kolem Prahy, tj. tedy stavby 511 Běchovice-D1. Chybí totiž územní rozhodnutí a není uzavřena ani projektová příprava. Ani není povolení EIA. Obyvatelé Prahy na ukončení tahanic kolem územního řízení čekají již více než deset let. Od od vydání původního stanoviska EIA uplynulo už téměř 14 let. Stavební povolení je v nedohlednu. Dopadá to především na obyvatele Prahy 4-Spořilova, tedy mého volebního obvodu, ohraničeného Jižní spojkou, ulicí 5. května a Spořilovskou, po nichž denně proudí tisíce těžkých nákladních vozidel.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní kolegyně, jenom bych prosil, aby to bylo stručné, jsem v tomto směru asi hodně benevolentní. Nyní neprojednáváme zákon o EIA, to bude v dalším bodu. Pan premiér podal informaci svého jednání zde. Ale prosím tedy, stručně, protože nakonec i pan premiér bude muset za chvilku odejít.

Senátorka Eva Syková:  Ano, určitě, to se netýká zákona, to je můj dotaz, jestli mohu.

Panu předsedovi vlády jsem už psala. Prodlužování stavby vnitroměstské komunikace slouží pro tranzitní dopravu na úkor zdraví a kvality života obyvatel. A je to nepřijatelné ze zdravotnického i lidského hlediska. A proto tuto situaci považuji za natolik závažnou, že se v mém volebním obvodu začínám obávat i možných projevů občanské neposlušnosti, tak jak mi občané neustále píší.

Kromě pana premiéra jsem před půl rokem oslovila také komisaře pro životní prostředí Evropské unie pana Karmena Vellu. Z jeho odpovědi bylo zřejmé, že Evropská komise se soustřeďuje především na otázky souladu české a evropské legislativy. To znamená, že prostor pro jednání s ní není velký.

Oceňuji proto, že vláda v této věci se pokouší udělat, co se dá. Pokud jsme ale dopustili, že u některých klíčových staveb nebude se možné opakování procesu EIA vyhnout, je nezbytné pro ně zajistit financování z národních zdrojů. A takto bych se pana premiéra chtěla zeptat, protože se vyjádřil již v médiích, že by taková možnost tady byla, na financování této stavby z národních zdrojů a zda by v tomto případě mohla být tato stavby započata do roku 2019. Tyto dotazy neustále dostávám a proto bych se pana premiéra chtěla zeptat, jestli toto může potvrdit. A byla bych ráda, kdyby se tento záměr jednak potvrdil a jednak kdybychom mohli pravidelně dostávat informace jednak od vlády, a jednak od ministra dopravy, jak to vypadá s touto stavbou, která je samozřejmě jiná, než jsou ostatní stavby, které se již podařilo vyjednat. A proto vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní žádám o vystoupení pana senátora Petra Gawlase.

Senátor Petr Gawlas:  Dobré dopoledne. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, milé kolegyně a kolegové. Dotknu se jen lehce tří oblastí, o kterých nás pan premiér informoval. Jednou je migrace. Jsem rád, že Česká republika přijímá tvrdší opatření v otázce migrace. Není pozdě, jak se tady zamýšlel jeden z kolegů, já si myslím, že vůbec se takhle děje. Využiji možnosti a poinformuji vás také o rezoluci, kterou přijalo zasedání OBSE dne 15. 7. v Tbilisi, kdy Česká republika také byla úspěšná a zasedání přijalo naši rezoluci, kdy v této rezoluci zpřísňujeme podmínky pro nelegální migraci, stanovujeme ochranu hranic a další podmínky. Tuto rezoluci přijalo celé zasedání, státy jako Rusko, Itálie, Francie, prostě napříč Evropou.

Další věc – EIA. Zásadně nesouhlasím, vaším prostřednictvím, pane předsedo, s kolegyní Sykovou, protože nějaká stavba, obchvat Prahy, „pětsetjedenáctka“, která nemá územní rozhodnutí a nemá další náležitosti, nemůže ohrozit dalších deset staveb v České republice, zásadně ne. Musím pochválit českou vládu, že vyjednala možnost, aby mohly pokračovat tyto stavby, jsou to zásadní stavby ve všech možných regionech. A když „pětsetjedenáctka“ připravena není, tak tam nemůže být, nemůžeme ohrozit ostatní stavby. A doufám, že v následujícím bodu novelu zákona č. 100/2001 Sb., přijmeme.

A třetí záležitost, která mě velice trápí, je zaměstnanost v ocelářství a v Moravskoslezském kraji. Jsem velice rád, že Česká republika neschválila status tržní ekonomiky Číně, protože víme, že v Moravskoslezském kraji nám krachují doly a jestliže by nám měly ještě krachnout hutě, byla by to určitě katastrofa. Když to řeknu lehce katastrofa, to je slabé slovíčko pro Moravskoslezský kraj.

Pane premiére, chtěl bych vás vyzvat, abyste na všech úrovních, při zasedáních Evropské rady a na všech úrovních v Evropské unii připomínal tuto záležitost, abychom nepřijali status tržní ekonomiky Číně, protože nejenom že je to 250 až 270 tisíc zaměstnanců v celé Evropské unii, ale mysleme hlavně na oceláře u nás v České republice. Jinak souhlasím s postojem vlády České republiky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan kolega Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý den. Pane předsedo, pane předsedo vlády, milé kolegyně a kolegové. Dlouho jsme neslyšeli tak zhutnělou nebo důležitou zprávu o jednání Evropské rady, jako dnes, protože se sešlo několik velmi významných věcí, které zmiňoval pan premiér a které opravdu momentálně hýbají politickou scénou nejenom Evropy a celého světa, anebo dokonce zase vnitřně se bezprostředně významně týkají přímo České republiky – to hovořím spíše o bilaterálních jednáních, která tam premiér vedl a ke kterým bych se pak už jen velmi krátce zmínil, protože to není hlavní téma tohoto bodu.

Pan kolega Gawlas již hovořil o zasedání OBSE v Gruzii, kde se podařilo prosadit českou rezoluci, která je opravdu významná a týkala se vlastně politického tématu těsně před tím, než došlo k brexitu. Ostatně politické elity očekávaly, že brexit dopadne tak nějak, jako odtržení Skotska od Velké Británie, nebo, co já vím, rozdělení Belgie na Vlámsko nebo třeba Quebec v Kanadě od Commonwealthu. K jejich zděšení došlo k tomu, že brexit většinově rozhodl o vystoupení Velké Británie z EU. Teď probíhá nějaký proces.

Ale zároveň – a na to chci upozornit a je to velice vážné – probíhá integrační proces některých zemí ke vstupu do Evropské unie, právě například Gruzie má velká očekávání, země jako Chorvatsko, Srbsko, nakonec i Ukrajina. Vím, že pro některé z nich to je zdlouhavý proces a mohl by trvat ještě déle, ale není možné lid těchto zemí na jedné straně připravovat v určitém období a politické elity hovořit o tom, že jim umožníme, pokud splní některé podmínky, vstup do našeho společenství Evropské unie, protože oni patří do Evropy.

Od Uralu až po Atlantik jsme Evropa. Když tedy pominu to, že Rusko, kde ten Ural tedy je, je země, která soustředí v sobě jak tu Evropu, tak tu Asii. Je to velmoc. Když si vezmeme hranice Ruska, tak všechny ostatní země do Evropy patří. My nemůžeme na ně zapomenout, nemůžeme tím, že se zabýváme momentálně jenom brexitem, zapomenou na lidi z těchto zemí. O jejich politicích si můžeme myslet, co chceme. Dobře, ne vždy je tam všechno v pořádku, ale jsou to země bývalé Jugoslávie, které si nedovedu představit, že v Evropě by s námi nebyly. Gruzie, možná Arménie, když se rozhodne, nevím, určitě Ukrajina má zájem. To jsou země, o které nám přece musí jít také.

Já to dál nebudu rozvádět, já bych chtěl jenom pana premiéra poprosit, pokud by na ty věci došlo někde v Evropě, v Evropské radě, aby tam zvedl hlas a přihlásil se k tomu, že ČR i nadále bude ty země, kterým slíbila, že pokud splní podmínky ke vstupu do EU, že i nadále je budeme podporovat, protože si to ty země zaslouží. A jejich lid.

A teď k těm dvěma krátkým poznámkám. O zemědělství se nebudu bavit, to by kolega Veleba, nebo tamhle nakonec před chvílí hovořil náš další kolega, mohli určitě hovořit více odborněji. Je dobře, že se, pane premiére, snažíte, naši zemědělci si to zaslouží, ostatně když ČR právě vstupovala, tak přístupové hovory jsme zcela nezvládli, speciálně vůči zemědělcům. Takže od té doby jako červená nit se táhne v podstatě nevýhodnost dotací EU pro české země. Naopak výhodnost pro Francii a další země, které z toho žijí dodnes.

Ale co se týká EIA, my to budeme probírat za chvíli, já bych jenom krátkou poznámku, když dovolí pan předsedající, ono je pravda, že ty minulé vlády také nic nezvládly, ale je zase na druhou stranu pravda, že jsme vyčerpali peníze evropské na všechny dopravní stavby, které jsme tehdy nárokovali. Takže tam nějaká připravenost byla.

To, že máme strašně složitý proces, já třeba můžu to jenom připomenout, zásady územního rozvoje, územní rozhodnutí, územní plány, EIA, územní povolení, územní rozhodnutí a stavební povolení – a do všech mohou vstupovat všelijaké organizace nebo i jednotlivci, mohou to napadat u soudů. Soudy v ČR probíhají zdlouhavě. To nejsou jenom výkupy pozemků. To je spousta složitostí stavebního řízení v ČR. A dokonce i když schválíme těch 10 staveb EIA, tak všichni dobře víme, že tam je 5leté období, abychom vůbec zahájili stavbu, resp. abychom zahájili stavební povolení do 5 let. A jestli těch 10 staveb to stavební povolení nezíská, díky těm dalším průtahům, tak stejně o tu možnost přijdeme. To je třeba, abychom si uvědomili. Takže já budu fandit kterékoli vládě, která bude zjednodušovat tyto věci. V minulosti se o to pokoušely zase všechny vlády, i opozice tehdy, a možná, že v ní tehdy byla i sociální demokracie, podporovala některé ty snahy, protože jsme všichni vzešli většinou z komunální politiky. Ty obchvaty ta země prostě potřebuje, dálnice potřebujeme. Moderní železnice potřebujeme. Takže já se o tom budu zdlouhavěji zmiňovat až potom, ale chtěl bych to jenom zkonstatovat, že je dobře, že v EIA jsme nějaké opatření momentálně udělali. Budu pevně věřit tomu, že to vyjde, ale zdaleka to v tom stavebním řízení není všechno, je to jenom malý krůček, abychom vůbec se mohli o něco pokusit. Paní kolegyni Sykové pak pár věcí řeknu, až budeme projednávat EIA.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní ještě vystoupí pan senátor Jan Horník a poté se přihlásil pan premiér, že bude reagovat na předchozí vystoupení. Tak prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové. Já mám asi 4 poznámky.

První je k brexitu. Já zaprvé chci poděkovat, že ČR a česká vláda v podstatě vystupuje tak, jak vystupuje v rámci visegrádské čtyřky. Mám dojem, že ukazujeme tu pravou tvář Evropy, ne tu, kterou bohužel nastavují někteří bruselští politici, ale zejména bruselská byrokracie, vč. Evropské komise. Je pro mě úplně nepochopitelné, jak vystoupil okamžitě po brexitu Juncker, který naprosto neměl žádnou pokoru k tomu, co se stalo. Já bych chtěl požádat, abychom vystupovali korektně, ale velmi tvrdě. Teď je šance, aby se Evropa mohla změnit. A je taky šance, aby ten byrokratický marasmus, který je v Bruselu, aby ten se změnil. Protože řekněme si na rovinu, ve finále my politici nevládneme, vládnou jak v ČR úředníci, tak to samé v Bruselu.

Druhá poznámka k dopravním stavbám. Chci též poděkovat, že tato věc snad teď dojde nějakému urychlení, minimálně na oněch 10 stavbách. Tady asi neseme vinu úplně všechny politické strany, které jsme v minulosti s tím měly co dočinění. Já chci poděkovat zejména za to, že tam jsou i stavby, které budou obnášet obchvaty některých obcí směrem na D6, na Karlovy Vary, protože ta silnice je v hrozném stavu. Doprava přibývá. A tato důležitá spojka směrem do Německa si myslím, jednou bude mít velký význam jak pro ČR, tak pro spojení s Evropou.

Poslední poznámka je k zemědělcům. Víte, já se hrozně moc obávám, vždycky když někde se dávají nějaké dotace, ono je najednou sucho, tak musíme dát dotace, ono pak hodně zaprší, taky se neurodí. Ono bylo i v zimě sucho. A i předminulou zimu bylo sucho. Když nebylo sucho, tak zase nemrzlo. Nedalo se zasněžovat. Já se ptám, co mají dělat podnikatelé v jiných oblastech, než je zemědělství, kteří např. jsou navázáni na zimní cestovní ruch, a tím, že buď nesněžilo, nebo nemrzlo, aby se mohlo uměle zasněžovat, tak mají taky obrovské ztráty. Celý ten byznys, který funguje na horách, vč. těch doprovodných služeb, to znamená hotely, restaurace apod. Čili je třeba se zamyslet a je třeba s tímto nakládat hrozně opatrně. Nemám nic proti českým zemědělcům, ano, my jsme doopravdy nenastavili ty podmínky úplně ideálně. Na druhou stranu jsou tady i jiné segmenty našeho hospodářství, kterým počasí taky bohužel někdy přináší nějaké nevýhody. Nevím, jestli někdo zaznamenal z vás, já tedy ne, že by si momentálně na horách stěžovali provozovatelé lanovek a vleků, restauračních a hotelových zařízení, že by chtěli nějaké kompenzace. Nezaznamenal jsem to. Naopak zrovna turistický ruch je jedním z velkých spotřebovatelů zemědělských produktů. Byl bych s tím velmi opatrný.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan premiér a bude reagovat na předešlou diskusi.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já budu reagovat na tu dosavadní probíhající diskusi, pak se už budu muset omluvit z jednání Senátu, vzhledem k tomu, že vidím ještě další přihlášené senátory či senátorky, tak bych pak požádal pana ministra Dienstbiera, který je zde přítomen a který je také členem vlády, aby mě zastoupil u zbylé části průběhu tohoto bodu, protože se dá očekávat, že diskuse bude pravděpodobně ještě pokračovat.

Nejprve tedy k některým dotazům, které zde zazněly.

Zaprvé, pokud jde o onu pracovní skupinu, která byla zřízena, která se dnes poprvé schází, tak skutečně je to pracovní skupina, která zahrnuje vládu. Zahrnuje vládní aparát. Ale neznamená to, že ty pozice ČR budou formulovat pouze úředníci, ale úředníci budou připravovat technické podklady a pozice bude formulovat vláda. To je věc, která je výsostně politická. To znamená, tak, jak to děláme teď, vláda schvaluje mandáty, klíčové mandáty pro členy vlády na jednání v rámci EU, tak stejně tak bude vláda schvalovat mandáty pro vyjednávání s Velkou Británií o podmínkách vystoupení Velké Británie. Stejně tak to bude vláda, kdo bude schvalovat naše návrhy na reformy a změny v rámci EU, které tato pracovní skupina připraví. Je ale potřeba odlišit tu technickou pracovní skupinu, kterou vytvořila vláda, je to logické, že ministerstva musí spolupracovat při formulaci naší vyjednávací pozice, tak ji chci odlišit od té politické skupiny, kterou jsem inicioval. Já jsem oslovil všechny parlamentní politické strany, požádal jsem je, aby do konce července nominovaly své zástupce, předpokládám, že v srpnu by se sešla pracovní skupina, kde budou moci opoziční strany vyjádřit svůj názor na to, jaké změny by prosazovaly v rámci EU. To je tedy první poznámka.

Druhá poznámka, pokud se týká otázky EIA, tak já bych byl samozřejmě také rád, kdyby v tom seznamu bylo možné dát více staveb na to zrychlené řízení. Věřte mi, že ČR navrhovala, aby tam byla i 511, to znamená ta nejvíce připravená část Pražského okruhu, která spojuje D1 a D11. Byl to návrh ČR a do poslední chvíle jsem se snažil, aby tam ten úsek zůstal. Nicméně ty argumenty, které proti nám byly postaveny ze strany Evropské komise, byly velmi silné, zejména v tom, že my tam ještě nemáme územní rozhodnutí. A pokud jsme argumentovali tím, že těch 10 staveb, nebo 11 staveb jsou stavby, které jsou připravené, kde máme vykoupené pozemky, kde máme územní rozhodnutí, tak ten úsek okruhu Pražského z toho prostě vypadl. Neměl, nesplňoval ta kritéria, která umožňovala nějaký kompromis Evropskou komisí. To znamená, že u tohoto úseku bude potřeba pokračovat v jeho přípravě, bude tam muset teď proběhnout EIA a bude se muset připravit všechno tak, aby mohlo být vydáno územní rozhodnutí, protože tam nejsme teď ve stavu, kde byli bychom schopni začít příští nebo přespříští rok stavět, tak, jako je to u těch 10 staveb, o kterých jsem tady mluvil. Takže to byl ten hlavní důvod, nepřipravenost toho úseku, na rozdíl od těch dalších staveb, dálnic, silnic, kde už máme vykoupené pozemky a kde už máme vydáno územní rozhodnutí. Nicméně pro vládu je to priorita, já si uvědomuji situaci těch lidí, kteří žijí v té části Prahy, která je tranzitní. Jestliže budeme pokračovat ve výstavbě D11 směrem do Polska, jsou připraveny už první dva velké úseky od Hradce směrem na polské hranice, tak logicky ta intenzita dopravy bude taková, že potřebujeme nutně propojení mimo Prahu, dálniční propojení D1 a D11. Takže je to priorita vlády, budeme dělat všechno pro to, abychom urychlili výstavbu této části Pražského okruhu.

Pokud jde o otázku debaty o vystoupení Velké Británie z EU, ta jednání nebudou jednoduchá. Když se podíváte na to, jak je složena nová britská vláda, tak tam jsou zastoupeni velmi silně ti, kdo prosazovali vystoupení z EU, je to dobře. Protože ti lidé, kteří navrhovali brexit, tak je logické, že teď musí přijmout odpovědnost za důsledky svých politických kroků a svých politických návrhů. Ale to jednání vůbec nebude žádná procházka růžovým sadem, všichni budou hájit své zájmy. Já jsem tady slyšel hodně o Rakousku, o Francii, o Británii. Já bych také rád mluvil o ČR. Také bych rád mluvil o našich občanech, o našich firmách. My přece máme naše vlastní národní zájmy jako ČR. Já jsem předseda vlády ČR, takže mi dovolte, já u těch vyjednávání nebudu zastupovat Brity, nebudu tam zastupovat Rakušany, ale budu tam zastupovat Čechy. Chceme formulovat jasně naše zájmy, které máme, směrem k těm vztahům, které budou mezi Británií a EU poté, kdy Británie EU opustí. Já nepatřím mezi ty politiky, kteří by teď naléhali a říkali: Musíte zítra oznámit oficiálně vystoupení z EU. Myslím si, že Britům se do toho příliš nechce, té současné vládě se do toho příliš nechce, protože si uvědomuje, že pokud bude jednat rychle a dosáhne se rychle dohody, tak to bude ještě tato vláda, která bude muset přiznat, že není možné zachovat si všechny výhody a není možné zbavit se nevýhod. Prostě to není reálný slib. Ten příběh, který vyprávěli před referendem, pravdivý nebude. My máme zájem jako ČR určitě na tom, abychom mohli exportovat do Velké Británie, máme zájem na tom, aby naši lidé tam nebyli pracovníky druhé kategorie, aby měli stejná práva Češi, kteří pracují ve Velké Británii, aby měli stejná práva jako Britové. Nechceme být pracovníky druhé kategorie. Budeme vyjednávat tak, abychom obhájili zájmy našich občanů, a současně budeme koordinovat naše pozice v rámci V4 a budeme je koordinovat v rámci celé EU. Očekávám, že ta jednání potrvají delší dobu. Proč nespěcháme? Nespěcháme proto, že po dobu, kdy Velká Británie je členem EU, tak platí stejná práva a stejné povinnosti. To znamená, není možné, aby se omezoval náš export do Británie, není možné, aby se omezovala práva našich občanů, kteří ve Velké Británii pracují. Takže to období, kdy čekáme na to, až nám Britové oznámí, že se rozhodli vystoupit, tak není období, které by nějak ohrožovalo zájmy ČR z pohledu práv našich občanů a šancí na obchod z pohledu našich firem.

Pokud jde o budoucnost Evropy, jsou tady určitě různé názory, schází se různé země. Já jenom připomínám, že se schází také V4, což je regionální uskupení. Takže já bych úplně nekádroval státy, že se sejdou v nějakém užším formátu, protože V4 se také schází na úrovni 4 zemí a také nám to Francouzi nebo Němci nevyčítají, že se koordinujeme jako V4. Já to vnímám jako užitečné pro ČR, že máme partnery a spojence tady ve střední Evropě. Nicméně něco jiného je diskuse a něco jiného rozhodování o budoucnosti Evropy. Kdekoli se bude rozhodovat o budoucnosti Evropy, tak musí u toho jednacího stolu sedět všech 27 členských zemí EU. Rozhodovací proces nemůže jít mimo nás. Jestliže Evropa bude různorodější, jestliže tam bude více rychlostí v rámci integrace, tak se musíme starat o to, aby mezi eurozónou a těmi ostatními zeměmi nevznikl nepřekonatelný příkop, aby tam nevznikaly překážky z hlediska obchodu, z hlediska pohybu lidí, z hlediska jejich práv, z hlediska toho, abychom ovlivňovali, co se odehrává v Evropě. Protože pokud bude eurozóna činit samostatná rozhodnutí bez nás, tak ta rozhodnutí na nás logicky mají vliv. 80 % našeho exportu míří na trhy eurozóny. My se musíme starat o to, co se děje i v těchto zemích, které se rozhodly pro vyšší stupeň integrace.

Pokud jde o přijetí eura, já myslím, že to je naše národní rozhodnutí, kdy přijmeme euro. My jsme se v rámci vstupu do EU zavázali, že jednou euro přijmeme. Ale je na nás, abychom posoudili, jaký je ten správný ekonomický a sociální okamžik. Já záměrně říkám ekonomický i sociální, protože musí jít nejenom o investice, ale musí také jít o zaměstnanost. Naše ekonomika, naše veřejné rozpočty musí být připraveny se vypořádat s podmínkami, které jsou spojeny s přijetím společné evropské měny. Nevidím brexit jako argument pro urychlení debaty o přijetí eura v ČR, tady musíme velmi chladnokrevně posuzovat všechny ekonomické a sociální aspekty a říci si, kdy bude ta vhodná chvíle, abychom společnou evropskou měnu přijali.

Pokud jde o otázku toho, kdo odpovídá za brexit, co se vlastně stalo, já bych byl velmi rád, abychom se nedívali na brexit černobíle. Británie měla řadu výjimek. Británie se v řadě oblastí neúčastnila evropské integrace. Víte, že tady existoval britský rabat, že Británie třeba měla výjimku z azylové politiky, nebyla součástí Schengenu. Ta témata, která rozhodovala o vystoupení Velké Británie, do značné míry byla spojena s faktem, že se EU rozšířila, že Velká Británie na rozdíl od Německa nebo Rakouska nepřijala přechodná opatření pro ochranu svého pracovního trhu. Víte, že Britové, a my jsme je tehdy za to chválili logicky, že Britové otevřeli svůj pracovní trh pracovníkům ze zemí střední a východní Evropy. Na rozdíl od některých jiných členských zemí. Ten problém velkého přílivu lidí ze střední a východní Evropy, ze zemí, které mají velmi odlišnou životní úroveň, jsou zvyklí na nižší příjmy, tak samozřejmě hrál výraznou roli v debatě před britským referendem. Nebyla to migrace, tak, jak my o ní tady diskutujeme dnes. Ta neregulovaná divoká migrace z Blízkého východu, kterou jsme řešili. Byl to problém migrace uvnitř EU, volného pohybu pracovních sil, jednotného evropského trh, co bylo klíčovým argumentem v té diskusi, která se odehrávala ve Velké Británii. Nebyl to jediný argument, ale podle mého názoru to byl jeden z rozhodujících faktorů, který ovlivnil tu debatu před britským referendem.

Jenom chci připomenout, že my jsme jako ČR přistoupili na určité dohody a kompromisy, které umožnily Davidu Cameronovi přijít před tím referendem s návrhem na reformu i britské sociální politiky, ve vztahu k pracovníkům z východní a střední Evropy, ale ukázalo se, že ani tento návrh, ani tato dohoda, ani tento kompromis nestačil k tomu, aby v Británii zvítězili stoupenci setrvání v EU jako takové.

Proč si myslím, že bychom neměli na britskou vládu příliš tlačit, je také fakt, že Británie má dnes řadu vnitřních problémů. Klíčovým faktorem, mluvil o tom i David Cameron na jednání Evropské rady, klíčovým úkolem pro nového britského premiéra, víme, že už je to britská premiérka, bude vůbec udržení územní celistvosti a integrity Velké Británie. To bude jeden z klíčových úkolů po brexitu. My potřebujeme mít samozřejmě stabilního partnera. Musíme vědět, s kým vyjednáváme, za koho ten dotyčný partner vyjednává.

Když jsem tady mluvil o tom, že chceme vyjednávat za ČR, tak já bych byl velmi rád, kdybychom si dokázali v té situaci po brexitu znovu definovat náš národní zájem, jaký je náš národní zájem, co je užitečné pro ČR, jakou EU potřebujeme. Já jsem přesvědčen o tom, že to musí být Unie, která je užitečná, Unie, která efektivně funguje. Když jsem jezdil těch 2,5 roku na jednání Evropské rady, tak musím říci, že ne vždy Evropa byla schopna plnit ta očekávání, která jsme do ní vkládali. Jako občané ČR, jako vláda ČR. Reakce na migrační krizi byla pomalá, ukázalo se, že Evropa nemá dostatečné nástroje, že není akceschopná, že nebyla schopna rychle regulovat divokou migraci, která se tady objevila v důsledku válek v bezprostředním okolí Evropy. Myslím si, že to akcentuje náš požadavek na to, aby Evropa do budoucna byla efektivnější, aby byla akceschopnější, aby byla méně byrokratická, byla více užitečná pro občany i pro jednotlivé členské země. Chtěl bych vyzvat k debatě o tom, jaké praktické nástroje pro to použijeme, jaké priority v tomhle směru bude ČR upřednostňovat. Ale jsem nadále přesvědčen o tom, že v souladu s naším národním zájmem je, aby tady EU tyhle problémy přežila, aby do budoucna evropská integrace fungovala, protože nám to dává mnohem větší šance na prosperitu i na stabilitu i na bezpečí.

Tolik velmi stručně několik poznámek k té diskusi, která tady proběhla. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane premiére. Nyní vystoupí pan senátor Jan Veleba. Pan senátor Jan Veleba nyní.

Senátor Jan Veleba:  Já jsem přemýšlel, že dám přednost kolegovi Hlavatému, který asi chtěl něco důležitého, jak ho znám, za účasti premiéra, ale nakonec premiér stejně odešel, takže tento úmysl jsem, pane kolego, měl.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ale neprojevil jste ho.

Senátor Jan Veleba:  Nebyla potřeba toho projevu už. Kvůli tomu jsem nemačkal ten knoflík. Zadruhé si povzdechnu, že pan premiér odpoví jenom na to, co uzná za vhodné. Takže já nějakým způsobem to budu chtít písemně. Ale přihlásil jsem se proto, že chci vaším prostřednictvím, pane předsedající, reagovat na kolegu Horníka.

Já bych vám tady chtěl říct jednu takovou zásadní věc. Zemědělství v EU, bohužel, tady je klišé, že zemědělci si stále stěžují, že jejich hlavním nepřítelem je počasí, 4 roční období atd. Ono to tak v podstatě je, protože zemědělství je odvětví, které pracuje pod širým nebem. Na tom počasí je závislé. Takže jakákoli anomálie má přímé a okamžité dopady. Ale to jsem tady nepřišel řešit.

Já jsem tady chtěl sdělit, že v rámci EU je zemědělství jediný obor, který má společnou politiku. Říká se tomu společná zemědělská politika. Pokud by se stal ten zázrak, že by někdo mávl kouzelným proutkem a zrušily se dotace, tak můj názor je, že by se stalo to, že čeští zemědělci by obstáli, že by neobstáli mnozí další. Co tím chci říct? Chci tím říct to, že když ty balíčky a ty podpory a větší balíčky a větší podpory dostávají naši konkurenti, tak tady nepokládám za fér při každé příležitosti připomínat, že vedle zemědělců jsou tady další. Pokud bude společná zemědělská politika, já nevím, asociace vleků v rámci EU, půjdou tam dotace, tak proč ne.

A teď vážně. Ta agrární soustava, už jsem to tady jednou říkal, nebudu k tomu moc... Jednu věc zopakuji. Ta agrární soustava je narušena. Pokud dojde k dalšímu narušení a snížení stavu skotu, tak na polích bude zase víc řepky, zase víc obilí, zase víc kukuřice, to je přece jasné. Proto je důležité, aby se ta, mluvím teď o mléku, ta mléčná krize zastavila. Ale já se bojím, že už se to zkrátka nepodaří.

Poslední číslo. Taky jsem jej tady říkal. Za posledních asi 20 – 23 let zmizelo z českých polí 550 tisíc hektarů jetelů, vojtěšek, jetelotrav, to znamená pícnin pro krmení pro dobytek. Na těch hektarech je řepka, je obilí, je prostě všechno ostatní. Zmizelo to proto, že se dramatickým způsobem snížily stavy krav. Takže je to odborná záležitost, ale hovězí dobytek je základem. Takže já podporuji a vysvětluji, že toto je potřeba udělat, ale jedním dechem dodávám, že systémové opatření by bylo, kdyby se řešil odbyt těchto produktů. Jenom bych opakoval to, co jsem říkal v předchozím vystoupení.

Takže prosím, nebagatelizovat, zemědělství není výlučné povolání nebo výlučný obor. Ale také to není obor jako každý jiný, protože je spjat prostě s přírodou a má své specifické zákonitosti, které ostatní státy,a i tak liberalizovaný stát, jako jsou Spojené státy, zkrátka nějakým způsobem akceptují. Ve Spojených státech je každé 4 roky schválen Kongresem Farm Bill, zemědělský zákon. Ve Spojených státech k tomu odvětví přistupují taky specifickým způsobem.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, nyní vystoupí pan senátor Jiří Hlavatý.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem se rychle přihlásil, protože když jsem poslouchal pana premiéra, tak jsem si u některých poznámek uvědomil, že opravdu je často vzdálen realitě, vzdálen tomu normálnímu životu, protože když mluví o tom, že v souvislosti s brexitem není tady žádný důvod pro to, aby docházelo k omezování českého exportu. Já to řeknu jenom na jednoduchém příkladu. To je nejlepší. Protože to, co jsme se tady dozvěděli, tak vlastně je škoda, že je to praktické až po těch 14 dnech, kdy tedy on byl v Bruselu, možná ještě delší době, většina těch věcí prošla už médii a sdělovacími prostředky, takže ve většině případech jsme se prakticky nic nového nedozvěděli.

Já jenom tady ten příklad. V naší firmě my po 20 letech tam jsme se dopracovali do nějaké půl miliardy vývozu. Vyvážíme tam tedy za 500 milionů zboží. Je to každý den, kdy odchází třeba dva kamiony. 500 milionů korun zboží díky brexitu došlo k hlubokému propadu hodnoty libry, prudkému oslabení libry, dneska se to prakticky pohybuje kolem 16 procent. Takže 500 milionů krát 16 procent je 80 milionů korun. Čili jenom naše malá skromná česká firma, textilní firma, přichází brexitem ročně o 80 milionů korun. Čili my dneska samozřejmě zvažujeme, jestli v tomto vývozu do Velké Británie budeme dál pokračovat, protože se automaticky je tento vývoz u nás na hranici rentability.

Na druhou stranu bych se otočil trošku tady k panu senátoru Horníkovi, který poděkoval premiérovi. Týkalo se to těch 10 klíčových dopravních staveb, je to určitě velký úspěch, protože já sám jsem byl pětkrát před Evropskou komisí v Bruselu.

Takže dokážu posoudit, jak obtížná a těžká jednání jsou – a teď řeknu to slovo – s mocí. Protože ano, opravdu je to jednání s mocí a byrokracie v řadě případů bylo vždycky to vedlejší, co k tomu bylo. Je to velký úspěch, že se to podařilo. Ale pan premiér také řekl, že není problém, abychom v roce 2017 ty stavby zahájili.

Já jsem to chtěl nechat na ministra Brabce, protože to na to navazuje, on se tomu hodně věnoval, tomu velkému úspěchu těch deseti klíčových dopravních staveb, kdy se podařilo zjednat výjimku. Chtěl bych jenom k tomu dodat, ten proces ještě není ukončen tím, že jsme získali výjimku na EIA. Půjde ještě o složité řízení. Ale je to územní řízení, je to stavební řízení, kde příslušný úřad musí všechno zveřejnit, bude to viset na úředních deskách, v rámci tohoto celého řízení mohou jak jednotlivci, tak samozřejmě i sdružení podávat námitky. Následně na 17 let je zase veřejné projednání, pak zase rozhodnutí, zase se to zveřejní a zase můžou následovat odvolání.

Já se tak trochu obávám a bojím, že v těchto případech – a máme s tím velké zkušenosti – je nebezpečí, že se bude projevovat ta česká povaha. To znamená česká povaha, která bude nespokojená, je nespokojená se vším, a je to někdy i povaha, která tomu moc nepřeje. A byl bych velice zklamán, kdyby nepřála těmto skladbám. Čili velké poděkování určitě vládě a všem, kteří se za to zaslouží.

Zastavil bych se ještě trošku u těch poznámek, které tady byly a týkaly se komisaře Junckera, která se týkala brexitu jako takového. Já vyslovuji své velké zklamání z toho, že reakce vedoucích představitelů EU byla podle mě nepřiměřená, byla to spíš reakce jako oko za oko, zub za zub. Místo kde, kde jsem to já osobně očekával, aby došlo k uklidnění a aby se ukázaly povahové vlastnosti lidí ve vedení Bruselu. Aby povahové vlastnosti a charakter, kde to bylo o uražené ješitnosti, místo toho, aby se nám všem, kteří jsme zůstali v EU a zůstáváme dál v EU, spíš omluvili za ztrátu Velké Británie. Protože opravdu je to škoda a takové to, že nejlepší obrana je útok, mně osobně nepřísluší vůbec komentovat.

Čili já v tomhle směru určitě doporučuji, aby se na to netlačilo, aby Velká Británie rychle odešla z EU, a nakonec pan premiér v závěrečné řeči o tom také mluvil, že ve Velké Británii je spousta problémů, které si musí nejdřív vyřešit sami. A volám pro to, aby se spíš situace uklidnila, než aby se dál vyhrocovala, jako zítra odejděte. Protože to může zase napáchat tyto škody, o kterých jsem tady mluvil. Dneska došlo díky tomu znejistění finančních trhů o nějakých 16 procent oslabení libry. A předpokládá se ještě, že to bude dál pokračovat. Tak by bylo opravdu nepříjemné i pro řadu exportérů v České republice. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážení kolegové a kolegyně, i já bych rád panu premiérovi poděkoval. Leč bohužel nemám za co, protože velmi lišácky přehlédnul a přešel mé otázky, které jsem mu v úvodu položil.

Já bych chtěl poprosit o odpovědi pana kolegu Dienstbiera, který ho zde zastupuje. Ale také ho poprosit, aby panu premiérovi vyřídil, že bych velmi rád na své otázky dostal od něho písemnou odpověď. A děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní vystoupí pan Ivo Bárek.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Jedna z těch otázek pana kolegy Doubravy byla ohledně umístění vojáků. Já jsem si samozřejmě hned myslel, že to je nesmysl, takže jsem ještě šel za panem premiérem, abych aspoň věděl, jestli ta odpověď, co dává pan senátor Doubrava svým voličům, je správná. A ona je správná, pane senátore. Je to totální blbost. A jinak jsme vojenský újezd Brdy už dávno zrušili. To znamená, nevím kam by se kdo někam stěhoval. Takže pan premiér jenom říkal, že na takovouto záležitost ani nemínil reagovat, protože to považuje za nesmysl.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Pane místopředsedo, pokud senátor položí panu premiérovi na jednání pléna Senátu otázku, myslím, že není zrovna vhodné odůvodnit to, že na ni neodpovím, že není vhodná. Já jsem přece řekl, co odpovídám svým voličům, a chtěl jsem jenom, aby mi potvrdil, že odpovídám správně. Nic jiného, stačila tři slova – není to pravda – hotovo. Takže já přesto trvám na tom, aby mi tu odpověď poslal písemně. Za to děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. Nyní se přihlásil pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já myslím, že tahle závěrečná rozprava je úplně zbytečná. Pokud chce senátor odpověď od koholiv z exekutivy, tak mu nebrání nic, aby se na ni obrátil dopisem. A myslím si, že jak pan premiér, tak ministři, tak stejně tak i další úředníci v rámci vlády a celkově české exekutivy rádi odpoví.

Na druhé straně jsem přesvědčen o tom, že každý z nás má určitou soudnost. Pohybujeme se na internetu, stačí si kliknout na stránky hoax a zjistíme, které pitomosti tam kolují. Ale bohužel lidi tomu rádi naslouchají. Já často dostávám, už asi pět let, nebo možná i déle, ověřený mail, že ten, kdo celý život nepracoval, tak dostane důchod z průměrného výdělku. Logicky nesmysl, ten, kdo nepracuje, nedostane žádný důchod a bude možná do smrti žít jenom z podpory, protože mu nevznikne nárok na důchod, protože nesplní dvě zásadní podmínky. Nestačí jenom dosáhnout důchodového věku, ale je potřeba taky mít odpracovaný určitý počet let. A doba nezaměstnanosti, jak víme všichni, se nezapočítává v plném počtu, ale 10:1.

A podobný nesmysl – a možná je dobré se podívat i na stránky, odkud to pochází, je, jak v Brdech bude americká základna a jak jsme to už dávno schválili. To je stejná blbost, která po internetu koluje. Ale spousta lidí tomu ráda naslouchá, protože si myslí, že to je v pořádku. Takže prosím, abychom podobnými věcmi, o kterých víme sami, že jsou nesmysl, nezatěžovali administrativu vlády. Myslím si, že ta má důležitější věci. Na druhé straně, pokud to pan senátor považuje za důležité, tak věřím tomu, že když se písemně obrátí, takže tu odpověď dostane. Ale stačí si jenom najít některou patřičnou stránku. A doporučuji znovu, stránka má odkaz www.hoax.cz, kde najdete odpovědi na mnohé takovéto otázky, které říkají jasně, že to jsou nesmysly, se kterými se manipuluje na internetu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji a nyní vystoupí pan místopředseda Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře, já se vrátím na zem, protože za chvíli budeme hlasovat o usnesení našeho výboru. A já tam navrhuji v bodu 3, kdy Senát podporuje zřízení pracovního týmu na úrovni vlády ČR, "včetně zástupců všech parlamentních stran". To je mé doplnění. A ptám se, jestli to musím dát do písemné formy, tak to samozřejmě udělám. Ale ta věta je všem myslím jasná.

Předseda Senátu Milan Štěch:  "Včetně zástupců všech parlamentních stran"? Tak a nyní kolega Martin Tesařík.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl jenom kolegovi Doubravovi vzkázat prostřednictvím pana předsedy, že já jsem s touto záležitostí byl také obeznámen. Také se mě ptali občané z regionu, já jsem si dal tu práci, že jsem si ta klíčová slova zadal do vyhledávače do Googlu. A zjistil jsem, že obdobná zpráva byla zveřejněna v tištěných médiích 1. dubna 2015, kdy na konci této zprávy bylo napsáno, že se jedná o aprílový žert.

Tehdy to byl žert. Nyní, když se tato zpráva rozšiřuje po internetech, tak si kladu otázku, proč tam koluje? S jakým záměrem, s jakým cílem se tato dezinformace dostává mezi občany České republiky. Na tu otázku jsem si odpověděl a na tu si odpoví každý sám. Myslím si, že se jedná o účelovou dezinterpretaci za účelem destabilizace našeho státu.

Takhle jsem k ní přistoupil a takhle to také říkám těm, kteří mají zájem tuto informaci slyšet. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, já nyní se ještě hlásím o krátké vystoupení, takže prosím ještě pana místopředsedu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, dále vystoupí předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Já bych jenom krátce zareagoval na návrh kolegy, místopředsedy Přemysla Sobotky. Nevím, jestli to slyšel, možná, že ano, možná, že ne, protože tu část, kdy vystupoval premiér, tady zrovna nebyl přítomen. Ale možná, že byl někde v kanceláři a slyšel to.

Předseda vlády tady informoval, že už dopisem vyzval předsedy parlamentních stran, aby nominovali zástupce do vytvořené komise nebo skupiny, zástupců všech politických stran, která by se po té stránce politické zapojovala k přípravě a účasti všech jednání, která se budou týkat jak našeho vztahu s Británií, tak Evropské unie s Velkou Británií. Takže myslím si, že toto je drobet v rozporu, protože ta skupina, která bude pod bodem tři, ta podle mého přesvědčení bude jednoznačně vyloženě v rukách a pod řízením vlády. Protože je to de facto jakási vládní pracovní skupina na úrovni vlády. A ta skupina druhá, kterou chce zřídit, ta bude politická, ta samozřejmě bude mít i politické návrhy. A pokud se je nepodaří v té skupině prosadit, tak bude mít plnou možnost je prosazovat na úrovni obou dvou komor parlamentu.

Takže z tohohle důvodu jenom to připomínám. Já osobně bych doporučoval to usnesení tak, jak bylo navrženo, včetně toho bodu, který jsem tady navrhl a ke kterému snad nejsou žádné připomínky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. S technickou se hlásí pan první místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže nerad, ale ještě jednou, pan premiér tady odkýval, že ta politická parlamentní skupina bude mít jenom podpůrný charakter. Rozhodující bude ta skupina, kterou zřídila vláda. A takhle seděl, jak sedí teď ministr Dienstbier, a takhle pokýval hlavou. Takže já bych na svém návrhu trval a byl bych rád, kdyby se o něm hlasovalo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, tak nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dobrý den.

Já jsem se chtěl zeptat pana premiéra, jak to bylo s tím Junckerem? Jestli to vyobchodoval za tu EIA, protože jsem byl jako občan zmaten. Poslouchám ministra zahraničí, který jinými slovy řekl, že s tímto člověkem nejsou žádné reformy EU možné, a poté pan premiér říkal, ne, my musíme podpořit. A poté slyším eurokomisařku Jourovou, která se také velmi zastávala pana předsedy, a já tomu rozumím, protože kdyby pan předseda Juncker odstoupil, tak končí celá komise. Podobně jako když odstoupí premiér, končí vláda. Takže tam je samozřejmě zájem všech komisařů se udržet, protože při stavbě nové komise, podobně jako u britské vlády, už by také na ně nemuselo zbýt místo komisaře.

Já jenom bych chtěl připomenout, že platí Lisabonská smlouva a že se tady můžeme bít v prsa, jak jsme odvážní a co všechno uděláme, nepřipojili jsme se ani k žalobě Slovenska, až přijde železo na železo, tak budeme platit 250 tisíc za jednoho nepřijatého uprchlíka, tak já bych se zeptal zde pana ministra Dienstbiera, který je pro lidská práva, takže to bude určitě vědět, jaká je tedy naše šance, pokud dojde k tomu – a zatím jsem slyšel pana Prouzu, že to stále platí, že buď si přijmete, a nebo zaplatíte 250 tisíc euro za jednoho nepřijatého. Takže jak se tento problém vyvíjí?

Druhá věc, která až tak nesouvisí s brexitem. My jsme se nechali příliš tím brexitem zaujmout, média jsou plná brexitu, a mezitím tak probleskla zpráva, že jistá stará italská banka krachuje a že tady hrozí ještě větší finanční krize, než byla ta poslední. Takže se ptám, jak je vláda na případnou takovouto krizi připravena. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a s přednostním právem kolega Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři. Jenom bych chtěl poznámku k vystoupení pana místopředsedy Přemysla Sobotky.

Já jsem poslouchal dobře pana premiéra, a myslím si, že všichni tady – a věřím tomu, že stenozáznamu to můžeme najít, žádná vládní komise nerozhoduje o politice vlády. O politice vlády rozhoduje vláda svým usnesením, tak je to i v ústavě. A tak to bude i v tomto případě. A stejně tak jako v předchozích jednáních jsem přesvědčen o tom, že vláda hledá podporu i v parlamentu a tato stanoviska určitě budou, tak, jak tady i zaznělo, konzultována jak s dolní, tak s horní komorou Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan kolega Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já bych se rád ze znalosti věci zastal pana kolegy Sobotky. Teď myslím našeho místopředsedy. A to z toho důvodu, že vidíme na materiálech, které tady máme, ta prvotní tvorba materiálů je pro všechny strašně důležitá. Stejně tak pro nás, tak stejně pro vládu. Každý ministr má své agendy většinou poměrně dost. Těm agendám, které jsou společné, se samozřejmě věnuje jenom určitým dílem.

A já to chápu tak, že bychom rádi, aby příprava agendy už byla na základě konsensu, který ale nebude dobrovolný až tak úplně, ale bude řekněme vyžadován námi, nebo požadován námi v tom usnesení. Takže ta logika věci mně přijde naprosto jednoznačná, nikomu to určitě neubližuje, zvlášť, když pan premiér dal najevo, že tímto směrem chce jít, tak mu to určitě neublíží.

A ta druhá věc, na kterou samozřejmě odpověď nemohu dostat od pana Sobotky, ale teď už myslím premiéra, tak je jiná. My všichni jsme prošli nějakými volbami a víme, co způsobilo – nebo jsme to možná analyzovali, proč se dá v nějakém senátním obvodu vyhrát, jaká je nálada voličů atd. A já jsem přesvědčen, že to, co bychom měli dělat, tak je např. to, dobře poslouchat taková vystoupení. Ale teď nemyslím my, ale především vláda a ti, kteří jednají v Bruselu, jako bylo vystoupení pana kolegy Hlavatého, které bych doplnil jen o jeden příklad, který naštěstí ale už členové vlády řeší. Naší vlády teď myslím. To je změna dopravních podmínek, které zavádí Německo, bez ohledu na nějaký Brusel, a stejně tak Francie. Kdy ta řekněme komparační výhoda, kterou dneska máme díky nižším mzdám proti státům, jako je Francie a Německo. Oni zavedli to, že jakmile překročí kamion hranice státu, tedy našeho státu České republiky, do Německa, tak v tu chvíli ten řidič musí být placen úplně jinou mzdou. To je průměrná mzda, která je v Německu. Samozřejmě musí mít příslušné diety apod. A touto ekonomickou formou, a ještě nějakými dalšími, tlačí tyto dva státy, nebo likvidují vlastně dopravce ostatní.

Ta likvidace teď probíhá tak masově, že možná oni sami se od této praxe odvrátí, protože budou mít velký problém, aby vlastními zdroji naplnili transportní požadavek i jejich fabrik. A samozřejmě už teď, jak víme, tak to řeší Brusel. S tím, že to řešení ještě neznáme.

Ale je vidět, že je tady mnoho věcí, které poškozují naši ekonomiku. A pak ta jednoduchá, taková voličská, je mnoho témat – a nebudu je tady teď vytahovat, abych nezdržoval –, kdy téměř každému z nás se jeví rozhodnutí bruselské administrativy jako naprosto hloupé, protože jde do úplně banálních věcí. Nejedná se o nějaké nadnárodní záležitosti. A my se divíme, jak je možné, že to tady je, jak je možné, že takový požadavek máme. Dostáváme peníze a musíme se chovat naprosto iracionálně i v obcích, abychom obdrželi peníze. Jinými slovy, já jsem to tady už řekl, musíme každý vymýšlet nějaké takové to Čapí hnízdo, nějaký ten únikový manévr, abychom splnili něco a dostali nějaké peníze na něco úplně jiného, ale prospěšného, pro občany potřebného.

Já myslím, že to jsou věci, které když někdo vytáhne u "czexitu", kdyby náhodou ho někdo nastolil, tak bez ohledu na jakékoli velké záležitosti a velká slova, která se týkají velkých přínosů České republiky z Evropské unie, tak se modelově upraví veřejné mínění tak, že na těchto malých věcech a mnohdy hloupostech dojde ke změně nálady občanů.

A já si myslím, že to jsou věci, na které ministři musí reagovat. Musí reagovat rychle a samozřejmě to sdělovat stejně v Bruselu jako nám tady, to znamená tu reakci či jak řešili nějaké nesmysly. A pak si myslím, že se zlepší i ten vztah tím způsobem, který tady byl mnohokrát řečen, to znamená od bruselské administrativy, která pochopitelně je úplně někde jinde než my tady. A nemůžeme jí vyčítat, že nezná mínění občanů v jednotlivých státech, protože sedí úplně jinde, žije trochu jiný život. Ne úplně jiný, je to lidský život, ale přece v jiných souvislostech i ekonomických. A když bude tato reakce od vlády rychlá a bude reagovat bohužel třeba i na takové věci, jako pan senátor Doubrava, jak tady upozornil, to znamená – ano, je to hloupost. A nikdo se tím nezabývá. Když se rychle zareaguje z míst, která k tomu mají takzvaně puvoár, tak pak možná to bude rychlejší. Takže děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. A to byl poslední vystupující do rozpravy, takže rozpravu uzavírám. A nyní se ptám zástupce navrhovatele, jestli chce reagovat? Tak prosím, pan ministr Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové.

Tento bod, který právě projednáváme, se jmenuje "Informace vlády ČR o výsledcích jednáních Evropské rady, která se konala ve dnech 28. – 29. června 2016". V diskuzních příspěvcích tady zazněla celá řada věcí, která s tím jednáním nemají jakoukoli souvislost. Samozřejmě každý senátor má právo vznášet dotazy na předsedu vlády. Jednací řád Senátu mu takové oprávnění dává. Je povinnost toho dotazovaného na takový dotaz odpovědět.

Já samozřejmě tady mohu teď vést diskuzi o tom, jestli bude, nebo nebude 12 tisíc amerických vojáků v Brdech. Je to naprostý nesmysl, je zjevné, že tam nebudou. Nic takového vláda neschválila, pan kolega Tesařík už tady říkal, že to byl aprílový žertík, který někteří potom začali rozvádět do v uvozovkách "seriózní" debaty.

Stejně tak je to s věcmi, které tady zmínil např. pan senátor Čunek. Změna dopravních podmínek, minimální mzdy pro šoféry kamionů... Mohli bychom se tady bavit v zásadě úplně o čemkoliv.

Nicméně k tomu, co souviselo s debatou respektive s tím projednávaným bodem.

Jedna věc je tady zmiňovaná odpovědnost evropských politiků v čele s panem Junckerem a dalšími. Můžeme samozřejmě považovat některé výroky, které byly ale osobní, prezentovaly postoj celé EU nebo třeba členských států za více či méně šťastné, nicméně je zcela zřejmé, že za brexit neodpovídají evropští politici. Žádný evropský politik nemůže za lež ve dvou hlavních argumentech, které používali ti, kteří vedli kampaň za brexit, v čele s novým ministrem zahraničí ve Velké Británii Borisem Johnsonem. Nikdo z evropských politiků nemůže za to, že ti, kteří hlasovali pro brexit, uvěřili tomu, že 350 milionů liber týdně půjde místo do rozpočtu EU z britských peněz do britského národního zdravotního systému. Několik hodin po skončení hlasování sami ti, kteří vedli tuto kampaň za brexit, přiznali, že to je nesmysl, že to je neproveditelné.

Nikdo z evropských politiků nemůže za další lež použitou v kampani, že Británie si zachová volný přístup na společný trh, aniž by musela nést ty náklady, které to s sebou nese, jako je volný pohyb pracovníků. I toto někteří z těch účastníků kampaně "Vote leave" přiznali už hodiny po skončení referenda, že sami v to nevěří. Za toto neodpovídá žádný evropský politik, ať už na úrovni celoevropské nebo členských států.

Co se týče zmiňovaných přemrštěných regulací bruselské byrokracie. Přece tady všichni dobře víme, že veškeré základní předpisy se přijímají se souhlasem Rady EU. V této Radě EU jsou zastoupeny vlády všech 27 členských zemí, vlády s demokratickou legitimitou, odvozenou od svobodných voleb v těchto zemích, od rozhodnutí občanů, a tyto vlády respektive ministře, podle toho, jaké problematiky se ta Rada týká, tak tam rozhodují. Pokud si stěžujeme na příliš byrokratická pravidla v předpisech Evropské unie, tak za to nemůže žádný zlý imaginární Brusel, ale rozhodování nás samotných, našich vlád na jednání Rady EU.

Takže toto si uvědomme, minimálně tady v Senátu bychom to všichni měli vědět, protože často projednáváme pozice pro přijímání těch jednotlivých evropských předpisů. A mimochodem, toto svádění domácích problémů, dlouholeté, desetiletí svádění domácích problémů na nějaký zlý imaginární přebyrokratizovaný Brusel je přesně za postojem řady občanů v jednotlivých členských zemích, kteří postupně ztrácejí důvěru v evropskou integraci. Protože neprohlédli tuto lež svých národních politiků, kteří svádějí své problémy na někoho jiného. A to je potřeba změnit, abychom v těch dalších členských zemích nečelili stejným problémům, jaké si nyní přivodili Britové.

Co se týče pracovní skupiny návrhu pana místopředsedy Přemysla Sobotky na doplnění pracovní skupiny. Uvedl to tady Zdeněk Škromach. O vládní pozici, o vládní politice rozhoduje vláda. Z tohoto hlediska obě dvě ty skupiny jsou pracovní, které mají připravit jakýsi podklad pro rozhodování vlády. Pan premiér tady jasně řekl, že vláda bude konzultovat všechny otázky související s vyjednáváním s Velkou Británií, se všemi parlamentními stranami. To znamená, vláda má zájem znát názor všech parlamentních stran tak, aby ta vyjednávací pozice měla širší než koaliční základ, aby doopravdy byla dlouhodobě udržitelná, ne jenom po dobu trvání této vlády. Protože pan Přemysl Sobotka měl samozřejmě pravdu v tom, že ta pravidla, která se nastaví, jsou na dlouhá léta, nikoli jenom na období mandátu současné vlády.

Pracovní skupina, která je ustavena na úrovni vlády, na úrovni resortů a jejíž zřízení Senát v návrhu usnesení vítá, není to na nějaké běžné úřednické úrovni. Tato pracovní skupina je obeslána na úrovni náměstků ministrů, náměstků jednotlivých členů vlády, čili dá se říci, že i na poměrně vysoké politické úrovni, nicméně jejím primárním úkolem je připravit se na všechny možné otázky, které z různých oblastí, z různých resortů mohou hrát roli při jednání s Velkou Británií. A myslím si, že výstupy z obou jednání, jak se zástupci parlamentních stran, tak se zástupci této pracovní skupiny, budou podkladem pro rozhodnutí vlády v mezích její ústavní odpovědnosti.

Zazněl tady dotaz na návrh Evropské komise, která počítala s jakousi sankční platbou za nepřijetí žadatele o azyl ve vazbě na kvóty. Tady je setrvalá pozice české vlády, která odmítá stanovení povinných kvót a stejně tak jakoukoliv takovouto sankci. Nemyslím si, že v tom je Česká republika sama, v postoji k návrhu Evropské komise, a zatím to nevypadá, že by se blížilo přijetí takového návrhu, přestože stále zůstává na stole a vede se diskuse i o nějakých možných alternativách. Je naprosto jasná pozice vlády, že takovýto návrh nepodpoří na jednání Rady, pokud by tam vůbec byl k projednávání a hlasování předložen.

Tolik asi k vědem, které se týkaly informace o jednání Evropské rady. Kdybych tady komentoval všechny nesouvisející věci, mohl bych tady stát ještě další hodinu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní žádám o vystoupení zpravodaje pana kolegu Zdeňka Bestu.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Shrnu rozpravu. Vystoupilo v ní celkem, pokud jsem to dobře zaznamenal, 19 senátorů, z nichž někteří třikrát nebo dvakrát, a vystoupila také jedna naše paní senátorka.

Je to asi tím, že jsme využili jakoby interpelace k předsedovi vlády, protože institut interpelace v Senátu nemáme, má ho pouze Poslanecká sněmovna, a my jsme se do toho prostě zapletli tak, že spousta výstupů neměla s projednávaným bodem skutečně nic společného.

V rozpravě zazněly dva návrhy na doplnění usnesení. Jeden vznesl místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, kde v bodě 3:

3. podporuje zřízení pracovního týmu na úrovni vlády ČR, včetně zástupců všech parlamentních stran.

A pak máme v písemné formě pozměňovací návrh předsedy Senátu Milana Štěcha, který navrhuje nový bod 4:

4. žádá vládu, aby návrhy k nastavení vzájemných vztahů České republiky a Velké Británie, jakož i Evropské unie a Velké Británie byly průběžně konzultovány se Senátem Parlamentu České republiky.

Navrhuji hlasování napřed o doplnění bodu 3 a pak zařazení bodu 4 a přečíslování dalších dvou bodů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dovolil bych si navrhnout poněkud jiný postup. Za prvé bych navrhoval, abychom nejdříve odsouhlasili znění bodů 1 až 5, protože to je návrh výboru. A do návrhu výboru bychom následně mohli doplnit tak, jak to bylo v pořadí čteno, to znamená nový bod 4, což je můj návrh, a doplněním bodu 3, který navrhuje kolega místopředseda Přemysl Sobotka. Myslím si také, že je to naprosto v souladu s našimi pravidly.

Pan místopředseda Sobotka, prosím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Způsob hlasování samozřejmě navrhuje zpravodaj, pan předseda navrhuje něco jiného. Ale oba návrhy, z nichž jeden je o doplnění bodu 3 a druhý je o doplnění celého usnesení, pokud projdou nebo neprojdou, je na nás, a pak budeme hlasovat o tom, co jsme si schválili včetně základního návrhu, který přišel z výboru. Nedovedu si představit, že něco odsouhlasíme a pak to budeme doplňovat? To je přece trošku kontraproduktivní.

Předseda Senátu Milan Štěch:  No, myslím si, že to není kontraproduktivní, protože je to všechno v souladu s tím, co tady je. Ale budu respektovat návrh zpravodaje. Zpravodaj navrhl hlasovat nejdříve o doplnění bodu 3 a pak zařadit nový bod 4 a pak hlasovat o celém usnesení, ve znění přijatých nebo nepřijatých doplnění.

Je tomu tak, pane zpravodaji?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní přizvu k hlasování nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Nejsou to pozměňovací návrhy k zákonům a v tomto případě se stanoviska ministrů a zpravodajů nedávají, protože každý se v hlasování rozhodujeme sám za sebe.

Budeme nyní hlasovat o doplnění bodu 3, jehož znění by bylo:

Senát Parlamentu České republiky

3. podporuje

zřízení pracovního týmu na úrovni vlády ČR – a nyní doplnění, o kterém budeme hlasovat – včetně zástupců všech parlamentních stran – který bude řešit dopady brexitu a připravovat podklady pro jednání o novém nastavení vzájemných vztahů.

Rozumíte, o čem hlasujeme? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 6, registrováno 66, kvorum 34, pro návrh 35, proti 11. Návrh byl přijat.

Dalším návrhem je zařadit nový bod 4. Tento bod máte k dispozici písemně, takže ho nemusíme číst.

Víte všichni, o čem se bude hlasovat? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 7, registrováno 66, kvorum 34, pro návrh 59, proti nikdo, návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o celém návrhu usnesení Senátu Parlamentu České republiky, včetně dvou přijatých předchozích doplnění. Je to tak, pane zpravodaji?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 8, registrováno 66, kvorum 34, pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji a projednávání tohoto bodu je ukončeno. A my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 302

Máme to jako tisk č. 302 a návrh uvede ministr životního prostředí Richard Brabec. Pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já volně navážu na pana premiéra, protože jak jsem tak zpovzdálí nebo z předsálí sledoval diskusi, tak ohledně problematiky EIA už se živě rozproudila, takže pan premiér mi určitě ušetřil i hodně slov z hlediska odůvodňování toho návrhu a vysvětlování posledních jednání, která v této věci proběhla s panem Junckerem, a panem předsedou Junckerem a s Evropskou komisí.

Cílem návrhu je zajistit realizaci vybraných klíčových dopravních staveb, pro které bylo vydáno stanovisko ohodnocení vlivů, tedy stanovisko EIA, podle předchozí právní úpravy v oblasti posuzování vlivu na životní prostředí, tj. zákon 244/1992.

Pro tzv. prioritní dopravní záměry definované v nově vkládaném paragrafu 23a do novely zákona o posuzování vlivu na životní prostředí se zavádí speciální režim, v rámci něhož příslušný úřad, což v tomto případě bude ministerstvo životního prostředí, vydá na základě stanovených podkladů závazné stanovisko k vlivům aktuálního technického řešení záměru na životní prostředí.

Stanovisko bude mít omezenou platnost 5 let a bude jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí v navazujících řízeních. V tomto konkrétním případě se bude jednat o stavební povolení.

V rámci těchto řízení pak příslušný úřad provede ověření případných změn.

Ambicí vlády je dosáhnout co nejrychlejší účinnosti navržené novely zákona, je tedy navržena účinnost dnem vyhlášení. Důvodem pro tento urychlený postup je, aby bylo co nejdříve umožněno pokračovat v povolovacích procesech pro vybrané dopravní projekty. Jak už tady řekl pan premiér, tak vláda schválila návrh zákona v polovině června a následně Poslanecká sněmovna návrh schválila v prvním čtení 29. června.

Jenom opravdu už telegraficky, co se stane po tom, pokud by tato novela prošla úspěšně tedy i Senátem a byla podepsána panem prezidentem. Doufáme, že ještě do konce srpna na jednáních vlády buď 24. nebo 31. srpna by bylo schváleno tzv. nařízení vlády, které bude obsahovat právě těchto 10 prioritních projektů, ono je to celkem 14 staveb, které jsou sloučeny do těchto 10 projektů, s tím, že následně, a my pevně věříme podle jednání, která už několik měsíců vedeme intenzivně v podstatě na denní bázi s ministerstvem dopravy, že ministerstvo dopravy do stejného termínu, tedy do konce srpna, bude schopno předložit ministerstvu životního prostředí podklady pro ta stanoviska ověřující. My bychom v horizontu do 2 měsíců, tak, jak ty jednotlivé záměry budou chodit, ty podklady měli schválit, tyto podklady, měli jsme tedy vydat to ověřující stanovisko závazné, podle novely tohoto zákona. Toto stanovisko se vzápětí stane podkladem pro stavební řízení.

Já bych chtěl úplně závěrem říci, vážené senátorky, vážení senátoři, určitě to ještě v diskusi se otevře, ale jakkoli se objevily debaty o tom, zda byla, nebo nebyla nutná novela 39/2015 z loňského roku, tak já bych vám chtěl říci, že bez této novely bychom nedočerpali 100 miliard korun z minulého operačního období 2007 – 2013, to je informace snadno ověřitelná z mnoha zdrojů, bylo to víc jak 100 miliard korun. Kdyby nebyla tato novela schválena, tak by nebyla tak úspěšná stavební sezóna 2014/2015, protože ty peníze by se prostě nevyčerpaly, musely by se vracet do Bruselu. Mimo jiné bychom také nemohli začít čerpat peníze pro nové operační období, programové období 2014/2020. Mj. by také Evropská komise neprofinancovala dopravní projekty, které byly už postaveny a byly rovněž schváleny s EIA podle zákona 244/92. Schválení novely 39/2015 z uplynulého roku bylo podmínkou pro to, aby EU uvolnila 50 miliard korun na financování těchto již postavených dopravních projektů.

A také díky novele 39/2015 jsme odblokovali stovky projektů, které měly EIA podle zákona 100/2001 a které na začátku také EU považovala za nefinancovatelné z evropských peněz. Nám se podařilo přesvědčit Evropskou komisi, aby odblokovala tyto projekty, které mají EIA podle zákona 100/2001, zůstaly k debatě projekty s EIA podle zákona 244/92.

Je bohužel neblahým primátem ČR a předchozích vlád, že ČR je jediným státem EU, která má desítky dopravních projektů, ony jsou to především dopravní projekty, v podstatě žádné jiné projekty takhle staré EIA nemají, které mají hodnocení na životní prostředí 15 a více let staré, aniž by se koplo do země. Nikdo jiný to v Evropě nemá. Bylo velmi problematické vysvětlovat Evropské komisi, proč při srovnatelné legislativě EIA, protože včera jsme na výborech také hovořili o tom, zda ČR má jiný, přísnější zákon EIA. Nemá. Ale má asi jiné občany, má asi jiné podmínky a má možná menší schopnost ty věci dotahovat do konce. Bohužel jsme se ocitli v naprostých kleštích, toto je krizové řešení. My jsme rádi, že se nám povedlo, po velmi složitých jednáních i za účasti pana premiéra, přesvědčit Evropskou komisi, že těchto 10 klíčových projektů má význam pro konkurenceschopnost ČR, že mají samozřejmě i dopad na životní prostředí.

Úplně na závěr, jediným, zásadním důvodem, proč v tomto seznamu není část Pražského okruhu, stavba 511, což mě osobně mrzí, ale těch důvodů bylo několik. Zaprvé ta stavba nemá územní rozhodnutí. Územní rozhodnutí ztratila dvakrát, dvakrát jí propadlo, resp. dvakrát jí bylo odejmuto. V uplynulých letech. V roce 2008 – 2010. Dále není velmi pravděpodobně financovatelná z Operačního programu Doprava OPD2, protože i v tom nejlepším případě by ta stavba začala v roce 2019 nebo v roce 2020. V tom nejoptimističtějším případě. A bohužel je i vůči této stavbě stále značná nevůle, nebo přichází do Bruselu desítky námitek, nejenom od nevládních organizací, ale také například od některých městských částí Prahy. Takže ač jsme se velmi snažili, aby stavba 511 byla mezi těmito prioritními stavbami, tak Evropská komise sdělila, že pokud chceme prosadit těchto 10 staveb zrychleným režimem, pak musíme zapomenout na část Pražského okruhu, protože buď budeme mít těch 10 staveb bez Pražského okruhu, nebo nebudeme mít nic. Musím říct, že tváří v tvář této pravdě jsme se nakonec rozhodli i po dohodě všech zúčastněných, vč. ministerstva dopravy a Úřadu vlády, že se budeme snažit, abychom profinancovali a zrychlili stavbu těchto 10 staveb za téměř, jak říkal pan premiér, 50 miliard korun. Ty stavby by měly začít příští rok.

To je k tomu asi všechno. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem je VHZD. Usnesení máme jako tisk 302/1. Zpravodajem je senátor Petr Bratský, který má slovo.

Senátor Petr Bratský:  Dobré téměř poledne, pane předsedající, pane ministře. Poslední novelou zákona o vlivu stavby na životní prostředí, která zohlednila poslední evropskou právní úpravu, se přitvrdily podmínky natolik, že stanoviska tzv. EIA vydaná před touto novelizací nesplňují požadavky směrnice EIA. Nelze tedy vydat souhlasné ověřovací závazné stanovisko, jež je nezbytným podkladem pro územní řízení. Nelze-li vydat souhlasné ověřovací závazné stanovisko, je nezbytné posoudit EIA znovu, podle novelizovaného zákona.

Pan ministr o tom již trochu hovořil. My jsme se opravdu dostali do docela velkých kleští, řekl bych možná trochu i vlastní vinou.

Prioritním cílem předkládané dílčí novely zákona č. 100/2001 Sb. je zajistit realizaci vybraných klíčových dopravních staveb, pro které bylo vydáno stanovisko hodnocení vlivu záměru na životní prostředí podle předchozí právní úpravy, tedy zákona 244/92 Sb.

Prioritní dopravní záměry jsou v návrhu zákona definovány čtyřmi znaky, které musí platit kumulativně.

Předně to musí být záměry, které se nachází na transevropské dopravní síti, tzv. síti TEN-T, a dále záměry, pro které bylo vydáno územní rozhodnutí nejpozději 31. března 2015, tedy před platností novely zákona uveřejněné pod číslem 39/2015 Sb.

Dalším požadavkem je, aby pro daný záměr bylo vydáno souhlasné stanovisko hodnocení vlivu podle zákona 244/92 Sb. A konečně konkrétní záměr musí být obsažen v nařízení vlády, které má být vydáno neprodleně po schválení tohoto zákona. Návrh tohoto nařízení vlády byl součástí vládního návrhu předloženého do Poslanecké sněmovny, který Poslanecká sněmovna projednala hned v prvním čtení podle § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Jedná se o záměry, které splňují ještě i to, že v případě rozhodnutí o nich a vydání stavebního povolení jsou v takovém stadiu přípravy, že realizace těchto záměrů může začít už v průběhu příštího roku, ovšem jenom v případě vydání stavebního povolení.

V diskusi už s panem premiérem zaznělo, že některé z těchto staveb mohou získat toto stavební povolení mnohem déle než v příštím roce, některé možná třeba až za 5 let. Je tedy třeba si říci, že toto je jenom první krok, který vláda dělá a který my bychom měli posunout, v případě že schválíme usnesení ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou.

Vláda návrh tohoto zákona předložila Poslanecké sněmovně 16. června 2016 a současně navrhla, aby byl z důvodu naléhavosti schválen v urychleném projednávání.

Proto v hlasování č. 126, ve kterém se z přítomných 132 poslanců vyslovilo 129 pro a nikdo nebyl proti, schválila na 48. schůzi.

Které jsou důležité změny oproti platné právní úpravě?

Zavádí se zvláštní samostatná úprava pro zajištění vybraných dopravních projektů, které naplní stanovená kritéria, ke kterým bude moci býti vydáno závazné stanovisko k vlivům na životní prostředí, a jež bude podkladem pro vydání rozhodnutí v navazujících řízeních, tedy územní řízení a stavební povolení.

Předpokladem aplikace navrženého postupu je naplnění kritérií stanovených v definici prioritního dopravního záměru. Jedná se o záměry, o kterých jsem již hovořil v předchozím vystoupení.

S ohledem na důležitost dané problematiky a nezbytnost jednotné praxe je navrhováno, aby příslušným úřadem k vydání závazného stanoviska k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí bylo právě ministerstvo životního prostředí.

Z důvodu zajištění aktuálnosti závazného stanoviska je jeho platnost omezena na 5 let, bez možnosti jejího dalšího prodloužení. Tady bych chtěl poznamenat, 5 let je na to, aby se zahájilo stavební řízení. Podmínkou pro vydání závazného stanoviska k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí je, aby žádost o jeho vydání byla podána do 31. ledna 2017. Proto samozřejmě ten spěch.

Za účelem předjetí jakýmkoli pochybnostem je vysloveně vyloučeně aplikace § 6 až § 9 zákona č. 100/2001 Sb., na vydání tohoto stanoviska. A rovněž i povinnost opatřit standardní stanovisko EIA podle § 9a, odst. 1 zákona.

Závazné stanovisko k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí a podklady pro jeho vydání budou zveřejněny na internetu.

Prioritní dopravní záměry nebudou v důsledku aplikace speciálního postupu podléhat ověření podle čl. II, bod 1, zákona č. 39/2015 Sb.

Je zřejmé, že v každém případě je nutno tento pokus učinit a věřit v jeho schválení orgány Evropské komise. Legislativní odbor Senátu vypracoval stanovisko, které konstatuje, že z legislativně-technického hlediska není vhodné, když je navrhovaná materie včleněna do těla zákona jako nový paragraf přesto, že doplňovaný speciální postup je věcně i časově limitován a má pouze omezitelnou využitelnost. Bylo by tedy správnější vzhledem k přechodnému charakteru doplňovaných pasáží zákona umístit je spíše do přechodných ustanovení zákona 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., jenž zajišťuje plnou transpozici příslušných unijních předpisů, vč. povinnosti přezkoumat stará stanoviska k ještě nerealizovaným záměrům podle nových kritérií.

Tolik moje zpravodajská zpráva. Ještě bych přečetl stanovisko VHZD. A ještě předtím bych jenom zmínil to, že máme na stolech i dopis pana Junckera, který jsme dostali i přeložený, tam je tedy jakési závazné stanovisko, že v případě, že ČR splní úplně všechna kritéria, která tedy jsou obsaženy v tomto zákoně, že by Senát snad s nějakým vnitřním klidem mohl posunout materii dál k panu prezidentovi a schválit jej ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Přečtu usnesení výboru. 228. usnesení VHZD.

VHZD doporučuje Senátu Parlamentu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem Petra Bratského a pověřuje předsedu výboru, Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Zatím děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, dalším výborem byl VUZP. Usnesení má č. 302/2. Zpravodajem je senátor Pavel Eybert, který má slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Když jsme zde v Senátu projednávali zákon 39/2015 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, tak jsme upozorňovali na problémy, které po jeho přijetí v podobě, a to zdůrazňuji, v té podobě, která přišla z Poslanecké sněmovny, způsobí. Stalo se.

Velká většina silničních a železničních staveb, které jsou nejdále s přípravou, je tímto zákonem zastavena. Způsobilo to mnoho problémů. Vypadla značná část objemu stavební výroby, nelze čerpat dotace z EU na výstavbu dálnic, železničních koridorů, významně se zpožďuje dokončení základní dopravní sítě v ČR. Stavební firmy nemají dost zakázek apod.

Při projednávání té 39 jsme byli ujišťováni, že přijetí zákona nebude mít prakticky žádný dopad na stavby, které mají vydané územní rozhodnutí, stavební povolení.

Upozorňovali jsme z různých míst, i třeba z našeho výboru, na tento problém, žádali jsme vládu, ministerstvo dopravy, ministerstvo životního prostředí i premiéra, aby jednali s EU o změně.

Nyní tady tu změnu máme před sebou. Jedná se tedy o novelu zákona č. 100/2001 Sb., která má alespoň část staveb, konkrétně 9 silničních a 1 železniční, umožnit pro ně rychlejší režim dokončení přípravy a jejich výstavbu, a to s použitím prostředků EU, z Operačního programu Doprava 2. Je to dobře, je třeba tuto novelu podpořit.

Přichází však dle mého názoru na poslední chvíli, a to až rok a čtvrt po přijetí zákona 39/2015 Sb. Přesto chci věřit, že po dokončení legislativního procesu bude EU souhlasit s touto výjimkou ze zákona pro těchto 10 staveb.

Pan ministr Brabec z ministerstva životního prostředí i pan náměstek ministra dopravy Čoček nás ujišťovali na výboru, že tomu tak bude. Ostatně před chvílí nás o tom ujišťoval i pan premiér Sobotka.

S obsahem zákona jste byli seznámeni jak od pana premiéra, tak od pana ministra životního prostředí. Podrobně to tady zmínil i zpravodaj hospodářského výboru, pan senátor Petr Bratský. Proto k tomu už nebudu mnoho přidávat.

Jelikož na něm byla velká politická shoda v Poslanecké sněmovně i u nás na výboru, věřím, že bude i zde na plénu Senátu podpořen.

To však ale není všechno, co je potřeba udělat, aby předpoklad obsažený v tomto zákoně vyšel.

Aby ministerstvo dopravy, potažmo ŘSD mohlo získat ověření posudku EIA od MŽP, je nutné, aby byl vydán metodický výklad ministerstva životního prostředí, který určí, co vše za podklady má ministerstvo dopravy k posouzení souladu posudků EIA dle zákona 244/92 Sb. s dnešními požadavky dodat. Tato metodika musí vzniknout co nejrychleji, aby bylo možné požádat o stavební povolení pro uvedené stavby. Byli jsme včera na výboru ujišťováni, že ministerstvo dopravy a ministerstvo životního prostředí na této metodice spolupracují a že bude dokončena v co nejkratším čase. Prostě času je málo. Požádat lze jen do 31. ledna 2017. Po tomto datu se zákon v podstatě vyčerpá.

Bohužel teprve 11. 5. 2016 bylo ministerstvu životního prostředí uloženo tento zákon připravit, teprve poté se začaly věci posouvat. Snad ale bude vše dotaženo k úspěšnému konci. Zákon měl při projednávání v Poslanecké sněmovně problém s tím, že z těch původně navržených staveb vypadla stavba 511 na Pražském okruhu, jak jsme zde již slyšeli, to je propojení plzeňské a brněnské dálnice. Slyšeli jsme zde, že nesplňuje ony 4 podmínky, je to v podstatě logické, že to tak muselo dopadnout. Zejména tedy z důvodu neexistence územního rozhodnutí.

Z tohoto důvodu pak přijala Poslanecká sněmovna doprovodné usnesení zavazující vládu k urychlenému řešení této stavby. Mám za to, že my se k tomuto usnesení můžeme klidně přidat.

Ve stejném duchu si pak dovolím apelovat na ministerstvo životního prostředí i dopravy, aby metodický výklad nezbytný k rychlému podání žádosti pro vydání závazných stanovisek z ministerstva životního prostředí pro vyjmenovaných 10 staveb byl co nejdříve na světě.

Má-li být zákon úspěšný, musí investor, potažmo ŘSD nebo SŽDC, zajistit zpracování žádostí do 31. 8. 2016, a to jsme v období dovolených.

Pak je také nezbytné zajistit na ministerstvu životního prostředí kapacitu těch, kteří budou stanoviska zpracovávat, aby byla co nejdříve. A to ještě u dvou staveb, které bude nutno posuzovat variantně, bude tento proces ještě delší.

Investor se bude muset vypořádat u staveb s nově vkládaným § 23a, odst. 5, který vyhodnocuje technické řešení záměru a jeho vliv na životní prostředí.

Bez metodického výkladu není vůbec možné a jasné žádat o posouzení.

Jsme rádi, že jsme na žádost výboru dostali dopis předsedy Evropské komise, pana Junckera, vztahující se k projednávané novele zákona 100/2001 Sb. Je sice příslibem, rozhodně však není závazkem. V dopise se říká, že Komise bude usilovat, opakuji usilovat o jejich financování z prostředků prostřednictvím fondu EU v období 2014 – 2020.

Já si dovolím odcitovat kousek toho dopisu pro vás, kteří jste si ho nepřečetli: Komise proto zdůrazňuje, že pokud by v důsledku české právní úpravy vyvstaly další problémy, opatření stanovená souborem závazků vymezených ve vašem dopise nebudou dále upravována a 10 prioritních projektů by pak muselo projít řádným postupem posuzování vlivu na životní prostředí, požadovaným hlavními ustanoveními českého zákona o posuzování vlivu na životní prostředí.

Budeme teprve poté, co bude zákon schválen, vyjde ve Sbírce, čekat na to, co vlastně Evropská komise k tomu řekne, nebo neřekne.

Složitost procesu přípravy stavby dálnic a železničních koridorů je ovlivněna mnoha zákona. Začíná to územním plánováním, projektovou přípravou, výkupy pozemků, posudkem vlivu na životní prostředí, výběrovým řízením, ale také především odvoláváním do všech stupňů přípravy spolky, které zastupují často zcela minoritní skupiny obyvatel. Vede to k tomu, že doba přípravy staveb je dlouhá a posudky EIA jsou pak z doby platnosti zákonů, které již byly novelizovány.

Bylo to často ministerstvo životního prostředí, které v mnoha případech navrhovalo stále nové řešení, vedení tras z dálnic, nesouhlasilo s trasami dálnic připravenými, schválenými v územních plánech obcí, měst na trase. Jako příklad bych tady mohl uvádět úsek D3, a to jak ve Středočeském, tak i Jihočeském kraji. U nás v Jihočeském kraji jsme desetkrát odmítali odůvodněním návrhy tras ministerstva životního prostředí, až jsme po 10 letech konečně získali stavební povolení v trase, kterou jsme před těmi původními 10 lety připravili.

Úředníci MŽP napojení na tzv. ekologické organizace bez odpovědnosti volených orgánů by neměli ideologicky zasahovat do přípravy a bránit rozvoji dopravních sítí.

Ochranu před vlivy dopravy si zaslouží nejen živočichové, rostliny, ale do jisté míry také člověk. Tento aspekt mi v jednáních často chyběl ze strany ministerstva životního prostředí. Doufám, že alespoň u těchto staveb nebudou hledat důvody, proč kladné stanovisko nevydat, ale budou se snažit najít cestu, jak dojít ke zhotovení staveb. Aby tomu tak mohlo být, dospěl náš výbor k doporučení pro plénum Senátu schválit předloženou novelu zákona č. 100/2001 Sb., ve znění došlém z Poslanecké sněmovny, mě určil zpravodajem za náš výbor, místopředsedu výboru, pana senátora Martina Tesaříka, pak pověřil, aby seznámil s usnesením výboru předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona? Nikoho nevidím. Otvírám obecnou rozpravu. Pan senátor Tomáš Jirsa se přihlásil.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já budu, pane ministře, hlasovat pro tento návrh zákona, protože nechci samozřejmě blokovat ty stavby. Nicméně prostřednictvím pana předsedajícího bych vás varoval, že...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pana ministra můžete oslovovat přímo, jenom nás nemůžete oslovovat.

Senátor Tomáš Jirsa:  Jo? Pane ministře, tak si vás dovolím varovat, že vaše snaha o vyhovění ekologickým organizacím, ekologistickým organizacím a aktivistům je prostě cestou do pekel. Nebudu mluvit o Šumavě, o tom budeme mluvit v budoucnu. Ale v době, kdy řešíte tuto kauzu EIA, tak jste, váš úřad, donutil vládu 2. května schválit nové evropské významné lokality – Labské údolí, které, tak jako tato novela zákona EIA zastavila stavbu dálnic, tak likviduje, nebo minimálně dlouhodobě oddaluje stavbu jezů na Labi, které v ČR jsou dlouhodobě vnímány jako nutná stavba. Dokonce po tom vašem vyhlášení těch nových evropsky významných lokalit se už nechali ekologisté slyšet, že to bude mít i dopad na provádění údržby vodní cesty, aby se nerušil bobr a losos apod.

Takže, pane ministře...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, jsme u jiného zákona, než je...

Senátor Tomáš Jirsa:  Ano, ale on s tím souvisí. Moje otázka je, pane ministře, kolik odhadujete, že budou stát nové posudky EIA, které bude muset ČR zaplatit? Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já už jsem k tomuto bodu vystoupil jednou, v předcházejícím bodu, ve zprávě pana premiéra. Ale v krátkosti ještě jednou vás poprosím, abychom tuto novelu podpořili, abychom neohrozili 10 staveb, které mají zelenou, abychom moc nelamentovali na tu 511 v Praze, když není připravena, abychom dali možnost ministerstvu dokončit tu práci. Pan ministr nám slíbil, že do konce srpna bude nařízení vlády. Za dva měsíce nato budou platná všechna stanoviska potřebná k vydání stavebního povolení. Čili já se velice přimlouvám, osobně jsem rád, že je tam obchvat Frýdku-Místku nebo I/11, prodloužená Rudná, já vím, že ne všichni z nás budou šťastní, někteří budou méně, někteří více, ale ty stavby, které mají platné stavební povolení, jsou zařazeny do toho programu hlavních sítí, si to zaslouží. Nezdržujme tuto záležitost, podpořme ji. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Tady v lavici, jak jsem seděla, tak když jsem slyšela svoje předřečníky, řekla jsem si, že bohužel musím vystoupit.

A teď se určitě pan ministr chystá, že na některé z těch tezí, které tady byly, odpoví. Nicméně já si tedy dovolím říct asi toto. Určitě jsem potěšena tím, že je deklarováno, že došlo k dohodě a že tedy nebudou blokovány stavby. Jsou stavby i v mém volebním obvodě, které veřejnost určitě netrpělivě očekává. Takže ano, tomu jsem velmi ráda.

Ale teď tedy si řekněme, že ten zákon se stal politickou záležitostí. A zdá se, že skutečná debata, která by měla v parlamentu být, možná byla trošičku podceněna.

Víte, ten zákon hasí chyby mnoha minulých let. Evropská komise řadu let upozorňovala Českou republiku na její povinnosti převzít do své legislativy závaznou směrnici o posuzování vlivu na životní prostředí a veřejné zdraví. Česká republika dlouho odolávala, v uvozovkách. Až se dostala k Evropskému soudnímu dvoru, kde v roce 2010 již byla Česká republika za své pochybení de facto odsouzena. Trvalo to dalších 5 let, než byl konečně v roce 2015 přijat zákon 39/2015, kterým byl novelizován zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, kdy se touto novelou Česká republika snad srovnala, někdo říká přiblížila, evropským standardům.

V této souvislosti bych chtěla poprosit prostřednictvím pana předsedajícího, aby pana senátora Jirsu, kterého tu nevidím, informoval o tom, že pokud něco budou stát nové posudky, tak to není určitě vina této vlády a tohoto pana ministra. Stejně jako to není vina Evropské komise. A myslím si, že pokud jste dobře poslouchali pana premiéra Sobotku, tak také on se vyjádřil v tomto duchu a v tomto smyslu a přesně deklaroval proces, který nás vedl do současného stavu. A já s ním plně souhlasím a děkuji mu za to, že to tady řekl.

Dámy a pánové, to je chyba předchozích vlád, které nereagovaly a nechaly situaci dojít do této fáze, kdy to skutečně Českou republiku bude stát něco víc. Takzvaný impeachment, který byl veden proti České republice, ale stále běží, s tím, že Komise ho pouze pozastavila a očekává, jakým způsobem naplníme zákon č. 39. Musím tedy naprosto zcela odmítnout to, že by zákon č. 39 mohl za současnou situaci. To se domnívám, že neodpovídá skutečnosti a je zcela mylnou informací.

Pak bych se také ráda vyjádřila k takovému klišé, které už se tady stalo ze strany některých mých kolegů skoro historicky běžným. To znamená, za to, že ty stavby neběží, mohou ekologické organizace a veřejnost. Já myslím, že pan premiér nám tady jasně řekl, že ty stavby, které my chceme stavět, dodnes nemají vykoupené pozemky, dodnes nemají stavební povolení. Jakou roli v tom mohly hrát ekologické organizace? Já jenom o těch svých stavbách vím, že ano, byla tam odvolání ekologických organizací i občanů – a řekla bych, že docela oprávněné, protože jim nad domy povede estakáda dálnice, vzdálená od jejich domů nějakých sto metrů, což chápu, že se jim zcela určitě nelíbí. Ale tato odvolání byla dořešena dva tři roky poté, co bylo vydáno územní rozhodnutí. Od té doby doteď uplynulo 14 let. Takže co se dělo celou tu dobu? Není to vina nevládních a ekologických organizací, je to vina především toho, jakým způsobem byly stavby připravovány, jakým způsobem se pokračovalo v tom, co mělo být urychleno.

Ale teď tedy ještě jedna věc, o které bych ráda hovořila. Já jsem včera na výboru požádala o to, aby nám byl ten materiál, kterým bylo komunikováno s Evropskou komisí, poskytnut. Takže skutečně mně bylo slíbeno včera na výboru – a děkuji panu ministrovi, že nám zaslal dopis, a děkuji také Kanceláři Senátu, že ho tak rychle přeložila. Nicméně mám otázku, kterou bych ráda směrovala na pana ministra. V tomto dopise, který máme, tak se pan předseda Evropské komise Junker odvolává na dopisy, které my jsme psali jemu, kde jsme přislíbili určité závazky. Já jsem slyšela o některých závazcích, které jsou v důvodové zprávě i v zákonu, ale docela by mě zajímalo, jestli jsou to opravdu všechny ty závazky, které byly slíbeny. Jestli tedy máme šanci, jak už řekl můj předřečník a zpravodaj, jestli máme šanci opravdu je naplnit, abychom ty prostředky získali. Prosím tedy i o doložení těch závazků, ke kterým jsme se my sami zavázali, jestli je možné, pane ministře. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, s právem přednosti senátor Zdeněk Škromach, místopředseda Senátu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, já jenom bych reagoval na paní senátorku, která říká, jak ty organizace vlastně do toho mohou zasahovat. Stačí si otevřít internet, stačí si najít internetové stránky těchto organizací, které naprosto přesně radí, jak do toho zasahovat. A postupy jsou velmi jednoduché. Stačí účelově skupovat malé pozemky v trasách liniových staveb, případně tam, kde do toho chci takzvaně mluvit, a potom tyto stavby blokovat. Na druhé straně tady tím neomlouvám některá předchozí rozhodnutí ministerstev, obzvláště ministerstva dopravy, které zastavilo přípravu těchto staveb v době pana ministra, myslím, že Bárty a některých dalších, a to je vlastně i ta daň, kterou dneska platíme. Taková příprava, tím, že se zastaví, se prodlužuje o další možná i desítky let. V tom měla paní senátorka naprostou pravdu. Ale bohužel někdy z toho nadšení, které je kolem toho a snaha účelově bránit té výstavbě, takové snahy tady existují. Možná, že také kromě toho, co ty organizace radí, je dobré se podívat taky na to, kdo je vlastně financuje. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, senátorka Ivana Cabrnochová.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, pane předsedající.

Já bych se chtěla vyjádřit k tomuto zákonu, který zde projednáváme. Bohužel nesdílím ten názor kolegy, že bychom měli přejít stavbu 511. Zasahuje velmi výrazně můj volební obvod. Jak jistě všichni víte, přes Prahu se valí velké množství tranzitní dopravy. Víceméně celá Česká republika se v průběhu celého roku přes Prahu dopravně přesune. Jihovýchodní část obchvatu Prahy je poměrně zásadní věc pro obyvatele přilehlých obcí a městských částí.

Mě moc mrzí, že se bohužel stavba 511 nedostala do tohoto zákona. Já velmi děkuji panu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, že vynaložil velké úsilí při jednání s Evropskou komisí, aby tam tato stavba byla zařazena. Mrzí mě, že bohužel část viny na tom, že tato stavba nemůže být zařazena do tohoto zákona, padá i na hlavu pana ministra, respektive Ministerstva pro životní prostředí, protože včas nedostalo vyjádření k tomu, aby mohlo být vydáno územní rozhodnutí.

Proto bych chtěla z tohoto místa velmi apelovat na pana ministra životního prostředí i na pana ministra dopravy Ťoka, aby urychleně řešili jihovýchodní obchvat Prahy. Protože obyvatelé Vršovic, Zahradního Města, Štěrbohol, Dubče a jiných přilehlých obcí jsou toto dopravou velmi zasaženi. Víceméně nemohou děti samy chodit do školy, protože nejsou schopné přecházet ulice, které jsou plné tranzitní dopravy.

Nedávno jsem se účastnila jednání starostů přilehlých obcí. A tam víceméně jednohlasně zaznívala podpora výstavby této části obchvatu Prahy. Navíc je několik petic, které podepisuje velké množství obyvatel těchto přilehlých lokalit, aby tato stavba byla zahájena a postavena.

Proto prosím ještě jednou pana ministra dopravy i pana ministra životního prostředí, aby se velmi výrazně zasadili o to, aby stavba 511 mohla být zahájena. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, senátor Jiří Čunek má slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já, v reakci na paní kolegyni Seitlovou a její vystoupení, bych chtěl obrátit vaši pozornost k jedné tiskovině, kterou drtivá většina z vás má ve schránce. Protože až dneska jsme dostali "Hlas veřejnosti má zelenou". Zelený kruh nám píše dopis, který bych radši přečetl až po hlasování, aby se ukázalo, kdo z vás je přítel ekologie a kdo není.

A tady nám píšou: „Obracíme se na vás v souvislosti s vládní novelou zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, “ tedy tento senátní tisk, „kterou schválila sněmovna. Návrh se snaží legalizovat neaktuální stanoviska EIA u několika dopravních staveb, posouzených u nás v minulosti v rozporu s platnou evropskou legislativou. Proto si vás dovolujeme požádat, abyste pro novelu nehlasovali.“

Takže kdo z vás se domníval, že by bylo dobře pro ni hlasovat, protože tyto stavby by se nemohly realizovat, tak vidíte, že máme tady od Zeleného kruhu čerstvý dopis, kde oni mají zcela opačný názor.

Kdybychom totiž dneska náhodou tuhle novelu neschválili a neodhlasovali, tak já jsem přesvědčen, že jsem za vás některé, kteří jste ho náhodou nečetli, ten dopis přečetl, tak oni tam píší, že se to dá v dalších 16 měsících dobře stihnout. To vidíme, jak se ty stavby dají dobře stihnout. Nechci je podezírat, nemusí se přihlásit oni, ale přihlásí se kdokoliv jiný k prosazení svých zájmů. A protože příklad je to nejlepší, kam došla Česká republika v této hrůzné výchově, a to je ten evropský způsob myšlení, který možná způsobil taky brexit. A nejenom odchod Angličanů, ale i některých z této jednací síně.

Já vám řeknu příklad v našem městě. U nás na Valašsku žádné takové vlivy a počiny doposud přímo nebyly, až donedávna, kdy část obyvatel na konci sídliště v paneláku, která vidí na louku a les, kteří patří částečně soukromým vlastníkům a částečně městu, tak my nemáme kde stavět, tak jsme byli velmi rádi, že tam investoři chtějí pokračovat v zástavbě. Ale protože je lépe dívat se na louku než na rodinné domky se zahrádkami, tak občané přišli s tím, že oni chtějí, že se tam objevil vstavač mužský, což je rostlina, kterou objevili ekologové, a tím pádem té výstavbě oni zabrání. Pomiňme znehodnocené investice apod. Samozřejmě tam může být určitá výjimka.

Ale kam takové myšlení vede? Soukromý investor, který do toho hodně investoval, tak ono se taky může stát, jako že se to již stalo, že někdo Travexem nebo nějakým jiným přípravkem postříkal kusy luk, už tam není nic a tím pádem se tam stavět může. To chceme? Protože akce vyvolává reakci, tento velký tlak a velké vítězství, které se ukázalo malým, protože oni řekli – my to tam nechceme, my chceme, abyste dole postavili naše parkoviště –, tak já jsem říkal, když je tam vstavač, tak se tam nemůže stavět ani parkoviště. Takže tam jsme došli.

Dřív by to ty lidi ani nenapadlo, ale v rámci této výchovy si všichni prosazují své zájmy. Někteří si hojí své neukojené touhy a řekněme své ambice. Protože si nedokázali poradit se svým životem, tak si teď hrají s celou společností. A možná to někteří i myslí správně. Ale naše legislativa nedává úředníkům – a to tedy myslím i Ministerstvu životního prostředí – možnost chovat se jinak, než přikazují zákony a správní řád. A ten potom všechny ty lhůty odsune úplně někam jinam.

To znamená, my dnes máme před sebou myslím 11 staveb, které považujeme – já jsem skoro neslyšel žádný negativní názor na to, aby se ty stavby rozjely. A nejenom tady, ale i v Poslanecké sněmovně. Veřejnost to vítá, kraje, kterých se to týká, jásají, a kterých se to netýká, pláčou. A pak se tady objeví Zelený kruh a řekne, to děláte celé špatně, nechte to pak, pak se to někdy schválí. A my si s vámi – ale to už dodávám – my si s vámi zase poradíme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, senátor Jiří Vosecký má slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.

Předně chci říct, že jsem rád, že se panu premiérovi Sobotkovi povedlo vyjednat tuhle výjimku. Chtěl bych mu za to poděkovat. Ale pouze panu premiérovi, ne panu ministru životního prostředí a panu ministru dopravy. S tím, že EIA, která se tady schválila, je příliš přísná, nebo není tak přísná jako jinde, nemůžu souhlasit. Když jsem se ptal kolegů v Německu, v Sasku, tak u nás je přísnější. To je první věc. A v tom si řekněme pravdu.

Druhá věc je, my máme komplex zákonů, které na ně navazují. Tento komplex zákonů to dále zpřísňuje a je to příliš sešněrováno. Takže dohromady je to komplex, který je pak náročné a těžké překročit. A když se některé nevládní organizace, které to v určité chvíli nedělají úplně nezištně, zaměří na určitý cíl, tak jsou schopny ho ohrozit, případně zmařit. A co se týká státní správy, tak mě osobně, když jsem řešil spoustu věcí, úplně rozčilovala jedna taková maličkost. A to je buď agentura ochrany nebo CHKO, které vydávají stanoviska. Proti tomu stanovisku v podstatě vy nejste nic schopen dělat. Ano, stavební úřad buď k němu přihlédne, nebo nepřihlédne, ale úřednice stavebního úřadu, aby neměla problémy, tak k němu přihlédne a je to.

Proboha, domluvme se na tom, že jakýkoli státní orgán bude vydávat rozhodnutí, které má systém, kde se můžeme odvolat a je všechno jasné. To je k tomu.

Další věc, která je, pane ministře, já tady nejsem tak dlouho, ale vnímám ohledně EIA dvě základní věci. V Poslanecké sněmovně, mám dojem, to byl pan Stanjura, a tady to byl pan předkladatel, kde jsme upozorňovali, co se stane, když se EIA, kterou teď opravujeme, schválí. Ano, udělali jsme všichni chybu, protože jsme ji schválili jako celek, souhlasím, ale od vás jako od ministra bych řekl: „Promiňte, měli jsme od vás slyšet – potřebujeme napravit chybu.“ Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, senátor Pavel Eybert má slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Často tady slýchám výtku k minulým vládám, že neimplementovali požadavky na posouzení vlivu životního prostředí. Problém je však také v tom, že před přijetím zákona č. 39 z roku 2015 byly podklady, posudky EIA, doporučením. Po přijetí této třicet devítky jsou závazné. Znamená to, že některé stavby dnes kladné posouzení nedostanou, nemohou tedy být stavěny. Minulé vlády připravily, prosadily, že stavby za víc jak 100 miliard korun jsou dnes dokončeny nebo rozestavěny. Přijetím novelizace zákona EIA zhruba před deseti lety, jak je nám vyčítáno, klidně mohlo dojít k tomu, že by postaveny vůbec nebyly.

Takže to není vůbec jednoznačné, zda ta dřívější implementace by byla přínosná. Osobně se domnívám, že zdržování výstavby dálnic by bylo ještě větší, právě pro závaznost stanovisek EIA, které budou negativní.

Zapojení veřejnosti do všech stupňů přípravy – a jejich asi pět – znamená často maření již vynaložených investic. Také časový posun, který by znamenalo oddálení výstavby při projednávání, znamená potom nemožnost vyčerpat, dočerpat prostředky Evropské unie. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já děkuji. A já se tady nemůžu přihlásit, takže bych poprosil kolegu o vystřídání.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže slovo má pan místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, řadu věcí jsme tady slyšeli, dokonce i pochvalu premiéra, pochvalu pana ministra, i když ta byla trošku limitovaná jedním předřečníkem, ale já mohu říct jednu věc. Máme v rukách dopis z 26. června 2016, kdy nám předseda komise Juncker odpovídá na dopis z 15. června 2016. Kde, jak nám premiér sdělil, podle toho dopisu se podařilo vyjednat tu výjimku, kterou dnes projednáváme.

A co se dělalo předtím? Opravdu se nic nedělalo, nebo se jednalo na té úřednické úrovni? Ale přece předseda Evropské komise reaguje na dopis, který poslal náš premiér, a ten je z 15. června. Já si myslím, že v daném okamžiku jsme pod tlakem. A já opakovaně říkám, já budu hlasovat pro tento návrh zákona, ale já odmítám, abychom my byli tady pod tlakem, v Poslanecké sněmovně i tady. Abychom tu nepráci – a teď já nevím koho, jestli to je nepráce pana ministra jednoho, chybí nám tady práce ministra Ťoka, že netlačí směrem na ministra životního prostředí... A dostáváme se do situace, kdy my tady na úrovni parlamentu jsme tlačeni rychle, rychle, rychle. A kdo předtím dělal pomalu, pomalu, a nebo třeba nedělal vůbec?

A když jsem slyšel, že závazné stanovisko musí být do 31. 8. 2016, já jsem opravdu zvědav, jak ministerstvo bude pracovat, když zatím to tempo minimálně od přijetí nového zákona v roce 2015 bylo až do června mizivé, malé. A možná, že velké, možná, že se mýlím a že nemáme dost informací, ale vycházím z podkladů, které jsme dostali do rukou.

Takže, pane ministře, chtěl bych od vás slyšet jednu věc. Opravdu u těch deseti projektů se to podaří? To je první věc. Opravdu vydáte do 31. 8. 2016, což je od pasu 7 týdnů, své stanovisko a mezitím také metodický pokyn? Já mám pocit, že trošku si tady hrajeme na stížnosti na bývalé vlády, že nedělaly nic. Ale tato vláda – a možná i vy, pane ministře, protože vy řídíte své úředníky, toho moc neudělala.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo, a jako další do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo. A my se vystřídáme v řízení.

Senátor Miloš Malý:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.

Tato problematika je úhelným kamenem možné další výstavby. Když se podíváme, tak každá výstavba má vliv na životní prostředí, tu malý, tu velký. Vždycky vycházíme z požadavku na maximální ochranu životního prostředí, na maximální ochranu, speciálně u silnic, na kvalitu bezpečnosti, dopravy, to znamená, tyto dvě věci se vylučují. Chceme-li mít v pořádku životní prostředí, tak bychom samozřejmě neměli stavět cesty. Neměli bychom v podstatě ani do té přírody nějak zasahovat, protože příroda si poradí sama. Tady narážíme na dva nesmiřitelné tábory.

Dostáváme se do situace, kterou jsem projektoval dopředu. Vydáváme zákony, které nechceme ani sami dodržovat. Takže je dobré, abychom vydali jeden zákon, kterým zakážeme všecko a pak z něho vydávali výjimky, tak, jak děláme teď, že vydáváme výjimku pro deset zásadních staveb. A ty ostatní stavby jsou nezásadní, nepotřebné? Takže my si pomůžeme k deseti stavbám, možná, možná si nepomůžeme. Porušíme v podstatě své zásady, na kterých jsme tento zákon postavili.

A já tady vidím takové žinantní postavení pana ministra. On, který by měl chránit životní prostředí, nás žádá o výjimku. Já s ním budu souhlasit a já mu svůj hlas dám. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátorka Jitka Seitlová má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Omlouvám se, že vystupuji podruhé, ale tady zaznělo něco, co mi připadá z hlediska naprostých zásad, hodnot, které tady máme, docela závažné.

Ve vystoupení jednoho z mých kolegů zaznělo: „Udělali jsme dobře, že jsme nerespektovali svoje závazky, které jsme měli splnit.“ Prostě jsme to neudělali, a to je dobře. Protože kdybychom to byli udělali, tak možná se něco nepodařilo.

Já chci říct – a je to myslím zásadní v tuhle chvíli, po brexitu, po tom, co se tady velice diskutovalo o Evropské unii a jejích zásadách, že jestliže Česká republika přijala smlouvu a k něčemu se zavázala, tak je odpovědné a správné to, k čemu se zavázala, naplnit. A že bychom neměli v žádném případě podporovat nebo dokonce schvalovat, že to, co jsme slíbili, neplníme a že to je to správné.

Dobrá, nám se nelíbí EIA, ale pak jsme měli celých deset nebo patnáct let na to, abychom v rámci zemí, kde jsme součástí různých rad, i rad třeba ministrů životního prostředí, vznesli námitky, připravili jiný návrh a situaci řešili. Ale zřejmě tam nebyl dostatek jiných zemí, které by s tím měly stejné potíže jako u nás. A nebo to někde jde. Já bych chtěla oponovat tomu, co teď řekl můj předřečník, že EIA je v přímém rozporu s budováním a rozvojem této země. To není pravda, protože těch záporných stanovisek z hlediska posuzování vlivu na životní prostředí, která byla vydána, těch je nepatrné procento proti těm, která jsou kladná. Nechráníme maximálně životní prostředí, chráníme je v rámci limitů, které jsme si tady odsouhlasili a se kterými jsme souhlasili. A které jsou právem a tím pádem i nárokem každého občana.

Takže pojďme si tedy říct, že zákon 39, znovu opakuji, nemůže za to, jaká je současná situace. Je to vývoj, kterým jsme prošli, kde se staly chyby a teď je musíme řešit. Děkuji za pozornost.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Pane předsedající, vaším prostřednictvím ke kolegyni Seitlové, bych chtěl říct, že to, co všechno řekla, byla pravda. Ale taky je pravda, to bychom si měli všichni uvědomit jak tady v Senátu, tak v Poslanecké sněmovně, ale i úředníci na jednotlivých ministerstvech, různé neziskové organizace, které některé z nás tlačí do přísnějších pravidel, než má sama Evropa, než nám nařizují směrnice, a je úplně jedno, jestli je to EIA, nebo jestli to byl zákon o obalech. Vzpomeňte si na to. Tam jsme o desítky procent měli hlasovat v náš neprospěch.

Proč to děláme? Proč nás naše byrokracie, naši úředníci z našich ministerstev takhle tlačí? My jsme bohužel papežštější než papež a pak nevíme, jak z toho ven. Nedělejme to! Dodržujme směrnice jen tam, kam je to potřeba. A pak buďme třeba lepší. To by možná mělo být poučení pro nás pro všechny, minimálně z této věci. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré poledne, možná už odpoledne. Vážený pane ministře, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Nechtěla jsem vůbec reagovat, ale jeden konkrétní příklad z praxe, tak jak jsem zvyklá je uvádět, kdy může občanské sdružení nebo nestátní neziskové organizace nebo ekoaktivisté, můžeme nazývat uskupení, jak chceme, ovlivnit významně lokalitu nejen v oblasti životního prostředí, to samozřejmě je jejich cílem a ochrana životního prostředí, ale investice, pracovní příležitosti, pobídky atd.

Osm kilometrů od našeho města je průmyslová zóna Triangl. V červnu roku 2014 jsme podepisovali nebo byla jsem součástí toho, když se podepisovala investiční smlouva s jedním významným jihokorejským investorem, kdy je to velmi významná investice. Do dneška nebylo vydáno územní rozhodnutí, protože týden před zakončením lhůty pro vydání územního rozhodnutí podalo odvolání určitá nestátní nezisková organizace, která vznikla týden před, kde figurují při zápisu tři osoby, které vůbec nemají žádné spojení s regionem. Při novele EIA jsme my, zástupci regionu chtěli, aby spolek, který bude podávat námitky, měl alespoň regionální příslušnost k dané investici, k dané oblasti, které se to týká. Ale náš návrh nemohl být zapracován a není. A do dneška se „nekoplo“. Významný investor v průběhu měsíce července se bude rozhodovat, zda vůbec tuto významnou investici s vládní pobídkou v daném regionu uskuteční, protože nechápe obstrukce, které vznikly jenom tím, že nestátní nezisková organizace, spolek, který byl založen i z mého pohledu účelově.

To jsou také příklady z praxe, kam až se můžeme dostat při ochraně životního prostředí, nebo při přehnaných požadavcích. Nikdo zatím neví, jaké jsou požadavky zmíněného spolku. A je to záležitost, která v regionu Ústeckého kraje by měla zaměstnat v první etapě tisíc lidí a v druhé etapě dva tisíce lidí. V červenci se bude v Jižní Koreji rozhodovat, jestli vůbec bude pokračovat, protože společnost má již nasmlouvané kontrakty a musí splnit dodávky, jak je má nasmlouvané.

To je konkrétní příklad, kdy mohou spolky nebo neuvážené a mnohdy málo podložené požadavky situaci ovlivnit, protože se bavíme o průmyslové zóně, což znamená, že investice má své limity a území má své určené limity a možnosti. Děkuji za trpělivost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Končím obecnou rozpravu, protože se již nikdo další nepřihlásil. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Ano, mikrofon je váš.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající. Nechci vás zdržovat a tak vezmu opravdu telegraficky odpovědi na vznesené otázky a na některé náměty.

K panu senátorovi Eybertovi. Není pravda, že by tato novela pozastavila výstavbu. Tato novela zatím nepozastavila vůbec nic. Příprava trvá. A jestliže dnes stavební firmy – jsem s mnohými z nich v úzkém kontaktu, i s asociacemi – říkají, že jim klesla meziroční výroba, tak jim klesla právě proto, že základna minulých let byla vysoká, právě proto, že jsme dokázali dočerpat 100 mld. korun i do stavebních akcí. A to je jenom hra čísel. Mimochodem, dopravní zakázky tvoří, jak mě poučil i pan ministr dopravy Ťok, relativně malou část. A 50 miliard korun, které bychom tímto způsobem chtěli deblokovat, určitě oživí stavební výrobu. A mimo jiné, rozestavěnost a peníze, které šly – včera jsme o tom mluvili na výboru – od roku 2015, 2016 z Fondu dopravní infrastruktury, jsou úplně stejné, takže nic to momentálně nezastavuje.

Hovořili jsme tady o metodickém podkladu. Včera na výboru jsme říkali, že v podstatě už několik měsíců existuje intenzivní debata na denní bázi mezi oběma ministerstvy, takže požadavky se navzájem diskutují, takže by neměl být problém, aby ministerstvo dopravy předložilo to, co nám musí dát, abychom tato stanoviska mohli dát. S tím samozřejmě souhlasí i kapacita lidí na ministerstvu životního prostředí.

K panu senátorovi Jirsovi. Teď se nechci vracet k EVL Labským údolím. Mimochodem, jak tam údolí bylo dáno, nebo EVL je opět požadavek Evropské komise, který je asi 7 nebo 8 let starý. A pokud bychom mu nevyhověli, hrozí nám stomilionové pokuty. A my jsme se i se Správou dopravních cest domluvili na podobě, která by měla zabránit této pokutě a zároveň by neměla zabránit výstavbě jezu na Labi.

A jestli je něco cestou do pekel, pane senátore – on tady nyní není – je to to, že minulé vlády prostě odkopávaly problémy pod koberec a tvářily se, že neexistují, v dojemné touze si myslet, že tím, že problém neřeším nebo zakopnu, tento problém přestane existovat.

Tento problém – a navážu na to a děkuji za podporu paní senátorky Seitlové – existuje deset let. A to, že jsme zavřeli oči, nebo někdo zavřel oči před námi a řekl, že tento problém není, tak on bohužel nepřestal existovat. A znovu říkám, ve hře bylo sto mld. Kč, plus dalších 600 mld. Kč, které jsme odblokovali v novém programovém období tím, že jsme EIA, tu třicetdevítku, i s vaší podporou, a já jsem za ní rád.

K paní senátorce Cabrnochové. Paní senátorko, omlouvám se, ale to, co jste říkala ohledně tzv. vyjádření nebo dokonce dopisu, je recyklace nesmyslu, který řekl pan náměstek Dolínek, jestli se nemýlím, to není žádný dopis a žádné potvrzení. To, co mělo ministerstvo vydat, bylo ověřovací stanovisko, na jehož základě by bylo možno vydat územní rozhodnutí, které v Praze už dvakrát spadlo. Ale bohužel, to nebylo na naší vůli, toto ověřovací stanovisko bylo už pod kontrolou Evropské komise. My jsme ho nemohli vydat bez Evropské komise. A kdybychom ho vydali, zastavuje se veškeré financování fondu. Máme na to i dopis, můžeme vám ho dát. To tedy nebylo o tom, že by ministerstvo nedalo nějaký dopis, ale je to o tom, že bohužel díky tomu, že historicky v Praze dvakrát spadlo územní rozhodnutí v roce 2008 a 2010, protože kdyby bývalo bylo a nebylo napadeno a nebylo zrušeno soudem, tak tam dnes okruh pravděpodobně mohl být. A chci vám místopřísežně slíbil, a řekl jsem to i ve sněmovně, že uděláme všechno pro to, abychom nějakým řekněme speciálním režimem Pražskému okruhu pomohli, aby se dostal zpátky mezi prioritní stavby, byť pravděpodobně nebude financován z evropských peněz, ale to by stejně nebyl, bude financován z českého rozpočtu nebo ze Státního fondu dopravní infrastruktury.

K panu senátorovi Voseckému. Já také děkuji, pane senátore, panu premiérovi. Děkuji mu za to, že dovršil roční práci jednání. A nezlobte se, ale v určitých věcech je i ministr málo. Byl jsem v Bruselu šestkrát, moji úředníci měli padesát jednání s Bruselem, bylo tam ministerstvo dopravy, byl tam Úřad vlády, bylo tam ministerstvo pro místní rozvoj. Ale nakonec bylo potřeba nasadit nejvyšší politickou sílu, kterou ovšem mohl nasadit pouze pan premiér tohoto státu. A bylo to jednání pan Juncker versus pan premiér. Nikdo jiný to nebyl schopen odblokovat. Nikdo jiný!

Tím už se vlastně dostáváme k panu místopředsedovi Senátu Sobotkovi. Víte – (obrátil se na předsedajícího místopředsedu Senátu Přemysla Sobotku) – nechci být nezdvořilý k sálu. Pro pana kolegu Laudáta z Poslanecké sněmovny dával seznam jednání, která jsme vedli. To bylo dvouleté intenzivní jednání, které skončilo v první fázi záchranou 200 mld. v roce 2015 a od dubna a května 2015 se začalo intenzivně jednat s Evropskou komisí o tom, co bude s projekty podle zákona č. 244.

Bylo to celkem, když nepočítám telefonické videokonference atd., tak těch osobních jednání byly desítky, v Bruselu, v Praze, kdekoli jinde. Takže já si opravdu nemyslím, že jsme nejednali, pane místopředsedo. My jsme jednali, musím říct, že to bylo nejtěžší jednání, které jsem asi vedl, a že jsem jich vedl v životě celou řadu, možná stovky, ale tohle bylo nejtěžší jednání s Evropskou komisí, protože ten jejich život a ten jejich přístup je prostě jiný. Oni přijdou a řeknou: Co od nás chcete? Vy neplníte evropské směrnice, chcete od nás stovky miliard korun, z peněz daňových poplatníků, občanů EU, a přitom neplníte evropské směrnice, neplníte evropskou legislativu a chcete od nás pořád výjimky. Nechtějte od nás ty peníze, zaplaťte si to ze svého a pak se o tom možná můžeme bavit. Na to se, pane místopředsedo, dámy a pánové, senátorky a senátoři, špatně odpovídá. Na takovouto debatu, protože oni bohužel v těchto věcech, byť v jiných si myslím, že by to byla trošku větší debata, ale v tomto prostě měli pravdu, ten problém tady existuje 10 let, 10 let byl zakopáván cíleně pod koberec. My jsme si bohužel vytáhli toho černého Petra z toho důvodu, že jsme jako nová vláda přišli do období, kdy se dočerpávaly ty evropské peníze, kdy bylo zásadní, že někdo řekne: Buď nám tady 100 miliard necháte, nebo něco uděláte a potom my vám je, ty peníze, umožníme dočerpat. Někdo tomu říká vydírání, já si myslím, že to nebylo, že to bylo velmi tvrdé, až někdy brutální jednání z pohledu Evropské komise. Ale velmi špatně, věřte, že jsme používali všechny argumenty, šly tam desítky dopisů, senátorů, poslanců, předsedů výborů, šli do Evropské komise, jenže oni také bohužel dostávají další desítky dopisů od řady různých organizací, městských částí atd. Ti lidé pak v té Evropské komisi, a tam ti úředníci mají sakra velkou moc, dokonce větší než politici, tam ta „čínská zeď“ existuje, takže prostě buď je přesvědčíme něčím, navíc právní servis, omlouvám se, je to důležité, už ale končím...

Budete se divit, ale ten zákon 39/2015, který jsme tady schválili, který, jak mnozí z vás říkáte, jaký byl obrovský ústupek a chyba, tak Evropská komise tu novelu 39/2015 z loňského roku považuje za velký ústupek ČR, který ji dosud mrzí. A úředníci říkají nám, právní servis EU, nebo Evropské komisi vyčítá, že jsme ustoupili takhle ČR a umožnili jsme, povolili jsme jí udělat tu novelu 39/2015, berou to za velký ústupek ČR, protože nám vlastně tím pádem umožnili, abychom nemuseli opakovat ta EIA podle toho zákona 100/2001, těch je několik set. Tím jsme také odblokovali desítky miliard korun.

Ještě jsem zapomněl, otázka pana senátora Jirsy, ona je to otázka na ministerstvo dopravy, kolik budou stát ta EIA, já si myslím, že se můžeme bavit o desítkách milionů korun celkem za ta EIA, ale znovu říkám, díky tomu dostaneme 50 – 70 miliard, a na ty není žádný právní nárok. Takže porovnáme možná desítky milionů korun a desítky miliard, které bychom jinak museli financovat ze státního rozpočtu. Já tedy, mně to vychází jako jednoznačně výhodné pro ČR, protože si myslím, že...

Ještě k paní senátorce Seitlové ohledně těch závazků. My jsme se zavázali opravdu k tomu, že budeme plnit to, co jsme se domluvili s Komisí, co je i v tom dopise, to znamená, budeme postupovat z hlediska schvalování těch prioritních projektů tak, jak bylo nastaveno. U těch neprioritních projektů už ministerstvo dopravy před několika měsíci zahájilo přípravu nové EIA. Ty ostatní věci jsou v zásadě detaily, ale toto jsou ty hlavní.

Ještě k panu místopředsedovi Sobotkovi. Vy jste říkal, pane místopředsedo, do 31. 8. to stanovisko, to jste se, omlouvám se, jenom přeslechl. Do 31. 8. by nám mělo ministerstvo dopravy dát ty podklady a my jsme slíbili, že do 2 měsíců od předání té dokumentace vydáme ta stanoviska, takže by to mělo být do konce října. Uděláme opravdu všechno pro to, je to pro mě snazší, protože je to v našich rukou. To jednání s Evropskou komisí je prostě úplně jiný svět. Já bych všem vám někdy přál tu možnost, teď to neříkám škodolibě, řada z vás to asi udělala, nebo měla tu možnost, jednat s Evropskou komisí a především s DG ENVI o některých těch věcech, není to vůbec jednoduché, oni mají skvělé informace, jsou skvěle vybaveni argumentačně. Opravdu to není vůbec snadné, to je tedy velmi jemně řečeno, je o něčem přesvědčit, zvláště když oni bohužel s tou ČR nemají příliš dobré zkušenosti z toho, že jsme jim dost často lhali, nebo jsme jim bohužel v těch uplynulých letech slibovali něco, co jsme potom nesplnili, takže ta důvěra poměrně klesla. Ale myslím, že se toho podařilo vyjednat poměrně hodně.

K panu senátorovi Malému už úplně závěrem. Ano, jsem v jistém složitém postavení, protože za ty stavby by především měl plédovat ministr dopravy, ne ministr životního prostředí. Ale můžu vám říct, že většina těch staveb, troufám si říct, že všechny ty, o kterých teď hovoříme, to je i jiný názor, než třeba má zelený kruh v tomto případě, mám určitě v těchto věcech, kdy já jsem přesvědčen, že rychlá dostavba těchto akcí pomůže životnímu prostředí. Proto bychom byli rádi, kdyby se tam dostalo více těch prioritních staveb, ale bohužel, nebyly na té síti evropské. Protože v mnoha případech jsou to obchvaty měst, obchvaty obcí, kde ti lidé opravdu mají zhoršené podmínky díky tomu, že ty stavby nejsou, já doufám pevně, že díky této novele těch 14 staveb do těch 10 projektů sloučených se o to rychleji bude moci začít realizovat.

Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Pan senátor Pavel Eybert, jestli chce vystoupit? Nechce. Takže garanční zpravodaj, Petr Bratský, má slovo.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělení slova. Já se pokusím shrnout debatu. Jako první pan kolega Eybert zmínil metodický výklad ministerstva životního prostředí, který by měl být neprodleně připraven. Pan ministr sice řekl, že v dennodenním setkávání se všemi těmi zaměstnanci dotčenými, kteří takové věci budou dále dělat, abychom dosáhli jakýchsi úspěchů, ale přesto bych skoro trval s panem kolegou na tom, aby ten metodický výkon byl připraven pro všechny nejenom zaměstnance ŘSD, SŽDC, ale třeba i různých inženýrských organizací, kteří budou pomáhat, aby byl jakýsi mustr, kde si budou zaškrtávat, to je splněno, splněno, splněno, abych věděl, že když to podávám na ministerstvo, úředníkům pana ministra, tak aby i oni měli ulehčenou práci, že je splněno vše, že mohou svá rozhodnutí v nějakém historicky krátkém čase potom vydat.

Já bych k tomu snad dodal, že i manažeři týmů v ŘSD a SŽDC by měli být jmenováni možná nějací noví, protože na těchto organizacích stále pracují ti samí zaměstnanci, kteří dělali chyby v minulých letech. To nebyla chyba jenom žádných vlád, jak se tady pořád říká, jaké vlády. Dělali to zaměstnanci ŘSD, SŽDC, ministerští úředníci o řád, dva řády níž, než jsou ministři a jejich náměstci.

I vláda by mohla možná vypsat nějaké tendry na odborné inženýrské organizace, které budou pokračovat po EIA na vydání územního řízení a stavebního povolení. Protože mimochodem, co se týká legislativního názoru, kterého se držely všechny ty minulé vlády, dneska tak jakoby i panem premiérem, zmíněno panem ministrem, některými z vás, že nic nedělaly, tak ony měly legislativní názor, že ta EIA původně vydané podle tehdejších pravidel a zákonů platí, kdyby byla UR hotová, zahájena stavební řízení, tak všechny ty stavby normálně běží, i kdyby to stavební řízení trvalo 15 let. Ale my tam nemáme území řízení hotové, proto ta EIA už podle nových pravidel Evropské komise neplatí, abychom si nalili čistého vína.

Takže jestli po 5 letech, po této výjimce nezahájíme UR, která doběhnou, začnou platit a nezahájíme stavební řízení, tak to bude v tom samém cyklu a gardu, jako je to dnes, s těmi ostatními stavbami. Ta EIA je jenom jednou součástí celého stavebního řízení, které máme. Znova připomínám, nakrásně ať se bude snažit pan ministr, tato vláda, příští vláda, pokud nedostaneme UR a nezahájíme stavební řízení, tak budeme v tom samém, nebudeme stavět a žádné peníze neutratíme. Tak abychom si to řekli úplně na rovinu, jak to je.

Co se týká městských částí Prahy a jejich okruhu.

Nejedná se jenom o stavbu jihovýchodního okruhu 511. Já bych chtěl připomenout, že tam existuje ještě nějaká 512, severovýchodní. Je to to samé. Dostala se do těžkostí, Praha nemá zásady územního rozvoje, chybí tam územní rozhodnutí atd. Čili opět, není to chyba nikoho jiného, mimochodem městské části některé psaly přímo do Komise, možná by si paní senátorky, které se díky svým volebním obvodům o to zajímají, mohly zajímat, jaká stanoviska tyto městské části zaslaly do té Evropské komise. Pokud mám správné informace, třeba starosta Prahy 11 zaslal stanovisko záporné, ale nemá k tomu usnesení zastupitelstva. Jak je to možné? Prověřte si, jestli mám pravdu, nebo ne. Možná že ne, v tom případě se panu starostovi omluvím. Prostě my tady máme těch škůdců tohoto procesu, kteří ohrožují větší počet obyvatel uvnitř Prahy, těch máme jako dost...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já vás chápu, ale teď neřešíme okruh Prahy. To jako... sorry.

Senátor Petr Bratský:  Já vysvětluji kolegyním, co zaznělo v debatě, omlouvám se.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To si vysvětlete privátně.

Senátor Petr Bratský:  Pokročím dál. Biologické průzkumy běží už jaro až zima, na těchto 10 stavbách, čili je to možná odpověď těm, kteří se o to zajímali.

Jinak pan kolega Vosecký, když něco zmínil, je pravda, že DG ENVI, ředitelství životního prostředí evropského s komisařem, poté, co pan ministr říkal, že s ním jednali, dali jakýsi určitě materiál, že pan premiér Sobotka s Jean-Claudem Junckerem mohli jaksi napsat ten dopis, nebo ty dopisy, které nám říkají, že pokud ČR všechno schválí, tak to vyjde.

Jinak pan Přemek Sobotka, tlak na Senát, je to pravda. Je to jako obvykle, je to velký tlak. V daném případě asi je to možná spíš pochopitelné než v jiných případech, kdy žádáme dva měsíce na to, abychom se mohli vyjadřovat, data vysvětlil pan ministr.

Ostatní věci považuji za marginální, takže možná bych mohl navrhnout postup, protože nebyly vzneseny žádné pozměňovací návrhy, ani nebyly vzneseny žádné námitky, nebo nějaká nová stanoviska k usnesením, tak existuje pouze jedno usnesení, které doporučilo Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

To je za mě v této chvíli vše. Omlouvám se, že jsem chtěl některé věci vysvětlit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Znělka a pak budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 60, kvórum 31, pro 53, proti nikdo. Návrh schválen.

My se tady vystřídáme a budeme pokračovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem, ale já bych chtěl jenom avizovat, že po tomto bodu bude vyhlášena polední přestávka, chtěl bych požádat, abyste ještě zástupci jednotlivých klubů využili té možnosti a případně navrhli další postup pro odpolední jednání a jednání případně zítra, protože zdá se, že ten program, tak, jak máme postaven, se začíná prodlužovat. Takže by bylo dobré hledat dohodu o dalším postupu.

Využijte, prosím, k tomu tento bod, protože budeme muset už na základě toho i rozhodnout o tom odpoledním jednání.

Takže přistupujeme k

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 290

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 290. Požádal bych ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane místopředsedo Senátu, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi ještě jednou, abych vám poděkoval za to hlasování k tomu minulému bodu. Opravdu znovu místopřísežně prohlašuji, že ty věci už teď pojedou tak, abychom nezdrželi ani o den možnou realizaci, tam, kde to budeme moci ovlivnit.

Já doufám, že debata k tomuto bodu, i proto, že je to poslední bod před polední přestávkou, nebo možná trochu i proto, třeba nebude tak košatá, nicméně je to také důležitý bod. Já doufám, že bude snad i oceněno, mockrát se nám to nestává, že je to jedna z novel, která nepřidává, ale naopak ubírá v rámci ekoauditu, řekněme, byrokratické náročnosti určitých procesů, především pro podnikatele.

Tento návrh zákona je totiž předkládán na základě usnesení vlády z května 2010, kterým vláda schválila materiál k tzv. ekoauditu, což byl společný nelegislativní materiál ministerstva životního prostředí a ministerstva průmyslu a obchodu. Ten si dal za cíl uvést konkrétní opatření, která by měla přispět k větší konkurenceschopnosti a rozvoje podnikání v ČR ve vztahu k předpisům na ochranu životního prostředí.

Byla vytvořena pracovní skupina, která je zřízena ministerstvem životního prostředí, v nichž jsou zastoupeny další státní orgány, jako je MPO, ministerstvo zemědělství, jsou tam profesní sdružení, průmyslové subjekty, je tam třeba Svaz průmyslu, Hospodářská komora, jsou tam i nevládní organizace. Cílem této novely je omezit počet subjektů, které musí plnit povinnosti vůči tzv. integrovanému registru znečištění, znečišťování, které zahrnují sledování úniku a přenosu, vyhodnocování, evidenci a samotné ohlašování v případě překročení stanovených ohlašovacích prahů.

Zásadním rysem novely je skutečnost, že jestliže dotčený subjekt neprovozuje ani činnost stanovenou v evropském nařízení, ani činnost nově stanovenou v příloze návrhu novely zákona o integrovaném registru znečišťování, nemusí se problematikou integrovaného registru vůbec zabývat, což dosud nebylo. I za provozovnu, za kterou nebylo do tohoto registru ohlášeno, protože nepřekročila stanovené prahové hodnoty pro úniky a přenosy.

Co to znamená?

Řekněme selským rozumem, nebo laicky, návrhem prostě dojde k výraznému snížení administrativní zátěže podnikatelských subjektů a státní správy, protože tato redukce by se měla dotknout asi jedné třetiny současných ohlašovatelů, tedy přibližně 1700 – 1800 provozoven z celkového počtu přibližně 5500 subjektů. Jejich identifikovatelné úspory byly odhadnuty na částku přibližně 30 milionů korun ročně. V konkrétním finančním vyjádření. Jedná se tady o nezanedbatelnou časovou úsporu.

Změny se netýkají pouze problematiky integrovaného registru, ale také problematiky integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Zde je nejvýznamnější změnou zrušení listinných autorizací při plnění ohlašovací povinnosti prostřednictvím tohoto systému. Příslušnou úpravou tedy dojde k výraznému snížení komunikace v listinné podobě, což také, si myslíme, že nemalým způsobem ulehčí ohlašovacím subjektům, tak i státní správě.

Lze tedy shrnout, že předkládaný vládní návrh zákona přináší významné snížení administrativní zátěže pro podnikatelské subjekty i pro orgány státní správy, současně je třeba zdůraznit, že není snížen pozitivní přínos tohoto integrovaného registru k ochraně životního prostředí a přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí. Tato právní úprava, na ní panuje široká shoda všech zapojených organizací, subjektů, nejenom tedy těch státních, ale i nevládních a samozřejmě i těch profesních organizací.

Zákon byl po přijetí vládou schválen velkou většinou v rámci 3. čtení v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 290/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Gawlas, kterého nyní žádám, aby nás s touto zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Děkuji, pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Tato novela výjimečně snižuje administrativu, nestává se nám to příliš často, ale na tom se s panem ministrem shodneme. Důvodem jejího předložení je taky opatření k posílení konkurenceschopnosti a rozvoje podnikání v ČR.

Jedním z těchto opatření by měla být také eliminace nadbytečných požadavků environmentální legislativy.

Navrhovanou právní úpravou totiž zejména dochází k výraznému snížení počtu provozovatelů, kteří mají evidenční a případně i ohlašovací povinnost ve vztahu k integrovanému registru znečištění, a tím i snížení administrativní zátěže a také snížení celkových nákladů.

Nevím, zda pan ministr zmínil, možná že jo, že ta redukce se dotkne z 5000 provozoven 1700, což je asi jedna třetina. Seznam v této úpravě je rozdělen do 9 základních skupin. Je to odvětví energetiky, výroba a zpracování kovů, zpracování nerostů, chemický průmysl, činnosti související s odpadními vodami a odpady a sanacemi, výroba a zpracování papíru a dřeva, intenzivní živočišná výroba, živočišné a rostlinné produkty, odvětví potravin a nápojů a ostatní. Tato skupina je dále rozdělena do podskupin dalších – body a) až h).

Co se týká legislativního procesu, i v Poslanecké sněmovně, předpokládám, že tomu tak bude stejně i v Senátu, došlo k velké shodě. Z přítomných 160 poslanců vyslovilo souhlas 155, nikdo nebyl proti. Předpokládá se pozitivní dopad taky na veřejné rozpočty ve spojitosti se snížením administrativní zátěže jak ministerstva životního prostředí, tak České inspekce životního prostředí. Zde je odhadovaná úspora, i finanční, zhruba 1,4 miliony korun. Předpokládá se rovněž finanční dopady do podnikatelských subjektů ve výši 45 milionů korun, v závislosti na obratu podniku.

Takže... Seznámím vás se stanoviskem VUZP. Ten doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Gawlase a pověřuje místopředsedu, senátora Martina Tesaříka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh neregistruji, proto otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Limity, které jsme nastavili pro podniky, které mají podávat hlášení, jsme nastavili v tom původním zákoně výrazně nad požadavky Evropské komise. To, co dneska schvalujeme, je pořád ještě významně nad požadavky EU.

Z 5000 jdeme zhruba na 3300 subjektů, které budou muset podávat hlášení, požadavek Evropské komise by se vztahoval asi jenom na 1000 subjektů, které by měly podávat hlášení.

To jsme se dozvěděli včera na výboru od zástupců ministerstva životního prostředí na můj dotaz. Prostě je to jako vždycky. Takže se pak někteří z nás diví, že se praxe brání jiným způsobem, aby se na ni nevztahovala tak přísná pravidla, která jsou přísnější, než jsou v mnohých jiných okolních zemích.

Je mi líto, že má ČR stále takovýto přístup k implementaci evropského práva. Kromě nedůvěry pak vede k ekonomickým ztrátám, snížení objemu výrobu. Přesunutím této výroby do zemí, kde je výrazně vyšší produkce emisí a celosvětově se tím produkce emisí jenom zvyšuje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se již nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Zeptám se pana zpravodaje. Předpokládám, že budeme hlasovat o jediném návrhu, a to je výborový návrh na schválit. Ano? (Zpravodaj souhlasí.)

Já jsem si vás jenom dovolil odhlásit, protože myslím, že stav přítomných a na displeji neodpovídal, tak abychom hlasovali skutečně ti, kteří hlasovat chtějí.

A přistupujeme k hlasování, tedy k návrhu, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 40 senátorů a senátorek, potřebné kvórum je 21. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 10 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi, děkuji i panu zpravodaji.

Tím jsme projednali dopolední program. Jenom chci upozornit, než vyhlásím polední přestávku, že tedy po polední přestávce budeme pokračovat pevně zařazeným bodem, to je bod číslo 7, senátní tisk č. 251, je to Návrh na působení sil a prostředků rezortu ministerstva obrany v zahraničních operacích, který předkládá ministr obrany Martin Stropnický. A potom prosím, abyste se ještě dohodli na případném pořadí, protože pokud bychom vycházeli z jednacího řádu, tak by po tomto bodu pak následovaly body 5, 6, 8 atd., tak, jak jsou ve schváleném pořadí.

Ještě chci upozornit na to, že mám ze sálu informaci, že po polední přestávce budeme taky hlasovat o tom, že budeme hlasovat a jednat i po 19. hodině. Tak abychom ten dnešní program projednali ještě dnes. Takže prosím, abyste zrušili svá večerní a noční jednání, schůzky, hospůdky apod., počítejte s tím, že budeme jednat do pozdních večerních, ba nočních hodin. Přerušuji jednání a vyhlašuji polední přestávku do 14.15 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.09 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.16 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobré odpoledne. Dovolte, abych zahájil a chci tak učinit, ale zatím je nás trošičku pořád málo, abych zahájil odpolední jednání našeho jednání. A už vidím, už se nám to spravuje, takže už se budeme moct rozjet.

Tak ještě počkám, protože pořád ještě čtyři kolegyně a kolegové, kdyby přišli, tak by to bylo úplně ideální. Dvacet šest... A, výborně.

Takže ještě jednou dobré odpoledne. Pokračujeme odpoledním jednáním naší dnešní schůze a dostáváme se k bodu, tak, jak byl zařazen v programu, první bod odpoledního jednání, a tím je

 

Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2017 a 2018 s výhledem na rok 2019

Tisk č. 251

Tento senátní tisk nám uvede – a vidím pana ministra přicházet, dobré odpoledne, pane ministře – pan ministr obrany Martin Stropnický. A má pan ministr hned slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Předkládám vám společně s ministrem zahraničních věcí k projednání a ke schválení zmíněný návrh na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2017 a 2018, s výhledem na rok 2019, který schválila vláda dne 18. dubna tohoto roku. Usnesení číslo 339.

Předkládaný materiál byl zpracován na základě nutnosti schválit dvouletý mandát pro roky 2017 a 2018 na zapojení sil a prostředků resortu do zahraničních operací. Mandát pro roky 2015 a 2016 vyprší dne 31. 12. tohoto roku. Materiál vychází z aktuálních zahraničně politických a bezpečnostních priorit České republiky, reaguje na současnou bezpečnostní situaci ve světě a reflektuje spojenecké závazky ČR v rámci NATO a EU.

Hlavním obsahem materiálu jsou informace o operacích a krizových situacích, v nichž navrhujeme působení ozbrojených sil ČR v následujících dvou letech. Každá konkrétní operace je vyhodnocena i z pohledu politicko-bezpečnostní situace. Materiál doplňuje také informace o dosavadním zapojení našich ozbrojených sil v dané zemi či operaci.

Naše priority, jimž předkládaný materiál odpovídá, jsou příspěvky do mechanismu kolektivní obrany. Konkrétně zapojení do sil rychlé reakce NATO, pokračující vojenské operace v Afghánistánu a zapojení do misí EU a OSN v Mali. Navrhuje se tak pokračování působení ve všech operacích, ve kterých jsme nyní zapojeni. A podle aktuálních potřeb jsou upraveny počty nasazených vojáků.

Zapojení do nových operací se řeší samostatným mandátem, zejména vzhledem k odlišným požadavkům na jejich zahájení. Čtvrtou prioritou pro působení v zahraničních operacích je navýšení příspěvků ČR k boji proti "Daesh". V tomto případě byl již samostatný mandát k působení leteckého poradního týmu v Iráku schválen vládou a oběma komorami Parlamentu ČR.

V reakci na postoj parlamentu při schvalování minulého dvouletého mandátu oproti dosavadní praxi nepředkládáme NRF k rozhodnutí, tedy poskytnutí mandátu, ale pouze informujeme o vyčlenění těchto jednotek. To jsou speciální jednotky rychlého nasazení NATO. V roce 2017 to bude až 810 osob a v roce 2018 až 380 osob. Tam se ta kvóta každý rok mění podle aliančního plánování. V případě potřeby nasadit tyto jednotky bude zpracován nový samostatný mandát.

A nyní několik slov k navrhovaným nasazením v těch nejdůležitějších operacích.

Naše další působení v Afghánistánu považujeme za nezbytné. Afghánská strana je již plně zodpovědná za zajišťování bezpečnosti v zemi, její ozbrojené síly ale nejsou schopny účinně působit proti silám Talibanu a je třeba potřeba, abychom je nadále podporovali. Především se zapojíme do výcviku osádek vrtulníků, na kterém se podílíme dlouhodobě. Vzdušná podpora, ať bojová, nebo logistická, je jednou z nezbytných schopností afghánské armády pro zajištění bezpečnosti země. Zároveň se jedná o jednu z jejích hlavních slabin a odstranění tohoto nedostatku vyžaduje dlouhodobou odbornou přípravu afghánského personálu.

V případě výcvikové mise EU v Mali se jedná o jedinou naši organickou jednotku v evropské operaci. Důležitost této jednotky potvrzuje úspěšné odražení ozbrojeného útoku na velitelství mise v březnu tohoto roku. Mali je jednou ze zemí Sahelu, jejíž stabilita se promítá do bezpečnostní situace v Evropě potažmo v České republice. A to samozřejmě ve vazbě na migraci a terorismus. O konsolidaci celé společnosti se snaží i mise OSN MINUSMA, ve které působíme od května tohoto roku skupinou speciálních sil v rámci nizozemského kontingentu. V této operaci chceme být zapojeni i v dalších letech.

Proto jsme OSN v rámci nového systému nabídek sil UNPCRS nabídli na rok 2017 a 2018 vojenský příspěvek v podobě zesílené roty. Stejně jako v případě NRF, jakmile budeme požádáni o poskytnutí této jednotky ze strany OSN a budeme s tím souhlasit, bude zpracován nový samostatný mandát.

Mise MFO je vnímána egyptskou i izraelskou stranou za nepostradatelný prvek pro ověřování dodržování mírových dohod a posilování vzájemné důvěry na Sinaji. Zejména v současné době, kdy zhoršená bezpečnostní situace na Sinaji a stále asertivnější působení islamistických skupin vede k většímu nasazení egyptských vojáků a těžkých zbraní v regionu. Zhoršená bezpečnostní situace klade větší nároky na leteckou přepravu v oblasti působení mise a působení naší letecké jednotky se tak stává pro fungování MFO klíčové.

Diametrálně rozdílné geografické a povětrnostní podmínky jsou také nedocenitelné pro získávání zkušeností osádek letounu. Naše pokračování v misi Althea v Bosně a Hercegovině a operaci Joint Enterprise v Kosovu v navrhovaných počtech je z vojenského hlediska víceméně symbolické. Má ale značný politický význam, neboť země západního Balkánu patří k prioritám zahraniční politiky České republiky a je v našem zájmu i nadále ke stabilizaci Balkánu přispívat. Obě mise jsou úspěšné a poskytly prostor pro hledání místního politického řešení sporů.

Předpokládaný objem finančních prostředků souvisejících s navrhovaným působením v zahraničních operacích činí v roce 2017 přibližně 1,16 miliardy korun a v roce 2018 přibližně 1,12 miliardy korun. Do těchto částek není započítáno naše působení v případných operacích NRF a využití nabídnutého příspěvku do systému nabídek sil OSN, které bude hrazeno mimo rozpočet ministerstva obrany.

Co se týče právního aspektu mandátu, všechny předpokládané respektive navrhované zahraniční operace jsou v souladu s mezinárodním právem. Závěrem konstatuji, že tento materiál je v souladu se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodních organizacích, jako je NATO, EU a OSN, s bezpečnostní strategií ČR, s obrannou strategií ČR a našimi zahraničně politickými a bezpečnostními prioritami. Navrhovaný rozsah působení v zahraničních operacích je výrazem ochoty a připravenosti ČR nadále se aktivně zapojovat do zajišťování mezinárodní bezpečnosti. To činí z České republiky, domnívám se, zodpovědného a respektovaného mezinárodního partnera.

A proto si dovolím požádat Senát, aby předložený materiál schválil a děkuji vám za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám také děkuji, pane ministře, za úvodní slovo a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 251/1, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Táborský, který je již připraven a má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové.

Bezpečnostní politika České republiky se řídí nejen úzce teritoriálně vymezenými zájmy, ale také solidaritou se spojenci v organizaci Severoatlantické smlouvy NATO v EU. V souladu s programovým prohlášením vlády je zájem České republiky obnovit působení v misích Organizace spojených národů. Podíl na zajišťování mezinárodní bezpečnosti a stability je strategickým bezpečnostním zájmem ČR.

Vojenské síly a prostředky jsou nasazovány do operací mimo území České republiky, v souladu se zahraničně politickými prioritami republiky a politicko-vojenskými ambicemi, které jsou stanoveny v obranné strategii ČR. Návrh na působení sil a prostředí sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v letech 2017 a 2018 s výhledem na rok 2019 navazuje na stávající zapojení České republiky do probíhajících operací. Návrh je koncipován s ohledem na priority, které tady pan ministr již jmenoval. Především pokračování působení v Afghánistánu, výraznější zapojení do operací OSN a EU v Malijské republice, naplnění závazků České republiky v reformovaných silách rychlé reakce NATO. U každé z těchto operací a nebo misí je v návrhu rozebráno politicko-bezpečnostní situace v daném regionu, charakteristika mise, současné zapojení sil a prostředků a návrh dalšího působení sil a prostředků v těchto operacích nebo misích.

Pan ministr hlavní parametry jednotlivých operací rozebral a myslím, že je to dostačující a není potřeba již více se touto otázkou zabývat. Je i pochopitelné, že celá ta strategie vyplývá i ze současného mezinárodně politického vývoje a bezpečnostních rizik, které jsou.

Výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost projednal daný tisk na 25. schůzi, konané 18. května tohoto roku, a přijal usnesení, které máte k dispozici na lavicích.

Ve své podstatě doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s působením sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v jednotlivých operacích. Celkově dvanácti. Dále doporučuje vzít na vědomí vyčlenění sil a prostředků resortu Ministerstva obrany do sil rychlé reakce NATO, a to v celkovém počtu 810 osob v roce 2017 a 380 osob v roce 2018. A dále vyčlenění sil a prostředků resortu Ministerstva obrany do systému připravenosti schopností pro mírové operace OSN v celkovém počtu do 200 osob v roce 2017 a 2018. Dále doporučuje Senátu požádat vládu, aby informovala Senát o působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2017, a to nejpozději do 30. června následujícího roku. A obdobně nasazení v operacích v roce 2018 do června 2019. Pověřila zpravodajem senátora Josefa Táborského a pověřuje předsedu výboru senátora Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane zpravodaji, za vaši zpravodajskou zprávu a prosím, abyste zaujal také místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu k této materii. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Nebudu se ptát ani pana ministra, jestli se chce vyjádřit k něčemu, co neprošlo, neproběhlo. Pana zpravodaje asi také ne. A můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl zpravodaj. Já jenom připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. Takže já vás svolám k hlasování.

Takže budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl pan zpravodaj Josef Táborský. Já ještě počkám na kolegyně a kolegy, aby přišli. Víc nás tady zatím není, mně nezbývá, než zahájit hlasování.

Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 11, registrováno 54, kvorum 41, pro 49. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

A budeme pokračovat hned následným bodem. A hlásí se paní senátorka Hamousová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji za slovo. Já mám jenom procedurální návrh. A dovoluji si navrhnout, abychom jednali dnes i hlasovali po 19. hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Protože je to procedurální návrh, já o něm dám hned hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 12, registrováno 56, kvorum 29, pro 48, proti 1. Tento návrh byl schválen, takže budeme jednat a hlasovat po 19. hodině.

A budeme pokračovat hned následujícím bodem. A tím je

 

Návrh senátního návrhu ústavního zákona Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.

Tisk č. 301

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane kolego, pultík je váš.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Náš výbor se dlouhodobě zabývá situací v Armádě ČR a naším závazkem financovat armádu podle dohod Severoatlantické aliance. A jak píšeme – já nebudu dlouze mluvit – v odůvodnění tohoto návrhu, současná úroveň obranných výdajů osciluje okolo 1 % HDP.

Ten návrh, který náš výbor – a hlasovali jsme o něm dvakrát, jednou 5 pro, 3 se zdrželi, jednou 8 pro, 2 se zdrželi – ten návrh je méně ambiciózní než všechny závazky současné vlády. Ať se již jedná o smlouvu koaličních stran o zajištění obrany ČR, která stanovuje, že by výdaje na armádu měly do roku 2020 dosáhnout 1,4 %. Zároveň naprosto odpovídá bezpečnostní strategii ČR, schválené vládou v roce 2015, kde se přímo mluví opět do roku 2020 1,4 % HDP a co nejvíce se přiblížit 2 % HDP. To samé podepsali v roce 2014 na summitu NATO ve Walesu naši představitelé, že budeme dávat na obranu republiky 2 % HDP.

Ten náš návrh zákona stanovuje přechodné období, které by od platnosti toho zákona každý rok přidávalo minimálně 0,1 % HDP. Tím bychom do deseti let, do roku 2026-27, měli dosáhnout toho závazku NATO.

Děkuji vám za pozornost a i když vím, že je to politicky komplikované, děkuji vám jménem výboru za podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Elišku Wagnerovou, takže paní senátorka má teď slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, je to poměrně neobvyklý návrh, já to vidím alespoň poprvé, že by výbor předkládal návrh zákona, natož tedy ústavního zákona. Tak to už samo o sobě je tedy poměrně dosti pozoruhodný návrh. Neméně pozoruhodný, ba spíše pozoruhodnější mně ovšem ten návrh připadá z hlediska obsahového.

Prosím vás, dobře, ústavní právo je samostatný obor. Tak jako je samostatným oborem rodinné právo, trestní právo, správní právo atd. Jinými slovy, tak jako by nikoho nenapadlo ku příkladu v rodinném právu definovat a řešit trestné činy, které jsou spáchány uvnitř rodiny samostatně, tak tedy ani v ústavním právu by se neměly vyskytovat materie, které tam jednoduše pojmově nepatří a nespadají tam.

Mezi to tedy patří – a to je úplně bizarní – aby ústavně bylo řešeno financování jednoho jediného vládního resortu.

Za prvé, odhlédám od toho, že to by byl precedent, kdybychom sem mohli příští týden vidět napochodovat ministryní školství a chtěla by procenta zase pro svůj resort, ministr zdravotnictví – to by tady všichni zvedali dvě ruce, ne jednu, protože by to bylo u voličů velmi populární, atd. I z tohoto pohledu by to byl velmi, velmi nebezpečný precedent.

Ale právně vzato. Tento návrh je svou podstatou jistě návrhem zákona o státním rozpočtu nebo jakési jeho části. Zákon o státním rozpočtu je takový zákon sui generis. Mnozí a velevýznamní a proslulí právníci, teoretici i v minulosti prvorepublikoví už tvrdili, že to vlastně není žádný zákon, že je to nástroj řízení. Nástroj řízení státu, který je dán do rukou vládě. Z tohoto důvodu i najdeme v Ústavě i ustanovení, a sice je to článek 42 odst. první, který říká, že návrh zákona o státním rozpočtu smí předkládat toliko vláda, jenom vláda, nikdo jiný.

Druhý odstavec potom říká, že o takovémto návrhu zákona nezákona hlasuje jenom Poslanecká sněmovna, Senát zůstává mimo, vůbec ke státnímu rozpočtu nemá žádný vztah.

A teď přichází tento návrh a tváří se, že když tuto rozpočtovou materii obalí nebo zahalí do hávu ústavního zákona, že je to něco jiného a klidně o tom Senát hlasovat může, ba dokonce může být tím iniciátorem.

Domnívám se, že tomu takto není a pochopitelně býti ani nemůže, ba nesmí, protože to bychom povýšili formu nad obsah, a to je cosi, co si myslím, že už je dávno dávno překonáno a nedělá se to, ani nejvyšší soudní instance včetně soudu ústavního toto od počátku zavrhly a nahlížejí zákony a zákonné normy podle tzv. materiálního hlediska, nikoliv tedy z hlediska formálního.

Z těchto důvodů, abych dlouho nezdržovala. Nemohu se s tím absolutně smířit, tudíž ani nemohu navrhnout, aby to bylo vráceno k nějakému dopracování, protože tady není co dopracovávat, není co přepracovávat. Tady může zaznít jediný návrh, a to je, prosím pěkně, zamítnout. A sice proto zamítnout, abychom nebyli pro smích, jak Poslanecké sněmovně, tak vládě, tak tedy všem. Já nevím, dobře, právníci vám mohou být ukradeni, ale i tam by panovalo velké veselí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní zpravodajko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy.

Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Jako první je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi několik slov nejdříve na obranu našeho výboru, abychom nevypadali, jako že jsme udělali něco úplně hloupého a něco, co nemůže být v žádném případě ani diskutováno.

Tento návrh byl projednáván skutečně dvakrát. Měli jsme k tomu velkou diskusi, nejdříve za přítomnosti náměstka pana Koštovala a potom za přítomnosti pana ministra Stropnického. A tento návrh byl podnícen skutečností, že Armáda České republiky má značný deficit ve zbraňových obranných prostředcích a také v základní vybavenosti řadových vojáků, především na zahraničních misích.

Vezměte si skutečnost, že v roce 2006, přede deseti lety, byl rozpočet ministerstva obrany asi 55 mld. Kč, potom to kleslo asi o 20 %, což je poměrně dost, a pro tento rok je to 47 mld. Kč, takže pomalu se snažíme tento deficit snižovat, ale jde to skutečně pomalu.

Řešení této situace bylo také umocněno poslední zprávou o stavu Armády České republiky a její bojeschopnosti. Ta byla na výboru projednávána asi před dvěma měsíci, je v utajeném režimu, nicméně v utajené tiskovině. Je zde vložena a kdo má chuť a možná i trošku náladu si to přečíst, ať si to přečte. Není to příliš radostné čtení, to říkám dopředu.

Ze všech těchto jednání vyplynula potřeba, aby Armáda České republiky měla zajištěn dlouhodobější časový horizont svého financování, měla určitou jistotu pro svoje větší akvizice a účinnou modernizaci především velkých zbraňových systémů.

Otázka tedy zní, jak toho dosáhnout. Především bych musel sdělit to, že 2 % HDP na obranu, ten, jak se říká, závazek, není v alianci aktuálně formulováno jako obligatorní závazek, ale pouze jako doporučení. Možná pouze, možná bez toho pouze, ale je to doporučení. To znamená, že ten, kdo nedosahuje těchto 2 %, jakoby neměl právo být členem Severoatlantické aliance, tak tomu není.

Daleko podstatnější pro hodnocení jednotlivých armád je zajištění jejich akceschopnosti a kapacity, především v duchu článku III. a V., to znamená na vlastní obranu a potom na společnou obranu. Toto se hodnotí daleko silněji a daleko důkladněji než hledisko o podílu z hrubého domácího produktu na financování.

U nás je také velmi diskutovaná otázka absorpční schopnosti, jak účelově, hospodárně využít přidělené prostředky, protože tím, že rozpočet je pouze na jeden rok, někdy se těžko vysoutěží potřebné zakázky, není potřebná jistota do budoucna.

Z jednání především s panem ministrem Stropnickým vyplynuly i jiné možnosti, které bych podpořil, jak zajistit dlouhodobější financování, např. vytvoření jakéhosi záložního fondu, kde by přebytky, které se nestačí jakoby utratit nebo vysoutěžit mohly být ukládány do nějakého záložního fondu a potom potřebná suma by byla využita na nějakou skutečně účelovou akvizici. Anebo určovat výši rozpočtu na obranu v horizontu alespoň pěti let a tím garantovat nikoliv v procentech HDP, ale v absolutních číslech, kolik peněz obrana vlastně dostane.

Hledisko absolutních čísel bych zcela podpořil, protože je rozdíl, jestli například Řecko dává na obranu 3,5 % HDP, to nemá žádná z členských zemí, protože Řecko má nízké HDP. A hledět pouze na procenta se mi zdá trošku zjednodušující.

Nedávno jsem měl jednání s předsedou norského Parlamentu. Norsko, jak víme, je bohatá země, má velké přírodní zdroje a má také silnou armádu. Oni dávají 1,4 %. A ani jsem z toho nijak nepochopil nebo nepoznal z toho z jednání, že by měli snahu to nějak zvyšovat, protože on mi říkal, my jsme bohatá země a suma peněz, co dáváme na obranu, je dostatečně vysoká.

Bral bych to tedy tato dvě procenta jako doporučení, nikoliv jako nějakou obligatorní záležitost.

Potom poslední úvaha – ta už tady trošku zazněla od paní zpravodajky – je v tom, že rozpočet Ministerstva obrany schvaluje Poslanecká sněmovna. A tady možná by stálo za to nejenom to, že bychom ji jaksi vyřadili z toho rozhodování, jestli to schválit, či nikoliv, ale možná úvaha o tom, ale to si musí sněmovna zařídit sama, posílit roli Poslanecké sněmovny při stanovování a vytváření požadavku na schopnost Armády ČR bránit naši zemi.

Takže já na základě těch otázek, které jsem zde nastínil, se domnívám, že je určitě cesta najít nějaké jiné řešení. Skutečně řešit to ústavním zákonem nepovažuji za tu správnou cestu. Ale zase na druhou stranu vás prosím, abyste pochopili členy našeho výboru, že snaha řešit tuto situaci byla u nich velmi silná. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a s právem přednosti je přihlášen pan ministr obrany Martin Stropnický, takže pan ministr má slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr obrany ČR Martin Stropnický:  Děkuji, pane předsedající.

Já se přiznám, že ve své relativně krátké politické praxi tohle to zažívám poprvé, že se mám vyjádřit k senátnímu návrhu, a ještě k takhle složitému. Já nejsem, jak je o mně známo, právník, a už vůbec ne ústavní právník, takže se nebudu pouštět do těch poměrně nebezpečných vod ústavních změn, jejich komentování atd., to skutečně přenechám jiným.

Já samozřejmě nemohu jinak než vítat zájem o hledání řešení dlouhodobého garantování výdajů na obranu. To by byl postup, který ode mě těžko může někdo čekat. Takže já základ téhle ideje vítám, vnímám ho jako zájem o obranyschopnost, kterou naše země nutně potřebuje, a teď jde o to, jakou cestou se v tom optimálním modelu vydat.

Já hrozně nemám rád takovou tu floskuli o tom, že je třeba začít širokou odbornou a další debatu, protože to většinou jsem si všiml, že ve sněmovně používají kolegové, když chtějí něco oddálit a někoho umlátit nekonečnými debatami, ale v tomto případě bych si dovolil přece jenom se k tomu svým způsobem přiklonit. Obecně k těm financím. Já nechci lacině argumentovat minulostí, ale už to tady padlo a je fér to zopakovat, že rozpočet přišel během šesti sedmi let zhruba o 21 % své výše. A to je procento, které je deklasující. A už od roku 2014 se tato vláda snaží tu situaci nějakým způsobem napravovat.

Samozřejmě, že to vůbec není jednoduché, protože rozpočtový tlak je vždycky velký. To ten růst může být jakýkoliv, a vždycky nakonec vám schází stovka. Takže je o to velký boj, je to i dané skladbou koalice. To není žádná výmluva, to je konstatování. Takže tlak na sociální výdaje je relativně velký atd. Co je podstatné, je, že trend poklesu se zastavil. A nejenom zastavil, ale obrátil se v růst. Ten růst samozřejmě můžeme vnímat individuálně jako ne příliš dynamický a nebo jako odpovídající síle ekonomicky, dalším výdajovým prioritám atd.

Ale pro mě je, dovolím si říct, nesmírně důležité a v rámci evropských růstů, nebo reakcí evropských vlád při sestavování rozpočtu na bezpečnostní situaci, je podstatné, že bezpečnostní růst je zhruba kolem 9 %. A to je číslo, které patří v Evropě k pěti nejvyšším. A máme růst zhruba něco mezi čtyřmi a pěti miliardami a máme to garantováno v rozpočtových výhledech nejen na rok 2016 s výhledy 2017, 2018, to, co platí teď, ale je to i v přípravě rozpočtu na rok 2017 s výhledy 2018 a 2019. A tuhle úroveň růstu nikdo nezpochybňuje.

Padlo tady slovo o tom koaličním závazku 1,4 % v roce 2020. Není nereálný, ale je poctivé říct, že v roce 1920 by ten skok musel být větší než o těch 10 %, ale nereálné to není. Ale co je důležité, že my se blížíme prahu 50 miliard, který překročíme v příštím roce. A to je podle mnoha dlouhodobých propočtů práh rozvoje armády. Do padesáti zhruba je to jakási údržba, nad padesát začíná nějaký rozvoj. A ten je nepochybně potřebný.

Pak tady padl důležitý argument kapacity toho vstřebání. Ten zákon 137 o státních zakázkách v té novele přece jenom umožňuje větší flexibilitu. Snad najdu i zatím – to musím zaklepat – nacházím relativně pochopení pro to, abychom při výběrových řízeních nepoptávali zcela absurdně nějaký druh, řeknu terénní kamion, v nějakém otevřeném výběrovém řízení, které bude úžasně férové, akorát budeme jediní na světě, kteří vyrábějí dobrý kamion a nejdou si ho okamžitě koupit, a mají jich 300 kusů. Ale budou ho poptávat po mezinárodním trhu. To jsou často nesmysly, které nás brzdí, které podvazují rozvoj domácího obranného průmyslu.

A my chceme jít těmi dlouhodobými smlouvami s obcemi všude tam, kde náš průmysl vyrábí něco konkurenceschopného za konkurenceschopnou cenu. Taky samozřejmě, kdy vztah cena a výkon je seriózní, tak tam není skutečně důvod pro to, abychom někde pátrali v cizích vodách, kde bychom měli co pořizovat. Nehledě na to, že kdyby došlo skutečně na lámání chleba a byl by třeba, nedej bůh, nějaký konflikt, tak bychom s tím asi měli větší potíže. Ať už jde třeba o munici a o další věci.

Takže absorpční schopnost rozpočtu nebo investic je, věřte mi, nastavena ta, že růst o těch zhruba pět miliard nám to umožňuje. Není úplně přesné – a často se to říká – tvrdit, že to, co neproinvestujeme, že to spadne do státní kasy, je tam už dneska prostor pro to, aby se některé prostředky převáděly i do následujícího finančního roku. A v tomhle smyslu taky s Ministerstvem financí spolupracujeme.

Dvě procenta? Ano, je to jakýsi morální, a nejenom morální, je to závazek, který bychom neměli považovat za marginální. Ale – jak už tady řekl pan předseda výboru – není to absolutní dogma. Připomeňme si, že z těch 28, dneska 29 členů Aliance ten závazek plní pět států. Je tam samozřejmě dominance Států spojených, které hradí téměř 70 % veškerých aliančních nákladů. A potom se k tomu ještě řadí Velká Británie, Řecko, Polsko a Estonsko. Francie se relativně blíží, má 1,7, Spolková republika 1,3. A celá řada zemí je kolem toho 1 %. Já to neříkám, že by to bylo správně. Já to jenom říkám, že se nemůžu úplně smířit s tím, že jsme často nejrůznějšími experty vydáváni za nějaké černé pasažéry. Není to přinejmenším přesné.

Já si myslím, abych vás tady dlouho nezdržoval, že bych se směroval k nějakému závěru. A my jsme si to řekli už na výboru, který by znamenal, dobře, je tady nějaká iniciativa, je tady nějaké nadhozené téma, ten záměr je bohulibý, a teď si pojďme říkat jak. Protože říkal jsem, že nejsem ústavní právník, ale možná skutečně, že jsou ještě jiné cesty. Může se jednat o novelu zákona o ozbrojených silách, do kterého by takováhle věc organicky věcně spadala. Nebo lze uvažovat i o speciálním zákoně o obranných výdajích, který mají např. v Polsku nebo ve Francii.

Padlo tady taky slovo o obranném víceúčelovém fondu. Takový existoval ve 30. letech za první republiky a umožňoval právě kumulovat tam určité prostředky, které se třeba nepodařilo proinvestovat, ale zároveň vytvářel jakousi investiční rezervu pro ty větší akvizice. Jako třeba vrtulníky, tam už jsme nad deseti miliardami. Tam už jde skutečně o velké peníze. A zároveň akviziční proces nedostanete pod tři roky, ale v takovém případě dokonce čtyři. Takže se to docela obtížně plánuje.

Čili debata, jak zpružnit investiční systém, když panuje naštěstí shoda celým politickým spektrem, že ozbrojené síly si finance zaslouží a potřebují je – a je to jedna ze základních úloh státu, aby dokázal své občany a jejich majetek ochránit, tak to si myslím, že určitě nastává. A já to velice vítám a na výboru jsme si slíbili, že se k tomu tématu po parlamentních prázdninách vrátíme.

A já bych vůbec nevylučoval, že my sami jako ministerstvo bychom přišli s návrhem, jak ustanovit např. ten zmíněný fond. Děkuji za možnost se k tomu návrhu vyjádřit, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Dalším v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, v prvé řadě oceňuji snahu členů výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost za určitou jistotu a stabilizaci i perspektivu našim ozbrojeným silám. Myslím, že se tady asi nenajde nikdo, kdo by zpochybňoval myšlenku toho zákona, ale z pozice dlouholetého člena ústavně-právního výboru si troufám říct, že takto pojatý návrh ústavního zákona by v našem ústavně-právním výboru těžko hledal podporu. Znovu říkám, nikoli pro obsah, ale pro formu.

Ono se docela lehko řekne, že něco je špatně uděláno, hůř se pak hledá nějaké řešení. A tady, kdyby se našlo, tak by to bylo skutečně prospěšné. V poslední době, zvláště potom v dolní komoře, vzniká jedna komise za druhou. Myslím si, že kdyby se vytvořila nějaká pracovní skupina složená z členů našeho výboru pro zahraniční věci z poslaneckého, tak by to byla možná jedna z komisí, která by měla nějaký řád a hlavně smysl.

Říkám to z toho důvodu, protože nemohu podpořit takto pojatý návrh ústavního zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, další do rozpravy je přihlášen pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že mě trochu překvapil ten zavilý odpor paní kolegyně Wagnerové proti tomu zákonu. Nicméně, že by se Senát zesměšnil? Já naopak jsem přesvědčený, že by se posílila prestiž Senátu, kdybychom takový zákon přijali. Nicméně rozumím tomu, že to odpovídá i pacifismu Strany zelených.

Já jsem díky vám členem parlamentního shromáždění NATO. A na posledním zasedání parlamentního shromáždění NATO v Albánii v Tiraně, česká delegace ústy předsedy Antonína Sedi, poslance, navrhovala zmírnění toho 2% závazku, a byli jsme přehlasováni 200:16. Takže není k tomu vůle ten závazek opustit.

Já jsem hlasoval pro tento zákon dvakrát v našem výboru. A tak jako kolegové si myslím, že všichni cítíme, že Evropa je ohrožená z jihu rozpadem arabského světa, z východu nejistou Ukrajinou, nečitelným Ruskem, a hledáme způsob, jak zajistit financování armády. Rozumím tomu, že se vládní politické strany nechtějí k tomuto zákonu připojit. Já bych jenom připomněl zprávu naší legislativy. Ta není vůbec tak negativní, jak tady paní kolegyně Wagnerová říkala.

Cituji: „Vlastní opodstatnění formy ústavního zákona vychází z priority, kterou je obrana země, zabezpečuje koneckonců samotnou její existenci a trvání ústavních hodnot, svobody demokracie a právního státu.“

Proto jsem pro to hlasoval. Jsem připraven uzavírat sázky, že závazek této vlády, že v roce 2020 budeme mít 1,4 % DPH na armádu, nebude splněn. Jsem připraven uzavírat sázky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy s právem přednosti je přihlášen předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové.

Zaprvé chci říci, že postoj nebo odborné stanovisko naší legislativy je umírněné. Je v naprostém pořádku, protože tohle to je vysoce a ryze politická záležitost. A jsem rád, že se takto naše legislativa politicky a korektně odborně profesionálně chová. A byl bych rád, aby jí to vydrželo, ať je tady jakékoli vedení Senátu.

Zadruhé bych chtěl říci, že i podle mého názoru to patří k těm největším nezdarům Senátu, že by se chtěl touto cestou vydat. Já prakticky se vším, co tu paní zpravodajka řekla, musím souhlasit. Byl bych nerad, kdyby se tady začal prosazovat trend, že každý odborný výbor si bude hájit svoje hřiště. Samozřejmě bylo by to nádherné, jak by se např. školskému výboru, zdravotnímu výboru, výboru, který se zabývá problematikou týkající se hospodářské politiky, to znamená hospodářskému výboru podařilo pevně do rozpočtu dostat ústavou garantovaný objem prostředků, to akorát mám obavu, že by ten rozpočet nebyl schodkový v řádech desítek miliard korun, ale že by byl schodkový ve stovkách miliard korun.

A jsem plně přesvědčen, že my nemáme vůbec takové téma projednávat, neboť – jak tady bylo řečeno – je to výsostně záležitost státního rozpočtu. Státní rozpočet je především nástrojem vlády a buď k němu dostane, nebo nedostane souhlas v Poslanecké sněmovně. A pokud by nějaké takovéto úvahy jako priorita v době ohrožení naší země byly, tak by s tím měla přijít vláda. Mělo by to být rozpočtově do budoucna pokryto a samozřejmě také vláda by měla garantovat, že to zajistí.

Takže podle mého je to uchopeno za špatný konec. Myslím si, že diskuze, jestli armáda to nutně potřebuje, nebo nepotřebuje, jsme se zavázali, nezavázali, tady ani není namístě, protože to vůbec do kategorie ústavních zákonů nepatří. Já jsem přesvědčený, že tohle je jenom záležitost rozpočtu, Poslanecké sněmovny, vlády, a že bychom to projednávat neměli a co nejrychleji to ukončili. Já to nepovažuji za šťastný krůček, byť samozřejmě každý senátor má právo takovouto iniciativu vyvinout. Ale myslím si, že by to nemělo spatřit světlo světa. Proto i já podporuji návrh, abychom už v prvním čtení tento návrh zamítli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je s právem přednosti přihlášen pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové.

Já bych chtěl jenom vyslovit názor našeho klubu STAN, že v podstatě to, co tady bylo řečeno mými předřečníky i předsedou Senátu, že se s těmito slovy ztotožňujeme. Přece jenom je nějaký ústavní pořádek, je nějaký rozpočet, a není to o tom, že bychom nechtěli mít dostatek finančních prostředků právě na obranu. Protože když se nebudeme umět a moci bránit, tak v podstatě můžeme i vymřít.

Takže my chápeme, že peníze tam jsou zapotřebí, ale tohle není podle nás cesta. Jestli je cesta, co navrhoval třeba kolega Nenutil, že by se udělala nějaká komise nebo nějaký jiný orgán, jsme pro, určitě tam vyšleme svého zástupce. Ale myslíme si, že tento zákon nemůžeme pustit do druhého čtení. Děkujeme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane kolego.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení navrhovatelé, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já se nechci pouštět do všelijakých právních aspektů kolem těchto ústavních záležitostí, které jsou velmi důležité.

Ale chci vyvodit jenom to pozitivní, co v té debatě proběhlo v našem výboru, nebo jak probíhá teď, že všichni jsme pro, aby naše armáda byla obranyschopná a že ji podpoříme, aby měla skutečně to, co vyžaduje. A to, co vyžaduje, samozřejmě určí odborníci hlavně z řad Ministerstva obrany, s tím, co prezentoval pan ministr.

Tím bych chtěl samozřejmě k některým důvodům, které vedly navrhovatele k tomu, že předložili ten návrh, to je, abychom měli obranyschopnou armádu, že bychom jim měli poděkovat za vlastenectví. To je výborná věc. Já jsem s ním, že může vzniknout situace – a doufám, že nevznikne, která bude vyžadovat nejen, abychom do obrany této země dali svůj majetek, ale i svůj život. A to dáme svůj život za to. Tím chci všechny ujistit, že jsme všichni v tomto duchu. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy s právem přednosti je přihlášen pan místopředseda Zdeněk Škromach. Já to mám tady celé rozčervenělé, takže to budou samá práva přednosti. Takže prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, musím říct, že jsem byl celkem překvapen tímto návrhem, protože jednak mu nepředcházela žádná debata v době přípravy, a zadruhé, debaty o tom, kolik procent HDP by se mělo vydávat na tu či onu oblast... A věřím tomu, tak jak už tady zaznělo, ať už to je oblast sociální, zdravotní, obrana, tak bychom mohli v zásadě v ústavě rozparcelovat celý státní rozpočet. A určitě bychom zjistili, že 100 % je málo.

A z tohoto pohledu je potřeba podobné návrhy jednoznačně odmítnout. Navíc i v souvislosti s tím, jakým způsobem se mnohdy nakládá s prostředky v rámci některých ministerstev. A obzvláště, pokud jde o Ministerstvo obrany, tak tady je potřeba být velmi obezřetný. To nesměřuji ke stávajícímu ministrovi, ale myslím, že v minulosti jsme měli různé "padáky" a podobné věci, které připomínaly vojenské vybavení pouze na dálku, ale byly nebezpečné už samotným vojákům.

Samozřejmě tady je potřeba, aby o tom rozhodovala vláda, aby o tom rozhodoval parlament. Ten prostor je v rámci přípravy státního rozpočtu na každý rok a priorit, které ta která politická reprezentace má. A samozřejmě by to mělo být spojeno i s podporou českých firem. Poté, co se podařilo ideologicky zlikvidovat fakticky naprostou většinu zbrojního průmyslu v bývalém Československu, nebo i v České republice, tak bychom měli mít zájem na tom, aby, pokud už dáváme zbrojní zakázky, tak aby jednoznačně byly podmíněny ať už přímo tím, že je budou zajišťovat české firmy, a nebo že tam budou mít české firmy výraznou spoluúčast. Na to se v posledním období dost zapomíná. Myslím si, že pan ministr i vláda by tomu měli věnovat poměrně výraznou pozornost.

A nikoli to, abychom z našich daní financovali zaměstnanost v některých jiných zemích, které byly chytřejší a ty zbrojní trhy, které my jsme opustili z ideologických důvodů, tak obsadili. To jsou věci samozřejmě potom i se zdroji pro financování, protože zbrojní průmysl je většinou poměrně velký zdroj daňových přínosů do státního rozpočtu. Tady toto by mělo jít ruku v ruce, a nikoli dát do základních ústavních zákonů, že tady už bude jistota, že obrana bude dostávat tyto finanční prostředky a víceméně už nebude muset pro to nic udělat.

Z tohoto důvodu jednoznačně podporuji – a pokud je to potřeba, znovu opakuji návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. A naopak podporuji to, abychom skutečně vedli otevřenou diskuzi o zajištění obranyschopnosti ČR a efektivnosti systémů, které ČR pro svoji obranu v rámci společenství NATO potřebuje. A samozřejmě, abychom vedli i diskuzi o tom, jak skutečně bezpečnostní situace ve světě vypadá. A jestli to není jenom zase jedna z mnoha snah jestřábů o to získat zbrojní zakázky, protože zkrátka sklady jsou plné, tak je potřeba je vyprázdnit a doplnit novými zbraněmi. Protože to jsou finanční prostředky, které přináší prosperitu těch zemí, které samozřejmě tyto zbrojní systémy vyrábějí. A bylo by dobře, kdyby se Česká republika nejenom podílela na financování těchto zbrojních systémů, ale v první řadě, aby se také podílela na výrobě těchto zbrojních systémů a zařízení, které s vyzbrojováním armád v rámci NATO souvisí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zatím poslední do rozpravy je přihlášen pan první místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Když jsem si ten zákon četl, tak tam se bavíme o číslovce 1,4, a pak za 10 let o číslovce 2 %. To je v podstatě i náš závazek, který jsme si dali, a bohužel ho plníme, jak pan ministr tady říkal, že v absolutních číslech je to miliarda sem, miliarda tam atd. Všichni tady, předpokládám, až na několik totálních pacifistů, by rádi, aby naše armáda byla dobře vyzbrojená a aby byla akceschopná.

Já nesouhlasím s tím, že každé ministerstvo by mohlo přijít s tím, že chce ústavní zákon, kterým by byla zajištěna jeho příjmová část ze státního rozpočtu. Naše armáda je členskou zemí NATO, to je něco jiného, než kolik budeme dávat peněz na ten nebo onen resort. Tady máme také určité povinnosti. My přece nemůžeme jenom čekat, že se bude někdo jiný vyzbrojovat a naše výzbroj bude zastarávat. Možná, že znáte naši chemickou jednotku – a teď nevím, jestli půjdu příliš daleko – kdysi to byla naše výkladní skříň. A když byla válka v Gulfu, tak po té válce jezdili do Liberce do kasáren z celého světa vojáci nebo důstojníci a dívali se, jak to děláme dobře. Bohužel to dnes již není pravda. A je to jenom kvůli tomu, že nebyla obnovena a vylepšena technika.

Takže já nesouhlasím s názorem, že tento ústavní zákon je špatný. Tento ústavní zákon jenom dává do svého znění fixaci toho, co jsme slíbili a co je i vládním prohlášením této vlády. A předpokládám, že i těch dalších. Mě trošku fascinuje ten totální negativismus a že na to uděláme komisi. Možná, že právě při diskuzi ve výborech o tomto zákonu bychom mohli dojít k něčemu. A to, že zahajujeme v Senátu, je přece úplně jedno. Je Senát, Poslanecká sněmovna, stanovisko vlády a znovu Senát. Pak se to schvaluje ústavní většinou. V této chvíli je to prostá většina. Tak jenom, abychom to neházeli rovnou ze stolu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, dámy a pánové, já se přiznám k tomu, že opravdu tak, jak je tento zákon navržen, tak tato částka by neměla být fixována v ústavním zákonu. Z jednoho prostého důvodu. Že můžeme dojít k nějaké jiné mezinárodní smlouvě, pak budeme horko těžko předělávat ústavní zákon. Co když se nám ho třeba nepodaří změnit? A my pak nebudeme schopni dodržet mezinárodní smlouvy, protože máme přesně zafixovanou částku. To je to, co říkala tady zpravodajka jasně, pregnantně, prostě tyto věci do ústavního zákona nepatří.

Ale, co nám tady řekl výbor? Výbor řekl a jasně zvedl prst, že máme mezinárodní závazek, který zřejmě nedodržíme. A to je ostuda. Mělo by přijít usnesení například Senátu nebo Poslanecké sněmovny ve směru k vládě, aby zajistila plnění tohoto mezinárodního závazku. A v okamžiku, když se podíváme i na naši armádu, musíme si uvědomit, co chceme, jestli chceme armádu, která bude schopná nás chránit, anebo chceme armádu, která bude jenom, abychom ji měli, a pak zjistíme, že letadla, která máme pronajata, nesmějí bojovat a mají jenom určité typy výzbroje, že zbytek jim nedodali, neboť to není potřeba, protože se s nimi nebude bojovat. To je prostě šílené.

Přijmeme-li Evropskou komisí nadiktovaný návrh ohledně zbraní, tak zjistíme, že Česká zbrojovka nebude smět vyrábět vojenské zbraně, protože je to soukromý subjekt. V ten okamžik budeme nakupovat zbraně v zahraničí.

A to jsou věci, kterými bychom se měli zabývat. A toto podle mne by měl být náš zvednutý prst, ale bohužel tímto jenom jaksi plácneme do vody, a to je všecko.

Jsem pro, aby naše armáda byla důstojnou armádou, aby dostala prostředky, které potřebuje, ale abychom samozřejmě zbytečně neplýtvali. Je problém, když vojáci mají jít na cvičení a nemají náboje. Když jsem se bavil se záložáky, tak dostanou určitý počet nábojů a víc nevystřelí. To já jako sportovní střelec jich mám víc. A toto mě právě trápí. Díky za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Zatím se nikdo další do rozpravy nehlásí, takže rozpravu končím. A ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Ptám se paní zpravodajky, jestli se chce vyjádřit. Určitě, prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, jenom velmi stručně. Vystoupilo celkem deset osob, z toho 9 senátorů, jeden ministr a mám-li kvantifikovat, kdo byl pro návrh a kolik bylo proti, vypadá to asi tak, že dva vystupující návrh vysloveně aktivně hájili, a sice senátor Jirsa a místopředseda Senátu Sobotka. Ostatní buď výslovně podpořili návrh na zamítnutí návrhu, anebo byli spíše neutrální, resp. vysvětlovali, proč ve výboru byl návrh projednáván a prošel.

Nezbývá mi než zopakovat návrh, který už jsem učinila, čili navrhuji návrh zamítnout.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, a my hned následně po znělce přistoupíme k hlasování o návrhu na zamítnutí.

V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je návrh zamítnout, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 13 registrováno 65, kvorum 33, pro 39, proti 13. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 287

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 287. A prosím pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobré odpoledne, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tento komplexní návrh novely zákona o státním podniku byl vypracován na základě řady podnětů prezidenta NKÚ vzešlých z kontrolní činnosti jeho úřadu a na základě analýzy postavení a činnosti státních podniků, která byla provedena ministerstvem průmyslu a obchodu. Jeho hlavním cílem je přesněji vymezit pravidla pro hospodaření podniků s majetkem státu, transparentně určit povinnosti a vymezit odpovědnost ředitelů, jejich zástupců a členů dozorčích rad státních podniků, posílit dohled zakladatelů vůči státním podnikům, a to z hlediska monitoringu a správnosti nakládání a hospodaření s majetkem státu.

Novela zákona zpřesňuje postavení ředitele státního podniku, vymezuje jeho základní povinnosti a zpřesňuje definici jeho odpovědnosti jako statutárního orgánu podniku, posiluje a zpřesňuje postavení členů dozorčích rad v oblasti vnitřní kontroly podniků a ukládá, aby tyto kontrolní orgány podniků úzce spolupracovaly se zakladateli. Posiluje též působnost zakladatelů vůči státním podnikům, a to zejména z hlediska kontroly nakládání s finančními prostředky a hospodaření s majetkem státu.

Smyslem navrhované právní úpravy je zejména omezit korupční rizika. V souladu s tím se stanovují přesnější a přísnější pravidla regulace nakládání s majetkem podniku, včetně zveřejňování záměrů zcizit jejich nepotřebné nemovité věci.

Novela zákona by také měla přispět k urychlenému dokončení likvidace státních podniků, tzv. zbytkových státních podniků, které po privatizacích rozhodující části jejich majetku ztratily svoji podnikatelskou schopnost a ekonomický význam.

Novela současně uvádí zákon o státním podniku do souladu s novými obecnými právními předpisy, které upravují postavení právnických osob a jejich orgánů, zejména pak s občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích.

Materiál byl projednán v Poslanecké sněmovně a byl schválen ve třetím čtení dne 27. května 2016.

Dovolte, abych vyjádřil potěšení ze skutečnosti, že návrh uvedeného zákona podpořil senátní výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a to na svém jednání konaném dne 29. června 2016.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, závěrem bych vás chtěl požádat o podporu předloženého návrhu zákona při dnešním projednávání na plénu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 287/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzhledem k tomu, že pan ministr už tady shrnul obsah navrhované novely, dovolím si jenom krátce shrnout legislativní proces. Návrh zákona byl předložen vládě 21. září 2015, první čtení se uskutečnilo na 36. schůzi Poslanecké sněmovny 11. prosince 2015 a návrh byl přikázán hospodářskému výboru. Druhé čtení pak proběhlo na 44. schůzi a definitivní schválení proběhlo 27. května 2016.

Dovolím si jenom přečíst návrh usnesení. Je to usnesení č. 223 z 28. schůze ze dne 29. června 2016 výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku /senátní tisk č. 287/:

Po úvodním slově zástupce navrhovatele Ing. Pavly Slukové, náměstkyně ministra průmyslu a obchodu České republiky a po zpravodajské zprávě senátora Libora Michálka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Libora Michálka,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů.

A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otvírám rozpravu k tomuto tisku. Do rozpravy se hlásí pan senátor Michálek zvednutím ruky. Právě jsem se na něho díval, protože tady mám avizovaný pozměňovací návrh, takže jsem si říkal, jestli... Ne? Prosím, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Já se omlouvám, já jsem zapomněl kartičku v lavici. Takže jak už tady zaznělo, ten návrh zákona vychází ze zpráv NKÚ, který upozorňoval na určité nedostatky. Nicméně z mého pohledu ta novela zůstala tak trošku na půli cesty. Právě zpráva NKÚ, která tady byla citována v souvislosti se senátním návrhem na změnu zákona o státním podniku, tak z této kontrolní zprávy vyplynulo, že kupříkladu v oblasti odměňování nejsou dodržovány zásady. NKÚ nabádal k tomu, aby byla stanovena vlastnická politika.

Současně je vládním závazkem řešit tzv. nominační procesy pro obsazování pozic i ředitelů státního podniků. A rovněž tato problematika v návrhu upravena nebyla. Proto jsem si dovolil připravit pozměňovací návrh, který by řešil ty nejpalčivější otázky. Prosím o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Ptám se, jestli se někdo další hlásí do obecné rozpravy? Nikdo takový není. Takže rozpravu končím. A ptám se pana ministra, určitě se chce vyjádřit k této problematice. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, mám potřebu se vyjádřit. Jakkoli chápu záměr pana senátora s tímto pozměňovacím návrhem, aby se dostaly platy ředitelů státních podniků do určité linie, upřímně řečeno, mně by se to taky líbilo, že by ředitel státního podniku měl mít méně než pan ministr, což by někteří mohli mít daleko méně peněz, tak z hlediska řízení těch podniků bych to neviděl jako úplně optimální situaci, protože problematika určování výše odměn pro členy orgánů státních entit není otázkou zákonodárců, ale spadá to do oblasti exekutivní. Je zejména úkolem vlády, aby svými rozhodnutími regulovala úroveň odměňování v této oblasti.

Zpravidla se to dělá tak, že ředitelé státních podniků, kteří mají určitý počet zaměstnanců, nějaký obrat, by měli mít v zásadě srovnatelné platy, nebo alespoň blížící se platy těm, kteří pracují v soukromé sféře. Kdybychom tam zavedli tato omezení, tak by byli občas někde dost jinde. Z tohoto důvodu bych si dovolil požádat o nepodpoření tohoto návrhu a o schválení zákona v původním znění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji za reakci, pane ministře. Ptám se pana garančního zpravodaje, zda chce vystoupit? Prosím.

Senátor Libor Michálek:  Ještě jednou děkuji za slovo. Já rozumím těm argumentům, které tady zazněly. Nicméně protože ten senátní návrh už byl delší dobu připravován, skutečně ty limity, které jsou v něm navržené, odpovídají těm stávajícím průměrům, to znamená, samozřejmě se připouští, aby ti ředitelé mohli mít i násobně více než třeba ministr ad 1).

Ad 2) Přestože je tady ten limit fixně stanoven, připouští se vlastně výjimka, aby vláda v těch odůvodněných případech ho ještě mohla navýšit. Takže z tohoto důvodu se domnívám, že prostě nejsou na místě ty obavy, že by tato regulace nějakým způsobem podvazovala konkurenceschopnost státních podniků a ještě jednou upozorňuji, že vláda už se pokusila historicky řešit ty limity odměňování ve svých zásadách. To byla právě ta správa NKÚ, která upozorňovala na to, že ty vládou schválené zásady byly porušeny.

Pokud by ty zásady byly předmětem zákona, tak samozřejmě lze vymáhat u těch neoprávněných výplat vrácení té částky jako bezdůvodného obohacení. Protože jsou to ale pouze zásady, není to legislativní úprava, tak jsme byli svědky takových excesů jako 150 milionů pro nejmenovaného člena představenstva Letiště Praha.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. My můžeme přistoupit již k hlasování, protože tady máme návrh výborový na schválení, takže já vás všechny svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30 pro přijetí tohoto návrhu zákona.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 14, registrováno 58, kvórum 30, pro návrh 43, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Dostáváme se k dalšímu návrhu, a tím je

 

Návrh atomového zákona

Tisk č. 288

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 288. Návrh nám opět uvede pan ministr průmyslu a obchodu, Jan Mládek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedl vládní návrh atomového zákona.

Nový atomový zákon obsahuje právní úpravu mírového využívání jaderné energie, a nahrazuje tak stávající zákon č. 18/97, který se za dobu své téměř 20leté účinnosti zastaral, věcně, legislativně-technicky.

Zákon č. 18/97 má zůstat účinný pouze dočasně ve zbytkové podobě jako právní úprava odpovědnosti za jadernou škodu, a to do doby přijetí nové právní úpravy v této oblasti. Hlavním důvodem přijetí navrhovaného atomového zákona je transpozice požadavků nových předpisů Euroatomu a mezinárodních doporučení mezinárodních organizací, zejména Mezinárodní agentury pro atomovou energii, do českého právního řádu.

Tyto nové mezinárodní závazky ČR reagují zejména na potřebu zvýšených bezpečnostních standardů, které mají za cíl předejít havárii jaderných zařízení a ohrožení lidského zdraví a životního prostředí.

Zároveň je nezbytné zajistit plynulé a účinné využívání jaderné energie a ionizujícího záření, jakožto společensky významných komodit, ať již v podobě zdroje elektrické energie, výzkumu a vývoje, nebo zdravotnických a průmyslových aplikací.

Nový zákon přináší oproti stávající úpravě některé nové požadavky v zájmu ochrany lidského zdraví a životního prostředí.

Při projednávání zákona v Poslanecké sněmovně byly k návrhu přijaty pozměňovací návrhy legislativně-technické povahy, návrhy týkající se příspěvku obcím v blízkosti budoucího hlubinného úložiště radioaktivního odpadu a návrhy k výši plateb původců radioaktivního odpadu. Naopak byly odmítnuty návrhy vztahující se k údajnému omezování svobody vědeckého bádání, neboť nepřináší žádnou novou zátěž v tomto směru. Naopak předpokládá úlevy pro vědecké instituce u některých povinností.

Návrh zákona v Senátu projednaly garanční VHZD a VUZP, kde po podrobné diskusi se zástupci SÚJB a MPO oba výbory doporučily zákon schválit ve znění postoupeném PSP.

V souladu s výše uvedeným vás žádám o vyslovení souhlasu s navrhovaným zákonem ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Tak, jak už pan ministr říkal, návrh zákona projednal VUZP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 288/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jitka Seitlová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 288/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor František Bradáč:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Obecné představení zákona, který je nám předkládán jako senátní tisk č. 288, už tady provedl pan ministr, nebudu tedy ty věci opakovat. Zaměřím se spíše na doplnění a případné další informace, které tady ještě nebyly zmíněny.

Jak už tady také pan ministr říkal, jedná se především o transpozice směrnic EU, především Euroatomu a Mezinárodní agentury pro atomovou energii, do stávající legislativy. Tyto změny, které jsou tam transponovány, samozřejmě znamenají pro provoz jaderných zařízení, mám teď na mysli především naše dvě jaderné elektrárny, výrazné zvýšení finančních, nebo výrazné finanční náklady na některé investiční akce, které je potřeba k zabezpečení provozu. Tyto informace, nebo tyto požadavky vyplývají i po zkušenostech s havárií v elektrárně ve Fukušimě. I když nejsou tyto požadavky ještě legislativně zakotveny, tak řada z nich už je v našich elektrárnách realizována, i když to, jak už jsem zmínil, stojí poměrně velké finanční prostředky. Zákon nepřináší jenom zvýšení finanční náročnosti, přináší i některá regulatorní zmírnění, která v souladu s mezinárodními zkušenostmi uleví řadě povinných subjektů, v případech, kdy lze ochranu zajistit i méně náročnými opatřeními. Tato úleva se dotýká zejména osob působících v oblasti lékařského ozáření, tj. zdravotnických zařízení a poskytovatelů zdravotnických služeb. Ono nejde o nijak velké úlevy, nicméně jisté zmírnění tam je.

Zákon také zavádí, nebo nově reaguje na vedení seznamů a rejstříků, kdy budou některé věci zveřejňovány, některé nebudou. Co se týká těch, které nebudou zveřejňovány, tak se týká zejména ochrany osobních údajů a bezpečnosti. Takže to je celkem pochopitelné a je to tak.

Ten vlastní zákon je poměrně velice obsáhlý. Má pět částí. Je to spíše taková technická norma. Nečte se to moc dobře, musím říct. Ale je to dáno už tím charakterem toho zákona.

Už jsem říkal, že těch částí zákon má celkem pět. Podstatnou částí nebo podstatu tvoří druhá část, která pojednává o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření. To je v podstatě obsahová podstata celého zákona. V dalších částech jsou úvodní ustanovení, správní delikty, výkon kontroly a státní správy a společná přechodná a závěrečná ustanovení.

Příprava celého návrhu zákona trvala více jak 5 let, od roku 2011. A tento zákon dvakrát prošel meziresortním připomínkovým řízením.

Při konečném hlasování ve 3. čtení v Poslanecké sněmovně byl vládní návrh atomového zákona schválen ve znění 10 pozměňovacích návrhů, vyslovilo se pro 138 poslanců ze 161 přítomných. Byly tam provedeny některé změny, už jsem to tady zmínil, že tam bylo celkem 10 pozměňovacích návrhů, zmíním některé, které byly do zákona doplněny.

Především v § 108 byl doplněn odstavec 4, a ten se týká ustanovení, které signalizuje nebo avizuje vydání samostatného zákona upravujícího postup při stanovení průzkumného a chráněného území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech. I z hlediska naší legislativy je tady trošku zarážející to, že v tom původním vládním návrhu, ani v té důvodové zprávě nebyla tato oblast ukládání radioaktivních odpadů zmíněna. Musím říct, že tato oblast je velmi důležitá, zvláště poté, co byly na konci loňského roku už některým obcím, nebo bylo započato s vyplácením příspěvku za průzkum těch úložišť, kterých je, těch lokalit potenciálních pro vybudování hlubinného úložiště je u nás sedm. Z toho tři jsou na Vysočině, potom ty ostatní v dalších krajích. Tak si myslím, že bylo dobře toto i v té důvodové zprávě i v tom vlastním zákoně nějakým způsobem zmínit.

Dostalo se to tam až po zásahu v Poslanecké sněmovně. Nicméně je dobře, že to tam určitě je, alespoň co mám informace, tak ten vládní návrh o zapojení obcí, který upravuje postup při stanovení průzkumného chráněného území, je teď v legislativním procesu. Včera jsme dostali informaci z ministerstva průmyslu, že by to mělo být v legislativní radě vlády teď projednáváno.

Je škoda, že to není už předloženo, myslím si, že to je škoda, že takováto důležitá věc není nějak v souběhu s tímto vlastním atomovým zákonem, že by to i pro ty obce, o jejichž území se nyní jedná, že by bylo určitě dobře, kdyby to bylo, když už ne přímo současně projednáváno, tak alespoň v nějaké dohledné době. Zatím nevíme, kdy ten zákon bude, ale dostali jsme na stůl už návrh na doprovodné usnesení, které na toto reflektuje. Určitě k tomu bude potom řeč v rozpravě.

Co se týká dalších změn, bylo zrušeno zastropování každoročního příspěvku obcím z jaderného účtu, který byl původně navrhován na 4,5 milionu. Jednorázový příspěvek z jaderného účtu pro každou obec, na jejímž katastrálním území bude stanoveno chráněné území pro ukládání radioaktivního odpadu, se zvýšil v Poslanecké sněmovně z původních 30 milionů na 50 milionů. Já si myslím, že to je v pořádku. Došlo i ke změně u pravidelného ročního poplatku odváděného na jaderný účet za ukládání radioaktivních odpadů, ten byl původně navrhován do maximální výše 80 korun za vyrobenou MWh. Doznal změn, kde tato částka je nahrazena fixní sazbou ve výši 55 korun. Ta částka je zvýšena zhruba o 10 procent oproti stávajícím platbám. Alespoň co máme informaci z ministerstva, tak aktuální stav jaderného účtu je asi 24 miliard a něco. Nevím přesně úplně to číslo, ale je to něco přes 24 miliard.

Tento zákon neřeší odpovědnost za jadernou škodu, to potom zůstává, ta odpovědnost za jadernou škodu zůstává v tom doprovodném zákoně. To je ten následující tisk potom, 289. Jenom připomenu, že je potřeba, aby tyto dva tisky měly stejný osud, to znamená buď schválit, nebo neschválit. Ale je potřeba, aby skutečně, tak, jak to tady míváme občas u některých jiných tisků, tak je potřeba i v tomto případě, aby tyto tisky měly stejný soud.

Ještě z naší legislativy je tady jedna připomínka, která se týká § 131. Už jsem tady zmínil ten jednorázový příspěvek, kdy došlo ke změně u pravidelného příspěvku na fixní sazbu. U jednorázového poplatku je navržená koncepce spočívající ve stanovení rozpětí sazby zákonem a určení konkrétních sazeb nařízením vlády zachována, aniž je nějaký mechanismus určení jednotlivých sazeb nařízením vlády, aniž by byl nějak vymezen. Tam došlo u pravidelného poplatku ke změně, u jednorázového poplatku ke změně nedošlo, aniž by tam bylo cokoli stanoveno. Nicméně není to nic tak na závadu, co by nemohlo, nebo co by bránilo přijetí tohoto zákona, i s tímto mírným nedostatkem ten zákon může žít.

Ještě zmíním některé věci, které nebyly přijaty v Poslanecké sněmovně. Byl tam návrh na kompenzaci náhrady obcím, nebo náhrady obcím, které jsou v zóně havarijního plánování jaderných elektráren. To možná, pane ministře, protože tam jezdíváte, tak asi o tomto problému také víte, já si nakonec myslím, že bylo dobře, že se to nedostalo do tohoto zákona, že ten pozměňovací návrh nebyl schválen, protože by to ještě více zatížilo jaderný účet, na druhou stranu si myslím, že by bylo dobré se tímto zabývat, nějakým způsobem tu kompenzaci obcím, které se nachází v zóně havarijního plánování, tak nějakým způsobem řešit.

Já si myslím, že k tomu představení už to celkem stačí. VHZD tento tisk projednal na své 28. schůzi 29. června, po úvodním slově zástupce navrhovatele, Dany Drábové, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, a po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. mne určil zpravodajem,

III. pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Předpokládám, že bude chtít vystoupit zpravodajka VUZP, paní senátorka Jitka Seitlová. Má slovo, prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedající, místopředsedo, náš výbor projednal návrh zákona včera na svém jednání odpoledne. Myslím, že uběhlo 24 hodin. Doporučuje Senátu PČR návrh schválit.

Debata, která včera byla, byla opravdu zajímavá, byla poměrně dlouhá. Naplnila zcela vymezený čas. Jenom teď řeknu, že se týkala jednak oblasti rozdělení zákona, to znamená, něco zůstalo v tom starém, něco je v tom novém. Pak se týkala finančních prostředků, o kterých budeme hlasovat, týkala se dovozu odpadů, týkala se informační povinnosti a pak se týkala zejména toho, o čem už hovořil velice správně můj předřečník, pan hlavní zpravodaj, pan senátor Bradáč, to znamená, možnosti obcí účastnit se jednání, projednání a rozhodování o tomFroz, zda bude úložiště, hlubinné úložiště, nebo i jiné úložiště, které bude obsahovat jaderná zařízení, nebo jaderný odpad, na území těchto obcí.

Ještě se k tomu potom vrátím v obecné rozpravě. V tuhle chvíli myslím, že zpravodajská zpráva takto stačí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Vidím tady pana senátora Jaroslava Kuberu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedající, s ohledem na to, jak probíhalo jednání ve výborech bezproblémově, navrhuji, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, a o tomto návrhu, pokud tady není nějaká námitka... Tak, to musí být jménem klubu. Takže pan senátor Horník. Pan senátor Šilar zvedá ruku. To je rukou jak v lese. Prosím.

Senátor Jan Horník:  Dávám za klub STAN a za KDU-ČSL návrh se zabývat tímto zákonem.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, rozumím tomu. Takže já otvírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Ptám se, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Hlásí se paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ještě jednou, dámy a pánové, pane ministře, pane předsedající, chtěla bych poděkovat představitelům klubů, že se zastali toho, abychom takto zásadní zákon alespoň projednali v obecné rozpravě, protože jak dobře víte, nejsou předloženy zatím žádné pozměňovací návrhy. Ale je předložen návrh na doprovodné usnesení.

Ve zpravodajské zprávě jsem řekla jenom oblasti, kterými jsme se zabývali. Pokusím se velmi krátce, pokud je to možné, protože ten zákon je velmi obsáhlý, vypíchnout některé otázky, které souvisí s vaším rozhodováním.

První otázka je rozdělení zákona. Musím říct, že rozdělením zákona došlo k tomu, že v současném zákoně, který je platný, máme 50 ustanovení. Možná někteří to nechtějí slyšet, ale v současném, které je teď navržen před vámi, je to 236 ustanovení. Zákon se nám rozšířil pětkrát. Z toho, že se nám rozšířil pětkrát, tak tam ještě jednu část nemáme. Ta část pravděpodobně nebyla zařazena proto, že není zatím ratifikovaná parlamentem dodatková úmluva k vídeňské úmluvě, která nám stanovuje, že má být stanovena vyšší míra odpovědnosti za radioaktivní škody, které by vznikly soukromým osobám.

Je jenom škoda, že toto téma se zdá, že není předmětem zájmu některých senátorů nebo poslanců dokonce, protože vím, že zákon byl lehce projednán, nicméně to je věc, která se dotýká každého občana v této zemi.

První věc je otázka rozdělení zákona a důvodů jeho rozdělení, i když je odůvodňován tím, že je to soukromá část a veřejnoprávní část, tak se jeví, že tomu tak není, protože řada soukromoprávních věcí zůstala teď v tom návrhu, který máme.

Dotkla bych se zejména otázky peněz. Jak už nám pan ministr řekl, v Poslanecké sněmovně došlo k tomu, že se změnila výše poplatku, kterou odvádí ten, kdo v jaderného zařízení vyrábí elektrickou energii, a zvýšila se tedy z 50 na 55 korun. Tato částka byla zvýšena poprvé za 19 let od přijetí původního zákona v roce 1997.

K čemu má tato částka sloužit? Tato částka má sloužit k likvidaci jaderného odpadu z jaderných zařízení.

Kolik máme v současné chvíli na tomto účtu? On už to řekl pan senátor, který je hlavním zpravodajem. Řekl, že tam je 24,4 miliard korun ke konci loňského roku.

Kolik je to  potřebné částky podle odhadů, které uvádí SÚJB a Správa úložišť radioaktivního odpadu? Je to zhruba 20 procent. My za dobu provozu Dukovan a Temelína máme 1/5 prostředků. Víme, že Dukovany budou provozovány ještě 20 let. To jsme se včera dozvěděli od paní předsedkyně SÚJB. Pokud jsem si to spočítala, při tom, kdyby se odvádělo tolik, co dosud, víme, že se to zvyšuje jen o 10 procent, tak by Temelín musel být provozován ještě dalších zhruba 90 let.

Já se tedy ptám, jak to s tímto poplatkem je, a určitě jsem dostala otázku, proč jste tedy nepředložila pozměňovací návrh? No, těžko jsem ho mohla předložit, když na písemný dotaz jsem dostala písemnou odpověď, kterou mají i členové našeho výboru, a tam bylo řečeno, že teprve v roce 2016/2017 bude provedena aktualizace. No, dobrá, ale my schvalujeme poplatek a nevíme, jestli to bude dostatečné. Podle mne nebude poplatek nebo resp. výše nižší, než je v tuto chvíli stanovena. V tuto chvíli schvalujeme poplatek 55 Kč, který vůbec nemáme podloženy žádným rozpočtem. Naopak, je tu podle mne důvodná obava, že nemůže stačit na krytí vybudování hlubinného úložiště.

Zmínila bych se ještě o tom, že jsou tam vlastně dvě rezervy. Jednou z rezerv je poplatek na vyhořelé jaderné palivo a jednou z rezerv jsou náklady na likvidaci jaderného zařízení. Podle informace, kterou jsem písemně dostala z ministerstva průmyslu a obchodu, pro Temelín by měla tato částka na likvidaci jaderného zařízení, to znamená zejména zařízení jaderného reaktoru, činit zhruba 18 mld. Kč, pro Dukovany cca 22 mld. Kč. No, a Dukovany v tuto chvíli mají částku – opět je to informace ministerstva průmyslu a obchodu, kterou jsem si vyžádala – uloženou 5,8 mld. Kč, přitom jsou minimálně za dvěma třetinami provozu.

Ptám se tedy, jak je plněno to, co je stanoveno zákonem, že rezerva má odpovídat nákladům na vyřazení. U Temelína je to velmi obdobná nejasná situace, kdy z 18 mld. Kč po 14 letech provozu tam máme 2,8 mld. Kč, což je 14 % celkové částky, která má být.

Ale ráda bych k tomu ještě něco dodala pro vaši informaci a pro to jak se srovnat se současnou situací.

Mezinárodní agentura pro energii uvádí, že na rozdíl od předpokladů v České republice, kdy ČEZ předpokládá, že na likvidaci čtyř reaktorů bude potřeba 22,4 mld. Kč, to znamená 230 mil. USD. Znamená to, že na jeden reaktor je to 50 mil. USD. A tato mezinárodní agentura uvádí, že tato částka má být půl miliardy USD. Dobrá, je to nějaká agentura. Ale co říká Úřad pro jaderný dozor v USA. Ten hodnotí, že by to mělo být 300 až 400 mil. dolarů na jeden reaktor. Francouzský úřad pro jadernou bezpečnost říká, že na jeden reaktor je potřeba 600 až 650 mil. dolarů. A Velká Británie říká, no, tak dobře, zhruba by to mělo být 167 mld. dolarů na všechny reaktory, které máme. To znamená, že opět se pohybuje v částce od 500 mil. do jedné miliardy dolarů. A pozor! To jsou všechno západní státy, ty drahé.

V Rusku jsou odhady na likvidaci jednoho reaktoru 500 mil. až 1 miliarda dolarů. Toto jsou informace, které vycházejí, řekla bych, z mezinárodních osvědčených a nezávislých agentur.

Mám obavu, že prostředky, které odkládáme, nebudou stačit a že není plněno to, co plněno má být, to znamená, že prostředky, které jsou v tuto chvíli uloženy, neodpovídají budoucím nákladům, které budou vyžadovat likvidaci jak na hlubinné úložiště jaderného odpadu a tak na likvidaci reaktorů, které jsou v jaderné energetice.

Co se může stát? Inu, může se stát to, že budeme mít a už máme jaderný odpad, vyhořelé jaderné palivo, které ještě není prohlášeno za odpad, ale to záleží jenom na vůli provozovatele, a teď budeme muset úložiště vybudovat. Co se stane? Stane se to, že také někdo řekne dobrá, nějaká jiná politická garnitura, no tak musíme sem nějaký odpad dovézt, abychom měli peníze na to, abychom uložili náš. A jenom bych ráda řekla, že tento zákon, stejně jako směrnice Evropské unie, umožňují radioaktivního odpadu z kterékoliv země k nám nebo v rámci Euratomu, kromě nějakých zemí, které jsou pod rovnoběžkou, jež stanoví, že to jsou země nevyspělé, africké země. V případě, že nebudeme mít dostatek peněz, bude se možná odpad dovážet k nám.

A nyní ještě důležitou věc, na kterou bych tady ráda jenom upozornila. A to je otázka, která se týká informační povinnosti. Zákon se velmi detailně a velmi podrobně zabývá různými definicemi odborně technickými. V zákoně je 120, možná i víc definicí nových termínů, s nimiž pak zákon pracuje.

Ale fakticky, pokud se týká vně působení otázek bezpečnosti, ty jsou podle mého názoru poněkud podceněny, protože tam je sice stanovena informační povinnost, ale není vůbec stanoveno, jak má být realizována. A víme, že když se napíše do paragrafu, veřejnost by měla být informována, moje zkušenost je, tak to dáme třeba do obchodního zákoníku, což se pak nikdo nedozví, nebo to dáme do nějakého plátku, který čte málokdo, nebo to dáme na internetové stránky, které třeba nejsou hodně navštěvovány, a tím je splněna povinnost.

A jenom pro vaši informaci. Pokud se týká například stavebního odpadu, který může být prodáván, říká se, že stavební odpad, když nebude splňovat radiační referenční hodnoty, tak ten, kdo dodává stavební odpad, má informační povinnost veřejnosti, má doslova „jenom povinnost veřejnost informovat“. Nemá stanovena žádná jiná opatření, a dokonce ani, jak má veřejnost informovat. Ale tak se může stát, že si koupíte recyklovaný stavební materiál a on nebude splňovat to, co zákon říká, že má být pod referenční hodnotou. Ale výsledkem bude, že někde možná bude zveřejněno, že zrovna tento váš odpad má referenční hodnotu překročenou.

Dávám to jako naprosto alarmující případ, a domnívám se, že věc bude následně napravena.

Pokud se týká další části, o které jsme hovořili, to je poslední věc, kterou se zabývala jak Poslanecká sněmovna velmi podrobně, tak i my v naší rozpravě, a už o ní hovořil zase hlavní pan zpravodaj. Týká se toho, že obce, na jejichž území má být vybudováno úložiště radioaktivního odpadu, by měly mít právo na spoluúčast při rozhodování o umístění takového hlubinného úložiště. A tyto obce neustále žádají o tuto možnost, a dokonce jsme se včera dozvěděli od předsedkyně SÚJB, že právě to, že obce nemají tuto možnost, blokuje další postup při přípravě hlubinného úložiště.

Poslanecká sněmovna reagovala tím, že do § 108 odst. 4 dala ustanovení o tom, že má být samostatný zákon, který řeší fakticky možnost spoluúčasti při výběru obcemi.

V legislativním stanovisku, které máte z naší legislativy, se říká, a já s ním plně souhlasím, že je žádoucí, aby tento zákon nabyl účinnosti, platnosti co nejblíže, resp. tam se dokonce říká, stejně jako tento atomový zákon.

A jak už říkal pan senátor Bradáč, je to tak, že v tuhle chvíli je zpracováván záměr zákona, ale jenom ve věcné rovině. A my se obáváme ze všech jednání i z materiálů, které jsem obdržela, že bohužel v tomto volebním období se nepodaří věc vyřešit, pokud vláda neuspíší konání a jednotlivé akty. Proto jsem na našem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí informovala o tom, že se pokusíme o takové doporučení Senátu, které podpoří to, aby tento zákon, se kterým počítá i Poslanecká sněmovna, byl schválen ještě v tomto období.

Takže máte všichni na svých lavicích jednoduchý materiál, jeden papír, kde je toto doporučující usnesení.

Takže, dámy a pánové, já jsem jenom ve stručnosti vypíchla některé z těchto věcí, které jsou v tomto poměrně důležitém a rozsáhlém zákoně řešeny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, a s právem přednosti je přihlášen pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vyslechli jsme poměrně podrobné podklady k předmětnému zákonu. A já bych tady chtěl uvést, že možná vaříme z jiné vody.

Podle informací, které já mám od Ministerstva průmyslu a obchodu, tak se předpokládá roční příjem do atomového účtu cirka někde mezi 7,5 – 8 mld. Kč. To znamená, za 10 let máme 80 miliard, za 20 let máme 160 miliard. To jsou ty peníze, které potřebujeme. Vychází to z výroby elektrické energie, dá se to poměrně jednoduše odvodit i do budoucího období. Čili já bych neměl ty obavy, jaké má paní kolegyně Seitlová.

Ale já bych se dostal ještě k jinému problému, který jsme včera diskutovali na našem výboru. A to byla záležitost paragrafu 117 – příspěvky z jaderného účtu. A tady bych se chtěl zeptat pana ministra, jestli příspěvky do současných úložišť, které jsou de facto povrchové, to znamená mám na mysli Litoměřice, Jáchymov, Bratrství apod., zdali budou poskytovány těmto obcím v tom samém gardu, jako tomu bylo doposud. A konkrétně bych se chtěl zeptat na úložiště Bratrství, které se postupně již uzavírá, nebo částečně uzavírá, až bude úplně uzavřeno. Kolik případně ještě let následně bude mít město Jáchymov nárok, aby dostávalo tyto příspěvky z toho účtu.

Takže to by byl první dotaz. A druhý dotaz. Když si přečtete tento paragraf v odstavci 3, tak se zde říká: „Každá obec, na jejímž katastrálním území bylo stanoveno chráněné území pro odkládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech“ – to je důležité, takové podzemní prostory my zatím nemáme, to jsou ty, které by měly vzniknout – „obdrží jednorázový příspěvek z jaderného účtu ve výši 50 milionů Kč. V kalendářním roce, v němž byl obci poskytnut jednorázový příspěvek, nelze poskytovat příspěvek podle odstavce 1, písmene B.“

O těch 50 milionech korun jsme se dozvěděli, že by měly dostat poslední 4 obce, kde se toto stanovené chráněné území vlastně vyhlásí. Doposud z těch sedmi míst to není ani na jednom. A teprve, až se začnou dělat hloubkové vrty, tak budou moct tyto finanční prostředky obce dostat. Ale když si to čtu pořád kolem dokola, tak zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu říkají – 50 milionů je částka na ty čtyři obce, kterých se to bude týkat. A tady píše každá obec, čili já se chci zeptat, jestli každá z těch čtyř obcí dostane po padesáti milionech. Tam je podle mě výkladová nejasnost, a proto bych chtěl jít na jistotu.

Protože v měsíčníku Karlovarského kraje, který se jmenuje Krajské list, je aktuálně uveřejněný článek: „Jáchymov dostane kompenzaci za úložiště radioaktivního odpadu.“ To bylo úložiště Bratrství, to povrchové, tam, kde dneska dostává pouze náhrady stanovené usnesením vlády na návrh Ministra průmyslu a obchodu. Přímo se píše: „Město Jáchymov, které má na svém území úložiště radioaktivního odpadu v podzemních prostorách bývalého uranového dolu Bratrství, dostane finanční kompenzaci ve výši 50 milionů Kč.“

Já to beru skoro jako poplašnou zprávu, protože tady asi vznikl jakýsi šum, který možná byl způsoben paní poslankyní Wernerovou, která iniciovala navýšení z 30 původních milionů na 50 milionů a tyto informace poskytla do tisku. Já bych byl rád, kdyby pan ministr jasně řekl, zdali Jáchymov úložiště Bratrství dostane tyto současné finanční prostředky, nebo ne. Dle mého nedostane. Ale byl bych rád, kdyby to mohlo zaznít od pana ministra na mikrofon. Předem děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, dalším v pořadí je paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře. Já se vůbec necítím být odborníkem na problematiku atomové energetiky, ale chtěla bych tady vystoupit jako zástupce občanů svého volebního obvodu. A to je lokalita na Horažďovicku a je to lokalita Březového potoka, která je mezi těmi lokalitami, kde se uvažuje o hlubinném jaderném úložišti.

Zúčastnila jsem se několika akcí, kdy opravdu každoročně dvě tři akce starostové šesti dotčených obcí pořádají právě proti tomuto jadernému úložišti. Chci jenom říct, že tato oblast Horažďovicka je oblast velice chudá, není tam mnoho pracovních příležitostí, a přesto veškeré finanční prostředky, které tyto obce dostávají za průzkumné vrty, které se konají na jejich území, vrací zpátky na účet. Není to proto, že by těch peněz měly ty obce mnoho, ale je to proto, že nesouhlasí s tímto jaderným úložištěm. Já chápu, že asi někde bude muset být.

Jenom bych chtěla říct a podpořit to, co tady řekli mí předřečníci. Je především nutné se s těmi starosty a s těmi lidmi v těch lokalitách bavit o tomto problému. Asi budou lokality, kde budou lidé více přístupní finančním kompenzacím. Tato lokalita je naprosto nepřístupná finančním kompenzacím. A chci ještě poděkovat panu ministrovi za dopis, který jsem od něj dostala, kde vlastně ujišťuje i bez samostatného zákona starosty příslušných obcí o tom, že bez nich se opravdu nic v dotčených lokalitách dít nebude a že jejich souhlas je k tomu nutný. Protože oni jsou volenými zástupci v těchto oblastech.

Přesto bych se přimlouvala za to, kdyby opravdu tento samostatný zákon byl co nejdříve. Co nejdříve se s těmi lidmi hovořilo. Chápu a opravdu stojím si za tím, protože k Šumavě mám srdečný vztah, aby v této lokalitě nebylo žádné hlubinné jaderné úložiště. I když vím, že je to záležitost ještě dalších několika desetiletí, přesto ty lidi chápu. Myslí především na svoje děti a na svoje vnuky. A když jednou řeknou, že to tam nechtějí, asi těžko se ten názor změní, když se nezměnil v posledních několika, řekla bych, skoro desetiletích, protože už dvanáct let probíhají protesty v této oblasti. Takže se asi nezmění, ať by byla finanční kompenzace jakákoli. Přesto chci poděkovat za vstřícnost z Ministerstva průmyslu v této oblasti a samozřejmě se přimlouvám, tak jako mí předřečníci, za to, aby se v této oblasti udělalo jasno a s těmi obcemi se navázala lepší spolupráce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, a další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Já bych, pane předsedající a pane ministře, ráda reagovala na svého milého kolegu, pana senátora Horníka, s tím, že vláda předpokládá, že bude na účet ukládáno 7 miliard. V roce 1997, to je před zhruba 19 lety, byl přijat zákon, kterým se řeklo, že se budou platit poplatky v té výši tak, jak je máme doteď. Vlastně celkový provoz od toho roku, kdy se poplatky platí, jak Jaderné elektrárny Dukovany, tak Jaderné elektrárny Temelín, je v součtu 33 let.

A teď tedy jenom řeknu, za každý rok, když si vydělíme sumu, která je na účtu, tak vychází významně řádově nižší částka, než je předpokládaných sedm miliard. Kdybychom čtrnáct let od zahájení provozu Temelína – a ten provoz se nezvýší, ten je stabilní, když se podíváte do údajů za posledních 14 let na Temelín i na Dukovany, tak výroba energie kolísá zhruba v terawattech 12, 14. Je to pořád stejná výroba.

Takže od toho se platí. A pokud by to bylo těch 7 miliard, o kterých hovoří pan senátor Horník, tak bychom dneska museli mít skoro 100 miliard na účtu. Ale my tam máme 24. Takže to asi nebude těch 7 miliard, které předpokládá vláda. A pozor, do roku 2020 se nebude rozhodovat o tom, jestli budou další bloky, ať už tedy Dukovan nebo Temelína. A minimálně po tuto dobu, a další ještě roky, než by se vybudoval, i kdyby se rozhodli, že se bude budovat, tak bude pořád výkon stejný. A současné bloky Temelína a současné bloky Dukovan budou končit svoji činnost. Podle Energetické strategie státu se předpokládá, že se to bude vykrývat. Že to bude jádro za jádro, to znamená zhruba stejná produkce.

Takže já jsem jenom považovala za důležité tady vysvětlit svůj dotaz, nebo řekněme upozornění, nebo vážné upozornění, že neplníme jaderný účet tak, aby to odpovídalo tomu, čemu to odpovídat má, a že ten deficit je velmi vážný. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se také přimlouval za to, aby v § 122 předloženého návrhu zákona se sazba pravidelného poplatku u těch poplatníků, kteří provozují energetické jaderné zařízení, zvýšila na tu úroveň, která vlastně byla obsažena ve vládním návrhu.

Já jenom připomínám, že částka 50 korun už byla stanovena příslušnou vyhláškou v roce 2002, tedy před 14 lety. A v tomto smyslu navýšení o 5 korun se jeví jako symbolické. A ta částka, kterou jsem tady zmínil, těch 80 korun, ta byla vlastně řádně projednána v rámci meziresortního připomínkového řízení. Byla předmětem vládního návrhu zákona a k tomu snížení došlo až příslušným pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně.

Takže prosím o to a avizuji v této obecné rozpravě, že podám pozměňovací návrh na navýšení této částky. Prosím tudíž, aby nebyl podpořen tento návrh zákona v předloženém znění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A již se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana ministra, zda chce reagovat. Určitě chce, prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi poděkovat za konstruktivní debatu k celé řadě problémů. A dovolte mi reagovat na ty podněty, které tady byly zvednuty.

Paní senátorka Seitlová tady poměrně přesně popsala ty dva procesy, které probíhají. Jednak vytváření rezervy na atomovém účtu na ukládání vyhořelého jaderného paliva. A jednak vytváření rezerv na likvidaci jaderných bloků.

K tomu bych chtěl dodat, že tady u toho druhého, ta likvidace těch bloků, hraje rozhodující úlohu Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který dle plánu vyřazování aktualizovaného SÚJB každých pět let vytváří onu rezervu. A měla by být dostatečná tak, aby zajistila likvidaci oněch bloků. A samozřejmě je tam také, kdyby náhodou ta rezerva přes to všechno nebyla dostatečná, tak je tam garance ČEZu jako firmy, který by to musel zajistit i v případě, že by tu rezervu neměl. Samozřejmě v ultimátním případě potom mluvíme o eventuální insolvenci ČEZu, kdyby to nebyl schopen zajistit. To jsou ta rizika, která je samozřejmě legitimní debatovat. Ale to není přímo v tom zákoně, tam je zmocnění pro SÚJB. A já pevně doufám, že SÚJB, vedené paní Drábovou, to bude dělat zodpovědně.

Druhá věc je to úložiště, to je ta částka z 50 na 55 Kč. Ta určitá diskrepance mezi tím, že je zapotřebí aktualizovat výdaje na úložišti, jestli je to skutečně těch 111 miliard, a nebo těch původních 47. Samozřejmě já to beru jako podnět, že by se měla potom zvažovat novelizace, která nepochybně nastane, už jenom proto, že se bude řešit ono pojištění za jaderné škody, aby se na to nezapomnělo. A z tohoto hlediska je ta debata samozřejmě užitečná. Teď se to zvýšilo o 5 Kč, možná to v budoucnosti bude nutno znovu zvýšit tak, aby to bylo pokryto. Nicméně je tam nepochybně ještě na to časový prostor.

Paní senátorka tady také zvýšila možnost dovézt jaderné palivo. Ano, teoreticky je to možné, ale prakticky je to tak, že my s velkou pravděpodobností to palivo ani nedovezeme, ani nevyvezeme. Fata morgána je jak evropské společné úložiště, že by některá země souhlasila, že tam bude skladovat pro celou Evropu. Někteří se tím zabývají, ale takto to nefunguje.

My jsme zkoumali, jestli by nešlo vozit jaderné palivo do Ruska, protože původně za minulého režimu tam byla nějaká doložka, že by to palivo mohlo být za určitých okolností vráceno. Nicméně zatím to nevypadá, že by tato doložka byla použitelná. A kdyby byla použitelná, tak ona nepokryje všechno jaderné palivo, protože v mezidobí už se dováželo i jaderné palivo, které neobsahovalo tuto doložku z Ruska. A navíc bylo také používané jaderné palivo firmy Westinghouse, které prokazatelně žádnou takovouto doložku nemělo.

Já bych chtěl říct ještě jednu věc. Já chápu obavy obcí, které si to nepřejí, ale, upřímně řečeno, já daleko více chápu obavy těch, kteří nechtějí jadernou elektrárnu, než těch, nechtějí úložiště. Prostě z jaderné elektrárny mají někteří existenciální strach, já tomu rozumím. Ale my už tady jaderné elektrárny máme, máme tady dočasná úložiště a je třeba s nimi pracovat. Jinak nám hrozí, že se nám stane to, co v Německu, kde v Německu zavírají jaderné elektrárny, zároveň není rozhodnuto, kde bude trvalé úložiště a namísto jednoho úložiště nebo dvou úložišť s velkou mírou pravděpodobnosti hrozí, že u jedné každé fungující i nefungující německé jaderné elektrárny bude takzvané dočasné úložiště a bude se čekat, co se s tím stane.

Podotýkám, že riziko všech možných nehod, teroristických útoků, je nepochybně daleko větší od toho povrchového úložiště, které je vedle každé provozované jaderné elektrárny, už jenom z technologických důvodů, u nás taky, je daleko větší, než když je chráněné podzemní úložiště. Čili dovážet, ani vyvážet nebudeme.

Chtěl bych zdůraznit, že nemám žádný problém s tím doprovodným usnesením. Ministerstvo průmyslu a obchodu, SÚRAO ve spolupráci s obcemi na tom zákonu připravujeme. My ho pustíme dál do procesu. Chtěl bych tady také říci, že znovu opakovat tu větu, že osobně si myslím, že nejde žádné úložiště postavit bez souhlasu dotčených obcí, ať už ten zákon máme, nebo nemáme. Já se zítra pokusím o určitou iniciativu i na exekutivní úrovni, tak, abychom tento problém vyřešili nějakým přijatelným způsobem. Protože se domnívám, že bez souhlasu dotčených obcí to nejde. A zdá se, že se obce diferencují a že možná nějaké řešení najdeme.

Co se týče velmi konkrétního dotazu na Jáchymov – Bratrství, poté, až bude ukončeno fungování nízkoradioaktivního odpadu, záměr je takový, že chceme, aby ty peníze dostával Jáchymov jako dosud. Ale s výhradou, že pravděpodobně budeme muset mít změnu nařízení vlády. Čili znamená to absolvovat nějaký legislativní proces. Ale vůle tady je. Už jenom proto, abych tak řekl ze sobeckých důvodů, že chceme signalizovat, že byť toto není to velké úložiště, tak že ta obec poté, co se úložiště naplní, tak že ji stát nenechá bez podpory. Ano, můžu prohlásit, že tam o těch 50 milionech pro Jáchymov, to je určité nedorozumění. A v tomto smyslu Jáchymov 50 milionů nedostane, ale předpokládám, že bude dostávat ty peníze, jako je dosud dostává.

To jsem reagoval na toto. Možná, že jsem na něco zapomněl, ale asi to stačí, toto bylo to hlavní. Děkuji.

Těch 50 milionů ne.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře. A ptám se, zda si přeje vystoupit v obecné rozpravě zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorka Jitka Seitlová? Nechce. A poprosím pana garančního zpravodaje, aby vystoupil k obecné rozpravě. Prosím.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedající. V obecné rozpravě vystoupili celkem 4 senátorky a senátoři, z toho paní senátorka Seitlová dvakrát. Byl podán návrh na doprovodné usnesení. Jsou tady dva návrhy z výborů na to, aby byl předložený návrh zákona schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a návrh na doprovodné usnesení, které předložila paní senátorka Seitlová. Ten návrh na doprovodné usnesení má dvě části. Z mého pohledu si myslím, že odstavec I je celkem nadbytečný, protože ten zákon právě ty role obcí řeší. Nicméně pokud s tím pan ministr nemá problém a souhlasí s tím, tak doporučuji také k přijetí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane zpravodaji, a tak, jak tady už padlo, máme tady návrh na schválení. Já vás všechny svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně přítomno je 58 senátorek, senátorů, aktuální kvorum je 30. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 15, registrováno 58, kvorum 30, pro 45, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A teď budeme hlasovat o doprovodném usnesení, tak, jak ho tady navrhla paní senátorka Jitka Seitlová. Myslím si, že nevidím nikoho, kdo by nějak protestoval proti tomu, abychom o tom hned dali hlasovat. Já vás už nebudu svolávat, to znamená zahájím hned hlasování, jestli s tím takto souhlasíte. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro toto doprovodné usnesení, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto doprovodnému usnesení, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 16, registrováno 58, kvorum 30, pro 45, proti nikdo. Toto doprovodné usnesení bylo schváleno. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji opět panu ministru Mládkovi i panu garančnímu zpravodaji i paní zpravodajce výboru pro územní rozvoj.

A máme tady poslední návrh, který nám přednese pan ministr Mládek, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím atomového zákona

Tisk č. 289

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 289. A já opět předávám slovo panu ministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím atomového zákona. Tento zákon má provést úpravy souvisejících zákonů v návaznosti na přijetí nového atomového zákona a uvést s ním tyto zákony do souladu. Zákonem jsou navrhovány změny třinácti zákonů, zejména legislativně-technické povahy. V rámci předložených novelizací je také navržena úprava zákona č. 87/1997, tedy dosavadního atomového zákona, který má být zrušen, až na část upravující odpovědnost za jaderné škody. Zbytkový zákon má být ponechán v platnosti do přijetí nové právní úpravy odpovědnosti za jadernou škodu samostatným zákonem v horizontu dvou let.

Přijetí samostatného zákona o odpovědnosti za jadernou škodu je vhodnější z důvodů pojmové a věcné rozdílnosti obou úprav, kdy atomový zákon obsahuje výlučně technické požadavky na využívání jaderné energie. Zatímco odpovědnost za jadernou škodu se týká soukromých nároků občanskoprávní povahy k náhradě škody. Tento model vztahu obou právních úprav je ostatně úspěšně využíván i v zahraničí, např. Slovenskou republikou.

Návrh projednaly již zmiňované senátní výbory a doporučily jeho schválení, ve znění postoupené Poslaneckou sněmovnou. V souvislosti s výše uvedeným vás žádám o vyslovení souhlasu s navrhovaným zákonem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jitka Seitlová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové. Zásadní změnou, kterou tento senátní tisk řeší, je komplexní novelizace zákona č. 18/1997 sbírky tohoto starého atomového zákona. Ten je v celém rozsahu rušen a je ponechána v účinnosti pouze část upravující odpovědnost za jadernou škodu, tak, jak už to tady ostatně pan ministr zmínil.

Byly diskuze o tom, jestli to tam má zůstat nebo odpovědnost za jadernou škodu má být zvlášť. On to tady už pan ministr vysvětloval. Stanovisko naší legislativy i Státního úřadu pro jadernou bezpečnost je shodné, že v tomto případě jde o institut soukromoprávní a do nového zákona nepatří, neboť ten je vyloženě veřejnoprávní povahy.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu tento návrh projednal. Jak už jsem tady zmínil v předešlém tisku, je potřeba, aby tyto tisky sdílely stejný osud. To znamená, pokud byl schválen ten předchozí, aby byl schválen i tento, aby nabývaly potom stejnou účinnost. A výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po projednání doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Mne určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit paní zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorka Jitka Seitlová. Chce, prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já děkuji, pane předsedající, pane ministře. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí včera na svém jednání doporučil schválit tento projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Je to opravdu pouze legislativně-technická novela, která ty termíny, které jsou definované nově v atomovém zákoně, přenáší do další řady zákonů.

Polemiku o tom, co má nebo být rozděleno, už opravdu nechci otevírat. Jen to, že starý a nový atomový zákon bude platit ještě poměrně dlouhou dobu, protože k přijetí Vídeňské úmluvy zatím není vůle, jak jsem se dozvěděla, jak z Ministerstva spravedlnosti, tak zřejmě i právě s ohledem na finanční otázky odpovědnosti za jadernou škodu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní zpravodajko, a já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí jako první pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane kolego, máte slovo

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem nechtěl otvírat kuloární informace, které se ke mně dostaly, ale nicméně protože pan ministr se v závěru o nich částečně zmínil, tak mi to nedá, než abych se na ně zeptal, aby nás poinformoval, když nemáme ten institut interpelací, ale můžeme si dovolit tady položit nějakou otázku.

Já naprosto rozumím tomu, co říkal pan ministr z hlediska toho, že nelze stavět hlubinné úložiště jaderných odpadů tam, kde k tomu není souhlas. Víme dlouhodobě, že celá řada obcí z těch sedmi míst, předtím ještě z více míst, má k tomu odmítavé stanovisko. Nicméně je jedna obec, nebo jedna lokalita, a to sice Kraví hora, kde ty obce mají dneska všechny souhlasné stanovisko pro všechny katastry, které by se dotýkaly tohoto prostoru pro hlubinné úložiště.

Ta moje otázka bude, zdali se rozhodne ministerstvo k tomu, že nebude zkoumat ani 4 lokality, ani 2 lokality, ale bude zkoumat už jenom tuto jednu lokalitu, na které je shoda, s tím, že tam bude vybudováno jaderné úložiště. Jednak se tím ušetří spousta času, ušetří se s tím také nějaké peníze. Má to svoji logiku v tom, že je to oblast, ve které dosud probíhá těžba jaderného materiálu, je tam částečně vybudováno úložiště Skalka, s kterým se počítalo pro tuto záležitost. Myslím si, že by to bylo elegantní řešení, že by nám odpadla spousta starostí, které jsme měli právě v tom projednávaném zákonu, který jsme před chvílí dokončili.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám dotaz na pana ministra, my jsme se ve včerejší rozpravě jsme se dozvěděli, že to ukládání vlastně v rámci elektrárny jaderné, teď nemohu říct jaderného odpadu, protože tím, že to ještě není prohlášeno za odpad, tak tím, to může být tímto způsobem ukládáno. To znamená, toho zbytku, který má být odpadem, tak samozřejmě o tom odborná veřejnost diskutuje v souvislosti s dalším využitím ještě toho odpadu, že by mohl být nějak využit.

Ale ta hlavní informace, kterou bych potřeboval vědět, je, že ještě v tomto prostoru té jaderné elektrárny, byť je možnost ukládat tento ještě ne odpad několik desítek let. Jde mi o to, jestli je to pravdivá informace, abychom se necítili i veřejnost v nějakém šíleném tlaku, že děláme, něco skladujeme špatným způsobem. Já jsem přesvědčen, že to skladování je za stávajících možností, byť je to na povrchu prováděno velmi odborně, že jakékoli nebezpečí z toho nevyplývá, že i na tu přípravu k tomu konečnému úložišti máme ještě nějaký čas.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, myslela jsem si, že bude zákon jednoduše schválen, ale otevřela se debata kolem úložiště. Chci jenom říct k lokalitě Kraví hora, lokalita Kraví hora má zřejmě souhlas obcí, to asi vyplývá z toho, co jsme se dozvěděli, ale pro to, aby to úložiště bylo bezpečné, je důležité, už se tím zabývám více než 20 let, když jsem působila ve Správě úložišť radioaktivního odpadu, zejména to přirozené prostředí, které je základní bariérou, která chrání. A právě Kraví hora má několik problémů, které jsou ať už s tím, že se tam kdysi právě něco těžilo, že se tam něco vrtalo, že jsou tam nějaké zlomy.

Celým tím principem, tak, jak říkal i Euroatom, nalezení úložiště musí být nalezení takového úložiště, které je opravdu bezpečné. Z hlediska možných lokalit nejlépe chrání. Obávám se, že nemůžeme zůstat jenom u Kraví hory a že musíme prověřovat i ta další. To asi pan ministr také potvrdí. Ale já jenom upozorňuji na to, že v té minulé debatě se hovořilo o tom, že není reálné, aby se Evropa dohodla. Není to reálné. Ale v tuto chvíli řeknu, že i paní předsedkyně SÚJB, jak včera deklarovala na jednání klubu, se domnívá, že pro celou Evropu by bylo nejlepším řešením mít jedno až dvě úložiště, které by byly opravdu chráněny, byly efektivní a byly spolehlivé. A řešily řadu věcí, které vlastně řešit nejdou, protože všechny země nemohou splnit podmínky už třeba z hlediska seismicity, tak, aby dlouhodobě, řádově třeba stovky a tisíce let, ta lokalita byla bezpečná.

Je třeba říct, že včera taky ještě na výboru padlo to, že se neplánuje v současné době, že by se nějaké úložiště vyhořelého jaderného odpadu úplně uzavíralo, protože se počítá s tím, že je možné, že tento odpad bude ještě nadále využíván, že s tím se celkově ve strategii těch odborných institucí počítá.

Jenom jsem to chtěla říci pro doplnění, abychom si uvědomili situaci, ve které se nyní pohybujeme. Je to důležité zejména pro ty, kde ta úložiště se plánují.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí do obecné rozpravy, obecnou rozpravu končím. Určitě se pan ministr chce vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za tu debatu. Ta základní odpověď je, že to je průnik pozice pana senátora Eyberta a paní senátorky Seitlové, protože my musíme splnit dvě základní kritéria. My potřebujeme získat politický souhlas, ty lokality jsou dvě, kde víceméně existuje... To není jenom Kraví hora. Taky to musí být geologicky odpovídající, musí to splňovat všechny ty podmínky, což dělá ten proces obtížným. My potřebujeme, aby to byl průnik, tam, kde je ta politická vůle, tam, kde to geologicky vychází. Já chci doufat, že se nakonec zjistí, že na Kraví hoře to je nejlepší, protože tam by to... Samozřejmě nejde přímo použít jaderný důl, uranový důl. Ale mohla by se použít jáma a poté kopat jakousi štolu 4 kilometry a pak možná.

Geologicky, geologové mají nejvíce spadeno na oblast Jistebnicka, kde ten kámen je nejlepší atd. Ale samozřejmě na Jistebnicku není zase ta politická vůle pro to, aby to bylo. To dělá samozřejmě to hledání obtížným, že musíme se dopracovat k nějakému průniku a k rozumné věci těchto dvou kritérií. My zítra něco takového se pokusíme navrhnout.

Co se týká pana senátora Čunka, ano, u jaderných elektráren jsou ta dočasná úložiště, mohou tam být desítky let, může to být i prodlouženo. Osobně si myslím, že největší potíž může být v sousedním Německu, protože není problém, dokud je to v rámci fungující jaderné elektrárny, ale v okamžiku, kdy se jaderná elektrárna zavře, začne se postupně likvidovat, tak zcela přirozeně klesne zájem o danou lokalitu, protože už tam zbude jenom vyhořelé palivo, které je tam, protože ho není kam jinam odvést.

Ale jinak obecně u fungující jaderné elektrárny v tom nevidím potíž, může to tam být daleko déle než do roku 2065.

Co se týká použití pro recyklaci, jak si někteří myslí, že by šlo znova použít to palivo, tak se zdá, protože na to byla interpelace pana poslance Zahradníka z jižních Čech, zdá se, že toto je možné ekonomicky rozumně pouze tehdy, pokud se to vezme z toho dočasného úložiště. I z toho trvalého úložiště je to možné, ale za takových nákladů, že to přestává být zajímavé.

Ale já pevně doufám, že do roku 2065, to je ještě skoro 40 let, že do té doby bude zřejmé, jestli má smysl to ukládat, nebo jestli to bude přepracováno a znovu použito.

To je snad všechno, na co jsem měl potřebu odpovědět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře, za reakci. Ptám se paní senátorky Seitlové, jestli chce vystoupit jako zpravodajka, nechce. Takže poprosím pana garančního zpravodaje, aby se nám vyjádřil k obecné rozpravě. Prosím, pane kolego.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedající. V rozpravě vystoupili celkem tři senátoři, tedy jedna senátorka. Byl podán návrh z obou výborů, jak z garančního, tak z VUZP schválit v původním znění, nebo ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak, jak už jsem avizoval v předchozím tisku, že je potřeba, aby i tento tisk následoval stejný osud. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, také děkuji. Já vás svolám k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno aktuálně 60 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 17, registrováno 61, kvórum 31, pro 54, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i všem zpravodajům.

A my se vystřídáme v řízení schůze.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem a velkým blokem pana místopředsedy vlády a ministra financí, Andreje Babiše. Vítám ho tady v Senátu. Dobrý den, pane ministře. Jako první z řady těchto návrhů a zákonů budeme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti peněžního oběhu a devizového hospodářství a kterým se zrušuje zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 291

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 291. Požádal bych pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám stručně představil Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti peněžního oběhu a devizového hospodářství a kterým se zrušuje zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh zákona je především technickou novelou zákona o oběhu bankovek a mincí. Zákon o oběhu bankovek a mincí je účinný zhruba 4 roky, jeho používání v praxi ukázalo potřebu provést v něm určité technické změny. Konkrétně se například zjednodušuje postup při výměně nestandardně poškozených bankovek a mincí a také se snižují požadavky na tzv. vkladové bankomaty, tak, aby mohli podezřelé mince pouze odmítat a nemuseli je zadržovat, což bylo technicky obtížně proveditelné.

Návrh dále ruší devizový zákon.

V uplynulých 20 letech došlo v důsledku liberalizace devizového hospodářství k výraznému úbytku materie devizového zákona. Právní úprava směnárenství byla navíc přesunuta do samostatného zákona o směnárenské činnosti. Devizový zákon je tak dnes pouze torzem, které lze bez problémů zrušit, alespoň částečně tím přispět ke zpřehlednění našeho právního řádu.

V souvislosti se zrušením devizového zákona dochází též k novelizaci krizového zákona a trestního zákoníku.

VHZD předložený návrh zákona projednal a doporučil vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně se dvěma legislativně-technickými pozměňovacími návrhy. Již nyní mohu za navrhovatele vyjádřit s těmito pozměňovacími návrhy souhlas.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 291/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, kterého nyní žádám o přednesení této zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Pane místopředsedo, pane ministře, děkuji. Vážení kolegové, kolegyně. Já bych doplnil, že moje zpravodajská zpráva se týká přesně toho, co říkal pan ministr. Je to v podstatě technická záležitost, kde se ruší devizový zákon kvůli vyprázdnění, a ty legislativní připomínky, které tady byly zmíněny, chtěl bych poděkovat naší legislativy, že si toho všimli. V podstatě se jedná o to, že tam dva, v uvedeném návrhu zákona se projednávají správní delikty, porušení některých zákazů uložených krizovým opatřením, v podstatě jsou tam uvedeny dvě instituce, které by měly ty věci řešit. Takže ta ustanovení spolu kolidují. My tady navrhujeme, v tom usnesení je to napsáno, že v těchto případech jedná pouze ČNB, ten text se podle toho návrhu upravuje tak, jak je to v návrhu pozměňovacím.

A druhý pozměňovací návrh se týká právě účinnosti, protože je uvedeno, že zákon má nabýt účinnosti 1. července 2016, což je jasné, že nestihneme. Takže doporučujeme právě v tom přidaném usnesení, že zákon nabývá účinnosti 15. dnem po jeho vyhlášení. Není možné to změnit jiným způsobem než prostě navrhnout tyto dva pozměňovací návrhy. Já jako zpravodaj výboru doporučuji přijmout usnesení výboru, který doporučuje vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Zpravodajem jsem byl určen já, předložili jsme toto, tento návrh, předseda, dnešnímu jednání. To je vše z mé strany. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím a otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám.

Pan ministr se vyjádřit nechce, pan zpravodaj taky ne. A proto, že nepadl žádný jiný návrh, otevírám podrobnou rozpravu.

Do podrobné rozpravy se hlásí pan zpravodaj, pan senátor Šilar, prosím, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Já tedy znovu připomenu, navrhuji, doporučuji, že jsme přijali na výboru, garančním výboru dva pozměňovací návrhy, které jsou v tiskové podobě, máte je před sebou. Takže doporučujeme tyto dva pozměňovací návrhy přijmout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Takže pokud se už nikdo nehlásí do podrobné rozpravy, rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Máme tady jediný návrh, o kterém bychom měli hlasovat. A to je návrh garančního výboru, jak jsem vyrozuměl, pan zpravodaj navrhuje hlasovat o celém návrhu jako o celku. Dobrá.

Takže o tomto pozměňovacím návrhu v tuto chvíli budeme hlasovat. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 31, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 18 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování č. 19 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Šilar. A prosím ještě druhé jméno z pléna, kdyby mohlo padnout... (Z pléna se ozývá jména pana senátora Bradáče.) Pan senátor Bradáč? Dobrá. Pokud není námitek, budeme o tomto návrhu pověřit tyto dva senátory odůvodněním usnesení Senátu hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Je možné konstatovat, že v hlasování č. 20 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím končím projednávání tohoto bodu.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí

Tisk č. 292

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 292. Požádal bych opět pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s navrženým zákonem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl novelu zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí.

Mezi nejdůležitější změny, které návrh zákona přináší, patří sjednocení osoby poplatníka na nabyvatele. S tím souvisí odstranění možnosti volby poplatníka v institutu ručení.

Jednoznačné vymezení nabyvatele jako poplatníka odstraňuje řadu obtíží, které s možností volby v praxi vznikají. Odpovídají koncepci právních řádů většiny států EU.

Dále je třeba vyzdvihnout změnu koncepce zdanění nabytí inženýrských sítí. S ohledem na nejasnou a nejednoznačnou právní úpravu inženýrských sítí v občanském zákoníku bylo přistoupeno k takové úpravě zdanění, která není závislá na vyřešení otázky povahy inženýrských sítí. Nově se proto navrhuje zdaňovat pouze nabytí vlastnického práva k budově podle katastrálního zákona, která je částí inženýrské sítě.

Další významnou změnou je osvobození nabytí nemovitých věcí územními samosprávnými celky. Zdanění případů, kdy poplatníkem je územní samosprávný celek není ani důvodné, ani účelné, neboť by znamenalo pouze transfer peněžních prostředků mezi jednotlivými veřejnými rozpočty. Obce a kraje nebudou v těchto případech ani podávat daňové přiznání.

Podstatnou změnou, kterou návrh zákona přináší, je zjednodušení určení základu daně u směny nemovitých věcí, kdy se nově navrhuje při určování sjednané ceny přihlížet pouze k případnému doplatku. Významnou změnou je také úprava koncepce osvobození nových staveb a jednotek. Nově se navrhuje toto osvobození vztahovat na první úplatné nabytí stavby a jednotky dokončené nebo užívané.

Konečně je třeba zdůraznit, že návrh nikterak nemění sazbu daně, která by tak měla zůstat na 4 procentech. Proto nesouhlasím s jakýmkoli pozměňovacím návrhem, který bude měnit sazbu daně.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal VUZP. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 292/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Horník. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 292/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová. Ano, je zde. A připravena. Kterou nyní žádám, aby nás s touto zprávou seznámila. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych vás chtěla v tuto chvíli informovat o usnesení hospodářského výboru, který tuto předlohu projednal na svém předminulém jednání. I přesto přese všechno, že já jako zpravodajka jsem navrhovala pozměňovací návrhy, tak byl přijat návrh přijmout doporučení plénu Senátu, přijmout tuto předlohu bez pozměňovacích návrhů.

Takže já se v tuto chvíli omezím na to, že po té obecné rozpravě vystoupím se svými připomínkami a představím vám svůj pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Jan Horník. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, VUZP tuto materii také probral, probral ji včera. Uplynulo více jak 24 hodin, čili můžeme o ní jednat. V podstatě doporučil Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Potom určil zpravodajem mne a pověřil místopředsedu výboru, senátora Martina Tesaříka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. A proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Takže ještě jednou, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem se přihlásil hned na začátek rozpravy, abych uvedl ony pozměňovací návrhy, které byly přijaty včera v našem výboru.

Ten jeden pozměňovací návrh, ten druhý, ten se týká účinnosti tohoto zákona. Výbor došel k závěru, že přece jenom, tak, jak je stanoven zatím v tom návrhu té novely, tak to není úplně komfortní, že by mělo být stanoveno jasné datum, které určí, od kdy začne platit zákon.

Pokud my bychom přijali pozměňovací návrhy, tak když si uvědomíme, že Poslanecká sněmovna bude zasedat někdy asi 6. září a později, tak ta účinnost by podle tohoto návrhu nabyla někdy kolem Vánoc, počítám. Pokud by byl přijat náš pozměňovací návrh, tak by účinnost začala platit 1. lednem 2017.

Ten důvod jasnějšího určení je zejména proto, abychom šli napřed prostředí, v kterém se nachází v současné době různé nákupy a prodeje věcí nemovitých.

To znamená, aby kupující i prodávající měli stanovený jasný termín, kdy kdo má co platit a aby věděli, že od 1. 1. 2017 bude muset daň z převodu nemovitosti nebo z nabytí nemovitých věcí platit nabyvatel. Doposud se mohly strany dohodnout.

Co se týče prvního pozměňovacího návrhu, v tomto se v § 26 nahrazuje číslo 4 číslem 3. Pro ty, kteří s touto materií nejsou úplně seznámeni – jedná se o procento oné daně. Když jsme vedli debatu, tak paní náměstkyně nám oznámila, že podle výběru této daně v minulém roce, která činila cca 11,2 mld. Kč, jedno procento zhruba znamená 2,8 mld. Kč. Dovolím si trochu parafrázovat billboardy, které vidím nejenom po Karlových Varech, ale i po celé republice – Zdravější zdravotnictví. Já říkám zdravější finance. A myslím to tak, že je zapotřebí státu dávat méně finančních prostředků, ať s nimi hospodaří lidé. Oni jsou těmi nejlepšími hospodáři, stát je nejhorším hospodářem. Po lidech jsou to obce, pak jsou to kraje a pak je to stát.

Vzhledem k tomu, že jsme nedávno v Senátu a v Poslanecké sněmovně schválili 21procentní daň z DPH prodávaným pozemkům, tak si myslím, že výpadek jednoho procenta nebude hrát žádnou roli, ale směrem ke kupujícím to bude vstřícný krok. Je třeba si uvědomit, že do prostředí trhu s nemovitými věcmi vnášíme a doposud jsme vnášeli poměrně velké zatížení pro nové nabyvatele, v současné době i pro prodávající. A jedno procento by bylo vstřícné gesto.

Tři procenta kdysi dávno v zákoně byla, pak se to o jedno procento přidalo. Dostal jsem různé reakce, a aby to nebylo sprosté, tak jedna z nich je, že to je daň nemravná, nekřesťanská. Ono totiž je třeba vědět, že za nemovitosti se platí hotovými čistými financemi, to znamená těmi, které si občané vydělají, mají je x-krát zdaněni a potom najednou, protože něco si chtějí pořídit, chtějí si postavit rodinný dům, tak ještě navíc stát je ochudí o 4 %. Mám dojem, že to je skutečně nemravné a že ministerstvo financí by bylo aspoň trošku udělat vstřícný krok a mohlo by ukázat, že stát skutečně na občany myslí.

Nechám na vás, jak s touto materií naložíte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Ještě jednou pěkné odpoledne. Navážu na pana kolegu. Chtěla bych říct, a myslím, že mluvím v současné době i za klub Občanské demokratické strany. My považujeme tuto daň za zcela zbytečnou, nelogickou, protože, jak už bylo řečeno, tady platí někdo daň penězi, které již jednou byly zdaněny.

Vím, že se teď jistě někdo přihlásí a řekne, proč už to nezrušila ODS v roce 2012. Budu odpovídat tak, jako vždycky: Všichni víme, že v té době probíhala veliká ekonomická krize a nic takového jsme si dovolit nemohli. V současné době, kdy ekonomika funguje velice dobře, jsme pevně přesvědčeni, že si to stát může dovolit. Vypočítávala jsem si, že zhruba vždy snížení o jedno procento dělá nějaké 2,5 mld. Kč. Myslím si, že ani není třeba nějak zásadně šetřit, stačí, aby vláda nerozhazovala.

Byla bych velice ráda, kdybyste tento návrh postoupili do podrobné rozpravy. Z mého pohledu by bylo nejlogičtější tuto daň zcela zrušit. Vím, že kolega tady má pozměňovací návrh s nulovou sazbou, pan kolega Horník tady nyní mluvil za výbor, že navrhujete snížení daně o jedno procento. Já mám ještě variantně připravené snížení na 2 %, případně na 1 %.

Moc vás prosím, pojďme to alespoň o něco snížit.

Dnes jsem byla v rozhlase s panem poslancem Votavou, který tam říkal, pojďme se domluvit s obcemi, ať se podělí o tuto daň. Myslím si, že se tam spletl, protože mluvil asi o dani z nemovitosti, kterážto je logická, protože za to občané dostávají nějakou službu, obec uklízí, svítí atd. Nicméně daň z převodu nebo z nabytí nemovitých věcí, jak se dnes jmenuje, tak skutečně nevím. Tam pouze stačí, aby úředník na katastrálním úřadu to přepsal správně, nalepil kolek a na to není potřeba takto vysoká daň. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Ivo Valenta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.

Spor o tom, kdo má být plátcem daně z nabytí nemovitých věcí, považuji do značné míry za spor umělý, neboť je zřejmé, že ať jím bude dle zákona kdokoliv, daň nakonec zaplatí vždy kupující, či chcete-li nabyvatel vlastnických práv, a to ať již odvodem nebo jako součást ceny pořizované nemovitosti.

Zákonné opatření Senátu z roku 2013, které dnes projednávaná novela mění, dává pro to alespoň jakési východisko, určitou volnost v tom, aby tato daň mohla dopadat spravedlivěji na obě smluvní strany a poskytovala prostor k férové domluvě.

Osobně v této otázce nemám jednoznačné stanovisko a nejsem přesvědčivým zastáncem ani prodávajících, ani kupujících. Právě proto současný stav považuji za optimální v jeho volnosti. Co však za optimální nepovažuji vůbec, je samostatná existence daně z nabytí nemovitostí, neboť je nejen dle mého názoru zcela neopodstatněná. Není mi zřejmé, jakým právem si stát uzurpuje právo fakticky parazitovat nejen na prodeji nemovitých věcí, ale třeba i na jejich směně. Nerozumím tomu, proč by lidé, kteří si za své řádně zdaněné příjmy pořizují nemovitost, měli z těchto příjmů fakticky odvádět další, objemově ne zcela zanedbatelné daňové částky státu, který je prohospodaří jakkoliv jinak, jen ne účelně a užitečně.

Nepovažuji za správné a hospodárné, aby zde pod ministerstvem financí existoval aparát zhruba čtyř stovek úředníků, kteří spravují výhradně výběr této bezúčelné daně, jejichž správa stojí ročně stovky milionů korun. Roční inkaso daně z převodu nemovitostí činí přibližně 11 mld. Kč a pan ministr financí by nás pravděpodobně přesvědčoval o tom, že je to pro státní rozpočet nezanedbatelná částka, že výpadek této částky by znamenal třeba nedostatek peněz na platy učitelů nebo policistů, nebo že by bylo nutné vybrat peníze od lidí jinde a jinak.

Já jsem ale přesvědčen o opaku. Částka 10 mld. Kč je dle mého názoru to naprosté minimum rezerv, resp. spíše v různých skulinách zašantročených a vyplýtvaných peněz, které rozhodně lze při troše snahy postrádat. Možná by stačilo, kdyby stát pod vedením současné vládní koalice nenabíral ročně tisíce, či v letošním roce spíš desetitisíce nových státních zaměstnanců, kdyby naopak úřednický aparát zeštíhlil a zmenšil objem přerozdělovaných peněz v různých dotačních programech a titulech.

Jako liberálně smýšlející člověk jsem si zcela jist, že těch 10 mld. Kč vybraných na této dani by bylo daleko efektivněji využito, kdyby zůstaly v kapsách jejich plátců. Sazba daně z nabytí nemovitosti je stanovena ve výši 4 % a při koupi domu v hodnotě 3 mil. Kč tak např. mladá rodina zaplatí kromě kupní ceny navíc daň ve výši 120 000 Kč.

Nebylo by snad i pro stát a jeho politiku podpory mladých rodin a jejich bydlení přínosnější, kdyby v takových případech lidé mohli tyto prostředky investovat spíš třeba do vybavení domácností než do bezedné státní pokladny. Nebylo by v zájmu státu to, kdyby i právnické osoby, firmy a podnikatelé při pořizování nemovitosti mohly raději tyto prostředky nasměrovat např. do nějakých souvisejících investic nebo do tvorby nových pracovních míst.

Já jsem přesvědčen, že by to bylo správné. Jako jeden z dalších argumentů, který hovoří pro zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, bych pak chtěl v neposlední řadě uvést druhotný negativní dopad této daně na výnos daně z příjmů z prodeje nemovitostí a dále taky zpomalení a zkostnatění trhu s nemovitostmi a vůbec výstavby nových nemovitostí jako takové.

Mnozí z nás se jistě setkali s praxí, kdy kvůli snaze o to, aby daň z nabytí nemovitosti byla co nejnižší, je záměrně ponižovaná cena této nemovitosti, čímž se pak logicky snižuje i základ pro výpočet daně z příjmů prodeje nemovitostí. Stát tak následně tratí nejen na výběru daně z nabytí nemovitosti, ale rovněž z daně z příjmů. Dále je evidentní, že všemožné výjimky a lhůty, při kterých daň z nabytí nemovitostí není povinné platit, a které jsou i v této novele upravovány, vedou k různým průtahům s kalkulativním jednáním a manipulacím, které mimo to, že tedy nedojde k daňovému odvodu, zároveň do značné míry brzdí trh s nemovitostmi. To má zcela nepochybně negativní dopad i na výstavbu nových bytů a rodinných domů a tedy i vývoj ekonomiky jako takové.

Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen o nesmyslnosti daně z nabytí nemovitosti, nebo, chcete-li, spíš poplatku za využití práva naložit se svými zdaněnými prostředky či nemovitostmi dle vlastního uvážení, nemohu předloženou novelu podpořit z důvodů, které jsem zde uvedl. Naopak chci podat pozměňovací návrh, který vám byl rozdán a který daň z nabytí nemovitosti ruší.

K tomuto návrhu se přihlásím i v podrobné rozpravě. Možná na závěr bych ještě chtěl říct, že k argumentaci mě taky přimělo to, že v některých státech a v mnoha státech Evropy je daň z nemovitosti nulová. A je to třeba Velká Británie, Slovensko, Litva, Rumunsko, Izrael, Irsko a další. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře.

Není lepší peníze lidem ponechat, než jim je napřed sebrat a pak je přerozdělovat? Chápu, že ten, kdo přerozděluje může být chválen, jenže přílišné přerozdělování znamená ve svém výsledku, že společnost chudne jako celek, neboť výrazně klesá motivace těch, kteří se účastní na tvorbě příjmů i výnosů. Z tohoto důvodu se též přikláním ke zrušení daně z nabytí nemovitosti. Vždyť prostředky, které nabyvatel nemovitosti dává za nákup nemovitosti, byly již zdaněny, a to několikrát. Je to vlastně trest za úspěch, další zdanění těch, kteří si něco vydělali. Stojí to za zamyšlení, pane ministře. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další a zatím poslední se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, shodou okolností jsem byla soudkyní zpravodajko, když přišel na Ústavní soud návrh, a to sice z Nejvyššího správního soudu, který žádal zrušení této daně z důvodu neústavnosti. S lítostí jsem vlastně ten návrh musela zamítnout, a to proto, že rozhodně neústavností ta daň netrpěla.

Daně jsou taková svízelná věc. Stát si může rozhodovat hodně volně o tom, co zdaní a jakým způsobem to zdaní. Jenom při tom musí respektovat to, aby nezatěžoval jednu skupinu až přespříliš před skupinou druhou. Čili skutečně je to výraz politiky státu, zda chce přerozdělovat, nebo nechce přerozdělovat a proč. Když budu mluvit za sebe, tak mně samozřejmě také ta 4 procenta připadají hrozně vysoká. V souvislosti s rozhodováním jsme si dělali komparaci, a tak jsem např. zjistila, že v Německu se ta daň platí taky. Ale stát tam garantuje, že ta nemovitost bude opravdu právně čistá. Takže de facto je vlastně ta daň zároveň jakýsi poplatek za to, že stát tam skutečně provede kontrolu toho, co se s ní stalo kolik let předtím. Aby nikdo nemohl do budoucna napadnout, že kupní smlouva je neplatná, protože já nevím, co se stalo v minulosti.

Což mi přišlo jako velmi dobrá inspirace. A psali jsme tam, že o něčem takovém by měla česká úprava uvažovat, když ta daň vybírána je. Tak já opravdu nevím. Samozřejmě nic se v tomto směru nestalo. A znovu opakuji, 4 procenta je hodně. Takže já mluvím sama za sebe, když řeknu, že budu zvažovat, jestli alespoň o procento opravdu to neubrat, protože je to hodně vysoké zdanění. Děkuji. A za nic, opravdu za nic. Byť tedy, jak říkám, daně holt nejsou za něco. A nejsou ani účelově vybírány. To je s nimi ta svízel.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová. Opatrně, paní senátorko. Prosím, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Přiznávám se, že jsem nechtěla vystoupit, už toho bylo řečeno hodně. Ale na druhou stranu mě ta rozprava tak nějak nabudila, a to hlavně ta diskuze, kam ty vybrané peníze z daně za nemovitost jdou. Bylo tu dokonce řečeno, že stát parazituje. Probůh, vždyť státní rozpočet musí nějak tu příjmovou stránku naplnit. A čím jiným než daněmi? Čili opravdu některým kolegům nerozumím.

Jinak platila se dosud daň z nemovitosti dohodou. To mi přišlo poměrně praktické a většinou ten, kdo dostal peníze, tak ten platil i daň. Teď to měníme a doufejme, že pokud si odhlasujeme, že nyní platí nabyvatel, tak to tak bude. Jinak co se týká té čtyřprocentní daně, ano, není to málo. Ale na druhou stranu ty peníze nejdou žádnému soukromému majiteli, ale jdou našemu státnímu rozpočtu. A z toho pevně věřím na ty nejožehavější potřeby, ať už je to zdravotnictví, školství nebo Policie ČR.

Takže já za novelou zákona stojím a myslím si, že mi dává logiku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k obecné rozpravě? Nepřeje. Zeptám se paní zpravodajky, pana zpravodaje? Taky nepřeje. Takže v tuto chvíli máme před sebou hlasování o jediném návrhu. Takže máme jediný návrh a ten je schválit. Je to tak, paní zpravodajko? Ano, po obecné rozpravě, která byla ukončená. Takže nyní o tomto návrhu budeme hlasovat.

Na návrh z pléna jsem si vás dovolil odhlásit, takže prosím, zaregistrujte se svými hlasovacími kartičkami. Zkontrolujte si, zda vám svítí modré světélko. Tak, dal jsem šanci i běžcům, a zahajuji v tuto chvíli hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 36, proti bylo 9. Návrh byl přijat.

Děkuji, tím končím projednávání tohoto bodu. A přistoupíme k dalšímu návrhu zákona, a tím je

 

Návrh celního zákona

Tisk č. 293

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 293. Návrh opět uvede pan ministr financí Andrej Babiš. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl návrh celního zákona. Navržený zákon adaptuje český právní řád na celní kodex EU, který od 1. května 2016 nově upravil celní problematiku na celoevropské úrovni. Dohled nad mezinárodním obchodem EU a Správa cel, které jsou příjmem rozpočtu do EU, se tak budou podobně jako dosud řídit především přímo použitelnou evropskou legislativou.

Navrhovaný celní zákon upravuje pouze dílčí otázky, které byly ponechány národní úpravě. A to především procesní a kompetenční oblasti. Současně je reagováno i na některé praktické problémy z celní oblasti odstraňující některé legislativní nejasnosti a duplicity. V některých oblastech dojde ke snížení administrativní zátěže dovozců a dalších podnikatelských subjektů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal též ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 293/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 293/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Hlavatý, kterého nyní žádám, aby nás s touto zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážený pane ministře taky, abych nezapomněl, vážené kolegyně, kolegové. Máme před sebou úpravu cla, protože současný platný zákon praxi nevyhovuje. Je nepřehledný a pro potřeby výkonu působnosti celních orgánů absolutně nevyhovující.

Dospěli jsme na hospodářském a zemědělském výboru a pro dopravu k názoru, že materiál je důkladný, přispěje ke srozumitelnosti a jednoznačnosti. V Poslanecké sněmovně byl přijat naprostou většinou. Garančním výborem je, jak jsem se zmínil, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a současně byl také materiál projednán ústavně-právním výborem. Oba výbory jednaly 29. 6. se shodným závěrem. A na základě tohoto závěru doporučuji Senátu PČR návrh schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právní výboru pan senátor Miroslav Antl? Nepřeje si vystoupit, děkuji. A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 7 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Pan ministr zřejmě nebude chtít vystoupit, pan zpravodaj také ne. A tudíž máme tady jediný návrh. A to je návrh z obou výborů, který projednal návrh na schválení.

A já si vás opět dovolím odhlásit, protože zdá se, že osazenstvo se výrazněji změnilo. Prosím, zaregistrujte se kartičkou, zkontrolujte modré světélko. A budeme hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 22 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům. A přecházíme k dalšímu bodu našeho programu a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím celního zákona

Tisk č. 294

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 294. A já bych opět požádal pana ministr financí Andreje Babiše, aby nás s tímto návrhem seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl návrh doprovodného zákona k celnímu zákonu. Předmětem návrhu jsou primárně změny vyvolané celním kodexem Unie a celním zákonem v jiných souvisejících zákonech. Většina těchto změn má terminologický a legislativně technický charakter.

V rámci změn zákonů o Finanční a Celní správě ČR se navrhují důležitá související opatření směřující k posílení boje s daňovými úniky a ke zvýšení efektivity činnosti finančních a celních úřadů. Konkrétně se jedná o zavedení celostátní územní působnosti těchto úřadů, provádění daňové kontroly a o rozšíření policejní kompetence celních orgánů tak, aby nově mohly prověřovat spáchání trestných činů v oblasti DPH. Součástí tohoto návrhu zákona je změna zákona o DPH, v níž se mj. navrhuje pro účely kontrolního hlášení zavést institut prominutí pokuty, který se bude týkat pokut v plné výši: 10 000, 30 000 a 50 000 Kč. A institut vyloučení vzniku pokuty, který se bude týkat pokuty v pevné výši 1000 Kč.

Tímto bude možné zpětně zohlednit ospraveditelné důvody pro prodlení s podáním kontrolního hlášení, přičemž tato úprava bude vztažena i na případy, které nastaly před účinností navrhované změny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 294/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 294/1. Zpravodajem výboru byl určen opět pan senátor Jiří Hlavatý, kterého nyní žádám o jeho zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Takže ještě jednou. Co se týká teď tohoto zákona, o kterém budeme teď mluvit a který bychom měli přijmout, byl vzat pod soustavu zákonů, které navazují na nový celní zákon, který jsme přijali před chvilkou. A tento návrh obsahuje 45 nových zákonů. Jako např. změna trestního řádu, změna hornické činnosti, změna zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, změna notářského řádu, změna veterinárního zákona atd.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu byl určen jako výbor garanční. Materiál projednal 29. června. Zároveň, jak už bylo zmíněno, byl tento materiál projednán ve stejný den ústavně-právním výborem. Oba výbory dospěly ke shodnému závěru. Při hlasování u nás ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu bylo z osmi přítomných sedm pro a jeden proti.

Při projednávání v našem výboru se současně diskutovalo i o podaném pozměňovacím návrhu, který se týká zákona o DPH v navrhované změně jejího režimu, v tzv. free zónách svobodných pásmech. Návrh nezískal podporu ve výboru, a proto doporučuji plénu Senátu schválit jej ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou parlamentu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Antla, zda si přeje vystoupit?

Senátor Miroslav Antl:  Všechno již bylo řečeno, děkuji, pane předsedo.

A táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Stihla to. Takže prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Tak ještě jednou děkuji za slovo. Všechny zdravím. Jak tady avizoval, nebo respektive, jak vás informoval pan zpravodaj, tak já jsem na hospodářském výboru neúspěšně předkládala pozměňovací návrh, který se týká free zón. A vzhledem k tomu, že jsem byla neúspěšná, velice ráda bych vás požádala o to, abych vám tady mohla ten pozměňovací návrh osvětlit. A jestli byste zvážili propustit potom zákon do podrobné rozpravy, tak bych ten pozměňovací návrh načetla.

Jde o to, že vývozce dle té nové úpravy nedostane vratku DPH po vstupu do svobodného celního pásma, ale až při výstupu do třetí země. Já jsem přesvědčená o tom, že máte podrobně tuto problematiku popsanou v odůvodnění toho pozměňovacího návrhu, který máte před sebou. Nicméně mi dovolte citovat pár důležitých věcí.

Z hlediska výběru DPH je toto danově zcela neutrální. Vývozce však po dobu skladování bude zcela úvěrovat stát, bude mít blokované finanční zdroje, zvýší si nákladovost a sníží se nám tím konkurenceschopnost. Dnes zejména při vývozu investičních celků vývozce v tom svobodném celním pásmu kompletuje a kumuluje dodávku a odbavuje zboží do třetí země v okamžiku zajištění úhrady zboží. Ta novela také navíc ještě ruší možnost přeprodeje zboží z té free zóny. Já se snažím toto vrátit do původního stavu.

Je skutečností, že ve svobodném celním pásmu k předprodejům dochází, a to oboustranně. Tímto vývozci čelí vysokým celním bariérám dovozu, např. v případě Ruska nebo v tzv. sociálním dumpingu. To se zase týká Číny. V každém případě je skutečností, že tento systém v současnosti existuje ve 23 zemích EU. A myslím si, že je krátkozraké se ho v současné době zbavovat. Proto se to ten můj pozměňovací návrh snaží toto eliminovat.

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do obecné rozpravy se již nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. Pan zpravodaj také ne. Je tady jediný návrh, který padl a který je společně z obou výboru, a to je návrh na schválení. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat.

Je podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 23 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 37, proti bylo 5, návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i pánům zpravodajům. A můžeme přistoupit k dalšímu návrhu zákona, a tím je

 

Návrh zákona o spotřebitelském úvěru

Tisk č. 295

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 295. Návrh opět uvede pan ministr financí Andrej Babiš. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené paní senátorky, páni senátoři. Návrh zákona o spotřebitelském úvěru, který připravilo Ministerstvo financí, představuje novou ucelenou právní úpravu vztahů vyplývající ze sjednávání retailových úvěrových produktů, jejichž cílem je posílení ochrany spotřebitelů a zvýšení kvality služeb nebankovních poskytovatelů a zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů. Tímto zákonem dojde i k implementaci nové evropské směrnice o hypotékách a k realizaci příslušného usnesení Poslanecké sněmovny z roku 2014, kterým byla vláda vyzvána, aby zpřísnila podmínky podnikání v oblasti nebankovních spotřebitelských úvěrů.

V sektoru spotřebitelských půjček a úvěrů dochází k častému poškozování práv spotřebitelů, přičemž značné náklady pak nese i společnost jako celek. Zákon proto např. zavádí transparentnější způsob sdělování některých klíčových informací o produktu, omezuje celkovou výši sankčních poplatků za prodlení se splácením či zlepšuje pozici osob usilujících o předčasné splacení úvěrového závazku.

Zákon se bude nově vztahovat i na takzvané mikropůjčky, tak i na dlouhodobé produkty určené k financování bydlení, jakým jsou hypotéky a úvěry ze stavebního spoření. Některé porušení zákona ze strany poskytovatelů úvěrů jsou spojena s citelnými sankcemi, u kterých si slibujeme razantní odrazující účinek a tedy zprostředkování i celkové zlepšení poměrů v tomto dlouhodobě problematickém odvětví finančního trhu. K tomuto zlepšení by mělo přispět i převedení licenčních a dohledových kompetencí na Českou národní banku a navrhované výrazné zpřísnění podmínek pro podnikání nebankovních subjektů. Těmito podmínkami jsou především požadavky na odbornost a na finanční vybavenost distributorů retailových úvěrových produktů.

Z hlediska kvality práva finančního trhu jako celku považuji u předkládaného návrhu za podstatné zmínit, že zakládáme rovné podmínky všude tam, kde není důvodné hledat prostor pro regulatorní rozdíly. Povinnosti vůči spotřebitelům tak doléhají stejnoměrně na banky, nebankovní poskytovatele a interní a externí způsob distribuce úvěrů, na půjčky relativně menší i větší. Přiměřeně jsou požadavky na odborné sjednávání úvěrů vztaženy i na ty osoby, které distribuují úvěry v rámci své vedlejší podnikatelské činnosti. Tím vším směřujeme k omezení zdrojů regulatorní arbitráže a tedy k větší efektivitě i spravedlnosti práva. Nová právní úprava sektorů úvěrů vyvolá potřebu změny několika souvisejících zákonů. Návrh těchto změn je předmětem samostatného návrhu změnového zákona.

Závěrem mi dovolte připomenout, že návrh zákona byl projednán senátním výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ústavně-právním výborem. Oba výbory doporučily Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 295/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 295/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Bratský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Dobré odpoledne, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Důvodem předložení návrhu zákona o spotřebitelském úvěru je transpozice směrnice 208/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a směrnice 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení.

Záměrem předlohy je zajištění ochrany spotřebitele, které směřují především ke zvýšení nároku na distributory retailových úvěrových produktů a ke zlepšení podmínek pro účinný výkon dohledu nad činností nebankovních poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěrů. Zákon o spotřebitelském úvěru se člení na 14 částí, které zde číst nebudu. Kdo měl zájem, si nastudoval podrobný rozbor zákona včetně nejdůležitějších změn zákona, provedenými pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně. Perfektně je připravil legislativní odbor Senátu, za což mu děkuji. Považuji za důležité uvést, že uvedené poslanecké pozměňovací návrhy byly uplatněny bez širší, respektive jakékoli odborné debaty s finančním trhem, bez řádné oponentury v rámci připomínkového řízení a dále bez toho, že by k nim byla zpracována studie hodnotící její dopady.

Některé z nich zvýší ceny úvěrů na bydlení a sníží celkový přístup k nim pro běžné spotřebitele. Umožní spekulantům s realitami zneužívat předčasné splacení k získání výhodného financování, diskriminuje určité skupiny spotřebitelů. Ohrozí předvídatelnost toku peněz, která je nezbytnou podmínkou pro stabilitu finančního sektoru. Výrazně a neodůvodněně zpřísní podmínky předčasného splacení oproti německé úpravě, ze které má dle předkladatele vycházet. Podle německého práva má spotřebitel právo svůj úvěr na bydlení předčasně splatit, avšak pouze, má-li pro to nějaký významný důvod, např. rozvod a vypořádání společného jmění manželů. Je však současně povinen poskytovateli uhradit náklady spojené s předčasným splacením, jejichž výše není u úvěru na bydlení německým právem nijak limitována. Tam si pak ten bankovní ústav, které úvěry poskytl, sám stanoví své náklady. Odporuje aktuální měnové politice ČNB, kterou jsme navštívili letos s hospodářským výborem jako tradičně a dozvěděli jsme se její politiku držení co nejnižších, prakticky nulových hypotéčních úvěrů, tedy úroků.

Uvedené negativní dopady jsou umocněny kombinací s dalšími ustanoveními zákona, zejména pak schváleným dalším pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně, který umožňuje zcela bezplatně splatit 25 procent úvěru ročně, a dalším pozměňovacím návrhem, který zavádí nepřípustné retroaktivní účinky, které představují nebezpečí narušení právní jistoty i legitimních očekávání smluvních stran a mohlo by být shledáno v souladu s ústavním pořádkem.

Chápu nutnost přijetí nové úpravy poskytování spotřebitelských úvěrů, jakož i snahy o stanovení podmínek pro jejich předčasné splacení a ochranu spotřebitelů před nekontrolovaným stanovováním nákladů, které předčasné splacení mnohdy fakticky znemožňují. Tyto snahy však musí být racionálně odůvodněny, podloženy, prověřeny jejich dopady a nesmí ohrozit stabilitu daného sektoru. Jen v takovém případě mohou pro spotřebitele představovat skutečný přínos.

Proto jsem předložil VHZD některé pozměňovací návrhy, které by tyto dopady alespoň snížily, nicméně výbor tyto návrhy nepodpořil, proto pokud dojde k podrobné rozpravě, bych je předložil i se zdůvodněním v podrobné rozpravě.

Na závěr své zprávy bych tedy přečetl návrh usnesení z VHZD, kterým bylo usnesení č. 215. Po úvodním slově zástupce navrhovatele, paní doktorky Aleny Schillerové, Ph.D., náměstkyně ministra financí, a po zpravodajské zprávě senátora Bratského a po rozpravě doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu určuje Petra Bratského a předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Zatím děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Nenutil. Přeje si vystoupit, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane místopředsedové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, chci vás jen informovat, že ÚPV doporučuje plénu Senátu schválit návrh tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu Senátu vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Pan zpravodaj taky ne. V hlasování máme jediný návrh ze dvou výborů, a to je návrh schválit.

Takže já si vás opět dovolím odhlásit, protože... Vypadá, že v sále... Takže, prosím, zaregistrujte se svými hlasovacími kartičkami. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu nyní zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 24 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 25, proti bylo 6. Návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji.

Přistupujeme k dalšímu bodu, a tím jest

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebitelském úvěru

Tisk č. 296

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 296. Návrh zákona uvede opět pan ministr financí Andrej Babiš. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Senátní tisk 296 představuje návrh souboru změn platných zákonů, jejichž potřebnost vyplývá ze senátního tisku č. 295, tj. z návrhu zákona o spotřebitelském úvěru, který jsem vám již podrobně představil. Za jeho podporu také děkuji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 296/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení máte jako senátní tisk č. 296/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého nyní žádám o jeho zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Tak ještě jednou, vážené kolegyně, milí kolegové. Důvodem k předložení návrhu zákona je přijetí zákona o spotřebitelském úvěru, jehož důsledkem je především subjektu vykonávajícího dohled nad osobami zajišťujícími spotřebitelský úvěr a soustředění dohledu nad všemi poskytovateli a zprostředkovateli spotřebitelského úvěru ČNB jako jednotnému orgánu dohledu nad finančním trhem.

Zákon přináší změny ve 12 zákonech, o České obchodní inspekci, živnostenský, o soudních poplatcích, o bankách, o rezervách, pro zjištění základu daně z příjmů, o ČNB, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, o stavebním spoření, o spořitelních a úvěrních družstvech, o správních poplatcích, o platebním styku, o finančním zajištění.

Část 13 stanovuje účinnost zákona 1. dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícím po dni jeho vyhlášení.

V průběhu projednávání předlohy byla do § 1, odst. 4 zákona o bankách vložena věta, ze které vyplývá, že banka může vykonávat činnost akreditované osoby podle zákona upravujícího činnost akreditovaných osob na finančním trhu, je-li akreditovanou osobou podle takového zákona.

Jelikož v systému platných právních předpisů lze dohledat pouze vyhlášku č. 215/2012 Sb., o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu, kterou ČNB provádí podle § 84, odst. 4, a § 86, odst. 2 a 8, zákon 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, je na předkladateli, aby osvětlil, který zákon konkrétně by měl upravovat činnost akreditovaných osob na finančním trhu.

Nicméně VHZD svým 216. usnesením, po úvodním slově zástupce navrhovatele, paní doktorky Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí, a po zpravodajské zprávě Petra Bratského doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajem výboru určuje Petra Bratského a pověřuje předsedu výboru, senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Nenutil? Přeje si vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane místopředsedo vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Zapomněl jsem prve dodat, že ÚPV oba tyto zákony projednával ve spojené rozpravě, u obou došel ke stejnému závěru, tedy doporučit schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. A ještě se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senátu vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj taky ne. Oba návrhy jsou jediné, o kterých budeme hlasovat, a to je návrh na schválení.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh zákona, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu zákona, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 25 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 33, proti byli dva. Návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům.

Přistupujeme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Belize o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Mexiku dne 12. února 2016

Tisk č. 252

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 252. Uvede ho opět pan ministr financí Alexander... Andrej Babiš, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych odůvodnil Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi ČR a Belize o výměně informací v daňových záležitostech. Tuto dohodu dne 12. února 2016 podepsal za ČR velvyslanec ČR v Mexiku, pan Lubomír Hladík, a za Belize pan velvyslanec Belize v Mexiku, pan Oliver del Cid.

Ministerstvo financí ve spolupráci s Generálním finančním ředitelstvím sjednává od roku 2010 jurisdikcemi s preferenčním daňovým režimem dohody o výměně informací pro daňové účely. Prozatím tato jednání vyústila ve 14 konečných návrhů textů, které následně prochází legislativním procesem, vedoucím k ratifikaci panem prezidentem. V platnost vstoupilo již 11 dohod, které jsou vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, s tím, že v nejbližší budoucnosti bude stejným způsobem vyhlášena dohoda s Arubou.

Navrhovaná dohoda plně vyhovuje standardům OECD pro mezinárodní výměnu daňových informací, v níž ČR dlouhodobě hraje aktivní roli. Předmětem dohody jsou daně všeho druhu a pojmenování v ČR i v Belize.

Informace poskytnuté na základě této dohody podléhají povinnosti mlčenlivosti.

Uzavřením dohody získá ČR možnost dožádání informací o českých rezidentech. Tyto budou využity při správném vyměření daní, popř. k vyšetřování nebo k trestnímu stíhání daňových trestných činů. Nicméně vzhledem k právním omezením daným tuzemským právním řádem mohou být poskytnuté informace použity v trestním řízení pouze jako operativní informace.

Smluvní strany se zavazují na žádost poskytnout informace, které jsou v držení bank nebo jiných finančních institucí.

Schválení dohody, na jejímž základě bude možno vyjmenovat daňově relevantní informace z jurisdikcí, do nedávna považovanou za daňový ráj, by mělo vést k efektivnímu snížení daňových úniků. Dohody tohoto typu působí jako preventivní opatření k posílení platební morálky českých daňových poplatníků.

Doporučuji proto vyslovit s ratifikací této dohody souhlas.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 252/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 252/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, děkuji za slovo. Myslím, že asi po 2 letech poprvé dneska vyhraji. Já si vás tady jenom dovoluji informovat o tom, že hospodářský výbor určuje plénu Senátu schválit tuto předlohu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Zdeněk Brož. Nepřeje si vystoupit. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Paní zpravodajka taky si nepřeje vystoupit. Máme jediný návrh, o kterém můžeme hlasovat, který schválily oba dva výbory, a sice...

Nejdříve zazvoníme.

A budeme hlasovat o návrhu. Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi ČR a Belize o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Mexiku dne 12. února 2016. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 26 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu, děkuji panu ministrovi i paní zpravodajce.

Přistupujeme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o změně Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní banky hospodářské spolupráce ze dne 22. října 1963 (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) a Statutu Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990), podepsaný dne 25. listopadu 2014 ve Varšavě

Tisk č. 268

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 268. Uvede ho pan ministr financí Andrej Babiš. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Materiál, který ministerstvo financí předkládá, je návrhem na ratifikaci Protokolu o změně Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní banky hospodářské spolupráce a Statutu Mezinárodní banky hospodářské spolupráce, který byl sjednán 25. listopadu 2014 ve Varšavě.

Nutnost změn v zakládajících dokumentech banky vzešla z faktu, že poslední oficiální změny zakládajících dokumentů proběhly v roce 1990, jejich znění neodpovídá současnému stavu.

Mezinárodní banka hospodářské spolupráce funguje od roku 1963 a tehdejší Československo bylo jedním ze zakládajících členů.

ČR poté do dohody o zřízení a činnosti MBHS sukcedovala.

V současné době činí podíl ČR na splaceném kapitálu 24,94 milionu eur, což z ČR činí druhého největšího akcionáře banky. Banka v současné době prochází transformací. Byla schválena nová strategie se zaměřením na nové produkty a služby, jako obchodní financování, podpora společných podniků členských států či clearing.

Na přelomu let 2012 a 13 došlo ke změnám v rámci členské základny banky. Byla podepsaná smlouva s Kubou o vzájemném vypořádání vztahů, a to k 20. únoru 2013. Ta přestala být členem MBHS. Byla také obnovena snaha o vypořádání s Maďarskem, které ukončilo své členství již v roce 1993.

Na zasedání bankovní rady dne 5. června 2013 v Bratislavě bylo rozhodnuto o změnové struktuře členských států, odražené v zakládajících dokumentech MBHS, a to nejen ve výčtu členských států, ale i ve struktuře kapitálu.

Další změny jsou pak technického charakteru. Jejich účelem je, aby zakládající dokumenty byly plně v souladu s aktuální situací v bance.

Sjednání protokolu nebude mít přímý dopad na státní rozpočet, obsah protokolu je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR.

Vzhledem k tomu, že se jedná o změnu mezinárodní dohody prezidentské kategorie, vás nyní žádám o vyslovení souhlasu s ratifikací daného protokolu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 268/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lubomír Franc. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 268/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan zpravodaj a předseda a tohoto výboru, pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. VHZD projednal tuto záležitost na své 26. schůzi 17. května letošního roku a přijal následující usnesení. Po úvodním slově zástupce navrhovatele, doktorky Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu o změně Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní banky hospodářské spolupráce ze dne 22. října 1963, vč. změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990, a Statutu Mezinárodní banky hospodářské spolupráce, vč. změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince '70, Protokolu ze dne 23. listopadu '77 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990, podepsaného dne 25. listopadu 2014 ve Varšavě,

II. určil mě zpravodajem výboru pro dnešní jednání Senátu,

III. pověřil mě, abych toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Lubomír Franc? Nepřeje si vystoupit. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Pan ministr si nepřeje vystoupit, pan zpravodaj také ne. Budeme hlasovat o jediném návrhu, který tady máme k dispozici.

Takže budeme hlasovat o návrhu. Senát dává souhlas k ratifikaci, a sice Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o změně Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní banky hospodářské spolupráce ze dne 22. října 1963 (vč. změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) a Statutu Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (vč. změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990), podepsáno dne 25. listopadu 2014 ve Varšavě.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 27 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto bodu.

A máme tady další bod pana ministra, a tím je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o akčním plánu v oblasti DPH Směrem k jednotné oblasti DPH v EU - Čas přijmout rozhodnutí

Tisk EU č. K 081/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk K 081/10 a K 081/10/01. Požádal bych pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás s těmito materiály seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Pro jednání na této schůzi je předložen senátní tisk K 081/10, Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o akčním plánu v oblasti DPH Směrem k jednotné oblasti DPH v EU – Čas přijmout rozhodnutí.

Akční plán zveřejnila Evropská komise v dubnu tohoto roku. Prezentuje v něm připravená opatření, která by měla řešit situaci v oblasti DPH v různých časových horizontech.

Zaměřuje se zejména na úpravy ve vztahu k budoucímu systému DPH a na nástroje, které by řešily situaci s daňovými úniky na DPH.

Dále dokument otevírá otázku sazeb DPH.

Akčním plánem byla schválena Výborem pro EU dne 10. května 2016 rámcová pozice ČR. Pro ČR je klíčovou oblastí boj proti podvodům na DPH, to hlavně s ohledem na obrovské ztráty, které zejména karuselové podvody každoročně způsobují.

Dlouhodobě považuji za velmi účinný nástroj boje s těmito podvody tzv. mechanismus reverse charge. Ten je zároveň jedním z pilířů koncepce politiky ministerstva financí v boji proti daňovým podvodům.

Stávající evropská legislativa ale umožňuje tento mechanismus u tuzemských plnění zavést jen v některých případech, což snižuje jeho efekt.

V rámci akčního plánu se otevřela možnost získat tzv. dočasnou výjimku na zavedení tuzemského plošného reverse charge pro veškerá zdanitelná plnění nad 10 tisíc eur. O získání této výjimky nyní na úrovni EU velmi intenzivně usilujeme.

Další důležitou oblastí je revize uplatňování snížených sazeb DPH.

Akční plán počítá s větší flexibilitou při stanovování položek, na které mohou být snížené sazby uplatňovány, s otevřením stávajících individuálních výjimek všem členským státům.

To by následně umožnilo ČR v souladu s vládními prioritami uplatňovat sníženou sazbu na dětské pleny.

V akčnímu plánu byly na jednání ECOFIN v květnu přijaty závěry Rady a Komise bude průběžně předkládat příslušné návrhy. Z pohledu ČR je velmi důležité, aby byl předložen legislativní návrh na zavedení dočasné výjimky na plošný reverse charge na tuzemská plnění. Komise na červnovém ECOFINu se zavázala návrh do konce tohoto roku předložit.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, doporučuji vám vzít tento dokument na vědomí, spolu s rámcovou pozicí ČR.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 081/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Máte návrh na doporučení k vyjádření Senátu PČR před sebou. Já bych jen okomentoval to, že světe, div se, tato Komise nám sděluje ve svém akčním plánu, že členské státy budou mít větší právo zasahovat do daně z přidané hodnoty.

A podle jejich dobrozdání by se měla snížit i administrativní zátěž podnikatelům.

Výbor pro záležitosti EU víceméně souhlasí s postojem vlády ČR a doporučuje, aby systém byl ještě obohacen systémem reverse charge, který by vlastně dopomohl snižovat nelegální činnosti s daní z přidané hodnoty.

Na rozdíl od pana ministra se domnívám, větší právo členských států by nás mohlo vést nikoliv k zavedení tří vrstev DPH, ale pouze jednoho, ale to je můj osobní názor.

Žádám vás, jestli byste hlasovali pro tento návrh, který předložil výbor pro záležitosti EU.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Tento materiál projednal též výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Pavel Štohl. Nepřeje si vystoupit, děkuji.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit. Pan zpravodaj také ne. Budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak jej předložil pan zpravodaj garančního výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 28 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Byl to poslední bod pana ministra a místopředsedy vlády Andreje Babiše. Děkuji mu za účast, na shledanou!

Budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, a tím je

 

Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání

Tisk č. 299

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 299. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen předseda Senátu pan Milan Štěch. Dávám mu nyní slovo, aby nás s tímto návrhem seznámil. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. V úvodu letošního roku byli jednotlivé kluby a senátorky a senátoři požádáni Podvýborem pro státní vyznamenání Organizačního výboru Senátu o předložení návrhů na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání při příležitosti řádového dne 28. října 2016.

Návrhy byly předloženy. Možnost využila i veřejnost. Některé z návrhů veřejnosti si osvojili senátorské kluby a někteří senátoři. Podvýbor po třech jednáních připravil 28 jmen, která prošla výběrem, měla své podporovatele a některé a někteří konkrétní senátoři si osvojili jejich návrhy na některé osobnosti.

V průběhu doby, než došlo k předložení Organizačnímu výboru Senátu, požádala jedna osobnost o vyřazení z tohoto seznamu, čemuž Organizační výbor vyhověl.

Dnes vám tedy v písemné podobě a s doprovodným usnesením Organizačního výboru z jeho 35. schůze konané 16. června 2016 je předkládáno 27 konkrétních jmen osobností, které se významně zasloužily o naši zemi, o demokracii, o prosperitu naší země a také o její dobré jméno ve světě.

Návrhy jsou následující: pět návrhů je na Řád Bílého lva, dva návrhy na Řád T. G. Masaryka, dále tři na medaili Za hrdinství a 17 návrhů na medaili Za zásluhy. Celkem, jak už jsem uvedl, je to 27 jmen významných osobností.

Návrhy máte písemně odůvodněné, měly je k dispozici v dostatečném předstihu senátorské kluby. Navrhuji následující postup: Pokud v rozpravě bude k některému jménu vznesena nějaká námitka a bude požadováno oddělené hlasování, aby se hlasovalo o jménu, ke kterému budou nějaké výhrady, hlasovat odděleně. Pokud nebudou výhrady anebo k těm jménům, ke kterým nebudou výhrady, navrhuji hlasovat en bloc, tak jak je to navrženo.

Tolik předkládací zpráva k návrhu Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání při řádovém dnu 28. října 2016. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám nyní rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám.

Požádám pana předsedu, pokud bude chtít ještě vystoupit, jinak můžeme přistoupit k hlasování tak, jak je navrženo v návrhu na usnesení. Pane předsedo, ještě máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vystoupit ani nechci, jenom zopakuji: Vzhledem k tomu, že nebyla vznesena žádná námitka, navrhuji, pane místopředsedo, aby se hlasovalo o všech 27 návrzích en bloc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Nyní tedy víme, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu, tak jak jej navrhl předseda Senátu pan Milan Štěch.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 29 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Papouška a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 297

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů pan senátor Zdeněk Papoušek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vám představil návrh novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která má zlepšit financování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, zkráceně ZDVOPů.Tato zařízení plní tu funkci, že sem jdou děti, které nemohou být ve svých vlastních rodinách. To znamená, jedná se o děti týrané, zneužívané, zanedbávané.

V těchto zařízeních, která pracují na rodinné bázi, je dítě do té doby, než se pro ně najde dlouhodobé řešení. To znamená, jdou např. do pěstounské rodiny nebo do adopce apod. Tato zařízení jsou v podstatě záchrannou stanicí pro tyto děti a jsou to jakási krizová zařízení, která by měla fungovat stabilně a předvídatelně. Měla by mít určitou jistotu své existence.

Dlužno říci, že za stávající právní úpravy toto chybí. Proč? Oni dostávají státní příspěvek ve výši 22 800 Kč měsíčně na dítě, které je v zařízení fyzicky přítomno. Ale jestliže dítě je na takzvané dlouhodobé propustce, to znamená, je třeba na dětském táboře nebo je u příbuzných, tak toto zařízení nedostává nic. Tento příspěvek je krácen. Samozřejmě zařízení potřebuje fungovat dál, je potřeba zajistit personál, energie apod. A jestliže dítě tam není, tak to zařízení se dostává do velkých finančních problémů.

Když jsem připravoval tuto novelu, tak jsem si udělal takový jednodušší empirický výzkum. Obeslal jsem 46 zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, což jsou v podstatě všechna zařízení, která fungují na území České republiky. Ještě dlužno říci, tato zařízení fungují pod různými subjekty. To znamená pod obcemi, kraji, Fond ohrožených dětí, další sdružení, nebo pod charitou apod. Takže jsou tam různé subjekty. Všechny říkaly, že mají problémy s tím, že nejsou v stavu toto zařízení utáhnout, musí to dofinancovávat z různých zdrojů. Kraje to různě dofinancovávají z dalších veřejných zdrojů apod. Čili všechny mají problémy. A zvláště s tím, když jdou děti na dlouhodobou propustku, např. k příbuzným apod.

Což je v podstatě jedna ze zásadních činností těchto zařízení, že mají pracovat s rodinou. Čili tímto jsou velice v této činnosti omezována. Protože jak vypovídala tato zařízení ve strukturovaném dotazníku, který jsem jim posílal, tak zkrátka pracovníci žijí v nejistotě, jak to bude atd. Čili ta zařízení pracují s velkou nejistotou. Uváděla tu věc, že státní příspěvek, který dostávají, tak pokrývá zhruba 48 – 75 % nákladů zařízení.

Novela chce finanční zajištění vyřešit tím způsobem, že by částka, kterou by dostávali, byla rozdělena na takzvanou fixní a takzvanou variabilní. To znamená, nebyla by vyplácena částka na dítě pouze fyzicky přítomné, ale byla by vyplácena částka 20 tisíc na lůžko. V případě, že by tam dítě bylo fyzicky přítomno, tak by dostávali částku ještě na zajištění základních potřeb dítěte. A to by bylo od výše 4500 až do 6350 Kč, podle věku dítěte.

Současně s touto úpravou samozřejmě musel být také upraven povolovací proces fungování těchto zařízení. To znamená, oni dostávají ke své činnosti pověření. A zde je tedy počítáno s tím, že by krajské úřady zjišťovaly tzv. společenskou potřebnost těchto zařízení. To znamená, museli by říct, kolik potřebují kapacitu těchto zařízení a dávali by tím pověření na určitou dobu. Čili bylo by to na určitou dobu a vždycky by se to prověřovalo po určité době minimálně na rok. A prověřovalo by se, jestli trvá potřebnost toho zařízení.

Já si myslím, že tohle by bylo zhruba všechno. Ještě bych dodal jednu věc. A to je ta, že jsem tuto variantu financování diskutoval několikrát s ministryní práce a sociálních věcí. A paní ministryně tuto variantu financování podporuje. Setkal jsem se taky několikrát se zástupci těchto zařízení a ti s touto variantou také souhlasí. A mluvil jsem i s některými poslanci a těm se tahle varianta financování také zamlouvá.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych vás požádal, aby byla tato novela zákona o sociálně právní ochraně dětí propuštěna do 2. čtení, aby byla přidělena příslušnému výboru a schválili jste propustit to do dalšího čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení pana senátora Jiřího Voseckého, kterého nyní žádám, aby se ujal této role, prosím.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové. Pan předkladatel tady v podstatě řekl nebo zhodnotil to vyčerpávajícím způsobem. Pouze bych doplnil, že to podpořilo s panem předkladatelem 40 senátorů. Stanovisko legislativního odboru Senátu je v podstatě velmi příznivé. Tam jsou akorát detailní technické nedostatky, které se na výboru upraví. Takže já bych opravdu navrhoval, aby to bylo přikázáno garančnímu výboru pro zdravotnictví, sociální politiku a dále výboru pro vzdělání, vědu, lidská práva a petice. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A já otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu, do kterého se hlásí paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem jedna z těch senátorek, která připodepsala tento návrh zákona. A těch důvodů bylo několik. Já hlavně vidím v tom to, co už řekl tady pan předkladatel, to znamená, že tato zařízení zápasí s nedostatkem finančních prostředků především proto, že existuje doba, kdy dítě není fyzicky přítomno v tom zařízení. A to není jenom doba, kdy – jak bylo řečeno – třeba tráví na táborech nebo u příbuzných v rodině, ale i třeba se svojí rodinou. Protože ono dochází totiž k tomu, že soud rozhodne o umístění dítěte do tohoto zařízení i na základě třeba špatných bytových podmínek té rodiny. Ta rodina nemá vhodné bytové podmínky, je třeba na ubytovně, a aby dítě mělo veškerý komfort, tak soud rozhodne, matka ho může navštěvovat. A samozřejmě se sociální pracovníci snaží v souvislosti s tou rodinou vyřešit tento problém co nejdříve, aby se dítě vrátilo do funkční rodiny. Což je v pořádku. K tomu tahle zařízení slouží. Nebudu mluvit o případech, kdy tam děti setrvají až do věku 18 let, protože ty případy jsou také.

Je pravda, že my se vždycky tady zabýváme problematikou dětských domovů. My bychom si měli především říct, že ZDVOP je vlastně zařízení, které nám, dalo by se říct, visí ve vzduchu. Ono na jedné straně podléhá většinou dětským domovům, nad tím je Ministerstvo školství, a pak máme ZDVOP, který je vlastně sociální službou. Protože my se snažíme to dítě zpátky dostat do rodiny, je to vedeno v rámci sociální služby.

Mandatorní výdaje, jak už bylo řečeno, na konkrétní lůžko na to dítě jsou stálé. Je naprosto lhostejno, jestli tam to dítě je, nebo není. Ti pracovníci tam být musí, musí se tam topit, musí všechno fungovat. Co se týče potřebnosti, jak tady zmínil pan navrhovatel, potřebnost je už dneska zjišťována. Protože k tomu slouží střednědobé krajské plány, kde potřebnost sociálních služeb v té oblasti, jak už bylo řečeno, ZDVOPy nezřizují pouze kraje, ale i Klokánek de facto plní funkci ZDVOPu. Spoustu jiných organizací. A musím říct ze své zkušenosti, že tato zařízení jsou neustále plná. Tam není situace, kdy by to lůžko bylo prázdné. Málokdy se to stane. Jedná se opravdu o výpadky měsíční, dvouměsíční, a pak peníze chybí.

Já bych byla velice ráda, kdyby těch 41 ostatních senátorů, kteří nejsou pod tím podepsáni, podpořili přikázání výborům. Tento zákon je velmi potřebný. Vzpomínám na dobu, kdy jsem u tohohle pultíku stála, přesvědčila jsem plénum Senátu o tom, abychom tenkrát panu ministrovi Drábkovi vrátili zákon, který se týkal v podstatě jakéhosi omezení financování kojeneckých ústavů, dětských domovů, tak ZDVOPů. Tenkrát jsem prosila i poslance o to, abychom nechali tyhle věci, to znamená pěstounskou péči a tato zařízení existovat za stejných podmínek, za stejných financí vedle sebe. A pak se zjistí časem, že opravdu třeba ta pěstounská péče je lepší, nebo já si myslím, že je lepší, ale bohužel máme velký nedostatek pěstounů. A o tom svědčí v dnešní době i to, že tato zařízení jsou plná a nemáme momentálně pěstouny, kteří se těchto dětí ujmou.

A kdyby tenkrát byli poslanci tak vstřícní, jako byl tehdy Senát, tak možná, že bychom tady tento zákon dneska nemuseli řešit. A nepovedlo se mi pány poslance, nebo pány, všechny poslance, ne pány, ale i paní, přesvědčit o tom, že kdyby to financování zůstalo narovnané, protože dneska je velice podporovaná krátkodobá pěstounská péče, o tom všichni velmi dobře víte, tam samozřejmě jsou částky měsíčně poskytovány pěstounům, ať to dítě v té rodině je, nebo není, to je to, o co v tomhle zákoně jde. To znamená zrovnoprávnit obě dvě strany. A já si myslím, že je to velmi potřebné, protože tato zařízení jsou opravdu plná, je to handicap dnešní společnosti, že opravdu existuje tolik týraných a zneužívaných dětí a tolik dětí žijících ve špatných sociálních poměrech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, jako další do rozpravy se hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já mám velkou radost, že pan kolega senátor Papoušek otevřel problém takzvaných dětí na propustkách, protože je to téma velice důležité. Díky tomu, že nebyla vůle, aby se děti na propustkách finančně řešily, tak to byl jeden z důvodů, proč prošel Fond ohrožených dětí velkým kolapsem zhruba před rokem a půl.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu zhruba před měsícem uspořádal na půdě Senátu veřejné slyšení na téma, zda je sociálně právní ochrana dětí v ČR dostatečná. Měla jsem velkou radost, že účast byla vysoká. A to nejenom kolegy z nestátního sektoru, ale přišli i zástupci ministerstev, obě dvě náměstkyně, jak z MPSV, tak z MŠMT, přišli i z Ministerstva spravedlnosti, přišli páni poslanci, dámy poslankyně, paní senátorka Seitlová nás přišla podpořit, psycholog z Univerzity Karlovy. A zabývali jsme se nedostatky a přínosy novely zákona 359 o sociálně právní ochraně.

Diskuze ukázala, že by bylo velice prospěšné nechat od Ministerstva práce a sociálních věcí zpracovat dopadovou analýzu, která souvisí právě s některými nesmysly tohoto zákona o sociálně právní ochraně dětí. A to hlavně s důrazem na pěstounskou péči, na pěstounskou péči přechodnou a zmapovat finanční toky v rámci jednotlivých variant náhradní péče. A to za období 2013 – 2015.

Já osobně nejsem přítel pěstounství na přechodnou dobu, nevidím v tom smysl, protože každé dítě potřebuje pevnou vazbu, co nejpevnější. A ne, aby cestovalo od jednoho pěstouna ke druhému. Ale bohužel nemůžeme zatím najít s ministerstvem práce společnou řeč. Ale doufám, že je to otázka času a když nás bude víc, tak to půjde, pevně věřím, snáze.

Co se týká zařízení náhradní rodinné péče, patří tam ZDVOPy, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. To znamená, když se v rodině něco stane, může to být i úmrtí rodičů, tak ty ZDVOPy jsou připravené a jsou nastavené na určitou kapacitu dětí. Došlo k tomu, že bylo vyčítáno nestátním organizacím, že pokud nejsou ZDVOPy naplněné, děti jsou na propustkách, tak neměly nárok vlastně ani na korunu. Takže ten návrh, aby byla zvlášť fixní částka, zvlášť variabilní, a ta fixní by byla 20 tisíc za lůžko a ten zbytek by byl příspěvek na pobyt a péči, který je už odsouhlasen ministerstvem práce, tam není žádná novinka a ty částky už jsou odvozeny od věku dítěte.

Každopádně nejdůležitější je, aby děti měly zajištěnu ochrannou pomoc, uspokojování základních potřeb, ubytování a zajištění zdravotních služeb po dobu, kdy jsou v tomto zařízení. A aby bylo zajištěno i financování tohoto zařízení. Protože pokud se sáhne na dotace, tak ta zařízení určitě nějaké sponzory mají, ale zkrátka se nepodaří vykrýt to, co je třeba.

Ukazuje se, že současná podoba financování neumožňuje zajistit provoz financování těchto zařízení v dlouhodobém horizontu. Čili ten návrh pana senátora Papouška a dalších senátorů je velice na místě. Státní příspěvek pokrývá 48 – 75 % nákladů jednotlivých zařízení a zbytek financování je nutno obstarat. A v současné době shánět sponzory, věřte, není to vůbec jednoduché.

Často se rozpočet zařízení doplácí z krajských či městských rozpočtů, pokud je tu vůle je doplatit. Řešením je změnit státní financování zařízení rozdělením státního příspěvku na fixní a variabilní složku. Přičemž fixní by byly náklady na lůžko ve výši 20 tisíc. Vezměme v úvahu, když přechodný pěstoun nemá žádné dítě, což se velice stává, protože každý preferuje, pokud pěstounskou péči, tak trvalou a ne přechodnou, ačkoli jsou různí kalkulanti mezi rodiči. Tak pokud nemá přechodný pěstoun dítě v péči, tak dostává taky 20 tisíc. A tady za to lůžko, které je přechodně opuštěné, že je dítě na táboře nebo v lázních, nebo vím já kde, nebo u někoho z rodinných příslušníků, tak to lůžko je vyčítáno nestátním organizacím, že je prázdné a že je to špatně. Ale ono jde dost těžko obsadit lůžko, když personál ví, že dítě se třeba za týden vrátí.

Hovoříme o fixní složce ve výši 20 tisíc. A druhá pohyblivá složka, to je příspěvek za pobyt a péči, která je diferencovaná v závislosti na věku dítěte. Je to 4500 pro dítě do 6 let, 5500 pro dítě od 6 do 12 a 6350 pro dítě nad 12 let.

Já bych ještě dodala, že v rámci zákona o sociálně právní ochraně dětí je bohužel mnohem víc nesystémových a nevyvážených opatření. Např. dlouhodobě nevyvážený stav mezi pěstouny na přechodnou dobu a dlouhodobými pěstouny, kdy první pobírají finanční částky vyšší než skupina dlouhodobých pěstounů. Vzhledem k tomu, že jsem navrhovatelkou tohoto senátního tisku pana senátora Papouška, žádám vás, vážené kolegyně a kolegové o podporu v rámci 1. čtení tohoto velice důležitého zákona. A mám velkou radost, že se dostal na půdu Senátu. Protože nevybíráme si, do jaké rodiny se narodíme, a některé děti mají od samého narození velkou smůlu. Takže držme jim palce a snažme se jim pomoci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj by měl asi navrhnout usnesení. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jiří Vosecký:  Navrhuji, aby senátní tisk 297 byl přikázán garančnímu výboru, výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a dále výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, a o tomto návrhu nyní budeme hlasovat, pokud není jiný návrh, který neregistruji. Dobrá, je tady žádost o odhlášení.

Takže odhlásil jsem vás, ještě jednou prosím, zaregistrujte se kartičkami, pokud jste se nezaregistrovali během znělky. A já zahajuji hlasování o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Ale nejede to, tady je nějaký problémek. Jede? Tak jo.

Takže mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 30 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto bodu.

Jenom pro steno, mně nešlo hlasování, ale návrh prošel.

Takže přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské, senátora Zbyňka Linharta a dalších, kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 189

Projednávání tohoto návrhu zákona jsme odročili na 24. schůzi Senátu. Tento návrh zákona znovu uvede zástupce skupiny navrhovatelů pan senátor Zbyněk Linhart, kterého nyní žádám, aby se ujal slova. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Senátní tisk 189 je malá novela zákona 250/2000 sbírky. Jsou to takzvaná malá rozpočtová pravidla, která se v půli věty snaží vyloučit z aplikace zákona dotace poskytované ze strany samospráv do výše 50 tisíc korun.

3. března jsme tu schválili v 1. čtení původní návrh zákona, 31. března návrh ve znění drobné změny legislativně technického charakteru schválil jednomyslně hospodářský výbor Senátu. Následně byl formálně i neformálně projednáván v rámci garančního výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A na základě i této konzultace a doporučení dne 25. 5. schválil Senát odročení projednávání tohoto zákona. To proto, aby byl prostor pro ještě drobné úpravy toho původního návrhu.

Po konzultaci především s kolegou Martínkem, zpravodajem zákona, jsme připravili drobné úpravy, které se promítly do pozměňovacího návrhu. Ten byl včera projednán na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a doporučen ke schválení. Odůvodnění máte v příloze pozměňovacího návrhu.

Připouštím, že po té loňské komplikaci, kdy se administrace, především u těch malých dotací zbytečně zkomplikovaly, takže tento pozměňovací návrh neřeší úplně vše, ale alespoň tu podstatu. Děkuji za pozornost a prosím o podporu tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/1 a 189/3. Takže bych požádal pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, jedná se skutečně o velice jednoduchou a stručnou novelu. Jen připomenu, že zhruba v listopadu, prosinci 2014 jsme se tady zabývali příslušným zákonem o rozpočtových pravidlech. Tehdy jsme na výboru přijali několik doporučení. Nicméně pak tady na plénu jsme ustoupili násilí, přijali kompromis, abychom pouze odložili o 6 měsíců účinnost těchto pravidel, ale sněmovnou jsme byli přehlasováni. A nakonec se v praxi ukázalo, že jsme měli pravdu a novela přinesla určité komplikace obcím a krajům.

Při projednávání výboru této jednoduché novely, která v podstatě pouze říká, že při poskytování dotací do 50 tisíc se tak striktní pravidla neuplatňují, nenašli úplné pochopení se zástupcem Ministerstva financí, ale to nadále už nechávám potom bez komentáře, protože když ten člověk nebyl nikdy v praxi, tak to samozřejmě nemůže pochopit.

Výbor pro veřejnou správu přijal usnesení, kdy doporučuje tento návrh zákona schválit, ve znění pozměňovacího návrhu, který byl k tomu připraven a který odsouhlasila i naše legislativa.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. A návrh projednal i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 189/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Veleba, pardon, tady je ale oprava, Pavel Štohl, kterého nyní tedy žádám, zda by nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já tady zastupuji kolegu senátora Velebu, takže zkusím přečíst zpravodajskou zprávu, aspoň to základní, co už tady stejně bylo řečeno.

Cílem tohoto návrhu zákona je vyloučit aplikaci vybraných ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů na dotace nepřevyšující v jednom kalendářním roce u jednotlivého příjemce dotace, částku 50 tisíc Kč. Tato navrhovaná právní úprava zjednodušuje na straně poskytovatelů i příjemců přidělování podpor do výše nepřesahující 50 tisíc Kč a zároveň nesnižuje transparentnost celého procesu.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení. Původně zástupce skupiny navrhovatelů, senátora Zbyňka Linharta, po zpravodajské zprávě senátora Jana Veleby a po rozpravě zaprvé – doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Zadruhé – určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Velebu. Zatřetí – pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Já otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se, zda si přeje vystoupit zástupce navrhovatelů, pan zpravodaj. Nikoli. Tudíž protože nepadl žádný jiný návrh, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Nyní bych požádal zástupce předkladatele, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Děkuji. A pana zpravodaje bych požádal, aby nás seznámil s návrhem na usnesení, tedy v podstatě to, o čem budeme hlasovat, o pozměňovacích návrzích.

Senátor Petr Vícha:  Doporučuji tedy po neproběhlé rozpravě schválit návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu, který byl přijat příslušnými výbory.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano... Budeme hlasovat o tom pozměňovacím návrhu, tak, jak byl předložen z výboru, tak, jak navrhuje pan zpravodaj.

Ještě upřesním, abychom věděli, o čem hlasujeme o pozměňovacím návrhu, tak, jak je uveden v usnesení č. 189/3 VUZP. Zahajuji hlasování. Nezahajuji... Co se děje? (Technické problémy v sále.) Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 31 se z 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme odhlasovali všechny pozměňovací návrhy.

Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 32 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Protože návrh byl schválen, proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili zaprvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání, zadruhé senátory, nyní tedy asi zřejmě zpravodaje Petra Víchu a Pavla Štohla, pokud nic nenamítají. Nebo? Takže Radko Martínek a Pavel Štohl? (Senátoři nesouhlasí s pověřením.) Tak, pardon, já se omlouvám, ano. Takže hned se k tomu dostaneme. Možná, že v tom případě by bylo dobré oba dva navrhovatele, jak paní senátorku Miluši Horskou, tak pana senátora Zbyňka Linharta, což má asi logiku na odůvodnění v Poslanecké sněmovně. (Senátoři navrhují i Radko Martínka.) A můžeme přidat i třetího Radko Martínka jako takového, aby návrh odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Zeptám se, zda je ještě nějaké doplnění k tomuto návrhu usnesení. Není-li, budeme o tomto návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 33 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu, děkuji předkladatelům, děkuji i pánům zpravodajům.

A dostáváme se pravděpodobně k poslednímu bodu dnešního jednání, pokud ne, tak mě opravte. Tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona Elišky Wagnerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 213

Projednávání tohoto návrhu zákona jsme odročili na 23. schůzi Senátu, tento návrh zákona znovu uvede zástupkyně navrhovatele, paní senátorka Eliška Wagnerová. Jenom prosím ještě... Protože ono potom, jak skončíme, tak jenom abyste měli informaci, 2. srpna bude Organizační výbor, zřejmě se očekává 10 materiálů ze sněmovny, a prosím, počítejte 24. srpna v 9 hodin, že budeme mít plenární zasedání, schůzi. Tak jenom prosím, poznačte si do svých kalendářů.

Nyní budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. (Senátoři se ptají opakovaně na čas začátku schůze.) V 9 hodin, paní senátorko!

Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Tento návrh prošel jistým vývojem... On procházel dvěma výbory, jednak to byl ÚPV a poté to byl VUZP.

ÚPV přijal usnesení, kterým doporučil Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které byly připojeny, nebo jsou připojeny k tomu usnesení, avšak toto usnesení je dnes již irelevantní. Relevantním se stává usnesení pozdější, to jest VUZP, které je ze 13. července 2016. ÚPV bylo z 30. března, tak ten odstup je tam zřejmý.

Co se stalo v mezidobí?

Já nevím, ale myslím, že je zbytečné, abych opakovala, o čem ten návrh je, protože s tím jsme se seznámili při prvním čtení. Teď jenom co bylo doplněno, co je předmětem toho pozměňovacího návrhu, který je přiložen v tom usnesení VUZP.

Na tom výboru bylo namítáno, a mám za to, že to zaznívalo i zde v plénu při 1. čtení, že nebyly vyřešeny otázky financování konkrétně, a tedy další organizační podrobnosti. To se stalo právě tím pozměňovacím návrhem, který přijal tento výbor, dnes je to skutečně dořešeno naprosto perfektně. Jak? V zásadě náklady, takové ty základní všechny, nese, pokud se koná referendum spolu s nějakými volbami, tak je nese stát. Obecně ty náklady, které souvisí jenom s tím samotným referendem. To znamená lístky, obálky, toť tedy vlastně vše. Plus, to ještě musím dodat, plus odměnu těm komisařům z těch okrskových komisí, ovšem jenom za to účast jaksi v Komisi ve vztahu k referendu. Účast k volbám nese stát samozřejmě. Přičemž ten zástupce těch referendářů, kterého vyslali do té okrskové komise, tak se stává členem té okrskové komise, bude tedy placen jak za volby, samozřejmě i za referendum. Nejde o velké částky, prosím. Ten pozměňovací návrh jsme dělali ve spolupráci s ministerstvem vnitra. To vyčíslilo náklad na jednoho komisaře pro stát asi na 1300 korun. U obcí, tam je to vůbec na jejich uvážení, protože ty si o tom rozhodují, kolik vlastně vydají, nebo kolik zaplatí, jakou odměnu tedy zaplatí.

Takže tam by to neměl být problém. A protože se jedná i o krajská referenda, tak v podstatě stejný princip i pro ta krajská referenda, pouze s tím rozdílem, že je-li tam souběh místního referenda s krajskými volbami, tak tedy místo státu tam nastupuje kraj, který vlastně financuje ten základ, který jinak financuje stát.

Pokud by bylo konáno krajské referendum v souběhu s volbami, tak je to samozřejmě zase stát, který platí ten základ, kraj jenom ty dodatkové věci.

Jinak pokud jde o přítomnost osob při sčítání, povinnost mlčenlivosti atd., tak ty jsou upravovány trochu jinak, v těch zákonech o referendech a v zákonech o volbách. Ale tam teď je výslovně napsáno, že pro ten případ se použijí, oba dva zákony se budou aplikovat tak, aby se dostálo všem nárokům, které plynou z obou dvou těch zákonů.

Samozřejmě, že to je taky výhoda, která tedy tímto vzniká, že vlastně pokud se volby konají po dva dny, tak tedy i referendum poběží prostě ty dva dny, protože se budou házet obálky v jedné místnosti, do jedné urny a budou toliko barevně odlišeny.

Já vás tedy žádám, abyste podpořili to usnesení VUZP, to znamená, abyste schválili tento návrh ve znění pozměňovacího návrhu, který je připojen k tomu usnesení tohoto výboru.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ÚPV jako garanční, zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Burian. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 213/1. A nyní bych požádal pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. K senátnímu tisku č. 213, který se týká návrhu zákona senátorky Elišky Wagnerové a dalších senátorů, tak, jak tady bylo řečeno, tak po věcné stránce v podstatě není co dalšího dodat, myslím si, že předkladatelka tohoto návrhu dovysvětlila v této chvíli vše podstatné. A tak bych pouze připomněl chronologii projednávání tohoto tisku.

Byl projednán na 20. schůzi Senátu PČR dne 16. 3. s přikázáním projednat tento návrh zákona v příslušných výborech, tedy ÚPV a VUZP.

Dne 30. března byl projednán na 21. schůzi ÚPV a usnesením č. 105 výbor doporučil Senátu schválit tento návrh ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, to zde již bylo řečeno.

VUZP projednal návrh zákona 13. dubna. Přijatým usnesením doporučil jeho projednání odročit. Senát zařadil tento tisk na svou 23. schůzi a projednal jej dne 27. dubna. Svým usnesením č. 425 projednal tento tisk s výsledkem odročit jednání.

ÚPV se k tomuto tisku dál již nevracel, zatímco VUZP projednal tento tisk na své 26. schůzi 13. července a přijal usnesení č. 127, které jsme dnes obdrželi, s pozměňovacími návrhy.

Já bych tady chtěl jenom zdůraznit, že původní pozměňovací návrhy paní senátorky Wagnerové jsou prakticky shodné, byly zapracovány do tohoto pozměňovacího návrhu výboru. Toť v této chvíli vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 213/2 a 213/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Vícha, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Pokusím se být velmi stručný. Nejprve aby bylo jasno, tento zákon nezavádí žádná nová referenda, ani místní, ani krajské, ani o vystoupení z EU. Nic podobného. Pouze zpřesňuje, aby tato referenda místní a krajské se mohlo konat současně s volbami. To bylo právě příčinou při prvním projednávání na VUZP, k tomu, že jsme tehdy dali návrh na odročení, aby bylo ujasněno, v případě, že se bude konat toto referendum, místní či krajské, v souvislosti s volbami, tak aby bylo ujasněno, kdo za co zodpovídá, kdo nese jaké náklady.

Paní předkladatelka byla vyzvána, ve spolupráci s ministerstvem vnitra dopracovala tento návrh zákona. Ten návrh byl dopracován tak, aby bylo naprosto jasné, kdo které náklady nese. Po tomto dopracování a odsouhlasení naší legislativou VUZP při projednávání tohoto návrhu doporučil schválit návrh tohoto zákona ve znění toho posledního pozměňovacího návrhu paní senátorky Wagnerové, to máte v tisku 213/3.

A to je vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Protože nepadl žádný návrh, otevírám podrobnou rozpravu, do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovoluji načíst pozměňovací návrh, který se týká § 10, odst. 1 a § 13, odst. 1, a to v tom smyslu, že navrhovaný den konání místního referenda by byl povinnou náležitostí té žádosti o vypsání referenda, s tím, že by tento den byl závazný, pokud to bude z povahy věci možné. Jenom doplňuji, že podstatně širší pozměňovací návrh byl předmětem projednávání na těch příslušných výborech, právě kvůli té nejasnosti nebyl schválen. Takže teď pro jednání pléna předkládám tuto stručnou verzi.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Písemně jste ten návrh předložil, to je tento návrh, ano? (Senátor přikyvuje.) Děkuji. Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Pan zpravodaj by nám tedy měl říct, o čem budeme hlasovat, protože tady máme návrh výboru a máme tady návrh pana senátora Michálka. Čili jak se s tím vyrovnáme.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji. Já myslím, že v prvé řadě bychom měli hlasovat o tom návrhu z VUZP. Čili doporučit Senátu schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů, tak, jak tady bylo před chvilkou řečeno.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, jenom je potřeba upřesnit, zda tedy, pokud tento návrh bude schválen, je hlasovatelný návrh pana senátora Michálka.

Senátor Jiří Burian:  Je hlasovatelný.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobrá, to je důležité. Takže budeme nyní hlasovat, nejdříve tedy o pozměňovacím návrhu, tak, jak byl předložen výborem, a sice aby bylo úplně jasné, tak je to tisk 213/3. Je to tak? Stanovisko zástupce předkladatele, paní senátorko, k tomuto návrhu. (Eliška Wagnerová: Doporučující.) Pana zpravodaje? (Jiří Burian: Doporučující.) Doporučující. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 34 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 38, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej předložil v písemné podobě pan senátor Libor Michálek. Víme, o čem hlasujeme? Jo, pardon. Stanovisko předkladatele. (Eliška Wagnerová se chystá k pultíku.) Stačí říct, ano, ne. (Eliška Wagnerová: Spíš ne, protože jeho návrh...) Dobrá, paní senátorko, netřeba zdůvodňovat, na to byla rozprava. Čili nesouhlasíte. Pan zpravodaj? (Jiří Burian: Nesouhlasím.) Také nesouhlasí. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 35 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovili 4, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Je tomu tak? Pane zpravodaji? (Jiří Burian přikyvuje.)

Takže nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 36 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 40, proti byl 1. Návrh byl přijat.

A protože byl návrh přijat, proto podle § 130, odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. A zároveň zadruhé: Senátory Elišku Wagnerovou, Jitku Seitlovou a Jiřího Šestáka, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Je nějaký jiný návrh? Nevidím, nechávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 37 se z 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovili všichni, čili 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto bodu a tím končí i schůze.

Já vám moc děkuji, ještě požádal o slovo mimo program pan senátor Tesařík, prosím.

Senátor Martin Tesařík:  Ano, děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já vás na závěr chci jenom potěšit dobrou zprávou. Před chviličkou jsme odhlasovali, že někteří kolegové budou obhajovat pozměňovací návrhy či senátní návrhy, které jsme poslali do Poslanecké sněmovny. Já jsem tento týden byl vyslán vámi, abych byl v Poslanecké sněmovně a obhajoval tam pozměňovací návrh, který se týkal nového zákona o odpovědnosti za přestupky. Chci vám sdělit, že jsme byli úspěšní s naším pozměňovacím návrhem. Poslanecká sněmovna přijala náš pozměňovací návrh, takže správní úřady měst, obcí a krajů nebudou muset řešit nemajetkovou újmu při přestupcích. Touto dobrou zprávou se s vámi samozřejmě také loučím. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Já jsem tedy doufal, že když se nám podařilo tak úspěšně zakončit dnešní jednání, že nás někam zvete, ale dobře. Dobrá zpráva je to i tak. Takže děkuji a šťastnou cestu.

Setkáme se opět 24. srpna na plenárním zasedání.

(Jednání ukončeno v 19.27 hodin.)

<<<<<<< HEAD ======= >>>>>>> dcc76c226a822eba7de92542ab205182cf5f82c0