Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 16.03.2016

(1. den schůze – 16.03.2016)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Vítám vás na 20. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu.

Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 24. února.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Jiří Dienstbier, Lubomír Franc, Patrik Kunčar, Zbyněk Linhart, Ivo Bárek a Daniela Filipiová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí u prezence.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 20. schůze Senátu byli senátoři Jozef Regec a Zdeňka Hamousová. Má někdo z vás připomínky k tomuto návrhu? Není tomu tak. Takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 20. schůze Senátu byli senátoři Jozef Regec a Zdeňka Hamousová.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Tak... Ruším hlasování, je zmatečné. Vydržte, až to doběhne...

Budeme hlasovat znovu. (Máte to zapnuté? Máte.) Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Jde vám to! Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2, registrováno 57, kvórum 29, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Jozef Regec a Zdeňka Hamousová.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 20. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Organizační výbor navrhuje doplnit body, kterými je Balíček o kontrole nabývání a držení zbraní, senátní tisk č. N 049/10 a K 057/10, a Návrh rozhodnutí Rady, kterým se přijímají ustanovení pozměňující Akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, senátní tisk č. N 061/10, a to za senátní tisk č. 203.

Prosím pracovníky organizačního odboru, aby mi dodali pořad schůze, nemám ho tu!

Dále navrhuji zařadit prvé čtení Návrhu senátního návrhu zákona Elišky Wagnerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 213, a to jako poslední bod jednání.

Následně tu máme ještě první čtení Návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera, kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 229, který navrhujeme zařadit na 4. místo pořadu jednání.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, který zastupuje pana ministra vnitra Milana Chovance, požádal o zařazení tří bodů. Jedná se o senátní tisky č. 203 a evropské tisky 049/10 a K 057/10 a N 061/10 jako první body odpoledne. Organizační výbor však navrhuje tyto body projednat až po doprojednání bodů ministra financí a tisku č. 229. Takže rozumíme si? Předchozí body se nebudou přerušovat.

Organizační výbor ještě navrhuje vyřadit smlouvy, které předkládá ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Toto je na její žádost.

A ptám se, zda má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Ano, paní kolegyně Eliška Wagnerová, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, chtěla jsem požádat o přeřazení mého senátního návrhu zákona, čili tisku 213, který byl zařazen, jak říkal pan předseda, jako poslední, aby byl zařazen jako bod 9, a sice po ministerských bodech.

Odůvodňuji to tím, že se musím dnes večer nebo v noci vrátit do Brna, mám nějaké problémy se zařizováním zdravotní péče mého manžela, takže musím prostě být v Brně. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. A v této souvislosti chci ještě upozornit, že máme v písemném návrhu před vámi také pevné zařazení bodu č. 1, což je Informace vlády o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 17. – 18. března 2016, a to na 18.00 hodinu z toho důvodu, že zasedá vláda a chceme vyhovět předsedovi vlády, aby se mohl jednání zúčastnit a nenabouralo to program jednání vlády.

Pokusíme se, pokud pro to budete hlasovat, návrh paní senátorky Wagnerové, což je bod 17, zařadit jako nový bod č. 9.

Jiné návrhy ke změně pořadu schůze nejsou, takže budeme hlasovat o pořadu této schůze.

V prvním hlasování o návrzích, které navrhl Organizační výbor ve svém včerejším usnesení a které jsem vám zde přečetl. Pro úplnost to ještě stručně zopakuji.

Zařazuje se bod "Balíček opatření ke kontrole nabývání a držení zbraní", senátní tisky č. N 049/10 a K 057/10 a dále Akt o volbě členů Evropského parlamentu, senátní tisk č. N 061/10, a to za tisk č. 203. Dále návrh senátního návrhu paní senátorky Elišky Wagnerové, a to si dovolím hned navrhnout, doufám, že mi to prominete, na její žádost za bod 8 jako nový bod č. 9. Zařazuje se první čtení návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera, dále ministr průmyslu a obchodu bude mít své body, kde bude zastupovat ministra Chovance, jako první body po polední přestávce, ale s tím, že předchozí body nebudou přerušovány a doprojednají se i v případě, že by byla polední přestávka. A vyřazují se body paní ministryně Michaely Marksové.

Víte všichni, o čem budeme hlasovat. Hlasujeme o těchto změnách navržených Organizačním výborem a paní kolegyní Wagnerovou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V hlasování č. 3 registrováno 64, kvorum 33. Pro návrh 61, proti jeden.

Návrh byl přijat.

A nyní budeme hlasovat o pořadu schůze, ve znění předchozího hlasování, tak jak jsme ho obdrželi v písemné pozvánce na dnešní schůzi. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V hlasování č. 4 registrováno 66, kvorum 34, pro návrh 61, proti nikdo.

Pořad schůze je schválen a budeme se jím řídit.

Mám zde přeházené tisky...

Mám dneska vážné výhrady k našemu organizačnímu odboru, jsou tady některé nedostatky! Prosím, příště si na to dejte pozor! Měl jsem přehozené tisky...

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona o evidenci tržeb

Tisk č. 200

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 200. Návrh uvede ministr financí Andrej Babiš, kterého mezi námi vítám a zároveň mu hned předávám slovo, aby nás seznámil s návrhem.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych zde uvedl návrh zákona o evidenci tržeb a doprovodného zákona, tedy předpisů, které mají do českého právního prostředí implementovat projekt elektronické evidence tržeb.

Někteří z vás mohou namítat, že toto téma nepotřebuje úvod, jelikož v historii české legislativy nenajdeme mediálně exponovanější daňový předpis a pravděpodobně obsadí nejvyšší příčky i mezi všemi zákony, které prošly Parlamentem České republiky. Přesto bych zde rád řekl pár slov. Dovolte mi však zaměřit se namísto mnohokrát diskutovaných technických detailů na smysl navrhované zákonné úpravy.

Elektronická evidence tržeb je posledním kamenem v mozaice opatření proti daňovým únikům, se kterým ve funkčním období současné vlády přichází ministerstvo financí a jeho podřízené organizace. Je završením filozofie, že daně mají být spravedlivě ukládány a efektivně vybírány. Bohužel daňová morálka v naší zemi spolu s tristním stavem finanční a celní správy přinesly v uplynulých letech opačný efekt, kdy nedostatky ve výběru daní byly kompenzovány zvyšováním daňových sazeb, případně sanovány prostřednictvím deficitu veřejných rozpočtů. Taková situace pouze více rozevírala nůžky mezi poctivými podnikateli a mezi těmi, kteří svůj podnikatelský plán postavili z velké části na lživě a protizákonně deklarovaných nulách v daňových přiznáních.

Elektronická evidence tržeb je jedním z klíčových opatření, která mají tento trend obrátit a vrátit spravedlnost a fair play do podnikatelského prostředí, konkrétně do oblasti vykazování hotovostních tržeb.

Bohužel nic na světě není zadarmo a cena, kterou platíme za tak obrovský krok pro tuto zemi, jakým je narovnání podnikatelského prostředí, není malá. Odhadem 600 tisíc podnikatelů přijímajících hotovostní tržby bude muset připojit svá pokladní zařízení k centrálnímu zařízení EET prostřednictvím internetu. Mnoho z nich si bude muset také pořídit novou pokladnu nebo jiné pokladní zařízení.

Pro živnostníky je v doprovodném zákoně navrhována kompenzace ve formě slevy na dani ve výši 5 tisíc korun. Mimo to slibuji, že budeme hledat i další možnosti, jak nejmenším podnikatelům pomoci s náklady na zavedení EET a udržet tak dostupnou nabídku služeb, zejména v malých obcích.

Zákon je koncipován plošně a dotkne se největších firem i nejmenších živnostníků. Za současného stavu věci totiž nemohl být nastaven jinak. Případná výjimka pro malé podnikatele by se okamžitě stala útočištěm těch, kteří se za malé pouze vydávají v účetních výkazech a daňovém přiznání. Tím by zákon ztratil smysl. Současně bychom upřeli malým podnikatelům právě tu výhodu, kterou jim přinese zákon, a to je ochrana před nekalou konkurencí.

To je totiž smysl elektronické evidence tržeb. Není to projekt likvidací malého a středního podnikání, jak se zarputile snaží tvrdit některé opoziční strany. Vystoupení jejich představitelů v médiích či v rámci projednávání zákona v dolní komoře zůstane soudný člověk pokud ne v šoku, tak přinejmenším velmi rozpačitý. Kontrola zákonných povinností je nazývána šmírováním, kontrola účtenky zákazníkem je nazývána udáváním. Narovnání podnikatelského prostředí je nazývané šikanou. Evidence tržeb fungujících v šestnácti zemích EU je nazývána opatřením pro českou ekonomiku zbytečným a škodlivým. Mimochodem včera rakouský ústavní soud zamítl žádost o zrušení EET v Rakousku. A tam je povinnost brát si účtenku pro občana. U nás ta povinnost není.

Mnoho dalších hanlivých termínů a typického českého negativismu jsme si mohli v Poslanecké sněmovně vyslechnout za 43 hodin projednávání zákona. Místo nabízeného dialogu postavili TOP 09 a ODS barikádu z polopravd, lží a posměšků. V rámci manipulace veřejným míněním se snaží postavit do role ochránců podnikatelů a mě prezentovat jako jejich nepřítele. EET by neměla tvořit barikády. Má ovšem za cíl postavit zřetelnou a pevnou dělící zeď mezi těmi, kteří daně odvádí a těmi, kteří na daních podvádí. Legitimní otázkou je, co nabídne evidence tržeb té první skupině. Ačkoliv poctivým podnikatelům s evidencí tržeb vzniknou určité náklady, neznamená to, že jejich odměnou budou krev, pot a slzy. Naopak odměnou jim budou nižší daně, např. současně navrhované snížení DPH u stravovacích služeb – z 21 na 15 %. Odměnou jim bude také méně kontrol a jednodušší prokazování tržeb v daňovém řízení.

Jak jsem již uvedl, hlavní odměnou jim bude ochrana před nekalou konkurencí, která dosahuje lepších ekonomických výsledků díky krádežím peněz veřejných rozpočtů, neboť to je ve své podstatě krácení daní. Jak víte, šedá ekonomika podle Českého statistického úřadu je u nás 170 miliard. Jaká bude odměna pro druhou skupinu, pro ty, kteří krátí tržby? Elektronická evidence tržeb jim dá na výběr. Buď vrátí své podnikání do legálních mantinelů a do pravidel slušné společnosti, nebo přenechají své místo na trhu a své zákazníky právě těm, kteří ctí zákony této země. A jaký bude přínos EET pro všechny občany a ekonomiku této země? 4 miliardy ročně pro rozpočty obcí ČR, 1,5 miliardy ročně pro rozpočty krajů a 12,5 miliardy ročně pro státní rozpočet. To vše bez potřeby zvyšovat daňové sazby.

Více peněz pro důchody, na školství, zdravotnictví, vědu a výzkum, obranu a vnitřní bezpečnost atd. Takže 18 miliard ročně pro ty, které jsem jmenoval.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokud schválíte projednávané návrhy zákonů, začne Ministerstvo financí ČR a Finanční správa ČR pracovat na vytvoření centrálního IT systému EET, aby byl v začátku evidence plně funkční. Současně bude spuštěna informační kampaň k zajištění plné informovanosti podnikatelů o jejich právech a povinnostech plynoucích z tohoto zákona.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, abyste učinili zásadní krok k narovnání podnikatelského prostředí v České republice. Žádám vás tímto o podporu a schválení návrhu zákona o evidenci tržeb a doprovodného zákona.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 200/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stanislav Juránek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 200/1.

Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr už tady docela srozumitelně popsal návrh zákona o evidenci tržeb. Já bych se přesto zaměřil na pár věcí, které u zákona jsou podstatné.

První věc je, co už tady bylo řečeno, proč se to vůbec zavádí. Jsou tady dvě věci. Jedna věc je narovnat podnikatelské prostředí. S tím, myslím, naprosto všichni souhlasíme. Tam asi nemáme žádný problém. Druhá věc, která s tím souvisí, je také, že se bude více vybírat na daních, odhad ministerstva podle paní náměstkyně zhruba 18 miliard korun na dani z příjmu a DPH, že bude navýšeno. To je důvod, proč se bude zavádě;t nebo je návrh zavést EET.

Koho se bude týkat? Evidence tržeb, zjednodušeně, se bude týkat poplatníků, fyzických, právnických osob daně z příjmu, kteří vlastně budou mít ze své činnosti tržby. Jsou tam samozřejmě nějaké výjimky, ale obecně opravdu zjednodušeně tržby podnikatelů fyzických i právnických osob.

Netýká se to příjmu státu, bank, pojišťoven apod. Z hlediska technického možná stojí za to jenom zmínit se o tom, že někteří i ve veřejnosti zaměňují dva pojmy. A to registrační pokladna a elektronická evidence tržeb. Není to jedno a totéž. Jsou to opravdu dva naprosto rozdílné pojmy. Registrační pokladny, myslím, že dneska ve velkých restauracích docela běžně fungují. Je to mj. o tom, že zaměstnavatel chce mít jistotu, že zaměstnanci opravdu veškeré tržby budou přiznávat atd. Ale tady tyto tržby z registračních pokladen se neodesílají internetem vlastně finanční správě. Neodesílají se. Kdežto EET je založena na tom, že příjmy se budou odesílat.

Chtěl jsem to jenom vysvětlit, abychom nezaměňovali dva pojmy.

Když říkám, že se bude odesílat – v zákoně najdete, že doba odeslání by měla být maximálně dvě sekundy, pokud by to bylo déle, tak jsou tam nějaká opatření, jakým způsobem se bude dále postupovat. Možná by stálo také za to zmínit se, jestli s tím podnikatelé budou mít nějaké větší náklady, nebudou. Samozřejmě, budou.Teď je otázka, v jakém poměru jim to stát bude vynahrazovat. Pan ministr už se tady zmínil, že např. restaurace budou mít z 21 na 15 %. My se v doprovodném zákonu, který bude následovat po tomto senátním tisku, budeme bavit o tom, že budou mít fyzické osoby návrh na slevu na dani apod. Je to věc asi diskuse, jestli opravdu tady tyto slevy víceméně vykompenzují náklady, které podnikatelé s tím budou mít.

Důležité je také to, že vlastně senátní tisk, který bude následovat – senátní tisk č. 201, že by měl sdílet stejný legislativní osud, jako tento návrh zákona o evidence tržeb, protože s tím bezprostředně souvisí.

Pan ministr se tady také zmínil o tom, že nemůžeme říci, že malých podnikatelů by se to netýkalo, protože by tam byl zase problém, jestli je to opravdu malý podnikatel nebo ne. Příspěvek bych si tady nechal až na obecnou rozpravu. Takže spíš teď v závěru své zpravodajské zprávy bych sdělil, jak vlastně včera výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu rozhodl.

Výbor, po úvodním slově zástupce předkladatele náměstkyně ministra financí ČR paní JUDr. Aleny Schillerové, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě:

1. Nepřijal žádné usnesení, když pro návrh doporučit schválit předložený návrh zákona hlasovalo 6 senátorů pro, proti byli 2 senátoři a 5 senátorů se zdrželo.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Stanislav Juránek. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády a ministře, kolegové, kolegyně. ÚPV, abych to doplnil, nenašel ve spolupráci s legislativou žádné problémy v legislativní oblasti. Dále vám pouze přečtu stručně naše usnesení. Přijal návrh na usnesení schválit daný zákon v podobě postoupené Poslaneckou sněmovnou, určil mě zpravodajem za ÚPV a požádal předsedu našeho výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže přistoupíme k obecné rozpravě, kterou otevírám. Táži se, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže... Pardon, omlouvám se, otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Zuzana Baudyšová, prosím.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Dostáváme na pořad jednání návrh zákona o evidenci tržeb, který po neskutečném maratonu při projednávání v Poslanecké sněmovně byl touto komorou 10. února 2016 schválen.

Je až neuvěřitelné, jaké plejádě otázek musel předkladatel čelit a znovu a znovu vysvětlovat již vysvětlené a rozptylovat obavy poslanců, kteří povětšinou vycházeli z nepozorného čtení předkládaného zákona, či neodborných nebo účelových interpretací.

Z mého pohledu nezbývá než ocenit trpělivý a vysoce fundovaný přístup pana ministra k objasnění všech vznesených otázek, a to zvláště i proto, že mnohdy musel čelit tvrzením, která byla nepravdivá.

Pominul různá mylná tvrzení, že podnikatel musí mít k dispozici vysokorychlostní internet v síti LTE nebo optickou linku k odesílání tržeb, protože jinak hrozí zdržování zákazníků. Nejsou na místě ani obavy, v místě se špatnou kvalitou mobilního signálu, protože zákon definuje podmínky, za nichž je evidenci možno provádět i v tzv. zjednodušeném režimu.

Další pravda je o zemích, kde už evidence tržeb funguje. Je to 11 zemí, nechci je teď předčítat, chybí pouze Estonsko a ČR. Znamená to, že na rozdíl od většiny evropských zemí, včetně našich přímých sousedů z Visegrádské čtyřky, jsou naši podnikatelé stále vystaveni tlaku nekalé konkurence. Znamená to, že podnikatelé, kteří přistupují ke svému podnikání, ke svým povinnostem zodpovědně, jsou omezováni ve svých ziscích těmi, kteří se rozhodli, že základ daně zkrátka upraví.

Primárně jde, jak hovořil pan ministr, o narovnání podnikatelského prostředí, o ochranu poctivých podnikatelů před nekalou konkurencí, což je efekt, který nelze penězi vyčíslit.

Dalšími benefity jsou, jak již bylo řečeno, 18 miliard do státního rozpočtu, to znamená pro všechny – pro obce, pro důchody, pro kraje.

Já bych na závěr mého vystoupení chtěla požádat, zda by bylo dobré a potřebné držet se tématu EET, nevnášet další témata a další kauzy, nechci jmenovat Čapí hnízdo a další, protože to sem nepatří. Dneska hovoříme o schválení elektronické evidence tržeb.

Další, o co bych chtěla poprosit, že ti, kteří mají něco proti, bylo by dobré, kdyby přišli se svým návrhem a programem, jak posílit příjmovou stránku státního rozpočtu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mám stručný příspěvek a začnu tím, že dolní sněmovně přestala plnit svoji zákonodárnou funkci. Tím dochází k tomu, že u exponovaných zákonů, což je tento případ, se v dolní sněmovně neřeší jejich obsah a kvalita, ale jednání se mění v čistě politický souboj, kdo z koho. Při tomto souboji se používají nečisté metody, urážky a desítky hodin jalového, promiňte, žvanění, sloužícího k zablokování projednávaného zákona. Místo toho, aby se diskutovalo věcně, a tím sem do horní komory Parlamentu ČR přišel kvalitní a úplný zákon.

Výsledek je, že do Senátu je doručen zákon, který není komplexní, resp. postihuje gró problematiky, ale ponechává stranou některé další důležité aspekty spektra subjektů, které jsou zákonem dotčeny.

Za tohoto stavu je můj názor, že není naší úlohou na sebe brát roli arbitra a vracet takovéto zákony přímo, nebo nepřímo – přijetím pozměňovacích návrhů, které by v tomto případě tohoto zákona znamenaly jeho potopení.

Než dojdu k závěrečnému svému názoru, tak tady uvedu, jako včera na našem výboru, jednu minihistorku, která se mi osobně stala loni v hotelu Continental v Brně. Měl jsem tam nějakou tiskovou konferenci, když jsem odcházel, tak za mnou přišel tehdejší ředitel, myslím, že ke konci roku tam byla udělaná změna, ten, co tam byl, byl dlouholetý ředitel, šel do důchodu, a zeptal se mě, jaký mám názor na tento zákon a jak budu hlasovat v Senátu. Já jsem se ho zeptal, proč se ptá. On mi řekl, že hotel Continental prostě pracuje tak, jak pracuje. Pracuje s čistou ekonomikou, je tam vyloučena jakákoliv šedá ekonomika. A že má jednu filiálku v Jihlavě na náměstí – a vedle toho je další restaurace a ta jejich restaurace, toho hotelu Continental v Jihlavě, při obědech je poloprázdná a ta vedle je plná. Důvod je ten, že ta jejich čistá ekonomika, s kterou Continental zkrátka pracuje.

Takže já osobně doporučuje tento zákon schválit a potom v druhém kroku formou novely, až se zklidní politické vášně, v ovzduší zklidnění finalizovat tak, aby byly zahrnuty oprávněné požadavky některých subjektů, které všichni máme ve svých počítačích. Já taky.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedo, pane ministře. Ačkoli jsem realista a jsem si dobře vědom značného a nezdravého regulačního apetitu současné vládní koalice ve vztahu k malým a středním podnikatelům, přiznávám, že v případě zákona o evidenci tržeb jsem do poslední chvíle doufal v to, že jej zde v Senátu nebudeme muset projednávat a že se podaří jej zastavit již v Poslanecké sněmovně.

Bohužel, nestalo se. A bohužel, vláda se k tomu, aby prosadila svou, nezdráhala přikročit ani k porušení jednacího řádu sněmovny, a tedy nezákonného postupu.

To samo o sobě je dosti závažné, ale my zde můžeme vyjádřit svůj nesouhlas s tímto postupem pouze zamítnutím předloženého návrhu, což vřele doporučuji, nebo doufat v osvícenost Ústavního soudu, který, věřím, bude stát na straně práva a spravedlnosti. Ale dosti k proceduře.

Chtěl bych se především vyjádřit k podstatě předloženého legislativního návrhu.

Rád bych sdílel optimismus pana ministra a ostatních vládních představitelů, kteří elektronickou evidenci tržeb vydávají pomalu za alfu a omegu dalšího ekonomického růstu naší země, za klíčový krok, bez kterého zkrátka naše ekonomika nemůže nadále fungovat.

Jsem přesvědčen, že opak je pravdou a že EET naši ekonomiku naopak poškodí, a to zejména svými likvidačními účinky na živnosti a podniky desítek či stovek tisíc lidí, pro které zkrátka výdaje za elektronickou kasu a připojení k internetu mohou být vedle ostatních plateb, byrokratických povinností, hlášení a formulářů tou poslední kapkou, která je znechutí či, lidově řečeno, položí a přinutí k tomu jít se přihlásit na pracovní úřad.

Copak nám nestačí, že tito lidé jsou už nyní předmětem pokusu nazvaného kontrolní hlášení DPH, který prokazatelně všem podnikatelům zvedl náklady na zpracování daňové a účetní evidence? Copak nám nestačí, že tito lidé musí již dnes čelit mnohdy potupným a šikanózním kontrolám ze strany státních orgánů, a to i přesto, že řádně platí daně a odvádějí státu to, na co má nárok.

Vláda v souvislosti s EET hovoří o daňových únicích mezi 10 až 20 miliardami a pan ministr se pak nechal slyšet, že potenciální dodatečné daňové výnosy z EET budou až 30 miliard.

Nezbývá než se ptát, jak to tedy vlastně je? Jak je možné, že zde máme zavádět systém, u kterého nevíme, co přesně přinese, a zda se tedy skutečně vyplatí? Jak je možné, že vláda nepřišla s nějakým skutečně realistickým propočtem toho, jak vysoké jsou daňové úniky a kolik z nich může EET zachytit? Má odpověď na tyto otázky je jednoduchá. Žádný takový přesný propočet nemůže existovat, protože ti, kteří poctivě platí daně, buď zkrachují, nebo je budou platit poctivě nadále, a ti, kteří podvádí, daně nezaplatí. Budou podvádět – bez ohledu na EET.

Pak se lze jen těžko dopočítat nějakých přesných předpokládaných výnosů.

Podle zpráv a propočtů Nejvyššího kontrolního úřadu, na který lze na rozdíl od vlády snad alespoň trochu spoléhat, tak daňové úniky v naší zemi činí až 100 miliard korun. To je velké číslo. Nicméně skupina ekonomických subjektů, na které by se EET měla vztahovat, tedy podnikatelé a živnostníci, se na tomto čísle podílí pouhými 7 procenty, tedy zhruba 7 – 8 miliardami. Není mi tedy jasné, proč si vláda vybrala za objekt svých pokusů prioritně právě živnostníky, proč neřeší spíš to, kam se ztrácí oněch zbylých víc než 90 miliard. Proč jde stále znovu a znovu po těch, kteří každý den na vlastní odpovědnost riskují, musí si sami sehnat práci, kterou následně vykonají, nespoléhají na stát a mnohdy ještě dávají práci i jiným lidem?

Nepřestává mě udivovat naivita, s níž vládní představitelé věří v to, že snad EET donutí nepoctivé podvodníky k tomu, aby začali řádně odvádět daně. Zkušenost jednoznačně říká, že sebepřísnější zákony a nařízení lze obejít – a kdo chce podvádět, cestu si vždy najde.

A snad tou nejčerstvější zkušeností, kterou zde chci mít právě v souvislosti s EET, je odhalení manipulace se softwarem registračních pokladen na Slovensku, kde organizátory těchto podvodů byly přímo servisní společnosti pokladen a kde došlo k únikům v řádu miliard korun.

Není snad právě toto dostatečné varování, že nepřiměřená represe ze strany státu vede naopak ještě k vyšší kriminalitě, nikoliv k eliminaci šedé nebo černé zóny, ale naopak k její expanzi?

Neměla by vláda hledat naopak cesty, jak motivovat podnikatelskou veřejnost k tomu, aby se těm, kteří podvádí, podvádět zkrátka nevyplatilo?

Jsem přesvědčen, že tato cesta – rozumné nastavení daňové hladiny, odpuštění daní u těch, kteří mají minimální výdělky, snížení byrokracie nebo celkového zjednodušení daňového systému a evidence.

Jedním z nejvážnějších argumentů, pro který je pro mě systém EET nepřijatelný, je otázka zabezpečení dat, která prostřednictvím tohoto systému bude stát shromažďovat. Stejně jako v případě kontrolního hlášení DPH jsem přesvědčen, že se jedná o riziko, které nelze žádným způsobem zcela vyloučit a které nese značný potenciál korupce a nekalé konkurence.

Chtěl bych podotknout, že v tomto ohledu snad ani nemám důvod nějak výrazně nedůvěřovat moderním technologiím, ačkoliv dle mých informací by měl být datový přenos zabezpečen velmi zastaralým systémem, tzv. SSLv3, ale daleko víc nedůvěřuji lidskému faktoru, a to ať jde o úředníky, kteří budou mít do databází přístup, nebo i byznysové hráče mající významný vliv na přímý podíl na exekutivu.

Stejně tak nemám sebemenší důvod důvěřovat státu v tom, že systém nezkomplikuje jen podnikatelům, ale zároveň zákazníkům život kvůli technické nedokonalosti a nepřipravenosti.

Nemohu v této souvislosti nezmínit zpackaný registr vozidel, ale koneckonců i systém kontrolního hlášení DPH, u kterého ještě v průběhu února letošního roku, kdy mohla být již první hlášení odevzdávána, finanční správa již 5 minut po 12. měnila zadání pro vývoje softwaru a pokyny pro vyplňování tohoto hlášení. Ale i kdyby byly technická řešení, elektronické spojení a odezva dokonalé, jsem přesvědčen, že EET přinese prodejcům jen komplikace. Nedovedu si představit například to, jak se s vydáváním účtenek budou potýkat stánkaři, prodávající rychlé občerstvení, zmrzlinu a podobné drobnosti, když budou mít za pultem frontu netrpělivých zákazníků, kteří nestojí o účtenku, nýbrž především o co nejrychlejší obsloužení.

Chtěl bych pak poukázat na to, že vadná není jenom samotná myšlenka zavedení kontrolního mechanismus EET, kdy si nástroj kontroly musí na vlastní náklady pořizovat sami kontrolovaní, což je absurdita, která nemá obdoby, ale že vadné je samotné provedení, tedy zpracování dnes projednávaného legislativního návrhu, a to doložím třemi příklady.

Zákon není schopen podchytit mnohá specifika související s praxí prováděných plateb, jako jsou platba předem nebo naopak nákup na dluh, záloha apod. Povinnost evidovat příjem v určitý moment, v okamžiku vzniku práva přijmout peněžní prostředky za službu či zboží, neumožňuje například zachytit změnu ve způsobu platby při pozdějším plnění z platby hotovostní na platbu převodem.

Druhý příklad – ačkoli zákon zavádí povinnost zaslat údaje o evidované tržbě finanční správě bezodkladně a v případě technických problémů nejpozději do 48 hodin, zároveň zavádí možnost storno a oprav evidence, která však není nijak v zákoně omezena. Tím se stávají uvedené povinnosti poměrně bezzubé a zneužitelné.

Třetí příklad a poslední. Nevyjasněná nebo minimálně velmi komplikovaná zůstává také otázka evidence spropitného pro číšníky.

Zákon je děravý i v případě jiných zisků z prodeje, jako je například situace, kdy zákazník ve směnárně dosáhne kurzového zisku z výhodného prodeje cizí měny, a měl by tak správně vystavit směnárně účtenku, pokud by nechtěl zatajit, že daňový prodej je pro něj určitou formou podnikání.

Uvedl jsem zde některé, nikoliv však všechny argumenty, pro které je dle mého názoru elektronická evidence tržeb nepřijatelným a nadbytečným výmyslem, u kterého zcela jednoznačně převažují negativa nad přínosy. O tomto tvrzení jsem přesvědčen, a proto budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. A vzhledem k tomu, že jsem si dobře vědom toho, jak pravděpodobné je zamítnutí vládních legislativních předloh v naší komoře parlamentu, dovoluji si zároveň předložit pozměňovací návrh, který načtu v podrobné rozpravě, pokud na zamítnutí nedojde.

Tímto pozměňovacím návrhem by mělo dojít k odložení účinnosti zákona o evidenci tržeb za horizont řádných voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Návrh předkládám zejména s ohledem na to, že žádná z vládních stran neměla zavedení systému elektronické evidence tržeb ve svém předvolebním programu.

V této souvislosti je třeba zmínit, že naopak sami představitelé hnutí ANO před volbami tvrdili, že nemají v plánu zavádět registrační pokladny, ani jejich obdoby, neboť by to byla nadměrná zátěž na podnikatele. To bylo prokázáno např. nedávným zveřejněním vystoupení paní místopředsedkyně sněmovny Jermanové, v předvolební debatě roku 2013.

Odložení účinnosti by dle mého názoru bylo zároveň vhodné i s ohledem na to, že pravicová opozice opakovaně avizovala, že EET v případě volebního úspěchu zruší.

Pokud by tedy byl tento systém zaveden a následně zrušen, znamenalo by to pro značnou část podnikatelé zmařené výdaje, které by jim nikdo nenahradil.

Domnívám se proto, že by bylo vhodné, aby EET ve volbách rozhodli sami voliči, aby jednotlivé strany měly možnost se přihlásit k jeho zavedení, nebo proti němu, a aby již více nebylo hazardováno s osudy desítek či stovek tisíc podnikatelů, kteří jsou poctiví a měli by doplácet na zanedbatelné procento nepoctivců. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A s přednostním právem vystoupí pan kolega Petr Vícha. Prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Nebudu hovořit k technickému provedení tohoto zákona, přihlásil jsem se především proto, abych požádal o pětiminutovou přestávku pro poradu klubu před hlasováním. Takto jsem hovořil i s některými dalšími předsedy klubů. Ale mám-li již slovo, tak mi dovolte pár slov.

Především už při příchodu do sálu tady bylo vidět, že tento zákon vzbudí nějaké emoce. A hovořilo se tady i o případném návrhu nezabývat se tím zákonem. Já jsem velmi rád, že nepadl, protože pamatuji rok 2007, kdy tady v Senátu byl projednáván tzv. "Topolánkův batoh" mnoha zákonů s velkými dopady na mnoho subjektů. ODS tady tehdy měla 41 členů. Ten návrh nezabývat se padl a opozice neměla možnost v podstatě ani k tomu diskutovat.

Jsem proto rád, že dnes tady mají možnost všichni vyjádřit svůj názor a že pak v hlasování nějakým způsobem rozhodneme. Někteří kolegové mi tady avizovali, jestli vydržíme do pátku, že ta diskuse bude dlouhá. Určitě podle mě vydržíme i do soboty, kdy proběhne marná lhůta tohoto zákona a zákon tím půjde k prezidentovi k podpisu. Takže naštěstí ta naše procedura má i své výhody, že tady ty obstrukce příliš v tomto duchu nehrozí.

Ten zákon tak jako tak pravděpodobně skončí u Ústavního soudu, z důvodů procedury v Poslanecké sněmovně. Já jsem rád, že my jsme tím, že jsme umožnili diskusi, že to řádně proběhne, tak jsme nezavdali další příčinu. Ty názory tady dneska padly z obou stran. Přiznám se, že většinově od poctivých podnikatelů slyším, že nechápou, proč pravice je proti tomu, protože přece daně by se platit měly. Je skoro škoda, že musíme přijímat další a další nástroje k tomu, abychom poplatníky donutili platit daně, protože to nedělají nějakým způsobem ze zákona bohužel všichni dobrovolně.

Ale k tomu nechci hovořit, na to jsou tady větší odborníci. Tím bych své vystoupení tady ukončil. Pro mě je podstatné, že ústavně-právní výbor doporučil schválení. Tento výbor je pro mě určitým garantem i té procedury. A platí to moje původní, co jsem říkal, že žádám o pětiminutovou přestávku. Možná v pátek, nevím, před hlasováním. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, já všem řídícím to dám ve známost. A nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Návrh zákona o elektronické evidenci tržeb je o úloze státu v životě člověka, o níž existuje řada teorií. Nahlédneme-li do starověku, najdeme v Aténách zachmuřeného Platóna, jak vymýšlí svůj ideální stát s vedoucí úlohou filozofů, majitelů pravdy. V renesanci spatříme Niccolo Machiavelliho, jenž dovoluje vladařům provádět cokoli pro udržení moci. Zanedlouho přijde Thomas Hobbes se svým Leviathanem, smrtelným bohem, představujícím neomezený stát, jemuž se každý člověk musí bezvýhradně a ve všem podřídit. V 19. století naopak Henry Thoreaua provokuje svým výrokem, že dobrá vláda je ta, která vládne co nejméně a nejlepší ta, která nevládne vůbec. Nedlouho předtím označuje John Locke stát za nočního hlídače, který má dbát na to, aby byla zachována a uplatňována základní lidská práva. Tedy právo na svobodu, život a majetek.

Mimo jiné do kategorie svobody patří i právo každého začít soukromě podnikat a pokračovat v něm bez zbytečných komplikací. A stát nesmí apriorně předpokládat, že člověk bude svoji činnost či podnik provozovat nečestně a nesportovně.

Rád bych vám, vážené a milé kolegyně a kolegové, před hlasováním prozradil, že mám nepřekonatelný odpor k Platónovu ideálnímu státu, Machiavellimu účelu, který světí prostředky, Hobbesovu absolutistickému Leviathanovi, jsou mi proti mysli zbytečné zásahy do lidských svobod a je mi milá nadsázka Henryho Thoreaua a Noční hlídač Johna Locka.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní vystoupí paní kolegyně Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Hezké dopoledne, pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, senátorky, senátoři.

V případě tohoto návrhu zákona se asi všichni shodneme na jednom – daně se mají platit. Já si k tomu dovolím přidat, že ani dotační podvody se nemají dělat. Já, jenom, abych na to pak nezapomněla, v tuto chvíli navrhuji tuto předloho zamítnout. A dovolte mi teď dodat některé argumenty.

Nejvyšší kontrolní úřad ve svých číslech zmiňuje, že v celém tom velikém balíku daňových úniků se malý a střední podnikatel, živnostník, podílí na celých těch 100 procentech pouze ze 7 procent. To znamená 93 procent se odehrává ve velkých firmách. Tento systém, který, jak si myslím všichni vidíme jasně, je velice nákladný a je zcela nepřiměřený pro to, abychom zasáhli těch 7 procent daňových úniků.

Já jsem si tady vypsala pár úplně zásadních negativních dopadů, který ten systém přinese. Přinese veliký problém především pro venkovské podnikatele. Ti již dnes budou zasaženi. Např. chystá se zákaz kouření, omezení pracovní doby a k tomu jim ještě přidáme EET. Znamená zvýšenou administrativní i finanční zátěž pro drobné podnikatele, pro živnostníky. To není, jak tady neustále slyšíme, že to bude stát 5000 Kč, nebo ještě menší číslo jsem slyšela, musí mít pokladnu, tiskárnu, připojení, několik tisíc až desítek tisíc korun, pravidelné aktualizace softwaru, odpisy zařízení, papír, náplň do tiskárny, opravy, internetové připojení... Problém také nastane v zařízeních, která fungují na malých platbách ve velkém množství. Např. trafiky, stánky, tržiště. Znamená také, myslím, velké odrazení a velkou překážku pro každého nového podnikatele, který by případně chtěl vstoupit a začít podnikat. Protože těch regulací pro tyto lidi je dnes již příliš mnoho.

Mimochodem bych ráda zmínila, že zástupci farmářských trhů, ty farmářské trhy, které jsou např. v Praze již tak oblíbené, už oznámili, že spousta farmářů přestane na trzích prodávat, protože se jim to kvůli sezónnosti zboží vůbec nevyplatí. Značná část prodávajících nejsou klasičtí prodejci, ale lidé bez možnosti prodat svou produkci do maloobchodů a prodávají pouze sezónně. Těm se rozhodně nevyplatí pořizovat si potřebné technologie. Výsledkem ale bude pouze pokles prodejů identických a typicky českých zemědělských surovin a potravin se zaručeným původem. Pokud se týká podvodníků na farmářských trzích, existuje Asociace farmářských tržišť, která se tomuto velice věnuje. Takže to si myslím, že by bylo zcela dostatečné.

Nyní bych chtěla k těm důvodům, proč vlastně tady předkladatel s tímto systémem přichází. Mluví o větším výběru daní. Já tady mám před sebou tabulky o tom, jak se v souvislosti s EET vybírají daně na Slovensku a Chorvatsku.

To je zcela zavádějící, z toho se zcela nedá vůbec vyčíst, spíše naopak, jeden rok pokles, jeden rok jedno procento nárůst. Naopak řada živnostníků ukončila svoji práci. Takže to si myslím, že tento argument neobstojí. Dokonce včera na hospodářském výboru jeden příznivec z kolegů senátorů, jeden příznivec tohoto zákona za hnutí ANO řekl, že ani on neočekává nikterak vyšší příjem na daních. Ale že je to nejdůležitější – a o tom mluvil pan ministr tady také – narovnat podnikatelské prostředí. Pan ministr dokonce mluví o tom "hrát fair play".

Já jsem myslela, že přesně ráno ani dobře neslyším, když to pan ministr říkal, protože nerozumím, jak může o fair play mluvit člověk, který sám nedodržuje pravidla hry. Teď samozřejmě mluvím o Čapím hnízdě. Tomu se doslovně říká kázat vodu a pít víno.

Na závěr jenom jednu větu. Systém postihne pouze slušné podnikatele a malá skupinka těch neslušných si stejně z něho zase najde cestičku ven...

Na závěr bych ještě chtěla říct, já jsem navrhla zamítnout. S tím, že pokud bychom přešli do podrobné rozpravy, mám tady před sebou, máte ho všichni na stole, můj kratičký pozměňovací návrh. Týká se přesouvání veškerých důležitých částí do podzákonného předpisu, což si myslím, že by bylo v rozporu s ústavou. Podzákonnými předpisy je možné upravovat pouze záležitosti dané zákonem, nikoli jim určovat, na koho se daný zákon má vztahovat, a na koho nikoliv.

Tady mi jde o to, že já jsem byla velice překvapená, ÚPV tento návrh předkládal, a vlastně jsem ani nezaznamenala, že by se tomuto problému věnoval. A já si myslím, že v této části je ten návrh skutečně v rozporu s ústavou. Takže tady si dovolím, případně, že přejdeme do podrobné rozpravy, tento pozměňovací návrh přečíst. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko, a nyní vystoupí pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně, kolegové.

Já bych chtěl úvodem říci, že vystupuji a jsem ve střetu zájmů, poněvadž ve svém družstvu zaměstnávám 60 pracovníků. A každou korunu, kterou vyděláme, musím převést do účetnictví, abych měl na výplaty, poněvadž se snažím všechny pracovníky řádně platit. Žádnou minimální odměnu apod. A já jsem víceméně v té nekalé konkurenci těch, kteří neplatí odměny nebo jenom minimální odměnu, zbytek dávají bokem, ohrožen.

Proč to říkám? Podvádění se stalo doslova společenskou normou a neodvádět daně se považuje za normální. Toto považuji v naší společnosti momentálně za nejhorší stav, jaký může v oblasti společenské morálky být. Posílilo mě to, když jsem dělal v září poradu s 28 podnikateli z našeho okresu s premiérem, kde všichni řekli jednoznačně, ano, elektronickou evidenci tržeb, něco, co zabezpečí, bez ohledu na to, kolik se vybere do státní kasy, férové podnikatelské prostředí, aby ti podnikatelé mohli pracovat seriózněji v konkurenci.

Proč je u nás situace tak složitá?

Minulé vlády přispěly k šedé ekonomice tím, že se systematicky likvidovali celníci, finanční úřady a např. i Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Vytvořil se prostor pro obrovskou šedou ekonomiku. A víme, jak to např. dopadlo v lihové aféře, dnes v oblasti vína jsme blízko tomuto problému.

Uvedu příklady z oboru zemědělství a vinařství, neboť nechci zasahovat do jiných oborů, z oboru, ve kterém pracuji. Podnikají ti, co nemají licenci, živnost na prodej potravin, nevykazují tržby, neodvádějí daně. Za necelé 2 roky Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která kontroluje kvalitu potravin, zjistila tisíc prodejen. A odhaduje se, že je jich celkem asi pět tisíc, které neplní základní normy, včetně licence na prodej a vykazování tržeb apod.Systém podnikání metodou BUS, tak, jak to nazývají ti, kteří ho ožívají, tj. bez účasti státu, se stal společenskou normou.

Nechali jsme renomovanou evropskou agenturou Ernst & Young udělat rozbor trhu. A ta zjistila, že se prodává např. u vína 100 milionů litrů vína bez evidence při daňovém úniku 2,5 mld. Kč z DPH. A jak máme my, kteří poctivě pracujeme ve vinicích, když víno se minimálně vyrobí za 40 Kč, proti této skupině, která nabízí – a vidíte to všude na stáncích apod. – za 20 Kč apod. Potom jsme nekonkurenceschopní a je toto potřeba řešit.

Je tedy zřejmé, že na trhu jsou dva druhy podnikatelů, kteří vykazují tržby, jedna skupina, a odvádí daně, které fandím. A další skupina, která se chová opačně, proto je nutné zajistit spravedlivé podnikatelské prostředí férové. Zde se nachází odpověď na argument, že elektronická evidence tržeb někoho zlikviduje. To je nesmysl. Elektronická evidence tržeb nikoho nezlikviduje, jeho likvidace nastane tím, že vykáže tržby a začne odvádět daně a tím se zamezí jeho podvádění.

Takový příklad vám uvedu. Navštívila mě jedna volička a ukázala mi daňový výměr 5000 Kč. Tak jsem jí položil otázku, když takzvaně podnikala, kolik odváděla apod. Tak jsem jí řekl, že měla jít dělat někam do podniku, kde bude vydělávat 16 – 18 tisíc a mohla mít důchod na úrovni 10 tisíc. Obdobné příklady bych mohl uvést ze svého okresu. Navštívil mě významný pravicový podnikatel, zdůrazňuji pravicový, nechci tady zneužívat jeho jméno, a doslova prosil, aby se s tímto něco dělalo. Postavil hotel v centru města, řádně platil lidi, řádně odvádí, ovšem v jeho okolí jsou restaurace, obchody s minimální mzdou, bez evidence, jak může v takovém podnikatelském prostředí vůbec konkurovat a podnikat? Poněvadž služby všech pochopitelně jsou levnější a znevýhodňují poctivé.

Stanovisko opozice z velké části považuji za populistické. Neslyšel jsem ani ve sněmovně, ani včera na výboru jediný návrh na řešení na férové podnikatelské prostředí. Chtěl bych říci, poněvadž hospodářský výbor se této problematice věnuje dva roky, pokud dojde k podpisu prezidenta elektronické evidence tržeb, bude nadále náš výbor ve spolupráci s ministerstvem financí zapojen do těch předpisů, které budou určovat především, kdo je to ten malý. Tak, aby dopady skutečně na poctivé malé podnikatele byly co nejmenší.

Chtěl bych říci – a dneska už to tady zaznělo – ze včerejšího dne je úplně nová informace z Rakouska, kde ústavní soud zamítl stížnost proti evidenci tržeb a odmítl argumenty, které jsou přesně takové, jaké zaznívají zde, a budou zaznívat v další obecné rozpravě, neboť ústavní soud rakouský zdůraznil, že podnikatelské prostředí musí vytvářet stejné podmínky pro všechny. A toto je veřejný zájem, a proto zamítl ústavní stížnost.

Vážené kolegyně a kolegové, přestože jsem jasně řekl stanovisko za sebe, za řadu kolegů z hospodářského výboru apod., z ČSSD, přesto bych měl, vážený pane místopředsedo vlády a pane ministře, pár připomínek. Já úplně chápu, že když nastoupí nový ministr, převezme jakýsi ansámbl pracovníků. A složitá situace je v tom, že je musí přinutit intenzivněji pracovat. Proč to říkám? Protože většina se chová podle zásady pracovníků na úřadech, což jsem se přesvědčil v posledních dvou měsících, když jsem navštívil většinu ministerstev, podle seriálu "Jistě, pane premiére", "Jistě, pane ministře".

Dva roky náš výbor přesvědčuje ministerstvo financí spolu s Generálním ředitelstvím cel o nutnosti evidence toho, co přijde do republiky, především potraviny, pak bychom měli všechno pod kontrolou, všechno podchyceno a věděli bychom, co se prodává a kdo to prodává. Přece nemohou podvodní dovozci vín a potravin zneužívat otevřenosti hranic. Toto si hlídá každá země. Vzorem je Maďarsko, kam lze dovážet pouze přes celní sklady.

V tomto směru někteří pracovníci ministerstva financí, Generálního ředitelství cel, ať před nástupem pana ministra Babiše nebo i po jeho nástupu na ministerstvo financí, nic neudělali. Nyní slíbili po dvouletém jednání, když jsem s nimi jednal, že do dvou let něco předloží. Těším se tedy už na to, až opravdu něco předloží. Musím říci, že pan ministr se v tomto směru snaží zjednat pořádek.

Jenom bych k tomu řekl jednu poznámku. Vzhledem k tomu, že jsem se zúčastnil řady debat s podnikateli, která se týkají férového prostředí a některých nových předpisů, není problém, abyste si hned na iPhone našli, kdo odvádí například základní určené výkazy na obchodní rejstřík apod. A ptám se, poněvadž na venkově víme o sobě všechno, že ti, kteří podvádějí, například už čtyři roky nepředložili jediný výkaz a nikomu to v tomto státě nevadí. Když jsem toto řekl na ministerstvu financí, někteří pracovníci mi řekli, ať to nahlásím, pokud takové případy znám. Myslím si, že pokud si to najdu já anebo další přes internet, není jejich problém si toto najít.

Tolik k tomu, že tato situace je v podstatě složitá a je potřeba tyto problémy řešit.

Jak jsem řekl, připomínky, které jsem měl v závěru, se netýkají pouze ministerstva financí, ale týkají se i ministerstva spravedlnosti, ministerstva průmyslu a obchodu, a ty budu deklarovat, až se to bude týkat jejich zákonů.

Budu pro elektronickou evidenci tržeb hlasovat, poněvadž si myslím, že je nutné nastolit férové prostředí, které bude likvidovat, tak jak tady zaznělo, ty nepoctivé, ale aby nelikvidovalo ty poctivé. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pane předsedo, pane vicepremiére, kolegyně a kolegové. Chtěl bych vás informovat, že nás včera večer a dnes ráno oslovili autoři stanoviska k tomuto návrhu zákona. Řeknu, z jakých jsou řad – Sdružení podnikatelů a živnostníků, Unie malých a středních podnikatelů. Strana soukromníků České republiky, Strana svobodných občanů, Asociace podnikatelů a manažerů. Z tohoto výčtu je vám jistě zřejmé, že jsou to subjekty, které uvažují konzervativně a akcentují zejména svobodu, ať už obecně nebo svobodu podnikání.

Dopis je dlouhý a proto vás nebudu seznamovat s celým obsahem. Kdo by měl zájem, dopis bude u mne k vyzvednutí.

Ale přesto mi dovolte, abych některé kratší pasáže z něho vyzdvihl: "Tento návrh zákona – cituji – vnímáme jako značně rizikový a likvidační ve vztahu k desítkám tisíců soukromých podnikatelů a živnostníků, kteří se nezanedbatelným způsobem podílejí na prosperitě zaměstnanosti a ekonomickém růstu naší země." K tomuto závěru, prosím, opravňuje autory tohoto dopisu, a nakonec je to i můj názor, zkušenost právě z Chorvatska, kde došlo k likvidaci významné části živnostenského stavu.

Další část: "Elektronická evidence tržeb je po kontrolním hlášení DPH a jiných regulačních opatřeních dalším nadbytečným instrumentem státní represe, kontroly a šikany ve vztahu k slušným a poctivým podnikatelům, kteří žijí na vlastní riziko, řádně platí daně, přispívají nemalou měrou k tvorbě národního důchodu a svou činnost provozují bez závislosti na veřejných rozpočtech." Myslím si, že to je obzvlášť důležité.

"Zavedením EET stát fakticky přiznává svou neschopnost dostát své úlohy v oblasti výběru daní a kontroly a následných sankcí. Jsme přesvědčeni, že stát nemá ani v nejmenším právo tuto svou neschopnost nahradit tím, že na podnikatele uvalí plošnou povinnost pořizovat si zařízení, jehož cena, provoz a údržba představují náklady v řádech desítek tisíců korun ročně. Náklady, které nebudou v plné výši kompenzovány, a to ani tou slevou na dani. Zavedením EET svou činnost ukončí tisíce či desetitisíce těch nejmenších živnostníků, jejichž úpadek bude pro stát naopak představovat vzrůst nezaměstnanosti a vyšší nároky na státní výdaje v sociální oblasti."

A konečně poslední, podle mého názoru také velice důležitá poznámka: "Stejně jako v případě kontrolních hlášení vzbuzuje pochybnost (zavedení EET), zda shromažďování tak velkého množství údajů v rukou státu je vůbec v souladu s Ústavou a zda tato data nejsou v rukou úředníků zneužitelná. Domníváme se – píší autoři tohoto dopisu – že vznik evidence tržeb skýtá značný korupční potenciál." Myslím si, že to je aspekt, o kterém se málo hovoří.

A na závěr mi dovolte ještě jedno kratičké zamyšlení. Stále hovoříme o živnostnících, malých podnikatelích a je to takový abstraktní pojem. Někdo je líčí jako podnikatele skvělé, samostatné, nezávislé, někdo je líčí jako podvodníky z principu. Bylo by dobře si uvědomit, kdo to je. Kdo to jsou živnostníci a malí podnikatelé? Zelináři, kadeřnice, holiči, obuvníci nebo opraváři obuvi, jsou to zmrzlináři, stánkaři a je to spousta a spousta takovýchto drobných podnikatelů, kteří nám poskytují služby, nechci říci klíčové pro přežití, ale klíčové pro kvalitu našeho života.Oni doplňují to, co nemohou velké firmy ani velké obchody pro občana zajistit. Schválně říkám s jistou mírou nadsázky, že živnostníci jsou solí této země. A nesypme jim sůl do očí, prosím!

A poslední poznámka. Pan ministr se zde zmínil o údajích statistického úřadu, že šedá ekonomika reprezentuje 170 miliard korun. Čili to jsou daňové úniky ve značné výši ve srovnání se státním rozpočtem. Jsou to samozřejmě především úniky velkých firem, velkých šejdířů a podvodníků, ať už v oblasti pohonných hmot, nebo jsme to nedávno viděli na metanolové kauze v oblasti výroby lihu, většinou jsou to oblasti, které jsou daněny spotřební daní. Propracované systémy jsou samozřejmě také v úniku z DPH. To jsou ta maximální čísla, která reprezentují šedou ekonomiku. Tam by se měl stát zaměřit. Toto by měl zlikvidovat.

Jestli od EET si slibujeme 17 miliard nebo 18 miliard – tato čísla se liší, ale je to do 20 miliard – proč se nezaměříme na těch 150 miliard? Je to opravdu teď to nejdůležitější?

A uzavřu jenom citátem, dovolím si citovat paní kolegyni Vrecionovou, která se pro média vyjádřila, že tímto nástrojem jdeme na vrabce s kanónem. Tak to myslím je. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si k projednávanému návrhu zákona říci nejprve několik obecných připomínek a potom se budu držet i toho, k čemu jsme tady byli vyzýváni, že vás seznámím i s některými konkrétními výhradami, které se týkají přímo znění zákona.

Co se týká obecně k tomuto zákonu, pan ministr zde ve svém úvodním slově říkal některé obecné proklamace, které by uvedení v život tohoto zákona mělo naplnit, s tím, že si vůbec nejsem jistý, že zejména v některých případech měl pravdu a proto se pokusím podívat na některé věci trochu z jiného pohledu.

První věc, která tady zazněla, a tím vlastně končil pan kolega Oberfalzer, je otázkou, zda náhodou v tomto okamžiku nezačínáme hledat další daňové příjmy tím způsobem, že útočíme na ty nejslabší, na ty, kteří dneska dělají všechno pro to, aby nadále mohli podnikat, aby se nadále mohli živit sami, nezávisle na fungování státu, a aby nám neskončili na Úřadu práce.

Podíváme-li se na již zmíněnou zprávu NKÚ, mám ji tady vytisknutou, je to zpráva NKÚ z 27. dubna 2015 (ukazuje), zabývala se správou daně z přidané hodnoty a dopady legislativních změn na příjmy státního rozpočtu. A v závěru této zprávy se v jejím závěru skutečně dočtete, že tzv. daňová mezera je zhruba 104 miliard korun a z toho 7 %, čili něco více než 7 miliard korun, připadá na tu část, na kterou útočí, resp. kterou chce postihnout stát zavedením zákona o evidenci tržeb. Celé mi to připadá absurdní, neboť největší část úniků Nejvyšší kontrolní úřad charakterizuje jako úniky, kde podnikatelé úmyslně zkreslují údaje. To je 42 mld. korun ze 104 mld. korun, to znamená zhruba něco více než 40 %. A to zkreslování údajů evidence tržeb nepostihuje, neboť zkreslování údajů spočívá v tom, že si podnikatelé jinak vykazují náklady, které si většinou navyšují, a jinak si vykazují příjmy, s tím, že to zpravidla dělají například tím, že mění odhady zásob apod. Jsou to většinou velcí podnikatelé, velké podnikatelské subjekty. A jak říkám, je tam 40 % daňových úniků a ty EET žádným zásadním způsobem nepostihuje. A je to i v souladu s tím, co tady bylo řečeno, a je to v souladu s nálezem Nejvyššího kontrolního úřadu, který zřejmě, když zákon byl koncipován, ministerstvo financí k dispozici nemělo.

Druhá otázka, kterou jsem v důvodové zprávě také nenašel, je, jestli stát analyzoval, zda už dneska nemá dostatek zdrojů, dostatek nástrojů k tomu, aby zjistil, že k daňovým únikům skutečně dochází a jestli nástroje, které má, jsou efektivně využívány a případně, jestli také nezavede nějaké nástroje, které jsou úplně k ničemu a mohly by být zrušeny.

Rozuměl bych tomu, kdyby zároveň s EET byly zrušeny tři, čtyři nástroje, které stát dnes má k tomu, aby mohl kontrolovat daňové úniky, protože EET je nahrazuje. Nesouhlasil bych s tím patrně, ale rozuměl bych tomu. Tady se děje to, že se nic neruší, jen se další povinnost přidává. A moje otázka na pana ministra je, zda neuvažoval, že by některé nástroje byly zrušeny nebo zda o tom do budoucna neuvažuje.

Jenom abyste věděli, o čem mluvím. Jednak je tady možnost kontroly například toho, jestli nákupy odpovídají prodejům, jestli se využívá doměřování podle pomůcek, jestli se používá přenesení daňových povinností, jestli dobře funguje systém nespolehlivého plátce, jestli funguje ručení příjemce nezdanitelného plnění, jestli se využívá zvláštní způsob zajištění daně, jestli se používá k zajištění úhrady na neplatnou nebo dosud nestanovenou daň, atd. atd. Tyto nástroje dneska existují, stát je má k dispozici, a moje otázka je, zda je využívá, a případně, že je nevyužívá, jestli neuvažuje o tom, že by je třeba zrušil, aby také podnikatelům trochu zlidštil prostředí, ve kterém podnikají.

Třetí věc, kterou tady mám napsanou z obecných je, že tady dochází k situaci, která řekl bych, že není standardní a v demokratickém státě by to tak fungovat nemělo – podnikatelé si platí svoji kontrolu. To znamená, že je kontrolován a on to platí. Rozumím tomu, když má podnikatel náklady s nějakou evidencí, kterou stát potřebuje pro to, aby byla vyměřena daň, to znamená nechci, aby mi stát platil za to, když vyplňuji daňové přiznání, které potom pošlu, stát to vyhodnotí a zjistí, jestli mi má vrátit nějakou daň, kterou jsem platil. Ale abych platil to, že mne stát může on line kontrolovat, je věc, která si myslím, že nepatří do kultivované západoevropské demokracie. Pokud to stát chce, měl by nabídnout lidem, že když on line budou dávat účtenky, že jim to zaplatí, protože to pro ně je věc, kterou potřebuje a myslí si, že se to tady všechno zlepší a tudíž nechť na to ti, kteří si to myslí, také přistoupí a bude se to platit. Tady si to platí podnikatelé, s tím, že v žádném případě to není žádné narovnání, protože náklady jsou zhruba stejné pro velké i malé firmy, ale z hlediska relativního poměru to pro malé firmy a jednotlivé živnostníky může být velká část jejich zisků, zatímco pro velké firmy to bude poměrně malá část jejich zisků nebo jejich nákladů a v jejich fungování se to naprosto ztratí a je to pro ně řekněme nevýznamná položka.

Tím se dostávám obecně k tomu, co tady několikrát zaznělo, a to je zrovnoprávnění podnikání, stejné podmínky pro všechny, narovnání nerovnosti atd. Prosím vás, vrátím se k tomu potom ještě podrobněji. Například v § 11, který se nazývá Povolování evidence tržby ve zjednodušeném režimu, je to popsáno velmi neprůhledně. Velmi neprůhledně je tam napsáno, komu bude povolena evidence tržby ve zjednodušeném režimu a komu ne. Vrátím se k tomu. Vůbec to není jasné. Ten, kdo bude určovat, komu to bude povoleno nebo ne, bude správce daně a může si to dělat podle svého gusta, jak se mu to zlíbí, a ten člověk, který by chtěl případně povolit zjednodušenou evidenci tržeb, se ani nemůže odvolat.

Podobně v § 37 – také to proberu podrobněji – je to dokonce tak, že vláda stanoví svým nařízením, kdo vypadne z povinné evidence tržeb. Vláda si prostě může vybrat ty, ty, ty a ty, nebudeš evidovat tržby, protože my to uděláme svým nařízením, protože tě máme rádi, třeba, že začínáš na A nebo něco podobného se svým názvem. A tak to prostě je. A to je rovné podnikání? To je nastolení rovného prostředí? Jsem přesvědčen o tom, že tomu tak není. A ještě se o tom blíže zmíním potom v konkrétních připomínkách, které budu říkat.

Další věc. Ať chceme nebo nechceme, a jestliže přistoupíme na filozofii, se kterou je zákon koncipován, tak tento zákon není ve své brutální podobě ničím jiným, než nástrojem vzájemné likvidace podnikatelů, protože pro mě nejjednodušší je, s někým se domluvit, nechat se zaměstnat v jiné hospodě a pak se domluvit s tím, že se tam nechal zaměstnat, aby tam neevidoval nějakou tržbu. To znamená domluvíme se, uděláme to. V tom okamžiku nějaký oběd nebo večeře nebyla evidována, podnikatel, který vlastní hospodu, neevidoval. Správní delikt 500 tisíc, končí! Hotovo. A on přece nemůže být u každé evidence tržby, budou to odesílat číšníci, jeho pracovníci, atd. A možnost, že lidé, protože na něj budou mít vztek, způsobí, že poplatník udělal správní delikt, tady existuje a není nereálná. Není nereálná zvlášť když potom přistoupíme na filozofii – budu o tom mluvit na konci – se kterou tato vláda vládne a se kterou pan ministr financí řídí ministerstvo financí.

Další věc. Odstraníme šedou černou ekonomiku, sníží se prostor. Prosím vás, tzv. dlaňovka bude fungovat pořád. To znamená, potřebuješ účtenku, nepotřebuješ účtenku, nepotřebuji. Tady máš peníze, nikde se nic nevypisuje, nikde se nic neposílá, elektronická evidence tržeb nefunguje. Jediné, co nastane, je, že se bude podvádět ještě více u těch, kteří podvádějí, než doposud, že se to prostě bude dělat bez papíru. A tyto věci EET neřeší. A myslím si, že to vždycky bude tak, že ti, co chtějí podvádět, budou o krok před těmi, co je honí a chtějí podvádějí zabránit.

Na závěr obecných věcí tady mám jednu, která bych řekl, že se podceňuje a mě to mrzí. Celý zákon a nejenom tento zákon vychází z předpokladů, mám skoro tendenci říci z předpokladu toho, že většina lidí se chová nečestně a nepoctivě. A z předpokladů toho, že tento národ je nečestný a nepoctivý a že všechno musí být ošetřeno zákonem. A vlastně jinými slovy z toho potom implicitně plyne, že co není ošetřeno zákonem, tak vlastně je možné. A úplně se zapomíná na to, že zákon je jenom nedokonalým popisem toho, jak by se lidé měli chovat. Jak by měli spolu vycházet, jak by měli žít. A když se to obrátí a řekne se, že co není v zákoně je dovoleno, a je to v pořádku. Je to morální, tak se potom dostáváme k tomu, že ministři říkají, ale já jsem nic špatného neudělal. Firma v době, kdy čerpala dotaci, tak už splňovala podmínky pro malého a středního podnikatele. Že předtím a potom už to nesplňovala přece není protizákonné. To je naprosto v pořádku. A kde je morálka? A kde jsou další věci související s tím, jak společnost tady bude vypadat? Jak budeme vychovávat děti? Tím, že budeme říkat, že to, co je v zákoně je v pořádku, a to co není v zákoně, že prostě můžeme dělat? Že s tím není žádný problém. Žádná etická pravidla, morální, neexistují? Není důvod, proč se s tímto rozčilovat? Není důvod se nad tím pozastavovat, protože zkrátka zákon nebyl porušen. Takto chceme fungovat této společnosti? A takto k tomu vede i tento zákon. Je to hrůza, je to ostuda.

Znovu říkám, že nepoctivost a předpoklad toho, že všichni jsou nepoctiví, nemůže být předpokladem pro to, abychom takové zákony odůvodňovali. Jak tady říkal pan kolega Hajda, nepoctivost se stala normou. A pak řekl zajímavou věc: já to vím, protože – teď říkal nějakou společnost, udělala průzkum. Společnost udělala průzkum a zjistila, že tady je velká nepoctivost, a že jsou tady velké podvody. A já se ptám, když ještě nefunguje EET, kde vzala data, jak na to přišla? Když to umí nějaká firma, tak to stát neumí?

Ministerstvo financí neumí zjistit, jak je kdo nepoctivý? Když my to všichni víme a máme na to průzkumy. Dokonce na to objednáváme firmy, a pak nakonec to nevíme, proto musíme zavádět ten zákon? To má logiku? Tímto způsobem se máme chovat? My to víme, že se tady krade, akorát to vlastně nevíme, a proto musíme přijmout zákon, kde to konečně zjistíme...Tolik k obecným věcem.

A teď ještě konkrétně přímo k zákonu, protože nejsem úplný optimista, ale jenom realistický optimista. Pokusím se vás aspoň přesvědčit, abychom, pokud zákon většinově chcete, aby prošel, abychom udělali některé změny.

První změna se týká § 11. Vysvětlím to tady, protože si myslím, že to je důležité pro vaše rozhodování. A v podrobné rozpravě na to není tolik času. Když se podíváme na § 11, tak to je paragraf, který se nazývá – povolení pro evidování tržby ve zjednodušeném režimu. První odstavec říká, že správce daně vydá na základě žádosti poplatníka povolení pro evidování tržby ve zjednodušeném režimu, pokud by evidování daně tržby běžným způsobem znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti tohoto poplatníka, ze které tržba plyne. Otázka zní: Co to je plynulý a hospodárný výkon činnosti? Co to je, jak zjistí člověk, že už v tomto okamžiku došlo k narušení plynulého a hospodárného výkonu činnosti? Je to někde napsáno, bude k tomu nějaká metodika nebo jak to bude uděláno? Jak to kdo zjistí?

Ptám se na to proto, že odstavec 2 říká: V žádosti poplatníka uvede důvody, které svědčí pro naplnění podmínek pro vydání povolení. To znamená důvody proto, že on si myslí, že tržby nejsou plynulé a hospodárné, ta činnost. A teď, jaké to mohou být důvody? Že tam je velká fronta každé pondělí, nebo že to dlouho trvá. Nebo, že to je v nějakém místě, kde není připojení, nebo jak to dělá, pro vydání povolení a tržby. To znamená, jak žádost bude vypadat? Bude to nějaký formulář nebo jí bude každý psát, jak ho to napadne? Jak budou koncipovány důvody? Co má dělat člověk, jak má žádost udělat atd. Teď se dostávám k nejkrásnějším odstavcům, to jsou odstavce 3 a 4.

Správce daně o žádosti rozhodne ve lhůtě 15 dnů ode dne jejího podání. V povolení správce daně uvede tržby, na které se povolení vztahuje. Správce daně rozhodne ve lhůtě do 15 dnů. Otázka zní: Co když nerozhodne? Co se stane? Může nebo nemůže. Já ve svém pozměňovacím návrhu navrhuji, aby když nerozhodne, tak aby se prostě bralo, jako že to je povolené. Protože to je správný přístup, a to ještě nenavrhuji to, co navrhuje pan ministr ve svém zákoně, že pokud dojde k nějakému závažnému deliktu, tak dokonce se provozovna zavře a tečka. Že bychom také správní úřad mohli zavřít a tečka. Otázka zní: Když rozhodne, proč neodůvodní. Odůvodní nebo neodůvodní. Proč neodůvodňuje, jak rozhodl a proč rozhodl.

Další otázka je: Oni budou nějak společně všechny daňové úřady poučeny, jak mají rozhodovat? Kdo zajistí to, že to bude stejné rozhodování, když žádost bude na Finančním úřadě v Telči nebo na FÚ v Jihlavě nebo na FÚ v Kolíně? Jak toto bude koordinováno? Jak zabezpečíme, že rozhodování bude transparentní a bude rovné, když máme rovnost podnikání a chceme to zrovnoprávnit. Jak toto všechno bude uděláno? Kdo o tom bude rozhodovat? To znamená, my budeme některé lidi z toho vymezovat? Ptám se, jak toto všechno bude fungovat. To je trojka.

Navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu, aby to musel odůvodnit ten správní úřad. Aby to bylo tak, že pokud do 15 dnů nerozhodne, tak to prostě platí, tečka. Je povoleno, zjednodušená evidence tržeb.

Poslední – úžasný. Byla-li žádost zamítnuta, lze novou žádost podat nejdříve po 60 dnech ode dne oznámení o nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí. V této nové žádosti je poplatník povinen, teď pozor, to je úžasný, uvést jiné důvody, než ty, které již obsahovala žádost původní. Jinak bude nová žádost odložena. O odložení žádosti musí být žádost ověřovatele vyrozuměna. Každý, kdo z nás podával nějakou žádost, tak podáváte novou žádost, tak to většinou vypadá tak, pane ministře, vy jste asi nikdy žádost nepodával, za vás to dělal někdo jiný. K žádosti máte nějaké důvody a přidáváte pak další důvody. Nebo je upřesňujete, ale většinou tam bývalé zůstávají. Nemůžou tam být jenom jiné důvody, protože to může být uděláno tak, že jste na něco zapomněl. Potřebujete to doplnit. Už zase vidím úředníky, jak říkají, ale on tam má ty samé důvody, které měl předtím. A k tomu jsou dva přidány, tzn. jsou tam stejné důvody. Nejsou tam jiné důvody, odkládáme. Odvolací orán neexistuje. Zdůvodnění neexistuje, bezvadné. Průhledné, transparentní, krásné podnikání, krásně napsaný. Paragraf 11 – úžasný výtvor, na který můžete být hrdi.

Takže to je k § 11 a moje pozměňovací návrhy. Paragraf 31 – uzavření provozovny. Tady jsem o tom mluvil. Kdyby přístup byl rovný, tak pokud do 15 dnů správní úřad daňový správce neodpoví, tak bych ho také zavřel. Představte si, kdybychom se k němu chovali jako k podnikateli. Když si najdete § 31, tak tam je napsáno, že když podnikatel něco nesplní, tak může dojít k uzavření provozovny, nebo k pozastavení výkonu činnosti, při které dochází k evidenci tržeb. Kdyby došlo k tomu samému případu daňovému správci, tak by mu mohla být také uzavřena provozovna nebo pozastavena činnost, aby si to vychutnal, co to znamená, když něco nesplní nebo neudělá, jak je v zákoně napsáno.

Ale správní úřad, daňový úřad žádnou takovou povinnost a žádnou sankci v zákoně nemá. Navrhuji jedinou věc, aby aspoň, když zákon projde, tak tam bylo doplněno slovo "opakované, zvlášť závažné porušení." Aspoň to, aby to nemohlo být tak, že daňový správce ho může zlikvidovat okamžitě. Aby aspoň se to muselo stát opakovaně. A aby aspoň to bylo tak, že podnikatel bude mít jakousi šanci se ještě napravit, opravit atd.

My nepředpokládáme, že tyto šance budeme podnikatelům dávat, my o ně nestojíme. My stojíme jen o ty zaměstnance a příp. o ty velké podnikatele.

O tom posledním už tady mluvila Veronika Vrecionová, a to je, že má existovat nařízení vlády, které bude vybírat podnikatele, kteří budou evidovat tržby a kteří nebudou evidovat tržby. A bude to dělat vláda. Neuvěřitelné! Já navrhuji, aby to bylo možné jedině zákonem. To znamená, třetí věc je, říkám, prosím vás, když to tedy někdo chce měnit, když někdo počítá s tím, že bude nutné v nějakém okamžiku říkat, kdo může a kdo nemůže, tak to dělejme zákonem, ať to dělá parlament. Nenechávejme tuto pravomoc vládě, protože to se nám nikdy nevyplatilo. Vždycky docházelo k excesům. Nehledě na to, že si nemyslím, že je dobré, abychom ministry této vlády, zejména jednoho z nich, vystavovali takovému pokušení.

Takže tolik ode mě, dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. A prosím, pokud nebudete hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona, abyste aspoň podpořili jeho průchod do podrobné rozpravy.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem vystoupí pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Já musím říct, musím reagovat na to, co tady opět předvádí někteří představitelé tzv. pravice, nebo ODS. Nechápu ten způsob, jakým prostě k tomu přistupují. Chápu, že na jedné straně chtějí vrátit zákon do sněmovny, aby mohli pokračovat v té ostudné diskusi a v tom ostudném zneužívání jednacího řádu ve sněmovně. Na druhé straně jsem přesvědčen o tom, že na tento zákon a na tuto úpravu čeká naprostá většina poctivých podnikatelů a živnostníků. Nechápu, proč kolegové a kolegyně z pravice tady vlastně hájí nekalou konkurenci. Tento zákon přece nezvyšuje žádné daně, nezavádí žádné poplatky. Naopak. Říká, že ti poctiví, kteří platí, by měli mít stejné prostředí, že by mělo dojít k určité eliminaci a omezení těch, kteří vlastně ten systém zneužívají, kteří porušují zákony – a daňové zákony jsou ve všech zemích jedny z nejdůležitějších, tak prostě o čem to tady mluvíme? O tom, že tady hájíme ty, kteří jsou nepoctiví? Ostatně co ODS ve své minulosti udělala pro drobné živnostníky? Nikdy nic! Jenom spousta řečí, ale žádný konkrétní návrh, žádná konkrétní změna. Naopak. Většinou to byly vlády, kde byla zastoupena sociální demokracie, která drobným živnostníkům pomohla.

Z tohoto pohledu jsem přesvědčen o tom, že ty kroky, tak, jak jsou nastaveny, jsou správně. Samozřejmě bude potom záležet i na tom provedení. Zaregistroval jsem, i ze strany podnikatelů a živnostníků, že by uvítali to, aby ten zákon začal platit pro všechny od počátku. Ta diferenciace, říct – vy teď a další potom – není úplně ideální, protože samozřejmě vytváří ne úplně ideální podmínky v celém tom systému. Ale na druhé straně, dobře, je to určitý ústupek těm, kteří k tomu mají určitou pochybnost.

Jsem přesvědčen o tom, že samozřejmě bude muset po určité době působnosti toho zákona ministerstvo financí a vláda samozřejmě vyhodnotit i to, jak ten zákon funguje, příp. některé věci zlepšit nebo pozměnit. Ale v principu je potřeba vycházet z toho, že tento zákon nezavádí žádné další daně, nezvyšuje nějaké zatížení. Tento zákon pouze se snaží vyrovnat tržní prostředí, tak, aby skutečně trh fungoval. Protože přece ten, kdo obchází zákon, ten, kdo neplatí daně, nebo se snaží je neplatit, tak je prostě i pro ty poctivé podnikatele, pro ty poctivé živnostníky nekalou konkurencí. Tak koho to tady hájíte?

Při té příležitosti samozřejmě ještě bych využil té možnosti, že tady máme pana ministra financí, a zeptal bych se ho, jestli tato aktivita bude pokračovat i dále, jak nakonec správně zaznělo i od některých kolegů, a tak, jak sociální demokracie má ve svém programu, a myslím si, že i vláda o tom hovoří ve svém vládním programu, a to je otázka změny v oblasti zdanění nadnárodních monopolů, korporací, bank apod., protože vycházím z veřejných zdrojů z nedávné doby, které vydal statistický úřad, kde se hovoří, řekl bych, že je to až téměř neuvěřitelné, že od ledna do září 2015 odešla z Česka 449 miliard korun, většina z této částky skončila v rámci příjmů zahraničních firem v podobě jejich zisků za tuzemské investice. Chápu, že samozřejmě motivací pro investory do Česka je i to, že budou vytvářet zisk. Na druhé straně by mělo být naším záměrem, aby z těchto výnosů větší část zůstala i v naší republice, aby došlo k tomu naplnění rozpočtu. Proto by bylo určitě dobré hledat další možnosti. Věřím, že ministerstvo financí s další iniciativou, a vláda, přijde, jak udržet část z těchto zisků, které vlastně odtékají, mnohdy pod hlavičkami různých mateřských firem apod., do zahraničí. Takže jestli by pan ministr mohl taky v rámci potom rozpravy říct, zda po tomto zákonu budou následovat i další možnosti, jak vylepšit státní rozpočet. Protože věřím tomu, že já jako člověk, který vnímá věci mnohdy sociálně, tak samozřejmě každá koruna je dobrá ve státním rozpočtu. Abychom se mohli bavit třeba i o zlepšení situace našich seniorů, našich zdravotně postižených a samozřejmě například rodin s dětmi.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Děkuji za slovo. Já čestně přiznávám, že nepřicházím s žádným novým argumentem. Myslím si, že všechny argumenty, které mě napadají, už v různých kolech debaty zazněly.

Nicméně musím říct, že argumenty, které jsem zatím slyšel, tak mě nepřesvědčily v tom, že tento způsob vybírání daní nebo kontroly daňových povinností je dobrý.

Pokud to dopadne tak, což se mi zatím tak jeví, že nebudu hlasovat ve prospěch tohoto zákona, tak považuji za dobré stručně říct k tomu své důvody.

V návaznosti na debatu předřečníka musím zdůraznit, že samozřejmě tento můj postoj není o tom, že bych snad chtěl nějak hájit neplnění daňových povinností. Pro mě ta otázka není – zda stát má lpět a dohlížet na to, aby daňové povinnosti byly plněny, ale na to, jak to nejlépe udělat, resp. jestli tento způsob je dobrý, adekvátní v tuto chvíli, jestli nemá nějaké slabiny, potenciálně i velmi riskantní. A to je přesně něco, co tady vidím.

Myslím si, že také není zrovna dobrým signálem směrem k občanům, když už je dneska veřejně známo, že daleko větší část z daňových úniků jde na konto velkých korporací, jak se lidově říká, schody je lépe zametat odshora. Čili i takové to, že proti těm velkým únikům se, pokud vím, nedělá nic, čeho by si veřejnost měla možnost všimnout, tak tady od těch drobnějších věcí se nejen začíná, ale zdá se, že zatím také končí.

Důležité z mého pohledu je také to, že je zase běžně známo, že využívání dosavadních nástrojů, které stát má na vybírání daní, je, když to řeknu možná diplomaticky, velmi variabilní. Méně diplomaticky řečeno – v některých případech velmi nedokonalé. Možná v řadě případů. To platí kromě jiného i o nedávno zavedeném kontrolním hlášení k DPH, které je rozhodně značnou novou zátěží pro řadu firem.

Další starostí, kolem tohoto mám, že byť ten náklad, který ten podnikatel má, je zdaleka relativně malý, v řádu nějakých tisíců korun jako vstupní investice, z nějaké části kompenzováno jednorázovým odpuštěním daní, tak to samozřejmě nejsou všechny náklady. Budou s tím nějaké další průběžné náklady – údržba, výměna zařízení. Já musím říct, za posledních 10 let jsem doma vystřídal 5 ADSL modemů, takže prostě ta zařízení mají opravdu... Ne proto, že bych chtěl, ale proto, že jsem musel. Ta zařízení mají omezenou životnost.

Ale to, k čemu směřuji, je spíše jiná věc. Myslím si, že ČR je jedna ze zemí, kde začít podnikání je poměrně obtížné. Tím si neděláme dobře, rozhodně by bylo fajn udělat tady takové prostředí, aby začít s podnikáním bylo relativně snadné, resp. aby to stát moc nezhoršoval. Ono už tak to může být docela složitá záležitost.

Já se trošičku bojím, že pro řadu lidí, kteří by možná (mladí lidé, po škole, místo školy, nebo něco takového) zkusili začít podnikat, tak tam samozřejmě každý desetitisíc korun, který je ještě potřeba do začátku hodit, tak prostě bude padat na váhu. Já si myslím, že bychom měli spíš hledat způsoby, jak ten začátek podnikání usnadnit, ne jak ho udělat ještě o trošku, uznávám, že ne o moc, ale o trošku těžší.

Pak mám trochu problém s tím, že fakticky to, co bychom tady tím zákonem zavedli, je jaksi přenos nákladů na činnost státu, výběr daní je činnost státu, ale ty náklady se vlastně přenášejí na ten daňový subjekt. To si také myslím, že není správné. Když už bychom toto chtěli dělat, tak by z mého pohledu bylo logické, aby ta zařízení provozoval stát, to znamená – nakoupil je a udržoval, a ti podnikatelé by byli potom povinni je využívat.

Souhlasím se senátorem Vystrčilem, že trest za relativně bagatelní jednorázové porušení takovéto povinnosti by mohl být až likvidace živnosti, že je možná trošku drsné. To je nicméně věc, která je opravitelná pozměňovacím návrhem.

A poslední moje vážná výhrada, která zatím ani náhodou nebyla rozptýlena, je opravdu bezpečnost dat. Je sice pravda, že těch dat, které o sobě různým způsobem více nebo méně dobrovolně poskytujeme na různých, jako kudy chodíme, je hodně, ale tady přece jen se díváme na obchodně nesmírně potenciálně velmi zajímavá data o velikém, ne vzorku, to není vzorek, to je celý segment těch subjektů, na které se to vztahuje. A prostě tady to pokušení, toto komerčně nějak využít, bude veliké. Nechci tím naznačovat, že bych si třeba myslel, že si tím pan ministr jakoby chystá něco pro sebe, to opravdu ne. Ale prostě těch lidí, kteří kolem toho nějak budou, někdo z nich někdy velmi snadno může přijít do pokušení – a ty možnosti tomuto zabránit jsou, obávám se, mizivé. Prostě český stát nemá dobrou zkušenost se schopností zabezpečit svá data, ostatně ani Američanům se to vždycky úplně nedaří. Myslím si, že u těch bezpečnostních dat třeba jsou možná v tomhle pokročilejší. To je z mého pohledu také velmi zásadní důvod.

Děkuji vám moc za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane místopředsedové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já tady v Senátu zastupuji především občany, ale také sociální demokracii – jako každý zastupujeme většinou nějaké politické hnutí nebo politickou stranu. Sociální demokracie, není žádným překvapením, že dlouhodobě má v programu registrační pokladny. Registrační pokladny, dneska modernější forma – elektronická evidence tržeb, není nějaký výmysl, že by někdo tady v této zemi, a to si snad věříme, chtěl omezovat, aby se tu nemohlo rozvíjet, nebo aby tu nebylo silné podnikání, zejména drobné podnikání, protože každá strana, každý politický subjekt, který se bude podílet na vládě, má a bude mít problémy se zaměstnaností, s efektivní činností, aby ta činnost byla prospěšná jak pro ty občany, tak i pro ten národní důchod, který všichni potřebujeme k tomu, aby stát mohl plnit funkce moderního státu. Ať už jsou to dneska třeba prostředky na posílení naší obrany, ať už jsou to otázky týkající se školství, zdravotnictví, sociálních služeb, dopravní infrastruktury. Myslím si, že není férové, abychom se vzájemně osočovali z politického spektra, že někdo tady chce vytvářet podmínky takové, aby ten stát byl chudý.

Sice levému spektru se přisuzuje, že chce silný a všemocný stát. Myslím si, že jsou příklady dnešní tzv. moderní levice, která se vůbec takto nechová. Ať už to byl Blair nebo Schröder v Německu. Možná, že to pro levici do určité míry bylo poškozující. Na druhou stranu si myslím, že dneska pravicové strany u nás, ale i ve světě, si vůbec nedovolí hovořit o tom, že stát nebude plnit některé funkce, zejména dneska, migrační krize je jasná, bezpečnostní funkce státu. Ale podívejme se třeba na země na západě, jakým způsobem se snaží udržet stabilitu v oblasti dostupnosti školství, zdravotnictví, sociálních služeb a další.

První můj závěr je ten, že tady nikdo nechce vytvářet nějaké velké díry pro nějaké úniky. Ale je tady druhá věc, na kterou narážíme, a to je, že společensko-politické změny po roce 89 se prováděly ve velkém tempu.

Došlo k tomu, že se neohlídalo férové prostředí, a já to až tak někomu nevyčítám, i když někde si myslím, že je možné za to viníky označit. Došlo k tomu, že se nevytvořily rovné podmínky pro jednotlivé skupiny občanů. A samozřejmě zcela přirozeně ty skupiny občanů, které mají výhodnější podmínky a profitují na tom zejména finančně a ekonomicky, chtějí ten status quo udržet. Chtějí to udržet. My přece víme, že je potřeba provést určitou korekci. Není to jednoduché tu korekci provést, protože to naráží na řadu bariér. Někdy jsou to bariéry špatné jenom třeba proto, abychom se mohli proti tomu oponentovi, resp. proti tomu předkladatele z pozice toho oponenta vymezit, že my to vidíme jinak, že tady máme jiný názor, a to dělá levice, to dělá pravice. Je to určitý zápas politický. To si myslím, že je škoda, že to u nás podle mého názoru převyšuje, že ta pragmatičnost hledat dobrou cestu, dobré rozhodnutí, dobré řešení, že se dostává do pozadí.

Jsem přesvědčen, že samozřejmě EET, které má narovnat podmínky zejména v oblasti středního a drobného podnikání, není jediná cesta, která má napravit nedostatky, které vznikly v takzvaném, promiňte mi to, použiji to, aby to bylo polopatické, divokém, rychlém budování kapitalismu v ČR.

Samozřejmě těch věcí je hodně. To, co se tady napravuje v EET, je věc, která více či méně buď v té klasické staré podobě, to znamená registrační pokladny, nebo v modernější podobě – EET – je v drtivé většině zemí, fungujících zemí, s tržním hospodářstvím zavedena.

Z tohoto pohledu nemůžeme podle mého názoru předkladatele – vládu osočovat, že jde někam špatně, že se vracíme někam zpátky. To se tady rádo používá. Ale my ve své podstatě podle mého názoru jdeme kupředu, bohužel ale děláme korekci něčeho, co úplně nedopadlo dobře.

Může mít někdo jiný názor, já říkám svůj přístup, svoji filozofii.

Samozřejmě mají pravdu ti, kteří tady hovoří o tom, že to není jediná oblast a že by měla vláda a ministerstvo financí předložit další opatření, jak přivést do rovnoprávného a do spravedlivého stavu i ostatní subjekty, které tady pracují s velkým objemem finančních zdrojů, to jsou především tedy podnikatelské subjekty. To je velká věc.

Tady nám ovšem do toho zasahují dost i některé mezinárodní souvislosti. Např. asi se shodneme, že není dobrý stav, že můžou firmy utíkat do daňových rájů. Jestli si pamatujete zasedání tehdy, myslím, že to byla G8 v Londýně poté, co vypukla finanční krize, tak tady v novinách byly nadpisy: "Kapitál bude poután do řetězů" a další a další. A tam se politici v čele s Obamou, myslím, že tehdy ještě vládl v Británii Blair, všichni shodovali na tom, že se musí zakročit proti daňovým rájům, že se musí udělat pořádek.

Svět se z toho největšího otřesu finanční a následně hospodářské krize otřepal a v této oblasti se prakticky nepostoupilo. A určitě mají pravdu všichni, kteří říkají, že úniky u velkých firem, nadnárodních společností jsou daleko vyšší než u drobných podnikatelů. Ale po pravdě řečeno, na to řešení velké je otázka, jestli Česká republika v této globálně fungující ekonomice má tu sílu. Já myslím, že úplně nemá, ale to neznamená, že by se některé věci nemohly narovnat. Podívejte se, Němci se dostali třeba k informacím o tom, kde jsou – řeknu to velmi lidově – ulité peníze německých podnikatelů. Např. známý fotbalista a manažer Hoeness na to silně dojel. Víme, jaká to tehdy byla kauza, a dneska sdílí zařízení, kde přemýšlí o tom, jestli to byla dobrá volba.

Těch případů je tam více. Česká republika nevyvinula za pana ministra Kalouska žádnou snahu, aby se k těmto dokumentům dostala. A tudíž čeští "ulejvači" peněz v zahraničí bez zdanění si můžou mnout ruce, že jim to vyšlo. Já bych chtěl, aby se současná vláda pokusila, jestli bychom nemohli touto cestou dneska jít, i když ty podmínky jsou asi horší. Protože samozřejmě to vyvolává – zejména u drobných podnikatelů, kterým se mají měnit podmínky, pro ně k horšímu, kritiku. Ale spravedlivě, podle mého přesvědčení, i pocit, že se nechtějí ty velké věci řešit. A že se to řeší jenom u nich, u těch, kteří stejně naši republiku, ten fiskál, tu státní pokladnu šidí jenom drobet. Ono ale korunka ke korunce a jsou to velké peníze.

Nebo další věc, o které můžu hovořit, měli bychom se začít dívat, co budeme dělat s tím, že sice investice k nám přitekly, jsme všichni rádi, že u nás je tolik investorů, máme nízkou nezaměstnanost, i když bohužel je to na základě jediné trvalé velké komparativní výhody, a to je nízká cena práce. Tady taky jsem slyšel od jednoho kolegy, který je podnikatel, že když vyváží zboží, zejména do západní Evropy, i když je stejně kvalitní, možná kvalitnější, tak na něj koukají, že to je střední a východní Evropa a tudíž hned minus, já nevím, deset dvacet procent, nebo nějaký koeficient. Toto jsem slyšel i od dalších podnikatelů. A myslím si, že to je takový náš společný úkol, abychom se při těch mezinárodních akcích snažili na toto upozorňovat.

Když Západ volá po solidaritě, např. v oblasti migrace, tak kde je solidarita v tom, aby na nás nekoukali tak, že jsme pořád Východ, a snižovali nám cenu nebo nás brali, že naše výrobky automaticky musí být levnější. I když jsou třeba kvalitnější. Toto trauma jejich, nebo tento povýšenecký přístup, který má Západ k nám, k bývalé střední a východní Evropě, bohužel přetrvává. A přetrvává v těch kruzích lidí, kteří mají velký vliv. To znamená u byznysu, ale podle mého přesvědčení i u politické reprezentace.

A teď ještě další věc. Já si myslím, že ten stav, kdy už dneska k nám investic přitéká méně, ale odtéká velké množství dividend z České republiky, kdy v České republice si řada nadnárodních společností snižuje náklady všelijakými službami pro ostatní své firmy nebo filiálky, které má jinde po světě, díky tomu, že tady u nás se za to platí málo, sice máme z toho nějakou zaměstnanost, ale výsledek je ten, že se tady taky daleko méně daní. A že se také deklaruje cena, která je nižší, než jsou potom realizované ceny na Západě. Prostě další oblast podvodů, kde se ve velkém podvádí.

A já se moc přimlouvám za to, abychom vyhověli našim přátelům a kolegům – a já to považuji za velmi důležitý cíl – po těchto věcech jít a řešit je. Ale to neznamená, že to, co tady dneska máme, tzn. EET, že je špatné řešení. Je to podle mého správné řešení. Ano, nemůžu dát ruku do ohně, ani hlavu na špalek, že to je úplně správné technické řešení, ale po stránce, která nám přísluší, tzn. posoudit, jestli legislativně a technicky je to v pořádku, samozřejmě přísluší nám to politické rozhodnutí, jestli ano, nebo ne, tak po té stránce legislativně technické se jeví, že ta norma je zpracovaná slušně. Že je zpracovaná dobře, že tam není potřeba něco zásadního upravovat. Můžou na to být dílčí názory, ale i právníci, se kterými spolupracuji, a snad jsem si všiml, že i naše legislativa k tomu zásadní výhrady nemá, ale pokud tam jsou nějaké dílčí nedostatky, tak tady máme už dneska avizo, že se opozice v Poslanecké sněmovně obrátí na Ústavní soud a ten to jistě velmi spravedlivě posoudí. A kdyžtak rozhodne, kdy, co a v jaké lhůtě se má opravit. Já nevěřím tomu, že to shodí úplně pod stůl, že by ta norma neplatila. Může dát nějaký termín, co se má změnit, jak se má změnit apod.

A teď ještě k tomu, o čem se tady hodně diskutovalo. Tady zaznělo tolik neseriózních argumentů, já na ně nechci na všechny reagovat, ale když se tady jako argument používá na příklad, že se vytváří neúměrně velký tlak na drobné podnikatele zejména na venkově ad., víte, přátelé, ano, některých podnikatelů se to dotkne. Těch, kteří díky té benevolenci, která tu po revoluci byla – a já ji do určité míry omlouvám, protože to byla hektická změna, ale nemůže být věčná, tak tito lidé se naučili podnikat v šedé zóně. Nebo částečně v šedé zóně. A tvrdit, že jim hodíme klacek pod nohy tím, že se omezí prodej o svátcích, já nevím, kolik tam je, asi 7 svátků, to je tak neseriózní.

Zaprvé, když jsou to drobní podnikatelé, tak asi nevlastní supermarkety typu Kaufland apod. Pokud mají na mysli, že si nebudou moct jet do těch supermarketů 7 dní v roce nakoupit, tak to je taky naprosto zavádějící. Já jsem se před třemi týdny vracel z Maďarska a chtěl jsem si v neděli po víkendové návštěvě lázní něco v Maďarsku koupit. A mohu vám říci, že jsem si nekoupil ani rohlík. Ani rohlík, chtěli jsme si je koupit, abychom měli druhý den nějak pečivo, všude zavřeno. Mně se zdá, že to je přehnané, ale oni převzali styl Západu. V Rakousku jsme si taky nic nekoupili, protože tam je taky všude zavřeno.

A jak by tedy vypadala situace v těch podmínkách, těch klacků pod nohy těm podnikatelům, jak se tady u nás tvrdí, jak se ten dar řeči v České republice zneužívá. Protože si to vezměte, když tam 52 nedělí je zavřeno, a my tu licitujeme o 7 svátků jen pro malinký sektor, kde jsou největší objemy, jak je ta diskuse neseriózní nebo jak není na místě v tomto duchu.

Já chápu, že každý používá ty argumenty, které považuje, že je možné snést, ale myslím si, že některá váha a obsah argumentů je tak slaboučká, že spíš nedělá dobrý dojem o těch, kteří se takovými argumenty hájí. Aspoň v mých očích. A těch konkrétních věcí, které tady byly napadené, je strašně moc. Já znovu říkám, možná, že tam nějaké chyby budou, budou se muset opravovat, ale touto cestou jsme měli jít už dávno. Dávno. Před takovými 15 lety už se mluvilo o registračních pokladnách. A je velká chyba, protože podnikatelé by si na to zvykli, vypořádali by se s tím.

A víte, jestli některý podnikatel a nějaká skupinka podnikatelů se drží, jak se říká, nad vodou díky tomu, že může něco neodvést a nedodržovat pravidla, je tedy v určité konkurenční výhodě s těmi ostatními, tak ty hájit nemám... A já tady říkám, že většina podnikatelů na to doplatí, já jsem přesvědčený, že většina podnikatelů v České republice je slušná, že nepodvádí a že tady je pouze menší část podnikatelů, kteří benevolenci státu, legislativy prostě využívá. Oni ji využívají.

Oni asi proti současným zákonům tolik moc nepodvádějí, ale oni nemají povinnost některé věci dokazovat. Možná, že se v tom pletu, ale takhle to vnímám. A já si myslím, že pokud někdo z nich zkrachuje, což je taky součást tržního hospodářství, to není zakázané slovo, nebo zakázaný text, tak se zase až tolik nestane.

Protože v této době je to asi přijatelnější, než kdyby to bylo před šesti sedmi lety, když tu byla hospodářská krize. A možná bůhví jak bude za tři, za čtyři roky. A myslím si, že mají daleko větší šanci na uplatnění, protože dneska prosperující průmysl a služby, které mají největší podíl na tvorbě hrubého domácího produktu, volají po pracovní síle. A já jsem přesvědčený, že často velmi kvalitní pracovní síla je v této oblasti, protože je tam umožněný šedý prostor. Protože tam nemusejí platit skoro žádné daně. Neplatí tam žádné daně, platí tam poloviční zdravotní pojištění a platí tam třetinové sociální pojištění.

Tak je to nastavené v oblasti daně fyzických a právnických osob a u pojištění. Oni nepodvádějí, oni drží pravidla, protože tak je to nastavené. A to je taky špatné, s tím bychom taky měli něco dělat. To je pozůstatek taky toho rychlého přechodu na tržní hospodářství. A jestli někteří neshledávají důvody pro to, aby se tento zákon přijal, tak ať mi prominou, ale já mám podezření, že je to spíš hra o to, že se nechce podpořit tady místopředseda vlády Babiš, kterého si já taky často beru do úst, protože si myslím, že taky není svatý. Že se nechce podpořit tato vláda, protože je to vláda, která je vládou politických konkurentů. A nebo je tam to nejhorší, co by mohlo být, že se hraje o politické hlasy té skupiny občanů a voličů a podnikatelů, kteří hrají nefér. A tím se vlastně říká – my za ty vaše hlasy jsme ochotní vás držet.

Poslední věc, o které doufám, že je výjimkou, ale bohužel některé kauzy potvrzují, že to není nepravda, je, že i některé politické kruhy, nebo političtí jednotlivci, byli na lidi, kteří se pohybují v šedé ekonomice napojeni a ze šedé ekonomiky financovali svoji politickou přítomnost i budoucnost.

Takže tolik několik slov, taky to byla spíše možná úvaha, ale považoval jsem za potřebné to říci. Je to můj názor, nikomu ho nevnucuji, ale budu ho hájit.

A proto také budu hlasovat pro tento návrh, tak, jak nám byl z Poslanecké sněmovny předán. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti Jaroslav Kubera se přihlásil.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Jenom faktickou. Jak tady říkal pan předseda, vaším prostřednictvím, že jde o ty hlasy těch, co kradou, a předtím říkal, že těch, co kradou, je málo. To by byli ti, co jim jde o ty hlasy, hloupí, aby bojovali o hlasy těch málo. Samozřejmě, že všichni bojují o ty hlasy, vláda si vymíní, že ona bude zvyšovat důchody podle toho, které volby zrovna budou před námi. Ministerstvo financí si taky bude dávat výjimky tomu, koho bude zrovna potřebovat, když budou volby, takže to asi není relevantní, usilovat o ty hlasy těch několika nepoctivých. A když jich je tak málo, tak potom je otázka, proč kvůli nim děláme takovou velikou estrádu? Když jich je jenom pár, a ti ostatní jsou poctiví. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. Reagovat nebudu, protože bych porušoval pravidla, a prosím pana senátora Pavla Štohla, aby vystoupil.

Senátor Pavel Štohl:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já už jsem v tom úvodním vystoupení avizoval, že se ještě vrátím v obecné rozpravě.

Jenom začnu tím, čím jsem končil. Ano, zákon o elektronické evidenci tržeb má za cíl narovnat prostředí. S tím všichni souhlasíme a je otázka, jestli opravdu malí podnikatelé, otázka je, co to jsou malí podnikatelé, by nemohli mít nějaké výjimky apod. Padly tady takové návrhy včera na hospodářském výboru, i dnes na plénu, jestli třeba farmářské trhy by z toho nemohly být vyňaty apod.

Já si osobně nemyslím, že je dobré vyjmenovávat skupiny, které by tam nespadaly. Protože když řekneme farmářské trhy ano, potom proč ne třeba vinaři? Proč ne ti, kteří prodávají před Vánocemi kapry? Když půjdu do extrému, ti, kteří před hřbitovem prodávají svíčky. Nemyslím si, že je cesta vyjmenovávat skupiny podnikatelů, kterých by se to nemělo týkat. Pokud bychom přesto zvažovali, že je potřeba definovat malé podnikatele, kdo by to byl, bychom mohli z tohoto vyjmout, tak si myslím, že asi je nejrozumnější varianta podle obratu.

Já tady rozhodně nechci dávat žádný pozměňovací návrh, protože si myslím, že je to potřeba, pokud by tady byla možnost takto definovat, takže říct, jaký obrat. Jestli by se to týkalo jenom těch, kteří nemají kamenné provozovny. Tam těch podmínek je hodně. Jenom dávám ke zvážení, řeknu takovou variantu. Kdybychom řekli – podnikatelé, jejichž roční tržby jsou do 400 tisíc korun. Fajn, shodneme se, že jsou to malí. 400 tisíc, jenom proč ten příklad bych takto uvedl. Zpravidla tito podnikatelé legálně neplatí žádné daně. Jsou to živnostníci, kteří mají 60% paušál. Z toho vyplývá, že když vydělají 400 tisíc, mají podle současné legislativy základ daně 160 tisíc Kč. Je tam sazba daně 15 %, takže daňová povinnost mi vyjde 24 tisíc, daňová sleva na poplatníka je 24 840, daň je 0.

Takže když se v tom následujícím senátním tisku budeme bavit o tom, že je sleva pro fyzické osoby navržena ve výši 5 tisíc korun, tak ti stejně na to nedosáhnou. Takže z různých důvodů bych já sám se nebránil téhle diskusi, jestli neudělat opravdu pro malé podnikatele, myslím v tom nejlepším slova smyslu, nějaké podmínky, které by tam byly. Je to potom jednání s ministerstvem financí. Neumíme legislativně posoudit, jestli to jde pomocí nějakého prováděcího předpisu, nebo jakým způsobem, ale to teď neumíme legislativně. Proto jsem říkal, že nedáváme žádný pozměňovací návrh. Jen dávám ke zvážení, ať už pro ministerstvo, tak i pro nás senátory, jestli si opravdu myslíme, že všichni ti malí by měli automaticky podléhat té elektronické evidenci tržeb.

Je to taky úvaha k zamyšlení, budu rád, pokud se pan ministr k tomu potom vyjádří. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a vystoupí paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, kolegyně, kolegové. To, co tady řekl můj předřečník, s tím tedy vřele souhlasím. Taky jsem o tom chtěla mluvit přesně v těch intencích, že těch 400 tisíc je kritická hranice a že těch 5 tisíc, které jsou navrženy jako kompenzace, je pro ně čistý výdaj, který nebude kompenzován lautr ničím. Takže to je samozřejmě svatá pravda.

Ale teď já chci obrátit vaši pozornost už ne k politickým výtkám a politickým půtkám, ale spíše k takové ústavně-právní úvaze. Jestli ten zákon je opravdu dobrý, nebo není úplně dobrý. Podívejte se, tady bylo řečeno i panem ministrem, že on má vlastně zajistit rovnost v podnikání. Opakoval to tady potom, tuším, pan senátor Hajda, že včera Rakušané a tak. A citoval tady z toho rakouského rozhodnutí, že tam musí panovat rovnost. No jo, ale když se podíváme do tohoto zákona, tak zjistíme, že už sám zákon konstituuje tedy velikou nerovnost.

Protože v § 12, tam to začíná, jsou velké výjimky z toho, kdo nemusí vůbec, kdo je vyňat z aplikace toho zákona. Kdo je vyňat. Je pozoruhodné a pro mě zcela nepochopitelné a neakceptovatelné, musím říct, že tam patří banky, že tam patří pojišťovny, spořitelní úvěrová družstva, podnikání v energetických odvětvích na základě licence podle energetického zákona a podnikání na základě povolení krajského úřadu, podle zákona o vodovodech a kanalizacích.

Tak to jsou zcela pro mě nepřijatelné výjimky!

Když jsem se ptala na ÚPV zástupce ministerstva financí, čím to odůvodňují, tak oni mi řekli, oni jsou regulováni jinými zákony. A na to já říkám, to jsou regulováni kupř. zdravotníci také. A ti pod tohle budou spadat – lékaři, já nevím, různé masáže a tyhle služby, tak všichni budou muset postupovat podle tohoto zákona. A tito zde vyjmenovaní nebudou muset.

Druhý odstavec také říká, které tržby nejsou evidovanou tržbou. A tady se říká pod písmenem h), že tedy to nebude tržba z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků. Co to je drobná vedlejší činnost? Kdyby tam řekli, že to je z činnosti podnikatelské vedlejší veřejně prospěšných poplatníků, ale tam se říká "z drobné". Už zase, to je velmi neurčitý pojem, velmi vágní pojem a půjde tedy o to, jak bude vykládán správními orgány.

A teď tedy odstavec čtvrtý, mluvím stále o § 12, tak ten tedy říká – to je taková sběrná klauzule –, že evidovanou tržbou také nejsou tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tato tržba plyne. Pokud tedy tuhle překážku nelze odstranit evidováním tržeb ve zjednodušeném režimu. A teď: "tyto tržby stanoví nařízením vláda". To nařízení nemáme. Nařízení nemáme, čili nevíme, jaké to budou tržby. Tam vláda nemůže dát jednotlivé subjekty, tam musí typologicky vymezit, co tam nebude spadat. Protože exekutiva nemůže do nařízení dávat jednotlivce, protože to by byl individuální právní akt, který té vládě formou vládního nařízení nepřísluší vydávat.

On ostatně tento odstavec čtvrtý § 12 je velmi úzce propojen s § 11, o kterém se zmiňoval tady kolega Vystrčil. Ten totiž mluví právě o tom povolání evidence v tom zjednodušeném režimu. Je to tatáž formulace, čili tady půjde jenom o intenzitu. Ten rozdíl pro to vynětí a pro zařazení do zjednodušené evidence bude jen v intenzitě. Já si myslím, že kdybychom viděli to vládní nařízení už teď, když přijímáme tento zákon, že bychom měli alespoň vodítko, abychom věděli, co potom případně půjde do té zjednodušené evidence. Tak to ale nemáme a je to skutečně všechno ve vzduchu. A obávám se, že tady opravdu na tu exekutivu delegujeme víc, než bychom měli.

To potom v plném rozsahu platí o tom § 37, odstavci 3, o kterém se zmínila kolegyně Vrecionová. Tam je to tedy úplně bez jakýchkoli limitů. Z toho nelze vyčíst účel, pro jaký toto má být přijato, to vládní nařízení. Zase, bude to vládní nařízení, jinými slovy, nebudou to jednotlivci, kteří tam budou jmenovaní, ale budou to typologicky vymezené činnosti. Dobře, nevíme, které to budou. A tam si myslím, že u těch 37, odstavec 3, že to skutečně ústavně není konformní.

Ale pojďme dál, když už probírám ten zákon. Teď už to půjde velmi rychle, slibuji. Paragraf 28. Paragraf 28 stanoví přestupek, kterého se dopouští fyzická osoba tím, že závažným způsobem úmyslně ztíží nebo zmaří evidenci tržeb. Ono se o tom veřejně dosud nemluvilo. A já chci, aby to zaznělo. Tohoto přestupku se totiž dopustí kdokoliv, nejenom ten, kdo podniká, ale kdokoliv, kdo si případně nechá od někoho vymalovat, aniž by se to udělalo na fakturu, kdo si nechá cokoliv udělat atd., aniž by to bylo na fakturu. A ta pokuta tady je až 500 tisíc. Samozřejmě nebude vždy ukládána na horní hranici, ale je potřeba, aby si toto všichni uvědomili. A to se mělo říkat, protože tohle si musí uvědomit každý občan. Ta informace by měla proudit do světa, že tedy takto je právní řád nově nastaven.

Dobře. A potom tedy vlastně už se přesouvám k paragrafu... Ještě se vrátím ke kolegovi Vystrčilovi, který hovořil o tom paragrafu 11. On říkal, kdo to bude kontrolovat, jak se to bude atd. Tam platí daňový řád pro tento zákon. Jinými slovy, přeřazování do zjednodušené evidence, potom daňové prostředky budou podle daňového řádu. A bude to samozřejmě podléhat i přezkumu ve správním soudnictví. Já očekávám v souvislosti s tímto zákonem obrovskou agendu ve správním soudnictví. Ti tedy opravdu nebodu rádi. Samozřejmě, pro ty lidi to bude velmi důležité.

Ale co je tedy pozoruhodné, aby se ten člověk vůbec dozvěděl, zda tedy má zjednodušenou evidenci, nebo nemá, tak musí jít a zaplatit 1000 Kč. Bylo navrhováno dokonce 10 000. Zaplaťpánbůh se ministerstvo umoudřilo a dalo tam tisícovku. Ale tisícovku zaplatí jenom za to, aby mu někdo řekl, ano, vy náležíte do zjednodušeného režimu. A zatím, a to je pro mě to nejdůležitější, opravdu nikdo neví, které oblasti budou úplně vyňaty, protože tu nemáme to vládní nařízení, slibované v tom konkrétním ustanovení. Takže to si myslím, že jsou to všecko dost závažné problémy, o kterých si myslím, že budou ztěžovat život.

Ale znovu opakuji, nejvíc mě mrzí ta nerovnost. Nerovnost, nerovnost. Protože to zákonné vynětí jmenovité skutečně jde ve vztahu k těm obrům. Mně řekl senátor Kubera, čemu se divíte, to oni hrají jinou ligu. Já říkám, no tak dobrý, já ji nehraji, hrát ji nebudu, a nebudu ani přihrávat. Tak, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko, a nyní vystoupí pan místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, prosím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem s velkým zájmem kolegyni Wagnerovou poslouchal. A vzhledem k tomu, že jí věřím, tak já si myslím, že to je základní důvod, abychom nehlasovali pro tento zákon. Na začátku, když pan ministr nám zdůvodňoval tento návrh zákona, tak jsme se dozvěděli jediné – že se narovnají podmínky a že to bude 18 miliard do veřejných rozpočtů. A jinak celé jeho zdůvodnění bylo určité plakání nad tím, jak přes 40 hodin se ve sněmovně o tom diskutovalo. On si vlastně ztěžoval na parlamentní demokracii. A já si stále myslím, že parlamentní demokracie je to nejlepší, co nás mohlo potkat.

Vzhledem k tomu, že v průběhu doby zazněla řada, podle mého pohledu, nepravdivých tvrzení k EET, tak já bych některé vyzdvihl. Samozřejmě není pravda – a potvrdil to ministr financí Chorvatska, že by tam došlo ke zlepšení výběru daní. Není to pravda.

Není pravda, že podnikatelé a živnostníky EET nijak neohrozí. Jen v tom zmiňovaném Chorvatsku zaniklo asi 20 tisíc živností. A to je daleko menší počet živnostníků, než je u nás.

Není pravda, že poctiví se nemají a nemusí bát. Naopak, právě poctivé živnostníky a podnikatele EET zasáhne nejvíce, zatímco ti nepoctiví se budou smát. Není také pravda, že neodvedené prostředky zásadně vylepší schodek státního rozpočtu. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu na nevybraném DPH se malí podnikatelé a živnostníci podíleli 7 procenty. Kde je zájem o těch 93 procent, což jsou ty velké ryby, které unikají.

Není také pravda, že vybudování EET nevykazuje žádná, a nebo vykazuje jen zanedbatelná korupční rizika. Tady jsme slyšeli řadu příkladů, jak mohou být data zneužita.

A pak se vrátím k těm 18 miliardám, které pan ministr očekává.

A pak se vrátím k těm 18 miliardám, které pan ministr očekává. Jsou to opravdu od pasu střelená čísla. A já si myslím, že tak, jak jsem se před chvilkou zmínil, že 7 procent z toho jde údajně na vrub malých a středních podnikatelů. Takže k tomu, co je tedy pravda.

Pravda je, že EET nepotřebujeme. Současné finanční úřady mohou vykonávat svoji práci a měly by postihovat ty nepoctivé. Pravda je, že EET poškodí malé podnikatele a živnostníky. Pravda je, že EET bude stát obrovské peníze, a to pochopitelně z našich daní. Jestliže se má přijmout, jestli informace je pravdivá, 400 úředníků při 40tisícovém příjmu měsíčně, tak při mých chabých matematických znalostech to dělá nákladově 182 milionů ročně.

Zároveň se musí zaplatit IT firma, která se o to bude starat, která to celé uvede v život.

A tady já položím na závěr dvě otázky na pana ministra. Ta jedna je, jestli už jsou přijati úředníci, kteří to mají od listopadu vykonávat. A jestli na IT firmu bude provedeno standardní výběrové řízení, a nebo to bude vystřelené od pasu a potom to samozřejmě bude na řadu stížností. Jak to chcete, pane ministře, do listopadu všechno stihnout? Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo, a jako další do rozpravy se hlásí s přednostním právem pan předseda Milan Štěch. Takže pan senátor Stanislav Juránek ještě chvilku vydrží. Nebojte, pane senátore, i na vás dojde. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže, vážení, ještě jednou. Já už jsem vystupovat nechtěl, ale chci se jenom zeptat a reagovat na paní kolegyni Wagnerovou, které si vážím a většinou, co řekla, tak sedí. Ale mně tady jedna věc nesedí. A je to – ona tu není – je to ale zásadní věc, která může dost lidem způsobit problémy nebo může vyvolat otazníky. A to je, že ona tu řekla, že při některých službách, které si lidé nechají poskytnout a nebudou mít účtenku, nebudou mít fakturu, takže budou moci také platit pokutu až 500 tisíc Kč, na základě tedy § 28, přestupky. Ale já tady nic takového nenacházím. Možná, že by bylo dobré to do zákona dát. A uvědomuji si, že asi předkladatel by se bál toho, že to vzbudí velkou odezvu.

A zadruhé, někdy lidé třeba něco zaplatí a nevědí, jestli to ten podnikatel vykáže, nebo nevykáže. Protože není, jestli se nepletu, povinnost u nás na to žádat doklad. Takže já z toho § 28, a podívejte se na něj, abychom byli konkrétní, vůbec nevyčítám nic, že by měl ten, který ty služby žádá, nebo věci, být vystaven pokutě až do půl milionu korun. To tady podle mě absolutně není... Takže abychom tady nestrašili v létě čertem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Takže přišlo i na vás, pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já jsem rád, že jsem se dostal ke slovu dříve než v sobotu v poledne. Ale vím, že ty debaty tady budou. A já chci říct, že nejsem ten, který si na začátku řekne, jestli je pro, nebo proti, ale skutečně se snažím k tomu dobrat. I proto, že jsem se stal zpravodajem ústavně-právního výboru.

Proto bych jenom zopakoval jednu první věc. V rámci ústavně-právního výboru se vždycky snažíme, abychom posoudili, jestli legislativně je ten zákon napsán dobře, jestli podle něho lze rozhodovat. Míváme tam k řadě i méně významných zákonů spoustu připomínek. A tady zdůrazňuji tu jednu větu, kterou jsem řekl ale předtím jako zpravodaj, že legislativně je to dobře. To znamená, že teď jsme jenom v té pozici, abychom si řekli, k čemu to vede. A pokud nejsme dopředu rozhodnuti, jak budeme hlasovat, tak musíme skutečně přemýšlet o těch argumentech alespoň trochu objektivně a přijímat je.

Já si troufnu říci, že máme v tomto zákoně jednu velkou nevýhodu. Za normálních okolností, když dáme pozměňovací návrh zpátky do Poslanecké sněmovny a vylepšíme ten zákon, tak máme naději, že to projde. V současné době i ten nejlepší pozměňovací návrh, který by třeba v Poslanecké sněmovně ještě pan ministr mohl přijmout, ho přijmout nemůže. Protože víme to dobře, že kdybychom to vrátili zpátky do Poslanecké sněmovny, je to totéž, jako kdybychom to zamítli. Tím se chci vyjádřit ke všem pozměňovacím návrhům, které zde jsou.

My se musíme prostě jenom rozhodnout, jestli ten zákon schválíme, nebo zamítneme. Protože taková je momentální situace. A to prosím bychom si neměli vůbec nalhávat. To znamená, jestli tady přijdeme se sebelepším pozměňovacím návrhem, je to nesmysl z hlediska momentální politické situace.

Rozhodněme se tedy. Já si nemyslím, že ten zákon je dokonalý. Jsem dokonce přesvědčen o tom, že bychom tady dali lepší pozměňovací návrhy. A to si troufnu říct, že z celého spektra, které tady je, bychom dokázali dát lepší pozměňovací návrhy než Poslanecká sněmovna, která to pojala jako tvrdou bitvu, kde se jenom bojuje, jenom vzájemně uráží, zatímco my bychom se skutečně snažili říci, co by v tom zákonu mohlo být vylepšené.

A tak mi nezbývá na závěr, než říct svoje stanovisko, tak, jak já jsem se k němu dopracoval. Tak, jak se k němu bude muset dopracovat každý z nás. Já chci říct, že pro mě je strašně důležité, abychom drželi nějaký řád. Já tady nechci mluvit o morálním řádu v tuto chvíli, já chci mluvit o tom, že celý stát, a každý stát je postavený na nějakém řádu, a já tomu řádu dávám vždycky přednost.

A co se týká šedé ekonomiky, tak jsem přesvědčený o tom, že s ní musíme bojovat. A teď řeknu, můžu mít tisíc lepších nápadů, ale nejsem ministr financí, ani člen vlády, abych mohl tyto věci prosazovat. A je zde přede mnou teď v tuto chvíli návrh. Já si myslím, že ten návrh, který zde je, budeme novelizovat, když ho schválíme. Protože je tam řada věcí, které život přinese. A my už víme dopředu jako senátoři a máme v tom praxi, že zcela určitě novelizace bude.

Ale mám tedy ty dva základní důvody, proč ten zákon podpořím. Ten první je právě boj s šedou ekonomikou. Protože já jsem přesvědčený, že se dodržuje buď řád, a ten, kdo ho nedodržuje, a to je ta šedá ekonomika, je neřád. A s tím je třeba bojovat. A ta druhá věc, která mě na tomhle zákonu upoutala, a se kterou jsem si dal velkou práci, tak je, že míra úspěšnosti tohoto zákona je velmi dobře měřitelná. A já chci říct, že ve třech oblastech.

Ta první oblast je ekonomická, protože nám to buď přinese, nebo nepřinese peníze, o kterých se mluví. To je ta první věc. A já si k tomu troufnu říct i to číslo. Ono tady zaznělo číslo mezi 7 a 18 miliardami, tak, jak to kdo říkal, ale správně si poslechněte a přečtěte si dobře, z kterých údajů kdo vychází. To znamená, když budeme vycházet jenom z údajů NKÚ, tak se dopracujeme k nějakému číslo. Podklady, které mělo ministerstvo financí, byly širší. A já k tomu dodám, můžeme si k tomu najít ještě doklady ze statistiky, které jsou nezávislé na ministerstvu financí. A tam si troufnu, že já jsem se dopracoval k reálnému optimistickému číslu, tj. že já očekávám do 12 miliard korun.

Nezáleží na tom, co kdo z nás očekává, já jenom říkám k bodu 1, že já budu měřit, jestli úspěšnost tohoto zákona je, jestli se nějaká částka do těch 12 miliard korun vybere.

Ta druhá otázka, a také velmi dobře měřitelná, je, kolik podnikatelů, živnostníků zanechá své činnosti. Já k tomu dodám ještě jednu věc – aktivních, protože ty pasivní nezměříme, ale umíme změřit aktivní živnostníky. To znamená, umíme změřit i tu druhou věc, o které se tady diskutuje z obou dvou stran. A ta třetí věc, o které jsem přesvědčený, že jí lze čelit i v rámci exekutivy a právě nařízení vlády, aby k nim nedošlo.

Ale je to určitě pro mě míra, zda to povede k zrušení takových koštů, farmářských trhů a drobných nebo jiných činností, které jsou ve zdravotnictví a v sociální oblasti, které na to jsou navázány.

Když vezmeme tyto tři věci, málokterý zákon je tak dobře měřitelný, jestli je úspěšný, nebo neúspěšný poté, kdy bude platit po celý rok. My relativně brzy budeme vědět, jestli je tento zákon dobrý, nebo ne. Mimochodem věřím, že v průběhu toho už se bude vytvářet novela, která tento zákon vylepší.

Znovu opakuji. Pro ty dva důvody, tzn. pro důvod, že se s šedou ekonomikou má bojovat a pro důvod měřitelnosti vám doporučuji, kolegyně a kolegové, tento zákon schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí pan senátor Jaroslav Zeman. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Zeman:  Dobrý den. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, podíval bych se na EET z druhé strany. Podívám se na to z pohledu našeho senátního návrhu zákona o veřejné službě. My EET míříme na statisíce živnostníků a drobných řemeslníků, kteří se živí vlastní prací. Možná neplatí do státní kasy tolik, kolik si představujeme. Ale také stát téměř neobtěžují... Moc toho zpátky nedostávají. Proč jsme zacílili na tuto skupinu? Proč neřešíme statisíce těžko zaměstnatelných spoluobčanů, kteří státní kasu stojí na různých dávkách desítky miliard korun ročně? To této vládě nevadí? Proč je dva roky zaparkovaný senátní návrh zákona o veřejné službě ve sněmovně, a dodneška se nedostal ani do druhého kola?

Moc nechápu priority této vlády. Doufám, že mi na to někdo odpoví.

Navrhuji tento zákon nepodpořit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Ivana Cabrnochová... Pardon, přehlédl jsem pana senátora Horníka s přednostním právem, který se teď aktuálně přihlásil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, mám obavu úplně jinou. Co řekl např. můj předřečník, kolega Zeman, ano, měli bychom hledat rezervy někde jinde. Tady možná něco najdeme, ale způsobíme obrovské škody. A škody budou zejména v tom, že nám opět ubude obrovský kus demokracie. Bohužel, docházím k názoru, že tento zákon přináší možnost, aby byl zneužit, abychom se dostali do stavu jakéhosi estébáckého státu.

Mám z toho velkou obavu, když se u nás říká "všetci kradú". Ne. Já bych byl hrozně rád, aby tady zaznělo "nie všetci kradú"... Jenom někteří. A na ty my míříme. Ale většina, a já doufám, že nejsou ti, kteří kradú – bohužel, ty to postihne nejvíc. Co řekl kolega Zeman, že právě ti drobní řemeslníci, kteří v podstatě vycházejí tak akorát, tak nám hlavně nezatěžují ten systém. My se o ně nemusíme de facto starat. My jim ale naopak přinášíme obtíže, přinášíme jim legislativní předpisy, nové zákony, kdy ani nevíme, o čem hlasujeme. Vzpomeňte si, když jsme probírali před mnoha lety, pak se mnohokrát novelizoval, zákon o obnovitelných zdrojích energie. Už tehdy nám poprvé řekli, že musí udělat na ministerstvu životního prostředí deset vyhlášek; ono jich potom bylo více. My jsme vlastně nevěděli, o čem budeme hlasovat. Toto je ten samý případ.

Obávám se, že tento zákon nám skutečně bere demokracii. Skutečně zavádí estébácké metody. Přijde udavačství.

Byl jsem zděšen, vaším prostřednictvím, pane předsedající, vámi, když jste řekl, že putují ven od firem, které zde legálně podnikají, stovky miliard korun, které jdou do ciziny. A že si přejete, aby ty peníze zůstávaly tady. To já bych si přál taky. Ale ono je to všechno legální. V podstatě mě zamrazilo, protože to, co jste řekl, pro mě bylo zestátnění, nebo alespoň částečné...

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Bohužel, nemohu vystoupit. Ale žádné zestátnění tam nebylo. Pouze zdanění.

Prosím, jako další vystoupí paní senátorka Ivana Cabrnochová. Máte slovo.

Senátorka Ivana Cabrnochová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, jak už tady bylo řečeno na začátku panem ministrem, tento zákon by měl být především přijat proto, aby se zrovnoprávnily podmínky. Já to jednoznačně kvituji. Celý život se snažím hrát fair play. Jsem sportovec. Mám vystudovanou i sportovní školu, takže hra fair play je mi velmi blízká.

Proto nerozumím jedné poměrně zásadní věci, která v zákoně je. Mluvíme o zrovnoprávnění podmínek. Ale vyjímáme z účinnosti tohoto zákona banky a pojišťovny. Zajímalo by mě, proč. Ve veřejné diskusi, která k tomuto zákonu probíhala, jsem nikde nezaznamenala důvod. Proč tyto skupiny, přes které se prolévá velké množství peněz, vyjímáme z povinnosti elektronické evidence. Nerozumím tomu. Nevím.

Moc bych si přála, aby mi pan ministr vysvětlil tento důvod, proč pro banky a pojišťovny rovné podmínky neplatí – jako pro všechny ostatní.

Jsem ráda, že na to upozornila i kolegyně Eliška Wagnerová. Říkala jsem si, jestli to třeba není jenom moje neznalost práva, protože nejsem právník.

Moc prosím pana ministra, aby tuto skutečnost uvedl a aby to tady zaznělo, abychom se mohli řádně rozhodnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. S přednostním právem se hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Dobrý den. Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, nechtěla jsem vystupovat, protože si myslím, že jsme přišli všichni, dejme tomu, názorově rozhodnuti.

Mám jenom jednu doplňující informaci. S plným vědomím uvádím číslo, které by mohlo event. ukázat nebo nasměrovat změřitelnost přínosu, o kterém se tady stále polemizuje. Kolik miliard přinese, nepřinese. Jako 20tisícové město provozujeme restauraci formou příspěvkové organizace. Tato příspěvková organizace má 80 návštěvnických míst podle norem. Ano, má venkovní terasu, ta se provozuje v průběhu, dejme tomu, čtyř, maximálně pěti měsíců. Na DPH za rok 2015 tato příspěvková organizace, která má jako doplňkovou činnost pohostinství, odvedla milion dvěstě třicet tisíc korun. Každoročně se setkáváme s ředitelem FÚ ve městě, který na základě teoretického modelu odvozeného od počtu míst této restaurace od toho, že je to příspěvková organizace, si udělal odhad, kolik FÚ přichází každoročně jenom na tržbách na legitimním odvodu z tržeb z ostatních restauračních zařízení, a vychází z kapacity 80 míst.

Když se tady bavíme o očekávaném přínosu, dejme tomu, 18 mld. Kč, někým je zpochybňován, někdy bývá ještě nadsazen. Toto je konkrétní číslo, které je naprosto prokazatelné, a možná, že při odhadovaném přínosu někomu z vás nasměruje očekávaný přínos.

Jinak si myslím, že jste všichni dostatečně názorově vybaveni a s určitým přístupem. Takže podpořím zákon tak, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, protože si myslím, že na rozumovém základě vystoupení pana kolegy, který říkal, že vrácení zákona s pozměňovacím návrhem de facto znamená to, že zákon nebude přijat, to si myslím, že je rozumná záležitost. Chtěla jsem doplnit změřitelné číslo.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, který tady momentálně není přítomen, chtěl jsem hned na začátek svého vystoupení právě panu ministrovi položit jednu otázku. A poprosil bych pana zpravodaje, jestli by mohl zaznačit. Jedná se mi to, jakým způsobem se EET bude týkat zdravotnických zařízení s tím, že to budou zdravotnická zařízení, která nejsou příspěvkovými organizacemi. O příspěvkových organizacích se tady hovoří, že evidovanou tržbou nejsou tržby příspěvkové organizace. Možná, že by to byla také informace pro paní kolegyni Hamousovou, vašim prostřednictvím, že je to možná obdobná situace ve zdravotnictví. Prosím pana zpravodaje o tlumočení tohoto dotazu panu ministrovi.

Jinak si myslím, že návrh tohoto zákona jde jednoznačně správnou cestou. A ono z ohlasu v tisku už začíná být zřejmé, kdo je kdo. Dovolil bych si tady ocitovat právě jeden takový článeček, protože si myslím, že hodně vypovídá o všem. Jistý provozovatel restaurace prohlásil: "Jak si to představují, že sníží DPH o 6 nebo 7 %, tak já snížím cenu o 7 %. " Mně to přijde strašně legrační. Pan Babiš něco vymyslel a já kvůli EET budu muset přijmout člověka navíc - a zaplatím ho z čeho? Aby vše vysvětlil, tak použil za příklad páteční večer, kdy prodá – 600 piv a dále hovoří – teď po každém pivu bude muset číšník jít za pokladnu, aby ho zadal. Nemůže jít hned za bar, načepovat ho a dát ho hostu. To znamená, že každá objednávka bude delší a deset až dvacet vteřin. A teď si vezměte, kolik je objednávek a spočítejte si, kolik člověk stráví u počítače, místo toho, aby se staral o hosty. Takže já abych lidem zabezpečil stejný servis, budu muset přijmout člověka navíc. Proč bych zlevňoval? Připadá mi to jako z jiného světa v éře tabletů a v některých restauracích, kde vidíte číšníka s tabletem a všechno to okamžitě funguje bez jakýchkoliv problémů. To mi přijde opravdu úplně scestné.

My teď samozřejmě víme, kolik tento provozovatel restaurace čepuje piva, že jich je 600 v pátek. A mě by docela zajímalo, kolik piv vlastně přiznává, v současné době.

Paní kolegyně Vrecionová tady použila příměr o víně a o vodě. Mě tady totiž napadá také jeden takový krásný příměr, že jak se u nás říká – potrefená husa se ozvala.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jenom pan ministr se omlouval, má také lidské potřeby. Potřeboval si odskočit, pokud by byl dotaz. Další do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, mám jen nějaké krátké poznámky k tomu, jak diskuse probíhá.

Je možná trošku škoda, že pan ministr se do ní nezapojuje, protože pak nemůžeme slyšet odpovědi a nemůžeme reagovat.

Se mnou se do ní zapojil jenom tak, že když mě potkal na schodech, tak mi řekl, že jsem nemluvil k věci, a že tomu vůbec nerozumím...

Rád bych si od něj poslechl, čemu nerozumím a v čem jsem nemluvil k věci, protože si myslím, že to prostě k diskusi patří. Nemyslím si, že v Senátu hrozí, že bychom věci přeháněli a mluvili o věcech, které k zákonu, jako takovému nepatří.

Přihlásil jsem se hlavně ale proto, abych tady zopakoval některé věci, o kterých potom mluvila paní kolegyně Wagnerová, protože pak na ně bylo reagováno. Jsem potom v určité nejistotě, resp. chci něco zdůraznit.

První věc se týká § 11, který hovoří o možnosti vlastně provádět zjednodušenou evidenci tržeb. Pochopil jsem tam, že jedinou možností žadatele, jak se domoci toho, aby dostal rozhodnutí, pokud mu do 15 dnů nebylo zasláno nebo jak se ohradit proti tomu, když mu zjednodušená evidence tržeb nebyla poskytnuta je, že podá žalobu ke správnímu soudu. Žádná jiná možnost tam není, protože v zákoně není napsáno, že je možné podat odvolání a zároveň pořád platí to, co jsem říkal, že zdůvodnění o zákazu, že nebude zařazen mezi řekněme poplatníky, kteří mohou používat zjednodušenou evidenci tržeb, nebude mít žádné zdůvodnění.

To je jenom k tomu. Je to spíš dotaz na nepřítomného pana ministra, jestli tomu tak rozumím správně, když to chápu tak, že jediná možnost, jak se bránit, když žadatel má to, že bude dávat žalobu ke správnímu soudu.

Druhá věc – týká se toho, co tady říkal pan kolega Štěch, v reakci na paní kolegyni Wagnerovou, ohledně toho, zda také tomu, kdo vlastně si objednává službu nebo je příjemcem faktury, hrozí nějaká pokuta za správní delikt. Pochopil jsem to tak, že v odstavci 1 § 29, je napsáno, že to hrozí každému, kdo ztíží nebo zmaří evidenci tržeb. A v tom okamžiku tím, že řeknu, že nechci fakturu nebo, že to uděláme daňovkou, tak ztěžuji nebo mařím. To znamená, můj názor je, že opravdu v extrémním výkladu se může stát, že člověk bude následně nucen k pokutě – nevím jestli 500 tisíc, ale k nějaké pokutě, protože z odst. 1 § 29 ze slov, že ztížil nebo zmařil, protože když není faktura, tak zmařil, ztížil. Není informace to, dle mého názoru plyne. To je druhá věc.

A třetí, o které se tady mluvilo a paní kolegyně Wagnerová ji zmiňovala v souvislosti s § 12, odst. 4. Týká se nařízení vlády. Je tam věta: Tyto tržby stanoví nařízením vláda.

Můj dotaz je zase na nepřítomného pana ministra, jestli je to totéž nařízení, o kterém se mluví v § 37, odst. 4, nebo to není totéž nařízení. Měl jsem také pocit, že to je jiné nařízení, že nařízení budou dvě. Ale chtěl bych to zase vysvětlit. Rovněž by mě zajímala odpověď, jestli zařízení je jedno nebo jsou dvě. A pokud jsou dvě, tak potom skutečně mě zajímá, proč nařízení, o kterém se hovoří v § 12, odst. 4, proč ho nemáme k dispozici? To opravdu nechápu. Zatímco nějak, byť s tím nesouhlasím, jsem rozuměl tomu, proč nařízení, o kterém se mluví v odst. 4 § 37, nemáme, neboť tam si teprv vláda bude vybírat. Tam ona si řekla, že zřejmě to bude sledovat a podle toho, jak se bude evidence tržeb vyvíjet, tak potom někoho vyjme nebo nevyjme atd.

Fakt v tomto smyslu bych rád nějaké vysvětlení, ale bohužel to vypadá, že žádné nám pan předkladatel neposkytne. Že si zřejmě počká až na závěrečné slovo a pak se dozvíme jenom to, co on chce, abychom se dozvěděli. Děkuji za pozornost. Ještě mám jednu věc – k paní kolegyni Hamousové, která mluvila o krásném příkladu restauracích. Dnes existuje a finanční úřady mají k dispozici, dle mých informací, tzv. možnost doměřování podle pomůcek. Doměřování podle pomůcek je existující nástroj, který v okamžiku, když v mé rodné Telči nebo někde jinde nějaký člověk, který má pořád plnou zahrádku najednou vykáže tržby, které vůbec tomu neodpovídají, tak finanční úřad normálně může zasáhnout a doměřit podle pomůcek. To znamená, ten nástroj, já jsem tady o tom mluvil – jak tomu nerozumím... Tak jsem o tom mluvil, že nástroje existují, a že se nevyužívají, by nemělo být důvodem proto, že zavádím nějaké jiné, kdy on-line začínám sledovat všechny! To je celé.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Martin Tesařík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Celé dopoledne tady poslouchám bedlivě tuto diskusi a musím říct, že jedno téma, které se tady v průběhu dne objevilo, mě velmi zaujalo. A chtěl bych se proto přítomného pana ministra zeptat a možná požádat o vysvětlení v této věci.

Padla tady informace, že ročně český stát přichází na nevybraných daních – byla zde několikrát řečena různá částka – cca kolem 100 mld. Kč, přičemž přínos EET by mohl z tohoto koláče odebrat zhruba 10 %, čili kolem 7 miliard. Omlouvám se, že tato čísla nejsou úplně přesná, protože tady několikrát zaznívala v různé výši.

Každopádně zazněla zde úvaha, proč se nezačne vybírat od větších subjektů, které daňové úniky realizují. Moje otázka nebo spíš prosba na ministra je, až v závěrečném slově, až bude vystupovat, možná připomněl, co všechno ministerstvo financí právě v oblasti výběru daňových úniků dělá, tak aby nezapadlo pouze to, že EET je jediný nástroj, kterým chceme zlepšit výběr daní. Myslím si, že to je velice důležité, abychom nejenom my, ale především veřejnost, která sleduje naše jednání, měla dostatek informací a znovu se osvěžily některé informace, že stát, vláda a potažmo i jak Poslanecká sněmovna, tak Senát má zájem na přijímání takových zákonů, které fakticky budou znamenat, že se každoročně bude snižovat objem nevybraných peněz, které by v zásadě mohly pro rozvoj České republiky a občanů České republiky výrazně napomoci například v sociální oblasti nebo v oblasti sportu, v oblasti vědy a výzkumu a další.

Budu velmi pozorně sledovat, zdali bude i čas na odpověď pana ministra na tento můj dotaz. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Konečně jsem se dočkal, někdo mě dokonce vypnul, hrůza, co se tady děje ...

Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych se nejdříve vyjádřit, možná i z toho hlediska, že jsem byl tři volební období v Poslanecké sněmovně. A musím říct, že když jsem sledoval to, co se dělo kolem tohoto zákona v Poslanecké sněmovně, nevycházel jsem z údivu. Musím říct, že jsem zažil v Poslanecké sněmovně ledacos, ale to, co se tam odehrávalo při tomto zákoně, přesáhlo zatím veškeré limity, které tam byly nastaveny. A z tohoto pohledu musím říct, že podání ústavní stížnosti, že někomu byla ubrána práva se vyjádřit, pojmenoval bych to dokonce jinak, ale řeknu – je to velmi odvážné.

A myslím si, že pokud budeme takovýmto způsobem přistupovat k zákonům, které se nám nelíbí, tak potom můžeme v pohodě vyblokovat celou demokracii a pak se nedivme, že nakonec nabudou v tomto státě vrchu síly, které za demokratické nepovažujeme a které nepotřebujeme. A až tato situace přijde, budou se všechny demokratické strany, které samozřejmě budou někde v propadlišti dějin, divit, co se stalo. Novináři budou psát o tom, kdo zavinil, že tady různé fašistické a další extrémistické skupiny přebírají moc, jak se to děje v řadě okolních států, naštěstí zatím ne u nás. A myslím si, že my máme první povinnost, my všichni, jak tady sedíme, tomu zabránit už především svým vlastním jednáním, abychom občany zbytečně neznechucovali.

Musím také říct, že jsem byl dnes přítomen na tiskové konferenci ODS a už dlouho jsem se tak nepobavil, jako na této tiskové konferenci. Když si odmyslím obecné průpovídky, které tam byly, myslím, že vrchol celé tiskové konference dal kolega Kubera, který zaujímá vždycky svými extravagantními názory. Čím tyto názory jsou více extravagantní, tím mají samozřejmě víc popularity v našem tisku, protože žádný normální názor v zásadě nemá šanci, čemuž pan kolega Kubera, vaším prostřednictvím, pane předsedající, abych se nedopustil nějakého nekalého jednání, rozumí velmi dobře.

A abych se s vámi o to podělil. On, když propadl nadšení bojovat proti tomuto zákonu, vyhrožoval tím – já vím, jak to bude do budoucna. Představte si, že na účtenkách do budoucna bude dokonce, co kupujete. Pan kolega Kubera asi už dlouho nebyl v obchodě, protože by věděl, že na každé účtence to, co kupuje, už je dávno. On to tedy zdůvodnil tím, že pak nám budou určovat, jaké potraviny a takové věci budeme muset kupovat, že nás za to bude někdo kontrolovat.

Myslím si, že strašení obyvatelstva tím, jestli bude vědět, co kupuje, je poněkud svérázná připomínka.

Vidím, že kolega Kubera už se přihlásil, tak určitě něco vtipného pronese na tuto záležitost.

A nyní k vlastnímu zákonu. Jsem už 22 let v politice a musím říct, že za ta léta jsem mluvil se stovkami různých podnikatelů. Musím říct, že všichni tito podnikatelé, ať už to byli velcí podnikatelé, drobní podnikatelé nebo střední podnikatelé, kterých já si vážím, protože podnikání věnuji celý svůj čas a jejich činnost je bezesporu vynikající a výsledky jejich podniku, ať je to malá řemeslná dílna nebo velký podnik, jsou také vynikající. A musím říct, že ani od jednoho z těchto podnikatelů jsem neslyšel, že by horoval proti výši daní a výběru daní, ale unisono u všech jsem slyšel neustále stejnou větu: Nám nevadí, že platíme daně, ale vadí nám, že ostatní daně neplatí.

A proto já budu vždycky hlasovat pro všechno, co tuto nerovnost odstraní. A ať se na mě nikdo nezlobí, ale mně je úplně jedno, jestli zkrachuje řemeslník, podnikatel nebo kdokoliv další, který neplatí daně. Ať zkrachuje! To není totiž o tom, že ten člověk jako se sám živí, jak se nám tady snaží někteří říct, a tudíž je vlastně prospěšný pro stát. Ono je to o tom, že ti, kteří jsou slušní, kteří daně platí, kteří dodržují zákony této země, a neplatí to jenom o daňových předpisech, jsou tady potom za hlupáky. A myslím si, že máme povinnost udělat všechno pro to, aby ti slušní hlupáky nebyli, ale aby právě ti neslušní byli těmi hlupáky, jejichž neslušná činnost nakonec povede ke krachu jejich podnikání.

Chtěl bych říct, že kolega Juránek tady řekl velkou pravdu. Já se přihlašuji k jeho, řekl bych, velmi preciznímu pojmenování celého zákona. Mohl bych zde samozřejmě hovořit, jako vaším prostřednictvím, pane předsedající, třeba kolegyně Wagnerová, že mám určité výhrady, a mně obecně se nelíbí, kdy máme přijímat zákony a nemáme prováděcí předpisy. Už jsem to tady říkal několikrát. Je to velmi neblahá záležitost, která nás staví do role jakýchsi vědců, kteří mají odhadovat, co potom úředníci řeknou. A pak se bohužel mnohdy nestačíme divit, jaké zákony jsme tady schválili, protože když se objeví prováděcí předpisy a výklady úředníků, je to úplně něco jiného, než jsme si mysleli, že schvalujeme. A reakce obyvatelstva samozřejmě je, že to ti přihlouplí poslanci a senátoři zase celé pokazili. Ale ono to ve velké části případů není pravda.

Myslím, že to, co tady kolega Juránek řekl, je velká pravda, tento zákon je opravdu jasně měřitelný. A budu velmi rád, když budu moci po nějakém čase říct, že to, co deklaruje ministerstvo financí, bude také pravda. Každopádně si myslím, že v této chvíli je potřeba pro tento zákon hlasovat, je třeba ho podpořit, protože ať už má chyby, tak v každém případě přispěje k tomu, co jsem tady chtěl říct, že přispívá k tomu, aby ti nepoctiví měli nesnadnější život a aby se ti poctiví dostávali snadněji do rovné soutěže.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem, jak už bylo avizováno, se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu senátoru Martínkovi, že mě poučil, jaké mám mít názory. Ale má to marné, já budu mít vždycky takové názory, jaké budu chtít a vůbec se ho na to nebudu ptát. Já se také někdy bavím na tiskových konferencích různých stran a různých organizací, ale nedovolil bych si celkem jejich stanoviska zpochybňovat.

Když jsme u extravagantnosti a strachu, řeknu vám, z čeho mám strach. Vůbec ne z tohoto zákona, ten je naprosto marginální. Vás možná ještě nenapadlo, že je zcela z různé a zvrácené, že se vydávají dluhopisy se záporným výnosem, že hrozí záporné úroky u bank a že začnou u velkých podniků a skončí u malých střadatelů, že stát nám nařizuje mít své peníze u bank, a když je do banky dáte, můžete se dočkat toho, že dostanete od banky dopis, že máte limit tisíc korun na týden v bankomatu, u přepážky se nevydává, a vaše peníze budou použity v Turecku na řešení imigrantské krize. Toho se bojím.

A pokud jde o tento zákon, tam se také bojím. Bojím se toho, že celá anabáze půjde přes internet. Vy opravdu věříte tomu, že následující teroristické útoky nepůjdou přes internet? Vy ještě nemáte zalepené kamery na svých noteboocích? Ke mně přišel "ajťák" a měl leukoplast na kameře. A já jako naivka říkám: Co to máš? – A to ty nevíš, to ty nevíš, že oni si mohou spustit kameru a sledovat tě kdekoliv? Vy nevíte, že u moderní televize, když spustíte hlasové ovládání, už nejde vypnout. Vy jste si ještě nevšimli, co se děje na internetu, kde když nejste "ajťák" a neumíte se přihlásit anonymně, tak jakoukoliv informaci, kterou tam dáte, okamžitě dostáváte dlouhé týdny nabídky, zda už máte to či ono, na co jste se jenom podívali? Já jsem se jenom podíval na volvo, aniž bych ho chtěl koupit, jenom mě to zajímalo, zajímá mě motorismus. A teď pořád mi tam skáče, jestli už volvo mám. Já ho nemám, ani ho mít nebudu.

Ale abych se vrátil k zákonu.

Mimochodem, kdybychom namontovali kamery do každé hospody, bude to celkem jednoduché, uvidíme, kdo si bere účtenku, uvidíme, jestli každý dělá, technologie se bude vyvíjet. A nepochybuji o tom, že po tomto zákonu bude následovat zákon o evidenci nákupů, vaším prostřednictvím pane předsedající, k panu kolegovi Martínkovi. To je velmi snadné a my ho budeme nutně potřebovat. Asociace středoškoláků napsala vládě, že nechce, aby vláda určovala, jaké tyčinky se budou prodávat v bufetech ve středních školách. A co vláda dělá? Za chvíli tady budete mít zákon našeho jiného kolegy o tom, kdy máme chodit nakupovat, bude rozšířen o další a další svátky a dny, což tady kolega přiznal, že to je salámová metoda, že tam hodí jenom pár svátků, my začneme řvát, proč tam není 17. listopad a 1. máj, tak tam dohodíme a přihodíme k tomu neděle. Jenom už neřeší, že malí podnikatelé, co jsou ve velkých prodejnách, budou muset mít zavřeno také, a že hlavně platí nájem ne za celý měsíc, takže když budu mít čtyři neděle zavřeno, nevydělají ani na nájem. Oni už teď asi 25 dní platí nájem a pět dní dělají na sebe. To mě zajímá.

Pokud jde o předložený zákon, zaujalo mě, co se objevilo v ústavně-právním výboru, že nebudou platit jenom podnikatelé, ale například lékaři, kteří berou hotovostní platby. Dokonce i organizace sociálního zabezpečení, které berou nějaké platby, to zaznělo poprvé, předtím jsem o tom nevěděl, koho všeho se to bude týkat. Až se to ti lidé dozví, když lékaři nechtěli ani elektronické recepty a teď si budou muset pořídit elektronické pokladny a hlásit tržby, to bude velmi zábavné. Ale tam pan ministr se ukáže a řekne, tak dobře, dáme výjimku, lékařům, to je silné lobby, to tedy nedáme a těmhle to také nedáme a před volbami to nedáme těmhle, tak jako sociální demokracie před volbami zvýší důchody, protože si vymohla, že bude vláda určovat, jaké budou, takže když budou volby, tak šup tam s tím, teď je zvýšíme, abychom byli hezcí. Paní ministryně školství už má 18 miliard, pane ministře, ona už to hlásila, že z vás dostane 18 miliard pro učitele na příští rok. Já, jak vás znám, tak je z vás nedostane, protože na chudý lid musí být přísnost, to je mi jasné. Ona dostane pět miliard a bude se vytahovat. Ale učitelé uvěří na chvíli tomu, že příští rok budou mít 18 miliard, ale žádné mít nebudou. To je totiž jako dálnice D8, určitě bude dostavěná na jaře po volbách, ale celou dobu se bude mluvit o tom, že už po ní budeme při volbách jezdit, a my jezdit po ní při volbách nebudeme.

Spíše se obávám, že současný stav legislativy, a to vám potvrdí každý, je v naprosto dezolátním stavu. Zákony se napíší jenom účelově, nikdo se nezabývá souvztažností k jiným zákonům. Bohužel, legislativa je velmi provázaná. A hlavně, pořád toho přibývá – "pap, map, mas, pup". Budu o tom mluvit, až tady budeme mít novelu zákona o obcích. Já podobně jako pan kolega Martínek jsem čtvrt století na radnici a žiji tam s těmi zákony, které bohužel tady odmávnete a mně za týden přijdou na poradu a teď tam na mě úředníci koukají a říkají, co s tímhle budeme, pane primátore, dělat? A já jim na to odpovím moji oblíbenou pozitivní větou: Po válce bude líp. Děláme zl toho prostě absolutní guláš.

Bez tohoto zákona bychom také žili, a bez dalších, které máme teď na programu, skoro polovinu bychom jich mohli zamítnout, že bez nich budeme žít úplně stejně, jako jsme žili včera. Vy opravdu, pane ministře, věříte tomu, že český podnikatel si nenajde způsob, jak bude tento zákon obcházet? My jsme v tom možná světová elita. Světová elita. Všimněte si, kolik už se utratilo za školení o zákoně o veřejných zakázkách, který ještě není ve Sbírce zákonů. Jak ho můžou školit, za dva a půl tisíce školíme úředníky, většinou zaměstnance různých ministerstev, kteří si tím samozřejmě přivydělávají. Školí o zákoně, který ještě neplatí. Oni ani nevědí, jak dopadne, co v něm bude a už školí.

Nemám nic proti tomu, aby se daně platily. Platily by se, kdyby byly přiměřené, kdybychom nepracovali do poloviny roku na stát, protože stát to dělá chytře. On si daně vybere, pak z toho něco se zadře a něco rozdělí.

A na konec mám, pane ministře, opravdu vážnou otázku, kdy se konečně dostaneme k nějaké splátce státního dluhu, protože zadlužení mě velice znepokojuje. Pan předseda, jak už jsem zmínil, napsal moc hezký článek o tom, co uděláme s těmi chudáky, co dluží milion a žijí na dávkách, a co uděláme se státy, které žijí na dávkách a dluží tolik, že neexistuje žádný způsob jak dluhy splatit. Jestli má nějaký nápad, a myslím to opravdu v dobrém, a netýká se to ani vlády, ani České republiky, ale světa. Jaká je představa, že se tyto dluhy nějakým způsobem spláchnou. Já o jednom vím, ale nemohu ho říct, protože bych byl okamžitě označen za válečného štváče. Ale říkám vám, že nikoliv uprchlická krize, ale tsunami další obrovské krize se valí, je někde v polovině Tichého oceánu a přijde a my všichni se tomu budeme divit. A já bych se tomu divit nechtěl, pane senátore Martínku, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nechtěl jsem vám vstupovat do vašeho vystoupení, ale dovolím si tvrdit, že 90 % nesouviselo vůbec s projednávaným návrhem zákona. A migrační krizi budeme určitě projednávat za přítomnosti pana premiéra dnes navečer, takže určitě k tomu bude možné ještě přistoupit.

Hlásí se s přednostním právem, s faktickou připomínkou pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Jediná věta: Vše souvisí se vším.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, ale od toho je ovšem řídící, aby to posoudil a případně vám udělil či odebral slovo.

Hlásí se pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Zatím bych reagoval jen na pana senátora Kuberu. Bylo toho tolik, že to byla velice zajímavá směs informací.

Za prvé. D8 otevřeme v prosinci 2016, jak jsem říkal, doufám, že přijdete na otevření. Víte, kdy jsme začali stavět tuto dálnici? V roce 1985, takže budeme slavit 31 let postavení dálnice. A vy jste byli u vlády 15 let, jen tak pro informaci, pokud jste nezapomněl. To je dálnice.

Zadlužení státu, super. Co se týká Řecka, musíte se zeptat paní Merkelové. Co se týká České republiky, já jsem snížil zadlužení o 10 miliard, absolutně, od mého nástupu do funkce, koncem roku 2015, z 1683 na 1673, o 10 miliard korun, absolutně, i když jsme vykázali deficit, měli jsme 62,8 minulý rok, předtím také byl deficit. Jak je to možné? Proto, že to tam leželo, protože si někdo napůjčoval. Nejlepší ministr financí Kalousek si napůjčoval do rezervy.

A já jsem minulý rok vydal za 100 miliard dluhopisů s negativním úrokem a vydělal jsem na tom 544 milionů.

Protože řídím ministerstvo jako firmu. I když stát není firma, ale já to řídím jako firmu. Ještě 30. prosince jsem si půjčoval za negativní úroky, i když jsem nemusel navyšovat to zadlužení. Ale dělám byznys pro stát. A absolutně jsem snížil zadlužení České republiky, státní dluh, ze 41,3 % vůči HDP na 37,3 % HDP. A v roce 2014 jsem vydělal 240 milionů na finančních operacích.

Viděl jste teď poslední zprávu NKÚ o derivátu z roku 2009? Úředníka Frantu, kterého chválil Kalousek? Ten nakoupil derivát na 30 let. A už jsme na něm prodělali miliardu za 7 let. A ještě 20 let budeme prodělávat. Takže to jen tak pro občerstvení paměti.

Takže já jsem zodpovědný za peníze České republiky, českého státu, nakládám s nimi efektivně a transparentně a snižuji zadluženost. My máme jednu z nejmenších zadlužeností v Evropě. Řecko má 176, Itálie 146 vůči HDP procent, a Francouz má 100, my máme 37,3, veřejný státní rozpočet 40. A jdeme dolů, protože HDP roste. Takže se nám daří. Snížili jsme deficit atd. Takže já jsem překvapený, že o tom mluvíte. Záporné úroky, já si nemyslím, neměli byste strašit lidi, že i banky. To je anomálie trhu, je to samozřejmě chyba ECB, a proto já říkám, že my nechceme do eurozóny. Aspoň za mě to určitě nebude, nevím, jak dlouho tam ještě budu...

Takže to obcházení, prosím vás, zkusme skutečně vidět rozumně. Já chápu, že vícero z vás jste dostali projevy ze sněmovny kolegů, ale já jsem se to snažil vysvětlovat. Ta operace je jednoduchá – namarkujete službu. Dneska jdete do restaurace a vystaví vám účtenku. A když to zavedeme, taky vám vystaví účtenku. Rozdíl mezi těmi účtenkami bude jenom nějaký čárový kód. To běžný občan ani nepozná. Když zavedeme loterii, tak podle toho kódu se může potom zúčastnit loterie a vyhraje nějaké ceny. Na Slovensku to funguje. 170 tisíc lidí soutěží, dostávají ceny.

Takže já nechápu, o čem je tady řeč? My jsme poslední země v Evropě, která nemá evidenci tržeb. Slováci oslaví 20 let registračních pokladen. Zavedli je v roce 1996. A kdo tady chtěl zavádět pokladny v roce 2007? 600 tisíc pokladen krát 20 tisíc, 12 miliard. Komu měla jít ta provize z těch 12 miliard? Jedna pokladna pro všechny. Ale my nekupujeme pokladny. My říkáme, máš pokladnu? Můžeš se napojit na internet? No, tak se napoj, nám je jedno, jakou máš pokladnu.

Takže teď k těm datům. Já to asi vezmu všechno popořadě, jak jsem si to psal.

Pan senátor Hampl měl problém, jako bezpečnost a že jsou to obchodně zajímavá data. Tak já nevím, já jsem nepřinesl tu brožuru, ale asi vám ji nechám poslat. Už jsem to říkal stokrát. Jediné datum, jediná informace, kterou dostane finanční správa, je tržba v korunách. Tržba v korunách! A DPH v korunách. To je všechno. Finanční správa neuvidí nic. Jestli jste nakupoval mléko, chleba, nevím. Jestli jste konzumoval biftek, nic neuvidí. Už jsem vám to říkal stokrát. 250 dní jsme ve sněmovně o tom mluvili. 43 hodin ve 3. čtení. Sice z toho Kalousek mluvil 4 hodiny o skladu ve Vrběticích, ale většinou debata byla o ničem. Odporná debata! Osobní útoky, dezinformace, lži... Ano, pane Martínku, opravdu, byl to hnus v té sněmovně.

Takže znovu, data nejsou. Nejsou data. Ani nebudou. Proč tady říkáte, že bude nějaká, co jste to říkal, evidence nákupu? Koho to zajímá, evidence nákupu? Nebude evidence nákupu. Finanční správa potřebuje jenom tržby a DPH. A Rakousko to zavedlo. A byla tam ústavní stížnost. A včera ji ústavní soud zamítl. A v Rakousku je povinnost si vzít účtenku. Tak jako je povinnost v Itálii. A dobře to víte, jezdíte tam na dovolenou, že je povinnost.

V Itálii, když jsem minule kupoval flašku fernetu, a kdyby mě zastavil celník, a nedal mi účtenku, tak ten majitel obchodu má problém. Velký problém. U nás není problém. U nás jsme mistři v obcházení. Takže, prosím vás, znovu – data nejsou. Je to nejmodernější technologie, která byla vynalezena. Tahle, to je technologie. I šéf daňové správy Spojených států ji zná. Já jsem s ním o tom mluvil. Je to jednoduché, namarkujete tržbu, občan dostane účtenku. Když chce, tak ji zahodí, když chce, tak si ji nechá. Když bude loterie, tak bude soutěžit. A ta pokladna? Ta stávající pokladna jenom vyšle signál a za sekundu dostane kód a vytiskne to. Nikdo nic nepozná. A do detailu je to propracováno, jak to je. A pro toho podnikatele je to jenom změna softwaru.

Teď máme kontrolní hlášení. Vy tady stále mluvíte o těch velkých rybách, tak já vám to zopakuji, ty velké ryby. My jsme totiž velké ryby řešili jako první. Dovezli jsme Kobru. Já jsem dovezl Kobru. 29. ledna 2014 jsem nastoupil do funkce, 17.30, a 30. ledna jsem byl v Bratislavě, kde jsem se dozvěděl o Kobře. Kobra minulý rok zajistila víc peněz než předcházející 3 roky. 5,5 miliardy. Karuselové obchody, Zadeh, který nás okradl o 4,5 miliardy. Teď ho pustili na kauci za 150, zase ho zavřeli. Karuselové obchody, to jsou sítě 150 firem. A Česká republika se stala dneska lídrem daňové agendy v Bruselu. Díky mně. 20. 6. 2014 jsem tam promluvil poprvé a říkám: "Vždyť máte mezeru v DPH, 170 miliard euro. Vždyť to je víc než váš rozpočet. Co to děláte?" Já jsem tam byl nový. 18 měsíců jsem bušil a mluvil do zdi, až jsem to dostal na program. Ano, všichni jsou ze mě nešťastní. Hlavně komisař Moscovici. Ale dosáhl jsem, že mě podpořili. Německý ministr, Velká Británie... A prosadili jsme, že jsme stále ve hře. Že je strategický plán bude projednáván v dubnu na Ecofinu v Amsterdamu. A Česká republika poslala dopisy, my jsme dělali semináře, setkání ministrů, a jsme lídr. Dneska se o nás mluví. Předtím nikdo nic nevěděl. Nebudu vám připomínat naše předsednictví.

Takže my jsme lídr. A my říkáme, máme 15 povolených "reverse charge", to je přenesená daňová povinnost. To je proti těm velkým rybám, to jsou ty karusely. A potom jsem dovedl kontrolní hlášení. To je ta velká ryby, to je to párování falešných faktur. A jak to máme zkontrolovat? Miliony faktur. Tak jsme zavedli kontrolní hlášení. Všichni jste křičeli. Ano, teď bylo první. A bude to fungovat. Nás okrádají každý rok o 80 – 90 miliard korun. 3,3 miliardy euro je vyjetý GEP ČR – 22 %. Rumun má 44, Slovinec 5,9, Holanďan 6. Ano, protože finanční správa byla v rozkladu, nikdo ji neřídil, nebyla zprivatizována panem Kalouskem a Knížkem. Praha se stala daňovým rájem. Sem chodila daňová kontrola jednou za 200 let.

Tak tak jsem to převzal. Ano, prokazování původu majetku, to je taky další projekt. Tady někdo mluvil o Hoenessovi, nebo můžeme se bavit o Grafovi, tátovi Steffi Graf atd. Takže tohle teď děláme a ty velké ryby řešíme. Kobra, kontrolní hlášení, reverse charge. O co jde v reverse charge? My říkáme, EU, proč ty nám kecáš do toho, jaká položka bude na reverse charge? My máme 15 povolených reverse charge. Naposledy, co jsem dělal, já jsem jich sám zavedl asi tři nebo čtyři: plyn, teď od 1. února, a elektřina. A zbývají nám tam myslím telefonní služby. Takže to zavedeme, až když už nemůžeme dál. A Slováci mají problém s podvody s masem. My máme taky problém s podvody s masem. A já teď čekám na ten pilot.

A Slovák napsal do Bruselu a říká, chci povolení, chci reverse charge na maso. A co udělá Brusel? Bude nás zkoušet, budeme vypisovat formuláře.

Potrvá to, pro ně "Quick Reaction Mechanism" je 6 měsíců.... Pro mě "quick" je 1 sekunda. Průměrný věk karuselové firmy je 23 dní. Rekord je 8 hodin. Někdo založil firmu, zkásnul DPH, zbankrotoval, ukradl. Centrální registr účtů, teď čtu – 15 let byl na stole! Proč jste ho neprosadili ve vládě ODS. Kdo ho shodil? Už to bylo na programu, Kalousek to kritizoval. Jak se jmenoval, Kubice myslím, že to shodil. 15 let. Zase dezinformace. Co je Centrální registr účtů? Jenom existence toho účtu! Protože jde o rychlost.

Dneska, když se orgány činné v trestním řízení ptají, tak píšou bankám. 45 bank – má firma x-účet? Jak dlouho to trvá? No, 40 dní. A za ten čas ta firma zmizí a ukradne naše peníze, nás všech peníze. Takže to jsou všechno opatření, která děláme proti velkým rybám. Tak neříkejte, že neděláme. A znovu opakuji, prosím vás, EET se týká všech, kteří prodávají hotově. Proto tady paní senátorka Cabrnochová – netýká se to bank a pojišťoven. Protože ty neprodávají hotově! Takže jsou to velké maloobchody, hotely, restaurace, ale i malé. Pro všechny stejně. Ten, kdo prodává hotově. Ten, kdo fakturuje, tak se ho to netýká.

Jakým způsobem se bude EET týkat zdravotnických zařízení? Příspěvkovky mají výjimku a doktoři a zubaři budou evidovat. Ve třetí vlně, začátkem roku 2018. Přijde nová vláda nebo to sněmovna změní, já nevím. Ale my jsme poslední v Evropě, kteří nemají evidenci tržeb. Nemají. Takže by bylo dobré, kdybyste si to uvědomili, že jsou to peníze nás všech. Je to narovnání prostředí. A znovu opakuji, NKÚ to popletl, to je chybná interpretace. Oni řekli, že 7 % je šedá ekonomika. Ne, je to 40 %. A 170 miliard šedé ekonomiky jsou tržby, prosím vás. Nemíchejte to s daněmi.

To znamená, že vy, když si posbíráte jablka na zahradě a sníte je, to je taky šedá ekonomika. A prostituce a drogy, a všechno. Ano, já jsem to přednášel ve sněmovně. Nemám tady ten projev, ale to nejsou... A kdo změří, kolik nás okrádají? Tak já jsem přišel s návrhem, populistickým, že snížíme DPH na točené pivo. Skandál! Chtěl jsem pomoci těm, kteří jenom točí pivo. Kteří nemají potraviny a nebudu mít tu slevu z 21 % na 15. To jsou ty hospody, to jsou ti hospodští. Takže pro dobrotu na žebrotu. Dostal jsem kartáč. Co to povídá, zvýšit na alkohol a takovéhle nesmysly. Podívejte se na statistiku. Točené pivo jde dolů, lahvové jde nahoru. Takže lidi pijí pivo doma. Takže to bylo pro živnostníky.

A o kolik bychom přišli o peněz u točeného piva? Někdo to počítal přes spotřebu. A kolik to bylo? 2,3 miliardy. A kolik my jsme vybrali minulý rok? 320 milionů. Takže rozdíl je to, co nám někdo zapomněl zaplatit. Takže dá se to spočítat. A my nejsme hloupí na ministerstvu financí. My jsme to počítali, a strašně dlouho. A projekt EET jsem slyšel od majitele Vítkovice Tours - Honka - v roce 2013. A když jsem nastoupil na ministerstvo, tak jsem řekl – to chci udělat. Bohužel impotence státní správy, dělat něco rychle, je nebetyčná, takže to trvalo strašně dlouho. Strašně dlouho!

Tady vystoupil pan senátor Juránek. Já bych jenom upozornil, že my jsme to v koalici strašně dlouho diskutovali. KDU-ČSL měla stále nové nápady a stále jsme museli čekat. A Impact studies a komise a otázky... A ve finále ve sněmovně jedině pozměňovák KDU-ČSL byl akceptován vládní koalicí. To bych jenom připomněl.

Takže závěrem bych chtěl jenom říct, prosím vás, paní Vrecionová, vy říkáte o fair play. Ano, já hraji fair play. A 23. 3. přednesu ve sněmovně projev. A budete si ho pamatovat dlouho. A to, že je na mě kampaň, sprostá kampaň na nějakou dotaci z roku 2008, kterou potvrdil pan hejtman Bendl z ODS. A co on? Jak on dal dotaci té firmě, v které já jsem nikdy neměl podíl? Ani žádná moje firma při podání na dotaci. Jak to tedy kontroloval? Potom tam přišli další hejtmani...

A navíc potom naposledy v dubnu 2013 přišel největší a nejlepší kontrolor a nejlepší ministr financí v historii této země - Kalousek, který zkontroloval všechny! I ODS i ČSSD! Tak jak to tedy bylo? A já vám jenom chci říct, že v Evropské unii je málo projektů, kde někdo investoval 750 milionů z vlastních zdrojů a převzal firmu, která měla 50 milionů dotací. Málo. Nechci o tom dneska mluvit, ale byl bych rád, kdybyste skutečně vynechali komentáře vůči mé osobě. Já mám čistý štít a já se těším na tu mimořádnou schůzi. Těším se, skutečně se těším. Aspoň si lidi vyslechnou část historie této země.

Protože když už dneska nějaké servery, nebudu jmenovat, které pracují pro politickou stranu, mají na titulku, že dostanu 10 let, tak to je super! Anonymy do Bruselu, na zvracení! Někteří naši poslanci udávají české firmy. Potom se ukáže, že vlastně i tripartita za to bila. Potom tam posílají dopisy, Svaz průmyslu a Hospodářská komora, my z toho máme jenom ostudu. Takže já bych byl rád, kdybyste skutečně vynechali tohle téma. A já se těším na schůzi, jak se obhájím.

Takže dneska je to EET a jsou to peníze pro všechny. My to máme spočítané. Vy jste tady bojovali za to RUD. Já si pamatuji, jak jsem tady byl. Tak tam je 4 miliardy pro obce. Proč jim to nechcete dát? Ztratili jsme rok, už přišly o balík peněz, když to mělo fungovat od 1. ledna 2016. Takže máme zpoždění. A skutečně vás prosím, abyste to schválili. Já nemám problém se k tomu postavit a nechat to potom spočítat, jestli jsme měli pravdu, nebo jsme neměli pravdu. A já říkám, že pokud to všude fungovalo, tak neříkejte, že to je projekt proti živnostníkům. To není pravda. Není to pravda, je to pro hotovostní platby.

Takže znovu opakuji, že se ptá – ještě jsem zapomněl na pana Sobotku, tady jsem si napsal – 25 let jsme na evidenci tržeb nic neměli. Pan senátor Sobotka říká, že úředníci 40 tisíc, tak já bych chtěl, aby měli 40 tisíc. Finanční správa nabízí vysokoškolákům v Praze, bohužel, 16 – 17 tisíc. A banky jim nabízejí 30 možná, takže žádných 40 tisíc není. A zatím to děláme vlastními silami. I ten prospekt jsem si zaplatil sám, udělal jsem si ho, protože je zase anonymní trestní oznámení. Tak, jak je na Čapí hnízdo anonymní trestní oznámení a na Agrofert trestní oznámení, dokonce manager ČSSD říkal, že je na Agrofert nejvíc oznámení do Bruselu, tak i na EET je trestní oznámení. Už nás šetří policie, protože jsme utratili nějaké drobné, možná 2 miliony na projekt, který nám přinese 18 miliard ročně. To je skandální!

Je třeba udělat všechno pro to, aby se zničil ten projekt. Však jsme si tady žili dlouho takhle, tak potom, proč bychom tady zaváděli nové věci? O tom to je. Takže my jsme ani nemohli propagovat EET, vysvětlit lidem, že to jsou jejich peníze. Na důchody, ano, důchody, vy jste mluvil o těch důchodech. Proč jsme změnili důchody? Ale já jsem řekl sociální demokracii, budeme schvalovat důchod jenom jednou za rok, když bude rozpočet. Jednou za rok. Vyšel vzorec na čtyřicet. Tak to je málo, tak jsme se snažili, dali jsme jim dvě stě. Takže to taky má nějaké racio. A důchody jsou 408 miliard v rozpočtu, ano, to je třetina. Ano, my potřebujeme platy pro učitele.

A potřebujeme na sport pro děti a mládež. A potřebujeme peníze pro vojáky, pro obranu a migraci. O tom ani nechci tady mluvit. Moje názory na schopnost Evropské unie a na akčnost politiků v Evropě jsou notoricky známé. Takže jsou to peníze pro nás všechny. A chci vás požádat, abyste skutečně tenhle zákon podpořili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a do rozpravy se hlásí s přednostním právem pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové. Já budu ještě podstatně stručnější než při prvním vystoupení. Tři poznámky.

První poznámka. Pokud je to tak – a asi to tak bude, když to tady říká místopředseda vlády, že jsme poslední, kteří tady toto nemáme, tak je vůbec podivné, proč tento zákon má tento vývoj.

Druhá poznámka. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Kuberovi. Žádný zákon, může jich být tisíc, může být tisíc novel, si nevynutí nějaké konkrétní jednání a vždycky bude snaha to obejít. A, víte proč? Víte, kdy to bude fungovat? Kdy těch zákonů může být třeba 10 procent, a přesto to bude fungovat? Tehdy, když budou platit určité hodnotové vzorce jednání ve společnosti.

A ty hodnotové vzorce jednání byly nabourány. Např. přijetím teze, že peníze jsou jenom jedny. Já tady nebudu na nikoho útočit, nebudu říkat autora. Peníze jsou jenom jedny, je úplně jedno, jestli jsou čisté nebo jsou špinavé, ale toto plus následující privatizace, kdy právníci museli do pozadí, pak způsobilo to, že tady jsou vžité určité hodnotové vzorce jednání. A pokud se nevrátíme k něčemu podobnému, jako je to, co na zemi – byl tady jeden historický exkurz, i když jsem to dost dobře nepochopil, pokud se to nevrátí k těm např. vzorcům jednání, jako je desatero, křesťanské desatero, tak můžeme mít zákonů tisíce, a stejně to fungovat nebude.

Já jsem tak byl – mnozí moji odpůrci ze mě dělají zemědělského tajemníka, ani den jsem nepracoval na OV KSČ. Vždycky jsem pracoval v provozu, bylo to vždycky na státních statcích. Ale já jsem byl vychován na venkově, moji rodiče byli věřící, takže vím, o čem mluvím. Pak samozřejmě vývoj šel trošku jinak, ale nejsem takový, co moji odpůrci ze mě permanentně dělají. A vy dobře víte, že proti pomluvě nelze – dokonce to umístili na Wikipedii, teď už to tam není, toho zemědělského tajemníka, prostě tak to není.

A poslední moje poznámka je – když tady toto začalo u nás, ty nesmyslné hrátky v dolní sněmovně, tak já mám na Slovensku plno přátel, je to z doby, kdy jsem vedl Agrární komoru, protože jsme velmi těsně spolupracovali. Tak jsem se při jedné příležitosti ptal slovenského kolegy, jak to probíhalo na Slovensku, tady tato diskuse k tomuto zákonu? A on té otázce vůbec nerozuměl. Tak jsem mu to přiblížil, jak to probíhá tady. A on říká, jak to probíhalo? Byla k tomu diskuse, část s tím nesouhlasila, část s tím souhlasila, pak se to rozhodlo a bylo to.

Takže chtěl jsem jenom, cítím potřebu těchto pár poznámek, které nejsou konkrétní, které jsou obecné, ale tady sdělit. Nerozumím těm eskapádám. Jestli jsme poslední v Evropské unii, tak to blahopřeji. Pokračujme v té diskusi a určitě hodně tento stát zvedneme, dopracujeme, když budeme toto podporovat, když budeme tady těmi pseudonázory, nebo když budeme těmito názory, které budou chránit ty, kteří nechtějí hrát fér hru, tak určitě to rychle hodně dopracujeme a tu Evropu doženeme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako poslední před polední přestávkou paní senátorka Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Tak zase trošku k věci.

Jenom, prosím vás pěkně, chci odpovědět panu předsedovi, který mě tady oslovil.

Já musím trvat na tom, že to, co jsem tu řekla, je pravdivé. Čili § 28 – dopustí se i osoba, která s tím řemeslníkem, nebo já nevím s kým, jakkoli si domluví, že pro ni něco provede a nebude chtít od ní účet. A že to bude za slušnou cenu, třeba on k tomu dodá... Tak dobře, takže to bude toto.

Já jsem se na to vysloveně zeptala na ÚPV, já nevím, jestli to byl náměstek, ale nějakého vysokého úředníka z ministerstva financí, a ten mi potvrdil tento názor. Takže je to názor ministerstva financí, potvrzený ministerstvem, které to potom bude provádět.

Ale to je tečka, jenom jsem nechtěla nechat to viset ve vzduchu.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a v tuto chvíli přerušuji jednání do 13.30 hodin na polední přestávku. A budeme pokračovat rozpravou, tak, jak jsou přihlášeni jednotliví senátoři a senátorky do rozpravy. Děkuji.

Ve 13.30 budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 12.46 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.32 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, čas polední přestávky je ukončen. Pokračujeme v obecné rozpravě a slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážený pane první místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já na úvod, protože ta debata, která tady probíhala v době přestávky, tomu odpovídá, si dovolím na pana ministra zopakovat tři dotazy, o kterých si myslím, že jsou docela důležité pro rozhodování aspoň některých, zda podpoří nebo nepodpoří návrh zákona, tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny.

Ten můj první dotaz se týká vysvětlení významu § 28, odstavec 1, ve kterém je napsáno, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že závažným způsobem úmyslně ztíží nebo zmaří evidenci tržeb. Je tam napsáno "fyzická osoba", není tam napsáno "podnikající fyzická osoba". Jinými slovy, týká se to teoreticky, dle výkladu, který tady přednesla paní doktora Wagnerová, i těch, co si něco kupují. A ten dotaz spočívá v tom, jestli význam toho odstavce může být vysvětlován i tím způsobem, že např. když se dva lidé, jeden jako dodavatel, který vystavuje potom fakturu a např. někde instaluje topení nebo něco podobného, nevydá fakturu, a ten druhý s tím bude souhlasit, že ta faktura nebyla vydána, tak následně, pokud se na to potom např. díky evidenci tržeb nebo nějakým jiným důvodům přijde, zda i tomu, kdo pouze souhlasil, řekněme třeba s nabídkou podnikající fyzické osoby, nebo právnické osoby, je také ohrožen tím správním deliktem, který může být ohodnocen pokutou až ve výši 500 tisíc Kč.

Já to neříkám proto, že bych v tuhle chvíli na to měl nějaký pevný názor, nebo chtěl někoho chránit. Já se na to ptám proto, jak tady říkala paní senátorka Wagnerová, že je potřeba, aby to podle mého názoru občané věděli, že to takto je. A potom samozřejmě i tomu mohli přizpůsobit i své další chování poté, co zákon vejde v platnost. Takže to je můj první dotaz.

Druhý dotaz se týká § 11, o kterém jsem tady mluvil v rámci svého prvního vystoupení. A je to to zařazování do zjednodušeného režimu evidence tržeb, kde upřesňuji svůj dotaz na to, že skutečně to, jak je § 11 napsán, znamená, že jediná možnost obrany toho žadatele, toho poplatníka, který zažádal o zařazení mezi ty, co můžou používat zjednodušenou evidenci tržeb, když mu nebude do 15 dnů odpovězeno, nebo když ta odpověď nebo rozhodnutí bude záporné, zda jedinou obranou skutečně podle tohoto zákona je podání žaloby ke správnímu soudu. Že skutečně zákon s něčím jiným, s žádnou jinou možnou obranou žadatele, než podání žaloby ke správnímu soudu nepočítá. Takže to je můj druhý dotaz.

Třetí dotaz se týká toho, jak to vypadá s nařízeními, která by měla být díky přijetí tohoto zákona, pokud se tak stane, přijata. To znamená, jednak tam máme zmínku o nařízení, které je zmiňováno v odstavci 4, § 12, kde je napsáno, že "evidovanou tržbou nejsou také tržby, jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý hospodárný výkon činnosti, ze které ta tržba plyne. Pokud tuto překážku nelze odstranit evidováním tržeb ve zjednodušeném režimu. Tyto tržby stanoví nařízením vláda." To znamená, ptám se znovu, omlouvám se, to opakuji, ale není to proto, že bych chtěl zdržovat, to opravdu ne. Jestli to nařízení existuje a případně, o jaké tržby by se mělo jednat?

A zároveň se dovoluji zeptat, zda se jedná, abych se o tom ujistil, o jiné nařízení vlády než to, které je avizováno potom v tom posledním § 37, odstavci 3. Kde se píše v tom § 37, odstavci 3, že "vláda může stanovit nařízením, že některé tržby nejsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dočasně evidovanými tržbami". To znamená, můj třetí dotaz je, o jaká se jedná nařízení? V tom prvním případě, pokud je to jiné nařízení než v tom druhém případě, jestli to nařízení existuje, jakých se to týká tržeb? A to je asi, bych řekl, nějaké shrnutí těch dotazů, které tady zazněly.

Zároveň tady říkám, že pokud se ukáže, že skutečně v případě správního deliktu pokuta fyzické osobě, která není tím poplatníkem, nehrozí, tak se tady omlouvám panu předsedovi Senátu Štěchovi, že jsem uváděl, řekněme, posluchače v nějakou nejistotu. Ale dělám to s dobrým úmyslem, aby se ty věci vyjasnily.

Takže to je první část mého vystoupení, tyhle tři, doufám, že úplně jasné dotazy, které si myslím, že jsou velmi důležité, aby byly zodpovězeny. Mohou mít docela velký význam na to, jak zákon potom bude vnímán, a případně, jak některými potom bude hlasováno.

Ta druhá věc, kterou chci zmínit, bude navazovat jednak na vystoupení pana vicepremiéra a potom řekněme i na některá další vystoupení, která tady zazněla. A zmiňovala se o tom, že celý zákon je projednáván, zejména v Poslanecké sněmovně byl projednáván v jakési nedobré atmosféře. Dokonce tady zaznělo "v takové atmosféře", myslím, že vy jste to říkal, pane ministře, "hnusu".

Já osobně, když o tom přemýšlím, tak jsem si uvědomil i to, co jste kromě jiného říkal ve svém projevu. Když si to abstrahuji z hlediska příslušníka opozice, tak vy jste říkal, že ten, kdo zákon nechce schválit, tak nepřímo, skrytě podporuje zloděje. Nebo ten, kdo nechce ten zákon schválit, to jste se díval na mě, tak nechce, aby obce měly více peněz. Ten, kdo nechce ten zákon schválit, tak nechce podporovat sport. A já si myslím, že to nemusí být vždycky tak, když jednáme o nějakém zákonu. Dokonce si myslím, že to většinou není tak, že když jednáme o nějakém zákonu, že by někdo z nás nechtěl podpořit to dobré, co v tom zákonu je, ty dobré úmysly.

Na druhé straně si myslím, že je velmi špatné, když odpůrcům, kteří k tomu můžou mít své dobré důvody, např. proto, že nechtějí omezování svobody nebo tam vidí nějaké jiné chyby, je podsouván jakýsi nekalý úmysl, jakási vůle podporovat někoho, kdo si to nezaslouží atd.

Myslím si, že to je přesně situace, ve které dochází ke vzniku toho hnusu, kdy se prostě stavíme do rolí, které nejsou smiřitelné. A teď to řeknu takto, a myslím si, že vlastně to celé nemůže vést k ničemu jinému, než k tomu, že se potom tomu navzájem začínáme přizpůsobovat. A i my přitvrzujeme a vznikají osobní útoky, zase zbytečné.

Ale řekl bych, že celé to může být způsobeno tím, jak kolikrát předkladatel k zákonu přistupuje. Jakým způsobem hovoří o těch, kteří mají výhrady. Byl bych velmi rád, kdybychom se nad tím dokázali zamyslet a možná by tím došlo k otupení některých hrotů nebo nedorozumění. Budou věci, kdy nebudeme mít stejný názor, ale to ještě neznamená, že ten, kdo má jiný názor, je podvodník nebo člověk, který podporuje někoho, kdo si to nezaslouží.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Vladimír Plaček má slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, (Předsedající 1. míístopředseda Senátu P. Sobotka – pardon, pan ministr chtěl, nebo až na závěr potom...omlouvám se, že jsem vás přerušil.)

Jenom krátce. O polední přestávce jsem zjistil, že Murphyho zákony mají absolutně univerzální platnost. Chtěl jsem jenom uvést na pravou míru nebo resp. definitivní výklad. Samozřejmě vtipná poznámka, kterou jsem měl v předchozím výkladu, se týkala toho hospodského. Takže aby nedošlo k nějaké mýlce.

Ale ještě jednu věc mám na srdci. Pan ministr odpovídal na moji otázku, jakým způsobem se EET bude týkat zdravotnických zařízení, která nejsou příspěvkovými organizacemi. Trochu mě to vyděsilo, musím říci, protože představa, že nestátní zdravotnická zařízení provozovaná jedním lékařem, teď řekněme, všeobecným praktickým lékařem, který dvakrát, třikrát do měsíce naočkuje někoho klíšťovou encefalitidou, vyúčtuje pár korun, by měl mít také elektronickou evidenci tržeb. Což si myslím, že při té četnosti a při té výšce tržby by mělo být zcela jednoznačně zohledněno v tom, že by lékaři, byť i do této záležitosti, zatahováni být neměli.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Chtěl bych reagovat na pana senátora Vystrčila. Nemluvil jsem o atmosféře v Senátu. To bych si nikdy nedovolil. Reagoval jsem na pana senátora Martínka, který velice trefně popsal průběh debaty ve sněmovně. Tady vůbec jsem to nekomentoval a jsem rád, že mluvíme k věci.

Ke správním deliktům – dohledal jsem to. Je tam jasně napsáno – závažným způsobem. Takže se to netýká klientů. To se netýká zákazníků. A ve zprávě je v části čtvrté – správní delikty, tam je znovu napsáno, závažným způsobem, úmyslně ztíženo, zmaří evidenci tržeb. To znamená, že nepostačí jenom pouhá příprava, či pokus o ztížení. Tady se myslí spíš na programátora. Tzn. např. úmyslně vyrobí a distribuje software, který vlastně naruší evidenci tržeb a vlastně úmyslně maří exekuci zákona. Takže v žádném případě se to netýká klientů. To se týká vyloženě fyzických osob, kteří např. přes software obcházejí zákon. Nemá to nic společného s normálními občany, zákazníky.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže děkuji. Senátor Jiří Čunek má slovo. Už nemá... Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím.

Pane ministře, skončila obecná rozprava. Chcete se vyjádřit? Kroutíte hlavou, tak ne. Takže se zeptám zpravodaje ÚPV Stanislava Juránka, jestli se chce vyjádřit. A slovo má garanční zpravodaj pan Petr Štohl... Pavel, omlouvám se. Petr a Pavel. (Smích. Pobavení.)

Senátor Pavel Štohl:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem se snažil poctivě zaevidovat, kolik senátorů, senátorek vystoupilo v rozpravě. Napočítal jsem 25 senátorů, senátorek. Z toho někteří opakovaně. A víceméně jsou tady dva návrhy. Návrh ÚPV – schválit. A potom návrh paní senátorky Vrecionové – zamítnout tento návrh zákona.

Vím, že pan předseda navrhoval před hlasováním pětiminutovou přestávku. Takže jestli bychom mohli. Z hlediska shrnutí rozpravy, to je ode mě všechno.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Vyhlašuji pět minut přestávku. To znamená, za pět minut všichni tady.

(Jednání přerušeno v 13.46 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.51 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v jednání. Všechny vás odhlásím a zase se znovu přihlaste.

Budeme hlasovat o návrhu zákona o evidenci tržeb. V této chvíli budeme hlasovat o návrhu na schválení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 72, kvorum 37, pro 43, proti 20.

Návrh byl schválen a tím končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji zpravodajům i panu ministrovi, ale pan ministr zůstane, protože nám uvede další bod, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evidenci tržeb

Tisk č. 201

Máme to jako tisk 201 a pan ministr financí Andrej Babiš nám návrh zákona představí.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Budu stručný. Jsou to související zákony se zákonem o elektronické evidenci tržeb. Myslím, že jsme tomu věnovali dost času. Děkuji za slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To bylo stručné vystoupení. Organizační výbor určil garančním výborem výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máme jako tisk 201/1. Zpravodajem je pan senátor Pavel Štohl, který má slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Budu možná poněkud obsáhlejší, než byl pan ministr. Řeknu jenom velice stručně, čeho se doprovodné zákony týkají. Týkají se změn jednak v zákonu o dani z přidané hodnoty, v zákonu o dani z příjmu, případně ještě některých jiných daňových zákonů.

V zákoně o DPH – to už tady zaznělo v předchozím bodě – se jedná zejména o přeřazení ze sazby 21 % do sazby 15 %. Z hlediska daně z příjmů se jedná o zavedení slevy na dani ve výši 5 000 Kč pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob v souvislosti s tím, že s přijetím zákona o EET budou mít zvýšené náklady, takže tato sleva na dani je jakoby kompenzace těchto nákladů. Tato sleva se týká pouze daně z příjmů fyzických osob, netýká se poplatníků právnických osob. Myslím si, že to je svým způsobem diskriminace, ale nechtěl bych to tady řešit ve formě pozměňovacího návrhu, protože je potřeba, aby legislativní osud předchozího zákona i tohoto byl shodný. Moje verze je taková, že bychom zkusili udělat pozměňovací návrh na příští senátní schůzi, která bude 6. dubna a kde je novela zákona o dani z příjmů. Není tedy vhodné podle mého názoru to navrhovat nyní, i když s tím, dejme tomu, nesouhlasíme, ale navrhnout to až na schůzi, která se bude zabývat daní z příjmů fyzických osob.

Na závěr vás seznámím s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu: Po úvodním slově zástupce předkladatele paní JUDr. Aleny Schillerové, Ph.D., náměstkyně ministra financí České republiky, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu České republiky.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji vám. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Další výbor byl ústavně-právní výbor. Usnesení má č. 201/2 a zpravodajem je pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Ústavně-právní výbor k tomu přijal následující usnesení:

Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem senátora Stanislava Juránka a pověřuje předsedu výboru, aby o tom informoval předsedu Senátu Parlamentu ČR Milana Štěcha.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já také děkuji. Navrhuje někdo nezabývat se předloženým návrhem? Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, tak ji končím. Nepředpokládám, že pan ministr nebo zpravodajové by se chtěli vyjádřit k něčemu, co neproběhlo.

A máme jediný návrh, a to je návrh schválit. Po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení návrhu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 71, kvorum 36, pro 45, proti 10. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Pánům zpravodajům děkuji.

A máme zde další bod, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti mezinárodní spolupráce při správě daní a zrušuje se zákon č. 330/2014 Sb., o výměně informací o finančních účtech se Spojenými státy americkými pro účely správy daní

Tisk č. 206

Máme to jako tisk č. 206 a pan ministr financí Andrej Babiš nám opět návrh představí.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl návrh na změnu zákonů v oblasti mezinárodní spolupráce při správě daní.

Česká republika i Evropská unie se zapojily do mezinárodního boje s daňovými úniky, který má předcházet i předložený návrh zákona. V daném případě jde o výměnu informací o finančních účtech daňových rezidentů cizích států. Tato výměna v současné době probíhá se Spojenými státy americkými na základě dohody FACTA. Na podkladě dohod FACTA byl vytvořen OECD a EU tzv. globální standard. Česká republika na jeho základě bude informace vyměňovat se všemi státy Evropské unie, s cca 80 státy globálního fóra pro transparentnost a výměnu informací a dále se Švýcarskem, Lichtenštejnskem, Monakem, San Marinem a Andorrou, se kterými uzavřena Evropská unie za členské státy dohody implementující globální standard.

Výměna informací se všemi těmito státy bude probíhat velmi podobným způsobem, a proto je vhodné ji upravit v jednom zákoně. Z tohoto důvodu bylo zvoleno řešení zrušit zvláštní zákon o výměně informací se Spojenými státy americkými a upravit tuto výměnu v rámci stávajícího zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní.

Navržený zákon v maximální míře sjednocuje povinnosti finančních institucí spojené s postupy při získávání a oznamování informací o účtech svých klientů a s povinnostmi, které již dnes podle dohody FACTA mají.

V současné době státy, se kterými mají být automaticky vyměňovány informace na základě navrženého zákona přijímají obdobné zákony, aby mohly začít poskytovat České republice informace o českých daňových rezidentech. Ty vyhodnotí finanční správa pro správné stanovení jejich daňových povinností.

Zároveň dochází s ohledem na vývoj v Evropské unii ke zrušení zvláštní právní úpravy předávání informací podle zákona o dani z příjmů, resp. podle směrnice o zdaňování úrokových příjmů z úspor. Dosavadní výměna informací bude nahrazena výměnou podle globálního standardu.

Účinnost zákona byla navržena od 1. ledna 2016 a vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona s návrhem na vyslovení souhlasu se zákonem v prvním čtení. Přesto bohužel došlo ke zpoždění a zákon k 1. lednu 2016 již nabýt účinnosti nemůže. Účinnost tedy musela být vhodně upravena tak, aby byl zákon platný a účinný co nejdříve. Protože finanční instituce jsou na zákon připraveny a odložení jeho účinnosti jim činí v praxi problémy, může zákon nabýt účinnosti i dnem vyhlášení, jak schválila Poslanecká sněmovna. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máme jako č. 206/1. Zpravodajem je pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne. Pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, pane ministře. Chtěl bych říci, že tento tisk jsme projednali včera na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a po velmi pečlivém úvodním slově zástupce předkladatele paní náměstkyně Aleny Schillerové a po mé krátké zpravodajské zprávě jsme jednohlasně tento návrh zákona schválili a doporučujeme schválit tento návrh zákona i plénu Senátu. Zpravodajem jsem byl určen já. Žádám vás, abychom podpořili tento návrh zákona.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl ústavně-právní výbor. Usnesení máme jako tisk 206/2. Zpravodajem je pan senátor Jaroslav Kubera, který má slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Ústavně-právní výbor se tímto zákonem zabýval na své 20. schůzi konané dne 9. března 2016 a přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Jenom připomenu, že předchozí zákon, který rušíme, měl zřejmě nejkratší životnost, co si vzpomínám. Pokud si vzpomenete, bylo to antireciproční, kdy jsme my museli hlásit, Spojené státy nemusely hlásit, což jsem tady napadal a pan ministr tehdy na to reagoval, že to je jiná třída, což je pravda.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Ptám se, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto návrhem. Nikdo takový zde není. Otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Petr Bratský má slovo.

Senátor Petr Bratský:  Hezké odpoledne. Nechci zdržovat, ale protože jsme jako Parlament přijali zákon mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, chtěl jsem se jenom ujistit, byť jsou to různé kategorie, tedy jiné třídy, jak před chvílí zaznělo, jestli to předjednala ministerstva zahraničí, tak aby to nebylo chápáno jako jednostranný akt. Rozumím všemu, proč to je. Je to samozřejmě zjednodušení procesu, zapojujeme se do globálnější a větší party států, které chtějí spolupracovat, ale jestli aspoň velvyslanci USA nebo nevím, jakou formou se to dělá, vláda předjednala tuto věc, aby to nebylo chápáno jako nějaký jednostranný akt, který zhoršuje vztahy mezi oběma zeměmi. To je všechno. Děkuji za případnou informaci od pana ministra.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím obecnou rozpravu. Pane ministře, chcete odpovědět? Ano, prosím.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Určitě to bylo po vzájemné dohodě, takže není to žádný nepřátelský akt.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ptám se pana garančního zpravodaje, jestli chce vystoupit. Nechce, zpravodaj ústavně-právního výboru také nechce vystoupit.

Máme tedy jediný návrh, a to schválit návrh zákona. Po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 71, kvorum 36, pro 55, proti 3. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Pane ministře, děkuji vám, zpravodajům také.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera, kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 229

Máme to jako senátní tisk 229, je to první čtení. A pan senátor Jiří Oberfalzer má slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, děkuji. Dámy a pánové, předkládám tuto v zásadě kratičkou a jednoduchou novelku z důvodů, které jsem rozvedl v důvodové zprávě, ale ve stručnosti je zde samozřejmě zopakuji.

Schválené znění zákona o státní službě počítá s přechodem stávajících pracovníků v zaměstnaneckém poměru do poměru služebního a při tomto přechodu se striktně uplatňuje ustanovení o požadavcích nebo předpokladech na vzdělání. To by bylo v pořádku. Kvalifikační předpoklady se obecně leckde zvyšují. Já si jenom vždycky říkám, že je dobré zvyšovat je pro nově příchozí a brát v úvahu určitou zkušenost v praxi stávajících zaměstnanců.

Ve služebním zákonu se počítá s tím, že by u některých pozic bylo možné vzdělání prominout. S určitým pocitem absurdity však zjišťuji, že prominutí vzdělání je možné u vyšších pozic, to znamená u vrchního referenta, rady nebo dokonce i u odborného rady či vrchního rady. U těchto vysokých úřednických pozic je možno vzdělání prominout, samozřejmě za předpokladu, že se tento dotčený pracovník v pracovním poměru dlouhodobě osvědčil. Nepočítá se ale s možností, že by se prominulo vzdělání na nejnižších příčkách, to znamená na pozici referenta nebo odborného referenta. Mně to na jednu stranu přijde nespravedlivé, proč je možné u vyšších pozic, kde jsou dokonce mnohem vyšší požadavky na vzdělání, toto vzdělání prominou a u řadových zaměstnanců, kteří vlastně mají, s odpuštěním, práci ve svých rukou, to možné není.

Jsou tam lidi, a týká se to lidí, kteří tam pracují 10, 15 i více let. Celou tu dobu tuto agendu vykonávali. A protože tam jsou dodnes, tak to znamená, že byli schopni je vykonávat bez problémů. Najednou změnou zákona usoudíme, že už dál nemohou. To si myslím, že není dosti šetrné a dosti praktické.

Má to totiž i ten důsledek, že ve stanovené datum, zákonem stanovené datum, a je to poslední červen 2017, čili rok a dva měsíce, tito lidé vlastně ten úřad opustí, protože už dnes drží v ruce zamítnutou žádost na přechod do služebního poměru.

Jedná se zejména u úřadu České správy sociálního zabezpečení o více než 300 lidí. 300 referentů, kteří léta vykonávali tuto agendu, najednou budou muset odejít. Na jejich místa bude muset vedení toho úřadu přijímat lidi výběrovým řízením, se splněným kvalifikačním předpokladem, ale také v těch platových dimenzích, v jakých jsou dneska ti úředníci ohodnoceni.

Já se obávám, že např. v Praze bude velká potíž sehnat nové zaměstnance, půjde asi typově o čerstvé absolventy, za takovéto finanční podmínky.

Chtěl bych zde ještě citovat stanovisko ředitele České správy sociálního zabezpečení, Jiřího Biskupa. Dovolte přečíst: Nemožnost promítnout nedostatek předepsaného vzdělání zákona o státní službě se jeví jako nepřiměřeně tvrdá. Zamítnutí žádostí o přijetí do služebního poměru vnímám jako zpochybnění jejich dosavadního pracovního poměru, a to jen z důvodu nové právní úpravy, kterou je služební zákon, za sebe dodávám – aniž by se na těch lidech cokoli změnilo z jednoho dne na druhý, nejsou vyhovující. Pokračuji citát: Postup podle služebního zákona vnímají tito zaměstnanci jako diskriminační. Jedná se především o zaměstnance, kteří se v minulosti po odborné a praktické stránce cíleně připravovali na práci, v učebním oboru technika administrativy, speciálně koncipovaným pro zaměstnance úřadu České správy sociálního zabezpečení. Čili není pravda, že ti lidé jsou zcela bez kvalifikace, oni se vlastně nějakým způsobem vzdělávali a připravovali k dobrému výkonu této práce, ale nemají to vzdělání, které po nich požaduje zákon.

Já jsem ten problém chtěl řešit s paní ministryní práce a sociálních věcí, která sice přes služební zákon není kompetenčně příslušná, ale přece jenom je to její úřad, který by se mohl ocitnout ve značné míře destability po 1. červenci 2017. Paní ministryně mě odkázala na ministerstvo vnitra, protože tam samozřejmě je gesce tohoto zákona. Můj průzkum v legislativě byl takový, že se zvažuje nějaká novela, která by se týkala odměňování, ale už z toho výroku, že se zvažuje, soudím, že legislativní proces by zdaleka nemusel, a nejspíš ani nemůže stihnout, ono kruciální datum 1. července 2017. Proto jsem se rozhodl udělat tento návrh, s tím, že kdyby náhodou vláda byla v tomto rychlejší a kratším procesem, než je ze Senátu, jakousi úpravu přichystala, není problém ho případně stáhnout.

Ale máme opravdu rok a dva měsíce do toho, abychom věc vyřešili. Já to vnímám tak, že nám tady tiká časovaná bomba, která ohrozí jednak několik set lidí, to nám jistě nemůže být jedno, ale ohrozí vlastně i uchazeče o přiznání starobního důchodu, protože ten úřad může nějaký čas být vykolejen.

Z toho důvodu vás chci požádat, abyste tuto jednoduchou novelku podpořili a abychom nachystali nástroj, který těm lidem nabídne solidní řešení.

Možná bych měl ještě poznamenat jednu věc. Tato úprava neznamená, že automaticky každý z těch zaměstnanců se stane tedy účastníkem služebního poměru, protože o tom bude rozhodovat zase jejich nadřízený. Ale jak se praví, i pro výjimky těch vyšších pozic, prostě je možné tohoto zaměstnance osvobodit od toho povinného vzdělání, pokud v pracovním poměru dlouhodobě osvědčil své schopnosti a dovednosti. Čili není to automatická věc, je to otevření možnosti, aby nadřízení toho člověka mohli podržet, aby dál pracoval ve svém oboru.

A poslední poznámka. Kontaktoval jsem také předsedu České komory odborových svazů, pana Jiřího Středulu. Dostal jsem od něj souhlas, že vám můžu tlumočit jeho plnou podporu pro tento návrh.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Nenutila, který má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane první místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Senátní návrh tohoto zákona byl doručen 14. března a včerejší Organizační výbor ho přikázal na dnešní plénum, tak, jak mu ukládá jednací řád našeho Senátu.

Vše podstatné tady bylo řečeno. Mně zbývá jenom dodat, že podle důvodové zprávy tento návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem ČR, s mezinárodními smlouvami, s předpisy orgánů EU, judikaturou soudních orgánů apod.

Co se týká hospodářského, finančního dopadu, tady to má více spíše pozitivní vliv, protože odpadne vyplácení případného odstupného. Ty další věci už jsou vyloženě formální. Žádný vliv na životní prostředí, resp. protikorupční legislativu. Jedinou poznámku bych tam měl potom k odstranění některých drobných grafických chyb v důvodové zprávě, ale to je technická záležitost.

Milé kolegyně, vážení kolegové, mohu doporučit postoupení nebo přiřazení tohoto návrhu zákona k projednání výborům. Jako garanční výbor navrhuji výbor Ústavně-právní. V obecné rozpravě budu sledovat, přihlásí-li se některý z dalších výborů.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, tak ji končím. Máme jediný návrh, a to je přikázání jedinému a garančnímu výboru, a to je ÚPV. O tom budeme za chvilku hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8 skončeno. Registrováno 68, kvórum 35, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen. Předkladatel také požádal o zkrácení lhůty k projednání ve výboru o 30 dnů, a o tom budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zkrácení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 9 ukončeno. Registrováno 68, kvórum 35, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Přihlásil se pan předseda Senátu Milan Štěch, který má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Ministr průmyslu a obchodu, který bude zastupovat ministra vnitra, může přijít do Senátu až kolem 15. hodiny. Proto navrhuji nyní projednat "Návrh senátního návrhu zákona Elišky Wagnerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu, senátní tisk č. 213", a poté projednat "Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, senátní tisk č. 161. Předpokládám, že poté už bude možné projednávat body, které patří ministerstvu vnitra. Pokud by tady ještě předkladatel nebyl, tak bychom zvážili zařazení dalšího našeho vnitřního, nebo senátního návrhu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že jde o procedurální návrh o programu, takže bez znělky. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 10 ukončeno. Registrováno 69, kvórum 35, pro 56, proti nikdo. Návrh schválen.

Přistupujeme nyní k bodu

 

Návrh senátního návrhu zákona Elišky Wagnerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 213

Máme to jako tisk 213. Slovo má paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dostali jste ten návrh senátního návrhu zákona, jak bylo řečeno, jde o novelizaci zákona o místním referendu. Dál potom o novelizaci zákona o krajském referendu.

Ten zákon je v podstatě technickou novelou, dá se říci. Na něm není nic ideového nebo co já vím. A navíc – je veden ideami, resp. myšlenkami, které byly rozpracovány judikaturou Nejvyššího správního soudu, takže už dnes se vlastně postupuje tak, jak tento zákon explicitně navrhuje upravit. Ovšem v důsledku judikatury soudní a prostě v zájmu lepší právní jistoty, předvídatelnosti práva atd. jsem se rozhodla právě předložit ten zákon, tak, aby dopředu všem bylo zřejmé, jak to má být.

O co jde? A navíc ještě chci říct, že se tedy vlastně sesoulaďuje znění zákona o krajském referendu se zákonem o místním referendu. Zákon o místním referendu je starší, tudíž tam leccos nebylo. To, co se už dostalo do zákona o krajském referendu, a prakticky v mnoha ohledech doplňujeme ten zákon o místním referendu tak, jak je to už dnes ustanoveno v zákoně o krajském referendu.

V zásadě, pokud jste si to přečetli, tak víte, nebo viděli jste, že jde o to, aby se, pokud se budou konat, začnu místním referendem, místní referendum společně s volbami, a to s jakýmikoli volbami, ať parlamentními, nebo tedy prezidentskými dokonce, nebo dalšími, tak že by se i hlasování o referendu konalo v tytéž dny. Což znamená, že normálně se v referendu hlasuje jenom jeden den. V těchto případech by se hlasovalo, pokud by byly ty další volby, tedy dvoudenní, po oba dva dny. Není to nic revolučního, protože tak to judikoval právě už i Nejvyšší správní soud, že tak to musí být a má být. Když prostě je to společně s takovými volbami, tak dokonce už tu dnešní platnou úpravu takto interpretoval.

Potom tedy jde o to, když se konají společně, že by měla být i společná ta místnost, nejenom místnost, ale i ta urna, do které se hází ty lístky, které by byly vč. obálek barevně odlišeny od těch volebních.

Tady jenom řeknu, že náš legislativní odbor namítá, že tam nejsou pravidla pro to, když se tedy vysypou ty urny, jak se má postupovat, že to v každém z těch zákonů je řešeno jinak atd. Já nevím, tady se musí jít po rozumu. Tak prostě samozřejmě, že se musí oddělit ty lístky, a pak se bude postupovat podle těch jednotlivých zákonů. U těch voleb parlamentních kupříkladu prostě podle jednoho zákona, u toho referenda podle zákona o referendu. Já v tom nevidím vůbec žádný problém.

Další námitka našeho legislativního odboru byla v tom, že není jasné, kdo co bude platit. Já si myslím, že i tady se musí jít po rozumu a říci: Tak dobře, to, co jsou skutečné náklady obce, to znamená tisk volebních lístků, obálek atd., to si zaplatí obec pro referendum. To druhé si bude platit stát. Obec ušetří v tom smyslu, že totiž ta komise bude společná jak pro volby, tak pro referendum, přičemž pokud to referendum probíhá k návrh toho přípravného výboru, který připravil návrh na referendum, tak že ten tam může nominovat jednoho člena do té komise, příp. jednoho náhradníka. Takže obec ušetří tím, že nebude muset platit celou tu komisi, ale příp. bude platit jenom tedy tyto osoby z řad petentů, zbytek bude platit stát, který by stejně musel platit.

Takže jak říkám, není na tom nic světoborného, na této novele. Ale myslím si, že to hodně pomůže, a zejména to pomůže tedy obcím, kterým to rovněž ušetří velkou dávku peněz.

Takže to si myslím, že z hlediska obcí je to určitě přínosná novela.

Jenom ještě tedy ten zákon o krajském referendu. Ten se doplňuje jenom tehdy, pokud jde o prezidentskou volbu. Tady právem namítá naše legislativa, že tam skutečně vypadla ta jedna věta o tom, že v té volební komisi může být právě i ten zástupce těch petentů a toto. Ovšem to je maličkost, která se doplní přirozeně ve výborovém projednávání.

Takže vás prosím, abyste ten zákon propustili tím prvním čtením do výborového čtení, tam by se pak případně doplňovaly ty věci, které by byly třeba.

Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Buriana, který má slovo.

Senátor Jiří Burian:  Dobré odpoledne, děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já si myslím, že k tomuto návrhu zákona o místním referendu bylo ze strany předkladatelky, paní doktorky Wagnerové, řečeno vše podstatné. Takže já jenom svým způsobem potvrzuji, že cílem předkládané senátní novely zákona o místním referendu, a tedy i krajském referendu, a o změně některých zákonů je uvést do souladu aktuálně platný příslušný zákon s judikaturou Nejvyššího správního soudu, současně uvést do souladu s parametry místních a krajských referend.

Takže tolik z mé strany.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku. Otevírám obecnou rozpravu. Pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Slyšeli jsme tady zprávu zástupkyně navrhovatelů, resp. hlavní autorku, paní kolegyni Wagnerovou. Já hned na úvod mého krátkého vystoupení říkám, že navrhuji, aby tento návrh byl přikázán a zabývaly se jím výbory, zejména ÚPV. Ale přece jenom bych se přimlouval, aby ty připomínky legislativy byly dobře zváženy, neboť ten zákon u nás teprve začíná. On u nás nekončí. Já jsem přesvědčen, že obdobné připomínky budou ve sněmovně a jakékoliv ponechání věci na určitou výkladovou volnost, což samozřejmě chápu z pohledu právního, že je možné, ale můžou být předmětem toho, že to bude ve sněmovně zpochybňováno a bude to záminka k tomu, aby ten návrh byl zamítnut. Taky ho tam můžou nechat zaparkovaný. Takže z tohoto pohledu bych doporučoval zvážit i připomínky legislativy, neboť ono nejde jenom o to místní referendum, ale ono jde o ty volby, které se tam konají na základě volebních zákonů. Myslím si, že by tam neměla být připuštěna příliš možná jakási výkladová volnost. Mělo by to být poměrně zřetelně upraveno.

To je jediná moje připomínka. Ale znovu opakuji, navrhuji pustit a přikázat k projednání výborům. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátorka... S právem přednosti senátor Jaroslav Kubera, omlouvám se, paní kolegyně.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já navážu na pana předsedu, protože si myslím totéž. A hlavně ten zákon vyžaduje, aby se propojil také s volebními zákony. Ono to vůbec není tak jednoduché, to je přesně to, že myšlenka je správná, ale potřebuje dopracovat. Já si myslím, že to je typický návrh, který by měla zpracovat vláda, pokud by měla takovou prioritu.

Ale já k tomu spíš řeknu politicko-filozofickou úvahu. Víte, petice a referenda jsou takové zvláštní věci. Dodnes vzpomínám na Dánsko, kdy jsem tam té krásné slečně podepsal jakousi petici, vůbec jsem netušil, o čem byla - ona byla hezká... Lidé se rádi podepisují, ti, co podepsali 2000 slov, už potom neradi cokoli podepisuji. Jako primátor také nerad cokoli podepisuji, protože policie stíhá toho, kdo podepsal, ne toho, kdo schválil.

Takže si myslím, že bychom měli dát spíš podnět vládě. Všimněte si, proč je tam to spojení s volbami. Právě referendum by mělo být zvlášť, protože jenom když je zvlášť, tak je to opravdu vůle lidí a ta věc je tíží. Když je to s volbami, tak je to tak – no, když už jsem tady, tak to tam hodím... Ale moc nepromýšlím, jestli tam mám hodit ANO, nebo NE. U nás totiž referenda nemají to, co je v těch vyspělých referendových zemích, že se opravdu vede seriózní diskuse o každé otázce, proč říkat ANO, proč říkat NE, tady je to tak, že si na tom většinou někdo dělá volební kampaň. Jednou jsou to automaty, jednou je to něco jiného. Takže samozřejmě, taková věc, jako jsou hrací automaty, tam lehce posbíráte podpisy, komu by to nevadilo. Když budete psát petici pro zrušení prostituce, tak nepochybně každý to podepíše. A v referendu to tam hodí. Akorát pak nedomyslí... Já jsem se dneska ptal bývalého senátora Šnebergera, jestli v Plzni je pořád ta díra uprostřed města. Pořád je tam ta díra. Bylo tam referendum a obyvatelé rozhodli, že tam nebude to, co tam mělo být, takže už tam mají, tuším, asi 10 let tu díru. Protože zřejmě se obyvatelé úplně nezamysleli nad tím, co je výsledkem jejich referenda.

Já pro to hlasovat nemůžu. Jednak proto, že jsem obecně odpůrcem peticí a referend, a také proto, že, jak říkal správně pan předseda, je to významný zásah do volebních zákonů, a těch šotečků, které z toho mohou vypadnout, může být mnohem víc, než že to pustíme do druhého čtení – a někde ve výborech to budeme šmudlat, abychom tam něco opravili. Pokud vláda má takovou prioritu, ať takový zákon předloží, bude legislativně správně zpracován, a pak o tom můžeme diskutovat.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo. Samozřejmě, odpůrci referenda jsou odpůrci referenda. Od nich se nedá čekat nic jiného. Ale já jenom chci poukázat, vaším prostřednictvím, panu předsedovi, že úprava je převzata ze zákona o krajském referendu. My nepřicházíme vůbec s ničím novým, s ničím novým, a to už je obsah platného právního řádu. Že si legislativa myslí, že ten platný právní řád je mizerný, to je možné. Ale pravda je, že tady už o tom kdysi Senát hlasoval. To není nic, žádná tedy vymyšlenost. A pokud se tam navrhují některé drobnosti, jako je kupříkladu účast toho jednoho z těch petentů v komisi atd., tak to je zvýšení toho standardu. Ale to není nic, co by bylo světoborného. Všechno ostatní je, tak, jak to je, dnes v zákoně o tom krajském referendu.

Tam potom legislativa také namítá, kdo bude moci být vpuštěn ke sčítání hlasů. Je to jinak upraveno v zákonech o referendu, jinak upraveno ve volebních zákonech. Na to opět už odpovídá judikatura Nejvyššího správního soudu, která říká, že pokud dojde k takovýmto situacím, že se musí použít oba dva zákony kumulativně – v obou dvou, co je stanoveno, to se musí nakonec použít.

Takže poradí si s tím ten Nejvyšší správní soud a my bychom tady chtěli do každé drobnosti upravovat, upravovat, upravovat. Mě to udivuje, že to říkal zrovna pan senátor Kubera, protože on je přece nepřítel toho, aby se právní řád nafukoval do obrovských rozměrů. A ten jeho návrh přesně vyzněl v tom smyslu. Já si myslím, že každý zákon je potřeba vykládat s rozumem a s dobrou vůlí. Když člověk obojí zapojí, tak to nemůže dopadnout špatně.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Jiří Čunek má slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, paní navrhovatelko, kolegyně, kolegové. Samozřejmě jako vždy, kterýkoli senátor navrhuje nějakou novelu, tak jsem pro, abychom ji propustili, protože je to jeho právo, a podrobili ji potom v jednotlivých výborech diskusi. Tady mám ale připomínku už dopředu k navrhovatelce.

Aby ty obálky, ještě tak daleko nejsme, ale přece jenom – kdybych připustil, že toto referendum by takto mělo být, tak byl velký problém, já si to pamatuji u voleb, které byly společné, zároveň v roce 2012 byly volby do Senátu a volby krajské. Tady někdo ze senátorů mě označil jako člověka, který vyhrál hned v prvním kole. To psaly pouze noviny z toho důvodu, že já jsem sice měl 47 %, ale v prvním kole bylo 9 % neplatných hlasů, protože lidé zaměnili obálky. A obálky byly označeny tak, že jedny byly bledě modré a druhé byly bledě pískové. 9 % bylo v prvním kole neplatných, těch hlasů, a v druhém kole jenom 0,5 %. Takže bylo evidentní, kde se ta chyba stala. Lidé si spletli obálky. Ne, že by chtěli dávat neplatné hlasy. Z toho potom vzniklo to, že tak velký počet neplatných hlasů by mě posunul asi v tom prvním kole do Senátu, což mě samozřejmě vůbec nevadí, jenom tam byly potom zbytečné náklady na to druhé kolo. Tady jde o to, aby takto neplatné hlasy nebyly.

A pak bych chtěl podotknout ještě jednu věc, kterou jenom konstatuji, teď se nepřu. V žádném případě tento návrh není politický. Je významně politický. Protože chcete-li ve městě referendem cokoli měnit, nebo tedy v obci, ať mluvím slovy zákona, tak když uděláte referendum v červnu nebo v červenci, tak zcela jistě přijde jiný počet lidí, než když je to v souvislosti s volbami. To je významně politická záležitost. Takže nemůžeme říct, že to je takový neutrální zákon. Není. Je významně politický. Všichni, a je nás tu hodně, kdo komunální politiku děláme, víme, že termínem referenda ovlivňujeme strašně moc.

Takže to jenom na margo toho, že to není neutrální zákon z toho politického pohledu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já musím reagovat na pana kolegu Čunka v tom, že zákon, jak je navržený, se nijak nezabývá tím, kdy bude referendum a zda bude referendum, v době, kdy budou zároveň regionální a krajské volby apod. Ten zákon pouze racionálně říká, že pokud se tak stane, tak to bude probíhat jiným způsobem než doposud, že bude jedna volební komise atd. To znamená, jenom šetří náklady a racionalizuje výkon, ten proces, a to je všechno.

A já si myslím, že je pravdou to, co paní senátorka Wagnerová řekla, proto jsem také podpis pod ten zákon připojil, že by si tím naše úřady a další instituce měly poradit a že bychom neměli hledat problémy tam, kde nejsou. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Znovu senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Dobrá, ale termín referenda neurčují petenti. Jde ale tady spíše ještě o jednu věc, kterou jsem mohl možná zmínit hned. Já myslím, že zákon musí být dopracován skutečně dobře. Protože právě soudy dopracovávají zákony a říkají a oni vykládají, jak to má být. To je nedokonalost toho zákona. Takže já myslím, že tak významné politické věci, jako je zákon o volbách, zákon o referendu musíme – a to vítám tím pádem – zpracovat tak, aby tam žádné pochybnosti tohoto typu nevznikaly. Např. jak budou složeny komise apod., to jsou věci, které nemají vyřizovat soudy, ale má jasně stanovovat zákon.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, nikdo další, končím obecnou rozpravu. Chcete se, paní navrhovatelko, vyjádřit? Chcete, tak máte mikrofon k dispozici.

Senátorka Eliška Wagnerová:  V zásadě není moc k čemu. Jenom bych chtěla říct, že to, jak mají být složeny volební komise, jenom jako odpověď panu Čunkovi, panu senátoru Čunkovi, že to tam je, jak budou složeny volební komise. Čili to není vůbec žádný problém.

Ten návrh už jsem udělala a jenom jsem chtěla požádat eventuálně o zkrácení doby pro projednání ve výborech. A to sice z toho důvodu, že pokud by to mělo být už realizovatelné teď s těmi případnými volbami podzimními, a víme, že jsou referenda vyhlášena už právě na podzimní termín v různých městech, takže už by se to dalo uplatnit, pokud to tady od nás rychle odejde... Na 30 dnů.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže doplňující návrh, ale to bylo až po obecné rozpravě, trošku mám rozpaky, jak s tím mám naložit... Teď v této chvíli si myslím, že návrh může zaznít v krátké době a Organizační výbor to může potom zkrátit, nebo navrhnout zkrácení, ale toto mělo být v předkladové zprávě. Pan předseda Milan Štěch.... (Je pronášena poznámka z místa...)

Pane kolego, neotevřete, protože nejste ministr. To si musíte až v další vládě vyřešit... (Smích. Pobavení v sále.) Takže s právem přednosti senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jenom chci umožnit panu předsedovi, aby mohl vystoupit, takže otevírám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, vy můžete vystoupit. Ale vy můžete akorát tak otevřít nebo zavřít dveře... (Smích. Velké pobavení v Jednacím sále.) To je tak jediné, co můžete, protože vaším právem to není. To byste musel sehnat ministra...

Senátor Jaroslav Kubera:  Já se omlouvám, pane místopředsedo, ale já jsem chtěl udělat radost panu senátorovi Martínkovi. Nepodařilo se mi to...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže pan senátor, nebo pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane řídící, podle § 68 - Senát se může usnést bez rozpravy na opětovném otevření rozpravy, a to do zahájení hlasování o závěrečném usnesení. Já tento návrh dávám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak to je o něčem jiném. Takže teď budeme hlasovat o tom, jestli otevřeme znovu rozpravu, nebo ne. Takže dáme si znělku. Mezitím vás všechny odhlásím.

Kdo je pro otevření rozpravy, zahajuji hlasování, tlačítko ANO a... (Rozruch v Jednacím sále.)

Jak nefunguje? Všem to funguje. Já jsem vás odhlásil, já jsem to říkal.

Hlasování číslo 11 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31, pro 48, proti 5.

Návrh byl schválen. Je otevřena obecná rozprava. Pan senátor Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vzhledem k tomu, že paní navrhovatelka má problémy s technikou, tak se ujmu toho, co chtěla jistě říct ona. Navrhuji zkrátit lhůtu k projednávání tohoto návrhu zákona výborům, kterým to bude přikázáno, na 30 dnů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak návrh zazněl, nikdo další se nehlásí. Končím obecnou rozpravu. Paní navrhovatelko, vy už jste se vyjadřovala. Jestli chcete ještě jednou se vyjádřit? Zdá se, že ne. Pan zpravodaj, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo. Já bych jenom konstatoval, že do rozpravy se v podstatě přihlásili 4 senátoři, z toho jeden dvakrát. Zazněly tu v podstatě dva návrhy. Od pana předsedy Štěcha podstoupit to prostřednictvím ústavně-právního výboru do 2. čtení a zvážit přitom připomínky legislativního odboru. Ze strany pana senátory Kubery zamítnout.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak nejprve budeme hlasovat o tom, že přikazujeme garančnímu výboru, ústavně-právnímu a dalšímu výboru, výboru pro územní rozvoj atd. A další hlasování, to vám řeknu až potom.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přikázání, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti...

Tak, hlasování č. 12 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34. Pro 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pan kolega Burian se hlásí. Nehlásí. Zmáčkl špatný čudlík.

A nyní budeme hlasovat o tom, že Senát souhlasí, aby byla doba zkrácena na 30 dní. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Hlasování č. 13 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34. Pro 59, proti 2.

Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

A jsme u dalšího bodu a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 161

Návrh nám uvede za předkladatele pan senátor Libor Michálek. Ale předtím se mi hlásí senátor Petr Bratský s nějakou faktickou, nefaktickou...

Senátor Petr Bratský:  Pane místopředsedo, já jsem byl upozorněn, že v senátním tisku č. 200 při hlasování se hlasovalo proti, mám na sjetině, že jsem se zdržel hlasování. A nechci zpochybnit hlasování, jenom pro záznam bych chtěl uvést, že jsem hlasoval proti. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Takže pan senátor Libor Michálek má slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, senátní návrh novely zákona o státním podniku a o majetku ČR zde byl již opakovaně projednáván. Takže si dovolím pouze ve stručnosti zmínit dva hlavní cíle tohoto návrhu.

Tím prvním cílem je zvýšit transparentnost při stanovení cílů vlastnické politiky. Tím druhým potom zvýšit transparentnost při obměňování členů statutárních a dozorčích orgánů. Při předchozích diskusích zaznívala polemika, zda v daných oblastech potřebujeme zákonnou úpravu. Zda nepostačí např. v oblasti odměňování nějaký podzákonný předpis. Konkrétně se jednalo o zásady odměňování, dříve vládou schválené.

Nicméně po 1. čtení, které tady proběhlo zhruba v polovině prosince, byly zveřejněny některé závěry Nejvyššího kontrolního úřadu. A já si z nich dovolím citovat, protože to dosvědčuje právě tu skutečnost, že zásady nebyly naplňovány. A to v relativně značné míře.

Jenom pro upřesnění, jednalo se o závěr z kontrolní akce č. 15/05, zveřejněné 14. 12. 2015. Kontrola byla zaměřena na to, jak ministerstva vykonávala v letech 2013 – 2015, tzn. jedná se také o závěry týkající se současné vlády. Akcionářská práva, jak uplatňovala zásady pro odměňování apod. Prověřeno bylo celkem 31 firem, jejichž základní kapitál v součtu přesahuje částku 100 mld. Kč.

"Za významný problém" – a teď cituji právě z té zprávy NKÚ – "byla shledána skutečnost, že stát dosud nemá ucelenou vlastnickou politiku. A to i přes skutečnost, že již v 1. polovině 2012 byl ministru financí a ministru průmyslu a obchodu uložen úkol vypracovat strategický dokument o vlastnické politice státu. Mělo se jednat o širší strategii, která měla být veřejně známá, transparentní a měla definovat, jak si stát představuje svoji pozici jako vlastníka v obchodních společnostech s majetkovou účastí státu. Ten úkol byl mnohokrát modifikován několika usneseními vlády, termíny plnění byly stále odsouvány, proto v tomto návrhu, který máte před sebou, se jako jeden z prvních bodů navrhuje zakotvit ta povinnost vlastnickou politiku stanovit.

Druhý bod, který je taky poměrně významný, se týká zjištění právě v oblasti uplatňování nebo neuplatňování zásad odměňování. Podle těchto zásad měl být stanovený maximální celkový roční příjem manažerů a ten neměl překročit tzv. referenční rámec. Na příkladu ministerstva financí bylo zjištěno, že ve 22 případech, které byly předmětem zkoumání, 14 smluv nemělo tuto maximální výši odměny stanovenou. A v tom jednom případě rozdíl mezi referenčním rámcem, který byl stanoven na částku 1,6 milionů Kč, čistě pro tu variabilní složku, a tou vyplacenou částkou, která se téměř blížila 9 milionům Kč, rozdíl činil 7 milionů Kč. Jen v případě jedné té osoby.

Ukazuje to, že ministerstva, respektive v tomto případě konkrétně ministerstvo financí, nejen že zásady nepromítlo, ale vzniká tím i značná škoda. Proto se v tomto návrhu, který máte před sebou, navrhuje tento limit zákonem stanovit. Tudíž vyplacení nad jeho rámec by bylo bezdůvodným obohacením.

Může zaznít názor, že regulace odměn manažerů státních firem je něco novátorského. Jsme zvyklí na to, že zákon limituje platy politiků, to nikdo nerozporuje, limituje platy dalších ústavních činitelů, také to nikdo nerozporuje, nicméně v případě právě tady těchto manažerů státních podniků státem ovládaných společností celkové součty odměn daleko přesahují součet vyplacených částek u všech jmenovaných osob.

Já tady nevolám po tom, aby byl nějaký rovnostářský přístup, nevolám po tom, aby roční příjmy třeba ředitele státního podniku nemohly překročit částku kupř. 2 milionů Kč, ale považuji za absurdní, pokud někdo z představenstva ztrátové finanční instituce, malé ztrátové finanční instituce pobírá třeba dvakrát větší plat, než je plat guvernéra České národní banky. Také považuji za poměrně nehorázné, aby někdo na Letišti Praha dostal odměnu 150 mil. Kč, což je částka přesahující plat všech zde přítomných senátorů dohromady.

Takže navrhuji limitovat odměňování. Jen si dovolím doplnit, že limity pro variabilní složku mzdy, které jsou v tisku 161 obsaženy, vychází z článku 94 směrnice Evropského parlamentu a Rady, č. 2013/36 EU. Ta směrnice se sice týká finančních institucí, mám ale za to, že se jimi lze inspirovat i u jiných subjektů.

Závěrem bych se ještě rád vyjádřil k otázce, zda se limitování ročních příjmů manažerů na částce zhruba 5 milionů korun neodrazí na nějaké konkurenceschopnosti některých podniků. Tady si dovolím připomenout, že tento limit je nad tou částkou, která byla zjištěna jako průměr při posledním vyhodnocení. Ten průměr činil z 80 hodnocených nebo sledovaných manažerů částku 4,6 milionů Kč.

Měli jsme tady dopoledne pana ministra financí, takže jen pro takovou ilustraci – kdybychom chtěli stát řídit jako firmu, respektive kdybychom chtěli odměňovat ve státních firmách manažery tak, jak je odměňujeme v soukromém sektoru, tak konkrétně koncern Agrofert měl průměrnou odměnu u svých manažerů v tom sledovaném období 2,2 mil. Kč. To znamená dvakrát nižší než manažeři ve státních a polostátních firmách.

Na úplný závěr jen doplňuji, protože byly k tomu tisku nějaké legislativně technické připomínky, že výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu, který tento návrh projednával, tak neshledal důvod k nějaké novelizaci v podobě pozměňovacích návrhů. Ty připomínky byly skutečně jenom technického charakteru. Jako např. doplnění citace zákona v návěští nebo změna malého písmena na velké apod. Takže si závěrem dovoluji požádat o podporu tohoto předloženého návrhu a děkuji vám zatím za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku. S právem přednosti senátor Petr Vícha, předseda klubu sociální demokracie.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, jsem pověřen, abych přednesl procedurální návrh další. Vzhledem k tomu, že vláda ještě stále zasedá, pan ministr průmyslu nebude teď ještě moci přijít, tak navrhuji, abychom po projednání tohoto bodu předřadili další body. A to jsou senátní tisky 204, o stavebním spoření, případně senátní tisk 205, o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Do té doby, než přijde ministr průmyslu a projednáme jeho body. Jestli to takto je hlasovatelné.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Buď budeme ty dva body předřazovat, pak je musíme doprojednat a pak teprve přijde kolega Mládek, v zastoupení Chovance. Obráceně. Tak, procedurální návrh, všichni chápeme, o co jde.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto změnu, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 14 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 44, proti nikdo. Návrh schválen.

Tisk, který jsme zahájili před chvilkou, projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zpravodajem je pan senátor Jiří Hlavatý a usnesení má číslo 161/1. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pana předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem tady myslím asi už potřetí kolem tohohle návrhu. Třikrát jsme se tím zabývali. S návrhem, který je z iniciativy senátora Michálka a dalších, já vlastně si uvědomuji, že všechno bylo tady ze strany pana Michálka řečeno, hodně k tomu. Mé poznámky, které jsem si tady ještě udělal, vlastně vycházejí z toho, že pokud jde – já už jsem tady několikrát prohlásil, že nejsem stoupencem žádných limitů, protože kdo za to odpovídá? Za jmenování zodpovídá ministr, tak ať si taky zodpovídá za to, kolik těm ředitelům dá. Protože je to dneska pod veřejnou kontrolou. Ale pokud jde pak o limitaci mezd a odměn ředitelů státních podniků, kde je větší majetková účast na těch 51 %, tak nejsem tím zastáncem.

Ale stále jde jenom o jednu věc, že tímto způsobem může být dosaženo toho, že nebude docházet k takovým excesům, o kterých tady pan senátor Michálek mluvil, ke kterým docházelo k minulosti. Závěr, který tady navrhuji Senátu, to je pro posuzování celého návrhu by mělo být rozhodující meritum věci. A to vedlo taky výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který projednal tento návrh 25. února, usnesení č. 160, které Senátu Parlamentu ČR doporučuje návrh pana Michálka senátní návrh schválit. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. I vy se posaďte ke stolku, otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nepřihlásil? Přece jenom, senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Hezké odpoledne, vážený pane předsedající, kolegové, vážený pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Já jsem k tomuto zákonu vystupovala na hospodářském výboru. Navrhovala jsem zamítnout, bezúspěšně, nicméně to navrhuji i teď na plénu. Jde o státní podniky, kdy jsme tady nedávno přijali zákon o zveřejňování smluv. Nyní tento, který má omezovat, i když původně měl pan předkladatel větší ambice, nakonec zůstalo v tomto návrhu víceméně jenom odměňování manažerů. Firmy se tady pohybují v nějakém tržním prostředí, otevřeném prostředí. Já si myslím, že všechny tyto kroky je čistě znevýhodňují a budou časem snižovat jejich hodnotu.

Dle mého názoru by se měly zprivatizovat a tím by se odstranila řada problémů. To vím, že k tomu vůle tady není, nicméně tímto způsobem je permanentně znehodnocovat, to já opravdu už nevím, jestli je to úmysl, nebo jestli je to jenom nedomyšlené. Proto si myslím, že je to zcela nevhodné. Okolnosti, když budete omezovat odměňování těch lidí, tak žádný kvalitní manažer nebude chtít fungovat ve státní firmě. Myslím si, že to je špatně, proto vás prosím, abyste pro tento návrh nehlasovali, případně ho zamítli. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, nikdo další se nehlásí. Končím obecnou rozpravu. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit? Máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom velmi krátce k těm poznámkám, které tady zazněly.

Ten návrh neřeší pouze odměňování. On v prvé řadě řeší vlastnickou politiku, to je hned to úvodní ustanovení ve článku 14a), a to je také to, na co upozorňoval Nejvyšší kontrolní úřad, že by primárně mělo být stanoveno. V okamžiku, kdy je potom stanovena vlastnická politika, tak samozřejmě už lze odměňování navázat na nějaké transparentní cíle. Já se domnívám, že pokud docházelo ke znehodnocování firem, tak právě z toho titulu, že byly vypláceny takové odměny, jak jsem tady zmiňoval. 150 milionů korun jednomu členovi představenstva, omlouvám se, ale nepovažuji to za částku přiměřenou, i kdyby ten člověk pracoval 24 hodin a ten podnik dosáhl miliardových zisků. Jakožto že v tomto případě byl ten podnik ve ztrátě.

Takže pokud chceme znehodnocování firem zabránit, tak prosím o podporu tohoto návrhu. Současně se neobávám, že by nastal ten scénář, který tady taky byl nastíněn, a to, že by nějakým částečným snížením odměn došlo k odlivu nějakých schopných manažerů. Já si tady dovolím ocitovat jenom jeden příklad ze státního podniku Česká pošta. To je tedy pozitivní příklad. V roce 2014 tam 46 členů vedení společnosti mělo odměny 158 milionů korun, v roce 2015 se tedy redukoval počet členů vedení na 34, ale odměňování nebo celkové příjmy spadly téměř na polovinu, na 77 milionů korun. A zatím jsem žádný odliv schopných manažerů z podniku Česká pošta nezaznamenal.

Takže ještě jednou prosím o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, zpravodaj se chce vyjádřit? Máte slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Já jsem byl velice stručný, protože jsem nechtěl zabíhat do nějakých dalších podrobností. Některé věci mě opravdu překvapují. Přestože dělám 26 let ředitele podniku a v rámci toho jsem dělal 8 roků ředitele státního podniku, pak jsem dělal ještě pro fondy taky ředitele, tak v životě by mě nenapadlo, že dojde k znehodnocení podniku jenom tím, že ředitel nebude brát 10 milionů, ale jenom milion. Tady to vychází asi na 3, nebo na 2,5 s těmi odměnami mimořádnými.

Podle mě přece kvalita firmy se liší jenom kvalitou lidí, kteří tam dělají. Ředitel je jenom jediný z těch lidí, kteří tam jsou. Čili je to soukolí, které musí do sebe zapadat. Samozřejmě že šéf firmy je hlavní organizátor, nebo spíš ten člověk, který je za to zodpovědný, ale nedávejme tohle dohromady a nevyvolávejme tady paniku. Současně jako s elektronickou evidencí tržeb, kdy se zavřou všechny hospody. A když bude zákaz kouření, tak všichni číšníci budou bez práce, nebudou brát všechno. Nic takového nebude, žádnou paniku proboha.

Takže tenhle návrh půjde samozřejmě dál, pokud ho schválíme, jde do Poslanecké sněmovny. Samozřejmě že to skončí ve vládě. A sakra přece, vždyť je to vláda, která jmenuje ředitele státních podniků. Takže ta vláda bude nakonec ta, která tento návrh pak do toho zakomponuje s těmito limity, které tady jsou. Nebo limity dá vláda jiné, nebo to totálně odmítne. Ale je to na její straně. Je to tady iniciativa, která je, která říká vládě – my nechceme, aby se opakovaly takovéhle excesy, které tady byly v minulosti. A vy si s tím poraďte sami, vy si rozhodněte, jak to chcete udělat, ale my si nepřejeme, aby tady byly nadprůměrné odměny, které v žádném případě nikdy neodpovídaly výkonu a výkonnosti té firmy.

Znovu opakuji, ta firma nestojí jen na žádném řediteli. Firma tím, že ředitel nebude brát 10 milionů, ale jenom 2, tak to neznamená, že ta firma půjde do likvidace. A když se bude chtít prodávat, takže se prodá jenom za korunu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vyjádření zazněla, máme návrh schválit, máme návrh zamítnout. Nejprve budeme hlasovat o návrhu schválit. Takže znělku. A přiznám se, v rámci prořídlých řad, odhlašuji všechny.

Takže všichni se přihlaste, kdo máte zájem, včetně běžců...

A já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh zákona, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 15 ukončeno. Registrováno 53, kvorum 27, pro 23, proti 13. Návrh byl zamítnut.

A nyní bychom měli hlasovat o návrhu zamítnout, ale to jsme vlastně teď udělali.

My nemáme už o čem hlasovat. Pokračujeme, vzhledem k tomu, že zazněl návrh zamítnout, takže o tom budeme nyní hlasovat. (Poznámka senátorky mimo mikrofon...) Paní kolegyně, není otevřená obecná rozprava. Jedině, že byste požádala kolegu Kuberu, aby otevřel a zavřel dveře. (Smích v sále.)

Máme návrh na zamítnout. O tom budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování, kdo je pro zamítnutí, tak tlačítko ANO. Kdo je proti zamítnutí, tak tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 16, ukončeno. Registrováno 55, kvorum 28, pro 21, proti 13. Návrh byl zamítnut.

Protože neprošly tyto dva návrhy, tak zahajuji podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy. Nikdo se nehlásí, takže ji končím. A v daném okamžiku nemáme žádný jiný pozměňovací návrh, žádný návrh, o kterém bychom mohli hlasovat, takže končím projednávání tohoto bodu.

A nyní bych poprosil paní kolegyni, aby mě vystřídala.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 202

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 202. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Vojtěch Filip, kterého nyní prosím, aby nás se svým návrhem zákona seznámil. Prosím, vítejte, pane poslanče, pane místopředsedo, mikrofon je váš.

Poslanec Vojtěch Filip:  Dobrý den, vážený pane předsedo, paní místopředsedkyně, páni senátoři, paní senátorky, děkuji za možnost vystoupit před vámi. (Hluk v sále.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já poprosím o klid, prosím. Projednáváme, naše schůze pokračuje. Pravé spektrum, prosím o klid. Děkuji.

Poslanec Vojtěch Filip:  Zároveň bych tady před plénem Senátu poděkoval výborům Senátu za projednání našeho návrhu zákona. Jde o to, že v době přijímání zákona o podporovaných zdrojích energie bylo jak od vlády, tak od Poslanecké sněmovny v textu zákona dlouhodobě uváděno, že všechny podnikatelské subjekty, které se zabývají výrobou energie z podporovaných zdrojů, že to mají být všechny obnovitelné zdroje.

Chybou přepisu a podotýkám, že v Poslanecké sněmovně, došlo k tomu, že u těch, kteří podnikají v zemědělské výrobě, bylo nahrazeno u obnovitelných zdrojů slovy "bioplynové stanice", což zúžilo výrazným způsobem jejich možnost, aby podnikaly v jednotlivých... nebo aby mohly vyrábět energii z jiných podtrhovaných zdrojů. Například by žádný zemědělec nemohl mít malou vodní elektrárnu na toku, se kterým podniká. Kde má smlouvu, buď má vlastnické právo nebo smlouvu nájemní.

Záležitost byla zjištěna až po vytištění ve Sbírce zákonů. A na základě zjištění... (Opět hluk v sále.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegyně, kolegové, prosím, nezlobte se. Nevím, jak to vypadá v předsálí, ale opravdu je tady velký hluk a není to důstojné prostředí! Opravdu prosím ještě jednou znovu o klid, vzhledem k našemu kolegovi z dolní komory. Děkuji.

Poslanec Vojtěch Filip:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Když chyba byla zjištěna, tak v létě loňského roku jsme připravili návrh změny zákona, který by odpovídal jak úmyslu vlády, tak úmyslu zákonodárce – tedy Poslanecké sněmovny, která potom schválila vládní návrh zákona. A chybu jsme odstranili poslaneckým návrhem zákona, abychom urychlili jeho průběh.

Navrhli jsme, aby to bylo schváleno hned v prvém čtení, podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tady jsme neuspěli, protože jakmile se jedná o obnovitelné zdroje, tak samozřejmě všichni jsou napjatí a už vidí problémy fotovoltaických elektráren a další. Takže jsme to podrobili ještě jednou zkoumání v normálním procesu v průběhu jednání a z toho vyplynulo, že tak, jak to bylo předloženo, to bylo schváleno. S jedinou změnou, a to je účinnost zákona. Protože to samozřejmě nemohlo nabýt účinnosti podle původního návrhu. V tomto ohledu také Poslanecká sněmovna hlasovala a postoupila Senátu tento návrh.

Jsem přesvědčen, že si zaslouží vaši podporu pro rovnost jednotlivých podnikatelských subjektů v tomto prostředí. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 202/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Gawlas.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 202/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor František Bradáč:  Vážená paní místopředsedkyně, pane poslanče, kolegyně a kolegové, návrh zákona, který máme před sebou je jenom jednoduchou novelou zákona o podporovaných zdrojích energie. My když jsme tady vloni na jaře projednávali novelu energetického zákona, tak zákon měnil i některé jiné zákony. Jak už tady říkal pan poslanec, vlivem předpisů nebo někde to vzniklo, zřejmě v Poslanecké sněmovně, ne u nás v Senátu. Protože Senát zákon neprojednával. My jsme tehdy schválili, že se tím zákonem nebudeme zabývat.

A skutečně tam došlo k chybě. Jsou tam celkem dvě chyby. O jedné už tady pan poslanec hovořil. A ještě připomenu druhou, kdy energetický zákon se odvolává na ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie, kde se odvolává na ustanovení odstavce, který tam vůbec v zákoně není. Takže ono je potřeba to skutečně upravit. Jedná se o technickou změnu tak, aby to bylo v souladu s tím původním vládním návrhem zákona.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona projednal na své 21. schůzi 15. března. A po úvodním slově navrhovatele poslance Vojtěcha Filipa, po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Bradáče.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore a prosím i vy se posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit, ano vidím. Pan senátor Petr Gawlas, zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Petr Gawlas:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Tato stručná technická novela, kterou předložili poslanci Vojtěch Filip a Pavel Kováčik, reaguje na novelu zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy energetických odvětví, kterou schválily obě komory Parlamentu České republiky a po podepsání prezidentem republiky byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 131/2015 Sb. Nynější poslanecká novela má za cíl pouze odstranit některé dílčí nejasnosti v přijaté novele energetického zákona.

S ohledem na to, že se jedná v podstatě o technickou novelu, která narovnává některá nepřesně formulovaná ustanovení v novele energetického zákona, navrhoval jsem na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí schválit projednávaný návrh na změnu zákona v předloženém znění.

Přečtu vám usnesení z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí z 21. schůze, která se konala 9. března 2016:

Po úvodním slově Pavla Kováčika, poslance Poslanecké sněmovny, zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase, zastoupeného senátorem Radko Martínkem, a po rozpravě, výbor:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Gawlase.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A táži se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám proto obecnou rozpravu. Do ní se hlásí jako první pan senátor Jiří Oberfalzer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, děkuji. Pane poslanče, kolegyně a kolegové. Mrzí mě, že budu muset maličko rozčeřit poklidnou vodu všeobecného souhlasu, ale chtěl bych upozornit na jednu věc. Dovolíte, když ocituji z programového prohlášení vlády: "Prosadíme konec anonymity příjemců dotací a společností obchodujících se subjekty veřejné správy. Právnické osoby s anonymními vlastníky, které nerozkryjí kompletní vlastnickou strukturu, nebudou mít přístup k veřejným zakázkám, drobným nákupům, dotacím, návratné finanční výpomoci, úvěru z veřejného rozpočtu a majetku státu, obce nebo kraje. Stejný požadavek bude uplatňován i na jejich subdodavatele. Informace o vlastnické struktuře budou zpřístupněny veřejnosti s výjimkou zákonem stanovených omezení."

Tady chceme tedy učinit výjimku pro zemědělské podniky. A já se ptám, proč, když u všech ostatních jsme tedy transparentní, nároční a odmítáme neprůhledné transakce schované za jakési anonymní vlastníky.

Z tohoto důvodu si dovolím navrhnout zamítnout tento návrh.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále, jak vidím, se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Prosím, pane navrhovateli, máte slovo.

Poslanec Vojtěch Filip:  Děkuji, paní předsedající. My jsme tuto debatu absolvovali na připomínku kolegy Bendla v Poslanecké sněmovně. A protože jde nikoliv o to, jestli chceme nebo nechceme v tuto chvíli mluvit o akciích, které jsou na doručitele, nikoliv na jméno, protože to nebylo předmětem jednání. A jde tedy o vytvoření rovnosti jednotlivých subjektů a debata o tom, jaká je vlastnická struktura, patří do jiného zákona, nikoliv do zákona o obnovitelných zdrojích. To jsme vyčítali vládě také, ale nebylo ambicí skupiny poslanců, abychom toto vyřešili, protože šlo o odstranění technické chyby ještě předtím, než bude jednáno o tomto úkolu, který si dala vládní koalice.

Musím také říct, že to navrhujeme jako opoziční poslanci, protože jsme si vědomi, že v tuto chvíli bychom těm, kteří jsou zapsáni jako podnikatelé v zemědělství, vlastně dali jiné podmínky, zúžili bychom jim prostor, než všem ostatním podnikatelům zapsaným v obchodním rejstříku, což není podle mého soudu předmětem této novely.

A pokud jde o zrušení anonymních akcí, resp. o podnikání v rámci anonymních akcí. Ano, já jsem velký podporovatel takového řešení, ale nezlobte se na mně, paní senátorky a páni senátoři, to nepatří do tohoto návrhu zákona.

V tuto chvíli nemám žádný důvod, abych zpochybňoval to, že je to třeba odstranit, také jsem to v minulosti navrhoval, nebyl jsem vyslyšen. Ale žel, v tuto chvíli se bavíme o tom, jestli podmínky pro všechny subjekty jsou nastaveny rovně, nebo pro některé subjekty jsou nastaveny jako výrazně omezené. A v tuto chvíli bych musel nechat zrušit zemědělského podnikatele, například zmíněnou malou vodní elektrárnu nebo malou větrnou elektrárnu, kterou bude mít na svém pozemku. A to je věc, kterou bylo třeba napravit v určitém momentu. A také si nemyslím, že bude dlouhou dobu platit podnikání s anonymními akciemi, protože podle mého soudu se zvyšuje politická vůle u politických stran zastoupených jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, abychom to odstranili. A to je podle mého soudu věc, která však patří nikoliv do zákona o obnovitelných zdrojích, ale minimálně do zákona o obchodních korporacích.

V tomto ohledu jsem přesvědčen, že se bavíme mimoběžně – omlouvám se za tento výrok – ale takový je můj názor na návrh na zamítnutí, protože si nemyslím, že bychom měli někoho takovým výrazným způsobem omezit, donutit například fyzickou osobu, u které to nehrozí, je to prostý zemědělec, který má ve svém podnikání pouze zemědělskou činnost a my mu neumožníme, aby provozoval malou vodní elektrárnu, protože právě zapsanou jenom podnikání v zemědělské výrobě. Nechápu, proč bych to měl v tomto zákoně řešit. Chápu, že to musíme řešit právě po přijetí nového občanského zákoníku v zákonu, do kterého to patří.

Ještě jednou se omlouvám, že jsem do toho dále vstoupil. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To je vaše výsostné právo, pane navrhovateli, takže děkujeme za vaše stanovisko. Nevidím pana zpravodaje výboru pro územní rozvoj, takže asi si nepřeje vystoupit. Poprosím tedy pana garančního zpravodaje, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě. Děkuji.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupil jeden senátor, padl návrh na zamítnutí. A jsou tady návrhy z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu - schválit návrh v původním znění a z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí - také schválit v původním znění. Toto jsou dva návrhy k hlasování.

Navrhuji, abychom hlasovali nejdříve o návrhu schválit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Svolám senátorky a senátory k hlasování. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu zákona, stiskněte tlačítko NE a rovněž zvedněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji panu místopředsedovi Poslanecké sněmovny a zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. Na shledanou.

Poslanec Vojtěch Filip:  Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Naše schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 204

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 204. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Marek Benda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, mikrofon je váš a vítejte v Senátu!

Poslanec Marek Benda:  Dobrý den. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chtěl bych vám stručně představit návrh zákona, kterým se mění zákon o stavebním spoření, který byl do Poslanecké sněmovny předložen vesměs skupinou poslanců za ODS a jeho cílem je jediné – v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku, přestože k úpravě vztahu rodičů a dětí a jejich správě majetku nedošlo k žádné změně, tato úprava je 40 let zcela konstantní, se zcela konstantní judikaturou.

Došlo po výkladu České národní banky ke změně, která začala vyžadovat, aby rodiče v případě, že vypovídají smlouvu o stavebním spoření uzavřenou na jméno dítěte, k tomu měli souhlas soudu.

Dostali jsme se do situace, kdy přibližně desítky tisíc lidí, pokud chtějí ukončit smlouvu o stavebním spoření uzavřenou na jméno dítěte, resp. uzavřenou jejich prostřednictvím na dítě, musí předstupovat před soud, žádat ho o souhlas, podstupovat další procedury s orgány sociálně právní ochrany dětí. Stojí to soudy spoustu peněz, rodiče spoustu peněz a nervů a podle mého názoru je to úplně zbytečné. Nikdy v minulosti, přestože úprava byla zcela stejná, se nic takového nedělo.

Proto jsme předložili v Poslanecké sněmovně návrh, který by řekl, že ukončení smlouvy je běžnou operací, na kterou se nevztahuje požadavek, aby bylo potřeba souhlasu.

Poslanecká sněmovna tento návrh zákona jako jeden z mála opozičních návrhů projednala v prvním čtení, přikázala ho do projednání v ústavně-právním výboru, kde po poměrně rozsáhlé debatě i s ministerstvem spravedlnosti došlo ke shodě na tom, že ústavně-právní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout pozměňovací návrh, který vlastně zachovává původní myšlenku, ale říká – ukončení smlouvy se považuje za běžnou operaci po uplynutí oné vázací lhůty šesti let, která se vztahuje na stavební spoření. Jde o to, že pokud ukončíte smlouvu před touto vázací lhůtou šesti let, dojde k tomu, že příspěvky státu, které poskytuje na stavební spoření, zmizí, resp. stát si je vezme zpátky. Tím pádem se snižuje jmění dítěte a tím pádem by bylo asi správné, aby v takové situaci byl výrok soudu, jestli tak může nebo nesmí udělat. Pokud se tak nestane, pokud šestiletá lhůta uplynula, pak všechny prostředky zůstávají tomu, kdo zastupuje dítě, resp. dítěti a pak pokládáme za zbytečné, aby bylo třeba vyžadovat ve všech případech souhlas soudu. Proto se dala podmínka po uplynutí šesti let, resp. po uplynutí této doby, ale ona tato doba je šest let, a současně za souhlasu obou zákonných zástupců dítěte, aby náhodou nedocházelo k tomu, že jeden ze zákonných zástupců například v nějakém rozvodovém sporu nebo v nějakém jiném sporu se pokouší více méně okrást toho druhého prostřednictvím dítěte a prostřednictvím jeho stavebního spoření.

Pokud je souhlas obou rodičů, pokud dítě neztrácí nějaký majetek, pokládáme za naprosto zbytečné, aby byla hnána rodina k soudu. Pokládáme to opravdu za interní věc rodiny, a velmi bych vás žádal, abyste takový návrh podpořili, protože si myslíme, že rodiny jsou tady obecně ohroženy a čím více do nich jednotlivé státní instituce zasahují a zkoumají, jestli to, co dělají uvnitř, je správně, myslím si, že tím je ohrožujeme víc a víc.

Děkuji za pozornost a prosím o schválení předloženého návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 4/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Emilie Třísková.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 204/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Eybert, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Dovolím si seznámit vás se zpravodajskou zprávou za výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí k novele zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření , ve znění pozdějších předpisů.

Náš výbor po zprávě předkladatele podrobně projednal tuto předloženou novelu a konstatoval, že je velmi vhodné ji podpořit. Názor, že jak založení, tak i ukončení stavebního spoření je běžnou správou majetku nezletilých dětí, o které mají rozhodovat zákonní zástupci, byl ve výboru velmi jednoznačný. To, že to bude až po šesti letech, se už pan poslanec zmínil. V případě, že by to mělo být za kratší dobu, tam by soud rozhodoval, protože tam by právě došlo k odnětí příspěvku státu, a to by mohlo být problematické.

Také to, že soud bude rozhodovat pouze v případě, že nedošlo ke shodě všech zákonných zástupců, je podle mne také správnou podmínkou.

Pokud by novela zákona vešla v platnost, ubude ročně zhruba až 20 tisíc podání žádostí o ukončení stavebního spoření k soudům, což podle našeho názoru je velké odbřemenění soudů a také i určitá finanční úspora při soudních řízeních a dokonce často nebo někdy i při tom, že smlouva je ukončena dřív a nebude tudíž vyplacen státní příspěvek.

Je třeba říci, že novela nemá rozpor s právem Evropské unie, nemá přímý dopad do státního rozpočtu a že byla také přijata v Poslanecké sněmovně 147 poslanci ze 163 přítomných poslanců.

Jediným drobným legislativním problémem novely je, že její účinnost byla stanovena dnem vyhlášení ve Sbírce, což není nějak zvlášť zdůvodněno v předkládací zprávě naléhavým obecným zájmem. Jenomže zase vzhledem k tomu, že tato novela nemá žádný přímý dopad do rozpočtu státu, není legisvakanční lhůta nějak potřebná.

Po podrobné projednání pak výbor přijal můj návrh, doporučit plénu Senátu schválit novelu zákona ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny, mne určil zpravodajem pro plénum Senátu, předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila pak pověřil seznámit s usnesením výboru předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. A paní zpravodajka ústavně-právního výboru si přeje vystoupit. Prosím, paní kolegyně, i vy máte slovo.

Senátorka Emilie Třísková:  Dobré odpoledne. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři. Ústavně-právní výbor na své 22. schůzi konané dne 9. března 2016 přijal k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 101. usnesení:

Po úvodním slově poslance Marka Bendy, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, a po zpravodajské zprávě, kterou přednesla senátorka Třísková, a po rozpravě – ÚPV doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Emilii Třískovou a pověřil předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že se není k čemu vyjádřit, pane navrhovateli, pane zpravodaji? Rozprava neproběhla, budeme tedy hlasovat o schválení. Jestli nám tedy chcete, pane zpravodaji? Nechcete. Chcete nám něco říct? Nechcete. Tak, svolám vás.

Kolegyně, kolegové, přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 34. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh zákona, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti návrhu zákona, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. (Přemysl Sobotka hovoří k Miluši Horské: Byla jsi strašně rychlá. Miluše Horská na Přemysla Sobotku: Ne, já jsem byla velmi pomalá tentokrát.)

Konstatuji, že v hlasování č. 18 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 – pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a ukončuji projednávání tohoto bodu. Na shledanou, pane poslanče.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Tisk č. 205

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 205. Návrh uvede poslanec Jan Bartošek, kterému nyní uděluji slovo. Aha, pan místopředseda jde z druhé strany, pultík je váš, vítejte v Senátu.

Poslanec Jan Bartošek:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Děkuji za vlídné přijetí. Předstupuji před vás s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, je to zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Dle platného právního stavu to znamená, že ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, má nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí, nebo těžké sluchové postižení, nebo těžké zrakové postižení – charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu – a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.

Příjemcem příspěvku je tedy osoba, které je zvláštní pomůcka určena, a ta se následně stává jejím vlastníkem.

Ustanovení § 898 odst. 1 občanského zákoníku dále stanoví, že k právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu. Výjimku z tohoto pravidla tvoří případy, kde se jedná o běžné záležitosti nebo výjimečné záležitosti, avšak nepatrné majetkové hodnoty. Pořizovací hodnota většiny zvláštních pomůcek se ale povětšinou pohybuje v řádech desetitisíců až statisíců, a nelze je tedy považovat za záležitosti běžné, ani zanedbatelné hodnoty.

Je to tedy případ i příspěvku na zakoupení motorového vozidla.

Změnou zmiňované právní úpravy došlo mj. také ke zrušení prováděcí vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb., která v § 35 odst. 2 stanovila, že příspěvek na zakoupení motorového vozidla se poskytne rodiči nezaopatřeného dítěte. Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, nejen definuje osoby, kterým přísluší nárok na příspěvek, jak jsem zmínil v úvodu, ale v následujícím odstavci totožného paragrafu navíc jasně definuje osoby, kterým lze přiznat nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku, poskytovaný na pořízení motorového vozidla, nebo speciálního zádržního systému.

Je zde tedy oproti původní právní úpravě změna, vlastníkem motorového vozidla jakožto zvláštní pomůcky pro nezletilé, postižené dítě, již není rodič, ale dítě samotné, a proto rodič musí v souladu s platnými právními předpisy předem získat souhlas soudu.

Na tuto situaci úřad práce jako orgán příslušný k rozhodování o přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku nereagoval a nadále vydává toto rozhodnutí, aniž by vyžadoval příslušná rozhodnutí soudu, to však striktně začaly vyžadovat registry motorových vozidel. A v případě jejich nepředložení odmítají motorové vozidlo zapsat, čímž nemohou vozidlo pro potřeby svého postiženého dítěte používat.

Jsem proto přesvědčen, a bylo to i důvodem předložení změny zákona, že v případě pořízení zvláštní pomůcky pro postižené dítě není zákonný požadavek na schválení tohoto jednání rodičů soudem odůvodněn.

O žádosti o přiznání tohoto příspěvku rozhoduje příslušná krajská pobočka úřadu práce, a to na základě přesně definovaných zákonných podmínek, a finální rozhodnutí závisí na odborném posouzení zdravotního stavu dítěte posudkovým lékařem a posouzení majetkových poměrů rodiny úřadem práce – vše v nejlepším zájmu dítěte.

V závěru bych také rád zdůraznil, že přijetí této navrhované právní úpravy s sebou neponese zvýšené finanční náklady na státní rozpočet, ani další veřejné rozpočty. Naopak předpokládám určitou úsporu finančních prostředků ze státního rozpočtu určených pro soudní systém a pro orgány sociálně-právní ochrany dětí, protože dojde k poklesu soudních návrhů v řádu stovek. Sociální dopad pro dítě a jeho rodinu lze vidět pouze jako pozitivní, protože jim zjednoduší přístup k pořízení zvláštní pomůcky pro svoje postižené dítě.

Tak vás, vážené senátorky a vážení senátoři, žádám o podporu. Tento návrh byl projednán podle § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, protože situace byla i v Poslanecké sněmovně vnímána jako tristní, a čím lépe a rychleji to dokážeme vyřešit, tím dřív můžeme těmto zdravotně postiženým pomoci.

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Dovolte mi omluvit dva senátory. Omlouvá se z dnešního odpoledního jednání paní senátorka Alena Dernerová a pan senátor Jaromír Jermář.

Návrh projednal ÚPV, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 205/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 205/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Terelmešová, kterou prosím, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Jak už navrhovatel, pan místopředseda Bartošek, shrnul, je vlastně záměrem této novely usnadnit dosažení pomůcky, která je vysoké finanční hodnoty, např. automobil nebo schodolez, pokud si představíme, jak funguje třeba rodina s handicapovaným dítětem, tak, aby bylo možné toto dosáhnout bez rozhodnutí soudu. Víme, že soudní jednání se často prodlužují, jde o to, aby tato pomůcka byla k dispozici dítěti co nejdříve.

V podstatě obsah té novely tady byl předkladatelem shrnut. Já bych k tomu ještě dodala, že v podstatě opravdu, jak bylo zmíněno, ve věci přiznávání příspěvku rozhoduje úřad práce na základě přesně stanovených zákonných podmínek. Není tedy ohroženo právo dítěte, tímto jsou práva dítěte dostatečně chráněna. To by možná mohlo být sporným bodem tohoto. A v každém případě bych chtěla ještě říci, že usnesení zdravotního výboru – je tam navržen pozměňovací návrh.

K tomu pozměňovacímu návrhu jenom ve zkratce. Senátní legislativa a vláda upozornila na dvě takové legislativně-technické záležitosti. Zaprvé – že touto novelou není třeba měnit civilní kodex, to znamená občanský zákoník. Jednalo by se o první novelu. Zadruhé – že není vzhledem k účinnosti zákona, protože navrhovatelem byla navržena účinnost zákona dnem vyhlášení, možnost pravomocně dokončit již zahájená řízení – a také tím není splněna podmínka tzv. naléhavého obecního zájmu.

Z tohoto důvodu jsme s navrhovatelem diskutovali možnost opravy těchto dvou bodů. A ty jsou právě zaneseny v tom pozměňovacím návrhu.

Já bych k tomu pozměňovacímu návrhu jenom ve zkratce... Opravdu se jedná o jednoduchou úpravu, a to tím, že by se měnil pouze zákon č. 329/2011, kde by bylo doplněno, že při rozhodování o nároku na výši příspěvku na zvláštní pomůcku podle § 9 až 12, v případě, že jeho příjemcem je nezletilé dítě, a prosím, teď je tam ještě vsunuta tato věc – nebo osoba s omezenou svéprávností – protože si musíme uvědomit, že vlastně každé dítě dosažené 18. rokem, pokud je handicapované, stává se opatrovancem. To znamená, že většinou rodiče se stávají těmi, kdo se o to dítě doživotně starají. Je jedno, jestli se jedná o dospělé, nebo dítě, ale vlastně by se ocitli ve stejné situaci, to znamená, opět by se tyto záležitosti musely řešit na základě předchozího souhlasu soudu. Dokončím to, co je... Vlastně vy to máte před sebou, ten pozměňovací návrh. S tím, že předchozí souhlas se podle občanského zákoníku nevyžaduje. Předchozí souhlas soudu se nevyžaduje ani u samotného nákupu zvláštní pomůcky pořízené s využitím příspěvku a všech navazujících a souvisejících řízení před příslušnými úřady.

A potom, co se týká té účinnosti, tam je změna, že tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po jeho vyhlášení.

Já chápu samozřejmě navrhovatele, s tím, že by chtěl, aby tento zákon vyšel v platnost, aby byl účinný co nejdříve. Já tomu rozumím. Přála bych to všem rodičům handicapovaných dětí. Ale jestli by on sám s tímto navrženým pozměňovacím návrhem neměl problém, zatím to tak nevypadá. A samozřejmě, budeme věřit tomu, že i poslanci budou stejně vstřícní, pokud by se to s tím pozměňovacím návrhem vracelo do Poslanecké sněmovny.

Tak vás prosím, abyste propustili tuto novelu do podrobné rozpravy.

Ještě k legislativnímu procesu, abych nezůstala nic dlužna své pozici zpravodajky. Jak už tady říkal pan navrhovatel, Poslanecké sněmovně byl tento návrh zákona předložen 21. 5. 2015. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas již v prvním čtení, a to 11. 2. 2016 ve zkráceném jednání. Vládě byl tento návrh zaslán 25. 5. 2015. Ta s ním vyslovila souhlas a doporučila, aby byl návrh legislativně-technicky upraven. Posléze, když byl tento návrh už legislativně upraven samotným navrhovatelem, byl schválen Poslaneckou sněmovnou počtem 125 poslanců z přítomných 126.

Přečtu ještě doporučení našeho výboru. Po odůvodnění zástupce skupiny poslanců Jana Bartoška, zpravodajské zprávě senátorky Dagmar Terelmešové a po rozpravě doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je přílohou tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu na schůzi Senátu mě a pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, Milanu Štěchovi.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Pana zpravodaje ÚPV, senátora Radka Sušila, nahradí pan senátor Miroslav Nenutil, kterému nyní dávám slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený paní místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Dostalo se mi té důvěry, abych zastoupil pana senátora Sušila a seznámil vás s jubilejním 100. usnesením ÚPV Senátu PČR, jehož nejpodstatnější sdělení spočívá v tom, že doporučuje ctihodnému Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A dále ostatní náležitosti jsou součástí každého usnesení.

Jenom poznámku víceméně technickou. ÚPV se zabýval tímto tiskem před zasedáním VZSP. Je bez komentáře. Jenom abyste si uvědomili tu časovou posloupnost.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážená paní místopřísedící, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Z mého pohledu osoby, která je 23 let činná v ochraně dětí, je tato změna velmi zajímavá. Já nechci zdržovat, jenom si dovolím pár otázek.

Zaprvé – podle senátního tisku 205, který probíráme, se mění nárok pro osoby se zdravotním postižením na dvě dávky. Je to příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku. Týká se tím pádem i dětí mladších 3 let.

To je první věc, na kterou se chci zeptat, protože někdy už vlastně miminka potřebují, nebo dá se říci, kojenci, batolata – už vlastně potřebují pomůcku nezbytně nutnou pro typ zdravotního postižení, event. auto pro maminku, aby mohla dítě převážet například denně na nějaké speciální ošetření.

To je první věc, zda je rozumné, že ta lhůta je až od 3 let.

Další, na co se chci zeptat, je, že pokud jde o příspěvky – úřad práce bude posuzovat majetkové poměry. Ptám se, zda pro posouzení majetkových poměrů jsou nějaká přesná pravidla, protože v současné době je posuzování majetkových poměrů velmi obtížné. Většinou maminky se vydávají jako samoživitelky, často je tam ale partner, přítel, nebo nevím, jak to pojmenovat, který je velmi dobře zajištěn, solventně, a tím pádem rodina je v poměrně více než uspokojivé situaci.

Další problém je, že tatínkové předkládají většinou daňové přiznání – a my víme, jaká kouzla se s daňovým přiznáním dají dělat.

Vítala bych, kdyby k posouzení majetkových poměrů byl nějaký přesnější návod, který by měl být respektován, aby bylo posuzování jednoznačné.

Pak si dovolím ještě další otázku, a to jsou úřady práce, které vlastně dávky poskytují, rozhodují i o poskytnutí motorového vozidla. Často se nám stalo, že například podnikavá maminka požádala o více aut, změnila adresu – a na více adresách. Když jsme se zeptali úřadu práce, jak je toto možné, že to neohlídá, tak odpověď na to je: My vůbec nemám čas, my jsme přetížení, my nejsme kontrolní orgán.

To je tedy další dotaz, pane místopředsedo, zda toto by nebylo dobré nějakým způsobem dotáhnout, aby ty postupy, pravděpodobně teď hovořím o neziskových organizacích, aby byly jednotné a správně odstartované.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Slovo má nyní paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Eva Syková:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, kolegyně. Já chápu paní kolegyni Terelmešovou, ale přesto bych na vás apelovala, abychom tento zákon schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a to z důvodu, že ho chápu tak, že se jedná o nápravu jistě nikým přímo nezamýšlené komplikace života nezletilých osob se zdravotním postižením a jejich rodičů, vyplývající ze současného účinku nového občanského zákoníku a zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

Jak již bylo řečeno, jedná se zejména o případy, kdy má nezletilé dítě s postižením nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku v podobě motorového vozidla, úřad práce rozhodne o přiznání příspěvku, rodiče dítěte zakoupí vozidlo, ale poté jej nemohou používat, protože jej registr vozidel odmítne zapsat do registru silničních vozidel, jestliže mu nebyl předložen souhlas soudu s pořízením vozidla.

Z pohledu zákona je totiž vlastníkem vozidla samo dítě – a pořízení vozidla nepředstavuje běžnou záležitost týkající se jmění dítěte. S pořízením vozidla by tedy nejprve měl souhlasit soud.

Takovýto požadavek je ovšem v praxi zcela nadbytečný a pouze zatěžuje rodiče i soudní systém. Nadbytečné je to především proto, že z logiky věci nelze očekávat záporné rozhodnutí soudu. Nezletilé dítě s postižením vozidlo nepochybně potřebuje a jeho pořízení je tudíž v jeho nejlepším zájmu. Věřím, že se všichni shodneme na tom, že je velmi žádoucí uvedený problém co nejdříve vyřešit a alespoň trochu tak usnadnit nelehký život rodin, které pečují o dítě s postižením. Tyto rodiny si zaslouží naši úctu a podporu.

Doporučuji vám, jak už jsem řekla, abyste předložený návrh schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, aby mohl neprodleně platit.

Ostatní doprovodné věci, které by možná v tom zákoně měly být, by asi měly být řešeny separátně.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám, slovo má pan navrhovatel. Prosím.

Poslanec Jan Bartošek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Na ty otázky, které zde padly, paní senátorko, odpovím tak, že má ambice skutečně nebyla zcela zásadně překopávat a měnit systém. Moje snaha zákonodárná skutečně směřovala pouze k tomu, abychom zjednodušili přiznávání a zrychlili proces k tomu, aby se zdravotně postižení rychle a bez soudu dostali ke zdravotním pomůckám. Z tohoto důvodu jsem neřešil ani věk, ani jakoukoliv evidenci, ani cokoliv jiného. Byl jsem veden pouze snahou o to, aby se zbytečně nezatěžovaly soudy a celý proces se zjednodušil, to znamená, neřeším ani otázku od 3 let, nebo později, neřeším ani posuzování majetkových poměrů, jakým způsobem budou pracovat úřady práce, ani případně – zda rodiče a jakým způsobem mohou zneužívat těchto zdravotních pomůcek. Protože příjemcem těch zdravotních pomůcek je to dítě, nikoliv rodiče. Takže předpokládám, že na úřadech práce přece jenom existuje nějaká evidence, aby se nepřiznávaly tyto pomůcky opakovaně nebo násobně.

To znamená, skutečně moje snaha, tak, jak jsem předložil novelu tohoto zákona, směřovala skutečně pouze a jedině ke zrychlení tohoto procesu. Myslím si, že byť je to věc poměrně jednoduchá, tak zdravotně postiženým to život velmi ulehčí.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Dívám se na zpravodaje ÚPV, pana Nenutila, nepřeje si zjevně vystoupit. Takže já poprosím garanční zpravodajku, ať nás provede hlasováním.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  K tomuto tématu vystoupily dvě senátorky. Padly dva návrhy – schválit – tento návrh byl z ÚPV, a od jedné senátorky, a potom samozřejmě návrh na propuštění do podrobné rozpravy, který je vlastně součástí usnesení zdravotního výboru a je součástí toho tisku, který máte před sebou.

Já bych ještě chtěla říci, že cílem toho pozměňovacího návrhu vůbec nebylo zdržovat tento proces. Šlo o to vyčistit v podstatě ty dvě legislativní věci, a právě díky mým kolegům ze zdravotního výboru, nebo kolegyni, jsme přišli na to, že se nám tam nějak vytratily ty osoby s omezenou svéprávností. A to je velmi důležitá věc, která by se tam měla objevit už teď. Protože pokud jsme tady jako Senát v pozici toho, který má ty chyby opravovat, a pokud je s těmito chybami smířen a s tou procedurou, která to prodlouží, i navrhovatel, tak vás prosím, aby v rámci toho, aby ten zákon byl opravdu v pořádku, jsme ten zákon pustili do podrobné rozpravy. Děkuji.

Takže bychom nejdříve hlasovali o přijetí tohoto zákona, tak, jak je postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, tak budeme také hlasovat. Takže vás nejprve svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro přijetí je 33. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 19 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 – pro vyslovilo 21, proti nebyl nikdo. Návrh nebyl přijat.

A vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu, do které se jako první hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážená paní předsedající, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Já bych měla krátkou poznámku k paní kolegyni, navrhovatelce. A sice, že je to senátní tisk 205 o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Zdravotní postižení je buď fyzický handicap, nebo mentální handicap. Takže vaše obavy, myslím si, že nejsou na místě, mezi zdravotními postiženými jsou i mentálně postižení. Čili jenom že kvůli tomu nemusíme nic doplňovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Dále avizuje... Hlásí se paní zpravodajka? Pokud se nikdo nehlásí, já musím uzavřít obecnou rozpravu. Musíte teď! (Z pléna zaznívá: Nemusíte. Platí výborový návrh.) Dobře, takže ho všichni známe. Avizovala jste, že chcete vystoupit. Takže já jenom vaše přání předestírám, vím, že nemusíte.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Abychom učinili všemu zadost, takže vlastně pozměňovací návrh je součástí usnesení zdravotního výboru, máte ho před sebou. Myslím, že není potřeba ho načítat. Takže teď bychom hlasovali, paní místopředsedkyně, o pozměňovacím návrhu zdravotního výboru.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže podrobnou rozpravu uzavírám. Nikdo už se nehlásí. Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce k tomu návrhu vyjádřit? Jestli jste pro?

Poslanec Jan Bartošek:  Skutečnost je taková, že jsem byl u projednávání tohoto tisku na zdravotním výboru, účastnil jsem se argumentace, která zdůvodňovala, proč by bylo dobré tento pozměňující návrh přijmout. Znáte to dilema, když jste předkladatel a když pak sledujete ten legislativní proces. Vzhledem k tomu, že ten pozměňovací návrh, tak, jak byly vzneseny připomínky, ošetřuje tyto připomínky a řeší je, tak si myslím, že by bylo dobré, aby byl přijat. Já doufám, že Poslanecká sněmovna bude stejně tak rychlá a ochotná tento tisk schválit, protože samozřejmě mým zájmem je to, aby byla tato změna uvedena co nejdříve do života.

Takže já doufám, že se to nikde nezadrhne. Jsem si vědom, že Senát v tento moment plní svou roli a napravuje případné nedostatky, které tisky mohou mít.

Za mě – doporučuji. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji. Ještě se dívám na zpravodaje ÚPV, nepřeje si vystoupit. Paní garanční zpravodajka už si své řekla, takže budeme hlasovat tak, jak bylo řečeno, tak, jak jste byli seznámeni.

Vyčerpali jsme všechny pozměňující návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňujícího návrhu.

V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 34. Zahajuji hlasování. (Z pléna zaznívají dotazy na způsob hlasování.) Beru zpět, prosím.

Budeme hlasovat nejprve o pozměňujícím návrhu. Kdo jste pro přijetí pozměňujícího návrhu, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování č. 20 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 – pro vyslovilo 45, proti byli 2. Návrh byl přijat. Takže máme schválený pozměňující návrh.

A teď tedy, protože jsme vyčerpali pozměňující návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Takže už bez fanfáry – zahajuji hlasování. Kde jste pro přijetí tohoto návrhu zákona, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 21 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 – pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jím byla senátorka Dagmar Terelmešová, předpokládám, že ano, že souhlasíte, a zde nepřítomný pan senátor Radek Sušil, jestli... Ano, bude souhlasit. Děkuji.

Byl podán návrh pověřit senátorku Dagmar Terelmešovou a senátorka Radka Sušila s odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Bez fanfáry. Kdo souhlasíte s tímto pověřením, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování č. 22 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 – pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a ukončuji projednávání tohoto bodu.

Máte slovo, pane navrhovateli.

Poslanec Jan Bartošek:  Paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za spolupráci. Myslím si, že i ten pozměňující návrh zkvalitnil předkládací materiál, takže ještě jednou děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkujeme za vaši účast a na shledanou.

A my pokračujeme. Nyní projednáváme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)

Tisk č. 203

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 203. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, který dnes zastupuje ministra vnitra Milana Chovance. Pane ministře, vítejte v Senátu, máte nyní slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o obcích, zákon o krajích, zákon o hlavním městě Praze a katastrální zákon.

Účelem navrhované novelizace zákonů o územně samosprávných celcích jsou zejména tři okruhy otázek. Zaprvé právní úprava tzv. územních anomálií, zadruhé novelizace v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku a zatřetí úprava činností výborů pro národnostní menšiny a označování ulic v jazyce národnostní menšiny.

Důvodem předložení návrhu je především řešení problematiky sporných hranic, označovaných jako územní anomálie. Jde o případy sporů o hranice obcí. Jejich příčina spočívá v nesouladu území obce s katastrálním členěním, nebo v tom, že určitá obec nemá vlastní katastrální území.

Tyto tzv. územní anomálie výrazně komplikují výkon nejen územní samosprávy, ale i státní správy. Platné právní předpisy umožňují tento stav řešit pouze dohodou dotčených obcí. V praxi se však ukazuje, že dosažení takové dohody je nereálné. Cílem návrhu je vytvoření právního nástroje k vyřešení územních anomálií, který bude sloužit tam, kde dohoda obcí dlouhodobě není možná. Navrhuje tedy stanovit pravomoc ministerstva vnitra, aby v tomto omezeném okruhu případů mohlo rozhodnout ve správním řízení z moci úřední.

Předložený návrh dál legislativní cestou odstraňuje aplikační problémy, které vznikají v souvislosti s vazbou zákonů o územních samosprávných celcích, a nový občanský zákoník, které nelze uspokojivě řešit výkladem.

Třetí okruh otázek řeší navrhovanou novelou se vztahuje k úpravě činnosti výboru pro národnostní menšiny a označování ulic v jazyce národnostní menšiny.

Navrhovaná právní úprava vychází ze závěrů Zprávy o situaci národnostních menšin v ČR za rok 2013. Řeší například případy, kdy zákon ukládá obci na základě výsledku sčítání lidu zřídit výbor pro národnostní menšiny, avšak o práci ve výboru samotní příslušníci národní menšiny nemají zájem.

Na základě požadavků obcí návrh novely také výslovně stanoví oprávnění obcí a krajů čerpat údaje z evidence obyvatel za účelem ocenění významných životních jubileí nebo vítání občánků.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona se zabýval ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 203/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý.

Organizační výbor určil garančním výborem po projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 203/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Vícha, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr zde uvedl hlavní důvody, které vedly k přijetí tohoto zákona. Dovolte mi, abych ještě uvedl některé další změny, které zákon opravuje, a případně je trošičku rozvedl.

Ten první bod jsou sporné hranice. Přiznám se, že jsem starostou 22 let, a nevěděl jsem, že existuje v České republice takovýto problém, který se týká 30 obcí. Respektive 15 sporných hranic mezi těmito obcemi, kde stávající zákon říká, že by se měly dohodnout o tom sporu, protože to není možné a každý si trvá na svém. Tak se zde navrhuje, že mají rok lhůtu na to, aby se dohodly, a pak rozhodne ministerstvo na základě všech faktů zkoumání historie atd. a nějakým způsobem tu záležitost uzavře.

Druhá záležitost se týká výboru pro národnostní menšiny, kdy se dosud o těch názvech v jiném jazyce rozhodovalo na základě sčítání lidu, kdy muselo být dosaženo 10 %. Teď se to zpřesňuje tak, že po dvou po sobě následujících sčítání lidu musí být dosaženo 10 %. Teď to měl dělat výbor pro národnostní menšiny, ale dává se možnost iniciovat to i spolku, který tam ale musí působit 5 let, aby to nebylo na základě účelově založeného spolku.

Pan ministr tady hovořil o těch dalších důvodech týkajících se zpřesnění zákona v souvislosti s přijetím občanského zákoníku. To nebudu rozvádět, byť musím říct, že když slyším slova "pacht", "výprosa" a podobné věci, po 20 letech jiných zkušeností, tak stejně nikdy nevím, o co ve skutečnosti jde.

Ale v tom zákonu jsou ještě další důležité věci a ty si myslím, že stojí za povšimnutí. Minimálně se na to ptala média a obce se o to zajímají. Ten jeden je zdůvodnění odchylky od ceny obvyklé v případě pořizování nebo prodeje nemovitosti. Občanský zákoník dosud říkal, že takovéto odchylky se musí zdůvodnit. Nicméně když se nezdůvodnily, tak se nic nestalo. A tento zákon teď říká, že v případě, že zastupitelstvo v tom materiálu pro něj, nebo v odůvodnění při rozhodování zastupitelstva není to zdůvodnění, tak je ten akt neplatný.

My jsme na výboru poměrně hodně obsáhle rozvíjeli debatu, co je to zdůvodnění? Jestli to musí být písemně v tom materiálu, ale jsou i případy, kdy opoziční zastupitel navrhne prodat za jinou cenu a jen to ústně zdůvodní na zastupitelstvu, ten akt se uskuteční. Takže úplně stoprocentně do detailů ta záležitost asi vyřešena není. Nicméně je to aspoň trošku zpřesnění a ku prospěchu věci. To nic samozřejmě nemění na tom, že polovina zastupitelů bude obviněna a zavřena tak jako tak, protože státní zastupitelství takto koná. Myslím si, že kolega Pešák by tady o tom mohl taky vykládat. Vzpomínáme si všichni na ty případy. Naštěstí soudy nakonec potom v definitivním rozhodování mají normální zdravý selský rozum.

Další záležitost se týká označování čísel orientačních, kdy dnes bylo možné, aby byla přidělována pouze tam, kde jsou čísla popisná. Nyní to bude i s budovami s čísly evidenčními. Nechci vás tím zmást, vidíte, kolik čísel máme – orientační, popisná, evidenční – a stejně 20 % občanů žije na radnici, protože tam mají trvalé bydliště kvůli jiným důvodům. A to si myslím, že je rest, který musí tento stát vyřešit. Protože jestli mu je jedno, kde bydlí a ve skutečnosti žije 20 % obyvatel, to číslo pořád narůstá, tak je mu jedno zároveň, jestli ti lidé půjdou volit, jestli ti lidé dostanou poštu, jestli vůbec vědí, kde ty svoje obyvatele má. Ale to není předmětem tohoto zákona.

Další – pan ministr to zmínil – věcí je oceňování občanů při významných událostech. To je dobře, že je to takto zpřesněno, protože tím, že ta věta je teď v zákoně o obcích, tak v zákonu o registrech, tím je možno využít ty registry i pro zkoumání těchto dat.

Obce zatím postupovaly různě. Některé se ponižovaly a ve svých zpravodajích psaly: "Vyzýváme vás, milí občané, pokud se vám narodilo děťátko, přihlaste se a my vám to děťátko přivítáme." Někteří měli ještě k dispozici staré registry a zvali občany. Byli na hraně zákonů. Já věřím, že by nikoho nezavřeli nakonec za takovýto dobrý úkon. A zákon koneckonců teď říká, že to je správné, aby obce měly možnost oceňovat vítání občánků, zlaté svatby, k osmdesátinám popřát dědečkovi atd.

Takže tomu jsem rád, že tento bod v tom zákoně je.

Dalším bodem je věc, která se týká zpřístupňování usnesení rady či zastupitelstva v případě, že se to týká účasti obce na dražbě. Zatím to bylo poměrně komické, když zastupitelstvo rozhodlo, že se účastní nějaké dražby a chce pořídit nemovitost, která je nabízena v dražbě. Tak veřejné jednání zastupitelstva rozhodlo, že do té dražby půjdeme za 2 miliony korun. Všichni to věděli, a tak buď tu obec natáhli až ke 2 milionům korun, když to nechtěli koupit. A nebo věděli, že když dají dva miliony tisíc, tak ta obec už další možnost nemá.

Přiznám se, že to považuji za zlepšení. Na druhé straně, a nebudu se ptát pana ministra, protože to není zrovna jeho záležitost, ale tu řečnickou otázku položím. Máme zastupitelé, kteří jsou tak hrr do všeho, že oni materiály ještě před projednáním na zastupitelstvu všechny šoupnou na web, v rámci té otevřenosti. A pak sice je zákaz zveřejňování do doby konání té dražby, ale stejně to všichni vědí. A nebo to padne na tom veřejném jednání zastupitelstva. Čili usnesení sice zveřejněno není, ale kdo je na tom zastupitelstvu, tak to stejně ví. Stejně považuji, že je to dobře, že se to tady zpřesňuje. Je to aspoň krůček správným směrem.

Ten zákon se ještě dále týká Prahy, krajů a zákona o katastru, a to v souvislosti s těmi změnami, které jsem tady zmiňoval. Sjednocuje ty záležitosti a u městské části Prahy zpřesňuje znění slibu, aby zastupitelé slibovali věrnost té své městské části, nikoli Prahy jako celku. Musím říct, že jsem četl v novinách, že někdo byl zbaven mandátu proto, že odmítl slibovat věrnost Praze, ale chtěl slíbit věrnost té své městské části. A byl zbaven mandátu.

A poslední věc, technická. Účinnost toho zákona je první den třetího měsíce od zveřejnění ve sbírce. Náš výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí se tou problematikou zabýval a doporučil Senátu projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a případné další návrhy. Předpokládám, že pan zpravodaj z ústavně-právního výboru, pan senátor Miloš Malý chce vystoupit. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Malý:  Paní předsedající, děkuji. Pane ministře, pane zpravodaji, dámy a pánové, budu velmi krátký. Ústavně-právní výbor k tomuto materiálu přijal 94. usnesení na své 20. schůzi, konané 9. března, den po MDŽ. A zaprvé, doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil mě jako zpravodaje na toto jednání pléna a pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby s obsahem tohoto usnesení seznámil předsedu Senátu PČR. Takže doporučujeme taktéž schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám tedy obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí. Obecnou... Tak jsem ji neuzavřela, ano, pan senátor Kubera má slovo. Vy dneska váháte s tím přihlašováním...

Senátor Jaroslav Kubera:  Ne, já jsem se jenom ujišťoval, že si pamatuji zákon č. 361 z roku 1990 správně, abych to nepopletl.

Já bych začal tím, víte, že v současné době oslavujeme 15. výročí vzniku krajů. Vzniku něčeho, co já považuji za největší chybu, kterou jsme učinili po roce 1990. A s láskou vzpomínám na náměstkyni ministra vnitra paní Štrekovou, která nám tehdy vyprávěla, jak ty kraje budou výborné. Že to bude jenom takový malý metodický orgán, asi tak o 40 lidech, který bude pomáhat v činnosti těm obcím. Za ta léta se z toho metodického orgánu stali opravdu velcí orgánové, kteří mají od 500 do 800 nebo 900 zaměstnanců, kde na jedno systémové místo, kde na radnici pracuje jeden člověk, tam jich pracuje pět nebo šest. A stále to roste a roste.

Nicméně nechci to prodlužovat, protože kraje tady budou do další revoluce, hejtmani si získali obrovské pravomoci, i vláda se jich bojí. Ale také byli příčinou korupčních kauz, kterých my jsme byli svědky, zejména v souvislosti s dotacemi. Protože je před krajskými volbami, tak mnohé kraje využívají toho výročí a za veřejné peníze pořádají výstavy úspěchu krajů, které jsou jednoznačně předvolební kampaní. A my tady řešíme, jak omezíme politickým stranám finanční prostředky na volební kampaně. A tady se užívají zcela bezostyšně veřejné prostředky na tuto politickou propagandu.

Já na ten zákon vzpomínám proto, že tady mám zákon z roku 2000, který je podstatně silnější, mezitím nabyl a dostalo se do něj všecko možné. A jenom vás upozorňuji, že toto je pouze dílčí novela. Už je připravena další novela, která tuším asi na třech stránkách řeší dovolenou uvolněných zastupitelů. Kdo už viděl ty náznaky, tak ví. Ale co je podstatné a co se stalo, tím, že zmizely okresní úřady, tak stát nemá nikoho, koho by pověřoval tzv. přenesenou působností. A na koho jiného by to mělo dopadnout než na obce v bývalých okresních městech, které se nazývají ORP. To jsou obce s rozšířenou působností, u kterých to funguje tak, že každým dnem přicházejí další a další úkoly z jednotlivých ministerstev. Ministerstvo průmyslu, pane ministře, patří k těm, kteří neotravují. Děkuji vám za to. Naopak, musím říct, že např. s čerpáním důlní vody nám velmi pomohlo. Ale jsou tady i jiná. A já uvedu jeden malinký příklad z poslední doby. Přečtu vám dopis z ministerstva zdravotnictví, který jsem obdržel.

"Vážený pane primátore, obracím se na Vás se žádostí o poskytnutí vstupních dat pro 3. kolo strategického hlukového mapování, aktualizaci strategické hlukové mapy aglomerace Ústí nad Labem – Teplice. Dále jen SHM, která je zpracována se směrnicí Evropského parlamentu č. 2002/49 ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí směrnice ENT. Gestorem je na základě zákona o ochraně veřejného zdraví ministerstvo zdravotnictví. Jedná se o podklady, kterými disponují odbory magistrátu a městské organizace. Konkrétně se jedná o poskytnutí následujících dat:

1. Digitální model terénu silnice, uliční síť, čísla popisná, budovy včetně výšek, mosty, protihlukové clony, vrstevnice.

2. Silniční doprava: dopravní model individuální dopravy a hromadné dopravy, intenzitu dopravy pro denní dobu 6 – 18, večerní dobu 18 – 22 a noční dobu 22 – 6. Intenzitu zvlášť pro osobní vozidla, nákladní vozidla a těžká nákladní vozidla.

A to má ještě podbody. A) Aktuální model dopravy, B) Jiná data a informace vedoucí k získání intenzity. C) Významná parkoviště, počet parkových stání, počet pohybů v denní, večerní a noční době. Rychlost dopravy pro osobní vozidla nákladní nad 3,5 tuny a těžká nákladní. Zvlášť pro denní, večerní a noční dobu.

3. Silniční síť: povrchy komunikací a jejich stáří, případně kvalita. Dopravní značky, protihlukové clony a valy, vedení celé silniční sítě s uvedením omezení, omezení vjezdu.

4. Stacionární průmyslové zdroje hluku, IPPC, územní plán pro vytipování průmyslových zdrojů hluku a jejich napojení na silniční síť.

Vážený pane primátore, žádám Vás o bezplatné poskytnutí těchto dat ministerstvu zdravotnictví pro účely naplnění směrnice."

Já jsem odpověděl: "Vážený pane náměstku, k vašemu dopisu ze dne 26. 1. sděluji, že statutární město Teplice není součástí projektu strategického hlukového mapování aktualizace strategické hlukové mapy aglomerace Ústí nad Labem – Teplice. Většinu vámi požadovaných dat nemá k dispozici a muselo by je pracně zjišťovat, bez toho, že by na tuto činnost obdrželo finanční prostředky. Veškeré tyto práce by tak byly prováděny na úkor výkonu přenesené a samostatné působnosti.

V případě, že by se vám podařilo pro statutární město Teplice získat potřebné finanční prostředky, abychom mohli práce zadat zaměstnancům mimo běžnou pracovní činnost, rádi vám získané údaje poskytneme."

Pak jsem dostal po delší odpověď, že tady není co si vybírat, protože to je naše povinnost - to udělat. Když si vzpomenete to, co jsem četl, tak to by byla práce úřadu asi tak na 6 měsíců. Museli by zastavit veškerou jinou činnost, protože většinu těch údajů nemají. Ale aby to nebylo všechno, tak ta 3. etapa samozřejmě je zadána spřátelenému ostravskému pracovišti. A už několikrát ÚOHS napadl výběrové řízení, které na to bylo.

Čili, jinými slovy, ministerstvo platí v podstatě soukromé firmě, nebo přehazuje spřízněné firmě, nějakému sdružení, miliony korun na zpracování tohoto, použije na to samozřejmě i dotace Evropské unie, jak je v kraji zvykem, a ty údaje si ta firma opatří zadarmo od těch obcí.

A toto je jenom jeden z desítek podobných případů. A já vždycky říkám stejně – pošlete nám objednávku, my vám pošleme fakturu a pak vám rádi vyhovíme, protože jinak vám to dělat nebudeme. Důvodem tohoto stavu je to, že ministerstvo vnitra - a už jsem to tady říkal panu ministrovi – zcela rezignovalo na to, že má dělat koordinátora. Dnes každé jednotlivé ministerstvo si jede svoji lajnu. Oni ji všichni považují za maximálně důležitou.

Paní Marksová-Engelsová po nás bude chtít, abychom zajišťovali sociální byty dokonce pro celou oblast ORP. Já ale nejsem přednosta okresního úřadu! Já nebudu zajišťovat územní plány pro obce – kácení, silniční provoz, prostě stále to roste a my to platíme z vlastního rozpočtu, který platí tepličtí občané.

A s tím já se ztotožnit nemůžu! A teď se dostanu k onomu zákonu, navážu na pana kolegu, který mluvil o té ceně v místě a čase obvyklé, o které vedou polemiku v právním rámci i renomovaní právníci.

Řeknu to zase na jednoduchém příkladu. Občan si požádá o jakousi louku, která je nevyužitá, město je s tím smířeno, chce ji prodat, protože musí platit za sekání trávy. On ale nechce zaplatit žádnou cenu obvyklou, ale navrhne, že zaplatí maximálně za metr 200 korun.

My teď stojíme před rozhodnutím – buď mu to za 200 Kč prodáme, protože to chceme prodat, a budeme riskovat v nejlepším případě nějaké výtky, v horším případě trestní stíhání. A nebo mu to prostě nemusíme prodávat. Což je nejlepší obrana. My u nemovitostí to máme vyřešeno velmi jednoduše. Pokud jsou dva zájemci, tak to jde do dražby. A tam nemůže být pochyb, že ta cena je v místě a čase obvyklá, protože ji dosáhneme tou dražbou.

Jiné je to, když např. vám řeknu takový pronájem kostela. Jakou byste tam dali cenu v místě a čase obvyklou? Prodej zahrádkářské kolonie, když jste ještě nikdy žádnou neprodávali. Nebo dva pozemky vedle sebe. Co je to v místě a čase? Jak dlouho trvá to místo a ten čas?

My jsme kdysi dostali od policie z nejmenovaného města, už jsem to tady možná vyprávěl, požadavek, abychom sdělili, jestli jsme za posledních 5 let prodávali nějakou nemovitost, nebo pronajímali, za účelem zjištění ceny v místě a čase obvyklé. Ale ten případ byl starý 4 roky. Tak ještě je to v čase? Nebo není to v čase?

Ministerstvo vnitra kdysi říkalo, že ta norma by měla být alespoň odhad. To je vyhovující. Pokud je to úřední odhad s kulatým razítkem, pak nese odpovědnost odhadce. Policie ovšem tvrdí, že radní by si měli každý zvlášť udělat svůj odborný odhad, aby rozhodovali objektivně. A výsledek stíhání je ten, že stíhán je starosta, protože ten přece podepsal kupní smlouvu. A to je různé, podle toho, v kterém okrese se zrovna nachází, jak tam stíhají, nebo jak tam pracuje, nebo nepracuje policie. A to je stav, kdy to ty obce raději nebudou dělat, podobně jako veřejné zakázky, jenom aby se nedostaly do takovéto složité situace.

Pokud jde o národnostní menšiny, tam jsem se ptal v ústavně-právním výboru, a co se stane, když zastupitelstvo, které kupodivu stále ještě občas hlasuje, snaha je, aby už nehlasovalo, aby bylo všechno v přenesené působnosti, včetně dotací podle správního řádu, ale ono zatím pořád hlasuje. A co se stane? Vás se nechci ptát, pane ministře, to byla otázka na ministra vnitra, když zastupitelstvo zřízení onoho výboru pro národnostní menšiny neprohlasuje?

Co se stane? Máte nějaké řešení? Nebude ten výbor. Já se totiž obávám toho, že u nás zrovna jsou menšiny velmi rozšířené a že budu muset mít ulice ve třech nebo čtyřech jazycích, když se to bude vyvíjet. Naštěstí některé skupiny se k té své národnosti nehlásí, takže to nehrozí. Že bychom měli např. ulice v romštině, to asi nehrozí, protože máme 156 Romů, podle sčítání lidu, a podle skutečnosti možná 3000. Takže tam to nehrozí.

Ale nebezpečnější jsou spolky, které už tam jsou dlouhodobě. A pak stačí ten společek se třemi lidmi a začne se domáhat jakýchsi práv menšiny. Ale to bych řekl, že se to nějak vyřeší samo a není to ten problém. Ale bohužel s tou cenou a s tou neplatností, sice legislativa říká, že ono to stejně tak může být, protože nejvyšší soud už rozhodl, ale představte si úplně obyčejnou situaci. Koupíte si pozemek na rodinný domek, časem se zjistí nebo někdo napadne, nejspíš opozice, že ta cena nebyla v místě a čase obvyklá, vy už ale máte postaveno. Smlouva je neplatná, co se potom děje? Musíte vrátit plnění, protože to je bezdůvodné obohacení, a co potom s tím domečkem? Ono nám stačí na těch zahrádkách, když tam mají černé stavby. A co potom s tou stavbou, když prodáváme ty zahrádky?

Takže ono to v praxi není příliš jednoduché. Já už jsem žádal i ministryni pro místní rozvoj u veřejných zakázek, aby proběhlo nějaké školení Policie ČR na to téma. Právní řád by neměl řešit samosprávu, ledaže by v souvislosti s prodejem došlo k nějakému neadekvátnímu jednání, já nevím, prodej pozemků 10 ha za korunu může být sporný. Ale může být sporný, když to bude pro sportovní účely, protože tam zase musí být bezpečně zajištěno, aby toho nikdo nezneužil a časem místo sportovních účelů tam neudělal něco jiného.

A bohužel těch prodejů jsou obrovská kvanta. U nás je třeba většina bodů majetkových, kde se prodávají – většinou dnes už to jsou takové pozemky pod garážemi apod. Takže to je důvod, proč já mám s tím zákonem problém a nemohu pro něj hlasovat. Zejména proto, že už vím o té další novele. Představte si, že i ty nejmenší obce musí podle těch zákonů, které my tady schvalujeme, pracovat. Oni to nejsou většinou právníci. Oni dokonce chodí do práce a jednou za týden jdou do toho, ale odpovědnost mají obrovskou. Čili naším úkolem je, aby zákony byly jasné, srozumitelné, nejen pro ně, ale i pro ty jiné orgány, které do toho mohou mluvit. Ale my děláme přesný opak. Ty zákony narůstají, narůstají. Teď je tam ještě kontrola. O tom asi přijde řeč, až tady budeme mít zákon o NKÚ.

To je kontrola na kontrolu. Jednou dělá samosprávu kraj, pak se to někomu rozleží, že vlastně kraj nemůže dělat samosprávu samosprávě. Jen tak mimochodem, naše krajská samospráva usnesením rozhodla o tom, že bez souhlasu ORP žádná obec nemůže požádat o dotaci. Jakým právem vůbec krajská samospráva může nařizovat něco takového obci? My jsme to samozřejmě odmítli. Ale taková je situace tam dole. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já navážu na zpravodaje tohoto tisku, pana senátora Víchu, s komentářem té změny, která se týká ceny obvyklé a požadavku na zdůvodnění. Já si jenom dovolím pro nás pro všechny připomenout, že před schválením nebo projednáním tohoto zákona, pokud bude schválen, to bylo tak, že musela být zdůvodňována v rámci jednání zastupitelstva jakákoliv odchylka od ceny obvyklé. Jakákoliv. Což se samozřejmě nedělo, nebo se to dělo jenom v některých případech, a to proto, že to je samo o sobě nelogické a nebyla tam žádná sankce.

Nyní z důvodů, jejichž znění jsem se nedozvěděl, došlo k tomu, že je potřeba zdůvodňovat pouze ten případ, kdy je prodáváme za cenu nižší, než je cena obvyklá. A hlavně – a o tom mluvím – je potřeba, to zdůvodnění je provázáno zároveň s tím, že pokud se tak nestane, tak je možné, že jednání a smlouva nebo převod bude od počátku neplatný.

Já jsem vás tady chtěl seznámit s tím, že když jsme se ptali předkladatele toho zákona, což není pan ministr, proč to tam přidal a jaké to má důvody, tak jsme se je nedozvěděli. Jinými slovy, celá konstrukce, která se v zákoně objevuje, se zdá – aspoň podle vysvětlení, které máme k dispozici, a které je žádné, že nemá žádný význam a žádný smysl, protože jediné, čeho se tím dosáhne, je, že na malých obcích budou muset vymýšlet jakási zdůvodnění, o kterých přesně nevědí, zda je mají dávat jako součást toho usnesení, které je přijímáno, nebo nikoliv. A hlavně spousta jiných zdůvodnění, která potom zaznívají v rozpravě, se tam nedostane. A hlavně se tam nedostanou ta zdůvodnění, která každý zastupitel, když hlasuje, má v hlavě.

Takže já za sebe považuji rozšíření toho ustanovení za zbytečné. Na druhé straně, vzhledem k tomu, že tady dochází i k vylepšení zákona, ať se to týká životních jubileí, ať se to týká dražeb, ať se to týká některých dalších věcí, tak pro ten zákon, stejně jako jsem to udělal ve výboru, hlasovat budu, ale jsem tady proto, byť tady není, znovu opakuji, navrhovatel, abychom příště některé věci do zákona nedávali, když nejsou k ničemu a jenom ztěžují práci zastupitelstvům. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych, na rozdíl od dvou kolegů předřečníků, podpořil tuto novelu zákona o obcích, protože si myslím, že tam jsou pozitivní věci. Každopádně ono to oceňování významných událostí je přínosem. Je tady spousta komunálních politiků a všichni, kteří jsme chtěli přivítat občánky nebo udělat nějakou slavnost pro naše starší spoluobčany, kluby důchodců apod., tak jsme v podstatě šli do rizika, že budeme popotahováni, že budeme mít nějaké nepříjemnosti.

Když jsem byl ve funkci místostarosty, tak jsem se docela těšil, kdy mě někdo, jak se říká, práskne a budu se pak muset zodpovídat za to, že chci udělat pěknou akci pro občánky a nebo pro naše starší spoluobčany. Čili toto je určitě velkým přínosem, že můžeme nahlížet do základních registrů obyvatel.

Další bod, který tady byl diskutovaný, ta účast obcí v dražbách. Myslím si, že je to taky pozitivní, že usnesení zastupitelstva nebo rady bude veřejné až po konání této dražby. Povinnost obcí zdůvodňovat odchylky při prodeji, ať je to nahoru nebo dolů, stejně jsme to dělali, takže se to jakýmsi způsobem jenom zpřesní.

Každopádně mě na té novele nejvíce zajímaly, nebo dosti významně, § 29, odst. 2 a § 18, odst. 3, který mluví o národnostních menšinách. U mě v regionu, já jsem senátor za ten nejvýchodnější obvod a polských spoluobčanů je tam velké množství, ta národnostní menšina je tradiční, je tam vysoký počet národnostní menšiny, ne 10 %, tak si myslím, že ono trošku zpřísnění, označování cest, ulic a části měst a obcí, kdy 10% účast populace národnostní menšiny se musí objevit ve dvou sčítáních po sobě, je naprosto v pořádku. A jak jsem mluvil s několika kolegy, předsedy spolku PZK, tak jim to vůbec nevadí. Naopak tu tradiční menšinu to podrží a pomůže.

Důležité je tak sestavování výborů pro národnostní menšiny. A jestliže tuto možnost teď mají i různé spolky, tak je to dobře. Kolegovi senátorovi Kuberovi, vaším prostřednictvím, paní předsedající, tady říkal, že může o to žádat teď společek o počtu tří osob, takže nemůže. Musí to být minimálně 10 % obyvatelstva daného města. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, dále je přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl jenom obecně říci, že podporuji návrh tohoto zákona. Byť má ta rizika, která tady zmíněna byla, nebudu je opakovat.

Samozřejmě velký přínos je to pro nás v případě získávání majetku, a nebo vůbec naším účastnictvím v dražbě. To znamená to, že můžeme neposkytnout informaci do doby dražby. Samozřejmě je diskutabilní, když se zastupitelstvo Prahy v tom svém složení k něčemu rozhodne, jestli je vůbec možné nějak zajistit, aby v tom zvláštním prostředí, pro nás ostatní tedy, myslím pro ostatní obce mimo Prahu, jestli lze něco udržet. Myslím si, že v těch normálních obcích jistě nějakou dobu určité tajemství udržet lze, i když se to týká zastupitelstva. Takže v tomto ten posun je určitě velký.

Pak je tady nicméně to nebezpečí, o kterém tady mluví kolegové, a to je, řekněme, zvláštní praxe a zvláštní uvažování některých státních zástupců. Já si myslím, že svítá na lepší časy. Když se podíváte do svých notebooků, tak dneska zatkli údajně nějakého soudce, který se zřejmě nechoval tak, jak měl. Když budou řešit všechny státní zástupce a jejich pochybení v kauzách, kde soud pak rozhodl úplně jinak, kdy oni přepisovali politickou mapu, tak si myslím, že možná dojdeme k tomu, že i ten výklad pro státní zástupce či jejich školení bude takové, aby si každý nedělal, co chtěl, ale bylo to v nějakém kontextu práva a nějaké zaužívané praxe, která směřuje k obohacení obce. A ne k nesprávnému posuzování našeho jednání určitými státními zástupci, kteří proti ostatnímu světu mají zcela jiný názor. A přesto se jim nic nestane, byť příslušné obci, a to už nemluvím ani o těch lidech, velmi zkomplikují život.

Takže tady ta vazba na jiné zákony, stejně jako my jsme mluvili tady dneska o EET a o všech věcech, které souvisí s tím, že se vynášejí informace, někdo je zneužívá, tak to jsou věci, které musí upravovat samozřejmě jiný zákon. Ale obecně si myslím, že ten posun, který tato novela přináší, je lepším směrem.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, tak obecnou rozpravu uzavírám. Pane ministře, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Prosím, mikrofon je váš.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Já bych chtěl poděkovat za tu debatu a jen k tomu zdůvodnění odchylky, které možná bylo největší námitkou. Tady to jenom převádí reálný stav, které dělají praktické soudy, protože ony to takto vykládají do zákona. Zdůvodnění odchylky by mělo být buď v materiálu, v zápisu nebo usnesení, v krajním případě ve zvukovém záznamu. To je všechno, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. Táži se zpravodaje ústavně-právního výboru, jestli se chce? Nechce, děkuji. Takže, pane garanční zpravodaji, je to na vás.

Senátor Petr Vícha:  Ano, je to na mně. Já tu povinnost mám. Takže, dovolte mi, abych shrnul rozpravu, v níž vystoupili 4 senátoři. Kolega Kubera připomněl zákon 367, ať to je ve Stenu správně, ne 361, ten starý jednoduchý zákon o obcích. Od té doby přibývá paragrafů, všechno se zesložiťuje, život je složitější. On tady přečetl i dopis ministerstva zdravotnictví, obdivuji jej, já je vždycky hned mažu a házím do koše. I když datové schránky a ty různé věci, které nás nutí k tomu všechno evidovat, to komplikují. Ale občas se to podaří vymazat bez nějakých následků. On ještě má ten elán a odpovídá na ty neustálé hloupé dopisy.

Chápu jeho rozhořčení, nicméně musím konstatovat, že možná v té jedné věci to není úplně optimální z hlediska té ceny obvyklé, ale ty ostatní věci jsou pozitivní. A proto tady i kolegové Vystrčil, Gawlas a Čunek tu novelu navrhli podpořit. Já myslím, že jsem ohledně té ceny obvyklé četl i metodický pokyn, který říká, v jakých případech by policie a státní zastupitelství měly konat. Bylo to úsměvné, doporučuji přečíst si to, protože musí být naplněny některé znaky.

Ten první je: zastupitelstvo svolá oprávněná osoba. Návrh na svolání zastupitelstva je dle zákona řádně zveřejněn. Na zastupitelstvu je nadpoloviční účast. To jsou naprosto formální věci, které jsou splněny vždycky. A pak když jeden ze zastupitelů na zastupitelstvu vystoupí a řekne, že má pochybnosti o tom, že je to výhodné z hlediska prodejní ceny, tak jsou naplněny všechny ty čtyři věci a policie a státní zastupitelství pak konat může.

Ale já si stejně myslím, že my bychom neměli rezignovat, teď myslím my zastupitelé, na ten selský rozum, na určitou odvahu v té věci. Jestli máme zdůvodněno to, proč to děláme, tak věřím, že zdůvodnění ve většině případů musí uspět.

Konkrétní případ. Zjistili jsme při digitalizaci katastrů, že v 80. letech asi 150 garáží bylo postaveno tu z jednoho, tu z dvou metrů na našich pozemcích. A úředníci samozřejmě navrhli, abychom jim to prodali. Abychom udělali znalecké posudky na ten metr a ten proces by trval šílenou dobu. A zastupitelstvo, myslím si, že velmi dobře a moudře, rozhodlo a zdůvodnilo to, že je-li to jeden dva metry, tak darujme jim to. Nedávejme další náklady na posudky a tyhle věci a vyčistíme tu záležitost. A já věřím, že nás za to nikdo nezavře, byť jsem se tady dneska udal. Zastupitelstvo bylo tehdy řádně svoláno, zveřejněno, všechny znaky byly naplněny a policie může konat.

Takže závěrem připomenu, že je usnesení výboru, které doporučuje ten návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, pane senátore, a tak budeme opravdu hlasovat. Takže vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32. Já chviličku počkám, ať máte čas.

Takže, dovolte mi, abych zahájila hlasování. Kdo jste pro tento návrh zákona, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. A kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 23 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům a ukončuji projednávání tohoto bodu. A pan kolega senátor Petr Vícha bude mít procedurální návrh. Tuším, že pan ministr se bude muset rozloučit, jeho čas pro Senát se naplnil. Tak prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Ano, tušíte správně, já myslím, že k všeobecnému uspokojení navrhuji, abychom vyřadili následující dva body, čili body 7 a 8, senátní tisky N 049/10 a K 056/10, a potom senátní tisk N 061/10. A je ověřeno, že není problém, že se odloží na příští jednání. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, víme, že nepromlčíme žádné lhůty, takže bez fanfáry dám hlasovat o změně programu dnešního pořadu schůze.

Kdo jste pro, stiskněte prosím tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Děkuji. Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 24 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 53, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Tyto dva body dnes projednávat nebudeme. Já děkuji panu ministrovi. A já bych poprosila o vystřídání.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Budeme nyní projednávat bod, kterým je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony

Tisk č. 172

Senátní tisk č. 172, 2. čtení. Tento návrh senátního návrhu zákona máme jako senátní tisk č. 172. Návrh nám uvede zástupce navrhovatelů senátor Zdeněk Škromach, kterého žádám o úvodní vystoupení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Vážené paní senátorky, páni senátoři, není to nic nového. Tento návrh v původní verzi byl podán už více než před rokem. Potom na základě diskuse, včetně diskuse se sociálními partnery jsme došli k novému návrhu, který máte zohledněn jednak v návrhu zákona a zároveň i v pozměňujícím návrhu, který přijal garanční výbor. Chci říct, že jako předkladatelé se s tímto pozměňovacím návrhem výborů ztotožňujeme a doporučujeme ho schválit.

Základní změna zákona je v tom, že zavádí placení prvních tří dnů nemoci, čili v tzv. karenční doby a zároveň zohledňuje i určité zvýhodnění pro zaměstnavatele. V původním bylo snížení nemocenského pojištění, které platí za zaměstnance zaměstnavatel o 0,1% bodu. Po dohodě na výboru jsme se domluvili na 0,2, což je už poměrně výrazné snížení, byť to na první pohled nevypadá, tak pokud jde o státní rozpočet, tak je to řádově asi 3,5 mld. Kč. Ovšem to je odhad ministerstva. V čisté hodnotě je to asi 2,4 mld. a nejsem přesvědčen o tom, že by došlo k nějakému výraznému zvýšení nemocnosti jenom díky tomu, že budou první tři dny nemoci placeny. O nemoci rozhoduje lékař a mnohdy tlak firmy na zaměstnance, aby nemarodili, tak skutečně lidé už mnohdy váží, jestli budou či nebudou marodit.

Pro firmy by minimálně tato změna přinesla asi 2,5 mld. Kč, které ušetří na pojistném. Chtěl bych také zdůraznit tady, že snížení pojistného se týká i osob samostatně výdělečně činných. Tady dochází vlastně i k podpoře a já věřím, že kolegové, kteří tady ráno hovořili o podpoře malých živnostníků, budou mít motivaci k tomu, aby tento návrh podpořili, protože svým způsobem je to snížení výdajů u osob samostatně výdělečně činných, kteří samozřejmě, pokud si dobrovolně platí nemocenské pojištění, což určitě pro ně pro mnohé bude zajímavé. V zásadě základní sazba 2,3 %, kterou odváděl zaměstnavatel, se snižuje na 2,1 % na nemocenské pojištění, což ve svém dopadu, jak už jsem říkal, je asi 2,4 mld. Kč. Nebudu uvádět příklady o tom, jak v kterých zemích. Jenom možná připomenu období, které bylo v ČR za ministra Drábka, kdy zaměstnavatelé hradili první tři týdny nemoci. Ke zkrácení došlo až teď v roce 2014 a de facto placení prvních tří dnů je spojeno i s tím, že byl snížen náhradový poměr, který byl původně 69 %, pokud se nepletu, a byl snížen na 60 %. Zaměstnavatelé sice mají určité výhrady, ale jsem přesvědčen o tom, že pokud návrh, a je to návrh, který schvalujeme, projde, tak bude mít ještě dostatek prostoru i v Poslanecké sněmovně nebo znova tady při projednávání v Senátu. Věřím, že se nám sem zákon vrátí ze sněmovny, tak se k tomu znovu vrátit a využít ten prostor.

Průběžně jednáme a máme příslib i jednání v rámci tripartity o této věci. Je to nakonec bod, který má vláda v rámci svého vládního prohlášení a tady je potřeba říci, že myslím, že je to i určitá motivace, tak jak se ukazuje podle reakcí pro zaměstnavatele, že nestačí říkat – my to nechceme, ale je potřeba říkat, jak bychom to chtěli a jak by to mělo vypadat.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, věřím tomu, že to, co schválil výbor v té podobě, by to mohlo být akceptovatelné pro naprostou většinu z vás. Věřím tomu, že tento návrh společně podpoříme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senát tisk projednal, senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Vosecký. Usnesení výboru jsme obdrželi jako senátní tisk č. 172/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedo, dámy a pánové. Ke zpravodajské zprávě bych řekl, že pan místopředseda předkladatel tohoto návrhu v podstatě řekl všechno, protože tisk 172 nahrazuje senátní tisk č. 20. V tomto novelizovaném nebo změněném návrhu jsou obsaženy všechny věci, které padly na seminářích, který tady proběhl loňského roku, kde v podstatě byli přítomni všichni zástupci sociálních partnerů, ministerstev, včetně ministerstva financí. A mimo ministerstva financí s tímto návrhem souhlasili s tím, že byl jen argument na to, že není vhodné a že by se neměla finanční zátěž přenášet na zaměstnavatele.

Předkladatel tyto věci vyhodnotil, zapracoval. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své 13. schůzi konané dne 27. 1. 2016 k návrhu senátního návrhu senátora Zdeňka Škromacha a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb. – zákoník práce ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony. Po odůvodnění zástupce skupiny navrhovatelů senátora Zdeňka Škromacha zprávě senátora Jiřího Voseckého a rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu ČR projednaný návrh zákona schválit ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou uvedeny v příloze,

2. určuje zpravodajem výboru k projednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Jiřího Voseckého,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Žaloudíka, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Eva Syková, prosím.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Nechci zdržovat, už jsme unaveni, ale chtěla bych přece jenom podpořit návrh, jak jsem to už udělala na 6. schůzi Senátu, která se konala v únoru minulého roku, a společně s ostatními předkladateli jsem vás žádala o podporu senátního návrhu na změnu zákoníku práce, který byl předložen. Jeho podstatou bylo obnovení nároku na náhradu mzdy při platu v prvních třech dnech pracovní neschopnosti, tedy zrušení tzv. karenční doby. Vedle jiných argumentů, především sociálních, pro mě osobně bylo důležité také zdravotnické hledisko. Považuji za nelogické, jestliže je zejména nízkopříjmová část zaměstnanců systémově tlačena k tomu, aby v případě nemoci se neléčila nebo se léčila v rámci dovolené. Ve skutečnosti také vznikají nároky na budoucí výdaje v sociální a zdravotní oblasti.

Původně předložený senátní návrh narazil na nesouhlas zástupců zaměstnavatelů, na úrovni Rady hospodářské a sociální dohody České republiky, neboli tripartity.

Jsem stále přesvědčena, že i pro zaměstnavatele je výhodnější, pokud je zaměstnancům umožněna odpovídající léčba. Snížená výkonnost zaměstnanců nepochybně má ekonomický efekt, a to tím spíše, pokud z důvodu zanedbání léčby dojde k dalšímu šíření onemocnění nebo dokonce k jeho trvalému výskytu na pracovišti, a to se v budoucnosti může projevovat stále více a více a silněji.

Rovněž si nemyslím, že by docházelo k výraznému zneužívání pracovní neschopnosti, protože pokud zaměstnanec není nemocen, je pro něj pokles příjmů na úroveň 60 % průměrného výdělku citelnou ztrátou. Na druhou stranu je mi jasné, že zaměstnavatele je těmito argumenty obtížné přesvědčit Ministerstvo práce a sociálních věcí ve své poslední analýze vývoje nemocenského pojištění připouští, že zrušením karenční doby se zvýší míra dočasné pracovní neschopnosti, ale bude to pravděpodobně jenom dočasné. Obava ze současného zvýšení nákladů na straně zaměstnavatelů tudíž není zcela nepodložená. Ale podle citovaného materiálu ministerstva práce a sociálních věcí zároveň nelze jednoznačně stanovit, do jaké míry se karenční doba promítá do četnosti případů dočasné pracovní neschopnosti.

Domnívám se proto, že kompromis v podobě snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění, který byl zpracován do nového senátního návrhu, nyní projednávaného pod č. 172, by mohl být vhodným východiskem. Výsledné snížení příjmů státního rozpočtu sice není zanedbatelné, ale jeho účinek bude v důsledku pozitivní nejen pro nízkopříjmové zaměstnance, kteří si dosud nemohli dovolit žádnou léčbu, ale i z hlediska úspor budoucích výdajů na zdravotní a sociální péči o nesprávně léčené či vůbec neléčené pacienty.

Doporučuji vám proto schválit předložený návrh zákona, a to ve znění pozměňovacích návrhů přijatých výborem pro zdravotnictví a sociální politiku. Doufám, že dvojnásobné snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění oproti původnímu návrhu, tj. 0,2 %, přesvědčí zaměstnavatele, že se jedná o změnu, která v žádném případě nesměřuje k poškození jejich zájmu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Táži se pana navrhovatele, jestli se chce v rozpravě vyjádřit. Nechce. Pan zpravodaj se také nemá k čemu vyjádřit.

Zazněl jediný návrh na další postup, a to je usnesení garančního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku návrh zákona schválit.

Je zde žádost o odhlášení, takže vás všechny odhlásím a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Omlouvám se, udělali jsme s panem zpravodajem chybu. Měli jsme nyní otevřít podrobnou rozpravu a měli jsme připomenout, pane zpravodaji, že ve výboru byl podán pozměňovací návrh, který je součástí usnesení výboru.

Otevírám podrobnou rozpravu. V podrobné rozpravě vystoupí pan garanční zpravodaj.

Senátor Jiří Vosecký:  Ve výboru byl přijat pozměňovací návrh, který je součástí materiálu, který jste dostali, takže k hlasování jej doporučuji schválit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. A můžeme přistoupit k hlasování, a to o návrhu schválit, tak jak jej máme k dispozici ... Pardon, budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je v usnesení garančního výboru. Ještě jednou se omlouvám. Víme všichni, o čem budeme hlasovat? Je zde žádost o odhlášení. Všechny vás odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Hlasujeme o pozměňovacím návrhu, který je součástí usnesení garančního výboru. Předpokládám, že navrhovatel souhlasí, garanční zpravodaj rovněž souhlasí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 25 registrováno 55, kvorum 28, pro návrh 38, proti 4. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o předloženém zákonu, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Nejsou žádné připomínky.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V hlasování č. 26 registrováno 56, kvorum 29, pro návrh 38, proti 11. Návrh byl schválen.

A proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili dva kolegy, kteří návrh zákona odůvodní v Poslanecké sněmovně, a předtím ještě, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu se schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání.

Nyní budeme hlasovat o pověření našich dvou kolegů k odůvodnění návrhu v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byl pan předkladatel Zdeněk Škromach a pan zpravodaj Jiří Vosecký. Jsou nějaké připomínky, námitky či jiné návrhy? Nejsou. Přistoupíme k hlasování, návrh na hlasování jste před chvilkou slyšeli.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování č. 27 je registrováno 56, kvorum 29, pro návrh 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli a děkuji i zpravodaji.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 182

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupkyně navrhovatelů senátorka Miluše Horská. Paní kolegyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Mezi rodiči malých dětí se diskutují dvě témata. Je to za prvé povinnost očkování a za druhé vylučování neočkovaných dětí z dětských kolektivů. To, co je mnohými stále přehlíženo je, že jsou to skutečně témata dvě. Jsou to dvě různé věci. Povinnost určitého očkování si klade za cíl zvýšit proočkovanost populace. Vyloučením neočkovaného dítěte z účasti na škole v přírodě nebo z dětského tábora opravdu žádného zvýšení proočkovanosti dosáhnout nelze.

Návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví, který budeme dnes projednávat, a to znovu opakuji a zdůrazňuji, téma povinnosti očkování neřeší, řeší pouze druhé téma.

V naprosté většiny vyspělých evropských zemích je pravidlem něco, co se u nás zatím neděje. Lékaři a odborníci těchto zemí odůvodňují potřebu povinného očkování samostatně a samostatně poté odůvodňují potřebu přístupu k neočkovaným dětem. Rozlišují dvě otázky. K čemu je dobrá povinnost očkovat od otázky, k čemu je dobré vyloučit neočkované dítě z dětského kolektivu a nechat jej hrát si s dětmi pouze na hřišti, před domem a ve škole? Odborné důvody, pro které má být určité očkování povinné, nelze automaticky a rozumně používat pro odůvodnění vyloučení neočkovaného dítěte z kolektivu.

Názornou ukázkou je v tomto očkování proti tetanu. Poprosím, prostřednictvím pana předsedajícího, svého laskavého kolegu pana doc. Jaroslava Malého, aby mě bedlivě poslouchal, protože jsme si minule nerozuměli.

Tetanus je zajisté nebezpečné onemocnění a rozumné důvody, proč proti němu očkovat, samozřejmě existují. Tetanus ale není nakažlivý, z člověka na člověka se nepřenáší. Dítě, které není očkované proti tetanu, neohrožuje nikoho jiného, také není samo nikým jiným ohroženo. Neexistuje opravdu žádný důvod, proč by nesmělo mezi ostatní.

Někteří obhájci současné právní úpravy volají v těchto případech po sociální spravedlnosti. Ostatní se očkovat musejí, proto vyhazujme z kolektivu ty děti, jejichž rodiče to odmítají. Tito lidé si bohužel neuvědomují, že očkování proti tetanu podstupuje každý jenom sám pro sebe, nikoliv pro ty druhé.

Volání po sociální spravedlnosti zde postrádá jakékoliv opodstatnění. A to zdaleka není případ pouze očkování proti tetanu. My i přesto takové děti nepřijímáme do mateřských školek, nepustíme je do školy v přírodě, nepřipustíme jejich účast na dětských táborech, zabráníme jim v účasti na ozdravných pobytech. To, že to postrádá odůvodnění, dojde snadno každému rodiči, pokud se jen trochu zamyslí.

Očkovací politika státu a její představitelé s těmito excesy samozřejmě a logicky ztrácejí důvěryhodnost v očích veřejnosti. To se poté podepisuje na nedůvěře i v opatřeních rozumných a správných. Příčina této základní chyby se nalézá přímo v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Podle tohoto zákona se úplně každé povinné očkování současně automaticky ihned a bez výjimky stává nezbytnou podmínkou pro účast dítěte v dětském kolektivu. § 50 a § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví se na sebe odkazují. A proto se odkazují stejná odborná odůvodnění. To je však adekvátní účelu pouze paragrafu 46. Na tuto kontroverzní skutečnost poukázal nepřímo již dokonce Ústavní soud. Neuvědomili jsme si, nebo jsme dosud nezohlednili, že se opravdu jedná o dvě různé věci, které vyžadují odlišné odborné odůvodnění. Proto například Polsko a Slovensko mají sice deset povinných očkování, ale ani jedno z nich není podmínkou pro účast neočkovaných dětí v kolektivech. Odborníci těchto zemí uvážili nezbytnost povinného očkování a nezbytnost vylučování neočkovaných dětí z kolektivu samostatně, a tímto způsobem došli k významně odlišným závěrům.

U nás přímo ze zákona vyplývá, že všechno, co se povinně očkuje, bez toho všeho nesmí dítě do zákonem určených kolektivů. Žádné samostatné odborné odůvodnění není zákonem vůbec podporováno a dokonce by ani nemohlo být zohledněno. Neumožňuje to vzájemný vztah § 50 a § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví.

Proč toto všechno uvádím? Očkovací politika a související právo České republiky obsahují zjevné excesy. Ty samozřejmě vidí a vnímá celá veřejnost, obzvláště, pokud je na ně různými skupinami či médii dobře a srozumitelně upozorněna. Prosím, zamysleme se nad tím, zda je opravdu rozumné používat argumenty, které odůvodňují povinnost očkování současně k odůvodnění vylučování dětí z dětských kolektivů.

Jaký skutečný a hmatatelný přínos má pro ochranu veřejného zdraví, když dítě, které chodí se svými spolužáky celý rok do školy, s nimi může na školu v přírodě odjet pouze na pět dní, ale na poslední dva dny si pro něj musí přijet a odvézt ho rodiče domů, protože není řádně naočkované. Jaký skutečný a hmatatelný přínos má pro ochranu veřejného zdraví, když malý hokejista, který chodí čtyřikrát týdně se svými spoluhráči na trénink, s nimi nesmí odjet na prázdninové soustředění? Neočkované dítě, které nesmí s 20 skauty do stanového tábora, přitom může legálně odjet s rodiči na dovolenou do velkého hotelu mezi desítky jiných dětí. Neočkované dítě může být také bez omezení hospitalizování mnoho týdnů společně s jinými dětmi v nemocnici. A dokonce ani na infekčních odděleních nemají nikde zvlášť vyhrazené pokoje pro neočkované děti. Avšak na zotavovací ozdravný pobyt žádné neočkované dítě s ostatními dětmi odjet nesmí.

Tohle opravdu nelze rozumně a vstřícně vysvětlovat veřejnosti a rodičům tak, aby pochopili, že je to v pořádku. Tohle v pořádku zkrátka není. Nikdo nemusí být lékařem a odborníkem na očkování, aby toto pochopil. Mnozí rodiče si myslí a veřejně to šíří, že se jedná o pouhé sankce, nečestné způsoby politiky, jejichž cílem je vynucení očkování a vyšší spotřeby vakcín na rodičích. Jejich děti a jejich základní lidská práva jsou při této politice pouhým rukojmím a obětí očkovací lobby. To, že tomu tak není ve skutečnosti, velmi těžko rozumně vysvětlujeme.

Jedna z hlavních příčin tohoto stavu leží přitom nám všem přímo na očích. Stačí se dobře podívat. Paragraf 50 a paragraf 46 o ochraně veřejného zdraví neumožňují učinit rozumnou výjimku. Neumožňují totiž vůbec žádnou výjimku. Nepodstoupení jakéhokoliv povinného očkování je automaticky důvodem k vyloučení dítěte z kolektivu, bez ohledu na okolnosti. Je to právo, které vůbec nezohledňuje, že se jedná o dvě různé věci, dvě odlišné situace. V jiných zemích to už lékaři a odborníci pochopili.

Tento nedostatek lze samozřejmě nahradit. Nahradit rozumnou výjimkou, kterou lze ustanovit právě v zákoně o ochraně veřejného zdraví. U mateřských školek však již dříve zazněly a zaznívají některé silné argumenty pro potřebu vyšší ochrany hodně malých dětí v předškolním věku. Proto odstraňme excesy alespoň v té oblasti, kde prakticky žádnou rozumnou argumentaci vlastně nemáme. Uvolněme všem dětem bez rozdílu očkování účast na školách, v přírodě, na dětských táborech, sportovních soustředěních, ozdravných pobytech. Vůbec nic se totiž nestane. Žádné riziko se tím nikomu opravdu nezvýší. V okolních zemích na školách v přírodě a na dětských táborech opravdu nestartují žádné epidemie.

Dovolím si zde citovat doc. Vojtěcha Thona, předního českého imunologa z lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, mimo jiné člena pracovní komise k problematice očkování, který v dané věci řekl: "Z medicínského hlediska by na ozdravných pobytech v táborech, zotavovacích akcích dětí a podobných měly pro očkování platit stejné podmínky jako ve škole. Ostatní je účelové a současné legislativní úpravě účelově restriktivní."

Pokud neuděláme rozumné věci my zde, poté si opravdu nemyslím, že je spravedlivé vyčítat rodičům a veřejnosti, že očkovací politice ČR, ministerstvu zdravotnictví a mnoha lékařům stále méně důvěřují – a místy proto sami neudělají i rozumné věci.

Já vám děkuji za pozornost a oběma výborům za schválení, i když oba zpravodajové byli proti. Moc si toho vážím. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko, prosím, abyste se posadila ke stolku k předkladatelům. Návrh projednal VZSP jako výbor garanční. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 182/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Milada Emmerová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedo, vážená paní místopředsedkyně, dovolte mi, abych podala zpravodajskou zprávu k tomuto zákonu. Byl předložen k projednání v Senátu paní senátorkou, místopředsedkyní Miluší Horskou, připojilo se svým podpisem dalších 36 senátorů, takže to je takřka polovina počtu celkového.

Z historie projednávané problematiky bych chtěla uvést jenom velmi stručně, že v loňském roce (2015) projednal Senát dne 18. června na své 9. schůzi usnesením č. 157 velkou novelu dotyčného zákona, tedy zákona o ochraně veřejného zdraví, kde byly schváleny i pozměňovací návrhy, velmi podobné navrhované právní úpravě tentokrát.

Dne 16. září 2015 však sněmovna na své 31. schůzi schválila uvedený zákon ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, tedy bez změn, které byly v Senátu navrženy.

Jedním z hlavních důvodů neschválení senátní verze byly navrhované změny ohledně povinného očkování dětí v předškolním věku. Současný návrh novely byl předložen Senátu v lednu letošního roku a byl projednán v prvém čtení jako senátní tisk č. 182 na 18. schůzi Senátu dne 13. ledna 2016.

Pro připomínky legislativně-technického charakteru byl z pozice legislativního odboru Senátu tento návrh upraven do logické a správné dikce, resp. dostal formu pozměňovacího návrhu, který jsem si přisvojila, a při projednávání na výborové schůzi byl tento model projednáván.

Návrh této novely obsahuje pouze dva hlavní věcné záměry, z nichž je zřejmě nejpochopitelnější změna v § 92, spočívající v radikálním snížení pokut, a to z původních 500 tisíc korun na 30 tisíc korun, jestliže jde o správní delikt podle odst. 4, cituji – Pro poskytovatele služby péče o dítě v dětské skupině, mateřská škola, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba jako osoba uvedená v § 50 se dopustí správního deliktu tím, že přijme dítě, které se nepodrobilo stanovenému pravidelnému očkování nebo nemá stanoven doklad. Zcela vyloučeni z těchto sankcí jsou rodiče nebo jiní právní zástupci dětí, u kterých je potvrzena výjimka, a to buď pro nežádoucí účinky po některém z očkování v minulosti, nebo při zjištěné dostatečné imunitě, nebo existuje kontraindikace vůči očkování různého druhu.

Jen pro úplnost uvádím, že v návrhu aktuální novely není uveden další důvod proč odmítání očkování, který zazněl nedávno ve výroku Ústavního soudu, že totiž u rodiče existuje náboženské či občanské svědomí, které je nutné respektovat. Posledně jmenovaný případ by pak byl řešen soudní cestou s předkládáním důkazů a s vynesením rozsudku. Pak by byly případně uplatňovány nároky na pokuty.

Touto novelou je rušena povinnost uvedených fyzických či právnických osob, aby vyžadovaly předkládání oficiálního dokumentu, který potvrzuje, že se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, nebo že je proti nákaze imunní, nebo že má trvalou kontraindikaci.

Tato významná okolnost je důležitým zásahem do dosavadního režimu očkování dětí v ČR podle tzv. očkovacího kalendáře.

Garančním výborem byl stanoven, jak už zde bylo řečeno, VZSP Senátu, který přijal usnesení č. 66 dne 27. ledna 2016, a to s velmi podstatnými, jak už jsem zde říkala, legislativně-technickými úpravami, díky legislativnímu odboru Senátu.

Tato formální změna pak představovala de facto pozměňovací návrh, který jsem předkládala jako zpravodajka tisku. Z těchto důvodů je potom potřeba jej akceptovat, usnesení tohoto výboru, a již ho případně neuvádět v podrobné rozpravě.

Původní návrh projednal také ÚPV Senátu dne 17. února 2016. Přijal usnesení č. 84 – bez legislativně-technických úprav a pozměňovacích návrhů. Oba výbory schválily věcnou podstatu uvedené novely ve všech třech bodech původního návrhu, k jehož podání se připojila takřka celá, jak už jsem říkala, polovina členů Senátu PČR – v počtu 36.

Takže to by bylo zatím vše jako zpráva zpravodajky.

Ještě bych mohla vás odkázat na přijatá usnesení, která tady ani snad nemusím číst. Je to usnesení pod číslem 182/1 – VZSP, druhé usnesení 182/2 – to je usnesení z ÚPV.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko, prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly garančního zpravodaje. Tisk také projednal ÚPV. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil. Usnesení výboru, jak jsme již byli informováni, jsme obdrželi pod číslem 182/2. Já prosím pana senátora Sušila, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Radek Sušil:  Dobré odpoledne, děkuji, pane předsedo, za slovo. Byl jsem nedočkav, čekal jsem. Dovolte, abych vás seznámil s usnesením projednaným ÚPV. Chtěl bych předeslat, než vám načtu usnesení, že jsem navrhoval zamítnout tuto novelu z důvodů, o kterých tady mluvila zpravodajka zdravotního výboru, s tím, že opravdu když se tato problematika projednávala v Poslanecké sněmovně, tak je tam zásadní problém, a to je kolektivní imunita, možná o ní budeme následně diskutovat.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením č. 84 z 19. schůze konané 17. února letošního roku. K Návrhu senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 182.

Po úvodním slově paní senátorky Miluše Horské, která vystoupila jako zástupce skupiny navrhovatelů, výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona,

II. určuje zpravodajem mě,

III. pověřuje pana předsedu, pana senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám.

Táži se tedy ještě paní navrhovatelky, zda si přeje vystoupit? (Hlásí se senátor Miloš Malý.) Do obecné rozpravy, pane senátore Malý, už se přihlásit nemůžete, už jsem ji uzavřel. (Senátor Miloš Malý upozorňuje na nefunkčnost přihlašovacího tlačítka.) Tak, je mi líto. Takže, paní navrhovatelka, přeje si vystoupit? Nepřeje. Paní garanční zpravodajka? Přeje si vystoupit. Prosím. Ale chci jenom připomenut, že garanční zpravodajka by měla shrnout proběhlou rozpravu, měla by případně zopakovat, jak postupovat. Neměla by tuto chvíli využít k vystoupení v rozpravě. Na tu upozorňuji. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedo, já jsem se hlásila, vy jste mě bohužel neviděl. Nezmáčkla jsem ten zelený čtverec, ne čtverec – obdélník.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Bohužel, já musím reagovat. Jednací řád stanovuje přihlásit a zmáčknout puntík. Víte, že jsem maximálně velkorysý, že jsem to slovo, než jsem řekl "rozpravu uzavírám", velmi a velmi natahoval. Takže, omlouvám se.

Senátorka Milada Emmerová:  Ne, já myslím, že to není třeba, mně není dobře. Říkám to tady z posledních sil. Nebudu to opravdu říkat nadlouho. Ale chtěla bych říct, že od té doby, co jsme přijali velkou novelu, tak uplynula řada dnů a měsíců. Situace společenská a různé jiné okolnosti změnily vlastně i postoj k očkování.

Jen vám chci připomenout, že v loňském roce jsme vzpomínali na ebolu, kdy jsme konstatovali, že jedinou pomocí je tzv. rekonvalescenční sérum, načež se za pár týdnů objevila zpráva, že existuje očkovací látka.

Byli jsme opravdu rádi a připomínalo mi to situaci v 50. letech minulého století, kdy bylo zavedeno očkování proti dětské obrně.

Nedávno se objevila zpráva o viru zika, který...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní zpravodajko, vážená paní senátorko, musím být ke všem rovný. Panu senátorovi Malému jsem nedovolil vystoupit, protože se nepřihlásil v rámci rozpravy. Nezlobte se, toto není shrnutí proběhlé rozpravy. Toto je pokus o rozpravu. Musím vás požádat, abyste splnila pouze úkol zpravodajky, nevystupovala jako v rozpravě.

Rozprava byla uzavřena, nemohu si pomoci, já ji otevřít nemůžu.

Senátorka Milada Emmerová:  Já vám děkuji, já myslím, že není třeba už dále o tom hovořit. Nepřihlásil se žádný diskutující, aspoň ne viditelně, je třeba o této normě hlasovat.

Přičemž hlasování by se mělo ubírat podobným způsobem jako na zdravotním výboru, to znamená, že se hlasuje o pozměňovacím návrhu, i když jde o opravenou verzi původního návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, ale musím opravit, a prosím, aby mě sledoval organizační odbor i legislativa. Vzhledem k tomu, že máme dva návrhy z výborů, tak budeme nejdříve hlasovat o návrhu schválit. Pokud tento návrh neprojde, tak se teprve otevře podrobná rozprava a budeme hlasovat o tom, co zazní v podrobné rozpravě. Tolik k této věci.

Takže já přizvu k hlasování.

Chci jenom připomenout, že všechny procedury proběhly. Předkladatelka se nechtěla vyjádřit, zpravodajka se vyjádřila. Nyní tedy je žádáno odhlásit, takže, prosím vás, nás odhlašuji. A můžete se znovu přihlásit. Tak! Počkám...

Budeme tedy hlasovat o návrhu schválit návrh zákona. Aktuálně přítomno je 58, kvórum pro přijetí je 30. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 28, registrováno 58, kvórum 30, pro návrh 43, proti 8. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali část hlasování a nyní budeme muset pověřit, protože je to senátní návrh zákona, takže podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním, a postoupili návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání.

Zadruhé – pověřujeme paní senátorku Miluši Horskou a senátorku Miladu Emmerovou, aby návrh zákona odůvodnily Poslanecké sněmovně. Táži se paní Horské, paní kolegyně Horské, jestli souhlasí? Souhlasí. Kolegyně Emmerová, souhlasí? Souhlasí, děkuji. Takže budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení. Všem je to jasné? Je to tak, pokračujeme, takže nebudu dávat znělku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 29, registrováno 58, kvórum 30, pro návrh 53, proti nikdo. (Senátorka Miluše Horská: Chci moc poděkovat.)

Takže děkuji předkladatelce i zpravodajům, zpravodajce a zpravodaji. Projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Nyní vyhlašuji na 15 minut přestávku, budeme pokračovat... Tak prý pan premiér už je tady, takže uděláme krátkou přestávku a budeme pokračovat v 17.55 hodin.

V 17.55 hodin pokračujeme, to je ten bod, který je zařazen na 18. hodinu, takže my těch 18 hodin vlastně doplníme.

(Jednání přerušeno v 17.47 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.59 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, kolegové, dalším – a doufejme, že posledním bodem je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 17. - 18. března 2016

Tisk č. 219

Máme to jako tisk 219. Poprosil bych pana předsedu vlády, Bohuslava Sobotku, aby nás seznámil se strategií vlády a se strategií svojí. Už kráčí, vítejte, pane premiére, a pojďte...

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Dobrý večer, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych se vyjádřil k příštímu jednání Evropské rady.

Evropská rada se sejde zítra. Naváže na summit, který se konal 7. března. Části minulého jednání se účastnil také předseda vlády Turecka, jak jsem byl informován, tak bude hostem i tentokrát, a to během druhého dne jednání.

Hlavním cílem Evropské rady bude dosáhnout dohody na další spolupráci s Tureckem při zvládání migrační krize.

Minulý týden jsme se po dlouhém jednání shodli na některých základních principech a zásadách, na jejichž základě by mělo dojít k prohloubení spolupráce s Tureckem. Pověřili jsme předsedu Evropské rady, Donalda Tuska, aby s tureckou stranou dále vyjednával.

Členské státy byly do procesu zapojeny na úrovni velvyslanců při EU. Elementy nového společného prohlášení EU a Turecka byly projednány na konci minulého týdne.

Celkový návrh nicméně bude představen až dnes večer, nebo je představován právě v tuto chvíli, to znamená, zástupce ČR o něm bude informován.

Základem nové dohody by mělo být urychlené navracení všech migrantů z řeckých ostrovů zpět do Turecka. Domnívám se, že v případě efektivní realizace se může jednat o krok správným směrem, který bude základem dlouhodobě udržitelného řešení. Především proto, že navrhované opatření má potenciál narušit obchodní model pašeráků a snížit motivaci lidí podnikat nebezpečnou cestu přes moře.

Je třeba ovšem vyjasnit, za jakých podmínek může být tento mechanismus v souladu s platným azylovým právem a našimi mezinárodními závazky realizován. Zároveň je zřejmé, že realizace předloženého mechanismu si vyžádá velké úsilí jak ze strany Turecka, tak především ze strany Řecka.

ČR je připravena v tomto ohledu nadále Řecko podporovat. Pro rok 2016 máme vyčleněnu kapacitu cirka stovky expertů pro práci v hotspotech a na ochranu hranice v rámci Frontexu. Jsme tedy připraveni pomáhat i nadále.

Turecko žádá, aby EU recipročně přislíbila urychlení procesu vízové liberalizace, ČR je připravena o této věci diskutovat. V tomto kontextu ale zdůrazňujeme, že Turecko musí plnit všechny podmínky, které mu ukládá dříve schválený plán vízové liberalizace. Zároveň bychom měli zajistit, aby i další státy, které usilují o bezvízový styk s EU, jako je třeba Gruzie nebo Ukrajina, měly v tomto ohledu stejné podmínky jako Turecko. Tento princip rovnosti zacházení se bude snažit ČR prosadit i do závěrů jednání Evropské rady.

ČR rovněž podporuje dosažení pokroku v rozšiřovacím procesu, který poskytuje nejvhodnější rámec pro využití potenciálu ve vztazích EU a Turecka. Reálný pokrok však bude záviset především na vývoji dialogu na Kypru.

V tomto kontextu považuji za nutné upozornit na dvě věci. Zaprvé – musíme důrazně apelovat na dodržování lidských práv v Turecku. Zadruhé – musíme trvat na zajištění svobody slova a nezávislosti tureckých médií. ČR navrhne v tomto ohledu explicitní zmínky do závěrů Evropské rady.

Součástí naší spolupráce s Tureckem je také už dříve schválená finanční pomoc pro zlepšení podmínek uprchlíků v Turecku. Turecko v současnosti hostí necelé 3 miliony syrských běženců. ČR je ochotna diskutovat o možném prodloužení schválené pomoci pro rok 2018 a pro další roky, pakliže to bude potřeba, a pokud to přispěje k deklarovanému cíli. Důležité pro nás bude zachovat monitorovací mechanismus a před rozhodnutím o prodloužení vyhodnotit fungování stávajícího nástroje pomoci.

Vedle dohody s Tureckem se bude na Evropské radě hovořit také o pomoci Řecku, které je v důsledku uzavření západobalkánské migrační trasy ve složité situaci. ČR je odhodlána Řecku nadále pomáhat, ať už formou expertizy v hotspotech či humanitární pomoci. ČR podpořila zřízení speciálního nástroje v rámci evropského rozpočtu, který umožní poskytovat humanitární pomoc také členským státům EU. Předpokládám, že tento nástroj bude použit právě vůči Turecku.

Podporujeme také velmi pečlivé a pozorné sledování vývoje migračních proudů, na základě jejich vyhodnocení pak musíme flexibilně přijímat opatření, která budou předcházet otevírání případných nových tras.

Stejně tak bude ČR na jednání klást důraz na potřebu silné spolupráce a podpory balkánských států.

Pokud tedy shrnu naši pozici k řešení migrační krize, podporujeme uzavření migrační trasy v oblasti západního Balkánu. Opatření, která přijala Makedonie, Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko a Rakousko mají podporu české vlády. Česká vláda samozřejmě tyto země podporuje nejenom verbálně, ale patříme mezi několik málo zemí, které poskytují i faktickou, technickou a personální pomoc. Mohu vás ujistit, že těch zemí není mnoho. Ty země, které přímo pomáhají v Makedonii prostřednictvím svých policistů, by se pravděpodobně daly spočítat na prstech jedné ruky. Já jsem hrdý na to, že ČR mezi ně patří. Je tam dneska téměř 30 našich policistů, odvádí podle mého názoru velmi tvrdou a potřebnou a nevděčnou práci na makedonsko-řecké hranici. Poskytujeme Makedonii také přímou finanční pomoc, pomoc Makedonii poskytuje také Slovensko, poskytuje tu pomoc také Maďarsko a Rakousko. Vedle Makedonie konkrétně pomáháme také Slovinsku. Už delší dobu přímo na slovinských hranicích působí další jednotka českých policistů. Jde nám o to, aby země, které začaly přísněji regulovat migraci v oblasti západního Balkánu, které trvají na dodržování pravidel a zákonů, cítily podporu celé EU. To, co dělají, nemůže být odsuzováno, nemůže to být pokládáno za něco, co je takřka ilegální. Chceme, aby v závěrech Evropské rady byla jasná podpora tomu, že západobalkánská migrační trasa je uzavřena – a je potřeba na to reagovat.

Současně – to je ten druhý důležitý princip – musíme si uvědomovat důsledky, které uzavření západobalkánské trasy, počínaje řecko-makedonskými hranicemi, přinese. Tím jasným důsledkem je hromadění se uprchlíků v Řecku. Dokud Turecko nezačne přijímat uprchlíky z Řecka, dokud nebude schopno zabránit tomu, aby odplouvali z Turecka do Řecka, tak se ten problém Řecka nevyřeší. To znamená, druhý krok – po uzavření západobalkánské migrační trasy – je navracení uprchlíků z Řecka do Turecka. Pokud chce Turecko pokročit v liberalizaci vízového režimu, první krok, který by mělo učinit, je jasně fungující readmise mezi Řeckem a Tureckem. Pokud z Turecka budou přeplouvat do Řecka ilegálně migranti, musí být Řecko schopno vracet, Turecko musí být schopno přijímat tyto lidi, kteří nedostanou v Řecku azyl. Podmínkou pro to, aby fungoval ten druhý krok, je ale dramatické zlepšení fungování řecké administrativy. Řízení o azylu. V Řecku musí probíhat ne v řádu měsíců, ale musí probíhat v řádu dnů, nejlépe v řádu dnů. Prostě ten proces je potřeba zrychlit, protože samozřejmě ti lidé, kteří připlují do Řecka, mají právo, aby v Řecku požádali o azyl, a to řízení ale musí být realizováno rychle, aby u těch, kteří nejsou úspěšní, tak mohlo být přistoupeno k jejich navracení. Pokud to řízení o azylu v Řecku trvá měsíce, tak samozřejmě je to pobídka pro ty lidi, aby mezitím hledali cestu, jak se dostat dále do Evropy. Takže to je ten druhý krok, který musíme zajistit, rychlé azylové řízení v Řecku a vracení těch, kdo neuspějí, ekonomických uprchlíků z Řecka do Turecka. To je ten druhý krok. A pak jsou samozřejmě kroky, které budou dále zlepšovat vztahy mezi Tureckem a Evropou.

A tady chci upozornit na jednu důležitou věc. I když budeme vycházet z toho, že Turecko je schopno zčásti pomoci Evropě vyřešit migrační problém, tak nemůžeme dlouhodobě spoléhat na to, že migrační problémy za Evropu bude řešit někdo jiný. To znamená, nesmíme zapomenout na to, abychom budovali vlastní kapacity. Já jsem tady o tom mluvil už na minulé schůzi Senátu, kde jsem byl přítomen. Vážené senátorky, vážení senátoři, musíme pokračovat v budování společné evropské pohraniční a pobřežní stráže, musí mít tato stráž větší kapacitu, než je ta uvažovaná počáteční 1500, a musíme být schopni efektivně nasazovat tyto jednotky. A musíme být také schopni efektivně bránit mořskou schengenskou hranici. To je věc vlastních kapacit, vlastních schopností, tak, abychom dlouhodobě nebyli závislí na jiných zemích a aby Evropa byla schopná zajistit dodržování zákona na svých vnějších hranicích.

Tolik tedy velmi stručně k agendě, která se týká migrace. Měli bychom také jednat o otázce zaměstnanosti, růstu a konkurenceschopnosti. V oblasti vnějších vztahů by se Evropská rada měla zabývat tím, co děláme pravidelně, to znamená informací o vývoji v Sýrii a Libyi. Logicky vývoj v těchto dvou zemích výrazně ovlivňuje migrační krizi.

Chtěl bych také, pokud se budeme zabývat těmi vnějšími otázkami, tak bych byl rád, kdybychom v závěrech Evropské rady mohli také zmínit nutnost propuštění ukrajinské pilotky Nadii Savčenkové, tak, jak to předpokládají minské dohody. To je další věc, kterou za Českou republiku budu navrhovat do závěru Evropské rady.

Tolik z mé strany na úvod. Děkuji za vaši pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane premiére, posaďte se ke stolku.

Informaci projednal výbor pro záležitosti EU, usnesení má č. 219/1 a 219/2, a zpravodajem je pan senátor Václav Hampl, který už je u mikrofonu.

Senátor Václav Hampl:  V rámci pokud možno lehkého urychlení. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, milé kolegyně, milí kolegové.

Ano, je to tak, Evropský výbor to včera projednal na základě podrobné informace státního tajemníka Prouzy. A přijali jsme k tomu řekněme primární, hlavní usnesení a pak ještě doprovodné usnesení. Tady je myslím namístě, abych tady uvedl to, že na formulaci toho primárního usnesení se tentokrát poměrně velmi výrazně autorsky podílel pan předseda Senátu, který se také našeho zasedání zúčastnil. A ten je i autorem toho doprovodného usnesení.

Já, jakožto zpravodaj výboru, jsem si takříkajíc přivlastnil jeho podklady pro to primární usnesení. Doprovodné usnesení jsme pouze částečně upravovali v rámci zasedání výboru. Já bych proto primárně stručně okomentoval zejména to primární usnesení, kde je myslím ještě o něco důrazněji než při našich dřívějších usneseních v této agendě formulována potřeba striktně respektovat a ctít schengenská pravidla, obnovit běžné fungování schengenského prostoru. Je tam vyjádřena podpora jednání s Tureckem jako klíčového hráče v této věci. Byť samozřejmě ten jistý dojem, že ty hodinky tady tikají a funkčnost fungování dohody s Tureckem se zatím nezdá být úplně v blízkém dohledu, a přitom už by to bylo velmi potřeba. Čili i toto je tam formulováno, zatím nedostatečné plnění závazků Turecka i to, že je potřeba, aby Turecko udělalo podstatně více pro rozbití převaděčských gangů. A ostatně i pro ochranu životů na moři, životů těch, kteří z Turecka vyplouvají.

Pokud jde o financování pomoci pro Turecko, požadujeme v navrženém usnesení nastavení zřetelných, jasných kontrolních mechanismů pro Turecko. A pokud jde o vízovou liberalizaci s Tureckem, tak jenom opakujeme tu podmínku, že zrychlit klidně, ale zrychlení neznamená ústup od kvality. To znamená, požadavky na zrušení vízové povinnosti musí zůstat na stejné úrovni.

Je tam bod 9, který řekněme zatím podmínečným způsobem naznačuje, že by mohlo stát za to, uvažovat o zpřísnění podmínek mezinárodní ochrany. Tak, aby ty kapacity, které jsou v Evropě k dispozici přednostně, mohly být směřovány těm, kteří tu ochranu opravdu nejvíce potřebují a nevyčerpávali se díky osobám, které na mezinárodní ochranu nárok nemají.

A pak poslední bod usnesení je jakýmsi ostrým střihem, protože všechny předchozí body se týkají jednoho z těch tří avizovaných bodů jednání Evropské rady, to znamená migrační krize, která nepochybně taky bude dominantním tématem. Ale pak jsou tam ještě další dva body, to jsou ekonomické otázky, evropský semestr, to si dovolujeme tentokrát ponechat bez návrhu usnesení k této věci. Zejména proto, že pokud jsme byli informováni, tak se neočekává, že by v této věci byla nějaká bouřlivější diskuse na této radě. A také proto, že asi správně trochu řadit priority. A jasnou prioritou v tuto chvíli hold je ta migrační krize.

Nicméně 10. bod navrženého usnesení se týká 3. programového bodu Evropské rady, a to jsou ty zahraniční otázky. A tady skutečně velmi decentního dění a i v kontextu decentního vyjádření vysokých evropských představitelů navrhujeme se vyjádřit k věznění ukrajinské poslankyně Savčenko v Rusku. A to s odkazem na minské dohody, protože ty vytvářejí skutečně jakýsi právní nebo smluvní základ pro to, aby mohla být propuštěna. Nebo aby měla být propuštěna.

To je snad stručný komentář k tomu primárnímu usnesení. Pokud jde o to doprovodné usnesení, to bych možná ponechal spíše na nějakých dotazech, připomínkách apod. v průběhu rozpravy. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  I já děkuji a otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil jako první předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, kolegyně, kolegové, pokusím se být stručný.

Já jsem se rozhodl minulý týden, že v záležitosti migrace směrem k přípravě této schůze se víc zainteresuji, respektive zaangažuji. A to z důvodu, že ať kam přijdu, bez rozdílu, jaká to je sestava lidí, jestli jsou to lidé, kteří se živí manuální práci, nebo jsou to lidé, kteří nakupují v nějakém marketu – tam jsem se začátkem minulého týdne také dostal, nebo to bylo setkání s lidmi z oblasti kultury a setkání s lidmi z oblasti zdravotnictví, tak věřte mi, nebo nevěřte, oni vůbec nehovořili, ať už to byli důchodci, o důchodech. Ať to byli lékaři a zdravotníci o zdravotnictví, dokonce lidi z kultury, z kumštu se nebavili vůbec o tom, že mají málo peněz, aby se rozpočet zvýšil na 1 %, jak bývá obvyklé při takovýchto setkáních, a všichni stočili řeč pouze a jen na migraci. Zjistil jsem, že mají informace pouze částečné.

A možná, že mi to nebudete věřit, ale oni jsou přesvědčeni, nakonec kdo sleduje média, vidí, že se pro to nic nedělá, že pro to nejvíce dělají ti, o kterých já třeba se domnívám, a je to i moje přesvědčení, vlastně skoro nic nedělají.Ti, kteří pro to nic nedělají, že dělají nejvíc – to si myslí občané. A je to proto, že oni nejvíc o tom hovoří. Je naprosto jasné, a nechci tady dělat nějakou lacinou politickou propagandu, že nejvíce pro to dělá vláda, konkrétně předseda vlády Sobotka, protože ten musí jezdit na jednání Rady, kde sedí 28 premiérů, vedle něj tedy 27. Řada z nich donedávna, zejména těch západoevropských, měli velmi a velmi liberálně, ale nejenom liberálně, ale velmi podle mého přesvědčení naivně orientované představy. A tam společně s premiéry zemí Visegrádské čtyřky a některými našimi podporovateli hájí pozice, o kterých je vláda přesvědčena, že jsou správné. Nakonec které vycházely z našich předchozích usneseních, které jsme měli v této věci koncem loňského roku.

A to se zdá lidem, že je málo, že by se mělo dělat víc, a věří, že víc dělají lidi, kteří ve skutečnosti jenom hovoří, vůbec nevyužijí svoje kompetence, aby třeba přesvědčovali své partnery v Evropě, aby zatlačili na své premiéry a aby vytvářeli tlak na ty země, které zatím nebyly schopné s námi nalézt úplně společnou řeč ve směru řešení migrační krize.

To znamená řešit příčiny, řešit důslednou ochranu schengenské hranice. Dokonce nepodporovali a někteří ještě dneska nepodporují uzavření balkánské cesty, zpochybňují to. V tomto ti, kteří se v médiích nejvíce ukazují a mají nejradikálnější přístupy, neudělali nic. Samozřejmě že jsem připraven klidně hovořit i o konkrétních jménech. Mě dokonce mrzí, že se mi zdálo, že tady z nás třeba nejvíc leží na srdci migrace kolegům tamhle ze spektra nalevo. Konkrétně kolegovi Velebovi, který o tom hovoří často a velmi jasně. Ale nevím, má nějaké možná důležité poslání, ale teď tady není. Možná, že by bylo dobré, kdyby tady panu premiérovi poradil, co se má ještě konkrétně dělat a jaké spojence na úrovni svého působení pro to získal. Bylo by to fakt dobré, možná, že by se to panu premiérovi velmi hodilo. Bohužel tu není.

Já osobně jsem se podílel na tom usnesení. Samozřejmě jsem chtěl hovořit okamžitě s panem předsedou Hamplem, ale on byl minulý týden v zahraničí. Nakonec jsme se spojili poměrně brzy a dohodli jsme se, že takto budeme postupovat. Tak abyste nemysleli, že jsem chtěl nahradit výbor pro EU, který se tou záležitostí zabýval. A jsem rád, že to usnesení po malém dopracování přijal VEU.

Ale chci říci, že jsou dvě usnesení. Jedno to usnesení se týká mandátu, s kterým jede předseda vlády na zítřejší nebo pozítřejší jednání. I když samozřejmě mandát vlády je daný ústavou a naše názory jsou doporučení. To je jedna věc. A to druhé usnesení, to je jakési doprovodné usnesení. A to je navrženo proto, že my jsme se souhrnně k migrační krizi vyjadřovali naposled ještě závěrem loňského roku. A dneska už je březen a situace se vyvíjí. Máme nové poznatky a měli bychom na to reagovat.

A já se domnívám, že bychom měli reagovat tak, jak to opravdu cítíme, jak o tom jsme přesvědčeni. Pokud nemáme nějaké jiné zábrany, tak jak také odpovídá výrazná názorová hladina občanů, protože my jsme tady zástupci občanů voličů, my tu nejsme jako individuality, sóloví hráči, kteří si můžou kdykoli dělat cokoliv. Ano, můžeme, ale měli bychom se zodpovídat voličům a taky jim to umět vysvětlit. A musíme přiznat, že ne vždycky jim to umíme vysvětlit, není to jednoduché. A myslím si, že je potřeba reagovat v tom usnesení na to, co nejvíce podle mého komplikuje možnost sjednocení Evropy v dalším postupu.

Já jsem osobně přesvědčený, že není žádná jiná cesta, než se všemi zeměmi EU a případně i dalšími evropskými zeměmi bránit schengenský prostor. A každý, kdo v současné době toto zpochybňuje nebo tomu nějakým způsobem staví překážky, tak podle mého máme plné právo se k tomu vyjádřit a upozornit ho, že – aspoň podle mého a věřím, že i vašeho přesvědčení – neprospívá nalezení evropské shody a účinného řešení.

Víte, mě zarazily v tom minulém týdnu dvě vystoupení, která tady musím říct. Začnu tím, které možná mělo menší váhu, možná jste si ho tolik nevšimli, ale můžete ho dohledat, ještě běží např. na České pozici a na některých dalších médiích. A to je vystoupení Martina Schulze, který je předsedou Evropského parlamentu, který hovoří o tom, že kdyby se od počátku férově a průběžně přerozdělovali migranti, takže žádná migrační krize nebude. A to se týkalo jednoho dvou milionů migrantů, kteří by se v té pětisettisícové Evropě jaksi rozpustili a ztratili.

No, to je možné říci, ale to má strašně daleko od reality. To si můžeme říkat my někde v kavárně nebo někde u nějakých jednacích stolů, ale mezi občany je to jinak. Pokud tento názor zastává i po těch všech zkušenostech, tak je zřejmé, že je naprosto mimo realitu. A co je nejhorší, on stále řeší ten problém od konce, od přerozdělování. Ale přece první jsou příčiny, proč ti lidé utíkají. To znamená válka, neschopnost diplomaticky se dohodnout, dodávání zbraní výměnou za ropu Islámskému státu a další a další věci.

O tom jsem neslyšel příliš tyto lidi mluvit, v tomto případě Martina Schulze. Ani příliš nemluvil o věcech, které se týkají ochrany společné hranice. Ano, dneska už ano, ale trvalo to nějakou dobu. A musím se dotknout i paní kancléřky Merkelové, když jsem o tom dlouho přemýšlel a radil jsem se s mými poradci a dalšími, jestli to mám takhle sdělit. Ale musím to vyslovit. Víte, zaprvé, když se podařilo zásluhou V4, a myslím, že to byl návrh České republiky, pomoci na hranicích Řecka s Makedonií vybudovat zátarasu na tzv. balkánské cestě, a není to zadarmo, tak paní Merkelová prohlašovala a snad prohlašuje dokonce pořád, že to není to správné řešení. Že balkánská cesta se neměla zavírat. To si nevymýšlím, to můžu prokázat na řadě jejich vystoupení. To nejsou nějaké, s odpuštěním, štvavé vysílačky, které chtějí dezinformovat lidi. To jsou slova, která byla potvrzena.

A myslím si, že máme právo upozornit, že se nám takový postup paní kancléřky Merkelové nelíbí, i když se může zdát, že zasahujeme do interních záležitostí Spolkové republiky Německo. Ne, to je ochrana celé schengenské hranice. A kdyby bylo zajištěno, že ty lidi půjdou jenom do Německa a tam skutečně zůstanou, sorry, tak bych o tom asi nemluvil.

Ale ty lidi už dneska Německo nechce, chce přerozdělovat. A další věc, která je, že když do toho Německa došli, a nebo dojdou, tak vůbec není zajištěno, že z toho Německa v rámci schengenského prostoru nepřijdou do dalších zemí. Hovoří se o sto až dvě stě tisících lidí z arabských zemí, kteří přišli do Německa, dneska se neví, kde jsou, a ani se neví pořádně, kdo to je. Takže já si myslím, že z tohoto pohledu máme my plné právo, protože zastupujeme občany, a občané to říkají. A neříkají to jenom ti, kteří chtějí vytvářet nějaké napětí. Říkají to lidi, kteří chtějí klid pro svoji práci, velmi vzdělaní lidi. Že prostě paní Merkelová způsobila řadu problémů svojí jakousi otevřenou, možná naivní politikou. A nejhorší je to, že de facto to pořád stále pokračuje. Ona, když mluví o evropském řešení, tak stále je v tom cítit a vidět, že to má být to přerozdělování.

Další věc, která je, je samozřejmě jednání s Tureckem, které bude předmětem této Rady. Vlastně dokončení jednání Evropské rady. Já tady k tomu se už nebudu příliš vyjadřovat, myslím si, že v našem návrhu usnesení je jasně vidět, že jsme obezřetní a upozorňujeme na nutnost obezřetnosti.

S Tureckem nejsou vždycky dobré zkušenosti. Nakonec informace, které byly, kdo koho podporoval a kdy a kdo s čím má co společného, nebyly nikdy vyvráceny. A myslím si, že je potřeba s Tureckem jednat, Turecku na to dát zdroje, ale velmi to kontrolovat. A myslím si, že v tomto, jak pan premiér v úvodu tady hovořil, Česká republika bude na těchto principech stát a že je bude prosazovat. Co se týká dalších věcí, myslím si, že by vždycky mělo – a jsem rád, že to v našem usnesení je – být zřetelný tlak na velmi výraznou podporu politických a diplomatických řešení.

Zase vám řeknu zkušenost. Když tady byl generální tajemník NATO, tak při rozhovorech nebyla ochota jednat se silami, které sice nejsou demokratické, ale jsou to významné síly, které jsou nám nejvíce vzdálené. Nejsou nám blízké. Mám na mysli Asada. Podívejte se, uplynulo možná půl, tři čtvrtě roku, a s Asadem se jedná. Před tři čtvrtě rokem říkali, že s ním jednat nebudou. A výsledek je takový, že se ztratil čas.

Samozřejmě že i já jsem přesvědčený, že Asad není demokrat, že Asad má na rukách krev občanů své země. Není to jediný a první, ani poslední diktátor a obdobný politik v této oblasti a jinde na světě. Ale nerad to říkám, připomínám ten citát, že když chtěli spojenci za 2. světové války vytvořit silnou koalici, tak samozřejmě museli jednat i se Stalinem. Protože stál v čele nejsilnější armády, která měla rozhodující podíl na zničení fašismu. A taky se určitě demokratickým politikům Západu nelíbil tento představitel země. Ale pokud chtěli zlikvidovat ještě větší zlo, a to byl německý fašismus, a nebo fašismus obecně, protože nebyl jenom německý, tak se spojili na určitou dobu i s ním.

A proto si myslím, že to, co se teď děje, že se do jednání vzali všichni, ať se nám líbí, nebo nelíbí, a že se hledá v podobě vídeňských jednání a i pravděpodobně dalších jednání shoda se všemi, tak to je správná cesta. Protože bez nich to nepůjde. Oni mají sílu a my nejsme schopni tu sílu tam nějakým způsobem výrazně a rychle změnit, nahradit.

Co se týká dalších věcí, myslím si, že je potřeba stále upozorňovat a neoslabit své síly, nebo naše síly na likvidaci Islámského státu. Nerad to říkám, ale je potřeba to férově říci, že příchodem Ruska, jejich sil, hlavně letectva, došlo k obratu. Říkám to nerad proto, že si myslím, že to má být předmětem vojenských jednání, ale my to musíme taky politicky vzít v potaz.

Myslím si, že Rusko má svoji zásluhu poměrně výraznou na tom, že se podařilo změnit poměry a že Islámský stát byl oslaben. Samozřejmě výrazný podíl mají i další spojenecké síly. Je potřeba si říci, že tam dlouhodobě likvidovaly Islámský stát a úspěchu taky dosáhly. Ale je zřejmé, že když se vytvoří koalice těchto silných vojenských mocností, tak je schopnost oslabit nebo zlikvidovat Islámský stát větší. A to je potřeba si říci a tak postupovat.

Takže jediná nebo správná cesta podle mého přesvědčení je ve spojení sil od Číny přes Rusko, NATO včetně Turecka, samozřejmě po ekonomické a politické stránce EU.

Další bod, který chci říci, poznámku, ať mi řekne někdo, kdo tedy kritizuje tady naši oficiální vládní politiku, že udělal někdo pro řešení migrační krize konkrétně více. Já jsem přesvědčený, že nejvíc udělala V4. Jsem tomu tak rád, i přesto, že v té první fázi paní premiérka Kopacz nakonec slova nedodržela, ale podařilo se to ustát. A dneska V4 se mi zdá, přestože jsou tam různé politické subjekty různého směru, že v této věci se dokážeme spojit, byť ty čtyři vlády mají různou politickou orientaci. Ale jsou schopné se v této věci shodnout a společně působit.

To znamená, že jsou schopní i v dalším období působit společně. A já jsem přesvědčený, že také, pokud to budeme držet, že získáme mnoho zemí na naši stranu. Dneska už jsou to země z Balkánu, je tady Rakousko a další země. A v řadě zemí probíhá diskuse a odvolávají se na přístup V4. Vím, že před několika týdny, měsíci, byla V4 chápána na Západě jako lidé problémoví, potížisté, jako ti, kteří nejsou solidární. Já si myslím, že už se to mění a že se to změní úplně, protože se dojde k tomu názoru, že ten postup, který se zvolil a prosazoval z V4, byl postup správný.

Co se týká toho našeho postoje. Může nám někdo vytýkat třeba to, že jmenujeme některé konkrétní lidi, že jejich postup nebyl správný. A, víte, to chci říct, že pokud se objeví v médiích konkrétně vystoupení vrchního velitele sil NATO v Evropě, jak podle jejich zpráv – a určitě pracuje takovýto vysoce postavený generál s informacemi, které jsou ze zpravodajství, od zpravodajských služeb, že mezi těmi proudy migrantů proudí do Evropy lidé, kteří jsou velmi nebezpeční. Já to tady nebudu opakovat. Tak si myslím, že kdybychom jako politici toto přehlíželi a nebo dělali, jako že to nevidíme, tak se dopouštíme vážné a neodpustitelné chyby.

A zase, můžete si to najít, je to v tom usnesení, tam je jméno toho generála. To je pátý, šestý, nejvýše postavený člověk v naší společné aliance v NATO. Takže to jsou všechno fakta, která tady jsou. A já si myslím, že to naše usnesení, které máme, a děkuji výboru, že ho projednal. A byla tam velmi dobrá atmosféra v tom, že přestože tam je zastoupeno celé politické spektrum tady ze Senátu, tak byla naprostá shoda tímto směrem postupovat.

A znovu říkám, jsem přesvědčený, že Česká republiky ústy vlády, nebo zásluhou vlády a ústy i předsedy vlády dělá dobrou politiku. Akorát že možná ji neumíme dostatečně jednoduše a srozumitelně a často vysvětlit našim občanům. A chtěl bych, aby to naše usnesení aspoň malinkým dílem k tomu přispělo.

Takže tolik k tomu, co je tady navrhováno a věřím, že bude shoda a ochota to podpořit. Já nechci tady hledat, co nás rozděluje, chci, abychom se, pokud možno, shodli. A jsem osobně připraven, pokud tady někdo navrhne další konkrétní věci, tak se jimi vážně zabývat. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, já jdu jenom s technickou. Chci požádat, abychom mohli hlasovat o tom, že budeme jednat i hlasovat ještě po 19. hodině.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Do skončení projednávání tohoto bodu. Můžu to takhle chápat? Jednat a hlasovat. Takže já na to svolám znělkou a procedurální budeme hned hlasovat.

Hlasujeme o tom, zda můžeme jednat po 19. hodině, i hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 30 ukončeno. Registrováno 53, kvorum 27, pro 52, proti nikdo. Návrh schválen.

Pokračujeme v rozpravě. Senátor Zdeněk Besta.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, pane premiére, kolegyně a kolegové. Na programu Evropské rady jsou tři témata. Migrace, zaměstnanost, růst a konkurence a vnější vztahy. Stěžejním tématem samozřejmě bude nelegální migrace. A my můžeme i přes kritiku některých médií konstatovat, že máme připraveno ve třech zařízeních k datu 13. března, což je nedávno, a to jsou Vyšní Lhoty, máme připraveno 544 lůžek pro muže. Ubytováno je 19 cizinců a ještě navíc v rámci volnočasových aktivit proběhla již olympiáda v silovém trojboji a nějaké arteterapeutické odpoledne. Dalším zařízením pro zajištění cizinců je Bělá pod Bezdězem s kapacitou 246 lůžek a k datu 13. březnu zde bylo ubytováno 8 cizinců. Zaměření ubytování je pro rodiny s dětmi, samostatné ženy nebo nezletilé bez doprovodu. V budovách probíhají průběžně úpravy a opravy interiérů. A konečně třetím jsou Drahonice s plánovanou kapacitou 240 lůžek pro muže. Je zde k datu 13. března ubytováno 41 cizinců. A i zde probíhají úpravy a opravy interiérů a jsou pro cizince organizovány kurzy českého a anglického jazyka. Dokonce Arcidiecézní charita zorganizovala přednášku ohledně nelegální migrace a podobné akce.

Shrnu to. Máme u nás kapacitu dosud připravenou pro 1030 cizinců, nelegálních migrantů s obsazeností 6,6 %, což je zanedbatelné. Samozřejmě když se zavřou hranice na západ od nás, tak můžeme čekat veliké navýšení, a možná nám to nebude stačit.

Jak již bylo řečeno, my jsme na schůzi výboru pro záležitosti EU v doporučení návrhu usnesení, resp. dvou usnesení, které okomentoval předseda Senátu; dvě usnesení k tématice pro plénum, mezi jiným podpořili stanovisko vlády pro zachování schengenského prostoru a pro nalezení dlouhodobého a udržitelného řešení migračních toků přes Turecko i s poukazem na stupňující se požadavky Turecka bez adekvátního pokroku při uzavírání převáděcích tras a k rozbití organizované sítě převaděčů. A to se týká vlastně i Řecka.

V návrhu zastáváme v souladu s vládní pozicí názor, že jakákoliv přesídlovací opatření musí členským státům umožňovat důkladné prověření žadatelů i zachovat možnost odmítnout tuto revokaci. A to zejména z důvodů zajištění vlastní bezpečnosti.

Také jsme se vyjádřili, to už také bylo řečeno, kladně k propuštění ukrajinské poslankyně paní Savčenkové.

Oceňujeme i v návrhu usnesení dosavadní nejednoduchou pozici vlády k emigraci a doufáme, že se ji podaří udržet i nadále a EU konečně najde adekvátní řešení příčin migrační krize, neboť každý neřešený den přivádí do Evropy tisíce migrantů, z nichž se odhaduje, že je většina ekonomických migrantů, kteří nemají nárok na evropský azyl. Takže i z těchto důvodů podpořím navržené usnesení, které je v principu v souladu s pozicí vlády. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, velmi stručně souhlasím samozřejmě s usnesením tak, jak je předloženo, což už jsem vyjádřil hlasováním ve výboru. Nicméně mám na pana předsedu vlády dva dotazy. Návrh se týká úmluvy nebo dohody s Tureckem, a to je oblast, která se tam nazývá jeden za jednoho. To znamená, že jeden Syřan, který se vrátí zpátky do Turecka, tak bude nahrazen jiným Syřanem, který přijde do EU. Chápu to, je to rozumné, protože tam si budeme moci vybrat. Tam budeme moci kontrolovat, bezpečně zajistit, identifikovat Syřana a pak ho přijmout sem, což bych považoval za rozumné. Ale chci se zeptat, jestli se na tom ČR bude podílet, případně, že se bude podílet, jestli to bude započteno do již dohodnutých a dobrovolných kvót. A také co bude s těmi ne Syřany. To je jedna otázka.

Druhá otázka – uzavřeli jsme balkánskou trasu a teď samozřejmě se rýsuje, když trošku zná člověk krátkodobou historii posledních deseti let, tak se dá očekávat, že se objeví nové trasy. A to trasy přes Černé moře na Ukrajinu a do Ruska. Z Ruska do Finska, pak cesta přes Albánii do Itálie a přes Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu. Jestli už se také počítá s tím, že se tyto trasy objeví, a to samozřejmě nehovořím opět o Středomoří.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Hassan Mezian.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové. Veškerá řešení, která koná naše vláda, jsou velmi správná, a já věřím vládě, že řeší současnou situaci i s výhledem do budoucnosti. Samozřejmě pan premiér neříká všechno, co dělá naše vláda, poněvadž čas, kdyby o tom mluvil, tak by to trvalo hodně dlouho. Ale já sám i někteří naši kolegové, aby věděli, co dělá vláda, v zemi původu. To je to hlavní řešení problematiky. Ať je to v Jordánsku, ať je to v Sýrii, ať je to i jinde.

Budu optimista v tomto případě, poněvadž jestli Evropa bude umět řešit současnou migrační krizi, určitě bude schopna řešit ještě horší situaci, když po několika letech, až nebude ve světě dostatek vody pro ostatní země světa, co když přijde ještě větší migrace, jak se to bude řešit? Už teď se vytváří, měly by se vytvářet mechanismy k řešení této otázky. Je to na nás. Za nás to v rámci Evropy nikdo neřeší.

Jsem rád, jsem vděčný panu předsedovi Štěchovi za jeho přednášku a jeho příspěvek k této problematice, který si myslím, že je velmi cenný. Myslím si, že by měl být pracovní dokument, který by nám pomohl pochopit a řešit tuto situaci. A s každým slovem souhlasím a děkuji za to. V rámci toho říkal vše, co jsem chtěl říct. Až na to, že bychom měli stavět místo plotů – dobře, řešení současné situace, ploty, policajti, všechno možné. Ano, ale nejlepší ploty a nejlepší hranice jsou pomyslné pro ty, které jsou stavěny na řešení problémů jednak k východu nebo jihovýchodu a nejen to, ale i řešení jižní hranice Evropy. To znamená Severní Afrika. Česká republika to sama řešit nemůže, ani to není její úkol. Některé státy Evropy, které mají nevyřešenou minulost se Severní Afrikou, měly tuto minulost řešit.

Oni říkají migranti, kteří jsou ve Francii... Ve Francii byli většinou vnitřně vysídleni migranti, poněvadž Alžírsko bylo součástí Francie a velká část alžírské a severoafrické komunity se stěhovala do Francie. Byla okupace, kolonizace Severní Afriky a hlavně Alžírska, trvalo to 132 let. A pokud vím, ale to je vedlejší otázka, ale Francie neřešila s tím svou minulost, protože je dávala do ghet. Ale já nechci řešit Francii.

Chci řešit otázku Evropy. Česká republika má velmi kvalitní program a já tomu programu věřím. Měli bychom jako Evropa řešit otázku Turecka, ale z jiné strany. Turecko má také problém, nebo Kurdové mají problém s Tureckem. Snaží se destabilizovat situaci v Turecku. Jestli bude Sýrie na prvním místě, pan předseda Štěch řekl, jak bychom to měli řešit, my jako Evropa a jako svět. Já s ním souhlasím. Čili měli bychom také budovat ploty.

Nesmíme zapomenout, že nejenom česká vláda, ale i nevládní organizace měly velmi čestný postup při pomoci v řešení této krize. Ukázaly, jak Češi jsou velmi soucitní a velmi humánní, když jsme dělali sbírku pro pomoc uprchlíkům, kdy jsme čekali, že to bude trvat několik dnů, ale během dvou hodin se naplnily dvě místnosti, které k tomu byly určeny. Čili nemyslím si, že Češi jsou zlí, ani v současné době, kdy je atmosféra strachu, oprávněného strachu z něčeho, a atmosféra nenávistí, která je vyvolávána především populisty, kteří jiný program nemají. A to je další nebezpečí, kterému musíme čelit. A myslím si, že to je pro nás v současné době možná větší problém, než otázka migrace. Děkuji za slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedající. Vyslechla jsem si vaše sdělení a musím říct, že v zásadě se ztotožňuji s vašimi vystoupeními a s tím, čím prezentujete Českou republiku.

V tuhle chvíli mám jednu základní otázku, která se objevuje v médiích, v tisku a chtěla bych se v ní zeptat vás. Hovoří se o tom, že situace na makedonské hranici je neudržitelná, že u 12, 15 tis. migrantů, kteří jsou tam koncentrováni, roste obrovské napětí. Jak chcete v rámci Evropy a jednání tuto situaci řešit tak, aby se dále nezhoršovala? Nechci teď hovořit o dětech, o všech těch, kteří jsou tam těmi, které důsledky této situace nejvíce postihují, těmi nejslabšími. Ale to je opravdu tak vážná situace, že si myslím, že to chce v co nejbližší době řešení.

A pak si jenom dovolím další úvahu. Víte, my stojíme před situací, která tady nikdy předtím nebyla a hledáme správné řešení. V tuhle chvíli nevím, opravdu nevím, které řešení se ukáže do budoucna tím správným. Ale každopádně si myslím, že bychom se v rámci Evropské unie neměli vyčleňovat na nějaké speciální skupiny a celky, a ať už tedy nějakou formou veřejné prezentace nějakého usnesení brojit proti nějakým zemím nebo dokonce proti nějakým osobám. Nemyslím si, že to je šťastné a myslím si, že bychom spíše opravdu měli jednat diplomaticky. A proto se přiznám, že s celým usnesením se nemohu ztotožnit, tak jak je v tuto chvíli formulované.

A dovolte ještě jednu věc, kterou jsem chtěla připomenout. My hovoříme o příčinách migrace. Dnes na nějakých setkáních, ale nejenom dnes se hovoří o tom, že to není otázka několika současných let. Řekněme si, že zcela zákonitě svět došel k tomu, že migrace se prohlubuje, ať už to jsou válečné krize, ale zejména krize ekologické, krize ekonomické, které nastávají. A my je musíme umět řešit, musíme se připravit na to, že takto svět nyní funguje, vzdálenosti se zkrátily. Je tady spousta, spousta věcí, které se změnily, jsme v určité fázi vývoje a s tím je třeba se vyrovnat a situaci umět nějak řešit. Příčina není jenom v tom, že někdo říká – tam někdo vyvolal konflikt nebo tam někdo poslal zbraně. Ano, to může urychlit situaci, může situaci posílit. Ale není to základní příčinou, těch je daleko, daleko víc a jsou velmi obecné a jsou nad rámec toho, co můžeme zásadně zcela změnit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A do rozpravy se přihlásil s přednostním právem pan místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové, já jenom pár poznámek a hlavně několik málo dotazů.

Jestli jsem se nepřeslechl, pane premiére, v úvodu jste řekl, že jedna z podmínek je návrat všech migrantů, kteří jsou nyní v Řecku, do Turecka. Ale když kroutíme hlavou, tak jsem tedy špatně slyšel. Jsou ti čerství, nebo jsou to ti, co už tam jsou? Zajímal by mě samozřejmě mechanismus, jak se to bude provádět.

Někteří evropští politici si obrovsky libují na téma hotspoty. A co já mám informace, jsou to spíše cestovky, které dokonce i vydávají dokumenty, když je někdo nemá. Pevně věřím, že i naše spoluúčast tam dokáže zpřísnit režim a dokáže následné informace, které se získají, také si vzájemně vyměňovat. A to je moje otázka, jak dalece je koordinována v podstatě celá Evropská unie z hlediska výměny informací o tom, kdo přichází, jak přichází atd.

Jestli jsem pochopil, součástí jsou také již staré dohodnuté kvóty. Ty nové, doufám, že nejsou oživené a moje otázka zní, jestli staré kvóty jsou systém, který se následně bude rozšiřovat při zvýšeném počtu migrantů, anebo jestli to je konečné číslo?

Pak se zeptám, jestli vůbec při vašich setkáních na nejvyšší úrovni se hovoří o tzv. scelování rodin, což jsou věci, které podle lidských práv mají všichni, kteří požádali a dostanou někde azyl, tak mají na to právo. A potom počet těch, kteří dostali azyl v Evropské unii, se může navýšit desetkrát a bude zcela legální.

Minulý týden jsme se vrátili z návštěvy Izraele, a život tam nemají vůbec jednoduchý.

Ale oni jsou typickou ukázkou, jak je potřeba chránit vlastní suverenitu před terorismem, jak je potřeba, ať se to líbí, nebo nelíbí, postavit zeď, jak je potřeba zacházet s teroristy. Myslím si, že tady je obrovský prostor na výměnu zkušeností a na spolupráci.

Takže pár otázek, pane premiére, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Zdeněk Papoušek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové. Dovolte mi jenom pár poznámek, možná jenom jednu. Já bych příliš nespěchal s kritikou zahraničí, zejména tedy Angely Merkelové, protože přece jenom ty její výroky známe ze sekundárních zdrojů, neznáme ty primární, přesné. Je to zprostředkováno médii. A také nemusíme znát přesně ten kontext. Tady bych byl opravdu opatrný. A také si myslím jednu věc, že to nemusí být příliš diplomatické, taktické, jak tady už zaznělo, a možná, ale to si myslím, že by mohl zodpovědět pan premiér, zda by to panu premiérovi nekomplikovalo práci tady při řešení uprchlické krize.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti senátor, místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, pane premiére, paní senátorky, páni senátoři. Já jsem původně ani nechtěl vystupovat, ale někteří kolegové, kolegyně hlavně, které zde vystoupily, hovořily o tom, že bychom v podstatě měli poklonkovat před Bruselem, že bychom měli čekat na to, co tam kdo vymyslí. Musíme ale taky vyjádřit svůj vlastní názor. Tak přece funguje EU! A EU je náš společný dům. A jestliže my neřekneme svůj názor, tak jednou se budeme muset zpovídat i těm, kteří tady budou žít po nás. Já si myslím, že každý máme své svědomí a chceme vyjádřit svůj názor. Že ho neprosadíme třeba v rámci Bruselu, to je věc jiná. Já myslím, že je docela dobré sledovat konzistentně, jak se ty názory vyvíjejí.

Lidé, kteří ještě před nedávnem tvrdili v Bruselu, že je to vlastně v pohodě, "willkommen", přijďte všichni, tak dneska říkají, že musí být zavedeny stropy, že se musí omezit. Podívejme se na Rakušáky! Řekli, že už to bude limitováno horní hranicí. Otázkou je, jestli by toto vlastně, pokud se hovoří o nějakém přijímání dalších a dalších migrantů, nemělo být taky jedno z témat. Kolik vůbec lidí je Evropa schopna přijmout?

Ten proces, kolegyně o tom hovořila, to není jenom otázka, že lidi utíkají. Utíkali i naši předkové, když se válčili za první, za druhé světové války. Ale většinou rodiny zůstaly tady a muži odcházeli do zahraničních sborů. A pak se vraceli, když osvobozovali vlastní vlast. Já nemám pocit, že by zrovna ti mladí, bojeschopní muži přicházeli proto, aby hájili svobodu ve své vlasti, očekávají, že to uděláme my za ně.

Taky asi by bylo dobré možná mimo rámec toho, co už tady zaznělo, a to, co je obsahem i toho usnesení, hovořit o tom, zda by EU neměla začít uvažovat o tom, zda její, tedy naše, protože my jsme taky členská země, zda naše azylové podmínky při uznávání azylu a přijímání migrantů odpovídají dnešní situaci. Byly postaveny v dobách, kdy se počítalo, že tu budou desítky, stovky, možná tisíce lidí. Ale jestliže dneska hovoříme o statisících, dokonce dneska jsem poslouchal některé projevy evropských politiků – a ti hovoří o milionech. Jestli se budou zhoršovat podmínky, nastává tady nové stěhování národů. Vždyť to přece není jenom o tom, že ti lidé utíkají před něčím. Oni prostě se stěhují. Jdou za lepším životem, jdou možná i za tou vodou. Otázka je: Jsme schopni, a máme ty možnosti v rámci našeho prostoru EU, všem těm lidem zajistit naši životní úroveň? Jsme ochotni se s nimi o to podělit? Zeptali jsme se našich lidí? A jestli říkáme, že v Česku dneska je to otázka desítek, možná stovek lidí, o kterých hovoříme, ale EU je náš společný dům, náš společný barák. Jestliže u souseda na dvorku nebo na zahrádce se začala hromadit spousta lidí, je otázkou jenom, kdy přelezou ten plot. To přece je realita. My musíme být připraveni i na tuto situaci. Vždyť v ČR zápasíme dlouhé roky s tzv. vyloučenými komunitami. Jak jsme úspěšní s integrací? Jak budeme úspěšní s integrací těch lidí, kteří budou přicházet?

Já jsem rozuměl tomu - ti, co už jsou tady, se nepočítají do toho, že by se vraceli do Turecka. To, co se má vracet, by měli být ti, kteří teprve přijdou. Pokud nebudou splňovat podmínky a budou tady ilegálně, tak budou vyměňováni za ty, kteří projdou tím řádným procesem a splní azylové podmínky. Tak jsem tomu rozuměl a tak by to mělo být.

V té souvislosti jsem včera zaznamenal z veřejných zdrojů, že v rámci toho zastavení průniku migrantů na hranicích došlo samozřejmě i ke konfliktu, a dokonce nějaká aktivistka z Rakouska si stěžovala na české policisty, že na ni snad byli hrubí, nebo že postupovali nějak, jak neměli. Já si naopak myslím, že i Senát by měl vyjádřit podporu našim policistům, kteří v těch nelehkých podmínkách kdesi daleko od domova hájí hranice EU.

A tady možná, že by bylo dobré, pane premiére, i kdyby bylo vysvětleno to, jakou roli možná sehrávají někteří tzv. aktivisté nebo občanská sdružení, kteří, jak se ukazuje, se dostávají do role převaděčů – a v zásadě se snaží vyvolat konflikt, který samozřejmě může být záminkou pro některé další, daleko horší věci. Tady je jednoznačné, abychom se zastali našich lidí, našich policistů, těch, kteří se snaží udržet pořádek. Ano! To, co je v rámci práva, je dobře. A na druhé straně ale není možné prostě tolerovat to, že na území EU, na území Schengenu pronikají tisíce lidí, o kterých nikdo nic neví. Bez dokladů. Myslím, a už to tady bylo řečeno, sami Němci přiznali, že statisíce lidí prostě nevědí, kam vůbec se ztratili v tom prostoru.

Včera jsme mohli sledovat střelbu v Bruselu. Dneska jsme ten bod vyřadili, ale byl součástí našeho dnešního programu – omezování držení zbraní u občanů. Legální držení. Copak kalašnikovy, AK-47 nebo ty výbušné vesty jsou legálně držené zbraně? A my chceme odzbrojit občany. Na druhé straně – Brusel, jak se ukazuje, je centrem obchodu se zbraněmi. Teroristé, tak, jak vycházím z veřejných zdrojů, neznám zdroje tajných služeb, ale v rámci toho – atentáty a teroristické činy, které byly spáchány ve Francii, byly spáchány zbraněmi, které si teroristé dovezli z Bruselu. Jak je to možné? Jak to, že pod pokličkou je největší tma?

Zpočátku nám všichni tvrdili, že migrace a terorismus spolu nesouvisí. Najednou vystupují významní činitelé a říkají: Ono to tak úplně není. Ani to nemůže být jinak! Zajímavé je sledovat, jak postupně zaniká nebo ubývá na síle Islámský stát. Bojovníci Islámského státu se vytrácejí. A já se zeptám: Kam odcházejí? Nejsou součástí těch migračních sborů, které se vydaly na pochod do Evropy? Není to nakonec strategie novodobého způsobu vedení války? Tím neodsuzuji těch 90 % lidí, kteří jsou skutečně ve složité situaci. Ale to, co je důležité, a tam já si myslím, že je dobrá a stabilní pozice i naší vlády a ČR, a tady bych se bál toho, abychom vyměkli a řekli: A teď jdeme s tím mainstreamem, jdeme s tou většinou, která v Evropě momentálně prezentuje jakýsi jiný postoj, mnohdy vynucený i tím, že ty reprezentace jsou samozřejmě postiženy svojí koloniální minulostí, to svědomí se tam stále opakuje. My jsme ale žádné kolonie nikdy nevlastnili, aspoň pokud vím, pokud se nemýlím. Určitě to tak bude.

Máme svoje historické zkušenosti s národnostními menšinami a s krizovými situacemi, které prostě v historii nastaly. Ale český národ není ani xenofobní, ani nenávistný vůči cizincům. To prostě není pravda. Účelovost tohoto tvrzení je potřeba jednoznačně odmítnout.

Takže, vážené paní senátorky, páni senátoři, možná zvažme do příštího usnesení, nebo do příštích postojů také to, abychom se dokázali zastat těch našich lidí, např. našich policistů, kteří prostě slouží v nelehkých podmínkách na hranicích Schengenu, na hranicích EU, tak, abychom je taky dokázali podpořit v situacích, kdy vůči nim jsou vedeny nenávistné kampaně lidí, kteří prostě mají jiné záměry, kteří se nakonec zapojují do pašování lidí přes hranice. Tomu je potřeba určitě zabránit, protože to jenom bude zhoršovat situace, bude to vyvolávat problémy.

A pokud demokratické síly nebudou řešit tyto problémy, které oprávněně vyvolávají v občanech obavy, a pokud lidé nebudou mít pocit, že jim zajišťujeme bezpečí a jistotu, tak prostě budou sílit extrémistické síly, které tady jsou.

Podívejme se na volební výsledky v Německu, podívejme se na volební výsledky na Slovensku. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby Robert Fico nebyl tak důsledný, tak extrém měl na Slovensku daleko výraznější výsledky. To je nebezpečí, které tady existuje. A pokud dneska nebudeme řešit jako demokratické síly tyto problémy, které jsou, a já myslím, že díky vládě se tomu dokážeme postavit zatím, tak to nebezpečí nárůstu extremismu tady prostě existuje, oboustranného. A naší povinností je tomu zabránit, uchránit naše občany, abychom jednou nebyli cizinci ve vlastní zemi.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S právem přednosti senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, já mám jenom pár takových dotazů.

Tady bylo řečeno, že nemáme jmenovat, ale vyjednávat dohodu do Turecka nejel vzduch, tam jela paní kancléřka. Moje otázka je jednoduchá. Já pořád slyším: Musí to řešit Unie. Je to náš domov. Ona to musí řešit společně. A pak si čtu, že paní kancléřka vyjede do Turecka, tam naslibuje, aspoň podle médií, kvóty – a udělá si dohodu. A já se ptám, je-li ta dohoda k dispozici, já bych si ji velice rád přečetl, tu dohodu kancléřky Merkelové s Tureckem, protože mě to zajímá. Z toho potom můžu vyvozovat tedy další.

Paní kancléřka nemá žádný mandát. Ona v Unii, pokud vím, nezastává vůbec žádnou funkci. Ale samozřejmě, Unie je impotentní a ona za to nemůže. Ona povýšila lidská práva na náboženství, ona není schopna, ona je schopna vydat směrnici nebo nařízení, že zakazuje stowattové žárovky. To je celkem jednoduché. I v této krizi si všimněte, kolik toho chrlí! Pořád další a další směrnice a nařízení, jako by se nic nedělo, jako by bylo všechno v pořádku. Takže to je první věc, kterou bych chtěl vědět.

Druhou věc bych chtěl vědět, jaký je plán pro případ, že soud pro lidská práva ve Štrasburku řekne, že dohoda paní kancléřky s Tureckem, nebo Unie s Tureckem, je neplatná, protože neodpovídá čemusi. To je druhá věc, že jsme soudy, jak moc krásně píše náš kolega, docent Kysela, v Právním rádci předminulém, že jsme povýšili lidská práva na náboženství, a teď nevíme, co s tím. I soudy jsme povýšili – soudy, všechno se soudí, soudy rozhodují, ne poslanci, soudy určují, co bude, jaká bude politika, zruší zákony. To jsme si ale udělali sami. My jsme tu pravomoc dali soudům, místo toho, aby rozhodoval parlament. Takže to bude druhá věc, která nás může potkat, s čímž nebudeme si vědět rady.

Potěšitelná zpráva – dnes jsem se dočetl, že do ČR se poměrně v hojném počtu stěhují mladí Španělé. Já už jsem tady o tom mluvil, že kdyby nám započítali mladé Španěly, pane premiére, Švédy a Němce, ajťáky, mladé lidi, kteří se sem stěhují, do kvót, tak by to bylo docela příjemné. Takové lidi bychom tady potřebovali. Ale obávám se, že to nám nevyjde.

Pan Škromach, vaším prostřednictvím, tady mluvil o podpoře policistům. S tím já souhlasím. Oni už ji dostali. Víte, jak? Museli vrátit diety, protože jim vařili snídaně Maďaři. To byla ta podpora policie. V takovýchto polních podmínkách – a najednou my tam uplatňujeme takhle striktní právo, což v jiných případech neděláme. A ten jiný příklad je například ten, jak chceme něco řešit, když tento stát neumí vyřešit malou drobnost, že si tady někdo obsadí budovu, vyprší smlouva a stát se bojí zasáhnout a budovu vyklidit. Kdyby to udělal někdo jiný, tak ho policie vymete, do druhého dne je z toho domu pryč. A tady, protože je tady strach, protože shodou okolností oni za sebou mají takové ty lidsko-právníky, kteří si taky myslí, že lidská práva jsou nadevše... Já vždycky říkám: Máte právo, ale nemáte nárok. Mezi právem a nárokem je veliký rozdíl. Někteří lidé to pojali tak, že právo znamená nárok. To je cesta do pekel!

Takže to jsou moje otázky, pane premiére. Jinak vládu nekritizuji, jen se bojím, že vláda sice má pevné stanovisko do doby, než ji někdo přehlasuje, ale to není její vina, prostě taková je situace, ale že bychom nemohli, paní senátorko Seitlová, vaším prostřednictvím, jmenovat – a proč ne? Vždyť je to náš dům, naše rodina. Vždyť je to naše kamarádka. Proč bychom ji nemohli zkritizovat, tak, jak se kritizujeme tady vzájemně? To přece není nic špatného? To jenom ta striktní, rigidní Unie není schopna tohle pochopit, protože si tam vládne někdo, kdo žádné pravomoci nemá.

Německo s Francií, díkybohu, teď si Německo s Francií trošku jaksi – už si nerozumí, Rakousko už si také nějak přestává rozumět, ale jenom řeknu to, co nám hrozí. Prostě jiné než násilné řešení bohužel neexistuje. Bohužel, zdůrazňuji, opakuji, bohužel neexistuje. A na násilné řešení nemá Unie sílu. Snad nevěříte tomu, že někdo bude násilím nakládat ekonomické imigranty, člověk ani neví, jak je bude určovat, on je bude nakládat do letadel a padáky je bude někde vyhazovat? Přece cítíte, že to není pravda! Tak proč si tady lžeme? My si lžeme! To prostě není pravda! My jedním uchem slyšíme něco a druhým něco úplně jiného. Tak si aspoň zahrajme na pravdu. Ten problém je složitý, má pravdu paní senátorka, a připusťme, že některé problémy prostě racionální řešení nemají.

My si to nechceme připustit. To už je... Rubikon je překročen. My se opravdu chováme jako někdo, kdo uklízí garáž, kam mu zateklo, místo toho, aby zastavil tu prasklou vodu. Ten první úkol je zastavit ten průtok té vody, pak teprve řešit. Ale on pořád pokračuje. Ona se najde jiná než balkánská cesta. Teď Balkán je poměrně žhavý, není tam situace úplně klidná. I tam může dojít k nějakému konfliktu, to není vůbec vyloučené. Celý ten svět je rozvařený a ten syndrom černé labutě, který mě v poslední době velmi fascinoval, naposledy včera, kdy Putin stáhl letadla ze Sýrie a teď celý svět se zabývá tím, co asi měl na mysli? Co udělá zítra? A nikdo neví. A ta černá labuť se nám může objevit kdykoliv, kdekoliv. A vzpomeňte si, jak začala první světová válka. Vlastně náhodně! Jednoho "pupíka" střelili. Normálně byste řekli: O jednoho "pupíka" míň! Ejhle, ono nebylo, ona z toho byla světová válka. Zrovna takhle může vzniknout, z nějakého lokálního konfliktu, konflikt světový. Takže opravdu není čas.

A summity jsou stále. Summity, summity, summity... Tento summit nepřinese také vůbec nic, protože Turecko může přijít s dalšími požadavky. Takže uspořádáme začátkem dubna další summit, mezitím prostě ty věci pojedou. Jsou to pobídky, ty výstupy ze summitu jsou velmi zamlžené, to se dozvíme z kuloárů, o čem se tam opravdu mluvilo. Já chápu, že pan premiér nám nemůže říkat to, jak tam na sebe křičeli a nadávali si. Občas to pronikne, ale víceméně jsou to polodrby, že někdo prozradí, co se tam dělo doopravdy. Navenek to vypadá, jak jsme jednotní, výborní. Přece cítíte, že tomu tak není. Není tomu tak proto, že celá EU, celý ten projekt je postavený na vodě, protože ty státy jsou rozdílné, ty nátury národů jsou rozdílné. Já opravdu nemám v ČR strach z toho, že by se tady našel nějaký takový fašizující, který by vyhrál volby. To opravdu tady nehrozí. My jsme na to příliš líní. Tady na demonstrace chodí 300 lidí. V cizině chodí 300 tisíc. Toho se nebojím. Ale kde z toho mám strach, to je kupodivu Německo. Německo – kdyby se tam objevil někdo takový, kdo by v kravatě a velmi slušný tam oslovil Němce, tak tam trošku bych váhal a měl strach.

Dělejme všechno pro to, aby se to nestalo, ale nemalujme si, neříkejme si, jak je všechno bezva. Zítra samozřejmě ten summit, vzpomeňte si na mě za 4 dny, když jsem vám tady říkal, že dáme Erdoganovi 3 miliardy, pak bude chtít 6 a 9, tak jste se tomu usmívali. A ejhle, uplynulo 14 dní a už je to tady... Naštěstí ta eura jsou jenom potištěné papírky, ony nejsou ničím podložené, ještě se za ně dá něco koupit, ale to už dlouho trvat nebude...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S právem přednosti pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážení zúčastnění, vím, že možná někteří jste naštvaní, že vystupuji, ale já to považuji za enormně vážné a v současnosti za nejvážnější téma. Prostě máme povinnost se v tom angažovat.

Já bych chtěl říci zaprvé, že by bylo dobře, abychom se aspoň pokusili v některých věcech sjednotit a nezatahovali do těch záležitostí další věci - ty řešme v konkrétních zákonech, které tady projednáme. Protože pokud budeme toto téma rozšiřovat a převádět na další témata vnitrostátní politiky, tak aspoň my, co chceme najít nějaké řešení, věřím, že v tomto sále jsou to všichni, nebo drtivá většina, tak se nám to nepovede.

Víte, já mám obavu, abychom tím, že nebudeme věci pojmenovávat přesně, jak jsou, a že budeme pořád diplomatičtí, velmi diplomatičtí, já snad jsem docela takový, že nerad vyostřuji věci, tak mám strach, abychom se nedostali do stavu, že strkáme hlavu do písku, jsme do určité míry až možná pokrytečtí. Tady u nás žije asi přes půl milionu lidí, kteří sem přišli ze zahraničí a žijí s námi velmi dobře. Podívejte se, Vietnamci, po nějakých problémech lidé z Balkánu, taky se to zklidnilo, Ukrajinci, v pořádku. Žijí zde lidé, kteří zde v minulosti studovali a dneska se tady zařadili do společnosti. Je to dobře. Věřím, že to bude tímto směrem pokračovat, protože, jak tady někdo říkal, je to prostě světový trend. Když jsme si zavedli globalizaci nebo nám přišla globalizace, protože to je výsledek vědy, sbližování lidí přes různá média, tak to musíme akceptovat.

Ale pokud by to bylo na základě masivních vln a měnilo by to naše hodnoty, když se mluví o křesťanských hodnotách, tak já stručně řeknu – to, z čeho my vycházíme, je Nový zákon, Desatero – to přece jsou ty evropské hodnoty v tom nejužším podání. Samozřejmě, ony jsou širší, ale to je na celou diskusi. A pokud by se toto mělo měnit, tak já si myslím, že tu situaci nezvládneme, protože ta vlna se přes nás převalí. Já mám obavu, aby ti, kteří tady dodnes s námi pokojně žijí a spoluvytváří harmonickou společnost, se nestali předmětem útoku těch, kteří budou ve společnosti dostávat navrch. Před tím opravdu si dovolím varovat, a to proto, abychom náhodou teď někomu nešlápli na kuří oko a nebyli přehnaně přímí a byli málo diplomatičtí, tak že vlastně budeme pořád jenom tak ty věci pojmenovávat opatrně.

Takže já si myslím, víte, pokud se nebudeme v této věci vyjadřovat jasně, tak nám občané nebudou věřit. Nebudou nám věřit! Jak nám mají jinak věřit, když ani v těch slovech nejsme srozumitelní. Potřebné kroky musí udělat celá Evropa. Ty rozdíly v názorech pořád jsou. Ale my musíme i v těch slovech lidi přivést k tomu poznání, že to myslíme dobře. Já jsem přesvědčen, že to drtivá většina z nás tady myslí dobře.

Víte, tady byl návrh, já proto ještě vystupuji, abychom tu Merkelovou vypustili. Já jsem o tom samozřejmě přemýšlel, radil jsem se s řadou lidí. Musím říci, že jsem názoru, že to nemáme vypouštět z toho důvodu, že ať se podíváte do jakékoli reportáže, kde ti chudáci běženci jsou na té balkánské cesty a chtějí přesvědčit ty, kteří chrání ty hranice Schengenu, aby je pustili, tak všichni hovoří o tom a ukazují cedule: Merkelová nás pozvala! Merkelová nám pomůže! Ona je pro ně "matka Evropy". Ona pro ně prostě je víc, než skutečně je. Ona opravdu není představitelka Evropy. Ona je významná, možná nejvýznamnější politička Evropy, vzhledem k tomu, co dělala, jak se jí dařilo. Byla velmi úspěšná politička.

V Brazílii jsem měl rozhovor s Lulou da Silvou, tak on řekl: Evropa nemá osobnosti, má jedinou osobnost – a to je Angela Merkelová. A já jsem s ním vřele souhlasil. Já proti ní v hospodářských věcech a politice nemám vážné výhrady... Ona se posunula do středu, mně to velmi vyhovuje, její politika v rámci tvoření občanské společnosti a homogenní společnosti, je úspěšná. Ale tady se jí to nepovedlo. Nám se prostě v životě něco nepovede a myslím si, že je dobré, když jsme na to upozorněni. Nikdo není bůh, bůh prostě po zemi nechodí. Proto si myslím, že bychom jí to měli sdělit.

Samozřejmě, ona si toho možná vůbec nevšimne, ale já věřím, že jí to poradci či diplomaté dají vědět. Pan předseda, když tady byl tázán, pro něj je to těžké, on s ní bude jednat. Já chápu. Ale my máme právo jako suverénní komora zaujmout postoj. A pokud to neuděláme, tak si myslím, že jsme pro to neudělali dost. Já tam v tom vidím to hlavní. Prostě ti převaděči, zejména ti migranti, kteří se teprve chtějí vydat na cestu, aby zase nebyli za několik měsíců chudáci v bahně, nebo se netopili v moři, tak musí dostat zprávu, a pokud možno od stejných lidí, že už neplatí to pozvání, které tam šířili ti náboráři, kteří ty lidi získávali, aby sem šli, že už to prostě neplatí. Že už ani ta Merkelová to není schopna tady v Evropě zajistit! To si myslím, že je naprosto jasné.

A poslední věc. Byl tady včera nový prezident Polska Duda. Já jsem s ním strávil jenom několik minut při rozhovoru, na Hradě při obědě. Myslím si, že v této věci bude asi pokračovat v držení pozic – i na úrovni jeho – V4. Ale on řekl: My jsme připraveni naplnit, k čemu se zavázala premiérka Kopacz, byť se mu to nelíbilo. Vydali se do Řecka a pravděpodobně i do Turecka, ale to nevím jistě, hledat ty lidi, kteří by sem šli a splňují ty podmínky. A našli ty lidi! Našli je! Ale oni sem nechtějí. Oni k nim do Polska nechtějí. Pouze 17 lidí mělo zájem tam jít. Ti lidé pořád věří, že se všichni dostanou do Německa. Proto si myslím, že je správné, aby paní kancléřka řekla, že to není schopna zajistit. A ti chudáci tam mají ty cedule a věří. Nemůžeme se tvářit, že to nevidíme, abychom se jí nedotkli. Já vím, že se vám to některým nelíbí, je to můj názor. Ale pak si řekněme, jestli jsme pro to udělali to adekvátní a potřebné v tuto dobu. Já jsem přesvědčen, že je potřeba vyslat těm migrantům signál, aby ještě více zvažovali, ještě výrazněji zvažovali, jestli se na tu cestu mají vydat. Já to chápu, že je zvát nebo jim neříkat pravdu, je podvod na ně. My nejsme schopní jim zajistit důstojné přijetí a pobyt tady. Kdo jste to schopen zajistit, promiňte mi to, že jsem to řekl naplno, tak to odmítněte a hlasujte pro něco jiného. Samozřejmě, každý na to má právo. Já to říkám, protože to tak to cítím a tak to vidím. Já osobně jako politik nejsem schopen v této zemi zajistit, aby naši spoluobčané je tady ve větší míře přijali. Jestli jste schopni to ve svých obvodech zajistit, máte i v mých očích plné právo hlasovat jinak, a já před vámi smekám.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Václav Hampl má slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Já mám čtyři drobné věci, dvě jsou reakce na jednoho z předřečníků, předpokládám, že mohu sdělit, že mám na mysli jednoho z místopředsedů, konkrétně senátora Škromacha, a dvě jsou potom dotazy na pana premiéra. Mně to přece jenom nedá, často slýcháme ten argument, že by ti mladí muži měli bojovat tam doma, nebo tady se dávat do nějakých jednotek. Tady žádné jednotky zatím nejsou, které by šly řešit Sýrii, takže se nemají do čeho dát. A prostě srovnávat to s druhou světovou válkou, kdy opravdu byly jasné strany, dokonce i ten Sovětský svaz tehdy dával smysl – tam jít bojovat, proti Hitlerovi, tak Sýrie s těmi válčícími stranami je v naprosto nesrovnatelné situaci. Já opravdu nevím, jak jim poradit, na kterou z těch válčících stran by se měli přidat, tak, aby to něčemu pomohlo.

Takže to jenom cítím nutnost nebo potřebu na toto reagovat. Právě mně trochu připadá, že my tady trošku přesvědčujeme přesvědčené. Protože kapacita na zvládání migrační krize, kapacita Evropy, nemluvíme o České republice, tady jsme slyšeli, že naše kapacita zdaleka není naplněna. Nepočítám ty politické aspekty, ale kapacita Evropy se blíží ke svým mezím. A teď je otázka, z které strany, možná už je dokonce nějakou chvíli překonala. Ale přece jen mně připadá, že v České republice mám trochu obavu, že to, co, se nám děje, že kvůli tomu zjevnému faktu, že ten migrační tok obsahuje velký počet lidí, kteří nemají šanci dosáhnout na mezinárodní ochranu, takže máme sklon zapomínat, ignorovat to, že také obsahuje velký počet lidí, kteří mají zcela legitimní nárok na mezinárodní ochranu. Jsou to lidi, kterým opravdu šílená válka zlikvidovala živobytí. Ten stav v těch syrských městech je opravdu šílený.

A tak já si myslím, že i tenhle aspekt pořád je třeba mít na vědomí. Ten je přítomen, neřeší se vůbec snadno, ani náhodou, jenom bychom ho neměli potlačovat pouhým poukazem na to, že ne všichni, zdaleka ne všichni jsou azylanti, že na ten azyl nakonec dosáhnou. Je tu jisté terminologické zmatení. Protože třeba v Německu, Rakousku, jak jsem se bavil s kolegy, tak tam je sklon tomu říkat azylanti, protože žádají o azyl. Tak tedy jsou azylanti. My máme sklon, nebo já preferuji to, že azylant je ten, kdo azyl dostane. Ale to je řekněme už jenom terminologické upřesnění.

Tak, moje dvě otázky, abych nezdržoval, na pana premiéra. Jednu už jsme trochu řešili včera na výboru, ale já bych přece jen stál o váš komentář. Respektive to chápu, nebo beru to možná jako jistou formu neformální, neoficiální podpory pro vaše jednání na Evropské radě. A to sice – hodně je to teď o tom Turecku. Naše usnesení také je hodně o Turecku, o tom, že by mělo přidat, že je potřeba to tam kontrolovat, jak jsou závazky plněny apod. Myslím si, že zjevně třeba právě Německo hodně spoléhá na to, že se to podaří nějak s Tureckem a že to bude klíčová součást toho řešení.

Nicméně i z toho našeho usnesení je trochu zřejmé, že víra v to, že to bude fungovat a že to bude fungovat dobře a brzy, nebo dostatečně a brzy, je přece jen trošku slabá. A já jsem se chtěl zeptat na váš odhad, jak moc se tomu dá věřit, že to sTureckem bude fungovat? A to ještě možná specificky s ohledem na to, co jste i vy zmínil, že jednou z důležitých podmínek toho, aby to mohlo fungovat s Tureckem, je, že to bude fungovat s Řeckem. Že azylové řízení v Řecku poběží dramaticky rychleji, než běží doteď. Pokud vůbec běží. A ty zkušenosti s Řeckem v posledních měsících, možná letech jsou docela složité. To mě, musím říct, osobně dosti naplňuje skepsí, pokud jde o tento aspekt toho řešení. A chtěl jsem se zeptat na váš názor.

A druhá moje otázka se týká toho našeho usnesení ohledně paní Merkelové. Já jsem nakonec ve výboru hlasoval pro to doprovodné usnesení, tak, jak ho máte předložené, protože jsem vstupoval do některých jiných formulací. Ale musím říct, že mám jistou obavu. Jestli, když vy pojedete zítra na Evropskou radu vybaven takovýmto osobně laděným usnesením svého parlamentu, nebo jedné z komor svého parlamentu, jestli to neztíží nějakým zřetelným způsobem vaši pozici při vyjednávání, pozici ČR při tom jednání, které tam bude. A pokud by vaše odpověď na tohle byla nějakým způsobem kladná, tak musím říct, že bych asi navrhoval potom oddělené hlasování o tom bodě 6 doprovodného usnesení, s prosbou se spíše vyvarovat v tomto případě osobně laděné kritiky. Jakkoli celkem věcně s tím bodem nemám velký problém. Zvláště s důrazem na interpretaci těch výroků.

Tam se hodně zapomíná na to, že třeba to slavné pozvání do Německa se týkalo syrských uprchlíků před válkou. Nikoli lidí z Afghánistánu, nikoli lidí z Iráku. Na to se samozřejmě zapomíná. Ale ta interpretace buď mediální, nebo těmi pašeráky, těmi migranty samotnými je samozřejmě potom úplně jiná. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní prosím o vystoupení pana kolegu Radko Martínka.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Já bych tedy začal tím, co pan kolega Hampl skončil.

Podívejte, paní kancléřka Merkelová je podle mě velmi tvrdá politička, která dokáže mnohé. Ale, upřímně řečeno, každý z nás má jakési limity. A co od ní vlastně můžeme chtít v téhle záležitosti? Vezměte si, že Němci a Německo obecně pořád žije v syndromu 2. světové války. Pořád se vyrovnává s tím, co tehdy Němci dělali, a to nutně musí mít na rozhodování Němců a potažmo i jejich kancléřky vliv. Ona je z Východního Německa. Ona samozřejmě zažila ty uprchlíky do Západního Německa, ona zažila spojování Německa a ona nutně musí mít také ještě syndrom východních Němců vůči západním Němcům.

A třetí věc, nevím, jestli si to mnozí uvědomujeme, ona je přece dcera evangelického pastora. A když spojíte všechny tyhle tři věci, tak já lidsky v zásadě to, co činí, chápu. Problém trošku je, ne trošku, ale velký problém je, že ona je kancléřka tak velkého a významného státu. A měla by se snažit od těchto syndromů osvobodit. Jenomže každý sám známe ze své zkušenosti, že se ze svých syndromů a ze svých limitů těžko dokážeme osvobodit a dokážeme je překonat.

Druhá věc, kterou tady chci trošku zmínit, a, Hassane, omlouvám se prostřednictvím pana předsedy, že tě oslovím. Já tedy, jestli někoho tady lituji, tak to je Hassan. Protože jeho vlast se topí v krvi, hodnoty, které tam byly tisíce let vytvářeny, tak jsou vlastně nenávratně zničeny. A on má teď vlast, nebo respektive domov, vlast má určitě v Sýrii, ale domov má tady. A musí se dívat na ty nejrůznější reakce, na to, co se tam děje, často od lidí, kteří tomu vůbec nerozumí, ani nechtějí rozumět. A ještě ke všemu se dívá na obrovskou beznaděj, bezradnost, a tím samozřejmě si z toho podle mého názoru musí vyvodit, že té Sýrii vlastně nemá kdo pomoct, protože my nejsme schopni pomoct ani sami sobě, natož někomu jinému.

Já jsem tady před časem řekl, trošku nesprávně, že Evropa je v klinické smrti. Já jsem měl spíš říct, že Evropa je v kómatu. Měli bychom se zamyslet, od té doby tady uplynula spousta času, nebo určitý čas, ledacos se změnilo. A chtěl bych se zamyslet nad myšlenkou, jestli se z toho kómatu tedy probouzíme, nebo v tom kómatu zůstáváme? A já bohužel musím konstatovat, že přes všechny takzvaně pozitivní syndromy a pozitivní nějaké náznaky, tak se bohužel obávám, že v tom kómatu zůstáváme.

A to z mnoha důvodů. Celá příčina všeho toho, co se teď děje ve světě, je dle mého názoru ve dvou věcech. Zaprvé v tom, že zde existuje strašný rozdíl mezi bohatstvím a bídou. Nekonečnou bídou a nekonečnou nevzdělaností. A my, jako ti bohatí a moudří a vzdělaní, bychom měli bojovat především proti tomuto. Řekl bystrý člověk, že když už je takováhle krize, tak se z toho poučíme a řekneme si, ježiš, my to takhle dělat nemůžeme. My nemůžeme přece těm radikálům nahrávat tak, že ty lidi necháváme v té obrovské bídě a změníme tu svoji politiku proti té světové bídě. Změnili jsme něco? Podle mého vůbec nic.

Místo toho, abychom řešili tu bídu tak, že umožníme těm lidem v těch místech, aby se z té bídy dostali, tak pořád ta naše reakce je jednoduchá: máme přebytky potravin, tak je tam pošleme. Oni je za týden snědí a jsou tam, kde byli, nebo bohužel ještě hůř. Protože po několika takových pomocech oni už nakonec přestanou být schopni tu pšenici, nebo nějakou tu plodinu, která by je mohla živit, vypěstovat, a žít z toho, že přijede kamion s nějakou pomocí.

O vzdělání bych mohl říct totéž. Druhá věc, z které jsme se podle mě vůbec nepoučili, a podívejte se, jak reagujeme i na jiné konflikty, které se v téhle chvíli odehrávají. My pořád máme tu představu, že máme patent na rozum, že máme patent na demokracii a že máme patent na to, jak se má řídit stát. A my neustále dokolečka a pořád vnucujeme celému světu, jednotlivým zemím, o nichž vůbec nic nevíme, nevíme nic o tom, co vevnitř v té zemi je důležité, ale neustále jim vnucujeme tu svou představu, co je správné a co je nesprávné. A když nedejbože oni to nepochopí nebo se nepřizpůsobí, tak to dokonce v mnoha případech řešíme jinak, zpravidla vojensky.

Je tady otázka – a upřímně řečeno, nechtěl bych být v roli pana premiéra, když pojede na summit s Tureckem. Říkalo se tady mnohokrát, že si máme říkat pravdu. Tak pan premiér jede na jednání s Tureckem a bude si možná představovat, že když to dobře dopadne, tak se s tím Tureckem domluvíme. Ale domluvíme se s tím Tureckem? Přece proboha každý z nás je soudný. Turecko není žádný stát, který by neměl vybudovaný mocenský aparát, notabene už celá léta bojuje proti Kurdům. A celý systém, od tajné služby, policie až armádu, celá společnost je tím v podstatě prosáklá.

A snad si někdo myslíte, by jeden jediný emigrant se dostal na pláže západního Turecka, kdyby to Turecko nechtělo? Kdyby Turecko tomu chtělo zabránit? Že by tihle lidé putovali volně Tureckem? Samozřejmě že ne. To znamená, je z toho zcela evidentní, že Turecko tomu nechce bránit. Z jisté pozice se tomu nedivím, má tam těch migrantů poměrně hodně, tak možná teoreticky by se chtělo prostřednictvím tohoto systému i zbavit. Ale to se mi moc nezdá, protože pak by podle mě volilo jiné cesty.

A já se musím zase vrátit k té jedné základní myšlence, která podle mého názoru vyplývá z historie. Žádný stát, žádné seskupení států nikdy nepřežilo situaci, kdy nebylo schopno bránit své hranice. A jestliže my nebudeme schopni bránit své hranice, tak nám žádná dohoda s Tureckem nepomůže. Turecko za nás naše hranice nebude bránit. A Turecko bude pouze využívat slabosti Evropy a toho, že není schopno bránit svou hranici k tomu, aby prosazovalo své další požadavky. A neustále a neustále. Až – někdo to tady taky řekl – až skončí Turecko, nebo možná se s Tureckem domluvíme, budeme se skutečně stejným způsobem bavit s Libyjci nebo s tím, kdo tam dneska vládne? Budeme to dělat stejně? Budeme opravdu zase tam posílat peníze, aby nějaké ty soldatesky, které se dneska bijí mezi sebou, ale mají ve skutečnosti jednoho společného nepřítele, a to je Evropa, tak aby nám sem neposílali ty migranty, čímž vyhrožují neustále?

Prostě to není řešení. To řešení je, abychom ubránili své hranice, byli schopni nepustit sem nikoho, kdo nemá příslušné doklady, které potřebuje na přestoupení hranice. Pokud to nedokážeme, tak nám nikdo nepomůže. Naše imigrační politika České republiky – a myslím, že se v tom vůbec nijak nelišíme od Evropy, je opravdu svérázná. Když si vezmete imigranti, kteří by se sem chtěli dostat legálně, tak vám garantuji, že se sem nikdo nedostane.

Já jsem tady měl před 14 dny, vlastně před týdnem, pana ministra zahraničí a několik našich podnikatelů, kteří se snažili získat z Ukrajiny pracovníky, kteří by pracovali v jejich fabrikách. Nepřekonatelný problém. Nikdo z nich se sem legálně nedostane. Ten systém, který vytvořilo ministerstvo zahraničí, je vytvořen tak, že se sem nikdo nedostane.

Paradoxní na tom je to, paní kolegyně, nevím, co jste chtěla říct teď, asi to pak řeknete, ale paradoxní na tom je, že my třeba budeme donuceni k tomu, abychom tedy tady naplňovali kvóty. Ale ten přístup k těm lidem, kteří sem přijdou přes ty kvóty, bude přece úplně zásadně jiný, než k těm Ukrajincům, kteří zde chtějí pracovat. Co můžou vyvolat takovéhle věci, kdy nerovné podmínky, kdy jedny sem nepouštíme, když tady chtějí pracovat, dokonce zde chtějí žít, a pak sem vezmeme lidi, kteří nemají vůbec žádné průkazy, nebo minimální, kteří zde být nechtějí.

Podle mého názoru to může skončit jenom totálním rozkladem společnosti a dalším posílením vlivů, které se v Evropě prosazují. A ty se prosazují vždycky. V okamžiku, kdy demokratické strany jsou v koncích, tak nastupují strany jiné.

A já jsem přesvědčený, že snad slovenský příklad, německý příklad – a ony budou další následovat – by nás měl poučit, že demokratické strany by měly přestat řešit žabomyší války a hádat se mezi sebou a měly by začít opravdu řešit stěžejní záležitosti tohoto státu, tak, aby nedovolily, aby se pronikli ti, které považujeme za nedemokratické, a které jsou skutečnou hrozbou pro tuto společnost a pro celou Evropu.

Takže já osobně se domnívám, že není větších problémů, než jsou tyto. A domnívám se, že nakonec dojde stejně na tzv. alternativní balkánskou variantu Visegrádské čtyřky. Já nespoléhám na to a nevěřím tomu, že Turecko a Řecko budou schopni nějakým způsobem na jakoukoli dohodu reagovat tak, že ji dodrží. A nakonec to skončí stejně tak, jak to vypadá, to znamená, že ty hranice se uzavřou nad Řeckem. Řeků je mi líto, je to kolébka evropské civilizace, je to země určitě krásná, s dobrými lidmi, bohužel už delší dobu se špatnými vládami. Ale když je lituji, tak na druhé straně si říkám, co by dělalo asi Řecko, kdyby bylo samostatné? A jestli by také pouštělo migranty na své území tak, jako když vidí, že oni půjdou vlastně někam dál.

A schengenská hranice přece není o tom, že my jsme ztratili hranice a žádné nemáme. My jsme ty hranice jenom posunuli. A naše zodpovědnost za ty hranice, které tedy nejsou už na našem území, ale jsou kousek dál, jsou stejná, jako kdyby to byly naše hranice. Bohužel, ani na tom se nejsme schopni dohodnout.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím o vystoupení pana kolegu Miloše Malého.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, pane místopředsedo, dámy a pánové, doba pokročila a já se zase vrátím zpátky k tomu našemu projednávanému bodu.

Vycházíme z toho, že my prohráváme informační válku. Naše vláda pracuje dobře, ale nedokážeme prodat dostatečně přesně informace tak, aby je lidé pochopili. Jeden z mých předřečníků tady mluvil o tom, že je dohoda, že emigranti, nebo imigranti, kteří vstoupili do Evropy, budou vráceni do Turecka a z Turecka dostaneme určitý počet imigrantů, které si budeme moct sami vybrat my.

Většina mých spoluobčanů se mě ptala na to, co jsme se zbláznili, proč dáváme takovou informaci? My tady máme skoro 2,5 milionu nelegálních uprchlíků, takže my je vrátíme zpátky do místa původu, do Turecka, a dostaneme za ně 2,5 milionu legálních uprchlíků. Říkali, to jste výborní. A přesně, my jsme zapomněli říct, že vrátíme ilegální všechny, ale dostaneme pouze výběr ze syrských uprchlíků, kteří si opravdu zaslouží ochranu. A logika je v tom, že lidé pracují zkratkovitě. To znamená, ne vždy si tyto věci dají dohromady a vyhodnotí, že tento dotaz tady padl i mezi našimi kolegy. Pak samozřejmě, když dostáváme informace z Evropské unie, které jdou přes naše senzacechtivá média, tak vždycky se objeví na jiné straně.

V4 se na něčem dohodla, já paroduji, Mutti Merkel řekla něco jiného. A teď mi řekněte, je to normální, že Evropská unie nás kritizuje za to, že děláme nějaká opatření, ale mluví se jiným hlasem... Jsou z toho dva výstupy.

A když se podíváte, tak utečenci mají papír, na kterém mají napsáno "Mutti Merkel", a takhle s tím mávají na policisty. Policisté si plní svou povinnost. Prostě chrání hranice. A už samozřejmě se tady objeví: "Ti darebáci, oni dokonce strkali do lidí. Oni se dokonce snažili je vrátit zpátky." Vždyť ten policista to musí udělat. Kdyby to neudělal, tak poruší služební přísahu.

Další věcí je, že Evropská unie samozřejmě, jak tady bylo předřečníky také řečeno, není schopná uhlídat vnitřní pořádek. Tím, že jsou otevřeny hranice a tím, že máme různé zákonodárství a různé právní předpisy, tak samozřejmě ilegální zločin a terorismus, ten nefunguje podle nějakých zákonů. Ten funguje tak, jak funguje, a funguje precizně, protože udeří tam, kde to stát nejméně očekával.

Takže máme tady reakci Evropské unie, potažmo komise, abychom upravili zákony o zbraních. Odkazuje se na to, že dne 13. tehdy a tehdy při tragickém útoku ve Francii a následně v Bruselu došlo k smrti mnoha lidí. Problém ano, je to problém, samozřejmě, lidé umřeli. Ale kdo byl postižen? Byli postiženi útočníci? Útočníci byli zlikvidováni, někteří jsou ještě stále na útěku, ale co jim hrozí? Hrozí jim doživotí, hrozí jim, jako např. Breivikovi, 21 let. Ten zabil 79 lidí, zabil je obyčejnou pistolí.

Takže my se dostáváme do situace, kdy měříme neměřitelné. Lidi, kteří jsou rozhodnuti zabíjet, bez ohledu na to, co se jim stane, a my jim zaručujeme, že nepřijdou o život, pokud se vzdají. A lidi, kteří nemají ani právo se bránit, protože se jim tato Evropská komise a Evropská unie snaží odebrat zbraně. Když si přečtete tu hrůzu, co tady je napsáno, tak za komunistů, kteří opravdu byli velmi tvrdí, jste si mohli obyčejnou poplašnou pistoli, když vám bylo 15 roků, tak jste si ji mohli koupit. Teď je návrh, že bude zařazena do kategorie C na zbrojní průkaz. Zapomnělo se na další drobnost, že budeme do této kategorie C registrovat i napodobeniny zbraní. To znamená, každý kdo má airsoftový samopal, nebo něco podobného, bude mít céčkový zbrojní průkaz.

Já se samozřejmě nechci chlubit tím, že jsme dobří zákonodárci. Ale tady si přečtu: "Pro účely této směrnice se znehodnocenými střelnými zbraněmi rozumí střelné zbraně, které byly..."

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane kolego, tu směrnici budeme teprve projednávat, nezlobte se. Já vím, že to souvisí okrajově nebo návazně, ale budeme ji projednávat. Já chci jenom kvůli tomu, abychom tady udrželi...

Senátor Miloš Malý:  Dobře. Pak se zeptám ještě na jednu věc, která souvisí přímo s našimi přípravami na možnou změnu trasy uprchlíků. Ministr vnitra přišel s jedním nápadem, že by povolal dobrovolné hasiče do služby. Zeptám se, jaký dobrovolní hasiči mají mandát k tomu, kromě hašení požárů, aby zasahovali v tomto případě? Beru to, kdyby to byli dejme tomu záložáci. Beru aktivní zálohy, ale hasiči – zaprvé, nemají výzbroj, nemají výcvik, mohou organizovat, mohou stavět cokoliv. Samozřejmě tady je ukázáno, že by mohli použít i vodní děla, ale k tomu asi tam nebudou určitě daní.

Takže pouštět lidem tyto informace, které nejsou dopracovány do konce, až jak to opravdu bude fungovat, tak je to pro nás zase prohra. Protože my lidem nemůžeme říkat, že by to takto mohlo být, a ono to pak nebude fungovat.

Takže já jsem loajální a podporuji usnesení, které tady je, ale tyto výhrady, které máme k tomu systému, který funguje, jak tady byl položen ještě jeden dotaz. Když v Sýrii začal Islámský stát prohrávat, tak se ptali, kde jsou ti lidé? Logická vojenská teorie říká: "Pokud prohrávám otevřenou bitvu, stahuji se do ilegality." To je všechno, nic víc.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové, já už dost dlouho poslouchám některé velmi kvalitní příspěvky, se kterými mnohdy velmi rezonuji, ale zdá se mi, že všechno, co tady říkáme, jakoby v nějaké rezignované depresi. My všichni víme, že člověk se nemůže dost dobře rozhodnout, pokud je v nějaké depresi. Ať už fyzické, psychické, zkrátka když je v nějaké situaci, která je pro něj velmi nevýhodná, a necítí se dobře či necítí se silný, tak to rozhodování není dobré. Když se podíváme na stav, který čerpáme z veřejných informací, co nám vzkazují občané ČR, tak si myslím, že my jsme – a ta diskuse tady je toho velkým odrazem.

Já jsem přemýšlel nad tím, jak to je ve světě. Podívejte se, máme izraelský národ, já už jsem to několikrát tady uváděl, podívejte se, kdo je obklopuje. Tam je sto milionů muslimů v nejbližším okolí, hned za hranicemi, a já jsem tam nějakou depresi necítil. A proč to je? Protože oni se na to připravují. A my chceme sice býti národem, který je svébytný, který může hrát nějakou důstojnou roli mezi 28 ostatními zeměmi 500milionové Evropy, tam je 5 milionů, a nebojí se. A tady je 500 milionů, a bojí se všichni.

Já myslím, že všechno, co bylo k té misi a pověření pana premiéra asi řečeno. Ale já si myslím, že my bychom, pane premiére, měli přemýšlet také o tom, co s námi uděláme, jak připravíme vlastní lidi na to, abychom se o sebe nebáli, abychom dozráli. Ovšem zrát můžeme nejenom na vysokých školách, ale taky v nějakém výcviku. A z této situace, která ještě zdaleka není limitní, protože ta válka není, ale skutečně to ohrožení tady je, tak my bychom si měli vzít příklad. A udělat něco pro to, aby v nás to sevření, že vlastně nemáme žádnou alternativu, než se obejmout se všemi, které kolem sebe máme, tak aby pominulo.

A tam si myslím, že bychom měli mířit. A pak můžeme taky obdarovat tímto ty ostatní kolem sebe. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane premiére, pane předsedající, vážené zbylé kolegyně a kolegové. Já přicházím, abych tady uvedl na pravou míru přijetí usnesení našeho výboru. Nebylo přijato jednomyslně. Já se přiznám, že jsem se hlasování zdržel. A to kvůli paní Savčenkové, respektive její zmínce v tom usnesení, protože po internetu chodí myslím velmi výmluvná informace, svědectví o tom, že to není taková světice, jak je nám předkládána a barvena.

Ale něco jiného. Já naprosto souhlasím s názorem – a byla tady několikrát citovaná paní Merkelová, takže souhlasím s názorem, že jestliže si je Merkelová do Evropy a do Německa pozvala, tak ať se o ně postará a nestrká je pomocí kvót státům, které o ně nestojí. Pan Štěch tady řekl, že globalizaci musíme akceptovat.

Já si myslím, že to není tak docela pravda, a pokud ji akceptujeme, že bychom měli trvat na tom, aby i oni akceptovali nás a naše poměry a naše zvyklosti, tak jako to dělají ti, které tady jmenoval, to znamená Vietnamci, Číňané, Ukrajinci a další a další.

To, že bychom měli říci lidem tam, že pozvání už není pravda, to přece nemůžeme říci my, to musí říci právě Merkelová. A já se stejně obávám, že ti, kteří stojí za nábory na to, aby je sem převáželi a vydělávali na tom velké peníze, stejně takové prohlášení zajímat ani moc nebude.

Je mi líto, a bylo i tady řečeno nebo ťuknuto na kvalitu informací, které dostáváme. Obávám se, že dostáváme velmi nepravdivé, ne-li žádné informace o tom, co se v jednotlivých státech Evropské unie právě ve vztahu a v důsledku migrace děje.

Stejně tak odmítám podle mého názoru nestoudné vydírání Evropy Tureckem. A myslím si, že tam byste se měli touto otázkou zabývat podstatně razantněji, než tomu bylo doposud.

Ale to, kvůli čemu tady stojím. Myslím, že situace v Sýrii přece jenom v poslední době nabrala obratu k tomu lepšímu. To znamená, že Islámský stát byl zahnán v podstatě řekl bych do kouta a že rozhodující válčení, které tam bylo, doufám, že má Sýrie za sebou. Nebylo by tedy načase spíše než uvažovat a řešit otázku přijímání dalších a dalších lidí ze Sýrie, zabývat se otázkou jejich navracení do Sýrie a pomoci jim tam, aby měli možnost a hlavně, aby chtěli začít napravovat důsledky válčení. Myslím si, že by to bylo podstatně rozumnější řešení, než přijímat sem další a další, protože kdo Sýrii, kdo jejich stát dá do pořádku, když ne oni sami. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Pan senátor Doubrava byl poslední přihlášený, takže rozpravu uzavírám, a žádám pana premiéra o jeho závěrečné vystoupení.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane předsedo. Mé vystoupení by samozřejmě mohlo být velmi dlouhé, kdybych reagoval na všechny úvahy a analýzy, které zde zazněly. Já se s řadou z nich mohu ztotožnit, s jinými rozhodně ne. Nicméně nebudu je tady všechny citovat a vyjmenovávat, protože přece jenom už tady diskutujeme dvě hodiny a předpokládám, že Senát také bude chtít hlasovat, tak aby se vyjádřil v nějaké podobě usnesení.

Nicméně k tomu, co se teď odehrává. Souhlasím s tím, a také jsem to tady říkal, a říkal jsem to tady opakovaně, že my se prostě nemůžeme pořád na někoho spoléhat. Budeme si jako myslet, že co ? Že v severní Africe to za nás někdo vyřeší, v Sýrii to za nás někdo vyřeší, Afghánistán za nás někdo vyřeší, Ukrajinu za nás někdo vyřeší. A Evropa bude jenom sedět a čekat a budeme přijímat ty externality, které budou plynout z toho, že to prostě za nás někdo nevyřeší. A Evropa si zvykla, že řadu želízek z ohně tahaly Spojené státy v minulých letech. Amerika už to ochotna dělat nemíní, protože také to stojí peníze, také to stojí mezinárodní reputaci. A pokud Evropa nebude mít silnou vlastní zahraniční politiku, pokud Evropa nebude mít vlastní silnou armádu, aby podepřela zahraniční politiku, tak prostě budeme jenom svědky toho, jak se bezpečnostní okolí kolem Evropy zhoršuje.

Pět let – a to je myslím ten problém – kdy se bavíme o tom, co kdo zavinil a který evropský politik v čem vězí. Pět let Evropa fakticky ignorovala to, co se dělo v Sýrii. Ti lidé přišli do Turecka, do Jordánska, do Libanonu. Stovky tisíc lidí přišly do těchto zemí, Turecko jich má skoro tři miliony. Tři miliony lidí ze Sýrie utekly do Turecka, ale tito lidé také utekli do Jordánska, prostě tam, kde to bylo nejblíž, kam se mohli přesunout se svými dětmi, se svými majetky, které s sebou mohli odnést, tak Syřané prostě utekli, utekli před válkou, utekli před verbíři, a je jedno, jestli to byli verbíři vládních jednotek nebo to byli verbíři Islámského státu nebo tzv. moderátní opozice. Ti lidé prostě nechtěli bojovat, nechtěli umírat anebo viděli, jak jejich přátelé a sousedi umřeli a nechtěli, aby podobný osud postihl i jejich děti. Proto utekli ze Sýrie. Evropa se čtyři, pět let tvářila, že se to vlastně nějak samo vyřeší, a pak přišla migrační vlna.

Totéž se týká Libye. Řada evropských státníků byla velmi aktivní ve směru řešení situace v Libyi a nějak to nedořešili. Dneska vidíme rozpadlý stát, který tam je.

Nevím, jestli Senát může jít touto metodou, a dokázal bych tady vyjmenovat docela dlouhý seznam státníků, o kterých si myslím, že za migrační vlnu trošku mohou. A Merkelová není na začátku tohoto seznamu.

Pokud jde o příčiny, byla tady o tom řeč, že se musíme bavit o příčinách, o tom, co se odehrává v okolí Evropy, co k tomu vedlo. Byly představy, že se svrhne Asadův režim, byly síly, které prostě zaplavily  Sýrii ozbrojenými bojovníky. Byly země, které tomu dávaly otevřenou podporu, byly země, které tomu dávaly skrytou podporu. Narážely na sebe zájmy na jedné straně Írán – Asad, na druhé straně Turecko – Saudská Arábie. Toto všechno se tam odehrávalo.

Výsledek dneska vidíme – obrovské neštěstí, bída, totálně zničená země. Když jsme teď viděli záběry z Rakky, co je z tohoto města poté, kdy to ovládl Islámský stát a poté, kdy ho odsud vyhnalo bombardování spojenců. To je prostě realita. A takhle vypadá celá řada syrských měst a iráckých měst. To je výsledek situace, která dneska je na Blízkém východě.

Ano, určitě existuje dlouhý seznam politiků, kteří by se dali vyjmenovat v usnesení Senátu, a možná bychom příliš netrefili vedle.

Můžeme dělat to, že Česká republika bude aktivní. Byla tady řeč o nějaké atmosféře, o nějaké depresi; mluvil o tom pan senátor Čunek. Česká republika může být aktivní tam, kde sedíme a tam, kde máme svůj hlas. A lidé, kteří říkají, že problém vyřešíme tím, že odevšad odejdeme, že odejdeme z NATO, že odejdeme z Evropské unie, nikdo nás nebude otravovat, budeme sedět tady ve středu Evropy a vlastně se nás nic nebude týkat. To, že jsme v Evropě, to, že jsme v NATO, to přece mnohonásobně zvyšuje naše možnosti akce a schopnosti ovlivnit to, co se v okolním světě odehrává.

Čili tam, kde sedíme, jsme členy NATO, v Evropské radě můžeme přece prosazovat své názory. A chci vám garantovat, že dva roky to děláme. A vůbec to nebylo jednoduché, vůbec to nebylo příjemné, zejména v posledním skoro roce, kdy Česká republika předsedá skupině rebelů v rámci Evropské unie, V4. A mohu vám říci, že v Evropě není jiné uskupení, které by se tak úzce koordinovalo, jako je dnes právě V4. A vzpomínám si, že když jsem nastupoval do funkce předsedy vlády a čekal mě úkol vedení V4, chodili novináři a říkali, co vy vlastně s V4 chcete dělat, vždyť je to mrtvé uskupení, nemá před sebou žádnou perspektivu, každá tato země chce dělat úplně něco jiného a myslím si, že českému předsednictví V4 se povedlo za prvé V4 sjednotit a za druhé výrazně zvýšit vliv V4 v rámci Evropské rady. Dneska tyto země chodí a ptají se, co na to říká V4, jaký je váš názor, jak se k věcem postavíte. A je to Česká republika, která skoro rok vede V4 a je tváří V4. A myslím, že se nám to povedlo, že jsme ukázali, že i střední země v rámci Evropské unie mohou říci svůj názor a mohou ho říci otevřeně.

Když na minulou Evropskou radu přijeli někteří evropští státníci, ti, co vyjednávali s Tureckem, a s Tureckem vyjednávali představitelé různých evropských zemí, ale s Tureckem samozřejmě vyjednávali i ti, kteří na to mají mandát, jednali tam tři komisaři za Evropskou komisi, jednal tam předseda Evropské rady a jednal tam předseda Evropské komise, takže tam jednali lidé, kteří mají mandát. Jednali tam samozřejmě i představitelé zemí, popravdě řečeno, nejvíce zemí, které dneska mají s migrací největší problém. A vůbec to nevyčítám Angele Merkelové, že jela do Turecka. Kdybych byl v situaci, v jaké je dneska Německo, naprosto přetížené kapacity z hlediska přijímání uprchlíků, pak bych se přece také snažil problém vyřešit, neseděl bych doma, ale určitě bych také jel do Turecka, kdybych byl v pozici Angely Merkelové.

Situace před týdnem byla taková, že oni přijeli, řekli: Vážení přátelé, máme pro vás příjemné překvapení, máme tady plán, máme tady návrh Turecka. A řekli nám to ten den, kdy se to mělo schválit. To podle mě není správný postup. A taky ČR patřila mezi země, které řekly, že takto není možné jednat, že takto se v rámci EU rozhodovat nemůže, že není možné, aby se večer před Evropskou radou sešel COREPER, tam jsme se shodli na nějakém návrhu usnesení a druhý den nám řekli, že ho v zásadě můžeme dát do koše, protože mají úplně něco jiného. Takže my jsme patřili mezi tu skupinu zemí, která řekla, že takovýmto způsobem se postupovat v Evropě nemůže, že nechceme tu dohodu blokovat, ale že chceme další týden do řádné Evropské rady, která je ve čtvrtek a v pátek, aby zaprvé se k tomu jednotlivé země a vlády mohly vyjádřit, aby se s tím návrhem mohly seznámit, aby taky Evropská komise dala na stůl jasná data, jaký je právní rámec té dohody s Tureckem, jestli je vůbec možné ji realizovat, aby se k tomu všichni mohli vyjádřit.

Žádná dohoda zatím ještě není. Tady někteří z vás se ptali, jak to, že to Turecko neplní. Já jenom říkám, že žádná dohoda ještě uzavřena s Tureckem není. Kromě toho, co bylo řečeno v minulosti, kromě akčního plánu, který by se měl nějakým způsobem naplňovat. Ale ty nové návrhy, které zazněly minule, tak my jsme je nepotvrdili, my jsme je neschválili, protože jsme chtěli, aby jednotlivé předsedové vlád měli jasný mandát ze svých zemí, aby bylo jasné, co ve skutečnosti se má nového s Tureckem dohodnout.

A k parametrům té dohody, protože tady na to byla celá řada otázek.

Jak to bude s tím přebíráním uprchlíků? Je jasné, že ti lidé, kteří míří do Řecka, platí za to, platí za to nemalé peníze, tak věří, že jim to k něčemu bude, že prostě když přijedou do Řecka, že se dostanou dál, že nakonec skončí u těch svých známých nebo příbuzných nebo přátel, kteří už jsou v Německu, nebo v Rakousku, nebo ve Švédsku, že se jim prostě podaří tam také dorazit. A koneckonců ti obchodníci, kteří od nich vybírají peníze, nemalé peníze, tak jim slibují tu zářivou budoucnost a líčí jim to v růžových barvách, jak to všechno dobře půjde.

Takže ti lidé tam plavou do Řecka s nějakým účelem – dostat se dále do Evropy.

V okamžiku, kdy bude jasné, a bude to jasné i v tom úplně posledním nejzapadlejším uprchlickém táboře v Jordánsku, že tahle cesta nefunguje, v okamžiku, kdy bude jasné, že mezi Řeckem a zbytkem Evropy už není možné projít přes západní Balkán, v okamžiku, kdy se ukáže, že každý, kdo přepluje na člunu do Řecka od určitého data, bude vracen do Turecka, pokud nedostane v Řecku azyl, a tahle informace se rozšíří v celém regionu, tak je zřejmé, že pro ty lidi přestane dávat smysl, aby platili peníze v okamžiku, kdy ví, že je z Řecka zase vrátí zpátky do Turecka. Proč by to dělali?

Čili jde o to rozbít ten byznys, který se tam vytvořil, který rok funguje velmi dobře. Já myslím, že těch lidí, kteří přišli touhle cestou, je obrovské množství, to rok funguje velmi dobře, a doposud se to nepodařilo rozbít. Jediná reakce, která byla, což musím říci, že nikoho z nás netěšilo, když jsme to viděli, že vlastně my jsme ani nebyli schopni vracet ty lidi do Turecka. Všichni uprchlíci, které zachránily evropské síly, řecké síly, tak se vozili do Řecka. Pak na řecké ostrovy a trajekty potom na pevninu – a pak šli do středu Evropy. My potřebujeme, aby se lidé vraceli z Řecka do Turecka. Od kdy? Od data, které bude řečeno v té dohodě. To se bude týkat těch uprchlíků, kteří přijdou, po datu dohody, od kdy se Turecko zaváže, že je bude brát zpátky. A taky jsem řekl, na to chci upozornit, vážené senátorky, vážení senátoři, pokud chce mít Turecko s Evropou liberalizovaný vízový režim, tak musí fungovat návratové dohody. A primárně s takovými zeměmi, jako je Bulharsko, jako je Řecko. Ty, které hraničí s Tureckem. Takže tam už to pak musí fungovat. Není možné, aby Turecko mělo liberalizovaná víza a nebralo nelegální uprchlíky z Řecka a z Turecka, ti, kteří překročí nelegálně tuto hranici. To se neslučuje s liberalizovaným vízovým režimem. To není možné, aby Turecko takhle jednalo. Takže nejde jenom o ten aktuální návrh Turecka, ale Turecko už se musí připravit na to, že chce jednou splňovat podmínky pro liberalizaci víz. Od určitého data by se měli všichni uprchlíci vracet do Turecka, kromě těch, kteří dostanou v Řecku azyl.

Turecko požádalo o to, aby mohlo v situaci, kdy samozřejmě se budou vracet zřejmě i uprchlíci ze Sýrie, z Řecka do Turecka, protože Řecko pokládá Turecko za bezpečnou zemi, to znamená, nemusí dostat ani syrští uprchlíci všichni azyl v Řecku, tak Turecko požádalo o to, aby existoval program legální možnosti, že přímo syrští uprchlíci z Turecka dostanou statut mezinárodní ochrany v EU.

Byl tady dotaz na to, jestli pro tento systém, když bude existovat, a podle mého názoru bude existovat dočasně, protože skutečně přestane být motivace pro lidi, aby se dostávali ilegálně do Řecka, když budou vraceni, tak samozřejmě pro to by se mohl využít ten stávající systém relokací nebo kvót, tak, jak byl dohodnut v Evropě. Myslím si, že nikdo nenavrhuje, aby se ten systém navršoval, nebo navyšoval. Jedná se pouze o ty stávající dohody, o ty stávající kvóty. Kdyby to někdo navrhl, ČR bude proti, i Visegrád bude proti. Ale nikdo to nenavrhuje. Proč? Není to potřeba. Ten stávající systém kvót totiž nefunguje. Tím, že nefungovaly hotspoty v Itálii, v Řecku, tak nezačal ani fakticky fungovat ten systém relokací. Čili kapacita je tam vytvořena a může to pomoci zčásti uvést do chodu ten systém, který navrhuje Turecko, to znamená, z Řecka se budou vracet do Turecka všichni uprchlíci, kteří překročí nelegálně hranice, ale z Turecka se budou brát pouze váleční uprchlíci ze Sýrie.

A jenom připomínám, že aktuálně podle zpráv, které máme k dispozici z Makedonie, syrští uprchlíci tvoří něco mezi 40 a 50 % toho migračního proudu. To znamená, dneska ten podíl syrských uprchlíků je zhruba takovýto. Ostatní jsou lidé z jiných zemí. Jsou tam lidé z Maroka, z Afghánistánu, z Pákistánu, z Barmy, z Iráku a z dalších zemí severní a střední Afriky. To jsou lidé, kteří se snaží dostat do EU, samozřejmě společně s uprchlíky ze Sýrie. Čili takto by ten systém měl být, mohl fungovat, ale samozřejmě, musí tady být právní rámec a musí běžet azylové řízení v Řecku – a ty pochybnosti, ta skepse, která se tady objevila, tak je podle mého názoru na místě. Protože Řecko musí zajistit azylové řízení. Když se díváme na to selhání Řecka, ale také Itálie, v uplynulém roce – tak tady je, myslím, pesimismus na místě. Celé to koneckonců může ztroskotat tam, kde to troskotá celý rok, to znamená neschopnost země, která je členem Schengenu, která je členem EU, zajistit elementární dodržování pravidel a udržovat v chodu elementární administrativní kapacity, které mají řešit migrační problém. A Řecko to zatím nebylo schopno udělat. Teď tedy předběžně slibuje, že ano, že zrychlí azylové řízení. Já jsem slyšel řeckého premiéra, jak o tom mluvil na Evropské radě. Mluvil o tom, že by to azylové řízení mohlo být v řádech dnů. Ale znělo to sice hezky, ale my potřebujeme reálná fakta a potřebujeme mít reálné výsledky ze strany Řecka. Čili to riziko tady existuje, dohoda s Tureckem paradoxně může ztroskotat na neschopnosti Řecka.

A teď se vracím k té odpovědnosti, ke jmenování různých politiků. Jestli se rozhodnete jít touto cestou, tak si myslím, že není možné, abyste zapomenuli na Italy a na Řeky. Vzpomeňte si, jak krize začala. Kdyby hned na začátku byl jasný signál, tak se to celé takto nerozjelo. Kdyby hned na začátku se ukázalo, že Řecko alespoň zčásti je schopno reagovat, že je schopno uprchlíky vracet, kdyby se to ukázalo, Itálie, tak by se ta krize nerozjela takovýmto způsobem, jako se rozjela. Takže i tady máme problém, i tady je slabé místo. Ukázalo se, že schengenský systém nebyl připraven na tuto krizovou situaci, ale už vůbec nebylo připraveno Řecko a už vůbec nebyla připravena Itálie. Ten problém tady vyeskaloval tímto způsobem. Takže i tady si myslím, že stojí za to nezapomínat na to, co se odehrávalo z tohoto hlediska v uplynulém roce.

Chci vám tedy slíbit, že česká vláda bude postupovat konzistentně, že se nechystáme měnit náš postoj, že pokud, a to děláme i teď v rámci relokací, pokud někdo přijde do ČR v rámci relokace nebo resettlementu, a víte, že přichází křesťanští uprchlíci z Iráku a Libanonu, přichází některé rodiny, které bereme z uprchlických táborů v Jordánsku, to jsou většinou Syřané, tak každý z těch lidí projde bezpečnostní prověrkou. ČR má právo si vybrat z tohoto hlediska. Česká vláda bude trvat na tom, aby ty bezpečnostní prověrky byly. A totéž se samozřejmě týká i eventuálně toho, že nebudeme brát syrské uprchlíky z Řecka nebo z Itálie, ale budeme je brát přímo z Turecka, tak, abychom podpořili ten mechanismus zastavení migračního toku.

Součástí té politiky je důraz na bezpečnost, ale současně budeme postupovat tak, abychom nezablokovali celkovou evropskou dohodu a nezablokovali celkové evropské řešení, protože bez toho se žádným způsobem nejsme schopno pohnout dál.

A pokud jde o situaci v oblasti západního Balkánu, samozřejmě, že bude snaha hledat jiné trasy, ale když Albánie bude ty lidi vracet do Řecka, když je bude vracet Bulharsko, když Srbsko bude vracet lidi do Makedonie, když Chorvatsko bude vracet lidi do Srbska, prostě bude se postupovat tak, jak se postupovat má, tak to vlastně bude znamenat, že skutečně nebude jednoduché se přes tu balkánskou cestu dostat. Prostě bude to komplikované, jakmile začnou být na všech hranicích uplatňována pravidla, tak, jak by fungovat měla.

To, co jsme zažili v loňském roce, byla suspendace těchto pravidel na několik měsíců, a to samozřejmě vytvořilo také ten obrovský nasávací efekt, který ještě stále v tuto chvíli přetrvává, protože další a další lidé se snaží ještě do Evropy dostat.

Takže dodržování pravidel v celé oblasti západního Balkánu znesnadní možnost hledání alternativních cest, alternativních tras. Samozřejmě, že bude potřeba také věnovat pozornost tomu, co se děje v Černém moři. Na to upozorňuje Bulharsko. Čili není jenom Egejské moře, ale i tam bude potřebovat reagovat a připravit se na to.

Čili tolik několik poznámek k té debatě, která zde zazněla. Vláda mi dala dnes jasný mandát z hlediska postupu na jednání Evropské rady. Samozřejmě, budu Senát informovat o výsledku jednání, které je před námi. Určitě nebude jednoduché, nebude samospasitelné, nebude to znamenat definitivní řešení, ale pevně doufám, že se zítra a pozítří posuneme, pokud jde o praktické kroky, praktické dohody, které by měly omezit migrační proud, který dneska ještě pořád přechází přes turecko-řecké hranice.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedo vlády, děkuji za vaše vystoupení i účast. Prosím o vyjádření pana senátora Hampla k proběhlé rozpravě, zejména jak budeme postupovat v hlasování.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. K proběhlé rozpravě, pokud jsem dobře počítal, vystoupilo v ní 14 senátorů, z toho jeden dvakrát. Rozprava trvala, nepočítám-li vstupní informaci pana premiéra a moji krátkou informaci, nějakých zhruba řádově 100 minut. Možná vás to překvapí, ale průměrný čas na jedno vystoupení je něco kolem 7 minut. Ale to není samozřejmě důležité teď.

Důležité je, jak budeme hlasovat. Já jsem nezaznamenal žádný jasný odpor proti těm navrženým usnesením, s výjimkou paní senátorky Seitlové. Tam jsem úplně nepochopil, jestli se týká toho doprovodného usnesení, toho hlavního usnesení, nebo obou. Několik senátorů se vyjádřilo víceméně negativně vůči bodu 6. toho doprovodného usnesení, včetně mě. Já jsem separátní hlasování podmínil vyjádřením pana premiéra, ten se vyjádřil sice, myslím, velmi diplomaticky. Já jsem to nicméně pochopil tak, že v situaci, kdy to usnesení nekritizuje Itálie a Řecko, tak že asi by to pro jeho jednání výhodné nebylo.

Dovolím si jenom jako předseda evropského výboru upozornit, že my jsme samozřejmě vyjádření, která reagovala na špatnou situaci v Itálii a Řecku, taková usnesení jsme měli, ale pokud si dobře vzpomínám, tak nebyla jmenovitá. Spíše jaksi nespecificky konstatovala špatný stav v některých zemích.

Z hlediska hlasování – můj návrh je následující. Pojďme nejdříve hlasovat o tom hlavním usnesení, o tom primárním usnesení. Já předpokládám, nemám to tedy bohužel takto očíslované v ruce.

Senátor Václav Hampl:  Ale předpokládám, že 219/1. Děkuji, to jsem chtěl přesně říci. To je to, které má 10 bodů. A pak že bychom hlasovali o tom doprovodném usnesení 219/2, které má 8 bodů. S tím, že bychom nejdříve zvláště hlasovali o bodu 6 a pak o tom zbytku. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, budu se tím řídit. Jenom malou poznámku – v bodě 6 doprovodného usnesení, kde je jmenovaná Angela Merkelová, si dovolím připomenout, že tam jsou uvedeni i další evropští politici. My zejména tedy mluvíme o současnosti a budoucnosti, protože o tu nám jde, aby se změnila. To je všechno. Kolega Radko Martínek? Ne rozprava, už jenom technická, věcná připomínka maximálně.

Senátor Radko Martínek:  K hlasování – já bych poprosil, jestli bychom mohli o bodu 10 hlavního usnesení hlasovat zvlášť.

Předseda Senátu Milan Štěch:  O bodě 10 hlavního usnesení. Tak, pane zpravodaji, o bodě 10 hlavního usnesení, které se týká té ukrajinské pilotky, hlasovat zvlášť, je tady návrh. Souhlasíte? (Václav Hampl se ptá na názor Milana Štěcha.) Já vám řeknu jednu věc, já jsem pro, ale padlo to až po ukončení rozpravy, padlo to po zpravodajských zprávách, ale myslím si, že jsme demokrati, že umožníme hlasování tak, jak má asi logiku.

Přizveme k hlasování.

Tak, vážení, já nás všechny znova odhlásím. A přihlásím. Tak, můžete se přihlašovat.

Nyní budeme hlasovat dílčí usnesení k usnesení 219/1, to je tedy k tomu jednání, které proběhne 17. – 18. března, a budeme teď hlasovat nejdříve o bodě 10 samostatně. Souhlas? Tak! Nebudu se tázat, protože se vyjádřili, ani tady u té procedury to není předepsáno. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 31, registrováno 40, kvórum 21, pro návrh 29, proti 3 senátorky a senátoři. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o celém usnesení. Tak, jak tady bylo předloženo. Nejsou připomínky? Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 32, registrováno 40, kvórum 21, pro návrh 37, proti 3. Návrh byl schválen. Děkuji vám.

Budeme hlasovat o usnesení, bude to dílčí hlasování, tisk 219/2 – a budeme hlasovat o bodu 6, který se týká té věty "Merkelová a další evropští politici". Víte, o čem se bude hlasovat? Tak, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 33, registrováno 40, kvórum 21, pro návrh 29, proti 3 senátorky a senátoři.

A nyní budeme hlasovat o celém usnesení 219/2. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne ANO. Kdo je proti, stiskne NE. Děkuji.

Hlasování č. 34, registrováno 40, kvórum 21, pro 34, proti 2. Návrh byl schválen.

Děkuji panu předsedovi vlády za to, že tady s námi byl a diskutoval. A přeji mu hodně sil a hodně úspěchů na nadcházejících jednáních! Děkuji i zpravodaji.

Děkuji vám za průběh jednání a loučím se s vámi. 20. schůze Senátu naplnila svůj program. Na viděnou, na shledanou!

(Jednání ukončeno v 20.30 hodin.)