Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 26.05.2016

(2. den schůze – 26.05.2016)

(Jednání zahájeno v 9.06 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 24. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Daniela Filipiová, Martin Tesařík, Jaromír Jermář, Peter Koliba, Antonín Maštalíř, Zdeněk Besta, Přemysl Sobotka, Tomáš Grulich, Jiří Vosecký, Leopold Sulovský a z dopoledního jednání i pan senátor Jan Žaloudík.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A pro vaši informaci připomínám, že náhradní karty jsou u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 287

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 287 z 9. funkčního období Senátu. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Radek Vondráček, kterému tímto uděluji slovo.

Poslanec Radek Vondráček:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, na úvod děkuji za možnost, že mohu v těchto prostorách uvést tento sněmovní tisk, resp. senátní tisk č. 287 – na návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

Jsem jedním ze 75 poslanců, kteří tento návrh zákona předložili už 2. prosince 2013 do Poslanecké sněmovny. Následně tento návrh prošel legislativním procesem, kdy byl po širší diskusi zásadním způsobem změněn a my jsme přijali za svůj komplexní pozměňovací návrh, který přijal kontrolní výbor. Byl to návrh z dílny našeho kolegy pana poslance Stupčuka, který je z mého pohledu, řekl bych jednodušší, čistší a více sluší naší Ústavě. My jsme si dlouho lámali hlavu s původním návrhem, který byl více kazuistický, ten jsme cizelovali, měnili slovíčka a následně jsme se tedy vydali cestou textu, který máte nyní k dispozici.

Tento zákon byl námi přijat už 14. května 2014, následně byl postoupen Senátu - a zde tento tisk tedy leží po celou tuto dobu, s tím, že se vyčkává, jaký osud stihne prováděcí právní předpis.

Na tomto místě bych se v podstatě rád Senátu omluvil za to, že tyto dva tisky nesdílely cestu legislativním procesem společně. Je to samozřejmě otázka souhry okolností v úvodu.

My jsme samozřejmě souběžně s poslaneckým návrhem ústavního zákona předložili i poslanecký návrh prováděcího předpisu. Ale ten byl už v lednu 2014 vrácen předkladatelům k dopracování. Následně se šlo cestou vládního návrhu, standardním legislativním procesem, připomínkovým řízením, což si myslím, v případě tak závažného předpisu, s takovým dopadem na tolik subjektů a adresátů, je jenom dobře.

Samozřejmě jako zelenáč, jako nový poslanec tenkrát jsem tomu nepřikládal důležitost. Dneska vím, že kdybych měl možnost, zřejmě bychom postupovali jinak, raději bychom posečkali s tímto tiskem, protože následné diskuse se někdy točily v kruhu. Nemůžeme projednávat ústavní předpis, dokud nemáme prováděcí a opačně.

Nyní máte před sebou náš text, jeho délka není velká, jsou to skutečně dva odstavce. Smyslem právní úpravy je velice jednoduché nastavení principu, že nejvyšší auditní instituce v této zemi může kontrolovat veškeré finanční prostředky, které jsou v této zemi vynakládány. Tedy rozdíl oproti původní úpravě je v tom, že se nejedná už jen o státní prostředky, ale o veškeré veřejné.

V praxi to znamená co? V praxi to znamená, že NKÚ může kontrolovat subjekty, jako je Česká pošta, České dráhy, je oprávněn kontrolovat subjekty, jako jsou dopravní podniky jednotlivých měst, zdravotní pojišťovny atd.

Vycházíme z filozofie, že veřejné prostředky jsou pouze jedny. Nemůžeme mezi nimi vytvářet umělou bariéru. Tento princip je mj. zakotven i v našich mezinárodních závazcích. Je to princip, který obsahuje Limská deklarace. Tudíž má to i nadnárodní přesah.

My jsme v rámci bouřlivé diskuse v Poslanecké sněmovně řešili zhruba to, co budete řešit vy, předpokládám, u toho prováděcího předpisu, a totiž, jestli už to není nadměrné zatěžování těch adresátů právní normy, zejména obcí, které už trpí tak přemírou různých kontrol, duplicit, triplicit. Ano, uvědomujeme si to velmi silně, byť to tedy spolu je svazováno možná až neprávem, protože ten interní audit ministerstva financí a EU, tak, jak je zaměřen na prostředky vynaložené z EU, je jiný princip kontroly, než jaký uplatňuje NKÚ.

Nicméně bych chtěl říct, že tento zákon o NKÚ, tento ústavní zákon, zapůsobil pozitivně. V tuto chvíli byl vládě již předložen zákon o řízení a kontrole veřejných financí, který právě tyto duplicity má řešit.

Bylo, zase můžu říct, že je škoda, že ty předpisy nemáte před sebou na stole všechny tři, abyste si mohli udělat komplexní obrázek o stavu věci. Nicméně když ten zákon o řízení a kontrole veřejných financí byl připravován před rokem, tak se sešlo obrovské množství zásadních připomínek. Pan náměstek Vyhnánek říkal, že je to přes 2000. Tyto připomínky byly vypořádány, k dnešku zbyly připomínky v řádu jednotek. Tento zákon byl již předložen vládě 12. 5. 2016. Všichni si od něho slibujeme pomoc obcím a obranu před zbytečným zdvojováním kontrol, kdy bude vytvořen jednotný informační systém, kde budou hlavně zveřejňovány postupy, budou zveřejňovány výsledky, případné opakované kontroly budou muset být adekvátním způsobem odůvodněny. To je ta jedna obava.

Druhá hlavní obava, která panovala u nás ve sněmovně, byla, jakým způsobem bude NKÚ provádět ty kontroly. To znamená, klasický příklad, když se rozhodnou zastupitelé obce postavit pozlacenou sochu pana starosty, zda tam přijde NKÚ a řekne jim, že nepostupovali účelně, hospodárně, tak, jak jim velí zákon o obcích. Princip kontroly NKÚ je ale jiný. Princip je takový, že se kontroluje, zda byly dodrženy platné právní předpisy, to znamená, zda bylo zlato vhodným způsobem nakoupeno, zda bylo postupováno ve výběrovém řízení správně.

Dokonce může být závěrem NKÚ, zda jsou vhodné ty právní předpisy, podle kterých se postupovalo, když je možné, že si někde staví sami sobě takové sochy. To znamená, já jako zastupitel a místostarosta obce vnímám působnost NKÚ spíše pozitivně, jako pomoc obcím, metodickou pomoc, kdy se budeme moci opřít o jednotlivá kontrolní zjištění NKÚ, která nejsou správními rozhodnutími. NKÚ nesankcionuje, pouze předloží svůj kontrolní závěr. A nezasahuje do subjektivních práv obcí a těch adresátů kontrol.

Co říci na závěr? S velkou pokorou předstupuji před vás. Vím, že od vás senátorů je řada výhrad k tomuto rozšíření působnosti NKÚ. Ale doufám, že jsme schopni diskutovat o těchto výhradách a jsme schopni najít nějaký kompromis. Vím, že existuje iniciativa některých z vás, pan kolega Radko Martínek připravuje pozměňovací návrhy. Kdyby třeba byl ještě odklad působnosti na obce o další dva roky toho prováděcího předpisu, já to stále směšuji, ono to nejde oddělit. Zvažuje se například dopad těch kontrol pouze na obce nad 10 tisíc obyvatel. Za poslance, za svůj klub hnutí ANO říkám: My podpoříme takovýto pozměňovací návrh, jestliže cítíte, že je to kuprospěchu věci. Jestliže se podaří zajistit pro tento předpis ústavní většinu, tak, jak je požadována zákonem.

Takže ještě jednou, děkuji za vaši podporu. Mohl bych hovořit déle. Naše diskuse ve sněmovně byly mnohem delší. Ale myslím, že to je váš prostor a vaše diskuse. Já vám děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane poslanče, děkuji vám, prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VUZP. Výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 287/2. Dále doprovodné usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 287/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miloš Vystrčil. Návrh projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 287/4. Zpravodajkou komise je paní senátorka Eliška Wagnerová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákon ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 287/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Kubera, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedo. ÚPV projednal, je to tak malé, že to nemůžu přečíst, takže datum neřeknu, řeknu do zápisu, ale navrhl zamítnout tento návrh. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, pane senátore, a plňte povinnosti garančního zpravodaje.

Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP, pan senátor Miloš Vystrčil? Ano, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Náš VUZP se návrhem rozšíření pravomocí NKÚ v rámci ústavního zákona zabýval několikrát. Poprvé to bylo v červnu roku 2014, kdy jsme přijali usnesení č. 98, ve kterém jsme projednávání tohoto bodu přerušili. Na rozdíl od ÚPV, o kterém tady mluvil můj kolega Jaroslav Kubera, který zasedal 11. června 2014, ale jednání nepřerušil, ale navrhl zamítnutí této změny ústavního zákona.

Náš výbor se potom vrátil znovu k jednání o návrhu změny ústavního zákony 18. května 2016. Já ta data říkám proto, že mezi tou dobou uplynuly dva roky. Pokud jsme tady dnes z úst zpravodaje slyšeli nějaká slova o omluvě, pokoře a připravenosti jednat, tak já říkám, že s naším výborem, jehož jsem předsedou, nikdo nejednal. Nikdo se nesnažil tu situaci řešit, byť s přerušením toho jednání, resp. ze zamítavého stanoviska ÚPV bylo rozhodně jasné, že co k řešení je. Jak můžete vidět, ani teď mě zástupce sněmovny neposlouchá.

Co se týká vlastních závěrů, o těch tady mluvil už pan předsedající. Z hlediska návrhu toho zákona náš výbor žádné usnesení nepřijal. Dopadlo to tak, že 4 senátoři hlasovali pro přijetí usnesení a 7 senátorů se hlasování zdrželo. Co se ale stalo, a trošku to odráží situaci, ve které se nacházíme, náš výbor potom přijal ještě usnesení k tomuto návrhu zákona.

V tomto usnesení doporučuje Senátu PČR, aby v případě neschválení návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších ústavních zákonů, aby doporučil vládě ČR předložit návrh změny Ústavy ČR týkající se rozšíření pravomocí NKÚ a návrh změny zákona č. 166/1993, je myšleno současně, o NKÚ, pardon, až současně s návrhem na odstranění duplicit kontrolních systémů.

Já to tady čtu proto, že ta hlavní debata v našem výboru nebyla o tom, jestli mají být, nebo nemají být všechny veřejné prostředky kontrolovány NKÚ. Tam bych řekl, že u většiny členů našeho výboru žádný problém nebyl. Všichni s tím v podstatě souhlasí. Ten problém byl v tom, že zároveň náš výbor, který je složen zejména ze zkušených komunálních, příp. krajských politiků, dospěl k názoru, a dospěl k tomuto názoru i společně s některými opozičními senátory, že je velmi dobré a vhodné, aby zároveň s jednáním o tomto zákonu taky bylo naplněno programové prohlášení vlády, které říká, že současně s návrhem na rozšíření pravomocí NKÚ bude předložen i návrh na odstranění duplicit kontrolních systémů. To neznamená, že si na našem výboru neuvědomujeme, že přijetí možnosti, aby obce byly kontrolované NKÚ, zvyšuje duplicity. Tak to není. Ty duplicity už současně existují. Tou motivací toho přijatého usnesení je, aby současně s tím, když přibude další kontrola, byly zrušeny, nebo aby alespoň ten chaos, který v nich dnes existuje, byl odstraněn.

Tolik moje zpravodajská zpráva. Já se potom k celé věci ještě vyjádřím v obecné rozpravě jako senátor. V tuto chvíli závěrečné shrnutí je tedy takové, že usnesení přímo k návrhu na změnu Ústavy výbor nepřijal, ale doporučil, pokud nebude přijata změna Ústavy, aby bylo přijato usnesení, které jsem vám přečetl.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, to usnesení, které jste přečetl, máme písemně? (Miloš Vystrčil souhlasně pokyvuje.) Máme ho, dobře.

Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, senátorka Eliška Wagnerová? Ano, prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane poslanče. Stálá komise Senátu PČR projednala novelu Ústavy na svých dvou schůzích – 10., 11. schůzi. Přijala usnesení, které máte před sebou.

Především zkonstatovala, že jde o dlouhodobé snahy NKÚ lépe ukotvit v Ústavě. Dále tedy řekla, že respektuje to, že Ústava je koncipována takto obecně, jak je koncipována. Čili že z hlediska ústavního proti tomu nejsou žádné námitky.

Ovšem upozornila na to, že bude potom záležet na znění vždycky toho prováděcího zákona, přičemž upozornila také na to, že Senát je ve velmi svízelné situaci, pokud jde o ten prováděcí zákon, protože v současné době, i kdyby k němu přijal jakékoli pozměňovací návrhy, tak je v Poslanecké sněmovně přehlasovatelný. Tak tedy upozornila na to, že by bylo dobré, aby se zákon o NKÚ, stejně jako zákony o ČNB, zákon o Ústavním soudu, o těch institucích, které Ústava zmiňuje, dostaly pod režim čl. 40 Ústavy, to znamená, aby byly přijímány formou tzv. organických zákonů, tak, aby tyto zákony nemohly být přehlasovány, pokud prostě dojde k nějaké té úpravě v Poslanecké sněmovně.

Dál potom, to už si dočtete, to tak nesouvisí s tím zněním samotným. Jenom ještě upozorňuji na to, že pokud by se snad novela Ústavy vracela s pozměňovacími návrhy, pak bude potřeba také vrátit i onen prováděcí zákon a přinejmenším změnit u něj účinnost, která je tam teď nějak nastavena. Když nebude přijata novela Ústavy, tak upozorňuji na to, že bude třeba, aby ten prováděcí zákon byl zamítnut. Protože v opačném případě bychom vytvořili protiústavní stav, a to jistě není žádoucí, aby se Senát toho dopouštěl.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní kolegyně. Než otevřu obecnou rozpravu, tak jenom zkonstatuji, že z těch usnesení výborů je k hlasování pouze jeden návrh, a to je návrh na zamítnutí. Jiný návrh v usneseních výborů obsažen nebyl.

Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? První s přednostním právem pan kolega Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane poslanče. Budu tentokrát velmi stručný. Obsáhlou debatu jsme u stejného, nebo takřka stejného zákona absolvovali zhruba před 2, 3 lety. Tehdy jsem tady vystupoval podrobněji, zejména ohledně té duplicity kontrol, a od občanského sdružení Oživení nebo Umrtvení, nebo jak oni se jmenují, tak obdržel cenu Korupčník roku v Senátu, za své vystoupení v Senát jsem obdržel cenu Korupčník roku. Nejhorší je, že mi ji nikdy ani potom nedali. Prý to byla jenom cena mediální.

Takže já mohu hovořit zde dnes svobodně, protože předpokládám, že podruhé ji nedostanu. To asi čeká na někoho z vás.

Abych na to nezapomněl, chtěl bych požádat o 30minutovou přestávku pro jednání klubu ve Frýdlantském salonku před hlasováním, protože Ústavu tady nemáme každý den. S Ústavou souvisí i ten druhý prováděcí předpis.

A teď jen mi dovolte tři citace, které jsem řekl i na jednání výboru.

Ta první je, to je poslanecký návrh, citace jednoho z předkladatelů, pana Polčáka, kterou řekl při projednávání tohoto zákona. Cituji: Namísto toho, aby byl hledán konsensus mezi dvěma komorami, tak jsme byli svědky debaty, kterou vedli poslanci a senátoři, a jakoby se vůbec neposlouchali. Senátoři jasně říkali na jednání ÚPV, že nejsou pro už předložený text, který byl pro obce příznivější než to, co je teď navrhováno v přijatých usneseních jak kontrolního výboru, tak ÚPV. Senátoři nejsou hloupí lidé. Dobře vědí, že pokud si to neprosadí do Ústavy, na zákon už se spolehnout nemohou, protože pokud jde o zákon, může Poslanecká sněmovna přehlasovat jejich veto, a bude určitě vypadat podle její vůle. Senátoři to moc dobře vědí. Budou chtít a budou požadovat garance do ústavního textu. Ostatně, o nich hovořila i paní ministryně, ale žádný pozměňovací návrh toho typu předložen nebyl, naopak byly schváleny texty zcela opačné. A to jsem tedy zvědav, jak projde v Senátu tato bezbřehá ústavní novela, která umožní následně na zákonné úrovni ji provést, takže města a obce budou kontrolovány bez jakýchkoliv omezení.

Druhá citace je ze stanoviska vlády k tomuto zákonu. Cituji: Senát současně doporučil, aby návrhům změny Ústavy ČR, dále jen Ústava, které souvisí s rozšiřováním pravomoci NKÚ, předcházela podrobná analýza stávajícího systému kontrol, prováděných u těchto subjektů, která umožní navrhované změny Ústavy odpovídajícím způsobem provázat se zákonem o NKÚ. Vláda se v této souvislosti domnívá, že ani v předloženém poslaneckém návrhu taková analýza stávající podoby kontrol, zejména s ohledem na možnou hrozící duplicitu kontrol a územních samosprávných celků, dostatečně provedena není. Vyjadřuje jisté obavy, zda v takovém případě Senát svůj dřívější odmítavý postoj přehodnotí.

V důvodové zprávě předloženého materiálu podle názoru vlády zřejmě nejsou reálně posouzeny jeho dopady na státní rozpočet.

Citace třetí a poslední: V příloze programového prohlášení, kterou tvoří koaliční smlouva vládních politických stran a hnutí, lze nalézt závazek smluvních stran tohoto znění. Předložíme návrh na rozšíření pravomoci NKÚ tak, aby mohl kontrolovat veškeré výdaje veřejných rozpočtů při současném odstranění duplicit kontrolních systémů.

Mám sice za to, že by analýza měla být spíše předcházející, nikoli současná. Až na základě ní by se mělo stanovit, jestli to, co nám chybí, je ještě kontrola NKÚ. Ale budiž. Takto to zní v tom vládním prohlášení. Já, kolegyně, kolegové, budu zcela hlasovat v duchu tohoto prohlášení. A bohužel, na své lavici nemám žádný senátní tisk, který by hovořil o odstranění duplicit kontrol.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. S přednostním právem vystoupí pan senátor a ministr Jiří Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Senát se před časem rozhodl posečkat s projednáním této novely Ústavy do doby, než přijde z Poslanecké sněmovny návrh prováděcího zákona. Má to svoji logiku, spojit projednávání těchto dvou předloh, a proto mně jistě prominete, pokud i v mém vystoupení já už spojím tedy debatu také k oběma dvěma návrhům zákonů.

Na rozdíl od toho prvního, který je poslanecký shodou okolností, tak ten druhý bude vládní návrh zákona, za vládu ho tady budu předkládat já. Samozřejmě výsledek toho projednávání bude předurčen do značné míry výsledkem projednávání novely Ústavy. I to je důvod pro spojení argumentace k oběma dvěma návrhům zákonů.

Něco tady už zaznělo ve vystoupení Petra Víchy. Na tom je vidět, jak je tady naléhavá poptávka po odstranění duplicit v kontrolních systémech ve vztahu k územní samosprávě. Samozřejmě, že oprávněné stezky na podobu kontrol zaznívají velmi často, velmi frekventovaně, od zástupců krajů i obcí. Vláda na to nepochybně slyší. Mimo jiné tady už zazněla citace vládního prohlášení, kde požadavek na odstranění duplicit kontrolních systémů je také obsažen.

Nicméně k samotnému rozšíření kontrolních oprávnění NKÚ, toto je také obsaženo, jak už tady zaznělo, v koaliční smlouvě a ve vládním prohlášení. Podpora takovéhoto rozšíření oprávnění byla mnohem širší i před posledními volbami do Poslanecké sněmovny. To také bylo zjevně důvodem, že Poslanecká sněmovna výrazně vyšší než tzv. ústavní většinou schválila novelu Ústavy.

Co se týká této předlohy a duplicit, já bych tady zdůraznil, že kontrolní oprávnění NKÚ nevytváří žádnou duplicitu kontrolních systémů v tom smyslu, jak se o tom debatuje. Jsem rád, že to připustili v zásadě i všichni diskutující na jednání garančního VUZP, kdy tam jasně znělo, že si tuto věc uvědomují, ale že tento zákon ústavní zákon, neboť je k němu potřeba i souhlasu kvalifikovaného souhlasu Senátu, a není možné Senát přehlasovat, je určitým nátlakem na vládu, aby duplicity v kontrolních systémech doopravdy řešila. Mě mrzí, že se to tímto způsobem propojuje, protože jak jsem říkal, i ti odpůrci přiznávají, že to s těmi duplicitami bezprostředně nesouvisí.

Já proto budu rád, pokud se toto projedná a schválí, protože pokud se koukneme na obsah té novely, už tady zaznělo od paní senátorky Wagnerové, že samozřejmě ta ústavní definice je obecná, což je na ústavní úrovni poměrně logická věc. Pokud se podíváme na obsah, tak proti němu asi také nelze nic namítat. Pokud se koukneme i na standardy, které běžně platí u nejvyšších účetních dvorů a podobných institucí v Evropě, i podle Limské deklarace, kterou by tady bylo možno obsáhle citovat, tak ta ústavní definice kontroly veškerých veřejných prostředků, prostředků poskytnutých z veřejných rozpočtů, je zcela logická. I v této obecné poloze.

Samozřejmě jiná otázka je kontrola hospodaření s majetkem právnických osob s účastí státu, nebo územních samosprávných celků. Ale já bych zůstal především u té kontroly s veřejnými prostředky. Klíčová je tady doopravdy definice, která bude provedena v případě schválení až v tom běžném zákoně.

Tady bych se trošku zastavil i u způsobu projednání, protože jak už jsem zmínil, ten prováděcí zákon na rozdíl od ústavní novely je standardní vládní zákon, který si prošel celým legislativním procesem. Já bych dokonce zdůraznil, že prošel v zásadě nadstandardním legislativním procesem. Protože kromě těch formálních kroků, Legislativní rada vlády tento návrh projednávala natřikrát vzhledem k detailnosti té debaty, posuzování všech ústavních souvislostí. Ve vztahu k územní samosprávě, přes námitky, které zněly, v podstatě nezazněly výhrady. Legislativní rada dala jednoznačné stanovisko, že se tady nejedná o rozpor s Ústavou, o neústavní zásah do práva na samosprávu územních samosprávných celků.

Zároveň jsem i já osobně vedl několik jednání s Asociací krajů a se Svazem měst a obcí, kde jsme se bavili o tom, jak definovat ten rozsah kontrolních oprávnění NKÚ. Jednání se účastnil i pan prezident Kala a další zástupci NKÚ. V zásadě jsme v celé řadě věcí vyšli vstříc volání zástupců územní samosprávy. Ta klíčová věc se týká toho, aby NKÚ nekontroloval podle těch běžných standardů, které uplatňuje na úrovni státu, to znamená hospodárnost, účelnost, efektivnost, ale aby kontroloval tzv. zákonnost.

To je v návrhu prováděcího zákona vyjádřeno tím, že v případě kontroly v oblasti samostatné působnosti kontroluje soulad hospodaření se zákony, které upravují hospodaření těchto územních samospráv, tedy se zákonem o obcích, s krajským zřízením a se zákonem o hlavním městě Praze. To je totiž úplně stejné, jako kdybychom tam napsali, že kontroluje zákonnost. Čili v tomto jsme vyšli vstříc.

Jiná otázka je, že i tyto zákony ukládají obcím a krajům chovat se účelně a hospodárně při nakládání s majetkem. Na tom se ovšem touto novelou na úrovni ústavy, ani na úrovni prováděcího zákona vůbec nic nemění. Rovněž jsme vyšli vstříc požadavku na postupný náběh kontrolních oprávnění ve vztahu k obcím, to znamená, že v tuto chvíli je ten náběh rozfázován do roku 2021, postupně od největších obcí až po ty nejmenší. Poslední mají být obce pod 10 tisíc obyvatel od roku 2021. Ten postupný náběh je ovšem také dán samozřejmě vnitřními postupy Nejvyššího kontrolního úřadu, které vyplývají ze zákona. To je např. schvalováním ročního plánu kontrolní činnosti, kam napřed taková kontrola musí být zařazena, to znamená, ty kontroly nejsou nijak překvapivé.

Možná ještě k tomu prováděcímu zákonu. Byly tady předloženy ještě pozměňovací návrhy, o kterých asi bude mluvit jejich autor, pan senátor Martínek, ve dvou variantách. Jeden z těch pozměňovacích návrhů navrhuje ještě více rozvolnit postupný náběh kontrol na menší obce v čase, na mnohem delší časové období. Druhý, po rakouském vzoru, navrhuje zcela z kontrolní působnosti NKÚ vyřadit obce s počtem obyvatel pod 10 tisíc.

Já tady jako předkladatel toho vládního návrhu zákona mohu garantovat, že v případě, že by jeden z těchto pozměňovacích návrhů prošel, tak bych v Poslanecké sněmovně takovou úpravu podpořil. Tak, aby se omezila pochybnost senátorů, že by mohl NKÚ, jakkoli ho z toho vůbec nepodezírám, zneužívat a zbytečně šikanovat menší obce kontrolami nějakých marginálních záležitostí. Není to úkolem, není to posláním NKÚ, nejedná takto, ale pokud budete chtít takovouto garanci, tak já jsem schopen ji poskytnout v té míře, že jako předkladatel za vládu toto řešení podpořím na půdě Poslanecké sněmovny.

Stejně tak mohu za vládu tady garantovat vůli řešit duplicity kontrolních systémů. Tam, kde je to namístě, mj. už v avizovaném zákonu o řízení a kontrole veřejných financí. Toto prohlášení nedávám pouze za sebe, ale i za vládu jako celek. A konzultoval jsem to i s premiérem, který také deklaroval vůli zapojit se do řešení duplicit kontrolních systémů.

Mimo jiné, aby toto mé prohlášení bylo věrohodnější – už jsem to říkal i na úrovni výboru, při koaličních jednáních na expertní úrovni jsem to byl právě já, kdo do koaliční smlouvy prosadil požadavek na odstranění duplicit kontrolních systémů. Trochu mě mrzí, že to je používáno i proti návrhu, který tady nyní za vládu předkládám, ale jako deklarace dobré vůle z mé strany si myslím, že by to pro vás jistou zárukou být mohlo. I za koalici, tím, že si do koaliční smlouvy a následně do vládního prohlášení takovou deklaraci zařadila.

Vím, že to pro vás není žádná stoprocentní záruka, stoprocentní záruka bude dána až zde na půdě parlamentu, v případě, že příslušné zákony, které duplicity budou nějakým způsobem odstraňovat nebo regulovat, budou schváleny. Ale pokud by to přispělo k odstranění pochybností, tak jednak tady doopravdy opakovaně deklaruji vůli podpořit moderující pozměňovací návrhy pana senátora Martínka, tak i tu vůli řešit duplicity systému. Protože s tímto zákonem doopravdy nesouvisí. A chtěl bych vás požádat, abyste to takto nespojovali, abyste ten zákon, jak tu novelu ústavy, tak ten prováděcí nečinili rukojmím toho odstranění duplicit a projednali jste ho čistě z hlediska těch pozitivních efektů, které může pro kontrolní mechanismy v ČR přinést. To znamená, především podpořili systémovou kontrolu, která standardně v okolních zemích funguje. Nejsou tam proti ní výhrady. I zástupci obcí vesměs uznávají autoritu podobných institucí jako prospěšnou i pro jejich činnost, která jim spíše pomáhá, než že by jim ztěžovala jejich život. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí s přednostním právem Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Pěkné dopoledne, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové.

Já nemívám ve zvyku pronášet patetické dlouhé projevy. Spíš jsem zvyklá reagovat z praxe, tak, jak mám zkušenosti, jak je život každému z nás přináší a jak potom zkušenosti formují náš názor. V tomto případě musím říct, že mně chybí historická paměť. A to historická paměť ve smyslu, že jsem nebyla členem Senátu v červnu 2014, tak, jak je tu citováno, kdy se poprvé dostal do Senátu návrh tohoto zákona a je tady zaparkován. Jak jsem porozuměla situaci, doufám, že správně, je zaparkován v Senátu, protože ještě chtěli kolegové mít určitou záruku, že bude známý a vypracovaný prováděcí předpis, který bude specifikovat rozšíření pravomocí NKÚ.

Předpis tady máme. A teď vnímám další situaci, kdy ještě členové Senátu, ti, kteří důvěřují, nedůvěřují prohlášení, určitým slibům, že bude vypracován další prováděcí předpis. A to je sice ten, který by zajišťoval odstranění. Nebo zajišťoval..., který by dal záruku k odstranění duplicit prováděných kontrol a ke zjednodušení prováděných kontrol. Z praxe, tak jak vnímám za poslední rok a půl, dva roky minimálně, požadavky z terénu, z veřejnosti, tak vnímáme jako zástupci samospráv zvýšené požadavky na transparentnost, přehlednost, průhlednost a prokazatelnost. Jsou to požadavky zástupců veřejnosti, kteří nám dávají svoji důvěru, abychom jednak spravovali společný majetek a hospodařili se svěřenými prostředky.

Neztotožňuji se osobně s praktikami některých sdružení nebo spolků. Kolega, starosta, kterému osobně dost důvěřuji, že stal korupčníkem jenom proto, že pravděpodobně ctí určité principy nebo způsoby politické kultury. Přikláním se také k tomu, abychom se pokud možno všichni pohybovali v rámci principů určité politické kultury. Přesto musím říct, že tedy požadavky na rozšíření pravomocí NKÚ vnímám jako oprávněné, přestože jsem zástupce obce, na kterého i to rozšíření pravomoce NKÚ pracovně i s osobní zodpovědností dopadne. Vnímám je jako oprávněné, vnímám to jako krok, abychom vyhověli požadavkům a někdy i tlakům veřejnosti.

V zastupitelstvu bývá běžná situace, kdy se zastupitelé rozhodují zkontrolovat hospodaření v určité obchodní společnosti, jejíž je obec vlastníkem. Teď si různým způsobem dohadují zadání auditu, kdy pro určitou skupinu, pro zadavatele bude auditor relevantním a věrohodným, tím, kdo má posoudit způsob hospodaření. Druhá skupina poukazuje na to, že tedy ne tento auditor, ten audit byl zmanipulován, my chceme zadat audit u jiné společnosti. Pro mě je NKÚ naprostou autoritou. V podstatě tyto závěry, jak znám praxi, budou přijaty všemi skupinami zastupitelů, které si veřejnost volí.

Byla tady dána jasná garance vlády v to, že se pracuje a v určité fázi již je zákon nebo předpis, který by měl odstranit duplicitu kontrol a zjednodušit tyto kontroly. Ten příslib tady dal ministr vlády, jasně tedy garantoval vůli vlády. A já si dovolím jenom ocitovat, aby bylo jasné, že ta garance je naprosto daná a zformulovaná. Vyjádření, o které jsem poprosila MF, je datované 25. května 2016, a je to vyjádření náměstka ministra financí pana Tomáše Vyhnánka. Týká se duplicity kontrol.

„Dne 12. května 2016 byl do Legislativní rady vlády předložen návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí. Mj. tedy, co se týká duplicity, duplicitu řeší zejména prostřednictvím povinnosti sdílet plány a výsledky kontrolní činnosti. Samotný návrh zákona zvyšuje nároky na kvalitu kontrolních výstupů a umožňuje koordinaci kontrolních orgánů a snižuje nutnost provést opakovanou kontrolu. Jde o naplnění principu jednotného auditu v praxi, v souladu s programovým prohlášením vlády.“

Je to část doslovné citace. Tu citaci, kterou jsem teď tady reprodukovala, je doslovná, není celá, protože těch vyjádření je tam více. Tady máme další jasný příslib veřejné garance vlády, že tedy ten prováděcí předpis nebo zákon, kterým se má odstranit duplicita a zjednodušit kontrola, už má svou konkrétní podobu.

Nezaznělo tady, nebo nevšimla jsem si, nezaznamenala jsem, že by zazněl návrh schválit ten návrh tohoto zákona v předkládaném znění. Proto si dovoluji tento návrh v tuto chvíli načíst, z důvodů, které jsem tady vyjmenovala, i s ohledem na praxi, kterou prožívám na radnici každodenně, tak si vás dovolím požádat o podporu tohoto návrhu zákona. Protože všichni si uvědomujeme, že pak další hlasování o rozšíření pravomoci NKÚ, jak tady konstatovala paní kolegyně Wagnerová, nemá smysl.

To, že se při tom návrhu zákona vnímá i možnost aparátu menších obcí – teď myslím aparátu personálních možností atd., jasně jsme slyšeli, takže prosím o podporu tohoto návrhu zákona, ve znění tak, jak nám byl předložen. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní kolegyně, já bych prosil v souladu s jednacím řádem, abyste načetla přesně, to znamená přesné znění: "Navrhuji schválit návrh zákona, tak jak byl postoupen z Poslanecké sněmovny."

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Upřesním tedy formulaci, tak aby bylo jasné: Navrhuji schválit zákon, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou."

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, je to v pořádku. Děkuji. Nyní vystoupí, s přednostním právem, pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený kolego z dolní sněmovny, kolegyně, kolegové. Já jsem původně chtěl vystoupit až v následujícím bodu, to jest zákon o NKÚ, ale okolnosti, rozprava i diskuse mě nutí vystoupit už teď.

Je sice dobré tady číst programové prohlášení vlády a vybrat si z toho tu druhou část, odstranění duplicit, a sdělit, že to nemáme na stole. Já ovšem musím říct, že vláda se blíží ke třetímu roku mandátu a že je to ona, která má toto programové prohlášení plnit, a že už jsme to na stole měli dávno mít. Podle mého názoru není případné tyto otázky tady pokládat, i když legitimní to samozřejmě je.

Já mám několik otázek. První – proč se za tu dobu duplicity neodstranily a nebylo připraveno legislativní pole tak, aby zaparkovaná ústava šla schválit a následně šel schválit, nebo byly podmínky k jednání a schválení zákona o NKÚ.

Otázka druhá – proč se neplní v tak důležité oblasti, jakými jsou veřejné prostředky a majetek právnických osob s majetkovou účastí státu, zájem občanů, kteří na této kontrole nesporně mají zájem, a vítězí zájem mocných, lobbistických, kapitálových skupin.

Otázka třetí – proč se dozvídám se sdělovacích prostředků několik dní před projednáváním zákona o NKÚ, kterému logicky předchází novela ústavy, že horní komora Parlamentu ČR to neschválí. To mně vadí.

Otázka čtvrtá – proč dolní sněmovna Parlamentu ČR tak lehce schválila zákon o NKÚ, který je s novelou ústavy samozřejmě spojen, takže poslanci samozřejmě věděli tady o této vazbě, a schválilo ho z přítomných 140 poslanců dolní sněmovny, pro zákon NKÚ hlasovalo 108.

Otázka poslední – proč se jako hlavní argument používají, teď mluvím o NKÚ, jenom kontroly obcí, když prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, který je zde přítomen, byl přítomen na jednání našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a vyložil tam filozofii, pokud by ten zákon měl být schválen – a mluvil tam o tom, že by to bylo asi dvacet kontrol ročně, a těch obcí je přes šest tisíc, takže toto není hlavní argument. A proč vůbec nikdo nemluví, vyjma pana ministra tady a současně kolegy senátora, proč vůbec nikdo nemluví o kontrole majetku právnických osob s majetkovou účastí státu?

Moje odpověď je asi následující – není zájem. A hraje se promyšlená hra tak, aby novela ústavy byla v Senátu zaparkována i nadále. A aby NKÚ nemohl být puštěn do kontroly těch, kteří operují s miliardovými prostředky. Já tomu říkám, že to je svým způsobem perpetuum mobile.

V tom návrhu rozšíření působnosti NKÚ je Český rozhlas, je Česká televize. V České televizi jde ročně rok co rok o více než 6 miliard koncesionářských poplatků. Naprosto nechápu, proč by toto nemělo být kontrolováno nezávislým Nejvyšším kontrolním úřadem? A nebo to možná chápu. A pak chápu i ostatní souvislosti a konsekvence, které se hrají. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. S přednostním právem paní senátorka, místopředsedkyně Miluše Horská vystoupí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane poslanče. Máme před sebou významnou změnu přístupu ke kontrole hospodaření s veřejnými prostředky a s veřejným majetkem. Kontrolní pravomoci NKÚ se rozšíří na hospodaření s majetkem obcí a krajů. NKÚ bude moci kontrolovat firmy vlastněné státem, obcemi či kraji. NKÚ tak bude moci prověřovat např. hospodaření s majetkem všech dopravních podniků, včetně toho pražského.

Jsem dlouhodobě za rozšíření pravomocí NKÚ. Zároveň s rozšířením pravomocí podle mého názoru by mělo dojít k rozšíření personálního a finančního posílení NKÚ, aby bylo možné toto rozšíření pravomocí reálně vykonávat. Považuji za důležité také posilovat ve státních či komunálních firmách odpovědnost manažerů, kteří by měli mít účinnou prevenci nehospodárného nakládání s penězi či majetkem. Následné kontroly, které jsou totiž nejčastější, už mnohdy mohou pouze konstatovat, že došlo k chybě. Ale ta chyba už se stala a veřejné peníze byly utraceny.

Je třeba také v rámci kontrolních mechanismů dosáhnout jasného vymezení kompetencí a koordinaci kontrol, tak jak to tady teď vnímám a jak to slyšíme. Jsem v častém kontaktu se zástupci obcí a vnímám jejich oprávněný pocit, že množství různých kontrol mnohdy paralyzuje jejich práci. Jistě dnes ještě další argumenty od zastánců obcí uslyšíme a je to v pořádku. Neměli bychom však zapomenout ani na to, že jsme zde především jako zástupci občanů České republiky.

Občanů, jejichž důvěra v politiku a politiky je podkopávána nejen kauzami typu Opencard, ale také přístupem nás zákonodárců k přijímání zákonů.

Budeme-li si totiž hrát s rozšířením pravomocí NKÚ, podobně jako si včera Poslanecká sněmovna pohrála s protikuřáckým zákonem, nesmíme se pak divit růstu popularity extrémistů. Přimlouvám se proto za přijetí zákona, kterým bychom mohli důvěru občanů posílit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan kolega Radko Martínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Projednávat ústavu je určitě svým způsobem slavnostní záležitost, protože ústava není normální zákon. Je to ten nejvyšší zákon, zákon, který by měl ctít každý občan, a který je klíčovým pilířem celého našeho státu. A na ústavních zákonech stojí celý právní řád České republiky.

Proto si myslím, že je třeba, abychom takto k tomuto zákonu přistupovali. S tímto zákonem – a myslím si, že bylo zcela oprávněné, že Senát před pár lety rozhodl, že nemůže projednávat ústavní zákon bez toho, aniž by věděl, jaké budou dopady v praxi, to znamená bez prováděcího zákona. Z tohoto pohledu považuji tehdejší usnesení Senátu za naprosto logické, správné, a myslím si, že je dobře, že jsme čekali na to, až uvidíme, jaký bude konkrétní prováděcí předpis.

Stejně tak si myslím, že naprosto legitimní a správné bylo, že Senát se v té době obrátil na vládu ČR a sdělil jí to, co by měla vědět vláda sama. Protože vláda tady vládne od toho, aby pomáhala občanům a hájila jejich zájmy. A vláda, která neví, co trápí občany, tak těžko může rozhodovat tak, aby její rozhodování vedlo ke prospěchu tohoto státu. A jestliže Senát připomněl vládě, že v oblasti kontroly existuje v České republice značný zmatek, existují neuvěřitelné případy, které vedou k lidským neštěstím, které vedou k naprosté deziluzi a ztrátě víry v tento stát, protože každý z nás určitě narazil ve své životní pouti a profesi, které jsme dělali i v naplňování toho, co máme dělat jako zástupci lidu, tak jsme narazili na příběhy, kdy kontrolní orgány naprosto svévolně rozhodovaly o osudech lidí. Víme každý z nás řadu případů, kdy se kontrola mění prakticky v buzeraci konkrétního člověka. A víme, že existuje nejen v oblasti veřejné správy, nejen v oblasti obcí, ale také v oblasti soukromého sektoru, podnikání, existují věci tak neuvěřitelné, že podnikatel nakonec, nebo ten člověk, který pracuje pro to, aby něco vytvořil, řemeslník, je úplně neuvěřitelným způsobem decimován na tom, že nějaký člověk, který si své postavení povýšil na jakéhosi malého pánaboha, mu vykládá, co musí všechno dělat, co nesmí dělat, a ve své podstatě ho prakticky likviduje. Nejen psychicky, fyzicky, ale také do značné míry materiálně.

Těch případů je mnoho, a já z toho pohledu rozumím každému, kdo tady sedí, a velmi váhá nad tím, jestli přidat další kontrolu, nebo tu další kontrolu nepřidat. Je bezesporu, a není to ničím omluvitelné, naprostá chyba a fatální selhání vlády, že za tu dobu, co vládne, nebyla schopna připravit zákony, které by tuhle situaci řešily. Nutno je ovšem podotknout, že to není sama tato vláda, která takovým způsobem jedná. Protože úplně stejným způsobem se chovaly vlády předcházející. Téměř každá vláda, která tady byla předtím, měla ve svém programovém prohlášení, že omezí byrokracii a udělá něco s kontrolou, ale opak byl zpravidla pravdou.

Nicméně já si myslím, že v této situaci, respektive pokud se týká NKÚ, tak bychom přece jen měli jako senátoři, jsme lidé, kteří máme životní zkušenost, tak bychom měli být schopni se oprostit od této reality dne a dívat se na tu situaci tak, jak ve skutečnosti je. Nejvyšší kontrolní úřad je ve vyspělém demokratickém světě instituce, ať už se nazývá jakkoli – Soudní dvůr, atd., tak je to jedna z těch institucí, které si vytvořil stát jako nezávislou organizaci, která má kontrolovat, má vlastně ve své podstatě udržet zákonnost, ale také víru občanů ve spravedlnost.

Mohl bych takto jmenovat např. ÚOHS, mohl bych tak samozřejmě jmenovat i Ústavní soud. A NKÚ je svým způsobem další z těchto organizací. Musím bohužel zase konstatovat, že je pro mě naprosto fatální a neuvěřitelná záležitost, že např. vládní úředníci v mnoha případech si dovolují napadat usnesení tady těchto institucí, jako je třeba ÚOHS, a tvrdit, že jejich rozhodnutí je správnější než instituce, která byla k řešení na příklad veřejných zakázek určena. Obdobným způsobem se ovšem mnohdy vyjadřují také k usnesením Ústavního soudu a v mnoha případech také NKÚ.

Já jsem přesvědčen, že my jako zákonodárci a vládní představitelé bychom si měli uvědomit, že pro každého občana jsou tyto instituce pilířem, na kterém celý stát stojí. A pokud budeme likvidovat nebo zpochybňovat rozhodnutí těchto pilířů, tak v zásadě se celá stavba zhroutí. NKÚ je bezesporu orgán, který se zabývá kontrolou. Nicméně já bych chtěl zdůraznit jednu věc. NKÚ a kontroly NKÚ se výrazně liší od všech ostatních kontrol, právě tím, že je to nezávislý orgán. Druhá věc, kterou se fatálně liší od všech ostatních, že jeho cílem není trestat, protože tuto pravomoc dokonce ani nemá. A třetí věc, kterou NKÚ podle mě vykonává, je to, že také dává návod, metodiku a poučení pro ty, kteří jsou kontrolováni, jak napravit své jednání, jak je uvést do souladu s realitou, skutečností, ale taky rozumem.

V tomto se NKÚ zcela liší od ostatních kontrolních orgánů, protože zase bych mohl mluvit za vás za všechny, že máte určitě dojem, stejně jako já, že cílem jednotlivých ostatních kontrolních orgánů je najít chybu, ať je jakákoliv, třeba formální, a trestat. Protože to pravé, co se učíme ve školách, když se učíme teorii kontroly, tak teorie kontroly začíná tím, že kontrola má sloužit poučení. To znamená, kontrola by měla sloužit k tomu, aby kontrolovaný byl poučen, co dělá dobře, co dělá špatně. Aby se z toho mohl poučit a mohl napravit svoje chyby.

Jak probíhá současná kontrola, všichni známe. Tady toto pravidlo je prakticky vynecháno, není dáno kontrolovanému možnost napravit své chyby, ale je trestán. A to si myslím, že je také fatální selhání státu a v tomto se podle mého názoru NKÚ zcela jednoznačně liší od všech ostatních. Mimo jiné také procesem kontroly, protože systém kontroly u NKÚ je několikastupňový, kdy kontrolovaný má reálné právo se odvolávat. A moje osobní zkušenost v řadě velmi složitých případů je, že přestože původní stanovisko kontrolovaného a kontrolního orgánu, v tomto případě NKÚ, bylo diametrálně odlišné, tak právě díky tomu systému, možnosti oponovat, připomínkovat nové rozhodování toho kontrolovaného, znovu oponovat. A potom se celá záležitost dostává až do předsednictva, které znovu posuzuje celou záležitost. Nakonec ve většině případů, řekl bych skoro vždycky, vede k tomu, že vzájemné antipatie nebo vzájemná stanoviska se postupně sbližují. A výsledek je skutečně to, že je poučení na obou stranách, to znamená jak na kontrolovaných, tak na těch kontrolorech.

A z mého pohledu – a to je podle mého názoru nejdůležitější – je NKÚ opravdu systémový článek státního systému jako takový. A dovolil bych si jej postavit proti nesystémovým věcem, které tady schvalujeme jako na běžícím pásu, a dovolím si proti tomu postavit šílenost, která tady prošla jako nůž máslem a která se nazývá registr smluv. Místo toho, abychom opravdu trvali na tom, abychom používali standardní metody, tak pod hlediskem máváním praporem boje proti korupci se schválila věc – nebo my v Senátu zdaleka ne, ale v Poslanecké sněmovně určitě – která má fatální dopady na budoucnost tohoto státu. Je to zhruba asi tři týdny, co na tomto místě se odehrával velký seminář, který se zabýval dopady tohoto zákona do organizací, které jsou zřizovány veřejným sektorem. Každý z vás, který chce, může si na stránkách našeho výboru seznámit s tím, co tady probíhalo. A musím říci, že za 22 let mé působnosti v politické funkci jsem se nikdy nesetkal s tak jednomyslným odsudkem, ale na druhé straně s fakty, které opravdu do značné míry a zásadním způsobem mohou ovlivnit existenci veřejného sektoru jako součásti volného konkurenčního trhu. A škody, které nepochybně nastanou, jdou do stovek milionů korun.

A chtěl bych proti tomu postavit právě tento zákon, protože kolega Veleba tady velmi správně řekl - prostřednictvím vás, pane předsedo – že se všude v médiích hovoří jenom o tom, že tento zákon je zákonem o rozšíření kontrol na obce, ale ono to vůbec není pravda, tak jak to tady popsal kolega Veleba. A jsem přesvědčen, že v mnoha případech – to samozřejmě neříkám teď vůči vám – ale existuje zde řada lidí, kteří se obáváte rozšíření kontrol nikoliv skrz to, že by jim nějak záleželo na obcích a krajích České republiky, ale z úplně jiných důvodů.

Já si naopak myslím, že kontrolovat opravdu systémovým způsobem obce a kraje, ale také organizace zřizované státem, je správné.

Nechtěl bych vás nadměrně zdržovat a chtěl bych se ještě obrátit na jednu věc. Jak jsem říkal, ti, kteří mají výtky proti tomu, jak probíhá kontrola u nás, mají bezesporu pravdu. Na druhé straně výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí před časem uskutečnil výpravu, abychom zjistili, jak to vypadá u našich sousedů. Jeli jsme tam skrz dva zákony, skrz registr smluv a skrz rozšíření pravomocí NKÚ. A jeli jsme na Slovensko a do Rakouska, kde v obou těchto zemích pravomoci Soudního dvora nebo NKÚ, či prostě tak, jak se tento orgán konkrétně v té které zemi nazývá, je směrem k obcím už v této chvíli a na Slovensku je také registr smluv.

Musím říci, že nejenom mne, ale myslím, že všechny účastníky jednání překvapilo, jak naprosto jednotný byl názor v obou záležitostech obou zemí. A nesoustředili jsme se jen na to, abychom mluvili jenom s některými, ale mluvili jsme od malých obcí, středních obcí, Svazu obcí, mluvili jsme s poslanci a s celou řadou dalších lidí v obou záležitostech. Pokud se týká registru smluv, tak odsudek byĺ, kromě autorů, na Slovensku jednomyslný. A v Rakousku nemohli pochopit, že v České republice o něčem takovém vůbec uvažujeme. A jenom nás odkazovali na to, jestli víme, že žijeme v tržním kapitalismu a jestli v tržním kapitalismu má existovat také veřejný sektor v soutěži, musí mít stejná práva jako soukromý sektor.

A musím říci, že stanovisko ÚOHS v této záležitosti – zase vás vyzývám, abyste si to přečetli – je v tomto smyslu naprosto prokazatelné.

Na druhé straně ÚOHS a jeho pravomocí, tak všichni bez výjimky podpořili a doporučili nám, abychom toto rozšíření zavedli, a to i s tím, jak říkali například na Slovensku, že atmosféra před přijetím tohoto zákona na Slovensku byla zhruba stejná, jako v českých zemích, to znamená, že panovala velká nedůvěra a obce rozšíření pravomocí v podstatě nechtěly. Nicméně po deseti letech praxe se ukázalo, že tato obava byla zcela marná, zbytečná, a naopak, že to, že došlo k rozšíření kontrol slovenského NKÚ na obce, obcím prospělo. A totéž nám říkali v Rakousku.

Chtěl bych vám říci několik příkladů nebo konkrétní citací nebo tedy jakýchsi parafrází toho, co jsme slyšeli. Na Slovensku nám celá řada starostů řekla, že za prvé jsou velmi rádi tím, že NKÚ na Slovensku každý rok požádá semináře v rámci jednotlivých krajů, kde diskutují právě kontroly a kde pracovníci kontrolního úřadu se starosty a se zástupci obcí si vyměňují zkušenosti a upozorňují na to, co mají dělat nebo nemají dělat. A všichni bez výjimky sdělili, že je to pro ně úžasná pomoc, která jim brání v tom, aby se dostali do problémů.

Pokud se týká Rakouska, tak tam je situace taková, že jsou kontrolovány jenom obce nad 10 tisíc obyvatel, nicméně menší obce, pokud chtějí, mohou požádat o tuto kontrolu, což je v Rakousku docela běžným jevem, kdy obce, pokud se chtějí ubezpečit, že to, jak nakládají s veřejným vlastnictvím, je děláno správně, tak si často opatřují právě stanovisko těchto institucí.

Všechny ty, kteří dnes říkají, že nemohou hlasovat pro tento zákon, včetně Svazu měst a obcí a jejich stanoviska, která máme všichni před sebou, bych chtěl velmi požádat, protože všichni mají samozřejmě kontakty, například náš Svaz měst a obcí má velmi dlouhodobé kontakty a velmi dobré kontakty se Slovenskem, měli by vzít v potaz také zkušenosti ze zemí, které už s touto záležitostí zkušenosti mají. A měli bychom se zl toho poučit a měli bychom také tímto způsobem podle mého názoru postupovat, a to v obou případech, u obou těchto zákonů.

Chtěl bych ještě upozornit na pár věcí, které se týkají této záležitosti. To první je vlastně to, co se tady zmiňuje, že NKÚ bude zasahovat do pravomocí obcí. Shodou okolností jsem měl to štěstí, že jsem s ostatními kolegy byl spolutvůrcem stávajícího zákona o obcích, krajích a v hlavním městě Praze. A preambule, které tam jsou a které někteří teď využívají k tomu, že říkají, že prostřednictvím těchto preambulí bude NKÚ zasahovat do pravomocí obcí, tak podle mého názoru tento výklad není úplně správný, a myslím, že pan poslanec to tady popsal. NKÚ nikdy nebude moci rozhodovat o tom anebo nějakým způsobem odsuzovat rozhodnutí obce samostatné působnosti. Ale druhá věc je, jestli budou nebo nebudou posuzovat, jakým způsobem rozhodnutí je naplňováno. Ale znovu říkám, i v tomto případě usnesení NKÚ má pouze doporučující účinek, nikoliv, že by to byla nařizovací záležitost.

Připravil jsem v doprovodném zákoně dvě změny nebo dva pozměňovací návrhy, z nichž jeden jsem upravil. A chtěl bych využít této příležitosti, protože to spolu souvisí a snad to ovlivní některé z vás při konečném hlasování, protože rozhodující hlasování je samozřejmě hlasování o ústavním zákonu jako takovém.

Mé dva pozměňovací návrhy vyplývají z praktické zkušenosti právě v Rakousku a na Slovensku a z praktické činnosti našeho NKÚ. V prvním pozměňovacím návrhu je rozvolněn nástup pro obce o dva roky nebo na dva roky po sobě. A vyplývá to z té zkušenosti, tak jak už to tady také někdo řekl, vystupující s přednostním právem, že jedna věc je samozřejmě zákonem dát pravomoci NKÚ, ale na druhé straně, pane poslanče, a prostřednictvím vás ministrovi financí si dovoluji vzkázat, že jestliže je vehementně pro rozšíření pravomocí NKÚ do té míry, jak to přinese tento zákon, tak se to samozřejmě bez peněz neobejde, to znamená, že nemůže z druhé strany říkat, že NKÚ prostě finanční prostředky nedostane, protože v tom okamžiku je to samozřejmě jenom prázdné gesto.

Takže ten návrh je takový, aby i ten NKÚ se dokázal poučit, to znamená, půjde to od těch největších měst k těm nejmenším, přičemž si myslím, že je potřeba vytvořit čas na diskusi a nějaká obecná poučení z těch kontrol. A samozřejmě NKÚ musí mít taky dostatek prostoru na to, aby ti kontroloři byli dostatečně poučeni. To znamená, aby to byli lidé, kteří tomu konkrétnímu problému rozumí. Takže proto rozvolnění o něco – u této záležitosti.

Ta druhá varianta, kterou máte před sebou, která je opravená, kde máte tu opravu, tak ta hovoří o tom, že NKÚ bude takto kontrolovat samostatné působnosti, prostě pouze obce nad 10 tisíc obyvatel. (Senátor Jaroslav Kubera zasahuje do jednání.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore Kubero, chovejte se korektně. Tady řídím schůzi v tuto chvíli já, ne vy. (Senátor Jaroslav Kubera: Právě proto! Projednáváme úplně jiný tisk...) Já vás vyzývám, abyste se choval v souladu s pravidly, které máme v jednacím řádu. (Senátor Jaroslav Kubera: Já vás taky!) Pokračujte, prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Takže ten druhý pozměňovací návrh směřuje ke zkušenosti jak slovenské NKÚ, kde i ti, kteří byli přítomni zde v prostorách Senátu, tak nás ujišťovali, že právě ta 10letá zkušenost směřuje k tomu, že není ekonomicky efektivní kontrolovat obce menší než 10 tisíc obyvatel. Proto tedy navrhuji tento návrh, stejně tak v Rakousku jsou kontrolovány jenom obce do 10 tisíc obyvatel.

Je samozřejmě na vašem rozhodnutí, jak se rozhodnete. Nicméně si myslím, že oba dva ty pozměňovací návrhy snad můžou ovlivnit vaše jednání, doufám.

Na závěr chci jenom říct, že kolegy si poměrně dlouho vážím, ale tak, jak se chová poslední dobou, je to opravdu neuvěřitelné, nehodné Senátu.

Senátor Radko Martínek:  Vaším prostřednictvím pana kolegu Kuberu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Děkuji vám, než vystoupí další kolega, chci říci. Projednáváme Ústavu. Projednáváme Ústavu, která má umožnit rozšíření pravomocí NKÚ. Cokoliv tady bude řečeno i možná dlouhými souvětími nebo v dlouhých odstavcích, související s danou věcí, pokud budu řídit, umožním, aby tady senátoři mohli říci. Ústava je garantem demokracie v naší zemi. Bylo by nelogické, abychom při projednávání se takto nechovali. Myslím si, že předchozí vystoupení v ničem nevybočilo z logiky související s projednáváním meritu věci, tj. změny Ústavy.

Budeme pokračovat. Prosím pana kolegu Jana Horníka s přednostním právem, aby vystoupil.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Děkuji. Teď nevím, jestli vaším prostřednictvím vám, že jste řekl na konec ta vyslovená slova. A zase prostřednictvím vaším panu kolegovi Kuberovi, my jsme v minulosti si museli vyslechnout hodně jeho poznámek, které byly naprosto mimo zákon. Byly to dlouhé poznámky. Ve finále tady probíhalo úplně něco jiného a on zabruslil úplně někam jinam. Vzpomínal na dříve projednávané zákony. Čili já vám za to děkuji.

K vlastnímu zákonu o rozšíření pravomocí NKÚ. Zaprvé bych chtěl říct, že v žádném případě nejsem proti tomu, aby tyto pravomoci byly rozšířeny. Já s tím nemám osobně žádný problém. Ba naopak, já bych přivítal, kdyby NKÚ přijalo třeba i 400 pracovníků, aby ministerstvo financí na to vyčlenilo dostatečné prostředky. Ale naopak, aby jiná nesmyslná kontrolní oddělení různých ministerstev byla de facto zrušena. Protože někteří kolegové mluvili o tom, že vlastně neví, že žádnou duplicitu neznají. Já jsem o té duplicitě už mluvil včera, takže se nebudu opakovat. Dneska je skutečně velmi těžké nejenom vykonávat práci zastupitelů na radnicích, ale je také velmi těžké pod těmito zastupiteli pracovat.

Zejména na odborech, tam, kde se vede účetnictví, tak když vás stíhá kontrola za kontrolou, tak v podstatě neděláte nic jiného, že vlastně pořád připravujete podklady. A nemysleme si, že na to máte třeba nějakou lhůtu 15 dní. Nemáme. Např. ministerstvo financí, auditní orgán, dává lhůty 5denní. Já to můžu dokázat, protože mám letos, o tom už jsem taky včera mluvil, dva audity za sebou. Nevím, co to je za novou lhůtu, ale ona je daná, mám dojem, směrnicí, že jim to umožňuje de facto transformace této směrnice, kde se ale říká, že ta lhůta nesmí být menší než 5 dní. Takže oni jdou na tu hranici. Ona může být taky 15denní. A teď si vezměte, že dostanete najednou z ničeho nic 20 připomínek a kontroloři chtějí vysvětlení. Tak se pracuje skutečně ve dne, v noci. Ne všechno můžou dělat ti úředníci. Takže v případě malých obcí, kterou já reprezentuji, tak to musím dělat i já, protože znám všechny ty souvislosti. Nemám odbory a nepodepisuji jenom smlouvy. Ale já si je samozřejmě i čtu, já je samozřejmě musím i připomínkovat, tak to musím udělat stejně i u těchto kontrolních orgánů.

Co mně vadí, proto je to také ústavní zákon, že to, co tehdy předkladatelé tímto zákonem mysleli, to znamená bývalý kolega tady pana poslance, Stanislav Polčák, tak bylo naprosto něco jiného. On už se o tom tady zmínil Petr Vícha. Ten zákon, ten ústavní zákon byl úplně vykoštěn a de facto k nám přichází úplně něco jiného. Takže když se podíváte dneska na stanovisko Svazu měst a obcí, na stanovisko obcí místních samospráv, tak zjistíte, že najednou nesouhlasí s touto úpravou tak, jak je předložena. Protože dneska tady mluvíme úplně o něčem jiném. Hlavně ale vstupujeme do samosprávného prostoru, do prostoru samosprávného na té nejnižší úrovni. Na této úrovni přece víme, že jestli někdo má největší podporu od občanů, tak jsou to právě města a obce.

To znamená, kdo je největším kontrolorem? To je ten občan, ten tam zná toho konkrétního starostu, konkrétní radu, konkrétní zastupitelstvo. Kde to nezná, na co je podle mého teď ten zákon šit, je na hlavní město Praha. To je stát ve státě, tady funguje všechno úplně jinak, tady se utrácí miliardy nesmyslně, ale podle toho se posuzují všechny ostatní obce, ať mají obyvatel 200, nebo 50 tisíc.

Nemůžu ani moc souhlasit s tím, co tady řekla paní kolegyně Horská. Mluvila o pocitu. Prosím vás, to není pocit. To je reál, co se děje v té kontrolní činnosti. Nikoliv pocit. To je reál! Já ho reálně zažívám, možná kolegyně Horská ne, ale já jo. Jsou nás tisíce. Takže není to o pocitech, je to o reálu.

Paní ministryně Šlechtová nám tady včera řekla, když jsme mluvili shodou okolností o duplicitách, o tom, jak se kontrolní orgány chovají, tak nám tady řekla: Suďte se, běžte k soudům. Já taky k tomu soudu za ministerstvo jdu a soudím se! To přece není řešení. Takže jestli přicházím s takovouto úpravou ústavního zákona, tak musím taky přicházet jako vláda s řešením. Já se ptám, říkal to Petr Vícha, co udělal stát pro to, v té jedné větě, kde se zavázal, v podstatě si odsouhlasil ty požadavky, které vznesla rekonstrukce státu, tak proč to v jedné větě usekl a ty duplicitní věty nezlikvidoval. Podle informací, které někde proběhly, tak už to bylo zadáno. Ale bude to trvat asi 90 dní, než se to dostane na stůl. Já se ptám, proč jsme to na stůl my nedostali? Ta opatření té vlády. Mám dojem, že to byla kolegyně Hamousová, která tady mluvila o tom, že samozřejmě věří té vládě, že věří svému ministrovi. To je sice krásné, ale já jsem tady už věřil tolika věcem, tolika ministrům, kteří sem přicházeli a slibovali nám, kde jsou dneska ti ministři, kde jsou ty vlády a kde jsme my. Nic nenaplnili! Ve skutečnosti se nestalo vůbec nic, vlády se měnily a v podstatě ty sliby byly skutečně jenom sliby. Slibem nezarmoutíš.

Takže já se s těmito věcmi nemůžu ztotožnit. Připadá mi, počítat s tím, že v budoucnosti nám někdo něco slíbí, nebo něco udělá, tak v tomto baráku se s tím počítat nedá, protože skutečně to byly stovky slibů.

Ještě možná poslední poznámka. Mnozí politici si svázali ruce rekonstrukcí státu. Prosím vás, já jsem byl na počátku rekonstrukce státu. Nikde se s tím nechlubím, dneska to říkám poprvé. Dneska říkám to, že když se hledala změna v politickém dění, aby ty věci skutečně byly veřejné, tak se sešli jistí donátoři, kteří se rozhodli, že něco udělají.

Přemýšlelo se o revoluci a o všech možných jiných věcech. Ale nakonec vyhrála myšlenka „Rekonstrukce státu“. Byl jsem u toho samého počátku. Vznikalo to v Nerudově ulici. A naopak jsem to hrozně moc podporoval. Možná bych dneska mohl říct, že to byli lidé z Pražské kavárny, mnozí by to možná tak nazvali. Bylo to dobře myšleno a já jsem to podporoval. Ale nakonec to sklouzlo někam, kde to podle mého nemělo být. Ta jednoduchá řešení nejde do zákonu dát formou jednoduchých řešení. Já jsem nabídl na projednávání na našem výboru, aby ti čelní zástupci rekonstrukce státu, kteří mnohdy i nepravdivě masírují veřejnost, třeba na Facebooku, tak aby přišli ke mně na měsíc na radnici, budou se tam moci volně pohybovat, aby viděli, jak funguje radnice v reálu. To znamená, nikoli na papíře, nikoli ve virtuálním světě. Ale s čím vším se musí jak zastupitelé, tak pracovníci radnice, jak musí tu radnici řídit, jak musí plnit ty úkoly té správy, které jim svěřili občané.

Já to znova opakuji, já je přivítám velmi rád na Božím Daru. Budu taky velmi rád, pokud v jejich vyjádřeních budou pravdivé věci. A ne jako když se nám to stalo asi před půl rokem na našem výboru, kdy jsem je přistihl, že zveřejňují nepravdivé informace, kde píší, že teď dojde k boji. Nechápal jsem, k jakému boji má dojít na výboru. Na jedné straně přichází zástupci ČEZ a podobně a oni tam ve skutečnosti vůbec nebyli. Když jsem šel za tím autorem, který to psal, tak mi říká: Pane senátore, to je s jistou nadsázkou. Jaká nadsázka? To je reál, to běží ve světě. V tom virtuálním, pak to jde do tohoto světa v hlavách lidí, kteří to čtou.

Čili já podporuji myšlenky rekonstrukce státu, ale ne za každou cenu. Naštěstí nejsem vydíratelný, nepodepsal jsem. Ale za tu cenu, že to bude uděláno tak, aby to vyhovovalo jak státu, tak aby to vyhovovalo obcím. Jinak, jedni říkají, kontrol bude 20, druzí říkají, 70, aparát se navýší, kontrol bude 1000, ale mně to je jedno. Ať na mě chodí kontrola, odkud chce. Jenom je třeba si uvědomit, že my máme obce a města spravovat. Nikoli se pořád někde obhajovat, že to děláme dobře. Tu obhajobu musíme každé 4 roky předkládat našim občanům. Oni nás buď zvolí, nebo nezvolí.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane poslanče, milé kolegyně, kolegové. Pokusím se jen glosovat věci, které jsem chtěl sdělit, které tady již padly. Přijde mi vhodné, abych tak učinil. Na začátek musím říct, že můj kamarád Jarda Kubera mě vždycky probudí, osvěží, pobaví. Chápejte to tak, že dnes se pokusil kolega Martínek být jenom tak na dvě třetiny dlouhý, jak bývá kolega Kubera, to ho jistě rozezlilo. On to jistě napraví příště.

To, co tady bylo řečeno předřečníkem nebo mnohými jinými předřečníky, o významu NKÚ, o tom, jak máme postupovat, ano, i mě, ale včera jsem to nekomentoval, zaujala ta věc, že by obce v případě toho, když se jedná o něco nespravedlivého v jakékoliv kontrole, že se mají obracet na soudy. Uvědomujeme si, že díky tomu právnímu stavu v ČR a možná morálnímu stavu ČR, zcela jistě také díky tomu, jak nevěří občané ČR naší justici, tak my máme skoro o dvě třetiny soudců víc než jiné státy s podobným počtem občanů, jako máme my. Dá se to doložit, když se podíváte, kolik soudců je jinde, nebo úředníků.

To znamená, proč to říkám, myslím si, že my bychom měli budovat systém, který bude takový, že nebude zavdávat příčinu tomu, aby se každý cítil nespravedlivě postižen a zastupitelstva vyhazovala nejenom své prostředky finanční, ale také to musí někdo napsat, někdo to musí udělat, někdo se o to musí starat. V případě menších obcí pak nezbude, než že se ten starosta brání kontrolám, které mohou být vedeny pouze neodborností. Nezbude mu čas na práci, skutečnou práci pro obec.

To je důvod, ano, jsou tady důvody, proč NKÚ má mít rozšířenou působnost. Já jsem také pro to. Co se týká obcí, tak tam určitě Praha je i pro mě velkým motivem. To, co se děje v Praze dlouhodobě, dokonce i dnes, tak mě přesvědčuje o tom, že tady může být způsobena náprava pouze tím, že Praha dostane o 15 miliard korun méně. Všichni volení zástupci tam budou muset začít pracovat a konečně. A nejenom přerozdělovávat peníze. My všichni musíme bojovat na těch obcích o každou korunu, protože je jich málo. Tady to je zaprvé nepřehledné a za druhé těch peněz tolik, že to způsobuje problémy, které zavdávají příčinu v tom, jaká ještě jiná kontrola může možná donutit zvolené pražské zástupce, aby se chovali jako řádní hospodáři.

Vláda a její slib. Vystoupení pana kolegy Dienstbiera mě zaujalo. Musím říct, že jsem mu v mnoha věcech rozuměl a souhlasil. A to tedy po dlouhé době jsem mu rozuměl. Souhlasil jsem s ním. Až na to, že, řekněme si, kdo nám tady může dát slib, kterému by se dalo věřit. A teď prosím abstrahuji od toho, že se jedná o jakéhokoli člověka z vlády. Kdybych tomu konkrétnímu člověku, a je to kdokoli, stoprocentně věřil, tak on ten slib nemá možnost dát, protože on je jenom jedním hlasem z té vlády. Je tam koalice. A víte, jak to chodí. To znamená, proč máme, a tady navazuji na to, kolik těch soudců je, co bychom tady měli dělat, my bychom měli, když už tedy saháme do Ústavy, budovat systém, který už bude kompletní. Ano, my tady máme doprovodný zákon, ještě jeden zákon, tedy zákonnou úpravu, možná podobnou té, kterou jsme měli tady včera, kterou, myslím, předkládal pan ministr Mládek, která by upravila všechny ostatní pozice kontrol a ten celý systém. Když je tady budeme mít a budeme je schvalovat, tak pak je to také na nás. Ale teď musíme pouze věřit, že se o to někdo postará, že se nepohádají. Ale nejenom ve vládě, ale taky v té Poslanecké sněmovně. A jak to k nám přijde.

Pan poslanec se chápavě usmál, ano, já jsem tam také proseděl dost času. Takže možná ano, to je ta komora, kde se dá věřit tomu až ve chvíli, kdy už odejde ten tisk, tedy většinou, z dolní komory sem k nám. A to tady není. Takže já jsem přesvědčen, že tím pádem to je velmi těžké, abychom schvalovali něco.

Druhá věc je, když jsem ty materiály studoval, jak tam byla udělána RIA. Jaký bude nárůst? Ale pozor, finančních prostředků veřejné správy. Ale to nejsou jenom prostředky nárůstu podřízených tady zde přítomného pana předsedy Kaly. To není jenom o těch kancelářích a o těch úřednících. To je taky o těch kancelářích a úřednících na těch našich městech, neziskových organizacích a všude, které budou kontrolovány.

Že je teď úmysl, že to bude 10 kontrol třeba, nebo 20, z 6000, možná takový nějaký precedenční charakter by to mít mohlo. Ale chybí mi to tam významně.

A co taková kontrola má za význam? To víme všichni. Kontrola NKÚ v případě volených zástupců, nebo nemusí to být jenom volení zástupci, mohou to být jmenovaní, tak je vždycky určitým politickým apelem, protože se řekne, ano, oni udělali to a to. Já nechci zabíhat do těch otevřených nebo současně probíraných věcí, ale uvědomil jsem si to teď, když jsem před několika dny, možná před 2, 3, otevřel internet a tam jsem viděl, že 300 tisíc vyhodil CzechTourism na oslavu odchodu svého předsedy. Já jsem tam byl pozván jako bývalý jeho nadřízený, dostal jsem pozvánku na vánoční besídku, která se dělala každý rok a dělá se na ministerstvech každý rok. Každý dělá různým způsobem, já bych řekl, až někdy příliš velkorysým. To my si na obcích nedovolíme. Ale je možné, aby vláda do toho zasáhla, byť je to záležitost jednotlivých ministrů, a řekla: Určitě se lidé mají jednou za rok potkat i na státních úřadech, může to být podpořeno z nějakých zdrojů. Ale bude to ohraničeno něčím. Pokud to tak není, tak pak si dělá každý, co chce, podle svého uvážení. Pak se to možná může kritizovat. Když se totéž stane na obcích, tak ten starosta, když ta kontrola náhodou vyjde před nějakým rozhodujícím dnem, např. před volbami, tak určitě mu to nepřispěje. Ale pak se může ukázat, že to bylo třeba i trochu jinak, že to byla vůle zastupitelstva. Já se tomu nebráním. Ale ať je tady systém, který říká: Dobře, NKÚ bude dělat toto. Ale něco jiného nebudou dělat další orgány.

Co se týká konstrukce státu, určitě, já naopak bych je pochválil za tu iniciativu, že vůbec vznikla. Druhá věc je, jak chtějí dosáhnout svého. Jestli si náhodou pamatujete, před nějakým časem, je to asi měsíc, jsem já a zcela jistě i všichni, dostával maily „Zachraňte Šumavu“. Ty maily zcela jistě generoval nějaký systém. Teď dostávám také maily, jak mám dneska hlasovat. Mě to zcela zahltilo moji schránku a vůbec jsem nemohl se dostat k tomu, abych si otevřel jiné tisky a důležité věci.

Když se takhle postupuje, tak pak asi chápete, jak jsme naladěni pro vnímání těch, kteří tohle zařizují.

Pak je tady ještě jedna věc, která mě zaujala. Pan ministr, tedy z této funkce tady vystupoval Dienstbier, řekl, a s tím já naprosto souhlasím, je to i v tiscích, NKÚ má kontrolovat zákonnost. Má-li kontrolovat ale zákonnost, tak proč vyřadit obce pod 10 tisíc obyvatel, protože to potom postrádá smysl. Mám-li kontrolovat zákonnost, tak ta všude musí platit. Tam, nebo jinde. To je věc, kterou bychom měli a mohli upravit, mohla by být upravena právě tím zákonem, kterým se zeštíhlí kontroly. A naopak se možná zavede kontrola jiná.

Já si velmi dobře pamatuji, když závěry NKÚ chodily na vládu, tak to byl takový dost velký balík někdy to bylo tristní čtení. Já vůbec nezpochybňuji, že zrovna ty závěry NKÚ byly i dobré a byly i pravdivé, vláda to vzala na vědomí a nic se nestalo. Zkrátka, jestli to 30 milionů, 3 miliony, 300 milionů, zkrátka co. Stalo se, stalo, jedeme dál. Žádné poučení. Nebo žádná reakce. Že by jenom ta veřejná, že bychom to měli nechat jenom na jakékoli rekonstrukce a jenom na občanech, ne, to musí být systém. Systém musí donutit příslušného ministra, aby se choval podle toho, s péčí řádného hospodáře. A když ta vůle ve vládě není a premiér to nemůže udělat, protože by se mu rozpadla koalice, pak závěry NKÚ jsou opravdu velmi, jak to říct teď slušně, zkrátka jsou k ničemu.

Já na závěr chci říct, ano, udělejme to, stejně jako kolega Vícha, který byl označen, nebo nedostal tu cenu, on ji neobdržel, byť ji dostal... (Smích.) Já jsem, na mém úřadě na základě korespondenčního anonymního papíru, že beru 10 procent z každé zakázky, strávila policie 3 měsíce, 60 policistů. Já to mám také za sebou. Já se kontrol nebojím, ten úřad byl samozřejmě paralyzován, ale to nevadí, přežili jsme to všechno. Valaši přežijí hodně a Vsetín taky. Samozřejmě bych to nikomu nepřál, ale myslím si, že tomu se dá zabránit také tím, aby vláda předložila systém, my ho tady schválili a pak si myslím, že není problém, abychom schválili tuto novelu Ústavy ČR.

V tuto chvíli samozřejmě pro ni nemohu hlasovat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Hezké dopoledne, pane předsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové. My projednáváme Ústavu, to je zvláštní chvíle, a určitě by si zasloužila, abychom si neodváděli pozornost tématem, proč ji projednáváme. To není důležité, že projednáváme zároveň věc, která se týká NKÚ, už vůbec není důležité, jaký bude systém kontrol. Je to samozřejmě důležité, ale nejpodstatnější je, jakým způsobem, když chceme sáhnout do Ústavy, to provést. Protože jakákoli drobná změna v Ústavě znamená dalekosáhlé následky potom v celém systému státní správy. V této chvíli, to řekla správně paní kolegyně Wagnerová, se jedná i o všechny další instituce, které jsou vyjmenované. Státní instituce, ústavní, které jsou jmenovány v Ústavě. Nakonec řady výročních zpráv dnes odpoledne budeme probírat. Hlavní problém je v tom, že není dostatečná záruka v tom, že prováděcí předpis, který bude přicházet, ke kterým změnám bude docházet, ten prováděcí předpis může být přehlasován jednou komorou.

Když se nenaplní to, co Senát bude chtít, tak Poslanecká sněmovna to přehlasuje. Dokonce není ani dostatečná záruka, pokud tady něco řekne pan ministr nebo vláda. Protože jejich záruka, i kdyby ji v prováděcím předpisu naplnili, tak končí ukončením volebního mandátu. Budou nové volby, přijde nová vláda a změní prováděcí předpis. Ale ústava už byla změněná, tam už se nezmění nic, a najednou je systém pokřiven. Tudíž když my chceme něco dělat v ústavě, tak musíme zajistit, aby i prováděcí předpis byl vždy schválen souhlasem obou komor. Pokud tomu tak nebude, tak žádnou jinou záruku nezískáme. A to je nejdůležitější princip, který je třeba, abychom si pamatovali, až za chvíli, třeba po diskusi, budeme vyjadřovat svůj souhlas nebo nesouhlas.

Můžeme mít jakékoli touhy po tom, aby třeba NKÚ dělal další kontroly. Můžeme si to přát, někteří víc, někteří míň, můžeme bránit obce, ale ve chvíli, kdy nebudeme mít ústavní záruku, že prováděcí předpis bude odsouhlasen oběma komorami, to znamená, že bude odpovídat tomu, jak si to zákonodárci opravdu přejí, tak se nikam nedostaneme.

Já to za sebe vidím pouze takto, a podle toho se budu rozhodovat. A moc bych si přál, abyste si přečetli i usnesení komise pro ústavu, protože tam je to rovněž napsáno. Paní kolegyně Wagnerová to zmínila, ale jenom velice povrchně. Přečtěmě si ho, ještě než budeme hlasovat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážený pane prezidente, vážené kolegyně, kolegové. Já tady budu muset říci pár věcí, které mě potkaly v rámci projednávání návrhu zákona coby zpravodaje, a které možná ozřejmí, proč postoj poměrně velkého počtu senátorek a senátorů je k tomu návrhu tak rezervovaný.

Zaprvé – opakuji, můj pocit, byť jsem si nedělal průzkum, je takový, že většina senátorů není proti tomu, aby NKÚ kontroloval státní podniky, obce a kraje. Problém je v těch věcech, které tady poprvé pojmenoval Petr Vícha. To první jsem si já pro sebe pracovně nazval tlak až arogance, nebo, chcete-li, nelogické chování sněmovny a vlády. Prvním důkazem toho je vyjádření pana bývalého poslance Polčáka. Petr Vícha ho tady četl. A ta věta pana poslance Polčáka vychází z toho, jakým způsobem pan poslanec Stupčuk naprosto nelogicky navrhl změnu původně navrhované změny ústavního zákona.

Když se na to podíváte, tak zatímco pan poslanec Polčák navrhoval, aby se ústava změnila tak, že se v těch věcech, které se týkají obcí a krajů, by se kontrolovalo hospodaření s majetkem ústavně-samosprávních celků, příjmy a výdaje jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony a potom hospodaření s majetkem o veřejných institucích, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu, tak slovy pana poslance Polčáka z toho Poslanecká sněmovna udělal bezbřehé pravomoci NKÚ. Což samozřejmě z hlediska dalšího jednání vyjednávací pozici zhoršuje. Tak se také stalo. A to, že tady dneska o tom takhle jednáme, je toho důkazem. Poslanecká sněmovna to udělala, aniž by se radila s vládou, aniž by se radila s Horní komorou, se senátory... A dneska jsme tady u toho.

Druhá věc, ke které se velmi musím ohradit a některé věci uvést na pravou míru pro ty, co si to nepamatují, je, že není pravda, že Senát postupně vršil své podmínky. Senát v okamžiku, kdy poprvé projednával ústavní novelu zákona o rozšíření pravomocí NKÚ, tak řekl dvě podmínky. Jednak že chce vidět, jak bude vypadat doprovodný zákon, a jednak že je dneska situace na obcích a krajích taková, že množství duplicit, které tam existují v rámci kontrolních systémů, už je tak vysoké, že jakákoli další kontrola už je nad rámec toho, co jsou schopny a ochotny obce zvládat. A potvrzuje tady slova pana ministra Dienstbiera, že to neznamená nutně, že tím se přidávají další duplicity. Tak to není, ale prostě ten pohár přetekl. Tak to celé je.

A teď to hlavní, to není, prosím vás, žádný nátlak, ani žádné vydírání, protože vláda na to dokonce dvakrát za sebou přistoupila. A to jsou další dvě věci, které tady citoval Petr Vícha. Poprvé na to vláda přistoupila svým stanoviskem, k tomu návrhu zákona, které tady bylo citováno, kde říká ano, duplicity jsou problém a je potřeba je odstranit. A podruhé na to vládní koalice přistoupila svým schválením koaliční smlouvy, ve které řekla ano, my to bereme, my této podmínce rozumíme a my současně s návrhem na rozšíření pravomocí NKÚ předložíme odstranění duplicit kontrolních systémů.

To znamená, ona na to přistoupila. Ona řekla, že to tak udělá, ona neřekla, že ji někdo vydírá, ona se neohradila. To je zásadní rozdíl. A poté, co na to přistoupila, tak nyní je tady jeden z poslanců a říká nám, že on za poslanecký klub ANO slibuje, že to potom nějak dá do pořádku, když my v rámci doprovodného zákona si potom vymyslíme, co chceme. Což samozřejmě není možné, já se k tomu ještě dostanu.

Třetí věc, která je pro to také signifikantní, když jsme projednávali v našem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí tenhle ústavní návrh změny toho zákona, myslíte, že přišel nějaký zpravodaj? Pardon, ne zpravodaj, omlouvám se, navrhovatel. Že tam byl přítomen navrhovatel? To znamená někdo za Poslaneckou sněmovnu. Nikdo nepřišel. Tam nebyl žádný navrhovatel z Poslanecké sněmovny. Jim na tom všem tak strašně záleží, že jestli náhodou, nebo úmyslně přišel navrhovatel dalšího zákona, doprovodného zákona Jiří Dienstbier, který si sedl dopředu a my jsme souhlasili s tím, že bude zastupovat navrhovatele. Byť on sám několikrát zdůraznil, že není navrhovatelem té novely ústavního zákona. Čili, pane poslanče, žádný navrhovatel nepřišel na jednání senátního výboru. Bezvadná věc, bezvadné chování, působí to věrohodně a důvěryhodně.

Takže to je jedna věc. A jinak ještě poslední – my tady vždycky říkáme, že jedním ze vzorů toho, jak je potřeba se chovat, je třeba EU. Já neříkám, že to, co teď řeknu, že s tím souhlasím, ale EU je zejména pro toto plánovací období typická svými kondicionalitami. Víte, co jsou to kondicionality? To jsou předběžné podmínky, které když nesplníte, např. v oblasti sociálních věcí, tak vám zastaví investice do dopravy. Úplně standardně, jsou to dvě úplně rozdílné věci, vy nesplníte něco v oblasti sociálních věcí a oni vám zastaví investice do dopravy. Atd. Funguje to, nikdo si nestěžuje, nikdo neříká, že to navzájem spolu nesouvisí, prostě máme to ve smlouvě o partnerství, takže to tak zkrátka je. My máme Programové prohlášení vlády, kde je napsáno, že to bude předloženo současně, ale povzneste se nad to, nevydírejte nás, přece je to potřeba. Takže to je k tomu na úvod.

Co se týká toho nadstandardního legislativního procesu, tak jsem to tady říkal – nepřišel ani předkladatel. A teď jednání. Já nevím, kdo s kým dva roky jednal. Se mnou a s naším klubem nejednal nikdo, kromě Rekonstrukce státu. O tom se ještě zmíním. Která naprosto, podle mě paradoxně, dneska pořád se snaží zprostředkovat komunikaci mezi vládní koalicí a opozicí. A mě informuje představitel Rekonstrukce státu o tom, co si myslí pan Vondráček a co dneska bude říkat v Poslanecké sněmovně, místo toho, abychom se bavili napřímo. Čímž mimochodem samozřejmě této instituci dáváme nějakou autoritu. A zřejmě, protože se nejsme schopni domluvit samostatně, i právem.

Teď k těm dalším jednáním a jejich výsledkům. On pan ministr Dienstbier tady vyjmenoval jednání a řekl výsledky. Ten je lepší. Jednání se Svazem měst a obcí o dané situaci skončilo tak, že jsme všichni dostali email, ve kterém nás vyzývá, abychom pro to nehlasovali, neboť oni mají pocit, že vláda ani Poslanecká sněmovna pro ně nic, co oni požadovali, neudělala.

Žádné duplicity nejsou na dohled, tečka. Teď nám přišel dopis z Asociace krajů ČR, podepsaný Miroslavem Novákem, místopředsedou Asociace krajů ČR, hejtmanem Moravskoslezského kraje, který nám říká – nehlasujte pro novelu ústavního zákona.

To jsou výsledky těch jednání. To je ta odvedená práce. Nula Senát, nula Svaz měst a obcí, nula Asociace krajů ČR. To přece není normální, že takhle někdo dva roky pracuje a s tímhle si troufne potom přijít a říct – my jsme to už udělali, teď to konečně udělejte. A ve mně to vzbuzuje velké pochybnosti. Já o těch pochybnostech za chviličku budu mluvit.

Teď obecně. Věcně v tom zákonu jsou tři problémy. První problém spočívá v tom, že je tady slib ve vládním prohlášený, který říká, že bude předložen současně s odstraněním duplicit. Druhý problém spočívá v tom, že Svaz měst a obcí a Asociace krajů ČR se obává, že kontrola bude nadměrná a že dojde i ke kontrole toho, zda jsou naplňovány zájmy obce. O tom se vede dlouhá debata, která ale nebyla úspěšně ukončená z hlediska těch představitelů.

A třetí problém, který tady zmínil pan kolega Bratský, je v tom, že není vůbec jisté, že doprovodným zákonem můžeme omezit kontroly obcí pouze pro obce, které mají víc než 10 tisíc obyvatel, protože ten ústavní zákon říká, že mohou být kontrolovány veškeré veřejné prostředky. A já si nedovedu představit, že kdyby pak NKÚ šel na obce menší než 10 tisíc obyvatel, tak on řekne, že doprovodný zákon to neumožňuje. To přece nejde, když ústavní zákon to povoluje a říká "veškeré veřejné prostředky". A všechny obce hospodaří s veřejnými prostředky.

To znamená, že to nejde. My tady máme nějaké pozměňovací návrhy pana kolegy Martínka, ale ony podle mě nemůžou být schváleny. Respektive když budou schváleny, tak stejně nemůžou platit, nebo nemůžou být aplikovány, protože Ústavní zákon říká, že může NKÚ kontrolovat veškeré veřejné prostředky. To znamená veřejné prostředky i Strachoňovic, které mají 120 obyvatel. To prostě tak je. A jestli to je jinak, ať to tady někdo řekne, že to je jinak. Takže to jsou ty tři problémy, které tam jsou, a ani jeden z nich není vypořádán.

Teď k těm pochybnostem. Já musím říct, že použiji ten známý slogan: "Já musím říct, že čím dál více pochybuji o tom, že to ta vláda myslí upřímně." Protože kdyby to někdo myslel upřímně, tak té práce odvede daleko více. Nebude dva roky pasivní, nebude dva roky mlčet. Zadruhé – není přece možné, jestli by se tímto zákonem objem kontrolovaných subjektů zvýšil minimálně na dvojnásobek, když schválíme ten ústavní zákon. Minimálně, spíše bych řekl, že to je trojnásobek. Přesto v původním ústavním zákoně není navrhované žádné navýšení finančních a personálních prostředků. V původním zdůvodnění ústavního zákona není navrhováno žádné navýšení personálních, ani finančních prostředků. Přestože se zdvojnásobuje nebo ztrojnásobuje objem kontrolovaných subjektů. To je normální? Toto opravdu někdo myslí upřímně, nebo chce jenom někde čárku?

A potom teprve v doprovodném zákoně je napsáno, že se bude ročně o deset lidí navyšovat a že se udělá nějaké další opatření atd. Ale jak to tedy kdo měl promyšlené? Zase nikdo nepřišel na ten výbor, neřekl – my jsme to vymysleli špatně, opravujeme se, zvýšíme počet úředníků na kontrolním úřadu na dvojnásobek. Aby to všechno pokryli, protože jinak to nepůjde. A já řeknu jednu věc, která není ode mě, ale jestliže by to mělo znamenat, když se zvýší počet kontrolovaných subjektů na dvojnásobek, že se budou tyto subjekty nově vyjmenované také kontrolovat, tak to znamená, že někam, kam se dneska chodí, se bude chodit méně.

A kam se dneska chodí? A kam by se chodilo méně? No na ministerstva. Kam se dneska chodí a kam by se chodilo méně? Protože počet úředníků by se nezvýšil, a objem by se zvýšil na dvojnásobek. Tak jak to kdo myslí upřímně? Jak to tedy vlastně je s tou kontrolou NKÚ? Kdo hospodaří lépe, ministerstva, nebo obce? Pan ministr financí říká, že obce. To znamená, je potřeba více kontrolovat ministerstva, nebo obce? Já říkám, že mi z toho plyne, že je třeba více kontrolovat ministerstva. A to znamená, že máme část úředníků NKÚ posílat na obce? Aby jich na ministerstva chodilo méně? K čemuž povede tento zákon, pokud nenavýšíme počet úředníků.

To přece nemá žádnou logiku. A ten, kdo pro to bude hlasovat, říká, já chci méně kontrolovat ministerstva. Nebo to je jinak, a já nevím jak. A ať to někdo vysvětlí, ať řekne, jak to ve skutečnosti myslí a ať nám tady neříká bludy, nebo nepíše do důvodových zpráv bludy.

Třetí věc, která s tím souvisí, je erudice. Pokud někdo má něco kontrolovat, tak by měl znát ty věci. Jestli chcete kontrolovat obce, tak musíte rozumět tomu, jak ty obce fungují. To znamená, když to neumíte, tak potom můžete mít kontrolní nálezy velmi pochybné. A byť NKÚ nepodává, nedává žádné pokuty atd., tak když o vás napíše, že něco děláte špatně, a ono to tak nebude, protože vy to děláte dobře, ale jen ten, kdo to kontroluje, tomu nerozuměl, tak se dostáváte do velmi obtížné situace jako představitel obce nebo kraje. A tady zase o tom, že se někdo připraví, že někdo bude kontrolován, se hovoří až v pozměňovacím návrhu Radko Martínka, poté, co to v Senátu konečně zhruba týden projednáváme. Ale my jsme na to měli 104 týdnů, abychom to projednali z hlediska vlády a z hlediska Poslanecké sněmovny.

Takže najednou zjišťujeme, že je potřeba ty úředníky na to připravit, že by těm věcem měli rozumět. To znamená, ty moje pochybnosti spočívají v tom, že já mám pocit, že ti, co navrhují, aby došlo k té změně, tak si to vlastně nepřejí. A připravili to tak, aby ti odpovědní, kteří to pak studují a přemýšlí o dopadech, hlasovali proti. Oni potom budou moci říci, že to navrhli, že byli pro, že ti, co vlastně kradou, byli proti. A ono to ve skutečnosti je tak, že ti, co dělají práci tak, že se flákají, nemakají, dávají sem polovičaté návrhy, to připravili blbě, a vůbec nechtějí, aby ty kontroly byly ve skutečnosti správné a dobré, ale jenom čekají, že to potom někdo shodí, kdo má více odpovědnosti, a ještě z něho udělají zloděje. To je přístup dnešní vlády. A není to jenom tenhle zákon, kdy mám tenhle pocit.

Když někdo to připraví tak, že řekne – normální člověk, který má selský rozum, nebude pro to hlasovat, tím pádem my to navrhneme, tu čárku budeme mít, ale ve skutečnosti to nebude platit. A to je vlastně dobře, protože my to nechceme. Hrozná situace a hrozný přístup. A ta politika se v tomhle dělá velmi těžko. Protože co by bylo pro nás nejjednodušší? Nejjednodušší by bylo to schválit. Když to schválíme, tak budeme dobří, budeme bojovat proti korupci, budeme pro kontrolu obcí atd. A těch lidí, kteří tomu nakonec podlehnou, bude přibývat, protože se to takhle nosí. Protože takhle se to píše a takhle jsme posuzováni. Podle toho, co se kde píše. Aby se někdo podíval, kdo co říká, kdo co navrhuje a kdo jak byl připraven, to dá moc práce.

Všechny ostatní varianty jsou složitější. Já tady ještě řeknu na závěr jednu věc. Přes to všechno, co zažívám, a přes tu kritiku, kterou jsem říkal, tak já nakonec musím ocenit přístup Rekonstrukce státu. Paradoxně. Ti jediní byli ochotni se bavit o řešení, které je reálné. To reálné řešení bylo na stole. Ještě bylo na stole v Poslanecké sněmovně v okamžiku, kdy poslanec Marek Benda říkal: "Už jsme se shodli na podobě doprovodného zákona, neposílejme ten doprovodný zákoník do Senátu, nechme ho ležet ve sněmovně. Zeptejme se senátorů, co na to říkají, zeptejme se jich, jestli v tomto případě jsou ochotni pro ústavní zákon hlasovat a potom ho pošleme teprve do Senátu." Kdyby se tak stalo, senátoři by zřejmě řekli: "Podívejte se, vyhoďte z toho úplně obce, nebo nedávejte tam kraj, obce, protože máte tam tři problémy, o kterých jsem mluvil, a my ty státní podniky schválíme. My s tím nemáme problém, my vám tu ústavní většinu dáme." Ale to se nestalo. Přes návrh Marka Bendy se doprovodný zákon poslal do Senátu, my tady máme teď dva zákony, a teď si s tím poraďte. To je celé.

A jediné, co to ještě mohlo napravit, je, že by – teď se panu poslanci velmi omlouvám, aby když někdo, kdo je premiérem nebo minimálně vicepremiérem vlády, sem přišel, omluvil se, dal nějakou garanci, nejlépe písemnou, a řekl: „Podívejte se, takhle a takhle. Já vám to slibuju. Když to nebude, tak v tom okamžiku končím a požádám o důvěru.“ A v tom okamžiku já za sebe si dovedu představit, že změním názor na to, co s ústavním zákonem.

A muselo by se to týkat těch věcí, které jsou problematické vůči obcím a krajům. Nic takového se nestalo. Přišel pan poslanec, řekl, to jsem si napsal, že se omlouvá, že se bude snažit být pokorný, že věří, že budeme schopni diskutovat a že za poslance ANO slibuje. To prostě nejde. To je málo. Takhle se nedomluvíme!

Buď budete brát politickou práci vážně, nebo budeme říkat, že to je jenom o symbolech a o žádné práci, nebo se opravdu budeme nad těmi věcmi zamýšlet a budeme více makat a méně mluvit. Omlouvám se za to, že jsem byl dlouhý.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a s přednostním právem se hlásí pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já musím zareagovat na to, co tady teď zaznělo od pana senátora Vystrčila. K tomu, do jaké míry kdo s kým jednal. Já bych tady zdůraznil, že Občanská demokratická strana byla jediná, která od samého začátku zaujala k novele ústavy, k prováděcímu zákonu principiálně nesouhlasné stanovisko. V podstatě jediný, kdo naznačil cokoli jiného, byl konkrétně pan senátor Vystrčil. A také v Poslanecké sněmovně novela ústavy prošla hlasy úplně všech poslaneckých klubů, s výjimkou ODS.

Nicméně co se týče jednání zde na půdě Senátu, já kromě účasti mě a mých kolegů na jednání příslušných výborů, tak mj. tady také proběhl seminář, na který zvali předsedové dvou klubů, pan senátor Šilar a pan senátor Horník, který uspořádán ve spolupráci se Svazem měst a obcí. A z hlediska zájmu senátorů o účast na projednání takové věci kromě mě, který jsem tam byl ovšem jako předkladatel, jako člen vlády předkladatel návrhu zákona tam byli dva nebo tři senátoři. Dokonce nepřišli ani oba dva senátoři, kteří zvali na tento seminář, ale jenom jeden z nich.

To znamená tvrdit, že tady nebyla ochota se o té věci bavit, projednat to, já bych spíše řekl, že nebyl zájem ze strany senátorů mimo jednání pravidelných orgánů Senátu a pléna Senátu samotného. To znamená, prostor pro jednání byl na různých úrovních.

Co se týče stanoviska vlády, které tady zmiňoval jak senátor Vícha, tak i pan senátor Vystrčil, a je to přičítáno jako určitá falešnost této vlády, že něco neplní, co sama uvedla ve stanovisku vlády k návrhu ústavního zákona. Já bych rád jenom upozornil, že to stanovisko, které je tady zmíněno, je stanovisko Rusnokovy vlády, a nikoli stanovisko současné vlády. Takže používat ho jako argument proti současné vládě mně přijde nefér. A byť já sám souhlasím, že je potřeba se těmi duplicitami zabývat.

A stejně tak mi přijde nekorektní – a ten argument používal jak pan senátor Vystrčil, tak pan senátor Vícha – argumentovat tím zněním vládního prohlášení, že na jedné straně je potřeba rozšířit kontrolní působnost NKÚ, a na druhé straně současně řešit duplicity. Jak už jsem tady zmiňoval, že já jsem autorem tohoto znění, této věty v koaliční smlouvě. A samozřejmě tím bylo myšleno, že ne, že to bude v jednom zákoně nebo časová současnost, ale že je potřeba řešit oba dva ty problémy, a to jsem tady deklaroval i na začátku jednání ve svém prvním vystoupení.

Co se týče zmínky, že důvodová zpráva k novele ústavy neobsahuje předpoklad žádného navýšení prostředků, to je pravda. To lze předkladatelům vytknout. Vláda, která navrhovala prováděcí zákon, už jsem to také říkal, ho nechala projít standardním, dokonce nadstandardním legislativním procesem. A tímto se samozřejmě ten návrh zákona zabývá.

A tady souhlasím i s tím, co říkal pan senátor Martínek, že bez postupného posilování kapacit, což samozřejmě obnáší také příděl finančních prostředků, NKÚ nemůže kvalifikovaně kontroly ve vztahu k územní samosprávě a dalším právnickým osobám provádět. A já předpokládám, že to se stane, že to je přirozená záležitost. A proto jsme to také i v důvodové zprávě k tomu předloženému návrhu měli.

To, co je pak už zcela nepřesné, tady byla argumentace k návrhu nebo postoji pana poslance Bendy v Poslanecké sněmovně. Protože návrh pana poslance Bendy byla v podstatě past. Protože Senát před nějakou dobou se rozhodl, že nebude projednávat ústavní zákon do doby, než bude zaslán prováděcí. A pan poslanec Benda ve sněmovně navrhl, aby sněmovna neprojednala ten prováděcí, dokud Senát neschválí ten senátní.

Jinými slovy, dokonalý kruh, který nemá začátek ani konec, a nikdy by se ten legislativní proces nedokončil. A popravdě řečeno, kdyby to proběhlo tak, jak tady předkládal pan senátor Vystrčil, jednat se senátory, senátoři by řekli vyhoďte obce, tak já bych tady jenom zdůraznil, že ten prováděcí návrh zákona je prováděcí k té novele ústavy, která výslovně rozšiřuje kontrolní působnost NKÚ směrem k obcím. Čili pak by ten prováděcí zákon byl neústavní. Při předpokladu, z kterého jeho návrh vycházel, že provádí tedy ještě neschválenou novelu ústavy.

Takže ta argumentace pana kolegy Vystrčila mně nepřišla zcela korektní, nebo byla velmi dílčí v některých směrech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, kolegové, já navážu na kolegu Dienstbiera ohledně toho vládního slibu. Skutečně v tom bodě 9.7 je uvedeno, že s návrhem na rozšíření pravomocí NKÚ budou současně odstraněny duplicity kontrolních systémů.

Takhle, jak je ten závazek formulován, tak, přiznejme si, nemohl být na sto procent naplněn. Některé duplicity vycházejí z povahy věci, z toho, že jsou čerpány prostředky z fondů EU. A že tady máme nějaké řídící orgány, zprostředkující subjekty, auditní orgány, jsou to požadavky Evropské komise, aby tady byl zachován minimálně ten princip čtyř očí. To znamená, zcela vyloučit duplicity nelze.

Na straně druhé, dneska už máme v zákonu o kontrole, konkrétně je to paragraf 25, formulovanou povinnost pro kontrolní orgány, aby koordinovaly kontroly. Takže není tomu tak, že by v tuto chvíli byla nějaká legislativní překážka, která by bránila té koordinaci kontrol. Z tohoto důvodu – já potom si to dovolím načíst – navrhuji, že pokud bychom schválili ten předložený tisk, tak můžeme. Můžeme sice na straně jedné konstatovat, že Programové prohlášení vlády ČR nebylo v bodě 9.7 naplněno, aby současně s rozšířením působnosti NKÚ byly odstraněny duplicity kontrolních systémů.

Na straně druhé – a to je ten bod 2, který máte před sebou –, můžeme v připravovaném zákoně o řízení a kontrole veřejných financí chtít institut takzvaných integrovaných kontrolních řízení. A nebo jiné zajištění toho, aby ta koordinace proběhla tak, jak už dneska v § 25, zákona č. 255/2012, je stanoveno. Takže nelze, ještě jednou zopakuji, nelze mít představu o tom, že se podaří duplicity zcela vyloučit.

Co se týče toho požadavku, že ano, chceme, aby s návrhem této ústavy tady byl prováděcí zákon, ale pak chceme ještě to úplné odstranění duplicit. Tak pokud bychom takto ten požadavek formulovali, tak si řekněme rovnou, že vlastně nechceme rozšíření působnosti NKÚ. Protože dokud budeme čerpat prostředky z fondů EU, do té doby tady duplicity v kontrolním systému mohou být.

Tato novela ale v žádném případě nemusí vést k nějakému zvýšení kontrolní zátěže. Tak, jak jsem měl možnost mluvit s panem prezidentem NKÚ při různých jednáních na výborech, skutečně NKÚ – a budeme tady mít ještě odpoledne i Výroční zprávu – postupuje profesionálně.

To znamená, že on vykonává kontrolu na základě nějaké mapy rizik. A na straně jedné je pravda, že u obcí jsou některé kontroly duplicitní, na straně druhé jsou ale subjekty, které dneska žádné kontroly nepodléhají. U státních podniků, u státem ovládaných společností je těžiště, tam se ročně točí desítky, ne-li stovky miliard korun, a tam žádná externí kontrola zajištěna není. Jinými slovy, pokud dáme NKÚ tuto působnost, a pokud tam bude zachována profesionalita, rozhodně to nebudou obce, které budou první na řadě v kontrolách, ale osobně bych navrhoval společnost ČEZ. V její výroční zprávě se můžeme dočíst, že 325 mil. Kč v roce 2015 poskytla na darech. Když se dneska zeptáte společnosti ČEZ, komu tyto dary byly poskytnuty, bude vám odpovězeno, že se necítí být povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. A když se dotážete ministerstva financí, jestli ono má tyto informace, komu těchto 325 milionů bylo poskytnuto, tak vám je odpovězeno, že ministerstvo financí je v pozici akcionáře jako každý jiný a tudíž nemá tyto informace k dispozici také.

Tady bych navrhoval, aby zaměření kontrol šlo v prvé řadě. Ono to částečně souvisí s tím, co už tady zmiňoval kolega Martínek o zákonu o registru smluv. Ano, souhlasím s tím, že některé smlouvy nelze zveřejňovat a konkurenceschopnost by ohrožena byla, na straně druhé pokud státní podniky nebo státem ovládané společnosti mají nauzavírané smlouvy darovací nebo smlouvy s veřejnými funkcionáři, tam bych opravdu doporučil pozornost zaměřit.

Možná ještě obecněji k roli Nejvyššího kontrolního úřadu. Tady stále vnímám obavu, obavu z toho, že tady bude více kontrol, že bude skrze toto docházet k nějakému šikanóznímu jednání apod. Je potřeba si říci, komu vlastně primárně má Nejvyšší kontrolní úřad a jeho zprávy sloužit. Tyto zprávy dostává jak vláda, tak je dostáváme my jako Parlament. A pokud budeme do budoucna chtít jakoukoli regulaci, kupříkladu v oblasti státních podniků nebo státem ovládaných společností, potřebujeme mít k dispozici informace. Bez informací nebude žádné hodnocení rizik regulace, protože pokud, jak jsem popsal, z ČEZu některé informace nedostaneme, dosti těžko budeme v nějaké novele zákona o registru smluv vhodně formulovat ty podmínky, které smlouvě ano, které ne.

Je potřeba si uvědomit, že tak, jak máme předlohu před sebou, je to o tom, jestli chceme, aby Nejvyšší kontrolní úřad poskytoval nám jako Parlamentu seriózní podklady a měli jsme tedy k dispozici informace ke svému rozhodování.

V této souvislosti jenom připomenu, jak důležitý byl vlastně kontrolní závěr NKÚ právě pro projednávání novely zákona o majetku České republiky a o státním podniku. Tehdy bylo řečeno, že odměňování stačí regulovat jakýmisi zásadami. NKÚ zjistil, že z 22 kontrolovaných smluv na ministerstvu financí jich 14 nesplňovalo ve svých parametrech zásady odměňování, které byly stanoveny jenom nějakým vládním prohlášením, a v některých případech odměňování o několik milionů "ulétlo" oproti zásadám. Tuto informaci NKÚ zjistil díky tomu, že šel vlastně přes ministerstvo financí. Kdyby šlo o smlouvy, které by byly schvalovány dozorčí radou třeba ČEZu, tak se vlastně vůbec nedostane k tomu, jestli zásady naplňovány jsou nebo nejsou.

Na webu Senátu je uvedeno, že Senát chce být uvážlivější, konstruktivnější komorou Parlamentu. Včera jsme viděli, k jaké destrukci došlo ve sněmovně, takže si dovoluji apelovat na vládní senátory. Jestliže tady zazněly nějaké sliby a současně vládní senátoři tady vyjadřují jakési pochybnosti o tom, jestli tyto sliby budou naplněny, tak mi to opravdu přijde jako ne zcela vhodné.

Dovoluji si tedy dát návrh, aby Senát tento senátní tisk schválil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Patrik Kunčar.

Jenom předesílám, že se pod značkou 14 – vláda přihlásil pan prezident NKÚ Miloslav Kala a budeme potom hlasovat o možnosti jeho vystoupení.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Chtěl bych jenom přispět také k této diskusi, byť tady zazněla spousta argumentů na to, kolik se na nás valí kontrol. Také teď jsem dostal od Svazu měst a obcí k připomínkování další materiál. Aby toho nebylo málo, tak vláda zvažuje vyhodnocení zkoušek spolehlivosti, kterou by prováděla Generální inspekce bezpečnostních sborů, a tato zkouška spolehlivosti by se týkala také osob působících v orgánech veřejné moci. Touto zkouškou se rozumí uměle vytváření podmínek, kterým je zkoušená osoba běžně vystavena v rámci své pracovní činnosti, a to za účelem zjištění, zda své povinnosti plní řádně a v souladu s příslušnými právními předpisy.

Tak, jak tady zaznělo, kromě toho, že nám bude chodit na kontroly NKÚ, máme tady registr smluv, máme trestně právní odpovědnost téměř za všechno, na městech a obcích odpovídáme téměř za všechno, jsme neustále v nejistotě a jednou nohou téměř v kriminále, abychom náhodou něco nezapomněli někde zveřejnit nebo něco neopomněli. Chodí nám kontroly poskytovatelů dotace, finanční úřad, kontroluje nás kontrolní výbor Zastupitelstva města a zastupitelé. Nejlepší kontrolou, tak jak tady zaznělo, jsou samozřejmě voliči. Máme svobodný přístup k informacím podle zákona č. 106. V loňském roce jsme od jednoho žadatele dostali třeba 62 žádostí, které jsme ani nesměli zpoplatnit, protože nám to krajský úřad zase smetl, když jsme se to pokoušeli zpoplatnit. Podáváme majetková přiznání, takže jsme prakticky před veřejností téměř vysvlečeni.

Nemám problém s tím, aby probíhaly kontroly ČEZu, České pošty a dalších státních institucí, byť je na zvážení, jak je možné, že stát jako vlastník není schopný účinně si zajistit tyto kontroly sám a potřebuje k tomu další zákon a NKÚ. Ale domnívám se, tak jak tady několikrát zaznělo, aby byly opravdu odstraněny duplicity, o kterých se tady neustále mluví. My nevíme, kdy která kontrola nám přijde, a jestliže jedna kontrola neshledá pochybení, další kontrola zjistí, že předchozí kontrola asi nebyla tak důsledná a že se tam nějaké pochybení najde. Stále jsme v nejistotě s tím, co bude.

Přimlouvám se tady za názor, doufám většinový. Až ve chvíli, kdy bude předložen komplexní záměr, jakým způsobem budou odstraněny duplicity tak, aby bylo zajištěno, že jestliže přijde jedna kontrola, aby byla úplná a konečná, tak abychom ve chvíli, kdy máme ukončenou akci a proběhla kontrola, že už žádná další kontrola po

x-letech nepřijde a že už máme tento problém definitivně vyřešený. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní. O tomto problému zde hovořili převážně komunální politici, (čímž se nechci nikoho dotknout, kdo hovořil a nikdy komunálním politikem nebyl), na které kontroly už docházejí a mají jisté obavy z jejich kumulace. To chápu.

Na druhé straně bych chtěla říci, že rozšíření kompetencí NKÚ by bylo velmi prospěšné z toho důvodu, že například kontrola krajských nemocnic, nebo-li kde zřizovatelem je kraj, vychází velmi problematicky.

A právě s rozšířením kompetencí NKÚ by toto bylo možné. Mně to totiž dosud nikdo nevysvětlil, jak je možné, že nemocnice stejného řádu v kraji jsou z jedné třetiny v mírném zisku, z jedné třetiny mají vyrovnané hospodaření a poslední třetina je v těžkém propadu. Zatím se mi nepodařilo toto osvětlit. Přitom zdravotnictví je tak aktuální téma, jako ostatně vždy před jakýmikoli volbami.

Co se týká ministerských slibů, tak bych chtěla jenom upozornit na to, že v některých resortech se ministři často střídají. Např. právě na ministerstvu zdravotnictví se v jednom volebním období dokonce vystřídali čtyři, což je prostě katastrofa. Také jsem v té funkci působila, a než se tam člověk rozhlédne a zorientuje, tak něco tedy udělá při maximálním úsilí, ale rozhodně nemůže naplnit všechny sliby, které dal, poněvadž ty většinou mají dlouhodobější trvání.

Konečně bych chtěla říct, že objektivita a důstojnost NKÚ s osobou prezidenta Miloslava Kaly výrazně vzrostla. Současná vláda výsledky kontrol NKÚ respektuje, stejně jako NKÚ podává trestní oznámení, pokud daná kauza skutečně toto zasluhuje. A to myslím, že v minulosti nebylo respektováno, např. v té vládě, v které jsem seděla, tak vím, že tam byl určitý referát příslušníka NKÚ. Pokud vím, tak se žádná trestní oznámení nepodávala. Vláda to celkem přijala velmi laxně.

Chtěla bych se přimluvit, abychom toto schválili, přes všechny možné tzv. překážky, ale rozhodně účinná kontrola v některých resortech chybí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Teď jsme si ještě upřesnili podle jednacího řádu, že pan prezident může vystoupit bez hlasování. Takže nyní uděluji slovo panu prezidentu NKÚ, Miloslavu Kalovi. Prosím, pane prezidente, máte slovo.

Miloslav Kala:  Vážené a milé paní senátorky, vážení senátoři, já jsem velmi pečlivě poslouchal tu debatu. Zvažoval jsem, co vlastně bych vám chtěl sdělit. Úplně to první, to nejdůležitější, co je, vám chci říct, že vám chci poděkovat všem, kteří jste vystoupili, obzvlášť těm, kteří mě pochválili, ale i těm, kteří se vyjadřovali kriticky. Protože ta debata pro nás, ať už je tady v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, tak je pro nás určitým "pramenem práva", prostě zpětnou vazbou toho, jak jsme vnímáni od těch, kterým poskytujeme nějaký servis. A ta zpětná vazba je velmi důležitá, protože ten úřad lze řídit různým způsobem, lze ho směřovat různým způsobem. A to nejdůležitější je, aby těm, kterým máme sloužit, tak aby ten způsob toho výkonu vyhovoval. A tím jsem se vlastně dostal k té zpětné vazbě a k tomu, co to je kontrola, a k tomu, co jsem říkal na všech seminářích, kterých jsem v posledním půlroce absolvoval snad desítky.

My máme v češtině trošku problém v tom, že pod slovo kontrola zařazujeme všechno. Nemáme, tak, jako některé jiné jazyky, slovo kontrola, slovo audit. Nerozlišujeme mezi tím, že když tady řekneme duplicita kontrol, tak že je interní a externí kontrola. Že je úplně jiný přístup k tomu kontrolovanému subjektu, že je úplně jinak postavena ta auditní otázka, na kterou se má odpovědět, a že taky ten příjemce té informace je úplně jiný a ta práce s tím výsledkem úplně jiná.

Říkal jsem hloupý příklad, ale dovolím si ho tady zopakoval. Téměř každý z nás má nějaký automobil, máme ze zákona povinnost na něm provést před každou jízdou kontrolu, to je takové to Svěrákovo "stírače stírají, blinkry blikají". Potom je další povinnost, že musíte chodit na garanční prohlídku, kterou po vás chce výrobce toho vozu. A dokonce vy si ji musíte zaplatit a musíte do toho svého majetku pustit někoho, abyste měli zachovanou záruku. A pak třeba stát nařizuje státní technickou kontrolu zase proto, aby na těch silnicích bylo bezpečno, abychom měli zajištěno, že se nám tady nebudou pohybovat nějaké vraky. Kde je tady ta kontrola NKÚ? Kde by tady měla sehrát nějakou roli? My bychom se měli umět podívat na data a říct, že na našich silnicích se pohybuje tolik a tolik aut, ta jsou v takovém a takovém technickém stavu. A provoz těch státních technických kontrol je tak a tak nákladný. A tomu tvůrci toho zákona, který psal zákon, který nařizuje tuto povinnost, říct, že by možná stačilo chodit na technickou jednou za tři roky, nebo že naopak těch vraků je tolik, že by bylo potřeba chodit na technickou každý rok. Nebo že třeba to odstupňování, že prostě s autem, které je 4 roky staré, tak pak už se chodí pořád po dvou letech. Možná by u těch mladších aut stačilo méně a u těch starších více. To je práce NKÚ. A tím se snažím vysvětlit a odpovědět na duplicitu kontrol.

On se tady dnes pohyboval pan náměstek z ministerstva financí, pan náměstek Vyhnánek, znova se to tady diskutovalo. On se opravdu snaží ten zákon udělat dobře, vypořádal připomínky, udělal obrovský kus práce. Ale bude to řešit duplicitu kontrol jenom ve velmi úzkém segmentu. Jenom v té finanční kontrole, v tom finančním řízení. Prostě zůstanou tam další kontroly, od hygieniky počínaje, konče třeba NKÚ.

Já jsem na výboru, když jsme toto projednávali, tak jsem udělal takové trošku furiantské gesto, ale stojím si za ním. Tady ho na mikrofon zopakuji. Když mi tuto působnost nesvěříte, tak první kontrolu, kterou u těch samospráv uděláme, bude kontrola na to, kolik kontrol chodí na ty samosprávy a kolik to tedy stojí, a jestli ten systém je, nebo není efektivní. Dáme vám ta data. Dáme vám je, ať s nimi můžete vy pracovat, ať se můžete rozhodovat. Dáme ta data i té vládě. Jestli někde chodí hygiena pořád dokola, a třeba je to zbytečné, tak ať tam nechodí tak často, ať se změní plán jejich kontrol. A podobně. Tady vidím paní profesorku. V nemocnicích asi naopak zase je potřeba tyto věci mnohem více kontrolovat než třeba někde jinde. Takže toto vám tady slibuji, toto jsme rozhodnuti udělat, děláme si k tomu nějaké první analýzy.

To, co je důležité říci, tento zákon není ani moc o starostech, ani pro starosty. Tento zákon je pro občany, aby ten občan věděl, jak se s jeho veřejnými prostředky nakládá. To je ta cenná informace, když se hovoří o hospodaření nemocnic, to bude cenná informace i toho občana, který potom k té nemocnici, která dobře hospodaří, má větší důvěru, může se spolehnout, že tam třeba nešetří na lécích nebo na nějakých jiných věcech. Takže to je důležitá informace pro občana. Ale co to může přinést těm starostům, na to se samozřejmě taky zaměřujeme. To, co tady teď přečtu, to nejsou nějaké sliby. Něco z toho najdete na stránkách NKÚ Slovenské republiky. Ti udělali kontrolu, podíl příspěvku na přenesenou působnost na příjmech obcí, s výsledkem, že trvale klesá. A že se převádí více a více povinností na obce a že s tím nejdou peníze. To je téma, které tady v Senátu slyším dost často. My jsme si udělali na tu prezentaci, kterou jsem tady nedávno měl, graf, z kterého vyplývá, že u nás je to taky tak. Do roku 2012 tam byl nárůst a od roku 2012 tam je pokles, v současné době od roku 2015 je to stagnace na nějaké úrovni.

Prostě jde o to, že když se tady mluví o tom, že ta kontrola je nadbytečná, tak já říkám, není tato kontrola nadbytečná, protože vám dá ta data. Na těch datech vy můžete postavit tu politiku. Vy můžete potom apelovat na vládu, apelovat do rozpočtu, že je třeba v tom něco udělat. A samozřejmě, buď přidat, nebo ubrat. Rozhodnout se podle politického zaměření. Ale ta data nemají politický náboj. Ta jsou neutrální. Ta lze interpretovat různým způsobem, ale ta data jsou neutrální.

Podobně sledujeme naše partnery z různých účetních dvorů. Takže třeba diskuse o obchodu s chudobou, o tom, jak jsou tady přetěžovány ty doplatky na bydlení, co to způsobuje za fatální problémy, to se řešilo v řadě zemí. V řadě zemí účetní dvůr na toto odpověděl. A taky v řadě zemí už přijali nějaké opatření. To znamená, to je zase nástroj pro vás, jak v této věci postupovat.

Další nebudu zmiňovat, ať vás zbytečně nenaštvu, že jsem mluvil dlouho, což stejně bude, nebo bylo. Takže to je k těm duplicitám kontrol. A prosím, abyste zvážili ty argumenty, které tady uvádím.

Druhá věc je to právo na samosprávu. Těžko se mi na to argumentuje. Mám tady před sebou nález Ústavního soudu z roku 2011, který se vyjadřuje k tomu, aby obec jakožto územní společenství občanů, majících právo na samosprávu atd., hospodařila s jím vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na první pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů. Takto vnímané právo na samosprávu já plně respektuji.

Ale na výborech i na těch dalších jednáních jsem říkal, že ho respektuji ještě podstatně víc a že to můžu doložit svým, nejenom svým jako Kalou, ale NKÚ, kteří nikdy nepřezkoumávali rozhodnutí vlády. Nikdy jsme nepostavili tu otázku tak, jestli vláda měla v ten daný okamžik koupit gripeny, nebo přidat důchodcům, nebo postavit nemocnici. Prostě to bylo svrchované rozhodnutí vlády, ale pak samozřejmě to, že jsme se buď ke gripenům, k nemocnici nebo k nějaké další otázce, která se realizovala, vyjadřovali, to jsme dělali. Ale jsem si vědom a jsem bývalý starosta, jsem si vědom, co to znamená právo na samosprávu, a jsem si vědom toho, že toto úřad nepřekročí. Vím, že to nepřekročí, za současné situace, která tady více než 20 roků je.

K počtům kontrolorů. Ano, je problém, že v jedné důvodové zprávě není uvedeno nic, ve druhé důvodové zprávě je navrženo to, co navrhuji já, za čím stojím. Chceme tři desítky, 30 kontrolorů ve 3 letech. Takže každý rok 10 kontrolorů, což je 30 kontrolorů za tři roky. Na to chceme peníze, vychází to, myslím, ročně na 6,5 milionu korun, ale neberte mě za slovo. Ale co je důležité. Tuto působnost nebudeme vykonávat z centrály Prahy, máme 9 územních odborů, na kterých už v současnosti je více než asi 120 kontrolorů zaměstnaných, část z nich přejde na tu působnost, která bude svěřena schválením této ústavní změny. Jsem přesvědčen, že to stačí.

Ti z vás, kteří s námi byli, nebo my s vámi spíš v Rakousku a na Slovensku, tak se mohli přesvědčit, s jakými kapacitami to dělají tam. I pro mě byl šok, když jsem se dozvěděl, že kontroly územních samospráv v Rakousku vykonává 12 auditorů. Samozřejmě za přispění, významného přispění efektivního informačního systému, kontrolorského informačního systému, napojení do informačních systémů veřejné správy. Vy jste nám schválili technickou novelu, my dnes máme přístup, teoretický přístup do 6500 informačních systémů veřejné správy. Ty stály tento stát 130 miliard korun. A ročně stojí jejich provoz 24 miliard korun. To jsou ta data. To neříkám vůbec, jestli se měly, nebo neměly pořizovat, vůbec se nevyjadřuji k tomu, jestli slouží dobře, nebo ne. Jenom říkám data.

A jenom říkám, že já chci za tyto peníze, které už někdo vynaložil, chci ta data převzít pro svoji práci, chci je využívat. A na kontrolovaných osobách neotravovat. Ne že tam někdo přijede, delegace z Prahy, každý si donese hrnek na kafe, posadí tam počítač a týden tam bude se hrabat v papírech. Takhle se kontroly, moderní kontroly nedělají. Nakonec, možná, že někteří z vás se setkali s kontrolami Evropského účetního dvora a vědí, jak probíhají.

Předposlední věc, co bych chtěl říci. Tady zaznělo, děkuji za ta slova, jednou nohou v kriminále. My na obcích jsme jednou nohou v kriminále. Ano, je to tak. A to si myslíte, že jednou nohou v kriminále budete víc, nebo méně, když tam bude chodit NKÚ. A je ten problém v tom, že tam přijde nějaký kontrolor? Nebo je ten problém v tom, že ty zákony, tak, jak jsou aplikovány, jak jsou nejasné, jak mně ministr financí napíše k zákonu, kterému nerozumí ani na NKÚ právníci, mně napíše výklad, do kterého mně napíše, že vůdčím principem tohoto ustanovení je něco, a pak mi napíše, ale stejně to pak vyloží soud. Ano, já jsem taky jednou nohou v kriminále, protože byl schválen zákon, který je nejasný, který se nedá aplikovat. Tam je ten problém. Ne v tom, že přijde kontrolor.

Představte si to na silnicích. Když je silnice pěkně označená, je tam padesátka vyznačená, ještě jsou tam ty radary, tak všichni jezdí padesátkou a žádné problémy nevznikají. Sice to možná všechny trošku štve, ale je to tak. Když tam ta kontrola je, tak problémy nevznikají. Pak nějaký chytrák tady oddělá ceduli padesátku, už tam tu osmdesátku nedá, a v tu ránu začnou vznikat problémy. Jeden jede 80 podle předpisů, to, co tam platí, druhý si není jistý, tak jede 70. A třetí si myslím, že už se tam neměří, tak jede 120. To je to, proč jsme jednou nohou v kriminále. Ne tím, že tam bude chodit o kontrolu více, nebo méně.

A poslední věc, pan senátor hovořil o tom, jak se pracovalo se závěry NKÚ ve vládě, když byl ve vládě on. Já bych v této věci, a teď to řeknu zase opačně, teď to není politicky neutrální, je to politické vyjádření v tom smyslu, že Nečasova vláda se rozhodla, že změní jednací řád vlády a bude projednávat závěry NKÚ jiným způsobem, než tomu bylo doposud. Nestihla to, ten návrh zrealizovat. Přišla Rusnokova vláda, která to převzala, změnila jednací řád vlády. Už to není nějaké povídání si na vládě, co máme v závěru, co si o tom kdo myslí. Ale je písemné připomínkové řízení, kde účastníkem toho řízení je ta kontrolovaná osoba, potom jsme tam my a pak je tam ministr financí, nebo ministerstvo financí. Tam se v tom písemném připomínkovém řízení, když se nedohodnou ti naši kontroloři na té pracovní úrovni, tak už se několikrát stalo, že jsem se musel já sejít s ministrem a ty věci, buď odstranit ty rozpory, nebo tedy jít do vlády s rozporem, a ten se potom ve vládě řešil. Těch věcí, když jsem šel do vlády s rozporem, jestli byla jedna za tu dobu, co to platí, víc nebyla.

Jsem přesvědčen, že toto je zase systémové opatření. Tady nejde totiž o to napsat, že jsme vypořádali 80 připomínek, protože ony jsou připomínky vypořádatelné jednoduše. Když tam někdo udělá chybu v účetnictví, tak se to prostě opraví a napíše se něco víc do směrnice a je to vymalované. Ale jsou samozřejmě připomínky, že když něco nefunguje, má to přesah do celé řady těch resortů, že to takhle jednoduše vypořádat nejde.

Chtěl bych vám toho říct ještě hodně, ale nebudu vás zdržovat. Chci vám ještě jednou poděkovat za spolupráci i za tu debatu dnešní. A jsem přesvědčen o tom, že když nám tu důvěru dáte, tak že my vás nezklameme, že budeme dobrým partnerem – nejenom starostů, protože to pro nás bude spíše ta okrajová skupina, o nich se tady pořád mluví. Ale nemluví se o tom, že prostě tento stát má problémy v jiných oblastech. Já bych chtěl, abychom byli vnímáni nadále, že jsme féroví, že to děláme profesionálně, že to děláme dobře a že nikomu nestraníme. To musí zůstat, ať schválíte tento zákon, nebo ne.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane prezidente. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně. Myslím, že po panu předsedovi se už skoro nic nedá říct, protože to, co řekl, je pro mě tak silným argumentem, že myslím, že obavy, které tady panují, byly jednoznačně popřeny.

Ano, stojíme tady před zákonem, změnou Ústavy, a stojíme tady před doprovodným zákonem, které nejdou projednávat každý samostatně, protože pokud neschválíme ústavní zákon, nemůžeme schvalovat samozřejmě ani ten doprovodný. Takže o něm ani nebude debata. Je třeba tu debatu vést společně.

Poslouchala jsem velmi pečlivě to, co tady zaznívalo od mých kolegů. Vaše rozhodování, tak jako moje, bude záležet na tom, jakou váhu dáte jednotlivým argumentům, které tady zazněly. Jaké argumenty tu zazněly? Zaznělo tu, že obce jsou postiženy duplicitou kontrol. Ano, to je věc, kterou všichni přiznávají, vč. zástupců předkladatelů, vč. těch, kteří tady v tuto chvíli zastupují vládu. Ano, bylo slíbeno, že tato duplicita bude, pokud to bude možné, odstraňována. Víme, že opravdu úplně odstranit nejde, protože tam do toho vstupují ještě další věci, které se týkají dotací a EU. Tak to prostě je. Osobně si myslím, to tady ještě nezaznělo, že nejde jenom o koncentraci jednotlivých kontrol. Jde o to, aby byla přijata odpovědnost za ty kontroly. To tady opravdu zatím nezaznělo. To bych poprosila také předkladatele a případně ty, kteří budou připravovat zákon, aby si toto uvědomili. Jestliže přijde jedna kontrola a řekne, je to v pořádku, pak ona nese odpovědnost za to, že takhle je to schválené, a nemůže někdo přijít za dva roky a říct: Ten, kdo byl na počátku, za to nese odpovědnost. Tam je také jádro. Protože ve chvíli, kdy přijmeme odpovědnost, tak ta míra toho zájmu o to, aby to všechno bylo v pořádku, i třeba z hlediska komunikace s orgány z EU, bude daleko jiná. A to tehdy řekla Margaret Thatcherová, v blahé paměti, která tady byla. Byla přímo v ČR a řekla: Co chybí ČR a systému, celému právnímu systému, je přijetí odpovědnosti.

Vrátím se k projednávání, které tady proběhlo. Vím, jsem si toho vědoma, že mnohých z nás se tento zákon dotýká naprosto přímo. Tak to je. Je určitě velmi správné, že tady zaznívají zkušenosti z obcí, z krajů, z institucí, které tady jsou, jak to vypadá v praxi. To je velmi dobře. Ale když jsem tady seděla, tak jsem si nutně musela položit otázku, kdyby tady bylo více živnostníků nebo více podnikatelů, jestli bychom také možná věnovali větší pozornost této problematice. Protože tam je taky spousta kontrol. Víme, kolik jsme jich v poslední době schválili.

Z toho mi vyplývá, že sice opatrnost je na místě, ale soustřeďme se na to, že se zkušenostmi, které máme, musíme nakládat z toho našeho postavení senátora, to znamená, musíme celou tu věc vidět v systému a komplexně. Říkám si, opravdu nemají být veřejné prostředky kontrolovány? Myslím si, že na tom se všichni shodneme. I veřejné prostředky obcí.

Byla jsem zástupkyní veřejného ochránce práv. Veřejnému ochránci přišly desítky, možná více stížností ročně na to, že se někdo domnívá, že obec buď sama, nebo v nějakém jejím zřízeném podniku, příspěvkové organizaci nehospodaří správně. Co musel učinit ochránce? Řekl: Ne, tam nesmíme, tohle nebudeme sledovat, tohle nemůžeme kontrolovat. Bohužel. A co zůstalo? Zůstala jakási pachuť. Nikdo to nemůže řádně zkontrolovat. Zůstala nedůvěra. Myslím si, že známe spoustu stěžovatelů, kteří opravdu nemají pravdu, které nemáme jakým způsobem přesvědčit nezávislým úřadem, že skutečně, já nevím, v technických službách je všechno v pořádku, že obec naprosto správně hospodaří.

Byla bych ráda, kdyby právě třeba v těchto situacích takto mohl zasáhnout NKÚ, protože kdo jiný než nezávislý kontrolní úřad může tuto roli obrovské důvěry, kterou si získal, plnit.

Podle toho, co bylo řečeno, bych se chtěla ještě zmínit o další věci. Hovoří se o tom, že projednání nebylo korektní vůči Senátu. Ale ano, kolegové bezpochyby mají do určité míry pravdu, na našem výboru skutečně nepřišel předkladatel, možná komunikace v rámci politických stran, jejich klubů, mezi Senátem a mezi sněmovnou neprobíhala tak, jak by měla. Dobrá, ale má se tento zákon a Ústava, která má být změněna, stát rukojmím jakýchsi nedorozumění mezi sněmovnou a Senátem? Nebo je naším zájmem, abychom zajistili kontrolu veřejných prostředků, a tím zvýšili důvěru občanů v to, co se děje v naší zemi, a předcházeli, které tady byly zmiňovány?

Dámy a pánové, musím si ještě sama sobě říct, ano, já jsem podepsala, že tedy budu podporovat to, co tady předkládala rekonstrukce státu. Ale v žádném případě se necítím touto organizací vydírána. Podepsala jsem to s plným vědomím toho, že co bylo cílem návrhů, které jsem podepisovala, je i mým cílem. Jsou to správné cíle. Domnívám se, že každý z vás, než něco podepíše, zejména senátoři, to podepisují dobrovolně, a že se nenechají nikým vydírat, ani rekonstrukcí státu, ani nějakými velkými lobbistickými skupinami, nebo kýmkoli jiným. Od toho jsme zvolené osobnosti, které mají svoji pevnou pozici.

Ráda říkám tuhle věc, protože tady zazněla jakási pochybnost, že jsme někým vydíráni. Ne, nejsme nikým vydíráni. Je to mým velkým přáním, aby k této změně, která posune důvěru, zlepší kontrolovanost a transparentnost, hospodaření s veřejnými prostředky, aby k ní došlo.

Co tedy říct na závěr? Dámy a pánové, věřím, že zvážíte své argumenty, své postoje, že se podaří schválit to, co je předloženo. Protože pokud to neschválíme, víme, že minimálně další rok, dva, možná i déle bude řada veřejných prostředků ve zdravotních pojišťovnách, státních podnicích a v příspěvkových organizacích naprosto bez žádné kontroly.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Hlavatý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Paní kolegyně Seitlová před chvilkou mluvila o tom, že kdyby tady bylo více podnikatelů, tak třeba podnikatelé by zase tady si obhajovali to své a kritizovali to, co jim vadí v jejich práci, tak, jak je to běžné. A já bych řekl, že i lidsky přirozené.

Protože podnikám, rád bych navázal na to, co tady bylo řečeno.

Co se týká těch kontrol, u těch podnikatelů, řeknu jenom příklad u EU. Na každý projekt nastupuje samozřejmě ministerstvo financí jako číslo jedna, dále nastupuje finanční úřad, který je zastoupen u nás Královéhradeckým krajem, kde to je nejenom finanční úřad, ale je to specializované pracoviště, a následuje samozřejmě NKÚ. Měsíčně chodí na kontroly finanční úřad, ať je to vratka z DPH, ať je to daň z příjmů. Jsou to věci, které jsou pro nás jako podnikatele nepříjemné, které dopředu všechno, co tady bylo řečeno, tomu rozumím, vyvolávají obrovskou nervozitu ve firmě, protože se neví, jak všechno dopředu dopadne. Takže trošku ta nervozita se samozřejmě projevuje do výkonnosti všech pracovníků, protože se to netýká jenom finančního odboru nebo ekonomického odboru, ale rozšíří se okamžitě tato informace po celé firmě.

Ale je potřeba tyto věci naprosto respektovat, je potřeba těmto věcem rozumět. A určitě systém kontroly patří k vymahatelnosti práva a patří k právnímu státu. Samozřejmě že rozumím obcím, je to i pro nás neuvěřitelně časově náročné, bere to kapacitu lidem, ale neměli bychom zpochybňovat schválení toho návrhu, který tady byl.

A já bych se ještě zmínil o jedné věci. Bylo tady řečeno slovo „pilíř“ státu. My říkáme u nás ve městě „pilíř“ nemocnici, máme „pilířem“ divadlo, máme „pilířem“ v našem městě gymnázium, jako příklad, a NKÚ patří k pilířům a stabilitě státu.

Mě trošku mrzí ta velká a dlouhá diskuse, protože mně to trošku připadá, jako kdyby šlo o určité zpochybnění existence státu. Přece jsou to veřejné prostředky a stát má na to právo, má tu organizaci, která má rozhodovat o veřejných prostředcích. Nevím, jestli jsem přeslechl, ale mluvilo se částečně o důvěře občanů k NKÚ. Já jsem docela mile potěšen tím, jakou velkou důvěru zrovna tato organizace dneska v té naší společnosti má. Važme si toho, že nejsou o tom prakticky žádné pochybnosti. A já si myslím, že to je v řadě případů dané i díky těm lidem, kteří tyto úřady vedou. A v tomto případě díky panu prezidentovi Kalovi. Jemu bych chtěl současně za dosavadní práci poděkovat a určitě budu hlasovat pro to, aby ten tisk, tak jak byl předložen, aby se schválil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a s přednostním právem se hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já budu stručný. Já jenom chci reagovat na to, co řekl prezident NKÚ pan Kala. On řekl, že v podstatě účetní chyba se dá napravit. Ano, účetní chyba se dá napravit, ale potom auditní orgán už vám nenapíše, že máte účetnictví v pořádku, ale napíše vám výrok „neprůkazné účetnictví“. Bylo to kvůli stokorunám, které byly zařazené do jiného paragrafu, než měly být.

Tím já chci poukázat na to – a chci reagovat možná, vaším prostřednictvím, pane předsedající, i na kolegyni Seitlovou – my děláme, jako kdybychom neměli žádnou kontrolu veřejných prostředků. Audity, které ze zákona musí každá obec, nebo každá samospráva – říkejme to lépe, aby v tom byly i kraje, kterými musí projít každý rok, tak tyto auditní zprávy jsou jakýmsi kontrolním orgánem. A tam se hledají pochybení. Napravují se, jak správně říkal pan Kala, některé věci nenapravitelné, ale nejhorší na tom je, že i to, co se dá napravit, jenom špatným zařazením do jiného paragrafu se stává neprůkazným účetnictvím. Což samozřejmě potom u státního orgánu, když žádáte o dotace apod., minimálně nejste pro ně solidními partnery, protože se na vás dívají trošku svrchu, byť šlo třeba v našem případě jenom o sto korun.

Čili já vám jenom chci říct, jakým způsobem jsou taky obce svým způsobem perzekvovány. Protože nikdo nic neukradl, jenom účetní, která ročně má tisíce dokladů, jeden špatně zařadila, za sto korun. Tak to si musíme nalít čistého vína, jak to v praxi funguje. A to je to, kam já zvu Rekonstrukci státu, aby se přišli podívat, jak samospráva funguje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji. Vážený předsedající, vážený pane poslanče, jako za předkladatele, milé kolegyně a milí kolegové. Já jsem si říkal, jestli vystoupit, nebo nevystoupit, ale řekl jsem si, že lesák tady ještě nepromluvil, a tak to zkusím z pohledu toho lesáka. Protože z hlediska lesáka jsem vždycky zvyklý, že když něco zasadím, takže se nikdy v životě nedozvím, jak to dopadne.

A proto se vždycky snažím o nějakou systémovost. A považuji ji za strašně důležitou, abych na ni upozornil, alespoň v rámci tohoto zákona. Protože my tady probíráme ústavní zákon. A vždycky v rámci systémovosti jsem byl vedený svými učiteli k tomu, abychom vždycky přemýšleli o tom, co je celek a co je jeho část. A když budeme mluvit o zákonu, který přijde teprve po tomto ústavním zákonu, tak to je jenom část. A jako naprosto základní celek považuji za důležité, abychom v rámci této věci si řekli, kde je hlavní zádrhel. Je to zádrhel, který se jmenuje komunikace.

A můj předchůdce, který tady byl 6 let, když jsem se ho ptal, co považuje za největší problém, který tady je, je, že neexistuje komunikace při ústavních zákonech, nebo při změně ústavního zákona mezi senátory a mezi poslanci. Já jsem se měl o tom možnost přesvědčit, a to i ohledně toho zákona, který tady byl před dvěma lety. A řekl bych, že v tuto chvíli je naprosto nejdůležitější, že tato komunikace není. A o tuto komunikaci je třeba usilovat. Ne kvůli jednomu zákonu, ne kvůli tomu, že si tady pokaždé řekneme, že budeme ti moudřejší, že schválíme nějaký zákon, jakýkoliv, ale abychom si řekli, že je důležité, abychom našli ten systém, jak komunikovat takovým způsobem, aby nám tady nedošlo k tomu, že po dvou letech jsme v horší pozici, než jsme byli před dvěma lety. A máme tady horší zákon a máme k němu více připomínek než před dvěma lety.

Proto považuji za úplně nejdůležitější, abychom si dnes skutečně řekli, že celek je důležitější než část. A já teď k tomu přidávám dalších 6 let, k těm 6 letům svého předchůdce. A chci říci, že za 12 let, o kterých můžu mluvit, tento Senát nepokročil v komunikaci s poslanci natolik, abychom důstojným způsobem řešili ústavní zákony. Protože považuji ústavní zákony za něco, co se nedá měnit ze dne na den. Považuji teď za nejdůležitější neschválit tento ústavní zákon a hledat cestu pro řešení všech dalších ústavních zákonů. Protože nepůjde jenom o tento ústavní zákon, ale půjde i o další důležité zákony pro tuto zemi.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další a zatím poslední se do rozpravy hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane prezidente, předpokládám, že někde mezi námi ještě je, vážené kolegyně, kolegové.

Já bych využila této rozpravy, a musím říct z mého pohledu velmi důležité, protože je velice třeba, aby v České republice fungoval kontrolní systém. Kontrolní systém dává lidem určitou jistotu, že věci jsou v pořádku.

Ale můj dotaz je k výročním zprávám. Kdy ve výroční zprávě má být zpráva auditora. Po nástupu do Senátu jsem zjistila, že výbory se víceméně vyjadřují ke správnosti výročních zpráv. A prakticky přecházíme, nebo nevíme, zda tam má být zpráva auditora, či nikoliv.

Já osobně jako ředitelka nestátní organizace jsem velmi ráda, když výroční zprávu zkontroluje auditor, protože pro mě je to záruka naprosté jistoty, že i číselná část je v pořádku. Čili já se omlouvám, možná, že to považujete za zbytečné, vidím paní JUDr. Wagnerovou, že asi nesouhlasí... Ale domnívám se, že výroční zpráva včetně zprávy auditora je základem, že v organizaci je pořádek.

Ještě bych si dovolila říct jednu informaci. A to je, že některé špičkové státní orgány výroční zprávu včetně číselné části nemusí zpracovávat. Takže jsem se chtěla zeptat i pana ředitele Kaly, jestli by bylo možné odpovědět, jak to tedy vlastně s těmi výročními zprávami je.

Děkuji vám za pozornost a díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se hlásí pan senátor - a předseda Senátu - Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Snažil jsem se, pokud možno, do rozpravy nezasahovat, ale přiznám se, že mě vyprovokoval pan senátor Juránek.

Víte, když možná nechci pro něco hlasovat, tak není špatné, když to mohu na někoho svést. Mně to tak přišlo, promiňte, že se tak stalo v předchozím vystoupením. Protože říci, že není schopnost komunikace mezi sněmovnou a Senátem o nějakých podstatných změnách ústavy, je velmi laciné. Ale já bych chtěl odkázat na to, že přece víme, jak je složité najít konsensus v politické úrovni. A víme, že tady byly pokusy připravit komplexnější změnu ústavy. A já se přimlouvám pro to, že není dobré provádět časté dílčí změny ústavy. A ve sněmovně se pokoušeli na základě koaliční smlouvy, kde je ANO, sociální demokracie a KDU, zatáhnout další politické strany a připravit komplexní změnu ústavy, a ten pokus se doteď nepodařil.

A chtít od Senátu, resp. myslet si, že náš ÚPV nebo Stálá komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, nebo někdo jiný, snad ve vedení Senátu, které má drobet jiné poslání, tuto záležitost dojednají, je naivní a je zavádějící.

Prostě je to problém. A vidíme, jak to ve sněmovně probíhá, např. včerejší hlasování, a není to na politické scéně v ČR nic nového. A nejen po revoluci, víme, jak hašteřivá byla např. první republika, a to patří asi k parlamentní demokracii. Ale není to konec světa. Ono se dobře řekne, měli by se domluvit, ale teď vidíme, jak se snadno, respektive těžce domlouvají lidi o banálních věcech, které řeší třeba na úrovni daleko a daleko nižší.

Takže já na toto musím reagovat, protože mi to přijde bez znalostí informací, bez znalosti věci. Kdyby se možná někdo angažoval v té věci najít konsensus se sněmovnou o takové záležitosti, jako je ústava, tak by asi zvažoval říci, že to je vlivem špatné komunikace.

Ne, k tomu musí být ten základ nějaké skupina, politická dohoda, že chtějí změnu ústavy udělat a principy, v jakých bodech ji chtějí udělat. A k tomu se nedošlo. A to podle mého nemůžou udělat jenom komory samy o sobě, protože k tomu musí být podle mě politická dohoda, s přesahem i do opozice. To je naprosto jasné, protože bylo by krátkozraké chtít prosadit počtem 120 a tady 51 hlasů ústavu a po volbách by mohly být tendenci ji měnit, což myslím, že by bylo ke škodě ústavy.

Takže takový stav nenastal. A je to i proto, že naše ústava není špatná. Přes všechny problémy, které s ní možná ještě jsou, tak ta ústava není špatná, jak se tvořila narychlo a de facto funguje. Takže to jsem chtěl tady říci.

Co se týká samotného projednávání změny ústavy, my tady přece tu ústavu máme zaparkovanou dva roky. A ty dva roky se nejednalo o tom, že by se měla změnit ústava v tomto ustanovení týkajícího se rozšíření NKÚ. Dva roky se projednávalo to, jak bude prováděcí zákon vypadat, co tam bude nebo nebude. A jestli se to podařilo, nebo nepodařilo, to rozhodneme, aspoň ten náš názor dáme najevo v následujících hlasováních.

Já si myslím, že pokroku se dosáhlo, není to ideální dílo. A velmi oceňuji podle mého velmi profesionální a konstruktivní vystoupení kolegy Radka Martínka. Ten mě de facto přesvědčil, že já osobně budu hlasovat pro přijetí změny ústavy, s tím, že budu doufat, že tady projde při projednávání zákona o NKÚ jeho pozměňovací návrh, který z toho vyloučí malé obce. A myslím si, že ten zákon takto je konzumovatelný, že i většina občanů ho přijme. I přesto, že starostové, kterým já jsem hodně nakloněn, mají těžkou práci, mají výhrady, a když vyndáme menší obce, tak si myslím, že se to výrazně zmenší, tak jak velká část občanů požaduje, aby pravomoce NKÚ, podle mých zjištění, byly rozšířeny. Byly rozšířeny, protože NKÚ je chápána jako důvěryhodná instituce. A jenom ta informace, že jsou poslední dvě země v Evropě, které NKÚ nevybavily touto možností, je velmi vážná informace.

Takže já tady sám za sebe říkám, že v tuto chvíli jsem rozhodnut pro změnu ústavy hlasovat. Nejsem si jist, jestli to tady projde. To jsem také řekl před časem novinářům, protože jsem jenom pouze vycházel z usnesení výborů, kde nebylo ani jedno souhlasné usnesení, a uvidíme. Co se týká toho dalšího zákona, avizuji, že podpořím, pokud se k nim dostaneme, pozměňovací návrhy kolegy Radka Martínka. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo, a jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Ivana Cabrnochová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče. I já jsem zvažovala, jestli mám dneska k těmto dvěma úpravám, které tu projednáváme, vystupovat. Já za sebe osobně vítám rozšíření kompetencí NKÚ. Už to tady zmiňoval i pan předseda Senátu Štěch, že jsme jedni z mála, kteří tyto kompetence NKÚ zatím nedali.

Ve mně je jedna pochybnost. Kdybychom změnili ústavu a rozšířili kompetence NKÚ, jestli bude mít možnost kontroly provádět. Já zatím z toho, jak materiály byly předloženy, necítím žádnou velkou váhu v tom, jak jim budou přiděleny finanční prostředky, aby ty kontroly mohly probíhat. Takže já bych uvítala nějakou větší garanci toho, že NKÚ bude mít v případě, že budou jeho kompetence rozšířeny, i dostatek finančních prostředků na to, aby kontroly mohly probíhat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a do rozpravy se již nikdo... Ale hlásí. Pan senátor Luděk Jeništa, na poslední chvíli, ale přece. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Slyšeli jsme tady spoustu názorů. Paní senátorka Seitlová řekl, že bychom se jako senátoři měli povýšit do obecné roviny tohoto zákona. Ale já tvrdím, zaplaťpánbůh, že tady je spousta starostů, kteří dnes a denně zažívají to, co se na těch úřadech děje. Tady, prosím vás, není jeden jediný starosta, který by se bránil nějakým kontrolám. My žijeme v době – a včera s paní ministryní Šlechtovou jsme tady o tom dlouze debatovali, že existují duplicitní, multiplicitní kontroly na akce, na projekty, na různé oblasti.

Já jsem tady včera vyprávěl, jak mi přišlo pět nebo šest kontrol na jednu akci a dělali jedno a totéž. My žijeme v době, kde je přehršle zbytečných kontrol. A v té době chceme kontroly násobit. My jsme v situaci, kdy jsme vyseli záhon, vzešly rostlinky a my teď potřebujeme ten záhon protřídit, vytrhat. Ale my do něj sypeme další semínka.

Nikdo se tady ze starostů nebrání kontrolám, ale, prosím vás, musí to mít koncepci. A tohle koncepci nemá. To je jenom zase znásobování toho, že mi osmkrát za rok kontrola, která už je zbytečná, pracovně paralyzuje jeden z odborů úřadu. Já opravdu nemám nic proti kontrole, ano, veřejné prostředky se musí kontrolovat, ale, prosím vás, ty postupy musí mít koncepci. A tohle opravdu koncepci nemá. Bohužel, jedině z tohohle důvodu pro to nemohu zvednout ruku. Jinak proti NKÚ nemám vůbec nic. Dokonce bych řekl, že ten úřad má velkou autoritu v naší zemi, pracuje dobře, spolehlivě, ale celková koncepčnost těchto postupů a zákonů tady prostě chybí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já už v podstatě jenom fakticky na to předchozí vystoupení. Já se trošku obávám, že se tady neposloucháme. Pan prezident Kala vysvětloval, jaký je rozdíl mezi různými typy kontrol. A já bych jenom chtěl zdůraznit, že schválením této ústavní novely a navazujícího zákona nezavádíme žádné kontrolní duplicity.

V případě, že ústavu a zákon zamítneme, nezbavíme se žádných duplicit nebo multiplicit. To spolu prostě nesouvisí tyto věci. A já chápu stesky starostů na to, co se děje na obcích, na radnicích, ale doopravdy to nijak nesouvisí. Já vás prosím, oddělte to, racionálně posuďme, jak systémová a výhodná v podstatě pro obce, nebo obecně pro územní samosprávy může být kontrola ze strany NKÚ. Tak jak ostatně to potvrzovali i členové výboru pro veřejnou správu, kteří navštívili Slovensko a Rakousko. Doopravdy zamítnutím tohoto ústavního zákona a toho navazujícího se nikdo žádné duplicity, nebo, jak říkáte, multiplicity v kontrolách nezbaví.

To diskutujme jinde, tam, kde je na toto místo. A určitou vůli, byť chápu, že to můžete brát s rezervou, jsem tady deklaroval nejen za sebe, ale i za vládu, která to ve své koaliční smlouvě má. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a do rozpravy se hlásí s přednostním právem pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, moje vystoupení je nadbytečné, ale budu velestručný. Vaším prostřednictvím, souhlasím a podporuji předchozí vystoupení pana ministra Dienstbiera a ostatní tedy žádám, samozřejmě můžeme tady o tomto bodu mluvit ještě zítra, od toho je to parlamentní demokracie, ale je to už opravdu mlácení prázdné slámy. Všechno tady podle mého názoru bylo řečeno, jenom podotýkám, že tato debata mě utvrdila v jedné věci – že hlavní důvod odporu tady k tomu není kontrola obcí, ale je kontrola toho, o čem se tady téměř vůbec nemluví. Takže chtěl bych požádat, abychom to nějakým způsobem ukončili, aby se hlasovalo, a to je tak všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, dámy a pánové, když poslouchám rozpravu, tak si říkám, jak jsme tady mohli tu dobu od přijetí ústavy žít bez pravomoci NKÚ kontrolovat všechny kolem dokola a všechny veřejné prostředky. Žili jsme bez toho bez problémů. Nikomu to nedělalo žádný problém, akorát jsme si vytvořili problém, že teď musí kontrolovat.

Zapomněli jsme na jednu věc, že máme ústavu, která říká, že obce, nejenom obce, ale samosprávné celky mají právo na samosprávu. Je toto samosprávný orgán, který je bude kontrolovat, nebo není? Odpovězme si, není to samosprávný orgán, který je bude kontrolovat.

Takže pomalu ubíráme naši demokracii tím, že samosprávu omezujeme. Omezujeme ji průběžně, tu trošku, tam přidáme povinnosti samosprávě. A jak tady kolegové říkali, my vlastně neubereme tímto, jestli přijmeme, nebo nepřijmeme tento zákon, neubereme žádnou kontrolní instituci, ale přiznejme si, přidáme jednu navíc. Taky si konstatujme, že na jedné straně tvrdíme, že kontrola musí proběhnout, že bez kontrol se neposuneme nikam dál. Přitom všichni tady víme, že kontrol je dostatek. Výstupy z nich jsou a chyby jsou napravovány. Takže tímto přijmeme jenom další kontrolu navíc, přijmeme další úředníky, kteří budou říkat samosprávám, jak to mají dělat, ale bez jakékoli odpovědnosti. Ta odpovědnost končí pořád na těch představitelích samospráv. A to, že jim někdo ex post řekne, že něco udělali špatně, ale bohužel se s tím nedá nic dělat, takže se do příště poučí, to je sice pěkné, ale ničemu to nepomůže.

Takže z mého pohledu je to zase pokus o snížení možnosti samosprávné demokracie a pomalu se nám tam vkrádá ruka státu, která se snaží tuto samosprávu čím dál tím víc omezovat a dostat pod svůj vliv. Jak ji tam chcete jinak dostat, než kontrolou financí a kontrolou činnosti. Zatím vycházíme z toho, že se nebude kontrolovat, zda jsou věci ekonomicky v pořádku dávány. To znamená, že za korunu, kterou vložíme, bude nějaká koruna nazpět. To je otázka času, než nastane ta vhodná příležitost, kdy se řekne, že přece jen tato kontrola je bezzubá, tak musíme kontrolovat i to využití.

A otázka, jestli nás někdo tlačí ke zdi? Já se přiznám k jedné věci – když se podívám na stránku Rekonstrukce státu, tak u svého jména mám červenou tečku. Samozřejmě mám ji tam proto, že jsem hlasoval podle svého vědomí a svědomí, takže opravdu mě nikdo do ničeho netlačí, akorát tu červenou tečku tam nemuseli dělat. Teď tam budou dvě, protože budu hlasovat zase podle svého vědomí a svědomí. To je vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier a zároveň pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, nezbývá mi, než opět zareagovat. A to i z toho titulu, že jsem předkladatelem toho navazujícího zákona, proto takto frekventovaně reaguji.

To, co tady říkal pan kolega Malý o právu na samosprávu. Já už jsem tady zmiňoval, že legislativní rada třikrát posuzovala tento návrh zákona. Neshledala žádnou neústavnost v tomto směru, neshledala, že by tady docházelo k jakémukoli zásahu do ústavního práva územních samosprávních celků, na samosprávu. Během projednávání v Poslanecké sněmovně ústavně-právní výbor přerušil projednávání tohoto zákona, za účelem zadání posudku Parlamentnímu institutu z hlediska ústavnosti navrženého řešení. Parlamentní institut zkonstatoval, že ústavně je návrh prováděcího zákona i ve vztahu k předložené ústavě zcela konformní a že není žádným zásahem do práva územních samosprávních celků na samosprávu. Takže nejde o žádný zásah do práva na samosprávu v tomto smyslu.

A znovu tady... A když tady pan senátor Malý mluvil o tom, jak jinak dostat samosprávu nebo někoho pod kontrolu, jsou finance. Opět bych tady odkázal na zkušenost zprostředkovanou mně senátory, kteří navštívili v rámci zahraniční cestu výboru pro veřejnou správu Rakousko a Slovensko. Že dokonce v Rakousku starostové říkali, že oni právě tento typ kontroly vnímají jako nejméně zpolitizovaný, ten, který nejméně zasahuje do jejich práv. A že dokonce v některých případech kontrola takovéto instituce může být i ochranou před takovými zásahy. Čili je to zcela obráceně. A opět odkazuji na pana prezidenta Kalu, který tady vysvětloval povahu jednotlivých typů kontrol a že tu vnější a vnitřní není možné smíchávat dohromady. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. A zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Radek Vondráček:  Dámy a pánové, já vám děkuji za vaše příspěvky. Bude vás čekat hlasování o ústavním zákonu, to se nepodaří každý den. To je dobře, do ústavy by se mělo sahat co nejméně. A já vám všem přeji šťastnou ruku při hlasování.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. A jenom předesílám, že před hlasováním bude vyhlášena přestávka, tak jak požadoval klub sociální demokracie. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji za slovo. Já nebudu opakovat všechny příspěvky, kterých bylo celkem 31, z toho pan senátor Dienstbier vystoupil pětkrát, někteří dvakrát. A mimoto vystoupil prezident NKÚ pan Kala. Konkrétní jediný návrh padl od paní senátorky Hamousové, a to byl návrh schválit. Zbytek už byly víceméně spíše debaty.

Pan prezident mě potěšil, když říkal, že když neschválíme, tak první, co udělají, udělají kontrolu kontrol. To je velmi potěšitelné.

A jenom poznámku. Jak zde říkal příklady, tak v současném zákoně už není to, že řidič musí před jízdou kontrolovat blinkry; blinkry blikají, stěrače stírají, ale je tam napsáno, že smí použít jenom vozidlo, které odpovídá „bla, bla, bla ...“. To jen pro pořádek.

Nic jiného není, co k tomu dodat. Hlasování rozhodne. A teď, jak říkal pan místopředseda, bude půlhodinová přestávka pro klub sociální demokracie. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Jenom bych upřesnil, když tak mě opravte. Máme před sebou dvě hlasování, a to je návrh na schválení a návrh na zamítnutí zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  A hlásí se o slovo pan předseda Senátu Milan Štěch. Budeme zřejmě muset upravit pořad schůze. A jenom avizuji, že vyhlásím polední přestávku do 13.45 hodin.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že máme na dopolední jednání zařazeny ještě velmi vážné body a na odpoledním jednání máme spíše zprávy apod., navrhuji, abychom po polední přestávce pokračovali dokončením tohoto bodu a následně projednali zákon o NKÚ a všechny body, které jsme měli zařazené na dopolední jednání. Až tyto body projednáme, pokud se nám to podaří, pokračovali bychom body, které jsme měli na odpolední jednání.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Myslím, že návrh je jasný. Ale ještě se hlásí paní senátorka Hamousová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Chci se jenom ujistit, jestli jsem dobře rozuměla, protože bylo řečeno, že po polední přestávce projednáme zákon o NKÚ a pak se bude pokračovat body, které byly na odpolední jednání.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ne, ne. Paní senátorko, bude to tak, že budeme pokračovat, tak jak jsou dopolední body, kde jsme skončili a odpolední body budou navazovat až po nich. Po polední přestávce budeme tedy pokračovat, aby to bylo úplně jasné, body 21, 22, 23, 24, 25 a 26, v pořadí, jak jsou uvedeny v programu. Myslím, že tak to pan předseda navrhl. Ano? (Souhlas.)

Není námitka a budeme o tomto návrhu tedy hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 39 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

V tuto chvíli, i na žádost senátorského klubu sociální demokracie, vyhlašuji polední přestávku, do níž bude zahrnuta půlhodina, kterou tento klub požadoval.

A přestávka, tak jak už jsem avizoval, bude do 13.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.34 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.49 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Hezké odpoledne. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zahájil naše odpolední jednání, kdy bylo projednávání návrhu ústavního zákona, senátní tisk č. 287 z 9. funkčního období přerušeno polední přestávkou. Jsme ve fázi, kdy se vyjádřil jednak předkladatel a jednak i garanční zpravodaj.

Máme před sebou dvě základní hlasování, a to nejprve hlasování o schválení této materie, a pokud tento návrh neprojde, budeme hlasovat o návrhu zamítnout.

Svolám všechny senátorky a senátory do sálu. Za prvé tady mám požadavek, abych vás všechny odhlásil, takže to učiním. Odhlašuji vás a prosím, abyste se všichni znovu přihlásili. A jednak upozorňuji, že ke schválení tohoto návrhu zákona je nutná třípětinová většina.

Prosím, jste všichni přihlášeni? (Hlasy z pléna: Ještě ne.) Ano, proto se ptám, paní senátorky, páni senátoři. Pan senátor Jiří Čunek už kývá, že je připraven. Přítomno je 67 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí návrhu je 41.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 40 registrováno 68, kvorum 41, pro 37, proti 12. Tento návrh byl zamítnut.

Nyní máme před sebou druhé hlasování, a to je o návrhu. Tento návrh zákona zamítnout. Aktuálně je nyní přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro zamítnutí je 34.

Zahajuji hlasování o návrhu zamítnout. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Tento návrh nebyl přijat. (Hlasování č. 41). Registrováno 68, kvorum 35, pro 10, proti 32. Návrh byl zamítnut.

Otevírám v tuto chvíli podrobnou rozpravu. Hlásí se paní senátorka Wagnerová. Paní senátorko, je podrobná rozprava.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Máte námitku, prosím. Ale vždycky se mi, prosím vás hlaste od svého stolečku, k tomu tam máte určené jedno tlačítko. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já jenom pro protokol, že jsem se uklepla a hlasovala jsem opačně, než jsem chtěla. Já jsem samozřejmě nebyla pro zamítnutí, protože jsem předtím hlasovala pro.

Tolik jenom pro protokol.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nenavrhujete tedy nové hlasování?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Otevírám podrobnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Vzhledem k tomu, že jsme nepřijali žádné usnesení, tento bod jednání končím.

 

Návrh na přijetí usnesení v souvislosti s projednáváním návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 287

Ale nekončím ještě to, že tady máme doprovodná usnesení, která bychom měli ještě hlasovat. Máme tady doprovodná usnesení a poprosil bych pana garančního zpravodaje.

Pan senátor Vystrčil s technickou poznámkou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Technická připomínka. Nejedná se o doprovodné usnesení, ale jedná se o usnesení. Je to návrh na usnesení, nic nedoprovází ... Návrh na usnesení je předkládán v souvislosti s projednáváním tohoto bodu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pan místopředseda Senátu Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Jde o to, aby to bylo legislativně v pořádku. Vzhledem k tomu, že tento návrh nebyl schválen, tím projednávání tohoto bodu skončilo.

A pokud je tady návrh na usnesení, a já ho chápu jako legitimní, bylo by asi nejvhodnější zařadit nový bod, kde bychom toto projednali a kde bychom návrh usnesení přijali.

Neznám přesně název, ale poprosil bych, jestli by kolega Vystrčil mohl tento návrh podat a já slibuji, že ho podpořím.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, je to návrh. Ještě pan senátor Čunek je přihlášen s technickou připomínkou. (Nesouhlas.) Není přihlášen. Pan senátor Miloš Vystrčil má návrh, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, děkuji panu kolegovi Škromachovi za navedení. Dovolím si navrhnout doplnění pořadu dnešní schůze o bod, ve kterém bychom hlasovali o návrhu usnesení, které souvisí s právě projednaným bodem. A je to usnesení, které doporučuje Senátu Parlamentu České republiky přijmout usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, právě v případě, kdyby bod, který jsme právě projednali a neschválili, byl neschválen.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  O tomto návrhu nechám hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu zařadit tento bod na pořad naší schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

(Hlasování č. 42.) Registrováno 69, kvorum 35, pro 46, proti 3. Tento návrh byl schválen.

Prosím nyní pana senátora Vystrčila, aby nás seznámil se zněním usnesení.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, znění tohoto usnesení máte avizováno v senátním tisku č. 287/3. Ale právě proto, že tam byla podmínka nepřijetí návrhu na rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu, tak si návrh usnesení nyní dovolím přečíst, jak by mělo přesně znít a o kterém bychom pak měli hlasovat:

Senát Parlamentu České republiky doporučil vládě České republiky předložit návrh změny Ústavy České republiky týkající rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu a návrh změny zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu až současně s návrhem na odstranění duplicit kontrolních systémů.

Zpravodajem jsem byl určen já a byl jsem rovněž pověřen tím, abych informoval předsedu Senátu Parlamentu České republiky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Máme zde návrh na toto usnesení Senátu. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže tuto rozpravu končím. O předneseném návrhu usnesení nechám nyní hlasovat. Svolám všechny senátorky a senátory k hlasování.

Takže budeme hlasovat o usnesení, které tady přednesl pan senátor Miloš Vystrčil. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 43, registrováno 69, kvórum 35, pro 45, proti 8. Tento návrh byl schválen. Já končím tento bod.

Budeme pokračovat dalším bodem dnešní schůze, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 266

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 266. Prosím pana ministra Jiřího Dienstbiera, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že Senát nepodpořil návrh koaliční vlády v souladu s koaliční smlouvou, tak v tuto chvíli tento bod je poněkud svérázný. Protože projednávat prováděcí zákon k novele Ústavy, která nebyla schválena, je samozřejmě trošku nesmyslné. Já proto nebudu zdržovat příliš dlouhým úvodním slovem. Nebudu říkat, co by měl zákon provádět, když nemá co provádět. Jenom tedy zdůrazňuji, že rozšíření kontrolních pravomocí NKÚ je v souladu s programovým prohlášením současné vlády. Mrzí mě, že ho Senát nepodpořil.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 266/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Senátní tisk také projednal VHZD. A také nepřijal usnesení. Záznam z jednání máme jako senátní tisk č. 266/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jan Veleba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 266/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Vystrčil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. K dispozici máte záznam jednání, jehož číslo tisku je 266/1. Já vás pouze stručně seznámím s tím, že v rámci projednávání tohoto tisku naším výborem nebylo přijato žádné usnesení, což je logické, neboť jsme nepřijali ani žádné usnesení k návrhu změny ústavního zákona. S tím, že v rámci hlasování o schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou byli 4 senátoři pro, žádný nebyl proti a 6 se zdrželo. Při hlasování o zamítnutí bylo 5 senátorů pro zamítnutí, 2 byli proti, 3 se zdrželi. To znamená, nebylo přijato žádné usnesení.

Tolik ode mě zpráva jako od zpravodaje.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Nenutil? Zvedá se, prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. ÚPV nepřijal usnesení, protože 4 vyjádřili souhlas, 4 se zdrželi hlasování. Ale z hlediska konformity legislativního procesu navrhuji pro pořádek návrh tohoto zákona zamítnout.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Teď se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD, senátor Jan Veleba? Nepřeje, dobře. Otvírám obecnou rozpravu. Hlásí se do obecné rozpravy paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já jenom chci zdůraznit, aby bylo jasno, aby nedošlo k nějakým zmatkům, že my bychom měli zamítnout skutečně ten návrh. Čili aktivně pro něj hlasovat. Byť mnozí z nás jsou v jeho prospěch naladěni. Protože musíme dát sněmovně šanci, aby hlasovala, abychom náhodou nezpůsobili to, že tady nepřijmeme žádné usnesení a ten návrh zákona začne platit v tom znění, ve kterém ho přijala Poslanecká sněmovna. Toho bychom se měli vyvarovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Máme tady jediný návrh, a to pana senátora Nenutila, tento návrh zákona zamítnout. Já vás svolám k hlasování.

Máme tady návrh na zamítnutí návrhu zákona. Já o tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 44, registrováno 60, kvórum 31, pro 42, proti 0. Tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu.

(Kolega upozorňuje na nutnost pověření senátorů, kteří obhájí zákon v Poslanecké sněmovně.) Pardon, já se omlouvám, vzhledem k tomu, že jsme ho zamítli, tak musíme pověřit senátory, kteří nám odůvodní to zamítnutí v Poslanecké sněmovně.

Já navrhuji, aby těmito senátory byl pan senátor Miloš Vystrčil a pan senátor Miroslav Nenutil. Souhlasí? (Oba přikyvují.) Máte někdo nějaké jiné návrhy? Prosím? Nemáte. Takže já bych dal o tomto návrhu hlasovat. Já vás svolám, ať to má všechno hlavu a patu.

Byl podán návrh pověřit senátory Miloše Vystrčila a Miroslava Nenutila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. O tomto návrhu nechávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 45, registrováno 65, kvórum 33, pro 51, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A nyní můžeme už pokračovat v tom návrhu dalšího návrhu zákona. Takže dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 267

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 267. Návrh uvede ministr Jiří Dienstbier, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane senátore, prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Důvodem předložení novely tohoto zákona je v zásadě odstranit nejasnosti, které vznikly nekvalitou původně schváleného návrhu zákona, a sice vymezit kompetence mezi ministerstvem obrany, které v této oblasti rozhoduje prvoinstančně, a etickou komisí, která rozhoduje o odvoláních proti negativnímu, prvoinstančnímu rozhodnutí ministerstva obrany. Dalším důvodem je vymezení chybějící bezúhonnosti a spolehlivosti jako podmínek pro výkon člena etické komise. A třetí je upravení postavení členů etické komise, která je správním úřadem, nicméně nebyly upraveny podmínky pro výkon její činnosti. Myslím si, že takto stručně lze představit návrh zákona.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal VVVK. U snesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 267/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Šesták. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VOZB. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 267/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bublan, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr stručně popsal obsah této novely. Předkládá tuto novelu společně s ministrem obrany.

Tato novela zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu je zaměřena především na působnost a pravomoci tzv. etické komise. Etická komise byla při vzniku tohoto zákona vpravena do znění v Poslanecké sněmovně. Nicméně nebylo doladěno její správní postavení a samozřejmě také potom další náležitosti, které vyplývají především pro členy této komise. Tato komise rozhoduje, nebo nerozhoduje... O vydání, nebo nevydání toho osvědčení účastníka odboje, rozhoduje ministerstvo obrany. Nicméně etická komise je tam jako taková pojistka, která má posuzovat sporné a hraniční případy a garantovat etickou stránku rozhodování, neboť mnohdy je to hodně komplikované a především je to spojeno s hodnocením minulosti, což někdy vyvolává velké otazníky.

Nově se tedy stanoví, že etická komise bude mít pravomoc rozhodovat o provedení tzv. přezkumného řízení, nebo o obnově řízení.

Ona je takovým nestandardním odvolacím orgánem v tom procesu správního řízení. Takže se posiluje ta její pozice.

V dalších bodech tohoto § 7, který pojednává o etické komisi, se zpřesňuje postavení členů etické komise, tak, jak to říkal pan ministr, a odměňování těchto členů, protože je to někdy i časově náročné.

Návrh připravil pro vládu ministr obrany a ministr pro lidská práva. Sněmovna to projednala na podzim loňského roku. Byly podány některé připomínky, ale ty se většinou týkaly výše odměn. Nakonec nebyly ani přijaty v tom konečném znění.

V dubnu byl tento návrh schválen v Poslanecké sněmovně a nyní je na nás, abychom posoudili správnost této novely.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolečku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VVVK, pan senátor Jiří Šesták? Chce, prosím, pane senátore. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři. Nechci opakovat to, co říkal předkladatel, ani garanční zpravodaj. Určitě tato novela je velmi důležitá, protože vyplňuje ty mezery, jak bylo řečeno v postavení etické komise. Nicméně při projednávání v našem VVVK jsem upozornil kolegy na dopis Konfederace politických vězňů ze dne 29. července 2015, kde je upozorňováno na neuspokojivý stav při vyřizování žádostí.

Dovolím si citovat jeden odstavec: Máme věrohodně zmapováno více než 300 žádostí, kde více jak 200 žádostí bylo podáno hned po účinnosti zákona v roce 2011, a dále v roce 2012 a v roce 2013, o kterých doposud prvoinstanční Ministerstva obrany ČR nerozhodl. Stejně tak máme informace o neuspokojivém stavu rozhodování etické komise, kdy evidujeme více jak 20 odvolání, o kterých nebylo dosud za více jak půl roku rozhodnuto. V obou jmenovaných případech dochází k porušování práv žadatelů. Máme důvodně za to, že Ministerstvo obrany ČR špatně aplikuje citovaný zákon, nedodržuje lhůty, stejně tak i etická komise.

Toto jsme dostali minulý rok, v polovině roku. Tento zákon může věc ještě zkomplikovat, protože upozorňuje, nebo je tam explicitně řečeno, že lhůta, která je určena k vyřizování mezi OBSE a etickou komisí, tak se nezapočítává do té lhůty, která je určena pro projednání té žádosti, toho odvolání. Z tohoto důvodu bych na to rád upozornil.

My jsme o tom mluvili na výboru, brali jsme to jako apel na ministerstvo obrany. Nepřijali jsme žádný pozměňovací návrh, nicméně osobně to považuji za problém a nebezpečí, že lidé, kteří jsou už někdy na konci života, čekají na jakési spravedlivé vyřešení jejich osudu, reflexi jejich osudu, tak že nemusí se dočkat této zpětné vazby, tohoto rozhodnutí.

Nicméně přečtu vám usnesení VVVK. Je to 168. usnesení z 23. schůze konané dne 24. května 2016.

Po úvodním slově místopředsedy výboru, senátora Zdeňka Berky, odůvodnění návrhu zákona JUDr. Alenou Netolickou, náměstkyní ministra obrany ČR, a JUDr. Janem Kněžínkem, náměstkem ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, a předsedy Legislativní rady vlády, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru, senátora Jiřího Šestáka, a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR.

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 267 na schůzi Senátu PČR senátora Jiřího Šestáka,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Jermáře, předložit toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. V tomto případě otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí s právem přednosti pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem v podstatě reagoval na to, co tady říkal už před chvílí můj předřečník, zpravodaj, Jirka Šesták, to znamená na záležitost toho, že v podstatě mnozí z těch, kteří zažili svoje perzekuce v době nesvobody, tak tito lidé se nedočkávají do dneška žádného osvědčení o tom, že jsou uznávanými odborníky, nebo odborníky, účastníky odboje a odporu.

Víte, ono se skutečně nejedná o tisíce lidí. Už to jsou jenom stovky lidí. Minulý týden se představitelé Senátu s prvním místopředsedou Senátu zúčastnili pietních aktů v Horním Slavkově, u Rudé věže smrti ve Vykmanově a také před kostelem sv. Jáchyma v Jáchymově, tzv. jáchymovským peklem.

Byli tam zástupci všech koaličních stran, i těch nekoaličních. Byli tam poslanci za ANO, za ČSSD, byli tam lidovci, byli tam Starostové a nezávislí. Všichni jsme si uvědomovali, jaké utrpení tito lidé, kteří žádají o to osvědčení, jakým si prošli. V lágrech. V Jáchymově strávit 10 let na uranu, na třídírně, tak já se vůbec divím, že ještě z nich dva žijí. Jeden je místopředseda politických vězňů a druhý už přijít nemohl, protože ten dotyk s tou uranovou rudou už ho vyřídil. V podstatě, bohužel, čeká na smrt. Takže všichni jsme si řekli, jak je to hrozné, že ta společnost se po 26 letech ani s tímto nebyla schopna vyrovnat.

Sem cílí můj pozměňovací návrh, který, aby nebyl chápán tak, že já nebo političtí vězni jsou proti komisi jako takové. Vůbec ne. O tu tady nejde. Jde skutečně o ten proces, který je hrozně zdlouhavý. To, že ministerstvo obrany není schopno pro počet osob perzekvovaných v době nesvobody, v případech stovek účastníků dodat včas všechny podklady, tak, aby toto osvědčení dostali, to je velmi tristní. K tomu má sloužit vypuštění v čl. 1 novelizace tohoto zákona, v bodě 1, ten můj pozměňovací návrh.

Takže vás chci poprosit, abyste hlasovali pro tento pozměňovací návrh, protože je to šance, že se účastníci odboje a odporu proti nesvobodě toho osvědčení možná ještě dočkají. Je třeba si uvědomit, že se jedná o spoluobčany, kteří jsou staršího data narození. To nejsou žádní mlaďoši. Kteří byli perzekvováni za to, že my tady dneska můžeme sedět, že můžeme žít ve svobodě a že můžeme dokonce na rovinu říkat i v parlamentu, co si myslíme. Za případnou podporu a hlavně za politické vězně vám chci poděkovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já vás chci také požádat o propuštění tohoto návrhu do podrobné rozpravy. Rád bych v ní předložil pozměňovací návrh, který máte již rozmnožený na stole. Co je jeho smyslem?

Moje výhrada vůči navrženému textu novely je, že změkčuje podmínky spolehlivosti pro členy etické komise. Formulace, která je v novele, zní: Za spolehlivého nelze pro účely tohoto zákona považovat toho, kdo svým jednáním v době nesvobody zavdal důvod pochybovat o řádném výkonu funkce komise, zejména o jeho nezávislosti nebo nestrannosti při výkonu funkce člena komise.

Já si myslím, že tato formulace je příliš měkká, že když ji mám ilustrovat v jakési míře absurdní nadsázky, tak by se v tomto znění mohlo stát, že bývalí, avšak hodní komunisté budou posuzovat nehodné odpůrce bývalého režimu. Myslím si, že daleko pregnantnější jsou podmínky spolehlivosti zakotveny v zákoně o Ústavu pro studium totalitního režimu, a sice v § 19, který jsem vám tam překopíroval, aby bylo jasné, o čem se hovoří. Zde je jasně definováno, že spolehlivý není ten, kdo byl v té inkriminované době členem komunistické strany, nebo absolventem vysokých škol politických, bezpečnostních a vojenských, a školení odborných směrů ve státech, které byly smluvní stranou Varšavské smlouvy.

A zkrátka jsou to explicitní podmínky, které vylučují, aby v etické komisi byl někdo, kdo byl aktivně do toho minulého režimu zapojen.

Myslím si, že vůči těm odvážným, kteří se dokázali postavit mašinérii komunistického Československa, by bylo nefér, kdyby jejich odvolání, protože etická komise posuzuje většinou odvolání, vyřizovali lidé, kteří s tím režimem nějakým způsobem symbioticky žili.

Prosím tedy o propuštění do podrobné rozpravy a podporu mého pozměňovacího návrhu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Papoušek. Prosím, pane kolego.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl podpořit oba návrhy, které tady vzešly z pera kolegy Horníka i kolegy Oberfalzera, protože si myslím, že je potřeba udělat všechno pro to, aby ty lhůty, které jsou velice dlouhé pro vyřízení osvědčení o účastníkovi třetího odboje, aby byly co nejvíce zkráceny. Z vlastní zkušenosti vím, že ty lhůty jsou v současné době velice dlouho. Můj otec, který byl za komunistů vězněn, byl i umístěn v tzv. jáchymovském pekle, tak stačil do té doby umřít, než mu tohle bylo vyřízeno. Rovněž se mi zamlouvá velice pozměňovací návrh kolegy Oberfalzera, protože není možné, aby se stalo něco takového, že by byl nějaký člověk, který byl spojen s minulým režimem, aby posuzoval jako člen etické komise ty záležitosti, které vedly k tomu, aby ti lidé, účastníci třetího odboje, byli perzekvováni a stalo se jim to, co se jim stalo.

Děkuji za pozornost. Proto budu podporovat a chci, aby tady byla podrobná diskuse o těchto zákonech. Díky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor František Bublan. Prosím, pane kolego.

Senátor František Bublan:  Jakkoliv je ten návrh na dodržení těch správních lhůt bohumilý, usiluje o to, aby ti lidé, co si zaslouží to ocenění, aby to dostali co nejdříve, tak já se obávám trošku, že to půjde proti nim. Já vám to vysvětlím. Ministerstvo obrany musí pracovat s nějakými podklady. To dostává z Archivu bezpečnostních složek, to jsou většinou záznamy ze spisů StB. Potom se snaží hledat další dokumenty třeba na nějakých okresních archivech, svědectví některých lidí, kterých samozřejmě také ubývá. Ono to trvá trošku dlouho.

Kdyby chtěli dodržet lhůtu a zůstaly by pouze třeba u toho, co najdou ve spisu Státní bezpečnosti, tak to může být velmi zavádějící, nemusí to být úplně pravdivé, může to být zjednodušující a ten člověk na to může úplně jenom doplatit. A pokud se dostanou dál – a jsou známy případy, a těch případů byly desítky, že lidé byli zbavováni majetku, byli odsuzováni nikoli na základě výnosů soudů, ale předsedů MNV. Předseda MNV rozhodl, že tady ten sedlák přijde o nějaké pozemky, o dobytek, o stroje, a bylo to tak. A musel se odstěhovat někam do pohraničí. Zkrátka ta obec mu to zabavila jenom proto, že předseda MNV tak rozhodl. A to v žádném spisu Státní bezpečnosti tohle nenajdete. To najdete jenom třeba v nějakém archivu, buď okresním, a nebo dokonce toho místního obecního úřadu.

Ono to tak jednoduché není. Já samozřejmě vnímám, že těch lidí ubývá, že i platnost zákona je také omezena nějakou dobou, protože není možné to vláčet donekonečna, ale nešel bych touto cestou. Já mám taky osobní zkušenost, já jsem spolupracoval se známým VONSem, to je Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, ale ten pracoval až po Chartě. A my jsme měli za úkol sledovat případy, kdy lidé byli nespravedlivě stíháni za svoje politické názory. A mnohdy to bylo těžké. Vím, že jednoho, to byl signatář Charty, tak ho zkrátka zavřela nikoli Státní bezpečnost, ale obyčejná Veřejná bezpečnost a přišili mu, že něco ukradl.

A teď my jsme sami nevěděli, jestli to ukradl, nebo neukradl, nicméně podtext toho, že to byl signatář Charty, tak ten tam byl značně silný. A také ho odsoudili, dostal možná dva roky, nebo něco takového, ale my jsme těžko mohli dovodit, že tomu tak nebylo. Že krádež nenastala, že zatčení a zavření bylo vyloženě na základě toho, že to byl signatář Charty '77.

Chce to hlubší zkoumání a možná i delší zkoumání. Tak se obávám, že když to takhle zkrátíme do správních lhůt, že těm lidem spíše můžeme uškodit, protože potom to zkoumání zůstane jenom u nějakého spisu, že tedy někdo něco ukradl. Ale to, že je tam ještě něco dalšího, tak k tomu už se v té lhůtě třeba nemohou dopátrat.

Tak jenom, až o tom budeme rozhodovat, tak abyste věděli, že to tak jednoduché není.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore, dalším v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Bratský:  Hezké odpoledne, pane místopředsedo. Když už jsme u vyprávění příběhů, tak taky si vzpomínám na příběh člena naší rodiny, který se také již nedožil toho, aby dostal to, co mu ze zákona patřilo. Samozřejmě, že jeho vdova se poté dozvěděla, že nemá už vůbec na nic nárok. Horší bylo, že když si šel vybavovat své věci a papíry a odvezl jsem ho do Prahy, tak zjistil, že na ministerstvu obrany ten úředník, který to všechno vybavuje, je člověk, který ho udal. Takže mu jenom řekl: „Zdeňku, proč jsi mi to tenkrát dělal?“ Jenom abyste si uvědomili, kam až některé ty absurdity došly daleko.

Proto já podpořím určitě návrh Jiřího Oberfalzera. A nakonec ty lhůty, které zmiňuje kolega Horník ve svém návrhu, také je jasné, že tam se může na druhou stranu stát ta doba neomezenou. Já nechci polemizovat s kolegou Bublanem, kterého si velice vážím, ale těch lidí není mnoho. A vzpomínám si ještě na jeden příběh lidí, kteří už konečně dostali ke svému důchodu nějaké příspěvky. A oni všechno, co jim přichází, dávají různým lidem, kteří to potřebují víc než oni. Různým organizacím, které se starají o potřebné. Například v mém případě, co jsem znal jeden příběh, tak jedné organizaci postižených na vozíčku. Takže ti lidé to většinou nechtějí pro svoji potřebu. Je jich už velice málo, jejich věk je velký, jedná se jim spíš o tu čest, tím, že jim to bude přiznáno, než o faktické nějaké peníze nebo jiné věci, které jsou s tím spojovány.

Takže je mi líto, ale já také tento návrh podpořím. Tím prodloužím samozřejmě lhůtu, protože než se to vrátí do sněmovny a všechno se to vypořádá, tak se jim trošku ta lhůta prodlouží, ale bude to jistě v dobré věci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A zatím poslední do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Pokud jde o ten první pozměňovací návrh pana senátora Horníka, já mu rozumím. Samozřejmě že mu rozumím, ale mám zato, že bychom měli slyšet i ten argument, který tady uvedl pan senátor Bublan, který do toho jistě dobře vidí a tudíž mluví ze zkušenosti. A určitě podle toho, co říká, tak já si myslím, že na tom je mnoho pravdy. Přece nechceme, aby bylo stavěno jenom na spisech StB, to snad proboha nechceme.

A pokud jde o ten druhý pozměňovací návrh milého pana kolegy Oberfalzera, tak ten bohužel podpořit nemohu. Nemohu ho podpořit, a to z toho důvodu, že totiž už jsem nepodpořila u Ústavního soudu ani v tomto ohledu paragraf, týkající se právě té kvalifikace do Rady ÚSTRu. Proč?

Víte, on je bývalý komunista, nejsou všichni stejní. Já jsem i ve svém disentu uvedla jméno Jána Mlynárika, takto disidenta, předtím ovšem bohužel komunisty. Ten napsal ještě jako disident článek do Svědectví. V tom článku popisuje to, jak byl ve vazbě, do které ho uvrhli, aniž by mu sdělili obvinění. Pak ho z ní zase pustili, aniž by ho kdokoli soudil a tak dál, atd.

A on říká: „Já jsem tam seděl a přemýšlel jsem, proč tu jsem. Věděl jsem, že tu nemůžu být pro nic, co si snad oni myslí, že bych mohl spáchat,“ nebo podobně. „Ale zároveň jsem si uvědomoval, že jsem asi něco ve své minulosti udělal špatně, takže jsem tu vazbu bral jako trest za svou nerozvážnou minulost, kdy jsem byl členem Komunistické strany.“

Tomuto člověku bylo jenom proto, že byl formálně kdysi komunista, upřeno, aby se vůbec přihlásil o možnost stát se členem Rady ÚSTRu. A to já považuji za strašlivou nespravedlnost. A nebo, vezměte si osobu Petra Pitharta, vašeho kolegy. Taky kdysi byl ve straně, ale potom, jak se choval po roce 1968 – a já říkám, je tu řada lidí, kteří si ve svém životě prošli už očistcem, a kteří se chovali mnohem statečněji než ti lidé, kteří nikdy v té straně nebyli, ale přitom se ve skutečnosti mohli mnohdy dopouštět mnohých zvěrstev. A proto já tvrdím – a tehdy jsem tvrdila, že ta formulace nároku na jakousi etickou podstatu toho, kdo se do takové komise má přihlásit, musí být formulována neutrálně, a ne tedy takto předsudečně. Protože skutečně lze napáchat veliké škody, které se dotknou jednotlivých a velmi slušných lidí.

Takže proto já tento pozměňovací návrh nepodpořím, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní kolegyně. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, nebo zástupce navrhovatele, aby se vyjádřil. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já vás požádám o schválení zákona, tak jak byl postoupen Senátu Poslaneckou sněmovnou. A hlavním důvodem je to, že cílem nebo smyslem předložení tohoto zákona je naopak právě urychlit to řízení, tak, aby se ti lidé pokud možno dožili toho ocenění, které jim zákon přiznává. A také – což považuji za spravedlivé – vyrovnání důchodů alespoň na průměrnou výši, protože často nemohli vykonávat třeba svoji profesi, dostávali ty nejnižší možné mzdy a tomu odpovídá i jejich důchod.

Říkám, to je podstata toho návrhu zákona. Je trošku absurdní, že ho tady předkládám já, když jsem jako senátor hlasoval proti schválení zákona v této podobě, shodou okolností etická komise při Úřadu vlády je zařazena, asi dosti nahodile, do sekce legislativní rady vlády. Tedy do sekce, která je mně podřízena, proto jsem tady v roli předkladatele.

A jestliže ten zákon platí takto, byť s velkými výhradami z mé strany, tak by měl fungovat dobře. A to řízení by mělo probíhat dostatečně rychle, tak, aby ti, kteří mají zákonem přiznaný nějaký nárok, tak aby se doopravdy dočkali.

A musím tady přisvědčit přesně tomu, co tady popisoval pan senátor Bublan, protože situace je taková, že ve správním řízení rozhoduje v prvním stupni Ministerstvo obrany o tomto ocenění. A je závislé na informacích, které dostává od Archivu bezpečnostních složek, který vlastně provádí historické šetření, ale nikoli správní řízení a není vázán lhůtami. Ani být nemůže, protože to šetření musí být nějak podstatně provedeno.

A vlastně nyní to, co navrhuje pan senátor Horník, je vlastně ponechání stávajícího stavu. Kdy Ministerstvo obrany je podle správního řádu v prodlení, aniž by za to mohlo. Protože musí počkat na výsledek šetření, které provádí Archiv bezpečnostních složek. To znamená, že ten návrh vlastně snímá tuto odpovědnost z Ministerstva obrany za tu dobu, za kterou neodpovídá. A to je jediné. A když to zůstane tak, jak to je, tak se tím vůbec nic nezrychlí. Ani nezpomalí, prostě zůstane to stejné.

My akorát reagujeme na tu situaci, kdy si nemyslíme, že by zákon automaticky měl být napsán tak, že a priori vyvolává protiprávní stav. A jak říkám, na straně ministerstva obrany jakkoli nezaviněně. Ať už to zůstane v té původní podobě, a nebo se to změní tak, jak je navrženo, tak v tomto bodě to neznamená ani zpomalení, ani zrychlení toho řízení. Je to jenom nastavení práva tak, aby rovnou dopředu nevyvolávalo protiprávní stav. Což si myslím, že by tak zákony měly být psány.

To zrychlení přináší jiné věci. To je to odstranění těch negativních kompetenčních konfliktů mezi etickou komisí a Ministerstvem obrany, aby bylo jasné, kdo co má dělat. Řada řízení není dokončena, protože ani jeden z těchto úřadů to nechce provádět, protože tvrdí, že mu to podle zákona nepřísluší. A ten zákon je napsán tak blbě, že vlastně mají oba dva správní úřady pravdu. Takže my to uvádíme nějak do pořádku po té legislativní stránce.

A co se týče návrhu pana senátora Oberfalzera, který tady avizoval pro případnou podrobnou rozpravu, já bych tady opakoval argumentaci paní senátorky Wagnerové. Já si nemyslím, že spolehlivost a bezúhonnost pro členy etické komise má být nastavena stejně jako v zákoně ÚSTRu, pro který bych já v této podobě také nikdy nehlasoval, protože takováto paušalizace, vlastně kolektivní vina a ne osobní posouzení kvalit toho kterého navrhovaného člena etické komise, je pro mě naprosto nepřijatelný.

A mohli bychom také debatovat o tom, jestli tam máme doplnit třeba členy stran Národní fronty. Nebo členy Socialistického svazu mládeže. Nebo ty, kteří byli tak zkažení už jako mladí a vstoupili do Pionýra. Kde se chcete zastavit v tomto způsobu uvažování? To do toho zákona nepatří. Každý je nějaká individualita a má to být posouzeno. A padaly tady konkrétní případy lidí, kteří byli v Komunistické straně a osvědčili mnohem větší charakter než řada lidí, kteří doopravdy velmi efektivně s tou autoritářskou nebo totalitní mocí kolaborovali a dělali doopravdy zvěrstva. A ti tam podle toho návrhu být mohou.

Takže pro mě jsou oba dva návrhy zcela nepřijatelné, z důvodů, které jsem uvedl, a ještě jednou vás na závěr požádám o schválení návrhu zákona, tak, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore, nyní se ptám pana zpravodaje Šestáka, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Ano. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Šesták:  Děkuji, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, já chápu argumenty, které tady byly vzneseny jak panem ministrem panem kolegou Bublanem, nicméně to mi neodpovídá na ten problém, který byl zmíněn v dopise Konfederace politických vězňů, kde byly podány žádosti v roce 2011. A ještě v roce 2013 a 2014 nebylo 200 žádostí z těch 300 vyřízeno. Z mého pohledu to je neúměrná doba, která v těchto lidských osudech hraje důležitou roli. Já vím, že ten zákon je nějak koncipován, ale já beru i návrh pana kolegy Horníka, že to je vzkaz, že tyto lhůty jsou neúměrné a že je na Ministerstvu obrany a zároveň na ABSE, aby tam svoji práci dělali rychleji. Protože to je v zájmu lidí, kteří už jsou kolikrát na konci svých životních osudů. Takže já osobně návrh pana kolegy Horníka podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A teď poprosím pana zpravodaje garančního výboru, jestli by se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Aby nám řekl nějaké závěry.

Senátor František Bublan:  Závěr jenom – zazněly dva pozměňovací návrhy. Nejdřív budeme asi hlasovat o znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pokud tento návrh nebude schválen, tak potom přistoupíme k podrobné rozpravě.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, správně, pane zpravodaji, děkuji za upřesnění. A já vás teď všecky svolám před tím, než budeme hlasovat o návrhu tento zákon schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 46, registrováno 65, kvorum 33, pro 36, proti 3, tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu a my se tady s paní kolegyní vystřídáme v řízení schůze.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne. Prosím, paní senátorko, prosím, váš mikrofon.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji za slovo. Já jenom si dovolím procedurální návrh, a to sice takový: abychom sloučili podle § 57 jednacího rozpravu k následujícím třem bodům. A to sice k bodu programu 24, 25, 26, což je senátní tisk č. 256, zákon o hazardních hrách. Na to navazuje zákon o dani z hazardních her a tam potom jsou další zákony, v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách. Žádám jenom o sloučení rozpravy, hlasovat potom o jednotlivých zákonech, tak jak je to podle bodů programu. Takže dávám tento procedurální návrh. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže tak, jak nás seznámila paní senátorka s tímto návrhem, o tom budeme hlasovat.

Kdo souhlasíte s tímto procedurálním návrhem paní senátorky, tak zahajuji hlasování. Kdo jste pro, ruku nahoru a tlačítko ANO. Prosím, ruku nahoru a tlačítko ANO. Kdo nesouhlasíte s tímto návrhem, tlačítko NE a ruku nahoru.

Při přítomnosti 65 senátorek a senátorů pro 54, návrh byl přijat. A hlásí se pan senátor Jirsa. Je to omyl? Tak, děkuji.

Takže začínáme, série bodů pana ministra financí Andreje Babiše a bude sloučena rozprava, tak, jak jsme si teď odhlasovali.

 

Návrh zákona o hazardních hrách

Tisk č. 256

a současně

 

Návrh zákona o dani z hazardních her

Tisk č. 257

a současně

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her

Tisk č. 258

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 256, návrh uvede ministr financí Andrej Babiš, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, vítejte v Senátu.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Dobrý den. Děkuji za slovo, vážený paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové.

Dovolte mi, abych vám představil zcela nové řešení provozování hazardních her na území České republiky, a to návrh zákona o hazardních hrách, který spolu s návrhem zákona o dani z hazardních her a s měnovým zákonem tvoří jeden funkční celek, který představuje zcela nový regulační rámec trhu s hazardními hrami.

Navrhovaná úprava je promítnutím cílů vlády ČR pro oblast hazardních her, a s ohledem na probíhající řízení o porušení smlouvy o fungování EU je výsledkem harmonizace s právem EU. Velice vítám, že právě my můžeme přispět ke schválení moderní úpravy v tak důležité oblasti společenských vztahů, jako jsou právě hazardní hry, což lze považovat za mimořádný a přelomový okamžik.

Předkládaný návrh zákona nahrazuje zcela nevyhovující a zastaralý zákon č. 202 z roku 1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a přináší komplexní úpravu provozování hazardních her. A to zejména v podobě důsledné ochrany sázejících a jejich okolí. Zajištění opatření k předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojených s provozováním hazardních her, otevření českého trhu hazardních her pro provozovatele se sídlem v členském státě EU, úpravy provozování hazardních her prostřednictvím internetu, nového postupu povolovacího řízení a v neposlední řadě i zavedení efektivního kontrolního mechanismu.

Návrh zákona totiž v reakci na současný nepřípustně vysoký výskyt nelegálního hazardu významně posiluje postavení jednotlivých správních orgánů příslušných oblastí hazardních her. Prostřednictvím vznikajícího monitorovacího systému, ale zejména i nyní výrazně diskutovaných blokačních opatření a dalších pravomocí jak Ministerstvo financí, tak i celní správy, umožní nová úprava účinně předcházet nelegální činnosti.

V případě, že by nebyly upraveny efektivní nástroje pro blokování nelegálních internetových provozovatelů, tak by mohl poklesnout výnos daně z hazardních her až o 700 milionů korun ročně. Dále s důrazem na provedení ústavního práva na samosprávu budou v obecních záležitostech v oblasti hazardu ještě v širší míře rozhodovat obce, avšak za současného zachování práva na podnikání a legitimního očekávání legálních provozovatelů.

Co se týká navrhovaného daňového zákona, ten reaguje na otevření trhu s hazardními hrami subjektům se sídlem v zahraničí a na rostoucí využívání internetu v této oblasti. Tyto subjekty budou, na rozdíl od dosavadní právní úpravy, nově zdaněny.

Rovněž dojde ke zdanění nelegálního provozování hazardních her, které dnes zdanění nepodléhá. Na rozdíl od vládou navržených sazeb, rozdělených do tří pásem podle škodlivosti a ziskovosti jednotlivých druhů hazardních her, obsahuje předložený návrh zákona v důsledku pozměňovacího návrhu přijatého v Poslanecké sněmovně daňová pásma pouze dvě. Vyšší sazbou ve výši 35 % budou zdaněny technické hry. Všechny ostatní hry budou zdaněny sazbou 23 %. V důsledku toho se sníží výnos daně předpokládaný vládním návrhem o 450 milionů korun ročně. Sazby daně tak budou odpovídat stávajícím efektivním sazbám odvodu z loterií a jiných podobných her, protože navržená sazba 30 % pro technické hry efektivně odpovídá kombinaci poměrné sazby ve výši 28 % a pevné sazby ve výši 80 korun na přístroje a den.

Očekávaný výnos daně z hazardních her pro veřejné rozpočty nebude diametrálně odlišný od výnosu odvodu z loterie a jiných podobných her. Dle návrhu zákona nebude zachována možnost uplatnit dary Českému olympijskému výboru jako slevu na dani. Financování sportu prostřednictvím slevy na dani je nesystémové, a podle názoru Ministerstva financí nevhodné. Fond má být podporován na výdajové straně veřejných rozpočtů, proto se od roku 2017 počítá se zvýšením výdajů státního rozpočtu na sport na 6 miliard Kč.

Konečně na oba návrhy zákonů navazuje změnový zákon, který zajišťuje provázanost právních předpisů upravujících oblast hazardních her. Účinnost všech zákonů se navrhuje od 1. ledna 2017.

Děkuji vám za pozornost a věřím, že právě tato politická reprezentace bude tou, která schválí zde navrhovanou revoluční a dlouho potřebnou právní úpravu hazardních her a nahradí tak tu, která už před 25 lety byla považována za pouze prozatímní. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ale pokud jsme tedy hlasovali o sloučené diskusi, tak i vy byste teď měl všechny tři zákony načíst celé. Protože zpravodajská zpráva bude také za každý zvlášť a potom budeme jenom jednotlivě hlasovat. Tak jsme si to teď odhlasovali, to chtěla paní předsedkyně našeho výboru. Musíte nám teď načíst všechny tři zákony.

Je to tak. Tato krátká zpráva byla za všechny tři, dobře. Dobře, takže děkuji.

Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 256/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí, výbor nepřijal žádné usnesení.

Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 256/3, zpravodajem výboru byl určen senátor Petr Vícha.

Senátní tisk také dále projednal výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a také přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 256/4. Zpravodajem výboru je určen pan senátor Jiří Oberfalzer.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 256/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. A zároveň z tohoto jednání omlouvám pana senátora Valentu, který se tohoto jednání dnes neúčastní.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové.

Předložený zákon o hazardu, který má nahradit stávající zákon o hazardu, se týká následujících hazardních her: loterie, kurzovních sázek, totalizátorových her, Binga, technických her, živých her, tomboly a turnajů malého rozsahu.

Nový zákon přináší možnosti účasti na provozu hazardních her zahraničním subjektům, definuje hernu, herní plán, výše výher, kaucí atd. Hlavním cílem je zpřísnění provozování hazardu. V souvislosti s registrem účastníků her se zavádí rejstřík fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách.

Jedná se o osoby, které pobírají dávky v hmotné nouzi, o osoby, které jsou v úpadku, dále o osoby, kterým bylo uloženo předběžné opatření zákazu her. Zavádějí se také sebeomezující opatření účastníků. To se týká výše vsazených a prohraných prostředků za den, případně za měsíc. Fyzická osoba se může nechat zapsat i do rejstříku vyloučených osob. Další podstatnou změnou, a hodně diskutovanou, je blokace internetových heren. Poskytovatelé připojení internetu na území ČR budou povinni zamezit přístupu k internetovým stránkám, na kterých budou provozovány nepovolené hry. Seznam nepovolených her bude vypracovávat ministerstvo.

Předpokládaný návrh zákona tedy zpřísňuje provoz hazardu. Výsledkem by mělo být, aby se snižoval počet nepovolených nezdaněných hazardních her. V současné době je to zhruba 50 % provozovaných her. Hlavním cílem by ale mělo být, aby v budoucnu bylo závislých osob na hazardu podstatně méně, než je tomu nyní. Předpokládá se, že se jedná zhruba o 100 tisíc lidí.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s průběhem projednávání na našem výboru, konkrétně na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

K předloženému návrhu proběhla poměrně dlouhá diskuse, zazněly pozměňovací návrhy, které měnily hlavně blokaci internetových her. Jednalo se tedy o §§ 82 a 84 zákona. Dále se například navrhovalo, aby se snížila doba, po kterou jsou provozovatelé povinni vést evidenci platebních transakcí.

Výbor nakonec k tomuto návrhu zákona nepřijal žádné usnesení a byl vypracován pouze záznam z 26. schůze konané dne 17. května 2016 k návrhu zákona o hazardních hrách. S tímto záznamem vás nyní seznámím.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele JUDr. Ondřeje Závodského, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě

výbor

I. nepřijal žádné usnesení, když pro návrh doporučit schválit předložený návrh zákona z 10 přítomných hlasovalo 5 senátorů, jeden byl proti a 4 senátoři se hlasování zdrželi. Pro pozměňovací návrhy senátorky Vrecionové z 10 přítomných hlasovalo 5 senátorů, nikdo proti, 5 senátorů se zdrželo. Pro pozměňovací návrh č. 1 senátora Libora Michálka z deseti bylo pro, nikdo proti, 5 senátorů se zdrželo. Pro pozměňovací návrh č. 2 senátora Michálka opět z deseti senátorů bylo 5 pro, 5 se zdrželo. Pro pozměňovací návrh č. 1 senátora Bratského z deseti byli 2 pro, 8 senátorů se zdrželo, pro druhý pozměňovací návrh senátora Petra Bratského 3 pro, 7 senátorů se zdrželo, pro třetí pozměňovací návrh senátora Bratského z deseti byli 2 pro, 8 senátorů se zdrželo a pro čtvrtý pozměňovací návrh Petra Bratského z deseti byli 2 pro a 8 senátorů se zdrželo.

Dále se výbor usnesl na tom, že zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu budu já osobně a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Toto by byla zpravodajská zpráva a záznam jednání k zákonu o hazardních hrách, senátní tisk č. 256.

A vzhledem k tomu, že jsme sloučili rozpravu ke všem bodům, seznámím vás i s usnesením výboru k návrhu zákona o dani z hazardních her. Pan ministr vás seznámil s tím, o čem se v tomto zákonu hovoří, že se pouze mění sazba z 28 % na 35 % pro daně z technických her a podíl tohoto výnosu pro obce a stát. Obce z tohoto výnosu dostanou 65 % a stát 35 %. Bylo to sněmovnou de facto vráceno do původní podoby.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu 201. usnesením z 26. schůze konané dne 17. května 2016 k návrhu zákona o dani z hazardních her.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele JUDr. Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

A nyní bych vás ještě seznámil s usnesením, které se týká návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her (senátní tisk č. 258).

Je to 202. usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 26. schůze konané dne 17. května 2016 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele JUDr. Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě

výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupením Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji, toto je zatím ode mne všechno.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To byly všechny tři zpravodajské zprávy, pane senátore, je to tak?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Je to tak. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy.

Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý. Přeje a poprosím ho také o všechny zpravodajské zprávy naráz tak, jak jsme si to odhlasovali. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Paní předsedající, pane ministře, kdybych měl spustit všechny naráz, tak byste mi nerozuměli, ale vezmu jednu po druhé, jestli mohu, ano?

Senátor Miloš Malý:  Samozřejmě bez pauzy, vezmu to fofrem.

Ústavně-právní výbor se zabýval návrhy senátního tisku č. 256, 257 a 258 na své 23. schůzi konané 11. května 2016 a po rozpravě

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR předložený senátní tisk č. 256 ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem pro jednání v této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého,

III. pověřuje předsedu ústavně-právního výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto návrhem usnesení seznámil předsedu Senátu.

Obdobná usnesení jsou k tisku č. 256, 257 a 258. To znamená, ať víme všichni:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou k senátnímu tisku č. 257 a totéž pokud jde o senátní tisk č. 258.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A pan kolega senátor Petr Vícha se chce též vyjádřit. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Za výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vás chci také seznámit se svou zpravodajskou zprávou ke všem třem zákonům.

Své zpravodajské zprávy pro výbor jsem připravil tak, abych vyňal z těchto zákonů zejména věci, které se týkají veřejné správy a vyhnul se diskusi o internetu, leč výbor se zabýval pouze jedinou věcí, a to internetem.

Mohu tedy pouze konstatovat, že ač jsem výboru navrhoval všechny tři zákony schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, neboť jsou z 95 % výhodnější než stávající stav, řeší gamblerství, řeší záležitosti patologického hraní, řeší záležitosti hráčů závislých na sociálních dávkách a řeší dokonce i bankovní a internetové opatření vůči nelegálním provozovatelům sázek, tak diskuse nakonec skončila stejně jen o tom, zda je to v pořádku pokud se týče §§ 82 a 84 ohledně internetu.

A když jsem četl, možná to bylo dnes nebo někdy, ať nedělám někomu reklamu, že 60 % Čechů je proti cenzuře internetu, nevěřil jsem vlastním očím, protože si myslím, že 100 % Čechů je proti cenzuře internetu. Ale zákon o cenzuře internetu jako takového není, ten pouze dává ministerstvu financí možnost, protože ono povoluje sázení, a když vidí, že někdo provozuje nepovolené sázení, tak jej dá na seznam a provozovatelé internetu nějakým technickým opatřením zajistí, že stránka je nedostupná. Banky neprotestují, provozovatelé internetu protestují. Já se necítím být odborníkem na internet, ale konstatuji, že z hlediska všech ostatních zákonů je tento zákon mnohem lepší než zákon stávající.

Na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsme diskutovali možná dvě věci, které by bylo dobré, kdyby pan ministr je potom tady zmínil. Ta první je, aby obecně závazné vyhlášky, které obce přijaly dnes podle starého zákona, kterými omezují provozování některých druhů sázek na celém území nebo na části obce, aby byly v platnosti i nadále.

Zástupce ministerstva financí potvrdil, že tomu tak je. Přitom zástupce ministerstva vnitra řekl, že by tomu tak mohlo být, ale nemuselo by tak tomu být. A to je určité znejistění, které by samozřejmě NKÚ, posléze kdybychom mu dali tu pravomoc, zjistil, že jsme porušili nějakým způsobem zákon. A druhá věc, i tento zákon přenáší na obce další povinnosti. Zatímco dneska ministerstvo financí povoluje videoloterijní terminály, podle nového zákona je bude povolovat, či nepovolovat město. Když má obecně závaznou vyhlášku, tak oni stejně budou dávat ty žádosti, my budeme zamítat, oni to budou dávat dál, budou se odvolávat atd. Ty problémy, které má dneska ministerstvo financí, tak se přesunou na obce. Ale věřím, že si s tím poradí.

Závěrem, všechny tři zákony, k všem třem zákonům výbor nepřijal usnesení. Je zde pouze záznam, protože ta diskuse byla hlavně o tom internetu. Ale žádný pozměňovací návrh rovněž přijat nebyl. U těch dalších dvou zákonů nebyl přijat proto, že sám jsem říkal, že musí být přijaty buď všechny tři najednou, takto bych to řekl. Když je přijat zákon o hazardu, tak pak s tím souvisí ty další dva zákony. Když není přijat zákon o hazardu, tak ty dva ostatní bez něj nemají smysl.

Tolik k mé zprávě za výbor pro veřejnou správu. Osobně doporučuji zákon schválit v té podobě, jaké byl přijat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, zda si přeje... Ano, pan zpravodaj VVVK, senátor Jiří Oberfalzer, má slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Náš výbor projednával také celou trojici těchto návrhů zákona. Je třeba říci, že ta diskuse byla v podstatě podobná. Gró debaty bylo o způsobu blokování, o rozhodování o tom, jak zablokovat stránky nelegálně provozovaných loterií a sázkových her.

Ale dovolte mi trošku citovat i ze své zpravodajské zprávy.

Já jsem konstatoval zaprvé, že co pamatuji, jsem tu už na konci druhého volebního období, nám byl slibován komplexní nový zákon o loteriích. Nestalo se. Schovali jsme tady jednou poslanecký návrh, jednou dokonce vlastní senátní návrh a pak různé dílčí úpravy. Pravidelně při projednávání zákonů o loteriích jsme upozorňovali na nepřijatelnost souběžné existence legálních a nelegálních provozovatelů loterií. Stát by neměl nikdy dopustit, aby vedle sebe mohly fungovat subjekty, které platí daně, a subjekty, které je neplatí.

Žádali jsme, aby byla přijata opatření, a že jenom tři souběžná opatření jsou schopna skutečně zarazit, nebo podstatně omezit nelegální fungování tohoto typu podnikání.

Je to zákaz reklamy. Ten už, myslím, jsme v minulém roce schválili. Vzpomeňte si, jaká byla kampaň ze strany internetových provozovatelů, co všechno se stane, když jim zakážeme reklamu těchto provozovatelů, zdůrazňuji, jak se to nedá zařídit, protože oni mají jakési automaty na smlouvy, co to bude stát, jak to ochromí internet. Od té doby jsem o tom neslyšel ani jedno slovo. Trošičku beru s rezervou i tu současnou kampaň, která probíhá. Protože je zase o svobodě slova. A to si myslím, že je zneužití tématu. A pak, co může být pravda, o technické komplikovanosti realizace těch opatření.

Ale já se musím zeptat, jestli jako opravdu vážně budeme brát námitky, že není možné někoho omezovat v tom, aby šířil nelegální informace. Je tedy možné přijmout argumenty, že oni prostě musí provozovat propagaci a provozování nelegálních her, protože to prostě nějak nejde, nebo by to mohlo omezit svobodu slova. Já to nechci skutečně vůbec připustit.

Měli jsme také na výboru zástupce provozovatelů internetu i odborníky, kteří nás informovali o těch komplikacích, vyslechli jsme je bedlivě a samozřejmě jsme to zvážili.

Protože slučujeme rozpravu ke všem těm třem zákonům, tak mi dovolte se zmínit ještě o tom druhém hlavně, který upravuje sazby. Víte, že v Poslanecké sněmovně byly pozměněny. Já proti tomuto aranžmá nemám žádné námitky a také nikdo z výboru ty námitky nevznesl. Dochází tam ke dvěma podstatným změnám. V těch se obrátím na pana ministra s dotazem.

První je, že byla zrušena možnost snížit si daňový odvod úpisem prostředků v té dané výši olympijskému výboru, to teď nebude. Čili je třeba jasně říci, jakým způsobem budou tyto prostředky sportovcům nahrazeny.

A druhá změna je, že z herních automatů se dnes vybírá jedna sazba, 35procentní, ale už nezahrnuje ten denní poplatek. Ten denní poplatek byl příjmem obcí. Čili opět prosím pana ministra, aby nám vysvětlil, příp. závazně zde slíbil, jakým způsobem budou tyto prostředky obcím nahrazeny.

Nechci zneužívat zpravodajskou zprávu, takže ještě vystoupím v diskusi. Ale závěrem chci říci, že výbor doporučil plénu Senátu u všech těch třech návrhů schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli některým z navrhovaných zákonů se nezabývat? Není tomu tak. Děkuji.

Takže otevírám obecnou rozpravu.

Jako první se hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Jak jsme teď sloučili rozpravu ke všem těm třem návrhům, tak já bych chtěla mluvit jenom k tomu prvnímu. Já tedy teď přesně nevím, jak se jmenuje, jaké má číslo, ale prostě jenom k tomu, co jsme měli projednávat jako první.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Návrh zákona o hazardních hrách.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Tak, návrh zákona o hazardních hrách. Budu mluvit, tady už to avizoval kolega Strnad, když popisoval průběh jednání na hospodářském výboru, já budu mluvit pouze o té jedné části, která se týká cenzury internetu. S tím, že abych pak nezapomněla, mám připraveny dva pozměňovací návrhy, které máte oba dva na stole. Ten jeden, který úplně vypouští tu možnost blokovat internet úředníky ministerstva financí. Druhý pozměňovací návrh bych tady možná pak přenechala k okomentování paní kolegyni Seitlové, protože my jsme zjistili, že jsme obě podaly ten totožný návrh, tak abychom to nemuseli vyřazovat, tak ho budeme dávat společně. Je to variantní návrh, v případě, že by nebyl přijat ten první. Navrhuje blokovat domény.

Já bych si jenom dovolila tady k tomu pár takových slov, vět, k té cenzuře. Já si myslím, že je naprosto nepřijatelné, aby v demokratické společnosti úředníci jakéhokoli ministerstva měli tu možnost zablokovat jakékoli stránky svobodného internetu. To je naprostý zásah do svobody slova, do svobody projevu. A v demokratické civilizované společnosti něco takového vůbec nemá co dělat. Absolutně rozumím, říkal to tady i pan kolega, že samozřejmě v případě, že budou nelegální provozovatelé jakýchkoli hazardních her provozovat jakékoli stránky, že je potřeba je zablokovat. Ale je potřeba k tomuto kroku, vždy o tom musí rozhodnout nezávislé soudy.

Opravdu jsem pevně přesvědčena, že bychom tady založili zcela nepřijatelný precedens, a velice moc prosím, abyste všichni zapřemýšleli o tom, že tento způsob, jak je tak navrhovaný tady, tak že opravdu takto v této podobě bychom pro to neměli hlasovat.

Ty zákony, jinak s tím žádný problém nemám. Myslím si, že je to správně, že je to všechno takhle komplexně řešené. Ale moc prosím, aby o tento způsob blokace internetu jsme tady vedli diskusi, příp. vás moc prosím o podporu kteréhokoli z těch pozměňovacích návrhů. Vím, že tady kolegové ještě budou předkládat různé jiné varianty. Ta řešení jsou. Existují i v jiných zemích Evropy. Vždycky to rozhoduje nezávislý soud. Vím, že tam rozhoduje rychlost, dá se požádat o předběžné opatření, takže já vůbec jakoby nevidím, proč by to měli... Prostě nemyslím si, že je přijatelné toto nechat v rukou pouze státních úředníků. Navíc na úřadu, který je vždy pod vlivem nějakého politika. Ta exekutiva je vždy politicky vedená. Pane ministře, nezlobte se, představte si, že tady nebudete vy, bude tady, teď já nechci...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Prostřednictvím předsedajícího, paní kolegyně...

Senátorka Veronika Vrecionová:  Pardon, to jsem nevěděla, že musím k panu ministrovi také prostřednictvím.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Bude tady někdo, kdo vám nebude vyhovovat. Já myslím, že k panu ministrovi můžu napřímo. Takže pane ministře, představte si, a já tady nechci dělat reklamu jakémukoli vašemu odpůrci, ale on by měl tu možnost prostě rozhodovat o blokaci internetu.

Myslím si, že by se vám to také nelíbilo. Já třeba například, mně se hrozně nelíbí, jak tady na internetu běhá spoustu stránek, které jsou... Například prorusky, propagandisticky orientované, které bych ráda blokovala já. Ale v životě bych si takový návrh nedovolila dát. Prostě demokracie je komplikovaný, složitý proces. Musíme snášet všechna tato negativa, která jsou s tím spojená. Musíme takovéto kroky dělat pouze přes nezávislý soud.

Já tady samozřejmě si myslím, že jsem řekla v tuto chvíli vše podstatné. Avizuji, prosím o propuštění tohoto zákona do podrobné rozpravy. Moc vás prosím o to, abyste podpořili, a teď tady nepléduji pouze za svůj pozměňovací návrh, ale je jich tady několik variantních. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní kolegyně. Slovo má nyní pan senátor Jaroslav Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Paní předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Já bych hrozně rád zvedl ruku pro návrh tohoto zákona. Já si myslím, že z hazardu plynou špinavé peníze, že tento zákon je docela účinně očišťuje.

Já bych docela rád měl dotaz na pana ministra, ať už přímo, nebo prostřednictvím paní předsedající. Jistě má ministerstvo financí spočítané, kolik bude stát, nebo jakou má sumu na tu blokaci těch, asi ne webových stránek, ale domén, protože v tom návrhu se hovoří o webových stránkách, pravděpodobně se jedná o domény, čili s jakou částkou počítáte na tu blokaci, kolik nás to bude stát. O „cost-effective“ nehovořím, protože předpokládám, že zablokování těch falešných, těch zločinných serverů bude „cost-effective“. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem se pohyboval trošku na hraně zpravodajské zprávy. Ještě jsem si něco nechal na pak, abych to nepřehnal.

Já nevím, jestli všichni kolegové máte představu, s jakým protivníkem v případě loterií a hazardu vláda bojuje. My jsme tady prováděli, já jsem to už připomínal, změnu zákona o reklamě, kde byl znovu opakován zákaz reklamy na nelegální loterie, který v podstatě už dávno platil. Ale smyslem té změny zákona bylo, že se dozor nad porušováním tohoto zákona převede ze živnostenských úřadů na celní správu. Možná si už nevzpomenete na tu debatu, ale proč to bylo? Proto, že když to řešily živnostenské úřady, které mají svoji omezenou kapacitu, přišla tam stížnost, podnět od někoho, nejspíš od konkurence, že někdo někde nabízí nějakou loterii, nebo sázení, a je to nelegální provozovatel, tak živnostenský úřad zahájil správní řízení. Když se to dostalo k tomu provozovateli, on udělal drobnou změnu, čímž změnil předmět té stížnosti, takže ona se musela odložit.

Proč tohle vyprávím? Protože jedna z důležitých věcí je právě flexibilita, ta schopnost účinně zakročit. Já rozumím té, a já musím říct, že ji považuji za akademickou debatu o ohrožení toho, že někdo zneužije práva vypínat web, ale prosím, bylo by dobře, abychom si uvědomili, jak ten proces bude probíhat. Prostě ta společnost, která bude nabízet ty stránky, bude vyzvána, bude mít 15denní lhůtu, pak se může ještě odvolat rozkladem k ministrovi, celou tu dobu může klidně požádat soud o předběžné opatření, o kterém tady často mluvíme, které se dá pořídit rychle, nebo až potom, to je jedno. Ale prostě je tady mnoho možností se bránit proti tomu.

Stejně tak je možné velice rychle předělat, přesunout se jinam apod. Pak si samozřejmě klademe otázku, jak budeme v tomto pronásledování úspěšní. Ale já prostě tu debatu o té svobodě slova pokládám za zástupnou. Všimněte si, že blokace převodu finančních prostředků plynoucích z těchto nelegálních her, proti tomu nikdo neprotestuje. Mohly by nás banky obesílat dopisy, že jim budeme zasahovat do jejich byznysu, protože z převodů mají poplatky a mají zisk.

Nicméně já tady chci ukázat jeden materiál, který nám poslala, to musím říct, aby bylo jasno, že to je Asociace kurzového sázení. Kdo je schopen to zpochybnit, nechť to udělá. Ale já to beru tak, že nám nelžou. Tady je takový obrázek, který ukazuje, které evropské země provádějí blokaci webu, čili blokují weby provozující nelegální sázení. Jsou to ty země, kde je alespoň část toho území vyznačena červeně. Přečtu: Španělsko, Francie, Itálie, Německo, Polsko, Řecko, Rumunsko, Maďarsko, Rakousko, Norsko, Dánsko. Toto jsou podle mě demokratické země, některé dokonce podle mě demokratičtější než my sami, a tu blokaci provádí.

Druhá debata je o tom, jestli ji smí provádět, a nemluvme o ministerstvu financí, je to regulátor, jestli ji smí provádět regulátor, protože ministerstvo financí rozhoduje i o licencích, rozhoduje o tom, kdo smí, také stanovuje pravidlo, jak se smí provozovat tyto hry. Tady je druhá mapička, která ukazuje, v kterých zemích Evropy může ten web vypnout regulátor. Čili kde se to může provádět bez soudu, abychom si rozuměli. Je to opět Španělsko, Itálie, Německo, Polsko, Belgie, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Řecko a pobaltské republiky. Možná jsem někoho vynechal. Čili zase chci říct, není to nic, proč my bychom si měli právo myslet, že zrovna v ČR to povede k nějakým fatálním následkům. Já bych se opravdu zastával toho, abychom podpořili tento návrh, zopakuji, protože přináší po letech komplexní řešení, dotýká se řešení klíčových, závazných sociopatických jevů, s kterými budeme mít samozřejmě problémy nadále, protože zkrátka sklon k tomu snadno, rychle, bez práce získat peníze se mezi lidmi vyskytuje odpradávna a bude zřejmě i nadále. Jistě všichni známe různé příběhy o tom, kde jaký předek prohrál v kartách grunt. Stávalo se to v minulosti taky. Tady jde o to, aby tento druh počínání byl pod nějakou regulací, aby se řídil pravidly, která nastaví tento stát. Ta pravidla jsou vetknuta do zákona o provozování loterijních a jim podobných her. Čili v tom návrhu zákona č. 256.

Já jen připomenu své dvě otázky panu ministrovi. Jedna byla o financování sportu a druhá o náhradě prostředků pro obce. Já znám jeho odpovědi z médií, ale budu rád, když tady na záznam nám závazně sdělí, jak se tyto výpadky budou řešit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Úvodem chci říct, že podporuji návrh zákona či zákonů, tak, jak sem přišly. Nechci, aby v nich byla jakákoli změna, a to proto, aby mohly co nejdříve platit.

Co se týká těch věcí, které jsme projednávali, kterých máme plný mail, to znamená ta obava o ochranu svobody slova, já naopak si myslím, že regulátor, a to ještě navíc regulátor, v jehož čele je člověk, kterého každý z nás rád kontroluje, či by rád kontroloval, kdyby měl tu možnost, tak je pod daleko větším drobnohledem než jakýkoliv jiný orgán, byť si říká nezávislý. Takže já jsem přesvědčen, že když dojde k tomu, že začne řízení o uzavření určitých stránek, tak v drtivé většině se jedná o provozovatele hazardních her, kteří již dnes mají hodně peněz a hodně velké prostředky na obranu. Takže já jsem přesvědčen, že tito lidé, pokud budou jenom trochu vědět, že mohou uspět, tak se bránit budou. A ten proces, jak tady byl popsán, to znamená, že to přijde až k rozhodnutí ministra, samozřejmě předběžné opatření k soudu se dává až po rozhodnutí ministra, které neplatí hned, ale má odkladný účinek. Takže ve lhůtě dané zákonem může požádat příslušná společnost o předběžné opatření. A pak dá návrh k soudu.

Takže jsem přesvědčen, že tady ochrana je dostatečná. Zároveň jsem přesvědčen, že i tato společnost si zajistí dostatečnou publicitu, protože jestliže nás oslovují všechny servery s obavou, že by mohly být regulovány či vypínány, tak jistě rádi při takovémto sportu, kde zvlášť by se mohlo nějak hanebně zachovat či mylně ministerstvo alias regulátor, tak tam určitě o tom budeme vědět hodně rychle.

To jsou věci, které... A nakonec je tam tedy ten soud. Takže já tuto obavu nesdílím. Myslím si, že pod drobnohledem z těchto důvodů ministerstvo bude.

Účinky toho zákona skutečně pak už rychle potřebujeme, a to z toho důvodu, že všechny ty obtěžující věci v naší zemi, kdy automat je v každé hospodě či na každém možném i nemožném místě, tak dneska to tento zákon řeší. Tam nebudou moci být. A pokud je budou dneska provozovat či provozovatelé budou chtít dále provozovat výherní hrací automaty, tak budou vlastně v režimu, který nám všem určitě vyhovuje, v režimu, kdy to nebudou anonymní hráči, nebudou tam moci prohrávat své sociální dávky lidé atd. A to jsou ohromné klady tohoto zákona. Proto se přimlouvám za to, abychom ho schválili.

Všechna ta nebezpečí se mi zdají podstatně menší, možná nulová. To, že tento zákon nebude jistě konečným zákonem, který bude fungovat mnoho let, to je nám jasné, bude se muset novelizovat, a to proto, že kreativita těch společností, které chtějí vydělávat peníze, aniž by je musely zdanit, tak je neúprosná. Tak jak kdysi dávno, vždy při svém vystoupení, jeden z řečníků dávné historie říkal, že Kartágo musí být zničeno, tak já opět říkám: Ten zákon, který byl v 90. roce přijat, byl nejnemravnějším zákonem za celých těch 26 let, kdy z osob, které provozovaly hazardní hry, to znamená osob, které bychom měli trpět v této společnosti, tak jsme udělali ctihodné donátory tím, že jim zákon umožnil, aby peníze, které musely odevzdat, tak aby samy ze své ruky mohly dávat jako dobročinnost. To žádný takový zákon obdoby tady nemá. Takže nadřadil osoby trpěné ve společnosti nad osoby vážené, kterými jsou všichni, kteří poctivě vydělávají a daní peníze.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí s přednostním právem paní místopředsedkyně Senátu, Miluše Horská. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Jsem ráda, že se shodujeme na tom, že zde máme zcela nový, dobře zpracovaný zákon o regulaci hazardu.

Chtěla bych ministerstvu financí a především panu náměstkovi Závodskému za to úsilí poděkovat, protože pokud jste měli možnost se s ním někdy bavit, tak víme asi, jak velký balík to je, jak nezměrná práce to byla. My diskutujeme o tom, zda je navrhovaný způsob regulace internetového hazardu tím nejlepším možným řešením. Nicméně celkově se jedná podle mého přesvědčení o velmi dobře propracovaný balík změn. Uvědomme si, prosím, jaké důsledky na životy lidí přebujelý hazard má. Když řekneme, že společenské náklady hazardu jsou ročně 15 miliard korun, je to obrovská, ale naprosto anonymní suma.

Dopady hazardu se skládají ze stovky tisíc příběhů konkrétních lidí, kteří propadli závislosti, a stovky tisíc rodin, které jsou tím postiženy. A protože, myslím si, že to máte podobně, že sbíráte jako senátoři příběhy nešťastných lidí, kterým se těžko dalo pomoci, tak jenom kratičce zmíním, protože ten celkový balík vidím jako velké plus proti tomu problému internetu.

Starší manželé, 30 let, spláceli svůj vysněný rodinný domek. Jejich syn propadl automatům. Postupně se tak zadlužil, že jim domek zabavili exekutoři. Manželé na stáří se museli nastěhovat do nájemního bytu a žijí z minima.

Druhý příklad se týká mladého páru, který spolu začal před 15 lety chodit. Po 2 letech vztahu spolu plánovali svatbu, partner začal hrát na automatech. Nejprve proto, aby si vydělal na pití, pak si vzal půjčky a hrál proto, aby získal peníze na jejich vrácení. Partnerce se podařilo ho přesvědčit, aby se dal na léčení, asi ho velmi milovala. Nakonec se loni vzali a až po více než 10 letech, po které spláceli půjčku, které partner nadělal, tak teprve teď začali žít jakýsi normální život s finančním příjmy, aby si mohli založit společnou domácnost.

V předpokládaném návrhu považuji za velmi důležité, že obce přestanou být motivovány k tomu, aby měly na svém území provozovatele hazardních her. Budu ráda, když nebudu slýchat z některých radnic, i z té své: „My bychom rádi omezili počet automatů, ale přišli bychom o dvacet milionů z rozpočtu, takže by bylo málo peněz na opravu chodníků a na dotace spolkům.“ Za to jsem velmi vděčná, že tato motivace díky tomuto novému zákonu bude pryč.

Považuji za velmi přínosné zavedení dalších překážek hraní, jsou hráčské karty či registr vyloučených hráčů, abychom zamezili tomu hospodskému hraní. V otázce blokace her na internetu se obávám, že se můžeme snažit jakkoliv, experti na internet nám sdělili, že cesta vede přes mezinárodní úmluvy. A my, kdybychom tady našim občanům předložili takový zákon o regulaci hazardu, tak by nás asi poslali... Takže pracujme dále dvojkolejně a bavme se o tom, jak na mezinárodní úrovni opravdu internet ovlivnit, aby to směřovalo i k omezení těchto nežádoucích aktivit.

Myslím si, že i z tohoto důvodu je potřeba pracovat na omezení finančních toků. A uvedu jeden konkrétní případ, který už teď vlastně nastoupil. A je to možná dobrá inspirace i pro ostatní bankovní ústavy. Znám konkrétního člověka, kterému banka odmítla vydat kreditní kartu, tedy tu kartu s povoleným úvěrem, kde si může člověk čerpat a jít do minusu. Protože v minulosti několikrát platil kartou za sázky na internetu, byť se jednalo o velmi malé částky v poměru k jeho příjmům. Pro banku už je to potencionálně rizikový klient.

Takže ještě jednou, na závěr chci poděkovat nejen za pozornost, ale za všechno to úsilí, díky kterému dnes návrh zákona projednáváme, a vyzvat k jeho podpoře. Ať už to bude s pozměňujícím návrhem zákona, s internetem, nebo bez, ale ta odvedená práce je tady poctivá. Děkuji za ni.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Hezké odpoledne, pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové.

Já se nebudu vyjadřovat k regulaci internetu. Kolega Oberfalzer nám ukázal mapku, kterou jsme asi dostali všichni. Jistě každý z nás chápe rozdíl mezi takovou blokací internetu, která byla v této mapce, a třeba blokací internetu v Severní Korei. Takže asi si rozumíme, o co některým jde, a o co některým nejde.

Regulace internetu vyžaduje mimochodem velice robustní systém. A to, co ministerstvo bude chtít učinit, bude znamenat obrovské náklady. Ale to nám pan ministr jistě vysvětlí a říkám, toto je věc, kterou nebudu komentovat, nechci. Myslím si, že pokud se to zavede, tak nepochybně MF získá nějaký systém, který bude vyhovovat.

Ale pokud by náhodou tyto zákony neprošly a došlo k podrobné rozpravě, tak avizuji, že podám několik pozměňovacích návrhů, které nějakým způsobem budou chtít vylepšit ty zákony, které se týkají legálních provozovatelů hazardních her. Těch legálních, ti, kteří opravdu státu odvádějí daně. A tam bych se chtěl zmínit o pár věcech v této rozpravě, protože v podrobné bych případně potom ty návrhy, pokud by k ní došlo, rozvedl o něco lépe, abyste rozuměli, proč jednotlivé paragrafy budu navrhovat.

Dle současného nového zákona jsou provozovatelé povinni vést evidenci po dobu deseti let. Takto dlouhá doba by vytvořila nepřiměřenou administrativní překážku, proto avizuji podání pozměňovacího návrhu, jehož cílem je splnit návrh Evropské komise na snížení požadované doby archivace dat provozovateli. Změna doby je též v souladu s požadavkem směrnice č. 95/40 ES, o ochraně údajů. Tento pozměňovací návrh je návrh snížit dobu na tři roky.

Zákony na ochranu dat stanoví, že osobní údaje držené kontrolorem by neměly být uchovány po dobu ne delší, ne-li nezbytnou k účelům jejich zpracování. V souvislosti s evidencí platebních transakcí by splňoval požadavky dostatečné lhůty pro uchování záznamů. Tříletá lhůta je teď v souladu s logikou daňových předpisů.

Zároveň navrhnu zkrátit dobu, po kterou by provozovatelé hazardní hry měli archivovat příslušné kamerové záznamy v elektronické podobě. Minimální lhůta uchování kamerových záznamů je dle stávajícího právního předpisu 90 dní. To je doba, během které dochází k nahlášení většiny problémů, které by potencionálně v provozovně vyvstaly. Původně navrhovanou dvouletou lhůtu pro uchování kamerových záznamů vláda vysvětlila pokrytím promlčecí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení.

Toto odůvodnění však nemá oporu v právních předpisech, protože subjektivní promlčení lhůty k vydání bezdůvodného obohacení je stanovena paragrafem 621 a paragrafem 629, odstavec 3 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník, na 3 roky. Proto já pak budu navrhovat snížení této lhůty zase zpět na 3 měsíce, neboť je též třeba zajistit ochranu osobních údajů po celou dobu archivace kamerového záznamu a vyhnout se možným bezpečnostním rizikům spojených s uchováváním dat.

Při provozu těchto provozoven 24 hodin denně si dovedete představit, že uchovávat celodenní záběry po dobu dvou let je nepřiměřeně dlouhá doba, velké bezpečnostní riziko a zároveň velké zatížení i finanční.

Jinak pokud dojde k podrobné rozpravě, které se budou týkat i jiné věci, tak bych možná navrhl i odstranění rozporu v délce trvání základního povolení k umístění herního prostoru, které vydává Ministerstvo financí na dobu až 6 let. A délce povolení příslušného obecního úřadu, které zákon stanovuje na maximálně 3 roky.

Připadá mi, že buď mají být obě dvě tříleté, a nebo pakliže lhůtu provozovateli stanoví Ministerstvo financí na dobu 6 let, obec by měla mít právo od 1 do 6 let na příklad také schvalování té provozovny dávat. Např. i přiměřené občerstvení v hernách, které je běžné všude v zemích okolo nás. Umožní Jackpotu, jako je dnes možné u loterií, možnost hrát v místnosti kasina i mimo hrací stůl, a další technické úpravy, které zpřesní pojmy.

To je k senátnímu tisku 256.

K senátnímu tisku 257. Vládní novelou byla poprvé zavedena diferencovaná daňová sazba v závislosti na druhu hazardní hry. V důvodové zprávě k novému zákonu Ministerstvo financí zdůvodňuje navýšení sazby a důvody pro diferenciaci na základě tzv. společenské nebezpečnosti. To je v pořádku, tak to bylo předloženo a tak by většina z vás, z nás, s tím jistě souhlasila. Ovšem při projednávání v Poslanecké sněmovně došlo k velkým změnám, takže původně byly navrženy předkladatelem konkrétně: pro technické hry 35 %, pro loterie, Bingo a živou hru 30 %, a ostatní hazardní hry byla sazba 25 %.

V Poslanecké sněmovně ovšem došlo ke změnám. A dopadlo to tak, že technické hry zůstávají na 35 %, zatímco daňová sazba pro loterie, Bingo a živou hru byla snížena ze 30 % na 23, a pro ostatní hazardní hry byla sazba snížena z 25 % na 23. Neboli to popírá to zdůvodnění té původní diferenciace na základě tzv. společenské nebezpečnosti. S tím by ministerstvo podle mě nemělo souhlasit a mělo by se snažit najít senátora, který vrátí původní novelu, tak, jak ji ministerstvo připravilo. Ale to jsem nepostřehl, že by někdo přinesl pozměňovací návrh.

Legislativa postrádá odůvodnění, proč by někteří provozovatelé a poskytovatelé určitého druhu hazardních her měli být subjektem nižší daňové sazby, oproti jiným hazardním hrám za účelem zajištění legitimního cíle v logice daňového systému. Proto také si myslím, že není zcela v souladu s evropskou legislativou a zvyklostmi.

Daně jsou ukládány v této příležitosti mj. i za účelem odrazení od nežádoucích sociálních ekonomických jevů. Pro dosažení těchto cílů je proto nezbytné zachovat konkurenční daňové sazby. Není třeba dodávat, že přiměřené daňové sazby též poskytují státu nástroj pro usměrňování zákonné nabídky hazardních her a odrazení od nezákonných hazardních činností. Stát by měl motivovat provozovatele hazardních her legálních k získání licence a k legálnímu podnikání.

Klíčem k účinné prevenci spotřebitelů od hraní v neregulované oblasti, kde se právní předpisy neuplatní, je nabídka legálních hracích her. Obce pak mají již dnes možnost se ve svých katastrech hazardních her třeba zcela zbavit a zcela je zakázat.

Nepřiměřeně vysoká daňová sazba by mohla mít za následek vytlačení legálního provozování hazardních her do nelegálního prostředí.

Samozřejmě avizuji, že toto všechno bych podal, pouze pokud neprojde původní vládní návrh v zákonech, tak jak byly předloženy Poslaneckou sněmovnou. Pak by asi byl prostor na to se jim trochu věnovat a případně pozměnit některé věci a nejasnosti, které se vyskytují. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, a nyní má slovo senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, už po převratu v devadesátém roce, když tyhle ďáblovy přístroje začaly zaplavovat naše obce, jsem jako starosta dělal všechno možné pro to, abychom je v obci neměli. Po krátké době se mi vždycky podařilo žadatele přesvědčit o tom, že bude lepší, když to do naší obce umisťovat nebudou, když to radši přesunou někam jinam, kde k tomu budou shovívavější. Po těchto zkušenostech se vám přiznávám, že jsem ochoten zdvihnout ruku pro každý návrh zákona, který by znemožnil byť jen jedinému člověku hru a přivádět rodiny do neštěstí. A že takových je spousta.

Paní místopředsedkyně tady uváděla několik příkladů. I já mám takový příklad z jižní Moravy, kdy můj kamarád – a dneska už musím říct, budiž mu země lehkou – měl plný sklep vína, desítky dvousetlitrových demižonů na začátku. A když jsem k němu přijel, bylo všechno prázdné. A pak jsem se dozvěděl, že to všechno naházel do automatů, přestože jsem ho přesvědčoval o tom – a já jsem to v tu chvíli netušil, že automaty jsou řízené počítačem. Je tam nastavený poměr výhry a poměr vydání na tom. Vysvětloval jsem mu to, jak to je, a pak teprve jsem zjistil, že tomu propadl, a to byl ten důvod toho prázdného sklepa.

To není ale to, o čem chci mluvit. Po internetu chodí velmi podrobný návod, jak případný návrh obejít. Nevím, jestli víte o tom – myslím tu blokaci internetové hry, jestli víte o tom, že takový program existuje. Asi to víte. A jestli víte, že po internetu chodí opravdu velmi podrobný návod, jak to obejít. Chtěl bych se vás zeptat jednak, jestli to víte, a jestli víte, jakým způsobem se takovéhle programy, i když určitě se objeví další a další, jakým způsobem tyto programy budete eliminovat tak, aby nebylo možné ten návrh zákona, nebo tu činnost, kterou řešíme návrhem zákona obejít. Já nepovažuji tenhle návrh zákona za jakoukoli blokaci internetu. A znovu říkám, jsem připraven pro ni zvednout ruku a podporuji návrh na jeho schválení. Nebo na schválení všech třech zákonů. A děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, a diskuse pokračuje, slovo má pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Já děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já si přece jen dovolím okomentovat tu pravomoc Ministerstva financí blokovat internetové stránky.

Jak tady zaznělo, většina zemí skutečně dává tuto pravomoc regulátorovi. Nicméně když se podrobněji podíváme na to, jak jsou někteří regulátoři vybaveni příslušnými pravomocemi, a jakým způsobem jsou dosazováni lidé do těch příslušných komisí, tak ku příkladu v Belgii se sice tato komise jmenuje Komise pro hazard, je to samostatný regulátor, ale v této komisi jsou také soudci. Takže skutečně to není nějaká politická moc, která v této věci rozhoduje. To zaprvé, a zadruhé – v okamžiku, kdy regulátor zapíše nějakého poskytovatele nelegální hazardní hry, tak tato informace v tom seznamu je jako varování pro ty, kteří by případně mohli být nějakým způsobem poskozeni. To znamená, je to pro toho daného spotřebitele.

A s tím pak souvisí ještě jedna nuance, která není tímto zákonem řešena, a sice v některých zahraničních právních úpravách je explicitně uvedeno, že pokud regulátor nezapíše nelegální stránku nebo tu nelegální doménu do příslušného seznamu, tak to neznamená, že ten hráč, který by mohl utrpět určitou škodu, když bude takhle nelegálně sázet, by se mohl domáhat jakékoli náhrady škody na tom regulátorovi.

Takže v jistém smyslu je to tady ne proti Ministerstvu financí, ale pro jeho ochranu, aby pokud tam nemáme explicitně vyňaté Ministerstvo financí z odpovědnosti, pokud by včas nelegální hru nezapsalo na seznam, tak je v jistém smyslu ochranou, pokud skutečně tato kompetence bude dána té moci soudní. Bylo by na delší debatu, a už tady nechci zdržovat, jaké jsou rozdíly mezi tím, jestli nejdříve rozhodne správní úřad a potom soud, a nebo jestli správní úřad dává návrh, na základě kterého rozhodne soud. Ale klíčové je to, že zatímco v prvním případě nejdříve dojde k zapsání na seznam, a teprve potom je možné se domáhat nějaké nápravy, tak pokud – a to je to, co tady budu navrhovat – by ministerstvo dávalo pouze návrh soudu, tak do doby, než soud rozhodne, tak k tomu zápisu dojít nemůže. Proto avizuji podání pozměňovacího návrhu, pokud neprojde ten návrh Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní je přihlášena se svým slovem paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, paní, nebo paní, dámo předsedající, teď jsem se zamyslela, jak by to bylo nejlepší, pane místopředsedo vlády, ještě aby to oslovení bylo správné. Takto, já určitě jsem osobou, kterou stejně jako moje kolegy z těchto lavic nemůžete v žádném případě chápat jako ty, kteří by chtěli blokovat předložený zákon. Protože to právě byli moji kolegové, kteří spolu – a teď to říkám jasně – se Stranou zelených otevřeli problém hazardních her. A byli první, kteří se na jednotlivých městech a obcích snažili o to, aby byly výherní automaty redukovány. To lze doložit a je to věc, která byla předmětem právě činnosti této politické skupiny.

Ale na druhé straně je tu velice zásadní otázka, která souvisí právě s těmi nešťastnými internetovými stránkami. Říkám upřímně, že nejsem expert. Ale jestliže jsem slyšela, že návrh, který mám připraven společně s paní senátorkou Vrecionovou, podporuje ČTÚ, podporuje Svaz průmyslu a dopravy, podporují dokonce experti, expertní skupiny některých politických stran, pak nemám důvodu nevěřit tomu, že forma, která před vámi leží v těch dvou stejných pozměňovacích návrzích, by nebyla vhodnější. Spočívá v nahrazení omezení internetových stránek, omezením činnosti domény, právě proto, že internetové stránky neprovozují jenom ti bohatí provideři, jak tady o tom hovoří pan předřečník Čunek.

Ale právě proto, že na našem výboru zaznělo, že internetové stránky provozují také např. obce. Že právě pro ně by bylo velmi obtížné zajistit, tak jak je definováno v tom návrhu, který je předložen z Poslanecké sněmovny, blokaci celé internetové stránky.

Proto jsem se rozhodla, že předložím návrh, který máte na svých lavicích. Já jenom řeknu, že se navrhuje blokovat pouze domény ve tvaru jména na lokálních DNS serverech, čímž se snižuje riziko zneužití blokace proti poskytovatelům obsahu. Způsob tvorby jména domény umožňuje cílenější omezení přístupu v té úrovni hierarchie doménového stromu, na níž provozování nepovolené internetové hry dochází.

Pokud tedy nebude přijatý pozměňovací návrh paní senátorky Vrecionové na úplné vypuštění celého blokování internetu, je zde připraven tento návrh, který je naším společným návrhem, který pokud postoupíme do podrobné rozpravy, budu ještě specifikovat pro záznam. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. A do obecné rozpravy je dále přihlášen pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Nejdříve bych chtěl reagovat na tu mapku, která tu byla ukázána, která mi přišla taky do mailu. Ono se z ní ale dá vytěžit daleko víc než jenom to, že uděláme to, co jinde v Evropě. To, co z té mapky nevyplývá, je třeba technická definice těch norem. Ty země, které přistoupily k nějakému způsobu a druhu blokování internetu, mají daleko preciznější definice, jak to technicky provádět. To v tom našem návrhu chybí úplně.

Mohli bychom si z toho třeba vzít také zkušenost těch zemí, která ukazuje, že blokování internetu nefunguje. Třeba na případu Francie. Tam, když dělali průzkum, tak zjistili, že až 47 % hráčů Pokeru obchází zákaz a hraje na nelegálních internetových stránkách. To znamená, ta mapka sice vypadá velmi hezky, ale kdybychom ji podrobně rozpitvali, tak ji můžeme použít i jako argument, že jdeme cestou, u které už se ukázalo, že není účinná. A řada zemí i tenhle svůj přístup přehodnocuje.

Potom bych chtěl zmínit jednu věc, která tu dnes nepadla, ale v té diskusi, která se vedla třeba v médiích, byla namítána proti těm, kteří argumentují proti možnosti blokovat internet, internetové stránky jakýmkoli způsobem. A to byla námitka, proč se to řeší až teď v zákonodárném procesu? Proč si s tím nikdo nevzpomněl dřív?

Tak tady bych chtěl uvést jenom argument, že si vzpomněl dřív. V připomínkovém řízení na to reagovalo např. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které sdělilo: „Nově navrhovaná povinnost, aby poskytovatelé připojení k veřejné síti internetu na území ČR zamezili přístupu k vybraným internetovým stránkám se jeví jako nedostatečně odůvodněným a nepřiměřeným zásahem do svobod podnikání a do práva na svobodný přístup k informacím. Tato rozsáhlá cenzurní infrastruktura napříč celou Českou republikou...“ – předkladatel hovoří o přibližně 3600 podnikatelích, „by měla blokovat internetové stránky, která určí Ministerstvo financí, bez stanovení jednoznačných mezí, jež by zabránily použití svévole.“

Český telekomunikační úřad se též v připomínkovém řízení vyjádřil také jednoznačně: „Požadujeme nezavádět povinnost blokování obsahu internetových stránek v navržené podobě, neboť jde v praxi o neefektivní opatření, které přinese významné náklady na straně poskytovatelů služeb v elektronických komunikacích. Ve svých důsledcích se tyto náklady mohou promítnout do cen účtovaných spotřebitelům za poskytnuté služby elektronických komunikací.“

Takže není pravdou, že by tento problém nastal až v zákonodárném procesu. Byl jednoznačně identifikován a označen už v připomínkovém řízení. A Ministerstvo financí se s ním nevypořádalo, takže se nemůže divit, že teď se ten problém objevil znovu, když zůstal nevyřešen. Ve svém součtu problematika blokování internetu. Já vím, že teď, v danou chvíli a v souvislosti s tímto zákonem se zdá ten krok pro bohulibý účel. Nikdo tady nezpochybňuje, že hazard je velmi nebezpečná věc a že boj s hazardem by měl být naší prioritou. Ale ten zvolený nástroj, který byl, to znamená zasáhnout do svobody internetu, je tomu nepřiměřený. Kdyby neexistoval jiný způsob, jak bojovat s nelegálním hazardem na internetu, tak to asi budeme muset nějak skousnout. Ale on existuje. Existuje pomocí blokování finančních plateb.

Hazard má jednu specifickou vlastnost, že bez peněžních pohybů žádný hazard není. Můžete chodit na stránky s hazardem, jak chcete, ale pokud máte zablokováno platit tam, pokud máte zablokováno vybírat si výhry, tak žádný hazard nebude fungovat. To znamená, proč musíme blokovat internetové stránky, když se můžeme s touhle negativní činností a negativním efektem vypořádat daleko jednodušším a řekl bych svobodnějším a demokratičtějším přístupem.

Navíc, jak ukazuje právě praxe z Evropy, přístup blokování stránek nefunguje. Několik lidí, každý, kdo se pohybuje v IT, tak mi vysvětloval, že obejít tenhle zákaz je otázka pár minut. Já bych vám třeba i reprodukoval, jak se to udělá, ale já jsem to nepochopil. Ale věřím jim, že to bez problémů udělají. Už dnes existují stránky, které ten návod skutečně dávají. A mě třeba napadá i otázka, jak se Ministerstvo financí postaví k těm stránkám, které zveřejňují návod, jak obejít zákaz blokování stránek. Přistoupíme také k blokaci těchto stránek? Nerozvineme tím spirálu, u které nebudeme vědět, kde se zastaví?

A ještě jedna věc. Několikrát tady bylo nadneseno, že to bude věc mimořádně finančně náročná, a kde na to ministerstvo vezme peníze a že se s tím nějak porovná. Ona to bude věc finančně náročná, ale ne pro ministerstvo. To bude věc finančně náročná pro poskytovatele toho připojení. A zase se tady dostáváme do věci, kdy ministerstvo chce dosáhnout nějakého cíle, vedle toho bohulibého zamezit a co nejvíc ponížit hazard, tak mj. i cíle, který je typický, správně, pro Ministerstvo financí, a to je vybírat daně. Ale požadavek na to, aby to bylo zařízeno, včetně toho finančního, přehazuje na soukromé subjekty. A to už tady bylo opravdu mockrát.

Takže já bych se přimlouval za to, aby tento návrh byl propuštěn do podrobné rozpravy. A tam abychom našli pozměňovací návrh, který buď přímo vyloučí možnost blokování internetu jako něco, co nefunguje a je potenciálně velmi nebezpečné, nebo alespoň podrobí tenhle prvek čistě moci soudní. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má nyní opět pan senátor Libor Michálek. Já jsem si nevšimla, pardon, přednostní právo, přihlásil se nám pan místopředseda Škromach. Omlouvám se. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já myslím, když tak poslouchám ta vystoupení, tak že mnohdy mluvíme o něčem jiném než to, co tady projednáváme. Já myslím, že ten zákon je celkem jasný a od ministra financí neočekávám žádnou charitu, ani to, že bych chtěl vymýtit hazardní hry. Ale to, co je asi podstatou celého návrhu, je, aby to byla legální hra a aby byla zdaněná. Aby se změnily příjmy státního rozpočtu, aby ty peníze putovaly do státní kasy.

Z toho pohledu je potřeba taky říct – a já už jsem takových návrhů od ministrů financí včetně ministra Kalouska, ale i dalších – zažil spoustu v různých oborech. Např. když ministr Kalousek s panem ministrem Drábkem ušetřili asi 1,5 miliardy na dávkách pro zdravotně postižené občany, ale ty peníze už nikdy nedoputovaly do sociální oblasti, ale zůstaly v rámci veřejných financí, které kontroluje Ministerstvo financí. A já myslím, že snem každého ministra financí je, že bude kontrolovat veškeré finanční roky v zemi. To tak přirozeným způsobem je.

A pokud jde o hazard jako takový, tak tady je jednoznačně potřeba hledat cesty, jak ho mít pod kontrolou, jak pokud možno mu zamezit, ale nedělejme si iluze, hra a hazardní hra je tady od věků, od doby, kdy vůbec člověk existuje.

A problém je, že pokud se udičky utáhnou příliš moc, většinou to končí nelegálními hrami, které mají daleko větší dopad na sociální postavení lidí. Bohužel, a je to realita, že spousta sociálně potřebných a sociálně vyloučených lidí hledá v hazardu jakousi spásu a má pocit, že vlastně tím nastane jejich zázrak a že možná jednou zbohatnou, což při nastavení, obzvláště pokud jde o elektronický hazard, je fakticky nemožné, protože míra pravděpodobnosti už nezávisí na tom, jestli se otočí kostka, ale to, co počítač v automatu nebo na internetu vůbec spočítá.

To, co vnímám jako více méně vyhozené peníze, je skutečně otázka nastavených systémů pro blokaci, které jsou v rámci internetu. A určitě bych rád přivítal, pokud tady bude alespoň nějaká změna k lepšímu, protože byly tady vzpomenuty země, kde lidé nemají třeba přístup na Facebook nebo na internet apod., ale přesto na Facebooku jsou, protože ti, co o tom něco vědí – a já to nejsem, jsem spíše uživatel než odborník – tak vědí, že je to otázka velmi jednoduché technické úpravy a všechna složitá drahá zařízení nejsou moc k ničemu.

To, z čeho mám obecně obavu pokud jde o kontrolu internetu a vůbec sítí jako takových je problém nazývaný „Velký bratr“, to znamená nebezpečí zneužití. Ať už to je jakákoliv instituce, vždycky to bude lákat k tomu kontrolovat i věci, které s tím přímo nesouvisejí. A tady bohužel v tomto návrhu zákona postrádám právě kontrolní činnost, která by zamezovala těm institucím a těm orgánům, které mají o tom rozhodovat, aby nevyužívaly tento prostor v zásadě pro některé věci, které s tím vůbec nemusejí souviset. Proto jsem přesvědčen o tom, že je potřeba hledat další řešení, a nejenom na internetu, ale i v hernách mimo.

A nakonec podívejme se do země, která nám je často dávána příkladem, Spojených států amerických, kde jednou z jejich výstavních skříní je právě Las Vegas. Myslím, že v Česku ještě žádné Las Vegas nemáme. A na druhé straně jsou způsoby možná právě tím, že lidé se nebojí hrát veřejně, s tím, že vědí, že to není něco zakázaného, a zakázané ovoce, bohužel, někdy chutná více, než když to je legální. Hledejme možná takový kompromis mezi tím, abychom to skutečně co nejvíce omezili, ale abychom na druhé straně tady nevytvořili černou díru, která se stane nekontrolovatelnou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Libor Michálek, prosím.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že je sloučená rozprava i k tisku 258, který novelizuje související zákony, aby využil pokud by nebyl přijat pozměňovací návrh na vypuštění §§ 82 a 84 a prošel by návrh, aby v té věci rozhodoval soud, bude nezbytné novelizovat i zákon o zvláštních řízeních soudních a tento pozměňovací návrh vám bude předložen neprodleně poté, co by se schválil příslušný pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. A nyní poslední přihlášený do obecné rozpravy, ale už tomu tak není. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Už jsem se lekl, že bych měl poslední slovo.

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolte i mně, abych se stručně vyjádřil, byť čestně dopředu přiznávám, že vlastně nemám žádný další nový argument, který by ještě nezazněl v této diskusi.

Ale chtěl bych možná shrnout svůj postoj. Jednak si myslím, že regulace hazardu v nové podobě, tak, jak je navržena, je něco, co nutně potřebujeme a také samotný fakt jsem nezaznamenal, že by to někdo nějak výrazněji rozporoval. Jediným problémem skutečně je způsob, jakým omezit nebo zda vůbec omezit hazard na internetu.

Nicméně si myslím, že bez snahy alespoň zredukovat tuto oblast, bude tento zákon velmi málo účinný, resp. povede jenom k tomu, nebo hlavně k tomu, že se těžiště hazardu o to víc přesune na internet, což už je trend, který existuje.

Nicméně riziko, řekněme, budoucího omezování svobody internetu je riziko, které si myslím, že je potřeba brát velmi vážně. To, že svoboda internetu je asi občas někomu trnem v oku, je nepochybně pravda. Ale to je myslím zase úkol i pro nás, volené zastupitele nebo zástupce lidí, abychom tyto svobody pro ně hlídali.

To, že v tuto chvíli nejde o ohrožení svobody slova, je myslím evidentní. Jde o ohrožení svobody jaksi konkrétních hracích strojů. To není slovo.

Musím říci, že často také slýcháme argument, že je to vlastně otevírání cesty pro budoucí omezování svobod na internetu. Musím říci, že to je zase argument, který ve skutečnosti nesdílím, protože si myslím, že každé jedno omezení svobod, které patří k tomu, že společnost se nějak reguluje, se občas něco omezí, ale každé jedno takové omezení je prostě zase odpovědností zastupitelské demokracie nebo zastupitelů v zastupitelské demokracii, kteří si to musejí obhájit vůči svým voličům. A ostatně, kdyby se to stalo precedentem v dalších velmi, řekl bych, bolavých věcech, jako je třeba dětská pornografie, tak by to ve skutečnosti možná ani nebylo až tak špatně.

Riziko zneužití – další věc, kterou tady slyšíme -řekněme politického zneužití. Řekněme, že by třeba politickému subjektu kandidujícímu proti úřadujícímu ministru financí mohl být na několik dnů vyřazen web pod záminkou, že je tam nějaký hazard. A než se to stačí napravit, tak už škoda vznikne. Takovéto riziko teoreticky nelze samozřejmě vyloučit, nicméně opravné prostředky, které jsou tam zabudovány, by měly zafungovat, měly by zafungovat poměrně rychle. A také by měly odrazovat. Zase je to věc, kterou je potřeba trochu hlídat, nelze ji podle mne vyloučit zcela, ale toto riziko bych já osobně považoval za dosti malé, rozhodně ne tak velké, aby ospravedlňovalo nějakou rezignaci na snahu internetový hazard omezovat.

To, co je trošku problém, který, myslím si, je také dobře zmínit, je to, že v zákoně chybí omezení nebo regulace jiných systémů, řekněme dálkového přístupu k hraní, než jen internet. Mám na mysli různé mobilní sítě apod. To je nepochybně trend, který je také v rozvoji. Nicméně tady já zase musím říci, že mi připadá, že nějak se začít musí. Pokud se ukáže, že roli internetu by třeba ve větší míře přebíraly nějaké další mobilní sítě, bylo by potřeba proti tomu zase následně zakročit.

Každopádně podtrženo sečteno. Efektivita paragrafů proti internetovému hazardu – a už to tady zaznělo – asi nebude stoprocentní. Na druhou stranu nebude nulová. Myslím si, že to, že se to dá přemostit, neznamená, že každý to přemostí. A jistou redukci to znamenat bude. A já si každopádně myslím, že by nebylo dobře, abychom kvůli menší než stoprocentní efektivitě těchto paragrafů nakonec dopadli tak, jako jsme dopadli včera se zákonem na ochranu proti pasivnímu kouření. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má nyní pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážení paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já jsem tady hrozně rád proto, že se vždycky hodně dozvím. A na rozdíl od kolegů, já vlastně názor nemám, jenom spíše technickou otázku. Uvedu to tak, že stát je nepochybně darebná instituce a náš blahobyt by byl mnohem nižší, kdybychom neměli daně z neřestí, od kouření počínaje a alkoholu přes hazardy. A zatím je uchopena pouze prostituce, ale do toho bych nesahal, protože to je blízký vztah člověka k člověku a to bychom si měli nějak chránit.

Ale já prostě mám skutečně jenom technický dotaz, protože mám zaplaven web velmi kvalifikovanými IT odborníky, kteří říkají: My použijeme nějakou operaci, web proxy a cosi kdesi. A vlastně vůbec nic se zablokovat nedá. A tudíž mě vaším prostřednictvím inspiroval tou otázkou tady pan kolega, senátor Láska, který říkal: Zablokujme tam ty finanční toky a kluci ať se baví, ale bez peněz. Pak je to tedy už jenom v jakési té rovině buď her, hravých, z dětství, nebo v rovině morální. Já se ptám čistě technicky, já fakt nevím. Potom podle toho asi člověk bude tu ruku zvedat, jestli tedy to lze zablokovat, proč nelze zablokovat i finanční toky, nebo jestli si jenom hrajeme na zablokování, tak čistě pragmatický dotaz.

Děkuji moc.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Slovo má nyní paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážená paní místopředsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já budu velice krátká. Jenom bych chtěl sdělit panu ministrovi zkušenosti Nadace Naše dítě s blokací dětské pornografie. Linku jsme provozovali pět let. Ve spolupráci s policejním prezidiem s oddělením internetové kriminality, které vede pan magistr Kuchařík. Všechny materiály s dětskou pornografií, kterou nám zasílala veřejnost, jsme po prověření, že se skutečně jedná o dětské porno, předávali policejnímu prezidiu, se kterým jsme měli uzavřenou smlouvu o spolupráci.

Po těch pěti letech policie rozhodla, že si povede tuto službu sama. A nejenom samozřejmě dětské porno, ale i další pornografii.

Vřele bych doporučovala, když se vaši kolegové spojí s policejním prezidiem, s panem doktorem Kuchaříkem, tak že tudy vede cesta.

Jinak podporuji zákony č. 256, 257, 258. Je to proti dětské pornografii. Je velice třeba, aby v ČR klesaly počty dětí, které bohužel měly co do činění s dětským pornem.

Ještě bych doporučila, ony rady se dávají nejlíp, obrátit se na Evropskou komisi, protože Evropská komise dokonce tyto projekty podporovala finančně. Další jeden z projektů bylo také, aby banky měly dohody mezi sebou, o likvidaci plateb za dětskou pornografii, na různých nosičích. Jak to blokovali, techniku neznám, ale každopádně ten pokus a výstup a zkušenosti už tady jsou. Obrátit se tedy na Evropskou komisi.

Pane ministře, já vám moc držím palce, je za vámi obrovský kus práce. Myslím si, že bude doceněna, třeba ne dneska, ne zítra, ale je to práce velice potřebná pro ČR. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Do obecné rozpravy je přihlášen Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Na úvod se asi sluší po paní předřečnici říci, že já také přeji panu ministrovi, aby jeho práce byla spravedlivě oceněna. Teď si dovolím navázat na pana kolegu Žaloudíka jednou poznámkou. A jedním dotazem.

Ta poznámka je spíše pro pana ministra, který na náš VUZP nechodí. Já jsem vystudoval matematiku, fyziku. Měli jsme tam debatu, kde za ministerstvo financí tam byli dva náměstci ministra a pak tam byli také nějací hosté. Ta debata nakonec skončila na tom, co je dneska takové zásadní, jinak si nemyslím, že máme příliš rozdílné názory na ten vlastní zákon nebo na ty zákony o hazardu, a to je, jak je to tedy s tím narušením soukromí ohledně toho internetu. Tam tedy opravdu z mého pocitu, který není dán příliš velkou odborností v oblasti informatiky, byl takový můj pocit, že moc vaši předkladatelé toho zákona neuspěli. V té debatě odborné. Opravdu se mi zdálo, že lidé, kteří tam vystupovali z té odborné sféry a vysvětlovali tam, proč takto jo, takto ne, většinou to bylo, jak vy navrhujete, tak ne, jak oni navrhují, nebo si dovedou představit, že jo, se mi zdálo, že byli na tom lépe. Argumentovali pro mě logičtěji. Nebyl jsem nijak zainteresován na tom. Logičtěji a přijatelněji, než to jsem to slyšel od obhájce nebo předkladatelů toho zákona z hlediska svobody internetu. To je moje poznámka, kterou jsem chtěl, abyste si tady vy poslechl.

Druhý je tedy dotaz. Protože stejně jako pan kolega Žaloudík a asi desítky další z nás máme spoustu emailů, kde je různá argumentace toho, že je potřeba asi spíše blokovat doménu než celou webovou stránku atd., s tím, že dokonce v tomto směru jsou předloženy nějaké pozměňovací návrhy paní kolegyně Vrecionové nebo paní kolegyně Seitlové, tak můj dotaz je velmi jednoduchý, jestli je možné tyto dotazy, které bych řekl, i zdůvodňují, že ten přístup ministerstva financí je špatný, nechci to tady po vás teď, někam poslat, abychom dostali odpověď, ze které bude zřejmé, že ti vaši odborníci jsou ti nejlepší na světě, že skutečně ty dotazy, které jsme dostali, které říkají, že to mělo být celé uděláno jinak, nebo to také vůbec nemělo být uděláno, jsou mylné, nebo jsou účelové. Takže ta má druhá věc se týká dotazu, zda my někam můžeme ty dotazy, které bychom samozřejmě vybrali, které se nejvíce dotýkají tématu, nejvíce napadají z mého pohledu logicky ten způsob úpravy, který vy předkládáte, někam poslat, abychom dostali jasnou odpověď, že to tak není, že to nejlépe máte vy jako navrhovatel, jako představitel ministerstva financí, protože jste se tomu určitě podrobně a důkladně věnovali.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan senátor Škromach tady řekl přesně tu větu, přílišná regulace nic neřeší. To je, myslím, to klíčové. Protože jsme to právě viděli na včerejším případu k mé velké radosti, jak dopadl – už ten název protikuřácký zákon sám o sobě evokuje, o čem to bylo. Předtím jsme slyšeli, že to je zákon na ochranu zdraví a nekuřáků. A právě proto dopadl, jak dopadl.

Ale já jsem chtěl něco jiného. Mě trošku vyděsil pan senátor Hampl, který říkal, že nějak začít musíme. Čímž naznačil, že budeme ještě pokračovat. Když to nebude stačit, tak půjdeme ještě dál a ještě dál. A ještě víc mě vyděsil pan senátor Michálek, a dokonce jsem četl, že některé banky už iniciativně samy začaly blokovat různé platby. Já vám zkusím představit ten ďábelský scénář blokování plateb, protože až stát, který nás, jak řekl jeden významný lékař, když nebudete jíst zdravě, tak my vás to naučíme zákonem. Takže vám stát začne blokovat platby za nezdravé potraviny, protože jakýsi dobrodruh usoudí, že nejíte zdravě, a proto když si budete chtít koupit bůček, tak taková platba neproběhne a vy si ho nebudete moci koupit.

Já jenom varuji předtím, my na to prostě nemáme. Facebook vznikl 4. února 2004. Před rokem 2004 by se nemohlo stát, že by si pan ministr financí s panem premiérem na Facebooku vyměňovali krátké zprávy. Vůbec by to nešlo. A tím byste byli méně naštvaní. Teď jeden napíše a druhý mu odpoví, teď se to stupňuje. Vy to máte na Twitteru, ten vznikl ještě později, jestli se nemýlím, nevím to datum.

Ale já jsem chtěl zmínit, že lidé si rádi hrají. Já jsem se zúčastnil všech debat o hazardu, které kdy byly. Ať to byly poslanecké, senátorské. Mě zaujal poker. Poker je také hazardní hra údajně. Mně by se líbilo, kdyby se poker stal olympijským sportem. Poker je totiž sport. Tak jako je profesionální fotbal, hokej, tak je profesionální poker. On není úplně založen na tom, že zatočíte nějakými válci, a tam vám něco buď vyjde, nebo nevyjde. U pokeru se musí přemýšlet. A samozřejmě je tam náhoda. Ale potom zakažme hazardní hru golf. Protože golf, který vypadá na první pohled jako sport, na druhý pohled si zkuste poker, když vítr fouká 8 m/s. Tak si to zkuste odhadnout, jak do toho máte bouchnout, aby to dopadlo, kam to má dopadnout. Já to neumím, takže jenom mi to říkají ti golfoví hráči, že je to složité.

Já jenom varuji, já se toho strašně bojím. Přesně proto mi vadí to blokování plateb. Oni to samozřejmě vždycky obejdou. Jediný, kdo nás může zachránit paradoxně, je Islámský stát. Protože jestli bude nějaký teroristický útok směřovat někam, tak vám skoro garantuji, a vzpomeňte si na má slova, že to bude právě black out, právě internet, protože když blokne celý internet, který nepůjde, tak to sice způsobí velké škody, ale hazard bude zabezpečen. Nikdo si nezahraje.

Já chci jenom varovat před tím, že každá dobrá myšlenka vede do pekel. To mně vadí jediné, já nebudu jiné paragrafy toho zákona napadat. Souhlasím s tím, že stát má být, pane ministře, hlavním garantem a regulátorem, nikoli obce. V celém světě je to stát, který si reguluje hazard, protože hazard je samozřejmě velmi výnosný byznys. A pokud to necháte jenom na obcích, tak to dopadne tak, jak jsem slyšel, kdo přijde s větší igelitkou starostovi, tomu hernu povolí, kdo s menší igelitkou... Dokonce v některých městech to je tak, že hrát se může jenom v hernách, v budovách, které patří městu. To je taky jako... Jinde zase říkají: Nemáme žádnou hernu v budovách, které patří městu, aby ukázali, jak bojují s hazardem. Je to velmi podobné jako s prostitucí. Ať děláme, co děláme, tak to úplně neuděláme. Ale opakuji znova, já budu podporovat ten pozměňovací návrh, který ponechá na soudu, aby rozhodl o tom, jestli se má, nebo nemá něco blokovat.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Já jenom rychlou vysvětlivku. Když jsem pana senátora Kuberu vyděsil, jsem rád, že tentokrát tu je, když na to reaguji, já si myslím, že prostě bude potřeba v tom nějak pokračovat. Holt ty technické prostředky se budou vyvíjet. Ono to neskončí tak, jak je to teď. To, že teď se udělá nějaká regulace, nebo snaha o regulaci nějakých technických prostředků, je jedna věc. To, že za tři roky ty technické prostředky budou někde úplně jinde, a tím pádem ta legislativa by na to asi nejspíš reagovat měla, mně připadá zcela logické. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Opět má slovo pan senátor Libor Michálek, prosím.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Už jen krátce, bez oslovení. Já jsem tady nehovořil, nebo neavizoval nějaké pozměňovací návrhy, které by se týkaly blokace plateb. To jsme asi se tady ne úplně dobře poslouchali. Ten můj návrh se týká toho, aby o zápisu na ty stránky rozhodoval soud. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím. Rozpravu tedy uzavírám. Pane ministře, čekáme na vaše reakce. Ani se vás neptám, jestli chcete, musíte. Máte slovo, prosím.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Odkud začít? Asi od těch jednodušších věcí.

U toho sportu, ta daňová asignace ČOV byla vylobbována v čase, kdy skutečně vláda nechtěla podporovat sport. Naše koaliční vláda určitě chce podporovat sport, proto je i navrhováno na příští rok rozpočet navýšit o 1,7 miliardy. Já jsem chtěl motivovat sportovce, aby to pochopili, že ten ČOV, že to bylo přechodné období. V podstatě ti, kteří dostávali peníze od ČOV, tak je budou dostávat prostřednictvím ministerstva školství, mládeže a sportu. Takže si myslíme, že by to mělo být z jednoho místa. V tomhle směru se s paní ministryní Valachovou shodujeme. To navýšení je o 1,7 miliardy korun meziročně.

Potom k těm jednotlivým připomínkám.

Skutečně se nejedná o cenzuru internetu. To je velké nedorozumění. Nejde o žádné omezování svobody internetu. Je to standardní. Ta mapa, která tady byla ukázána, ano, většina států má blokaci takového webu. Má i blokaci účtů. Já se k tomu ještě potom dostanu.

Pan senátor Bratský vystoupil ohledně těch sazeb. Já budu rád, pokud řeknete ve sněmovně, aby těch 117 poslanců, to znamená všechny politické strany kromě hnutí ANO, které sedí ve sněmovně, hlasovaly pro ten návrh ministerstva financí. Včera tady byl nějaký skandál ohledně toho protikuřáckého zákona. Tady hlasovali všichni proti návrhu ministerstva financí. Přišli jsme o 450 milionů korun ročně. Hazardní lobby je samozřejmě bohatá, vydělává ročně 18 miliard.

Není pravda, že jsou tam obrovské náklady na ty blokace. Jestli existuje nějaký podrobný návod, jak to obejít, my o tom nevíme. Pokud je takový návod, tak fajn potom. Kde je tedy problém? Potom to, co navrhujeme, pokud to někdo říká, my si myslíme, že není takový návod, že to je dezinformace. To se samozřejmě ukáže.

Návrh paní senátorky Seitlové by znamenal novou notifikaci. A to znamená vlastně odložení celého zákona. Není to možné.

Pan senátor Láska tady vystoupil ohledně MPO. MPO se vyjádřilo negativně, nebyl to žádný návrh. MPO není skutečně ten resort, který by nám měl něco doporučovat. MPO totiž má pod sebou instituci, která vymyslela to, že kvízomat není automat. Řekla, že je tam nějaká součástka. Když se zeptáme kvízomatu, jestli je včelka Mája, nebo Jája. A pokud odpovíme Mája, tak hrajeme. Trvá to asi dvě sekundy. Takže MPO určitě ne.

A samozřejmě, co kdo všechno doporučuje. Já myslím, že ta hazardní lobby doporučila všem politickým stranám ve sněmovně, proto nás vylobbovali a prolobbovali s tím odvodem těch 450 milionů.

Pan Škromach mluvil o Las Vegas. Ze statistik plyne, že v Praze máme víc automatů než v Las Vegas. Naše Las Vegas je kolem Václaváku.

Já bych se chtěl teď vrátit k tomu internetu. Každá druhá sázka na internetu je nelegální. Přicházíme ročně o miliardu korun. Ještě jsem zapomněl na ty obce. U těch obcí se de facto nic nemění. Ten příjem bude stejný. Já jsem se vyjádřil na komisi pro RUD, že považuji za nenormální, že tento rok, pokud zinkasujeme 9 miliard z hazardu, tak 5 půjde do obcí, 4 do státního rozpočtu, že perspektivně by bylo dobré upravit RUD takovým způsobem, aby obce dostaly peníze, možná ještě něco navíc, aby perspektivně byla dohoda, že financování sportu bude jenom z výnosu hazardu, že by tam byl postupný náběh 80 % v 2018, 90 % v 2019 a potom 100 % od 2020. To by mohlo být až těch 9 miliard.

Z hlediska té cenzury, skutečně není to žádná cenzura. My chceme jenom zabránit černému trhu internetových hazardních her. Chceme, aby ti hráči byli, za účelem jejich vlastní ochrany, byli nasměrováni k legálním provozovatelům.

Takže já myslím, že je to normální, že pokud české firmy musí mít licenci, potom mají licenci a podnikají, mají zisk, musí platit daně, tak přece není normální, že české firmy tady mají konkurenci ze zahraničí, a ty nemají ani povolení, neplatí daně.

Mimochodem, my máme v tom návrhu zákona nejenom blokaci webu, ale i blokaci plateb a účtů.

Takže my určitě, pokud máme zahájit nějaké takové řízení, tak ministerstvo se bude soustředit jenom na internetové stránky. Jejich záměrem je aktivně nabízet hazardní hry českým spotřebitelům. To znamená, že to bude typicky v případě, kdy internetová stránka v českém jazyce, hratelně je využívána česká měna, nebo je propagována v českých médiích nebo za pomoci známých českých osobností.

Rozhodování o blokacích probíhá v rámci správního řízení a celý proces obsahuje systém brzd, spočívající v možnostech odvolání se k nadřízenému orgánu nebo k správnímu soudu. Návrh zákona je navržen tak, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany práva, povinnosti jednotlivých subjektů v souladu se všemi principy demokratického státu. Argument, který je postaven na tom, že správní orgán bude apriori své pravomoci porušovat, nemůže obstát. Protože jinak by muselo být zrušeno celé správní právo.

Jestli o blokaci má rozhodovat soud, tak k tomu ministerstvo financí říká: Posouzení, zda je hazardní hra na internetových stránkách provozována v souladu se zákonem, je jednoduchým porovnáním internetové stránky se seznamem povolených hazardních her. Přenášení této, v naprosté většině případů, formulářové činnosti na soudy se tak jeví jako neefektivní a zbytečné. Soud by měl být na základě žaloby zapojen pouze v situacích, kdy je třeba posoudit ty nejspornější případy, nikoli nahrazovat činnost státní správy. Správní řád zaručuje provozovateli internetové stránky možnost obrátit se na soud v případě, že nesouhlasí s rozhodnutím nezávislé rozkladové komise, složené z odborníků, a může žalobě přiznat odkladný účinek.

K blokaci internetové stránky by nemuselo vůbec dojít. Navíc k blokaci internetových stránek na základě rozhodnutí správního orgánu přistoupilo 14 z 18 států EU, které blokaci využívají.

Rovněž je třeba říci, že právě ministerstvo financí jako regulátor hazardních her disponuje mimořádnou specializací v této oblasti, rozhodně navrhované přenesení není zárukou lepšího rozhodování.

Takže potom tady byla debata o tom, že blokace internetových stránek s sebou nese likvidační náklady pro poskytovatele internetu. K tomu bych chtěl uvést, že někteří zástupci internetové průmyslu zřejmě záměrně uvádí pouze jednu z uvažovaných možností technického řešení, zamezení přístupu k daným internetovým stránkám. A to samozřejmě tu nejdražší. Například forma pomoci DNS serveru je verzí prakticky beznákladovou, což koneckonců potvrzují i představitelé IT a odborné veřejnosti, kteří obecně proti této úpravě brojí.

Dále připomínám, že blokování nelegálních provozovatelů internetového hazardu má uzákoněno 18 z 28 zemí EU, protože bez možnosti zastavit či trestat nelegální hazard je ochrana veřejnosti proti škodlivým vlivům nelegálního hazardu prakticky bezzubá.

Potom je teze, že blokace plateb je na rozdíl od blokace webu efektivnější a účinnější opatření. Pravdou je přesný opak. Zatímco výsledky blokace webu jsou hmatatelné, blokace plateb jsou podle dosavadních zkušeností hodnoceny jako mnohem méně efektivní. Do návrhu byly zařazeny až v závěru, neboť kombinace obou přinese nejlepší výsledky a umožní pružně reagovat na případy nelegálního hazardu.

Blokace je velmi často obcházena, jak tvrdí pan senátor Láska, že ve Francii to obchází téměř polovina pokerových hráčů. Uvádíme, že Francie na rozdíl od ČR zvolila velmi přísnou a restriktivní úpravu online hazardu. Je tedy pro hráče velmi výhodné snažit se dostat na zahraniční stránky, kde mohou hrát běžně jinde dostupné hry. Toto se v našem případě neděje, neboť zahraniční provozovatelé mohou přijít podnikat na náš trh.

Blokace nebyla řešena s odbornou veřejností. Pan senátor Láska říkal, že to není, neodpovídá skutečnosti, protože my jsme organizovali dvě mezinárodní odborné konference, kam byla pozvána veřejnost. Představili jsme tam koncept blokace, vyzývali jsme odbornou veřejnost k vyjádření. Takže si myslím, že jsme věnovali tomu dlouhý čas k vysvětlování. A mimochodem, ten zákon už měl být účinný od 1. ledna 2016. Došlo k jeho posunutí.

Já bych teď chtěl uvést ten konkrétní příklad, protože my to máme na webu. Já jsem taky, co se týká té blokace, absolvoval několik jednání s panem Bartošem z Pirátů, měli jsme na VŠE takovou veřejnou debatu. Byli tam odpůrci blokace. Chci jenom říct, že to skutečně není pravda. Já vám teď řeknu přesně časový harmonogram. Máme ho na webu ministerstva financí. Jak by to mohlo proběhnout.

1. prosince 2016 pracovníci ministerstva vyhledají internetovou stránku, která obsahuje hazardní hry, ačkoli provozovatel nemá potřebné povolení, zašlou informační dopis. Například najdou internetovou stránku www.sázej.gi (to znamená stránka provozovaná z Gibraltaru). Pracovníci ministerstva v registru provozovatelů ověří, zda provozovatel požádal o udělení povolení k provozování hazardní hry na internetové stránce www.sázej.gi. Při posouzení internetové stránky se pracovníci ministerstva zaměří na to, zda je záměrem internetové stránky nabízet hazardní hry českým spotřebitelům. To bude typický případ, kdy internetová stránka v českém jazyce, k hraní je využívána česká měna, nebo je propagována v českých médiích, nebo za pomoci známých českých osobností. Pokud se internetová stránka www.sázej.gi obsahující hazardní hru zaměřuje na české spotřebitele, její provozovatel nedisponuje povoláním k provozování hazardní hry nebo řízení o jeho vydání neprobíhá, bude ihned po tomto zjištění zaslán informační dopis provozovateli internetových stránek, který ho informuje o tom, že dle nového zákona o hazardních hrách je třeba zpřístupnit obsah těchto internetových stránek pro české spotřebitele nebo legalizace obsahu internetové stránky, tím, že podá žádost o povolení provozovat hazardní hry prostřednictvím internetu. Takže to proběhne 1. prosince 2016.

1. ledna 2017 nabývá účinnosti nový zákon o hazardních hrách.

2. ledna 2017 zasílá ministerstvo financí oznámení o zahájení správního řízení o blokaci. Pokud provozovatel internetových stránek www.sázej.gi na informační dopis nebude reagovat, to znamená, neznepřístupní tyto internetové stránky pro české spotřebitele, ani nepožádá o udělení povolení k provozování hazardní hry prostřednictvím internetu, nejpozději první pracovní den následující po nabytí účinnosti zákona o hazardních hrách, tj. 1. ledna 2017, zašle ministerstvo oznámení o zahájení správního řízení prostřednictvím veřejné vyhlášky. Vyhláška se fyzicky vyvěsí na úřední desce ministerstva financí a ve stejný den bude vyvěšena i elektronicky. Pokud bude známé místo pobytu nebo sídlo provozovatele internetových stránek, bude navíc o zahájení správního řízení informován elektronicky nebo písemnou poštou. Součástí oznámení o zahájení správního řízení je také výzva k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, které ministerstvo řádně odůvodní. Délka lhůty k vyjádření bude 5 kalendářních dnů.

17. ledna 2017 je doručeno oznámení o zahájení správního řízení o blokaci a správní řízení je tímto zahájeno. Při doručování veřejnou vyhláškou je oznámení o zahájení správního řízení považováno za doručené 15 dnů po vyvěšení oznámení na úřední desku.

23. ledna 2017 – uplynutí lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Konec lhůty vyjádření připadne na neděli, a lhůta je tak posunuta na první pracovní den.

24. ledna 2017 je vydáno rozhodnutí o zápisu na seznam nepovolených internetových her. Ministerstvo vydá rozhodnutí o zápisu na seznam nepovolených internetových her, které řádně odůvodní, uvede, v čem vidí rozpor se zákonem o hazardních hrách. Při doručování veřejnou vyhláškou je rozhodnutí považováno za doručené 15 dnů po vyvěšení oznámení na úřední desku, tj. 8. února 2017. Dalších 15 dnů má provozovatel internetových stránek www.sázej.gi k podání odvolání k rozkladu.

23. února 2017 rozhodnutí o zápisu na seznam nepovolených internetových her nabývá právní moci. Tímto dnem je internetová stránka obsahující nelegální hazardní hry zaměřené na české spotřebitele zapsána na seznam. Tento seznam bude zveřejněn na internetových stránkách ministerstva financí.

10. března 2017 dochází nejpozději k blokaci internetových stránek. Od tohoto dne jsou poskytovatelé internetu na území ČR povinni provést takové kroky, které zabrání přístupu na nepovolené internetové stránky českým spotřebitelům. Způsob blokace internetových stránek závisí na výběru poskytovatele internetu. Nejčastějšími používanými způsoby jsou blokace pomocí DNS serveru. To znamená blokace IP adres. Nebo zřízení firewallu, monitorující provoz na aplikační vrstvě. Očekává se, že naprostá většina nelegálně provozovaných hazardních her na internetu bude provozována ze zemí mimo EU. Její provozovatelé budou nekontaktní. Proces blokace internetových stránek bude tak v této fázi ukončen.

Mezi 8. 2. 2017 a 23. 2. 2017 – lhůta k podání odvolání k rozkladu. Než dojde k blokaci internetových stránek, má provozovatel internetové stránky www.sázej.gi 15 dní od doručení rozhodnutí na to, aby zaslal ministerstvu financí odvolání, resp. rozklad, kterým se bude zabývat rozkladová komise nezávislých odborníků. Ministerstvo předá rozkladové komisi spis bez odkladu ihned poté, co obdrží odvolání. V době rozhodování o odvolání rozkladu se odkládá účinek rozhodnutí o zápisu na seznam nepovolených internetových her, tedy internetová stránka www.sázej.gi není zapsána na seznam.

2. března 2017 je vydáno rozhodnutí o odvolání rozkladu. Délka rozhodování rozkladové komise závisí na složitosti daného případu. Lze předpokládat, že v případě posouzení rozhodnutí o zápise na seznam nepovolených internetových her bude rozhodnutí vydáno v délce 7 kalendářních dnů. Protože je především o posouzení, zda provozovatel internetové stránky www.sázej.gi disponuje platným povolením k provozování hazardních her, zda tato internetová stránka obsahuje hazardní hru, která cílí na české spotřebitele. V případě, že rozkladová komise složená z odborníků v oboru dospěje k názoru, že provozování hazardních her na internetové stránce www.sázej.gi probíhá v rozporu se zákonem o hazardních hrách, ministr financí rozhodnutím potvrdí rozhodnutí o zápise na seznam nepovolených internetových her a stránka www.sázej.gi bude zapsána na seznam.

17. 3. 2017 – rozhodnutí o odvolání nabývá právní moci a stránka www.sázej.gi je zapsána na seznam. Rozhodnutí nabývá právní moci okamžikem doručení, tj. 15 dnů po vyvěšení rozhodnutí na úřední desce. Tímto dnem je internetová stránka www.sázej.gi zapsána na seznam nepovolených internetových her.

Nejpozději do 1. dubna 2017 jsou poskytovatelé připojení k internetu na území ČR povinni zamezit přístupu internetové stránce. Jejich náklad je řádově v tisících korun, takže žádné miliardy, jak zase někdo si vymýšlí. I v případě, že rozkladová komise a ministr financí potvrdí rozhodnutí o zápise internetové stránky www.sázej.gi na seznam nepovolených internetových her, má provozovatel internetové stránky možnost dalšího postupu. Po vydání rozhodnutí o odvolání rozkladu se může obrátit na správní soud se žalobou proti rozhodnutí správního orgánu a návrhem na vydání usnesení o odložení zápisu na seznam nepovolených internetových her do doby vydání soudního rozhodnutí. Pokud soud navíc dospěje k tomu, že rozhodnutí ministerstva o zápisu internetové stránky www.sázej.gi na seznam nepovolených internetových her bylo nezákonné, nikdy k zápisu nedojde a provozovatel internetové stránky www.sázej.gi má možnost požadovat náhradu škody za nezákonné rozhodnutí správního orgánu.

Celková délka procesu blokace internetových stránek. Proces blokace je ukončen dnem, kdy je poskytovatel internetu na území ČR povinen zabránit přístupu na nepovolené internetové stránky českým spotřebitelům. Pokud provozovatel internetové stránky nepodá proti rozhodnutí ministerstva odvolání, rozklad, měl by proces blokace internetové stránky tohoto webu trvat přibližně od 1. ledna 2017 do 10. března 2017, tj. 68 dnů. Pokud provozovatel internetové stránky podá odvolání, rozklad, měl by proces blokace internetové stránky trvat přibližně od 1. ledna 2017 do 1. dubna 2017, tj. 90 dnů. V případě, že budou objeveny internetové stránky nabízející hazardní hry českým spotřebitelům bez příslušného povolení po nabytí účinného zákona o hazardních hrách, proces blokace internetové stránky se prodlouží o 10 kalendářních dnů, tj. lhůtu poskytnutou provozovateli internetových stránek k nápravě, která bude uvedena ve vytýkacím dopise.

Takhle kuchařka je na webu. Znovu opakuji, pokud někdo tvrdí, že my chceme omezovat internet, tak je to lež. Je to lež! My chceme jenom omezit někoho, kdo nelegálně podniká u nás, nemá na to licenci a neplatí daně. Takže žádné ohrožení svobody internetu. Je to nesmysl.

Je tady i ten soud. A ta rozkladová komise. Někdo bude říkat, že to ministerstvo chce ovlivnit. Já vám navrhuji, v té rozkladové komisi bude 10 lidí, já vám navrhuji, aby v té rozkladové komisi, to jsem nabízel panu Bartošovi z Pirátů, tak navrhuji, aby tam byli pan Hampl, pan Láska, paní Vrecionová, pan Michálek, pan Škromach a pan Vystrčil. A budete tam mít elitu. A já vás zvu, já můžu jako ministr vás tam nominovat, z těch 10 je vás 6. Ještě Vystrčila tam mám a ještě Bartoše z Pirátů, tak je vás 7, a pan Kubera. Klidně tam seďte, prosím vás. My skutečně nechceme nikoho omezovat. A takovýchto případů v Dánsku bylo za rok 10. Takže prosím vás, nedělejme poplašné zprávy. Není to pravda. Chceme jenom, aby ti, kteří tady podnikají, měli licenci. Když říkáte, také máte řidičák. A aby platili daně. To je všechno. Těch případů je minimum. Všichni to budou sledovat. Je dobrým zvykem, že mě sledují všichni od rána do večera, je to transparentní. Nemám problém jmenovat do té komise senátory a senátorky, které jsem tady jmenoval.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, kolegové jistě vaši nabídku zváží. Já se nyní ptám, zda k obecné rozpravě si přeje vystoupit některý ze zpravodajů? První, pan Miloš Malý? Ne. Petr Vícha, ne. A Jiří Oberfalzer, ten ani neví, že se ho ptám, takže ne.

Takže pane garanční zpravodaji, mikrofon je váš. Proveďte nás, prosím, hlasováním.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupilo 16 senátorů a senátorek, z toho jeden senátor 3x, jeden senátor 2x. 8 senátorů se vyjádřilo pro přijetí tohoto návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, 8 senátorů nebo senátorek avizovalo případný pozměňovací návrh, nebo se vyjádřili pro podporu pozměňovacích návrhů.

Usnesení z výborů. Oba výbory schválily usnesení, ve kterých se vyjádřily pro všechny tři zákony pro přijetí ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Výbor hospodářský se vyjádřil pro zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her, senátní tisk č. 258. Také ano. A pro zákon o dani z hazardních her také ano. Dále VUZP nepřijal žádné usnesení.

Takže budeme postupně hlasovat, nebo budeme hlasovat o zákonu o hazardu pro přijetí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže číslo, je to ten první, č. 256. Já vás nejdříve svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 33. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu zákona, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování č. 48 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A já končím projednávání tohoto bodu.

Ale my budeme hlasovat dál. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jaromír Strnad:  Nyní budeme hlasovat o návrhu zákona o dani z hazardních her, senátní tisk č. 257. Také ze třech výborů zazněl návrh schválit tento návrh zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Začneme hlasovat. Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. A kdo jste proti tomuto návrhu zákona, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Návrh byl opět přijat. Pro 48, proti jeden.

A my pokračujeme, pane zpravodaji.

Senátor Jaromír Strnad:  Nyní budeme hlasovat o návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o hazardních hrách a zákona o dani z hazardních her (senátní tisk č. 258). Ze tří výborů zazněl návrh schválit tento návrh zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. A kdo jste proti tomuto návrhu zákona, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

A i tento návrh zákona je schválen. Pro bylo 50 senátorek a senátorů, proti nikdo.

Končím tento blok zákonů o hazardu.

Pane ministře, dovolte, abych vám pogratulovala k přijetí zákonů.

Kolegyně a kolegové, naše schůze pokračuje. Prosím, věnujte mi pozornost. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí paní generální ředitelky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Kateřiny Arajmu, paní předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivany Janů, paní veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové, paní předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Emilie Benešové na našem dnešním jednání.

O tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro účast navržených dam na naší schůzi, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti jejich přítomnosti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že jsme schválili tento návrh. Pro bylo 54 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo. Tyto dámy se mohou zúčastnit naší dnešní schůze.

Dalším bodem je

 

Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2015

Tisk č. 230

Dovolte mi, abych zde přivítala paní Kateřinu Arajmu. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 230. A prosím paní generální ředitelku, aby nás s výroční zprávou seznámila. Paní ředitelko, vítejte v Senátu Parlamentu České republiky, mikrofon je váš. A poprosím kolegy, aby se uklidnili, protože předcházející blok byl náročný, máme jistě všichni velkou radost, ale teď se, prosím věnujme dalšímu bodu programu. Děkuji.

Kateřina Arajmu:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, za slovo. Dobré odpoledne, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámila v krátkosti s výsledky a činností Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Rok 2015 patřil v Úřadu k těm troufnu si říci nejúspěšnějším za celou jeho historii, ale současně i k pracovně velmi náročným. Kromě těch činností, které máme v gesci, a dovoluji si zdůraznit, že řada z nich nepřináší příjmy do státního rozpočtu, tak jsme se pečlivě věnovali i přípravě na zásadní legislativní změny, které nás čekaly od března letošního roku. Mimořádně úspěšně si Úřad vedl v oblasti zvyšování příjmů, kde oproti roku 2014 se nám podařilo fakticky zvýšit příjmy o 100 %, z jedné miliardy na miliardy dvě. Výsledné dvě miliardy byly rekordní za celou historii našeho Úřadu. Závazný ukazatel příjmů jsme měli stanoven na 760 mil. Kč a naplnili jsme jej na 250 procentních bodů.

V roce 2015 ovšem došlo i k rekordnímu snížení výdajů na naši samotnou činnost. Meziročně jsme snížili výdaje o 192 mil. Kč, konečné naše výdaje činily 1,43 mld. Kč. Tato částka je opět nejnižší za celou historii našeho Úřadu, historie čítá už 14 let.

Nyní mi dovolte několik čísel za oblast agendy hospodaření se státním majetkem. Ke konci roku 2015 Úřad hospodařil s 278 tisíci majetkovými položkami v souhrnné účetní hodnotě kolem 18,5 mld. Kč, s tím, že hodnota tržní je bezpochyby daleko vyšší. My sami ji odhadujeme přes 40 miliard korun českých. Z celkového majetkového portfolia čítaly nemovité položky 138 tisíc a movité položky potom 140 tisíc. V roce 2015 Úřad úplatně či bezplatně realizoval 71.915 položek. Jde o meziroční nárůst o téměř 6 tisíc položek. Realizováno tak bylo 46.900 položek movitého majetku, 25.795 položek nemovitého majetku.

Zajímavý je ovšem poměr mezi úplatnými a bezúplatnými převody. V roce 2015 bylo prodáno pouhých 5.151 položek, s tím, že došlo k meziročnímu nárůstu o téměř tisíc kusů. Naopak bezúplatně jsme převedli přes 20 tisíc nemovitostí, tedy čtyřnásobně vyšší je zastoupení bezúplatných převodů oproti úplatným převodům, což dokládá, že naše kritika, že málo bezúplatně převádíme zejména na územně samosprávné celky, tak není opodstatněná.

Druhou hlavní agendou našeho Úřadu je oblast zastupování státu v majetkových soudních sporech. V současné době řešíme 9.200 právních jednání, jejichž celková hodnota je přes 536 mld. Kč. Úspěšnost naši právní zástupci mají 96 %, s tím, že jenom územní pracoviště v hlavním městě Praze za loňský rok bylo úspěšné v soudních sporech přes 41 mld. Kč.

Z nejvýznamnějších soudních sporů si dovolím jmenovat soudní spory v oblasti solárních elektráren a také soudní spory, které se týkaly kasína Kartáč.

Výrazně nám vzrostl počet dohodnutých jednání podle § 6 našeho zřizovacího zákona, kde můžeme na bázi dohody s organizační složkou státu ji zastupovat, i když právní jednání nedosáhne zákonem stanovených povinných limitů. V roce 2014 těchto dohod za celý rok Úřad uzavřel pouhých 366, a díky mé iniciativě, kdy jsem téměř prosila náměstky na jednotlivých ministerstvech, aby ukončili zastupování svých soudních sporů externími advokátními kancelářemi a tyto soudní spory předali nám, tak se nám podařilo, aby nárůst těchto dohod byl na 871 kusů, to znamená o více než dvou a půl násobně více, což se nám daří i v letošním roce, kdy za pouhé tři měsíce letošního roku už máme 497 těchto dohod.

My zastupujeme tuzemské soudní spory výlučně vlastními zaměstnanci, tedy dochází tady k významným úsporám v rámci dopadu na státní rozpočet.

V roce 2015 jsme současně připravili řadu dislokačních záměrů, které spoří přes 100 mil. Kč ročně ze státního rozpočtu. Také jsme výlučně vlastními zaměstnanci zpracovali unikátní projekt, kterému říkáme Mapa majetku státu, a v rámci katastru nemovitostí jsme zmapovali veškeré nemovitosti, které byly zapsány na státní instituce. Zjistili jsme, že těchto nemovitostí bylo přes 1,6 milionu, s tím, že byly zapsány na 1.906 státních subjektů. Z toho ovšem 1.380 bylo buď neexistujících, nedohledaných anebo v likvidaci. V katastru tedy figurovalo na konci loňského roku přes 25 tisíc bezprizorních položek. Tuto situaci jsme začali okamžitě řešit a za první čtyři měsíce jsme přepsali přes 1.800 nemovitostí na náš Úřad a ve stovkách případů jsme dohledali právního nástupce a zajistili přesun těchto položek na konkrétní organizační složku státu, která existuje. Současně jsme v loňském roce zahájili proces dokončení likvidace historických státních podniků. Podařilo se nám převzít již nemovitosti od Pražských kanalizací vodních toků a současně od České spořitelny státního podniku v likvidaci.

Tím jsme umožnili, aby výtěžek, který likvidátoři měli na svém účtu, byl převeden do státního rozpočtu a současně byla eliminována platba za činnost likvidátorů. V této aktivitě, a týká se desítky ještě státních podniků likvidace, bychom rádi pokračovali i v letošním roce.

Přestože Úřad plní celou řadu dalších agend, které nepřinášejí finanční prostředky do státního rozpočtu a dosáhli jsme mimořádných výsledků, tak počet našich zaměstnanců se snížil o 73. K 31. 12. 215 jsme měli 1.768 systemizovaných míst. Svojí činnost vykonáváme přes 8 územních pracovišť a skrze 44 odloučených pracovišť.

Závěrem úvodního vystoupení mi dovolte poděkovat výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu za spolupráci při projednání výroční zprávy na jeho květnovém zasedání. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní ředitelko, děkuji vám, a posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 230/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Libor Michálek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážená předsedající, vážená paní generální ředitelko, vážené kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že tady zazněly všechny podstatné údaje, dovolím si pouze přečíst 189. usnesení z 24. schůze konané dne 26. dubna 2016 k Výroční zprávě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2015 (senátní tisk č. 230).

Po úvodním slově předkladatele paní Mgr. Ing. Kateřiny Arajmu, generální ředitelky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, po zpravodajské zprávě senátora Libora Michálka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít na vědomí Výroční zprávu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2015,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Libora Michálka,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu, kterou nyní otevírám. Zdá se, že se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Jestli nám, paní ředitelko, ještě něco chcete říct? Nechcete, takže můžeme hlasovat. Svolám senátorky a senátory do sálu.

Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak navrhl pan senátor Libor Michálek. V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem usnesení, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že návrh byl schválen. Pro 41, proti nikdo.

Děkuji paní navrhovatelce i zpravodaji a ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkujeme za vaši práci paní generální ředitelko, na shledanou!

Následujícím bodem je

 

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2015

Tisk č. 242

Dovolte mi, abych zde přivítala paní Emilii Benešovou, předsedkyni Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 242 a prosím paní předsedkyni, aby nás s výroční zprávou seznámila. Vítejte v Senátu zase po čase. Prosím, máte slovo, paní předsedkyně.

Emilie Benešová:  Děkuji. Dobrý den. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Je mou zákonnou povinností předložit vám k projednání výroční zprávu o činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2015.

Už před rokem jsme prostřednictvím minulé Výroční zprávy vás i veřejnost informovali o nastartování významných změn směřujících k zásadní proměně a modernizaci obou organizačních složek státu, tedy Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek.

Značná část těchto změn byla v roce 2015 realizována a ujišťuji vás, že veškeré změny byly provedeny tak, aby obě organizační složky státu mohly co nejlépe plnit své povinnosti dané zákonem.

Dovolte mi, abych jen velmi stručně shrnula ty nejdůležitější změny.

1. února 2015 vstoupil v platnost nový organizační řád Ústavu a následně 1. dubna i nový organizační řád Archivu bezpečnostních složek. Hlavním přínosem provedených organizačních změn je přehlednější členění obou institucí, je štíhlejší řídící struktura, přesnější vymezení kompetencí každé organizační složky i jejich vzájemných vztahů. Dlouho, pečlivě a s velkými obtížemi připravovaná reorganizace se v uplynulém roce stala skutečností. Přesto, že provedená reorganizace zasáhla nebývalou měrou do organizace téměř každé činnosti obou institucí, odpůrci těchto změn kritizovali vlastně jen převod digitalizace z Ústavu na Archiv. I když šlo o nanejvýš logický krok vedoucí k naplnění zákona, zatímco z pohledu vnitřního chodu především Ústavu se jednalo o marginálii, rozpoutala se mediální přestřelka, v níž byly jako vždy používány hlavní argumenty protistrany, tedy znepřístupnění archiválií a uzavírání archivů. Takové argumenty je však třeba důrazně odmítat a poukazovat na platnou legislativu, podle níž nic takového není možné. Tato tvrzení totiž vypovídají o neznalosti či ignoranci platné legislativy, tedy zákonů, které jste vy, zákonodárci, schválili.

Archiválie uložené v Archivu bezpečnostních složek jsou samozřejmě stále přístupné a o uzavírání Archivu nemůže být řeč. Je to dokonce naopak, jak se ve zprávě můžete dočíst. Od podzimu roku 2015 totiž funguje elektronický archiv, elektronická badatelna. Do konce roku byla ve zkušebním provozu a od začátku letošního roku je k dispozici veřejnosti.

Dovolím si vás upozornit na skutečnost, že její provoz je v souladu s dalšími legislativními normami, jakým je např. zákon o archivnictví nebo zákon na ochranu osobních údajů. A především bych vám chtěla sdělit, že takovéto zpřístupnění nemá v Evropě obdobu. Je k dispozici pouze u nás díky společné práci Ústavu a Archivu.

Významným posunem ve vědecké činnosti Ústavu bylo přijetí koncepce vědeckého zaměření. O přípravě tohoto dokumentu jsem vás rovněž informovala již při příležitosti projednávání loňské Výroční zprávy. Tento strategický dokument, který mnohem přesněji než zákon definuje okruhy vědecké činnosti Ústavu i jeho zákonné poslání, mohl vzniknout teprve osm let po vzniku Ústavu. Pro jeho další fungování a spolupráci s obdobnými institucemi doma i v zahraničí má naprosto zásadní význam.

Přirozenou součástí řízení odborných činností Ústavu se stal řád projektového řízení, který stanovil jasná pravidla pro všechny zúčastněné a je nadále důležitým nástrojem pro kontrolu kvality práce.

V oblasti výzkumu období nacistické okupace a komunistické diktatury byly zformovány nové projektové týmy, případně personálně posíleny ty stávající. Vedoucí odborní pracovníci prošli výběrovým řízením a je třeba konstatovat, že Ústav se stal zajímavějším a přitažlivějším působištěm zejména pro mladé vědce. V roce 2015 stoupl počet vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců Ústavu téměř o třetinu.

Díky provedeným změnám se v roce 2015 mohl ústav zapojit do některých grantových projektů, které mj. přinesou mimořádné finanční zdroje do jeho rozpočtu. Stal se tak lákavým společníkem obdobně zaměřených institucí domácích i zahraničních.

Ani mezinárodní spolupráce nestagnovala. Významnou událostí bylo přijetí ústavu i archivu do společenství evropské sítě oficiálních institucí spravujících fondy tajné policie, která sdružuje instituce postkomunistických zemí pečujících o archivy bývalých represivních složek.

Vynikající vztahy byly navázány s archivem bezpečnostní služby Ukrajiny, kde spolupráce na společných projektech umožnila získat pro ČR důležité dokumenty z provenience KGB a NKVD týkající se represí Čechů a československých občanů v bývalém Sovětském svazu.

Stejně jako v letech minulých bylo samozřejmostí plnění úkolů vyplývajících z dalších legislativních norem. Především jde o agendu přikázanou zákonem č. 262 o tzv. tzv. 3. odboji, kde v rámci reorganizace bylo vytvořeno samostatné oddělení archivu pro vyřizování žádostí podaných dle tohoto zákona. Pokud nenastanou nějaké neočekávané okolnosti, měla by být tato agenda dokončena nejpozději na počátku roku 2017.

Výroční zpráva 2015 reflektuje také některé problémy, s nimiž se muselo vedení obou institucí vypořádat. Nejvíce palčivý problém představuje implementace zákona o státní službě, zejména ustanovení zákona č. 181 o jmenování ředitele Archivu bezpečnostních složek, je podle názoru rady i vedení v přímém rozporu se zákonem o státní službě. Jednorázově se podařilo nalézt řešení, nicméně problém přetrvává. Do budoucna ho bude nutné řešit koncepčně, nikoliv jen provizorní dohodou.

Vážené dámy a pánové, považovala jsem za nutné vám sdělit to nejdůležitější, co se v roce 2015 v ústavu a v archivu odehrálo. Podrobně o tom vypovídá výroční zpráva, kterou máte k dispozici. Myslím však, že mohu konstatovat, že rok 2015 byl počátkem stabilizace obou institucí. Všichni jste mohli pozorovat, že turbulence kolem Ústavu pro studium totalitních režimů postupně utichly, a média už téměř rok přinášejí informace prakticky jen o odborné činnosti obou institucí. A těch je opravdu hodně.

Jsem přesvědčena, že jsme společně odvedli velký kus dobré práce, i když si uvědomujeme, že i nadále máme co zlepšovat.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní předsedkyně, děkuji za vaši zprávu i za vaši práci. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Zprávu projednal VVVK, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 242/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Oberfalzer. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ÚPV. Tento přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 242/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že nemusím opakovat, co tady paní předsedkyně řekla. Jenom konstatuji, že předložením této zprávy si Ústav pro studium totalitních režimů, a dále, budu-li mít na mysli celý tento dlouhý název, a budu-li mluvit o ústavu, tak pak mám na mysli obě dvě složky – plní povinnost danou mu zákonem. Tedy sledovat a vyhodnocovat zabezpečení přístupu k dokumentům a archiváliím uložených v archivu a výsledky předkládat jednou ročně k projednání Senátu, čímž tedy paní předsedkyně učinila zadost.

Musím konstatovat, stejně jako tomu bylo loni, že výroční zpráva je zpracována přehledně. Je rozdělena do 8 kapitol, přičemž hned v úvodu se může každý seznámit se základními údaji charakterizujícími činnost ústavu. Je 32 projektů, téměř 3 tisíce návštěvníků u akcí pořádaných přímo ústavem, více jak desítky výstav, 65 konferencí a seminářů, a – což je potěšitelné – i grantové žádosti ústavu za více jak 6 miliónů korun.

O fungujícím novém organizačním řádu tady paní předsedkyně mluvila. Nepostřehl jsem, nebo se budu opakovat, je potěšitelné, že digitalizace všech archiválií je už teď v Archivu bezpečnostních složek. Nemusí docházet k přesunu mezi oběma částmi ústavu. S potěšením mohu konstatovat, že ústav se profiluje jako vědeckovýzkumná a vzdělávací instituce, že se zapojuje do grantových soutěží v oblasti vědy a výzkumu. Hlavně tím, jak se posiluje vzdělávací činnost, otevírá se i veřejnosti.

O agendě 262, tedy o zákonu o 3. odboji, tady paní ředitelka mluvila. Je i lidské, že s ohledem na pokročilý věk žadatelů se snaží toto vyřídit co nejdříve.

Problémy spojené s aplikací služebního zákona tady paní předsedkyně také naznačila. Domluvili jsme se, že na nějaké schůzce by mně podala bližší informace, případně nějaké náznaky, jak by se to dalo řešit.

Jediné, co bych vytkl zprávě – oproti té předcházející – je, že při všech různých možných statistických údajích, a už je jedno, jestli je to počet konferencí nebo počet vydaných publikací, nebo stav rozpočtu, je uvedeno vždycky k roku 2015. Oproti loňské zprávě schází porovnání s předcházejícími roky. To bych tedy prosil, aby pro další výroční zprávu bylo k dispozici, aby se k tomu opět vrátilo.

Mluvil-li jsem o rozpočtu, pak – tuším, že je to něco kolem 160 miliónů, ale výdaje nepřevýšili příjmy, takže jste plnili, tuším, na 98 % čerpání prostředků.

ÚPV projednal tuto výroční zprávu na své schůzi a doporučuje plénu Senátu vzít tuto zprávu na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a zaznamenávejte případné další návrhy. Předpokládám, že zpravodaj VVVK, pan senátor Jiří Oberfalzer, si přeje vystoupit... Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Ano, děkuji, mj. také proto, že závěr našeho výboru je zcela odlišný.

Dovolte, hodně jsem proškrtal, ve stručnosti. Ústav neplní dostatečně některé zákonem dané úkoly. Jedním z nich je analýza příčin a původu likvidace demokratického režimu v období komunistické totalitní moci. O digitalizaci ještě budu mluvit.

V roce 2015 prošel ústav značnou personální obměnou. Dovolil bych si to nazvat „mírným otřesem“, kdy ze 144 zaměstnanců došlo k obměně šedesáti. Nebudu komentovat.

Personální diskontinuita byla přitom často zdrojem kritiky předchozího vedení a uváděna jako hlavní důvod, proč bylo v roce 2013 nutno odvolat ředitele Hermana.

Krátce se zmíním o publikační činnosti. Je obsahem přílohy č. IV výroční zprávy. Je tam uvedeno, že bylo vydáno 14 monografií. Je třeba tuto informaci ovšem trochu upřesnit. Tři knihy z toho jsou knihy vzpomínek, čili jde o memoárovou literaturu, čtyři sborníky z konferencí, což v akademickém světě není pokládáno za monografii nebo za vědeckou práci. Dvě práce vnikly jako práce autorů, kteří v ÚSTR nepracují. Jedná se o diplomovou práci Svéhlavá periferie či rozšíření již publikované studie Stanislav Budín, komunista bez legitimace. Další monografie je opět rozšířenou, již dříve vydanou publikací v Polsku. Další kolektivní monografie autorů pracujících mimo ÚSTR, jedná se o starší publikaci přeloženou do polštiny.

Další publikace je ve skutečnosti z poloviny edicí dokumentů Česká pravoslavná církev od Mnichova po obnovu v roce 45. Reálně tedy za nové monografie, jejich autoři v ÚSTR pracují, lze považovat pouze dvě knihy. A sice Gottwaldovo Československo jako fašistický stát a Železná opona v Československu.

Mnohokrát se zde v minulosti probírala otázka politizace ÚSTR, přičemž z ní pravidelně bývá osočována ODS. Nebudu mluvit o radě, kterou zvolil tento ctihodný útvar, a dovolil do ní osoby blízké některým politickým stranám. Nebo dokonce v nich mající kořeny. Nicméně zaměstnankyně ústavu, paní Blanka Mouralová, je členka sboru poradců premiéra, čili z mého pohledu ne příliš apolitická osoba. V minulosti byla kritizována za chybně vedený projekt Muzea německy mluvících obyvatel českých zemí, které mělo být vytvořené v Ústí nad Labem. To jenom k její kompetenci.

V současnosti řídí oddělení výzkumu let 1938 – 45, tedy pracoviště zabývající se především výzkumem nacistické okupace, Stanislava Vodičková, která nemá ani bakalářské vzdělání. Je to diplomovaná specialistka. Údajně byla vybrána ve výběrovém řízení, aspoň jak paní předsedkyně uvedla na výboru. To nechám bez komentáře.

Digitalizace. Do roku 2015 bývala jednou z klíčových činností ústavu, po zmíněné reorganizaci bylo zcela zrušené oddělení vytváření evidence a zásadně omezena digitalizace. Výroční zpráva v tomto kontextu je dokumentem, který především zachycuje dopředu naplánované a následně zrealizované obcházení zákona.

Až do roku 2014 totiž platila praxe vycházející ze zákona, tedy § 4, že ústav získává a převádí převzaté dokumenty z archivu do elektronické podoby, zatímco archiv zpřístupňuje a zabezpečuje přístup k dokumentům a archiváliím. Platnost tohoto usnesení konstatoval mj. předseda vlády, Bohuslav Sobotka.

Výroční zpráva naopak konstatuje, že v této souvislosti byly naplánovány organizační změny, které postihly zvláště digitalizační pracoviště. Cílem těchto změn bylo, jak se ve zprávě uvádí, někde na str. 11, aby Archiv bezpečnostních složek převzal do svých rukou právě digitalizaci archiválií. Podle našeho názoru je to v rozporu s intencí zákona 181.

Reorganizací bylo zcela zrušeno oddělení, které vytvářelo evidenci a databáze informací z dokumentů StB. Naprostá většina zaměstnanců z tohoto oddělení byla propuštěna, nebylo jí nabídnuto místo v ABS, z důvodu, že nemají kvalifikaci.

Na str. 10 je doslova uvedeno, že tato pečlivě připravovaná reorganizace se stala skutečností a po jejím provedení nastalo dlouho očekávané uklidnění zhoršené situace. Ve skutečnosti toto uklidnění znamenalo propuštění skoro jedné třetiny zaměstnanců ústavu, omezení digitalizace, co se týká počtu digitalizovaných dokumentů, a celkové oddálení zákonného procesu zveřejňování archiválií. Pro ilustraci uvádím, že na webu za předchozích ředitelů byly publikovány téměř úplné knihy registrů svazků, dále tisíce personálních příslušníků StB, nebo různé situační zprávy ministerstva vnitra z let 68 a 89. Od té doby toho moc nepřibylo. Přitom by bylo možno zpřístupnit například seznam příslušníků StB Praha.

Na str. 51 je uvedena skutečnost, že ani po 8 letech od svého vzniku nebyl ABS schopen na webu zveřejnit elektronické podoby archivních pomůcek, dostupné jsou tam tudíž stále až na výjimky provizorní archivní pomůcky, pořízené před rokem 89.

ABS uvádí, je to str. 58 – 9, že zaměstnanci publikovali v recenzovaném sborníku Archivu bezpečnostních složek, ve skutečnosti sborník neobsahuje v roce 2015 ani jeden odborný výstup, jehož autorem by byl někdo z archivářů.

Závěrem: Ústav zveličuje své vědecké výsledky. Není schopen řádně zpracovávat archivní fondy a předkládat veřejnosti kvalitní inventáře. Digitalizace výrazně ustrnula a počet digitalizovaných dokumentů klesl přibližně na třetinu. Jedná se navíc o účelové obcházení zákona, podle něhož má digitalizaci provádět ÚSTR. Náklady na digitalizaci přitom vzrostly. O současné situaci v ÚSTR symbolicky vypovídá skutečnost, že ve výroční zprávě se nevyskytuje až na jednu výjimku slovo "totalitní". Tou výjimkou je účast v hudebně-literárně-filmovém projektu Umělec a totalita.

Výbor pro vzdělání, vědu, lidská práva a petice, vynechal jsem kulturu, navrhl zamítnout tuto zprávu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Jiří Dienstbier.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Já jenom fakticky k tomu návrhu z výboru. Nevím, jestli když zákon říká, že Senát projedná zprávu, jestli je možné nějakou zprávu zamítnout. Myslím si, že ten návrh je nehlasovatelný.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  My už jsme to tady trošku diskutovali... Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Podle jednacího řádu Senát může přijmout usnesení zamítnout pro jakýkoli bod, který projednává. Prosím příslušné odborníky, aby to nalistovali.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, a to usnesení bylo přijato, takže tak to je. Dobře. Takže do rozpravy už se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Prosím, jestli se chce paní předsedkyně vyjádřit? Teď je prostor váš.

Emilie Benešová:  Pan senátor Oberfalzer nevznesl žádné dotazy, takže myslím si, že nemám na co odpovídat. My jsme všechny jeho námitky podrobně projednali na zasedání výboru v úterý. Myslím, že odpovědi a naše vyjádření ke všemu dostal. Takže nebudu tím více zdržovat. Jenom bych vás chtěla ujistit, že skutečně postupujeme de lege, všechny změny, které tam byly provedeny, směřují ke zlepšení toho stavu, s nímž jste ani vy v minulosti nebyli spokojeni. Chceme, aby se ústav stal uznávanou vědeckou institucí, která bude veřejnosti objasňovat principy totalitních režimů, způsoby jejich vzniku, dávat veřejnosti příklad, názorně ukazovat, jak se vyhnout tomu způsobu, aby se takováto historie mohla opakovat. A některé další věci, to jsou prostě věci názorů. Něco jsou vyložené polopravdy. Myslím si, že nemá smysl je komentovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní předsedkyně. Ptám se, jestli ještě pan zpravodaj, senátor Oberfalzer, chce vystoupit? Pane senátore? Nepřejete si, dobře. Takže prosím nyní garančního zpravodaje. Zhodnoťte... Rozpravu nebyla, ale ty zprávy. A budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Respektuji usnesení druhého výboru. Nicméně byl podán od garančního výboru návrh vzít na vědomí. Pokud se k tomu chce druhý výbor vyjádřit negativně, tak by měl zamítnout ten náš návrh, protože tím, že v tomto případě ÚSTR předložil výroční zprávu, naší povinností je ji projednat. Nikde v jednacím řádu, nikde z toho nevyplývá, že k tomu můžeme... Ano, pan senátor má pravdu v tom, že máme, tuším, 6, nebo 7 variant, jak se vyjádřit k návrhu. Jestliže ale garanční výbor navrhl vzít na vědomí, pak tedy i po poradě s legislativou protinávrh tomu by mohl znít – negovat ten náš návrh. Ale těžko lze podle toho, jak jsme si zatím četli jednací řád, nesouhlasit s výroční zprávou. Ale upřímně řečeno, až tak do detailů toto jednací řád neřeší.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, já s dovolením, protože tady vidím další přihlášené, diskuse už není, teď je prostor pro zpravodaje, přerušuji schůzi na 5 minut. Pojďme si vyříkat, o čem budeme hlasovat. Děkuji. 5 minut pauza. Začneme v 17.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 17.40 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.44 hodin.)

My pokračujeme, pane garanční zpravodaji, prosím, seznamte nás s tím, jak budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Při respektování názorů kolegů, co podali protinávrh, aplikaci jednacího řádu Senátu, § 73, navrhuji, aby se v prvé řadě hlasovalo o návrhu zamítnout tuto zprávu. A podruhé pak návrh garančního výboru, vzít na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak nám velí jednací řád, takže tak budeme hlasovat. Já vás svolám.

Takže já si vás dovolím odhlásit. Vyjměte svoje karty a vraťte je zpět do hlasovacích zařízení. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak nám řekl garanční zpravodaj, tedy zamítnout tuto zprávu. Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji.

Zamítnuto, při kvóru 25, pro bylo 16, proti 28.

Takže teď budeme hlasovat tak, jak znělo doporučení garančního výboru, vzít na vědomí. Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte, prosím, tlačítko NE a dejte ruku nahoru. Děkuji.

Bylo schváleno, návrh byl přijat. Pro bylo 29, proti 10.

Já děkuji paní předsedkyni, oběma zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Prosím, pane senátore?

Senátor Petr Bratský:  Já se omlouvám, jenom pro pořádek, v tom hlasování předtím, které bylo pro zamítnutí, jsem hlasoval pro. Ale celou dobu mi nešlo hlasovací zařízení, nezpochybňuji výsledek, protože samozřejmě ten jeden hlas by jej neovlivnil, ale pro zápis bych chtěl uvést, že Bratský byl pro zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano. A my pokračujeme.

Následujícím bodem je

 

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2015

Tisk č. 243

Dovolte mi, abych zde přivítala pana Miloslava Kalu, prezidenta NKÚ. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 243. Prosím pana Miloslava Kalu, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, mikrofon je váš, dnes už podruhé.

Miloslav Kala:  Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové. My už jsme si dnes o NKÚ hodně povídali. Proto mi dovolte, abych vás nezdržoval a byl stručný.

Výroční zpráva NKÚ za rok 2015 obsahuje informace o 36 kontrolních akcích, které jsme uskutečnili na 207 kontrolovaných osobách. Obdrželi jsme 3 podněty od vlády a parlamentu, 564 podání od občanů a oznámili jsme příslušným správcům daní 35 porušení rozpočtové kázně ve výši téměř 3 miliard korun. Kromě toho jsme podali 12 trestních oznámení.

Dnes dopoledne jsme se tu bavili o tom, zda jsou nějaké výsledky naší činnosti, proto mi dovolte velmi stručně, abych okomentoval alespoň některá pozitiva, která se v hospodaření podařilo prosadit.

Celé roky jsme kritizovali nejasnost a nejednoznačnost některých účetních předpisů, které vstoupily v platnost po roce 2010, v souvislosti s reformou účetnictví státu.

Od 1. ledna platí novela příslušných právních předpisů, připravená ministerstvem financí, která námi kritizované nejednoznačnosti odstranila.

Opakovaně jsme naráželi na mezeru v zákoně o státním podniku. V prosinci roku 2015 prošla prvním čtením novela zákona o státním podniku, která by měla toto pokřivené prostředí narovnat.

Popsali jsme v minulosti nemálo stran o neopodstatněné nákladovosti jak silničních, tak železničních infrastrukturních staveb. Státní fond dopravní infrastruktury si nechal vypracovat cenové normativy, na základě kterých by se měly dostat tyto obrovské investice pod kontrolu.

Např. nezvládnuté náklady na nejrůznější informační technologie byly vážným a jsou stále vážným problémem, s tím, že stát disponuje 6500 informačními systémy veřejné správy, jejichž pořizovací cena byla přes 130 miliard korun, a roční provoz spolyká více než 24 miliard korun.

Jsem rád, že i v této oblasti vláda přijala příslušná opatření a začala tento gordický uzel rozplétat.

Nyní mi dovolte, abych přeskočil část, která se týká kontrolní a analytické činnosti v roce 2015. Začíná na str. 16 naší zprávy. Myslím si, že je to věc, která stojí za vaši pozornost, protože je to určitá syntéza z těch jednotlivých analýz, která zobecňuje poznatky, které jsme při kontrolách zjistili.

Velmi stručně k hospodaření NKÚ. Naše příjmy činily asi 1 milion korun.

Bylo to 300 % proti schválenému rozpočtu i rozpočtu po změnách, s tím ale, že se jedná samozřejmě o marginální příjmy. Celkové výdaje byly čerpány v částce 472 milionů 924 tisíc 500 korun, s tím, že se jednalo o vyčerpání 91,26 % schváleného rozpočtu a rozpočtu po změnách.

Největší podíl zaujímají výdaje na platy a s nimi související výdaje, které činily téměř 350 milionů korun.

NKÚ je podrobován rovněž kontrolám. Co se týká vnějších kontrol, proběhly dvě vnější kontroly. Při těchto kontrolách nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky.

Kromě toho jsme naši roční účetní závěrku ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zákona č. 166/93 Sb., o NKÚ, nechali ověřit auditorem. Podle výroku auditora účetní závěrka a finanční výkaz podávají věcný a poctivý obraz aktiv a pasiv organizační složky státu, NKÚ, k 31. 12. 2015 a nákladů a výnosů a výsledků jejího hospodaření a příjmů a výdajů za rok končící 31. prosincem 2015 v souladu s českými účetními předpisy.

Na závěr jsem si nechal personální zajištění naší činnosti. Na NKÚ pracovalo 468 zaměstnanců, z toho 333 bylo v kontrolní sekci, což je více než 70 % celkového průměrného evidenčního počtu zaměstnanců.

Jsem velmi rád, že se v minulém roce podařilo navýšit průměrný plat na NKÚ na částku 42 800 korun.

Tolik moje úvodní zpráva. Pokud budete mít jakékoliv dotazy, rád odpovím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane řediteli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 243/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Veleba, ale dnes ho nahradí pan senátor Jaromír Strnad, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. A omlouvám se panu prezidentovi, to není pan ředitel, to je pan prezident, omlouvám se.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane prezidente, kolegyně, kolegové. Snad bych doplnil, že kontrolní činnosti nezávislého kontrolního úřadu se zaměřily zejména na plnění příjmů státního rozpočtu, výdaje na státní dluh a správu majetkových účastí státu, modernizaci, zefektivnění a transparentnost veřejné správy, hospodaření vybraných organizací, dotační politiku státu, využití finančních prostředků z fondů EU a zaměření na významné investiční programy a akce státu.

Nyní bych vás seznámil se 188. usnesením z 24. schůze konané dne 26. dubna 2016, k výroční zprávě NKÚ za rok 2015.

Po úvodním slově předkladatele, inženýra Miloslava Kaly, prezidenta NKÚ, po zpravodajské zprávě senátora Jana Veleby, kterou přednesl senátor Jaromír Strnad, a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu NKÚ za rok 2015,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Velebu,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mě vše, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Dále výroční zprávu projednal ÚPV. Usnesení výboru vám všem bylo rozdáno jako senátní tisk č. 243/2. Zpravodaje Stanislava Juránka nahradí jeho kolega z výboru, pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, pane prezidente, milé kolegyně, vážení kolegové. Myslím, že po dnešním jednání další slova o činnosti NKÚ jsou zbytečná. Snad alespoň jedno číslo na základě kontrol z minulého roku. Dal podnět k 12 trestním stíhání. To jenom aby bylo něco navíc.

Já vás chci seznámit jenom s usnesením ÚPV, jež doporučuje Senátu PČR vzít výroční zprávu NKÚ za rok 2015 na vědomí.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu, do které, vidím, že se nikdo nehlásí, neberu nikomu slovo? Uzavírám ji tedy. Takže předpokládám, že se není k čemu vyjádřit. Budeme hlasovat tak, jak tady zaznělo od obou zpravodajů. Takže vás svolám.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor Jaromír Strnad. V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro přijetí je 22. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji.

Návrh byl přijat. Pro 38, proti 0. Ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům i panu prezidentovi.

Nyní nás čeká

 

Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2015

Tisk č. 244

Dovolte mi, abych zde přivítala paní Annu Šabatovou, veřejnou ochránkyni práv. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 244. Prosím Annu Šabatovou, aby nás se souhrnnou zprávou seznámila. Vítejte v Senátu PČR.

Anna Šabatová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte, abych vám představila zprávu o své činnosti za rok 2015.

Zprávu jsme nově sestavili tak, aby ji mohli plně využít jak poslanci a senátoři, tak ostatní odborníci, ale i veřejnost. Kromě různých přehledů, grafů, map a obrázků jsme totiž využili evidenci stanovisek ochránce, elektronickou evidenci, a ve zprávě potom místo dlouhých právních textů se stručně objasnila podstata jednotlivých problémů a jejich řešení, jedním kliknutím se dá prokliknout k plnému znění celého případu.

Zpráva se tradičně věnuje legislativním doporučením Poslanecké sněmovně, uplatněným zvláštním oprávněním, statistice a poznatkům z jednotlivých oblastí státní správy, systematickým návštěvám zařízení, kde je omezena lidská svoboda, statistice z oblasti rovného zacházení a ochrany před diskriminací a také hospodaření a aktivitám kanceláře.

Nechci vás zahltit množstvím informací, ale aspoň některé, dovolte, abych vám předestřela.

Legislativní doporučení byla v minulém roce poměrně úspěšná. Za rok 13 – 14 devět z 15 doporučení se odrazilo v právním řádu, nebo se na změně pracuje. Velmi mě mrzí, že stále chybí zákon o opatrovnictví a také možnost, aby advokát jako soudem určený kolizní opatrovník dítěte mohl nahlížet do dokumentace vedené orgánem sociálně právní ochrany, což dosud není možné. V důsledku toho nemůže řádně hájit zájmy dítěte.

Za rok 15 předkládám 5 nových a jedno staronové doporučení.

Jsem přesvědčena o nezbytnosti zajištění skutečně kvalitní péče o seniory, zakotvením minimálních materiálních a personálních požadavků na zařízen pobytových sociálních služeb.

To v této situaci dosud neexistuje.

Je také třeba odstranit zbytečné překážky čerpání rodičovského příspěvku a odstranit znevýhodnění zaměstnanců, kteří nedosáhnou minimální mzdy při placení zdravotního pojištění.

Pokud jde o doporučení vládě, v loňském roce jsem předložila dvě doporučení. Vláda vyhověla doporučení zlepšit dostupnost služeb sociální péče, protože jsem přesvědčena, že jen tak lze předcházet špatnému zacházení se seniory a lidmi s duševní poruchou v dosavadních neregistrovaných zařízeních, tedy v ubytovacích zařízeních, jež tyto služby poskytují bez oprávnění a bez pravidelné kontroly. Jenom dostatek legálních služeb může zajistit bezpečnost pro každého člověka, který je nucen být ve službě.

Pokud jde o veřejnou zprávu, tak jsme obdrželi za rok 15 – 7541 podnětů a potěšivé a docela zásadní je, že stále více lidí ví, čím se ochránce může zabývat. 64 % loňských podnětů, což je nejvíce v historii, spadalo do působností a mohli jsme se jimi tedy zabývat.

Ukončili jsme v tomto roce 884 podrobných šetření, z toho ve 2/3 případů jsme zjistili pochybení úřadu. Úřad většinou pochybení sám napravil. Pouze v 17 případech jsem musela vyrozumět nadřízený úřad nebo informovat veřejnost.

Pokud jde o návštěvy zařízení, lze říci, že 10. rok činnost ochránce jako národního preventivního mechanismu přinesl celou řadu návštěv, zejména ve věznicích a ještě v některých zařízeních pro seniory. Brzy vydáme samostatnou výroční zprávu o dohledu nad omezováním osobní svobody.

Pokud jde o ochranu před diskriminací, obdrželi jsme 379 podnětů s námitkou diskriminace, ale pouze 8 z uzavřených případů jsme posoudili jako diskriminaci. Chtěl bych ovšem varovat, abychom si nepředstavovali, že to je třeba číst tak, že k diskriminaci nedochází. Pořád veřejnost neví přesně, co diskriminace je, a tak někdy namítá diskriminaci tam, kde není. Jedná se o jiné, nevhodné zacházení, i třeba nespravedlivé. Na druhé straně často dochází k diskriminaci, která není hlášena, a nemáme o ní tedy poznatky přímé.

Lidé nevěří, že se mohou domoci nápravy, nebo, a to je velmi časté, nemají dost důkazů, nebo se dokonce obávají zhoršení své situace.

Jsem přesvědčena, že za stejnou práci by lidé měli dostat stejnou odměnu, proto jsme se loni soustředili na rovné odměňování mužů a žen, pořádali jsme k tomu velkou konferenci i osob se zdravotním postižením. Tam jsem se obracela na Ústavní soud s návrhem na zrušení jednoho ustanovení nařízení vlády, které umožňuje jiným způsobem odměňovat lidi, kteří mají nějaké zdravotní postižení.

Chci říci, a to máte v té zprávě letos zdůrazněno, že nic z toho bych nezvládala, kdybych neměla 132 zaměstnanců, z nichž 99 se přímo věnuje odborným úkolům ochránce. Jsou to buď právníci nebo spisová služba. A kancelář v loňském roce hospodařila s rozpočtem 112 milionů korun.

Doufám, dámy a pánové, že vám výroční zpráva srozumitelně přiblíží naši práci a napomůže prohloubení naší spolupráce.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážená paní ochránkyně, já děkuji za vaši zprávu i za činnost celého vašeho úřadu. Určitě si jí moc všichni vážíme.

Sedněte si, prosím, ke stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ÚPV. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Elišku Wagnerovou. Přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 244/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této souhrnné zprávy VVVK. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 244/1. Zpravodajkou byla určena paní senátorka Zuzana Baudyšová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní zmocněnkyně lidských práv, paní magistro Šabatová, vážené dámy, vážení pánové. Výroční zpráva veřejného ochránce práv je 15. výroční zprávou této organizace. Tato poslední výroční zpráva je odlišná a svým způsobem přelomová, je nově pojata v rámci struktury a koncipováním jednotlivých kapitol.

Výroční zpráva se podle mého názoru snaží ukázat práci jako kontinuální odbornou a týmovou činnost. Ta potřebuje samozřejmě intenzivní spolupráci ze strany orgánů exekutivy, legislativy, zákonodárce, justice, samosprávy i široké občanské veřejnosti.

Obsah výroční zprávy je rozčleněn na jednotlivé kapitoly, doporučení Poslanecké sněmovně, Senátu, vládě ČR, orgánům justice a ombudsman jako veřejný žalobce.

Ve zprávě samozřejmě nechybí ani ekonomické a personální údaje o kanceláři veřejného ochránce práv. Jednotlivé kapitoly jsou názorně strukturované, doplněné o základní roční statistiku přijatých podnětů, stížností a dalších aktivit, souvisejících s tématem. Každá kapitola má svoji důležitost a potřebnost pro danou oblast lidského konání. Mým osobním i profesním zaměřením je mi blízká zejména kapitola rodin a zdravotnictví práce. V oblasti zdravotního pojištění mě zaujal například návrh veřejné ochránkyně práv na možné rozvolnění očkovacího kalendáře. S tímto návrhem již bylo osloveno ministerstvo zdravotnictví, VZP i Svaz zdravotních pojišťoven.

V rámci ochrany práv dětí a rodiny jsem s povděkem zaznamenala pozitivní ovlivnění obvyklé praxe, kdy pro povolování tzv. dovolenky dítěte, o kterou žádali na stejnou dobu oba rodiče, nebo i prarodiče, jež orgán sociálně právní ochrany dětí nebude vyžadovat písemné vyjádření dítěte, kterého rodiče v rámci dovolenky preferuje – maminku, tatínka, babičku, dědu. To samozřejmě pro děti bylo frustrující. Materiál obsahuje i informaci a odkaz na zdařilé dětské webové stránky ochránce.

O finančním rozpočtu už paní ochránkyně veřejných práv hovořila. Za rok 2015 rozpočet byl ve výši 112 milionů korun a vyčerpaný ve výši 111 milionů korun. Takže hospodaření bylo v rámci schváleného rozpočtu, dokonce s mírnou úsporou finančních prostředků.

Personální zajištění kanceláře bylo na závazném limitu 133 zaměstnanců a reálný přepočet počtu zaměstnanců byl na úrovni 131 osob. Materiál názorně graficky ukazuje statistiku mediálních výstupů, tiskových konferencí, tiskových zpráv, deset čísel elektronického zpravodaje, 360 tisíc přístupů na webové stránky a 8600 přístupů na webové stránky pro děti.

Výroční zprávu Veřejného ochránce práv za rok 2015 pokládám obsahově, graficky i strukturou za velmi vydařenou a v mnohých agendách přinášející důležité a smysluplné podněty, doporučení i návrhy, které mají zkvalitnit a zjednodušit život občanů. Je doplněna velmi hezkými, zdařilými fotografiemi celého týmu veřejné ochránkyně práv a celkově vyznívá po všech stránkách velmi dobře.

Z pozice zpravodajky tohoto senátního tisku navrhuji a doporučuji vzít Výroční zprávu veřejné ochránkyně práv za rok 2015 na vědomí a zároveň paní Mgr. Šabatové děkuji za práci její i celého týmu a gratuluji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu.

Vidím, že zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Eliška Wagnerová si přeje vystoupit, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ač jsme byli garančním výborem, tak mluvím jako druhá.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To u těchto zpráv tak je, paní senátorko, to bylo i u minulé zprávy, to je v pořádku.

Senátorka Eliška Wagnerová:  A to už vlastně tady nemám skutečně téměř vůbec nic, co bych dodala. Tak snad jenom, že mě naopak zaujala zase, na rozdíl od mé předřečnice, hned první kapitola, která charakterizuje vztahy ochránce k ústavním orgánům. A zde mě zaujala úspěšnost jejich podnětů, kterou vyjádřeno v procentech lze charakterizovat takto:

V 27 procentech byly podněty ochránce úspěšné, ve 33 procentech je změna jaksi na pochodu, na cestě, a „jenom“ ve 40 procentech nedošlo ke změně. Proč to zdůrazňuji? Víme, že předchůdce paní ochránkyně mimo jiné odůvodňoval svou rezignaci vlastně tím, že mu není dostatečně nasloucháno. Je vidět, že paní ochránkyně si přece jenom cesty asi hledá efektivněji a že se úspěšnost zvýšila.

Jinak skutečně nevím, co bych k tomu dodala, protože všechno řečeno bylo. Jenom zkonstatuji usnesení ústavně-právního výboru, které bylo přijato na schůzi 11. května 2016. A jeho podstatné sdělení je to, že doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít Souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2015 za vědomí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Jenom chci upřesnit, že garančním výborem byl opravdu určen výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, v loňském roce to bylo naopak, teď jsem si to ještě ujasnila.

Otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Václav Láska. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Vážený paní předsedající, vážená paní ochránkyně, kolegyně a kolegové, jenom velmi krátce a připojím se k pochvalným slovům, která zda byla od zpravodajů výborů. Nicméně chtěl bych využít tuto příležitost k jedné výtce, prosbě. Myslím, že lidé, kteří zastupují tento úřad, musí dávat pozor i na své vystupování soukromé. A aniž bych chtěl kohokoliv cenzurovat, konec konců dneska jsem tu proti cenzuře brojil, tak jenom chci požádat, eventuálně o tlumočení mé prosby adresované zástupci paní ochránkyně panu Křečkovi, aby vážil své vystupování na sociálních sítích, kde je velmi aktivní. A myslím si, že třeba sdílení zpráv z proruského propagandistického webu Aeron.cz nebo z Islámu v ČR nechceme, nepůsobí dobře, neřku-li, že je aktivní i při komentářích na stránkách jiných politiků, a řadu jeho komentářů bych hodnotil jako útok na svobodu vyznání.

Jenom poprosím, jestli je možné tlumočit tuto moji prosbu, aby se zamyslel nad svým vystupováním v soukromé sféře.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Obávám se, že to není v silách paní ochránkyně. Prosím, hlásí se ještě někdo do rozpravy? Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám ... Ano, ano, vidím vás, pojďte. Slovo má paní senátorka Jitka Seitlová.Viděla jsem včas, že se hlásí.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji. Přístroj prostě selhal, někdy technika selže a člověk také. S kartou jsem se hlásila, pak jsem ji vytahovala, prostě nešlo to. Nevadí.

Děkuji paní předsedající. Hudba už nám nehraje, takže je to zase smutnější. Vím, že jsme ke konci dnešního jednání všichni unaveni. Přesto dovolte, abych se ještě i já vyjádřila ke zprávě, jak už řekla paní senátorka Baudyšová jako zpravodajka, je opravdu svěží, přívětivá, vstřícná.

Osobně si myslím, že je škoda, že tuto zprávu projednával vlastně jenom výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a výbor ústavně-právní, protože ve zprávě jsou pro všechny oblasti činnosti státní správy velmi zajímavé a určitě využitelné podněty k tomu, co nám v systému nefunguje a na co bychom se měli zaměřit. Tentokrát je to dokonce i tak, že vždycky máme uvedeno, jakým pozměňovacím návrhem by bylo možné situaci zlepšit, a zdá se, že jsou to vlastně docela jednoduché právní úpravy, které by bylo možné provést.

Věřím ale, že pro řadu z nás, byť zpráva nebyla ve všech výborech, bude inspirací.

Mám ovšem ještě dva náměty, které jsem tady chtěla přednést. Ze své osobní zkušenosti vím, že velmi bolavým místem celého šetření veřejného ochránce práv je doba řízení. To znamená, že přijde podnět a tento podnět pak probíhá v nějakém procesu, a tento proces je velmi často zdlouhavý. A i na mě se lidé obraceli a vždycky říkali, jak to bude dlouho trvat. Máme s tím takovou zkušenost, že tento proces je velmi zdlouhavý.

Přivítala bych, kdybychom v další zprávě, která přijde, měli i informaci, jak dlouho řízení v jednotlivých oblastech trvají, a přivítali bychom možná nějaký námět, jakým způsobem do budoucna by se toto řízení dalo zrychlit, zefektivnit. Myslím si, že i paní ochránkyně by to přivítala.

A pak mám ještě druhý dotaz. Zajímá mě, když jsem si procházela zprávu, máme tam krásně uvedeno a je to i výstižně graficky uvedeno, kolik bylo podání v jednotlivých oblastech. Ale chtěla bych si z toho odnést i závěr, že třeba ano, mám tam důchody. Bylo tam podáno docela hodně podnětů. Byly to právě tyto podněty, ve kterých bylo zjištěno pochybení? Je tam slabé místo systému státní správy? Na výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jehož jednání jsem se zúčastnila, se debatovalo o tom, že nejslabším místem je stavební právo, že tam je vymahatelnost práva velmi slabá a že dokonce zkušenosti z řízení – a musím říct, že i moje bývalé – vedou k tomu, že tam právo prostě nelze vymoci, přestože jsou tam situace, které jsou téměř nepochopitelné.

Možná i toto by byl námět pro nás, pro senátory, na co se zejména zaměřit.

Jinak velmi děkuji za činnost instituce, a určitě zpráva i činnost je ve prospěch nás všech a zejména občanů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, nakonec od koho jiného tento příspěvek, než od bývalé zástupkyně ochránce práv. Děkuji.

Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu tedy uzavírám. Paní ochránkyně, chcete se vyjádřit? Ano, prosím.

Anna Šabatová:  Chci poděkovat vám všem, kteří jste hovořili. A chtěla bych říct, že vyřídím vzkaz svému zástupci. Na našich stránkách lze dohledat několik mých vyjádření k této situaci. A možná v této souvislosti je třeba se zabývat tím, jaký je vztah zástupce a ochránce, alespoň do budoucna.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Ptám se paní garanční zpravodajky, jestli si přeje vystoupit k rozpravě, ale ta byla minimální. Nemusíte vystupovat. Myslím, že víme o čem budeme hlasovat, nic jiného nezaznělo.

Budeme hlasovat o tom vzít zprávu na vědomí. Svolám senátorky a senátory do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej přednesla paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Zahajuji hlasování. V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 23.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Návrh vzít souhrnnou zprávu o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2015 na vědomí, byl přijat. Pro 39, proti nikdo.

Děkuji oběma zpravodajkám i paní ochránkyni a přeji jí hodně úspěchů v její činnosti.

A jsme u poslední zprávy, kterou je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2015

Tisk č. 249

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 249 a prosím paní předsedkyni Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivanu Janů, aby nás s výroční zprávou seznámila. Prosím, paní předsedkyně, vítejte, mikrofon je váš. Dobrý den!

Ivana Janů:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený Senáte, dámy a pánové. Vzhledem k tomu, že jsem Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů představila ve třech výborech celkem zevrubně, dovolila bych si při tomto vašem zasedání postupovat maličko odlehčeněji.

Jde o moji první zprávu a k její uzávěrce jsem byla v Úřadu ve své funkci čtyři měsíce. Zamyslela bych se spolu s vámi nad základními otázkami smyslu významu a místa ve společnosti, kterou by Úřad pro ochranu osobních údajů měl do budoucna zastávat.

Je nepochybné, že byl zřízen k tomu, aby chránil soukromí při zpracovávání osobních údajů, tedy informací, které se týkají konkrétních lidí, nás všech. Definovat pojem soukromí není jednoduché. Lze říci, že soukromí je v dnešní době a v naší kulturní oblasti nutno pojímat jako součást osobní sféry každého člověka, které zahrnuje jak informace o jeho identitě, životě, místě a postavení ve společnosti, ale i projevy osobnosti, jedinečné lidské bytosti, včetně jejího myšlenkového a názorového prostoru a interakce s ostatními. Bez soukromí, bez možnosti být alespoň někde a někdy sám a rozhodovat o tom, co o sobě řeknu těm druhým, ostatním a co si nechám pro sebe, bez tohoto práva nemůže být člověk svobodným. A bez svobodných jednotlivců, a také jednotlivců zároveň za svůj život a své skutky odpovědný, nemůže existovat ani svobodná společnost.

V lidské společnosti přirozeně dochází ke střetu zájmů. Soukromí a ochrana osobních údajů jsou z podstaty věci do jisté míry protichůdné. Protichůdné například k právu na získávání a šíření informaci. Stejně však může být protikladné vnímat lidské soukromí a otázku bezpečnosti státu, jeho snahu mít k dispozici co nejvíce informací o každém.

Cílem těch, kteří takovéto střety v praxi řeší, tedy i Úřadu, by nemělo být slepě hájit bez ohledu na cokoliv dalšího pouze jedno z dotčených práv a to druhé bagatelizovat, ale vždy posuzovat situaci komplexně s ohledem na všechny souvislosti a specifika daného případu. Zpětným pohledem lze zjistit, že Úřad pro ochranu osobních údajů v minulosti tímto způsobem vždy nepostupoval a jeho výstupy v některých případech vyznívaly poněkud jednostranně.

Jedním z mých cílů v čele Úřadu tudíž bylo a je, aby jeho rozhodování bralo v potaz a respektovalo práva a zájmy dalších dotčených subjektů, samozřejmě při důsledné, ale smysluplné obhajobě lidského soukromí. Z těchto důvodů proto dochází k přehodnocování některých starších stanovisek a přístupu k Úřadu, např. přístupu ke kamerovým systémům a jejich používání, k přehodnocování nebo spíše vyvažování místa souhlasu jedince ve srovnání s jinými právními tituly apod.

V této souvislosti však musím zmínit i to, že při veřejné diskusi je Úřad pro ochranu osobních údajů se svými apely na důležitost ochrany soukromí často osamocen. I když jako orgán dozoru reaguje v převážné většině na stížnosti a podněty subjektů, které se ochrany svého soukromí dovolávají a přicházejí do Úřadu pro pomoc.

Zatímco ostatní práva či zájmy mají řady, někdy i velmi hlasitých zastánců, význam soukromí jako naší základní civilizační hodnoty, nebývá ve veřejné debatě tak často připomínán. Souvisí to i s tím, že Úřad, ačkoliv je připomínkovým místem podle legislativních pravidel vlády, je mnohdy opomíjen a je volán, aby dal svůj hlas, svůj názor vlastně až ve velmi pozdních stádiích projednávání zákonů. I vy jste to tady zažili, patrně opakovaně.

Aby výstupy a názory Úřadu byly pro veřejnost přínosné, je nezbytné, aby splňovaly několik kritérií. Jako první z nich bych označila věcnou správnost, kdy zejména tam, kde se Úřad vyjadřuje k novým technologiím, je nutno těmto porozumět a pochopit je, pochopit jejich možnosti a následně toto vysvětlovat i veřejnosti. Neméně důležitá je samozřejmě i právní kvalita výstupů Úřadu.

Pokud široká veřejnost nebude vnímat, že rozhodování Úřadu je spravedlivé, či v hraničních nebo kontroverzních případech dobře odůvodněné, pozice a pověst Úřadu mezi širokou veřejností nebude taková, jaká by měla být, jaká by mu příslušela vzhledem k jeho důležitosti.

Kromě podnětů, které přináší každodenní život a praxe, před Úřadem stojí i významná změna právní úpravy. Na úrovni Evropské unie bylo dokončeno vyjednávání o novém právním rámci, kdy stávající směrnice o ochraně osobních údajů z roku 1995 nahradí nové obecné nařízení, které vstoupí v účinnost v roce 2018. Tato změna bude klást nároky nejen na dozorový úřad, ale i na vás, českého zákonodárce, který bude muset český právní řád novému nařízení, které má vyšší sílu než běžné zákony, přizpůsobit, adaptovat ho.

Přípravu Úřadu pro ochranu osobních údajů a zapojení do jeho dalších navazujících aktivit související s novým právním rámcem je nezbytné považovat za jednu z priorit, nejen pro rok 2016, ale i pro léta následující.

Vzhledem k tomu jsem přistoupila k reorganizaci, resp. modernizaci úřadu tak, aby současnou, značným průnikem nových technologií se vyznačující situaci, byl schopen zvládat lépe a účinněji.

První zásadní krok spočíval v plném osamocení kontrolní činnosti – vytvořením samostatného kontrolního odboru, jež bude disponovat odborníky na zvláštní oblasti zpracování osobních údajů a spolupráci se zahraničními dozorovými úřady. Posílená kontrola bude schopna řešit nové mimořádné úkoly a poskytovat specializovanou podporu inspektorům úřadu.

Druhou významnou změnou bylo vytvoření a postupné naplňování analytického útvaru, jehož činnost by měla podpořit kontrolní závěry úřadu a také v rozhodování ve správních agendách úřad rozhoduje ve dvou instancích. Analytická činnost bude sledovat a vyhodnocovat nejen aktuální rozhodování úřadu, a to zejména ve světle judikatury nejvyšších soudů v ČR, ale také s ohledem na zahraniční dozorové trendy a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie.

Prací analytiky vznikne znalostní báze, která úřadu umožní rychleji a více cíleně reagovat na změny a nové přístupy v tak dynamické oblasti, kterou zpracování osobních dat je.

Nyní bych vám dala – závěrem – stručný přehled v číslech, co úřad v minulém roce vykonal.

Pokud jde o kontrolní činnost, podle plánu kontrol, kontrolních podnětů a stížností zvenčí, bylo zahájeno 138 kontrol. Ukončeno jich bylo 116. Celková výše pokut a sankcí, kterou úřad předepsal, je 5 milionů 774 tisíc 100 korun. Chtěla bych zdůraznit, že práce úřadu nemá těžiště jenom v ukládání pokut, ale zejména ve výchovné činnosti. ČIli když při kontrole je snaha odstranit porušení zákona, úřad nemusí ukládat žádnou sankci.

Pokud jde o ostatní dozorovou činnost, úřad přijal a vyřídil celkem 1500 podání a stížností a poskytl 2901 konzultací a dotazů; 230 z nich bylo potom postoupeno ke kontrole či ke správnímu řízení.

Dominantními tématy byly kamerové systémy, bankovní registry, dlužnické registry, nakládání s rodným číslem, kopírování občanských průkazů a pořizování záznamů a zveřejňování údajů ze zastupitelstev obcí.

Paní předsedající, to je zatím všechno. Jsem otevřená otázkám senátorů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní předsedkyně. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů zde napravo. Senátní tisk projednal VHZD. Výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 249/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Leopold Sulovský, kterého dne zastoupí pan senátor Petr Šilar. Zprávu projednal i VVVK jako senátní tisk č. 249/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Milan Pešák. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ÚPV. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 249/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní předsedkyně Úřadu, kolegyně, kolegové, k senátnímu tisku č. 249, který se týká Výroční zprávy Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2015 několik mých poznatků. Předsedkyně paní Ivana Janů komentovala výroční zprávu, i na jednotlivých výborech, velmi podrobně. Proto není co doplňovat. Výroční zprávu jsme obdrželi v písemné formě, je obsáhlá, podrobná a na 97 stránkách vyjadřuje v 10 kapitolách vše podstatné.

Z obsahu zprávy jen několik závěrů z mého pohledu. Struktura výroční zprávy je standardní a nevybočuje z praxe minulých let. Dle plánu se minulé kontroly týkaly informačních systémů s velkým objemem dat. Úřad naplňuje hlavní evropské priority a trendy v oblasti ochrany osobních údajů. Úřad věnuje náležitou pozornost vlastnímu informačnímu systému ORG.

Počet zaměstnanců – 101 – odpovídá potřebám úřadu a je v souladu se zákonem o státní službě. Hospodaření úřadu je uvedeno v příjmové, a zejména ve výdajové části podrobně a přehledně. S úsporou 11 % oproti původnímu plánu. Úřad plní své zákonné poslání v působnosti ČR a je rovněž aktivním reprezentantem v odpovídajících strukturách Evropské komise.

Navrhuji tedy vzít Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2015 na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu.

Ptám se, zda se chce vyjádřit také pan zpravodaj z VVVK, pan senátor Milan Pešák. Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, jednání o výroční zprávě Úřadu pro ochranu osobních údajů na výboru pro VVVK probíhalo hladce, protože zpráva, která nám byla předložena, věrně zobrazuje jak činnost úřadu (dotýká se všech oblastí této činnosti), tak také věrně popisuje to konkrétní, co se dělo v roce 2015. Koneckonců, s některými čísly nás paní předsedkyně ve své předkládací zprávě seznámila. Ostatní jsou velmi přehledně uvedena, a předpokládám, že jste si je všichni přečetli.

Co bych si ještě dovolil okomentovat, neboť to dosud nebylo zmíněno, je hospodaření úřadu. Musím říci, že osobně oceňuji, že hospodaření úřadu se odehrává velmi uvážlivě, čehož dokladem je, že skončilo na konci loňského roku přebytkem. Nicméně tento přebytek není výrazem toho, že by úřad měl finančních prostředků až příliš, ale je výsledkem koncepčního uvažování jak původního předsedy, který byl vlastně ve funkci po většinu loňského roku, tak stávající paní předsedkyně. Úřad totiž bude muset nemalé finanční prostředky v příštím roce věnovat na inovaci svého hardwarového a softwarového vybavení, které mu umožňuje plnit jeho poslání. Cením, že na tuto velkou investici střádají prostředky delší dobu.

Nyní si dovolím vás seznámit se 171. usnesením VVVK z jeho 23. schůze, která se konala dne 24. května letošního roku.

Po úvodním slovu místopředsedy výboru, senátora Jiřího Šestáka, po odůvodnění výroční zprávy JUDr. Ivanou Janů, předsedkyní Úřadu pro ochranu osobních údajů, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru, senátora Milana Pešáka, a po rozpravě výbor

I. bere na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2015,

II. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí tuto zprávu (abych to zkrátil),

III. určuje zpravodajem pro projednání tisku 249 Milana Pešáka,

IV. pověřuje předsedu výboru, Jaromíra Jermáře, předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Dívám se na zpravodaje Petra Šilara, zpravodaje VHZD, který si přeje vystoupit. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Dříve než splním svoji úlohu zastupujícího zpravodaje bych chtěl jako předseda klubu navrhnout procedurální návrh, aby dnešní jednání Senátu mohlo probíhat po 19. hodině, abychom mohli projednávat i schvalovat, hlasovat... Zase jsem to zvoral.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže to hned učiníme. Radši vás svolám.

Kolegyně, kolegové, teď budeme hlasovat o procedurálním návrhu, abychom mohli dneska jednat i po 19. hodině. (Jeden ze senátorů: Jednat a hlasovat.) Jednat a hlasovat. Tak, aby to bylo kompletní. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku, děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Takže můžeme jednat i hlasovat po 19. hodině. 40 vás bylo pro, proti nebyl nikdo.

Pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji, napodruhé bych se chtěl vyjádřit jako zastupující zpravodaj z VHZD, který tento výbor na schůzi konané dne 17. května projednal, výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2015.

Po úvodním slově překladatelky, doktorky Ivany Janů, po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2015, pověřuje zpravodajem senátora Leopolda Sulovského a pověřuje předsedu výboru, senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Ke zpravodajské zprávě nemám co dodat, protože moji dva předřečníci řekli všechny totožné věci, které jsou ve zdejší zpravodajské zprávě.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Není se tedy k čemu vyjádřit. Předpokládám, paní navrhovatelko, že se nechcete vyjádřit? Ne, není k čemu. Takže budeme hlasovat. Já vás opět svolám.

My budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor Jiří Burian.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 23. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Takže je schváleno. Pro 41, proti nikdo.

Děkuji navrhovatelce i zpravodajům. Jednání, projednávání tohoto bodu končím. A my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Budeme pokračovat dalším bodem, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění zákona č. 87/2015 Sb., a zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 262

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 262. Návrh uvede paní ministryně práce a sociálních věcí, Michaela Marksová. Paní ministryně, vítám vás tady v Senátu, dobrý podvečer. Máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Toto je novela, tzv. malá novela zákona o sociálních službách, kde jejím hlavním cílem je zvýšit částky příspěvků na péči ve všech stupních závislosti o 10 %. A to s účinností od 1. srpna 2016, protože kromě změn, kdy se spíš ty částky zmenšovaly a zvětšovaly v rámci těch 4 stupňů, tak v podstatě ještě od toho roku 2006 k valorizaci těchto částek nedošlo.

Zároveň se v tomto zákoně upravují podmínky pro poskytování pobytových sociálních služeb bez souhlasu klienta. Tady se jedná o upřesnění také stávajícího ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, o vyslovení nepřípustnosti držení osoby v zařízení sociálních služeb a nezbytnost této úpravy. Detence v zařízeních sociálních služeb vyplývá především z úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která vyžaduje, aby ty podmínky omezení svobody byly definovány ve vnitrostátních předpisech.

Pak je zde ještě třetí okruh, který se vlastně ukázal velice aktuální, a to je reakce na narůstající negativní společenský jev, kterým je nelegální poskytování sociálních služeb. Cílem této úpravy je postihovat ty subjekty, provozující ubytovací zařízení, která prezentují jako zařízení péče, aniž by ovšem měly oprávnění k poskytování sociálních služeb. V řadě případů tady skutečně dochází k vážnému ohrožení zdraví, potažmo i života těchto osob. Takže ten návrh rozšiřuje kontrolní pravomoc krajských úřadů o kontrolu těchto zařízení, kde je tedy vážné podezření, že poskytují sociální služby bez příslušného oprávnění, a zároveň je zde navrženo zvýšení horní hranice pokuty ukládané za správní delikt toho poskytování sociálních služeb bez registrace z 1 na 2 miliony korun.

A potom chci ještě podotknout, že na základě pozměňovacího návrhu přijatého v Poslanecké sněmovně, tam byla doplněna úprava, která se týká řízení o příspěvku na péči v případech, kdy je žadatel o příspěvek hospitalizován. Protože v současné době, když je ten člověk v nemocnici, tak se vlastně přeruší to řízení o tom příspěvku. My se domníváme a souhlasíme s tím pozměňovacím návrhem, aby vlastně bylo umožněno provést sociální šetření i během té hospitalizace, je-li poskytována následná nebo dlouhodobá péče, která trvá nepřetržitě déle než 60 dnů, protože vlastně tahle úprava umožní zrychlit to řízení a pomůže těm lidem.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní navrhovatelko. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 262/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Radek Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 262/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Terelmešová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, nebo podvečer, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Když si takhle prohlédnu tu svoji zpravodajskou zprávu, tak já vlastně nemám co dodat k tomu, co tady paní ministryně řekla. Zmínila všechny tři, nebo čtyři základní okruhy, kterých se ty změny týkají. Já považuji za velice dobré změny, které se týkají nejenom zvýšení příspěvku na péči, to je samozřejmé, ale i ty změny, týkající se toho postupu ohledně vyřizování nebo možnosti sociálního šetření už ve zdravotnických zařízeních, protože docházelo často k tomu, že klienti se vrátili domů po hospitalizaci a než se dovyřídil ten příspěvek na péči, tak se ocitli v těžké životní situaci. Takže tohle určitě prospěje.

Jenom k legislativnímu procesu, Poslanecká sněmovně předložila návrh zákona 23. prosince 2015. V garančním výboru byla lhůta k projednání zkrácena na 30 dnů. Návrh doporučil Poslanecké sněmovně schválit tento garanční výbor ve znění pozměňovacích návrhů. A sněmovna pak návrh projednala ve 2. čtení v březnu 2016. Přijala návrhy poslance Kaňkovského, které byly alternativou k pozměňovacím návrhům, které jsou součástí toho předkládaného textu. Poslanecká sněmovna návrh zákona s pozměňovacími návrhy schválila 13. dubna 2016.

Ještě dopady na státní rozpočet, protože ty byly v té předkládané zprávě. Vládní návrh předpokládá navýšení mandatorních výdajů státního rozpočtu v roce 2016 o 0,9 miliardy korun, přičemž ovšem zpracovatel návrhu předpokládá, že přinejmenším čtvrtina prostředků by se mohla vrátit do státního rozpočtu prostřednictvím registrovaných poskytovatelů sociálních služeb. K tomu mám potom krátký příspěvek v diskusi.

Takže usnesení našeho výboru. VZSP doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajkou výboru jsem byla určena já a pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, Milanu Štěchovi.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. A také prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Radek Sušil? Ano, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radek Sušil:  Dobré pozdní odpoledne, nedovolím si nevyužít své minuty slávy. Já vás všechny vítám, dobré odpoledne. Chtěl bych vás upozornit, že i ÚPV se touto normou zabýval, a velmi kvitoval, že ta norma byla přijata. I ÚPV PČR se shodl na doporučujícím usnesení. Dovolte, abych vás s ním seznámil.

Na své 122. schůzi, která se konala 11. května, výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Parlamentem, Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje mě jako zpravodaje,

III. pověřuje pana předsedu, ctěného pana předsedu, pana Antla, aby seznámil pana předsedu Senátu s tímto verdiktem.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkujeme, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otvírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Dagmar Terelmešová jako první, prosím.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo. Na tuhle novelu zákona 108, mluvím o sociálních službách, už dlouho čekali především ti, kteří pobírají příspěvek na péči, a to především v 1. a 2. stupni. 10 procent asi nebude částka, na kterou čekali, ale víme sami, jak významná částka je to ve státním rozpočtu. Systém příspěvků na péči považuji v zásadě za správný. Pokud ztrácím na mobilitě a nakoupím si služby, kde mi odborně pomohou, s čím potřebuji, ať je to hygiena nebo jiné úkony, které si zdravý člověk kolikrát ani neuvědomuje, ale ten, který má zdravotní problémy, zjistí, že třeba jenom navléknout si ponožky nebo si obout boty je velice věc pro něj těžká. A vlastně se začne okolo toho točit jeho život.

Problémem ale zůstává, já to tady musím říct, zneužívání těchto příspěvků. Možnost, že služby poskytuje rodinný příslušník nebo soused, otevírá v některých případech, neřeknu ve všem, možnost, kdy osoba pobírající příspěvek jej používá na úplně jiné účely, než by měl sloužit. Hezký výraz jsem k tomu slyšela kdysi na Olomoucku, kde se tomu říkalo vnoučkovné. U nás se tomu říká příspěvek k důchodu. V žádném případě opravdu netvrdím, že je tomu tak vždy. Člověk po úrazu ve 4. stupni nebo handicapované dítě, tam pokud se bavíme o té částce, která je navrhována, to je 13 200 korun měsíčně, pokud tam není ještě ten dodatečný příspěvek, není v žádném případě dostačující, pokud rodič nebo rodinný příslušník musí s tím člověkem zůstat doma a vlastně přichází o zaměstnání.

Směřuji tím k problému, o kterém všichni víme, a trvá od počátku platnosti zákona 108, tedy od ledna 2007, a to, aby byla větší kontrola jedna při přiznávání příspěvku, jedna kontrola v době jeho pobírání, tedy průběžná, a také možnost nejméně dvou nezávislých posouzení snížení nebo odebrání příspěvku.

Já uvedu příklad. Seniorka po mozkové příhodě utrpěla úplné ochrnutí dolních končetin, byla od pasu dolů nepohyblivá, závislá na obsluze při hygieně, ukládání na lůžko. Byl jí přiznán 2. stupeň, přičemž za služby měsíčně utratila kolem 6000 Kč. Část služeb samozřejmě hradila i rodina. Tento stupeň jí byl odebrán a dán první stupeň. S otázkami při šetření, podáte si hrneček, najíte se, to samozřejmě ano. Což nebylo pochopitelné, protože nedošlo ke zlepšení stavu, nebylo tam znatelné nic, co by při tom šetření, nebo při tom šetření že by pracovníci mohli dojít k tomu, že ten druhý stupeň nepotřebuje. Při odvolání rodina neuspěla, až potom po roce, kdy si požádala znova.

Ačkoliv jsou v těchto případech peníze většinou doplaceny, přesto je nutné, že kontroly by měly být objektivní. Bohužel, kde rozhoduje lidský faktor, většinou objektivita někdy pokulhává. Smyslem příspěvku na péči je, aby lidé, kteří už se o sebe nemohou postarat, mohli dále žít ve svém domácím rodinném prostředí, ale také fakt, že by se tyto prostředky měly prostřednictvím registrovaných poskytovatelů vrátky do systému.

Zase dvě čísla. Před 6 lety Plzeňským krajem protékalo na příspěvek na péči 1,2 miliardy. Požadavky poskytovatelů sociálních služeb, a to byly velmi maximalistické, byly 420 milionů. Z toho je patrné, že pokud by se 1/3 peněz vrátila do sociálních služeb, byly by pokryté veškeré požadavky registrovaných poskytovatelů.

Ohledně dalších částí novely, jakými jsou opatření při uzavírání či rušení smlouvy na pobytové služby, např. v domovech pro seniory nebo pro osoby se zdravotním postižením, vidím doplnění legislativní mezery, protože opravdu tam chyběla ta možnost uzavřít, a zpřísnění těch pravidel, pokud k tomu dojde, uzavřít tu smlouvu i za člověka, který toho není schopen, přesto tyto služby potřebuje.

Celkově chci poděkovat za tuto novelu. Budu si přát, aby ti, co rozhodují o příspěvku na péči, se mimo ty schválené tabulky a to, jak se má postupovat, drželi také zdravého selského rozumu, aby zvítězila nestrannost a objektivita, aby na MPSV se vrátilo zase co nejvíce peněz a mohly se použít tam, kde je jich zapotřebí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. Další v pořadí je přihlášen do obecné rozpravy pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nedá mi to, abych nevystoupil, poněvadž je to velice pozitivní zpráva. Tato novela zákona o sociálních službách především pro osoby se zdravotním postižením, které opravdu 10 let čekaly na valorizaci příspěvku na péči.

Musím také říct, a to jsem tak trochu na vážkách, zda nejsem jako ředitel pobytového zařízení sociálních služeb ve střetu zájmů, nicméně myslím si, že to tak není, poněvadž i ten příspěvek na péči je pozitivní zprávou právě pro pobytová zařízení sociálních služeb, kterým se zlepší příjmy.

Druhé pozitivum vidím, a to opravdu berte jako informaci z praxe, možnost provádět sociální šetření v době, kdy je potenciální žadatel nebo opravdový žadatel v té chvíli opravdu ve zdravotnickém zařízení, poněvadž v tu chvíli se zařízení přerušovalo a nebylo možné provést ani sociální šetření a vše se pak po propuštění ze zdravotnického zařízení časově protahovalo. Takže v tuto chvíli, když bude možné provést sociální šetření a řízení o přiznání příspěvku na péči i v tuto dobu, bude to obrovská úspora času a další opravdu velké pozitivum pro žadatele.

Tolik, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je přihlášena paní senátorka Ivana Cabrnochová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně. Já chci moc poděkovat za tuto novelu, kvituji velmi valorizaci příspěvku na péči, jsem za to velmi ráda. Vítám další věc, kdy vlastně je zahájeno řízení o poskytnutí toho příspěvku na péči již v době, kdy je pacient ve zdravotnickém zařízení. Mám z toho velkou radost, protože již dlouhou dobu spolupracuji s Asociací paraplegiků, kdy vlastně je velmi toto trápilo, že jejich klienti nebyli schopni dosáhnout příspěvku na péči již v době, kdy jsou ve zdravotnických zařízeních.

Mám z toho větší radost, protože se mi v letošním roce podařilo dotáhnout jednu věc, která i těmto lidem pomáhá, a to je zřízení, takový pilotní projekt – bydlení, startovací bydlení pro lidi po úraze míchy. U nás v Praze 10 máme zrekonstruovaný malešický dům, kde poskytujeme několik bytových jednotek na dobu 1 roku právě pro lidi po úraze míchy, kteří se vlastně v tomto prostředí, které je plně bezbariérové mohou vrátit zpátky do života, snaží se naučit soběstačnosti, mají v blízkém dosahu zdravotnické zařízení, bezbariérový park, další vybavenost. Toto je další krok, který těmto lidem pomůže se vrátit zpátky do života tak, aby jejich život byl důstojný.

Takže ještě jednou za to děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další do rozpravy je přihlášen pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane senátore.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, vážený pane předsedající, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři. Já jsem velmi rád, že po určitém období, kdy docházelo spíše k útlumu, tak že dochází jednak ke zkvalitnění oblasti sociálních služeb, jednak i k navýšení finančních prostředků, protože minulé vlády, znova připomenu období pana ministra financí Kalouska a ministra práce a sociálních věcí Drábka, kdy došlo k tomu, že první stupeň byl snížen výrazným způsobem, asi 1,5 miliarda korun, která byla ušetřena, nebyla vrácena zpátky. Z tohoto pohledu vnímám velmi pozitivně to, že ministerstvo a vláda rozhodly o navýšení tohoto příspěvku. Fakticky po 10 letech. Myslím si, že na základě zkušeností se ukázalo, že ta revoluční změna toho systému, kdy byli financováni v podstatě poskytovatelé sociálních služeb, lůžka apod., kdy peníze jdou skutečně k těm uživatelům toho systému, to je tak zásadní změna, která vedla skutečně ke zkvalitnění života těchto lidí. Ale nicméně jsem přesvědčen o tom, že ty zkušenosti, které jsou, je potřeba ještě do budoucna podrobit zkoumání. Jeden z mých takových poznatků, možná by stálo do budoucna za úvahu, aby místo 4 stupňů těch stupňů bylo více, aby bylo možné více zohlednit i konkrétní situaci těch lidí.

Jenom krátce ještě, tady by bylo možná dobře, kdyby paní ministryně jednala s panem ministrem zdravotnictví taky. Možná razantněji. Protože lidé, kteří jsou opečováváni v sociálních zařízeních, tak samozřejmě čerpají zdravotnické služby stejně jako ti, kteří jsou v domácí péči. Já osobně nejsem přesvědčen o tom, že by zdravotní pojišťovny na jejich zdravotní péči měly přispívat méně jenom proto, že jsou např. v domě pro seniory apod. To si myslím, že není správné. Když vzpomínám na období, kdy jsme s paní ministryní Emmerovou vlastně tyto podmínky měnili, tak právě se vycházelo z toho, jestli ten člověk je v domácí péči, nebo v ústavní péči, tak pokud jde o zdravotní nároky a financování péče, tak by v tom neměl být žádný rozdíl.

A možná ještě jenom malinká poznámka. Vnímám to, že poskytovatelé sociálních služeb si někdy stěžují, že se nedostanou k velké části těch finančních prostředků. Ale já osobně to považuji spíše za pozitivum, protože ten základní záměr té změny toho systému byl v tom, aby do toho byli vtaženi rodinní příslušníci. Jsem přesvědčen o tom, že pokud tyto prostředky slouží k tomu, že se o své rodinné příslušníky starají jejich rodiny, že to je ten správný účel.

Samozřejmě, jako v každém systému, ne vždycky všechno úplně funguje, jak by mělo, ale jsem osobně přesvědčen, že tento systém dneska ukazuje velké klady. A věřím tomu, že i do budoucna se podaří ho ještě čím dále vylepšovat. Takže díky!

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A další v pořadí je přihlášen pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Zákon o sociálních službách v sobě samozřejmě skrývá spoustu otázek, spoustu problémů. Myslím, že je v mnoha oblastech hodně neefektivní. Ani tak si nemyslím, že je to v té oblasti přiznávání příspěvků na péči, ale spíše v tom, že v zásadě nejsou efektivní nástroje na určování struktury sociálních služeb, na nějaký její cílený rozvoj či budování. Protože přijde-li někdo, nějaká organizace, nějaká instituce s požadavkem na zaregistrování sociální služby a splní-li zákonem dané formální předpoklady, tak musí být zaregistrována. Je-li zaregistrována, žádá o dotace. Ve chvíli, kdy žádá o dotace, tak samozřejmě není úplně snadné zdůvodňovat, že jednomu dáme, druhému nedáme, někomu, kdo je na trhu déle, tak peníze přiznáváme, nebo naopak z nějakých důvodů mu je omezujeme atd.

Toto je, myslím si, podstatně problematičtější část toho zákona, protože víceméně efektivní řízení toho, teď nevím, jestli mám říct trhu sociálních služeb, nebo systému, sítě sociálních služeb (oboje platí), neumožňuje.

Nicméně chci malinko okomentovat to, co zmínila paní kolegyně Terelmešová, když mluvila o příkladu klientky, které vlastně byl příspěvek na péči snižován atd. To všechno vychází z toho, že při schvalování a koncipování zákona o sociálních službách a v něm příspěvku na péči se uplatnila (z mého pohledu poněkud jednostranně) myšlenka, že kompenzovat budeme jenom ty ztráty, které se týkají vlastně funkčních důsledků nějakého dlouhodobého zdravotního postižení. Ono to má logiku, zní to logicky. Ale v praxi to určité problémy činí. Protože tak jako paní kolegyně právě říkala, na otázku – najíte se, napijete se – leckdo odpoví, že ano. Podstatně větší problém je, jak si tu stravu připraví, do jaké míry samostatně atd. Já vždycky uvádím příklad z oblasti nevidomých, otázku, která je tam jedním z těch kritérií, zdali ten nevidomý člověk sejde ze schodů. Tak říkám, ano, sejde, samozřejmě, akorát si jich občas nevšimne.

Toto všechno říkám proto, že si myslím, že při posuzování nároku na péči by měly být kromě těch funkčních důsledků přece jen zohledňovány také otázky vzniku postižení, resp. té zdravotní části, zdravotní charakteristiky postižení, která vypovídá o tom, co všechno způsobuje a jak toho konkrétního člověka omezuje.

Říkám to proto, že bych to rád tady předložil paní ministryni jako jakýsi námět do budoucna při uvažování o tom, jakým způsobem zkvalitnit proces přiznávání příspěvku na péči, jakým způsobem ho dělat spravedlivým. Jdeme-li opravdu po těch konkrétních otázkách, vždycky se ptáme jenom na to základní. Jsou postižení, třeba ta smyslová k nim patří (nemluvím jenom o zrakovém postižení), neslyšící tím trpí taky v oblasti komunikace nebo v oblasti přístupu k bankovnictví. Pro nevidomého člověka není zrovna snadné vybrat peníze z bankomatu atd.

Nicméně to už jsou věci, které právě díky tomu systému základních úkonů jsou považovány za svým způsobem nadstavbové a někdy na ně nedojde.

Nicméně zakončím toto své vystoupení tím, že tuto novelu zákona podporuji, protože ji považuji za správnou a za reagující na potřebné věci ve všech třech oblastech, kterých se dotýká.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Zatím poslední do rozpravy je přihlášena paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já nebudu mluvit dlouho, protože už vše tady prakticky bylo řečeno. Ale chtěla bych upozornit... Zaprvé bych chtěla paní ministryni poděkovat. To už se tady stalo. Je to velmi důležitá novela zákona, protože s těmi pacienty se velmi často také setkávám, vím, jaké mají problémy.

Já bych chtěla upozornit na dvě věci, které je zásadní řešit, a to aby ti pacienti dostali ten příspěvek velmi brzy, aby to netrvalo dlouho, kdy jim není přiznán a oni v té době opravdu mají veliké potíže. Mohou se také vracet do těch zdravotnických zařízení proto, že tu péči nemají, ačkoli by tam nemuseli být v rámci té nemocnice nebo toho zdravotnického zařízení, mohli by o ně pečovat doma. Ale z toho důvodu, že ten příspěvek nemají, tak se tam mnohem častěji vracejí, a tím se zvyšují ty náklady na zdravotnictví.

A druhá věc, která mě trochu trápí, je, že někdy lidé, kteří nemají rodinu, která by o ně mohla pečovat, tak se dostávají do zařízení různých poskytovatelů. Byli jsme svědky toho, že některá ta zařízení nefungují tak, jak by měla, že tam ti lidé trpí, není jim tam dána taková péče, jako by jim měla být dána. Tady si myslím, že by se měla skutečně uplatňovat důsledná kontrola toho, v jakých zařízeních ti pacienti jsou, nebo ti nemocní jsou, postižení jsou, kdo je smí provozovat a za jakých podmínek. Takže jestli paní ministryně na to odpoví, jestli taky v tomto směru bude uplatňována důsledná kontrola pro tyto provozovatele těch zařízení.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Vidím, že se nikdo další nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se paní ministryně, zda chce reagovat na obecnou rozpravu? Určitě. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo. Já aspoň velice stručně. Když to vezmu od toho, jak postupně ty body, nebo ty otázky zazněly.

Co se týká toho hodnocení stavu těch lidí, zda mají, nebo nemají nárok na příspěvek na péči, či v jakém stupni. Tam už my jsme teď udělali řadu změn, hlavně aby nedocházelo k takovým těm případům, že ten člověk je ochrnutý, ale je při smyslech, a dostával 3., nikoliv 4. stupeň, což je úplně absurdní. To jsme měnili hned na začátku.

Já jsem na začátku řekla, že toto je jenom tzv. malá novela zejména kvůli té valorizaci toho příspěvku na péči. Ale jinak teď vlastně za pár týdnů půjde do připomínkového řízení tzv. velká novela zákona o sociálních službách, která už řeší některé ty systémové věci. Mj. vůbec způsob toho hodnocení, aby teď mnohem větší váha byla dána na hodnocení, na šetření v domácnosti toho člověka, na tom sociálním pracovníkovi. Aby skutečně viděl, co ten člověk dělá doma, co ne. Aby byl minimalizován vliv posudkových lékařů, kteří toho člověka ani fyzicky nevidí.

Co se týká toho zneužívání, tak zase na druhou stranu ten příspěvek na péči je fakt na toho nemocného člověka. A tady se bavíme o tom, že jsme spíš měli řadu kauz, kdy vlastně buď ten příspěvek přiznán nebyl, nebo byl spíš přiznán nižší, než bychom si představovali. To zneužívání si myslím, že je takové s otazníkem. Ten člověk je kontrolován velice důkladně, jestli on má na to nárok. To, co on s tím pak udělá, to je jiná věc. Nemyslím si, že to zneužívání, to, že to dá třeba rodině, která se o něj pak nestará, tak asi taky takové případy jsou, a jestliže ten člověk to prostě potřebuje. Takže úplně to zneužívání, asi nějak se o něj ta rodina postará, protože to by vlastně ten člověk tam někde zahynul. Ne že nemůžou takové případy nastat. Tam samozřejmě lidé z úřadu práce chodí také na ty kontroly. Ale nemyslím si, že by to zneužívání bylo nějak hodně masové.

Co se týká toho dotazu na to zdravotně sociální pomezí, to je takový evergreen, jsem přesvědčena, nebo na podzim by skutečně naši kolegové spolu s kolegy a kolegyněmi z ministerstva zdravotnictví měli dát návrh tzv. změnového zákona. Dohadujeme se s zdravotními pojišťovnami, já za náš resort říkám, že to mi připadá na tom to nejtěžší, protože zdravotní pojišťovny jsou taková kategorie sama pro sebe, která se těžko ovlivňuje. Ale věřím, že na ten podzim budeme mít alespoň nějakou změnu, ke které zatím nikdy nikdo nedošel, že skutečně se podaří prosadit to, aby bylo pro toho pacienta nebo pro toho klienta lhostejné, zda leží na sociálním či na zdravotním lůžku, aby se s ním nemuselo hýbat.

A co se týká té kontroly, ta především řeší to, aby vlastně vůbec když je ten nelegální nebo necertifikovaný poskytovatel sociálních služeb, aby tam vůbec ten krajský úřad mohl jít, což vlastně teď není. To si myslím, že je velmi podstatné.

Co se týká kontroly těch registrovaných, tak tam prostě to normálně lze a dělá se to. Pak je jedině otázka, kolik těch inspektorů je k dispozici atd. Ale tam si myslím, že u těch registrovaných je to celkem v pořádku. Jinak toto prostě je na hlášení taky těch lidí, kteří to vidí okolo, nebo těch příbuzných, kteří tam chodí na ty návštěvy.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV? Nepřeje. A paní zpravodajka garančního výboru? Prosím, paní zpravodajko, abyste se nám vyjádřila k obecné rozpravě.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji, já jenom shrnu diskusi. V diskusi vystoupilo 6 senátorů, kteří se všichni vlastně vyjádřili pozitivně k této novele, takže padl jenom jediný návrh, a to schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, a my o tom hned začneme hlasovat. Já vás svolám znělkou.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 39 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 20. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 59, registrováno 39, kvórum 20, pro 36, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu.

A dostáváme se k poslednímu bodu dnešní schůze, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 183 o ochraně mateřství, přijatá na 88. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě dne 15. června 2000

Tisk č. 217

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 217. Uvede ho ministryně práce a sociálních věcí, Michaela Marksová. Paní ministryně, opět máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, senátorky, senátoři. Tento materiál obsahuje návrh na ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 183 o ochraně mateřství, která byla přijata v roce 2000.

Podnět k ratifikaci vzešel ze strany Českomoravské konfederace odborových svazů.

Co se týká toho obsahu, tak ta úmluva upravuje zakázané práce pro těhotné a kojící ženy, minimální délku a další s tím spojené náležitosti mateřské dovolené, výši a povahu peněžitých dávek ženám na mateřské dovolené, ochrannou dobu a otázky návratu žen do zaměstnání po skončení mateřské. A dále ta úmluva stanovuje zákaz diskriminace z důvodu mateřství a požadavek na poskytnutí přestávek na kojení.

Lze konstatovat, že ta úmluva je v souladu s ústavním pořádkem ČR, co se týká vnitrostátního právního řádu, tak lze konstatovat, že převážná většina závazků je již v dnes platné, účinné legislativě, takže vlastně to, když se ratifikuje ta smlouva, tak to nebude vyžadovat žádná nová legislativní opatření.

Jenom zde bude nutné učinit výjimku ve smyslu čl. 2 odst. 2 úmluvy z rozsahu aplikace úmluvy, a to v otázce žen, které vykonávají práci na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Protože my vlastně v české legislativě, pro nás ta dohoda o provedení práce, příp. o pracovní činnosti není ekvivalentem pracovně-právního vztahu. Jsou to jenom dočasné, je to považováno za dočasné práce, není to zdroj hlavní obživy. Takže to je jediná výjimka.

A ještě v rámci toho ratifikačního procesu, což ale není nijak bolestné, je nutné učinit prohlášení, ve kterém každý členský stát musí závazně stanovit délku mateřské dovolené, takže my prostě stanovíme těch svých 28 týdnů, což prostě odpovídá naší legislativní úpravě v zákoníku práce.

A tady myslím, že už je to všechno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 217/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Láska. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 217/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Zdeněk Papoušek. Prosím, pane garanční zpravodaji, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Všechno tady bylo prakticky řečeno. Byla řečena podstatná záležitost, že většina závazků, které vyplývají z úmluvy, tak jsou už nyní součástí českého právního řádu. Např. zákoník práce, zákon o nemocenském pojištění, zákon o pomoci v hmotné nouzi, zákon o státní sociální podpoře, zákon o zdravotních službách atd.

Ten návrh usnesení Senátu obsahuje jednak souhlas k ratifikaci úmluvy, jednak prohlášení doprovázející tu ratifikaci. To prohlášení vychází z čl. 4, předepisuje minimální délku mateřské dovolené na 14 dní. Jak už tady bylo řečeno, ČR stanovuje 28 týdnů. A pak ten druhý bod prohlášení vychází z čl. 2, který umožňuje vyloučit z působnosti úmluvy některé kategorie pracovníků. Jak už tady také bylo řečeno, zde byly vyloučeny práce žen, které jsou vykonávány mimo pracovní poměr. Je to odůvodněno tím, že podle zákoníku práce dohody o pracovní činnosti nejsou určeny jako primární zdroj obživy.

Co se týká našeho výboru, tak tam vzniklo usnesení. To usnesení zní, že

I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce, že bude učiněno prohlášení doprovázející ratifikaci uvedené úmluvy v tomto znění, v souladu s čl. 4 úmluvy stanoví ČR délku mateřské dovolené na 28 týdnů, zadruhé v souladu s čl. 2 úmluvy je z rozsahu aplikace úmluv vyloučena kategorie žen vykonávajících práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,

II. určuje zpravodajem výboru mě,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, Milanu Štěchovi.

Toto usnesení vzešlo ze 16. schůze konané 15. dubna 2016.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Václav Láska? Nepřeje, děkuji, pane kolego. A otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy obecné se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Budeme hlasovat, dát souhlas k ratifikaci. Já vás všechny sezvu k hlasování.

Budeme hlasovat o následujícím usnesení:

Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 183 o ochraně mateřství, přijaté na 88. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě dne 15. června 2000 s tím, že bude učiněno prohlášení doprovázející ratifikaci uvedené Úmluvy v tomto znění:

I. V souladu s čl. IV Úmluvy stanoví Česká republika délku mateřské dovolené na 28 týdnů.

II. V souladu s čl. II Úmluvy je z rozsahu aplikace Úmluvy vyloučena kategorie žen vykonávajících práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

O tomto usnesení zahajuji hlasování.

Kdo je pro toto usnesení, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto usnesení, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 60. Registrováno 37, kvórum 19. Pro 34, proti nikdo.

Tento návrh byl schválen. Končím tento bod. Děkuji paní ministryni i všem zpravodajům.

Zároveň končím 24. schůzi Senátu Parlamentu České republiky.

(Jednání ukončeno v 19.30 hodin.)