Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 25.05.2016

(1. den schůze – 25.05.2016)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás, abyste se posadili na svá místa, ukončili diskuse... Opakuji, ukončili diskusi! Vítám i hosty.

Tímto zahajuji 24. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 4. května letošního roku.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Daniela Filipiová, Martin Tesařík, Jaromír Jermář, Peter Koliba, Jaromír Maštalíř, Zdeněk Besta, Přemysl Sobotka. Paní Miluše Horská do 15.00 hodin.

Nyní vás žádám, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Nyní – podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze.

Navrhuji, aby ověřovateli 24. schůze byli senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Michálek.

Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou. Budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 24. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Papoušek a Libor Míchálek.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? (Ruch v Jednacím sále.) Vydržte... Budeme hlasovat znovu.

Kdo je pro tento návrhu – zahajuji hlasování – stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

hlasování č. 2 (první bylo zmatečné) bylo registrováno 59, kvórum 30. Pro návrh 58, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Ověřovateli byli určeni Zdeněk Papoušek a Libor Michálek.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 24. schůze Senátu.

Dnešní jednání bychom zahájili bodem ministryně školství – je to bod 265. Následovat budou dva body ministra vnitra – tisky 259 a 260. A šest bodů ministra životního prostředí a jeden bod ministryně pro místní rozvoj (tj. evropský tisk). Ve středu odpoledne bychom projednali body ministra dopravy, ministra zdravotnictví, senátní iniciativy. V závěru jednání pak zbývají k projednání body ministra průmyslu a obchodu.

Na čtvrtek dopoledne je navržena k projednání novela Ústavy ČR a změna zákona o NKÚ. Novela zákona o účastnících odboje. Tři zákony ministra financí.

Ve čtvrtek odpoledne pak budou zařazeny všechny výroční zprávy a dva body ministryně práce a sociálních věcí.

Dle časových možností pak projednáme změny zákona o podpoře výzkumu a původně senátní návrh na úpravu prodejní doby.

Takto upravený návrh pořadu 24. schůze Senátu vám byl rozdán na lavice. Ptám se, zda má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze.

Hlásí se pan kolega Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, navrhuji vyřazení bodu č. 21 ze zítřejšího jednání. Je to senátní tisk č. 287/9 – návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb. z důvodu, že tady mám výňatek z vládního prohlášení, kde vláda slíbila, že předloží návrh na rozšíření pravomocí NKÚ tak, aby mohl kontrolovat veškeré výdaje veřejných rozpočtů při současném odstranění duplicit kontrolních systémů. Až tento úkol bude splněn, pak se můžeme k tomu zákonu vrátit. Ostatně na poradě předsedů všech senátních klubů s vámi jsme se v podstatě na tomto shodli.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Musím říct, že si nejsem vědom, že bychom se takto shodli na tomto znění. Ale hovořilo se kdysi o tom, že by měl být návrh zákona, který bude obsahovat určitou revizi kontrol. Že bychom to ale vyřazovali z programu, tak jsme se určitě neshodli... (Tady kolegové přikyvují...)

Tolik jenom na doplnění.

Dále se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolil bych si navrhnout prohození bodů 4 a 5, neboť je důvod na to, abychom nejprve projednali evropský tisk, a teprve pak projednávali náš návrh. Myslím si, že by to byla logická návaznost. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ještě jednou, prosím vás, pane kolego, co navrhujete?

Senátor Jaroslav Doubrava:  Prohodit body 4 a 5, čili pětku projednat jako čtyřku a čtyřku jako pětku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, rozumím. Nyní pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Navazuji na kolegu Kuberu. Měli jsme skutečně předběžnou schůzku předsedů klubů, kdy jsme tuto záležitost diskutovali, která je komplikovaná. Přišel sem zákon prováděcí a teď je několik variant, jak se postavit k ústavnímu zákonu. Jednou z věcí je projednat oba dva, a protože ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí bylo odročeno projednávání Ústavy ČR do doby předložení prováděcího předpisu, a ten sem přišel, tak ústavní zákon je zařazen na jednání.

Jedna z možností samozřejmě je Ústavu nechat, když to tak řeknu, "zaparkovanou" a zabývat se prováděcím předpisem. V případě schválení prováděcího předpisu by pak provádění kontrol podle prováděcího předpisu bylo protiústavní, mohli bychom se obrátit na Ústavní soud, ale byli bychom trošku za blázny, protože my tady neprojednáváme Ústavu. Variant je tedy skutečně hodně. Já bych se možná přikláněl potom k vývoji, který od naší schůzky byl k tomu, abychom Ústavu projednali a jestli se ukáže, že ona nemá třípětinovou podporu, ať to tedy Senát jasně řekne, i v souvislosti s tím, co tady kolega Kubera říkal, to znamená vládní prohlášení nebylo zatím naplněno, protože novelu Ústavy nám tady mohou, až splní plán kontrol, redukcí kontrol nám mohou předložit kdykoliv znovu.

Přiznám se, že se v tuto chvíli nepřikloním k tomu vyřadit to z pořadu a raději si diskusi k tomu odbuďme, ale rozhodneme samozřejmě v plénu Senátu hlasováním.

Chtěl jsem jen vyjádřit svůj názor na tuto věc.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Uvádím, že jsem připustil poněkud delší komentování, neboť se to týká další procedury naší schůze.

Má ještě někdo návrh nebo požadavek na změnu či doplnění pořadu této schůze? Není tomu tak. Uzavírám tedy diskusi a přistoupíme k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu či doplnění pořadu 24. schůze Senátu.

Nejdříve budeme hlasovat o návrhu kolegy Kubery. Trvá na něm? Kolega Kubera se nehlásí, tak asi ano.

A pak budeme hlasovat o návrhu, který tady byl podán, abychom prohodili body 4 a 5. To jsou dva návrhy, které tady byly vzneseny.

Má někdo nějaké jiné? Nemá, takže svolám senátorky a senátory k hlasování.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 30. Budeme hlasovat o návrhu kolegy Kubery vyřadit z této schůze bod 21, což je návrh, týkající se změny Ústavy.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3 registrováno 60, kvorum 31, pro návrh 11, proti 35. Návrh byl zamítnut.

A nyní tu máme návrh kolegy Doubravy, abychom v pořadu schůze prohodili body 4 a 5. Je srozuměno, o čem budeme hlasovat? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 4, registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o pořadu 24. schůze Senátu en bloc, ve znění předchozích dvou hlasováních.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 5, registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme se pořadem 24. schůze Senátu řídit.

A nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 265

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 265. Návrh uvede místo ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové, která se z vážných rodinných důvodů před několika okamžiky omluvila, ministr Jiří Dienstbier, kterého nyní žádám, aby se ujal slova.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi stručně představit novelu zákona o podpoře sportu.

V souladu s plánem legislativních prací vlády na rok 2014 zahájilo ministerstvo školství v prvním pololetí roku 2014 přípravu věcného záměru nového zákona o sportu. Úkol připravit věcný záměr zákona o sportu byl usnesením vlády ze dne 27. října 2014 nahrazen úkolem předložit vládě do konce roku 2014 návrh novely zákona o podpoře sportu.

Vládní předloha v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR doznala několika změn. Návrh zákona v podobě, v níž byl schválen ve třetím čtení dne 22. dubna 2016, odpovídá představám ministerstva školství. Pro návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů schválených Poslaneckou sněmovnou, se vyslovilo 111 ze 142 přítomných poslanců, 17 jich bylo proti.

Podstatným prvkem navrhované právní úpravy je důraz na strategické řízení podpory sportu. Předkládaná novela přináší nové vymezení koncepčních dokumentů v oblasti sportu jak na celostátní úrovni, tak na úrovni územní samosprávy. Na ústřední úrovni se nově stanovují obsahové oblasti, které jsou povinným předmětem plánu státní politiky ve sportu nahrazujícího stávající koncepci. Plán obsahuje zejména cíle státní politiky, vymezení priorit a kritérií finanční podpory sportu ze státního rozpočtu, opatření proti nezákonnému ovlivňování sportovních výsledků a opatření v oblasti dvojí kariéry sportovců.

Návrh zákona zavádí novou povinnost krajů a obcí zajišťovat koncepční rozvoj sportu na svém území na základě strategických dokumentů. Všechny tyto koncepční dokumenty směřují i k zajištění efektivního vícezdrojového financování v oblasti sportu.

Nově návrh také demonstrativně specifikuje oblasti, na něž lze poskytnout podporu ze státního rozpočtu v oblasti sportu. Jde zejména o oblast podpory sportovní reprezentace České republiky, sportování mládeže nebo úspěšných reprezentantů České republiky. Rovněž dle návrhu zákona lze poskytnout investiční podporu. Cílem tohoto zakotvení obsahových oblastí je zvýšení transparentnosti poskytování podpory sportu z veřejných prostředků.

Dále se navrhuje zřídit rejstřík sportovních organizací, sportovních zařízení a sportovců, který by měl sloužit zejména jako zdroj objektivních informací pro nastavení efektivních politik státní podpory v oblasti sportu.

Předloha výslovně specifikuje, že se do rejstříku mají zapsat výlučně ty sportovní organizace, které žádají o podporu ze státního rozpočtu podle § 6b nebo 6c předlohy.

Podle podoby schválené Poslaneckou sněmovnou zahrnuje rejstřík rovněž informace o sportovních zařízeních. Odůvodněno je to nutností lepšího přehledu o existujících sportovištích i účelného a hospodárného využívání finančních prostředků veřejných rozpočtů na rozvoj sportovních zařízení.

Povinnost zapisovat se bude týkat všech sportovních organizací, které se do rejstříku zapisují, a dalších žadatelů o podporu ze státního rozpočtu určenou na pořízení nebo technické zhodnocení sportovního zařízení. Typicky jde o obce.

Nová pravidla se navrhují rovněž pro oblast podpory významných sportovních akcí, u nichž je rozeznávána ještě kategorie významných sportovních akcí mimořádné důležitosti. Podpora významných sportovních akcí mimořádné důležitosti je vázána na souhlas vlády.

Žádost o souhlas obsahuje požadavky na veřejné finance a také organizační, bezpečnostní, dopravní a další požadavky spojené s pořádáním těchto akcí.

Děkuji vám za pozornost a prosím vás o podporu navrženého zákona.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, já vám děkuji. (Hluk v sále.) A já zároveň prosím o klid v sále. Je tady hlučno dosahující – podle mého odhadu - asi šedesáti procent hlučnosti Poslanecké sněmovny, a doufám, že tím směrem nebudeme pokračovat. Děkuji moc. Ještě jednou, pane ministře, děkuji.

A tisk projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 265/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Antl. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 265/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ivo Valenta.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 265/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Homolka, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, pane ministře, návrh zákona o podpoře sportu stanoví úkoly obcím, krajům a ministerstvu při podpoře sportu. Přináší několik změn, které pan ministr v podstatě uvedl. Takže já se pouze krátce dotknu některých vyplývajících z jednání našeho výboru jako doplnění.

Je to už zmíněné zřízení sportovního rejstříku, kdy povinnost zapisovat požadované údaje se bude týkat subjektů žádajících podporu ze státního rozpočtu, což by mělo přispět k transparentnosti dotační politiky. Proto předloha obsahuje princip financování sportu ve formě dotačních programů. Také stanoví, kdy nelze poskytnout neinvestiční podporu. Je to např. při rozporu s pravidly EU, porušení antidopingových pravidel, při ovlivňování výsledků sportovních soutěží, nebo v souvislosti s trestní činností v oblasti sportu.

Dále se zpřesňují úkoly MŠMT na úseku akreditace vzdělávacích zařízení v oblasti sportu a naplňování mezinárodních závazků při boji proti dopingu. Obcím a krajům se ukládá povinnost zkracovat a provádět plány rozvoje sportu pro svá území, což bylo terčem kritiky hlavně zástupců menších obcí. Pan ministr to ve svém vystoupení objasnil, podobně jako to bylo ve výboru, kde ale diskuse byla velmi bohatá, podrobná. Takže možná ještě uslyšíme...

Návrh zákona přináší definici významných sportovních akcí a pravidla pro jejich podporu od státu. Předloha také novelizuje zákon o vysokých školách a školský zákon, kdy studentům, reprezentantům České republiky zakládá právo na úpravu průběhu studia, nebo na individuální vzdělávací plán. Legislativní proces tady popsal předkladatel, takže já jenom bych doplnil, že se všemi schválenými změnami paní ministryně souhlasila.

A na závěr bych vás seznámil s usnesením našeho výboru, tedy garančního výboru k návrhu zákona. Po úvodním slovu místopředsedy výboru senátora Jiřího Šestáka, odůvodnění návrhu zákona Mgr. Danou Prudíkovou, náměstkyní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, po zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky a po rozpravě výbor:

Za prvé - doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Za druhé - určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 265 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Homolku.

Za třetí - pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře předložit toto usnesení Senátu Parlamentu ČR.

Zatím děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly z této funkce vyplývající. A táži se pana zpravodaje a předsedy ústavně-právního výboru senátora Miroslava Antla, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Moc děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové jenom stručně až telegraficky. Naším usnesením z 23. schůze konané dne 11. května letošního roku vám doporučujeme schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Výbor mě současně určil jako zpravodaje. A za třetí - jako předsedu, abych předložil usnesení.

Jenom bych k tomu dodal, že v rámci rozpravy jsme se zabývali tím, co nakonec o týden později vyplynulo z pozměňovacího návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A já osobně tento pozměňovací návrh podpořím. Stejně tak i někteří členové ústavně-právního výboru.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Ivo Valenta. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolte mi vás seznámit se 119. usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí z 24. schůze konané 18. května 2016.

Po úvodním slově pana ministra, mé zpravodajské zprávy a po rozpravě výbor:

Za prvé - doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Za druhé - určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora mne.

Za třetí - pověřuje předsedu výboru Senátu Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Miloš Vystrčil jako první. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, mně je velmi líto, že paní ministryně se dnešní rozpravy nemůže zúčastnit, protože jsem předpokládal, že bude ochotná a schopná odpovědět na některé naše dotazy, které jsme kladli na jednání našeho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, a které nám nebyly uspokojivě zodpovězeny paní náměstkyní. A proto také náš výbor pro územní rozvoj potom přijal závěr, kterým doporučujeme Senátu Parlamentu ČR přijmout některé pozměňovací návrhy, které na výboru předložil pan kolega, senátor Valenta.

Než něco k těmto pozměňovacím návrhům řeknu, tak obecně k návrhu, ke změnám návrhu zákona o podpoře sportu. Protože jsem dlouhodobě a celoživotně sportovcem, tak jsem přesvědčen, že není možné někoho přinutit sportovat tím způsobem, že se sepíše nějaký nový programový dokument. Případně, že se někomu nařídí, aby nějaký takový programový dokument např. plán rozvoje nebo strategii rozvoje sportu vypracoval.

Tyhle papíry ničemu nepomohou. Pokud chceme, aby lidé sportovali, a zejména potom mládež, tak to musí probíhat tak, že obecně životní styl se změní v rodinách a také se změní způsob výuky tělesné výchovy ve školách. Protože způsob výuky tělesné výchovy ve školách často vypadá tak, že se lidé, resp. studenti učí nějaký úkon, např. kotrmelec, místo toho, aby se učili tomu, že je potřeba hýbat se, že je potřeba sportovat, protože to patří k správnému životnímu stylu. A jak už se kdysi říkalo – ve zdravém těle zdravý duch.

A teď k těm pozměňovacím návrhům. Já si nejsem úplně jistý, alespoň tak to vypadalo na jednání našeho výboru, že si vůbec ten, kdo připravoval návrhy změn zákona, uvědomuje, jak to vypadá na našich obcích. A že si uvědomuje, že z celkového počtu 6253 obcí jich 3457 má méně než 500 obyvatel. A 469 obcí má méně než 100 obyvatel. A v mém senátním obvodu obcí, které mají méně než 100 obyvatel, je tuším 25. A chtít po těchto obcích, aby – a teď budu citovat z toho návrhu změn zákona – "aby v samostatné působnosti pro své území vypracovaly plán rozvoje sportu obcí a zajistily jeho provádění," je nesmysl, který vůbec nemá žádné opodstatnění, protože ti lidé v té obci moc dobře vědí, co potřebují z hlediska podpory sportu a nepotřebují kvůli tomu popsat dvě, tři, deset stránek papíru.

Jenom upozorňuji, že v § 6a v odst. 2 je napsáno, že plán rozvoje sportu v obci nebo kraji obsahuje zejména – zejména, tzn., může obsahovat ještě další věci. Vymezení oblastí podpory sportu, stanovení priorit v jednotlivých oblastech podpory sportu a opatření k zajištění dostupnosti sportovních zařízení pro občany obce nebo kraje. Součástí plánů je také určení prostředků z rozpočtu obce nebo kraje, které jsou nezbytné k naplnění plánu.

Je nesmysl, kdybych v Borovné, ve Vanůvku, ve Vápovicích řekl takovéto věci, tak opravdu řeknou, pokud pro to budu hlasovat, že jsem se zbláznil... Nic jiného, než že jsem se fakt zbláznil, protože takhle to opravdu na obcích nefunguje.

Pokud je něco potřeba dělat, tak je potřeba připravovat podmínky pro rodiny, aby sportovaly, pro obec, aby mohla sportovat. Ale psát plány rozvoje sportu v obcích pro všechny je nesmysl, který ničemu nepomůže, a rozvoji sportu už vůbec ne. Dostaneme se k dalšímu papírování, a místo toho, aby se lidi sešli a společně brigádně na příklad odstranili plevel ze svého volejbalového hřiště, kde se každý večer schází, nebo jednou za týden schází, aby si zahráli volejbal a potom se případně šli někam dál pobavit, tak budou psát plán rozvoje sportu. To je nesmysl.

Jinak je to nesmyslné prakticky, protože těch plánů rozvoje sportu by bylo celkem 6253 plus 14 plánů rozvoje sportu v krajích. S tím, že jsem se ptal, kdo to bude kontrolovat, jestli ty plány obce mají nebo nemají, tak nám bylo na výboru odpovězeno, že to si přece obce schvalují v samostatné působnosti. Jinými slovy, paní náměstkyně předpokládá, že to nikdo kontrolovat nebude. Tak když to nikdo kontrolovat nebude, tak proč to, proboha, do toho zákona píšeme, aby to ty obce měly?

Pak je tam napsáno, že "obec zajišťuje jeho provádění". To znamená, ptám se, kdo bude kontrolovat, zda je zajišťován průběh provádění toho plánu rozvoje sportu? Jestli vznikne nějaká instituce, která bude každoročně nebo jednou za 5 let zjišťovat, jestli 6253 obcí plní schválený plán rozvoje sportu, jestli ho má schválený, jestli ho aktualizovala v okamžiku, kdy najednou vypsalo ministerstvo dotační program, který není na volejbalová hřiště, ale na nohejbalová hřiště. Oni tam chudáci mají napsané volejbalové hřiště, tak to musí předělat, musí se sejít zastupitelstvo a musí se o tom hlasovat.

Opravdu neuvěřitelný nesmysl, který se do zákona dostal, a opravdu by si to někdo měl příště více rozmyslet. Paní ministryně tady není, to znamená, předpokládám, že na otázku, kdo bude kontrolovat, zda jsou schváleny plány rozvoje sportu, kdo bude kontrolovat, zda jsou zajišťovány plány rozvoje sportu, zřejmě odpověď nedostanu. Pokud se tak stane, byl bych velmi rád.

Druhá část našeho usnesení se týká dalšího pozměňovacího návrhu, kde dochází k tomu, že se předpokládá, že v případě podpory sportu ze strany států podle odstavce 1, § 6b budou poskytovány dotace pouze sportovním organizacím zapsaným v rejstříku.

Já si jen dovolím upozornit, že tady jsme byli několikrát napomínáni, abychom nehlučeli. Já teď slyším hluk ne zepředu, podle mě, ale zezadu. Tak jenom pro záznam. Asi vždycky je potřeba si někdy něco říci. Když je to pracovně, tak to nevadí, ale je potřeba to tak potom brát i z hlediska těch, co sedí proti vám, pane předsedo, prostřednictvím pana předsedy.

Teď k tomu já říkám jenom jedno. Pokud chceme, aby sport na obcích fungoval, tak ten, kdo se o to dneska hlavně stará kromě rodin, jsou právě obce. Obce investují obrovské prostředky do rozvoje sportu. Teď např. v Telči jsme investovali 70 milionů do nového zimního stadionu. A ten zákon celý je napsaný tak, jako kdyby skoro s rodinami a s obcemi při rozvoji sportu nepočítal. A v tom odstavci 2, § 6b se tím pádem nepočítá ani s tím, že by obce mohly být příjemcem nějakých dotačních programů, které budou vypisovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, a které budou moci býti čerpány pouze těmi registrovanými sportovními organizacemi zapsanými v rejstříku. Já se ptám, proč tam také nemohou být jako potenciální žadatelé obce a kraje? Neboť obce a kraje jsou hlavní nositelé rozvoje sportu.

A poslední věc, kterou k tomu chci říci, což zase se mi zdá, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR neví. Všechny obce od určitého počtu obyvatel mají dneska, ať to chtěly, nebo nechtěly, ale např. na základě zákona o podpoře regionálního rozvoje zpracovány plány rozvoje nebo strategie rozvoje. Součástí plánů rozvoje obce nebo strategie rozvoje obce je samozřejmě vždy část, která se zabývá sportem. Tam je vždycky napsáno, co by se zhruba ve sportu mělo v obci dělat, co by se mohlo rozvíjet. Přestože to máme v této strategii rozvoje, tak děláme to, že zase ještě chceme speciální strategii rozvoje sportu, další kroky, že budeme chtít speciální plán strategie rozvoje sportu u každé rodiny. To bylo ještě lepší. Nebo že bychom měli chtít strategii rozvoje kultury v každé obci. Nebo strategii ochrany životního prostředí v každé obci. Nebo strategii, já nevím, rozvoje zdravého stravování v každé obci. Mohl by to někdo kontrolovat. Mohli bychom kontrolovat, jak to někdo zajišťuje.

To je neuvěřitelné, co se tady děje. A já si myslím, že bychom se měli vrátit zpátky na zem a prosím o schválení pozměňovacích návrhů, které navrhl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Neříkám, že potom ten zákon bude dokonalý, ale bude určitě lepší, než jak nám je předkládáno.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, já ještě upřesním omluvy. Kolega Sobotka se omlouvá na odpoledne dnes a na zítřek, z důvodů služební cesty do Gruzie. A pan Peter Koliba se omlouvá z našeho jednání. A nyní vystoupí pan Ivo Valenta, prosím.

Senátor Ivo Valenta:  Ještě jednou dobrý den. Děkuji za slovo. Jak v garančním školském výboru, tak na plénu Poslanecké sněmovny probíhala poměrně dlouhá debata na téma podpory sportu. Diskutovalo se nastavení podmínek, financování sportu, podpory dětí a mládeže. Souhlasím a ztotožňuji se s panem senátorem Vystrčilem, který zde popsal pozměňovací návrhy VUZP, a určitě pro ně budu i hlasovat.

Obecně je chvályhodná snaha předkladatele o nastavení jasných a transparentních pravidel a podmínek strategického řízení sportu v zemi. Z dosavadní praxe vyplývá, že v této oblasti existují velké deficity a je třeba hledat cesty k tomu, aby prostředky byly nasměrované zejména do oblasti tzv. malého sportu na lokální a regionální úrovni, což si myslím, že se novelou děje.

Novele bych tímto chtěl vyjádřit podporu, protože podle mého názoru představuje poměrně zásadní krok k nastavení priorit, úkolů a zároveň i pravidel hry, bez kterých se žádný sport a sportovec neobejde. Za pozitivní a přínosné lze považovat rovněž přijaté pozměňovací návrhy, obzvlášť výslovné vymezení hlavní priority v podpoře sportu dětí a mládeže.

Rád bych zároveň předložil návrh doprovodného usnesení, které bylo v obdobném znění předloženo rovněž při projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně. A které vyzývá vládu, aby se začala vážně zabývat novým institucionálním rámcem organizace sportu v rámci státní správy ČR a zvážila tak vznik Ministerstva sportu s vlastní rozpočtovou kapitolou.

Tato otázka totiž v hojných diskusích kolem koncepce sportu a jeho financování v poslední době tady velmi rezonuje, a já osobně se domnívám, že tato cesta by byla i v duchu projednávaného zákona a přinesla by do oblasti sportu větší transparentnost a hlavně rozvoj.

Jestli dovolíte, přečetl bych usnesení, jak ho navrhuji:

„Senát Parlamentu ČR žádá vládu ČR, aby se s ohledem jak na význam sportu pro formování tělesného a duševního rozvoje člověka, tak na význam sportovní reprezentace pro stát a s přihlédnutím k dlouhé a rozmanité tradici sportu v českých zemích, začala vážně zabývat novým institucionálním rámcem organizace sportu v rámci státní správy ČR. Jako nejvhodnější řešení Senát doporučuje vládě vznik samostatného ministerstva sportu s vlastní rozpočtovou kapitolou.“ Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A jenom, pane senátore, ten návrh bych prosil písemně, aby byl k dispozici senátorkám a senátorům. Tak, s přednostním právem pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Byť po včerejším debaklu senátních zákonů ve sněmovně můžeme být plni frustrace, že tady bojujeme stejně za marnou věc a že nemá cenu tady něco upravovat, protože moudří poslanci nás vždycky přehlasují, tak přesto tady žádám o podporu toho, co tady předtím podrobně řekl i kolega Vystrčil. To znamená pozměňovací návrh z výboru pro veřejnou správu.

My všichni jsme pro podporu sportu, ale když jsme spatřili v tom zákoně, že každé obci se ukládá vypracovat plán rozvoje sportu, tak jsme se přítomné paní náměstkyně na jednání výboru ptali, zda když tam není ani žádná sankce, nikdo to nevypracuje, jak to má být rozsáhlé, jestli stačí A4, jestli ty 3000 malých obcí, které mají 100 občanů a nemají ani žádná sportoviště, přesto musí mít plán rozvoje sportu. A možná nemusí, ale pak přijde NKÚ a zkontroluje, že porušují zákon, protože nemají podle zákona plán rozvoje sportu. A padly tam samozřejmě i ty věci – a co plán rozvoje kultury? Atd. Protože obce jsou možná v této chvíli poslední, které sport ještě podporují. A zastupitelé se někdy setkávají s tím, proč to dáváte všechno do sportu a nedáváte to do kultury a do dalších věcí?

Tak jsme požadovali, aby tato povinnost byla z toho zákona vyňata. Nejsou tam sankce. Dneska tedy možná tady o nic nejde, ale já jsem přesvědčen, jaký by byl druhý krok? Paní náměstkyně říkala – malá obec, jasně, může to mít zpracováno na A4. Jaký bude druhý krok? Teď předpokládám, až nás poslanci přehlasují, protože to se určitě stane, oni jsou moudřejší než my.

Tak ministerstvo vypracuje zhruba tak stostránkovou metodiku, jak má vypadat plán rozvoje sportu. Chudák starosta, který je neuvolněný a chodí tam po večerech, tak ji bude studovat. Pak další stostránkovou strategii plánu rozvoje sportu té malé obce, která nemá sportoviště, vypracuje, protože to bude podmínkou pro poskytnutí dotace. Ano, obec si možná může říct, nebudu o žádnou dotaci žádat, a tak tu stostránkovou strategii vypracovávat nebudu. Ale já si myslím, že ministerští úředníci budou důmyslnější. Oni dokonce řeknou, že jestli ta Jednota, která v té obci je, bude chtít nějaké peníze, takže obec bude muset mít plán rozvoje sportu, ve které je ta Jednota zmíněna.

Vždyť to známe, kolegyně, kolegové, kteří jsou z komunálu, ze všech oblastí. Jak nemáte na něco strategii, která je k ničemu a leží v šuplíku, tak nemůžete ani o nic žádat. A já tedy žádám vás, kteří nemáte teď strategii rozhodování v tomto zákoně, abyste podpořili pozměňovací návrh výboru pro veřejnou správu. A abychom, alespoň do té doby, než nás sněmovna opět přehlasuje, žili v naději ve zdravý rozum.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a vystoupí nyní pan kolega Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové, já tady taky vystupuji jako celoživotní sportovec a člověk, který vyrůstal od těch nejnižších soutěží, nějaké krajské přebory, první A-třída, první B-třída, taky vás žádám o podporu pozměňovacího návrhu, který vzešel z výboru VUZP. My jsme tento pozměňovací návrh taky podpořili v podvýboru pro sport. Čili úplně ve stejném znění. Jsem rád, že i pan předseda ústavně-právního výboru, senátor Antl, podpořil tuto myšlenku taky. Takže vidím, že ta podpora napříč spektrem Senátu je.

Potřebujeme ulehčit obcím od plánu rozvoje sportu, v malých obcích je naprosto zbytečný. Tam v každém zastupitelstvu sportovci jsou. Sportovci jsou voleni v komunálních volbách, protože na těch malých obcích je to kolikrát jediná kultura. Akorát na fotbal přijdou lidi, tam se není čemu věnovat, takže ti sportovci v zastupitelstvech jsou. Vědí, jak naložit s financemi a jak si vytvořit ten plán sportu sami. Čili podpořme to, já vám děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, s přednostním právem se pan senátor Horník ujme slova.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se připojuji k mým předřečníkům. Samozřejmě i náš klub Starostové a nezávislí v podstatě s tím má velký problém, abychom byli nuceni jít do něčeho, co se vůbec nemusí dělat. To je jedna věc. A druhá věc, mám dojem, že obce se chovají v rámci celého státního zřízení jako nejlepší hospodář, a pokud ty peníze jsou, tak je na sport dávají.

My jsme příkladem obce, které mám tu čest 26 let starostovat, že to tak děláme. Dokonce i Lukáše Bauera, našeho velkého reprezentanta, všichni se chlubili, ale stát mu tu podporu nedával. A naše malá obec mu dávala ročně 350 tisíc, protože jsme na to hold měli. My jsme si ty peníze uměli vydělat, tak jsme je potom dali taky na tenhle dobrý účel. A nakonec z toho byl i stříbrný medailista z olympiády.

Čili kdo může, určitě dá. A proto si myslím, že podle možností to tak všichni děláme a je nesmysl nám to uzákonit. Protože tak, jak řekl kolega Vícha, přijde okamžik, kdy ministerský úředník se rozhodne a řekne ano, ale vy chcete tady podporovat, nebo chcete dotaci na sportoviště, nebo část dotace, tak musíte mít plán rozvoje sportu. Podle mě je to naprostý nesmysl. A říkal to i kolega Vystrčil, přijdou další plány. Prosím vás, nezatěžujme náš zákonný systém těmito nesmysly. Takže to je za nás za Starosty a nezávislé. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. A pan senátor, zpravodaj Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka:  To, co jsme tady všechno slyšeli, tak je vidět, že sport leží opravdu na mysli mnoha z nás. Já v tom vidím takový ten postup, kdy ty první výbory, které zasedaly, tak na to měly přibližně tento názor a začaly hledat všechny strašáky. A když to takhle všechno vyjmenujete, tak já sám bych hned zvedal ruku pro to, radši to všechno zrušme a nedělejme nic. Ale postupně, tak jak vysvětlovala paní ministryně nebo zástupci MŠMT ten zákon, tak my jsme teprve včera měli jako garanční výbor sezení. Tam došlo k tomu posunu, tam nikdo nikoho do ničeho takového nenutí, do nějakých elaborátů, jak to tady někdo naznačuje. To je jasné, že malé obce nemají nějaké desetistránkové koncepce, ale jestli mají nějaký zájem do budoucna, a obec chce něco udělat, tak ať si to napíše. Vždyť to mohou být tři věty. O nic nejde.

A jestli nemají žádný plán, tak napíšu, že nemám žádný plán. Nic v tom neplánuji, občané nás do ničeho nenutí, nic nechtějí, a je to. Já v tom nevidím žádný problém. Sankce za to žádná není, kdo chce dělat, kdo chce něco dokázat, kdo chce na to získat peníze, tak přece je logické, že to mám v nějakém plánu. Ta koncepce třeba přesahuje tři čtyři volební období, než se k tomu dostanu, protože musím taky našetřit peníze, musím na to ty lidi připravit. Když to budou chtít, tak to bude dřív, když to nebudou chtít, tak to nebude vůbec.

Já v tom žádný zvláštní problém nevidím, ale samozřejmě pokud budeme chtít problémy vymyslet, tak je vymyslíme. Ten strašák tady v tom případě je. Takže já nevím, klidně pro ty změny také budu hlasovat, ale nepřipadají mi praktické. Myslím si, že bychom klidně mohli schválit ten návrh, jak ho podaly ty dva výbory, tak, jak nám to poslala Poslanecká sněmovna a nechat to normálnímu osudu. Protože ten zákon je konečně trošku koncepční, má pravidla a je takový ucelený. Já jsem jenom rád, že takový přichází. A tady s tím si myslím, že se obce vypořádají úplně jednoduše, tak, jak na to mají. Jestli to bude půl stránky, tak to bude půl stránky, kdo jim to může nařizovat. Nikdo jim nebude nařizovat nic, udělají si to, jak budou chtít. Tak děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo, vaším prostřednictvím bych chtěl říct panu kolegovi Homolkovi. Já jsem samozřejmě také pro ten zákon, ale to není žádné strašení, to je realita. Vůbec nechápu, proč se do toho zákona vůbec takové věci dávají. Obce se vždycky o sport staraly, starají a starat budou, ať si stát vymyslí, co chce. Teď stát říká, jak je bude podporovat. Já můžu ze své zkušenosti říct, že obce si celou řadu věcí vybudovaly samy a staraly se o sport, aniž na to dostaly kdy od státu jakoukoli korunu. A celý ten princip, který je v tom zákoně, to není pravda, že to je úplně beztrestné.

Vy jste si nakonec na to, pane kolego, odpověděl sám. Bude-li chtít obec dostat peníze od státu na cokoli na sport, tak se bude muset prokázat, že má plán rozvoje sportu. Tak je to v celé řadě jiných odvětví a bude to nepochybně také v tomto případě. Ze začátku to bude tak, že bude moct prokázat cokoliv, a pak nějaký iniciativní úředník, jako je to v desítkách případů, zase připraví nějaký formulář, kde bude muset být napsáno, co tam všechno má být. A když to nebude mít podle toho formuláře, tak bude z té žádosti vyřazen.

Prostě ten systém, aby si obce dělaly nějaký plán rozvoje sportu, je úplný nesmysl. Je to jen byrokratická záležitost, protože všechny obce mají na svém území jakýsi potenciál, o tom dávno vědí a podle toho se chovají. A navíc většina obcí – a zejména těch větších obcí – má už teď plán rozvoje obce. Vedle územního plánu má plán rozvoje obce. Takže vlastně plán rozvoje sportovišť a sportu tam má samozřejmě taky. A já zase bych nebyl zrovna dvakrát šťasten, abychom teď dělali z toho obrovského množství kompetencí a toho, co obec musí zařizovat, tak teď bude mít zákonem nařízen plán rozvoje sportu, v tu ránu vystoupí kulturníci a budou chtít, aby byl také plán rozvoje kultury. A pak další a další.

Prostě je to nesmysl, myslím si, že bychom to měli z toho zákona vyřadit. A jinak, kéž by se naplnilo to, co paní ministryně říká, jak se teď pohrnou peníze na sport. Na to jsem vážně zvědav. A pokud to tak bude, tak budu jenom rád.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, děkuji. Pan senátor Miloš Vystrčil se hlásí do rozpravy, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Jenom velmi stručně, abychom věděli, v jaké situaci se dneska kraje a obce nacházejí. Já jsem si včera dal tu práci a vypsal jsem si všechny koncepční materiály, které má dneska vypracovány Kraj Vysočina. Tady to mám vypsáno. Těch koncepčních materiálů je celkem 36, zhruba tak 200stránkových. To znamená, že teď k tomu přibyde v případě kraje, protože to my nenavrhujeme, ještě strategie rozvoje sportu, nebo plán rozvoje sportu, která je samozřejmě částečně už obsažená minimálně ve dvou dalších strategiích. Ať je to třeba zdravotní plán, ať je to, já nevím, strategie rozvoje kraje, ať je to plán rozvoje kraje atd.

A tomu bychom přece proboha měli zabránit. A já velmi prosím, abyste dali na kolegy a na ty hrozby, které tady vyslovoval zejména pan kolega Vícha. S tím, že následně potom bude existencí plánu rozvoje sportu podvazována možnost získat dotace, ať už je to obec, nebo sportovní organizace působící v dané obci. Abychom tu povinnost plánu rozvoje sportu pro obce vypracovávat vyřadili z toho zákona, protože tím se tomuto možnému riziku podmiňování existence alespoň částečně vyvarujeme nebo ušetříme.

Pak je tam ještě jedna věc, která byla v původním návrhu zákona, teď se mi zdá, že z toho nového to vypadlo, a to je ještě taková ta zvláštní tendence, že bude samozřejmě ještě existovat plán rozvoje sportu ČR. A to, co bude dělat ministerstvo školství, tak bude kontrolovat, zda plány rozvoje sportu krajů jsou kompatibilní s plány rozvoje sportu ČR. A v okamžiku, kdy se to dodělá, tak potom další krok je přece jasný. Budeme kontrolovat, zda plány rozvoje obcí jsou kompatibilní s plánem rozvoje sportu kraje. Když se kraj rozhodne, že třeba bude podporovat zejména fotbal, a v dané obci je populární hokej, tak potom najednou bude otázka, zda tedy ten plán rozvoje sportu je správně, když není úplně v souladu s tím, co by chtěl ten kraj.

Takže velmi prosím, protože ten sport je velmi rozmanitý a je to hodně heterogenní v rámci celé České republiky, abychom zbytečně nezasahovali do něčeho, co velmi dobře funguje, a abychom téhle povinnosti obce zbavili tím, že schválíme pozměňovací návrhy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, do rozpravy se nikdo další nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. A táži se zástupce navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Ano.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, pokusím se stručně zareagovat na průběh rozpravy. Co se týče povinností obcí zpracovávat plány rozvoje sportu na svém území, tak přes pochybnosti nebo skepsi, která tady zazněla např. od pana senátora Martínka, skutečně se navyšují prostředky, které směřují na podporu sportu. A pokud budou poskytovány v transparentním prostředí na základě jasného záměru vyjádřenému na úrovni státu, krajů, obcí, tak si myslím, že to přispěje k tomu, aby doopravdy efektivně podpořily oblast sportu.

Ustanovení § 6a obsahuje pouze minimální náležitosti těchto plánů, nepředpokládá se tedy nějaká velká administrativní zátěž. Plány jsou zakotveny pouze v obecné rovině a obcím nic nebrání např. v tom, aby je zapracovaly do jiné jimi zpracovávané dokumentace, např. do plánu rozvoje obce. Opět pan senátor Martínek říkal, že obce v těchto plánech na podporu sportu pamatují, tak pak v zásadě by s tím neměly mít žádný zásadní problém.

A k tomu, co tady zaznělo od pana senátora Víchy, že nějaký úředník zase vymyslí, jak to provázat i na poskytování podpory tělovýchovným jednotám, to já už považuji za poněkud absurdní argument. Ta podpora, která je vázána i na tu registraci, tak je vlastně směřována přímo právě sportovním organizacím na základě nějakých objektivních kritérií. A mj. proto se také ten zákon připravuje, tak, aby se umožnilo transparentně, objektivně financovat sportovní činnost jednotlivých sportovních organizací. A s obcí, v které působí, to nemá nic společného.

Co se týče druhého pozměňovacího návrhu, který tady byl avizován, a který se týká doplnění obcí a krajů do § 6b, odstavec 1, já si myslím, že tady jde o neporozumění návrhu zákona. Ta změna je zcela nadbytečná, protože podle odůvodnění pozměňovacího návrhu je cílem, aby obce mohly být příjemci dotací na rekonstrukci sportovních zařízení, která převzaly po sportovních klubech. Ovšem odstavec 1 se na tento typ podpory nevztahuje. Na tyto situace výslovně pamatuje ustanovení § 6b, odstavec 3 navrhovaného zákona, které stanoví, že okruh příjemců dotací na pořízení nebo technické zhodnocení hmotného i nehmotného dlouhodobého majetku bude určen vyhlášeným programem.

Obce ani kraje tedy z takové formy podpory vyloučeny nejsou. Jsou vyloučeny z podpory podle § 1, ale cílem podpory ze státního rozpočtu tedy nebylo poskytovat obcím a krajům neinvestiční dotaci. Tam – jak opět tady pan senátor Martínek říkal – jde o samostatnou působnost a obce už to dělají, protože jim to také příslušní. A žádný ze stávajících dotačních programů na podporu sportu není zacílen na poskytování neinvestičních dotací obcím.

To znamená, tento typ podpory v podstatě nepřichází v úvahu. A tu investiční umožňuje odstavec 3 toho ustanovení, kde se navrhuje měnit odstavec 1, tedy § 6b.

Takže já si myslím, že ty změny, které navrhoval výbor pro územní plánování a veřejný rozvoj, že nejsou nijak zásadní z hlediska obsahu zákona. Já bych vás chtěl proto požádat o podporu návrhu tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan kolega Antl? Nepřeje. Stejná otázka na pana senátora Ivo Valentu. Nepřeje si vystoupit, takže nyní prosím garančního zpravodaje Václava Homolku, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Václav Homolka:  Takže v rozpravě vystoupilo 6 senátorů, jednou jeden dvakrát. V podstatě padly dva návrhy. Oba ty výborové, které máte před sebou. První je návrh usnesení garančního výboru shodný s ústavně-právním výborem, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A ten druhý, v případě, že by neprošel ten první, o kterém bychom měli hlasovat jako první, tak v podrobné rozpravě by přišel v úvahu ten výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který chce vrátit Poslanecké sněmovně ten návrh, ve znění schválených pozměňovacích návrhů.

Takže to jsou ty dva. A pak tady máme ještě případně doprovodné usnesení, které navrhl kolega Valenta. Takže takhle asi bychom měli postupovat, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. A jak bylo navrženo, nyní přistoupíme k hlasování o návrhu schválit, tak jak je v usnesení dvou výborů.

Je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 33. A byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 6, registrováno 65, kvorum 33. Pro návrh 16, proti 25, takže návrh byl zamítnut. A otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já jenom velmi stručně se musím vyjádřit k tomu vysvětlení, se kterým nesouhlasím, které tady přednesl pan kolega Dienstbier k tomu druhému pozměňovacímu návrhu. Tvrdil, že je nadbytečný, neboť se vztahuje k odstavci 1, § 6b, a tudíž pro obce nemá žádný význam, aby v tomto směru byly jmenovány jako potencionální příjemci, případně kraje.

Já za sebe říkám, a myslím, že to tady zmiňoval i kolega Vícha, že existují obce, kde nejsou žádné organizace zapsané v rejstříku. A přece není správné, aby taková obec, pokud tam ti lidé chtějí sportovat, nemohla mít nárok na neinvestiční dotaci, na nějakou podporu sportu dětí, mládeže a handicapovaných. Proto, kdyby se takový program objevil, upozorňuji, že v odstavci 1, písmena 6b, je napsáno také mj. "zejména", nikoli "jenom", ale "zejména", tak proto my jsme pro jistotu tam dali "obce a kraje". To, co tam je dneska, je v rozporu se smyslem toho zákona. Smyslem toho zákona je podporovat sport i tam, kde sport dneska není, kde nejsou Jednoty. A my to tímhle pozměňovacím návrhem č. 2 umožňujeme, aby i malé obce, kde není tělovýchovná jednota, kde není nikdo registrován jako sportovní subjekt, když to ten program umožní, mohly čerpat. A samozřejmě to potom zúřaduje obecní úřad. Proto je velmi důležité, aby ten pozměňovací návrh byl také schválen. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nikdo další se do podrobné rozpravy nehlásí, takže ji uzavírám. A ptám se pana navrhovatele, zda se chce k podrobné rozpravě vyjádřit?

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já k těm pozměňovacím návrhům, které jsou obsaženy v usnesení výboru pro územní plánování, veřejnou správu, tady podle podkladů, které mám k dispozici za ministerstvo školství, bych vyjádřil nesouhlas.

Já už jsem tady uváděl argumentaci k těm plánům na úrovni obce. Všechno tady, myslím si, zaznělo, že to není zase tak zatěžující povinnost. A co se týče toho druhého pozměňovacího návrhu, to, co tady říkal pan kolega Vystrčil, je podle mě mimo realitu. Protože i když tam Senát ty obce a kraje doplní, tak stejně ani korunu z toho dotačního programu nedostanou. Protože ten je určen, to, co se týká odstavce 1, to jsou peníze určené na podporu právě sportovních organizací. A nikoliv obcí, které jinak podporu sportu zajišťují v samostatné působnosti. Takže doopravdy je to nesmyslné.

A co se týče investiční podpory, na kterou se některé peníze ze státního rozpočtu poskytují, tak na základě odstavce 3 stejného ustanovení nejsou kraje a obce vyloučeny.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a táži se zpravodajů, tzn. pana kolegy Antla, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Pan senátor Valenta? Nechce. A já žádám tedy garančního zpravodaje, aby se ujal slova.

Senátor Václav Homolka:  Takže tak, jak máte před sebou návrh pozměňovacích návrhů v těch čtyřech bodech, tak by bylo vhodné, v podstatě nutné hlasovat 1, 3 a 4 dohromady. A pak případně bod č. 2 zvlášť. A nebo může být i ta varianta, že to schválíme všechno najednou. Ale já doporučuji, i po poradě s legislativou, tenhle postup: 1, 3 + 4 dohromady, a potom tu dvojku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, slyšeli jste návrh. Navrhuje se hlasovat 1, 3, 4 v jednom hlasování a pak bod 2 v druhém hlasování. Jsou nějaké námitky? Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Asi bylo myšleno 1, 2 a 4 dohromady. Ne 1, 3 a 4, ale 1, 2 a 4; 1, 2 a 4.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže 1, 2 a 4? Pane zpravodaji?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Souhlas. Tak. A teď žádám garančního zpravodaje, aby nás hlasováním konkrétně provedl. Ale já nejdřív přizvu znělkou k hlasování.

Připomenu, budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích. Aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, kvorum 33 pro přijetí. A já teď žádám pana zpravodaje, aby nám řekl první body, o čem budeme hlasovat.

Senátor Václav Homolka:  Takže nejdříve budeme hlasovat o bodech 1, 2 a 4 dohromady. Je to souhrnné v těchto třech bodech jedno hlasování.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já jenom připomenu, že to je v žlutém tisku 265/3. Tak, pan navrhovatel, stanovisko. Pane ministře. Nesouhlasí. Garanční zpravodaj?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Neutrální. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 7, kvorum 33. Pro návrh 56, proti 1, návrh byl schválen. Prosím, pokračujte, pane zpravodaji.

Senátor Václav Homolka:  Takže teď bychom hlasovali o bodu 3.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, pan ministr? Nesouhlasí. Zpravodaj?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Neutrální. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8, registrováno 66, kvorum 34, pro návrh 50, proti 2, návrh byl schválen.

Takže jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o návrhu, že vrátíme návrh zákona Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 9, registrováno 66, kvorum 34, pro návrh 60, proti nikdo, návrh byl schválen.

A nyní ještě uděláme pověření a pak budeme dělat usnesení. A nebo můžeme dělat usnesení a pak uděláme pověření. Takže uděláme teď usnesení, protože asi by to usnesení měl odůvodnit případně i... Ale to je jenom naše usnesení, to se ve sněmovně nebude projednávat.

Takže nejdřív dokončíme pověření. A to tak, že je navrhováno, aby návrh v Poslanecké sněmovně odůvodnil pan senátor Václav Homolka a senátor Ivo Valenta. Jsou nějaké jiné návrhy? Nejsou, takže budeme hlasovat o pověření.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 10, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 60, proti nikdo. Takže v souladu s usnesením č. 65 ze dne 28. ledna 2005 jsme pověřili pana senátora Václava Homolku a pana senátora Ivo Valentu, aby odůvodnili návrh Senátu Poslanecké sněmovně.

Tak a teď tu máme návrh doprovodného usnesení pana senátora Ivo Valenty, který ho přečetl. Je to tedy k tisku č. 265, a máte ho všichni v písemné podobě, takže není potřeba ho číst. K tomu už by se navrhovatelé vyjadřovat neměli, ale pan ministr se může vyjádřit vždycky.

(Ministr ČR Jiří Dienstbier hovoří z místa bez zapnutého mikrofonu: Myslím, že tady bych mohl vlastně od stolu navrhnout vytvoření nového ministerstva; bez analýzy dopadů podle situací všech souvislostí, a to by mohlo být problematické...)

Dobře, takže jsme slyšeli vyjádření pana ministra. Já vás nyní požádám. Budeme nyní hlasovat o doprovodném usnesení, které máte k dispozici.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 11, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 14, proti 24, návrh byl zamítnut.

Tak. Tím jsme projednali tento bod včetně pověření a doprovodného usnesení. Já děkuji náhradnímu předkladateli a děkuji zpravodajům.

Tak, nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona o ochraně státních hranic České republiky a o změně souvisejících zákonů (zákon o ochraně státních hranic)

Tisk č. 259

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 259, návrh uvede ministr vnitra Milan Chovanec, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Navrhovaný zákon má nahradit v současné době platný zákon o ochraně státních hranic, který však už neodpovídá realitě členství ČR v schengenském prostoru a v EU. Předložený návrh zákona o ochraně státních hranic navazuje na přímo použitelný evropský schengenský hraniční kodex. Cílem návrhu je chránit státní hranice před jejich nedovoleným překračováním.

Navrhovaný zákon upravuje pravidla pro překročování vnějších hranic. Vzhledem k poloze České republiky, která přímo sousedí pouze se schengenskými státy, se vnější hranice nachází jen v oblasti mezinárodních letišť v souvislosti s vnějšími lety. Z tohoto důvodu je věnována zvláštní pozornost povinnostem provozovatelů mezinárodních letišť a velitelům letadel.

Návrh dále stanoví postup pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřní hranice pro případ závažné hrozby, pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost. Ochrana vnitřních hranic se totiž standardně neprovádí. Jedná se o letiště v souvislosti s vnitřními lety a celou pozemní hranici České republiky. Dočasné znovuzavedení ochrany vnitřní hranice bude vyhlašovat formou opatření obecné povahy vláda ČR. Pouze ve zcela mimořádných situacích, kdy vzhledem k bezprostřední hrozbě pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost bude nutno reagovat okamžitě, bude-li mít tuto pravomoc ministr vnitra.

Platnost opatření obecné povahy vydaného ministrem vnitra bude omezeno pouze na dobu pěti dnů a vláda bude samozřejmě oprávněná toto opatření zrušit i v průběhu těchto pěti dnů. To znamená, buď zrušit, nebo platnost potvrdit.

Na závěr si dovoluji podotknout, že impulsem k přípravě tohoto zákona nebyla současná migrační krize. Zároveň vás chci ujistit, že navrhovaný zákon umožní České republice v případě vyhrocení i této situace adekvátně reagovat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře. Máme pro vás připraveno místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 259/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stanislav Juránek.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máte jako senátní tisk č. 259/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Jirsa, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Pan ministr popsal krátce tento zákon, který se dá považovat za státotvorný. Správně řekl, že byl připravován nezávisle na současné migrační krizi, a dopředu bych navrhl, abychom nespojovali tento zákon s diskusí o migrační krizi, která by mohla být veliká.

Náš výbor projednal tento zákon 18. května 2016 a myslím, že všemi hlasy doporučil zákon schválit.

Na výboru se diskutoval jeden pozměňovací návrh, který souvisel se zabezpečením místností pro dočasné zadržení na malých letištích, ale tento pozměňovací návrh nebyl přijat. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučuje tento zákon k odsouhlasení, i já osobně. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Opomněl jsem ještě jednu věc. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který nepřijal žádné usnesení, ale přesto se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Stanislav Juránek. Přeje si vystoupit, prosím.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přestože jsme nepřijali žádné usnesení k tomuto návrhu zákona, dovolím si jenom zrekapitulovat průběh hlasování. Z osmi přítomných senátorů ústavně-právního výboru Senátu pro návrh, aby výbor doporučil Senátu schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, nehlasoval žádný senátor. Proti také nehlasoval žádný senátor, osm senátorů se zdrželo hlasování.

Z osmi přítomných senátorů ústavně-právního výboru pro pozměňovací návrh hlasovali čtyři senátoři, proti nehlasoval žádný senátor a čtyři senátoři se zdrželi hlasování.

Jiné návrhy k projednávanému tisku nebyly podány.

Konstatuji, že jsem byl určen zpravodajem výboru pro projednání této věci a v rámci usnesení výbor pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu tudíž uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel se nechce již vyjádřit, pan garanční zpravodaj se také nechce vyjádřit. Takže přistoupíme k jedinému návrhu, který máme z usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, a to je návrh schválit.

Přítomno je v tuto chvíli 60 senátorek a senátorů, kvorum 31. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 12, registrováno 60, kvorum 31. Pro návrh se vyslovilo kladně 46, proti jeden. Návrh byl schválen.

Tento bod jsme projednali. Děkuji zpravodajům a předkladateli, který pokračuje.

Bude to bod, který se nazývá

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 260

Zákon jste obdrželi jako senátní tisk č. 260 a návrh uvede opět pan ministr vnitra Milan Chovanec. Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další navazující zákony.

Cílem návrhu je zejména zohlednit praktické zkušenosti získané během tříletého provozování soustavy základních registrů. S ohledem na tyto poznatky a zkušenosti se proto navrhuje zpřesnit některá stávající ustanovení a odstranit některé výkladové nejasnosti, na které se v průběhu těchto tří let přišlo.

Navrhovaná právní úprava dále umožní státním orgánům v zákonem stanovených případech využívat přímý vstup do agendových informačních systémů bez povinnosti využívat tento přístup prostřednictvím informačního systému základních registrů. I v tomto případě však bude známo, kdo, kdy a jakým způsobem do tohoto systému k těmto registrům přistoupil.

Konečně návrh zákona stanoví pravidla pro využívání údajů ze základních registrů tzv. soukromoprávními uživateli údajů pro případ, že jiný právní předpis toto využívání umožní. Tito uživatelé by pak měli podléhat v zásadě stejným a tedy i přísným pravidlům jako orgány veřejné moci. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 260/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 260/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Horník, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se touto novelizací zákona zabýval na svém posledním jednání. Jak zde už uvedl pan ministr, jedná se zejména o legislativně technické úpravy. V podstatě se jedná o tři věcné změny, to znamená, že se zavádí pojem soukromoprávní uživatel údajů s podmínkami jeho přístupu do registru. Pak se umožňuje veřejné moci přímý přístup do agendového informačního systému, o čemž už tady byla řeč. A pak se ještě prodlužuje doba uchovávání údajů v registru obyvatel po smrti fyzické osoby z krátké doby, doposud jsou to 3 roky, na 15 let.

Mám dojem, že tato novela je velmi bezproblémová, tak i probíhala diskuse v Poslanecké sněmovně a obdobně u nás na našem výboru.

Mám zde před sebou usnesení našeho výboru, který

1. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Jana Horníka,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Tím moje úloha, mám dojem, končí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil. Ano, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, k tomu všemu, co už tady řekl pan ministr i pan garanční zpravodaj mi zbývá jenom doplnit, že celý registr znamená vlastně sdílení dat. To znamená, že orgány veřejné moci mají k výkonu své funkce přístup k tzv. referenčním údajům soustředěným na jednom místě.

Prakticky to znamená, že občan již nebude muset vyplňovat neustále stejné kolonky a tato data se sdílejí. Z praxe je vyzkoušeno, že to funguje bezchybně. Pro vaši zajímavost. Více než 2600 orgánů veřejné moci si denně takto vymění více než milion dat.

A mně už nezbývá, než říci, že i ústavně-právní výbor doporučuje svým usnesením plénu Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane zpravodaji. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nám nemá co ještě říci. Pan garanční zpravodaj také nechce využít svého slova, takže přistoupíme k hlasování.

Formou písemných usnesení obou výborů, které tisky projednávaly, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno je 58 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 13, kvorum je 30, pro návrh 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi i zpravodajům a tento bod je projednán.

Nyní projednáme další bod, kterým je

 

ZPRÁVA(en) Komise Evropskému parlamentu a Radě Zpráva o pokroku v oblasti změny klimatu zahrnující zprávu o fungování evropského trhu s uhlíkem a zprávu o přezkumu směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého

Tisk EU č. K 051/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 051/10 a K 051/10/01. Vítám mezi námi pana ministra životního prostředí Richarda Brabce a zároveň jej žádám, aby nás s těmito materiály seznámil.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobré dopoledne. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovole mi seznámit vás , jestli jsem byl dobře zpraven, začínáme Zprávou komise.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, my jsme změnili pořad a Zprávu komise máme jako bod 4, a pak bude návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/2012 Sb.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Ano, děkuji. Dovolte tedy, abych stručně shrnul informace k dalšímu projednávanému materiálu, který spadá do gesce ministerstva životního prostředí a kterým je Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o pokroku v oblasti změny klimatu zahrnující také Zprávu o fungování evropského trhu s uhlíkem a Zprávu o přezkumu směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého.

Uvedená zpráva včetně příloh zahrnuje řadu dat a vyhodnocení týkající se dopadů současných politik a opatření v oblasti klimatu, resp. pokroku Evropské unie a jejích členských států v rámci naplňování specifických cílů. Současně jsou zde obsažena nedávno přijatá opatření či budoucí připravovaná legislativa.

Nejdůležitější závěry zprávy jsou následující:

Evropská unie úspěšně plní cíl v oblasti redukce emisí do roku 2020, kdy jde zároveň i o cíl v rámci Kjótského protokolu, kterým je snížení emise skleníkových plynů v EU o 20 %. Komise odhaduje, že by do roku 2020 emise v EU mohly poklesnout až o 24 % oproti základnímu roku 1990.

Mezi klíčové faktory úspěchu při snižování emisí v členských státech je podle Evropské komise nutno zahrnout především zvyšování energetické účinnosti a podílu využití obnovitelných zdrojů energie spolu s oceňováním emisí uhlíku.

Pozitivní také je, že se EU i nadále úspěšně snaží oddělovat trendy hospodářského růstu a vývoje emisí.

Podle projekcí by současná opatření vedla k dosažení pouze 27procentního snížení emisí v roce 2030 oproti úrovni v roce 1990. A cílem EU potvrzeném i Evropskou radou v říjnu 2014 nicméně samozřejmě je, že do roku 2030 by mělo toto snížení dosáhnout alespoň 40 % oproti této úrovni. Proto Evropská komise v červenci loňského roku navrhla revizi směrnice systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS a do poloviny roku 2016 pak zveřejní návrh legislativy na rozdělení 30procentního cíle snížení emisí v sektorech mimo tento systém mezi jednotlivé členské státy.

Pokud jde o rámcovou pozici České republiky, Česká republika bere v již zmiňované rámcové pozici Zprávu komise na vědomí, oceňuje zejména pokrok dosažený ve snižování emisí skleníkových plynů a vysokou pravděpodobnost dosažení cíle Evropské unie do roku 2020.

Za klíčovou pro naplnění cílů do roku 2030 a přechodu k nízkouhlíkové ekonomice považuje probíhající revizi legislativy v oblasti EU ETS a non-ETS. Česká republika souhlasí s ohodnocením zprávy o fungování evropského trhu s uhlíkem a zprávy k revizi směrnice ke geologickému ukládání oxidu uhličitého.

Na závěr mi jenom dovolte připomenout, vážené senátorky, vážení senátoři, že Česká republika by v průběhu letošního roku měla dosáhnout snížení emisí CO2 přibližně o 36 % až 37 % oproti roku 1990. Z toho je zřejmé, že by Česká republika nejenom měla, samozřejmě s rezervou, splnit cíle do roku 2020, ale v podstatě k dnešnímu dni má téměř již splněné emisní cíle snížení emisí CO2 do roku 2030. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste využil místo u stolku zpravodajů.

Výbor, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 051/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Látka, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr tady řekl téměř vše a budu se pokoušet doplnit některé maličkosti.

Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého je dnes obecně uznávanou metodou snižování emisí skleníkových plynů a zmírňování změny klimatu. Je však zhruba desetkrát dražší než řešení přes emisní povolenky. Aktuální cena emisní povolenky je dnes zhruba 6 euro.

Jinak systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů je jeden z největších systémů emisního obchodování na světě. Účastní se ho i Česká republika. Jak zde bylo řečeno, zpráva především poukazuje na skutečnost, že EU úspěšně plní cíl do roku 2020. Tedy 20procentní snížení emise skleníkových plynů oproti roku 1990. Zpráva opět poukazuje na problém přebytkového množství povolenek a v tom důsledku jejich nízké ceny a zdůrazňuje potřebu zavedení v podobě tzv. backloadingu a tržní stabilizační rezervy.

V pozici vlády pan ministr řekl dopad na Českou republiku. Zpráva nemá přímý dopad na českou legislativu ani na rozpočet České republiky. V rámci zprávy je snad nejdiskutovanější oblast reforma, se kterou EU ETS, jejichž provedení by se mělo uskutečnit skrze návrh o vytvoření rezervy, tržní stability, a která je v rámci systému EU ETS neodkladná a vskutku potřebná. K této revizi musí dojít hlavně proto, že členské státy přijaly nově klimaticko-energetické cíle pro léta 2021 až 2030 na summitu Evropské rady v říjnu 2014. Emise CO2 se mají do roku 2020 snížit nejméně o čtyřicet procent proti roku 1990.

Podle Pařížské dohody by měl svět také ve druhé polovině století dosáhnout rovnováhy mezi vypuštěnými emisemi a emisemi přirozeně pohlcovanými v přírodě tak, aby byly výsledně emise nulové. Je pravdou, že možný výsledek dohody považujeme za významný mezinárodní úspěch, protože mezi signatářskými zeměmi největší byly i největší světoví znečišťovatelé jako Spojené státy americké, Indie, Čína, Brazílie apod.

Na druhou stranu však zaznívá i kritika týkající se toho, že dohoda není dostatečně ambiciozní a ve svém důsledku nebude stačit k zastavení a snížení globálního oteplování. Nakonec lze říci, že Komise ve své zprávě klade důraz na to, aby nyní všechny země převedly své závazky do konkrétních politických opatření.

Když dovolíte, když mám slovo, dovolil bych si vás seznámit i s usnesením z 28. schůze VEU, která se konala 26. dubna 2016 ke zprávě. Komise Evropského parlamentu a Radě, zpráva o pokroku v oblasti změny klimatu zahrnující zprávu o fungování evropského trhu s uhlíkem a zprávu o přezkumu Směrnici 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého.

Po úvodní informaci Vladimíra Smrže, náměstka životního prostředí a s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a zpravodajské zprávy senátora Látky a po rozpravě výbor:

Za prvé - přijímá ke Zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě, Zprávě o pokroku v oblasti změny klimatu, Zprávě o fungování evropského trhu s uhlíkem a Zprávě o přezkumu Směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Za druhé - doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Zprávě Evropskému parlamentu a Radě, Zprávě o pokroku v oblasti změny klimatu zahrnující Zprávu o fungování evropského trhu s uhlíkem a Zprávu o přezkumu Směrnice 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Za třetí - určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Látku.

Za čtvrté - pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Jinak co se týče doporučení vyjádření Senátu – jenom krátce.

Senát Parlamentu ČR za prvé – oceňuje v souladu s rámcovou pozicí vlády pokrok dosažený ve snižování emisí skleníkových plynů.

Za druhé - připomíná k usnesení č. 148 ze 17. června, v kterém byl Senát přesvědčen ve shodě s vládou ČR, že přechod k nízkouhlíkové ekonomice musí probíhat na základě opatření založených na tržních mechanismech; nákladově, v efektivitě a technologické neutralitě.

Za třetí – podotýká, že probíhající revize legislativy v oblasti EU ETS je klíčová pro dosažení cílů 2030, avšak v této souvislosti připomíná své usnesení č. 463 z 23. dubna 2014, ve kterém Senát uvedl, že není přesvědčen, že systém EU ETS může efektivně plnit svou funkci jediného nástroje EU pro snižování emisí skleníkových plynů. Uvítal by proto zahájení diskuse o dalších nástrojích.

Za čtvrté - zdůrazňuje dlouhodobý rezervovaný postoj Senátu vůči technologii  zachycování a ukládání CO2 z hlediska její nákladové efektivity a bezpečnosti.

Za druhé a za prvé – žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o navazujících iniciativách.

Za druhé a za druhé – pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě. Rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel nemá co doplnit. Pan zpravodaj také ne.

A budeme hlasovat o usnesení, resp. o doporučení, které nám přečetl garanční zpravodaj, pan senátor Látka, a které máme písemně k dispozici v tisku K 051/10/02. Tak, všem je jasno. Hlasovací znělka.

Budeme hlasovat o doporučení tak, jak bylo navrženo garančním výborem. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 14, registrováno 61, kvorum 31, pro návrh 46, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji.

A nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 261

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 261. Znovu prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás s návrhem seznámil.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, cílem této novely je to, aby právní úprava ukládání CO2 do přírodních horninových struktur byla přizpůsobena evropské legislativě tak, aby byly naplněny cíle, k jejichž splnění se Česká republika zavázala, a aby nedošlo k zahájení tzv. infringementové řízení neboli řízení o porušení Evropské směrnice. Za tímto účelem se navrhuje odstranit nedostatky implementace, které spočívají v nesprávném provedení, či neprovedení některých ustanovení příslušné Směrnice EU, a to zavedení definic. Jde především o definice pojmů vodní sloupec, geologická formace, oblak CO2, migrace, k uzavření úložiště a doba po uzavření. Dále vložení nového odstavce do ustanovení § 5 tak, aby byla správně implementována úvodní věta přílohy 1 Směrnice, ve které je stanovena možnost povolit výjimky při popisu a posuzování plánovaného úložného komplexu. A dále upravit poznámku pod čarou v ustanovení § 7, odst. 2 tak, aby odpovídala znění příslušné Směrnice.

Chtěl bych závěrem tohoto velmi stručného úvodního slova jenom říct, že právní úprava – ukládání CO2 na národní úrovni upravuje postup ukládání CO2 od povolování provozu úložiště CO2 přes monitorování provozu, až po jeho uzavření přechod povinností a finanční zajištění. Zároveň bych rád zdůraznil, že zákon v současné době také stanoví, že do 1. ledna 2020 nelze v ČR tento způsob zacházení s CO2 povolit, což znamená, že povolování či případné dopady ukládání oxidu uhličitého do hodinových struktur nejsou zatím aktuálním tématem z pohledu práva a s ohledem na geologické podmínky ČR a finanční náročnost tohoto technologického postupu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 261/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Gawlas, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové.

Nynější novela zákona o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur, která byla vypracována na základě připomínek Evropské komise, zavádí do této oblasti nové pojmy a definice. Seznam pojmů obsažených ve směrnici CCS se touto novelou doplňuje o výrazy, jako je vodní sloupec, geologická formace, oblak oxidu uhličitého nebo migrace... a další pojmy nebo jejich definice.

Zásadní informací nicméně je, že novela se samotné využitelnosti technologie zachycování a ukládání CO2 v horninách v České republice nijak nedotýká. Stále platí to, co před chvílí řekl pan ministr, že z důvodů předběžné opatrnosti a nedostatečných znalostí i informací nelze do roku 2020 ukládání CO2 na území ČR povolit. Ani poté, pokud bude tato technologie schválena, se nedá předpokládat její masivní nástup.

Při současné úrovni vědění a praktických zkušeností bych byl osobně spíše skeptický a hlasoval bych proti jejímu schválení i po roce 2020. Technologie zachytávání a zkapalňování a ukládání CO2 je velice nákladná a technologicky náročná. Přitom dopad na globální klima je řekněme sporný. Studie dlouhodobých dopadů, ani praktické zkušenosti s ukládáním této v zásadě jedovaté látky zatím totiž nejsou k dispozici. Nejsou známy možné dopady na spodní vody nebo na celkovou bezpečnost této technologie. Nejdále v současné době je Norsko. A i tam už během pilotních projektů ukládání CO2 vyvstává spousta otázek.

Národní úřad pro bezpečnost ropného průmyslu např. upozornil na nedostatečné prozkoumání dlouhodobého působení CO2 na horniny. V delší časové perspektivě by následkem korozivního působení mohlo ohrozit unikání zachyceného oxidu uhličitého do atmosféry. Tím by tato technologie ztrácela jakkoli smysl a byla by pouze další technologickou slepou uličkou. Navíc nesmírně nákladnou.

Chtěl bych na tomto místě pouze připomenout, že v roce 2012, kdy se návrh na ukládání CO2 do podzemních struktur v našem parlamentu projednával, ponechala sněmovna návrh takřka v původním znění a schválila nástup technologie ukládání CO2 do horninových struktur již od příštího roku, to je od roku 2017. Teprve náš senátní výbor VUZP posunul lhůtu ukládání povolení pro ukládání CO2 do horninových struktur na leden 2020.

Takže opět bych tady chtěl pochválit Senát a moudrá rozhodnutí senátorů, kteří toto rozhodnutí posunují na rok 2020. Já osobně bych byl proti ukládání i potom po roce 2020, ale k tomu tématu se budeme teprve vracet. Jsem rád, že přijímáme takové opatrné stanovisko. Vzpomínám si na naše nedávné stanovisko k těžbě břidlicového plynu štěpením hydraulických hornin. Takže díky za tyto názory v Senátu.

A já bych vás seznámil s usnesením výboru VUZP, které bylo dne 18. května 2016 na pořadu, na 24. schůzi. K návrhu zákona, kterým se mění i zákon č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slově Vladimíra Dolejského, náměstka ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zadruhé, určuje zpravodajem výboru na jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Gawlase. A pověřuje předsedu výboru Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení Senátu PČR. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Navrhovaná úprava zákona 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur má v podstatě dvě části. V té první se jedná o určitá terminologická upřesnění, s čímž lze v podstatě souhlasit. Druhá část je ale podle mého názoru problematičtější. V § 5 se navrhuje vložit nový odstavec, a sněmovnou vlastně byl vložen, který by změkčil dosavadní podmínky vyžadované pro popis a posuzování plánovaného uložení komplexu a okolní oblasti z hlediska vhodnosti ukládání CO2 do geologických struktur.

Příslušný obvodní báňský úřad by podle tohoto nového ustanovení mohl odpustit jeden, nebo i více těchto zákonných kritérií, které by musel doposud podle platné úpravy, kterou je zákon o geologických pracích, být splněny. Podle obecného změkčení by to ale fakticky mohlo vést k tomu, že by nebylo vyžadováno splnění žádného z kritérií, protože onen vložený odstavec, tedy odstavec 3, lze interpretovat i jako více kategorií, tedy všechna kategorie.

Tento postoj je v podstatě v rozporu s dosavadními stanovisky, které problematice ukládání CO2 do geologických struktur Senát zaujímal. Z toho důvodu jsem připravil i pozměňovací návrh, který vám byl rozdán, ale potom, pokud půjdeme do podrobné rozpravy, upřesním. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a ptám se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Pan ministr se nechce vyjádřit. Garanční zpravodaj, vyjádří se k obecné rozpravě? Nevyjádří se.

Tak, máme tady návrh z usnesení výboru, a to je schválit předložený návrh. Tady v rozpravě byl avizován pozměňovací návrh, pokud bude otevřena podrobná rozprava. Teď přistoupíme k hlasování, takže pozveme znělkou.

Aktuálně je přítomno 62 senátorů a senátorek, kvorum pro přijetí návrhu je 32. A budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 15, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh se kladně vyslovilo 44, proti 3 hlasy, návrh byl schválen.

Blahopřeji a děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji. Projednávání tohoto bodu je ukončeno a my se vystřídáme v řízení schůze.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, a tím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu přijatá v Ženevě dne 15. května 2015

Tisk č. 185

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 185 a uvede ho opět ministr životního prostředí pan Richard Brabec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, vážené senátorky, vážení senátoři.

Já budu opět velmi stručný, protože si myslím, že obsah toho materiálu je dostatečně popsán v rámci materiálu, který máte k dispozici. A jenom tedy připomenu, že se jedná o vyslovení souhlasu s ratifikací, změny přílohy 3, tzv. Rotterdamské úmluvy, o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu.

Změna přílohy 3 se provádí za účelem zařazení nové chemické látky do přílohy 3, a to pesticidu metamidofos. Metamidofos je toxický, nebo velmi toxický, dokonce organofosfátový insekticid. A jenom je potřeba říct, že v ČR se metamidofos nepoužívá. Nicméně zařazení nové chemické látky do přílohy 3 je samozřejmě obecně důležitým opatřením pro naplňování cíle Úmluvy. A implementace tohoto opatření smluvními stranami přispěje ke zvýšení ochrany lidského zdraví a životního prostředí, a tím i k větší účinnosti Úmluvy.

Přijetí látky metamidofos do přílohy č. 3 Úmluvy nebude mít žádný dopad na veřejnou správu, podnikatelský sektor, ani na státní rozpočet ČR. Rotterdamská úmluva je jenom pro připomenutí, je smlouvou prezidentské kategorie, tedy aby ta změna přílohy byla platná pro Českou republiku, je k tomu zapotřebí souhlasu Parlamentu ČR a následné ratifikace prezidentem republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 185/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lubomír Franc. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 185/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedající, dovolte, abych vás seznámila s předloženým tiskem, resp. s jeho dopady na současnou legislativu a stav plnění Úmluvy v ČR.

V souladu se směrnicí 91/414 EHS členské státy EU již od 30. června 2007 tuto látku nepoužívají. Zařazení výše uvedené látky je jistě dalším krokem k ochraně zdraví a životního prostředí ve vztahu v nakládání s nebezpečnými chemickými látkami. Uvedená látka, tak jak jsem již řekla, je již v EU, a tedy v ČR, zakázána, z čehož vyplývá, že předložená změna přílohy 3 nevyvolává potřebu změny právního řádu ČR. Vzhledem k tomu nebude mít změna přílohy č. 3 Úmluvy žádné dopady na státní rozpočet, na státní správu, ani podnikatelský sektor.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí proto ve svém 91. usnesení ze 20. schůze, konané 24. února 2016, doporučuje Senátu dát souhlas s ratifikací. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní zpravodajko, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Lubomír Franc? Vidím, že si přeje vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lubomír Franc:  Pane předsedající, pane ministře, bude to velmi stručné. Já vás budu informovat o 121. usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které bylo přijato 15. března 2016. Takže výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikací Rotterdamské úmluvy. Určuje zpravodajem výboru senátora Lubomíra France a pověřil předsedu výboru, senátora Bublana, aby s usnesením seznámil předsedu Senátu. Toť vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a já otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude chtít vystoupit, paní zpravodajka taky ne. Předpokládám, že oba mají kladné stanovisko k návrhu, o kterém budeme hlasovat.

Takže nyní budeme hlasovat o tomto návrhu: Senát dává souhlas s ratifikací změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, přijaté dne 15. května 2015.

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 16 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Nyní jsme projednali tento bod a já jej končím.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh A a C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, přijaté v Ženevě dne 15. května 2015

Tisk č. 188

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 188, a uvede jej opět pan ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já se omlouvám, že těmito materiály komplikuji vyslovení některých slov, ale věřte, že to budu mít ještě horší při svém úvodním slově, protože je tam celá řada jazykových lahůdek.

Dovolte mi tedy představit krátce vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změn příloh A a C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech. Česká republika je smluvní stranou Úmluvy od 17. května 2004. 7. zasedání konference smluvních stran Stockholmské úmluvy rozhodlo v loňském roce v Ženevě o zařazení nových látek do přílohy A, C. A jedná se o zařazení hexachlorbutadienu do přílohy A, zařazení pentachlorfenolu a jeho solí a esterů se zvláštními výjimkami pro výrobu a použití pentachlorfenolu pro stožáry a příčné nosníky. A zařazení polychlorovaných naftalenů se zvláštními výjimkami pro výrobu těchto chemických látek jako meziproduktů ve výrobě polychlorovaných naftalenů včetně octachlornaftalenu a použití těchto chemických látek pro výrobu polychlorovaných naftalenů včetně octachlornaftalenu do přílohy A a také do přílohy C.

Nově zařazené látky vážně poškozují lidské zdraví a životní prostředí, organismy je velmi těžko odbourávají a rovněž se v prostředí jen omezeně rozkládají. Jedná se o látky, které podléhají takzvanému dálkovému přenosu, neboť jsou detekovány v oblastech, jako např. Arktida nebo Antarktida, kde nebyly nikdy vyráběny či používány. K dosažení účinné ochrany vůči nim je tak potřeba přijmout opravdu účinná opatření na mezinárodní úrovni.

Přistoupení k Úmluvě se Česká republika zavázala plnit závazky, které z ní pro ČR vyplývají. Přijetí změn přílohy A a C nebude vyžadovat změnu platné právní úpravy ČR a rovněž nebude mít žádný dopad na státní rozpočet, veřejnou správu, ani podnikovou sféru nad rámec toho, co stanoví legislativa Evropské unie a České republiky. Tak jako v minulém případě má Stockholmská úmluva z hlediska vnitrostátního práva charakter prezidentské smlouvy a přijetí změn Úmluvy včetně příloh, které jsou její nedílnou součástí, podléhají ratifikaci prezidentem republiky a je vyžadován souhlas Parlamentu ČR. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 188/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 188/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí nyní zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedající, byla jsem pověřena zpravodajem VZVOB, abych přednesla společnou zpravodajskou zprávu. Jistě to ráda učiním.

Pan ministr nás informoval o tom, co je předmětem Stockholmské úmluvy. Já jenom doplním, že jde o mnohostrannou enviromentální mezinárodní smlouvu, která vstoupila v platnost celosvětově a i pro Českou republiku 17. května 2004. Orgánem ČR odpovědným za prováděním Úmluvy je Ministerstvo životního prostředí. Cílem Úmluvy je ochrana lidského zdraví a životního prostředí. A jak už bylo řečeno, před perzistentními organickými polutanty, tzv. POPs, tedy toxickými látkami schopnými dlouhodobě setrvávat v životním prostředí, přenášet se na velké vzdálenosti a kumulovat se v živých organismech.

Náš výbor projednal tuto Úmluvu dne 24. února na své 20. schůzi a přijal usnesení č. 92, kterým doporučuje Parlamentu dát souhlas s ratifikací. Souhlas s ratifikací je i tedy obsahem usnesení výboru pro obranu a bezpečnost. Nicméně kolem této Úmluvy byla vedena delší rozprava na našem výboru. A já se k této rozpravě, jejímu obsahu vrátím v obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, tudíž zřejmě to byla společná zpráva za oba výbory, tak, jak bylo řečeno. V pořádku. A já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Takže ještě jednou, dámy a pánové, jak už bylo panem ministrem řečeno, byly do Úmluvy zařazeny tři nové látky a jejich soli, které jsou vysoce nebezpečné pro lidské zdraví. Pan ministr se tady trošku trápil s názvy, ale ony ty látky mají i zkrácené názvy, takže já budu používat ty zkrácené názvy. A dovolím si tedy k těm jednotlivým látkám ještě vrátit.

Čili látka HCVD je v současnosti nezamýšleným produktem výroby, která existuje v České republice. Já jsem tedy podala prostřednictvím našeho výboru žádost na ministerstvo, aby mi sdělili, jaké jsou bližší specifikace této výroby a jaká byla přijata opatření a kontroly, aby skutečně nedošlo k šíření této nebezpečné látky nebo substance.

Dozvěděla jsem se, že jedinou významnější technologií pro provoz, ve které vzniká tato vysoce nebezpečná látka, je provoz Epitetra, výrobna Tetraper PS 12, s projektovanou kapacitou 16 tisíc tun za rok perchloethylenu a 400 tisíc tun za rok vedlejšího produktu tetrachlormetanu. Jedná se o společnost Spolchemie.

Je důležité, aby tato výroba, resp. to, co z ní jako nežádoucí produkt vypadává, bylo pod zvýšeným dozorem. Bezpochyby. V tuhle chvíli jsem nedostala v písemné odpovědi informaci, jak dozor bude prováděn, jenom odkaz na současné platné zákony. Další je látka podle úmluvy, která je zařazena – a to je látka PCP, kde se jednoznačně stanovuje, že tato látka byla hojně používána v biocidních přípravcích, a to i na našem území. V současné době je použití této sloučeniny zakázáno, ale byla používána zejména k impregnaci dřevěných sloupů, rozvodných sítí a železničních pražců. V bývalém Československu byla tato látka vyráběna a používána od 70. let 20. století v přípravcích na ochranu dřeva.

Ve Spolaně byly všechny výroby ukončeny a závod Chemika, který je vyráběl, také už ukončil výrobu. Kontaminovaná místa z dřívější výroby a používání patří mezi hlavní zdroje látky v současnosti. To znamená, že pořád máme ve Spolaně kontaminovaná místa, která jsou zdrojem těchto látek. Sanace objektů Spolany Neratovice již probíhá po několika etapách. Řekněme si, že probíhá již poměrně velmi dlouho. A já bych se ráda zeptala pana ministra, jak to s tím vypadá a kdy bude ukončena?

Dalším potenciálním zdrojem PCP mohou být dosud používané výrobky, jako např. látky impregnované, nebo nějaký následný odpad. V důvodové zprávě se neuvádí, kolik dřeva či textilu bylo přípravy na bázi PCP ošetřeno, není známo a bez provedení analýzy to nelze zjistit. Řada výrobků však vzhledem k jejich negativní životnosti již mohla skončit.

Já jsem opět položila dotaz panu ministrovi, jestli tedy tyto výrobky, které jsou impregnované těmito látkami, jsou dále používány, o jaké výrobky se jedná a jaká se informační a osvětová prevence ze strany MŽP pro spotřebitele, aby věděli o rizicích, které z těchto výrobků plynou. Já jsem dostala odpověď, že tedy biocidní přípravky s látkou PCP byly dříve obsaženy v řadě nátěrových hmot pro dřevo. Tady se uvádí jenom jedna informace – často používaný Luxol nevyjímaje.

Takže Luxol je jedním z těchto přípravků. Jaká je informačně osvětová kampaň, aby to lidé věděli a aby byli opatrní při kontaktu s těmito látkami, nebo případně se snažili impregnované pražce nebo všechny ty nátěry likvidovat, to jsem se tedy bohužel nedověděla.

Třetí látka, to je látka PCN, která je zase opět velice nebezpečná a má vlastnosti podobné polychlorovaným bifenylům. Není samozřejmě již používána ve výrobě, ale po 2. světové válce se tyto látky používaly ještě v nějakých kondenzátorech a v některých elektronických součástkách. A opět je uváděno: "I přes dřívější omezení použití těchto látek ještě stále je možné detekovat v některých elektronických součástkách tuto látku. Hlavními zdroji v současnosti je však nezamýšlená výroba, to je doprava, chemický průmysl a spalování odpadů." Dokonce se tady uvádí, že spalování odpadů je považováno za současný největší zdroj těchto látek.

Já jsem položila otázku opět i k této látce, a bylo mi řečeno, že je důležité, abychom se vyhnuli produkci těchto látek. Nicméně další opatření jsem tedy v odpovědi nezaznamenala. Myslím si, že je velmi důležité, aby Ministerstvo životního prostředí informovalo občany o tom, že riziko těchto látek, které jsou vysoce nebezpečné pro zdraví občanů, je vysoké, že se ukládají v organismech, přenáší se na velké vzdálenosti. A je tedy potřeba, aby se jich vyvarovali, aby byli opatrní s manipulacemi s těmito látkami nebo výrobky, které jsou kontaminované těmito látkami. Abychom předcházeli tomu, aby docházelo k ovlivnění zdraví občanů, kteří se s nimi možná, a já vím, že určitě, např. se železničními pražci, neustále setkávají a neustále se s nimi manipuluje.

Takže to je první věc, o které si myslím, že je velmi důležitá, aby v souvislosti s přijetím této Úmluvy ministerstvo aplikovalo i tuto informační kampaň pro občany. Ale mám tu ještě druhou věc, která souvisí opět se Stockholmskou úmluvou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vy víte, že jsem už několikrát upozorňovala na tomto plénu na problém lokality Lhenice, kde jsou v areálu, který není zabezpečen, skladovány látky s obsahem polychlorovaných bifenylů. Tyto polychlorované bifenyly jsou předmětem Stockholmské úmluvy již platné a je pro ně stanovena řada opatření, která mají být naplňována.

Jen pro doplnění. V současnosti je podle mně dostupných informací v areálu uloženo na venkovních plochách 5500 tun odpadů zeminy silně kontaminované PCB a asi 100 kubíků kapalných odpadů olejů, které jsou uloženy v nezabezpečených laminátových věžích. Další tekutiny, neznámého množství a původu a složení zhruba v množství 600 kubíků, jsou otevřeny v pěti polozapuštěných betonových vanách, kde se také předpokládá, že je tam obsah látek PCB. Dále máme obrovské množství nebezpečných toxických odpadů právě s obsahem PCB uloženo ve skladech, kde nejsou řádně evidovány a kde dochází k jejich úniku. V podstatě se neví, co všechno je do těchto objektů ukládáno i v současné době, nebo z těchto objektů mizí.

Já musím říct, že po prověření celé té situace jsem upozornila pana ministra, že právě Česká republika je vázána Stockholmskou úmluvou, upozornila jsem ho na to otevřeným dopisem a domnívám se, že ustanovení přílohy A, části 2, písmena B Stockholmské úmluvy není v tomto případě naplněno. Současný stav je tedy v rozporu s touto Stockholmskou úmluvou, neboť odpady PCB jsou ve stavu tak, jak jsem vám je popsala.

Já bych tedy poprosila pana ministra o odpověď i k této druhé mé poznámce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Ano, přeje si, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji. Tak ono by možná bylo jednodušší, kdybychom jsme si to vždycky s paní senátorkou Seitlovou řekli nějak mimo, protože ta lokalita je už tady diskutována několikrát. A já nechci zdržovat celý Senát. Ale řeknu, že v této věci se to docela významně posunulo vpřed. Podle mých posledních informací by jednání k této věci mělo probíhat shodou okolností dnes. A my jsme – možná, že jsem tady o tom i na půdě Senátu hovořil –, že jsme na Ministerstvu životního prostředí připravili nový program v rámci Národního programu životního prostředí, kdy jsme alokovali částku, řádově pilotní projekt asi 50 milionů korun na odstraňování těchto ekologických zátěží, které není možno odstranit s využitím evropských fondů. A jsme přesvědčeni, že by mohlo pomoct i v této věci. Ta věc, jak víme, je právně poměrně velmi komplikované a také proto to řešení trvá takovou dobu. Ale myslím si, že po tom dnešním jednání uvidíme, zda tento Národní program životního prostředí bude využitelný.

Pokud se týká Spolany, tak tam by ta likvidace měla pokračovat ještě přibližně 4 – 5 let po těch jednotlivých etapách. Pokud se týká informačních kampaní, určitě, jenom připomínám, že záležitost kolem hexachlorbutadienu a dalších látek včetně PCN, tak to samozřejmě kontroluje Česká inspekce životního prostředí. I v tom případě, že jde o takzvanou nezamýšlenou výrobu. Takže to jenom k tomu. Říkám, ke kampani se hlásíme. Myslím, že z těch použití jsou právě třeba nebezpečné staré pražce, které stále ještě řada lidí má na svých zahrádkách a má zato, že se jedná o úžasnou pomůcku, protože vydrží sto let. Dělají si z nich krásné schody, chodníčky, a ne každý si uvědomuje, co se v těch pražcích skrývá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se paní zpravodajky, zda si ještě přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. A nyní tedy můžeme přistoupit k návrhu, kterým dává Senát souhlas s ratifikací.

Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o tomto návrhu. Senát dává souhlas k ratifikaci změn příloh A a C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, přijatých v Ženevě dne 15. května 2015. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 17 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce, a tento bod končím.

Můžeme nyní přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Protokolu o perzistentních organických polutantech, Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu a Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států

Tisk č. 216

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 216 a uvede ho opět pan ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám opět krátce shrnul hlavní obsah předkládaného materiálu a řeknu rovnou, k jakým změnám dochází u uvedených a zmiňovaných protokolů. U všech tří protokolů dochází ke zjednodušení postupu při přijímání změn příloh, které stanoví mezní hodnoty pro vypouštění škodlivých látek, vytvářet si tím podmínky pro rychlejší zavádění potřebných opatření na ochranu lidského zdraví a životního prostředí. Rovněž dochází u všech tří protokolů k zavádění časově omezeného zmírnění požadavků na uplatňování nových emisních limitů. Účelem je vytvořit předpoklady pro rozšíření okruhu smluvních stran, na které se budou vztahovat požadavky na omezování znečišťování ovzduší.

U Protokolu o perzistentních organických polutantech a Götteborského protokolu se rozšiřuje okruh nebezpečných látek, které budou po vstupu změn v platnost podléhat pravidlům pro omezení a snížení jejich emisí. A u Götteborského protokolu se mj. rozšiřuje jeho působnost o ochranu zdraví před emisemi suspendovaných částic a stanovují se nové národní emisní stropy platné od roku 2020.

Změny dotčených Protokolů vycházejí z právní úpravy EU a jsou, nebo v dohledné době budou promítnuty do předpisů EU nebo ČR. V úvahu přicházejí pouze změny menšího rozsahu, ve vyhlášce 415/2012 Sb., která řeší přípustné úrovně znečišťování a provádí příslušná ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Česká republika v současné době také již plní národní emisní stropy platné k roku 2020, s výjimkou oxidu siřičitého, kde je ale předpoklad dosažení tohoto snížení v předepsané lhůtě.

Přijetím změn uvedených v Protokolu Česká republika podpoří snahu mezinárodního společenství prosadit v globálním měřítku přísnější požadavky na omezování a snižování emisí, škodlivých látek a tlak rovněž na ty státy, které mají vysoký podíl na dálkovém přenosu znečišťujících látek. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 216/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lubomír Franc. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 216/1. A se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové, já bych využil toho, že pan ministr tenhle vládní návrh docela dobře zkomentoval, i paní zpravodajka předchozího tisku nás tady poučila o perzistentních organických polutantech, kde se natírají sloupy středního napětí a pražce. Takže já bych už to moc nerozebíral. Víme, kde jsou i nebezpečná kontaminovaná místa. Možná bych se zastavil u problému, který tíží Moravskoslezský kraj. A to je znečištění ovzduší přecházejícím přes hranic. A ona je to ta nešťastná Katovická pánev a znečištění Moravskoslezského kraje. Někdy je to až 70 %.

Já bych vás seznámil s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí: "Z 23. schůze, konané dne 13. dubna 2016 k vládnímu návrhu, kterým se předkládají Parlamentu ČR. K vyslovení souhlasu s ratifikací, změny Protokolů o perzistentních organických polutantech, Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu a Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

Po úvodním slově Bereniky Peštové, náměstkyně ministra životního prostředí, zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci změny Protokolu o perzistentních organických polutantech, Protokolu o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu a Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

Zadruhé, určuje zpravodaje výboru k projednání na výboru Senátu senátora Petra Gawlase. A zatřetí, pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A zeptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Lubomír Franc? Přeje si vystoupit, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lubomír Franc:  Pane předsedající, pane ministře, zase ta zpráva bude velmi rychlá a krátká.

Výbor projednal tuto záležitost 5. dubna a přijal usnesení pod číslem 130. A to usnesení říká: 1. Výbor doporučuje dát souhlas k ratifikaci všech tří změn Protokolů, o kterých jsme zde mluvili a které patří k Úmluvě o dálkovém znečištění ovzduší. 2. Určil zpravodajem výboru senátora Lubomíra France. 3. Pověřil senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Toť vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, a já otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude chtít vystoupit, pan zpravodaj předpokládám taky ne. Takže máme v tuto chvíli jedinou povinnost, a to je dát hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci.

Takže přistoupíme k hlasování a budeme hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas k ratifikaci změny Protokolu o perzistentních organických polutantech, Protokolu o omezování acidifikace eutrofizace a přízemního ozonu a Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

V sále je v tuto chvíli přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 18 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 52, proti byl 1, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům. Tím končím projednávání tohoto bodu.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, sjednaná v Bonnu dne 23. června 1979, a změny příloh I a II této Úmluvy, přijaté v Quitu dne 9. listopadu 2014

Tisk č. 218

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 218 a uvede ho opět pan ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, slibuji, že to dnes už je poslední materiál. Tentokrát o něčem lépe představitelným a i hezčím, než polutanty. Jedná se o ochranu konkrétních živočichů.

Dovolte mi tedy představit vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změn přílohy 1 a 2 Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů. Základním cílem Úmluvy je ochrana stěhovavých druhů živočichů, a to nejen ptáků, ale i savců, ryb a bezobratlých v celém areálu jejich rozšíření, tj. na hnízdištích, tahových cestách i zimovištích.

Nedílnou součástí textu úmluvy jsou také dvě přílohy, které zahrnují seznam druhů živočichů, na něž se tato úmluva vztahuje. Změny příloh I a II se týkají zařazení nových živočišných druhů do seznamu a přizpůsobení taxonomie současnému trendu, jsou důležitou reakcí na změnu podmínek a umožňují přizpůsobit platné závazky novým skutečnostem.

Změny nepředstavují další nároky na specifická ochranná opatření v České republice a jsou v souladu s ústavním pořádkem a právním řádem České republiky a se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii.

Současně s návrhem na přijetí změn příloh I a II si dovoluji předložit také návrh na dodatečnou ratifikaci úmluvy, protože Česká republika přistoupila k úmluvě jako k mezinárodní smlouvě vládní kategorie s účinností již od 1. května 1994. Gestorem je ministerstvo životního prostředí a k přistoupení České republiky došlo před novelizací Ústavy České republiky a tudíž před jednoznačnějším vymezením kritérií pro kategorie mezinárodních smluv.

Podle dnes platných kritérií úmluva spadá do kategorie prezidentských smluv a k napravení tohoto nesouladu je úmluva nyní společně s přijatými změnami přílohy I a II předkládána k dodatečné ratifikaci.

Jenom pro informaci bych chtěl zdůraznit, že změny přílohy I a II spočívá v zařazení 31 nových druhů do těchto příloh. Jedná se celkem o čtyři druhy savců, pět druhů ptáků a 22 druhů ryb a z nově zařazených druhů se v České republice vyskytují pouze dva druhy – mandelík hajní a úhoř říční, jejichž ochrana je na národní úrovni pokryta stávajícím platným právním řádem ČR a nevyžaduje přijetí nových specifických ochranných opatření. Mandelík hajní je středně velký pestře zbarvený ptáček, kdybyste si náhodou nebyli úplně jistí, do jaké kategorie tento živočich patří. Úhoř říční je jasný. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 218/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Láska.

Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 218/1. Se zpravodajskou zprávou by nás měl seznámit zpravodaj výboru pan senátor Martin Tesařík, ale toho tady nevidím. Zeptám se, zda je za něj nějaký zástup.

Děkuji předsedovi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí panu senátorovi Miloši Vystrčilovi za iniciativu. Prosím, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Náš výbor se zabýval senátním tiskem č. 218, což je vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, sjednané v Bonnu dne 23. června 1979, a změny příloh I a II této úmluvy, přijaté v Quitu dne 9. listopadu 2014 po rozpravě a dokonce seznámení se s oběma druhy živočichů, ve smyslu jejich popisu, přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento vládní návrh schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Václav Láska. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Náš výbor projednal tento tisk na svém zasedání dne 5. dubna 2016 a po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Vladimíra Dolejského, náměstka ministra pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny, zpravodajské zprávě senátora Václava Lásky, kde jsem mimo jiné kolegům nabízel asi hodinovou přednášku o úžasném životě úhoře říčního, ale řekli mi, že to není třeba pro rozhodnutí, se výbor usnesl na tom, že

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, sjednané v Bonnu, dne 23. června 1979, a změně příloh I a II této Úmluvy,

2. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Václava Lásku,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Asi ne, pan zpravodaj také ne.

Máme jedinou věc k hlasování, a to je dát souhlas s ratifikací.

Přistoupíme k hlasování a budeme hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, sjednané v Bonnu dne 23. června 1979, a změně příloh I a II této Úmluvy, přijaté v Quitu dne 9. listopadu 2014.

V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 19 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi životního prostředí za jeho blok, děkuji i pánům zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

A dostáváme se k dalšímu bodu našeho pořadu, a tím je

 

Sdělení Komise - Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů

Tisk EU č. K 060/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 60/10 a K 60/10/01. Vítám v Senátu paní ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou, která nás seznámí s těmito materiály. Prosím, pane ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Dobrý den. Vážen pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás informovala o dokumentu Sdělení Evropské komise s názvem Investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů.

V úvodu musím velice stručně říci, že se jedná o tak trochu předběžné vyhodnocení Evropské komise ohledně dohod o partnerství ve všech evropských zemích. Osobně se domnívám, že tento materiál přišel příliš brzy, protože Evropská komise nemůže ani příliš vyhodnocovat čerpání nebo jak kdo naplňuje, protože každý stát má zpoždění.

Sdělení Evropské komise je prvním souhrnem očekávaných výsledků vyplývajících z vyjednávání dohod o partnerství a všech operačních programů v programovém období 2014 až 2020. Zde je nutné podotknout – a to se vracím k tomu, co jsem řekla v úvodu – že implementace programů se spustila teprve v polovině roku 2015, a to téměř u všech evropských států, a důvodů lze samozřejmě najít řadu. Například když se zahajuje programové období, tak obvykle nebo standardně nařízení Komise by mělo být zveřejněno minimálně rok předem. A od 1. ledna 2014 jsme měli čerpat. Nečerpáme, nebylo nic spuštěno, protože Komise vydala své nařízení někdy 15. nebo 18. prosince roku 2013. To je opravdu velmi pozdě a následně naše operační programy – teď mluvím o České republice – byly všechny schváleny v červnu 2015, od kdy se nám rozjelo programové období 2014 až 2020.

Zpráva, kterou zde předkládám, neobsahuje rozsáhlejší hodnocení například očekávaných výsledků, protože prostě není a nebylo na čem hodnotit.

Zpráva také připomíná význam některých nových přístupů v programovém období 2014 až 2020. A tady bych ráda zmínila, protože to je to, co i ministerstvo pro místní rozvoj stále opakuje, že je nutné dosáhnout výsledku kvality projektů, ne rychle čerpat, ale nám jde opravdu o to, kam peníze jsou dávány a jaké projekty jsou schvalovány a ne pouze o rychlost, anebo o projekty, o kterých následně víme, že nejsou využity, typu golfová hřiště, typu prázdné hotely, které jsme si zde pěkně postavili za programové období 2007 až 2013. Čili i tento materiál, protože nemá moc co říci, protože výsledky zatím nejsou, zmiňuje opravdu opět to, co očekáváme od evropských fondů za programové období 2014 až 2020.

V letech 2014 až 2020 bude do evropských měst a regionů prostřednictvím více než 500 programů, 500 operačních programů za celou Evropskou unii, financovaných právě z evropských strukturálních investičních fondů, investováno z unijního rozpočtu 454 miliard euro, což je cca 12,3 bilionů korun českých. S přispěním vnitrostátního financování pak investice dosáhnou téměř 637 miliard eur, což je opravdu enormně významná částka. Ráda bych zmínila, že například kohezní politika je tím největším nástrojem, do které vlastně Evropská unie dává svůj rozpočet, který následně rozděluje po jednotlivých svých členských státech.

Evropské fondy se významně podílejí na veřejných investicích v EU. Očekává se, že z nich bude v průměru přibližně financováno až 14 % veřejných investic celé Evropské unie, přičemž v některých členských státech se tento podíl vyšplhá až na 70procentní podíl, to, co stát chce financovat.

Tady se bavíme o tom, že některé státy, které například přistoupily do Evropské unie ještě později než Česká republika, tak tyto státy mohou ještě financovat věci, které my už nemůžeme, typu základní infrastruktura. To my už nemůžeme, na to jsme měli programové období 2007 – 2013, apod. Čili u některých zemí to činí až 70 %, u některých je to samozřejmě méně.

Očekává se také, že evropské strukturální a investiční fondy přispějí na celoevropské úrovni k podpoře více než dvou milionů podniků, protože toto nové programové období je především zaměřeno právě na malé a střední podniky, a samozřejmě desítek milionů obyvatel ve veřejných investicích do jejich vzdělávání, zaměstnanosti, aktivní politiky zaměstnanosti, a samozřejmě infrastruktura v méně rozvinutých regionech.

Teď se vrátím trochu do případů naší země, a co také zpráva vypráví o České republice, jak to vnímáme my. V případě České republiky se jedná o investice v celkové výši 23,96 miliard euro. Celkově se jedná o 648 miliard korun. To je částka, kterou si Česká republika – promiňte mi to slovo v uvozovkách – "vyhádala", dohodla s Evropskou komisí a Evropská komise nám ji podepsala, jsme získali právě na programové období 2014 až 2020. V této částce máme všech pět fondů, právě evropské strukturální a investiční fondy, které si dovolím jen připomenout, že toto období je opravdu naprosto jiné, než u ostatních, protože dohoda, střešní materiál o partnerství v sobě má rybářský fond, zemědělský fond, kohezní fond, evropský sociální fond a má tam i evropskou územní spolupráci. To nikdy nebylo, nikdy se nespojil například zemědělský a rybářský fond s kohezními fondy. To je úplně poprvé. A 650 miliard korun je celková částka na všechno, čili tam je i podíl na program rozvoje venkova apod.

V tomto období 2014 až 2020 budou v České republice právě v rámci evropských fondů investovány nemalé prostředky do posilování, do výzkumu technologického rozvoje a inovací. Tady se počítá zhruba s 2,5 miliardy euro z 24 miliard euro, což je celkem markantní podíl, protože to půjde pouze do této oblasti. Přitom cílem těchto investic je posílení struktury a kapacity výzkumu a inovací a zlepšení spolupráce mezi výzkumem, podniky, ale také terciárním školstvím. K tomu nám samozřejmě slouží multifondový operační program Výzkum – vývoj – vzdělávání, kde máme tvrdé peníze a máme tam i tzv. měkké peníze.

Více než 2 miliardy euro jsou určeny na podporu přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství, a hlavních úspěchů má být v této oblasti dosaženo zvýšením výroby energie z obnovitelných zdrojů a také snížením emisí skleníkových plynů. Máme tam určité indikátory, máme tam určitá čísla, o kolik co se má zvýšit nebo snížit.

Evropské fondy také přispějí na ochranu životního prostředí a účinné využívání zdrojů částkou cca 3 miliardy euro. Proč to říkám? Proto, že Evropská unie nám právě toto období enormně zkomplikovala. Dříve to bylo tak, že na první období 2004 až 2006 nám Komise dala nějakou částku, my jsme si udělali nějaké operační programy, projekty, hotovo. Mimochodem, dosud nemáme uzavřen například společný regionální operační program za období 2004 až 2006. To opravdu trvá dlouho. Na programové období 2007 až 2013 jsme měli tzv. Národní strategický referenční rámec, ale také jsme dostali peníze, udělali "operáky" – my jsme takoví šampioni přes 20 operačních programů – a využívali jsme peníze teď.

Nyní nám Komise sama ve svém nařízení, které také vyhodnocuje touto zprávou, ale zatím bez výsledků, dala 11 tematických cílů. To je to, co zde říkám, např. snížení nízkouhlíkových emisí, udržitelná doprava, veřejná správa, vzdělávání, výzkum – vývoj. Do těchto jedenácti oblastí jsme museli "napasovat" naše stávající operační programy, včetně programu rozvoje venkova. Těchto 11 oblastí nám Komise ještě tak zkomplikovala, že na každou oblast nám dala tzv. předběžnou podmínku. To je to, proč naše vláda na vás stále hází nové zákony nebo novely, protože musíme splnit kondicionality. Těchto kondicionalit dohromady je 40, ale každá má subkriterium a dohromady jich je asi 172. To je opravdu bič ze strany Komise na členské státy – něco nesplníte, my vám peníze na danou oblast prostě nedáme.

A aby toho nebylo málo, Evropská komise kromě toho, že máme 11 tematických cílů, máme kondicionality, tak ještě nám to omezila tak, že například na první čtyři tematické cíle, což je právě výzkum, vývoj, podnikové inovace musíme z částky 650 miliard dát minimálně 50 %. Na měkké fondy z Evropského sociálního fondu musíme dát minimálně 23 %. Máme to tedy ještě omezeno tak, že vlastně nelze jen tak si vzít nějakou oblast a hodit ji do jiného "operáku". Musíme to opravdu matematicky počítat, aby nám to vyšlo, abychom naplnili tuto striktnost a přísnost ze strany Evropské komise.

Ráda bych zde také zmínila, že velký význam v novém období mají integrované nástroje, a Evropská komise samozřejmě směřuje tyto peníze do méně rozvinutých regionů, což v našem případě jsou kraje České republiky, a také na udržitelný rozvoj měst a municipalit. Je to priorita Komise, urbánní agenda, municipality apod.

V České republice máme tzv. sedm ITI – Integrované teritoriální investice a šest Integrovaných plánů rozvoje území.

Informace obsažené v tomto sdělení ukazují opravdu důležitost kohezní politiky a evropských strukturálních a investičních fondů. A proč to zde říkám? Proto, že na každém jednání, kterého se účastním, osmadvacítky, ministrů, ať se to týká opravdu kohezních fondů nebo urbánní agendy nebo dalšího tématu, za který vlastně národní orgán pro koordinaci MMR je odpovědné, sdělujeme, a samozřejmě také na úrovni V4, což je moje priorita, teď, kdy jsme předsedající zemí, že chceme kohezní politiku po programovém období 2021. Teď s uprchlickou krizí a dalšími tématy, které se opravdu debatují na úrovni Evropské komise, je jednoduché, aby Komise stáhla kohezní politiku, stáhla z ní peníze a pak rozhodla nějakým zvláštním způsobem, že každý stát dostane dejme tomu 20 miliard korun, teď máme 650 miliard. My se proti tomu zbrojíme. Tady bych vás ráda informovala, že jsem zajistila skupinu osmi států, které jsem sem pozvala před několika měsíci. A podepsali jsme před eurokomisařkou, která sem přijela na toto jednání, spolupráci právě pro přípravu budoucí kohezní politiky. Osm států z osmadvacítky je velké množství. Evropská komise je samozřejmě trochu nervozní, protože osm států podporuje naši iniciativu – chceme kohezní politiku, výsledky prokážeme a samozřejmě nechceme, aby "západní" země nás bičovaly a jaksi jsme neměli nárok na peníze, na takový nárok, jako členský stát Evropské unie. Máme.

Samotné sdělení, které zde předkládám, hodnotím pozitivně. Nicméně, samozřejmě jeho hloubku můžeme vnímat pouze povrchně, protože výsledky doposud nejsou. Pokud dovolíte, ráda bych vás informovala, aby má řeč nebyla pouze obecná, o stavu počtu výzev a alokací, v jakém se nacházíme teď. Je to informace stará dva dny.

V tuto chvíli Česká republika za všechny programy já vyhlášeno 250 výzev a v hodnotě za 317 miliard korun. Pokud si řekneme, že jich máme 650, tak se blížíme téměř k polovině vyhlášených výzev v rámci alokace.

Dohodli jsme se i s panem premiérem; a jako předseda a místopředseda Rady pro evropské a strukturální investiční fondy – oba dva chceme po řídících orgánech, aby do konce roku 2016 se vyhlásily výzvy ve výši 70 % své alokace. Aby žadatelé měli čas si rozmyslet projekty, aby žadatelé neměli omezený čas dávat žádosti na dobu určitou. Teď se blížíme 50 %, a doufám, že do konce roku těch 70 dáme. Ráda bych zmínila, že z 250 výzev je pouze 150 aktuálních, tzn. zbytek je už uzavřených. Teď se řeší rozhodnutí o poskytnutí dotace. Takže v podstatě pouze 150 je otevřených z 250. Sto výzev je uzavřených. U těch se už dělají rozhodnutí, právní akty, smlouvy.

Máme 15 tisíc registrovaných uživatelů v monitorovacím systému. A máme již schválené – mám přesné číslo z dnešního rána – 678 projektů ve výši 30 miliard korun. Toto programové období, ač je zpožděné, tak se domnívám, že tempo v tuto chvíli můžu hodnotit pozitivně. Uvidíme na konci roku 2016, jak naplníme všechny ex ante kondicionality a problémy, s nimiž se ČR potýká. Např. EIA apod.

Toto sdělení bylo představeno na VUZP Senátu Parlamentu ČR 9. března 2016. S tím, že výbor vzal sdělení na vědomí. Také mj. ocenil záměr Evropské komise k zlepšování využití právě evropských fondů. Sdělení bylo taktéž projednáno na VEU Senátu Parlamentu ČR 29. března 2016. S tím, že výbor rovněž vzal na vědomí toto sdělení a k němu přijal usnesení, které obsahuje doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k tomuto sdělení. Toto doporučení, které se vyjadřuje mj. k revizi víceletého finančního rámce pro období 2014 až 2020 ke kombinování financování z investičního plánu pro Evropu (tzv. Junckerův balíček) a evropských strukturálních fondů, je to vše v souladu s postoji národního orgánu pro koordinaci. Naším zájmem je využívat dotace a samozřejmě využít finanční nástroje tam, kde je to možné.

Děkuji za možnost zde vystoupit v úvodním slově.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 060/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa. Jeho žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Hezké poledne, děkuji. Vážená paní ministryně, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, děkuji paní ministryni za její velice podrobnou, a řekl bych velmi fundovanou zprávu, kterou, myslím, i trochu přesáhla hranice tohoto sdělení, kde nás informovala o dalších věcech, které se strukturálních investičních fondů týkají. Vrátil bych se k tomuto sdělení komise, které sice nepodléhá legislativnímu procesu, ale přesto je pro nás velmi důležité. Proto si ho VEU vybral k projednání.

Cílem komise je zde tedy maximalizovat dopady fondů, zvláště pak prostředků pro veřejné investice. Sdělení představuje konkrétní plány a oblasti, do nichž mají být prostředky z fondu směřovány, stejně jako předpokládané výsledky v podobě množství nově vytvořených pracovních míst v objemu sníženého množství spotřebované energie či nově vybudovaných tratí, tras, cest apod.

Sdělení je rozděleno do dvou částí. V první části se věnuje investicím z Evropského strategického investičního fondu v současném socioekonomickém kontextu, zejména pokud jde o zvyšující se význam fondu v oblasti veřejných investic. Dále se zde zdůrazňuje jasnější zaměření na výsledky a výkonnost, zapojení finančních nástrojů s provázaností na investiční plán pro Evropu.

Co se týče hlavních priorit pro období 2014 a 2020, o tom tady paní ministryně celkem podrobně hovořila. To nebudu opakovat. Tento fond tvoří 5 fondů, mezi které patří Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond. To také paní ministryně říkala.

Výše rozpočtu – 454 miliard eur – s kofinancováním je to 637 miliard. Jen pro zajímavost – vychází to přibližně asi na možná více než 14 u českých rozpočtů, takže jsou to opravdu ohromné peníze. Co se ČR týká, tak je to těch 650 miliard. Znovu se vlastně zdůrazňuje efektivita a maximalizace využití těchto peněz, což je důležité. Všichni asi víme, že v minulých finančních obdobích tomu vždycky tak nebylo. Byly tam určitě i projekty pro projekty, jak se říká, jen aby se utrácely peníze. Efektivita nebyla zdaleka tak velká.

Bylo zde také řečeno, že tyto fondy tvoří velký podíl veřejných investic. V mnoha státech až 70 %. U nás se odhaduje, že by to mohlo být v letech 2014 až 2016 něco pod 50 % veřejných investic, což je samozřejmě také velká částka.

Já bych v závěru svého vystoupení se už orientoval na návrh našeho usnesení, kde jsme jednak zdůraznili přínosy čerpání strukturálních fondů v ČR v uplynulých letech. Toho jsme si určitě všichni dobře vědomi. Zdůraznili jsme tam – tak jak paní ministryně říkala, že brojí proti jakýmkoliv omezením těchto financí, tak jsme tam také zdůraznili nesouhlas, abych docházelo v rámci revize víceletého finančního rámce pro toto období se zásadními změnami, které by narušily dlouhodobě nastavené koncepce a strategie v rámci kohezní politiky. Připomněli jsme tam také, že pokud dojde ke kombinaci s investičním plánem pro Evropu, je třeba, aby komise vydala nějaká pravidla, která by vlastně nebyla v nesouladu s podmínkou dvojího financování, což v materiálech se říká, že komise tato pravidla vydá. Samozřejmě jsme pak souhlasili s tím, že je opravdu potřeba klást důraz na efektivitu a maximalizaci využívání těchto fondů, aby pomohly naší republice v co největším obsahu a v co největší relaci.

Závěrem si vás dovolím požádat, abyste návrh usnesení VEU ze dne 29. března 2016 – pod senátním tiskem 060/10 - podpořili, jak jste ho dostali do svých materiálů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A tyto materiály též projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka paní senátorka Zdeňka Hamousová. Vidím, že si přeje vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Mé vystoupení bude stručné. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí projednával na žádost výboru pro evropské záležitosti část sdělení Evropské komise, a to sice na své 21. schůzi – 9. března 2016. Přijal usnesení č. 101 v návaznosti na usnesení výboru pro evropské záležitosti Senátu Parlamentu.

Výbor

Za prvé – projednal žádost výboru projednat tento tisk.

Za druhé - bere na vědomí sdělení Komise investovat do zaměstnanosti a růstu a maximalizovat příspěvek evropských strukturálních a investičních fondů;

a) oceňuje záměr Komise ke zlepšení využití evropských strukturálních a investičních fondů;

b) podotýká, že bude žádoucí revize víceletého finančního rámce pro roky 2014 až 2020 za účelem reflexe změněné sociální politické a ekonomické situace.

Revizi tady paní ministryně určitým způsobem zmínila.

Za třetí – výbor určil zpravodajkou mojí osobu.

A za čtvrté - pověřil předsedu výboru pana senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU a předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. A do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji. Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, mám takové čtyři otázky. První je spíše nějaké ubezpečení. Rozumím tomu dobře, pokud dneska – 25. května 2016 je tomu tak, že v rámci plánovacího období 2014 až 2020 ještě nečerpáme? Že ještě jsme nečerpali ani korunu z evropských peněz. Pokud nějaké prostředky byly poskytnuty, tak to byly státní prostředky. A teprve prostředky evropské by měly někdy dorazit. Prosím, pokud možno, nějakou srozumitelnou odpověď.

Druhá věc, kterou tady mám, je bod, který probíráme. Zabývá se přínosy strukturálních fondů, resp. evropských peněz pro kohezní politiku. Koheze čili soudržnost znamená, že by vlastně v rámci investování nebo využívání evropských prostředků, což jsou vlastně přes Brusel přeprané naše prostředky ve většině případů, měly být používány k tomu, aby se vyrovnávaly rozdíly mezi regiony, resp. řekněme mezi zeměmi, pokud je budeme také považovat za větší regiony. Ptám se, jestli existuje nějaká kvalifikovaná studie, která by říkala, že skutečně toto se úspěšně děje. Pokud jsem měl k dispozici nějaké studie, tak můj pocit je, že přesto, že jsou významné prostředky do kohezní politiky investovány, tak ke kohezi ve smyslu vyrovnávání disparit mezi regiony se neděje. Že naopak sever se vzdaluje od jihu. A rozdíly v kvalitě života se zvyšují, nikoliv snižují, přestože do – řekněme strukturálně slabších regionů jsou prostředky investovány. Jinými slovy je otázkou, jestli vlastně způsob dotací, který dneska je z evropských fondů poskytován, nezpůsobuje to, že naopak schopnost vnitřního rozvoje a mobilizace vnitřních zdrojů regionů tím není spíše umenšována, protože jak oni dostávají z venku peníze, tak tím pádem nemají důvod a nejsou motivovány k tomu, aby se více snažily se vyrovnat. Následně to potom může v okamžiku, kdy peníze dojdou vést i k velmi neblahým důsledkům (např. Řecko).

Můj druhý dotaz je, jestli skutečně máme relevantní studie, které dokazují, že investování prostředků v rámci kohezní politiky dochází ke kohezi. To znamená k tomu, že se disparity, rozdíly mezi kvality života, mezi regiony skutečně snižují. Jestli toto máme černé na bílém v nějakých studiích. To je můj druhý dotaz.

Třetí dotaz navazuje na to, co tady říkala paní senátorka Hamousová. My jsme to rozebírali docela podrobně na našem výboru. A to je, jestli má Česká republika nějaký krizový plán v případě, že by došlo k rozhodnutí, že dojde ke změně víceletého finančního rámce z důvodů nějakých jiných problémů, které mohou být významnější než je realizace kohezní politiky nebo podpory zemědělské politiky, protože budeme muset řešit nějaké bezpečnostní problémy apod. To znamená, jestli se nějaký takový krizový plán – kdyby došlo k omezení prostředků, které jsou nám řekněme dnes alokovány pro roky 2014 až 2020, máme. To znamená to je můj třetí dotaz, zda krizový plán existuje nebo se na něm pracuje. Nebo s ním vůbec nepočítáme. A v případě, že ano, tak jaká je základní vize.

A čtvrtá věc je – věc, kdy nevím, jestli paní ministryně bude schopná odpovídat přímo na místě, ale případně bych požádal i o písemnou odpověď. My jsme na krajském zastupitelstvu, zastupitelstvu kraje Vysočina schvalovali dokument, který se nazývá – Silná obnovená regionální politika pro všechny regiony po roce 2020. Já jsem se při projednávání dokumentu ptal pana hejtmana, jestli tato iniciativa skoro dvou set regionů evropských je nějak konzultována s vládou. To znamená např. s MMR, protože když to velmi zjednoduším, tak tady já skoro můžu citovat z materiálu, který jsme měli jako podkladový. Iniciativa říká, že vzhledem k tomu, že národní vlády málo dbají na rozvoj regionů a potřeby regionů, tak je potřeba poslat do Bruselu zprávu, že vlády málo dbají na potřeby regionů. Zpráva se nazývá – Silná obnovená regionální politika pro všechny regiony po roce 2020. Případně dokumenty můžu dát paní ministryni k dispozici. Zpráva, nevím, jestli je konzultována s národní vládou. A zpráva, dle mého názoru si v podstatě ztěžuje na to, že regionům se nedostává odpovídající podpory v rámci kohezní politiky realizované z evropských prostředků. To znamená, to je můj poslední dotaz. Zda toto je nějak z hlediska našich regionů – tím myslím kraje, s vládou konzultováno. Zda víme, že tato aktivita vlastně dneska probíhá a některé naše kraje se k ní připojují. S tím, že to je na doušku. Na krajském zastupitelstvu Vysočina to vypadalo tak, že já jsem se na toto ptal a jelikož jsem nedostal odpověď, tak jsem nebyl proto, abychom se k této regionální iniciativě připojovali jako kraj. Opak se stal pravdou, neboť jsme v menšině. Věřím, že se to někdy zlepší.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji. Pane místopředsedo s jistou nadsázkou bych si dovolil začít vašim prostřednictvím, že bych panu kolegovi Vystrčilovi rád vzkázal, že bych si přál, aby se situace nezlepšila ve Vysočině, protože je tam můj milý kolega hejtmanem. A byl bych rád, aby zůstal, i když kolegy Vystrčil byl také určitě dobrým hejtmanem.

Ale nyní k vážné věci. To, že se v České republice doposud nečerpá, je opravdu smutná zpráva. My jsme se sotva vzpamatovali ze šturmování z posledního období. A řekněme si úplně na rovinu, jak se pořád tady vykřikuje o Evropské unii. Jak za všechno může. Tak nebýt toho, že Evropská unie posunula čerpání, jak posunula, to znamená, že se mohlo čerpat až do posledního minulého roku a vyúčtování může probíhat až v letošním roce, tak jsme se nakonec s tím dokázali popasovat. A musím říct, že tato vláda na poslední chvíli udělala co mohla. Stejně mám někdy takový dojem, že z minulého režimu jsme si převzali jenom nejhorší věci, které tam fungovaly. Ty jsme vesele přijali. To, co tam bylo aspoň trošku dobrého, tak to jsme nechali být v zapomnění. Takovéto klasické šturmování, že čtyři roky nic nedělá a pak se to za půl roku hodlá všechno zmoci, tak to je prostě pro stávající období téměř typické.

Nicméně proč se v současné době nečerpá – je to úplně jasné. Protože minulá vláda prostě období přichystala tak, jak je. Jistě si pamatujete obrovské titulky v novinách, jak došlo k zjednodušení na všech úrovních. Jak to bude tentokrát... Jak to bylo komplikované v minulém období, jak to bude teď jednoduché.

Samozřejmě že hlavním opatřením bylo, aby se změnily regionální operační programy, které čerpaly daleko nejrychleji ze všech operačních programů. Nicméně když jsme tehdy tvrdili, že je to nesmysl, tak samozřejmě jsme byli odbýváni, protože prostě všeobecně ti, kteří papouškují, zejména sdělovací prostředky, tak pořád dokolečka opakovaly tu neustálou zprávu o zjednodušení.

Paní ministryně by nám tady mohla myslím hodiny vyprávět o tom, jak to zjednodušení dopadlo, protože ve skutečnosti je bohužel smutným faktem, že toto období je mnohem a mnohem komplikovanější, než bylo to minulé. Takže jediným smutným mementem je to, že regionální operační programy zmizely. A za to neubylo byrokracie, ani komplikovanosti.

Druhá věc, kterou tady kolega Vystrčil správně naznačil, je, že evropské peníze mají směřovat především k vyrovnávání rozdílů. Ale my nemusíme chodit ani tak daleko, abychom se zabývali tím, jakým způsobem se vyrovnávají rozdíly mezi západem a východem Evropy. Stačí se podívat, jakým způsobem se vyrovnávají rozdíly např. uvnitř České republiky, ale stejně tak bychom mohli hovořit i o ostatních zemích. Snad jediným, kterým se to jakžtakž daří, tak to jsou Poláci. Mimochodem, Poláci na toto období udělali přesně opačné opatření než jako naše tehdejší vláda, to znamená, že naopak posilovali regionální operační programy. Ale i v případě Polska si tím nejsem úplně jist.

Fakt je, že některé regiony jsou na tom velmi dobře, jako konkrétně naše družební Wroclawské vojvodství, kde tedy došlo k té změně úplně markantní. Ale může to být také tím, že bývalý premiér Polska Tusk pochází právě z téhle oblasti, takže teď si nejsem úplně jistý, jestli je to úspěch Evropské komise a evropských peněz, a nebo úspěch toho, že se jim podařilo prosadit premiéra do Varšavy.

Ale ten smutný fakt vyplývá právě z toho, co jsem říkal na začátku. Protože ty evropské fondy jsou čím dál byrokratičtější. Paní ministryně nám tady správně říkala, jak Evropská komise, která je tím hlavním tlampačem zjednodušování, tak jaké vytváří problémy členským státům, aby vůbec mohly čerpat. Takže když už na tom začátku máme celou řadu problémů, a protože my jsme kreativní národ, tak si k tomu ještě celou řadu věcí přidáme, tak výsledek je to, co je v současné době.

Myslím si, že evropské peníze jsou opravdu na docela scestí, protože jsem vždycky patřil mezi ty, kteří podporovali evropské průmyslové peníze. Domníval jsem se, že nám opravdu pomůžou posunout se velmi rychle dopředu. A když se podíváte jenom na takový nejmarkantnější příklad, který u nás je, výstavba silnic a dálnic, tak je z toho člověku minimálně smutno. Protože v tom minulém období se nepostavilo to, co se mělo z evropských peněz postavit, prakticky vůbec nic. Místo toho s velkou slávou rekonstruujeme D1, k jejíž rekonstrukci mám poměrně značné výhrady. To, že klíčovou silnici rozšiřujeme na obou stranách o 60 cm, je, bych řekl, dokonce světovým unikátem, jak zlepšovat infrastrukturu země.

A abychom se připojili k tomuto období, tak ministerstvo dopravy nám tady připravilo zákon, na kterém bychom všichni určitě rádi jásali, co všechno Státní fond dopravní infrastruktury může, ale ten důvod, proč ho připravilo, je proto, že už dneska je téměř jisté, že nevyčerpá nic. Tak to chce čerpat aspoň na jiné věci, aby ty peníze nepropadly. Což je sice chvályhodné, ale bohužel se musím vrátit k tomu, co jsem na vlastní oči a uši a všechny smyslové orgány viděl ve Španělsku, když Španělé z peněz, dokud měli dveře otevřeny, tak protkali celé své území špičkovými silnicemi, které jsou opravdu bezvadné. Sice potom měli poměrně značné problémy s vyúčtováním, a pravda také je, že tam nemají přechody pro medvědy. Ale jinak musím říct, že Španělskem se ze severu na jih jezdí teď docela dobře.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já v návaznosti na to, co tady zaznělo především od kolegy Vystrčila, jestli existuje nějaká studie, jaký je vývoj a úspěch u kohezní politiky, tak já takovou studii nemám. Ale já jsem si jenom vytáhl vývoj HDP na obyvatele v našem Ústeckém kraji, podobně je na tom Karlovarský kraj, v posledních dvaceti letech ve vztahu k celostátnímu průměru HDP na obyvatele. A ten výsledek je dost žalostný, protože zatímco v roce 1994 poměr Ústeckého kraje vůči celku byl na 96 %, tak po dvaceti letech v roce 2014 je to 76 %.

Takže vlastně ten graf je vypovídající a ukazuje, jak celých těch dvacet let, přestože Ústecký, Karlovarský kraj je takzvaně strukturálně postižený a měla by tam směřovat kohezní pomoc ze strany EU a evropských fondů, tak ten výsledek je jasně vypovídající. Není tedy vůbec radostný a jenom se obávám, kdy se ten poměr změní, nebo začne měnit aspoň.

Podobně postiženým krajem je Moravskoslezský kraj. To také víme, to jsou ty dva. Tam je ta situace taková, že se aspoň podařilo udržet stagnaci, to znamená ten poměr je zhruba 85 % HDP na obyvatele v Moravskoslezském kraji vůči celku. Ale stav v Ústeckém kraji po těch dvaceti letech je takto žalostný, bohužel. Výsledek je takový, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a dále se do rozpravy hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já si dovolím v tomto bodě poprosit paní ministryni, aby se pokusila zrevidovat pravidla pro přiznávání dotací, tak, aby byla odpovídající.

Mám zato, že v současné době jsou pravidla především tím, co brání možnosti čerpat dotace v nějakém reálném čase. Pokusím se to ilustrovat na jednom dotačním titulu, a to na zlepšení tepelných vlastností bytového fondu, v tzv. zateplení. Celý proces je značně složitý a vyžaduje spoustu kroků, které začínají u projektů, které jsou připomínkovány pracovníky ministerstva, energetickým posouzením budovy před a po zateplení, rozpočty, které jsou zase připomínkovány pro celkem bagatelní objemy finanční, výběrovým řízením, které je ne vždy vyhovující podle představ ministerstva, energetickými štítky apod.

Přitom to procento dotace, které se pohybuje okolo 25 % z celkových nákladů, je vlastně jenom o něco málo větší než celkové náklady, které musím vynaložit na jednotlivé kroky před tím, než je ta podaná žádost úspěšná. Přitom je naprosto evidentní, že když zateplíte fasádu nějakými 15 cm polystyrénu nebo vaty, vyměníte okna za okna s trojsklem, zateplíte stropy, je poměrně jasné, že se k odpovídající úspoře tepla dostanete.

Není nevýznamné také to, jaký čas celým tímto procesem, postupem ztratíte. Než se dočkáte rozhodnutí o schválení dotace, uplyne dlouhá doba. A ani bývalí pracovníci Ministerstva pro místní rozvoj nejsou schopni připravit žádost tak, aby prošla a nemusela být přepracovávána. Změny se musejí dělat v žádostech i ze zcela bagatelních nedostatků, nemajících vůbec žádný vliv na konečný výsledek. A to přitom při výběrových řízeních se cena naprosto významně bude lišit od ceny, která je deklarovaná v žádosti. Protože tak, jak ty zkušenosti jsou, tak podle té metodiky, která se používá, se dostáváme na nějakých 70, 60, někdy i 50 % rozpočtovaných ceny.

Nedivme se proto, že čerpání v jednotlivých dotačních titulech vázne a že v tomto plánovacím období budeme opět čerpat na konci tohoto období prostředky chaoticky a neúčelně.

Plynulé a úplné čerpání evropských dotací má obrovský vliv na zaměstnanost, zejména tam, kde přináší ve stavebních pracích zaměstnání celé řadě občanů. Měli bychom se tedy snažit, aby tyto prostředky byly vyčerpány úplně a rovnoměrně, bez nějakého chaotického závěru, tak, jak to bylo v dobíhajícím plánovacím období. Já vám děkuji za pozornost a doufám, že dojde k takovým úpravám požadavků, které je nutné předkládat k žádostem, aby čerpání opravdu mohlo probíhat a bylo plynulé. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Já mám spíš jenom takový dotaz. Kolegové už mnohé zmínili, ale já vidím jeden z největších problémů v kontrolních mechanismech. Bohužel ty nejsou koordinovány a to, co řekne jeden kontrolní orgán, neřeknu druhý, a potom úplně něco jiného řekne auditní orgán Ministerstva financí.

Kdo si prochází tím martyriem, když vám přijde auditní orgán Ministerstva financí, který zhruba probíhá tři měsíce, tak vám můžu říct, pouštět se vůbec do nějakých evropských projektů mnozí spoluzaměstnanci odmítají. Protože oni mají naprosto neklidné noci, kontroloři kontrolují zaprvé nesmyslné věci, ty kontrolované věci nemají mnohdy logiku, neuznávají náklady obcím – budu teď mluvit o samosprávách, to znamená, že dochází k tomu, že to jsou neuznatelné výdaje. Přitom na jiném ministerstvu existuje výjimka, tam to uznávají. Čili já tomu přestávám rozumět. Byť auditní orgán by se měl chovat všude úplně stejně. Ten nejvyšší auditní orgán, který je ten důležitý v rámci ČR směrem k Evropské komisi.

Čili já se chci zeptat paní ministryně, jestli byla vedena nějaká jednání mezi lidmi, mezi tím odborem Ministerstva financí, který má ten auditní orgán na starosti, a náměstkem, který to má pod sebou, a Ministerstvem pro místní rozvoj, aby se do budoucna a dopředu vyslal signál příjemcům dotace, co je možné, co není možné, a hlavně, aby se to ujednotilo. Chci se zeptat, jestli něco takového existuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové, já jsem původně nechtěla vystupovat, ale chtěla bych se zmínit ještě tady o otázce financování projektů, které se týkají vědy a výzkumu. Tam je to dneska tak, že úspěšnost je velice malá. Je řekněme desetiprocentní, možná, že bude ještě méně v některých vypsaných projektech.

Je to dáno tím, že samozřejmě vědci soutěží o ty projekty, jsou to soutěživé osobnosti. Jsou k tomu nabádáni všemožně svými nadřízenými institucemi. Domnívám se ovšem, že to je neskutečná ztráta energie, jestliže každý desátý projekt, tedy v nejlepším případě, bude financován, jak se nyní zdá. Jak jsem na monitorovacím výboru přítomna, tak to bude tak maximálně. A to se domnívám, že by se opravdu dalo odstranit. A dalo by se to odstranit tím, kdyby výzvy byly dvoukolové. Ony některé dvoukolové tedy jsou, ale kdyby to první kolo bylo opravdu tak, jak je to třeba u projektů Evropské unie, které jsou dvoukolové, kdy stačí opravdu pár stránek a už je rovnou zamítnuto řekněme 50 % projektů. A ti lidé se soustředí třeba na jinou výzvu. To si myslím, že by se opravdu dalo udělat a předešlo by se opravdu obrovské ztrátě.

Dneska je to totiž tak, jestli dovolíte, já bych chtěla říct, že vědci, kteří jsou v určitém věku, v tom nejproduktivnějším, a mají aspoň své skupiny atd., tak stráví, dovolím si říct, někdy až 70 % svého času ne vědeckou prací, ale psaním projektů, psaním zpráv, bojováním s tím, že mají něco neuznatelného, a tak dále, atd. Čili to je obrovská ztráta. Není to jenom náš problém v České republice, je to samozřejmě problém i v jiných zemích Evropské unie. Ale tam přece jenom jsou třeba agentury, které za ty vědce řadu věcí udělají. My jsme tady ještě nebyli schopní takovou... Máme tady sice agentury, ale ty skutečně tu práci za ty vědce neudělají.

A navíc je to dneska v těch projektech tak, že náš ústav třeba aplikuje, že si musíme najmout agenturu, protože to je tak složité aplikovat, že si vlastně musíme najmout profesionální agenturu. Sice to musíme všechno udělat, ale která to ještě potom udělá tak, aby to vůbec bylo přijatelné. Což možná zvyšuje zaměstnanost, ale na druhé straně jsou to nějaké i uznatelné náklady v tom projektu atd. Čili tahle věc by se podle mého názoru dala odstranit tím, kdyby se opravdu dělalo předkolo nebo první kolo, které by bylo velmi jednoduché. Tak to je jedna věc.

A potom tedy – tady už to padlo – skutečně potom ta udržitelnost. Jednak udržitelnost je strašně dlouhodobá. A nebo i ty kontrolní mechanismy, s tím jsme se mnohokrát setkali, že jsou tam pak neuznatelné náklady a nadřízené instituce pak mají doplácet některé věci atd. Což je také kontraproduktivní.

A bylo nám několikrát řečeno, což považuji za skandální, že když někdo schválí dotaci a my ji přesně dodržíme, tak přesto potom se řekne, že na dotaci není nárok a že to je jedno, že to tak schválili, my jsme měli vědět, že se to tak schvalovat nemohlo atd. Čili můžu na to uvést konkrétní případy, to se mnohokrát stalo v akademické sféře, že bylo řečeno: "No jo, my jsme vám to sice tak schválili, ale vy jste měli vědět, že to tak nemůže být. Na dotaci neexistuje žádný nárok, my vám to prostě nedáme."

Takže já si myslím, že jsou to trošku jiné oblasti, než jsou třeba komunální projekty atd. Ale vědecké projekty opravdu považujeme za velikou ztrátu. A myslím si, že světová věda se tak nějak trošku řítí do záhuby tím, co peněz vydává na věci, které vlastně na vědu vůbec nejsou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, do rozpravy se hlásí opět pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Já se omlouvám, ale já potvrdím jenom, vaším prostřednictvím, paní kolegyni Sykové, že je to úplně stejné i u samospráv. Že s těmito problémy se tam setkáváme naprosto běžně a je to obrovské mrhání lidským potenciálem. Když si uvědomíte, že např. Ministerstvo kultury před léty vypsalo z norských fondů finanční prostředky na záchranu architektonického dědictví, všem se říkalo, dělejte, dělejte, dělejte. Ale oni už dopředu věděli, že těch peněz nemají tolik. Takže jen abyste věděli, těch projektů přišlo tehdy přes dvě stě. To byly obrovské štosy, které ležely na ministerstvu, když jsem to viděl. A když jsem si potom pro to jako neúspěšný žadatel za město jel, tak co za tím bylo lidské práce, bylo to úplně hozené vniveč. Dobře, projekty se mohly zachovat, mohly se realizovat někde možná jinde, z jiných peněz, ale ta administrativa kolem toho, co to zaměstnává lidí, co různých firem se na tom přiživuje, kolik to ve finále stojí...

Tady musím kolikrát dát zapravdu kolegovi Kuberovi, který vždycky říká, že dotace jsou slovo sprosté. Na druhou stranu je pravda, že nám to v rámci republiky určitě pomohlo v mnoha regionech. Ale když z těch dvě stě projektů Ministerstva kultury nakonec vybrali dvacet, tak se ptám, proč neudělali jiné síto a neřekli, hele, jeden projekt na kraj. Domluvte se na kraji, co tam dáte, co nejdřív potřebujete. Ne, tady dvě stě lidí muselo dokonce to ještě přivézt osobně na to Ministerstvo kultury, z celé republiky.

Takže různá ministerstva to různě řeší. A je škoda, že bohužel výzvy, které se vypisují, že tam není skutečně nějaké předkolo, což by se zjednodušilo. Ono to bylo v devadesátých letech, mám dojem, napovídal mi kolega Linhart, třeba u Státního fondu životního prostředí, kde se to dělalo. A teprve když jakýsi příslib byl schválen, čili vy jste věděli, že jdete správnou cestou, tak se dodělávaly projektové dokumentace a všechny tyhle věci. Ten stát by si tolik ušetřil a tolik zbytečné práce, která se vynaloží, by se ušetřilo.

A to mám dojem, že nás neposouvá dopředu, ale brzdí nás to hrozně moc. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Bylo by nečestné, kdybych se nepřipojil minimálně k těm dvěma předchozích, k paní profesorce a panu kolegovi Horníkovi, a neřekl, jak to vypadá ještě v dalším segmentu a trošku požádal i paní ministryni o vstřícnost.

Já jsem si dlouho myslel, že stát se má řídit jako stát, ale to je zjevně problematické. Docela koketuji s myšlenkou, že stát se má řídit jako firma, ale s tím nemám zkušenosti, tak se přikláním k tomu, že stát se má řídit jako domácnost. Protože sám sebe většinou nikdo neproblematizuje, neokrádá a neklade si administrativní bariéry, když má možnost přístupu k nějakým penězům. Tak to děláme u nás v domácnosti. Nepochybně velice pozitivní úsilí čerpat a čerpat eurofondy se nám trošku proměňuje.

Já bych se teď věnoval zdravotnictví, kde jsou dva zajímavé programy. Jeden teď třeba aktuálně běží na návaznou péči.

Tak první věc, že všichni čtou jen ty interpretace, které kdosi interpretoval do češtiny. Není špatné si přečíst anglickou verzi a začne to být úžasně zajímavé. Najednou zjišťujeme, že mnoho blokád se vyskytuje až na naší úrovni. Že to původní zadání v Evropě je velmi tolerantní, docela by akceptovalo cokoliv, ale v našem zadání se objeví, že se do toho mohou dostat jenom pracoviště, která mají 300 lůžek. Nikdo nevysvětlí, proč 300, proč ne 292?

A teď navíc, když jde o návaznou péči, tak z definice jde o tvorbu sítí, jde o funkční vazby. Proboha nejde o to, jestli někdo má tolik a tolik lůžek, naopak se předpokládá, že se pomůže procesu snižování lůžek. A potom dojde k takovým absurditám, že některé nemocnice, které mají třeba 305 lůžek, tak požádají centrální nemocnici, že potřebují vypsat nějaký papír, kde když se jim potvrdí, že posílají do centrální nemocnice pacienty, což dělají dnes a denně běžně posledních 50 let, takže to je doklad o tom, že si můžou požádat o ony peníze.

Čili jinými slovy, když se zbavím pacientů a pošlu je někam indikovaně, tak nastává důvod nebo podpora toho, abych ty peníze potom čerpal na program já. A to už hlava nebere, a tak o tom teď zrovna v těchto dnech diskutujme, stejně jako jsme diskutovali o těch programech předchozích. Vždycky první instrukce je, že to je nepřekonatelná bariéra, tady tato pravidla jsou nepodkročitelná, pak se najednou zjistí po nějakých jednáních někde odněkud, že přijdou úplně nová pravidla, druhá nebo třetí, takže evidentně korekce možná je.

Já bych moc prosil o to, abychom si zadání všichni četli v angličtině. Koneckonců je to nejrychlejší. Abychom tam moc nepřidávali nějaké naší tvorby. A hlavně existuje velký problém tzv. self limitation – když sám sebe člověk limituje. Když ho limitují jiní, není to takový velký problém, ale když sami sebe limitujeme, tak nevyužíváme vlastního potenciálu. Skutečně máme chuť věci čerpat, návazná péče je důležitá věc po transplantacích, leckde, kdekoliv, a musíme si ji napřed vydefinovat a pak si říct, když už ty peníze jsou, aby se investovaly. A ne, abychom naplňovali nějakou tabulku podle toho, jestli je něco 300 lůžek, když je to potřeba už od 296. A ve zdravotnictví nejde přitom ani o lůžka, jde při tom o tvorbu sítí.

My v investicích přeceňujeme beton a podceňujeme software, tvorbu sítí a existujících vazeb mezi tím, co je. A fakt je ten, že mozek, když narazí na beton, vždycky prohraje mozek. To je známo z dálnice a odevšad. Na druhé straně dálnici, plánování a beton zase vymyslel mozek. Takže já bych se vracel k mozku a investujme taky do software toho fungování. Nejenom do hardware podle tabulek. O to bych moc prosil, je to taková vzájemná dohoda. Děkuji moc.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Jeništa. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegové, kolegyně. Já jenom se chci připojit k takové přímluvě, co se těch kontrol týče, protože tam je to opravdu obrovské mrhání prostředky a lidským fondem.

Já si pamatuji, že jsme třeba při jednom projektu norských fondů měli pět kontrol. Opravdu tam přišlo pět kontrol a pět lidí počítalo houpací koníky na zahradách mateřských školek. Úplně neskutečné. A pak bych se ještě chtěl zeptat na otázku odpovědnosti.

My jsme měli případy projektů, kdy jsme dělali projekt, ten probíhal, a byl tam řídící orgán, který rozhodoval o tom, zdali nám některé výdaje uzná, neuzná, uzná částečně apod. A ten řídící orgán rozhodoval, nějak rozhodl, my jsme to přesně tak udělali a po dvou letech přijde kontrola a řekne, že tento výdaj, který nám řídící orgán uznal, byl neuznatelný. Ale do pozice odpovědné osoby jsme postaveni my, kteří nerozhodovali o tom. To si myslím, že je absurdní situace, aby někdo, kdo nerozhoduje, nesl odpovědnost a byl vystaven potom nějakým sankcím a nutnosti vracet peníze apod. Jestli v této oblasti se u těch nových programů něco změnilo k lepšímu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. A zeptám se paní ministryně, zda si přeje vystoupit? Předpokládám, že bude reagovat na vystoupení, která proběhla v rozpravě. Takže prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, my už trochu neřešíme to sdělení, ale řešíme tady opravdu nastavení evropských fondů a řešíme tady konkrétní individuální projekty, takže se to úplně netýká toho materiálu. Ale, jestli dovolíte, já budu reagovat na vše.

Nevím, kolik mám času, ale opravdu se domnívám, že je nutné, aby z mé strany tady zaznělo několik věcí ohledně nastavení celého systému, fondů v ČR, kontrol, což je otázka, kterou zde debatujeme pokaždé. Mohu sdělit nějaký vývoj a samozřejmě i k těm individuálním žádostem budu reagovat. Nicméně to je spíš na dotaz písemný na nás, protože zde opravdu nemohu hovořit úplně do detailů.

Já budu reagovat teď odzadu, jestli dovolíte, na pana zpravodaje, na pana senátora Jeništu. Já neznám ten opravdu jednotný konkrétní případ, ale pokud někde řídící orgán něco rozhodl, v podstatě to řekl zadavateli, respektive příjemci, a následně přijde kontrola, která vám to nějakým způsobem shodí, odvolejte se. Prostě se odvolejte. Odvolejte se k rozhodnutí toho řídícího orgánu, odvolejte se následně i k auditnímu orgánu, odvolejte se k soudu.

Myslím si, že dosud nikdo se úplně nepostavil auditnímu orgánu, kromě mě s monitorovacím systémem. A v podstatě v tuto chvíli celá ta nabubřelá bublina, že se bude vracet miliarda za ten monitorovací systém, je tak, že v tuto chvíli já mám pouze pokutu z ÚOHS, který neshledal kartel. Neshledal kartel, a kdybych se neozvala, tak Česká republika vrací tu miliardu. Takže kdybych se nepostavila tomu výsledku, tak vracíme spoustu peněz. ÚOHS nepotvrdil kartel monitorovacího systému a dal nám pouze dílčí pokuty dvakrát 50 tisíc korun, vůči kterým se MMR zároveň odvolalo. Čili odvolávejte se, bojujte proti tomu, protože není možné, aby někdo nějak rozhodl, někdo to schválil – mluvím o resortech – a do toho ještě máme ÚOHS ke kontrolám.

Ale k panu senátorovi Horníkovi, tam já mám dlouhou řeč připravenou, protože např. máme... Já možná do toho půjdu rovnou. Kontroly. Co se týká kontrol, odpovědnost nese Ministerstvo financí. Máme metodiku kontrol. Kdo je autorem? Ministerstvo financí. Co se týká počtu kontrol, tady bylo zmíněno pět kontrol. Já musím říct, že těch pět kontrol, to je ještě malý počet, protože některé obce mají dokonce až osm, deset kontrol, což je opravdu velmi špatné. A bohužel opravdu se děje to, že jednotlivé úřady, instituce kontrolují to samé, co už kontrolovala ta kontrola předtím.

Čili co my jsme nastavili – v monitorovacím systému je např. jedna věc, která opravdu dřív nebyla nikde monitorována. Jenom vždycky příjemce musel říct a prokázat, jaká kontrola tam byla. My jsme u každého projektu nastavili to, že je tam tzv. audit trail, auditní stopa, jaká kontrola u toho příjemce byla a co tam kontrolovala. To znamená, že my už v tom systému vidíme, a vidí to i auditní orgán, vidí to Ministerstvo financí, vidí to samozřejmě zástupci finanční správy přes Ministerstvo financí, jaké kontroly a s jakým výsledkem se tam činily.

Čili už jenom toto pro nás, MMR jsme se snažili to nějakým způsobem vyřešit. Nicméně co se týká kontrol, tak samozřejmě tady by muselo dojít ke změně mnohých legislativních předpisů. A my všichni se řídíme právě metodikou Ministerstva financí.

My jsme se snažili opravdu snížit počet kontrol, ale tady musím říci, první, kdo přijde na kontrolu, je řídící orgán. Ten musí, protože to je ten, kdo poskytuje prostředky na jednotlivé projekty. Tam se to neodbourá. Následně může přijít např. NKÚ. To je nezávislý orgán v ČR, ten může přijít kdykoliv na všechno, pokud je mu uloženo, nebo pokud se tak sám rozhodne. Následně samozřejmě, pokud je tam jakýkoli podnět na ÚOHS, tak je to taková červená kontrolka pro auditní orgán, který jde kontrolovat. Čili to už je čtvrtá kontrola, která má pravomoci tam opravdu jít.

Co my se budeme opravdu snažit, je, aby v našem monitorovacím systému bylo vidět, na co se ty kontroly dělaly. A to je jedna z věcí, kterou bych vám ráda tady taky sdělila, což je to, co chci ještě udělat, více to zjednodušit. A to je to, pokud to půjde, ale to musí rozhodnout finance, aby se kontroly dělaly buď na ty kontroly, co už tam byly, a nebo na něco jiného, na co se ty kontroly dosud nedělaly. Protože nemá smysl, aby řídící orgán udělal kontrolu na něco, třeba dejme tomu na počet těch koníků na dětském hřišti, pak přišel NKÚ, dělal kontrolu na počet koníků, pak přišel auditní orgán. Ať se ty kontroly dělají, řídící orgán musí zkontrolovat všechno – počet koníků, vynaložené prostředky zakázky. Pak ať přijde např. auditní orgán a zkontroluje pouze ten podnět, proč tam vůbec jde, a ne celý ten projekt, protože ty výstupy jsou už od jiné kontroly.

Toto je věc, kterou já chci samozřejmě ještě debatovat i ze své úrovně vůči ministerstvu financí, protože ty kontroly jsou opravdu trnem v patách všech příjemců. A je to jedna z věcí, která je odrazuje. A když si to vezmete, já jako statutární orgán MMR, NOKu, IROPu, všech přeshraničních programů se snažím motivovat žadatele, aby žádali. Ale oni mi také říkají, že už nechtějí, protože se bojí kontrol a většina dostane korekci. Není to fér a samozřejmě se snažíme s tím něco dělat. MMR v každém případě ano.

Co se týká ještě další věci, která je nutná, aby tady zazněla z mé strany. Někteří kontroloři vůbec nejsou kvalifikovaní na to, aby kontrolovali. A toto musím říct, že je věc, proti které já jsem se postavila i vůči všem subjektům, které kontrolují, nebudu jmenovat. Napsala jsem opravdu velice silné mé reakce na to, že nekvalifikované osoby, pokud to není právník, vůbec nemá kvalifikaci kontrolovat veřejnou zakázku. To vůbec nesmí, nemůže, nemá tu kompetenci. Nicméně samozřejmě i s mými stížnostmi jsem se na své úrovni za miliardové projekty dostala k vyjádření, že nemám právo toto nějakým způsobem napadat.

Nicméně já to napadám dále. Domnívám se, že ten – a teď si vezmu do úst zakázky, protože jsem za ně zodpovědná, za ten zákon, má kontrolovat pouze člověk, který je právníkem a tomu zákonu rozumí a dokáže ho rozebrat. Samozřejmě ten, kdo vykládá zákon o zakázkách, ať už tento, nebo nový o zadávání veřejných zakázek, je pouze ÚOHS, antimonopolní úřad a pouze Ministerstvo pro místní rozvoj. Žádná poradenská firma, nikdo jiný, jsou to právníci těchto dvou institucí. A samozřejmě co se týká kontrolorů, musí umět zakázky. A tady spíš motivuji já, abyste proti tomu také vystoupili. Protože není možné, že vám zakázku kontroluje projektový manažer, který má např. humanitní vzdělávání. Tak bych to asi nazvala.

Co se týká paní senátorky Sykové, jestli dovolíte, já budu reagovat na operační program výzkum, vývoj, vzdělávání. Tady ano, tady přiznám, tady to je a my to komunikujeme s řídícím orgánem velice intenzivně, ale chtěla bych, aby z mých úst jako národního orgánu pro koordinaci, tady zaznělo, že jak paní ministryně, tak její lidi jsou velice aktivní a snaží se reagovat na všechny naše výtky nebo na všechno, co my tam nalezneme.

OPVV má zpoždění ve vyhlašování výzev. A např. informace, několik hodin stará, je, že výzvu, kterou měli vyhlásit teď v nejbližší době, posunuli až na leden. Čili tam je zpoždění v těch výzvách. Nicméně vy jste tady hovořila o způsobu podávání projektů apod. Já jsem si to vyhodnotila, že mluvíte spíše o těch kritériích, na základě kterých jsou ty projekty vyhodnocovány. Každý člen monitorovacího výboru může navrhnout změnu těchto kritérií ve výzvách, protože jsou to pouze členové monitorovacího výboru na všechny operační programy, kteří schvalují kritéria na jednotlivé výzvy.

Čili tady by samozřejmě také bylo dobré se s řídícím orgánem domluvit předem na možných kritériích pro dílčí výzvy. Tady bych ještě chtěla zmínit, že stále platí, co jsem zde říkala zhruba před rokem – kalendář výzev stále existuje. Je na stránkách MMR, www.dotaceeu.cz. A každý řídící orgán tam vkládá vlastně predikování, kdy vyhlásí jakou výzvu. Např. za náš program, Integrovaný regionální operační program, my vyhlašujeme výzvy podle plánu. Letos vyhlásíme 40 výzev, loni jsme jich vyhlásili 20. Čili všechno se tam dá najít a následně komunikovat i s řídícím orgánem. To zjednodušení může být i skrz ta kritéria.

Takže tady opravdu komunikace s řídícím orgánem, nicméně toto je opravdu také detailní případ. Ráda se k tomu vyjádřím, pokud budu samozřejmě vědět více. Co se týká pana senátora Žaloudíka ohledně 300 osob, kdo to tam dal? Tak Ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví, protože ty podmínky, protože ty podmínky pro část, která je v IROPu na zdravotnictví, si tam priorizovalo Ministerstvo zdravotnictví, které je odpovědné za tuto oblast.

Tady musím říci, protože já tu genezi přípravy tohoto programového období mám. Tehdejší vedení Ministerstva zdravotnictví si dalo dvě priority v této oblasti, i k mému překvapení. Psychiatrická péče – v IROPu je na psychiatrickou péči 6 mld. Kč, a následně následná péče, která tam má podmínky, které tam jsou. Toto jsou dvě priority, které si dal odpovědný resort do IROPu, a takto je i tento program nastaven.

Tady bych ráda ještě řekla, že co se týká integrovaného regionálního operačního programu, za který já nesu zodpovědnost, protože jsme řídícím orgánem, samozřejmě já slýchám spoustu věcí. A samozřejmě jsem připravena v případné úpravě tohoto programu podle aktuálních potřeb v České republice, ne podle toho, co jsme si tam tenkrát dávali v roce 2011. Protože ty podmínky a potřeby se u nás samozřejmě také mění. Takže to jenom dodatečné informace.

Je nutné také, aby z mých úst zaznělo, že za operační program IROP nesu odpovědnost já jako řídící orgán. Operační program Výzkum, vývoj, vzdělávání – odpovědnost nese vedení MŠMT. Za každý "operák" je odpovědný pouze řídící orgán. Není to vláda ČR, je to řídící orgán. Ten nastavuje podmínky. Ten nastavuje kritéria. Ten nastavuje, jak je to jednoduché, nebo to není jednoduché. Takže tady je nutné, abychom věděli i toto.

Já bych zde ráda připomněla to, co jsem říkala ve své úvodní řeči, a to je ta náročnost podmínek ze strany Evropské komise. My si nemůžeme říct, že potřebujeme zateplení bytového domu, někam dát žádost a očekávat, že ty peníze dostaneme. Takto to nefunguje. Takto to nemůže fungovat. Ty podmínky ze strany komise jsou velmi striktní, a musím říci, že jsme se je jako MMR snažili přeložit. A teď mě prosím nevnímejte doslovně, překladem z angličtiny do češtiny, ale metodicky tak, aby to pro žadatele bylo mnohem jednodušší, než kdyby četli všechna nařízení Evropské komise, která opravdu jsou na úrovni expertů. Protože je to tak složité, že i v těch metodikách jsme měli co dělat, abychom se v tom neztráceli.

A už jenom to, co jsem vám říkala v úvodu, komise nám diktuje, kam ty peníze dát, těch 11 cílů. Za kolik, jaká alokace a také, na základě jakých podmínek, zákonů, strategií, indikátorů – toto je, co nám komise diktuje. To není jednoduché z toho udělat "operák" a následně vyhlašovat výzvy. To je opravdu veliký systém.

Co se týká metodik jednotného metodického prostředí. Vláda v roce 2012 schválila, že bude jedno koordinované metodické vedení ze strany všech řídících orgánů, metodiky napíše MMR, které slouží pro řídící orgán. Řídící orgán z těchto metodik udělá svou příručku pro žadatele. Takto to funguje. Není to tak, že my jako NOK komunikujeme s příjemci. My komunikujeme, protože chceme pomoci. Chceme pomoci monitorovacímu systému, úplně všem, ale musíme zde vidět také tu hierarchii odpovědnosti. Já zde odpovídám na všechno, co zde padlo, ale je nutné, abychom opravdu věděli, že za operační program je odpovědný řídící orgán. Co se týká jednotného metodického prostředí, které je završeno monitorovacím systémem, který máme pouze jeden v ČR, dřív jsme měli tři, systém měl NPÚ, životní prostředí, vláda tehdy před třemi čtyřmi lety rozhodla, že bude jeden. S tím se musíme všichni potýkat a je to fakt.

V tuto chvíli já musím říci, že pro mě i v debatách se svými kolegy již nemá smysl neustále obhajovat monitorovací systém, protože je jeden. Nebudou dva. Nebudou tři, nebudou. A tady možná by bylo také dobré, pokud by dané resorty sdělily, jestli náhodou nedostaly korekce za ty své monitorovací systémy, v uvozovkách, za programové období 2007 – 2013.

Čili to, jak i k tomu metodickému prostředí, které má i za úkol předvídat a eliminovat rizika v jednotlivých operačních programech. A vzhledem k tomu, že ta debata je otevřená, já bych zde také chtěla říci, že já bych si velmi přála, kdyby všechny řídící orgány postupovaly podle pokynů, doporučení, reakcí národního orgánu pro koordinaci.

Některé tak nepostupují, dělají si, co chtějí. A následně národní orgán pro koordinaci MMR hasí tyto problémy. Od toho my tady nejsme. My jsme tady od toho, abychom všem pomáhali, abychom to nastavili společně. Takže to bych zde chtěla také zmínit.

A teď k otázkám pana senátora Vystrčila, které padly v úvodu. To jsou takové opravdu otázky komplexního charakteru. Čerpáme, nebo nečerpáme? Tady bychom mohli spolu polemizovat, co to je – čerpáme, nečerpáme, jestli to je, když se vyhlásí výzva, jestli někdo podá projekt. Tak, v tuto chvíli ČR neposlala žádnou souhrnnou žádost o platbu na Evropskou komisi. Toto já považuji za čerpání nebo nečerpání. Pokud budeme hovořit o tom, kolik máme výzev, kolik máme projektů, to už jsem zde sdělila v úvodu. Nicméně počítáme, že do konce roku tam budou poslány souhrnné žádosti o platby za některé řídící orgány.

Takže to je nutné, abych zde zmínila. Otázka, jestli máme nějaké peníze, nebo to platí státní rozpočet? Tak, my, Česká republika, a to ještě nikde nepadlo, my jsme dostali zálohu od komise. My jsme dostali od komise 12 miliard. Čili ty projekty, které jsou, jsou hrazeny právě z této zálohy. Česká republika obdržela 12 miliard zálohu na programové období 2014 – 2020.

Já bych zde chtěla ještě také zmínit další věc. A to je taková podmínka, která si říká N+3. Znamená to, že ČR nekončí to období v roce 2020, ale 2023. A vlastně takové to vyhodnocování těch let čerpání od roku 2014 se počítá po třech letech. Tato informace je strašně důležitá, protože na to navážu něčím, kvůli čemu samozřejmě jsem v naprosté neoblibě u svých kolegů a řídících orgánů. Protože rok 2014, rok 2015, rok 2016 se bude vyhodnocovat v letošním roce. V uvozovkách, je to opravdu velký proces.

Aby Česká republika nepřišla o peníze, které máme alokovány na rok 2014... Abychom tomu rozuměli, před dvěma roky nám komise dala nějakou alokaci, kterou my jsme měli naplnit. Nenaplnili, máme zpoždění, neposlali jsme nic do komise, tak my v tuto chvíli musíme té komisi do konce tohoto roku prokázat, že ty peníze na to, na co nám ty peníze dala, opravdu využijeme. A tady se musíme bavit o následné věci, kterou zde zmíním.

Pokud my jako národní orgán pro koordinaci tušíme, že někde něco nepadne nebo se nevyčerpá, já navrhuju tzv. realokace v operačních programech. Nedělají to řídící orgány, nedělá to nikdo jiný, je to pouze MMR. Takže si určitě můžete představit tu oblibu, kterou máme, protože natvrdo už jsme řekli, že budeme realokovat a že ten návrh opravdu bude, pokud se do června něco nezmění, u třech operačních programů. Včetně např. IROPu, kam chci získat určité peníze, právě abych je mohla dát do území.

Vzhledem k tomu, že ten materiál je v tuto chvíli pouze na úrovni interní MMR, nebudu sdělovat detaily. Ale předpokládám, že už to zde padlo, otázka je, jsme schopni vyčerpat peníze na silnice? My samozřejmě uvidíme, jaká data obdržíme od Ministerstva dopravy na konci června, kde všechny řídící orgány nám ta data musí dát a na základě toho my vyhodnotíme, kam peníze. A tady vám chci jenom říct, není to tak, že když např. se nevyčerpá něco na silnice, v uvozovkách, nebo v IROPu na zdravotnictví, že Šlechtová se rozhodne a dám to do sociálních věcí. Tak to nejde, protože my v té dohodě o partnerství, to je to sdělení, které zde máte před sebou, máme určitá čísla, výsledky, indikátory, kam ty peníze mohou jít. A my, když nenaplníme to, co v té dohodě je, tak nám ta komise ty peníze nemusí případně i dát.

Takže chci říct, že pokud si nějaký řídící orgán vymyslí, že něco odněkud převede někam, s komisí si to vyjedná, to není na měsíc vyjednávání. A hlavně to musí zdůvodnit a hlavně říct, proč Česká republika nenaplní ty indikátory. To opravdu není tak jednoduché.

Takže, pane senátore, tady reakce na vaši první otázku – přínosy pro kohezi. To je opravdu velmi dobrá otázka. A tady si můžeme říct přínosy pro kohezi za období 2004 – 2006, 2007 – 20013, a samozřejmě toto období. Evropská unie zná pouze 28 regionů. Pro ně region je Česká republika. Kraje, komise vůbec nezná. Vůbec. Vůbec nezná nějaký kraj ČR, to je např. i ten důvod, proč jsme tady společně řešili u nového zákona o zadávání veřejných zakázek, že to nemůže být postaveno na regionální společnosti. Protože komise nezná kraje, region je Česká republika.

My jako Česká republika jsme komisi řekli, máme tady některé regiony, některé jsou méně rozvinuté, Praha je více rozvinutá. Ta má samozřejmě méně peněz. A to vyrovnávání těch rozdílů. Cílem koheze je balancovat, vybalancovat, diverzifikovat a dojít k tomu, aby všechny regiony byly na stejné úrovni. A pokud se budeme bavit o státech, tak já tady musím říci, že co se týká výstupů za 2007 – 2013, my jsme na tom velmi dobře. Máme 100 000 nových pracovních míst, zateplili jsme zhruba 56 000 bytů, máme několik kilometrů dálnic a dalších věcí. To jsou takové věci, které se zapomínají v těch všech kontrolách a kriticích monitorovacího systému, ale to období fakticky na čísla bylo úspěšné. Pokud přispělo ke kohezi, tak pojďme se porovnat s ostatními státy. A my jsme na tom velmi dobře.

Pokud budeme řešit problémy mezi kraji, tak tady jako člen vlády bych chtěla říct, že to je odpovědnost ČR, a ne evropských fondů, aby kraje na tom byly plus minus stejně. Ale nikdy se nemůže stát, že každý kraj na tom bude stejně jako ten další, protože každý kraj je zaměřen na něco jiného. Ústecký kraj, industriální kraj. Zároveň teď jsme se domluvili, že tam budeme propagovat industriální památky apod. Karlovarský kraj, cestovní ruch. Ve Varech, v tom kraji není žádná velká firma, která by měla nad 4000 zaměstnanců. Lidi odcházejí z Karlovarského kraje pryč. Proč? Protože nejsme schopni tam dostat nějakou pobídku, aby tam ta firma šla. O to se naše vláda snaží.

Já tady chci říct to, co jsem říkala, evropské fondy nemohou být směrovány pouze na tři kraje ČR, to je odpovědnost národní, naše. Co se týká faktických čísel a evaluací. My budeme mít komplexní vyhodnocení období 2007 – 2013 na konci příštího roku, nicméně Evropská komise chystá takové průběžné vyhodnocení období 2007 – 2013 v červnu tohoto roku.

Takže následně mohou informovat, pane senátore, výbor o tom sdělení Evropské komise vůči ČR. Já osobně jsem na to trochu zvědavá, protože se domnívám, že ani od ČR nemá čísla, aby nás mohla hodnotit. Ale uvidíme, co přijde. A tady chci říct, že to, co přijde v červnu od komise, bude zárodek toho, co po nás bude chtít na období 2021. Protože tam on nám vyhodnotí tu úspěšnost.

Revize víceletého finančního rámce 2014 a 2020. U této revize to funguje tak, víceletý finanční rámec je materiál, který říká, kam peníze půjdou a jaké peníze dostanou jednotlivé státy. To znamená, tam je zafixováno – ČR 23,96 miliard. Tak, o tomto víceletém finančním rámci se hlasuje pouze jednohlasně. Když bude jeden stát proti, tak to neprojde. Takže tady chci říct, že... Už mám skončit? Posloucháte.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Paní ministryně, je to na vás, jak budete dlouho hovořit, já vás nebudu usměrňovat, ale otázka je, jestli skutečně vše, co říkáte, souvisí s tím, co tady předkládáte. Ale zvažte sama, jak dlouho ještě budete hovořit. Samozřejmě jako ministryně můžete hovořit o čemkoliv, i o tom, co přímo nesouvisí s vámi předkládaným materiálem. Ale máme také určitý časový limit.

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová:  Já tomu rozumím, já jsem byla vyzvána, abych reagovala na vše, takže já se pokusím tady už trochu krotit.

Revize. Budeme bojovat za to, abychom kohezi měli. Velice stručná odpověď. Silná obnovená ekonomika. Nic o tom nevím, takže s vládou, nebo minimálně s MMR není komunikováno, ani s mými úředníky, kde jsem si to ověřila. Co se týká ještě zjednodušování. Např. Polsko. Polsko příliš nefunguje. Opravdu nefunguje, zvlášť teď s novou vládou. Já s nimi mám velké problémy ohledně např. přeshraničního programu Česko – Polsko. Maršálkovské úřady tam vyhodily všechny zaměstnance, takže já píšu neustále dopisy svému protějšku v Polsku. Tam uvidím, jak to bude fungovat. Čili to srovnání s Polskem - opravdu si myslím, že není úplně namístě.

Chtěla bych zmínit poslední věc – dotace opravdu nejsou nárokové. Ten, kdo není připraven podle podmínek, které jsou nastaveny, tak ať nežádá o dotaci. Protože my jsme tři roky zpět dělali velkou osvětu, ať priorita je příprava na projekty. Ať je to příprava projektová dokumentace, ať se ví, co se chce za evropské peníze utratit.

Takže tady bych ráda zmínila, že ten, kdo je připraven, může samozřejmě dotaci získat. Dotace nejsou nárokové. Stejně jako státní dotace nejsou nárokové. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. A zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. (O slovo se hlásí senátor Jan Horník.) Pane senátore, není otevřená rozprava, máte sice právo přednostního vystoupení.

Senátor Jan Horník:  Ale myslím si, že mohu vystoupit, ale chci vystoupit s technickou poznámkou k tomu, co tady proběhlo před chvílí. Máme tady ministryni vlády České republiky. My jsme v rámci předkládaného materiálu položili nějaké dotazy, protože ono všechno se vším souvisí, a je to naše budoucnost. A řeknu po pravdě, že bych byl rád, aby příště nebyl jakýkoliv ministr zpochybňován v délce jeho projevu směrem k horní komoře Parlamentu ČR, nebo, možná, že jsem to řekl hodně tvrdě. Byl bych rád, aby vždycky ministr, ať to bude jakýkoliv ministr, mohl nám říci to, co nám říci chce. Budeme tady sedět možná týden, bude nám to říkat týden...

Ale mám dojem, že to bylo malinko nemístné, a byl bych rád, kdyby se to příště neopakovalo. Děkuji. (Někteří senátoři bouchají do lavic.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, myslím, že tady nebylo nic řečeno nekorektně. Paní ministryně se zeptala, dostala odpověď od řídícího. A jsem přesvědčen o tom, že pokud máte zájem zařadit jakýkoliv jiný bod na různá témata, mělo by to proběhnout řádným návrhem na zařazení nového bodu na konkrétní téma. Takhle by to mělo řádně vypadat, abyste, pane senátore, mohl k tomu takto hovořit. Ale budiž.

Pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové. V rozpravě jsme slyšeli některá hodnocení, některé kritiky, některé možná marné nářky. Nicméně vystoupilo osm senátorek a senátorů, z toho jeden dvakrát. Nezazněl žádný jiný návrh, než schválit návrh usnesení, tak jak ho předložil výbor pro záležitosti Evropské unie. A o tomto návrhu bychom nyní měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, je to tak. Přistoupíme nyní k hlasování. (Šum v Jednacím sále.) Hlásí se pan senátor Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  K tomuto materiálu byla přijata dvě usnesení dvou výborů, která nejsou stejná, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí tady předkládala paní senátorka Hamousová, a výboru pro záležitosti Evropské unie, kde to předkládal pan senátor Jeništa.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Prosil bych o stanovisko pana zpravodaje. Ale zde v podkladech je pouze jedno usnesení určené k hlasování. A jak jsem byl informován, usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí bylo pouze doporučující stanovisko k přijetí garančního výboru. Požádal bych ještě o upřesnění. Hlásí se předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Chtěl bych jenom upřesnit, že výbor si vyžádal stanovisko dalšího výboru. A toto stanovisko není určeno pro plénum Senátu, bylo určeno jako podklad pro rozhodování garančnímu výboru. Myslím si, že garanční zpravodaj hlasování navrhl správně, pan řídící schůze to navrhl také správně. A domnívám, že není dobrá cesta, aby se schůze řídila od „umpire“ a zároveň se řídila ještě z jednoho nebo ze dvou míst zasedacího sálu... To by s námi dopadlo špatně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pokud není námitek, myslím, že tu bylo objasněno, že je pouze jedno a jenom jedno usnesení, tak jak navrhl pan garanční zpravodaj. A o tomto usnesení budeme nyní hlasovat. Byl zde požadavek na odhlášení, takže vás odhlašuji a prosím, znovu se zaregistrujte svými kartičkami a zkontrolujte si, aby vám svítilo modré světélko, abychom pak nemuseli hlasování opakovat.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Luděk Jeništa jako zpravodaj. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebné kvoru je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování končilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 20 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní ministryni, děkuji panu zpravodaji a tím tento bod končím.

Máme tady projednat ještě dva body před polední přestávkou, ale vzhledem k tomu, že jeden z těchto bodů je vlastně senátní návrh, navrhl bych procedurálně, že bychom nyní ještě projednali bod 11 a abychom bod 12, což je návrh zákona o prodejní době o maloobchodě a velkoobchodě bychom zařadili jako první bod po polední přestávce.

O tomto procedurálním návrhu nechám nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Ale je to zmatečné hlasování, takže zkusíme hlasovat znovu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu zkonstatovat, že v hlasování spořadovým č. 22 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Po polední přestávce tedy budeme pokračovat návrhem zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, senátní tisk č. 263 jako prvním bodem.

A nyní mi dovolte, abych uvedl poslední bod našeho dopoledního jednání, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 264

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 264. A nyní bych požádal pana místopředsedu vlády ČR pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi představit vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků.

Předkládaná novela byla zpracována v reakci na nové evropské předpisy upravující poskytování veřejné podpory. Tyto předpisy vstoupily v platnost 1. července 2014 a vnesly do pravidel veřejné podpory řadu změn kolidujících se stávajícím zněním zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Především šlo o změny terminologie. V praxi to vedlo k tomu, že i některé předpisy a ustanovení množily nejasnosti a rozdílné interpretační problémy a sílila právní a výkladová nejistota. Proto jsme se rozhodli udělat tuto víceméně technickou novelu, která byla později v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně více než tři čtvrtě roku. V Poslanecké sněmovně byl načten velký komplexní pozměňovací návrh. Tam jsme po dohodě s kolegy akceptovali podstatnou část věcí, které byly bezkonfliktní a které zjednodušovaly a v podstatě i ztransparentňovaly některé problémy, které tam vznikly. Stejně tak jsme akceptovali některá opatření, která snížila administrativní náročnost.

Z tohoto důvodu věcný záměr nového zákona, který připravujeme, bude obsahovat velkou část toho, co bylo navrženo v komplexním pozměňovacím návrhu. Ale domníváme se, že takto zásadní norma by měla projít jak mezi resortním připomínkovým řízením, tak i důkladnou diskusí uvnitř komunity.

V současné době je nový zákon v Legislativní radě vlády, jeho věcný návrh, a ten by měl pak obsahovat velkou část změn.

Tento náš původní koncept byl v tom smyslu, že tato novelka neměla být nosičem zásadních změn, které považujeme za dobré, aby prošly řádným legislativním procesem. Nicméně jsme si vědomi toho, že je důležitá změna tohoto zásadního předpisu, a proto jsme přistoupili k novému zákonu jako celku, na něm pracujeme a předpokládáme, že by mělo ještě letos být vytvořeno paragrafované znění, na kterém pracujeme. Čekáme, až bude schválen tento věcný záměr, který je v Legislativní radě vlády ČR.

Předkládaný senátní tisk byl projednán ve VVVK, který jej doporučil ke schválení. A projednal jej rovněž VZSP, který neschválil žádné stanovisko.

Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi vás požádat o podporu předloženého návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor nepřijal usnesení, záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 264/2/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Žaloudík.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 264/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eva Syková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor projednal na včerejší schůzi tento návrh zákona a chtěla bych říci, že předložený návrh zákona, jak už pan ministr řekl, přináší změny převážně technického charakteru, které vycházejí z potřeby přizpůsobit zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací platné evropské legislativě, vymezující kategorie veřejné podpory slučitelné s vnitřním trhem. A to jsou zásadní věci. A konkrétně je to nařízení Komise EU č. 651/2014 ze 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, tzv. GBER – General Block Exemption Regulation. Dále je to nařízení Komise v podstatě ze stejného data, č. 702/2014 z června 2014, kterým se zase v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie prohlašují určité kategorie podpory v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech za slučitelné s vnitřním trhem, tzv. ABER – Agriculture Block Exemption Regulation. A za třetí je to sdělení Komise. Je to Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací z roku 2014.

Změny, které novela přináší, jsou především terminologické (vymezení pojmů, projekt, způsobilé náklady, kategorie podpory, smluvní výzkum). Dotýkají se také podmínek poskytnutí podpory (zákaz poskytnutí podpory podniku v obtížích, nebo pokud by byl vystaven inkasní příkaz v návaznosti na rozhodnutí Evropské unie) a dále vlastnických práv k výsledkům a využití výsledků projektu (odstraněna byla povinnost uzavření smlouvy o využití výsledků, doplněn princip nediskriminačního přístupu).

Nařízení Komise jsou právně závazná pro celou Evropskou unii a mají tedy před národní legislativou přednost. Novelizace českého zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací tudíž není zcela nezbytná. Dosavadní praxe nicméně dává za pravdu argumentu předkladatele, zastoupeného místopředsedou vlády Pavlem Bělobrádkem, že přizpůsobení národního zákona evropské legislativě vyloučí nejasnosti a chyby, k nimž může docházet při aplikaci ustanovení, která jsou v národním zákoně upravena odlišně.

O průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně již tady byla částečně řeč. Bylo schváleno několik pozměňovacích návrhů, které původně čistě transpoziční charakter novely pozměnily. Byly přijaty návrhy poslance Františka Váchy za TOP 09 a část návrhů poslance Ivana Pilného, předsedy hospodářského výboru, Jiřího Zlatušky, předsedy výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a Jiřího Miholy, místopředsedy výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Došlo tak například k upřesnění terminologie (velká výzkumná infrastruktura, projekt výzkumu, vývoje a inovací, způsobilé doplňkové náklady), upřesnění metodiky vedení evidence výdajů příjemcem, který není účetní jednotkou, a mechanismu ověřování předmětů činnosti uchazeče o podporu v souvislosti s prokazováním jeho způsobilosti.

Členům kontrolních rad Grantové agentury a Technologické agentury České republiky Poslanecká sněmovna také nově přiznala nárok na cestovní náhrady. Do zákona byla na návrh poslance Pilného doplněna úprava, na jejímž základě má vzniknout informační systém pro registraci a evidenci výzkumných organizací. Jeho správcem má být MŠMT. Podle poslance Pilného tento krok povede ke snížení administrativy spojené s posuzováním toho, zda uchazeč o podporu naplňuje znaky výzkumné organizace. Posuzování v současnosti provádí Rada pro výzkum vývoje a inovace, ale jí vedený seznam výzkumných organizací nemá závazný charakter. Různé organizační složky státu v praxi opakovaně požadují předložení stále stejných dokumentů. Zřízení seznamu zjednoduší např. i uplatnění např. daňových odpočtů za smluvní výzkum.

Jak podle stenozáznamu z jednání Poslanecké sněmovny, tak podle mých informací nemá předkladatel k úpravám provedeným sněmovnou zásadních námitek. Komplexnější změny systém podpory výzkumu, vývoje a inovací v České republice, jak už řekl pan místopředseda, přinese nový zákon, který se v současné době připravuje.

Legislativní odbor Kanceláře Senátu upozorňuje na některé více méně technické nesrovnalosti v návrhu zákona, které by zasloužily nápravu. Souhlasím s tím, že by zohlednění připomínek legislativního odboru přispělo ke zkvalitnění textace novely. Nemyslím si ale, že by se jednalo o natolik závažné nedostatky, abychom kvůli tomu zákon vrátili Poslanecké sněmovně, jelikož žádné aplikační důsledky nehrozí.

Závěrem bych chtěla sdělit, že návrh zákona byl přikázán našemu výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, kde po úvodním slovu místopředsedy výboru Jiřího Šestáka, odůvodnění návrhu zákona panem MVDr. Pavlem Bělobrádkem a po mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Určuje zpravodajkou výboru na 24. schůzi Senátu senátorku Evu Sykovou a pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Tolik moje zpravodajská zpráva.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátorko. Zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZSP pan senátor Jan Žaloudík. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku si rád přidal práce a vyžádal si také k vyjádření tento dlouho očekávaný a užitečný zákon zejména proto, že jak všichni čteme z Lippmanovy stati o vývoji demokracie a veřejného mínění, tak je tam velká kapitola, a to je výroba souhlasu. Ta by se mohla udat tak, kdyby věci běžné a technické, které není možno ani neschválit, byly vlastně důvodem toho, aby potom třeba mizely kontexty věcí dalších.

Musím říct, že jsme s velkým uspokojením vyslechli referát místopředsedy vlády pana Bělobrádka, který jasně řekl, že to, co je dlouho očekáváno, tedy skutečně nový zákon o výzkumu, vývoji a inovacích, že je v takové fázi rozpracovanosti, že už letos by mohl přijít na stůl. Měl by totiž nahradit zákon z roku 2002, který už dávno neodpovídá realitě. Např. v tom, že v něm nenajdete třeba ani slůvko o zdravotnickém výzkumu a vývoji, který je docela silný. Všichni ho sledujeme na ČT 24 pětkrát do týdne v různých senzacích. Funguje od roku 2013 nouzovým opatřením vlády, protože se neotvíral zákon ještě ministrem Hegerem. Navržená agentura zdravotnického výzkumu s ročním obratem 1 mld. korun. A v současné době je zase výzvou pro další stovky projektů. A toto jakoby nebylo. Čili jestliže by se někdo ze zahraničí díval na znění tohoto zákona, tak by byl uveden v omyl, protože odečítaje pouze ze zákona, by měl pocit, že nic jiného u nás není, než GAČR a TAČR. Mezi tím je zde obrovský rezortní výzkum.

Já jsem rád, že pan místopředseda je si toho nepochybně velice vědom a ví, že zákon potřebuje zásadní novelizaci.

A teď, proč o tom vůbec mluvím, když bychom mohli jednoznačně říct, že se upravila norma. Protože by to mohlo vypadat, že tato upravená norma už je norma, na kterou se čeká. A že v České republice fungují dvě agentury, a nic víc. Tak nepochybně to musíme odlišit na dvě části. Nikdo tady asi nebude pochybovat o implementaci pravidel EU. To se mohlo stát hned v návaznosti na rok 2014, když vznikla. Anebo, tak jak upozornil už pan místopředseda 6. 5. 2015 byl na světě z vlády tento návrh a někde se toulal. Třináct měsíců. Teď se dotoulal a my říkáme, je to vcelku matoucí pro veřejnost i pro odbornou veřejnost. Protože takto zmateně se potom k tomu staví třeba i vedení agentury nebo ministerstva. Říká si, to už je ono, ještě to není ono apod.

Na druhé straně neumím být, ani moji kolegové ve výboru, asi proti tomu, abychom implementovali pravidla EU, která stejně mají přednost, od roku 2014 tam jsou.

A pak je to taková trošku možná výroba souhlasu dle Lippmana. Myslím si, že bylo velice moudré stanovisko výboru, a tím ho tady oznamuji, kdy se drtivá většina našich kolegů nevyjádřila, resp. zdržela hlasování. Tím pádem jsme nepřijali usnesení. Ale potom jako osoba bych už tady rád navrhl Senátu – nezabývat se tímto zákonem. Posunout to, co rozhodli moudře poslanci, a čekat hlavně na to, co pan místopředseda chystá v nejbližší době. A tím podtrhnout, že čekáme na nový zákon, nikoliv na tyto pouze technické úpravy, které mohly být provedeny již dříve.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Mám tady písemnou přihlášku pana senátora Jana Žaloudíka k této věci. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Z důvodů, které jsem už naznačil, navrhuji nezabývat se tímto zákonem s tím efektem, že úpravy, které jsou jistě potřebné a proti nim už nikdo nemůže mít ani námitek, i kdyby příliš chtěl, tak budou provedeny. A přitom nevznikne v Senátu větší diskuse nad tímto zákonem, protože pokud bychom tuto novelu projednávali, tak velmi pravděpodobně bychom teď museli začít rozdiskutovávat celou spoustu věcí a nemělo by to logiku v kontrastu s tím, co říká pan místopředseda, že se na novém zákonu právě pracuje. Ale jakou bude mít podobu, věru nevíme, pouze musíme věřit, že to bude rychle.

Nemyslím, že je nutné, aby Senát v této fázi nějakým způsobem zpochybňoval rozhodnutí sněmovny. Ale nemyslím si, že máme dost podkladů. Aspoň já je necítím proto, abych rozdiskutovával věci, ať už ve smyslu schválení nebo zamítnutí. Protože skutečně, jak to bylo řečeno paní senátorkou Sykovou i panem místopředsedou, toto je pouze technická úprava, která mohla proběhnout už dříve a rozdiskutovávat to, co má být předmětem nového zákona, by nyní nemělo smysl. Je to asi jako u terminálně nemocného člověka, kdy víme, že jako nebožtík by měl dostat nějakou úpravu, že je to kulturní. Ale ještě nevíme, jak moc je živý. Kolik dní přežije apod.

Já bych se tedy zabýval potom až tím novým zákonem. Takže v rámci úspory času všech senátorů navrhuji nezabývat se, aniž tím ruším nastavený proces pana místopředsedy, který se nepochybně snaží implementovat do tohoto procesu, aspoň v této fázi, evropské normy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Je tady procedurální návrh. Zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. O tomto návrhu budeme hlasovat. Dovolím si vás odhlásit, protože vypadá, že je nás tady méně, než kolik ukazuje displej.

Zahrajeme ještě znělku. Zatím se přihlaste. Zazněl návrh, aby se Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. O tomto návrhu budeme hlasovat. Pro příchozí prosím, byli jste odhlášeni, takže se zaregistrujte. Dám vám šanci, abyste to stihli. Zkontrolujte si prosím ještě svá hlasovací zařízení. Je potřeba, aby vám svítilo vedle karty modré světélko.

A já v tuto chvíli zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 23 se z 51 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 26, pro vyslovilo 47, proti byl 1. Návrh byl přijat. Tento návrh byl přijat a projednávání tohoto bodu končí.

Děkuji panu místopředsedovi vlády, děkuji paní zpravodajce, a končím tento bod.

A ještě, než vyhlásím polední přestávku, tak jenom bych vás chtěl informovat, že za patnáct minut po tomto vyhlášení polední přestávky se schází podvýbor pro státní vyznamenání v zasedací místnosti předsedy. Takže prosím, členové, dostavte se, aby bylo možné vyhlásit.

Senátorka Eliška Wagnerová:  A já jenom volám všechny členy komise pro ústavu, aby na minutku přišli sem k tomuto pultu...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak. Má ještě někdo nějaké sdělení k přestávce? Pokud nemá, tak vyhlašuji polední přestávku do 14.40 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.39 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.42 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zahájil naše odpolední jednání, a to bodem, který se nazývá

 

Návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě

Tisk č. 263

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 263. Prosím proto pana senátora Františka Bublana, zástupce předkladatelů, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych ve stručnosti připomněl, o jaký návrh zákona se jedná. My jsme podobu tohoto zákona, která reguluje nebo omezuje prodejní dobu v maloobchodě a ve velkoobchodě ve velikosti 7 svátků a státních svátků v roce – tak my jsme tento návrh zákona schválili v červnu 2014. Takže je to téměř dva roky. Nekonečný příběh tohoto zákona pokračoval dále ve sněmovně.

Sněmovna přijala návrh tohoto zákona. Nicméně přijala také pozměňovací návrh, který redukuje těch 7 dní, kterých se to mělo týkat – v roce – na pouhé 3 dny. S tímto pozměňovacím návrhem jsme obdrželi tento tisk.

Je teď na nás, jak se zachováme. Zda budeme držet původní podobu a budeme držet úmysl Senátu, pokud již chceme tuto regulaci provést, tak aby to mělo nějaký význam. Anebo zůstaneme u 3 dnů, které jsou takové zvykové, protože většina velkých obchodu stejně na Nový rok a 1. svátek vánoční má zavřeno, takže by v podstatě k žádné změně ani nedošlo.

Připomínám základní údaje. Jedná se o 7 dní, kromě Nového roku, 2 svátků vánočních, jednoho svátku velikonočního. Jsou tam ještě dny, svátky, které připomínají českou státnost. Ať už je to 8. květen, 28. září a 28. říjen.

Tento zákaz prodeje se nevztahuje na malé prodejny. Je tam omezení 200 m2 a nevztahuje se také na některé prodejny na letištích, v nemocnicích apod. Ale vztahuje se na prodejny s použitým zbožím, na zastavárny. Vztahuje se také na výkupny surovin.

Debata ve sněmovně byla samozřejmě velmi bohatá, dlouhá, několikahodinová... Kromě dvou základních postojů, které jsme si zažili i tady, tzn. postoj, nevím, jestli ho mohu nazvat pravicový, ale postoj, který zdůrazňoval svobodu v podnikání, aby vlastně k žádnému omezení nedošlo, tak je tam zase postoj, za který se mohu postavit, a to je ten, že zákon je pro ty zaměstnance. Ten není o nějaké svobodě. My svobodu také musíme ponechat zaměstnancům, aby mohli aspoň těch 7 dní v roce zůstat doma, a nemuseli sedět někde za pokladnou. To byla taková základní výtka.

Potom další, a to se projevilo i v pozměňovacích návrzích, další názory mají být na počet dnů, kdy má být zavřeno a na které dny se to má vztahovat. Názory byly skutečně od minimálních, z nichž jeden prošel hlasováním – až po maximalistické představy, že by se to vztahovalo na všechny státní svátky a ostatní svátky, což by bylo téměř dvojnásobek toho, co je v našem návrhu. Myslím, že to už mohlo mít docela velký vliv na případnou zaměstnanost, nebo dokonce na tržby velkoobchodníků.

Tolik k tomu.

Doufám, protože hlasování ve sněmovně bylo trošku zmatečné, a potom jsem byl ubezpečován, že pokud vrátíme návrh zákona v původní podobě, že projde sněmovnou. Došlo dokonce k zpochybnění hlasování, už to bylo zase po termínu, takže to nebylo přijato...

Doufám, že pokud se vrátíme k původní podobě, že i ve sněmovně bude potom hlasování úspěšné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VUZP. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 263/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 263/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kratochvíle, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych shrnul projednání senátního tisku č. 263, kterým se zabýval VHZD. Tento výbor přijal k tomuto tisku na své 26. schůzi dne 17. května 2016 č. 199, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 263/1. VHZD po úvodním slově zástupce navrhovatele senátora Františka Bublana, po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení č. 199 (senátní tisk č. 263/1).

2. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho.

3. Pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil usnesení č. 199 předsedovi Senátu.

Ještě bych rád uvedl, jak už říkal přede mnou kolega, senátor Bublan, že schvalovací proces tohoto zákona byl velmi dlouhý a obtížný, protože Poslanecká sněmovna vypustila ze znění tohoto tisku nejvýznamnější státní i ostatní svátky, které mají význam pro občany ČR. Jak historický, ať se jedná např. o Den české státnosti a vzniku samostatného Československa, nebo o významné svátky církevní, jako Velikonoce a Vánoce.

Proto jsem přesvědčen, že má smysl se pokusit vrátit Poslanecké sněmovně návrh s pozměňovacími návrhy, které přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a které, jak už jsem říkal, tvoří senátní tisk č. 263/1. Tento tisk úpravy upraví do původní senátní verze. Proto si dovoluji vás požádat o podporu pozměňovacích návrhů přijatých výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Pavel Eybert. Přeje. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dostal se k nám zpět do Senátu návrh zákona o prodejní době v maloobchodě a ve velkoobchodě. Z původního návrhu zákona mnoho nezbylo. Po úpravách ve Sněmovně provedených by měly být prodejny nad 200 m prodejní plochy uzavřeny pouze na Štědrý den, tedy 24. 12. od 14. hodin. A potom 25. a 26. 12. a 1. 1. běžného roku.

Výbor projednával tuto záležitost a konstatoval, že 24. 12. po 14. hodině prakticky žádný z velkoobchodů nemá otevřeno. Zrovna tak jako 1. 1., kdy mají všichni zavřeno. Je potom na zvážení každého řetězce, každého velkého obchodu, zda bude nebo nebude mít otevřeno 25. 12. a 26. 12. Dalším problémem, který vidíme, je posun výkonů prodejů, které se neuskuteční v supermarketech a přesunou se do malých obchodů, do malých prodejen. Z hlediska jejich podpory by to bylo dobré. Má to ale jeden háček. Lze to vnímat jako porušení podmínek volného trhu, porušení směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 2003/88/ES. Je také nejasné, proč by některé svátky měly být v režimu zákazů a jiné nikoliv. Po podrobném projednání však výbor nedošel v hlasování k závěru. Návrh zamítnout byl podpořen jen polovinou členů výboru přítomných, tzn. pěti. Proti pěti, kteří se zdrželi nebo byli proti. Návrh schválit také nebyl přijat. Zde byli pro jenom dva senátoři. Pozměňovací návrhy podány nebyly, a tak výstupem zjednání výboru je pouze záznam z jednání.

Výbor mě určil zpravodajem pro plénum Senátu, předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila pak pověřil seznámením předsedy Senátu se záznamem z jednání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím a tím pádem otvírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil s přednostním právem pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu velmi stručný. Za prvé chci říci, že jsem byl v posledních týdnech kontaktován poměrně velkým počtem poslanců, kteří mě žádali, abychom návrh vrátili zpátky v původní podobě, neboť jsou přesvědčeni, že při projednávání tohoto bodu došlo ve sněmovně k podcenění situace, resp. atmosféry, a že řada poslanců po hlasování hovořila o tom, že udělali chybu a nechci to dále rozvíjet, jak mi to bylo prezentováno. Takže to je jedna věc. Žádali mě, abych to aspoň těm, kteří mají pro tento zákon pochopení, tady vyřídil.

Za druhé chci říci, že argumenty, které se neustále opakují, jak to ekonomicky poškodí některé subjekty, zejména ty subjekty, které z České republiky exportují v podobě dividend enormní množství zisků, a v loňském roce to byl rekordní rok. Subjekty, které v ČR naříkají, že když tady budeme mít sedm svátků, se jejich ekonomická situace zhorší a přitom působí v zemích, kde dokonce jsou zavřeny 52 nedělí v roce plus k tomu státní svátky, což většinou se dotýká čísla okolo 60 až 70 dnů, tak to opravdu nevyznívá příliš seriózně. Myslím si, že tady tak ani nejde o věci týkající se možná pracovní doby jednotlivých zaměstnanců, i když těch se to dotýká také velmi výrazně. Ale spíš tu jde o to, když hovoříme o určité národní hrdosti a ohlížíme se dozadu k našim kořenům a k významným dnům, takže bychom měli toto dávat najevo i tím, že skutečně ty dny považujeme za svátky, že to je mimořádný den, kdy by bylo vhodné, aby se také lidé podle toho chovali, aby k těm dnům také nějakým způsobem nasměřovali své rodiny. Nechci veřejnost a lidi vodit za ručičku, ale pokud tento princip uznávají bych řekl tradiční fungující demokracie, zejména v západní Evropě, tak si myslím, že se nestane ani po stránce hospodářské, ekonomické ani po stránce právní vůbec nic špatného, když v tyto dny, významné dny ČR, upravíme zákonem podmínky tak, aby v obchodech - v supermarketech bylo zavřeno.

Přitom neznemožňujeme lidem možnost koupit si potřebné věci, neboť malé provozovny by zůstaly zachovány. Myslím si, že to je přístup, který je v drtivé většině zemí, ke kterým se chceme přibližovat, zachován. A jak říkám, je to minimum. Já osobně bych v současné době nepodpořil například návrh, aby se zavřely u nás tyto velkoprodejny, aby se zavřely v neděli. Myslím si, že jsme na to zvyklí jako občané, že to není na pořadu dne a ani s tím do nejbližší doby nepočítám. Myslím si, že to nebude, ale svátky považuji za projev národní sounáležitosti, národní hrdosti, abychom skutečně dali najevo, že si těchto dnů a té historie s tím spojených tak vážíme, že v těchto obchodech se nebude pracovat ani prodávat zboží. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. Dalším v pořadí v obecné rozpravě je přihlášen pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Dovoluji si podat návrh na zamítnutí zákona o prodejní době v maloobchodě a ve velkoobchodě. Pokusím se vám zdůvodnit, proč tento návrh podávám.

Na rozdíl od pana předsedy Štěcha jsem spíše přesvědčen o tom, že pokud vrátíme návrh zákona do Poslanecké sněmovny v původním znění, které jsme tady kdysi schválili, je pravděpodobné, že budeme opět přehlasováni tak, jak už se to stalo mnohokrát. Schválit zákon v podobě vrácené z Poslanecké sněmovny, nemá skoro žádný praktický dopad. Jedná se fakticky jen o dny 25. a 26. 12., jak už jsem říkal ve dnech 24. 12. po 14.00 hodin a 1. 1. mají i bez ohledu na zákon, jestli ho přijmeme nebo nepřijmeme, většinou supermarkety, obchody prakticky všechny zavřeno. Není nevýznamné, že přijetím tohoto zákona, který se nechová ke všem subjektům stejně, je porušení směrnice Evropského parlamentu a Evropské komise č. 2003/88/ES vyžadující stejné chování ke všem usazeným subjektům v ČR. Pokud to zákon nezohledňuje, je potom otázkou, zda toto porušení rovnosti subjektů by bylo předmětem vytýkacího řízení ze strany Evropské komise.

Podle mého názoru je lepší variantou ponechat rozhodování o otevírací době na jednotlivých vlastnících, provozovatelích obchodů, než něco nařizovat zákonem. Otázka postoje těch, kterých se to nejvíce týká, je též rozdílná a je zhruba rozdělena na dvě poloviny. Část prodavačů, prodavaček by přivítala volné dny, další se obávají snížení svých příjmů. Zaměstnavatel jim totiž ve svátek platí dvojnásobek běžné mzdy a je to pro ně významné navýšení platu. Chápu, že jsou státy, které omezení prodejní doby ve svátcích mají. Vzniklo to u nich vývojem, společenským konsensem. U nás je společenský konsensus otevřené obchody i ve svátky. Je to zčásti reakcí na dobu minulou, kdy nalézt otevřený obchod v sobotu, natož v neděli či ve svátek prakticky neexistovalo. Také je požadavek otevírací doby v neděli a ve svátek dán pracovním vytížením obyvatel v běžných pracovních dnech. Řada z nich nemá dostatečnou možnost k nakupování během týdne z různých důvodů. Venkovští obyvatelé využívají právě soboty, neděle, svátky k větším nákupům, za kterými musí dojíždět do center, což ve všední dny nezvládají.

Zákonem nařizovat občanům, co mají nebo nemají ve volných dnech dělat, že nemají jít nakupovat, ale mají sportovat, věnovat se rodině, chodit do přírody apod., je dle mého názoru ambicí, kterou dělat nemáme. Stejně tím nikoho nepředěláme.

Vytvářením vhodného prostředí určitě dosáhneme víc, než zákonnými předlohami.

Proto dávám návrh – návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, když jsem se připravoval na dnešní zasedání, tak jsem si obešel několik velkých obchodů a diskutoval jsem s prodavači nad tím, jestli by uvítali uzavření obchodů v tyto svátky, nebo neuvítali. Samozřejmě na prvním místě byla otázka snížení příjmů nebo obav ze snížení příjmů. Ale když jsem položil otázku, jak by si vybrali, pokud by se museli rozhodnout, jestli volno nebo příjmy, z 90 %, a to jsem ještě při zemi, mi řekli, že by přece jenom radši to volno, protože nasazení v obchodech je enormní. A je veliké. Navíc, že by i oni byli rádi se svými rodinami tak, jako mají možnost všichni ostatní.

Z toho důvodu já nemohu souhlasit s návrhem na zamítnutí. Návrh zákona podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Ivo Valenta, prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Vážený pane předsedo, paní senátorky, vážení senátoři. Patřím mezi dlouhodobé veřejné kritiky regulace prodejní doby, a proto asi nikoho nepřekvapí, když se také připojím k několika kritickým poznámkám na adresu předloženého návrhu zákona, který právě projednáváme.

Předně mě zaráží, že z projednávání této normy se v průběhu legislativního procesu stala fraška. Je to pro mě další důkaz toho, o jak absurdní návrh se jedná. Sledoval jsem projednávání tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně a dohady o tom, který svátek by byl ve výčtu dnů uzavřených dveří, který zase naopak ne, jen dokládají, že zde nejde ani tak o nějakou úctu ke svátečním dnům, nýbrž o projev sociálního inženýrství toho nejhrubšího zrna. Snahu vnutit lidem nějakou subjektivní představu toho, co by měli a neměli ve své volné době dělat. Z původního návrhu po tomto jednání zbylo už jakési směšné torzo, které kdyby bylo schváleno Senátem, v praxi by fakticky nic nezměnilo.

Ve dnech, které v zákoně zůstaly, totiž většina obchodů již má dnes zavřeno dobrovolně, neboť s jejich otevřením např. kvůli příplatkům za přesčas, které musí dávat svým zaměstnancům, se nevyplácí. Zákon by tak byl nadbytečný a já jsem přesvědčen, že i tak by byl nebezpečný, protože touha po tom nakonec prosadit uzavření obchodů i o nedělích a co nejvíc zregulovat naše životy je bezbřehá. A tím, že by tento zákon existoval, byl by zde i nosič, který by se dal kdykoliv novelizovat.

Je zde snaha o to vrátit návrh do původní podoby, tedy vrátit tam onen výčet sedmi státních svátků. Přiznávám, že mi stále ale není jasné, jakým způsobem autoři tohoto návrhu došli k závěru, že to má být právě těch sedm svátků. Proběhlo snad nějaké losování? Či na základě jakých kritérií dospěli k tomu, které státní svátky mají větší váhu a zaslouží si významnější, a které méně? Opravdu tomu lze jen těžko porozumět a budu rád za vysvětlení.

Stejně tak je pro mě nesrozumitelné ono kategorizování obchodů; a vůbec kategorizování občanů jako takových. Pokud se autoři zákona zaštiťují nějakou ochranou zaměstnanců velkých obchodních řetězů, pak nezbývá, než se ptát, zda zaměstnanci menšího obchodu jsou nějak méněcenní. Zda jsou méněcenní např. řidiči hromadné dopravy, zaměstnanci médií nebo třeba elektráren. Proč také tito všichni by neměli mít o svátcích zasloužené volno? A proč právě hranice 200 m2? Právě tuto hranici považuji v souvislosti s tímto zákonem za jednu nejkontroverznějších otázek, neboť jde o diskriminaci jedné z podnikatelských skupin, která ať si o ní myslíme ledacos, má právo na stejné podmínky, jako všichni ostatní obchodníci. Navíc se domnívám, že tato hranice je další z adeptů na všemožná obcházení zákona a podvodů. Není přece nic jednoduššího než např. část prodejní plochy na státní svátek znepřístupnit pro veřejnost nebo obchod rozdělit třeba na dvě IČO a zavírat není nutné.

Závěrem snad jen uvedu, že tento zákon považuji jednoznačně za krok zpět do dob, o kterých jsem se domníval, že se již nikdy nevrátí. Velmi živě si pamatuji na léta totality, kdy jsme závistivě ilegálně sledovali západní televize, a v nich záběry z přeplněných obchodů, kde si lidé mohli koupit během 24 hodin cokoliv. Zavřené obchody jsou a navždy pro mě zůstanou symbolem hlubokého socialismu. Tehdy navíc byly tyto obchody prázdné a chudé. Ale nevyjde snad zavřený obchod nastejno? Jako by v něm žádné zboží nebylo. Přestože některé země v uplynulých letech přistoupily k regulaci prodejní doby, velmi záhy zjistily, že se jedná o opatření, které je nerozumné a které nic pozitivního nepřináší. Mohu vzpomenout např. Maďarsko, které po roce, po schválení této regulace, opět obchody o nedělích, svátcích otevřelo. Pokud třeba v Německu jsou obchody v některých dnech zavřené, neznamená to naopak pro náš trh minimálně v příhraničních oblastech určitou konkurenční výhodu? Na předloženém návrhu zákona zkrátka neshledávám žádné pozitivum a domnívám se, že jeho schválením v jakékoliv podobě bychom otevřeli dveře dalším ještě absurdnějším zákazům, které nejsou ničím jiným než onou cestou do otroctví. Především proto navrhuji také, jako můj předřečník, zamítnutí tohoto zákona a prosím o podporu mého názoru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Škromach, s právem přednosti. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, musím říct, že teď si nejsem jist, jestli tedy v Rakousku, Německu vládne nějaký komunismus nebo něco podobného, ale protože v dobách, kdy se otevřely hranice, tak jsem byl překvapený, že když jsem chtěl nakoupit v Rakousku, tak už v sobotu odpoledne byl problém navštívit nějaký obchodní dům apod., protože už se zavíralo. A v neděli mají zavřeno i dneska.

Já myslím, že to není otázka ideologie, je to otázka přístupu. Samozřejmě v historii toho, proč se nejen ve svátky, ale hlavně v neděli neprodává, proč ty velké obchoďáky apod., to, co nemusí být, a je otázka odpovědi na to, proč samozřejmě zaměstnanci ve zdravotnictví, energetice musí být, protože elektřina je potřeba i o svátcích, i o nedělích, i v noci. Sám jsem dělal v nepřetržitém provozu, takže vím, co to znamená. A na druhé straně ale tady je potřeba taky připomenout to, že to vycházelo z křesťanských tradic, aby lidé v neděli mohli rozjímat, aby mohli zajít do kostela apod.

To jsou věci, které historicky takto jsou. Třeba na Moravě to takto vnímáme, já věřím, že spíše jsou to křesťanské tradice než to, že by to byla otázka nějaké ideologie. Já věřím a myslím si, že právě takové to vybírání ten svátek ano, ten ne, já jsem přesvědčen o tom, že když to mají být svátky, tak by to měly být všechny. A v té lepší variantě – a myslím si, že ta úvaha by tam měla směřovat – by to měly být všechny neděle. Ale v tuto chvíli zůstaňme u těch svátků, ať jsou to aspoň všechny svátky, ať se nemusíme dohadovat, jestli ten nebo onen svátek, nebo jestli důvod toho svátku je lepší, nebo horší.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, další do rozpravy je přihlášen s právem přednosti pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předkladateli, já překvapivě, na rozdíl od mých kolegů, podpořím. Ale za jedné podmínky – že budeme důslední. Že doplníme ten výčet svátků, protože já vůbec nechápu, jak je možné, že tam není 1. máj. Svátek práce, a to bude otevřeno! Proč, pane navrhovateli? Snad aby si mohli pracující nakoupit? Nebo z jakého důvodu tam není 1. máj? Z jakého důvodu tam není další státní svátek, 17. listopad? Tam snad si nemohou nakoupit? Nebo už jsme skončili a bude tam Vítězný únor? A výročí Říjnové revoluce, to by také mohli mít zavřeno.

Já jenom připomenu, možná jste dostali dopis z hospodářské komory, kde konstatují, že i Maďarsko uznalo, že to je zhovadilost a tento zákon zrušilo. Ale pokud bychom byli důslední, já bych proti tomu nebyl. Pak ale nechápu, proč vám tolik jde o ty pokladní v supermarketech a pokladní v ostatních krámech. A prodavačky, ty nemají být právo být s rodinou ve svátek, ty musí prodávat. Proč Česká televize musí každý rok vysílat Mrazíka, kterého jsem ještě nikdy v životě neviděl, ale někdo musí strčit to cédéčko do stroje. A ten, kdo ho tam strká, by také byl rád doma s rodinou. Republika cestuje, vlaky jsou přeplněné, strojvůdci, průvodčí, řidiči autobusů, ty snad nemají právo být s rodinou o Vánocích?

Prostě je to přesně výtvor dobrotrusů, tady to bylo řečeno, dnes tam dáme jenom tyto svátky, zítra tam dáme ještě neděle, potom přidáme ještě další svátky... Ale já navrhuju jinou věc. Teď bylo mistrovství světa v hokeji, a já jsem opravdu častý návštěvník. Netrávím tam mládí, ale baví mě komunikovat s těmi pokladními, a mohu vám říct, že moje zkušenosti jsou úplně jiné. Já si u nich vždycky šplhnu, protože já s nimi hovořím tak dlouho, že za mnou se vytvoří několikahodinová fronta těch, kteří čekají s těmi nákupními košíky. A to je právě ten problém. Stěžovali si mi na to, že když bylo mistrovství světa v hokeji, tak oni neměli žádné tržby. Všichni koukali na hokej, a nikdo nechodil nakupovat do hobby marketů a do potravinářství, nakoupili si pivo do zásoby a seděli doma...

Čili je potřeba doplnit to plánování nakupování, aby jednou parkoviště nebylo přeplněné, aby jednou bylo málo naplněné, aby nám tržby kolísaly od nuly až po velké. Naplánovat to, už máme regulací dost. Budeme mít teď přehled o každém občanovi, kde se pohybuje, kam jde, proč tam jde. Tak už bychom mu to mohli, to by bylo jednoduché, nějaká databáze občanů: "Ty už jsi nakoupit byl, tak ty dneska nepůjdeš, ty půjdeš zítra..."

Prostě je to nesmysl. A je to stejný nesmysl, nevím, jestli všichni jste zaregistrovali, že naštěstí protikuřácký zákon neprošel Poslaneckou sněmovnou, k mému velkému nadšení, ale vůbec ne proto, že jsem kuřák. Ale to jsou všechno zákony, které nás ženou někam, že uregulujeme sami sebe. Tady všichni na tiskových konferencích mluví o tom, jaká je to či ono blbost, a pak o tom hlasují obráceně. Já tomu nerozumím. Já na ty tiskovky chodím a slyším tam pana Radko Martínka, jak tam vykřikuje proti registru smluv, že je to absolutní zhovadilost! A pak se podívám na sjetinu, a ejhle, on hlasuje pro!!! Tak já tomu nerozumím.

Takže já nebudu nic navrhovat, ale nikdo nikoho nenutí, aby chodil o nedělích do velkých marketů. Ona ta vaše nenávist k těm supermarketům je nekonečná. Mně je to úplně jedno, já chodím pokaždé do jiného. Nemám u nich karty, protože kde zastavím, tam jdu nakoupit. Já nemám čas chodit do jiných. Ale někdo to má jako hobby, oni tam pořádají závody pro děti a všechny možné aktivity. A vy byste nejradši ty lidi donutili, kam budou chodit, kdy tam budou chodit, kdy pojedou na kole, kdy pojedou autem... Dejte už lidem pokoj a nechte je žít!!!

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové.

Možná právě proto, že jsem Nenutil, nechci nikoho nutit, co má dělat o svátcích, jestli má sportovat, nebo koukat na televizi. Ale chtěl bych dát šanci.

Víte, já nerozumím trošku argumentům těch, kteří s tímto návrhem zákona nesouhlasí. Přece nikdo z předkladatelů neříkal, že chce, aby měly rodiny volno. To už je jedno, jestli by chodily do kostela, a nebo jestli by někde sportovaly, nebo obojí - ale dát šanci, možnost jak těm pokladním, tak těm zásobovačům, zkrátka všem těm zaměstnancům, aby si mohli oddechnout.

Když se tu mluvilo také o méněcennosti ostatních profesí, řidičů, zdravotníků, mašinfírů, ti dostávají náhradní volno. A docela celkem plánovitě. Zkuste se zeptat, jakým způsobem dostávají ono náhradní volno právě ti pokladní? Ti ho dostanou nařízené, a kolikrát ze dne na den, takže si to ani nemohou pořádně naplánovat, jak si toho volna užijí.

Několikrát se tu mluvilo, nebo několikrát jsem to zaslechl, že toto je něco zpátky, něco krok zpět. Už se tu zmiňovalo Německo, Rakousko. Já jsem při hranicích s Bavorskem, a tam kdyby někdo v neděli třeba jenom plel zahrádku; otevřít obchod by si nikdo nedovolil, to by bylo něco neskutečného. Takže nevidím v tom případě, že to bude schváleno a projde to, nějaký krok zpět, nebo dokonce nějaké mocenské nařízení. Přece jsme v tak civilizované společnosti, že v uvozovkách výpadek služeb, obchodů - na 24 hodin - nemůže žádnou domácnost, žádnou rodinu rozhodit. A co v tom čase bude dělat, to je každého věc.

Takže nezbývá mi zakončit než tím, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A já v těch nařizováních a krocích zpět vidím ty hole. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a další do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Já také nepodpořím tento zákon. Já jej podpořím pouze s pozměňovacími zákony, protože mají pravdu ti, co říkají, že kdybychom to schválili v té verzi, která je teď, která přišla z Poslanecké sněmovny, tak vlastně nemá smysl. Protože ta už je naplněna. Takže já jsem naopak pro rozšíření, a naopak si myslím proti názoru některých předřečníků, že mně nejde jenom o ty pokladní a o pracovníky supermarketů, ale naopak jde o to dát šanci těm rodinám, které tu vlastní šanci neumí uchopit jinak, než s nedostatku invence se chodí brouzdat do těch supermarketů. To je strávení volného času.

Přece tento svět bez regulace nikdy nebyl, a podle mě ani nikdy být nemůže. Vždyť přece ano, je jistě pravda, že zákonů je moc, různí se, jsou nepřehledné atd., ale bez zákonů být nemůžeme. To je přece samozřejmé. A jestliže mluvíme o tom, a zítra o tom tady budeme mluvit, že musíme regulovat hazard, protože není možné ho jenom tak nechat, protože těch osob, které nejsou schopny odolat některým nástrahám, tak ty musíme chránit a tím i chránit společnost.

Možná kdysi to nebylo potřeba. Zaprvé tady byly automatické záležitosti, fungovaly, nepotřebovali zákon, aby se v neděli nepracovalo, všichni věděli, že neděle je den klidu. A pak nebylo spoustu jiných věcí. Např. nebyla ani ta lákadla, protože supermarket dneska není jenom nakoupit si, abych neumřel hlady, ale je to tak trochu zábavní centrum, které samozřejmě funguje jako zábavní jenom proto, aby tam lidé utratili víc peněz.

Takže tohle si uvědomili i v těch jiných zemích, kde ten zákaz je. Já jsem kdysi dávno, už to bude možná dvanáct, patnáct let, mluvil se starostou Innsbrucku, který navrhl, nebo byl jeden z iniciátorů referenda o tom, zda se má prodávat v neděli, nebo nemá. A tehdy zvítězil ten názor celorakouský, že nemá. A důvody, které on vysvětloval, tak ani jednou neřekl o tom, že by chránil pracovníky podniků, ale že rakouská společnost, která nebyla přervána, její kontinuita, socialismem a všemi věcmi, které jsou řekněme proti trhu atd., tak ona si uvědomuje, že to je potřeba, tato regulace. A já si myslím, že je potřeba.

Dokonce jsem předkladateli už minule říkal, že bych nejraději podpořil ještě jednu neděli v měsíci neprodávat, ale asi na to není teď ten čas. Takže to je důvod, proč podpořím pozměňovací návrh, abychom schválili a vrátili tento zákon do Poslanecké sněmovny v původním znění, jak vyšel ze Senátu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším v pořadí v obecné rozpravě je přihlášen Miloš Vystrčil, pan senátor. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já k tomu zákonu mám snad několik otázek, které doprovodím komentáři.

Když jsme tady byli naposled, a byl tady také přítomen pan ministr zemědělství Jurečka, probírali zákon o potravinách, tak jsem mu položil otázku, jak přišli z hlediska povinnosti odevzdávat potraviny pouze do potravinových bank, myslím tím ty prošlé potraviny, na limit 400 metrů čtverečních. A on mi odpověděl, že to vzešlo z nějaké analýzy, že 400 metrů čtverečních je ta správná plocha, od které má být ta povinnost dána z hlediska odevzdávání těch prošlých potravin do potravinových bank. Takže můj první dotaz je, proč teď je to najednou 200 metrů čtverečních, proč to není stejně těch 400 metrů čtverečních? Když to se také týká těch prodejen a jak se na to přišlo, že tou diskriminační čárou je právě 200 metrů čtverečních.

Druhá věc, já jsem si teď znovu procházel důvodové zprávy. A důvodovou zprávu, kterou jsme obdrželi my jako senátoři, když jsme ten zákon projednávali jako senátní návrh zákona. Tak potom důvodovou zprávu, která byla poskytnuta poslancům Poslanecké sněmovny PČR, a ta důvodová zpráva obsahuje odůvodnění. A v tom odůvodnění vlastně vůbec není napsáno, proč se tak děje. Já vám přečtu, co v tom odůvodnění je napsáno z hlediska vytýčení toho hlavního cíle:

"Hlavním cílem návrhu zákona je upravit prodejní dobu v maloobchodě a velkoobchodě tak, aby byl stanoven obecní zákaz prodejní doby ve vyjmenované svátky a omezení prodejní doby na Štědrý den."

To znamená, vůbec tam žádné zdůvodnění není. Hlavním důvodem zákazu je zákaz. To je velmi zjednodušeně řečeno. Čili já se ptám pana předkladatele, co je tedy důvodem? Aby to tady řekl znovu naplno, co je důvodem. Je to důvod číslo 1, aby se sladil rodinný a pracovní život prodavačů? Nebo je to důvod číslo 2, o kterém tady mluvil pan senátor Čunek, že je potřeba co možná nejvíce omezit nějakým zákonem možnost trávení času v supermarketech? Anebo je tedy tím důvodem důvod číslo 3, o kterém mluvil pan předseda Senátu Štěch, že je potřeba pomoci malým obchodníkům oproti těm velkým obchodníkům?

Ať je to kterýkoli z těch důvodů, tak podle mě všechno je to špatně. Pokud připustíme, že tím prvním důvodem je ten důvod, aby mohli prodavači sladit rodinný a pracovní život, tak upozorňuji, že potom se to týká jenom některých prodavačů, a prodavaček zejména. A to těch, které prodávají v obchodech nad 200 metrů čtverečních. Těch do 200 metrů čtverečních, na těch nám nezáleží, u těch rodinný a pracovní život zřejmě slaďovat nechceme. Naopak ten zákon ho nutně rozladí, více než je tomu doposud, protože v těch obchodech se teď bude prodávat více, než se prodávalo předtím v těch daných dnech, protože oni budou moci míti otevřeno. To znamená, je velmi pravděpodobné, že se tam bude prodávat více než doposud, těch prodavačů tam bude více. A z hlediska ploch do 200 metrů čtverečních život těchto prodavačů a prodavaček bude více rozladěný.

Pokud vezmeme v úvahu argumentaci pana senátora Čunka, tak je zase vedle jak ta jedle, a z jednoduchého důvodu. To, kde brouzdají ti návštěvníci marketů, nejsou markety, ale jsou to obchodní centra. Obchodní centrum v Jihlavě – nazývá se City Park – vypadá tak, že tam je pasáž a jsou tam jednotlivé obchody. Já jsem si je nedávno nuceně s manželkou procházel a tipoval jsem si, zhruba polovina je do 200 metrů čtverečních, a polovina je nad 200 metrů čtverečních. Co je určitě nad 200 metrů čtverečních, je velká potravinová prodejna. Ta bude zavřená. A pak jsou tam kavárny, kavárničky a rychlé občerstvení, nějaký McDonald's, nebo něco podobného. Ty, předpokládám, budou otevřeny. Takže jedině, co se stane, budou tam znovu brouzdat. Akorát nebudou tolik chodit, protože nebude tolik obchodů otevřeno, a budou jenom někde sedět a jíst. Nebo pít kafe. To je celé, co se stane, protože nic jiného se nemůže stát. A nedojde k tomu, že by tam přestali chodit. Budou tam chodit znovu a bude to mít přesně ten opačný efekt, než my chceme, protože naopak se všichni přizpůsobí. A zatímco dneska v Jihlavě v parku je jediná prodejna, je to prodejna Tchibo, kde se prodává zároveň zboží a kafe, tak já předpokládám, že postupně na to přijdou i jiné prodejny. A že tam budou prodávat zboží a zároveň prodávat kafe. A jsem zvědavý, jak to někdo potom bude řešit.

Pokud chceme pomoci maloobchodu vůči velkoobchodu, nebo malým prodejnám vůči velkým prodejnám, pak je to zase argumenty, přiznejme ho. A já nevím, jestli to je dobře, protože v tom okamžiku se může stát, že třeba v těch maloobchodech nenavýší počet pracovníků, bude jich tam stejný počet, budou toho muset prodat více, a v tom okamžiku dostanou vlastně za více práce stejně peněz. Čili to ani není dobrý argument, a zase to nikomu nepomáhá. Čili opravdu nerozumím, jak v této poloze ten zákon bude pomáhat a komu bude pomáhat. Rozuměl bych tomu, kdyby to někdo zavřel všechno. Bylo by to čisté, dobře, je zavřeno, pouze nejdůležitější věci, bez kterých se neobejdeme, ty ať jsou otevřeny.

Ale dělat takového kočkopsa, kdy to do 200 metrů nezavřeme, a nad 200 zavřeme, to potom nemá žádnou logiku. A aspoň mně to tedy žádnou logiku nedává. Co se týká nerovnosti mezi zaměstnanci, to jsem myslím už popsal dostatečně, a zbývá mi tady poslední věc, která mě vždycky trošičku pobaví, a to je, když potřebujeme, tak si pomáháme těmi západními demokraciemi, když nepotřebujeme, tak si pomáháme těmi východními nedemokraciemi.

To znamená, jestliže někdo tady chce argumentovat západními demokraciemi, tak se ptám, proč tak nečinil, když jsme jednali o registru smluv? Proč tak nečinil v okamžiku, kdy jsme jednali o EET? A proč tak nečinil, když jsme jednali o kontrolních hlášeních? To jsou tři konkrétní dotazy. A nebo to nepoužívejme a řekněte, že je to váš názor, že to takhle chcete dělat, ale argumentovat něčím, kdy se mi to hodí, a neargumentovat tím, když se mi to nehodí, není správné. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zatím poslední v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo, tak nejdříve, vaším prostřednictvím, ke kolegovi Kuberovi.

Já nevím, jestli jste si toho všimli, ale kolega Kubera nám tady vždycky šíří nějaká moudra, pak je sám rozradostněn tím, co tady řekne, a aby se o to rozradostnění s někým podělil, tak vždycky odkráčí do předsálí a tam se dělí o tu radost s ostatními...

Tak se to stalo i v tomto případě, takže bohužel nemůžu mluvit přímo k němu. Ale doporučil bych mu, aby buď správně četl, nebo aby si pořídil brýle. Já mám například multifokální brýle, takže on by je mohl taky použít, aby viděl do dálky a uměl číst. Protože když si je pořídí, tak zajisté ve sjetině přijde na to, že jsem byl jeden z mála, který hlasoval pro zamítnutí zákona o registru smluv. Takže je vedle jak ta jedle. Nicméně dojem byl zachován, takže já mu ten jeho úspěch a radost přeju, protože máme v životě málo radosti ze života, tak aspoň někdy...

A jinak, pokud se týká tohoto zákona, tak musím říct, že kolega Čunek tady řekl úplně téměř slovo od slova to, co bych řekl já, tak se nebudu opakovat. Ostatně jedna ministryně mi už při jiném zákoně řekla, že mám názory jak lidovec, takže bych ji nerad podpořil v tomhle jejím přesvědčení.

Mě totiž zaráží na jedné věci jedna věc. My tady plamenně, až zase budeme mluvit o migraci atd., tak budeme plamenně hovořit o tom, jak je potřeba tomu bránit atd., a ať jsme tady věřící, praktikující věřící, věřící nepraktikující, nebo nevěřící, jako já jsem, tak všichni máme přece jeden základ, a to je křesťanská morálka. A jestliže chceme tady hovořit o tom, že bychom měli dbát na své tradice a neměli bychom připustit, aby ty tradice byly porušovány, tak bych jenom chtěl tady podotknout, že jedním ze základů naší morálky a vzorců chování je taky, že neděle a svátky jsou dny pracovního volna, kdy lidé by se měli věnovat něčemu jinému. Pokud to jde, samozřejmě, tam, kde jsou profese, kde to nejde, tak ne. Ale tam, kde to jde, tak by se měli věnovat něčemu jinému.

Takže možná, že když budeme zase mluvit o uprchlících a o tom, jak se bránit tomu, aby nás tady nezměnili na něco jiného, takže bychom se možná měli vrátit k základům té morálky, aspoň v základních principech ji ctít. Já si stejně jako kolega Čunek rozhodně myslím, že pokud by jsme neschválili pozměňovací návrhy, aspoň v tom málu, co tady bylo původně, tak pak nemá cenu, abychom ten zákon schvalovali. Pak bych byl pro jeho zamítnutí. Pokud schválíme pozměňovací návrhy, tak má cenu ten zákon schválit a vrátit ho zpátky Poslanecké sněmovně, aniž si dělám jakékoliv iluze, jak to tam dopadne. Ale fakt je, že kdybychom odsouhlasili ten zákon tak, jak je, tak budeme směšní.

A docela se divím poslancům, že ze sebe dělají takovéhle... Já nevím, co tím chtěli říct, jestli to byla legrace. Tak buď ten zákon měli zamítnout, na to mají svaté právo a můžou to udělat, a nebo to můžou nechat tak, aby za něco stál. Ale vrátit nám ho tady tímhle způsobem, to si myslím, že je nedůstojné Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak děkuji. Zatím, ano, poslední je přihlášen prozatím pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Já se omlouvám, že vystupuji ještě jednou, ale chtěl bych položit jeden konkrétní dotaz na předkladatele. Vezmu to fiktivně. Kdybych to mohl popsat na několika konkrétních firmách, ale to je zbytečné. Existují obchodní domy, ve kterých je 20, 30, 50 obchůdků. Každý z těch obchůdků pracuje, podniká na svoje IČO. Dohromady jsou samozřejmě daleko větší, ten obchodní dům, než 200 metrů čtverečních. Jak to bude posuzováno v tomto případě, když tedy obchodní dům je několikanásobně větší než 200 metrů čtverečních prodejní plochy, nicméně je v něm umístěna celá řada drobných obchodů, které každý z nich má, nebo ne každý, ale většina z nich má menší výměru než 200 metrů čtverečních.

A pak ještě, prostřednictvím pana předsedajícího, bych rád řekl panu kolegovi Martínkovi, že u nás na vesnicích povětšinou my, co jsme vesničtí, tak v neděli nepracujeme. Ale strašně nám to kazí Pražáci, kteří k nám jezdí na chalupy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak pan senátor Martínek to slyšel. A u pana senátora Kubery to mám horší, protože ten tady není, tak to neslyšel, tak asi mu to budu muset tlumočit, co tady zase vzkazoval pan senátor Martínek. Ale bohužel už to tak je. Takže zatím je přihlášen do rozpravy jako poslední, opět, pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážené milé kolegyně, kolegové, dovolte mi jenom tři krátké poznámky.

Vždycky, když se projednává, tak tady padají takové argumenty, že by někdy musela kápnout slza z oka. Když se tady projednával zákon o významné tržní síle, o obchodních řetězcích, tak se tady říkalo, jak na tom budou špatně apod., a křivdíme jim. A pokud si vezmete výsledky za první čtyři měsíce letošního roku, u některých řetězců dochází k nárůstu zisků až o 50 %. Což mi hrozně vadí, protože oni umí takovou optimalizaci zisku, že nic nezůstává tady u nás, nedostává se na lidi, které zaměstnávají, a ty peníze jdou mimo.

Mimo tady těch některých nářků bychom se měli zamyslet nad tím – a kdo žijete na venkově, víte, že momentálně je absolutně kritická situace v chovu mléka, kde cena padá každým dnem, a jak je možné, že obchodní řetězce to dováží za nějakých 55 % nákladové ceny. Což je vyložený dumping, a tam by podle mělo ministerstvo financí a zemědělství jednoznačně zasáhnout. Ale chtěl jsem k tomu říct ještě jednu věc.

Pokud se týká prodavaček apod., jak jsou závislé na tom, aby si probůh těch pět nedělních odpolední přišly na nějakou výplatu. Proč neřekneme, proč nejsou slušně placeny v průběhu roku, proč ta odměna u nich je v podstatě na úrovni minimální apod.? Proč tím se nezabýváme? Určitě by byli všichni tito pracovníci supermarketů rádi v situaci třeba na městském úřadě. V Teplicích u pana senátora Kubery, kde zaměstnanci mají mnohonásobně vyšší platy, a nemusí ani v sobotu, ani v neděli do práce. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak, zatím byl přihlášen poslední pan senátor Hajda, a protože nikdo další přihlášen není, tak obecnou rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit? Vůči němu bylo položeno několik otázek, prosím, pane senátore.

Senátor František Bublan:  Děkuji, vyjádřit se musím. Já se vyjádřím v tom smyslu, a tím možná odpovím na více otázek, že tady, nevím, jestli úmyslně, nebo neúmyslně, ale tady dochází k takovému zavádějícímu pohledu na celou věc. Ta první špatná cesta je v tom, že to přenášíme na to, že bude snad každou neděli zavřeno. Jedná se o sedm dní v roce, z toho dneska už dva nebo tři dny jsou tak nějak samostatně udržovány, takže možná v důsledku to bude nějakých pět dnů. Takže to není žádná velká rána, ať už pro řetězce, nebo pro ty, kteří si chtějí o svátcích nakoupit. To je jedna věc.

Druhá věc je, a to je součást té otázky na těch 200 metrů čtverečních, skutečně těch 200 metrů vzniklo, že se hledala nějaká hranice.

Uvažovalo se o počtu zaměstnanců. Že by tou hranicí byl nějaký počet, já nevím, osm, deset zaměstnanců, a nebo tedy, že to bude plocha. Zvolila se plocha, bylo to také trošku po dohodě jak s odbory, tak i se zástupci maloobchodů a velkoobchodů. Může to být 250 metrů, může to být 180, ale něco se zvolit muselo. Ale zase, nikde v tom zákoně není napsáno, že ty prodejny, které jsou menší než těch 200 metrů, že musí mít otevřeno. A to tady navozujeme, jako že ti malí budou chudáci, protože budou muset mít otevřeno, a ti velcí budou moci mít zavřeno. To není pravda. A většinou ta praxe je taková – a to už vidíme kolem sebe, že ty malé prodejny mají zavřeno možná o všech svátcích, některé o nedělích, zkrátka to je jejich volba, jestli chtějí nebo nechtějí mít otevřeno. Většinou jsou to rodinné firmy, jsou to obchody, kde zaměstnávají svoje děti nebo svoje příbuzné. Takže oni se mohou domluvit, jestli otevřou, nebo zavřou. Co je pro ně výhodnější, nebo chtějí jet na hory, tak zavřou a nemusí se nikomu zpovídat.

To je další takový omyl, který z toho vzniká. A mně to připadne, že při tomto návrhu už tak jako přemýšlíme postaru, česky, hledáme, kde se to dá nějak podvést, kde se to dá nějak ošidit. Víte, já jsem mluvil s mnoha lidmi, kteří kolem toho měli co do činění. A oni říkali, víte, protože ta námitka také padla, že ta velká plocha se může dělit, rozdělí se nějakou přenosnou stěnou. A ti zástupci řetězců říkali, víte, my se tak chovat nebudem. To je možná vaše myšlení, že honem přemýšlíte, jak to nějak ošidit, nebo jak z toho nějak to..., ale oni říkají, my to dělat nebudem. To by bylo pod naši důstojnost, nebo jak bych to nazval, ale sami se přihlásili, že to dělat nebudou.

Takže toho bych se nějak nebál, a ani bych tak nepřemýšlel. Co se týká těch prodavaček, nebo respektive toho důvodu, jak se ptal pan senátor Vystrčil, ten důvod je skutečně v těch zaměstnancích. Nejsou to jenom prodavačky, pokladní a ti ostatní, co doplňují zboží, skladníci atd., ale všichni, kteří kolem toho obchodu mají nějakou činnost, tak těch se to týká. Ten zákon je pro ně. To, že to dopadne na nějaký lepší rodinný život, ano, to je samozřejmě toho důsledek. A můžeme tady o tom mluvit, protože to tak je, tak se žije všude kolem nás. My jsme tady v té střední, nebo v té západní Evropě takovou výjimkou. Ale většinou se tak žije. Ale to není hlavní důvod, proto bych to nikdy nepředkládal, protože to ať si každý rozhodne sám, jestli chce jít do přírody a nebo do obchodu. Ale je to kvůli těm prodavačkám.

A nedá se to srovnat s lékaři na pohotovosti, s hasiči, možná ani s řidiči dopravy, protože si všimněte, že jsou také jízdní řády, které jsou pro všední den, a jsou pro svátky nebo pro neděle. Tam se to také zohledňuje, takže zase nějaký takový velký rozdíl v tom není. A ty prodavačky, pokladní, ony to skutečně nemají jednoduché. Ta zkušenost, kterou jsem nabyl z různých rozhovorů, tak ta je někdy tristní. Ona třeba ta prodavačka má smlouvu, že bude mít pracovní dobu osm hodin jako pokladní. A teď se stane během toho pracovního dne, že těch pokladen je tam otevřeno možná zbytečně mnoho, tak ten vedoucí nebo manažer řekne dvěma třem pokladním řekne, teď pojďte na dvě hodiny doplňovat zboží. Tak jdou doplňovat zboží, nesedí v té pokladně, ale to už se jim nepočítá do té pracovní doby. To ona nedělá tu pokladní ty dvě hodiny, takže to dělá navíc a dělá to zadarmo. Takové poměry v těch supermarketech jsou. Neříkám, že ve všech, ale je to tak.

Takže já bych se vůbec tady těch řetězců nezastával, ať se taky trošku chovají slušněji ke svým zaměstnancům. Takže jenom tak bych to shrnul, není to regulace našich životů, není to, že bychom si chtěli my sami regulovat život. Ten zákon je skutečně pro zaměstnance. A to, že si možná trošku změníme svůj život, že se trochu zamyslím, aha, dneska je 28. září, tak dneska si nemůžu jít nakoupit, to už je další věc. A možná nám to i prospěje. Já prosím pro podporu toho pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, pan senátor Eybert? Přeje, prosím, pane senátore. Prosím, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Proto, že ve výboru návrh zamítnout podpořilo jen 5 z 10 přítomných senátorů, doporučuji, abychom návrh zákona zamítli. Jinak jsem se hlásil s technickou, že mi pan předkladatel na moji otázku neodpověděl, jak to bude v případě obchodního domu, ve kterém funguje dvacet třicet obchodů, které mají každý menší prodejní plochu než 200 metrů čtverečních. Zákon může vykládat pouze předkladatel nebo soud, takže bych prosil odpověď na tuto otázku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak ptám se pana navrhovatele, jestli zná odpověď? Asi ano, prosím.

Senátor František Bublan:  Já měl zato, že jsem to odpověděl. Pokud je to samostatný obchod v rámci nějakého velkého obchodního domu, tak tam je to záležitost jeho volby, jestli si otevře, nebo ne, jestli se mu to vyplatí, když ta hlavní prodejna zavřená. Třeba těch návštěvníků tam bude méně. Pokud tam má kavárnu, tak si ji třeba otevře. Je to zase na jeho svobodné volbě. Ale já si nejsem vědom toho, jestli jsou nějaké obchody, které mají otevřenou plochu a v rámci té otevřené plochy, která patří třeba Tesku, nebo někomu, takže jsou tam ještě jednotlivé obchůdky samostatné, pod jinou značkou, pod jinou firmou. Pokud tomu tak je, tak samozřejmě asi na ně se to bude vztahovat jiným způsobem. Protože těžko by mohli tu ostatní plochu zavřít a nechat tam někde v koutě jeden pult otevřený.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Mám tady přihlášeného pana senátora Kuberu, s právem přednosti. Tak prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jenom, aby bylo jasno s těmi malými prodejnami. V těch velkých marketech je to tak, že ty menší prodejny, ty butiky...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, ale obecná rozprava byla uzavřena.

Senátor Jaroslav Kubera:  Tak já to dávám jako faktickou poznámku, že nájemné v těchto obchodech se platí celý měsíc. Čili když je zavřeno, tak on musí platit nájemné pořád.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Je potřeba tady víc, abyste věděl, že jsme tady v nějakém programu schůze. Takže další. Prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se nám vyjádřil k právě proběhlé obecné rozpravě, ukončené.

Senátor Karel Kratochvíle:  Pane předsedající, já děkuji za slovo, já bych jenom shrnul diskusi. V diskusi proběhlo 12 diskutujících, z toho jeden dvakrát. Proběhl návrh na zamítnutí, a to ze dvou diskutujících. A musím říct, že byl podán pozměňovací návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, takže budeme v této chvíli hlasovat o zamítnutí tohoto návrhu. Já vás všechny svolám.

Takže v průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. Aktuálně je přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 31. A já zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 24 pro návrh zamítnout registrováno 61, kvorum 31, pro 16, proti 33. Tento návrh byl zamítnut.

Otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Pan senátor Karel Kratochvíle, prosím.

Senátor Karel Kratochvíle:  Vážený pane předsedající, deklaruji, že byl přijat pozměňovací návrh výboru pro hospodářství, zemědělství dopravu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Hlásí se ještě někdo další do podrobné rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže podrobnou rozpravu končím, a prosím, aby nás provedl hlasováním pan garanční zpravodaj.

Senátor Karel Kratochvíle:  Pane předsedající, navrhuji nyní hlasovat pozměňovací návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako celek.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, máme to v usnesení č. 263/1. Opět svolám senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 25 registrováno 62, kvorum 32, pro 41, proti 10. Tento návrh byl schválen.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. A nyní přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 26 registrováno 62, kvorum 32, pro 41, proti 8. Tento návrh byl schválen.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Karel Kratochvíle a mám zde napsáno pana senátora Pavla Eyberta. Souhlasí s tímto návrhem? Nesouhlasí. Kdo bude další?

Senátor Karel Kratochvíle:  Pan senátor František Bublan.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pan senátor Bublan je navrhovatel. (Z pléna zazněly hlasy, že jako navrhovatel může odůvodnit usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně.) Takže druhým bude pan senátor František Bublan. Ale nyní se dozvídám, že nemůže být, takže jsem měl zase pravdu, že nemůže být. A dostávám nápovědu, že zase může být a zase, že nemůže být. Navrhuji, aby to byli páni senátoři Karel Kratochvíle a Miroslav Nenutil. Oba souhlasí.

O tomto návrhu nechám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. (Předsedající Ivo Bárek neoznámil výsledek hlasování.)

Tím jsme vyčerpali projednávání celého návrhu zákona. Děkuji panu zpravodaji i panu navrhovateli.

A budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bahrajnského království o letecké dopravě

Tisk č. 212

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 212 a uvede ho pan ministr dopravy Dan Ťok, ale toho zastoupí pan ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Vzájemné vztahy České republiky a Bahrajnského království v oblasti civilního letectví nejsou dosud upraveny platnou mezinárodní dohodou. Pokusy o úpravu těchto vztahů se datují zpětně až do roku 2001, kdy došlo dokonce k podpisu dvoustranné letecké dohody, která však z formálních důvodů na bahrajnské straně nikdy nevstoupila v platnost. Ve snaze o překonání právní nejistoty v této oblasti se v roce 2014 uskutečnilo expertní jednání, jehož výsledkem byl vzájemně přijatelný text nové letecké dohody.

Vláda České republiky vyslovila se sjednáním dohody souhlas svým usnesením v červnu 2014, vhodný termín k podpisu se podařilo nalézt v lednu 2016. Text dohody odpovídá současnému vývoji v oblasti civilního letectví, je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, včetně závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii.

Sjednání dohody nevyžaduje změny v českém právním řádu a nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Dohoda nabízí leteckým dopravcům obou stran dostatečnou míru flexibility při rozhodování o provozních záležitostech.

Dohoda byla projednána v příslušných senátních výborech, ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, přičemž oba výbory doporučují vyslovit s ratifikací dohody souhlas.

Dovolte mi, abych vás požádal o vyslovení souhlasu s ratifikací předkládané dohody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 212/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 212/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Leopold Sulovský.

Senátor Leopold Sulovský:  Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že všechno tady bylo prakticky řečeno. Dohoda by měla vstoupit šedesátý den od data doručení pozdějšího z oznámení smluvních stran, informujících se navzájem písemně, že ústavní požadavky pro jejich vstup v platnost by byly splněny.

Platnost dohody lze ukončit písemným oznámením diplomatickou cestou kterékoliv ze stran. Přípustné jsou i změny, pokud se na nich smluvní strany dohodnou.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se tímto vládním návrhem zabýval na své 22. schůzi konané 31. března 2016. Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Kamila Rudoleckého, náměstka ministra dopravy České republiky, po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou České republiky a vládou Bahrajnského království o letecké dopravě, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste také zaujal pozici u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jozef Regec. Přeje. Prosím, pane senátore.

Senátor Jozef Regec:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, budu stručnější, poněvadž náš výbor ze své 23. schůze konané dne 5. dubna 2016 doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou České republiky a vládou Bahrajnského království o letecké dopravě, určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a máme zde jediný návrh, a to dát souhlas k ratifikaci. Přistoupíme k hlasování, všechny senátorky a senátory svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o tomto usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi vládou České republiky a vládou Bahrajnského království o letecké dopravě.

V sále je aktuálně přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30.

O tomto usnesení zahajuji usnesení. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 28 registrováno 59, kvorum 30, pro 49, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu ministrovi i oběma zpravodajům.

Pokračujeme dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci Protokolu o udržitelné dopravě k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat

Tisk č. 214

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 214 a opět ho uvede pan ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat byla připravena z iniciativy Ukrajiny a za technické pomoci programu OSN pro životní prostředí. Gestorem úmluvy je ministerstvo životního prostředí.

Úmluva je zaměřena na široký okruh témat, která souvisejí s udržitelným rozvojem regionu. Mezi tato témata bezesporu patří i doprava.

Hlavním cílem Protokolu o udržitelné dopravě, který byl podepsán v září 2014 v Mikulově na 4. zasedání konference smluvních stran Karpatské úmluvy, je posílit spolupráci smluvních stran v oblasti rozvoje udržitelné nákladní a osobní dopravy a související infrastruktury v Karpatech.

Jedním z klíčových ustanovení Protokolu je článek 7, v němž smluvní strany deklarují připravenost zohlednit cíle Protokolu při utváření a implementaci politik a strategií. Neméně významný je pak článek 8, podle nějž mají smluvní strany Protokolu při plánování dopravní infrastruktury povinnost zamezit nebo minimalizovat nepříznivé socioekonomické a environmentální vlivy.

Pro Českou republiku i další smluvní strany Protokolu, které jsou zároveň členskými státy Evropské unie, se v tomto směru jistě nejedná o nikterak neznámá témata. Podobné záležitosti jsou totiž předmětem jak platné evropské legislativy, tak i strategických dokumentů Evropské unie. Mějme ovšem na paměti, že signatáři Karpatské úmluvy i tohoto Protokolu jsou i státy, které nejsou členy Evropské unie. V dnešní propojené Evropě přitom jistě platí, že jakákoliv strategie jednoho státu má nezanedbatelný dopad na okolní státy. A v případě dopravy to platí dvojnásobně.

Za jednu z hlavních přidaných hodnot Protokolu považuji to, že přispívá k vzájemnému sdílení tzv. nejlepších zkušeností v oblasti dopravy.

Protokol byl projednán v příslušných senátních výborech, ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, přičemž oba výbory doporučují vyslovit s ratifikací Protokolu souhlas.

Dovoluji si vás proto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací předloženého dokumentu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 214/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Palas.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 214/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Petr Šilar. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, má zpravodajská zpráva bude stručná, protože v našem výboru byl tento vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Protokolu o udržitelné dopravě k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat projednán a po zodpovězení otázek bez další rozpravy bylo přijato usnesení výboru, které doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci Protokolu o udržitelné dopravě k Rámcové úmluvě, zpravodajem určil mne a předložení na dnešním jednání Senátu.

Toto je velice krátká zpráva s doporučením našeho výboru.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal také místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Palas. Nevidím ho, takže si nepřeje vystoupit.

A otevírám obecnou rozpravu k této materii. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A máme tady jediný návrh, a to návrh dát souhlas k ratifikaci.

Opět vás všechny zdvořile sezvu do sálu k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu o udržitelné dopravě k Rámcové úmluvě o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 29 registrováno 58, kvorum 30, pro 48, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a končím projednávání tohoto bodu.

Budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby podepsaná ve Znojmě dne 21. ledna 2016

Tisk č. 211

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 211 a uvede ho ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, který teď nikoho nezastupuje a zastupuje sám sebe. Pane ministře, prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi tentokrát uvést něco z oblasti zdravotnictví...

Rád bych vám tímto představil vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Rámcová smlouva mezi ČR a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby, podepsaná dne 27. ledna ve Znojmě (dále jen Rámcová smlouva).

Dosud byla přeshraniční spolupráce mez ČR a Rakouskem, která zahrnuje i ZZS jako součást integrovaného záchranného systému ČR, upravena pouze pro případ pomoci při katastrofách a mimořádných událostech. Základním motivem pro navázání přeshraniční spolupráce v této oblasti je časové hledisko dostupnosti ZZS v příhraničním území. Přeshraniční spolupráce se na české straně bude dotýkat Jihočeského kraje, Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. V Rakousku pak spolkových zemí Dolní a Horní Rakousko.

S ohledem na vnitrostátní rozdělení kompetencí v oblasti ZZS v obou státech, kdy v ČR mají zákonnou odpovědnost za její zajištění a organizaci kraje v rámci své samostatné působnosti; a v Rakousku jsou odpovědné spolkové země – je předkládaná mezinárodní smlouva koncipována jako rámcová. Při vyjednávání o textu smlouvy sloužila za vzor Rámcová smlouva mezi ČR a Spolkovou republikou Německo o přeshraniční spolupráci v oblasti ZZS, která byla podepsána v roce 2013 a vstoupila v platnost 18. července 2014.

Rámcová smlouva vymezuje základní právní rámec pro přeshraniční spolupráci, umožňuje výjimky ze stávající vnitrostátní právní úpravy a ponechává prostor pro konkretizaci pravidel a podmínek této spolupráce v jednotlivých příhraničních oblastech na domluvu oprávněných subjektů; tj. v ČR dotčených krajů a v Rakousku spolkových zemí.

Využití a praktické naplnění přeshraniční spolupráce tak bude na rozhodnutí krajů a předpokládá uzavření samostatných ujednání o přeshraniční spolupráci.

Kraje budou moci využít přeshraniční spolupráci pro zajištění nepřetržité dostupnosti ZZS, zejména v řídce osídlených a z české strany obtížně dostupných příhraničních oblastech. Přeshraniční spolupráce tak představuje určitou alternativu k nezbytnosti vybudovat nové výjezdové základny ZZS tak, aby byla dodržena zákonná dojezdová doba.

V první fázi se předpokládá využívání přeshraniční spolupráce především dle aktuální potřeby. V dlouhodobější perspektivě by pak kraj mohl tuto spolupráci využít i systematičtěji. Obě smluvní strany předpokládají vzájemnou reciprocitu a využívání této formy spolupráce v těch případech, kdy je to z časového hlediska s ohledem na rozmístění výjezdových základem ZZS vhodné.

Věřím, že k dokončení ratifikačního procesu a k vstupu této mezinárodní smlouvy v platnost dojde co nejdříve, aby přeshraniční spolupráce mohla být fakticky zahájena. Dotčené kraje již ve spolupráci se svými rakouskými partnery připravují jednotlivá ujednání o přeshraniční spolupráci a plánují detaily vzájemné součinnosti.

Vládní návrh byl dne 5. dubna 2016 projednán ve výborech Senátu Parlamentu ČR, a sice ve VZSP a ve VZVOB. Dne 14. dubna 2016 byl vládní návrh projednán v 1. čtení na 44. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Dne 28. dubna 2016 projednal vládní návrh výbor pro zdravotnictví.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, prosím vás tímto o vyslovení souhlasu s ratifikací této mezinárodní smlouvy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 211/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 211/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne. Vážený kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, pane ministře, pan ministr ve svém výkladu byl naprosto precizní a plně obsáhl ve svém projevu všechny podrobnosti této smlouvy, která je, na což si dovolím upozornit, jak říkal – „rámcová“ a předpokládá samostatná ujednání mezi jednotlivými kraji. V tomto případě se myslí Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina a příslušné spolkové země Rakouské republiky. Ujednání budou konkretizovat další podrobnosti této smlouvy.

Přesto bych ještě rád upozornil na jeden bod, který jsme probírali na VZSP. Vypůjčím si vyjádření našeho pana předsedy, který právě přichází, který chtěl být ujištěn, že ve chvíli, kdy bude leteckou vrtulníkovou záchrannou službu zabezpečovat v Kraji Vysočina armáda, tak potom přistání tohoto vrtulníku v Rakousku bude přistání zdravotníků, a nikoliv armádním výsadkem a že i v Rakousku to takto budou chápat...

Teď k usnesení našeho VZSP. Je to 78. usnesení z 16. schůze ze dne 5. 4. 2016 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová smlouva mezi ČR a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci ZZS, podepsaná ve Znojmě dne 21. ledna 2016 (senátní tisk č. 211). Po odůvodnění zástupkyně předkladatele paní Mgr. Lenky Taie Kolaříkové, náměstkyně ministra zdravotnictví ČR a zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Rámcové smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti ZZS, podepsané ve Znojmě dne 21. ledna 2016.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Plačka.

III. Pověřuje předsedu výboru, pana senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, panu Milanu Štěchovi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prosím také, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Patrik Kunčar. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, VZVOB na své 23. schůzi dne 5. dubna 2016 projednal vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací tato Rámcová smlouva mezi ČR a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti ZZS (jako senátní tisk č. 211).

Jenom zmíním, co tady nezaznělo, že v současné době je spolupráce v oblasti zdravotnictví mezi ČR a Rakouskem upravena Dohodou mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o spolupráci v oblasti zdravotnictví z roku 1982. Vzhledem k faktické zastaralosti této dohody je potřebné tuto dohodu nahradit aktuálnější, která bude více reflektovat aktuální otázky především v otázce odpovědnosti příhraničních krajů při zajišťování nepřetržité dostupnosti záchranné služby.

Co se týká předpokládaných dopadů na veřejnou správu, podnikatelský sektor a státní rozpočet, tak jelikož se předpokládá vzájemné reciprocita u této přeshraniční spolupráce a její využívání, tak není předpoklad, že by tato rámcová smlouva přinesla zvýšené nároky na státní rozpočet ani na finanční prostředky z veřejného zdravotního pojištění.

Dopad na veřejnou správu se tedy dá hodnotit jako pozitivní, protože smlouva pomůže krajům při zajišťování nepřetržité dostupnosti ZZS.

Po odůvodnění zástupkyně předkladatele, náměstkyně ministra zdravotnictví pro majetkové a mezinárodní věci, mojí zpravodajské zprávě a rozpravě, přijal výbor následující usnesení:

VZVOB doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Rámcové smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti ZZS, podepsané ve Znojmě dne 21. ledna 2016, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Patrika Kunčara a pověřuje předsedu výboru, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, rád bych tady jenom vzpomněl, že na této spolupráci se začalo pracovat v roce 2006, kdy se při velkých povodních na Dyji dospělo k tomu, že smlouvy mezi ČR, a to nejenom ve zdravotní oblasti, a mezi Rakouskou republikou neumožňují některé praktické kroky, a bylo je třeba vždycky řešit na základě momentálních rozhodnutí; tehdy ve spolupráci s ministerstvem vnitra.

Toto je závěrečná dohoda, ke které se postupně dospělo, a jsem rád, že k tomu – jako kraje – mohly přispět, a to všechny kraje, které byly vyjmenovány. Tak vás samozřejmě prosím o ratifikaci. Velice mě těší, že to usnadní situaci při běžném životě, ale také zvláště při mimořádných událostech, kdy se potom mění trasy a místa, kudy záchranná služby bude fungovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. (Nechce.) Pan zpravodaj také ne. Máme tady jediný návrh, a to dát souhlas k ratifikaci. Všechny vás svolám.

Budeme hlasovat o usnesení, že Senát dává souhlas k ratifikaci Rámcové smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby, podepsané ve Znojmě dne 21. ledna 2016.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 30. Registrováno 60, kvorum 31. Pro 52, proti nikdo.

Tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministru zdravotnictví. I za to, že zastoupil pana ministra dopravy. Děkuji našemu zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem dnešního odpoledního jednání, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Šilara a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 253

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů, senátor Petr Šilar, který má teď právě slovo.

Senátor Petr Šilar:  Díky za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, máme tzv. 1. čtení návrhu zákona, který je velice sáhodlouze popsán v důvodové zprávě v tisku č. 253. Chtěl bych stručně předložit tento návrh a požádat vás o podporu a poslání tohoto zákona do výborů, protože se jedná v uvozovkách o „dvojí zdanění“. Zmíněná novela zákona o DPH obsahuje mnoho neurčitých, nejasných či mnohoznačných pojmů a slovních spojení, které výrazně komplikují aplikaci zákona o DPH, ve znění této novely. Jde o to, že dojde vlastně k zvýšení daňové zátěže občanům při prodeji pozemků. Zdanění převodu pozemků, které bylo dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2015, osvobození od DPH, ve svém důsledku způsobí masové zdražení bydlení pro občany. V návaznosti na uvedenou legislativní změnu jsou totiž převodci předmětných pozemků, kteří jsou plátci DPH, tzv. developerské stavební činné společnosti de facto nuceni skokově zvýšit ceny předmětných pozemků o 21 %. Podle obecných zákonitostí trhu obdobným způsobem zdraží předměty předmětných pozemků i převodci, kteří nejsou plátci DPH. Tento tržní krok se přirozeně projeví v cenách, za které jsou předmětné pozemky, případně obecné bydlení nabízeny neplátcům DPH, tj. občanům poptávajícím vlastní bydlení, a to skokovým navýšením ceny o 21 %.

Pokud současná právní úprava zůstane v účinnosti beze změny, bude to mít velmi negativní dopad na dostupnost rodinného bydlení, zejména pro sociálně slabší, žijící především na venkově. Chtěl bych říci, že právě tato novela, která byla k DPH předložena, s tím počítá. Prošlo to jak sněmovnou, tak Senátem bez povšimnutí. Teprve později se vlastně zjistilo, že se jedná o dvojí zdanění. Já to dál nebudu číst...

Chtěl bych vás všechny požádat, abyste se tím – po seznámení – zabývali a požádal vás, abychom tento návrh i za skupinu všech senátorů, kteří jsou zde uvedení, abychom znovu projednali a ve výborech prodiskutovali a dál ho dostali do pléna. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení pana senátora Pavla Štohla, takže já ho prosím o jeho zpravodajské vystoupení, prosím.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, zkusím doplnit slova, která už tady vlastně zazněla. Vezmu trochu historie. Do konce roku 2015 – jak to bylo se zdaňováním pozemků. Jestliže se prodával pozemek, na které nebylo vydáno stavební povolení, tak to bylo osvobozeno od DPH. Pozemek se zdaňoval pouze tehdy, když by se prodával pozemek, na který už bylo vydáno stavební povolení. Když jsme se bavili s kolegy, třeba s daňovými poradci, tak ti nám řekli, že naprostý neznalec do konce roku 2015 by prodával pozemek, na který už by bylo stavební povolení. Takže zjednodušeně, opravdu ve většině případů prodej pozemků byl od DPH osvobozen. To bylo do konce roku 2015.

Od 1. 1. 2016 – k čemu došlo? Došlo k tomu, že, když to řeknu volně, pozemek, který tvoří se stavbou funkční celek (můžeme diskutovat, co je to funkční celek, je to taková docela složitá formulace, která ani není jednoznačně daná...), takže tento pozemek bude podléhat DPH. Takže řeknu příklad. Jestliže budu chtít v roce 2016 postavit rodinný domek. U nás na Znojemsku se prodává pozemek zhruba ze 1500 Kč metr, 600 m2 mi vychází skoro na milion, takže teď bych zaplatil 21 % rovná se 210 tisíc DPH, což už je docela hodně. Pokud je to samozřejmě pro „běžné občany“, tak o 210 tisíc by to v tom případě byla pro ně dražší stavba.

Cíle senátního návrhu, podle mého, jsou dva.

První – odstranit nejednoznačnost pojmů, které tam jsou. Daňový zákon, dle mého, by měl naprosto jednoznačný. A ne, že se budou dávat výklady, jak to má být chápáno. Dnes generální ředitelství vydalo několikastránkový elaborát, jak je to vůbec myšleno, a samozřejmě je otázka, jak si to bude vysvětlovat správce daně. Takže si opravdu myslím, že je to jeden z důvodů, že současná úprava není legislativně čistá.

Druhá věc je, aby se opravdu snížila daňová zátěž občanů.

Nyní senátní návrh. Když přeložím paragrafované znění do nějaké srozumitelné řeči, tak se navrhuje následující. Pokud bych prodával pozemek, na který nebylo vydáno stavební povolení, bude to zase bez DPH. Pokud by tam bylo stavební povolení, tak je to s DPH. Zatím jsme tak, že je to nastejno s rokem 2015. Ale změna je, že pokud se bude prodávat stavba, tak pozemek pod stavbou teď bude podléhat DPH, což myslím, že je docela v pořádku.

Kdybychom řekli, že daně mají mít nějakou logiku – já vím, že ne, že je to věc spíš politické vůle, ale kdybychom řekli, že mají mít nějakou logiku, tak si myslím, proč ne, aby vlastně pozemek pod barákem podléhal DPH. Navíc, pokud by to byla stavba pro sociální bydlení, což je ve většině případů, tak by tam nebylo 21 %, ale 15 %.

Tím si myslím, že dojde k poměrně výrazné daňové úlevě pro ty občany, kteří budou chtít pořizovat bydlení.

Závěrem chci říci, že pokud doporučíme tento senátní návrh, tak opravdu dojde k jednoznačné formulaci toho, co podléhá, co nepodléhá DPH. Za druhé – dojde k tomu, že se bude zdaňovat pouze pozemek pod barákem, nikoliv tak, jak je to v současné době.

Teď, kdybychom řekli, jaká je situace v současnosti – koupím 600 m2 pozemek, na kterém chci postavit barák. A vedle má soused zahradu. A já chci tam mít trošku víc prostoru a koupím tu zahradu taky. Ta zahrada bude taky podléhat DPH. Protože obecně zahrada nepodléhá. Kdyby mi řekli, že zahradu jsem si koupil s tím, abych mohl mít pěkné bydlení, tak ano. Takže těch souvislostí a složitostí tam bylo poměrně hodně, takže i z tohoto důvodu snížení daňové zátěže a jednoznačná formulace, navrhuji a doporučuji, abychom přijali tento senátní návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já děkuji, pane zpravodaji, a prosím, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám obecnou rozpravu. A do obecné rozpravy se s právem přednosti hlásí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Je to hrozně úsměvné. Já si pamatuji, že to není tak dlouho, rok 2015, kdy jsem tady burcoval, abychom ministrovi Babišovi zdůvodnili, že skutečně ten zákon je nedokonalý. V té předloze, jak nám byl tehdy předložen. Nicméně my jsme se neposlouchali, my jsme to schválili, a dopadlo to tak, jak to asi muselo dopadnout. Ona je tam ještě situace další, kdy obec např. není plátcem DPH. To znamená, obec se rozhodne zasíťovat pět pozemků, které potom prodá občanům. V okamžiku, jakmile je zasíťuje, zaplatí za všechny práce, ty úkony, které tam jsou, státu odvede DPH. Ona nakupuje včetně DPH. Všechny služby, všechny materiály apod.

Ten stát potom následně, když to prodáme, při prvním prodeji, to je potřeba taky říct, tak se to nepočítá. První prodej je nula, tam se DPH neplatí. Ale ten další občan, který přijde, ten druhý, třetí, čtvrtý, pátý, už to DPH na něj spadne. To je takový nesmysl, já nevím, jak se to do toho zákona vůbec mohlo dostat. Ale samozřejmě stát si znovu vybere DPH. A ještě, jak řekl předřečník Štohl, on si dokonce vybere za celou tu plochu. Vzpomeňte si na to, když jsem se ptal, že někdo si vezme pozemek, kupuje 600 m, a někdo 2000 m. Ale ono je zdaněných celých těch 2000 metrů! Ale stavba je možná na 120, možná na 200 metrech, ale víc to není.

Čili stát opět znovu zatěžuje občana, do státní pokladny plynou peníze, které tam podle mě nemají co dělat, ale hlavně je tam dvojí zdanění. To první zdanění je to, které vy zaplatíte tomu státu jako investor. V tom případě se to vztahuje i na lidi, kteří třeba mají pozemek a chtějí ho prodat, rozparcelují ho, zainvestují, a nejsou plátci DPH. Tak ti opět budou muset při druhém prodeji zaplatit z toho všeho, co budou prodávat, DPH. Mám dojem, že tahle novela by to mohla vyřešit. Ještě není úplně ideální, ale pořád to napravuje alespoň částečně stav.

A mně trošku vadí, abych řekl pravdu, a nechci teď šít do koalice, to nechci v žádném případě, ale jenom chci upozornit na to, že ve vládním prohlášení je podpora bydlení mladých lidí, všeobecně podpora. Protože jakmile si někdo staví barák, tak už se stará sám o sebe. Už nejde za obcí, nechce nájemní bydlení, vlastně odtěžuje ten systém. A my lidem místo, abychom jim to více umožnili, tak pořád přidáváme. Včera mám dojem, že zrovna třeba Poslanecká sněmovna neschválila znění, které nám tady prošlo taky pod rukama, poplatek za vynětí z půdního fondu.

To jsou všechno věci, kdy víc a víc stavebnictví zatěžujeme, investory zatěžujeme. A když se podíváte na křivku, ta čísla jsou burcující, a to je třeba se zeptat odborníků na ministerstvu hospodářství a na ministerstvu pro místní rozvoj, že nám výstavba teď půjde hodně dolů. Myslím občanská výstavba, nemyslím tím nějaké fabriky apod. Protože ona se vlastně prodražuje. Takže já jsem jednoznačně pro, abychom tuto novelu schválili. Co s tím udělá Poslanecká sněmovna, nevím, ale nejsem moc velký optimista. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já bych jenom připomněl, že to nebudeme schvalovat, ale přikazovat do výboru. Takže další do rozpravy je přihlášen, s právem přednosti, pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Kolega Horník si tady, vaším prostřednictvím, asi zapomněl nějaké papíry.

Ale já tedy musím podpořit to, co on řekl, v tom, abychom to propustili do druhého čtení a zabývali se tou problematikou. Potvrzuji, že dosavadní vládní podpora bydlení, nebo sněmovní podpora bydlení, kdybych to shrnul, tak je taková, že v zákonu o SPÚ, Státním pozemkovém úřadu, se zamezilo tomu, aby obce dostávaly bezplatně pozemky. Zadruhé, jsme zdražili vynětí ze zemědělského půdního fondu a zatřetí, jsme to zatížili daní z přidané hodnoty.

Ale přestože to podporuji, aby to šlo do druhého čtení, tak musím vyvrátit jednu věc, kterou tady kolega Horník řekl. Když občan potom dále prodává pozemek, občan není plátcem DPH, tak samozřejmě žádná DPH se tam nepřidává, protože to se týká pouze plátců DPH.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já taky souhlasím s tím, že bychom se k tomu měli vrátit. Jenom bych si dovolil tady trošku oponovat, že to tady prošlo jako nůž máslem, protože my jsme se o tom poměrně bouřlivě bavili na našem výboru. Tehdy, jestli si pamatuji, náměstkyně, která už dneska náměstkyně není, nám říkala, že je to hlavní prostředek boje proti developerům. My jsme se jí tam všichni jeden vedle druhého snažili vysvětlit, že developerů jako plátců daně se to nedotkne, protože oni samozřejmě tu daň zaplatí a zase si ji dají protiúčtem. A já bych si dovolil oponovat, i když to nerad dělám, tady mému kolegovi a předsedovi našeho klubu. Oni to ti občané skutečně zaplatí, nikoli že nezaplatí. Samozřejmě jestliže něco prodáte s DPH, tak potom DPH, ať už od developerů, nebo od obce, tak poplatek DPH se samozřejmě objeví v ceně. A potom se to nabaluje, takže to vlastně zaplatí každý další, který ty peníze bude platit, protože tržní hodnota a to, za co se pozemek prodává, tím reálně stoupá.

Já bych jenom chtěl připomenout, že opravdu diskuse tady byla bouřlivá. Jestli si pamatujete na mou debatu s panem ministrem Babišem, když jsem mu říkal, že to zase zamezí výstavbě bytů, tak mi argumentoval tím, že koupil v Průhonicích pozemek a jak na něm vydělal, tak ho nějaké DPH nezabije. Já jsem mu tehdy navrhoval, ať si ho koupí u nás v Jaroměřicích a že hned bude vidět, co to je.

Ale já si myslím, že opravdu to, co se v současné době děje, já bohužel musím konstatovat, že se na tom podílí vláda, protože MŽP je taky vláda, Ministerstvo financí je taky vláda. Tak to má fatální dopad zejména na obce, malé obce.

Samozřejmě, že v Průhonicích to ani nepoznají, nebo v satelitech kolem velkých měst, jestli kupují pozemek za pět šest milionů. Tak jestli k tomu dodají ještě nějakých dvě stě padesáti tisíc, tak to už není taková záležitost. Ale u mě, v mém regionu je běžné, že obce zainvestovávají pozemek a prodávají ho občanům za nějakých dvacet korun, zainvestovaných. A to jenom proto, aby si tam vůbec udrželi jakousi budoucnost.

A já bohužel musím konstatovat, že jako u všech daňových záležitostí se DPH nebude počítat z této vlastně netržní ceny, ale finanční úřad si vypočítá tržní cenu pozemku. A to je zase ke kolegovi Víchovi, aby to věděl, že finanční úřad si vypočítá tržní cenu a z toho strhne DPH. To znamená, že je evidentní, že to bude znamenat další problém. A to, co tady bylo řečeno, že Poslanecká sněmovna to vrátila před nějakým časem, nebo zamítla, když jsme se snažili osvobodit vůbec obce od platby vynětí ze zemědělského půdního fondu. A teď jsme tam podruhé tady jenom to, že to, co nám zamítli, tak nám to sem poslaneckou iniciativou vrátili. Tak my jsme k tomu nepřistupovali jako poslanci a vzali jsme tu iniciativu. Myslím, že tady kolegyni Kovářové ani nikdo nic neříkal a nepřipomínal, jak hlasovala v prvním hlasování, ale my jsme to přece podpořili. Naopak jsme to ještě prohloubili.

A já bych chtěl jenom zdůraznit, že my jsme tam dodali jenom bydlení pro individuální výstavbu v zastavitelné ploše. Přesto nám to zamítli. A já nemám slov pro to, že náměstek ministra životního prostředí pan Mana, který má lví podíl na tom, jak to dopadlo v Poslanecké sněmovně, tak on klidně píše na webu Ministerstva životního prostředí, co jsou senátoři zač. A mj. tam píše takové nehorázné nesmysly, že to zůstává opravdu rozum stát, kdy si plete stavbu ve volné přírodě, a v zastavitelné ploše. A bere to, jako že to je jedna a tatáž věc. Kdy tam vykládá takové bludy, že starostové si budou určovat, co je veřejně prospěšná stavba. Kdy tam vykládá takové bludy, že starostové určují, jak má vypadat územní plán.

Já jsem včera schválně chvíli v televizi, než mě to rozčílilo úplně definitivně, poslouchal výplody poslanců. A já jsem si do téhle chvíle myslel, že oni žijí v nevědomosti, že oni nic nevědí. Ale řada starostů, kteří jsou i v Poslanecké sněmovně, jim to tam jasně říkala. Ale oni ty nesmysly opakovali pořád dokolečka. Takže ten stav, jestli my tam pošleme další takový návrh, já se obávám, že to dopadne špatně, protože když to dopadlo v těch dvou případech...

Mimochodem, pan ministr Jurečka mi tady slíbil, pak jsme s ním ještě s kolegou Víchou na koaliční radě mluvili o té platbě obcí. Vždyť to jsme vybojovali s lidovci. Vybojovali jsme to, aby obce dostávaly od pozemkového úřadu peníze, nebo pozemky zdarma, pokud jsou určeny pro bytovou výstavbu. On nám slíbil, že se nad tím zamyslí, že by to podpořil. Asi nepodpořil zase. Takže výsledek je, že to neprošlo i teď.

A co je úplná nehoráznost, co musím konstatovat, že je úplná nehoráznost, je to, že ony dneska tyhle instituce při tvorbě nových územních plánů nutí obce, aby pozemky, které dostaly od státu zdarma na bytovou výstavbu, jim nyní lidi, o kterých říká pan náměstek Mana, že nic neovlivňují, tak oni nutí obce, řeknou jim, že jim nepovolí nový územní plán, protože mají na bytovou výstavbu moc pozemků. A donutí je, protože oni z nějakých důvodů nový územní plán potřebují, donutí je, aby s tím souhlasili. Vzápětí přijde Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a obce musí ty pozemky vrátit zpátky. To je úplně neuvěřitelná věc. Co se bude dát dít s těmi pozemky, o tom si nedělám žádnou iluzi.

Podle mého názoru úředníci nemají co do věcí, které byly řádně povoleny, byly odsouhlaseny všemi orgány, stát na ně dal palec, tak teď při další věci mění názor a nutí obce, v zásadě násilím, aby se zbavily pozemků, které potřebují pro svůj rozvoj. Upřímně řečeno, nevím, jak tady tohle může pokračovat dál, ale pro celou řadu zejména venkovských obcí se to začíná dít jako fatální záležitost. Já jsem velmi zvědav, až přijde MPSV společně s MMR s tím dlouho připravovaným programem, kde budou podporovat sociální bydlení, tak jsem opravdu velmi zvědav, co budou dělat s poplatky za vynětí z pozemkového fondu, co budou dělat s DPH. Jestli to zase nakonec skončí tak, že stát bude dávat dotace na výstavbu těchto bytů. A buď sem zase přijde nějaký osvícený názor nějakého úředníka, že za těchto předpokladů by se zase všechno mělo zrušit pro tento případ, že by se to nemělo uplatňovat, a nebo se to nezruší, ale stát bude dávat dotaci na to, aby se platily tyhle nesmysly.

Je to opravdu neuvěřitelné. A musím říct, že vývoj, který v poslední době tady vidíme, je opravdu znepokojující.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, kolegové, dámy a pánové. Já bych se, prostřednictvím pana předsedajícího, zeptal pana kolegy Martínka, Radko, jestli náhodou nejste klíčová vládní strana, když se tady zlobíš na to, co se děje. A jen bych krátce opravil pana zpravodaje, ten jeho použitý eufemismus, k čemu došlo. Ne k čemu došlo? Aby pan ministr financí prokázal, jak umí lépe vybírat daně, tak po svém nástupu vsunul nejrůznější zdanění věcí, z kterých se nedá utéct, a tohle je daň nadbytečná, dvojitá, ze které se nedá utéct. Řekněme si to na rovinu, pan ministr nám vsunul tohle čertovo kopýtko do zákona. Děkuji. Jinak podporuji samozřejmě ten návrh, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Dále je připraven do rozpravy pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Bratský:  Dobré odpoledne, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem rád, že se ukazuje, že Senát je komorou spíše komunální politiky, že tady se smazávají rozdíly v politických stranách a hledáme to, co je dobré pro naše obce a kraje. Nebo nehledáme, ale snažíme se podpořit tam, kde život ukazuje, že to naši občané potřebují. Proto vítám a ztotožňuji se i s názory kolegy Martínka, které zde před chvílí řekl.

My jsme byli s hospodářským výborem v České národní bance, tak jako každoročně. Slyšeli jsme různé statistiky, různé jejich opatření, které dělá ČNB, následně banky, aby se hypotéky držely stále na nízké úrovni. Proč? Aby právě hlavně mladé rodiny, ale vůbec lidé, kteří potřebují řešit své bydlení, mohli dosáhnout samozřejmě na takové finance, které jim umožní pořídit si někde byt. Neříkám stavět domy, ale alespoň pořídit byt. Samozřejmě já to vidím i z druhé strany, že developeři toho zneužívají a stále jsou byty na poměrně vysoké úrovni. Zrovna když jste zmiňovali Prahu, tak tady developeři s cenami zatím příliš dolů zatím nejdou.

Nicméně to, že se chce řešit i nezaměstnanost, protože stavebnictví na několik let teď nebudou mít vládní zakázky, protože kvůli EIA a Naturám a dalším věcem velké infrastrukturní věci nebudeme moct stavět. A stavební firmy zoufale už hledají všude možně práci. Tak tady DPH a další opatření, vynětí z půdního fondu, zase naopak to všemu brání. Čili naprostá pravda, že tady zbytečné daně, které zatěžují tam, kde nemusí, jsou brzdou toho, co možná by i vláda a ČNB a další hráči, kteří s tím mají co dělat, chtějí občanům pomoci.

Takže já rovněž podpořím tento návrh. A jsem rád, že to vzniká tady, na půdě Senátu. Jsem velice zvědav ale, až se to dostane po patřičných čteních do Poslanecké sněmovny, jak se k tomu vládní strany přihlásí. Doufám, že strana ANO, která dneska ovlivnila výrazně protikuřácký zákon o kouření, tak jsem velice zvědav, jak se postaví tady k tomu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane kolego.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já také podporuji, aby tento zákon prošel do druhého čtení. Ale proto jsem se nepřihlásil. Chci ještě upozornit na jeden aspekt, který z toho vyplývá. Města a obce pomáhají Ředitelství silnic, dálnic, ale i dalším státním organizacím při vypořádání – řeknu majetkovém u pozemků, které jsou zapotřebí a výstavbu silnic, možná i železnic. Jestliže obec koupí od soukromníka pozemek, který potom dále prodává Ředitelství silnic a dálnic, tak to DPH po přijetí novely, která byla jako poslední, je na vrub měst a obcí, protože o to dostanou méně. Takže celá řada měst a obcí tyto výkupy zastavila a Ředitelství silnic a dálnic prakticky nemá, jak se k některým pozemkům dostat, protože buďto chtějí vlastníci prodat o kousek víc než Ředitelství silnic a dálnic potřebuje, a tam to ta obec, město umí zprostředkovat s tím, že mu sice zbude třeba nějakých 50, 100 m2 navíc, ale to obec nějakým způsobem nezabije.

Další problém, který je a už to tady bylo zmiňováno, my jako města a obce, když si chceme nárokovat DPH, tak se s koeficientem dostaneme někam na 7, 8 procent z 21 procent, které odvedeme na DPH státu.

Další problém, který tady vidím, už tu byl také zmiňován, je právě otázka, že nám to zdražuje výstavbu rodinných domků, resp. nákupu a zasíťování parcel. My jako malá města, malé obce vynakládáme dost značné prostředky na to, abychom zasíťovali vodu, kanál, elektriku, plyn, chodník, silnici, veřejné osvětlení, veřejný rozhlas, a ten náklad se minimálně pohybuje někde kolem 600 až 1 000 Kč na m2, a to se dostaneme na m2 parcely, a to se dostanu někam před definitivní zhotovení povrchu chodníků a komunikace.

A dalším problémem, který tam vidím, je otázka, že se toto zdanění 21 % týká všech pozemků, které byly jakýmkoliv způsobem – a slyšeli jsme to tady od pana ministra nebo od paní ministryně, teď nevím – dotčeny jakýmkoliv rozhodnutím, které se týká územního plánu, územního rozhodnutí nebo kteréhokoliv jiného kroku, který byl na tomto poli udělán. Čili já se velice přimlouvám za tento návrh, aby postoupil do druhého čtení a aby jsme ho dopracovali tak, aby ho i Poslanecká sněmovna přijala a takto jsme odbřemenili města, obce, ale i ty další, které jsou na to navázány. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A zatím posledním v pořadí v obecné rozpravě je přihlášen pan senátor Pavel Štohl.

Senátor Pavel Štohl:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Jenom jednu poznámku. Když jsme tady zákon projednávali, tak jistě si vybavujete – ten původní měl platit již v roce 2015, když jsme tenkrát udělali pozměňovací návrh, aby to platilo od 1. 1. 2016. A měli jsme pocit, že je to takový kompromis, který je schopen, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou, aby to tam prošlo. Byl to samozřejmě kompromis ne asi úplně ideální, ale říkám původní návrh od ministerstva financí bylo, že už to mělo platit v roce 2015. To je jenom takové připomenutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášena paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně. Vítám to, že se dostane projednávání této novely na výbory, protože v každém případě si myslím, že je dobré, aby byly použity jednoznačné formulace. To v každém případě. Při debatě na výborech si myslím se vyjasní některé skutečnosti, kdy i teď konkrétní informace, které uvádíte, nejsou tak přesné, které by odpovídaly realitě, např. když jste zmiňoval zahradu a někdo tam má stavební povolení. Už i v legislativě, která byla předtím, protože podle územního plánu už je to potom pozemek určený k výstavbě a už byl tehdy zatížený ještě před novelou DPH.

Pokud to bylo zahrnuto v územním plánu pro výstavbu. To bylo ještě před přijetím novely zákona. Vím, o čem mluvím, protože jsme to konkrétně řešili na obci. I ty dopady novely. V každém případě bude užitečné, když se debata otevře, zpřesní se, a jsem pro, aby se ve prospěch obce nebo té individuální výstavby přijala event. novela tak, aby podporovala tuto výstavbu. Uváděli jste většinově, že se týká pro sociální bydlení. Nevím, z jakých údajů vycházíte, to předpokládám, že se v rámci projednávání na výborech také dozvíme. Ještě se vrátím k tomu, co jsem říkala. V současné době je problémem to, že když platíte, když je u stavební parcely vybudovaný kiosek, to znamená přívod elektřiny, já nevím, co ještě a je to na hranici parcely, tak to je zatíženo DPH. Po pěti letech ne. Ovšem problém je, my jsme chtěli toto obejít tím, že budeme žadatelům prodávat jenom stavební parcelu bez kiosku, "geometrákem" to oddělíme. Daňový poradce nám řekl, že by se toho bál, že je to obcházení zákona. Takže v tom je dneska problém. Je tam řešení, jde o kiosek, který je spojen, myslím kiosek ve formě vyvedení sítí, který je spojen se stavební parcelou. Není pravda, že tam, kde je stavební povolení, že je to zbytečně zatíženo DPH, protože když tam je stavební povolení, tak to musí být v souladu s územním plánem. Už i před novelou to, co bylo jako stavební pozemky, bylo zatíženo DPH.

Jsem pro, aby to šlo – jednak, aby se pojmy jednoznačně vysvětlily a zpřesnily, abychom všichni věděli, o čem se bavíme. A aby se debata otevřela a tím vyjasnila. Věřím, že z toho pak vzejde takový rozumný v reálu uplatnitelný návrh novely. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní kolegyně. Nikoho dalšího nevidím přihlášeno do obecné rozpravy, takže obecnou rozpravu končím. Máme tady návrh, zeptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Určitě ano. Prosím.

Senátor Petr Šilar:  Chtěl bych teď, když mám slovo, poděkovat především zpravodaji Pavlu Štohlovi a kolegovi Martínkovi za jasné vysvětlení návrhu zákona, protože, jak jste poznali, já jsem nosič vody, nejsem ekonom. Jsem jenom bývalý vesnický starosta, který je rozezlen nad tím, jak vládní strany přistupují právě k rozvoji venkova a v podání těchto zákonů. Chtěl bych ještě doplnit to, co říkal kolega Martínek, protože jsem byl včera ve sněmovně, kde jsem byl jeden z předkladatelů zákona, který byl ke státnímu pozemkovému úřadu, také náš pozměňovací návrh, aby bezplatné převody pozemků na bydlení byly smeteny ze stolu. Především i strany vládní koalice. Předtím jsem – neodpustím si tady, chci to říct veřejně, že jsem byl naprosto rozčarován a velmi pobouřen právě postojem ministra zemědělství a poslanců za KDU-ČSL, který hlasovali proti našemu návrhu, přestože to předtím na klubu někteří přislíbili.

Chci říci, že koalice, jak se tady vždycky ozývá ze stran, jestli je tady koalice nebo koaliční strana, tak si myslím, že to v Senátu neplatí, že by tady měla být koalice zdravého rozumu. Chtěl bych poděkovat všem, kteří podporují všechny zákony, které slouží rozvoji venkova. A to i bydlení. Týká se to i daní. Jenom mi dovolte toto politické intermezzo k tomu zákonu a prosím vás, abychom tento zákon podpořili a zkusili to znovu, přesto, že to je asi marný boj, ale musíme s tím bojovat a nějakým způsobem znovu to poslat do sněmovny a zkusit o nápravu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Pane zpravodaji pro první čtení, prosím, abyste se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Pavel Štohl:  V rozpravě vystoupilo 7 diskutujících. A pokud jsem to správně pochopil, tak v podstatě všichni byli pro, aby tento návrh zákona byl dál posunut do druhého čtení. Jestli mohu – prostřednictvím pana předsedajícího – jenom sociální bydlení, co tady zazněl dotaz, je to definováno v zákoně o DPH, je tam 350 m2 a myslím si, že většina rodinných domků se vejde do 350 m2. Takže to jenom, že tady byl dotaz, co to je sociální bydlení. Nechci tady zakládat nějakou velkou diskusi o DPH, abychom si tady dvě hodiny nepovídali, ale opravdu zákon o DPH to definuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane zpravodaji. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, aniž jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ptám se, jestli má někdo ještě jiný návrh? Vidím pana senátora Martínka, jak kuká, tak pojďte, pane senátore, i když jste nezmáčkl tlačítko. Vidím vás se zvednutou rukou, pojďte.

Senátor Radko Martínek:  Já se omlouvám, ale myslím si, že to patří do našeho výboru, do výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a životní prostředí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Máme tady ještě doplnění na výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ptám se, jestli má ještě někdo jiný návrh? Nemá. Takže já o tomto návrhu nechám hlasovat a všechny vás sezvu znělkou.

Je tady požadavek na odhlášení, tímto takto učiním. Odhlašuji vás a zase prosím, abyste se přihlásili k hlasování svými kartičkami. (Kratičká odmlka.) Ještě někdo další. Připomínám, že budeme hlasovat o přikázání do výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a do výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Pokud všichni jste zaregistrovali, tak zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování č. 31 registrováno 55, kvorum 28, pro 54, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu a budeme pokračovat teď následujícím bodem a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 254

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů pan senátor Zdeněk Škromach, který má právě slovo. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, páni senátoři, návrh novely tohoto zákona, který je poměrně jednoduchý. Jde o to, že jednak na jedné straně zavádí za určitých podmínek u cyklistů možnost alkoholu při řízení kola a zároveň reaguje i na nepřiměřenost, které určitě jsou nepřiměřené z hlediska závažnosti a společenské nebezpečnosti. Protože když jsem teď před dvěma lety četl, že u Hodonína boural kamion do sloupu a řidič měl přes jedno promile alkoholu, tak určitě takový kamion, pokud by zasáhl např. zastávku, kde by stáli lidé a nikoliv jenom lidé nebo sloup, tak by neštěstí bylo poměrně velké.

U cyklistů nic takového nehrozí. Jsem přesvědčen o tom, že politické by v první řadě měli stát na silnicích a kontrolovat podobné nebezpečí, které tady hrozí, protože řidiči těžkých kamionů – a zdá se, že to není výjimka, teď se zase objevil případ, kde to bylo dokonce až myslím ke dvěma promile apod. To jsou problémy, které tady kolem toho existují. Dovolil bych si pár argumentů, které vychází vlastně z opakovaného návrhu, který spolu se skupinou senátorů a senátorem jsme už předkládali i v minulosti a reagovali jsme vlastně na připomínky, které se v rámci toho objevili. A sice to, že podmínkou navrhované úpravy je, že cyklista pojede na kole sám, čili nemůže vést děti. Nepoveze děti, neřídí dvojsedadlové kolo. Další kumulativní podmínkou je, že to bude umožněno jen na stezkách pro cyklisty účelových a místních komunikacích, silnicích III. třídy. Tedy těch komunikací, kde je slabší provoz oproti jiným relativně významnějším silnicím. Tady je potřeba zdůraznit, že obzvláště to má být vstřícný krok vůči lidem na venkově, protože na rozdíl od Prahy, Brna, na venkově nemáme ani metro, ani šaliny, ale když jdeme do hospody, tak vždycky to bylo motorové, nemotorové vozidlo – jelo se na kole.

Současná situace, kdy postih, který je daný v rámci zákona minimálně 2,5 tis. Kč a více, není výchovný, ale je mnohdy existenční. Proč 0,8 promile? Můžeme o tom samozřejmě – a bude k tomu prostor. Věřím tomu ve výborech vést diskusi. Nazýváme to rakouský model. Je to v podstatě stejná podmínka, jako mají naši sousedé v Rakousku. Jsem přesvědčen o tom, že Češi, Moravané a Slezané nejsou o nic horší než naši sousedé v Rakousku. A to už jaksi neberu do úvahy Německo, kde je mírou neschopnosti řídit kolo – 1,6 promile. Ale určitě je možné porovnávat i s jinými zeměmi. Ve spoustě zemí tuhle věc neřeší, protože ve většině evropských zemích je povolen alkohol i za volantem motorových vozidel. To nenavrhujeme. A tady možná můžeme uvést i názory některých odborníků, např. profesor Jiří Straus z katedry kriminalistiky Policejní akademie ČR v Praze tvrdí, že bylo zjištěno, že do hladiny alkoholu 0,3 promile se reakční doba v podstatě nemění. Pak se zvyšuje kvadratickou funkcí. Myslím si, že se pohybujeme v nějaké reálné hodnotě.

Dále návrh zákona vychází z toho, že je správné změnit dosud stejný postih řidičů řídících pod vlivem alkoholu motorová vozidla, jako i jízdní kola. Jedná se o cyklisty, tedy řidiče jízdních kol, kterým by měla být ukládána pokuta maximálně do 500 Kč. Čili výchovná pokuta, místo současného stavu, kdy je to 2,5 tis. až 20 000 Kč. A v mimořádných situacích to může být až 50 000.

Cyklista na rozdíl od řidičů motorového vozidla a tak historicky to bylo vždycky vnímáno – motorové, nemotorové vozidlo – ohrožuje v první řadě sám sebe. A samozřejmě z tohoto pohledu je potřeba vnímat i jeho společenské nebezpečí. Nebudu tady číst statistiky nehod, kdy cyklisté patří mezi ty, kteří mají velmi malý podíl na celkových nehodách. A jenom bych chtěl zdůraznit jedno, že často se používá argument, že když povolíme půl promile, 0,8 promile, prostě nějakou malou míru alkoholu pro cyklisty, tak to povede k nějakému hromadnému alkoholismu v ČR. To je samozřejmě nesmysl. Myslím, že současné statistiky o tom, že řidiči, ať už motorových či nemotorových vozidel, měli nehodu nebo podobně pod vlivem alkoholu, ukazují jedno. Tento zákon a tento návrh je pro slušné lidi. Pro ty, kteří zákony dodržují. Protože ti, kteří lidově řečeno chtějí chlastat, tak chlastají už dneska a budou chlastat stejně. Je už to nenaučíme ani neodnaučíme.

Ale toto je zákon, který dává určitou toleranci pro slušné lidi, kteří vyjedou po vinařské cyklistické stezce, nebo si zajedou v neděli do zahradní restaurace, k vodě, dají si tam jedno pivo, jednu skleničku vína a jedou domů. Dneska aby se báli, jestli za rohem nebude číhat policejní hlídka a jestli je to nebude stát tisíce korun na pokutách, což považuji opět za nepřiměřené.

Mimochodem, zrovna včera jsem se potkal s jedním člověkem, který říkal, že vyšel ze sklípku, kde řešili právě otázku vinařství, a venku stáli policisté a jel na kole, tak se samozřejmě stal obětí a ani mu nechtěli dát pokutu, ale že to budou řešit ve správním řízení. Je to tedy zvláštní přístup. Na jedné straně kamiony jezdí s opilými řidiči a na druhé straně policisté nahánějí, při technických kapacitách, které mají, cyklisty po vinařských stezkách nebo někde u venkovské hospůdky. To považuji za něco naprosto nepřiměřeného.

A to je nakonec i reakce na dění, které dneska probíhá.

Cyklistické vinařské stezky se staly poměrně velmi zajímavou atrakcí pro turisty. A z tohoto pohledu je potřeba říci, že třeba by nastal paradoxní případ, kdy na rakousko-českém pomezí nebo na rakousko-moravském pomezí z vinařské oblasti v Rakousku, kde je povolen alkohol za řídítky a kola, tak cyklista přejede po stezce hranice a na naší straně bude pokutován za to, že si v Rakousku dal pohárek vína.

Vidíte sami, že tady vznikají řekl bych velmi složité situace. A tento návrh má otevřít diskusi. Víte, že tyto věci se nedají řešit okamžitě a zřejmě je potřeba si o nich více popovídat.

Ale protože tady zazněla otázka ohledně dopravní nehody. Tady je potřeba říci jedno. Návrh zákona nemění postup vůči cyklistovi jako viníkovi dopravní nehody, který se řídí zákonem o přestupcích a trestním zákonem. Čili je to stejné, jako nyní. A navíc je potřeba říci, že pokud zaviníte dopravní nehodu, pak už to není ani o přestupku, ale mnohdy to může být, pokud je tam třeba ublížení na zdraví apod., může spíše jít o trestný čin. A pokud by byla vůle k tomu, aby účast na dopravní nehodě pod vlivem alkoholu byla přitěžující okolnost víc, než je to dnes, není problém, abychom o této možnosti hovořili.

Chci upozornit ještě na jednu věc, kterou by možná bylo dobré zvážit i v rámci diskuse. To tady sice neřešíme, bere se to jako samozřejmost, ale chodec na veřejné komunikaci je pomalu ve stejné situaci, jako řidič. Ve chvíli, když vstoupí na silnici, na veřejnou komunikaci, kdyby se šlo úplně do důsledků, by se nakonec mohl dostat do podobné situace, jako cyklista.

Neřešíme samozřejmě otázku povozů, jízdy na koni apod., ale zaměřili jsme se skutečně jenom na úzkou skupinu cyklistů, kteří nikoho nevezou, aby tam nebylo nebezpečí, že budou ohrožovat třeba dítě, nebo tak, jak jsou třeba kola s více sedadly, aby také na těchto kolech nejezdili podnapilí cyklisté.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, věřím tomu, že tuto iniciativu ohodnotíte alespoň tím, že bude prostor pro projednávání tohoto návrhu zákona.

A dovolil bych si při této příležitosti ještě dát do úvahy, zda by nebylo dobré z hlediska možné diskuse prodloužit dobu na projednání v příslušném výboru nebo výborech alespoň na dvojnásobek současné lhůty, tak abychom mohli v klidu tyto věci probrat, skutečně i s odborníky, a věřím tomu, že je k tomu pozveme, abychom si mohli říci, jak skutečně situace dnes vypadá a jestli někdy nejsme trošku až řekl bych paranoidní, že na jedné straně říkáme, no tak ten pohárek si stejně dáme, oni nás stejně nechytí, a na druhé straně tady budeme říkat, že vlastně tento problém neexistuje.

A úplně na závěr. Prosím, berme do úvahy jedno, že dnes je skutečně snaha zvyšovat pokuty, a je to reakce na to, protože se mi ozvali občané, že mají obavu z toho, že tak, jak pan ministr Ťok dneska oznamuje, že chce zvyšovat pokuty, a to se týká i cyklistů, že pokuty už se nestávají výchovnými, ale mnohdy existenčně likvidačními. Pokuta 10 tisíc, 15 tisíc pro člověka, který má příjem 100 tisíc nebo milion korun je více méně "srandovní", ale pro lidi, kteří žijí třeba na venkově a musejí vyžít s 10 tisíci nebo 15 tisíci Kč, je to mnohdy existenční a může to znamenat i exekuční řízení.

Z tohoto pohledu, prosím, vnímejte i naši snahu. V žádném případě to není snaha hájit tady opilce. Je to, znovu opakuji, zákon pro slušné lidi, kteří na výletě na kole nebo při návštěvě hospůdky si dají jednu skleničku nebo pohárek vína a jedou domů. Myslím si, že tihle lidé prostě nemají být pokutováni, tito lidé nemají být trestáni za to, že více méně dodržují národní tradice, které u nás vždycky byly a vinařská a pivní kultura vždycky patřila k české kultuře. To je prostě realita.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Leopolda Sulovského a já ho teď prosím o jeho zprávu. Prosím, pane senátore.

Senátor Leopold Sulovský:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, pane předkládající, vážené kolegyně a kolegové. Myslím si, že tady bylo docela vyčerpávajícím způsobem vysvětleno, o co panu předkládajícímu jde. Řidič, který řídí jednomístné kolo a jede na stezce pro cyklisty účelové nebo místní komunikaci anebo na silnici III. třídy, může před jízdou nebo během jízdy požít alkoholické nápoje za podmínek, že zjištěný obsah alkoholu u řidiče nebude vyšší než 0,8 promile, a zároveň nepřepravuje děti na sedadle pro přepravu dítěte v přívěsném vozíku ani na dětském kole připevněném k jízdnímu kolu.

Je jasné, že je zde snaha, aby se využilo budovaných stezek mezi vinařskými oblastmi, mezi vinnými sklípky, prostě mezi atraktivními místy, ať už jsou to nějaké koliby u lesa, aby lidé tam chtěli jet. A jak už bylo řečeno, myslím si, že dosavadní zákony postihují právě ty slušné cyklisty, kteří si prostě pivo nedají, a ti ostatní na to kašlou, a přitom je malé procento, že je chytne nějaký policista, tak si dají piv třeba šest, a jedou stejně domů, pak jedou po silnici a je mu jedno, o jakou silnici se jedná.

Myslím si, že tento zákon nějakým způsobem neohrožuje zdraví lidí. Za sebe bych určitě doporučoval, aby se postoupil do výborů k dalšímu dopracování, protože kolem toho bude jistě ještě velká diskuse, ať už se to týká postižitelnosti člověka, který způsobí nějakou nehodu a má třeba i 0,8 promile, aby se k němu přistupovalo nějakým jiným způsobem, než k člověku, který způsobil nehodu a žádný alkohol na kole nepožil. Toto je určitě otázka diskuse a doporučoval bych, aby tím Senát dál zabýval. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů.

Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu. A písemně se do obecné rozpravy jako první přihlásil pan senátor Jan Hajda a má slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předkladateli, milé kolegyně, vážení kolegové. Domnívám se, že tento zákon, tak jak ho přednesl pan místopředseda Škromach, se netýká pouze jižní Moravy, ale týká se řekl bych celé naší republiky, kde řada z vás se podílí na budování turistického ruchu.

Jaký je současný stav? Žiji v Lednicko-valtickém areálu, který navštíví za rok více než 100 tisíc turistů na kolech. A sám mám záchytné centrum, kde nabízíme občerstvení turistům. A jsou soboty a neděle, kdy toto centrum navštíví až 4 tisíce cykloturistů. A myslím si, že není problém, abych řekl, že každý ochutná pohárek. A princip není v tom, a v tom podceňujeme lidi, že oni se chtějí napít. Oni ochutnají a když pak odjíždějí po týdnu z jižní Moravy, přijedou a víno, které jim chutnalo, si nakoupí apod.

Za poslední tři roky neznám žádný exces na jižní Moravě, který by se stal kvůli cykloturistovi. A navíc musím říci takovou upřímnost – pokud má někdo kola za 25 tisíc, za 30 tisíc Kč, že se to netýká nejnižších příjmových vrstev, ale jsou to lidé většinou na úrovni, kteří vědí, co dělají a jak se mají chovat.

Řada z vás, tak jak jsem hovořil o investicích, včetně za pomoci státu, budovala cyklostezky, a je otázkou, abychom vytvořili podmínky pro jejich plné využití.

Co je pro nás v této době pro všechny velice příznivé? Když vezmu Lednicko-valtický areál, když vezmu jižní Čechy, krásné areály, když vezmu střední i západní Čechy, nemluvě o Praze, momentálně nám nahrává mezinárodní situace, kdy turisté nechtějí jezdit do krizových oblastí, ale chtějí jít tady za lichtenštejnskými a dalšími památkami do naší republiky, čehož bychom měli plně využít a vytvořit pro to podmínky.

Pan předseda Senátu konal konferenci o přeshraniční spolupráci s Rakouskem. Myslím si, že několikrát tady například pan senátor Horník, prostřednictvím předsedajícího, hovořil o přeshraniční spolupráci, což je velmi pozitivní. A stavím otázku: Jestliže mi v podstatě děláme společné cyklostezky u nás na hranicích s rakouskými partnery, pokud turista přijíždí do Rakouska, má tam povoleno požít alkohol do 0,8 promile a přejede hranici zpátky a bude trestán. Pokud voláme po srovnání hodnot, domnívám se, že bychom měli být v tomto směru tolerantní a přizpůsobit se původním západním demokraciím.

Plně souhlasím s tím, co tady několikrát zaznělo pokud se týká neomezování svobody člověka apod., jeho rozhodování, regulace. Tady vsaďme na to, že každý tento jedinec je maximálně dospělý a ví, jak se zachovat tak, aby neporušil to, co chceme přijmout tímto zákonem.

Z mého regionu a z celé jižní Moravy mám to zkonzultováno se starosty, že za návrhem, který přednesl místopředseda Senátu Zdeněk Škromach, stojí všichni starostové v tomto regionu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, požádal bych vás, abychom schválili to, co tady zaznělo z úst navrhovatele, dali dva měsíce na to, abychom mohli ve výborech konzultovat návrh, abychom zvážili všechna pro a proti, poněvadž se domnívám, že dojdeme k jednoznačnému závěru. A sám navrhuji, aby tento návrh byl přikázán hospodářskému výboru, mimo jiných výborů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy s právem přednosti je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Mimochodem, prve jste mě obral o přednostní právo, ale to vám odpouštím.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, ano, jsem si toho vědom, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Předseda klubu může vystoupit podle jednacího řádu kdykoliv. To jenom připomínám ostatním.

Ale já se nepoznávám. Před několika hodinami jsme tady sociálně inženýrsky určovali, kdo může kdy nakupovat, kdy má být zavřeno, kdy má být otevřeno. A určitě sociální inženýři musejí nutně přijít k tomu, že sklípky musejí být o svátcích a o nedělích také zavřené, ať tráví volný čas nějak jinak.

Ale mně v podstatě tento návrh nevadí. Jen mi trošku vadí, že se týká cyklistů. A tady najednou argumentujeme Rakouskem, tak vám řeknu, že v Rakousku je tuším povoleno 0,8 promile alkoholu, ale i pro řidiče 0,8 promile. Já nejsem tak radikální, mně stačí 0,5 promile. Ale přesně pro všechny. V České republice máme zvláštní stav, proto asi musí být povinná maturita z matematiky, že u nás 0,25 se rovná nule. Tak je náš zákon. Máme nulovou toleranci a chlubíme se tím, ale ve skutečnosti do 0,25 děláme, že jako jsme nic neviděli. No, to je ale blbost, že?!

Co kdybychom se dohodli, když Rakousko a Itálie a všechny naše vzorové evropské státy mají 0,5 až 0,8, stanovili jak pro cyklisty, tak pro řidiče motorových vozidel, 0,5, a hned vyvrátíme argument, který vždycky slyšíme a zmínil ho tady kolega Škromach, že vy dovolíte Čechovi nebo Moravákům jedno pivo a on si dá dvě. To je prostě demagogický argument, který neplatí. Já svůj návrh opírám o to, že 0,5 je sice tolerováno, ale 0,6 znamená ze zákona odebrání řidičského průkazu na jeden měsíc, 0,7 na dva měsíce, 0,8 na tři měsíce, 0,9 na 4 měsíce, jedno promile na 5 měsíců, až do tří anebo čtyř promile, kdy už si takový člověk v podstatě nezajezdí.

Pokud se vám zdá, že to je mírný trest, tak když podnikateli seberete řidičák na měsíc nebo řidiči z povolání na měsíc řidičský průkaz, je to pro něj hodně těžké. Za dva dny proběhlo dvakrát – kamionista 4 promile, řidič autobusu 3 promile. To jsou ti, kteří vadí, ne ti, kteří si dají malé pivo k obědu. Dokonce oni mohou s malým pivem i nabourat, ale ne proto, že měli malé pivo, ale protože zrovna telefonovali, proto nedobrzdili na křižovatce a do někoho ťukli.

Mne třeba fascinuje, že u nás není předepsáno zpětné zrcátko na kolech. Já jsem na všech kolech, které jsem v životě měl, jsem bez zákona měl zpětné zrcátko. Když se ptám cyklistů, proč ho nemají, tak mi řeknou úžasnou odpověď: Já se otáčím. Říkám, no, to máš dobrý, když se otáčíš. To se otáčíš, takhle trochu pohneš a buď spadneš s kolem do kanálu, a teď jsou auta elektrická, budeme mít všechna auta elektrická, ta dělají jenom šššš, takže ho neslyšíte. Určitě jste zaznamenali případ právnicky velmi složitý, kdy někdo otevřel dveře od automobilu a zrovna jel v Brně architekt a zrovna do dveří vrazil. To se vám může stát i s autem, že pojedete a někdo vám otevře. Blinkry je pro české řidiče sladké tajemství, na to blinkry v autě vlastně jsou, o zpětných zrcátkách ani nemluvě. Jednou jsem tady navrhoval, že by se na dálnicích mohlo předjíždět vpravo. No, to jsem se potázal se zlou. Ve Spojených státech se předjíždí vpravo. Jak by se úžasně zrychlila doprava. Akorát by všichni museli dávat blinkr, když přejíždějí z pruhu do pruhu, což teď nedělají a měli by si na to zvyknout.

Jsem pro to udělat, ale udělat to jednotně, normální civilizovaný evropský zákon 0,5, nehnat se hned do 0,8, s tím, že trest za porušení bude velmi významný.

Pokud jde o pokuty, to mě výrazně překvapuje. Pan ministr Ťok teď navrhuje dokonce pokutu 75 tisíc korun za jízdu bez řidičského průkazu. To bude opravdu zábavné, jak tomu Dežovi takovou pokutu střihne, jak ji Dežo zaplatí, protože Dežo bude jezdit vždycky bez papírů, protože mu to je jedno. A mně budou narůstat dluhy ze 42 milionů, které mám teď, na 60 milionů, protože on je nezaplatí. Stát se tady hrabe lidem do života, ale tam, kde se má vymahatelnost práva a vymahatelnost pokut, je naprosto bezzubý. Ale určovat jim, kdy mají nakupovat, co mají jíst a co mají vůbec dělat a jak mají žít, do toho se jim montuje, kdy mají odevzdat děti do mateřské školky a podobné nesmysly.

Nemohu to podpořit ne proto, že bych nepřál nejen vinařům, ale třeba i pivařům, protože v Čechách zase víno až tak není, ale pivo ano. Mimochodem, nealkoholické pivo už je docela dobré, dá se i pít, pro specialisty asi ne.

Pane kolego Škromachu, prostřednictvím předsedajícího, až tento zákon bude vztažen i na normální řidiče, to znamená, bude to systémový zákon, tak jak to je běžné v ostatních zemích, rád se pak k tomu připojím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A dalším v pořadí je s právem přednosti pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, nepřímo jsem byl vyzván kolegou Hajdou v podstatě k tomu, co se týká této problematiky u nás v pohraničí. Skutečnost je taková, že v sousedním Německu můžete mít 0,5 promile.

Já jezdím na fotbalové zápasy se synem, a funguje to tak, že každé ráno, když tam přijedeme, děti hrají fotbal, zápas, chlapi si tam dají jedno pivo a pak s dětmi zase odjedou. Nezažil jsem, že by si někdo dal více piv, doopravdy jsou spořádaní a může to fungovat. A když si říkám, může to fungovat v Německu, jsme o tolik horší, než jsou Němci?

Ale pak je druhý příklad, kdy už se to asi zřejmě děje. Na Moravě s vínem, u nás s pivem. K nám přes hranice přijíždějí desetitisíce cyklistů na takovou velkou akci, kterou jsme udělali se Saskem, jezdí na 420km okruhu, který máme jako město. A přijedou vždycky na Boží Dar, tam si dají pivo, jsou pořádně navlečení, ozdobení vším možným, tak, aby vyhovovali silničním předpisům, dají si pivo a jedou dál sportovat. Čili musím říct, že to u nás funguje velmi dobře a jsou to vesměs němečtí klienti. Teď nevím, jestli jsem něco vyzradil, jestli začne být policie víc aktivní na Moravě na vinných stezkách.

Ale ještě bych byl rád, kdybychom zákon mohli o něco doplnit. Samozřejmě jsme v prvním čtení, tak si dovedu představit, že by to mohlo jít. Protože pokud to máme povolit pro cyklisty, tak to musíme povolit také pro běžkaře. Protože běžkaři, když udělají na běžecké trati způsobí někomu nějakou škodu a budou pod vlivem alkoholu – ale na sjezdovkách, prosím vás, tam taky platí nula. Jestli to nevíte, na sjezdovkách platí nula. Tak bylo by hodně divné, že cyklisti by se pohybovali při nula pět a snowboardisti, sjezdaři, běžkaři by museli mít nulu.

Víme, jak to funguje v Alpách, ale tam třeba mají možnost mít 0,8. Takže já se k tomu hlásím, já tento návrh budu podporovat, aby se to dostalo do 2. čtení, ale budu prosazovat s předkladatelem ve spolupráci, aby tam i jiné skupiny, které jsou v oblasti turistického ruchu, byly do tohoto zákona zařazeny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a další v pořadí je přihlášen pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Já jsem tady taky s podporou tohoto zákona o silničním provozu. Jsem také připodepsán pod tímto zákonem a plně si za tím stojím, že cyklisté by měli mít možnost dát si jedno pivko. Možná můžu doplnit kolegy, protože tady kolega Škromach mluvil

o česko-rakouském pohraničí, kolega Horník o česko-německém. Já můžu zmínit česko-polské nebo

česko-slovenské, protože to se v mém senátním obvodu všechno stýká. A musím říct, že Poláci k nám do Beskyd jezdí velice rádi. Je to velký trh, Poláků je 40 milionů, nemají tam moc kopců, kousek Tater a hlavně Beskydy, takže oni velice rádi přijedou k nám. Projedou se cyklostezkou, dají si pivko – a jezdí i na to pivo. Takže jedno pivo je určitě přínosné.

Já si nedokážu představit, že vyjedu na nějaký beskydský kopec a dám si tam tatranku a třeba kofolu k tomu. To mi nejde. Takže prosím o podporu této novely. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, především chci říct, že tuto normu podpořím, byť vidím, že bych ji raději podpořil v jiné podobě. My dneska máme zvláštní stav v České republice. Senátoři, kteří jsou tady déle, si to pamatují. My jsme kdysi tady vytvořili, několik poslanců a senátorů jsme se dali dohromady a chtěli jsme, aby se minimálně protlačila hranice – samozřejmě ta diskuse byla různá, 0,5, 0,4, 0,3 –, a nepodařilo se to. Všichni se zaklínali, a především ministerstvo se zaklínalo – my musíme držet nulu. Ovšem nulu nemá zřejmě nikdo z nás v tuto chvíli. Ne proto, že bychom něco pili, ale jsme po obědě, po kompotu atd., a proto se fyziologická hranice stanovila 0,24. A dnes je to tak, že pokud vás chytí a máte v dechu 0,23, tak většinou policie udělá to, že když se toho řidiče zeptá, jestli něco pil a on řekne, že měl pivo, ale myslel si, že je to pryč, tak dostane pokutu. Pokud řekne, že nic neměl a řekne, že nezaplatí, tak to oznámí a přestupek jde do správního řízení.

Tam se tím úředníci zabývají, pochopitelně už po různých precedentech, které jsou známy, tak je to tak, že již v tom prvním stupni na obcích ti úředníci, již zralí, to znamená zkušení, tak to odloží. Protože když ten člověk řekl, že nepil a fyziologická hranice byla stanovena na 0,24, to znamená, že se nedá prokázat o této hranici, zda pil, nebo nebyl.

Důvod, proč já jsem chtěl tehdy, aby všichni řidiči měli 0,3 alkoholu v krvi jako mezní hranici, jsem navrhoval právě pro toto, že pak už by se nikdo nemohl vymlouvat. A my bychom ten systém byrokraticky nezatěžovali, protože řidič by dýchl, měl by 0,21, na shledanou, pane řidiči, a tím by to skončilo.

Dneska tady běží koloběh, my platíme jako stát úředníky, a stejně to skončí takto. A dokonce to samozřejmě končilo tak, že když ti úředníci byli urputní, tak mu pokutu dali, on odmítl zaplatit. Kraj, když mu tu pokutu vyměřil, odmítl zaplatit, tak pak to šlo k soudu a soud řekl, vzhledem k tomu, že hranice, kdy se to nedá opravdu určit, zda měl jenom kompot, a nebo skutečně požil alkohol, je 0,24, tak to odložil. To bylo po třech letech. A stát a obce atd. to stálo nemalé prostředky. Nehledě k tomu, že lidi, kteří na tom pracují, tak jich musí být nutně víc, protože těch případů bylo hodně.

Takže já jsem přesvědčen, že to, co navrhuje pan kolega, je opět nějaký mezikrok. Chápu jeho snahu, a proto jej v tomto smyslu podpořím, a to tak, že nechci teď diskutovat o té hranici, zda 0,8 je málo, nebo moc. Ale v každém případě to je nesmysl. Pro ty, kteří bydlí u hranic, a nebo tam budou trávit dovolenou, tak jim samozřejmě radím, aby udělali dneska bezpečné opatření. A to aby jeli po vinné stezce rakouské, tím budou dávat finanční prostředky rakouskému státu, a ne České republice, čímž se jí pomstí za to, že jsme jim zbudovali vinné stezky a jsou k ničemu. Díky tomuto opatření.

Já proto pléduji za to, abychom tuto normu propustili dál, diskutovali o ní. A pevně věřím, že jednou dojdeme k tomu, že tu hranici 0,3 stanovíme pro všechny, tak jak tady bylo řečeno některým z předřečníků. A myslím si, že bychom se zbavili byrokratické zátěže a pak bychom přinesli do toho života ještě něco jiného. Ten život, který je usměrňován koridorem zákonů, které jsou velmi přísné, potom vytvoří protitlak, tak jak je to všude. A protitlak, to už jsou potom věci, které společnosti nepřispívají.

A když někdo z vás přijede v létě ke známým na zahradu a dá si tam deci vína při návštěvě a za hodinu odjede, tak to nenadýchá nic. Dá-li si dvě deci, tak bude mít těch 0,05 možná. Záleží to na každém z nás, jak mu funguje organismus. Takže myslím si, že kdyby lidé nemuseli trávit diskuse u dvou deci vína, kdo jede, nejede, zda si dát, nebo nedat, protože to do těch 0,3 skutečně bude, a nikdo to do sebe hrkne a hned nejede, tak by bylo na nich, aby si pořídili příslušný přístroj. Kdyby si nevěřili, tak by si mohli otestovat svou hladinu těsně před jízdou a byli by všichni v klidu. Takže ještě jednou bych vás také žádal o to, abychom propustili tento tisk a mohli o těchto věcech diskutovat. Díky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak dalším v pořadí je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, dámy a pánové, otevíráme velice výbušné téma. Slyšeli jste názory ze všech stran, a všechny strany mají pravdu. Když se podíváte na to, co my tady na jedné straně prezentujeme jako absolutní nulu, jako zlaté tele, že ho musíme dodržet, tak všichni, kdo se pohybovali v dopravě, víme o tom, že to není pravda. Ale přesto se tváříme, že to pravda je.

Pracoval jsem léta na speciálním stavebním úřadu a léta jsem se zabýval právě těmito problémy. Existuje několik rozsudků soudu, kdy bylo stanoveno, že ač člověk nadýchal 0,24, 0,25, i někdy o něco malinko víc, tak bylo zkonstatováno, že se nedopustil trestného činu. A teď máte na druhé straně policisty, kterým jejich nadřízení říkají, máme nulu, absolutní nulu. Takže každého, kdo vám nadýchá víc než tu nulu, tak toho musíte zdokumentovat. A ti policisti pracují, dokumentují, a vědí, že to skončí tím, že ta věc bude odložena. Ale přesto se tváříme, že máme absolutní nulu.

Je pravda, že se bude muset do toho kyselého jablka kousnout a říct si pravdu. Máme tady spoustu lékařů, kteří tuto věc potvrdí. Na druhé straně máme zase spoustu lidí, kteří budou chtít být papežštější než papež a budou tvrdit, že ta nula musí být, protože ji tady máme odnepaměti. Já si pamatuji období, kdy nula neexistovala. Dokonce když se někdo opil a vyboural se, tak řekli, on se opil, a brali to jako polehčující okolnost. Tam bych se nechtěl dostat.

Přece jen společnost se posunula kousíček dál a měli bychom vycházet z reálných možností. Na jedné straně nás EU zase nutí k tomu, abychom harmonizovali normy, abychom harmonizovali právní předpisy. A tady máte – v rámci bezpečnosti dopravy Německo 0,8, Rakousko 0,6, mám pocit, že 0,6 má i Francie a další státy. A nikdo z EU nám toto nenavrhne. Ale aby nám rovnali banány podle zakřivení, to je ideální nápad. Přitom je to bezpečnost jak vyšitá. Ne všichni Němci, kteří k nám jedou, vědí o tom, že tyhle věci u nás takto platí, a mohou se z neznalosti dopustit přestupku.

Samozřejmě problém je, kdyby došlo k tomu, že se při tom někdo ještě zraní, tak to bude zase komplikované. Takže opravdu otevřeme to, pusťme diskusi jako takovou, protože ještě jsme zapomněli jednu věc. Kromě těch řidičů a běžkařů máme i motorové čluny, které taktéž mají nulu. A jsou to další věci, které všude vyžadují absolutní nulu, ale přitom víme, že nula nefunguje. A fyziologicky ani není možná.

Takže zkusme otevřít tuhle diskusi. Samozřejmě dojde k tomu, že nám ji Poslanecká sněmovna zruší. Ale možná někdo z těch poslanců to vezme pak jako poslaneckou iniciativu, když ten materiál bude připravený, tak jako vzali spoustu našich věcí. A projde to a my jim potom řekneme, jak byli dobří a jak nám hodně pomohli. Díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Ještě pan senátor Jan Horník, prosím.

Senátor Jan Horník:  Já jsem si zapamatoval to, co říkal jeden z kolegů předtím, kdy říkal, že my tuto normu děláme pro slušné lidi, protože ti neslušní to stejně nedodržují. Tak jsem se narychlo podíval, jak jsme na tom na Karlovarsku, nejmenší kraj. Takže v Ostrově: "Čerstvý řidičák si ještě ani nevyzvedl, a už ho nemá. Nadýchal dvě promile." "Opilá řidička havarovala, na pomoc jí přijel alkoholem posilněný otec." Opět Karlovarsko. "Opilý řidič vezl na skútru osmiletého syna s cyklistickou helmou." Na Chebsku. A asi takový nejkurióznější případ, který je z tohoto pondělí: "Opilý muž se proháněl na babetě bez řidičáku, nadýchal 5,6 promile. Ještě měl zákaz řízení."

Čili stejně tyhle lidi neumíme postihnout. A my je nepostihneme, protože jestli nemá řidičák, tak už nemá vůbec nic, ani ty peníze. Čili já se skutečně přikláním k tomu, abychom na slušné lidi byli slušní. A abychom umožnili – teď nevím, jestli 0,5, 0,8 – myslím si, že ta míra by mohla být tak, aby byla přibližně stejná jako v okolních státech. A myslím si, že by to byl návrh zákona, který by konečně jednou umožnil na příklad rodině, že si vyjede a táta nebo máma se nemusí střídat v řízení. Mohou si dát oba dva někde v klidu u vody pivo a zase můžou odjet. A to mám dojem, že takovýhle zákon děláme pro naše lidi.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Když měl těch 5,6 procenta, tak to nemohl jezdit, to už se musel vznášet. Takže už se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím. A ptám se pana navrhovatele Zdeňka Škromacha, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Chce, takže prosím, pane senátore.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já myslím, že i ta diskuse na důvod dokázala, že tady existuje poměrně velký prostor právě pro vedení té diskuse, a to i odborné, na toto téma. A myslím, že když se chytí to, že je to skutečně zákon pro slušné lidi a že nechceme převychovávat ty, kteří stejně mají problémy už dneska, tak že najdeme řešení, které je pro kolegu Kuberu, který tady opět není... Ale já myslím, že pokud jeho představa je, že by to mělo být širší řešení, tak určitě prvním krokem je, aby se tento návrh zákona dostal do výboru, aby bylo možné o tom vést diskusi. I o té jeho představě. A pravda je, že myslím, že je jenom pět zemí EU, kde je nulová tolerance i u řidičů. Jinak většinou, pokud jde o cyklisty nebo nemotorová vozidla, tak musí ten člověk být schopen bezpečné jízdy.

Musí být schopen bezpečné jízdy a není stanovena míra alkoholu. A to posouzení už potom záleží na policistovi nebo na té jednotce, která to potom kontroluje. Takže děkuji a jenom bych znovu ještě možná požádal o to, zda by bylo možné prodloužit tu dobu na projednání na tři měsíce, abychom to stihli. Protože přes léto to bude složitější, ale tak, abychom se k tomu mohli vrátit hned na konci prázdnin.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Poprosím pana zpravodaje pro první čtení, aby se nám vyjádřil k rozpravě.

Senátor Leopold Sulovský:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, v diskusi vystoupilo 6 senátorů, z toho jeden dvakrát. 5 bylo pro postoupení do další diskuse, postoupení do výborů, jeden nemůže pro to hlasovat, protože dokud si nebudou moct dát pivo i řidiči motorových vozidel, tak to nepodpoří. Takový byl výsledek rozpravy. A zazněl jenom jeden návrh, a to je postoupit první čtení do výborů.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, správně, pane zpravodaji, takže jsme zákon nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme ho nezamítli, takže přikážeme tento návrh zákona do výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto senátního návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A já se ptám, zda má ještě někdo jiný návrh? Ano, paní senátorka Hamousová, prosím... Zdravotnický výbor, takže výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, pokud se nepletu. Má ještě někdo jiný návrh? Pan senátor Vystrčil - výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Takže to máme třetí výbor. Má ještě někdo nějaký jiný návrh? Nemá.

Takže, jestli souhlasíte, tak já vás svolám a budeme o tomto návrhu a o prodloužení lhůty... Teď se ptám, abych spíš já neudělal nějakou chybu, to znamená, zda tu lhůtu máme prodloužit my hned tady? Takže ano. Takže já si raději počkám...

Ano, takže lhůtu uvedenou v odst. 3, tzn. 60 dnů, může Senát zkrátit, nebo prodloužit, a je tady návrh o prodloužení. A to nejvýše o 30 dnů. Takže to je na 90 dnů. Na 90 dnů, tak. Takže budeme o těchto obou dvou návrzích hlasovat dohromady. (Domlouvání před pultem předsedajícího.) Dobře, takže já vás všechny svolám.

Já si vás dovolím odhlásit. Byl tady návrh na odhlášení, takže vás odhlašuji a prosím, abyste se zase všichni postupně přihlásili. A jenom, než se přihlásíte, tak z dnešního jednání se ještě omlouvají pan senátor Tomáš Grulich a pan senátor Jiří Vosecký.

Takže já hlasování rozdělím na dvě. Jedno bude přidělení do tří výborů, to znamená výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Takže o tomto návrhu teď nechávám hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování číslo 32, registrováno 54, kvorum 28, pro 45, proti 4, tento návrh byl schválen.

A nyní nechám hlasovat o prodloužení tohoto návrhu zákona na projednání na 90 dnů. Nechávám o tomto návrhu hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování číslo 33, registrováno 55, kvorum 28, pro 47, proti nikdo, tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji.

A my se vystřídáme v řízení schůze.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat projednáváním

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské, senátora Zbyňka Linharta a dalších, kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 189

Tento tisk má číslo 189 a jsme ve 2. čtení. Návrh zákona uvede zástupce předkladatelů, a to senátor Zbyněk Linhart. Takže prosím, ujměte se slova, pane kolego.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Uvedený návrh zákona pod tiskem 189 jsme zde projednali na plénu a v 1. čtení schválili dne 3. 3. 2016. A snaží se jednoduchou půlvětou vyjmout z účinnosti zákona 250/200 Sb. poskytování dotací ze strany samospráv. A to dotací do výše 50 tisíc korun.

Dne 31. 3. 2016 uvedený návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a schválil jej jednomyslně, ve znění pozměňovacího návrhu, který fakticky je totožný s původním návrhem, avšak mírně upraven z hlediska legislativně-technické podoby.

Dne 18. 5. 2016 návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A po dohodě zástupce předkladatelů a zpravodaje tohoto zákona bylo přijato usnesení, v němž se navrhuje Senátu odročit projednávání tohoto zákona. Bohužel se i na tomto velmi jednoduchém, stručném návrhu zákona ukazuje, jak najednou je legislativně složité zjednodušit zbytečně zkomplikovaná pravidla. Ty jsme tady zkomplikovali, myslím jako parlament, v lednu loňského roku a obcím to přineslo řadu komplikací. A teď napravit ten stav není úplně jednoduché.

My se ještě budeme snažit v tom návrhu dořešit dvě nejasnosti. A to je vztah k správnímu řádu a možnosti opakovaného podávání žádosti a poskytování žádostí při součtu a překročení toho limitu. Proto podporujeme odročení tohoto projednávání a možnost zapracovat ještě drobné úpravy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane kolego, a sděluji, že senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek, usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/1.

A já nyní prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové. Jak už tady pan kolega Linhart sdělil, my jsme celý návrh podrobně projednali, zjistili jsme, že ten návrh má ještě jisté nedostatky, které je třeba dopracovat. I když se vlastně všichni shodujeme na tom, že situace je zralá k řešení. A tudíž na závěr z celého jednání z toho vyplynulo následující:

Usnesení po úvodním slově Zbyňka Linharta, senátora Senátu PČR, zpravodajské zprávě senátora Radko Martínka, po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR odročit projednávaný návrh senátního návrhu zákona do 30. 6. 2016. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu senátora Radko Martínka. A pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil to usnesení předsedovi Senátu PČR.

A já na závěr mohu konstatovat, že jsme to schválili po shodě s předkladateli tohoto návrhu, a proto vám také doporučuji, aby takové bylo usnesení pléna Senátu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosil, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Návrh projednal i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máme pod tiskem č. 189/2, a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Veleba.

Pane senátore, chcete vystoupit? Já vám dám usnesení. Vidím, že jste mírně zaskočen, ale to se také stává. Prosím.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, omlouvám se, nějak jsem se domníval, že to je na pořadu až zítra. Takže děkuji.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu k senátnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů přijal toto usnesení: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátu mě. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. A vzhledem k tomu, že z usnesení výborů jsou dva postupy – jeden postup je ten, který navrhl garanční výbor, a to je, abychom návrh zákona odročili. A druhý by byl ten, že kdybychom neschválili nic, tak se otevře podrobná rozprava a jsou z hospodářského výboru navrženy pozměňovací návrhy.

Tak, ještě mi dovolte, abych se podíval, zdali to ten na odročení splňuje, je tam lhůta. Ano, 30. 6. Tak, nyní přistoupíme k hlasování a budeme hlasovat o usnesení, resp. doporučení hospodářského výboru, a to je odročit návrh zákona.

Přítomno 45, aktuální kvorum 23. Budeme hlasovat o návrhu odročit návrh zákona, a to do data následujícího na schůzi; po datu následujícím po 30. 6. 2016.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 34, registrováno 47, kvorum 24, pro návrh 41, proti nikdo, návrh byl schválen. A já vám děkuji, jak předkladateli, tak i zpravodajům.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona č. 131/2015 Sb.

Tisk č. 255

A to senátní tisk č. 255. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych představil návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona č. 131/2015 energetického zákona.

Jedná se o řešení problému, který vznikl od poslední obsáhlé novely energetického zákona, jehož součástí byla úprava dalších 14 souvisejících zákonů. Nesoulad vznikl v souvislosti s přijatým pozměňovacím návrhem, který odložil účinnost vzniku rady ERÚ z původně navrhovaného termínu na 1. srpen 2017. Nedošlo však k posunutí účinnosti části zákona o státní službě zaměstnanosti a dalších souvisejících zákonů.

Definitivním řešením k nápravě je tato novela zákona, která legislativní cestou odstraní otázku, zda se na předsedu a místopředsedy ERÚ vztahuje režim zákona o státní službě či režim energetického zákona. Přijetí novely bude znamenat právní jistotu ohledně postavení předsedy a místopředsedů ERÚ do doby vzniku Rady ERÚ, tedy do 1. srpna 2017.

Dovoluji si proto znovu zdůraznit skutečnost, že předložený návrh se věcně vůbec nedotýká vlastního energetického zákona, ale výhradně pouze zákona o státní službě a dalších souvisejících zákonů. Ve všech těchto případech se jedná pouze o jednoduchou technickou novelu uvedených zákonů. Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A oba výbory doporučily Senátu návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Dovolte mi závěrem, abych vás požádal o jeho podporu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 255/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Jitka Seitlová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 255/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý podvečer, pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Nově navržená úprava bezprostředně souvisí, tak jak již pan ministr před chvílí řekl, se zákonem č. 131/215 sbírky, neboť slaďuje změny v organizaci Energetického regulačního úřadu, s účinností nového zákona o státní službě a dalších doprovodných zákonů.

Poslaneckou sněmovnou byly schváleny pozměňovací návrhy se záměrem odstranit dosavadní vzniklé pochybnosti a stanovit najisto, že na předsedu a místopředsedu ERÚ se do 31. července 2017 vztahuje režim energetického zákona. Dělená účinnost zohledňuje právní úpravu týkající se orgánů ERÚ do 31. července 2017 a od 1. srpna 2017.

Vzhledem k formální změně struktury přijatých pozměňovacích návrhů Poslanecká sněmovna schválila i změnu názvu zákona. Na to v této chvíli chci upozornit, protože na našem výboru byly avizovány nějaké pozměňovací návrhy, které se ovšem vtělují přímo do těla energetického zákona, byly by tudíž stoprocentně brány jako přílepek, a já je nedoporučuji.

Také rozhodnutí a usnesení našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a plnil další úkoly garančního zpravodaje. A ptám se také zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda si přeje vystoupit? Takže paní kolegyně Seitlová má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane ministře, pane předsedo, vážené dámy, pánové, milé kolegyně a kolegové, jak už bylo řečeno, tak senátní tisk 255, který teď projednáváme, je zdánlivě technickou novelou. Já si jenom dovolím se ještě vrátit trošku k tomu zdlouhavému procesu, kterým návrh zákona prošel v Poslanecké sněmovně.

Vládou byl předložen 2. července 2015, s návrhem časové urgentnosti přijetí novely. Co bylo příčinou této urgence? Jak už moji předřečníci řekli, bylo to schválení jednak tedy novely zákona energetického, právě toho zákona č. 131 z roku 2015, a také zákona služebního. A nastala kolize. Ta kolize, možná jste ji zaznamenali i v médiích, se týkala toho, že předsedkyně ERÚ a místopředseda ERÚ vlastně nebyli mezi vyjmenovanými osobami, na které nespadá služební zákon.

Takže pan ministr vnitra se domníval, že paní předsedkyně ERÚ by měla složit slib a spadá pod služební zákon. Ale současně to byl pan ministr průmyslu, který tvrdil "ne ne, paní ministryně spadá pod energetický zákon, který zaručuje nezávislost předsedkyně a místopředsedy ERÚ". Ten spor trval pár měsíců. A víme, že by z toho, kdyby paní předsedkyně musela složit ten slib, vyplynuly zcela zásadní důsledky pro její osobu a pravděpodobně i pro další osud předsedy Energetického regulačního úřadu.

Vláda se následně dohodla, což je samozřejmě dobře, a přijala usnesení a v tom usnesení se dohodla na tom, že předsedkyně ERÚ spadá pod energetický zákon. Nicméně do dnešní doby fakticky, protože ani usnesení vlády nemůže být nad zákon a někdo by mohl mít výklad jiný, tak dodnes není postaveno najisto, jak to tedy vlastně z hlediska dvou střetů právních norem je. A proto samozřejmě bude dobře, pokud přijmeme tento zákon, který tady je, aby už konečně bylo postaveno najisto, že předsedkyně ERÚ, její místopředseda a následně od 1. 8. 2017 členové rady ERÚ jsou skutečně nezávislí, tak jak to předpokládají i mezinárodní dohody a evropské právo. Takže to je obsahem toho návrhu, který před námi leží.

Když dovolíte, já bych si tady ještě dovolila přednést usnesení výboru. "Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ve svém 117. usnesení z 24. schůze, konané 18. května 2016, doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou." Já už to samozřejmě nebudu číst dál, to už není tak důležité pro rozhodování.

Jen avizuji, že v obecné rozpravě bych se dotkla ještě některých souvislostí, na které upozorňoval pan senátor Bratský. Takže děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já také děkuji, paní senátorko, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Tak jak jsem avizovala, tak jsem tedy vystoupila, a teď jsem přihlášená v obecné rozpravě.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, je to tak, že máme poněkud zvláštní název zákona, který – jak nám říká naše legislativa, tak není v souladu s legislativními pravidly. A při té souvislosti s projednáváním tak zvláštního návrhu zákona jsem byla oslovena skupinou těch, kteří provozují malé vodní elektrárny. Protože se domnívali, že v rámci tohoto návrhu zákona by měla být řešena jedna velmi urgentní a velmi nepříjemná záležitost, která se týká provozu těchto dotovaných ne-li stovek, tak možná i více zdrojů obnovitelné energie.

O co se tedy jedná? S novelou zákona 131 bylo rozhodnuto a dáno do obsahu zákona, že malé vodní elektrárny do 10 megawatt, ve kterých byla v době od 2. října 2013 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona ukončena rekonstrukce technologické části stávající výrobny elektřiny nebo modernizace, zvyšující technickou a ekologickou úroveň stávající výroby elektřiny na srovnatelnou úroveň s nově zřizovanými výrobnami – a teď to důležité – se považuje za uvedenou do provozu dnem nabytí účinnosti zákona.

Čili bude vlastně novou malou vodní elektrárnou, přestože předtím byla provozovaná a jenom byla provedena nějaká rekonstrukce. Bylo to poněkud zvláštní a velmi nestandardní ustanovení, nicméně v tomto zákonu je. Ministerstvo tehdy tvrdilo, že je to tak správně a že určitě nebudou žádné problémy. Ale ty problémy nastaly. Proč?

Máme nařízení, víme, že nařízení Rady EU je okamžitě platné, nijak ho nepřijímáme, to nařízení je z roku 2015, číslo 1589. A toto nařízení říká, že všechny nové zdroje, které budou dostávat dotaci, musí být notifikovány Evropskou komisí. A ono se tak nestalo.

Uvádí se, že alespoň předběžný souhlas Evropské komise by měl být dán po tom, co jsou poskytnuty všechny úplné dokumenty, které zasílá ministerstvo, do dvou měsíců. To znamená, pokud by podklady byly poslány, tak někdy koncem února už by mělo být nějaké předběžné stanovisko Evropské komise. Dneska máme konec května a tyto malé zdroje nemají notifikaci a nedostávají žádné prostředky. Je to pro ně opravdu velmi složitá situace. Náklady na provoz jsou vysoké, a oni se bez této dotace dostávají do existenčních potíží. Takže já mám jenom dotaz na pana ministra, protože to je naprosto zásadní, jestli tahle situace bude urychleně řešena? Co s tím, protože jsme skutečně na našem výboru přemýšleli, jestli nejít do toho pozměňováku, protože situace malých provozovatelů je vážná.

Druhá věc, která s tím ovšem souvisí, je ještě složitější – a to je také můj dotaz na pana ministra.

Je to tak, že fakticky tu notifikaci nedostaly do dnešního dne ani zdroje, jejichž provoz byl zahájen do roku 2012. A my jim neustále tu podporu dáváme. Víme, že se jedná o to, zda tato podpora není dokonce nepřiměřená. Já bych se ráda zeptala pana ministra, jak tuto situaci chce řešit a jestli by se tím, co teď konáme, tak tím vlastně porušujeme nařízení. Navíc tady v tomto případě tyto zdroje dostávají dotace, na rozdíl od těch malých vodních elektráren. Zda se tím nemůžeme dostat do nějakých větších problémů. Děkuji, pane ministře, a budu se těšit na odpovědi.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko, a další se hlásí do rozpravy paní senátorka Eliška Wagnerová, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já nevím, o čem teď hovořila kolegyně Seitlová, ale rozhodně se to netýká toho zákona, který teď máme před sebou. Protože uvědomme si, že my tady máme před sebou zákon novelizující, nikoli zákon novelizovaný. Ale novelizující, takže to podle mého soudu vůbec není problém, který lze řešit v souvislosti s tím, co řešíme nyní. To zaprvé.

Zadruhé – také si myslím, že ten hlavní problém, proč došlo k tomuto kolapsu, byl v tom, že tedy energetický zákon zrušil monokratické vedení Energetického úřadu a zavedl kolektivní orgán. Tak samozřejmě, že do služebního zákona se nemohl dostat kolektivní orgán, který notabene měl vzniknout až někdy v roce 2017. Ta situace byla totálně zpackaná, opravdu zpackaná. A svezlo se to po zádech jedné osoby, která určitě měla nelehké spaní několik týdnů. A můžeme si o ní myslet, co chceme, je trestně stíhaná atd. Ale to je jiná věc. My nejsme soudci, nevíme, jak to bude, zda bude odsouzena, nebude odsouzena, ale v každém případě toto je zločin spáchaný na ní, že jste ji uvedli do takového traumatického stavu.

Ale teď k věci. Tady se tedy novelizuje novelizující zákon, přičemž účinnost je dnem vyhlášení.

To znamená, že stejně to období, které stále ještě trvá, nebude pokryto. Je samozřejmé, že nebude pokryto, protože tento zákon nemůže mít zpětnou účinnost ale bude mít účinnost opravdu až poté, co bude vyhlášen. Stejně tady tedy bude období nejistoty.

Za této situace se ptám, jestli vůbec bylo nutné tento zákon předkládat, protože, marná sláva, tady platí evropské předpisy, evropské právo, které je nadřazené našemu právu. A kdyby se přímo aplikovalo evropské právo, tak jsme si tuto anabázi vlastně i mohli ušetřit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Nikdo další do obecné rozpravy se nehlásí, takže rozpravu uzavírám a ptám se pana navrhovatele, zdali se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Ano, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedo, rád bych toto právo předkladatele využil. Začnu tím, že bych rád poděkoval paní senátorce Seitlové, že precizně popsala ve svém úvodním vystoupení, o co tam běželo. Do určité míry chápu kritiku na název zákona. My jsme to neformálně měli jednodušší, protože tomu všichni říkali lex Vitásková a nebylo nutno citovat dlouhý název.

Co se týká pozměňovacího návrhu, který tady byl diskutován, tj. o vodní elektrárny, které byly rekonstruovány od 2. 10. 2013 do konce minulého roku, a teď mají problémy s tím, že potřebují novou notifikaci.

Chtěl bych zdůraznit, že ten paragraf, jak tady bylo řečeno, trošku nekonzistentní, se tam dostal pod tlakem samotných provozovatelů, a provozovatelům v zásadě umožnil dostávat podporu déle, než by bylo bez tohoto pozměňovacího návrhu.

Stala se ovšem ta nehoda, což souvisí s druhou otázkou z jejich hlediska, že komise přitvrdila výklad notifikací. Zatímco tady zmíněné notifikace obnovitelných zdrojů do roku 2012 celkem komise připouští notifikaci ex post, u nových zdrojů od 1. ledna je vyžadována notifikace ex ante, to znamená bez toho, aniž je to notifikováno, není vypláceno.

V tuto chvíli se snažíme, aby ty zdroje, především vodní, o které jde, byly notifikovány. Budeme se snažit to vyřešit exekutivně, pokud možno i tak, že to dostanou zaplaceno od 1. ledna, ale slíbit vám to úplně nemohu, protože toto je jeden z bodů, jestli dojde k notifikaci, jestli se to bude vztahovat i na období před touto notifikací.

Ano, mrzí mě to, je to problém. Není to fatální problém, protože je to poměrně malá podmnožina elektráren to 10 megawattů, které prošly rekonstrukcí v dvouletém období. Je to, tuším, číslo nějakých 50, 60, čili to neohrozí systém, ale je to nepříjemné z hlediska provozovatelů a budeme se snažit to exekutivně vyřešit.

Co se týče příspěvku paní senátorky Wagnerové. No, byl bych rád, a o to vás chci poprosit, kdyby to bylo schváleno. Striktně právně nebude samozřejmě pokryto období mezi 1. lednem a dnem, kdy to vyjde ve Sbírce zákonů. Nicméně pokud zákonodárce projeví vůli, myslím, že je velká šance, že výklad bude, byť nemáme jistotu, že to bylo v pořádku i v mezidobí. Kdybychom to neudělali, tak hrozilo a v jednu chvíli bohužel eskalovalo resortní spor, že by to řešil Správní soud, případně Ústavní soud, protože nikdo jiný by to řešit nemohl, při zvyšování nejistoty v oboru, který je velmi citlivý, a Energetický úřad je poměrně mocná instituce, která má zajišťovat stabilitu poměrně citlivého odvětví národního hospodářství, kterým je energetika. Proto velmi stojím o to, aby to bylo schváleno, byť i s tou nejistotou, že někdo může začít diskutovat těch několik měsíců, které nebudou pokryty, které budou pokryty jenom slabší metodou, tj. vůlí zákonodárce, která zřejmě byla předtím i potom a pak nějakým nedopatřením to několik měsíců neplatilo.

No, co se říká, jestli to byl zločin spáchaný na paní Vitáskové. Nevím, jenom bych snad chtěl dodat, že já jsem se vždy velmi snažil o to, aby to bylo pod energetickým zákonem. To, že moje pozice byla velmi citlivá, nechtěl jsem udělat nic, co by vedlo k názoru, že ovlivňuji regulátora, protože regulátor má být nezávislý, tak je náš systém postaven, protože aby mohly v energetice působit soukromé subjekty, aby nezneužívaly monopolního postavení, je zapotřebí, aby tam byl nezávislý regulátor, aby jim férově nastavoval podmínky a aby do toho pokud možno vláda nemluvila. Jenomže ono to občas je docela komplikované. Situace není bohužel úplně komfortní, protože paní předsedkyně není jenom obviněna, ona už je nepravomocně odsouzena. Ale to je jiná kapitola, která s tím jenom volně souvisí. A pokud náhodou by byla i pravomocně odsouzena, tak dočasně fungující předseda by už fungoval podle tohoto zákona naprosto bezpečně a potom 1. srpna 2017 nastoupí Rada.

Myslím si, že jsem snad reagoval na všechny body z diskuse. A ještě jednou chci požádat o schválení tohoto zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Ptám se zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní kolegyně Jitky Seitlové, zda se chce vyjádřit. Nechce. A pan zpravodaj garančního výboru se vyjádří, prosím.

Senátor Petr Bratský:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Rozprava přesně popsala nešťastnou situaci, která vznikla. Ale nezaznamenal jsem v ní žádný návrh, který by říkal něco jiného, než je návrh na usnesení, které přijal hospodářský výbor, čili schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pan ministr nás ujistil, že budou konat a případně vysvětlovat zákony tak, jak lze očekávat, že to popíše situaci, která vznikla. A paní Vitáskové jenom můžeme popřát, aby se z toho všeho nějak dostala. To už tam nepatřilo, omlouvám se.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Já jenom přidám, že i další výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal také shodný návrh; návrh schválit tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny.

Budeme hlasovat. Ale raději všechny odhlásím, protože se mi zdá, že počet senátorek a senátorů na displeji neodpovídá skutečnému počtu v sále. Všichni se, prosím, odhlaste a znovu se přihlaste.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 35 registrováno 49, kvorum pro přijetí 25, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi i zpravodajům.

Pan kolega Horník chce vystoupit, prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane přesedající, vážené kolegyně kolegové, chtěl jsem dát návrh, abychom mohli jednat i hlasovat ještě po 19.00 hodině, pokud by se nám protáhl poslední bod. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, slyšeli jste návrh. Dávám hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 36 registrováno 49, kvorum 25, pro návrh 41, proti 4. Návrh byl schválen a můžeme tedy jednat i hlasovat po 19.00 hodině.

A nyní projednáme bod, kterým je

 

Energetický balíček

Tisk EU č. N 072/10

Tisk EU č. K 073/10

Tisk EU č. K 074/10

Tisk EU č. N 075/10

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. N 072/10, K 073/10, K 074/10, N 075/10, N 072/10/01, K 073/10/01, K 074/10/01 a N 075/10/01.

Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás seznámil s těmito materiály

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dne 16. února letošního roku vydala EK tzv. Zimní balíček dokumentů k energetické unii. Součástí tohoto balíčku jsou i čtyři dokumenty, které upravují, ruší či mění stávající dokumenty nebo stanovují programové cíle EU.

Mezi tyto dokumenty patří za prvé návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních k zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu, za druhé Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, za třetí Strategie pro zkapalněný plyn a skladování plynu, Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionu, Strategie EU pro vytápění a chlazení a za čtvrté Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách.

K prvnímu bodu. K revizi nastávajícího nařízení o opatřeních k zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu přistoupila EK na základě zprávy hodnotící implementaci daného nařízení, vypracované v roce 2014. Cílem návrhu je zajistit, aby každý členský stát zavedl vhodné nástroje a mechanismy pro přípravu a zvládnutí dopadu nedostatku plynu.

Česká republika obecně návrh dokumentu vítá, má však výhrady k některým opatřením, která jsou sice ideově správná, ale předbíhají dosavadní vývoj na trhu s plynem. Tím je například povinná regionální spolupráce a tvorba společného posouzení rizik, preventivních plánů, plánů pro stav nouze na úkor národních plánů v rámci navržených regionů. Hlavním důvodem je, že za energetickou bezpečnost jsou primárně odpovědné členské státy. Existující nekompatibilita trhu s plynem v uměle vytvořeném regionu, kam spadá ČR, by způsobila narušení národní legislativy a obecně by měla kontradiktorní účinky.

Jako druhý problematický bod vnímáme navržený princip solidarity. Návrh nařízení tento princip v detailním nerozpracovává a nijak neuvažuje, že by ve svých důsledcích mohl znamenat přelití případné krizové situace do dalších oblastí.

K druhému bodu. Sdělení komise nazvané Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu dává konkrétní podobu záměru EU přejít na udržitelný, bezpečný a konkurenceschopný energetický systém.

Vzhledem k tomu, že příští desetiletí bude dále klesat domácí produkce zemního plynu v EU, zůstává stěžejním cílem další diverzifikace jeho dodávek do EU. Zranitelnost způsobená zvyšující se závislostí na dovozu může být zmírněna tak, že plynárenská soustava zůstane pružná a bude schopna reagovat na výkyvy v dodávkách. Předpokládaná strategie se snaží využít možnosti, kdy zkapalněný plyn LNG a skladování plynu nabízí pro diverzifikaci a zpružnění plynárenské soustavy EU.

Za třetí. Sdělení strategie pro vytápění a chlazení se zaměřuje na účinné vytápění a chlazení, a to z důvodu velkého podílu spotřeby energie v tomto odvětví na celkové spotřebě EU. Jejím hlavním cílem je snížit dovoz energie a tím i závislost, snížit náklady pro domácnosti a podniky a dosáhnout cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, splnit její závazek na základě dohody o klimatu dosažené na konferenci o změně klimatu KOP 21 v Paříži.

Obecně ČR vítá snahu EK o komplexní pohled na sektor vytápění a chlazení, který byl dosud opomíjen. Důležité je ovšem zachovat v tomto sektoru princip subsidiarity a primárně jej regulovat na národní úrovni. To se však netýká sektorů, které jsou v současné době regulovány na úrovni EU, např. systému obchodování s emisními povolenkami EU, ETS.

ČR souhlasí s vyjádřením sdělení, že hlavními oblastmi synergie v energetické soustavě jsou dálkové vytápění a chlazení, vysokoúčinná kombinovaná výroba elektřiny a tepla a inteligentní budovy. S vlivem jednotlivých oblastí na druhé je potřebné při nastavování strategie počítat.

Významný sektor s potenciálem zvyšování účinnosti systému vytápění a chlazení je průmysl. Souhlasíme s názorem EK, že je třeba v tomto sektoru se zaměřit na využití odpadního tepla a chladu produkovaného z průmyslových procesů, a to jak přímo v daném provozu, tak v okolních budovách.

Evropská komise plánuje do konce roku 2016 revizi příslušné unijní legislativy, do které se některá opatření mohou promítnout. Domníváme se, že primárně by měly být existující nástroje při revizi směrnic rozvíjeny a blíže specifikovány namísto zavádění nových opatření.

Vzhledem k době platnosti směrnice o energetické účinnosti považujeme revizi této legislativy za předčasnou, jelikož dosud nemohla být ani řádně implementována veškerá ustanovení, jako např. závěry analýzy potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny, které se strategií úzce souvisejí, a zhodnoceny účinky nedávno implementovaných opatření.

Pokud se jedná o revizi rozhodnutí č. 994/2012/EU, kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávislých nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky přistoupila Komise na základě přezkumu a hodnocení účinnosti dosavadního rozhodnutí 994/2012/EU.

Komise uvádí, že současné rozhodnutí neplní jeden z hlavních cílů, a to zajistit soulad mezinárodních dohod s právními předpisy EU, konkrétně podle EK se ukázalo toto rozhodnutí neúčinné při podpoře úprav mezivládních dohod, které byly shledány ex post nevyhovující právnímu řádu EU, na ty, které jsou kompatibilní. Z toho dle EK vyplývá, že by pro členské státy mělo být povinné předkládat návrhy mezivládních dohod, jež mají dopad na vnitřní trh s energií či bezpečnost dodávek v Unii Evropské komisi k posouzení ex ante, aby mohly být v případě nesrovnalosti řešeny včas a nikoliv ex post.

Nově by také měla být zavedena povinnost ex post notifikace u nezávazných dokumentů typu memorand o porozumění. Tento návrh ČR nepovažuje za účelný. ČR má stejně jako řada dalších členských států, včetně velkých, jako je Německo či Francie, které již v tomto směru vystupují s konkrétními protinávrhy, pochybnosti jeho nezbytnosti zmiňovaného zavedení povinné ex ante kontroly a zda tato kontrola splňuje požadavky principu proporcionality.

Na závěr je třeba zdůraznit, že všechny dodávky energií, kterých se návrh týká, jsou do ČR zajišťovány na základě komerčních ujednání mezi podnikatelskými subjekty a na tyto smlouvy se tedy rozhodnutí nevztahuje. I toto hledisko je při jednání bráno Českou republikou v potaz. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 082/10/02, K 073/10/02, K 074/10/02 a N 075/10/02.

Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíř, který je omluven, a zastoupí ho pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. V březnu 2013 představila Evropská komise zelenou kartu, ve které navrhla po dobu klimaticko-energetické politiky EU do roku 2030, na to navazující veřejná konzultace pak vyústila v lednu 2014 v konkrétnější návrh klimaticko-energetického rámce. Tento návrh procházel takzvanou cestovní mapou pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050. Cestovní mapy pro energetiku do roku 2050 a Bílé knihy o dopravě v říjnu 2014 stanovila Evropská rada orientační cíl dosáhnout na úrovni Unie roku 2030 alespoň 27% zvýšení energetické účinnosti.

Do roku 2020 má být tento cíl přezkoumán s ohledem na hodnotu 30 % pro EU. Evropská rada stanovila rovněž cíl snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 40 %. V rámci naplňování tohoto cíle byl na počátku roku 2015 předložen balíček dokumentů tzv. Energetické unie a dokument uvozující další klimatické summity v Paříži v prosinci 2015, jak víte, tzv. Pařížský protokol.

Senát PČR a jeho orgány, především výbor pro záležitosti EU, zprostředkovaně pak výbor hospodářský a podvýbor pro energetiku a dopravu dlouhodobě a komplexně sledují problematiku energetiky EU prostřednictvím projednávání příslušných evropských tisků. Za dobu členství ČR v EU vybral a projednal Senát a jeho orgány desítky evropských tisků z energetiky a navazujících oblastí. Každé stanovisko dožádaných výborů, každé doporučení garančního výboru a finálně každé usnesení Senátu vždy zohledňovalo veškeré předchozí postoje, a proto všechny výstupy Senátu a jeho orgánů byly doposud plně koexistentní s těmi předchozími a především pak i předvídatelné do budoucna. Což činí z horní komory Parlamentu ČR v oblasti evropské agendy čitelnou parlamentní komoru též na evropské úrovni, která dlouhodobě vykazuje jednu z nejvyšších aktivit v porovnání s ostatními parlamentními komorami členských zemí EU.

Více naleznete ve zpravodajské zprávě, takže nebudu podrobně zmiňovat, čím vším jsme se v této oblasti dosud zabývali a jaká stanoviska jsme k tomu zaujali. Ostatně v předchozím bodu našeho dnešního programu jsme projednali též jeden z dokumentů této série, to byla zpráva Komise Evropského parlamentu a Radě o pokroku v oblasti změny klimatu, zahrnující zprávu o fungování evropského trhu s uhlíkem a zprávu o přezkumu směrnice 2009/31/ES, o geologickém ukládání oxidu uhličitého.

Nyní již k nové aktivitě Evropské komise, tedy k Zimnímu energetickému balíčku. Dne 16. února 2016 zveřejnila Evropská komise balíček 4 dokumentů, nazvaný Zimní energetický balíček, které představují nová pravidla i strategie pro Energetickou unii, a především se týkají problematiky zemního plynu. O nařízení a bezpečnosti dodávek zemního plynu očekává komise posílení odolnosti trhu se zemním plynem pro případ přerušení jeho dodávek. A to díky zvýšení transparentnosti, solidnosti a přechodu od vnitrostátního k regionálnímu přístupu.

Hlavní přínos rozhodnutí o mezinárodních dodávkách v energetice, tedy druhého legislativního dokumentu v balíčku, by mělo být zvýšení transparentnosti mezivládních dohod se třetími zeměmi a jejich plný soulad s unijním právním řádem.

Díky strategii pro zkapalnění zemního plynu a jeho skladování by pomocí budování strategické infrastruktury mělo naplno být využito potenciálu z kapalného zemního plynu pro zvýšení energetické bezpečnosti Evropské unie. Posledním dokumentem balíčku, který je legislativní povahy a také se jako jediný netýká zemního plynu, je strategie pro vytápění a chlazení, která je první svého druhu a jejím cílem je odstranění překážek dekarbonizace u budov i průmyslu.

Kromě toho klade značný důraz na zvyšování energetické účinnosti a zvyšování obnovitelných zdrojů. Zimním energetickým balíčkem se dne 13. dubna 2016 zabýval podvýbor pro dopravu a energetiku hospodářského výboru a přijal k němu stanovisko, to je usnesení číslo 17, které následně dne 14. dubna 2016 potvrdil i hospodářský výbor.

A nyní mi dovolte, abych se zastavil přímo u jednotlivých dokumentů balíčku. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti dodávek zemního plynu a rušení nařízení č. 994/2010, senátní tisk N 072/10, jsou rezervní toky plynu a efektivní propojení zemí EU, plynovody jsou jedním z podstatných aspektů bezpečnosti dodávek a zásobování plynem.

Sebelepší vnitřní uspořádání trhu s plynem v rámci českého státu EU ale ztrácí význam, jakmile nedokážeme zajistit bezpečnost a spolehlivost dodávek plynu z regionů a zemí mimo EU. Dobře fungující trh s plynem nevyřeší nejlepší problémy, to je kolísání i omezení, či dokonce přerušení dodávek plynu z mimoevropských zdrojů, a je zapotřebí zdůraznit význam plynulosti a bezpečnosti dodávek zemního plynu do EU.

Dalším z aspektů, které ovlivňují bezpečnost dodávek zemního plynu, je i spolehlivost zásobníků zemního plynu a serióznost vlastníků těchto zásobníků a obchodníků s plynem, kdy je zapotřebí velice pečlivě sledovat vlastnickou strukturu těchto subjektů, která by mohla ovlivnit bezpečnost dodávek plynu i při vzniku krizových situací. Ostatně ČR má relativně čerstvou negativní zkušenost s uskladněním nouzových zásob ropy v hodnotě cca 1,5 mld. Kč v zásobnících německé firmy.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a evropskému hospodářství a sociálnímu výboru a výboru regionů o strategii EU pro zkapalněný plyn a skladování plynu, to je senátní tisk K 073/10. EU je po Japonsku druhý největší dovozce zemního plynu. Myšlenka zvyšovat zásoby a jejich dostupnost je správná, důležité ale je, kdo bude vlastnit zásobníky a kdo bude vlastnit plyn v nich uložený. Jaká bude bezpečnost, spolehlivost přístupu k těmto zásobám? Máme přece relativně čerstvé negativní zkušenosti s uskladněním energetických surovin u různých subjektů, obdobně jako v případě zásobníku zemního plynu je důležitá spolehlivost zásobníků plynu a serióznost jejich vlastníků a vlastníků plynu uskladněných v těchto zásobnících.

Jelikož ale tyto zásobníky jsou a budou vznikat především na okraji Evropské unie, je zapotřebí vytvořit mechanismy, které zajistí dostupnost zemního plynu pro ty členské státy EU, na nichž již žádné zásobníky nejsou a nebudou. Platí též poznámka o kauze v Německu uložené nafty. Sdělení komise EP, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů, tj. strategie EU pro vytápění a chlazení, senátní tisk K 074/10.

Tlak na úspory energií v budovách a využití odpadního tepla z technologických provozů, snižování spotřeby a závislosti na fosilních zdrojích je správnou cestou. Stejně tak vnímání procesu vytápění a chlazení jako určitého komplexního problému. Nicméně v našich zemích má velkou tradici klasické vytápění, které se v současnosti potýká s celou řadou problémů. Od nedostatku a cenu uhlí, nutnost nákupu emisních povolenek, nezbytnost realizovat odsíření, nemožnost navyšovat reálné ceny tepla apod. Nezbytnost autonomního rozhodování o otázkách v souvislosti s vytápěním a chlazením je srovnatelná např. s tím, že i volba energetického mixu musí být úplně suverénní záležitosti členského státu EU, k němuž se ostatně Senát Parlamentu ČR opakovaně vyslovil.

Návrh Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zřízení mechanismu výměny informací týkající se mezinárodních dohod a neznámých nástrojů mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky a zrušení Nařízení EU č. 994/2012, senátní tisk N 075/10. Vláda ČR k tomuto návrhu rozhodnutí měla řadu výhrad, přesto je ale nehodlá blokovat. Zpravodaj se s výhradami vlády ztotožňuje.

K tomu dodám jenom to, že jsem při projednávání v podvýboru pro energetiku a dopravu předložil ministerstvu 10 – 11 otázek. Musím konstatovat – poděkovat za velmi rychlé a precizní poskytnutí odpovědí. Číst je nebudu. Pokud byste o ně měl někdo zájem, rád vám je přepošlu, rád vám je věnuji.

Nyní mi dovolte k usnesení výboru. Je to usnesení 10. funkčního období k N 072/10/02, K 073/10/02, K 074/10/02 a N 075/10/02. Usnesení VEU k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení Nařízení č. 994/2010. Ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o Strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu. Ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Strategie EU pro vytápění a chlazení a k Návrhu usnesení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky, kterým se zrušuje Rozhodnutí 994/2012/EU.

Po úvodní informaci Jana Zaplatílka, ředitele odboru plynárenství a kapalných paliv Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, s přihlédnutím ke stanovisku VHZD, zpravodajské zprávě senátora Antonína Maštalíře a po rozpravě výbor:

1. Přijímá k návrhu Evropského parlamentu a Rady o opatřeních a zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení Nařízení EU č. 994/2010 ke Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o Strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu, ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Strategie EU pro vytápění a chlazení a konečně k Návrhu usnesení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky, kterým se zrušuje Rozhodnutí č. 994/2012/EU doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

2. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k Návrhu zařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení č. 994/2010 ke Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o Strategii EU pro zkapalněný zemní plyn a skladování plynu, ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů, Strategie EU pro vytápění a chlazení a k Návrhu usnesení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky, kterým se zrušuje Rozhodnutí č. 994/2012/EU vyjádřil ve smyslu doporučení přijatém výborem.

3. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Antonína Maštalíře.

4. Pověřuje předsedu výboru, pana Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Doporučení máte k dispozici, nemusím ho číst...

Já vás v tuhle chvíli poprosím o podporu usnesení VEU. Děkuji vám za to.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Tyto materiály projednal VHZD. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj tohoto výboru, pan senátor František Bradáč. Pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedo. pane ministře, kolegyně a kolegové, budu už jenom velmi stručný. Tento Energetický balíček projednal nejdříve podvýbor pro dopravu a energetiku, který k němu přijal stanovisko, které je obsaženo v jeho usnesení ze dne 13. dubna. Následně 14. dubna tyto závěry z podvýboru pro dopravu a energetiku projednal i VHZD, který s nimi vyjádřil souhlas. Určil mě zpravodajem k projednání na schůzi Senátu a pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU.

To je všechno, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě. Rozpravu uzavírám. Pane ministře, přejete si vystoupit? Garanční zpravodaj? Také ne.

Přistoupíme k hlasování. Přítomno 51, kvórum pro přijetí je 26. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl garanční zpravodaj, pan senátor Jaroslav Doubrava a jak je uvedeno v oranžovém tisku, tj. v usnesení výboru – je to část doporučení k vyjádření Senátu. Všem je to jasné.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 38. Registrováno 51, kvórum 26. Pro návrh 49, proti 1.

Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům. Tím dnešní jednání končí.

Zítra 24. schůze Senátu pokračuje od 9.00 hodin. Děkuji a přeji vám hezký večer!

(Jednání ukončeno v 19.00 hodin.)